z 685 stránek
Titul
1
2
3
4
Kapitola šestnáctá
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
Kapitola sedmnáctá
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
Kapitola osmnáctá
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
Kapitola devatenáctá
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
Kapitola dvadcátá
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
Kapitola XXI
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
520
521
522
523
524
525
526
Kapitola XXII
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
546
547
548
549
550
551
552
553
554
555
556
557
558
559
560
561
562
563
564
565
566
567
568
569
570
571
572
573
574
575
576
577
578
579
580
581
582
583
584
585
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
612
613
614
615
616
617
618
619
620
621
622
623
624
625
626
627
628
629
630
631
632
633
634
635
636
637
638
639
640
Seznam citátů biblických
641
642
643
644
645
646
647
648
649
650
651
652
653
654
655
656
657
658
659
660
661
662
663
664
665
666
667
668
669
670
671
672
673
Otcové církevní a ostatní
674
675
676
Index
677
678
679
680
681
682
683
684
Doplňky a opravy
685
- s. 431: ...viera velebné svátosti 395b2 396a1 Item dáno jest jemu jméno Šimon Petr, totiž poslušný, nebo Šimon Petr měl poslušenstvie andělské. Jako zajisté...
- s. 431: ...Item dáno jest jemu jméno Šimon Petr, totiž poslušný, nebo Šimon Petr měl poslušenstvie andělské. Jako zajisté andělé Boha poslúchají, tak apoštoluov...
Název:
Výklad na Zjevenie sv. Jana. Díl II. (Jakoubek ze Stříbra)
Autor:
Šimek, František
Rok vydání:
1933
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
685
Počet stran předmluvy plus obsahu:
685
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Kapitola šestnáctá
- 52: Kapitola sedmnáctá
- 120: Kapitola osmnáctá
- 196: Kapitola devatenáctá
- 244: Kapitola dvadcátá
- 285: Kapitola XXI
- 527: Kapitola XXII
- 641: Seznam citátů biblických
- 674: Otcové církevní a ostatní
- 677: Index
- 685: Doplňky a opravy
upravit
Strana 1
SBÍRKA PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOLETÍ XIV. A XV. ČÍSLO SBIRKY XIX. JAKOUBEK ZE STŘIBRA: VÝKLAD NA ZJEVENIE SV. JANA. DIL II. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1933.
SBÍRKA PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOLETÍ XIV. A XV. ČÍSLO SBIRKY XIX. JAKOUBEK ZE STŘIBRA: VÝKLAD NA ZJEVENIE SV. JANA. DIL II. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1933.
Strana 2
Strana 3
JAKOUBEK ZE STŘÍBRA: VÝKLAD NA ZJEVENIE SV. JANA. K VYDÁNÍ UPRAVIL FRANTIŠEK ŠIMEK. DÍL II. SBÍRKY PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV. SV. 19. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1933.
JAKOUBEK ZE STŘÍBRA: VÝKLAD NA ZJEVENIE SV. JANA. K VYDÁNÍ UPRAVIL FRANTIŠEK ŠIMEK. DÍL II. SBÍRKY PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV. SV. 19. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1933.
Strana 4
Strana 5
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. 242a" I slyšel sem hlas veliký z chrámu, an die sedmi etc. Pohřiechu těchto dnuov lid příliš neúžitečně po- slauchá slova Páně a bez bázně a bez proměnění života v lepší, ale vždycky k hřiechóm náchylni sau, v domě tak obcovánie své 5 vedau, jako by nikdá kázaní řečí božských neslýchali. A ješto slovo boží nenie menšie těla Kristova, protož Ducha Páně ku poslauchaní hodnému vzievajme, k časuom a k řečem apoštol- ským prohlédajíce. Uzříme, že Pán hněv svuoj vylévá na nás rozličnými cestami a obyčeji; a to se děje pro naše hřiechy. Protož 10 přikázal anděluom báně prchlivosti své vyliti k ranění a trestání srdcí lidských, kterážto pohřiechu náramně sau raněná. Ano již rány ukazují se tyto na těle i na duši ve všech stavích, a tak všickni sme v hněvu Páně: zprávcové i poddaní, od najvyšieho až do naj- nižšieho všickni ranění, všickni neduživí sau. Izaiáš I°.: »Běda 15 národu hříšnému, lidu těžkému nepravostí, synuom mrzutým. Opustili sau Pána (totiž srdcem, pamětí i bázní), rauhali se Svatému izrahelskému (totiž skutky hanebnými), otdělili se od něho (totiž věrau a skutkem). Kterak bíti budu vás viece (totiž kterými ra- nami zase vás přivedu ku pokání)?«; vy starodávní přestupitelé, 20 již raněni ste, ještě nečiníte pokánie, čím tehdy budu vás bíti viece? »Všeliká hlava neduživá, totiž zsinalost a rána a zpuchnu- tie, a nenie obvázána olejem«, a to i na těle i na duši. »Města vaše spálena sú ohněm a krajiny vaše od nepřátel pohubeny etc. a dcera sionská, totiž která by měla býti svatá jako Jeruzalém, nevěsta 25 Kristova, již opuštěna jest sama jako chalaupka na vinnici«, v nížto nenie strážného, ale všecko šatanáš sebral s vinnice a nenie svatého, který by jie ostřiehal. Tyto ť sau rány, kteréž viděl Jan v této kapitole. »Kteréž dány sau sedmi anděluom«. Protož jest nám již 242b1 30 známo, že všickni i jeden každý zvláště sau ztrápeni a raněni. Slova božího nezpuosobně poslúcháme Rozličně nás Lrešce Pán Všickni raněni sme Pomsta božie na hřiešné 14 Iz. 1, 4 a 5—21 Iz. 1, 5 a 6 —22 Iz. 1, 7 a 8
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. 242a" I slyšel sem hlas veliký z chrámu, an die sedmi etc. Pohřiechu těchto dnuov lid příliš neúžitečně po- slauchá slova Páně a bez bázně a bez proměnění života v lepší, ale vždycky k hřiechóm náchylni sau, v domě tak obcovánie své 5 vedau, jako by nikdá kázaní řečí božských neslýchali. A ješto slovo boží nenie menšie těla Kristova, protož Ducha Páně ku poslauchaní hodnému vzievajme, k časuom a k řečem apoštol- ským prohlédajíce. Uzříme, že Pán hněv svuoj vylévá na nás rozličnými cestami a obyčeji; a to se děje pro naše hřiechy. Protož 10 přikázal anděluom báně prchlivosti své vyliti k ranění a trestání srdcí lidských, kterážto pohřiechu náramně sau raněná. Ano již rány ukazují se tyto na těle i na duši ve všech stavích, a tak všickni sme v hněvu Páně: zprávcové i poddaní, od najvyšieho až do naj- nižšieho všickni ranění, všickni neduživí sau. Izaiáš I°.: »Běda 15 národu hříšnému, lidu těžkému nepravostí, synuom mrzutým. Opustili sau Pána (totiž srdcem, pamětí i bázní), rauhali se Svatému izrahelskému (totiž skutky hanebnými), otdělili se od něho (totiž věrau a skutkem). Kterak bíti budu vás viece (totiž kterými ra- nami zase vás přivedu ku pokání)?«; vy starodávní přestupitelé, 20 již raněni ste, ještě nečiníte pokánie, čím tehdy budu vás bíti viece? »Všeliká hlava neduživá, totiž zsinalost a rána a zpuchnu- tie, a nenie obvázána olejem«, a to i na těle i na duši. »Města vaše spálena sú ohněm a krajiny vaše od nepřátel pohubeny etc. a dcera sionská, totiž která by měla býti svatá jako Jeruzalém, nevěsta 25 Kristova, již opuštěna jest sama jako chalaupka na vinnici«, v nížto nenie strážného, ale všecko šatanáš sebral s vinnice a nenie svatého, který by jie ostřiehal. Tyto ť sau rány, kteréž viděl Jan v této kapitole. »Kteréž dány sau sedmi anděluom«. Protož jest nám již 242b1 30 známo, že všickni i jeden každý zvláště sau ztrápeni a raněni. Slova božího nezpuosobně poslúcháme Rozličně nás Lrešce Pán Všickni raněni sme Pomsta božie na hřiešné 14 Iz. 1, 4 a 5—21 Iz. 1, 5 a 6 —22 Iz. 1, 7 a 8
Strana 6
6 Kapitola Jako by řekl Pán: »Již ť sem vás zbil, a nechcete přijíti ke mně; čím viece bíti budu vás, kterými zámutky, kterými hruozami etc.?« Ale dotýká tuto vo andělích svatých, kterýmž přikazuje vyliti na nás pomstu a báni hněvu Páně. Ti andělé, kteříž sau dáni k stráži lidem, kdybychom byli dobří, dali by nám báni 35 spasenie a potěšenie a bojovali by za nás proti šatanovi, jakož se pokládá v kapitole XIIt., aby nás osvěcovali, učili, k dobrému napomínali, aby v pokušeních více nám pomáhali a někdy aby K stavu přivodí nám tělesnau potřebu opatrovali. Item, aby lidi k stavu slušnému Tobiáš přivodili a zpravili, jako se to ukazuje na Tobiášovi, kteréhož 40 anděl k stavu přivedl i zase ho dovedl a potřebu jemu zpuosobil, a Danielovi uprostřed lvuov posazenému. Také od budaucích nebezpečenství ostřiehají zlých. Item ve snách k dobrému napomínají a na cestě ostřiehají. Žalm: »Andě- luom svým přikázal o tobě« etc. Hle, z rozkázaní božieho veliká 45 dobrodínie béřeme od anděluov před smrtí i na smrti i po smrti, jako máme o Lazarovi. V budaucie vlasti tepruv porozumíme jich dobrodiením, která sú nám činili. Ale že sme Boha rozhněvali, protož přátelé tito odcházejí od nás, a zvláště k časuom těmto posledním, když lid odstaupí od Pána Boha a od čtení jeho. Také 50 světí andělé od lidu daleko sú odstaupili a odstaupie a neslaužie nám, ale báně vylévají. Dobrému člověku všecka stvořenie slaužie k dobrému, kterýž se Bohu právě poddává, všecko stvořenie jest jemu k prospěchu, moře, svět, nebe a všecko, což v nich jest. Jestliže člověk činí vuoli boží a jest jedno s ním, tak stvořenie 55 každé jest k vuoli člověka a s dobrým člověkem jest všecko stvo- řenie proti zlým; neb jest on s volí boží a všecko stvořenie také jest s jeho svatau volí a jest poddáno Bohu. Protož všecko stvo- řenie také jest s takovým spravedlivým člověkem. Kteří sau pak zpajchali v dařích božích a kteří sau odstaupili od dobré vuole 60 božie, hned vlastnie tělo odstaupilo od pokojného stavu a od tichosti a všecka ctnost ho opustila, křehkost vlastnie proti němu povstává; a všecky vnitřnosti sú proti tomu člověku a všecko stvořenie také protiví se témuž a andělé světí také odcházejí od něho. Pohřiechu dnes mnozí sme pajchali a pajcháme, mnozí Krista opauštíme, od vuole jeho sme odstaupili; protož srdce naše jest Daniel Již andělé odstu pují od nás Všecko stvořenie dobrému člověku slauží Odstúpiti od vuole Páně zlé jest Lazar 242b" Andělové dobří nám dobře činie 65 37 Zj. 12, 7 nn. — 39 opatrovali snad omyl m. opatřovali — 40 Tob. 5, 5 nn. — 42 Dan. 6, 16 nn. — 44 Ž. 91, 11—47 Luk. 16, 23 nn.
6 Kapitola Jako by řekl Pán: »Již ť sem vás zbil, a nechcete přijíti ke mně; čím viece bíti budu vás, kterými zámutky, kterými hruozami etc.?« Ale dotýká tuto vo andělích svatých, kterýmž přikazuje vyliti na nás pomstu a báni hněvu Páně. Ti andělé, kteříž sau dáni k stráži lidem, kdybychom byli dobří, dali by nám báni 35 spasenie a potěšenie a bojovali by za nás proti šatanovi, jakož se pokládá v kapitole XIIt., aby nás osvěcovali, učili, k dobrému napomínali, aby v pokušeních více nám pomáhali a někdy aby K stavu přivodí nám tělesnau potřebu opatrovali. Item, aby lidi k stavu slušnému Tobiáš přivodili a zpravili, jako se to ukazuje na Tobiášovi, kteréhož 40 anděl k stavu přivedl i zase ho dovedl a potřebu jemu zpuosobil, a Danielovi uprostřed lvuov posazenému. Také od budaucích nebezpečenství ostřiehají zlých. Item ve snách k dobrému napomínají a na cestě ostřiehají. Žalm: »Andě- luom svým přikázal o tobě« etc. Hle, z rozkázaní božieho veliká 45 dobrodínie béřeme od anděluov před smrtí i na smrti i po smrti, jako máme o Lazarovi. V budaucie vlasti tepruv porozumíme jich dobrodiením, která sú nám činili. Ale že sme Boha rozhněvali, protož přátelé tito odcházejí od nás, a zvláště k časuom těmto posledním, když lid odstaupí od Pána Boha a od čtení jeho. Také 50 světí andělé od lidu daleko sú odstaupili a odstaupie a neslaužie nám, ale báně vylévají. Dobrému člověku všecka stvořenie slaužie k dobrému, kterýž se Bohu právě poddává, všecko stvořenie jest jemu k prospěchu, moře, svět, nebe a všecko, což v nich jest. Jestliže člověk činí vuoli boží a jest jedno s ním, tak stvořenie 55 každé jest k vuoli člověka a s dobrým člověkem jest všecko stvo- řenie proti zlým; neb jest on s volí boží a všecko stvořenie také jest s jeho svatau volí a jest poddáno Bohu. Protož všecko stvo- řenie také jest s takovým spravedlivým člověkem. Kteří sau pak zpajchali v dařích božích a kteří sau odstaupili od dobré vuole 60 božie, hned vlastnie tělo odstaupilo od pokojného stavu a od tichosti a všecka ctnost ho opustila, křehkost vlastnie proti němu povstává; a všecky vnitřnosti sú proti tomu člověku a všecko stvořenie také protiví se témuž a andělé světí také odcházejí od něho. Pohřiechu dnes mnozí sme pajchali a pajcháme, mnozí Krista opauštíme, od vuole jeho sme odstaupili; protož srdce naše jest Daniel Již andělé odstu pují od nás Všecko stvořenie dobrému člověku slauží Odstúpiti od vuole Páně zlé jest Lazar 242b" Andělové dobří nám dobře činie 65 37 Zj. 12, 7 nn. — 39 opatrovali snad omyl m. opatřovali — 40 Tob. 5, 5 nn. — 42 Dan. 6, 16 nn. — 44 Ž. 91, 11—47 Luk. 16, 23 nn.
Strana 7
XVI. 243a1 proti nám, Buoh proti nám; i jeho světí andělé sau proti nám Všecko proti nám s jakýmis' báněmi; proti nám sau proroci a všecko nebeské dvoř- 70 stvo a všecka prvotnie cierkev. Kterak tehdy silní budem proti nepřáteluom, kterak přemuožeme, majíce Boha proti sobě? Která jest naděje naše, které potěšenie, nebo přátelé naši a příbuzní naši, ode dnuov narozenie našeho daní nám, odešli od nás? Písmo praví, že k obrácení hřiešníkuov veselí se Kristus i andělé jeho; 75 jakož mluví Spasitel řka: »Spolu se těšte se mnau, přátelé moji, neb sem nalezl ovci ztracenau«. Obrátíme-li se k Kristu, i k andě- luom se obrátíme a Kristus se vším zástupem svým k nám by patřil. Ale že nestojíme s Kristem v jedné vuoli, ani s svatými stojíme, ani jich poslauchájme, ale sme tvrdé šíje; protož od- 80 cházejí a hněv Páně vylévají na nás. Psáno jest, že v obrácení našem k Bohu sau s námi ti přátelé, a v odvrácení od Krista odcházejí od nás a bývá nezpuosobný člověk ke všemu dobrému, i v boji duchovním i v tělesném. Die prorok po svém pádu od Pána: »Srdce mé zarmautilo se jest ve mně«, a hned sem s Kristem 85 ztratil pokoj, v žádném stvoření sem ho nenalezl. »A opustila mě síla má«, totiž Ježíš Kristus, jako die apoštol: »Kristus jest boží moc a Duch svatý«; ta ť jest opustila mě. »A světlo očí mých nenie se mnau«, totiž vnitř Krista nemám, opuštěn sem ode všeho dobrého. »A přátelé moji a bližní moji proti mně přiblížili se 90 a postavili se«, totiž andělé, kteříž sau byli přátelé, kteříž mě drželi, obraňovali od nepřátel, ti pro mé pozdviženie a pajchu odešli ode mne; nebo moc boží mě opustila a dobré jeho, protož sau také i přátelé odešli. »A tehdy ti, kteří vedlé mne byli, zdaleka stáli«, totiž andělé boží. Běda mně! »A násilé mi činili«, totiž 95 duchové zlostní, totiž nenávistí, hněvem, nedověrau, bludy, kteřížto se na mne obořili divným obyčejem, smrtedlnými hřie- chy k ruoznici ponaukali mě, »ti, kteříž hledali duše mé«, totiž aby ji v osiedlo své polapili ke všemu zlému, ty ť cítím duchy po odjití přátel mých. »A kteříž vyhledávali duše mé (totiž k za- 100 tracení), zlé věci sau mi mluvili«, radiece ke zlému a vdechujíce zlé. »Ale já jako hluchý«, totiž učiněn sem ku pokušení jich, bránil sem se, a Pán ještě spomohl mi. Hle, kterak vždycky přebýváme v pomoci Najvyšieho, a když poslaucháme Boha, sme s svatými anděly a se vším nebeským dvorstvem. Pakli od Boha odejdeme, 105 i Kristus s svatými od nás odchází; a tehdy duchové zlostní hned přibližují se ke zlému našemu. Obraťme se k Kristu Odvrácenie zlé od Boha pro tyto věci 243a2 75 Luk. 15, 6 — 84 nn. Podle Ž. 38, 11 až 14 — 86 Podle 1. Kor. 1, 24 I *
XVI. 243a1 proti nám, Buoh proti nám; i jeho světí andělé sau proti nám Všecko proti nám s jakýmis' báněmi; proti nám sau proroci a všecko nebeské dvoř- 70 stvo a všecka prvotnie cierkev. Kterak tehdy silní budem proti nepřáteluom, kterak přemuožeme, majíce Boha proti sobě? Která jest naděje naše, které potěšenie, nebo přátelé naši a příbuzní naši, ode dnuov narozenie našeho daní nám, odešli od nás? Písmo praví, že k obrácení hřiešníkuov veselí se Kristus i andělé jeho; 75 jakož mluví Spasitel řka: »Spolu se těšte se mnau, přátelé moji, neb sem nalezl ovci ztracenau«. Obrátíme-li se k Kristu, i k andě- luom se obrátíme a Kristus se vším zástupem svým k nám by patřil. Ale že nestojíme s Kristem v jedné vuoli, ani s svatými stojíme, ani jich poslauchájme, ale sme tvrdé šíje; protož od- 80 cházejí a hněv Páně vylévají na nás. Psáno jest, že v obrácení našem k Bohu sau s námi ti přátelé, a v odvrácení od Krista odcházejí od nás a bývá nezpuosobný člověk ke všemu dobrému, i v boji duchovním i v tělesném. Die prorok po svém pádu od Pána: »Srdce mé zarmautilo se jest ve mně«, a hned sem s Kristem 85 ztratil pokoj, v žádném stvoření sem ho nenalezl. »A opustila mě síla má«, totiž Ježíš Kristus, jako die apoštol: »Kristus jest boží moc a Duch svatý«; ta ť jest opustila mě. »A světlo očí mých nenie se mnau«, totiž vnitř Krista nemám, opuštěn sem ode všeho dobrého. »A přátelé moji a bližní moji proti mně přiblížili se 90 a postavili se«, totiž andělé, kteříž sau byli přátelé, kteříž mě drželi, obraňovali od nepřátel, ti pro mé pozdviženie a pajchu odešli ode mne; nebo moc boží mě opustila a dobré jeho, protož sau také i přátelé odešli. »A tehdy ti, kteří vedlé mne byli, zdaleka stáli«, totiž andělé boží. Běda mně! »A násilé mi činili«, totiž 95 duchové zlostní, totiž nenávistí, hněvem, nedověrau, bludy, kteřížto se na mne obořili divným obyčejem, smrtedlnými hřie- chy k ruoznici ponaukali mě, »ti, kteříž hledali duše mé«, totiž aby ji v osiedlo své polapili ke všemu zlému, ty ť cítím duchy po odjití přátel mých. »A kteříž vyhledávali duše mé (totiž k za- 100 tracení), zlé věci sau mi mluvili«, radiece ke zlému a vdechujíce zlé. »Ale já jako hluchý«, totiž učiněn sem ku pokušení jich, bránil sem se, a Pán ještě spomohl mi. Hle, kterak vždycky přebýváme v pomoci Najvyšieho, a když poslaucháme Boha, sme s svatými anděly a se vším nebeským dvorstvem. Pakli od Boha odejdeme, 105 i Kristus s svatými od nás odchází; a tehdy duchové zlostní hned přibližují se ke zlému našemu. Obraťme se k Kristu Odvrácenie zlé od Boha pro tyto věci 243a2 75 Luk. 15, 6 — 84 nn. Podle Ž. 38, 11 až 14 — 86 Podle 1. Kor. 1, 24 I *
Strana 8
8 Kapitola Vinnice se pokazila Eliáš mocný byl v Duchu Páně, a bez něho mdlý Sila Petrova i pád Protož v Pláči Jeremiáš viděl ty lidi, kteřížto dobře začínajíce Boha urážejí, a tak světí, kteří byli přátelé, ti budau nepřátelé jeho. V Pláči I°.: »Kterak sedí samo město (totiž od svatých opuštěné zprávcuov), plné jsúci lidu? A jest jako vdova«, opuštěné 110 od dobrých rádcuov; »bylo jest prvé jako paní za času dobrých duchuov, ale již učiněno jest pod daní faraona a šatanáše, a nenie, kto by potěšil ho«, totiž z svatých zprávcuov aneb anděluov, »ze všech milých jejích«, totiž anděluov božích. »Všickni přátelé jejie opustili sau ji« pro hřiechy jejie »a učiněni sú jie nepřátelé« 115 pro nevděčnost jejie a pajchu. Protož rány tuto sepsané hodně rozmáhají se na nás. O kterýchžto die Jan: »I slyšel sem hlas veliký« etc. A Isaiáš V°.: »Vinnice má, očekával sem z nie hroz- nuov, ana pak vydala plané víno. Já odejmu jejie ploty a kopáče a dělníky (totiž svaté zprávce a anděly), a vydávati bude kopřivy«, 120 jediné totiž budau bludové, nenávisti, zbauřenie a nepokojové mysli, a nic šťastného mieti nebude. Ó člověk onen Eliáš, když při boží vedl a bál se ho, kázal vohni s nebe sstúpiti a nebe zavřel, aby nedávalo deště; ty všecky věci ho poslauchaly. A po třech letech prosil Boha, i otevřel jest k prozbě jeho nebe. Král se ho 125 bál Achab a falešní proroci strachovali se od tváři jeho. A když duch pajchy nadechl ho, že by nebylo spravedlivého na zemi, 243b1 jediné on sám, hned některaká moc Ducha božieho od něho odešla, takže pak, pohruožky se boje Jezabelky, nevěstky zlostné, utiekal a nemohl dostáti. Hle, kam se jest ta moc poděla, kterau 130 nebe otevřel a zavřel, a kde ta síla a zmužilost, kterau krále tres- tal? Nebo, když moc boží člověka nedrží a nenie jemu přítomna, hned padá, bojí se a neustavičný jest. Item Petr sv. měl vieru velikau a sílu Ducha svatého a vyznal tajnau vieru řka: »Ty si Kristus, Syn Boha živého«; o kteréžto vieře svět nic jest nevěděl 135 kromě blahoslavené panny. A hle, ten slaup, když jej opustila moc boží, padl! Co pak my, ješto sme v hřieších velikých, kterak nejsme opuštěni, co přemuožeme, co šťastného mieti budeme? Onen lid izrahelský opauštěl Pán, neb sau od jeho přikázaní odstupovali, 1:0 řka jim (Numeri XIIII.): »Proč řečí božích nezachováváte, ješto vám to neprospěje k dobrému? Protož nechtějte vycházeti (totiž na vojnu, abyšte poraženi nebyli), neb ť nejsem s vámi ani andělé Město opuštěné od svatých Proč opauští Pán 109 nn. Pláč 1, 1 až 2 — 118 Iz. 5, 2 a 5 až 6 — 122 2. (4.) Král. I, 10; 1. (3.) Král. 17, 1 nn. a 18, 41; 19, 1 nn. — 134 Mat. 16, 16; Jan 6, 69 — 136 Mat. 26, 69 nn. — 141 4. M. 14, 41 a 42
8 Kapitola Vinnice se pokazila Eliáš mocný byl v Duchu Páně, a bez něho mdlý Sila Petrova i pád Protož v Pláči Jeremiáš viděl ty lidi, kteřížto dobře začínajíce Boha urážejí, a tak světí, kteří byli přátelé, ti budau nepřátelé jeho. V Pláči I°.: »Kterak sedí samo město (totiž od svatých opuštěné zprávcuov), plné jsúci lidu? A jest jako vdova«, opuštěné 110 od dobrých rádcuov; »bylo jest prvé jako paní za času dobrých duchuov, ale již učiněno jest pod daní faraona a šatanáše, a nenie, kto by potěšil ho«, totiž z svatých zprávcuov aneb anděluov, »ze všech milých jejích«, totiž anděluov božích. »Všickni přátelé jejie opustili sau ji« pro hřiechy jejie »a učiněni sú jie nepřátelé« 115 pro nevděčnost jejie a pajchu. Protož rány tuto sepsané hodně rozmáhají se na nás. O kterýchžto die Jan: »I slyšel sem hlas veliký« etc. A Isaiáš V°.: »Vinnice má, očekával sem z nie hroz- nuov, ana pak vydala plané víno. Já odejmu jejie ploty a kopáče a dělníky (totiž svaté zprávce a anděly), a vydávati bude kopřivy«, 120 jediné totiž budau bludové, nenávisti, zbauřenie a nepokojové mysli, a nic šťastného mieti nebude. Ó člověk onen Eliáš, když při boží vedl a bál se ho, kázal vohni s nebe sstúpiti a nebe zavřel, aby nedávalo deště; ty všecky věci ho poslauchaly. A po třech letech prosil Boha, i otevřel jest k prozbě jeho nebe. Král se ho 125 bál Achab a falešní proroci strachovali se od tváři jeho. A když duch pajchy nadechl ho, že by nebylo spravedlivého na zemi, 243b1 jediné on sám, hned některaká moc Ducha božieho od něho odešla, takže pak, pohruožky se boje Jezabelky, nevěstky zlostné, utiekal a nemohl dostáti. Hle, kam se jest ta moc poděla, kterau 130 nebe otevřel a zavřel, a kde ta síla a zmužilost, kterau krále tres- tal? Nebo, když moc boží člověka nedrží a nenie jemu přítomna, hned padá, bojí se a neustavičný jest. Item Petr sv. měl vieru velikau a sílu Ducha svatého a vyznal tajnau vieru řka: »Ty si Kristus, Syn Boha živého«; o kteréžto vieře svět nic jest nevěděl 135 kromě blahoslavené panny. A hle, ten slaup, když jej opustila moc boží, padl! Co pak my, ješto sme v hřieších velikých, kterak nejsme opuštěni, co přemuožeme, co šťastného mieti budeme? Onen lid izrahelský opauštěl Pán, neb sau od jeho přikázaní odstupovali, 1:0 řka jim (Numeri XIIII.): »Proč řečí božích nezachováváte, ješto vám to neprospěje k dobrému? Protož nechtějte vycházeti (totiž na vojnu, abyšte poraženi nebyli), neb ť nejsem s vámi ani andělé Město opuštěné od svatých Proč opauští Pán 109 nn. Pláč 1, 1 až 2 — 118 Iz. 5, 2 a 5 až 6 — 122 2. (4.) Král. I, 10; 1. (3.) Král. 17, 1 nn. a 18, 41; 19, 1 nn. — 134 Mat. 16, 16; Jan 6, 69 — 136 Mat. 26, 69 nn. — 141 4. M. 14, 41 a 42
Strana 9
XVI. 9 243b2 moji«. Takéž vám pravím: »Proč čtení svatého neostřieháte, 145 zákona lásky neplníte? Protož žádného štěstí mieti nebudete« etc. A že pro hřiechy naše Boha sme zbaveni i svatých, avšak ještě Pán, maje v sobě studnici milosrdenstvie, napomíná nás řka: »Směř se s nepřítelem a protivníkem svým«, totiž kterého si sobě učinil protivníka, ješto byl tvuoj přítel, Buoh a otec! Směř 150 se s láskau a s jeho zákonem a buď jeho poslušen »rychle, dokud s s ním na cestě« rytěřujície cierkve, »ať by tě nedal služebníkóm« pomstu činícím, totiž jiným anděluom. Pakli toho nebudeš chtieti učiniti, nevyjdeš z moci šatanovy, »dokud nenavrátíš poslednieho šartu«; a dopustím rány na tě od šatanáše, oheň tělesný, meč, Rány pro hřiechy 155 na staré i na mladé etc., zloděje a laupežníky všudy dopustím, vojska zbauřím mezi vámi, rozdělenie a sekty dopustím a nená- visti a bludy a nepřízně. Hle, to ť ty rány! A nedostává se svatých rádcuov, kteří by dali radu zdravú, kterak by se města a obce spojily v jedno v Kristu, kdežto sau jediné pálenie, vraždy, kráde- 160 žové a zrady; a jeden druhého zrádcí nazývá a nezná sám v sobě zrady, nezná hříchuov v sobě a odsauzenie svého blízkého na za- tracenie. Kde sau kněží a rádcové ti, kteří by uvedli pokoj v lid boží? Neb jest řekl: »Do kteréhož koli města vejdete, rcete: Pokoj tomuto domu!« A nemuož se najíti také i v kněžstvu, jediné ne- 165 návisti, svárové. A to také lid přináší s kázaní, od kněží a kaza- teluov nenávisti a vraždy; a plní se to, což napsáno jest ve čtení o saudu Páně a o počtu jeho, kterýž činí s námi, abychom vydali počet z slova božieho, z přijímaní těla a krve jeho svaté — a z toho nikdá pokání nečinili, milosrdenstvie neměli, pokoje a pravdy 170 a lásky. Protož die: »I dán jest jemu jeden, kterýž deset tisícuov centnéřuov dlužen byl«. Ten dlužník my sme: kamž koli ujdeme, na zámky, do měst, najdau ť nás rány a trápeni budeme morem, hladem, mečem, a přineseni budeme před tvář jeho a vydáme 175 počet z mluvení, z slyšení, z skutkuov, z umění, z stavu svého, z auřadu a ze všech dobrodiení božských. A někdy člověk, po- trestán jsa těmi ranami, nemocmi a bolestmi, pozná se řka: »Trpě- livost měj nade mnau, a všecko zaplatím tobě«. Častokrát v ra- nách a trápeních lidé vyznávají své hřiechy a nařiekají s pláčem 244a1 180 na ně. Ale když odšel, milosrden stvie maje v austech svých, sám bližniemu neukázal milosrdenstvie, ale nalezv jednoho spolu- Smířiti se s nepřítelem Nedostatek rádcuov Počet těžký Trestánie přivodí k dobrému 148 Mat. 5, 25 a 26 — 163 Luk. 10, 5 — 166 Mat. 12, 36 — 171 Mat. 18, 24 — 177 Mat. 18, 26 — 180 Mat. 18, 28 nn.
XVI. 9 243b2 moji«. Takéž vám pravím: »Proč čtení svatého neostřieháte, 145 zákona lásky neplníte? Protož žádného štěstí mieti nebudete« etc. A že pro hřiechy naše Boha sme zbaveni i svatých, avšak ještě Pán, maje v sobě studnici milosrdenstvie, napomíná nás řka: »Směř se s nepřítelem a protivníkem svým«, totiž kterého si sobě učinil protivníka, ješto byl tvuoj přítel, Buoh a otec! Směř 150 se s láskau a s jeho zákonem a buď jeho poslušen »rychle, dokud s s ním na cestě« rytěřujície cierkve, »ať by tě nedal služebníkóm« pomstu činícím, totiž jiným anděluom. Pakli toho nebudeš chtieti učiniti, nevyjdeš z moci šatanovy, »dokud nenavrátíš poslednieho šartu«; a dopustím rány na tě od šatanáše, oheň tělesný, meč, Rány pro hřiechy 155 na staré i na mladé etc., zloděje a laupežníky všudy dopustím, vojska zbauřím mezi vámi, rozdělenie a sekty dopustím a nená- visti a bludy a nepřízně. Hle, to ť ty rány! A nedostává se svatých rádcuov, kteří by dali radu zdravú, kterak by se města a obce spojily v jedno v Kristu, kdežto sau jediné pálenie, vraždy, kráde- 160 žové a zrady; a jeden druhého zrádcí nazývá a nezná sám v sobě zrady, nezná hříchuov v sobě a odsauzenie svého blízkého na za- tracenie. Kde sau kněží a rádcové ti, kteří by uvedli pokoj v lid boží? Neb jest řekl: »Do kteréhož koli města vejdete, rcete: Pokoj tomuto domu!« A nemuož se najíti také i v kněžstvu, jediné ne- 165 návisti, svárové. A to také lid přináší s kázaní, od kněží a kaza- teluov nenávisti a vraždy; a plní se to, což napsáno jest ve čtení o saudu Páně a o počtu jeho, kterýž činí s námi, abychom vydali počet z slova božieho, z přijímaní těla a krve jeho svaté — a z toho nikdá pokání nečinili, milosrdenstvie neměli, pokoje a pravdy 170 a lásky. Protož die: »I dán jest jemu jeden, kterýž deset tisícuov centnéřuov dlužen byl«. Ten dlužník my sme: kamž koli ujdeme, na zámky, do měst, najdau ť nás rány a trápeni budeme morem, hladem, mečem, a přineseni budeme před tvář jeho a vydáme 175 počet z mluvení, z slyšení, z skutkuov, z umění, z stavu svého, z auřadu a ze všech dobrodiení božských. A někdy člověk, po- trestán jsa těmi ranami, nemocmi a bolestmi, pozná se řka: »Trpě- livost měj nade mnau, a všecko zaplatím tobě«. Častokrát v ra- nách a trápeních lidé vyznávají své hřiechy a nařiekají s pláčem 244a1 180 na ně. Ale když odšel, milosrden stvie maje v austech svých, sám bližniemu neukázal milosrdenstvie, ale nalezv jednoho spolu- Smířiti se s nepřítelem Nedostatek rádcuov Počet těžký Trestánie přivodí k dobrému 148 Mat. 5, 25 a 26 — 163 Luk. 10, 5 — 166 Mat. 12, 36 — 171 Mat. 18, 24 — 177 Mat. 18, 26 — 180 Mat. 18, 28 nn.
Strana 10
10 Kapitola Čiňme milosrdenstvie! služebníka, hrdloval ho. Tak i dnes v ranách a trápeních jsauce a milosrdenstvie od Pána prosiece, ještě utieskají bližnie a nena- lézají obyčeje a spuosobu, kterak by bližnie obrátili bez ukruten- stvie a meče a vohně, a nikdie se nepokusie o milosrdenstvie. 185 Protož veliký Pán dává takové katuom, totiž dopauští na nás většie zámutky. Učme se činiti milosrdenstvie, kteréžto činíce dobře, i my milosrdenstvie obdržíme od Pána, aby přestaly rány, kteréž vylévá skrz anděly své, ale po těch vleje milosrdenstvie veliké zde i v budauciem věku etc. 190 Zlé dopauští také Pán (černě): 77 (černě:) 34 Zlí i dobří se posielají Hlas co jest? Aj, slyšel sem hlas veliký s nebe řkaucí. Pán zajisté lidu svému dává anděly dobré a zlé také dopauští. Tuto o dobrých měl viděnie, kterak posláni sau, aby hněv boží vylévali; zlé také dopauští, aby vylévali. David mluví: »Pustil na ně hněv a prchlivost dopuštěnie skrz anděly zlé«. Protož die 5 David o zlých lidech, odvracujících se od Boha: »Buďte cesty jich tmy a plzkost«, totiž aby žádnému pokušení odepříti nemohli; »a anděl Páně sstíhaje je«. Protož veliké jest to a těžké, že i andělé dobří posielají se od Boha, aby hněv vylévali, a zlí dopuštěni bývají, aby také hněv Páně nad námi pomstau ukazovali a trápili. 10 Jako i Pavel dal jednoho šatanovi, aby duch spasen byl. Nebo zlý anděl aumysl má uškoditi dušem lidským. Ale Pán na věrné dopauští lidi šatana pro jich vyčištěnie a cvičenie v boji a pro- jich spasenie. Ale tito andělé, o kterýchž nynie jest řeč, sau dobří, nebo 15 rauchem stkvaucím a kajmenem drahým sau odieni, nebo v boží slávě, jasnosti utvrzeni a pasem zlatým byli přepásáni; a ti ť mají poznánie, co se děje proti jich Pánu, a to se jim nelíbí a tehdy od Pána bývají přinuceni a přikazuje jim, aby učinili pomstu nad zlými lidmi, aby vylévali báně hněvu božieho etc. Protož die: 20 »I slyšel sem hlas veliký«. Jesti ť hlas ten u vieře vdechnutie některaké od Pána Boha, jako die Abakuk prorok: »Pane, slyšel sem slyšenie tvé, a bál sem se; spatřil sem skutky tvé« etc. A die: »Hlas«; ne ten tělesný, ale jakýs' duchovní velmi mocný, nebo od velikého Boha a mocného a vo oznámení velikých božích ran. 25 A řekl jim: »Jděte a vylíte sedm bání«. A velí jim to, aby z lásky 244a2 Vylité báně 186 Mat. 18, 34. 4 Ž. 78, 49 — 6 Ž. 35, 6 — 11 I. Kor. 5, 5; 1. Tim. 1, 20 — 22 Abak. 3, 2
10 Kapitola Čiňme milosrdenstvie! služebníka, hrdloval ho. Tak i dnes v ranách a trápeních jsauce a milosrdenstvie od Pána prosiece, ještě utieskají bližnie a nena- lézají obyčeje a spuosobu, kterak by bližnie obrátili bez ukruten- stvie a meče a vohně, a nikdie se nepokusie o milosrdenstvie. 185 Protož veliký Pán dává takové katuom, totiž dopauští na nás většie zámutky. Učme se činiti milosrdenstvie, kteréžto činíce dobře, i my milosrdenstvie obdržíme od Pána, aby přestaly rány, kteréž vylévá skrz anděly své, ale po těch vleje milosrdenstvie veliké zde i v budauciem věku etc. 190 Zlé dopauští také Pán (černě): 77 (černě:) 34 Zlí i dobří se posielají Hlas co jest? Aj, slyšel sem hlas veliký s nebe řkaucí. Pán zajisté lidu svému dává anděly dobré a zlé také dopauští. Tuto o dobrých měl viděnie, kterak posláni sau, aby hněv boží vylévali; zlé také dopauští, aby vylévali. David mluví: »Pustil na ně hněv a prchlivost dopuštěnie skrz anděly zlé«. Protož die 5 David o zlých lidech, odvracujících se od Boha: »Buďte cesty jich tmy a plzkost«, totiž aby žádnému pokušení odepříti nemohli; »a anděl Páně sstíhaje je«. Protož veliké jest to a těžké, že i andělé dobří posielají se od Boha, aby hněv vylévali, a zlí dopuštěni bývají, aby také hněv Páně nad námi pomstau ukazovali a trápili. 10 Jako i Pavel dal jednoho šatanovi, aby duch spasen byl. Nebo zlý anděl aumysl má uškoditi dušem lidským. Ale Pán na věrné dopauští lidi šatana pro jich vyčištěnie a cvičenie v boji a pro- jich spasenie. Ale tito andělé, o kterýchž nynie jest řeč, sau dobří, nebo 15 rauchem stkvaucím a kajmenem drahým sau odieni, nebo v boží slávě, jasnosti utvrzeni a pasem zlatým byli přepásáni; a ti ť mají poznánie, co se děje proti jich Pánu, a to se jim nelíbí a tehdy od Pána bývají přinuceni a přikazuje jim, aby učinili pomstu nad zlými lidmi, aby vylévali báně hněvu božieho etc. Protož die: 20 »I slyšel sem hlas veliký«. Jesti ť hlas ten u vieře vdechnutie některaké od Pána Boha, jako die Abakuk prorok: »Pane, slyšel sem slyšenie tvé, a bál sem se; spatřil sem skutky tvé« etc. A die: »Hlas«; ne ten tělesný, ale jakýs' duchovní velmi mocný, nebo od velikého Boha a mocného a vo oznámení velikých božích ran. 25 A řekl jim: »Jděte a vylíte sedm bání«. A velí jim to, aby z lásky 244a2 Vylité báně 186 Mat. 18, 34. 4 Ž. 78, 49 — 6 Ž. 35, 6 — 11 I. Kor. 5, 5; 1. Tim. 1, 20 — 22 Abak. 3, 2
Strana 11
XVI. 11 244b1 a v bázni Páně to činili. Izaiáš XVIII.: »Jděte, andělové neb poslové rychlí, k lidu vyvrácenému a roztrhanému, vyplňte pomsty ty«. Jakož též v kapitole XIII. mluví o břemeni babylonském 30 řka: »Já sem přikázal posvěceným mým«, totiž kteří sau k tomu spuosobeni a posvěceni, kterýmž jest ty dary dal, aby vyplňovali vuoli Páně a jeho činili pomstu. A die tu níže, že takoví sau orudie prchlivosti jeho, aby zatratil všecku zemi etc. A tak i na tomto místě i na onom přikazuje jim, aby pomstu učinili nad lidmi. A těžké jest rozeznati mezi anděly dobrými a zlými, neb se proměňují v anděla světlosti. Tak také těžko jest rozeznati mezi anděly vidědlnými etc. Nebo andělé dobří světí, také vidědlní, vždycky vidie tvář Otce, kterýž v nebesiech jest, totiž vuoli Páně ve všech věcech činiece. Nebo mají častokrát pozdviženi 40 býti k Bohu na modlitbách, aby na vuoli jeho uhazovali, starost také a péči majíce, aby ostřiehali jeho řečí a přikázaní Páně. Protož napsáno v žaltáři, že »anděluom svým přikázal o tobě, aby ostřiehali tě« etc. A aby byli vraucí a horliví milovníci, jako die David: »Kterýž činíš anděly tvé duchy a služebníky tvé ohněm 45 žhaucím«. A protož i zlí nynie berau na se podobenstvie anděluov dobrých; nebo praví o sobě, že sau láskau přepásáni a kamenem stkvaucím a čistým. Na konci však ukazuje se blud a svedenie jich jako žahadla na vocasiech kobylek; nebo všetečně smajšleti budau o sobě a doufánie budau mieti veliké. Protož Kolocenským 50 II°.: »Žádný vás nesvoď chtě v pokoře a v náboženství andělském, jako by od Boha poslán byl etc. nedrže se hlavy«, totiž Pána Krista skrze vieru pravau a živau etc. I die andělóm: »Jděte«. Nebo kterých k auřadu povolává, ty ť zpravuje a posielá; ale kto se v to sám dává všetečně a tře, Pán posielá své 55 nebývá poslán od Pána. »A první vylil báni svau na zemi, a uči- něna jest rána ukrutná« etc. Sedm anděluov vyznamenávají sedm stavuov a sedm řáduov sedmi pomst, nebo na sedm miest křesťanstva vylit jest hněv Páně. Nynie jednák na všecky vylit jest hněv Páně, totiž na kněžie, na mistry, na sedláky, 60 měšťany. Ale tuto zvláště die, že jest vylil na zemi, druhý na moře, třetí anděl, totiž třetí stav od Boha poslaný, kazateluov nebo kněží, na studnice a na řeky; a tak dále o jiných, jako se v textu pokládá etc. Těžké rozeznánie anděluov Zlí v zpuosobě dobrých sedn anjeluov znamená 35 27 Podle Iz. 18, 2 nn. — 30 Iz. 13, 3 a 5 — 42 Ž. 91, 11 — 44 Ž. 104. 4 — 48 Sr. Zj. 9, 10 — 50 Podle Kol. 2, 18 a 19
XVI. 11 244b1 a v bázni Páně to činili. Izaiáš XVIII.: »Jděte, andělové neb poslové rychlí, k lidu vyvrácenému a roztrhanému, vyplňte pomsty ty«. Jakož též v kapitole XIII. mluví o břemeni babylonském 30 řka: »Já sem přikázal posvěceným mým«, totiž kteří sau k tomu spuosobeni a posvěceni, kterýmž jest ty dary dal, aby vyplňovali vuoli Páně a jeho činili pomstu. A die tu níže, že takoví sau orudie prchlivosti jeho, aby zatratil všecku zemi etc. A tak i na tomto místě i na onom přikazuje jim, aby pomstu učinili nad lidmi. A těžké jest rozeznati mezi anděly dobrými a zlými, neb se proměňují v anděla světlosti. Tak také těžko jest rozeznati mezi anděly vidědlnými etc. Nebo andělé dobří světí, také vidědlní, vždycky vidie tvář Otce, kterýž v nebesiech jest, totiž vuoli Páně ve všech věcech činiece. Nebo mají častokrát pozdviženi 40 býti k Bohu na modlitbách, aby na vuoli jeho uhazovali, starost také a péči majíce, aby ostřiehali jeho řečí a přikázaní Páně. Protož napsáno v žaltáři, že »anděluom svým přikázal o tobě, aby ostřiehali tě« etc. A aby byli vraucí a horliví milovníci, jako die David: »Kterýž činíš anděly tvé duchy a služebníky tvé ohněm 45 žhaucím«. A protož i zlí nynie berau na se podobenstvie anděluov dobrých; nebo praví o sobě, že sau láskau přepásáni a kamenem stkvaucím a čistým. Na konci však ukazuje se blud a svedenie jich jako žahadla na vocasiech kobylek; nebo všetečně smajšleti budau o sobě a doufánie budau mieti veliké. Protož Kolocenským 50 II°.: »Žádný vás nesvoď chtě v pokoře a v náboženství andělském, jako by od Boha poslán byl etc. nedrže se hlavy«, totiž Pána Krista skrze vieru pravau a živau etc. I die andělóm: »Jděte«. Nebo kterých k auřadu povolává, ty ť zpravuje a posielá; ale kto se v to sám dává všetečně a tře, Pán posielá své 55 nebývá poslán od Pána. »A první vylil báni svau na zemi, a uči- něna jest rána ukrutná« etc. Sedm anděluov vyznamenávají sedm stavuov a sedm řáduov sedmi pomst, nebo na sedm miest křesťanstva vylit jest hněv Páně. Nynie jednák na všecky vylit jest hněv Páně, totiž na kněžie, na mistry, na sedláky, 60 měšťany. Ale tuto zvláště die, že jest vylil na zemi, druhý na moře, třetí anděl, totiž třetí stav od Boha poslaný, kazateluov nebo kněží, na studnice a na řeky; a tak dále o jiných, jako se v textu pokládá etc. Těžké rozeznánie anděluov Zlí v zpuosobě dobrých sedn anjeluov znamená 35 27 Podle Iz. 18, 2 nn. — 30 Iz. 13, 3 a 5 — 42 Ž. 91, 11 — 44 Ž. 104. 4 — 48 Sr. Zj. 9, 10 — 50 Podle Kol. 2, 18 a 19
Strana 12
12 Kapitola Prvnie báně Země Město (černě:) vel všecky časné věcí Nebe Báně vylitá co znamená? Země co sú? Sedláci trpie Země kvílí I odšel první anděl a vylil báni svú na zemi. Země: jako duom znamená čeled, která jest v domu, město lidi, kteří sau v městě, tak skrze zemi ty věci vyznamenávají se, které sau na zemi. Jako všecka štěstie, všeliká rozkoš vyzname- nává se, kte ré věci příležejí k jiedlu a ku pití, ku pokoji tělesnému, 5 244b- k radosti, tak skrze nebe věci nebeské se znamenají a duchovnie zde i v budauciem věku, tak skrze zemi zemské věci k rozkoši a k slávě světské příležejície. A jako v křesťanstvu někteří sau najvětší stavové jako nebe, někteří najnižší, jako poddaní, skrze zemi se vyznamenávají. »Báně vylita jest prvnieho anděla na zemi«, totiž na věci časné tohoto světa, jako sau pokoj světa, rozkoš, radost a ko- chánie. A že taková štěstíe jako země najviece stojí skrz poddané najnižšie, pracovité, protož oni teď skrz zemi se znamenají a na ty vylita jest báně najprvé, takže poddaní pracovití najprvé trpie, 15 když se páni svadí; nebo, což koli zavinní a v čem vystaupí králové, hned se na poddaných a najnižších sveze trestánie a trápenie. Všickni zajisté páni a králové i kněžstvo stojie najnižšími sedláky; protož na ty najprvé hněv boží se vylévá. A ač prvé místem a kra- jinau trpěli sedláčkové, ale již všecko královstvie trpí. Nebo země 20 ustavičně stojí a trvá, ale ty věci, které se z země rodie, trpie, a oni najnižší sedláci; a když ť oni trpí, všickni jiní stavové také trpí. A často se to přihází, že sau lidé dobrých věcí časných a štěstie světa zle požívali, neudělujíce z těch věcí chudým, ale v lakotě a v obžerství toho požívajíce a těžce hřešíce. Protož trpí ta země. 25 Jako by řekl: »Já ť dávám ku potřebě vaší, a vy chcete, abych já skrz ty věci slaužil hřiechuom vašim jakožto vaší lakotě, rozkoši, chlipnosti a smilstvu. Protož na ty věci dopustím pomstu«. A že na té zemi mnohé sau se zlé věci staly, protož mluví Ozé IIII°.: »Slyšte slovo Páně etc. Nenie pravdy a nenie milo-30 srdenstvie a nenie uměnie božieho na zemi, zlořečenstvie a lež a vražda a krádež a cizoložstvie rozmohla se etc. Protož kvieliti bude všecka země a roznemuože se všeliký, ktož bydlí v nie«. Nenie pravdy, neb neslaužie Bohu v pravdě, bez ošemetnosti. Nenie uměnie, totiž sebe samého poznánie, aby člověk sebe a ne-35 10 245a1 4 Marginálie náleží zřejmě za slovo: zemi — 12 časné korekturou z pův.: štastné — 16 Patrně ohlas známého místa z Horatia Epist. 1, 2, 14 (Quidquid delirant reges, plectuntur Achivi). — 26 a27 řekl a slaužil korekturou z pův.: řekla, slaužila — 30 Oz. 4, 1 až 3
12 Kapitola Prvnie báně Země Město (černě:) vel všecky časné věcí Nebe Báně vylitá co znamená? Země co sú? Sedláci trpie Země kvílí I odšel první anděl a vylil báni svú na zemi. Země: jako duom znamená čeled, která jest v domu, město lidi, kteří sau v městě, tak skrze zemi ty věci vyznamenávají se, které sau na zemi. Jako všecka štěstie, všeliká rozkoš vyzname- nává se, kte ré věci příležejí k jiedlu a ku pití, ku pokoji tělesnému, 5 244b- k radosti, tak skrze nebe věci nebeské se znamenají a duchovnie zde i v budauciem věku, tak skrze zemi zemské věci k rozkoši a k slávě světské příležejície. A jako v křesťanstvu někteří sau najvětší stavové jako nebe, někteří najnižší, jako poddaní, skrze zemi se vyznamenávají. »Báně vylita jest prvnieho anděla na zemi«, totiž na věci časné tohoto světa, jako sau pokoj světa, rozkoš, radost a ko- chánie. A že taková štěstíe jako země najviece stojí skrz poddané najnižšie, pracovité, protož oni teď skrz zemi se znamenají a na ty vylita jest báně najprvé, takže poddaní pracovití najprvé trpie, 15 když se páni svadí; nebo, což koli zavinní a v čem vystaupí králové, hned se na poddaných a najnižších sveze trestánie a trápenie. Všickni zajisté páni a králové i kněžstvo stojie najnižšími sedláky; protož na ty najprvé hněv boží se vylévá. A ač prvé místem a kra- jinau trpěli sedláčkové, ale již všecko královstvie trpí. Nebo země 20 ustavičně stojí a trvá, ale ty věci, které se z země rodie, trpie, a oni najnižší sedláci; a když ť oni trpí, všickni jiní stavové také trpí. A často se to přihází, že sau lidé dobrých věcí časných a štěstie světa zle požívali, neudělujíce z těch věcí chudým, ale v lakotě a v obžerství toho požívajíce a těžce hřešíce. Protož trpí ta země. 25 Jako by řekl: »Já ť dávám ku potřebě vaší, a vy chcete, abych já skrz ty věci slaužil hřiechuom vašim jakožto vaší lakotě, rozkoši, chlipnosti a smilstvu. Protož na ty věci dopustím pomstu«. A že na té zemi mnohé sau se zlé věci staly, protož mluví Ozé IIII°.: »Slyšte slovo Páně etc. Nenie pravdy a nenie milo-30 srdenstvie a nenie uměnie božieho na zemi, zlořečenstvie a lež a vražda a krádež a cizoložstvie rozmohla se etc. Protož kvieliti bude všecka země a roznemuože se všeliký, ktož bydlí v nie«. Nenie pravdy, neb neslaužie Bohu v pravdě, bez ošemetnosti. Nenie uměnie, totiž sebe samého poznánie, aby člověk sebe a ne-35 10 245a1 4 Marginálie náleží zřejmě za slovo: zemi — 12 časné korekturou z pův.: štastné — 16 Patrně ohlas známého místa z Horatia Epist. 1, 2, 14 (Quidquid delirant reges, plectuntur Achivi). — 26 a27 řekl a slaužil korekturou z pův.: řekla, slaužila — 30 Oz. 4, 1 až 3
Strana 13
XVI. 13 245a2 dostatky své poznal. Protož lkáti bude země, když potěšené věci jim odjaty budau. A die, že jest vylil anděl. Nerozumí se jedna osoba obvláštní, nebo nemohl by všie země sám raniti a trápiti, ale rozumí se zástup 40 všecken od Boha poslaný, buďto také oni andělé nevidědlní, kteříž rány od Boha dopauštějí na tuto zemi. Nebo země i klášterníkuov, totiž časné a tyto zemské věci, nynie sau, nébrž všech stavuov raněny. »A učiněna jest rána ukrutná a převelmi zlá«, ne na všecky, ale »na ty lidi, kteří měli znamení šelmy a klaněli se obrazu 45 jejiemu« etc. Nepraví, by anděl vylévaje báni učinil ránu; ale když vyléval anděl báni, učiněna jest rána duše člověka vnitřnieho. Nebo anděl dobrý hněv boží vylévá ku polepšení; ale lidé cítí jinau ránu, od zlého anděla, kterýž na duši raňuje, nebo repcí proti Bohu a svým bližním a hněvají se, žádají svým bližním 50 zlého, tak totiž, že [nejdávají místa hněvu a popauzejí se, když od Pána bývají trestáni, a dávají se v reptánie a v utrhánie, takže žádné milosti k Bohu a k svému bližniemu nemohau mieti, takže svadnau nenávistí tau, a tak vypadají z viery, nechtíce věřiti pravdě. Nebo II. Timot. VI°.: »Kořen všech věcí zlých jest lakomá 55 žádost«, že duše zemské věci miluje a ten oblibuje život tělesný, a život Pána Krista opauštěje. A duše mnohých bohatstvie milu- jíci a oblibujíci, když Pán na jich zbožie hněv vylévá, tehdy se hněvají, spauzejí a pravdě věřiti nechtí, ale od poznalé odstupují. A to ti trpie, kteří mají obraz šelmy. Co tuto míní skrz šelmu? Jan v kanonice nazývá svět řka: Obraz šelmy »Všecko, což jest na světě, neb jest žádost těla aneb žádost očí« etc. Protož mají zhovadilý život vkořeněný a vrytaj v svau duši a v svědomí, jako obraz na pečeti bývá vyryt, tak totiž, že, ač duše nemá bohatstvie před očima, však je pro to miluje a na- 65 kloňuje se k časným věcem, ačkoli se jim kazie a boří ty věci skrz ránu hněvu božieho. »A kteří se klaněli obrazu šelmy«. Obraz šelmy jest podo- benstvie a následovánie hovadného života. Najhoršie rána jest Rána najhoršie utrhánie, reptánie, nenávist, kyselost a zlobivost, kteráž lidem 70 zlým přichází z dopuštění božie pomsty. Ale ti lidé, jichžto duch odvracuje se od zemských věcí tohoto světa, tak totižto, že na ně nedbají, a ač trpí člověk zevnitř na těchto věcech, alevšak Dobří jináče trpie netrpí vnitř, ale stojí v lásce, v pokoře, v trpělivosti, v čistotě etc. Reptánie zlé Duše miluje zemské věci 60 Jeden anděl mnohé znamená 42 »nynie sau« se má čísti zřejmě až po »stavuov«. — 50 Rkp. nedávají; zřejmě omyl písařův m. dávají. — 54 Spr. 1. Tim. 6, 10 — 61 1. Jan 2, 16
XVI. 13 245a2 dostatky své poznal. Protož lkáti bude země, když potěšené věci jim odjaty budau. A die, že jest vylil anděl. Nerozumí se jedna osoba obvláštní, nebo nemohl by všie země sám raniti a trápiti, ale rozumí se zástup 40 všecken od Boha poslaný, buďto také oni andělé nevidědlní, kteříž rány od Boha dopauštějí na tuto zemi. Nebo země i klášterníkuov, totiž časné a tyto zemské věci, nynie sau, nébrž všech stavuov raněny. »A učiněna jest rána ukrutná a převelmi zlá«, ne na všecky, ale »na ty lidi, kteří měli znamení šelmy a klaněli se obrazu 45 jejiemu« etc. Nepraví, by anděl vylévaje báni učinil ránu; ale když vyléval anděl báni, učiněna jest rána duše člověka vnitřnieho. Nebo anděl dobrý hněv boží vylévá ku polepšení; ale lidé cítí jinau ránu, od zlého anděla, kterýž na duši raňuje, nebo repcí proti Bohu a svým bližním a hněvají se, žádají svým bližním 50 zlého, tak totiž, že [nejdávají místa hněvu a popauzejí se, když od Pána bývají trestáni, a dávají se v reptánie a v utrhánie, takže žádné milosti k Bohu a k svému bližniemu nemohau mieti, takže svadnau nenávistí tau, a tak vypadají z viery, nechtíce věřiti pravdě. Nebo II. Timot. VI°.: »Kořen všech věcí zlých jest lakomá 55 žádost«, že duše zemské věci miluje a ten oblibuje život tělesný, a život Pána Krista opauštěje. A duše mnohých bohatstvie milu- jíci a oblibujíci, když Pán na jich zbožie hněv vylévá, tehdy se hněvají, spauzejí a pravdě věřiti nechtí, ale od poznalé odstupují. A to ti trpie, kteří mají obraz šelmy. Co tuto míní skrz šelmu? Jan v kanonice nazývá svět řka: Obraz šelmy »Všecko, což jest na světě, neb jest žádost těla aneb žádost očí« etc. Protož mají zhovadilý život vkořeněný a vrytaj v svau duši a v svědomí, jako obraz na pečeti bývá vyryt, tak totiž, že, ač duše nemá bohatstvie před očima, však je pro to miluje a na- 65 kloňuje se k časným věcem, ačkoli se jim kazie a boří ty věci skrz ránu hněvu božieho. »A kteří se klaněli obrazu šelmy«. Obraz šelmy jest podo- benstvie a následovánie hovadného života. Najhoršie rána jest Rána najhoršie utrhánie, reptánie, nenávist, kyselost a zlobivost, kteráž lidem 70 zlým přichází z dopuštění božie pomsty. Ale ti lidé, jichžto duch odvracuje se od zemských věcí tohoto světa, tak totižto, že na ně nedbají, a ač trpí člověk zevnitř na těchto věcech, alevšak Dobří jináče trpie netrpí vnitř, ale stojí v lásce, v pokoře, v trpělivosti, v čistotě etc. Reptánie zlé Duše miluje zemské věci 60 Jeden anděl mnohé znamená 42 »nynie sau« se má čísti zřejmě až po »stavuov«. — 50 Rkp. nedávají; zřejmě omyl písařův m. dávají. — 54 Spr. 1. Tim. 6, 10 — 61 1. Jan 2, 16
Strana 14
14 Kapitola Nepřátelé kříže Kristova Vejdi v schránu A blahoslavení sau ti, kterýchžto rána tato duše nedosahá, neb obrazu šelmy nemají ani podobenstvie života šelmy. Ti, kteříž 75 mají obraz šelmy, Pavel svatý nazývá je nepřátely kříže Kristova, kteříž zemské věci chutnají, o těch smajšlejí, při těch věcech vtip a opatrnost mají; ale naše obcovánie v nebesiech jest. Protož v Zjevení XII. die: »Běda zemi a moři«. Nebo dábel v ty, kteříž zemské věci millují a chutnají, sstupuje a své skutky v nich puo-80 245b sobí; neb na ně rána připadá duše, hněvu, zlobivosti, záštie a hoř- kosti. A dobří, kterýchž rána nedotýká duše, ačkoli na věcech dobrých svých časných trpie ránu, napomínají se tiem. Izaiáše XXVI.: »Probuďte se, jenž bydlíte v prachu, neb rosa světla rosa tvá«. A dopovídá k dobrým řka: »Jdi, lide muoj, vejdi v schrá- 85 ny tvé«, totiž do svého svědomí, do tvého srdce, když zlí trpí; »skryj se maličko«, totiž upokoje se od hřmotuov světských, hleď, aby zachoval vieru, lásku, naději. Též se pokládá Izai. II°.: »Vejdi v skálu a schovaj se v jámě v zemi, nebo den Pána zástu- puov přišel skrz pomstu těžkú« etc., takže, když jdau rány od Boha, 90 tehdy člověk má pilně ostřéhati ctností, kteréž má: trpělivosti, milosrdenstvie, viery, pokory, čistoty etc., náboženstvie, srdce skraušenie, hněvuov, hořkostí a záští srdečných nedopauštěje se etc. Druhý anděl vylil na moře Moře co jest? Srdce nevěrná A druhý anděl vylil báni svau na moře, i učiněna jest krev jako umrlého etc. Moře hořké jest a znamená moc světa tohoto protivnau spasení vyvolených božích s svými bauřkami. Ta moc ukrutná s velikými pohruož- kami od králuov a knížat jako s vlnobitími mořskými, to se všecko 5 znamená skrz moře. Izaiáš XVII.: »Běda množství lidí mnohých jako množstvie moře zvučného«. Z toho se ukazuje, že množstvie lidí mnohých jest jako moře zvučné, a zvláště kteří sau voleným božím protivní a odporní, kteřížto svau mocí a bludem zvučí proti voleným Páně jako moře. Izaiáš LVII.: »Nevěrní jako moře vrau- 10 cie, kteréž se upokojiti nemuože, a vyrážejí se vlny jeho«. Spieše se moře upokojí nežli srdce nevěrná a převrácená, kteráž se ustavičně bauřie k hněvu a popudnosti, aniž srdci svému pokoje mieti mohau. Tak opět Izaiáš die LX.: »Tehdy uzřieš a rozhojníš 245b2 76 Podle Filip. 3, 18 až 20 a Řím. 8, 5 — 79 Zj. 12, 12 — 84 Iz. 26, 19 — 85 Iz. 26, 20 — 89 Podle Iz. 2, 10 a 12. 6 Iz. 17, 12 — 10 Iz. 57, 20 — 14 Iz. 60, 5
14 Kapitola Nepřátelé kříže Kristova Vejdi v schránu A blahoslavení sau ti, kterýchžto rána tato duše nedosahá, neb obrazu šelmy nemají ani podobenstvie života šelmy. Ti, kteříž 75 mají obraz šelmy, Pavel svatý nazývá je nepřátely kříže Kristova, kteříž zemské věci chutnají, o těch smajšlejí, při těch věcech vtip a opatrnost mají; ale naše obcovánie v nebesiech jest. Protož v Zjevení XII. die: »Běda zemi a moři«. Nebo dábel v ty, kteříž zemské věci millují a chutnají, sstupuje a své skutky v nich puo-80 245b sobí; neb na ně rána připadá duše, hněvu, zlobivosti, záštie a hoř- kosti. A dobří, kterýchž rána nedotýká duše, ačkoli na věcech dobrých svých časných trpie ránu, napomínají se tiem. Izaiáše XXVI.: »Probuďte se, jenž bydlíte v prachu, neb rosa světla rosa tvá«. A dopovídá k dobrým řka: »Jdi, lide muoj, vejdi v schrá- 85 ny tvé«, totiž do svého svědomí, do tvého srdce, když zlí trpí; »skryj se maličko«, totiž upokoje se od hřmotuov světských, hleď, aby zachoval vieru, lásku, naději. Též se pokládá Izai. II°.: »Vejdi v skálu a schovaj se v jámě v zemi, nebo den Pána zástu- puov přišel skrz pomstu těžkú« etc., takže, když jdau rány od Boha, 90 tehdy člověk má pilně ostřéhati ctností, kteréž má: trpělivosti, milosrdenstvie, viery, pokory, čistoty etc., náboženstvie, srdce skraušenie, hněvuov, hořkostí a záští srdečných nedopauštěje se etc. Druhý anděl vylil na moře Moře co jest? Srdce nevěrná A druhý anděl vylil báni svau na moře, i učiněna jest krev jako umrlého etc. Moře hořké jest a znamená moc světa tohoto protivnau spasení vyvolených božích s svými bauřkami. Ta moc ukrutná s velikými pohruož- kami od králuov a knížat jako s vlnobitími mořskými, to se všecko 5 znamená skrz moře. Izaiáš XVII.: »Běda množství lidí mnohých jako množstvie moře zvučného«. Z toho se ukazuje, že množstvie lidí mnohých jest jako moře zvučné, a zvláště kteří sau voleným božím protivní a odporní, kteřížto svau mocí a bludem zvučí proti voleným Páně jako moře. Izaiáš LVII.: »Nevěrní jako moře vrau- 10 cie, kteréž se upokojiti nemuože, a vyrážejí se vlny jeho«. Spieše se moře upokojí nežli srdce nevěrná a převrácená, kteráž se ustavičně bauřie k hněvu a popudnosti, aniž srdci svému pokoje mieti mohau. Tak opět Izaiáš die LX.: »Tehdy uzřieš a rozhojníš 245b2 76 Podle Filip. 3, 18 až 20 a Řím. 8, 5 — 79 Zj. 12, 12 — 84 Iz. 26, 19 — 85 Iz. 26, 20 — 89 Podle Iz. 2, 10 a 12. 6 Iz. 17, 12 — 10 Iz. 57, 20 — 14 Iz. 60, 5
Strana 15
XVI. 15 246a1 20 15 se, když se obrátí k tobě množstvie mořské«. A co jest to množ- stvie mořské, dopovídá: »Síla pohanuov když přijde tobě«. Síla mocná, ukrutná, nevěrná, Boha se nebojící jest to moře v tomto místě, jehožto vlnobitie sau hnutie ku pajše, hnutie k lakotě, Vlnobitie co sau? hnutie k hněvu a k hněvivosti. To moře nynie rytěřuje a bojuje proti vyvoleným Páně a bau- řie se. Protož nynie Pán počal vylévati hněv svuoj na toto moře. Prvé vylil na zemi, totiž na štěstie tohoto světa, z kteréhožto Pán své věrné vyvodí jako z Ejipta. A jako někdy, když Ejipt protivil se, aby synové izrahelští nevycházeli, a Pán ranami trestal Ejipt, 25 tak, ktož sau k štěstí světa přivázáni, ty duše Pán vyvodí skrze dopuštěnie ran z Ejipta. A jako sau Ejiptští padli a dobří vyve- deni byli, tak zlí v dopuštěných ranách padají, ale dobří berau osvícenie a poznávají sami se. A když vycházejí, hned moře jest proti nim. Jako synové izrahelští, z Ejipta vyšedše, přišli k moři, 30 jakož se pokládá Exodi XIIII., kteréž honil farao, tak nynie mocní, zlí, protivníci prchliví, ďáblové, také sau jako moře proti voleným Páně. Protož die Šalomaun: »Synu, přistaupě k službě boží, stuoj v bázni boží a připrav se ku pokušení«. Nebo šatanáš všecka srdce bauří proti voleným božím, kteráž muož a kterými 35 vládne. Protož potřebie jest státi každému takovému v bázni Páně a u veliké pokoře. Pán Kristus chodil jest po moři; neb on sám muože po- tlačiti vlnobitie toho moře, ukrotiti pohruožky mocných a upo- kojiti. A kteří sau z nás viery hubené, k těm má se Pán jako na 40 moři spě, jako někdy na moři. A kteří sau malé viery, na takových duši vlnobitie mořská jako na lodí tepau a valé se. Protož die David: »Spasena mě učiň, Bože, neboť sau vešly vody až k duši mé«. A opět: »Přišel sem na hlubinu mořskau a bauře potopila mě«. Tak Jonáš potopen jest, nebo malé viery byl; tak Petr poto- 45 poval se, chodě na moři. Ale světí, předkládajíce sobě to moře, totiž moc tyrranuov v nebezpečenstvie, i na smrt vydávali se, na svého Pána pamatujíce, že jest on tak přes moře takové bral se. Jako pověděl Kristus: »Tato ť jest hodina a moc temností«. Jakož i apoštol die: »Často se rozpomínajte na toho, kterýž takové proti 50 sobě snášel protivenstvie« etc. Ejipt ranami trestán Moře tito sau Po moři Kristus chodil Nedostatek viery jest škodný 23 2. M. 7 nn. — 30 2. M. 14, 9 nn. — 32 Eccli 2, 1 — 37 Mat. 14, 25; Marek 6, 48; Jan 6, 19 — 40 Mat. 8, 24; Marek 4, 38 — 42 Ž. 69, 2 — 43 Ž. 69, 3 — 44 Jon. 2, 1 — Mat. 14, 30 — 48 Luk. 22, 53 — 49 Žid. 12, 3
XVI. 15 246a1 20 15 se, když se obrátí k tobě množstvie mořské«. A co jest to množ- stvie mořské, dopovídá: »Síla pohanuov když přijde tobě«. Síla mocná, ukrutná, nevěrná, Boha se nebojící jest to moře v tomto místě, jehožto vlnobitie sau hnutie ku pajše, hnutie k lakotě, Vlnobitie co sau? hnutie k hněvu a k hněvivosti. To moře nynie rytěřuje a bojuje proti vyvoleným Páně a bau- řie se. Protož nynie Pán počal vylévati hněv svuoj na toto moře. Prvé vylil na zemi, totiž na štěstie tohoto světa, z kteréhožto Pán své věrné vyvodí jako z Ejipta. A jako někdy, když Ejipt protivil se, aby synové izrahelští nevycházeli, a Pán ranami trestal Ejipt, 25 tak, ktož sau k štěstí světa přivázáni, ty duše Pán vyvodí skrze dopuštěnie ran z Ejipta. A jako sau Ejiptští padli a dobří vyve- deni byli, tak zlí v dopuštěných ranách padají, ale dobří berau osvícenie a poznávají sami se. A když vycházejí, hned moře jest proti nim. Jako synové izrahelští, z Ejipta vyšedše, přišli k moři, 30 jakož se pokládá Exodi XIIII., kteréž honil farao, tak nynie mocní, zlí, protivníci prchliví, ďáblové, také sau jako moře proti voleným Páně. Protož die Šalomaun: »Synu, přistaupě k službě boží, stuoj v bázni boží a připrav se ku pokušení«. Nebo šatanáš všecka srdce bauří proti voleným božím, kteráž muož a kterými 35 vládne. Protož potřebie jest státi každému takovému v bázni Páně a u veliké pokoře. Pán Kristus chodil jest po moři; neb on sám muože po- tlačiti vlnobitie toho moře, ukrotiti pohruožky mocných a upo- kojiti. A kteří sau z nás viery hubené, k těm má se Pán jako na 40 moři spě, jako někdy na moři. A kteří sau malé viery, na takových duši vlnobitie mořská jako na lodí tepau a valé se. Protož die David: »Spasena mě učiň, Bože, neboť sau vešly vody až k duši mé«. A opět: »Přišel sem na hlubinu mořskau a bauře potopila mě«. Tak Jonáš potopen jest, nebo malé viery byl; tak Petr poto- 45 poval se, chodě na moři. Ale světí, předkládajíce sobě to moře, totiž moc tyrranuov v nebezpečenstvie, i na smrt vydávali se, na svého Pána pamatujíce, že jest on tak přes moře takové bral se. Jako pověděl Kristus: »Tato ť jest hodina a moc temností«. Jakož i apoštol die: »Často se rozpomínajte na toho, kterýž takové proti 50 sobě snášel protivenstvie« etc. Ejipt ranami trestán Moře tito sau Po moři Kristus chodil Nedostatek viery jest škodný 23 2. M. 7 nn. — 30 2. M. 14, 9 nn. — 32 Eccli 2, 1 — 37 Mat. 14, 25; Marek 6, 48; Jan 6, 19 — 40 Mat. 8, 24; Marek 4, 38 — 42 Ž. 69, 2 — 43 Ž. 69, 3 — 44 Jon. 2, 1 — Mat. 14, 30 — 48 Luk. 22, 53 — 49 Žid. 12, 3
Strana 16
16 Kapitola K zámutkóm příprava Řím kterak na- kládal s svatými Krev pomstu znamená Umrlý co dělá »A jedenáct tisíc panen pohlavie křehkého a ženského přes toto moře brali se« eto. Nynie pak lidé hájí svého těla, bohatstvie světa, štěstie, a pak na duši svú nedbají, že se potopuje v vlnobití (!) mořských. A nynie mnozí, přičítajíce se k straně boží, sau to moře nepokojné, bauřlivé. A jako synové izrahelští k moři se přibli-55 žujíce jednak přes pahrbky, jednak přes audolé šli, tak křesťané, přibližujíce se k zámutkóm světa, mají se velmi ponižovati a ně- kdy zase k Bohu se pozdvihovati a vzhuoru se táhnauti. A kto jest, ješto by nynie nevypadl z pokory a trpělivosti a kto sebe samého zapří? Ale svým věrným nynie dává zákona svého po-60 znánie jako Mojžieše, nábožné modlitby jako Arona, kterýmžto dával vieru velikau, naději jako lebku spasenie a jiná oděnie duchovnie. Na to moře, totiž moc ukrutnau, a na lidi nevěrné, ješto se Boha nebojie, vylévá hněv svuoj Pán skrz anděly. Neb od moci římské Kristus i jeho apoštolé a jiní světí těžké věci sau 65 trpěli; a protož hněv Páně vylévá se, neb již ta moc kazí se a boří den ode dne. Ciesařské duostojenstvie, královské, papežské, pá- nuov, kniežat, kteříž pajchali a zpínali se, nynie se kazie, neb chtie obdržeti vítězstvie proti Pánu a jeho pravdě. A žádný v světě těch ran nemuože zastaviti, ani ciesař, ani králové; nebo, kde se 70 domnievají, že se pomstie, tu padají. A ač oni trpie rány Páně, pro to ještě volení boží také od nich trpie a nepřestávají věrných Páně trápiti a protivenstvie jim činiti; nebo vrau jako moře proti voleným božím. »I učiněna jest krev jako umrlého«. Krev znamená pomstu 75 za hřiechy; neb zajisté taková moc vylévá krev nevinnau. A řiedký jest, kto by nynie nesvolil k vraždě neb radau neb svolením. Protož pomsta veliká přišla na ně, jenž se skrz krev znamená. Jako řekli Židé: »Krev jeho na nás«, totiž pomsta. A die: »Jakožto umrlého«, o kterémž nenie naděje, aby zase vstal a živ byl; tak také, když 80 pomsta ta přichází, není naděje, aby živi byli a z mrtvých vstali v byt milosti a slávy. »A všeliká duše živá umřela jest v moři«, totiž že jest měla vuoli, totiž trápiti na světě věrné boží a vyvolené, ta umře v svém bytu zlém, že nebude moci toho k skutku přivésti svého úmysla 85 zlého, jakož jest mínila etc. 246a2 Panny 246b1 Třetí anděl na řeky A třetí anděl vylil báni svau na řeky a na studnice vod etc. Dnové tito sau pomsty pro mnohé hřiechy. 62 Ohlas Efez. 6, 17 a 11 — 79 Mat. 27, 25
16 Kapitola K zámutkóm příprava Řím kterak na- kládal s svatými Krev pomstu znamená Umrlý co dělá »A jedenáct tisíc panen pohlavie křehkého a ženského přes toto moře brali se« eto. Nynie pak lidé hájí svého těla, bohatstvie světa, štěstie, a pak na duši svú nedbají, že se potopuje v vlnobití (!) mořských. A nynie mnozí, přičítajíce se k straně boží, sau to moře nepokojné, bauřlivé. A jako synové izrahelští k moři se přibli-55 žujíce jednak přes pahrbky, jednak přes audolé šli, tak křesťané, přibližujíce se k zámutkóm světa, mají se velmi ponižovati a ně- kdy zase k Bohu se pozdvihovati a vzhuoru se táhnauti. A kto jest, ješto by nynie nevypadl z pokory a trpělivosti a kto sebe samého zapří? Ale svým věrným nynie dává zákona svého po-60 znánie jako Mojžieše, nábožné modlitby jako Arona, kterýmžto dával vieru velikau, naději jako lebku spasenie a jiná oděnie duchovnie. Na to moře, totiž moc ukrutnau, a na lidi nevěrné, ješto se Boha nebojie, vylévá hněv svuoj Pán skrz anděly. Neb od moci římské Kristus i jeho apoštolé a jiní světí těžké věci sau 65 trpěli; a protož hněv Páně vylévá se, neb již ta moc kazí se a boří den ode dne. Ciesařské duostojenstvie, královské, papežské, pá- nuov, kniežat, kteříž pajchali a zpínali se, nynie se kazie, neb chtie obdržeti vítězstvie proti Pánu a jeho pravdě. A žádný v světě těch ran nemuože zastaviti, ani ciesař, ani králové; nebo, kde se 70 domnievají, že se pomstie, tu padají. A ač oni trpie rány Páně, pro to ještě volení boží také od nich trpie a nepřestávají věrných Páně trápiti a protivenstvie jim činiti; nebo vrau jako moře proti voleným božím. »I učiněna jest krev jako umrlého«. Krev znamená pomstu 75 za hřiechy; neb zajisté taková moc vylévá krev nevinnau. A řiedký jest, kto by nynie nesvolil k vraždě neb radau neb svolením. Protož pomsta veliká přišla na ně, jenž se skrz krev znamená. Jako řekli Židé: »Krev jeho na nás«, totiž pomsta. A die: »Jakožto umrlého«, o kterémž nenie naděje, aby zase vstal a živ byl; tak také, když 80 pomsta ta přichází, není naděje, aby živi byli a z mrtvých vstali v byt milosti a slávy. »A všeliká duše živá umřela jest v moři«, totiž že jest měla vuoli, totiž trápiti na světě věrné boží a vyvolené, ta umře v svém bytu zlém, že nebude moci toho k skutku přivésti svého úmysla 85 zlého, jakož jest mínila etc. 246a2 Panny 246b1 Třetí anděl na řeky A třetí anděl vylil báni svau na řeky a na studnice vod etc. Dnové tito sau pomsty pro mnohé hřiechy. 62 Ohlas Efez. 6, 17 a 11 — 79 Mat. 27, 25
Strana 17
XVI. 17 246b2 K Rímanuom: »Zjeví se hněv Páně s nebe na všelikau nespravedl- nost, na všecky, kteříž sau pravdy lásky nepoznali«. A podobní 5 sau dnové tito dnuom za času Noe, nebo, jako tam hněv boží zjevil se jest, takéž nynie, jako svědčí apoštol v kanonice, Petr sv. A Spasitel Pán mluví: »Pili a jedli, a v tom přišel na ně hněv Páně«. Tak ve dnech těchto bude a lidé již znamenají, že rány boží bdějí nad námi, ale my těžkým snem zdřímali sme se a spíme. 10 A v knihách Genesis die: »Viděl Buoh, že všeliké tělo se porušilo a srdce ke zlému zchopná, ale k dobrému spozdilá. I řekl: »Žel mi jest, že sem učinil člověka«, totiž že jest se tak porušil a že Pokánie božie vždycky k zapověděným věcem se táhne a mne k hněvivosti po- pauzí. A chtěje na budaucie časy v tom se opatřiti, pověděl: »Vy- 15 hladím člověka ode všech hovad zemských až do ptactva ne- beského«. A mluví v podobenství obyčejem lidským; nebo želi toho, že shřešil člověk, a že člověk želeti bude zlého, kteréž učinil, zde anebo věčně. A jako na počátku světa velmi velicí a hrozní byli hřiechové 20 tajní i zjevní, tak nynie sau. Protož to předvěděl i oznámil v pís- mích prorockých i apoštolských, co by za dnuov našich chtěl uči- niti, a vyliti báni svú na tento svět najposlednějších lidí. A jakož tam byla pomsta na lidi i hovada, takéž nápodobně jako skrz potopu zjevuje se hněv boží na lidi i na hovada. Co jest již za- 25 hynulo lidí mečem těchto let v Čechách, kněžstva, panstva, rytieř- stva, nábožníkuov a duchovních i měšťanuov etc.! A co jich opět sešlo morem a hladem! A jako oni ženili se a hodovali a rychle přišel hněv Páně, tak nynie radují se a naplňují se dobrými věcmi tělesnými, a tudiež uslyšeti, že rána přišla smrti nebo meče etc. 30 A ačkoli ty rány jdau z ruky Páně, mnozí však stojí v hřieších, nečiníce pokánie, bez bázně hřešiece a bez studu, zlých věcí při- spářejíce. Poněvadž volení trpí, co ť se pak zdá zlí trpěti budau? Protož nechť čekají zlí každau hodinu rány na se těžké, o kteréž sv. Jan teď pověděl: »Viděl sem, a aj, anděl vylil báni hněvu Páně« 35 etc. Prvé vylil na zemi, totiž na zemskau slávu a štěstie, pro kteréžto věci zapomněli se na Boha, majíce potěšenie a veselé v domích, v vinnicech, v zahradách; protož rána na nich stala se jest. Druhá na moře, totiž panovánie světské, na moci světské, na tyrrany etc. Třetí na řeky a studnice etc. Které sau toto řeky? Velicí hřiechové nynie Pomsta veliká ranami Nečinie pokánie Země Dnové jací sau nynie Moře Řeky 3 Řím. 1, 18— 6 1. Petr 3, 20 —7 Podle Mat. 24, 38 n.; Luk. 17, 27 — 10 1. M. 6, 5 a 6 — 14 1. M. 6, 7 Jakoubek, Výklad. 22
XVI. 17 246b2 K Rímanuom: »Zjeví se hněv Páně s nebe na všelikau nespravedl- nost, na všecky, kteříž sau pravdy lásky nepoznali«. A podobní 5 sau dnové tito dnuom za času Noe, nebo, jako tam hněv boží zjevil se jest, takéž nynie, jako svědčí apoštol v kanonice, Petr sv. A Spasitel Pán mluví: »Pili a jedli, a v tom přišel na ně hněv Páně«. Tak ve dnech těchto bude a lidé již znamenají, že rány boží bdějí nad námi, ale my těžkým snem zdřímali sme se a spíme. 10 A v knihách Genesis die: »Viděl Buoh, že všeliké tělo se porušilo a srdce ke zlému zchopná, ale k dobrému spozdilá. I řekl: »Žel mi jest, že sem učinil člověka«, totiž že jest se tak porušil a že Pokánie božie vždycky k zapověděným věcem se táhne a mne k hněvivosti po- pauzí. A chtěje na budaucie časy v tom se opatřiti, pověděl: »Vy- 15 hladím člověka ode všech hovad zemských až do ptactva ne- beského«. A mluví v podobenství obyčejem lidským; nebo želi toho, že shřešil člověk, a že člověk želeti bude zlého, kteréž učinil, zde anebo věčně. A jako na počátku světa velmi velicí a hrozní byli hřiechové 20 tajní i zjevní, tak nynie sau. Protož to předvěděl i oznámil v pís- mích prorockých i apoštolských, co by za dnuov našich chtěl uči- niti, a vyliti báni svú na tento svět najposlednějších lidí. A jakož tam byla pomsta na lidi i hovada, takéž nápodobně jako skrz potopu zjevuje se hněv boží na lidi i na hovada. Co jest již za- 25 hynulo lidí mečem těchto let v Čechách, kněžstva, panstva, rytieř- stva, nábožníkuov a duchovních i měšťanuov etc.! A co jich opět sešlo morem a hladem! A jako oni ženili se a hodovali a rychle přišel hněv Páně, tak nynie radují se a naplňují se dobrými věcmi tělesnými, a tudiež uslyšeti, že rána přišla smrti nebo meče etc. 30 A ačkoli ty rány jdau z ruky Páně, mnozí však stojí v hřieších, nečiníce pokánie, bez bázně hřešiece a bez studu, zlých věcí při- spářejíce. Poněvadž volení trpí, co ť se pak zdá zlí trpěti budau? Protož nechť čekají zlí každau hodinu rány na se těžké, o kteréž sv. Jan teď pověděl: »Viděl sem, a aj, anděl vylil báni hněvu Páně« 35 etc. Prvé vylil na zemi, totiž na zemskau slávu a štěstie, pro kteréžto věci zapomněli se na Boha, majíce potěšenie a veselé v domích, v vinnicech, v zahradách; protož rána na nich stala se jest. Druhá na moře, totiž panovánie světské, na moci světské, na tyrrany etc. Třetí na řeky a studnice etc. Které sau toto řeky? Velicí hřiechové nynie Pomsta veliká ranami Nečinie pokánie Země Dnové jací sau nynie Moře Řeky 3 Řím. 1, 18— 6 1. Petr 3, 20 —7 Podle Mat. 24, 38 n.; Luk. 17, 27 — 10 1. M. 6, 5 a 6 — 14 1. M. 6, 7 Jakoubek, Výklad. 22
Strana 18
18 Kapitola Studnice co sau Studnice zlé velmi pokrytci Studnice kacieři, pokrytci Některé sau zajisté řeky ohavnosti, na kteréž se hněvá Buoh, 40 i studnice; jako sau dobré studnice tyto, kteříž mají živau vieru velikau, kteříž mají maudrost boží jako studnici vod živých. Sv. Jan pokládá: »Jestliže kto žiezní, přiď a napí se a potekau z břicha jeho řeky vody živé, ktož věří v mě«. A to jest pověděl o Duchu svatém, kteréhož měli přijíti. To ť sau dobré řeky, totiž Ducha 15 svatého darové. Studnice sau svatých srdce hluboká náramně a dobrými vodami naplněná, totiž srdce prorokuov, apoštoluov: podlé obdarovánie božieho a miery viery jiní viece a viece naplněni byli; a odtud plynuly rady, učenie zdravé, milostivost, láska. Protož, ktož ve mne věří, potekau k němu tyto vody z těchto 50 247a1 studnic, totižto ten rozuměti bude písmuom svatým, ten najde učenie, bázeň. Kteříž také v mě věřie, ti mají opatrnost boží a radu i maudrost, ty ť studnice miluje Pán. Jan IIII°.: »Každý, ktož by pil vodu tuto«, totiž tělesnau a kradenau, »žiezniti bude; ale z té vody, kterauž já dám, bude-li píti, nebude žiezniti na věky, 55 ale prajštiti se bude v život věčný«. Jiné sau pak najhoršie studnice a vody kradené; na ty se Buoh hněvá a vylévá anděl báni svú. Judas apoštol o nich mluví: »Tito ť sau ty studnice, totiž zlí, pokrytci, zchytralí a velmi zbar- vení, oblakové bez vody«. Jeremiáš II°.: »Opustili ť sau mě, stud- 60 nici vody živé, a vykopali sobě čisterny rozbořené, kteréž nemají v sobě vod«, totiž Ducha svatého. Tito ť sau těžcí hřiechové lidu: Boha opustiti a vodu nakaženau a jedovatau píti. Protož spraved- livým saudem Pán vylévá báni na studnice a na řeky a na ty, kteříž z nich pijí. Jako se pokládá v knihách Exodi, kterak rozkázal 65 Buoh holí udeřiti v řeky, a obrátily se vody v krev a lidé nemohli píti; tak ť činí Pán nynie. Některých vod Pán zapověděl píti, totiž bludu, a někteří ť jich dopauštějí; protož je Pán i tresce. A tak studnice sau pokrytci a kacieři; a ti sau, kteříž pijí, ješto povolují bludóm. Izaiáš mluví: »Učiním věc divnau na zemi, odejmu od 70 maudrých maudrost« etc. Běda vám, kteří ste hlubokého srdce a jako studnice skrytí v bludu, kteříž učením jedovatým nakažují lid muoj, kteří ste skrz bláznivau maudrost dávali nápoj nevěstčí. Veliké studnice vykopal šatanáš těchto dnuov v Čechách, z nichžto potokové velicí tekau rauhaní, bluduov proti svátosti 75 247a2 velebné těla Kristova; a zvláště přišli potokové babylonští a stud- Studnice dobré V Čechách studnice zlé 43 Podle Jana 7, 37 a 38 — 53 Jan 4, 13 a 14 — 59 Podle Judy 12 60 Jer. 2, 13 — 65 2. M. 7, 20 nn. — 70 Iz. 29, 14
18 Kapitola Studnice co sau Studnice zlé velmi pokrytci Studnice kacieři, pokrytci Některé sau zajisté řeky ohavnosti, na kteréž se hněvá Buoh, 40 i studnice; jako sau dobré studnice tyto, kteříž mají živau vieru velikau, kteříž mají maudrost boží jako studnici vod živých. Sv. Jan pokládá: »Jestliže kto žiezní, přiď a napí se a potekau z břicha jeho řeky vody živé, ktož věří v mě«. A to jest pověděl o Duchu svatém, kteréhož měli přijíti. To ť sau dobré řeky, totiž Ducha 15 svatého darové. Studnice sau svatých srdce hluboká náramně a dobrými vodami naplněná, totiž srdce prorokuov, apoštoluov: podlé obdarovánie božieho a miery viery jiní viece a viece naplněni byli; a odtud plynuly rady, učenie zdravé, milostivost, láska. Protož, ktož ve mne věří, potekau k němu tyto vody z těchto 50 247a1 studnic, totižto ten rozuměti bude písmuom svatým, ten najde učenie, bázeň. Kteříž také v mě věřie, ti mají opatrnost boží a radu i maudrost, ty ť studnice miluje Pán. Jan IIII°.: »Každý, ktož by pil vodu tuto«, totiž tělesnau a kradenau, »žiezniti bude; ale z té vody, kterauž já dám, bude-li píti, nebude žiezniti na věky, 55 ale prajštiti se bude v život věčný«. Jiné sau pak najhoršie studnice a vody kradené; na ty se Buoh hněvá a vylévá anděl báni svú. Judas apoštol o nich mluví: »Tito ť sau ty studnice, totiž zlí, pokrytci, zchytralí a velmi zbar- vení, oblakové bez vody«. Jeremiáš II°.: »Opustili ť sau mě, stud- 60 nici vody živé, a vykopali sobě čisterny rozbořené, kteréž nemají v sobě vod«, totiž Ducha svatého. Tito ť sau těžcí hřiechové lidu: Boha opustiti a vodu nakaženau a jedovatau píti. Protož spraved- livým saudem Pán vylévá báni na studnice a na řeky a na ty, kteříž z nich pijí. Jako se pokládá v knihách Exodi, kterak rozkázal 65 Buoh holí udeřiti v řeky, a obrátily se vody v krev a lidé nemohli píti; tak ť činí Pán nynie. Některých vod Pán zapověděl píti, totiž bludu, a někteří ť jich dopauštějí; protož je Pán i tresce. A tak studnice sau pokrytci a kacieři; a ti sau, kteříž pijí, ješto povolují bludóm. Izaiáš mluví: »Učiním věc divnau na zemi, odejmu od 70 maudrých maudrost« etc. Běda vám, kteří ste hlubokého srdce a jako studnice skrytí v bludu, kteříž učením jedovatým nakažují lid muoj, kteří ste skrz bláznivau maudrost dávali nápoj nevěstčí. Veliké studnice vykopal šatanáš těchto dnuov v Čechách, z nichžto potokové velicí tekau rauhaní, bluduov proti svátosti 75 247a2 velebné těla Kristova; a zvláště přišli potokové babylonští a stud- Studnice dobré V Čechách studnice zlé 43 Podle Jana 7, 37 a 38 — 53 Jan 4, 13 a 14 — 59 Podle Judy 12 60 Jer. 2, 13 — 65 2. M. 7, 20 nn. — 70 Iz. 29, 14
Strana 19
XVI. 19 247b1 nice kradených vod od těch křesťanuov, kteří sau tělo Kristovo přijímali, slova Páně hojnost měli. Od těch studnic, totiž kacieřuov a pokrytcuov, plynau potokové, totiž traktátové v latinském 80 jazyku i v českém k rauhaní svátosti velebné. Protož jest napsáno v knihách Numeri: Když měl jíti lid boží skrze zemi Edom, řekl jest Mojžieš k Edom: »Puojdeme skrz zemi tvau, vod z tvých studnic nebudem píti«. Z studnic hlubokých a chytrých a po- hanských volení putujíce k vlasti nebeské ať nepijí žádným oby- 85 čejem ani vína jich, totiž maudrosti tohoto světa ať se varují a chytrosti; nebo křesťan nemuože spasitedlné okusiti vody a spolu kradené vody, totiž maudrosti světské. Apoštol die: »Nemuožte kalicha píti Páně a kalicha ďábelského«. Protož mají se varovati křesťané spisuov ku potupě svátosti 90 velebné. K Rímanuom XII.: »Pravím zajisté skrze milost, kteráž dána jest mi (totiž napomínám vás v Duchu božím), ne viece smysliti, nežli sluší, ale smysliti k střiedmosti«, totiž které ť se věci nehodie k spasení, nechte těch, opusťte ty věci, kteréž boří pokoru a pozdvihují ducha k marné chvále. Jako by řekl: »Tak 95 se vieře učte a pokorní buďte, abyšte daných sobě spasitedlných věcí nezmrhali. Varujte se studnic pajchy a chytrosti a ozdobných učení nových proti umění svatých, kteráž náramně zvrtkají a zmámí mysl«. Protož bylo povědieno v kapitole osmé Zjevení, že viděl hvězdu, ana upadla na studnice vod, a učiněny sau hořké jako 100 pelyněk, a zemřelo lidí mnoho. Tyto studnice sau uměnie a učenie, vyzdvihujície se proti umění božiemu, kteréžto velmi nynějších těchto dnuov tekau a nakažují lid. A v kapitole IX. v Zjevení: »Hvězda otevřela propast hlubokau«, totiž srdce kacieřuov skrz svaté prvé zkažená, a vyšly sau kobylky, totiž jacís duchové pajchy 105 a marné chvály. Traktátnov ka- cieřských se varu Vody dvoje Varuj se studníc pajchy Studnice zlé tekau nynie Propast Kobylky co sú? A to dvé velmi běží v lidu, kteříž pijí z studnic těchto, totiž hořkost srdcí a svár,druhé pajcha veliká proti pokornému Duchu božiemu. Protož radí mudřec řka: »Nalez-li si med, totiž učenie božie v zákoně Páně, jez, pokudž by potřebie bylo, a varuj se, aby 110 najeda se nevyvrátil ho zase«. A níže: »Studnice zkalená nohau, tak člověk, kterýž pije zlau vodu. A jako ten, ktož mnoho medu jie, škodu sobě činí, tak, kto jest zpytatel velebnosti«, totiž skryté věci anděluom svatým i prorokuom chtiece zvěděti a pochopiti, 81 4. M. 20, 17 — 87 I. Kor. 10, 21 — 90 Řím. 12, 3 — 98 Zj. 8, 10 a 11 — 103 Zj. 9, 2 a 3 — 108 Přísl. 25, 16 — 110 Přísl. 25, 26 a 27 22*
XVI. 19 247b1 nice kradených vod od těch křesťanuov, kteří sau tělo Kristovo přijímali, slova Páně hojnost měli. Od těch studnic, totiž kacieřuov a pokrytcuov, plynau potokové, totiž traktátové v latinském 80 jazyku i v českém k rauhaní svátosti velebné. Protož jest napsáno v knihách Numeri: Když měl jíti lid boží skrze zemi Edom, řekl jest Mojžieš k Edom: »Puojdeme skrz zemi tvau, vod z tvých studnic nebudem píti«. Z studnic hlubokých a chytrých a po- hanských volení putujíce k vlasti nebeské ať nepijí žádným oby- 85 čejem ani vína jich, totiž maudrosti tohoto světa ať se varují a chytrosti; nebo křesťan nemuože spasitedlné okusiti vody a spolu kradené vody, totiž maudrosti světské. Apoštol die: »Nemuožte kalicha píti Páně a kalicha ďábelského«. Protož mají se varovati křesťané spisuov ku potupě svátosti 90 velebné. K Rímanuom XII.: »Pravím zajisté skrze milost, kteráž dána jest mi (totiž napomínám vás v Duchu božím), ne viece smysliti, nežli sluší, ale smysliti k střiedmosti«, totiž které ť se věci nehodie k spasení, nechte těch, opusťte ty věci, kteréž boří pokoru a pozdvihují ducha k marné chvále. Jako by řekl: »Tak 95 se vieře učte a pokorní buďte, abyšte daných sobě spasitedlných věcí nezmrhali. Varujte se studnic pajchy a chytrosti a ozdobných učení nových proti umění svatých, kteráž náramně zvrtkají a zmámí mysl«. Protož bylo povědieno v kapitole osmé Zjevení, že viděl hvězdu, ana upadla na studnice vod, a učiněny sau hořké jako 100 pelyněk, a zemřelo lidí mnoho. Tyto studnice sau uměnie a učenie, vyzdvihujície se proti umění božiemu, kteréžto velmi nynějších těchto dnuov tekau a nakažují lid. A v kapitole IX. v Zjevení: »Hvězda otevřela propast hlubokau«, totiž srdce kacieřuov skrz svaté prvé zkažená, a vyšly sau kobylky, totiž jacís duchové pajchy 105 a marné chvály. Traktátnov ka- cieřských se varu Vody dvoje Varuj se studníc pajchy Studnice zlé tekau nynie Propast Kobylky co sú? A to dvé velmi běží v lidu, kteříž pijí z studnic těchto, totiž hořkost srdcí a svár,druhé pajcha veliká proti pokornému Duchu božiemu. Protož radí mudřec řka: »Nalez-li si med, totiž učenie božie v zákoně Páně, jez, pokudž by potřebie bylo, a varuj se, aby 110 najeda se nevyvrátil ho zase«. A níže: »Studnice zkalená nohau, tak člověk, kterýž pije zlau vodu. A jako ten, ktož mnoho medu jie, škodu sobě činí, tak, kto jest zpytatel velebnosti«, totiž skryté věci anděluom svatým i prorokuom chtiece zvěděti a pochopiti, 81 4. M. 20, 17 — 87 I. Kor. 10, 21 — 90 Řím. 12, 3 — 98 Zj. 8, 10 a 11 — 103 Zj. 9, 2 a 3 — 108 Přísl. 25, 16 — 110 Přísl. 25, 26 a 27 22*
Strana 20
20 Kapitola Studnice bluduov oteviieny Napili se nábož- niči z naklonku Vody zavrhli dobré Náman Pomsty hoden takový Zlořečená vodla poraženi bývají a padají a potřieni bývají na duši své. »A jako město otevřené, tak kto nemuož zadržeti ducha svého«; jako stud-115 nice otevřená a tekaucie, jenž má vody škodlivé, viece škodie dušem nežli všecko vojsko tyrranuov Ó, těchto let zbudil ty stud- nice pod jménem zákona božieho a pod jménem kazateluov svatých, a lid běžal k nim věříce, že tu najdau spasenie, ano pak tu našli jed! Mat. XXIIII.: »Přijdau mnozí falešní proroci ve jménu mém 120 řkauce: Tuto ť jest Kristus«, totiž tuto v této studnici jest maudrost boží, ano pak blud, ano jest tu pokrytstvie. A odtud někteří ná- božní lidé i ženy napili se a zmámeni sau, a zbláznili se mužie i ženy, tak totiž, že sú od čistoty, od náboženstvie a od viery od- staupili, a zatvrzeno jest srdce jich náramně jako faraonovo. 125 247b2 Izaiáš VIII.: »Protože zavrhl lid tento vody, kteréž jdau tíše«, (totiž uměnie Ducha svatého, ale pili z studnic jiných, kradených), protož bývají ukrutní a tvrdí, nevěrní, bludní. IIII. Královských V°. o Námanovi, kterak mu bylo řečeno: »Jdi do Jordánu a zkaupaj se sedmkrát« etc. A on se rozhněval řka: »Zdali Abana a Far-130 far« etc. Tak ť sau nynie křesťané. Jestliže se jim die: »Buďte pokorní, milosrdní, věrní, laskaví, — to ť sau vody jordánské —, mějte pokoj, jednotu Kristovu mezi sebau, trpělivost«, a tehdy oni viece potupují je; ale která sau nová učenie, ješto nakažují, zevnitř 135 lahodná, ty ť vody pijí, ale Kristova kříže s jeho pokornými skutky strachují se. Co by hoden byl trpěti, ktož by, maje dáti nemocnému vodu dobrau a čistau, i dal by mu nějakých pomyjí nečistých? Tak lid boží žádal učenie božieho od kněžstva, oni pak podávali jim i podávají učenie zatracencuov; a již v traubu traubí o kněžích, 140 že sau načali a šeňkují tu vodu proti svátosti velebné pravíce, že na první zpuosobě dosti jest lidu etc., a opět, že tu nenie těla Kristova. To z studnice pochází babylonské proti studnici a vodě prvotnie cierkve. Ó zlořečená voda! Opět, že se tu nesluší klaněti; nenie to voda z studnice boží, ale z ejiptské a babylonské. Protož se prorokuje teď proti těm studnicem a řekám a rána se oznamuje: »Viděl sem, a aj, třetí anděl vylil báni svau na řeky a na studnice«. Item z zlé studnice to přišlo, aby všickni řádové lidští držáni byli viece a tauže nežli zákon boží, a opět, aby všickni obyčejové řádní lidští složeni byli. Z zlých to pochází studnic! 150 248a Nebo, jako pšenice neroste bez plev, takéž ani tyto bytné věci 145 () ústanoveníchí viz 114 Přísl. 25, 28 — 120 Podle Mat. 24, 24 — 126 Iz. 8, 6 — 129 2. (4.) Král. 5, 10 až 12
20 Kapitola Studnice bluduov oteviieny Napili se nábož- niči z naklonku Vody zavrhli dobré Náman Pomsty hoden takový Zlořečená vodla poraženi bývají a padají a potřieni bývají na duši své. »A jako město otevřené, tak kto nemuož zadržeti ducha svého«; jako stud-115 nice otevřená a tekaucie, jenž má vody škodlivé, viece škodie dušem nežli všecko vojsko tyrranuov Ó, těchto let zbudil ty stud- nice pod jménem zákona božieho a pod jménem kazateluov svatých, a lid běžal k nim věříce, že tu najdau spasenie, ano pak tu našli jed! Mat. XXIIII.: »Přijdau mnozí falešní proroci ve jménu mém 120 řkauce: Tuto ť jest Kristus«, totiž tuto v této studnici jest maudrost boží, ano pak blud, ano jest tu pokrytstvie. A odtud někteří ná- božní lidé i ženy napili se a zmámeni sau, a zbláznili se mužie i ženy, tak totiž, že sú od čistoty, od náboženstvie a od viery od- staupili, a zatvrzeno jest srdce jich náramně jako faraonovo. 125 247b2 Izaiáš VIII.: »Protože zavrhl lid tento vody, kteréž jdau tíše«, (totiž uměnie Ducha svatého, ale pili z studnic jiných, kradených), protož bývají ukrutní a tvrdí, nevěrní, bludní. IIII. Královských V°. o Námanovi, kterak mu bylo řečeno: »Jdi do Jordánu a zkaupaj se sedmkrát« etc. A on se rozhněval řka: »Zdali Abana a Far-130 far« etc. Tak ť sau nynie křesťané. Jestliže se jim die: »Buďte pokorní, milosrdní, věrní, laskaví, — to ť sau vody jordánské —, mějte pokoj, jednotu Kristovu mezi sebau, trpělivost«, a tehdy oni viece potupují je; ale která sau nová učenie, ješto nakažují, zevnitř 135 lahodná, ty ť vody pijí, ale Kristova kříže s jeho pokornými skutky strachují se. Co by hoden byl trpěti, ktož by, maje dáti nemocnému vodu dobrau a čistau, i dal by mu nějakých pomyjí nečistých? Tak lid boží žádal učenie božieho od kněžstva, oni pak podávali jim i podávají učenie zatracencuov; a již v traubu traubí o kněžích, 140 že sau načali a šeňkují tu vodu proti svátosti velebné pravíce, že na první zpuosobě dosti jest lidu etc., a opět, že tu nenie těla Kristova. To z studnice pochází babylonské proti studnici a vodě prvotnie cierkve. Ó zlořečená voda! Opět, že se tu nesluší klaněti; nenie to voda z studnice boží, ale z ejiptské a babylonské. Protož se prorokuje teď proti těm studnicem a řekám a rána se oznamuje: »Viděl sem, a aj, třetí anděl vylil báni svau na řeky a na studnice«. Item z zlé studnice to přišlo, aby všickni řádové lidští držáni byli viece a tauže nežli zákon boží, a opět, aby všickni obyčejové řádní lidští složeni byli. Z zlých to pochází studnic! 150 248a Nebo, jako pšenice neroste bez plev, takéž ani tyto bytné věci 145 () ústanoveníchí viz 114 Přísl. 25, 28 — 120 Podle Mat. 24, 24 — 126 Iz. 8, 6 — 129 2. (4.) Král. 5, 10 až 12
Strana 21
XVI. 21 248a2 a podstatné sau bez plev, jako také i naše spasenie. Ale menšie sau lidská ustanovenie nežli božská. Jako die apoštol: »Já pravím, ne Pán«; alevšak dobrá sau ustavenie apoštola. Item lidská sau 155 ustanovenie, aby služebník poslauchal pána a v tomto nebo v tomto přikázaní syn otce, dcera mateře; avšak mají držána býti a za- chovávána, nemá to složeno býti. Tak na mši svaté apoštol položil podstatné a bytné věci o velebné svátosti, o přidaných pak a pří- padných věcech řekl: »Jiné pak věci, když přijdu, zřídím«. A potom 160 sau světí spuosobili a zřiedili pěkný a utěšený v tom pořádek při mši svaté. Někteří potom pomalu opět to skládali, a tak protřeli cestu Antikristovi a příčinu dali, aby složena byla i viera o velebné svátosti. Protož hřiech jest malé věci předkládati velikým božím přikázaním, jako praví Pán: »Běda vám, mistři a zákonníci, po- 165 krytci! Desátky obětujete, mátu, anéz etc., a opustili ste vieru, saud, milosrdenstvie. Ty ste věci měli učiniti«, totiž zachovati při- kázanie veliká, »a těchto věcí proto neopúštěti«, totiž pro mdlejšie a křehčejšie, aby jim dána byla cesta k přikázaním. To ť jest přišlo z studnice Kristovy. 170 Protož, které sau nám věci světí zřiedili, máme je v tom ctíti svatých následuj a neskládati pokorného a slušného jich ustanovenie a pořádku a všeho, což jest ku potupě velebné svátosti. Hleďte, když ť běžie spisové a traktáti kněží bludných proti pokornému pořádku a slušnému ustavení, znajte, že ť sau ku potupě a k složení velebné Luteriánové 175 svátosti! Již kněží některých srdce sau studnice naplněné smrdu- tými a porušenými vodami; a všudy rozlili jedy své proti ve lebné svátosti Páně. Již opustil je Pán, neumějí jiného učiti, jediné bludy opuštění od Pána pokautně, a již mnozí sau povolujíce jim v tom. Protož meč Páně přišel na ně všudy. I die teď Pán skrz Jana: »Viděl sem, a aj, třetí anděl vylil báni na studnice«, totiž na kněžie, kazatele a mistry. »Báni«, aby učili proti pokoře, ukrutenství, krádeže, laupeže, bludy aby rozsievali. Protož to přichází z řek šatanových. Přijde tehdy rána proto, aby zkaženi byli a nevydávali těch vod. Nenie těch studnic, kteří 185 by řiekali: »Synové, stuojte v bázni boží a připravte duše ku po- kušení«. Ale kteří se zdadí býti učení a osvícení, ti padli a jiné nakazili náramně, tajně i zjevně, takže lid nenávidí trestánie a těch, jenž právě kážie bez přijímanie osob. Protož přijde hněv Mre svate usta- novenie drz Klězie, kažate- love mistři 180 Učení padají 153 1. Kor. 7, 12 — 157 1. Kor. 11, 23 nn. a 34 — 164 Mat. 23, 23 — 172 Po slově »všeho« zřejmě schází nějaké sloveso, snad: zanechati — 185 Podle Eccli 2, 1.
XVI. 21 248a2 a podstatné sau bez plev, jako také i naše spasenie. Ale menšie sau lidská ustanovenie nežli božská. Jako die apoštol: »Já pravím, ne Pán«; alevšak dobrá sau ustavenie apoštola. Item lidská sau 155 ustanovenie, aby služebník poslauchal pána a v tomto nebo v tomto přikázaní syn otce, dcera mateře; avšak mají držána býti a za- chovávána, nemá to složeno býti. Tak na mši svaté apoštol položil podstatné a bytné věci o velebné svátosti, o přidaných pak a pří- padných věcech řekl: »Jiné pak věci, když přijdu, zřídím«. A potom 160 sau světí spuosobili a zřiedili pěkný a utěšený v tom pořádek při mši svaté. Někteří potom pomalu opět to skládali, a tak protřeli cestu Antikristovi a příčinu dali, aby složena byla i viera o velebné svátosti. Protož hřiech jest malé věci předkládati velikým božím přikázaním, jako praví Pán: »Běda vám, mistři a zákonníci, po- 165 krytci! Desátky obětujete, mátu, anéz etc., a opustili ste vieru, saud, milosrdenstvie. Ty ste věci měli učiniti«, totiž zachovati při- kázanie veliká, »a těchto věcí proto neopúštěti«, totiž pro mdlejšie a křehčejšie, aby jim dána byla cesta k přikázaním. To ť jest přišlo z studnice Kristovy. 170 Protož, které sau nám věci světí zřiedili, máme je v tom ctíti svatých následuj a neskládati pokorného a slušného jich ustanovenie a pořádku a všeho, což jest ku potupě velebné svátosti. Hleďte, když ť běžie spisové a traktáti kněží bludných proti pokornému pořádku a slušnému ustavení, znajte, že ť sau ku potupě a k složení velebné Luteriánové 175 svátosti! Již kněží některých srdce sau studnice naplněné smrdu- tými a porušenými vodami; a všudy rozlili jedy své proti ve lebné svátosti Páně. Již opustil je Pán, neumějí jiného učiti, jediné bludy opuštění od Pána pokautně, a již mnozí sau povolujíce jim v tom. Protož meč Páně přišel na ně všudy. I die teď Pán skrz Jana: »Viděl sem, a aj, třetí anděl vylil báni na studnice«, totiž na kněžie, kazatele a mistry. »Báni«, aby učili proti pokoře, ukrutenství, krádeže, laupeže, bludy aby rozsievali. Protož to přichází z řek šatanových. Přijde tehdy rána proto, aby zkaženi byli a nevydávali těch vod. Nenie těch studnic, kteří 185 by řiekali: »Synové, stuojte v bázni boží a připravte duše ku po- kušení«. Ale kteří se zdadí býti učení a osvícení, ti padli a jiné nakazili náramně, tajně i zjevně, takže lid nenávidí trestánie a těch, jenž právě kážie bez přijímanie osob. Protož přijde hněv Mre svate usta- novenie drz Klězie, kažate- love mistři 180 Učení padají 153 1. Kor. 7, 12 — 157 1. Kor. 11, 23 nn. a 34 — 164 Mat. 23, 23 — 172 Po slově »všeho« zřejmě schází nějaké sloveso, snad: zanechati — 185 Podle Eccli 2, 1.
Strana 22
22 Kapitola Páně na takové mistry a na studnice i na učedlníky jich. Již štěstie světské a lid trpí, také ť i studnice budau trpěti, že se obrátí v krev. 190 Protož již meč všudy dosahá na studnice i na řeky, pomsta a hněv Páně veliký etc. Chytrost šatanova A třetí anděl vylil báni svú na řeky a na studnice vod etc. Studnice zlé sau srdce převrácená, hluboká v zlosti, z nichžto tekau vody převelmi zlé, z kterýchž mnozí píti budau, a z toho se mnozí nakazí a poruší, jako z bahnivých studnic pijíce, a nebudau z nich vycházeti potuočkové; ale za časuov 5 Antikristových vydadí řeky, totiž veliké zlé činiti budau proti Kristu a svatému čtení jeho. Jako na zemi a na moře rány do- pustil, tak dopustí na tyto studnice najhlubšie v ohavnostech, ješto nakažují jednák všecka srdce. A protož zpuosobuje šatan zevnitřnie dobré skutky, aby otevřel vody tyto, aby chvátali 10 248b1 píti všickni a draze sobě je vážili, aby nemohli daruov Ducha svatého zakusiti ani pravdy Páně oblíbiti. Auvech, množstvie lidí pilo z kalicha tohoto, a jestliže potom píti budau z kalicha Krista Ježíše, neprospívají v dobrém, ale k saudu jej berau! Pokrytstvie, pajcha, blud, to jest nápoj kacieřuov a Baby-15 lonských; hodovníci nemohau obojieho spolu kalichu píti. Zavierá také těm Pán studnice prorokuov a apoštoluov. Nebo některým za drahně let otvieral své studnice, kteřížto, opustivše je, odešli k studnicem babylonským. A protož, ačkoli slovo Páně zní jim v austech, pravda a láska nezuostává v srdci; protož padají den 20 ote dne od života Spasitele, nebo z vod bahnitých hojně sau pili. Protož v řeči a v kázaní života a svědomie nešetří, náboženstvie nemají a v přijímaní velebné svátosti nepřistupují ku památce umučenie Kristova pro ty vody, kteréž otevřel šatan, z kterýchžto pijíce nakaženi sau v kořenu srdce, že přikázanie božie toliko na 25 jazyku se vrtie, ale láska miesta vnitř nenalézá. Jakub apoštol die: »Jsau-li svárové mezi vámi v hádaní o Trojici svaté, o Synu božím, a co by tu bylo většieho aneb menšieho, všetečně chcete to rozeznávati bez bázně, bez studu, nenie ť ta maudrost shuory, Studnice bahnivé ale zemská, zhovadilá a ďábelská«. Hle, studnice sau tyto bahnivé, 30 z kterýchžto pijíce vody zkalené také se kalí a bauří u vieře, v lásce! Auvech, nestojte! Pán se hněvá na nás, neb veliké místo Nápoj kacieřuov jedovaty studnice dobré zlým závřené Všetečnost Přijimanie nehodné Studnice zlé, srdce zlá 15 Babylonských nejasné, patrně opravou z Babylonští — 27 Podle Jakuba 3, 14 a 15
22 Kapitola Páně na takové mistry a na studnice i na učedlníky jich. Již štěstie světské a lid trpí, také ť i studnice budau trpěti, že se obrátí v krev. 190 Protož již meč všudy dosahá na studnice i na řeky, pomsta a hněv Páně veliký etc. Chytrost šatanova A třetí anděl vylil báni svú na řeky a na studnice vod etc. Studnice zlé sau srdce převrácená, hluboká v zlosti, z nichžto tekau vody převelmi zlé, z kterýchž mnozí píti budau, a z toho se mnozí nakazí a poruší, jako z bahnivých studnic pijíce, a nebudau z nich vycházeti potuočkové; ale za časuov 5 Antikristových vydadí řeky, totiž veliké zlé činiti budau proti Kristu a svatému čtení jeho. Jako na zemi a na moře rány do- pustil, tak dopustí na tyto studnice najhlubšie v ohavnostech, ješto nakažují jednák všecka srdce. A protož zpuosobuje šatan zevnitřnie dobré skutky, aby otevřel vody tyto, aby chvátali 10 248b1 píti všickni a draze sobě je vážili, aby nemohli daruov Ducha svatého zakusiti ani pravdy Páně oblíbiti. Auvech, množstvie lidí pilo z kalicha tohoto, a jestliže potom píti budau z kalicha Krista Ježíše, neprospívají v dobrém, ale k saudu jej berau! Pokrytstvie, pajcha, blud, to jest nápoj kacieřuov a Baby-15 lonských; hodovníci nemohau obojieho spolu kalichu píti. Zavierá také těm Pán studnice prorokuov a apoštoluov. Nebo některým za drahně let otvieral své studnice, kteřížto, opustivše je, odešli k studnicem babylonským. A protož, ačkoli slovo Páně zní jim v austech, pravda a láska nezuostává v srdci; protož padají den 20 ote dne od života Spasitele, nebo z vod bahnitých hojně sau pili. Protož v řeči a v kázaní života a svědomie nešetří, náboženstvie nemají a v přijímaní velebné svátosti nepřistupují ku památce umučenie Kristova pro ty vody, kteréž otevřel šatan, z kterýchžto pijíce nakaženi sau v kořenu srdce, že přikázanie božie toliko na 25 jazyku se vrtie, ale láska miesta vnitř nenalézá. Jakub apoštol die: »Jsau-li svárové mezi vámi v hádaní o Trojici svaté, o Synu božím, a co by tu bylo většieho aneb menšieho, všetečně chcete to rozeznávati bez bázně, bez studu, nenie ť ta maudrost shuory, Studnice bahnivé ale zemská, zhovadilá a ďábelská«. Hle, studnice sau tyto bahnivé, 30 z kterýchžto pijíce vody zkalené také se kalí a bauří u vieře, v lásce! Auvech, nestojte! Pán se hněvá na nás, neb veliké místo Nápoj kacieřuov jedovaty studnice dobré zlým závřené Všetečnost Přijimanie nehodné Studnice zlé, srdce zlá 15 Babylonských nejasné, patrně opravou z Babylonští — 27 Podle Jakuba 3, 14 a 15
Strana 23
XVI. 23 249a1 zaměstknaly vody smrduté, takže slovo jeho svaté nenalézá v srdci obydlé. Protož báni svau vylévá skrz anděla na studnice. 35 »A učiněna jest krev«. Jako v Ejiptě udeřil Mojžieš vodu (!) jich, a obrátily se v krev, tak vody tyto, z studnic vypuštěné kacieřských, nakazily život křesťanský jako jedem, jichžto život zahalečný, láska a viera umrtvená. Jaké prvé bývalo náboženstvie v některých, a již jest život jich syrový a nespuosobný a pře- 40 vrácený a prázdný aumysl! Lepšie by byla smrt tělesná učiněná Lepší smrt tělesná v lásce nežli zamordovánie života milostného u vieře a v lásce ozdobeného. A poněvadž se na moře hněvá, totiž na ukrutníky a tyrrany, ovšem na tyto studnice hněvá se a báni svau vylévá na ně; a jestliže by měli vieru, naději, a lásky jestliže by neměli, 45 »i bývá učiněna krev«, totiž dává jim pomstu za porušenie života dobrého. Ó, jistě že sau mnozí v dařích božích byli povajšeni, a již skrz studnice tyto sau umrtvení a zabití! Také přijde na ně krev, o kteréž sau pověděli kacieři: »Krev jeho na nás«, totiž Fomsta na kacieře pomsta pro Kristovu krev a pomsta za věrné, kteří sau svedeni, 50 které sme totiž svedli a v mnohých život dobrý sme porušili, skrze zlé učenie žádosti k velebné svátosti uhasili sme; i přišla na nás krev, totiž pomsta zde i v budaucím životě. Ó, pohřiechu těchto dnuov z kacieřských smysluov vzali mnozí pochop odstúpiti od krve Kristovy, druhé, aby mrtvili 55 duše, třetie mordovati mnohé nepřátely! Protož zase proti tomu Pán vylije báni svú na ně, aby také vinni byli krví nevinnau, a oni aby také trpěli pro krev křesťanskau a Krista Ježíše. Mat. XXIII°.: »Ó Jeruzalélme, ješto morduješ proroky etc., aby přišla na vás všeliká krev«, totiž, které ste nakazili učeními nepravými a blud- 60 nými a mordovati ste učili, přijde ť na vás krev všech svatých od krve Abele a krev všech, kteříž příčinau vašich vod jiné zabíjeli, buďto v životě duchovním tráviece a nakažujíce, buďto u víře, buďto v lásce, buďto na tělesném životě bez rozkázanie zvláštnieho Páně. Ozé: »Rozmnožil Efraim vody a k hořkosti mě popauzí 65 a krev jeho, totiž pomsta, na něho přijde a ohavnost jeho přijde na ň«. A Zachariáš XIII.: »Když Pán otevře svaté vody a naj- čištčie, ještě budau lidé pochopni vod Páně«. Protož die: »Vyhladím jména vod z země, a nebudau pamatovati na falešné proroky, Vody obrácené v krev Pomsta hrozná 248b2 35 2. M. 7, 20 — 40 Nad slovem prázdný je nadepsáno nějaké slovo, ale nedosti čitelně (snad: zabitý) — 44 Podle 1. Kor. 13, 1 až 3 — 48 Mat. 27, 25 — 58 Podle Mat. 23, 37 a 35 — 64 Podle Oz. 5, 9 a 10 — 66 Podle Zach. 13, 1 a 2
XVI. 23 249a1 zaměstknaly vody smrduté, takže slovo jeho svaté nenalézá v srdci obydlé. Protož báni svau vylévá skrz anděla na studnice. 35 »A učiněna jest krev«. Jako v Ejiptě udeřil Mojžieš vodu (!) jich, a obrátily se v krev, tak vody tyto, z studnic vypuštěné kacieřských, nakazily život křesťanský jako jedem, jichžto život zahalečný, láska a viera umrtvená. Jaké prvé bývalo náboženstvie v některých, a již jest život jich syrový a nespuosobný a pře- 40 vrácený a prázdný aumysl! Lepšie by byla smrt tělesná učiněná Lepší smrt tělesná v lásce nežli zamordovánie života milostného u vieře a v lásce ozdobeného. A poněvadž se na moře hněvá, totiž na ukrutníky a tyrrany, ovšem na tyto studnice hněvá se a báni svau vylévá na ně; a jestliže by měli vieru, naději, a lásky jestliže by neměli, 45 »i bývá učiněna krev«, totiž dává jim pomstu za porušenie života dobrého. Ó, jistě že sau mnozí v dařích božích byli povajšeni, a již skrz studnice tyto sau umrtvení a zabití! Také přijde na ně krev, o kteréž sau pověděli kacieři: »Krev jeho na nás«, totiž Fomsta na kacieře pomsta pro Kristovu krev a pomsta za věrné, kteří sau svedeni, 50 které sme totiž svedli a v mnohých život dobrý sme porušili, skrze zlé učenie žádosti k velebné svátosti uhasili sme; i přišla na nás krev, totiž pomsta zde i v budaucím životě. Ó, pohřiechu těchto dnuov z kacieřských smysluov vzali mnozí pochop odstúpiti od krve Kristovy, druhé, aby mrtvili 55 duše, třetie mordovati mnohé nepřátely! Protož zase proti tomu Pán vylije báni svú na ně, aby také vinni byli krví nevinnau, a oni aby také trpěli pro krev křesťanskau a Krista Ježíše. Mat. XXIII°.: »Ó Jeruzalélme, ješto morduješ proroky etc., aby přišla na vás všeliká krev«, totiž, které ste nakazili učeními nepravými a blud- 60 nými a mordovati ste učili, přijde ť na vás krev všech svatých od krve Abele a krev všech, kteříž příčinau vašich vod jiné zabíjeli, buďto v životě duchovním tráviece a nakažujíce, buďto u víře, buďto v lásce, buďto na tělesném životě bez rozkázanie zvláštnieho Páně. Ozé: »Rozmnožil Efraim vody a k hořkosti mě popauzí 65 a krev jeho, totiž pomsta, na něho přijde a ohavnost jeho přijde na ň«. A Zachariáš XIII.: »Když Pán otevře svaté vody a naj- čištčie, ještě budau lidé pochopni vod Páně«. Protož die: »Vyhladím jména vod z země, a nebudau pamatovati na falešné proroky, Vody obrácené v krev Pomsta hrozná 248b2 35 2. M. 7, 20 — 40 Nad slovem prázdný je nadepsáno nějaké slovo, ale nedosti čitelně (snad: zabitý) — 44 Podle 1. Kor. 13, 1 až 3 — 48 Mat. 27, 25 — 58 Podle Mat. 23, 37 a 35 — 64 Podle Oz. 5, 9 a 10 — 66 Podle Zach. 13, 1 a 2
Strana 24
24 Kapitola a odejmu od nich ducha nečistého«, kterýž totiž sedm jiných Vykopal studnice uvedl v cierkev a vykopal studnice, totiž ustanovil falešné proroky 70 k zatracení mnohých. »A bude-li prorokovati který falešný prorok, die jemu otec a matka jeho: Nebudeš živ, nebo pod jménem Páně faleš a lež mluvil si, a zbodau ho, aby pod žíní, totiž pod rauchem ovčím, nesměli lháti ve jméno Páně«. V Deutronomu XXXII.: »Krve služebníkuov svých pomstí«, totiž života dobrého, který 75 sau světí měli a kacieři jim umrtvili jej, pod barvau učiece lež. Pomstí toho Pán. Mnoho ť jest pohřiechu vražedlníkuov. Ozé IIII°.: »Vraže- dlníkuov plná jest země«. Protož také lkáti bude země. Již vylévá báni hněvu svého Pán na vody kalné a bahnivé, a kdež sau koli 80 přišly ty vody, již trpie: i ti, kteříž je šeňkovali a kteří je pili a kteří sau je trpěli a jim pomáhali a kto sau přijímali je a k nim zchopní byli a kteří je zastávali a svobodu jim dávali, — na všecky ty přijdau rány; a přijdau zajisté na studnice, na potoky a na řeky i na ty, kteříž je pijí a kteří je šeňkují. Nebo die: »Viděl sem, 85 a aj, třetí anděl vylil báni svú« etc. »I slyšel sem anděla vod řkaucieho: Spravedlivý si, Pane« etc. Který jest to, anděl vod? Napřed povědieno jest: »Vody Dobré vody cosú? dobré z studnic Spasitele«. O kterýchž die Pán: »Kto bude píti z vody, kterúž já dám«. Ta voda sau ť darové Ducha svatého, 90 vody živé viery; rozum písem, zdravé naučenie, živá rada, ostřie- hanie přikázaní života věčného sau ty vody; Nový zákon i Starý vody boží sau. Jich andělé sau strážní apoštolé a proroci a světí andělé a světí kazatelé, jednák jiní a jednák jiní veliké sau stud- nice a hluboké. Žádný z nich nemuož vážiti, jediné leč anděl Páně 95 pomuože; a nebude-li opatrný v Písmě, hned šatan naráží jiný rozum, falešný. A protož proroci světí sau studnice a vládnau jimi a ostřiehají andělé. Též apoštolé sau studnice živé vody a andělé ostřiehají jich; a nemuož z nich žádný vážiti, leč s pomocí Ducha Páně a svatých anděluov. Neb ostřiehají jich andělé, aby 100 ne každý, jakž chce, nabral buďto z kalicha, buďto z chleba ne- beského, buďto z rozumu duchovnieho; a jestliže všetečně bude kto chtieti viece smysliti, tudiež ť se nakazí, tudiež klesne, tudiež auraz vezme k smrti. Nebo rady v Písmě studnice sau, kterýchž andělé ostřiehají, aby ne každý bral, jak chce, ale jakž Buoh 105 249b1 chce a jakž se každému hodí k spasení. Mnoho vražedlníkuov Báně vylévá se hněvu Na tyto přijdau rány Strážní vod Těžké vážiti vody Studnice sau tito Ne každý nabéře, jak chce 249a2 71 Zach. 13, 3 a 4 — 75 5. M. 32, 43 — 78 Podle Oz. 4, 2 — 89 Jan 4, 14
24 Kapitola a odejmu od nich ducha nečistého«, kterýž totiž sedm jiných Vykopal studnice uvedl v cierkev a vykopal studnice, totiž ustanovil falešné proroky 70 k zatracení mnohých. »A bude-li prorokovati který falešný prorok, die jemu otec a matka jeho: Nebudeš živ, nebo pod jménem Páně faleš a lež mluvil si, a zbodau ho, aby pod žíní, totiž pod rauchem ovčím, nesměli lháti ve jméno Páně«. V Deutronomu XXXII.: »Krve služebníkuov svých pomstí«, totiž života dobrého, který 75 sau světí měli a kacieři jim umrtvili jej, pod barvau učiece lež. Pomstí toho Pán. Mnoho ť jest pohřiechu vražedlníkuov. Ozé IIII°.: »Vraže- dlníkuov plná jest země«. Protož také lkáti bude země. Již vylévá báni hněvu svého Pán na vody kalné a bahnivé, a kdež sau koli 80 přišly ty vody, již trpie: i ti, kteříž je šeňkovali a kteří je pili a kteří sau je trpěli a jim pomáhali a kto sau přijímali je a k nim zchopní byli a kteří je zastávali a svobodu jim dávali, — na všecky ty přijdau rány; a přijdau zajisté na studnice, na potoky a na řeky i na ty, kteříž je pijí a kteří je šeňkují. Nebo die: »Viděl sem, 85 a aj, třetí anděl vylil báni svú« etc. »I slyšel sem anděla vod řkaucieho: Spravedlivý si, Pane« etc. Který jest to, anděl vod? Napřed povědieno jest: »Vody Dobré vody cosú? dobré z studnic Spasitele«. O kterýchž die Pán: »Kto bude píti z vody, kterúž já dám«. Ta voda sau ť darové Ducha svatého, 90 vody živé viery; rozum písem, zdravé naučenie, živá rada, ostřie- hanie přikázaní života věčného sau ty vody; Nový zákon i Starý vody boží sau. Jich andělé sau strážní apoštolé a proroci a světí andělé a světí kazatelé, jednák jiní a jednák jiní veliké sau stud- nice a hluboké. Žádný z nich nemuož vážiti, jediné leč anděl Páně 95 pomuože; a nebude-li opatrný v Písmě, hned šatan naráží jiný rozum, falešný. A protož proroci světí sau studnice a vládnau jimi a ostřiehají andělé. Též apoštolé sau studnice živé vody a andělé ostřiehají jich; a nemuož z nich žádný vážiti, leč s pomocí Ducha Páně a svatých anděluov. Neb ostřiehají jich andělé, aby 100 ne každý, jakž chce, nabral buďto z kalicha, buďto z chleba ne- beského, buďto z rozumu duchovnieho; a jestliže všetečně bude kto chtieti viece smysliti, tudiež ť se nakazí, tudiež klesne, tudiež auraz vezme k smrti. Nebo rady v Písmě studnice sau, kterýchž andělé ostřiehají, aby ne každý bral, jak chce, ale jakž Buoh 105 249b1 chce a jakž se každému hodí k spasení. Mnoho vražedlníkuov Báně vylévá se hněvu Na tyto přijdau rány Strážní vod Těžké vážiti vody Studnice sau tito Ne každý nabéře, jak chce 249a2 71 Zach. 13, 3 a 4 — 75 5. M. 32, 43 — 78 Podle Oz. 4, 2 — 89 Jan 4, 14
Strana 25
XVI. 25 249b2 A protož svatým anděluom (Mat. X.) přikázáno jest pokoj uvoditi a svornost, a pokoj světa a bludy kaziti. My podobni jim býti máme v našich kázaních, pokoj Ježíše Krista uvoditi a zpie- 110 vati řiekajíce: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem«, a láska k přátelóm i k nepřáteluom a svornost aby byla mezi nimi; a přikázáno jest jim, aby neprodávali vod spasenie, ale darmo aby dávali, tu, kdež die: »Darmo ste vzali. Nenoste holi«, totiž moci světské, ne taul s kuší ani ručnice, ale svaté čtenie. »A prach 115 vyrazte z noh«, totiž časných věcí jich nebeřte a také marné chlauby se varujte. »A jestliže vás kto nepřijme, lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských nežli tomu městu«. Hle, běda těm, kteříž anděluov vod nepřijímají, kteříž dobré vody nám dávají! O kněžstvo, strážní vod máme býti! Malachiáš II°.: »Rtové 120 kněží ostřiehají uměnie«, totiž komu mluviti mají a kdy a kterak. »A na zákon ptají se z aust jich«. A dopoviedá: »Ale vy ste pohor- šili mnohých v zákoně«, totiž neostřiehajíce vod. Protož za tiem jde pomsta: »Dal sem vás v potupu všem lidem«. A z toho saudu slyšal Jan anděla jiného vod od onoho, který 125 báni vyléval a mluvil k Bohu chvále jej: »Spravedlivý si, Pane«, totiž že hněv vyléváš na kacieře a na tyto nebezpečné a škodlivé Hněv na kacieře velmi svaté obci a cierkvi. Jiní pak andělé rány vylévati mají, majíce lásku a pás zlatý na prsech, jako sau světští muží bojovní; jiní zajisté mají vod ostřéhati a neplésti se v auřad báně, totiž 130 v nádobie hněvu Páně, jakož činie světští. Jinák požívá Pán světských, jinák duchovních. Nám kněžím poručil stráž nad vodami, abychom je dávali lidu časem svým, ale abychom ne- chali bání, totiž střelby, oděnie světského, než abychom hotovi byli dávati radu z zákona Páně, aby ti, jenž sau nádoby bojovné, 135 což koli činie, činili z lásky. Ten anděl vod radu má dávati andě- lovi bání; nebo, jakož jest zřiedil Pán, ne tak jako hněv. Jako již bojují kněží a ženy světským obyčejem, pálé a mordují, jakož se již tak stavové zmíchali, žádný svého nezachovává stavu, to teď tresce řka: »Viděl sem jiného anděla bání«, totiž hněvu Páně, 140 »jiného vod«. Běda nám s těmi boji světskými! Nikdá ť sau světí tak pilně nenapomínali k bojuom světským jako k bojuom duchovním, jakož se pokládá k Efezským VI°. Nebo bázeň má býti veliká Neprodávati Prach vyraziti Kněží mají býti strážní vod Stráž poručena Boj kněží zlý Anděle pokoj mají uvoditi Potřebné věci k boji duchov- niemu 107 Mat. 10, 13 — 110 Luk. 2, 14 — 113 Mat. 10, 8 a 10 — 114 Mat. 10, 14 — 116 Podle Mat. 10, 14 a 15 — 119 Malach. 2, 7 — 121 Malach. 2, 8 a 9 — 143 Efez. 6, 12 nn.
XVI. 25 249b2 A protož svatým anděluom (Mat. X.) přikázáno jest pokoj uvoditi a svornost, a pokoj světa a bludy kaziti. My podobni jim býti máme v našich kázaních, pokoj Ježíše Krista uvoditi a zpie- 110 vati řiekajíce: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem«, a láska k přátelóm i k nepřáteluom a svornost aby byla mezi nimi; a přikázáno jest jim, aby neprodávali vod spasenie, ale darmo aby dávali, tu, kdež die: »Darmo ste vzali. Nenoste holi«, totiž moci světské, ne taul s kuší ani ručnice, ale svaté čtenie. »A prach 115 vyrazte z noh«, totiž časných věcí jich nebeřte a také marné chlauby se varujte. »A jestliže vás kto nepřijme, lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských nežli tomu městu«. Hle, běda těm, kteříž anděluov vod nepřijímají, kteříž dobré vody nám dávají! O kněžstvo, strážní vod máme býti! Malachiáš II°.: »Rtové 120 kněží ostřiehají uměnie«, totiž komu mluviti mají a kdy a kterak. »A na zákon ptají se z aust jich«. A dopoviedá: »Ale vy ste pohor- šili mnohých v zákoně«, totiž neostřiehajíce vod. Protož za tiem jde pomsta: »Dal sem vás v potupu všem lidem«. A z toho saudu slyšal Jan anděla jiného vod od onoho, který 125 báni vyléval a mluvil k Bohu chvále jej: »Spravedlivý si, Pane«, totiž že hněv vyléváš na kacieře a na tyto nebezpečné a škodlivé Hněv na kacieře velmi svaté obci a cierkvi. Jiní pak andělé rány vylévati mají, majíce lásku a pás zlatý na prsech, jako sau světští muží bojovní; jiní zajisté mají vod ostřéhati a neplésti se v auřad báně, totiž 130 v nádobie hněvu Páně, jakož činie světští. Jinák požívá Pán světských, jinák duchovních. Nám kněžím poručil stráž nad vodami, abychom je dávali lidu časem svým, ale abychom ne- chali bání, totiž střelby, oděnie světského, než abychom hotovi byli dávati radu z zákona Páně, aby ti, jenž sau nádoby bojovné, 135 což koli činie, činili z lásky. Ten anděl vod radu má dávati andě- lovi bání; nebo, jakož jest zřiedil Pán, ne tak jako hněv. Jako již bojují kněží a ženy světským obyčejem, pálé a mordují, jakož se již tak stavové zmíchali, žádný svého nezachovává stavu, to teď tresce řka: »Viděl sem jiného anděla bání«, totiž hněvu Páně, 140 »jiného vod«. Běda nám s těmi boji světskými! Nikdá ť sau světí tak pilně nenapomínali k bojuom světským jako k bojuom duchovním, jakož se pokládá k Efezským VI°. Nebo bázeň má býti veliká Neprodávati Prach vyraziti Kněží mají býti strážní vod Stráž poručena Boj kněží zlý Anděle pokoj mají uvoditi Potřebné věci k boji duchov- niemu 107 Mat. 10, 13 — 110 Luk. 2, 14 — 113 Mat. 10, 8 a 10 — 114 Mat. 10, 14 — 116 Podle Mat. 10, 14 a 15 — 119 Malach. 2, 7 — 121 Malach. 2, 8 a 9 — 143 Efez. 6, 12 nn.
Strana 26
26 Kapitola Puost svatý úžitečný Modlitba mocná Mojžieš. Jozue Kněžie Písma slovau krev v křesťanech; kdyby ta byla vkořeněna v srdci, tehdy by vyražena byla všeliká bázeň tyrranuov z srdce, nebál by se člověk umříti 145 pro Krista, ale odpieral by dáblu a pokušením. Protož pravil Kristus: »Nechtějte se báti těch, kteří zabíjejí tělo«, ale Boha se bojte, kterážto bázeň všecky věci přemáhá. Druhé se hodí k boji duchovnímu skrovnost v pokrmu a nápoji. Pravá ť jest zed proti nepřáteluom svatý puost. Již pohřiechu těla sau od šatanáše 150 rozvázaná k žrádlu přieliš tohoto času. Viece se hodí puost nežli laupežové a branie válečná. Třetie potřebná modlitba. Ta ť jest střela proti šatanášovi a zabie nepřietele ve stu mílech. Tak se 250a1 Mojžieš modlil a Jozue přemáhal Amalecha. Lépe by pohlavie ženské přemáhalo nepřátely modlitbau, nežli všetečně běhaje 155 s voděním bojovným. Tak kněžie viece bychom a lépe se hodili na modlitbě nežli na vojně. Protož tento anděl radoval se náramně, že jest rány a střely Pán vypustil proti vodám a studnicem zchytralým, nakaženým, kteříž sau dávali dobré vody v podezřenie, aby totiž zkaženy byly 160 zlé studnice, a světí kněží aby se radovali, kteřížto za času kacieřuov nemohli prospievati v kázaní pravdy. Pohřiechu mnozí tak umie- rají, zapojivše se vodami zlými, a kněží nepřestávají od svých bluduov a smějí mříti pro své ohavné hřiechy. Strana pak Kristova na pravdě pochybuje a leká se. Onino utvrzují se v rozumích 165 falešných, a křesťané, majíce řeky pravd, sem i tam se vichrují a klátí a pochybují; ale ku pomoci jim bude dána pomsta na zlého anděla a bude praveno od dobrých a svatých: »Spravedlivý si, Pane«, bez hřiechu, »a svatý«, bez bludu, »a pravdomluvný«, bez jedu a beze lži, »kterýž jsi pravdomluvný« u vodách a jenž 170 si byl dobrý sám, že si to usaudil, dav odsauzenie na studnice. »Neb sau krev svatých tvých vylévali«. Apoštolé a proroci a Moj- žieš mínie se; a písma jich slovau krev, nebo písma sau život svatý, kterýžto život stojí krví, totiž v pravém smyslu a svatém, z Ducha božieho pocházejícím. Ten smysl jako krev kacieři od 175 Písma svatého sau zahnali a vypudili a své smysly uvrhli smrduté, 250a2 a tak jako svaté proroky zmordovali. »Protož dána jim bude také krev« v kalichu babylonském, totiž pomsta pro krev svatých, a pro život svatých budau mieti hořkost muk zde i v budauciem věku. »I slyšel sem jiného anděla od oltáře řkaucieho«. Světí nevědí se kam utéci v čas zarmaucenie a v času řek zlých, jediné k oltáři, 180 K oltáři auto- čiště svatých 147 Podle Luk. 12, 4 a 5 — 153 2. M. 17, 9 až 13
26 Kapitola Puost svatý úžitečný Modlitba mocná Mojžieš. Jozue Kněžie Písma slovau krev v křesťanech; kdyby ta byla vkořeněna v srdci, tehdy by vyražena byla všeliká bázeň tyrranuov z srdce, nebál by se člověk umříti 145 pro Krista, ale odpieral by dáblu a pokušením. Protož pravil Kristus: »Nechtějte se báti těch, kteří zabíjejí tělo«, ale Boha se bojte, kterážto bázeň všecky věci přemáhá. Druhé se hodí k boji duchovnímu skrovnost v pokrmu a nápoji. Pravá ť jest zed proti nepřáteluom svatý puost. Již pohřiechu těla sau od šatanáše 150 rozvázaná k žrádlu přieliš tohoto času. Viece se hodí puost nežli laupežové a branie válečná. Třetie potřebná modlitba. Ta ť jest střela proti šatanášovi a zabie nepřietele ve stu mílech. Tak se 250a1 Mojžieš modlil a Jozue přemáhal Amalecha. Lépe by pohlavie ženské přemáhalo nepřátely modlitbau, nežli všetečně běhaje 155 s voděním bojovným. Tak kněžie viece bychom a lépe se hodili na modlitbě nežli na vojně. Protož tento anděl radoval se náramně, že jest rány a střely Pán vypustil proti vodám a studnicem zchytralým, nakaženým, kteříž sau dávali dobré vody v podezřenie, aby totiž zkaženy byly 160 zlé studnice, a světí kněží aby se radovali, kteřížto za času kacieřuov nemohli prospievati v kázaní pravdy. Pohřiechu mnozí tak umie- rají, zapojivše se vodami zlými, a kněží nepřestávají od svých bluduov a smějí mříti pro své ohavné hřiechy. Strana pak Kristova na pravdě pochybuje a leká se. Onino utvrzují se v rozumích 165 falešných, a křesťané, majíce řeky pravd, sem i tam se vichrují a klátí a pochybují; ale ku pomoci jim bude dána pomsta na zlého anděla a bude praveno od dobrých a svatých: »Spravedlivý si, Pane«, bez hřiechu, »a svatý«, bez bludu, »a pravdomluvný«, bez jedu a beze lži, »kterýž jsi pravdomluvný« u vodách a jenž 170 si byl dobrý sám, že si to usaudil, dav odsauzenie na studnice. »Neb sau krev svatých tvých vylévali«. Apoštolé a proroci a Moj- žieš mínie se; a písma jich slovau krev, nebo písma sau život svatý, kterýžto život stojí krví, totiž v pravém smyslu a svatém, z Ducha božieho pocházejícím. Ten smysl jako krev kacieři od 175 Písma svatého sau zahnali a vypudili a své smysly uvrhli smrduté, 250a2 a tak jako svaté proroky zmordovali. »Protož dána jim bude také krev« v kalichu babylonském, totiž pomsta pro krev svatých, a pro život svatých budau mieti hořkost muk zde i v budauciem věku. »I slyšel sem jiného anděla od oltáře řkaucieho«. Světí nevědí se kam utéci v čas zarmaucenie a v času řek zlých, jediné k oltáři, 180 K oltáři auto- čiště svatých 147 Podle Luk. 12, 4 a 5 — 153 2. M. 17, 9 až 13
Strana 27
XVI. 27 totiž k Kristu, k svatým a k bohomyslným. Protož ti světí, jenž sú oltář, totiž bohomyslní a kající, kteříž zachováni sú od zlých 185 vod, chváliti budau Pána řkauce: »I ovšem, Pane Bože všemohúcí, praví a spravedliví sau saudové tvoji«. Oltář sau osvícená a velmi nábožná srdce a velmi věrná, kteráž, ačkoli sau shřešila, ale káli se konečně. Druzí, kteříž mnoho pro jméno Kristovo trpěli, chtiece se zlých vod uvarovati, také sau ti oltář. Oltář také sú, kteří hotovi 190 sau podstúpiti mučedlnictvo pro Krista; item, kteří se modlí za obecné dobré; item, kteří v bohomyslnosti, v najskrytější a naj- sladšie modlitbě chodí s Kristem, chváliti budau Pána řkauce: »Pane, spravedliví sau a praví saudové tvoji«. Oltář také sau světí v nebi, na nichž se Kristus obětuje; 195 a kteří sau pod oltářem Kristem, ti se také veselí, když ty falešné a zlostné studnice vezmau odplatu svau hodnau, pomsty od Pána. Ó, bychom za dnuov našich uhlédali ještě zemdlené ty studnice a řeky ty zlé, abychom zpievali pod oltářem, řkauce v životě již pokojném s Kristem: »Spravedlivý si, Pane, a praví a spravedliví 250b1 200 saudové tvoji«, že si totiž tajná i zjevná zlá učenie navštievil trápením a odsaudil s' je, aby vody prvotnie cierkve měly místo, totiž viera, naděje a láska, zdravé rady, dobrá svornost a naj- sladšie Kristovo učenie etc. Oltář co jest? Oltář v nebi Ctvrtý anděl na slunce vylil A čtvrtý anděl vylil báni svau na slunce etc. Duch Páně činí tuto zmínku o slunci, na kteréžto Pán rozkazuje vyliti báni. Nebo jako lev někdy znamená Krista (jako napřed bylo praveno: »Přemohl lev«), druhé dábla znamená (jako tu, 5 kdež die: »Bděte, nebo šatanáš jako lev řieve«), tak slunce někdy Krista znamenává, a někdy Antikrista, jako v tomto místě. Slunce znamená Krista, jakož die: »Já sem světlo světa«. A prorok mluví: »Vám, bojícím se Boha, vzejde slunce spravedlnosti«. Nebo slunce mezi planetami najvyššie místa drží a jest počátek rozenie lidí 10 i hovad i všeho, co se zelená na zemi, a světlo béře všecka země od něho a moc; jako moc čitedlná a hajbající se a jenž béře roz- množenie a zróst, a berau aučastnost moci jeho, některé věci jasněji, některé méně. Tak slunce Ježíš Kristus s svým svatým Duchem v cierkvi první místo má v svatých. Někdy v prvotní 15 cierkvi vstupovalo to slunce na najvyšie místa a bieše ten den Lev někdy Krista znamená dábla Slunce Rekdy ( Kreka slunce někdy Kristus svitilo 195 Sr. Zj. 6, 9. f Zj. 5, 5 5 1. Petr 5, 8 — 7 Jan 8, 12 — 8 Malach. 4. 2
XVI. 27 totiž k Kristu, k svatým a k bohomyslným. Protož ti světí, jenž sú oltář, totiž bohomyslní a kající, kteříž zachováni sú od zlých 185 vod, chváliti budau Pána řkauce: »I ovšem, Pane Bože všemohúcí, praví a spravedliví sau saudové tvoji«. Oltář sau osvícená a velmi nábožná srdce a velmi věrná, kteráž, ačkoli sau shřešila, ale káli se konečně. Druzí, kteříž mnoho pro jméno Kristovo trpěli, chtiece se zlých vod uvarovati, také sau ti oltář. Oltář také sú, kteří hotovi 190 sau podstúpiti mučedlnictvo pro Krista; item, kteří se modlí za obecné dobré; item, kteří v bohomyslnosti, v najskrytější a naj- sladšie modlitbě chodí s Kristem, chváliti budau Pána řkauce: »Pane, spravedliví sau a praví saudové tvoji«. Oltář také sau světí v nebi, na nichž se Kristus obětuje; 195 a kteří sau pod oltářem Kristem, ti se také veselí, když ty falešné a zlostné studnice vezmau odplatu svau hodnau, pomsty od Pána. Ó, bychom za dnuov našich uhlédali ještě zemdlené ty studnice a řeky ty zlé, abychom zpievali pod oltářem, řkauce v životě již pokojném s Kristem: »Spravedlivý si, Pane, a praví a spravedliví 250b1 200 saudové tvoji«, že si totiž tajná i zjevná zlá učenie navštievil trápením a odsaudil s' je, aby vody prvotnie cierkve měly místo, totiž viera, naděje a láska, zdravé rady, dobrá svornost a naj- sladšie Kristovo učenie etc. Oltář co jest? Oltář v nebi Ctvrtý anděl na slunce vylil A čtvrtý anděl vylil báni svau na slunce etc. Duch Páně činí tuto zmínku o slunci, na kteréžto Pán rozkazuje vyliti báni. Nebo jako lev někdy znamená Krista (jako napřed bylo praveno: »Přemohl lev«), druhé dábla znamená (jako tu, 5 kdež die: »Bděte, nebo šatanáš jako lev řieve«), tak slunce někdy Krista znamenává, a někdy Antikrista, jako v tomto místě. Slunce znamená Krista, jakož die: »Já sem světlo světa«. A prorok mluví: »Vám, bojícím se Boha, vzejde slunce spravedlnosti«. Nebo slunce mezi planetami najvyššie místa drží a jest počátek rozenie lidí 10 i hovad i všeho, co se zelená na zemi, a světlo béře všecka země od něho a moc; jako moc čitedlná a hajbající se a jenž béře roz- množenie a zróst, a berau aučastnost moci jeho, některé věci jasněji, některé méně. Tak slunce Ježíš Kristus s svým svatým Duchem v cierkvi první místo má v svatých. Někdy v prvotní 15 cierkvi vstupovalo to slunce na najvyšie místa a bieše ten den Lev někdy Krista znamená dábla Slunce Rekdy ( Kreka slunce někdy Kristus svitilo 195 Sr. Zj. 6, 9. f Zj. 5, 5 5 1. Petr 5, 8 — 7 Jan 8, 12 — 8 Malach. 4. 2
Strana 28
28 Kapitola Kristus proč odchází Noc veliká nynie a zima Zima veliká přejasný, když jest byla viera, láska a naděje, když sau milovali všickni křesťané Krista, když Duch svatý naplňoval srdce jich, když sau pro pravdu mučedlnictvo trpěli a přikázanie božská svítila sú v srdcích lidských. Apoštol die: »Noc pominula, den se přiblížil«. Před Kristovým vtělením sláva světská svítila; ale 20 když se naro dil Kristus, světlo nové vzešlo jest, naděje, viera, láska, svornost mysli, pokoj v Kristu. Protož die apoštol: »Oblecte se v oděnie spravedlnosti, neb se jest světlo spravedlnosti ukázalo«. A nenie žádného světla pro svědomie úžitečnějšíeho kromě Kristus Ježíš. A co dobrého činí světlo tělesné na světě, to také, a většie věci Kristus činí v svědomí. A kdež ť jesti to světlo, tu ť jest den jasný, dobrý, utěšený. Ale když zapadne slunce, noc jest; tak Kristus, odkud otejde, tehdy nenie než noc v svědomí. A zapadá pro nevděčnost daruov božích, pro milovánie světa. Někdy za času 30 apoštoluov, v prvotní cierkvi, to světlo spravedlnosti rozněcovalo srdce k lásce, osvěcovalo a v dobrém rozmáhalo; ale zemské věci, bohatstvie a štěstie bylo zastíněné. Ale nynie dábel jináč šikuje a země vložila se uprostřed; protož jest naše zastínila srdce milo- vánie světa, milovánie těla. A tak nynie noc veliká jest času Antikristova pohřiechu i zima veliká a tmy a daleko jest od nás to slunce a všecky jednak paprslky od nás odtahuje. Času letnieho bližšie jest nám slunce horkostí, obživováním, osvěcováním, zrostem; tak jest byl v prvotní cierkvi blízko Kristus. Velmi blízko byl jim v austech i v srdci 40 i v učení i v náboženství. Ale nynie jest noc veliká, nebo zemské milovánie připadlo na nás a hory lakomstvie zastínily; protož zima veliká jest. Pověděl Kristus: »Ustydne láska«. Protož sau zmrzla srdce, nenie náboženstvie vraucieho, nenie milovánie Boha a nepřájtel, ale jest rozpálenie hněvivosti, lakomstvie, nenávistí 45 251a1 etc. Protož zima jest a slunce se vzdálilo, paprslky zavřelo v sobě, země naše neplodí, ani ktve, ani ovotce dobrých skutkuov vydává, ale zmrzla jest země naše náramně pohřiechu. Protož pověděl Pán: »Dva budeta na poli; jeden bude přijat« etc. Nebo tmy budau veliké a srdce ustydlá; protož řiedcí do nebe budau přijati. Item 50 ve tmách neznáme přítele duše našie ani nepřítele, protož pádu našeho necítíme, ani poznáváme falešných prorokuov, ale svedeni býváme. 25 35 250b2 Tmy 19 Řím. 13, 12 — 22 Podle Řím. 13, 12 a Efez. 6, 14 — 43 Mat. 24, 12 — 49 Mat. 24, 40
28 Kapitola Kristus proč odchází Noc veliká nynie a zima Zima veliká přejasný, když jest byla viera, láska a naděje, když sau milovali všickni křesťané Krista, když Duch svatý naplňoval srdce jich, když sau pro pravdu mučedlnictvo trpěli a přikázanie božská svítila sú v srdcích lidských. Apoštol die: »Noc pominula, den se přiblížil«. Před Kristovým vtělením sláva světská svítila; ale 20 když se naro dil Kristus, světlo nové vzešlo jest, naděje, viera, láska, svornost mysli, pokoj v Kristu. Protož die apoštol: »Oblecte se v oděnie spravedlnosti, neb se jest světlo spravedlnosti ukázalo«. A nenie žádného světla pro svědomie úžitečnějšíeho kromě Kristus Ježíš. A co dobrého činí světlo tělesné na světě, to také, a většie věci Kristus činí v svědomí. A kdež ť jesti to světlo, tu ť jest den jasný, dobrý, utěšený. Ale když zapadne slunce, noc jest; tak Kristus, odkud otejde, tehdy nenie než noc v svědomí. A zapadá pro nevděčnost daruov božích, pro milovánie světa. Někdy za času 30 apoštoluov, v prvotní cierkvi, to světlo spravedlnosti rozněcovalo srdce k lásce, osvěcovalo a v dobrém rozmáhalo; ale zemské věci, bohatstvie a štěstie bylo zastíněné. Ale nynie dábel jináč šikuje a země vložila se uprostřed; protož jest naše zastínila srdce milo- vánie světa, milovánie těla. A tak nynie noc veliká jest času Antikristova pohřiechu i zima veliká a tmy a daleko jest od nás to slunce a všecky jednak paprslky od nás odtahuje. Času letnieho bližšie jest nám slunce horkostí, obživováním, osvěcováním, zrostem; tak jest byl v prvotní cierkvi blízko Kristus. Velmi blízko byl jim v austech i v srdci 40 i v učení i v náboženství. Ale nynie jest noc veliká, nebo zemské milovánie připadlo na nás a hory lakomstvie zastínily; protož zima veliká jest. Pověděl Kristus: »Ustydne láska«. Protož sau zmrzla srdce, nenie náboženstvie vraucieho, nenie milovánie Boha a nepřájtel, ale jest rozpálenie hněvivosti, lakomstvie, nenávistí 45 251a1 etc. Protož zima jest a slunce se vzdálilo, paprslky zavřelo v sobě, země naše neplodí, ani ktve, ani ovotce dobrých skutkuov vydává, ale zmrzla jest země naše náramně pohřiechu. Protož pověděl Pán: »Dva budeta na poli; jeden bude přijat« etc. Nebo tmy budau veliké a srdce ustydlá; protož řiedcí do nebe budau přijati. Item 50 ve tmách neznáme přítele duše našie ani nepřítele, protož pádu našeho necítíme, ani poznáváme falešných prorokuov, ale svedeni býváme. 25 35 250b2 Tmy 19 Řím. 13, 12 — 22 Podle Řím. 13, 12 a Efez. 6, 14 — 43 Mat. 24, 12 — 49 Mat. 24, 40
Strana 29
XVI. 29 251a2 Také v noci bývá ticho; tak za času Antikristova upokojili se Ticho v noci 55 všickni hřiechové v slepotě, v milosti tělesné, v maudrosti zhovadilé a dábelské a zemské, a žádný nezná toho, co jest Kristova. Item všecky zesnuly panny, bláznivé i opatrné. Item Kristus v austech mnohých lidí přebývá, ale v temnostech přebývají srdce naše a nenalézá se vnitř; tak se rodíme tmaví, protož neznáme 60 našie hlauposti. Ale jestliže se přiblíží k některým slunce a zablesk- nutie některaké, hned z toho uraženi bývají mnozí. Pán pověděti ráčil: »Jako blesk ukáže se na východu a voctne se na západ, tak ť bude příchod Syna člověka.« Když se voblakové srážejí v hromadu, bývá potom blesk a nějaké světlo. Takéž dnes oblakové — ka- zatelové — zbiehají se vespolek a srážejí velikau prudkostí, v pravdě i ve lži; a protož se zjevuje některaká pravda. A ještě, ač se to děje a tiem skutkem jakž koli se zjevuje, a pro to lidé vílce milují temnosti nežli světlo. Jan I°.: »Nebo biechu skutkové jich zlí«, Temnosti sau toto štěstie, tělo, slávu světa milují; to ť sau ty temnosti. Ó duše, kdyby 70 znala, jaké máš temnosti! Kdež nenie tohoto slunce žhaucieho a světlého, tělesná slepota se poznává, ale tato vnitřnie velmi od řiedkých se rozeznává; a bez toho světla nic nenie v člověku, jediné hřiech. Šatan uvedl pohřiechu podobné světlo slunečné slunci prvnímu a nebe nápodobné prvniemu a zemi nápodobnau první pod barvau chytrosti veliké, též moře, též i studnice. A jako na zemi vylita jest báně, tak na studnice, na řeky, na slunce i na nebe. Nebo, jako v nebi šatan odrazil od sebe světlo pravé a uvedl pokryté a proto jest spadl, tak i dnes v cierkev uvedl a podvrhl své slunce, jakoby sluncem spravedlnosti přioděl Antikrista a uvedl so v cierkev, aby žádná moc, žádné panovánie, žádný stav, žádné uměnie nepřicházelo na svět, jediné skrz toto slunce. A divné jest světlo toto a slunce toto, totiž Antikristus, nebo všecky věci, které sau Kristovy, zastěňuje. Sám chce svietiti a dávati světlo hvězdám a měsíci, totiž aby všecka přikázanie 85 jeho držána byla a ustanovenie jeho předložena a směle aby cesta jeho vyvolena byla, štěstie aby milovali. Široká ť jest cesta tohoto slunce na zatracení věčné. Toto ť jest slunce zbarvené od šatana, aby vyznával usty Krista narozeného, pokorného, umučeného. Dává slunci šatan uměnie veliké, rozum Písma, řeholy a zprávy šatan dary dává 90 krásné a řád některaký nápodobně k cierkvi prvotní, aby také 251b1 pravdu vyznávali a aby pravdu mnohau znali, jméno křesťanské Sen škodný Kazatelové Satan se přípo- dobňuje slunci Antikristovo světlo 65 75 57 Ohlas Mat. 25, 1 nn. — 62 Mat. 24, 27 — 68 Spr. Jan 3, 19 — 86 Ohlas Mat. 7, 13
XVI. 29 251a2 Také v noci bývá ticho; tak za času Antikristova upokojili se Ticho v noci 55 všickni hřiechové v slepotě, v milosti tělesné, v maudrosti zhovadilé a dábelské a zemské, a žádný nezná toho, co jest Kristova. Item všecky zesnuly panny, bláznivé i opatrné. Item Kristus v austech mnohých lidí přebývá, ale v temnostech přebývají srdce naše a nenalézá se vnitř; tak se rodíme tmaví, protož neznáme 60 našie hlauposti. Ale jestliže se přiblíží k některým slunce a zablesk- nutie některaké, hned z toho uraženi bývají mnozí. Pán pověděti ráčil: »Jako blesk ukáže se na východu a voctne se na západ, tak ť bude příchod Syna člověka.« Když se voblakové srážejí v hromadu, bývá potom blesk a nějaké světlo. Takéž dnes oblakové — ka- zatelové — zbiehají se vespolek a srážejí velikau prudkostí, v pravdě i ve lži; a protož se zjevuje některaká pravda. A ještě, ač se to děje a tiem skutkem jakž koli se zjevuje, a pro to lidé vílce milují temnosti nežli světlo. Jan I°.: »Nebo biechu skutkové jich zlí«, Temnosti sau toto štěstie, tělo, slávu světa milují; to ť sau ty temnosti. Ó duše, kdyby 70 znala, jaké máš temnosti! Kdež nenie tohoto slunce žhaucieho a světlého, tělesná slepota se poznává, ale tato vnitřnie velmi od řiedkých se rozeznává; a bez toho světla nic nenie v člověku, jediné hřiech. Šatan uvedl pohřiechu podobné světlo slunečné slunci prvnímu a nebe nápodobné prvniemu a zemi nápodobnau první pod barvau chytrosti veliké, též moře, též i studnice. A jako na zemi vylita jest báně, tak na studnice, na řeky, na slunce i na nebe. Nebo, jako v nebi šatan odrazil od sebe světlo pravé a uvedl pokryté a proto jest spadl, tak i dnes v cierkev uvedl a podvrhl své slunce, jakoby sluncem spravedlnosti přioděl Antikrista a uvedl so v cierkev, aby žádná moc, žádné panovánie, žádný stav, žádné uměnie nepřicházelo na svět, jediné skrz toto slunce. A divné jest světlo toto a slunce toto, totiž Antikristus, nebo všecky věci, které sau Kristovy, zastěňuje. Sám chce svietiti a dávati světlo hvězdám a měsíci, totiž aby všecka přikázanie 85 jeho držána byla a ustanovenie jeho předložena a směle aby cesta jeho vyvolena byla, štěstie aby milovali. Široká ť jest cesta tohoto slunce na zatracení věčné. Toto ť jest slunce zbarvené od šatana, aby vyznával usty Krista narozeného, pokorného, umučeného. Dává slunci šatan uměnie veliké, rozum Písma, řeholy a zprávy šatan dary dává 90 krásné a řád některaký nápodobně k cierkvi prvotní, aby také 251b1 pravdu vyznávali a aby pravdu mnohau znali, jméno křesťanské Sen škodný Kazatelové Satan se přípo- dobňuje slunci Antikristovo světlo 65 75 57 Ohlas Mat. 25, 1 nn. — 62 Mat. 24, 27 — 68 Spr. Jan 3, 19 — 86 Ohlas Mat. 7, 13
Strana 30
30 Kapitola aby měli křesťané; to uvedl, o Kristu aby mluvili, ale utrpenie Kristova necítili, v srdci pravé lásky neokusili, aby chudé apoštoly chválili, ale štěstie a svět milovali proti učení Kristovu: »Žádný nemuože dvěma pánoma slúžiti«. Dává Antikrist srdcím svým, aby 95 viece Krista usty, ale srdcem viece svět milovali a aby jména v austech byla tato, Kristus, pravda, umučenie jeho a královstvie boží, ale ne v srdci. To puosobí chytře, aby nevěřili o nich, by jako pohanuom podobní byli, přibarví je jménem pravdy, jménem pokory, jménem křesťanstvie, a aby všecka přikázanie světa 100 a Antikrista pod těmi jmény svatými počtena byla za boží. To ť jest ta chytrost, kterauž zná Kristus. Jan V°.: »Já znám, že lásky boží nemáte v sobě. Já sem přišel ve jméno Otce svého, a nepřijali ste mne. Přijde jiný ve jménu svém, totiž v divném světle zchyt- ralém, v náboženství pokrytém a nepravém; toho přijmete«, 105 tomu budete poddáni skrz poslušenstvie, bázeň a zřenie prvotnie, a viece vážíce jeho přikázanie nežli božská najvětšie přikázanie. A ten Antikrist nebude na zemi, totiž z nižšieho stavu, ale na nebi v najvyším stavu, v najvětším povajšení a duostojenství, v umění, v najvětším jménu, v bohatství, v moci, ve cti, aby mu 110 všecko poddáno bylo a aby on práva ukládal proti zákonu božiemu a svítil proti slunci Kristu jiným světlem. Ezechiel VIII°.: »Pro- kopaj stěnu. A viděl sem XXVtma starcuov, ani se klanějí proti slunci«. A že jest Antikrist všecky stavy uvedl v to, aby mu se klaněli a jej ctili, a oni potom všecken lid svedli po Antikristu, 115 251b- tu jest větší sláva, pajcha, moc, tu lid jest žádostivý pajchy, protož die: »Prokopaj«, totiž znamenaj, kterak chytře lid sveden jest, kterak starší se vymlauvají v pokloně modlářské pod jménem Kristovým. Item Antikrist uvedl milovánie světa v srdce a postavil jméno boží v austech. Také uvedl sekty mnohé a v každé sektě 120 zuostavil nětco pravdy, a potom pod jménem té pravdy namísil mnoho lží a bluduov, aby pod jménem jedné pravdy tisíc kacieřství uvedeno bylo, aby svoboda byla kacieřstvím. Nebo dnes jakás' sekta, ješto drží s přijímajícími krev z kalicha, a mnohé spolu s tiem Valdenští bludní chtěla bludy provoditi, totiž s tau pravdau. Dnes valdenští po-125 tupili nadánie papežovo, a pod tiem zapřeli mnohých pravd, ne- držíce totiž vo očistci a přímluvách svatých; a jiné bludy uvodí. Též pražský lid v boji pro pravdu kalicha mnohé hřiechy páše a ukrutenstvie. Item Spasitel radí voleným řka: »Jestliže budau Prokopati stěnu Chytrý podvod Antikristuov Sekty mnohé Antikristovo pova senie Kacieřstva Darove Antikristovi Pražšti 94 Mat. 6, 24; Luk. 16, 13 — 102 Jan 5, 42 a 43 — 112 Ewch. S. & a 16 — 129 Podle Mat. 24, 23 a 24; Marek 13, 21 a 22
30 Kapitola aby měli křesťané; to uvedl, o Kristu aby mluvili, ale utrpenie Kristova necítili, v srdci pravé lásky neokusili, aby chudé apoštoly chválili, ale štěstie a svět milovali proti učení Kristovu: »Žádný nemuože dvěma pánoma slúžiti«. Dává Antikrist srdcím svým, aby 95 viece Krista usty, ale srdcem viece svět milovali a aby jména v austech byla tato, Kristus, pravda, umučenie jeho a královstvie boží, ale ne v srdci. To puosobí chytře, aby nevěřili o nich, by jako pohanuom podobní byli, přibarví je jménem pravdy, jménem pokory, jménem křesťanstvie, a aby všecka přikázanie světa 100 a Antikrista pod těmi jmény svatými počtena byla za boží. To ť jest ta chytrost, kterauž zná Kristus. Jan V°.: »Já znám, že lásky boží nemáte v sobě. Já sem přišel ve jméno Otce svého, a nepřijali ste mne. Přijde jiný ve jménu svém, totiž v divném světle zchyt- ralém, v náboženství pokrytém a nepravém; toho přijmete«, 105 tomu budete poddáni skrz poslušenstvie, bázeň a zřenie prvotnie, a viece vážíce jeho přikázanie nežli božská najvětšie přikázanie. A ten Antikrist nebude na zemi, totiž z nižšieho stavu, ale na nebi v najvyším stavu, v najvětším povajšení a duostojenství, v umění, v najvětším jménu, v bohatství, v moci, ve cti, aby mu 110 všecko poddáno bylo a aby on práva ukládal proti zákonu božiemu a svítil proti slunci Kristu jiným světlem. Ezechiel VIII°.: »Pro- kopaj stěnu. A viděl sem XXVtma starcuov, ani se klanějí proti slunci«. A že jest Antikrist všecky stavy uvedl v to, aby mu se klaněli a jej ctili, a oni potom všecken lid svedli po Antikristu, 115 251b- tu jest větší sláva, pajcha, moc, tu lid jest žádostivý pajchy, protož die: »Prokopaj«, totiž znamenaj, kterak chytře lid sveden jest, kterak starší se vymlauvají v pokloně modlářské pod jménem Kristovým. Item Antikrist uvedl milovánie světa v srdce a postavil jméno boží v austech. Také uvedl sekty mnohé a v každé sektě 120 zuostavil nětco pravdy, a potom pod jménem té pravdy namísil mnoho lží a bluduov, aby pod jménem jedné pravdy tisíc kacieřství uvedeno bylo, aby svoboda byla kacieřstvím. Nebo dnes jakás' sekta, ješto drží s přijímajícími krev z kalicha, a mnohé spolu s tiem Valdenští bludní chtěla bludy provoditi, totiž s tau pravdau. Dnes valdenští po-125 tupili nadánie papežovo, a pod tiem zapřeli mnohých pravd, ne- držíce totiž vo očistci a přímluvách svatých; a jiné bludy uvodí. Též pražský lid v boji pro pravdu kalicha mnohé hřiechy páše a ukrutenstvie. Item Spasitel radí voleným řka: »Jestliže budau Prokopati stěnu Chytrý podvod Antikristuov Sekty mnohé Antikristovo pova senie Kacieřstva Darove Antikristovi Pražšti 94 Mat. 6, 24; Luk. 16, 13 — 102 Jan 5, 42 a 43 — 112 Ewch. S. & a 16 — 129 Podle Mat. 24, 23 a 24; Marek 13, 21 a 22
Strana 31
XVI. 31 252a1 130 falešní proroci posláni od slunce, aby pravili: »Teď ť jest Kristus« a »Tuto ť jest Kristus«, nechtějte věřiti«. Apoštol, dávaje vý- strahu, napomíná řka: »V najposlednějších dnech budau časové nebezpeční, odstaupí mnozí od viery«. Jako v nebi poběhlec první, Luciper totiž, chtěl všecky anděly 135 k sobě přitáhnauti od bázně božie a poctivosti, tak těchto časuov všecky Antikrist vede s sebau od viery a naděje, od kříže Kristova. Die Kristus: »Nechtějte věřiti!«; kterýžto Antikrist praví: »Já mám moc spasiti, zákony ustanoviti a čtenie změniti«. Praví Kristus: »Nechtějte věřiti«. Protož l sedí na nebi, totiž najvyší 140 na nebi. A zastínil slunce Krista a své činí, aby svítilo. Větší hřiech jest ctíti je nežli pohanuov, kteříž tělesné slunce ctie. Protož Pán horlí skrz Jeremiáše řka: »Mne opustili, studnici vody živé, a vy- kopali sobě čisterny rozbořené«, totiž Antikrista poslauchají a posluov od Antikrista poslaných. Potřebie jest lidu božiemu, 145 aby, vidauce sekty, co jest tu dobrého, přijali, ale zlé oddělovali a nedotýkali se. A to mluví Jeremiáš: »Budeš-li oddělovati věc drahú od špatné, jako usta má budeš«, totiž muoj kazatel budeš. Kdež jesti srdce spuosobné a přichází slunce Kristus, hned se tu pučí viera a roste v radosti a dobří skutkové. A nebudau-li opatrní 150 lidé, udeří vedro horkosti šatanovy, a tehdy usvadne všecko. Jako tohoto času mnozí věrní byli a pokorní a nábožní, a již Anti- krist všecko uhasil v mnohých. V Zjevení VII°.: »Nebudau žiez- niti ani lačněti, nebude jich trápiti horko«, totiž volených konečně, kteréž Pán zachová od horkosti zlé. Dnes zajisté křesťané slova božieho poslauchají, o lásce mluví a všecky sekty pravdu vyznávají, ale srdce zlá sú, a jedna sekta vidí hřiechy druhé sekty a saudí přísně a potupuje tvrdě příliš; a každá sekta sobě sama přeje, hřiechy vlastní skrajvá a nepoznává jich, ne tak tvrdě a ukrutně s svými nakládá. A to ť jest z klamánie 160 slunce, totiž Antikrista. 155 Sedl na nebi Nechod od studnice této Slunce Kristus co puosobí Sekty pravdu vyznávají Výstraha »Pán rozkázal vyliti báni svú na slunce«, totiž na Antikrista a na preláta najvyšieho, totiž papeže, na Antikrista a na jeho audy všecky. Nebo, komu Pán dá poznati takové hřiechy Anti- kristovy a lidu křesťanského v pajše, v lakotě, v lakomství a v milo- 252a2 5 vání sveta,[ takový kazatel hned vylévá báni svau proti němu, Slunce Antikristus Kázatel vylévá báni 132 I. Tim. 4, 1 — 137 Mat. 24, 23; Marek 13, 21 — 142 Jer. 2, 13 146 Jer. 15, 19 — 152 Zj. 7, 16
XVI. 31 252a1 130 falešní proroci posláni od slunce, aby pravili: »Teď ť jest Kristus« a »Tuto ť jest Kristus«, nechtějte věřiti«. Apoštol, dávaje vý- strahu, napomíná řka: »V najposlednějších dnech budau časové nebezpeční, odstaupí mnozí od viery«. Jako v nebi poběhlec první, Luciper totiž, chtěl všecky anděly 135 k sobě přitáhnauti od bázně božie a poctivosti, tak těchto časuov všecky Antikrist vede s sebau od viery a naděje, od kříže Kristova. Die Kristus: »Nechtějte věřiti!«; kterýžto Antikrist praví: »Já mám moc spasiti, zákony ustanoviti a čtenie změniti«. Praví Kristus: »Nechtějte věřiti«. Protož l sedí na nebi, totiž najvyší 140 na nebi. A zastínil slunce Krista a své činí, aby svítilo. Větší hřiech jest ctíti je nežli pohanuov, kteříž tělesné slunce ctie. Protož Pán horlí skrz Jeremiáše řka: »Mne opustili, studnici vody živé, a vy- kopali sobě čisterny rozbořené«, totiž Antikrista poslauchají a posluov od Antikrista poslaných. Potřebie jest lidu božiemu, 145 aby, vidauce sekty, co jest tu dobrého, přijali, ale zlé oddělovali a nedotýkali se. A to mluví Jeremiáš: »Budeš-li oddělovati věc drahú od špatné, jako usta má budeš«, totiž muoj kazatel budeš. Kdež jesti srdce spuosobné a přichází slunce Kristus, hned se tu pučí viera a roste v radosti a dobří skutkové. A nebudau-li opatrní 150 lidé, udeří vedro horkosti šatanovy, a tehdy usvadne všecko. Jako tohoto času mnozí věrní byli a pokorní a nábožní, a již Anti- krist všecko uhasil v mnohých. V Zjevení VII°.: »Nebudau žiez- niti ani lačněti, nebude jich trápiti horko«, totiž volených konečně, kteréž Pán zachová od horkosti zlé. Dnes zajisté křesťané slova božieho poslauchají, o lásce mluví a všecky sekty pravdu vyznávají, ale srdce zlá sú, a jedna sekta vidí hřiechy druhé sekty a saudí přísně a potupuje tvrdě příliš; a každá sekta sobě sama přeje, hřiechy vlastní skrajvá a nepoznává jich, ne tak tvrdě a ukrutně s svými nakládá. A to ť jest z klamánie 160 slunce, totiž Antikrista. 155 Sedl na nebi Nechod od studnice této Slunce Kristus co puosobí Sekty pravdu vyznávají Výstraha »Pán rozkázal vyliti báni svú na slunce«, totiž na Antikrista a na preláta najvyšieho, totiž papeže, na Antikrista a na jeho audy všecky. Nebo, komu Pán dá poznati takové hřiechy Anti- kristovy a lidu křesťanského v pajše, v lakotě, v lakomství a v milo- 252a2 5 vání sveta,[ takový kazatel hned vylévá báni svau proti němu, Slunce Antikristus Kázatel vylévá báni 132 I. Tim. 4, 1 — 137 Mat. 24, 23; Marek 13, 21 — 142 Jer. 2, 13 146 Jer. 15, 19 — 152 Zj. 7, 16
Strana 32
32 Kapitola Mistr Hus Antikrist trápí trestatele své Posvěcuje válek Kříže posvěcuje Lékářstvíc proti ranám pokánie totiž otvierá a oznamuje zlé věci jeho, kteréž sú bývaly skryty; jiný posielá světský stav s pomstami tělesnými, aby sláva jeho zkažena byla, jakož již to běží; a potom pak slunce ku pomstě své lstívě hrozí ohněm a vedrem svým a spauští na zemi oheň a na královstvie a na anděly, totiž kazatele, a na tyrranny, kteréž 10 posielá Buoh proti němu. Mistr Jan Hus byl anděl boží dobrý, kteréhož poslal Kristus, aby vylil báni svú a kázanie proti němu. On ť jest jistě zjevil pajchu jeho a lakomstvie a kacieřstvie a po- krytstvie, ukázal, že jest Antikristus jiné slunce nežli Kristus. I vypustil jest zase proti němu Antikrist voheň a proti zemi této 15 vyzdvihl krveprolitie. A protož die: »I dáno jest jemu trápiti lidi vedrem a vohněm«. Nebo, když byl ssazen papež Baltazar s papežství, velmi nešle- chetné artikule dovodili na ň. Protož na pomstu toho, že totiž potupeno jest slunce to a poznali lidé na té stolici býti šelmu, 20 a odstaupili od něho a proto mnohá královstvie trpie od nepřátel, kteréž posielá, a na nich válek posvěcuje a zbauřil je. A protož Bavory, Míšnary, Rakušany etc. dnes bauří proti království tomuto. Protož trpíme všickni, neb sme Krista, pravé slunce, opustili a k modlám těmto uchylujem se; a množstvie lidí svadne 25 a bojie se dnes. A že paprslkové toho zlého slunce odcházejí po- malu od nás a příliš velikau hanbu trpí to slunce pro nešlechet- nosti své, protož počalo lidí trápiti, kříže posvěcuje a lid vy- obcuje a kladbu na ň dávaje a zbieraje svuoj lid v odění bojovném k zkažení našemu. A již trpí lidé to horko a strach. Volení rádi 30 trpie; blahoslavení sau ti. Jiní se pak rauhají jménu božímu, kterýž má moc nad těmi ranami; nebo žádný svau radau nemuože zastaviti ran. Neprospievají reptánie proti ranám, ale samo po- kánie by prospělo, neb se klaníme slunci, a z té příčiny pro toto slunce odstaupili sme od Krista, slunce spravedlnosti. On zajisté, 35 uhlédaje naše pokánie, muož dnes odjíti rány, a nad svými ne- přátely, skrz kterého chce šatana neb protivníka a tyranna, béře pomstu. Die: »I trápeni sau lidé velikým horkem«, bázní porušenau; druhé »rauhali se«. Nerozpomínali se, že očistiti chce Pán od 40 hřiechuov tudy, neřekli: »Spravedlivě na nás dopauštíš, uzdravu- ješ nás a spasuješ, neb ť sme shřešili tobě«; ale »reptali a rauhali se jménu božiemu«. Nechtěli znáti hřiechuov svých množstvic, 252b» Rauhanie škodné 18 Baltazar Cossa, papež Jan XXIII., byl donucen koncilem v Kostnici vzdáti se svého úřadu 2. března v. 1415.
32 Kapitola Mistr Hus Antikrist trápí trestatele své Posvěcuje válek Kříže posvěcuje Lékářstvíc proti ranám pokánie totiž otvierá a oznamuje zlé věci jeho, kteréž sú bývaly skryty; jiný posielá světský stav s pomstami tělesnými, aby sláva jeho zkažena byla, jakož již to běží; a potom pak slunce ku pomstě své lstívě hrozí ohněm a vedrem svým a spauští na zemi oheň a na královstvie a na anděly, totiž kazatele, a na tyrranny, kteréž 10 posielá Buoh proti němu. Mistr Jan Hus byl anděl boží dobrý, kteréhož poslal Kristus, aby vylil báni svú a kázanie proti němu. On ť jest jistě zjevil pajchu jeho a lakomstvie a kacieřstvie a po- krytstvie, ukázal, že jest Antikristus jiné slunce nežli Kristus. I vypustil jest zase proti němu Antikrist voheň a proti zemi této 15 vyzdvihl krveprolitie. A protož die: »I dáno jest jemu trápiti lidi vedrem a vohněm«. Nebo, když byl ssazen papež Baltazar s papežství, velmi nešle- chetné artikule dovodili na ň. Protož na pomstu toho, že totiž potupeno jest slunce to a poznali lidé na té stolici býti šelmu, 20 a odstaupili od něho a proto mnohá královstvie trpie od nepřátel, kteréž posielá, a na nich válek posvěcuje a zbauřil je. A protož Bavory, Míšnary, Rakušany etc. dnes bauří proti království tomuto. Protož trpíme všickni, neb sme Krista, pravé slunce, opustili a k modlám těmto uchylujem se; a množstvie lidí svadne 25 a bojie se dnes. A že paprslkové toho zlého slunce odcházejí po- malu od nás a příliš velikau hanbu trpí to slunce pro nešlechet- nosti své, protož počalo lidí trápiti, kříže posvěcuje a lid vy- obcuje a kladbu na ň dávaje a zbieraje svuoj lid v odění bojovném k zkažení našemu. A již trpí lidé to horko a strach. Volení rádi 30 trpie; blahoslavení sau ti. Jiní se pak rauhají jménu božímu, kterýž má moc nad těmi ranami; nebo žádný svau radau nemuože zastaviti ran. Neprospievají reptánie proti ranám, ale samo po- kánie by prospělo, neb se klaníme slunci, a z té příčiny pro toto slunce odstaupili sme od Krista, slunce spravedlnosti. On zajisté, 35 uhlédaje naše pokánie, muož dnes odjíti rány, a nad svými ne- přátely, skrz kterého chce šatana neb protivníka a tyranna, béře pomstu. Die: »I trápeni sau lidé velikým horkem«, bázní porušenau; druhé »rauhali se«. Nerozpomínali se, že očistiti chce Pán od 40 hřiechuov tudy, neřekli: »Spravedlivě na nás dopauštíš, uzdravu- ješ nás a spasuješ, neb ť sme shřešili tobě«; ale »reptali a rauhali se jménu božiemu«. Nechtěli znáti hřiechuov svých množstvic, 252b» Rauhanie škodné 18 Baltazar Cossa, papež Jan XXIII., byl donucen koncilem v Kostnici vzdáti se svého úřadu 2. března v. 1415.
Strana 33
XVI. 33 252b2 nechtěli se obléci v žíni, puost ohlásiti jednomyslně jako Hester 45 a plakati na hřiechy, života ponížiti, nebo tak by přestaly rány; neb chtí kušemi a jinau braní s vylitím krve zastaviti rány tyto. Jiní řiekají: »Hle, to ť pro Krista! Hle, pro kalich jeho trpíme! Hle, pro ty kazatele trpíme!« A tak se rauhají, neponižují se a nečiní pokánie. A to jest velmi zlé nade všecko, totiž v ranách Najhoršie zlét— 50 Páně nečiniti pokánie, nebo tehdáž blízké jest zatracenie. Protož napomínám vás ku pokání a k lásce a ku pokoře. Napomínajte se vespolek k žalostnému pláči a k svornosti dobré, aby potomnie věci horší nebyly prvních. To ť rada boží jest. Slunce zajisté to jest každý duch, kterýž dělí a ruší Pána 55 Krista. Nebo skrz jedno srdce svedené mnoho jiných srdcí svodí od Krista, kterýž jest pravda, život a láska, a uvodí hořkosti a zlobivosti a ruoznice o těch věcech, o kteréžto nemají se vaditi; a pro ně sváříce se upadají v hněvivost a šatan to puosobí, aby vespolek svářiece se z viery vypadali a aby od pokoje společného 60 padali. Nebo v srdce své nedbají pohleděti a popatřiti, ale o vnitř- ních věcech skrytajch se hádají. Nebo duchové ti srdcí uvodí mnohé noviny, že již někteří praví: »Čas nastává, že již nebude třeba kněží«; a ze všeho se vymlauvají, v ničemž se nechtí dáti vinni, ale přikrajvají se jako sluncem. Od toho slunce zlého, Anti- 65 krista, to pošlo, že by se za duše věrných mrtvých modliti ne- měli, ale že každá duše hned nebo do královstvie nebeského jde, nebo do pekla. Protož Petr sv. v kniehách Recognicionum Clemen- tis die: »Přede všemi věcmi máte, najmilejší, rozuměti chytrým zklamáním hada starého, kterýž usiluje jakaus maudrostí a jakýmis 70 chytrostmi zklamánie voklamati a svésti a počíná od vrchu, totiž od Boha, od viery jeho, a až do vnitřností duše spadá«. A jiné věci tam oznamuje a die: »Protož vnuknutím namítá nejisté věci, ješto sau proti víře, věda, že hřiech váš jest mu najvětšie kochánie, najvětšie rozkoše«. A die: »Až do času toho, dokudž vaše duše 75 vohněm nebudau vyčištěny, těla vaše lehnau v zemi, neb sau shřešila«. Jest také zřejmý duovod z toho I. Korint. III°.: »Krum- feštu jiného žádný položiti nemuož« etc. Nebo na Kristu každý se má založiti věrau, nadějí a láskau, dobrým životem a obcováním šlechetným, a tehdy stavějí zlato, střiebro etc., totiž život svatý 80 kazatel svuoj etc. Ohledaj glosam ordinariam na toto Písmo. Reptáci Slunce co zni. meiá opět Divní duchov- nastali Modliti se za mrtvé Očistec Zině, puost pi. ranám 44 Ester 4, 16 n. — 67 Cf. Recognitionum divi Clementis ad Jacobum liber V. (ed. Basileae, 1806, p. 72) — 76 1. Kor. 3, 11 až 12 — 80 Cf. Strabo, Glossa ord., Epist. 1. ad Cor. (ML 114, c. 523). Jakoubek, Výklad. 32
XVI. 33 252b2 nechtěli se obléci v žíni, puost ohlásiti jednomyslně jako Hester 45 a plakati na hřiechy, života ponížiti, nebo tak by přestaly rány; neb chtí kušemi a jinau braní s vylitím krve zastaviti rány tyto. Jiní řiekají: »Hle, to ť pro Krista! Hle, pro kalich jeho trpíme! Hle, pro ty kazatele trpíme!« A tak se rauhají, neponižují se a nečiní pokánie. A to jest velmi zlé nade všecko, totiž v ranách Najhoršie zlét— 50 Páně nečiniti pokánie, nebo tehdáž blízké jest zatracenie. Protož napomínám vás ku pokání a k lásce a ku pokoře. Napomínajte se vespolek k žalostnému pláči a k svornosti dobré, aby potomnie věci horší nebyly prvních. To ť rada boží jest. Slunce zajisté to jest každý duch, kterýž dělí a ruší Pána 55 Krista. Nebo skrz jedno srdce svedené mnoho jiných srdcí svodí od Krista, kterýž jest pravda, život a láska, a uvodí hořkosti a zlobivosti a ruoznice o těch věcech, o kteréžto nemají se vaditi; a pro ně sváříce se upadají v hněvivost a šatan to puosobí, aby vespolek svářiece se z viery vypadali a aby od pokoje společného 60 padali. Nebo v srdce své nedbají pohleděti a popatřiti, ale o vnitř- ních věcech skrytajch se hádají. Nebo duchové ti srdcí uvodí mnohé noviny, že již někteří praví: »Čas nastává, že již nebude třeba kněží«; a ze všeho se vymlauvají, v ničemž se nechtí dáti vinni, ale přikrajvají se jako sluncem. Od toho slunce zlého, Anti- 65 krista, to pošlo, že by se za duše věrných mrtvých modliti ne- měli, ale že každá duše hned nebo do královstvie nebeského jde, nebo do pekla. Protož Petr sv. v kniehách Recognicionum Clemen- tis die: »Přede všemi věcmi máte, najmilejší, rozuměti chytrým zklamáním hada starého, kterýž usiluje jakaus maudrostí a jakýmis 70 chytrostmi zklamánie voklamati a svésti a počíná od vrchu, totiž od Boha, od viery jeho, a až do vnitřností duše spadá«. A jiné věci tam oznamuje a die: »Protož vnuknutím namítá nejisté věci, ješto sau proti víře, věda, že hřiech váš jest mu najvětšie kochánie, najvětšie rozkoše«. A die: »Až do času toho, dokudž vaše duše 75 vohněm nebudau vyčištěny, těla vaše lehnau v zemi, neb sau shřešila«. Jest také zřejmý duovod z toho I. Korint. III°.: »Krum- feštu jiného žádný položiti nemuož« etc. Nebo na Kristu každý se má založiti věrau, nadějí a láskau, dobrým životem a obcováním šlechetným, a tehdy stavějí zlato, střiebro etc., totiž život svatý 80 kazatel svuoj etc. Ohledaj glosam ordinariam na toto Písmo. Reptáci Slunce co zni. meiá opět Divní duchov- nastali Modliti se za mrtvé Očistec Zině, puost pi. ranám 44 Ester 4, 16 n. — 67 Cf. Recognitionum divi Clementis ad Jacobum liber V. (ed. Basileae, 1806, p. 72) — 76 1. Kor. 3, 11 až 12 — 80 Cf. Strabo, Glossa ord., Epist. 1. ad Cor. (ML 114, c. 523). Jakoubek, Výklad. 32
Strana 34
34 Kapitola Protož seno, strniště, dřevo stavějí, kteříž, ač na Kristu sau zalo- ženi, alevšak při tom běží nedostatkové, náchylnost k zemským věcem, viece však Krista proto miluje, viece ho sobě váže. Protož takový přepálen i bude ještě ohněm, aby nedostatkové ti spáleni byli. »A to den Páně ukáže«. Nebo nynie mnohých sau skutkové 85 skrytí etc., ale tehdáž se zjevie. A die, že oheň jednoho každého dielo zkusí, totiž jaké jest, takže, bude-li dielo dobré, svaté, tehdy ohněm, jenž jest Buoh, zkušeno bude; pakli jaký nedostatek bude, tehdy spáleno bude a shoří etc. 253a1 A pátý anděl vylil báni svau na stolici šelmy etc. Pátá rána, kterauž Pán vylil na stolici šelmy; nebo všecky pomsty nynie sau rány Páně. Skrz stolici šelmy vyzna- menává se duostojenstvie najvyšie v stavu světském. Nebo prvé povědieno jest, že Pán posielá pomstu svau na nebe, totiž na stav 5 duchovní, a na slunce, totiž na najvětšie duostojenstvie v stavu duchovním. Již ť nynie vylévá na duostojenstvie najvětšie světské, Pomsta na stolici totiž ciesařské duostojenstvie a královské, na kteréžto stolici odpočívají lidé zhovadilí, ukrutní, kteříž nejsau živi tak, jako sluší na křesťany, a nejsau poddáni božské bázni, aby božskau 10 chválu a jméno Páně vyvyšovali a zvelebovali, ale své chvály a zbožie hromážděnie pilni sau, žádosti zlé, smilné konajíce, neb sau panovali nad sebau. A proti tomu Spasitel mluví: »Králové pohanští panují nad svými etc. Ale vy ne tak« etc. Takoví své vlastnie křivdy ukrutně mstí, ale křivdy Páně tak nechají. Protož svému zástupu andělskému rozkazuje vyliti pomstu hněvu svého, aby jich moc umenšena byla; jakož již moc ciesař- ská jest velmi umenšena. Nebo die Izaiáš II°.: »Oči vysokého člověka poníženy sau a nakloněna bude vysokost mužuov. A po- výšen bude Pán sám v ten den nad každým pyšným a vysolkým 20 253a2 a zpurným« etc. Neb se Pán na ty duše hněvá, které sau zhovadilé učiněny, Boha nedbajíce. Protož chce, aby vylita byla báně hněvu Páně. Vylévá skrz skutečnau pomstu a zjevuje nepravost jejie, kteráž se prvé tajila. A die: »I učiněno jest tmavé královstvie jejie«. Nebo, kdež 25 prvé chvalitebná pověst a jméno slavné se stkvělo, již pohaněnie trpí; a kdež všickni poslauchali, již se odtrhují od poslušenství Stolice šelmy co jest Hněv Páně Královstvíe tmavé 15 Pátý anděl na stolici šelmy 85 1. Kor. 3, 13 až 15 13 Luk. 22, 25 a 26 — 18 Podle Iz. 2, 11 a 12
34 Kapitola Protož seno, strniště, dřevo stavějí, kteříž, ač na Kristu sau zalo- ženi, alevšak při tom běží nedostatkové, náchylnost k zemským věcem, viece však Krista proto miluje, viece ho sobě váže. Protož takový přepálen i bude ještě ohněm, aby nedostatkové ti spáleni byli. »A to den Páně ukáže«. Nebo nynie mnohých sau skutkové 85 skrytí etc., ale tehdáž se zjevie. A die, že oheň jednoho každého dielo zkusí, totiž jaké jest, takže, bude-li dielo dobré, svaté, tehdy ohněm, jenž jest Buoh, zkušeno bude; pakli jaký nedostatek bude, tehdy spáleno bude a shoří etc. 253a1 A pátý anděl vylil báni svau na stolici šelmy etc. Pátá rána, kterauž Pán vylil na stolici šelmy; nebo všecky pomsty nynie sau rány Páně. Skrz stolici šelmy vyzna- menává se duostojenstvie najvyšie v stavu světském. Nebo prvé povědieno jest, že Pán posielá pomstu svau na nebe, totiž na stav 5 duchovní, a na slunce, totiž na najvětšie duostojenstvie v stavu duchovním. Již ť nynie vylévá na duostojenstvie najvětšie světské, Pomsta na stolici totiž ciesařské duostojenstvie a královské, na kteréžto stolici odpočívají lidé zhovadilí, ukrutní, kteříž nejsau živi tak, jako sluší na křesťany, a nejsau poddáni božské bázni, aby božskau 10 chválu a jméno Páně vyvyšovali a zvelebovali, ale své chvály a zbožie hromážděnie pilni sau, žádosti zlé, smilné konajíce, neb sau panovali nad sebau. A proti tomu Spasitel mluví: »Králové pohanští panují nad svými etc. Ale vy ne tak« etc. Takoví své vlastnie křivdy ukrutně mstí, ale křivdy Páně tak nechají. Protož svému zástupu andělskému rozkazuje vyliti pomstu hněvu svého, aby jich moc umenšena byla; jakož již moc ciesař- ská jest velmi umenšena. Nebo die Izaiáš II°.: »Oči vysokého člověka poníženy sau a nakloněna bude vysokost mužuov. A po- výšen bude Pán sám v ten den nad každým pyšným a vysolkým 20 253a2 a zpurným« etc. Neb se Pán na ty duše hněvá, které sau zhovadilé učiněny, Boha nedbajíce. Protož chce, aby vylita byla báně hněvu Páně. Vylévá skrz skutečnau pomstu a zjevuje nepravost jejie, kteráž se prvé tajila. A die: »I učiněno jest tmavé královstvie jejie«. Nebo, kdež 25 prvé chvalitebná pověst a jméno slavné se stkvělo, již pohaněnie trpí; a kdež všickni poslauchali, již se odtrhují od poslušenství Stolice šelmy co jest Hněv Páně Královstvíe tmavé 15 Pátý anděl na stolici šelmy 85 1. Kor. 3, 13 až 15 13 Luk. 22, 25 a 26 — 18 Podle Iz. 2, 11 a 12
Strana 35
XVI. 35 již se tomu rauhají, což prvé ctili. Neb jest ta šelma ohavná mno- hým lidem. Nebo, že jest Pán na lid poddaný jako na zemi spustil 30 ránu, potom také dopauští i na jich pány jako na šelmu, sedící na stolici, a ten, kterýž pohnul srdci, aby takovému zhovadilému králi anebo ciesaři nedržali poslušenstvie, aby také pohaněnie trpěl a nebyl ve cti, ten takový jest anděl Páně. Takoví zhovadilí páni nynie trpí. Nebo každý, ktož jest v některém duostojenství 35 a toho nevede ke cti a chvále Páně, očekávaj tudiež na se pomsty Páně; neb ť se již slušie opatřiti, když stěna od sauseduov hoří. »I kausali sú jazyky své pro bolest«, totižto že lid poddaný, kterýž je náramně v poctivosti měl, bál se jich a ctil je, tehdy dopauští Pán, že lid také trpí a že se odtrhuje od jich poslušen- 40 stvie a jich cti; a oni se hněvají a kauší jazyky své, pravdě utrha- Kausanie škodlivé jíce, proti pravdě repcíce; i za stolem utrhají těm, kteříž jim pravdu kázali, a tak těmi svými řečmi sytí se jako jazykem. Jakož skrz oko viděnie, tak skrz jazyk řeč znamená se. Protož die apoštol k Galatuom: »Jestliže se kaušete vespolek, hleďte, abyšte jeden 45 od druhého zkaženi nebyli«. Kteréžto kausanie v utrháních ná- 253b1 ramně se jest rozmohlo, majíce utrhánie za chutný pokrm. »A rauhali se Bohu nebeskému«. Rauhati se Bohu nebes- kému jest přičítati to, což nesluší, a odjímati, což sluší. Jako praviti, že Buoh ukrutně činí vylévaje pomsty a že by nebyl milosrdný, 50 a odjímati jemu, že by nebyl spravedlivý. A řiedcí činí pokánie, když tak Pán vylévá rány. A protož die: »A nečinili sú pokánie«. Neb sau reptali, pokorně ran božích nepřijímajíce a nesnášejíce, sváříce se více a sebe vespolek jeden druhého popauzejíce; a tak se zatvrzují k hříchóm konečného nekánie, takže ani zde na tomto 55 světě ani na onom nebude jim odpuštěno; a ani přijímanie těla Páně muož nám lékařstvie to dáti, abychom hodné pokánie činili a života svého polepšili. Izaiáš III°.: »Vy ste spásli vinnici mau a kořist chudých v domu vašem. Proč hubíte lid muoj a tváři chudých obtěžujete?« Ruhati se Bohu bo jest? Kausali jazyky Anděl Páně jest tento Zátvrzenie škodlive A šestý anděl vylil báni svú na tu velikau řeku Eufraten etc. Jako, kde sau vyvolení boží, Pána Boha se bojíce a jej milujíce a svědomie svého ostřiehajíce, kterak je Kristus velikau miluje láskau, těžko jest to poznati (on zajisté Sestý anděl na řeku vylil Těžké poznáni těchto věci 36 Ohlas známého Horatiova místa. (Epistul. I., 18, 84): Paries cum proximus ardet. — 44 Gal. 5, 15 — 54 Mat. 12, 31 a 32; Luk. 12, 10 — 57 1z. 3, 14 a 15 32*
XVI. 35 již se tomu rauhají, což prvé ctili. Neb jest ta šelma ohavná mno- hým lidem. Nebo, že jest Pán na lid poddaný jako na zemi spustil 30 ránu, potom také dopauští i na jich pány jako na šelmu, sedící na stolici, a ten, kterýž pohnul srdci, aby takovému zhovadilému králi anebo ciesaři nedržali poslušenstvie, aby také pohaněnie trpěl a nebyl ve cti, ten takový jest anděl Páně. Takoví zhovadilí páni nynie trpí. Nebo každý, ktož jest v některém duostojenství 35 a toho nevede ke cti a chvále Páně, očekávaj tudiež na se pomsty Páně; neb ť se již slušie opatřiti, když stěna od sauseduov hoří. »I kausali sú jazyky své pro bolest«, totižto že lid poddaný, kterýž je náramně v poctivosti měl, bál se jich a ctil je, tehdy dopauští Pán, že lid také trpí a že se odtrhuje od jich poslušen- 40 stvie a jich cti; a oni se hněvají a kauší jazyky své, pravdě utrha- Kausanie škodlivé jíce, proti pravdě repcíce; i za stolem utrhají těm, kteříž jim pravdu kázali, a tak těmi svými řečmi sytí se jako jazykem. Jakož skrz oko viděnie, tak skrz jazyk řeč znamená se. Protož die apoštol k Galatuom: »Jestliže se kaušete vespolek, hleďte, abyšte jeden 45 od druhého zkaženi nebyli«. Kteréžto kausanie v utrháních ná- 253b1 ramně se jest rozmohlo, majíce utrhánie za chutný pokrm. »A rauhali se Bohu nebeskému«. Rauhati se Bohu nebes- kému jest přičítati to, což nesluší, a odjímati, což sluší. Jako praviti, že Buoh ukrutně činí vylévaje pomsty a že by nebyl milosrdný, 50 a odjímati jemu, že by nebyl spravedlivý. A řiedcí činí pokánie, když tak Pán vylévá rány. A protož die: »A nečinili sú pokánie«. Neb sau reptali, pokorně ran božích nepřijímajíce a nesnášejíce, sváříce se více a sebe vespolek jeden druhého popauzejíce; a tak se zatvrzují k hříchóm konečného nekánie, takže ani zde na tomto 55 světě ani na onom nebude jim odpuštěno; a ani přijímanie těla Páně muož nám lékařstvie to dáti, abychom hodné pokánie činili a života svého polepšili. Izaiáš III°.: »Vy ste spásli vinnici mau a kořist chudých v domu vašem. Proč hubíte lid muoj a tváři chudých obtěžujete?« Ruhati se Bohu bo jest? Kausali jazyky Anděl Páně jest tento Zátvrzenie škodlive A šestý anděl vylil báni svú na tu velikau řeku Eufraten etc. Jako, kde sau vyvolení boží, Pána Boha se bojíce a jej milujíce a svědomie svého ostřiehajíce, kterak je Kristus velikau miluje láskau, těžko jest to poznati (on zajisté Sestý anděl na řeku vylil Těžké poznáni těchto věci 36 Ohlas známého Horatiova místa. (Epistul. I., 18, 84): Paries cum proximus ardet. — 44 Gal. 5, 15 — 54 Mat. 12, 31 a 32; Luk. 12, 10 — 57 1z. 3, 14 a 15 32*
Strana 36
36 Kapitola zná, kteří sau jeho), a těchto časuov nebezpečných těžko jest 5 dobré spatřiti, neb znamenie nás oklamávají, ano ani ti sami do sebe toho neznají, tak těžko jest nynie poznati, jak jest veliký hněv boží na hřiešné lidi a jak veliká pomsta. A řiedcí to umějí rozeznati. David: »Kto zná moc hněvu tvého aneb hněv tvuoj kto muože zčísti?«, totiž dokud trváti bude, poněvadž ani sám 10 sebe člověk zná v své zlosti. Tak zajisté rozsuzují srdce, jako by pomstu Páně skrze své rady mohli zastaviti. Ale praví Pán: »Rada má státi bude a všeliká vuole má stane se«. Protož povědieno jest, že rána veliká na lidi vylita jest; lidé repcí a jazyky své kauší, avšak pokánie nečiní; ješto, kdyby 15 253b2 hřiechy své poznali, tehdy by se Boha báli a pokánie hodné by činili. »A šestý anděl« — auřad a zástup posluov božích nevidědl- ných i vidědlných. »Na řeku velikau Eufraten«; na kteréžto místo vylévá anděl báni, všickni, kteří sau na tom místě, trpí. Jako první anděl vylil na zemi, a všickni trpie, druhý na moře 20 etc. Tuto již vylil na Eufraten řeku, kteráž skrz Babylon teče; a vyznamenává na tomto světě babylonském a životě maudrost, kteráž se chajlí k zachování bohatství, ctí a časných věcí tohoto světa. A sau práva tohoto světa ciesařská aneb zemská aneb kteráž 25 koli jiná, takže, ktož koli chtěl co mieti, k té řece musil se utéci, totiž k právuom zemským. Prvé vylil na studnice a na řeky, totiž na učenie bludná a kacieřská, kteráž plynau z hlubiny propasti Opatrnost světská veliké. Tuto pak již skrz Eufraten opatrnost tohoto světa a práva znamenají se. A jako ta řeka jest prudká, tak práva světská rychle 30 člověka přivodí ku pomstě pro svau křivdu, k rozkošem, k bohat- ství, ku poctivostem a k slávě tohoto světa, u kteréžto řeky byli sau řečníci a jiní auředníci, kteříž užívali těch věcí; kteraužto řekau, totiž její zprávau, všickni se zpravovali, viece tu řeku nežli učení čtenie svatého oblibujíce. Ta řeka Eufraten i práva duchovnie, jako papežská, také sau; kterážto řeka voleným božím jest škodlivá. Kteříž chtí proti hřiechóm mluviti, hned těmi právy a ustanoveními lidskými na odpor se postavují; a tak sau činili. Protož mnozí, nevidauce prospěchu, umlkli, neb mudráci tohoto světa překáželi, bohatstvie 40 a duostojenství tau řekau obhajujíce. Jestliže je kto komu učinil 254a1 křivdu, hned do té řeky Eufraten, totiž v práva a ustanovenie Lukáteg (o znamena Práva světská Práva duchovnie 35 Autočiště do Eufraten 5 2. Tim. 2, 19 — 9 Ž. 90, 11 a 12 — 12 1z. 46, 10
36 Kapitola zná, kteří sau jeho), a těchto časuov nebezpečných těžko jest 5 dobré spatřiti, neb znamenie nás oklamávají, ano ani ti sami do sebe toho neznají, tak těžko jest nynie poznati, jak jest veliký hněv boží na hřiešné lidi a jak veliká pomsta. A řiedcí to umějí rozeznati. David: »Kto zná moc hněvu tvého aneb hněv tvuoj kto muože zčísti?«, totiž dokud trváti bude, poněvadž ani sám 10 sebe člověk zná v své zlosti. Tak zajisté rozsuzují srdce, jako by pomstu Páně skrze své rady mohli zastaviti. Ale praví Pán: »Rada má státi bude a všeliká vuole má stane se«. Protož povědieno jest, že rána veliká na lidi vylita jest; lidé repcí a jazyky své kauší, avšak pokánie nečiní; ješto, kdyby 15 253b2 hřiechy své poznali, tehdy by se Boha báli a pokánie hodné by činili. »A šestý anděl« — auřad a zástup posluov božích nevidědl- ných i vidědlných. »Na řeku velikau Eufraten«; na kteréžto místo vylévá anděl báni, všickni, kteří sau na tom místě, trpí. Jako první anděl vylil na zemi, a všickni trpie, druhý na moře 20 etc. Tuto již vylil na Eufraten řeku, kteráž skrz Babylon teče; a vyznamenává na tomto světě babylonském a životě maudrost, kteráž se chajlí k zachování bohatství, ctí a časných věcí tohoto světa. A sau práva tohoto světa ciesařská aneb zemská aneb kteráž 25 koli jiná, takže, ktož koli chtěl co mieti, k té řece musil se utéci, totiž k právuom zemským. Prvé vylil na studnice a na řeky, totiž na učenie bludná a kacieřská, kteráž plynau z hlubiny propasti Opatrnost světská veliké. Tuto pak již skrz Eufraten opatrnost tohoto světa a práva znamenají se. A jako ta řeka jest prudká, tak práva světská rychle 30 člověka přivodí ku pomstě pro svau křivdu, k rozkošem, k bohat- ství, ku poctivostem a k slávě tohoto světa, u kteréžto řeky byli sau řečníci a jiní auředníci, kteříž užívali těch věcí; kteraužto řekau, totiž její zprávau, všickni se zpravovali, viece tu řeku nežli učení čtenie svatého oblibujíce. Ta řeka Eufraten i práva duchovnie, jako papežská, také sau; kterážto řeka voleným božím jest škodlivá. Kteříž chtí proti hřiechóm mluviti, hned těmi právy a ustanoveními lidskými na odpor se postavují; a tak sau činili. Protož mnozí, nevidauce prospěchu, umlkli, neb mudráci tohoto světa překáželi, bohatstvie 40 a duostojenství tau řekau obhajujíce. Jestliže je kto komu učinil 254a1 křivdu, hned do té řeky Eufraten, totiž v práva a ustanovenie Lukáteg (o znamena Práva světská Práva duchovnie 35 Autočiště do Eufraten 5 2. Tim. 2, 19 — 9 Ž. 90, 11 a 12 — 12 1z. 46, 10
Strana 37
XVI. 37 254a2 světská, upadali, v nichžto hněv mnohý a zlobivost provodila se. Nebo die v Zjevení IX°., že sau čtyří andělové byli rozvázáni 45 v řece veliké Eufraten, to jest, že nepřátelé velicí auduov božích najviece škodí jim tau řekau Eufraten, takže sau těmi právy měli moc stavovati, žalařovati i spáliti takového člověka. A na ta práva Pán vylil hněv, aby ta práva vajsadnie na platy rozličné zkažena byla. A protož u figuoře se pokládá Judit II°., že Olo- 50 fernes, chtě dobrým škoditi, přeplavil se přes Eufraten. Takéž ďábel, chtěje voleným božím škoditi a jim překážeti, hajbe právy lidskými a ustanoveními zemskými, aby jimi bojovali proti bo- žím vyvoleným, totiž že boží volení rušie ta práva a proti nim povstávají. Ta ť sau zajisté práva, kteráž se nynie kazie, nebo báně vy- lita jest etc. A protož, že v těch saudech tohoto světa mnohých hřiechuov se dopauštějí, z té příčiny Kristus radí svým věrným, aby se neutiekali k té řece Eufraten, řka: »Udeří-li tě kto v líce, nastav mu druhého«, hotovost a vuoli maje k snášení viece tako- 60 vých protivenství. A protož mluví apoštol I. Korint. VI°.: »Že se kdy smie někto z vás súditi před nevěrným«, totiž hříšníkem a člověkem nezpuosobným, »a nejdete raději k svatým«, totiž kteří se zákonem mým zpravují a jím se zpodpierají, ješto by vám věrně poradili a s nepřátely vespolek by vás smířili etc. A zvláště práva a saudové světští, v čemž se protivie zákonu božímu, životu dobrému a svatým ustavením a mravuom dob- rým, mají býti potupeni. Neb se čte v knihách Genesis, že z ráje teče Eufrates. Nebo ustanovenie lidská a naučenie a práva, ješto sau k zvelebení zákona božieho a jenž vedau k životu dobrému 70 a tak jako z ráje tekau, totiž z svědomí rajských radostných etc., ta však ustanovenie také dobrá, když sau lidská, menšie sau nežli čtení svaté, a protož méně vážena býti mají, aniž jest Kristus ustanovení lidských bořil, jediné pokudž zákona božieho překážejí plniti. A tak, když viece lidská ustanovenie lidé váží 75 nežli boží, proti tomu ť jest Kristus byl. Protož v nich má býti rozeznánie, která by měla složena býti, a která nic; neb musí 55 65 Oloſernes Rada Kristova najlepší Práva potup jaká Ustanovenie dobrá drž 44 Zj. 9, 14 a 15 — 48 Podle Bartoše, Listy fil. l. c., p. 123 se vztahuje toto místo (Bartoš omylem cituje list 154 místo 254) na zrušení t. zv. věčných platů Prahou, což se stalo 29. srpna 1421 (srovnej AČ. I., 206). K autorství tohoto výnosu se hlásí Jakoubek v své Apologii proti Táborům, uveřejněné v Sedlákových Studiích a textech, II. str. 163. — 49 Judit 2, 14 — 58 Mat. 5, 39; Luk. 6. 29 — 60 1. Kor. 6, 1 — 67 1. M. 2, 14
XVI. 37 254a2 světská, upadali, v nichžto hněv mnohý a zlobivost provodila se. Nebo die v Zjevení IX°., že sau čtyří andělové byli rozvázáni 45 v řece veliké Eufraten, to jest, že nepřátelé velicí auduov božích najviece škodí jim tau řekau Eufraten, takže sau těmi právy měli moc stavovati, žalařovati i spáliti takového člověka. A na ta práva Pán vylil hněv, aby ta práva vajsadnie na platy rozličné zkažena byla. A protož u figuoře se pokládá Judit II°., že Olo- 50 fernes, chtě dobrým škoditi, přeplavil se přes Eufraten. Takéž ďábel, chtěje voleným božím škoditi a jim překážeti, hajbe právy lidskými a ustanoveními zemskými, aby jimi bojovali proti bo- žím vyvoleným, totiž že boží volení rušie ta práva a proti nim povstávají. Ta ť sau zajisté práva, kteráž se nynie kazie, nebo báně vy- lita jest etc. A protož, že v těch saudech tohoto světa mnohých hřiechuov se dopauštějí, z té příčiny Kristus radí svým věrným, aby se neutiekali k té řece Eufraten, řka: »Udeří-li tě kto v líce, nastav mu druhého«, hotovost a vuoli maje k snášení viece tako- 60 vých protivenství. A protož mluví apoštol I. Korint. VI°.: »Že se kdy smie někto z vás súditi před nevěrným«, totiž hříšníkem a člověkem nezpuosobným, »a nejdete raději k svatým«, totiž kteří se zákonem mým zpravují a jím se zpodpierají, ješto by vám věrně poradili a s nepřátely vespolek by vás smířili etc. A zvláště práva a saudové světští, v čemž se protivie zákonu božímu, životu dobrému a svatým ustavením a mravuom dob- rým, mají býti potupeni. Neb se čte v knihách Genesis, že z ráje teče Eufrates. Nebo ustanovenie lidská a naučenie a práva, ješto sau k zvelebení zákona božieho a jenž vedau k životu dobrému 70 a tak jako z ráje tekau, totiž z svědomí rajských radostných etc., ta však ustanovenie také dobrá, když sau lidská, menšie sau nežli čtení svaté, a protož méně vážena býti mají, aniž jest Kristus ustanovení lidských bořil, jediné pokudž zákona božieho překážejí plniti. A tak, když viece lidská ustanovenie lidé váží 75 nežli boží, proti tomu ť jest Kristus byl. Protož v nich má býti rozeznánie, která by měla složena býti, a která nic; neb musí 55 65 Oloſernes Rada Kristova najlepší Práva potup jaká Ustanovenie dobrá drž 44 Zj. 9, 14 a 15 — 48 Podle Bartoše, Listy fil. l. c., p. 123 se vztahuje toto místo (Bartoš omylem cituje list 154 místo 254) na zrušení t. zv. věčných platů Prahou, což se stalo 29. srpna 1421 (srovnej AČ. I., 206). K autorství tohoto výnosu se hlásí Jakoubek v své Apologii proti Táborům, uveřejněné v Sedlákových Studiích a textech, II. str. 163. — 49 Judit 2, 14 — 58 Mat. 5, 39; Luk. 6. 29 — 60 1. Kor. 6, 1 — 67 1. M. 2, 14
Strana 38
38 Kapitola Pšenice s plevami pšenice ruosti s plevami. Protož (Ezechiel XIII.) Pán domlauvá prorokuom, že sau stěnu mazali bez přimíšení plev etc., neb taková stěna boří se. Neb sú již někteří obyčeje a slušná ustanovenie tak velmi bořili a skládali při mši svaté, až také i velebnú svátost 80 myslili složiti etc. A die: »Aby tudy byla pripravena cesta králuom«, kteříž kralují rozumem svým nad tělem, »od východu slunce«, totiž milostí předcházející, aby mohli jíti a prospievati v dobrém bez nedostatku etc. Rány proč ddopaušti Pán Duchové divní k svedení Drak Šelma Falešní proroci I viděl sem, ano z aust draka a zaust šelmy a z aust falešného proroka vyšli tří duchové nečistí etc. Když jest spatřil, i v písmě položil rány hněvu prchlivosti Páně na zemi (totiž na štěstie), na moře (totiž tyranny), na slunce (totiž slávu duchovní i světskau), na řeky a studnice 5 (totiž tajná srdce a někdy nábožná), na řeku Eufraten, totiž maud- rost světa, kteráž slauží světu k dobývaní štěstie světského, a kterak, když pomine štěstie světa, reptati budau mnozí a rauhati se budau Bohu a nebudau činiti pokánie, a již veliká bude ne snáz voleným, kteráž se teď pokládá u vidění Janově, kdež die: »I viděl 10 sem, ano z aust draka« etc. Viděl Pán, že mysl lidská k šťastným věcem se nakloňuje a že horlivý milovník duší, chtěje duši naši zase k sobě přivésti, posielá rány veliké, aby porušená milost od duší odešla. Pohřiechu mnozí s tohoto světa jdauce milovánie světa neopauštějí; protož rány po tomto světě ještě na ně přijdau. 15 A když na všecky stavy přijdau rány, totiž hlad, meč, mor, již vystříhá volené. Neb tehdáž duchové divní vyjdau k vám, abyšte svedeni byli skrz ně, a zvláště spiknutie a svázanie mnohých a spojenie jako šupiny na draku ryšavém ukáží se na znamení vylitie krve, a šelma veliká, kterauž viděl Daniel řka: »Viděl sem 20 čtvrtau šelmu«, totiž Antikrista v světském stavu velikém cie- sařském postavenau. Na ty vyliti rozkázal Pán ránu. »A z aust falešného proroka«. A jsau všickni pokrytci a chytří rozsevači bluduov pod spuosobau pravdy a přijdau ve jméno Páně k lidu. Ti tří řádové přijdau proti voleným. A to troje zpořádanie zlých 25 a to svázanie a spojenie šupin ryšavého draka, totiž drak ryšavý, druhé šelma prvnie veliká z moře vystupující, druhá ku podo- benství Beránka z země, třetie falešní proroci, povstanau k zkušení věrných a k boji proti voleným. 254b1 Viděnie hrozné 77 Ezech. 13, 11 nn. 20 Dan. 7, 7 — 26 Sr. Zj. 12, 3; 13, 1; 13, 11
38 Kapitola Pšenice s plevami pšenice ruosti s plevami. Protož (Ezechiel XIII.) Pán domlauvá prorokuom, že sau stěnu mazali bez přimíšení plev etc., neb taková stěna boří se. Neb sú již někteří obyčeje a slušná ustanovenie tak velmi bořili a skládali při mši svaté, až také i velebnú svátost 80 myslili složiti etc. A die: »Aby tudy byla pripravena cesta králuom«, kteříž kralují rozumem svým nad tělem, »od východu slunce«, totiž milostí předcházející, aby mohli jíti a prospievati v dobrém bez nedostatku etc. Rány proč ddopaušti Pán Duchové divní k svedení Drak Šelma Falešní proroci I viděl sem, ano z aust draka a zaust šelmy a z aust falešného proroka vyšli tří duchové nečistí etc. Když jest spatřil, i v písmě položil rány hněvu prchlivosti Páně na zemi (totiž na štěstie), na moře (totiž tyranny), na slunce (totiž slávu duchovní i světskau), na řeky a studnice 5 (totiž tajná srdce a někdy nábožná), na řeku Eufraten, totiž maud- rost světa, kteráž slauží světu k dobývaní štěstie světského, a kterak, když pomine štěstie světa, reptati budau mnozí a rauhati se budau Bohu a nebudau činiti pokánie, a již veliká bude ne snáz voleným, kteráž se teď pokládá u vidění Janově, kdež die: »I viděl 10 sem, ano z aust draka« etc. Viděl Pán, že mysl lidská k šťastným věcem se nakloňuje a že horlivý milovník duší, chtěje duši naši zase k sobě přivésti, posielá rány veliké, aby porušená milost od duší odešla. Pohřiechu mnozí s tohoto světa jdauce milovánie světa neopauštějí; protož rány po tomto světě ještě na ně přijdau. 15 A když na všecky stavy přijdau rány, totiž hlad, meč, mor, již vystříhá volené. Neb tehdáž duchové divní vyjdau k vám, abyšte svedeni byli skrz ně, a zvláště spiknutie a svázanie mnohých a spojenie jako šupiny na draku ryšavém ukáží se na znamení vylitie krve, a šelma veliká, kterauž viděl Daniel řka: »Viděl sem 20 čtvrtau šelmu«, totiž Antikrista v světském stavu velikém cie- sařském postavenau. Na ty vyliti rozkázal Pán ránu. »A z aust falešného proroka«. A jsau všickni pokrytci a chytří rozsevači bluduov pod spuosobau pravdy a přijdau ve jméno Páně k lidu. Ti tří řádové přijdau proti voleným. A to troje zpořádanie zlých 25 a to svázanie a spojenie šupin ryšavého draka, totiž drak ryšavý, druhé šelma prvnie veliká z moře vystupující, druhá ku podo- benství Beránka z země, třetie falešní proroci, povstanau k zkušení věrných a k boji proti voleným. 254b1 Viděnie hrozné 77 Ezech. 13, 11 nn. 20 Dan. 7, 7 — 26 Sr. Zj. 12, 3; 13, 1; 13, 11
Strana 39
XVI. 39 254b2 35 Protož die: »Viděl sem z aust draka« a starého hada, kterýž převeliké chytrosti se učí proti věrným a každého chce pohltiti a najlepších najviece pokauší. Protož sem viděl po jiných zá- mutcích volených božích budaucie nebezpečenstvie, že z aust draka etc., totiž vdechnutie a učenie kacieřská, ano přicházejí pod jménem pravdy na vy volené. Viděl šelmu, totiž vdechnutie šelmy a pohnutie těžká z kajchanie a řehtánie šelmy proti voleným. »A z aust falešného proroka«, totiž z řehtánie a nadchnutie tajného mnohá bludná ano vycházejí učenie proti Kristu a spasení vy- volených. Viděli sau světí ta nebezpečenstvie a sepsali takové 40 věci k vajstraze našie. Dáni sú nám tito duchové, najprvé ne- kajícím, druhé kajícím na vyčištění rány, ovšem ku pomoci těmto drakovi a šelmě a falešnému proroku. Ty sau, o kterýchž napsáno v Ekleziastiku XL°.: »Smrt, krev a meč« etc. Dáni sau zajisté ti duchové, kteříž se zavierají v srdcích, ale po skutcích poznáni 45 bývají. Jako dobří duchové poznáni bývají po skutcích viery. Dobří duchové lásky a bázně, zlí také mají býti zkušeni z skutkuov. Usta dračie Usta falešného proroka 30 A rozdiel těch duchuov znáti velmi velicí sau darové boží. Zlým duchuom nenie dáno, aby v duši padali; ale dobrý duch padá v duši. A osobně duch nižádným obyčejem nepadá v duši, než 50 trápiti muože duši i tělo skrz hřiech, totiž duch zlý, ale Buoh osobně padnauti a vjíti muože v duši a panovati v ní a spojiti se s ní skrz svátosti také najzbožilejšie, a zvláště skrz velebnau božskau svátost těla a krve Páně. Nebo Duch Páně tak naplňuje duši, aby nic kromě něho nemilovala, aby jednomyslná byla 55 s Bohem a aby se s ním spojila skrze lásku, ujišťuje a upevňuje duši v pravdě, aby se nevrtěla pochybností. A v kteréž duši svobodně bydlí, hajbe jí a napomíná vnitř k dobrému. Ale zlý duch trápí zevnitř tělo i duši, aby svolila hřiechu; a sám nenie, ale kdež vládne, od Boha odděluje, druhé, že rozličný jest, v mnohé 255a) 60 rozděluje duši žádosti i zlé. Protož die: »Mnozí duchové«, totiž draka, šelmy a falešného proroka; na znamení, že zlí duchové v rozličné věci roztrhují duši: najprvé od Boha, potom sama od sebe odtržena bývá, a naposledy s sedmi nešlechetnějšími přichází, aby nikdá srdce 65 ustanoviti a upokojiti se nemohla. Neb sau srdce lidská od Ducha Páně vyprážďněná, příliš neustavičným duchem zbauřená a ne- ustavičná: jednak přijde duch hněvu, jednak jiný lakomstvie, Zlý duch Mnozí duchové Neustavičnost srdce proč? 43 Eccli 40, 9 — 64 Luk. 11, 26
XVI. 39 254b2 35 Protož die: »Viděl sem z aust draka« a starého hada, kterýž převeliké chytrosti se učí proti věrným a každého chce pohltiti a najlepších najviece pokauší. Protož sem viděl po jiných zá- mutcích volených božích budaucie nebezpečenstvie, že z aust draka etc., totiž vdechnutie a učenie kacieřská, ano přicházejí pod jménem pravdy na vy volené. Viděl šelmu, totiž vdechnutie šelmy a pohnutie těžká z kajchanie a řehtánie šelmy proti voleným. »A z aust falešného proroka«, totiž z řehtánie a nadchnutie tajného mnohá bludná ano vycházejí učenie proti Kristu a spasení vy- volených. Viděli sau světí ta nebezpečenstvie a sepsali takové 40 věci k vajstraze našie. Dáni sú nám tito duchové, najprvé ne- kajícím, druhé kajícím na vyčištění rány, ovšem ku pomoci těmto drakovi a šelmě a falešnému proroku. Ty sau, o kterýchž napsáno v Ekleziastiku XL°.: »Smrt, krev a meč« etc. Dáni sau zajisté ti duchové, kteříž se zavierají v srdcích, ale po skutcích poznáni 45 bývají. Jako dobří duchové poznáni bývají po skutcích viery. Dobří duchové lásky a bázně, zlí také mají býti zkušeni z skutkuov. Usta dračie Usta falešného proroka 30 A rozdiel těch duchuov znáti velmi velicí sau darové boží. Zlým duchuom nenie dáno, aby v duši padali; ale dobrý duch padá v duši. A osobně duch nižádným obyčejem nepadá v duši, než 50 trápiti muože duši i tělo skrz hřiech, totiž duch zlý, ale Buoh osobně padnauti a vjíti muože v duši a panovati v ní a spojiti se s ní skrz svátosti také najzbožilejšie, a zvláště skrz velebnau božskau svátost těla a krve Páně. Nebo Duch Páně tak naplňuje duši, aby nic kromě něho nemilovala, aby jednomyslná byla 55 s Bohem a aby se s ním spojila skrze lásku, ujišťuje a upevňuje duši v pravdě, aby se nevrtěla pochybností. A v kteréž duši svobodně bydlí, hajbe jí a napomíná vnitř k dobrému. Ale zlý duch trápí zevnitř tělo i duši, aby svolila hřiechu; a sám nenie, ale kdež vládne, od Boha odděluje, druhé, že rozličný jest, v mnohé 255a) 60 rozděluje duši žádosti i zlé. Protož die: »Mnozí duchové«, totiž draka, šelmy a falešného proroka; na znamení, že zlí duchové v rozličné věci roztrhují duši: najprvé od Boha, potom sama od sebe odtržena bývá, a naposledy s sedmi nešlechetnějšími přichází, aby nikdá srdce 65 ustanoviti a upokojiti se nemohla. Neb sau srdce lidská od Ducha Páně vyprážďněná, příliš neustavičným duchem zbauřená a ne- ustavičná: jednak přijde duch hněvu, jednak jiný lakomstvie, Zlý duch Mnozí duchové Neustavičnost srdce proč? 43 Eccli 40, 9 — 64 Luk. 11, 26
Strana 40
40 Kapitola Žába co puosobí a jaké má povahy Duchy jmenuje Znamenie činie Kacieřuov vlastní věc Kněžstvo nezpuosobné Potřebná mod- litba zprávcuom jiný nenávisti etc. A tak ti duchové nikdá neměří v jedno, ale v rozličné věci; srdce též, kterými vládnau, rozdělují v mnohé věci. Protož, že sau lidé pokánie činiti nechtěli, i dopuštěni sau 70 tito přijíti duchové nečistí. Najprv proto slovau nečistí, že duši porušují a smilní s ní a že ji učí falešnému učení proti Kristovu čtení; druhé nečistých podávají myšlení proti čistému svědomí; třetí vnukají zlé rady proti dobrým božím radám; čtvrté zlý uvodí život přikrytý svatostí zevnitřní, protož slovau nečistí. »Podobní žabám«, totiž sau jako žáby nečisté. Žába miluje bláto, druhé křičí neforemně. A vyznamenávají ta srdce, který- miž vládnau ti duchové. A přicházejí ti duchové v ta srdce, která sau bahnitá a blatná; a učie krkati proti pravdě a proti lásce a proti jednotě boží. Třetie žába jie zemi a bláto žieře; a znamená 80 lidi lakotné, kteříž milují hodovánie, pitie ustavičná, v těch panují ti duchové. Čtvrté usta veliká mají; a vyznamenávají ty utrhače nestydaté a kacieře, kteříž radau zlau převracují srdce. A jmenuje duchy, neb tajně pod zpuosobem svatosti scho- vávají jed, druhé, že znamenie berau na se svatých a mnohá 85 255a" znamenie činí, jako by byli synové boží a jako by byli od Ducha svatého posláni, a jsauce duchové pýchy, lakomstvie, hněvivosti; a pravdau se přikrývají jakaus', jako by byli strana boží vý- borná, ano sau bludy zraněni. Protož die: »Činiece znamenie« skrz řeči lahodné a rady a ma- 90 jíce zevnitřní pokoru a svatost a čtenie v austech. »Také, že chodí k králuom«. Neb to jest vlastnie věc kacieřóm takových vysokých hledati a falešná učenie na zprávce vylévati a je k sobě přitrhnauti, aby byli vuodce jich a obránce. Nebo dobří vuodce vedau lid k Bohu, a ti od duchuov mají pokušenie, aby byli svedeni s lidem 95 skrz kacieře. Nebo mnozí zprávcové dobře počínají, a potom svedeni bývají skrz pajchu, osoby přijímají, lakomstvie následují, a to jsúce svedeni od duchuov. Druhé, jestliže kněžstvo lakomé jest a nečisté, hned se přídrží králuov. Jsau-li převrácení v uče- ních, také navštěvují zprávce, aby měli skrz ně svobodu mluviti 100 a rozsévati bludy prostranně. A mnozí takoví duchové přicházejí k kazatelóm, k hajtmanóm a auředníkóm aneb pánuom, aby je svedli a oni po sobě pak všechen svět aby vedli. Potřebie jest zprávcuom s pláčem se modliti, aby Pán zachoval je od těch duchuov. A již pohřiechu mnozí sú od nich svedeni. Protož die 105 Spasitel: »Duch, kde chce, dýše a hlas jeho slyšíš«, totiž lidé 106 Jan 3, 8 75 Nečistí duchové proč slovau?
40 Kapitola Žába co puosobí a jaké má povahy Duchy jmenuje Znamenie činie Kacieřuov vlastní věc Kněžstvo nezpuosobné Potřebná mod- litba zprávcuom jiný nenávisti etc. A tak ti duchové nikdá neměří v jedno, ale v rozličné věci; srdce též, kterými vládnau, rozdělují v mnohé věci. Protož, že sau lidé pokánie činiti nechtěli, i dopuštěni sau 70 tito přijíti duchové nečistí. Najprv proto slovau nečistí, že duši porušují a smilní s ní a že ji učí falešnému učení proti Kristovu čtení; druhé nečistých podávají myšlení proti čistému svědomí; třetí vnukají zlé rady proti dobrým božím radám; čtvrté zlý uvodí život přikrytý svatostí zevnitřní, protož slovau nečistí. »Podobní žabám«, totiž sau jako žáby nečisté. Žába miluje bláto, druhé křičí neforemně. A vyznamenávají ta srdce, který- miž vládnau ti duchové. A přicházejí ti duchové v ta srdce, která sau bahnitá a blatná; a učie krkati proti pravdě a proti lásce a proti jednotě boží. Třetie žába jie zemi a bláto žieře; a znamená 80 lidi lakotné, kteříž milují hodovánie, pitie ustavičná, v těch panují ti duchové. Čtvrté usta veliká mají; a vyznamenávají ty utrhače nestydaté a kacieře, kteříž radau zlau převracují srdce. A jmenuje duchy, neb tajně pod zpuosobem svatosti scho- vávají jed, druhé, že znamenie berau na se svatých a mnohá 85 255a" znamenie činí, jako by byli synové boží a jako by byli od Ducha svatého posláni, a jsauce duchové pýchy, lakomstvie, hněvivosti; a pravdau se přikrývají jakaus', jako by byli strana boží vý- borná, ano sau bludy zraněni. Protož die: »Činiece znamenie« skrz řeči lahodné a rady a ma- 90 jíce zevnitřní pokoru a svatost a čtenie v austech. »Také, že chodí k králuom«. Neb to jest vlastnie věc kacieřóm takových vysokých hledati a falešná učenie na zprávce vylévati a je k sobě přitrhnauti, aby byli vuodce jich a obránce. Nebo dobří vuodce vedau lid k Bohu, a ti od duchuov mají pokušenie, aby byli svedeni s lidem 95 skrz kacieře. Nebo mnozí zprávcové dobře počínají, a potom svedeni bývají skrz pajchu, osoby přijímají, lakomstvie následují, a to jsúce svedeni od duchuov. Druhé, jestliže kněžstvo lakomé jest a nečisté, hned se přídrží králuov. Jsau-li převrácení v uče- ních, také navštěvují zprávce, aby měli skrz ně svobodu mluviti 100 a rozsévati bludy prostranně. A mnozí takoví duchové přicházejí k kazatelóm, k hajtmanóm a auředníkóm aneb pánuom, aby je svedli a oni po sobě pak všechen svět aby vedli. Potřebie jest zprávcuom s pláčem se modliti, aby Pán zachoval je od těch duchuov. A již pohřiechu mnozí sú od nich svedeni. Protož die 105 Spasitel: »Duch, kde chce, dýše a hlas jeho slyšíš«, totiž lidé 106 Jan 3, 8 75 Nečistí duchové proč slovau?
Strana 41
XVI. 41 křehcí sú a hlaupí; když přicházejí k nim ti duchové, neumějí rozeznati jich, z aust-li božích, totiž z zjevení-li božieho při- chází, čili z aust drakových, totiž z nadchnutie jeho aneb šelmy 110 neb falešného proroka. A co přichází potom z toho ducha konečně, 255b1 nevědí, odkud přichází aneb kam jde, totiž spasení-li puosobí či zatracenie. Tak učedlníci někdy navštíveni byli duchem horlivým; ma- jíce za to, že sau duchem Eliášovým navštíveni, řekli: »Chceš-li, 115 ať dieme, aby oheň sstaupil?« Jako by řekli: »Podobného máme ducha Eliášovi«. Odpověděl Pán: »Nevíte, čieho ste ducha«, totiž neznáte, odkud jest ten duch. Jako by řekl: »Žádá tento duch jiným pomsty a zatracenie na duši i na těle, a vy byšte nechtěli takových věcí žádati sobě samým. Já miluji spasiti všecky, kteří 120 se obrátiti chtie, a ne zatratiti«. Protož die: »Syn člověka přišel spasiti«. »A hlas jeho slyšíš«, totiž zprávy, kázanie, rady tajné, »a ne- vieš, kam jde«. Protož potřebie jest od apoštoluov učiti se modliti, abychom uměli zkušovati duchuov. Jan v kanonice die: »Zkuste 125 duchuov«, když totiž sváří se, když vrau a horlí a když bauří se proti sobě vespolek. Item tito duchové sau tuto třie. Nebo tito duchové najviece bojují proti vieře Kristově, totiž proti vieře Trojice požehnané, druhé proti vieře svátosti velebné těla a krve Páně. Protož trojím 130 jménem se jmenují: dračí usta, šelmy usta a falešného proroka usta; nebo proti vieře a základu spasenie bojují. Druhý auřad jich, že přicházejí k králuom shromažďovati je k boji. Nebo v času ran najvětších povstanau proroci a přijdau Mocných se držie k konšelóm a k hajtmanuom a k králuom, ponaukajíce jich k boji. 135 Protož potřebie jest toho zkušovati křesťanuom, odkud se hajbie k bojuom, od Ducha-li božieho čili drakova. Nebo znamenitě die: »Z aust«, totiž z nadchnutie a učenie a z napomínanie při- chází to, aby se shromažďovali lidé k boji; a odtud pochází zlý konec bojuov takových, jakož se to pokládá v [kniehách Králov- 140 ských třetích v kapitole XXII., kterak čtyři sta falešných pro- rokuov poradili králi Achabovi, aby vytáhl na vojnu; a jeden rohy měl a zvieval jimi řka: »Přemuožete nepřátely«. A lid, slyše takové věci, radoval se z vítězstvie, jako by již Duch boží v nich mluvil. I srozuměl Jozafat, že jest to duch lživý, a žádal, aby přivedli Zkuste duchuov Duchové bojují proti vieře 255b2 Rozeznánie duchuov 111 Ib, — 114 Luk. 9, 54 — 116 Luk. 9, 55 a 56 — 122 Jan 3, 8 — 124 1. Jan 4, 1 — 140 1. (3.) Král. 22, 6 nn. — 142 Ib. 22, 11
XVI. 41 křehcí sú a hlaupí; když přicházejí k nim ti duchové, neumějí rozeznati jich, z aust-li božích, totiž z zjevení-li božieho při- chází, čili z aust drakových, totiž z nadchnutie jeho aneb šelmy 110 neb falešného proroka. A co přichází potom z toho ducha konečně, 255b1 nevědí, odkud přichází aneb kam jde, totiž spasení-li puosobí či zatracenie. Tak učedlníci někdy navštíveni byli duchem horlivým; ma- jíce za to, že sau duchem Eliášovým navštíveni, řekli: »Chceš-li, 115 ať dieme, aby oheň sstaupil?« Jako by řekli: »Podobného máme ducha Eliášovi«. Odpověděl Pán: »Nevíte, čieho ste ducha«, totiž neznáte, odkud jest ten duch. Jako by řekl: »Žádá tento duch jiným pomsty a zatracenie na duši i na těle, a vy byšte nechtěli takových věcí žádati sobě samým. Já miluji spasiti všecky, kteří 120 se obrátiti chtie, a ne zatratiti«. Protož die: »Syn člověka přišel spasiti«. »A hlas jeho slyšíš«, totiž zprávy, kázanie, rady tajné, »a ne- vieš, kam jde«. Protož potřebie jest od apoštoluov učiti se modliti, abychom uměli zkušovati duchuov. Jan v kanonice die: »Zkuste 125 duchuov«, když totiž sváří se, když vrau a horlí a když bauří se proti sobě vespolek. Item tito duchové sau tuto třie. Nebo tito duchové najviece bojují proti vieře Kristově, totiž proti vieře Trojice požehnané, druhé proti vieře svátosti velebné těla a krve Páně. Protož trojím 130 jménem se jmenují: dračí usta, šelmy usta a falešného proroka usta; nebo proti vieře a základu spasenie bojují. Druhý auřad jich, že přicházejí k králuom shromažďovati je k boji. Nebo v času ran najvětších povstanau proroci a přijdau Mocných se držie k konšelóm a k hajtmanuom a k králuom, ponaukajíce jich k boji. 135 Protož potřebie jest toho zkušovati křesťanuom, odkud se hajbie k bojuom, od Ducha-li božieho čili drakova. Nebo znamenitě die: »Z aust«, totiž z nadchnutie a učenie a z napomínanie při- chází to, aby se shromažďovali lidé k boji; a odtud pochází zlý konec bojuov takových, jakož se to pokládá v [kniehách Králov- 140 ských třetích v kapitole XXII., kterak čtyři sta falešných pro- rokuov poradili králi Achabovi, aby vytáhl na vojnu; a jeden rohy měl a zvieval jimi řka: »Přemuožete nepřátely«. A lid, slyše takové věci, radoval se z vítězstvie, jako by již Duch boží v nich mluvil. I srozuměl Jozafat, že jest to duch lživý, a žádal, aby přivedli Zkuste duchuov Duchové bojují proti vieře 255b2 Rozeznánie duchuov 111 Ib, — 114 Luk. 9, 54 — 116 Luk. 9, 55 a 56 — 122 Jan 3, 8 — 124 1. Jan 4, 1 — 140 1. (3.) Král. 22, 6 nn. — 142 Ib. 22, 11
Strana 42
42 Kapitola Micheáš prorok Micheáše proroka; kterýž prorokoval proti tomu odporně, řka: 145 »Hlava zabita bude v Izraheli a stádo rozběhne se po horách«. A ukázal, že sú ti proroci lživě mluvili, řka: »Ukázal mi Pán, že dábel jest v austech těchto prorokuov«. Protož die: »Přišli sau k králuom«, totiž dávajíce rady a na- ději lživú. A to měli mnozí bojovníci z aust draka a šelmy a fa-150 lešného proroka. A takoví známenitě sau bojové šatanovi, nebo nepřátel nemilují, ale mordují, časné věci jich berau s radostí; duší, kteréž Kristus vykaupil, nepokládají za najvětší zisk, aby obrátili je k Bohu; neberau na se odění viery, svědomie dobrého a dobré vuole, nenávidie se vespolek, nemodlí se rádi, neposlau- 155 chají sebe vespolek v lásce. Strana boží má mieti lásku, vieru a milost k obrácení nepřátel a aby se věrně modlili, pokánie činili, oděnie duchovnie na sobě měli, o kterýchž apoštol k Efezským mluví. Protož boj se kazatel, aby těch bojuov nezchvaloval v těch lidech, kteříž lásky nemají a kteříž nebývají vedeni od Ducha 160 božieho, ale od ducha drakova, v nichžto nenie viery, nenie milo- srdenstvie, ale ukrutenstvie a srdce k lakomství nakloněné a kdežto jest nenávist, svárové, potupenie velebné svátosti, a kdež ne- jsou modlitby, ale zlořečenstvie a lánie a přenešlechetný život, a žádného poslušenstvie, žádné božie bázně. Protož vycházejí duchové k králuom, totiž k zprávcóm du- chovním, to jest k kazateluom, i k světským, aby shromáždili je k boji a k sváru a k roztržení a k odstúpení od pravdy a aby roztrhli a zrušili pokoj Kristuov a aby se zachovali v pokoji svět- ském a v časných věcech. »A ke dni velikému všemohúcieho Boha«. Veliký den jest zde pokánie, veliký smrti, a najvětší oslavenie. Den tento veliký, v kterémžto duchové zlí shromažďují se, den veliký pomsty Páně, v němžto mnohé mordují; a mnoho jich sejde v jednom roce. A zde se nynie teď začíná ten den, totiž pomsty Páně skrz rány, 175 totiž meč, hlad a mor, a skoná se na saudě. Tohoto času mnozí skrz mordy velmi divné scházejí s tohoto světa. Počíná se den veliký Páně a mnozí, chtiece jiné mordovati, sami prvé zmordováni bývají bez pokánie, bez lásky. A to ť jest den veliký. Rozděl tedy tak ten den! Den veliký jest, když množstvie jest pokrytcuov 180 a protivníkuov proti dobrým. Den druhý, když již zlí proti sobě povstávají a bojují. Den veliký, když umierají a berau se s tohoto světa. Den veliký dne saudného. Bojové šatanovi Duchové strojí boje Veliký den co jest? 165 170 256a1 146 Ib. 22, 17 — 147 Ib. 22, 23 — 158 Efez. 6, 13 nn.
42 Kapitola Micheáš prorok Micheáše proroka; kterýž prorokoval proti tomu odporně, řka: 145 »Hlava zabita bude v Izraheli a stádo rozběhne se po horách«. A ukázal, že sú ti proroci lživě mluvili, řka: »Ukázal mi Pán, že dábel jest v austech těchto prorokuov«. Protož die: »Přišli sau k králuom«, totiž dávajíce rady a na- ději lživú. A to měli mnozí bojovníci z aust draka a šelmy a fa-150 lešného proroka. A takoví známenitě sau bojové šatanovi, nebo nepřátel nemilují, ale mordují, časné věci jich berau s radostí; duší, kteréž Kristus vykaupil, nepokládají za najvětší zisk, aby obrátili je k Bohu; neberau na se odění viery, svědomie dobrého a dobré vuole, nenávidie se vespolek, nemodlí se rádi, neposlau- 155 chají sebe vespolek v lásce. Strana boží má mieti lásku, vieru a milost k obrácení nepřátel a aby se věrně modlili, pokánie činili, oděnie duchovnie na sobě měli, o kterýchž apoštol k Efezským mluví. Protož boj se kazatel, aby těch bojuov nezchvaloval v těch lidech, kteříž lásky nemají a kteříž nebývají vedeni od Ducha 160 božieho, ale od ducha drakova, v nichžto nenie viery, nenie milo- srdenstvie, ale ukrutenstvie a srdce k lakomství nakloněné a kdežto jest nenávist, svárové, potupenie velebné svátosti, a kdež ne- jsou modlitby, ale zlořečenstvie a lánie a přenešlechetný život, a žádného poslušenstvie, žádné božie bázně. Protož vycházejí duchové k králuom, totiž k zprávcóm du- chovním, to jest k kazateluom, i k světským, aby shromáždili je k boji a k sváru a k roztržení a k odstúpení od pravdy a aby roztrhli a zrušili pokoj Kristuov a aby se zachovali v pokoji svět- ském a v časných věcech. »A ke dni velikému všemohúcieho Boha«. Veliký den jest zde pokánie, veliký smrti, a najvětší oslavenie. Den tento veliký, v kterémžto duchové zlí shromažďují se, den veliký pomsty Páně, v němžto mnohé mordují; a mnoho jich sejde v jednom roce. A zde se nynie teď začíná ten den, totiž pomsty Páně skrz rány, 175 totiž meč, hlad a mor, a skoná se na saudě. Tohoto času mnozí skrz mordy velmi divné scházejí s tohoto světa. Počíná se den veliký Páně a mnozí, chtiece jiné mordovati, sami prvé zmordováni bývají bez pokánie, bez lásky. A to ť jest den veliký. Rozděl tedy tak ten den! Den veliký jest, když množstvie jest pokrytcuov 180 a protivníkuov proti dobrým. Den druhý, když již zlí proti sobě povstávají a bojují. Den veliký, když umierají a berau se s tohoto světa. Den veliký dne saudného. Bojové šatanovi Duchové strojí boje Veliký den co jest? 165 170 256a1 146 Ib. 22, 17 — 147 Ib. 22, 23 — 158 Efez. 6, 13 nn.
Strana 43
XVI. 43 256a2 190 Protož se shromažďují mnozí zde, aby zmordováni byli, aby 185 se přiblížili ke dni Páně, aby šli s tohoto světa a tak aby přišli ke dni Páně blíže. A tyto mnohé a rozličné války shromažďují množstvie skrz vraždy ke dni Páně, totiž nynie k smrti a potom k saudu. A tak čím jich viece scházie, tiem viece se jich přibližuje ke dni Páně, totiž spieše přijde den smrti a saudu Páně. A po- krytci usilují utéci před tiem dnem Páně, když shromažďují lid k boji; ale skrz to Pán blíže jej přivede, nebo z těch bojuov bývá jich zmordováno s obau strán mnoho set a mají první den Páně veliký, totiž smrti, a skrz ten den přicházejí blíže k druhému dni, saudnému. A již někteří tohoto roku sešli se k bojuom a také ke 195 dni Páně přiblíží se spieše. A z toho, prosím, pilni buďte, kterak máte rozeznávati, od kterých duchuov býváte hajbáni k válkám. Kdež ť Duch boží na- pomíná a hajbe, tu ť se zpuosobně a řádně vše vede v tom boji etc. 256b1 Aj, přijdu jako zloděj. Blahoslavený, ktož bdí a ostřiehá raucha svého etc. Chtěje svuoj pří- chod v naši mysl pevně vložiti, die: »Aj, přijdu«. Neb jest ten příchod Páně dobrým rozkošný, ale zlým hrozný. Nebo netoliko 5 proroci a apoštolé mluvie o příští Páně posledním, ale i o jiném předcházejícím. Nynie zajisté Pán přišel, svau pravdu zjevuje, svým milosrdenstvím nás navštěvuje. A když rány své vylévá, navštěvuje nás. Nynie také skrze svú obět ukázal se jest na světě a pravdau svau se zjevuje. 10 A chce Pán, aby poslední cierkev připodobňovala se prvotní cierkvi. Ale pohřiechu lidé dřieve, nežli pravdu jistau přijmau a té povolí, mnoho prvé reptání nastrojí a utrhánie. Jako tato jest pravda ve čtení založená, totiž za mrtvé se modliti, avšak mnozí se proto hněvají a bauří. Znamenie pak příchodu Páně jest, jako pokládá sv. Mat. XXIIII.: »Povstane národ proti národu a královstvie proti království«. Když rány, o kterýchž praveno jest napřed, puojdau, tehdy, než se ještě vyplní rány, die: »Aj, přijdu«. A die k svým voleným: »Když tyto věci uzříte, pozdvihněte hlav vaších,« totiž 20 naděje své ke mně pozdvihněte. Nebo den smrti jest den příchodu Páně. Nebo tehdáž poznají zlí, že jest on Pán a že se rozmuože smrt, a protož die, že: »Přijdu již«, uveda smrt, přijda s smrtí, 15 Příchod Páně rozličný Za mrtvé se modliti 16 Mat. 24, 7 — 19 Luk. 21, 28
XVI. 43 256a2 190 Protož se shromažďují mnozí zde, aby zmordováni byli, aby 185 se přiblížili ke dni Páně, aby šli s tohoto světa a tak aby přišli ke dni Páně blíže. A tyto mnohé a rozličné války shromažďují množstvie skrz vraždy ke dni Páně, totiž nynie k smrti a potom k saudu. A tak čím jich viece scházie, tiem viece se jich přibližuje ke dni Páně, totiž spieše přijde den smrti a saudu Páně. A po- krytci usilují utéci před tiem dnem Páně, když shromažďují lid k boji; ale skrz to Pán blíže jej přivede, nebo z těch bojuov bývá jich zmordováno s obau strán mnoho set a mají první den Páně veliký, totiž smrti, a skrz ten den přicházejí blíže k druhému dni, saudnému. A již někteří tohoto roku sešli se k bojuom a také ke 195 dni Páně přiblíží se spieše. A z toho, prosím, pilni buďte, kterak máte rozeznávati, od kterých duchuov býváte hajbáni k válkám. Kdež ť Duch boží na- pomíná a hajbe, tu ť se zpuosobně a řádně vše vede v tom boji etc. 256b1 Aj, přijdu jako zloděj. Blahoslavený, ktož bdí a ostřiehá raucha svého etc. Chtěje svuoj pří- chod v naši mysl pevně vložiti, die: »Aj, přijdu«. Neb jest ten příchod Páně dobrým rozkošný, ale zlým hrozný. Nebo netoliko 5 proroci a apoštolé mluvie o příští Páně posledním, ale i o jiném předcházejícím. Nynie zajisté Pán přišel, svau pravdu zjevuje, svým milosrdenstvím nás navštěvuje. A když rány své vylévá, navštěvuje nás. Nynie také skrze svú obět ukázal se jest na světě a pravdau svau se zjevuje. 10 A chce Pán, aby poslední cierkev připodobňovala se prvotní cierkvi. Ale pohřiechu lidé dřieve, nežli pravdu jistau přijmau a té povolí, mnoho prvé reptání nastrojí a utrhánie. Jako tato jest pravda ve čtení založená, totiž za mrtvé se modliti, avšak mnozí se proto hněvají a bauří. Znamenie pak příchodu Páně jest, jako pokládá sv. Mat. XXIIII.: »Povstane národ proti národu a královstvie proti království«. Když rány, o kterýchž praveno jest napřed, puojdau, tehdy, než se ještě vyplní rány, die: »Aj, přijdu«. A die k svým voleným: »Když tyto věci uzříte, pozdvihněte hlav vaších,« totiž 20 naděje své ke mně pozdvihněte. Nebo den smrti jest den příchodu Páně. Nebo tehdáž poznají zlí, že jest on Pán a že se rozmuože smrt, a protož die, že: »Přijdu již«, uveda smrt, přijda s smrtí, 15 Příchod Páně rozličný Za mrtvé se modliti 16 Mat. 24, 7 — 19 Luk. 21, 28
Strana 44
44 Kapitola V oblaciech přicházie přiblíže se k jednomu každému. Protož častokrát svým Duchem a slovem napomíná i nás, že přijde, abychom se připravili, jakož die v Zjevení I°.: »Aj, přijde v oblacích«. Proto i prorok mluví:25 »Kteří sau toto, kteřížto jako oblakové létají maudrostí velikau a opatrností a rozumem k Bohu pozdviženým?« Napomíná Pán Jako zloděj Usnutie škodlivé Raucha ostřiehaj Olej Každé pak příštie před smrtí jest menšie člověku, ale na smrt většie, a v den saudný pak najvětší. Protož napomíná všecky, aby se připravili, že přijde. Jako k andělu efezskému řekl, tak 30 i nynie die: »Pamatuj, odkud si vypadl, a čiň pokánie«. A die: »Postrčím ť svícnem tvým«, totiž tvým stavem a tvým životem. Někto zajisté již tudiež má umříti, avšak ještě nezná se, ani se zpuosobuje, ani na život svuoj pohledí, aby byl chudý duchem, tichý etc., nebo jest vuole nakřivená a nechce se Bohu ponížiti. 35 I die ť nám to v Zjevení: »Mám proti tobě málo« etc. A když již smrt člověku se přibližuje, ještě pro to Pán Buoh napomíná člo- věka, aby se připravil i duši svau. Také nynie mluví nám skrz skutky, abychom se připravovali a byli hotovi k smrti ke dni příštie Páně. Tak v Zjevení III°. die: »Aj, přijdu ť já tudiež. Drž, 40 co si vzal«. A die: »Přijdu jako zloděj«, totiž tajně a vnáhle a nenadále. Neb chce, aby nám skrytá byla hodina příchodu smrti našie, abychom totiž vždycky byli hotovi, jako sau světí tak činievali. 256b3 Protož nám mluví: »A vy podobní buďte lidem očekávajícím 45 Pána svého, když by se navrátil z svadby«. Neb zajisté vnitřní člověk v stánku těla usnul jest a své smysly vnitřnie zavřel. A pro- tož, ač se děje křik o puol noci nynie, a duše se nehne mnohých. A kto budau bdieti a pokánie činiti, dává jim velikau naději řka: »Blahoslaveny, ktož ostřiehá raucha svého« etc. Kto bude nalezen 50 nynie v pravé vieře, lásce a naději, blahoslavený jest. Některá, když uslyší, že k ní přijíti má veliký pán, připravuje se v raucho. A když tento Pán přijde na smrti, potřebie ť bude raucha a oděvu slavného, aby poškvrna nebyla nalezena na člověku. Protož die Ekleziastes IX.: »Na každý čas buď raucho tvé bílé a olej s hlavy 55 tvé nescházej«. Olej, totiž milosti a lásky a milosrdenstvie, nábožen- stvie, totiž té dobré tučnosti. Ale že duše cizoložnicí učiněna jest, těžko jest jí to raucho na se vzíti. Protož najprvé má vzíti na se oděv žalostný, oděv totiž pokánie, ponižuje se před svým Pánem. Troje příštie Žalostný oděv vezmi cizoložnice 25 Zj. 1, 7 — 26 Podle Iz. 60, 8 — 31 Zj. 2, 5 — 34 Sr. Mat. 5. 3 nn. — 36 Zj. 2, 14 — 40 Zj. 3, 3 — 45 Luk. 12, 36 — 55 Eccl. 9. 8
44 Kapitola V oblaciech přicházie přiblíže se k jednomu každému. Protož častokrát svým Duchem a slovem napomíná i nás, že přijde, abychom se připravili, jakož die v Zjevení I°.: »Aj, přijde v oblacích«. Proto i prorok mluví:25 »Kteří sau toto, kteřížto jako oblakové létají maudrostí velikau a opatrností a rozumem k Bohu pozdviženým?« Napomíná Pán Jako zloděj Usnutie škodlivé Raucha ostřiehaj Olej Každé pak příštie před smrtí jest menšie člověku, ale na smrt většie, a v den saudný pak najvětší. Protož napomíná všecky, aby se připravili, že přijde. Jako k andělu efezskému řekl, tak 30 i nynie die: »Pamatuj, odkud si vypadl, a čiň pokánie«. A die: »Postrčím ť svícnem tvým«, totiž tvým stavem a tvým životem. Někto zajisté již tudiež má umříti, avšak ještě nezná se, ani se zpuosobuje, ani na život svuoj pohledí, aby byl chudý duchem, tichý etc., nebo jest vuole nakřivená a nechce se Bohu ponížiti. 35 I die ť nám to v Zjevení: »Mám proti tobě málo« etc. A když již smrt člověku se přibližuje, ještě pro to Pán Buoh napomíná člo- věka, aby se připravil i duši svau. Také nynie mluví nám skrz skutky, abychom se připravovali a byli hotovi k smrti ke dni příštie Páně. Tak v Zjevení III°. die: »Aj, přijdu ť já tudiež. Drž, 40 co si vzal«. A die: »Přijdu jako zloděj«, totiž tajně a vnáhle a nenadále. Neb chce, aby nám skrytá byla hodina příchodu smrti našie, abychom totiž vždycky byli hotovi, jako sau světí tak činievali. 256b3 Protož nám mluví: »A vy podobní buďte lidem očekávajícím 45 Pána svého, když by se navrátil z svadby«. Neb zajisté vnitřní člověk v stánku těla usnul jest a své smysly vnitřnie zavřel. A pro- tož, ač se děje křik o puol noci nynie, a duše se nehne mnohých. A kto budau bdieti a pokánie činiti, dává jim velikau naději řka: »Blahoslaveny, ktož ostřiehá raucha svého« etc. Kto bude nalezen 50 nynie v pravé vieře, lásce a naději, blahoslavený jest. Některá, když uslyší, že k ní přijíti má veliký pán, připravuje se v raucho. A když tento Pán přijde na smrti, potřebie ť bude raucha a oděvu slavného, aby poškvrna nebyla nalezena na člověku. Protož die Ekleziastes IX.: »Na každý čas buď raucho tvé bílé a olej s hlavy 55 tvé nescházej«. Olej, totiž milosti a lásky a milosrdenstvie, nábožen- stvie, totiž té dobré tučnosti. Ale že duše cizoložnicí učiněna jest, těžko jest jí to raucho na se vzíti. Protož najprvé má vzíti na se oděv žalostný, oděv totiž pokánie, ponižuje se před svým Pánem. Troje příštie Žalostný oděv vezmi cizoložnice 25 Zj. 1, 7 — 26 Podle Iz. 60, 8 — 31 Zj. 2, 5 — 34 Sr. Mat. 5. 3 nn. — 36 Zj. 2, 14 — 40 Zj. 3, 3 — 45 Luk. 12, 36 — 55 Eccl. 9. 8
Strana 45
XVI. 45 257a" 60 Nebo všeliké nynie rozdělenie srdcí na ruozno předpovídá jí Kris- tovo příštie a volá nás ku pokání; ale lidé nedbají. Izaiáš XXII.: »Povolal nás Pán Buoh ku pláči, ku postu a k kvílení, a aj, radost a veselé a viece nabiti skopcuov a telat, jísti maso a píti víno. Jezme a píme« etc. Jest zajisté raucho svatebnie vnitřnie, totiž čistota srdce, Raucho svatebnie oděv viery, naděje a lásky; druhý oděv před bližními v obcování býti příkladným. Jako málo jest lidí, aby ten vnitřní měli oděv, tak i zevnitřní řiedcí mají lidé. Blahoslavený ť jest jistě ten, ktož má raucho toto a ktož bdie pečlivě, aby Páně vyplnil přiká- 70 zanie, kteří sau v milosti boží a v lásce. Nemajíciemu raucha svatebnieho a tak jdauciemu na hody cierkve řečeno bude: »Příteli, kterak si sem všel?« etc. I die: »A shromáždí ť je na místo, které slove židovsky Her- magedon«, totiž ty zprávce, kteréž duchové zlí svodí. »Na jedno 75 místo« etc. Ne toliko na jedno místo tělesné; nebo více Duch boží v Písmě míní rozumy duchovnie nežli tělesné a vedlé historie. Protož některým více a lépe vede se v štěstí vedlé světa, v časných věcech, a tu ť se shromažďují, tu se scházejí, ne toliko tělem jako volí, v jednostajné vuoli jsauce spojeni. Hermagedon vykládá so se »hora zlodějuov«, neb sau dušem ukradli spasitedlné věci, zlodějí duchovn tělo Páně, a tak v duostojenstvích světa tohoto jako na hoře spojují se. Aneb vykládá se »ssedlá hora«, neb se ssedají a spojují; aneb »povstánie nepravých svědkuov«. Jako v Konsta(nycí po- vstali falešní svědkové proti přijímaní krve Páně z kalicha, kdež 85 se byli shromáždili. »Ale Pán jest přišel« etc. 65 A sedmý anděl vylil báni svú na povětřie etc. Tato svatá viděnie těch věcí, které nám prorokují, již sme skutečně poznali. Tato sedmá a vostatnie rána pokládá se a ne- přichází jedna sama, ale s jednau všecky přicházejí a jedna se 5 všemi; a časuov jich nedotýká proto, aby vždycky lidé byli hotovi očekávati jich, dobře živi jsauce. Prorokoval Kristus, že tehdy Sedmý anděl vylil do povětřie 61 Podle 1z. 22, 12 a 13 — 71 Mat. 22, 12 — 79 nn. Cf. Hieronymi, Liber de nominibus Hebr. (ML 23, c. 857/8): Armageddon, consurrectio tecti, sive consurrectio in priora; sed melius, mons a latrunculis, vel mons glo- bosus. — Sr. i Richardi a Sancto Victore, In Apocalypsim l. V. (ML 196, c. 829): Armagedon interpretatur mons furum sive globosus. — 83 Ps. Konstací (!)
XVI. 45 257a" 60 Nebo všeliké nynie rozdělenie srdcí na ruozno předpovídá jí Kris- tovo příštie a volá nás ku pokání; ale lidé nedbají. Izaiáš XXII.: »Povolal nás Pán Buoh ku pláči, ku postu a k kvílení, a aj, radost a veselé a viece nabiti skopcuov a telat, jísti maso a píti víno. Jezme a píme« etc. Jest zajisté raucho svatebnie vnitřnie, totiž čistota srdce, Raucho svatebnie oděv viery, naděje a lásky; druhý oděv před bližními v obcování býti příkladným. Jako málo jest lidí, aby ten vnitřní měli oděv, tak i zevnitřní řiedcí mají lidé. Blahoslavený ť jest jistě ten, ktož má raucho toto a ktož bdie pečlivě, aby Páně vyplnil přiká- 70 zanie, kteří sau v milosti boží a v lásce. Nemajíciemu raucha svatebnieho a tak jdauciemu na hody cierkve řečeno bude: »Příteli, kterak si sem všel?« etc. I die: »A shromáždí ť je na místo, které slove židovsky Her- magedon«, totiž ty zprávce, kteréž duchové zlí svodí. »Na jedno 75 místo« etc. Ne toliko na jedno místo tělesné; nebo více Duch boží v Písmě míní rozumy duchovnie nežli tělesné a vedlé historie. Protož některým více a lépe vede se v štěstí vedlé světa, v časných věcech, a tu ť se shromažďují, tu se scházejí, ne toliko tělem jako volí, v jednostajné vuoli jsauce spojeni. Hermagedon vykládá so se »hora zlodějuov«, neb sau dušem ukradli spasitedlné věci, zlodějí duchovn tělo Páně, a tak v duostojenstvích světa tohoto jako na hoře spojují se. Aneb vykládá se »ssedlá hora«, neb se ssedají a spojují; aneb »povstánie nepravých svědkuov«. Jako v Konsta(nycí po- vstali falešní svědkové proti přijímaní krve Páně z kalicha, kdež 85 se byli shromáždili. »Ale Pán jest přišel« etc. 65 A sedmý anděl vylil báni svú na povětřie etc. Tato svatá viděnie těch věcí, které nám prorokují, již sme skutečně poznali. Tato sedmá a vostatnie rána pokládá se a ne- přichází jedna sama, ale s jednau všecky přicházejí a jedna se 5 všemi; a časuov jich nedotýká proto, aby vždycky lidé byli hotovi očekávati jich, dobře živi jsauce. Prorokoval Kristus, že tehdy Sedmý anděl vylil do povětřie 61 Podle 1z. 22, 12 a 13 — 71 Mat. 22, 12 — 79 nn. Cf. Hieronymi, Liber de nominibus Hebr. (ML 23, c. 857/8): Armageddon, consurrectio tecti, sive consurrectio in priora; sed melius, mons a latrunculis, vel mons glo- bosus. — Sr. i Richardi a Sancto Victore, In Apocalypsim l. V. (ML 196, c. 829): Armagedon interpretatur mons furum sive globosus. — 83 Ps. Konstací (!)
Strana 46
46 Kapitola Duchovnie rány Tělesné Praha Blahoslavené rány Očistec kterým jest? Svět pro naše hřiechy trpí povstane královstvie proti království, duom proti domu, národ proti národu, strana jedna proti druhé, bude meč, hlad a mor. Tyto sau rány ne na těle toliko, ale na duši i na těle; neb spolu duše s tělem hřeší v člověku, a tak rány duchovnie sau i tělesné. 10 Duchovnie, když u vieře raněn bývá; skrz toto neb ono učenie raněna bývá viera, raněna bývá láska. Tělesné běží veliké rány; cítí to chudí těchto dnuov: pálenie, laupeže, žaláře, mor, hlad. Ó Praho! Zlaupila s' jiná města a mnohé si zmordovala bez lásky! Přijdau ť na tě dnové pomsty, tyto rány. Nečiníš pokánie, 15 vymlauváš hřiechy tvé ve všech stavích; mám za to, že utrpíš na příklad jiným královstvím. Čekaj na se báně tyranna některého ukrutného neb šatana; nebo šatan jest báně hněvu božieho, je- mužto i apoštol zlé dával řka: »Dal sem je šatanovi, aby se učili nerúhati«. Ó Praho! V tvých ť jest ustech zákon boží, ale ne 20 v srdci! Slyšíš slovo boží, ale nečiníš v skutku. Hadruňkové a svárové sau v tobě; aučastnost béřeš z těla Kristova, a Kristu se rauháš; protož přijdau rány na tě. A kdy na chudých zevnitř sedlácích skonají se, to Buoh sám vie! Viem, že tělesné voleným přestanau zde; ale na duši i na těle trváti budau na zatracencích. 25 Blahoslavené rány tělesné na vyvolených, kteréž snášejí zde, a mučedlnictva. Ti tudiež přijati budau do věčných stán- kuov. Ale kteří sau hřešili těžce, takže hřiech vlepen jest náramně, ti ranami zde nebývají vyčištěni, ale věčně se mučiti budau. Jiní mají hřiechy prostřední, jichžto poškvrna velnula v srdce tak 30 velmi, že nynějšie rány nepostadčují vyčistiti duše, ale někteří až do dne saudného trváti budau v očistci, jiní za mnoho let, někteří prvé a spieše vysvobozeni budau. Pohřiechu mnozí v těchto ranách nečinie pokánie. Protož proti takovým sedmý přišel anděl s velikau ranau, jakož teď die: »A sedmý anděl vylil« etc. Pro naše hrozné hřiechy vešken svět trpí a všecko stvořenie světa pro člověka pláče. Všecka stvořenie dána sau ku pohodlí člověku. A že hřeší náramně, protož nebe, země, řeky, studnice, pole, semena a osenie i povětřie nakažuje se a slzí. Prorokoval o tom Mojžieš řka: »Pro hřiechy, jestliže nebudete poslúchati 40 zákona mého, dopustím na vás mor, aby nakažena byla země, povětřie i vody všecky«. A když se nakazí povětřie, lidé dýchaním berauce je v se, nakažují se i těla jich. Ale slova Páně duch a život 35 257b1 257a2 Mor z nakaženie povětřie 7 Mat. 24, 7; Luk. 21, 10 a 11 — 19 1. Tim. 1, 20 — 40 Podle 3. M. 26, 21 nn. — 43 Jan 6, 63
46 Kapitola Duchovnie rány Tělesné Praha Blahoslavené rány Očistec kterým jest? Svět pro naše hřiechy trpí povstane královstvie proti království, duom proti domu, národ proti národu, strana jedna proti druhé, bude meč, hlad a mor. Tyto sau rány ne na těle toliko, ale na duši i na těle; neb spolu duše s tělem hřeší v člověku, a tak rány duchovnie sau i tělesné. 10 Duchovnie, když u vieře raněn bývá; skrz toto neb ono učenie raněna bývá viera, raněna bývá láska. Tělesné běží veliké rány; cítí to chudí těchto dnuov: pálenie, laupeže, žaláře, mor, hlad. Ó Praho! Zlaupila s' jiná města a mnohé si zmordovala bez lásky! Přijdau ť na tě dnové pomsty, tyto rány. Nečiníš pokánie, 15 vymlauváš hřiechy tvé ve všech stavích; mám za to, že utrpíš na příklad jiným královstvím. Čekaj na se báně tyranna některého ukrutného neb šatana; nebo šatan jest báně hněvu božieho, je- mužto i apoštol zlé dával řka: »Dal sem je šatanovi, aby se učili nerúhati«. Ó Praho! V tvých ť jest ustech zákon boží, ale ne 20 v srdci! Slyšíš slovo boží, ale nečiníš v skutku. Hadruňkové a svárové sau v tobě; aučastnost béřeš z těla Kristova, a Kristu se rauháš; protož přijdau rány na tě. A kdy na chudých zevnitř sedlácích skonají se, to Buoh sám vie! Viem, že tělesné voleným přestanau zde; ale na duši i na těle trváti budau na zatracencích. 25 Blahoslavené rány tělesné na vyvolených, kteréž snášejí zde, a mučedlnictva. Ti tudiež přijati budau do věčných stán- kuov. Ale kteří sau hřešili těžce, takže hřiech vlepen jest náramně, ti ranami zde nebývají vyčištěni, ale věčně se mučiti budau. Jiní mají hřiechy prostřední, jichžto poškvrna velnula v srdce tak 30 velmi, že nynějšie rány nepostadčují vyčistiti duše, ale někteří až do dne saudného trváti budau v očistci, jiní za mnoho let, někteří prvé a spieše vysvobozeni budau. Pohřiechu mnozí v těchto ranách nečinie pokánie. Protož proti takovým sedmý přišel anděl s velikau ranau, jakož teď die: »A sedmý anděl vylil« etc. Pro naše hrozné hřiechy vešken svět trpí a všecko stvořenie světa pro člověka pláče. Všecka stvořenie dána sau ku pohodlí člověku. A že hřeší náramně, protož nebe, země, řeky, studnice, pole, semena a osenie i povětřie nakažuje se a slzí. Prorokoval o tom Mojžieš řka: »Pro hřiechy, jestliže nebudete poslúchati 40 zákona mého, dopustím na vás mor, aby nakažena byla země, povětřie i vody všecky«. A když se nakazí povětřie, lidé dýchaním berauce je v se, nakažují se i těla jich. Ale slova Páně duch a život 35 257b1 257a2 Mor z nakaženie povětřie 7 Mat. 24, 7; Luk. 21, 10 a 11 — 19 1. Tim. 1, 20 — 40 Podle 3. M. 26, 21 nn. — 43 Jan 6, 63
Strana 47
XVI. 47 sau. Nětco tehdy většieho znamená se skrz povětřie a nedává 45 se každému toho pochopiti, ale vyvoleným s velikau prací, du- chovní totiž rozum tohoto písma. Protož na tomto světě tělesném někteří sau najnižší jako země, po nichž šlapají, a poddáni sau vyším, jako sedláci a lidé pracovití, kteříž chovají a krmie všecky stavy v cierkvi; ti ť 50 nynie z bání pijí hořké věci, nebo také tu sau hřiechové mnozí, lakomstvie a přestupovánie božích přikázaní a svátkuov, dne Páně nedělního pro lakomstvie nesvětí, ale ruší je; závistí mnoho mezi sedláky jest a lakomství v těch najzpodnějších. Protož vidíme na voko, skutečně že trpie. Ten stav, kdyby činil pokánie 257b2 55 hodné, ukrotil by hněv boží viece a spieše nežli bojuje oděním. Jiní sau moře, jako ciesařové, králové, kniežata. To moře zvučí a bauří se a veliká vyšla šelma, ukrutná a hrozná. Také báni pijí hněvu Páně. Item na slunce, totiž slávu duchovní a stkvělost a na pokrytce. Také na řeky, nábožné a učené a bohomyslné; 60 také řeky trpie, totiž světští mudráci, juristové, doktoři, pape- žové, kteříž časné věci shromažďují, od Antikrista trpie; a ti jako králové bředau snáze. A tak jiní sau jako země, jiní jako moře, jiní jako slunce, jiní studnice, jiní sau jako povětřie, kteréž jest přirozenie duchov- 65 nějšieho nežli země a moře; a znamená duchovnie, kteříž již trpie. Protož náboženstvie jest dvoje. První sau ti, kteří se oddávají Pánu Bohu, jako panny, řemeslníci, aby slaužili Pánu v čistotě, v vdovství, v manželství, v pokání, v žíni, v postu. Ti ť sau jako povětřie, kteřížto také porušeni sau náramně tohoto času u vieře, Porušenie veliké 70 v lásce, pokrytstvím zpajchali, marné chvály okusili a bluduov následují, slávu světskau milují, svět oblibují, od pravdy odstu- pují a od čtení, obyčeje zlé mají. Někdy o věcech duchovních rozmlauvali, příkladní byli, napomínali ku pokání, k milosti a ku pokoře a k svornosti jiné. Již sau pajchau nakaženi, hněvem 75 a pokrytstvím, opuštění od lásky, náhlí příliš a v sváry se oddali; protož vylita jest na ně báně hněvu božieho, že již trpie hojně mnohé auzkosti, a ještě ť jest viece čekati. Ó, kde jest již vraucie náboženstvie, kde pokora hluboká, kde skrovná řeč a úžitečná opatrnost v obcování, kde mlčedlivost, 258a1 80 kde poctivost, kde jest čistota v těch stavích, kteří se Pánu Bohu oddávají? Všecky ty věci vypadly sau od tohoto i od onoho stavu Sedláci najnižší jako země trpie Moře kto sau? Náboženstvie dvoje Slunce Řeky Povětřie 57 Sr. Zj. 13. I
XVI. 47 sau. Nětco tehdy většieho znamená se skrz povětřie a nedává 45 se každému toho pochopiti, ale vyvoleným s velikau prací, du- chovní totiž rozum tohoto písma. Protož na tomto světě tělesném někteří sau najnižší jako země, po nichž šlapají, a poddáni sau vyším, jako sedláci a lidé pracovití, kteříž chovají a krmie všecky stavy v cierkvi; ti ť 50 nynie z bání pijí hořké věci, nebo také tu sau hřiechové mnozí, lakomstvie a přestupovánie božích přikázaní a svátkuov, dne Páně nedělního pro lakomstvie nesvětí, ale ruší je; závistí mnoho mezi sedláky jest a lakomství v těch najzpodnějších. Protož vidíme na voko, skutečně že trpie. Ten stav, kdyby činil pokánie 257b2 55 hodné, ukrotil by hněv boží viece a spieše nežli bojuje oděním. Jiní sau moře, jako ciesařové, králové, kniežata. To moře zvučí a bauří se a veliká vyšla šelma, ukrutná a hrozná. Také báni pijí hněvu Páně. Item na slunce, totiž slávu duchovní a stkvělost a na pokrytce. Také na řeky, nábožné a učené a bohomyslné; 60 také řeky trpie, totiž světští mudráci, juristové, doktoři, pape- žové, kteříž časné věci shromažďují, od Antikrista trpie; a ti jako králové bředau snáze. A tak jiní sau jako země, jiní jako moře, jiní jako slunce, jiní studnice, jiní sau jako povětřie, kteréž jest přirozenie duchov- 65 nějšieho nežli země a moře; a znamená duchovnie, kteříž již trpie. Protož náboženstvie jest dvoje. První sau ti, kteří se oddávají Pánu Bohu, jako panny, řemeslníci, aby slaužili Pánu v čistotě, v vdovství, v manželství, v pokání, v žíni, v postu. Ti ť sau jako povětřie, kteřížto také porušeni sau náramně tohoto času u vieře, Porušenie veliké 70 v lásce, pokrytstvím zpajchali, marné chvály okusili a bluduov následují, slávu světskau milují, svět oblibují, od pravdy odstu- pují a od čtení, obyčeje zlé mají. Někdy o věcech duchovních rozmlauvali, příkladní byli, napomínali ku pokání, k milosti a ku pokoře a k svornosti jiné. Již sau pajchau nakaženi, hněvem 75 a pokrytstvím, opuštění od lásky, náhlí příliš a v sváry se oddali; protož vylita jest na ně báně hněvu božieho, že již trpie hojně mnohé auzkosti, a ještě ť jest viece čekati. Ó, kde jest již vraucie náboženstvie, kde pokora hluboká, kde skrovná řeč a úžitečná opatrnost v obcování, kde mlčedlivost, 258a1 80 kde poctivost, kde jest čistota v těch stavích, kteří se Pánu Bohu oddávají? Všecky ty věci vypadly sau od tohoto i od onoho stavu Sedláci najnižší jako země trpie Moře kto sau? Náboženstvie dvoje Slunce Řeky Povětřie 57 Sr. Zj. 13. I
Strana 48
48 Kapitola a porušeny sau, svornost se nenalézá, rozliční smyslové běží bludní, tu ustuzená srdce a netrpělivost velmi se tu nalézají. Protož hodné jest, spravedlivé jest, že Pán bauří to povětřie a opauští a dopauští trápenie v povětří, aby žádného pokoje božieho nebylo číti 85 v srdci jich. Druhé náboženstvie a duchovenstvie jest vyššie, totiž kněží; ti trpí v klášteřích, v kostelích a na hradích, i na duši i na těle v protivenstvích sau velikých, jako člověk povětřím jest živ. Žalm: »Usta svá otevřel sem, a přitrhl sem ducha«. Protož povětřie 90 vyznamenává duchovenstvie dobré, obcovánie dobré, učenie dobré, život dobrý, radu dobrau, pokoru velikau; skutkové dobří povětřie sau, kterýmž obživovati kněží mají lid boží. Ale po- hřiechu život pokrytý, rady nakažené, učenie převrácené v nás jest; protož se jiní nakažují skrz kněžie, a tak spravedlivé jest, 95 aby báni proti nim otevřel nám. Ó, kde jest obcovánie svaté kněží, kde život příkladný, kde učenie jednosvorné? Nenie takových vdechnutie dobrých na lid toho povětřie; protož hodné a spravedlivé jest, aby trpěli, nebo náramně neustavičné jest povětřie kněží. Třetie povětřie, svrchované a vyšie a duchovnějšie sau du- chové nečistí. Když jest Eufrates vysechl, tehdy vyšli tří duchové nečistí ku podobenství žab etc. Ti sau duchové pod spuosobau anděla světlosti a jsau s námi a uprostřed křesťanuov; a slovau tiem jménem povětřie, neb sau vtipní a ostrého rozumu. Ti na- 105 258a2 kažují náboženstvie, poslauchanie hodné slova božieho, ti na- kažují časté přijímanie, aby to všecko nehodně přijímal sobě člověk k zatracení, aby svých hřiechuov nedbal, ale svých bliž- ních aby saudil, aby poblaudil u vieře, aby v zámutku reptal, aby všecky duchovnie věci obrátil sobě člověk k zatracení, aby 110 boje vedl člověk pro lakomstvie. Ti duchové shromažďují srdce ke zlému a svazují sekty spolu proti lásce. Ten ť jest auřad povětrné moci a těchto duchuov, o kterýchž Pán předpověděl voleným skrz proroka řka: »Já od (černě.) Zach. 13 tebe vyvrhu všelikého ducha nečistého«, totiž, budeš-li mých 115 ostřéhati přikázaní. K Efezským VI°.: »Nenie nám boj proti tělu (totiž člověku), ale proti zprávcóm temností«, kteříž totiž srdce oslepují, a proti zprávcóm zlých. Některých pohřiechu srdce sau svedli od viery, protož tedy zpravují. Třetie »proti duchovním Druhé naboženstvie Povětřie co znamená Kněžstvo Třetie povětřie Nakaženie Povětřie Duchové 100 90 Ž. 119, 131 — 102 Zj. 16, 12 a 13 — 114 Podle Zach. 13, 2 — 116 Efez. 6, 12
48 Kapitola a porušeny sau, svornost se nenalézá, rozliční smyslové běží bludní, tu ustuzená srdce a netrpělivost velmi se tu nalézají. Protož hodné jest, spravedlivé jest, že Pán bauří to povětřie a opauští a dopauští trápenie v povětří, aby žádného pokoje božieho nebylo číti 85 v srdci jich. Druhé náboženstvie a duchovenstvie jest vyššie, totiž kněží; ti trpí v klášteřích, v kostelích a na hradích, i na duši i na těle v protivenstvích sau velikých, jako člověk povětřím jest živ. Žalm: »Usta svá otevřel sem, a přitrhl sem ducha«. Protož povětřie 90 vyznamenává duchovenstvie dobré, obcovánie dobré, učenie dobré, život dobrý, radu dobrau, pokoru velikau; skutkové dobří povětřie sau, kterýmž obživovati kněží mají lid boží. Ale po- hřiechu život pokrytý, rady nakažené, učenie převrácené v nás jest; protož se jiní nakažují skrz kněžie, a tak spravedlivé jest, 95 aby báni proti nim otevřel nám. Ó, kde jest obcovánie svaté kněží, kde život příkladný, kde učenie jednosvorné? Nenie takových vdechnutie dobrých na lid toho povětřie; protož hodné a spravedlivé jest, aby trpěli, nebo náramně neustavičné jest povětřie kněží. Třetie povětřie, svrchované a vyšie a duchovnějšie sau du- chové nečistí. Když jest Eufrates vysechl, tehdy vyšli tří duchové nečistí ku podobenství žab etc. Ti sau duchové pod spuosobau anděla světlosti a jsau s námi a uprostřed křesťanuov; a slovau tiem jménem povětřie, neb sau vtipní a ostrého rozumu. Ti na- 105 258a2 kažují náboženstvie, poslauchanie hodné slova božieho, ti na- kažují časté přijímanie, aby to všecko nehodně přijímal sobě člověk k zatracení, aby svých hřiechuov nedbal, ale svých bliž- ních aby saudil, aby poblaudil u vieře, aby v zámutku reptal, aby všecky duchovnie věci obrátil sobě člověk k zatracení, aby 110 boje vedl člověk pro lakomstvie. Ti duchové shromažďují srdce ke zlému a svazují sekty spolu proti lásce. Ten ť jest auřad povětrné moci a těchto duchuov, o kterýchž Pán předpověděl voleným skrz proroka řka: »Já od (černě.) Zach. 13 tebe vyvrhu všelikého ducha nečistého«, totiž, budeš-li mých 115 ostřéhati přikázaní. K Efezským VI°.: »Nenie nám boj proti tělu (totiž člověku), ale proti zprávcóm temností«, kteříž totiž srdce oslepují, a proti zprávcóm zlých. Některých pohřiechu srdce sau svedli od viery, protož tedy zpravují. Třetie »proti duchovním Druhé naboženstvie Povětřie co znamená Kněžstvo Třetie povětřie Nakaženie Povětřie Duchové 100 90 Ž. 119, 131 — 102 Zj. 16, 12 a 13 — 114 Podle Zach. 13, 2 — 116 Efez. 6, 12
Strana 49
XVI. 49 258b1 130 120 nešlechetnostem v povětří« neb v nebesích, totiž šatan s svými v mnohých srdcích panuje, v kterýchž by měl Kristus panovati; a druhé mnohá srdce byla sau pozdvižená u vieře, byla sau duom boží: již se utekli dáblové na ta místa, aby Duch boží neměl místa. Vylije Pán na ně báni, aby šatanáš byl umdlen a Ježíš Kristus 125 aby měl královstvie v srdcích lidských. Pohřiechu mnohá srdce sau opanována od zlobivosti, že Duch Srdce zklamaná boží nemá tu místa; a kteří se zdáli býti nebeští, totiž najlepší lidé, a kde se zdá býti dobrota, tu se nalézá býti zpuštěnie a duch zlý. Protož vyleje na ty lidi Pán, totiž zlau a převrácenau svau báni. Ó, by Pán vylil ten hněv dobrý a skrotil ty duchy tři, žab, falešného proroka a šelmy! A ta srdce, která se zdadí nebeská, která sú rozdělená velmi a roztržená od jednoty cierkve, očistil by je a sobě připojil skrze Ducha svatého. Když Pán vymietal duchy zlé, bauřili se duchové ti, neb jich život byl odjat. Neb, 135 když se spojujeme s duchy zlými a svolujeme jim, to jest život jich, a naše jest smrt. Protož, když budau vyvrženi, tehdy budau umrtveni, a my budeme obživeni. »A vyšel hlas veliký z chrámu«. Když Pán rozkázal andě- luom vyplniti auřad, oni vyplňovali báně a řekli: »Vylity ť sau«, 140 a hlas slyšán jest: »Již vyplněna jest vuole tvá«, totiž ještě v cierkvi boží věrní poznají to, když se vyplnie báně božie a skoná se hněv Páně; tehdy chváliti budau Pána a budau hlasové z chrámu, totiž z svatých božích zde na světě i na budaucím, »a z truonu«. Truonové sau světí, na nichž sedí Kristus. Ti řeknau s radostí: 145 »Stal se jest spravedlivý boží saud, že sau vylity báně na zemi«. Oni chváliti budau Pána. Jako ti, kteří posláni byli volati k večeři, řekli: »Naplněny sau hody; stalo se jest, což s' rozkázal«, tak, když Pán vyplní ty báně skrz anděly své dobré i zlé a skrz tyrrany, tehda v dokonání jich dobří lidé nábožně a pokorně řeknau: »Již 150 jest hněv Páně vyplněn, již čas potěšenie jde, již Pán bude s námi, již ť nám odpustí hřiechy naše, již se Pán přiblíží k nám, již buď jemu sláva v chrámu Páně, že učinil pomstu nad zlými a vysvo- bodil dobré z pokušení«. Ta ť bude ještě sláva v lidu jako v chrámě božím, druhé na 155 truoních. Nebo světí boží na zemi, kteří sau stolice jeho, chváliti budau Boha, v nebi truonové andělští, všickni spolu: »Stal se jest spravedlivý boží saud«. Duchové třie zklamávají Z chrámu truonu 258b2 147 Podle Mat. 22, 10 — 156 Zj. 16, 7 Jakoubek, Výklad. 42
XVI. 49 258b1 130 120 nešlechetnostem v povětří« neb v nebesích, totiž šatan s svými v mnohých srdcích panuje, v kterýchž by měl Kristus panovati; a druhé mnohá srdce byla sau pozdvižená u vieře, byla sau duom boží: již se utekli dáblové na ta místa, aby Duch boží neměl místa. Vylije Pán na ně báni, aby šatanáš byl umdlen a Ježíš Kristus 125 aby měl královstvie v srdcích lidských. Pohřiechu mnohá srdce sau opanována od zlobivosti, že Duch Srdce zklamaná boží nemá tu místa; a kteří se zdáli býti nebeští, totiž najlepší lidé, a kde se zdá býti dobrota, tu se nalézá býti zpuštěnie a duch zlý. Protož vyleje na ty lidi Pán, totiž zlau a převrácenau svau báni. Ó, by Pán vylil ten hněv dobrý a skrotil ty duchy tři, žab, falešného proroka a šelmy! A ta srdce, která se zdadí nebeská, která sú rozdělená velmi a roztržená od jednoty cierkve, očistil by je a sobě připojil skrze Ducha svatého. Když Pán vymietal duchy zlé, bauřili se duchové ti, neb jich život byl odjat. Neb, 135 když se spojujeme s duchy zlými a svolujeme jim, to jest život jich, a naše jest smrt. Protož, když budau vyvrženi, tehdy budau umrtveni, a my budeme obživeni. »A vyšel hlas veliký z chrámu«. Když Pán rozkázal andě- luom vyplniti auřad, oni vyplňovali báně a řekli: »Vylity ť sau«, 140 a hlas slyšán jest: »Již vyplněna jest vuole tvá«, totiž ještě v cierkvi boží věrní poznají to, když se vyplnie báně božie a skoná se hněv Páně; tehdy chváliti budau Pána a budau hlasové z chrámu, totiž z svatých božích zde na světě i na budaucím, »a z truonu«. Truonové sau světí, na nichž sedí Kristus. Ti řeknau s radostí: 145 »Stal se jest spravedlivý boží saud, že sau vylity báně na zemi«. Oni chváliti budau Pána. Jako ti, kteří posláni byli volati k večeři, řekli: »Naplněny sau hody; stalo se jest, což s' rozkázal«, tak, když Pán vyplní ty báně skrz anděly své dobré i zlé a skrz tyrrany, tehda v dokonání jich dobří lidé nábožně a pokorně řeknau: »Již 150 jest hněv Páně vyplněn, již čas potěšenie jde, již Pán bude s námi, již ť nám odpustí hřiechy naše, již se Pán přiblíží k nám, již buď jemu sláva v chrámu Páně, že učinil pomstu nad zlými a vysvo- bodil dobré z pokušení«. Ta ť bude ještě sláva v lidu jako v chrámě božím, druhé na 155 truoních. Nebo světí boží na zemi, kteří sau stolice jeho, chváliti budau Boha, v nebi truonové andělští, všickni spolu: »Stal se jest spravedlivý boží saud«. Duchové třie zklamávají Z chrámu truonu 258b2 147 Podle Mat. 22, 10 — 156 Zj. 16, 7 Jakoubek, Výklad. 42
Strana 50
50 Kapitola I učiněno jest hromobitie a blýskanie etc. Převelmi hrozných běhuov dotýkají řeči tyto, kteříž již běží k skonánie světa, a rány, které sau počátek zatracenie věčného. A die: »I stalo se blajskanie«. Blajskánie z troskotání oblakuov, též i hromobitie puosobí se. A že Pán dopauští, že v srdce věr- 5 ných přichází osvícenie a poznánie svých hřiechuov jako blajskanie, Na smrti poznáni a jako na smrti v posledním boji najvětšie přichází poznánie hřie- chuov vyvoleným ku ponížení a zatracencuom k zaufalství, tak na skonánie světa z příběhuov těžkých a časuov nebezpečných lidé poznávají své hřiechy, a to z divných příběhuov. Nebo, jako 10 blýskanie tělesné strach uvodí, tak bauře světa tohoto dává strach na hřiechy a poznánie veliké, takže přichází poznánie vlastnie pajchy, lakomstvie, smilstva, pokrytstvie, lakoty etc. »A stali se hlasové«, totiž, že tehdáž Pán dobrotu a dobrotivost svú věrným zjevuje ještě v hruozách, nebo vdychá pokánie Pán 15 a své milosrdenstvie. »A zemětřesenie stalo se jest veliké«, totiž zemských srdcí, kteráž přivázána sau k zemi a milují zemi; nebo věrní zemi potupujíce slovau nebe a královstvie nebeské; ale srdce, kteráž sau nebeské a duchovnie věci opustila a zemských toliko věcí pilna byla, slovú země. Ta se hajbie proti sobě, vespolek 20 rozdělují se a roztrhují, neb od Krista Pána sau roztrženi a roz- děleni, a tehdy zahynau, jako mluví Ozé: »Rozděleno jest srdce jich, nynie zahynau«. To se již nynie přiházie, že řiedká sau srdce, která by nebyla od sebe na ruozno oddělena a rozlaučena. Hajbie se a bauří tak, že sobě vespolek nevěří. »I roztrhlo se jest město veliké na tři strany«. Toto město jestiť cierkev; kteréž by mělo býti svaté a od Krista Pána zpravo- váno mělo by býti. Nynie zajisté cierkev na mnoho strán roztržena jest; nebo, kolik jest rot, tolik smysluov, kolik duchuov, toliko měst. A protož se nerozumie na tři strany tělesně toliko, ačkoli 30 také to se plní, že cierkev rozdělena jest: jedna strana cierkve římské, druhá strana cierkve řecké praví se býti. A církev římská na dvě straně rozdělena jest; nebo v Římě jiný papež a v Aviňonu jiný byl. A pak jedna každá země na mnoho strán se dělí. O stranách tohoto města die Zachariáš XIII°., kterak rozděleno bude na tři 35 strany a dva diely rozptýleni budau, třetí pak strana zuostane v něm; a třetí stranu povedu skrz oheň a páliti budu je, jako se pálí střiebro etc. —.. — 4 Cf. Isidori, Etymologiarum, l. XIII. c. IX., De fulminibus (MI. 82. C. 477) — 22 Oz. 10, 2 — 35 Zach. 13, 8 a 9 Hlasové Zemětřesenie Rozdělenie srdci Město rozdělené Cierkev dvoje Dva papežové Nebe Země Roty 25 259a1 Blýskanie, hromobitie
50 Kapitola I učiněno jest hromobitie a blýskanie etc. Převelmi hrozných běhuov dotýkají řeči tyto, kteříž již běží k skonánie světa, a rány, které sau počátek zatracenie věčného. A die: »I stalo se blajskanie«. Blajskánie z troskotání oblakuov, též i hromobitie puosobí se. A že Pán dopauští, že v srdce věr- 5 ných přichází osvícenie a poznánie svých hřiechuov jako blajskanie, Na smrti poznáni a jako na smrti v posledním boji najvětšie přichází poznánie hřie- chuov vyvoleným ku ponížení a zatracencuom k zaufalství, tak na skonánie světa z příběhuov těžkých a časuov nebezpečných lidé poznávají své hřiechy, a to z divných příběhuov. Nebo, jako 10 blýskanie tělesné strach uvodí, tak bauře světa tohoto dává strach na hřiechy a poznánie veliké, takže přichází poznánie vlastnie pajchy, lakomstvie, smilstva, pokrytstvie, lakoty etc. »A stali se hlasové«, totiž, že tehdáž Pán dobrotu a dobrotivost svú věrným zjevuje ještě v hruozách, nebo vdychá pokánie Pán 15 a své milosrdenstvie. »A zemětřesenie stalo se jest veliké«, totiž zemských srdcí, kteráž přivázána sau k zemi a milují zemi; nebo věrní zemi potupujíce slovau nebe a královstvie nebeské; ale srdce, kteráž sau nebeské a duchovnie věci opustila a zemských toliko věcí pilna byla, slovú země. Ta se hajbie proti sobě, vespolek 20 rozdělují se a roztrhují, neb od Krista Pána sau roztrženi a roz- děleni, a tehdy zahynau, jako mluví Ozé: »Rozděleno jest srdce jich, nynie zahynau«. To se již nynie přiházie, že řiedká sau srdce, která by nebyla od sebe na ruozno oddělena a rozlaučena. Hajbie se a bauří tak, že sobě vespolek nevěří. »I roztrhlo se jest město veliké na tři strany«. Toto město jestiť cierkev; kteréž by mělo býti svaté a od Krista Pána zpravo- váno mělo by býti. Nynie zajisté cierkev na mnoho strán roztržena jest; nebo, kolik jest rot, tolik smysluov, kolik duchuov, toliko měst. A protož se nerozumie na tři strany tělesně toliko, ačkoli 30 také to se plní, že cierkev rozdělena jest: jedna strana cierkve římské, druhá strana cierkve řecké praví se býti. A církev římská na dvě straně rozdělena jest; nebo v Římě jiný papež a v Aviňonu jiný byl. A pak jedna každá země na mnoho strán se dělí. O stranách tohoto města die Zachariáš XIII°., kterak rozděleno bude na tři 35 strany a dva diely rozptýleni budau, třetí pak strana zuostane v něm; a třetí stranu povedu skrz oheň a páliti budu je, jako se pálí střiebro etc. —.. — 4 Cf. Isidori, Etymologiarum, l. XIII. c. IX., De fulminibus (MI. 82. C. 477) — 22 Oz. 10, 2 — 35 Zach. 13, 8 a 9 Hlasové Zemětřesenie Rozdělenie srdci Město rozdělené Cierkev dvoje Dva papežové Nebe Země Roty 25 259a1 Blýskanie, hromobitie
Strana 51
XVI. 51 A tak toliko třetie strana spasena bude. Jedna strana křesťa- 40 nuov, kteříž nejsau plné a celé viery, jako bludní, kteříž v článciech viery blaudí. Jako nynie do mnohých se to shledává, že Syn člověka přijda nenalézá viery na zemi. Nebo hvězda (v Zjevení IX.) spadla shuory a otevřela propast; neb i slunce se jest zatmělo i hvězdy i Kristus, totižto i jeho světí, a dajm vyšel veliký a kobylky v něm. 45 Druhá strana jest těch, kteříž hynau, kteřížto, ač mají vieru plnau, ale nemají lásky. Apoštol die: »Bych měl vieru tak velikau, že bych hory přenášel, a lásky nebudu-li mieti, nic mi neprospievá«. A ta oboje strana zle stojí. Ale třetie strana, kteráž u vieře celé a v lásce skutky ozdobené nalezena bude, ta bude toliko spasena 259a2 50 etc. A protož tak ty tři strany města [ toho roztrženy budau a roz- děleny etc. Třetie strana vede se skrz zámutky, vedro a veliké auzkosti. »A města pohanská padnau«. Vedlé litery to se naplní. A vše- liké srdce neb ť jest Babylon, aneb Jeruzalém. A protož ta města, 55 totiž duše, ješto sau pohansky živy, boří se a padají. A jistě dobré by bylo, kdyby to, což v nás jest babylonského, padlo. »A Ba- bylon veliký přišel před Bohem ku paměti«, totiž zástup všech zlých, kterýžto aneb jest v bludiech, aneb v jiných hřieších, přišel ku paměti boží. Nebo, dokud sau zlí štěstie měli, tehdy se zdálo, že 60 by zapomněl byl Buoh mstíti těch věcí zlých; ale když rány do- pauští, tehdy se zdá, jako by se upamatoval na naše zlé skutky, ne tak, aby Buoh na ně byl zapomněl, ale zdálo se, že by zapomněl. A tak ránu velikau nepřátel jmenuje »víno hněvu božieho«, nebo světí veselí se, když vidie dopuštěnau spravedlivú pomstu na zlé. 65 Tak die skrz Izaiáše: »Auvech, potěším se nad nepřátely mými«. A jako die David: »Probuzuje se jako opojený od vína«. Opět mluví David: »Veseliti se bude spravedlivý, když uzří pomstu«. Protož hořký píti bude nápoj ta duše hříšná. »A všickni ostrovové utekau«. Béda vykládá o dobrých, Ostrovové cosau? 70 kteří byli na tomto světě jako vostrov mezi mořským vlnobitím a těžkými vodami. »Uteče«, totiž nesvolí s Babylonem, ale myslí i srdcem uteče se ku Pánu Bohu. »A všeliká hora«, totiž světí k nebesuom pozdvižení, nenalézají se povolní zlým. »A kraupy veliké jako centnéř padaly sú s nebe na lidi«. Kraupy mají v sobě 75 studenost velikú a jest sražená a stlačená. Znamená se, že hněv Třetie strana spasena bude Pohanská msta padnau Kterák zapomlná Buoh Veselé svatých (černě): 77 II. III. I. Hora Kraupy 41 Luk. 18, 8 — 42 Zj. 9, 1 nn. — 46 1. Kor. 13, 2 a 3 — 65 Iz. 1, 24 — 66 Ž. 78, 65 — 67 Ž. 58, 11 — 69 Beda, Explanatio Apocalypsis, liber III (ML 93, c. 182) 42*
XVI. 51 A tak toliko třetie strana spasena bude. Jedna strana křesťa- 40 nuov, kteříž nejsau plné a celé viery, jako bludní, kteříž v článciech viery blaudí. Jako nynie do mnohých se to shledává, že Syn člověka přijda nenalézá viery na zemi. Nebo hvězda (v Zjevení IX.) spadla shuory a otevřela propast; neb i slunce se jest zatmělo i hvězdy i Kristus, totižto i jeho světí, a dajm vyšel veliký a kobylky v něm. 45 Druhá strana jest těch, kteříž hynau, kteřížto, ač mají vieru plnau, ale nemají lásky. Apoštol die: »Bych měl vieru tak velikau, že bych hory přenášel, a lásky nebudu-li mieti, nic mi neprospievá«. A ta oboje strana zle stojí. Ale třetie strana, kteráž u vieře celé a v lásce skutky ozdobené nalezena bude, ta bude toliko spasena 259a2 50 etc. A protož tak ty tři strany města [ toho roztrženy budau a roz- děleny etc. Třetie strana vede se skrz zámutky, vedro a veliké auzkosti. »A města pohanská padnau«. Vedlé litery to se naplní. A vše- liké srdce neb ť jest Babylon, aneb Jeruzalém. A protož ta města, 55 totiž duše, ješto sau pohansky živy, boří se a padají. A jistě dobré by bylo, kdyby to, což v nás jest babylonského, padlo. »A Ba- bylon veliký přišel před Bohem ku paměti«, totiž zástup všech zlých, kterýžto aneb jest v bludiech, aneb v jiných hřieších, přišel ku paměti boží. Nebo, dokud sau zlí štěstie měli, tehdy se zdálo, že 60 by zapomněl byl Buoh mstíti těch věcí zlých; ale když rány do- pauští, tehdy se zdá, jako by se upamatoval na naše zlé skutky, ne tak, aby Buoh na ně byl zapomněl, ale zdálo se, že by zapomněl. A tak ránu velikau nepřátel jmenuje »víno hněvu božieho«, nebo světí veselí se, když vidie dopuštěnau spravedlivú pomstu na zlé. 65 Tak die skrz Izaiáše: »Auvech, potěším se nad nepřátely mými«. A jako die David: »Probuzuje se jako opojený od vína«. Opět mluví David: »Veseliti se bude spravedlivý, když uzří pomstu«. Protož hořký píti bude nápoj ta duše hříšná. »A všickni ostrovové utekau«. Béda vykládá o dobrých, Ostrovové cosau? 70 kteří byli na tomto světě jako vostrov mezi mořským vlnobitím a těžkými vodami. »Uteče«, totiž nesvolí s Babylonem, ale myslí i srdcem uteče se ku Pánu Bohu. »A všeliká hora«, totiž světí k nebesuom pozdvižení, nenalézají se povolní zlým. »A kraupy veliké jako centnéř padaly sú s nebe na lidi«. Kraupy mají v sobě 75 studenost velikú a jest sražená a stlačená. Znamená se, že hněv Třetie strana spasena bude Pohanská msta padnau Kterák zapomlná Buoh Veselé svatých (černě): 77 II. III. I. Hora Kraupy 41 Luk. 18, 8 — 42 Zj. 9, 1 nn. — 46 1. Kor. 13, 2 a 3 — 65 Iz. 1, 24 — 66 Ž. 78, 65 — 67 Ž. 58, 11 — 69 Beda, Explanatio Apocalypsis, liber III (ML 93, c. 182) 42*
Strana 52
52 Kapitola Krupobitie co znameni boží veliký má pochop z studenosti srdce našeho. Píše sv. Jan: »Kto nevěří, již odsauzen jest«. Tak v II. knihách Mojžiešových v kapitole IX. Pán dopustil krupobitie na zemi. A sau rána veliká od Boha na těle i na duši; kteréžto krupobitie, jestliže co dobrého najde v duši, všecko to pokazí. I die o zlých dvau stranách: »A rauhali sú se lidé Bohu pro ránu těch krup«. Jako Jozue když bojoval, Pán spauštěl kamenie veliké a pobili nepřátely. A tehdy, když lidé trpie, zdá se jim, že by Buoh byl ukrutný a že by nespravedlivě činil proti nim, a protož repcí a rauhají se vnitř v své mysli proti Pánu Bohu etc. 85 80 259b1 KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. I přišel jest ke mně jeden z sedmi andě- luov, kteříž měli sedm bání, a mluvil jest se mnau řka... V tomto vidění Duch Páně ukazuje na skonání světa zlost lidskau velikau; druhé, že báně, kteréž andělé vy- lévali na lidi, že ne nadarmo přicházejí, ale hodně lidé trpie od 5 nich; třetie dotýká zprávcuov v této kapitole, jako bylo nahoře položeno: »Mám proti tobě etc., a pohnu ť svícnem«; čtvrté dotýká poddaných. Všecko, což činie poddaní zlého, zvaluje se na zprávce; jako se pokládá v knihách Numeri: »Kaž zvěsiti kniežata na šibe-10 nicech«. Běda zprávcóm, kteříž odpoviedati mají za všecky hřiechy a nedbánlivosti lidské, kteříž chvály své hledají, ne boží, z čehož by hanby neměli, to rádi oznamují, ale které sau věci boží a mají pro to hanbu trpěti, zanechají toho! Protož viděl lid křesťanský pod zpuosobau ženy ohavné, kteráž opustila ženicha svého a ná-15 sledovala cizích k nasycení svých žádostí najhorších. Protož najprv napomenut jest Jan sepsati tuto kapitolu a na- čti kapitolu tuto pomínají se také volení věrně čísti kapitolu tuto. A dějí se v nich 259b2 Andělé napomínají nás napomenutie skrz anděly boží, aby tyto věci zlé spatřieny byly v lidu křesťanském. I die: »Přišel ke mně jeden«. Poznal Jan 20 ducha dobrého. Tato ť jest maudrost nad světskau, že nalezl ho Zprávcové, poslyšte! 77 Jan 3, 18 — 78 2. M. 9, 23 nn. — 82 Jozue 10, 11 7 Zj. 2, 4 a 5 — 10 4. M. 25, 4
52 Kapitola Krupobitie co znameni boží veliký má pochop z studenosti srdce našeho. Píše sv. Jan: »Kto nevěří, již odsauzen jest«. Tak v II. knihách Mojžiešových v kapitole IX. Pán dopustil krupobitie na zemi. A sau rána veliká od Boha na těle i na duši; kteréžto krupobitie, jestliže co dobrého najde v duši, všecko to pokazí. I die o zlých dvau stranách: »A rauhali sú se lidé Bohu pro ránu těch krup«. Jako Jozue když bojoval, Pán spauštěl kamenie veliké a pobili nepřátely. A tehdy, když lidé trpie, zdá se jim, že by Buoh byl ukrutný a že by nespravedlivě činil proti nim, a protož repcí a rauhají se vnitř v své mysli proti Pánu Bohu etc. 85 80 259b1 KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. I přišel jest ke mně jeden z sedmi andě- luov, kteříž měli sedm bání, a mluvil jest se mnau řka... V tomto vidění Duch Páně ukazuje na skonání světa zlost lidskau velikau; druhé, že báně, kteréž andělé vy- lévali na lidi, že ne nadarmo přicházejí, ale hodně lidé trpie od 5 nich; třetie dotýká zprávcuov v této kapitole, jako bylo nahoře položeno: »Mám proti tobě etc., a pohnu ť svícnem«; čtvrté dotýká poddaných. Všecko, což činie poddaní zlého, zvaluje se na zprávce; jako se pokládá v knihách Numeri: »Kaž zvěsiti kniežata na šibe-10 nicech«. Běda zprávcóm, kteříž odpoviedati mají za všecky hřiechy a nedbánlivosti lidské, kteříž chvály své hledají, ne boží, z čehož by hanby neměli, to rádi oznamují, ale které sau věci boží a mají pro to hanbu trpěti, zanechají toho! Protož viděl lid křesťanský pod zpuosobau ženy ohavné, kteráž opustila ženicha svého a ná-15 sledovala cizích k nasycení svých žádostí najhorších. Protož najprv napomenut jest Jan sepsati tuto kapitolu a na- čti kapitolu tuto pomínají se také volení věrně čísti kapitolu tuto. A dějí se v nich 259b2 Andělé napomínají nás napomenutie skrz anděly boží, aby tyto věci zlé spatřieny byly v lidu křesťanském. I die: »Přišel ke mně jeden«. Poznal Jan 20 ducha dobrého. Tato ť jest maudrost nad světskau, že nalezl ho Zprávcové, poslyšte! 77 Jan 3, 18 — 78 2. M. 9, 23 nn. — 82 Jozue 10, 11 7 Zj. 2, 4 a 5 — 10 4. M. 25, 4
Strana 53
XVII. 53 260a1 tak přicházejícieho, jemužto potřebie bylo věřiti, a že veliké a dobré věci vypravuje a ponauká k dobrému za lid křesťanský svatý. I dnes světí andělé dobré věrně napomínají k čítaní Písem 25 a k modlitbám. Protož die a pobízie ho řka: »Poď «. A v osobě Janově všecky volené napomíná, aby tyto velmi veliké věci a velmi potřebné znamenali. Druhé tyto věci k voleným zvláště příležejí; nebo ne každému dáno jest těmto věcem vyrozuměti, ale srdcím vyčištěným a k tomu od Boha vyvoleným. Těm praví: »Poď, 30 okáži ť odsauzenie nevěstky«. Nižádný nezanedbávaj přijíti, ale přiď srdcem, žádostí velikau, a přiď vnitř v se a k sobě samému a viz. Není-li ť duše tvá nevěstka pobiehajíc Boha, nětco ť bude moci spatřiti v těch tajných věcech o budaucích a najposlednějších časiech. Jako by mluvil Duch Páně: »Ne všickni hodni sau těchto 35 věcí viděti, ale ty, kterýž z srdce miluješ mě. Poď, tobě ť okáži, a ne jinému«. Ty duše mají býti jako vorlice, kteréž mají dvě křídle, totiž dvojieho milovánie, jako jest měl Jan. Těm dušem, kteréž mají světlo viery a lásky veliké, kteréž sau na paušti a v duchu vytrženy 40 bývají z těla, die: »Poď, zuovu tě a vyvolávám k vidění divných věcí.« Kteráž duše má zdravé oko, pomazané mastí na oči stro- jenau, jenž slove collyrium, jako napřed o tom praveno jest: »Pravíš, že sem bohatý, a nevíš, že si biedný«. A die: »Radím ť, aby sobě kaupil masti, aby byl zdrávl (totiž u vieře, v lásce a v svě- 15 domí), a tehdy uzříš tyto věci dobré. Přiď, bohomyslný člověče! Poď, kterýž vedlé Ducha božieho živ si! Poď, kterýž mě miluješ! Poď, má nevěsto, kteráž si se obrátila ke mně! Poď, má věrná, a viz odpornau tobě nevěstku, co ť učiním jí! Varuj se ty, aby jí podob- ných věcí nečinila, ať by se téhož nepřihodilo, buď opatrná. Pohled, 50 jaký ť jest hněv muoj a kteraká zlost jejie! Viz a varuj se v těchto nebezpečných časiech, aby nešla v takovéž zlé věci, ať by tobě zatracenie v brzkém času nepřišlo! Protož poď a pohleď!« A netoliko hajbe zrakem naším, ale i sluchem naším. Nebo Zrakem. Sluchem napřed často pravil: »Kto má uši k slyšení, slyš!« Eva porušila 55 jest sluch svuoj, že hlucha byla k slovu božiemu; tak, ktož učenie má bludné, hluchý má sluch, nemuož tohoto slyšeti pobiezenie, o kterémž die: »Poď, pohleď a poslyš!« Ale duši toto praví se zpuosobné v slyšení, aby viděla a slyšela stav nebezpečný zpráv- »Pod« kterak rozumí se Stuv nebezpečný zprávouov 42 Zj. 3, 18 — 43 Zj. 3, 17 a 18 — 54 Zj. 2, 7; 2, 11; 2, 17 a 29; 3, 6 a13 a 22; 13, 9 — 54/55 1. M. 3, 1 nn.
XVII. 53 260a1 tak přicházejícieho, jemužto potřebie bylo věřiti, a že veliké a dobré věci vypravuje a ponauká k dobrému za lid křesťanský svatý. I dnes světí andělé dobré věrně napomínají k čítaní Písem 25 a k modlitbám. Protož die a pobízie ho řka: »Poď «. A v osobě Janově všecky volené napomíná, aby tyto velmi veliké věci a velmi potřebné znamenali. Druhé tyto věci k voleným zvláště příležejí; nebo ne každému dáno jest těmto věcem vyrozuměti, ale srdcím vyčištěným a k tomu od Boha vyvoleným. Těm praví: »Poď, 30 okáži ť odsauzenie nevěstky«. Nižádný nezanedbávaj přijíti, ale přiď srdcem, žádostí velikau, a přiď vnitř v se a k sobě samému a viz. Není-li ť duše tvá nevěstka pobiehajíc Boha, nětco ť bude moci spatřiti v těch tajných věcech o budaucích a najposlednějších časiech. Jako by mluvil Duch Páně: »Ne všickni hodni sau těchto 35 věcí viděti, ale ty, kterýž z srdce miluješ mě. Poď, tobě ť okáži, a ne jinému«. Ty duše mají býti jako vorlice, kteréž mají dvě křídle, totiž dvojieho milovánie, jako jest měl Jan. Těm dušem, kteréž mají světlo viery a lásky veliké, kteréž sau na paušti a v duchu vytrženy 40 bývají z těla, die: »Poď, zuovu tě a vyvolávám k vidění divných věcí.« Kteráž duše má zdravé oko, pomazané mastí na oči stro- jenau, jenž slove collyrium, jako napřed o tom praveno jest: »Pravíš, že sem bohatý, a nevíš, že si biedný«. A die: »Radím ť, aby sobě kaupil masti, aby byl zdrávl (totiž u vieře, v lásce a v svě- 15 domí), a tehdy uzříš tyto věci dobré. Přiď, bohomyslný člověče! Poď, kterýž vedlé Ducha božieho živ si! Poď, kterýž mě miluješ! Poď, má nevěsto, kteráž si se obrátila ke mně! Poď, má věrná, a viz odpornau tobě nevěstku, co ť učiním jí! Varuj se ty, aby jí podob- ných věcí nečinila, ať by se téhož nepřihodilo, buď opatrná. Pohled, 50 jaký ť jest hněv muoj a kteraká zlost jejie! Viz a varuj se v těchto nebezpečných časiech, aby nešla v takovéž zlé věci, ať by tobě zatracenie v brzkém času nepřišlo! Protož poď a pohleď!« A netoliko hajbe zrakem naším, ale i sluchem naším. Nebo Zrakem. Sluchem napřed často pravil: »Kto má uši k slyšení, slyš!« Eva porušila 55 jest sluch svuoj, že hlucha byla k slovu božiemu; tak, ktož učenie má bludné, hluchý má sluch, nemuož tohoto slyšeti pobiezenie, o kterémž die: »Poď, pohleď a poslyš!« Ale duši toto praví se zpuosobné v slyšení, aby viděla a slyšela stav nebezpečný zpráv- »Pod« kterak rozumí se Stuv nebezpečný zprávouov 42 Zj. 3, 18 — 43 Zj. 3, 17 a 18 — 54 Zj. 2, 7; 2, 11; 2, 17 a 29; 3, 6 a13 a 22; 13, 9 — 54/55 1. M. 3, 1 nn.
Strana 54
54 Kapitola cuov cierkve, totiž duchovních i světských, a tak i stav poddaných. A ty věci duši milé své chce znamenati v písmě, v vidění i slyšení. 60 A ukazuje mu, jaká byla prvotnie cierkev a jaká jest cierkev nynějšie zprávcuov a poddaných a kterak stane cierkev tato v pomstách a kterak volení, vyhlazení z světa tohoto, stojí dobře před obličejem Beránka, a kterak zlí stojí v nebezpečenství po tomto životě; a jaká vyvolená chot bude po skonánie ran zde 65 i na onom budaucím světě, a jaká bude nevěstka na konci ran. Zde i v budaucím věku budau vždycky zlí. Těchto věcí duše křesťanská nezanetbávaj slyšeti a znáti, aby se kochala i bála. Nevěstku nazýjvá duchovnie i světské zprávce, kteříž v po- mstách hřiechuov svých neželejí a na ně nepláčí. Napřed (v XII. 70 kapitole) viděl jinau ženu daleko jináč zpuosobenau, nebo viděl krásnau a sluncem oděnau etc. Takoví ť sau byli zprávcové prvotnie cierkve krásná nevěsta, a každá duše, následujície Krista a milující milosrdného Krista a přítele nepřátel i přátel, oděná světlem viery a milovánie Kristova, mající Ducha svatého, dobré svědomie 75 a ješto má vuoli dobrau a umie trpělivost, tam vidiena jest. Také vidiena jest duše oděná silau Kristovau a věrau a Duchem jeho. A měsíc, totiž svět nestálý, potlačili. A hvězdy apoštolé byli sau jie za korunu. A oni apoštolé byli sau hvězdy světlé. Ale když láska ustydla, již žena jiná a jináče vidiena jest, ne na nebi, ale 80 na zemi. Nepraví: »Poď, pohleď« na pěknau, ale mrzkau a poběhlau a hřiešnau a škaredau, ne sluncem oděnau, ale smrdutau, ne oděnau láskau, věrau a milováním a setrváním v zámutku, ale křehkau, pokrytau, zpustlau vnitř. V oné první milovánie v srdci a pacholík, ale tuto v ustech Kristus, v paměti pak jest mrtvý.85 »Lid tento rty mě ctí« etc. Protož onano daleko jinačejší jest nežli tato nevěstka. Onano z srdce obrátila se k Kristu, ale tato k světu se j' obrátila; onano žádosti dobré, kochánie v Kristu jest měla, tato mrzké a velmi zlé rodí žádosti, nepřítelkyně jest kříže Ježíše Krista. Běda nám, jak sau zlí časové velmi! Anděl napomíná pohleděti Lid nezpuosobnýřka: »Pohleď na lid«. Kterýž stojí na místě svatém a nemá srdce k Bohu, aniž má milovánie božieho v srdci, ale zlé, světské milo- vánie, nenie čistý lid, ale jako nečistá nevěstka. Poď a pohleď na to, 260b1 Ó křesťane, kterýž miluješ Boha! Jako by řekl: »Poď a viz, kterak ť 95 rány jdau, a ještě jim nenie konce. Poď, ukáži ť zatracenie jejie Nevèstka kto sú Zprávcové první Oděná duše Měsiec. Hvězdy Žena mrzká, poběhlá Rozdiel ženy prvnie a této 90 260а2 Cierkev 71 Zj. 12, 1 nn. — 85 Zj. 12, 5 — 86 1z. 29, 13; Mat. 15, 8
54 Kapitola cuov cierkve, totiž duchovních i světských, a tak i stav poddaných. A ty věci duši milé své chce znamenati v písmě, v vidění i slyšení. 60 A ukazuje mu, jaká byla prvotnie cierkev a jaká jest cierkev nynějšie zprávcuov a poddaných a kterak stane cierkev tato v pomstách a kterak volení, vyhlazení z světa tohoto, stojí dobře před obličejem Beránka, a kterak zlí stojí v nebezpečenství po tomto životě; a jaká vyvolená chot bude po skonánie ran zde 65 i na onom budaucím světě, a jaká bude nevěstka na konci ran. Zde i v budaucím věku budau vždycky zlí. Těchto věcí duše křesťanská nezanetbávaj slyšeti a znáti, aby se kochala i bála. Nevěstku nazýjvá duchovnie i světské zprávce, kteříž v po- mstách hřiechuov svých neželejí a na ně nepláčí. Napřed (v XII. 70 kapitole) viděl jinau ženu daleko jináč zpuosobenau, nebo viděl krásnau a sluncem oděnau etc. Takoví ť sau byli zprávcové prvotnie cierkve krásná nevěsta, a každá duše, následujície Krista a milující milosrdného Krista a přítele nepřátel i přátel, oděná světlem viery a milovánie Kristova, mající Ducha svatého, dobré svědomie 75 a ješto má vuoli dobrau a umie trpělivost, tam vidiena jest. Také vidiena jest duše oděná silau Kristovau a věrau a Duchem jeho. A měsíc, totiž svět nestálý, potlačili. A hvězdy apoštolé byli sau jie za korunu. A oni apoštolé byli sau hvězdy světlé. Ale když láska ustydla, již žena jiná a jináče vidiena jest, ne na nebi, ale 80 na zemi. Nepraví: »Poď, pohleď« na pěknau, ale mrzkau a poběhlau a hřiešnau a škaredau, ne sluncem oděnau, ale smrdutau, ne oděnau láskau, věrau a milováním a setrváním v zámutku, ale křehkau, pokrytau, zpustlau vnitř. V oné první milovánie v srdci a pacholík, ale tuto v ustech Kristus, v paměti pak jest mrtvý.85 »Lid tento rty mě ctí« etc. Protož onano daleko jinačejší jest nežli tato nevěstka. Onano z srdce obrátila se k Kristu, ale tato k světu se j' obrátila; onano žádosti dobré, kochánie v Kristu jest měla, tato mrzké a velmi zlé rodí žádosti, nepřítelkyně jest kříže Ježíše Krista. Běda nám, jak sau zlí časové velmi! Anděl napomíná pohleděti Lid nezpuosobnýřka: »Pohleď na lid«. Kterýž stojí na místě svatém a nemá srdce k Bohu, aniž má milovánie božieho v srdci, ale zlé, světské milo- vánie, nenie čistý lid, ale jako nečistá nevěstka. Poď a pohleď na to, 260b1 Ó křesťane, kterýž miluješ Boha! Jako by řekl: »Poď a viz, kterak ť 95 rány jdau, a ještě jim nenie konce. Poď, ukáži ť zatracenie jejie Nevèstka kto sú Zprávcové první Oděná duše Měsiec. Hvězdy Žena mrzká, poběhlá Rozdiel ženy prvnie a této 90 260а2 Cierkev 71 Zj. 12, 1 nn. — 85 Zj. 12, 5 — 86 1z. 29, 13; Mat. 15, 8
Strana 55
XVII. 55 260b2 i také příčiny zatracenie nevěstky veliké«, totiž zprávcuov du- chovních, papežuov, kněží, doktoruov i mistruov, kteříž Krista nemilují. Veliká jest a jedna hřiešnice, mající audy nevěstčie mnohé, 100 rozličných jazykuov, rozličných království a obyčejuov v mluvení a rozličných národuov pod jménem křesťanským, kteříž od Pána odešli a k světu se uchajlili. »Poď« a veliké nevěstky znamenaj příčiny zatracenie: slávu, bohatstvie, zlosti, nadánie zbožie, ukru- Příčiny zatracenie tenstvie. A znamenitě die: »Veliké«. Nebo zprávcuov křesťanských větší sau hřiechové nežli Sodomy a Gomorry, jakož mluví Spasitel: »Lehčeji bude zemi Sodomských a« etc. A opět: »Muží ninivitští povstanau s vámi na saud« etc. Menší jest hřiech Nerona ciesaře, kterýž apoštoly zmordoval Petra a Pavla, neb ten bez viery byl. 110 Item větší hřiech kněží křesťanských nežli Jidáše zrádce, kteříž ho prodávají, rauhají se a zrazují. Protož die: »Veliké nevěstky« pod jménem křesťanským a kteřížto srdce nešlechetného a zlostného sau, kteříž více daruov vzali nežli ono kněžstvo Starého zákona Veliká nevěstka biskupuov a mistruov, náš hřiech těžší jest. Item zberauce hřiechy 115 Starého zákona a času Kristova, a tyto posledních časuov hřiechy mnohem těžší sau; nebo, okušujíce slova božieho a velebné svá- tosti, ješto toho Sodoma neměla do sebe, totiž takových hřie- chuov, aniž jich činila i Ninive i Jeruzalém, nemají milovánie a lásky a viery. Protož veliká jest nevěstka. 120 I die tehdy: »Poď, ukáži ť veliké nevěstky zlost«, aby, duše má, ty věděla veliký hněv muoj, z které příčiny, to rozvážiti, že z au- Najvětšie zlé mysla hřeší a vědomě a okusivši Ducha božieho a daruov božích velikých. Jako die apoštol: »Dobrovolně nám hřešícím po přijaté (černě.) Hebr. 10. známosti pravdy již nepozuostavuje se obět za hřiechy« etc. Protož 125 poď, ukáži ť množstvie zlých, pokrytcuov, tyrrannuov a kacieřuov Množstvie zlých a ošemetných, kterýmž zde rány nepostadčují za hřiechy na tomto světě. Izaiáš I°.: »Čemu budu vás bíti viece, přidávajíce vždycky přestaupenie? Dal sem rány proti vám, hlad a meč i voheň, a ne- polepšujete. Protož kterým již lékařstvím léčiti budu vás? Zdali 130 již nezatratím vás?« Proto die: »Poď, již tobě ukáži zatracenie jejie«. Kterážto ne z nevědomie, ale ze zlosti hřeší hřiechy, ješto ani zde ani v budaucím Větší hřiechové naši Kněží než Jidáš horší 105 Zatracenie nevěstky proč? 107 Mat. 10, 15; 11, 24; Marek 6, 11; Luk. 10, 12 — Mat. 12, 41; Luk. 11, 32 — 115 Kristova korekturou z pův.: Antikristova — 123 Žid. 10, 26 — 127 Podle 1z. 1, 5 — 132 Sr. Mat. 12, 31; Marek 3, 29; Luk. 12, 10
XVII. 55 260b2 i také příčiny zatracenie nevěstky veliké«, totiž zprávcuov du- chovních, papežuov, kněží, doktoruov i mistruov, kteříž Krista nemilují. Veliká jest a jedna hřiešnice, mající audy nevěstčie mnohé, 100 rozličných jazykuov, rozličných království a obyčejuov v mluvení a rozličných národuov pod jménem křesťanským, kteříž od Pána odešli a k světu se uchajlili. »Poď« a veliké nevěstky znamenaj příčiny zatracenie: slávu, bohatstvie, zlosti, nadánie zbožie, ukru- Příčiny zatracenie tenstvie. A znamenitě die: »Veliké«. Nebo zprávcuov křesťanských větší sau hřiechové nežli Sodomy a Gomorry, jakož mluví Spasitel: »Lehčeji bude zemi Sodomských a« etc. A opět: »Muží ninivitští povstanau s vámi na saud« etc. Menší jest hřiech Nerona ciesaře, kterýž apoštoly zmordoval Petra a Pavla, neb ten bez viery byl. 110 Item větší hřiech kněží křesťanských nežli Jidáše zrádce, kteříž ho prodávají, rauhají se a zrazují. Protož die: »Veliké nevěstky« pod jménem křesťanským a kteřížto srdce nešlechetného a zlostného sau, kteříž více daruov vzali nežli ono kněžstvo Starého zákona Veliká nevěstka biskupuov a mistruov, náš hřiech těžší jest. Item zberauce hřiechy 115 Starého zákona a času Kristova, a tyto posledních časuov hřiechy mnohem těžší sau; nebo, okušujíce slova božieho a velebné svá- tosti, ješto toho Sodoma neměla do sebe, totiž takových hřie- chuov, aniž jich činila i Ninive i Jeruzalém, nemají milovánie a lásky a viery. Protož veliká jest nevěstka. 120 I die tehdy: »Poď, ukáži ť veliké nevěstky zlost«, aby, duše má, ty věděla veliký hněv muoj, z které příčiny, to rozvážiti, že z au- Najvětšie zlé mysla hřeší a vědomě a okusivši Ducha božieho a daruov božích velikých. Jako die apoštol: »Dobrovolně nám hřešícím po přijaté (černě.) Hebr. 10. známosti pravdy již nepozuostavuje se obět za hřiechy« etc. Protož 125 poď, ukáži ť množstvie zlých, pokrytcuov, tyrrannuov a kacieřuov Množstvie zlých a ošemetných, kterýmž zde rány nepostadčují za hřiechy na tomto světě. Izaiáš I°.: »Čemu budu vás bíti viece, přidávajíce vždycky přestaupenie? Dal sem rány proti vám, hlad a meč i voheň, a ne- polepšujete. Protož kterým již lékařstvím léčiti budu vás? Zdali 130 již nezatratím vás?« Proto die: »Poď, již tobě ukáži zatracenie jejie«. Kterážto ne z nevědomie, ale ze zlosti hřeší hřiechy, ješto ani zde ani v budaucím Větší hřiechové naši Kněží než Jidáš horší 105 Zatracenie nevěstky proč? 107 Mat. 10, 15; 11, 24; Marek 6, 11; Luk. 10, 12 — Mat. 12, 41; Luk. 11, 32 — 115 Kristova korekturou z pův.: Antikristova — 123 Žid. 10, 26 — 127 Podle 1z. 1, 5 — 132 Sr. Mat. 12, 31; Marek 3, 29; Luk. 12, 10
Strana 56
56 Kapitola Hospodářové Kněžie Konšelé Hajtmané Nevěstka Vody co sú? Život porušený Vody věku odpuštěni nebudau. A pohřiechu taková nevěstka jest lid nynější s svými zprávcemi, jichžto tak obtěžují se hřiechové, jakož povědíno jest. Vuodcové lidu, nestojte, těžce trpěti budau, kteříž 135 se pletau v zpravování lidu. Maudrosti VI°.: »Mocní mocně trpěti budau mauky«. Nebo za všecky nedbánlivosti lidu odpoviedati mají; cti vlastnie hledali a ziskuov a usty se toliko proti zlým věcem postavovali k přikrytí nějakému pod barvau před lidem. O těch praví: »Ukáži ť zatracenie«. Item čelední zprávcové a hospo-140 dářové těžce odpoviedati budau za čeled svau, kteréž neostřiehali podlé Boha, nevedau jich ku pokání. Tak kněží, kteříž jméno mají bez práce, tak konšelé těžce trestáni budau, kteříž vidí, an lid hřeší, a mlčí. l Tak hajtmané u vojskách, kteříž znají zloděje zjevné i tajné, těžce odpoviedati budau. Protož die hlas Páně dušem voleným, v Pánu srdce své po- kládajícím: »Poď, ukáži tobě jich zatracenie, kteříž dušem svým neprospievají a na vysoká místa se pnau, kterak budu nad nimi mstíti«. »Kterážto sedí nad vodami mnohými«. Již máš, co se znamená 150 skrz ženu, velikau nevěstku; vykládá anděl: »Babylon jest«. Druhé u figuoře vykládá a vypravuje, když die: »Nad vodami«. A šelma sedí a koflík má v rukau a opojuje jiné a zatvrzuje se v zlosti, a tak zatracenie jde za ní. Jesti ť pak nevěstka shromáž- děnie zlých zprávcuov, vystavených nad lidem, kteříž čest milují 155 a slávu od světa a za bohy chtí čtěni býti. »A sedí nad vodami mnohými«. Skrz vody co se znamená, vykládá sám: »Vody mnohé lidé mnozí«. II. Králov. XIIII.: »Všickni mřeme a jako vody plyneme v zemi«. Nebo jako potok prudký chvátá k místu mořskému, tak život náš k smrti; jedno 160 množstvie odcházie, druhé na to místo přicházie. Protož i život náš v svém porušení bez Ducha božieho k dobrému jest nezpuosobný náramně a nakažený jako vody studené bahnité. U vohně vody shřievají se a odstavené stydnau. Takéž duovod na těch jest, kteříž k přijímaní těla a krve Páně a k slovu božímu přistaupají 165 často, zahřievají se, nebo Buoh náš jest oheň a slovo jeho vohnivé, a pakli sau v svých světských obchodích, tehda v dobrém stydnau. Protož již měj skrz vody lid ustydlý u vieře; a jako led sstydlí a zmrzlí sau v hřieších, kteříž štěstie světské milují a plynau — 136 Moudr. 6, 7 — 151 Zj. 17, 5 — 158 Zj. 17, 15 — 159 2. Sam. (2. Král.) 14, 14 261a1 145 Zprávci, slyšte! 261a2
56 Kapitola Hospodářové Kněžie Konšelé Hajtmané Nevěstka Vody co sú? Život porušený Vody věku odpuštěni nebudau. A pohřiechu taková nevěstka jest lid nynější s svými zprávcemi, jichžto tak obtěžují se hřiechové, jakož povědíno jest. Vuodcové lidu, nestojte, těžce trpěti budau, kteříž 135 se pletau v zpravování lidu. Maudrosti VI°.: »Mocní mocně trpěti budau mauky«. Nebo za všecky nedbánlivosti lidu odpoviedati mají; cti vlastnie hledali a ziskuov a usty se toliko proti zlým věcem postavovali k přikrytí nějakému pod barvau před lidem. O těch praví: »Ukáži ť zatracenie«. Item čelední zprávcové a hospo-140 dářové těžce odpoviedati budau za čeled svau, kteréž neostřiehali podlé Boha, nevedau jich ku pokání. Tak kněží, kteříž jméno mají bez práce, tak konšelé těžce trestáni budau, kteříž vidí, an lid hřeší, a mlčí. l Tak hajtmané u vojskách, kteříž znají zloděje zjevné i tajné, těžce odpoviedati budau. Protož die hlas Páně dušem voleným, v Pánu srdce své po- kládajícím: »Poď, ukáži tobě jich zatracenie, kteříž dušem svým neprospievají a na vysoká místa se pnau, kterak budu nad nimi mstíti«. »Kterážto sedí nad vodami mnohými«. Již máš, co se znamená 150 skrz ženu, velikau nevěstku; vykládá anděl: »Babylon jest«. Druhé u figuoře vykládá a vypravuje, když die: »Nad vodami«. A šelma sedí a koflík má v rukau a opojuje jiné a zatvrzuje se v zlosti, a tak zatracenie jde za ní. Jesti ť pak nevěstka shromáž- děnie zlých zprávcuov, vystavených nad lidem, kteříž čest milují 155 a slávu od světa a za bohy chtí čtěni býti. »A sedí nad vodami mnohými«. Skrz vody co se znamená, vykládá sám: »Vody mnohé lidé mnozí«. II. Králov. XIIII.: »Všickni mřeme a jako vody plyneme v zemi«. Nebo jako potok prudký chvátá k místu mořskému, tak život náš k smrti; jedno 160 množstvie odcházie, druhé na to místo přicházie. Protož i život náš v svém porušení bez Ducha božieho k dobrému jest nezpuosobný náramně a nakažený jako vody studené bahnité. U vohně vody shřievají se a odstavené stydnau. Takéž duovod na těch jest, kteříž k přijímaní těla a krve Páně a k slovu božímu přistaupají 165 často, zahřievají se, nebo Buoh náš jest oheň a slovo jeho vohnivé, a pakli sau v svých světských obchodích, tehda v dobrém stydnau. Protož již měj skrz vody lid ustydlý u vieře; a jako led sstydlí a zmrzlí sau v hřieších, kteříž štěstie světské milují a plynau — 136 Moudr. 6, 7 — 151 Zj. 17, 5 — 158 Zj. 17, 15 — 159 2. Sam. (2. Král.) 14, 14 261a1 145 Zprávci, slyšte! 261a2
Strana 57
XVII. 57 261b1 170 s světem i s jeho štěstími. Jákob patriarcha pověděl o Rubenovi, Ruben neroste synu svém prvorozeném: »Ty prvorozený muoj si, ale vylil si se jako voda«, totiž žádostí srdečnau k marným věcem a zemským. »Nerostiž v dobrotě, nejsi hoden jiným prospievati«. A to se nám praví, zprávcuom: »Ty, lide muoj, vylit si, tak poddaní«. Jako by 175 řekl: »Ó duše má, slyš toto, proč trpěti bude nevěstka: nebo chce jiné zpravovati a nad vodami se posadila«, totiž ustydlá od dobrých věcí a opuštěná od Ducha božieho, a chce býti jako svatá; a sedí zahalečná a rozkošná a kochá se v moci a slávě, i obtěžuje se hněv Páně. Prvotnie cierkev svatá, krásná, neseděla, ale v ustávaní ve 180 dne i v noci byla pracujíci. Jako sv. Pavel v Skutcích apošt. XX. pověděl: »Ve dne i v noci s pláčem pracoval sem«. Tato nad vodami se posadivši nezahřievá, nenapomíná, neočišťuje, nekáže, neučí, ale sedí a prázdní, nevylévá krve své pro jméno Kristovo a pro spasení lidské. Pohleďme na naše duše, kteréž sau u vodách tělesných, totiž rozkošech! Tu své kochánie mají v životě ustuzeném a zlém, a ne- chceme z nich vyjíti. Protož rány jdau na nás, abychom přinuceni byli vyjíti z světa a z těla. A kterak bude v tom času ran a potom? Nebo, jako za času Noe mnozí sau ztopeni, a málo jich zachováno, 190 tak v těchto ranách a v povodni málo jich spaseno bude; ale po potopě zapřisáhl Pán učiniti pokoj a nepřidávati ran: tak dnes, když rány, a větší, jenž sau nad jinými, jako povodeň minau, již ne tak vylévati bude Pán zámutkuov velikých, jako již(!). Nenie však o budauciech věcech co jiného mluviti a tvrditi, jediné života 195 polepšiti. Izaiáš: »Choďte v ohni, který ste zapálili«. Jakož sme zapálenie ohně hřešili, tak odpoviedati a odbývati budeme. Ale volení potěšeni budau skrz Ducha božieho; a nebudau takové zlé věci, jako již sau nynie. Ale časuov a dnuov takovým ukládati neumiem. Někteří praví, že tohoto roku přestanau rány; druhé, že by vo- 200 lení byli většic dobroty nežli v prvotní cierkvi; třetie, že by žádný jiného neučil, ale všickni zároveň že by učení byli; čtvrté, že by rodily bez bolesti. Takových se věcí varovati, neb sau pověrečné. Ale život velmi k dobrému má býti naveden a pokora zacho- vána, a bázeň boží aby měli a přikázaní jeho ostřiehali etc. I přišel jeden anděl z sedmi, kteříž měli etc. Tak veliké jest zajisté zastíněnie srdcí, že maličko znají, co Nověstka zle zpravuje Cierkve prvotnie práce Duše naše jaké ša Povodeň Duomyslové ne 185 jistí Málo lidí znají, co se Bohu nellbi 171 Podle I. M. 49, 3 a 4 — 181 Podle Skutk. 20, 19 — 191 I. M. 8, 21 — 195 Podle Iz. 50. 11.
XVII. 57 261b1 170 s světem i s jeho štěstími. Jákob patriarcha pověděl o Rubenovi, Ruben neroste synu svém prvorozeném: »Ty prvorozený muoj si, ale vylil si se jako voda«, totiž žádostí srdečnau k marným věcem a zemským. »Nerostiž v dobrotě, nejsi hoden jiným prospievati«. A to se nám praví, zprávcuom: »Ty, lide muoj, vylit si, tak poddaní«. Jako by 175 řekl: »Ó duše má, slyš toto, proč trpěti bude nevěstka: nebo chce jiné zpravovati a nad vodami se posadila«, totiž ustydlá od dobrých věcí a opuštěná od Ducha božieho, a chce býti jako svatá; a sedí zahalečná a rozkošná a kochá se v moci a slávě, i obtěžuje se hněv Páně. Prvotnie cierkev svatá, krásná, neseděla, ale v ustávaní ve 180 dne i v noci byla pracujíci. Jako sv. Pavel v Skutcích apošt. XX. pověděl: »Ve dne i v noci s pláčem pracoval sem«. Tato nad vodami se posadivši nezahřievá, nenapomíná, neočišťuje, nekáže, neučí, ale sedí a prázdní, nevylévá krve své pro jméno Kristovo a pro spasení lidské. Pohleďme na naše duše, kteréž sau u vodách tělesných, totiž rozkošech! Tu své kochánie mají v životě ustuzeném a zlém, a ne- chceme z nich vyjíti. Protož rány jdau na nás, abychom přinuceni byli vyjíti z světa a z těla. A kterak bude v tom času ran a potom? Nebo, jako za času Noe mnozí sau ztopeni, a málo jich zachováno, 190 tak v těchto ranách a v povodni málo jich spaseno bude; ale po potopě zapřisáhl Pán učiniti pokoj a nepřidávati ran: tak dnes, když rány, a větší, jenž sau nad jinými, jako povodeň minau, již ne tak vylévati bude Pán zámutkuov velikých, jako již(!). Nenie však o budauciech věcech co jiného mluviti a tvrditi, jediné života 195 polepšiti. Izaiáš: »Choďte v ohni, který ste zapálili«. Jakož sme zapálenie ohně hřešili, tak odpoviedati a odbývati budeme. Ale volení potěšeni budau skrz Ducha božieho; a nebudau takové zlé věci, jako již sau nynie. Ale časuov a dnuov takovým ukládati neumiem. Někteří praví, že tohoto roku přestanau rány; druhé, že by vo- 200 lení byli většic dobroty nežli v prvotní cierkvi; třetie, že by žádný jiného neučil, ale všickni zároveň že by učení byli; čtvrté, že by rodily bez bolesti. Takových se věcí varovati, neb sau pověrečné. Ale život velmi k dobrému má býti naveden a pokora zacho- vána, a bázeň boží aby měli a přikázaní jeho ostřiehali etc. I přišel jeden anděl z sedmi, kteříž měli etc. Tak veliké jest zajisté zastíněnie srdcí, že maličko znají, co Nověstka zle zpravuje Cierkve prvotnie práce Duše naše jaké ša Povodeň Duomyslové ne 185 jistí Málo lidí znají, co se Bohu nellbi 171 Podle I. M. 49, 3 a 4 — 181 Podle Skutk. 20, 19 — 191 I. M. 8, 21 — 195 Podle Iz. 50. 11.
Strana 58
58 Kapitola Jeden znameni jednotu Nesvornost Neznáme se potmě Duše blahoslavená Eva Šatanáš mluví Vody co sau se v nich Bohu nelíbí, a jsau v nich tmy veliké, a aniž mohau se poznati lidé, leč od Boha budau osvíceni, aniž také znají, proč trpí zlí. Protož Pán posielá anděla k osvícení lidí. A die: »Jeden«, nebo volené boží také andělé k jednotě táh- nau. Dobrý zajisté člověk, maje dobrau vuoli, odtrhuje se od zlých, kteříž mají vuoli zlau; ale sami dobří sau spojeni. Protož apoštol napomíná a die: »Pečliví buďte zachovati jednotu«. Nebo všickni o jednotu a svornost bratrskú mají pilně státi, protože 10 Buoh jest pokoje, a ne rozdělenie. Ale pohřiechu lidé sú nesvorní, jednoho Pána a jednostajný křest majíce, jednostajné slovo, jedno- stajnaj stuol, ješto, kdybychom se k té jednotě táhli, andělé by nám spomáhali. A apoštol die: »Ó, by odřezáni byli, kteříž vás zarmucují!« A když přijde lidem poznánie hřiechuov a spravedlivé 15 pomsty božie, kterauž mají za hřiechy trpěti své, tehdy ť se leknau s třesením a poníží se samých. Ale že světlo nebeské od Boha skrz anděly v nás nepadá, protož se sami neznáme. A tak bývá, že spieše na jiném, nežli totiž na samém sobě člověk poznává ne- dostatek a hřiech. Nebo sami zvláštní boží, kteří sau osvíceni 20 a v svém svědomí upokojeni, poznávají, kterak se Buoh hněvá; a ti k svému srdci navracují se, aby dal jim Pán osvícenie a samých sebe poznánie. Blahoslavená jistě duše jest, která se tak v sobě sbéře a v jedno shrne, aby sama se poznati mohla a s Bohem rozmlauvanie měla 25 a osvícenie od Pána svého dosáhla. A jestliže duše k jiným se věcem nakloňuje, tehdy ť rozmlúvanie se Pánem přestává, jako, když jest Eva s hadem mluvila, tehdy Buoh k ní nemluvil. A že Buoh k člověku mluví, seznává se skrz osvícenie, poníženie sebe samého a skrz bázeň k Bohu; ale mluvenie tehdáž bývá od šatana, když 30 člověk pajchá a sobě sám doufá a v své mysli se pozdvihuje. A die, že žena sedí nad vodami. Vody sau lidé, ustydlí ode všeho dobrého, tekauce a plynauce doluov od Pána Boha; a ti, kteříž nad nimi vládnau, mají z nich hanbu, že tak ustydlé a vod- naté mají lidi, aniž mohau od Pána Boha, jenž jest voheň a jenž 35 jest v svátosti velebné, zahřieti se, ale sau studení, a ne ohniví. Jako David diví se řka: »Kterýž činíš anděly své duchy a služeb- níky tvé ohněm žhaucím«. A protož Kristus, mši svatú konaje, a kněží též slaužiece přiměšují vody k vínu; kterýžto krapet 262a1 vody s vínem v jedno se scházie a vtěluje na znamenie, že lid sau 40 261b2 5 Mše svatá 9 Efez. 4, 3 — 14 Gal. 5, 12 — 28 1. M. 3, I nn. — 37 Ž. 104, 4
58 Kapitola Jeden znameni jednotu Nesvornost Neznáme se potmě Duše blahoslavená Eva Šatanáš mluví Vody co sau se v nich Bohu nelíbí, a jsau v nich tmy veliké, a aniž mohau se poznati lidé, leč od Boha budau osvíceni, aniž také znají, proč trpí zlí. Protož Pán posielá anděla k osvícení lidí. A die: »Jeden«, nebo volené boží také andělé k jednotě táh- nau. Dobrý zajisté člověk, maje dobrau vuoli, odtrhuje se od zlých, kteříž mají vuoli zlau; ale sami dobří sau spojeni. Protož apoštol napomíná a die: »Pečliví buďte zachovati jednotu«. Nebo všickni o jednotu a svornost bratrskú mají pilně státi, protože 10 Buoh jest pokoje, a ne rozdělenie. Ale pohřiechu lidé sú nesvorní, jednoho Pána a jednostajný křest majíce, jednostajné slovo, jedno- stajnaj stuol, ješto, kdybychom se k té jednotě táhli, andělé by nám spomáhali. A apoštol die: »Ó, by odřezáni byli, kteříž vás zarmucují!« A když přijde lidem poznánie hřiechuov a spravedlivé 15 pomsty božie, kterauž mají za hřiechy trpěti své, tehdy ť se leknau s třesením a poníží se samých. Ale že světlo nebeské od Boha skrz anděly v nás nepadá, protož se sami neznáme. A tak bývá, že spieše na jiném, nežli totiž na samém sobě člověk poznává ne- dostatek a hřiech. Nebo sami zvláštní boží, kteří sau osvíceni 20 a v svém svědomí upokojeni, poznávají, kterak se Buoh hněvá; a ti k svému srdci navracují se, aby dal jim Pán osvícenie a samých sebe poznánie. Blahoslavená jistě duše jest, která se tak v sobě sbéře a v jedno shrne, aby sama se poznati mohla a s Bohem rozmlauvanie měla 25 a osvícenie od Pána svého dosáhla. A jestliže duše k jiným se věcem nakloňuje, tehdy ť rozmlúvanie se Pánem přestává, jako, když jest Eva s hadem mluvila, tehdy Buoh k ní nemluvil. A že Buoh k člověku mluví, seznává se skrz osvícenie, poníženie sebe samého a skrz bázeň k Bohu; ale mluvenie tehdáž bývá od šatana, když 30 člověk pajchá a sobě sám doufá a v své mysli se pozdvihuje. A die, že žena sedí nad vodami. Vody sau lidé, ustydlí ode všeho dobrého, tekauce a plynauce doluov od Pána Boha; a ti, kteříž nad nimi vládnau, mají z nich hanbu, že tak ustydlé a vod- naté mají lidi, aniž mohau od Pána Boha, jenž jest voheň a jenž 35 jest v svátosti velebné, zahřieti se, ale sau studení, a ne ohniví. Jako David diví se řka: »Kterýž činíš anděly své duchy a služeb- níky tvé ohněm žhaucím«. A protož Kristus, mši svatú konaje, a kněží též slaužiece přiměšují vody k vínu; kterýžto krapet 262a1 vody s vínem v jedno se scházie a vtěluje na znamenie, že lid sau 40 261b2 5 Mše svatá 9 Efez. 4, 3 — 14 Gal. 5, 12 — 28 1. M. 3, I nn. — 37 Ž. 104, 4
Strana 59
XVII. 59 voda studená. Protož, když víno duchovnie, totiž krev Kristovu, přijímají, tehdy mysl a svědomie vodnaté a studené má se za- hřieti a obléci se v božské a nebeské dary, aby nebyla duše studená, ale horká, aby ty věci v sobě cítila, kteréž i na Kristu Ježíši. 45 Nebo, jako tělo Kristovo smrtedlné proměněno jest mocí bož- stvie v nesmrtedlnost a v veliké duchovenstvie božské a nebeské, takže muože býti na místech rozličných, na pravici Boha Otce sedě, i v svátosti velebné jsa, jako jedna a táž pravda jest v roz- ličných srdcích a jako povětřie od slunce osvěcuje se, tak také 50 duše od těla a krve Pána Ježíše Krista béře osvícenie. Ale nynie pohřiechu mnohá srdce v najzbožilejší svátosti velebné pochybují; protož maličko také v té božské převelebné svátosti přijímají. Máme tehdy žádati: »Pane, přispořiž nám viery!« Tělo Kristovo na místech roz- ličných 262a2 »I odnesl mne v duchu na paušť«. Dvoje paušť jest, totiž Paušť dobrá a zlá 55 zlá a dobrá, totiž opustiti svět, všecky věci tělesné a svau smrte- dlnost, jako apoštol, do třetieho nebe jsa vtržen, opustil tělo. Nebo duše viece jest tu, kde miluje, nežli kde obživuje. Zavřenie zajisté smysluov jest jako paušť. Jako Spasitel praví: »Zavra dveře, modliž se Otci tvému«. V Zjevení XII. ženě věrné, totiž 60 duši, dány sau dvě křídle, totiž rozum a žádost k Bohu, aby utekla na paušť takovau dobrau, sebe samu poznajíci. Nebo všudy duše kromě Boha má osiedlo. Jako jest zjevné na onom vladaři, kterýž, když vyšel od tváři páně, hrdloval spoluslužeb- níka svého. Nebo, vyjda od tváři Páně, hned v osiedlo bývá 65 polapen. Protož David řiekal: »Pán autočiště mé«. Jiná jest paušť zlá, totiž srdce zpustlá a opuštěná od Boha, od nábo- ženstvie a vraucnosti ducha a od poníženie sebe samého. A tak anděl béře věrnau duši a vodí na paušť první, dobrau, aby spatřila paušť druhau, zlau, totiž srdce od Pána opuštěná a 70 zpustlá. Tato žena vidiena jest seděti na šelmě. Dvau věcí dotýká: jedné, totiž ženy, druhé — šelmy. A oboje vyznamenává zlé. Žena vyznamenává křehkost a nemoc zlau, takže člověk žádné nemoci a nestatečnosti, žádné křehkosti odepříti nemuož, žádnému slovu, 75 žádné zlé věci, žádnému pokrytství, žádné chvále marné, žádnému pokušení, nižádné žádosti, a všecka pokušenie nás porážejí a přemáhají. A protož ti, kteří sau nad jinými postaveni, sau ženy zpravují Dvě křídle Duše nebezpečná všudy Vyjitie zlé Paušť zlá Žena co znamenává 53 Luk. 17, 5 — 56 2. Kor. 12, 2 — 58 Mat. 6, 6 — 59 Zj. 12, 14 63 Mat. 18, 28 . 65 Ž. 18, 3; 91, 2
XVII. 59 voda studená. Protož, když víno duchovnie, totiž krev Kristovu, přijímají, tehdy mysl a svědomie vodnaté a studené má se za- hřieti a obléci se v božské a nebeské dary, aby nebyla duše studená, ale horká, aby ty věci v sobě cítila, kteréž i na Kristu Ježíši. 45 Nebo, jako tělo Kristovo smrtedlné proměněno jest mocí bož- stvie v nesmrtedlnost a v veliké duchovenstvie božské a nebeské, takže muože býti na místech rozličných, na pravici Boha Otce sedě, i v svátosti velebné jsa, jako jedna a táž pravda jest v roz- ličných srdcích a jako povětřie od slunce osvěcuje se, tak také 50 duše od těla a krve Pána Ježíše Krista béře osvícenie. Ale nynie pohřiechu mnohá srdce v najzbožilejší svátosti velebné pochybují; protož maličko také v té božské převelebné svátosti přijímají. Máme tehdy žádati: »Pane, přispořiž nám viery!« Tělo Kristovo na místech roz- ličných 262a2 »I odnesl mne v duchu na paušť«. Dvoje paušť jest, totiž Paušť dobrá a zlá 55 zlá a dobrá, totiž opustiti svět, všecky věci tělesné a svau smrte- dlnost, jako apoštol, do třetieho nebe jsa vtržen, opustil tělo. Nebo duše viece jest tu, kde miluje, nežli kde obživuje. Zavřenie zajisté smysluov jest jako paušť. Jako Spasitel praví: »Zavra dveře, modliž se Otci tvému«. V Zjevení XII. ženě věrné, totiž 60 duši, dány sau dvě křídle, totiž rozum a žádost k Bohu, aby utekla na paušť takovau dobrau, sebe samu poznajíci. Nebo všudy duše kromě Boha má osiedlo. Jako jest zjevné na onom vladaři, kterýž, když vyšel od tváři páně, hrdloval spoluslužeb- níka svého. Nebo, vyjda od tváři Páně, hned v osiedlo bývá 65 polapen. Protož David řiekal: »Pán autočiště mé«. Jiná jest paušť zlá, totiž srdce zpustlá a opuštěná od Boha, od nábo- ženstvie a vraucnosti ducha a od poníženie sebe samého. A tak anděl béře věrnau duši a vodí na paušť první, dobrau, aby spatřila paušť druhau, zlau, totiž srdce od Pána opuštěná a 70 zpustlá. Tato žena vidiena jest seděti na šelmě. Dvau věcí dotýká: jedné, totiž ženy, druhé — šelmy. A oboje vyznamenává zlé. Žena vyznamenává křehkost a nemoc zlau, takže člověk žádné nemoci a nestatečnosti, žádné křehkosti odepříti nemuož, žádnému slovu, 75 žádné zlé věci, žádnému pokrytství, žádné chvále marné, žádnému pokušení, nižádné žádosti, a všecka pokušenie nás porážejí a přemáhají. A protož ti, kteří sau nad jinými postaveni, sau ženy zpravují Dvě křídle Duše nebezpečná všudy Vyjitie zlé Paušť zlá Žena co znamenává 53 Luk. 17, 5 — 56 2. Kor. 12, 2 — 58 Mat. 6, 6 — 59 Zj. 12, 14 63 Mat. 18, 28 . 65 Ž. 18, 3; 91, 2
Strana 60
60 Kapitola ženy, žádnému hřiechu nemohauce odolati ani marné chvále ani pokrytství ani marným řečem etc. A kterak tehdy ti mohau jiné napravovati a k dobrému navoditi? Ale bývá zase žena 80 zmužilá; jako v Zjevení XII. vidiena jest sluncem oděná, totiž v Pána Krista, v jeho zmužilost. Nebo zženilí sau ti, kteříž o to pečují, aby nebyli zahanbeni, nebyli potupeni. A tak, ktož v ustavičných křehkostech trvá, žena jest. A protož, tak zženilí sauce, v jiných zpravovánie se dávají. Šelma jest zhovadilost šelemně a zhovadile živu býti, jako zjevně hněvati se, popauzeti. A to obé viděl Jan, i zženilý i zhova- dilý lid etc. A protož nezpuosobní k zpravování jiných sau žena tato, »kteráž se jest opojila« milováním zemských věcí, slavau tohoto světa, okrasau a přízní lidskau, z kterýchžto věcí nečiní 90 sobě hřiechu. Neb jest ta žena světa nepotupila, protož králové jie následují; nebo život smrtedlný vlastní viece nežli Boha milují a sebe samých lidé sau milovníci. A viděl Jan ženu, ana sedí na šelmě v brunátném rauše. Brunát dvakrát smáčený. A znamená se skrz šelmu lid zhova- 95 dilý po světě rozptýlený, všickni zhovadilí a šelemní, odcházejíce od života Pána Ježíše Krista. A protož láska ustydla, jméno toliko zuostalo jim žádajíce, aby se jim dobře vedlo podlé těla, jako pokoj mieti, teplo a jiesti a píti mieti co. Na takovém lidu jako na šelmě sedí žena, nazývajíci se cierkví; neb jie poslauchají, 100 krmí ji, chova«jí). A žena, posadivši se na šelmě, netresce jic, ale pochlebuje, nedotýká se jie svau vostrohau, neb se krmí a pase od nie, totiž od toho lidu zhovadilého, nezastavuje zlého v tom lidu zhovadilém, ale trpí ty zlé věci. A protož lid světský, tělesné hřiechy bez studu páchaje. 105 Šelma co jest? slove tuto šelma, jako zjevnau lakotu, lakomstvie etc., jiné věci takové. Ačkoli mnozí hřiechové i na světských i na duchovních zprávcích jako na ženě shledávají se, ale na lidu zhovadilém takové věci dějí se beze studu, zjevně a odkrytě. A tať jest šelma veliká ze všeho lidu zhovadilého, pohlavie ženského nebo mužského, 110 kteříž páší zjevné hřiechy, takže tohoto tento, jiného jiný drží hřích, těmto jiný a oněmno jiný panuje hřiech, zjevná objímanic žen, zjevní tancové, zjevná opilstvie, oklamávanie vespolek vuobec. Tyto všecky věci činí lid zhovadilý; a nade všemi takovými zhovadilými sedlskými, měšťany, dvořáky, stavu rytieřského 115 kněžstvo panovalo, jako žena posadivši se. Zmužili zprávcové mají býti Šelma Opila se žena Lid zhovadilý Žena na šelmě sedí 85 262b 81 Zj. 12, 1 — 97 Mat. 24, 12 — 101 Rkp.: chová jí
60 Kapitola ženy, žádnému hřiechu nemohauce odolati ani marné chvále ani pokrytství ani marným řečem etc. A kterak tehdy ti mohau jiné napravovati a k dobrému navoditi? Ale bývá zase žena 80 zmužilá; jako v Zjevení XII. vidiena jest sluncem oděná, totiž v Pána Krista, v jeho zmužilost. Nebo zženilí sau ti, kteříž o to pečují, aby nebyli zahanbeni, nebyli potupeni. A tak, ktož v ustavičných křehkostech trvá, žena jest. A protož, tak zženilí sauce, v jiných zpravovánie se dávají. Šelma jest zhovadilost šelemně a zhovadile živu býti, jako zjevně hněvati se, popauzeti. A to obé viděl Jan, i zženilý i zhova- dilý lid etc. A protož nezpuosobní k zpravování jiných sau žena tato, »kteráž se jest opojila« milováním zemských věcí, slavau tohoto světa, okrasau a přízní lidskau, z kterýchžto věcí nečiní 90 sobě hřiechu. Neb jest ta žena světa nepotupila, protož králové jie následují; nebo život smrtedlný vlastní viece nežli Boha milují a sebe samých lidé sau milovníci. A viděl Jan ženu, ana sedí na šelmě v brunátném rauše. Brunát dvakrát smáčený. A znamená se skrz šelmu lid zhova- 95 dilý po světě rozptýlený, všickni zhovadilí a šelemní, odcházejíce od života Pána Ježíše Krista. A protož láska ustydla, jméno toliko zuostalo jim žádajíce, aby se jim dobře vedlo podlé těla, jako pokoj mieti, teplo a jiesti a píti mieti co. Na takovém lidu jako na šelmě sedí žena, nazývajíci se cierkví; neb jie poslauchají, 100 krmí ji, chova«jí). A žena, posadivši se na šelmě, netresce jic, ale pochlebuje, nedotýká se jie svau vostrohau, neb se krmí a pase od nie, totiž od toho lidu zhovadilého, nezastavuje zlého v tom lidu zhovadilém, ale trpí ty zlé věci. A protož lid světský, tělesné hřiechy bez studu páchaje. 105 Šelma co jest? slove tuto šelma, jako zjevnau lakotu, lakomstvie etc., jiné věci takové. Ačkoli mnozí hřiechové i na světských i na duchovních zprávcích jako na ženě shledávají se, ale na lidu zhovadilém takové věci dějí se beze studu, zjevně a odkrytě. A tať jest šelma veliká ze všeho lidu zhovadilého, pohlavie ženského nebo mužského, 110 kteříž páší zjevné hřiechy, takže tohoto tento, jiného jiný drží hřích, těmto jiný a oněmno jiný panuje hřiech, zjevná objímanic žen, zjevní tancové, zjevná opilstvie, oklamávanie vespolek vuobec. Tyto všecky věci činí lid zhovadilý; a nade všemi takovými zhovadilými sedlskými, měšťany, dvořáky, stavu rytieřského 115 kněžstvo panovalo, jako žena posadivši se. Zmužili zprávcové mají býti Šelma Opila se žena Lid zhovadilý Žena na šelmě sedí 85 262b 81 Zj. 12, 1 — 97 Mat. 24, 12 — 101 Rkp.: chová jí
Strana 61
XVII. 61 Znamenie pak šelmy sau obyčejové vymyšlení v přípravách znamenie šelmy raucha. Jako, když jeden zamyslí nějaké kroje, všickni zhovadilí ho následují ku příkladu a znamení jeho krojuov. Neb sau roz- 262b2 120 děleni vnitř v srdci a všecky věci takové z ducha nečistého tohoto světa pocházejí. Neob k Římanuom I°. apoštol die, že nalezači zlých věcí těžké věci trpěti mají, buďto nalezači v rauše a oděvích, buďto v šlojířích a v zavití neslušném, aneb v takových věcech těm podobných. Nebo těm tak zhovadilým nelíbí se Krista Pána 125 následovati, ale nalezeným a vymyšleným zlým věcem hned po- volují. A každý svuoj život znamenaj, kterak jest v světě a v bo- hatství tohoto světa kochal se, starajíce se vždy s světem srovná- vati; a kněží z toho netrestali. A proto žena posadila se na šelmě. A die: »Oblečená v raucho 130 brunátné a šarlatné«. Chajlí se k červené barvě. Protož ta bru- nátná, totiž krvavá, šelma a dvakrát barvená vyznamenává, že lid Krvavá šelma křesťanský zhovadilý krví jest zbarvený na křtu Pána Krista. A znamená, že karakter aneb ráz jest jim v duši napsán, kterýž se nesmazuje; a slove ten karakter neb znamenie to krve Kris- 135 tovy. Protož sau v ten oděv oblečeni, že, krví Kristovau jsauce znamenáni, v zhovadilý život potom dali se a pak v ukrutenstvie veliké sau upadli proti těm, kteříž nětco činí proti nim. A tak sau po druhé krví zbarveni: najprvé krví Kristovau na křtu, druhé také krví tyrranstvie, když sau učiněni šelemní, jako 140 nynie mnozí ukazují tyrranstvie veliké a těžké proti těm, kteří se jim nelíbí; a to ť jest znamenie opuštěnie od Ducha svatého. Nenie tichosti, chudoba ducha neshledává se v lidech. Krev Kristova 263a1 »A ta šelma byla plná jmen rauhanie«. Jméno rauhanie proti Jména rauhanie Kristu jest každé jméno pyšné a pozdvižené. Nynie zajisté Kristus Pán byl pokorný, chudý a potupený; a protož povýšenie svého hledati a žádati, v jménu jako zalibovati sobě, v jménu královském, 5 knížeckém ne ke cti boží, ale k svému povýšení a za líbení, na tom ť jest jméno rauhanie. A žena, totiž kněžstvo, sedí a mlčí; neb sama jest plná jmén rauhanie, když sobě zalibuje v jménu doktorstvie, mistrovstvie nebo kniežetstvie a duostojenstvie jiných jmén. Ne své, ale boží cti a chvály hledati mají, ne života roz- 10 košného, ne množstvie pokrmuov. O kterýchžto všech věcech kněží mlčí. Jména zajisté rauhanie sau jako Rožmberský, Štem- Jména rauhani: Kněžstvo sedí 121 Psáno jen: Ne — Řím. 1, 30
XVII. 61 Znamenie pak šelmy sau obyčejové vymyšlení v přípravách znamenie šelmy raucha. Jako, když jeden zamyslí nějaké kroje, všickni zhovadilí ho následují ku příkladu a znamení jeho krojuov. Neb sau roz- 262b2 120 děleni vnitř v srdci a všecky věci takové z ducha nečistého tohoto světa pocházejí. Neob k Římanuom I°. apoštol die, že nalezači zlých věcí těžké věci trpěti mají, buďto nalezači v rauše a oděvích, buďto v šlojířích a v zavití neslušném, aneb v takových věcech těm podobných. Nebo těm tak zhovadilým nelíbí se Krista Pána 125 následovati, ale nalezeným a vymyšleným zlým věcem hned po- volují. A každý svuoj život znamenaj, kterak jest v světě a v bo- hatství tohoto světa kochal se, starajíce se vždy s světem srovná- vati; a kněží z toho netrestali. A proto žena posadila se na šelmě. A die: »Oblečená v raucho 130 brunátné a šarlatné«. Chajlí se k červené barvě. Protož ta bru- nátná, totiž krvavá, šelma a dvakrát barvená vyznamenává, že lid Krvavá šelma křesťanský zhovadilý krví jest zbarvený na křtu Pána Krista. A znamená, že karakter aneb ráz jest jim v duši napsán, kterýž se nesmazuje; a slove ten karakter neb znamenie to krve Kris- 135 tovy. Protož sau v ten oděv oblečeni, že, krví Kristovau jsauce znamenáni, v zhovadilý život potom dali se a pak v ukrutenstvie veliké sau upadli proti těm, kteříž nětco činí proti nim. A tak sau po druhé krví zbarveni: najprvé krví Kristovau na křtu, druhé také krví tyrranstvie, když sau učiněni šelemní, jako 140 nynie mnozí ukazují tyrranstvie veliké a těžké proti těm, kteří se jim nelíbí; a to ť jest znamenie opuštěnie od Ducha svatého. Nenie tichosti, chudoba ducha neshledává se v lidech. Krev Kristova 263a1 »A ta šelma byla plná jmen rauhanie«. Jméno rauhanie proti Jména rauhanie Kristu jest každé jméno pyšné a pozdvižené. Nynie zajisté Kristus Pán byl pokorný, chudý a potupený; a protož povýšenie svého hledati a žádati, v jménu jako zalibovati sobě, v jménu královském, 5 knížeckém ne ke cti boží, ale k svému povýšení a za líbení, na tom ť jest jméno rauhanie. A žena, totiž kněžstvo, sedí a mlčí; neb sama jest plná jmén rauhanie, když sobě zalibuje v jménu doktorstvie, mistrovstvie nebo kniežetstvie a duostojenstvie jiných jmén. Ne své, ale boží cti a chvály hledati mají, ne života roz- 10 košného, ne množstvie pokrmuov. O kterýchžto všech věcech kněží mlčí. Jména zajisté rauhanie sau jako Rožmberský, Štem- Jména rauhani: Kněžstvo sedí 121 Psáno jen: Ne — Řím. 1, 30
Strana 62
62 Kapitola Sedm hlav Rohy co sů? Moc dobrá zlá Rozličné hlavy Žena mlčí Ruoznice Dvojí lid zlý Šelma jest toto berský, Perštýnský etc. Nebo urozenie vedlé tohoto světa váží se a miluje od lidí tohoto světa; ale z Boha se naroditi nedbají, jako o něm sv. Jan die: »Dal jim moc syny božími býti«. Podlé duostojenstvie tohoto světa, aby lepšie raucha a viece mohli mieti 15 pokrmuov, toho hledí; v řečech, v bohatství, v šatech, v maud- rosti a vtipu, v mocnosti povýšenie a v radách jich všudy pajcha shledává se. A zvláště takový hovadný lid, když trestán bývá aneb když se pravda zjevuje, tehdy se rauhá Pánu Bohu, tehdy také rauhá se pravdě. »A měla sedm hlav«. Potom vykládá: Sau duchuov sedm, kteříž v tělo zhovadilé uvodí sedm smrtedlných hřiechuov, a kamž se zpravují od těch duchuov, tam jdau. A rohové sau moci, kte- rýmiž hájí se proti Kristu, proti pravdě a proti těm se postavuje, kteříž tu šelmu trescí. Ne aby moc té šelmy byla zlá, ale té moci 25 dobré Pána Boha zle požívá. Protož, když šelma vyšla z moře. jakož praveno jest napřed: »Tuto ť jest maudrost svatých«; nebo potřebie jest znáti, co z Boha jest při té moci, a co není. Nebo tak Kristus ctil tu moc, když Pilátovi byl poddán. Ale zlé požívanie moci slušie tupiti. Rozličnost zajisté hlav šelmy vyznamenává, 30 že lid zhovadilý tento jinau a onenno jinau chce mieti hlavu; a tak sau rozděleni a jed nák jiné, jednák jiné vyvolují auředníky 263а2 a zprávce etc. A žena, totiž kněžstvo, v pokoji, v rozkoši tohoto světa sedieci mlčí a netresce, a protož se z toho obtěžuje hřiech jich, že 35 i kněžstvo zhřešilo. Neb již jedna strana proti druhé toho lidu zhovadilého povstává, vespolek se nenávidí a sobě se protivie; a tak se sami kazí. Jako i člověk, když umříti má a zkažen býti, tehdy se v něm vnitř všecko kazí, žíly se trhají a kosti na ruozno třeštie, tak také v tomto lidu zhovadilém vespolek proti sobě 40 povstávají, hryzau se a kazie etc. Viděl, kterak v křesťanstvu bude dvojí lid zlý: jeden, který se znamená skrz šelmu, druhý skrz ženu. Každý křesťan od Ducha božieho opuštěný a od viery padaje neb skrze ženu neb skrz šelmu znamená se. Skrz šelmu se znamená lid, ješto jest zjevně živ zhovadile, bez studu; jako 45 pyšní, lakomí, lstiví toliko jediné zemské věci chutnajíce a v nich kochánie majíce, jako jísti, píti a spáti. A jestliže jest duch ne- čistý vyšel od nich v některých tělesných hříších, však potom s sedmi horšími zase všel. Druhý lid znamená se skrz ženu. A ti 20 Druhý lid 14 Jan 1, 12 — 26 Zj. 13, 1 — 27 Zj. 13, 18 — 46 Sr. Řím. 8. 5 — 49 Luk. 11, 26
62 Kapitola Sedm hlav Rohy co sů? Moc dobrá zlá Rozličné hlavy Žena mlčí Ruoznice Dvojí lid zlý Šelma jest toto berský, Perštýnský etc. Nebo urozenie vedlé tohoto světa váží se a miluje od lidí tohoto světa; ale z Boha se naroditi nedbají, jako o něm sv. Jan die: »Dal jim moc syny božími býti«. Podlé duostojenstvie tohoto světa, aby lepšie raucha a viece mohli mieti 15 pokrmuov, toho hledí; v řečech, v bohatství, v šatech, v maud- rosti a vtipu, v mocnosti povýšenie a v radách jich všudy pajcha shledává se. A zvláště takový hovadný lid, když trestán bývá aneb když se pravda zjevuje, tehdy se rauhá Pánu Bohu, tehdy také rauhá se pravdě. »A měla sedm hlav«. Potom vykládá: Sau duchuov sedm, kteříž v tělo zhovadilé uvodí sedm smrtedlných hřiechuov, a kamž se zpravují od těch duchuov, tam jdau. A rohové sau moci, kte- rýmiž hájí se proti Kristu, proti pravdě a proti těm se postavuje, kteříž tu šelmu trescí. Ne aby moc té šelmy byla zlá, ale té moci 25 dobré Pána Boha zle požívá. Protož, když šelma vyšla z moře. jakož praveno jest napřed: »Tuto ť jest maudrost svatých«; nebo potřebie jest znáti, co z Boha jest při té moci, a co není. Nebo tak Kristus ctil tu moc, když Pilátovi byl poddán. Ale zlé požívanie moci slušie tupiti. Rozličnost zajisté hlav šelmy vyznamenává, 30 že lid zhovadilý tento jinau a onenno jinau chce mieti hlavu; a tak sau rozděleni a jed nák jiné, jednák jiné vyvolují auředníky 263а2 a zprávce etc. A žena, totiž kněžstvo, v pokoji, v rozkoši tohoto světa sedieci mlčí a netresce, a protož se z toho obtěžuje hřiech jich, že 35 i kněžstvo zhřešilo. Neb již jedna strana proti druhé toho lidu zhovadilého povstává, vespolek se nenávidí a sobě se protivie; a tak se sami kazí. Jako i člověk, když umříti má a zkažen býti, tehdy se v něm vnitř všecko kazí, žíly se trhají a kosti na ruozno třeštie, tak také v tomto lidu zhovadilém vespolek proti sobě 40 povstávají, hryzau se a kazie etc. Viděl, kterak v křesťanstvu bude dvojí lid zlý: jeden, který se znamená skrz šelmu, druhý skrz ženu. Každý křesťan od Ducha božieho opuštěný a od viery padaje neb skrze ženu neb skrz šelmu znamená se. Skrz šelmu se znamená lid, ješto jest zjevně živ zhovadile, bez studu; jako 45 pyšní, lakomí, lstiví toliko jediné zemské věci chutnajíce a v nich kochánie majíce, jako jísti, píti a spáti. A jestliže jest duch ne- čistý vyšel od nich v některých tělesných hříších, však potom s sedmi horšími zase všel. Druhý lid znamená se skrz ženu. A ti 20 Druhý lid 14 Jan 1, 12 — 26 Zj. 13, 1 — 27 Zj. 13, 18 — 46 Sr. Řím. 8. 5 — 49 Luk. 11, 26
Strana 63
XVII. 63 263b1 50 sau duchovnější, Bohu se srdcem i aumyslem obětujíce; nemilují však Pána Ježíše milováním čistým a nepoškvrněným, ani ho následují. Kterážto žena, ačkoli před lidmi jest ozdobená, ale před Bohem jest mrzká, zřenie duše své prvotnie od Boha odvrá- tivši, a patří k světu a k své cti a chválu svú miluje; ale to vše 55 zakrývá jakýms' pokrytým duchovenstvím. A tento dvojí lid jest spojen a obojí jest u velikém hněvě božím a u velikých hřieších a nepřekážejí sobě, ale pomáhají ve zlosti. A protož sedí. Nebo život prázdný v duchovenství vede, ani sobě ani Bohu anebo bližním jest úži tečná, aniž zajisté úži- 60 tečně se modlí, ani pracuje úžitečně a ustavičně v slovu Páně, a potřebné věci berau od šelmy, živnost totiž a oděv, platy a jiné věci takové. A tato žena ani v duchovních ani v tělesných věcech pracuje, neb se tu posadila a odpočívá, kraluje, panuje a zpolehla. A kdyby kto od tohoto zlého dvojieho života vytržen byl v duchu Vytrženie v duchu 65 jako na paušť, tehdy by spatřili, že taková šelma a žena zle stojie; jako Jan byl v duchu vytržen. Neb ani šelma ani žena znají nad sebau velikýho hněvu Páně. A slovau světští, zjevně živi sauce zle a bez studu, šelma, že sau zhovadilí, hlaupí, svého spasenie neznajíce a vuoli Páně 70 nerozumějíce; ale sau pilni svých řemesl, kupectví a obchoduov, nebo chutnají ty věci, které sau těla a tohoto světa, jako i hovada a šelmy příhodné a líbezné věci sobě milují a varují se nelibých. Ale tito v duchovenství že sedí a sau zahaleči, mnoho se s Písmem obierají, umějí mnoho mluviti z Písma i jiné učiti, mají rozumu 75 s potřebu; protož se skrz ženu znamenají. Tito také světští obecně zle požívají daruov božích jako bohatstvie, síly a všech daruov přirozených, a tak se mají jako šelmy, nebo lakotně užívají těchto věcí k vopilství a přeplnění, takže Pán skrz Izaiáše tauží řka: »Zpuosobili ste to, abych slaužil hříchóm vašim«. A že těch věcí 80 tělesných, kteréž k tělu příležejí, jako šelma zle požívají, i slovau šelma. Duchovní pak i duchovních věcí zle požívají, kteřížto skrz ženu se vyznamenávají; jakožto slova božieho že mnoho slyší, čtau a rozumějí, a života nepolepšují; umějí dobře mnoho mluviti 263b2 85 a z toho se chlubí nad jiné; svátosti velebné oltářnie zle požívají, prospěchu a úžitku duchovnieho velikého a znamenitého nečijí, zpovědí, rad. Písma zle požievají. Tato žena svau zlostí převajšila Přikrytie ženy Sedi žena Zahálí zmilelá usadivši se Selma slovau světští Duchovní skrz ženu znamenají se Duchovní Světští Zlosti většie 79 Podle Iz. 59. 2
XVII. 63 263b1 50 sau duchovnější, Bohu se srdcem i aumyslem obětujíce; nemilují však Pána Ježíše milováním čistým a nepoškvrněným, ani ho následují. Kterážto žena, ačkoli před lidmi jest ozdobená, ale před Bohem jest mrzká, zřenie duše své prvotnie od Boha odvrá- tivši, a patří k světu a k své cti a chválu svú miluje; ale to vše 55 zakrývá jakýms' pokrytým duchovenstvím. A tento dvojí lid jest spojen a obojí jest u velikém hněvě božím a u velikých hřieších a nepřekážejí sobě, ale pomáhají ve zlosti. A protož sedí. Nebo život prázdný v duchovenství vede, ani sobě ani Bohu anebo bližním jest úži tečná, aniž zajisté úži- 60 tečně se modlí, ani pracuje úžitečně a ustavičně v slovu Páně, a potřebné věci berau od šelmy, živnost totiž a oděv, platy a jiné věci takové. A tato žena ani v duchovních ani v tělesných věcech pracuje, neb se tu posadila a odpočívá, kraluje, panuje a zpolehla. A kdyby kto od tohoto zlého dvojieho života vytržen byl v duchu Vytrženie v duchu 65 jako na paušť, tehdy by spatřili, že taková šelma a žena zle stojie; jako Jan byl v duchu vytržen. Neb ani šelma ani žena znají nad sebau velikýho hněvu Páně. A slovau světští, zjevně živi sauce zle a bez studu, šelma, že sau zhovadilí, hlaupí, svého spasenie neznajíce a vuoli Páně 70 nerozumějíce; ale sau pilni svých řemesl, kupectví a obchoduov, nebo chutnají ty věci, které sau těla a tohoto světa, jako i hovada a šelmy příhodné a líbezné věci sobě milují a varují se nelibých. Ale tito v duchovenství že sedí a sau zahaleči, mnoho se s Písmem obierají, umějí mnoho mluviti z Písma i jiné učiti, mají rozumu 75 s potřebu; protož se skrz ženu znamenají. Tito také světští obecně zle požívají daruov božích jako bohatstvie, síly a všech daruov přirozených, a tak se mají jako šelmy, nebo lakotně užívají těchto věcí k vopilství a přeplnění, takže Pán skrz Izaiáše tauží řka: »Zpuosobili ste to, abych slaužil hříchóm vašim«. A že těch věcí 80 tělesných, kteréž k tělu příležejí, jako šelma zle požívají, i slovau šelma. Duchovní pak i duchovních věcí zle požívají, kteřížto skrz ženu se vyznamenávají; jakožto slova božieho že mnoho slyší, čtau a rozumějí, a života nepolepšují; umějí dobře mnoho mluviti 263b2 85 a z toho se chlubí nad jiné; svátosti velebné oltářnie zle požívají, prospěchu a úžitku duchovnieho velikého a znamenitého nečijí, zpovědí, rad. Písma zle požievají. Tato žena svau zlostí převajšila Přikrytie ženy Sedi žena Zahálí zmilelá usadivši se Selma slovau světští Duchovní skrz ženu znamenají se Duchovní Světští Zlosti většie 79 Podle Iz. 59. 2
Strana 64
64 Kapitola Zženilí panují Město nevěstkau nazývá Vocas Jezabel jest šelmu v hřieších. A jako žena čeledněji má se k svému muži v obcování, tak, kteří se oddali Bohu v život duchovní, jsau čeled- nější Pánu Kristu nežli jiní v hodování velebné svátosti, vuole 90 jeho poslauchajíce; a protož slovau chot a žena Kristova. Ale zhovadilí ne tak sau obecní. Tito také v duchovenství mají duo- stojenstvie, jako die apoštol Petr: »Vy ste královské kněžstvo«. A protož slovau žena. Sedí jako upokojená a bezpečná pro některé věci zevnitřnie poctivé, kteréž puosobí. Protož Izaiáš III°. die: 95 »Zženilí panovati budau nad vámi«, ne zmužilí a stateční, kteří by zastavovali hřiechy. A ač tato žena jest okrášlená zevnitř jakýmis' řády, však vnitř jest umrtvená od života obživujícieho. Protož die tam vajše: »Odejmu sílu chleba«. Nebo takovým že- nám moc svátosti velebné nedává se. O té mluví opět Izaiáš 1°. ka. 100 ženě, kterak učiněno jest nevěstkau město věrné, plné saudu etc. Ta ť jest jako vocas dračí, kterýž třetí stranu hvězd táhne s nebe, když, čistý a svatý život sprvu vedauce, v hlubinu hřiechuov upadají a jako žena nevěstka bývají. Ti ť sau ta žena Jezabel, o kteréž v Zjevení II°. andělovi se oznamuje, totiž zprávcóm, 105 kazatelóm, aby nedopúštěli ženě Jezabelce kralovati a svozovati služebníkuov Páně, kteráž smilní, když srdcem svým se od Krista Pána k tomuto světu obracuje. Ale tato žena zdá se šelmě býti velmi věrná chot Pána Krista. Protož níže Jan praví: »Ukáži tobě zatracenie nevěstky veliké« 110 a příčiny toho, že nemá líbezné milosti ku Pánu Kristu jako ne- vělsta k ženichovi, nebo nemiluje Pána Boha z celého srdce. 264a Dobrota boží k nlám věliká Nevděčnost naše A žena byla oblečena v zlatohlav a v šar- lat etc. Toto viděnie jest o našich časech najposlednějších a které věci v nás dějí se a které se puosobí z nás a z srdcí naších (!) po- cházejí a kterak Buoh k nám má se. Najprvé Buoh dává nám dary duchovnie, maudrost, auřady, 5 skutky dobré, vieru, lásku, čtenie své svaté, kazatele, pokánie a milost, srdce skraušené, odpuštěnie hřiechuov a Ducha svatého; a tak jest nás oděl a ozdobil jako nevěstu muži svému. A to die Jan: »Viděl sem ženu oblečenau v zlatohlav«. A potom se pokládá druhé hrozné, totiž nevděčnost naše z těch všech věcí a potupenie 10 Boha a pajcha veliká až do modlářstvie, sstaupenie naše doluov 93 1. Petr 2, 9 — 96 Iz. 3, 12 — 99 Iz. 3, 1 — 100 Iz. 1, 21 — 102 Zj. 12, 4 — 105 Zj. 2, 20 — 110 Zj. 17, 1.
64 Kapitola Zženilí panují Město nevěstkau nazývá Vocas Jezabel jest šelmu v hřieších. A jako žena čeledněji má se k svému muži v obcování, tak, kteří se oddali Bohu v život duchovní, jsau čeled- nější Pánu Kristu nežli jiní v hodování velebné svátosti, vuole 90 jeho poslauchajíce; a protož slovau chot a žena Kristova. Ale zhovadilí ne tak sau obecní. Tito také v duchovenství mají duo- stojenstvie, jako die apoštol Petr: »Vy ste královské kněžstvo«. A protož slovau žena. Sedí jako upokojená a bezpečná pro některé věci zevnitřnie poctivé, kteréž puosobí. Protož Izaiáš III°. die: 95 »Zženilí panovati budau nad vámi«, ne zmužilí a stateční, kteří by zastavovali hřiechy. A ač tato žena jest okrášlená zevnitř jakýmis' řády, však vnitř jest umrtvená od života obživujícieho. Protož die tam vajše: »Odejmu sílu chleba«. Nebo takovým že- nám moc svátosti velebné nedává se. O té mluví opět Izaiáš 1°. ka. 100 ženě, kterak učiněno jest nevěstkau město věrné, plné saudu etc. Ta ť jest jako vocas dračí, kterýž třetí stranu hvězd táhne s nebe, když, čistý a svatý život sprvu vedauce, v hlubinu hřiechuov upadají a jako žena nevěstka bývají. Ti ť sau ta žena Jezabel, o kteréž v Zjevení II°. andělovi se oznamuje, totiž zprávcóm, 105 kazatelóm, aby nedopúštěli ženě Jezabelce kralovati a svozovati služebníkuov Páně, kteráž smilní, když srdcem svým se od Krista Pána k tomuto světu obracuje. Ale tato žena zdá se šelmě býti velmi věrná chot Pána Krista. Protož níže Jan praví: »Ukáži tobě zatracenie nevěstky veliké« 110 a příčiny toho, že nemá líbezné milosti ku Pánu Kristu jako ne- vělsta k ženichovi, nebo nemiluje Pána Boha z celého srdce. 264a Dobrota boží k nlám věliká Nevděčnost naše A žena byla oblečena v zlatohlav a v šar- lat etc. Toto viděnie jest o našich časech najposlednějších a které věci v nás dějí se a které se puosobí z nás a z srdcí naších (!) po- cházejí a kterak Buoh k nám má se. Najprvé Buoh dává nám dary duchovnie, maudrost, auřady, 5 skutky dobré, vieru, lásku, čtenie své svaté, kazatele, pokánie a milost, srdce skraušené, odpuštěnie hřiechuov a Ducha svatého; a tak jest nás oděl a ozdobil jako nevěstu muži svému. A to die Jan: »Viděl sem ženu oblečenau v zlatohlav«. A potom se pokládá druhé hrozné, totiž nevděčnost naše z těch všech věcí a potupenie 10 Boha a pajcha veliká až do modlářstvie, sstaupenie naše doluov 93 1. Petr 2, 9 — 96 Iz. 3, 12 — 99 Iz. 3, 1 — 100 Iz. 1, 21 — 102 Zj. 12, 4 — 105 Zj. 2, 20 — 110 Zj. 17, 1.
Strana 65
XVII. 65 264a2 daleko od Boha; a diví se proroci té zlosti. Ezechiel XVI.: »Byla si nahá a plná ohavností. I šel sem mimo tě a viděl sem čas tvuoj, čas milujících. A dal ť sem na tě plášť (totiž raucho svatebné) 15 k přikrytie hanby tvé a všel sem v smlauvu s tebau (totiž aby mi to pevně držala, což slibuješ). A umyl sem tě (totiž dávaje pláč na hřiechy) a učistil sem krev tvú (totiž shladil sem hřiechy tvé) a oděl sem tě rozličnými barvami (totiž dary duchovními) a obul sem tě v obuv jacinktovau (totiž modré barvy, totiž dal ť 20 sem dobré žádosti), na ruce prsten (totiž vieru) a na hlavu korunu (totiž připravil ť sem odplaty). A oděl sem tě zlatem (totiž při- pravil ť sem slávu), dal ť sem běl a stred (totiž tělo a krev svau) a učinil sem tě v královstvie (totiž mé), a byla s' dokonalé krásy«, totiž všecky věci potřebné k spasení tobě dal sem. A pokládá se 25 hrozná věc o ní: »Měla si doufánie v pěknosti tvé (totiž pajchala si z daruov, totiž smilnila si krásau v milosti porušené). A z raucha tvého nadělala s' sobě modl a smilnila si s nimi«. Tyto ť sau modly, kteréž miluje duše nad Boha. Nedotýká ť Židuov tak v této kapitole, ale více křesťanuov, kterýmž dal 30 najvětšie dobré věci, kteréž očistil od hříchuov, dal plášť lásky a viery. Sv. Jakub die: »Láska přikrajvá množstvie hřiechuov«. »Když sem tě viděl nahau, přioděl sem tě«; neminul sem, ale dal sem kající život a puojčil sem slzí a tak umyl sem tě, ó duše křesťanská, od krve hřiechuov, pro kteréž si zaslaužila zatracenie 35 věčného. »A olejem pomazal sem« vnitřností a učinil sem sobě pomazané mé, aby také činili skutky milosrdné bližním. Když člověk veselau myslí modlí se, milosrdenstvie činí, olej jest tu. »Oblékl sem tě v oděv rozličných barev«. Milovník duší, chtěje hřiešníky k sobě přijíti a spasiti raději nežli zatratiti, když dává 40 olej duši, aby milosrdná byla bližním, dává jie také pokoru, tichost, střiedmost, trpělivost, a ty všecky věci líbí se anděluom božím i Bohu; dává živau vieru, kteráž odievá a ozdobuje; dává lásku, jenž jest zlatý oděv, ješto se líbí zástupu nebeskému. Protož ze všech těchto ctností život setkaný slove raucho rozličnobarevné. 45 A dává také Ducha maudrosti, Ducha rady, Ducha milovánie, Ducha bázně; hle, sukně z rozličných barev! Dává také na ruce okrasy, totiž když puojčí někomu Ducha maudrosti k obecnému Okrasy rukau dobrému, aby činil skutky pro obecné dobré — to ť sau okrasy rukau. Když kto úžitečně káže pravdu, sau okrasy hrdla; když Hrozná věc pro nevděčnost Křesťané Olej veselů mysl znamená Oděv krásný Olej Pokora Duch múdrosti Láska Darové božie se vypravují nám Hrdla 12 Podle Ezech. 16, 7 až 17 — 31 Jakub 5, 20 Jakoubek, Výklad. 52
XVII. 65 264a2 daleko od Boha; a diví se proroci té zlosti. Ezechiel XVI.: »Byla si nahá a plná ohavností. I šel sem mimo tě a viděl sem čas tvuoj, čas milujících. A dal ť sem na tě plášť (totiž raucho svatebné) 15 k přikrytie hanby tvé a všel sem v smlauvu s tebau (totiž aby mi to pevně držala, což slibuješ). A umyl sem tě (totiž dávaje pláč na hřiechy) a učistil sem krev tvú (totiž shladil sem hřiechy tvé) a oděl sem tě rozličnými barvami (totiž dary duchovními) a obul sem tě v obuv jacinktovau (totiž modré barvy, totiž dal ť 20 sem dobré žádosti), na ruce prsten (totiž vieru) a na hlavu korunu (totiž připravil ť sem odplaty). A oděl sem tě zlatem (totiž při- pravil ť sem slávu), dal ť sem běl a stred (totiž tělo a krev svau) a učinil sem tě v královstvie (totiž mé), a byla s' dokonalé krásy«, totiž všecky věci potřebné k spasení tobě dal sem. A pokládá se 25 hrozná věc o ní: »Měla si doufánie v pěknosti tvé (totiž pajchala si z daruov, totiž smilnila si krásau v milosti porušené). A z raucha tvého nadělala s' sobě modl a smilnila si s nimi«. Tyto ť sau modly, kteréž miluje duše nad Boha. Nedotýká ť Židuov tak v této kapitole, ale více křesťanuov, kterýmž dal 30 najvětšie dobré věci, kteréž očistil od hříchuov, dal plášť lásky a viery. Sv. Jakub die: »Láska přikrajvá množstvie hřiechuov«. »Když sem tě viděl nahau, přioděl sem tě«; neminul sem, ale dal sem kající život a puojčil sem slzí a tak umyl sem tě, ó duše křesťanská, od krve hřiechuov, pro kteréž si zaslaužila zatracenie 35 věčného. »A olejem pomazal sem« vnitřností a učinil sem sobě pomazané mé, aby také činili skutky milosrdné bližním. Když člověk veselau myslí modlí se, milosrdenstvie činí, olej jest tu. »Oblékl sem tě v oděv rozličných barev«. Milovník duší, chtěje hřiešníky k sobě přijíti a spasiti raději nežli zatratiti, když dává 40 olej duši, aby milosrdná byla bližním, dává jie také pokoru, tichost, střiedmost, trpělivost, a ty všecky věci líbí se anděluom božím i Bohu; dává živau vieru, kteráž odievá a ozdobuje; dává lásku, jenž jest zlatý oděv, ješto se líbí zástupu nebeskému. Protož ze všech těchto ctností život setkaný slove raucho rozličnobarevné. 45 A dává také Ducha maudrosti, Ducha rady, Ducha milovánie, Ducha bázně; hle, sukně z rozličných barev! Dává také na ruce okrasy, totiž když puojčí někomu Ducha maudrosti k obecnému Okrasy rukau dobrému, aby činil skutky pro obecné dobré — to ť sau okrasy rukau. Když kto úžitečně káže pravdu, sau okrasy hrdla; když Hrozná věc pro nevděčnost Křesťané Olej veselů mysl znamená Oděv krásný Olej Pokora Duch múdrosti Láska Darové božie se vypravují nám Hrdla 12 Podle Ezech. 16, 7 až 17 — 31 Jakub 5, 20 Jakoubek, Výklad. 52
Strana 66
66 Kapitola Prsten Koruna Veliké dary dal křestanóm Tělo a krev Studnice slova božíého Cizoložnice pyšná Praha Česká země se také kto poddává Bohu i lidem v slušných věcech a poctivých, 50 sau ozdoby hrdla. Halže neb točenice zlatá jest příkladný dobrý život, kterýž vidauce jiní, velebí Boha Otce. »Dal sem prsten«, totiž velikau vieru, »a náušky« dal sem zlaté, když dává slyšení, rozum k víře živé. V Zjevení II°.: »Kto má uši k slyšení, slyš!« Když člověk poslauchá slova božieho, učí se, kterak má přijíti 55 k rozumu viery, aby ostřiehal slova božieho, aby ostřiehal svě- domie čistého, aby slova božie byla vážná a krátká, aby skut- kové byli rozšafní, to ť jest prsten, totiž opatrné slovo a krátké. »A korunu«, totiž duostojenstvie to, aby byla chotí Kristovau, dcerau boží a dědičkau královstvie nebeského. Ó, veliké ť sau toto věci, za kteréž se máme modliti, aby nám dal tyto věci! Toho ť jest neučinil jiným národuom, dávaje pokoru, maudrost, tichost, poctivost, auřady, duostojenstvie, vieru, Ducha svatého, jako jest dal dušem křesťanským, pro kteréžto dobré věci veliké samého Boha chválé andělé a tu nevěstu ctí pro Krista 65 více nade všecky věci. Dal tělo své a krev, aby rostla v životě, v maudrosti, ve čtení, v apoštolských rozumích, aby do velikého královstvie přišla. Těch věcí jiným nedal národuom. Dává stud- nici slova svatého svého, epištoly apoštolské, knihy prorocké. Dává hojné vnitřnie dary, rozum a uměnie a Ducha rady. Co 70 potom, než jediné že velmi divné sau tyto věci anděluom a svatým? Protož die Jan: »Viděl sem ženu, oblečenau v zlatohlav« etc. Vypravuje dále hroznau věc zlau, že tato žena ozdobená v těchto všech věcech zpajchala, Boha potupila, jiné milovala. Jako cizoložnice, které má dobré věci mužovy, na cizoložníky 75 nakládá, tak křesťané, přijavše dary, maudrost, život, rozum, náboženstvie, čistotu, najzbožilejší svátost velebnú, obrátili se k milovníkóm svým jiným. Těžký ť jest to pád, těžká ohavnost! Ezechiel jmenuje kamenie a duostoljenstvie na Luciferovi, kte- rýžto spadl. Tak tato nevěsta ozdobená, krásná, slovautná, vaj-80 tečná před anděly zpajchala. Takéž Praha, kteráž měla dary, též učinila. Tak udělala česká země, kterážto nad jiné národy měla nebeské věci dobré náramně, Boha zavrhla a ke zlým věcem obrátila dobrodínie jeho. Kteřížto měli uměnie, náboženstvie, zpajchali, marnau chválu počali, a jako by od sebe ty věci měli, 85 Bohu piesničky a chvály z toho neučinili, v nich chvály své hledali, v nich se kochali nevážně, k světu obrátili srdce a milovánie — — 60 264b1 264b2 Halže Prsten Náušky 54 Zj. 2, 7, 11, 17 a 29 — 79 Ezech. 28, 13 nn.
66 Kapitola Prsten Koruna Veliké dary dal křestanóm Tělo a krev Studnice slova božíého Cizoložnice pyšná Praha Česká země se také kto poddává Bohu i lidem v slušných věcech a poctivých, 50 sau ozdoby hrdla. Halže neb točenice zlatá jest příkladný dobrý život, kterýž vidauce jiní, velebí Boha Otce. »Dal sem prsten«, totiž velikau vieru, »a náušky« dal sem zlaté, když dává slyšení, rozum k víře živé. V Zjevení II°.: »Kto má uši k slyšení, slyš!« Když člověk poslauchá slova božieho, učí se, kterak má přijíti 55 k rozumu viery, aby ostřiehal slova božieho, aby ostřiehal svě- domie čistého, aby slova božie byla vážná a krátká, aby skut- kové byli rozšafní, to ť jest prsten, totiž opatrné slovo a krátké. »A korunu«, totiž duostojenstvie to, aby byla chotí Kristovau, dcerau boží a dědičkau královstvie nebeského. Ó, veliké ť sau toto věci, za kteréž se máme modliti, aby nám dal tyto věci! Toho ť jest neučinil jiným národuom, dávaje pokoru, maudrost, tichost, poctivost, auřady, duostojenstvie, vieru, Ducha svatého, jako jest dal dušem křesťanským, pro kteréžto dobré věci veliké samého Boha chválé andělé a tu nevěstu ctí pro Krista 65 více nade všecky věci. Dal tělo své a krev, aby rostla v životě, v maudrosti, ve čtení, v apoštolských rozumích, aby do velikého královstvie přišla. Těch věcí jiným nedal národuom. Dává stud- nici slova svatého svého, epištoly apoštolské, knihy prorocké. Dává hojné vnitřnie dary, rozum a uměnie a Ducha rady. Co 70 potom, než jediné že velmi divné sau tyto věci anděluom a svatým? Protož die Jan: »Viděl sem ženu, oblečenau v zlatohlav« etc. Vypravuje dále hroznau věc zlau, že tato žena ozdobená v těchto všech věcech zpajchala, Boha potupila, jiné milovala. Jako cizoložnice, které má dobré věci mužovy, na cizoložníky 75 nakládá, tak křesťané, přijavše dary, maudrost, život, rozum, náboženstvie, čistotu, najzbožilejší svátost velebnú, obrátili se k milovníkóm svým jiným. Těžký ť jest to pád, těžká ohavnost! Ezechiel jmenuje kamenie a duostoljenstvie na Luciferovi, kte- rýžto spadl. Tak tato nevěsta ozdobená, krásná, slovautná, vaj-80 tečná před anděly zpajchala. Takéž Praha, kteráž měla dary, též učinila. Tak udělala česká země, kterážto nad jiné národy měla nebeské věci dobré náramně, Boha zavrhla a ke zlým věcem obrátila dobrodínie jeho. Kteřížto měli uměnie, náboženstvie, zpajchali, marnau chválu počali, a jako by od sebe ty věci měli, 85 Bohu piesničky a chvály z toho neučinili, v nich chvály své hledali, v nich se kochali nevážně, k světu obrátili srdce a milovánie — — 60 264b1 264b2 Halže Prsten Náušky 54 Zj. 2, 7, 11, 17 a 29 — 79 Ezech. 28, 13 nn.
Strana 67
XVII. 67 k Bohu uhaslo pro milost porušenau, kterážto jako mol zarodila se tajně a obrátila zlatohlav a šarlat, totiž zlatý oděv, v modlář- 90 stvie. Origenes: »Zlaté věci dobré a raucho sau rozumové Ducha svatého v Písmě«, kteréž obracujeme k modlám. Když převracujeme rozumy k bludóm, když náboženstvie v pokrytstvie, když čistotu v převrácenú milost, když dobrého Ducha božieho majíce opauštíme a ducha bludného a kacieřského přijímáme, když pokoru v pajchu 95 a chudobu v lakomstvie obracieme, tehdy zlatohlav a šarlat dáváme modlám mužského pohlavie, totiž marnostem a duchuom dábelským, duchóm bludným. Ó, mnozí ť sau měli dobrý život a čistotu, a duchové přijdau pyšní a duše připauští je k sobě a místo dává jim. Někto vieru 100 měl, a duch nevěry přišel a má místo. Někto měl milovánie božie, a duch přišel porušené milosti, a duše nedbalá tajně svolí a dává v sobě místo. A ti ť sú duchové mužského pohlavie. A někdy zevnitřní život jest pěkný, ozdobný, složený, a duše již pyšná, bludná nebo smilná a cizoložná; a ta potom jiné duše zklamává 265a1 105 pod oděvem krásným zlatým a šarlatným zlatohlavovým. l Orig nes. Zlaté věci Sarlat modlám dáváme Duchové zli klamají nás Protož die: »Viděl jsem ženu šarlatnau a v zlatohlav oblečenau«, totiž v mnohých zuostává uměnie zevnitřnie a život spuosobný velmi, a vnitř padli od ženicha, od viery pravé. A ti ť sau žena ta, kteráž potom poráží mnohé. Kto má viece daruov, viece se boj 5 pádu. Žádný se nepochlaubaj náboženstvím a uměním a maud- rostí a čistotau. Pohleď na tuto, kteráž ve všech těch věcech padla od viery a poslauchala duchuov bludných a zpajchala! Šatan měl dary tyto všecky svrchu pravené, a že jest pajchu k sobě připustil, větší pád učinil. Tak ať se bojí všickni; kteříž viece 10 mají daruov, ať se viece lekají a viece ať sau pokorní, jako mudřec die: »Čím větší si, pokoř se ve všech věcech«. A Kristus: »Když učiníte všecky věci, rcete: Služebníci neúžiteční jsme«. Protož nižádný sobě neúfaj, žádný se nechlub v dařích, ale boj se a pajchy se varuj, duchuov, kteříž přicházejí v náboženství a v pokoře, 15 zkus, ať by tě neoblaupili, a padl by tieže nežli jiní národové. Čím viece dobrých věcí lid tento přijal od Pána, tiem viece s mod- lami a duchy zlostnými smilní. Protož lid padá a viece také trestán bude. Takéž žák a kněz, ktož by měl dary, buď opatrný, aby ho šatanáš nezchytil a hlaube aby nepadl. Kteří sau viece přijímali Viece se báti bohatší v dařích Pajcha všecko dobré boří Kněz Přijímajíce tělo a krev 11 Eccli 3, 20 — Luk. 17, 10 52*
XVII. 67 k Bohu uhaslo pro milost porušenau, kterážto jako mol zarodila se tajně a obrátila zlatohlav a šarlat, totiž zlatý oděv, v modlář- 90 stvie. Origenes: »Zlaté věci dobré a raucho sau rozumové Ducha svatého v Písmě«, kteréž obracujeme k modlám. Když převracujeme rozumy k bludóm, když náboženstvie v pokrytstvie, když čistotu v převrácenú milost, když dobrého Ducha božieho majíce opauštíme a ducha bludného a kacieřského přijímáme, když pokoru v pajchu 95 a chudobu v lakomstvie obracieme, tehdy zlatohlav a šarlat dáváme modlám mužského pohlavie, totiž marnostem a duchuom dábelským, duchóm bludným. Ó, mnozí ť sau měli dobrý život a čistotu, a duchové přijdau pyšní a duše připauští je k sobě a místo dává jim. Někto vieru 100 měl, a duch nevěry přišel a má místo. Někto měl milovánie božie, a duch přišel porušené milosti, a duše nedbalá tajně svolí a dává v sobě místo. A ti ť sú duchové mužského pohlavie. A někdy zevnitřní život jest pěkný, ozdobný, složený, a duše již pyšná, bludná nebo smilná a cizoložná; a ta potom jiné duše zklamává 265a1 105 pod oděvem krásným zlatým a šarlatným zlatohlavovým. l Orig nes. Zlaté věci Sarlat modlám dáváme Duchové zli klamají nás Protož die: »Viděl jsem ženu šarlatnau a v zlatohlav oblečenau«, totiž v mnohých zuostává uměnie zevnitřnie a život spuosobný velmi, a vnitř padli od ženicha, od viery pravé. A ti ť sau žena ta, kteráž potom poráží mnohé. Kto má viece daruov, viece se boj 5 pádu. Žádný se nepochlaubaj náboženstvím a uměním a maud- rostí a čistotau. Pohleď na tuto, kteráž ve všech těch věcech padla od viery a poslauchala duchuov bludných a zpajchala! Šatan měl dary tyto všecky svrchu pravené, a že jest pajchu k sobě připustil, větší pád učinil. Tak ať se bojí všickni; kteříž viece 10 mají daruov, ať se viece lekají a viece ať sau pokorní, jako mudřec die: »Čím větší si, pokoř se ve všech věcech«. A Kristus: »Když učiníte všecky věci, rcete: Služebníci neúžiteční jsme«. Protož nižádný sobě neúfaj, žádný se nechlub v dařích, ale boj se a pajchy se varuj, duchuov, kteříž přicházejí v náboženství a v pokoře, 15 zkus, ať by tě neoblaupili, a padl by tieže nežli jiní národové. Čím viece dobrých věcí lid tento přijal od Pána, tiem viece s mod- lami a duchy zlostnými smilní. Protož lid padá a viece také trestán bude. Takéž žák a kněz, ktož by měl dary, buď opatrný, aby ho šatanáš nezchytil a hlaube aby nepadl. Kteří sau viece přijímali Viece se báti bohatší v dařích Pajcha všecko dobré boří Kněz Přijímajíce tělo a krev 11 Eccli 3, 20 — Luk. 17, 10 52*
Strana 68
68 Kapitola Vnitř porušenie O zlých kněžích co držiš? Darové bez lásky Nepotupuj Oděv zlatohlavový Jidáš kněz byl těla a krve Kristovy, viece se upevniti mají u vieře, viece se mají 20 ponižovati a v bázni státi; a jestliže někteří padají, jiní nechť sau opatrnější, a proto ať neopauštějí dobrého života začatého. Ovce neopauštěj vlny své pro vlka etc. A die: »Viděl sem ženu v zlatohlavě«. Znamená se, že často- krát na člověku bývá zevnitřnie život dobrý a maudrost často trvá 25 265a" i viera, ale mrtvá; častokrát Duch rady, a častokrát stojí v auřadu ta osoba, a již vnitřnie věci všecky mrtvé sú a vše, co je vnitř, sau ohavnost opuštěnie. A z toho jest zřejmo, že osoba, kteráž porušena jest vnitř, ještě muož mieti auřad a zpravovánie duchovnie kněžstvie a muož křtíti, těla a krve Páně posvěcovati. Oděv zlatý na něm 30 jest, maudrost uměnie a rada, ale vnitř pajcha jest; avšak nechává častokrát Pán takovým daruov velikých a auřaduov, že mnoho dobrého budau činiti v lidu. A někteří chtějí jimi pohrdati v slau- žení mše svaté, v posvěcování; ne dobře činí v tom. Protož die apoštol: »Rozdielné milosti sau: onomu dá uměnie a maudrost 35 a radu, avšak jeden Pán jest. Jako v těle rozliční audové a auřadové sau, tak mají býti v cierkvi v tomto uměnie, v onomno viera, v jiném maudrost, v onom rada«. Ti darové mohau býti bez lásky v člověku jako oděv zlatohlavový, aby člověk jimi jiným prospie- val; a člověk takových nepotupuj obreptávaje. Žádný nepochybuj 40 vo auřadech jich a služebnosti, neřiekaj, že neposvěcuje, nekřtí. Protož dopoviedá apoštol: »Vyššie cestu ukáži vám«. Jako by řekl: »Tito darové mohau býti bez lásky a mnozí budau mieti dary ty, jako pokojnaj život svatý a příkladný«. Protož mluví dále: »Bych na oheň vydal tělo a almužny činil« etc. Jako by řekl: 45 »Tyto věci bývají dobré v lidech, náboženstvie a maudrost a těla trápenie, jako zlatohlavový oděv; ale k spasení jim neprospievají, ačkoli mnohých duše mohau k spasení přivésti«. Bude-li kto chtieti hledati v posvěcování čistého svědomie 265b1 kněze, o každém bude pochybovati. Nebo i Jidáš také aučastnost 50 měl těla Kristova. A pověděno jest všem: »To čiňte«, totiž po- svěcujte a posluhujte rozdávajíce. A také apoštolem byl Jidáš. Žádný neřiekaj, by právě neměl v společnosti aučastenstvie s jinými a že by auřadu takového mieti nemohl a moci ve křtu a v posvěcování. Přistup směle, maje vieru velikau, nechaje roz-55 suzování všetečných, jest-li ten dobrého svědomie či nenie. Mluví 33 Sr. Vavřince z Březové, str. 459, čl. 41 — 35 Podle 1. Kor. 12, 4 až 12 — 42 1. Kor. 12, 31 — 45 1. Kor. 13, 3 — 51 Luk. 22, 19
68 Kapitola Vnitř porušenie O zlých kněžích co držiš? Darové bez lásky Nepotupuj Oděv zlatohlavový Jidáš kněz byl těla a krve Kristovy, viece se upevniti mají u vieře, viece se mají 20 ponižovati a v bázni státi; a jestliže někteří padají, jiní nechť sau opatrnější, a proto ať neopauštějí dobrého života začatého. Ovce neopauštěj vlny své pro vlka etc. A die: »Viděl sem ženu v zlatohlavě«. Znamená se, že často- krát na člověku bývá zevnitřnie život dobrý a maudrost často trvá 25 265a" i viera, ale mrtvá; častokrát Duch rady, a častokrát stojí v auřadu ta osoba, a již vnitřnie věci všecky mrtvé sú a vše, co je vnitř, sau ohavnost opuštěnie. A z toho jest zřejmo, že osoba, kteráž porušena jest vnitř, ještě muož mieti auřad a zpravovánie duchovnie kněžstvie a muož křtíti, těla a krve Páně posvěcovati. Oděv zlatý na něm 30 jest, maudrost uměnie a rada, ale vnitř pajcha jest; avšak nechává častokrát Pán takovým daruov velikých a auřaduov, že mnoho dobrého budau činiti v lidu. A někteří chtějí jimi pohrdati v slau- žení mše svaté, v posvěcování; ne dobře činí v tom. Protož die apoštol: »Rozdielné milosti sau: onomu dá uměnie a maudrost 35 a radu, avšak jeden Pán jest. Jako v těle rozliční audové a auřadové sau, tak mají býti v cierkvi v tomto uměnie, v onomno viera, v jiném maudrost, v onom rada«. Ti darové mohau býti bez lásky v člověku jako oděv zlatohlavový, aby člověk jimi jiným prospie- val; a člověk takových nepotupuj obreptávaje. Žádný nepochybuj 40 vo auřadech jich a služebnosti, neřiekaj, že neposvěcuje, nekřtí. Protož dopoviedá apoštol: »Vyššie cestu ukáži vám«. Jako by řekl: »Tito darové mohau býti bez lásky a mnozí budau mieti dary ty, jako pokojnaj život svatý a příkladný«. Protož mluví dále: »Bych na oheň vydal tělo a almužny činil« etc. Jako by řekl: 45 »Tyto věci bývají dobré v lidech, náboženstvie a maudrost a těla trápenie, jako zlatohlavový oděv; ale k spasení jim neprospievají, ačkoli mnohých duše mohau k spasení přivésti«. Bude-li kto chtieti hledati v posvěcování čistého svědomie 265b1 kněze, o každém bude pochybovati. Nebo i Jidáš také aučastnost 50 měl těla Kristova. A pověděno jest všem: »To čiňte«, totiž po- svěcujte a posluhujte rozdávajíce. A také apoštolem byl Jidáš. Žádný neřiekaj, by právě neměl v společnosti aučastenstvie s jinými a že by auřadu takového mieti nemohl a moci ve křtu a v posvěcování. Přistup směle, maje vieru velikau, nechaje roz-55 suzování všetečných, jest-li ten dobrého svědomie či nenie. Mluví 33 Sr. Vavřince z Březové, str. 459, čl. 41 — 35 Podle 1. Kor. 12, 4 až 12 — 42 1. Kor. 12, 31 — 45 1. Kor. 13, 3 — 51 Luk. 22, 19
Strana 69
XVII. 69 Pán skrz Jeremiáše XXXIII°. cap.: »Nezhyne z Davida muž, jenž by seděl na stolici domu izrahelského, a z kněží i z jáhnuov nezhyne muž od tváři mé, ješto by obětoval oběti Pánu« etc., 60 totiž Pán vždycky bude mieti své věrné na stolicech a na těch auřadích. A to sem učinil a utvrdil, aby se tak dálo. A tak také tyto věci dobré o dobrých i zlých. Dobří dobře užívají k spasení, ale zlí zle, totiž sami z své strany, a mnohým mohau prospěti skrz dary boží. Kaifáš měl dary od Boha a prospěl 65 jiným. A někteří řeknau: »Ve jménu tvém, Pane, ďábly sme vy- mietali« etc. Odpoví jim: »Neznám ť vás«, totiž dary mé měli ste, sobě ste jimi neprospievali, k marné chvále ste je obracovali. Protož neznám vás. Ale jestliže který kněz vypadne z viery živé, posvěcovánie potracuje, také moc posvěcovánie. Ktož také ztratí 70 vieru živau v přijímaní velebné svátosti, nemá moci v přijímaní a v aučastnosti. Nebo auřadové boží sau v těch slušně a hodně, kteříž mají vieru živú; v jiných také, kteříž mají mrtvau, muož býti auřad, avšak veliké moci jest ta viera také mrtvá. Protož viděl Jan tuto lid, kterýž měl od Boha veliké dary 265b2 75 a v těch pajchal a potratil i jméno před Bohem a svatými jeho, a není již nevěsta božie, ale cizoložnice. Viděl kněžstvo a duchovní Jméno potracené stav, kteřížto dary přijavše, zle jich požívali. Viděl stav panenský, prvé náramně obdařený, a již skrze duchy zlé oblaupený, a tak že jest v hněvě božím a že sau potratili jméno nevěsty boží, ale 80 před oblíčejem božím sau cizoložnice hanebná, ačkoli se dobří před lidmi zdadí býti. Z viery vypad-li Vicra mrtvá mocná Dobří Zlí Kaifáš by Skrz zlatohlav co se znamená? To, že mnozí k skonání světa sau mnohými dary obdařeni. Nebo jeden zvláštní dar, jímžto mnozí obdařeni bývají, jest duchovní zlatohlav. Neb tyto věci nemají tělesně rozuměny býti, jako ani šelma vedlé litery s sedmi 5 hlavami nenalézá se. Skrze zlatohlav vyznamenává se duostojenstvie královské; nebo mnohým k skonání světa Pán dává královské duostojenstvie, kteréž jest veliký oděv. O němž I. Petri II°.: »Vy ste rod vyvolený, královské kněžstvo« etc. Protož lid křes- ťanský v tom duostojenství se shledává, jimž se dává to zvelebenie, 10 že sau nad jiné vyvoleni, a sau královské kněžstvo duchovnie, »lid dobytie«, totiž z hřiechu, z služebnosti ďábelské, v předivné Královské duostojenstvíe Zlatohlav co znamená 57 Jer. 33, 17 a 18 — 65 Podle Mat. 7, 22 a 23. 4 Sr. Zj. 13, 1 — 8 1. Petr 2, 9
XVII. 69 Pán skrz Jeremiáše XXXIII°. cap.: »Nezhyne z Davida muž, jenž by seděl na stolici domu izrahelského, a z kněží i z jáhnuov nezhyne muž od tváři mé, ješto by obětoval oběti Pánu« etc., 60 totiž Pán vždycky bude mieti své věrné na stolicech a na těch auřadích. A to sem učinil a utvrdil, aby se tak dálo. A tak také tyto věci dobré o dobrých i zlých. Dobří dobře užívají k spasení, ale zlí zle, totiž sami z své strany, a mnohým mohau prospěti skrz dary boží. Kaifáš měl dary od Boha a prospěl 65 jiným. A někteří řeknau: »Ve jménu tvém, Pane, ďábly sme vy- mietali« etc. Odpoví jim: »Neznám ť vás«, totiž dary mé měli ste, sobě ste jimi neprospievali, k marné chvále ste je obracovali. Protož neznám vás. Ale jestliže který kněz vypadne z viery živé, posvěcovánie potracuje, také moc posvěcovánie. Ktož také ztratí 70 vieru živau v přijímaní velebné svátosti, nemá moci v přijímaní a v aučastnosti. Nebo auřadové boží sau v těch slušně a hodně, kteříž mají vieru živú; v jiných také, kteříž mají mrtvau, muož býti auřad, avšak veliké moci jest ta viera také mrtvá. Protož viděl Jan tuto lid, kterýž měl od Boha veliké dary 265b2 75 a v těch pajchal a potratil i jméno před Bohem a svatými jeho, a není již nevěsta božie, ale cizoložnice. Viděl kněžstvo a duchovní Jméno potracené stav, kteřížto dary přijavše, zle jich požívali. Viděl stav panenský, prvé náramně obdařený, a již skrze duchy zlé oblaupený, a tak že jest v hněvě božím a že sau potratili jméno nevěsty boží, ale 80 před oblíčejem božím sau cizoložnice hanebná, ačkoli se dobří před lidmi zdadí býti. Z viery vypad-li Vicra mrtvá mocná Dobří Zlí Kaifáš by Skrz zlatohlav co se znamená? To, že mnozí k skonání světa sau mnohými dary obdařeni. Nebo jeden zvláštní dar, jímžto mnozí obdařeni bývají, jest duchovní zlatohlav. Neb tyto věci nemají tělesně rozuměny býti, jako ani šelma vedlé litery s sedmi 5 hlavami nenalézá se. Skrze zlatohlav vyznamenává se duostojenstvie královské; nebo mnohým k skonání světa Pán dává královské duostojenstvie, kteréž jest veliký oděv. O němž I. Petri II°.: »Vy ste rod vyvolený, královské kněžstvo« etc. Protož lid křes- ťanský v tom duostojenství se shledává, jimž se dává to zvelebenie, 10 že sau nad jiné vyvoleni, a sau královské kněžstvo duchovnie, »lid dobytie«, totiž z hřiechu, z služebnosti ďábelské, v předivné Královské duostojenstvíe Zlatohlav co znamená 57 Jer. 33, 17 a 18 — 65 Podle Mat. 7, 22 a 23. 4 Sr. Zj. 13, 1 — 8 1. Petr 2, 9
Strana 70
70 Kapitola Kněžstvo obecné V kněžstvie nejdi všetečně Světské duostojenstvie Dvoje duostojenstvie Obecné světlo Pána Ježíše Krista, a tak odievá je jako zlatohlavem, aby byli jako chot Kristova, kteréžto duostojenstvie i andělé v poctivosti mají. Tak i v Zjevení I°. dotýká královského kněž- stvie, toho duchovnieho zlatohlavu, a die: »A učinil nás králov-15 stvie a kněžie Bohu našemu« etc. Ezechiel XVI. die: »Že sem tě oblekl v raucho a obul sem tě v obuv«, tak, aby takoví byli zvláštní duom boží, jakož se pokládá v Přísloví IX.: »Maudrost postavila sobě duom« etc. Die tuto: »Kněžie učinil nás«, abychom jemu život dobrý, rozum, pamět, ll vuoli a modlitbu a žádosti 20 266a" svaté obětovali. Protož tento zlatohlav Pán dává, totiž tyto dary, ačkoli zlost veliká panuje. Tak v Přísloví XXXI.: »Ženu silnau kto najde« etc. A níže: »Z rozličných barev učinila sobě oděv, kment a zlatohlav oděv jejie«. To ť jest královské duchovenstvie a kněžstvie. K kterémužto kněžství podlé svědectvie svatého 25 Pavla žádný táhnauti se nemá, nejsa povolán, leč bude jako Aron. K Židuom V°.: »Jakož i Kristus ne sám se zvelebil, aby biskupem byl«. Jiné pak jest duostojenstvie královské světské, také od Pána Boha puojčené, jemuž poddáni býti máme, jako i Kristus ráčil 30 poddán býti a řekl kněžstvu: »Plaťte, co je ciesařova, ciesaři« etc. A že kněžie boží tak sau rauchem takovým odieni, pokládá se v Exodu XXVIII.: »Připoj k sobě Arona, bratra tvého, i syny jeho. A uděláš jim raucho svaté k slávě a k okrase« etc. A níže die: »Plášť a racional vezmau na se a naberau zlata a modrého 35 postavce a zlatohlavu a postavce brunátného podvakrát smáče- ného a kmentu« etc. Ale znamenati máme, že jest dvoje královské duostojenstvie a kněžské, od Krista pocházejície. Jedno obecné všem křesťanuom, kteréž se dává, když se celým srdcem ku Pánu Bohu obracují 40 a přikázanie Páně plnie; neb takoví všecky dary od Boha vzaté ke cti boží obracují a jemu obětují, buďto výmluvnost, buďto maudrost, srdce také k milování božiemu obětujíce, trpělivost, po- koru etc., statek také tělesný, náboženstvie, kteréž mají, ducha skraušenie. A to ť jest dánie, kteréž má býti dáno ciesaři, v žád-45 ném daru chvály své vlastnie, ale chvály Pána Boha hledati. A protož při narození Kristovu andělé hlásali: »Sláva na výsostech 15 Zj. 1, 6 — 16 Ezech. 16, 10 — 18 Přísl. 9, 1 — 19 Zj. 1, 6 — 22 Přísl. 31, 10 — 23 Přísl. 31, 22 — 26 Žid. 5, 4 — 27 Žid. 5, 5 — 31 Mat. 22, 21; Marek 12, 17; Luk. 20, 25—33 2. M. 28, 1 a 2 — 35 2. M. 28, 31 nn. — 47 Luk. 2, 14
70 Kapitola Kněžstvo obecné V kněžstvie nejdi všetečně Světské duostojenstvie Dvoje duostojenstvie Obecné světlo Pána Ježíše Krista, a tak odievá je jako zlatohlavem, aby byli jako chot Kristova, kteréžto duostojenstvie i andělé v poctivosti mají. Tak i v Zjevení I°. dotýká královského kněž- stvie, toho duchovnieho zlatohlavu, a die: »A učinil nás králov-15 stvie a kněžie Bohu našemu« etc. Ezechiel XVI. die: »Že sem tě oblekl v raucho a obul sem tě v obuv«, tak, aby takoví byli zvláštní duom boží, jakož se pokládá v Přísloví IX.: »Maudrost postavila sobě duom« etc. Die tuto: »Kněžie učinil nás«, abychom jemu život dobrý, rozum, pamět, ll vuoli a modlitbu a žádosti 20 266a" svaté obětovali. Protož tento zlatohlav Pán dává, totiž tyto dary, ačkoli zlost veliká panuje. Tak v Přísloví XXXI.: »Ženu silnau kto najde« etc. A níže: »Z rozličných barev učinila sobě oděv, kment a zlatohlav oděv jejie«. To ť jest královské duchovenstvie a kněžstvie. K kterémužto kněžství podlé svědectvie svatého 25 Pavla žádný táhnauti se nemá, nejsa povolán, leč bude jako Aron. K Židuom V°.: »Jakož i Kristus ne sám se zvelebil, aby biskupem byl«. Jiné pak jest duostojenstvie královské světské, také od Pána Boha puojčené, jemuž poddáni býti máme, jako i Kristus ráčil 30 poddán býti a řekl kněžstvu: »Plaťte, co je ciesařova, ciesaři« etc. A že kněžie boží tak sau rauchem takovým odieni, pokládá se v Exodu XXVIII.: »Připoj k sobě Arona, bratra tvého, i syny jeho. A uděláš jim raucho svaté k slávě a k okrase« etc. A níže die: »Plášť a racional vezmau na se a naberau zlata a modrého 35 postavce a zlatohlavu a postavce brunátného podvakrát smáče- ného a kmentu« etc. Ale znamenati máme, že jest dvoje královské duostojenstvie a kněžské, od Krista pocházejície. Jedno obecné všem křesťanuom, kteréž se dává, když se celým srdcem ku Pánu Bohu obracují 40 a přikázanie Páně plnie; neb takoví všecky dary od Boha vzaté ke cti boží obracují a jemu obětují, buďto výmluvnost, buďto maudrost, srdce také k milování božiemu obětujíce, trpělivost, po- koru etc., statek také tělesný, náboženstvie, kteréž mají, ducha skraušenie. A to ť jest dánie, kteréž má býti dáno ciesaři, v žád-45 ném daru chvály své vlastnie, ale chvály Pána Boha hledati. A protož při narození Kristovu andělé hlásali: »Sláva na výsostech 15 Zj. 1, 6 — 16 Ezech. 16, 10 — 18 Přísl. 9, 1 — 19 Zj. 1, 6 — 22 Přísl. 31, 10 — 23 Přísl. 31, 22 — 26 Žid. 5, 4 — 27 Žid. 5, 5 — 31 Mat. 22, 21; Marek 12, 17; Luk. 20, 25—33 2. M. 28, 1 a 2 — 35 2. M. 28, 31 nn. — 47 Luk. 2, 14
Strana 71
XVII. 71 266a2 Bohu« etc. A to kněžstvie jest duostojenstvie velikého před Bohem a jest oblečenu býti v zlatohlav. Což jest viděl Jan, že 50 veliké dary berauce, královské to duostojenstvie a to kněžstvie, avšak ještě padati budau těžce, jako anděl s nebe. A protož i nynic Obdatent padají jest viděti, že ti, kteříž veliké dary od Pána přijímali, těžce sau padli, neb sau daruov Pána Boha ne k boží chvále obracovali, jinám zřenie měli nežli k Bohu prvotně. Protož se má báti každý, 55 že to proroctvie jest o těch, kteříž najvětšie dary od Pána přijali. Zvláštnic kněžstvíc 266b1 Jest jiné kněžstvie zvláštnie z strany auřadu, kteréhož toliko k tomu povolaní užívají a ten auřad konají; a to také jest duosto- jenstvie velikého, jako mluví apoštol: »Žádný té cti na se nebeř, leč by jako Aron k tomu byl povolán« etc. A to duostojenstvie 60 jest zlatohlav, neb daruje kněžie životem dobrým, spravedlivým, svatým a příkladným. K tomu auřadu příleží, aby kněz byl osví- cený, ve všem uměje rady spasitedlné dávati. A z svého auřadu má mieti, jako mluví Dionyzius, moc očišťující, totiž od hřiechuov poddané očišťuje, druhé moc osvěcující, třetie rozpalující, totiž 65 aby viece sebe i jiné osvěcoval, aby nebyl hlaupaj a neumělý. Třetie z auřadu svého má to puosobiti v lidech, aby v dobrém trvali a tak aby rozníceni byli. A protož to kněžstvie apoštolóm bylo dáno a po nich jiní, toto tré majíce, na jich místa se dostávali a k tomu sau lid zpuo- 70 sobovali a táhli, aby jich lid ve všem dobrém a svatém poslauchal. Jako Petr sv. Klimenta svatého na místo své postavuje, svolal lid napomínaje jej a přikazuje jim, aby ho poslauchali. Neb jest napsáno: »Kto vás poslauchá, mne ť poslauchá«. A má býti — jako die apoštol — bez auhony, totiž aby ne byl sám hoden tres- 75 tánic; a takových aby poslušni byli. Ale nynie pohřiechu nedbají kněží poslúchati i dobrých etc. A toto duostojenstvie jest většie nežli duostojenstvie ciesař- ské, v kterémžto světí jsauce postaveni, velmi se nížili. Jako i Kristus kněz ciesaři chtěl poddán býti, ačkoli hodnější a větší 80 měl auřad, tak také i nynější kněží moci světské mají se ponížiti. Protož, když ten auřad tresce lid, mají rádi přijímati a slyšeti. A tak k skonání světa obojí auřad a duostojenstvie kněžské, obec- K auřadu kněžskému co potřebie? Toto tré Petr svatý Duostojenstvíe kněžské veliké jest 58 Žid. 5, 4 — 63 Dionys. Areop., De coel. hier., c. III. (MG 3, c. 166/7); sv. i Adnotationes Corderii ke c. XII. téhož dila (MG 3, p. 293/4). — 71 Clementis, Epitome de gestis s. Petri (Opera dubia, c. CXLV., MG 2, c. 575 a 578); Epistola I. ad Jacobum, fratrem Domini (MG 1, c. 464) — 73 Luk. 10, 16 74 1. Kor. 1, 8; Fil. 2, 15; Kol. 1, 22
XVII. 71 266a2 Bohu« etc. A to kněžstvie jest duostojenstvie velikého před Bohem a jest oblečenu býti v zlatohlav. Což jest viděl Jan, že 50 veliké dary berauce, královské to duostojenstvie a to kněžstvie, avšak ještě padati budau těžce, jako anděl s nebe. A protož i nynic Obdatent padají jest viděti, že ti, kteříž veliké dary od Pána přijímali, těžce sau padli, neb sau daruov Pána Boha ne k boží chvále obracovali, jinám zřenie měli nežli k Bohu prvotně. Protož se má báti každý, 55 že to proroctvie jest o těch, kteříž najvětšie dary od Pána přijali. Zvláštnic kněžstvíc 266b1 Jest jiné kněžstvie zvláštnie z strany auřadu, kteréhož toliko k tomu povolaní užívají a ten auřad konají; a to také jest duosto- jenstvie velikého, jako mluví apoštol: »Žádný té cti na se nebeř, leč by jako Aron k tomu byl povolán« etc. A to duostojenstvie 60 jest zlatohlav, neb daruje kněžie životem dobrým, spravedlivým, svatým a příkladným. K tomu auřadu příleží, aby kněz byl osví- cený, ve všem uměje rady spasitedlné dávati. A z svého auřadu má mieti, jako mluví Dionyzius, moc očišťující, totiž od hřiechuov poddané očišťuje, druhé moc osvěcující, třetie rozpalující, totiž 65 aby viece sebe i jiné osvěcoval, aby nebyl hlaupaj a neumělý. Třetie z auřadu svého má to puosobiti v lidech, aby v dobrém trvali a tak aby rozníceni byli. A protož to kněžstvie apoštolóm bylo dáno a po nich jiní, toto tré majíce, na jich místa se dostávali a k tomu sau lid zpuo- 70 sobovali a táhli, aby jich lid ve všem dobrém a svatém poslauchal. Jako Petr sv. Klimenta svatého na místo své postavuje, svolal lid napomínaje jej a přikazuje jim, aby ho poslauchali. Neb jest napsáno: »Kto vás poslauchá, mne ť poslauchá«. A má býti — jako die apoštol — bez auhony, totiž aby ne byl sám hoden tres- 75 tánic; a takových aby poslušni byli. Ale nynie pohřiechu nedbají kněží poslúchati i dobrých etc. A toto duostojenstvie jest většie nežli duostojenstvie ciesař- ské, v kterémžto světí jsauce postaveni, velmi se nížili. Jako i Kristus kněz ciesaři chtěl poddán býti, ačkoli hodnější a větší 80 měl auřad, tak také i nynější kněží moci světské mají se ponížiti. Protož, když ten auřad tresce lid, mají rádi přijímati a slyšeti. A tak k skonání světa obojí auřad a duostojenstvie kněžské, obec- K auřadu kněžskému co potřebie? Toto tré Petr svatý Duostojenstvíe kněžské veliké jest 58 Žid. 5, 4 — 63 Dionys. Areop., De coel. hier., c. III. (MG 3, c. 166/7); sv. i Adnotationes Corderii ke c. XII. téhož dila (MG 3, p. 293/4). — 71 Clementis, Epitome de gestis s. Petri (Opera dubia, c. CXLV., MG 2, c. 575 a 578); Epistola I. ad Jacobum, fratrem Domini (MG 1, c. 464) — 73 Luk. 10, 16 74 1. Kor. 1, 8; Fil. 2, 15; Kol. 1, 22
Strana 72
72 Kapitola O rauchu mešném Kněží padají nie totiž i obvláštnie, dá mnohým. A ti ještě padnau těžce, veli- kými dary jsauce obdařeni od Pána Boha, takže potom takoví Babylon a nevěstka veliká slovau. A co tehdy jiným bude se dieti, 85 kteříž ne takovými a tak velikými dary sau obdařeni, poněvadž onino, velikými dary sauce ozdobeni, totiž panenstvím, maudrostí a jinými dary, padají? »Postavec brunátný aneb šarlat« ve krvi smáčen bývá. Zna- mená se, že ti darové lidem dávají se, kteříž plynau zaslaužením 90 vylitie krve Ježíše Krista; a ti darové ještě trvají v těch, ješto sau již zhovadilí učiněni. »Pozlacená zlatem a kamením drahým«. Viera jest osvícená a živá, kterážto jest pruohledčivá, až k těm věcem, které sau na onom budaucím světě, prohlédající. Jako die v Zjevení: »Ktož přemuož, dám jemu kámen«. Neb tomu, ktož 95 přemáhá pokušenie a hřiechy. Pán dává vieru velikau, jasnau a světlau, vděčnau, a lásku a naději a panenstvie jako perly. Avšak, jako Jeruzalém jsauce čistí a jasní, těžce padají a bývají učiněni Babylon, na čele majíce jména rauhanie napsaná. A protož ně- kterých smysl ten poráží se, kterýž byl a ještě jest, že by ornát 100 a raucho mešné byl oděv šelmy na knězi. Jestliže tak chtí o rauchu 266b2 tělesném vzieti to, tehdy by i šelma tělesná musila býti s sedmi hlavami; ale nenie toho, tehdy ani onoho, aby vornát a jiné raucho byl oděv této šelmy. Nebo takový jest smysl slepý, vymyšlený z zlostného zapálení, nezaložený v Písmě. A jako Aron, přinucen 105 jsa nezbedností nepokojného lidu, svolil jim k teleti a proto do země zaslíbené nevšel, a Mojžieš, z skály chtě vyvésti vodu, po- chybil u víře, tak, že vysoké věci sau a hluboké v skále, v Pánu Ježíši Kristu a v jeho svatém těle, mnozí pochybují. A poněvadž sau ti velicí padli, co se s námi stane biednými? Protož v bázni 110 Páně máme trváti etc. Viera drahý kámen vel milostnú Vysoké věci Sarlat co znamená Žena ozdobená odvrátila se A bieše žena pozlacená zlatem a kamenem drahým etc. Pokládá, že tato žena netoliko zevnitř, ale vnitř od Pána byla ozdobená, ale potom od Boha odvrácena jest mrzce. Viděnie svatých ukazují nám pád veliký lidu od Pána. Dává za- 88 padají je v rkpise už před totiž (ř. 87), patrně omylem; písař udělal proto znaménka přemístění (dvě malé čárky před »padají« a po »padají«), ale ani tak neukázal jasně, kam slovo náleží. — 95 Zj. 2, 17 — 97 Marginálie náleží asi za slovo: vděčnau — 99 nn. Sr. bludné články 37—39 u Vavřince z Březové, str. 459 — 105 2. M. 32, 1 nn — 107 4. M. 20, 10 nn.
72 Kapitola O rauchu mešném Kněží padají nie totiž i obvláštnie, dá mnohým. A ti ještě padnau těžce, veli- kými dary jsauce obdařeni od Pána Boha, takže potom takoví Babylon a nevěstka veliká slovau. A co tehdy jiným bude se dieti, 85 kteříž ne takovými a tak velikými dary sau obdařeni, poněvadž onino, velikými dary sauce ozdobeni, totiž panenstvím, maudrostí a jinými dary, padají? »Postavec brunátný aneb šarlat« ve krvi smáčen bývá. Zna- mená se, že ti darové lidem dávají se, kteříž plynau zaslaužením 90 vylitie krve Ježíše Krista; a ti darové ještě trvají v těch, ješto sau již zhovadilí učiněni. »Pozlacená zlatem a kamením drahým«. Viera jest osvícená a živá, kterážto jest pruohledčivá, až k těm věcem, které sau na onom budaucím světě, prohlédající. Jako die v Zjevení: »Ktož přemuož, dám jemu kámen«. Neb tomu, ktož 95 přemáhá pokušenie a hřiechy. Pán dává vieru velikau, jasnau a světlau, vděčnau, a lásku a naději a panenstvie jako perly. Avšak, jako Jeruzalém jsauce čistí a jasní, těžce padají a bývají učiněni Babylon, na čele majíce jména rauhanie napsaná. A protož ně- kterých smysl ten poráží se, kterýž byl a ještě jest, že by ornát 100 a raucho mešné byl oděv šelmy na knězi. Jestliže tak chtí o rauchu 266b2 tělesném vzieti to, tehdy by i šelma tělesná musila býti s sedmi hlavami; ale nenie toho, tehdy ani onoho, aby vornát a jiné raucho byl oděv této šelmy. Nebo takový jest smysl slepý, vymyšlený z zlostného zapálení, nezaložený v Písmě. A jako Aron, přinucen 105 jsa nezbedností nepokojného lidu, svolil jim k teleti a proto do země zaslíbené nevšel, a Mojžieš, z skály chtě vyvésti vodu, po- chybil u víře, tak, že vysoké věci sau a hluboké v skále, v Pánu Ježíši Kristu a v jeho svatém těle, mnozí pochybují. A poněvadž sau ti velicí padli, co se s námi stane biednými? Protož v bázni 110 Páně máme trváti etc. Viera drahý kámen vel milostnú Vysoké věci Sarlat co znamená Žena ozdobená odvrátila se A bieše žena pozlacená zlatem a kamenem drahým etc. Pokládá, že tato žena netoliko zevnitř, ale vnitř od Pána byla ozdobená, ale potom od Boha odvrácena jest mrzce. Viděnie svatých ukazují nám pád veliký lidu od Pána. Dává za- 88 padají je v rkpise už před totiž (ř. 87), patrně omylem; písař udělal proto znaménka přemístění (dvě malé čárky před »padají« a po »padají«), ale ani tak neukázal jasně, kam slovo náleží. — 95 Zj. 2, 17 — 97 Marginálie náleží asi za slovo: vděčnau — 99 nn. Sr. bludné články 37—39 u Vavřince z Březové, str. 459 — 105 2. M. 32, 1 nn — 107 4. M. 20, 10 nn.
Strana 73
XVII. 73 267a1 5 jisté Pán zevnitř duostojenstvie, auřady, výmluvnost a krásu Darové Páně a bohatstvie; vnitř také dává své dary, kteříž se rozumějí skrze zlato, totiž najlepšie dary jako maudrost shuory a uměnie a ná- boženstvie a Ducha svatého. Protož skrze zlato rozumějí se dobré věci maudrosti božie; o kteréž Šalomún die: »Lepšie jest ku- 10 pectvie jejie nad zlato a střiebro«. Maudrost světská marná jest. Ale uměti báti se Boha, dobře živu býti, Bohu se modliti v Duchu Maudrost pravá a pravdě, poklonu jemu činiti, ta ť jest maudrost boží jakožto skrz zlato znamenaná. Protož chce tuto praviti, že již tato žena jest babylonská 15 a převrácená, a prvé byla Bohu líbezná, měla také lásku a dobrý život. A mnozí z křesťanuov, kteříž sau synové zatracenie, a li tato nevěstka sprvu měli sau dary boží. To Pán ve čtení svatého Mat. XXV. míní, že spolu zatracenci byli v počtu panen desíti a měli lampy hořície, totiž dary veliké sú měli, světlo viery a lásky, 20 a potom sau zhasly lampy v polovičné straně těch panen. Protož tuto pokládá prorok Jan svatý, že sú křesťané někteří veliké dary přijali od Pána, poklady plné zlata a střiebra, druhé, že sau ty všecky věci obrátili v cizoložstvo duchovnie a potratili lásku. Protož die, že byla pozlacená maudrostí boží, náboženstvím 25 vraucím, jakožto panna opatrná, mající lampu hořící; a ty dary majíci, nemilovala Boha, ale zavrhla jest Boha svého a učiněna jest nevěrná. A tak najprvé tato žena, totiž stav duchovní, přijavši dary vypadla, a potom množstvie lidu padlo. Protož chtěl dáti dary své, abychom ho milovali viece a měli k němu lásku; nebo, 30 kde ť jest láska, tu ť jest Kristus. I nechtěla v ní trváti a aby se samému nade všecko líbila Pánu, a aj, učiněna jest cizoložnicí. Nynie zajisté čas jest milosti a jeho přibližovánie nynie jest k nám, ano také spojenie jeho s námi, když tyto dává nám dary; a skrz ty dary chce, abychom byli jeden duch s ním, jako častokrát 35 Písmo die: »Budau mi za lid a já budu Bohem jich a choditi budu mezi nimi«. Protož by měla chot viece ho proto milovati a na- kloniti se k němu láskau, nebo Buoh láska jest, a kto přebývá v lásce, v Bohu přebývá; protož, jestliže láska v tobě jest, Buoh v tobě jest. Protož máš býti velmi opatrný, aby nic zlého nečinil 40 před oblíčejem jeho. Item dává pokrm výborný a nápoj u velebné svátosti; ktož 267a2 tehdy jie ten pokrm a pie krev jeho, v Bohu přebývá a Buoh Deset panen Kristus láska Pozlacená Opatrný buď 9 Přísl. 3, 14 — 18 Mat. 25, 1 nn. — 35 3. M. 26, 12 — 37 1. Jan 4, 8 a 16 — 42 1. Jan 4, 15
XVII. 73 267a1 5 jisté Pán zevnitř duostojenstvie, auřady, výmluvnost a krásu Darové Páně a bohatstvie; vnitř také dává své dary, kteříž se rozumějí skrze zlato, totiž najlepšie dary jako maudrost shuory a uměnie a ná- boženstvie a Ducha svatého. Protož skrze zlato rozumějí se dobré věci maudrosti božie; o kteréž Šalomún die: »Lepšie jest ku- 10 pectvie jejie nad zlato a střiebro«. Maudrost světská marná jest. Ale uměti báti se Boha, dobře živu býti, Bohu se modliti v Duchu Maudrost pravá a pravdě, poklonu jemu činiti, ta ť jest maudrost boží jakožto skrz zlato znamenaná. Protož chce tuto praviti, že již tato žena jest babylonská 15 a převrácená, a prvé byla Bohu líbezná, měla také lásku a dobrý život. A mnozí z křesťanuov, kteříž sau synové zatracenie, a li tato nevěstka sprvu měli sau dary boží. To Pán ve čtení svatého Mat. XXV. míní, že spolu zatracenci byli v počtu panen desíti a měli lampy hořície, totiž dary veliké sú měli, světlo viery a lásky, 20 a potom sau zhasly lampy v polovičné straně těch panen. Protož tuto pokládá prorok Jan svatý, že sú křesťané někteří veliké dary přijali od Pána, poklady plné zlata a střiebra, druhé, že sau ty všecky věci obrátili v cizoložstvo duchovnie a potratili lásku. Protož die, že byla pozlacená maudrostí boží, náboženstvím 25 vraucím, jakožto panna opatrná, mající lampu hořící; a ty dary majíci, nemilovala Boha, ale zavrhla jest Boha svého a učiněna jest nevěrná. A tak najprvé tato žena, totiž stav duchovní, přijavši dary vypadla, a potom množstvie lidu padlo. Protož chtěl dáti dary své, abychom ho milovali viece a měli k němu lásku; nebo, 30 kde ť jest láska, tu ť jest Kristus. I nechtěla v ní trváti a aby se samému nade všecko líbila Pánu, a aj, učiněna jest cizoložnicí. Nynie zajisté čas jest milosti a jeho přibližovánie nynie jest k nám, ano také spojenie jeho s námi, když tyto dává nám dary; a skrz ty dary chce, abychom byli jeden duch s ním, jako častokrát 35 Písmo die: »Budau mi za lid a já budu Bohem jich a choditi budu mezi nimi«. Protož by měla chot viece ho proto milovati a na- kloniti se k němu láskau, nebo Buoh láska jest, a kto přebývá v lásce, v Bohu přebývá; protož, jestliže láska v tobě jest, Buoh v tobě jest. Protož máš býti velmi opatrný, aby nic zlého nečinil 40 před oblíčejem jeho. Item dává pokrm výborný a nápoj u velebné svátosti; ktož 267a2 tehdy jie ten pokrm a pie krev jeho, v Bohu přebývá a Buoh Deset panen Kristus láska Pozlacená Opatrný buď 9 Přísl. 3, 14 — 18 Mat. 25, 1 nn. — 35 3. M. 26, 12 — 37 1. Jan 4, 8 a 16 — 42 1. Jan 4, 15
Strana 74
74 Kapitola Přijímají tělo Kristovo nehodně Slyš, duše! Duchovnie cizoložstvo Kristus dobrý přítel Pajcha škodlivá Pokora zachovává dary božie v něm. Protož, kteří jíme tyto dobré věci, zlato dává se nám. Vizte, kterak bychom k jeho líbezné vuoli živi byli. Když tehdy takové všecky věci máme z rukau jeho, jako zlato a stříbro máme. 45 Jestliže duše jinam se obracuje kocháním, milostí, zřením, pamětí a myšlením od Boha, již ta duše cizoloží jinde, již se to nelíbí jemu náramně a majíci ho, odporné věci Kristu činí a mrtví ho tam v sobě. Jako v příkladě: Někto přijímá dnes tělo Kristovo, a velmi brzo zapomíná se na ň, nechlubí se v Pánu, nekochá se 50 v něm; skrz to viece se na ň hněvá Buoh nežli na duši některého pohana nebo žida, že jest zapomněla na ženicha svého, přítomně ho majíci v sobě, jako by tu nebyl. Neb on přichází tu jakožto přítel řka: »K němu přijdeme a příbytek u něho učiníme«. Ona pak, nemaudrá, obracuje svau tvář a pamět k tělu, světu, a maud-55 rost na trh nese, aby získala chválu světskú a čest, a neobracuje takových daruov ke cti a chvále ženichovč. Kterýžto řekl jí, dá- vaje dary: »Miluj mne, šetř mne, zalibuj sobě ve mně, dosti ť jest tobě na mně, nehleď jiných ženichuov, ale k mému připomínaní to čiň«. Ale ona tau radau zhrzela a učiněna jest, jako apoštol 60 vypisuje ji: »Budau lidé sami se milujíce« etc. Všeliká nezřízená milost, sebe samého zalíbenie a radost a veselé které koli nepořádné jest duchovní cizoložstvo. Nebo přítel dobrý Kristus, chtěje přichlácholiti k sobě duši, chot svú, dává jie zde v závdavku dary, aby ho viece milovala a čekala 65 od něho větších daruov, kterýchž oko nevídalo, ucho neslýchalo; dává jie Ducha svatého řka: »Viz, kterak sladký sem, a uhlédáš 267b1 viece a vezmeš ode mne a opatříš po smrti«. Dává závdavek nebo základ Ducha v náboženství, u vieře, v poznání. Jako by řekl: »Tato ť sau znamenie věčných věcí. Dávám tobě zevnitřnie 70 věci dobré, ale většie vnitřnie, jako zlato«. Ale v těch dařích ne- stála, ale jako Luciper vypadla, najprv že se vyzdvihla v pajchu, druhé dary božie k chvále své obrátila. Nebo pajcha rozptyluje zlato a střiebro a uhašuje lampu duchovní. Ale kterak člověk zachová dané sobě v základě dary božie? 75 Ne jinak než skrz pokoru. Velmi řiedký člověk jest, který by se skrz dary hajbal k milování božiemu a jemu cti aby z nich do- býval a nepřipisoval jich porušení svému, ale všickni sme učiněni nevěrní. Izaiáš v poslední: »K komu popatřím?«, totiž které svědomie mně se líbí a která jest ta věrná duše? Die: »Jediné 80 Cizoložná duše 54 Jan 14, 23 — 61 2. Tim. 3, 2 — 66 1. Kor. 2, 9 — 79 1z. 66, 2 a 3
74 Kapitola Přijímají tělo Kristovo nehodně Slyš, duše! Duchovnie cizoložstvo Kristus dobrý přítel Pajcha škodlivá Pokora zachovává dary božie v něm. Protož, kteří jíme tyto dobré věci, zlato dává se nám. Vizte, kterak bychom k jeho líbezné vuoli živi byli. Když tehdy takové všecky věci máme z rukau jeho, jako zlato a stříbro máme. 45 Jestliže duše jinam se obracuje kocháním, milostí, zřením, pamětí a myšlením od Boha, již ta duše cizoloží jinde, již se to nelíbí jemu náramně a majíci ho, odporné věci Kristu činí a mrtví ho tam v sobě. Jako v příkladě: Někto přijímá dnes tělo Kristovo, a velmi brzo zapomíná se na ň, nechlubí se v Pánu, nekochá se 50 v něm; skrz to viece se na ň hněvá Buoh nežli na duši některého pohana nebo žida, že jest zapomněla na ženicha svého, přítomně ho majíci v sobě, jako by tu nebyl. Neb on přichází tu jakožto přítel řka: »K němu přijdeme a příbytek u něho učiníme«. Ona pak, nemaudrá, obracuje svau tvář a pamět k tělu, světu, a maud-55 rost na trh nese, aby získala chválu světskú a čest, a neobracuje takových daruov ke cti a chvále ženichovč. Kterýžto řekl jí, dá- vaje dary: »Miluj mne, šetř mne, zalibuj sobě ve mně, dosti ť jest tobě na mně, nehleď jiných ženichuov, ale k mému připomínaní to čiň«. Ale ona tau radau zhrzela a učiněna jest, jako apoštol 60 vypisuje ji: »Budau lidé sami se milujíce« etc. Všeliká nezřízená milost, sebe samého zalíbenie a radost a veselé které koli nepořádné jest duchovní cizoložstvo. Nebo přítel dobrý Kristus, chtěje přichlácholiti k sobě duši, chot svú, dává jie zde v závdavku dary, aby ho viece milovala a čekala 65 od něho větších daruov, kterýchž oko nevídalo, ucho neslýchalo; dává jie Ducha svatého řka: »Viz, kterak sladký sem, a uhlédáš 267b1 viece a vezmeš ode mne a opatříš po smrti«. Dává závdavek nebo základ Ducha v náboženství, u vieře, v poznání. Jako by řekl: »Tato ť sau znamenie věčných věcí. Dávám tobě zevnitřnie 70 věci dobré, ale většie vnitřnie, jako zlato«. Ale v těch dařích ne- stála, ale jako Luciper vypadla, najprv že se vyzdvihla v pajchu, druhé dary božie k chvále své obrátila. Nebo pajcha rozptyluje zlato a střiebro a uhašuje lampu duchovní. Ale kterak člověk zachová dané sobě v základě dary božie? 75 Ne jinak než skrz pokoru. Velmi řiedký člověk jest, který by se skrz dary hajbal k milování božiemu a jemu cti aby z nich do- býval a nepřipisoval jich porušení svému, ale všickni sme učiněni nevěrní. Izaiáš v poslední: »K komu popatřím?«, totiž které svědomie mně se líbí a která jest ta věrná duše? Die: »Jediné 80 Cizoložná duše 54 Jan 14, 23 — 61 2. Tim. 3, 2 — 66 1. Kor. 2, 9 — 79 1z. 66, 2 a 3
Strana 75
XVII. 75 k chudíčkému«, totiž pokornému a sníženému, »a ješto se třese řečí mých. Kto obětuje vola, jako ten, jenž zabíjí muže«, totiž v auřadě někto veliké činí skutky k spasení, ale že se jimi pozdvi- huje v pajchu a sám v sobě se zalibuje, a tak činí, jako by muže 85 zabil, totiž že duši svau zabíjí. »Ktož obětuje hovado«, totiž někto činí úžitečný skutek v obci, duchovní neb tělesný, a pak sobě v tom zalibuje nezpuosobně, »tak činí, jako by psu hlavu zmoždil až do vykydení mozku«, totiž nemaudře činí, jako bez mozku, totiž maudrosti, a někto k smrti bera se pro Krista, zalibuje se 90 sobě, tak činí, jako by z psa vykydl mozk, totiž bez maudrosti a velmi ohavně. »Ktož obětuje obět (totiž Pánu skrz skutky a chlubí se), ohavné jest jako svině«, totiž jako vohavný hřích v zákoně krev jísti sviňskau, tak tento skutek. »Ktož se rozpo- míná na kadidlo, totiž jako ten, kto by dobrořečil modle«, ktož 267b2 95 sobě zalibuje v náboženství řka: »Jiným ť to nenie dáno, draho to jiným«, již jako by ctil modly. Ó běda nám, v mnohých ť sau Modláři sme také takové modly! Protož dopovídá: »Ty všecky věci zvolili sú na cestách svých«, činíce tyto veliké skutky, jako voly obětujíce, zlato a kadidlo, 100 nevzdali chvály Bohu, ale jinému stvoření obětovali, vyvolili na cestách svých všecky tyto věci ohavné, totiž že z zlata modly mužského pohlavie dělali sobě a pajchali a proti mně povstali, protož zvědí, že ť sem já Pán totiž a mohu býti bez nich. A povolal sem jich i napomínal, aby se varovali hřiechuov těchto; ale činili 105 sú nešlechetně v srdcích tajně před očima mýma, a neslyšeli sau mne. »Já ť učiním pomstu nad nimi a zvědíť, že sem já Pán«. Protož patří na chudého, bojícieho se Boha a z daruov chválícieho, ale odvracuje se od pyšného a kterýž daruov jeho zavdaných zle požívá. »A měla koflík zlatý«, totiž auřad a duostojenstvie v moci své; nebo auřad koflík jest a od Boha bývá. Opět rozum Písma jako koflík jest. Item srdce dobré měla jako zlaté a naplnil je Pán dary a Duchem svým a rozumem Písma, a pak zle požívala nádob těchto, že sau učiněni jako ohavnost a smilstvo a cizo- 115 ložstvo. A ješto sú měli z nádob těch ponaukati k milování božímu, a oni pak zlehčovali hřiechy, k tělu lid obrátili a přivedli, hřie- chuov velikých nevážiece, svět zchvalujíce, slávu světa milujíce. A když ty věci měla jest žena, totiž kněžstvo, kteříž měli věrně učiti, hřiechy trestati, svět v posměch a v potupu dávati, to pak Kofllk zlatý co jest? 110 Nezalibuj se v skutcích sobě Hřiechy zlchčují kněží 102 Ezech. 16, 17 — 103 Ezech. 6, 10 a 14
XVII. 75 k chudíčkému«, totiž pokornému a sníženému, »a ješto se třese řečí mých. Kto obětuje vola, jako ten, jenž zabíjí muže«, totiž v auřadě někto veliké činí skutky k spasení, ale že se jimi pozdvi- huje v pajchu a sám v sobě se zalibuje, a tak činí, jako by muže 85 zabil, totiž že duši svau zabíjí. »Ktož obětuje hovado«, totiž někto činí úžitečný skutek v obci, duchovní neb tělesný, a pak sobě v tom zalibuje nezpuosobně, »tak činí, jako by psu hlavu zmoždil až do vykydení mozku«, totiž nemaudře činí, jako bez mozku, totiž maudrosti, a někto k smrti bera se pro Krista, zalibuje se 90 sobě, tak činí, jako by z psa vykydl mozk, totiž bez maudrosti a velmi ohavně. »Ktož obětuje obět (totiž Pánu skrz skutky a chlubí se), ohavné jest jako svině«, totiž jako vohavný hřích v zákoně krev jísti sviňskau, tak tento skutek. »Ktož se rozpo- míná na kadidlo, totiž jako ten, kto by dobrořečil modle«, ktož 267b2 95 sobě zalibuje v náboženství řka: »Jiným ť to nenie dáno, draho to jiným«, již jako by ctil modly. Ó běda nám, v mnohých ť sau Modláři sme také takové modly! Protož dopovídá: »Ty všecky věci zvolili sú na cestách svých«, činíce tyto veliké skutky, jako voly obětujíce, zlato a kadidlo, 100 nevzdali chvály Bohu, ale jinému stvoření obětovali, vyvolili na cestách svých všecky tyto věci ohavné, totiž že z zlata modly mužského pohlavie dělali sobě a pajchali a proti mně povstali, protož zvědí, že ť sem já Pán totiž a mohu býti bez nich. A povolal sem jich i napomínal, aby se varovali hřiechuov těchto; ale činili 105 sú nešlechetně v srdcích tajně před očima mýma, a neslyšeli sau mne. »Já ť učiním pomstu nad nimi a zvědíť, že sem já Pán«. Protož patří na chudého, bojícieho se Boha a z daruov chválícieho, ale odvracuje se od pyšného a kterýž daruov jeho zavdaných zle požívá. »A měla koflík zlatý«, totiž auřad a duostojenstvie v moci své; nebo auřad koflík jest a od Boha bývá. Opět rozum Písma jako koflík jest. Item srdce dobré měla jako zlaté a naplnil je Pán dary a Duchem svým a rozumem Písma, a pak zle požívala nádob těchto, že sau učiněni jako ohavnost a smilstvo a cizo- 115 ložstvo. A ješto sú měli z nádob těch ponaukati k milování božímu, a oni pak zlehčovali hřiechy, k tělu lid obrátili a přivedli, hřie- chuov velikých nevážiece, svět zchvalujíce, slávu světa milujíce. A když ty věci měla jest žena, totiž kněžstvo, kteříž měli věrně učiti, hřiechy trestati, svět v posměch a v potupu dávati, to pak Kofllk zlatý co jest? 110 Nezalibuj se v skutcích sobě Hřiechy zlchčují kněží 102 Ezech. 16, 17 — 103 Ezech. 6, 10 a 14
Strana 76
76 Kapitola Volá ku pokání nevěstku Kříže Kristova nepřátelé Vopilá duše Naříká Pán pro nevděčnost da- ruov tau její krásau a milostí k světu a falešným učením a odvrácením 120 jejím všickni sau zapojeni, všickni blázniví učiněni, všickni krá- lové, vidauce ji, ana sedí v slávě a ve cti a v bohatství, následovali sau jie a pochop na ní vzali odstúpiti od Boha pravého a cizo- ložníci učiněni súl jako pec. Protož die Izaiáš XXIII.: »Povstaň, 268a1 nevěstko, obejdi město, udělaj sobě hausle« (totiž kající život 125 a plačtivý), že si milovala svět a přízeň jeho. Vyvstaň od nevděč- nosti a kvěl takových zlých věcí učiněných proti mně. Protož die: »Dal ť sem dobrý nápoj do koflíku, a ty si nakazila a zsmradila ten nápoj«. Pohřiechu kříž Kristuov zchvaluje se v austech, ale mnohým 130 dán jest v smrt. Mnozí kříž chválí, ale sami odporně živi sau Kristu ukřižovanému. A tak žena tato, totiž kněžstvo, nynie nalévá velikau věc jedu proti kříži Kristovu, proti životu apo- štolskému, proti víře; protož vopilá učiněna jest bláznivá duše a slepá, nevidí Krista, smrdí jí z aust náramně mluvenie a rada 135 a kázanie. Že tehdy duše nejsau jedno s Kristem a jeden duch s ním, protož mezi sebau také nejsau jedno; proto se roztrhují skrz rozličné nápoje proti víře a proti čtení. Někdy někteří měli velikau víru v kalichu neb koflíku; již šeňkují a dávají bludy. Jeremiáš XI. die: »Olívú hojnau, pěknau, plodnau nazval tě a dal tobě 1.0 jméno; ale že si to potratila, přivede ť na tě mnohé zlé věci«. A výše: »Co jest, že milý muoj (totiž lid muoj v Hospodinu, totiž v duchovním životě) mnohé stydké hřiechy činí?«, totiž mnohau pajchu, pokrytstvie etc. »Podlé počtu měst tvých byli bohové tvoji, dome judský«, totiž tamto jiný lid byl a jiný sobě 145 zvolili obyčej služby, jinau vieru etc., tamto všecko jedie napořád bez rozdielu každého dne, tuto opět jináče věřie o svátosti velebné, tamto jináče. A já sem dary své dal jim veliké, a hle, rozptajlili a zmrhali všecky. Protož jest měla zlatý koflík, totiž dobré srdce, uměnie, 150 268a" velikého ducha, aby mě skrz to milovala; a učiněna jest sama sobě líbieci se, lehká v skutcích, zamilovala svět i slávu jeho a sama sebe etc. Pro tyto veliké hřiechy, kteřížto sau podobní modlářství, Pán velmi se hněvá; protož přicházejí na nás zámut- kové a rány, aby setřel Pán tato přestaupenie s nás. Z těch věcí 155 předpověděných slyš to, choti Kristova, aby daruov božích byla Zámutkové proč jdau na nás Nevěsto Kristova, slyš 124 Sr. Oz. 7, 4 — Iz. 23, 16 — 140 Podle Jcr. 11, 16 — 142 Podle Jer. 11, 15 — 144 Jer. 11, 13.
76 Kapitola Volá ku pokání nevěstku Kříže Kristova nepřátelé Vopilá duše Naříká Pán pro nevděčnost da- ruov tau její krásau a milostí k světu a falešným učením a odvrácením 120 jejím všickni sau zapojeni, všickni blázniví učiněni, všickni krá- lové, vidauce ji, ana sedí v slávě a ve cti a v bohatství, následovali sau jie a pochop na ní vzali odstúpiti od Boha pravého a cizo- ložníci učiněni súl jako pec. Protož die Izaiáš XXIII.: »Povstaň, 268a1 nevěstko, obejdi město, udělaj sobě hausle« (totiž kající život 125 a plačtivý), že si milovala svět a přízeň jeho. Vyvstaň od nevděč- nosti a kvěl takových zlých věcí učiněných proti mně. Protož die: »Dal ť sem dobrý nápoj do koflíku, a ty si nakazila a zsmradila ten nápoj«. Pohřiechu kříž Kristuov zchvaluje se v austech, ale mnohým 130 dán jest v smrt. Mnozí kříž chválí, ale sami odporně živi sau Kristu ukřižovanému. A tak žena tato, totiž kněžstvo, nynie nalévá velikau věc jedu proti kříži Kristovu, proti životu apo- štolskému, proti víře; protož vopilá učiněna jest bláznivá duše a slepá, nevidí Krista, smrdí jí z aust náramně mluvenie a rada 135 a kázanie. Že tehdy duše nejsau jedno s Kristem a jeden duch s ním, protož mezi sebau také nejsau jedno; proto se roztrhují skrz rozličné nápoje proti víře a proti čtení. Někdy někteří měli velikau víru v kalichu neb koflíku; již šeňkují a dávají bludy. Jeremiáš XI. die: »Olívú hojnau, pěknau, plodnau nazval tě a dal tobě 1.0 jméno; ale že si to potratila, přivede ť na tě mnohé zlé věci«. A výše: »Co jest, že milý muoj (totiž lid muoj v Hospodinu, totiž v duchovním životě) mnohé stydké hřiechy činí?«, totiž mnohau pajchu, pokrytstvie etc. »Podlé počtu měst tvých byli bohové tvoji, dome judský«, totiž tamto jiný lid byl a jiný sobě 145 zvolili obyčej služby, jinau vieru etc., tamto všecko jedie napořád bez rozdielu každého dne, tuto opět jináče věřie o svátosti velebné, tamto jináče. A já sem dary své dal jim veliké, a hle, rozptajlili a zmrhali všecky. Protož jest měla zlatý koflík, totiž dobré srdce, uměnie, 150 268a" velikého ducha, aby mě skrz to milovala; a učiněna jest sama sobě líbieci se, lehká v skutcích, zamilovala svět i slávu jeho a sama sebe etc. Pro tyto veliké hřiechy, kteřížto sau podobní modlářství, Pán velmi se hněvá; protož přicházejí na nás zámut- kové a rány, aby setřel Pán tato přestaupenie s nás. Z těch věcí 155 předpověděných slyš to, choti Kristova, aby daruov božích byla Zámutkové proč jdau na nás Nevěsto Kristova, slyš 124 Sr. Oz. 7, 4 — Iz. 23, 16 — 140 Podle Jcr. 11, 16 — 142 Podle Jer. 11, 15 — 144 Jer. 11, 13.
Strana 77
XVII. 77 vděčna, druhé, aby chvály ženichovy ve všem hledala, třetie, aby se pajchy varovala a stála v bázni a sobě aby připisovala toliko ty věci, které sau pokorné, ale Pánu slávu nynie i vždycky na věky 160 věkuov. 268b1 Žena ta duchovní duchovenství oddaná, majíci dary od Pána veliké. V nich pajchají a od Pána sau opuštěni, nebo ne boží, ale své chvály pilni sau. Tak mají zlatý koflík, totiž srdce plné ohav- ností, Bohu chtiece slúžiti i mamoně. Nenávidí zajisté Buoh 5 každého takového, tak chtějícieho Bohu i světu se líbiti. Nebo těžké jest to Bohu, když na místo jemu zvolené dopauštějí ohav- Těžká věc Bohu ností, jako myšlení nečistých, žádostí a hnutí zlých. Někdy zajisté ta žena po křtu počínala býti v stavu nevinnosti a chrám Ducha svatého; a když v srdce napustila plno ohavností, takže zření 10 prvnie, vážnost a milost k Bohu potratila, takže v něm jest pýcha ži- vota, žádost těla a všeckeren život Bohu ohavný, takže nikdá Boha celým srdcem nemilovala, nikdá celau žádostí, chtivostí a myšlením svým. Nebo veliké jest to zlé před Bohem i také duši škodlivé, takže se umrtvují ty věci v nich, které sau boží; neb tu Buoh 15 nemá příbytku, ale (jako die Izaiáš XXXIIII.) budau v něm svá bydlenie mieti bukač a ježek a čáp a havran bydliti budau v něm etc. A zběhnau se přeludové, potvorná zvěř, onocentaurus etc., totiž potvory nemotorné, ješto nečistotu uvodí, zlá myšlenie, lakomstvie, hněv, mysli nadutie. A toho duše ty necítie, neb sau 20 umrtveny, a netoliko sobě, ale jiným škodie. »Neb slove Babylon, mátě smilstva«, totiž vínem nečistým duchovním mnoho jiných nakazila a ztrávila, a to »pod zlatohlavem«, totiž životem an- dělským, neb jest zpajchala jako anděl, a protož dávala učenie ku pajše, k hněvu, k lakomství a lakotě, k zabití a k vraždám etc. 25 A mnozí tomu věří za to majíce, že by tu byl život andělský jako zlatohlav. Ještě žena ta fiklovná a ozdobená životem příkladným, rozumy vymyšlenými a bludnými; mnohé svozují bludy a kacieř- stvími k hněvu a zlobivosti, k vraždám a k ukrutným lidí morduom. 30 A tak tauto ženau sau rozděleny a roztrženy obce, nebo rozliční rozličnými duchy sau naplněni, takže všech jednak srdce sau rozdělena. Protož jest ta žena mátě smilství nebo počátek hřiechu, umějíci zlehčovati krádeže, laupeže, ukrutenstvie, vraždy, a to velmi přikrytě. Jest mátě bluduov etc. Od té ženy pocházie lakom- Ostřiehaj srdce Potvory se hnízdic v srdci zlém Ztrávila mnohé podlživotem andělským Rozumové bludní Zlatý koflík Mátě smilstvie 4 Ohlas Mat. 6, 24 a Luk. 16, 13 — 15 Iz. 34, 11 nn.
XVII. 77 vděčna, druhé, aby chvály ženichovy ve všem hledala, třetie, aby se pajchy varovala a stála v bázni a sobě aby připisovala toliko ty věci, které sau pokorné, ale Pánu slávu nynie i vždycky na věky 160 věkuov. 268b1 Žena ta duchovní duchovenství oddaná, majíci dary od Pána veliké. V nich pajchají a od Pána sau opuštěni, nebo ne boží, ale své chvály pilni sau. Tak mají zlatý koflík, totiž srdce plné ohav- ností, Bohu chtiece slúžiti i mamoně. Nenávidí zajisté Buoh 5 každého takového, tak chtějícieho Bohu i světu se líbiti. Nebo těžké jest to Bohu, když na místo jemu zvolené dopauštějí ohav- Těžká věc Bohu ností, jako myšlení nečistých, žádostí a hnutí zlých. Někdy zajisté ta žena po křtu počínala býti v stavu nevinnosti a chrám Ducha svatého; a když v srdce napustila plno ohavností, takže zření 10 prvnie, vážnost a milost k Bohu potratila, takže v něm jest pýcha ži- vota, žádost těla a všeckeren život Bohu ohavný, takže nikdá Boha celým srdcem nemilovala, nikdá celau žádostí, chtivostí a myšlením svým. Nebo veliké jest to zlé před Bohem i také duši škodlivé, takže se umrtvují ty věci v nich, které sau boží; neb tu Buoh 15 nemá příbytku, ale (jako die Izaiáš XXXIIII.) budau v něm svá bydlenie mieti bukač a ježek a čáp a havran bydliti budau v něm etc. A zběhnau se přeludové, potvorná zvěř, onocentaurus etc., totiž potvory nemotorné, ješto nečistotu uvodí, zlá myšlenie, lakomstvie, hněv, mysli nadutie. A toho duše ty necítie, neb sau 20 umrtveny, a netoliko sobě, ale jiným škodie. »Neb slove Babylon, mátě smilstva«, totiž vínem nečistým duchovním mnoho jiných nakazila a ztrávila, a to »pod zlatohlavem«, totiž životem an- dělským, neb jest zpajchala jako anděl, a protož dávala učenie ku pajše, k hněvu, k lakomství a lakotě, k zabití a k vraždám etc. 25 A mnozí tomu věří za to majíce, že by tu byl život andělský jako zlatohlav. Ještě žena ta fiklovná a ozdobená životem příkladným, rozumy vymyšlenými a bludnými; mnohé svozují bludy a kacieř- stvími k hněvu a zlobivosti, k vraždám a k ukrutným lidí morduom. 30 A tak tauto ženau sau rozděleny a roztrženy obce, nebo rozliční rozličnými duchy sau naplněni, takže všech jednak srdce sau rozdělena. Protož jest ta žena mátě smilství nebo počátek hřiechu, umějíci zlehčovati krádeže, laupeže, ukrutenstvie, vraždy, a to velmi přikrytě. Jest mátě bluduov etc. Od té ženy pocházie lakom- Ostřiehaj srdce Potvory se hnízdic v srdci zlém Ztrávila mnohé podlživotem andělským Rozumové bludní Zlatý koflík Mátě smilstvie 4 Ohlas Mat. 6, 24 a Luk. 16, 13 — 15 Iz. 34, 11 nn.
Strana 78
78 Kapitola Temnosti hrozné Oslepená srdce Temnosti veliké Poznati se dobré jest Hněvaj se sám na se stvie, neb osobují sobě platy, zádušie, a nemají lítosti nad chudými 35 a nuznými, a srdce svedená nesrozumějí, že činie nemilostivě. Daniel XII.: »Nemilostivě činiti budau nemilostiví, a nepo- rozumějí všickni nemilostiví«. Neb, ktož nenávidí bratra svého, v temnostech chodí a neví, kam jde; a takových nenávidí Buoh a neráčí na ně patřiti. Ale pro dary zevnitřnie sami se sobě zalibují, 40 neb sau jimi jako zlatohlavem oblečeni a ozdobeni, takže tem- nosti veliké vnitřnie zatmievají je pod [tvářností světla zevnitř- nieho a daruov zevnitřních; a protož všecka trestánie k jiným obracují, a ne k sobě. Protož die Pán Izaiášovi VI°.: »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž, aby vidauce neviděli«. Když najviece 45 srdcí jich řeč dotýká, avšak nemají za to, by vinni byli a by se jich dotýkalo; neb jest již příliš obecné a lehké slovo boží srdcím těm. A die dále: »Aby se snad neobrátili, a uzdravil bych je«, to jest, že, kdybych jim poznánie dal, opět by se zase v hříchy obrátili; již nechám jich tak, aniž hněvu Páně znají. David: »Kto zná 50 moc hněvu tvého« etc. Protož tyto temnosti sau veliké, že pro ztracenie časných věcí člověk se rmautí až do pláče, ale na hřiechy a pro ztracení daruov božích nermautí se. I napsáno (Deutronomi): »Ó, by sobě usmyslili a porozuměli a k posledním věcem prohlédali, aby 55 snad Pán neprocítil jako opojený od vína (totiž opojením a na- plněním radosti nebeské) a dopustil by rány a naplnilo by se to«. Ezechiel IX.: »Přiblížili se dnové navštívenie a jeden každý má braň k zabití v ruce své«. Plní se to v Zjevení VI°., že peklo jde za tiem, kterýž sedí na koni plavém, totiž pomsta pekelná, a dána 60 jest jemu moc mordovati mečem, hladem a morem etc. A někteří však pro to, ale řiedcí, poznávají se, nebo, Krista majíce v sobě přebývajícieho, ještě pro to mnohé mají a poznávají v sobě nedostatky a nemoci a ohavnosti. A Buoh milosrdný ještě trpí spolu a snáší se v srdci našem s mnohými nedostatky a ohav-65 nostmi, když je mají lidé v nenávisti a v uošklivosti; a takoví ještě přicházejí k velikému se samých poznání. Nebo duší svau s Kristem jsúce spojeni ll a na své nedostatky když se hněvají, tehdy se Pán 269a1 na ně nehněvá, když řiekají s Davidem: »Duše má naplněna jest zlými věcmi«. A Kristus: »Ktož nenávidí duše své, k životu věč-70 nému ostříhá jie«, když vidí ji naplněnau ohavnostmi. A ti tak 268b2 37 Dan. 12, 10 — 38 Podle I. Jan 2, 11 — 44 Iz. 6, 10 — 48 Ib. — 50 Ž. 90, 11 — 54 Podle 5. M. 32, 29 a Ž. 78, 65 — 58 Podle Ezech. 9, 1 — 59 Zj. 6, 8 — 69 Ž. 88, 4 — 70 Jan 12, 25
78 Kapitola Temnosti hrozné Oslepená srdce Temnosti veliké Poznati se dobré jest Hněvaj se sám na se stvie, neb osobují sobě platy, zádušie, a nemají lítosti nad chudými 35 a nuznými, a srdce svedená nesrozumějí, že činie nemilostivě. Daniel XII.: »Nemilostivě činiti budau nemilostiví, a nepo- rozumějí všickni nemilostiví«. Neb, ktož nenávidí bratra svého, v temnostech chodí a neví, kam jde; a takových nenávidí Buoh a neráčí na ně patřiti. Ale pro dary zevnitřnie sami se sobě zalibují, 40 neb sau jimi jako zlatohlavem oblečeni a ozdobeni, takže tem- nosti veliké vnitřnie zatmievají je pod [tvářností světla zevnitř- nieho a daruov zevnitřních; a protož všecka trestánie k jiným obracují, a ne k sobě. Protož die Pán Izaiášovi VI°.: »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž, aby vidauce neviděli«. Když najviece 45 srdcí jich řeč dotýká, avšak nemají za to, by vinni byli a by se jich dotýkalo; neb jest již příliš obecné a lehké slovo boží srdcím těm. A die dále: »Aby se snad neobrátili, a uzdravil bych je«, to jest, že, kdybych jim poznánie dal, opět by se zase v hříchy obrátili; již nechám jich tak, aniž hněvu Páně znají. David: »Kto zná 50 moc hněvu tvého« etc. Protož tyto temnosti sau veliké, že pro ztracenie časných věcí člověk se rmautí až do pláče, ale na hřiechy a pro ztracení daruov božích nermautí se. I napsáno (Deutronomi): »Ó, by sobě usmyslili a porozuměli a k posledním věcem prohlédali, aby 55 snad Pán neprocítil jako opojený od vína (totiž opojením a na- plněním radosti nebeské) a dopustil by rány a naplnilo by se to«. Ezechiel IX.: »Přiblížili se dnové navštívenie a jeden každý má braň k zabití v ruce své«. Plní se to v Zjevení VI°., že peklo jde za tiem, kterýž sedí na koni plavém, totiž pomsta pekelná, a dána 60 jest jemu moc mordovati mečem, hladem a morem etc. A někteří však pro to, ale řiedcí, poznávají se, nebo, Krista majíce v sobě přebývajícieho, ještě pro to mnohé mají a poznávají v sobě nedostatky a nemoci a ohavnosti. A Buoh milosrdný ještě trpí spolu a snáší se v srdci našem s mnohými nedostatky a ohav-65 nostmi, když je mají lidé v nenávisti a v uošklivosti; a takoví ještě přicházejí k velikému se samých poznání. Nebo duší svau s Kristem jsúce spojeni ll a na své nedostatky když se hněvají, tehdy se Pán 269a1 na ně nehněvá, když řiekají s Davidem: »Duše má naplněna jest zlými věcmi«. A Kristus: »Ktož nenávidí duše své, k životu věč-70 nému ostříhá jie«, když vidí ji naplněnau ohavnostmi. A ti tak 268b2 37 Dan. 12, 10 — 38 Podle I. Jan 2, 11 — 44 Iz. 6, 10 — 48 Ib. — 50 Ž. 90, 11 — 54 Podle 5. M. 32, 29 a Ž. 78, 65 — 58 Podle Ezech. 9, 1 — 59 Zj. 6, 8 — 69 Ž. 88, 4 — 70 Jan 12, 25
Strana 79
XVII. 79 269а" se ponižujíce říkají s Davidem: »Odvrať tvář svú od hřiechuov mých, srdce čisté stvoř ve mně, Bože« etc. »Smiluj se nade mnau, Bože, podlé velikého milosrdenstvie tvého«. Kteříž totiž litují 75 a želejí, že sú daruov božích zle užívali, nad těmi se smiluje etc. A na čele jejiem jméno napsané: Babylon, město veliké, mátě smilstva. Skrz tuto ženu zna-žena co znamená menají se všickni křesťané, kteříž na počátku slova božieho za- kusili, ctností budaucieho věku a daruov božích dobrých, jako (černě.) vel mocí 5 v zlatohlav oblečeni maudrostí a uměním, ale potom zpajchali a odvrátili se od Boha. A protož die: »A na čele jejiem«. Duše ozdobené dary a dobrodíními které jest čelo? Mudrci, jenž tajnosti přirození vypisují, praví, že v čele jest moc pochopující, když věci čelo co znamená? některé takové přijímá neb zamietá jako odporné; a ta moc v čele 10 stojí. Jako moc vidědlná jest v oku, odporné věci potupuje, libé a milé oblibuje, tak ť jest o duši Bohu dané za chot: má se zkusiti, jest-li podobná této, kteráž se vypisuje v této kapitole, jest-li věrná Bohu aneb nevěrná. Znamenaj čelo své, totiž pochopitedlnau moc svú, předkem sprvu, jestliže slávu a čest světskau přijímá 15 a předním aumyslem v světě se kochá a jako v čelo tělesné věci vyvoluje a hotova jest porušenie přijímati; a které věci přicházejí z světa nepravého, nezkušuje toho, sau-li Bohu líbezné čili nic, ale hned je pevně vkládá v se a kochá se v nich, a které sau božské, nic toho nešetří — již jest svět v čele té duše. 20 A protož tuto die: »A na čele jejím«. Jestliže se v marnosti raduje časné a minutedlné, jestliže se navrže myšlenie pěkné světské a duše, neohlédajíci se na ženicha, prvním aumyslem svolí a přijímá v se, již na čele napisuje smilstvie. O kterémž Jeremiáš III°. die: »Čelo nevěstčie učiněno jest tobě«. Protož, 25 měl-li by kto dary veliké a potom takovým vnuknutím a prvním pochopem ty věci, které sú líbezné vidění neb slyšení a tělu, bez rady boží oblibuje a přijímá, nerozvažuje toho se Pánem, sau-li duši škodlivé čili nejsau etc., duše ta má bezstudnau nepoctivost na čele a jméno babylonské. Ale duše boží, což koli se naskytne 30 moci vnitřní aneb zevnitřní pochopitedlné, rozsuzuje najprvé, jest-li dobré či zlé; jestliže jest co dobrého, přijímá to k chvále boží, jestliže je co zlého, zkušuje toho podlé učenie Kristova, Čelo nevěstčie Povaha dobré duše 72 Ž. 51, 11 a 12 — 73 Ž. 51, 3. 4 Marginálie náleží asi za slovo: daruov — 24 Jer. 3, 3
XVII. 79 269а" se ponižujíce říkají s Davidem: »Odvrať tvář svú od hřiechuov mých, srdce čisté stvoř ve mně, Bože« etc. »Smiluj se nade mnau, Bože, podlé velikého milosrdenstvie tvého«. Kteříž totiž litují 75 a želejí, že sú daruov božích zle užívali, nad těmi se smiluje etc. A na čele jejiem jméno napsané: Babylon, město veliké, mátě smilstva. Skrz tuto ženu zna-žena co znamená menají se všickni křesťané, kteříž na počátku slova božieho za- kusili, ctností budaucieho věku a daruov božích dobrých, jako (černě.) vel mocí 5 v zlatohlav oblečeni maudrostí a uměním, ale potom zpajchali a odvrátili se od Boha. A protož die: »A na čele jejiem«. Duše ozdobené dary a dobrodíními které jest čelo? Mudrci, jenž tajnosti přirození vypisují, praví, že v čele jest moc pochopující, když věci čelo co znamená? některé takové přijímá neb zamietá jako odporné; a ta moc v čele 10 stojí. Jako moc vidědlná jest v oku, odporné věci potupuje, libé a milé oblibuje, tak ť jest o duši Bohu dané za chot: má se zkusiti, jest-li podobná této, kteráž se vypisuje v této kapitole, jest-li věrná Bohu aneb nevěrná. Znamenaj čelo své, totiž pochopitedlnau moc svú, předkem sprvu, jestliže slávu a čest světskau přijímá 15 a předním aumyslem v světě se kochá a jako v čelo tělesné věci vyvoluje a hotova jest porušenie přijímati; a které věci přicházejí z světa nepravého, nezkušuje toho, sau-li Bohu líbezné čili nic, ale hned je pevně vkládá v se a kochá se v nich, a které sau božské, nic toho nešetří — již jest svět v čele té duše. 20 A protož tuto die: »A na čele jejím«. Jestliže se v marnosti raduje časné a minutedlné, jestliže se navrže myšlenie pěkné světské a duše, neohlédajíci se na ženicha, prvním aumyslem svolí a přijímá v se, již na čele napisuje smilstvie. O kterémž Jeremiáš III°. die: »Čelo nevěstčie učiněno jest tobě«. Protož, 25 měl-li by kto dary veliké a potom takovým vnuknutím a prvním pochopem ty věci, které sú líbezné vidění neb slyšení a tělu, bez rady boží oblibuje a přijímá, nerozvažuje toho se Pánem, sau-li duši škodlivé čili nejsau etc., duše ta má bezstudnau nepoctivost na čele a jméno babylonské. Ale duše boží, což koli se naskytne 30 moci vnitřní aneb zevnitřní pochopitedlné, rozsuzuje najprvé, jest-li dobré či zlé; jestliže jest co dobrého, přijímá to k chvále boží, jestliže je co zlého, zkušuje toho podlé učenie Kristova, Čelo nevěstčie Povaha dobré duše 72 Ž. 51, 11 a 12 — 73 Ž. 51, 3. 4 Marginálie náleží asi za slovo: daruov — 24 Jer. 3, 3
Strana 80
80 Kapitola Jméno nové Slaup v chrámě Nový Jeruzalém Čelo Nesvoluj ke zlému Pajcha duchovních a tak, což koli proti vuoli boží nalézá, žádným obyčejem toho nepřijímá, ačkoli tělu to odporné bývá. Též jest-li tělu co těžkého a k trápení, a jestliže shledává, že jest Bohu líbezné, předním 35 aumyslem a prvním pochopením poddává se Bohu pokorně, — ta ť nemá toho jména napsaného Babylon, ale jakož se pokládá v ka- pitole třetí, kdež die: »Napíši na něm jméno nové, kto přemuože bludy«. A ktož pochopitedlnau mocí, totiž prvním aumyslem, nevyvoluje krom těch věcí, které sau k vuoli boží dobré, »učiním 40 ho slaupem v chrámě Boha mého a nevyjde z města ven«, totiž z milosti a z lásky božie a z věčné slávy, »a napíši jemu na čele 269b1 jméno Boha mého a jméno města nolvého«, totiž ta duše bude nový Jeruzalém, tu svědomie nové, nový Duch boží, nový život. Nebo, kteří sau čistého srdce, ti ť sau nový Jeruzalém, nová cierkev 45 a nové cierkve napravenie; kteříž mají viděnie pokoje. »A jméno Ježíše Krista« duše božská »na čele«, totiž na počátku činěnie a myšlenie tento poklad nosí. Duše zkus sebe v prvním hnutí; když duch přichází porušený a duše hned hotova jest povoliti jemu, tehdy rozuměti má duše, 50 že jest v ní kořen hořký a odporný Duchu svatému, a protož se ihned má ponížiti. A pakli nepovolí duchu porušenému a vuoli drží v bázni, najdúci toho ducha odporného Bohu, a neuchyluje se k svolení, dobře bývá; ale z kořene zlého a z zchopnosti hotové ke zlému má se ponížiti. Když se pak nesvoluje ke zlému, napsán 55 bývá skrze Krista v srdci nový Jeruzalém a nové svědomie. A když duše vchází do chrámu božieho, slova božieho poslauchá, tělo Kristovo přijímá, a z toho přichází líbezný život, milovánie po- věsti chvalitebné, sláva světská, a ty věci v prvotním aumyslu, v prvním naražení a pochopení přijímá a svoluje k těm věcem 60 předním aumyslem a pochopem, již na čele napsáno bývá jméno Babylona. To bylo na kněžstvu viděti předkem a jest podnes na duchov- ních, pajcha v náboženství, v čistotě. Přijde hněv, a svolí k tomu v prvním pochopení; to ť jest čelo ženy nestydaté! Viz každý 65 o sobě, má-li tajné jméno napsané na čele, jméno Babylona a ďá- belské a dědictvie dáblova, ne Krista Ježíše! To čelo napisuje se vnitř, totiž zlost babylonská vryta bývá v duši, že nebrzo nevěstka muože setříti té poškvrny. Jeremiáš XVII.: »Hřiech domu jud- Hřiech nevěstky nesIna- z(a)tedlný — — 38 Podle Zj. 3, 12 — 40 lb. — 46 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 841/2): Jerusalem, visio pacis. Sr. i Zj. 21, 2. — 69 V marginálii (a) je nejasné, spíše lze čísti y. — Jer. 17, 1
80 Kapitola Jméno nové Slaup v chrámě Nový Jeruzalém Čelo Nesvoluj ke zlému Pajcha duchovních a tak, což koli proti vuoli boží nalézá, žádným obyčejem toho nepřijímá, ačkoli tělu to odporné bývá. Též jest-li tělu co těžkého a k trápení, a jestliže shledává, že jest Bohu líbezné, předním 35 aumyslem a prvním pochopením poddává se Bohu pokorně, — ta ť nemá toho jména napsaného Babylon, ale jakož se pokládá v ka- pitole třetí, kdež die: »Napíši na něm jméno nové, kto přemuože bludy«. A ktož pochopitedlnau mocí, totiž prvním aumyslem, nevyvoluje krom těch věcí, které sau k vuoli boží dobré, »učiním 40 ho slaupem v chrámě Boha mého a nevyjde z města ven«, totiž z milosti a z lásky božie a z věčné slávy, »a napíši jemu na čele 269b1 jméno Boha mého a jméno města nolvého«, totiž ta duše bude nový Jeruzalém, tu svědomie nové, nový Duch boží, nový život. Nebo, kteří sau čistého srdce, ti ť sau nový Jeruzalém, nová cierkev 45 a nové cierkve napravenie; kteříž mají viděnie pokoje. »A jméno Ježíše Krista« duše božská »na čele«, totiž na počátku činěnie a myšlenie tento poklad nosí. Duše zkus sebe v prvním hnutí; když duch přichází porušený a duše hned hotova jest povoliti jemu, tehdy rozuměti má duše, 50 že jest v ní kořen hořký a odporný Duchu svatému, a protož se ihned má ponížiti. A pakli nepovolí duchu porušenému a vuoli drží v bázni, najdúci toho ducha odporného Bohu, a neuchyluje se k svolení, dobře bývá; ale z kořene zlého a z zchopnosti hotové ke zlému má se ponížiti. Když se pak nesvoluje ke zlému, napsán 55 bývá skrze Krista v srdci nový Jeruzalém a nové svědomie. A když duše vchází do chrámu božieho, slova božieho poslauchá, tělo Kristovo přijímá, a z toho přichází líbezný život, milovánie po- věsti chvalitebné, sláva světská, a ty věci v prvotním aumyslu, v prvním naražení a pochopení přijímá a svoluje k těm věcem 60 předním aumyslem a pochopem, již na čele napsáno bývá jméno Babylona. To bylo na kněžstvu viděti předkem a jest podnes na duchov- ních, pajcha v náboženství, v čistotě. Přijde hněv, a svolí k tomu v prvním pochopení; to ť jest čelo ženy nestydaté! Viz každý 65 o sobě, má-li tajné jméno napsané na čele, jméno Babylona a ďá- belské a dědictvie dáblova, ne Krista Ježíše! To čelo napisuje se vnitř, totiž zlost babylonská vryta bývá v duši, že nebrzo nevěstka muože setříti té poškvrny. Jeremiáš XVII.: »Hřiech domu jud- Hřiech nevěstky nesIna- z(a)tedlný — — 38 Podle Zj. 3, 12 — 40 lb. — 46 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 841/2): Jerusalem, visio pacis. Sr. i Zj. 21, 2. — 69 V marginálii (a) je nejasné, spíše lze čísti y. — Jer. 17, 1
Strana 81
XVII. 81 270a1 70 ského napsán jest rafijí železnau«. Hřiech judský, totiž duší křesťanských, velmi jest tuze vryt v prvních vuolech jich »na kameni adamantovém«, totiž hluboce jest vražen skrz šatanáše, že ani trestánie, ani pomsta boží, ani bázeň smrti nemuože obmyti nevěstky nemaudré, aby jméno jiné lepšie bylo napsáno, totiž 75 jméno Jeruzaléma, města nového. Nebo voheň těchto zámutkuov na mnohých nemuože vypáliti na čele, totiž v prvním pochopení hřiechu křesťanského. Pohřicchu mnozí na čele svém svět napsali, slávu, bohatstvie, Na čele napsánic čest, světské milovánie a těla svého krásu a zdravie a přízeň 80 a jiné věci časné a míjejície, a pod tiem jménem z zadnie strany také se klanějí Kristu, milují některak Krista, pamatují umučenie Falešné milovánic jeho, slyší slovo boží, přijímají velebnau svátost oltářní; ale to mdlejšie jest milovánie božie a lehčejšie a nevážné následovánie Krista, ani svědomie jest čisté, ani památka umučenie jest pevná. 85 Ta ť jest ohavnost nevěstky na čele napsaná. Má-li kto pravau váhu a rozvažuje-li kto srdce své a duši Daj toto na váhu svú a žádosti své, kto vidí a znamená, co viece srdce miluje, tento-li svět čili Boha, stvořenie-li či Stvořitele, položme skutky, položme všecky milosti na pravau váhu a vizme, co plakati máme! Na no své nevěstě Kristus chce micti jméno ženicha, jméno Kristovo, památku jeho, svědomie čisté, lásku a milovánie. A to míní, když die: »Najprvé hledajte královstvie božieho (totiž Krista) a spravedlnosti jeho«, totiž života laskavého a zákona božieho a vuole jeho; ale zzadu chce mieti péči skrovnau o tělo a o potřeb- 95 ných věcech života, bez kterýchžto býti nemuožeme. Tak všickni Pražané, kněžstvo, mistři, konšelé a saudci mají mieti na čele milovánie božie a zákon mají sobě napsati a spasenie duší, a naj- prvnější péči o ty věci mieti, které sau k spasení, ale slavau a ctí pohrdati, lakomstvie se varovati, nenávistí a laupežuov se vystřie- 100 hati, žádnému křivdy nečiniti, žádnému neškoditi. Ale pohřiechu obec tato s zprávcemi obecními zjevně jméno Babylon l má napsané na čele, nebo velicí hřiechové sau, lakomstvie, pohoršenie na zlém životě a lakomstvie veliké a laupežové a utískanie chudých. Item nemá křesťanská obec lásky k Bohu veliké; ačkoli sau 105 ozdobeni jménem, auřadem, nějakým náboženstvím, ale pod tiem zlatohlavem jméno nestydatosti napsáno jest na čele jich a jména se nenalézá Jeruzaléma, města nového, a nestydie se Kristus co chce mieti Péče skrovná Pražané Jméno Babylon na čele 269b2 92 Mat. 6, 33 Jakoubek, Výklad. 62
XVII. 81 270a1 70 ského napsán jest rafijí železnau«. Hřiech judský, totiž duší křesťanských, velmi jest tuze vryt v prvních vuolech jich »na kameni adamantovém«, totiž hluboce jest vražen skrz šatanáše, že ani trestánie, ani pomsta boží, ani bázeň smrti nemuože obmyti nevěstky nemaudré, aby jméno jiné lepšie bylo napsáno, totiž 75 jméno Jeruzaléma, města nového. Nebo voheň těchto zámutkuov na mnohých nemuože vypáliti na čele, totiž v prvním pochopení hřiechu křesťanského. Pohřicchu mnozí na čele svém svět napsali, slávu, bohatstvie, Na čele napsánic čest, světské milovánie a těla svého krásu a zdravie a přízeň 80 a jiné věci časné a míjejície, a pod tiem jménem z zadnie strany také se klanějí Kristu, milují některak Krista, pamatují umučenie Falešné milovánic jeho, slyší slovo boží, přijímají velebnau svátost oltářní; ale to mdlejšie jest milovánie božie a lehčejšie a nevážné následovánie Krista, ani svědomie jest čisté, ani památka umučenie jest pevná. 85 Ta ť jest ohavnost nevěstky na čele napsaná. Má-li kto pravau váhu a rozvažuje-li kto srdce své a duši Daj toto na váhu svú a žádosti své, kto vidí a znamená, co viece srdce miluje, tento-li svět čili Boha, stvořenie-li či Stvořitele, položme skutky, položme všecky milosti na pravau váhu a vizme, co plakati máme! Na no své nevěstě Kristus chce micti jméno ženicha, jméno Kristovo, památku jeho, svědomie čisté, lásku a milovánie. A to míní, když die: »Najprvé hledajte královstvie božieho (totiž Krista) a spravedlnosti jeho«, totiž života laskavého a zákona božieho a vuole jeho; ale zzadu chce mieti péči skrovnau o tělo a o potřeb- 95 ných věcech života, bez kterýchžto býti nemuožeme. Tak všickni Pražané, kněžstvo, mistři, konšelé a saudci mají mieti na čele milovánie božie a zákon mají sobě napsati a spasenie duší, a naj- prvnější péči o ty věci mieti, které sau k spasení, ale slavau a ctí pohrdati, lakomstvie se varovati, nenávistí a laupežuov se vystřie- 100 hati, žádnému křivdy nečiniti, žádnému neškoditi. Ale pohřiechu obec tato s zprávcemi obecními zjevně jméno Babylon l má napsané na čele, nebo velicí hřiechové sau, lakomstvie, pohoršenie na zlém životě a lakomstvie veliké a laupežové a utískanie chudých. Item nemá křesťanská obec lásky k Bohu veliké; ačkoli sau 105 ozdobeni jménem, auřadem, nějakým náboženstvím, ale pod tiem zlatohlavem jméno nestydatosti napsáno jest na čele jich a jména se nenalézá Jeruzaléma, města nového, a nestydie se Kristus co chce mieti Péče skrovná Pražané Jméno Babylon na čele 269b2 92 Mat. 6, 33 Jakoubek, Výklad. 62
Strana 82
82 Kapitola Jméno tajné napsané Volení boží jak se mají Jméno babylon- ské vnitř i zevnitř Veliká mátě kto jest? před Bohem, »nebo na kameni«, totiž na najtvrdším aumyslu, jest vkořeněné. Protož obec křesťanská ještě trpěti bude rány těžké zde anebo na onom světě budaucím. Item die: »Jméno tajné na čele napsané«, totiž ten lid a ta duše mně usnaubená, jiežto dal sem dary mé pravdy, ctnosti, slovo. Ona pak tajně tiem aumyslem z těch věcí samu se miluje a tak tajně před tváří mau velmi učiněna jest ohavná a zlé jméno má. Ale zevnitř slove dobrý, nábožný, pokorný, čistý, totiž před 115 lidmi, zlatohlavem se stkvie, totiž pověstí dobrau, jménem dobrým a chválu že má od lidí, ale v srdci a vnitř v najtajnějším opatření božském jest ohavná a umrlá mrcha. V Zjevení III°.: »Napiš zboru sardinskému a andělu jeho: Toto praví, kterýž má sedm duchuov: Vím, že jméno máš, že si živ (totiž před oblíčejem lidí, 120 že si příkladný, úžitečný, nábožný, svatý a učený sloveš), ale umrlý si« vnitř a před Bohem; nebo se samého miluješ, ziskuov vlastních hledáš, chválu od lidí lovíš, a které sau věci mé, o ty naposledy tepruv myslíš a činíš. A ty věci činie tě nevěstkau babylonskau. Lukáš: »Běda vám (totiž nevěstky), když dobro-125 řečiti budau vám lidé«, totiž chváléce vás, ale vnitř pajcháte, a které věci mé sau, k marné chvále obralcujete. Ale o svých vo- lených die, že zevnitř zlé jméno mají, ale vnitř, které věci sau Kristovy, zachovávají. Mat. V°.: »Blahoslavení budete, když zlořečiti budau vám lidé, ale vnitř ste Jeruzalém, nebo pro mne 130 a pro pravdu trpíte pohaněnie a trápenie«. Opět ve čtení svatého Lukáše: »Nechtějte se radovati z toho (totiž že jméno na světě máte), ale radujte se, že jména vaše napsána sú v nebesích« a že ste nový Jeruzalém a město boží. Na světě zdáte se býti Babylon, před Kristem jste Jeruzalém, svaté město. Radujte se z toho! 135 Někteří mají jméno babylonské zevnitř i vnitř, totiž že před Bohem sau v hřiechu pokrytstvie, a zevnitř všecky dobré věci mrtvé sú. A o obojí ženě die: »Viděl sem ženu, kteráž měla na čele napsáno: Veliká mátě«, totiž mající veliké hřiechy. »Babylon« slove jako hanebné smíšenie, neb chce smiesiti zlé věci s dobrými, 140 a zase též. A »veliká mátě«, nebo kořen všech zlých věcí. A najprv kněžstvo v stavu pozdviženém a pyšném položeno jest, ta mátě zlá; kterýchž lidé prostí šetří v životě zevnitřním svatém, a potom skrz jich rady bludné, skrz kázanie a skutky jich nakažují a mordují. 270а2 Kámen tvrdý 110 108 Jer. 17, 1 — 118 Zj. 3, 1 — 125 Luk. 6, 26 — 129 Podle Mat. 5, 11 — 132 Luk. 10, 20 — 140 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 857/8): Babylon, confusio sive translatio.
82 Kapitola Jméno tajné napsané Volení boží jak se mají Jméno babylon- ské vnitř i zevnitř Veliká mátě kto jest? před Bohem, »nebo na kameni«, totiž na najtvrdším aumyslu, jest vkořeněné. Protož obec křesťanská ještě trpěti bude rány těžké zde anebo na onom světě budaucím. Item die: »Jméno tajné na čele napsané«, totiž ten lid a ta duše mně usnaubená, jiežto dal sem dary mé pravdy, ctnosti, slovo. Ona pak tajně tiem aumyslem z těch věcí samu se miluje a tak tajně před tváří mau velmi učiněna jest ohavná a zlé jméno má. Ale zevnitř slove dobrý, nábožný, pokorný, čistý, totiž před 115 lidmi, zlatohlavem se stkvie, totiž pověstí dobrau, jménem dobrým a chválu že má od lidí, ale v srdci a vnitř v najtajnějším opatření božském jest ohavná a umrlá mrcha. V Zjevení III°.: »Napiš zboru sardinskému a andělu jeho: Toto praví, kterýž má sedm duchuov: Vím, že jméno máš, že si živ (totiž před oblíčejem lidí, 120 že si příkladný, úžitečný, nábožný, svatý a učený sloveš), ale umrlý si« vnitř a před Bohem; nebo se samého miluješ, ziskuov vlastních hledáš, chválu od lidí lovíš, a které sau věci mé, o ty naposledy tepruv myslíš a činíš. A ty věci činie tě nevěstkau babylonskau. Lukáš: »Běda vám (totiž nevěstky), když dobro-125 řečiti budau vám lidé«, totiž chváléce vás, ale vnitř pajcháte, a které věci mé sau, k marné chvále obralcujete. Ale o svých vo- lených die, že zevnitř zlé jméno mají, ale vnitř, které věci sau Kristovy, zachovávají. Mat. V°.: »Blahoslavení budete, když zlořečiti budau vám lidé, ale vnitř ste Jeruzalém, nebo pro mne 130 a pro pravdu trpíte pohaněnie a trápenie«. Opět ve čtení svatého Lukáše: »Nechtějte se radovati z toho (totiž že jméno na světě máte), ale radujte se, že jména vaše napsána sú v nebesích« a že ste nový Jeruzalém a město boží. Na světě zdáte se býti Babylon, před Kristem jste Jeruzalém, svaté město. Radujte se z toho! 135 Někteří mají jméno babylonské zevnitř i vnitř, totiž že před Bohem sau v hřiechu pokrytstvie, a zevnitř všecky dobré věci mrtvé sú. A o obojí ženě die: »Viděl sem ženu, kteráž měla na čele napsáno: Veliká mátě«, totiž mající veliké hřiechy. »Babylon« slove jako hanebné smíšenie, neb chce smiesiti zlé věci s dobrými, 140 a zase též. A »veliká mátě«, nebo kořen všech zlých věcí. A najprv kněžstvo v stavu pozdviženém a pyšném položeno jest, ta mátě zlá; kterýchž lidé prostí šetří v životě zevnitřním svatém, a potom skrz jich rady bludné, skrz kázanie a skutky jich nakažují a mordují. 270а2 Kámen tvrdý 110 108 Jer. 17, 1 — 118 Zj. 3, 1 — 125 Luk. 6, 26 — 129 Podle Mat. 5, 11 — 132 Luk. 10, 20 — 140 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 857/8): Babylon, confusio sive translatio.
Strana 83
XVII. 83 270b1 145 Pokrytci sau tato cizoložnice, kteráž se připravuje pěkně zevnitř, ale jiné jméno má podlé srdce svého, takže slove Babylon; na kteréž posluchači patří jako na pěknau a okrášlenau ženu, ano pěkná slova a výmluvná řeč, maudrost ukazujíce zevnitř, a potom vlévají vody kradené, jimiž tráví duše u vieře Trojice svaté, 150 vtčlenie Páně a velebné svátosti oltářnie. V Přísloví VII°.: »Potkala se s ním žena ozdobená a krásná zevnitř«, ale skrytá v nešlechet- nosti a v zlobivosti, »aby jímala duše«, totiž přípravná jsúci, aby vzácná a příjemná byla náramně a tudy aby jedu nalévalla, »mnoho mluví«, totiž sebe chválí, a jiné hyzdí, »neustavičná«, 155 totiž nestojéci v přikázaních, »měla lahodná slova velmi«, mnohé věci slibujíci. »I jde za ní jako vuol k zabití«, totiž naposledy takový člověk najde zatracenie. Tak jest tajné jméno. Vody kradené Žena mnohomluvná Pokrytci sú cizoložnice Druhé jest tajné jméno, nebo hanbu svú velmi skrývají. Jako Adam, když shřešil a Pán na něho zavolal, on pak skrýval Adam skrýval se 160 se a ucházel před tváří boží a věníkem se zakrýval, aby nebyl seznán, tak dnes lakomstvie, blud, nenávist, závist, vražda hledá výmluvy skrze Písmo, přikrývají se dobrými věcmi a slovy svatými, jménem svatým a očišťují se před lidmi. Který kněz jest dnes právě kající, který posluchač právě hřiech svuoj zjevuje, aby se 165 styděl a želel? To viděl Jan řka: »Viděl sem jméno napsané tajné ohavnosti: veliká mátě smilstva«, totiž dnes tak duchovní a žákovstvo jako lajkové, tak větší jako menší odešli sú od Pána, a tak sú veliká mátě zlosti; jimižto svedeny bývají jiné prosté duše. To ť jest 170 ta mátě, na níž napsáno jest všecko, co jest světa, co jest těla, co pokrytstvie jest pod jménem panenstvie, kněžstvie, vdovstvie, manželstvie, konšelstvie etc.; jako pod zlatohlavem přikrytí a při- odění všecky takové věci činí. Protož na čele, že sau nevěstky, napsáno mají etc. Mátě smilství veliká Málo kněží kajících Babylon, město veliké, mátě smilství ze- mě. Že tyto řeči dotýkají všech pokrytcuov a těch, kteříž v da- řích božích pajchají, a všech duchovnímu stavu oddaných a v po- Babylon kto sau krytství pracujících a činících tyto věci, protož ti slovau »Babylon 5 a mátě veliká smilstva« etc. Nebo mnohým nenie na tom dosti, že sami sau smilníci a nečistotám nevěstčím oddaní, ale sau jiným 149 Sr. Přísl. 9, 17 — 150 Přísl. 7, 10 nn. — 156 Přísl. 7, 22 — 159 1. M. 3, 7 nn. 62
XVII. 83 270b1 145 Pokrytci sau tato cizoložnice, kteráž se připravuje pěkně zevnitř, ale jiné jméno má podlé srdce svého, takže slove Babylon; na kteréž posluchači patří jako na pěknau a okrášlenau ženu, ano pěkná slova a výmluvná řeč, maudrost ukazujíce zevnitř, a potom vlévají vody kradené, jimiž tráví duše u vieře Trojice svaté, 150 vtčlenie Páně a velebné svátosti oltářnie. V Přísloví VII°.: »Potkala se s ním žena ozdobená a krásná zevnitř«, ale skrytá v nešlechet- nosti a v zlobivosti, »aby jímala duše«, totiž přípravná jsúci, aby vzácná a příjemná byla náramně a tudy aby jedu nalévalla, »mnoho mluví«, totiž sebe chválí, a jiné hyzdí, »neustavičná«, 155 totiž nestojéci v přikázaních, »měla lahodná slova velmi«, mnohé věci slibujíci. »I jde za ní jako vuol k zabití«, totiž naposledy takový člověk najde zatracenie. Tak jest tajné jméno. Vody kradené Žena mnohomluvná Pokrytci sú cizoložnice Druhé jest tajné jméno, nebo hanbu svú velmi skrývají. Jako Adam, když shřešil a Pán na něho zavolal, on pak skrýval Adam skrýval se 160 se a ucházel před tváří boží a věníkem se zakrýval, aby nebyl seznán, tak dnes lakomstvie, blud, nenávist, závist, vražda hledá výmluvy skrze Písmo, přikrývají se dobrými věcmi a slovy svatými, jménem svatým a očišťují se před lidmi. Který kněz jest dnes právě kající, který posluchač právě hřiech svuoj zjevuje, aby se 165 styděl a želel? To viděl Jan řka: »Viděl sem jméno napsané tajné ohavnosti: veliká mátě smilstva«, totiž dnes tak duchovní a žákovstvo jako lajkové, tak větší jako menší odešli sú od Pána, a tak sú veliká mátě zlosti; jimižto svedeny bývají jiné prosté duše. To ť jest 170 ta mátě, na níž napsáno jest všecko, co jest světa, co jest těla, co pokrytstvie jest pod jménem panenstvie, kněžstvie, vdovstvie, manželstvie, konšelstvie etc.; jako pod zlatohlavem přikrytí a při- odění všecky takové věci činí. Protož na čele, že sau nevěstky, napsáno mají etc. Mátě smilství veliká Málo kněží kajících Babylon, město veliké, mátě smilství ze- mě. Že tyto řeči dotýkají všech pokrytcuov a těch, kteříž v da- řích božích pajchají, a všech duchovnímu stavu oddaných a v po- Babylon kto sau krytství pracujících a činících tyto věci, protož ti slovau »Babylon 5 a mátě veliká smilstva« etc. Nebo mnohým nenie na tom dosti, že sami sau smilníci a nečistotám nevěstčím oddaní, ale sau jiným 149 Sr. Přísl. 9, 17 — 150 Přísl. 7, 10 nn. — 156 Přísl. 7, 22 — 159 1. M. 3, 7 nn. 62
Strana 84
84 Kapitola Odtrhují jiné od viery Chot Kristova sú mátě dobrých Mátě smilstva co puosobi Zahálí Kněžstvo Rozdiel matky dobré a zlé příčina k hřiechu, odtrhujíce je od náboženství, od viery a od pravdy. Protož slovau mátě; ale které duše od Boha odcházejí 270b2 a toliko sobě samy zle živy sau, smilnice sau a nevěstky, jako sú duše, ješto z nevědomí a hlauposti hřešie a jiných nemnoho 10 svozují; a tato ť jest příčina jich veliká zatracenie, kteříž jiné odvodí od Boha. Nebo světí Boha milujíce slovau chot Kristova a sau jako veliká matka synuov božích, neb sú byli jiným ku příkladu v náboženství, v pokoře, trpělivosti, čistotě; a ti slovau matka cierkev svatá, rodíce syny boží. Apoštol: »Urodil sem vás 15 skrze čtenie Ježíše Krista«. A opět: »Zplodil sem vás s bolestí velikau a prací«. Ale zlí, jiným příklady zlé dávajíce, slovú mátě veliká smilství, neb rodí syny zlé a jest příčina a počátek všeho zlého na jiných, avšak praví o sobě, že syny boží rodí, vedúci veliký zástup zlých po sobě. Onino světí slovau matka, neb sau střeva lítosti měli k sy- nuom svým, o nich péči majíce velikau a z jich nečistot usilujíce očistiti je. A takovým Spasitel mluví: »Na světě micti budete nátisk, ale ve mně pokoj«. Tato pak k skonání světa mátě smilstva varuje se práce v spasitedlných věcech, nebo vidiena jest seděti, 25 totiž odpočívati a zaháleti, dary boží přijavši. Nebo die Kristus: »Svět bude se radovati, a vy budete plakati« etc. Tato mátě smilství, což sama miluje, k tomu jiné vede, totiž k milování světských věcí a k tělesné chlipnosti a pečlivá jest o bohatstvie a o platy a o světské nábytky a zbožie, neb jest vešla v milovánie 30 světa a těla. Protož sedí v pokoji a svau řečí a napomínaním k těm věcem, které sau světa, napomíná a vede. Onino pak světí první uvodili v lid lásku velikú a vraucí žádost k Bohu; ale tato mátě smilstva, všedši v duchovenstvie a dary veliké přijavši, upadla v nevěru a v bludli a jiné duše v to uvodí, a to pod jménem 35 271a1 Kristovým. A jako času pokoje tato žena, totiž kněžstvo pokryté, byla v panování velikém, v moci, v bohatství a ve cti, tak i nynic v času protivenstvie tato žena jest vyšla, život vedúci zahalečný a bluduom oddaný, žádného příkladu dobrého na sobě nedávajíc. Vo oné zajisté mateři, prvotnie cierkvi, die: »Já ť sem postavil 40 vás, abyšte šli a úžitek mnohý přinesli«. Ale tato mátě a kteří sú z počtu jejieho, ač co kdy dobrého začnau, v hřiechy mnohé se zase odvracují, totiž v pokrytství, v marnau chválu a v utrhánic, potracují sladkost ducha, náboženstvie. Jiní pak svedeni bývají 20 Šelma svodl 15 1. Kor. 4, 15—16 Podle 1. Kor. 6, 20? — 23 Podle Jana 16, 33 — 27 Jan 16, 20 — 40 Jan 15, 16
84 Kapitola Odtrhují jiné od viery Chot Kristova sú mátě dobrých Mátě smilstva co puosobi Zahálí Kněžstvo Rozdiel matky dobré a zlé příčina k hřiechu, odtrhujíce je od náboženství, od viery a od pravdy. Protož slovau mátě; ale které duše od Boha odcházejí 270b2 a toliko sobě samy zle živy sau, smilnice sau a nevěstky, jako sú duše, ješto z nevědomí a hlauposti hřešie a jiných nemnoho 10 svozují; a tato ť jest příčina jich veliká zatracenie, kteříž jiné odvodí od Boha. Nebo světí Boha milujíce slovau chot Kristova a sau jako veliká matka synuov božích, neb sú byli jiným ku příkladu v náboženství, v pokoře, trpělivosti, čistotě; a ti slovau matka cierkev svatá, rodíce syny boží. Apoštol: »Urodil sem vás 15 skrze čtenie Ježíše Krista«. A opět: »Zplodil sem vás s bolestí velikau a prací«. Ale zlí, jiným příklady zlé dávajíce, slovú mátě veliká smilství, neb rodí syny zlé a jest příčina a počátek všeho zlého na jiných, avšak praví o sobě, že syny boží rodí, vedúci veliký zástup zlých po sobě. Onino světí slovau matka, neb sau střeva lítosti měli k sy- nuom svým, o nich péči majíce velikau a z jich nečistot usilujíce očistiti je. A takovým Spasitel mluví: »Na světě micti budete nátisk, ale ve mně pokoj«. Tato pak k skonání světa mátě smilstva varuje se práce v spasitedlných věcech, nebo vidiena jest seděti, 25 totiž odpočívati a zaháleti, dary boží přijavši. Nebo die Kristus: »Svět bude se radovati, a vy budete plakati« etc. Tato mátě smilství, což sama miluje, k tomu jiné vede, totiž k milování světských věcí a k tělesné chlipnosti a pečlivá jest o bohatstvie a o platy a o světské nábytky a zbožie, neb jest vešla v milovánie 30 světa a těla. Protož sedí v pokoji a svau řečí a napomínaním k těm věcem, které sau světa, napomíná a vede. Onino pak světí první uvodili v lid lásku velikú a vraucí žádost k Bohu; ale tato mátě smilstva, všedši v duchovenstvie a dary veliké přijavši, upadla v nevěru a v bludli a jiné duše v to uvodí, a to pod jménem 35 271a1 Kristovým. A jako času pokoje tato žena, totiž kněžstvo pokryté, byla v panování velikém, v moci, v bohatství a ve cti, tak i nynic v času protivenstvie tato žena jest vyšla, život vedúci zahalečný a bluduom oddaný, žádného příkladu dobrého na sobě nedávajíc. Vo oné zajisté mateři, prvotnie cierkvi, die: »Já ť sem postavil 40 vás, abyšte šli a úžitek mnohý přinesli«. Ale tato mátě a kteří sú z počtu jejieho, ač co kdy dobrého začnau, v hřiechy mnohé se zase odvracují, totiž v pokrytství, v marnau chválu a v utrhánic, potracují sladkost ducha, náboženstvie. Jiní pak svedeni bývají 20 Šelma svodl 15 1. Kor. 4, 15—16 Podle 1. Kor. 6, 20? — 23 Podle Jana 16, 33 — 27 Jan 16, 20 — 40 Jan 15, 16
Strana 85
XVII. 85 271a" 45 od pravdy tau šelmau, totiž mocí světskau tyrranskau. Nebo mluví svým Spasitel: »Ktož přebývá ve mně a já v něm, ten t činí ovoce mnohé«, totiž všemi skutky svými, hnutími i vobyčeji, jako i hospodyně dobrá v své čeledi činí ovotce veliké. Sau také mátě smilství, zlému povolujíce a mlčiece a zlé, což vědí, přikrý- 50 vajíce a zatajujíce etc. Věrná duše Kristova, ta ť lítost má nad zlým a netají zlého. A jako věrná manželka nedbá na jiné, než svého toliko miluje muže a pracuje a syny své k dobrému vede, ale zlá netbá na svého, než jiných hledí, takéž tato cizoložnice Krista pobichá, synuov Kristu nerodí; o kteréž Ozé IX. die: »Dám 55 jí břich bez synuov«, totiž že k spasitedlným věcem jest nezpuo- sobná a neúžitečná a ovotce jejic jest osoby přijímati. A po ovotci jich takoví mají býti rozeznáni. Máme pak pilně znamenati, abychom na se pohleděli, a ne Na se pohleďme k jiným obracovali, jako tak obecně činívají na kázaní, na jiné 6o vinnu opajíce, a sami se nedotýkajíce. A die: »Smilství« jakožto mnohých. Nebo ne jednoho jest toliko, ale rozličných jest obyče- juov k oklamání věrných duší. A protož Janovi řekl: »Poď ukáži ť zatracenic nevěstky veliké«. Ta příčina jest totiž jejieho smilstvie, že bude zatracena etc. Mátě smilství I viděl sem tu ženu, ana se opila ze krve svatých a ze krve mučedlníkuov Ježíšových. Vypisuje zástup pokrytcuov a každú duši zevnitř ozdobenau, a vnitř má jméno ohavné Babylon, ješto, kdyby možné bylo, aby 5 duše naše přede všemi vypsána byla tak, jakož jest ohavná před Bohem, jako oněmi i oněmi rozličnými porušeními, ranami, nakaže- ními, tehdy bychom se sami sobě mrzeli. Protož maudrost Kristus praví: »Ktož nenávidí duše své k životu věčnému, ostříhá jie«. A vypisuje tu ženu, die: »I viděl sem ženu« etc. Prvé o ní 10 vypravoval, že, ačkoli žena ta jest zevnitř ozdobená, však vnitř plná jest ohavností před Pánem; tuto již ukazuje, kterak takové Ohavností plná duše pokryté mají se k bližním, totiž že mají nenávist velikau k svým bližním, a zvláště k těm, kteří sú prává chot Kristova. Nebo chytrost šatanášova k skonání světa uvedena jest nade 15 všeliký vtip lidský. A žena tato, kteráž má dary veliké od Pána, již dovodí se býti nevěstau Pána Krista, a protož pajchá a vchází Opílá krví svatých 46 Podle Jana 15, 5 — 54 Podle Oz. 9, 14 — 56 Sr. Mat. 7, 16; 12, 33; Luk. 6, 44 ... 62 Zj. 17, 1. 8 Jan 12, 25
XVII. 85 271a" 45 od pravdy tau šelmau, totiž mocí světskau tyrranskau. Nebo mluví svým Spasitel: »Ktož přebývá ve mně a já v něm, ten t činí ovoce mnohé«, totiž všemi skutky svými, hnutími i vobyčeji, jako i hospodyně dobrá v své čeledi činí ovotce veliké. Sau také mátě smilství, zlému povolujíce a mlčiece a zlé, což vědí, přikrý- 50 vajíce a zatajujíce etc. Věrná duše Kristova, ta ť lítost má nad zlým a netají zlého. A jako věrná manželka nedbá na jiné, než svého toliko miluje muže a pracuje a syny své k dobrému vede, ale zlá netbá na svého, než jiných hledí, takéž tato cizoložnice Krista pobichá, synuov Kristu nerodí; o kteréž Ozé IX. die: »Dám 55 jí břich bez synuov«, totiž že k spasitedlným věcem jest nezpuo- sobná a neúžitečná a ovotce jejic jest osoby přijímati. A po ovotci jich takoví mají býti rozeznáni. Máme pak pilně znamenati, abychom na se pohleděli, a ne Na se pohleďme k jiným obracovali, jako tak obecně činívají na kázaní, na jiné 6o vinnu opajíce, a sami se nedotýkajíce. A die: »Smilství« jakožto mnohých. Nebo ne jednoho jest toliko, ale rozličných jest obyče- juov k oklamání věrných duší. A protož Janovi řekl: »Poď ukáži ť zatracenic nevěstky veliké«. Ta příčina jest totiž jejieho smilstvie, že bude zatracena etc. Mátě smilství I viděl sem tu ženu, ana se opila ze krve svatých a ze krve mučedlníkuov Ježíšových. Vypisuje zástup pokrytcuov a každú duši zevnitř ozdobenau, a vnitř má jméno ohavné Babylon, ješto, kdyby možné bylo, aby 5 duše naše přede všemi vypsána byla tak, jakož jest ohavná před Bohem, jako oněmi i oněmi rozličnými porušeními, ranami, nakaže- ními, tehdy bychom se sami sobě mrzeli. Protož maudrost Kristus praví: »Ktož nenávidí duše své k životu věčnému, ostříhá jie«. A vypisuje tu ženu, die: »I viděl sem ženu« etc. Prvé o ní 10 vypravoval, že, ačkoli žena ta jest zevnitř ozdobená, však vnitř plná jest ohavností před Pánem; tuto již ukazuje, kterak takové Ohavností plná duše pokryté mají se k bližním, totiž že mají nenávist velikau k svým bližním, a zvláště k těm, kteří sú prává chot Kristova. Nebo chytrost šatanášova k skonání světa uvedena jest nade 15 všeliký vtip lidský. A žena tato, kteráž má dary veliké od Pána, již dovodí se býti nevěstau Pána Krista, a protož pajchá a vchází Opílá krví svatých 46 Podle Jana 15, 5 — 54 Podle Oz. 9, 14 — 56 Sr. Mat. 7, 16; 12, 33; Luk. 6, 44 ... 62 Zj. 17, 1. 8 Jan 12, 25
Strana 86
86 Kapitola Konstancí krev vylila Jidáš byl nevěstka Nechvátaj k proliti krve Jezabel Manassos na místo pravé choti a pravau chot Ježíše Krista v nenávisti má. Tak činí každá duše pokrytstvím nakažená; a taková duše, ne- návidieci bližních, jest vražedlnice. I. Jan III°.: »Ktož nemiluje, zuostává v smrti«; nebo všickni jeho skutkové sau mrtví od 20 milosti boží. »A kto nenávidí, vražedlník jest«. A to se míní, kdež die: »Viděl sem ženu opilau krví svatých«. Nebo vuoli má k umrt- vení pravých auduov Pána Krista, jediné kdyby podobný přístup k tomu a místo mohli mieti. A jestliže to o kněžích protivných a pravdy nenávistníkuov (!) béřeme, zjevné ť jest a duovod toho, 25 že jest v Konstancí krev svatých vylila a té šelmy k tomu ponukla, totiž moci světské, aby zamordovala spravedlivé. A dnes, že 271b1 mnohých krev vylévá se, jest to z návodu šelmy. Tak ta žena, kněžstvo, za času Kristova krví Ježíšovú jest opojena. A v zástupu apoštolském byla jedna nevěstka, totiž 30 Jidáš. Ale vizme, mezi námi a stranau, která se praví býti Kristo- vau, jest-li také žena, ješto žiezní krve! Nebo nynie tajnými radami a ponaukaními puosobí se lidem smrt, buďto skrz kněžstvo, buďto skrz jiné, duchovenství oddané, kteříž se také radují, když někteří zmordováni bývají, jako by silným vínem byla opojená. Tu ť35 jest potřebí každému knězi vnitř do sebe nahlédnauti, kteřížto, horlivost majíce divnau, ponaukají k prolití krve. A toho lidé do sebe neznají. Neb die Daniel XII.: »Nemilostiví nemilostivě činiti budau a neporozumějí všickni nemilostiví, zlému řiekajíce dobré a zase«. Protož die (Mat. XXIII.): »Posielám k vám pro- 40 roky a maudré, a z nich budete mordovati a bičovati«. Nebo té ženě, ješto Krista i jeho apoštoly zmordovala, povědieno jest: »Doplňte mieru otcuov vašich«; ale této ženě praví, že opilá jest, a tak všelikau mieru převyšuje, jako i ten, ktož se opíjí. Čte se u figuoře (III. Králov. XVIII.), kterak Jezabel zmordovala 45 proroky Páně. Tak žena tato, vyznamenaná skrz Jezabel, opilá krví spravedlivých. A Manasses, jakož se pokládá v IIII. Králov. XXI., mnoho krve nevinné vylil příliš. A obyčejně duši pokryté šatanáš namítá nenávist k bližním, takže, jestli slyší, ano někoho chválé, nelíbí se jí to. A die: »Opila se jest krví spravedlivých«, totiž těch, kteří sau nevěsta Ježíše Krista. Nebo takoví pokrytci svaté ctí, kteří sau Duše nakažená pokrytstvím 50 Pokrytci co ť činie 19 1. Jan 3, 14 — 21 1. Jan 3, 15 — 31 Psáno: Vizme ale; znaménka zařazovací však určují správný pořad slov. — 38 Podle Dan. 12, 10 a Iz. 5, 20 — 40 Mat. 23, 34 — 43 Mat. 23, 32 — 45 1. (3). Král. 18, 4 — 47 2. (4.) Král 21, 16
86 Kapitola Konstancí krev vylila Jidáš byl nevěstka Nechvátaj k proliti krve Jezabel Manassos na místo pravé choti a pravau chot Ježíše Krista v nenávisti má. Tak činí každá duše pokrytstvím nakažená; a taková duše, ne- návidieci bližních, jest vražedlnice. I. Jan III°.: »Ktož nemiluje, zuostává v smrti«; nebo všickni jeho skutkové sau mrtví od 20 milosti boží. »A kto nenávidí, vražedlník jest«. A to se míní, kdež die: »Viděl sem ženu opilau krví svatých«. Nebo vuoli má k umrt- vení pravých auduov Pána Krista, jediné kdyby podobný přístup k tomu a místo mohli mieti. A jestliže to o kněžích protivných a pravdy nenávistníkuov (!) béřeme, zjevné ť jest a duovod toho, 25 že jest v Konstancí krev svatých vylila a té šelmy k tomu ponukla, totiž moci světské, aby zamordovala spravedlivé. A dnes, že 271b1 mnohých krev vylévá se, jest to z návodu šelmy. Tak ta žena, kněžstvo, za času Kristova krví Ježíšovú jest opojena. A v zástupu apoštolském byla jedna nevěstka, totiž 30 Jidáš. Ale vizme, mezi námi a stranau, která se praví býti Kristo- vau, jest-li také žena, ješto žiezní krve! Nebo nynie tajnými radami a ponaukaními puosobí se lidem smrt, buďto skrz kněžstvo, buďto skrz jiné, duchovenství oddané, kteříž se také radují, když někteří zmordováni bývají, jako by silným vínem byla opojená. Tu ť35 jest potřebí každému knězi vnitř do sebe nahlédnauti, kteřížto, horlivost majíce divnau, ponaukají k prolití krve. A toho lidé do sebe neznají. Neb die Daniel XII.: »Nemilostiví nemilostivě činiti budau a neporozumějí všickni nemilostiví, zlému řiekajíce dobré a zase«. Protož die (Mat. XXIII.): »Posielám k vám pro- 40 roky a maudré, a z nich budete mordovati a bičovati«. Nebo té ženě, ješto Krista i jeho apoštoly zmordovala, povědieno jest: »Doplňte mieru otcuov vašich«; ale této ženě praví, že opilá jest, a tak všelikau mieru převyšuje, jako i ten, ktož se opíjí. Čte se u figuoře (III. Králov. XVIII.), kterak Jezabel zmordovala 45 proroky Páně. Tak žena tato, vyznamenaná skrz Jezabel, opilá krví spravedlivých. A Manasses, jakož se pokládá v IIII. Králov. XXI., mnoho krve nevinné vylil příliš. A obyčejně duši pokryté šatanáš namítá nenávist k bližním, takže, jestli slyší, ano někoho chválé, nelíbí se jí to. A die: »Opila se jest krví spravedlivých«, totiž těch, kteří sau nevěsta Ježíše Krista. Nebo takoví pokrytci svaté ctí, kteří sau Duše nakažená pokrytstvím 50 Pokrytci co ť činie 19 1. Jan 3, 14 — 21 1. Jan 3, 15 — 31 Psáno: Vizme ale; znaménka zařazovací však určují správný pořad slov. — 38 Podle Dan. 12, 10 a Iz. 5, 20 — 40 Mat. 23, 34 — 43 Mat. 23, 32 — 45 1. (3). Král. 18, 4 — 47 2. (4.) Král 21, 16
Strana 87
XVII. 87 v nebesích, a těchto, kteří sau na světě, nenávidí etc., ano i sa- mému Kristu se protiví. A také tato žena užívá práce věrných, 55 jich potu a krve, netoliko ku potřebě, ale také k zbytečnosti, a oni sami hlad trpí. Ekleziastik XXXIIII.: »Chléb nuzných život chudého jest; ktož voklamává ho, muž krve jest«. Nebo tak seděli v pokoji nepracujíce, a platy brali, krev a pot chudých jedauce. Jako to, což se v zemi obracuje, země slove, takéž to, 60 co se obracuje v krev, jako živnost, krev slove; a tu živnost chu- dým odjímajíce, krev jich jedí. Protož skrz Ezechiele Pán die: »Běda vám, kteříž pasete sami se« etc. A kteříž hodují a rozkošně živi sau, to, což jest chudých, zžierajíce, krev svatých jedí. Tak také ziskuov peněžitých žádostiví po české zemi těkajíce krev 65 chudých zžierali, falešnými odpustky je šáléce. Takéž ve špitáli najchaternějšie a najhrubší ztravu chudým dávali, a sami pyšně a rozkošně živi sauce, krev jich žrali. Také tato žena krví svatých se jest opila, kdyžto, že sau na místa svatých se dostali a zevnitř- nie věci k voku pěkně řídili, ale zle živi byli a hojnost bohatstvie 70 jim dáváchu se; a tak krev svatých jedli. A mnozí tak hřešíce některým z těchto obyčejuov, neznají sami se. Neb die Izaiáši Pán: »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž«. Item řeči svatých starých sau jakožto žíly duchovnie a rozumové živí sau jakožto krev. A protož mnozí ty smysly oblibují, mnoho slajchají i umějí, 75 alevšak těch smysluov, kterýchž hojně znají, k lásce a k dobrému životu sobě neobracují, a tak sau krví svatých, totiž živými rozu- my svatých, opojeni etc. Muž krve Odpustky krev střebali Opět jinak 271b2 272a1 I podivil sem se, když sem ji uzřel, dive- ním velikým. Výstrahu dal voleným božím, aby se opatro- vali, aby nebyli zklamáni, a ukazuje, kterak se mieti budau, kteříž poznánie budau mieti o té ženč! a šelmě, že se jí diví, jakož die: »I divil sem se, když sem ji uzřel« etc. A to také pokládá o vy- 5 volených božích, že, čím většie budau mieti poznánie, tiem viece se diviti budau. Nebo člověk, v kteréhož světlo pravdy vchází, diví se najprvé té ženě, že život má zevnitřní krásný, poctivý, příkladný, že jest kamenem drahým ozdobená, a pod tím vidí velikau mrzkost, velikau neřest a ohavnost. A tomu se diví Jan, 10 totiž člověk, v němž jest milost boží, tak totižto, že pod dary božími jest veliká nešlechetnost a mnohé svedenie na té ženě, Světí diví se velmi 56 Eccli 34, 25 62 Podle Ezech. 34, 2 72 Podle Iz. 6, 10
XVII. 87 v nebesích, a těchto, kteří sau na světě, nenávidí etc., ano i sa- mému Kristu se protiví. A také tato žena užívá práce věrných, 55 jich potu a krve, netoliko ku potřebě, ale také k zbytečnosti, a oni sami hlad trpí. Ekleziastik XXXIIII.: »Chléb nuzných život chudého jest; ktož voklamává ho, muž krve jest«. Nebo tak seděli v pokoji nepracujíce, a platy brali, krev a pot chudých jedauce. Jako to, což se v zemi obracuje, země slove, takéž to, 60 co se obracuje v krev, jako živnost, krev slove; a tu živnost chu- dým odjímajíce, krev jich jedí. Protož skrz Ezechiele Pán die: »Běda vám, kteříž pasete sami se« etc. A kteříž hodují a rozkošně živi sau, to, což jest chudých, zžierajíce, krev svatých jedí. Tak také ziskuov peněžitých žádostiví po české zemi těkajíce krev 65 chudých zžierali, falešnými odpustky je šáléce. Takéž ve špitáli najchaternějšie a najhrubší ztravu chudým dávali, a sami pyšně a rozkošně živi sauce, krev jich žrali. Také tato žena krví svatých se jest opila, kdyžto, že sau na místa svatých se dostali a zevnitř- nie věci k voku pěkně řídili, ale zle živi byli a hojnost bohatstvie 70 jim dáváchu se; a tak krev svatých jedli. A mnozí tak hřešíce některým z těchto obyčejuov, neznají sami se. Neb die Izaiáši Pán: »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž«. Item řeči svatých starých sau jakožto žíly duchovnie a rozumové živí sau jakožto krev. A protož mnozí ty smysly oblibují, mnoho slajchají i umějí, 75 alevšak těch smysluov, kterýchž hojně znají, k lásce a k dobrému životu sobě neobracují, a tak sau krví svatých, totiž živými rozu- my svatých, opojeni etc. Muž krve Odpustky krev střebali Opět jinak 271b2 272a1 I podivil sem se, když sem ji uzřel, dive- ním velikým. Výstrahu dal voleným božím, aby se opatro- vali, aby nebyli zklamáni, a ukazuje, kterak se mieti budau, kteříž poznánie budau mieti o té ženč! a šelmě, že se jí diví, jakož die: »I divil sem se, když sem ji uzřel« etc. A to také pokládá o vy- 5 volených božích, že, čím většie budau mieti poznánie, tiem viece se diviti budau. Nebo člověk, v kteréhož světlo pravdy vchází, diví se najprvé té ženě, že život má zevnitřní krásný, poctivý, příkladný, že jest kamenem drahým ozdobená, a pod tím vidí velikau mrzkost, velikau neřest a ohavnost. A tomu se diví Jan, 10 totiž člověk, v němž jest milost boží, tak totižto, že pod dary božími jest veliká nešlechetnost a mnohé svedenie na té ženě, Světí diví se velmi 56 Eccli 34, 25 62 Podle Ezech. 34, 2 72 Podle Iz. 6, 10
Strana 88
88 Kapitola Diví se opět kteráž se činí nevěstau Kristovau. Diví se také vida ji, ana se krví svatých opila. A s jedné strany tak saudí, že, což koli činí, že Duchem božím to činí; ale vida ji krví svatých opilau, saudí tak 15 o ní, že nečiní takových věcí z lásky, že nemilosrdná jest, nenávidí jiných a potupuje jiné. A protož, vidúci duše věrná některé věci na té ženě, kteréž sú z Boha, a jiné, ješto z Boha nejsau, diví se a leknutím trne. A tak se diví, že zlé věci nalézají se na těch, kteří sau života příkladného a poctivého a svatého, mnozí bludové 20 a mnozí hřiechové, takže zlé přiměšuje se k dobrému. A tak die: »Divil sem se«, auzkosti maje, na čem ostati, líbí-li se Bohu či nelíbí taková žena. A zvláště mysl křehká diví se. Jeremiáš v kapitole XIIt. diví se řka: »Proč cesta nemilosti- vých prospievá?« etc. Jako by řekl: »Poněvadž se tobě nelíbí 25 jich pajcha, lakomstvie; avšak dáváš jim dary mnohé jako maud- rost, výmluvnost, kterýchžto však daruov zle požívají k bluduom a k roztržením«. A nynie se mají podiviti čemu věrní, kterak velmi divné věci nynie se puosobí těchto časuov. Nebo žena, majíci dary mnohé od Boha, ještě jest žena taková i nevěstka, 30 272a" když jesti pajcha a pozdviženie mysli v dařích božských. Nebo jako jest povědieno učedlníkuom: »Jeden z vás zradí mne dnes«, jimžto však své dary dal všem, své tělo, a nohy jich umyl, a ne- věděli, kto jest byl mezi nimi ta žena, totiž zrádce, tak i nynie v straně boží, kto jest žena ta, nevěstka. Tak i Abakuk I°. diví 35 se skutkóm božím divným. A apoštol k takovým věcem praví, že nemá dokonalého poznánie; protož die: »Nedokonále poznáváme a nedokonále prorokujeme«. Tam zajisté již u vlasti nebeské jasně i Jan i Pavel vidí tu ženu, která ť jest. A protož, boje se sauduov božích velikých, die apoštol: »Ó vysokosti bohatství, 40 maudrosti a uměnie božieho!« Proč si této ženě tolik daruov dal, proč svého Ducha dal si okusiti, kterýchžto však daruov ona zle jest požívala? »Nebo kto rádce tvuoj byl?« etc. Nynie zajisté ženy ty všetečné pletau se v ty saudy božské. Divní boží saudové, že s mnohými dary takovými a velikými 45 ještě člověk učiněn bývá ohavný Bohu, mizerný a biedný! Tak Izaiáš a Ezechiel diví se božímu andělu, dary velikými v nebi Proroci se divie povýšenému a vyzdviženému. Neb die Izaiáš XIIII.: »Kterak si spadl, Lucifeře, kterýž si ráno vycházel?« A Ezechiel die, kterak Divná věc mezi učedlníky Divnl saudové Páně Jest se nynie čemu podiviti 24 Jer. 12, 1 — 32 Mat. 26, 21; Marek 14, 18; Jan 13, 21 — 35 Abak. 1, 5 nn. — 37 I. Kor. 13, 9 — 40 Podle Rím. II, 33 a 34 — 48 Iz. 14, 12 — 49 Ezech. 28, 13
88 Kapitola Diví se opět kteráž se činí nevěstau Kristovau. Diví se také vida ji, ana se krví svatých opila. A s jedné strany tak saudí, že, což koli činí, že Duchem božím to činí; ale vida ji krví svatých opilau, saudí tak 15 o ní, že nečiní takových věcí z lásky, že nemilosrdná jest, nenávidí jiných a potupuje jiné. A protož, vidúci duše věrná některé věci na té ženě, kteréž sú z Boha, a jiné, ješto z Boha nejsau, diví se a leknutím trne. A tak se diví, že zlé věci nalézají se na těch, kteří sau života příkladného a poctivého a svatého, mnozí bludové 20 a mnozí hřiechové, takže zlé přiměšuje se k dobrému. A tak die: »Divil sem se«, auzkosti maje, na čem ostati, líbí-li se Bohu či nelíbí taková žena. A zvláště mysl křehká diví se. Jeremiáš v kapitole XIIt. diví se řka: »Proč cesta nemilosti- vých prospievá?« etc. Jako by řekl: »Poněvadž se tobě nelíbí 25 jich pajcha, lakomstvie; avšak dáváš jim dary mnohé jako maud- rost, výmluvnost, kterýchžto však daruov zle požívají k bluduom a k roztržením«. A nynie se mají podiviti čemu věrní, kterak velmi divné věci nynie se puosobí těchto časuov. Nebo žena, majíci dary mnohé od Boha, ještě jest žena taková i nevěstka, 30 272a" když jesti pajcha a pozdviženie mysli v dařích božských. Nebo jako jest povědieno učedlníkuom: »Jeden z vás zradí mne dnes«, jimžto však své dary dal všem, své tělo, a nohy jich umyl, a ne- věděli, kto jest byl mezi nimi ta žena, totiž zrádce, tak i nynie v straně boží, kto jest žena ta, nevěstka. Tak i Abakuk I°. diví 35 se skutkóm božím divným. A apoštol k takovým věcem praví, že nemá dokonalého poznánie; protož die: »Nedokonále poznáváme a nedokonále prorokujeme«. Tam zajisté již u vlasti nebeské jasně i Jan i Pavel vidí tu ženu, která ť jest. A protož, boje se sauduov božích velikých, die apoštol: »Ó vysokosti bohatství, 40 maudrosti a uměnie božieho!« Proč si této ženě tolik daruov dal, proč svého Ducha dal si okusiti, kterýchžto však daruov ona zle jest požívala? »Nebo kto rádce tvuoj byl?« etc. Nynie zajisté ženy ty všetečné pletau se v ty saudy božské. Divní boží saudové, že s mnohými dary takovými a velikými 45 ještě člověk učiněn bývá ohavný Bohu, mizerný a biedný! Tak Izaiáš a Ezechiel diví se božímu andělu, dary velikými v nebi Proroci se divie povýšenému a vyzdviženému. Neb die Izaiáš XIIII.: »Kterak si spadl, Lucifeře, kterýž si ráno vycházel?« A Ezechiel die, kterak Divná věc mezi učedlníky Divnl saudové Páně Jest se nynie čemu podiviti 24 Jer. 12, 1 — 32 Mat. 26, 21; Marek 14, 18; Jan 13, 21 — 35 Abak. 1, 5 nn. — 37 I. Kor. 13, 9 — 40 Podle Rím. II, 33 a 34 — 48 Iz. 14, 12 — 49 Ezech. 28, 13
Strana 89
XVII. 89 272b1 50 drahým kamením byl ozdoben. A poněvadž v nebi a v ráji pád stal se jest, mnohem viece my máme se báti svého pádu, neb sme Bojme se pádu položeni uprostřed mnohých osiedl. A protož diviti se sluší této ženě, že dobré i zlé věci na ní se shledávají. A dobré věci od zlých mají se oddělovati. Jeremiáš XV.: »Budeš-li oddělovati drahú 55 věc od chaterné, jako usta má budeš«. »I řekl jest mi anděl: Proč se divíš? Já ť tobě povím tajem- stvie této ženy i šelmy, kteráž ji nese«. Nebo lidem v auzkostech položeným Pán dává poznánic a zjevenie; jako Jozefovi v auz- kostech postavenému anděl se ukázal řka: »Nechtěj se báti!« 60 Protož tuto die: »I řekl jest mi anděl: Proč se divíš?« etc. Nebo skrze anděly bývají mnohá zjevenie, hnutie dobrá a nabádanie k dobrému dějí se skrz dobrého anděla, jako i skrze zlého zlá bývají. Ano i ku porozumění Písem bývá potřebie vnuknutie a pomoci andělské. Protož jest nám potřebie v auzkostech po- c5 staveným pomoci Ducha svatého a anděluov dobrých zprávy. Když také jeden člověk jest dobrý a jiné učí a napravuje, jako anděl jest, jakož die apoštol: »Jako anděla přijali ste mě«. Též i když radí kto nětco dobrého člověku v auzkostech postavenému, jako anděl jest z nebe přišlý. A kohož Buoh miluje, ne pojednau 70 všeho mu zjevuje, ne všech daruov spolu pojednau dává, jako i Janovi ne všecko pojednau jest dáno. Neb sau bývali prvé lidé, že sau učenic od lidí nepotřebovali, než toliko od Boha skrz anděla. A Buoh dopauští, aby člověk byl opuštěn od lidí, a tehdy sám pomoc dává. I die: »Povím tobě tajemstvie«, totiž že přede vším světem jest to skryto a tajno, ale tobě a voleným božím otevru, aby tak, jestliže jest která duše byla nevěstkau, toho želela a ku Pánu Bohu se obrátila a s Bohem svým se smířila. A na jiných také poznávají, které sau ženy, aby se těch varovali. A tajemstvie také chce so pověděti šelmy, totiž lidu šelemného a zhovadilého, tělesného, smilného, ukrutného, přísného, jenž má moc velikau, jako rohuov Rohuov X deset a sedm duchuov, to jest hlav sedm majíci, kterýmiž vedena Sedm duchuov bývá, a bojuje proti takovým lidem tělesným a zhovadilým. Kterážto šelma nese a krmí a odievá ženu, totiž duchovnie a kněž- 85 stvo zahalečné; ale potom se pokládá v kapitole této, že jie nechce nositi, jako v tomto království již nechce krmiti tako vého kněž- stva prázdného jako ženu etc. nuzkostech Pán dává poznánie Andělé sau nám pohodlní velmi Anděl jest zprávce Nedává Pán pojednau všech daruov Pán otvierá tajemstvíc ne- věstky a šelmy 75 272b2 54 Jcr. 15, 19 . - 59 Mat. 1, 20 — 67 Gal. 4, 14 — 81 Sr. Zj. 13, 1 — 85 Zj. 17, 16
XVII. 89 272b1 50 drahým kamením byl ozdoben. A poněvadž v nebi a v ráji pád stal se jest, mnohem viece my máme se báti svého pádu, neb sme Bojme se pádu položeni uprostřed mnohých osiedl. A protož diviti se sluší této ženě, že dobré i zlé věci na ní se shledávají. A dobré věci od zlých mají se oddělovati. Jeremiáš XV.: »Budeš-li oddělovati drahú 55 věc od chaterné, jako usta má budeš«. »I řekl jest mi anděl: Proč se divíš? Já ť tobě povím tajem- stvie této ženy i šelmy, kteráž ji nese«. Nebo lidem v auzkostech položeným Pán dává poznánic a zjevenie; jako Jozefovi v auz- kostech postavenému anděl se ukázal řka: »Nechtěj se báti!« 60 Protož tuto die: »I řekl jest mi anděl: Proč se divíš?« etc. Nebo skrze anděly bývají mnohá zjevenie, hnutie dobrá a nabádanie k dobrému dějí se skrz dobrého anděla, jako i skrze zlého zlá bývají. Ano i ku porozumění Písem bývá potřebie vnuknutie a pomoci andělské. Protož jest nám potřebie v auzkostech po- c5 staveným pomoci Ducha svatého a anděluov dobrých zprávy. Když také jeden člověk jest dobrý a jiné učí a napravuje, jako anděl jest, jakož die apoštol: »Jako anděla přijali ste mě«. Též i když radí kto nětco dobrého člověku v auzkostech postavenému, jako anděl jest z nebe přišlý. A kohož Buoh miluje, ne pojednau 70 všeho mu zjevuje, ne všech daruov spolu pojednau dává, jako i Janovi ne všecko pojednau jest dáno. Neb sau bývali prvé lidé, že sau učenic od lidí nepotřebovali, než toliko od Boha skrz anděla. A Buoh dopauští, aby člověk byl opuštěn od lidí, a tehdy sám pomoc dává. I die: »Povím tobě tajemstvie«, totiž že přede vším světem jest to skryto a tajno, ale tobě a voleným božím otevru, aby tak, jestliže jest která duše byla nevěstkau, toho želela a ku Pánu Bohu se obrátila a s Bohem svým se smířila. A na jiných také poznávají, které sau ženy, aby se těch varovali. A tajemstvie také chce so pověděti šelmy, totiž lidu šelemného a zhovadilého, tělesného, smilného, ukrutného, přísného, jenž má moc velikau, jako rohuov Rohuov X deset a sedm duchuov, to jest hlav sedm majíci, kterýmiž vedena Sedm duchuov bývá, a bojuje proti takovým lidem tělesným a zhovadilým. Kterážto šelma nese a krmí a odievá ženu, totiž duchovnie a kněž- 85 stvo zahalečné; ale potom se pokládá v kapitole této, že jie nechce nositi, jako v tomto království již nechce krmiti tako vého kněž- stva prázdného jako ženu etc. nuzkostech Pán dává poznánie Andělé sau nám pohodlní velmi Anděl jest zprávce Nedává Pán pojednau všech daruov Pán otvierá tajemstvíc ne- věstky a šelmy 75 272b2 54 Jcr. 15, 19 . - 59 Mat. 1, 20 — 67 Gal. 4, 14 — 81 Sr. Zj. 13, 1 — 85 Zj. 17, 16
Strana 90
90 Kapitola A šelma, kterauž si viděl, měla hlav sedm a rohuov deset. Jan spatřil nebezpečenstvie posledních časuov na této ženě zlatohlavové. Nebo všickni hřiešníci vyzna- menávají se skrz šelmu; a ty viděl jako přítomné před sebau, kterak se pravdě protiví, jako voslové a těžcí a nezpuosobní 5 k dobrému: jednak tak sú ukrutní jako lev, jednak rozkošné věci milujíce a sladké jako nedvěd, jednak zchytralí a fortelní velmi a krvaví jako levhart neb pardus, jednak oklamavači a lstiví jako liška, jednak slavní a vzácní a milujíce svět a svobodu ve zlém majíce jako žena tato, kterauž teď vypisuje pro množstvie 10 zlých tělesných, zhovadilých a světských s kněžími a s králi i s pros- tými na stupni najnižším. Spravedlivý nebude moci pozdvihnauti hlavy, nasycen sa trápením a biedau, a lkáti bude někde v sau- kromí. A když takový život za mládi zvolují, tehdy bývají tvrdší k skrocení nežli takoví lidé zhovadilí. A to všecko shromážděnie 15 zlých všech ve všech hříších a najvětších ukázal Janovi. Jiní sau, kteříž dary mají duchovní, uměnie a maudrost, Nevěstka sau tito kteřížto lid zpravují a chvály vlastní hledají a na kteréž sláva patří; ti ť sau nevěstka: kteráž měla býti nevěsta Kristova, učiněna jest nevěstka nevěrná a nečistá. A to Janovi vyložil anděl. A do-20 povídá: »Šelma, kterauž si viděl«. Když byl v životě bohomyslném samotný, viděl poslednie časy. Jako na prsech odpočívaje viděl Jidáše a zrádce mnohé v posledních časech a ve dnech Antikristo- vých; a viděl je v zpuosobě lidské a jmen rauhanie, kteříž ještě svatost mají zevnitřní a některaké dobrotivosti, li jenž kryjí25 273a zhovadilosti. Protož die: »Kteráž měla jména rauhanie«. Ale za času apoštoluov byla zhovadilost zkažena, milost světská porušená nebyla těch časuov, neb sau apoštolé zhajovali, a světské milovánie uhašeno bylo, milovánie bohatstvie, pajcha, lakomstvie, to vše padlo a nemohly ty věci zlé ruosti, ale Duch Páně v nich hojně 30 přebýval; ani lakomstvie ani smilstvie jmenováno bylo, ale všecka poctivost a počestnost byla, dobrá kázeň, trestánie, dítek k dob- rému vedenie, a nebylo sváruov mezi křesťany. Protož die: »Již jie nenie«, totiž toho času a v tom věku. Ó svatý věk ten! Ó šťastná cierkev apoštolská, v nížto zhovadilosti potvorné nebylo! 35 Člověk jest najduostojnější mezi stvořením; a jestliže v tom zpuo- sobu božím jest, přikázanie zachovává, hodnějšie a duostojnějšie jest stvořenie, jsa v milosti. Tak by to poznala duše, že má dědictvie Jan viděl veliké věci Čas apoštolský byl dobrý Svatý věk Voslové Lev Nedvěd Levhart Liška Žena Šelma znamená hříšníky 26 Zj. 17, 3 — 31 Efez. 5, 3
90 Kapitola A šelma, kterauž si viděl, měla hlav sedm a rohuov deset. Jan spatřil nebezpečenstvie posledních časuov na této ženě zlatohlavové. Nebo všickni hřiešníci vyzna- menávají se skrz šelmu; a ty viděl jako přítomné před sebau, kterak se pravdě protiví, jako voslové a těžcí a nezpuosobní 5 k dobrému: jednak tak sú ukrutní jako lev, jednak rozkošné věci milujíce a sladké jako nedvěd, jednak zchytralí a fortelní velmi a krvaví jako levhart neb pardus, jednak oklamavači a lstiví jako liška, jednak slavní a vzácní a milujíce svět a svobodu ve zlém majíce jako žena tato, kterauž teď vypisuje pro množstvie 10 zlých tělesných, zhovadilých a světských s kněžími a s králi i s pros- tými na stupni najnižším. Spravedlivý nebude moci pozdvihnauti hlavy, nasycen sa trápením a biedau, a lkáti bude někde v sau- kromí. A když takový život za mládi zvolují, tehdy bývají tvrdší k skrocení nežli takoví lidé zhovadilí. A to všecko shromážděnie 15 zlých všech ve všech hříších a najvětších ukázal Janovi. Jiní sau, kteříž dary mají duchovní, uměnie a maudrost, Nevěstka sau tito kteřížto lid zpravují a chvály vlastní hledají a na kteréž sláva patří; ti ť sau nevěstka: kteráž měla býti nevěsta Kristova, učiněna jest nevěstka nevěrná a nečistá. A to Janovi vyložil anděl. A do-20 povídá: »Šelma, kterauž si viděl«. Když byl v životě bohomyslném samotný, viděl poslednie časy. Jako na prsech odpočívaje viděl Jidáše a zrádce mnohé v posledních časech a ve dnech Antikristo- vých; a viděl je v zpuosobě lidské a jmen rauhanie, kteříž ještě svatost mají zevnitřní a některaké dobrotivosti, li jenž kryjí25 273a zhovadilosti. Protož die: »Kteráž měla jména rauhanie«. Ale za času apoštoluov byla zhovadilost zkažena, milost světská porušená nebyla těch časuov, neb sau apoštolé zhajovali, a světské milovánie uhašeno bylo, milovánie bohatstvie, pajcha, lakomstvie, to vše padlo a nemohly ty věci zlé ruosti, ale Duch Páně v nich hojně 30 přebýval; ani lakomstvie ani smilstvie jmenováno bylo, ale všecka poctivost a počestnost byla, dobrá kázeň, trestánie, dítek k dob- rému vedenie, a nebylo sváruov mezi křesťany. Protož die: »Již jie nenie«, totiž toho času a v tom věku. Ó svatý věk ten! Ó šťastná cierkev apoštolská, v nížto zhovadilosti potvorné nebylo! 35 Člověk jest najduostojnější mezi stvořením; a jestliže v tom zpuo- sobu božím jest, přikázanie zachovává, hodnějšie a duostojnějšie jest stvořenie, jsa v milosti. Tak by to poznala duše, že má dědictvie Jan viděl veliké věci Čas apoštolský byl dobrý Svatý věk Voslové Lev Nedvěd Levhart Liška Žena Šelma znamená hříšníky 26 Zj. 17, 3 — 31 Efez. 5, 3
Strana 91
XVII. 91 273а2 v nebi, žádné chvály světské neměla by hledati, ale dosti jest jí 40 na těch dobrých věcech, a že zde má Ducha svatého i anděly s sebau v tomto nynějším putování. A to světí apoštolé měli i lid jich. Protož již není šelmy, neb totiž mrtvíme audy naše pro Krista, v Kristu se radujeme, chvály božie hledáme. Prvé ť jest 45 byla, totiž před Kristovým vtělením, v mnohých, a potom za- mordována byla za času apoštoluov, neb sau vkládali smrt Kris- Nebylo šelmy tovu v srdce lidská a nebylo místa šelmě v dušech lidských. Ale die, že ještě bude, totiž vyjde jako z propasti, totiž z hlubokých, Propast chytrých a lstivých srdcí. Protož die Jan: »Nechtějte milovati 50 světa ani těch věcí, které sau světa«, bohatstvie, síly, krásy. Které věci srdce vidí, žádá mieti, neb okrasu světa nebo pajchu aneb tělesnau rozkoš. Protož die: »Nechtějte milovati těch věcí, neboť Nemilovati světa svět pomine«, totiž zhovadilá milost porušená mrtví se, hyne, umierá; ale potom přichází duch s sedmi jinými a počíná namietati 55 duši kochánie a rozkoš velmi chytře v časných věcech, aby se k nim obrátil z potřebnosti, a tak počíná milovati časné věci a v nich pýchati a lakotu puosobiti. A jestliže ty věci pod ruku nejdau, tehdy se hněvali, mieti žádali; a tak povstala potvorná zhovadilost, a to synovstvie a milost synovská potuchla jest 60 a učiněn jest vosel, vuol, lev, nedvěd a šelma rozličná ukrutná a hovado učiněn jest člověk. Volu, lvu a voslu nenie hřiechu býti šelmau, ale člověku jest hřiech, kterýž byl stvořen člověkem a učiněn jest syn boží a dána jemu milost, kteréžto věci dobré po- tratil a oblekl se v tuto zhovadilost. Takový jest hřiech těžký. 65 A tak se uchajlili k hřiechóm šelemným a zhovadilým, totiž oddali se v smilstvo, v lakomstvie a v žádosti škodlivé a v nich hledají svobody, aby svobodně hřešili. A potom proti Beránkovi spolu všecky šelmy postavují se a bojují; a nevěstka, posadivši se na šelmě, ponauká jie proti Beránkovi a radu dává, kterak by se 70 kříži jeho protivila a audóm jeho a čtení a lásce. A nevěstka po- hnula těmi rohy, totiž audy světské moci proti Beránkovi zbau- řila, aby krev nevinnau vylévali mocně. Protož strana Ježíše Krista má veliký boj proti šelmám, proti rohuom a proti hlavám jejím a nevěstce. Ti nemají býti pyšní, nečistí a lakomí, ale jako 75 synové boží; a ti budau mieti auzkosti veliké. A takoví byli apo- štolé, kteříž přemohli šelmu. Člověku jest hřiech býti šelmau Proti Beránkovi nevěstka, šelmy Boj volených božích 273b1 49 1. Jan 2, 15 — 52 Podle 1. Jan 2, 15 a 17 — 54 Sr. Mat. 12, 45 60 Sr. Zj. 13, 2
XVII. 91 273а2 v nebi, žádné chvály světské neměla by hledati, ale dosti jest jí 40 na těch dobrých věcech, a že zde má Ducha svatého i anděly s sebau v tomto nynějším putování. A to světí apoštolé měli i lid jich. Protož již není šelmy, neb totiž mrtvíme audy naše pro Krista, v Kristu se radujeme, chvály božie hledáme. Prvé ť jest 45 byla, totiž před Kristovým vtělením, v mnohých, a potom za- mordována byla za času apoštoluov, neb sau vkládali smrt Kris- Nebylo šelmy tovu v srdce lidská a nebylo místa šelmě v dušech lidských. Ale die, že ještě bude, totiž vyjde jako z propasti, totiž z hlubokých, Propast chytrých a lstivých srdcí. Protož die Jan: »Nechtějte milovati 50 světa ani těch věcí, které sau světa«, bohatstvie, síly, krásy. Které věci srdce vidí, žádá mieti, neb okrasu světa nebo pajchu aneb tělesnau rozkoš. Protož die: »Nechtějte milovati těch věcí, neboť Nemilovati světa svět pomine«, totiž zhovadilá milost porušená mrtví se, hyne, umierá; ale potom přichází duch s sedmi jinými a počíná namietati 55 duši kochánie a rozkoš velmi chytře v časných věcech, aby se k nim obrátil z potřebnosti, a tak počíná milovati časné věci a v nich pýchati a lakotu puosobiti. A jestliže ty věci pod ruku nejdau, tehdy se hněvali, mieti žádali; a tak povstala potvorná zhovadilost, a to synovstvie a milost synovská potuchla jest 60 a učiněn jest vosel, vuol, lev, nedvěd a šelma rozličná ukrutná a hovado učiněn jest člověk. Volu, lvu a voslu nenie hřiechu býti šelmau, ale člověku jest hřiech, kterýž byl stvořen člověkem a učiněn jest syn boží a dána jemu milost, kteréžto věci dobré po- tratil a oblekl se v tuto zhovadilost. Takový jest hřiech těžký. 65 A tak se uchajlili k hřiechóm šelemným a zhovadilým, totiž oddali se v smilstvo, v lakomstvie a v žádosti škodlivé a v nich hledají svobody, aby svobodně hřešili. A potom proti Beránkovi spolu všecky šelmy postavují se a bojují; a nevěstka, posadivši se na šelmě, ponauká jie proti Beránkovi a radu dává, kterak by se 70 kříži jeho protivila a audóm jeho a čtení a lásce. A nevěstka po- hnula těmi rohy, totiž audy světské moci proti Beránkovi zbau- řila, aby krev nevinnau vylévali mocně. Protož strana Ježíše Krista má veliký boj proti šelmám, proti rohuom a proti hlavám jejím a nevěstce. Ti nemají býti pyšní, nečistí a lakomí, ale jako 75 synové boží; a ti budau mieti auzkosti veliké. A takoví byli apo- štolé, kteříž přemohli šelmu. Člověku jest hřiech býti šelmau Proti Beránkovi nevěstka, šelmy Boj volených božích 273b1 49 1. Jan 2, 15 — 52 Podle 1. Jan 2, 15 a 17 — 54 Sr. Mat. 12, 45 60 Sr. Zj. 13, 2
Strana 92
92 Kapitola Zhovadilost volmi kraluje Nenáviděti se máme Padnau zlé věci Ne z hněvu Pán toto činí Protož die: »Nenie jie, ale již vystaupila z propasti«. A z latin- ského slova tak se rozumie a vykládá abyssus: ab a, quod est sine, quasi sine bisso, id est sine splendore, bez jasnosti a stkvělosti, totiž vyšla z tajných a skrytých srdcí a z pyšných a pokrytých srdcí 80 v cierkvi ve všech stavích, v duchovních i světských uhašena byla, ale již jest zase obžila. Řiedký král, knieže, obec i kněz, ješto by nebyli oblečeni v tu zhovadilost. Protož die: »Vystaupi«, totiž z nízkosti přieliš nahoru milovánie světské, milost tělesná. A tak jest vyšlo milovánie tělesné na všecka knížata, krále, měš- 85 ťany, kněží i na sedláky, a milovánie božie a láska uhašena jest; nebo die Pán: »Ustydne láska«. A vyšlo jest to milovánic tělesné v slávu najvětší na najvyší stupeň cierkve, takže řiedký jest milovník Kristuov. A pád byl veliký lidu křesťanského od nebeské vlasti; a zrodili sme se v této zhovadilosti, a nepláčeme s Jere- 90 miášem. A kterak sú poražena srdce naše a uvržena do Babylona a řetězy zhovadilost duší svázána a učiněni sme ohavná šelma a divná potvora! Máme sami se nenáviděti, jako mluví Pán: »Kto nenávidí duše své (totiž života zhovadilého), zachovává ji«. A když jest vstaupila zhuoru po královstvích, po krajinách, na 95 auřady a stavy ta šelma, tehdy ť také padne; nebo die: »A nebude jie, ale na zatracenie puojde«. Již pajcha krojuov, raucha snižuje se, již rozkoše, již hodovánie, již tancové, již platové, již veselé na hauslech a na cymbáléch kazí se v čas tento nepokoje. A ačkoli nětco nalézá se z ocasu jejieho a z hřiechuov, ale ustavičně pomíjí 100 a hyne a na zatracenie jde znamenitě. Protož stav ciesařský, královský s rohy jde na zatracenie, již stav a duostojenstvic 273b2 papežské s slávau ponižuje se; nebo die Kristus: »Kto se povyšuje, ponížen bude«. Již frejové hradských a dvorských přestávají a snižují se pyšní světa s najvyšieho stupně duostojenstvie. A těmi 105 věcmi dává znamenie voleným, aby nemilovali takových věcí; jako by řekl Král nebeský: »Aj, hle, sláva světa, čest a veselé, hodovánie pominuly a netrvají, protož mysli vzhuoru pozdvih- něte, světa nemilujte. Já kazím takové věci. Nehněvám se na vás, ale miluji vás, že tyto věci zlé znamenitě z prostředku vás vy-110 mietám«. Viz každý, jest-li co zhovadilosti v srdci! Jest-li milost světská aneb milost tělesná, jest-li milost dlauhého života, tehdy by měl poznati se opuštěného a prositi za Ducha svatého, aby ještě v nás - - — 87 Mat. 24, 12 — 93 Jan 12, 25 — 103 Luk. 14, 11; 18, 14
92 Kapitola Zhovadilost volmi kraluje Nenáviděti se máme Padnau zlé věci Ne z hněvu Pán toto činí Protož die: »Nenie jie, ale již vystaupila z propasti«. A z latin- ského slova tak se rozumie a vykládá abyssus: ab a, quod est sine, quasi sine bisso, id est sine splendore, bez jasnosti a stkvělosti, totiž vyšla z tajných a skrytých srdcí a z pyšných a pokrytých srdcí 80 v cierkvi ve všech stavích, v duchovních i světských uhašena byla, ale již jest zase obžila. Řiedký král, knieže, obec i kněz, ješto by nebyli oblečeni v tu zhovadilost. Protož die: »Vystaupi«, totiž z nízkosti přieliš nahoru milovánie světské, milost tělesná. A tak jest vyšlo milovánie tělesné na všecka knížata, krále, měš- 85 ťany, kněží i na sedláky, a milovánie božie a láska uhašena jest; nebo die Pán: »Ustydne láska«. A vyšlo jest to milovánic tělesné v slávu najvětší na najvyší stupeň cierkve, takže řiedký jest milovník Kristuov. A pád byl veliký lidu křesťanského od nebeské vlasti; a zrodili sme se v této zhovadilosti, a nepláčeme s Jere- 90 miášem. A kterak sú poražena srdce naše a uvržena do Babylona a řetězy zhovadilost duší svázána a učiněni sme ohavná šelma a divná potvora! Máme sami se nenáviděti, jako mluví Pán: »Kto nenávidí duše své (totiž života zhovadilého), zachovává ji«. A když jest vstaupila zhuoru po královstvích, po krajinách, na 95 auřady a stavy ta šelma, tehdy ť také padne; nebo die: »A nebude jie, ale na zatracenie puojde«. Již pajcha krojuov, raucha snižuje se, již rozkoše, již hodovánie, již tancové, již platové, již veselé na hauslech a na cymbáléch kazí se v čas tento nepokoje. A ačkoli nětco nalézá se z ocasu jejieho a z hřiechuov, ale ustavičně pomíjí 100 a hyne a na zatracenie jde znamenitě. Protož stav ciesařský, královský s rohy jde na zatracenie, již stav a duostojenstvic 273b2 papežské s slávau ponižuje se; nebo die Kristus: »Kto se povyšuje, ponížen bude«. Již frejové hradských a dvorských přestávají a snižují se pyšní světa s najvyšieho stupně duostojenstvie. A těmi 105 věcmi dává znamenie voleným, aby nemilovali takových věcí; jako by řekl Král nebeský: »Aj, hle, sláva světa, čest a veselé, hodovánie pominuly a netrvají, protož mysli vzhuoru pozdvih- něte, světa nemilujte. Já kazím takové věci. Nehněvám se na vás, ale miluji vás, že tyto věci zlé znamenitě z prostředku vás vy-110 mietám«. Viz každý, jest-li co zhovadilosti v srdci! Jest-li milost světská aneb milost tělesná, jest-li milost dlauhého života, tehdy by měl poznati se opuštěného a prositi za Ducha svatého, aby ještě v nás - - — 87 Mat. 24, 12 — 93 Jan 12, 25 — 103 Luk. 14, 11; 18, 14
Strana 93
XVII. 93 274a 115 šelma zkažena byla. Ekleziastikus X.°: »Všelikého duostojenství moc krátkého jest života«. Kolik jest již v brzkém času zemřelo Krátká mocnost papežuov, kolik králuov! Netrvá svět, protož ho nesluší milovati, ale duchovní věci, kteréž trvají. Nynie ještě lidé velmi sú tmaví a příliš přestupují přikázanie božská. Žalm CIII.: »Položil si 120 temnosti, i stala se jest noc (totiž v domu tvém), Pane. V téť túlati se budau všecky šelmy lesní« (totiž v cierkvi Páně), a rozmnoží se, takže slunce Kristus zatmělo se jest i hvězdy, totiž světí prvot- nie cierkve, a matka cierkev jako měsíc jest zatmiena. I přišly sau šelmy ukrutné, z moře vystaupily jiné podobné Beránkovi, 125 přišli drakové, kteříž strhli s nebe hvězdy, přišli v obec křesťanskú lvíčkové, totiž zloději. Ještě slunce Kristus počne ráno před saud- ným dnem osvěcovati se a zastydie se šelmy řkauce: »Nestojte, zle sme učeni, l zle a porušitedlně živi sme byli, pokrytcuov sme následovali; protož čiňme pokánie!« A vlcí a kacieři hledati budau 130 kautuov a skrajší a vyjdau z prostředku svaté cierkve. Dokud štěstie slaužilo lidu světskému i duchovnímu, veškeren lid byl od Krista zaveden; již neštěstie dopauští a rány, a opět hřeší lidé: jiní v zaufalstvie padají, jiní žádají skrz tyto války pod jménem Zákona, aby zase přišli k svým statkuom a časuom šťastným, aby ještě 135 byli mocní, rozkošní, aby viera umrtvena byla a Kristus s svým křížem aby v zapomenutie dán byl. Hynau pohřiechu mnozí v štěstí, jiní v chudobě. Vděčni býti máme, když takové věci odjímá Pán od nás, nebo tehdáž milost synovstvie napravuje. Mnozí pohřiechu sau, jichžto buoh břicho jest a kteříž mamoně 140 slauží, pro ni bojují. Mnozí pravdu vyznávají usty, zapierají skutkem, a ještě chvály hledají vlastní, nestydie se. Ti ť sau ty šelmy, kteréž Pán má zkaziti. Protož ještě mnoho trpěti musíme etc. Šelmy přišly Kacieři se pokrývati budau Hynau lidé roz- ličně Šelma, kterauž si viděl, byla jest, a již nenie. Lid křesťanský od svého stavu a života andělského v život zhovadilý jest upadl. A jest-li komu divno, že člověk v přirození svém obracuje se v šelmu, ale divnější jest toto, Divnější toto věc 5 když dary boží potratě v hněv boží upadá a v ohavnú duše ška- redost. Tak viděl Daniel (v kapitole VII.) čtyři šelmy a větry, ani vějí na moři, a čtvrtau viděl šelmu najdivnější, kteráž vystu- 115 Eccli 10, 11 — 119 Ž. 104, 20 — 126 Sr. Ž. 104, 21 — 139 Ohlas Filip. 3, 19. 6 Dan. 7, 2 nn.
XVII. 93 274a 115 šelma zkažena byla. Ekleziastikus X.°: »Všelikého duostojenství moc krátkého jest života«. Kolik jest již v brzkém času zemřelo Krátká mocnost papežuov, kolik králuov! Netrvá svět, protož ho nesluší milovati, ale duchovní věci, kteréž trvají. Nynie ještě lidé velmi sú tmaví a příliš přestupují přikázanie božská. Žalm CIII.: »Položil si 120 temnosti, i stala se jest noc (totiž v domu tvém), Pane. V téť túlati se budau všecky šelmy lesní« (totiž v cierkvi Páně), a rozmnoží se, takže slunce Kristus zatmělo se jest i hvězdy, totiž světí prvot- nie cierkve, a matka cierkev jako měsíc jest zatmiena. I přišly sau šelmy ukrutné, z moře vystaupily jiné podobné Beránkovi, 125 přišli drakové, kteříž strhli s nebe hvězdy, přišli v obec křesťanskú lvíčkové, totiž zloději. Ještě slunce Kristus počne ráno před saud- ným dnem osvěcovati se a zastydie se šelmy řkauce: »Nestojte, zle sme učeni, l zle a porušitedlně živi sme byli, pokrytcuov sme následovali; protož čiňme pokánie!« A vlcí a kacieři hledati budau 130 kautuov a skrajší a vyjdau z prostředku svaté cierkve. Dokud štěstie slaužilo lidu světskému i duchovnímu, veškeren lid byl od Krista zaveden; již neštěstie dopauští a rány, a opět hřeší lidé: jiní v zaufalstvie padají, jiní žádají skrz tyto války pod jménem Zákona, aby zase přišli k svým statkuom a časuom šťastným, aby ještě 135 byli mocní, rozkošní, aby viera umrtvena byla a Kristus s svým křížem aby v zapomenutie dán byl. Hynau pohřiechu mnozí v štěstí, jiní v chudobě. Vděčni býti máme, když takové věci odjímá Pán od nás, nebo tehdáž milost synovstvie napravuje. Mnozí pohřiechu sau, jichžto buoh břicho jest a kteříž mamoně 140 slauží, pro ni bojují. Mnozí pravdu vyznávají usty, zapierají skutkem, a ještě chvály hledají vlastní, nestydie se. Ti ť sau ty šelmy, kteréž Pán má zkaziti. Protož ještě mnoho trpěti musíme etc. Šelmy přišly Kacieři se pokrývati budau Hynau lidé roz- ličně Šelma, kterauž si viděl, byla jest, a již nenie. Lid křesťanský od svého stavu a života andělského v život zhovadilý jest upadl. A jest-li komu divno, že člověk v přirození svém obracuje se v šelmu, ale divnější jest toto, Divnější toto věc 5 když dary boží potratě v hněv boží upadá a v ohavnú duše ška- redost. Tak viděl Daniel (v kapitole VII.) čtyři šelmy a větry, ani vějí na moři, a čtvrtau viděl šelmu najdivnější, kteráž vystu- 115 Eccli 10, 11 — 119 Ž. 104, 20 — 126 Sr. Ž. 104, 21 — 139 Ohlas Filip. 3, 19. 6 Dan. 7, 2 nn.
Strana 94
94 Kapitola povala z moře, totiž z bauře světské a srdcí světských. Protož všickni mocní zhovadilí sau jako jedna šelma veliká, neforemná Dar zvláštní toto a ohavná, kteříž mají svobodu velikau v hřieších. A zvláštní 10 274a2 jest to dar od Boha, ktož umie duši svau poznati, kterak jest mrzká a v nenávisti Bohu, takže za krásu duše své dobývají sobě zhovadilosti veliké a potvořenie jakéhos' té potvory, ješto slove chimera, ješto, kdyby nám bylo dáno zrcadlo božské, v tom bychom se vzhlédli a opatřili, a ač se nám zdá, že sme pěkní, 15 uhl'édali bychom se mrzké a Pánu Bohu velmi ohavné a nenávistné. Ale zaslibuje Pán skrz Davida a die: »Trestati budu tě a postavím proti tváři tvé«, totiž aby se poznal. Protož Kristus takovému každému oznamuje v Zjevení řka: »Ty pravíš, že bohatý si a hojný, a nevíš, že nuzný si a biedný«. A kdyby oči naše byly božským 20 světlem osvíceny vnitřnie, tehdy bychom spatřili se bídné lidi. Ještě ť se nalézá dvoje zrcadlo. Zrcadlo jedno jest život pří- kladný svatých; do kterýchžto zrcadl kdybychom se vzhlédli, v apoštoly a v samého Krista, a kdybychom je k našemu životu připodobnili, tehdy bychom zvěděli a spatřili, kterak velmi mrzcí 25 sme. Protož se to nynie dielem šatanovým puosobí, abychom k těm zrcadluom nepatřili, ale zamietali je. Kdybychom připodob- ňovali ty svaté k sobě, poznali bychom naše netrefnosti a neforem- nosti na duši a řiekali bychom: »Smiluj se nade mnú, Bože, podlé velikého milosrdenstvie tvého«. Kdybychom nahlédli v ta zrcadla, 30 našli bychom, kterak sau se poctivě měli u velebné svátosti k Kristu, kterak před příjímaním a kterak po přijímaní měli se opatrně a svatě obcovali a kterak sau se za duše mrtvých modlili. Jest také i jiné zrcadlo, totiž slovo zákona a tak zákon boží, k kterémužto prohlédati máme okem poněkud zdravým. Jako 35 i v zákoně Starém byla sú zrcadla při moři neb umyvadle měděn- ném, do kterýchž se vzhlédali kněží, takéž i my do kostela chodiece máme se zkušovati. Ale jako ten, ješto se vzhlédá v zrcadlo, 274b1 odchází a nepamatuje, tak (podlé svatého Jakuba v kapitole I.) kto jest posluchač slova a nečinitel, ten se připodobňuje muži 40 bláznivému, vzhlédajíciemu se v zrcadlo, kterýž odchází a zapo- míná. A kdybychom ve všecka boží přikázanie se vzhlédli, uzřeli Druhé zrcadlo Zrcadlo dvoje Šelma Vzhlédněm se, jačí sme! 14 Sem se vztahuje latinský přípisek (původní rukou) dole pod sloupcem: Chimera est quoddam monstrum secundum fabulas, habens caput leoninum, pectus et ventrem caprinum et caudam anguinam. — 17 Ž. 50 21 — 19 Zj. 3, 17 — 29 Ž. 51, 3 — 36 2. M. 30, 18 nn.; 1. (3.) Král. 7, 43 — 40 Jakub 1, 23 a 24
94 Kapitola povala z moře, totiž z bauře světské a srdcí světských. Protož všickni mocní zhovadilí sau jako jedna šelma veliká, neforemná Dar zvláštní toto a ohavná, kteříž mají svobodu velikau v hřieších. A zvláštní 10 274a2 jest to dar od Boha, ktož umie duši svau poznati, kterak jest mrzká a v nenávisti Bohu, takže za krásu duše své dobývají sobě zhovadilosti veliké a potvořenie jakéhos' té potvory, ješto slove chimera, ješto, kdyby nám bylo dáno zrcadlo božské, v tom bychom se vzhlédli a opatřili, a ač se nám zdá, že sme pěkní, 15 uhl'édali bychom se mrzké a Pánu Bohu velmi ohavné a nenávistné. Ale zaslibuje Pán skrz Davida a die: »Trestati budu tě a postavím proti tváři tvé«, totiž aby se poznal. Protož Kristus takovému každému oznamuje v Zjevení řka: »Ty pravíš, že bohatý si a hojný, a nevíš, že nuzný si a biedný«. A kdyby oči naše byly božským 20 světlem osvíceny vnitřnie, tehdy bychom spatřili se bídné lidi. Ještě ť se nalézá dvoje zrcadlo. Zrcadlo jedno jest život pří- kladný svatých; do kterýchžto zrcadl kdybychom se vzhlédli, v apoštoly a v samého Krista, a kdybychom je k našemu životu připodobnili, tehdy bychom zvěděli a spatřili, kterak velmi mrzcí 25 sme. Protož se to nynie dielem šatanovým puosobí, abychom k těm zrcadluom nepatřili, ale zamietali je. Kdybychom připodob- ňovali ty svaté k sobě, poznali bychom naše netrefnosti a neforem- nosti na duši a řiekali bychom: »Smiluj se nade mnú, Bože, podlé velikého milosrdenstvie tvého«. Kdybychom nahlédli v ta zrcadla, 30 našli bychom, kterak sau se poctivě měli u velebné svátosti k Kristu, kterak před příjímaním a kterak po přijímaní měli se opatrně a svatě obcovali a kterak sau se za duše mrtvých modlili. Jest také i jiné zrcadlo, totiž slovo zákona a tak zákon boží, k kterémužto prohlédati máme okem poněkud zdravým. Jako 35 i v zákoně Starém byla sú zrcadla při moři neb umyvadle měděn- ném, do kterýchž se vzhlédali kněží, takéž i my do kostela chodiece máme se zkušovati. Ale jako ten, ješto se vzhlédá v zrcadlo, 274b1 odchází a nepamatuje, tak (podlé svatého Jakuba v kapitole I.) kto jest posluchač slova a nečinitel, ten se připodobňuje muži 40 bláznivému, vzhlédajíciemu se v zrcadlo, kterýž odchází a zapo- míná. A kdybychom ve všecka boží přikázanie se vzhlédli, uzřeli Druhé zrcadlo Zrcadlo dvoje Šelma Vzhlédněm se, jačí sme! 14 Sem se vztahuje latinský přípisek (původní rukou) dole pod sloupcem: Chimera est quoddam monstrum secundum fabulas, habens caput leoninum, pectus et ventrem caprinum et caudam anguinam. — 17 Ž. 50 21 — 19 Zj. 3, 17 — 29 Ž. 51, 3 — 36 2. M. 30, 18 nn.; 1. (3.) Král. 7, 43 — 40 Jakub 1, 23 a 24
Strana 95
XVII. 95 bychom se velmi na dušech našich škaredé a mrzké a daleko po- ložené od těch božských přikázaní a že sme velmi zhovadilí. A někdy 45 v lidu křesťanském svatém byla ta šelma vyčištěna a umenšena, takže sau život andělský, svatý vedli. Ale opět z propasti vy- staupila, totiž z hlubokých chytrostí šatanových a z srdcí lid- ských. A že tak vystupuje, když se líbí srdci nad jiné býti povaj- šenu a vyzdviženu. A to prorokoval Jan, že tak opět ta šelma zase vzhuoru vy- staupila a opět zkažena bude. Jakož nynie ta zhovadilost v tomto království kazí se, takže, kteří sú byli sobě vespolek příčina k hřie- chu, již se sami kazí a jeden proti druhému povstává a mnozí divně padají, jiný takto a jiný jiným obyčejem. A protož v ně- 55 kterých dušech zhovadilost a mrzkost tak jest velmi uvázla, že nemuože také skrze tyto zámutky z duší jich vykořeniti se; až když s tohoto světa sejdau, tehdy se poznají bídné a [a] škaredé a ta neforemnost a netrefnost na nich pálena bude, na některých věčně. Ale blahoslavení sú, kteříž skrze zevnitřnieho člověka 60 bořenie a zkaženie na člověku vnitřním se vyčišťují, jakož die apoštol: »A ačkoli ten, kterýž zevnitř jest člověk, ruší se, však ten, kterýž vnitř jest, den ote dne obnovuje se«. Šelma, totiž šelemnost a zhovadilost, když k najvětšímu svého povýšenie stupni přijde, tehdy jako Lucifer s nebe spadne. 50 Z propasti vystaupila šelma Zlí k zkažení přijdau Blaze, kto se zde čistí A budau ť se diviti ti, kteří přebývají na zemi. A sau ti, kteříž bydlejí v milování světském a zem- ském. A ti vidauce, ano se šelma kazí, to jest zhovadilost, ana padá a boří se, a ještě trvají v hřieších, na nichžto jest jméno 5 Babylon napsané, jako i na dobrých jméno božie a jméno života jest napsáno. Jako napřed pověděl: »Kto přemuož (totiž tu šelmu), napíši jméno jeho na knihách života«. Protož ti, kteří tak na kni- hách života nejsau napsáni, tehdy se diví, že zhovadilost ta na nich padá a boří se, tehdy se diví: »Ó, kam sau se poděla prvnie 10 léta, kam čas náš veselý? Kde tancové? Kam se poděli pištci a hudci?« A ještě žádají těch let a takového života, aby se jim navrátil, a řiekají, že sau ta dřevnie dobrá byla léta. A to, co jest vysokého lidem, ohavné jest u Boha. Nebo tak die Pán: »Rada má státi bude a všeliká vuole má stane se«. A protož ti, kteříž 15 chtie tomu překaziti, nemohau etc. Diví se zkažení šelmy Zlí tauži po zlém 274b2 57 a v rkpise omylem dvakrát — 61 2. Kor. 4, 16 6 Podle Zj. 3, 5 — 13 Iz. 46, 10
XVII. 95 bychom se velmi na dušech našich škaredé a mrzké a daleko po- ložené od těch božských přikázaní a že sme velmi zhovadilí. A někdy 45 v lidu křesťanském svatém byla ta šelma vyčištěna a umenšena, takže sau život andělský, svatý vedli. Ale opět z propasti vy- staupila, totiž z hlubokých chytrostí šatanových a z srdcí lid- ských. A že tak vystupuje, když se líbí srdci nad jiné býti povaj- šenu a vyzdviženu. A to prorokoval Jan, že tak opět ta šelma zase vzhuoru vy- staupila a opět zkažena bude. Jakož nynie ta zhovadilost v tomto království kazí se, takže, kteří sú byli sobě vespolek příčina k hřie- chu, již se sami kazí a jeden proti druhému povstává a mnozí divně padají, jiný takto a jiný jiným obyčejem. A protož v ně- 55 kterých dušech zhovadilost a mrzkost tak jest velmi uvázla, že nemuože také skrze tyto zámutky z duší jich vykořeniti se; až když s tohoto světa sejdau, tehdy se poznají bídné a [a] škaredé a ta neforemnost a netrefnost na nich pálena bude, na některých věčně. Ale blahoslavení sú, kteříž skrze zevnitřnieho člověka 60 bořenie a zkaženie na člověku vnitřním se vyčišťují, jakož die apoštol: »A ačkoli ten, kterýž zevnitř jest člověk, ruší se, však ten, kterýž vnitř jest, den ote dne obnovuje se«. Šelma, totiž šelemnost a zhovadilost, když k najvětšímu svého povýšenie stupni přijde, tehdy jako Lucifer s nebe spadne. 50 Z propasti vystaupila šelma Zlí k zkažení přijdau Blaze, kto se zde čistí A budau ť se diviti ti, kteří přebývají na zemi. A sau ti, kteříž bydlejí v milování světském a zem- ském. A ti vidauce, ano se šelma kazí, to jest zhovadilost, ana padá a boří se, a ještě trvají v hřieších, na nichžto jest jméno 5 Babylon napsané, jako i na dobrých jméno božie a jméno života jest napsáno. Jako napřed pověděl: »Kto přemuož (totiž tu šelmu), napíši jméno jeho na knihách života«. Protož ti, kteří tak na kni- hách života nejsau napsáni, tehdy se diví, že zhovadilost ta na nich padá a boří se, tehdy se diví: »Ó, kam sau se poděla prvnie 10 léta, kam čas náš veselý? Kde tancové? Kam se poděli pištci a hudci?« A ještě žádají těch let a takového života, aby se jim navrátil, a řiekají, že sau ta dřevnie dobrá byla léta. A to, co jest vysokého lidem, ohavné jest u Boha. Nebo tak die Pán: »Rada má státi bude a všeliká vuole má stane se«. A protož ti, kteříž 15 chtie tomu překaziti, nemohau etc. Diví se zkažení šelmy Zlí tauži po zlém 274b2 57 a v rkpise omylem dvakrát — 61 2. Kor. 4, 16 6 Podle Zj. 3, 5 — 13 Iz. 46, 10
Strana 96
96 Kapitola A tento ť jest rozum, kto má maudrost... Anděl od Boha netoliko Jana, ale všecky volené boží učí a po- kládá tajné a krátké naučenie, aby ne každý porozuměl. V lidu zhovadilém, jenž jest čtvrtá šelma, od Boha opuštěný, jméno maje křesťanské, ti mají VII hlav, totiž sedm duchuov, kteřížto 20 třmi jmény tuto jmenují se, že slovau hlavy, hory a králové. Slovau hlavy; nebo jako v hlavě živi sú smyslové a zpráva, tak od těch duchuov smyslové pochodí lidu zhovadilému, aby člověk netco smýšlel o sobě samém a domnieval se nětco býti, a nic nejsa. A veškeren lid zhovadilý poddán jest těm duchóm zlým, protiv-25 ným. Od těch duchuov všickni hřiechové tělesní i duchovní po- cházejí a vnitřní člověk poddán jest těm duchuom. Jako duše věrné Kristus jest hlava, od něho rozum ali zprávu béře a hlavu 275а1 auřadu má od Krista, svého totiž staršieho a zprávci, kteréhož v dobrém poslauchá, tak šelma, majíci a dávajíci místo mnohým 30 duchuom, Kristu nedává místa; nebo rozliční duchové v člověka zlého vcházejí, jednák tento, jednák jiný etc., takže duch, který byl vyšel, s jinými sedmi horšími zase všel. A tytéž duchy anděl Hory pročslovau? nazývá hory řka: »Sedm hlav jesti ť sedm hor«. Pokládá se napřed v Zjevení: Když šestý anděl v traubu zatraubil, tehdy upadla 35 hora do moře a mnoho duší jest zemřelo, totiž když někto od Boha poslaný mluví některé věci k spasení potřebné, kteréž byly opuštěny, tehdy duch upadá v srdce lidí tohoto světa, kterýž hajbe srdci zlými proti takovému věrnému, aby se na ň hněvali, proti němu povstávali a pohruožky činili. A tak duch zlý slove 40 hora veliká, neb srdce ta vyzdvihuje v pajchu velikau; a sau zajedno s ďáblem ti lidé, a zvláště srdce lidí mocných pyšná uka- zují se jakožto hory. Hory nad rovninami vyvyšují se; tak také srdce pyšná nad jiné lidi nadajmají se. A protož v prorocích děje se někdy zmínka o těch zlých horách mračných. Izaiáš XIII.:45 »Zdvihněte znamenie na hoře mračné«. Nebo duchové ti zlí v srd- cích zlých lidí puosobí nadutie, doufánie o sobě samých. A slovau ti duchové také králové, neb sau zprávcové a tak králové temností, zprávcové zhovadilosti, kterauž sau v lid křes- ťanský uvedli. Ale že ty hlavy sau rozdielné, a protož i lid zhova-50 dilý jest proti sobě vespolek, takže jeden duch jednu stranu k jinému a jinau stranu zbuzuje k jinému. »Na nichžto sedí žena«. Nebo tajmiž duchy zpravuje se, což jest k slávě, k milování těla, toliko že šelma zjevně zlé činí, ale Troje jméno duchuom: hlavy hory, králové Zlí duchové vcházejí do člověka Hora veliká pyšní sau Králové také slovú duchové Hlavy Žena sedí 275a2 33 Ohlas Luk. I1, 26 — 35 Zj. 9, 13 nn. — 46 Iz. 13, 2
96 Kapitola A tento ť jest rozum, kto má maudrost... Anděl od Boha netoliko Jana, ale všecky volené boží učí a po- kládá tajné a krátké naučenie, aby ne každý porozuměl. V lidu zhovadilém, jenž jest čtvrtá šelma, od Boha opuštěný, jméno maje křesťanské, ti mají VII hlav, totiž sedm duchuov, kteřížto 20 třmi jmény tuto jmenují se, že slovau hlavy, hory a králové. Slovau hlavy; nebo jako v hlavě živi sú smyslové a zpráva, tak od těch duchuov smyslové pochodí lidu zhovadilému, aby člověk netco smýšlel o sobě samém a domnieval se nětco býti, a nic nejsa. A veškeren lid zhovadilý poddán jest těm duchóm zlým, protiv-25 ným. Od těch duchuov všickni hřiechové tělesní i duchovní po- cházejí a vnitřní člověk poddán jest těm duchuom. Jako duše věrné Kristus jest hlava, od něho rozum ali zprávu béře a hlavu 275а1 auřadu má od Krista, svého totiž staršieho a zprávci, kteréhož v dobrém poslauchá, tak šelma, majíci a dávajíci místo mnohým 30 duchuom, Kristu nedává místa; nebo rozliční duchové v člověka zlého vcházejí, jednák tento, jednák jiný etc., takže duch, který byl vyšel, s jinými sedmi horšími zase všel. A tytéž duchy anděl Hory pročslovau? nazývá hory řka: »Sedm hlav jesti ť sedm hor«. Pokládá se napřed v Zjevení: Když šestý anděl v traubu zatraubil, tehdy upadla 35 hora do moře a mnoho duší jest zemřelo, totiž když někto od Boha poslaný mluví některé věci k spasení potřebné, kteréž byly opuštěny, tehdy duch upadá v srdce lidí tohoto světa, kterýž hajbe srdci zlými proti takovému věrnému, aby se na ň hněvali, proti němu povstávali a pohruožky činili. A tak duch zlý slove 40 hora veliká, neb srdce ta vyzdvihuje v pajchu velikau; a sau zajedno s ďáblem ti lidé, a zvláště srdce lidí mocných pyšná uka- zují se jakožto hory. Hory nad rovninami vyvyšují se; tak také srdce pyšná nad jiné lidi nadajmají se. A protož v prorocích děje se někdy zmínka o těch zlých horách mračných. Izaiáš XIII.:45 »Zdvihněte znamenie na hoře mračné«. Nebo duchové ti zlí v srd- cích zlých lidí puosobí nadutie, doufánie o sobě samých. A slovau ti duchové také králové, neb sau zprávcové a tak králové temností, zprávcové zhovadilosti, kterauž sau v lid křes- ťanský uvedli. Ale že ty hlavy sau rozdielné, a protož i lid zhova-50 dilý jest proti sobě vespolek, takže jeden duch jednu stranu k jinému a jinau stranu zbuzuje k jinému. »Na nichžto sedí žena«. Nebo tajmiž duchy zpravuje se, což jest k slávě, k milování těla, toliko že šelma zjevně zlé činí, ale Troje jméno duchuom: hlavy hory, králové Zlí duchové vcházejí do člověka Hora veliká pyšní sau Králové také slovú duchové Hlavy Žena sedí 275a2 33 Ohlas Luk. I1, 26 — 35 Zj. 9, 13 nn. — 46 Iz. 13, 2
Strana 97
XVII. 97 275b1 55 žena pod náboženstvie zpuosobau. A sau spolu, žena a šelma, strana ďáblova, jakož o tom die níže: »Ti bojují s Beránkem«. A ač někto jméno křesťanské má, když se jest s šelmau spojil a jako vtělil v ni, jest strana dáblova; ale ktož vyvržen bývá od ní (totiž šelmy), jest strana Kristova. A ta šelma jest proti každému, 60 kto se přídrží Boha, a jeden duch bývá učiněn s ním. A die: »Pět králuov padlo«. Pět králuov, pět hor, pět hlav, kteříž již v prvotní cierkvi padli sú. Čte se v knihách Josue (IX. a X°. kapitolách): Když Jozue pohubil Hai město a Jericho, tehdy Gabaonitští to uslyšali a přestrašeni sú; a vzavše na se raucho 65 staré a ztrhané a obuv vetchau splácenau, přišli k němu, činiece sobě tak a pravíce, že by z dalekých krajin přišli; a poddali se jemu etc., s nimižto vešli sú v smlauvu. A potom, zvěděv jich faleš, dali jim pro to místo mezi sebau, to na ně vzloživše, aby vodu nosili a drva sekali k chrámu. A potom, zvěděvše o tom 70 pět králuov a sebravše se, oblehli město Gabaon; a Jozue dal Gabaonitským pomoc a krále skryté v jeskyni kázal vyvésti ven a zvěsiti je. Ty i jiné věci v zákoně Starém položené. Die apoštol o tom: »Vieme, že zákon duchovní jest«. A od nás ty věci mají vzaty býti k vzdělání mravuov; ale ne všecko vedlé litery má 75 vzato býti. Jozue, kterýž Ježíš slove, znamená Krista; on ť divně bojuje proti božím a svým nepřátelóm. Gabaonitští vyznamená- vají tělesné lidi, kteříž přistupují k pravdě, bázní tělesnau jsauce k tomu hnuti, a ty strana boží k sobě přijímá, nedotazujíce se vuole božie; a dává se jim to, aby dřívie sekali a vodu nosili. Nebo 80 někteří lidé vysokými a velikými skutky nemohau slúžiti; aspoň malými nechť slaužie. Nebo někteří, bázní přinuceni když přistu- pují a lstivě, však ještě potom Pán je přijímá a oni potom činie polepšenie a zamilují pravdu. A pět králuov náspem obkličují město Gabaon. Nebo Pán 85 na lidi tělesné, kteříž tak z bázně přistupují, dopauští, že proti nim pět smysluov bojuje. A těm smyslóm pěti panují duchové vzláštní. Jako viděnie, ten smysl, má jednoho krále, kterýž skrze viděnie vybojuje duši; jiná hora, král a hlava jiná bojuje proti duši skrz slyšenie; skrz dotčenie jiný král, hora vysoká a mocná 90 jako hlava, též bojuje proti svědomí. A tak o jiných smyslích pěti; a zvláště proti těm, kteří sau tělesní a prostí, nemohauce se k nebeským věcem pozdvihnauti a k velikým, a zvláště když Králové padli Gabaonitští co sobě smyslili Králové zvěšeni Rozum duchovní Boj pěti smysluov 56 Zj. 17, 14 — 63 Joz. 9, 1 nn. a 10, 1 až 26 — 73 Řim. 7, 14 Jakoubek, Výklad. 72
XVII. 97 275b1 55 žena pod náboženstvie zpuosobau. A sau spolu, žena a šelma, strana ďáblova, jakož o tom die níže: »Ti bojují s Beránkem«. A ač někto jméno křesťanské má, když se jest s šelmau spojil a jako vtělil v ni, jest strana dáblova; ale ktož vyvržen bývá od ní (totiž šelmy), jest strana Kristova. A ta šelma jest proti každému, 60 kto se přídrží Boha, a jeden duch bývá učiněn s ním. A die: »Pět králuov padlo«. Pět králuov, pět hor, pět hlav, kteříž již v prvotní cierkvi padli sú. Čte se v knihách Josue (IX. a X°. kapitolách): Když Jozue pohubil Hai město a Jericho, tehdy Gabaonitští to uslyšali a přestrašeni sú; a vzavše na se raucho 65 staré a ztrhané a obuv vetchau splácenau, přišli k němu, činiece sobě tak a pravíce, že by z dalekých krajin přišli; a poddali se jemu etc., s nimižto vešli sú v smlauvu. A potom, zvěděv jich faleš, dali jim pro to místo mezi sebau, to na ně vzloživše, aby vodu nosili a drva sekali k chrámu. A potom, zvěděvše o tom 70 pět králuov a sebravše se, oblehli město Gabaon; a Jozue dal Gabaonitským pomoc a krále skryté v jeskyni kázal vyvésti ven a zvěsiti je. Ty i jiné věci v zákoně Starém položené. Die apoštol o tom: »Vieme, že zákon duchovní jest«. A od nás ty věci mají vzaty býti k vzdělání mravuov; ale ne všecko vedlé litery má 75 vzato býti. Jozue, kterýž Ježíš slove, znamená Krista; on ť divně bojuje proti božím a svým nepřátelóm. Gabaonitští vyznamená- vají tělesné lidi, kteříž přistupují k pravdě, bázní tělesnau jsauce k tomu hnuti, a ty strana boží k sobě přijímá, nedotazujíce se vuole božie; a dává se jim to, aby dřívie sekali a vodu nosili. Nebo 80 někteří lidé vysokými a velikými skutky nemohau slúžiti; aspoň malými nechť slaužie. Nebo někteří, bázní přinuceni když přistu- pují a lstivě, však ještě potom Pán je přijímá a oni potom činie polepšenie a zamilují pravdu. A pět králuov náspem obkličují město Gabaon. Nebo Pán 85 na lidi tělesné, kteříž tak z bázně přistupují, dopauští, že proti nim pět smysluov bojuje. A těm smyslóm pěti panují duchové vzláštní. Jako viděnie, ten smysl, má jednoho krále, kterýž skrze viděnie vybojuje duši; jiná hora, král a hlava jiná bojuje proti duši skrz slyšenie; skrz dotčenie jiný král, hora vysoká a mocná 90 jako hlava, též bojuje proti svědomí. A tak o jiných smyslích pěti; a zvláště proti těm, kteří sau tělesní a prostí, nemohauce se k nebeským věcem pozdvihnauti a k velikým, a zvláště když Králové padli Gabaonitští co sobě smyslili Králové zvěšeni Rozum duchovní Boj pěti smysluov 56 Zj. 17, 14 — 63 Joz. 9, 1 nn. a 10, 1 až 26 — 73 Řim. 7, 14 Jakoubek, Výklad. 72
Strana 98
98 Kapitola Volati s pláčem za pomoc sluší V jeskyni se skryli Města svatá Kterak sú duchové zkaženi slyší, že ti prostí k Kristu přistaupají a k němu se obracují. Každá duše, čím lépe přistupuje k Kristu, tiem viece králové ti a zhova- dilí lidé proti ní se bauří a viece bojují. Protož die apoštol: »Všickni, 95 kteří chtí šlechetně živi býti, protivenstvie trpěti budau«. A tak jako Jeruzalém od nepřátel bývá obklíčen a Gabaonitští žádají od Jozue pomoci, tak potřebie jest duši k Kristu volati, modliti se, plakati, aby ráčil pomoci. A Jozue, ač sau pode lstí k nim přistaupili, však dal jim po- 100 moc; takéž i ti, kteříž ne celým srdcem k Bohu se obracují, ale ve lži, však Pán Buoh, když toho želejí, pomáhá jim a králové, kteřížto skrze smysluov pět vyznamenávají se, kryjí se a tají a od Krista zapuzeni bývají. A jestliže jest raněn od těch králuov, tehdy člověk má toho želeti. A skryli se v jeskyni. Znamená se tím, že člověk vnitřní, kterémuž smysluov pět a králové těch smysluov palnují, tehdy uvaleni bývají v zemské a tělesné skutky a v zhovadilé a pomsta na ně veliká přichází, kteříž se těmi smysly zpravují. A když pohubil města ta Jozue, tehdy svatá města a země zaslíbenie 110 slaula. A znamená se, že Kristus duše ty, kterýmiž vládne a je zpravuje vyžena dábla, slovau města svatá, Jeruzalém. Jako die apoštol: »Jakož ste vydávali audy vaše slúžiti nepravosti, tak vydávajte spravedlnosti«. Těchto pět králuov všem v prvotní cierkvi padli sú, nebo panovánie těch pěti králuov skrze smysly 115 bylo jest zkaženo; ne, aby duchové ti mohli býti zkaženi (neb sau věční), ale jich panovánie. Ale již sau se opět zmocnila pano- vánie smysluov, neb lidé těžce hřešie skrz ty smysly zevnitřnie etc. 105 275b2 Král chytrostí bojuje Na této šelmě sedm hlav jest a jest sedm hor; a pět králuov padlo před Beránkem a před jeho volenými. »A jeden jest«, totiž za času cierkve prvotnie, když Jan byl v smrtedlném těle. Jeden král jest duch jeden, že, když pět králuov padá, totiž kteří v lid skrz pět smysluov 5 hřiechy uvodí, ještě ostává jeden král, proti kterémužto křesťané mají bojovati, kterýž ne tak mocí jako chytrostí a lstí přemáhá; jako i v boji přihází se chytrostí někdy viece nežli mocí přemáhati. Tento král jest, kterýž vnitř rozum nakažený drží, jako když člověk v dařích božích zpajchá, v těch totiž věcech, které sau 10 spasitedlné, uvozuje někdy, aby rozum přistaupil, kteréž sau proti 95 2. Tim. 3, 12 — 113 Řím. 6, 19.
98 Kapitola Volati s pláčem za pomoc sluší V jeskyni se skryli Města svatá Kterak sú duchové zkaženi slyší, že ti prostí k Kristu přistaupají a k němu se obracují. Každá duše, čím lépe přistupuje k Kristu, tiem viece králové ti a zhova- dilí lidé proti ní se bauří a viece bojují. Protož die apoštol: »Všickni, 95 kteří chtí šlechetně živi býti, protivenstvie trpěti budau«. A tak jako Jeruzalém od nepřátel bývá obklíčen a Gabaonitští žádají od Jozue pomoci, tak potřebie jest duši k Kristu volati, modliti se, plakati, aby ráčil pomoci. A Jozue, ač sau pode lstí k nim přistaupili, však dal jim po- 100 moc; takéž i ti, kteříž ne celým srdcem k Bohu se obracují, ale ve lži, však Pán Buoh, když toho želejí, pomáhá jim a králové, kteřížto skrze smysluov pět vyznamenávají se, kryjí se a tají a od Krista zapuzeni bývají. A jestliže jest raněn od těch králuov, tehdy člověk má toho želeti. A skryli se v jeskyni. Znamená se tím, že člověk vnitřní, kterémuž smysluov pět a králové těch smysluov palnují, tehdy uvaleni bývají v zemské a tělesné skutky a v zhovadilé a pomsta na ně veliká přichází, kteříž se těmi smysly zpravují. A když pohubil města ta Jozue, tehdy svatá města a země zaslíbenie 110 slaula. A znamená se, že Kristus duše ty, kterýmiž vládne a je zpravuje vyžena dábla, slovau města svatá, Jeruzalém. Jako die apoštol: »Jakož ste vydávali audy vaše slúžiti nepravosti, tak vydávajte spravedlnosti«. Těchto pět králuov všem v prvotní cierkvi padli sú, nebo panovánie těch pěti králuov skrze smysly 115 bylo jest zkaženo; ne, aby duchové ti mohli býti zkaženi (neb sau věční), ale jich panovánie. Ale již sau se opět zmocnila pano- vánie smysluov, neb lidé těžce hřešie skrz ty smysly zevnitřnie etc. 105 275b2 Král chytrostí bojuje Na této šelmě sedm hlav jest a jest sedm hor; a pět králuov padlo před Beránkem a před jeho volenými. »A jeden jest«, totiž za času cierkve prvotnie, když Jan byl v smrtedlném těle. Jeden král jest duch jeden, že, když pět králuov padá, totiž kteří v lid skrz pět smysluov 5 hřiechy uvodí, ještě ostává jeden král, proti kterémužto křesťané mají bojovati, kterýž ne tak mocí jako chytrostí a lstí přemáhá; jako i v boji přihází se chytrostí někdy viece nežli mocí přemáhati. Tento král jest, kterýž vnitř rozum nakažený drží, jako když člověk v dařích božích zpajchá, v těch totiž věcech, které sau 10 spasitedlné, uvozuje někdy, aby rozum přistaupil, kteréž sau proti 95 2. Tim. 3, 12 — 113 Řím. 6, 19.
Strana 99
XVII. 99 Rozličné bludy uvodl 276а2 40 vieře, pod spuosobau dobroty a viery svaté, takže jest uvozoval v některé tento král rozumy falešné Písma, že sau někteří pravili, že z mrtvých vzkřiešenie nemá věřeno býti a že by Kristus nebyl 276a1 15 Buoh a člověk a že by neměl duše stvořené ali že by byl menší Otce v božství. A to bylo také za času cierkve prvotnie, že sau od rozumuov Ducha svatého se uchylovali a v rozumy bludné upadali a jeden druhého bludem nakažoval, až tak veliká sekta bludných učiněna 20 bývala. A často se to člověku přihází, že, když v něm pět králuov padá, tehdy tento jiný král bojuje jako střelami najvostřejšími, vnitř bojuje proti člověku. A když ten panuje v duši, tehdy potom Jeden uvodí jině zase uvodí těch pět králuov. Ale někdy tento král panuje, kdež stojí těchto pět králuov, v těch lidech, kteříž se podlé smysluov 25 zevnitřních zpravují, takže pět králuov s tiemto jedním nepře- kážejí sobě vespolek, ale viece sobě pomáhají, takže lidé tělesní a zhovadilí zchopni sú k přijímaní lží, novin a bluduov; jako se jest to zjevně ukázalo na mnohých srdcích těchto časuov, takže sau zchopná byla k novinám a bluduom, a pravdě pak věřiti 30 nechtěli. Jako se pokládá u figuoře Iudicum IIII°.: Přidali sau synové izrahelští popúzeti Boha, i dal je Pán králi Jábín, aby je trápil. Jábín vykládá se »smysl neb opatrnost nebo maudrost«; a vyznamená vá) krále dábla, kterýž uvodí smysly zchytralé v srdce lidská proti vieře a spasení křesťanskému. A to Buoh 35 dopauští, když v dařích božích pajchají, když Pána hněvají, jsauce od hřiechuov očištěni, a potom se v ně zase navracují. Pán do- pauští tohoto krále na ty lidi, kteříž rozumuom falešným povolují. Jako nynie, že lidé, ač sau hřiechy opustili a pět králuov v nich padlo, však, že sau v dařích božích pajchali a Pána k hněvu zbuzo- vali, pro tož přišel tento král Jábín s falešnými a chytrými smysly a rozumy, mnohá srdce nakvašuje a od viery vykořeňuje; a což jest šelma tyrranstvím dovésti nemohla, tento král jeden toho dovedl, od viery je o velebné svátosti vyvracuje skrze rozumy bludné. A tento král jeden počíná od těch, kterýmž pět králuov 45 padlo, a jde k těm, kteříž sau zhovadile živi. A tento král Jábín měl vozuov mnoho; a vyznamenávají svázanie spolu a sekty v duomyslích a v rozličných rozumích, takže někteří sau jako vozatajové, zprávcové totiž v těch duo- Dopuštěnic božic na tyto Jábín král přitáhl do Čech s luteri- iny i na Moravu etc. anno 1526] Jábín Vozové Vozataji. (Lukáš Boleslav- ský et sic de aliis 30 Soudc. 4. 1 nn. — 32 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 810): Jabin, intelligens vel sapiens. — 33 Rkpis: vyznamená — 46 Soudc. 4. 3 72*
XVII. 99 Rozličné bludy uvodl 276а2 40 vieře, pod spuosobau dobroty a viery svaté, takže jest uvozoval v některé tento král rozumy falešné Písma, že sau někteří pravili, že z mrtvých vzkřiešenie nemá věřeno býti a že by Kristus nebyl 276a1 15 Buoh a člověk a že by neměl duše stvořené ali že by byl menší Otce v božství. A to bylo také za času cierkve prvotnie, že sau od rozumuov Ducha svatého se uchylovali a v rozumy bludné upadali a jeden druhého bludem nakažoval, až tak veliká sekta bludných učiněna 20 bývala. A často se to člověku přihází, že, když v něm pět králuov padá, tehdy tento jiný král bojuje jako střelami najvostřejšími, vnitř bojuje proti člověku. A když ten panuje v duši, tehdy potom Jeden uvodí jině zase uvodí těch pět králuov. Ale někdy tento král panuje, kdež stojí těchto pět králuov, v těch lidech, kteříž se podlé smysluov 25 zevnitřních zpravují, takže pět králuov s tiemto jedním nepře- kážejí sobě vespolek, ale viece sobě pomáhají, takže lidé tělesní a zhovadilí zchopni sú k přijímaní lží, novin a bluduov; jako se jest to zjevně ukázalo na mnohých srdcích těchto časuov, takže sau zchopná byla k novinám a bluduom, a pravdě pak věřiti 30 nechtěli. Jako se pokládá u figuoře Iudicum IIII°.: Přidali sau synové izrahelští popúzeti Boha, i dal je Pán králi Jábín, aby je trápil. Jábín vykládá se »smysl neb opatrnost nebo maudrost«; a vyznamená vá) krále dábla, kterýž uvodí smysly zchytralé v srdce lidská proti vieře a spasení křesťanskému. A to Buoh 35 dopauští, když v dařích božích pajchají, když Pána hněvají, jsauce od hřiechuov očištěni, a potom se v ně zase navracují. Pán do- pauští tohoto krále na ty lidi, kteříž rozumuom falešným povolují. Jako nynie, že lidé, ač sau hřiechy opustili a pět králuov v nich padlo, však, že sau v dařích božích pajchali a Pána k hněvu zbuzo- vali, pro tož přišel tento král Jábín s falešnými a chytrými smysly a rozumy, mnohá srdce nakvašuje a od viery vykořeňuje; a což jest šelma tyrranstvím dovésti nemohla, tento král jeden toho dovedl, od viery je o velebné svátosti vyvracuje skrze rozumy bludné. A tento král jeden počíná od těch, kterýmž pět králuov 45 padlo, a jde k těm, kteříž sau zhovadile živi. A tento král Jábín měl vozuov mnoho; a vyznamenávají svázanie spolu a sekty v duomyslích a v rozličných rozumích, takže někteří sau jako vozatajové, zprávcové totiž v těch duo- Dopuštěnic božic na tyto Jábín král přitáhl do Čech s luteri- iny i na Moravu etc. anno 1526] Jábín Vozové Vozataji. (Lukáš Boleslav- ský et sic de aliis 30 Soudc. 4. 1 nn. — 32 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 810): Jabin, intelligens vel sapiens. — 33 Rkpis: vyznamená — 46 Soudc. 4. 3 72*
Strana 100
100 Kapitola Hvězda Volati máme ku Pánu Hlavu se dává, jakéž tělo Kněžie nezpuo- sobné dopauští Pán pro hřiechy myslích a v domněníkch) pochybných. A tento těžšie věci puosobí, tento jeden král, nežli jiných pět. A tento král jeden 50 velmi k skonání světa zmocnil se. A kto se s nimi nesrovnává v duomyslích a v jich sektách, toho hned nenávidie a jemu se protivie a jako vozové škřípají. Tento král jest ta hvězda, kteráž upadla do studnice, a vyšel dajm kobylek, takže sau hvězdy zatmieny, totiž světí velicí sau zastíněni a dajm černý, odporný 55 totiž víře smysl, vyšel. A tento Jábín to jednal, aby, boříce kláštery i knihy aby spáleny byly, aby prvotnie cierkve řád nebyl poznán, ale aby rozumové vymyšlení a Bohu odporní místo měli. Ale čte se v knihách Iudikum, že synové izrahelští od toho krále trápeni volali ku Pánu. Mnohem viece nynie my měli bychom k Bohu 60 volati a Pán dal by nám pomoc jako i synuom izrahelským. Protož podlé velikosti aneb postavy těla dává se hlava; jakýž lid, taková dává se hlava tomu lidu: jest-li tělesný lid a zhovadilý, takéž i král, zprávce, prelát nápodobný jim dává se, aby jsauce trápeni poznali se sami. Jako i Saule dal Pán za krále lidu izrahelskému, kterýžto lid 65 i král zlaj byl jest, neb sau oni od Pána odstaupili, tak i některé osádce pro hřiechy jich dopauští kazatele a kněze nezpuosobného, bludného a pokrytého. A kdyby nás viděl dobré a spuosobné, dal by také dobrú hlavu a rádce dobré, maudré a podlé Boha osvícené etc. 276b 70 Duch najzchyt- ralejši kraluje A jiný ještě nepřišel. Sedmý král, kteréhož nebylo a již přišel jest, sedmý duch, Antikristuov, kteréhož v domu prvotnie cierkve nebylo, ale nynie široce náramně kraluje v cierkvi po všem světě; tento ť jest duch najzchytralejší, kterýž jest hlava šelmy najsilnějšie. Ten duch všecky krále, kteříž padali, všecky duchy nešlechetnosti zbuzuje ku pomoci své. Ten ť jest náramně rozvázaný těchto časuov. Ten skrze proroky rozličnými jmenuje se jmény. V Izaiášovi slove král assyrský; neb činí se býti z strany Kristovy, a to ve lsti, protož slove Antikrist, a které věci rozkazuje, jako mocí Kristovau rozkazuje. Izaiáš X°.: »I bude ť, když naplní 10 Pán všecky skutky své, navštíví ovoce velebného srdce krále Assur, a kterýž činí v lidech srdce pyšná a pozdvižená; a navštíví oči jeho vysoké, totiž slávu jeho, kterýž praví: V síle ruky mé já učinil sem všecky věci, totiž svozuje lid boží, a já sem učinil vítěz- 5 — — 49 Rkpis: domnění (!) — 53 Zj. 9. I nn. — 59 Soudc. 4, 3. 10 Podle Iz. 10. 12 a 13
100 Kapitola Hvězda Volati máme ku Pánu Hlavu se dává, jakéž tělo Kněžie nezpuo- sobné dopauští Pán pro hřiechy myslích a v domněníkch) pochybných. A tento těžšie věci puosobí, tento jeden král, nežli jiných pět. A tento král jeden 50 velmi k skonání světa zmocnil se. A kto se s nimi nesrovnává v duomyslích a v jich sektách, toho hned nenávidie a jemu se protivie a jako vozové škřípají. Tento král jest ta hvězda, kteráž upadla do studnice, a vyšel dajm kobylek, takže sau hvězdy zatmieny, totiž světí velicí sau zastíněni a dajm černý, odporný 55 totiž víře smysl, vyšel. A tento Jábín to jednal, aby, boříce kláštery i knihy aby spáleny byly, aby prvotnie cierkve řád nebyl poznán, ale aby rozumové vymyšlení a Bohu odporní místo měli. Ale čte se v knihách Iudikum, že synové izrahelští od toho krále trápeni volali ku Pánu. Mnohem viece nynie my měli bychom k Bohu 60 volati a Pán dal by nám pomoc jako i synuom izrahelským. Protož podlé velikosti aneb postavy těla dává se hlava; jakýž lid, taková dává se hlava tomu lidu: jest-li tělesný lid a zhovadilý, takéž i král, zprávce, prelát nápodobný jim dává se, aby jsauce trápeni poznali se sami. Jako i Saule dal Pán za krále lidu izrahelskému, kterýžto lid 65 i král zlaj byl jest, neb sau oni od Pána odstaupili, tak i některé osádce pro hřiechy jich dopauští kazatele a kněze nezpuosobného, bludného a pokrytého. A kdyby nás viděl dobré a spuosobné, dal by také dobrú hlavu a rádce dobré, maudré a podlé Boha osvícené etc. 276b 70 Duch najzchyt- ralejši kraluje A jiný ještě nepřišel. Sedmý král, kteréhož nebylo a již přišel jest, sedmý duch, Antikristuov, kteréhož v domu prvotnie cierkve nebylo, ale nynie široce náramně kraluje v cierkvi po všem světě; tento ť jest duch najzchytralejší, kterýž jest hlava šelmy najsilnějšie. Ten duch všecky krále, kteříž padali, všecky duchy nešlechetnosti zbuzuje ku pomoci své. Ten ť jest náramně rozvázaný těchto časuov. Ten skrze proroky rozličnými jmenuje se jmény. V Izaiášovi slove král assyrský; neb činí se býti z strany Kristovy, a to ve lsti, protož slove Antikrist, a které věci rozkazuje, jako mocí Kristovau rozkazuje. Izaiáš X°.: »I bude ť, když naplní 10 Pán všecky skutky své, navštíví ovoce velebného srdce krále Assur, a kterýž činí v lidech srdce pyšná a pozdvižená; a navštíví oči jeho vysoké, totiž slávu jeho, kterýž praví: V síle ruky mé já učinil sem všecky věci, totiž svozuje lid boží, a já sem učinil vítěz- 5 — — 49 Rkpis: domnění (!) — 53 Zj. 9. I nn. — 59 Soudc. 4, 3. 10 Podle Iz. 10. 12 a 13
Strana 101
XVII. 101 276b2 15 stvie nad duchovními a najsilnějšími cierkve Kristovy mužmi, kteréž sem totiž zklamal skrze chytrost mau, a mužóm nejnábož- nějším já se posmievám a z dobrých věcí je srážím a naději mám, že na smrti každého přemohu«. V tom se, hle, chlubí pyšný Antikristuov duch! On ť zná cesty 20 Páně, totiž maudrost a uměnie, a jakž vidí člověka, kterak chce Bohu slúžiti, zvláštnie na něho vymyšluje voděnie a nástroje chytré k oklamání. Také jinak vykládá se Jábín, totiž »veliký smysl neb rozum«, kterýžto skrz velikau maudrost zklamává; druhé »převelmi 25 maudrý«. Jakož se pokládá (Jozue IX.), kterýž shromáždil mnohé krále proti Jozue, když dobýval měst Hai a Jericho; a shromáždil je s hor, z audolí a z rovnin polních a z Sidonu a z zámorských krajin, množstvie veliké jako písek mořský. Ten ť jest Antikristuov duch, kterýž všecky duchy s sebau přivodí, kteřížto rozličnými 30 obyčeji pokaušejí lidí, jestliže jeden duch nepřemuože, aby druhý přemohl, takže již všickni duchové sau rozvázáni na pokolenie lidské. To ť jest ten had, o němž v knihách prvních Mojžiešových: »Bieše had chytřejší všech živočichuov«. On všecky věci slyšal od prorokuov, apoštoluov i mučedlníkuov, protož umie také skrz 35 maudrost zklamati. A tak i světa synové sau opatrnější synuov světla, totiž strana dáblova proti straně Kristově mnoho umie chytrostí duovodných k oklamání. Ale že vidieno jest s ním množstvie veliké, kteréž přivedl s sebau v cierkev, aby kraloval za malý čas. Najprvé Moab, totiž 40 nepřiezně. Nebo všecky nepřiezně zbuzuje proti nim, kteříž chtí býti najlepší; jako v domu, jako na paušti, jako v klášteře žádný se nemuož skrýti od horkosti jeho, neb se nepřátelsky postavuje proti voleným náramně nynějších časuov. Druhé přijímá k sobě Máron, totiž hořkosti, to jest všecky biedy najhořčejšie uvodí 45 v cierkev s sebau na tvář vyvolených. Máron sau najhořčejšie hřiechové. Nebo voleným, kteříž chtějí svědomie ostřéhati čistého, co jest hořčejšieho než hřiechové, totiž bludové, pokrytstvie, smilstvo, milost porušená etc.? A ačkoli hřiechové na počátku zdadie se býti sladcí, totiž přízeň světa, milost tělesná, kochánie 277a1 50 v rozkošech, ale poslednie věci jich sau hořké. li Jak veliké hořkosti již zlí trpie na těle i na duši, kajície jaké cítie hořkosti, oni vědí; Pyšný duch Anti- kristuov jak bojuje Figuora bojuov Rozličně pokau- teji duchové zli Had chytrý Moab Máron Hořkosti veliké 23 Sr. ML 23, c. 805, pozn. d: Origen(es) intrerpretatur sensum sive prudentiam — 25 Joz. 9, 1 nn. — 33 1. M. 3, 1 — 44 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 807): Marom,... amara tristitia.
XVII. 101 276b2 15 stvie nad duchovními a najsilnějšími cierkve Kristovy mužmi, kteréž sem totiž zklamal skrze chytrost mau, a mužóm nejnábož- nějším já se posmievám a z dobrých věcí je srážím a naději mám, že na smrti každého přemohu«. V tom se, hle, chlubí pyšný Antikristuov duch! On ť zná cesty 20 Páně, totiž maudrost a uměnie, a jakž vidí člověka, kterak chce Bohu slúžiti, zvláštnie na něho vymyšluje voděnie a nástroje chytré k oklamání. Také jinak vykládá se Jábín, totiž »veliký smysl neb rozum«, kterýžto skrz velikau maudrost zklamává; druhé »převelmi 25 maudrý«. Jakož se pokládá (Jozue IX.), kterýž shromáždil mnohé krále proti Jozue, když dobýval měst Hai a Jericho; a shromáždil je s hor, z audolí a z rovnin polních a z Sidonu a z zámorských krajin, množstvie veliké jako písek mořský. Ten ť jest Antikristuov duch, kterýž všecky duchy s sebau přivodí, kteřížto rozličnými 30 obyčeji pokaušejí lidí, jestliže jeden duch nepřemuože, aby druhý přemohl, takže již všickni duchové sau rozvázáni na pokolenie lidské. To ť jest ten had, o němž v knihách prvních Mojžiešových: »Bieše had chytřejší všech živočichuov«. On všecky věci slyšal od prorokuov, apoštoluov i mučedlníkuov, protož umie také skrz 35 maudrost zklamati. A tak i světa synové sau opatrnější synuov světla, totiž strana dáblova proti straně Kristově mnoho umie chytrostí duovodných k oklamání. Ale že vidieno jest s ním množstvie veliké, kteréž přivedl s sebau v cierkev, aby kraloval za malý čas. Najprvé Moab, totiž 40 nepřiezně. Nebo všecky nepřiezně zbuzuje proti nim, kteříž chtí býti najlepší; jako v domu, jako na paušti, jako v klášteře žádný se nemuož skrýti od horkosti jeho, neb se nepřátelsky postavuje proti voleným náramně nynějších časuov. Druhé přijímá k sobě Máron, totiž hořkosti, to jest všecky biedy najhořčejšie uvodí 45 v cierkev s sebau na tvář vyvolených. Máron sau najhořčejšie hřiechové. Nebo voleným, kteříž chtějí svědomie ostřéhati čistého, co jest hořčejšieho než hřiechové, totiž bludové, pokrytstvie, smilstvo, milost porušená etc.? A ačkoli hřiechové na počátku zdadie se býti sladcí, totiž přízeň světa, milost tělesná, kochánie 277a1 50 v rozkošech, ale poslednie věci jich sau hořké. li Jak veliké hořkosti již zlí trpie na těle i na duši, kajície jaké cítie hořkosti, oni vědí; Pyšný duch Anti- kristuov jak bojuje Figuora bojuov Rozličně pokau- teji duchové zli Had chytrý Moab Máron Hořkosti veliké 23 Sr. ML 23, c. 805, pozn. d: Origen(es) intrerpretatur sensum sive prudentiam — 25 Joz. 9, 1 nn. — 33 1. M. 3, 1 — 44 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 807): Marom,... amara tristitia.
Strana 102
102 Kapitola a jestliže nebudau pokánie činiti konečně, jaké potkají je hořkosti Duchovní člověk věčného zatracenie! Zase na odpor jest o duchovním člověku, o lásce a spravedlnosti; hořkosti trpie na počátku pokánie, ale čím viece na horu vstupují, viece sladkosti čijí, kteříž auzkosti mievají, 55 a srdce se těší v Pánu, kteříž teskliví bývají a potom radostní. Ale v hřieších podávají se sprvu lahodné věci, a naposledy hořké. Za Kristovým stolem dávají se hořké věci, a když budau smyslové dotčenie a okušenie vyčištěni, dávají se sladké věci velmi a líbie se všecky věci, které sau božie. Protož již duchové rozliční přicházejí 60 Antikristovi a činie své, kterýmiž vládnau, aby se zdáli býti strana Kristova a jako by nebyli z strany Antikristovy. I. Jan sv. IIII°.: »Všeliký duch, kterýž dělí Ježíše, z Boha nenie, a ten jest Anti- krist«, totiž najposlednějšie hora, poslednie zlost a pokušenie, poslednie královstvie zlosti. Třetie uvodí Simeona krále. A vykládá se »uposlechnutie«, totiž tak přichází s některými svými kazateli a činí je, aby tak mluvili, tak kázali bludy, aby slyšáni byli. Druhé, což mluví, žádá, aby uslyšán byl, jako tak řka: »Ač padna budeš mi se klaněti«. Druhé napomíná k lakomství řka: »Uslyš mě, učiň toto, úžitečné ť 70 jest; žádám, aby mi otevřel«. A jestliže člověk svolí, již padá před ním a bývá modlářem. Pohřiechu mnozí přemoženi bývají od toho duchu Simeon, kterýž divným obyčejem radí a ponauká zchytrale nakloňovati srdcí k mamoně, a poslauchají ho zvláště z strany zákona božieho křesťané, zbohacují se zjevně: ti, kteříž 75 lakomstvie na jiných kazili, sami v najvětšie lakom stvie se zaple- tují. Bohatí chudnau, a chudí s jménem zákona božieho zbohaceni bývají. Toto ť jest osiedlo veliké bojujícím pro zákon Páně, že blízko od toho byli nedávno jako chleba žebříce, a již učiněni sau bohatí. To jest mocí ducha toho zlostného Simeon, jehož sau hlasu upo-80 slechli. Ale kteří sau z strany Beránka, ti ť nenávidie lakomstvie velmi řiekajíce: »Dosti ť jest nám mieti Krista Ježíše«. Čtvrté najímá a přivodí krále Jit, jenž se vykládá »kterak plyne«. Tyto všecky věci časné náramně plynau a radosti světské jakožto voda rozplajvají se a tekau pryč. Duch ten čtvrtý slibuje, 85 že věčně trváti budau, totiž odjímá bázeň boží a činí, aby člověk zapomínal na budaucie příhody a na smrt, a zbuzuje srdce, aby přieliš horlivau milostí oblibovali časné věci, a pro ně sváří se a pilně stojí o ně a pečují. Hořké věci za stolem Kristovým Duch zlý dělí Ježíše Simeon Tento duch mnohé přemáh. Osiedlo veliké bojovníkóm Lakomstvie nenávidie Nestálé věci časné Jit 65 277a- 63 1. Jan 4, 3 — 69 Mat. 4, 9
102 Kapitola a jestliže nebudau pokánie činiti konečně, jaké potkají je hořkosti Duchovní člověk věčného zatracenie! Zase na odpor jest o duchovním člověku, o lásce a spravedlnosti; hořkosti trpie na počátku pokánie, ale čím viece na horu vstupují, viece sladkosti čijí, kteříž auzkosti mievají, 55 a srdce se těší v Pánu, kteříž teskliví bývají a potom radostní. Ale v hřieších podávají se sprvu lahodné věci, a naposledy hořké. Za Kristovým stolem dávají se hořké věci, a když budau smyslové dotčenie a okušenie vyčištěni, dávají se sladké věci velmi a líbie se všecky věci, které sau božie. Protož již duchové rozliční přicházejí 60 Antikristovi a činie své, kterýmiž vládnau, aby se zdáli býti strana Kristova a jako by nebyli z strany Antikristovy. I. Jan sv. IIII°.: »Všeliký duch, kterýž dělí Ježíše, z Boha nenie, a ten jest Anti- krist«, totiž najposlednějšie hora, poslednie zlost a pokušenie, poslednie královstvie zlosti. Třetie uvodí Simeona krále. A vykládá se »uposlechnutie«, totiž tak přichází s některými svými kazateli a činí je, aby tak mluvili, tak kázali bludy, aby slyšáni byli. Druhé, což mluví, žádá, aby uslyšán byl, jako tak řka: »Ač padna budeš mi se klaněti«. Druhé napomíná k lakomství řka: »Uslyš mě, učiň toto, úžitečné ť 70 jest; žádám, aby mi otevřel«. A jestliže člověk svolí, již padá před ním a bývá modlářem. Pohřiechu mnozí přemoženi bývají od toho duchu Simeon, kterýž divným obyčejem radí a ponauká zchytrale nakloňovati srdcí k mamoně, a poslauchají ho zvláště z strany zákona božieho křesťané, zbohacují se zjevně: ti, kteříž 75 lakomstvie na jiných kazili, sami v najvětšie lakom stvie se zaple- tují. Bohatí chudnau, a chudí s jménem zákona božieho zbohaceni bývají. Toto ť jest osiedlo veliké bojujícím pro zákon Páně, že blízko od toho byli nedávno jako chleba žebříce, a již učiněni sau bohatí. To jest mocí ducha toho zlostného Simeon, jehož sau hlasu upo-80 slechli. Ale kteří sau z strany Beránka, ti ť nenávidie lakomstvie velmi řiekajíce: »Dosti ť jest nám mieti Krista Ježíše«. Čtvrté najímá a přivodí krále Jit, jenž se vykládá »kterak plyne«. Tyto všecky věci časné náramně plynau a radosti světské jakožto voda rozplajvají se a tekau pryč. Duch ten čtvrtý slibuje, 85 že věčně trváti budau, totiž odjímá bázeň boží a činí, aby člověk zapomínal na budaucie příhody a na smrt, a zbuzuje srdce, aby přieliš horlivau milostí oblibovali časné věci, a pro ně sváří se a pilně stojí o ně a pečují. Hořké věci za stolem Kristovým Duch zlý dělí Ježíše Simeon Tento duch mnohé přemáh. Osiedlo veliké bojovníkóm Lakomstvie nenávidie Nestálé věci časné Jit 65 277a- 63 1. Jan 4, 3 — 69 Mat. 4, 9
Strana 103
XVII. 103 Pátého uvodí krále Sidon; »lovenie« vykládá se. Nebo Anti- krist volá s sebau duchy mnohé k lovení duší. Někdy menšie kladau osiedla, totiž hřiechy menšie, a někdy většie, aby mysl a vuoli i rozum přitrhli aneb lakomú žádostí aneb hněvem aneb milováním světa uvalili srdce jako v sieti; někdy velikými hřiechy jako 95 sietmi najvětšími klade osiedla jako skrz bludy proti vieře, vy- rážeje srdce z viery a z gruntuov spasitedlných. Nebo tělesní hřiechové zdadí se býti menší, a jestliže jimi nebajvá lapen du- chovní člověk, tehdy bývá polapen a uloven většími, v nábo- ženství křesťanském, totiž pokrytstvím a bludy. Kto má viděnie 100 zpuosobné, kto slyšenie dobré, aby nebyl zklamán skrz tento Sidon? Šesté uvodí Araba; vykládá se »aukladové«. Někteří duchové ne násilím, ale chytrostmi a auklady zklamávají člověka. Člověk 277b1 umíní nětco činiti k spasení lidskému, a tu bývá polapen na duši, 105 i nedokoná toho. Žalm: »Auklady činí v skrytě polapiti chudého, když přitrhuje ho«. V příkladě: Již člověk chce se varovati od hříchu, a tu ť pokládá šatan osiedla a činí auklady, a tak bývá oklamán člověk neopatrný. Sedmého Seneroth; a vykládá se »lucerna« nebo »jakožto 110 lucerna«. Nedie »lucerna«, ale »jakožto lucerna«. Jan Křtitel jest anděl světla a hořící lucerna lidem svítieci, kterak by Krista poznali. Ale tento král, Antikristuov duch, jest jako lucerna, neb se přeměňuje v anděla světlosti, jako by byl od Boha a jako by pravdu a uměnie měl; a kterýmiž vládne, činí je, aby se oblékli jako 115 v andělský život, a ozdobí ho divným obyčejem k oklamání jiným bližním svým, aby svítili duchovními dary, kázaními a radami, a tak svozují mnohé. A to »na rovninách polních zbierá je a na pahrbcích a v audolích«, totiž pokorné a prosté, kteříž sau jako audolé, těch požívá ku pomoci své; volá k sobě také pyšné jako 120 pahrbky. Osmého Genedon, totiž »obrácenie«, totiž, když člověk od- stupuje od viery a lásky a přistupuje k duchu šatanovu, aby člověk věřil, jako by se k Bohu obrátil, ano se pak člověk k bludu obrátil. Dnes mnozí, odvrátivše se od viery velebné svátosti, řiekají: »Již 125 sme tepruv pravdu poznali!« Devátého, jenž slove Chananeus; vykládá se »pohnutí«, kterýž zpuosobuje pohnutie v srdcích a aby horlivě sobě se protivili, Araba Seneroth Duch zlý pro- měňuje se i jiné Satan své kde shledává Genedon 90 Sidon Lovenie chytré Autikristovo Chananeus 102 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 801/2): Arab, insi- diae. — 105 Ž. 10. 9 — 117 Joz. 9, 1
XVII. 103 Pátého uvodí krále Sidon; »lovenie« vykládá se. Nebo Anti- krist volá s sebau duchy mnohé k lovení duší. Někdy menšie kladau osiedla, totiž hřiechy menšie, a někdy většie, aby mysl a vuoli i rozum přitrhli aneb lakomú žádostí aneb hněvem aneb milováním světa uvalili srdce jako v sieti; někdy velikými hřiechy jako 95 sietmi najvětšími klade osiedla jako skrz bludy proti vieře, vy- rážeje srdce z viery a z gruntuov spasitedlných. Nebo tělesní hřiechové zdadí se býti menší, a jestliže jimi nebajvá lapen du- chovní člověk, tehdy bývá polapen a uloven většími, v nábo- ženství křesťanském, totiž pokrytstvím a bludy. Kto má viděnie 100 zpuosobné, kto slyšenie dobré, aby nebyl zklamán skrz tento Sidon? Šesté uvodí Araba; vykládá se »aukladové«. Někteří duchové ne násilím, ale chytrostmi a auklady zklamávají člověka. Člověk 277b1 umíní nětco činiti k spasení lidskému, a tu bývá polapen na duši, 105 i nedokoná toho. Žalm: »Auklady činí v skrytě polapiti chudého, když přitrhuje ho«. V příkladě: Již člověk chce se varovati od hříchu, a tu ť pokládá šatan osiedla a činí auklady, a tak bývá oklamán člověk neopatrný. Sedmého Seneroth; a vykládá se »lucerna« nebo »jakožto 110 lucerna«. Nedie »lucerna«, ale »jakožto lucerna«. Jan Křtitel jest anděl světla a hořící lucerna lidem svítieci, kterak by Krista poznali. Ale tento král, Antikristuov duch, jest jako lucerna, neb se přeměňuje v anděla světlosti, jako by byl od Boha a jako by pravdu a uměnie měl; a kterýmiž vládne, činí je, aby se oblékli jako 115 v andělský život, a ozdobí ho divným obyčejem k oklamání jiným bližním svým, aby svítili duchovními dary, kázaními a radami, a tak svozují mnohé. A to »na rovninách polních zbierá je a na pahrbcích a v audolích«, totiž pokorné a prosté, kteříž sau jako audolé, těch požívá ku pomoci své; volá k sobě také pyšné jako 120 pahrbky. Osmého Genedon, totiž »obrácenie«, totiž, když člověk od- stupuje od viery a lásky a přistupuje k duchu šatanovu, aby člověk věřil, jako by se k Bohu obrátil, ano se pak člověk k bludu obrátil. Dnes mnozí, odvrátivše se od viery velebné svátosti, řiekají: »Již 125 sme tepruv pravdu poznali!« Devátého, jenž slove Chananeus; vykládá se »pohnutí«, kterýž zpuosobuje pohnutie v srdcích a aby horlivě sobě se protivili, Araba Seneroth Duch zlý pro- měňuje se i jiné Satan své kde shledává Genedon 90 Sidon Lovenie chytré Autikristovo Chananeus 102 Cf. Hieronymi, Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 801/2): Arab, insi- diae. — 105 Ž. 10. 9 — 117 Joz. 9, 1
Strana 104
104 Kapitola Šatan ke zlému hajbe vždy Na horách Maudrých potřebuje šatan Veliké nebezpečenstvie Zprávce Shromážděnie nepřátel Oděnie nám třeba Potěšenic Páně Všech nepře- muožem nepřátel Proroctvie falešné a hajbe srdci, jako pec rozpaluje je k prchlivosti, aby náramně byli prchliví, aby od těch dobrých skutkuov odstaupili, a které sau věci k zatracení, aby jako spasenie věřili. Ó, kolik jest těch bauřek 130 a pohnutí v srdcích a v obcech, kolik jest hořících srdcí v nenávisti 277b2 a v závisti až do krve prolitie! A ty, kteří sau na horách, kteří se sobě zdají býti maudří, kteřížto sau z vysokého smyslu srdce svého, ty svolává proti pokojným srdcím; volá maudré, aby nalézali a vymajšleli rozumy 135 bludné proti vieře prostých lidí a lásce. A to viděl Jan, kterak ten poslední král, kteréhož nebylo, ale již přišed, shromáždil množstvie a oblehl svatý Jeruzalém se všech strán a dobyl zdí jeho. Kdyby někto byl na příkopích nebo na zdech a spatřil by vojska mnohá, ani ho obehnali, v odění, s voštípy a s kušemi, nespal by a ne-140 zdřímal by se. Ó duše, kdyby poznala, kterak jest obklíčena div- nými bodeními, divnými a rozličnými bludy a roztrženími, a při- pravené duchy spatřila k zabití duše, nespala by. Kto bude rot- majstrem proti těm haufóm, kteří sau na horách a v audolích, který kněz, který světský? Apoštol pověděl: »Nejsau zajisté nám 145 neznámá myšlenie jeho«. Kto z nás toto shromážděnie zná? Žalm: »Sebrala sau se knížata v jedno proti Pánu a proti Kristu jeho«, totiž Antikrist s šelmau proti duchovnímu Izraheli neb Jeruza- lému povstávají. Protož apoštol velí na se vzieti oděnie duchovnie. Potřebie jest mieti lásku, vieru, varovati se sváruov, utéci se k pláči, 150 aby Pán dal pomoc proti takovým nepřáteluom, aby poraženi byli mocí jména Ježíše Krista. Proti rozvázanému šatanovi mají volení potěšenie a radu od Pána. Jako k Jozue Pán řekl: »Dám vám nepřátely vaše zajtra v tauž hodinu v ruce, nechtějte se báti«. Nebo dnes se všemi pokrytci, tajnými a zjevnými hřiešníky Anti-155 kristus přišel. Nestrachujte se bojovati, nelekajte se pádu, vzývajte boží pomoc! Ale kterakž koli bojovati budeme, nepřemuožem všech nepřátel božích, aniž jest Kristus přemohll všech v příští 278a1 svém, ani apoštolé, aniž všickni za času našeho padnau. Nevěřte tomu proroctví, že by již všickni padnauti měli nepřátelé a že by 160 již Kristus přijíti měl na horu Tábor a vidien býti slavný oblíčej jeho, že již hojně a dostatečně Duch boží má vylit býti! Nemá přijato býti to proroctvie! Ale zajtra, totiž v den skonánie světa, když uhlédá Krista všeliké oko, když bude dána Kristu moc, když Zajtra tepruv přemuožem 145 2. Kor. 2, 11 — 147 Podle Ž. 2, 2 — 149 Efez. 6, 11 a 13 — 153 »potěšenie a« je napsáno až dodatečně in margine, červeně — 153 Podle Joz. 11, 6
104 Kapitola Šatan ke zlému hajbe vždy Na horách Maudrých potřebuje šatan Veliké nebezpečenstvie Zprávce Shromážděnie nepřátel Oděnie nám třeba Potěšenic Páně Všech nepře- muožem nepřátel Proroctvie falešné a hajbe srdci, jako pec rozpaluje je k prchlivosti, aby náramně byli prchliví, aby od těch dobrých skutkuov odstaupili, a které sau věci k zatracení, aby jako spasenie věřili. Ó, kolik jest těch bauřek 130 a pohnutí v srdcích a v obcech, kolik jest hořících srdcí v nenávisti 277b2 a v závisti až do krve prolitie! A ty, kteří sau na horách, kteří se sobě zdají býti maudří, kteřížto sau z vysokého smyslu srdce svého, ty svolává proti pokojným srdcím; volá maudré, aby nalézali a vymajšleli rozumy 135 bludné proti vieře prostých lidí a lásce. A to viděl Jan, kterak ten poslední král, kteréhož nebylo, ale již přišed, shromáždil množstvie a oblehl svatý Jeruzalém se všech strán a dobyl zdí jeho. Kdyby někto byl na příkopích nebo na zdech a spatřil by vojska mnohá, ani ho obehnali, v odění, s voštípy a s kušemi, nespal by a ne-140 zdřímal by se. Ó duše, kdyby poznala, kterak jest obklíčena div- nými bodeními, divnými a rozličnými bludy a roztrženími, a při- pravené duchy spatřila k zabití duše, nespala by. Kto bude rot- majstrem proti těm haufóm, kteří sau na horách a v audolích, který kněz, který světský? Apoštol pověděl: »Nejsau zajisté nám 145 neznámá myšlenie jeho«. Kto z nás toto shromážděnie zná? Žalm: »Sebrala sau se knížata v jedno proti Pánu a proti Kristu jeho«, totiž Antikrist s šelmau proti duchovnímu Izraheli neb Jeruza- lému povstávají. Protož apoštol velí na se vzieti oděnie duchovnie. Potřebie jest mieti lásku, vieru, varovati se sváruov, utéci se k pláči, 150 aby Pán dal pomoc proti takovým nepřáteluom, aby poraženi byli mocí jména Ježíše Krista. Proti rozvázanému šatanovi mají volení potěšenie a radu od Pána. Jako k Jozue Pán řekl: »Dám vám nepřátely vaše zajtra v tauž hodinu v ruce, nechtějte se báti«. Nebo dnes se všemi pokrytci, tajnými a zjevnými hřiešníky Anti-155 kristus přišel. Nestrachujte se bojovati, nelekajte se pádu, vzývajte boží pomoc! Ale kterakž koli bojovati budeme, nepřemuožem všech nepřátel božích, aniž jest Kristus přemohll všech v příští 278a1 svém, ani apoštolé, aniž všickni za času našeho padnau. Nevěřte tomu proroctví, že by již všickni padnauti měli nepřátelé a že by 160 již Kristus přijíti měl na horu Tábor a vidien býti slavný oblíčej jeho, že již hojně a dostatečně Duch boží má vylit býti! Nemá přijato býti to proroctvie! Ale zajtra, totiž v den skonánie světa, když uhlédá Krista všeliké oko, když bude dána Kristu moc, když Zajtra tepruv přemuožem 145 2. Kor. 2, 11 — 147 Podle Ž. 2, 2 — 149 Efez. 6, 11 a 13 — 153 »potěšenie a« je napsáno až dodatečně in margine, červeně — 153 Podle Joz. 11, 6
Strana 105
XVII. 105 278a2 165 počne býti zajtra, totiž jiný den a jiné čtenie, když die sám Kristus vel zvěstovánie Beránek: »Jděte, zlořečení, do ohně věčného«, tu zlí budau dáni v ruce dobrých od najvyšieho až do najnižšieho, tu přemohau Antikrista. Již počíná padati znamenitě Antikrist; ale v tomto dni 170 a v tomto věku ne ovšem padne. Nebo nepadnau všickni hřiechové, abychom nepotřebovali křtu a pokánie; ale když nastane jiný den, nový, Ježíše Krista, v ten den padnau nepřátelé naši. Když také vyvolení skrz mučedlnictvo jdau k Kristu, ti ť přemáhají ho; již v ten den nebojie se šatanáše, ale porazie ho. Na některých 175 pak král šatan po tomto životě nětco najde zlého, a očistí to. Die: »Za malou chvielku kralovati bude.« Kristus die: »Ukrátie se dnové ti«. Prvé apoštolóm dobré prodlaužil dny, tuto zlých ukrátí. Pokládá se v knihách Josue, kterak stalo slunce, v boji proti nepřátelóm posluhuje. Nebo, když máme boj proti 180 pekelným mocem, nemuožem toho dobře provoditi v noci, ale ve dne, poznávajíce, co zlého jest a co dobrého. Tu voleným proti zlým bývají prodlaužení dnové jako prvé, když přemáhali dobří. Ale již zlí bojují proti dobrým a všickni duchové temností; protož ukráceni budau dnové. Nebo mnozí tu vieru mají, že proti zlým 185 bojují, ani pak proti dobrým. Smíšeny sau strany v této noci, každý proti jinému povstává, kněz proti knězi, obec proti obci, a saudie dobré za zlé a zlé za dobré. Strana Kristova ostřiehaj svědomie čistého, zavři se s Kristem v srdci, vystřiehaj se od střel šatanových a rozeznávaj, co jest ďábelského, a vystřiehaj se pádu. 190 Již bojové sau proti Beránkovi, jedna strana druhau potupuje jako bludnau, o sobě pravieci, že jest strana Kristova. Jedni praví se býti z strany Kristovy, a jest z strany ďáblovy. Protož těžko jest nynie voleným v tomto boji; Pán tehdy ukrátí dnuov těch, toliko volení ať ostřiehají svědomie od hříchuov a s pláčem ať volají, 195 aby Pán ukrátil dnuov těchto temností a abychom poznali pravdu a stáli v ní pevně až do smrti. Také vyvoleným v noci této potřebie jest mieti boží bázeň etc. Nepadne vše zlé nynie Prodlauženie dnuov NoČ nebězpéčíá Zavři se Hoj nebezpečný Očister A ta šelma, kteráž jest byla a již nenie, a ta ť jest osmá; a jesti ť z sedmi. Šelma jesti ť lid křesťanský zhovadilý. Všecka téměř královstvie křesťanská sau Selmu se velmi rozmohla opět 165 Marginálie náleží za slovo: čtenie — 166 Mat. 25. 41 — 176 Podle Mat. 24, 22 a Marka 13, 20 — 178 Joz. 10, 13.
XVII. 105 278a2 165 počne býti zajtra, totiž jiný den a jiné čtenie, když die sám Kristus vel zvěstovánie Beránek: »Jděte, zlořečení, do ohně věčného«, tu zlí budau dáni v ruce dobrých od najvyšieho až do najnižšieho, tu přemohau Antikrista. Již počíná padati znamenitě Antikrist; ale v tomto dni 170 a v tomto věku ne ovšem padne. Nebo nepadnau všickni hřiechové, abychom nepotřebovali křtu a pokánie; ale když nastane jiný den, nový, Ježíše Krista, v ten den padnau nepřátelé naši. Když také vyvolení skrz mučedlnictvo jdau k Kristu, ti ť přemáhají ho; již v ten den nebojie se šatanáše, ale porazie ho. Na některých 175 pak král šatan po tomto životě nětco najde zlého, a očistí to. Die: »Za malou chvielku kralovati bude.« Kristus die: »Ukrátie se dnové ti«. Prvé apoštolóm dobré prodlaužil dny, tuto zlých ukrátí. Pokládá se v knihách Josue, kterak stalo slunce, v boji proti nepřátelóm posluhuje. Nebo, když máme boj proti 180 pekelným mocem, nemuožem toho dobře provoditi v noci, ale ve dne, poznávajíce, co zlého jest a co dobrého. Tu voleným proti zlým bývají prodlaužení dnové jako prvé, když přemáhali dobří. Ale již zlí bojují proti dobrým a všickni duchové temností; protož ukráceni budau dnové. Nebo mnozí tu vieru mají, že proti zlým 185 bojují, ani pak proti dobrým. Smíšeny sau strany v této noci, každý proti jinému povstává, kněz proti knězi, obec proti obci, a saudie dobré za zlé a zlé za dobré. Strana Kristova ostřiehaj svědomie čistého, zavři se s Kristem v srdci, vystřiehaj se od střel šatanových a rozeznávaj, co jest ďábelského, a vystřiehaj se pádu. 190 Již bojové sau proti Beránkovi, jedna strana druhau potupuje jako bludnau, o sobě pravieci, že jest strana Kristova. Jedni praví se býti z strany Kristovy, a jest z strany ďáblovy. Protož těžko jest nynie voleným v tomto boji; Pán tehdy ukrátí dnuov těch, toliko volení ať ostřiehají svědomie od hříchuov a s pláčem ať volají, 195 aby Pán ukrátil dnuov těchto temností a abychom poznali pravdu a stáli v ní pevně až do smrti. Také vyvoleným v noci této potřebie jest mieti boží bázeň etc. Nepadne vše zlé nynie Prodlauženie dnuov NoČ nebězpéčíá Zavři se Hoj nebezpečný Očister A ta šelma, kteráž jest byla a již nenie, a ta ť jest osmá; a jesti ť z sedmi. Šelma jesti ť lid křesťanský zhovadilý. Všecka téměř královstvie křesťanská sau Selmu se velmi rozmohla opět 165 Marginálie náleží za slovo: čtenie — 166 Mat. 25. 41 — 176 Podle Mat. 24, 22 a Marka 13, 20 — 178 Joz. 10, 13.
Strana 106
106 Kapitola Králové šelemní Počet osm co znaena Šelma osmá Sedimn duchuov Nabuchodonosor seno jedí šelemná a zhovadilá, se vší mocí tvrdau jako s rohy, takže se již to plní: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde vieru na zemi?«, 5 takže již pečliví sau toliko o věcech zemských tohoto světa. A Spa- sitel Pán die: »Najprvé hledajte královstvie božieho«; oni pak najprvé hledají tělesných věcí a světských, takže jest plno v lidu hněvu, prchlivosti a pomsty pro vlastní křivdu. Ta šelma někdy v lidu křesťanském byla zkažena, ale nynie opět jest zase opravena, 10 nebo tělesným poddáni sau hřiechóm. K Rímanuom I°.: »Protož dal jest je Buoh v převrácený smysl, aby nové uměli páchati a vy- mýšleti hřiechy«. A s tau šelmau všickni králové kralují, svau zlost provodí a konají. »A tato šelma jest osmá«. Skrze osm, ten počet, vy-15 278b1 znamenává se odpočinutie. Nebo v sedmi dnech běží tento věk pracovitý, a potom bude odpočinutie, totiž osmého dne. Tak tato šelma, majíci pokoj v zlosti, upokojenie a prospěch, jest jako osmá, takže nenie bázně božie před očima jich. A dobré svědomie, bojície se Boha, velikau těžkost má od té šelmy. Protož jest osmá, do-20 konalá, vrchu zlosti dosahujíci. »A ta ť jest z sedmi«, totiž od sedmi duchuov, od sedmi hlav a králuov uvedená, kteříž vládnau a zpravují tu šelmu. A ti duchové zbuzují a hajbí jie proti dobrému svědomí a proti Duchu sva- tému, kterýž jest v dobrém svědomí. A ačkoli zevnitř zhovadilost 25 ta kazí se, však uvázla jest hluboce v dušech lidských, takže rány tyto nemohau doplna z duše takové vyčistiti zhovadilosti. Jako v proroctvie Daniele proroka IIII°. pokládá se, že pro velikú pajchu královu dopuštěno jest na ň, že jako hovado seno jedl, jakož to prvé anděl jemu ve snách ukázal, a tak ssadil ho s krá-30 lovstvie jeho. Nebo viece jest královstvie každé nežli člověka některého (!). Byl jest však jako šelma neb hovado, seno, to jest tělesenstvie světa tohoto, jeda. Ještě pro to někteří, kteří sau byli šelma, pokánie činí a k Bohu se obracují, jako tento král Nabuchodonosor potom k Bohu se jest obrátil; ale mnozí sau 35 již zesnuli a zdřiemali se, v lenosti veliké a v rozmařilosti jakés ležiece. Čte se v knihách Iudikum, že synové izrahelští pokoj měli za XLt let; ale když sau činili zlé před očima božíma, tehdy Pán dal je v ruce Madianských. Jak dlauho člověk nehřeší, tak 40 Pokoj kdy se dává 5 Luk. 18, 8 — 7 Mat. 6, 33 — 11 Podle Rím. 1, 26 — 28 Dan. 4, 29 a 30 nn. — 38 Soudc. 5, 31; 6, 1 nn.
106 Kapitola Králové šelemní Počet osm co znaena Šelma osmá Sedimn duchuov Nabuchodonosor seno jedí šelemná a zhovadilá, se vší mocí tvrdau jako s rohy, takže se již to plní: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde vieru na zemi?«, 5 takže již pečliví sau toliko o věcech zemských tohoto světa. A Spa- sitel Pán die: »Najprvé hledajte královstvie božieho«; oni pak najprvé hledají tělesných věcí a světských, takže jest plno v lidu hněvu, prchlivosti a pomsty pro vlastní křivdu. Ta šelma někdy v lidu křesťanském byla zkažena, ale nynie opět jest zase opravena, 10 nebo tělesným poddáni sau hřiechóm. K Rímanuom I°.: »Protož dal jest je Buoh v převrácený smysl, aby nové uměli páchati a vy- mýšleti hřiechy«. A s tau šelmau všickni králové kralují, svau zlost provodí a konají. »A tato šelma jest osmá«. Skrze osm, ten počet, vy-15 278b1 znamenává se odpočinutie. Nebo v sedmi dnech běží tento věk pracovitý, a potom bude odpočinutie, totiž osmého dne. Tak tato šelma, majíci pokoj v zlosti, upokojenie a prospěch, jest jako osmá, takže nenie bázně božie před očima jich. A dobré svědomie, bojície se Boha, velikau těžkost má od té šelmy. Protož jest osmá, do-20 konalá, vrchu zlosti dosahujíci. »A ta ť jest z sedmi«, totiž od sedmi duchuov, od sedmi hlav a králuov uvedená, kteříž vládnau a zpravují tu šelmu. A ti duchové zbuzují a hajbí jie proti dobrému svědomí a proti Duchu sva- tému, kterýž jest v dobrém svědomí. A ačkoli zevnitř zhovadilost 25 ta kazí se, však uvázla jest hluboce v dušech lidských, takže rány tyto nemohau doplna z duše takové vyčistiti zhovadilosti. Jako v proroctvie Daniele proroka IIII°. pokládá se, že pro velikú pajchu královu dopuštěno jest na ň, že jako hovado seno jedl, jakož to prvé anděl jemu ve snách ukázal, a tak ssadil ho s krá-30 lovstvie jeho. Nebo viece jest královstvie každé nežli člověka některého (!). Byl jest však jako šelma neb hovado, seno, to jest tělesenstvie světa tohoto, jeda. Ještě pro to někteří, kteří sau byli šelma, pokánie činí a k Bohu se obracují, jako tento král Nabuchodonosor potom k Bohu se jest obrátil; ale mnozí sau 35 již zesnuli a zdřiemali se, v lenosti veliké a v rozmařilosti jakés ležiece. Čte se v knihách Iudikum, že synové izrahelští pokoj měli za XLt let; ale když sau činili zlé před očima božíma, tehdy Pán dal je v ruce Madianských. Jak dlauho člověk nehřeší, tak 40 Pokoj kdy se dává 5 Luk. 18, 8 — 7 Mat. 6, 33 — 11 Podle Rím. 1, 26 — 28 Dan. 4, 29 a 30 nn. — 38 Soudc. 5, 31; 6, 1 nn.
Strana 107
XVII. 107 dlauho země srdce jest u pokoji a v poklidnosti, nebo svědomie nehryze, a tehdy to svědomie miluje Pána Boha i také své ne- přátely. Ten pokoj převyšuje všeliký pokoj tohoto světa; kterýž také bývá pokoj, by pak neměl pokoje s světem, jako die Spa- 45 sitel: »Na světě mieti budete nátisk, ale ve mně pokoj«. Ale když lidé hřešic pajchau, hrdostí proti Bohu, tehdy Pán dopauští, že člověk nemá pokoje srdečného a v sobě upokojenie, ale hned se zbauřie myšlenie rozličná a žádosti, jednak radosti, jednak bolest, plná jest ohavnosti, tesknosti sú mnohé, tehdy bojuje s Bohem, 50 všudy osiedla má, všudy nebezpečenstvie, a jako šelmy vstupují rozličné na srdce člověka. A protož v knihách Levitiku XXVI. stojí napsáno, že, budeme-li přikázanie božie zachovávati, i šelmy šelmy odjímá Pán zlé chce odjíti Pán. A die: »Ostřiehajte sobot mých (totiž upoko- jenie se mnú), a dám vám deště«, živá slova, rosu Ducha svatého 55 obživujície a hajbajície k dobrému. A to časem svým dává Pán věrným křesťanuom, jako i pšenici dává věrným časem svým. Když srdce jest čisté a svědomie nepoškvrněné, ten člověk nebojí se smrti podstúpiti. Od toho srdce také odjímá šelmy a zhovadilosti mnohé, kteréž prvé člověku v dobrém překážku činily a kteréž 60 trápie rozum člověčí. Protož cesta pokoje jest zachovávanie božských přikázaní. Cesta pokoje tato Ale v kterémž srdci nenie zachovávanie přikázaní, hned se tu mnohé nalézají zhovadilosti a ustuzenie lásky. A to bývá jistě tesklivé člověku pro hřiechy, a žádného pokoje v srdci člověka 65 nenie, ale prchlivost, hněvivost. Protož by potřebie bylo viery pevné. Nebo mnozí sau nepřátelé, ješto bořie a kazie svědomie naše. A od těch králuov a šelm jdau zbauřenie smysluov, ponau- kanie a nadchnutie etc. Hřiechové činie nepokoj Déšť 278b2 279a1 I řekl jest mi: »Deset rohuov, kteréž si viděl, jesti ť deset králuov«. Prvé pověděl o sedmi hlavách; tuto již vypravuje o desieti rozích. A skrovně o tom mluví, nebo rozumnému málo se napoví a srozumí ostatku, malau pří- 5 činu aneb navrženie vezma, jako die Písmo: »Dotkni se zřítedlnice, a vydá ť slzy; upši neb dotkni srdce, vynese ť smysl«. A v knihách Daniele pokládá se, skrz rohuov deset že se vyznamenává deset králuov, kdež jemu vyloženo jest, kterak jedna každá šelma vy- (černé): Eccle- sjastici XXII. Rohové co znamena 45 Jan 16, 33 — 52 3. M. 26, 6 — 53 3. M. 26, 2 až 4 — 67 Rkpis: králuov jdau a šelm; ale zařazovací znaménka určují správný slovosled. 5 Eccli 22, 24 — 7 Dan. 7, 24 a 23
XVII. 107 dlauho země srdce jest u pokoji a v poklidnosti, nebo svědomie nehryze, a tehdy to svědomie miluje Pána Boha i také své ne- přátely. Ten pokoj převyšuje všeliký pokoj tohoto světa; kterýž také bývá pokoj, by pak neměl pokoje s světem, jako die Spa- 45 sitel: »Na světě mieti budete nátisk, ale ve mně pokoj«. Ale když lidé hřešic pajchau, hrdostí proti Bohu, tehdy Pán dopauští, že člověk nemá pokoje srdečného a v sobě upokojenie, ale hned se zbauřie myšlenie rozličná a žádosti, jednak radosti, jednak bolest, plná jest ohavnosti, tesknosti sú mnohé, tehdy bojuje s Bohem, 50 všudy osiedla má, všudy nebezpečenstvie, a jako šelmy vstupují rozličné na srdce člověka. A protož v knihách Levitiku XXVI. stojí napsáno, že, budeme-li přikázanie božie zachovávati, i šelmy šelmy odjímá Pán zlé chce odjíti Pán. A die: »Ostřiehajte sobot mých (totiž upoko- jenie se mnú), a dám vám deště«, živá slova, rosu Ducha svatého 55 obživujície a hajbajície k dobrému. A to časem svým dává Pán věrným křesťanuom, jako i pšenici dává věrným časem svým. Když srdce jest čisté a svědomie nepoškvrněné, ten člověk nebojí se smrti podstúpiti. Od toho srdce také odjímá šelmy a zhovadilosti mnohé, kteréž prvé člověku v dobrém překážku činily a kteréž 60 trápie rozum člověčí. Protož cesta pokoje jest zachovávanie božských přikázaní. Cesta pokoje tato Ale v kterémž srdci nenie zachovávanie přikázaní, hned se tu mnohé nalézají zhovadilosti a ustuzenie lásky. A to bývá jistě tesklivé člověku pro hřiechy, a žádného pokoje v srdci člověka 65 nenie, ale prchlivost, hněvivost. Protož by potřebie bylo viery pevné. Nebo mnozí sau nepřátelé, ješto bořie a kazie svědomie naše. A od těch králuov a šelm jdau zbauřenie smysluov, ponau- kanie a nadchnutie etc. Hřiechové činie nepokoj Déšť 278b2 279a1 I řekl jest mi: »Deset rohuov, kteréž si viděl, jesti ť deset králuov«. Prvé pověděl o sedmi hlavách; tuto již vypravuje o desieti rozích. A skrovně o tom mluví, nebo rozumnému málo se napoví a srozumí ostatku, malau pří- 5 činu aneb navrženie vezma, jako die Písmo: »Dotkni se zřítedlnice, a vydá ť slzy; upši neb dotkni srdce, vynese ť smysl«. A v knihách Daniele pokládá se, skrz rohuov deset že se vyznamenává deset králuov, kdež jemu vyloženo jest, kterak jedna každá šelma vy- (černé): Eccle- sjastici XXII. Rohové co znamena 45 Jan 16, 33 — 52 3. M. 26, 6 — 53 3. M. 26, 2 až 4 — 67 Rkpis: králuov jdau a šelm; ale zařazovací znaménka určují správný slovosled. 5 Eccli 22, 24 — 7 Dan. 7, 24 a 23
Strana 108
108 Kapitola Králové proti Beránkovi Šv. Václav Sedm hlav Kristus mla mnoho nepřátel Hlavy co sau? znamená(vá) královstvie. Čtvrtá šelma, najpotvornějšie, zna- mená ciesařstvie římské; neb die, že královstvie to většie jest 10 všech jiných království, o kterémž pověděl, že má zkaženo býti. I die: »Deset rohuov deset králuov sau«. A z těch povstane jeden, totiž moc veliká a panovánie povstane. I die: »A poníží tří králuov«, takže Daniel k tomu podobné měl viděnie jako teď Jan. A die, že ti králové nepřijali ještě královstvie, totiž v prvotní 15 cierkvi, ale po šelmě vezmau, totiž když šelemnost a zhovadilost uvedena bude v lid křesťanský, tehdy deset králuov kralovati bude. A ti všickni spolu budau proti Beránkovi, totiž proti Pánu Kristu bojovati budau, proti jeho pokoře, chudobě, proti zákonu Kristovu. Všickni jednak křesťanští králové sau Antikristové, 20 všickni následují života zhovadilého, aby živi byli rozkošně, před nimi aby klekali, krmí přieliš sobě mnoho strojí a poddané své laupie, a kterakž kolivěk dobudau, ať toliko jim dadie! A za času prvotnie cierkve nebyli tak zlí lidé, ne tak uvedeni byli králové zlí; jako i na počátku obrácenie země této vejvodové byli sau 25 dobří a zprávcové, jako svatý Václav etc., života zhovadilého 279a" nenáviděli a hřiechy [kazili. Alevšak v prvotní cierkvi král jeden panoval, totiž duchem, kterýž uvodil bludy mnohé, proti kterýmž světí se vydávali. A těch sedm hlav také slovau králové; a rohuov deset také 30 králové. Ale onino sú jiní, a tito také jiní. I die, že potom vezmau moc, totiž v poslední cierkvi. A die: »Jako králové«, to jest ne- budau živi jako dobří králové, ale ku podobenství dobrých králuov. Jako král franský psal se najzkřesťanilejším, drže totiž obecnú vieru křesťanskú etc.; a tak se rauhali. »A vezmau moc v jednu hodinu« ;35 nebo v jistém času spolu panovati budau a kralovati, ne aby jeden po druhém panoval. A die: »V jednu hodinu«; nebo mnoho let jest jako jedna hodina před Bohem. Protož ti všickni spolu budau proti Kristu a proti jeho čtení, a to spolu s lidem zhovadilým proti Pánu bojovati budau. A jako rohové z hlavy rostau, tak šelmy 40 tělo jest lid zhovadilý. Hlavy sau duchové, kteříž vládnau lidmi, a od těch vycházejí a vyrošťují rohové. A kamž ty hlavy, jenž sau duchové ti, po- stavují a pozdvihují těchto rohuov a ponaukají těchto desieti králuov, aby se jim protivili, tam se protivie, a vždycky proti 45 Beránkovi. A jestliže v kterém člověku ukazuje se Beránek Kristus 9 Rkpis: vyznamená — 13 Dan. 7, 24
108 Kapitola Králové proti Beránkovi Šv. Václav Sedm hlav Kristus mla mnoho nepřátel Hlavy co sau? znamená(vá) královstvie. Čtvrtá šelma, najpotvornějšie, zna- mená ciesařstvie římské; neb die, že královstvie to většie jest 10 všech jiných království, o kterémž pověděl, že má zkaženo býti. I die: »Deset rohuov deset králuov sau«. A z těch povstane jeden, totiž moc veliká a panovánie povstane. I die: »A poníží tří králuov«, takže Daniel k tomu podobné měl viděnie jako teď Jan. A die, že ti králové nepřijali ještě královstvie, totiž v prvotní 15 cierkvi, ale po šelmě vezmau, totiž když šelemnost a zhovadilost uvedena bude v lid křesťanský, tehdy deset králuov kralovati bude. A ti všickni spolu budau proti Beránkovi, totiž proti Pánu Kristu bojovati budau, proti jeho pokoře, chudobě, proti zákonu Kristovu. Všickni jednak křesťanští králové sau Antikristové, 20 všickni následují života zhovadilého, aby živi byli rozkošně, před nimi aby klekali, krmí přieliš sobě mnoho strojí a poddané své laupie, a kterakž kolivěk dobudau, ať toliko jim dadie! A za času prvotnie cierkve nebyli tak zlí lidé, ne tak uvedeni byli králové zlí; jako i na počátku obrácenie země této vejvodové byli sau 25 dobří a zprávcové, jako svatý Václav etc., života zhovadilého 279a" nenáviděli a hřiechy [kazili. Alevšak v prvotní cierkvi král jeden panoval, totiž duchem, kterýž uvodil bludy mnohé, proti kterýmž světí se vydávali. A těch sedm hlav také slovau králové; a rohuov deset také 30 králové. Ale onino sú jiní, a tito také jiní. I die, že potom vezmau moc, totiž v poslední cierkvi. A die: »Jako králové«, to jest ne- budau živi jako dobří králové, ale ku podobenství dobrých králuov. Jako král franský psal se najzkřesťanilejším, drže totiž obecnú vieru křesťanskú etc.; a tak se rauhali. »A vezmau moc v jednu hodinu« ;35 nebo v jistém času spolu panovati budau a kralovati, ne aby jeden po druhém panoval. A die: »V jednu hodinu«; nebo mnoho let jest jako jedna hodina před Bohem. Protož ti všickni spolu budau proti Kristu a proti jeho čtení, a to spolu s lidem zhovadilým proti Pánu bojovati budau. A jako rohové z hlavy rostau, tak šelmy 40 tělo jest lid zhovadilý. Hlavy sau duchové, kteříž vládnau lidmi, a od těch vycházejí a vyrošťují rohové. A kamž ty hlavy, jenž sau duchové ti, po- stavují a pozdvihují těchto rohuov a ponaukají těchto desieti králuov, aby se jim protivili, tam se protivie, a vždycky proti 45 Beránkovi. A jestliže v kterém člověku ukazuje se Beránek Kristus 9 Rkpis: vyznamená — 13 Dan. 7, 24
Strana 109
XVII. 109 279b1 a zjevuje, tehdy hned roh s hlavau protiví se člověku tomu; a hned člověk ten bývá obžalován a kaceřován a vězením trápen. Všickni spolu, šelma s ženau, s hlavami i s rohy postavují se proti Kristu; 50 od najvětšieho rohu, totiž krále najvětšieho, všickni až do naj- menšieho sedláka zhovadilého vydávají se a postavují proti Be- ránkovi. A jestliže by kto chtěl potrestati hospodáře z zlosti, hned trkají od sebe a hněvají se. A jako viděl Daniel, že z jiných rohuov vyrostl jiný roh, nebo i žena, duše totiž ta cizoložná, 55 nechce býti trestána, ale trkají od sebe, sektu jednu svolajíce a sebe vespolek obhajujíce. A die, že mají jednu radu a sílu a moc svú dadie šelmě. Nebo těch králuov netoliko proto pokládá se jich deset, že by jich toliko deset bylo, ale že zákon Kristuov skrz deset znamená se, neb se 60 v desieti přikázaních zavierá; a ta šelma s těmi králi proti všemu zákonu bojuje, takže se jim nelíbí život Beránka, totiž pokora, trpělivost. Nebo posielati budau sobě vespolek listy posilňujíce se. Ta ť jest byla rada konstancská, v nížto i žena i šelma i rohové spolu na tom zuostali, uradivše se proti Beránkovi bojovati. »A dadie sílu a moc šelmě«, tak, že králové dávají svým poddaným moc, aby věrné jímali, vězeli a pálili; a obyčejem tiem, kterým se domnievají, že by vítězili, tehdy sami přemoženi bývají. Nebo tehdáž Beránek přemáhá v věrných, když umierají. Protož dobré jest nynie se zkusiti, kteříž, ačkoli praví, že pro Bojovníkóm rada 70 Kristovu pravdu bojují, aby pak proti Beránkovi nebojovali. Nebo, jestliže kteří zhovadilost milují, nejsau praví a zmužilí bojovníci. A proč tuto nejmenuje ho lva jako na jiném místě, ale Be- ránka? Na znamenie, že jeho volení v Kristu a on v nich přemohau skrz pokoru velikau a trpělivost, zhovadilého života nenávidiece, 75 a to najbezpečnějšie vítězstvie obdržie. A protož nynie tajmž obyčejem věrní bojovati mají jako i prvé, takže věrní potřebují trpělivosti a pokory. A nenie to pravé, že by nynie věrní neměli mieti trpělivosti a pokory, jako někteří pravili, nebo naše oděnie (die učedlník Beránka) nejsau tělesná, ale duchovnie. Protož die, 8o že ti bojovati budau s Beránkem, totiž všickni tito spolu, šelma, žena, hlavy a rohové. A věrní věrau svítězie; nebo toto jest ví- Viera musí býti tězstvie, viera naše. A Beránek přemuože, totiž věrní obyčejem Be- ránkovým přemohau, kterak jest on, Beránek, přemohl, totiž Netresci nás Selma s králi proti zákonu bojuje Konsta(n)cí Beránek proč slover 65 Všickni proti Kristu 279b2 53 Dan. 7. 8 — 63 (n) je v marginálii vyn.! — 72 Zj. 5. 5 — 77 Sr. Vavřince z Březové, str. 454 —. 78 Efez. 6, 11 nn. — 81 1. Jan 5, 4
XVII. 109 279b1 a zjevuje, tehdy hned roh s hlavau protiví se člověku tomu; a hned člověk ten bývá obžalován a kaceřován a vězením trápen. Všickni spolu, šelma s ženau, s hlavami i s rohy postavují se proti Kristu; 50 od najvětšieho rohu, totiž krále najvětšieho, všickni až do naj- menšieho sedláka zhovadilého vydávají se a postavují proti Be- ránkovi. A jestliže by kto chtěl potrestati hospodáře z zlosti, hned trkají od sebe a hněvají se. A jako viděl Daniel, že z jiných rohuov vyrostl jiný roh, nebo i žena, duše totiž ta cizoložná, 55 nechce býti trestána, ale trkají od sebe, sektu jednu svolajíce a sebe vespolek obhajujíce. A die, že mají jednu radu a sílu a moc svú dadie šelmě. Nebo těch králuov netoliko proto pokládá se jich deset, že by jich toliko deset bylo, ale že zákon Kristuov skrz deset znamená se, neb se 60 v desieti přikázaních zavierá; a ta šelma s těmi králi proti všemu zákonu bojuje, takže se jim nelíbí život Beránka, totiž pokora, trpělivost. Nebo posielati budau sobě vespolek listy posilňujíce se. Ta ť jest byla rada konstancská, v nížto i žena i šelma i rohové spolu na tom zuostali, uradivše se proti Beránkovi bojovati. »A dadie sílu a moc šelmě«, tak, že králové dávají svým poddaným moc, aby věrné jímali, vězeli a pálili; a obyčejem tiem, kterým se domnievají, že by vítězili, tehdy sami přemoženi bývají. Nebo tehdáž Beránek přemáhá v věrných, když umierají. Protož dobré jest nynie se zkusiti, kteříž, ačkoli praví, že pro Bojovníkóm rada 70 Kristovu pravdu bojují, aby pak proti Beránkovi nebojovali. Nebo, jestliže kteří zhovadilost milují, nejsau praví a zmužilí bojovníci. A proč tuto nejmenuje ho lva jako na jiném místě, ale Be- ránka? Na znamenie, že jeho volení v Kristu a on v nich přemohau skrz pokoru velikau a trpělivost, zhovadilého života nenávidiece, 75 a to najbezpečnějšie vítězstvie obdržie. A protož nynie tajmž obyčejem věrní bojovati mají jako i prvé, takže věrní potřebují trpělivosti a pokory. A nenie to pravé, že by nynie věrní neměli mieti trpělivosti a pokory, jako někteří pravili, nebo naše oděnie (die učedlník Beránka) nejsau tělesná, ale duchovnie. Protož die, 8o že ti bojovati budau s Beránkem, totiž všickni tito spolu, šelma, žena, hlavy a rohové. A věrní věrau svítězie; nebo toto jest ví- Viera musí býti tězstvie, viera naše. A Beránek přemuože, totiž věrní obyčejem Be- ránkovým přemohau, kterak jest on, Beránek, přemohl, totiž Netresci nás Selma s králi proti zákonu bojuje Konsta(n)cí Beránek proč slover 65 Všickni proti Kristu 279b2 53 Dan. 7. 8 — 63 (n) je v marginálii vyn.! — 72 Zj. 5. 5 — 77 Sr. Vavřince z Březové, str. 454 —. 78 Efez. 6, 11 nn. — 81 1. Jan 5, 4
Strana 110
110 Kapitola Vítězstvie věrných Jiný boj obyčejem pokorným a trpělivým. Nebo Krista následovati jest 85 najlépe a najbezpečnějí. Jest však jiný ještě obyčej bojovánie, nedokonalejší v cierkvi, totiž bojovati oděním tělesným, postavu- jíce se proti křivdě a násilí; a takovým obyčejem běžie mnozí nedostatkové. Protož, když sau učedlníci chtěli, aby oheň s nebe sstaupil, zahájil jim toho Spasitel a nechtěl toho učiniti a jim v tom 90 svoliti, ale trestal je, nebo chtěli svého ducha přirovnati duchu Eliášovu, ale sau potrestáni z toho. Tak nynie mnozí své duchy, kteříž z Boha nejsau, připodobniti chtějí duchuom svatých. »On ť jest král nad králi«, nad jiné krále zemské, nade všecky pány tohoto světa etc. 95 Neptaj se všetečně Vody co sú? Andělé slovau také vody I řekl jest mi: »Vody, které si viděl, nad nimižto nevěstka sedí« etc. Napřed povědieno jest, kterak vidiena jest žena smilná, ana sedí nad vodami, s nížto krá- lové smilnili sau. Řekl by někto: »Které sau to vody a co se zna- menává skrze vody a jaký jest úžitek toho?« Protož tuto anděl 5 vykládá, na kterémžto výkladě bezpečné jest odpočinauti a ne- smajšleti viece, nežli sluší. Nebo, když jest Panně Mariji povědieno: »Počneš Syna božieho«, odpověděla: »Kterak se stane toto?« Odpověděl anděl: »Duch svatý shuory sstaupí v tě«; tu Maria na tom přestala, neptala se viece na velebnost boží, jako by řekla: 10 »Dosti ť jest mi řieci: Staň se vuole boží«. Neb ť on nemuože klamati. Tak, když die: »To ť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude«, křesťanuom jest dosti a dostatečně povědieno k víře. On ť žádného nezklamá, nebo pravdu praví duši křesťanské; nenie potřebie pochybovati ani se viece ptáti, nechce-li u vieře pochybiti 15 a zblúditi. Tak, když li die anděl: »Vody sau lidé«, vody zlé sau zlí lidé, zlí jazykové, totiž lid rozličných jazykuov zlaj jest. Hle, jistý a dobrý anděl vykládá, že skrz vody lidé zlí vyznamenávají se! Tak dobří dobrá sau voda; jako také andělé boží dobré slovau vody. Daniel VII.°: »Potok bystrý vycházel od tváři Pána Boha«. 20 A die hned dále: »Tisícové tisícuov slúžili jemu a desetkrát sto tisícuov stálo jest při něm«, totiž potok jest množstvie vod ži- vých, totiž svatých anděluov, kteřížto rychlé poselstvie činie, pomsty činiece a osvěcovánie a vdechnutie. Ale vody prudké když přicházejí, žádný odolati nemuož jim. Tak světí, když při-25 280a1 Prudkost vody 89 Luk. 9, 54 nn. 8 Luk. 1, 31 a 34 n. — 12 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 20 Podle Dan. 7, 10 — 21 Ib. —
110 Kapitola Vítězstvie věrných Jiný boj obyčejem pokorným a trpělivým. Nebo Krista následovati jest 85 najlépe a najbezpečnějí. Jest však jiný ještě obyčej bojovánie, nedokonalejší v cierkvi, totiž bojovati oděním tělesným, postavu- jíce se proti křivdě a násilí; a takovým obyčejem běžie mnozí nedostatkové. Protož, když sau učedlníci chtěli, aby oheň s nebe sstaupil, zahájil jim toho Spasitel a nechtěl toho učiniti a jim v tom 90 svoliti, ale trestal je, nebo chtěli svého ducha přirovnati duchu Eliášovu, ale sau potrestáni z toho. Tak nynie mnozí své duchy, kteříž z Boha nejsau, připodobniti chtějí duchuom svatých. »On ť jest král nad králi«, nad jiné krále zemské, nade všecky pány tohoto světa etc. 95 Neptaj se všetečně Vody co sú? Andělé slovau také vody I řekl jest mi: »Vody, které si viděl, nad nimižto nevěstka sedí« etc. Napřed povědieno jest, kterak vidiena jest žena smilná, ana sedí nad vodami, s nížto krá- lové smilnili sau. Řekl by někto: »Které sau to vody a co se zna- menává skrze vody a jaký jest úžitek toho?« Protož tuto anděl 5 vykládá, na kterémžto výkladě bezpečné jest odpočinauti a ne- smajšleti viece, nežli sluší. Nebo, když jest Panně Mariji povědieno: »Počneš Syna božieho«, odpověděla: »Kterak se stane toto?« Odpověděl anděl: »Duch svatý shuory sstaupí v tě«; tu Maria na tom přestala, neptala se viece na velebnost boží, jako by řekla: 10 »Dosti ť jest mi řieci: Staň se vuole boží«. Neb ť on nemuože klamati. Tak, když die: »To ť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude«, křesťanuom jest dosti a dostatečně povědieno k víře. On ť žádného nezklamá, nebo pravdu praví duši křesťanské; nenie potřebie pochybovati ani se viece ptáti, nechce-li u vieře pochybiti 15 a zblúditi. Tak, když li die anděl: »Vody sau lidé«, vody zlé sau zlí lidé, zlí jazykové, totiž lid rozličných jazykuov zlaj jest. Hle, jistý a dobrý anděl vykládá, že skrz vody lidé zlí vyznamenávají se! Tak dobří dobrá sau voda; jako také andělé boží dobré slovau vody. Daniel VII.°: »Potok bystrý vycházel od tváři Pána Boha«. 20 A die hned dále: »Tisícové tisícuov slúžili jemu a desetkrát sto tisícuov stálo jest při něm«, totiž potok jest množstvie vod ži- vých, totiž svatých anděluov, kteřížto rychlé poselstvie činie, pomsty činiece a osvěcovánie a vdechnutie. Ale vody prudké když přicházejí, žádný odolati nemuož jim. Tak světí, když při-25 280a1 Prudkost vody 89 Luk. 9, 54 nn. 8 Luk. 1, 31 a 34 n. — 12 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 20 Podle Dan. 7, 10 — 21 Ib. —
Strana 111
XVII. 111 280a2 cházejí v poselství, žádný odepříti jim nemuož. Též ve čtení svatého Jana VII°.: »V den najposlednější velikého svátku volal Ježíš: Žiezní-li kto, poď a napí se! Kto věří v mě, řeky poplynau z břicha jeho vody živé«. A to o Duchu svatém pověděl; 30 a také rozuměl o víře, kteraužto duše majíci pravau a nepoškvr- něnau, mnohé vylévá řeky spasenie. Nebo z tajností pokladuov svatých božích, kteříž sau byli pravé viery, mnohá naučenie zdravá, mnohé vycházely rady spasitedlné. Nebo, když z člověka, kterýž zdá se nětco býti, neplynau 35 dobré řeky, znamenie jest, že ten zlé viery jest; a dobrý člověk obracuje se v ty vody a jméno má od těch vod. A tak Kristus, apoštolé a proroci vody pravé byly a živé, neb sau byli živé stud- nice svatých učení. Jako zemští země slovau, tak, kteříž vody maudrosti mají a pravé viery učenie, vodami sau nazváni. A že 40 křesťané opustili sau Boha i svaté jeho i Písma, tak sau opustili vody živé. Jeremiáš die: »Dvoje zlé učinil lid: mne opustili, stud- nici vody živé, druhé vykopali sobě čisterny«, totiž chopili se falešného uměnie jako zlé vody, od kteréž sau jméno vzali. O nichž anděl die: »Vody sau národové«. Item kterak matka cierkev 45 prvotní jako studnice vody živé bojovala proti vidědlným i ne- vidědlným nepřáteluom, tak my měli bychom bojovati. Svrchu povědieno jest, že sau se shromáždili všickni králové s Beránkem, kteréž jest přemohl s svými svatými. My bychom měli takové vody z těch studnic vážiti a ne jinak nežli oni bojo- 50 vati; neb sau hluboké měli vody, totiž veliké milovánie božie, veliké poznánie velebnosti jeho, křivdy božie převelmi vážili, a proti těm svých za nic nevážili, ani také smrti, a statečně pro jméno Kristovo vydávali se na smrt, a tak přemohli. Vážiti máme z těch vod. A protož pod pokorau a pod rauhaním světa, pod 55 chudobau Kristovau, tu ť jest maudrost skrytá boží, jestliže pro jméno jeho býváme poníženi a poraženi, tu jest maudrost boží; jeden z vás druhého pohoršil, přikázanie božská přestaupil; rádi bychom měli trpěti pro Krista křivdy, pohaněnie i smrt — tu ť jest voda živá, ty miluje Kristus, kteříž se v zámutku radují a že 60 vcházejí v poznánie božie, že sau jej hněvali, i řiekají: »Hotov sem viece rád trpěti, a že přicházejí na nás tyto zlé věci, spravedlivě dopauštieš«; radostně posmievanie přijímají řiekajíce: »Neb sme tě hněvali, mnohé Pánu Bohu živému křivdy činili sme«. Vody pravé a živé Kristus, apoštolé etC. Vody sau národové Vážiti máme studníc těchto Tuto skrytá maudrost Takové miluje Kristus 27 Jan 7, 37 a 38 — 41 Jer. 2, 13
XVII. 111 280a2 cházejí v poselství, žádný odepříti jim nemuož. Též ve čtení svatého Jana VII°.: »V den najposlednější velikého svátku volal Ježíš: Žiezní-li kto, poď a napí se! Kto věří v mě, řeky poplynau z břicha jeho vody živé«. A to o Duchu svatém pověděl; 30 a také rozuměl o víře, kteraužto duše majíci pravau a nepoškvr- něnau, mnohé vylévá řeky spasenie. Nebo z tajností pokladuov svatých božích, kteříž sau byli pravé viery, mnohá naučenie zdravá, mnohé vycházely rady spasitedlné. Nebo, když z člověka, kterýž zdá se nětco býti, neplynau 35 dobré řeky, znamenie jest, že ten zlé viery jest; a dobrý člověk obracuje se v ty vody a jméno má od těch vod. A tak Kristus, apoštolé a proroci vody pravé byly a živé, neb sau byli živé stud- nice svatých učení. Jako zemští země slovau, tak, kteříž vody maudrosti mají a pravé viery učenie, vodami sau nazváni. A že 40 křesťané opustili sau Boha i svaté jeho i Písma, tak sau opustili vody živé. Jeremiáš die: »Dvoje zlé učinil lid: mne opustili, stud- nici vody živé, druhé vykopali sobě čisterny«, totiž chopili se falešného uměnie jako zlé vody, od kteréž sau jméno vzali. O nichž anděl die: »Vody sau národové«. Item kterak matka cierkev 45 prvotní jako studnice vody živé bojovala proti vidědlným i ne- vidědlným nepřáteluom, tak my měli bychom bojovati. Svrchu povědieno jest, že sau se shromáždili všickni králové s Beránkem, kteréž jest přemohl s svými svatými. My bychom měli takové vody z těch studnic vážiti a ne jinak nežli oni bojo- 50 vati; neb sau hluboké měli vody, totiž veliké milovánie božie, veliké poznánie velebnosti jeho, křivdy božie převelmi vážili, a proti těm svých za nic nevážili, ani také smrti, a statečně pro jméno Kristovo vydávali se na smrt, a tak přemohli. Vážiti máme z těch vod. A protož pod pokorau a pod rauhaním světa, pod 55 chudobau Kristovau, tu ť jest maudrost skrytá boží, jestliže pro jméno jeho býváme poníženi a poraženi, tu jest maudrost boží; jeden z vás druhého pohoršil, přikázanie božská přestaupil; rádi bychom měli trpěti pro Krista křivdy, pohaněnie i smrt — tu ť jest voda živá, ty miluje Kristus, kteříž se v zámutku radují a že 60 vcházejí v poznánie božie, že sau jej hněvali, i řiekají: »Hotov sem viece rád trpěti, a že přicházejí na nás tyto zlé věci, spravedlivě dopauštieš«; radostně posmievanie přijímají řiekajíce: »Neb sme tě hněvali, mnohé Pánu Bohu živému křivdy činili sme«. Vody pravé a živé Kristus, apoštolé etC. Vody sau národové Vážiti máme studníc těchto Tuto skrytá maudrost Takové miluje Kristus 27 Jan 7, 37 a 38 — 41 Jer. 2, 13
Strana 112
112 Kapitola Pokora úžitečná O dobrých a zlých vodách Zlé vody Studené vody toto Buoh oheň jest Kalné vody Protož takové pokorné miluje Kristus, v nich přebývá a skrz ně bojuje proti všem králuom a všem duchuom a nedopauští 65 padati té duši, neb jest on tu králem. Jako by řekl: »Sám na sebe se hněvá a mé křivdy sobě váží, jich lituje, pro ně chce tento hanbu a lehkost trpěti. Já ť tu kralovati budu, žádný mi se ho nedotýkaj, nebo já, král nad králi, sem v něm«. Nebo kde jest pokora, tu ť jest voda z studnice Kristovy, tu jest Kristus; ale kde jest pajcha, tu voda zlá a tu duch zlý, jako meč ostrý, kterýž vychází skrz rozličné sváry v uši mnohých, kterýchž pohoršuje. Tak tehdy dobří dobré vody sau, tak zlí zlé vody. Dobré vody ponižují člověka v sobě samém, a tak z toho i povyšují v poznánie božie. Jan IIII°.: »Kto se napie z této vody, opět žiezniti bude, ale kto z této píti bude, nebude žiezniti na věky«, totiž pozdvih- nau mysli k Bohu a k bázni jeho, kterak sme jemu křivdu činili a hněvali sme ho a hřešili sme proti němu, jako by nebyl Buoh, a viece napomínají člověka, kterak se má smilovati nad člověkem a učiti a trestati dobře. Ale zlé snižují člověka k žádostem zem- ským; ty ť sau lidé ti, jichžto srdce sau studená. Svaté vody vínem sau nazvány; ale tyto najstudenějšie vody, kteréž někdy Kristus proměňuje u víno, — a to bývá v lidech kajících, když s skrauše- ním srdečným přijímají krev Kristovu —, tu vodnatá srdce pro- měňují se u víno. Ktož miluje tělo, svět, zemské věci, bohatstvie, slávu, vody studené sau; kto pije z těch vod, zastuzen bývá. Ale ktož se ponižuje, trpí, pokánie činí, potupenie snáší, lká, tu nalézá oheň náboženstvie, milovánie božieho. A potom se obrátí v svět a v pečovánie světská, hned ustuzen bývá, totiž střiedmě má vedena býti péče tělesná, aby srdce neustydlo; ale potřebie jest vždycky přídržeti se Boha, neb zajisté Buoh oheň jest, čtenie svaté oheň jest, náboženstvie oheň jest, milovánie bližních oheň jest, kvílenie na hřiechy oheň. Ktož obcovánie má s těmi věcmi, s ohněm obcuje; ktož se pak uchyluje k přiezni a přátelství světa a k slávě jeho, tu ť sau vody studené a kalné, srdce porušeno bývá. Tu, kdež jest sláva králuov, ciesařuov, plyne pohřiechu jako voda sláva jich se všemi chvalami světa; ale ktož se Boha přídrží, na věky upevněn bude. Lidé sú, kteříž se zdadí býti nábožnější; ti by měli býti jako lid boží, v kterémž Pán přebývá. A ti sau ustydli, jako die 100 Pán: »Láska v mnohých ustydne«. A národové; sú lidé zjevní 280b 70 75 80 85 90 95 280b2 Lidé Národové 75 Podle Jana 4, 13 a 14 — 101 Mat. 24, 12
112 Kapitola Pokora úžitečná O dobrých a zlých vodách Zlé vody Studené vody toto Buoh oheň jest Kalné vody Protož takové pokorné miluje Kristus, v nich přebývá a skrz ně bojuje proti všem králuom a všem duchuom a nedopauští 65 padati té duši, neb jest on tu králem. Jako by řekl: »Sám na sebe se hněvá a mé křivdy sobě váží, jich lituje, pro ně chce tento hanbu a lehkost trpěti. Já ť tu kralovati budu, žádný mi se ho nedotýkaj, nebo já, král nad králi, sem v něm«. Nebo kde jest pokora, tu ť jest voda z studnice Kristovy, tu jest Kristus; ale kde jest pajcha, tu voda zlá a tu duch zlý, jako meč ostrý, kterýž vychází skrz rozličné sváry v uši mnohých, kterýchž pohoršuje. Tak tehdy dobří dobré vody sau, tak zlí zlé vody. Dobré vody ponižují člověka v sobě samém, a tak z toho i povyšují v poznánie božie. Jan IIII°.: »Kto se napie z této vody, opět žiezniti bude, ale kto z této píti bude, nebude žiezniti na věky«, totiž pozdvih- nau mysli k Bohu a k bázni jeho, kterak sme jemu křivdu činili a hněvali sme ho a hřešili sme proti němu, jako by nebyl Buoh, a viece napomínají člověka, kterak se má smilovati nad člověkem a učiti a trestati dobře. Ale zlé snižují člověka k žádostem zem- ským; ty ť sau lidé ti, jichžto srdce sau studená. Svaté vody vínem sau nazvány; ale tyto najstudenějšie vody, kteréž někdy Kristus proměňuje u víno, — a to bývá v lidech kajících, když s skrauše- ním srdečným přijímají krev Kristovu —, tu vodnatá srdce pro- měňují se u víno. Ktož miluje tělo, svět, zemské věci, bohatstvie, slávu, vody studené sau; kto pije z těch vod, zastuzen bývá. Ale ktož se ponižuje, trpí, pokánie činí, potupenie snáší, lká, tu nalézá oheň náboženstvie, milovánie božieho. A potom se obrátí v svět a v pečovánie světská, hned ustuzen bývá, totiž střiedmě má vedena býti péče tělesná, aby srdce neustydlo; ale potřebie jest vždycky přídržeti se Boha, neb zajisté Buoh oheň jest, čtenie svaté oheň jest, náboženstvie oheň jest, milovánie bližních oheň jest, kvílenie na hřiechy oheň. Ktož obcovánie má s těmi věcmi, s ohněm obcuje; ktož se pak uchyluje k přiezni a přátelství světa a k slávě jeho, tu ť sau vody studené a kalné, srdce porušeno bývá. Tu, kdež jest sláva králuov, ciesařuov, plyne pohřiechu jako voda sláva jich se všemi chvalami světa; ale ktož se Boha přídrží, na věky upevněn bude. Lidé sú, kteříž se zdadí býti nábožnější; ti by měli býti jako lid boží, v kterémž Pán přebývá. A ti sau ustydli, jako die 100 Pán: »Láska v mnohých ustydne«. A národové; sú lidé zjevní 280b 70 75 80 85 90 95 280b2 Lidé Národové 75 Podle Jana 4, 13 a 14 — 101 Mat. 24, 12
Strana 113
XVII. 113 281a hřiešníci. Ti ť sau ty vody, na nichž se posadila nevěstka. A jazy- kové; rozličných národuov lidé a zvláštních podlé vlasti své řečí jako Uhři, Čechové, Tartaři, — všickni od živých vod odešli (černě): 8 105 Pána Boha a učiněni sú vody najhoršie. Izaiáš die, že jest lid tento zavrhl vody Siloe, totiž tiché a svaté, totiž učenie božie a svatých Vody Silce dobré prorokuov, a vyvolil sobě vody Rázin a syna Romelie. »Protož, aj, přivede Pán na ně vody řeky silné a mnohé, krále asyrského i všecku slávu jeho« etc. Siloe »poslaný« vykládá se. Die Pán ve čtení 110 svatého Jana IX.: »Jdi k vodám Siloe a umyješ se tam, a budeš viděti«. A vyznamenává se cierkev prvotní s maudrostí a po- znáním božským a s velikau věrau a s trpělivostí. Lid poslední zavrhl ty vody trpělivosti k nepřáteluom, aby viece želeli smrti jich a hřiechuov nežli ztracenie štěstie světského; zavrhli vieru 115a pokoru a vyvolili sobě Rázin, totiž duchy jiné a vnuknutie a vuodce odporné svatým a divné smysly, kterýmiž vedeni bývají proti vieře, aby roztrženie puosobili a svářili se a aby se horšili na nich národové. Protož dopustím na ně nepřátely a duchy a trápení budau vydáni až k smrti, a Asyrské, najvostřejšie po- 120 kušenie srdce, že lehčejší bude smrt nežli takové pokušenie vnitřnie. Tuto tajž lid jmenuje se jménem šelmy, týž opuštěný ! od Ducha božieho a porušený u vieře jmenuje se jménem vody; a sedí žena smilná na šelmě a na vodě najstudenější a užívá hovad šelemných a vod najstudenějších a netresce, nemrská. Jakýž lid, 125 takýž kněz: nesmie trestati šelmy a vod studených porušených. Jakož i tajž Beránek Kristus jmenuje se Buoh a člověk a týž kámen a lev, tak tajž lid slove šelma, kterýž vypadl od života Kristova. A tentajž, kterýž vypadl z lásky a od čtenie svatého, slove voda studená. Nevěstka jest kněžstvo převrácené, kteréž 130 vypadlo od zprávy čtenie svatého, kteréž lahodí a pochlebuje šelmě, totiž boháčóm a slavným světa, a nesmí upadnauti v nená- vist a nechce se zvoškliviti, ale ve cti chce býti a chlubiti se slavně na šelmě a na vodách těch převrácených. Světí zajisté viděli mnohé tyto vody, kteréž obklíčí svaté, aby uvodili ruoznice, 135 bludy, sváry; od kterýchž mají se varovati světí a modliti se řiekajíce: »Spomoziž mi, Bože, neb ť sau vešly vody až k duši mé«. Zavrhli sme tyto ody Asyrští, těžké pokušenie Nenie trestánie Nevěstka pochlebuje šelmě Jazykové A deset rohuov, kteréž si viděl, deset králuov jest, a ti budau nenáviděti šelmy. Králové nená- viděti budau ne- věstky a šelmy 105 Iz. 8, 6 a 7 — 109 Cf. Hieronymi, Liber de nom. hebr. (ML 23, c. 830): Siloa, missus. Sr. i Jana 9, 7 — 110 Podle Jana 9, 7 — 136 Ž. 69, 2. Jakoubek, Výklad. 82
XVII. 113 281a hřiešníci. Ti ť sau ty vody, na nichž se posadila nevěstka. A jazy- kové; rozličných národuov lidé a zvláštních podlé vlasti své řečí jako Uhři, Čechové, Tartaři, — všickni od živých vod odešli (černě): 8 105 Pána Boha a učiněni sú vody najhoršie. Izaiáš die, že jest lid tento zavrhl vody Siloe, totiž tiché a svaté, totiž učenie božie a svatých Vody Silce dobré prorokuov, a vyvolil sobě vody Rázin a syna Romelie. »Protož, aj, přivede Pán na ně vody řeky silné a mnohé, krále asyrského i všecku slávu jeho« etc. Siloe »poslaný« vykládá se. Die Pán ve čtení 110 svatého Jana IX.: »Jdi k vodám Siloe a umyješ se tam, a budeš viděti«. A vyznamenává se cierkev prvotní s maudrostí a po- znáním božským a s velikau věrau a s trpělivostí. Lid poslední zavrhl ty vody trpělivosti k nepřáteluom, aby viece želeli smrti jich a hřiechuov nežli ztracenie štěstie světského; zavrhli vieru 115a pokoru a vyvolili sobě Rázin, totiž duchy jiné a vnuknutie a vuodce odporné svatým a divné smysly, kterýmiž vedeni bývají proti vieře, aby roztrženie puosobili a svářili se a aby se horšili na nich národové. Protož dopustím na ně nepřátely a duchy a trápení budau vydáni až k smrti, a Asyrské, najvostřejšie po- 120 kušenie srdce, že lehčejší bude smrt nežli takové pokušenie vnitřnie. Tuto tajž lid jmenuje se jménem šelmy, týž opuštěný ! od Ducha božieho a porušený u vieře jmenuje se jménem vody; a sedí žena smilná na šelmě a na vodě najstudenější a užívá hovad šelemných a vod najstudenějších a netresce, nemrská. Jakýž lid, 125 takýž kněz: nesmie trestati šelmy a vod studených porušených. Jakož i tajž Beránek Kristus jmenuje se Buoh a člověk a týž kámen a lev, tak tajž lid slove šelma, kterýž vypadl od života Kristova. A tentajž, kterýž vypadl z lásky a od čtenie svatého, slove voda studená. Nevěstka jest kněžstvo převrácené, kteréž 130 vypadlo od zprávy čtenie svatého, kteréž lahodí a pochlebuje šelmě, totiž boháčóm a slavným světa, a nesmí upadnauti v nená- vist a nechce se zvoškliviti, ale ve cti chce býti a chlubiti se slavně na šelmě a na vodách těch převrácených. Světí zajisté viděli mnohé tyto vody, kteréž obklíčí svaté, aby uvodili ruoznice, 135 bludy, sváry; od kterýchž mají se varovati světí a modliti se řiekajíce: »Spomoziž mi, Bože, neb ť sau vešly vody až k duši mé«. Zavrhli sme tyto ody Asyrští, těžké pokušenie Nenie trestánie Nevěstka pochlebuje šelmě Jazykové A deset rohuov, kteréž si viděl, deset králuov jest, a ti budau nenáviděti šelmy. Králové nená- viděti budau ne- věstky a šelmy 105 Iz. 8, 6 a 7 — 109 Cf. Hieronymi, Liber de nom. hebr. (ML 23, c. 830): Siloa, missus. Sr. i Jana 9, 7 — 110 Podle Jana 9, 7 — 136 Ž. 69, 2. Jakoubek, Výklad. 82
Strana 114
114 Kapitola II. III. IIII. Tělo nevěstky V. VI. VII. VIII. Králové skrz rohy znamenají se Zlí proti zlým Tato slova a řeči ukazují nám nebezpečné časy, v kterýchžto časech Beránek bojuje proti ženě nevěstce, sedící na šelmě, kte- rážto šelma nynie s nevěstkau bojuje netoliko proti Beránkovi, pravdu jeho potupujíce, ale také vyvolené jeho mrtvíce a rozličně zarmucujíce; alevšak slova tato ukazují, že konečně Beránek přemuože. A kterak šelma a žena nevěstka trestána bude, v slovích napřed pravených ukazuje se. A povědieno jest najprvé Janovi od anděla: »Deset rohuov jest deset králuov«, totiž všeliká moc 10 světská. Protož králové se vší svau mocí světskú z dopuštěnie Be- ránka spolu s šelmau odpornau Kristu, kteráž bojovala proti Beránkovi, v nenávisti budau mieti smilnici duchovní, kterauž ctili a milovali někdy. Druhé okazuje se od anděla, že takoví zlí, 15 kteříž sau rohové, a šelma, světští, kteříž prvé chválili nevěstku a milovali, budau jie nenáviděti. A třetie zpustlau ji učinie. Čtvrté jiesti budau jejie tělo. Tělo nevěstky sau platové a bohatstvie a vše- liká vuole jejie; to tělo králové a šelma zkazie na nevěstce. Páté páliti budau ji ohněm, to jest velikau hněvivostí a velikým prchlivos- 20 ti rozpálením zkazie ji. Šesté pokládá, kterak králové z dopuštěnie božieho dadie královstvie nevěstky šelmě, totiž světským, ješto sú zhovadile živi. Sedmé die, že se tak naplnie slova božie na nevěstce a na rozích a na šelmě. Osmé die, že taková nevěstka jest město veliké. O prvním die, že rohuov deset, totiž deset králuov; skrz něž rozumie se všeliká moc světská. Kteříž někdy velmi milovali nevěstku, totiž duchovnie zlé, již budau je mieti v nenávisti. A že zlí nenáviděti budau zlých, Kristus v svém čtení prorokoval řka, kterak národ proti národu povstane, vespolek se budau zrazo-30 vati na smrt, v nenávisti se budau mieti etc. Nebo z vuole Beránka bude to, že světští zlí proti duchovním zlým povstanau a ty duchovnie zkazie. [Jakož pohřiechu nynie je kazie tohoto léta M'CCCCCXXVII.°: ciesař dobyl papeže a do vězenie ho dal, kardinálové někteří zmordováni a loňského léta v Uhřích od Turka 35 biskupové někteří zkaženi; i král český zhynul i jiní mnozí etc.] A znamenie jest, že již hněv veliký Beránka stal se jest na — 9 Zj. 17, 11 — 30 Mat. 24, 7; Marek 13, 8 n. — 33—36 Slova [»Jakož . . . mnozí etc.«] jsou červeně zatržena a in margine písař (původní) sám upozorňuje: Hoc non fuit de textu, sed additum est. (Písař tu vložil narážku na dobyti Říma vojskem císaře Karla V. za papeže Klimenta VII. dne 6. května 1527 a na smrt Ludvíkovu r. 1526). 281a2 25 5
114 Kapitola II. III. IIII. Tělo nevěstky V. VI. VII. VIII. Králové skrz rohy znamenají se Zlí proti zlým Tato slova a řeči ukazují nám nebezpečné časy, v kterýchžto časech Beránek bojuje proti ženě nevěstce, sedící na šelmě, kte- rážto šelma nynie s nevěstkau bojuje netoliko proti Beránkovi, pravdu jeho potupujíce, ale také vyvolené jeho mrtvíce a rozličně zarmucujíce; alevšak slova tato ukazují, že konečně Beránek přemuože. A kterak šelma a žena nevěstka trestána bude, v slovích napřed pravených ukazuje se. A povědieno jest najprvé Janovi od anděla: »Deset rohuov jest deset králuov«, totiž všeliká moc 10 světská. Protož králové se vší svau mocí světskú z dopuštěnie Be- ránka spolu s šelmau odpornau Kristu, kteráž bojovala proti Beránkovi, v nenávisti budau mieti smilnici duchovní, kterauž ctili a milovali někdy. Druhé okazuje se od anděla, že takoví zlí, 15 kteříž sau rohové, a šelma, světští, kteříž prvé chválili nevěstku a milovali, budau jie nenáviděti. A třetie zpustlau ji učinie. Čtvrté jiesti budau jejie tělo. Tělo nevěstky sau platové a bohatstvie a vše- liká vuole jejie; to tělo králové a šelma zkazie na nevěstce. Páté páliti budau ji ohněm, to jest velikau hněvivostí a velikým prchlivos- 20 ti rozpálením zkazie ji. Šesté pokládá, kterak králové z dopuštěnie božieho dadie královstvie nevěstky šelmě, totiž světským, ješto sú zhovadile živi. Sedmé die, že se tak naplnie slova božie na nevěstce a na rozích a na šelmě. Osmé die, že taková nevěstka jest město veliké. O prvním die, že rohuov deset, totiž deset králuov; skrz něž rozumie se všeliká moc světská. Kteříž někdy velmi milovali nevěstku, totiž duchovnie zlé, již budau je mieti v nenávisti. A že zlí nenáviděti budau zlých, Kristus v svém čtení prorokoval řka, kterak národ proti národu povstane, vespolek se budau zrazo-30 vati na smrt, v nenávisti se budau mieti etc. Nebo z vuole Beránka bude to, že světští zlí proti duchovním zlým povstanau a ty duchovnie zkazie. [Jakož pohřiechu nynie je kazie tohoto léta M'CCCCCXXVII.°: ciesař dobyl papeže a do vězenie ho dal, kardinálové někteří zmordováni a loňského léta v Uhřích od Turka 35 biskupové někteří zkaženi; i král český zhynul i jiní mnozí etc.] A znamenie jest, že již hněv veliký Beránka stal se jest na — 9 Zj. 17, 11 — 30 Mat. 24, 7; Marek 13, 8 n. — 33—36 Slova [»Jakož . . . mnozí etc.«] jsou červeně zatržena a in margine písař (původní) sám upozorňuje: Hoc non fuit de textu, sed additum est. (Písař tu vložil narážku na dobyti Říma vojskem císaře Karla V. za papeže Klimenta VII. dne 6. května 1527 a na smrt Ludvíkovu r. 1526). 281a2 25 5
Strana 115
XVII. 115 281b2 duchovnie, kterýmžto již šelma dobré věci časné odjímá. Protož se mají báti takoví světští, kteříž odjímají dobré věci časné du- 40 chovním, aby nebyli ta šelma krvavá. Kteří tehdy praví se stranau boží býti a praviece, že pro zákon boží bojují, nechť se bojie, aby nebyli šelma a aby se vpravdě nenaplnilo o nich to prorocké propověděnie: »Nemilostiví nemilostivě činiti budau«. A I. Jan II°. die: »Kto nenávidí bratra svého, v temnostech chodí« etc. Opatřte 45 se bratřie bojovní, kteříž pravie se pro zákon bojovati, a majíce bratřie v nenávisti, mají to znáti, že v temnostech chodie etc. A častokrát, chtějíce zkaziti nevěstku, hleďte, aby nekazili vo-Tuto se také bátí lených božích. Ve čtení také o zlých se oznamuje: »Každé králov- stvie v sobě rozdělené zpustne«. Nebo konečně zlí rozděleni budau 50 a vespolek zkazie se, a to z dopuštěnie Beránka. I die v textu: »Pán Buoh dá to v srdce lidem« zlým, že zkazie nevěstku, jako Jidášovi dal to v srdce, aby zradil Krista, a Pilátovi dáno jest v srdce, aby ukřižoval Krista; dáblu dáno jest, aby trápil Joba; ne, aby však proto, což se dává někomu zlému, měl 55 sobě zlý co tiem zasluhovati a milosti a milosrdenství sobě tiem dosáhnauti, ale viece raději, naplně vuoli dopuštěnau boží, dobude sobě zatracenie etc. Dotýkají tyto řeči všech světských, tělesných a všeliké duše duchovnie, kteráž daruov božích nebyla vděčna, ale zpajchala. 60 Dotýká kněžstva zlého tato řeč. Ale kterak šelma nenávidí ne- věstky? Jest jedna nenávist dobrá, nenáviděti zlosti a hřiechu; o kteréž David die: »Dokonalau nenávistí nenáviděl sem jich, nepřátelé učiněni sau mi«. Kdež jest milovánie Boha a ctností, tu v tom člověku jest nenávist hřiechu; a ten, ktož nenávidí 65 hřiechu, najprv na sobě nenávidí a na každém jiném. Protož tresce ty, kteříž hřeší, a nemlčí; a k té nenávisti láska nabízí. Ale kdež nenie Duch svatý v člověku, v tom nenie nenávist dobrá a svatá, ale nenávist zlá. A protož také častokrát člověk počne dobře hřiechu nenáviděti, postavuje se proti němu trestáním a horlivým 70 káraním, ale nejsa zpravován Duchem božím, poblaudí, vystupuje v tom, a tak v zlau nenávist upadaje, ačkoli pro to Buoh dobře užievá té nenávisti člověka. Jako nynie jedna sekta nenávidí druhé sekty, protož jedno srdce nenávidí druhého; a takoví od Boha bývají opuštěni a v sobě sami svadnau. A šatanáš ten tak Veli se báti těmto laupežníkóm Viz, co také Pán zlým dává v srdce Nenávist jedna dobrá Nenávist zlá 281b1 Sekty se nenávidie 43 Dan. 12, 10 — 44 1. Jan 2, 11 — 48 Mat. 12, 25; Luk. 11, 17— 53 Job 1, 12 — 62 Podle Ž. 139, 22 82*
XVII. 115 281b2 duchovnie, kterýmžto již šelma dobré věci časné odjímá. Protož se mají báti takoví světští, kteříž odjímají dobré věci časné du- 40 chovním, aby nebyli ta šelma krvavá. Kteří tehdy praví se stranau boží býti a praviece, že pro zákon boží bojují, nechť se bojie, aby nebyli šelma a aby se vpravdě nenaplnilo o nich to prorocké propověděnie: »Nemilostiví nemilostivě činiti budau«. A I. Jan II°. die: »Kto nenávidí bratra svého, v temnostech chodí« etc. Opatřte 45 se bratřie bojovní, kteříž pravie se pro zákon bojovati, a majíce bratřie v nenávisti, mají to znáti, že v temnostech chodie etc. A častokrát, chtějíce zkaziti nevěstku, hleďte, aby nekazili vo-Tuto se také bátí lených božích. Ve čtení také o zlých se oznamuje: »Každé králov- stvie v sobě rozdělené zpustne«. Nebo konečně zlí rozděleni budau 50 a vespolek zkazie se, a to z dopuštěnie Beránka. I die v textu: »Pán Buoh dá to v srdce lidem« zlým, že zkazie nevěstku, jako Jidášovi dal to v srdce, aby zradil Krista, a Pilátovi dáno jest v srdce, aby ukřižoval Krista; dáblu dáno jest, aby trápil Joba; ne, aby však proto, což se dává někomu zlému, měl 55 sobě zlý co tiem zasluhovati a milosti a milosrdenství sobě tiem dosáhnauti, ale viece raději, naplně vuoli dopuštěnau boží, dobude sobě zatracenie etc. Dotýkají tyto řeči všech světských, tělesných a všeliké duše duchovnie, kteráž daruov božích nebyla vděčna, ale zpajchala. 60 Dotýká kněžstva zlého tato řeč. Ale kterak šelma nenávidí ne- věstky? Jest jedna nenávist dobrá, nenáviděti zlosti a hřiechu; o kteréž David die: »Dokonalau nenávistí nenáviděl sem jich, nepřátelé učiněni sau mi«. Kdež jest milovánie Boha a ctností, tu v tom člověku jest nenávist hřiechu; a ten, ktož nenávidí 65 hřiechu, najprv na sobě nenávidí a na každém jiném. Protož tresce ty, kteříž hřeší, a nemlčí; a k té nenávisti láska nabízí. Ale kdež nenie Duch svatý v člověku, v tom nenie nenávist dobrá a svatá, ale nenávist zlá. A protož také častokrát člověk počne dobře hřiechu nenáviděti, postavuje se proti němu trestáním a horlivým 70 káraním, ale nejsa zpravován Duchem božím, poblaudí, vystupuje v tom, a tak v zlau nenávist upadaje, ačkoli pro to Buoh dobře užievá té nenávisti člověka. Jako nynie jedna sekta nenávidí druhé sekty, protož jedno srdce nenávidí druhého; a takoví od Boha bývají opuštěni a v sobě sami svadnau. A šatanáš ten tak Veli se báti těmto laupežníkóm Viz, co také Pán zlým dává v srdce Nenávist jedna dobrá Nenávist zlá 281b1 Sekty se nenávidie 43 Dan. 12, 10 — 44 1. Jan 2, 11 — 48 Mat. 12, 25; Luk. 11, 17— 53 Job 1, 12 — 62 Podle Ž. 139, 22 82*
Strana 116
116 Kapitola mámí lidi, že zlau nenávist a hněv připodobňuje dobré nenávisti 75 a hněvu řka: »Však sau se také hněvávali světí a nehřešili«. Ale světí, ti sau činili z lásky a s velikým úžitkem k zkažení hřiechuov; ale tito z nenávisti činí to a na své mysli ujmu a škodu trpie. Též také mordovánie lidí: když z hněvu zabijí, připodobňují morduom svatých. Protož šelma nenávidí smilnice té a zkazí ji a nechce jí trpěti, ale pod tiem hledí svého lakomstvie, takže zbožie jich sobě oso- buje. Tak saudcové, na jiných hřiechy trescíce, sami na sobě je mají. Takéž i tuto šelma vyplňuje vuoli boží svým hřešením, tak totiž, že nevěstku kazí; ale šelma nečiní pokánie z svého ukru-85 tenstvie nepřátelského. Tak bratřie Jozefovi nenáviděli bratra svého, kteréhož i prodali, a otec die o něm: »Šelma najlítějšic sežrala syna mého Jozefa«. Protož zlé nenávisti běžie mezi lidmi a v těch ve všech šatanáš přisluhuje jim Písmem, aby se vymlau- vali a hřiech svuoj zastierali. A tak, ačkoli šelma boží vuoli vy-90 plnila, však potřebie jest jie pokánie činiti. Tak v Skutcích apo- štolských čte se (III°.), že Petr řekl, že jest tak předzřiezeno !l bylo od Boha, aby Kristus trpěl, »a vy ste ho neznajíce zamordovali a tak ste vuoli boží naplnili. Protož pokánie čiňte!« A protož, jako sú apoštolé tu šelmu ku pokání napomínali, tak by nynie 95 potřebie bylo napomínati šelmu najposlednější, kterážto lakomě kněžská bohatstvie k své straně hrne a osobuje, i napomínati ji ku pokání. A tak šelma, když prvé milovala nevěstku, potom se jí proti- vila. To máme znamenati, že Buoh dobré lidi a věrné dopauští, 100 aby v nenávisti byli od šelmy; druhé ta šelma také nenávidí zlého kněžstva jako nevěstky. Ale Kristus svým mluví: »Blaho- slavení budete, když zlořečiti budau vám lidé, lhauce pro jméno mé. Radujte se a veselte se« etc. A die: »Když v nenávist dáni budete lidem« etc. Nebo čte se (Mat. XXIIII.): »Die svým věr-105 ným k těm posledním časuom: Tehdy zrazovati budau vás a v ne- návisti budau mieti pro jméno mé«. A protož ještě kazatel nepočal býti dobrý, když pro zkaženie hřiechuov a pro samého Krista nenie ještě v nenávist dán zlým lidem. Ale zlí v nenávist padají pro pajchu svau vlastní, pro lakomstvie a svau vuoli. A taková 110 Lékařstvie drahé nenávist zlých proti dobrým jest dobrým drahé lékařstvie, nebo Šelma vyščerbuje Selmau nazývá nenávist Šelma pokánie má činiti Od Boha do- puštěná nenávist 80 282a — — ..— —. 82 Rkpis: zbožie sobě osobuje jich; ale spr. slovosled je označen .. 87 1. M. 37, 33 — 92 Podle Skutk. 3, 15 až 19 — 102 Mat. 5, 11 a 12 — 104 Mat. 24, 9 — 105 Podle Mat. 24, 9 a 10
116 Kapitola mámí lidi, že zlau nenávist a hněv připodobňuje dobré nenávisti 75 a hněvu řka: »Však sau se také hněvávali světí a nehřešili«. Ale světí, ti sau činili z lásky a s velikým úžitkem k zkažení hřiechuov; ale tito z nenávisti činí to a na své mysli ujmu a škodu trpie. Též také mordovánie lidí: když z hněvu zabijí, připodobňují morduom svatých. Protož šelma nenávidí smilnice té a zkazí ji a nechce jí trpěti, ale pod tiem hledí svého lakomstvie, takže zbožie jich sobě oso- buje. Tak saudcové, na jiných hřiechy trescíce, sami na sobě je mají. Takéž i tuto šelma vyplňuje vuoli boží svým hřešením, tak totiž, že nevěstku kazí; ale šelma nečiní pokánie z svého ukru-85 tenstvie nepřátelského. Tak bratřie Jozefovi nenáviděli bratra svého, kteréhož i prodali, a otec die o něm: »Šelma najlítějšic sežrala syna mého Jozefa«. Protož zlé nenávisti běžie mezi lidmi a v těch ve všech šatanáš přisluhuje jim Písmem, aby se vymlau- vali a hřiech svuoj zastierali. A tak, ačkoli šelma boží vuoli vy-90 plnila, však potřebie jest jie pokánie činiti. Tak v Skutcích apo- štolských čte se (III°.), že Petr řekl, že jest tak předzřiezeno !l bylo od Boha, aby Kristus trpěl, »a vy ste ho neznajíce zamordovali a tak ste vuoli boží naplnili. Protož pokánie čiňte!« A protož, jako sú apoštolé tu šelmu ku pokání napomínali, tak by nynie 95 potřebie bylo napomínati šelmu najposlednější, kterážto lakomě kněžská bohatstvie k své straně hrne a osobuje, i napomínati ji ku pokání. A tak šelma, když prvé milovala nevěstku, potom se jí proti- vila. To máme znamenati, že Buoh dobré lidi a věrné dopauští, 100 aby v nenávisti byli od šelmy; druhé ta šelma také nenávidí zlého kněžstva jako nevěstky. Ale Kristus svým mluví: »Blaho- slavení budete, když zlořečiti budau vám lidé, lhauce pro jméno mé. Radujte se a veselte se« etc. A die: »Když v nenávist dáni budete lidem« etc. Nebo čte se (Mat. XXIIII.): »Die svým věr-105 ným k těm posledním časuom: Tehdy zrazovati budau vás a v ne- návisti budau mieti pro jméno mé«. A protož ještě kazatel nepočal býti dobrý, když pro zkaženie hřiechuov a pro samého Krista nenie ještě v nenávist dán zlým lidem. Ale zlí v nenávist padají pro pajchu svau vlastní, pro lakomstvie a svau vuoli. A taková 110 Lékařstvie drahé nenávist zlých proti dobrým jest dobrým drahé lékařstvie, nebo Šelma vyščerbuje Selmau nazývá nenávist Šelma pokánie má činiti Od Boha do- puštěná nenávist 80 282a — — ..— —. 82 Rkpis: zbožie sobě osobuje jich; ale spr. slovosled je označen .. 87 1. M. 37, 33 — 92 Podle Skutk. 3, 15 až 19 — 102 Mat. 5, 11 a 12 — 104 Mat. 24, 9 — 105 Podle Mat. 24, 9 a 10
Strana 117
XVII. 117 285a2 125 282b1 tehdáž člověk se ponižuje a sebe samého poznává, jako i hořkaj traňk neduživému bývá zdravý. Zná ť Pán, že jeho věrným pří- zeň lidská a pověst dobrá jest škodlivá. Nebo die Kristus: »Běda 115 vám, když chváliti vás budau všickni lidé« etc. Nebo tehdáž přichází pajcha a marná chvála, takže pro tu pajchu opuštěni bývají od Boha a padají ve zlaj a zavržený smysl. A my již dotud patřili na pajchu kněžstva zlého, takže sme zapomněli po hleděti zatiem na svau pajchu. 120 Sám zajisté Kristus na sobě ukázal, že byl v veliké nenávisti lidské až do smrti. Protož nenie divu dnes, že zhovadilý lid ne- návidí dobrých z kněžstva i také zlých, ale rozličným a jinačejším obyčejem. Nebo ta nenávist šelmy, ačkoli nenávidí zlého kněžstva, však toho nečiní dobře, nebo ne z lásky. Ale věděti máme, že tato nevěstka, jsúci v nenávisti šelmě, někdy sama se poznává a ponižuje a dává se vinna řkúci, že »hodně trpím pro mé zlé skutky«. Protož v osobě takových die Micheáš VII°.: »Hleděti budu a čekati budu Boha, Spasitele mého«. A die prorok k té nepřítelkyni své: »Neraduj se, nepřítelkyně má, nade 130 mnú, že sem padl. Povstanu ť etc. Hněv Páně (totiž pomstu za hřiech, jenž jest hněv boží) jáť ponesu (totiž snášeje rád), až ť i Pán rozsaudí při mau. A vyvede ť mě na světlo (totiž z těch temností duše). Ale ta nepřítelkyně má praví, že ť bude zahanbena, kteráž mi řekla: Kdež jest Buoh tvuoj, ať mi pomuož«; takže, když 135 maso neb tělo (totiž bohatstvie) té nevěstky odjímá se od nie skrz šelmu, tehdy někteří z počtu nevěstky té poznávají se a Pánu ponižují skrz ty tak těžké pomsty a zámutky. Jako die Ozé II°.: »Položím tě v pustinu«. A die: »Já ť se obrátím (totiž hněvem mým) a odejmu ť jie pšenici a oděv, aby neměla čím přikryti 140 hanby své (totiž odejmu pomoc svau a ctnosti mé od nie, kterýmiž ozdobena byla). A žádný ť jie nebude moci vyprostiti z ruky mé. A die ť (totiž sama v sobě): Puojdu a navrátím se k muži mému prvniemu. Nebo tehdáž dobře mi bylo, lépe než nynie«. A to totiž ku Pánu Kristu. A die Pán: »Opletu cestu tvau trním«, 145 totiž jestliže by kam jinam od Krista se odvrátila, aby se ubodla a upšila a sama se poznala. Jako David, veliký hřiešník, pokánie činil; ale tak sú mnozí zatvrzeni, že žádná rána nemuož jich k tomu přivésti, aby činili pokánie, a žádný se jim nelíbí, jediné kto by jim pochleboval a s nimi jich sekt a zvláštností následoval etc. Kristus byl v nenávistí Poznlává se nevěstká Tičinu poznáníe sebe trápenie Škodná věc Zatvrzení nemají se ku pokánl 114 Luk. 6, 26 — 128 Mich. 7, 7 — 129 Mich. 7, 8 až 10 — 138 0z. 2, 3 až 10 — 146 2. Sam. 12, 13 nn.
XVII. 117 285a2 125 282b1 tehdáž člověk se ponižuje a sebe samého poznává, jako i hořkaj traňk neduživému bývá zdravý. Zná ť Pán, že jeho věrným pří- zeň lidská a pověst dobrá jest škodlivá. Nebo die Kristus: »Běda 115 vám, když chváliti vás budau všickni lidé« etc. Nebo tehdáž přichází pajcha a marná chvála, takže pro tu pajchu opuštěni bývají od Boha a padají ve zlaj a zavržený smysl. A my již dotud patřili na pajchu kněžstva zlého, takže sme zapomněli po hleděti zatiem na svau pajchu. 120 Sám zajisté Kristus na sobě ukázal, že byl v veliké nenávisti lidské až do smrti. Protož nenie divu dnes, že zhovadilý lid ne- návidí dobrých z kněžstva i také zlých, ale rozličným a jinačejším obyčejem. Nebo ta nenávist šelmy, ačkoli nenávidí zlého kněžstva, však toho nečiní dobře, nebo ne z lásky. Ale věděti máme, že tato nevěstka, jsúci v nenávisti šelmě, někdy sama se poznává a ponižuje a dává se vinna řkúci, že »hodně trpím pro mé zlé skutky«. Protož v osobě takových die Micheáš VII°.: »Hleděti budu a čekati budu Boha, Spasitele mého«. A die prorok k té nepřítelkyni své: »Neraduj se, nepřítelkyně má, nade 130 mnú, že sem padl. Povstanu ť etc. Hněv Páně (totiž pomstu za hřiech, jenž jest hněv boží) jáť ponesu (totiž snášeje rád), až ť i Pán rozsaudí při mau. A vyvede ť mě na světlo (totiž z těch temností duše). Ale ta nepřítelkyně má praví, že ť bude zahanbena, kteráž mi řekla: Kdež jest Buoh tvuoj, ať mi pomuož«; takže, když 135 maso neb tělo (totiž bohatstvie) té nevěstky odjímá se od nie skrz šelmu, tehdy někteří z počtu nevěstky té poznávají se a Pánu ponižují skrz ty tak těžké pomsty a zámutky. Jako die Ozé II°.: »Položím tě v pustinu«. A die: »Já ť se obrátím (totiž hněvem mým) a odejmu ť jie pšenici a oděv, aby neměla čím přikryti 140 hanby své (totiž odejmu pomoc svau a ctnosti mé od nie, kterýmiž ozdobena byla). A žádný ť jie nebude moci vyprostiti z ruky mé. A die ť (totiž sama v sobě): Puojdu a navrátím se k muži mému prvniemu. Nebo tehdáž dobře mi bylo, lépe než nynie«. A to totiž ku Pánu Kristu. A die Pán: »Opletu cestu tvau trním«, 145 totiž jestliže by kam jinam od Krista se odvrátila, aby se ubodla a upšila a sama se poznala. Jako David, veliký hřiešník, pokánie činil; ale tak sú mnozí zatvrzeni, že žádná rána nemuož jich k tomu přivésti, aby činili pokánie, a žádný se jim nelíbí, jediné kto by jim pochleboval a s nimi jich sekt a zvláštností následoval etc. Kristus byl v nenávistí Poznlává se nevěstká Tičinu poznáníe sebe trápenie Škodná věc Zatvrzení nemají se ku pokánl 114 Luk. 6, 26 — 128 Mich. 7, 7 — 129 Mich. 7, 8 až 10 — 138 0z. 2, 3 až 10 — 146 2. Sam. 12, 13 nn.
Strana 118
118 Kapitola A žena, kterauž si viděl, jest město veliké, kteréž má královstvie nad králi zemskými. Vykládá anděl od Boha, že »žena, kterau s' viděl«, die, že jest město veliké. Aniž jest neslušné, že jedna a táž věc slove město a žena. O kteréž die Izaiáš I°.: »Kterak učiněno jest nevěstkau město 5 věrné« (totiž někdy). Tento Izaiáš město nazývá nevěstkau, a Jan Příčina velikosti nevěstku jmenuje městem. To ť jest město veliké, neb veliký zástup v sobě zavierá, jako kněžstvo a všeliké pokryté ducho- venstvie, kteříž sau vespolek v hromadu spojeni a svázáni proti Beránkovi životem, mravy a svými právy. Všickni, kteříž sau 10 byli věrní a potom učiněni sau nevěrní, sau to město a nevěstka. Slove také město veliké pro veliké hřiechy; nebo čiem sau viece daruov přijali, tím větší jich pád. To ť jest město Babylon, kteréžto právem božským zpravovati se počalo; ale zprávu Kris- tovu zavrhše, kterak by se v pokoře, v trpělivosti a v dobrých 15 mravích drželi? Protož přijali a chytili se jiného práva, kterak by se jimi hájili, aby nic netrpěli a aby hanby žádné nenesli, ale aby v své cti zuostali. Nebo Kristus, pravý Beránek, vy- padl jim z paměti a dán jest jim v zapomenutie jakožto umrlý od srdce. A jako v městě duom k domu připojen jest, tak srdce 20 takových světských vespolek se spojují. A která jest ta čeled, v niež by nebylo toho smíšenie hanebného babylonského, ješto všecku obec bauří a v nepokoj uvodí? A protož dopauští Pán spravedlivým saudem, že v tu nevěstku a v to město vchází nějaký oheň ďábelský, kte rýmž by trápeni byli, 25 282b- a aby pak z aust jich vycházel hněv, zlobivost prchlivá jako plamen, jímž by páleni byli. To město jest, kteréž od Krista přijalo raucho stkvaucie, život příkladný, Bohu líbezný, ctnostný a mravný, a učiněni sau nevěrní. To město svět domnievá se, že jest Jeru- zalém, totiž strana Kristova, ale tajně a skrytě před Bohem Ba-30 bylon slove, nad kterýmž jest hněv veliký boží, jako die Mojžieš (Deutronom. XXXII.): »Oheň se jest rozpálil v prchlivosti mé a hořeti bude až naposledy do pekla«. A skrz Izaiáše die: »Milost- nice má Babylonem učiněna jest v podivení«. Hle, nazývá ji milostnicí býti, kteráž již učiněna jest Babylon a v podivení 35 obrácena, neb od Boha obracuje se k jiným světa milovníkóm! To město ani slovem ani Kristovým tělem a krví muož vo- praveno býti, jako die Pán skrz Izaiáše I°.: »Čemu bíti budu (černě:) 21 Milostnice v Ba bylon obrácena Kristus vypadl z paměti Oheň ďábelský ž aust vychazí Druhá příčina Žena slove město veliké 5 Iz. 1, 21 — 32 5. M. 32, 22 — 33 Iz. 21, 4 — 38 Iz. I. 5
118 Kapitola A žena, kterauž si viděl, jest město veliké, kteréž má královstvie nad králi zemskými. Vykládá anděl od Boha, že »žena, kterau s' viděl«, die, že jest město veliké. Aniž jest neslušné, že jedna a táž věc slove město a žena. O kteréž die Izaiáš I°.: »Kterak učiněno jest nevěstkau město 5 věrné« (totiž někdy). Tento Izaiáš město nazývá nevěstkau, a Jan Příčina velikosti nevěstku jmenuje městem. To ť jest město veliké, neb veliký zástup v sobě zavierá, jako kněžstvo a všeliké pokryté ducho- venstvie, kteříž sau vespolek v hromadu spojeni a svázáni proti Beránkovi životem, mravy a svými právy. Všickni, kteříž sau 10 byli věrní a potom učiněni sau nevěrní, sau to město a nevěstka. Slove také město veliké pro veliké hřiechy; nebo čiem sau viece daruov přijali, tím větší jich pád. To ť jest město Babylon, kteréžto právem božským zpravovati se počalo; ale zprávu Kris- tovu zavrhše, kterak by se v pokoře, v trpělivosti a v dobrých 15 mravích drželi? Protož přijali a chytili se jiného práva, kterak by se jimi hájili, aby nic netrpěli a aby hanby žádné nenesli, ale aby v své cti zuostali. Nebo Kristus, pravý Beránek, vy- padl jim z paměti a dán jest jim v zapomenutie jakožto umrlý od srdce. A jako v městě duom k domu připojen jest, tak srdce 20 takových světských vespolek se spojují. A která jest ta čeled, v niež by nebylo toho smíšenie hanebného babylonského, ješto všecku obec bauří a v nepokoj uvodí? A protož dopauští Pán spravedlivým saudem, že v tu nevěstku a v to město vchází nějaký oheň ďábelský, kte rýmž by trápeni byli, 25 282b- a aby pak z aust jich vycházel hněv, zlobivost prchlivá jako plamen, jímž by páleni byli. To město jest, kteréž od Krista přijalo raucho stkvaucie, život příkladný, Bohu líbezný, ctnostný a mravný, a učiněni sau nevěrní. To město svět domnievá se, že jest Jeru- zalém, totiž strana Kristova, ale tajně a skrytě před Bohem Ba-30 bylon slove, nad kterýmž jest hněv veliký boží, jako die Mojžieš (Deutronom. XXXII.): »Oheň se jest rozpálil v prchlivosti mé a hořeti bude až naposledy do pekla«. A skrz Izaiáše die: »Milost- nice má Babylonem učiněna jest v podivení«. Hle, nazývá ji milostnicí býti, kteráž již učiněna jest Babylon a v podivení 35 obrácena, neb od Boha obracuje se k jiným světa milovníkóm! To město ani slovem ani Kristovým tělem a krví muož vo- praveno býti, jako die Pán skrz Izaiáše I°.: »Čemu bíti budu (černě:) 21 Milostnice v Ba bylon obrácena Kristus vypadl z paměti Oheň ďábelský ž aust vychazí Druhá příčina Žena slove město veliké 5 Iz. 1, 21 — 32 5. M. 32, 22 — 33 Iz. 21, 4 — 38 Iz. I. 5
Strana 119
XVII. 119 283a1 vás viece, přidávajiece přestaupenie?« A protož Pán z spravedli- 40 vého saudu svého dopauští, aby šelma se probudila a zbauřila, aby proti nevěstce povstali, a dává jim v srdce, aby panovánie té nevěstky odjali a zkazili, aby to kněžstvo poběhlé od Boha opuštěno bylo od světa i od Boha. A ač sú světí také na světě opuštěni bývali, ale vnitř v srdci a v mysli nebývali opuštěni. 45 Jako i Kristus řekl: »Bože muoj, i proč si mě opustil?« A to opuš- těnie dobrým od světa obracuje se ve všecko dobré, že, zberauce se sami v sobě, k samému Bohu zřenie mají a Buoh vnitř dává jim pomoc svau. Ale tato nevěstka vnitř tajně od Boha i také Nevěstka od Boha od přátel svých a k sobě příznivých opuštěna jest, takže ta nevěstka 50 učiněna jest ohavnost opuštěnie. Ale ta nevěstka toho do sebe neznala, neb hleděla na své dary zevnitřnie, od Boha dané, jako kamenie drahél a perly, až již Pán dává králuom a šelmě v srdce, aby ji zkazili, aby aspoň po tom zevnitřním pádu poznala pád duše své vnitřní, takže již v zpuštěnie padá od přátel svých, zná- 55 mých, dobrodiencuov. Ale dobří, kteří sau audové Beránka, Dobří mají pomoc pomoc mají od Boha vnitř, ač pak od světa opuštěni bývají. Ješto, kdyby tato nevěstka své poznala zpuštěnie, plakala by s Jeremiášem a řekla: »Kterak sedí samo město, plné lidu? Uči- něno jest jakožto vdova«, paní totiž, která byla jako nevěsta 60 Kristova a milá jeho. A jakož die Jeremiáš: »Nenie, kto by jie potěšil ze všech milých jejích«. Nebo Pán častokrát dopauští, Dopuštěnie Páně že ti, kteří sau byli přátelé a spolu příčina k hřiechu, bývají potom jich velicí nepřátelé; neb v nich doufali a naději svau pokládali. A die Jeremiáš: »Odešla všecka krása od dcery sionské«, totiž 65 duše věrné a svaté, kteráž byla vnitř v svém srdci a v své mysli krásná, všecka ta krása odešla; nebo duchové jakýms ohněm tepau a pálí tu nevěstku. Neb die: »Budau ji páliti ohněm«. V osobě takových tak padajících die: »Srdce mé zarmauceno jest ve mně, opustila mě síla má« nebo ctnost, totiž pokora, chudoba, čistota. 70 »A světlo očí mých, i to nenie se mnau. Přátelé moji a bližní moji proti mně stáli a násilé sau činili«, totiž ponaukajíce k hřiechóm, k hněvu a zlobivosti, k ruoznici, bluduom a k kacieřství. Ano srdce i tělo postavují se proti člověku, dáblové, zlí duchové, lidé i všecken svět povstávají, aby tu nevěstku ohněm pálili, avšak 75 se pro to změniti nechce, aby života polepšila. A protož die Pán: Volení opuštění na světě (černě:) Psalmus 37 Všecko proti nevěstce po stavuje se Selma proti nevěstce 45 Mat. 27, 46; Marek 15, 34 — 58 Pláč 1. 1 — 60 Pláč 1, 2 — 64 Pláč 1, 6 — 68 Ž. 38, 11 — 70 Podle Ž. 38, 11 a 12
XVII. 119 283a1 vás viece, přidávajiece přestaupenie?« A protož Pán z spravedli- 40 vého saudu svého dopauští, aby šelma se probudila a zbauřila, aby proti nevěstce povstali, a dává jim v srdce, aby panovánie té nevěstky odjali a zkazili, aby to kněžstvo poběhlé od Boha opuštěno bylo od světa i od Boha. A ač sú světí také na světě opuštěni bývali, ale vnitř v srdci a v mysli nebývali opuštěni. 45 Jako i Kristus řekl: »Bože muoj, i proč si mě opustil?« A to opuš- těnie dobrým od světa obracuje se ve všecko dobré, že, zberauce se sami v sobě, k samému Bohu zřenie mají a Buoh vnitř dává jim pomoc svau. Ale tato nevěstka vnitř tajně od Boha i také Nevěstka od Boha od přátel svých a k sobě příznivých opuštěna jest, takže ta nevěstka 50 učiněna jest ohavnost opuštěnie. Ale ta nevěstka toho do sebe neznala, neb hleděla na své dary zevnitřnie, od Boha dané, jako kamenie drahél a perly, až již Pán dává králuom a šelmě v srdce, aby ji zkazili, aby aspoň po tom zevnitřním pádu poznala pád duše své vnitřní, takže již v zpuštěnie padá od přátel svých, zná- 55 mých, dobrodiencuov. Ale dobří, kteří sau audové Beránka, Dobří mají pomoc pomoc mají od Boha vnitř, ač pak od světa opuštěni bývají. Ješto, kdyby tato nevěstka své poznala zpuštěnie, plakala by s Jeremiášem a řekla: »Kterak sedí samo město, plné lidu? Uči- něno jest jakožto vdova«, paní totiž, která byla jako nevěsta 60 Kristova a milá jeho. A jakož die Jeremiáš: »Nenie, kto by jie potěšil ze všech milých jejích«. Nebo Pán častokrát dopauští, Dopuštěnie Páně že ti, kteří sau byli přátelé a spolu příčina k hřiechu, bývají potom jich velicí nepřátelé; neb v nich doufali a naději svau pokládali. A die Jeremiáš: »Odešla všecka krása od dcery sionské«, totiž 65 duše věrné a svaté, kteráž byla vnitř v svém srdci a v své mysli krásná, všecka ta krása odešla; nebo duchové jakýms ohněm tepau a pálí tu nevěstku. Neb die: »Budau ji páliti ohněm«. V osobě takových tak padajících die: »Srdce mé zarmauceno jest ve mně, opustila mě síla má« nebo ctnost, totiž pokora, chudoba, čistota. 70 »A světlo očí mých, i to nenie se mnau. Přátelé moji a bližní moji proti mně stáli a násilé sau činili«, totiž ponaukajíce k hřiechóm, k hněvu a zlobivosti, k ruoznici, bluduom a k kacieřství. Ano srdce i tělo postavují se proti člověku, dáblové, zlí duchové, lidé i všecken svět povstávají, aby tu nevěstku ohněm pálili, avšak 75 se pro to změniti nechce, aby života polepšila. A protož die Pán: Volení opuštění na světě (černě:) Psalmus 37 Všecko proti nevěstce po stavuje se Selma proti nevěstce 45 Mat. 27, 46; Marek 15, 34 — 58 Pláč 1. 1 — 60 Pláč 1, 2 — 64 Pláč 1, 6 — 68 Ž. 38, 11 — 70 Podle Ž. 38, 11 a 12
Strana 120
120 Kapitola (černě:) Jeremic IT. Rada spasitedlná »Ó, kterak mrzká učiněna si přieliš, opětujíc cesty tvé!«, totiž v hřiechy se zase navracujíc. A tak tyto řeči všech nás dotýkají, netoliko těch dalekých, 283a2 ale duší našich, kteréž od Boha často odcházejí a nemají pokoje. »Nebo nenie pokoje nemilostivým«, praví Pán. Protož rada jest tato 80 najspasitedlnější, abychom se celým srdcem obrátili a pokánie činili etc. * KAPITOLA OSMNÁCTÁ. Kristus slove anděl A potom sem viděl jiného anděla, an sstu- puje s nebe, maje moc velikú etc. Tuto začíná šesté viděnie; a jest o konečném pádu protivníkuov Beránkových a jeho auduov. Ale že zmienka jest o andělu sstupujícím, druhé, že k přítomnosti jeho osvícena jest země. A protož Kristus také 5 slove anděl, totiž poslaný nám od Otce; ten jest sstaupil v tělo. Druhé skrz jeho dobrodínie a v přítomnosti jeho osvěcuje se země. A jakož on jest biskup nade všecky biskupy, pán nad pány, král nad králi, tak jest anděl nade všecky anděly, dobré i zlé. I apoštol slove podlé svědectvie apoštola k Židuom III°.; a Malachiáš 10 prorok III°. pokládá, kterak mluví Otec Synu svému: »Aj, já posielám anděla«, totiž jiného, »před tváří tvau, Synu muoj. A ihned přijde do chrámu svatého svého anděl, kteréhož vy chcete, anděl svědectvie«, totiž zákona nového, kterýž vydal. Protož apoštol k Židuom I°., klada rozdiel mezi andělem 15 Kristem a jinými anděly, die: »Rozličně a mnohými obyčeji někdy Buoh, mluvě nám skrz Otce prvnie a proroky, mluvil jest nám«, totiž ohlašuje Krista, vuoli jeho oznamuje, nás uče, »naposledy pak mluvil jest nám skrze Syna svého« etc. »Kterýž jest bleskem slávy božie a obrazem podstaty jeho«. Jako blesk od slunce jde, 20 tak, jak brzy Otec jest od věčnosti, tak i Syn, a jest obraz pod- staty božie, takže v něm jest Otec. Jako die svému učedlníkovi: »Filipe, ktož vidí mne, vidí ť i Otce mého.« Přišel na svět najprvé jako anděl setřieti poškvrny srdce, abychom poznali ho. Ktož zrcadlo srdce vyčišťuje vnitř, viece se 25 283b1 Viděnie šestě 76 Jer. 2, 36 — 80 Iz. 48, 22 10 Žid. 3, 1 — 11 Mal. 3, 1 — 15 Žid. 1, 1 — 19 Žid. 1, 3 — 23 Jan 14, 9
120 Kapitola (černě:) Jeremic IT. Rada spasitedlná »Ó, kterak mrzká učiněna si přieliš, opětujíc cesty tvé!«, totiž v hřiechy se zase navracujíc. A tak tyto řeči všech nás dotýkají, netoliko těch dalekých, 283a2 ale duší našich, kteréž od Boha často odcházejí a nemají pokoje. »Nebo nenie pokoje nemilostivým«, praví Pán. Protož rada jest tato 80 najspasitedlnější, abychom se celým srdcem obrátili a pokánie činili etc. * KAPITOLA OSMNÁCTÁ. Kristus slove anděl A potom sem viděl jiného anděla, an sstu- puje s nebe, maje moc velikú etc. Tuto začíná šesté viděnie; a jest o konečném pádu protivníkuov Beránkových a jeho auduov. Ale že zmienka jest o andělu sstupujícím, druhé, že k přítomnosti jeho osvícena jest země. A protož Kristus také 5 slove anděl, totiž poslaný nám od Otce; ten jest sstaupil v tělo. Druhé skrz jeho dobrodínie a v přítomnosti jeho osvěcuje se země. A jakož on jest biskup nade všecky biskupy, pán nad pány, král nad králi, tak jest anděl nade všecky anděly, dobré i zlé. I apoštol slove podlé svědectvie apoštola k Židuom III°.; a Malachiáš 10 prorok III°. pokládá, kterak mluví Otec Synu svému: »Aj, já posielám anděla«, totiž jiného, »před tváří tvau, Synu muoj. A ihned přijde do chrámu svatého svého anděl, kteréhož vy chcete, anděl svědectvie«, totiž zákona nového, kterýž vydal. Protož apoštol k Židuom I°., klada rozdiel mezi andělem 15 Kristem a jinými anděly, die: »Rozličně a mnohými obyčeji někdy Buoh, mluvě nám skrz Otce prvnie a proroky, mluvil jest nám«, totiž ohlašuje Krista, vuoli jeho oznamuje, nás uče, »naposledy pak mluvil jest nám skrze Syna svého« etc. »Kterýž jest bleskem slávy božie a obrazem podstaty jeho«. Jako blesk od slunce jde, 20 tak, jak brzy Otec jest od věčnosti, tak i Syn, a jest obraz pod- staty božie, takže v něm jest Otec. Jako die svému učedlníkovi: »Filipe, ktož vidí mne, vidí ť i Otce mého.« Přišel na svět najprvé jako anděl setřieti poškvrny srdce, abychom poznali ho. Ktož zrcadlo srdce vyčišťuje vnitř, viece se 25 283b1 Viděnie šestě 76 Jer. 2, 36 — 80 Iz. 48, 22 10 Žid. 3, 1 — 11 Mal. 3, 1 — 15 Žid. 1, 1 — 19 Žid. 1, 3 — 23 Jan 14, 9
Strana 121
XVIII 121 283b2 osvítí tu obraz boží; ktož obracuje srdce k slunci, tu raněna bude (černě.) osvícena duše od slunce a obrazu božieho. Ten obraz přišel na svět, aby život svuoj dal nám na příklad; a kteříž se k Bohu obracují, činí je syny své, jako die evangelista sv. Jan I°.: »Kolikž jich 30 koli přijalo jej, dal jim moc syny božími býti«, totiž budau mieti poznánie zde v zrcadle a dějí: »Nynie vidíme v podobenství a skrze zrcadlo. Ale tak, jakož jest, zde nemuož býti poznán, ale u vlasti nebeské uzříme«. Tak tehdy anděl tento jest nad anděly. K Židuom I°.: »Nebo 35 kterému kdy z anděluov řečeno jest: Ty si Syn muoj, já dnes zplodil sem tě«?, totiž ty si Syn muoj, kterýž si dědicem v mém statku. Jakož die: »Já v Otci a Otec ve mně«. A opět: »Všecky věci mé tvé sau« etc. »A kterému z anděluov řečeno jest: Seď na pravici mé, dokavad nepoložím ..«?, totiž dokud nepodmaním 40 tobě nepřátel tvých. Tento anděl jest Pán zástupuov, on bojuje sedě na pravici Otce; tak velmi vede boje divné, dokud nepoddá sobě všech. A tak tento anděl odpočívá a sedí a bojuje za své. O jiných pak die: »Ale jiní sau k služebnosti boží poslaní pro ty, kteří mají spaseni býti.« A o těch také die Jan v Zjevení: »Viděl 45 sem jiného anděla«. Kdybychom usilovali o to, abychom byli synové boží, měli bychom Krista s sebau anděla i jiné anděly. Nebo, ačkoli Pán dopauští mnohé duchy zlé, pokrytce, šelmy, dábly, falešné proroky a kacieře a tyrranny na vyvolené a k zku- šení jich, však sstupuje sám na pomoc jim s svým tělem a krví 50 i jiné dobré posielá ku pomoci. Nebo, ktož má Krista s sebau v boji a na smrti, ten člověk jest silný. Jakž brzo Kristussstaupil k nám, aby nás učil a osvítil a napomínal k dobrému, také andělé jiní sstupují k nám, jako by řekli: »Kristus narodil se jest pro ně a pro ně vtělil se jest a slaužil jim; také sstupme k nim pro Pána 55 našeho«. Protož, když se jest narodil Kristus v těle, sstaupili andělé a zpievali: »Sláva na výsostech Bohu« etc. Jaké duostojenstvie synuov božích, kteříž jedí jeho tělo! Ti ť mohau řieci s doufáním: »Otče náš!« Kterýž přebývá s nimi a sstupuje k nim i jiné posielá 60 anděly, služebníky dobré, a hrozí protivníkuom řka: »Jestliže by kto pohoršil jednoho z maličkých mých«, totiž které sem vy- Nedokonále zde Poznávatně Anděl Kristus, bojovník Jiní andělé Pánl dopauští zlé duchy na volené Kristus s anděly k nám sstaupil Pohoršujícím hrozí Kristus 26 Marg. »osvicena« má býti náhradou za slovo »raněna«. — 29 Jan 1, 12 — 31 Podle 1. Kor. 13, 12 — 34 Žid. 1, 5 — 37 Jan 14, 10 a 11 — Jan 17, 10 — 38 Žid. 1, 13 — 43 Žid. 1, 14 — 57 Luk. 2, 14 — 60 Podle Mat. 18, 6; Marek 9, 42; Luk. 17, 1 a 2
XVIII 121 283b2 osvítí tu obraz boží; ktož obracuje srdce k slunci, tu raněna bude (černě.) osvícena duše od slunce a obrazu božieho. Ten obraz přišel na svět, aby život svuoj dal nám na příklad; a kteříž se k Bohu obracují, činí je syny své, jako die evangelista sv. Jan I°.: »Kolikž jich 30 koli přijalo jej, dal jim moc syny božími býti«, totiž budau mieti poznánie zde v zrcadle a dějí: »Nynie vidíme v podobenství a skrze zrcadlo. Ale tak, jakož jest, zde nemuož býti poznán, ale u vlasti nebeské uzříme«. Tak tehdy anděl tento jest nad anděly. K Židuom I°.: »Nebo 35 kterému kdy z anděluov řečeno jest: Ty si Syn muoj, já dnes zplodil sem tě«?, totiž ty si Syn muoj, kterýž si dědicem v mém statku. Jakož die: »Já v Otci a Otec ve mně«. A opět: »Všecky věci mé tvé sau« etc. »A kterému z anděluov řečeno jest: Seď na pravici mé, dokavad nepoložím ..«?, totiž dokud nepodmaním 40 tobě nepřátel tvých. Tento anděl jest Pán zástupuov, on bojuje sedě na pravici Otce; tak velmi vede boje divné, dokud nepoddá sobě všech. A tak tento anděl odpočívá a sedí a bojuje za své. O jiných pak die: »Ale jiní sau k služebnosti boží poslaní pro ty, kteří mají spaseni býti.« A o těch také die Jan v Zjevení: »Viděl 45 sem jiného anděla«. Kdybychom usilovali o to, abychom byli synové boží, měli bychom Krista s sebau anděla i jiné anděly. Nebo, ačkoli Pán dopauští mnohé duchy zlé, pokrytce, šelmy, dábly, falešné proroky a kacieře a tyrranny na vyvolené a k zku- šení jich, však sstupuje sám na pomoc jim s svým tělem a krví 50 i jiné dobré posielá ku pomoci. Nebo, ktož má Krista s sebau v boji a na smrti, ten člověk jest silný. Jakž brzo Kristussstaupil k nám, aby nás učil a osvítil a napomínal k dobrému, také andělé jiní sstupují k nám, jako by řekli: »Kristus narodil se jest pro ně a pro ně vtělil se jest a slaužil jim; také sstupme k nim pro Pána 55 našeho«. Protož, když se jest narodil Kristus v těle, sstaupili andělé a zpievali: »Sláva na výsostech Bohu« etc. Jaké duostojenstvie synuov božích, kteříž jedí jeho tělo! Ti ť mohau řieci s doufáním: »Otče náš!« Kterýž přebývá s nimi a sstupuje k nim i jiné posielá 60 anděly, služebníky dobré, a hrozí protivníkuom řka: »Jestliže by kto pohoršil jednoho z maličkých mých«, totiž které sem vy- Nedokonále zde Poznávatně Anděl Kristus, bojovník Jiní andělé Pánl dopauští zlé duchy na volené Kristus s anděly k nám sstaupil Pohoršujícím hrozí Kristus 26 Marg. »osvicena« má býti náhradou za slovo »raněna«. — 29 Jan 1, 12 — 31 Podle 1. Kor. 13, 12 — 34 Žid. 1, 5 — 37 Jan 14, 10 a 11 — Jan 17, 10 — 38 Žid. 1, 13 — 43 Žid. 1, 14 — 57 Luk. 2, 14 — 60 Podle Mat. 18, 6; Marek 9, 42; Luk. 17, 1 a 2
Strana 122
122 Kapitola Zlí s dobrými Obránce volených andělé Volení zde sau opovržení Pozdvihniž, milý Páne! Bethel Řebřík vysoký iní opět andělé volil k dědictví a oni jako děti znají mě, kterých sem povolal k vlasti nebeské, kto by pohoršil takového bludem nakažuje, násilé čině, tepa, utrhaje, »žernov osličí zavěšen bude na hrdlo jich«. Protož řekl Pavlovi, protivníkovi někdy: »Šavle, Šavle, 65 co mi se protivíš?«, totiž těm, které sem vykaupil krví, kteří sau jeden duch se mnau. Sluší se tehdy vystřéhati, aby někto neškodil synuom, aby nepotupoval jich. Směsice jest zlých a zatracencuov s syny božími. Varuj se, aby neodsaudil spravedlivého a ospravedlňoval nemilostivého. 70 Protož die: »Vizte, abyšte jim neškodili. Nebo andělé jich vždycky vidie tvář Otcovu«, totiž mají ochránce dobré, kteréž sem dal jim, aby nepadli a aby je učili varovati se hřiechuov a pokušení šata- nových a nebezpečenství. Jako by řekl: »Ačkoli se zdají chaterní a najzavrženější v světě maličcí moji, však anděly, obránce veliké, 75 strážné mají«. K Galatuom: »Kterak dlauhý čas dědic maličký jest«, totiž zde hlaupý, zavržený,l »pod obráncemi a zprávcemi jest«, 284a1 totiž svatými anděly, kterýmž přisluhují vždycky. Veliké sau toto věci, kto těm věcem porozumí! Ačkoli zde biední sú a opovržení a trpie mnoho a nic nevědí o dědictví, kteréž 80 připravuje jim Buoh, však velicí sau synové jeho a služebníky mocné mají; a ačkoli sníženi bývají zde a poraženi skrz hřiechy, skrz pokrytce, skrz zámutky, však pozdviženi budau. Jako Magdaléna, Petr, David, velicí světí, sau v nebesích etc., tak nynie, ačkoli někteří hřeší, jiní poraženi bývají od nepřátel, však 85 ještě pokánie činiti budau pravé a budau spaseni a služebníky mají. V knihách Genesis napsáno: Jákob v Bethel viděl sstupujície anděly. Béthel jest život na světě biedný, kající, nábožný, a ten plný zámutkuov; kteříž věřie v Krista Ježíše, tu ť sstupují an- dělé ku pomoci jich. Zámutek náš a dobrý život a viera živá jest 90 řebřík andělský. Kdyby nehynula duše v zámutku od viery, měla by velikau pomoc od Boha, že by do konce setrvala. A to, kdybychom neměli stráže andělské, již bychom neostáli v těchto zámutcích etc. Třetie, andělé boží dobří sau všickni světí apoštolé, proroci a učitelé. Malachiáš II°.: »Rtové kněží ostřiehají uměnie; nebo 95 anděl Páně zástupuov jest«. A apoštol die: »Přijali ste mě jako anděla«. Protož die Mat. XXIII.: »Já posielám k vám maudré a mistry, totiž jako anděly k stráži vaší a k spasení vašemu, a vy 65 Skutk. 9, 4; 22, 7; 26, 14 — 71 Podle Mat. 18, 10 — 76 Gal. 4, 1 a 2 — 87 I. M. 28, 12 — 95 Malach. 2, 7 — 96 Gal. 4, 14 — 97 Podle Mat. 23, 34 a 35
122 Kapitola Zlí s dobrými Obránce volených andělé Volení zde sau opovržení Pozdvihniž, milý Páne! Bethel Řebřík vysoký iní opět andělé volil k dědictví a oni jako děti znají mě, kterých sem povolal k vlasti nebeské, kto by pohoršil takového bludem nakažuje, násilé čině, tepa, utrhaje, »žernov osličí zavěšen bude na hrdlo jich«. Protož řekl Pavlovi, protivníkovi někdy: »Šavle, Šavle, 65 co mi se protivíš?«, totiž těm, které sem vykaupil krví, kteří sau jeden duch se mnau. Sluší se tehdy vystřéhati, aby někto neškodil synuom, aby nepotupoval jich. Směsice jest zlých a zatracencuov s syny božími. Varuj se, aby neodsaudil spravedlivého a ospravedlňoval nemilostivého. 70 Protož die: »Vizte, abyšte jim neškodili. Nebo andělé jich vždycky vidie tvář Otcovu«, totiž mají ochránce dobré, kteréž sem dal jim, aby nepadli a aby je učili varovati se hřiechuov a pokušení šata- nových a nebezpečenství. Jako by řekl: »Ačkoli se zdají chaterní a najzavrženější v světě maličcí moji, však anděly, obránce veliké, 75 strážné mají«. K Galatuom: »Kterak dlauhý čas dědic maličký jest«, totiž zde hlaupý, zavržený,l »pod obráncemi a zprávcemi jest«, 284a1 totiž svatými anděly, kterýmž přisluhují vždycky. Veliké sau toto věci, kto těm věcem porozumí! Ačkoli zde biední sú a opovržení a trpie mnoho a nic nevědí o dědictví, kteréž 80 připravuje jim Buoh, však velicí sau synové jeho a služebníky mocné mají; a ačkoli sníženi bývají zde a poraženi skrz hřiechy, skrz pokrytce, skrz zámutky, však pozdviženi budau. Jako Magdaléna, Petr, David, velicí světí, sau v nebesích etc., tak nynie, ačkoli někteří hřeší, jiní poraženi bývají od nepřátel, však 85 ještě pokánie činiti budau pravé a budau spaseni a služebníky mají. V knihách Genesis napsáno: Jákob v Bethel viděl sstupujície anděly. Béthel jest život na světě biedný, kající, nábožný, a ten plný zámutkuov; kteříž věřie v Krista Ježíše, tu ť sstupují an- dělé ku pomoci jich. Zámutek náš a dobrý život a viera živá jest 90 řebřík andělský. Kdyby nehynula duše v zámutku od viery, měla by velikau pomoc od Boha, že by do konce setrvala. A to, kdybychom neměli stráže andělské, již bychom neostáli v těchto zámutcích etc. Třetie, andělé boží dobří sau všickni světí apoštolé, proroci a učitelé. Malachiáš II°.: »Rtové kněží ostřiehají uměnie; nebo 95 anděl Páně zástupuov jest«. A apoštol die: »Přijali ste mě jako anděla«. Protož die Mat. XXIII.: »Já posielám k vám maudré a mistry, totiž jako anděly k stráži vaší a k spasení vašemu, a vy 65 Skutk. 9, 4; 22, 7; 26, 14 — 71 Podle Mat. 18, 10 — 76 Gal. 4, 1 a 2 — 87 I. M. 28, 12 — 95 Malach. 2, 7 — 96 Gal. 4, 14 — 97 Podle Mat. 23, 34 a 35
Strana 123
XVIII. 123 nevděční budete dobrodíní jich, mordovati je budete a bičovati. 284a2 100 Protož přijde na vás krev«, totiž pomsta krve jich. Dnes mnohé dával svaté Pán proroky, apoštoly, doktory, jichžto spisové kázáni sú od mnoha let, a již zavrhli svaté, uplvali a potlačili a duchuom bludným uší a srdcí naklonili. Dnes, kterých práci potupují, mordují je. Čím kto viece daruov přijímá a nevděčen jich jest, viece Boha 105 hněvá a popauzí, viece má se také káti. Eva pro svuoj pád mnoho trpěla; a Luciper pro nevděčnost daruov božích mnoho trpí, na věky vzkřiešen nebude. Tak bojte se, kteřížto anděluov a svatých kazateluov pohrdají učením, aby také na věky zavrženi nebyli etc. Potom sem viděl jiného anděla. Totiž praveno již bylo o pěti viděních, totiž o vyvolených náramně od pokryt- cuov bezprávími potlačených. Druhé, kterak zavřená tajemstvie otevřiena sau vyvoleným. Třetie, kterak hvězda otevřela propast 5 a vyšlo množstvie pokrytcuov. Čtvrté, kterak šelma vešla na místa vysoká svatých. Páté, kterak nevěstka slávu svaté cierkve odjala. Šesté, kterak nevěstka trápena bude od Pána. Ta viděnie vyšla sau od Trojice požehnané a zjevena sú skrz Ježíše Krista, a to po andělu božím, Janovi apoštolu, a skrz Jana 10 sedmi zboruom, potom všem služebníkóm Ježíše Krista, kterýmžto úžitečné jest zpravovati se ve dnech Antikristových těmito vidě- ními a častokrát je čísti i přečísti a učiti se. Žádný neřiekaj, kterak se mají kázati viděnie, kněžstvu; nebo v času Antikrista otvierají oči vyvoleným, aby svědomie neurazili, ale k prvotní cierkvi 15 patřili. A blahoslavení sú, kteřížto obierají se s těmito viděními! Blahoslavený, kto čte a rozumí! Ale ktož nedbá na ně, než po- 284b1 smievá se viděním těmto, zlořečený jest! I počíná se již šesté viděnie o zkažení šelmy a nevěstky baby- lonské, a prvotně o odsauzení a potupení na věky. Napřed bylo 20 o zkažení šelmy prvotně. Šesté pak pokládá, kterak šelma i ne- věstka potupena a zkažena bude, aby na věky tváři Páně ne- viděla, ale aby s dábly zatracena byla. Druhé napomenutie pokládá se volených, aby vyšli z prostředku Babylona a nesrovnávali se v skutcích s nimi. Třetie o lkání jich věčném, kteří sau svedeni 25 od nevěstky a šelmy. Čtvrté chválenie a veselé a velebenie svatých nebeských i zemských z spravedlivé pomsty nad matkau smilství, učiněné skrz Boha, a z pádu najukrutnějšie šelmy. Páté pokládá se odsauzenie a zavrženie od Boha té krvavé a rohaté šelmy, kteráž má sedm hlav; a tyto věci oznamuje voleným, aby pře- Eva Luciper Viděnie tato sú od Trojice svaté Častokrát pilně čisti tato viděnie O zkažení šelmy et Kto zhrdá těmito anděly, trestán bude hrozně
XVIII. 123 nevděční budete dobrodíní jich, mordovati je budete a bičovati. 284a2 100 Protož přijde na vás krev«, totiž pomsta krve jich. Dnes mnohé dával svaté Pán proroky, apoštoly, doktory, jichžto spisové kázáni sú od mnoha let, a již zavrhli svaté, uplvali a potlačili a duchuom bludným uší a srdcí naklonili. Dnes, kterých práci potupují, mordují je. Čím kto viece daruov přijímá a nevděčen jich jest, viece Boha 105 hněvá a popauzí, viece má se také káti. Eva pro svuoj pád mnoho trpěla; a Luciper pro nevděčnost daruov božích mnoho trpí, na věky vzkřiešen nebude. Tak bojte se, kteřížto anděluov a svatých kazateluov pohrdají učením, aby také na věky zavrženi nebyli etc. Potom sem viděl jiného anděla. Totiž praveno již bylo o pěti viděních, totiž o vyvolených náramně od pokryt- cuov bezprávími potlačených. Druhé, kterak zavřená tajemstvie otevřiena sau vyvoleným. Třetie, kterak hvězda otevřela propast 5 a vyšlo množstvie pokrytcuov. Čtvrté, kterak šelma vešla na místa vysoká svatých. Páté, kterak nevěstka slávu svaté cierkve odjala. Šesté, kterak nevěstka trápena bude od Pána. Ta viděnie vyšla sau od Trojice požehnané a zjevena sú skrz Ježíše Krista, a to po andělu božím, Janovi apoštolu, a skrz Jana 10 sedmi zboruom, potom všem služebníkóm Ježíše Krista, kterýmžto úžitečné jest zpravovati se ve dnech Antikristových těmito vidě- ními a častokrát je čísti i přečísti a učiti se. Žádný neřiekaj, kterak se mají kázati viděnie, kněžstvu; nebo v času Antikrista otvierají oči vyvoleným, aby svědomie neurazili, ale k prvotní cierkvi 15 patřili. A blahoslavení sú, kteřížto obierají se s těmito viděními! Blahoslavený, kto čte a rozumí! Ale ktož nedbá na ně, než po- 284b1 smievá se viděním těmto, zlořečený jest! I počíná se již šesté viděnie o zkažení šelmy a nevěstky baby- lonské, a prvotně o odsauzení a potupení na věky. Napřed bylo 20 o zkažení šelmy prvotně. Šesté pak pokládá, kterak šelma i ne- věstka potupena a zkažena bude, aby na věky tváři Páně ne- viděla, ale aby s dábly zatracena byla. Druhé napomenutie pokládá se volených, aby vyšli z prostředku Babylona a nesrovnávali se v skutcích s nimi. Třetie o lkání jich věčném, kteří sau svedeni 25 od nevěstky a šelmy. Čtvrté chválenie a veselé a velebenie svatých nebeských i zemských z spravedlivé pomsty nad matkau smilství, učiněné skrz Boha, a z pádu najukrutnějšie šelmy. Páté pokládá se odsauzenie a zavrženie od Boha té krvavé a rohaté šelmy, kteráž má sedm hlav; a tyto věci oznamuje voleným, aby pře- Eva Luciper Viděnie tato sú od Trojice svaté Častokrát pilně čisti tato viděnie O zkažení šelmy et Kto zhrdá těmito anděly, trestán bude hrozně
Strana 124
124 Kapitola Volení aby to znamenali Bojové silní proti oleným Vypisuje anděly My hubeně známe o andělích Světí první lépe znali Matka Páně Známost veliká Sv. Jan Dionyzius Co jest anděl? majšleli a čtli a učili se, co činiti mají; ale tělesní těmto věcem 30 se posmievají a na to nedbají. Šesté pokládá se saud Páně s faleš- nými proroky, kteréž věčně zavrže od královstvie nebeského, kteříž sau svedli věrné. Veliká pomsta bude na falešné proroky! Sedmé pokládá se, kterak drak a šatanáš bude zemdlen a těžké mauky na ň shromáždí, nebo silné boje vedl s volenými, s šelmau, s ne-35 věstkau, pokrytci a falešnými proroky a se všemi duchy; protož těžký saud uslyší. Tyto věci křesťan čti jako v zrcadle, aby nebyl v počtu falešných prorokuov anebo šelm nebo nevěstky nebo pokrytcuov, aby pomsty s nimi nedošel věčné, ale raději aby se dostal Pánu. K šestému vidění takto přistupuje: »Viděl sem jiného anděla«. Vypisuje anděla, jaký jest pravý duchovní kromě těla a jaký v těle, totiž kazatel. Ti andělové známost mají sebe samých i jiných; neb sau Potestátové a Virtutové. Těch anděluov dobrých neb falešných málo známe, protož jest nesnadno vypravovati nětco 45 o nich jistého. Mnozí domnievají se nětco býti a uměti, avšak maličké mají světlo. Světí také andělé, kterak stojí u vlasti ne- beské, málo známe o dobrotě jich. Svatí v prvotní cierkvi pozná- vali sú ty duchy v těle i kromě těla, neb sau oni společné obco- vánie věrně mievali s anděly. Jako Maria, matka Kristova, znala 50 stav jich, jednotu, slávu a chválu etc. Protož, kteří se k Kristu obracují, také k anděluom se obracují; světí byli takoví, protož jim ustavičně slaužili. Větší jich známost, těch přátel, kteříž se z obrácenie hřiešníkuov radují, nežli známost mieti hvězd etc. Jan evangelista, ten ť jest uměl nětco pověděti o přirození a umění 55 a svatosti anděluov; na něm kdybychme se poptati mohli, ten by nám krásu jich vypravil a kterak Kristus v každém andělu se svítí. A veliký Dionyzius, Pavla svatého učedlník, některak vypisuje anděla. A tak také Jan dotýká v této kapitole; nebo die tak: »Anděl 60 jest obraz boží, zjevenie světla božieho, zrcadlo bez poškvrny, kteréž přijímá paprslek božské jasnosti, kterýžto paprslek v nich svítí se«. Protož die, že jest obraz světlosti božské; a skrz ně zjevuje se světlo lidem. Nebo, jako v knihách Genesis povědieno jest: »Učiňme člověka k obrazu...«, tak anděl jest svatý. Jako 65 v duši člověka sau tři věci, tak v duši anděla sau tři věci. Protož skrz jeho auřad světlo jest oznámeno a zjeveno prorokuom a Ot- 40 284b2 Světlo 58 Dionysius Areopag, ve spise De coelesti hierarchia (MG 3, c. 119 sq.) — 65 1. M. 1, 26
124 Kapitola Volení aby to znamenali Bojové silní proti oleným Vypisuje anděly My hubeně známe o andělích Světí první lépe znali Matka Páně Známost veliká Sv. Jan Dionyzius Co jest anděl? majšleli a čtli a učili se, co činiti mají; ale tělesní těmto věcem 30 se posmievají a na to nedbají. Šesté pokládá se saud Páně s faleš- nými proroky, kteréž věčně zavrže od královstvie nebeského, kteříž sau svedli věrné. Veliká pomsta bude na falešné proroky! Sedmé pokládá se, kterak drak a šatanáš bude zemdlen a těžké mauky na ň shromáždí, nebo silné boje vedl s volenými, s šelmau, s ne-35 věstkau, pokrytci a falešnými proroky a se všemi duchy; protož těžký saud uslyší. Tyto věci křesťan čti jako v zrcadle, aby nebyl v počtu falešných prorokuov anebo šelm nebo nevěstky nebo pokrytcuov, aby pomsty s nimi nedošel věčné, ale raději aby se dostal Pánu. K šestému vidění takto přistupuje: »Viděl sem jiného anděla«. Vypisuje anděla, jaký jest pravý duchovní kromě těla a jaký v těle, totiž kazatel. Ti andělové známost mají sebe samých i jiných; neb sau Potestátové a Virtutové. Těch anděluov dobrých neb falešných málo známe, protož jest nesnadno vypravovati nětco 45 o nich jistého. Mnozí domnievají se nětco býti a uměti, avšak maličké mají světlo. Světí také andělé, kterak stojí u vlasti ne- beské, málo známe o dobrotě jich. Svatí v prvotní cierkvi pozná- vali sú ty duchy v těle i kromě těla, neb sau oni společné obco- vánie věrně mievali s anděly. Jako Maria, matka Kristova, znala 50 stav jich, jednotu, slávu a chválu etc. Protož, kteří se k Kristu obracují, také k anděluom se obracují; světí byli takoví, protož jim ustavičně slaužili. Větší jich známost, těch přátel, kteříž se z obrácenie hřiešníkuov radují, nežli známost mieti hvězd etc. Jan evangelista, ten ť jest uměl nětco pověděti o přirození a umění 55 a svatosti anděluov; na něm kdybychme se poptati mohli, ten by nám krásu jich vypravil a kterak Kristus v každém andělu se svítí. A veliký Dionyzius, Pavla svatého učedlník, některak vypisuje anděla. A tak také Jan dotýká v této kapitole; nebo die tak: »Anděl 60 jest obraz boží, zjevenie světla božieho, zrcadlo bez poškvrny, kteréž přijímá paprslek božské jasnosti, kterýžto paprslek v nich svítí se«. Protož die, že jest obraz světlosti božské; a skrz ně zjevuje se světlo lidem. Nebo, jako v knihách Genesis povědieno jest: »Učiňme člověka k obrazu...«, tak anděl jest svatý. Jako 65 v duši člověka sau tři věci, tak v duši anděla sau tři věci. Protož skrz jeho auřad světlo jest oznámeno a zjeveno prorokuom a Ot- 40 284b2 Světlo 58 Dionysius Areopag, ve spise De coelesti hierarchia (MG 3, c. 119 sq.) — 65 1. M. 1, 26
Strana 125
XVIII. 125 285a1 cuom svatým. Druhé jest zrcadlo bez poškvrny, kdežto jest rozum pravý osvícený, vuole neporušená, pamět bez bludu. Tam 70 jest milost čistá Boha i všech svatých, kteříž sú z tohoto světa k nim přišli; nebo světí u vlasti sau anděluom podobní v duši. Andělóm podobní Item všecky věci činie právě, bez zlého aumyslu, ale všecko jest dobré, žádný nemá v nenávisti druhého, žádný se na jiného ne- hněvá, každý jiného miluje. Kto jim bude přitovařišen, blaho- 75 slavený jest, a kto od nich bude odlaučen, běda jemu! Die: »Viděl sem jiného anděla« jako zrcadlo čisté, v kterémžto Anděl zrcadlo zrcadle vidie Boha. Nebo světí také sau jako anděl druhý a světlo světa. Druhé, čisté srdce měli jako zrcadlo, v němž se jest Buoh svítil. Ve všelikém zajisté srdci čistém Kristus rozsvěcuje se a 80 paprslky vpauští. Blahoslavení sau čistého srdce! V tom zrcadle viděli světí Boha. Protož die apoštol: »Nynie vidíme skrze zrcadlo«. Dále také, anděl jakož v sobě jest, toho my neznáme. »Ale sstupují k nám«, totiž k našemu pochopu se ukazují a podávají a jakž postadčuje známost naše činiti a pokud muož vystihnauti a cho- 85 piti; a těch věcí, kterýchž nemuožem pochopiti, zatajují, zavierají se, nezjevují. Tak světí byli andělé, některá mievali tajemstvie vysoká jako světlosti veliké, mlčeli s těmi velikými věcmi před sprostnými, ale mléka jim podávali a nízkým věcem učili. Nebo die apoštol: »Viděl sem ty věci, kterýchž nesluší mluviti«. »Viděl 90 sem«, totiž v studnicech Trojice svaté, veliké věci. Tak Jan tuto skrovné věci položil prostým. Jako mistr v škole dietkám malým dává mléka a lehké věci, tak my, když se obracujeme k Bohu, maličcí sme v Krilstu; smajšlejme o sobě nízké věci, vysokých nechajme! Protož die, že sstaupil; nebo stínem obklíčil oči naše. 95 Tak Spasitel v svém světle nemohl býti poznán a vidien od člo- věka, ale ráčil jest sstúpiti a ponížiti se a učiněn jest nemocný a jako mléko dal nám. Ale jakož v sobě jest Kristus, die apoštol, že ani oko vídalo, ani etc. Druhé, »maje moc velikú«. Jako Kristus má moc velikau, 100 najprvnější anděl, tak jiní velikau moc mají od Boha; jako Asyr- ských mnoho tisícuov pobil anděl. Také velmi umějí hýbati srdci a veliký prospěch činiti a umějí veliké věci učiti. Item kteří se Boha bojie, svědomie mají dobré; by pak ode všeho světa opuštěni byli, mají pomoc velikau od anděla a od Krista Ježíše. Čisté srdce potřebné Jak sstupují k nám andělé Světí ne všeho vypravovali Maličci sme Spasitel k nám sstaupil Veliká moc anděluov 285а2 Zrcadlo 80 Mat. 5, 8 — 81 1. Kor. 13, 12 — 88 Sr. 1, Kor. 3, 2 — 89 Podle 2. Kor. 12, 4 — 98 I. Kor. 2, 9 — 100 2. (4.) Král. 19, 35
XVIII. 125 285a1 cuom svatým. Druhé jest zrcadlo bez poškvrny, kdežto jest rozum pravý osvícený, vuole neporušená, pamět bez bludu. Tam 70 jest milost čistá Boha i všech svatých, kteříž sú z tohoto světa k nim přišli; nebo světí u vlasti sau anděluom podobní v duši. Andělóm podobní Item všecky věci činie právě, bez zlého aumyslu, ale všecko jest dobré, žádný nemá v nenávisti druhého, žádný se na jiného ne- hněvá, každý jiného miluje. Kto jim bude přitovařišen, blaho- 75 slavený jest, a kto od nich bude odlaučen, běda jemu! Die: »Viděl sem jiného anděla« jako zrcadlo čisté, v kterémžto Anděl zrcadlo zrcadle vidie Boha. Nebo světí také sau jako anděl druhý a světlo světa. Druhé, čisté srdce měli jako zrcadlo, v němž se jest Buoh svítil. Ve všelikém zajisté srdci čistém Kristus rozsvěcuje se a 80 paprslky vpauští. Blahoslavení sau čistého srdce! V tom zrcadle viděli světí Boha. Protož die apoštol: »Nynie vidíme skrze zrcadlo«. Dále také, anděl jakož v sobě jest, toho my neznáme. »Ale sstupují k nám«, totiž k našemu pochopu se ukazují a podávají a jakž postadčuje známost naše činiti a pokud muož vystihnauti a cho- 85 piti; a těch věcí, kterýchž nemuožem pochopiti, zatajují, zavierají se, nezjevují. Tak světí byli andělé, některá mievali tajemstvie vysoká jako světlosti veliké, mlčeli s těmi velikými věcmi před sprostnými, ale mléka jim podávali a nízkým věcem učili. Nebo die apoštol: »Viděl sem ty věci, kterýchž nesluší mluviti«. »Viděl 90 sem«, totiž v studnicech Trojice svaté, veliké věci. Tak Jan tuto skrovné věci položil prostým. Jako mistr v škole dietkám malým dává mléka a lehké věci, tak my, když se obracujeme k Bohu, maličcí sme v Krilstu; smajšlejme o sobě nízké věci, vysokých nechajme! Protož die, že sstaupil; nebo stínem obklíčil oči naše. 95 Tak Spasitel v svém světle nemohl býti poznán a vidien od člo- věka, ale ráčil jest sstúpiti a ponížiti se a učiněn jest nemocný a jako mléko dal nám. Ale jakož v sobě jest Kristus, die apoštol, že ani oko vídalo, ani etc. Druhé, »maje moc velikú«. Jako Kristus má moc velikau, 100 najprvnější anděl, tak jiní velikau moc mají od Boha; jako Asyr- ských mnoho tisícuov pobil anděl. Také velmi umějí hýbati srdci a veliký prospěch činiti a umějí veliké věci učiti. Item kteří se Boha bojie, svědomie mají dobré; by pak ode všeho světa opuštěni byli, mají pomoc velikau od anděla a od Krista Ježíše. Čisté srdce potřebné Jak sstupují k nám andělé Světí ne všeho vypravovali Maličci sme Spasitel k nám sstaupil Veliká moc anděluov 285а2 Zrcadlo 80 Mat. 5, 8 — 81 1. Kor. 13, 12 — 88 Sr. 1, Kor. 3, 2 — 89 Podle 2. Kor. 12, 4 — 98 I. Kor. 2, 9 — 100 2. (4.) Král. 19, 35
Strana 126
126 Kapitola »A osvícena jest země«. Auřad anděluov jest osvěcovati 105 světlem uměnie a maudrosti zemi. Někteří osvěcují jiné anděly; i také nás osvěcují, kteřížto sme země tmavá a zastíněná, abychom byli téhož ducha a připodobněni anděluom. Item k zkažení nevěstky a šelmy ještě pošle Pán anděla dobrého, totiž řád kazateluov, aby oznámil pád šelmy a kvílenie těch, kteří se jie přídrží. »A od110 slávy jeho«, totiž od slavného učenie a kázanie, »osvícena jest země«, totiž srdce lidská. Ó Pane, pošliž anděla s velikú mocí a učením zdravým, aby srdce tmavá osvícena byla! Nebo množství lidí mají za to, že puojdau do života, ano pak k smrti. Mnozí nenávistná mají srdce, 115 a domnievají se mieti lásku. Ó Pane, mnozí věřie, že sme andělé, a neumieme osvěcovati srdcí! Hoď námi do kauta, abychom pla- kali na své hřiechy! Daj své věrné, ať by ti napomínali dobře, učili dobře! »Osvítila se země«. Onino světí uměli sau praviti, jaký jest 120 285b1 Osvěcovali světí hněv boží, který život zatracenie; ti ť sau osvěcovali srdce lidská, srdce v čem se mají Bohu líbiti, kterak světa nenáviděti, kterak jednotu mieti a pokoj a duchy zlé poznávati. Judikum II°.: »Sstaupil anděl do Galgala na místo plačících řka: Vyvedl sem vás z země ejiptské a chtěl sem, abyšte modly zkazili etc., a neučinili ste 125 toho«. Tak Pán skrz anděla osvítil jich srdce, že sú plakali všickni lidé. Kdyby tak přišel k nám, řka: »Vyvedl jest vás Pán z hřie- chuov, dal své tělo a krev a smlauvu učinil, abyšte byli v něm a on v vás a abyšte modly zkazili, lakomstvie, pajchu, a nejste živi dobře«, — mám za to, že by pláč byl veliký tuto. Tak světí kazatelové mají srdce osvěcovati, hřiechy ukazovati a k skraušenému srdci přivoditi a jako déšť dávati. Izaiáš: »Andělé pokoje hořce plakati budau, a tiem pohnau srdci k pláči«. Ó, by byl Jeremiáš, kvílil by a plakal na naše hřiechy, kteřížto nedo- statky jiných známe, ale svých neznáme! Také sstupují a osvěcují 135 a budaucie oznamují nebezpečenstvie, aby člověk nepotratil lásky a viery a Krista Ježíše. Jako pokládá sv. Lukáš: Řekl anděl k Jozefovi: »Budaucie věc jest, aby Herodes hledal dietěte. Protož ujdi do Ejipta«. Mohl jest Kristus všecky protivníky poraziti a potřieti, avšak ucházel od tváři nepřátel. Příklad dal potomním 140 Nemáme se mstíti učedlníkuom, aby se nemstili nad nepřátely a protivníky svými, ale aby postaupili místa. Pošle Pán ještě anděly Jací sme Anděl sstúpil k plačtivým Kazatelové co činiti mají 130 Auřad anděluov osvěcovati 123 Podle Soudc. 2, 1, 2 a 4 — 132 Podle Iz. 33, 7 — 138 Spr. podle Mat. 2, 13
126 Kapitola »A osvícena jest země«. Auřad anděluov jest osvěcovati 105 světlem uměnie a maudrosti zemi. Někteří osvěcují jiné anděly; i také nás osvěcují, kteřížto sme země tmavá a zastíněná, abychom byli téhož ducha a připodobněni anděluom. Item k zkažení nevěstky a šelmy ještě pošle Pán anděla dobrého, totiž řád kazateluov, aby oznámil pád šelmy a kvílenie těch, kteří se jie přídrží. »A od110 slávy jeho«, totiž od slavného učenie a kázanie, »osvícena jest země«, totiž srdce lidská. Ó Pane, pošliž anděla s velikú mocí a učením zdravým, aby srdce tmavá osvícena byla! Nebo množství lidí mají za to, že puojdau do života, ano pak k smrti. Mnozí nenávistná mají srdce, 115 a domnievají se mieti lásku. Ó Pane, mnozí věřie, že sme andělé, a neumieme osvěcovati srdcí! Hoď námi do kauta, abychom pla- kali na své hřiechy! Daj své věrné, ať by ti napomínali dobře, učili dobře! »Osvítila se země«. Onino světí uměli sau praviti, jaký jest 120 285b1 Osvěcovali světí hněv boží, který život zatracenie; ti ť sau osvěcovali srdce lidská, srdce v čem se mají Bohu líbiti, kterak světa nenáviděti, kterak jednotu mieti a pokoj a duchy zlé poznávati. Judikum II°.: »Sstaupil anděl do Galgala na místo plačících řka: Vyvedl sem vás z země ejiptské a chtěl sem, abyšte modly zkazili etc., a neučinili ste 125 toho«. Tak Pán skrz anděla osvítil jich srdce, že sú plakali všickni lidé. Kdyby tak přišel k nám, řka: »Vyvedl jest vás Pán z hřie- chuov, dal své tělo a krev a smlauvu učinil, abyšte byli v něm a on v vás a abyšte modly zkazili, lakomstvie, pajchu, a nejste živi dobře«, — mám za to, že by pláč byl veliký tuto. Tak světí kazatelové mají srdce osvěcovati, hřiechy ukazovati a k skraušenému srdci přivoditi a jako déšť dávati. Izaiáš: »Andělé pokoje hořce plakati budau, a tiem pohnau srdci k pláči«. Ó, by byl Jeremiáš, kvílil by a plakal na naše hřiechy, kteřížto nedo- statky jiných známe, ale svých neznáme! Také sstupují a osvěcují 135 a budaucie oznamují nebezpečenstvie, aby člověk nepotratil lásky a viery a Krista Ježíše. Jako pokládá sv. Lukáš: Řekl anděl k Jozefovi: »Budaucie věc jest, aby Herodes hledal dietěte. Protož ujdi do Ejipta«. Mohl jest Kristus všecky protivníky poraziti a potřieti, avšak ucházel od tváři nepřátel. Příklad dal potomním 140 Nemáme se mstíti učedlníkuom, aby se nemstili nad nepřátely a protivníky svými, ale aby postaupili místa. Pošle Pán ještě anděly Jací sme Anděl sstúpil k plačtivým Kazatelové co činiti mají 130 Auřad anděluov osvěcovati 123 Podle Soudc. 2, 1, 2 a 4 — 132 Podle Iz. 33, 7 — 138 Spr. podle Mat. 2, 13
Strana 127
XVIII. 127 Item auřad jest anděla božieho napomínati, aby člověk Ježíše 285b2 neztratil, ale aby u vieře, v naději, v lásce trval a aby všecky 145 časné věci i tělo ztratil i přátely raději nežli dobré věci duše. Takový auřad má býti svatých kazateluov, a aby postaupil do Ejipta, totiž úžitečné jest zarmúceným a v času bolestí sstupo- vati k svým nedostatkuom a k hlauposti své a k životu křehkému; nebo veškeren náš život jest Ejipt. A sau-li v Betlémě, totiž 150 mají-li dary, ještě ať v nich nepajchají a sobě v nich nezalibují, ale kterak bez zvláštní pomoci božské ani modliti se, ani plakati, ani se muože ponížiti, to poznaj člověk. »A anděl praví: Buď tam, dokudž neoznámím tobě«. Když tobě Pán dá potěšenie a jiné zjevenie, tehdy vyjdeš. Jako by 155 řekl: »Nechtěj pajchati, nechtěj se chlubiti, nechtěj vysoce smysliti, nechtěj slávy světa žádati. Buď v Ejiptě, totiž srdce skraušeného chovaj, pokoru drž, na hřiechy kvěl, ponížených smysluov ná- sleduj, biedného a slepého se počítaj. Nebo jinak i v Betlémě také morduje Herodes, totiž ty, kteří mají dary, poráží mečem 160 bluduov a pajchy, lakomstvie a nenávisti a závisti etc. Ó, tak ť, hle, radí anděl Páně, abychom tam byli v pokoře, dokud by od Pána nepřišlo osvícenie časem svým etc. Do Ejipta sstúpiti co jest V Betlémě morduje Herodes 286a1 I křičal hlasem velikým řka: »Padlo jest, padlo jest Babylon, město veliké«. Pád Babylona jest dvojí. Jeden škodlivý, kterým padl od daruov božských a od života svatého, kterýž sprvu počal vésti a jako oděv přijal, a tak 5 těžce padl, že i v svém okušení a vidění i také v smyslu vnitřním jest raněn, takže svého pádu nevidí, ani zná. A častokrát se při- házie, že tajž člověk vnitř, tajně, i svého pádu neseznává. l A všecky ty zevnitřnie věci zuostávají na člověku, jako obyčejové zvyklí a skutkové zevnitřnie ctnostní. A že, kdyby jedinká taková byla 10 duše tak padlá a všickni jiní by byli svatí, tehdy by všickni měli litovati a plakati hojně té duše, krví Kristovau předrahú vykau- pené. A nynie duše ty, které sau svítily jako hvězdy, již padají a letie s nebe. Kde tehdy jest ten anděl, kazatel totiž, který by volal hlasem velikým, aby svuoj lidé poznali pád veliký? Nebo 15 nynie řiedký jest člověk, na něhož by se Buoh nehněval a který by se pádu duše své uvaroval. Divná věc jest nynie, kto stojí a nepadne! Jestliže sú kdy morové velicí bývali, tak nynie pád Pád Babylona škodlivý Riedký jest, aby těžce nepadl 153 Ib.
XVIII. 127 Item auřad jest anděla božieho napomínati, aby člověk Ježíše 285b2 neztratil, ale aby u vieře, v naději, v lásce trval a aby všecky 145 časné věci i tělo ztratil i přátely raději nežli dobré věci duše. Takový auřad má býti svatých kazateluov, a aby postaupil do Ejipta, totiž úžitečné jest zarmúceným a v času bolestí sstupo- vati k svým nedostatkuom a k hlauposti své a k životu křehkému; nebo veškeren náš život jest Ejipt. A sau-li v Betlémě, totiž 150 mají-li dary, ještě ať v nich nepajchají a sobě v nich nezalibují, ale kterak bez zvláštní pomoci božské ani modliti se, ani plakati, ani se muože ponížiti, to poznaj člověk. »A anděl praví: Buď tam, dokudž neoznámím tobě«. Když tobě Pán dá potěšenie a jiné zjevenie, tehdy vyjdeš. Jako by 155 řekl: »Nechtěj pajchati, nechtěj se chlubiti, nechtěj vysoce smysliti, nechtěj slávy světa žádati. Buď v Ejiptě, totiž srdce skraušeného chovaj, pokoru drž, na hřiechy kvěl, ponížených smysluov ná- sleduj, biedného a slepého se počítaj. Nebo jinak i v Betlémě také morduje Herodes, totiž ty, kteří mají dary, poráží mečem 160 bluduov a pajchy, lakomstvie a nenávisti a závisti etc. Ó, tak ť, hle, radí anděl Páně, abychom tam byli v pokoře, dokud by od Pána nepřišlo osvícenie časem svým etc. Do Ejipta sstúpiti co jest V Betlémě morduje Herodes 286a1 I křičal hlasem velikým řka: »Padlo jest, padlo jest Babylon, město veliké«. Pád Babylona jest dvojí. Jeden škodlivý, kterým padl od daruov božských a od života svatého, kterýž sprvu počal vésti a jako oděv přijal, a tak 5 těžce padl, že i v svém okušení a vidění i také v smyslu vnitřním jest raněn, takže svého pádu nevidí, ani zná. A častokrát se při- házie, že tajž člověk vnitř, tajně, i svého pádu neseznává. l A všecky ty zevnitřnie věci zuostávají na člověku, jako obyčejové zvyklí a skutkové zevnitřnie ctnostní. A že, kdyby jedinká taková byla 10 duše tak padlá a všickni jiní by byli svatí, tehdy by všickni měli litovati a plakati hojně té duše, krví Kristovau předrahú vykau- pené. A nynie duše ty, které sau svítily jako hvězdy, již padají a letie s nebe. Kde tehdy jest ten anděl, kazatel totiž, který by volal hlasem velikým, aby svuoj lidé poznali pád veliký? Nebo 15 nynie řiedký jest člověk, na něhož by se Buoh nehněval a který by se pádu duše své uvaroval. Divná věc jest nynie, kto stojí a nepadne! Jestliže sú kdy morové velicí bývali, tak nynie pád Pád Babylona škodlivý Riedký jest, aby těžce nepadl 153 Ib.
Strana 128
128 Kapitola Neznáme pádu svého Kde sau ti kazatelové? Volaj a nepřestávaj Nesnadně pláčem veliký jest duší. Protož musí anděl býti veliký, který by mluvil a oznámil nám pád náš. Tento pád náš David předpověděl a prorokoval o něm řka: 20 »A jako jedno z knížat padnete«. Pokládá sv. Lukáš: »Viděl sem šatanáše jako blesk s nebe padajícieho«. Ale zhovadilost veliká uvázla jest v duši, takže svého pádu nemuože poznati. A kdyby možné bylo přiměřiti život náš k onomu životu svatých, temnosti naše k světlu jich, uhlédali bychme pád svuoj. Protož někteří 25 darové sau nám dáni od Krista, pro kteréž měli bychom viece Krista přídržeti se, viece nežli šatanáš, neb jest tělo naše přijal. A jako die apoštol: »Nikdá jest přirozenie andělského nepřijal, ale siemě Abrahamovo jest přijal, své tělo a krev svú nám dal«. Skrz kteréžto dary měli bychom se zbuditi k velikému božiemu 30 milování. A protož mnozí připodobňujíce pravie, že jest větší pád 286a2 křesťanuov, kteříž sau Babylon, nežli šatanášuov pád. Protož také v křiku božích anděluov k nám má nějaké osví- cenie přijíti; a když to přicházie, tehdy duše svuoj pád poznává. Měla by zajisté býti řeč živá, veliká a ohnivá, kteráž by hýbala 35 srdci těmi, aby se poznali. Jako též Izaiáš nápodobné měl viděnie řka (v kapitole XXI.): »A přišel muž jezdec na karách jezdcových, i volal řka: Padl jest, padl jest Babylon«. Nebo ten, kterýž nad lidem postaven jest zprávce, má volati, že jest padl Babylon, aby aspoň svuoj poznali pád, a kteříž sau nepadli, ať se ještě 40 bojie pádu. Protož die Jeremiáš LI°.: »Vnáhle padl Babylon a potřien jest«. Nebo někdy velmi rychle po nabytém náboženství a milosti padá člověk. A die: »Kvělte nad ním«. Ale nemohau se pohnauti k pláči, spieše slovem lehkým zbudí se k smiechu na kázaní nežli k pláči a kvílení. Máme plakati nad vnitřním Jeru-45 zalémem zajisté a nad zbořením stavenie duše. Jako die Jere- miáš: »Kto dá hlavě mé vodu a očima mýma studnici slzí?« Jako se lidé vespolek pláčí, když přátelé mrau, a rmautí se, viece slušie duše padlé plakati, kteráž muože povstati. Jako die David: »Zdali ten, ktož padne, zase nepovstane?« A svatý Jan řekl: 50 »Mocen ť jest Buoh z kamenie tohoto zbuditi syny Abrahamovi«. Ale pohřiechu, když člověk neumie sebe samého plakati, kterak bude moci nad jinými žalost mieti? Ó, kdyby světí první velicí byli, ti ť by nad námi lkali! Nebo, když Duch boží jest v člověku, 21 Ž. 82, 7 — Luk. 10, 18 — 28 Podle Žid. 2, 16 — 37 Podle Iz. 21, 9 — 41 Podle Jer. 51, 8 — 43 Ib. — 47 Podle Jer. 9. 1 — 50 Podle Ž. 41, 9 — 51 Spr. Mat. 3, 9; Luk. 3, 8
128 Kapitola Neznáme pádu svého Kde sau ti kazatelové? Volaj a nepřestávaj Nesnadně pláčem veliký jest duší. Protož musí anděl býti veliký, který by mluvil a oznámil nám pád náš. Tento pád náš David předpověděl a prorokoval o něm řka: 20 »A jako jedno z knížat padnete«. Pokládá sv. Lukáš: »Viděl sem šatanáše jako blesk s nebe padajícieho«. Ale zhovadilost veliká uvázla jest v duši, takže svého pádu nemuože poznati. A kdyby možné bylo přiměřiti život náš k onomu životu svatých, temnosti naše k světlu jich, uhlédali bychme pád svuoj. Protož někteří 25 darové sau nám dáni od Krista, pro kteréž měli bychom viece Krista přídržeti se, viece nežli šatanáš, neb jest tělo naše přijal. A jako die apoštol: »Nikdá jest přirozenie andělského nepřijal, ale siemě Abrahamovo jest přijal, své tělo a krev svú nám dal«. Skrz kteréžto dary měli bychom se zbuditi k velikému božiemu 30 milování. A protož mnozí připodobňujíce pravie, že jest větší pád 286a2 křesťanuov, kteříž sau Babylon, nežli šatanášuov pád. Protož také v křiku božích anděluov k nám má nějaké osví- cenie přijíti; a když to přicházie, tehdy duše svuoj pád poznává. Měla by zajisté býti řeč živá, veliká a ohnivá, kteráž by hýbala 35 srdci těmi, aby se poznali. Jako též Izaiáš nápodobné měl viděnie řka (v kapitole XXI.): »A přišel muž jezdec na karách jezdcových, i volal řka: Padl jest, padl jest Babylon«. Nebo ten, kterýž nad lidem postaven jest zprávce, má volati, že jest padl Babylon, aby aspoň svuoj poznali pád, a kteříž sau nepadli, ať se ještě 40 bojie pádu. Protož die Jeremiáš LI°.: »Vnáhle padl Babylon a potřien jest«. Nebo někdy velmi rychle po nabytém náboženství a milosti padá člověk. A die: »Kvělte nad ním«. Ale nemohau se pohnauti k pláči, spieše slovem lehkým zbudí se k smiechu na kázaní nežli k pláči a kvílení. Máme plakati nad vnitřním Jeru-45 zalémem zajisté a nad zbořením stavenie duše. Jako die Jere- miáš: »Kto dá hlavě mé vodu a očima mýma studnici slzí?« Jako se lidé vespolek pláčí, když přátelé mrau, a rmautí se, viece slušie duše padlé plakati, kteráž muože povstati. Jako die David: »Zdali ten, ktož padne, zase nepovstane?« A svatý Jan řekl: 50 »Mocen ť jest Buoh z kamenie tohoto zbuditi syny Abrahamovi«. Ale pohřiechu, když člověk neumie sebe samého plakati, kterak bude moci nad jinými žalost mieti? Ó, kdyby světí první velicí byli, ti ť by nad námi lkali! Nebo, když Duch boží jest v člověku, 21 Ž. 82, 7 — Luk. 10, 18 — 28 Podle Žid. 2, 16 — 37 Podle Iz. 21, 9 — 41 Podle Jer. 51, 8 — 43 Ib. — 47 Podle Jer. 9. 1 — 50 Podle Ž. 41, 9 — 51 Spr. Mat. 3, 9; Luk. 3, 8
Strana 129
XVIII. 129 286b2 55 tehdy duchové zlí nemohau mieti přístupu; ale když Duch boží od člověka odchází, tehdy hned duchové zlí jako hory veliké člověčí trápie duši. Neb se čte v podobenství, že žena, když potratila hřivnu, rozsvítivši světlo, nalezla a svolala sausedy k spoluradování. Nynie zajisté sousedé ne k společnému potěšení, 60 ale raději v pravdě ku pláči mají býti sezváni, všickni přátelé aby plakali našeho pádu. Někdy David plakal (II. Královských I°.), když Saul zabit byl i syn jeho Jonathas, na znamenie, že pádu duše velmi měli bychom plakati. A řekl jest David v tom pláči svém: »Znamenaj, 65 lide izrahelský, ty, kteří sau zemřeli«, totiž ty, kteří sau zemřeli od života milostného, kteří mrtví sau od lásky. »A kterak sú padli silní v boji«, nebo silní u víře, v lásce, v dobrém aumyslu etc. »Nepravte toho v krajině Geth«. Nechtějte nepřátelóm praviti, nebo mnozí v kacieřstvie a v bludy padají. A die dále v tom plačtivém 70 nařiekaní: »Zavržen jest štít silných«, totiž štít a pavéza viery. O kterémž štítu apoštol mluví. A na znamenie toho mniší nosili kápě zzádu, totiž že sau štít viery zavrhli, takže hřiechóm neod- pierají. A die: »Hory Gelboe (totiž srdce pyšná a zatvrzená), ne- spadaj na vás rosa (milosti božské) ani dešť svatý«, ani pláč, 75 ani skraušenie, ani náboženstvie, ani co dobrého etc. »Střela Jonatova nikdá se zpět neodvrátila a meč Sauluov nikdá ť nenie nadarmo vytržen«. Neb sau byli někteří tak silní, že sau ne- postaupili žádnému hřiechu; již sau padli jako meč Sauluov a střela Jonatova. Ó, poněvadž král babylonský (jakož se čte 80 v knihách Daniele proroka) odvrátil se jest k Bohu nebeskému, tak také ještě jest naděje nynie o těchto, kteříž sau těžce jako Babylon padli, že zase po vstanau, toliko jestliže lékařstvie duchov- nie přijmau; jako i syn marnotratný, když se k otci navrátil a pokořil se, přijal ho a tele tučné jemu zabil. A to též i nám by 85 učinil etc. Měli bychom svolati se ku pláči David Sila svatých Mniší Pád silných Duchové zli proč nás trápie? 286b Padl jest, padl jest Babylon veliký etc. Babylon veliký Slove Babylon veliký pro množstvie padlých v něm. Nebo k bož- ským věcem jsúce děti smysly, pro to rychle padají a klesají 57 Luk. 15, 8 nn. — 62 2. Sam. (2. Král.) 1, 11 n. — 64 Podle 2. Sam. (2. Král.) 1, 19 nn. — 70 Ib. 1, 21 — 71 Efez. 6, 16 — 73 2. Sam. (2. Král.) I. 21 — 75 Ib. 1, 22 — 79 Dan. 4, 31 až 34 — 83 Luk. 15, 18 nn. 2 padlých korekturou z pův.: zlého Jakoubek, Výklad. 92
XVIII. 129 286b2 55 tehdy duchové zlí nemohau mieti přístupu; ale když Duch boží od člověka odchází, tehdy hned duchové zlí jako hory veliké člověčí trápie duši. Neb se čte v podobenství, že žena, když potratila hřivnu, rozsvítivši světlo, nalezla a svolala sausedy k spoluradování. Nynie zajisté sousedé ne k společnému potěšení, 60 ale raději v pravdě ku pláči mají býti sezváni, všickni přátelé aby plakali našeho pádu. Někdy David plakal (II. Královských I°.), když Saul zabit byl i syn jeho Jonathas, na znamenie, že pádu duše velmi měli bychom plakati. A řekl jest David v tom pláči svém: »Znamenaj, 65 lide izrahelský, ty, kteří sau zemřeli«, totiž ty, kteří sau zemřeli od života milostného, kteří mrtví sau od lásky. »A kterak sú padli silní v boji«, nebo silní u víře, v lásce, v dobrém aumyslu etc. »Nepravte toho v krajině Geth«. Nechtějte nepřátelóm praviti, nebo mnozí v kacieřstvie a v bludy padají. A die dále v tom plačtivém 70 nařiekaní: »Zavržen jest štít silných«, totiž štít a pavéza viery. O kterémž štítu apoštol mluví. A na znamenie toho mniší nosili kápě zzádu, totiž že sau štít viery zavrhli, takže hřiechóm neod- pierají. A die: »Hory Gelboe (totiž srdce pyšná a zatvrzená), ne- spadaj na vás rosa (milosti božské) ani dešť svatý«, ani pláč, 75 ani skraušenie, ani náboženstvie, ani co dobrého etc. »Střela Jonatova nikdá se zpět neodvrátila a meč Sauluov nikdá ť nenie nadarmo vytržen«. Neb sau byli někteří tak silní, že sau ne- postaupili žádnému hřiechu; již sau padli jako meč Sauluov a střela Jonatova. Ó, poněvadž král babylonský (jakož se čte 80 v knihách Daniele proroka) odvrátil se jest k Bohu nebeskému, tak také ještě jest naděje nynie o těchto, kteříž sau těžce jako Babylon padli, že zase po vstanau, toliko jestliže lékařstvie duchov- nie přijmau; jako i syn marnotratný, když se k otci navrátil a pokořil se, přijal ho a tele tučné jemu zabil. A to též i nám by 85 učinil etc. Měli bychom svolati se ku pláči David Sila svatých Mniší Pád silných Duchové zli proč nás trápie? 286b Padl jest, padl jest Babylon veliký etc. Babylon veliký Slove Babylon veliký pro množstvie padlých v něm. Nebo k bož- ským věcem jsúce děti smysly, pro to rychle padají a klesají 57 Luk. 15, 8 nn. — 62 2. Sam. (2. Král.) 1, 11 n. — 64 Podle 2. Sam. (2. Král.) 1, 19 nn. — 70 Ib. 1, 21 — 71 Efez. 6, 16 — 73 2. Sam. (2. Král.) I. 21 — 75 Ib. 1, 22 — 79 Dan. 4, 31 až 34 — 83 Luk. 15, 18 nn. 2 padlých korekturou z pův.: zlého Jakoubek, Výklad. 92
Strana 130
130 Kapitola Málo dobrých a řiedcí sau, kteří by v dobrém začatém trvali; ale mnozí, dobře počnauce, zle dokonávají. Nebo mnozí cesty auzké chopiece se, 5 na širokau se vydávají cestu. Mnozí tělo a krev boží přijímají, ale řiedcí života polepšují. Babylon také veliký slove pro veliké hřiechy; nebo ti, kteříž dary božie přijímají, když padají, tieže dvénásob hřešie. A protož dvakrát die: »Padl« etc. O šelmě krvavé a ukrutné ne tak mluví, aby jí tolik hrozil jako této nevěstce 10 od Boha odvrácené. Protož k Židóm die apoštol: »Když sau okusili daru božieho nebeského a opět zase padli, velmi nesnadné jest jim Těžký pád dvojity ku pokání zase povstati«. Nebo pád těžký jest, protož ani skrze přijímanie, ani skrze slovo božie povstávají. A také podvakrát die »Padl« pro dvojitý pád. Jeden vnitřní před Bohem, tajný 15 a skrytý, a pro to ještě stavenie duchovnie trváti bude; jako i žena cizoložnice bude, a zpuosoba zevnitřnie ještě zuostává: tak duše, když v hřiechy padá, ještě trvá zevnitřnie přijímanie, po- slauchanie slova božieho, puost etc. A to někdy dlauho trvá, až když časem svým uloženým Pán zpuosobí, že to stavenie zevnitř-20 nie, kteréž ozdobuje člověka, před lidmi také klesne a zboří se. A tak tehdy bývá druhý pád. Al protož jeden každý sám na se pohleď, kolikrát jest vnitř 287a1 padl, a pro to ještě stavenie zevnitřnie trvalo, obyčejové a řádové zevnitřní. Kterýmž Pán Spasitel die: »Běda vám, mistři a zákon-25 níci, pokrytci! Podobní ste hrobuom zbíleným, ale vnitř plno v vás laupeže« etc., nenávisti, hněvu, sváruov proti bližním svým, takže náboženstvie, horlivé žádosti k Bohu umenšuje se v nich Šatanáš strojí své a uhašuje jako lampy bláznivých panen. Nebo tak šatanáš syny své činí podobné synuom božím tiem zevnitřním stavením, takže 30 mnozí podlé zevnitřnieho postavenie saudie také a domnievají se, že i vnitřnie stojí. A protož někdy učedlníci, patřiece na chrám veliký, vypravovali o veliké okrase chrámové, ale Spasitel po- věděl jim řka: »Pravím vám, že kámen na kameni nezuostane«, A když sau hledali znamenie toho pádu, die jim: »Povstane národ 35 proti národu a královstvie proti království«. Jakož již běží to. Protož také stavenie babylonské zevnitřnie na duchovních a na kněžstvu padlo s veliké strany, na nábožnících a jiných mno- hých; a tak mnozí padše, viece zase nepovstávají, ale do pekla padají, jako toho dotýká Spasitel (Mat. VII.), že člověk ten 40 Velikost Babylona (černě:) 6to Pohleďme na se Chrám padl Jeden Druhý Padá Babylon 11 Podle Žid. 6, 4 až 6 — 25 Podle Mat. 23, 27 — 29 Mat. 25, 1 nn. — 34 Mat. 24, 2; Marek 13, 2; Luk. 21, 6 — 35 Mat. 24, 7; Marek 13, 8; Luk. 21, 10 — 40 Mat. 7, 24 nn.
130 Kapitola Málo dobrých a řiedcí sau, kteří by v dobrém začatém trvali; ale mnozí, dobře počnauce, zle dokonávají. Nebo mnozí cesty auzké chopiece se, 5 na širokau se vydávají cestu. Mnozí tělo a krev boží přijímají, ale řiedcí života polepšují. Babylon také veliký slove pro veliké hřiechy; nebo ti, kteříž dary božie přijímají, když padají, tieže dvénásob hřešie. A protož dvakrát die: »Padl« etc. O šelmě krvavé a ukrutné ne tak mluví, aby jí tolik hrozil jako této nevěstce 10 od Boha odvrácené. Protož k Židóm die apoštol: »Když sau okusili daru božieho nebeského a opět zase padli, velmi nesnadné jest jim Těžký pád dvojity ku pokání zase povstati«. Nebo pád těžký jest, protož ani skrze přijímanie, ani skrze slovo božie povstávají. A také podvakrát die »Padl« pro dvojitý pád. Jeden vnitřní před Bohem, tajný 15 a skrytý, a pro to ještě stavenie duchovnie trváti bude; jako i žena cizoložnice bude, a zpuosoba zevnitřnie ještě zuostává: tak duše, když v hřiechy padá, ještě trvá zevnitřnie přijímanie, po- slauchanie slova božieho, puost etc. A to někdy dlauho trvá, až když časem svým uloženým Pán zpuosobí, že to stavenie zevnitř-20 nie, kteréž ozdobuje člověka, před lidmi také klesne a zboří se. A tak tehdy bývá druhý pád. Al protož jeden každý sám na se pohleď, kolikrát jest vnitř 287a1 padl, a pro to ještě stavenie zevnitřnie trvalo, obyčejové a řádové zevnitřní. Kterýmž Pán Spasitel die: »Běda vám, mistři a zákon-25 níci, pokrytci! Podobní ste hrobuom zbíleným, ale vnitř plno v vás laupeže« etc., nenávisti, hněvu, sváruov proti bližním svým, takže náboženstvie, horlivé žádosti k Bohu umenšuje se v nich Šatanáš strojí své a uhašuje jako lampy bláznivých panen. Nebo tak šatanáš syny své činí podobné synuom božím tiem zevnitřním stavením, takže 30 mnozí podlé zevnitřnieho postavenie saudie také a domnievají se, že i vnitřnie stojí. A protož někdy učedlníci, patřiece na chrám veliký, vypravovali o veliké okrase chrámové, ale Spasitel po- věděl jim řka: »Pravím vám, že kámen na kameni nezuostane«, A když sau hledali znamenie toho pádu, die jim: »Povstane národ 35 proti národu a královstvie proti království«. Jakož již běží to. Protož také stavenie babylonské zevnitřnie na duchovních a na kněžstvu padlo s veliké strany, na nábožnících a jiných mno- hých; a tak mnozí padše, viece zase nepovstávají, ale do pekla padají, jako toho dotýká Spasitel (Mat. VII.), že člověk ten 40 Velikost Babylona (černě:) 6to Pohleďme na se Chrám padl Jeden Druhý Padá Babylon 11 Podle Žid. 6, 4 až 6 — 25 Podle Mat. 23, 27 — 29 Mat. 25, 1 nn. — 34 Mat. 24, 2; Marek 13, 2; Luk. 21, 6 — 35 Mat. 24, 7; Marek 13, 8; Luk. 21, 10 — 40 Mat. 7, 24 nn.
Strana 131
XVIII. 131 287а2 287b1 podobný jest muži, kterýž postavil duom svuoj na piesku (totiž kto slyší slova zákona božieho, a nečiní jich), obořily se řeky a váli větrové na ten duom, a stal se jest pád veliký domu toho etc. Duom na piesku stavie, kteřížto slovo božie slyšíce, přiezně 45 lidské, života rozkoší a bohatství hledají, takže života maličko aneb nic neopravují. A protož die: »Spadli dešťové«, totiž učenic zlá od falešných učiteluov; kterážto učenie přijímajíce, v svém svědomí padají a v těžké bludy uvalují se »A řeky«. Z deště bývají řeky veliké; nebo z těch učení zlých hajbe se lid mnohý jako 50 řeky, takže podvracují ty, kteříž na Kristu nejsau postaveni. Jako dešť na lidi přišel, že by v svátosti velebné nebyl Kristus a tělo jeho pravé; a pak řeky, totiž množstvie hajbe se lidu k ob- líbení a k přijetí toho učenie, a mnohých svědomie podvracují, kteří sau na piesku a ne na Kristu založeni, nebo hruozami a strachy 55 jiné od viery odvodí. »A větrové«, ďáblové, silně hajbajíce srdci k přijetí bludných učení; takže, kterého ducha přijímají, domnievají se, že Duchem svatým mluvie, a od toho žádným obyčejem postúpiti nechtí. A když padne vnitř od lásky, viery, milovánie, zřením k Bohu 60 a bázní etc., hodné také jest, aby i zevnitř padl. Ale znamenati sluší při tom dvojím zevnitřním pádu: jeden jest dobrý, druhý zlý. Dobrý, když všeliké stavenie zlé, pokryté, na voko pěkné padá a počne se stavěti zase Kristovo stavenie. Ten jest pád dobrý. Tak nynie na mnohých Babylon kazí se, 65 totiž stavenie zlé, pokryté, zevnitřnie okrasa. Simeon die: »Aj, položen jest tento na pád a na povstánie mnohých«. A blahoslavený jest, na komž tak stavenie to padá zlé. Znamená se, že babylonský král klaněl se modle Bél, a potom božím zřízením Daniel zkazil Béle a král poznal oklamánie býti babylonské, kterýž rozkázal 70 Boha nebeského ctíti. Ó, by také i v nás též bylo, aby babylonské stavenie v nás padlo! Protož volá anděl hlasem velikým, aby každý v své srdce nahlédl a svuoj těžký pád a zlý poznal. Někteří tak padají tiem hřiechem, kterýž ani zde ani na budaucím světě ne- bude odpuštěn. A toho pádu lituje Spasitel, die Jidášovi: »Lépe 75 bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten« etc. Na piesku nestavěj Řeky co sú? Větrové Dvojitý pád zevnitřní Toto ť jest najtěžší pád A učiněn jest přiebytkem dábelským. Když hlasem velikým volal anděl: »Padl jest, padl jest Babylon«, opět —— — —— 65 Luk. 2, 34 — 67 Dan. 14, 2 nn. — 73 Sr. Mat. 12, 31 a 32; Marek 3, 29; Luk. 12. 10 — 74 Mat. 26, 24; Marek 14, 21 92*
XVIII. 131 287а2 287b1 podobný jest muži, kterýž postavil duom svuoj na piesku (totiž kto slyší slova zákona božieho, a nečiní jich), obořily se řeky a váli větrové na ten duom, a stal se jest pád veliký domu toho etc. Duom na piesku stavie, kteřížto slovo božie slyšíce, přiezně 45 lidské, života rozkoší a bohatství hledají, takže života maličko aneb nic neopravují. A protož die: »Spadli dešťové«, totiž učenic zlá od falešných učiteluov; kterážto učenie přijímajíce, v svém svědomí padají a v těžké bludy uvalují se »A řeky«. Z deště bývají řeky veliké; nebo z těch učení zlých hajbe se lid mnohý jako 50 řeky, takže podvracují ty, kteříž na Kristu nejsau postaveni. Jako dešť na lidi přišel, že by v svátosti velebné nebyl Kristus a tělo jeho pravé; a pak řeky, totiž množstvie hajbe se lidu k ob- líbení a k přijetí toho učenie, a mnohých svědomie podvracují, kteří sau na piesku a ne na Kristu založeni, nebo hruozami a strachy 55 jiné od viery odvodí. »A větrové«, ďáblové, silně hajbajíce srdci k přijetí bludných učení; takže, kterého ducha přijímají, domnievají se, že Duchem svatým mluvie, a od toho žádným obyčejem postúpiti nechtí. A když padne vnitř od lásky, viery, milovánie, zřením k Bohu 60 a bázní etc., hodné také jest, aby i zevnitř padl. Ale znamenati sluší při tom dvojím zevnitřním pádu: jeden jest dobrý, druhý zlý. Dobrý, když všeliké stavenie zlé, pokryté, na voko pěkné padá a počne se stavěti zase Kristovo stavenie. Ten jest pád dobrý. Tak nynie na mnohých Babylon kazí se, 65 totiž stavenie zlé, pokryté, zevnitřnie okrasa. Simeon die: »Aj, položen jest tento na pád a na povstánie mnohých«. A blahoslavený jest, na komž tak stavenie to padá zlé. Znamená se, že babylonský král klaněl se modle Bél, a potom božím zřízením Daniel zkazil Béle a král poznal oklamánie býti babylonské, kterýž rozkázal 70 Boha nebeského ctíti. Ó, by také i v nás též bylo, aby babylonské stavenie v nás padlo! Protož volá anděl hlasem velikým, aby každý v své srdce nahlédl a svuoj těžký pád a zlý poznal. Někteří tak padají tiem hřiechem, kterýž ani zde ani na budaucím světě ne- bude odpuštěn. A toho pádu lituje Spasitel, die Jidášovi: »Lépe 75 bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten« etc. Na piesku nestavěj Řeky co sú? Větrové Dvojitý pád zevnitřní Toto ť jest najtěžší pád A učiněn jest přiebytkem dábelským. Když hlasem velikým volal anděl: »Padl jest, padl jest Babylon«, opět —— — —— 65 Luk. 2, 34 — 67 Dan. 14, 2 nn. — 73 Sr. Mat. 12, 31 a 32; Marek 3, 29; Luk. 12. 10 — 74 Mat. 26, 24; Marek 14, 21 92*
Strana 132
132 Kapitola Duše někdy byla stolice boží etc. Žalostné toto o dušech padlých Duom nevěstčí volá: »Učiněn jest přiebytkem dábelským«. Znamenitě pokládá, že po pádu učiněn jest domem dábelským. Neb duše naše, jakž rychle shřeší, padá netoliko vnitřním páden, ale i zevnitř před 5 lidem; tehdy učiněna bývá příbytkem ďábelským a duchuov ne- čistých. Duše naše zajisté, když byla dcera sionská a Jeruzalém, nebyla jest příbytkem dábelským. Dábel někdy nebyl dáblem a had starý nebyl hadem; tak duše naše někdy nebyla Babylonem, kteráž jest již Babylon. Někdy jest byla stolicí boží, truonem 10 božím a dražší nežli zlato i všechen svět, nevěsta Kristova a pří- telkyně jeho, předrahau krví vykaupená, oblečená Duchem svatým, chrám boží, a oděná rauchem rozličnobarevným, pěkná náramně a nevinná, krásná jako měsíc, ušlechtilá jako slunce, hrozná ďábluom jako vojenský šik všelikému duchu, a zevnitř pěkná 15 v mravích, v příkladích, v obcování, krom toho, což vnitř tají se: tak svědomie bylo čisté, že tu Beránek přebýval a Duch boží byl tu a příbytek měl a stánek sobě učinil v ní. A ona odešla od Boha, svědomie zmazala, a kteráž byla Jeruzalém, dcera sionská, pro odvrácenie od Boha a pro zlé žádosti »učiněna jest Babylon 20 a příbytek nečistých duchuov«. To jest plačtivé a žalostné. A to sau proroci viděli. Jeremiáš III°.: »Smilnila si s mi lovníky mnohými«, totiž raději v stvoření 287b2 chlubila si se nežli v Kristu, protož učiněna si ohavná, aby tam ptactvo, totiž duchové nečistí, bydleli, a jako duom nevěstčí, do 25 kteréhož se cizoložníci scházejí a všickni dáblové. Protož v zákoně Páně nalézá se to povědieno od Krista: »Když nečistý duch vyjde od člověka«, totiž skrz pokánie, když duše má skraušenie a osvícena bývá, »tehdy chodí po místech suchých, a odpočinutie nenajda, die: Navrátím se do domu prvnieho. A přijma sedm jiných du-30 chuov, přichází tam a přebývá tu, totiž bývají té duše kajície a krásné a osvícené prvé poslednie věci horšie prvních«. O kom povědieno jest to než jediné o dušech, které sau přijaly dary od Pána, a potom zpýchaly? A tak z toho učiněny sau příbytek ďábelský. Opět Izaiáš XIII.: »I bieše Babylon, totiž někdy slavný 35 v královstvích, v pajše Kaldejských, v pajše duchovních daruov převrácen bude a nebude vzdělán až do národu a národu; ani Arabský tu bydleti bude (totiž andělé boží nebudau tu stráží svau), ani pastýři odpočívati budau tu (totiž kazatelové nebudau pásti jie), ale bydleti budau tu šelmy a naplněni budau domové 40 Duše zlá jest při- bytkem dábelským 14 Píseň Šal. 6, 9 — 23 Jer. 3, 1 — 27 Podle Mat. 12, 43 až 45; Luk. 11. 24 až 26 — 35 Iz. 13, 19 až 22
132 Kapitola Duše někdy byla stolice boží etc. Žalostné toto o dušech padlých Duom nevěstčí volá: »Učiněn jest přiebytkem dábelským«. Znamenitě pokládá, že po pádu učiněn jest domem dábelským. Neb duše naše, jakž rychle shřeší, padá netoliko vnitřním páden, ale i zevnitř před 5 lidem; tehdy učiněna bývá příbytkem ďábelským a duchuov ne- čistých. Duše naše zajisté, když byla dcera sionská a Jeruzalém, nebyla jest příbytkem dábelským. Dábel někdy nebyl dáblem a had starý nebyl hadem; tak duše naše někdy nebyla Babylonem, kteráž jest již Babylon. Někdy jest byla stolicí boží, truonem 10 božím a dražší nežli zlato i všechen svět, nevěsta Kristova a pří- telkyně jeho, předrahau krví vykaupená, oblečená Duchem svatým, chrám boží, a oděná rauchem rozličnobarevným, pěkná náramně a nevinná, krásná jako měsíc, ušlechtilá jako slunce, hrozná ďábluom jako vojenský šik všelikému duchu, a zevnitř pěkná 15 v mravích, v příkladích, v obcování, krom toho, což vnitř tají se: tak svědomie bylo čisté, že tu Beránek přebýval a Duch boží byl tu a příbytek měl a stánek sobě učinil v ní. A ona odešla od Boha, svědomie zmazala, a kteráž byla Jeruzalém, dcera sionská, pro odvrácenie od Boha a pro zlé žádosti »učiněna jest Babylon 20 a příbytek nečistých duchuov«. To jest plačtivé a žalostné. A to sau proroci viděli. Jeremiáš III°.: »Smilnila si s mi lovníky mnohými«, totiž raději v stvoření 287b2 chlubila si se nežli v Kristu, protož učiněna si ohavná, aby tam ptactvo, totiž duchové nečistí, bydleli, a jako duom nevěstčí, do 25 kteréhož se cizoložníci scházejí a všickni dáblové. Protož v zákoně Páně nalézá se to povědieno od Krista: »Když nečistý duch vyjde od člověka«, totiž skrz pokánie, když duše má skraušenie a osvícena bývá, »tehdy chodí po místech suchých, a odpočinutie nenajda, die: Navrátím se do domu prvnieho. A přijma sedm jiných du-30 chuov, přichází tam a přebývá tu, totiž bývají té duše kajície a krásné a osvícené prvé poslednie věci horšie prvních«. O kom povědieno jest to než jediné o dušech, které sau přijaly dary od Pána, a potom zpýchaly? A tak z toho učiněny sau příbytek ďábelský. Opět Izaiáš XIII.: »I bieše Babylon, totiž někdy slavný 35 v královstvích, v pajše Kaldejských, v pajše duchovních daruov převrácen bude a nebude vzdělán až do národu a národu; ani Arabský tu bydleti bude (totiž andělé boží nebudau tu stráží svau), ani pastýři odpočívati budau tu (totiž kazatelové nebudau pásti jie), ale bydleti budau tu šelmy a naplněni budau domové 40 Duše zlá jest při- bytkem dábelským 14 Píseň Šal. 6, 9 — 23 Jer. 3, 1 — 27 Podle Mat. 12, 43 až 45; Luk. 11. 24 až 26 — 35 Iz. 13, 19 až 22
Strana 133
XVIII. 133 Potvory rozličné duchy zlé znamenají 288а jich draky. A bydleti budau tam pstrosové a chlupáči skákati budau tam a ozývati se budau tu bukači v domích jeho a vochechule v chrámiech rozkoše«. Skrz potvory tyto rozumí Duch Páně všecky zlé duchy a ďábly, kteříž bydleti budau v duši babylonské. 45 Item Izaiáš XXXIIII.: »Vzrostau v domích jich kopřivy a trnie a bude příbytek drakuom« etc. A vajš: »Budau v něm svá bydlenie mieti bukač, ježek a čáp a havran budau bydliti v něm« etc. »A zběhnau se přeludové, potvorná zvěř, onocentaurus a chlu- páč, volati bude jeden k druhému. I Tu odpočívati bude lamia, 50 tu měl duom ježek etc., tu sebrali se luňáci jeden k druhému. Hledajte snažně v knihách Páně a čtěte: jednoho z těch ne- ubylo«, totiž všecky tyto věci zlé v nie bydlejí. A tak ponížena bude a tak poražena duše, kteráž Boha svého zavrhla. Item co se vyznamenává v tom, že Babylon učiněn jest 55 přiebytkem dábelským? Prorok tajž to vypravuje skrz ta jména, trnic, kopřivy, bodlák etc. Kopřivy sau myšlenie zlá, ne od Ducha Kopřivy co sau? božieho, ale kteráž se od ďábla rodie a bauřie se a pálé svědomie. Ta dána sau za zlořečenstvie zemi, jakož řečeno jest k Adamovi: »Zlořečená země tvá, trnie bude ť roditi«. Trnie skutkové ohavní 60 vnitřní i zevnitřní, skutkové, kteříž rodie kausanie a hryzenie pekelné; a ty věci se zde začínají babylonské duši a tam se konají v zatracení. Protož die Pán: »Červ jich neumře«. Bodlák, totiž hořkosti v austech a v mysli, haněnie, reptánie. Potřebuje-li kto rady, toliko bodenie najde, rauhanie, pohoršenie; jestliže kto 65 potresce, hned odhryze od sebe. »Tam chlupáči volati budau«. Jest potvora, tvářnost člověčí, tělo šelmy. Vyznamenává, že duch nešlechetný dává té duši pěkně nětco začíti podlé saudu lidského, a to jest tvář; ale konec skutkuov zhovadilý a neopatrný, takže mnozí nětco dobrého rozumně počnau a podlé tvářnosti pěkně 70 a dobře i podlé Boha, ale konec bývá najhorší. Jako nynější válka pro krev Kristovu, kterauž rozumně a pěkně začali, již pak konec lakomstvie, lakota a ukrutenstvie, vražda, nenávist a krádež etc. Tak kazatel častokrát začne pěkně a svatě, ale konec zhovadilý Bodlák Chlupáči Trnie Kazatel 45 Iz. 34, 13 — 46 Iz. 34, 11 a 14 až 16 — Izaiáše připomíná při tomto mistě Apokalypsy i Beda (ML 93, c. 185): Isaias quoque describit Babylonem monstris inhabitandam immundis. Tato Bedova poznámka nejspíše přiměla Jakoubka k výkladům uvedeného místa z Izaiáše. — 48 O onocentau- rovi sr. Huga de Scto Victore, De bestiis lib. II., c. 3 (ed. Rothomagi 1648, tomus II., p. 419): Superior pars centauro homini similis est, inferior vero ono, id est asino. — 59 Podle 1. M. 3, 17 a 18 — 62 Marek 9, 44; sr. Iz. 66, 24 — 65 Iz. 34, 14
XVIII. 133 Potvory rozličné duchy zlé znamenají 288а jich draky. A bydleti budau tam pstrosové a chlupáči skákati budau tam a ozývati se budau tu bukači v domích jeho a vochechule v chrámiech rozkoše«. Skrz potvory tyto rozumí Duch Páně všecky zlé duchy a ďábly, kteříž bydleti budau v duši babylonské. 45 Item Izaiáš XXXIIII.: »Vzrostau v domích jich kopřivy a trnie a bude příbytek drakuom« etc. A vajš: »Budau v něm svá bydlenie mieti bukač, ježek a čáp a havran budau bydliti v něm« etc. »A zběhnau se přeludové, potvorná zvěř, onocentaurus a chlu- páč, volati bude jeden k druhému. I Tu odpočívati bude lamia, 50 tu měl duom ježek etc., tu sebrali se luňáci jeden k druhému. Hledajte snažně v knihách Páně a čtěte: jednoho z těch ne- ubylo«, totiž všecky tyto věci zlé v nie bydlejí. A tak ponížena bude a tak poražena duše, kteráž Boha svého zavrhla. Item co se vyznamenává v tom, že Babylon učiněn jest 55 přiebytkem dábelským? Prorok tajž to vypravuje skrz ta jména, trnic, kopřivy, bodlák etc. Kopřivy sau myšlenie zlá, ne od Ducha Kopřivy co sau? božieho, ale kteráž se od ďábla rodie a bauřie se a pálé svědomie. Ta dána sau za zlořečenstvie zemi, jakož řečeno jest k Adamovi: »Zlořečená země tvá, trnie bude ť roditi«. Trnie skutkové ohavní 60 vnitřní i zevnitřní, skutkové, kteříž rodie kausanie a hryzenie pekelné; a ty věci se zde začínají babylonské duši a tam se konají v zatracení. Protož die Pán: »Červ jich neumře«. Bodlák, totiž hořkosti v austech a v mysli, haněnie, reptánie. Potřebuje-li kto rady, toliko bodenie najde, rauhanie, pohoršenie; jestliže kto 65 potresce, hned odhryze od sebe. »Tam chlupáči volati budau«. Jest potvora, tvářnost člověčí, tělo šelmy. Vyznamenává, že duch nešlechetný dává té duši pěkně nětco začíti podlé saudu lidského, a to jest tvář; ale konec skutkuov zhovadilý a neopatrný, takže mnozí nětco dobrého rozumně počnau a podlé tvářnosti pěkně 70 a dobře i podlé Boha, ale konec bývá najhorší. Jako nynější válka pro krev Kristovu, kterauž rozumně a pěkně začali, již pak konec lakomstvie, lakota a ukrutenstvie, vražda, nenávist a krádež etc. Tak kazatel častokrát začne pěkně a svatě, ale konec zhovadilý Bodlák Chlupáči Trnie Kazatel 45 Iz. 34, 13 — 46 Iz. 34, 11 a 14 až 16 — Izaiáše připomíná při tomto mistě Apokalypsy i Beda (ML 93, c. 185): Isaias quoque describit Babylonem monstris inhabitandam immundis. Tato Bedova poznámka nejspíše přiměla Jakoubka k výkladům uvedeného místa z Izaiáše. — 48 O onocentau- rovi sr. Huga de Scto Victore, De bestiis lib. II., c. 3 (ed. Rothomagi 1648, tomus II., p. 419): Superior pars centauro homini similis est, inferior vero ono, id est asino. — 59 Podle 1. M. 3, 17 a 18 — 62 Marek 9, 44; sr. Iz. 66, 24 — 65 Iz. 34, 14
Strana 134
134 Kapitola Počátek pěkný Bukači Vochechule Duch zámutku trápí duši Duch veselí škodného pajchy a marné chlauby. Tak v almužně a v nábožném životě bývá počátek svatý a dobrý, ale na konci šelma a zhovadilost. 75 288a3 To sau ti chlupáči. »A jeden na druhého volá«. Nebo doko- nánie jednoho hřicchu uvodí jiný hřiech a jeden hřiech koná se skrz jiný, jako nenávist volá na vraždu a lakota volá lakomstvie. Ó, ti duchové mnohých věcí dobrých dopauštějí na počátku, ale tajně ukládají, aby konec porušili té duše! Tak ráno slova božie 80 slyšie a přijímají tělo a krev Páně, ale ve dne a k večerau zhovadilý život vedau a bývají příbytek těch chlupáčuov. A tito duchové mnoho zlého duši činí, smilniece s ní v tom životě; divným obyčejem mučiti budau tu duši a rmútiti budau bez konce. A to chce řieci Jan evangelista. Jestliže kto tyto věci najde v duši své, tať jest 85 Babylon a ta ť jest příbytkem těch duchuov. »Bukači« z latinského slova ulula; dicitur a lugendo, od jakéhos' lkánie a úpěnie. Vochechule sau tvářnosti panenské a tělo ptačie; a hlasy mají velmi lahodné, přitahujíce mořských plavcuov uši, a tak podvracují je. Hle, odporné potvory! Bukači 90 lkají, vochechule zpievají; vyznamenávají ty duchy, kteříž duši babylonskau rmautí. Najprvé duch zámutku velikého; když přichází duch v duši, uvozuje bolesti, lkánie, jako k zaufalství, a že nikoli spasen nebude; uvodí tesknost, kteráž nenie z Boha, aby duše neměla naděje o Pánu Bohu ani potěšenie v Pánu. 95 Zámutek z Ducha božieho naději uvodí, zámutek z ducha zlého uvozuje zlé domněnie o Pánu, že by byl nespravedlivý, ukrutný, a nedopauští duši smajšleti o Pánu v dobrotě, ale aby zaufala o všelikém milosrdenství. A to Pán dopauští na duši zlau, pokrytau. A proti tomu duchu jiný přichází duch, aby se člověk veselil 100 a potěšenie měl světské a marné, jsa hřiešník veliký, aby zpieval s vochechulemi a aby zapomněl svého zatracenie a služebnosti 288b1 duše najhoršie a kterak jest svázán svazky a řetězy duchuov zlostných. A to na mnohých vidíme. Někteří trpie a zmordováni bývají, a jiní se radují a veselí ráno a u večer, kratochvílem a ve- 105 selím se oddávají, a tehdy opět rychlé tudiež přicházie zahynutie a veliký zámutek a náhlá bolest a svár a rozdělenie srdcí. A to Buoh dopauští na Babylon, aby člověk nemohl ujíti těch duchuov, ale byl jim poddán a aby smilnil s nimi. Volají na se 76 Ib. — 87 Cf. Isidori Etymologiarum l. XII (ML 82, c. 464): Ulula avis . .. a planctu et luctu nominata. — 88 Cf. Isidor. ib. (ML 82, c. 423): Sirenas tres fingunt fuisse ex parte virgines, ex parte volucres ... Quae illectos navigantes suo cantu in naufragia trahebant.
134 Kapitola Počátek pěkný Bukači Vochechule Duch zámutku trápí duši Duch veselí škodného pajchy a marné chlauby. Tak v almužně a v nábožném životě bývá počátek svatý a dobrý, ale na konci šelma a zhovadilost. 75 288a3 To sau ti chlupáči. »A jeden na druhého volá«. Nebo doko- nánie jednoho hřicchu uvodí jiný hřiech a jeden hřiech koná se skrz jiný, jako nenávist volá na vraždu a lakota volá lakomstvie. Ó, ti duchové mnohých věcí dobrých dopauštějí na počátku, ale tajně ukládají, aby konec porušili té duše! Tak ráno slova božie 80 slyšie a přijímají tělo a krev Páně, ale ve dne a k večerau zhovadilý život vedau a bývají příbytek těch chlupáčuov. A tito duchové mnoho zlého duši činí, smilniece s ní v tom životě; divným obyčejem mučiti budau tu duši a rmútiti budau bez konce. A to chce řieci Jan evangelista. Jestliže kto tyto věci najde v duši své, tať jest 85 Babylon a ta ť jest příbytkem těch duchuov. »Bukači« z latinského slova ulula; dicitur a lugendo, od jakéhos' lkánie a úpěnie. Vochechule sau tvářnosti panenské a tělo ptačie; a hlasy mají velmi lahodné, přitahujíce mořských plavcuov uši, a tak podvracují je. Hle, odporné potvory! Bukači 90 lkají, vochechule zpievají; vyznamenávají ty duchy, kteříž duši babylonskau rmautí. Najprvé duch zámutku velikého; když přichází duch v duši, uvozuje bolesti, lkánie, jako k zaufalství, a že nikoli spasen nebude; uvodí tesknost, kteráž nenie z Boha, aby duše neměla naděje o Pánu Bohu ani potěšenie v Pánu. 95 Zámutek z Ducha božieho naději uvodí, zámutek z ducha zlého uvozuje zlé domněnie o Pánu, že by byl nespravedlivý, ukrutný, a nedopauští duši smajšleti o Pánu v dobrotě, ale aby zaufala o všelikém milosrdenství. A to Pán dopauští na duši zlau, pokrytau. A proti tomu duchu jiný přichází duch, aby se člověk veselil 100 a potěšenie měl světské a marné, jsa hřiešník veliký, aby zpieval s vochechulemi a aby zapomněl svého zatracenie a služebnosti 288b1 duše najhoršie a kterak jest svázán svazky a řetězy duchuov zlostných. A to na mnohých vidíme. Někteří trpie a zmordováni bývají, a jiní se radují a veselí ráno a u večer, kratochvílem a ve- 105 selím se oddávají, a tehdy opět rychlé tudiež přicházie zahynutie a veliký zámutek a náhlá bolest a svár a rozdělenie srdcí. A to Buoh dopauští na Babylon, aby člověk nemohl ujíti těch duchuov, ale byl jim poddán a aby smilnil s nimi. Volají na se 76 Ib. — 87 Cf. Isidori Etymologiarum l. XII (ML 82, c. 464): Ulula avis . .. a planctu et luctu nominata. — 88 Cf. Isidor. ib. (ML 82, c. 423): Sirenas tres fingunt fuisse ex parte virgines, ex parte volucres ... Quae illectos navigantes suo cantu in naufragia trahebant.
Strana 135
XVIII. 135 288b2 »Pstrosové«. Jest pták veliký, křídla má, a nelétá. A znamená, že ti Babylonští některak vedau život bohomyslný před lidmi, jako by mnoho uměli, o Bohu mluvie, modlé se, kážie, a nic před Bohem nerozumějí, ani se pozdvihnauti mohau. »Lamie«. Má tvář člověčí lamia, a tělo šelmy neb hovada; 115 a vyznamenává, že člověk takový činí někdy dobré skutky a pěkně mluví, ale tělo jest šelmy: jméno má panenstvie, kněžstvie, ale život zhovadilý. Opět »ježek«, jiný duch. Ježek bode. Někdy v pokoji se rozvine a otevře a viděti nohy, hlavu i břicho; ale když se ho dotkne, zavře 120 se a zakryje bodlavau srstí se všech strán. Vyznamenává ducha zlého, kterýž tak trápí duši, že najprv odkrajvá ji v zlosti a v šlé- pějích i na nohách zlosti, a že zlé činí, také sama vyznávati bude; ale chce-li kto potrestati zlého a skrotiti, tehdy hned zavře a schová zase všecko: najprvé počátek hřiecha, totiž hlavu, druhé ostatek, 125 totiž nohy, třetie znamenie, jakožto šlépěje a okolky — vymlauvá se ze všeho. A to se přihází v lidech duchovních, totiž na kněžích; na kterémž když se spatří hřiecha počátek a šlépěje, ten se hned v klubko co ježek svine, že všecko zakrývá a zapierá, a jako by nebyl v ničemž vinen. Tak se i od velmi nábožných lidí přihází; 130 když mají trestáni býti pro nětco zlého, tehdy všecko zlé schovávají, také i svědky se očišťují, a potom bodau od sebe přísně a hájie se statečně, potom sekty zbierají a o smrti ukládají, a to, aby nebyli postiženi v něčem vinní před lidmi. — Také ježek krmí a chová ježčata svá, totiž kteří se přídržie pokrytcuov, témuž se učie činiti, 135 když shřešie, aby se vymlauvali. Tak se učie mladí od starých a lajkové od kněží, aby skrz chytré vajmluvy a duovodné od- hryzli od sebe a odbodli všeliké trestánie zdravé. Běda, běda té duši babylonské! Item »luňáci«; vyznamenávají se duchové podobní luňákóm. 140 Luňák laupež miluje a jiného ptáka pochycuje a morduje a sžierá. A vyznamenává duši, kteráž Ducha božieho okusila prvé, a potom tak velmi jest svedena, že hajbe i sebau i jinými k laupeži, k lakom- Lamie Ježek (černě:) vel otvierá Kněžie Netresci nábožných Ježkova povaha Luňáci 110 Pstrosové 110 Cf. Isidor. l. c. (c. 461): Struthio . . . . . in similitudine avis pennas habere videtur, tamen de terra altius non elevatur. — 114 Lamia; nestvůra, o níž se věřilo, že loupí děti, ba že je i živé polyká. Bájilo se o ní, že si může vyndati oči a pak si je zase zasaditi. Mohla se prý také měniti v nej- rozmanitější podoby. Sr. na př. Lübker, Reallexikon des klass. Altertums s. v. Empusa a Pauly-Wissowa, Realencyklop. s. v. lamia. — 118 Cf. Isidor. l. c. (c. 441) s. v. Hericius. — 121 Marginálii třeba čísti po slově: odkrajvá. — 140 Isidor. l. c. (c. 467) s. v. Milvus.
XVIII. 135 288b2 »Pstrosové«. Jest pták veliký, křídla má, a nelétá. A znamená, že ti Babylonští některak vedau život bohomyslný před lidmi, jako by mnoho uměli, o Bohu mluvie, modlé se, kážie, a nic před Bohem nerozumějí, ani se pozdvihnauti mohau. »Lamie«. Má tvář člověčí lamia, a tělo šelmy neb hovada; 115 a vyznamenává, že člověk takový činí někdy dobré skutky a pěkně mluví, ale tělo jest šelmy: jméno má panenstvie, kněžstvie, ale život zhovadilý. Opět »ježek«, jiný duch. Ježek bode. Někdy v pokoji se rozvine a otevře a viděti nohy, hlavu i břicho; ale když se ho dotkne, zavře 120 se a zakryje bodlavau srstí se všech strán. Vyznamenává ducha zlého, kterýž tak trápí duši, že najprv odkrajvá ji v zlosti a v šlé- pějích i na nohách zlosti, a že zlé činí, také sama vyznávati bude; ale chce-li kto potrestati zlého a skrotiti, tehdy hned zavře a schová zase všecko: najprvé počátek hřiecha, totiž hlavu, druhé ostatek, 125 totiž nohy, třetie znamenie, jakožto šlépěje a okolky — vymlauvá se ze všeho. A to se přihází v lidech duchovních, totiž na kněžích; na kterémž když se spatří hřiecha počátek a šlépěje, ten se hned v klubko co ježek svine, že všecko zakrývá a zapierá, a jako by nebyl v ničemž vinen. Tak se i od velmi nábožných lidí přihází; 130 když mají trestáni býti pro nětco zlého, tehdy všecko zlé schovávají, také i svědky se očišťují, a potom bodau od sebe přísně a hájie se statečně, potom sekty zbierají a o smrti ukládají, a to, aby nebyli postiženi v něčem vinní před lidmi. — Také ježek krmí a chová ježčata svá, totiž kteří se přídržie pokrytcuov, témuž se učie činiti, 135 když shřešie, aby se vymlauvali. Tak se učie mladí od starých a lajkové od kněží, aby skrz chytré vajmluvy a duovodné od- hryzli od sebe a odbodli všeliké trestánie zdravé. Běda, běda té duši babylonské! Item »luňáci«; vyznamenávají se duchové podobní luňákóm. 140 Luňák laupež miluje a jiného ptáka pochycuje a morduje a sžierá. A vyznamenává duši, kteráž Ducha božieho okusila prvé, a potom tak velmi jest svedena, že hajbe i sebau i jinými k laupeži, k lakom- Lamie Ježek (černě:) vel otvierá Kněžie Netresci nábožných Ježkova povaha Luňáci 110 Pstrosové 110 Cf. Isidor. l. c. (c. 461): Struthio . . . . . in similitudine avis pennas habere videtur, tamen de terra altius non elevatur. — 114 Lamia; nestvůra, o níž se věřilo, že loupí děti, ba že je i živé polyká. Bájilo se o ní, že si může vyndati oči a pak si je zase zasaditi. Mohla se prý také měniti v nej- rozmanitější podoby. Sr. na př. Lübker, Reallexikon des klass. Altertums s. v. Empusa a Pauly-Wissowa, Realencyklop. s. v. lamia. — 118 Cf. Isidor. l. c. (c. 441) s. v. Hericius. — 121 Marginálii třeba čísti po slově: odkrajvá. — 140 Isidor. l. c. (c. 467) s. v. Milvus.
Strana 136
136 Kapitola ství a k lakotě. Mnozí, kdyby neměli byli zákona božieho, byli by chudí; ale dnes pod zpuosobau zákona derau, laupie, žádnému neodpustí, a učiněni sú bohatí v brzkém času. A to nepřichází, než 145 skrze tyto duchy zlostné, kteříž učie duši babylonskau, aby se krmila masem svatých a pracemi, totiž jiných, a krví bližních. A jeden druhému pomáhá řiekaje: »Buď s námi, a budeš mieti duom, tvrz a vinnici etc., dáme ť hojně a budeš tudiež bohatý, jediné s námi drž!« A die dále: »Pilně čtěte na knihách božích«, totiž co pro- rokováno jest o duši babylonské, kteráž byla Kristova nevěsta, krásná, vykaupená krví Kristovau, a potom padla od Pána Boha, všemi duchy naplněná. »A nic neubylo těch věcí«. Jako by řekl: »Zkuste vašich duchuov a duší, želi najdete tyto duchy v sobě!« 155 289al Bylo by nám potřebie přichystati sobě voděnie k zkažení těchto potvor. Protož die anděl: »Učiněn jest Babylon příbytkem ďábelským Duchové nečistí a nečistých duchuov a ptactva«. Duchové nečistí slovau, kteříž činí duši zevnitř krásnau, a vnitř nečistau a hněvivau a zlobivú. 160 »A tu drakové budau«, totiž zlostní duchové, kteříž srdce zbuzují ke všeliké zlosti. »I ptactva«, kteříž se vysoce znášejí a sau ohavné ptactvo, kteříž siemě vedlé cesty zbierají. A Kristus vy- kládá, že sau dáblové a ti duchové, kteříž dávají duši hledati vtipuov vysokých a smysluov hlubokých, aby se pilně zeptávali 165 na ně a rozkoše měli v nich a aby smajšleli vyšie věci, nežli sluší. Apoštol: »Oděnie naše nejsau tělesná, ale duchovnie, proti vše- likému duchu, vyzdvihujíciemu se proti Bohu«. Nebo ďábel, totiž demon, slove umělý; nebo dává duši té, kterauž vládne, své duovody zchytralé, nové vtipy a nové smysly vysoké nad Kristuov kříž 170 a jeho pokoru. »A sau ohavní«. Nebo duši činí velmi ohavnau; i zde na světě skládají duši s duchy ohavnými, i v budaucím věku činie ohavnau před Bohem i svatými jeho. Ó duše křesťanská, jak jest zlé tobě býti s nepřátely vidomými, ovšem pak s těmito duchovními! 175 Proč pak slovau ohavní a nenávistní? »Neb sau víno hněvu smilstva jejieho pili«. Víno smilstva jest milovánie stvořenie většie nežli stvořitele, když člověk přízeň, slávu miluje; a z toho rady pocházejí zlé, příkladové zlí. Když jiní následují takových rad, Duchové zlostní učie duši Dábel umělý Drakové Ptactvo Ohavní 150 Vino smilstva co jest 151 Iz. 34, 16 — 163 Mat. 13, 19; Marek 4, 15; Luk. 8, 12 167 Podle 2. Kor. 10, 4 a 5
136 Kapitola ství a k lakotě. Mnozí, kdyby neměli byli zákona božieho, byli by chudí; ale dnes pod zpuosobau zákona derau, laupie, žádnému neodpustí, a učiněni sú bohatí v brzkém času. A to nepřichází, než 145 skrze tyto duchy zlostné, kteříž učie duši babylonskau, aby se krmila masem svatých a pracemi, totiž jiných, a krví bližních. A jeden druhému pomáhá řiekaje: »Buď s námi, a budeš mieti duom, tvrz a vinnici etc., dáme ť hojně a budeš tudiež bohatý, jediné s námi drž!« A die dále: »Pilně čtěte na knihách božích«, totiž co pro- rokováno jest o duši babylonské, kteráž byla Kristova nevěsta, krásná, vykaupená krví Kristovau, a potom padla od Pána Boha, všemi duchy naplněná. »A nic neubylo těch věcí«. Jako by řekl: »Zkuste vašich duchuov a duší, želi najdete tyto duchy v sobě!« 155 289al Bylo by nám potřebie přichystati sobě voděnie k zkažení těchto potvor. Protož die anděl: »Učiněn jest Babylon příbytkem ďábelským Duchové nečistí a nečistých duchuov a ptactva«. Duchové nečistí slovau, kteříž činí duši zevnitř krásnau, a vnitř nečistau a hněvivau a zlobivú. 160 »A tu drakové budau«, totiž zlostní duchové, kteříž srdce zbuzují ke všeliké zlosti. »I ptactva«, kteříž se vysoce znášejí a sau ohavné ptactvo, kteříž siemě vedlé cesty zbierají. A Kristus vy- kládá, že sau dáblové a ti duchové, kteříž dávají duši hledati vtipuov vysokých a smysluov hlubokých, aby se pilně zeptávali 165 na ně a rozkoše měli v nich a aby smajšleli vyšie věci, nežli sluší. Apoštol: »Oděnie naše nejsau tělesná, ale duchovnie, proti vše- likému duchu, vyzdvihujíciemu se proti Bohu«. Nebo ďábel, totiž demon, slove umělý; nebo dává duši té, kterauž vládne, své duovody zchytralé, nové vtipy a nové smysly vysoké nad Kristuov kříž 170 a jeho pokoru. »A sau ohavní«. Nebo duši činí velmi ohavnau; i zde na světě skládají duši s duchy ohavnými, i v budaucím věku činie ohavnau před Bohem i svatými jeho. Ó duše křesťanská, jak jest zlé tobě býti s nepřátely vidomými, ovšem pak s těmito duchovními! 175 Proč pak slovau ohavní a nenávistní? »Neb sau víno hněvu smilstva jejieho pili«. Víno smilstva jest milovánie stvořenie většie nežli stvořitele, když člověk přízeň, slávu miluje; a z toho rady pocházejí zlé, příkladové zlí. Když jiní následují takových rad, Duchové zlostní učie duši Dábel umělý Drakové Ptactvo Ohavní 150 Vino smilstva co jest 151 Iz. 34, 16 — 163 Mat. 13, 19; Marek 4, 15; Luk. 8, 12 167 Podle 2. Kor. 10, 4 a 5
Strana 137
XVIII. 137 160 kteréž se chajlé k slávě světa a ke cti, zlehčujíce hřiechy, to ť jest 289a2 víno babylonské ženy, buďto pak že jest na kazateli převráceném, buďto na jiných. Skrz to víno mnozí hřeší a blaudie a Buoh se hněvá velmi na ty duše. A najprv skrz duši babylonskau kněží mnohé sau duše nakloněny k tomu najhoršiemu vínu smilstva, 185 marné chvály, lakomstvie, bluduov, k milovánie světa a vymlau- vanie z hříchuov a zlehčovánie hřicchuov. Protož trpí takové věci duše babylonská pro takové opojenie vínem smilstva, »kteréž sau pili všickni národové. A svedla jest mnohé kupce« etc. (totiž prosté) a krále i pány k lakomství a pajše 190 a k marné chvále. Protož takové věci trpí duše a spravedlivým saudem dopuštěno jest na ni, aby byla příbytkem nečistých duchuov a ďábluov a ptactva a aby zde nečinila pokánie a potom budaucně aby zatracena byla na věky věkuov. Protož se varuj kněz jiných svoditi, hřiechuov lehčiti, smysly a rozumy zlé v srdce 195 vlévati, rady zlé dávati, aby Pán nedopustil na něho všech těchto duchuov zlých etc. Kněžstvo Hrozné svedenic 289b1 I uslyšal sem jiný hlas s nebe řkaucie: »Vyjdětež z něho, lide muoj« etc. V této řeči ukazuje se, že v najposlednějších časech nebezpečných nalezeni budau vo- lení mezi množstvím zlých. Kterýmž praví Pán: »Vyjděte z něho...« 5 Druhé Babylon sau, kteříž prvé byli chot Kristova, velikými okrášlená dary, ale po odvrácení učiněni sau mátě smilství a Ba- bylon a pohoršenic voleným. A tak dvojí lid se pokládá, totiž volení boží a babylonští. Vyvoleným se mluví: »Vyjděte z toho Baby- lona«. Kto jest tak osvícený u vieře a pozdvižený v náboženství, 10 kto maudrý a stkvaucí v rozumu, aby poznal, kteří volení sau a kteří babylonští? Nynie vidíme mnohé jako ježky a lamie a pstrosy, ješto je saudie a mají za dobré; a kteří sau Kristovy orlice a ovce jeho a lid boží, těch tak neznají, ale nazývají je bludnými. Protož se oznamuje a přikazuje voleným teď: »Vyjděte z prostředku 15 jich!« Kam jest vyjíti, k kterým lidem? Kde sau dobří? Nemohau se nynic nalézti ti, s kterými by bylo umříti, s kterými by se bylo v Kristu radovati a u vieře takových dobrý příklad vzieti. Zdali v městě, zdali na hradích, zdali mezi duchovními a kněžími sau 20 takoví? Kterak rozeznáme je? Nesnadné ť jest mieti je v zná- Poznati volené nesnadno Kde vyjíti z zlých, anu všudy zli? 189 »kupce etc.« je připsáno teprve dodatečně mezi sloupci.
XVIII. 137 160 kteréž se chajlé k slávě světa a ke cti, zlehčujíce hřiechy, to ť jest 289a2 víno babylonské ženy, buďto pak že jest na kazateli převráceném, buďto na jiných. Skrz to víno mnozí hřeší a blaudie a Buoh se hněvá velmi na ty duše. A najprv skrz duši babylonskau kněží mnohé sau duše nakloněny k tomu najhoršiemu vínu smilstva, 185 marné chvály, lakomstvie, bluduov, k milovánie světa a vymlau- vanie z hříchuov a zlehčovánie hřicchuov. Protož trpí takové věci duše babylonská pro takové opojenie vínem smilstva, »kteréž sau pili všickni národové. A svedla jest mnohé kupce« etc. (totiž prosté) a krále i pány k lakomství a pajše 190 a k marné chvále. Protož takové věci trpí duše a spravedlivým saudem dopuštěno jest na ni, aby byla příbytkem nečistých duchuov a ďábluov a ptactva a aby zde nečinila pokánie a potom budaucně aby zatracena byla na věky věkuov. Protož se varuj kněz jiných svoditi, hřiechuov lehčiti, smysly a rozumy zlé v srdce 195 vlévati, rady zlé dávati, aby Pán nedopustil na něho všech těchto duchuov zlých etc. Kněžstvo Hrozné svedenic 289b1 I uslyšal sem jiný hlas s nebe řkaucie: »Vyjdětež z něho, lide muoj« etc. V této řeči ukazuje se, že v najposlednějších časech nebezpečných nalezeni budau vo- lení mezi množstvím zlých. Kterýmž praví Pán: »Vyjděte z něho...« 5 Druhé Babylon sau, kteříž prvé byli chot Kristova, velikými okrášlená dary, ale po odvrácení učiněni sau mátě smilství a Ba- bylon a pohoršenic voleným. A tak dvojí lid se pokládá, totiž volení boží a babylonští. Vyvoleným se mluví: »Vyjděte z toho Baby- lona«. Kto jest tak osvícený u vieře a pozdvižený v náboženství, 10 kto maudrý a stkvaucí v rozumu, aby poznal, kteří volení sau a kteří babylonští? Nynie vidíme mnohé jako ježky a lamie a pstrosy, ješto je saudie a mají za dobré; a kteří sau Kristovy orlice a ovce jeho a lid boží, těch tak neznají, ale nazývají je bludnými. Protož se oznamuje a přikazuje voleným teď: »Vyjděte z prostředku 15 jich!« Kam jest vyjíti, k kterým lidem? Kde sau dobří? Nemohau se nynic nalézti ti, s kterými by bylo umříti, s kterými by se bylo v Kristu radovati a u vieře takových dobrý příklad vzieti. Zdali v městě, zdali na hradích, zdali mezi duchovními a kněžími sau 20 takoví? Kterak rozeznáme je? Nesnadné ť jest mieti je v zná- Poznati volené nesnadno Kde vyjíti z zlých, anu všudy zli? 189 »kupce etc.« je připsáno teprve dodatečně mezi sloupci.
Strana 138
138 Kapitola mosti. Avšak Pán praví, že sau vyvolení a dobří; ale temnosti sau v rozsuzování. A všickni, vyjíti chtějiece k choti Kristově, často- krát nalézáme cizoložnici. Kde tehdy máme utéci, od kterého konce a z kterého místa máme vyjíti? Neb die Pán: »Vyjděte z něho, abyšte ran s nevěstkau nevzali 25 a netrpěli«. II. k Timoteovi II°.: »Zná ť Pán, kteří sau jeho«. O ty, Pane, znáš sám srdce tajná a nezpytatedlná, kteří sau upřiemého a prostého srdce, totiž kteří sau shřešili tobě, avšak se obracují ku pokání a tě milují, tvá přikázanie plnie. Také znáš, Pane, která jest babylonská nevěstka, kterážto vínem smilstva opojila národy 30 a která se pravila býti nevěstau a jsúci cizoložnice. Kterak také my poznáme tu choť pravau? Potřebie jest mieti Ducha božieho; a bez něho nebudem moci najíti, z kterého místa a na které ujíti máme. Apoštol v II. k Timoteovi III°. vypisuje cizoložnici řka: »Budau lidé sami se milujíce, nevděční, mrzkými hřiechy poražení, bez 35 milosrdenstvie«. Ta ť sau znamenie babylonské nevěstky, bez pokoje mysli i těla, hánce, nezdrželiví, bez dobrotivosti, zrádce, rozkoše milujíce viece nežli Boha, netiší, lakomí, hrdí, pyšní, ruhači, rodičuov neposlušní, zpuosobu svatosti majíce, ale pravdy jejie zapierajíce. Od takového lidu jako od nevěstky babylonské 40 velí Pán utiekati. Hle, toť ten cíl a místo, od kteréhož sluší utéci! Neb dopoviedá: »A těch se varuj!« Neb někteří z těch Babylonských procházejí se po domiech a jímají ženy skrz duchy bludné; kteřížto se vždycky učie nové věci skládajíce, nové věci nalézajíce, čtauce a slyšíce 45 vždycky, ale nikdá právě Boha nepoznávajíce. Ta ť sau znamenie, učiněná na čele nevěstky, »od kteréžto vyjděte volení«. Jako někdy lid izrahelský byl u vězení babylonském, tak nynie svatí boží sú v auzkostech: jestliže od jednoho uteče babylonského ducha, nalézá horšieho. A tak sú u velikém vězení a se všech strán 50 obehnáni jako náspem; žádají vyjíti k pravdě a ku pokání, a ne- mohau, ano jednák bojuje drak, jednák šelma veliká, nu opět šelma Beránkovi podobná, jednák nevěstka. A ačkoli někteří padli v auzkostech, však napomenutie mají, aby vyšli; neb konečně Volení povstávají volení pokánie činiti budau, ale zatracenci bez pokánie zemrau. 55 Ten lid ještě Buoh miluje a chválí. V Deutronomu: »Jeho lid svatý, národ veliký« etc. Protož die: »Lide muoj« zvláštní, kterýž se mnau setrváš; a ač si padl, povstaneš. V Deutronomu: »Ty, Pán sám zná své Potřebie Ducha Páně Cizoložnice která To ť utiekanie Volení v auzkostech sau jest 289b2 Lid boží 26 2. Tim. 2, 19 — 34 2. Tim. 3, 2 nn. — 43 2. Tim. 3, 5 — 56 5. M. 7, 6; 14, 21 — 57 Sr. 5, M. 14, 2; 26, 18
138 Kapitola mosti. Avšak Pán praví, že sau vyvolení a dobří; ale temnosti sau v rozsuzování. A všickni, vyjíti chtějiece k choti Kristově, často- krát nalézáme cizoložnici. Kde tehdy máme utéci, od kterého konce a z kterého místa máme vyjíti? Neb die Pán: »Vyjděte z něho, abyšte ran s nevěstkau nevzali 25 a netrpěli«. II. k Timoteovi II°.: »Zná ť Pán, kteří sau jeho«. O ty, Pane, znáš sám srdce tajná a nezpytatedlná, kteří sau upřiemého a prostého srdce, totiž kteří sau shřešili tobě, avšak se obracují ku pokání a tě milují, tvá přikázanie plnie. Také znáš, Pane, která jest babylonská nevěstka, kterážto vínem smilstva opojila národy 30 a která se pravila býti nevěstau a jsúci cizoložnice. Kterak také my poznáme tu choť pravau? Potřebie jest mieti Ducha božieho; a bez něho nebudem moci najíti, z kterého místa a na které ujíti máme. Apoštol v II. k Timoteovi III°. vypisuje cizoložnici řka: »Budau lidé sami se milujíce, nevděční, mrzkými hřiechy poražení, bez 35 milosrdenstvie«. Ta ť sau znamenie babylonské nevěstky, bez pokoje mysli i těla, hánce, nezdrželiví, bez dobrotivosti, zrádce, rozkoše milujíce viece nežli Boha, netiší, lakomí, hrdí, pyšní, ruhači, rodičuov neposlušní, zpuosobu svatosti majíce, ale pravdy jejie zapierajíce. Od takového lidu jako od nevěstky babylonské 40 velí Pán utiekati. Hle, toť ten cíl a místo, od kteréhož sluší utéci! Neb dopoviedá: »A těch se varuj!« Neb někteří z těch Babylonských procházejí se po domiech a jímají ženy skrz duchy bludné; kteřížto se vždycky učie nové věci skládajíce, nové věci nalézajíce, čtauce a slyšíce 45 vždycky, ale nikdá právě Boha nepoznávajíce. Ta ť sau znamenie, učiněná na čele nevěstky, »od kteréžto vyjděte volení«. Jako někdy lid izrahelský byl u vězení babylonském, tak nynie svatí boží sú v auzkostech: jestliže od jednoho uteče babylonského ducha, nalézá horšieho. A tak sú u velikém vězení a se všech strán 50 obehnáni jako náspem; žádají vyjíti k pravdě a ku pokání, a ne- mohau, ano jednák bojuje drak, jednák šelma veliká, nu opět šelma Beránkovi podobná, jednák nevěstka. A ačkoli někteří padli v auzkostech, však napomenutie mají, aby vyšli; neb konečně Volení povstávají volení pokánie činiti budau, ale zatracenci bez pokánie zemrau. 55 Ten lid ještě Buoh miluje a chválí. V Deutronomu: »Jeho lid svatý, národ veliký« etc. Protož die: »Lide muoj« zvláštní, kterýž se mnau setrváš; a ač si padl, povstaneš. V Deutronomu: »Ty, Pán sám zná své Potřebie Ducha Páně Cizoložnice která To ť utiekanie Volení v auzkostech sau jest 289b2 Lid boží 26 2. Tim. 2, 19 — 34 2. Tim. 3, 2 nn. — 43 2. Tim. 3, 5 — 56 5. M. 7, 6; 14, 21 — 57 Sr. 5, M. 14, 2; 26, 18
Strana 139
XVIII. 139 290a maudrý, ač si padl, najdeš maudrost boží«. Kteříž milovati budau 60 Krista, obrátie se k němu a osvíceni budau. Tento ť jest národ, kterýž naději konečně pokládá v samého Boha a má Boha samého jednoho, pravého, blízkého, nebo v srdci svém konečně. Protož die: »Lide muoj«. Jan sv.: »Ovce mé hlas muoj slyšie«. Ač sau poblau- dily na čas, ale slyšeti budau hlas muoj. Ten ť jest lid, kterýž já 65 znám, a hleděti budu na ně, budau-li v hříších a v zámutciech. »Vyjděte, lide muoj!« Tento ť jest hlas, někdy vnitřnie na- Hlas rozličný boží pomenutie, !l někdy skrz metly, někdy skrz uši tělesné kazateluov, někdy skrz osvícenie, někdy skrz nemoc, někdy skrz pohnutie srdce nadpřirozené. Die tato slova: »Vyjděte z něho«. Dám vám 70 pomoc, abyšte ospravedlněni byli. II. Korint. VI°.: »Jakožto synuom pravím: Nechtějte jha táhnúti s nevěrnými. Nebo které jest aučastenstvie Krista s modlami a s Belialem?« Boha totiž v paměti máte mieti. Babylonští mužie sau tmy; protož které jest aučastenstvie audu Kristova s temnostmi a chrámu božieho 75 s chrámy modlářskými a s duchy zlými? Neb die: »Choditi budu mezi nimi, a posvěcen budu«. A die ť: »Odejděte od nich a vyjděte z prostředku jich; nechtějte se poškvrněného dotýkati«, totiž povolujíce srdcem hříšníkuom. »A budu vám Bohem a vy synové«. Jeremiáš LI°.: »Utecte z prostředku Babylóna, aby spasil jeden 80 každý duši svau«. Babylon sau srdce tmavá a zbauřená a za- mračená, ješto se přílišně hnutím škodným poddávají, takže skrz usta vycházejí hřímanie, pohoršenie, bludové. Z toho Babylonu vyjděte, totiž z povolení ke zlému srdcem vyjděte. Jako by řekl: »Životem, mravy, svolením, srdcem vyjděte od zlých, abyšte 85 v ničemž jim nesvolovali, abyšte spaseni byli; nebo nenie tam radosti«. Žalm: »Nad potoky babylonskými seděli sme«, totiž viděli sme tam bludy a hřiechy na babylonské nevěstce, »a plakali sme, když sme se rozpomenuli na Sion«, totiž na apoštolskau maudrost, totiž žádajíce najíti maudrost a osvícenie a zdravé 90 učenie; »tam sme zavěsili varhany naše«, totiž žádného tam po- těšenie nenie, ale lkánie v Babyloně. Ale jestliže vyjdeme v stav kajících, zpievati již budeme piesničky sionské; a když z těla vyjdeme, tehdy budeme zpievati piesničky Jeruzalemských a synuov izrahelských. 95 Ale zde v Babyloně uprostřed zlých nenie než strach a bieda. Kterak pak vyjíti máme? Jistě skrz maudrost! Maudrost božie Vyjíti z zlých velí Pán Babylon Nenic potěšenie v Babyloně 290a2 63 Jan 10. 27 — 70 Podle 2. Kor. 6, 13 až 16 — 75 2. Kor. 6, 16 — 76 Ib. 6, 17 — 78 Ib. 6, 18 — 79 Podle Jer. 51, 45 — 86 Ž. 137, 1 až 3
XVIII. 139 290a maudrý, ač si padl, najdeš maudrost boží«. Kteříž milovati budau 60 Krista, obrátie se k němu a osvíceni budau. Tento ť jest národ, kterýž naději konečně pokládá v samého Boha a má Boha samého jednoho, pravého, blízkého, nebo v srdci svém konečně. Protož die: »Lide muoj«. Jan sv.: »Ovce mé hlas muoj slyšie«. Ač sau poblau- dily na čas, ale slyšeti budau hlas muoj. Ten ť jest lid, kterýž já 65 znám, a hleděti budu na ně, budau-li v hříších a v zámutciech. »Vyjděte, lide muoj!« Tento ť jest hlas, někdy vnitřnie na- Hlas rozličný boží pomenutie, !l někdy skrz metly, někdy skrz uši tělesné kazateluov, někdy skrz osvícenie, někdy skrz nemoc, někdy skrz pohnutie srdce nadpřirozené. Die tato slova: »Vyjděte z něho«. Dám vám 70 pomoc, abyšte ospravedlněni byli. II. Korint. VI°.: »Jakožto synuom pravím: Nechtějte jha táhnúti s nevěrnými. Nebo které jest aučastenstvie Krista s modlami a s Belialem?« Boha totiž v paměti máte mieti. Babylonští mužie sau tmy; protož které jest aučastenstvie audu Kristova s temnostmi a chrámu božieho 75 s chrámy modlářskými a s duchy zlými? Neb die: »Choditi budu mezi nimi, a posvěcen budu«. A die ť: »Odejděte od nich a vyjděte z prostředku jich; nechtějte se poškvrněného dotýkati«, totiž povolujíce srdcem hříšníkuom. »A budu vám Bohem a vy synové«. Jeremiáš LI°.: »Utecte z prostředku Babylóna, aby spasil jeden 80 každý duši svau«. Babylon sau srdce tmavá a zbauřená a za- mračená, ješto se přílišně hnutím škodným poddávají, takže skrz usta vycházejí hřímanie, pohoršenie, bludové. Z toho Babylonu vyjděte, totiž z povolení ke zlému srdcem vyjděte. Jako by řekl: »Životem, mravy, svolením, srdcem vyjděte od zlých, abyšte 85 v ničemž jim nesvolovali, abyšte spaseni byli; nebo nenie tam radosti«. Žalm: »Nad potoky babylonskými seděli sme«, totiž viděli sme tam bludy a hřiechy na babylonské nevěstce, »a plakali sme, když sme se rozpomenuli na Sion«, totiž na apoštolskau maudrost, totiž žádajíce najíti maudrost a osvícenie a zdravé 90 učenie; »tam sme zavěsili varhany naše«, totiž žádného tam po- těšenie nenie, ale lkánie v Babyloně. Ale jestliže vyjdeme v stav kajících, zpievati již budeme piesničky sionské; a když z těla vyjdeme, tehdy budeme zpievati piesničky Jeruzalemských a synuov izrahelských. 95 Ale zde v Babyloně uprostřed zlých nenie než strach a bieda. Kterak pak vyjíti máme? Jistě skrz maudrost! Maudrost božie Vyjíti z zlých velí Pán Babylon Nenic potěšenie v Babyloně 290a2 63 Jan 10. 27 — 70 Podle 2. Kor. 6, 13 až 16 — 75 2. Kor. 6, 16 — 76 Ib. 6, 17 — 78 Ib. 6, 18 — 79 Podle Jer. 51, 45 — 86 Ž. 137, 1 až 3
Strana 140
140 Kapitola Pochybnost Inohých Srdcem vyjíti Zprávcové vyjděte Kněží Obec Hospodářové Kacieři jakých obyčejuov sau Tito nevycházej z Babylona Kaziti zlé věci jest plná milosrdenstvie a skutkuov dobrých a milostivosti a dobroty. Najprvé nesvolujíci hřiechu, a uchyluje srdce od svo- lenie zlého. Ano také i místem vyjíti máme, aby člověk nepochy- boval řiekaje: »Snad sau tito Babylonští, a tito kacieři sau praví 100 křesťané!« Jakož již tak mnozí pochybují v rozumích a v rozlič- nosti duchuov, a viera pohřiechu jest řiedká; protož raněni bývají mnozí uprostřed zlých. A proto die: »Utecte«. Ale někdy vcházejí v horšie tovařiše a v obce a společnosti; tehdy rada jest takovým, aby vyšli srdcem a nesvolovali myslí, ale aby odpierali hřiechóm 105 a nemlčeli, ale trestali je jednau i druhé i třetic, a jestliže neopravují, oznámiti viece jiným a potom obci, aby tak stavenie babylonské kleslo a zbořilo se. Jste-li lid boží, praví se vám: »Vyjděte!« Ó, bychom byli všickni lid boží a ne cizozemci! Protož slyšte, vám ť se mluví: 110 »Vyjděte z prostředku!« Také vyjděte z Babylona zprávcové, odpierajíce srdcem, usty i skutkem a trestáním babylonským. Druhé kněží vyjděte z Babylona tresciece, napomínajíce a při- mlauvajíce. Třetie obec vyjdi, odpierajíce všem zlostem. Item hospodářové vyjděte, netrpte bluduov v domě, smilstvie, utrhánie 115 etc. Babylonská žena a kacieři varují se učených, ale protulují se po domiech sprostných lidí, kteréž nakažují, kteříž nemohau falešného ukázati jich učenie; ale učeným osiedlo smrti lécejí, aby jich zlost měla cestu svobodnú. Protož slyšte všickni, abyšte vyšli z prostředku Babylona a kazili hřiechy. A jestliže toho ne- 120 neučiníte, žádný z nás neujjde ran božích. Protož ten nevychází 290b1 z Babylona, kto povoluje bluduom a hřiechóm smrtedlným, buď muž nebo žena, druhé obhajuje a zastávaje je, třetie vosvobozuje a zchvaluje, čtvrté radu dávaje, kterak by nesvolovali pravdě, ale spali v bludu, páté, ktož skrz moc světskau horlivě posilňuje 125 a potvrzuje zlých věcí a kacieřuov, šesté nepomáhaje, totiž zlého kaziti. Kto by viděl jiného bližnieho svého, an se topí u vodě k smrti, a nespomohl by mu, byl by vinen smrtí jeho; takéž tuto, vida v obci zjevné věci zlé proti vieře, zlé věci lakomstvie a roz- dělenie sektářských, i nepomáhá těch věcí kaziti skrz dobré rady, 130 skrz modlitby a skrz trestánie. Sedmé, nepřetrhuje trestáním buďto v domě, buďto v obci smilstvie, utrhánie a bluduov. Tito všickni povolují Babylonu. Ale svým voleným praví Pán: »Vyjděte z něho nepovolujíce, vyjděte tresciece, vyjděte a nechtějte se takovým líbiti, vyjděte 135 a až k smrti se v nenávist vydávajte! Nebo takové jámy strojiti Vyjíti jak máme
140 Kapitola Pochybnost Inohých Srdcem vyjíti Zprávcové vyjděte Kněží Obec Hospodářové Kacieři jakých obyčejuov sau Tito nevycházej z Babylona Kaziti zlé věci jest plná milosrdenstvie a skutkuov dobrých a milostivosti a dobroty. Najprvé nesvolujíci hřiechu, a uchyluje srdce od svo- lenie zlého. Ano také i místem vyjíti máme, aby člověk nepochy- boval řiekaje: »Snad sau tito Babylonští, a tito kacieři sau praví 100 křesťané!« Jakož již tak mnozí pochybují v rozumích a v rozlič- nosti duchuov, a viera pohřiechu jest řiedká; protož raněni bývají mnozí uprostřed zlých. A proto die: »Utecte«. Ale někdy vcházejí v horšie tovařiše a v obce a společnosti; tehdy rada jest takovým, aby vyšli srdcem a nesvolovali myslí, ale aby odpierali hřiechóm 105 a nemlčeli, ale trestali je jednau i druhé i třetic, a jestliže neopravují, oznámiti viece jiným a potom obci, aby tak stavenie babylonské kleslo a zbořilo se. Jste-li lid boží, praví se vám: »Vyjděte!« Ó, bychom byli všickni lid boží a ne cizozemci! Protož slyšte, vám ť se mluví: 110 »Vyjděte z prostředku!« Také vyjděte z Babylona zprávcové, odpierajíce srdcem, usty i skutkem a trestáním babylonským. Druhé kněží vyjděte z Babylona tresciece, napomínajíce a při- mlauvajíce. Třetie obec vyjdi, odpierajíce všem zlostem. Item hospodářové vyjděte, netrpte bluduov v domě, smilstvie, utrhánie 115 etc. Babylonská žena a kacieři varují se učených, ale protulují se po domiech sprostných lidí, kteréž nakažují, kteříž nemohau falešného ukázati jich učenie; ale učeným osiedlo smrti lécejí, aby jich zlost měla cestu svobodnú. Protož slyšte všickni, abyšte vyšli z prostředku Babylona a kazili hřiechy. A jestliže toho ne- 120 neučiníte, žádný z nás neujjde ran božích. Protož ten nevychází 290b1 z Babylona, kto povoluje bluduom a hřiechóm smrtedlným, buď muž nebo žena, druhé obhajuje a zastávaje je, třetie vosvobozuje a zchvaluje, čtvrté radu dávaje, kterak by nesvolovali pravdě, ale spali v bludu, páté, ktož skrz moc světskau horlivě posilňuje 125 a potvrzuje zlých věcí a kacieřuov, šesté nepomáhaje, totiž zlého kaziti. Kto by viděl jiného bližnieho svého, an se topí u vodě k smrti, a nespomohl by mu, byl by vinen smrtí jeho; takéž tuto, vida v obci zjevné věci zlé proti vieře, zlé věci lakomstvie a roz- dělenie sektářských, i nepomáhá těch věcí kaziti skrz dobré rady, 130 skrz modlitby a skrz trestánie. Sedmé, nepřetrhuje trestáním buďto v domě, buďto v obci smilstvie, utrhánie a bluduov. Tito všickni povolují Babylonu. Ale svým voleným praví Pán: »Vyjděte z něho nepovolujíce, vyjděte tresciece, vyjděte a nechtějte se takovým líbiti, vyjděte 135 a až k smrti se v nenávist vydávajte! Nebo takové jámy strojiti Vyjíti jak máme
Strana 141
XVIII. 141 290b2 budau vycházejícím z Babylona, a mnozí zmordováni budau«. Daniel XI.: »V časiech těch z učených mnozí padnau, totiž tělesně, a vybráni budau, totiž jako kamenové dobří, k životu a zbieleni 140 budau« skrz zámutky. A jestliže od milosti sau neodešli a ne- vypadli, zbieleni budau velmi. A to bude vítězstvie svatých, bojujících proti Babylonu. Vyjdětež tehdy, abyšte některé obrátili k vieře! A pakli ť se neobrátí zlý, aspoň nebudete aučastni zlých a jiní nebudau svedeni, jestliže otevřete zlé věci jich zjevně. 145 A blahoslavení budete, když v nenávist upadnete jim. Die ť také Pán: »Vyjděte v život věčný«. Mat. XXIIII.: »Lidé rmútiti se budau pro zvuk mořský a babylonský. Ale vy, moji volení, vyjděte, ve mne doufajte, nebo tehdy blízko bude vykaupenie vaše«. Jako když hory bělejí se, blízko jest léto, tak, když po- 150 hnutie Babylona a boj proti tělu jest, vy přemuožete. Jestliže budete zlé věci trestati a nepovolíte, ale kaziece je v nenávisti budete, a jestliže zemřete, spasenie vám jest blízké. Protož vyjděte, abyšte nevzali z jeho ran a pomsty. Jestliže nebudete trestati a hřiechóm svolovati budete, budete zatracenie 155 aučastni. »Neb již hřiechové jeho volají k nebi«, totiž tak rostau do samého vrchu; a již jeho zkaženie blízko jest a již Pán ukrátí jeho zlých věcí a nedopustí viece ruosti, ale tudiež učiní pomstu nad nimi a vysvobodí své volené. Nebo Pán dopustil řka: »Dnové ti budau ukráceni pro vyvolené«. Protož sluší vyjíti z Babylona 160 konečně, totiž nepovolujíce zlým, stuojte v pravdě; druhé tres- cete; třetie na zlé plačte; čtvrté v pravdě stuojte; páté k prvotní cierkvi patřte; šesté od falešných prorokuov pilně se vystřie- hajte etc. Blahoslavoní Tresci zlé Nebezpečné mlčenie Takto vyjíti máme Vyjděte z něho, lide muoj etc. Od počátku světa obecně Buoh měl zde zlé, neposlušné, na kteréž Pán hněv svuoj vyléval. Měl také mezi těmi lidmi dobré, kteréž napomínal a vy- střichal od těch ran. A pakli kdy dobří trpěli sú rány na těle, 5 ale rány duše sau netrpěli, rány nepřítele. Jako se pokládá (Ge- nesis VI°.): »Vida pak Buoh, že by mnohá byla zlost lidská na zemi, upšen bolestí srdečnau, řekl: Vyhladím, prý, člověka od svrchku země« etc. I rozkázal Pán Noe strojiti koráb, v němž by zachován byl. Tak Sodoma a Gomorra, když sau shřešili pře- Pán své vystřlhá a zachovává 138 Dan. 11, 35 — 145 Sr. Mat. 5, 11 a Luk. 6, 22 — 146 Podle Mat. 24, 29 a Luk. 21, 26 a 31 — 158 Mat. 24, 22 6 Podle I. M. 6, 5 nn. — 9 I. M. 18 a 19
XVIII. 141 290b2 budau vycházejícím z Babylona, a mnozí zmordováni budau«. Daniel XI.: »V časiech těch z učených mnozí padnau, totiž tělesně, a vybráni budau, totiž jako kamenové dobří, k životu a zbieleni 140 budau« skrz zámutky. A jestliže od milosti sau neodešli a ne- vypadli, zbieleni budau velmi. A to bude vítězstvie svatých, bojujících proti Babylonu. Vyjdětež tehdy, abyšte některé obrátili k vieře! A pakli ť se neobrátí zlý, aspoň nebudete aučastni zlých a jiní nebudau svedeni, jestliže otevřete zlé věci jich zjevně. 145 A blahoslavení budete, když v nenávist upadnete jim. Die ť také Pán: »Vyjděte v život věčný«. Mat. XXIIII.: »Lidé rmútiti se budau pro zvuk mořský a babylonský. Ale vy, moji volení, vyjděte, ve mne doufajte, nebo tehdy blízko bude vykaupenie vaše«. Jako když hory bělejí se, blízko jest léto, tak, když po- 150 hnutie Babylona a boj proti tělu jest, vy přemuožete. Jestliže budete zlé věci trestati a nepovolíte, ale kaziece je v nenávisti budete, a jestliže zemřete, spasenie vám jest blízké. Protož vyjděte, abyšte nevzali z jeho ran a pomsty. Jestliže nebudete trestati a hřiechóm svolovati budete, budete zatracenie 155 aučastni. »Neb již hřiechové jeho volají k nebi«, totiž tak rostau do samého vrchu; a již jeho zkaženie blízko jest a již Pán ukrátí jeho zlých věcí a nedopustí viece ruosti, ale tudiež učiní pomstu nad nimi a vysvobodí své volené. Nebo Pán dopustil řka: »Dnové ti budau ukráceni pro vyvolené«. Protož sluší vyjíti z Babylona 160 konečně, totiž nepovolujíce zlým, stuojte v pravdě; druhé tres- cete; třetie na zlé plačte; čtvrté v pravdě stuojte; páté k prvotní cierkvi patřte; šesté od falešných prorokuov pilně se vystřie- hajte etc. Blahoslavoní Tresci zlé Nebezpečné mlčenie Takto vyjíti máme Vyjděte z něho, lide muoj etc. Od počátku světa obecně Buoh měl zde zlé, neposlušné, na kteréž Pán hněv svuoj vyléval. Měl také mezi těmi lidmi dobré, kteréž napomínal a vy- střichal od těch ran. A pakli kdy dobří trpěli sú rány na těle, 5 ale rány duše sau netrpěli, rány nepřítele. Jako se pokládá (Ge- nesis VI°.): »Vida pak Buoh, že by mnohá byla zlost lidská na zemi, upšen bolestí srdečnau, řekl: Vyhladím, prý, člověka od svrchku země« etc. I rozkázal Pán Noe strojiti koráb, v němž by zachován byl. Tak Sodoma a Gomorra, když sau shřešili pře- Pán své vystřlhá a zachovává 138 Dan. 11, 35 — 145 Sr. Mat. 5, 11 a Luk. 6, 22 — 146 Podle Mat. 24, 29 a Luk. 21, 26 a 31 — 158 Mat. 24, 22 6 Podle I. M. 6, 5 nn. — 9 I. M. 18 a 19
Strana 142
142 Kapitola Koráb co znamená? Skrz pokánie vyjíti Až k nebí se roz- mohli hřiechové Z skutkuov poznán bývá člověk Kterak Pán za- pomíná aneb roz- pomíná se těžkými hřiechy. Pán, chtěje uvésti pomstu těžkau na ta města, 10 vyvedl Lota, neb sau jich zlosti nepovolovali. Tak!i i k skonání 291a" světa, když se zlost světa na najvyšie rozmuože. Nebo die Spa- sitel: »Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských nežli městu tomu«. Rány a pomsty dopustiti chtěje, vystřiehá své věrné a ne- raňuje jich, najméně ranau duše, ranau tau nepřítele. A to zna-15 mená archu nebo koráb, totiž život křesťanský dobrý, v kterémž křesťané zachováni bývají od rány nepřítele, kterauž odděluje dobré od zlých konečně. Protož tento hlas pochází s nebe k srdcím, aby pokánie činili a z prostředku Babylonských, totiž zlých lidí tovařistva, aby vyšli, 20 jim nesvolovali, aby skrz ně zmazáni nebyli. Jeden hlas pochází, že padl Babylon, boří se a netrvá. Protož napomíná, aby skrz pokánie vyšli z prostřed jeho a oddělili se srdcem od nich. Nebo s takovými (praví apoštol) ani pokrmu nemají přijímati, ale mají se jim věrní protiviti. A k tomu teď lid boží napomíná se, neb 25 takový Babylon jest cizoložnice a nevěstka učiněn, od Boha svého odcházeje. »Nebo hřiech jeho přišel až k nebi«. Nebe jest cierkev, druhé královstvie nebeské. Tak veliká jest zajisté zlost hřiechuov baby- lonských, neb již zlost jeho přišla na místa a auřady svatých 30 v cierkvi, jenž sau jako nebe. Někdy zajisté Kristus řekl onomu pokolení zlému: »Doplňte mieru otcuov vašich!« Ale již k skonání světa jest doplněna, takže na auřady a na místa svatých v cierkvi přišla zlost. Druhé k království nebeskému přišel jest hřiech, totiž v známost anděluov a svatých. Nebo někdy světí andělé a jiní 35 svatí v nebi jako neznají člověka, jediné z skutkuov. Jako anděl pověděl Abrahamovi, chtějíciemu syna obětovati: »Nynie ť sem poznal, že se bojíš Boha«, tak i zlost lidská nebývá poznána, jediné někdy, když zevnitř se ukáže; a tak tehdáž v známost svatých 291a2 anděluov jako k nebi přichází, že se divie, jak mnoho zlého činie. 40 »A rozpomenul se jest Pán na nepravosti jeho«. Rozpomenul se, totiž k dopuštění pomsty, kteréž prvé nedopustil. Nebo Pán, když nemstí hřiechuov, zdá se, naším saudem, jako by zapomenul Buoh na ty zlé věci. A to činí Pán z velikého milosrdenstvie, volaje a napomínaje, aby pokánie činili. A tehdy srdce zlého člověka 45 v bezpečném má se přieliš doufání a v smělé všetečnosti. Nebo die Job XXIIII°.: »Dal jemu Pán místo ku pokání, a on zle ho 13 Mat. 10, 15; 11, 24; Marek 6, 11; Luk. 10, 12 — 24 I. Kor. 5, 11 — 32 Mat. 23, 32 — 37 1. M. 22, 12 — 47 Podle Joba 24, 23 a 24
142 Kapitola Koráb co znamená? Skrz pokánie vyjíti Až k nebí se roz- mohli hřiechové Z skutkuov poznán bývá člověk Kterak Pán za- pomíná aneb roz- pomíná se těžkými hřiechy. Pán, chtěje uvésti pomstu těžkau na ta města, 10 vyvedl Lota, neb sau jich zlosti nepovolovali. Tak!i i k skonání 291a" světa, když se zlost světa na najvyšie rozmuože. Nebo die Spa- sitel: »Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských nežli městu tomu«. Rány a pomsty dopustiti chtěje, vystřiehá své věrné a ne- raňuje jich, najméně ranau duše, ranau tau nepřítele. A to zna-15 mená archu nebo koráb, totiž život křesťanský dobrý, v kterémž křesťané zachováni bývají od rány nepřítele, kterauž odděluje dobré od zlých konečně. Protož tento hlas pochází s nebe k srdcím, aby pokánie činili a z prostředku Babylonských, totiž zlých lidí tovařistva, aby vyšli, 20 jim nesvolovali, aby skrz ně zmazáni nebyli. Jeden hlas pochází, že padl Babylon, boří se a netrvá. Protož napomíná, aby skrz pokánie vyšli z prostřed jeho a oddělili se srdcem od nich. Nebo s takovými (praví apoštol) ani pokrmu nemají přijímati, ale mají se jim věrní protiviti. A k tomu teď lid boží napomíná se, neb 25 takový Babylon jest cizoložnice a nevěstka učiněn, od Boha svého odcházeje. »Nebo hřiech jeho přišel až k nebi«. Nebe jest cierkev, druhé královstvie nebeské. Tak veliká jest zajisté zlost hřiechuov baby- lonských, neb již zlost jeho přišla na místa a auřady svatých 30 v cierkvi, jenž sau jako nebe. Někdy zajisté Kristus řekl onomu pokolení zlému: »Doplňte mieru otcuov vašich!« Ale již k skonání světa jest doplněna, takže na auřady a na místa svatých v cierkvi přišla zlost. Druhé k království nebeskému přišel jest hřiech, totiž v známost anděluov a svatých. Nebo někdy světí andělé a jiní 35 svatí v nebi jako neznají člověka, jediné z skutkuov. Jako anděl pověděl Abrahamovi, chtějíciemu syna obětovati: »Nynie ť sem poznal, že se bojíš Boha«, tak i zlost lidská nebývá poznána, jediné někdy, když zevnitř se ukáže; a tak tehdáž v známost svatých 291a2 anděluov jako k nebi přichází, že se divie, jak mnoho zlého činie. 40 »A rozpomenul se jest Pán na nepravosti jeho«. Rozpomenul se, totiž k dopuštění pomsty, kteréž prvé nedopustil. Nebo Pán, když nemstí hřiechuov, zdá se, naším saudem, jako by zapomenul Buoh na ty zlé věci. A to činí Pán z velikého milosrdenstvie, volaje a napomínaje, aby pokánie činili. A tehdy srdce zlého člověka 45 v bezpečném má se přieliš doufání a v smělé všetečnosti. Nebo die Job XXIIII°.: »Dal jemu Pán místo ku pokání, a on zle ho 13 Mat. 10, 15; 11, 24; Marek 6, 11; Luk. 10, 12 — 24 I. Kor. 5, 11 — 32 Mat. 23, 32 — 37 1. M. 22, 12 — 47 Podle Joba 24, 23 a 24
Strana 143
XVIII. 143 291b1 užievá ku pajše«. Tak také Ekleziastes: »Neb zajisté, že se nevypo- viedá rychle proti zlým odsauzenie, beze všeho strachu synové lidští 50 pášie zlé« etc. Ale takovým hněv boží tajný zachovává se jako pokladové, a tehdáž lidé zle požievají milosrdenstvie Páně. K Ří- manuom II°.: »Proč bohatstvím dobroty jeho a trpělivosti a dlauho- čekánie pohrzieš? Zdali nevieš, že dobrota božie ku pokání tě vede? Ale ty vedlé tvrdosti své a nekajícieho srdce svého za poklad 55 shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevenie spravedlivého saudu božieho«. Také v Zjevení II°. o té ženě mluvě Jezábel, kteráž tuto Babylon slove, že pokánie činiti nechtěla, die k andě- lovi: »Mám proti tobě málo, že dopauštieš ženě Jezabel pro- rokovati«. Nebo žádný neměl by skrz kněžie připuštěn býti k ká- 60 zaní, leč by dobře byl zkušený u vieře, v mraviech a v životě. A die: »Dal sem jie čas ku pokání, a nechce se káti« etc. Protož die, že se jest rozpomenul Pán na zlosti jeho. A to se tehdáž děje, když té cizoložnici i všem hřiešníkuom přivodí zlosti a hřiechy na mysl a v srdce jich, kterážto sama zapomněla byla na své 65 skutky zlé. A z toho jest zřejmo, že těm, kteří na své zapomínají hřiechy, všecky hřiechy, když Pán chce mstíti, jako na smrti v ostatní hodinu, chtěje umrtviti, přivodí ku paměti hřiechy jich, když trpěti budau za ně hanbu před Bohem i anděly jeho. Neb ť Buoh 70 nezapomíná na ně, ale činí sobě tak, jako by na ně nepomněl. A protož, jestliže my, vyjdauce z Babylona, na své hřiechy ne- zapomeneme, Buoh ť na ně zapomene, totiž že nedopustí pomsty a ran. Jako die apoštol, že, kdybychom my sami se rozsuzovali, nebyli bychme ovšem sauzeni. Dobré ť jest zajisté zde na své 75 skutky zlé nezapomínati; a tehdy bychom se varovali pilně všech hřiechuov a nesvolovali bychme jim. Ale pohřiechu člověk, maličko poželeje hřiechuov svých, potom na ně zapomene. Jako tak učinil onen Achab král, kterýž smrt Nábotovu zpuosobil pro vinnici, a když byl trestán od proroka, tehdy se ponížil před Pánem, 8o pytel, žieni a popel na se vzal; potom pak od Boha odstaupil. Tak i naši nynější kající na malau chvilku poželejí a tělo a krev Páně přijímají, a potom v též hřiechy se zase navracují. Ale David právě kající ve dne i v noci plakal a lkal na své hřiechy, postel svau slzami a pláči umývaje etc. Milosrdenstvie áně zl. užváne Jezabel Rozpomenul se Pán Nezapomínajme na své hřiechy sami Lehce vážíme hřiechuov svých zlost Achab David 48 Eccl. 8, 11 — 52 Řím. 2, 4 a 5 — 56 Zj. 2, 20 — 61 Zj. 2, 21 73 1. Kor. 11, 31 — 78 1. (3.) Král. 21, 1 nn. a 27 nn.; 22, 1 nn. — 82 Ž. 6, 7
XVIII. 143 291b1 užievá ku pajše«. Tak také Ekleziastes: »Neb zajisté, že se nevypo- viedá rychle proti zlým odsauzenie, beze všeho strachu synové lidští 50 pášie zlé« etc. Ale takovým hněv boží tajný zachovává se jako pokladové, a tehdáž lidé zle požievají milosrdenstvie Páně. K Ří- manuom II°.: »Proč bohatstvím dobroty jeho a trpělivosti a dlauho- čekánie pohrzieš? Zdali nevieš, že dobrota božie ku pokání tě vede? Ale ty vedlé tvrdosti své a nekajícieho srdce svého za poklad 55 shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevenie spravedlivého saudu božieho«. Také v Zjevení II°. o té ženě mluvě Jezábel, kteráž tuto Babylon slove, že pokánie činiti nechtěla, die k andě- lovi: »Mám proti tobě málo, že dopauštieš ženě Jezabel pro- rokovati«. Nebo žádný neměl by skrz kněžie připuštěn býti k ká- 60 zaní, leč by dobře byl zkušený u vieře, v mraviech a v životě. A die: »Dal sem jie čas ku pokání, a nechce se káti« etc. Protož die, že se jest rozpomenul Pán na zlosti jeho. A to se tehdáž děje, když té cizoložnici i všem hřiešníkuom přivodí zlosti a hřiechy na mysl a v srdce jich, kterážto sama zapomněla byla na své 65 skutky zlé. A z toho jest zřejmo, že těm, kteří na své zapomínají hřiechy, všecky hřiechy, když Pán chce mstíti, jako na smrti v ostatní hodinu, chtěje umrtviti, přivodí ku paměti hřiechy jich, když trpěti budau za ně hanbu před Bohem i anděly jeho. Neb ť Buoh 70 nezapomíná na ně, ale činí sobě tak, jako by na ně nepomněl. A protož, jestliže my, vyjdauce z Babylona, na své hřiechy ne- zapomeneme, Buoh ť na ně zapomene, totiž že nedopustí pomsty a ran. Jako die apoštol, že, kdybychom my sami se rozsuzovali, nebyli bychme ovšem sauzeni. Dobré ť jest zajisté zde na své 75 skutky zlé nezapomínati; a tehdy bychom se varovali pilně všech hřiechuov a nesvolovali bychme jim. Ale pohřiechu člověk, maličko poželeje hřiechuov svých, potom na ně zapomene. Jako tak učinil onen Achab král, kterýž smrt Nábotovu zpuosobil pro vinnici, a když byl trestán od proroka, tehdy se ponížil před Pánem, 8o pytel, žieni a popel na se vzal; potom pak od Boha odstaupil. Tak i naši nynější kající na malau chvilku poželejí a tělo a krev Páně přijímají, a potom v též hřiechy se zase navracují. Ale David právě kající ve dne i v noci plakal a lkal na své hřiechy, postel svau slzami a pláči umývaje etc. Milosrdenstvie áně zl. užváne Jezabel Rozpomenul se Pán Nezapomínajme na své hřiechy sami Lehce vážíme hřiechuov svých zlost Achab David 48 Eccl. 8, 11 — 52 Řím. 2, 4 a 5 — 56 Zj. 2, 20 — 61 Zj. 2, 21 73 1. Kor. 11, 31 — 78 1. (3.) Král. 21, 1 nn. a 27 nn.; 22, 1 nn. — 82 Ž. 6, 7
Strana 144
144 Kapitoka Skutek dvojí (černě:) 144 Skutek spravedlnosti Tři králové Bauřka zlých proti dobrým Dajtež jemu, jakožto i on dával jest vám. Všickni světí velmi pilně sau ctili skutky Ježíše Krista, kteréž od počátku činil a činí. Žalm CX.: »Velicí skutkové Páně a vyhle- daní, totiž kteří sau pošli, na všecky vuole jeho«, totiž ze všech volí jeho. V Deutronomu XXXII.: »Dajtež velebnost Bohu 5 vašemu«. Boží skutkové dokonalí sú a zvláštie skutky v dušech lidských divné puosobí. Sv. Jan píše: »Otec muoj dělá až dosavad, i já dělám«. To dielo jest naše spasenie a zkaženie Babylona. A opět die: »Já ť musím pracovati, dokavadž den jest«. Nebo šest dní pracuje, ale sedmého bude odpočinutie, totiž v slávě. Práce neb skutek jest dvojí: jeden slitovánie a milosrdenstvie, druhý spravedlnosti. Skutek slitovánie jesti ť lásky skutek. Žalm: »Slitovánie jeho nade všemi skutky jeho«. Jiní skutkové spra- vedlnosti, kteříž z hněvu jeho spravedlivého pocházejí. Ten skutek jest nad nepřátely, kterýž zde začíná a tam koná. Žalm: »Kto zná 15 moc hněvu tvého a kto muože hněv tvuoj zčísti?« Protož teď dva skutkové Kristovi pokládají se, nebo dvoje pokolenie práce jeho, milosrdenstvie a spravedlnosti. A kto bude moci skutky spravedlnosti vypraviti? Nebo hlubocí sau ti skutkové. Tuto posielá slovo z stolice velebnosti, kteréž příleží k skutku milo-20 srdenstvie, řka: »Vyjděte z něho«, totiž čiňte pokánie a buďte hotovi vyjíti vstříc Kristu. Druhé posielá slovo z truonu svého, příležejície k spravedlnosti, řka: »Odplaťte jemu, jako i on činil vám«. Najprvé vyvodí z Babylona jako z Ejipta, dávaje mannu 25 pravau a slovo své, abychom šli, ani se lénivě v staních hřieš- níkuov zastavovali a odpočívali, dále před se majíce jíti. A vede své volené jako tři krále k jeslem puovodem hvězdy, totiž viery veliké. A v Zjevení I°.: »Já rod Daviduov, já hvězda světlá jitřní«. Také jest on Ježíš Kristus etc., kterýž dává v srdce světlo viery, 30 abychom vždycky puovodem jejiem přibližovali se k Kristu. A ti ť sau kněžie národ svatý, královské kněžstvo. A když vycházejí z Babylona, tehdy se bauří všickni duchové, všeckeren Babylon a Ejipt a všecko moře. Jako když přijeli třie králové do Jeruzaléma, zbauřilo se množstvie lidu s Herodesem, totižlis dáblem. Mají 35 292a1 však proto pospiešiti, aby vyšli a přiblížili se k Kristu; nebo slovo božie jako meč ostrý dává jim cestu a proniká zástupy falešných 10 291b2 Skutkové boží velice vážení býti mají Meč. — — — —. .. 3 Ž. III, 2 — 5 5. M. 32, 3 — 7 Jan 5, 17 — 9 Jan 9, 4 — 13 Ž. 145. 9 — 15 Ž. 90, 11 — 29 Spr. Zj. 22, 16 — 32 Sr. I, Petr 2, 9
144 Kapitoka Skutek dvojí (černě:) 144 Skutek spravedlnosti Tři králové Bauřka zlých proti dobrým Dajtež jemu, jakožto i on dával jest vám. Všickni světí velmi pilně sau ctili skutky Ježíše Krista, kteréž od počátku činil a činí. Žalm CX.: »Velicí skutkové Páně a vyhle- daní, totiž kteří sau pošli, na všecky vuole jeho«, totiž ze všech volí jeho. V Deutronomu XXXII.: »Dajtež velebnost Bohu 5 vašemu«. Boží skutkové dokonalí sú a zvláštie skutky v dušech lidských divné puosobí. Sv. Jan píše: »Otec muoj dělá až dosavad, i já dělám«. To dielo jest naše spasenie a zkaženie Babylona. A opět die: »Já ť musím pracovati, dokavadž den jest«. Nebo šest dní pracuje, ale sedmého bude odpočinutie, totiž v slávě. Práce neb skutek jest dvojí: jeden slitovánie a milosrdenstvie, druhý spravedlnosti. Skutek slitovánie jesti ť lásky skutek. Žalm: »Slitovánie jeho nade všemi skutky jeho«. Jiní skutkové spra- vedlnosti, kteříž z hněvu jeho spravedlivého pocházejí. Ten skutek jest nad nepřátely, kterýž zde začíná a tam koná. Žalm: »Kto zná 15 moc hněvu tvého a kto muože hněv tvuoj zčísti?« Protož teď dva skutkové Kristovi pokládají se, nebo dvoje pokolenie práce jeho, milosrdenstvie a spravedlnosti. A kto bude moci skutky spravedlnosti vypraviti? Nebo hlubocí sau ti skutkové. Tuto posielá slovo z stolice velebnosti, kteréž příleží k skutku milo-20 srdenstvie, řka: »Vyjděte z něho«, totiž čiňte pokánie a buďte hotovi vyjíti vstříc Kristu. Druhé posielá slovo z truonu svého, příležejície k spravedlnosti, řka: »Odplaťte jemu, jako i on činil vám«. Najprvé vyvodí z Babylona jako z Ejipta, dávaje mannu 25 pravau a slovo své, abychom šli, ani se lénivě v staních hřieš- níkuov zastavovali a odpočívali, dále před se majíce jíti. A vede své volené jako tři krále k jeslem puovodem hvězdy, totiž viery veliké. A v Zjevení I°.: »Já rod Daviduov, já hvězda světlá jitřní«. Také jest on Ježíš Kristus etc., kterýž dává v srdce světlo viery, 30 abychom vždycky puovodem jejiem přibližovali se k Kristu. A ti ť sau kněžie národ svatý, královské kněžstvo. A když vycházejí z Babylona, tehdy se bauří všickni duchové, všeckeren Babylon a Ejipt a všecko moře. Jako když přijeli třie králové do Jeruzaléma, zbauřilo se množstvie lidu s Herodesem, totižlis dáblem. Mají 35 292a1 však proto pospiešiti, aby vyšli a přiblížili se k Kristu; nebo slovo božie jako meč ostrý dává jim cestu a proniká zástupy falešných 10 291b2 Skutkové boží velice vážení býti mají Meč. — — — —. .. 3 Ž. III, 2 — 5 5. M. 32, 3 — 7 Jan 5, 17 — 9 Jan 9, 4 — 13 Ž. 145. 9 — 15 Ž. 90, 11 — 29 Spr. Zj. 22, 16 — 32 Sr. I, Petr 2, 9
Strana 145
XVIII. 145 292а2 prorokuov. Nynie pohřiechu lidu božiemu sau na překážku kacieři, Překážka na cestě falešní proroci a pokrytci a všickni duchové. Ale slovo mocné 40 volá: »Vyjděte«. Hvězda A hvězda, totiž viera, vedlé čtenie svatého cestu připravuje jdaucím z Babylona. A to ť jest dielo božie, kteréž Pán pod pokorau a pod sprostností a pod auzkostmi puosobí. On ť činí své skutky slitovánie s lidem a vyvodí divným obyčejem tajně do vlasti 45 nebeské. Jako Herodes zchytrale chtěl cestu králuov zbořiti a pře- Herodes překáží kaziti a strachy měli, hvězdu potratili na čas, — tak volení vieru v zámutku. Však pro to proti vuoli všech ruhačuov dovede nás Pán do země upřímé. Toto ť toliko sluší opatřiti, abychom byli lid Toto opatíme boží, k Bohu prohlédajíce, a byli opatrní, jeho poslauchajíce. 50 On ť dovede nás do Betléma, totiž v jasné viděnie, abychom se jemu klaněli lépe nežli třie králové a viděli a ctili a milovali jej, ne v této zemi, ale v nebeské vlasti. Již nastává pověděti o skutcích spravedlnosti jeho. Viděl Jan, kterak žena, kteráž byla nevěsta Kristova, okrášlená, ale 55 že jest opustila Boha, kterak se již hněvá na ni a pomstu dopauští na ni, netolik zde, ale na zatracenie posielá. A ta slove žena ba- bylonská, o kteréž die: »Odplaťte jemu«. Komu přikazuje hlas boží: »Odplaťte«? Jistě lidu božiemu a svatému, kterýž jde z Ba- bylona k rozkázaní božiemu. Die někto: »Kterak světí mají zlé 60 bíti a mordovati, ano Kristus na kříži řekl: Otče, odpusť jim? Opět Štěpán kleče na kolenau modlil se; a Spasitel na hoře pověděl: Modlte se za nepřátely. Což praví jim: Odplaťte jemu!, totiž zlé za zlé? Co jest to řieci? Zdali zákon Nový změnil se jest a již pominul, a tak viera křesťanská změnila se a pominula?« Ale od- 65 stup to od srdce vyvolených, aby zákon Nový proměniti se měl a pominauti v kterém času a viera vedlé čtenie svatého, kterauž vždycky se zpravovati budau lidé k životu věčnému! Ale mluví se to svatým božím, kteřížto sau skrz napomenutie z Ejipta a z Babylona vyšli do vlasti. »Odplaťte se jemu«, totiž vám moc 70 dávám nad hlavau jejie. Prvé vidiena jest, že krví svatých se vopila a potlačila svaté; pro ten hřiech, že věrné v nenávisti měla, když, vyjdauce z tohoto světa, stanau na saudě spolu dobří i zlí, dá Pán moc dobrým odsúditi ji řka: »Odplaťtež jie!«, totiž: »Jakož sem tajným saudem přepustil na vás, abyšte trpěli od této ženy, aby O skutcích spravedlnosti Odpor zdá se býti Pán dává svým moc Proč na své do- pauští Pán tu ženu? 45 Mat. 2, 8 nn. 57-8 »hlas boží« je připsáno pův. rukou až do- datečně in margine (černě). — 60 Luk. 23, 34 — 61 Skutk. 7, 59 — 62 Mat. 5, 44 — 70 Zj. 17, 6 Jakoubek, Výklad. 102
XVIII. 145 292а2 prorokuov. Nynie pohřiechu lidu božiemu sau na překážku kacieři, Překážka na cestě falešní proroci a pokrytci a všickni duchové. Ale slovo mocné 40 volá: »Vyjděte«. Hvězda A hvězda, totiž viera, vedlé čtenie svatého cestu připravuje jdaucím z Babylona. A to ť jest dielo božie, kteréž Pán pod pokorau a pod sprostností a pod auzkostmi puosobí. On ť činí své skutky slitovánie s lidem a vyvodí divným obyčejem tajně do vlasti 45 nebeské. Jako Herodes zchytrale chtěl cestu králuov zbořiti a pře- Herodes překáží kaziti a strachy měli, hvězdu potratili na čas, — tak volení vieru v zámutku. Však pro to proti vuoli všech ruhačuov dovede nás Pán do země upřímé. Toto ť toliko sluší opatřiti, abychom byli lid Toto opatíme boží, k Bohu prohlédajíce, a byli opatrní, jeho poslauchajíce. 50 On ť dovede nás do Betléma, totiž v jasné viděnie, abychom se jemu klaněli lépe nežli třie králové a viděli a ctili a milovali jej, ne v této zemi, ale v nebeské vlasti. Již nastává pověděti o skutcích spravedlnosti jeho. Viděl Jan, kterak žena, kteráž byla nevěsta Kristova, okrášlená, ale 55 že jest opustila Boha, kterak se již hněvá na ni a pomstu dopauští na ni, netolik zde, ale na zatracenie posielá. A ta slove žena ba- bylonská, o kteréž die: »Odplaťte jemu«. Komu přikazuje hlas boží: »Odplaťte«? Jistě lidu božiemu a svatému, kterýž jde z Ba- bylona k rozkázaní božiemu. Die někto: »Kterak světí mají zlé 60 bíti a mordovati, ano Kristus na kříži řekl: Otče, odpusť jim? Opět Štěpán kleče na kolenau modlil se; a Spasitel na hoře pověděl: Modlte se za nepřátely. Což praví jim: Odplaťte jemu!, totiž zlé za zlé? Co jest to řieci? Zdali zákon Nový změnil se jest a již pominul, a tak viera křesťanská změnila se a pominula?« Ale od- 65 stup to od srdce vyvolených, aby zákon Nový proměniti se měl a pominauti v kterém času a viera vedlé čtenie svatého, kterauž vždycky se zpravovati budau lidé k životu věčnému! Ale mluví se to svatým božím, kteřížto sau skrz napomenutie z Ejipta a z Babylona vyšli do vlasti. »Odplaťte se jemu«, totiž vám moc 70 dávám nad hlavau jejie. Prvé vidiena jest, že krví svatých se vopila a potlačila svaté; pro ten hřiech, že věrné v nenávisti měla, když, vyjdauce z tohoto světa, stanau na saudě spolu dobří i zlí, dá Pán moc dobrým odsúditi ji řka: »Odplaťtež jie!«, totiž: »Jakož sem tajným saudem přepustil na vás, abyšte trpěli od této ženy, aby O skutcích spravedlnosti Odpor zdá se býti Pán dává svým moc Proč na své do- pauští Pán tu ženu? 45 Mat. 2, 8 nn. 57-8 »hlas boží« je připsáno pův. rukou až do- datečně in margine (černě). — 60 Luk. 23, 34 — 61 Skutk. 7, 59 — 62 Mat. 5, 44 — 70 Zj. 17, 6 Jakoubek, Výklad. 102
Strana 146
146 Kapitola Prvotně boží křivdy litovati vás očistila, abyšte mne následovali skrz zámutky, což jest i de- 75 konala na vás, tak i já puojčuji vám moci, abyšte se pomstili nad ní, neb jest všecky dary mé potupila, mnau pohrdala, mne nemilovala. Křivdu mau vidíte. I vás zmordovala, mé přátely. Litujte najprvé mé křivdy a odplaťtež jie!« Na toto hledme Přátely sobě činiti Poslyšte, boháči! Facieřský jinačejší výklad Kto zná moc hněvu tvého, Pane, že ti světí ponížení, ztrápení, s0 jako od Boha opuštění a v zapomenutie daní a zmordovaní od ženy, jakau moc budau mieti nad ní! Jako by řekl: »Vám po- raučím súditi ji, ne pro vaši křivdu, jako světští činí; ale již jasně vidíte, a jasněji nežli na světě pohleďte na křivdu mau a na hřiechy a na potupenie. Druhé, co jest učinila vám, odplaťte se a odsuďte 85 ji. Navraťte jí tolikéž!« Skutkové divní sau a hněv velikaj, kterýž ukáže na zlé. Dobré by nám bylo na tyto saudy mysliti, nechajíce marností světských. Jeden z nich řekl: »My sme opustili všecko a následovali 292b1 sme tě skrz zámutky«. Odpověděl jim: »V druhém rození sednete 90 na XII" stolicech, saudiece XIItero pokolenie izrahelské« etc. Luk. XVI°.: »A já pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby se vám odplatili v věčných stánciech«. Boháčóm dává se rada, aby poníženým a nuzným spomáhali; kteřížto, když vycházejí z tohoto světa, mají tam dobří chudí stánky, 95 kteříž mohau své dobrodience přijíti k sobě, a budau jim přátelé; a od Boha moc mají pokorní ti a ponížení přijíti je k sobě, aby na věky nezahynuli. Ó, jak úžitečné jest činiti almužny a činiti sobě přátely z chudých! Zde sau byli chudí ti ponížení, tam budau bohatí chudí etc. Tak, kteříž trpí od jiných žaláře, bitie i smrt. 100 Dobří jdau s tohoto světa a zlí také se berau z světa; a jdau k saudné stolici spolu a postavují se na saudu. Tu Pán praví zlým: »Dal sem dobré věci vám a rozličné své dary, a neučinili v vás prospěchu. Všickni vy moji, kteréž sau zlí v nenávisti měli, mau při najprvé suďte a odsuďte ji. A odplaťte jí za to, co jest 105 učinila vám«, totiž z nenávisti a z zlosti ku potupě mé. »Vám poraučím, abyšte byli saudcové, vám ť dávám moc divnau«. »A odplaťte se jí dvénásob vedlé skutkuov jejích«. Kacieř vykládá daleko jináče, nežli Duch boží chce. Světí zde modlí se za nepřátely, i z světa jdauce modlé se a dobře činí jim. 110 Ale toto se rozumie po vyjitie s tohoto světa, aby tu cizoložnici odsaudili. »A dvénásob odplaťte jie«, totiž že jest dvojím obyčejem — 80 Sr. Ž. 90, 11 — 89 Podle Mat. 19, 27 a 28 — 92 Luk. 16. 9
146 Kapitola Prvotně boží křivdy litovati vás očistila, abyšte mne následovali skrz zámutky, což jest i de- 75 konala na vás, tak i já puojčuji vám moci, abyšte se pomstili nad ní, neb jest všecky dary mé potupila, mnau pohrdala, mne nemilovala. Křivdu mau vidíte. I vás zmordovala, mé přátely. Litujte najprvé mé křivdy a odplaťtež jie!« Na toto hledme Přátely sobě činiti Poslyšte, boháči! Facieřský jinačejší výklad Kto zná moc hněvu tvého, Pane, že ti světí ponížení, ztrápení, s0 jako od Boha opuštění a v zapomenutie daní a zmordovaní od ženy, jakau moc budau mieti nad ní! Jako by řekl: »Vám po- raučím súditi ji, ne pro vaši křivdu, jako světští činí; ale již jasně vidíte, a jasněji nežli na světě pohleďte na křivdu mau a na hřiechy a na potupenie. Druhé, co jest učinila vám, odplaťte se a odsuďte 85 ji. Navraťte jí tolikéž!« Skutkové divní sau a hněv velikaj, kterýž ukáže na zlé. Dobré by nám bylo na tyto saudy mysliti, nechajíce marností světských. Jeden z nich řekl: »My sme opustili všecko a následovali 292b1 sme tě skrz zámutky«. Odpověděl jim: »V druhém rození sednete 90 na XII" stolicech, saudiece XIItero pokolenie izrahelské« etc. Luk. XVI°.: »A já pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby se vám odplatili v věčných stánciech«. Boháčóm dává se rada, aby poníženým a nuzným spomáhali; kteřížto, když vycházejí z tohoto světa, mají tam dobří chudí stánky, 95 kteříž mohau své dobrodience přijíti k sobě, a budau jim přátelé; a od Boha moc mají pokorní ti a ponížení přijíti je k sobě, aby na věky nezahynuli. Ó, jak úžitečné jest činiti almužny a činiti sobě přátely z chudých! Zde sau byli chudí ti ponížení, tam budau bohatí chudí etc. Tak, kteříž trpí od jiných žaláře, bitie i smrt. 100 Dobří jdau s tohoto světa a zlí také se berau z světa; a jdau k saudné stolici spolu a postavují se na saudu. Tu Pán praví zlým: »Dal sem dobré věci vám a rozličné své dary, a neučinili v vás prospěchu. Všickni vy moji, kteréž sau zlí v nenávisti měli, mau při najprvé suďte a odsuďte ji. A odplaťte jí za to, co jest 105 učinila vám«, totiž z nenávisti a z zlosti ku potupě mé. »Vám poraučím, abyšte byli saudcové, vám ť dávám moc divnau«. »A odplaťte se jí dvénásob vedlé skutkuov jejích«. Kacieř vykládá daleko jináče, nežli Duch boží chce. Světí zde modlí se za nepřátely, i z světa jdauce modlé se a dobře činí jim. 110 Ale toto se rozumie po vyjitie s tohoto světa, aby tu cizoložnici odsaudili. »A dvénásob odplaťte jie«, totiž že jest dvojím obyčejem — 80 Sr. Ž. 90, 11 — 89 Podle Mat. 19, 27 a 28 — 92 Luk. 16. 9
Strana 147
XVIII. 147 292b2 293a1 hřešila. To se nerozumie na tomto světě. Když jednau dobrý zamordován bývá, již se viece nebojí; tak, když zlý bývá zabit, 115 dosti zde v tomto životě má pomsty. Což tehdy tomu dieme, abychom smyslu [ bludného uvarovali se, kterýmižto smysly bránie se pokrytci v hříších? Protož se takto rozumie, že cizoložné Rozum jest tento pokolenie, kteříž sau dary vzali od Pána, ti viece dvénásob hřešie nežli jiní národové pohanští a nežli prostí, kteříž takových daruov 120 nevzali od Pána, jako posluchači slova božieho dvénásob viece hřešie nežli židé a pohané a jiní, kteříž neposlauchají slova božieho, a neznajíce vuole božie. Jakož die Spasitel: »Služebník, znaje vuoli Pána svého a nečině« etc. »Ale ktož nezná, ne mnohými ranami bit bude«. Auvech, mnoho kněží trpěti budau, kteříž přijímali Kristovo tělo a krev, viece nežli jiní, a učení byli! Též posluchači slova božieho, kteříž života nepolepšovali, málo Krista milovali, dvé- násob viece hřeší nežli jiní, hlaupí, a jiní národové. Jako by řekl: »Ó, vy moji světí, této ť sem dary dal, a mé chvály nehledala, 130 ale pajchala, velikau křivdu činila mi; veliký hněv muoj proti ní jest, suďte spravedlivě mezi mnau a jí. »Odplaťte jie dvénásob« trápenie a muk na jejie hřiechy. Běda, kteří se v hřiechy na- vracujete, kteříž slova božieho věrně nepřijímáte, tělo a krev Kristovu přijímáte, a od hřiechuov se nevystříháte! Nebo dvé- 135 násob viece takoví budau mučeni a sauzeni. Protož hněv veliký jest na lid dnes. Nebo perly pomietáme Hněv veliký Páně a potlačujeme, protož trpíme. Ó, bychom zde trpěli dvojnásobní pomstu, a tam aby nám odpustil etc.! Jeremiáš XVI°.: »Oči mé na všecky cesty jich a nejsau skryty od tváři mé cesty jich«. 140 Oči mé sú na všecky aumysly vaše a skutky, jací sau skutkové a jaké milovánie a jaké srdce. »A odplatím najprvé za dvoje nepravosti a hřiechy jich«, totiž najprvé hněv muoj proti těm, kteří viece dvénásobně hřešic a kteří má dobrodínie mnohá přijímali. »Najprv, že sú dědictvie 145 mé poškvrnili«, totiž mé volené a dary mé a mne Boha opustili. »Protož oplaťte se jí dvénásob! Nápoj, kterýž jest směšovala vám, směstež jie to dvé«, totiž tauž měrau, jakož jesti ona potupila mě z hněvu a z nenávisti a mé učenie zavrhla a bludem jsúc opojena jiné všecky opojila a převrátila, navraťtež jí hořkosti za bludy, 150 kteréž šenkovala. Zlé se navracovati v hřicchy Spravedlivá poinsta bude 125 122 Luk. 12, 47 a 48 — 136 Ohlas Mat. 7, 6 — 138 Jer. 16, 17 — 142 Jer. 16, 18 — 144 Ib. 102*
XVIII. 147 292b2 293a1 hřešila. To se nerozumie na tomto světě. Když jednau dobrý zamordován bývá, již se viece nebojí; tak, když zlý bývá zabit, 115 dosti zde v tomto životě má pomsty. Což tehdy tomu dieme, abychom smyslu [ bludného uvarovali se, kterýmižto smysly bránie se pokrytci v hříších? Protož se takto rozumie, že cizoložné Rozum jest tento pokolenie, kteříž sau dary vzali od Pána, ti viece dvénásob hřešie nežli jiní národové pohanští a nežli prostí, kteříž takových daruov 120 nevzali od Pána, jako posluchači slova božieho dvénásob viece hřešie nežli židé a pohané a jiní, kteříž neposlauchají slova božieho, a neznajíce vuole božie. Jakož die Spasitel: »Služebník, znaje vuoli Pána svého a nečině« etc. »Ale ktož nezná, ne mnohými ranami bit bude«. Auvech, mnoho kněží trpěti budau, kteříž přijímali Kristovo tělo a krev, viece nežli jiní, a učení byli! Též posluchači slova božieho, kteříž života nepolepšovali, málo Krista milovali, dvé- násob viece hřeší nežli jiní, hlaupí, a jiní národové. Jako by řekl: »Ó, vy moji světí, této ť sem dary dal, a mé chvály nehledala, 130 ale pajchala, velikau křivdu činila mi; veliký hněv muoj proti ní jest, suďte spravedlivě mezi mnau a jí. »Odplaťte jie dvénásob« trápenie a muk na jejie hřiechy. Běda, kteří se v hřiechy na- vracujete, kteříž slova božieho věrně nepřijímáte, tělo a krev Kristovu přijímáte, a od hřiechuov se nevystříháte! Nebo dvé- 135 násob viece takoví budau mučeni a sauzeni. Protož hněv veliký jest na lid dnes. Nebo perly pomietáme Hněv veliký Páně a potlačujeme, protož trpíme. Ó, bychom zde trpěli dvojnásobní pomstu, a tam aby nám odpustil etc.! Jeremiáš XVI°.: »Oči mé na všecky cesty jich a nejsau skryty od tváři mé cesty jich«. 140 Oči mé sú na všecky aumysly vaše a skutky, jací sau skutkové a jaké milovánie a jaké srdce. »A odplatím najprvé za dvoje nepravosti a hřiechy jich«, totiž najprvé hněv muoj proti těm, kteří viece dvénásobně hřešic a kteří má dobrodínie mnohá přijímali. »Najprv, že sú dědictvie 145 mé poškvrnili«, totiž mé volené a dary mé a mne Boha opustili. »Protož oplaťte se jí dvénásob! Nápoj, kterýž jest směšovala vám, směstež jie to dvé«, totiž tauž měrau, jakož jesti ona potupila mě z hněvu a z nenávisti a mé učenie zavrhla a bludem jsúc opojena jiné všecky opojila a převrátila, navraťtež jí hořkosti za bludy, 150 kteréž šenkovala. Zlé se navracovati v hřicchy Spravedlivá poinsta bude 125 122 Luk. 12, 47 a 48 — 136 Ohlas Mat. 7, 6 — 138 Jer. 16, 17 — 142 Jer. 16, 18 — 144 Ib. 102*
Strana 148
148 Kapitola Nevýmluvné můky Světí Zll Jako sláva věčná jest nevypravitedlná z strany božieho viděnie a radostí a tovarystvie svatých, tak zatracenie nevěstky a mauka jest nevypravitedlná; v kterauž uvržena bude pro pajchu. A, jak veliké hořkosti vezme pro svau pajchu a pro své bludy! Nebo jako světí zde poníženi bývají a tam povajšeni, tak zlí zde 155 pajchají a vyzdvihují se, a kterak tam budau sníženi náramně a podestříni a poddáni budau najvětším mukám a trápením a hořkostem! Který maudrý srozumí těm věcem, kto na ty věci mysliti bude, odstupuje od jiných zlých myšlení a marností? Ó, by tyto věci vstupovaly nám na srdce, abychom sobě činili 160 přátely etc., druhé, abychom činili hodné pokánie, abychom nebyli odsauzeni s tauto cizoložnicí etc.! Za každý hřiech vzláštnie pomsta Pajcha veliký hřiech Kterakť se jest velmi chlubila a v rozko- šech byla, tak mnoho dajte jie muk a lkánie etc. Tato řeč jest od Pána zástupuov, Boha všemohaucíeho, když die: »Jak velmi se chlubila...« A k komu jest ta řeč? Jistě k svatým jeho, kteříž vyšli z Babylona a z tohoto světa, kteříž mnoho trpěli od cizoložnice. Jako na konci XVIIté. kapitoly vykládá anděl, že ta smilnice jest město veliké, Babylon. A proti komu jest ta řeč? Že proti té ženě babylonské a tomu městu. Prvé napřed 293a2 rozkázal Pán Buoh navrátiti jí dvénásob, protože tato cizoložnice nenávidí svých bližních, »a kto nenávidí bratra svého, vražedlník 10 jest« a takoví královstvím božím nebudau vládnauti, a krví svatých opila se jest. A protož die, aby dvénásob odplatili jie za tu nenávist. Již teď za jiný hřiech nastává jiná pomsta, takže za každý hřiech pozuostává jednomu každému zvláštní mauka; jakož teď 15 opět za pajchu pokládá jinau pomstu: »Kterak se jest velmi chlubila« etc. Nebo ta pajcha jest počátek všeho zlého. Ona činí, aby Duch svatý odstupoval od nás. Protož, čím viece se vy- zdvihovala a chlubila a proti Bohu v své mysli se nadajmala, vy, kteří ste ponižovali duší svých, znajte a suďte, jak mnoho trpěti 20 má a jak velikými mukami trápena. Nebo světí v nebi lépe pozná- vají hřiechy nežli zde a umějí rozeznávati mezi malomocenstvím a malomocenstvím, a který jest hřiech, ješto odděluje Boha od duše; toho zajisté zde tak velmi rozeznati nemuožeme. A protož jednomu každému podlé zaslauženie provinněnie odplacuje se po-25 5 6 Zj. 17, 18 — 10 1. Jan 3, 15 — 11 Zj. 17, 6
148 Kapitola Nevýmluvné můky Světí Zll Jako sláva věčná jest nevypravitedlná z strany božieho viděnie a radostí a tovarystvie svatých, tak zatracenie nevěstky a mauka jest nevypravitedlná; v kterauž uvržena bude pro pajchu. A, jak veliké hořkosti vezme pro svau pajchu a pro své bludy! Nebo jako světí zde poníženi bývají a tam povajšeni, tak zlí zde 155 pajchají a vyzdvihují se, a kterak tam budau sníženi náramně a podestříni a poddáni budau najvětším mukám a trápením a hořkostem! Který maudrý srozumí těm věcem, kto na ty věci mysliti bude, odstupuje od jiných zlých myšlení a marností? Ó, by tyto věci vstupovaly nám na srdce, abychom sobě činili 160 přátely etc., druhé, abychom činili hodné pokánie, abychom nebyli odsauzeni s tauto cizoložnicí etc.! Za každý hřiech vzláštnie pomsta Pajcha veliký hřiech Kterakť se jest velmi chlubila a v rozko- šech byla, tak mnoho dajte jie muk a lkánie etc. Tato řeč jest od Pána zástupuov, Boha všemohaucíeho, když die: »Jak velmi se chlubila...« A k komu jest ta řeč? Jistě k svatým jeho, kteříž vyšli z Babylona a z tohoto světa, kteříž mnoho trpěli od cizoložnice. Jako na konci XVIIté. kapitoly vykládá anděl, že ta smilnice jest město veliké, Babylon. A proti komu jest ta řeč? Že proti té ženě babylonské a tomu městu. Prvé napřed 293a2 rozkázal Pán Buoh navrátiti jí dvénásob, protože tato cizoložnice nenávidí svých bližních, »a kto nenávidí bratra svého, vražedlník 10 jest« a takoví královstvím božím nebudau vládnauti, a krví svatých opila se jest. A protož die, aby dvénásob odplatili jie za tu nenávist. Již teď za jiný hřiech nastává jiná pomsta, takže za každý hřiech pozuostává jednomu každému zvláštní mauka; jakož teď 15 opět za pajchu pokládá jinau pomstu: »Kterak se jest velmi chlubila« etc. Nebo ta pajcha jest počátek všeho zlého. Ona činí, aby Duch svatý odstupoval od nás. Protož, čím viece se vy- zdvihovala a chlubila a proti Bohu v své mysli se nadajmala, vy, kteří ste ponižovali duší svých, znajte a suďte, jak mnoho trpěti 20 má a jak velikými mukami trápena. Nebo světí v nebi lépe pozná- vají hřiechy nežli zde a umějí rozeznávati mezi malomocenstvím a malomocenstvím, a který jest hřiech, ješto odděluje Boha od duše; toho zajisté zde tak velmi rozeznati nemuožeme. A protož jednomu každému podlé zaslauženie provinněnie odplacuje se po-25 5 6 Zj. 17, 18 — 10 1. Jan 3, 15 — 11 Zj. 17, 6
Strana 149
XVIII. 149 293b1 35 msta. A v to ovšem trefiti zde žádný nemuož z lidí dokonále, nebo v temnosti hřiechuov sme uvaleni. Ale Pán Spasitel, jakož Mistr pokory častokrát učil pokoře, aby, kto větší jest z vás, byl všech menší a služebník, tak převelmi nenávidí a potupuje pajchu. 30 Z té pajchy pocházejí svárové a nesnáze v lidu křesťanském; nebo mezi pyšnými vždycky hadruňkové sau. Protož bude řečeno pokorné choti Kristově, setrvající do konce v dobrém: »Jak se jest velmi onano chlubila, tak mnoho dajte jí pláče«. Ta ť jest zajisté strana Antikristova, kteráž jest pyšná a nadutá. Nebo mluvě o Antikristu, die apoštol k Tessalonicenským: »Vyzdvihovati se bude nade všecko, což slove Buoh«. A každá duše má se báti pomsty tuto položené. Řiedké pohřiechu srdce nalézá se pokorné právě, a protož Krista nenásledují v jeho pokoře, jiného pak ve jménu svém přicházejícieho přijímají. Nebo mluvě Pán Spasitel 40 o postu, o modlitbě et sic de aliis ve čtení svatého Mat. V. VI°. etc. kapitolách, vždy napomíná varovati se pajchy vnitřnie du- chovnie. Nebo v nebi začata jest a v našich rodičích najprvnějších místo jest měla. Vždycky zajisté ten červ marné chvály hledí se v nás vvrtati etc. Nebo die skrz Izaiáše: »Chvály mé jinému ne- 45 dám«. Ze všech zajisté daruov člověk Bohu má chválu vzdávati. Neb praví David: »Co se chlubíš v zlosti, kterýž mocný si v ne- pravosti?« A znamená se, že všeliká zde pomsta a pád v tomto světě jest toliko jako stín onoho pádu cizoložnice babylonské, kterýmž na věky má padnauti. A nemohau ty veliké věci uplně 50 oznámeny býti, jediné po některakém podobenství zdejších muk a pomst, kteréž se zde dějí na světě. A že tato tajná pajcha a marná chvála tajně vcházie vnitř, protož lidé z viery vypadají. Tké) však pajchy světí velmi sau se obávali; jako sv. Jan, chválu boží od sebe odháněje, die: »Nejsem 55 hoden rozvázati řeménku obuvi jeho«. A když se Kristus chtěl křtíti od Jana, sv. Jan velmi se nížil. A kterak velmi se chlubila v prázdných řečech, v pokrmích etc., tolikéž bude dáno mauky a lkánie. Kterak velmi se jest zvelebovala v okrase raucha, v pěknosti tělesné, v pověsti chvali- 60 tebné tohoto světa! Nechce zajisté Buoh, silný milovník, aby duše v jiném nežli v samém Pánu chlubila se a kochala, kterážto v zemské věci vlehnúci, v Kristu nemuož se kochati a radovati, Strana Anti- kristova pyšná Riedká pokora pravá Pomsta zdejšíe malá Pokora svatého Jána 293b2 V samém Pánu kochaj se duše 28 Luk. 22, 26 — 35 2. Tes. 2, 4 — 40 Mat. 5, 11; 6, 1 nn. — 44 Iz. 42, 8 — 46 Podle Ž. 52, 3 — 52 vcházie korekturou z pův.: vchází — 53 Psáno: Týe — 54 Marek 1, 7; Mat. 3, 14; Jan 1, 27
XVIII. 149 293b1 35 msta. A v to ovšem trefiti zde žádný nemuož z lidí dokonále, nebo v temnosti hřiechuov sme uvaleni. Ale Pán Spasitel, jakož Mistr pokory častokrát učil pokoře, aby, kto větší jest z vás, byl všech menší a služebník, tak převelmi nenávidí a potupuje pajchu. 30 Z té pajchy pocházejí svárové a nesnáze v lidu křesťanském; nebo mezi pyšnými vždycky hadruňkové sau. Protož bude řečeno pokorné choti Kristově, setrvající do konce v dobrém: »Jak se jest velmi onano chlubila, tak mnoho dajte jí pláče«. Ta ť jest zajisté strana Antikristova, kteráž jest pyšná a nadutá. Nebo mluvě o Antikristu, die apoštol k Tessalonicenským: »Vyzdvihovati se bude nade všecko, což slove Buoh«. A každá duše má se báti pomsty tuto položené. Řiedké pohřiechu srdce nalézá se pokorné právě, a protož Krista nenásledují v jeho pokoře, jiného pak ve jménu svém přicházejícieho přijímají. Nebo mluvě Pán Spasitel 40 o postu, o modlitbě et sic de aliis ve čtení svatého Mat. V. VI°. etc. kapitolách, vždy napomíná varovati se pajchy vnitřnie du- chovnie. Nebo v nebi začata jest a v našich rodičích najprvnějších místo jest měla. Vždycky zajisté ten červ marné chvály hledí se v nás vvrtati etc. Nebo die skrz Izaiáše: »Chvály mé jinému ne- 45 dám«. Ze všech zajisté daruov člověk Bohu má chválu vzdávati. Neb praví David: »Co se chlubíš v zlosti, kterýž mocný si v ne- pravosti?« A znamená se, že všeliká zde pomsta a pád v tomto světě jest toliko jako stín onoho pádu cizoložnice babylonské, kterýmž na věky má padnauti. A nemohau ty veliké věci uplně 50 oznámeny býti, jediné po některakém podobenství zdejších muk a pomst, kteréž se zde dějí na světě. A že tato tajná pajcha a marná chvála tajně vcházie vnitř, protož lidé z viery vypadají. Tké) však pajchy světí velmi sau se obávali; jako sv. Jan, chválu boží od sebe odháněje, die: »Nejsem 55 hoden rozvázati řeménku obuvi jeho«. A když se Kristus chtěl křtíti od Jana, sv. Jan velmi se nížil. A kterak velmi se chlubila v prázdných řečech, v pokrmích etc., tolikéž bude dáno mauky a lkánie. Kterak velmi se jest zvelebovala v okrase raucha, v pěknosti tělesné, v pověsti chvali- 60 tebné tohoto světa! Nechce zajisté Buoh, silný milovník, aby duše v jiném nežli v samém Pánu chlubila se a kochala, kterážto v zemské věci vlehnúci, v Kristu nemuož se kochati a radovati, Strana Anti- kristova pyšná Riedká pokora pravá Pomsta zdejšíe malá Pokora svatého Jána 293b2 V samém Pánu kochaj se duše 28 Luk. 22, 26 — 35 2. Tes. 2, 4 — 40 Mat. 5, 11; 6, 1 nn. — 44 Iz. 42, 8 — 46 Podle Ž. 52, 3 — 52 vcházie korekturou z pův.: vchází — 53 Psáno: Týe — 54 Marek 1, 7; Mat. 3, 14; Jan 1, 27
Strana 150
150 Kapitola nebo milostí cizoložnau jest nakažena a zastíněna; a protož potře- buje duše vyčištěnie skrz poníženie veliké. Protož die Izaiáš XXVII.: »V mieře proti mieře, když zavržena bude, súditi budu 65 ji«. A v pátých kniehách Mojžiešových XXV.: »Podlé miery provinněnie bude i počet ran«. Protož jest potřebie duši potěšenie a radosti tohoto světa varovati se a v Pánu Bohu samém se kochati, jako napomíná apoštol řka: »Radujte se v Pánu vždycky« etc. Nebo v srdci svém praví: Sedím jako krá- lovna a vdovau nejsem etc. Jako die apoštol II. k Tessa- lonicenským II°., že přijde Antikrist ve všelikém svedení. Jako by řekl: »Nemá ť jedné střely a chytrosti, ale ve všelikém svedení přijde proti voleným«. Ale toto znajme, že ty, kteří sau z strany 5 Antikristovy, činí je podobny synóm božím a všelikau svatost uvodí na ně kromě pravdy lásky, kteréž zavržení od Pána nedo- A nechce matných sahují. Druhé, že zvláště vyvolených pokauší a kteří sú najlepší jako Jordán, neb naději má, že i ti vplynau v usta jeho. Třetie, kteří sau viece daruov vzali od Pána, těch pokauší náramně. 10 Protož pokládá, že takové vajborné svoditi bude v hřiechy mnohé, a ti sami do sebe nebudau znáti takových věcí, ani jiní o nich toho poznávají; nébrž ani svatým nynie dáno jest poznati těchto zlých věcí zatracencuov, ale po oslavení vzkříšenie. Protož ti, kteří byli vajborní, nábožní kněžie, kazatelové a jiní světští 15 a zpajchali a tajnajmi hřiechy padli, kterýchž sú neznali sami do sebe, ani jiní o nich toho znali, ale otevrau se v budauciem životě jich hřielchové. A ty nazývá tuto ženu smilnau, jichžto hřiechové budau zjevní. Nebo všem svatým zjevuje již o ní pajchu jejie řka: »Jak 20 jest velmi chlubila se« etc. Druhé zjevuje jiný tajný jejie hřiech, kteréhož kryla pod zpuosobau svatosti, že jest řekla v srdci svém. Hle, die, že v srdci řekla! To jest hřiech pajchy a cizoložstva taj- ného, kterýžto hřiech v budaucím životě otevře. Ale to nám o všech snad zde jest tajné a skryté, kto jest nevěstka taková.25 Protož die sv. Pavel: »Nechtějte súditi před časem, dokud nepřijde čas, v němž tajné věci srdcí otevře Pán«. Nemáme tehdy zde všetečně toho před se bráti, abychom saudili onoho neb tohoto na zatracenie. Neb tajný saud otevřín bude, když praviti bude Mnohá pokušenic Dábel kterak své mistruje Tajní hříchové Nesúditi před časem 294a1 65 Podle Iz. 27, 8 — 66 5. M. 25, 2 — 69 Filip. 3, 1. 3 2. Tes. 2, 10 — 7 Ib. — 9 Sr. Job 40, 18 — 26 1. Kor. 4, 5
150 Kapitola nebo milostí cizoložnau jest nakažena a zastíněna; a protož potře- buje duše vyčištěnie skrz poníženie veliké. Protož die Izaiáš XXVII.: »V mieře proti mieře, když zavržena bude, súditi budu 65 ji«. A v pátých kniehách Mojžiešových XXV.: »Podlé miery provinněnie bude i počet ran«. Protož jest potřebie duši potěšenie a radosti tohoto světa varovati se a v Pánu Bohu samém se kochati, jako napomíná apoštol řka: »Radujte se v Pánu vždycky« etc. Nebo v srdci svém praví: Sedím jako krá- lovna a vdovau nejsem etc. Jako die apoštol II. k Tessa- lonicenským II°., že přijde Antikrist ve všelikém svedení. Jako by řekl: »Nemá ť jedné střely a chytrosti, ale ve všelikém svedení přijde proti voleným«. Ale toto znajme, že ty, kteří sau z strany 5 Antikristovy, činí je podobny synóm božím a všelikau svatost uvodí na ně kromě pravdy lásky, kteréž zavržení od Pána nedo- A nechce matných sahují. Druhé, že zvláště vyvolených pokauší a kteří sú najlepší jako Jordán, neb naději má, že i ti vplynau v usta jeho. Třetie, kteří sau viece daruov vzali od Pána, těch pokauší náramně. 10 Protož pokládá, že takové vajborné svoditi bude v hřiechy mnohé, a ti sami do sebe nebudau znáti takových věcí, ani jiní o nich toho poznávají; nébrž ani svatým nynie dáno jest poznati těchto zlých věcí zatracencuov, ale po oslavení vzkříšenie. Protož ti, kteří byli vajborní, nábožní kněžie, kazatelové a jiní světští 15 a zpajchali a tajnajmi hřiechy padli, kterýchž sú neznali sami do sebe, ani jiní o nich toho znali, ale otevrau se v budauciem životě jich hřielchové. A ty nazývá tuto ženu smilnau, jichžto hřiechové budau zjevní. Nebo všem svatým zjevuje již o ní pajchu jejie řka: »Jak 20 jest velmi chlubila se« etc. Druhé zjevuje jiný tajný jejie hřiech, kteréhož kryla pod zpuosobau svatosti, že jest řekla v srdci svém. Hle, die, že v srdci řekla! To jest hřiech pajchy a cizoložstva taj- ného, kterýžto hřiech v budaucím životě otevře. Ale to nám o všech snad zde jest tajné a skryté, kto jest nevěstka taková.25 Protož die sv. Pavel: »Nechtějte súditi před časem, dokud nepřijde čas, v němž tajné věci srdcí otevře Pán«. Nemáme tehdy zde všetečně toho před se bráti, abychom saudili onoho neb tohoto na zatracenie. Neb tajný saud otevřín bude, když praviti bude Mnohá pokušenic Dábel kterak své mistruje Tajní hříchové Nesúditi před časem 294a1 65 Podle Iz. 27, 8 — 66 5. M. 25, 2 — 69 Filip. 3, 1. 3 2. Tes. 2, 10 — 7 Ib. — 9 Sr. Job 40, 18 — 26 1. Kor. 4, 5
Strana 151
XVIII. 151 Jed škodlivý Pýcha 294a2 30 Pán: »Hle, tato duše mluvila: Sedím jako královna«. Hle, jed vpuštěný od šatanáše, že ta duše chtěla býti podobná Najvyšiemu, dala místo duchu pajchy, duchu lži, a vyhnala Ducha božieho a řekla s Luciperem (Izaiáš XIIII.) v srdci svém: »Nad nebe vstaupím, nad hvězdy povajším stolici mau, sedu na huoře svě- 35 dectvie na stranách puolnočních. Vstaupím na výsost oblakuov, podoben budu Najvyšiemu. Alevšak do pekla strčen budeš v hlu- bokost propasti«. A bude jí řečeno: »Kterak s' spadla s nebe, dennice, ješto s' ráno (totiž na počátku světa) vzcházela?« etc. Řekla s': »Postavím stolici mau na puolnoci«. Hle, tajný jejie 40 hřiech zjevil prorokuom! Tak ducha lži přijala tato žena duchovnie a tajný hřiech počíná v srdci svém, kterýž Pán otevře svým svatým, řka: »Hle, tato připustila ducha zlostného, a na mne jest za- pomněla s nemaudrým, kterýž řekl v žalmu: Řekl nemúdrý v srdci svém: Nenie ť Boha! To jest lež!« Takéž tato připisovala sobě 45 to, čehož neměla, a těch věcí zlých, které měla, neotevřela jest, a tak myšlenic má o své chlaubě a chvále, o jménu dobrém, o po- čestnosti, o povýšení a o pajše z daruov, mluvila jest v sobě a sau- dila se za lepší, nežli jest, řkúci: »Sedím jako královna«. Hle, přičítá sobě dary, kterýchž nemá, a zlé věci, kteréž má, 50 přikrajvá a pří, by je měla! To veliký hřiech jest této ženy a každé duše svedené. Protož přičítá sobě pokoj, a to jest pokoj lživý, nebo před lidmi má pokoj, ale ne s Bohem. Jako falešní proroci řiekali: »Pokoj, pokoj«, a nenie pokoj, tak tato žena položila sobě pokoj, a jsúci v velikém hněvě božím. Tak i dnes duše svedená, 55 že pokoj má zevnitř, domnievá se mieti i vnitř. Jako by řekla: »Dává mi Pán zevnitř pokoj, protož miluje mne, a sedím jako v pokoji dobrém«. Druhé, že praví: »Jako královna«, připisuje sobě duostojen- stvie choti Kristovy. Jako by řekla: »Já sem krále najvyšicho 60 nevěsta, protož královna sem«. A to lživě mluví. A ten hřiech zjeví se o ní před svatými a bude jí k veliké hanbě, když die Be- ránek: »Hle, slyšte, světí, a suďte to! Tato pravila se býti chotí Kristovau dobrau a duší věrnau, ano duch lži svedl ji, a byla veliká nepřítelkyně má-a pokrytá nevěstka«. Třetie, že zapierá, by hřiech měla žena babylonská. Luciper Ducha lži nepři- jimaj v srdce Chlubí se z daruov, kterých nemá Duše svedená majlí se 65 Hriechuov zapierá 33 Iz. 14, 13 až 15 — 37 Iz. 14, 12 — 42 »tato připustila« korekturou z pův.: »tento připustil«; rovněž »zapomněla« z pův.: »zapomněl«. — 43 Ž. 14, 1; 53, 2
XVIII. 151 Jed škodlivý Pýcha 294a2 30 Pán: »Hle, tato duše mluvila: Sedím jako královna«. Hle, jed vpuštěný od šatanáše, že ta duše chtěla býti podobná Najvyšiemu, dala místo duchu pajchy, duchu lži, a vyhnala Ducha božieho a řekla s Luciperem (Izaiáš XIIII.) v srdci svém: »Nad nebe vstaupím, nad hvězdy povajším stolici mau, sedu na huoře svě- 35 dectvie na stranách puolnočních. Vstaupím na výsost oblakuov, podoben budu Najvyšiemu. Alevšak do pekla strčen budeš v hlu- bokost propasti«. A bude jí řečeno: »Kterak s' spadla s nebe, dennice, ješto s' ráno (totiž na počátku světa) vzcházela?« etc. Řekla s': »Postavím stolici mau na puolnoci«. Hle, tajný jejie 40 hřiech zjevil prorokuom! Tak ducha lži přijala tato žena duchovnie a tajný hřiech počíná v srdci svém, kterýž Pán otevře svým svatým, řka: »Hle, tato připustila ducha zlostného, a na mne jest za- pomněla s nemaudrým, kterýž řekl v žalmu: Řekl nemúdrý v srdci svém: Nenie ť Boha! To jest lež!« Takéž tato připisovala sobě 45 to, čehož neměla, a těch věcí zlých, které měla, neotevřela jest, a tak myšlenic má o své chlaubě a chvále, o jménu dobrém, o po- čestnosti, o povýšení a o pajše z daruov, mluvila jest v sobě a sau- dila se za lepší, nežli jest, řkúci: »Sedím jako královna«. Hle, přičítá sobě dary, kterýchž nemá, a zlé věci, kteréž má, 50 přikrajvá a pří, by je měla! To veliký hřiech jest této ženy a každé duše svedené. Protož přičítá sobě pokoj, a to jest pokoj lživý, nebo před lidmi má pokoj, ale ne s Bohem. Jako falešní proroci řiekali: »Pokoj, pokoj«, a nenie pokoj, tak tato žena položila sobě pokoj, a jsúci v velikém hněvě božím. Tak i dnes duše svedená, 55 že pokoj má zevnitř, domnievá se mieti i vnitř. Jako by řekla: »Dává mi Pán zevnitř pokoj, protož miluje mne, a sedím jako v pokoji dobrém«. Druhé, že praví: »Jako královna«, připisuje sobě duostojen- stvie choti Kristovy. Jako by řekla: »Já sem krále najvyšicho 60 nevěsta, protož královna sem«. A to lživě mluví. A ten hřiech zjeví se o ní před svatými a bude jí k veliké hanbě, když die Be- ránek: »Hle, slyšte, světí, a suďte to! Tato pravila se býti chotí Kristovau dobrau a duší věrnau, ano duch lži svedl ji, a byla veliká nepřítelkyně má-a pokrytá nevěstka«. Třetie, že zapierá, by hřiech měla žena babylonská. Luciper Ducha lži nepři- jimaj v srdce Chlubí se z daruov, kterých nemá Duše svedená majlí se 65 Hriechuov zapierá 33 Iz. 14, 13 až 15 — 37 Iz. 14, 12 — 42 »tato připustila« korekturou z pův.: »tento připustil«; rovněž »zapomněla« z pův.: »zapomněl«. — 43 Ž. 14, 1; 53, 2
Strana 152
152 Kapitola Chlauba škodlivá Kněžstvo chlubné v panování Chot Kristova kterak vpravdě sedí Kterak padá Zevnitřní skut- kové trvají v pádu Drzost chlubná zlá »A pláče viděti nebudu a vdovau nejsem.« Tak mnozí sobě lásku připisují a čistotu, kteréž nemají. »Vdovau nejsem.« Když duše dává Krista v zapomenutie a jako mrtvého od srdce, tehdy vdovau učiněna bývá plačtivau náramně, kteréž by všecken svět oplakávati měl. Jako Jeremiáš s pláčem kvílí řka: »Kterak sedí 70 samo město« etc. Protož ta duše, kteráž jest od Krista ovdověla a ode všech ctností a daruov a od Ducha svatého a od lásky, ještě pří toho, totiž přikrajvajíci; a protož praví: »Nejsem já vdova« etc., nejsem zlá, nejsem nepamětlivá na umučenie Kristovo a na zákon jeho, ale já ho velmi miluji, pro pravdu jeho bojuji, 75 jemu sem usnaubena; jméno mám dobré, neb hodna sem toho jména; poněvadž sem přítelkyně králova, s sebau mám Krista. Protož die: »Vdovau nejsem«. Tak kněžstvo na najvyšie stolici cierkve posazené zpajchalo. Zevnitř panují, jiné zpravují a učie, a tak se zklamávají, že řiekají: »Já sedím«, totiž zevnitř 80 i vnitř pokoj mám, »nejsem vdovau«, totiž opuštěni nejsme od Ducha božieho, ano jest to lež. A tak znamenaj to každá duše do sebe. Která koli duše béře veliké dary boží za mnohá léta od Boha, hleď, aby neřiekala toho: »Vdovau nejsem a dobře stojím, čistoty ostřiehám a panenstvie, jemu sem poddána«, ano nenie tak. 85 Pravda ť jest choť Kristova věrná, má od Boha pomoc, vládne tělem a sužuje se a nedopauští mu svobody k skutkóm zlým tělesným, Boha se bojí a miluje; ta ť sedí jako na truonu, — tak jest královna silná a ušlechtilá. Ale jakž brzo duše podmaněna bývá žádostem tělesným, tehdy Duch Páně odchází, a tak tělo, moc a panovánie 90 béře nad duší a přemáhá ji na každaj den hřiechy a podnětem zlým a činí z nie biednau dievku; a tehdy duch lži uvodí tam temnosti, že hřiechuov nebude číti ani hněvu Páně, ale některé zevnitřnie skutky dobré v nie zuostavuje šatan, pro kteréž ještě domnievá se mieti milost od Hospodina. Protož praví: »Vdovau nejsem«, totiž »neshřešila sem, dary mám a saudí mě dobrau býti ještě; přijímám velebnau svátost [ol- tářní, ještě jest ve mně náboženstvie. Protož vdova nejsem, ale milost ve mně Kristova nenie prázdná«. Protož již jest vzdálen Pán od nie. Co jest takových cizoložných štípení, pro zákon Kristuov 100 bojujíce a sobě mnohé věci dobré připisujíce, a jsauce v hněvu velikém Kristovu! Tak sobě mnozí pokládají dlauhé časy života a pokoj budaucí, a nečinie pokánie, až i hněv přijde. A to činí duch 95 294b1 294b2 Vdova plačtivá 70 Pláč 1, 1
152 Kapitola Chlauba škodlivá Kněžstvo chlubné v panování Chot Kristova kterak vpravdě sedí Kterak padá Zevnitřní skut- kové trvají v pádu Drzost chlubná zlá »A pláče viděti nebudu a vdovau nejsem.« Tak mnozí sobě lásku připisují a čistotu, kteréž nemají. »Vdovau nejsem.« Když duše dává Krista v zapomenutie a jako mrtvého od srdce, tehdy vdovau učiněna bývá plačtivau náramně, kteréž by všecken svět oplakávati měl. Jako Jeremiáš s pláčem kvílí řka: »Kterak sedí 70 samo město« etc. Protož ta duše, kteráž jest od Krista ovdověla a ode všech ctností a daruov a od Ducha svatého a od lásky, ještě pří toho, totiž přikrajvajíci; a protož praví: »Nejsem já vdova« etc., nejsem zlá, nejsem nepamětlivá na umučenie Kristovo a na zákon jeho, ale já ho velmi miluji, pro pravdu jeho bojuji, 75 jemu sem usnaubena; jméno mám dobré, neb hodna sem toho jména; poněvadž sem přítelkyně králova, s sebau mám Krista. Protož die: »Vdovau nejsem«. Tak kněžstvo na najvyšie stolici cierkve posazené zpajchalo. Zevnitř panují, jiné zpravují a učie, a tak se zklamávají, že řiekají: »Já sedím«, totiž zevnitř 80 i vnitř pokoj mám, »nejsem vdovau«, totiž opuštěni nejsme od Ducha božieho, ano jest to lež. A tak znamenaj to každá duše do sebe. Která koli duše béře veliké dary boží za mnohá léta od Boha, hleď, aby neřiekala toho: »Vdovau nejsem a dobře stojím, čistoty ostřiehám a panenstvie, jemu sem poddána«, ano nenie tak. 85 Pravda ť jest choť Kristova věrná, má od Boha pomoc, vládne tělem a sužuje se a nedopauští mu svobody k skutkóm zlým tělesným, Boha se bojí a miluje; ta ť sedí jako na truonu, — tak jest královna silná a ušlechtilá. Ale jakž brzo duše podmaněna bývá žádostem tělesným, tehdy Duch Páně odchází, a tak tělo, moc a panovánie 90 béře nad duší a přemáhá ji na každaj den hřiechy a podnětem zlým a činí z nie biednau dievku; a tehdy duch lži uvodí tam temnosti, že hřiechuov nebude číti ani hněvu Páně, ale některé zevnitřnie skutky dobré v nie zuostavuje šatan, pro kteréž ještě domnievá se mieti milost od Hospodina. Protož praví: »Vdovau nejsem«, totiž »neshřešila sem, dary mám a saudí mě dobrau býti ještě; přijímám velebnau svátost [ol- tářní, ještě jest ve mně náboženstvie. Protož vdova nejsem, ale milost ve mně Kristova nenie prázdná«. Protož již jest vzdálen Pán od nie. Co jest takových cizoložných štípení, pro zákon Kristuov 100 bojujíce a sobě mnohé věci dobré připisujíce, a jsauce v hněvu velikém Kristovu! Tak sobě mnozí pokládají dlauhé časy života a pokoj budaucí, a nečinie pokánie, až i hněv přijde. A to činí duch 95 294b1 294b2 Vdova plačtivá 70 Pláč 1, 1
Strana 153
XVIII. 153 295a1 ten lži. Tak v bohatství naději pokládají s bohatcem, o kterémž 105 sv. Lukáš pokládá: »Duše má, mnoho dobrého máš složeno za mnohá léta. Raduj se a vesel a odpočívaj a hoduj, žádného se neboj!« Hle, duch lži prorokoval v srdci jeho! Odpověděl Pán: »Duši tvau této noci vezmau od tebe, a co si nahromaždil, čie to bude?« Tak jest učinilo kněžstvo lakomé, a již počíná Pán odjímati. Tak řieká: »Budeš ještě dlauho živa, smrt nepřijde. Nebudeš ty zatracena, dobrá jsi, líbíš se Bohu, nebudeš sauzena«. Item: »Ukryješ se od tváři meče a od zámutku a od auzkostí«. To duch ten praví; jako by řekl: »Vdovau nejsi«. Item: »Pláče neuzřím«, totiž dobře stojím, dobře sem živa, Bohu se líbím. Já ť sem ne- 115 zblaudila, já ť sem nikdie nepajchala. Já sem nepadla od viery. Já sem na cestě dobré. Já sem nevěsta Beránkova«. Tak mluví ten duch lži a pajchy těm dušem, kteréž sau od lásky a od viery dávno vypadly, aby nečinily pokánie. Tak naj- horším mluví srdcím dábel řka: »Měj naději, miluje ť tě Buoh, 120 nebude ť tobě saud zatracenie«. Tak mluví těm, které sau potratily čistotu. Ale duše, chot Kristova, vždycky stojí v bázni a v pokoře, a tu ť jest Buoh v nich a dává světlo poznánie ke dvojí věci: naj- prvé k Bohu l mocnému a dobrému, druhé k sobě samému, jak veliký jest hřiešník a kterak hyne v milování božím a v dobrých skutcích. 125 A tak duše ta ponižuje se a v bázni Páně stojí, potupena pro hříchy žádá býti, velmi kaje se a skraušenie má, tváři Páně se stydí a z toho milosrdná bývá a tichá a sebe zamietá před očima svýma. Ale nevěsta šatanova mnoho všetečně o sobě smajšlí a duofá (!) a neleká se božích sauduov; domnievá se, že ona vždycky dobře 130 činí. A to sau viděli proroci. Izaiáš XLVII.: »Zjevena bude zlost tvá. Já pomstu učiním, a neodolá mi člověk. Seď (totiž posadíš se zle), mlč a vejdi ve tmy, v veliké totiž sedneš slepotě a v zatracení, a nebudeš nazvána paní, neb totiž v těle nebudeš panovati. Ob- tiežila si jho, totiž moc tvau nad poddanými, a řekla s': Já budu 135 paní na věky. A nepoložila si toho na srdci svém, totiž budauciech sauduov. Protož toto slyš, rozkošná, která si v doufání takovém živa byla a pravila s': Nevěsta sem a královna, nad jiné duše milá Bohu. Nebudu seděti vdovau a nezvím o neplodnosti. Aj, tyto dvě věci tobě přijdau rychle, neplodnost a vdovstvie, totiž že od dobrých 110 Kněžstvo Troštuje sobě duchom lži Chot Kristova jinak se má Potupenic žádá Paní manželka šatanova jak t sobě počíná Boháči 105 Podle Luk. 12, 19 a 20 — 110 »živa« korekturou z pův.: »živ«. 128 Zdá se, že »duofá« je korigováno (označením slabých čárek nad »u« a nad »o«) v: doufá — 130 Podle Iz. 47, 3 až 9
XVIII. 153 295a1 ten lži. Tak v bohatství naději pokládají s bohatcem, o kterémž 105 sv. Lukáš pokládá: »Duše má, mnoho dobrého máš složeno za mnohá léta. Raduj se a vesel a odpočívaj a hoduj, žádného se neboj!« Hle, duch lži prorokoval v srdci jeho! Odpověděl Pán: »Duši tvau této noci vezmau od tebe, a co si nahromaždil, čie to bude?« Tak jest učinilo kněžstvo lakomé, a již počíná Pán odjímati. Tak řieká: »Budeš ještě dlauho živa, smrt nepřijde. Nebudeš ty zatracena, dobrá jsi, líbíš se Bohu, nebudeš sauzena«. Item: »Ukryješ se od tváři meče a od zámutku a od auzkostí«. To duch ten praví; jako by řekl: »Vdovau nejsi«. Item: »Pláče neuzřím«, totiž dobře stojím, dobře sem živa, Bohu se líbím. Já ť sem ne- 115 zblaudila, já ť sem nikdie nepajchala. Já sem nepadla od viery. Já sem na cestě dobré. Já sem nevěsta Beránkova«. Tak mluví ten duch lži a pajchy těm dušem, kteréž sau od lásky a od viery dávno vypadly, aby nečinily pokánie. Tak naj- horším mluví srdcím dábel řka: »Měj naději, miluje ť tě Buoh, 120 nebude ť tobě saud zatracenie«. Tak mluví těm, které sau potratily čistotu. Ale duše, chot Kristova, vždycky stojí v bázni a v pokoře, a tu ť jest Buoh v nich a dává světlo poznánie ke dvojí věci: naj- prvé k Bohu l mocnému a dobrému, druhé k sobě samému, jak veliký jest hřiešník a kterak hyne v milování božím a v dobrých skutcích. 125 A tak duše ta ponižuje se a v bázni Páně stojí, potupena pro hříchy žádá býti, velmi kaje se a skraušenie má, tváři Páně se stydí a z toho milosrdná bývá a tichá a sebe zamietá před očima svýma. Ale nevěsta šatanova mnoho všetečně o sobě smajšlí a duofá (!) a neleká se božích sauduov; domnievá se, že ona vždycky dobře 130 činí. A to sau viděli proroci. Izaiáš XLVII.: »Zjevena bude zlost tvá. Já pomstu učiním, a neodolá mi člověk. Seď (totiž posadíš se zle), mlč a vejdi ve tmy, v veliké totiž sedneš slepotě a v zatracení, a nebudeš nazvána paní, neb totiž v těle nebudeš panovati. Ob- tiežila si jho, totiž moc tvau nad poddanými, a řekla s': Já budu 135 paní na věky. A nepoložila si toho na srdci svém, totiž budauciech sauduov. Protož toto slyš, rozkošná, která si v doufání takovém živa byla a pravila s': Nevěsta sem a královna, nad jiné duše milá Bohu. Nebudu seděti vdovau a nezvím o neplodnosti. Aj, tyto dvě věci tobě přijdau rychle, neplodnost a vdovstvie, totiž že od dobrých 110 Kněžstvo Troštuje sobě duchom lži Chot Kristova jinak se má Potupenic žádá Paní manželka šatanova jak t sobě počíná Boháči 105 Podle Luk. 12, 19 a 20 — 110 »živa« korekturou z pův.: »živ«. 128 Zdá se, že »duofá« je korigováno (označením slabých čárek nad »u« a nad »o«) v: doufá — 130 Podle Iz. 47, 3 až 9
Strana 154
154 Kapitola Pomsta se pokládá skutkuov oblaupena budeš. Druhé, že s' pravila, že nejsi v hněvu 140 božím, ale v milosti, uzřieš saud boží a hněv jeho«. »Řekla si v srdci tvém«, totiž tajně si mluvila a jako za dobrau si se posta- vovala. »Maudrost tvá«, totiž vtip tvuoj, smyslové tvoji a bludové oklamali sú tě. »Přijdau ť na tě jedné hodiny pomsty najvětšie. »A rady tvé, totiž od duchuov bludných, ty ť sau tě zklamaly, že 145 si vypadla z viery a lásky; však s' pravila: Lkánie neuzřím« etc. V dařích božích nepajchaj Ó blahoslavená pokoro! Zlá duše, slyš! Duše kterak umierá Kristus život duše věrné Sám toliko Buoh nasytiti muož duší »Protož v jeden den přijdau rány jejie, smrt a pláč a hlad« etc. O té ženě babylonské, duši nevěrné svému ženichovi, kteráž, přijavši dary božie, v nich zpajchala, pokládá jejie rány těžké. Protož potřebie jest, aby žádná duše v dařích božských nepýchala, nebo těžce takový trestán bude. Ale ktož pokorný jest a v božie 5 milosrdenstvie doufá, ve všech věcech božské se poddávaje vuoli, těžké rány Pána Boha ujde. Zlé duši za ta zdejšie kochánie a rozkoše dává lkánie a pláč, za hodovánie rozkošné hlad dává, takže skrz tyto čitedlné rány onano rána boží nevýmluvná a mauka duší těžká vypravuje se. A die, že přijde jie smrt etc. Však duše jest v sobě věčná, kterakž tehdy umierá? Tak tuto smrt a život sau sobě odporni. Nebo věrné duše život jest Kristus Ježíš, nebo v poddanosti pravé a v ponížení k Kristu Ježíši záleží život duše; ale budaucie život věčný záleží v vidění a poznání Pána Boha. Jan XVII.: »Tento ť 15 jest pak život věčný, aby poznali tě pravého Boha«, aby v něm totiž duše pásla se, krmila a kochala. Nebo die apoštol: »Ale nynie vidíme v zrcadle a v podobenství, tehdáž pak uzříme tváří v tvář«, totiž jasným tiem viděním, k kterémuž duše jest stvořena, aby v něm měla pokrm, radost, bohatstvie, krásu. A to zde má se počíti 20 duši skrz světlo viery a potom jasně v nebi konati. Nebo tyto zevnitřnie věci nemohau duše nasytiti, ale sám Buoh Kristus Ježíš nasycuje ji, nebo se samého dává duši vnitř svým božstvím a svými dary a milostmi. Nebo die: »Já sem přišel, aby radost má byla v vás«. A pakli se duše strhne Pána Ježíše 25 Krista a počne se v cizoložných rozkošech kochati, tehdy potracuje radosti Pána Krista a kochánie. A jako cizoložnice, lože své pře- staupieci, ještě zevnitř jednostajně má se k muži svému, tak duše, odstaupieci od Pána Krista a viery jemu nedržéci, jednostajné 10 295b1 295a2 Duše cizoložná jak se má 141 Ib. 10 — 144 Ib. 11 a 13 15 Jan 17, 3 — 17 1. Kor. 13, 12 — 24 Podle Jana 15, 11
154 Kapitola Pomsta se pokládá skutkuov oblaupena budeš. Druhé, že s' pravila, že nejsi v hněvu 140 božím, ale v milosti, uzřieš saud boží a hněv jeho«. »Řekla si v srdci tvém«, totiž tajně si mluvila a jako za dobrau si se posta- vovala. »Maudrost tvá«, totiž vtip tvuoj, smyslové tvoji a bludové oklamali sú tě. »Přijdau ť na tě jedné hodiny pomsty najvětšie. »A rady tvé, totiž od duchuov bludných, ty ť sau tě zklamaly, že 145 si vypadla z viery a lásky; však s' pravila: Lkánie neuzřím« etc. V dařích božích nepajchaj Ó blahoslavená pokoro! Zlá duše, slyš! Duše kterak umierá Kristus život duše věrné Sám toliko Buoh nasytiti muož duší »Protož v jeden den přijdau rány jejie, smrt a pláč a hlad« etc. O té ženě babylonské, duši nevěrné svému ženichovi, kteráž, přijavši dary božie, v nich zpajchala, pokládá jejie rány těžké. Protož potřebie jest, aby žádná duše v dařích božských nepýchala, nebo těžce takový trestán bude. Ale ktož pokorný jest a v božie 5 milosrdenstvie doufá, ve všech věcech božské se poddávaje vuoli, těžké rány Pána Boha ujde. Zlé duši za ta zdejšie kochánie a rozkoše dává lkánie a pláč, za hodovánie rozkošné hlad dává, takže skrz tyto čitedlné rány onano rána boží nevýmluvná a mauka duší těžká vypravuje se. A die, že přijde jie smrt etc. Však duše jest v sobě věčná, kterakž tehdy umierá? Tak tuto smrt a život sau sobě odporni. Nebo věrné duše život jest Kristus Ježíš, nebo v poddanosti pravé a v ponížení k Kristu Ježíši záleží život duše; ale budaucie život věčný záleží v vidění a poznání Pána Boha. Jan XVII.: »Tento ť 15 jest pak život věčný, aby poznali tě pravého Boha«, aby v něm totiž duše pásla se, krmila a kochala. Nebo die apoštol: »Ale nynie vidíme v zrcadle a v podobenství, tehdáž pak uzříme tváří v tvář«, totiž jasným tiem viděním, k kterémuž duše jest stvořena, aby v něm měla pokrm, radost, bohatstvie, krásu. A to zde má se počíti 20 duši skrz světlo viery a potom jasně v nebi konati. Nebo tyto zevnitřnie věci nemohau duše nasytiti, ale sám Buoh Kristus Ježíš nasycuje ji, nebo se samého dává duši vnitř svým božstvím a svými dary a milostmi. Nebo die: »Já sem přišel, aby radost má byla v vás«. A pakli se duše strhne Pána Ježíše 25 Krista a počne se v cizoložných rozkošech kochati, tehdy potracuje radosti Pána Krista a kochánie. A jako cizoložnice, lože své pře- staupieci, ještě zevnitř jednostajně má se k muži svému, tak duše, odstaupieci od Pána Krista a viery jemu nedržéci, jednostajné 10 295b1 295a2 Duše cizoložná jak se má 141 Ib. 10 — 144 Ib. 11 a 13 15 Jan 17, 3 — 17 1. Kor. 13, 12 — 24 Podle Jana 15, 11
Strana 155
XVIII. 155 295b2 35 30 pro to obyčeje a řády a zevnitřnie věci zachovává. Ten život duše jest nad všecken tento život zhovadilý, a ztracenie toho života jest smrt, takže odlaučenu býti od toho života jest umříti; kterážto smrt jest těžší nežli která tělesná. A že pohřiechu lidé nevážie toho života, znamenie ť jest, ze sau jej potratili. Toho života nikdá člověk nepotracuje, leč milost Pána Boha prvé člověk ztratí a od ní se vzdálí, a v dařích když člověk zpajchá, tehdy od toho života dobrého vypadá, jenž jest těžká smrt duše. Nebo zevnitř člověk bývá častokrát ozdoben, a vnitř plný nečistoty a laupeže, a protož bývá jako hrob zbielený, ješto, kdyby možné 40 bylo, aby Buoh dal světlo některaké ku poznání smrduté mrchy, té duše, uzřel by, kterak pohřben jest ten vnitř obraz, ohavný a mrzký učiněn. Protož se vší pilností skrz modlitby a posty a obrá- cenie k Bohu měli bychom se k tomu zpuosobiti, abychom ten život Bohu líbezný v sobě měli a abychom nepajchali v mysli naší, 45 ale Bohu se ponižovali. A ta duše má se, jako by královna byla a jako by se tak dobře měla před Bohem, ana již vnitř tajnau padla pýchau a nenávistí k bližním a bratřím etc. A tak duše mrtvá, když vyjde z těla, tehdy upadá v jinau smrt, aby tuto, kteréž jest necítila, poznala. 50 A protož die: »V jeden den přijde smrt a lkánie«, tak totiž, že od toho života vypadnau, o kterémž die sv. Jan: »Tento ť jest život věčný, aby poznali tě pravého Boha a kterého s' poslal, Ježíše Krista«. A ta ť jest najtěžší mauka, od toho svatých tovarystva býti odlaučenu; a tehdy tu biednau smrt, kterauž zde byla umřela, 55 pozná, kteréž, uvalivši se v zhovadilost, neznala, zde jsúci na světě. A takovému člověku bylo by lépe, aby se byl nenarodil na svět. »A lkánie přijde jí« za rozkoše a kochánie, kteréž zde na světě měla, dáno to bude té duši. Jako bohatec Lazara viděl v luonu Abrahamovu, tak tato cizoložnice uzří nevěstu Pána Krista a radost 60 velikau její; a toho želeti bude, že jest ji kdy ztratila a že zde na světě na Boha zapomněla, a tak lkáti bude, takže tam bude pláč a škřípenie zubuov a budau v temnostech, neb sau světlo věčné, totiž Pána Krista, potratili. Třetie hlad za to, že zde v rozkošech živa byla; a tam těch 65 hoduov věčných a chleba nebeského, kterýmž světí paseni budau, Život tento kterak se po- tracuje Ozdoba zevnitřní falešná Pád tajný Mauka najtěžší Lkánie Viděnic zatracencuov Hlad 41 »uzřel by« je napsáno až dodatečně (pův. rukou) in marg., červeně — 51 Jan 17, 3 — 56 Ohlas Mat. 26, 24; Marek 14, 21 — 58 Luk. 16, 23 — 61 Sr. Mat. 8, 12 a j.
XVIII. 155 295b2 35 30 pro to obyčeje a řády a zevnitřnie věci zachovává. Ten život duše jest nad všecken tento život zhovadilý, a ztracenie toho života jest smrt, takže odlaučenu býti od toho života jest umříti; kterážto smrt jest těžší nežli která tělesná. A že pohřiechu lidé nevážie toho života, znamenie ť jest, ze sau jej potratili. Toho života nikdá člověk nepotracuje, leč milost Pána Boha prvé člověk ztratí a od ní se vzdálí, a v dařích když člověk zpajchá, tehdy od toho života dobrého vypadá, jenž jest těžká smrt duše. Nebo zevnitř člověk bývá častokrát ozdoben, a vnitř plný nečistoty a laupeže, a protož bývá jako hrob zbielený, ješto, kdyby možné 40 bylo, aby Buoh dal světlo některaké ku poznání smrduté mrchy, té duše, uzřel by, kterak pohřben jest ten vnitř obraz, ohavný a mrzký učiněn. Protož se vší pilností skrz modlitby a posty a obrá- cenie k Bohu měli bychom se k tomu zpuosobiti, abychom ten život Bohu líbezný v sobě měli a abychom nepajchali v mysli naší, 45 ale Bohu se ponižovali. A ta duše má se, jako by královna byla a jako by se tak dobře měla před Bohem, ana již vnitř tajnau padla pýchau a nenávistí k bližním a bratřím etc. A tak duše mrtvá, když vyjde z těla, tehdy upadá v jinau smrt, aby tuto, kteréž jest necítila, poznala. 50 A protož die: »V jeden den přijde smrt a lkánie«, tak totiž, že od toho života vypadnau, o kterémž die sv. Jan: »Tento ť jest život věčný, aby poznali tě pravého Boha a kterého s' poslal, Ježíše Krista«. A ta ť jest najtěžší mauka, od toho svatých tovarystva býti odlaučenu; a tehdy tu biednau smrt, kterauž zde byla umřela, 55 pozná, kteréž, uvalivši se v zhovadilost, neznala, zde jsúci na světě. A takovému člověku bylo by lépe, aby se byl nenarodil na svět. »A lkánie přijde jí« za rozkoše a kochánie, kteréž zde na světě měla, dáno to bude té duši. Jako bohatec Lazara viděl v luonu Abrahamovu, tak tato cizoložnice uzří nevěstu Pána Krista a radost 60 velikau její; a toho želeti bude, že jest ji kdy ztratila a že zde na světě na Boha zapomněla, a tak lkáti bude, takže tam bude pláč a škřípenie zubuov a budau v temnostech, neb sau světlo věčné, totiž Pána Krista, potratili. Třetie hlad za to, že zde v rozkošech živa byla; a tam těch 65 hoduov věčných a chleba nebeského, kterýmž světí paseni budau, Život tento kterak se po- tracuje Ozdoba zevnitřní falešná Pád tajný Mauka najtěžší Lkánie Viděnic zatracencuov Hlad 41 »uzřel by« je napsáno až dodatečně (pův. rukou) in marg., červeně — 51 Jan 17, 3 — 56 Ohlas Mat. 26, 24; Marek 14, 21 — 58 Luk. 16, 23 — 61 Sr. Mat. 8, 12 a j.
Strana 156
156 Kapitola (černě:) 11°. Pálenie ohněm Den nejistý zbavena bude. Také od té radosti a všeho toho dobrého, rozkošného odlaučena bude. Protož die skrz Amosa: »Dám na vás hlad, ne chleba, ale slova božieho hlad«; nebo Kristus nebude v nich, ani oni v Kristu. A zde každá duše babylonská trpí hlad, nebo ne- okušuje slova božieho, živého těla Kristova a krve jeho, ale tesk- 70 nostmi se trápí a biedami. Protož mluví Pán skrz Jeremiáše: »Viz, kterak zlé a hořké jest tobě opustiti Pána Boha tvého!« Čtvrté: »A ohněm pálena bude«. Oheň zajisté tělesný tento jest toliko stien onoho ohně. Die Pán skrz Izaiáše: »Choďte v plameni, který ste sobě zanítili«. Nebo člověk hřiechy svými jest sobě příčina 75 toho ohně a z hřiechuov rodí se ten oheň. Ten ť jest, o kterémž die: »Jděte, zlořečení, do ohně věčného« etc. A jakž duše tam bez těla jde, béře se do toho ohně. A všemi věcmi a stvořením vším, kterýchž zle požívala, každé to stvořenie bude jí příči nau k tomu 296a ohni. Protož andělé taužie na tu duši a praví: »Léčili sme Babylon, 80 a nenie uzdraven«. I die tuto: »V jeden den« samému Bohu známý, v den povolánie s tohoto světa. O tom zajisté dni žádný neví, ani andělé božie. (černě:) Psalmus 36 Silná žena Pán Buoh najsilnější Králové plakati budau Neb silný jest Buoh, kterýž ji súditi bude. Ti zajisté, kteří zavedeni sú skrz tu ženu babylonskau, lkáti budau tam, neb pro ni trpěti budau; ale světí nad ní budau se radovati, jakož die níže: »Veselte se nad ní andělé i apoštolé«. A pokládá příklad na žernovu mlajnském, kterýž uvrhl do moře, protože tak 5 Babylon zkažen bude. A jako die David: »Když povýšeni budau hřiešníci, rozptajleni budau a zahynau«. A všecky, kteříž nad ním lkali, jmenuje je tuto ve třech stavích, totiž krále zemské, druhé kupce, kteří sú s ním kupčili, třetie zprávce mořské na lodech. Protož die, že silný jest Buoh. Žena ta silná byla, jednak všechen 10 svět s sebau majíci; ale Pán Buoh všeliké moci jest silnější a moc- nější, nebo i andělu mocnému neodpustil, aniž také této ženě od- pustí. Neb, jakož se pokládá v Maudrosti VI°., »Mocní mocně mučeni budau«. Zeptá ť se zajisté Pán Buoh na jednom každém o jeho auřadu etc. A plakati budau sami na se pro ni králové zemští. Kteříž sau k té cizoložnici zřenie měli, ji sú zbohatili, — — — — — — 67 Amos 8, 11 — 71 Jer. 2, 19 — 74 Podle 1z. 50, 11 — 77 Mat. 25, 41 — 80 Jer. 51, 9 15 4 Zj. 18, 20 a 21 — 6 Podle Ž. 37, 20 — 13 Moudr. 6, 9
156 Kapitola (černě:) 11°. Pálenie ohněm Den nejistý zbavena bude. Také od té radosti a všeho toho dobrého, rozkošného odlaučena bude. Protož die skrz Amosa: »Dám na vás hlad, ne chleba, ale slova božieho hlad«; nebo Kristus nebude v nich, ani oni v Kristu. A zde každá duše babylonská trpí hlad, nebo ne- okušuje slova božieho, živého těla Kristova a krve jeho, ale tesk- 70 nostmi se trápí a biedami. Protož mluví Pán skrz Jeremiáše: »Viz, kterak zlé a hořké jest tobě opustiti Pána Boha tvého!« Čtvrté: »A ohněm pálena bude«. Oheň zajisté tělesný tento jest toliko stien onoho ohně. Die Pán skrz Izaiáše: »Choďte v plameni, který ste sobě zanítili«. Nebo člověk hřiechy svými jest sobě příčina 75 toho ohně a z hřiechuov rodí se ten oheň. Ten ť jest, o kterémž die: »Jděte, zlořečení, do ohně věčného« etc. A jakž duše tam bez těla jde, béře se do toho ohně. A všemi věcmi a stvořením vším, kterýchž zle požívala, každé to stvořenie bude jí příči nau k tomu 296a ohni. Protož andělé taužie na tu duši a praví: »Léčili sme Babylon, 80 a nenie uzdraven«. I die tuto: »V jeden den« samému Bohu známý, v den povolánie s tohoto světa. O tom zajisté dni žádný neví, ani andělé božie. (černě:) Psalmus 36 Silná žena Pán Buoh najsilnější Králové plakati budau Neb silný jest Buoh, kterýž ji súditi bude. Ti zajisté, kteří zavedeni sú skrz tu ženu babylonskau, lkáti budau tam, neb pro ni trpěti budau; ale světí nad ní budau se radovati, jakož die níže: »Veselte se nad ní andělé i apoštolé«. A pokládá příklad na žernovu mlajnském, kterýž uvrhl do moře, protože tak 5 Babylon zkažen bude. A jako die David: »Když povýšeni budau hřiešníci, rozptajleni budau a zahynau«. A všecky, kteříž nad ním lkali, jmenuje je tuto ve třech stavích, totiž krále zemské, druhé kupce, kteří sú s ním kupčili, třetie zprávce mořské na lodech. Protož die, že silný jest Buoh. Žena ta silná byla, jednak všechen 10 svět s sebau majíci; ale Pán Buoh všeliké moci jest silnější a moc- nější, nebo i andělu mocnému neodpustil, aniž také této ženě od- pustí. Neb, jakož se pokládá v Maudrosti VI°., »Mocní mocně mučeni budau«. Zeptá ť se zajisté Pán Buoh na jednom každém o jeho auřadu etc. A plakati budau sami na se pro ni králové zemští. Kteříž sau k té cizoložnici zřenie měli, ji sú zbohatili, — — — — — — 67 Amos 8, 11 — 71 Jer. 2, 19 — 74 Podle 1z. 50, 11 — 77 Mat. 25, 41 — 80 Jer. 51, 9 15 4 Zj. 18, 20 a 21 — 6 Podle Ž. 37, 20 — 13 Moudr. 6, 9
Strana 157
XVIII. 157 296а2 296b1 ctili, té cizoložnice poslauchali; a ona pochlebovala hřiešníkóm a rozkošným, neb sú chlipnost a rozkoše milovali i ona nevěstka 20 sama. A protož spolu lkáti budau a sčítati budau vinu na ni, že jest příčinau jich zatracenie, že sau jie následovali. Neb jest bylo po- vědieno ženě, nevěstce té, skrz Jana svatého: »Nechtějte milovati světa« etc. A že jest toho cizoložnice sama nečinila, protož jiných netrestala. A tak spolu trpěti budau. Nebo, kteří sau byli sobě ve- 25 spolek příčina a pochop k hřešení, budau sobě také příčina a pochop mauky. Protož die Spasitel: »Běda vám, ješto se smějete, nebo kvieliti a plakati budete«. Odjata zajisté bude od nich všeliká krása a moc a rozkoš. Protož v biedě budau, v lkání a v pláči a kvie- liti budau, ne aby želeli té cizoložnice, ale že sau tak těžce skrz 30 tu ženu zatraceni. Protož, nechceme-li hřiechóm svolovati, na budaucie věci máme pamatovati. Neb die Ekleziastik: »Synu, pomni na poslednie věci, a na věky neshřešíš«. Spravedlivá božie pomsta, že, když zprávcuov pravých a věrných a spravedlivých poslúchati nechtí, 35 dáni jim bývají zlí, kteříž odvodí je od cesty pravdy a uvozují do pekelného ohně; a tehdy spolu plakati budau. A die: »Patřiti budau zdaleka«. Však spolu budau v pekle, kterakž tehdy stanau zdaleka? Totiž volí, ne místem; neb vuole jich nesrovnává se spolu, ale sau rozděleni; a rozdělenie vuolí 40 lidských na ruozno jest počátek pekla, když totiž v dobrém nebudau spojeni. A že budau na sebe spolu patřiti, budau sobě příčina většie mauky, tesknosti a lkánie a biedy. Tak také též jest o ro- dičích zlých, kteří sau synuov dobře nevedli a nezpravovali; hodně trpěti budau spolu a budau sobě příčina mauky a synové nařiekati 45 budau na rodiče, že sau jich netrestali. Též i nynie také duše baby-Duše babylonská lonská, k kteréž mnozí hledí; a vtipná jest, uvodiec bludné věci a mnohé od cesty pravdy odvodieci, bude mnohým příčina k za- tracení, neb sau mnozí blud počtli za pravdu. A die: »Pro dajm«; a sau nechuti, zlobivosti, rauhanie. Budau 50 řieci: »Proč jest nás stvořil a proč tak těžká přikázanie vydal, kterýchž sme naplniti nejmohli pro náchylnost přirozenie svého k zemským a tělesným věcem?« Jako v dobrých křesťanech zde se začíná některaké božské milovánie a láska a tam v nebeské vlasti se koná, tak také zatracencuom zde se rauhanie začíná a hry- 55 zenie svědomie, a tam se koná etc. Kteří spolu hřešili, spolu trpěti budau Proč plakati budau? Jaká dalekost bude Rodičové zli utrpie Dajmn co znamená? 22 1. Jan 2, 15 — 26 Luk. 6, 25 — 32 Eccli 7, 40
XVIII. 157 296а2 296b1 ctili, té cizoložnice poslauchali; a ona pochlebovala hřiešníkóm a rozkošným, neb sú chlipnost a rozkoše milovali i ona nevěstka 20 sama. A protož spolu lkáti budau a sčítati budau vinu na ni, že jest příčinau jich zatracenie, že sau jie následovali. Neb jest bylo po- vědieno ženě, nevěstce té, skrz Jana svatého: »Nechtějte milovati světa« etc. A že jest toho cizoložnice sama nečinila, protož jiných netrestala. A tak spolu trpěti budau. Nebo, kteří sau byli sobě ve- 25 spolek příčina a pochop k hřešení, budau sobě také příčina a pochop mauky. Protož die Spasitel: »Běda vám, ješto se smějete, nebo kvieliti a plakati budete«. Odjata zajisté bude od nich všeliká krása a moc a rozkoš. Protož v biedě budau, v lkání a v pláči a kvie- liti budau, ne aby želeli té cizoložnice, ale že sau tak těžce skrz 30 tu ženu zatraceni. Protož, nechceme-li hřiechóm svolovati, na budaucie věci máme pamatovati. Neb die Ekleziastik: »Synu, pomni na poslednie věci, a na věky neshřešíš«. Spravedlivá božie pomsta, že, když zprávcuov pravých a věrných a spravedlivých poslúchati nechtí, 35 dáni jim bývají zlí, kteříž odvodí je od cesty pravdy a uvozují do pekelného ohně; a tehdy spolu plakati budau. A die: »Patřiti budau zdaleka«. Však spolu budau v pekle, kterakž tehdy stanau zdaleka? Totiž volí, ne místem; neb vuole jich nesrovnává se spolu, ale sau rozděleni; a rozdělenie vuolí 40 lidských na ruozno jest počátek pekla, když totiž v dobrém nebudau spojeni. A že budau na sebe spolu patřiti, budau sobě příčina většie mauky, tesknosti a lkánie a biedy. Tak také též jest o ro- dičích zlých, kteří sau synuov dobře nevedli a nezpravovali; hodně trpěti budau spolu a budau sobě příčina mauky a synové nařiekati 45 budau na rodiče, že sau jich netrestali. Též i nynie také duše baby-Duše babylonská lonská, k kteréž mnozí hledí; a vtipná jest, uvodiec bludné věci a mnohé od cesty pravdy odvodieci, bude mnohým příčina k za- tracení, neb sau mnozí blud počtli za pravdu. A die: »Pro dajm«; a sau nechuti, zlobivosti, rauhanie. Budau 50 řieci: »Proč jest nás stvořil a proč tak těžká přikázanie vydal, kterýchž sme naplniti nejmohli pro náchylnost přirozenie svého k zemským a tělesným věcem?« Jako v dobrých křesťanech zde se začíná některaké božské milovánie a láska a tam v nebeské vlasti se koná, tak také zatracencuom zde se rauhanie začíná a hry- 55 zenie svědomie, a tam se koná etc. Kteří spolu hřešili, spolu trpěti budau Proč plakati budau? Jaká dalekost bude Rodičové zli utrpie Dajmn co znamená? 22 1. Jan 2, 15 — 26 Luk. 6, 25 — 32 Eccli 7, 40
Strana 158
158 Kapitola Kterým bude běda? Domlauvá městóm Pán Nás tuto dotýkaj! řeči Nepozdvihuj se v dařích Běda, běda, město ono veliké Babylon. Mluviti budau takové věci ti, kteří budau v pekle, že sau byli od ženy smilné nakaženi a svedeni. Duch Páně z tohoto viděnie na- pomíná každau duši k bázni boží. Dotýká každého města a obce a duše: »Boj se každá duše, aby nebyla ta babylonská«. Nebo die, 5 že kvieliti budau nad ní řkauce: »Běda, běda, nebo v tu hodinu přišel saud její«. Běda duši a obci té, kteráž dary od Boha vzala mnohé a zpajchala a od života božieho a Ježíše Kristova vypadla a v bázni nestála! Běda tomu městu! Jako skrz jméno Tyra Izaiáš (XXIII.) hrozí řka: »Kto jest pomyslil o Tyru, někdy korunovaném 10 nade všecky vlasti (že totiž muože zkaženo býti), jehož sau kupci knížata a slavní a bohatí?« Odpovídá: »Pán zástupuov myslil ty věci«, a žádný toho nebude moci změniti. Tak duši křesťanské zvelebené, ješto v dařích pajchá, pohruožku jie činí strachem najvětčím. Tak sv. Mat. (XI.) pokládá: »Počal domlúvati městóm, 15 v nichžto činěno jest mnoho divuov, že sau pokánie nečinili, řka: Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Neb, kdyby v Tyru a v Sidonu byly činěny moci, které sau činěny v vás, dávno by byli v žíni a v prachu pokánie činili. Alevšak pravím vám, že Tyru a Sidonu lehčeji bude v den saudný nežli vám. A běda tobě, Ka-20 farnaum, že si se vyzdvihlo až k nebi v dařích! Zdali nebudeš strženo do pekla? Nebo, by v Sodomě byly činěny moci, které sau činěny v tobě, snad by byli zuostali až do tohoto dne a po- kánie činili. Alevšak pravím vám, že zemi Sodomských lehčejic bude v den saudný nežli tobě«, a nežli totiž té obci a duši, v kteréžto 25 moci a darové mnozí sau od Pána učiněni, a nečinili pokánie, ale pajchali. Řeči tyto dotýkají obcí našich i všech osob. Pán činí veliké moci s námi, bojuje pro zákon svuoj a přemáhaje nepřátely, a paj- chají z toho pohřiechu velmi lidé. Také mnohé slajchají rady 30 a kázanie a pozdvihují se v sobě tajně náramně, potupují se ve- spolek. Item kalich krve Kristovy posvátný pijí, a přieliš proti Bohu vystupují a hřešie. Item Pán podmaňuje protivníky a pod- dává této obci české. A zdaliž pozdvihovati se z toho žádáš a sobě připisovati? Jistě, učiníš-li to, prach si před oblíčejem Páně, budeš 35 stržen do pekla, nebudeš moci státi, jakož ani která moc a knie- žectvie před oblíčejem jeho co muož svítěziti. Item, jestliže v dařích božských pokorně státi nebudeš a po cestě božie choditi nebudeš, 296b2 Pekelníci hrozně nařékati budau 10 Iz. 23, 8 a 9 — 15 Mat. 11, 20 až 24
158 Kapitola Kterým bude běda? Domlauvá městóm Pán Nás tuto dotýkaj! řeči Nepozdvihuj se v dařích Běda, běda, město ono veliké Babylon. Mluviti budau takové věci ti, kteří budau v pekle, že sau byli od ženy smilné nakaženi a svedeni. Duch Páně z tohoto viděnie na- pomíná každau duši k bázni boží. Dotýká každého města a obce a duše: »Boj se každá duše, aby nebyla ta babylonská«. Nebo die, 5 že kvieliti budau nad ní řkauce: »Běda, běda, nebo v tu hodinu přišel saud její«. Běda duši a obci té, kteráž dary od Boha vzala mnohé a zpajchala a od života božieho a Ježíše Kristova vypadla a v bázni nestála! Běda tomu městu! Jako skrz jméno Tyra Izaiáš (XXIII.) hrozí řka: »Kto jest pomyslil o Tyru, někdy korunovaném 10 nade všecky vlasti (že totiž muože zkaženo býti), jehož sau kupci knížata a slavní a bohatí?« Odpovídá: »Pán zástupuov myslil ty věci«, a žádný toho nebude moci změniti. Tak duši křesťanské zvelebené, ješto v dařích pajchá, pohruožku jie činí strachem najvětčím. Tak sv. Mat. (XI.) pokládá: »Počal domlúvati městóm, 15 v nichžto činěno jest mnoho divuov, že sau pokánie nečinili, řka: Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Neb, kdyby v Tyru a v Sidonu byly činěny moci, které sau činěny v vás, dávno by byli v žíni a v prachu pokánie činili. Alevšak pravím vám, že Tyru a Sidonu lehčeji bude v den saudný nežli vám. A běda tobě, Ka-20 farnaum, že si se vyzdvihlo až k nebi v dařích! Zdali nebudeš strženo do pekla? Nebo, by v Sodomě byly činěny moci, které sau činěny v tobě, snad by byli zuostali až do tohoto dne a po- kánie činili. Alevšak pravím vám, že zemi Sodomských lehčejic bude v den saudný nežli tobě«, a nežli totiž té obci a duši, v kteréžto 25 moci a darové mnozí sau od Pána učiněni, a nečinili pokánie, ale pajchali. Řeči tyto dotýkají obcí našich i všech osob. Pán činí veliké moci s námi, bojuje pro zákon svuoj a přemáhaje nepřátely, a paj- chají z toho pohřiechu velmi lidé. Také mnohé slajchají rady 30 a kázanie a pozdvihují se v sobě tajně náramně, potupují se ve- spolek. Item kalich krve Kristovy posvátný pijí, a přieliš proti Bohu vystupují a hřešie. Item Pán podmaňuje protivníky a pod- dává této obci české. A zdaliž pozdvihovati se z toho žádáš a sobě připisovati? Jistě, učiníš-li to, prach si před oblíčejem Páně, budeš 35 stržen do pekla, nebudeš moci státi, jakož ani která moc a knie- žectvie před oblíčejem jeho co muož svítěziti. Item, jestliže v dařích božských pokorně státi nebudeš a po cestě božie choditi nebudeš, 296b2 Pekelníci hrozně nařékati budau 10 Iz. 23, 8 a 9 — 15 Mat. 11, 20 až 24
Strana 159
XVIII 159 297a1 stane ť se tobě jako Kafarnau a Babylónu, a mnohem tieže. Světí 40 ve všech dařích pokoru zachovávali a bázeň Páně, řiekajíce: »Tobě chvála, tobě čest, tobě sláva!« A David: »Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu tvému daj slávu!« Item Pán potěšuje v těchto zámutcích smutných; čím se mu odplatíme? Žalm: »Co odplatím Pánu za všecky věci, kteréž mi odplatil?« totiž tresktaje a očišťuje mne. 45 Aspoň nehřešme, ponižujme duší, pro něho umříti žádajme; a to ještě přieliš málo jest. Svatý Jan pokládá lkánie kupcuov baby- lonských řka: »Lkáti budau nad ním kupci«, totiž že kupectvie Kupcuov lkánie jich nebudau moci státi. A kupci nejsau bezpečni na cestě, rmautí se, že zisku nepřibývá li peněžitého. Tak krčmáři, že ziskové nemají Krčmáři lkají 50 svobody, lkají. A vyznamenávají se všickni lakomci, kteřížto v trhu, v řemesle, v krčmě nehledí těch věcí, které sau Kristovy, ale které věci sau lakomstvie. Apoštol zmožďuje hlavu lakomstvie řka: »Nic sme nepřinesli na tento svět, bez pochyby že« etc. A opět: »Kteří bohatí chtí býti v světě, upadají v pokušenie« etc. Také jest to, že chudí, zbohacení skrz jméno zákona božieho, padají v bludy; a kteří sau položili naději v vládařstvích, když pominau a otejdau, lkáti budau zde. Item, ješto platuov přičiňují a rozmnožují. Item dluhy vyhledávajíce, upomínajíce, lkáti budau nad ní, totiž nad tau ženau, řkauce: »Proč si nás zanedbala a ne- 60 učila, v hřiechy uvodila, netrestala s', ale mlčela?« Izaiáš: »Běda mně, že sem mlčel!« Nestojte, proti kněžím bude křik v pekle, že sau mlčeli! Item tržní lidé, že sau oklamávali, že sau lhali, že lakomstvie následovali hořící k tomu žádostí, plakati budau velmi na kněžie řkauce: »Hody sme mievali z toho, a neuvedli ste nás 65 v pokánie«. Item jiné kupectvic duchovnie od onoho Šimona pošlé, totiž svatokupectvie, že mnozí běhali do Babylona velikého, do římské cierkve, kupujíce oltáře, kostely a obroky, duostojenstvie, cti, rozkoše; budau praviti zde, když kaziti se budau takové věci, 70 řkauce: »Aj, nemuožeme již kupovati, ale v chudobě lkáti!« Tak v pekle bude Ikánie etc. To zapoviedá Kristus řka: »Darmo ste vzali, darmo dávajte!« Ale potřebu tělesnau, pracujíce předním aumyslem pro čest boží, mohau vzieti. — Item jiné ku pectvie, když se dobré prodává za zlé; jako když člověk bývá v milosti Kupectvic zlé (černě:) CXV. Lakomci Zbohacenic pod zákonem Páně Na ženu lkánie Svatokupectvic 55 Pokora a bázeň svatých Potřeba tělesná zprávcóm 297а" 41 Ž. 115, 1—43 Ž. 116, 12 — 52 Před »Apoštol« je v rkpise O, patrně výplň místa. — 53 I. Tim. 6, 7 a 9 — 60 Iz. 6, 5 — 64 »ne« v slově »ne- uvedli« je připsáno červeně mezi řádky. — 66 Skutk. 8, 18 nn. — 71 Mat. 10, 8
XVIII 159 297a1 stane ť se tobě jako Kafarnau a Babylónu, a mnohem tieže. Světí 40 ve všech dařích pokoru zachovávali a bázeň Páně, řiekajíce: »Tobě chvála, tobě čest, tobě sláva!« A David: »Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu tvému daj slávu!« Item Pán potěšuje v těchto zámutcích smutných; čím se mu odplatíme? Žalm: »Co odplatím Pánu za všecky věci, kteréž mi odplatil?« totiž tresktaje a očišťuje mne. 45 Aspoň nehřešme, ponižujme duší, pro něho umříti žádajme; a to ještě přieliš málo jest. Svatý Jan pokládá lkánie kupcuov baby- lonských řka: »Lkáti budau nad ním kupci«, totiž že kupectvie Kupcuov lkánie jich nebudau moci státi. A kupci nejsau bezpečni na cestě, rmautí se, že zisku nepřibývá li peněžitého. Tak krčmáři, že ziskové nemají Krčmáři lkají 50 svobody, lkají. A vyznamenávají se všickni lakomci, kteřížto v trhu, v řemesle, v krčmě nehledí těch věcí, které sau Kristovy, ale které věci sau lakomstvie. Apoštol zmožďuje hlavu lakomstvie řka: »Nic sme nepřinesli na tento svět, bez pochyby že« etc. A opět: »Kteří bohatí chtí býti v světě, upadají v pokušenie« etc. Také jest to, že chudí, zbohacení skrz jméno zákona božieho, padají v bludy; a kteří sau položili naději v vládařstvích, když pominau a otejdau, lkáti budau zde. Item, ješto platuov přičiňují a rozmnožují. Item dluhy vyhledávajíce, upomínajíce, lkáti budau nad ní, totiž nad tau ženau, řkauce: »Proč si nás zanedbala a ne- 60 učila, v hřiechy uvodila, netrestala s', ale mlčela?« Izaiáš: »Běda mně, že sem mlčel!« Nestojte, proti kněžím bude křik v pekle, že sau mlčeli! Item tržní lidé, že sau oklamávali, že sau lhali, že lakomstvie následovali hořící k tomu žádostí, plakati budau velmi na kněžie řkauce: »Hody sme mievali z toho, a neuvedli ste nás 65 v pokánie«. Item jiné kupectvic duchovnie od onoho Šimona pošlé, totiž svatokupectvie, že mnozí běhali do Babylona velikého, do římské cierkve, kupujíce oltáře, kostely a obroky, duostojenstvie, cti, rozkoše; budau praviti zde, když kaziti se budau takové věci, 70 řkauce: »Aj, nemuožeme již kupovati, ale v chudobě lkáti!« Tak v pekle bude Ikánie etc. To zapoviedá Kristus řka: »Darmo ste vzali, darmo dávajte!« Ale potřebu tělesnau, pracujíce předním aumyslem pro čest boží, mohau vzieti. — Item jiné ku pectvie, když se dobré prodává za zlé; jako když člověk bývá v milosti Kupectvic zlé (černě:) CXV. Lakomci Zbohacenic pod zákonem Páně Na ženu lkánie Svatokupectvic 55 Pokora a bázeň svatých Potřeba tělesná zprávcóm 297а" 41 Ž. 115, 1—43 Ž. 116, 12 — 52 Před »Apoštol« je v rkpise O, patrně výplň místa. — 53 I. Tim. 6, 7 a 9 — 60 Iz. 6, 5 — 64 »ne« v slově »ne- uvedli« je připsáno červeně mezi řádky. — 66 Skutk. 8, 18 nn. — 71 Mat. 10, 8
Strana 160
160 Kapitola Ezau zlý kupec byl Zle tito kupčí všickni Učedlníci na mistry Zprávce Kupci toto dobří boží a v synovství božím, potom pro časné věci, kteréž sobě nade 75 všecko předkládá, potracuje dobré věci věčné. Kdyby kto sto kop dal za haléř, oklamal by se: tak, maje právo k nebeským věcem a potracuje pro malé věci časné, zklamává se náramně. Tak Ezau potratil prvorozenie pro špatnau kaši; tak prvorozenie nebeské milosti a dědictvie pro žádost lakomstvie. A skrz koho bývá 80 zklamánie takové, »plakati budau na ň náramně řkauce«: »Ó, po- tratili sme milost pro časné věci, a to z tvé přišlo rady«. — Item, jestliže kto pro přízeň lidskau potracuje přízeň boží, pro milost lidskau milost boží, to ť jest všeho kvílenie hodné kupectvie. Item, ktož pro hněv potratil tichost. — Item dcery a synové, kteříž 85 pro čest a krásu a ozdobu dopustili sobě potratiti čistotu a pokoru a královstvie věčné. — Item učedlníci na mistry nedbánlivé kvieliti budau. Item obec na své zprávce, že sau nepředpovídali zlých věcí v trhu jich. Jiní sau kupci dobří, když pro bohomyslnost sladkau, pro 90 okušenie hodné těla Kristova a krve jeho dávají život svuoj, vše- likau marnost, všeliké světské kochánie, ráno vstanauce umučenie jeho rozjímají, nábožně se modlí, v Pánu přebývají, marných mluvení se vystřiehají, utrhánie nenávidie, aby lépe slova božieho poslauchali, v Pánu se těšili a chléb pravý a živý chutněji přijímali, 95 ve všech světských věcech se zapierají, lakotu, lakomstvie a marnau chválu opustili. Ale také ti dobří pláčí na Babylon, kteříž sau pro dary božie všecky marné věci opustili. Ti však někdy Ducha 297b1 božieho potracují a zlého ducha přijímají; a takoví zde vedau zlé kupectvie. Někdy člověk poslauchá Boha i bližních a mnoho 100 dobrého od Boha přijímá, a potom pro svau vuoli všecko ztracuje: potom neposlauchají, vuoli svau mieti chtí, a tak všecko zmrhají; kteříž někdy byli pokorní, potom ducha marné chlauby tajně při- jímají. Ti budau lkáti nad Babylonem, nebudau-li se káti; pakli budau činiti pokánie, ještě žalovati budau na Babylon, že někdy 105 oklamával je chytře a pokrytě etc. Zlořečenie na nás jdau Kupci zemští plakati budau nad ním. Zjevuje se hněv boží veliký na hřiešníky. Neb časové sú nebezpeční z strany duše i těla, a všudy již ta zlořečenstvie Mojžiešova jdau: hlad, mor, meč; »a zlořečený budeš v domě« etc.; a to na každého zpur- ného a hrdého a nekajícieho. Pohřiechu mnozí sau bez lásky, 5 mnozí v hříších, mnozí umierají i na duši i na těle. Žalm: »Který 78 1. M. 25, 30 nn. — 3 5. M. 28, 15 nn. — 6 Ž. 89, 49
160 Kapitola Ezau zlý kupec byl Zle tito kupčí všickni Učedlníci na mistry Zprávce Kupci toto dobří boží a v synovství božím, potom pro časné věci, kteréž sobě nade 75 všecko předkládá, potracuje dobré věci věčné. Kdyby kto sto kop dal za haléř, oklamal by se: tak, maje právo k nebeským věcem a potracuje pro malé věci časné, zklamává se náramně. Tak Ezau potratil prvorozenie pro špatnau kaši; tak prvorozenie nebeské milosti a dědictvie pro žádost lakomstvie. A skrz koho bývá 80 zklamánie takové, »plakati budau na ň náramně řkauce«: »Ó, po- tratili sme milost pro časné věci, a to z tvé přišlo rady«. — Item, jestliže kto pro přízeň lidskau potracuje přízeň boží, pro milost lidskau milost boží, to ť jest všeho kvílenie hodné kupectvie. Item, ktož pro hněv potratil tichost. — Item dcery a synové, kteříž 85 pro čest a krásu a ozdobu dopustili sobě potratiti čistotu a pokoru a královstvie věčné. — Item učedlníci na mistry nedbánlivé kvieliti budau. Item obec na své zprávce, že sau nepředpovídali zlých věcí v trhu jich. Jiní sau kupci dobří, když pro bohomyslnost sladkau, pro 90 okušenie hodné těla Kristova a krve jeho dávají život svuoj, vše- likau marnost, všeliké světské kochánie, ráno vstanauce umučenie jeho rozjímají, nábožně se modlí, v Pánu přebývají, marných mluvení se vystřiehají, utrhánie nenávidie, aby lépe slova božieho poslauchali, v Pánu se těšili a chléb pravý a živý chutněji přijímali, 95 ve všech světských věcech se zapierají, lakotu, lakomstvie a marnau chválu opustili. Ale také ti dobří pláčí na Babylon, kteříž sau pro dary božie všecky marné věci opustili. Ti však někdy Ducha 297b1 božieho potracují a zlého ducha přijímají; a takoví zde vedau zlé kupectvie. Někdy člověk poslauchá Boha i bližních a mnoho 100 dobrého od Boha přijímá, a potom pro svau vuoli všecko ztracuje: potom neposlauchají, vuoli svau mieti chtí, a tak všecko zmrhají; kteříž někdy byli pokorní, potom ducha marné chlauby tajně při- jímají. Ti budau lkáti nad Babylonem, nebudau-li se káti; pakli budau činiti pokánie, ještě žalovati budau na Babylon, že někdy 105 oklamával je chytře a pokrytě etc. Zlořečenie na nás jdau Kupci zemští plakati budau nad ním. Zjevuje se hněv boží veliký na hřiešníky. Neb časové sú nebezpeční z strany duše i těla, a všudy již ta zlořečenstvie Mojžiešova jdau: hlad, mor, meč; »a zlořečený budeš v domě« etc.; a to na každého zpur- ného a hrdého a nekajícieho. Pohřiechu mnozí sau bez lásky, 5 mnozí v hříších, mnozí umierají i na duši i na těle. Žalm: »Který 78 1. M. 25, 30 nn. — 3 5. M. 28, 15 nn. — 6 Ž. 89, 49
Strana 161
XVIII. 161 297b2 jest člověk, ješto živ bude a neuzří smrti?« Jako by řekl: »Všickni téměř umierají na duši«. »Kde sau milosrdenstvie tvá stará, Hospo- dine?« etc. Protož ukazuje zlořečenstvie těžká, kteráž přicházejí 10 na všecku zemi i na ty věci, které sau líbezné člověku, totiž zlato, střiebro, ovoce, raucha, domy etc., a proto lkáti budau, nebo Buoh jich byl jest to vládařstvie. Protož se rmútiti budau. A tato rána tělesná figuora jest věčné mauky. Sv. Jakub: »Čiňte nynie, Ó boháči, totiž pokánie v biedách, které přijdau na vás a již jdau: 15 raucha vaše od moluov sežrána etc., všecka zbožie vaše vydadie svědectvie k mukám vaším(!). Za poklad shromáždili ste sobě hněv boží veliký k posledním časuom«. A tato ť jest rána zevnitřnie tělesná, kteráž jest dosti těžká. Protož, jestliže v duši člověk opuštěn jest od Ducha božieho, že nemá potěšenie v duši, ale sstrčen 20 bývá od naděje dobré, a z toho zbuzuje se k nenávisti, k hněvu, a většie bude múka. A že všecka srdce sau rozdělená, že se ne- utiekají k sobě pro potěšenie, ale každý se štítí druhého, protož jest větší zámutek. A tak jest viděl Jan pláč hřiešníkuov, scházejících s tohoto 25 světa. A kteří sau ti kupci, totiž zlata a střiebra, trpěti budau velmi. Někdy chrám Šalomaunuov stavěn jest od zlata a střiebra a z dřívie cedrového, ješto nehnije, a jiné nádobie zlaté, střiebrné, a všecko k chvále boží. V tom jest figuora byl chrámu cierkve svaté. I. Korint. III°.: »Chrám boží svatý jest, jenž ste vy«. Ten 30 chrám cierkve z zlata jest, totiž kněžstvie z uměnie, daruov Ducha svatého a maudrosti jako z zlata a střiebra. Též jiní stavové, panenstvie. Ačkoli mnoho hřiešníkuov jest, však Pán dává tyto dary. Skrz zlato znamená se maudrost božie. V Maudrosti VII°.: »Žádal sem Boha, a dán jest mi duch maudrosti, a předložil sem 35 ji královstvím, aniž sem jie připodobnil kupectví zlata a střiebra«. Skrz zlato, jenž jest najlepšie, vyznamenává se maudrost. V Pří- sloví I°.: »Počátek maudrosti bázeň Páně«. Ktož se bojí Boha, hřiechuov se varuje, čisté svědomie chová, maudrý jest. Maudrost jest počestné milovánie a počestná bázeň Páně. Kdež ť nenie bázně 40 boží a studu a svatého milovánie božieho a bližních, tu ť nenie maudrosti božie, ale bláznovstvie. Protož mnozí, chtiece býti maudří, blázni učiněni sau, neb sau bez bázně božie. A tak ti kupci, Malá nynějšte pomsta Chrám Šalomúna Zlato znamenává maudrost Tato jest maudrost 8 Ž. 89, 50 — 13 Jak. 5, 1 až 3 — 26 1. (3.) Král. 6, 1 nn. — 29 I. Kor. 3, 17 — 34 Podle Moudr. 7, 7 až 9 — 37 Přísl. 1, 7 Jakoubek, Výklad. 112
XVIII. 161 297b2 jest člověk, ješto živ bude a neuzří smrti?« Jako by řekl: »Všickni téměř umierají na duši«. »Kde sau milosrdenstvie tvá stará, Hospo- dine?« etc. Protož ukazuje zlořečenstvie těžká, kteráž přicházejí 10 na všecku zemi i na ty věci, které sau líbezné člověku, totiž zlato, střiebro, ovoce, raucha, domy etc., a proto lkáti budau, nebo Buoh jich byl jest to vládařstvie. Protož se rmútiti budau. A tato rána tělesná figuora jest věčné mauky. Sv. Jakub: »Čiňte nynie, Ó boháči, totiž pokánie v biedách, které přijdau na vás a již jdau: 15 raucha vaše od moluov sežrána etc., všecka zbožie vaše vydadie svědectvie k mukám vaším(!). Za poklad shromáždili ste sobě hněv boží veliký k posledním časuom«. A tato ť jest rána zevnitřnie tělesná, kteráž jest dosti těžká. Protož, jestliže v duši člověk opuštěn jest od Ducha božieho, že nemá potěšenie v duši, ale sstrčen 20 bývá od naděje dobré, a z toho zbuzuje se k nenávisti, k hněvu, a většie bude múka. A že všecka srdce sau rozdělená, že se ne- utiekají k sobě pro potěšenie, ale každý se štítí druhého, protož jest větší zámutek. A tak jest viděl Jan pláč hřiešníkuov, scházejících s tohoto 25 světa. A kteří sau ti kupci, totiž zlata a střiebra, trpěti budau velmi. Někdy chrám Šalomaunuov stavěn jest od zlata a střiebra a z dřívie cedrového, ješto nehnije, a jiné nádobie zlaté, střiebrné, a všecko k chvále boží. V tom jest figuora byl chrámu cierkve svaté. I. Korint. III°.: »Chrám boží svatý jest, jenž ste vy«. Ten 30 chrám cierkve z zlata jest, totiž kněžstvie z uměnie, daruov Ducha svatého a maudrosti jako z zlata a střiebra. Též jiní stavové, panenstvie. Ačkoli mnoho hřiešníkuov jest, však Pán dává tyto dary. Skrz zlato znamená se maudrost božie. V Maudrosti VII°.: »Žádal sem Boha, a dán jest mi duch maudrosti, a předložil sem 35 ji královstvím, aniž sem jie připodobnil kupectví zlata a střiebra«. Skrz zlato, jenž jest najlepšie, vyznamenává se maudrost. V Pří- sloví I°.: »Počátek maudrosti bázeň Páně«. Ktož se bojí Boha, hřiechuov se varuje, čisté svědomie chová, maudrý jest. Maudrost jest počestné milovánie a počestná bázeň Páně. Kdež ť nenie bázně 40 boží a studu a svatého milovánie božieho a bližních, tu ť nenie maudrosti božie, ale bláznovstvie. Protož mnozí, chtiece býti maudří, blázni učiněni sau, neb sau bez bázně božie. A tak ti kupci, Malá nynějšte pomsta Chrám Šalomúna Zlato znamenává maudrost Tato jest maudrost 8 Ž. 89, 50 — 13 Jak. 5, 1 až 3 — 26 1. (3.) Král. 6, 1 nn. — 29 I. Kor. 3, 17 — 34 Podle Moudr. 7, 7 až 9 — 37 Přísl. 1, 7 Jakoubek, Výklad. 112
Strana 162
162 Kapitola Kamenie drahé Kment Zlatohlav Nádoby ke cti a ku potupě Vonné věci Kupčiti máme v těch věcech totiž duše, které sau měly maudrost a potratily ji, plakati budau na saudě a v zatracenie.li Střiebro sau výmluvnosti Páně. Žalm: »Výmluvnosti Páně 45 298a1 střiebro vohněm zkušené«, rady božie smyslové Ducha svatého, zkušení jako střiebro. A žena tato, totiž duše, častokrát okusila slova božieho dobrého, a neostřiehala. Protož lkáti bude. Kamenie drahé sau ctnosti, sau perly v poli, pro kteréž prodala všecky věci duše věrná. Pokora, stydlivost, poctivost, spravedlnost, milovánie 50 Boha, láska sau ti kamenové a perly. Kment sau svatých sprave- dlnosti a skutkové spravedliví. Zlatohlav krví skropený vyzname- nává mučedlnictvo a stav kněžský, krví Kristovau vykúpený, kněž- stvo svaté a národ svatý. Ty dary duše ke zlému obracovala a zle požívala těch dobrých věcí ku pajše; protož lkáti bude. Nádoby zlaté, střiebrné a mramorové sau také v chrámě božím. II. k Timoteovi II°.: »V velikém domu božím sau jiné nádoby zlaté, jiné střiebrné a jiné dřevěné, jiné hliněné, některé ke cti, jiné ku potupě«. Ke cti nádoba byla Pavel svatý. Některá sú zlatá, láskau ozdobená, věrau. Blahoslavené sau ty nádoby! 60 Jiná sau nádobie střiebrná, kteráž mají víno dobré a nosie jméno Kristovo před národy. Dřevěné a hliněné sau v chrámě božím. V chrámě také sú byliny drahé a kadidlo vonné, kteréž měla duše babylonská, totiž náboženstvie veliké a milosrdenstvie a čistotu. Apoštol die: »Majíce obdarovánie mnohá, náboženstvie, auřady, 65 služebnosti« ku pohodlí bližních. »Víno, olej, běl a pšenice« etc., totiž dary najvětšie velebné svátosti těla a krve Kristovy s božstvím a člověčenstvím, s čisto- tau a ctnostmi barev. A skrz ta jména vypisuje duchovnie dary, kteréž dává dušem, a ony jimi pajchají. Takové sau babylonské 70 duše. Ó biedná duše, kteráž viece vzalla od Boha nežli duše pohan- 298a ská, a zle požívá! Běda jie etc. V těch již pravených věcech kupčiti máme, v zlatě a střiebře a v kamení drahém a v nádobách a v rozličných vonných věcech, prodávajíce a kupujíce. Tito darové 75 sau hřivny, kteréž rozdal služebníkóm, abychom zisk přinesli, a když přijde počet klásti, aby ohledal, jak mnoho jest kto pro- spěl. Jakož pokládá sv. Mat.: Jeden, který měl pět, podal jiných pěti, totiž viece prospěl treskce, uče, volaje, modle se, bližnie 55 Střiebro Hřivny 45 Ž. 12, 7 — 49 Sr. Mat. 13, 45 a 46 — 53 Sr. 1. Petr 2, 9 — 56 2. Tim. 2, 20 — 65 Řím. 12, 6 a 7 — 76 Mat. 25, 14 nn.
162 Kapitola Kamenie drahé Kment Zlatohlav Nádoby ke cti a ku potupě Vonné věci Kupčiti máme v těch věcech totiž duše, které sau měly maudrost a potratily ji, plakati budau na saudě a v zatracenie.li Střiebro sau výmluvnosti Páně. Žalm: »Výmluvnosti Páně 45 298a1 střiebro vohněm zkušené«, rady božie smyslové Ducha svatého, zkušení jako střiebro. A žena tato, totiž duše, častokrát okusila slova božieho dobrého, a neostřiehala. Protož lkáti bude. Kamenie drahé sau ctnosti, sau perly v poli, pro kteréž prodala všecky věci duše věrná. Pokora, stydlivost, poctivost, spravedlnost, milovánie 50 Boha, láska sau ti kamenové a perly. Kment sau svatých sprave- dlnosti a skutkové spravedliví. Zlatohlav krví skropený vyzname- nává mučedlnictvo a stav kněžský, krví Kristovau vykúpený, kněž- stvo svaté a národ svatý. Ty dary duše ke zlému obracovala a zle požívala těch dobrých věcí ku pajše; protož lkáti bude. Nádoby zlaté, střiebrné a mramorové sau také v chrámě božím. II. k Timoteovi II°.: »V velikém domu božím sau jiné nádoby zlaté, jiné střiebrné a jiné dřevěné, jiné hliněné, některé ke cti, jiné ku potupě«. Ke cti nádoba byla Pavel svatý. Některá sú zlatá, láskau ozdobená, věrau. Blahoslavené sau ty nádoby! 60 Jiná sau nádobie střiebrná, kteráž mají víno dobré a nosie jméno Kristovo před národy. Dřevěné a hliněné sau v chrámě božím. V chrámě také sú byliny drahé a kadidlo vonné, kteréž měla duše babylonská, totiž náboženstvie veliké a milosrdenstvie a čistotu. Apoštol die: »Majíce obdarovánie mnohá, náboženstvie, auřady, 65 služebnosti« ku pohodlí bližních. »Víno, olej, běl a pšenice« etc., totiž dary najvětšie velebné svátosti těla a krve Kristovy s božstvím a člověčenstvím, s čisto- tau a ctnostmi barev. A skrz ta jména vypisuje duchovnie dary, kteréž dává dušem, a ony jimi pajchají. Takové sau babylonské 70 duše. Ó biedná duše, kteráž viece vzalla od Boha nežli duše pohan- 298a ská, a zle požívá! Běda jie etc. V těch již pravených věcech kupčiti máme, v zlatě a střiebře a v kamení drahém a v nádobách a v rozličných vonných věcech, prodávajíce a kupujíce. Tito darové 75 sau hřivny, kteréž rozdal služebníkóm, abychom zisk přinesli, a když přijde počet klásti, aby ohledal, jak mnoho jest kto pro- spěl. Jakož pokládá sv. Mat.: Jeden, který měl pět, podal jiných pěti, totiž viece prospěl treskce, uče, volaje, modle se, bližnie 55 Střiebro Hřivny 45 Ž. 12, 7 — 49 Sr. Mat. 13, 45 a 46 — 53 Sr. 1. Petr 2, 9 — 56 2. Tim. 2, 20 — 65 Řím. 12, 6 a 7 — 76 Mat. 25, 14 nn.
Strana 163
XVIII. 163 80 své k spasení přivodě. Jiný, kterýž měl jednu, skryl ji; vyznamenává toho léního, kterýž měl statek a možnost a zdravie a maudrost, a neprospieval jiným: těžce trestán bude. A všickni lidé dary mají a dlužni sau prospievati jiným ke cti boží. A to ť jest kupec- tvie, skrz dary života sobě zasluhovati věčného i bližniemu svému, 85 totiž věrau, nadějí a láskau, maudrostí boží viece a více. Tak v prvotní cierkvi zasluhovali sobě milosti za milost, totiž dávali milost bližním a zase brali milost. Apoštol: »Mi- lostí boží sem to, což sem«, totiž milost mám a milost dávám, a větší zase přijímám. Marek sv.: »Žádného nenie z vás, kto by 90 opustil otce, matku etc., aby stokrát viece nevzal«, totiž tova- řistvie anděluov, domu svatého, samoho(!) Pána nebeského, a stokrát viece zde, totiž mnohé milosti, mnohé dary, a potom věčnau slávu. Ale pohřiechu zle křesťané nynějšie kupčie; vezmauce dary boží, jimi pajchají, sami se milují a jako sami sebe prodávají, 95 za práci kázanie úžitek zemský berauce prvním aumyslem, totiž dary obracují k pokryctví a ku pajše. Protož nepostadčují rány čitedlné na tomto světě, ale věčné v budaucím. Protož die: »Již nekupčí s ní«, totiž prvé za dary veliké božie 298b1 chvály své hledali, již nebudau mieti svobody činiti toho. Šalo- 100 maun padl v dařích. David, Ducha svatého maje, jako zlato a střiebro od Pána vzal, avšak zlý byl. Tak i dnes dary své dává, a duše babylonská vždycky trvá v pajše. Přijdeť čas, kdyžto nebudau kupčiti ty duše. Přijde čas, když padne Babylon, ta duše, a nebude kupčiti viece těmi dary, již za ty dary nebude se líbiti Pánu; tehdy 105 podlé nich nebude sobě zasluhovati královstvie nebeského, již tu tajná srdce budau otevřiena a zastydie se před oblíčejem bo- žím. Již tu bude druhé setřenie, jako die Jeremiáš: »Dvojím potřením setřiž je«. Zde sau potřieni, a tam pak konečně již ne- šlechetná duše nebude se chlubiti v dařích jako zde, ale darové 110 ti v mauku se jí obrátie. Měli zde lásku jako zlato, kteraužto potrativše v kořenu, ukazují se ošemetně, jako by smysly lásky rosievali zevnitř; kterážto láska slove pokrytá. Glossa ordinaria: »Potrativše pravé zlato lásky, upadají v pokrytau lásku a voše- metnau, a tak v pokrytstvie, aby mluvili veliké věci a krásné 115 a písma«. Jako bratřie Jobovi krásně sú mluvili velmi a maudře, Života sobě máme zasluhovati Zle kupčíme Znamenití v dařích padali Pokrytá láska 87 1. Kor. 15, 10 — 89 Marek 10, 29 a 30 — 95 »prvním« je ne- jasné, zdá se, že vzniklo opravou z: pravým. — 107 Jer. 17, 18 — 112 U Strabona (Glossa ord.) ve Výkladu k Zjevení tento citát není. — 115 Job 4, I nn. 112*
XVIII. 163 80 své k spasení přivodě. Jiný, kterýž měl jednu, skryl ji; vyznamenává toho léního, kterýž měl statek a možnost a zdravie a maudrost, a neprospieval jiným: těžce trestán bude. A všickni lidé dary mají a dlužni sau prospievati jiným ke cti boží. A to ť jest kupec- tvie, skrz dary života sobě zasluhovati věčného i bližniemu svému, 85 totiž věrau, nadějí a láskau, maudrostí boží viece a více. Tak v prvotní cierkvi zasluhovali sobě milosti za milost, totiž dávali milost bližním a zase brali milost. Apoštol: »Mi- lostí boží sem to, což sem«, totiž milost mám a milost dávám, a větší zase přijímám. Marek sv.: »Žádného nenie z vás, kto by 90 opustil otce, matku etc., aby stokrát viece nevzal«, totiž tova- řistvie anděluov, domu svatého, samoho(!) Pána nebeského, a stokrát viece zde, totiž mnohé milosti, mnohé dary, a potom věčnau slávu. Ale pohřiechu zle křesťané nynějšie kupčie; vezmauce dary boží, jimi pajchají, sami se milují a jako sami sebe prodávají, 95 za práci kázanie úžitek zemský berauce prvním aumyslem, totiž dary obracují k pokryctví a ku pajše. Protož nepostadčují rány čitedlné na tomto světě, ale věčné v budaucím. Protož die: »Již nekupčí s ní«, totiž prvé za dary veliké božie 298b1 chvály své hledali, již nebudau mieti svobody činiti toho. Šalo- 100 maun padl v dařích. David, Ducha svatého maje, jako zlato a střiebro od Pána vzal, avšak zlý byl. Tak i dnes dary své dává, a duše babylonská vždycky trvá v pajše. Přijdeť čas, kdyžto nebudau kupčiti ty duše. Přijde čas, když padne Babylon, ta duše, a nebude kupčiti viece těmi dary, již za ty dary nebude se líbiti Pánu; tehdy 105 podlé nich nebude sobě zasluhovati královstvie nebeského, již tu tajná srdce budau otevřiena a zastydie se před oblíčejem bo- žím. Již tu bude druhé setřenie, jako die Jeremiáš: »Dvojím potřením setřiž je«. Zde sau potřieni, a tam pak konečně již ne- šlechetná duše nebude se chlubiti v dařích jako zde, ale darové 110 ti v mauku se jí obrátie. Měli zde lásku jako zlato, kteraužto potrativše v kořenu, ukazují se ošemetně, jako by smysly lásky rosievali zevnitř; kterážto láska slove pokrytá. Glossa ordinaria: »Potrativše pravé zlato lásky, upadají v pokrytau lásku a voše- metnau, a tak v pokrytstvie, aby mluvili veliké věci a krásné 115 a písma«. Jako bratřie Jobovi krásně sú mluvili velmi a maudře, Života sobě máme zasluhovati Zle kupčíme Znamenití v dařích padali Pokrytá láska 87 1. Kor. 15, 10 — 89 Marek 10, 29 a 30 — 95 »prvním« je ne- jasné, zdá se, že vzniklo opravou z: pravým. — 107 Jer. 17, 18 — 112 U Strabona (Glossa ord.) ve Výkladu k Zjevení tento citát není. — 115 Job 4, I nn. 112*
Strana 164
164 Kapitola Střiebro Perly Zlatohlav, mučedlnictvo Pšenice. Víno Kment ale všecko vošemetně a nepříhodně přivozovali Písma. Tak ť zpuosobuje šatanáš služebníky své jako služebníky božie a přenáší všecko dobré na ně a rozumy některé lásky, aby láska byla oše- metná, bez bázně a pokory. A proto lkáti bude. Item střiebro bývá pěkné, totiž výmluvnost; a slovo božie 120 káže, ale k jiným rozumuom přilepuje, a tak jiným pád obmajšlí. Nébrž i k perlám přistupuje, totiž k velebné svátosti oltářní, a spolu mají zlato i střiebro i svátosti; a všickni přistaupají, jiní 298b2 právě, a jiní ošemetně. Kto zná takové? Sám Pán. Apoštol die: »Zná ť Pán, kteří sú jeho«. A tak kupčie spolu v těchto věcech, 125 ale zlí plakati budau. Item zlatohlavy kupují; a vyznamenává mučedlnictvo. Také i zlí umierají v kacieřstviech svých a jiné svodí, že bez lásky umierají; již na onom světě budauciem nebudau oklamávati tiem zlatohlavem, jako ani skrz ošemetnau a falešnau minci zlata a střiebra a perel. Item babylonské duše kupčí v pšenici, u víně a v oleji, totiž v ctnostech svatých, totiž skutky milosrdné činie; ale konečně padajíce, také skrz tu spravedlnost nebudau svoditi. Opět v kmentu také bývá jich kupectvie; a vyznamenává čistotu zevnitřní na zlých, ale vnitř porušená jest mysl a ohavná, porušená viera 135 pokrytstvím a hřiechy. A tau čistotau chlubie se na světě. Přijde ť také čas, když otevřiena budau srdce a vidien bude hněv Páně nad nimi; a lkáti budau takoví, mukám již sauce přidáni naj- větším. A ta hanba veliká a rána slove lkánie duší. 130 Šatanáš své připravuje Jablka Fík Vinný kořen Vyčítá v napřed pravených řečech dobrodínie duši nevděčné, kterauž nazývá cizoložnicí a městem babylonským, tak totiž, že sobě jich neváží, bude jí to ukázáno. A protož mezi jinými dobrodí- ními praví: »I jablka žádostivá duši tvé odešla od tebe«, totiž ovoce drahé, kteréhož si zle požívala, z stromovie rajského. Jako 5 mluví David o tom člověku, kterýž tohoto času neodšel v radě- nevěrných, že blahoslavený bude, a přirovnává jej dřevu štípenému podlé tekutých vod, ješto nesvadne, když udeří horko, takže někteří sau jako fíkové dřevo, sladké ovoce z sebe vydávaje, jiní sau jako vinný kořen, víno z sebe vydávající, takže květ první 10 člověka !i jako vinnýho kořene jest viera živá, z niež pochází život 299a1 120 Sr. Strabona (ML 114, c. 742): argentum divina eloquia. — 125 2. Tim. 2, 19. 6 Ž. 1, 1 až 3 — 11 »innýho kořene« korekturou z pův.: vinný kořen.
164 Kapitola Střiebro Perly Zlatohlav, mučedlnictvo Pšenice. Víno Kment ale všecko vošemetně a nepříhodně přivozovali Písma. Tak ť zpuosobuje šatanáš služebníky své jako služebníky božie a přenáší všecko dobré na ně a rozumy některé lásky, aby láska byla oše- metná, bez bázně a pokory. A proto lkáti bude. Item střiebro bývá pěkné, totiž výmluvnost; a slovo božie 120 káže, ale k jiným rozumuom přilepuje, a tak jiným pád obmajšlí. Nébrž i k perlám přistupuje, totiž k velebné svátosti oltářní, a spolu mají zlato i střiebro i svátosti; a všickni přistaupají, jiní 298b2 právě, a jiní ošemetně. Kto zná takové? Sám Pán. Apoštol die: »Zná ť Pán, kteří sú jeho«. A tak kupčie spolu v těchto věcech, 125 ale zlí plakati budau. Item zlatohlavy kupují; a vyznamenává mučedlnictvo. Také i zlí umierají v kacieřstviech svých a jiné svodí, že bez lásky umierají; již na onom světě budauciem nebudau oklamávati tiem zlatohlavem, jako ani skrz ošemetnau a falešnau minci zlata a střiebra a perel. Item babylonské duše kupčí v pšenici, u víně a v oleji, totiž v ctnostech svatých, totiž skutky milosrdné činie; ale konečně padajíce, také skrz tu spravedlnost nebudau svoditi. Opět v kmentu také bývá jich kupectvie; a vyznamenává čistotu zevnitřní na zlých, ale vnitř porušená jest mysl a ohavná, porušená viera 135 pokrytstvím a hřiechy. A tau čistotau chlubie se na světě. Přijde ť také čas, když otevřiena budau srdce a vidien bude hněv Páně nad nimi; a lkáti budau takoví, mukám již sauce přidáni naj- větším. A ta hanba veliká a rána slove lkánie duší. 130 Šatanáš své připravuje Jablka Fík Vinný kořen Vyčítá v napřed pravených řečech dobrodínie duši nevděčné, kterauž nazývá cizoložnicí a městem babylonským, tak totiž, že sobě jich neváží, bude jí to ukázáno. A protož mezi jinými dobrodí- ními praví: »I jablka žádostivá duši tvé odešla od tebe«, totiž ovoce drahé, kteréhož si zle požívala, z stromovie rajského. Jako 5 mluví David o tom člověku, kterýž tohoto času neodšel v radě- nevěrných, že blahoslavený bude, a přirovnává jej dřevu štípenému podlé tekutých vod, ješto nesvadne, když udeří horko, takže někteří sau jako fíkové dřevo, sladké ovoce z sebe vydávaje, jiní sau jako vinný kořen, víno z sebe vydávající, takže květ první 10 člověka !i jako vinnýho kořene jest viera živá, z niež pochází život 299a1 120 Sr. Strabona (ML 114, c. 742): argentum divina eloquia. — 125 2. Tim. 2, 19. 6 Ž. 1, 1 až 3 — 11 »innýho kořene« korekturou z pův.: vinný kořen.
Strana 165
XVIII. 165 299a2 25 dobrý a dobří skutkové. Nebo spravedlivý z viery živ jest podlé Viera potřebná apoštola: »Nebo žádnému nenie možné líbiti se Bohu bez viery« A někdy bývá malý strom nový a mnohé nese ovoce. Protož die 15 Kristus: »Ktož zuostává ve mně a já v něm, ten ť nese ovoce mnohé«. A David praví: »Já jakožto olíva plodná v domu božím« etc. A že věrná duše všecky věci k chvále boží činí a zachovává, protož die v Piesničkách VII°. d.: »Všecka jablka, nová i stará, milý muoj, zachovala sem tobě«; tak totiž, že cierkev svatá skutky 20 prvních i posledních svatých jako stará jablka a nová ku příkladu věrných zachovává, takže duši věrné zechce se túžebností velikú, aby tak živa byla jako první světí. A tehdy nevděčné duši řečeno bude, že jest zle požívala životuov svatých jako jablek drahých, aby počet těžký vydala. A protož sám Spasitel při počátku Zjevení oznamuje zprávcóm cierkve, aby se drželi při prvních skutcích svatých, jako starých jablek. Apokalypsis II°.: »Mám proti tobě málo nětco etc., že s' opustil lásku a první vieru«. A die jemu: »Prvnie skutky čiň«, totiž cierkve prvotnie, jako ovotce drahé. A k Galatuom 30 V°. vyčítá ovoce, které má člověk, kteréhož Duch svatý navště- vuje. A die: »Ovoce pak Ducha jest láska, radost«, totiž v Bohu a v zámutcích. A to jest jakožto jablko duši drahé. Třetie ovotce, pokoj v Bohu, v svědomí, v upokojení mysli, pokoj také k nepříteli. Čtvrté ovoce, trpělivost v protivných věcech; kteréžto ovoce jest 35 nynie velmi řiedké. Páté, dlauhočekánie, totiž božského milo- srdenstvie očekávanie jest v něm, takže nezaufá, ale dlauho oče- kává. Šesté dobrotivost, totiž dobrá ohnivost; latině benignitas, quasi bona igneitas, chtivost a žádost hořící k dobrému znamená. Sedmé tichost; ve všech zámutcích jest tichý a krotký. Osmé viera, 40 totiž věrnost; což koli Bohu slíbil, všecko plní, všecky věci k chvále boží čině. Deváté střiedmost ve všem, co činiti má aneb mluviti. Desáté zdrželivost, totiž od hřiechu, že, což koli slyší zlého, ne- povoluje tomu, aby také byla mysl, netoliko tělo, čistá. Tato ť sú jablka a ovoce svatých. Ale těchto časuov nebez- 45 pečných stromové nenesli sau tohoto ovoce, neb léto pominulo a zima přišla, nepravosti se rozmohly a láska ustydla jako léto. Protož, když zámutkové přicházejí na lidi, věrných potěšuje Pán a die: »Pozdvihněte hlav, neb se přibližuje vykaupenie vaše, (černě:) Psalmus LI. Jablka co znamenají Prvních šetřiti máme Ovoce Ducha svatého Potěšuje svých Pán 12 Abak. 2, 4; Řím. 1, 17: Gal. 3, 11; Žid. 10, 38 — 13 Žid. 11, 6 — 15 Jan 15, 5 — 16 Ž. 52, 10 — 18 Pís. Šal. 7, 13 — 27 Podle Zj. 2, 4 a 5 30 Gal. 5, 22 — 37 Ps.: Slefty‘ — 46 Mat. 24, 12 — 48 Luk. 21, 28 nn.
XVIII. 165 299a2 25 dobrý a dobří skutkové. Nebo spravedlivý z viery živ jest podlé Viera potřebná apoštola: »Nebo žádnému nenie možné líbiti se Bohu bez viery« A někdy bývá malý strom nový a mnohé nese ovoce. Protož die 15 Kristus: »Ktož zuostává ve mně a já v něm, ten ť nese ovoce mnohé«. A David praví: »Já jakožto olíva plodná v domu božím« etc. A že věrná duše všecky věci k chvále boží činí a zachovává, protož die v Piesničkách VII°. d.: »Všecka jablka, nová i stará, milý muoj, zachovala sem tobě«; tak totiž, že cierkev svatá skutky 20 prvních i posledních svatých jako stará jablka a nová ku příkladu věrných zachovává, takže duši věrné zechce se túžebností velikú, aby tak živa byla jako první světí. A tehdy nevděčné duši řečeno bude, že jest zle požívala životuov svatých jako jablek drahých, aby počet těžký vydala. A protož sám Spasitel při počátku Zjevení oznamuje zprávcóm cierkve, aby se drželi při prvních skutcích svatých, jako starých jablek. Apokalypsis II°.: »Mám proti tobě málo nětco etc., že s' opustil lásku a první vieru«. A die jemu: »Prvnie skutky čiň«, totiž cierkve prvotnie, jako ovotce drahé. A k Galatuom 30 V°. vyčítá ovoce, které má člověk, kteréhož Duch svatý navště- vuje. A die: »Ovoce pak Ducha jest láska, radost«, totiž v Bohu a v zámutcích. A to jest jakožto jablko duši drahé. Třetie ovotce, pokoj v Bohu, v svědomí, v upokojení mysli, pokoj také k nepříteli. Čtvrté ovoce, trpělivost v protivných věcech; kteréžto ovoce jest 35 nynie velmi řiedké. Páté, dlauhočekánie, totiž božského milo- srdenstvie očekávanie jest v něm, takže nezaufá, ale dlauho oče- kává. Šesté dobrotivost, totiž dobrá ohnivost; latině benignitas, quasi bona igneitas, chtivost a žádost hořící k dobrému znamená. Sedmé tichost; ve všech zámutcích jest tichý a krotký. Osmé viera, 40 totiž věrnost; což koli Bohu slíbil, všecko plní, všecky věci k chvále boží čině. Deváté střiedmost ve všem, co činiti má aneb mluviti. Desáté zdrželivost, totiž od hřiechu, že, což koli slyší zlého, ne- povoluje tomu, aby také byla mysl, netoliko tělo, čistá. Tato ť sú jablka a ovoce svatých. Ale těchto časuov nebez- 45 pečných stromové nenesli sau tohoto ovoce, neb léto pominulo a zima přišla, nepravosti se rozmohly a láska ustydla jako léto. Protož, když zámutkové přicházejí na lidi, věrných potěšuje Pán a die: »Pozdvihněte hlav, neb se přibližuje vykaupenie vaše, (černě:) Psalmus LI. Jablka co znamenají Prvních šetřiti máme Ovoce Ducha svatého Potěšuje svých Pán 12 Abak. 2, 4; Řím. 1, 17: Gal. 3, 11; Žid. 10, 38 — 13 Žid. 11, 6 — 15 Jan 15, 5 — 16 Ž. 52, 10 — 18 Pís. Šal. 7, 13 — 27 Podle Zj. 2, 4 a 5 30 Gal. 5, 22 — 37 Ps.: Slefty‘ — 46 Mat. 24, 12 — 48 Luk. 21, 28 nn.
Strana 166
166 Kapitola Vonné masti Kadidlo Modlitby takové býti mají a tehdy zakvítati počnau« etc. Nebo tehdáž věrní počínají život dobrý vésti. Ale my pohřiechu sme jako stromové podzimní, 50 nebo ještě slunce jest daleko od nás, a již sekera k kořenu přiložena jest; nebo zlý strom nenese ovoce dobrého. Protož duši babylon- ské, když tam přijde, předloženo bude před oči její, že svatých životové byli sau jí dáni ku příkladu, kterýchžto však zle jest požívala, a jablka žádostivá zmrhala na sobě. Protož die: »Odešla 55 sú jablka žádostivá od tebe«, v nichžto někdy kochala se a paj- chala v dařích božích. A die tuto, že jest měla kadidlo, víno, olej, pšenici etc. Vonné masti sau milosrdenstvie, bolest, skraušenie na hřiechy, kteréž se zbierají na hnoji, v trní a v kopřivách. Některým zajisté dušem 60 Pán dává skraušenie na hřiechy, avšak to všecko potracují a zmrhají. A die apoštol: »Kristova dobrá vuoně sme«, totiž pověst dobrá svatých, kterauž si na sobě zmrhal. Kadidlo sau modlitby ná- božné, když se duše shrnúci uzavierá, jakož učí Spasitel, aby myslí svau i pa mětí před Bohem se postavila, všech věcí zde na 65 299b1 světě zapomenúci, aby ty modlitby před Boha vstupovaly jako kadidlo vonné. A kteréhož člověka takové sau modlitby, má doufánie mieti. Neb takovému die Pán: »Proste, a vezmete«. Protož toho kadidla duše zle požívá, nebo dobré modlitby v zma- řenie přivodí sama v sobě. Nynie zajisté k konci světa některým 70 dušem toto kadidlo dává se, aby se k Bohu pozdvihovaly; ale duši zlé k většiemu lkání a zámutku to bude zjeveno, nebo takových dobrých věcí zle jest požívala etc. Stromové pod- zimni sme Pšenice jest Kristus »Pšenici, víno a volej« etc., že v těchto věcech právě nevedla kupectvie, nenie pomštěna; protož jie toto budaucně bude zjeveno. O pšenici mluví Spasitel o této řka: »Zrno pšeničné padna v zemi, nebude-li« etc. On sám jest ta pšenice, chléb totiž živý u velebné svátosti oltářní; kterýžto chléb a víno z kořene vinného, Krista,5 pochází, jako die: »Já sem vinný kořen pravý«. A učedlníkóm mluví: »Tato ť jest krev, kteráž za mnohé vylita bude«. Z kteréhožto vína a pšenice plyne olej zdravie a milosrdenstvie. A že těchto věcí duše zle jest požívala, protož jí to bude zdviženo a v těchto věcech 51 Mat. 3, 10; Luk. 3, 9 — 52 Mat. 7, 18; Luk. 6, 43 — 62 2. Kor. 2, 15 — 64 Mat. 6, 6 — 68 Jan 16, 24. 1 »v těchto « korekturou z pův.: na těchto — »nevedla kupectvie« připsáno až dodatečně in marg. — 2 »menie pomštěna« je podtrženo černě. — 3 Jan 12, 24 — 6 Jan 15, 1 — 7 Mat. 26, 28; Marek 14, 24
166 Kapitola Vonné masti Kadidlo Modlitby takové býti mají a tehdy zakvítati počnau« etc. Nebo tehdáž věrní počínají život dobrý vésti. Ale my pohřiechu sme jako stromové podzimní, 50 nebo ještě slunce jest daleko od nás, a již sekera k kořenu přiložena jest; nebo zlý strom nenese ovoce dobrého. Protož duši babylon- ské, když tam přijde, předloženo bude před oči její, že svatých životové byli sau jí dáni ku příkladu, kterýchžto však zle jest požívala, a jablka žádostivá zmrhala na sobě. Protož die: »Odešla 55 sú jablka žádostivá od tebe«, v nichžto někdy kochala se a paj- chala v dařích božích. A die tuto, že jest měla kadidlo, víno, olej, pšenici etc. Vonné masti sau milosrdenstvie, bolest, skraušenie na hřiechy, kteréž se zbierají na hnoji, v trní a v kopřivách. Některým zajisté dušem 60 Pán dává skraušenie na hřiechy, avšak to všecko potracují a zmrhají. A die apoštol: »Kristova dobrá vuoně sme«, totiž pověst dobrá svatých, kterauž si na sobě zmrhal. Kadidlo sau modlitby ná- božné, když se duše shrnúci uzavierá, jakož učí Spasitel, aby myslí svau i pa mětí před Bohem se postavila, všech věcí zde na 65 299b1 světě zapomenúci, aby ty modlitby před Boha vstupovaly jako kadidlo vonné. A kteréhož člověka takové sau modlitby, má doufánie mieti. Neb takovému die Pán: »Proste, a vezmete«. Protož toho kadidla duše zle požívá, nebo dobré modlitby v zma- řenie přivodí sama v sobě. Nynie zajisté k konci světa některým 70 dušem toto kadidlo dává se, aby se k Bohu pozdvihovaly; ale duši zlé k většiemu lkání a zámutku to bude zjeveno, nebo takových dobrých věcí zle jest požívala etc. Stromové pod- zimni sme Pšenice jest Kristus »Pšenici, víno a volej« etc., že v těchto věcech právě nevedla kupectvie, nenie pomštěna; protož jie toto budaucně bude zjeveno. O pšenici mluví Spasitel o této řka: »Zrno pšeničné padna v zemi, nebude-li« etc. On sám jest ta pšenice, chléb totiž živý u velebné svátosti oltářní; kterýžto chléb a víno z kořene vinného, Krista,5 pochází, jako die: »Já sem vinný kořen pravý«. A učedlníkóm mluví: »Tato ť jest krev, kteráž za mnohé vylita bude«. Z kteréhožto vína a pšenice plyne olej zdravie a milosrdenstvie. A že těchto věcí duše zle jest požívala, protož jí to bude zdviženo a v těchto věcech 51 Mat. 3, 10; Luk. 3, 9 — 52 Mat. 7, 18; Luk. 6, 43 — 62 2. Kor. 2, 15 — 64 Mat. 6, 6 — 68 Jan 16, 24. 1 »v těchto « korekturou z pův.: na těchto — »nevedla kupectvie« připsáno až dodatečně in marg. — 2 »menie pomštěna« je podtrženo černě. — 3 Jan 12, 24 — 6 Jan 15, 1 — 7 Mat. 26, 28; Marek 14, 24
Strana 167
XVIII. 167 299b2 300a1 10 viece nebude moci kupčiti. K tomu i Zachariáš die: »Co dobrého jeho a co pěkného, jediné pšenice vyvolených a víno, ješto rodí panny v čistých myslech a u vieře celé?« Protož dvojí sú křesťané zlí, kteří sau nevděčni této pšenice Dvoji křesťané zll božské nebeské. Jedni, ješto nepřistaupají a netbají jie požívati, 15 jiní pak, přistaupajíce častokrát, ale sau zle živi. Nebo nenalézá se při nich taková poctivost k tomu, jako sluší, a taková bázeň; před přijímaním nemají vážnosti, nebo se nezkušují v bázni, v aumyslu a v srdci. Bojím se zajisté po znameních zevnitřních, že lid hyne u vieře při velebné svátosti. Ani po přijímaní nemají 20 se vážně, nebo jazyk svobodně rozvazují v utrhání, v marnostech a v hněvu, jako by ten den nepřijímali. Přistaupají jako zatvrdili a zkamenilí. A tak sau duše babylonské rozmnoženy. Nebo sám Spasitel die: »Podlé viery tvé staň se tobě!« Jestliže jest viera mrtvá, neprospievá, jako by pokrm mrtvého tělu dával se etc. Protož by kněží měli znáti povahu a stav a obyčeje toho, kterýž přijímá, aby svatého nedávali psuom. O těch také dařích praví Pán: »Zamiloval Pán zemi svú a odpustil lidu svému a řekl: Nedám vás v potupu pohanuom«. A die, že chce dáti pšenici a víno, jakož pokládá Johel prorok. A protož vzdálenie od této 30 pšenice jest vzdálenie od Pána Ježíše Krista a jeho života, jako přiblíženie k ní jest spojenie s Kristem. Nebo die: »Ktož jie mne, ve mně přebývá a já v něm«. A vzdáliti se od něho jest škodlivá věc duši. A také nehodně přistúpati jest velmi škodlivé. Nesluší zajisté řieci, že jinak dává se také Kristus duši kromě velebné 35 svátosti, tehdy svátost ta najzbožilejší má zanechána býti. Nebo, ktož obyčej Kristuov a cestu jeho potupují, nejsau hodni, aby ho jináče našli. Skrze vzdálenie od najsvětějšie svátosti drahé při- chází veliké zpuštěnie duše a bázeň boží umenšuje se a nenie tak veliké pilnosti ostřéhati se od hřiechu. Odtud se náboženstvie 40 umenšuje, láska k Bohu i k bližním, jiné potupuje a sobě samému doufá. A z toho jest, že se umrtvují žádosti svaté v člověku. Po- tracuje také zevnitř dobré skutky, jako milosrdné skutky, ne- tresce bližnieho slušně, kterýž blaudí. Nebo v tu ll ctihodnú svátost složeno jest všecko k spasení nám potřebné proti hřiechuom. 45 Protož upadají v mnohé a rozličné hřiechy. A tak Kristus jest některým ku povstání, jiným ku pádu v té svátosti najsvětějšie. Nevážnost k tělu Páně (černě:) Johel 11°. Vzdálenie od těla Páně škodné Znamenaj škodu velikau 25 10 Podle Zach. 9, 17 — 23 Mat. 8, 13 — 26 Ohlas Mat. 7, 6 — 27 Podle Joele 2, 17 až 19. 31 Jan 6, 56 — 46 Ohlas Luk. 2, 34
XVIII. 167 299b2 300a1 10 viece nebude moci kupčiti. K tomu i Zachariáš die: »Co dobrého jeho a co pěkného, jediné pšenice vyvolených a víno, ješto rodí panny v čistých myslech a u vieře celé?« Protož dvojí sú křesťané zlí, kteří sau nevděčni této pšenice Dvoji křesťané zll božské nebeské. Jedni, ješto nepřistaupají a netbají jie požívati, 15 jiní pak, přistaupajíce častokrát, ale sau zle živi. Nebo nenalézá se při nich taková poctivost k tomu, jako sluší, a taková bázeň; před přijímaním nemají vážnosti, nebo se nezkušují v bázni, v aumyslu a v srdci. Bojím se zajisté po znameních zevnitřních, že lid hyne u vieře při velebné svátosti. Ani po přijímaní nemají 20 se vážně, nebo jazyk svobodně rozvazují v utrhání, v marnostech a v hněvu, jako by ten den nepřijímali. Přistaupají jako zatvrdili a zkamenilí. A tak sau duše babylonské rozmnoženy. Nebo sám Spasitel die: »Podlé viery tvé staň se tobě!« Jestliže jest viera mrtvá, neprospievá, jako by pokrm mrtvého tělu dával se etc. Protož by kněží měli znáti povahu a stav a obyčeje toho, kterýž přijímá, aby svatého nedávali psuom. O těch také dařích praví Pán: »Zamiloval Pán zemi svú a odpustil lidu svému a řekl: Nedám vás v potupu pohanuom«. A die, že chce dáti pšenici a víno, jakož pokládá Johel prorok. A protož vzdálenie od této 30 pšenice jest vzdálenie od Pána Ježíše Krista a jeho života, jako přiblíženie k ní jest spojenie s Kristem. Nebo die: »Ktož jie mne, ve mně přebývá a já v něm«. A vzdáliti se od něho jest škodlivá věc duši. A také nehodně přistúpati jest velmi škodlivé. Nesluší zajisté řieci, že jinak dává se také Kristus duši kromě velebné 35 svátosti, tehdy svátost ta najzbožilejší má zanechána býti. Nebo, ktož obyčej Kristuov a cestu jeho potupují, nejsau hodni, aby ho jináče našli. Skrze vzdálenie od najsvětějšie svátosti drahé při- chází veliké zpuštěnie duše a bázeň boží umenšuje se a nenie tak veliké pilnosti ostřéhati se od hřiechu. Odtud se náboženstvie 40 umenšuje, láska k Bohu i k bližním, jiné potupuje a sobě samému doufá. A z toho jest, že se umrtvují žádosti svaté v člověku. Po- tracuje také zevnitř dobré skutky, jako milosrdné skutky, ne- tresce bližnieho slušně, kterýž blaudí. Nebo v tu ll ctihodnú svátost složeno jest všecko k spasení nám potřebné proti hřiechuom. 45 Protož upadají v mnohé a rozličné hřiechy. A tak Kristus jest některým ku povstání, jiným ku pádu v té svátosti najsvětějšie. Nevážnost k tělu Páně (černě:) Johel 11°. Vzdálenie od těla Páně škodné Znamenaj škodu velikau 25 10 Podle Zach. 9, 17 — 23 Mat. 8, 13 — 26 Ohlas Mat. 7, 6 — 27 Podle Joele 2, 17 až 19. 31 Jan 6, 56 — 46 Ohlas Luk. 2, 34
Strana 168
168 Kapitola Ruhači nekázaní V jed zlým se obracuje Prostředek milujme Zlá bázeň a pokora Magdalena Kananejská Úžitek veliký Kteříž hodně přijímají, v zámutcích se radují a nerepcí; ale ne tak ti, kteří nehodně přijímají. O kterýchž die David: »Budiž stuol jich před nimi v osiedlo a v odplacenie a v pohoršenie«. Pyšní, pokrytí, nadutí, všeteční padají při této najzbožilejší pšenici; 50 a to ti, kteříž vtipem svým porušeným řiekali: »Zdaliž v té svátosti jest Buoh, kteráž se nosí? Neb ť Buoh nepotřebuje, aby ho nosili, kterýž nese všechen svět! Neb nenie v tom mrtvém chlebě vi- dědlném ten chléb živý!« Protož jest viděl Jan, že zle a nevěrně duše babylonské 55 v tomto chlebu a vínu kupčie. A takovým ť ta svátost naj- zbožilejšie obracuje se v jed; a takoví plakati budau na vuodce své a zprávce, že sau je od cesty pravdy odvedli. Nebo tehdy duše od této pšenice odcházejície pocítie, co Jeremiáš praví: »Kterak zlé a hořké jest, že si ty opustila Pána Boha tvého!« 60 Protož jděme prostředkem, pokánie totiž čiňme, hřiechuov se pilně varujme a tak z chleba toho jezme a z kalicha pijme, však ne tak také takovau bázeň mieti, aby duše, příliš sobě obtěžujíc hřiechy, i nechtěla k té najsvětější svátosti přistúpati. Neb jest ne tak učinila Magdalena, hřiešnice veliká, ale poníživši se přijímala. 65 Ne tak zajisté opět učinila kananejská žena, kteráž psem nazvána jest, ale pokořivši se v duši, drobtuov jest žádala. Tak i duše, bázeň majíci rozumnau, ponížieci se přistupiž. Nebo, jako k slovu Ježíšovu Petr zavrh siet a popadl ryb množstvie, z toho skutku Krista poznal býti pravého Boha, tak duše pokorně přistaupajíci 70 300a2 pocítí umenšenie pokušení, božského milovánie milost a lásku velikú; a to čijíce v sobě, poznávají v té předrahé svátosti božstvie a pravého Boha z toho skutku etc. Kto nehodně přijímají Darové dvoji Nádoby zlaté Mezi jinau řečí, ještě mluvě o dařích a milostech, mluví k tomu ještě i o nádobách kamenných, slonových, mramorových i jiných. Neb on věda, že cizoložnice ta bude jemu nevěrná, však ty dary dává jie, také i andělu v nebi. Protož někteří sau darové z milosti daní, kteříž se dávají i zlým. Jiní sau darové milosti, kteříž milostného činie Bohu, jako sau láska a viera živá, kte- řížto darové v zlých již státi nemohau. Dává nádoby jako zlaté, totiž svědomie ozdobené bázní velikau a maudrostí boží. Jiné sau nádoby měděnné. Nebo některá sau srdce, ješto mají řečňo- Nádoby rozličné Měděnné 48 Ž. 69, 23 — 60 Jer. 2, 19 — 65 Luk. 7, 37 nn. — 66 Mat. 15, 22 nn. — 69 Luk. 5, 4 nn.
168 Kapitola Ruhači nekázaní V jed zlým se obracuje Prostředek milujme Zlá bázeň a pokora Magdalena Kananejská Úžitek veliký Kteříž hodně přijímají, v zámutcích se radují a nerepcí; ale ne tak ti, kteří nehodně přijímají. O kterýchž die David: »Budiž stuol jich před nimi v osiedlo a v odplacenie a v pohoršenie«. Pyšní, pokrytí, nadutí, všeteční padají při této najzbožilejší pšenici; 50 a to ti, kteříž vtipem svým porušeným řiekali: »Zdaliž v té svátosti jest Buoh, kteráž se nosí? Neb ť Buoh nepotřebuje, aby ho nosili, kterýž nese všechen svět! Neb nenie v tom mrtvém chlebě vi- dědlném ten chléb živý!« Protož jest viděl Jan, že zle a nevěrně duše babylonské 55 v tomto chlebu a vínu kupčie. A takovým ť ta svátost naj- zbožilejšie obracuje se v jed; a takoví plakati budau na vuodce své a zprávce, že sau je od cesty pravdy odvedli. Nebo tehdy duše od této pšenice odcházejície pocítie, co Jeremiáš praví: »Kterak zlé a hořké jest, že si ty opustila Pána Boha tvého!« 60 Protož jděme prostředkem, pokánie totiž čiňme, hřiechuov se pilně varujme a tak z chleba toho jezme a z kalicha pijme, však ne tak také takovau bázeň mieti, aby duše, příliš sobě obtěžujíc hřiechy, i nechtěla k té najsvětější svátosti přistúpati. Neb jest ne tak učinila Magdalena, hřiešnice veliká, ale poníživši se přijímala. 65 Ne tak zajisté opět učinila kananejská žena, kteráž psem nazvána jest, ale pokořivši se v duši, drobtuov jest žádala. Tak i duše, bázeň majíci rozumnau, ponížieci se přistupiž. Nebo, jako k slovu Ježíšovu Petr zavrh siet a popadl ryb množstvie, z toho skutku Krista poznal býti pravého Boha, tak duše pokorně přistaupajíci 70 300a2 pocítí umenšenie pokušení, božského milovánie milost a lásku velikú; a to čijíce v sobě, poznávají v té předrahé svátosti božstvie a pravého Boha z toho skutku etc. Kto nehodně přijímají Darové dvoji Nádoby zlaté Mezi jinau řečí, ještě mluvě o dařích a milostech, mluví k tomu ještě i o nádobách kamenných, slonových, mramorových i jiných. Neb on věda, že cizoložnice ta bude jemu nevěrná, však ty dary dává jie, také i andělu v nebi. Protož někteří sau darové z milosti daní, kteříž se dávají i zlým. Jiní sau darové milosti, kteříž milostného činie Bohu, jako sau láska a viera živá, kte- řížto darové v zlých již státi nemohau. Dává nádoby jako zlaté, totiž svědomie ozdobené bázní velikau a maudrostí boží. Jiné sau nádoby měděnné. Nebo některá sau srdce, ješto mají řečňo- Nádoby rozličné Měděnné 48 Ž. 69, 23 — 60 Jer. 2, 19 — 65 Luk. 7, 37 nn. — 66 Mat. 15, 22 nn. — 69 Luk. 5, 4 nn.
Strana 169
XVIII. 169 10 vánie a vajmluvnost velikau, kteréž činie lektánie v uších; a ten dar muož býti bez lásky a bez boží milosti. Jiné nádoby železné. Železo jest tvrdé a drstnaté. A jest nádoba hněvu božieho, bez zlata, lásky boží, jenž jest plná pomsty. A té nádoby Buoh dobře požívá. Protož mnoho daruov mají duše křesťanské zde, kterýchž 15 zle požívají. A opětuje nařiekanie o té duši babylonské a o tom městě aneb o té cizoložnici; a die: »Běda městu tomu«, kteréž bylo tolik okrasami ozdobené; a vyčítá ty ozdoby. O kterýchž vypravuje apoštol (I. Korint. XII.): »Rozdielné sau milosti, ale tajž duch, 20 neb od jednoho Ducha svatého pocházejí«. A vyčítá ty dary apoštol tu pořádně. V zjevení rozličných pravd vždycky Duch svatý se zjevuje. A ti darové někdy dávají se člověku bez milo- vánie synovského a lásky a ne k úžitku a prospěchu člověku tomu, ale k jiných mnohých úžitku. Nebo dává se někomu řeč maud- 300b1 25 rosti, aby maudře uměli řeči svatých prorokuov vypravovati, jinému viera veliká, jinému divy činiti, kteříž však neprospievají některým k spasení. Nebo v ten den řeknau: »Však sme ve jménu tvém ďábly vymietali a divy mnohé sme činili«. Kterýmž odpoví: »Amen, pravím vám, neznám ť vás«. Jinému dar proroctvie, 30 také zlému. Jako Kaifáš a Balám měli ty dary. A ti všickni darové sau jako perly najdražšie, kteréž duše potracuje, a již Babylon nazývá se. Jinému rozeznánie duchuov, jako, jest-li v kom duch pyšný, nadutý a hrdý, anebo duch pokrytý nebo lstivý, poznává se. Někdy také ten dar dává se tomu, ješto nenie v milování 35 synovském a v lásce. Jinému rozličnost jazykuov. Jinému dává bohatstvie, krásu, vtip vysoký, kteřížto všickni sau darové boží. Jako v jednom těle mnoho jest auduov a mají rozličnau práci, tak tělo duchovnie cierkve svaté rozdielné má dary a audy duchov- nie, takže někteří sau jako voko, jiní jako ruka. 40 A vyčítá ty auřady řka: »Najprv zajisté dal apoštoly« etc. A těch daruov rozličných rozličným zpuosobem bývá vyprážď- něnie a zmařenie. Nebo příchod Antikrista bude ve všelikém svedení, takže rozličně od rozličných odvozovati bude daruov lidi. A potom dotýká daruov synovstvie a milovánie; nebo tak 45 die: »Milujte dary Ducha svatého, lepšie a duchovnějšie. Ještě ť Dávají se darové i zlým Rozliční darové dávají se od Boha také i zlým Duchuov rozličnost Rozliční audové cierkve Příchod Antikrista Železné 19 Podle 1. Kor. 12, 4 až 11 — 27 Mat. 7, 22 a 23 — 30 5. M. 23, 4; Joz. 13, 22 — »ti všickni darové« je připsáno dodatečně in margine. — 37 1. Kor. 12, 12 nn. — 40 1. Kor. 12, 28 — 42 Marek 13, 22; 2 Tes. 2, 9 a 10 — 45 1. Kor. 12, 31
XVIII. 169 10 vánie a vajmluvnost velikau, kteréž činie lektánie v uších; a ten dar muož býti bez lásky a bez boží milosti. Jiné nádoby železné. Železo jest tvrdé a drstnaté. A jest nádoba hněvu božieho, bez zlata, lásky boží, jenž jest plná pomsty. A té nádoby Buoh dobře požívá. Protož mnoho daruov mají duše křesťanské zde, kterýchž 15 zle požívají. A opětuje nařiekanie o té duši babylonské a o tom městě aneb o té cizoložnici; a die: »Běda městu tomu«, kteréž bylo tolik okrasami ozdobené; a vyčítá ty ozdoby. O kterýchž vypravuje apoštol (I. Korint. XII.): »Rozdielné sau milosti, ale tajž duch, 20 neb od jednoho Ducha svatého pocházejí«. A vyčítá ty dary apoštol tu pořádně. V zjevení rozličných pravd vždycky Duch svatý se zjevuje. A ti darové někdy dávají se člověku bez milo- vánie synovského a lásky a ne k úžitku a prospěchu člověku tomu, ale k jiných mnohých úžitku. Nebo dává se někomu řeč maud- 300b1 25 rosti, aby maudře uměli řeči svatých prorokuov vypravovati, jinému viera veliká, jinému divy činiti, kteříž však neprospievají některým k spasení. Nebo v ten den řeknau: »Však sme ve jménu tvém ďábly vymietali a divy mnohé sme činili«. Kterýmž odpoví: »Amen, pravím vám, neznám ť vás«. Jinému dar proroctvie, 30 také zlému. Jako Kaifáš a Balám měli ty dary. A ti všickni darové sau jako perly najdražšie, kteréž duše potracuje, a již Babylon nazývá se. Jinému rozeznánie duchuov, jako, jest-li v kom duch pyšný, nadutý a hrdý, anebo duch pokrytý nebo lstivý, poznává se. Někdy také ten dar dává se tomu, ješto nenie v milování 35 synovském a v lásce. Jinému rozličnost jazykuov. Jinému dává bohatstvie, krásu, vtip vysoký, kteřížto všickni sau darové boží. Jako v jednom těle mnoho jest auduov a mají rozličnau práci, tak tělo duchovnie cierkve svaté rozdielné má dary a audy duchov- nie, takže někteří sau jako voko, jiní jako ruka. 40 A vyčítá ty auřady řka: »Najprv zajisté dal apoštoly« etc. A těch daruov rozličných rozličným zpuosobem bývá vyprážď- něnie a zmařenie. Nebo příchod Antikrista bude ve všelikém svedení, takže rozličně od rozličných odvozovati bude daruov lidi. A potom dotýká daruov synovstvie a milovánie; nebo tak 45 die: »Milujte dary Ducha svatého, lepšie a duchovnějšie. Ještě ť Dávají se darové i zlým Rozliční darové dávají se od Boha také i zlým Duchuov rozličnost Rozliční audové cierkve Příchod Antikrista Železné 19 Podle 1. Kor. 12, 4 až 11 — 27 Mat. 7, 22 a 23 — 30 5. M. 23, 4; Joz. 13, 22 — »ti všickni darové« je připsáno dodatečně in margine. — 37 1. Kor. 12, 12 nn. — 40 1. Kor. 12, 28 — 42 Marek 13, 22; 2 Tes. 2, 9 a 10 — 45 1. Kor. 12, 31
Strana 170
170 Kapitola Darové mohau býti bez lásky [Proti pikhartuom] Lodie co znamená? Zprávcové lodie, totiž cierkve Koráb vám ukáži cestu vyší«. A že předpovědění darové mohau býti bez lásky, protož dopovídá: »Bych jazyky lidskými mluvil etc., a lásky nebudu-li mieti, nic mi neprospievá« etc. Ano i vieru někdy člověk má bez lásky. A takové sau duše babylonské etc. Zřejmo jest z těchto řečí, že mnozí mají auřad posluhovati 50 300b2 v cierkvi, a to bez lásky. Protož napřed mluví k andělovi: »Máš jméno, že by živ byl, a mrtvý si«. Avšak nazývá jej andělem. To jest proti těm, kteříž praví, že by neposvěcoval zlý kněz aneb biskup že by jiných nesvětil na kněžstvie, poněvadž i zlá duše také teď má dary mnohé. Kdyby zlý neposvěcoval, bylo by z toho, 55 že by každý kněz sám o sobě pochyboval, posvěcuje-li či nic, a to proto, neb neví, byl-li by nenávisti aneb milosti hoden; tehdy také neví, posvěcuje-li. A nečíslní zmatkové pocházeli by z toho etc. A každý zprávce mořský i všickni, ješto se po jezeře plavie a na daleko. Činí tuto zmienku o lodí a o zprávci. A na mnohých místech zmínka se činí o nich. Nebo život dobrý křesťanský u vieře živé lodie jest, na kteréž se vezau mnozí k břehu a k městu velikého krále. Slove také život církve, život Kristuov lodie, život svatý křesťanuov. Lodie Petra apoštola najprvnější zprávce jest Buoh, druhý Kristus podlé člověčenstvie, kterýž řekl: »S vámi ť sem do skonánie světa«; třetie proroci a apoštolé prvotnie svaté cierkve, všickni Otcové. A této nynějšie cierkve zprávcové sau všickni světí a dobří kněží, 10 kteříž dnes věrně pracují v cierkvi. Naše pohřiechu lodí a život náš jest v nebezpečenství tohoto bauřivého moře položen. Protož svatým dnes na tomto moři bauřivém potřebie jest patřiti k prvot- ním svatým. Nebo větrové přicházejí mnozí těchto dnuov a duchové odporní náramně proti vieře a lásce; ale usaditi se jest potřebie 15 na této lodí, patřiece na apoštoly, a odpierati větróm studeným až do smrti. A tehdy s nie sstaupíme, když zemřeme. A figuora této lodie jest koráb Noe. Vlnobitiell sau strachové 301a1 a hruozy až k smrti. Spasitel prorokoval řka: »Schnauti budau lidé pro strach zvuku mořského«. Ale to jest nedostatek víry, že 20 se bojie ztratiti tělesného života. Alevšak na této lodí Petrově dosti jest nebezpečný život pro velikost skalé, pro odpieranie mocných, totiž pro mnohé hory. 5 Nebezpečenstvie života křesťan- ského 47 Podle 1. Kor. 13, I až 3 — 51 Zj. 3, 1 — 53 Sr. Vavřince z Březové, str. 459 — 57 Sr. Eccl. 9, 1. 8 Mat. 28, 20 — 19 Podle Luk. 21, 25 a 26
170 Kapitola Darové mohau býti bez lásky [Proti pikhartuom] Lodie co znamená? Zprávcové lodie, totiž cierkve Koráb vám ukáži cestu vyší«. A že předpovědění darové mohau býti bez lásky, protož dopovídá: »Bych jazyky lidskými mluvil etc., a lásky nebudu-li mieti, nic mi neprospievá« etc. Ano i vieru někdy člověk má bez lásky. A takové sau duše babylonské etc. Zřejmo jest z těchto řečí, že mnozí mají auřad posluhovati 50 300b2 v cierkvi, a to bez lásky. Protož napřed mluví k andělovi: »Máš jméno, že by živ byl, a mrtvý si«. Avšak nazývá jej andělem. To jest proti těm, kteříž praví, že by neposvěcoval zlý kněz aneb biskup že by jiných nesvětil na kněžstvie, poněvadž i zlá duše také teď má dary mnohé. Kdyby zlý neposvěcoval, bylo by z toho, 55 že by každý kněz sám o sobě pochyboval, posvěcuje-li či nic, a to proto, neb neví, byl-li by nenávisti aneb milosti hoden; tehdy také neví, posvěcuje-li. A nečíslní zmatkové pocházeli by z toho etc. A každý zprávce mořský i všickni, ješto se po jezeře plavie a na daleko. Činí tuto zmienku o lodí a o zprávci. A na mnohých místech zmínka se činí o nich. Nebo život dobrý křesťanský u vieře živé lodie jest, na kteréž se vezau mnozí k břehu a k městu velikého krále. Slove také život církve, život Kristuov lodie, život svatý křesťanuov. Lodie Petra apoštola najprvnější zprávce jest Buoh, druhý Kristus podlé člověčenstvie, kterýž řekl: »S vámi ť sem do skonánie světa«; třetie proroci a apoštolé prvotnie svaté cierkve, všickni Otcové. A této nynějšie cierkve zprávcové sau všickni světí a dobří kněží, 10 kteříž dnes věrně pracují v cierkvi. Naše pohřiechu lodí a život náš jest v nebezpečenství tohoto bauřivého moře položen. Protož svatým dnes na tomto moři bauřivém potřebie jest patřiti k prvot- ním svatým. Nebo větrové přicházejí mnozí těchto dnuov a duchové odporní náramně proti vieře a lásce; ale usaditi se jest potřebie 15 na této lodí, patřiece na apoštoly, a odpierati větróm studeným až do smrti. A tehdy s nie sstaupíme, když zemřeme. A figuora této lodie jest koráb Noe. Vlnobitiell sau strachové 301a1 a hruozy až k smrti. Spasitel prorokoval řka: »Schnauti budau lidé pro strach zvuku mořského«. Ale to jest nedostatek víry, že 20 se bojie ztratiti tělesného života. Alevšak na této lodí Petrově dosti jest nebezpečný život pro velikost skalé, pro odpieranie mocných, totiž pro mnohé hory. 5 Nebezpečenstvie života křesťan- ského 47 Podle 1. Kor. 13, I až 3 — 51 Zj. 3, 1 — 53 Sr. Vavřince z Březové, str. 459 — 57 Sr. Eccl. 9, 1. 8 Mat. 28, 20 — 19 Podle Luk. 21, 25 a 26
Strana 171
XVIII. 171 301a2 totiž krále a duchy zlé. Také pro větry, kteříž vycházejí z propastí 25 země; ti ť sau duchové pokrytí, kteříž podvracují lodí, a sem i tam sebau zmietá lodí a kolébe se na všecky strany. Pohřiechu mnozí na této lodí dnes nebezpečně sebau viklí od větruov pokrytstvie mnozí přišli proti vieře Kristově a velebné svátosti. A usilují o to pokrytci, aby vyvrhli najlepšie z lodie. A jistotně vidíme, že, 30 kteréž vymietají, spáleni bývají a mrau v kacieřství; a bojím se, že potopeni bývají převelmi zle. Item některým se přihází, že všickni z lodie vyvrženi bývají v hlubinu mořskau. Tak dnes mnozí z dobrého života vypadají pro zlé rady a pro bludy, upa- dajíce v pokrytstvie, v blud a v smrtedlné hřiechy. Item voche- 35 chule lahodným zpievaním také uvalují v vlnobitie mořská, některé dnes mluvíce pěkně a přátelsky proti vieře. Item šatanáš se všemi duchy, sektami a svazky kacieřuov rozličnými šturmuje na tuto lodí. Ó nebezpečné moře! Ó lodí, kdy přijdeš k břehu a k městu velikého krále Ježíše Krista? 40 Protož, když na moři větrové se zbauřie a vlnobitie se na- dýmají, napomínají se k modlení, a aby k Bohu volali. Tak dává se rada sedícím na lodí dobrého a svatého života, aby se modlili s velikau pilností a snažností v pravdě, s bázní a s pokorau, s dob- rými skutky a s almužnami a s poznáním svého života zlého. Item na moři žádají jasného a tichého času. Tak potřebie jest žádati od Pána, aby skrotiti ráčil toto nepokojné moře. Kristus, když na lodí spal a moře proti učedlníkóm se bauřilo, vzali smělost statečně volati řkauce: »Pane, spomoziž nám, neboť hyneme!« Dnes v srdce mnohých vody bluduov nalévá se, a nevolají k Bohu, 50 neb sau hubené viery; těm spí Kristus. Ale kteří sau živé viery, takovým ť bdí, těm pomáhá připlaviti se do města. Ač pak malé viery byli sau učedlníci Kristovi, však pro to sedí s nimi a tresce je řka: »Malé viery, proč pochybujete? Proč mně nevěříte? Proč nemáte doufánie a ke mně nevoláte? Já sem sám najvětší zprávce 55 lodie skrz pravidlo zákona, kterýž sem vydal«. Item plavci mají uměnie proti větróm a bauřem odporným, kde mají státi aneb co činiti; jiní vezau a zpravují lodí, jiní roz- kazují. Kdyby všickni rozkazovali, musili by zblúditi. Takéž dnes zprávcové lodie na lodí někteří mají zpravováni býti, jiní zpravovati. Jestliže ti, 60 kteříž mají zpravováni býti, zpravovati žádají anebo zpravovati zhajují a překážejí, bývá blud a nepořádek. Jakož se nynie to Lodie v nebezpečenství těmi, ktož sau na ní Řada dobrá plavcuom Povahy plavících se Bludové 45 48 Mat. 8, 24 nn.; Marek 4, 37 nn.; Luk. 8, 23 nn.
XVIII. 171 301a2 totiž krále a duchy zlé. Také pro větry, kteříž vycházejí z propastí 25 země; ti ť sau duchové pokrytí, kteříž podvracují lodí, a sem i tam sebau zmietá lodí a kolébe se na všecky strany. Pohřiechu mnozí na této lodí dnes nebezpečně sebau viklí od větruov pokrytstvie mnozí přišli proti vieře Kristově a velebné svátosti. A usilují o to pokrytci, aby vyvrhli najlepšie z lodie. A jistotně vidíme, že, 30 kteréž vymietají, spáleni bývají a mrau v kacieřství; a bojím se, že potopeni bývají převelmi zle. Item některým se přihází, že všickni z lodie vyvrženi bývají v hlubinu mořskau. Tak dnes mnozí z dobrého života vypadají pro zlé rady a pro bludy, upa- dajíce v pokrytstvie, v blud a v smrtedlné hřiechy. Item voche- 35 chule lahodným zpievaním také uvalují v vlnobitie mořská, některé dnes mluvíce pěkně a přátelsky proti vieře. Item šatanáš se všemi duchy, sektami a svazky kacieřuov rozličnými šturmuje na tuto lodí. Ó nebezpečné moře! Ó lodí, kdy přijdeš k břehu a k městu velikého krále Ježíše Krista? 40 Protož, když na moři větrové se zbauřie a vlnobitie se na- dýmají, napomínají se k modlení, a aby k Bohu volali. Tak dává se rada sedícím na lodí dobrého a svatého života, aby se modlili s velikau pilností a snažností v pravdě, s bázní a s pokorau, s dob- rými skutky a s almužnami a s poznáním svého života zlého. Item na moři žádají jasného a tichého času. Tak potřebie jest žádati od Pána, aby skrotiti ráčil toto nepokojné moře. Kristus, když na lodí spal a moře proti učedlníkóm se bauřilo, vzali smělost statečně volati řkauce: »Pane, spomoziž nám, neboť hyneme!« Dnes v srdce mnohých vody bluduov nalévá se, a nevolají k Bohu, 50 neb sau hubené viery; těm spí Kristus. Ale kteří sau živé viery, takovým ť bdí, těm pomáhá připlaviti se do města. Ač pak malé viery byli sau učedlníci Kristovi, však pro to sedí s nimi a tresce je řka: »Malé viery, proč pochybujete? Proč mně nevěříte? Proč nemáte doufánie a ke mně nevoláte? Já sem sám najvětší zprávce 55 lodie skrz pravidlo zákona, kterýž sem vydal«. Item plavci mají uměnie proti větróm a bauřem odporným, kde mají státi aneb co činiti; jiní vezau a zpravují lodí, jiní roz- kazují. Kdyby všickni rozkazovali, musili by zblúditi. Takéž dnes zprávcové lodie na lodí někteří mají zpravováni býti, jiní zpravovati. Jestliže ti, 60 kteříž mají zpravováni býti, zpravovati žádají anebo zpravovati zhajují a překážejí, bývá blud a nepořádek. Jakož se nynie to Lodie v nebezpečenství těmi, ktož sau na ní Řada dobrá plavcuom Povahy plavících se Bludové 45 48 Mat. 8, 24 nn.; Marek 4, 37 nn.; Luk. 8, 23 nn.
Strana 172
172 Kapitola Zima co znamená ctc. Zlodějie mořští Neduhové Vymietanie potřebné ukazuje, že by mnozí chtěli z hřiechuov trestati, učiti; sau pak jiní, ješto se postavují proti nim, nechtějíce zpravováni býti, ale také chtiece zpravovati a rozkazovati. Protož bludové povstávají etc. Také na lodí bývá zima; item žiezeň, hlad. A ty všecky ne-65 dostatky rádi snášejí a přemáhají, aby jediné spieše přišli do města Páně. Item někdy se všecka lodí ztroskotá; jako se pokládá v Skut- cích apoštolských, však pro milost Pavlovu všickni sau zachováni. Tak dnes lodie cierkve divným obyčejem roztrhla se jest, takže onenno na jednom prkně veze se, tento na jiné dště a tabuli 70 k břehu připlaviti se žádá a pospiechá a na jiném listu, totiž 301b1 tento jiný artikul věří, a onenno jiný; onen jináče smajšlí o Kristu a o velebné svátosti, a tento jináče, onenno sám chce svuoj býti a neposlúchati. Item na lodí zlodějové mořští bývají laupiece. Tak dnes mnozí 75 u vieře laupie a svláčie a přistaupají pod zpuosobem přátelstvie, a potom ani ť ranie u víře, v lásce, a tak oblaupie. Item neduhové sau na moři. Tak dnes mnozí neduhové rozmohli se, takže tohoto trápí nedověra, onoho ukrutenstvie, jiného lakomstvie, tohoto nenávist, onoho zaufalstvie. Kdybychom měli svaté před očima, 80 jednomyslné u vieře, v poslušenství, v trpělivosti, kteříž Boha milovali a jeho se báli, smrti žádali, kdybychme na prvotnie cierkve lodí pohleděli, i my bychme pospiešili také rádi k břehu! Item v lodí na moři někdy vyvracují a vymietají, a to někdy k dobrému přichází, vyvrci blud a zlé, což neduh rodí a škodí 85 zdraví člověka. A když člověk želé hřiechuov, pláče a radu béře jako lékařstvie a aumysl dobrý, muož to přijíti k velikému dobrému zdravie a spasenie. Ty všecky věci trpie na moři, ale volení konečně přijdau k břehu; a vyvolení ze všelikého národu a krajiny, ačkoli sau zde rozděleni a roztrženi, ještě vstaupie na lodí a přijdau do 90 města, toliko potřebie jest nám modliti se, aby ráčil přikázati větróm, aby přestali od vienie odporného. Ale to ť se nestane, dokudž hřešiti nepřestávají etc. Cierkev jest lodie veliká A každý zprávce mořský. I máme věděti o lodí: jest jedna lodí veliká zde, všecka cierkev svatá, kteříž sau u vieře, v naději a lásce pevné; a takoví sú jako svrchu na moři. V kteréžto Kristus sedí a světí jeho ji zpravují a ti, kteříž tam již k břehu se připlavili. Ta lodí zduolu jest zavřená, ale shuory otevřená. Po-5 301b2 67 Shutk. 27, 14 nn.
172 Kapitola Zima co znamená ctc. Zlodějie mořští Neduhové Vymietanie potřebné ukazuje, že by mnozí chtěli z hřiechuov trestati, učiti; sau pak jiní, ješto se postavují proti nim, nechtějíce zpravováni býti, ale také chtiece zpravovati a rozkazovati. Protož bludové povstávají etc. Také na lodí bývá zima; item žiezeň, hlad. A ty všecky ne-65 dostatky rádi snášejí a přemáhají, aby jediné spieše přišli do města Páně. Item někdy se všecka lodí ztroskotá; jako se pokládá v Skut- cích apoštolských, však pro milost Pavlovu všickni sau zachováni. Tak dnes lodie cierkve divným obyčejem roztrhla se jest, takže onenno na jednom prkně veze se, tento na jiné dště a tabuli 70 k břehu připlaviti se žádá a pospiechá a na jiném listu, totiž 301b1 tento jiný artikul věří, a onenno jiný; onen jináče smajšlí o Kristu a o velebné svátosti, a tento jináče, onenno sám chce svuoj býti a neposlúchati. Item na lodí zlodějové mořští bývají laupiece. Tak dnes mnozí 75 u vieře laupie a svláčie a přistaupají pod zpuosobem přátelstvie, a potom ani ť ranie u víře, v lásce, a tak oblaupie. Item neduhové sau na moři. Tak dnes mnozí neduhové rozmohli se, takže tohoto trápí nedověra, onoho ukrutenstvie, jiného lakomstvie, tohoto nenávist, onoho zaufalstvie. Kdybychom měli svaté před očima, 80 jednomyslné u vieře, v poslušenství, v trpělivosti, kteříž Boha milovali a jeho se báli, smrti žádali, kdybychme na prvotnie cierkve lodí pohleděli, i my bychme pospiešili také rádi k břehu! Item v lodí na moři někdy vyvracují a vymietají, a to někdy k dobrému přichází, vyvrci blud a zlé, což neduh rodí a škodí 85 zdraví člověka. A když člověk želé hřiechuov, pláče a radu béře jako lékařstvie a aumysl dobrý, muož to přijíti k velikému dobrému zdravie a spasenie. Ty všecky věci trpie na moři, ale volení konečně přijdau k břehu; a vyvolení ze všelikého národu a krajiny, ačkoli sau zde rozděleni a roztrženi, ještě vstaupie na lodí a přijdau do 90 města, toliko potřebie jest nám modliti se, aby ráčil přikázati větróm, aby přestali od vienie odporného. Ale to ť se nestane, dokudž hřešiti nepřestávají etc. Cierkev jest lodie veliká A každý zprávce mořský. I máme věděti o lodí: jest jedna lodí veliká zde, všecka cierkev svatá, kteříž sau u vieře, v naději a lásce pevné; a takoví sú jako svrchu na moři. V kteréžto Kristus sedí a světí jeho ji zpravují a ti, kteříž tam již k břehu se připlavili. Ta lodí zduolu jest zavřená, ale shuory otevřená. Po-5 301b2 67 Shutk. 27, 14 nn.
Strana 173
XVIII. 173 302a čátek a konec lodie jest auzký; tak počátek obrácenie hřiešníkuov ku pokání a svatých a smrt jich: při obém auzkost. Protož v Pří- sloví XXXI. napsáno o té lodí: »Učiněna jest jakožto lodie kupcova, zdaleka přišedši a chléb svuoj přinesši«. Neb sám die: »Já sem 10 chléb živý, který sem s nebe sstaupil«. Hle, z daleké krajiny chléb! Ale tato lodie dělí se na mnoho lodí menších, neb jest mnoho cierkví obvláštních; jako každá osada jest obvláštní církev a světí byli sau zprávcové jich, totiž těch lodí. A tehdáž dobře zpravovány byly osady, a tak, že najnižší prostřednie nad sebau měli zprávce, 15 vstupujíce vzhuoru až do najvyšieho zprávce, Pána Ježíše Krista. A zprávcové se vespolek poslauchali. Ale nynie pohřiechu těchto časuov roztrženie jest cierkví a osad a zpravovánie neslušné a ne- pořádné pocházie z nezpuosobnosti zprávcuov. Protož takoví jdau na onen svět »a státi budau zdaleka, vidauce místo zapálenie jeho«, 20 totiž toho Babylona aneb té ženy. Neb sau dalecí byli zde od spa- senie svého, daleko od Boha, daleko od cierkve prvotnie, daleko od dobrého života a lásky; tam, na onom světě, daleko budau od Boha, daleko od oněch zprávcuov prvotnie cierkve, neb sau oni přišli k břehu Jeruzalému, totiž královstvie nebeského, ale tito 25 poslední nepřišli tam. Každého křesťana svědomie a život jest jeho lodie, kterauž má zpravovati a rychtovati. Kteréžto když neumie člověk a ka- zatel zpravovati, kterak tehdy osadu zpraví a k břehu královstvie nebeského přivede? Kterak hřiechy v lidu stavovati bude?i Ne- 30 bude moci zajisté obyčejuov zlých v lidu kaziti, ktož svých vášní nekazí sám v sobě. Jako těžké bylo by člověka obhájiti, na kte- réhož by mnoho střel vystřelovali, tak, že na cierkev, tu lodí, jednak pokrytstvie, jednak lakota, hněv, pajcha etc. vějí a ženau, protož těžko jest jie hájiti. A die, že křičeli. Křik znamená bolest velikau, ukrutnau. »Vi- dauce místo zapálenie jeho«. A to jest místo vnitř v srdci a v mysli, rozpálenie k velikému hněvu a zlobivosti a ku pomstě. Nebo zlým vnitř v srdci jest peklo, kteréž trápí a pálí je. Jako v dobrých zapaluje se oheň dobrý Ducha svatého, kterýž je rozněcuje a k ra- 40 dosti pozdvihuje, tak ve zlých rozpaluje se voheň zlý, a praviti budau: »Které jest bylo podobné tomuto městu velikému?«, totiž že sau dary veliké a duostojenstvie od Boha přijali; kteréžto město opojilo národy milováním světským, takže milovánie božské 35 Rozděluje se lodie Zprávcové lodí pilní byli Lodie život křesťanský Nebezpečenstvie zprávcuov zlý Voheň dobrý 8 Přísl. 31, 14 — 9 Jan 6, 51
XVIII. 173 302a čátek a konec lodie jest auzký; tak počátek obrácenie hřiešníkuov ku pokání a svatých a smrt jich: při obém auzkost. Protož v Pří- sloví XXXI. napsáno o té lodí: »Učiněna jest jakožto lodie kupcova, zdaleka přišedši a chléb svuoj přinesši«. Neb sám die: »Já sem 10 chléb živý, který sem s nebe sstaupil«. Hle, z daleké krajiny chléb! Ale tato lodie dělí se na mnoho lodí menších, neb jest mnoho cierkví obvláštních; jako každá osada jest obvláštní církev a světí byli sau zprávcové jich, totiž těch lodí. A tehdáž dobře zpravovány byly osady, a tak, že najnižší prostřednie nad sebau měli zprávce, 15 vstupujíce vzhuoru až do najvyšieho zprávce, Pána Ježíše Krista. A zprávcové se vespolek poslauchali. Ale nynie pohřiechu těchto časuov roztrženie jest cierkví a osad a zpravovánie neslušné a ne- pořádné pocházie z nezpuosobnosti zprávcuov. Protož takoví jdau na onen svět »a státi budau zdaleka, vidauce místo zapálenie jeho«, 20 totiž toho Babylona aneb té ženy. Neb sau dalecí byli zde od spa- senie svého, daleko od Boha, daleko od cierkve prvotnie, daleko od dobrého života a lásky; tam, na onom světě, daleko budau od Boha, daleko od oněch zprávcuov prvotnie cierkve, neb sau oni přišli k břehu Jeruzalému, totiž královstvie nebeského, ale tito 25 poslední nepřišli tam. Každého křesťana svědomie a život jest jeho lodie, kterauž má zpravovati a rychtovati. Kteréžto když neumie člověk a ka- zatel zpravovati, kterak tehdy osadu zpraví a k břehu královstvie nebeského přivede? Kterak hřiechy v lidu stavovati bude?i Ne- 30 bude moci zajisté obyčejuov zlých v lidu kaziti, ktož svých vášní nekazí sám v sobě. Jako těžké bylo by člověka obhájiti, na kte- réhož by mnoho střel vystřelovali, tak, že na cierkev, tu lodí, jednak pokrytstvie, jednak lakota, hněv, pajcha etc. vějí a ženau, protož těžko jest jie hájiti. A die, že křičeli. Křik znamená bolest velikau, ukrutnau. »Vi- dauce místo zapálenie jeho«. A to jest místo vnitř v srdci a v mysli, rozpálenie k velikému hněvu a zlobivosti a ku pomstě. Nebo zlým vnitř v srdci jest peklo, kteréž trápí a pálí je. Jako v dobrých zapaluje se oheň dobrý Ducha svatého, kterýž je rozněcuje a k ra- 40 dosti pozdvihuje, tak ve zlých rozpaluje se voheň zlý, a praviti budau: »Které jest bylo podobné tomuto městu velikému?«, totiž že sau dary veliké a duostojenstvie od Boha přijali; kteréžto město opojilo národy milováním světským, takže milovánie božské 35 Rozděluje se lodie Zprávcové lodí pilní byli Lodie život křesťanský Nebezpečenstvie zprávcuov zlý Voheň dobrý 8 Přísl. 31, 14 — 9 Jan 6, 51
Strana 174
174 Kapitola Prach sypati co jest? Běda bude Šesté viděnie Veselé bude svatých v nich jest zastaveno a zkaženo. A jako to babylonské město nad jiná v dařích bylo povýšeno, tak také v mukách nad jiné sníženo 45 bude a potlačeno. Nebo čiem jest stupeň a duostojenstvie vyšie, tiem jest pád těžší. A die: »Sypati budau prach na hlavy své«; to jest, že, což sau zde milovali, jest marnost jako prach a popel. A tak sypati budau na hlavu, totiž na pamět a na mysl svau. Někdy ť sau zajisté 50 zprávcové lodie zastavovali marnosti v lidu a očekávali odplaty tepruva u břehu královstvie nebeského, odplaty čekajíce. Ale zlí zde radovali se, a potom tam budaucně lkáti budau; dobří pak zde lkali, a potom v nebi radovati se budau. Protož Johel napomíná řka: »Obraťte se v celém srdci, v postu, v pláči a v kvílení«. A die: 55 »Mezi obláčnicí neb kaplau a oltářem plakali kněžie a řielkali: »Odpusť, Hospodine, odpusť lidu svému« etc. A řiekají: »Běda, běda, to město veliké«, babylonské, ne- věstka ta babylonská, cizoložnice. »Jímžto sau zbohaceni všickni, kteří měli bárky na moři«, totiž fary neb osady, a každý najméně 60 svědomie své. Běda, že jest krásu a dary, kteréž na světě měla, potratila! Běda, že jest královstvie nebeské zmrhala a ztratila! Běda, že jesti mnoho duší od cesty pravdy odvedla etc. Veselte se nad ním nebesa i světí apoštolé i proroci etc. Toto ť jest šesté viděnie o zatracení zlých po tomto životě, a zvláště o pádu Babylona, kterýž tuto vidien jest jako nevěstka; a vyznamenává zástup zlých a potom káždau (!) duši, kteráž, přijavši dary božie, v nich pajchala. A bylo praveno 5 napřed, že někteří jako zprávcové lodie, jiní jako kupci přijdau tam a uhlédají místo zapálenie jeho a lkánie věčné mieti budau. Tuto již ukazuje, kterak světí u věčném odpočinutí a u věčnosti po- staveni budau a přijdau do věčné radosti a v tovařistvo sladké. A takoví nad spravedlivým pádem Babylona radovati se budau; 10 a protož die: »Veselte se nad ním nebesa«. Nebo jako farao syny izrahelské honil až k moři a Pán bojoval za ně, nebo nepřátelé se ztopili, a tehdy sau zpievali píseň řkauce: »Zpievajme Pánu, nebo slavně zveleben jest« etc., tak světí, k břehu vlasti nebeské při- jdauce a vidauce nad zlými spravedlivau pomstu a pravý saud, 15 radovati se budau a veseliti. Tehdáž zajisté pravé bude veselé 302a" — 55 Joel 2, 12 — 56 Joel 2, 17 11 2. M. 14, 8 nn. — 13 2. M. 15, 1 nn.
174 Kapitola Prach sypati co jest? Běda bude Šesté viděnie Veselé bude svatých v nich jest zastaveno a zkaženo. A jako to babylonské město nad jiná v dařích bylo povýšeno, tak také v mukách nad jiné sníženo 45 bude a potlačeno. Nebo čiem jest stupeň a duostojenstvie vyšie, tiem jest pád těžší. A die: »Sypati budau prach na hlavy své«; to jest, že, což sau zde milovali, jest marnost jako prach a popel. A tak sypati budau na hlavu, totiž na pamět a na mysl svau. Někdy ť sau zajisté 50 zprávcové lodie zastavovali marnosti v lidu a očekávali odplaty tepruva u břehu královstvie nebeského, odplaty čekajíce. Ale zlí zde radovali se, a potom tam budaucně lkáti budau; dobří pak zde lkali, a potom v nebi radovati se budau. Protož Johel napomíná řka: »Obraťte se v celém srdci, v postu, v pláči a v kvílení«. A die: 55 »Mezi obláčnicí neb kaplau a oltářem plakali kněžie a řielkali: »Odpusť, Hospodine, odpusť lidu svému« etc. A řiekají: »Běda, běda, to město veliké«, babylonské, ne- věstka ta babylonská, cizoložnice. »Jímžto sau zbohaceni všickni, kteří měli bárky na moři«, totiž fary neb osady, a každý najméně 60 svědomie své. Běda, že jest krásu a dary, kteréž na světě měla, potratila! Běda, že jest královstvie nebeské zmrhala a ztratila! Běda, že jesti mnoho duší od cesty pravdy odvedla etc. Veselte se nad ním nebesa i světí apoštolé i proroci etc. Toto ť jest šesté viděnie o zatracení zlých po tomto životě, a zvláště o pádu Babylona, kterýž tuto vidien jest jako nevěstka; a vyznamenává zástup zlých a potom káždau (!) duši, kteráž, přijavši dary božie, v nich pajchala. A bylo praveno 5 napřed, že někteří jako zprávcové lodie, jiní jako kupci přijdau tam a uhlédají místo zapálenie jeho a lkánie věčné mieti budau. Tuto již ukazuje, kterak světí u věčném odpočinutí a u věčnosti po- staveni budau a přijdau do věčné radosti a v tovařistvo sladké. A takoví nad spravedlivým pádem Babylona radovati se budau; 10 a protož die: »Veselte se nad ním nebesa«. Nebo jako farao syny izrahelské honil až k moři a Pán bojoval za ně, nebo nepřátelé se ztopili, a tehdy sau zpievali píseň řkauce: »Zpievajme Pánu, nebo slavně zveleben jest« etc., tak světí, k břehu vlasti nebeské při- jdauce a vidauce nad zlými spravedlivau pomstu a pravý saud, 15 radovati se budau a veseliti. Tehdáž zajisté pravé bude veselé 302a" — 55 Joel 2, 12 — 56 Joel 2, 17 11 2. M. 14, 8 nn. — 13 2. M. 15, 1 nn.
Strana 175
XVIII. 175 20 302b1 40 302b2 45 a radost; nebo nynie, že sme od města Jeruzaléma, vlasti nebeské, vzdáleni, nemáme se veseliti. Jako die David: »Kterak budeme zpievati pieseň Páně v zemi cizie?« A že pohřiechu nynie lidé zapáleni sau hněvem a zlobivostí, a protož v těch věcech chodiece, nemohau se veseliti. Nebo die Izaiáš: »Choďte v ohni a v plameni, který ste sobě zanítili!« Nebo vlnobitie mořská valé se na lidi a odvracují mnohé od čistoty viery; ale onino u vlasti nebeské, v tvář Boha Otce patřiece a v to 25 drahé zrcadlo hlediece, vuoli Páně poznávají, a protož vědí, z čeho se radovati, nebo v světle poledním kráčejí. Ale nynie v nás zde jest maličké světlo; protož častokrát blaudie nevědauce, z čeho se mají radovati. Onino zajisté mají jistotu radosti, ale my sme zde v nebezpečenstvích v osídlách velikých. 30 A protož nenie se zde z čeho radovati. A tak i Spasitel, zde jsa, nad nepřátely svými neradoval se jest, ale plakal. Častokrát bývá zde radost kromě vuole boží. Nebo velí Pán skrz Jeremiáše ještě Babylonu přiložiti flastry a lékařstvie, zdali by snad ještě uzdraveni byli. Nebo mnozí z protivníkuov jeho některé potupují 35 a odsuzují, ano ještě Pán k spasení přivodí mnohé, a z této strany, která se boží zdá býti, mnohé zatracuje. A protož tajní sau saudové boží, a brž žádný nevie, jest-li milosti hoden čili nenávisti. Protož každý v bázni boží buď živ. A jest nám potřebie obětovati Bohu obět ducha zarmauceného, srdce skraušené a ponížené etc. I die: »Veselte se nebesa i světí apoštolé i proroci«. Proč ty na- pomíná k veselí, dopoviedá příčinu: »Neb jest spravedlivý a pravý saud učinil Pán Buoh nad ním«, tak totiž, že ten Babylon jest tak poražen a potlačen z veliké boží spravedlnosti. A protož z spravedli- vého saudu se radují, jako die David: »Veseliti se bude spra- vedlivý, když uzřie pomstu«. Nebo všecky věci vedlé pořádku božieho sau zpuosobeny. A když kto hřeší, boří a kazí ten pořádek, a to Pán spravedlivě mstí. Nebo člověk, když hřeší, hned pomsta přijde na ň, neb od milosti boží a synovstvie oblaupen jest, zpuš- těnie od náboženstvie. A čím viece kto hřeší, viece oblaupen bývá, 50 jako onen z Jeruzaléma do Jericho sstupuje, upadl mezi lotry. A že lidé necítie té rány vnitřnie nevidědlné, protož dopauští Pán ránu zevnitřní, čitedlnau, kteráž jest mnohem většie oné rány vnitřnie. A po těch ranách čitedlných Pán chce, aby lidé poznali My se nemáme z čeho radovati Flastry přiložiti Babylonu Příčina veselé svatých Oblaupenie naše 18 Ž. 137, 4 — 22 Iz. 50, 11 —32 Jer. 51, 8 — 37 Eccl. 9, 1 — 44 Ž. 58, 11 — 50 Luk. 10, 30 nn.
XVIII. 175 20 302b1 40 302b2 45 a radost; nebo nynie, že sme od města Jeruzaléma, vlasti nebeské, vzdáleni, nemáme se veseliti. Jako die David: »Kterak budeme zpievati pieseň Páně v zemi cizie?« A že pohřiechu nynie lidé zapáleni sau hněvem a zlobivostí, a protož v těch věcech chodiece, nemohau se veseliti. Nebo die Izaiáš: »Choďte v ohni a v plameni, který ste sobě zanítili!« Nebo vlnobitie mořská valé se na lidi a odvracují mnohé od čistoty viery; ale onino u vlasti nebeské, v tvář Boha Otce patřiece a v to 25 drahé zrcadlo hlediece, vuoli Páně poznávají, a protož vědí, z čeho se radovati, nebo v světle poledním kráčejí. Ale nynie v nás zde jest maličké světlo; protož častokrát blaudie nevědauce, z čeho se mají radovati. Onino zajisté mají jistotu radosti, ale my sme zde v nebezpečenstvích v osídlách velikých. 30 A protož nenie se zde z čeho radovati. A tak i Spasitel, zde jsa, nad nepřátely svými neradoval se jest, ale plakal. Častokrát bývá zde radost kromě vuole boží. Nebo velí Pán skrz Jeremiáše ještě Babylonu přiložiti flastry a lékařstvie, zdali by snad ještě uzdraveni byli. Nebo mnozí z protivníkuov jeho některé potupují 35 a odsuzují, ano ještě Pán k spasení přivodí mnohé, a z této strany, která se boží zdá býti, mnohé zatracuje. A protož tajní sau saudové boží, a brž žádný nevie, jest-li milosti hoden čili nenávisti. Protož každý v bázni boží buď živ. A jest nám potřebie obětovati Bohu obět ducha zarmauceného, srdce skraušené a ponížené etc. I die: »Veselte se nebesa i světí apoštolé i proroci«. Proč ty na- pomíná k veselí, dopoviedá příčinu: »Neb jest spravedlivý a pravý saud učinil Pán Buoh nad ním«, tak totiž, že ten Babylon jest tak poražen a potlačen z veliké boží spravedlnosti. A protož z spravedli- vého saudu se radují, jako die David: »Veseliti se bude spra- vedlivý, když uzřie pomstu«. Nebo všecky věci vedlé pořádku božieho sau zpuosobeny. A když kto hřeší, boří a kazí ten pořádek, a to Pán spravedlivě mstí. Nebo člověk, když hřeší, hned pomsta přijde na ň, neb od milosti boží a synovstvie oblaupen jest, zpuš- těnie od náboženstvie. A čím viece kto hřeší, viece oblaupen bývá, 50 jako onen z Jeruzaléma do Jericho sstupuje, upadl mezi lotry. A že lidé necítie té rány vnitřnie nevidědlné, protož dopauští Pán ránu zevnitřní, čitedlnau, kteráž jest mnohem většie oné rány vnitřnie. A po těch ranách čitedlných Pán chce, aby lidé poznali My se nemáme z čeho radovati Flastry přiložiti Babylonu Příčina veselé svatých Oblaupenie naše 18 Ž. 137, 4 — 22 Iz. 50, 11 —32 Jer. 51, 8 — 37 Eccl. 9, 1 — 44 Ž. 58, 11 — 50 Luk. 10, 30 nn.
Strana 176
176 Kapitola I zlým zde trpětí dobré jest Radost svatých rány své nevidědlné, nečitedlné. Jako i lotr řekl k druhému na kříži: »My zajisté hodnau pomstu za své skutky béřeme«. A někdy 55 dává se lidem poznánie ran vnitřních, takže rádi snášejí rány ze- vnitřnie čitedlné. A řieká člověk, že ty rány ještě nic nejsau za hřiechy jeho. A tak takový raduje se z těch ran na sebe dopuštěných od Pána. A poněvadž člověk sám se raduje, proč by tehda i andělé se neradovali? A jestliže pak člověk babylonský trpí zde, ještě dobré jest jemu: jedno proto, že, když trpí člověk, tehdy nemá svobody tak k hřešení a nedokoná tak hřiechu; druhé proto, že skrz tyto zdejšie rány umenšuje se jim mauka pekelní. Neb die Písmo, že nemstí Buch dvakrát na jednom a témž člověku. A poněvadž zlým 65 prospievají rány, čiem viece prospievají rány a pomsty věrným! A protož die Spasitel: »Blahoslavení, kteříž protivenstvie trpí pro spravedlnost«. Ale našemu vtipu porušenému a smyslu někdy takové věci nezdadie se býti dolbré. Pán však vie, že myšlenie lidská marná sú. Protož veseliti se budau světí, že sau již z nebezpečen- 70 stvie mořského ušli a v upokojenie přišli a že již bezpečni sau a že již všeliká slza a lkánie odjímá se od očí jich, a že spravedlivý saud učinil Pán nad Babylonem, kterýž přijatých daruov božích mnohých zle požíval. A kto nám dá to, abychom, z tohoto moře vyjdauce, k břehu nebeské vlasti přišli? A jmenují se apoštolé 75 a proroci, aby se radovali. Nebo ty věci, kteréž sau viděli, již v skutku se plnie; nébrž i pohanským mudrcuom to bylo zuosta- veno, že se jim líbilo, aby ti, kteříž zavinnie, trestáni byli. 60 303a1 Nebezpečné po- výšenie Babylona I zdvihl jest jeden anděl silný kámen jako žernov veliký a uvrhl do moře etc. Ba- bylon jest duše babylonská a zástup těch duší, kteréž v dařích božích pajchají; a takové klopotné ke zlému zkaženy budau. A toho příklad ukazuje na kameni velikém, žernovu, uvrženém 5 skrz anděla do moře. Nebo rychle z slávy světa tohoto sstrčena bude. A dotýká dvau věcí: najprvé vyzdviženie, druhé rychlé svrženie. Nebo Pán Buoh duši babylonské dopauští velikého po- výšenie na duostojenstvie a auřady. A to se vyznamenává, že anděl vyzdvihl kámen vzhuoru. A čiem stupeň neb auřad vyší, tiem pád 10 bývá těžší. Nebo mnohým Pán dopauští vzhuoru povajšenu býti, aby tieže padli. A protož Pán, kterým dopauští zde pajchati, ale 55 Luk. 23, 41 — 67 Mat. 5, 10.
176 Kapitola I zlým zde trpětí dobré jest Radost svatých rány své nevidědlné, nečitedlné. Jako i lotr řekl k druhému na kříži: »My zajisté hodnau pomstu za své skutky béřeme«. A někdy 55 dává se lidem poznánie ran vnitřních, takže rádi snášejí rány ze- vnitřnie čitedlné. A řieká člověk, že ty rány ještě nic nejsau za hřiechy jeho. A tak takový raduje se z těch ran na sebe dopuštěných od Pána. A poněvadž člověk sám se raduje, proč by tehda i andělé se neradovali? A jestliže pak člověk babylonský trpí zde, ještě dobré jest jemu: jedno proto, že, když trpí člověk, tehdy nemá svobody tak k hřešení a nedokoná tak hřiechu; druhé proto, že skrz tyto zdejšie rány umenšuje se jim mauka pekelní. Neb die Písmo, že nemstí Buch dvakrát na jednom a témž člověku. A poněvadž zlým 65 prospievají rány, čiem viece prospievají rány a pomsty věrným! A protož die Spasitel: »Blahoslavení, kteříž protivenstvie trpí pro spravedlnost«. Ale našemu vtipu porušenému a smyslu někdy takové věci nezdadie se býti dolbré. Pán však vie, že myšlenie lidská marná sú. Protož veseliti se budau světí, že sau již z nebezpečen- 70 stvie mořského ušli a v upokojenie přišli a že již bezpečni sau a že již všeliká slza a lkánie odjímá se od očí jich, a že spravedlivý saud učinil Pán nad Babylonem, kterýž přijatých daruov božích mnohých zle požíval. A kto nám dá to, abychom, z tohoto moře vyjdauce, k břehu nebeské vlasti přišli? A jmenují se apoštolé 75 a proroci, aby se radovali. Nebo ty věci, kteréž sau viděli, již v skutku se plnie; nébrž i pohanským mudrcuom to bylo zuosta- veno, že se jim líbilo, aby ti, kteříž zavinnie, trestáni byli. 60 303a1 Nebezpečné po- výšenie Babylona I zdvihl jest jeden anděl silný kámen jako žernov veliký a uvrhl do moře etc. Ba- bylon jest duše babylonská a zástup těch duší, kteréž v dařích božích pajchají; a takové klopotné ke zlému zkaženy budau. A toho příklad ukazuje na kameni velikém, žernovu, uvrženém 5 skrz anděla do moře. Nebo rychle z slávy světa tohoto sstrčena bude. A dotýká dvau věcí: najprvé vyzdviženie, druhé rychlé svrženie. Nebo Pán Buoh duši babylonské dopauští velikého po- výšenie na duostojenstvie a auřady. A to se vyznamenává, že anděl vyzdvihl kámen vzhuoru. A čiem stupeň neb auřad vyší, tiem pád 10 bývá těžší. Nebo mnohým Pán dopauští vzhuoru povajšenu býti, aby tieže padli. A protož Pán, kterým dopauští zde pajchati, ale 55 Luk. 23, 41 — 67 Mat. 5, 10.
Strana 177
XVIII. 177 303а2 303b1 potom člověk ten pozdvižený má těžkého pádu svého čekati. Nebo anděl v nebi, který se pozdvihl v velikých dařích, avšak, 15 jako die sv. Lukáš: »Viděl sem šatanáše jako blesk padajícieho s nebe«. Tak lid izrahelský, tak o králích a kniežatech pyšných má rozumieno býti tolikéž. Jest však jeden pád vnitř v duši, který se tají, nevidědlný, kteréhož člověk někdy do sebe nezná. A bývá tak: čím viece člověk 20 v srdci se pozdvihuje, tiem viece před Bohem padá. A takový byl Luciperuov pád, vnitř tajný, kterýž slávu boží sobě osoboval. A čiem déle stojí člověk v té pajše, tiem tieže padá. A potom bývá pád druhý, hmotný, kterýž jest menší, kterýž dopauští Buoh na člověka, aby svuoj pád poznal člověk vnitřní, kterak těžký 25 a ohyzdný jest ten pád vnitřní. Protož jest dobré lidem pyšným zde poníženu a opovrženu býti, aby sami se poznali. A některá duše tiemto pádem zevnitřním nemuož vyčištěna býti, že tak jest velmi nakažená. Protož Pán dopauští třetí pád brzký, na smrti, a potom konečně dopauští pád zatracenie věčného. A to se v těchto slovích všecko zavierá. O kterémžto pádu pokládá se v druhých knihách Mojžiešových XV°. v piesničce Mojžiešově: »Vozy faraonovy i vojsko jeho Pán uvrhl do moře. Pravice tvá, Pane, zvelebena jest v síle a porazila nepřítele«. A die dále: »Buďte nehajbajíce se jako kámen« etc., totiž ať se 35 nepohybují k dobrému, a aby viece nepovstali. Die, že uvrhl je do moře. Nebo v pekle srdce sau hořká. A jako volení královstvie nebeského zakušují zde u vieře, v milování a v naději, tak za- tracenci mauky pekelné zde začínají mieti, když mají hořkost srdečnau mezi sebau. Nebo ta pajcha náramně jest v srdcích 40 lidských uvázla, takže pokora Kristova nemá místa. A protož z toho pocházejí hněvové mnozí, svárové a utrhánie. A z té pajchy jeden každý z svého vymlauvá se hřiechu; jsa vinen, ještě usiluje se vymluviti. A protož, jako jeden druhému byl příčina hřiechu, tak do- 45 pauští Pán, aby jeden druhému byl příčina zámutku, biedy a trá- penie. Protož znamenitě častokrát proti pyšným mluví: »Kto se povyšuje, bude ponížen«. Nebo pravá pokora nenávidí vlastní chvály, a miluje své potupenie řka, že spravedlivě trpí pro své hřiechy. Řiedké ť jest zajisté srdce takové, aby se nebauřilo, když 50 trpí. Srdce také pokorné, když tyto rány jdau, ponižuje se pod 30 Pádové rozliční lidští Druhý pád Třetí pád Královstvie božie i peklo zde se začínají Pokory pravé znamenic 15 Luk. 10, 18 — 32 2. M. 15, 4 a 6 — 34 Ib. 15, 16 — 35 Ib. 15, 4 46 Luk. 14, 11; 18, 14; Mat. 23, 12 Jakoubek, Výklad. 122
XVIII. 177 303а2 303b1 potom člověk ten pozdvižený má těžkého pádu svého čekati. Nebo anděl v nebi, který se pozdvihl v velikých dařích, avšak, 15 jako die sv. Lukáš: »Viděl sem šatanáše jako blesk padajícieho s nebe«. Tak lid izrahelský, tak o králích a kniežatech pyšných má rozumieno býti tolikéž. Jest však jeden pád vnitř v duši, který se tají, nevidědlný, kteréhož člověk někdy do sebe nezná. A bývá tak: čím viece člověk 20 v srdci se pozdvihuje, tiem viece před Bohem padá. A takový byl Luciperuov pád, vnitř tajný, kterýž slávu boží sobě osoboval. A čiem déle stojí člověk v té pajše, tiem tieže padá. A potom bývá pád druhý, hmotný, kterýž jest menší, kterýž dopauští Buoh na člověka, aby svuoj pád poznal člověk vnitřní, kterak těžký 25 a ohyzdný jest ten pád vnitřní. Protož jest dobré lidem pyšným zde poníženu a opovrženu býti, aby sami se poznali. A některá duše tiemto pádem zevnitřním nemuož vyčištěna býti, že tak jest velmi nakažená. Protož Pán dopauští třetí pád brzký, na smrti, a potom konečně dopauští pád zatracenie věčného. A to se v těchto slovích všecko zavierá. O kterémžto pádu pokládá se v druhých knihách Mojžiešových XV°. v piesničce Mojžiešově: »Vozy faraonovy i vojsko jeho Pán uvrhl do moře. Pravice tvá, Pane, zvelebena jest v síle a porazila nepřítele«. A die dále: »Buďte nehajbajíce se jako kámen« etc., totiž ať se 35 nepohybují k dobrému, a aby viece nepovstali. Die, že uvrhl je do moře. Nebo v pekle srdce sau hořká. A jako volení královstvie nebeského zakušují zde u vieře, v milování a v naději, tak za- tracenci mauky pekelné zde začínají mieti, když mají hořkost srdečnau mezi sebau. Nebo ta pajcha náramně jest v srdcích 40 lidských uvázla, takže pokora Kristova nemá místa. A protož z toho pocházejí hněvové mnozí, svárové a utrhánie. A z té pajchy jeden každý z svého vymlauvá se hřiechu; jsa vinen, ještě usiluje se vymluviti. A protož, jako jeden druhému byl příčina hřiechu, tak do- 45 pauští Pán, aby jeden druhému byl příčina zámutku, biedy a trá- penie. Protož znamenitě častokrát proti pyšným mluví: »Kto se povyšuje, bude ponížen«. Nebo pravá pokora nenávidí vlastní chvály, a miluje své potupenie řka, že spravedlivě trpí pro své hřiechy. Řiedké ť jest zajisté srdce takové, aby se nebauřilo, když 50 trpí. Srdce také pokorné, když tyto rány jdau, ponižuje se pod 30 Pádové rozliční lidští Druhý pád Třetí pád Královstvie božie i peklo zde se začínají Pokory pravé znamenic 15 Luk. 10, 18 — 32 2. M. 15, 4 a 6 — 34 Ib. 15, 16 — 35 Ib. 15, 4 46 Luk. 14, 11; 18, 14; Mat. 23, 12 Jakoubek, Výklad. 122
Strana 178
178 Kapitola Příčina sváruov pajcha Žernova okrauhlost mocnau rukau boží. A kdybychme pohleděli na prvnie svaté cierkve prvotnie, kterak sau oni se ponižovali, majíce veliké dary božie, a tak pokorau přemohli svět a sau povajšeni velmi. Jako die David: »Náramně uctěni sau přátelé tvoji, Bože, přieliš upev- něno jest kniežectvie jich«. A opět jinde die: »Vyvajšený nade 55 všecky národy Hospodin a nad nebesa sláva jeho«. Neb on na ponížená srdce patří. A die: »Z lajna vyzdvihuje chudého, aby posadil ho s kniežaty, s knížaty lidu svého«. On zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost. Nebo nebude konce svá- ruom, leč pajcha přestane, nebo mezi pyšnými vždycky svárové 60 sú. V Přísloví XVI°. napsáno: »Rozhněvánie královo posel smrti«. Když král najvyší svuoj hněv oznamuje, tehdy posielá posly smrti. »A člověk maudrý ukrotí ho«. A die: »V ochot- nosti oblíčeje králova život jest«. Nebo Pán, svým dá- vaje život, dává jim jasnost a čistotu svědomie. »A dobrotivost 65 jeho jakožto příval večerní«. A die dále: »Pajcha předchází po- třenie« a poníženie, neb ona jest počátek a kořen všech jiných hřiechuov. Nebo, když předchází pýcha, již sau otevřieny dveře a přístup bezpečný jest jiným hřiechóm k těm dveřím. Die také, že před pádem povyšuje se duch. Jako i tento anděl: »Uvrhl 70 kámen do moře« etc. A připodobňuje duši babylonskau kameni pro tvrdost 303b2 velikau a studenost v duši. Nebo, pozdvihši se v dařích a v pověsti chvály, byla studená a zatvrzená ode všeho dobrého. A vokrauhlost žernova vyznamenává točenie jakés' v hřieších, vždycky z jednoho 75 hřiechu do druhého. A to se děje na moři, jenž sau nevěrní a ne- milostiví. Nebo die Izaiáš: »Nemilostiví jako moře vraucie, kteréž se upokojiti nemuože«. V těch bývá zde ten pád, a potom v pekle ostatní a najtěžší etc. Radosti světské varovati se A hlas hudcuov a zpěvákuov a na píšťaly ješto pískají etc. V tomto vidění Duch Páně ukazuje, že v časy jisté Pán odjímá od lidu svého všeliké utěšenie; jako od slyšení hudby odjímá, od vidění krásu, v dotčení všelikau věc rozkošnau odjímá, a to jistými a uloženými časy. Prorokuom5 rozkázal skrz viděnie mluviti k lidu, aby se zdrhovali od těch věcí, kteréž uvodie radost světskau v hlasiech, v hauslech, v utě- 54 Ž. 138, 17 (vulg.) — 55 Ž. 113, 4 — 57 Ž. 113, 7 a 8 — 61 Přísl. 16, 14 a 15 — 66 Přísl. 16, 18 — 67 Eccli 10, 15 — 69 Přísl. 16, 18 — 77 Iz. 57, 20
178 Kapitola Příčina sváruov pajcha Žernova okrauhlost mocnau rukau boží. A kdybychme pohleděli na prvnie svaté cierkve prvotnie, kterak sau oni se ponižovali, majíce veliké dary božie, a tak pokorau přemohli svět a sau povajšeni velmi. Jako die David: »Náramně uctěni sau přátelé tvoji, Bože, přieliš upev- něno jest kniežectvie jich«. A opět jinde die: »Vyvajšený nade 55 všecky národy Hospodin a nad nebesa sláva jeho«. Neb on na ponížená srdce patří. A die: »Z lajna vyzdvihuje chudého, aby posadil ho s kniežaty, s knížaty lidu svého«. On zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost. Nebo nebude konce svá- ruom, leč pajcha přestane, nebo mezi pyšnými vždycky svárové 60 sú. V Přísloví XVI°. napsáno: »Rozhněvánie královo posel smrti«. Když král najvyší svuoj hněv oznamuje, tehdy posielá posly smrti. »A člověk maudrý ukrotí ho«. A die: »V ochot- nosti oblíčeje králova život jest«. Nebo Pán, svým dá- vaje život, dává jim jasnost a čistotu svědomie. »A dobrotivost 65 jeho jakožto příval večerní«. A die dále: »Pajcha předchází po- třenie« a poníženie, neb ona jest počátek a kořen všech jiných hřiechuov. Nebo, když předchází pýcha, již sau otevřieny dveře a přístup bezpečný jest jiným hřiechóm k těm dveřím. Die také, že před pádem povyšuje se duch. Jako i tento anděl: »Uvrhl 70 kámen do moře« etc. A připodobňuje duši babylonskau kameni pro tvrdost 303b2 velikau a studenost v duši. Nebo, pozdvihši se v dařích a v pověsti chvály, byla studená a zatvrzená ode všeho dobrého. A vokrauhlost žernova vyznamenává točenie jakés' v hřieších, vždycky z jednoho 75 hřiechu do druhého. A to se děje na moři, jenž sau nevěrní a ne- milostiví. Nebo die Izaiáš: »Nemilostiví jako moře vraucie, kteréž se upokojiti nemuože«. V těch bývá zde ten pád, a potom v pekle ostatní a najtěžší etc. Radosti světské varovati se A hlas hudcuov a zpěvákuov a na píšťaly ješto pískají etc. V tomto vidění Duch Páně ukazuje, že v časy jisté Pán odjímá od lidu svého všeliké utěšenie; jako od slyšení hudby odjímá, od vidění krásu, v dotčení všelikau věc rozkošnau odjímá, a to jistými a uloženými časy. Prorokuom5 rozkázal skrz viděnie mluviti k lidu, aby se zdrhovali od těch věcí, kteréž uvodie radost světskau v hlasiech, v hauslech, v utě- 54 Ž. 138, 17 (vulg.) — 55 Ž. 113, 4 — 57 Ž. 113, 7 a 8 — 61 Přísl. 16, 14 a 15 — 66 Přísl. 16, 18 — 67 Eccli 10, 15 — 69 Přísl. 16, 18 — 77 Iz. 57, 20
Strana 179
XVIII. 179 304a šení ženicha a nevěsty. A pakli se nechtí zdržovati a varovati od těch věcí, Pán mocnau rukau odjímá to skrz odporné moci. 10 Jsau tedy časové, dnové, léta, měsícové, věkové, v nichžto mají se lidé oddati v pokánie, v pláči a v kvílení. Daniel II°.: »Jeho ť jest maudrost, jeho jest síla«, totiž nás od osiedl zachovati. Ktož hřiech přemáhá, to ť jest božie múdrost. »On proměňuje časy«; nebo někdy dopauští veseliti se v světě v slyšení, v vidění 15 i v dotčení, a někdy takové všecky věci odjímá, a tak proměňuje. Jiné časy dává zde, jiné po smrti, a tak královstvie své utvrzuje v srdcích lidských. Někdy dopauští šatanovi trápiti člověka; někdy maudrost a tajemstvie svá lidem otvierá; někdy zarmujcuje, někdy potěšuje. Čas zajisté náš nynější pro množstvie hřiechuov 20 jest čas kvílenie a zámutku; spravedlivě dává nám takové časy pláče. Potřebie jest všem ponížiti se a pokánie činiti a podlé všech zevnitřních smysluov utěšených a rozkošných věcí varovati se a káti se věrně. Nebo praví: »Nebude slyšán hlas hudcuov«, ale pláče a kví- 25 lenie pro množstvie zlých věcí našich. A běh času tohoto napomíná nás k žíni a k lysině. By pak jiného nebylo Písma nás napomína- jícicho, což očima vidíme, zapříti nemuožeme: kolik jest jich zmordováno, kolik zlaupených, kolik do vězenie jatých! A toho všeho příčina jest hřiech náš. Nebudem-li činiti pokánie, téhož 30 na se čekajme zde i v budauciem času. Spasitel Pán (Lukáš XIII.) die: »Jediné leč pokánie činiti budete, všickni vy též zahynete. Co mníte, že by oni najhorší byli ze všech« etc.? Protož obec naše ať již nechá hlasuov lahodnozpievavých a diškantovánie i hudení a pískaní rozličných, ale raději lkáti a plakati. Jeremiáš VI°.: 35 »Dcero lidu mého, přepaš se žíní a posyp se popelem, lkánie jedno- rozeného učiň sobě«. Nebo, když přítel sejde s tohoto světa a jedno- rozený syn matky, bývá veliký zámutek; tak, seznaje vlastnie skutky zlé, kteréž od mladosti činil, oddaj se v lkánie. Item, kteří sau hřiechové v srdciech, znamenajíce a na ně plačiece, jiných 40 hřiechy kazme vedlé možnosti, z lásky. První hřiech jest nevěra, že Bohu nevěřie právč, ani v Boha ani těm věcem, které božie sau, a tak ani sami sobě křesťané věřie. Jeremiáš V°.: »Lidu tomuto učiněno jest srdce nevěřície, totižto že ani Bohu, ani bližniemu věřiti mohau, odstaupili, totiž od Čas kvilenie nynie Zastuviti hudby čas a diškantuov Nevěra se rozmohla 304a2 12 Dan. 2, 20— 13 Dan. 2, 21—31 Luk. 13, 3 a 4—35 Jer. 6, 26 — 43 Jer. 5, 23 a 24 122*
XVIII. 179 304a šení ženicha a nevěsty. A pakli se nechtí zdržovati a varovati od těch věcí, Pán mocnau rukau odjímá to skrz odporné moci. 10 Jsau tedy časové, dnové, léta, měsícové, věkové, v nichžto mají se lidé oddati v pokánie, v pláči a v kvílení. Daniel II°.: »Jeho ť jest maudrost, jeho jest síla«, totiž nás od osiedl zachovati. Ktož hřiech přemáhá, to ť jest božie múdrost. »On proměňuje časy«; nebo někdy dopauští veseliti se v světě v slyšení, v vidění 15 i v dotčení, a někdy takové všecky věci odjímá, a tak proměňuje. Jiné časy dává zde, jiné po smrti, a tak královstvie své utvrzuje v srdcích lidských. Někdy dopauští šatanovi trápiti člověka; někdy maudrost a tajemstvie svá lidem otvierá; někdy zarmujcuje, někdy potěšuje. Čas zajisté náš nynější pro množstvie hřiechuov 20 jest čas kvílenie a zámutku; spravedlivě dává nám takové časy pláče. Potřebie jest všem ponížiti se a pokánie činiti a podlé všech zevnitřních smysluov utěšených a rozkošných věcí varovati se a káti se věrně. Nebo praví: »Nebude slyšán hlas hudcuov«, ale pláče a kví- 25 lenie pro množstvie zlých věcí našich. A běh času tohoto napomíná nás k žíni a k lysině. By pak jiného nebylo Písma nás napomína- jícicho, což očima vidíme, zapříti nemuožeme: kolik jest jich zmordováno, kolik zlaupených, kolik do vězenie jatých! A toho všeho příčina jest hřiech náš. Nebudem-li činiti pokánie, téhož 30 na se čekajme zde i v budauciem času. Spasitel Pán (Lukáš XIII.) die: »Jediné leč pokánie činiti budete, všickni vy též zahynete. Co mníte, že by oni najhorší byli ze všech« etc.? Protož obec naše ať již nechá hlasuov lahodnozpievavých a diškantovánie i hudení a pískaní rozličných, ale raději lkáti a plakati. Jeremiáš VI°.: 35 »Dcero lidu mého, přepaš se žíní a posyp se popelem, lkánie jedno- rozeného učiň sobě«. Nebo, když přítel sejde s tohoto světa a jedno- rozený syn matky, bývá veliký zámutek; tak, seznaje vlastnie skutky zlé, kteréž od mladosti činil, oddaj se v lkánie. Item, kteří sau hřiechové v srdciech, znamenajíce a na ně plačiece, jiných 40 hřiechy kazme vedlé možnosti, z lásky. První hřiech jest nevěra, že Bohu nevěřie právč, ani v Boha ani těm věcem, které božie sau, a tak ani sami sobě křesťané věřie. Jeremiáš V°.: »Lidu tomuto učiněno jest srdce nevěřície, totižto že ani Bohu, ani bližniemu věřiti mohau, odstaupili, totiž od Čas kvilenie nynie Zastuviti hudby čas a diškantuov Nevěra se rozmohla 304a2 12 Dan. 2, 20— 13 Dan. 2, 21—31 Luk. 13, 3 a 4—35 Jer. 6, 26 — 43 Jer. 5, 23 a 24 122*
Strana 180
180 Kapitola Drnhý hřích Lakomstvie Nenávist Laupežové Vražda ukrutná Lakota viery a od života spravedlivého, nebáli se Boha, ani řekli: »Bojme 45 se Boha našeho, kterýž dává nám déšť«. A die dále: »Nepravosti vaše oddělily sau vás od Pána a nepravosti vaše odjímají od vás dobré věci«, totiž nevěra a blud a hněv a nenávist etc. A že srdce sau, kteráž pochybují o sobě vespolek, pokládá se a jde z toho druhý hřiech, totiž auklad a lstivá oklamánie, že jeden druhého 50 hledí podvrátiti. Jeremiáš V°.: »Jako pletky plné ptákuov, tak domové jich plní lsti« etc. Jiný hřiech, pro kterýž se hněvá na nás Pán a radovati se nám Písmo zapovídá, ale plakati a kvieliti velí, jest lakomstvie. Jeremiáš V°.: »Zveličeni sú, zbohaceni sau, přestaupili sau řeči 55 mé převelmi zle«. A jestliže pokánie nepředejde v rychlosti, bez pochyby že veliký hněv Páně nad námi se ukáže. Jiný hřiech, nenávist, hřiech proti Duchu svatému, kterýž zastěňuje duši příliš. Jan v kanonice: »Ktož miluje bližnícho svého, v světle přebývá«, totiž že ten zná sebe a okušuje Ducha 60 božieho, »ale ktož nenávidí, v temnostech zuostává a nevie, kam jde«. Neumie totiž dobře mysliti o bližním ani jemu poraditi ani ho milovati, a tak světlo to bývá zastíněno a přemáhá duši dábel tiem hřiechem a morduje; a vede ten hřiech k vraždě, také tělesné. Izaiáš I°.: »Co mi obětujete a slavnosti slavíte? Ruce vaše plné 65 sau krve«. Jako by řekl: »Nic neprospievá modlitba vaše ani obět vaše«. Jako by řekl: »Leč rychle pokánie činiti budete, pomsta přijde«. Jiný hřiech, laupež veliká chudých. Jiný hřiech, násilé na statku a na dobrých věcech přirozených. Item vražda ukrutná 70 304b náramně pod zpuosobem zákona božieho. Opět lež těžká. Jeremiáš IX.: »Natáhli jazyk svuoj lživý jako lučiště«, v uoči pěkná vy- dávají slova, a krom vočí zrazují se vespolek. »Jeden každý vy- střiehaj se od bratra svého«. Často se bratří jmenují, a hledí jeden druhého potlačiti fortelně; pozdravovánie bratrského sobě po-75 dávají, a v srdci meč proti sobě vostřie. Protož Pán nenie s námi aniž bude, dokud nebudeme činiti hodného pokánie. Item lakota v jiedle a v pití, v sedání dlauhém večerním, a při tom mnohomluvenie. Úžitečněji by bylo kleknauc na kolena modliti se a plakati, zvláště v saukromí. »Již sekera k kořenu 80 dřeva přiložena jest«. — — 46 Jer. 5, 25 — 51 Jer. 5, 27 — 55 Jer. 5, 27 a 28 — 59 1. Jan 2, 10 — 61 1. Jan 2, 11 — 65 Podle Iz. 1, 11 a 15 — 72 Jer. 9, 3 — 73 Jer. 9, 4 — 80 Mat. 3, 10; Luk. 3, 9
180 Kapitola Drnhý hřích Lakomstvie Nenávist Laupežové Vražda ukrutná Lakota viery a od života spravedlivého, nebáli se Boha, ani řekli: »Bojme 45 se Boha našeho, kterýž dává nám déšť«. A die dále: »Nepravosti vaše oddělily sau vás od Pána a nepravosti vaše odjímají od vás dobré věci«, totiž nevěra a blud a hněv a nenávist etc. A že srdce sau, kteráž pochybují o sobě vespolek, pokládá se a jde z toho druhý hřiech, totiž auklad a lstivá oklamánie, že jeden druhého 50 hledí podvrátiti. Jeremiáš V°.: »Jako pletky plné ptákuov, tak domové jich plní lsti« etc. Jiný hřiech, pro kterýž se hněvá na nás Pán a radovati se nám Písmo zapovídá, ale plakati a kvieliti velí, jest lakomstvie. Jeremiáš V°.: »Zveličeni sú, zbohaceni sau, přestaupili sau řeči 55 mé převelmi zle«. A jestliže pokánie nepředejde v rychlosti, bez pochyby že veliký hněv Páně nad námi se ukáže. Jiný hřiech, nenávist, hřiech proti Duchu svatému, kterýž zastěňuje duši příliš. Jan v kanonice: »Ktož miluje bližnícho svého, v světle přebývá«, totiž že ten zná sebe a okušuje Ducha 60 božieho, »ale ktož nenávidí, v temnostech zuostává a nevie, kam jde«. Neumie totiž dobře mysliti o bližním ani jemu poraditi ani ho milovati, a tak světlo to bývá zastíněno a přemáhá duši dábel tiem hřiechem a morduje; a vede ten hřiech k vraždě, také tělesné. Izaiáš I°.: »Co mi obětujete a slavnosti slavíte? Ruce vaše plné 65 sau krve«. Jako by řekl: »Nic neprospievá modlitba vaše ani obět vaše«. Jako by řekl: »Leč rychle pokánie činiti budete, pomsta přijde«. Jiný hřiech, laupež veliká chudých. Jiný hřiech, násilé na statku a na dobrých věcech přirozených. Item vražda ukrutná 70 304b náramně pod zpuosobem zákona božieho. Opět lež těžká. Jeremiáš IX.: »Natáhli jazyk svuoj lživý jako lučiště«, v uoči pěkná vy- dávají slova, a krom vočí zrazují se vespolek. »Jeden každý vy- střiehaj se od bratra svého«. Často se bratří jmenují, a hledí jeden druhého potlačiti fortelně; pozdravovánie bratrského sobě po-75 dávají, a v srdci meč proti sobě vostřie. Protož Pán nenie s námi aniž bude, dokud nebudeme činiti hodného pokánie. Item lakota v jiedle a v pití, v sedání dlauhém večerním, a při tom mnohomluvenie. Úžitečněji by bylo kleknauc na kolena modliti se a plakati, zvláště v saukromí. »Již sekera k kořenu 80 dřeva přiložena jest«. — — 46 Jer. 5, 25 — 51 Jer. 5, 27 — 55 Jer. 5, 27 a 28 — 59 1. Jan 2, 10 — 61 1. Jan 2, 11 — 65 Podle Iz. 1, 11 a 15 — 72 Jer. 9, 3 — 73 Jer. 9, 4 — 80 Mat. 3, 10; Luk. 3, 9
Strana 181
XVIII. 181 304b2 Item hřiech obecný v lidu, jenž odjímá radost, jest pajcha, kteráž jest matka své vuole a sváruov a hadruňkuov. Prorok die: »Rada má stane a vuole má naplněna bude«. Jako by řekl: 85 »Ačkoli z pajchy ustanovujete rady a mnohé věci všetečně před se béřete, nebudete moci pro to změniti vuole mé. Vy budete za- hanbeni, a má vuole přemuož. Chcete-li tehdy raditi se pro obecné dobré a úžitečně postaviti a stále obecné dobré a jednotu v cierkvi, srovnajte s mau volí vaši, a to ponižujíce srdce vašeho«. Opět 90 pajcha trápí člověka, aby neposlauchal žehránie a trestánie Páně. Item nechce se člověku poddati druhému pro Boha. Item drží člověka, aby se za hřiechy nestyděl, aby nedostatku svého nevy- znával a nehanbil se před lidmi. A z té pajchy povstává hněv, svár a nenávist v domích. I potřebie jest nahlédnauti v srdce 95 jednomu každému z nás a činiti pokánie hodné a poddávati se trestáním. Item jiný hřiech, že smějí všetečně, v nenávisti stojíce a v pajše Všetečná smělost ležiece, k velebné svátosti oltářní těla a krve Páně přistúpati. Ruce některých plné sau krve, plné krádežuov, vraždy, a nikdá 100 pravého pokánie nečinie, a svátosti najzbožilejšie bez nábožen- stvie a bez zkušenie sebe samých přijímají. Neslyší takový křesťan apoštola řkaucieho: »Kto nehodně jie, saud sobě jie«. Pohřiechu po přijímaní žieznie hřiechuov, kterak by provodili ukrutenstvie, žádají cizích věcí, jeden druhému, bližniemu svému, protiví se, 105 štítie se jeden druhého a varuje, místem i domem i stolem. Na mnohých ani prvé, ani po přijímaní nenie zkušenie života; v ji- ných po přijímaní nikdá připomínanie nebývá toho dobrého a umučenie Kristova. V jiných nenie zevnitřnie veliké poctivosti, jako byla v prvotní cierkvi veliká poctivost a vážnost, poctivost 110 také i raucha k tomu pokorně zřízeného. Jiní s chvátaním veleb- nau svátostí posluhují, na zemi upauštějí, jiní rozlévají z kalicha krev Páně na raucho, na kuklice, na zemi. Item ženy v alby mešné a lajkové v ornáty se obláčejí, aby se rauhali Kristu jako Herodes, před svátostí velebnau puosobí se smiech. Toto ť jest ohavnost 115 veliká. A protož máme kvieliti a plakati, ne zpievati vesele, ani na húsle hausti. Za času Dionyzia a svatých prvotních byla váž- nost taková, že hřiešník nesměl tu státi přítomně, když se tu velebná svátost posvěcovala, aniž dopustili, ale ven vyháněli. Nehodné přijí- manie mnohých Nevážnost k ve- lebné svátosti Pajcha jest mnohého zlého příčina Prvotnie čierkev vážnost měla 84 Iz. 46, 10 — 102 I. Kor. 11, 29 — 114 »Toto« lze čisti i »Tato«, o po T je nejasně psáno. 116 Dionys. Areopag., De eccl. hier., c. III. (MG 3, c. 426)
XVIII. 181 304b2 Item hřiech obecný v lidu, jenž odjímá radost, jest pajcha, kteráž jest matka své vuole a sváruov a hadruňkuov. Prorok die: »Rada má stane a vuole má naplněna bude«. Jako by řekl: 85 »Ačkoli z pajchy ustanovujete rady a mnohé věci všetečně před se béřete, nebudete moci pro to změniti vuole mé. Vy budete za- hanbeni, a má vuole přemuož. Chcete-li tehdy raditi se pro obecné dobré a úžitečně postaviti a stále obecné dobré a jednotu v cierkvi, srovnajte s mau volí vaši, a to ponižujíce srdce vašeho«. Opět 90 pajcha trápí člověka, aby neposlauchal žehránie a trestánie Páně. Item nechce se člověku poddati druhému pro Boha. Item drží člověka, aby se za hřiechy nestyděl, aby nedostatku svého nevy- znával a nehanbil se před lidmi. A z té pajchy povstává hněv, svár a nenávist v domích. I potřebie jest nahlédnauti v srdce 95 jednomu každému z nás a činiti pokánie hodné a poddávati se trestáním. Item jiný hřiech, že smějí všetečně, v nenávisti stojíce a v pajše Všetečná smělost ležiece, k velebné svátosti oltářní těla a krve Páně přistúpati. Ruce některých plné sau krve, plné krádežuov, vraždy, a nikdá 100 pravého pokánie nečinie, a svátosti najzbožilejšie bez nábožen- stvie a bez zkušenie sebe samých přijímají. Neslyší takový křesťan apoštola řkaucieho: »Kto nehodně jie, saud sobě jie«. Pohřiechu po přijímaní žieznie hřiechuov, kterak by provodili ukrutenstvie, žádají cizích věcí, jeden druhému, bližniemu svému, protiví se, 105 štítie se jeden druhého a varuje, místem i domem i stolem. Na mnohých ani prvé, ani po přijímaní nenie zkušenie života; v ji- ných po přijímaní nikdá připomínanie nebývá toho dobrého a umučenie Kristova. V jiných nenie zevnitřnie veliké poctivosti, jako byla v prvotní cierkvi veliká poctivost a vážnost, poctivost 110 také i raucha k tomu pokorně zřízeného. Jiní s chvátaním veleb- nau svátostí posluhují, na zemi upauštějí, jiní rozlévají z kalicha krev Páně na raucho, na kuklice, na zemi. Item ženy v alby mešné a lajkové v ornáty se obláčejí, aby se rauhali Kristu jako Herodes, před svátostí velebnau puosobí se smiech. Toto ť jest ohavnost 115 veliká. A protož máme kvieliti a plakati, ne zpievati vesele, ani na húsle hausti. Za času Dionyzia a svatých prvotních byla váž- nost taková, že hřiešník nesměl tu státi přítomně, když se tu velebná svátost posvěcovala, aniž dopustili, ale ven vyháněli. Nehodné přijí- manie mnohých Nevážnost k ve- lebné svátosti Pajcha jest mnohého zlého příčina Prvotnie čierkev vážnost měla 84 Iz. 46, 10 — 102 I. Kor. 11, 29 — 114 »Toto« lze čisti i »Tato«, o po T je nejasně psáno. 116 Dionys. Areopag., De eccl. hier., c. III. (MG 3, c. 426)
Strana 182
182 Kapitola Ale tuto již nynie ovšem na odpor se puosobí. Protož meč na- vostřuje se proti nám etc. Item jiný hřiech, že pastajři l a kněžie měnie se u vieře a v člán- ciech viery sau rozdielni a nesrovnávají se, rozličně o božských věcech blaudie a jednomyslně nesmajšlejí křesťansky o pravdách Písma. A z toho lid roztrhuje se u vieře a v pravdách čtenie svatého. Apoštol die, že odstaupie někteří od viery. Protož nemáme se 125 radovati, ale plakati. Proto i Pán vztahuje ruku silnú proti nám, neb sme od matky prvotnie církve uchajlili se v článciech viery, v rozumích, v učení, a tak lid a stádo Páně rozptajleno jest. Item jiný hřiech, že lid slovo Páně lehce slyší a zlehčuje je, mnoho slyšie, ale nerostau v pokoře, v trpělivosti, v tichosti a po- 130 kánie nečinie a nestydie se za hřiechy své, ale jiným připisují trestánie, sami pak života nepolepšují, všetečnau čeledností a smělostí mužie i ženy slovo Páně glozují a vykládají, hádanie puosobí ženy bez studu z svých rozumuov a svářie se viece, nežli života polepšují. Protož přestává hlas hudcuov, ale čas jest pokánie. To při- Pokánie jest čas kázal činiti Pán na počátku kázanie svého řka: »Pokánie čiňte!« Kteréžto jediné leč budeme činiti, meč aneb válka, mor a hlad pohubí nás a zžieře. A již ty rány běžie, a neobracujeme se. Jeremiáš die: »Ve všech těch věcech neobrátila s' se ke mně celým srdcem, 140 ale ve lži«, totiž na čas, a opět se zase v hřiechy navracují. Báti se máme, abychom viece ohavní nebyli před oblíčejem božím nežli Židé, někdy modláři. Protož die: »Hlas hudcuov«, totiž smiech, žert, tancové, chechtánie a smiechové, ať jest to vše 305a2 opuštěno, a pokánie v hořkosti aby činili po všech domiech, al-145 mužny a milosrdenstvie aby činili a náboženstvie aby s pláčem bylo, abychom s Magdalenau uslyšali to slovo od Spasitele: »Od- pauštějí ť se tobě hřiechové«. Lehké slyšenie slova Páně 135 120 Pastajři rozdělení 305a1 A hlas hudcuov etc. Pán Buoh rozděluje časy. Někteří Časuov rozličnost sú ku potěšení, jiní časové pláče a kvílenie. Nebo, kteříž dobrovolně nechtí činiti pokánie, dává čas Pán Buoh náš, v němž přestává všeliké veselé. Ekleziastes III°.: »Všecky věci čas mají a svými změřenými běhy míjejí všecky věci pod sluncem, čas narozenie 5 a čas umřenie« etc. Hle, rozličné má časy v pokladích svých, — 125 1. Tim. 4, 1 — 137 Mat. 4, 17 — 140 Jer. 3, 10 — 147 Luk. 7, 48. 4 Eccl. 3, 1 a 2
182 Kapitola Ale tuto již nynie ovšem na odpor se puosobí. Protož meč na- vostřuje se proti nám etc. Item jiný hřiech, že pastajři l a kněžie měnie se u vieře a v člán- ciech viery sau rozdielni a nesrovnávají se, rozličně o božských věcech blaudie a jednomyslně nesmajšlejí křesťansky o pravdách Písma. A z toho lid roztrhuje se u vieře a v pravdách čtenie svatého. Apoštol die, že odstaupie někteří od viery. Protož nemáme se 125 radovati, ale plakati. Proto i Pán vztahuje ruku silnú proti nám, neb sme od matky prvotnie církve uchajlili se v článciech viery, v rozumích, v učení, a tak lid a stádo Páně rozptajleno jest. Item jiný hřiech, že lid slovo Páně lehce slyší a zlehčuje je, mnoho slyšie, ale nerostau v pokoře, v trpělivosti, v tichosti a po- 130 kánie nečinie a nestydie se za hřiechy své, ale jiným připisují trestánie, sami pak života nepolepšují, všetečnau čeledností a smělostí mužie i ženy slovo Páně glozují a vykládají, hádanie puosobí ženy bez studu z svých rozumuov a svářie se viece, nežli života polepšují. Protož přestává hlas hudcuov, ale čas jest pokánie. To při- Pokánie jest čas kázal činiti Pán na počátku kázanie svého řka: »Pokánie čiňte!« Kteréžto jediné leč budeme činiti, meč aneb válka, mor a hlad pohubí nás a zžieře. A již ty rány běžie, a neobracujeme se. Jeremiáš die: »Ve všech těch věcech neobrátila s' se ke mně celým srdcem, 140 ale ve lži«, totiž na čas, a opět se zase v hřiechy navracují. Báti se máme, abychom viece ohavní nebyli před oblíčejem božím nežli Židé, někdy modláři. Protož die: »Hlas hudcuov«, totiž smiech, žert, tancové, chechtánie a smiechové, ať jest to vše 305a2 opuštěno, a pokánie v hořkosti aby činili po všech domiech, al-145 mužny a milosrdenstvie aby činili a náboženstvie aby s pláčem bylo, abychom s Magdalenau uslyšali to slovo od Spasitele: »Od- pauštějí ť se tobě hřiechové«. Lehké slyšenie slova Páně 135 120 Pastajři rozdělení 305a1 A hlas hudcuov etc. Pán Buoh rozděluje časy. Někteří Časuov rozličnost sú ku potěšení, jiní časové pláče a kvílenie. Nebo, kteříž dobrovolně nechtí činiti pokánie, dává čas Pán Buoh náš, v němž přestává všeliké veselé. Ekleziastes III°.: »Všecky věci čas mají a svými změřenými běhy míjejí všecky věci pod sluncem, čas narozenie 5 a čas umřenie« etc. Hle, rozličné má časy v pokladích svých, — 125 1. Tim. 4, 1 — 137 Mat. 4, 17 — 140 Jer. 3, 10 — 147 Luk. 7, 48. 4 Eccl. 3, 1 a 2
Strana 183
XVIII. 183 305b1 a sám zuostávaje neproměnitedlný, proměňuje časy a skutky v nich. Čas narozenie skrz pokánie k milosti, čas narozenie z Boha. Spasitel mluví: »Leč budete učiněni jako maličcí (totiž znova 1o zrození), nevejdete do královstvie nebeského«. On ť zná čas obrá- cenic hřiešníkuov, čas smrti on zná, když dveře budau otevřieny k onomu novému životu. A ty časy ukládá voleným, když ráčí, o nichžto volení ne- vědie. »Čas štěpovánie a čas vykopánie toho, co bylo štípeno«. 15 Zahradník čas má vykopati, vytrhati a vykořeniti a opět roz- sévati; takéž Pán zná, kdy viera, naděje, láska má vštípena býti a hřiechové vykořeněni. Ačkoli z vuole dobré někto pokauší se zkaziti zlé a nasieti dobrého, však neprospěje před časem; ale Bohu pro to líbí se jeho pilnost a práce snažná etc. Protož čas 20 jest vytrhávanie a zkaženie hřiechuov a rozsievanie ctností, aby byli nový strom, vydávaje ovoce života. A k tomu času nabádá nás skrze zámutky, abychom v Krista vštípeni byli. »Čas zabitie a čas uzdravovánie«. On dopauští častokrát onoho zabiti v času bojuov, a onoho uzdravuje, onoho raní, onoho 25 uléčí; a to činí podlé spravedlivých sauduov. Item častokrát šatanášovi dopauští dobré věci časné odjíti a zamordovati, a opět uzdravuje, čas lkánie uvodí i potěšenie. »Čas bořenie« stavenie babylonského v našich vnitřnostech, jenž jest pýcha a pokrytstvie a milost porušená; aby ty věci padly, čas má k tomu Pán. A komu 30 dává ten čas, blahoslavený jest. »A čas stavenie«. Nebývá dobrého postavenie, leč bude zlého zbořenie. Zná to sedlák, že musí najprvé zlé věci vykořeniti a potom rosévati dobrá semena. Tak Kristus nedá viery a lásky, leč prvé kořen pajchy bude vytržen z pro- středku; nemuož strom dobrý ovoce nésti zlého, a zase též etc. »Čas pláče« na hřiechy. Apoštol: »Ej, nynie čas vzácný« etc. Pravá bolest na hřiechy řiedká jest; nalézá se spieše želeti škody časných věcí nežli škody duší. Protož dává časy Pán, abychom plakali na hřiechy. Nebo die sv. Jan: »V té duši babylonské ne- budau slyšány hausle«. A po pláči a lkánie úžitečném nastává 40 čas jasný. Protož die: »Čas veselé« a potěšenie v Pánu. Na zlé z hněvu dopauští časy zlé; a opět poznánie sebe a pokánie dává časy; opět čas kvílenie a nařiekanie. Učiníme-li to, potom přijde čas plésanie, totiž radovánie v Pánu. 35 Sám Pán zná časy ke všemu Zabitie čas Čas bořenje Čas stavenie Čas pláče Čas vesellé 9 Mat. 18, 3 —. 14 Eccl. 3, 2 — 23 Eccl. 3, 3 — 27 Ib. — 30 Ib. — 34 Mat. 7, 18 — 35 Eccl. 3, 4 — 2 Kor. 6, 2
XVIII. 183 305b1 a sám zuostávaje neproměnitedlný, proměňuje časy a skutky v nich. Čas narozenie skrz pokánie k milosti, čas narozenie z Boha. Spasitel mluví: »Leč budete učiněni jako maličcí (totiž znova 1o zrození), nevejdete do královstvie nebeského«. On ť zná čas obrá- cenic hřiešníkuov, čas smrti on zná, když dveře budau otevřieny k onomu novému životu. A ty časy ukládá voleným, když ráčí, o nichžto volení ne- vědie. »Čas štěpovánie a čas vykopánie toho, co bylo štípeno«. 15 Zahradník čas má vykopati, vytrhati a vykořeniti a opět roz- sévati; takéž Pán zná, kdy viera, naděje, láska má vštípena býti a hřiechové vykořeněni. Ačkoli z vuole dobré někto pokauší se zkaziti zlé a nasieti dobrého, však neprospěje před časem; ale Bohu pro to líbí se jeho pilnost a práce snažná etc. Protož čas 20 jest vytrhávanie a zkaženie hřiechuov a rozsievanie ctností, aby byli nový strom, vydávaje ovoce života. A k tomu času nabádá nás skrze zámutky, abychom v Krista vštípeni byli. »Čas zabitie a čas uzdravovánie«. On dopauští častokrát onoho zabiti v času bojuov, a onoho uzdravuje, onoho raní, onoho 25 uléčí; a to činí podlé spravedlivých sauduov. Item častokrát šatanášovi dopauští dobré věci časné odjíti a zamordovati, a opět uzdravuje, čas lkánie uvodí i potěšenie. »Čas bořenie« stavenie babylonského v našich vnitřnostech, jenž jest pýcha a pokrytstvie a milost porušená; aby ty věci padly, čas má k tomu Pán. A komu 30 dává ten čas, blahoslavený jest. »A čas stavenie«. Nebývá dobrého postavenie, leč bude zlého zbořenie. Zná to sedlák, že musí najprvé zlé věci vykořeniti a potom rosévati dobrá semena. Tak Kristus nedá viery a lásky, leč prvé kořen pajchy bude vytržen z pro- středku; nemuož strom dobrý ovoce nésti zlého, a zase též etc. »Čas pláče« na hřiechy. Apoštol: »Ej, nynie čas vzácný« etc. Pravá bolest na hřiechy řiedká jest; nalézá se spieše želeti škody časných věcí nežli škody duší. Protož dává časy Pán, abychom plakali na hřiechy. Nebo die sv. Jan: »V té duši babylonské ne- budau slyšány hausle«. A po pláči a lkánie úžitečném nastává 40 čas jasný. Protož die: »Čas veselé« a potěšenie v Pánu. Na zlé z hněvu dopauští časy zlé; a opět poznánie sebe a pokánie dává časy; opět čas kvílenie a nařiekanie. Učiníme-li to, potom přijde čas plésanie, totiž radovánie v Pánu. 35 Sám Pán zná časy ke všemu Zabitie čas Čas bořenje Čas stavenie Čas pláče Čas vesellé 9 Mat. 18, 3 —. 14 Eccl. 3, 2 — 23 Eccl. 3, 3 — 27 Ib. — 30 Ib. — 34 Mat. 7, 18 — 35 Eccl. 3, 4 — 2 Kor. 6, 2
Strana 184
184 Kapitola Zbieranie čas Objímanie Nynie jiný čas Ostřiehanie čas Rozdělenie Spojenic Mluvenie Mlčenie Zlé mlčenie kněžím Item »čas rozmietanie kamenie«. Petr sv. die: »Vy ste kame- nové živí«. A sau srdce lidská, v kterýchžto lidé se strachují a po -45 305be znávají se v hřieších. Dává časy, aby se hřiešníci rozdělovali na ruozno a roztrhli, aby ve zlém nebyli tak silní. A opět jest »čas zbieranie«, totiž čas shromážděnie má Pán v jedno srdce lidská. Item »čas objímanie«, totiž duše s Kristem; to mají duše v času poledním, totiž v nebeské vlasti. V Zjevení: 50 »Již nebude lkánie«. Toho času očekávaj duše věrná, kteráž zde dlauho taužením zdychá, všecko opauští, jej žádá viděti a s ním se objímati. Blahoslavené sau ty duše, kteréž lkají, kteréž sau zde tesklivé, nebo čas budau mieti dobrý! Ale zde ť jest čas vzdáliti se od objímanie, nebo zde hněv, nenávist a hřiechové. »Čas 55 dosáhnutie života«, viery, pokánie, daruov velikých od Pána Boha. A jestliže kto v těch dařích zpajchá, bude »čas ztracenie« takových věcí všech, totiž náboženstvie, viery a lásky. A opět »čas opravenie« a dojitie těch daruov. »Čas ostřiehanie«, totiž čistoty svědomie a dobrého stavu svého. A takový duch zlý nemá 60 přístupu k němu. »Čas zmrhánie těch věcí«, jestliže člověk nestojí v bázni boží. »Čas rozdělenie a roztrženie« dopauští pro hřiechy tajné Pán, rozdělenie srdcí od sebe na ruozno, kterážto srdcí rozdělenie nebyla sú známa také jim samým. A pak, když to seznají a zámutek 65 z toho mieti budau a žalost, dává »čas zase spojenie« v jedno. Již nynie, Pane, jest čas rozdělenie, rač popříti času spojenie! »Čas mluvenie«, což jest úžitečného a dobrého; a umie v kaž- dém člověku mluviti. A »čas mlčenie«. Prorok die: »Opatrný času toho pomlčí«. Když Kristovo učenie a trestánie neprospievá, 70 opatrný má dlauho mlčeti. Častokrát člověk dobrého mlčenie zanedbává a též dobrého mluvenie. Běda, když my kněžie mlčíme, když čas jest mluviti! Izaiáš die: »Běda mně, že sem mlčal!« Apoštol: »Běda mně, nebudu-li kázati!« Mnozí u velikém saužení v poslední hodinu na smrti volali: »Běda, běda mně, že sem mlčel!« 75 Také proti zlým věcem v domích mlčeti těžký hřiech. Item velikým a znamenitým osobám lahoditi nad hřiechy těžký jest hřiech. Ktož obětuje Pánu usta svá, umie zachovati čas mlčenie a mluvenie. »Čas milovánie«. V prvotnie církvi byl svatý a šťastný čas, když bylo jich srdce jedno a duše jedna, když pořádek byl v cierkvi 80 306a1 Rozmietanie čas Milovánic čas 44 Eccl. 3, 5 — 1. Petr 2, 5 — 48 Eccl. 3, 5 — 49 Ib. — 51 Zj. 21, 4 —55 Eccl. 3, 6 — 57 Ib. — 59 Ib. — 62 Eccl. 3, 7 — 63 Ib. —. 66 Ib. — 68 Ib. — 69 Přísl. 11, 12 — 73 Iz. 6, 5 — 74 1 Kor. 9, 16 — 79 Eccl. 3, 8
184 Kapitola Zbieranie čas Objímanie Nynie jiný čas Ostřiehanie čas Rozdělenie Spojenic Mluvenie Mlčenie Zlé mlčenie kněžím Item »čas rozmietanie kamenie«. Petr sv. die: »Vy ste kame- nové živí«. A sau srdce lidská, v kterýchžto lidé se strachují a po -45 305be znávají se v hřieších. Dává časy, aby se hřiešníci rozdělovali na ruozno a roztrhli, aby ve zlém nebyli tak silní. A opět jest »čas zbieranie«, totiž čas shromážděnie má Pán v jedno srdce lidská. Item »čas objímanie«, totiž duše s Kristem; to mají duše v času poledním, totiž v nebeské vlasti. V Zjevení: 50 »Již nebude lkánie«. Toho času očekávaj duše věrná, kteráž zde dlauho taužením zdychá, všecko opauští, jej žádá viděti a s ním se objímati. Blahoslavené sau ty duše, kteréž lkají, kteréž sau zde tesklivé, nebo čas budau mieti dobrý! Ale zde ť jest čas vzdáliti se od objímanie, nebo zde hněv, nenávist a hřiechové. »Čas 55 dosáhnutie života«, viery, pokánie, daruov velikých od Pána Boha. A jestliže kto v těch dařích zpajchá, bude »čas ztracenie« takových věcí všech, totiž náboženstvie, viery a lásky. A opět »čas opravenie« a dojitie těch daruov. »Čas ostřiehanie«, totiž čistoty svědomie a dobrého stavu svého. A takový duch zlý nemá 60 přístupu k němu. »Čas zmrhánie těch věcí«, jestliže člověk nestojí v bázni boží. »Čas rozdělenie a roztrženie« dopauští pro hřiechy tajné Pán, rozdělenie srdcí od sebe na ruozno, kterážto srdcí rozdělenie nebyla sú známa také jim samým. A pak, když to seznají a zámutek 65 z toho mieti budau a žalost, dává »čas zase spojenie« v jedno. Již nynie, Pane, jest čas rozdělenie, rač popříti času spojenie! »Čas mluvenie«, což jest úžitečného a dobrého; a umie v kaž- dém člověku mluviti. A »čas mlčenie«. Prorok die: »Opatrný času toho pomlčí«. Když Kristovo učenie a trestánie neprospievá, 70 opatrný má dlauho mlčeti. Častokrát člověk dobrého mlčenie zanedbává a též dobrého mluvenie. Běda, když my kněžie mlčíme, když čas jest mluviti! Izaiáš die: »Běda mně, že sem mlčal!« Apoštol: »Běda mně, nebudu-li kázati!« Mnozí u velikém saužení v poslední hodinu na smrti volali: »Běda, běda mně, že sem mlčel!« 75 Také proti zlým věcem v domích mlčeti těžký hřiech. Item velikým a znamenitým osobám lahoditi nad hřiechy těžký jest hřiech. Ktož obětuje Pánu usta svá, umie zachovati čas mlčenie a mluvenie. »Čas milovánie«. V prvotnie církvi byl svatý a šťastný čas, když bylo jich srdce jedno a duše jedna, když pořádek byl v cierkvi 80 306a1 Rozmietanie čas Milovánic čas 44 Eccl. 3, 5 — 1. Petr 2, 5 — 48 Eccl. 3, 5 — 49 Ib. — 51 Zj. 21, 4 —55 Eccl. 3, 6 — 57 Ib. — 59 Ib. — 62 Eccl. 3, 7 — 63 Ib. —. 66 Ib. — 68 Ib. — 69 Přísl. 11, 12 — 73 Iz. 6, 5 — 74 1 Kor. 9, 16 — 79 Eccl. 3, 8
Strana 185
XVIII. 185 306а2 a staří i mladí Boha milovali. Bieše čas ten milovánie, nebo Buoh ten lid miloval a lid také Boha. Ale již jest »čas nenávisti«, nebo lid tento jako od Jeruzaléma do Jericho sstaupil, zlý jest život, žádné viery, žádné lásky. Protož jest čas nenávisti, neb nás Buoh ne- 85 návidí a srdce lidská vespolek se nenávidie. Ó, brzo-li pomine čas nenávisti a přijde čas milovánie? Ó, by brzo přišlo zkaženie ženy a přišel čas milovánie a plněnie přikázaní božích! Jan: »Ktož miluje mne, přikázanie má zachovávati bude«. Ktož miluje, kto pravdy ostřiehá, v srdci zákon má, to skutkové ukazují. »Čas boje«. Někdy v království tomto byl čas pokoje v hřie- ších, kněžstvo i sedláci i měšťané všickni svět milovali; a to byl čas nenávisti, čas hněvu božieho. Již se zjevuje a ukazuje Pán čas boje. Lukáš XIX.: Kristus plakal nad Jeruzalémem řka: »By poznalo i ty [by] ty věci, které sau tobě ku pokoji...« Raduješ se 95 a veselíš; by věděl zlé věci budaucie a pád svuoj, plakal by. My sme Jeruzajlém zlý, na nás jest plakal, kteříž den pokoje máme. Bychom znali, co nás potkati má zde i po smrti, plakali bychom. Čas boje, vylévanie krve dopauští Pán k vyčištěnie hřiechuov na mnohých. Daniel XI.: »I z učených padnau«, totiž když krá- 100 lovstvie proti království povstane a duom proti domu, tehdy učení u vieře padnau, skrze smrt časnú, aby vyvoleni byli a zbieleni, totiž skrz zámutky až do času uloženého; dokavadž srdce ne- budau vyčištěna, čas vždycky státi bude válek a zamaucenie, a po času uloženém vyčištěnie. Když hněv, nenávist, kacieřstva 105 přestanau a budau lidé dobří, dá Pán pokoj v duši i na těle. Ale zde ť nebude dokonalý pokoj, než některaký; v budaucím pak životě bude pokoj dokonalý, čas obřezánie a očištěnie, a to naj- viece v pláči. Protož čas hudcuov nenie zde nynie etc. A hlas hudcuov a zpěvákuov etc. Shromáž- děnie babylonských duší kterak se bude mieti po tomto životě, ukazuje řka, že žádného potěšenie nebudau mieti na věky, aniž navštieví jich Pán kterým slovem, ješto by potěšil duší jich skrze 5 slyšenie, — to se nenajde tam. Ó duše, poznaj, »kterak zlé a hořké jest tobě opustiti Boha«! Nebo po smrti žádného slova veselé zlé opustiti Pána a potěšenie nebude moci uslyšeti na věky věkuov. A protož Jere- miáš cítil to v osobě této babylonské duše řka: »Znaj a viz, jak Čas boje Jeruzalém my sme zlý Vylitie krve čas 90 Nenávisti čas 82 Ib. — 87 Podle Jana 14, 15 — 90 Eccl. 3, 8 — 93 Luk. 19, 42 — 99 Dan. 11, 33 a 35 — 100 Sr. Mat. 24, 7; Luk. 21, 10 5 Jer. 2, 19 — 8 Ib.
XVIII. 185 306а2 a staří i mladí Boha milovali. Bieše čas ten milovánie, nebo Buoh ten lid miloval a lid také Boha. Ale již jest »čas nenávisti«, nebo lid tento jako od Jeruzaléma do Jericho sstaupil, zlý jest život, žádné viery, žádné lásky. Protož jest čas nenávisti, neb nás Buoh ne- 85 návidí a srdce lidská vespolek se nenávidie. Ó, brzo-li pomine čas nenávisti a přijde čas milovánie? Ó, by brzo přišlo zkaženie ženy a přišel čas milovánie a plněnie přikázaní božích! Jan: »Ktož miluje mne, přikázanie má zachovávati bude«. Ktož miluje, kto pravdy ostřiehá, v srdci zákon má, to skutkové ukazují. »Čas boje«. Někdy v království tomto byl čas pokoje v hřie- ších, kněžstvo i sedláci i měšťané všickni svět milovali; a to byl čas nenávisti, čas hněvu božieho. Již se zjevuje a ukazuje Pán čas boje. Lukáš XIX.: Kristus plakal nad Jeruzalémem řka: »By poznalo i ty [by] ty věci, které sau tobě ku pokoji...« Raduješ se 95 a veselíš; by věděl zlé věci budaucie a pád svuoj, plakal by. My sme Jeruzajlém zlý, na nás jest plakal, kteříž den pokoje máme. Bychom znali, co nás potkati má zde i po smrti, plakali bychom. Čas boje, vylévanie krve dopauští Pán k vyčištěnie hřiechuov na mnohých. Daniel XI.: »I z učených padnau«, totiž když krá- 100 lovstvie proti království povstane a duom proti domu, tehdy učení u vieře padnau, skrze smrt časnú, aby vyvoleni byli a zbieleni, totiž skrz zámutky až do času uloženého; dokavadž srdce ne- budau vyčištěna, čas vždycky státi bude válek a zamaucenie, a po času uloženém vyčištěnie. Když hněv, nenávist, kacieřstva 105 přestanau a budau lidé dobří, dá Pán pokoj v duši i na těle. Ale zde ť nebude dokonalý pokoj, než některaký; v budaucím pak životě bude pokoj dokonalý, čas obřezánie a očištěnie, a to naj- viece v pláči. Protož čas hudcuov nenie zde nynie etc. A hlas hudcuov a zpěvákuov etc. Shromáž- děnie babylonských duší kterak se bude mieti po tomto životě, ukazuje řka, že žádného potěšenie nebudau mieti na věky, aniž navštieví jich Pán kterým slovem, ješto by potěšil duší jich skrze 5 slyšenie, — to se nenajde tam. Ó duše, poznaj, »kterak zlé a hořké jest tobě opustiti Boha«! Nebo po smrti žádného slova veselé zlé opustiti Pána a potěšenie nebude moci uslyšeti na věky věkuov. A protož Jere- miáš cítil to v osobě této babylonské duše řka: »Znaj a viz, jak Čas boje Jeruzalém my sme zlý Vylitie krve čas 90 Nenávisti čas 82 Ib. — 87 Podle Jana 14, 15 — 90 Eccl. 3, 8 — 93 Luk. 19, 42 — 99 Dan. 11, 33 a 35 — 100 Sr. Mat. 24, 7; Luk. 21, 10 5 Jer. 2, 19 — 8 Ib.
Strana 186
186 Kapitola Veselé světské oslepuje Pomsta za utěšenie velmi zlé« etc. Nebo totiž vždycky v tesknostech a v auzkostech bude řka: »Hlas hudcuov (totiž kazateluov) a hlas trauby« apo-10 štolské a slova božieho, kteréž potěšuje, »nebude nalezen«. Ale znamenati máme, který jest hlas marný, kterýž potěšuje duše světským obyčejem a upokojuje v šťastných věcech a v po- koji světském, a v těch věcech, které sau k utěšení tělu, nebude tam slyšán. Nebo ty věci na světě oslepovaly duše. Izaiáš V°.:15 »Hausle a smyčec a buben i piešťalka a víno na kvasích vaších(!), a diela božieho zanedbáváte«. Jako by řekl: »V světě potěšenie máte, a co božského jest, o ty věci nepečujete«. Izaiáš XXII.: »Povolal Pán ten den ku pláči a kvílení, a aj, radost a veselé nabiti telat a skopcuov, jísti maso a píti víno«. Takové ť věci 20 činie pohřiechu tohoto času zarmaucenie řiekajíce: »Jezme a píme, neb zajtra zemřeme« etc. Ty věci viděl očima Páně. Protož se jest rozhněval, neb dopovídá, že se stal hlas Pána zástupuov jako pod přísahau, že »nebude vám odpuštěna nepravost tato«. Tento hlas světského potěšenie, kterýž duši oslepil, již v pekle nebude slyšán. 25 Nebo ten hlas odjat bude od nie, a z toho včtšie ruosti bude mauka a tesknost a bolest veliká, že taková babylonská duše spojena byla s tělem a s těmi věcmi, které sau líbezné tělu. Ale když oddělena bude od těla, ještě tělesné věci zuostanau uváznuté v duši, a tak zuostane milost tělesná, a té nebude mieti radosti 30 tělesné, protož bude mieti toho bolest. Nebo, když ta věc, kterauž člověk miluje, vzdálena jest, činí bolest. Ale duši ty porušené milosti zuostanau a v ní uváznau; než ty věci, kteréž miluje, vzdáleny budau od nie. Jako, kto miluje přítele a nemá ho při sobě, teskliv bývá velmi, tak duše, ztratieci tělo, kteréž milovala, 35 a ty věci toliko, které sau těla, žalost mieti bude velikau. Takéž na světě, když zmrhají dobré věci, šťastné a pokojné, že milují je, protož po nich taužie, a tak bolest mají. Ale takové ť sau malé bolesti proti oněmno po tomto životě. Také jest hlas chvály lidské. Ten hlas také miluje duše baby-40 lonská, neb jest hlas jako hauslí zvučných; tam již v pekle nebude slyšán, ale bolest, a to ne za jednu hodinu, ale na věky. Item jiný hlas jest potěšenie Ducha svatého, kterýž dává Pán; a Písmo napomíná k tomu i svatí, aby duše, opustieci hlas jiný kterýž koli marný, veselila se v Pánu Bohu. Jako die Spasitel: »Já ť sem 45 306b1 306b2 Hlasuov nebude těchto na onom světě 16 Podle Iz. 5, 12 — 19 Podle Iz. 22, 12 a 13 — 21 Iz. 22, 13 — 23 Iz. 22, 14 — 25 Ps.: ſwetſkije° — 45 Jan 15, 11
186 Kapitola Veselé světské oslepuje Pomsta za utěšenie velmi zlé« etc. Nebo totiž vždycky v tesknostech a v auzkostech bude řka: »Hlas hudcuov (totiž kazateluov) a hlas trauby« apo-10 štolské a slova božieho, kteréž potěšuje, »nebude nalezen«. Ale znamenati máme, který jest hlas marný, kterýž potěšuje duše světským obyčejem a upokojuje v šťastných věcech a v po- koji světském, a v těch věcech, které sau k utěšení tělu, nebude tam slyšán. Nebo ty věci na světě oslepovaly duše. Izaiáš V°.:15 »Hausle a smyčec a buben i piešťalka a víno na kvasích vaších(!), a diela božieho zanedbáváte«. Jako by řekl: »V světě potěšenie máte, a co božského jest, o ty věci nepečujete«. Izaiáš XXII.: »Povolal Pán ten den ku pláči a kvílení, a aj, radost a veselé nabiti telat a skopcuov, jísti maso a píti víno«. Takové ť věci 20 činie pohřiechu tohoto času zarmaucenie řiekajíce: »Jezme a píme, neb zajtra zemřeme« etc. Ty věci viděl očima Páně. Protož se jest rozhněval, neb dopovídá, že se stal hlas Pána zástupuov jako pod přísahau, že »nebude vám odpuštěna nepravost tato«. Tento hlas světského potěšenie, kterýž duši oslepil, již v pekle nebude slyšán. 25 Nebo ten hlas odjat bude od nie, a z toho včtšie ruosti bude mauka a tesknost a bolest veliká, že taková babylonská duše spojena byla s tělem a s těmi věcmi, které sau líbezné tělu. Ale když oddělena bude od těla, ještě tělesné věci zuostanau uváznuté v duši, a tak zuostane milost tělesná, a té nebude mieti radosti 30 tělesné, protož bude mieti toho bolest. Nebo, když ta věc, kterauž člověk miluje, vzdálena jest, činí bolest. Ale duši ty porušené milosti zuostanau a v ní uváznau; než ty věci, kteréž miluje, vzdáleny budau od nie. Jako, kto miluje přítele a nemá ho při sobě, teskliv bývá velmi, tak duše, ztratieci tělo, kteréž milovala, 35 a ty věci toliko, které sau těla, žalost mieti bude velikau. Takéž na světě, když zmrhají dobré věci, šťastné a pokojné, že milují je, protož po nich taužie, a tak bolest mají. Ale takové ť sau malé bolesti proti oněmno po tomto životě. Také jest hlas chvály lidské. Ten hlas také miluje duše baby-40 lonská, neb jest hlas jako hauslí zvučných; tam již v pekle nebude slyšán, ale bolest, a to ne za jednu hodinu, ale na věky. Item jiný hlas jest potěšenie Ducha svatého, kterýž dává Pán; a Písmo napomíná k tomu i svatí, aby duše, opustieci hlas jiný kterýž koli marný, veselila se v Pánu Bohu. Jako die Spasitel: »Já ť sem 45 306b1 306b2 Hlasuov nebude těchto na onom světě 16 Podle Iz. 5, 12 — 19 Podle Iz. 22, 12 a 13 — 21 Iz. 22, 13 — 23 Iz. 22, 14 — 25 Ps.: ſwetſkije° — 45 Jan 15, 11
Strana 187
XVIII. 187 307a1 přišel, aby radost vaše plná byla«. Milovník duší nenávidí jiného veselé duše kromě Boha, ale chce, aby hledala v něm potěšenie. A to přicházie z milovánie; čiem viece duše miluje Boha, tiem viece má Ducha božieho vnitř, viece okušuje ducha potěšenie 50 a rozkoše, tak viece umie se radovati v něm. Apoštol probuzuje k tomu potěšení řka k Efezským: »Vstaň ty, ješto spieš«. Nynie jako panny všickni zesnuli. »Vstaň z mrtvých«, mrtvá na duši, Ducha božieho nemajíci, »a osvítí tě Kristus. Buďte opatrní«, neb jest pád veliký křesťanuov od viery a veliká pýcha duchovních. 55 Protož die: »Opatrně choďte« v zlém a převráceném národě a hle- dajte, která by byla vuole božie. Vuole božie jest jako tvrdá a pevná skála, na kterauž padají mnozí a urážejí se; chtí se jie vyhnauti svými radami, a nemohau, jediné leč života polepšíme. »Nechtějte se opíjeti vínem, ale naplnění buďte Duchem sva- 60 tým, rozmlauvajíce s sebau v žalmích a v písničkách duchovních« etc. A tiť sau hlasové duše dobré, kteráž vstala z mrtvých, kteráž vyčistila svědomiel od hřiechuov, kteráž oplakala hřiechy své. Takovému srdci dávají se potěšenie skrz slyšenie. Žalm: »Slyšení mému dáš radost a veselé«. A zvláště duši vyčištěné přicházie 65 potěšenie z poslauchanie slova božieho, druhé z přijímanie těla Kristova, třetie z trestánie, čtvrté z žádostivých zdychánie k ži- votu slávy, páté z traubenie přicházie potěšenie duši. Izaiáš die: »Jako trauba povyš hlasu tvého« etc. Duši babylonské odjímají se všecky tyto věci, kteréž zde měla: 70 měla náboženstvie, měla potěšenie Ducha Páně, měla hlasy hud- cuov, totiž prorokuov, a trubačuov hlasy, totiž svatých kázaní; již zbavena bude všech hlasuov, i světských i duchovních etc. Jidáš zajisté slyšal jest hausle, pěkná Kristova napomínanie, a trauby, svaté kazatele, a přijímal tělo Kristovo a Ducha božieho 75 měl do času; a těch všech věcí již jest zbaven. Tak duše ta ba- bylonská, kteráž v takových dařích zpajchala, zbavena bude dobrých rozkoší a potěšení v slovu božím jako v traubě; a čím viece daruov zde měla, většie toho bude mieti žalost, oblaupena jsúc z nich. Jiný hlas jest u vlasti nebeské, v onom slavném životě, hlas Beránka, hlas potěšenie Kristova, pravého Šalomúna, hlas v sly- šení, kterýžto na srdce člověčí nevstupoval. Ty věci měla by duše, (Černě:) Ve- Probuzuje nás Potěšenie duši věrné. I. Druhé Třetie Čtvrté Páté Jidáš 80 Hlas něběské radostí 51 Efez. 5, 14 — 52 Sr. Mat. 25, 5 — 52 nn. Efez. 5, 14 a 15 — 59 Efez. 5, 18 a 19 — 63 Podle Ž. 51, 10 — 68 Iz. 58, 1
XVIII. 187 307a1 přišel, aby radost vaše plná byla«. Milovník duší nenávidí jiného veselé duše kromě Boha, ale chce, aby hledala v něm potěšenie. A to přicházie z milovánie; čiem viece duše miluje Boha, tiem viece má Ducha božieho vnitř, viece okušuje ducha potěšenie 50 a rozkoše, tak viece umie se radovati v něm. Apoštol probuzuje k tomu potěšení řka k Efezským: »Vstaň ty, ješto spieš«. Nynie jako panny všickni zesnuli. »Vstaň z mrtvých«, mrtvá na duši, Ducha božieho nemajíci, »a osvítí tě Kristus. Buďte opatrní«, neb jest pád veliký křesťanuov od viery a veliká pýcha duchovních. 55 Protož die: »Opatrně choďte« v zlém a převráceném národě a hle- dajte, která by byla vuole božie. Vuole božie jest jako tvrdá a pevná skála, na kterauž padají mnozí a urážejí se; chtí se jie vyhnauti svými radami, a nemohau, jediné leč života polepšíme. »Nechtějte se opíjeti vínem, ale naplnění buďte Duchem sva- 60 tým, rozmlauvajíce s sebau v žalmích a v písničkách duchovních« etc. A tiť sau hlasové duše dobré, kteráž vstala z mrtvých, kteráž vyčistila svědomiel od hřiechuov, kteráž oplakala hřiechy své. Takovému srdci dávají se potěšenie skrz slyšenie. Žalm: »Slyšení mému dáš radost a veselé«. A zvláště duši vyčištěné přicházie 65 potěšenie z poslauchanie slova božieho, druhé z přijímanie těla Kristova, třetie z trestánie, čtvrté z žádostivých zdychánie k ži- votu slávy, páté z traubenie přicházie potěšenie duši. Izaiáš die: »Jako trauba povyš hlasu tvého« etc. Duši babylonské odjímají se všecky tyto věci, kteréž zde měla: 70 měla náboženstvie, měla potěšenie Ducha Páně, měla hlasy hud- cuov, totiž prorokuov, a trubačuov hlasy, totiž svatých kázaní; již zbavena bude všech hlasuov, i světských i duchovních etc. Jidáš zajisté slyšal jest hausle, pěkná Kristova napomínanie, a trauby, svaté kazatele, a přijímal tělo Kristovo a Ducha božieho 75 měl do času; a těch všech věcí již jest zbaven. Tak duše ta ba- bylonská, kteráž v takových dařích zpajchala, zbavena bude dobrých rozkoší a potěšení v slovu božím jako v traubě; a čím viece daruov zde měla, většie toho bude mieti žalost, oblaupena jsúc z nich. Jiný hlas jest u vlasti nebeské, v onom slavném životě, hlas Beránka, hlas potěšenie Kristova, pravého Šalomúna, hlas v sly- šení, kterýžto na srdce člověčí nevstupoval. Ty věci měla by duše, (Černě:) Ve- Probuzuje nás Potěšenie duši věrné. I. Druhé Třetie Čtvrté Páté Jidáš 80 Hlas něběské radostí 51 Efez. 5, 14 — 52 Sr. Mat. 25, 5 — 52 nn. Efez. 5, 14 a 15 — 59 Efez. 5, 18 a 19 — 63 Podle Ž. 51, 10 — 68 Iz. 58, 1
Strana 188
188 Kapitola Hausle duchovnic Reptánic zlých Zbavenič hlasu PotešenIc by byla nezpajchala zde v dařích. Hlas nevěsty v objímaní ženicha v Písničkách: »Hlas zajisté tvuoj sladký a lahodný«. A Izaiáš: »I choditi budau, kteříž vykaupeni sú. Obráceni budau, totiž 85 od hřiechuov, a přijdau na Sion, totiž do nebe s chválau a s slávau a veselé věčně nad hlavami jich a obdržie veselé a radost«. Kdyby duše byla opatrná v tomto životě a zachovala svědomie v pokoře, byla by došla těchto hlasuov Beránka v nebeské vlasti; ale že jest zpýchala, protož těch hlasuov zbavena bude. A tak sv. Jan v Zjevení viděl Beránka, an vytáhl rohy na protivníky a zvívá bludy a zmietá jimi. A viděl sto čtyřidceti a čtyři tisíce. »A slyšel sem hlas, ješto mi se líbil velmi, jako hudcuov, ani hudau«, totiž sladké piesničky zpievají a Boha chválé. Hausle sau srdce plná lásky, plná Ducha božieho, plná potěšenie v zámutku, kteráž měla 95 dary božie a dobře ostřiehána byla ta srdce v pokoře. Protož sau zpievali, totiž chválili Boha a novau pieseň za- čínali. Ty všecky věci ztratí duše babylonská, ale viece reptati bude řkúci: »I proč stvořeni sme? Běda nám! v nebi veselé, a v nás zámutek!« Jako bohatec, viděv Lazara, viece se mučil, tak Moj- 100 žieš pro nedověru viděl zemi zaslíbenau, a nevšel do nie, a větší měl pro to žalost. Tak pro nedověru mnohým dává zde okusiti daruov, a potom v budaucím času všecko odjímá od nich. Ta ť jest bieda veliká a škoda. A taková duše nebude mieti hlasu mod- litby, hlasu trauby, totiž kazateluov, ani bude mieti hlasu 105 Ducha božieho, ani hlasu svorného anděluov zpievajících a svatých všech veselících se před oblíčejem Beránka. Tyto věci napsány sau nám, abychom poznali biedu budaucie zlých. Kto jest maudrý a rozumný a slyšeti bude tyto věci, aby hřiechy poznal, aby na ně plakal, pokánie činil, v bázni stál, 110 radosti světské opustil a pajchu a marnost a v dařích aby nepajchal, ale v srdce své aby sstaupil a tyto budaucie věci aby sobě roz- jímal, kteréž se přihoditi mají dušem pokrytým, a zachovávaje přikázanie Páně, aby Boha miloval a pod mocnau rukau boží se ponížil a v veliké bázni boží aby živ byl a zámutky rád snášel, aby hlasuov poslauchaje trub a Ducha božieho ostřiehaje, hlasu věčného dobrého dojíti mohl s svatými v nebeské vlasti? Ó pře- šťastná duše, kteráž zpievati bude piesničky dcery sionské s Kris- tem etc! 307a2 90 307b1 115 (černě;) 35 84. Podle Pís. Šal. 2, 14 — 85 Iz. 35, 9 a 10 — 91 Zj. 14, 1 a 2 — 97 Zj. 14, 3 — 100 Luk. 16, 23 nn. — 4. M. 20, 12
188 Kapitola Hausle duchovnic Reptánic zlých Zbavenič hlasu PotešenIc by byla nezpajchala zde v dařích. Hlas nevěsty v objímaní ženicha v Písničkách: »Hlas zajisté tvuoj sladký a lahodný«. A Izaiáš: »I choditi budau, kteříž vykaupeni sú. Obráceni budau, totiž 85 od hřiechuov, a přijdau na Sion, totiž do nebe s chválau a s slávau a veselé věčně nad hlavami jich a obdržie veselé a radost«. Kdyby duše byla opatrná v tomto životě a zachovala svědomie v pokoře, byla by došla těchto hlasuov Beránka v nebeské vlasti; ale že jest zpýchala, protož těch hlasuov zbavena bude. A tak sv. Jan v Zjevení viděl Beránka, an vytáhl rohy na protivníky a zvívá bludy a zmietá jimi. A viděl sto čtyřidceti a čtyři tisíce. »A slyšel sem hlas, ješto mi se líbil velmi, jako hudcuov, ani hudau«, totiž sladké piesničky zpievají a Boha chválé. Hausle sau srdce plná lásky, plná Ducha božieho, plná potěšenie v zámutku, kteráž měla 95 dary božie a dobře ostřiehána byla ta srdce v pokoře. Protož sau zpievali, totiž chválili Boha a novau pieseň za- čínali. Ty všecky věci ztratí duše babylonská, ale viece reptati bude řkúci: »I proč stvořeni sme? Běda nám! v nebi veselé, a v nás zámutek!« Jako bohatec, viděv Lazara, viece se mučil, tak Moj- 100 žieš pro nedověru viděl zemi zaslíbenau, a nevšel do nie, a větší měl pro to žalost. Tak pro nedověru mnohým dává zde okusiti daruov, a potom v budaucím času všecko odjímá od nich. Ta ť jest bieda veliká a škoda. A taková duše nebude mieti hlasu mod- litby, hlasu trauby, totiž kazateluov, ani bude mieti hlasu 105 Ducha božieho, ani hlasu svorného anděluov zpievajících a svatých všech veselících se před oblíčejem Beránka. Tyto věci napsány sau nám, abychom poznali biedu budaucie zlých. Kto jest maudrý a rozumný a slyšeti bude tyto věci, aby hřiechy poznal, aby na ně plakal, pokánie činil, v bázni stál, 110 radosti světské opustil a pajchu a marnost a v dařích aby nepajchal, ale v srdce své aby sstaupil a tyto budaucie věci aby sobě roz- jímal, kteréž se přihoditi mají dušem pokrytým, a zachovávaje přikázanie Páně, aby Boha miloval a pod mocnau rukau boží se ponížil a v veliké bázni boží aby živ byl a zámutky rád snášel, aby hlasuov poslauchaje trub a Ducha božieho ostřiehaje, hlasu věčného dobrého dojíti mohl s svatými v nebeské vlasti? Ó pře- šťastná duše, kteráž zpievati bude piesničky dcery sionské s Kris- tem etc! 307a2 90 307b1 115 (černě;) 35 84. Podle Pís. Šal. 2, 14 — 85 Iz. 35, 9 a 10 — 91 Zj. 14, 1 a 2 — 97 Zj. 14, 3 — 100 Luk. 16, 23 nn. — 4. M. 20, 12
Strana 189
XVIII. 189 A žádný řemeslník ani které řemeslo bude viece v něm nalezeno. Nenie zajisté toto viděnie o Ba- bylonu pohanském, ale o Babylonu duchovním, kterýž mezi křesťany vidien jest a má Tajemstvie napsané na čele. Ale tato 5 viděnie obcem křesťanským sú poslána. A die: »Všeliký řemeslník«. Zde sau v křesťanství řemesla rozličná, tělesná i duchovnie. V tělesných mnohá lest a oklamánie běží a zisku svého téměř všickni řemeslníci hledají. (Tuto dotkni řemesl nynějších nezřízeností!) Protož duše křesťanské, které 1o sau měly býti Jeruzalém, skrz tyto nepořádnosti učiněny sau Babylon, a těm konečně odjat bude zisk jich řemesl i řemesla spolu. Tak panstvo, rytieřstvo, dvořáci, že sau vystaupili z svého stavu, protož těžce za to trpěti budau; kterýmž však povědieno jest od Jana Křtitele: »Nižádného nepotupujte, žádnému bez- 15 právie nečiňte a dosti mějte na svých žoldích«. Jiná sau pak řemesla, ješto k hřiechu ponaukají, jako hudci zií řemeslníci a pištci. A všecka ta řemesla a zlé jich požívanie babylonské duši bude zjeveno. A ti, kteří vedau život zahalečný a nečinie nějakého úžitku, počet vydadie z toho. Sau jiná řemesla duchovnie, zlé i dobré. Zlé, kterýmž člověk 20 307b2 umie pokrytě a zchytrale uvésti bližnieho v hřiech; jako někto s někým mluví o duchovních věcech, a pod tiem puosobí se milost tělesná, aneb pod slovy božími uvozuje blud. A nad to nade všecko najhorší řemeslník dábel, kterýžto svými chytrostmi 25 člověka uvodí v hřiech; a protož slove tisiece řemesl, obyčeji rozličnými uvozuje v hřiech, onoho pýchau, jiného lakotau, jiného trápí lakomstvím anebo bludem některým; onoho zaufalstvím trápí, tak totiž, aby provazem Jidášovým člověk sám se oběsil. Onoho tak zklamává, aby svého nedostatku a hřiechu jiným neotevřel etc. 30 Tento řemeslník, dábel, svá provozuje řemesla skrz duše baby- lonské. A protož die, že »nebude viece nalezeno v tobě«, aby totiž řemeslník takový k oklamání duší nebýval. A nynie, že sau dvě straně sobě vespolek odporné, v jedné každé straně jest řemeslník, 35 svá řemesla dělaje; ano také i v bojích nynějších řemeslník tento, dábel, mnohá provozuje řemesla, hřiechy na bojovníky uvozuje, neb umie ty zklamati, k kterým veliké mají zřenie, aby mnozí padli a klesli. Protož viděl sv. Jan, že takový řemeslník svého řemesla konec vezme. Remesla tělesná I duchovnic Páni, dvořáci Remestník Hijhorší 4 Zj. 17, 5 — 14 Luk. 3, 14
XVIII. 189 A žádný řemeslník ani které řemeslo bude viece v něm nalezeno. Nenie zajisté toto viděnie o Ba- bylonu pohanském, ale o Babylonu duchovním, kterýž mezi křesťany vidien jest a má Tajemstvie napsané na čele. Ale tato 5 viděnie obcem křesťanským sú poslána. A die: »Všeliký řemeslník«. Zde sau v křesťanství řemesla rozličná, tělesná i duchovnie. V tělesných mnohá lest a oklamánie běží a zisku svého téměř všickni řemeslníci hledají. (Tuto dotkni řemesl nynějších nezřízeností!) Protož duše křesťanské, které 1o sau měly býti Jeruzalém, skrz tyto nepořádnosti učiněny sau Babylon, a těm konečně odjat bude zisk jich řemesl i řemesla spolu. Tak panstvo, rytieřstvo, dvořáci, že sau vystaupili z svého stavu, protož těžce za to trpěti budau; kterýmž však povědieno jest od Jana Křtitele: »Nižádného nepotupujte, žádnému bez- 15 právie nečiňte a dosti mějte na svých žoldích«. Jiná sau pak řemesla, ješto k hřiechu ponaukají, jako hudci zií řemeslníci a pištci. A všecka ta řemesla a zlé jich požívanie babylonské duši bude zjeveno. A ti, kteří vedau život zahalečný a nečinie nějakého úžitku, počet vydadie z toho. Sau jiná řemesla duchovnie, zlé i dobré. Zlé, kterýmž člověk 20 307b2 umie pokrytě a zchytrale uvésti bližnieho v hřiech; jako někto s někým mluví o duchovních věcech, a pod tiem puosobí se milost tělesná, aneb pod slovy božími uvozuje blud. A nad to nade všecko najhorší řemeslník dábel, kterýžto svými chytrostmi 25 člověka uvodí v hřiech; a protož slove tisiece řemesl, obyčeji rozličnými uvozuje v hřiech, onoho pýchau, jiného lakotau, jiného trápí lakomstvím anebo bludem některým; onoho zaufalstvím trápí, tak totiž, aby provazem Jidášovým člověk sám se oběsil. Onoho tak zklamává, aby svého nedostatku a hřiechu jiným neotevřel etc. 30 Tento řemeslník, dábel, svá provozuje řemesla skrz duše baby- lonské. A protož die, že »nebude viece nalezeno v tobě«, aby totiž řemeslník takový k oklamání duší nebýval. A nynie, že sau dvě straně sobě vespolek odporné, v jedné každé straně jest řemeslník, 35 svá řemesla dělaje; ano také i v bojích nynějších řemeslník tento, dábel, mnohá provozuje řemesla, hřiechy na bojovníky uvozuje, neb umie ty zklamati, k kterým veliké mají zřenie, aby mnozí padli a klesli. Protož viděl sv. Jan, že takový řemeslník svého řemesla konec vezme. Remesla tělesná I duchovnic Páni, dvořáci Remestník Hijhorší 4 Zj. 17, 5 — 14 Luk. 3, 14
Strana 190
190 Kapitola Dobré řemeslo duchovnic Dobří stavitelé mají býti Kristus syn tesařuov Bojové překážejí stavěti Nynie nezpuo- sobní remesinici Ale jest také řemeslo duchovnie dobré, činiti duchovní život, 40 duchovní stánek, duchovní chrám. Jako někdy chrám Šalomau- nuov udělán a postaven byl z zlata, z kamení drahého a z dřieví setim; také dal jim Bezeleele rozumného, který by uměl udělati archu, jakož se pokládá v druhých knihách Mojžiešových v XXXVé. a v šesté kapitolách etc. A bylo rozkázáno skrz Mojžieše, aby dary 45 obětovali k stánku, a obětovali sau viece, nežli potřebie bylo. A znamená se tiem, že chrám duchovní křesťanský, má-li stavěn býti, mají býti li k tomu rozumní, maudrost Ducha svatého majíce: 308a1 tito uvozujíce vieru, jiní lásku, jiní trpělivost, jako dřívie setím milovánie k nepřáteluom uvodiece. A sám Pán štiepí vieru, na-50 ději a lásku a posielá své dělníky, aby srdce lidská vzdělávali a stavěli, co by v nich mělo býti štípeno a co odtínáno, jako i tesař totéž činí etc., tak, aby všickni dávali a snášeli k stavení toho chrámu a aby všickni byli jeden chrám, jako die apoštol, jiný almužny dávaje etc. A ženy byly sau k tomu umějíce dielo vy-55 šívané místerně. Vyznamenává se spojenie ctností vespolek, onenno modlitbau, jiný postem slauže. A protož Kristus slove syn tesařuov, Boha Otce všemohúcieho, najlepšíeho řemeslníka; neb jest dobré dielo dělal. A v Skutciech apoštolských čte se, že apoštol dělal řemeslo stany dělajících. 60 na znamenie toho, že jest stánky duchovnie uměl dobře strojiti. Jako i jiní apoštolé rybáři byli na znamenie, že sau lovili lidské duše. Nebo Kristus die jim: »Poďte za mnau, učiním z vás rybáře lidí«. Nebo, jestliže tito řemeslníci dobří mají co dobrého v našem srdci stavěti, musí ť se prvé zbytečné a škodlivé věci vytrhati. 65 A protož bojové a svárové překážku činie stavení chrámu duchovnieho. To se ukazuje u figuoře (II. Králov. V°.) za času Davida, že sau bajvali bojové ustaviční, nemohli stavěti chrámu Pánu; ale když Šalomaun kraloval a když se již bylo královstvie upokojilo, poslal jest k králi Iram, aby mu dřívie poslal k stavení, 70 a řekl, »že si znal vuoli otce mého. Nemohl jest zajisté pro války ch rámu stavěti«. A znamená se, že nynie, v času válek, že jest láska ustydla, nestaví se chrám duchovní Pánu, ale mnohá srdce v těch bojích maží se a poškvrňují a v těžké padají hřiechy. Ale pohřiechu nynie ť sau řemeslníci, to jest kněžie, nezpuosobní 75 — — 41 2. M. 35, 1 nn., 36, 1 nn. a 37, 1 nn. — 54 1. Kor. 3, 16 — 58 Mat. 13, 55; Marek 6, 3 — 60 Shutk. 18, 3 — 63 Mat. 4, 19; Marek 1, 17 — 67 2. Sam. (2. Král.) 5, 6 nn. — 71 1. (3.) Král. 5, 3 nn. 308a3
190 Kapitola Dobré řemeslo duchovnic Dobří stavitelé mají býti Kristus syn tesařuov Bojové překážejí stavěti Nynie nezpuo- sobní remesinici Ale jest také řemeslo duchovnie dobré, činiti duchovní život, 40 duchovní stánek, duchovní chrám. Jako někdy chrám Šalomau- nuov udělán a postaven byl z zlata, z kamení drahého a z dřieví setim; také dal jim Bezeleele rozumného, který by uměl udělati archu, jakož se pokládá v druhých knihách Mojžiešových v XXXVé. a v šesté kapitolách etc. A bylo rozkázáno skrz Mojžieše, aby dary 45 obětovali k stánku, a obětovali sau viece, nežli potřebie bylo. A znamená se tiem, že chrám duchovní křesťanský, má-li stavěn býti, mají býti li k tomu rozumní, maudrost Ducha svatého majíce: 308a1 tito uvozujíce vieru, jiní lásku, jiní trpělivost, jako dřívie setím milovánie k nepřáteluom uvodiece. A sám Pán štiepí vieru, na-50 ději a lásku a posielá své dělníky, aby srdce lidská vzdělávali a stavěli, co by v nich mělo býti štípeno a co odtínáno, jako i tesař totéž činí etc., tak, aby všickni dávali a snášeli k stavení toho chrámu a aby všickni byli jeden chrám, jako die apoštol, jiný almužny dávaje etc. A ženy byly sau k tomu umějíce dielo vy-55 šívané místerně. Vyznamenává se spojenie ctností vespolek, onenno modlitbau, jiný postem slauže. A protož Kristus slove syn tesařuov, Boha Otce všemohúcieho, najlepšíeho řemeslníka; neb jest dobré dielo dělal. A v Skutciech apoštolských čte se, že apoštol dělal řemeslo stany dělajících. 60 na znamenie toho, že jest stánky duchovnie uměl dobře strojiti. Jako i jiní apoštolé rybáři byli na znamenie, že sau lovili lidské duše. Nebo Kristus die jim: »Poďte za mnau, učiním z vás rybáře lidí«. Nebo, jestliže tito řemeslníci dobří mají co dobrého v našem srdci stavěti, musí ť se prvé zbytečné a škodlivé věci vytrhati. 65 A protož bojové a svárové překážku činie stavení chrámu duchovnieho. To se ukazuje u figuoře (II. Králov. V°.) za času Davida, že sau bajvali bojové ustaviční, nemohli stavěti chrámu Pánu; ale když Šalomaun kraloval a když se již bylo královstvie upokojilo, poslal jest k králi Iram, aby mu dřívie poslal k stavení, 70 a řekl, »že si znal vuoli otce mého. Nemohl jest zajisté pro války ch rámu stavěti«. A znamená se, že nynie, v času válek, že jest láska ustydla, nestaví se chrám duchovní Pánu, ale mnohá srdce v těch bojích maží se a poškvrňují a v těžké padají hřiechy. Ale pohřiechu nynie ť sau řemeslníci, to jest kněžie, nezpuosobní 75 — — 41 2. M. 35, 1 nn., 36, 1 nn. a 37, 1 nn. — 54 1. Kor. 3, 16 — 58 Mat. 13, 55; Marek 6, 3 — 60 Shutk. 18, 3 — 63 Mat. 4, 19; Marek 1, 17 — 67 2. Sam. (2. Král.) 5, 6 nn. — 71 1. (3.) Král. 5, 3 nn. 308a3
Strana 191
XVIII. 191 k stavení chrámu, nebo častokrát ne z Boha, ale z svého rozumu mluvie etc. A zvuk žernova nebude v tobě slyšán viece. Znamená se, že všecko, což přísluší k rozkošem života, 80 nebude to slyšáno. »Hlas žernova«. Skrz žernov práce veliká v životě pracovitém k dobývaní zbožie miení se. O tom die Spasitel: »Potřebie jest jemu, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho«. Toho času práce a pečovánie pro dobývanie zbožie nebude. Dva budeta při žernovu: jeden bude přijat, a druhý opuštěn. Nebo 85 dva povedau život pracovitý, jeden s boží bázní a ten bude přijat, a druhý bez bázně božie a bude opuštěn. A světlo lucerny nebude svietiti v tobě viece. »Lucerna (die David) nohám mým jest slovo tvé«. A lu- cerny, které sau měly v rukau svých panny. Znamená se, že duše 90 babylonské již tam nebudau mieti napomínanie slova božieho a potěšenie, ani světla viery. »A hlas ženicha a nevěsty nebude již slyšán v tobě«. Hlas ženicha, totiž Pána Krista, zbuzující k milování svatému potěšitedlnému, kterýmž Pán vnitř mluví dušem svatým, aby se zbuzovaly k dobrému milování svatému a 95 čistému. Nebude to dáno dušem babylonským etc. Žernov co znamená? Lucerna Hlas ženicha 308b1 Babylona jménem všecky duše křesťanské slovau, kteréž Duše babylonské sau dary od Pána měly mnohé, v nichžto sau zpajchaly a pokánie nečinily. A takový Babylon trojieho dobrého zbaven bude: jedno radosti to hoto světa; druhé trauba boží nebude jim trúbiti, totiž 5 slovo boží nebude dáno jemu ku potěšení; třetie zbaven bude slávy věčné nebeské, aniž najmenšie kruopě bude jemu dána. Jako bohatci zlatohlávkovi, kterýž volá (Ekleziastes IX°.): »Což koli muože ruka tvá dělati, ustavičně pracuj; neb ani práce, ani rozumu, ani maudrosti, ani uměnie nebude v pekle«. Proč to tré 10 bude odjato té duši, pokládá Jan: »Nebo kupci tvoji byli sau knížata země«. Třetie pokládá hřiechy duše babylonské, napsané tajně na Hříech kupectvie čele jejiem, pro kteréž zbavena bude královstvie nebeského. Protož nás Duch boží vystřiehá, abychom neupadali v hřiechy 15 tyto. A pohřiechu již se zjevují ti hřiechové v lidu. Najprvé v lidu 82 Mat. 18, 6; Marek 9, 42; Luk. 17, 2 — 83 nn. Mat. 24, 41; Luk. 17, 35 —88 Z. 119, 105 — Mat. 25, 1 nn. 7 Eccl. 9, 10 — 12 Zj. 17, 5
XVIII. 191 k stavení chrámu, nebo častokrát ne z Boha, ale z svého rozumu mluvie etc. A zvuk žernova nebude v tobě slyšán viece. Znamená se, že všecko, což přísluší k rozkošem života, 80 nebude to slyšáno. »Hlas žernova«. Skrz žernov práce veliká v životě pracovitém k dobývaní zbožie miení se. O tom die Spasitel: »Potřebie jest jemu, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho«. Toho času práce a pečovánie pro dobývanie zbožie nebude. Dva budeta při žernovu: jeden bude přijat, a druhý opuštěn. Nebo 85 dva povedau život pracovitý, jeden s boží bázní a ten bude přijat, a druhý bez bázně božie a bude opuštěn. A světlo lucerny nebude svietiti v tobě viece. »Lucerna (die David) nohám mým jest slovo tvé«. A lu- cerny, které sau měly v rukau svých panny. Znamená se, že duše 90 babylonské již tam nebudau mieti napomínanie slova božieho a potěšenie, ani světla viery. »A hlas ženicha a nevěsty nebude již slyšán v tobě«. Hlas ženicha, totiž Pána Krista, zbuzující k milování svatému potěšitedlnému, kterýmž Pán vnitř mluví dušem svatým, aby se zbuzovaly k dobrému milování svatému a 95 čistému. Nebude to dáno dušem babylonským etc. Žernov co znamená? Lucerna Hlas ženicha 308b1 Babylona jménem všecky duše křesťanské slovau, kteréž Duše babylonské sau dary od Pána měly mnohé, v nichžto sau zpajchaly a pokánie nečinily. A takový Babylon trojieho dobrého zbaven bude: jedno radosti to hoto světa; druhé trauba boží nebude jim trúbiti, totiž 5 slovo boží nebude dáno jemu ku potěšení; třetie zbaven bude slávy věčné nebeské, aniž najmenšie kruopě bude jemu dána. Jako bohatci zlatohlávkovi, kterýž volá (Ekleziastes IX°.): »Což koli muože ruka tvá dělati, ustavičně pracuj; neb ani práce, ani rozumu, ani maudrosti, ani uměnie nebude v pekle«. Proč to tré 10 bude odjato té duši, pokládá Jan: »Nebo kupci tvoji byli sau knížata země«. Třetie pokládá hřiechy duše babylonské, napsané tajně na Hříech kupectvie čele jejiem, pro kteréž zbavena bude královstvie nebeského. Protož nás Duch boží vystřiehá, abychom neupadali v hřiechy 15 tyto. A pohřiechu již se zjevují ti hřiechové v lidu. Najprvé v lidu 82 Mat. 18, 6; Marek 9, 42; Luk. 17, 2 — 83 nn. Mat. 24, 41; Luk. 17, 35 —88 Z. 119, 105 — Mat. 25, 1 nn. 7 Eccl. 9, 10 — 12 Zj. 17, 5
Strana 192
192 Kapitola Zlé duchovnie kupectvic Dobré bylo někdy kupectvic Stavové všickni výstiupiní běží vnitřnie to zlé a tajné, že náchylni sau k rozkošem a k libým věcem těla a světa. Duše stvořena jest k svrchovaným dobrým věcem, kdež by měla upřieti srdce své skrz milovánie. Ona pak zpět činí; spojena jsúc s tělem, uchyluje se raději k tělu a k šťast- ným věcem tohoto světa a k libostem tělesným. A to jest jeden 20 hřiech těžký před oblíčejem Páně. Nebo skrze žádost oblíbiti měla věčné dobré věci, tato pak oblibuje zemské věci a míjejície; a již jsúci napomenuta, výstrahu majíci, již tělem Kristovým a krví jeho jsúc posilněna, a proto ještě neopustila milováním světa etc. A toho teď dotýká řka: »Nebo kupci tvoji« etc. Jsau ti křesťané, kteříž skrze náboženstvie, skrz uměnie, skrz maudrost žádali najíti marnú chválu. Duše měla světlo viery a lásky a Ducha svatého; potom chtěla mieti bohatstvie, slávu světa, a ty dobré věci potratila. Měla také dobrau vuoli; tu ztratila skrz žádost 30 zlau. Měla také čisté svědomie; již je zmrhala a prodala za žádost světa a za lakomstvie. Měli zákon v srdci, již jej prodali za marnau naději a všetečnost smělau své dobroty. Pohřiechu mnohé duše první chtivostí a žádostí a aumyslem následují marnosti světa za dobré ctnosti duše. Protož slovau kniežata. Někdy v prvotní cierkvi dobré bylo kupectvie, nebo pro nebeské věci zamietali všecky věci světa jako lajna, za život tento časný kupovali věčný, za slávu nebeskau dávali slávu svět- skau, pro radost nebeskau opauštěli radost světskau, pro pravdu čtenie svatého opauštěli všecky bludy, pro čest věčnau všecku 40 vyvolili potupu. Již nynie vopak se děje mezi křesťany a šatanáš tak mámí duše, že toho hřiechu neseznávají v sobě. Stav rytieřský a bojovný tak pro zákon bojují, aby v světě bohatstvie nahromaž- dili. Tak nižší městský stav mnohých věcí pod jménem čtenie svatého sobě dobyl. A též také stav panenský mnohé věci činí 45 v duchovenství, totiž v dařích duchovních, pro chválu a pověst světskú. A ti hřiechové tajně sú napsáni v mysli duše babylonské. Kterážto mysl otevře se na smrti a zahanbena bude; a ta zatra- cenie dědičně obdrží a hanbu trpěti bude, že dary božie směnila 50 za časné věci, a za věčné hleděla minutedlných. Protož hořeti bude a zbavena bude věčného života. Kdybychom již prohlédli k těm dušem zatraceným a babylonským, kterak se mučie a trpie, 25 35 308b2 37 Filip. 3, 8
192 Kapitola Zlé duchovnie kupectvic Dobré bylo někdy kupectvic Stavové všickni výstiupiní běží vnitřnie to zlé a tajné, že náchylni sau k rozkošem a k libým věcem těla a světa. Duše stvořena jest k svrchovaným dobrým věcem, kdež by měla upřieti srdce své skrz milovánie. Ona pak zpět činí; spojena jsúc s tělem, uchyluje se raději k tělu a k šťast- ným věcem tohoto světa a k libostem tělesným. A to jest jeden 20 hřiech těžký před oblíčejem Páně. Nebo skrze žádost oblíbiti měla věčné dobré věci, tato pak oblibuje zemské věci a míjejície; a již jsúci napomenuta, výstrahu majíci, již tělem Kristovým a krví jeho jsúc posilněna, a proto ještě neopustila milováním světa etc. A toho teď dotýká řka: »Nebo kupci tvoji« etc. Jsau ti křesťané, kteříž skrze náboženstvie, skrz uměnie, skrz maudrost žádali najíti marnú chválu. Duše měla světlo viery a lásky a Ducha svatého; potom chtěla mieti bohatstvie, slávu světa, a ty dobré věci potratila. Měla také dobrau vuoli; tu ztratila skrz žádost 30 zlau. Měla také čisté svědomie; již je zmrhala a prodala za žádost světa a za lakomstvie. Měli zákon v srdci, již jej prodali za marnau naději a všetečnost smělau své dobroty. Pohřiechu mnohé duše první chtivostí a žádostí a aumyslem následují marnosti světa za dobré ctnosti duše. Protož slovau kniežata. Někdy v prvotní cierkvi dobré bylo kupectvie, nebo pro nebeské věci zamietali všecky věci světa jako lajna, za život tento časný kupovali věčný, za slávu nebeskau dávali slávu svět- skau, pro radost nebeskau opauštěli radost světskau, pro pravdu čtenie svatého opauštěli všecky bludy, pro čest věčnau všecku 40 vyvolili potupu. Již nynie vopak se děje mezi křesťany a šatanáš tak mámí duše, že toho hřiechu neseznávají v sobě. Stav rytieřský a bojovný tak pro zákon bojují, aby v světě bohatstvie nahromaž- dili. Tak nižší městský stav mnohých věcí pod jménem čtenie svatého sobě dobyl. A též také stav panenský mnohé věci činí 45 v duchovenství, totiž v dařích duchovních, pro chválu a pověst světskú. A ti hřiechové tajně sú napsáni v mysli duše babylonské. Kterážto mysl otevře se na smrti a zahanbena bude; a ta zatra- cenie dědičně obdrží a hanbu trpěti bude, že dary božie směnila 50 za časné věci, a za věčné hleděla minutedlných. Protož hořeti bude a zbavena bude věčného života. Kdybychom již prohlédli k těm dušem zatraceným a babylonským, kterak se mučie a trpie, 25 35 308b2 37 Filip. 3, 8
Strana 193
XVIII. 193 nalezli bychom, čeho bychme se měli báti. Nestojte, v boji tomto 309al 55 pro zákon Páně mnozí li naplnili komory a truhly, mnozí zpýchali v vítězství! Ti ať činie pokánie rychlé! »Kniežata tvá«. Což v duši jest najlepšieho, totiž žádost, to jest kniežectvie. A že tu žádost předložil v zemských věcech a k nim přilnul a věčné dobré věci zavrhl, protož die: »Kniežata 60 tvá«, totiž lid tvuoj velikau žádost naklonil k časným věcem a přední mysl ve všech věcech měl k zemským věcem a opustil věčné. Izaiáš: »Vy ste spásli vinnici mau a laupež v domích va- šich«. »Druhý hřiech, že v tráveninách tvých blaudili sú všickni národové«. Najprvé tělesně někto zamorduje jedem druhého, 65 totiž otrávie; druhé, že vnitřní člověk z živé viery živ jest, z viery někto celé a zdravé a živé upevněn bývá. Z té jestliže činí skutky milosrdné, nábožně se modlí, rady dává zdravé, ten člověk zdravý jest; ale když duše odstupuje od viery k bluduom, ku pajše, k smyslóm porušeným, již jest jedem zamordována, již jest ne- 70 duživá. V člověku jest rozum. Jestliže jest rozum osvícený věrau, zdravý jest člověk; pakli se uchyluje k bluduom, již rozum zbaven bývá viery, a tak zamordován bývá. Protož viděl duše Kristu oddané. A kteříž dary od Boha vzali, aučastenstvie brali z těla 75 Kristova; a ješto perly mají ctností, potom tajně pajchají. Druhé vcházejí v ně tajně smyslové porušení pod jménem zákona božieho. A tak se již tu nalézá jed v takové duši, a potom z té vychází do jiných mnohých duší v obci některé. Jakož sme to již skutečně shledali, že kněžie i lid obecný s nimi přijímali tělo a krev Kristovu, 80 a již ti porušeni sau u vieře a jedu šatan nalil v ně bluduov; a z těch jest vyšlo trávenie těžké k smrti mnohých, totiž blud proti velebné svátosti. Tato nevěry trávenina jest najnebezpečnějšie nežli která koli tělesná. Řiedko takoví trávenci přicházejí ku po- kání. Všeliká obec má se od takového jedu babylonské ženy velmi 85 pilně varovati, totiž od rady kacieřuov a od kázanie převráceného proti vieře, od učenie bludného proti velebné svátosti oltářnie najzbožilejšie. Neb ť jest to jed aspiduov a králíkuov, těch haduov jedovatých. Protož příčina druhá zatracenie ženy babylonské ta jest, 90 že v nie jed nalezen jest, kterýmž zmordovala mnohé; a nečinila pokánie s svými učedlníky, vidauce trápenie taková, kterýmiž 309а" Trávenie dvoje Najhoršie trávenina 62 Iz. 3, 14 — 87 O hadech zvaných aspis a králík (lat. regulus) sr. Isidori Etymologiarum lib. XII., c. IV. De serpentibus (ML 82, c. 443). Jakoubek. Výklad. 132
XVIII. 193 nalezli bychom, čeho bychme se měli báti. Nestojte, v boji tomto 309al 55 pro zákon Páně mnozí li naplnili komory a truhly, mnozí zpýchali v vítězství! Ti ať činie pokánie rychlé! »Kniežata tvá«. Což v duši jest najlepšieho, totiž žádost, to jest kniežectvie. A že tu žádost předložil v zemských věcech a k nim přilnul a věčné dobré věci zavrhl, protož die: »Kniežata 60 tvá«, totiž lid tvuoj velikau žádost naklonil k časným věcem a přední mysl ve všech věcech měl k zemským věcem a opustil věčné. Izaiáš: »Vy ste spásli vinnici mau a laupež v domích va- šich«. »Druhý hřiech, že v tráveninách tvých blaudili sú všickni národové«. Najprvé tělesně někto zamorduje jedem druhého, 65 totiž otrávie; druhé, že vnitřní člověk z živé viery živ jest, z viery někto celé a zdravé a živé upevněn bývá. Z té jestliže činí skutky milosrdné, nábožně se modlí, rady dává zdravé, ten člověk zdravý jest; ale když duše odstupuje od viery k bluduom, ku pajše, k smyslóm porušeným, již jest jedem zamordována, již jest ne- 70 duživá. V člověku jest rozum. Jestliže jest rozum osvícený věrau, zdravý jest člověk; pakli se uchyluje k bluduom, již rozum zbaven bývá viery, a tak zamordován bývá. Protož viděl duše Kristu oddané. A kteříž dary od Boha vzali, aučastenstvie brali z těla 75 Kristova; a ješto perly mají ctností, potom tajně pajchají. Druhé vcházejí v ně tajně smyslové porušení pod jménem zákona božieho. A tak se již tu nalézá jed v takové duši, a potom z té vychází do jiných mnohých duší v obci některé. Jakož sme to již skutečně shledali, že kněžie i lid obecný s nimi přijímali tělo a krev Kristovu, 80 a již ti porušeni sau u vieře a jedu šatan nalil v ně bluduov; a z těch jest vyšlo trávenie těžké k smrti mnohých, totiž blud proti velebné svátosti. Tato nevěry trávenina jest najnebezpečnějšie nežli která koli tělesná. Řiedko takoví trávenci přicházejí ku po- kání. Všeliká obec má se od takového jedu babylonské ženy velmi 85 pilně varovati, totiž od rady kacieřuov a od kázanie převráceného proti vieře, od učenie bludného proti velebné svátosti oltářnie najzbožilejšie. Neb ť jest to jed aspiduov a králíkuov, těch haduov jedovatých. Protož příčina druhá zatracenie ženy babylonské ta jest, 90 že v nie jed nalezen jest, kterýmž zmordovala mnohé; a nečinila pokánie s svými učedlníky, vidauce trápenie taková, kterýmiž 309а" Trávenie dvoje Najhoršie trávenina 62 Iz. 3, 14 — 87 O hadech zvaných aspis a králík (lat. regulus) sr. Isidori Etymologiarum lib. XII., c. IV. De serpentibus (ML 82, c. 443). Jakoubek. Výklad. 132
Strana 194
194 Kapitola Blud o ženění O velebné svátosti Hněv dobrý a zlý Kněží nedostatek Zápověd by se měla varovati, aby nepočala bludu, druhé, aby ho do jiných nenalévala, třetie, kterýmiž by měl posluchač zkusiti duchuov. Apoštol pověděl: »V najposlednějších dnech odstaupie někteří od viery«. Jakož již zjevně vidíme, co se jest stalo, a národové jiní 95 urážejí se a horšie na tomto království. Druhé zhajují ženiti se a vdávati a stavy manželské podlé Ježíše Krista vykořeňují a pravie, že se nemají ty svadby puosobiti. Třetie zle smajšlejí o velebné svátosti, a tajně se kryjí v zlosti své a přistaupají s ji- nými k stolu Páně. Ty duše častokrát bez pokánie scházejí s tohoto 100 světa, protož na zatracenie jdau. Třetí hřiech duše babylonské, kteráž poznala duchovnie dary a dobré věci a v nich zpajchala a padla, jest hřiech vraždy, pro nějž zatracena bude. V duši jest mocnost jedna proti ne- libým věcem; tu by měla duše křesťanská obrátiti k těm věcem, které se Bohu nelíbie, a tak by se hněvati měla na protivné věci Bohu a na ty věci, které se nelíbie Bohu. Ale ona v tom blaudí, že se hněvá viece na to, co jest odporného té duši, a nic nedbá na ty věci, které sau protivné Bohu. Jakož to vidíme dnes, kterak sau duše ustydly od lásky, a tak nenávidie se vespolek velmi; 110 a z toho svár vychází v nich a protivenstvie až k smrti, ne pro křivdu boží, ale že se jim samým nětco protivného činí od člověka. Kněžie najprvé siemě uvrhau nenávisti na kázaní proti těm, kteréž mají v nenávisti, a lid, poslauchaje jich, vychází ven, hotov jsa viece krev vylévati nežli prvé před kázaním, a potom v domích 115 hněvivost, svár a pokrytstvie a mysl hotová k uškození bližniemu svému až k smrti. Ti sau vražedlníci a dnes se jim zapoviedá ode všie apoštolské cierkve přijímanie velebné svátosti, aby prvé pokánie činili. A že mnohé duše nebudau činiti hodného ovoce pokánie z hřiechu nenávisti bratrské a z hřiechu vraždy, protož 120 mnozí zatraceni budau. Dnes navraťte se k srdci, bojovníci pro zákon boží, všecko-li ste činili z ponuknutie Ducha božieho a z lásky! Jestliže jest nebylo z lásky činěno, tu ť se shledává vražda. A že sau řiedcí to z lásky činili, málo jest jich, kteří by tu viece stupňuov lásky 125 sobě dobyli, protož na mnohých nalézá se vražda. Pokládá se v knihách Numeri XXXI.: Dokud v lidu božím nebyla nalezena modla, nic jim uškoditi nemohli nepřátelé jich; ale když sau 309b1 105 Modla v lidu 93 Sr. 1. Jan 4, 1 — 94 I. Tim. 4, 1 — 123 O tom, že válka má býti vedena jen z ponuknutí Ducha sv., viz více v Úvodu. — 127 4. M. 31, 3 nn.
194 Kapitola Blud o ženění O velebné svátosti Hněv dobrý a zlý Kněží nedostatek Zápověd by se měla varovati, aby nepočala bludu, druhé, aby ho do jiných nenalévala, třetie, kterýmiž by měl posluchač zkusiti duchuov. Apoštol pověděl: »V najposlednějších dnech odstaupie někteří od viery«. Jakož již zjevně vidíme, co se jest stalo, a národové jiní 95 urážejí se a horšie na tomto království. Druhé zhajují ženiti se a vdávati a stavy manželské podlé Ježíše Krista vykořeňují a pravie, že se nemají ty svadby puosobiti. Třetie zle smajšlejí o velebné svátosti, a tajně se kryjí v zlosti své a přistaupají s ji- nými k stolu Páně. Ty duše častokrát bez pokánie scházejí s tohoto 100 světa, protož na zatracenie jdau. Třetí hřiech duše babylonské, kteráž poznala duchovnie dary a dobré věci a v nich zpajchala a padla, jest hřiech vraždy, pro nějž zatracena bude. V duši jest mocnost jedna proti ne- libým věcem; tu by měla duše křesťanská obrátiti k těm věcem, které se Bohu nelíbie, a tak by se hněvati měla na protivné věci Bohu a na ty věci, které se nelíbie Bohu. Ale ona v tom blaudí, že se hněvá viece na to, co jest odporného té duši, a nic nedbá na ty věci, které sau protivné Bohu. Jakož to vidíme dnes, kterak sau duše ustydly od lásky, a tak nenávidie se vespolek velmi; 110 a z toho svár vychází v nich a protivenstvie až k smrti, ne pro křivdu boží, ale že se jim samým nětco protivného činí od člověka. Kněžie najprvé siemě uvrhau nenávisti na kázaní proti těm, kteréž mají v nenávisti, a lid, poslauchaje jich, vychází ven, hotov jsa viece krev vylévati nežli prvé před kázaním, a potom v domích 115 hněvivost, svár a pokrytstvie a mysl hotová k uškození bližniemu svému až k smrti. Ti sau vražedlníci a dnes se jim zapoviedá ode všie apoštolské cierkve přijímanie velebné svátosti, aby prvé pokánie činili. A že mnohé duše nebudau činiti hodného ovoce pokánie z hřiechu nenávisti bratrské a z hřiechu vraždy, protož 120 mnozí zatraceni budau. Dnes navraťte se k srdci, bojovníci pro zákon boží, všecko-li ste činili z ponuknutie Ducha božieho a z lásky! Jestliže jest nebylo z lásky činěno, tu ť se shledává vražda. A že sau řiedcí to z lásky činili, málo jest jich, kteří by tu viece stupňuov lásky 125 sobě dobyli, protož na mnohých nalézá se vražda. Pokládá se v knihách Numeri XXXI.: Dokud v lidu božím nebyla nalezena modla, nic jim uškoditi nemohli nepřátelé jich; ale když sau 309b1 105 Modla v lidu 93 Sr. 1. Jan 4, 1 — 94 I. Tim. 4, 1 — 123 O tom, že válka má býti vedena jen z ponuknutí Ducha sv., viz více v Úvodu. — 127 4. M. 31, 3 nn.
Strana 195
XVIII. 195 309b2 shřešili, opustil jest je Pán a zmordováno jich mnoho a kniežata 130 sau zvěšena. Potom poslal Pán proti Madianským kniežata a vej- vody; a navracujíce se z boje Madianských, zahájeno jest jim jíti do stanuov, leč by očištěnie prvé přijali. Takéž i dnes, kteří počínají dobrým aumyslem bojovati a Ducha božieho hajbají- cieho k tomu mají, ještě navracujíce se z boje najdau v Mojžiešovi, 135 totiž v zákoně Kristově, co by oplakati měli a z čeho pokánie činiti; a jestliže se nebudau toho káti, aučastni sau vražedlníkuov. Izaiáš die: »Všecky spravedlnosti naše sau jako šat nečisté ženy«. Častokrát káže a mše svaté slauže kněz najde, čeho by plakal. A tak v každém dobrém skutku; tak v zpoviedaní, tak v je- 140 dení, tak v čítaní Písem, v mluvení tudiež člověk shřeší a bez nedostatku nenie ve všech těch velikých skutcích. Těžké jest se uchovati bez nedostatku a zachovati všecky příčiny a povahy k tomu příležité; nechť jest pak najlepší člověk, Samson neb Gedeon, za našich časuov má se báti. Nebo časové nebezpeční 145 sau a lidé velicí hřiešníci a pyšní a marnochlubní. Protož kněžím nenie snadné raditi k takovým bojuom, nebo pád a osiedlo poho- tově jest. Job: »Stydieval sem se za všecky skutky své«. Poněvadž v řeči osiedlo jest na snadě, nadto v boji proti tělu a člověku tisiec osiedl jest. Potřebie jest kněžím opatřiti se, kteří sau byli na vojně; 150 snad najdau, z čeho by pokánie činili, jinak zatraceni budau. Item »krev prorokuov«; sau slova a smyslové Ducha svatého v prorociech a v apolštoléch, kteréž mordují, když jim zle roz- umějí aneb odvracují aneb kacieřský smysl z nich berau. Také v bojích těchto tělesných častokrát lepšieho člověka zabijí, nežli 155 jest kto u vojště, které se zdá býti z strany Kristovy. »I svatých jeho«. Mnohé těchto dnuov zmordovali, kteříž k pravdě přistúpiti chtěli, kteříž pokánie činili, a neodpustili jim. Čehož sobě nechceš, jinému nemáš toho činiti. Naši mnozí křesťané nechtěli by sa- mým sobě toho, aby zmordováni byli v hříších, ale jiným nechtí 160 dáti prodlenie ku pokání. Tyto všecky věci položeny budau na mieru duši babylonské, a všem tuto položeni sú hřiechové. Chcete-li pokánie činiti, najdete milost; pakli zanedbají plakati na hřiechy, zatracenie takové potká s dušemi babylonskými etc. 310a1 Mámě se čeho čistiti Kněz také Krev co jest? Mordové 129 4. M. 25, 4 nn. — 137 Iz. 64, 6 — 147 Job 9, 28 132*
XVIII. 195 309b2 shřešili, opustil jest je Pán a zmordováno jich mnoho a kniežata 130 sau zvěšena. Potom poslal Pán proti Madianským kniežata a vej- vody; a navracujíce se z boje Madianských, zahájeno jest jim jíti do stanuov, leč by očištěnie prvé přijali. Takéž i dnes, kteří počínají dobrým aumyslem bojovati a Ducha božieho hajbají- cieho k tomu mají, ještě navracujíce se z boje najdau v Mojžiešovi, 135 totiž v zákoně Kristově, co by oplakati měli a z čeho pokánie činiti; a jestliže se nebudau toho káti, aučastni sau vražedlníkuov. Izaiáš die: »Všecky spravedlnosti naše sau jako šat nečisté ženy«. Častokrát káže a mše svaté slauže kněz najde, čeho by plakal. A tak v každém dobrém skutku; tak v zpoviedaní, tak v je- 140 dení, tak v čítaní Písem, v mluvení tudiež člověk shřeší a bez nedostatku nenie ve všech těch velikých skutcích. Těžké jest se uchovati bez nedostatku a zachovati všecky příčiny a povahy k tomu příležité; nechť jest pak najlepší člověk, Samson neb Gedeon, za našich časuov má se báti. Nebo časové nebezpeční 145 sau a lidé velicí hřiešníci a pyšní a marnochlubní. Protož kněžím nenie snadné raditi k takovým bojuom, nebo pád a osiedlo poho- tově jest. Job: »Stydieval sem se za všecky skutky své«. Poněvadž v řeči osiedlo jest na snadě, nadto v boji proti tělu a člověku tisiec osiedl jest. Potřebie jest kněžím opatřiti se, kteří sau byli na vojně; 150 snad najdau, z čeho by pokánie činili, jinak zatraceni budau. Item »krev prorokuov«; sau slova a smyslové Ducha svatého v prorociech a v apolštoléch, kteréž mordují, když jim zle roz- umějí aneb odvracují aneb kacieřský smysl z nich berau. Také v bojích těchto tělesných častokrát lepšieho člověka zabijí, nežli 155 jest kto u vojště, které se zdá býti z strany Kristovy. »I svatých jeho«. Mnohé těchto dnuov zmordovali, kteříž k pravdě přistúpiti chtěli, kteříž pokánie činili, a neodpustili jim. Čehož sobě nechceš, jinému nemáš toho činiti. Naši mnozí křesťané nechtěli by sa- mým sobě toho, aby zmordováni byli v hříších, ale jiným nechtí 160 dáti prodlenie ku pokání. Tyto všecky věci položeny budau na mieru duši babylonské, a všem tuto položeni sú hřiechové. Chcete-li pokánie činiti, najdete milost; pakli zanedbají plakati na hřiechy, zatracenie takové potká s dušemi babylonskými etc. 310a1 Mámě se čeho čistiti Kněz také Krev co jest? Mordové 129 4. M. 25, 4 nn. — 137 Iz. 64, 6 — 147 Job 9, 28 132*
Strana 196
196 Kapitola KAPITOLA DEVATENÁCTÁ. Viděnie sau dobrýn ku potěšení Bázeň a naděje potřebné šau Znamenie s huorý a z duolu Potom slyšal sem jako hlas veliký mno- hých trub na nebi řkauciech: »Alleluja« etc. Napřed povědieno jest, kterak Bohu milý Jan, kterémuž Pán Ježíš zvláštním darem tajemstvie království nebeského zjevil, viděl zezpod i svrchu stav Babylona a Jeruzaléma: zduolu za- 5 tracenie Babylonských, svrchu stav jeruzalémský; zezpod pláč, svrchu Jeruzalémských radost; dole hluboké zatracenie Babylona, a zvláště křesťanuov, kteříž sau dary měli; pokládá nahoře radost Jeruzaléma z zatracenie Babylona, vezpod všelikau biedu a ani najmenšicho potěšenie. A ač uhlédají Babylonští svaté, ani se 10 radují, to se jim obrátí v najvětší bolest, totiž Baby]lonským, 310a2 jako bohatcovi viděnie Abrahama. Protož viděl Jan dvě věci v vidění svém v velikém rozdielu a daleké od sebe a náramně odporné. A to viděnie dává dobrým naději. A blahoslavený, kto čte a rozumí! Nebo služebníkóm 15 božím dána sau viděnie ku potěšení a ku posilnění a k naději v času zarmúcenie. Viděl Babylona zatracenie hluboké náramně a radost svatých v Jeruzalémě nad pomstau Babylona. Tyto věci duše čtúci a přečtúci, hýbati má srdcem k Bohu a k bázni. Pohřiechu mnohá srdce, slyšiece tyto řeči, žádné bázně 20 nemají v srdci, života nepolepšují, ale duchuom jiným věří; jiná srdce k zaufalství slovo přijímají. Dávají tato slova bázeň boží duši, druhé naději; jedno bez druhého zahanbuje a poráží mysl. Protož die, již po viděních hrozných a strašlivých táhna duši k naději a ku potěšení: »Potom«, totiž po zatracení Babylona.25 Jako by řekl: »Ó duše, když se rmautíš za času Antikristova a hajbáš sebau k zaufalství, popatř k těmto viděním, kteráž na- pomínají k bázni a ku potěšení a pozdvihují naděje k Bohu«. Protož se čte v Izaiášovi: Když Achas byl obehnán a v starosti, mluvil k němu Izaiáš: »Pros sobě znamenie!« Kterýž nechtěl. 30 I dopověděl mu: »Toto ť bude tobě znamenie, že budeš vysvo- bozen: Aj, panna počne...«. Protož sau viděnie tato od Boha, některá z duolu, totiž za- tracenie, jiná s huory, totiž slávy věčné. Že tehdy duše babylonská, když Boha poznala, ne tak jako Boha velebila, protož zatracenie 35 došla jest a pláče vellikého, to viděl; druhé na odpor na svatých 310bl viděl radost velikau. Protož die: »Potom sem slyšal« etc. Když 12 Luk. 16, 23 n. — 29 Iz. 7, 11 až 14
196 Kapitola KAPITOLA DEVATENÁCTÁ. Viděnie sau dobrýn ku potěšení Bázeň a naděje potřebné šau Znamenie s huorý a z duolu Potom slyšal sem jako hlas veliký mno- hých trub na nebi řkauciech: »Alleluja« etc. Napřed povědieno jest, kterak Bohu milý Jan, kterémuž Pán Ježíš zvláštním darem tajemstvie království nebeského zjevil, viděl zezpod i svrchu stav Babylona a Jeruzaléma: zduolu za- 5 tracenie Babylonských, svrchu stav jeruzalémský; zezpod pláč, svrchu Jeruzalémských radost; dole hluboké zatracenie Babylona, a zvláště křesťanuov, kteříž sau dary měli; pokládá nahoře radost Jeruzaléma z zatracenie Babylona, vezpod všelikau biedu a ani najmenšicho potěšenie. A ač uhlédají Babylonští svaté, ani se 10 radují, to se jim obrátí v najvětší bolest, totiž Baby]lonským, 310a2 jako bohatcovi viděnie Abrahama. Protož viděl Jan dvě věci v vidění svém v velikém rozdielu a daleké od sebe a náramně odporné. A to viděnie dává dobrým naději. A blahoslavený, kto čte a rozumí! Nebo služebníkóm 15 božím dána sau viděnie ku potěšení a ku posilnění a k naději v času zarmúcenie. Viděl Babylona zatracenie hluboké náramně a radost svatých v Jeruzalémě nad pomstau Babylona. Tyto věci duše čtúci a přečtúci, hýbati má srdcem k Bohu a k bázni. Pohřiechu mnohá srdce, slyšiece tyto řeči, žádné bázně 20 nemají v srdci, života nepolepšují, ale duchuom jiným věří; jiná srdce k zaufalství slovo přijímají. Dávají tato slova bázeň boží duši, druhé naději; jedno bez druhého zahanbuje a poráží mysl. Protož die, již po viděních hrozných a strašlivých táhna duši k naději a ku potěšení: »Potom«, totiž po zatracení Babylona.25 Jako by řekl: »Ó duše, když se rmautíš za času Antikristova a hajbáš sebau k zaufalství, popatř k těmto viděním, kteráž na- pomínají k bázni a ku potěšení a pozdvihují naděje k Bohu«. Protož se čte v Izaiášovi: Když Achas byl obehnán a v starosti, mluvil k němu Izaiáš: »Pros sobě znamenie!« Kterýž nechtěl. 30 I dopověděl mu: »Toto ť bude tobě znamenie, že budeš vysvo- bozen: Aj, panna počne...«. Protož sau viděnie tato od Boha, některá z duolu, totiž za- tracenie, jiná s huory, totiž slávy věčné. Že tehdy duše babylonská, když Boha poznala, ne tak jako Boha velebila, protož zatracenie 35 došla jest a pláče vellikého, to viděl; druhé na odpor na svatých 310bl viděl radost velikau. Protož die: »Potom sem slyšal« etc. Když 12 Luk. 16, 23 n. — 29 Iz. 7, 11 až 14
Strana 197
XIX. 197 310b2 se stal saud s duší babylonskau, viděl sem potěšenie těch, kteří sau byli v zámutku, a radost. Kto je z nás, ješto by mu toto 40 dvé vážně vstupovalo na srdce, bolest pekelní a radost nebeského královstvie? Protož pokládá svatých svornost a stav a veselé a některak i viděnie babylonské duše, položené v mukách, a z toho jich radost. Protož die: »Potom sem slyšel«. Svrchu praveno jest: »Veselte 45 se nebesa i země nad ním«. To mluvil Pán svatým po dopuštěnie pomsty nad Babylonem, aby se radovali a veselili. Již viděl plé- sanie a chválu a radost. Protož die: »Viděl sem a slyšel hlas jakožto trub mnohých«. Ó blahoslavená duše, kteráž v těchto přemyšluje viděních! V cierkvi prvotní rytěřující sau některé trauby a vneseny 50 budau potom do vlasti nebeské; a trub těch světí užívati budau v nebi. A sau světí kazatelé, kteříž traubí k boji zde, a u vlasti jináče trúbiti budau v hlasiech. Trubami těmito napomínán bude lid, aby se pomstil nad hněvivostí, nad pýchau, nad lakomstvím. A kteříž věrně lidu posilňují, totiž naději dávají srdcím k dobrému, 55 velikau odplatu mieti budau v nebi a zde pomoc. A trauba na počátku s přednieho konce tenká jest a rukau se drží a duch v se béře po tenším konci a vypauští zase druhým koncem, širším. Sám Pán Spasitel jest trubač, kterýž drží traubu v ruce své, totiž svaté on zpravuje. Jinak, leč držeti se bude v ruce 60 trauba, zlaupá se neb zlámá. Druhé přičiňuje se k ustóm Kristovým trauba svatých, že on dme svým svatým Duchem, a [tak zní, co se má mluviti, co trestati, čeho nechati, co se Bohu nelíbí. Ty trauby, které sau připojeny ustóm Kristovým, umějí otvierati a umějí mluviti úžitečně lidu. Nadarmo nic se nemluvie těmi trubami, 65 kteréž Pán drží v ruce své a v austech svých: což z něho, mluvie, a bez něho nic nečinie. Padají všecky zlé věci k jich traubení a všeliké stavenie babylonské. Jakož se pokládá v knihách Jozue, že Jericho padlo k zvuku traubenie, tak dnes skrz nádoby úži- tečné jako skrz trauby měli by padnauti všickni hřiechové smrte- 70 dlní. Jako také v čas potřebný trauba traubí, ne vždycky ani v každau hodinu, ale když trubač ji nadýmá, tehdy se zbuzuje k zvučení, tak ani kazatel muože co pověděti, jediné leč dá Buoh Ducha svého. Protož by se mělo trúbiti v traubu, aby panny, které sau se 75 zdřiemaly, vstaly. Sv. Pavel byl jest trauba vysoce hlasitá; jednák Pavel byl trauba Premyšlovánie blahoslavené Trauby co sú? Irubač Kristus Traubením hřie- chové padnautí mají 44 Zj. 18, 20 — 67 ſoz. 6, 20 — 74 Mat. 25, 5 n.
XIX. 197 310b2 se stal saud s duší babylonskau, viděl sem potěšenie těch, kteří sau byli v zámutku, a radost. Kto je z nás, ješto by mu toto 40 dvé vážně vstupovalo na srdce, bolest pekelní a radost nebeského královstvie? Protož pokládá svatých svornost a stav a veselé a některak i viděnie babylonské duše, položené v mukách, a z toho jich radost. Protož die: »Potom sem slyšel«. Svrchu praveno jest: »Veselte 45 se nebesa i země nad ním«. To mluvil Pán svatým po dopuštěnie pomsty nad Babylonem, aby se radovali a veselili. Již viděl plé- sanie a chválu a radost. Protož die: »Viděl sem a slyšel hlas jakožto trub mnohých«. Ó blahoslavená duše, kteráž v těchto přemyšluje viděních! V cierkvi prvotní rytěřující sau některé trauby a vneseny 50 budau potom do vlasti nebeské; a trub těch světí užívati budau v nebi. A sau světí kazatelé, kteříž traubí k boji zde, a u vlasti jináče trúbiti budau v hlasiech. Trubami těmito napomínán bude lid, aby se pomstil nad hněvivostí, nad pýchau, nad lakomstvím. A kteříž věrně lidu posilňují, totiž naději dávají srdcím k dobrému, 55 velikau odplatu mieti budau v nebi a zde pomoc. A trauba na počátku s přednieho konce tenká jest a rukau se drží a duch v se béře po tenším konci a vypauští zase druhým koncem, širším. Sám Pán Spasitel jest trubač, kterýž drží traubu v ruce své, totiž svaté on zpravuje. Jinak, leč držeti se bude v ruce 60 trauba, zlaupá se neb zlámá. Druhé přičiňuje se k ustóm Kristovým trauba svatých, že on dme svým svatým Duchem, a [tak zní, co se má mluviti, co trestati, čeho nechati, co se Bohu nelíbí. Ty trauby, které sau připojeny ustóm Kristovým, umějí otvierati a umějí mluviti úžitečně lidu. Nadarmo nic se nemluvie těmi trubami, 65 kteréž Pán drží v ruce své a v austech svých: což z něho, mluvie, a bez něho nic nečinie. Padají všecky zlé věci k jich traubení a všeliké stavenie babylonské. Jakož se pokládá v knihách Jozue, že Jericho padlo k zvuku traubenie, tak dnes skrz nádoby úži- tečné jako skrz trauby měli by padnauti všickni hřiechové smrte- 70 dlní. Jako také v čas potřebný trauba traubí, ne vždycky ani v každau hodinu, ale když trubač ji nadýmá, tehdy se zbuzuje k zvučení, tak ani kazatel muože co pověděti, jediné leč dá Buoh Ducha svého. Protož by se mělo trúbiti v traubu, aby panny, které sau se 75 zdřiemaly, vstaly. Sv. Pavel byl jest trauba vysoce hlasitá; jednák Pavel byl trauba Premyšlovánie blahoslavené Trauby co sú? Irubač Kristus Traubením hřie- chové padnautí mají 44 Zj. 18, 20 — 67 ſoz. 6, 20 — 74 Mat. 25, 5 n.
Strana 198
198 Kapitola Silné bylo traubenie Divné trauby smutných potěšoval, jednák radostné v světě zbuzoval k pláči. Tak Petr sv., tak proroci mnohé zdi babylonské porazili. Daj nám, Pane, Ducha svého, a abychom byli trauby tvé a držány v ruce tvé, a rač vdechnauti ty, Pane, v nás Ducha tvého, abychom nic bez tebe nemluvili a kromě Ducha tvého nevypravovali! 80 Tehdy by v Čechách také všecko zlé proti Bohu a proti zákonu padlo. Izaiáš LVIII.: »Volaj, nepřestávaj, a jako trauba povyš hlasu svého a oznamuj«, jací sú duchové bludní povstali a jaké panuje pokrytstvie a hněvivost a lež. Povyšuj hlasu svého, ó ka- zateli, jako sau světí apoštolé traubili v traubu, že sau se truonové 85 ciesařští pohybovali a srdce smutná se potěšovala a tvrdá se ob- měkčovala. A ty trauby v žalářích i na smrti mluvily sau. Jako sv. Pavel, nakloňuje hlavy pod meč, mluvil ještě slovo boží. Blahoslavené trauby, kteréž mluví dnes z naděje vypadlým a tesklivým a ukrutníkóm slova milosrdenstvie, slova trpělivosti, 90 slova napomenutie. A dnes epištoly Pavlovy sau trauba, kteráž hlasitě zní. Již ty trauby sau do nebe přeneseny, kteréž také rozléhají se, prorokuov, apoštoluov a kazateluov, skrz kteréž traubil zde v cierkvi Pán a mnoho dobrého vzdělal v domu cierkve. 311a Petr Rozličné trauby Alleiuja co znamená Viděl sem a slyšel je na nebi. Kteréžto trauby již s Kristem kralují. Za času prorokuov jiné byly trauby, apošto- luov jiné, mučedlníkuov jiné; ale všickni tajž hlas a pravdu jedno- stajnú zvěstovali sú a z jedněch Kristových aust mluvili sau. Již sau sneseny do nebe mnohé, kteréž se rozléhají s radostí a s lás- 5 kau a s žádostí k Bohu. A kterak tam Krista chválé, milují a sau- duov jeho potvrzují, řiekajíce: »Budiž chvála a sláva i čest Bohu a Beránkovi«, že jest sstrčil doluov Babylon do pekla, neb jest slyšal je jako trauby v cierkvi rytěřující, ani traubie a ku pokání volají, a nechtěl jest uposlechnauti! Protož die: »Slyšal sem«. 10 Jako by řekl: »Svatí zde napomínají tě, ó Babylone, a ku pokání volají, aby daruov božích ne nadarmo přijímal. Jestliže jinak učiníš, uslyšíš hlas radujících se nad tvým zlým a řkaucích: Alle- luja!« Recké slovo jest a vyznamenává veselé nevýmluvné a tajné, 82 Iz. 58, 1 — 88 Sr. staročeský Passionál ke dni 29. června (ve vydání zr. 1495 na l. F XI). Sr. i Dionysiův list (apokr.): Epistola de morte s. Pauli ad Timotheum. 14 Sr. Bedu, Explanatio Apocalypsis l. III. (ML 93 c. 187): Alleluia enim dicitur: Laudate Dominum.
198 Kapitola Silné bylo traubenie Divné trauby smutných potěšoval, jednák radostné v světě zbuzoval k pláči. Tak Petr sv., tak proroci mnohé zdi babylonské porazili. Daj nám, Pane, Ducha svého, a abychom byli trauby tvé a držány v ruce tvé, a rač vdechnauti ty, Pane, v nás Ducha tvého, abychom nic bez tebe nemluvili a kromě Ducha tvého nevypravovali! 80 Tehdy by v Čechách také všecko zlé proti Bohu a proti zákonu padlo. Izaiáš LVIII.: »Volaj, nepřestávaj, a jako trauba povyš hlasu svého a oznamuj«, jací sú duchové bludní povstali a jaké panuje pokrytstvie a hněvivost a lež. Povyšuj hlasu svého, ó ka- zateli, jako sau světí apoštolé traubili v traubu, že sau se truonové 85 ciesařští pohybovali a srdce smutná se potěšovala a tvrdá se ob- měkčovala. A ty trauby v žalářích i na smrti mluvily sau. Jako sv. Pavel, nakloňuje hlavy pod meč, mluvil ještě slovo boží. Blahoslavené trauby, kteréž mluví dnes z naděje vypadlým a tesklivým a ukrutníkóm slova milosrdenstvie, slova trpělivosti, 90 slova napomenutie. A dnes epištoly Pavlovy sau trauba, kteráž hlasitě zní. Již ty trauby sau do nebe přeneseny, kteréž také rozléhají se, prorokuov, apoštoluov a kazateluov, skrz kteréž traubil zde v cierkvi Pán a mnoho dobrého vzdělal v domu cierkve. 311a Petr Rozličné trauby Alleiuja co znamená Viděl sem a slyšel je na nebi. Kteréžto trauby již s Kristem kralují. Za času prorokuov jiné byly trauby, apošto- luov jiné, mučedlníkuov jiné; ale všickni tajž hlas a pravdu jedno- stajnú zvěstovali sú a z jedněch Kristových aust mluvili sau. Již sau sneseny do nebe mnohé, kteréž se rozléhají s radostí a s lás- 5 kau a s žádostí k Bohu. A kterak tam Krista chválé, milují a sau- duov jeho potvrzují, řiekajíce: »Budiž chvála a sláva i čest Bohu a Beránkovi«, že jest sstrčil doluov Babylon do pekla, neb jest slyšal je jako trauby v cierkvi rytěřující, ani traubie a ku pokání volají, a nechtěl jest uposlechnauti! Protož die: »Slyšal sem«. 10 Jako by řekl: »Svatí zde napomínají tě, ó Babylone, a ku pokání volají, aby daruov božích ne nadarmo přijímal. Jestliže jinak učiníš, uslyšíš hlas radujících se nad tvým zlým a řkaucích: Alle- luja!« Recké slovo jest a vyznamenává veselé nevýmluvné a tajné, 82 Iz. 58, 1 — 88 Sr. staročeský Passionál ke dni 29. června (ve vydání zr. 1495 na l. F XI). Sr. i Dionysiův list (apokr.): Epistola de morte s. Pauli ad Timotheum. 14 Sr. Bedu, Explanatio Apocalypsis l. III. (ML 93 c. 187): Alleluia enim dicitur: Laudate Dominum.
Strana 199
XIX. 199 15 kteréž nevstupovalo na srdce člověčie, kteréž budau mieti světí 311a2 z zatracenie Babylóna. Ó, kterak přesladké jest zpievanie a traubenie těch trub Sladkost traubení v nebi a chválících skutky Páně nad Babylonem! Čiem viece se oni veselé, tiem viece Babylon lkáti bude: »Ó Pane!« Položiece 20 ale, jako bychom my byli v počtu Babylona a že bychme slyšeli trauby nebeské, pomyslili bychne řkauce: »Co sme mnoho dob- rého vzali od Pána, a pokánie sme nečinili!« Jak bychom velmi zahanbeni byli! A položiece sobě opět tak, že bychom byli v nebi s trubami, jaké by naše bylo veselé a radost, řkauce: »Ó Pane, 25 že nejsme zahanbeni s tau ženau babylonskau! Ó Pane, tobě budiž čest a chvála!« Žalm: »Blahoslavení, kteříž bydlejí v domu tvém, na věky věkuov chváliti budau tě«. Ale zlí rauhají se, lkají bez konce. A vykládá, co jest to »Alleluja«. Kde jest Duch boží, váží ť 30 každé slovo řka: »Chvála a čest«. Jako by řekli: »My sme v nebi odděleni od Babylona, kteří sme s ním spojeni byli a smíšeni na zemi. A nemiloval ť jest tebe Babylon a nedoufal v tě. Budiž tobě chvála a sláva i čest v zatracení jeho a buď tobě čest v slávě svatých, kterauž si nám dal. Síla a moc, kterauž si dal nám, abychme 35 přemohli svět a přijíti mohli k tobě. Dal si nám moc a sílu a pomoc. Budiž tobě sláva! A připisujem tobě tyto všecky věci, Hospodine, Pane Bože náš!« Ó, duše naše viec, než muože věřeno býti, sau oslepené, že nic těch věcí nečijeme, ani rozumieme, ani sobě vážieme, abychom 40 odtud našli nějakou bázeň, skrz kterauž bychom života našeho polepšili, vidauce konečné nebo naposledy mauky najvětšie! Jako Šalomaun die: »Synu, pamatuj na poslednie věci tvé!« Druhé, abychom, prohlédajíce k budaucím dobrým věcem a k ra- dosti svatých, k naději se utekli a dobře abychme činili, dokud 45 čas máme, a snášeli pokorně protivné věci pro odplaty svatých, kteréž vypoviedá v tom slovu: »Alleluja« etc. Chvála svatých veliká Svatých moc a sila Slepota naše 311b1 Slyšal od trub mnohých hlas veselí: Alle- luja. Trauby pravé božie zde vždycky chválu Bohu prozpěvo- vali; protož ještě zuostává jim v nebi, že ty trauby chválu a čest Bohu zpievají. Dobré ť jest to trubám božím, aby, což koli činie 26 Z. 84, 5 — 42 Eccli 28, 6: 38, 21 1 Slova: »Slyšal ... veselí « jsou rozmazána a místy i červeně renovována.
XIX. 199 15 kteréž nevstupovalo na srdce člověčie, kteréž budau mieti světí 311a2 z zatracenie Babylóna. Ó, kterak přesladké jest zpievanie a traubenie těch trub Sladkost traubení v nebi a chválících skutky Páně nad Babylonem! Čiem viece se oni veselé, tiem viece Babylon lkáti bude: »Ó Pane!« Položiece 20 ale, jako bychom my byli v počtu Babylona a že bychme slyšeli trauby nebeské, pomyslili bychne řkauce: »Co sme mnoho dob- rého vzali od Pána, a pokánie sme nečinili!« Jak bychom velmi zahanbeni byli! A položiece sobě opět tak, že bychom byli v nebi s trubami, jaké by naše bylo veselé a radost, řkauce: »Ó Pane, 25 že nejsme zahanbeni s tau ženau babylonskau! Ó Pane, tobě budiž čest a chvála!« Žalm: »Blahoslavení, kteříž bydlejí v domu tvém, na věky věkuov chváliti budau tě«. Ale zlí rauhají se, lkají bez konce. A vykládá, co jest to »Alleluja«. Kde jest Duch boží, váží ť 30 každé slovo řka: »Chvála a čest«. Jako by řekli: »My sme v nebi odděleni od Babylona, kteří sme s ním spojeni byli a smíšeni na zemi. A nemiloval ť jest tebe Babylon a nedoufal v tě. Budiž tobě chvála a sláva i čest v zatracení jeho a buď tobě čest v slávě svatých, kterauž si nám dal. Síla a moc, kterauž si dal nám, abychme 35 přemohli svět a přijíti mohli k tobě. Dal si nám moc a sílu a pomoc. Budiž tobě sláva! A připisujem tobě tyto všecky věci, Hospodine, Pane Bože náš!« Ó, duše naše viec, než muože věřeno býti, sau oslepené, že nic těch věcí nečijeme, ani rozumieme, ani sobě vážieme, abychom 40 odtud našli nějakou bázeň, skrz kterauž bychom života našeho polepšili, vidauce konečné nebo naposledy mauky najvětšie! Jako Šalomaun die: »Synu, pamatuj na poslednie věci tvé!« Druhé, abychom, prohlédajíce k budaucím dobrým věcem a k ra- dosti svatých, k naději se utekli a dobře abychme činili, dokud 45 čas máme, a snášeli pokorně protivné věci pro odplaty svatých, kteréž vypoviedá v tom slovu: »Alleluja« etc. Chvála svatých veliká Svatých moc a sila Slepota naše 311b1 Slyšal od trub mnohých hlas veselí: Alle- luja. Trauby pravé božie zde vždycky chválu Bohu prozpěvo- vali; protož ještě zuostává jim v nebi, že ty trauby chválu a čest Bohu zpievají. Dobré ť jest to trubám božím, aby, což koli činie 26 Z. 84, 5 — 42 Eccli 28, 6: 38, 21 1 Slova: »Slyšal ... veselí « jsou rozmazána a místy i červeně renovována.
Strana 200
200 Kapitola Chvály boží hledati máme všickní Oko prosté mletí máme Naučenie všem Alleluja Věčné zpievanie lidé, v tom chvály Pána Boha hledali, netoliko ti, kteří trauby 5 mají býti, ale všickni jiní. Neb se zapoviedá, aby žádný chvály nehledal vlastnie v svých skutcích. A protož, když se Kristus narodil, od anjeluov oznámeno jest věrným: »Sláva na výsostech Bohu!« A nehledajte vlastnie chvály v skutcích. Neb, ktož hledá 10 chvály boží, ten ť má zřenie a oko milostné k Bohu a líbezné. O kterémž praví Kristus: »Bude-li oko tvé prosté, všecko tělo tvé světlé bude a Bohu líbezné«. Jinak, jestliže člověk neupřiemě hledí, od Boha opuštěn bývá a Pán nevzhlédá na něho míle. A ktož slávy božie nehledá, znamenie ť jest, že takový mrtvý jest člověk. 15 Nebo dobří Bohu chválu, ale sobě hanbu připisují, jako die David: »Tobě čest a chvála, ale nám pohaněnie« etc. Protož ti světí, vidauce všecky skutky boží dokonalé, jej chválé a velebí. A tak, kteříž nynie okem upřiemým patřie k Bohu, chvály božie ve všem hledajíce, tehdy Pán neopauští jich bez své pomoci, ale prospěch 20 činie veliký a úžitek. Pakli bude zřenie člověka zkřivolačené, tehdy neberau pro spěchu, aniž docházejí jakého úžitku. A od věrných 311b2 pravých ještě chvála a sláva Páně v nebeské vlasti jasnějším obyčejem a dokonalejším dieti se bude. A z toho dává se naučenie zprávcóm, konšeluom, auředníkóm 25 i kazatelóm, všecky věci, kteréž začínají činiti, aby to činili k chvále boží a řiedili. A najprv jmenuje »Alleluja« jedním slovem, v němž se jme- nuje jednota osob v bytu. A to slovo potom třmi jinými slovy vypravuje se, kdež die: »Sláva, síla a čest«, totiž že tři osoby 30 v božství chválé, božskú moc, maudrost a dobrotu pilně v tom znamenajíce. Zde zajisté častokrát člověk, jestliže co béře od Boha, tudiež v tom zpajchá. A dopoviedá: »I opět řekli: Alleluja«. Ne tak, aby, jednau řeknauce, přestali od té piesně, ale zpievanie jich jest věčné, 35 stálé, ustavičné, jako i srdce dobrá vnitř chválé Boha ustavičně až do smrti, a po smrti dokonaleji. Ale znamená se, že z některých skutkuov jest Bohu chvála věčná od svatých, a z jiných skutkuov také jiná chvála; jako z Kristova umučenie zvláštnie chvála věčná; a z toho, že sau svatí došli života věčného, opět jiná chvála; 40 a z toho, že Buoh spravedlivau pomstu nad zlými činí, zvláštní pieseň zpievají řiekajíce: »Alleluja«. 6 Jan 7, 18 — 8 Luk. 2, 14 — 12 Mat. 6, 22; Luk. 11, 34 — 17 Ž. 115, 1; sr. i Dan. 9, 7
200 Kapitola Chvály boží hledati máme všickní Oko prosté mletí máme Naučenie všem Alleluja Věčné zpievanie lidé, v tom chvály Pána Boha hledali, netoliko ti, kteří trauby 5 mají býti, ale všickni jiní. Neb se zapoviedá, aby žádný chvály nehledal vlastnie v svých skutcích. A protož, když se Kristus narodil, od anjeluov oznámeno jest věrným: »Sláva na výsostech Bohu!« A nehledajte vlastnie chvály v skutcích. Neb, ktož hledá 10 chvály boží, ten ť má zřenie a oko milostné k Bohu a líbezné. O kterémž praví Kristus: »Bude-li oko tvé prosté, všecko tělo tvé světlé bude a Bohu líbezné«. Jinak, jestliže člověk neupřiemě hledí, od Boha opuštěn bývá a Pán nevzhlédá na něho míle. A ktož slávy božie nehledá, znamenie ť jest, že takový mrtvý jest člověk. 15 Nebo dobří Bohu chválu, ale sobě hanbu připisují, jako die David: »Tobě čest a chvála, ale nám pohaněnie« etc. Protož ti světí, vidauce všecky skutky boží dokonalé, jej chválé a velebí. A tak, kteříž nynie okem upřiemým patřie k Bohu, chvály božie ve všem hledajíce, tehdy Pán neopauští jich bez své pomoci, ale prospěch 20 činie veliký a úžitek. Pakli bude zřenie člověka zkřivolačené, tehdy neberau pro spěchu, aniž docházejí jakého úžitku. A od věrných 311b2 pravých ještě chvála a sláva Páně v nebeské vlasti jasnějším obyčejem a dokonalejším dieti se bude. A z toho dává se naučenie zprávcóm, konšeluom, auředníkóm 25 i kazatelóm, všecky věci, kteréž začínají činiti, aby to činili k chvále boží a řiedili. A najprv jmenuje »Alleluja« jedním slovem, v němž se jme- nuje jednota osob v bytu. A to slovo potom třmi jinými slovy vypravuje se, kdež die: »Sláva, síla a čest«, totiž že tři osoby 30 v božství chválé, božskú moc, maudrost a dobrotu pilně v tom znamenajíce. Zde zajisté častokrát člověk, jestliže co béře od Boha, tudiež v tom zpajchá. A dopoviedá: »I opět řekli: Alleluja«. Ne tak, aby, jednau řeknauce, přestali od té piesně, ale zpievanie jich jest věčné, 35 stálé, ustavičné, jako i srdce dobrá vnitř chválé Boha ustavičně až do smrti, a po smrti dokonaleji. Ale znamená se, že z některých skutkuov jest Bohu chvála věčná od svatých, a z jiných skutkuov také jiná chvála; jako z Kristova umučenie zvláštnie chvála věčná; a z toho, že sau svatí došli života věčného, opět jiná chvála; 40 a z toho, že Buoh spravedlivau pomstu nad zlými činí, zvláštní pieseň zpievají řiekajíce: »Alleluja«. 6 Jan 7, 18 — 8 Luk. 2, 14 — 12 Mat. 6, 22; Luk. 11, 34 — 17 Ž. 115, 1; sr. i Dan. 9, 7
Strana 201
XIX. 201 312а 312а2 »A opět řekli sau: Alleluja«. A zvláště z tohoto dvého chválé, že jest nad tau, kteráž nakazila zemi, pomstil a ji zkazil, druhé, 45 že jest krve prorocké pomstil. Nebo, když duše, přijmúci dary božie, jimi v sobě se zalibuje a k jiným věcem s nimi se obracuje a kochá se jinde nežli v Bohu a chvály jinde nežli v Kristu hledá, již cizoloží. A že takovým cizoložstvem ta nevěstka porušila zemi a své srdce i jiných duše, ll i protož svatí chválé Pána Boha, 50 že jest nad ní pomstu učinil. A nynie Pán, takovau cizoložnici chtěje k sobě obrátiti, opletuje trním cestu jejie, kterauž od Pána odcházie; jako die skrz Ozé: »Opletu cestu tvau trním«. Druhé pověděl sem, svatí chválé Boha, že jest krve svatých pomstil. Nebo toto dvé nevěstka a cizoložnice má do sebe, že 55 milostí cizoložnau byla porušena, sebe samu milujíci. Jako die apoštol: »Budau lidé sami se milujíce«. Druhé také, že to, což by měli milovati, jako nevěstu Krista Ježíše, jeho věrné audy, to pak mají je v nenávisti. Nebo Kristus ženich s tohoto světa odšel a žena cizoložná od Krista přijala dary a jich zle požívá a od Krista Cizoložnice co činí 60 se odvracuje. A sau jiní audové věrní, zde na světě zavržení; ale ta cizoložnice praví o sobě, že jest chot pravá Krista Ježíše, a ne- návidí jeho nevěsty, jako dvě ženy častokrát vadie se o jednoho muže. Tato pak cizoložnice svými radami a napomínaními vylévala krev svatých; druhým obyčejem, jich živnost odjímajíci, odjímá 65 život, a tak vylévá krev. A Pán mstí krve těch svatých svých. I die tuto: »A dajm jejie vystaupil jest na věky věkuov«. Jest i zde i tam dajm. Jest jeden dajm tělesný, dobrý, jako kadidla Dajm dobrý a zlý a jiných vonných věcí a bylin dobrých; jiný jest zlý, očima škod- livý. Takéž tuto dým jest zlý. V Zjevení IX. pokládá se, že hvězda 70 upadši s nebe otevřela klíčem propast, a vyšel jest dým. Nebo z srdcí zlých hlubokých vycházejí myšlenie nečistá. Dobrý dajm, o kterémž jest v Zjevení VIII°.: »I vstaupil jest dajm z zápaluov, z modliteb svatých, z ruky anděla před Boha«. Nebo svatých sau modlitby v nebeské vlasti, kteréž sau Bohu velmi milé a rozkošné 75 jako najrozkošnější a najvonnější zápal. A tak se pokládá v Kan- tikách III°., že modlitby nevěsty vstupují jako dajm chutný a vonný. Jakož die: »Která jest toto, ješto vstupuje jako slaup dýmový?« Duše někdy k Bohu pozdvižené pozdvižení a rozmlau- vaní jich s Bohem také andělé se divili. A die: »Kteráž vstupuje Z pomsty chválé Pána Modlitby svatých v nebí Dvoje příčina chvály 52 Podle Oz. 2, 6 — 56 2. Tim. 3, 2 — 69 Zj. 9, I nn. — 72 Zj. 8, 4 — 77 Pís. Šal. 3, 6 . 79 Ib.
XIX. 201 312а 312а2 »A opět řekli sau: Alleluja«. A zvláště z tohoto dvého chválé, že jest nad tau, kteráž nakazila zemi, pomstil a ji zkazil, druhé, 45 že jest krve prorocké pomstil. Nebo, když duše, přijmúci dary božie, jimi v sobě se zalibuje a k jiným věcem s nimi se obracuje a kochá se jinde nežli v Bohu a chvály jinde nežli v Kristu hledá, již cizoloží. A že takovým cizoložstvem ta nevěstka porušila zemi a své srdce i jiných duše, ll i protož svatí chválé Pána Boha, 50 že jest nad ní pomstu učinil. A nynie Pán, takovau cizoložnici chtěje k sobě obrátiti, opletuje trním cestu jejie, kterauž od Pána odcházie; jako die skrz Ozé: »Opletu cestu tvau trním«. Druhé pověděl sem, svatí chválé Boha, že jest krve svatých pomstil. Nebo toto dvé nevěstka a cizoložnice má do sebe, že 55 milostí cizoložnau byla porušena, sebe samu milujíci. Jako die apoštol: »Budau lidé sami se milujíce«. Druhé také, že to, což by měli milovati, jako nevěstu Krista Ježíše, jeho věrné audy, to pak mají je v nenávisti. Nebo Kristus ženich s tohoto světa odšel a žena cizoložná od Krista přijala dary a jich zle požívá a od Krista Cizoložnice co činí 60 se odvracuje. A sau jiní audové věrní, zde na světě zavržení; ale ta cizoložnice praví o sobě, že jest chot pravá Krista Ježíše, a ne- návidí jeho nevěsty, jako dvě ženy častokrát vadie se o jednoho muže. Tato pak cizoložnice svými radami a napomínaními vylévala krev svatých; druhým obyčejem, jich živnost odjímajíci, odjímá 65 život, a tak vylévá krev. A Pán mstí krve těch svatých svých. I die tuto: »A dajm jejie vystaupil jest na věky věkuov«. Jest i zde i tam dajm. Jest jeden dajm tělesný, dobrý, jako kadidla Dajm dobrý a zlý a jiných vonných věcí a bylin dobrých; jiný jest zlý, očima škod- livý. Takéž tuto dým jest zlý. V Zjevení IX. pokládá se, že hvězda 70 upadši s nebe otevřela klíčem propast, a vyšel jest dým. Nebo z srdcí zlých hlubokých vycházejí myšlenie nečistá. Dobrý dajm, o kterémž jest v Zjevení VIII°.: »I vstaupil jest dajm z zápaluov, z modliteb svatých, z ruky anděla před Boha«. Nebo svatých sau modlitby v nebeské vlasti, kteréž sau Bohu velmi milé a rozkošné 75 jako najrozkošnější a najvonnější zápal. A tak se pokládá v Kan- tikách III°., že modlitby nevěsty vstupují jako dajm chutný a vonný. Jakož die: »Která jest toto, ješto vstupuje jako slaup dýmový?« Duše někdy k Bohu pozdvižené pozdvižení a rozmlau- vaní jich s Bohem také andělé se divili. A die: »Kteráž vstupuje Z pomsty chválé Pána Modlitby svatých v nebí Dvoje příčina chvály 52 Podle Oz. 2, 6 — 56 2. Tim. 3, 2 — 69 Zj. 9, I nn. — 72 Zj. 8, 4 — 77 Pís. Šal. 3, 6 . 79 Ib.
Strana 202
202 Kapitola Proč slove dajn mysl Zapálené srdce musí býti Dajm zlý přes paušť«. Nebo tehdáž v pozdvižení k Bohu bývá opuštěnie 80 veliké světa a těla. Jako apoštol, u vytržení postaven, die: »Nevím, bylo-li to v těle, čili kromě těla«. A proč tak mysl pozdvížená(!) slove dajm chutný? Na zna- menie, že takové pozdviženie chutné a milostné jako dajm pomíjí. Jako die David: »Dnové moji jako dým pominuli«. Nebo, jako 85 dajm rozptyluje se, tak také pokušenie, kteráž vějie, odjímají to pozdviženie k Bohu, sladké a milostné; nebo duše zde v brzkosti překážku má. Ale ten dajm kde ť má býti, má ť býti srdce, zapálené nějakau jiskrau; nebo jinak ustydlé srdce nemá takového dýmu. Takovému srdci ani se chce modliti, ani s Bohem státi. Ten dajm bývá z mirry, totiž z trápenie těla a z zdrželivosti veliké. A tento dajm dobrý trvá dokonaleji v nebi. Tak dajm zlý na onom světě budaucím, o kterémž teď die: »A vyšel jest dajm jejie«, totiž z vohně zlého pekelnieho. Nebo srdce zatracencuov zapalují se k hněvu, k závisti proti sobě a k rauhaní proti Bohu, proč jest Buoh je stvořil; ten dajm vychází a bude s nimi na věky věkuov. Onino zajisté v nebi rozumem zdravým rozsuzují, že všecky věci dobře Buoh činí, ale tato nevěstka všecko Bohu ke zlému přičítá a že by všecko nespravedlívě činil, takže nic nemohau o Bohu v upřiemnosti srdce smajšleti etc. 90 95 312b1 100 Starci a zvieřata Č9 s11! Starost jaká chváll se? A čtrmezcietma starcuov padlo jest a čtvero zvieřat a klaněli se Bohu, jenž sedí na truonu, řkauce: »Amen. Alleluja!« O čtrmezcietma starcích a čtyř zvieřat(!) praveno jest nahoře v IIIIté. kapitole, kdežto se pokládá, že sú se klaněli Bohu, řiekajíce: »Amen«. Kteří sau 5 to starci v počtu čtrmezcietma a čtvero zvieřat? Odpověd, že sau svatí staří najvětší, kterýmižto cierkev boží se zpravovala jako otci. A slovau starci z příčiny vážnosti a maudrosti a dokona- losti u vieře, jako sú byli proroci, apoštolé a mučedlníci. A ti se skrz ten počet XXIIII znamenají, kteřížto sau velikého měli lo Ducha a prvotiny Ducha a podlé téhož Ducha saudili lid boží. Slovau starci pro velikau maudrost, kterauž sau měli na naj- větším stupni nade všecky potomnie. V Maudrosti IIII°.: »Starost ctihodná jest ne dlauhého věku, ani počtem mnohých let; ale šediví sau jich smyslové«, totiž maudrého člověka. »A věk starosti 15 81 2. Kor. 12, 2 a 3 — 85 Ž. 102, 4 4 Zj. 4, 4 a 6 nn. — 13 Moudr. 4, 8 a 9
202 Kapitola Proč slove dajn mysl Zapálené srdce musí býti Dajm zlý přes paušť«. Nebo tehdáž v pozdvižení k Bohu bývá opuštěnie 80 veliké světa a těla. Jako apoštol, u vytržení postaven, die: »Nevím, bylo-li to v těle, čili kromě těla«. A proč tak mysl pozdvížená(!) slove dajm chutný? Na zna- menie, že takové pozdviženie chutné a milostné jako dajm pomíjí. Jako die David: »Dnové moji jako dým pominuli«. Nebo, jako 85 dajm rozptyluje se, tak také pokušenie, kteráž vějie, odjímají to pozdviženie k Bohu, sladké a milostné; nebo duše zde v brzkosti překážku má. Ale ten dajm kde ť má býti, má ť býti srdce, zapálené nějakau jiskrau; nebo jinak ustydlé srdce nemá takového dýmu. Takovému srdci ani se chce modliti, ani s Bohem státi. Ten dajm bývá z mirry, totiž z trápenie těla a z zdrželivosti veliké. A tento dajm dobrý trvá dokonaleji v nebi. Tak dajm zlý na onom světě budaucím, o kterémž teď die: »A vyšel jest dajm jejie«, totiž z vohně zlého pekelnieho. Nebo srdce zatracencuov zapalují se k hněvu, k závisti proti sobě a k rauhaní proti Bohu, proč jest Buoh je stvořil; ten dajm vychází a bude s nimi na věky věkuov. Onino zajisté v nebi rozumem zdravým rozsuzují, že všecky věci dobře Buoh činí, ale tato nevěstka všecko Bohu ke zlému přičítá a že by všecko nespravedlívě činil, takže nic nemohau o Bohu v upřiemnosti srdce smajšleti etc. 90 95 312b1 100 Starci a zvieřata Č9 s11! Starost jaká chváll se? A čtrmezcietma starcuov padlo jest a čtvero zvieřat a klaněli se Bohu, jenž sedí na truonu, řkauce: »Amen. Alleluja!« O čtrmezcietma starcích a čtyř zvieřat(!) praveno jest nahoře v IIIIté. kapitole, kdežto se pokládá, že sú se klaněli Bohu, řiekajíce: »Amen«. Kteří sau 5 to starci v počtu čtrmezcietma a čtvero zvieřat? Odpověd, že sau svatí staří najvětší, kterýmižto cierkev boží se zpravovala jako otci. A slovau starci z příčiny vážnosti a maudrosti a dokona- losti u vieře, jako sú byli proroci, apoštolé a mučedlníci. A ti se skrz ten počet XXIIII znamenají, kteřížto sau velikého měli lo Ducha a prvotiny Ducha a podlé téhož Ducha saudili lid boží. Slovau starci pro velikau maudrost, kterauž sau měli na naj- větším stupni nade všecky potomnie. V Maudrosti IIII°.: »Starost ctihodná jest ne dlauhého věku, ani počtem mnohých let; ale šediví sau jich smyslové«, totiž maudrého člověka. »A věk starosti 15 81 2. Kor. 12, 2 a 3 — 85 Ž. 102, 4 4 Zj. 4, 4 a 6 nn. — 13 Moudr. 4, 8 a 9
Strana 203
XIX. 203 312b2 313а1 život svatý jich a nepoškvrněný«. Takoví ť sau byli starci tito, na kteréž vylil Pán prvotiny Ducha a hojnau milost v dařích du- chovních učinil s nimi, ješto z nich jako z studnic rozumové pro- roctvie a Písem vyplajvali sú k životu svaté cierkve. »A starost 20 jich« tato jest, »život nepoškvrněný jich«. Nebo musí každý, kto chce spasen býti, k jich smyslóm a životu patřiti. A ktož nemá zřenie k nim, nemuož býti jist spasením svým. A ti svatí prvotní i potomní vyznamenávají se nynie skrz čtrmezciet ma starcuov pro velikú maudrost a pro zprávy, kteréž 25 sau měli o každém stavu, a pro život nepoškvrněný. Sau někdy také ti jednostajní světí, zvieřata i starci, neb sau velmi osvícení, i jiné osvěcujíce, a čistí a pracovití. Má-li cierkev nynějšie dobře býti zpravována, musí ť k těmto svatým zřenie mieti a jich za- chovávati zprávy, smysly i života nepoškvrněného ostřéhati, 30 ačkoli ne k jednostajné míře mohau vysáhnauti maudrosti a ducha a života velmi vysokého. A mušejí ť kněžstvo i saudcové světští mieti tyto svaté za příklad. Jako se pokládá v knihách Exodi: Když Mojžieš měl viděnie veliké na paušti ve kři hořícím, řekl mu Pán: »Jdiž do Ejipta, shromažď staršie a mluv jim, že sem já 35 ukázal se tobě«. A vyznamenává se, jestliže má lid vyjíti z Ejipta a z hřiechuov, musí, aby najprvé Pán ukázal se starcóm, a skrz ně bude vyjitie z hřiechuov. Item Mojžieš zákon znamená; tepruv zákon dává se lidu skrz starce svaté. Opět, jestliže kto má dobré zjevenie od Pána a pravé, musí takový jíti k starcuom a s nimi 40 se srovnati a mieti v poctivosti svaté a přídržeti se jich. Bude-li to viděnie podobné svatým prvním starým, kteréž někto potomní má, měj to za jistau zprávu, že to viděnie božské jest. Tak sv. Pavel odeslán do města a od Ananiáše vzal zprávu; a potom s jinými apoštoly v Jeruzalémě srovnával své kázanie ve čtení svatém 45 rozmluviv s nimi. Těchto dnuov chceme-li zkusiti duchuov, kteří se vyprajštili široce v cierkvi, srovnajme je s svatými starci, dospělými v dařích božích. Kdybychom našli svornost v duchu, přijměm je; pakli nic, tehdy zavrženi mají býti. Kdyby těchto let byla tato zpráva 50 držána, nevyřítilo by se tak mnoho bluduov proti vieře a velebné svátosti oltářní, jako sau se již vyřítili a rozmohli. A žádný nenie hoden kázati a přijat býti k kněžství, ktož se k svatým nepři- Cierkev chce-li dobře státi Zřenie k starým máme mítí Odkud hludov. znikli 29 Pův. život nepoškvrněný; ale opraveno pův. písařem. — 32 2. M. 3, 2 až 16 — 43 Skutk. 22, 10 nn.
XIX. 203 312b2 313а1 život svatý jich a nepoškvrněný«. Takoví ť sau byli starci tito, na kteréž vylil Pán prvotiny Ducha a hojnau milost v dařích du- chovních učinil s nimi, ješto z nich jako z studnic rozumové pro- roctvie a Písem vyplajvali sú k životu svaté cierkve. »A starost 20 jich« tato jest, »život nepoškvrněný jich«. Nebo musí každý, kto chce spasen býti, k jich smyslóm a životu patřiti. A ktož nemá zřenie k nim, nemuož býti jist spasením svým. A ti svatí prvotní i potomní vyznamenávají se nynie skrz čtrmezciet ma starcuov pro velikú maudrost a pro zprávy, kteréž 25 sau měli o každém stavu, a pro život nepoškvrněný. Sau někdy také ti jednostajní světí, zvieřata i starci, neb sau velmi osvícení, i jiné osvěcujíce, a čistí a pracovití. Má-li cierkev nynějšie dobře býti zpravována, musí ť k těmto svatým zřenie mieti a jich za- chovávati zprávy, smysly i života nepoškvrněného ostřéhati, 30 ačkoli ne k jednostajné míře mohau vysáhnauti maudrosti a ducha a života velmi vysokého. A mušejí ť kněžstvo i saudcové světští mieti tyto svaté za příklad. Jako se pokládá v knihách Exodi: Když Mojžieš měl viděnie veliké na paušti ve kři hořícím, řekl mu Pán: »Jdiž do Ejipta, shromažď staršie a mluv jim, že sem já 35 ukázal se tobě«. A vyznamenává se, jestliže má lid vyjíti z Ejipta a z hřiechuov, musí, aby najprvé Pán ukázal se starcóm, a skrz ně bude vyjitie z hřiechuov. Item Mojžieš zákon znamená; tepruv zákon dává se lidu skrz starce svaté. Opět, jestliže kto má dobré zjevenie od Pána a pravé, musí takový jíti k starcuom a s nimi 40 se srovnati a mieti v poctivosti svaté a přídržeti se jich. Bude-li to viděnie podobné svatým prvním starým, kteréž někto potomní má, měj to za jistau zprávu, že to viděnie božské jest. Tak sv. Pavel odeslán do města a od Ananiáše vzal zprávu; a potom s jinými apoštoly v Jeruzalémě srovnával své kázanie ve čtení svatém 45 rozmluviv s nimi. Těchto dnuov chceme-li zkusiti duchuov, kteří se vyprajštili široce v cierkvi, srovnajme je s svatými starci, dospělými v dařích božích. Kdybychom našli svornost v duchu, přijměm je; pakli nic, tehdy zavrženi mají býti. Kdyby těchto let byla tato zpráva 50 držána, nevyřítilo by se tak mnoho bluduov proti vieře a velebné svátosti oltářní, jako sau se již vyřítili a rozmohli. A žádný nenie hoden kázati a přijat býti k kněžství, ktož se k svatým nepři- Cierkev chce-li dobře státi Zřenie k starým máme mítí Odkud hludov. znikli 29 Pův. život nepoškvrněný; ale opraveno pův. písařem. — 32 2. M. 3, 2 až 16 — 43 Skutk. 22, 10 nn.
Strana 204
204 Kapitola k svatým zrenr musí býti Lev Volové Člověk Vorlice podobňuje a jich maudrosti a spisuov nemá v poctivosti. Šatan to zpuosobuje, že se již knihy jich staré pálé, aby maudrost jich ne- přicházela ke dveřuom cierkve. I. Timoteovi V°.: »Staršiemu 55 zuořivě nepřimlauvaj, ale cti jakožto otce«. A netoliko svatí nynější sau starci, ale i prvnie. Apoštol k Ži- dóm: »Pamatujte na svaté prvnie, kteříž vás učili a vedli«, totiž po cestě upřímé, pamatujte, abyšte je milovali a ctili a písma jich pilně ostříhali. Jakož se pokládá (Esdre): Když se navrátili z Ba-60 bylona, to se jest dálo skrz ruce starších. Druhé stavěli skrz ruce starcuov Jeruzalém nový. Jestliže také lid má vyjíti z zlosti a z blu- du, to skrz svaté má býti; a nový Jeruzalém v nás, totiž chrám Ducha svatého, ten také skrz svaté proroky má stavěn býti, a ne jinak. Jsau také zvieřata jako svrchu čtyři, pro velikau práci. Naj- prvé, že sau silní v pokušení a v protivenství stálí a trpěliví, silní v duchu jako lev; kterýchž sau se dáblové báli, kteříž měli zmu- žilost a smělost ne z ducha tělesného, ale z Ducha Pána Boha. Byli jako volové, obětujíce těla svá v obět živú a svatau, a jako 70 ovce najtišejší, čistí milovníci boží a přátelé jeho najvětší. »A jako zvieře tváři člověčie« pro příčinu zdielnosti a slito vánie a tichosti. Nebo, ačkoli silní jako lev, však krotcí a milosrdní velmi. »A jako vorlice«, v životě bohomyslném vzhuoru pozdviženi. A že sau mnoho o blahoslavenství znali, mysl jich v poznání Boha hořela. 75 Tak sau byli zvieřata všickni světí prvotní a najvětší proroci a apoštolé a ti všickni, kteří nás předešli. Na ty svaté hleďme, nechceme-li zblúditi na cestě této, táhnauce se k blahoslavenství. Neb oni k nám mluvie: »Následovníci naši buďte etc. a šetřte těch, kteříž tak chodie« etc. 65 313a2 80 (cerne:) Maudrost XVIII. »Když prostřednie mlčenie držely všecky věci« a upokojeny byly v zlosti »a noc byla«, totiž ohavnost byla po všech srdcích rozšířená, »vyšla, Všemohúcie, řeč tvá«, totiž odvolávající nás ku pokání. »Vyšla řeč« prorokuov a apoštoluov, hlas stvoření všech a hlas nepřátel jako bič nutkající nás ku pokání. »Vyšel také z truonu nebeského«, dávaje Ducha svatého, a oko jeho na spravedlivé, kteréž vyčišťuje, ale oblíčej zuořivý jeho na zlé a pokrytce. »Hlas« 5 55 1. Tim. 5, 1 — 58 Podle Žid. 13, 7 — 60 Ezdr. 1, 5 nn. — 66 nn. Sr. Zj. 4, 7 — 79 Filip. 3, 17 1 Moudr. 18, 14 a 15 — 5 Nad »nutkající« je (červeně) háček; táž značka je in margine se slovem: pomrskávající. 6 Ž. 34, 16 n.
204 Kapitola k svatým zrenr musí býti Lev Volové Člověk Vorlice podobňuje a jich maudrosti a spisuov nemá v poctivosti. Šatan to zpuosobuje, že se již knihy jich staré pálé, aby maudrost jich ne- přicházela ke dveřuom cierkve. I. Timoteovi V°.: »Staršiemu 55 zuořivě nepřimlauvaj, ale cti jakožto otce«. A netoliko svatí nynější sau starci, ale i prvnie. Apoštol k Ži- dóm: »Pamatujte na svaté prvnie, kteříž vás učili a vedli«, totiž po cestě upřímé, pamatujte, abyšte je milovali a ctili a písma jich pilně ostříhali. Jakož se pokládá (Esdre): Když se navrátili z Ba-60 bylona, to se jest dálo skrz ruce starších. Druhé stavěli skrz ruce starcuov Jeruzalém nový. Jestliže také lid má vyjíti z zlosti a z blu- du, to skrz svaté má býti; a nový Jeruzalém v nás, totiž chrám Ducha svatého, ten také skrz svaté proroky má stavěn býti, a ne jinak. Jsau také zvieřata jako svrchu čtyři, pro velikau práci. Naj- prvé, že sau silní v pokušení a v protivenství stálí a trpěliví, silní v duchu jako lev; kterýchž sau se dáblové báli, kteříž měli zmu- žilost a smělost ne z ducha tělesného, ale z Ducha Pána Boha. Byli jako volové, obětujíce těla svá v obět živú a svatau, a jako 70 ovce najtišejší, čistí milovníci boží a přátelé jeho najvětší. »A jako zvieře tváři člověčie« pro příčinu zdielnosti a slito vánie a tichosti. Nebo, ačkoli silní jako lev, však krotcí a milosrdní velmi. »A jako vorlice«, v životě bohomyslném vzhuoru pozdviženi. A že sau mnoho o blahoslavenství znali, mysl jich v poznání Boha hořela. 75 Tak sau byli zvieřata všickni světí prvotní a najvětší proroci a apoštolé a ti všickni, kteří nás předešli. Na ty svaté hleďme, nechceme-li zblúditi na cestě této, táhnauce se k blahoslavenství. Neb oni k nám mluvie: »Následovníci naši buďte etc. a šetřte těch, kteříž tak chodie« etc. 65 313a2 80 (cerne:) Maudrost XVIII. »Když prostřednie mlčenie držely všecky věci« a upokojeny byly v zlosti »a noc byla«, totiž ohavnost byla po všech srdcích rozšířená, »vyšla, Všemohúcie, řeč tvá«, totiž odvolávající nás ku pokání. »Vyšla řeč« prorokuov a apoštoluov, hlas stvoření všech a hlas nepřátel jako bič nutkající nás ku pokání. »Vyšel také z truonu nebeského«, dávaje Ducha svatého, a oko jeho na spravedlivé, kteréž vyčišťuje, ale oblíčej zuořivý jeho na zlé a pokrytce. »Hlas« 5 55 1. Tim. 5, 1 — 58 Podle Žid. 13, 7 — 60 Ezdr. 1, 5 nn. — 66 nn. Sr. Zj. 4, 7 — 79 Filip. 3, 17 1 Moudr. 18, 14 a 15 — 5 Nad »nutkající« je (červeně) háček; táž značka je in margine se slovem: pomrskávající. 6 Ž. 34, 16 n.
Strana 205
XIX 205 313b 313b2 jeho pomsty, kterauž umyslil v radě své, aby trestáni byli ze zlého. Mat.: »Nejsem hoden, aby všel pod střechu mau; ale toliko rci 10 slovem«, totiž já sem poznal, že řeč a hlas tvuoj jest velebný a veliké moci, toliko řci. Já zajisté hubený sem mezi stvořením lidským. »Tomuto diem: Učiň!, a učiní«. Tak ť já mám za to, že ť tvuoj hlas jest větší a mocnější, a stanau se všecky věci, kteréž dieš. Bojové, pálenie, laupežové, roztrženie u vieře hlas boží sau, kterýž 15 vyšel na nás z spravedlivého božieho saudu. Vyznávajme vieru tu, že nižádná rána na nás ukázati se nemuož, leč na jeho palácu uložena a usauzena bude. Kto jest tak maudrý a porozumí těmto věcem, kterak těmito zámutky mluví nám a volá v auši mysli našie, abychom procítili k dobrému? Někteří spie a nečinie pokánie. 20 Ve čtení se pokládá, že k hlasu Páně všecky panny vstaly a ozdo- bily lampy. Potřebie ť jest nám přihlédnauti k vieře a opraviti a lásku obnoviti a svědomie i srdce svá napraviti. Tento hlas z truonu skrz zámutky dobře nás napomíná, že čas jest nám ze sna povstati a činiti pokánie a život svuoj znamenati 25 a opraviti a v lepšie prospievati. A pakli hlasu Páně neuposlech- neme, sami sme vinni kázaním naším. Protož vyšel hlas z truonu. A ačkoli někteří probuzují se a činie pokánie, někteří pak dřímie a nerozumějí, který by ten byl hlas; ještě obžerstvie, lakomstvie nad nimi panuje, a již dávno hlas kázanie vyšel, hlas skrz rány 30 a zámutky, avšak ještě v stínu smrti sedie. Nebo mysl naše táhne v se žádosti těla a ty věci, které sau světa, a zrak i sluch zavřien jest od Pána. A hlas boží volal: »Pán jde, slunce vycházie, noc pomíjí a stien; vstaňte!« A nechtí se zkolaubiti, ale držie v sobě srdce tvrdá, zatmělá, plná hněvu a pajchy, a neslyšie hlasu. Iza- 35 iáš VI.: »Oslep srdce lidu tohoto, aby vidauce neviděli«. Ta ť jest rána veliká, že se tělo pálí, seká, a nečijí, jak veliké sau rány, jak velicí a mnozí bludové, kolik páduov, kolik hrozných pobitie a morduov, vylitie krve, kolik bojuov běží, a nepovstávají! Kolik jest kazateluov, kolik dobrých věcí a dobrodínie otevře- 40 ných a zjevných v cierkvi a v chrámě božím, v přijímaní velebné svátosti, a nepovstávají! Ale jako kraupy veliké spadly na zemi a rauhali se lidé jménu Páně, tak se jest rozmohla a zatvrdila zlost naše a srdce v zlosti oslepené, že žádného hlasu neslyší z truonu řkaucích: »Blahoslavení, kteří bdie, když Pán volá ku Divní a rozliční hlasové božíc Hlas napamí- 1ající Rána veliká Zatvrzení naše 9 Mat. 8, 8 a 9 — 20 Mat. 25, 7 — 24 Řím. 13, 11 — 30 Sr. Ž. 107, 10 — 35 Iz. 6, 10 — 41 Zj. 16, 21
XIX 205 313b 313b2 jeho pomsty, kterauž umyslil v radě své, aby trestáni byli ze zlého. Mat.: »Nejsem hoden, aby všel pod střechu mau; ale toliko rci 10 slovem«, totiž já sem poznal, že řeč a hlas tvuoj jest velebný a veliké moci, toliko řci. Já zajisté hubený sem mezi stvořením lidským. »Tomuto diem: Učiň!, a učiní«. Tak ť já mám za to, že ť tvuoj hlas jest větší a mocnější, a stanau se všecky věci, kteréž dieš. Bojové, pálenie, laupežové, roztrženie u vieře hlas boží sau, kterýž 15 vyšel na nás z spravedlivého božieho saudu. Vyznávajme vieru tu, že nižádná rána na nás ukázati se nemuož, leč na jeho palácu uložena a usauzena bude. Kto jest tak maudrý a porozumí těmto věcem, kterak těmito zámutky mluví nám a volá v auši mysli našie, abychom procítili k dobrému? Někteří spie a nečinie pokánie. 20 Ve čtení se pokládá, že k hlasu Páně všecky panny vstaly a ozdo- bily lampy. Potřebie ť jest nám přihlédnauti k vieře a opraviti a lásku obnoviti a svědomie i srdce svá napraviti. Tento hlas z truonu skrz zámutky dobře nás napomíná, že čas jest nám ze sna povstati a činiti pokánie a život svuoj znamenati 25 a opraviti a v lepšie prospievati. A pakli hlasu Páně neuposlech- neme, sami sme vinni kázaním naším. Protož vyšel hlas z truonu. A ačkoli někteří probuzují se a činie pokánie, někteří pak dřímie a nerozumějí, který by ten byl hlas; ještě obžerstvie, lakomstvie nad nimi panuje, a již dávno hlas kázanie vyšel, hlas skrz rány 30 a zámutky, avšak ještě v stínu smrti sedie. Nebo mysl naše táhne v se žádosti těla a ty věci, které sau světa, a zrak i sluch zavřien jest od Pána. A hlas boží volal: »Pán jde, slunce vycházie, noc pomíjí a stien; vstaňte!« A nechtí se zkolaubiti, ale držie v sobě srdce tvrdá, zatmělá, plná hněvu a pajchy, a neslyšie hlasu. Iza- 35 iáš VI.: »Oslep srdce lidu tohoto, aby vidauce neviděli«. Ta ť jest rána veliká, že se tělo pálí, seká, a nečijí, jak veliké sau rány, jak velicí a mnozí bludové, kolik páduov, kolik hrozných pobitie a morduov, vylitie krve, kolik bojuov běží, a nepovstávají! Kolik jest kazateluov, kolik dobrých věcí a dobrodínie otevře- 40 ných a zjevných v cierkvi a v chrámě božím, v přijímaní velebné svátosti, a nepovstávají! Ale jako kraupy veliké spadly na zemi a rauhali se lidé jménu Páně, tak se jest rozmohla a zatvrdila zlost naše a srdce v zlosti oslepené, že žádného hlasu neslyší z truonu řkaucích: »Blahoslavení, kteří bdie, když Pán volá ku Divní a rozliční hlasové božíc Hlas napamí- 1ající Rána veliká Zatvrzení naše 9 Mat. 8, 8 a 9 — 20 Mat. 25, 7 — 24 Řím. 13, 11 — 30 Sr. Ž. 107, 10 — 35 Iz. 6, 10 — 41 Zj. 16, 21
Strana 206
206 Kapitola Neslušte reptati v trestání Neslyšíme hlasuov pokání, a slyšie, když napomíná srdce, že vuoli jeho povolují. 45 Běda těm, kteříž neslyšie; strach, aby pozdě neprocítili!« »Dajte chválu Pánu Bohu vašemu!« Tento hlas napomíná vyvolené, abychom vzdávali chválu Pánu. Najprvé z skutkuov jeho, kteréž učinil nám na tomto světě. Divný skutek boží, že stvořitel stvořenie, nesmrtedlný smrtedlný učiněn jest, že trpěl 50 jest za nás a na kříži umřel! I napomíná nás kuor andělský, zástup nebeský, abychom chválu vzdávali, totiž jako by řekli: »Ó vy lidé, zpievajte s námi s anděly: Sláva na výsostech Bohu« etc., že jest nám dal tělo a krev svú, že dává vítězstvie, že tresce v tomto času pro hřiechy, že odjímá škodlivé věci duše, jako 55 vládařstvie, zboží. »Dajme chválu Pánu!« A že mnohé mordují a pálé, bojme se Boha a vzdajme mu chválu! Žádný Antikristuov služebník uškoditi nemuož, jediné leč vajpověd z truonu jeho vyjde, kterého času a kterak mnoho škoditi má nám kto. Potřebie jest nám to znáti, 60 nereptati, ale nížiti se a řieci: »Zaslaužili sme viece, Pane, trpěti, vděčni sme!« Musíme políbiti metlu a přijíti a řieci: »Tobě chvála, tobě čest a sláva, ale nám pohaněnie!« Ten hlas slyšel jest svatý muž Job; když děti zmordováni, dobytek zajat, ll tělo raněno, žena jeho na ň žehrala, odpověděl k těm hlasóm řka: »Pán dal, 65 Pán odjal; jakž se j' Pánu líbilo, tak se stalo«. Ještě když se nalézají, kterýmž činí šatanáš z dopuštěnie božieho škody, ješto řiekají: »Nermautím se z těchto příhod, než toliko že sem tě rozhněval«, takoví vzdávají chválu Bohu. Ohle- dajme sami sebe, slyšíme-li ty hlasy! V Přísloví I°.: »Volal sem, 70 a nechtěli ste slyšeti«. Jako by řekl: »Nynie hlas vypauštím a metlu dopauštím, a nechtí povstati k chvále Páně«. »Kterýžto vyšel z truonu«. Nebo ze všech skutkuov chváliti máme Boha, ovšem pak, že jest žena babylonská padla. Ten ť jest hlas Páně a z něho vzdávají chválu světí Pánu. A že dnes zlí 75 trpie v pekle, z toho světí velebie Boha. A že trauby zde hlasitě znějí, kterak bychom dobře živi byli a života polepšili, svatí chválé to; že sau nechtěli činiti pokánie, ty trauby v nebi chváliti budau z zatracenie jich Boha. »Malí i velicí«. Job III°.: »Tam sau malý i veliký«. Žádný 80 Boha nemuož chváliti, kto nemá bázně (protož die: »Kteří se bojíte 314a1 Chváliti Pána máme ústavně Malí i velicí kteří sau? 62 Dan. 9, 7 — 65 Podle Joba 1, 21 — 70 Podle Přisl. 1, 24 — 80 Job 3, 19
206 Kapitola Neslušte reptati v trestání Neslyšíme hlasuov pokání, a slyšie, když napomíná srdce, že vuoli jeho povolují. 45 Běda těm, kteříž neslyšie; strach, aby pozdě neprocítili!« »Dajte chválu Pánu Bohu vašemu!« Tento hlas napomíná vyvolené, abychom vzdávali chválu Pánu. Najprvé z skutkuov jeho, kteréž učinil nám na tomto světě. Divný skutek boží, že stvořitel stvořenie, nesmrtedlný smrtedlný učiněn jest, že trpěl 50 jest za nás a na kříži umřel! I napomíná nás kuor andělský, zástup nebeský, abychom chválu vzdávali, totiž jako by řekli: »Ó vy lidé, zpievajte s námi s anděly: Sláva na výsostech Bohu« etc., že jest nám dal tělo a krev svú, že dává vítězstvie, že tresce v tomto času pro hřiechy, že odjímá škodlivé věci duše, jako 55 vládařstvie, zboží. »Dajme chválu Pánu!« A že mnohé mordují a pálé, bojme se Boha a vzdajme mu chválu! Žádný Antikristuov služebník uškoditi nemuož, jediné leč vajpověd z truonu jeho vyjde, kterého času a kterak mnoho škoditi má nám kto. Potřebie jest nám to znáti, 60 nereptati, ale nížiti se a řieci: »Zaslaužili sme viece, Pane, trpěti, vděčni sme!« Musíme políbiti metlu a přijíti a řieci: »Tobě chvála, tobě čest a sláva, ale nám pohaněnie!« Ten hlas slyšel jest svatý muž Job; když děti zmordováni, dobytek zajat, ll tělo raněno, žena jeho na ň žehrala, odpověděl k těm hlasóm řka: »Pán dal, 65 Pán odjal; jakž se j' Pánu líbilo, tak se stalo«. Ještě když se nalézají, kterýmž činí šatanáš z dopuštěnie božieho škody, ješto řiekají: »Nermautím se z těchto příhod, než toliko že sem tě rozhněval«, takoví vzdávají chválu Bohu. Ohle- dajme sami sebe, slyšíme-li ty hlasy! V Přísloví I°.: »Volal sem, 70 a nechtěli ste slyšeti«. Jako by řekl: »Nynie hlas vypauštím a metlu dopauštím, a nechtí povstati k chvále Páně«. »Kterýžto vyšel z truonu«. Nebo ze všech skutkuov chváliti máme Boha, ovšem pak, že jest žena babylonská padla. Ten ť jest hlas Páně a z něho vzdávají chválu světí Pánu. A že dnes zlí 75 trpie v pekle, z toho světí velebie Boha. A že trauby zde hlasitě znějí, kterak bychom dobře živi byli a života polepšili, svatí chválé to; že sau nechtěli činiti pokánie, ty trauby v nebi chváliti budau z zatracenie jich Boha. »Malí i velicí«. Job III°.: »Tam sau malý i veliký«. Žádný 80 Boha nemuož chváliti, kto nemá bázně (protož die: »Kteří se bojíte 314a1 Chváliti Pána máme ústavně Malí i velicí kteří sau? 62 Dan. 9, 7 — 65 Podle Joba 1, 21 — 70 Podle Přisl. 1, 24 — 80 Job 3, 19
Strana 207
XIX. 207 Boha«), a kto nemá veliké viery (protož die: »Velicí«). Kto má svědomie čisté, chválí Boha takový člověk. Jako obraz jest k chvále maléři, kterýž jest ozdobný, tak obraz svědomie dobrého, kteréž 85 miluje Boha právě, ten obraz jest k slávě a ke cti Páně. Kto má umazané svědomie, ten ť nezná skutkuov Páně, a tak i nechválí také Boha. Protož malí a tiší a pokorní a bázliví chválu vzdávajte Bohu. I velicí, kteříž mají velikú lásku, chvalte, a kteří se bojíte bázní, ne služebnau, ale čistau a poctivau, kteráž trvá na věky, 314a2 90 bojte se ho! Anjelé bojie se a třesau. Nebojie se ďábla ani zatracenie, ale synovskau bázní služebníci Páně, ne hřiecha. Jan VIII°.: »Kto činí hřiech, služebník jest hřiecha«. Napsáno jest: »Nenie drahá neb vzácná chvála v austech hřiešníkuov«. Ti nemohau chváliti Boha. A kteří spie, nemohau chváliti. Ale služebníci, 95 kteří se bojie rozhněvati Boha a svoliti hřiechu, ti Boha velebte a chvalte! »Malí i velicí«. V domu velikém božím sau nádoby netoliko zlaté, střiebrné a kamenné, ale dřevěnné i hliněné. Tak v tomto životě i v budaucím někteří velicí i malí. Malí, jako děti a ženy, 100 kteréž nechodí do boje. Malí, totiž prostí u vieře, kteříž vysokých věcí nechápají, aniž na srdce jim vstupuje vysokost boží, kteříž se hřiechuov varují, Boha se bojie, přikázanie plní, almužny činie, malí sau; žena, kteráž jinému jest poddána, kteráž od jiného se učie: sami se takoví zpravovati nemohau. Tento ť jest národ také 105 Páně, boží světí. A ačkoli vysokých rad nechápají, však světí sau. A kteří řiekají: »Nemohu naplniti rady té: Jdi a prodaj všecky věci, které máš«, a kteří řiekají: »Nemohu tak trpěti jako světí mučedlníci«. Opět: »Nemohu tak milostiv býti nepřáteluom, jako die Písmo«. Tyto ť sau nádoby malé v domu božím, kteréž 110 mají naději k spasení. Item křivdy odpustiti nepříteli nemuože ani snášeti muože statečně. Item žaláři se poddati dobrovolně, smrti pro Krista rád očekávati nemuože. To maličcí sau. Ale velicí sau, kteříž mají vysoký život dobrý a lásku dokonalau a milují všecky pro Boha (Mat. VI°. a VII°). »Ktož činí a učí, ten veliký slauti 115 bude v království nebeském« i zde i v budauciem. Kteříž velikau trpělivost mají, kteří do bré svědomie mají, kto křivdy rád snáší, na smrt pro pravdu se vydává, ti ť sau velicí, hodní zpravovánie Rozličné nádobý v domu Páně 314b1 Velici takovi hodní zpravovati jin 92 Jan 8, 34 — Eccli 15, 9 — 106 Mat. 19, 21. Sr. Strabona, Glossa ord. (ML 114, c. 743) a Richardi a S. Victore In Apocalypsim I. VI. c. 111. (ML 196, c. 846). — 108 Mat. 5, 44; Luk. 6, 35 — 114 Mat. 6, 14; 7, 1 — Mat. 5, 19
XIX. 207 Boha«), a kto nemá veliké viery (protož die: »Velicí«). Kto má svědomie čisté, chválí Boha takový člověk. Jako obraz jest k chvále maléři, kterýž jest ozdobný, tak obraz svědomie dobrého, kteréž 85 miluje Boha právě, ten obraz jest k slávě a ke cti Páně. Kto má umazané svědomie, ten ť nezná skutkuov Páně, a tak i nechválí také Boha. Protož malí a tiší a pokorní a bázliví chválu vzdávajte Bohu. I velicí, kteříž mají velikú lásku, chvalte, a kteří se bojíte bázní, ne služebnau, ale čistau a poctivau, kteráž trvá na věky, 314a2 90 bojte se ho! Anjelé bojie se a třesau. Nebojie se ďábla ani zatracenie, ale synovskau bázní služebníci Páně, ne hřiecha. Jan VIII°.: »Kto činí hřiech, služebník jest hřiecha«. Napsáno jest: »Nenie drahá neb vzácná chvála v austech hřiešníkuov«. Ti nemohau chváliti Boha. A kteří spie, nemohau chváliti. Ale služebníci, 95 kteří se bojie rozhněvati Boha a svoliti hřiechu, ti Boha velebte a chvalte! »Malí i velicí«. V domu velikém božím sau nádoby netoliko zlaté, střiebrné a kamenné, ale dřevěnné i hliněné. Tak v tomto životě i v budaucím někteří velicí i malí. Malí, jako děti a ženy, 100 kteréž nechodí do boje. Malí, totiž prostí u vieře, kteříž vysokých věcí nechápají, aniž na srdce jim vstupuje vysokost boží, kteříž se hřiechuov varují, Boha se bojie, přikázanie plní, almužny činie, malí sau; žena, kteráž jinému jest poddána, kteráž od jiného se učie: sami se takoví zpravovati nemohau. Tento ť jest národ také 105 Páně, boží světí. A ačkoli vysokých rad nechápají, však světí sau. A kteří řiekají: »Nemohu naplniti rady té: Jdi a prodaj všecky věci, které máš«, a kteří řiekají: »Nemohu tak trpěti jako světí mučedlníci«. Opět: »Nemohu tak milostiv býti nepřáteluom, jako die Písmo«. Tyto ť sau nádoby malé v domu božím, kteréž 110 mají naději k spasení. Item křivdy odpustiti nepříteli nemuože ani snášeti muože statečně. Item žaláři se poddati dobrovolně, smrti pro Krista rád očekávati nemuože. To maličcí sau. Ale velicí sau, kteříž mají vysoký život dobrý a lásku dokonalau a milují všecky pro Boha (Mat. VI°. a VII°). »Ktož činí a učí, ten veliký slauti 115 bude v království nebeském« i zde i v budauciem. Kteříž velikau trpělivost mají, kteří do bré svědomie mají, kto křivdy rád snáší, na smrt pro pravdu se vydává, ti ť sau velicí, hodní zpravovánie Rozličné nádobý v domu Páně 314b1 Velici takovi hodní zpravovati jin 92 Jan 8, 34 — Eccli 15, 9 — 106 Mat. 19, 21. Sr. Strabona, Glossa ord. (ML 114, c. 743) a Richardi a S. Victore In Apocalypsim I. VI. c. 111. (ML 196, c. 846). — 108 Mat. 5, 44; Luk. 6, 35 — 114 Mat. 6, 14; 7, 1 — Mat. 5, 19
Strana 208
208 Kapitola Malí sau tito Běda maličkým! cierkve. Kteříž opauštějí pro Krista všecky věci a následují ho, kterýmž Pán dává dary a mnohé skryté věci jim otvierá, a velikého Ducha božieho mají a svatost života, kteříž nepadají v protivných 120 věcech, ale stojie, ti ť bývají velmi řiedcí, ti ť nepadají v času po- kušenie. Ale malí časem odstupují od viery, od upokojeného svědomie, kteříž ucházejí konce pro slovo protivné, kteřížto pro radu zlau a falešnau odstupují od viery a pochybují v pravdách čtenie 125 svatého. Běda těm maličkým, kněžím i lajkóm, kteříž rychle padají, po zpovědi zase se v hřiechy navracují, po přijímaní těla a krve Páně hadrují se svárlivě a pohoršenie rozsievají! Takoví maličcí mají řiezeni a zpravováni býti staršími jako děti rodiči svými, v kázaní, v radě a v stráži. Ale že velicí sau řiedcí, běda 130 maličkým! Kdyby mnoho bylo velikých a péči měli o malé, všickni by spaseni byli. A ke všeckněm jest hlas dobrým, velikým i malým, kteří sau dobře živi, Boha se bojie, kteříž sebe nepohoršují vespolek, ale rádi metlu boží snášejí, zámutky od Pána přijímají vděčně. Malí 135 starších poslauchají a dobře se zpravují od svých starších nižší. Velicí učí, malí přijímají a ostřiehají. Velicí rady zdravé dávají, malí takové věci oblibují. Velicí kráčejí po cestě upřímé a malí za nimi jdau. Velicí přikázanie drží a malí též činie. Velicí svět potupují a malí také srdce vzhuoru pozdvihují. K takovým vše-140 ckněm trauba z truonu zvučí řka: »Chválu vzdá vajte Pánu Bohu 314b2 našemu« etc. A pakli sau kteří nepřišli k dobré velikosti viery a k malosti pokorné, ještě se obraťte a vzdajte chválu Pánu Bohu etc. Srdce pozdvin- nauti iáme A slyšel sem jako hlas trauby veliké. K těmto věcem velikým a spasitedlným máme potřebie srdce po- zdvihnauti i uší mysli našie, abychom porozuměli těm věcem, které jest viděl Jan, a abychom viděli a slyšeli, která jest trpělivost svatých, jaké setrvánie v lásce a které jich odplaty. Nebo služeb- 5 níkóm božím napsány sau tyto věci; a které mauky zlí s šelmau a s nevěstkau trpěti budau, tomu se nauč a poslauchaj, nevěsto Kristova, již kterak by se k boji připravila a k odplatě. A již k bázni, již k vidění povstává, již k slyšení těchto velikých věcí; nebo die: »Slyšel sem«. Častokrát napomíná Duch svatý řka: »Kto má uši k slyšení...« 11 Mat. 11, 15; 13, 9 a 43; Marek 4, 9 a 23; Luk. 14, 35; Zj. 2, 7 a 17 a 29 10
208 Kapitola Malí sau tito Běda maličkým! cierkve. Kteříž opauštějí pro Krista všecky věci a následují ho, kterýmž Pán dává dary a mnohé skryté věci jim otvierá, a velikého Ducha božieho mají a svatost života, kteříž nepadají v protivných 120 věcech, ale stojie, ti ť bývají velmi řiedcí, ti ť nepadají v času po- kušenie. Ale malí časem odstupují od viery, od upokojeného svědomie, kteříž ucházejí konce pro slovo protivné, kteřížto pro radu zlau a falešnau odstupují od viery a pochybují v pravdách čtenie 125 svatého. Běda těm maličkým, kněžím i lajkóm, kteříž rychle padají, po zpovědi zase se v hřiechy navracují, po přijímaní těla a krve Páně hadrují se svárlivě a pohoršenie rozsievají! Takoví maličcí mají řiezeni a zpravováni býti staršími jako děti rodiči svými, v kázaní, v radě a v stráži. Ale že velicí sau řiedcí, běda 130 maličkým! Kdyby mnoho bylo velikých a péči měli o malé, všickni by spaseni byli. A ke všeckněm jest hlas dobrým, velikým i malým, kteří sau dobře živi, Boha se bojie, kteříž sebe nepohoršují vespolek, ale rádi metlu boží snášejí, zámutky od Pána přijímají vděčně. Malí 135 starších poslauchají a dobře se zpravují od svých starších nižší. Velicí učí, malí přijímají a ostřiehají. Velicí rady zdravé dávají, malí takové věci oblibují. Velicí kráčejí po cestě upřímé a malí za nimi jdau. Velicí přikázanie drží a malí též činie. Velicí svět potupují a malí také srdce vzhuoru pozdvihují. K takovým vše-140 ckněm trauba z truonu zvučí řka: »Chválu vzdá vajte Pánu Bohu 314b2 našemu« etc. A pakli sau kteří nepřišli k dobré velikosti viery a k malosti pokorné, ještě se obraťte a vzdajte chválu Pánu Bohu etc. Srdce pozdvin- nauti iáme A slyšel sem jako hlas trauby veliké. K těmto věcem velikým a spasitedlným máme potřebie srdce po- zdvihnauti i uší mysli našie, abychom porozuměli těm věcem, které jest viděl Jan, a abychom viděli a slyšeli, která jest trpělivost svatých, jaké setrvánie v lásce a které jich odplaty. Nebo služeb- 5 níkóm božím napsány sau tyto věci; a které mauky zlí s šelmau a s nevěstkau trpěti budau, tomu se nauč a poslauchaj, nevěsto Kristova, již kterak by se k boji připravila a k odplatě. A již k bázni, již k vidění povstává, již k slyšení těchto velikých věcí; nebo die: »Slyšel sem«. Častokrát napomíná Duch svatý řka: »Kto má uši k slyšení...« 11 Mat. 11, 15; 13, 9 a 43; Marek 4, 9 a 23; Luk. 14, 35; Zj. 2, 7 a 17 a 29 10
Strana 209
XIX. 209 315a1 A o vidění mluví apoštol: »Nynie v podobenství vidíme«. A Kristus die: »Blahoslavené oči, kteréž vidie, a uši, kteréž slyšie, co vy vidíte a slyšíte«. K těchto věcí slyšení a vidění potřebujeme veliké 15 bázně a třesenie a pokory; a k těmto slovuom, kteráž z truonu pocházejí, totiž učenie, přimlauvanie, vajpovědi a saudové, i třiesti se máme. Neb die Pán skrz Izaiáše: »Nad kým odpočine Duch muoj? Jediné nad pokorným!« Protož k těmto věcem, kteréž slyšel a viděl Jan, prosím, pohněte srdci k bázni a k milování 20 pravému těch věcí a ku poctivosti boží. »Slyšel sem hlas«. Tělesní, kteříž svět milují viece nežli Krista a nebeské věci, mají pokažený sluchllk slovuom Kristovým. Jako Izaiáš die: »Uši jeho obtěž« etc. I dnes nalézají se slepé oči k nebeským řečem a uši zacpané k spasitedlným naučením; nebo 25 nenie bázně a pokory v srdciech jich. Mat. XI.: Pán Spasitel roz- veselil se, že úžitečné věci k spasení toliko pokorným zjevuje Otec. Pokora pak nezáleží na zevnitřní postavě a tvářnosti snížené a pošmauřené, ani v ovčím rauše, ale v opovržení sebe samého až do najvětšie potupy. Taková srdce sau zpuosobná k těmto 30 saudóm, kteříž z truonu božieho pocházejí. Ale jiná, marnochlubná a pokrytá srdce sau nezpuosobná k těmto velebným věcem božím. Nebo, když nezpuosobná srdce v vidění a slyšení přicházejí k slovu Páně, aby ho poslauchali, hněvá se na ně Pán a dopauští padati v blud a v slepotu. Tak když k velebné svátosti oltářní pokrytec 35 přistaupá, zlořečenstvie tu a saudu hrozného Páně nabude, jako die apoštol: »Kto nehodně jie a pie, saud sobě jie a pie«. Ale věrné srdce život přijímá a milost a požehnánie; a takoví nepadají v hřiechy smrtedlné, v pohoršenie, v lakomstvie a v bludy etc., ale nehodně přistaupajíce padají zase v hřiechy. Tak po slyšení slova 40 božieho, po přijímanie těla a krve Páně čistá a upřiemá srdce zraku upřímého vnitřnieho a sluchu ostřiehajíce, mnoho dobrého odtud nabývají, mají Ducha božieho, viera roste a láska a trpě- livost, jest milovánie spasenie bližních. Ó, kterak sau to dobrá srdce, která sau pokorná v poslauchaní 315a2 45 slova božieho! Potom bývají viece pokorná a viece Boha milují; a viděnie tato dávají jim rozum, dávají potupiti svět, dávají poznati Boha, přemáhati hřiech, radovati se v zámutku, tělo přemoci. A protož posel Páně die té duši, dotýkaje viděnie a slyše- (černě:) VI°. Pokora na če záleží Pokrytstvie škodné Dobrá srdce chvání Potřebujeme těchto věcí 12 I. Kor. 13, 12 — 13 Mat. 13, 16 — 17 Podle Iz. 1I, 2 a 57, 15 — 23 Iz. 6, 10 — 25 Podle Mat. 11, 25 — 36 I. Kor. 11, 29 Jakoubek, Výklad. 142
XIX. 209 315a1 A o vidění mluví apoštol: »Nynie v podobenství vidíme«. A Kristus die: »Blahoslavené oči, kteréž vidie, a uši, kteréž slyšie, co vy vidíte a slyšíte«. K těchto věcí slyšení a vidění potřebujeme veliké 15 bázně a třesenie a pokory; a k těmto slovuom, kteráž z truonu pocházejí, totiž učenie, přimlauvanie, vajpovědi a saudové, i třiesti se máme. Neb die Pán skrz Izaiáše: »Nad kým odpočine Duch muoj? Jediné nad pokorným!« Protož k těmto věcem, kteréž slyšel a viděl Jan, prosím, pohněte srdci k bázni a k milování 20 pravému těch věcí a ku poctivosti boží. »Slyšel sem hlas«. Tělesní, kteříž svět milují viece nežli Krista a nebeské věci, mají pokažený sluchllk slovuom Kristovým. Jako Izaiáš die: »Uši jeho obtěž« etc. I dnes nalézají se slepé oči k nebeským řečem a uši zacpané k spasitedlným naučením; nebo 25 nenie bázně a pokory v srdciech jich. Mat. XI.: Pán Spasitel roz- veselil se, že úžitečné věci k spasení toliko pokorným zjevuje Otec. Pokora pak nezáleží na zevnitřní postavě a tvářnosti snížené a pošmauřené, ani v ovčím rauše, ale v opovržení sebe samého až do najvětšie potupy. Taková srdce sau zpuosobná k těmto 30 saudóm, kteříž z truonu božieho pocházejí. Ale jiná, marnochlubná a pokrytá srdce sau nezpuosobná k těmto velebným věcem božím. Nebo, když nezpuosobná srdce v vidění a slyšení přicházejí k slovu Páně, aby ho poslauchali, hněvá se na ně Pán a dopauští padati v blud a v slepotu. Tak když k velebné svátosti oltářní pokrytec 35 přistaupá, zlořečenstvie tu a saudu hrozného Páně nabude, jako die apoštol: »Kto nehodně jie a pie, saud sobě jie a pie«. Ale věrné srdce život přijímá a milost a požehnánie; a takoví nepadají v hřiechy smrtedlné, v pohoršenie, v lakomstvie a v bludy etc., ale nehodně přistaupajíce padají zase v hřiechy. Tak po slyšení slova 40 božieho, po přijímanie těla a krve Páně čistá a upřiemá srdce zraku upřímého vnitřnieho a sluchu ostřiehajíce, mnoho dobrého odtud nabývají, mají Ducha božieho, viera roste a láska a trpě- livost, jest milovánie spasenie bližních. Ó, kterak sau to dobrá srdce, která sau pokorná v poslauchaní 315a2 45 slova božieho! Potom bývají viece pokorná a viece Boha milují; a viděnie tato dávají jim rozum, dávají potupiti svět, dávají poznati Boha, přemáhati hřiech, radovati se v zámutku, tělo přemoci. A protož posel Páně die té duši, dotýkaje viděnie a slyše- (černě:) VI°. Pokora na če záleží Pokrytstvie škodné Dobrá srdce chvání Potřebujeme těchto věcí 12 I. Kor. 13, 12 — 13 Mat. 13, 16 — 17 Podle Iz. 1I, 2 a 57, 15 — 23 Iz. 6, 10 — 25 Podle Mat. 11, 25 — 36 I. Kor. 11, 29 Jakoubek, Výklad. 142
Strana 210
210 Kapitola Pilné napomlna- me prvních svatých nie (David): »Slyš, dcerko, a viz a nakloň ucha tvého, nebo požádal král krásy tvé«, aby ji vyčistil od hřiechuov, aby jí slovo své 50 otevřel a novau věc z truonu. Protož připrav srdce i ucho i oči, aby se jemu samému líbila, aby tyto věci k Bohu obrátila. Ó, by každé srdce, i mé, k sobě samému se navrátilo! Kterak jest hoto- vějšie rozjímati světské věci nežli božské! Z toho bychom pokánie všickni činiti měli, že, mnoho dobrého slyšiece, úžitku v sobě ne-55 nalézáme; nebo nenie upřímé srdce a zkušenie viery a ucha i voka našeho k slovu Páně. Zkušenie srdce jest láska, druhé jednota, třetie bázeň, čtvrté potupenie světa. A ti sau také úžitkové silnější po slovu Páně a po kázaní a po přijímaní velebné svátosti oltářnie. A pakli takové 60 věci netvrdie se a nenalézají v nás, znajme to jistotně, že nehodně poslaucháme a těla a krve Páně požieváme. Die: »Slyšel sem hlas jakožto trauby veliké a jako hlas vod Prvé byli učení mnohých a jako hlas velikého hromu«. V prvotní cierkvi učený byl lid, že všecka slova o království nebeském uměl sobě vážiti. 65 a slyšeli sú hlasy s nebe jako trauby a vod a hromuov, skrz svaté zprávce byl lid v jednotě a v svornosti shromážděný, v bázni, v lásce. Protož sau slyšeli hlas jakožto trauby a vod. Trauba k boji zbuzuje; vyznamenává vuoli Páně, kteráž volené napomíná k boji. Nebo vyvolených život jest rytěřovánie a pokulšenie. 70 315b1 Job: »Rytěřovánie jest život člověčí na zemi«, nepovolovati světu a jeho pochlebníkóm a tělu a žádostem jeho. Jest to dobrý boj a světí boží mužie, zprávcové, vždycky traubili v traubu: »Připravte srdce k boji duchovniemu, buďte na cestě lásky a jed- noty a pokánie a pokory!« A tehdy tak dobře stáli, všecky věci 75 přemáhali. Bychom to byli v království našem též učinili a k tomu boji hajbali lidem k lásce a ku pokání a k bázni, a aby se postavo- vali statečně proti šatanovi a aby daruov božích ostřiehali, dobře bychom byli učinili, lid by dobře stál před Hospodinem. Ale po- hřiechu nevydávali sme úžitečného zvuku v traubě slova Páně, 80 abychom držali lid k vysoké zprávě a naučení boje duchovnieho, kterak by svědomie měli ostřéhati a srdce dobrého chovajíce, a kterak bychom zavřeli brány jeruzalémské, totiž duší v lásce, a tak bychme dobré vítězstvie obdrželi. A pakli by nepřátelé zmordovali těla, blahoslavenstvie by nás našlo. A že sme toho zanetbali, protož jest lid těžce shřešil a vypadl Nedostatek náš veliký Zkušenie srdce 85 49 Ž. 45, 11 a 12 — 70 Job 7, 1
210 Kapitola Pilné napomlna- me prvních svatých nie (David): »Slyš, dcerko, a viz a nakloň ucha tvého, nebo požádal král krásy tvé«, aby ji vyčistil od hřiechuov, aby jí slovo své 50 otevřel a novau věc z truonu. Protož připrav srdce i ucho i oči, aby se jemu samému líbila, aby tyto věci k Bohu obrátila. Ó, by každé srdce, i mé, k sobě samému se navrátilo! Kterak jest hoto- vějšie rozjímati světské věci nežli božské! Z toho bychom pokánie všickni činiti měli, že, mnoho dobrého slyšiece, úžitku v sobě ne-55 nalézáme; nebo nenie upřímé srdce a zkušenie viery a ucha i voka našeho k slovu Páně. Zkušenie srdce jest láska, druhé jednota, třetie bázeň, čtvrté potupenie světa. A ti sau také úžitkové silnější po slovu Páně a po kázaní a po přijímaní velebné svátosti oltářnie. A pakli takové 60 věci netvrdie se a nenalézají v nás, znajme to jistotně, že nehodně poslaucháme a těla a krve Páně požieváme. Die: »Slyšel sem hlas jakožto trauby veliké a jako hlas vod Prvé byli učení mnohých a jako hlas velikého hromu«. V prvotní cierkvi učený byl lid, že všecka slova o království nebeském uměl sobě vážiti. 65 a slyšeli sú hlasy s nebe jako trauby a vod a hromuov, skrz svaté zprávce byl lid v jednotě a v svornosti shromážděný, v bázni, v lásce. Protož sau slyšeli hlas jakožto trauby a vod. Trauba k boji zbuzuje; vyznamenává vuoli Páně, kteráž volené napomíná k boji. Nebo vyvolených život jest rytěřovánie a pokulšenie. 70 315b1 Job: »Rytěřovánie jest život člověčí na zemi«, nepovolovati světu a jeho pochlebníkóm a tělu a žádostem jeho. Jest to dobrý boj a světí boží mužie, zprávcové, vždycky traubili v traubu: »Připravte srdce k boji duchovniemu, buďte na cestě lásky a jed- noty a pokánie a pokory!« A tehdy tak dobře stáli, všecky věci 75 přemáhali. Bychom to byli v království našem též učinili a k tomu boji hajbali lidem k lásce a ku pokání a k bázni, a aby se postavo- vali statečně proti šatanovi a aby daruov božích ostřiehali, dobře bychom byli učinili, lid by dobře stál před Hospodinem. Ale po- hřiechu nevydávali sme úžitečného zvuku v traubě slova Páně, 80 abychom držali lid k vysoké zprávě a naučení boje duchovnieho, kterak by svědomie měli ostřéhati a srdce dobrého chovajíce, a kterak bychom zavřeli brány jeruzalémské, totiž duší v lásce, a tak bychme dobré vítězstvie obdrželi. A pakli by nepřátelé zmordovali těla, blahoslavenstvie by nás našlo. A že sme toho zanetbali, protož jest lid těžce shřešil a vypadl Nedostatek náš veliký Zkušenie srdce 85 49 Ž. 45, 11 a 12 — 70 Job 7, 1
Strana 211
XIX. 211 315b2 316a1 od pravé viery a v hřiechy smrtedlné upadl. A protož těžký Pánu dáme z toho počet, neb se jest stalo veliké pohubenie měst a srdcí a duší. Svatí zajisté měli sú velikau péči; když jest ďábel pokaušel 90 tajně, volali řkauce: »Ostřiehajte srdce, již ť šatanáš chce obleh- nauti a obehnati nás!« Byl-li jest zjevný hřiech, hned trauba svatých slyšána jest: »Rychle vstaňte a zlé to přemozte!« Ale již pohřiechu nenie, kto by zvolal a lid vystřiehl od osiedl šata- nových, kteráž polékl všudy okolo města Páně. Kdyby srdce 95 byla pokorná, ještě by dával trauby svaté, aby zbuzovaly k dobrým bojuom duchovním. Druhé: »A jako hlas vod prudkých«. Světí byli sau tyto vody. Svrchu povědieno: »Vody mnohé sau lid mnohý«. A zvláště ti, kteří od žádostí těla a od bluduov navracovali se ku Pánu Bohu 100 a vod božích chopili se, slovau vody. Kristus pověděl: »Kto věří v mě, řeky potekau vody živé z něho«. Mnozí se chlubie věrau, a nemají jie; ale apoštolé a proroci velikau měli vieru a živau, protož sau v nich byly živé a hluboké studnice. Protož slovau Studnice a řeky řeky a vody a studnice v Písmě svatém. A dnes, v kom jest viera, 105 hned z něho teče láska, příklad dobrý, střiedmost dobrá, mlčeli- vost dobrá, trestánie dobré, naučenie dobré. Takoví ť sau byli světí. A ti, kteříž mají pokušenie od vedra a horkosti šatanášovy, mají k těmto běžeti vodám božským, a tu vezmau prochlazenie a potěšenie; a od zvuku jich bývá člověk silnější a obveselenější. 110 Protož svatá cierkev prvotnie dobrý sluch měla a laskavý, a tak sau slyšeli hlas vod v pokušení a posilňovali se a potěšovali; a studnice, svatí kazatelové, byly sau takovým otevřieny. I dnes potřebuje lid hlasuov těchto vod, a nemuož jich mieti; a to při- chází pro hříchy. A jestliže kto dobrý přijde a mluví jim z Písma 115 slova božská, prostí lidé potěšují se a děkují. Dnes ty studnice sau zavřieny, dobří světí. Nebo srdce sau zavřené studnice hluchá a oči oslepené, lid chce novin poslúchati a kochati se v ci- Cizie vody zích vodách; a když čistau pravdu slyšie, nepotěšují se, ale prázdní odcházejí, jiní sel pak potěšují. Tak u velebné svátosti někteří 120 Ducha svatého přijímají, jiní toliko svátost. Takéž se v slovu božím nalézá, jakož se pokládá ve čtení: »Již vy čistí jste pro řeč mau«, ale ne všickni. Nebo Jidáš nebyl pochopný vod z stud- nice přehojné Ježíše Krista; ale jiní se spolu radovali vespolek Péče svatých prvních proti dáblu 97 Slovo »Druhé« je připsáno dodatečně in marg. pův. písařem. — 100 Jan 7, 38 — 121 Jan 15, 3 142*
XIX. 211 315b2 316a1 od pravé viery a v hřiechy smrtedlné upadl. A protož těžký Pánu dáme z toho počet, neb se jest stalo veliké pohubenie měst a srdcí a duší. Svatí zajisté měli sú velikau péči; když jest ďábel pokaušel 90 tajně, volali řkauce: »Ostřiehajte srdce, již ť šatanáš chce obleh- nauti a obehnati nás!« Byl-li jest zjevný hřiech, hned trauba svatých slyšána jest: »Rychle vstaňte a zlé to přemozte!« Ale již pohřiechu nenie, kto by zvolal a lid vystřiehl od osiedl šata- nových, kteráž polékl všudy okolo města Páně. Kdyby srdce 95 byla pokorná, ještě by dával trauby svaté, aby zbuzovaly k dobrým bojuom duchovním. Druhé: »A jako hlas vod prudkých«. Světí byli sau tyto vody. Svrchu povědieno: »Vody mnohé sau lid mnohý«. A zvláště ti, kteří od žádostí těla a od bluduov navracovali se ku Pánu Bohu 100 a vod božích chopili se, slovau vody. Kristus pověděl: »Kto věří v mě, řeky potekau vody živé z něho«. Mnozí se chlubie věrau, a nemají jie; ale apoštolé a proroci velikau měli vieru a živau, protož sau v nich byly živé a hluboké studnice. Protož slovau Studnice a řeky řeky a vody a studnice v Písmě svatém. A dnes, v kom jest viera, 105 hned z něho teče láska, příklad dobrý, střiedmost dobrá, mlčeli- vost dobrá, trestánie dobré, naučenie dobré. Takoví ť sau byli světí. A ti, kteříž mají pokušenie od vedra a horkosti šatanášovy, mají k těmto běžeti vodám božským, a tu vezmau prochlazenie a potěšenie; a od zvuku jich bývá člověk silnější a obveselenější. 110 Protož svatá cierkev prvotnie dobrý sluch měla a laskavý, a tak sau slyšeli hlas vod v pokušení a posilňovali se a potěšovali; a studnice, svatí kazatelové, byly sau takovým otevřieny. I dnes potřebuje lid hlasuov těchto vod, a nemuož jich mieti; a to při- chází pro hříchy. A jestliže kto dobrý přijde a mluví jim z Písma 115 slova božská, prostí lidé potěšují se a děkují. Dnes ty studnice sau zavřieny, dobří světí. Nebo srdce sau zavřené studnice hluchá a oči oslepené, lid chce novin poslúchati a kochati se v ci- Cizie vody zích vodách; a když čistau pravdu slyšie, nepotěšují se, ale prázdní odcházejí, jiní sel pak potěšují. Tak u velebné svátosti někteří 120 Ducha svatého přijímají, jiní toliko svátost. Takéž se v slovu božím nalézá, jakož se pokládá ve čtení: »Již vy čistí jste pro řeč mau«, ale ne všickni. Nebo Jidáš nebyl pochopný vod z stud- nice přehojné Ježíše Krista; ale jiní se spolu radovali vespolek Péče svatých prvních proti dáblu 97 Slovo »Druhé« je připsáno dodatečně in marg. pův. písařem. — 100 Jan 7, 38 — 121 Jan 15, 3 142*
Strana 212
212 Kapitola Hlas hromuov co jest? Bázeň byla v posluchačích Kněžím blaze a spolu potěšovali a posilňovali. Pán skrz Izaiáše 1°. radí řka: »Umajte se a buďte čisti!« Ó, by ještě hlas těch vod přišel na 125 zemi a lid aby s potěšením slyšel! Třetie die: »Slyšal sem hlas jako hromuov velikých«. Vy- znamenává se, že jest lid slyšal od svatých slova taková, ješto sau dávala srdcím velikau bázeň; jako starci od tváři slov padají a třesau se a andělé jeho, kdež žádného nenie hřiechu. A když 130 sau ti světí přijímali slova z truonu, přicházeli k lidu, napomínajíce jej ku pokání; a lid s třesením bál se od tváři těch slov a poznávali, že veliký jest Pán a mstitel zlých věcí, a kterak jest zlé nebáti se Boha a hřešiti proti němu. Protož se báli, když světí tyto věci kázali. A proto sau slauli kazatelové ti synové hromu. Když sau 135 předkládali velebnost boží a saud jeho a mauky pekelné, řiekali: »Běda nám, že sme hřešili! Čiňme pokánie rychle!« Také proto slauli synové hromoví, že sau srdce najtvrdšie jako skály rozráželi a k bázni boží napomínali, že sobě nic nevážili hanby trpěti v světě pro hřiechy, ztratiti přátely a potupiti svět a ztratiti tělo, ješto 140 to nic nenie proti hněvu Páně, a lekali se s třesením od tváři všech slov jeho; a v mluvení, v jiedle a v pití vždycky v paměti Boha měli sau a nade všecko báli se Boha. Běda nám kněžím, že sme 316a2 pohřiechu od bázně božie vypadli a lidu sme neučili! Běda nám, kolik jest jich zahynulo v válkách bez bázně a jinde! Jak velmi 145 těžce odpoviedati budeme za ty duše! Běda nám, že neumieme řečí božích tak k bázni srdcí přivoditi, aby při všech skutcích svých bázeň boží měli! Již veliký lid čitedlně od bázně boží od- staupil s svým kněžstvem, a tak širokau cestu mají spolu k za- tracení. Pane Bože, rač pohleděti na nás, neb ť sau nebezpeční 150 časové, a pošli hlasy hromuov, abychom bázeň dobrau k tobě měli, od tváři slov abychom se s třesením lekali, života našeho polepšili a po cestě tvé s bázní abychom chodili až k slávě tvé etc.! Pieseň dokonalých Řkaucích: »Alleluja«. Pieseň zajisté ta, »Alleluja«, jest dokonalých s tohoto světa jdaucích. A světí někteří zde Boha tak jako trauba chválili a jako hlas hromu, kteříž sau dobře živi byli. A protož die: »Řekli sau: Alleluja! Neb jest kraloval Pán Buoh náš všemohaucí«, tak totižto, že již v nich dábel nekraluje. 5 Když v duši člověka přicházie plné královstvie božie, tehdy tu 125 Iz. 1, 16 — 135 Marek 3, 17 — 137 Pláč 5, 16 — 143 Marginálie má patrně zníti: Kněžím běda! — 149 Sr. Mat. 7, 13
212 Kapitola Hlas hromuov co jest? Bázeň byla v posluchačích Kněžím blaze a spolu potěšovali a posilňovali. Pán skrz Izaiáše 1°. radí řka: »Umajte se a buďte čisti!« Ó, by ještě hlas těch vod přišel na 125 zemi a lid aby s potěšením slyšel! Třetie die: »Slyšal sem hlas jako hromuov velikých«. Vy- znamenává se, že jest lid slyšal od svatých slova taková, ješto sau dávala srdcím velikau bázeň; jako starci od tváři slov padají a třesau se a andělé jeho, kdež žádného nenie hřiechu. A když 130 sau ti světí přijímali slova z truonu, přicházeli k lidu, napomínajíce jej ku pokání; a lid s třesením bál se od tváři těch slov a poznávali, že veliký jest Pán a mstitel zlých věcí, a kterak jest zlé nebáti se Boha a hřešiti proti němu. Protož se báli, když světí tyto věci kázali. A proto sau slauli kazatelové ti synové hromu. Když sau 135 předkládali velebnost boží a saud jeho a mauky pekelné, řiekali: »Běda nám, že sme hřešili! Čiňme pokánie rychle!« Také proto slauli synové hromoví, že sau srdce najtvrdšie jako skály rozráželi a k bázni boží napomínali, že sobě nic nevážili hanby trpěti v světě pro hřiechy, ztratiti přátely a potupiti svět a ztratiti tělo, ješto 140 to nic nenie proti hněvu Páně, a lekali se s třesením od tváři všech slov jeho; a v mluvení, v jiedle a v pití vždycky v paměti Boha měli sau a nade všecko báli se Boha. Běda nám kněžím, že sme 316a2 pohřiechu od bázně božie vypadli a lidu sme neučili! Běda nám, kolik jest jich zahynulo v válkách bez bázně a jinde! Jak velmi 145 těžce odpoviedati budeme za ty duše! Běda nám, že neumieme řečí božích tak k bázni srdcí přivoditi, aby při všech skutcích svých bázeň boží měli! Již veliký lid čitedlně od bázně boží od- staupil s svým kněžstvem, a tak širokau cestu mají spolu k za- tracení. Pane Bože, rač pohleděti na nás, neb ť sau nebezpeční 150 časové, a pošli hlasy hromuov, abychom bázeň dobrau k tobě měli, od tváři slov abychom se s třesením lekali, života našeho polepšili a po cestě tvé s bázní abychom chodili až k slávě tvé etc.! Pieseň dokonalých Řkaucích: »Alleluja«. Pieseň zajisté ta, »Alleluja«, jest dokonalých s tohoto světa jdaucích. A světí někteří zde Boha tak jako trauba chválili a jako hlas hromu, kteříž sau dobře živi byli. A protož die: »Řekli sau: Alleluja! Neb jest kraloval Pán Buoh náš všemohaucí«, tak totižto, že již v nich dábel nekraluje. 5 Když v duši člověka přicházie plné královstvie božie, tehdy tu 125 Iz. 1, 16 — 135 Marek 3, 17 — 137 Pláč 5, 16 — 143 Marginálie má patrně zníti: Kněžím běda! — 149 Sr. Mat. 7, 13
Strana 213
XIX. 213 Radost duši odkud bývá? 316b1 316b2 bývá radost veliká, aniž muože ta duše neveseliti se, aby se již bála bázní služebnau, ale synovskau. Ale dobře hlasové ti Boha chváléce zbuzují k bázni synovské jako hrom. Tato také chvála 10 svatých, v nebi kteří sau, a radost přivodí strach v pekle zatra- cencuom jako hrom. Ačkoli zajisté cíl veliký jest mezi Lazarem a boháčem hodovníkem, však sau slyšeli své hlasy vespolek; tak zatracenci svatých slyšie radost a veselé, ale to jest k velikému jich strachu a bázni. Kteří sau pak zde jako peklo a dábel v nich 15 kraluje, nic nevědie o těchto hlasiech veselých a o radosti co praviti, ale jest jim lkánie a běda, nauze a bieda tohoto světa. Nebo nemuože srdce číti té radosti v sobě Ducha svatého, když jest nezpuosobné a ke všemu dobrému zpozdilé a zavřené etc. Radujme se a veselme se etc. Všem věrným 20 a kajícím nastává boj veliký proti zástupu Antikristovu. A to bylo od počátku světa. Ale za času Antikristova větší jest boj, a mnozí pohřiechu přemoženi sú, nebo nebojují podlé zprávy Kristovy a svatých jeho. Světí opatrně a maudře sú bojovali a na každý den vítězstvie obdržievali; nynie pak častý boj, a řiedké 25 vítězstvie. Alevšak bojujícím dává Pán po vítězství pravú radost, jakož jest Jan viděl, kterak sau svatí rytieři po skonánie vítězstvie radovali se. A ta radost skrytá jest, avšak Jan viděl tu radost. Budau se radovati, že sú přemohli šelmu, druhé, že nejsau v počtu zatracencuov, třetie z viděnie Beránka, čtvrté z jeho veselé ochot- 30 nosti k svatým vítězitelóm. A to teď die: »Radujme se«. Jiná jest radost předcházejície boj a uprostřed jeho i na konci. Protož Ezdráš napomíná bojov- níky řka: »Radost Páně síla vaše«, totiž, budete-li se v Pánu radovati, budete silní a nepřátelé budau zemdleni. A sv. Jakub I°.: 35 »Za všelikú radost to sobě položte, když v rozličná pokušenie upadnete«, totiž tu buďte silní a stateční, podlé zprávy této radu- jíce se v Kristu, a pakli opuštěni budete od radosti v Kristu a povrženi budete v žaláři a v uokovách, v pokušení, v nemoci. Protož na počátku i na konci i v prostředku strana Kristova po- 40 třebuje radosti v Kristu Ježíši a naděje veliké v Hospodina. V kni- hách Maudrosti: »Boj silný dal jemu«, totiž svému zástupu, a hajt- many a zprávce boje, proroky a apoštoly dal, aby lid k nim zřenie měl. Dal také anděly své. Job VII°.: »Rytěřovánie jest člověčí Voleni a zatra- cenci slyšle se vespolek Peklo o radosti nevie Bojové svatých Příčiny radostí Švatych 11 Luk. 16, 26 a 24 nn. — 33 Nehem. (2. Ezdr.) 8, 10 — 35 Jak. 1, 2 — 41 Moudr. 10, 12
XIX. 213 Radost duši odkud bývá? 316b1 316b2 bývá radost veliká, aniž muože ta duše neveseliti se, aby se již bála bázní služebnau, ale synovskau. Ale dobře hlasové ti Boha chváléce zbuzují k bázni synovské jako hrom. Tato také chvála 10 svatých, v nebi kteří sau, a radost přivodí strach v pekle zatra- cencuom jako hrom. Ačkoli zajisté cíl veliký jest mezi Lazarem a boháčem hodovníkem, však sau slyšeli své hlasy vespolek; tak zatracenci svatých slyšie radost a veselé, ale to jest k velikému jich strachu a bázni. Kteří sau pak zde jako peklo a dábel v nich 15 kraluje, nic nevědie o těchto hlasiech veselých a o radosti co praviti, ale jest jim lkánie a běda, nauze a bieda tohoto světa. Nebo nemuože srdce číti té radosti v sobě Ducha svatého, když jest nezpuosobné a ke všemu dobrému zpozdilé a zavřené etc. Radujme se a veselme se etc. Všem věrným 20 a kajícím nastává boj veliký proti zástupu Antikristovu. A to bylo od počátku světa. Ale za času Antikristova větší jest boj, a mnozí pohřiechu přemoženi sú, nebo nebojují podlé zprávy Kristovy a svatých jeho. Světí opatrně a maudře sú bojovali a na každý den vítězstvie obdržievali; nynie pak častý boj, a řiedké 25 vítězstvie. Alevšak bojujícím dává Pán po vítězství pravú radost, jakož jest Jan viděl, kterak sau svatí rytieři po skonánie vítězstvie radovali se. A ta radost skrytá jest, avšak Jan viděl tu radost. Budau se radovati, že sú přemohli šelmu, druhé, že nejsau v počtu zatracencuov, třetie z viděnie Beránka, čtvrté z jeho veselé ochot- 30 nosti k svatým vítězitelóm. A to teď die: »Radujme se«. Jiná jest radost předcházejície boj a uprostřed jeho i na konci. Protož Ezdráš napomíná bojov- níky řka: »Radost Páně síla vaše«, totiž, budete-li se v Pánu radovati, budete silní a nepřátelé budau zemdleni. A sv. Jakub I°.: 35 »Za všelikú radost to sobě položte, když v rozličná pokušenie upadnete«, totiž tu buďte silní a stateční, podlé zprávy této radu- jíce se v Kristu, a pakli opuštěni budete od radosti v Kristu a povrženi budete v žaláři a v uokovách, v pokušení, v nemoci. Protož na počátku i na konci i v prostředku strana Kristova po- 40 třebuje radosti v Kristu Ježíši a naděje veliké v Hospodina. V kni- hách Maudrosti: »Boj silný dal jemu«, totiž svému zástupu, a hajt- many a zprávce boje, proroky a apoštoly dal, aby lid k nim zřenie měl. Dal také anděly své. Job VII°.: »Rytěřovánie jest člověčí Voleni a zatra- cenci slyšle se vespolek Peklo o radosti nevie Bojové svatých Příčiny radostí Švatych 11 Luk. 16, 26 a 24 nn. — 33 Nehem. (2. Ezdr.) 8, 10 — 35 Jak. 1, 2 — 41 Moudr. 10, 12
Strana 214
214 Kapitola Nepřátel mnoho máme Divná svadba v nebí Radost na svadbě Sába královna život na zemi«. Se všech strán nepřátely obklíčen jest člověk a svědomie člověka čisté duchy nečistými, kdež kolivěk člověk 45 se obrátí, mezi lidi i na paušť, se všech strán sau osiedla a sieti polečené(!); a kolikrát člověk napomenut bývá k vystřiehaní sebe, avšak tudiež polapen bývá a zapomíná na osiedla. Protož boj veliký jest vyvolených a odplaty zástupuov božích veliké sau. Viděl Jan, kterak jeden druhého napomíná, řka: »Radujme 50 se«, že sme již přemohli, a koruna a odplata veliká dána jest nám. Protož dává se boj a zpráva v boji. A který rozdiel mezi bojem Antikristovým a Krista Ježíše, kterak strana Kristova bojuje, ukazuje na sobě Kristus; a kterak strana dáblova, uka- zuje se na dáblu, kterak jest pokaušel Krista (Mat. IIII°.) etc. 55 Radujme se a veselme se a vzdajme chválu jemu. Jaká jest to svadba, na nichž se napomínají vespolek, řkauce: »Radujme se a veselme se!«? A pokládá příčinu: »Neb jest přišla svadba Beránkova«. A na té svadbě jest jiné spojenie nežli zde na světě tké) nevěsty s ženichem svým. A protož tato cierkev rytěřujície, kteráž nynie rytěřuje, a ona druhá svítě- zilá, když se spolu sejdau a spolu se uhlédají, to ť bude divná svadba! Nebo, když koleno zemských a koleno pekelníkuov sejdau se s kolenem nebeských, spolu se spojíce, to budau ty divné svadby. Na kterýchžto svadbách staří i mladí volají řkauce: »Radujme se, 10 již jest svadba Beránkova přišla a již se nevěsta připravila tak, jakož konečně má se připraviti a zpuosobiti«. Nynie zde na světě zajisté jako skrze mříži se ukazuje a jako v podobenství, ale tehdáž vidiena bude tváří odkrytau. Jako die skrz Ozé II°.: »Usnaubím tě sobě v milosrdenství«. Nebo 15 ta chot spojená jest ze všech auduov Kristových, a viece jest spojena nežli audové některého těla přirozeného. V kterémžto tèle jejiem divné sau oči, a jaké ruce a nohy a prsi, a jaké hody a jací pokrmové! Někdy zajisté královna Sába přišla poslúchati maudrosti Šalomúnovy a viece jest viděla a od něho slyšela, nežli 20 jí praveno bylo. A tak také nemohau tak veliké věci praveny býti o této svadbě, aby viece neshledali, kteříž tam přijdau; 5 317a1 43 Job 7, 1 — 55 Mat. 4, 3 nn. 2 Plurál »na nichž« svědčí, že pův. asi zněl text: »Jaké jsú to svadby ...« (sr. ř. 9). — 5 tké); v rukopise ps. tie (ale »i« mohlo vzniknouti také slitím z »e«). — 13 Ohlas 1. Kor. 13, 12 — 15 Podle Oz. 2, 19 — 19 1. (3.) Král. 10, 1 nn. a 7
214 Kapitola Nepřátel mnoho máme Divná svadba v nebí Radost na svadbě Sába královna život na zemi«. Se všech strán nepřátely obklíčen jest člověk a svědomie člověka čisté duchy nečistými, kdež kolivěk člověk 45 se obrátí, mezi lidi i na paušť, se všech strán sau osiedla a sieti polečené(!); a kolikrát člověk napomenut bývá k vystřiehaní sebe, avšak tudiež polapen bývá a zapomíná na osiedla. Protož boj veliký jest vyvolených a odplaty zástupuov božích veliké sau. Viděl Jan, kterak jeden druhého napomíná, řka: »Radujme 50 se«, že sme již přemohli, a koruna a odplata veliká dána jest nám. Protož dává se boj a zpráva v boji. A který rozdiel mezi bojem Antikristovým a Krista Ježíše, kterak strana Kristova bojuje, ukazuje na sobě Kristus; a kterak strana dáblova, uka- zuje se na dáblu, kterak jest pokaušel Krista (Mat. IIII°.) etc. 55 Radujme se a veselme se a vzdajme chválu jemu. Jaká jest to svadba, na nichž se napomínají vespolek, řkauce: »Radujme se a veselme se!«? A pokládá příčinu: »Neb jest přišla svadba Beránkova«. A na té svadbě jest jiné spojenie nežli zde na světě tké) nevěsty s ženichem svým. A protož tato cierkev rytěřujície, kteráž nynie rytěřuje, a ona druhá svítě- zilá, když se spolu sejdau a spolu se uhlédají, to ť bude divná svadba! Nebo, když koleno zemských a koleno pekelníkuov sejdau se s kolenem nebeských, spolu se spojíce, to budau ty divné svadby. Na kterýchžto svadbách staří i mladí volají řkauce: »Radujme se, 10 již jest svadba Beránkova přišla a již se nevěsta připravila tak, jakož konečně má se připraviti a zpuosobiti«. Nynie zde na světě zajisté jako skrze mříži se ukazuje a jako v podobenství, ale tehdáž vidiena bude tváří odkrytau. Jako die skrz Ozé II°.: »Usnaubím tě sobě v milosrdenství«. Nebo 15 ta chot spojená jest ze všech auduov Kristových, a viece jest spojena nežli audové některého těla přirozeného. V kterémžto tèle jejiem divné sau oči, a jaké ruce a nohy a prsi, a jaké hody a jací pokrmové! Někdy zajisté královna Sába přišla poslúchati maudrosti Šalomúnovy a viece jest viděla a od něho slyšela, nežli 20 jí praveno bylo. A tak také nemohau tak veliké věci praveny býti o této svadbě, aby viece neshledali, kteříž tam přijdau; 5 317a1 43 Job 7, 1 — 55 Mat. 4, 3 nn. 2 Plurál »na nichž« svědčí, že pův. asi zněl text: »Jaké jsú to svadby ...« (sr. ř. 9). — 5 tké); v rukopise ps. tie (ale »i« mohlo vzniknouti také slitím z »e«). — 13 Ohlas 1. Kor. 13, 12 — 15 Podle Oz. 2, 19 — 19 1. (3.) Král. 10, 1 nn. a 7
Strana 215
3172? 317b! XIX. 215 lépe to spatří, nežli skrze vieru o tom slyšel. A tehdy ť se bude diviti, tehdy ť pozná, že on jest Pán, tehdy také pozná lásku 25 velikau boží. Ta zajisté nevěsta přípravu mieti bude divnau, krásu také a jasnost, nebo všecka v Krista bude oblečená. Jako ve XII“. pokládá se kapitole, že jest viděl Jan ženu oděnau sluncem. Tehdy bude najpodobnější Pánu Kristu. To ť jest ta, kterážto zde v svém 30 mladém věku jest vyvolená Pánu Bohu, kterážto také nevěsta i zde na světě byla Kristu usnaubená |skrze vieru. Jako píše sv. Mat.: »Podobno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému«. A zde, jsúci usnaubená Kristu, došla jest okušenie onéno svatby, kteráž bude dokonále v nebi. Té choti 35 své zpuosobil pěstauny, jako apoštoly a proroky; a po nich zákon svuoj nevěstě své vzkázal a poslal. A ona, poddavši se ve všem božské vuoli, oblečena jest v drahé raucho. A té nevěsty krása najvětšie záleží vnitř v duši, v obrazu božieho obnovení a na- pravení a podobenství. 40 A poslal posly své k ní, snubiče, aby jí vypravovali vajteč- nost a krásu jeho, totiž Pána Krista, kteraužto krásau jsúci ra- něna, aby ho milovala a nade všecky ho sobě zalíbila, a ti snubiči aby poselstvie jeho vypravujíce k ní dokonali a vyplnili; také svau krev proroci a apoštolé vylili sú. Posielá i anděly k stráži 45 její a dary své jie dává a posielá, aby se na něho rozpomínala a jej nade všecky věci milovala a jiné milovníky opustila. Ale král pajchy, ďábel, závidě jí, proměňuje se v anděla světlosti, jal se jie pokúšeti a svoditi, takže poněkud ta nevěsta byla se od- vrátila a cizoložila s ním, takže zlý král ten pod jménem této 50 nevěsty uvedl na místo jejie jinau cierkev, pokrytau a vošemetnau, jako by nevěsta byla Ježíše Krista, ana pak jest jeho nepřítel- kyně; a taková protiví se jeho nevěstě. A tak jest raněná a krásu svau potratila. Ještě posielá řeči prorocké, apoštolské, své tělo a svau krev 55 dávaje, aby tak aspoň ku Pánu Bohu svému se obrátila a činila pokánie z svého cizoložstva a z své mrzkosti, aby vyvedena byla z jezera biedy E z bláta bahnivého. A když tak bude vyčištěna, když přijde konečně k Bohu svému, tak mnoho majíci svuodcuov, jesto, »kdyby możne bylo, i voleni byli by svedeni« v blud, ona 60 ještě bude se styděti a pokánie činiti bude. A před obličej Boha 28 Zj. 12, 1 — 32 Mat. 22, 2 — 59 Mat. 24, 24; Marek 13, 22 Připrava nevěsty Pěstaunové kto sau? Anděly posielá choti své Veliké věci posielá Pán Styděti se bude duše
3172? 317b! XIX. 215 lépe to spatří, nežli skrze vieru o tom slyšel. A tehdy ť se bude diviti, tehdy ť pozná, že on jest Pán, tehdy také pozná lásku 25 velikau boží. Ta zajisté nevěsta přípravu mieti bude divnau, krásu také a jasnost, nebo všecka v Krista bude oblečená. Jako ve XII“. pokládá se kapitole, že jest viděl Jan ženu oděnau sluncem. Tehdy bude najpodobnější Pánu Kristu. To ť jest ta, kterážto zde v svém 30 mladém věku jest vyvolená Pánu Bohu, kterážto také nevěsta i zde na světě byla Kristu usnaubená |skrze vieru. Jako píše sv. Mat.: »Podobno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému«. A zde, jsúci usnaubená Kristu, došla jest okušenie onéno svatby, kteráž bude dokonále v nebi. Té choti 35 své zpuosobil pěstauny, jako apoštoly a proroky; a po nich zákon svuoj nevěstě své vzkázal a poslal. A ona, poddavši se ve všem božské vuoli, oblečena jest v drahé raucho. A té nevěsty krása najvětšie záleží vnitř v duši, v obrazu božieho obnovení a na- pravení a podobenství. 40 A poslal posly své k ní, snubiče, aby jí vypravovali vajteč- nost a krásu jeho, totiž Pána Krista, kteraužto krásau jsúci ra- něna, aby ho milovala a nade všecky ho sobě zalíbila, a ti snubiči aby poselstvie jeho vypravujíce k ní dokonali a vyplnili; také svau krev proroci a apoštolé vylili sú. Posielá i anděly k stráži 45 její a dary své jie dává a posielá, aby se na něho rozpomínala a jej nade všecky věci milovala a jiné milovníky opustila. Ale král pajchy, ďábel, závidě jí, proměňuje se v anděla světlosti, jal se jie pokúšeti a svoditi, takže poněkud ta nevěsta byla se od- vrátila a cizoložila s ním, takže zlý král ten pod jménem této 50 nevěsty uvedl na místo jejie jinau cierkev, pokrytau a vošemetnau, jako by nevěsta byla Ježíše Krista, ana pak jest jeho nepřítel- kyně; a taková protiví se jeho nevěstě. A tak jest raněná a krásu svau potratila. Ještě posielá řeči prorocké, apoštolské, své tělo a svau krev 55 dávaje, aby tak aspoň ku Pánu Bohu svému se obrátila a činila pokánie z svého cizoložstva a z své mrzkosti, aby vyvedena byla z jezera biedy E z bláta bahnivého. A když tak bude vyčištěna, když přijde konečně k Bohu svému, tak mnoho majíci svuodcuov, jesto, »kdyby możne bylo, i voleni byli by svedeni« v blud, ona 60 ještě bude se styděti a pokánie činiti bude. A před obličej Boha 28 Zj. 12, 1 — 32 Mat. 22, 2 — 59 Mat. 24, 24; Marek 13, 22 Připrava nevěsty Pěstaunové kto sau? Anděly posielá choti své Veliké věci posielá Pán Styděti se bude duše
Strana 216
216 Kapitola Manželstvie zde i v nebí jaké? Na této svatbě nemáme se zpuosobne Radost v nebí svatých svého přivedena bude, a jsúci tam přivedena, bude mieti radost; a všickni světí veseliti se budau řkauce: »Radujme se a veselme se, neb jest přišla svatba Beránkova«, a to, když nevěsta Kristova přivedena bude od anděluov, všie poškvrny jsúci již zbavena a očištěna. Apoštol, mluvě o manželství, v kteréžto vcházejí skrz svadbu, die, že jest to manželstvo znamenie a figuora onoho manželstvie v království nebeském Krista s jeho nevěstau. Protož k Efez- ským V°. die: »Svátost tato veliká jest v Kristu a v cierkvi« etc. A tak také, když Kristova duše s božstvím a s člověčenstvím 70 spolu jest spojena, byla tehdy veliká svadba. Když také svatí věrní spojují se s Pánem Kristem, s svau hlavau, takovým spoje- ním, že ani smrtí nemohau odlaučeni býti od něho, jako die apoštol: »Kto nás oddělí od lásky Kristovy?« etc., také byly tehdáž veliké a slavné svadby. I dnes bývají, když tak s Kristem se spojují. 75 A když my zpuosobni budeme k té svadbě? Na této zajisté svadbě, totiž kde Kristus jest svým božstvím a člověčenstvím a svau duší u velebné svátosti, kdy budeme zpuosobni, abychom hodně jedli a pili? A poněvadž sme k této svadbě tak nezpuosobní, kterak pak na onuno budeme zpuosobni v nebeské vlasti, kteráž bude 80 odkrytau tváří, a ne v podobenství, na kteraužto ti, kteří padli v hřiechy, budau-li mieti přijíti, mušejí se vyčistiti a sníženi býti skrz zámutky a trápenie? A všickni světí tam v nebi jako trauba trúbiti budau a ve- spolek se ponúkati řkauce: »Radujme se a veselme se« etc., totiž 85 že opět znovu sau Pánu Kristu svému připojeni a že sau již také všeho zlého ušli a krásy té božské a nebeské došli sau. A tehdy všeliká bolest a lkánie otejde, a již ne v potu tváři své jiesti bude chleba; a tehdy již slavau domu onoho naplněn bude. A tehdy bude plné napravenie cierkve a tehdy tepruva všecka pohoršenie 90 vyvržena budau, ale ne zde na světě; tehdy také zákona psaného nebudeme potřebovati, tehdy již v Pánu člověk a Pán kochati se bude v něm a radovati radostí plnau a nevýmluvnau bez konce. Ale pohřiechu, že mnohé sau v našich dušech poškvrny, protož se musejí čistiti dlauho, mají-li na tuto svadbu přijíti etc. 65 317b2 95 Radujme se a veselme se a vzdajme chválu Bohu etc. O té věrné choti Bohu oddané Jan měl jest viděnie, 66 Efez. 5, 22 nn. — 69 Efez. 5, 32 — 74 Rím. 8, 35 —88 Ohlas I. M. 3, 19
216 Kapitola Manželstvie zde i v nebí jaké? Na této svatbě nemáme se zpuosobne Radost v nebí svatých svého přivedena bude, a jsúci tam přivedena, bude mieti radost; a všickni světí veseliti se budau řkauce: »Radujme se a veselme se, neb jest přišla svatba Beránkova«, a to, když nevěsta Kristova přivedena bude od anděluov, všie poškvrny jsúci již zbavena a očištěna. Apoštol, mluvě o manželství, v kteréžto vcházejí skrz svadbu, die, že jest to manželstvo znamenie a figuora onoho manželstvie v království nebeském Krista s jeho nevěstau. Protož k Efez- ským V°. die: »Svátost tato veliká jest v Kristu a v cierkvi« etc. A tak také, když Kristova duše s božstvím a s člověčenstvím 70 spolu jest spojena, byla tehdy veliká svadba. Když také svatí věrní spojují se s Pánem Kristem, s svau hlavau, takovým spoje- ním, že ani smrtí nemohau odlaučeni býti od něho, jako die apoštol: »Kto nás oddělí od lásky Kristovy?« etc., také byly tehdáž veliké a slavné svadby. I dnes bývají, když tak s Kristem se spojují. 75 A když my zpuosobni budeme k té svadbě? Na této zajisté svadbě, totiž kde Kristus jest svým božstvím a člověčenstvím a svau duší u velebné svátosti, kdy budeme zpuosobni, abychom hodně jedli a pili? A poněvadž sme k této svadbě tak nezpuosobní, kterak pak na onuno budeme zpuosobni v nebeské vlasti, kteráž bude 80 odkrytau tváří, a ne v podobenství, na kteraužto ti, kteří padli v hřiechy, budau-li mieti přijíti, mušejí se vyčistiti a sníženi býti skrz zámutky a trápenie? A všickni světí tam v nebi jako trauba trúbiti budau a ve- spolek se ponúkati řkauce: »Radujme se a veselme se« etc., totiž 85 že opět znovu sau Pánu Kristu svému připojeni a že sau již také všeho zlého ušli a krásy té božské a nebeské došli sau. A tehdy všeliká bolest a lkánie otejde, a již ne v potu tváři své jiesti bude chleba; a tehdy již slavau domu onoho naplněn bude. A tehdy bude plné napravenie cierkve a tehdy tepruva všecka pohoršenie 90 vyvržena budau, ale ne zde na světě; tehdy také zákona psaného nebudeme potřebovati, tehdy již v Pánu člověk a Pán kochati se bude v něm a radovati radostí plnau a nevýmluvnau bez konce. Ale pohřiechu, že mnohé sau v našich dušech poškvrny, protož se musejí čistiti dlauho, mají-li na tuto svadbu přijíti etc. 65 317b2 95 Radujme se a veselme se a vzdajme chválu Bohu etc. O té věrné choti Bohu oddané Jan měl jest viděnie, 66 Efez. 5, 22 nn. — 69 Efez. 5, 32 — 74 Rím. 8, 35 —88 Ohlas I. M. 3, 19
Strana 217
XIX. 217 318a1 318а2 aby Boha chválili, že jest se připravila k zalíbení svého ženicha Beránka. Neb jest toto viděnie o ženách dvau. Prvé o nevěstce, 5 kterážto zevnitř byla okrášlená slavau světa, ozdobau, ctí; a každá duše má pečovati a mysliti, které bude připojena, ženě-li nevěstce, čili pravé jeho choti. Chot jeho pravá, ta samému Kristu při- pravila se líbiti, ale cizoložnice samému světu. Pravé nevěsty jest sláva jejie a krása od vnitřnosti. Ona zajisté zde vždycky se 10 připravovala ku pokušení a k vítězství a připravovala se k boží bázni. Ekleziastik II°.: »Synu, přistaupě k službě, stuoj v bázni božílla připrav duši svau ku pokušení«. Nebo ďábel také vedlé cesty klade auraz a pohoršenie, kterak by věrné duše zklamal. Připravila se k boji. »Rytěřovánie zajisté jest život člověčí 15 na zemi«. K bojování s tělem, světem a s dáblem. Ekleziastik II°.: »Kteří se bojie Boha, připravie srdce svá« etc. Připravila se také k modlitbě; nebo tu jest potřebie přípravy jako před králem velikým. Ekleziastik XVIII°.: »Před modlitbau připrav duši svau« pomysle na to, co jest člověk, že biedný a křehký, 20 a Buoh veliký a všemohúcí, kterýž má prošen býti. Jest hanba veliká neuměti se slušně postaviti před Pánem Bohem. Nebo, má-li kto před saudcím mluviti, zpuosobuje sobě k tomu slova; a pak před Pánem Bohem všemohúcím neumí se člověk ponížiti a připraviti? A to jest neslušná věc velmi. Připravila se také k boji. K boji se připrav 25 Jeremiáš die L°.: »Připravte se proti Babylonu v uokolí!« Aby člověk nedal se svésti, ale aby ve všech věcech přemáhal, při- praviti se má člověk k smrti, aby, když smrt přijde, nalezen byl bez vrásky a poškvrny. A tak potřebie jest mieti bedra přepásaná, a tak aby lidé byli podobní lidem, očekávajícím pána svého, když 30 by se navrátil z svadby. Ale duše cizoložná toliko myslí tomuto světu se zpuosobovati a ozdobovati, a nic o smrti své nepečuje. A tato příprava záleží na dvau věcech, najprvé na tom, aby se odepřel světských žádostí, marností a hřiechuov, obyčejuov a zlostí, druhé obléci se v Pána 35 Krista, v život ctnostný, vuoli dobrau a v aumysl svatý, v bázeň k Bohu velikau, aby ta chot byla svatá vnitř i zevnitř, příklad dobrý každému dávajíci. A to radí apoštol, abychom, svlekauce starého člověka, oblekli se v Pána Krista. »A obnovte se duchem mysli vašie«, aby ten člověk den ode dne obnovoval se, pokánie Chot pravá Příprava volených k Bohu Příklad K smrti Na čem záleží Připravař O dvau ženách 11 Eccli 2, 1 — 14 Job 7, 1 — 16 Eccli 2, 20 — 18 Eccli 18, 23 — 25 Jer. 50, 14 — 29 Luk. 12, 36 — 36 »ta chot« opravou z pův.: duše. — 37 Podle Kolos. 3, 9 a 10; Efez. 4, 23 a 24
XIX. 217 318a1 318а2 aby Boha chválili, že jest se připravila k zalíbení svého ženicha Beránka. Neb jest toto viděnie o ženách dvau. Prvé o nevěstce, 5 kterážto zevnitř byla okrášlená slavau světa, ozdobau, ctí; a každá duše má pečovati a mysliti, které bude připojena, ženě-li nevěstce, čili pravé jeho choti. Chot jeho pravá, ta samému Kristu při- pravila se líbiti, ale cizoložnice samému světu. Pravé nevěsty jest sláva jejie a krása od vnitřnosti. Ona zajisté zde vždycky se 10 připravovala ku pokušení a k vítězství a připravovala se k boží bázni. Ekleziastik II°.: »Synu, přistaupě k službě, stuoj v bázni božílla připrav duši svau ku pokušení«. Nebo ďábel také vedlé cesty klade auraz a pohoršenie, kterak by věrné duše zklamal. Připravila se k boji. »Rytěřovánie zajisté jest život člověčí 15 na zemi«. K bojování s tělem, světem a s dáblem. Ekleziastik II°.: »Kteří se bojie Boha, připravie srdce svá« etc. Připravila se také k modlitbě; nebo tu jest potřebie přípravy jako před králem velikým. Ekleziastik XVIII°.: »Před modlitbau připrav duši svau« pomysle na to, co jest člověk, že biedný a křehký, 20 a Buoh veliký a všemohúcí, kterýž má prošen býti. Jest hanba veliká neuměti se slušně postaviti před Pánem Bohem. Nebo, má-li kto před saudcím mluviti, zpuosobuje sobě k tomu slova; a pak před Pánem Bohem všemohúcím neumí se člověk ponížiti a připraviti? A to jest neslušná věc velmi. Připravila se také k boji. K boji se připrav 25 Jeremiáš die L°.: »Připravte se proti Babylonu v uokolí!« Aby člověk nedal se svésti, ale aby ve všech věcech přemáhal, při- praviti se má člověk k smrti, aby, když smrt přijde, nalezen byl bez vrásky a poškvrny. A tak potřebie jest mieti bedra přepásaná, a tak aby lidé byli podobní lidem, očekávajícím pána svého, když 30 by se navrátil z svadby. Ale duše cizoložná toliko myslí tomuto světu se zpuosobovati a ozdobovati, a nic o smrti své nepečuje. A tato příprava záleží na dvau věcech, najprvé na tom, aby se odepřel světských žádostí, marností a hřiechuov, obyčejuov a zlostí, druhé obléci se v Pána 35 Krista, v život ctnostný, vuoli dobrau a v aumysl svatý, v bázeň k Bohu velikau, aby ta chot byla svatá vnitř i zevnitř, příklad dobrý každému dávajíci. A to radí apoštol, abychom, svlekauce starého člověka, oblekli se v Pána Krista. »A obnovte se duchem mysli vašie«, aby ten člověk den ode dne obnovoval se, pokánie Chot pravá Příprava volených k Bohu Příklad K smrti Na čem záleží Připravař O dvau ženách 11 Eccli 2, 1 — 14 Job 7, 1 — 16 Eccli 2, 20 — 18 Eccli 18, 23 — 25 Jer. 50, 14 — 29 Luk. 12, 36 — 36 »ta chot« opravou z pův.: duše. — 37 Podle Kolos. 3, 9 a 10; Efez. 4, 23 a 24
Strana 218
218 Kapitola Příprava ženská hodné činíce. Jako i žena připravujíci se v zrcadlo se vzhlédá, 40 když se potkati má s frejieřem, tak, že s Kristem potkati se máme, nahlédněme v svědomie naše a oblecme se v ctnosti, v bázeň, pokoru, stud na hřiechy etc. A pečlivá jsúci o té pří- pravě vnitřnie, duše zapomíná na tu přípravu, kteráž bývá zevnitř, nebo netbá na utrhánie a posmievanie, ale toliko myslí 45 Kristu se zalíbiti, aniž žádá okrasy zevnitřnie těla. Nebo, jakož se pokládá Mat. XXV. v podobenství o pannách lampy osví- cené majících, kteréž, potkati se chtějíce s Kristem skrze smrt, stal se jest křik, a ozdobily lampy své, a bláznivých zhašené byly, neb sau od lásky a viery zhynuly, ale opatrné jako jedna 50 nevěsta, ozdobivše lampy, vešly sau s ním na svadbu; tak i na nás jest křik. I proč spieme? Života našeho polepšme a při- pravme srdce svá i svědomie! Tak v knihách Genesis XXIIII. čte se o Rebece, kteráž na velblaudu nesena jest Izákovi; a uzřevši zdaleka Izáka a sskočivši s velblauda, přikryla se pláštěm 55 a k Izákovi šla poctivě, a přijal ji do svého stanu. Duše, sse- dajíci s velblaudu, totiž z těla vycházejíc, má býti oblečená v ctnosti, aby od Krista byla přijata. A protož sau světí zvláště z toho se radovali a radovati budau, že se připravila nevěsta tato Pánu Kristu. A protož se radujme, »neb se jest připravila 60 318b1 manželka jeho« etc. Ale že ta příprava nenie od nie od samé, protož dopovídá: »A dáno jest jí, aby se oblekla v kment stkvaucí a bielý«. A vykládá řka: »Kment sau spravedlnosti svatých«. Jako by řekl: »To ť jest jie shuory dáno od božské spravedlnosti, aby se tak ozdobila a před 65 Pánem zpuosobila«. »Dáno jest jie« shuory od Boha; neb od Boha Otce všeliký dar výborný a dokonalý, světlo to nebeské a pře- divné. Nebo dala jest Bohu, což k Bohu příleží; bližním zajisté poslušenstvie, Bohu bázeň, zřenie prvnie, stud na hřiechy, bolest, bližním milosrdenstvie, lítost. Neb to jest býti spravedlivému, 70 jednomu každému dáti, což jeho jest. A to jest oblečenu býti v raucho spasenie a v kment, když jest svědomie čisté před Bohem a zevnitř (život) příkladný. Neb die Spasitel: »Tak ať svítie skutkové vaši dobří« etc. A jako kment dlauho se připravuje a bielí a čistí, znamená se tiem, že život 75 člověka dobrého ustavičně má se čistiti zámutky, auzkostmi, což by se koli přimísilo tu marné chlauby, pokrytstvie, hněvu aneb Maudré panny Přípravy dává svým Buoh Rebeka jak se měla poctivě Život svatých čistí se jako kment 47 Mat. 25, 1 nn. — 53 1. M. 24, 61 až 67 — 67 Jakub 1, 17 — 73 (život? je v rukopise vyn., doplňuje vydavatel — 74 Mat. 5, 16
218 Kapitola Příprava ženská hodné činíce. Jako i žena připravujíci se v zrcadlo se vzhlédá, 40 když se potkati má s frejieřem, tak, že s Kristem potkati se máme, nahlédněme v svědomie naše a oblecme se v ctnosti, v bázeň, pokoru, stud na hřiechy etc. A pečlivá jsúci o té pří- pravě vnitřnie, duše zapomíná na tu přípravu, kteráž bývá zevnitř, nebo netbá na utrhánie a posmievanie, ale toliko myslí 45 Kristu se zalíbiti, aniž žádá okrasy zevnitřnie těla. Nebo, jakož se pokládá Mat. XXV. v podobenství o pannách lampy osví- cené majících, kteréž, potkati se chtějíce s Kristem skrze smrt, stal se jest křik, a ozdobily lampy své, a bláznivých zhašené byly, neb sau od lásky a viery zhynuly, ale opatrné jako jedna 50 nevěsta, ozdobivše lampy, vešly sau s ním na svadbu; tak i na nás jest křik. I proč spieme? Života našeho polepšme a při- pravme srdce svá i svědomie! Tak v knihách Genesis XXIIII. čte se o Rebece, kteráž na velblaudu nesena jest Izákovi; a uzřevši zdaleka Izáka a sskočivši s velblauda, přikryla se pláštěm 55 a k Izákovi šla poctivě, a přijal ji do svého stanu. Duše, sse- dajíci s velblaudu, totiž z těla vycházejíc, má býti oblečená v ctnosti, aby od Krista byla přijata. A protož sau světí zvláště z toho se radovali a radovati budau, že se připravila nevěsta tato Pánu Kristu. A protož se radujme, »neb se jest připravila 60 318b1 manželka jeho« etc. Ale že ta příprava nenie od nie od samé, protož dopovídá: »A dáno jest jí, aby se oblekla v kment stkvaucí a bielý«. A vykládá řka: »Kment sau spravedlnosti svatých«. Jako by řekl: »To ť jest jie shuory dáno od božské spravedlnosti, aby se tak ozdobila a před 65 Pánem zpuosobila«. »Dáno jest jie« shuory od Boha; neb od Boha Otce všeliký dar výborný a dokonalý, světlo to nebeské a pře- divné. Nebo dala jest Bohu, což k Bohu příleží; bližním zajisté poslušenstvie, Bohu bázeň, zřenie prvnie, stud na hřiechy, bolest, bližním milosrdenstvie, lítost. Neb to jest býti spravedlivému, 70 jednomu každému dáti, což jeho jest. A to jest oblečenu býti v raucho spasenie a v kment, když jest svědomie čisté před Bohem a zevnitř (život) příkladný. Neb die Spasitel: »Tak ať svítie skutkové vaši dobří« etc. A jako kment dlauho se připravuje a bielí a čistí, znamená se tiem, že život 75 člověka dobrého ustavičně má se čistiti zámutky, auzkostmi, což by se koli přimísilo tu marné chlauby, pokrytstvie, hněvu aneb Maudré panny Přípravy dává svým Buoh Rebeka jak se měla poctivě Život svatých čistí se jako kment 47 Mat. 25, 1 nn. — 53 1. M. 24, 61 až 67 — 67 Jakub 1, 17 — 73 (život? je v rukopise vyn., doplňuje vydavatel — 74 Mat. 5, 16
Strana 219
XIX. 219 zlobivosti, aby vyčištěno bylo. Ale srdce nezpuosobná nejsau hodná, aby které potěšenie Ducha svatého přišlo v ně. Nebo ve 80 čtení svatého Mat. IX. die, že nižádný vína nového neleje v sudy staré, dokud kvasnic a nečistoty staré nevyklidí, jako hněvu, zlobivosti, pokrytstvie, utrhánie a jiných takových věcí. V životy lidské porušené a zašlé pokrytstvím Pán nevlévá daruov své milosti, nebo člověk vnitřní porušený jest a všeho dobrého zbavený. 318b2 85 Ale nevěsta tato, že se jest připravila, protož dáno jest jie i raucho dobré a darové Ducha svatého, a činí radost anděluom božím. Neb i z tohoto světa když vycházie nevěsta, světí se veselí i trau- bením a divnau radostí, a Kristus vyjde proti ní a die to, co jest napsáno v Kantikách IIII°.: »Všecka krásná si, přítelkyně má, 90 a poškvrny nenie na tobě«, totiž v tvém svědomí, neb od všeliké nečistoty hřiecha jsi vyčištěna. Ale pohřiechu my muožeme řieci: »Plní sme poškvrn«. A die jí: »Poď z Libanu«. Vykládá se bielenie. Nebo stkvaucí a bielau činila s' se a pro tvé zbílenie ustavičně s' pra- covala. Protož podiž již, musí ť radost býti všemu dvoru nebeskému 95 pro tvuoj příchod. A andělé divíce se praví o ní (v Písničkách VIII°.): »Která jest toto, kteráž vystupuje s pauště«, totiž z světa, kterýž měla za tesklivau paušť, »plná rozkoší«, totiž duchovních daruov, a ne rozkoší tohoto světa, »zpolehši na milého svého?« Ale někteří zpoléhají na bohatstvie, jiní na cti světa tohoto. 100 I die Janovi: »Napiš etc. Tato slova božie sau pravá«. Ale neměl jest Jan tehdáž černidla! Ale napiš, v své paměti slože a věře, že tyto věci vyplnie se. A kdyby v nás tato svadba byla napsaná, tehdy by se člověk veselil a radoval. Ó Pane Bože, prstem svým rač napsati v nás pamět té svadby! Ale jako na kuoži mokré 105 neb na papieře nemuož se psáti, tak, že mysl naše jest mokrá a syrová, rozkošmi světskými zmazaná, protož nemuož se žívě napsati pamět těchto divných Páně skutkuov. Ale Jan byl k tomu zpuosobný. A die: »Věrná sau slova«. Nebo o posledních věcech a o radosti 110 poslední; nebe i země změnie se, ale slova tato neproměnie se. A ponaukaje li k té večeři a na tu svadbu, die: »Blahoslavení, kteří k večeři svadby Beránkovy povoláni sú«. Netoliko zevnitř v řeči, ale vnitř v mysli a v srdci kteříž sau vděčni z toho povolánie Nevěstu ozdo- buje Kristus Napsánie jaké jest 319a1 Vděčnost svatých ukazuje se — 80 Mat. 9, 17 — 89 Pís. Šal. 4, 7 — 92 Ib. 4, 8 — 92 Cf. Lexicon Graecum nominum hebr. (ML 23, c. 1265): Libanus, dealbatio. — 96 Pis. Sal. 8, 5 — 110 Ohlas Mat. 24, 35; Marek 13, 31; Luk. 21, 33
XIX. 219 zlobivosti, aby vyčištěno bylo. Ale srdce nezpuosobná nejsau hodná, aby které potěšenie Ducha svatého přišlo v ně. Nebo ve 80 čtení svatého Mat. IX. die, že nižádný vína nového neleje v sudy staré, dokud kvasnic a nečistoty staré nevyklidí, jako hněvu, zlobivosti, pokrytstvie, utrhánie a jiných takových věcí. V životy lidské porušené a zašlé pokrytstvím Pán nevlévá daruov své milosti, nebo člověk vnitřní porušený jest a všeho dobrého zbavený. 318b2 85 Ale nevěsta tato, že se jest připravila, protož dáno jest jie i raucho dobré a darové Ducha svatého, a činí radost anděluom božím. Neb i z tohoto světa když vycházie nevěsta, světí se veselí i trau- bením a divnau radostí, a Kristus vyjde proti ní a die to, co jest napsáno v Kantikách IIII°.: »Všecka krásná si, přítelkyně má, 90 a poškvrny nenie na tobě«, totiž v tvém svědomí, neb od všeliké nečistoty hřiecha jsi vyčištěna. Ale pohřiechu my muožeme řieci: »Plní sme poškvrn«. A die jí: »Poď z Libanu«. Vykládá se bielenie. Nebo stkvaucí a bielau činila s' se a pro tvé zbílenie ustavičně s' pra- covala. Protož podiž již, musí ť radost býti všemu dvoru nebeskému 95 pro tvuoj příchod. A andělé divíce se praví o ní (v Písničkách VIII°.): »Která jest toto, kteráž vystupuje s pauště«, totiž z světa, kterýž měla za tesklivau paušť, »plná rozkoší«, totiž duchovních daruov, a ne rozkoší tohoto světa, »zpolehši na milého svého?« Ale někteří zpoléhají na bohatstvie, jiní na cti světa tohoto. 100 I die Janovi: »Napiš etc. Tato slova božie sau pravá«. Ale neměl jest Jan tehdáž černidla! Ale napiš, v své paměti slože a věře, že tyto věci vyplnie se. A kdyby v nás tato svadba byla napsaná, tehdy by se člověk veselil a radoval. Ó Pane Bože, prstem svým rač napsati v nás pamět té svadby! Ale jako na kuoži mokré 105 neb na papieře nemuož se psáti, tak, že mysl naše jest mokrá a syrová, rozkošmi světskými zmazaná, protož nemuož se žívě napsati pamět těchto divných Páně skutkuov. Ale Jan byl k tomu zpuosobný. A die: »Věrná sau slova«. Nebo o posledních věcech a o radosti 110 poslední; nebe i země změnie se, ale slova tato neproměnie se. A ponaukaje li k té večeři a na tu svadbu, die: »Blahoslavení, kteří k večeři svadby Beránkovy povoláni sú«. Netoliko zevnitř v řeči, ale vnitř v mysli a v srdci kteříž sau vděčni z toho povolánie Nevěstu ozdo- buje Kristus Napsánie jaké jest 319a1 Vděčnost svatých ukazuje se — 80 Mat. 9, 17 — 89 Pís. Šal. 4, 7 — 92 Ib. 4, 8 — 92 Cf. Lexicon Graecum nominum hebr. (ML 23, c. 1265): Libanus, dealbatio. — 96 Pis. Sal. 8, 5 — 110 Ohlas Mat. 24, 35; Marek 13, 31; Luk. 21, 33
Strana 220
220 Kapitola Kterak anděl odpieral cti své O svědectví Ježíšovu Ducha Ježíšova kdež nenie Příklad K bázni nás napomíná Zrádce města vyčita a připravili se k té večeři. K Rímanuom VIII°.: »Které vyvolil, ty i spravedlivy učinil«. Hle, to ť raucho kmentové! A těch všecken 115 svět nepřemuože. »I padl jest Jan k nohám jeho«. Neb jest měl viděnie, jako by člověka viděl, jakož svrchu praveno jest v první kapitole. Ne, aby Jan tak hlaupaj byl, že by anděla za Boha mieti chtěl, ale čest vzložil na ň, jakož jest slušalo. Tak Jan, od něho osvícen jsa 120 a naučen, vděčen byl toho; nebo, ktož od někoho béře nětco dobrého, má ho ctíti. »Ale anděl mu toho zbraňoval«. Jako by řekl: »Tvé cti nežádám; ale mám před Bohem čest a na té ť přestávám«. Tať jest byla povaha svatých, zde slávy nehledati, ale před Bohem. A ta jest čest svatých, Boha nade všecko ctíti a svatých následovati. 125 Tak v Skutcích apoštolských X°. pokládá se o Korneliovi etc. A die: »Spoluslužebník tvuoj sem«, to jest: »Ty nynie si veliký a slávy budeš moci tak veliké jako já dojíti, a většie«. »Protož Boha cti a jemu se klaněj«. A vypravuje o svědectví níže: »Majících svědectvie Ježíšovo«. Nebo věrní, dobře živi jsúce, 130 srdcem, usty i skutkem svědectvie vydávají Pánu Kristu; a všickni duchové proročští vydávají svědectvie o Kristu Ježíši. Protož Spasitel die: »Když přijde Utěšitel, svědectvie bude vydávati o mně« etc. A pakli nenie Ducha Ježíšova v člověku, tehdy, jestliže kteří začínají o Kristu mluviti, ale hned sobě takoví stesknau etc. 135 319a" I viděl sem nebe otevřené, a aj. kuoň bílý. Toto viděnie patří k časuom posledním. Příklad pokládá se obecný: Jako kdyby v městě zesnuli všickni lidé a nepřátel množstvie dobývali by ho, hrozné by to bylo: tak naše duše město jest Jeru- zalém; kteréžto všecky pohřiechu zesnuly, a nepřátelé bojují a dobývají, dobré věci duchovnie odjímají, a nenie bázně božie v pastýřích ani v lidech — to ť jest hroznějšie. Tiemto viděním napomíná nás k bázni a k bedlivosti. Prvé vidiena jest šelma veliká a na ní svrchu žena smilná, která se nazývá Beránkovau nevěstau a opojila zemi. Druhé, die, viděl 10 proroky falešné v podobenství šelmy, kteráž měla rohy Beránkovy. Ty všecky věci bojují proti Jeruzalému, šelma a žena chytrá a zbarvená zpuosobami svatosti a falešní všickni proroci. Třetie šatanáš se všemi nečistými duchy osobně vedau šik proti Jeruza- 5 114 Řím. 8, 29 a 30 — 118 Zj. 1, 13 — 126 Skutk. 10, 1 nn. — 133 Jan 15, 26 9 Zj. 17, 3 nn.
220 Kapitola Kterak anděl odpieral cti své O svědectví Ježíšovu Ducha Ježíšova kdež nenie Příklad K bázni nás napomíná Zrádce města vyčita a připravili se k té večeři. K Rímanuom VIII°.: »Které vyvolil, ty i spravedlivy učinil«. Hle, to ť raucho kmentové! A těch všecken 115 svět nepřemuože. »I padl jest Jan k nohám jeho«. Neb jest měl viděnie, jako by člověka viděl, jakož svrchu praveno jest v první kapitole. Ne, aby Jan tak hlaupaj byl, že by anděla za Boha mieti chtěl, ale čest vzložil na ň, jakož jest slušalo. Tak Jan, od něho osvícen jsa 120 a naučen, vděčen byl toho; nebo, ktož od někoho béře nětco dobrého, má ho ctíti. »Ale anděl mu toho zbraňoval«. Jako by řekl: »Tvé cti nežádám; ale mám před Bohem čest a na té ť přestávám«. Tať jest byla povaha svatých, zde slávy nehledati, ale před Bohem. A ta jest čest svatých, Boha nade všecko ctíti a svatých následovati. 125 Tak v Skutcích apoštolských X°. pokládá se o Korneliovi etc. A die: »Spoluslužebník tvuoj sem«, to jest: »Ty nynie si veliký a slávy budeš moci tak veliké jako já dojíti, a většie«. »Protož Boha cti a jemu se klaněj«. A vypravuje o svědectví níže: »Majících svědectvie Ježíšovo«. Nebo věrní, dobře živi jsúce, 130 srdcem, usty i skutkem svědectvie vydávají Pánu Kristu; a všickni duchové proročští vydávají svědectvie o Kristu Ježíši. Protož Spasitel die: »Když přijde Utěšitel, svědectvie bude vydávati o mně« etc. A pakli nenie Ducha Ježíšova v člověku, tehdy, jestliže kteří začínají o Kristu mluviti, ale hned sobě takoví stesknau etc. 135 319a" I viděl sem nebe otevřené, a aj. kuoň bílý. Toto viděnie patří k časuom posledním. Příklad pokládá se obecný: Jako kdyby v městě zesnuli všickni lidé a nepřátel množstvie dobývali by ho, hrozné by to bylo: tak naše duše město jest Jeru- zalém; kteréžto všecky pohřiechu zesnuly, a nepřátelé bojují a dobývají, dobré věci duchovnie odjímají, a nenie bázně božie v pastýřích ani v lidech — to ť jest hroznějšie. Tiemto viděním napomíná nás k bázni a k bedlivosti. Prvé vidiena jest šelma veliká a na ní svrchu žena smilná, která se nazývá Beránkovau nevěstau a opojila zemi. Druhé, die, viděl 10 proroky falešné v podobenství šelmy, kteráž měla rohy Beránkovy. Ty všecky věci bojují proti Jeruzalému, šelma a žena chytrá a zbarvená zpuosobami svatosti a falešní všickni proroci. Třetie šatanáš se všemi nečistými duchy osobně vedau šik proti Jeruza- 5 114 Řím. 8, 29 a 30 — 118 Zj. 1, 13 — 126 Skutk. 10, 1 nn. — 133 Jan 15, 26 9 Zj. 17, 3 nn.
Strana 221
XIX. 221 15 lému a proti všelikému svědomí dobrému, a tak tělo naše s pod- nětem a se všemi mocnostmi. Ctvrté srdce naše, kteréž se zpěčuje zákonu božiemu a protiví se Duchu svatému. Tito sau zrádce města. O kterýchžto pověst slyšíce a napomenutie, nebojíme se, nejsme bedliví. Jak ohavné jest to slyšeti o nás! Protož praveno jest prvé o šelmě a nevěstce a o jménu tajném na čele napsaném: »Veliká mátě smilstva«, kteráž se zdá svatá zevnitř. Třetie viděl, kterak ta zkažena bude zde v kráse, v štěstí, v panování a v moci od šelmy. A to dopauští Buoh, aby šelma svrhla s ní smilstvo, jakož bylo praveno svrchu, totiž dal lidu ukrut- 319b1 25 nému, krvavému, tvrdému, aby zhovadile, bez lásky roztrhali a rozsápali jejie zbožie časné i duchovnie. Item viděl, kterak ta žena, kteráž vládla šelmau, mocně poražena jest, jakož poněkud to jest zřejmo v Čechách. Item, kterak šelma s ženau bez pokánie odešla a zahanbena jest a zatracena a věčným ohňuom dána. A tak, nevěstko, slyš tuto, že budeš potřiena dvojím potřením. Ale vyvolená chot, kteráž se umyla od poškvrn a mnoho trpěla jest, přijata jest na svadbu. A proto se andělé radují i všickni světí, jako v traubu traubiece chvály Pánu, a také že jest šelmu a ženu zatratil spravedlivě, mstě krve svatých nad ní. Již se pokládá, 35 kterak ještě zde trvá šelma, kteráž zjevná jest zde. Jako die apoštol: »Zjevní sau skutkové těla«. Prvé tak zjevně nenie položeno zka- ženie šelmy, ale ženy. Již tuto pokládá se o šelmě, kterak ta zkažena má býti, kteráž pohřiechu ještě kraluje na mužiech i ženách, cizoložstvo, smilstvo, hněv, zkaženie jednoty Kristovy a lásky, 40 lež, svárové, rozkoš, lakota. Tito skutkové sau oznamujíce šelmu, kteráž zemi naplnila. Protož, předpověděv o zkažení ženy skrz šelmu, již teď zkaženie pokládá se šelmy. A pokládá šelmu s fa- lešným prorokem a s svuodcí; nebo po zkaženie smilnice uvodí šatan šelmu a falešné proroky a svuodce. Jakož již některak raněna 45 jest žena smilná v české zemi těchto let, a potom šatanáš uvodí šelmu, kterauž divným obyčejem rozvazuje a osvobozuje v tělesných žádostech, druhé uvodí proroky falešné a kacieře a svuodce, kterýchžto v Čechách poh řiechu nemalý jest počet v domích, ve vsech, v městech; a takoví nemohau milovati kazateluov, kteříž 50 proti takovým povstávají. Skrz ně vycházejí spisové škodliví proti čtení a proti velebné svátosti oltářní a z těch se rozsievají svárové a ruoznice a nenávisti a netrpělivost. A z toho žen i mužuov sekty rostau proti Ježíšovi ukřižovanému. 21 Zj. 17, 5 — 25 Zj. 17, 16 — 30 Ohlas Jer. 17, 18 — 36 Gal. 5, 19 a 20 20 30 319b2 Andělé z čeho se radují Selma zkažena bude, kteráž nynie králuje Kacieři kde sů vzali a nená- vídle kněží Traktáti bludní
XIX. 221 15 lému a proti všelikému svědomí dobrému, a tak tělo naše s pod- nětem a se všemi mocnostmi. Ctvrté srdce naše, kteréž se zpěčuje zákonu božiemu a protiví se Duchu svatému. Tito sau zrádce města. O kterýchžto pověst slyšíce a napomenutie, nebojíme se, nejsme bedliví. Jak ohavné jest to slyšeti o nás! Protož praveno jest prvé o šelmě a nevěstce a o jménu tajném na čele napsaném: »Veliká mátě smilstva«, kteráž se zdá svatá zevnitř. Třetie viděl, kterak ta zkažena bude zde v kráse, v štěstí, v panování a v moci od šelmy. A to dopauští Buoh, aby šelma svrhla s ní smilstvo, jakož bylo praveno svrchu, totiž dal lidu ukrut- 319b1 25 nému, krvavému, tvrdému, aby zhovadile, bez lásky roztrhali a rozsápali jejie zbožie časné i duchovnie. Item viděl, kterak ta žena, kteráž vládla šelmau, mocně poražena jest, jakož poněkud to jest zřejmo v Čechách. Item, kterak šelma s ženau bez pokánie odešla a zahanbena jest a zatracena a věčným ohňuom dána. A tak, nevěstko, slyš tuto, že budeš potřiena dvojím potřením. Ale vyvolená chot, kteráž se umyla od poškvrn a mnoho trpěla jest, přijata jest na svadbu. A proto se andělé radují i všickni světí, jako v traubu traubiece chvály Pánu, a také že jest šelmu a ženu zatratil spravedlivě, mstě krve svatých nad ní. Již se pokládá, 35 kterak ještě zde trvá šelma, kteráž zjevná jest zde. Jako die apoštol: »Zjevní sau skutkové těla«. Prvé tak zjevně nenie položeno zka- ženie šelmy, ale ženy. Již tuto pokládá se o šelmě, kterak ta zkažena má býti, kteráž pohřiechu ještě kraluje na mužiech i ženách, cizoložstvo, smilstvo, hněv, zkaženie jednoty Kristovy a lásky, 40 lež, svárové, rozkoš, lakota. Tito skutkové sau oznamujíce šelmu, kteráž zemi naplnila. Protož, předpověděv o zkažení ženy skrz šelmu, již teď zkaženie pokládá se šelmy. A pokládá šelmu s fa- lešným prorokem a s svuodcí; nebo po zkaženie smilnice uvodí šatan šelmu a falešné proroky a svuodce. Jakož již některak raněna 45 jest žena smilná v české zemi těchto let, a potom šatanáš uvodí šelmu, kterauž divným obyčejem rozvazuje a osvobozuje v tělesných žádostech, druhé uvodí proroky falešné a kacieře a svuodce, kterýchžto v Čechách poh řiechu nemalý jest počet v domích, ve vsech, v městech; a takoví nemohau milovati kazateluov, kteříž 50 proti takovým povstávají. Skrz ně vycházejí spisové škodliví proti čtení a proti velebné svátosti oltářní a z těch se rozsievají svárové a ruoznice a nenávisti a netrpělivost. A z toho žen i mužuov sekty rostau proti Ježíšovi ukřižovanému. 21 Zj. 17, 5 — 25 Zj. 17, 16 — 30 Ohlas Jer. 17, 18 — 36 Gal. 5, 19 a 20 20 30 319b2 Andělé z čeho se radují Selma zkažena bude, kteráž nynie králuje Kacieři kde sů vzali a nená- vídle kněží Traktáti bludní
Strana 222
222 Kapitola Nebe otevřené a zavrene (černě:) 3 b Zavřené nebe Kacieři Dieky buďte Pánu Bohu, že jest poněkud žena ta smilná, totiž kněžstvo lakomé a panovánie, padlo! Ještě povstaňme a ne- 55 spěme proti šelmě a falešným prorokuom, neb nastává těžký boj. Rozličná jest šelma, některá silnější, některá mdlejší, a nenie vítězstvie bez Krista. Protož po zkažení té smilnice dává některak potěšenie Kristus; protož přišed die: »Viděl sem nebe otevřené«. Kristus Pán prvé potěšil věrných v přijímaní krve své z kalicha 60 a v kázaní slova svého, a opět na nás zámutek připadl pro šelmu a pro falešné proroky. Protož potřebie jest, aby opět Kristus přišel a bojoval za nás. Někdy prvé, za času nevěstky, v české zemi hlad byl slova božieho jako za času Achaba krále a Eliáše proroka a nebe duchovnie zavřelo v sobě rosu a déšť. Jeremiáš die: 65 »Viz, kde nejsi prostřiena v těch dnech!« Slepá si byla, a nepoznala si; Boha si urazila a vzdálila s' se od něho, a neznáš toho. Protož kruopě dešťové sau tobě zabráněny, aby poznala, a země tvá nevydává tobě než trnie, totiž pokrytstvie, hněv, nenávist, svár. A v Deutronomu: »Pilně se varujte, aby srdce vaše nebylo zkla-70 máno, abyšte totiž neodstupovali od Pána k bohuom cizím, aby nezavřel nebe« etc.l Tak dnes nebe v mnohých jest zavřieno, že nenie skraušenie ani bolesti v srdci ani milovánie božieho, ta země suchá jest a zlo- řečená ta zemè jako hory Gelboe. A to se puosobí za časuov Anti-75 kristových. A ačkoli v traubu se traubilo a sprvu mnoho deště bylo — kázaní —, však již nebe zavřieno a poznali sme většie hřiechy a většie sau bludové, hněv a pád a nenávist. Ale poražena jsúci žena ta zlořečená, již lid věřil, že by dobře stál, — sebe samého nepoznal. A tak opět nebe zavřieno jest, že země naše zplodila 80 kacieře bludné, pokrytce, a nepoznali sme toho, jediné skrze pád náš veliký. Někdy v prvotní cierkvi nebe bylo otevřené, totiž nebeské věci dobré a Duch boží. Ale když šelma s ženau trápena bude a potrestána, ještě nebe bude otevřieno. Jako nad Kristem po-85 křtěným nebe jest otevřieno a Duch Páně viděn jest, tak Pán ještě otevře nebe, totiž nebeské dary, a dá Ducha svého, a budau mnozí synové jeho a budau dobří časové a dobří stromové fíkuov a jablek a vinného kořene. Jako pověděl Spasitel: »Když země kvísti bude, blízko jest léto«. 320a" 90 64 1. (3.) Král. 17 a 18 — 66 Jer. 3, 2 — 70 5. M. 11, 16 n. — 75 2. Sam. 1, 21 — 85 Mat. 3, 16; Marek 1, 10; Luk. 3, 21 a 22 — 89 Mat. 24, 32; Marek 13, 28; Luk. 21, 30
222 Kapitola Nebe otevřené a zavrene (černě:) 3 b Zavřené nebe Kacieři Dieky buďte Pánu Bohu, že jest poněkud žena ta smilná, totiž kněžstvo lakomé a panovánie, padlo! Ještě povstaňme a ne- 55 spěme proti šelmě a falešným prorokuom, neb nastává těžký boj. Rozličná jest šelma, některá silnější, některá mdlejší, a nenie vítězstvie bez Krista. Protož po zkažení té smilnice dává některak potěšenie Kristus; protož přišed die: »Viděl sem nebe otevřené«. Kristus Pán prvé potěšil věrných v přijímaní krve své z kalicha 60 a v kázaní slova svého, a opět na nás zámutek připadl pro šelmu a pro falešné proroky. Protož potřebie jest, aby opět Kristus přišel a bojoval za nás. Někdy prvé, za času nevěstky, v české zemi hlad byl slova božieho jako za času Achaba krále a Eliáše proroka a nebe duchovnie zavřelo v sobě rosu a déšť. Jeremiáš die: 65 »Viz, kde nejsi prostřiena v těch dnech!« Slepá si byla, a nepoznala si; Boha si urazila a vzdálila s' se od něho, a neznáš toho. Protož kruopě dešťové sau tobě zabráněny, aby poznala, a země tvá nevydává tobě než trnie, totiž pokrytstvie, hněv, nenávist, svár. A v Deutronomu: »Pilně se varujte, aby srdce vaše nebylo zkla-70 máno, abyšte totiž neodstupovali od Pána k bohuom cizím, aby nezavřel nebe« etc.l Tak dnes nebe v mnohých jest zavřieno, že nenie skraušenie ani bolesti v srdci ani milovánie božieho, ta země suchá jest a zlo- řečená ta zemè jako hory Gelboe. A to se puosobí za časuov Anti-75 kristových. A ačkoli v traubu se traubilo a sprvu mnoho deště bylo — kázaní —, však již nebe zavřieno a poznali sme většie hřiechy a většie sau bludové, hněv a pád a nenávist. Ale poražena jsúci žena ta zlořečená, již lid věřil, že by dobře stál, — sebe samého nepoznal. A tak opět nebe zavřieno jest, že země naše zplodila 80 kacieře bludné, pokrytce, a nepoznali sme toho, jediné skrze pád náš veliký. Někdy v prvotní cierkvi nebe bylo otevřené, totiž nebeské věci dobré a Duch boží. Ale když šelma s ženau trápena bude a potrestána, ještě nebe bude otevřieno. Jako nad Kristem po-85 křtěným nebe jest otevřieno a Duch Páně viděn jest, tak Pán ještě otevře nebe, totiž nebeské dary, a dá Ducha svého, a budau mnozí synové jeho a budau dobří časové a dobří stromové fíkuov a jablek a vinného kořene. Jako pověděl Spasitel: »Když země kvísti bude, blízko jest léto«. 320a" 90 64 1. (3.) Král. 17 a 18 — 66 Jer. 3, 2 — 70 5. M. 11, 16 n. — 75 2. Sam. 1, 21 — 85 Mat. 3, 16; Marek 1, 10; Luk. 3, 21 a 22 — 89 Mat. 24, 32; Marek 13, 28; Luk. 21, 30
Strana 223
XIX. 223 Nebe oteviíno bude 320а2 320b1 A tuto die: »Viděl sem nebe otevřené«. A ještě při skonání světa přijde Kristus k zkažení ženy, druhé k zkažení šelmy. Otevře nebe, totiž dá kazatelóm Ducha svatého a dary své a rozmnoží vyvolené a očistí; a kterak přijde, jistě zbudí svaté vyčištěné 95 skrz zámutky, kteříž se vyznamenávají skrz koně bílého, povstanau z nevinných a maličkých, kteříž se zákonu Páně učili. Bělost koně vyznamenává čistotu srdce. A takoví budau posláni ještě a očištěni budau a očišťovati budau jiné řiekaljíce to Izai. I°.: »Umajte se a čistí buďte, čiňte saud«, totiž pokánie etc. »Budau-li hřiechové 100 vaši jako brunát, jako snieh zbíleni budau«. Hle, bělost koňuov bude! Někteří tak zbíleni bývají, jiní pak, jako pokrytci, hřiechy zčerněni bývají. Item Daniel XI.: »Z učených padnau, aby zbíleni byli, až do času uloženého«. A v kapitole XIItě.: »Zkušeni budau a zbíleni a vybráni jako pšenice z kaukole, a jako ohněm zkušeni 105 budau a porozumějí pravdě a poznají, že to dobré jest, ale nevěrní ani sebe sami ani jiných dobře poznají«. A z těch budau nádoby Páně a koňové Pánč, na kterýchžto Kristus posadě se bojovati bude proti šelmě a proti falešnému proroku. Proč dobré jmenuje koněm bílým? Najprvé pro poslušenstvie. 110 Nebo Kristus chce přivésti lid svuoj ku poslušenství. Nebo vyšedše dnes lidé z poslušenství Antikristova, již nechtí poslúchati také i v slušných věcech, a žádný druhému nechce poddán býti ani od jiného trestánie přijieti. Protož k zkažení šelmy potřebné jest poslušenstvie to Kristovo, o kterémž apoštol die: »Učiněn jest 115 poslušen až do smrti kříže«, aby nás naučil poslušenství. Tak andělé světí sau poslušní, na nichž se posadil Kristus. Abakuk III°.: »Kterýž vsedáš na koně své«, totiž anděly; a skrz ty činí jiné koně, totiž proroky a kazatele, a lid svatý pojímaje v uzdu pod- danosti a bázně a poslušenstvie. Nebo všickni kající sau koňové, 120 jakož nahoře praveno bylo. »Viděl sem, a aj, kuoň bílý. A kuoň bieše věrný a pravdomluvný« a s ním zástup veliký. Ale že poslušenstvie nenie v kněžstvu ani jednostajného kázanie, a protož pořádek pravý cierkve jest vzdálen, tak také v světských nenie poslušenstvie. A tak dnes žádného řádu nenie. 125 Již duchové rozliční vyšli, kteříž žádnému nechtí poddáni býti, žádnau uzdau zprávcuov nechtí držáni býti ani svatých doktoruov naučenie následovati. I. Královských XV.: Že jest Saul zavrhl Boha a neuposlechl, řekl jemu Samuel: »Zdaliž chce Pán obětem, Bjelý kuoň Jaké zbielenie slobrých Dobří proč slovau kubň blelý? Koňové ktelsau? Vystaupili sme z řáduov a z po- slušenství 98 1z. 1, 16 až 18 — 102 Dan. 11, 35 — 103 Podle Dan. 12, 10 — 114 Filip. 2, 8 — 117 Abak. 3, 8 — 127 Podle 1. Sam. (1. Král.) 15, 22
XIX. 223 Nebe oteviíno bude 320а2 320b1 A tuto die: »Viděl sem nebe otevřené«. A ještě při skonání světa přijde Kristus k zkažení ženy, druhé k zkažení šelmy. Otevře nebe, totiž dá kazatelóm Ducha svatého a dary své a rozmnoží vyvolené a očistí; a kterak přijde, jistě zbudí svaté vyčištěné 95 skrz zámutky, kteříž se vyznamenávají skrz koně bílého, povstanau z nevinných a maličkých, kteříž se zákonu Páně učili. Bělost koně vyznamenává čistotu srdce. A takoví budau posláni ještě a očištěni budau a očišťovati budau jiné řiekaljíce to Izai. I°.: »Umajte se a čistí buďte, čiňte saud«, totiž pokánie etc. »Budau-li hřiechové 100 vaši jako brunát, jako snieh zbíleni budau«. Hle, bělost koňuov bude! Někteří tak zbíleni bývají, jiní pak, jako pokrytci, hřiechy zčerněni bývají. Item Daniel XI.: »Z učených padnau, aby zbíleni byli, až do času uloženého«. A v kapitole XIItě.: »Zkušeni budau a zbíleni a vybráni jako pšenice z kaukole, a jako ohněm zkušeni 105 budau a porozumějí pravdě a poznají, že to dobré jest, ale nevěrní ani sebe sami ani jiných dobře poznají«. A z těch budau nádoby Páně a koňové Pánč, na kterýchžto Kristus posadě se bojovati bude proti šelmě a proti falešnému proroku. Proč dobré jmenuje koněm bílým? Najprvé pro poslušenstvie. 110 Nebo Kristus chce přivésti lid svuoj ku poslušenství. Nebo vyšedše dnes lidé z poslušenství Antikristova, již nechtí poslúchati také i v slušných věcech, a žádný druhému nechce poddán býti ani od jiného trestánie přijieti. Protož k zkažení šelmy potřebné jest poslušenstvie to Kristovo, o kterémž apoštol die: »Učiněn jest 115 poslušen až do smrti kříže«, aby nás naučil poslušenství. Tak andělé světí sau poslušní, na nichž se posadil Kristus. Abakuk III°.: »Kterýž vsedáš na koně své«, totiž anděly; a skrz ty činí jiné koně, totiž proroky a kazatele, a lid svatý pojímaje v uzdu pod- danosti a bázně a poslušenstvie. Nebo všickni kající sau koňové, 120 jakož nahoře praveno bylo. »Viděl sem, a aj, kuoň bílý. A kuoň bieše věrný a pravdomluvný« a s ním zástup veliký. Ale že poslušenstvie nenie v kněžstvu ani jednostajného kázanie, a protož pořádek pravý cierkve jest vzdálen, tak také v světských nenie poslušenstvie. A tak dnes žádného řádu nenie. 125 Již duchové rozliční vyšli, kteříž žádnému nechtí poddáni býti, žádnau uzdau zprávcuov nechtí držáni býti ani svatých doktoruov naučenie následovati. I. Královských XV.: Že jest Saul zavrhl Boha a neuposlechl, řekl jemu Samuel: »Zdaliž chce Pán obětem, Bjelý kuoň Jaké zbielenie slobrých Dobří proč slovau kubň blelý? Koňové ktelsau? Vystaupili sme z řáduov a z po- slušenství 98 1z. 1, 16 až 18 — 102 Dan. 11, 35 — 103 Podle Dan. 12, 10 — 114 Filip. 2, 8 — 117 Abak. 3, 8 — 127 Podle 1. Sam. (1. Král.) 15, 22
Strana 224
224 Kapitola Mnohé Pán zavrhl pro neposlušenstvie Dá Pán své, kteří šelmu zkazie Modlme se! a ne raději poslušenství? Ale chce ť viece poslušenství; nebo lepšie jest poslušenstvie«, totiž Bohu a uloženým věcem od Boha, nežli 130 oběti, kteréž člověk vymyšluje z vuole své vlastnie. Poslúchati Boha viece jest vzácné Bohu nežli tuk obětovati, totiž čistotu zachovati nebo nábožně se modliti. »Jako hřiech čarovánie, tak jest neposlúchati, a jako hřích modlářstvie«. Maličko sobě vážie křesťané neposlušenstvie, ale směle běžie k velebné svátosti oltářní 135 v hřiechu tomto. »Protož zavrhl tě Pán« etc. Mnohé zavrhl na zatracenie pro neposlušenstvie, bojím se! Protož Písmo věrně vede všecky stavy každého věku ku poslušenství, děti aby poslauchali rodičuov a jim poddáni byli, služebníci pánuom. Item všeliká duše mocem vyšším poddána 140 buď (k Rímanuom XIII.). A k Židuom XIII.: »Synové poslauchajte rodičuov a starších«. Dnes duchové pod náboženstvím nechtí poslúchati. A kto se s duchem jeho nesrovnává, nechce žádnému poddán býti, ale tomu věří duchu a viece chce smysliti nežli který z kazateluov. Protož pravím, že po zkažení babylonské ženy navštíví nás s dary a Duchem svým. Tak k zkažení šelmy navštíví cierkev Pán a dá Ducha svatého a bude s nimi; ale prvé ť zbílí a očistí mnohé, kterýmž dá Ducha vraucieho, aby se postavili 320b2 proti falešným prorokuom a kacieřóm. Protož die: »Viděl sem nebe otevřené« etc.; a zahyne šelma 150 a falešný prorok mečem a slovem kázanie, jakož nahoře povědieno jest, že v otevření pečeti prvnie viděl koně bielého a potom rajzie- ho. Nebo na počátku světa sprvu světí byli mnozí Ducha božieho majíce, a potom přišli tyrranové a černí kacieři a bledí pokrytci, již po zkažení té šelmy, o kteréž se tuto vypravuje, kteráž zkažena 155 bude skrz koně bílé s prorokem jejiem. A potom nebude ryšavého a bledého neb plavého etc. Ó, kdybychom dnes na koni bílém, totiž s naučením a napravením a s láskau navštievili nepřátely naše, viece bychom jich obrátili, nežli sme obrátili skrz koně rajzieho a vylitie krve! Modliti se nám sluší, aby Pán navštívil 160 nás a vedl ku pokání, abychom zbíleni jsúce jako koňové silní kazili zlost šelmy a prorokuov jejích, aby již lidíčkové Ježíše Krista měli slovo božie a přijímanie těla a krve Páně etc. I otevříno jest nebe. Za času Antikrista zavřieno bude nebe pro hřiechy. Ale přijde ť čas a hodina, že bude otevříno pro vyvolené, ale po zámutcích velikých, aby zkažena byla ne- 145 133 Ib. 15, 23 — 140 Řím. 13, 1 nn. — 141 Žid. 13, 17 —151 Zj. 6, I nn.
224 Kapitola Mnohé Pán zavrhl pro neposlušenstvie Dá Pán své, kteří šelmu zkazie Modlme se! a ne raději poslušenství? Ale chce ť viece poslušenství; nebo lepšie jest poslušenstvie«, totiž Bohu a uloženým věcem od Boha, nežli 130 oběti, kteréž člověk vymyšluje z vuole své vlastnie. Poslúchati Boha viece jest vzácné Bohu nežli tuk obětovati, totiž čistotu zachovati nebo nábožně se modliti. »Jako hřiech čarovánie, tak jest neposlúchati, a jako hřích modlářstvie«. Maličko sobě vážie křesťané neposlušenstvie, ale směle běžie k velebné svátosti oltářní 135 v hřiechu tomto. »Protož zavrhl tě Pán« etc. Mnohé zavrhl na zatracenie pro neposlušenstvie, bojím se! Protož Písmo věrně vede všecky stavy každého věku ku poslušenství, děti aby poslauchali rodičuov a jim poddáni byli, služebníci pánuom. Item všeliká duše mocem vyšším poddána 140 buď (k Rímanuom XIII.). A k Židuom XIII.: »Synové poslauchajte rodičuov a starších«. Dnes duchové pod náboženstvím nechtí poslúchati. A kto se s duchem jeho nesrovnává, nechce žádnému poddán býti, ale tomu věří duchu a viece chce smysliti nežli který z kazateluov. Protož pravím, že po zkažení babylonské ženy navštíví nás s dary a Duchem svým. Tak k zkažení šelmy navštíví cierkev Pán a dá Ducha svatého a bude s nimi; ale prvé ť zbílí a očistí mnohé, kterýmž dá Ducha vraucieho, aby se postavili 320b2 proti falešným prorokuom a kacieřóm. Protož die: »Viděl sem nebe otevřené« etc.; a zahyne šelma 150 a falešný prorok mečem a slovem kázanie, jakož nahoře povědieno jest, že v otevření pečeti prvnie viděl koně bielého a potom rajzie- ho. Nebo na počátku světa sprvu světí byli mnozí Ducha božieho majíce, a potom přišli tyrranové a černí kacieři a bledí pokrytci, již po zkažení té šelmy, o kteréž se tuto vypravuje, kteráž zkažena 155 bude skrz koně bílé s prorokem jejiem. A potom nebude ryšavého a bledého neb plavého etc. Ó, kdybychom dnes na koni bílém, totiž s naučením a napravením a s láskau navštievili nepřátely naše, viece bychom jich obrátili, nežli sme obrátili skrz koně rajzieho a vylitie krve! Modliti se nám sluší, aby Pán navštívil 160 nás a vedl ku pokání, abychom zbíleni jsúce jako koňové silní kazili zlost šelmy a prorokuov jejích, aby již lidíčkové Ježíše Krista měli slovo božie a přijímanie těla a krve Páně etc. I otevříno jest nebe. Za času Antikrista zavřieno bude nebe pro hřiechy. Ale přijde ť čas a hodina, že bude otevříno pro vyvolené, ale po zámutcích velikých, aby zkažena byla ne- 145 133 Ib. 15, 23 — 140 Řím. 13, 1 nn. — 141 Žid. 13, 17 —151 Zj. 6, I nn.
Strana 225
XIX. 225 věstka a šelma. Protož die: »Viděl sem nebe otevřené«. Viděl 5 Jan pokrytce křesťany potřené zde i v budaucím času. Zde skrz šelmu potřiena bude nevěstka, ale šelma dobrau vyplní svau vuoli a šelma ještě panovati bude po království nevěstky; a volení trpěti budau od nie. Proti ní vyjde Pán na koních bílých a šelma bojovati bude proti němu ukrutně přieliš. Ale Král veliký a Pán, 321a1 10 Beránek náš, svázal jest ji a podmanil ji pod nohy li své. A že již vyvolení znamenitě trpěti budau od šelmy a faleš- ných prorokuov, oni skrz to očištěni budau od hřiechuov a zbíleni budau a poddadí se pokorně mocnému panování božiemu a uzdě poslušenstvie Kristova, a tak vyzdviženi budau v duom králov- 15 ský ovcí Kristových a pojímati budau jiné ovce v uzdu poslušen- stvie a zákona Kristova. Nebo kněz a každý Kristuov auředník kuoň má býti bielý a Krista Ježíše má na sobě nositi a jíti tam, kdež on, Pán, chce. A tehdy jiné bude moci učiti poslušenství zachovávati a zákon Ježíše Krista. Každý posluchač má panovati 20 žádostem tělesným a poddati tělo v poslušenství Krista, jako koně v uzdu pojíti a podrobiti a zákon a přikázanie plniti; a tehdy bychom dobře stáli proti šelmě. Jestliže my nejsme koňové bielí, majíce na sobě Krista a Ducha jeho, hned tedy sme koňové vraní aneb rajzie aneb plaví, kteříž 25 neseme dábla a zlostného ducha, kterýž nás zpravuje. A tak z toho zřejmo jest, že každý člověk, buďto duchovní, buďto světský, neb jest kuoň bielý Kristuov neb dábluov. Proto neb každý člo- věk zpravuje se nebo Duchem Páně, aneb dábelským. Dar jest zajisté boží býti koněm božím. Jestliže panuje nad tělem a nad 30 žádostmi jeho, znamenie jest, že koněm Kristovým jest. Protož skrz koně Kristovy řád v cierkvi má napraven býti. A to nenie z nás, ale z Ducha jiezdného Beránka, Ježíše Krista. Izaiáš: »Ó, by probořil nebesa a sstaupil«, totiž na koních bielých; a »Přiď, navštěv nás!« A opět: »Rosu dajte nebesa shuory a oblakové 35 dštěte spravedlivého!« Neb totiž z nás, jakž bychom koli po- kaušeli se o to skrz rady zpuosobiti koňuov a poslušenstvie a svatého života a pořádku v cierkvi, nemuožeme. Přijdiž tehdy z oblakuov a ty obnov koně a stav cierkve svaté! Job XXXIX.: »Zdaliž dáš koni sílu a na hrdlo uzdu?«, totiž: »Pane, v tobě ť 40 jest počieti i dokonati«. Člověk někdy pomyslí učiniti a domnívá se, že bude moci dokonati, a nemuož, leč se uteče k Bohu. Protož 321a2 Volení utrpie Kněžte konové býti mají etc. Koňové jiní, zlí Dar boží Nestatečnost naše 32 Iz. 64, 1 34 Iz. 45, 8 —. 39 Podle Joba 39, 19 Jakoubek, Výklad. 152
XIX. 225 věstka a šelma. Protož die: »Viděl sem nebe otevřené«. Viděl 5 Jan pokrytce křesťany potřené zde i v budaucím času. Zde skrz šelmu potřiena bude nevěstka, ale šelma dobrau vyplní svau vuoli a šelma ještě panovati bude po království nevěstky; a volení trpěti budau od nie. Proti ní vyjde Pán na koních bílých a šelma bojovati bude proti němu ukrutně přieliš. Ale Král veliký a Pán, 321a1 10 Beránek náš, svázal jest ji a podmanil ji pod nohy li své. A že již vyvolení znamenitě trpěti budau od šelmy a faleš- ných prorokuov, oni skrz to očištěni budau od hřiechuov a zbíleni budau a poddadí se pokorně mocnému panování božiemu a uzdě poslušenstvie Kristova, a tak vyzdviženi budau v duom králov- 15 ský ovcí Kristových a pojímati budau jiné ovce v uzdu poslušen- stvie a zákona Kristova. Nebo kněz a každý Kristuov auředník kuoň má býti bielý a Krista Ježíše má na sobě nositi a jíti tam, kdež on, Pán, chce. A tehdy jiné bude moci učiti poslušenství zachovávati a zákon Ježíše Krista. Každý posluchač má panovati 20 žádostem tělesným a poddati tělo v poslušenství Krista, jako koně v uzdu pojíti a podrobiti a zákon a přikázanie plniti; a tehdy bychom dobře stáli proti šelmě. Jestliže my nejsme koňové bielí, majíce na sobě Krista a Ducha jeho, hned tedy sme koňové vraní aneb rajzie aneb plaví, kteříž 25 neseme dábla a zlostného ducha, kterýž nás zpravuje. A tak z toho zřejmo jest, že každý člověk, buďto duchovní, buďto světský, neb jest kuoň bielý Kristuov neb dábluov. Proto neb každý člo- věk zpravuje se nebo Duchem Páně, aneb dábelským. Dar jest zajisté boží býti koněm božím. Jestliže panuje nad tělem a nad 30 žádostmi jeho, znamenie jest, že koněm Kristovým jest. Protož skrz koně Kristovy řád v cierkvi má napraven býti. A to nenie z nás, ale z Ducha jiezdného Beránka, Ježíše Krista. Izaiáš: »Ó, by probořil nebesa a sstaupil«, totiž na koních bielých; a »Přiď, navštěv nás!« A opět: »Rosu dajte nebesa shuory a oblakové 35 dštěte spravedlivého!« Neb totiž z nás, jakž bychom koli po- kaušeli se o to skrz rady zpuosobiti koňuov a poslušenstvie a svatého života a pořádku v cierkvi, nemuožeme. Přijdiž tehdy z oblakuov a ty obnov koně a stav cierkve svaté! Job XXXIX.: »Zdaliž dáš koni sílu a na hrdlo uzdu?«, totiž: »Pane, v tobě ť 40 jest počieti i dokonati«. Člověk někdy pomyslí učiniti a domnívá se, že bude moci dokonati, a nemuož, leč se uteče k Bohu. Protož 321a2 Volení utrpie Kněžte konové býti mají etc. Koňové jiní, zlí Dar boží Nestatečnost naše 32 Iz. 64, 1 34 Iz. 45, 8 —. 39 Podle Joba 39, 19 Jakoubek, Výklad. 152
Strana 226
226 Kapitola die: »Ty dáš koňovi sílu«, totiž má tvuoj kuoň mieti ducha síly proti strachóm světským. Jako apoštoluom koňuom, vstupuje na nebe, řekl: »Vy pak seďte tuto, dokud nebudete oblečeni mocí z vajsosti«, totiž nebudete moci přemáhati strachuov a zbořiti 45 osiedl beze mne, ale darové moji sau to. Nebo kolikrát člověk bez vuole boží pokauší se nětco učiniti pro obecné dobré, nemuože; ale když Buoh přičiniti ráčí ruku svau v jistau hodinu, kterauž sobě chová, tehdy všecky věci dobře se vedau. I die tam: »Zdaliž ty dáš sílu koňovi?«, totiž ty vieš, kdy 50 máš dáti to. A die: »Zdaliž sviežeš hrdlo koni?« Když kuoň jde do boje, tehdy řehce. Die: »Zdaliž svížeš řehtánie to?« Jako by řekl: »Když kazatel má mluviti pravé věci a svaté, dává jemu Pán mieru mluvenie, kdy a kterak má mluviti«. Jako by řekl: »Zdaliž člověk muože trestati a kázati úžitečně zevnitř k lidu 55 bez tebe? Jistě nic! On ť uvazuje řehtánie hrdlu«, totiž dává Ducha svého, aby s bázní kázal a v mieru a maudře, a lid také aby poslauchal maudře. Protož die: »Řeč vaše buď solí ozdobená«, totiž maudrostí. Potřebie jest, aby se prvé modlil kazatel ten, kterýž obecné dobré opatruje. Též to řehtánie koně přivazuje 60 k hrdlu jiných lidí, totiž zpuosobuje, aby to kázanie mělo úžitečný prospěch v lidu a aby lid přijímal slova božie a života polepšoval a sebe zpravoval a ostřiehal. Jako by řekl: »Já zpuosobuji, že, když kuoň řehce, já to řehtánie přivazuji k hrdlu jiných, totiž zpuosobuji, aby slova ta od učedlníkuov přijata byla a zachována 65 a skrz ně aby přivázáni byli ku poslušenství pravému«. Třetie: »Zdaliž oni budau jako kobylky?«, totiž tvoji koňové zdali sau pokrytci? Jistě nic! Ale dáš poznánie koňuom tvým bílým, aby se poznali hřiešné a podobné pokrytcuom. Jako ko- bylka jednak skáče nahoru, jednak připadne k zemi, tak budau 70 koňové bielí jednak na modlitbě, jednak v práci, jednak v upo- kojení se Pánem, již bude od Pána, ne z strany člověka. A jestliže nebude zpravován kazatel Duchem božím, nic neprospěje v těchto věcech. Protož vždycky k Bohu patřiti máme s bázní a s milo- váním. Opět, Pán které věci dává koňuom svým, praví Job: »Sláva Hruoza rtuov rtuov jeho hruoza«, totiž, když kuoň řehce, mluví, káže a vydává svědectvie pravdy, on přemáhá hruozy žalářuov, muk a trápení Od Pána dar mluvenie Modlitba potřebná Rehtánie koně co znamená? Kobylky vypisuje Bez Ducha sva- tého kazatel níc neprosplevá 75 321b' Kazateluov síla od Boha 44 Luk. 24, 49 — 50 Job 39, 19 — 58 Kol. 4, 6 — 63 Nad sl. 321b1 (Cervené): Ex Gregorio beato ista de equorum hinnitu excerpta sunt. Cf. Gregorii Magni, Moralium 1. XXXI. (MI. 76, c. 597 ss). — 67 Job 39, 20 — 76 Ib.
226 Kapitola die: »Ty dáš koňovi sílu«, totiž má tvuoj kuoň mieti ducha síly proti strachóm světským. Jako apoštoluom koňuom, vstupuje na nebe, řekl: »Vy pak seďte tuto, dokud nebudete oblečeni mocí z vajsosti«, totiž nebudete moci přemáhati strachuov a zbořiti 45 osiedl beze mne, ale darové moji sau to. Nebo kolikrát člověk bez vuole boží pokauší se nětco učiniti pro obecné dobré, nemuože; ale když Buoh přičiniti ráčí ruku svau v jistau hodinu, kterauž sobě chová, tehdy všecky věci dobře se vedau. I die tam: »Zdaliž ty dáš sílu koňovi?«, totiž ty vieš, kdy 50 máš dáti to. A die: »Zdaliž sviežeš hrdlo koni?« Když kuoň jde do boje, tehdy řehce. Die: »Zdaliž svížeš řehtánie to?« Jako by řekl: »Když kazatel má mluviti pravé věci a svaté, dává jemu Pán mieru mluvenie, kdy a kterak má mluviti«. Jako by řekl: »Zdaliž člověk muože trestati a kázati úžitečně zevnitř k lidu 55 bez tebe? Jistě nic! On ť uvazuje řehtánie hrdlu«, totiž dává Ducha svého, aby s bázní kázal a v mieru a maudře, a lid také aby poslauchal maudře. Protož die: »Řeč vaše buď solí ozdobená«, totiž maudrostí. Potřebie jest, aby se prvé modlil kazatel ten, kterýž obecné dobré opatruje. Též to řehtánie koně přivazuje 60 k hrdlu jiných lidí, totiž zpuosobuje, aby to kázanie mělo úžitečný prospěch v lidu a aby lid přijímal slova božie a života polepšoval a sebe zpravoval a ostřiehal. Jako by řekl: »Já zpuosobuji, že, když kuoň řehce, já to řehtánie přivazuji k hrdlu jiných, totiž zpuosobuji, aby slova ta od učedlníkuov přijata byla a zachována 65 a skrz ně aby přivázáni byli ku poslušenství pravému«. Třetie: »Zdaliž oni budau jako kobylky?«, totiž tvoji koňové zdali sau pokrytci? Jistě nic! Ale dáš poznánie koňuom tvým bílým, aby se poznali hřiešné a podobné pokrytcuom. Jako ko- bylka jednak skáče nahoru, jednak připadne k zemi, tak budau 70 koňové bielí jednak na modlitbě, jednak v práci, jednak v upo- kojení se Pánem, již bude od Pána, ne z strany člověka. A jestliže nebude zpravován kazatel Duchem božím, nic neprospěje v těchto věcech. Protož vždycky k Bohu patřiti máme s bázní a s milo- váním. Opět, Pán které věci dává koňuom svým, praví Job: »Sláva Hruoza rtuov rtuov jeho hruoza«, totiž, když kuoň řehce, mluví, káže a vydává svědectvie pravdy, on přemáhá hruozy žalářuov, muk a trápení Od Pána dar mluvenie Modlitba potřebná Rehtánie koně co znamená? Kobylky vypisuje Bez Ducha sva- tého kazatel níc neprosplevá 75 321b' Kazateluov síla od Boha 44 Luk. 24, 49 — 50 Job 39, 19 — 58 Kol. 4, 6 — 63 Nad sl. 321b1 (Cervené): Ex Gregorio beato ista de equorum hinnitu excerpta sunt. Cf. Gregorii Magni, Moralium 1. XXXI. (MI. 76, c. 597 ss). — 67 Job 39, 20 — 76 Ib.
Strana 227
XIX. 227 321b2 i smrti, ale doufá v Pána. A kuoň bielý, v uzdu Páně pojatý, 80 maje na sobě sedícieho Krista, budaucie nebezpečenstvie cítí a v srdci svém přemietá, že dřieve, než kázati bude, domajšlí se, co trpěti bude pro to. I die teď: »Sláva chřípie jeho hruoza«. Světí, což koli dobrého a svatého bylo, s zámutkem a s teskností a s strachem a s vylitím 85 krve to uvodili. Tak, jestliže pravda, jestliže poslušenstvie a řád v cierkvi nápodobný prvotní cierkvi má uveden býti, musie se to puosobiti skrz zámutky, cítiti to mají v chřípích, totiž v svém srdci kazatelové, prvé nežli počnau, a předvěděti dřieve, než přijdau, a doufati v Pána a modliti se jemu, aby ho neopauštěl. 90 To ť jest dar boží. A také kuoň takový jiným předpoviedá, že trpěti budau. Jako ten drahý kuoň, kterýž měl Krista v sobě mluvícieho, die: »Zdali jistoty duovodné hledáte toho, kterýž ve mně mluví, Kristus?« Neb on zpravuje mne, jeho poslauchám, má sláva srdce mého jest hruoza. Jakož die k Timoteovi: »Já ť 95 se již k oběti na smrt chystám a čas rozdělenie mého nastává«. Hle, cítil smrt svau blízkau! A to předviděl; to jest dar Páně. »Dobrý sem boj bojoval, jako dobrý kuoň vieru sem zachoval«. Jako by řekl: »Potřebie jest koňóm tak bojovati, vieru zachovati«. My pohřiechu bojujeme, a vieru opauštíme. »Nebo nepokládal 100 sem se co jiného uměti kromě Krista. Naposledy složena jest mi koruna jako věrnému koni; a netoliko mně, ale všem potom- kuom apoštolským a náměstkuom, kteřížto se Kristu poddali v uzdu poslušenstvie a cesty jeho ostřiehali i apoštolské«. Složena jest jim také koruna, a to jest sláva jich. Item koňové držie se v uzdě takové, že myšlenie zlá vymietají z sebe i z jiných. Protož die: »Nohama svýma zemi kopá«. A protož řečeno jest Adamovi: »Země si a do země puojdeš«. Kuoň boží bielý kopá ji, totiž otvierá trestáním učenie v přimlauvaní pravém, aby lidé sami se poznali. Kto nám dá kopati zemi, svědomí, a siemě 110 dobré uvrci, aby úžitek nesla? »Raduje se směle«, totiž v proti- venstvích. A ačkoli zevnitřní rmautí se člověk, ale vnitřní se veselí. Jako kuoň v boji tělesný k zvuku trauby raduje se před bitvau a tudiež potom bývá zabit, tak, když Pán dává Ducha dobrého kazateli, on v žaláři raduje se řka: »Ty pro mě, Pane, 322a1 115 trpěl si, umřel si, krev si vylil, pro tvau! při trpím, úmyslem dobrým pracoval sem«. A tak dává Pán jemu posilněnie v naději. 105 Kazateluom naučenic Kuoň drahý Povahy koně vypisuje Kopá Raduje se 92 2. Kor. 13, 3 — 94 2. Tim. 4, 6 — 97 Podle 2. Tim. 4, 7 — 99 Podle 2. Tim. 4, 8 — 106 Job 39, 21 — 107 1. M. 3, 19 — 110 Job 39, 21 152*
XIX. 227 321b2 i smrti, ale doufá v Pána. A kuoň bielý, v uzdu Páně pojatý, 80 maje na sobě sedícieho Krista, budaucie nebezpečenstvie cítí a v srdci svém přemietá, že dřieve, než kázati bude, domajšlí se, co trpěti bude pro to. I die teď: »Sláva chřípie jeho hruoza«. Světí, což koli dobrého a svatého bylo, s zámutkem a s teskností a s strachem a s vylitím 85 krve to uvodili. Tak, jestliže pravda, jestliže poslušenstvie a řád v cierkvi nápodobný prvotní cierkvi má uveden býti, musie se to puosobiti skrz zámutky, cítiti to mají v chřípích, totiž v svém srdci kazatelové, prvé nežli počnau, a předvěděti dřieve, než přijdau, a doufati v Pána a modliti se jemu, aby ho neopauštěl. 90 To ť jest dar boží. A také kuoň takový jiným předpoviedá, že trpěti budau. Jako ten drahý kuoň, kterýž měl Krista v sobě mluvícieho, die: »Zdali jistoty duovodné hledáte toho, kterýž ve mně mluví, Kristus?« Neb on zpravuje mne, jeho poslauchám, má sláva srdce mého jest hruoza. Jakož die k Timoteovi: »Já ť 95 se již k oběti na smrt chystám a čas rozdělenie mého nastává«. Hle, cítil smrt svau blízkau! A to předviděl; to jest dar Páně. »Dobrý sem boj bojoval, jako dobrý kuoň vieru sem zachoval«. Jako by řekl: »Potřebie jest koňóm tak bojovati, vieru zachovati«. My pohřiechu bojujeme, a vieru opauštíme. »Nebo nepokládal 100 sem se co jiného uměti kromě Krista. Naposledy složena jest mi koruna jako věrnému koni; a netoliko mně, ale všem potom- kuom apoštolským a náměstkuom, kteřížto se Kristu poddali v uzdu poslušenstvie a cesty jeho ostřiehali i apoštolské«. Složena jest jim také koruna, a to jest sláva jich. Item koňové držie se v uzdě takové, že myšlenie zlá vymietají z sebe i z jiných. Protož die: »Nohama svýma zemi kopá«. A protož řečeno jest Adamovi: »Země si a do země puojdeš«. Kuoň boží bielý kopá ji, totiž otvierá trestáním učenie v přimlauvaní pravém, aby lidé sami se poznali. Kto nám dá kopati zemi, svědomí, a siemě 110 dobré uvrci, aby úžitek nesla? »Raduje se směle«, totiž v proti- venstvích. A ačkoli zevnitřní rmautí se člověk, ale vnitřní se veselí. Jako kuoň v boji tělesný k zvuku trauby raduje se před bitvau a tudiež potom bývá zabit, tak, když Pán dává Ducha dobrého kazateli, on v žaláři raduje se řka: »Ty pro mě, Pane, 322a1 115 trpěl si, umřel si, krev si vylil, pro tvau! při trpím, úmyslem dobrým pracoval sem«. A tak dává Pán jemu posilněnie v naději. 105 Kazateluom naučenic Kuoň drahý Povahy koně vypisuje Kopá Raduje se 92 2. Kor. 13, 3 — 94 2. Tim. 4, 6 — 97 Podle 2. Tim. 4, 7 — 99 Podle 2. Tim. 4, 8 — 106 Job 39, 21 — 107 1. M. 3, 19 — 110 Job 39, 21 152*
Strana 228
228 Kapitola Lid prvotnle cierkve Smělý do boje Zahání strach Nebojí se meče Taul co jest? Takový byl kuoň také sv. Pavel apoštol. Jakož se pokládá v Skutcích apoštolských: Když v chrámě Diany byla modla, on kázal proti tomu a zbauřilo se město všecko. On chtěl tam běžeti a vydati se k smrti pro Krista, a učedlníci drželi ho, aby 120 ještě prospieval viece; on řehtal, chtěje běžeti k množství ukrut- ného lidu. Tať jest byla smělost, kteréhožto hlas Beránka... V Zje- vení VI°. viděl, kterak jest vyšel kuoň bielý a na něm Kristus. Takový byl lid prvotnie cierkve a kazatelové, že sau byli kající přátelé Kristovi, na nichžto bieše Kristus. Moc veliká mocně vy-125 lévala krev. Ale již nebezpečněji jest: koňové rajzie a vraní a plaví povstali proti sobě vespolek na smrt, a nenie viděti ještě koňuov bielých, kteří by pro Krista umřeli. Protož die: »Směle vchází do boje«. Proti králóm, ciesařóm a knížatóm mluví, káže, žaláře se nestrachuje, a řieká: »Zdravie 130 mé v ruce tvé buď; dokudž ty chceš, pracovati budu«. »A za- hánie strach«, totiž tělesný, nebývá oslepen pro bázeň. Ne tak jako my: směle mluvíme v pokoji, a potom se jazyk změní pro hruozy. Ne tak bylo při apoštoléch, ale všech voděncuov silných a mocných a šelmy strach potupili sú. Ještě jest boj šelmy ne-135 pominul, potřebujeme koňuov bílých. »Aniž postupuje meči«. Ti koňové bielí, pěkní, majíce Krista na sobě, řehciece: »Kto nás oddělí od lásky, kteráž jest v Kristu Ježíši? Jist sem, že ani smrt« etc., jako by řekl: »Muožeme trpěti, umřieti, ale lásky v nás ne- mohau uhasiti«, kde sau ti koni? Jak velmi sau nám neznámí! 140 322a2 Jací sme koňové a který duch v nás? »Nad ním znieti bude taul«. Taul jest nádoba, v kteréž se tajně chovají střely; a vyznamenávají se tajné rady zlých proti koni bílému. Když řehce kuoň směle proti hřiechóm, zlí také kopají tajně jámu a rady skládají a chovají se s tím do času; 145 a potom vytasie se s tím. Dnes každý užívá taulu, také i ti, kteří prvé byli sedláci, na znamenie, že všickni ve lsti chodie s bližními svými; strany sau v uobci těžké a nenávisti, auklady a rady po- kryté, a potom vycházejí skrz kazatele ty rady na světlo z vuole zlých. Ale koňové bielí nevšímají takových aukladuov; ačkoli 150 slýchají o sobě ortelovánie smrti a ostré střely proti sobě a vy- cházejí jim až i v uši jednáním Páně, však se pro to oni nebojí. Item: »Postavují proti němu kopie«. Vyznamenává se zjevné * — 118 Skutk. 19, 23 nn. a 30 nn. — 123 Zj. 6, 2 — 129 Job 39, 21 131 Job 39, 22 ... 136 Ib. — 137 Řím. 8. 35 a 38 — 142 Job 39, 23 .. 153 Job 39, 23 Kopic
228 Kapitola Lid prvotnle cierkve Smělý do boje Zahání strach Nebojí se meče Taul co jest? Takový byl kuoň také sv. Pavel apoštol. Jakož se pokládá v Skutcích apoštolských: Když v chrámě Diany byla modla, on kázal proti tomu a zbauřilo se město všecko. On chtěl tam běžeti a vydati se k smrti pro Krista, a učedlníci drželi ho, aby 120 ještě prospieval viece; on řehtal, chtěje běžeti k množství ukrut- ného lidu. Tať jest byla smělost, kteréhožto hlas Beránka... V Zje- vení VI°. viděl, kterak jest vyšel kuoň bielý a na něm Kristus. Takový byl lid prvotnie cierkve a kazatelové, že sau byli kající přátelé Kristovi, na nichžto bieše Kristus. Moc veliká mocně vy-125 lévala krev. Ale již nebezpečněji jest: koňové rajzie a vraní a plaví povstali proti sobě vespolek na smrt, a nenie viděti ještě koňuov bielých, kteří by pro Krista umřeli. Protož die: »Směle vchází do boje«. Proti králóm, ciesařóm a knížatóm mluví, káže, žaláře se nestrachuje, a řieká: »Zdravie 130 mé v ruce tvé buď; dokudž ty chceš, pracovati budu«. »A za- hánie strach«, totiž tělesný, nebývá oslepen pro bázeň. Ne tak jako my: směle mluvíme v pokoji, a potom se jazyk změní pro hruozy. Ne tak bylo při apoštoléch, ale všech voděncuov silných a mocných a šelmy strach potupili sú. Ještě jest boj šelmy ne-135 pominul, potřebujeme koňuov bílých. »Aniž postupuje meči«. Ti koňové bielí, pěkní, majíce Krista na sobě, řehciece: »Kto nás oddělí od lásky, kteráž jest v Kristu Ježíši? Jist sem, že ani smrt« etc., jako by řekl: »Muožeme trpěti, umřieti, ale lásky v nás ne- mohau uhasiti«, kde sau ti koni? Jak velmi sau nám neznámí! 140 322a2 Jací sme koňové a který duch v nás? »Nad ním znieti bude taul«. Taul jest nádoba, v kteréž se tajně chovají střely; a vyznamenávají se tajné rady zlých proti koni bílému. Když řehce kuoň směle proti hřiechóm, zlí také kopají tajně jámu a rady skládají a chovají se s tím do času; 145 a potom vytasie se s tím. Dnes každý užívá taulu, také i ti, kteří prvé byli sedláci, na znamenie, že všickni ve lsti chodie s bližními svými; strany sau v uobci těžké a nenávisti, auklady a rady po- kryté, a potom vycházejí skrz kazatele ty rady na světlo z vuole zlých. Ale koňové bielí nevšímají takových aukladuov; ačkoli 150 slýchají o sobě ortelovánie smrti a ostré střely proti sobě a vy- cházejí jim až i v uši jednáním Páně, však se pro to oni nebojí. Item: »Postavují proti němu kopie«. Vyznamenává se zjevné * — 118 Skutk. 19, 23 nn. a 30 nn. — 123 Zj. 6, 2 — 129 Job 39, 21 131 Job 39, 22 ... 136 Ib. — 137 Řím. 8. 35 a 38 — 142 Job 39, 23 .. 153 Job 39, 23 Kopic
Strana 229
XIX. 229 protivenstvie, jímajiece, tepauce mečem, kopím, voštípem, vě- 155 zením a vokovy svazujíce. To vycházie z taulu zjevná smrt jeho etc. Šelma má proroky falešné, kteříž jie ostnem pobádají ke zlému, aby se koňuom bílým protivila mečem, kopím a střelau. A to se již pohřiechu puosobí na některých. »Povstane proti němu štít«. Kuoň bielý, chce-li trestati hřiechy některých, pokrytci 5 mají vajmluvy v hřieších, totiž štíty neb pavezy. Ty všecky věci sau z strany nepřátel, střela, taul, kopie a štít, aby všecky věci, kteréž činí kuoň bielý, ke zlému vykládali. »Dychtě a frkaje a řehce rozmietá zemi, aniž váží sobě, když zní zvuk trauby«. Světí, když sau bývali bez protivenstvie, ne tak sú se vraucně Příčiny k modlení 322b1 10 modlévali ani tak vážně srdce k Bohu pozdvihovali; ale v proti- venství a v auzkosti hned srdce nábožněji se modlí, zapaluje se vnitř v sobě v pravdě a v jiných totéž činí. »A jie zemi«, totiž nesau úžitek veliký a prospěch v proti- venství větší nežli v štěstí. Tu zemi — obec — obracovali na 15 vieru a ku pokání. Častokrát dábel zpuosobuje pokoj a marnú chlaubu jako uzdu ďáblovu, aby neprospievali v dobrém; ale světí zamietali tu slávu a očekávali radostně protivenstvie. »Neváží sobě zvuku trauby«. Když křičí moc šelmy, pánuov a kniežat světských, strašiece, nedbá na to, nepřestává od skutku 20 dobrého. »A když uslyší boj, die: Vach«, totiž raduje se. Vach vy- znamenává potěšenie. Když sú jim řekli: »Již budeš jat, již umřeš«, a on odpověděl řka: »Vach«, totiž: »Chvála Bohu, raduji se v Pánu! Již konec bude zámutku mého, musím se těšiti v Pánu«. Ale poně- vadž my slova hořkého strpěti nemuožeme, když nás pohanějí 25 a trescí, spolu se zbydliti nemuožeme, bez pochyby sami sobě svědkové sme, že koňové bielí nejsme ani Ducha božieho máme. Oni radostně očekávali jímanie a vězenie a trápení a viece sau hřiechu nepřátel a katuov želeli nežli svého vlastnieho mučenie, ale dieky vzdávali Bohu z tohoto daru, že jest pro pravdu svau 30 puojčil jim trpěti. Ale také sau tito věděli, kdy měli postúpiti místa a kdy státi hotoví k smrti, a to, že sau zpravováni byli Duchem božím. Mnozí z slepé smělosti a všetečnosti chtí dostáti smrti, a potom přichází křehkost, že ani mluviti umějí; a to proto přicházie, že ten nenie kuoň bielý. Apoštol die: »Zkuste sami - - Jiesti zemí Světi nehojte s0 pohruožek Podiv se tomu! Štít Všetečnost mnohých 3 Ib. . . 7 Job 39, 24 ... 13 Ib. — 20 Job 39, 25 .. 34 Podle 2. Kor. 13, 5
XIX. 229 protivenstvie, jímajiece, tepauce mečem, kopím, voštípem, vě- 155 zením a vokovy svazujíce. To vycházie z taulu zjevná smrt jeho etc. Šelma má proroky falešné, kteříž jie ostnem pobádají ke zlému, aby se koňuom bílým protivila mečem, kopím a střelau. A to se již pohřiechu puosobí na některých. »Povstane proti němu štít«. Kuoň bielý, chce-li trestati hřiechy některých, pokrytci 5 mají vajmluvy v hřieších, totiž štíty neb pavezy. Ty všecky věci sau z strany nepřátel, střela, taul, kopie a štít, aby všecky věci, kteréž činí kuoň bielý, ke zlému vykládali. »Dychtě a frkaje a řehce rozmietá zemi, aniž váží sobě, když zní zvuk trauby«. Světí, když sau bývali bez protivenstvie, ne tak sú se vraucně Příčiny k modlení 322b1 10 modlévali ani tak vážně srdce k Bohu pozdvihovali; ale v proti- venství a v auzkosti hned srdce nábožněji se modlí, zapaluje se vnitř v sobě v pravdě a v jiných totéž činí. »A jie zemi«, totiž nesau úžitek veliký a prospěch v proti- venství větší nežli v štěstí. Tu zemi — obec — obracovali na 15 vieru a ku pokání. Častokrát dábel zpuosobuje pokoj a marnú chlaubu jako uzdu ďáblovu, aby neprospievali v dobrém; ale světí zamietali tu slávu a očekávali radostně protivenstvie. »Neváží sobě zvuku trauby«. Když křičí moc šelmy, pánuov a kniežat světských, strašiece, nedbá na to, nepřestává od skutku 20 dobrého. »A když uslyší boj, die: Vach«, totiž raduje se. Vach vy- znamenává potěšenie. Když sú jim řekli: »Již budeš jat, již umřeš«, a on odpověděl řka: »Vach«, totiž: »Chvála Bohu, raduji se v Pánu! Již konec bude zámutku mého, musím se těšiti v Pánu«. Ale poně- vadž my slova hořkého strpěti nemuožeme, když nás pohanějí 25 a trescí, spolu se zbydliti nemuožeme, bez pochyby sami sobě svědkové sme, že koňové bielí nejsme ani Ducha božieho máme. Oni radostně očekávali jímanie a vězenie a trápení a viece sau hřiechu nepřátel a katuov želeli nežli svého vlastnieho mučenie, ale dieky vzdávali Bohu z tohoto daru, že jest pro pravdu svau 30 puojčil jim trpěti. Ale také sau tito věděli, kdy měli postúpiti místa a kdy státi hotoví k smrti, a to, že sau zpravováni byli Duchem božím. Mnozí z slepé smělosti a všetečnosti chtí dostáti smrti, a potom přichází křehkost, že ani mluviti umějí; a to proto přicházie, že ten nenie kuoň bielý. Apoštol die: »Zkuste sami - - Jiesti zemí Světi nehojte s0 pohruožek Podiv se tomu! Štít Všetečnost mnohých 3 Ib. . . 7 Job 39, 24 ... 13 Ib. — 20 Job 39, 25 .. 34 Podle 2. Kor. 13, 5
Strana 230
230 Kapitola sebe, jestliže vieru a lásku máte, a tak trpèlivost mieti budete 35 322b2 a přemuožete protivné věci«. A že takových koňuov nemáme, protož lid zpuštěný jest. Jediné když povstane zámutek, hned koňové utiekají od lidu svého a ovce opauštějí, nebo nenie v nás viery, lásky, trpělivosti, a nezpravuje nás Duch svatý. Protož bychom plakati měli, to zlé 40 vidauce na koních těchto. Pohřiechu všecko zlé v obci povstává od koňuov vraných, a nenie kde najíti bílého. Prositi má všecka obec čistau žádostí, aby Pán dal nám viděti koně bielé a silné v duchu a ješto by řehtali proti hřiechuom, aby šelma již začínala padati z stolic cierkve svaté a přestala se rúhati. V tom vidění Jan Duchem svatým oznamuje duostojenstvie Krále králuov řka: »Jemužto jméno Pravdomluvný a Spravedlivý, oči jeho jako plamen«. Oči jeho, totiž Ježíše Krista, sau oči du- chovnie, zrak jeho ostrý, takže žádné srdce nemuože se zastřieti a ukryti; všecky vnitřnosti vidí a spatřuje. Vidí také i vieru, 50 jakau kto má. Kdyby tyto věci každý věrný sobě rozvažoval, jistě by se lekal a bál by se, aby ho nerozhněval. Nebo zde mnozí se domnievají o něm, že by neviděl tak vnitřně a vostře také všech myšlení; uhlédají ť v poslední hodinu na smrti! A jakož sau mnohá Rozličně vidí Pán a rozličná srdce, tak rozličně na ně patří; nebo jináče hledí na 55 srdce pokrytá, jináče na dobrá a prostá. Jako die David: »Oči Páně na spravedlivé«. A sau ti, kteříž mají srdce upřiemá k Bohu a kteříž poslauchají Boha, kteříž s pláčem k němu volají, modléce se. A on takové slyší; ale na hřiešníky zlé, kteříž vylévali krev lidskau ukrutně, na takové hrozně hledí a na ty, kteří sau lakomí, 60 pyšní, vopilí a převrácení. Die: »Ale zuořivost Páněll na ty, kteříž činie zlé věci«. A patře na taková srdce zlá a převrácená, tepe ranau velikau náramně a tak oblíčejem hrozným patří a rány své dopauští na ty, kteříž činie zlé věci. On zajisté na tyto obě strany patří, kto srdce má upřiemé k Bohu i k bližním. Die Izaiáš 65 LXVI°.: »Na koho pohledím?«, totiž v kterém svědomí kochati se budu? I die: »Na chudíčkého a skraušeného srdcem, kterýž se bojí velmi Boha a bojí se také přestupovati přikázaní mých«. I die dále: »Ktož obětuje vola, jako ten, jenž zabíjí muže«. Vuol jest, ktož činí skutky dobré a veliké před Bohem. A jestliže jich 70 nečiní v lásce, nic neprospievá takovému a tak jest vzácné, jako by zabil muže. A die: »Ktož zabíjie hovado, jako by vyvrátil Oči duchovnie Kristovy 45 323a1 Nedostatek v nás veliký Vuol obětovati 56 Ž. 34, 16 — 61 Ž. 34, 17 — 66 Podle Iz. 66, 2 a 3
230 Kapitola sebe, jestliže vieru a lásku máte, a tak trpèlivost mieti budete 35 322b2 a přemuožete protivné věci«. A že takových koňuov nemáme, protož lid zpuštěný jest. Jediné když povstane zámutek, hned koňové utiekají od lidu svého a ovce opauštějí, nebo nenie v nás viery, lásky, trpělivosti, a nezpravuje nás Duch svatý. Protož bychom plakati měli, to zlé 40 vidauce na koních těchto. Pohřiechu všecko zlé v obci povstává od koňuov vraných, a nenie kde najíti bílého. Prositi má všecka obec čistau žádostí, aby Pán dal nám viděti koně bielé a silné v duchu a ješto by řehtali proti hřiechuom, aby šelma již začínala padati z stolic cierkve svaté a přestala se rúhati. V tom vidění Jan Duchem svatým oznamuje duostojenstvie Krále králuov řka: »Jemužto jméno Pravdomluvný a Spravedlivý, oči jeho jako plamen«. Oči jeho, totiž Ježíše Krista, sau oči du- chovnie, zrak jeho ostrý, takže žádné srdce nemuože se zastřieti a ukryti; všecky vnitřnosti vidí a spatřuje. Vidí také i vieru, 50 jakau kto má. Kdyby tyto věci každý věrný sobě rozvažoval, jistě by se lekal a bál by se, aby ho nerozhněval. Nebo zde mnozí se domnievají o něm, že by neviděl tak vnitřně a vostře také všech myšlení; uhlédají ť v poslední hodinu na smrti! A jakož sau mnohá Rozličně vidí Pán a rozličná srdce, tak rozličně na ně patří; nebo jináče hledí na 55 srdce pokrytá, jináče na dobrá a prostá. Jako die David: »Oči Páně na spravedlivé«. A sau ti, kteříž mají srdce upřiemá k Bohu a kteříž poslauchají Boha, kteříž s pláčem k němu volají, modléce se. A on takové slyší; ale na hřiešníky zlé, kteříž vylévali krev lidskau ukrutně, na takové hrozně hledí a na ty, kteří sau lakomí, 60 pyšní, vopilí a převrácení. Die: »Ale zuořivost Páněll na ty, kteříž činie zlé věci«. A patře na taková srdce zlá a převrácená, tepe ranau velikau náramně a tak oblíčejem hrozným patří a rány své dopauští na ty, kteříž činie zlé věci. On zajisté na tyto obě strany patří, kto srdce má upřiemé k Bohu i k bližním. Die Izaiáš 65 LXVI°.: »Na koho pohledím?«, totiž v kterém svědomí kochati se budu? I die: »Na chudíčkého a skraušeného srdcem, kterýž se bojí velmi Boha a bojí se také přestupovati přikázaní mých«. I die dále: »Ktož obětuje vola, jako ten, jenž zabíjí muže«. Vuol jest, ktož činí skutky dobré a veliké před Bohem. A jestliže jich 70 nečiní v lásce, nic neprospievá takovému a tak jest vzácné, jako by zabil muže. A die: »Ktož zabíjie hovado, jako by vyvrátil Oči duchovnie Kristovy 45 323a1 Nedostatek v nás veliký Vuol obětovati 56 Ž. 34, 16 — 61 Ž. 34, 17 — 66 Podle Iz. 66, 2 a 3
Strana 231
XIX. 231 323a2 mozk psu«, totiž bez opatrnosti a maudrosti boží což činí, bude to ohavné. »A ktož obětuje obět, jako ten, ješto by krev sviní 75 obětoval«. A znamená život zlý a smilný, pokrytý, a tak jako by krev sviňskau vyléval. A die: »Ktož se rozpomíná na kadidlo, jako ten, jenž by dobrořečil modle«. Vyznamenává kadidlo mod- litbu nábožnau a vraucí. A jestliže doufá sobě samému v té mod- litbě, jako by sám od sebe měl, takový kto jest a tak bez lásky 80 modlí se, zklamává se a jest ohavná před Bohem jeho modlitba. A tak všecky skutky naše abychom činili v lásce, v pokoře, a jemu všecky věci takové připisovati. Nebo na všecka srdce a skutky naše hledí, kterak se kto má, jest-li lakomý, jest-li hněvivý, jest-li pokrytec aneb vražedlník, krve nevinné vylevač. A tak jeho 85 pomsta na všecky běží, neb on šelmu béře sobě za metlu prch- livosti své, aby činila vuoli boží. A ty věci pro hřiechy dopauští. Die:»Jako oheň«. Nebo Kristus dobrá srdce ohněm Ducha svatého zapaluje. Die Pán v knihách Mojžiešových: »Buoh náš oheň spalující jest« a hořeti bude až naposledy do pekla. I die: 90 »A oči jeho jako plamen ohně«. Oheň Ducha svatého vyčišťuje a vypaluje hřiechy, jako v Maří Magdalenské, kterážto s bolestí a s skraušením plakala na ně. A jako voheň hmotný obměkčuje železo a v jinau barvu ohnivau proměňuje, tak Kristus, král nad králi, srdce zatvrzená obměkčuje a vyčišťuje; a jest-li co v nich 95 vodnatosti, totiž smilstvie, lakomstvie, vysuší a vyčistí a v jinau barvu promění. Die: »A oči jeho« etc. Hle, takový Pán všie země, kterýž právě saudí a kterýž zpravuje své volené, po které cestě měli by ho ná- sledovati a co by člověk měl oblíbiti a čeho se varovati, dává oči 100 nápodobné, byl-li by kto v hřieších, aby činil pokánie hodné! Die skrz Jeremiáše v kapitole VIté.: »Stuojte na cestách a vizte a zna- menajte a ptajte se na cesty staré boží«, kteréžto sau přikázanie Kristova a prvotnie cierkev co jest držela a zachovávala, jak sau se měli k svému Pánu Kristu, jak prvotní cierkev měla se při 105 slaužení mše svaté a při posluhování velebnau svátostí oltářní plnau božstvie, abyšte se nedali svoditi, jestliže by kteří jiní jináče na odpor vás potahovali. Praví Kristus, že v času posledním budau bojové a povstanau falešní Kristové a falešní proroci a svedau mnohé. Die Pavel apoštol II. k Tesalonicenským II°.: »Stuojte Všecků 5luší dobře činiti Oheň Ducha sva- tého co puosobír 88 5. M. 4, 24 — 91 Luk. 7, 38 — 101 Jer. 6, 16 — 107 Mat. 24, 24; Marek 13, 22 — 109 2. Tes. 2, 15 až 17
XIX. 231 323a2 mozk psu«, totiž bez opatrnosti a maudrosti boží což činí, bude to ohavné. »A ktož obětuje obět, jako ten, ješto by krev sviní 75 obětoval«. A znamená život zlý a smilný, pokrytý, a tak jako by krev sviňskau vyléval. A die: »Ktož se rozpomíná na kadidlo, jako ten, jenž by dobrořečil modle«. Vyznamenává kadidlo mod- litbu nábožnau a vraucí. A jestliže doufá sobě samému v té mod- litbě, jako by sám od sebe měl, takový kto jest a tak bez lásky 80 modlí se, zklamává se a jest ohavná před Bohem jeho modlitba. A tak všecky skutky naše abychom činili v lásce, v pokoře, a jemu všecky věci takové připisovati. Nebo na všecka srdce a skutky naše hledí, kterak se kto má, jest-li lakomý, jest-li hněvivý, jest-li pokrytec aneb vražedlník, krve nevinné vylevač. A tak jeho 85 pomsta na všecky běží, neb on šelmu béře sobě za metlu prch- livosti své, aby činila vuoli boží. A ty věci pro hřiechy dopauští. Die:»Jako oheň«. Nebo Kristus dobrá srdce ohněm Ducha svatého zapaluje. Die Pán v knihách Mojžiešových: »Buoh náš oheň spalující jest« a hořeti bude až naposledy do pekla. I die: 90 »A oči jeho jako plamen ohně«. Oheň Ducha svatého vyčišťuje a vypaluje hřiechy, jako v Maří Magdalenské, kterážto s bolestí a s skraušením plakala na ně. A jako voheň hmotný obměkčuje železo a v jinau barvu ohnivau proměňuje, tak Kristus, král nad králi, srdce zatvrzená obměkčuje a vyčišťuje; a jest-li co v nich 95 vodnatosti, totiž smilstvie, lakomstvie, vysuší a vyčistí a v jinau barvu promění. Die: »A oči jeho« etc. Hle, takový Pán všie země, kterýž právě saudí a kterýž zpravuje své volené, po které cestě měli by ho ná- sledovati a co by člověk měl oblíbiti a čeho se varovati, dává oči 100 nápodobné, byl-li by kto v hřieších, aby činil pokánie hodné! Die skrz Jeremiáše v kapitole VIté.: »Stuojte na cestách a vizte a zna- menajte a ptajte se na cesty staré boží«, kteréžto sau přikázanie Kristova a prvotnie cierkev co jest držela a zachovávala, jak sau se měli k svému Pánu Kristu, jak prvotní cierkev měla se při 105 slaužení mše svaté a při posluhování velebnau svátostí oltářní plnau božstvie, abyšte se nedali svoditi, jestliže by kteří jiní jináče na odpor vás potahovali. Praví Kristus, že v času posledním budau bojové a povstanau falešní Kristové a falešní proroci a svedau mnohé. Die Pavel apoštol II. k Tesalonicenským II°.: »Stuojte Všecků 5luší dobře činiti Oheň Ducha sva- tého co puosobír 88 5. M. 4, 24 — 91 Luk. 7, 38 — 101 Jer. 6, 16 — 107 Mat. 24, 24; Marek 13, 22 — 109 2. Tes. 2, 15 až 17
Strana 232
232 Kapitola Za kázatele modliti se Varujme se nevěrných Oči apoštoluov a prorokuov Zlořečeného člověka vypisuje a držte, které ste věci přijali od nás buďto skrze slovo naše aneb 110 po listu«. Die: »A on, Pán Ježíš, kterýž dává potěšenie, potvrdiž vás ve všem dobrém v skutku i v řeči«. A die: »Dále pak, bratřie, ll modlte se Bohu za nás«. A poněvadž sú apoštolé potřebovali modliteb poddaných, mnohem viece za nás modliti se máte, co bychom těchto časuov nebezpečných mluviti vám měli podlé 115 Ducha svatého naučenie. A níže: »Tak se modlte, abychom vy- svobozeni byli od nezbedných lidí«, kteříž nás svodí a nepokoj činie a těžcí sau nám. A die: »Neb ť nenie ve všech viery«, totiž ne všickni mají pravé viery živé. Die Kristus: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde vieru na zemi?« Nebo srdce zchopná sau od 120 mladosti ke zlému a vždycky k novinám patřiece, a přikázanie Páně nezachovávají, kteráž sau od starodávna dána od samého Boha a od svatých jeho ohlášená. Nebo, kteříž nemají viery pravé, sau dobrým k veliké škodě. Die potom: »Račiž Pán srdce vaše zpuosobiti v lásce a v trpělivosti Kristově«. Nebo, »kteříž trpie 125 pro spravedlnost, blahoslavení«. Die: »Zajisté oznamujeme vám, bratřie, abyšte se varovali od každého bratra neřádně chodícieho«, totiž který jinak učie, jinak činie, nežli Kristus a apoštolé sau činili a učili. Zdrhujte se od takových! Nebo apoštolé a světí proroci měli sú oči podobné očima bo-130 žíma, kteříž vedlé Ducha svatého zpravovali sú lid svuoj a boží etc. Nynějšie zajisté kazatelové ne tak činie, ale kážie odporné věci Duchu svatému, doufajíce v množstvie lidí a na ně zpolé- hajiece. A kdyby toho množstvie nebylo a jich se nepřídrželo, mnohých kusuov nesměli by tak snadně nejistých a pohoršite-135 dlných vyhlašovati. A ti takoví kteří sau, mají tělo rámě své etc. »Každý takový«, praví Buoh, »jest zlořečený a jest jako chvojka na paušti v zemi slatinné«; když přijde protivenstvie, opuštěn bude od Ducha božieho a uschne a žádného ovotce dobrého 323b2 nepřináší, ale zaufalstvie a pochybnost proti Bohu svému. »Ale 140 požehnaný člověk, kterýž naději svú v Bohu pokládá a svuoj základ pevně postavil v Bohu. A takový, když přicházie proti- venstvie, stojí a listie, totiž skutky, zelené vydává a bude jakožto dřevo, kteréž štípeno jest podlé tekutých vod, kteréž ovoce své ponese časem svým« etc. 323b1 145 — — —— ... — 112 2. Tes. 3, 1 — 116 2. Tes. 3, 2 — 119 Luk. 18, 8 — 124 2. Tes. 3, 5 — 125 Mat. 5, 10 — 126 2. Tes. 3, 6 — 136 nn. Podle Jer. 17, 5 až 8
232 Kapitola Za kázatele modliti se Varujme se nevěrných Oči apoštoluov a prorokuov Zlořečeného člověka vypisuje a držte, které ste věci přijali od nás buďto skrze slovo naše aneb 110 po listu«. Die: »A on, Pán Ježíš, kterýž dává potěšenie, potvrdiž vás ve všem dobrém v skutku i v řeči«. A die: »Dále pak, bratřie, ll modlte se Bohu za nás«. A poněvadž sú apoštolé potřebovali modliteb poddaných, mnohem viece za nás modliti se máte, co bychom těchto časuov nebezpečných mluviti vám měli podlé 115 Ducha svatého naučenie. A níže: »Tak se modlte, abychom vy- svobozeni byli od nezbedných lidí«, kteříž nás svodí a nepokoj činie a těžcí sau nám. A die: »Neb ť nenie ve všech viery«, totiž ne všickni mají pravé viery živé. Die Kristus: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde vieru na zemi?« Nebo srdce zchopná sau od 120 mladosti ke zlému a vždycky k novinám patřiece, a přikázanie Páně nezachovávají, kteráž sau od starodávna dána od samého Boha a od svatých jeho ohlášená. Nebo, kteříž nemají viery pravé, sau dobrým k veliké škodě. Die potom: »Račiž Pán srdce vaše zpuosobiti v lásce a v trpělivosti Kristově«. Nebo, »kteříž trpie 125 pro spravedlnost, blahoslavení«. Die: »Zajisté oznamujeme vám, bratřie, abyšte se varovali od každého bratra neřádně chodícieho«, totiž který jinak učie, jinak činie, nežli Kristus a apoštolé sau činili a učili. Zdrhujte se od takových! Nebo apoštolé a světí proroci měli sú oči podobné očima bo-130 žíma, kteříž vedlé Ducha svatého zpravovali sú lid svuoj a boží etc. Nynějšie zajisté kazatelové ne tak činie, ale kážie odporné věci Duchu svatému, doufajíce v množstvie lidí a na ně zpolé- hajiece. A kdyby toho množstvie nebylo a jich se nepřídrželo, mnohých kusuov nesměli by tak snadně nejistých a pohoršite-135 dlných vyhlašovati. A ti takoví kteří sau, mají tělo rámě své etc. »Každý takový«, praví Buoh, »jest zlořečený a jest jako chvojka na paušti v zemi slatinné«; když přijde protivenstvie, opuštěn bude od Ducha božieho a uschne a žádného ovotce dobrého 323b2 nepřináší, ale zaufalstvie a pochybnost proti Bohu svému. »Ale 140 požehnaný člověk, kterýž naději svú v Bohu pokládá a svuoj základ pevně postavil v Bohu. A takový, když přicházie proti- venstvie, stojí a listie, totiž skutky, zelené vydává a bude jakožto dřevo, kteréž štípeno jest podlé tekutých vod, kteréž ovoce své ponese časem svým« etc. 323b1 145 — — —— ... — 112 2. Tes. 3, 1 — 116 2. Tes. 3, 2 — 119 Luk. 18, 8 — 124 2. Tes. 3, 5 — 125 Mat. 5, 10 — 126 2. Tes. 3, 6 — 136 nn. Podle Jer. 17, 5 až 8
Strana 233
XIX. 233 324a Die: »A na hlavě jeho korun mnoho, maje jméno napsané« etc. Vypisuje tuto Krista býti pomocníka věrných. A skrz koruny vyznamenávají se odplaty mnohé svatých, kteříž přemáhají svět, tělo a dábla. Prvotně Kristus bojuje, druhé skrz jiné dávaje jim 5 pomoc a korunu velikau. Nebo, kteříž chtie bojovati opatrně, maudře, mají vzývati Pána Krista v těchto zámutcích najvětších, a vysvobozeni budau konečně. Den nynější předkem jest hněvu, mrákoty, zastíněnie srdcí lidských, život zlý, ukrutný lidí; a láska ustydla v mnohých 10 a zpustlí sau mnozí od Ducha božieho a zarmúcenie veliké náramně, alevšak Pán Buoh z těch najvětších zámutkuov věrné vysvobodí, jediné toliko aby láska, viera a naděje zachována byla a milovánie k nepřátelóm naším (!) a za ně modlitba aby se dála k Kristu. A těmto na koni Kristus sedě ukazuje se a spomáhá, posilňuje, 15 osvěcuje a v nich bojuje proti mocnostem temností, a tak zvláště svědomie dobré aby zachováno bylo. A jediné leč Kristus pomoc dá, nemuožem bez něho nic učiniti. Die: »Na hlavě jeho«. A tak nic nenie ku přirovnání té koruny a slávy a odplaty, kteréž Kristus dává svým voleným. A prvé, ll 20 nežli korunu dává Buoh svým, dopauští, aby dobrá pověst byla jim odjata, bohatstvie a čest od volených jeho; a potom dává korunu slávy, když rozděluje duši s tělem. A v zámutcích svých Kristus na hoře nás učil řka: »Otče, odejmi ode mne kalich, jestliže ť jest možné; avšak ne jako já, ale jakž ty chceš, staň se vuole tvá!« 25 A jinde: »Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno«. Die sv. Pavel: »Nejsau dostatečná utrpenie« etc. ku přirovnání koruny vyvo- lených v nebeské vlasti, aniž jest která múka k té koruně života věčného, ješto by se podobně přirovnati mohla. Kteří sau v zá- mutcích, volajte k Kristu Pánu; neb on praví: »S vámi ť sem po 30 všecky dni až do skonánie světa«. Jeho vzievajme v těchto větřích a bauřkách, jako sú i apoštolé vzievali a budili ho, když spal na moři; kterýž ukrotil moře a větry na moři. A protož tak podobně těchto dnuov volajme k němu. Buďme tedy života svatého a zmužile bojujme proti hřiechuom a nezří- 35 zenostem a u vieře buďme jednomyslní, na modlitbách nábožní. Nebo kto v těchto dvú stranách pozná, kto jest upřiemý, dobrý a bohobojný? Nebo každá strana vymlauvá se býti nevinnau Den nynější juký jest Kterák sve korunuje Pán V zámutku útočiště Kristus Kristus dává pomoc a odplatu svým 9 Ohlas Mat. 24, 12 — 23 Luk. 22, 42 — 25 Mat. 26, 41; Marek 14, 38 — 26 Rím. 8, 18 — 29 Mat. 28, 20 — 31 Mat. 8, 24 nn.; Marek 4, 37 nn.; Luk. 8, 23 nn.
XIX. 233 324a Die: »A na hlavě jeho korun mnoho, maje jméno napsané« etc. Vypisuje tuto Krista býti pomocníka věrných. A skrz koruny vyznamenávají se odplaty mnohé svatých, kteříž přemáhají svět, tělo a dábla. Prvotně Kristus bojuje, druhé skrz jiné dávaje jim 5 pomoc a korunu velikau. Nebo, kteříž chtie bojovati opatrně, maudře, mají vzývati Pána Krista v těchto zámutcích najvětších, a vysvobozeni budau konečně. Den nynější předkem jest hněvu, mrákoty, zastíněnie srdcí lidských, život zlý, ukrutný lidí; a láska ustydla v mnohých 10 a zpustlí sau mnozí od Ducha božieho a zarmúcenie veliké náramně, alevšak Pán Buoh z těch najvětších zámutkuov věrné vysvobodí, jediné toliko aby láska, viera a naděje zachována byla a milovánie k nepřátelóm naším (!) a za ně modlitba aby se dála k Kristu. A těmto na koni Kristus sedě ukazuje se a spomáhá, posilňuje, 15 osvěcuje a v nich bojuje proti mocnostem temností, a tak zvláště svědomie dobré aby zachováno bylo. A jediné leč Kristus pomoc dá, nemuožem bez něho nic učiniti. Die: »Na hlavě jeho«. A tak nic nenie ku přirovnání té koruny a slávy a odplaty, kteréž Kristus dává svým voleným. A prvé, ll 20 nežli korunu dává Buoh svým, dopauští, aby dobrá pověst byla jim odjata, bohatstvie a čest od volených jeho; a potom dává korunu slávy, když rozděluje duši s tělem. A v zámutcích svých Kristus na hoře nás učil řka: »Otče, odejmi ode mne kalich, jestliže ť jest možné; avšak ne jako já, ale jakž ty chceš, staň se vuole tvá!« 25 A jinde: »Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno«. Die sv. Pavel: »Nejsau dostatečná utrpenie« etc. ku přirovnání koruny vyvo- lených v nebeské vlasti, aniž jest která múka k té koruně života věčného, ješto by se podobně přirovnati mohla. Kteří sau v zá- mutcích, volajte k Kristu Pánu; neb on praví: »S vámi ť sem po 30 všecky dni až do skonánie světa«. Jeho vzievajme v těchto větřích a bauřkách, jako sú i apoštolé vzievali a budili ho, když spal na moři; kterýž ukrotil moře a větry na moři. A protož tak podobně těchto dnuov volajme k němu. Buďme tedy života svatého a zmužile bojujme proti hřiechuom a nezří- 35 zenostem a u vieře buďme jednomyslní, na modlitbách nábožní. Nebo kto v těchto dvú stranách pozná, kto jest upřiemý, dobrý a bohobojný? Nebo každá strana vymlauvá se býti nevinnau Den nynější juký jest Kterák sve korunuje Pán V zámutku útočiště Kristus Kristus dává pomoc a odplatu svým 9 Ohlas Mat. 24, 12 — 23 Luk. 22, 42 — 25 Mat. 26, 41; Marek 14, 38 — 26 Rím. 8, 18 — 29 Mat. 28, 20 — 31 Mat. 8, 24 nn.; Marek 4, 37 nn.; Luk. 8, 23 nn.
Strana 234
234 Kapitola a jedna druhau trápí, mučí, umrtvuje, vyhání, laupí; a každá z těch strán běží k stolu Páně, na kázanie, k zpovědem, a láska na všecky strany ustydla mnohých. A jako Jozue, když bojoval 40 proti nepřátelóm, die: »Nezapadaj slunce, dokavad se nepomstím«, tak nápodobně muožeme řieci a pokorně Pána vzývati na mod- 324a litbách, aby slunce Kristus nezapadal v srdcích a v svědomích našich a v zámutcích abychom nezahynuli. Die sv. Jakub: »Za všelikú radost, bratřie, sobě to počítajte, když v rozličná pokušenie 45 upadnete«. Die: »Maje korun mnoho«, totiž v věčné vlasti korunuje své Proti šelmě boj věrné. Nebo Kristus v svých volených proti šelmě bojuje, kteráž má sedm hlav a rohuov deset. Neb ta šelma má bohatstvie mnohá, slávu světskau, marnau chválu, přízeň. Proti této šelmě Kristus 50 na koni bílém bojoval, na sobě a na svých volených. Die Izaiáš II°.: »Vejdi v jámu a schovaj se v zemi a v rozsedliny skalnie pro prchlivost hněvu mého«, totiž moji vyvolení buďte pokorní a svatého života, nebo vysokost pyšných snížena bude a povajšen bude Pán sám v ten den. Die: »Maje jméno napsané« etc. Jaké jest jméno to, kterýmž bojuje? »Kteréhož žádný nevie než on sám«. To jméno jmenuje se pro nás, »že on jest Věrný«, což slibuje, to drží, a »Pravdo- mluvný«, že nezměňuje, což ukládá svým a ustanovuje. A tak jména toho žádný nevie, jediné on a komu by chtěl zjeviti. Nebo 60 die napřed: »Tomu, ktož přemuož, dám mannu«, totiž sebe samého v velebné svátosti oltářní s dary svými, a potom život věčný; »a kámen nový, na němž jest jméno nové napsané. A žádný nezná, jediné ktož béře«. Die: »A byl oblečen v raucho skropené krví«, to jest, že svým 65 voleným dává se, aby skrze vieru a u vieře ho poznali, jaký život vedl a jaký pořádek zpuosobil, co jest trpěl v těle a čeho po smrti došel jest, na kříži pněl, na hoře krví se potil, ruce i nohy hřeby zprobíjené a všecko tělo ve krvi bylo zbarveno. Die Izaiáš, jak sau andělé mluvili, když jest vstupoval na nebe: »Kto jest 70 tento, kterýž vstupuje etc., maje raucho skropené krví?« Tak i my lásku k nepřátelóm zachovávajíce, pokorně trpme, což koli nám přihodí se protivného v zámutcích našich, nebo dá nám Kristus odplatu po smrti našie; vyvleka nás z těla, z raucha našie smrte- Jméno napsané Odplata těm, kto svítězie Raucho krvavé 55 324b1 Lásku k nepřá- teluon micti a trpelivost 39 Mat. 24, 12 — 41 Joz. 10, 12 a 13 — 44 Jakub 1, 2 — 49 Zj. 12, 3 — 52 Iz. 2, 10 a 21 — 61 Zj. 2, 17 — 70 Iz. 63, 1 n.
234 Kapitola a jedna druhau trápí, mučí, umrtvuje, vyhání, laupí; a každá z těch strán běží k stolu Páně, na kázanie, k zpovědem, a láska na všecky strany ustydla mnohých. A jako Jozue, když bojoval 40 proti nepřátelóm, die: »Nezapadaj slunce, dokavad se nepomstím«, tak nápodobně muožeme řieci a pokorně Pána vzývati na mod- 324a litbách, aby slunce Kristus nezapadal v srdcích a v svědomích našich a v zámutcích abychom nezahynuli. Die sv. Jakub: »Za všelikú radost, bratřie, sobě to počítajte, když v rozličná pokušenie 45 upadnete«. Die: »Maje korun mnoho«, totiž v věčné vlasti korunuje své Proti šelmě boj věrné. Nebo Kristus v svých volených proti šelmě bojuje, kteráž má sedm hlav a rohuov deset. Neb ta šelma má bohatstvie mnohá, slávu světskau, marnau chválu, přízeň. Proti této šelmě Kristus 50 na koni bílém bojoval, na sobě a na svých volených. Die Izaiáš II°.: »Vejdi v jámu a schovaj se v zemi a v rozsedliny skalnie pro prchlivost hněvu mého«, totiž moji vyvolení buďte pokorní a svatého života, nebo vysokost pyšných snížena bude a povajšen bude Pán sám v ten den. Die: »Maje jméno napsané« etc. Jaké jest jméno to, kterýmž bojuje? »Kteréhož žádný nevie než on sám«. To jméno jmenuje se pro nás, »že on jest Věrný«, což slibuje, to drží, a »Pravdo- mluvný«, že nezměňuje, což ukládá svým a ustanovuje. A tak jména toho žádný nevie, jediné on a komu by chtěl zjeviti. Nebo 60 die napřed: »Tomu, ktož přemuož, dám mannu«, totiž sebe samého v velebné svátosti oltářní s dary svými, a potom život věčný; »a kámen nový, na němž jest jméno nové napsané. A žádný nezná, jediné ktož béře«. Die: »A byl oblečen v raucho skropené krví«, to jest, že svým 65 voleným dává se, aby skrze vieru a u vieře ho poznali, jaký život vedl a jaký pořádek zpuosobil, co jest trpěl v těle a čeho po smrti došel jest, na kříži pněl, na hoře krví se potil, ruce i nohy hřeby zprobíjené a všecko tělo ve krvi bylo zbarveno. Die Izaiáš, jak sau andělé mluvili, když jest vstupoval na nebe: »Kto jest 70 tento, kterýž vstupuje etc., maje raucho skropené krví?« Tak i my lásku k nepřátelóm zachovávajíce, pokorně trpme, což koli nám přihodí se protivného v zámutcích našich, nebo dá nám Kristus odplatu po smrti našie; vyvleka nás z těla, z raucha našie smrte- Jméno napsané Odplata těm, kto svítězie Raucho krvavé 55 324b1 Lásku k nepřá- teluon micti a trpelivost 39 Mat. 24, 12 — 41 Joz. 10, 12 a 13 — 44 Jakub 1, 2 — 49 Zj. 12, 3 — 52 Iz. 2, 10 a 21 — 61 Zj. 2, 17 — 70 Iz. 63, 1 n.
Strana 235
XIX. 235 75 dlnosti, obleče v nesmrtedlnost a dá koruny svým voleným a oděv jasný a světlý, věčné blahoslavenstvie etc. 324b2 A slaulo jest jméno jeho Slovo božie. Před skonáním světa lidé, zhovadile živi jsúce, milují tento svět a ty věci, které na světě sau, a proto budaucieho blahoslavenstvie nejsau pilni. A Kristus Pán tepe nás ranau svau hroznau, abychom 5 následovali šlépějí jeho v hodném pokání, a tak život náš zhovadilý v nás kazí. A die: »A slaulo jest jméno jeho« etc. Svatý Jan poznal toto viděnie pravé a věrné, že Syn boží tyto věci mocně a maudře činiti bude s hřiešníky a s svými volenými, a tak Slovo božie, totiž Syn boží, kteréžto Slovo jest věrné, nestvořené, rovné Otci svému, 10 jakož die Jan ve čtení: »Slovo tělem učiněno jest«. A tak jest jeden s Otcem v bytu a v podstatě; a tak to Slovo a skrz to Slovo stvořen jest všeckeren svět, nebe, země i moře. Tak také svět, totiž lidé, světsky živi jsúce, sami se milujíce, lakomí, smilní, svárliví, obžerní, pokrytci a plní laupežuov; a těmito hřiechy 15 všechen svět porušen. A jako skrze Syna božieho, to Slovo, svět stvořen jest vidědlný, tak také svět, totiž člověk porušený, duchovní stav i světský obnoven bude skrze příchod Krista, Slova božieho věčného, a jako trauba to Slovo hřmieti bude proti hřiechuom, Moc Slova božieho aby všickni činili pokánie a k Kristu, Synu božiemu toliko samému 20 aby měli autočiště. A tak, jakož vidíme, život náš zhovadilý a tělesný kazí a nový uvodí život. Die Jan, že skrz to Slovo všecky věci stvořeny sau. Tak také nový člověk má stvořen býti, v paměti, v rozumu a vuoli. A tak osvěcuje to slovo nás hřiešné. Die David: »Lucerna 25 nohám mým slovo tvé a světlo stezkám mým«. Nebo, která duše přídrží se Krista pokorně, nalézá toto světlo, Krista Pána, v duši své. Tam prvé povědieno bylo před těmito slovy, že jest Pravdo- mluvný a Věrný, tuto pak »Slovo boží«; a nebyl sám, »ale i hau- fové, kteří sú na nebi, jeli sú za ním« etc. Zástup andělský sau ti kuoň i jiezdní, neb skrz ně svau vuoli naplňují, tak, že nižšie andělé na nebi poslauchají a poddáni sau vyším. Tak i světí apoštolé navštěvují nás hřiešné, abychom jich poslauchali. Neb oni skrze spisy své nám mluví, jak sau oni živi byli, abychom i my tak živi byli, následujíce šlépějí slova božieho Kristus proč nás tepe Slovo jest Syn bozí Poslušenstvie mlámě zachovatí 30 10 Jan 1, 14 — 22 Jan 1, 3 — 24 Ž. 119, 105 — 32 Pův. m. »apoštolé« bylo napsáno: andělé; ale slovo toto je podtrženo a nad ním je od pův. písaře udělán háček a in marg. se stejným znaménkem se čte: apoštolé.
XIX. 235 75 dlnosti, obleče v nesmrtedlnost a dá koruny svým voleným a oděv jasný a světlý, věčné blahoslavenstvie etc. 324b2 A slaulo jest jméno jeho Slovo božie. Před skonáním světa lidé, zhovadile živi jsúce, milují tento svět a ty věci, které na světě sau, a proto budaucieho blahoslavenstvie nejsau pilni. A Kristus Pán tepe nás ranau svau hroznau, abychom 5 následovali šlépějí jeho v hodném pokání, a tak život náš zhovadilý v nás kazí. A die: »A slaulo jest jméno jeho« etc. Svatý Jan poznal toto viděnie pravé a věrné, že Syn boží tyto věci mocně a maudře činiti bude s hřiešníky a s svými volenými, a tak Slovo božie, totiž Syn boží, kteréžto Slovo jest věrné, nestvořené, rovné Otci svému, 10 jakož die Jan ve čtení: »Slovo tělem učiněno jest«. A tak jest jeden s Otcem v bytu a v podstatě; a tak to Slovo a skrz to Slovo stvořen jest všeckeren svět, nebe, země i moře. Tak také svět, totiž lidé, světsky živi jsúce, sami se milujíce, lakomí, smilní, svárliví, obžerní, pokrytci a plní laupežuov; a těmito hřiechy 15 všechen svět porušen. A jako skrze Syna božieho, to Slovo, svět stvořen jest vidědlný, tak také svět, totiž člověk porušený, duchovní stav i světský obnoven bude skrze příchod Krista, Slova božieho věčného, a jako trauba to Slovo hřmieti bude proti hřiechuom, Moc Slova božieho aby všickni činili pokánie a k Kristu, Synu božiemu toliko samému 20 aby měli autočiště. A tak, jakož vidíme, život náš zhovadilý a tělesný kazí a nový uvodí život. Die Jan, že skrz to Slovo všecky věci stvořeny sau. Tak také nový člověk má stvořen býti, v paměti, v rozumu a vuoli. A tak osvěcuje to slovo nás hřiešné. Die David: »Lucerna 25 nohám mým slovo tvé a světlo stezkám mým«. Nebo, která duše přídrží se Krista pokorně, nalézá toto světlo, Krista Pána, v duši své. Tam prvé povědieno bylo před těmito slovy, že jest Pravdo- mluvný a Věrný, tuto pak »Slovo boží«; a nebyl sám, »ale i hau- fové, kteří sú na nebi, jeli sú za ním« etc. Zástup andělský sau ti kuoň i jiezdní, neb skrz ně svau vuoli naplňují, tak, že nižšie andělé na nebi poslauchají a poddáni sau vyším. Tak i světí apoštolé navštěvují nás hřiešné, abychom jich poslauchali. Neb oni skrze spisy své nám mluví, jak sau oni živi byli, abychom i my tak živi byli, následujíce šlépějí slova božieho Kristus proč nás tepe Slovo jest Syn bozí Poslušenstvie mlámě zachovatí 30 10 Jan 1, 14 — 22 Jan 1, 3 — 24 Ž. 119, 105 — 32 Pův. m. »apoštolé« bylo napsáno: andělé; ale slovo toto je podtrženo a nad ním je od pův. písaře udělán háček a in marg. se stejným znaménkem se čte: apoštolé.
Strana 236
236 Kapitola Kment lepší nežli bohatcuov Meč ostrý slovo božic Které tepc pru- tem železným? Ruka Páně neukrúcena i jich. A tento život apoštoluov a prorokuov přivozujme sobě ku 35 paměti a obraťme se k nim s hodným pokáním, vzievajíce Krista, a oni ť se obrátie k nám. Neb die prorok: »Tehdy obrátí srdce otcuov k synuom, a zase též synuov k otcóm«. A tak, budeme-li poslušni Boha, následujme ho v bílém rauše. »Kment sau spravedlnosti svatých«, milovánie Boha nade 40 všecky věci a milovánie bližních a svatý život. To jest kment, ktož tyto věci mají, totiž život spravedlivý, svatý, nepoškvrněný. A těchto časuov, jakož vidíme, Buoh čistíll jako v peci lidi skrz 325a1 zámutky, trápenie, vazby i smrt. »A z aust jeho pocházieše meč ostrý s obau stranau«. Meč 45 ostrý jest slovo božie. Die sv. Pavel II. k Tesalonicenským I1°., že Antikristova strana a zlost jeho od najvyšieho stupně uvalena ve všecky hřiechy, kterýžto hauf Antikristuov zamorduje duchem aust božích Kristus Pán. A jinde die: »Vezměte meč, jenž jest slovo božie«. Nebo řeč boží jest živá a mocná, pronikavější všeli- 50 kého meče s obau strán ostrého. Kazí to slovo v nás naše hřiechy. Meč hmotný nepochází z aust Kristových, ale meč, totiž slovo jeho. Die: »Aby jím bil všecky národy. A on ť je bude zpravovati prutem železným«. Die, že národy bude bíti, totiž kteří zhovadile živi sú na tomto světě. Ty ť zajisté tepe a raňuje prutem svým 55 železným; kteréž také tiem prutem zpravuje, aby se k němu obrátili a činili rychle pokánie. Nebo v rychlosti mnohé sňal s tohoto světa jako v okamžení, a ještě lidé nedbají života polepšiti a v lepší proměniti. A leč všickni pokánie činiti budeme, bude nás bíti prutem železným, jakož i tepe; a my jako děti popauzíme se, když 60 nás tepe, avšak nevoláme k němu, aniž se ponižujeme před tváří jeho, ani se nábožně modlíme, ani se vespolek milujeme, jakož přikazuje nám, abychom se vespolek milovali — jinak opět větším a těžším trápením bíti nás bude, nežli nynie tepe a již nás prvé bil a trestal! Živé ť jest to slovo a mocné a veliké i hrozné. A těžké jest upadnauti v ruce Boha živého. V ruce jeho sau všickni časové a měsiecové. Die skrz Izaiáše: »Nenie ť ukrácena ruka božie, ani ucho zatvrzeno, aby neuslyšal«, neb jest tak milostivý a tak dobrý a tak milosrdný a tak spravedlivý jako i prvé. Jako die sv. 70 Pavel: »Ježíš Kristus včera i dnes«, totiž jako na počátku světa 65 325a2 37 Podle Malach. 4, 6 — 46 2. Tes. 2, 8 až 10 — 49 Efez. 6, 17 — 66 Žid. 10, 31 — 68 1z. 59, 1 — 71 Žid, 13, 8
236 Kapitola Kment lepší nežli bohatcuov Meč ostrý slovo božic Které tepc pru- tem železným? Ruka Páně neukrúcena i jich. A tento život apoštoluov a prorokuov přivozujme sobě ku 35 paměti a obraťme se k nim s hodným pokáním, vzievajíce Krista, a oni ť se obrátie k nám. Neb die prorok: »Tehdy obrátí srdce otcuov k synuom, a zase též synuov k otcóm«. A tak, budeme-li poslušni Boha, následujme ho v bílém rauše. »Kment sau spravedlnosti svatých«, milovánie Boha nade 40 všecky věci a milovánie bližních a svatý život. To jest kment, ktož tyto věci mají, totiž život spravedlivý, svatý, nepoškvrněný. A těchto časuov, jakož vidíme, Buoh čistíll jako v peci lidi skrz 325a1 zámutky, trápenie, vazby i smrt. »A z aust jeho pocházieše meč ostrý s obau stranau«. Meč 45 ostrý jest slovo božie. Die sv. Pavel II. k Tesalonicenským I1°., že Antikristova strana a zlost jeho od najvyšieho stupně uvalena ve všecky hřiechy, kterýžto hauf Antikristuov zamorduje duchem aust božích Kristus Pán. A jinde die: »Vezměte meč, jenž jest slovo božie«. Nebo řeč boží jest živá a mocná, pronikavější všeli- 50 kého meče s obau strán ostrého. Kazí to slovo v nás naše hřiechy. Meč hmotný nepochází z aust Kristových, ale meč, totiž slovo jeho. Die: »Aby jím bil všecky národy. A on ť je bude zpravovati prutem železným«. Die, že národy bude bíti, totiž kteří zhovadile živi sú na tomto světě. Ty ť zajisté tepe a raňuje prutem svým 55 železným; kteréž také tiem prutem zpravuje, aby se k němu obrátili a činili rychle pokánie. Nebo v rychlosti mnohé sňal s tohoto světa jako v okamžení, a ještě lidé nedbají života polepšiti a v lepší proměniti. A leč všickni pokánie činiti budeme, bude nás bíti prutem železným, jakož i tepe; a my jako děti popauzíme se, když 60 nás tepe, avšak nevoláme k němu, aniž se ponižujeme před tváří jeho, ani se nábožně modlíme, ani se vespolek milujeme, jakož přikazuje nám, abychom se vespolek milovali — jinak opět větším a těžším trápením bíti nás bude, nežli nynie tepe a již nás prvé bil a trestal! Živé ť jest to slovo a mocné a veliké i hrozné. A těžké jest upadnauti v ruce Boha živého. V ruce jeho sau všickni časové a měsiecové. Die skrz Izaiáše: »Nenie ť ukrácena ruka božie, ani ucho zatvrzeno, aby neuslyšal«, neb jest tak milostivý a tak dobrý a tak milosrdný a tak spravedlivý jako i prvé. Jako die sv. 70 Pavel: »Ježíš Kristus včera i dnes«, totiž jako na počátku světa 65 325a2 37 Podle Malach. 4, 6 — 46 2. Tes. 2, 8 až 10 — 49 Efez. 6, 17 — 66 Žid. 10, 31 — 68 1z. 59, 1 — 71 Žid, 13, 8
Strana 237
XIX. 237 byl milosrdný a lítostivý a spravedlivý, tak na konci světa. A jestliže nás neslyší, překážka sau naši hřiechové. V dnešním čtení čte se o synu marnotratném, kteréhož otec na milost přijal. Tak mnozí 75 pohřiechu odcházejí od Boha do země daleké, v hřiechy těžké a mnohé náramně. A tak život takový zhovadilý jest krajina daleká od Boha. A když biedy trápiti budau nás, tehdy tepruva oči otevřeme, a jestliže se právě ponížíme, bez pochyby přijme nás na milost. 80 Řekl syn marnotratný: »Shřešil sem proti nebi«, totiž proti svatým, a tak proti Bohu. A který koli hřiešník činí pokánie, volaj k Bohu a běž na radu a vzývaj i svaté, aby se přimlauvali k Bohu. »A Otec nebeský dá prvnie raucho«, totiž prvnie synovstvie, to jest první milost. Die v Zjevení II°.: »Pamatuj, odkud si vypadl, 85 a čiň pokánie«. »Prsten«, totiž vieru abychom zachovali Kristu. »A tele tučné«, totiž tělo své božské na oltáři; a tak každá duše pokorně v skraušení srdce přistaupaj v duchu a v pravdě k tomuto teleti tučnému, Kristu Pánu etc. Zašii sine do země dhleké Vzývati svaté Prsten Tele tučné 325b1 A on ť tlačí lisici vína prchlivosti hněvu božieho etc. Jakož jest viděl Jan tuto, co Spasitel mluví, nemuož se to změniti. Die zajisté: »S vámi sem až do skonánie světa«. Viděl, že věrně s svými jest a učí pravé vieře a právě rozsuzuje; 5a on za své statečně bojuje. A ti skutkové boží sau velicí. Die: »Otec muoj až dosavad pracuje, i já pracuji«. Nebo pracuje těchto časuov nebezpečných a činí skutky znamenité. Die: »A on tlačí«. Kto jest to on? Ten jest, kterýž má na bedrách svých napsáno: »Král nad králi a pán nad pány«. On ť 10 zajisté tlačí pres. A to jest dielo veliké a božské. A v dnešním čtení ďábelstvie vymietá, ale pokolenie zlé a cizoložné těm nerozumie skutkuom. Praví Kristus: »Všeliké královstvie v sobě rozdělené zpustne«. On pak, Kristus, v svých božských skutcích nepřátely své tepe mečem železným, totiž spravedlivau pomstau. Tuto pak 15 tlačí pres, totiž mstí zde v času nynějším i v budaucím. Po smrti tlačí, dávaje jednomu každému, jakž zaslaužil v tomto životě. Jako, ktož die druhému: »Blázne«, hoden jest pekelného ohně. Kristus tlačí pres — — — — 73 Luk. 15, 11 nn. Sr. Úvod str. XVI. — 80 Luk. 15, 21 — 83 Luk. 15, 22 — 84 Zj. 2, 5 — 85 Luk. 15, 22 — 86 Luk. 15, 23 3 Mat. 28, 20—-6 Jan 5, 17— - 10n. Luk. 11, 14nn. Sr. Úvod str. XVI. 11 Ohlas Mat. 12, 39 — 12 Mat. 12, 25; Luk. 11, 17 — 17 Mat. 5, 22
XIX. 237 byl milosrdný a lítostivý a spravedlivý, tak na konci světa. A jestliže nás neslyší, překážka sau naši hřiechové. V dnešním čtení čte se o synu marnotratném, kteréhož otec na milost přijal. Tak mnozí 75 pohřiechu odcházejí od Boha do země daleké, v hřiechy těžké a mnohé náramně. A tak život takový zhovadilý jest krajina daleká od Boha. A když biedy trápiti budau nás, tehdy tepruva oči otevřeme, a jestliže se právě ponížíme, bez pochyby přijme nás na milost. 80 Řekl syn marnotratný: »Shřešil sem proti nebi«, totiž proti svatým, a tak proti Bohu. A který koli hřiešník činí pokánie, volaj k Bohu a běž na radu a vzývaj i svaté, aby se přimlauvali k Bohu. »A Otec nebeský dá prvnie raucho«, totiž prvnie synovstvie, to jest první milost. Die v Zjevení II°.: »Pamatuj, odkud si vypadl, 85 a čiň pokánie«. »Prsten«, totiž vieru abychom zachovali Kristu. »A tele tučné«, totiž tělo své božské na oltáři; a tak každá duše pokorně v skraušení srdce přistaupaj v duchu a v pravdě k tomuto teleti tučnému, Kristu Pánu etc. Zašii sine do země dhleké Vzývati svaté Prsten Tele tučné 325b1 A on ť tlačí lisici vína prchlivosti hněvu božieho etc. Jakož jest viděl Jan tuto, co Spasitel mluví, nemuož se to změniti. Die zajisté: »S vámi sem až do skonánie světa«. Viděl, že věrně s svými jest a učí pravé vieře a právě rozsuzuje; 5a on za své statečně bojuje. A ti skutkové boží sau velicí. Die: »Otec muoj až dosavad pracuje, i já pracuji«. Nebo pracuje těchto časuov nebezpečných a činí skutky znamenité. Die: »A on tlačí«. Kto jest to on? Ten jest, kterýž má na bedrách svých napsáno: »Král nad králi a pán nad pány«. On ť 10 zajisté tlačí pres. A to jest dielo veliké a božské. A v dnešním čtení ďábelstvie vymietá, ale pokolenie zlé a cizoložné těm nerozumie skutkuom. Praví Kristus: »Všeliké královstvie v sobě rozdělené zpustne«. On pak, Kristus, v svých božských skutcích nepřátely své tepe mečem železným, totiž spravedlivau pomstau. Tuto pak 15 tlačí pres, totiž mstí zde v času nynějším i v budaucím. Po smrti tlačí, dávaje jednomu každému, jakž zaslaužil v tomto životě. Jako, ktož die druhému: »Blázne«, hoden jest pekelného ohně. Kristus tlačí pres — — — — 73 Luk. 15, 11 nn. Sr. Úvod str. XVI. — 80 Luk. 15, 21 — 83 Luk. 15, 22 — 84 Zj. 2, 5 — 85 Luk. 15, 22 — 86 Luk. 15, 23 3 Mat. 28, 20—-6 Jan 5, 17— - 10n. Luk. 11, 14nn. Sr. Úvod str. XVI. 11 Ohlas Mat. 12, 39 — 12 Mat. 12, 25; Luk. 11, 17 — 17 Mat. 5, 22
Strana 238
238 Kapitola Rozličné tlačenie presu Pres hněvu božleho ruto činl proměnu Pán Volajme ku Pánu A to ť jest pres hněvu Páně na všecky hřiešníky. Nebo všeliký hřiech má od Boha pomstu a mauku uloženau. Tento pán panujících, kterýž za své bojuje a nepřátely mečem 20 železným tepe, tlačí pres prchlivosti božské. Najprvé potlačuje svau smrtí hřiechy lidské. Všickni lidé zatraceni byli by, ale on svau smrtí nás vysvobodil a změnil věčné zatracenie v smrt časnau. A jako David shřešil cizoložstvem a věčné pomsty zaslaužil, i změnil jemu tu pomstu Buoh v mauku a pomstu časnau a řekl mu: »Z domu 25 tvého nevyjde meč tvuoj až« etc., tak mnozí pro hřiechy předešlé, kteréž sau činili někteří před XXX“ lety, a někteří méně, a ně- kteří viece. A pro ty hřiechy dávnie tlačí Kristus skrz zámutky, auzkosti, skrz bolest, smrt a trápenie a odjetie časných věcí. A Kristus svými zaslauženími a svau smrtí tlačí, shlazuje hřiechy. 30 Jináče opět tlačí a jiným obyčejem, tyto zámutky dopauštěje od zlých, totiž dábluov, světa a tělla. A to jest pres hněvu Boha všemohúcieho; a hněv jeho jest víno, víno kyselé a trpké, a šťpie to víno, naše rány v duši, totiž hřiechy, a čistí duši. A on ť jest Samaritán, kterýž vína nalévá, abychom vyčišťovali se a aby 35 v duši a v mysli naší vody pokušení a tvrdost naše nás nepotopila. Die David: »Smiluj se nade mnau, Bože, neb sau vešly vody až k duši mé«, totiž zaufalstvie a pochybnost. Item tlačí prchlivost hněvu božieho, proměňuje zatracenie věčné pro naše hřiechy v časnau smrt a v zámutky, aby viera, 40 naděje a láska trvala a aby svědomie naše takovými vodami ne- bylo pohříženo, aby od Boha neodcházelo srdce naše. Item na moři chodě tlačil bauře mořské, když sau apoštolé vzievali řkúce: »Spas nás, Pane, hyneme ť«. Tak moře — tento svět — tlačí bau- řivý, aby to moře nevystupovalo z mezí svých a z cíluov. A když 45. die Kristus: »Umlkni, moře, od vření a bauřek«, a umlkne a větrové přestanau, toliko abychom měli vieru pravau a vzievali pomoc jeho s pláčem a s hodným pokáním. Nebo, když Petr počal tonauti, řekl Kristus: »Malé viery, proč s' pochyboval?« I podal mu ruky a pomohl. Tak i my, hubené viery, volajme k němu, a podá ť nám 50 ruky své a spomuože proti mocem temností a proti nešlechet- nostem duchovním v povětří. Čte se v Izaiášovi LXIII°.: Když Kristus zde mnoho trpěl a věčnau korunu a radost přijal, a když vstupoval do nebe, mluvili andělé: »Kto jest tento, kterýž se béře 325b2 25 2. Sam. (2. Král.) 12, 10 — 35 Luk. 10, 34 — 37 Ž. 69, 2 — 44 Mat. 8, 25; Luk. 8, 24 — 49 Mat. 14, 31 — 54 Iz. 63, 1 až 3
238 Kapitola Rozličné tlačenie presu Pres hněvu božleho ruto činl proměnu Pán Volajme ku Pánu A to ť jest pres hněvu Páně na všecky hřiešníky. Nebo všeliký hřiech má od Boha pomstu a mauku uloženau. Tento pán panujících, kterýž za své bojuje a nepřátely mečem 20 železným tepe, tlačí pres prchlivosti božské. Najprvé potlačuje svau smrtí hřiechy lidské. Všickni lidé zatraceni byli by, ale on svau smrtí nás vysvobodil a změnil věčné zatracenie v smrt časnau. A jako David shřešil cizoložstvem a věčné pomsty zaslaužil, i změnil jemu tu pomstu Buoh v mauku a pomstu časnau a řekl mu: »Z domu 25 tvého nevyjde meč tvuoj až« etc., tak mnozí pro hřiechy předešlé, kteréž sau činili někteří před XXX“ lety, a někteří méně, a ně- kteří viece. A pro ty hřiechy dávnie tlačí Kristus skrz zámutky, auzkosti, skrz bolest, smrt a trápenie a odjetie časných věcí. A Kristus svými zaslauženími a svau smrtí tlačí, shlazuje hřiechy. 30 Jináče opět tlačí a jiným obyčejem, tyto zámutky dopauštěje od zlých, totiž dábluov, světa a tělla. A to jest pres hněvu Boha všemohúcieho; a hněv jeho jest víno, víno kyselé a trpké, a šťpie to víno, naše rány v duši, totiž hřiechy, a čistí duši. A on ť jest Samaritán, kterýž vína nalévá, abychom vyčišťovali se a aby 35 v duši a v mysli naší vody pokušení a tvrdost naše nás nepotopila. Die David: »Smiluj se nade mnau, Bože, neb sau vešly vody až k duši mé«, totiž zaufalstvie a pochybnost. Item tlačí prchlivost hněvu božieho, proměňuje zatracenie věčné pro naše hřiechy v časnau smrt a v zámutky, aby viera, 40 naděje a láska trvala a aby svědomie naše takovými vodami ne- bylo pohříženo, aby od Boha neodcházelo srdce naše. Item na moři chodě tlačil bauře mořské, když sau apoštolé vzievali řkúce: »Spas nás, Pane, hyneme ť«. Tak moře — tento svět — tlačí bau- řivý, aby to moře nevystupovalo z mezí svých a z cíluov. A když 45. die Kristus: »Umlkni, moře, od vření a bauřek«, a umlkne a větrové přestanau, toliko abychom měli vieru pravau a vzievali pomoc jeho s pláčem a s hodným pokáním. Nebo, když Petr počal tonauti, řekl Kristus: »Malé viery, proč s' pochyboval?« I podal mu ruky a pomohl. Tak i my, hubené viery, volajme k němu, a podá ť nám 50 ruky své a spomuože proti mocem temností a proti nešlechet- nostem duchovním v povětří. Čte se v Izaiášovi LXIII°.: Když Kristus zde mnoho trpěl a věčnau korunu a radost přijal, a když vstupoval do nebe, mluvili andělé: »Kto jest tento, kterýž se béře 325b2 25 2. Sam. (2. Král.) 12, 10 — 35 Luk. 10, 34 — 37 Ž. 69, 2 — 44 Mat. 8, 25; Luk. 8, 24 — 49 Mat. 14, 31 — 54 Iz. 63, 1 až 3
Strana 239
XIX. 239 326a2 55 z Edom, totiž z tohoto světa, skropené maje raucho z Bozra? On ť je se bral krásný v rauše svém« etc. A die: »Já ť sem, kterýž i ob- hájce sem spravedlnosti«. I pravie: »Proč tedy jest červený oděv tvuoj jako tlačících v lisu?« Odpoviedá: »Já pres tlačil sem sám, a nebylo jednoho z mužuov se mnau«. Die: »Sám sem tlačil«. Jak 60 mnoho jest zámutkuov, bolestí a trápení, žádný by jich nemohl snésti, jediné leč by on prvé potlačil; a tlačí, očišťuje od hřiechuov, a pomocníkem jsa v zámutcích a v auzkostech etc. Vypravuje Jan viece: »Maje na bedrách svých napsáno«, totiž člověčenstvie vzaté z panny. »A má jméno král nad králi«. 65 Bedro Kristovo jest člověčenstvie, kteréžto člověčenstvie oblečeno Bedro Kristovo bylo a jest božstvím. »A jest král nad králi a pán nad pány«; Král nad králi a jest králem nad zlými i dobrými, nad spravedlivými i nespraved- livými, převyšuje všecky moci a všecky dábly i anděly dobré v síle, aniž kto muože odepříti jeho vuoli. A poněvadž jest tak 70 silný, žádajmež ho za sílu a za pomoc! Die: »Maje napsáno na bedrách«. Ó, by v dušech našich napsal a v srdcích naších (!) král nad králi a pán nad pány! Neb on tlačí smrt, zámutky a auzkosti, abychom my biední snésti mohli. Která duše v Krista se obleče, jest jako měsíc oděný sluncem: jako měsíc Duše oděv Kristus 75 vždycky se mění, tak duše naše rozličnými pokušeními trápí se; ale sluncem když bývá odiena, totiž Kristem, všecko bude moci snášeti. On, Kristus, tlačí prchlivost hněvu, vymietaje dábelstvie, cizoložstvo, smilstvo, vraždy, vopilstva, zlý život pokrytaj. Ó, by to dábelstvie vyvrženo bylo z srdcí našich! Nebo, když Kristus 80 od některých dábelstvie vymietá, jiní se hněvají a zle to saudie, jeden druhého potupuje a odsuzuje na zatracenie. A ty saudy zapoviedá Kristus řka: »Nechtějte súditi« před časem, nebo žádný nevie, jest-li milosti božie čili nenávisti hoden. Ale co nynie činí lidé? Nechtí zajisté od žádného trestánie přijímati, ale každý, 85 jak se mu zdá, tak činí, tento tohoto potupuje, onen onoho. Ale to puosobie hřiechové naši a slepota naše. 326a1 I viděl sem jiného anděla, stojícieho na slunci etc. Slunce v Písmě vyznamenává Krista. Nebo řád Slunce Kristus kněžský jest ten anděl, aby založen byl na pravé a svaté vieře 82 Mat. 7, 1; Luk. 6, 37 — Eccl. 9, 1 — 86 Po slově »naše « je část sloupce prázdná, nepopsaná, což se jinde v rukopise nenachází. Sr. Uvod str. XVI. 3 Slova »ten anděl« jsou připsána až dodatečně (pův. rukou, červeně) in marg.
XIX. 239 326a2 55 z Edom, totiž z tohoto světa, skropené maje raucho z Bozra? On ť je se bral krásný v rauše svém« etc. A die: »Já ť sem, kterýž i ob- hájce sem spravedlnosti«. I pravie: »Proč tedy jest červený oděv tvuoj jako tlačících v lisu?« Odpoviedá: »Já pres tlačil sem sám, a nebylo jednoho z mužuov se mnau«. Die: »Sám sem tlačil«. Jak 60 mnoho jest zámutkuov, bolestí a trápení, žádný by jich nemohl snésti, jediné leč by on prvé potlačil; a tlačí, očišťuje od hřiechuov, a pomocníkem jsa v zámutcích a v auzkostech etc. Vypravuje Jan viece: »Maje na bedrách svých napsáno«, totiž člověčenstvie vzaté z panny. »A má jméno král nad králi«. 65 Bedro Kristovo jest člověčenstvie, kteréžto člověčenstvie oblečeno Bedro Kristovo bylo a jest božstvím. »A jest král nad králi a pán nad pány«; Král nad králi a jest králem nad zlými i dobrými, nad spravedlivými i nespraved- livými, převyšuje všecky moci a všecky dábly i anděly dobré v síle, aniž kto muože odepříti jeho vuoli. A poněvadž jest tak 70 silný, žádajmež ho za sílu a za pomoc! Die: »Maje napsáno na bedrách«. Ó, by v dušech našich napsal a v srdcích naších (!) král nad králi a pán nad pány! Neb on tlačí smrt, zámutky a auzkosti, abychom my biední snésti mohli. Která duše v Krista se obleče, jest jako měsíc oděný sluncem: jako měsíc Duše oděv Kristus 75 vždycky se mění, tak duše naše rozličnými pokušeními trápí se; ale sluncem když bývá odiena, totiž Kristem, všecko bude moci snášeti. On, Kristus, tlačí prchlivost hněvu, vymietaje dábelstvie, cizoložstvo, smilstvo, vraždy, vopilstva, zlý život pokrytaj. Ó, by to dábelstvie vyvrženo bylo z srdcí našich! Nebo, když Kristus 80 od některých dábelstvie vymietá, jiní se hněvají a zle to saudie, jeden druhého potupuje a odsuzuje na zatracenie. A ty saudy zapoviedá Kristus řka: »Nechtějte súditi« před časem, nebo žádný nevie, jest-li milosti božie čili nenávisti hoden. Ale co nynie činí lidé? Nechtí zajisté od žádného trestánie přijímati, ale každý, 85 jak se mu zdá, tak činí, tento tohoto potupuje, onen onoho. Ale to puosobie hřiechové naši a slepota naše. 326a1 I viděl sem jiného anděla, stojícieho na slunci etc. Slunce v Písmě vyznamenává Krista. Nebo řád Slunce Kristus kněžský jest ten anděl, aby založen byl na pravé a svaté vieře 82 Mat. 7, 1; Luk. 6, 37 — Eccl. 9, 1 — 86 Po slově »naše « je část sloupce prázdná, nepopsaná, což se jinde v rukopise nenachází. Sr. Uvod str. XVI. 3 Slova »ten anděl« jsou připsána až dodatečně (pův. rukou, červeně) in marg.
Strana 240
240 Kapitola Pláci co zna- menají Ptáci svatí boží Létanic ptákuov Anděl Zuoverne se k večeři a lásce, a na něm jako na skále založiti se a zjevně tu vieru až do smrti vyznávati a zastávati a obhajovati. Nebo slunce jest nad 5 jinými hvězdami, kteréž i osvěcuje. Slunce svau horkostí zemi zahřievá a činí, aby se zelenalo a kvetlo stromovie i trávy. Tak Kristus-slunce osvěcuje všecky své audy a obživuje a zahřievá a činí, aby se zelenaly duše, kteréž hodné pokánie činie. Ale těchto časuov nebezpečných slunce-Kristus daleko od nás odešlo a přišly stude- 10 nosti, neb se nepravost velmi rozhojnila a láska ustydla mnohých. A protož potřebné jest a úžitečné, abychom vzievali to slunce- Krista, aby velmi rychle vzešlo v srdcích a v dušech našich. »A zvolal hlasem velikým, řka všem ptá- kuom, kteří létali po prostřed nebe«. Skrz ptáky 15 rozumějí se věrní křesťané, kteří sau viery živé, skutky ozdobené, kteříž milují Boha i bližnie: nade všecky věci Pána Boha a bližnie své jako sami se. Takoví ptáci vznášejí se svau myslí častokrát k Bohu, aby přišli k Kristu. Die jeden pták, sv. Pavel: »Naše pak obcovánie v nebesích jest«. A šťastná jest duše ta, kteráž 20 k Bohu často létá! A které duše sau takové, darmo jest jim roz- kládati sieti k ulovení, nebo Buch pomocí svau to činí, aby k němu ulétly skrze smrt a obcovánie svaté a nepoškvrněné; a tam u Pána Krista zachována bude, aniž bude popadena v sieti, totiž chytrostmi ďábelskými a lidskými, jenž se tohoto světa přídržie. Die: »Všem ptákóm«, totiž nebeského obcovánie kteří sú. Die: »Kteří létali po prostředku nebe«. Létají zajisté sem i tam, totiž proletují se spatřujíce, kteří sau nedostatkové v nich a kteří v bližních. Ke zlému se neuchylují a nespauštějí, ale dobrého a svatého života se přídržie, aniž bývají zklamáni osiedly a chyt-30 rostmi lidskými a dábelskými, ale v protivných i v šťastných věcech upřiemě stojie svau myslí k Bohu. »Po prostřed nebe«, totiž v cierkvi rytěřující. Die: »Poďte a sleťte se k večeři veliké boží!« Tento anděl jest řád kněžský a auřad jich aby svolávali lid k večeři Kristově 35 pod obojí zpuosobau, totiž aby přijímali pod obojí spuosobau hodně. A Pavel apoštol k též večeři volá řka: »Já zajisté vzal sem od Pána, což i vydal sem vám«. A tak kněží podlé řádu svého a pořádku Kristova aby svolávali lid, aby hodně přijímali a sešli se k veliké večeři boží velikého Boha. Die: »Poďte«, skrz obrácenie 40 25 326b" 4 »něm« korekturou z »tom« — 11 Mat. 24, 12 — 15 »létali« korek- turou pův. písaře z »létají« — 17 Ohlas Luk. 10, 27 — 19 Filip. 3, 20 — 37 1. Kor. 15, 3
240 Kapitola Pláci co zna- menají Ptáci svatí boží Létanic ptákuov Anděl Zuoverne se k večeři a lásce, a na něm jako na skále založiti se a zjevně tu vieru až do smrti vyznávati a zastávati a obhajovati. Nebo slunce jest nad 5 jinými hvězdami, kteréž i osvěcuje. Slunce svau horkostí zemi zahřievá a činí, aby se zelenalo a kvetlo stromovie i trávy. Tak Kristus-slunce osvěcuje všecky své audy a obživuje a zahřievá a činí, aby se zelenaly duše, kteréž hodné pokánie činie. Ale těchto časuov nebezpečných slunce-Kristus daleko od nás odešlo a přišly stude- 10 nosti, neb se nepravost velmi rozhojnila a láska ustydla mnohých. A protož potřebné jest a úžitečné, abychom vzievali to slunce- Krista, aby velmi rychle vzešlo v srdcích a v dušech našich. »A zvolal hlasem velikým, řka všem ptá- kuom, kteří létali po prostřed nebe«. Skrz ptáky 15 rozumějí se věrní křesťané, kteří sau viery živé, skutky ozdobené, kteříž milují Boha i bližnie: nade všecky věci Pána Boha a bližnie své jako sami se. Takoví ptáci vznášejí se svau myslí častokrát k Bohu, aby přišli k Kristu. Die jeden pták, sv. Pavel: »Naše pak obcovánie v nebesích jest«. A šťastná jest duše ta, kteráž 20 k Bohu často létá! A které duše sau takové, darmo jest jim roz- kládati sieti k ulovení, nebo Buch pomocí svau to činí, aby k němu ulétly skrze smrt a obcovánie svaté a nepoškvrněné; a tam u Pána Krista zachována bude, aniž bude popadena v sieti, totiž chytrostmi ďábelskými a lidskými, jenž se tohoto světa přídržie. Die: »Všem ptákóm«, totiž nebeského obcovánie kteří sú. Die: »Kteří létali po prostředku nebe«. Létají zajisté sem i tam, totiž proletují se spatřujíce, kteří sau nedostatkové v nich a kteří v bližních. Ke zlému se neuchylují a nespauštějí, ale dobrého a svatého života se přídržie, aniž bývají zklamáni osiedly a chyt-30 rostmi lidskými a dábelskými, ale v protivných i v šťastných věcech upřiemě stojie svau myslí k Bohu. »Po prostřed nebe«, totiž v cierkvi rytěřující. Die: »Poďte a sleťte se k večeři veliké boží!« Tento anděl jest řád kněžský a auřad jich aby svolávali lid k večeři Kristově 35 pod obojí zpuosobau, totiž aby přijímali pod obojí spuosobau hodně. A Pavel apoštol k též večeři volá řka: »Já zajisté vzal sem od Pána, což i vydal sem vám«. A tak kněží podlé řádu svého a pořádku Kristova aby svolávali lid, aby hodně přijímali a sešli se k veliké večeři boží velikého Boha. Die: »Poďte«, skrz obrácenie 40 25 326b" 4 »něm« korekturou z »tom« — 11 Mat. 24, 12 — 15 »létali« korek- turou pův. písaře z »létají« — 17 Ohlas Luk. 10, 27 — 19 Filip. 3, 20 — 37 1. Kor. 15, 3
Strana 241
XIX. 241 326b2 k Bohu a skrz pravau vieru celau. »Poďte«, skrz pokánie a dosti- činěnie a bolest, a zkus sebe samého a přiď na tuto večeri. Nebo, ktož nehodně přistaupá, saud sobě přijímá, nerozsuzuje těla Páně. Za času mučedlníkuov zajisté světí mučedlníci volali sau k této večeři, velebné svátosti pod obojí zpuosobau, lidi dospělé v věku i nemluvňátka. Skrz toto svaté přijímanie posilňovali se, aby tiem statečněji stáli až do ukrutné smrti. Die: »Poďte«, zkušujíce sami sebe, abyšte hodně přistaupali. Die: »Shromažďte se«, totiž v jednu a tauž vieru Kristovu a k apoštoluom a prorokuom, 50 abyšte, jakož jest apoštolská cierkev držala, takéž i vy drželi a jich viery abyšte následovali. 45 327a1 I viděl sem šelmu a krále zemské a haufy jich shromážděné etc. V tomto vidění dotýká časuov najposlednějších, kterak služebníkóm božím nastane těžký a ne- bezpečný boj, kteříž budau mieti těžké přemáhati nepřátely. 5 Nebo proti nim jest ta žena, sedieci na šelmě, oděná zlatem, kteráž opojila krále zemské; a ta žena jest mocí světskau okrášlena a ohrazena. Druhé ta šelma s sedmi hlavami a s desieti rohy; třetie falešní proroci; čtvrté dábel, had starý, o kterémž nahoře v XIIté. kapitole. Tyto všecky věci mají vyvolení přemoci. A napřed povědieno jest, kterak žena ta zkažena bude od šelmy, kteráž ji nosila, chovala a krmila, a jiesti bude jejie tělo. Nebo kněžstvo a duchovní stav najmocnější, nad králi vládařstvie drže, od lidu zhovadilého a syrového zkažen bude; jakož to již na voko viděti. A když ta žena padne, bude některak lehčejie 15 voleným božím; ale ještě volení potom mají šelmu, totiž lid zho- vadilý a šelemný, přemoci. A netoliko proti šelmě, Ilale proti falešným prorokuom mají bojovati, kteřížto s mnohými bludy sau na překážku spasení duší. Nebo, jakož dotýká Ekleziastik, sau duchové stvoření ku pomstě. 20 A že voleným božím jest boj veliký, protož die Jan: »Viděl sem šelmu a krále a zástup jich, aby činili boj proti tomu, kterýž sedíše na koni bílém«, totiž proti Pánu Kristu a jeho straně. Nebo Kristus vede boj proti dáblu. A najprvé položil Jan zkaženie ženy od šelmy; a po zkažení té ženy Kristus navštíví své. Nebo, 10 Bojové těžcí volených Proti fálešným prorokuom boj 43 1. Kor. 11, 29 5 Zj. 17, 3 nn. — 7 Zj. 13, 1 — 9 Zj. 12, 9 — 10 Zj. 17, 16 — 19 Eccli 39, 33 Jakoubek, Výklad. 163
XIX. 241 326b2 k Bohu a skrz pravau vieru celau. »Poďte«, skrz pokánie a dosti- činěnie a bolest, a zkus sebe samého a přiď na tuto večeri. Nebo, ktož nehodně přistaupá, saud sobě přijímá, nerozsuzuje těla Páně. Za času mučedlníkuov zajisté světí mučedlníci volali sau k této večeři, velebné svátosti pod obojí zpuosobau, lidi dospělé v věku i nemluvňátka. Skrz toto svaté přijímanie posilňovali se, aby tiem statečněji stáli až do ukrutné smrti. Die: »Poďte«, zkušujíce sami sebe, abyšte hodně přistaupali. Die: »Shromažďte se«, totiž v jednu a tauž vieru Kristovu a k apoštoluom a prorokuom, 50 abyšte, jakož jest apoštolská cierkev držala, takéž i vy drželi a jich viery abyšte následovali. 45 327a1 I viděl sem šelmu a krále zemské a haufy jich shromážděné etc. V tomto vidění dotýká časuov najposlednějších, kterak služebníkóm božím nastane těžký a ne- bezpečný boj, kteříž budau mieti těžké přemáhati nepřátely. 5 Nebo proti nim jest ta žena, sedieci na šelmě, oděná zlatem, kteráž opojila krále zemské; a ta žena jest mocí světskau okrášlena a ohrazena. Druhé ta šelma s sedmi hlavami a s desieti rohy; třetie falešní proroci; čtvrté dábel, had starý, o kterémž nahoře v XIIté. kapitole. Tyto všecky věci mají vyvolení přemoci. A napřed povědieno jest, kterak žena ta zkažena bude od šelmy, kteráž ji nosila, chovala a krmila, a jiesti bude jejie tělo. Nebo kněžstvo a duchovní stav najmocnější, nad králi vládařstvie drže, od lidu zhovadilého a syrového zkažen bude; jakož to již na voko viděti. A když ta žena padne, bude některak lehčejie 15 voleným božím; ale ještě volení potom mají šelmu, totiž lid zho- vadilý a šelemný, přemoci. A netoliko proti šelmě, Ilale proti falešným prorokuom mají bojovati, kteřížto s mnohými bludy sau na překážku spasení duší. Nebo, jakož dotýká Ekleziastik, sau duchové stvoření ku pomstě. 20 A že voleným božím jest boj veliký, protož die Jan: »Viděl sem šelmu a krále a zástup jich, aby činili boj proti tomu, kterýž sedíše na koni bílém«, totiž proti Pánu Kristu a jeho straně. Nebo Kristus vede boj proti dáblu. A najprvé položil Jan zkaženie ženy od šelmy; a po zkažení té ženy Kristus navštíví své. Nebo, 10 Bojové těžcí volených Proti fálešným prorokuom boj 43 1. Kor. 11, 29 5 Zj. 17, 3 nn. — 7 Zj. 13, 1 — 9 Zj. 12, 9 — 10 Zj. 17, 16 — 19 Eccli 39, 33 Jakoubek, Výklad. 163
Strana 242
242 Kapitola Nelze než trpěti Pomoc veliká voleným Maudrosti potřebie Jozue když mnozí vyčištěni budau jako zlato v výhni skrz zámutky 25 a Kristus vyvolí je sobě vyčištěné, zbílené jako koně bielého, posadě se na nich a s nimi a skrz ně proti šelmě bojovati bude. Nebo (jakož se pokládá napřed v šesté kapitole), když první pečet otevřína jest, tehdy jeden vyjel na bílém koni a činil boj, a potom druhý na rajziem koni, jako sú ciesařové krev vylévajíce. A protož ti, na kterýchž se Kristus posadil, očištění a zbielení jako bielý kuoň, všecka očima svýma předložili nebezpečenstvie, těla i jiných věcí, a těch šatanáš hruozami a mukami nemuož odděliti od lásky Pána Krista Ježíše; jakož jest i někdy tak bylo v prvotní cierkvi, tak i ještě bude v mysli a v srdcích věrných. 35 A to jest viděl Jan řka: »Viděl sem šelmu a« etc. Nebo Kristus, které má vyčištěné, kteří sau jemu poddáni jako kuoň sedíciemu na sobě, ti musejí trpěti; a co se proti nim děje, to se děje proti Kristu, Pánu Ježíšovi, nebo Kristus jest s ním spojen, takže, což se jednomu najmenšiemu z nich děje, sobě to býti připisuje. 40 A v tom Kristovém boji, kterýž Kristus puosobí skrz své věrné, mají ku pomoci netoliko Krista, ale i zástupy anděluov a svatých apoštoluov a prorokuov, nebo modlitbami svými tomuto koni bílému pomáhají. A žádný nemuož toho vésti boje, leč bude jako kuoň zbílený. A protož křesťané musejí se od nepravostí a poškvrn 45 očistiti a zbieliti, chtějí-li tento boj vésti, a tak ještě od šelmy, totiž od lidu zhovadilého, surového, lakomého, pyšného mušejí věrní trpěti. Nebo takoví povstávají proti těm, kteří sú vyčištěni, a sau jako kuoň bielý etc. V tomto pak boji věrných potřebie jest maudrosti a opatr-50 nosti božské. A protož die svým věrným: »Buďte opatrní jako hadové« etc. Neb také i falešní proroci pomáhati budau svými bludy šelmě proti voleným Páně. A jestliže jedna otejde nesnáz věrným, ale dvě nebo tři na to místo nastávají nesnáze. Jako když Jozue bojoval a krále některé přemáhal, ještě potom jiní 55 králové nastávali, tak také, že sau mnozí zprávcové temností těchto, protož vezdajší jest boj věrných božích. Ale musí ť člověk najprvé přemoci pět králuov, totiž zpravovánie dáblovo, kterýmž nad věrnými panuje a kraluje skrz pět smysluov. Ale (jako se pokládá Jozue XI.) řekl Pán: »Nechtěj se báti nepřátel tvých, 60 nebo zítra dám je v ruce tvé«. Protož volení boží nemohau zde 30 327a" Kristus na koni bílém Zajtra teprů přemuožemn 28 Zj. 6, 1, 2 a 4 — 34 Ohlas Řím. 8, 35 — 51 Mat. 10, 16 — 55 Joz. 9. 1 nn. — 60 Joz. 11, 6
242 Kapitola Nelze než trpěti Pomoc veliká voleným Maudrosti potřebie Jozue když mnozí vyčištěni budau jako zlato v výhni skrz zámutky 25 a Kristus vyvolí je sobě vyčištěné, zbílené jako koně bielého, posadě se na nich a s nimi a skrz ně proti šelmě bojovati bude. Nebo (jakož se pokládá napřed v šesté kapitole), když první pečet otevřína jest, tehdy jeden vyjel na bílém koni a činil boj, a potom druhý na rajziem koni, jako sú ciesařové krev vylévajíce. A protož ti, na kterýchž se Kristus posadil, očištění a zbielení jako bielý kuoň, všecka očima svýma předložili nebezpečenstvie, těla i jiných věcí, a těch šatanáš hruozami a mukami nemuož odděliti od lásky Pána Krista Ježíše; jakož jest i někdy tak bylo v prvotní cierkvi, tak i ještě bude v mysli a v srdcích věrných. 35 A to jest viděl Jan řka: »Viděl sem šelmu a« etc. Nebo Kristus, které má vyčištěné, kteří sau jemu poddáni jako kuoň sedíciemu na sobě, ti musejí trpěti; a co se proti nim děje, to se děje proti Kristu, Pánu Ježíšovi, nebo Kristus jest s ním spojen, takže, což se jednomu najmenšiemu z nich děje, sobě to býti připisuje. 40 A v tom Kristovém boji, kterýž Kristus puosobí skrz své věrné, mají ku pomoci netoliko Krista, ale i zástupy anděluov a svatých apoštoluov a prorokuov, nebo modlitbami svými tomuto koni bílému pomáhají. A žádný nemuož toho vésti boje, leč bude jako kuoň zbílený. A protož křesťané musejí se od nepravostí a poškvrn 45 očistiti a zbieliti, chtějí-li tento boj vésti, a tak ještě od šelmy, totiž od lidu zhovadilého, surového, lakomého, pyšného mušejí věrní trpěti. Nebo takoví povstávají proti těm, kteří sú vyčištěni, a sau jako kuoň bielý etc. V tomto pak boji věrných potřebie jest maudrosti a opatr-50 nosti božské. A protož die svým věrným: »Buďte opatrní jako hadové« etc. Neb také i falešní proroci pomáhati budau svými bludy šelmě proti voleným Páně. A jestliže jedna otejde nesnáz věrným, ale dvě nebo tři na to místo nastávají nesnáze. Jako když Jozue bojoval a krále některé přemáhal, ještě potom jiní 55 králové nastávali, tak také, že sau mnozí zprávcové temností těchto, protož vezdajší jest boj věrných božích. Ale musí ť člověk najprvé přemoci pět králuov, totiž zpravovánie dáblovo, kterýmž nad věrnými panuje a kraluje skrz pět smysluov. Ale (jako se pokládá Jozue XI.) řekl Pán: »Nechtěj se báti nepřátel tvých, 60 nebo zítra dám je v ruce tvé«. Protož volení boží nemohau zde 30 327a" Kristus na koni bílém Zajtra teprů přemuožemn 28 Zj. 6, 1, 2 a 4 — 34 Ohlas Řím. 8, 35 — 51 Mat. 10, 16 — 55 Joz. 9. 1 nn. — 60 Joz. 11, 6
Strana 243
XIX. 243 327b1 327b2 spolu a pojednau uplně všech přemoci nepřátel, neb, jestliže jednoho přemohau, jiný povstane. Ale »zajtra«, totiž v budauciem životě, v den saudný, všickni přemoženi budau nepřátelé konečně 65 od vyvolených. Nebo ještě na boží volené, s tohoto světa když se berau, dopauští se, aby trápeni byli od šatanáše, aby se učili nerauhati. Tehdáž zajisté přemohau, když konečně bude povědíno: »Poďte, požehnaní Otce mého«, a zlým bude řečeno: »Jděte, zlořečení« etc. Protož každý člověk ohledaj své svědomie, kolik střel myšlení přichází a žádostí, jednak hnutie ku pajše, pokrytství, k marné chvále etc.! Kto umie ty boje vyčísti? A srdce častokrát raněno bývá a šípuov těch nebrzy kto pozná, leč bude vyčištěn jako bielý kuoň. A že šatanáš rozvázán jest, potřebie jest pokorné 75 a nábožné modlitby člověku. A kto bude koněm bielým, ten bude osvícen a vyčištěn bude v Pánu Bohu a shlédne proti sobě vojsko veliké Antikristovo, šelmy a králuov tohoto světa. A jestliže kto v tom boji jest zhovadile živ, ten jest proti Kristu, kterýž sedí na koni bielém, kterýž se protiví zákonu Kristovu a jeho 80 pořádku. A jsau tak srdce nakažená, že, jsauce strana Antikristova, a pravie se býti stranau Kristovau a umějí k své straně Písma při- voditi; ale ten, kterýž sedí na koni bielém, totiž Kristus Ježíš, dává svým poznati stranu Antikristovu, chytrosti jich a lsti. A my 85 žádati máme, abychom vojsko Antikristovo šelmy té viděli a po- znali. A znamená se, že mnozí počínají přemáhati, ale nesetrvá- vají; protož přemoženi bývají. Nebo mnohých jest počieti, ale řiedkých setrvati. A die tuto, že se jest shromáždila šelma ta s zástupem svým, 90 aby činili boj proti sedíciemu na koni, totiž proti Pánu Kristu. Ta ť jest chytrost šatanova, že šelma proti Kristu bojujíci praví, že pro Krista bojuje. »Ale jata jest šelma ta«, totiž od Krista sedícieho na koni. Nebo Pán mocí svau některakau vnáhle také navštěvuje ten lid zhovadilý smrtí, aby přišli k saudu před Pána, 95 a přichází rychle na ně pomsta. A tak bude jata; a to jedno po druhém bude, nebo jednak jedna strana, jednak druhá trpěti bude, a pomsta na ni přijde. »A s ní falešný prorok etc., kteří přijímali znamenie šelmy a kteří se klaněli obrazu jejiemu«, totiž kteří sú přijali milovánie 100 světa tohoto a věcí těchto zemských. A tak obraz šelmy jest 70 Těžcí bojové Chytrost šatanova veliká Obraz šelmy 68 Mat. 25, 34 a 41 162*
XIX. 243 327b1 327b2 spolu a pojednau uplně všech přemoci nepřátel, neb, jestliže jednoho přemohau, jiný povstane. Ale »zajtra«, totiž v budauciem životě, v den saudný, všickni přemoženi budau nepřátelé konečně 65 od vyvolených. Nebo ještě na boží volené, s tohoto světa když se berau, dopauští se, aby trápeni byli od šatanáše, aby se učili nerauhati. Tehdáž zajisté přemohau, když konečně bude povědíno: »Poďte, požehnaní Otce mého«, a zlým bude řečeno: »Jděte, zlořečení« etc. Protož každý člověk ohledaj své svědomie, kolik střel myšlení přichází a žádostí, jednak hnutie ku pajše, pokrytství, k marné chvále etc.! Kto umie ty boje vyčísti? A srdce častokrát raněno bývá a šípuov těch nebrzy kto pozná, leč bude vyčištěn jako bielý kuoň. A že šatanáš rozvázán jest, potřebie jest pokorné 75 a nábožné modlitby člověku. A kto bude koněm bielým, ten bude osvícen a vyčištěn bude v Pánu Bohu a shlédne proti sobě vojsko veliké Antikristovo, šelmy a králuov tohoto světa. A jestliže kto v tom boji jest zhovadile živ, ten jest proti Kristu, kterýž sedí na koni bielém, kterýž se protiví zákonu Kristovu a jeho 80 pořádku. A jsau tak srdce nakažená, že, jsauce strana Antikristova, a pravie se býti stranau Kristovau a umějí k své straně Písma při- voditi; ale ten, kterýž sedí na koni bielém, totiž Kristus Ježíš, dává svým poznati stranu Antikristovu, chytrosti jich a lsti. A my 85 žádati máme, abychom vojsko Antikristovo šelmy té viděli a po- znali. A znamená se, že mnozí počínají přemáhati, ale nesetrvá- vají; protož přemoženi bývají. Nebo mnohých jest počieti, ale řiedkých setrvati. A die tuto, že se jest shromáždila šelma ta s zástupem svým, 90 aby činili boj proti sedíciemu na koni, totiž proti Pánu Kristu. Ta ť jest chytrost šatanova, že šelma proti Kristu bojujíci praví, že pro Krista bojuje. »Ale jata jest šelma ta«, totiž od Krista sedícieho na koni. Nebo Pán mocí svau některakau vnáhle také navštěvuje ten lid zhovadilý smrtí, aby přišli k saudu před Pána, 95 a přichází rychle na ně pomsta. A tak bude jata; a to jedno po druhém bude, nebo jednak jedna strana, jednak druhá trpěti bude, a pomsta na ni přijde. »A s ní falešný prorok etc., kteří přijímali znamenie šelmy a kteří se klaněli obrazu jejiemu«, totiž kteří sú přijali milovánie 100 světa tohoto a věcí těchto zemských. A tak obraz šelmy jest 70 Těžcí bojové Chytrost šatanova veliká Obraz šelmy 68 Mat. 25, 34 a 41 162*
Strana 244
244 Kapitola Zahynutie náhlé Ptáci nebeští následovánie tohoto světa. A kteříž světa následují, pajchu milují, lakomstvie etc., obraz šelmy mají. A řiedký jest nynie, ješto by té šelmy nenásledoval. Tomu zajisté lidu zhovadilému odjata bude moc, a tak jati budau. A netolik to, ale ostatní pomstu pokládá: »Uvrženi sú živí«, totiž životem hřiecha živi jsúce. 105 »Uvrženi sau do vohně sírau hořícieho smrdutého« anebo »za živa«, že takoví zlí dlauho pokládají sobě ještě živi býti; a tehdy v té dlauhé naději popadeni budau a uvrženi etc. Živost také ta záležie v rozumu. »A jiní mečem padnau od meče toho, kterýž na koni sedí«. Tento meč jest slovo božie, kteréž vyjde od těch, 110 kteří sú bielý kuoň. A jakož die apoštol: »Duchem aust svých Pán Ježíš potepe zlé«; nebo slovem svým živým Pán Ježíš bojovati bude proti nim. A tak slovem božím živým jako mečem mají poraženi býti bludové. »A ptáci nebeští nasyceni sau těly jich«. Pokládá se ve čtení: 115 »Blahoslavení, kteříž lačnějí a žieznějí spravedlnosti«. Nebo dobří a světí lidé sau ptactvo nebeské. »Jiesti budau maso«, nebo kochati se budau v té spravedlnosti a pomstě, kterauž Pán spravedlivě puosobiti bude na ty zlé a na jich těla. Nebo skrz jedenie vyzname- nává se kochánie. Protož Jan viděl duše zmordovaných pod li 120 328a1 oltářem, kteříž žádali pomsty, řkauce: »Pomsti, Pane, krve našie« etc. A to ne z těla a krve, ale z Ducha Páně a v jich pomstě spra- vedlivé kochají se etc. Že obecně těchto časuov lidé vylévají se k zemským věcem a k rozkošem, protož Pán opauští srdce lidská; kteráž, jsauce 125 opuštěna, v ničemž dobrém prospievati nemohau, a poněvadž by lidé najprvé těch věcí, které sau k spasení, hledati měli. Neb die Spasitel: »Najprvé hledajte královstvie božieho«. A Izaiáš XLVI°. die: »Přestupníci, navraťte se k srdci, abyšte pokánie činili, a roz- pomínajte se na první věk«, totiž cierkve prvotnie, a svuoj život 130 jich životu přirovnajte, a shledáte, že ť sem já Pán etc. * KAPITOLA DVADCÁTÁ. I viděl sem anděla sstupujícieho s nebe, an má klíč od propasti etc. Veliká sau toto viděnie v tomto šestém vidění. V nich záleží naše viera. Skrz tato viděnie 111 2. Tes. 2, 8 — 116 Mat. 5, 6 — 120 Zj. 6, 9 a 10 — 128 Mat. 6, 33; Luk. 12, 31 — 129 Podle Iz. 46, 8 a 9
244 Kapitola Zahynutie náhlé Ptáci nebeští následovánie tohoto světa. A kteříž světa následují, pajchu milují, lakomstvie etc., obraz šelmy mají. A řiedký jest nynie, ješto by té šelmy nenásledoval. Tomu zajisté lidu zhovadilému odjata bude moc, a tak jati budau. A netolik to, ale ostatní pomstu pokládá: »Uvrženi sú živí«, totiž životem hřiecha živi jsúce. 105 »Uvrženi sau do vohně sírau hořícieho smrdutého« anebo »za živa«, že takoví zlí dlauho pokládají sobě ještě živi býti; a tehdy v té dlauhé naději popadeni budau a uvrženi etc. Živost také ta záležie v rozumu. »A jiní mečem padnau od meče toho, kterýž na koni sedí«. Tento meč jest slovo božie, kteréž vyjde od těch, 110 kteří sú bielý kuoň. A jakož die apoštol: »Duchem aust svých Pán Ježíš potepe zlé«; nebo slovem svým živým Pán Ježíš bojovati bude proti nim. A tak slovem božím živým jako mečem mají poraženi býti bludové. »A ptáci nebeští nasyceni sau těly jich«. Pokládá se ve čtení: 115 »Blahoslavení, kteříž lačnějí a žieznějí spravedlnosti«. Nebo dobří a světí lidé sau ptactvo nebeské. »Jiesti budau maso«, nebo kochati se budau v té spravedlnosti a pomstě, kterauž Pán spravedlivě puosobiti bude na ty zlé a na jich těla. Nebo skrz jedenie vyzname- nává se kochánie. Protož Jan viděl duše zmordovaných pod li 120 328a1 oltářem, kteříž žádali pomsty, řkauce: »Pomsti, Pane, krve našie« etc. A to ne z těla a krve, ale z Ducha Páně a v jich pomstě spra- vedlivé kochají se etc. Že obecně těchto časuov lidé vylévají se k zemským věcem a k rozkošem, protož Pán opauští srdce lidská; kteráž, jsauce 125 opuštěna, v ničemž dobrém prospievati nemohau, a poněvadž by lidé najprvé těch věcí, které sau k spasení, hledati měli. Neb die Spasitel: »Najprvé hledajte královstvie božieho«. A Izaiáš XLVI°. die: »Přestupníci, navraťte se k srdci, abyšte pokánie činili, a roz- pomínajte se na první věk«, totiž cierkve prvotnie, a svuoj život 130 jich životu přirovnajte, a shledáte, že ť sem já Pán etc. * KAPITOLA DVADCÁTÁ. I viděl sem anděla sstupujícieho s nebe, an má klíč od propasti etc. Veliká sau toto viděnie v tomto šestém vidění. V nich záleží naše viera. Skrz tato viděnie 111 2. Tes. 2, 8 — 116 Mat. 5, 6 — 120 Zj. 6, 9 a 10 — 128 Mat. 6, 33; Luk. 12, 31 — 129 Podle Iz. 46, 8 a 9
Strana 245
XX. 245 328a2 zákon i nový i starý nám na svět dáni sau. A jistě starodávnie 5 viděnie těchto svatých jistšie sau nežli viděnie novotných kaza- teluov, v nichž se shledává obecně lež a zatracenie. Ale ktož rozumí svatých viděním, zvláštní dar boží jest; ten ť pozná viděnie oše- metná a pokrytá a lživě složená, a vieru bude mieti větší. Micheáš III°. die: »Zahanbeni budau proroci od vidění svých a slunce jim 10 zapadne a zatmí se nad nimi den« etc. Kteřížto, i sami proroci novotní, i posluchači jich zklamáni bývají; protož nesluší šetřiti takových jich vidění. Ale prorokuov starých a svatých apoštoluov pravá a spraved- livá a jistá sau viděnie, kterýchž s pilností šetřiti máme. V kni- 15 hách Genesis XXIIII. a XXV°. Izák seděl u studnice viděnie. Potřebie jest každému křesťanu vážiti tu a odpočívati; a to dar jest zvláštní od Pána. A chodieval tu Izák, mievaje přemyšlovánie divná o budauciech věcech. Potom Rebeka připojena jest jemu tu. Rebeka vykládá se trpělivost. Nebo, ktož bdí u studnic apoštoluov 20 a prorokuov, tu dary spatřuje divné božské; tu ť najde maudrost, kterak by potupil všecken svět a najviece zamiloval Boha, a z toho všecko protivné a odporné trpěti bude, aby získal Krista. »Tu (die Šalomaun) maudrost zamiloval sem, a nevěstu a sestru nazval sem ji«. Ty věci nalézají se v viděních prorokuov svatých, veliké milovánie Boha a Písem a veliká trpělivost a veliké poznánie Boha a potupenie světa a všech věcí, které na světě sú. Ale rodí se veliké k Bohu zřenie skrze milovánie, aniž jest co bezpečnějšieho těchto dnuov, jediné pilně se přisaditi k viděním svatých, aby tu 30 člověk našel maudrost, kterauž by nepřátely miloval, zlých věcí neodplacoval za zlé, Boha aby poznal. Ale viděl jest Jan, že viděnie tato sú zapečetěná mnohými pe- četmi. Protož sau slepí, makajíce ve tmách, v radách a v myšleních; maudrosti žádné nenie, ani poznánie božieho, ani trpělivosti jest 35 v nás. Také, nestojte, pro hřiechy naše zavřieny sau všecky tyto studnice nám; ale těm, kteří se s pláčem modlí a ponižují se a dobrau vuoli a dobrý život majícím otvierají se. Jestliže k přijímaní velebné svátosti přípravy veliké potřebujeme, abychom nehodně nejedli a nepili, tak bázně potřebujeme ku poslauchaní těchto 40 vidění, abychom k saudu sobě jich neslyšeli. Protož jest viděl 25 Živá viděnie Kde máme choditi po vodu Přisaditi se k tomuto čas jest Pro hřechy zavíleny nám studnice Viděnie svatých pravá a jistá sů 328b1 9 Podle Mich. 3, 7 a 6 — 15 I. M. 24, 11 nn. a 25, 11 — 19 Cf. Hiero- nymi Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 783): Rebecca, multa patientia . . . sive patientia. — 23 Podle Přísl. 7, 4 — 32 Zj. 5, 1
XX. 245 328a2 zákon i nový i starý nám na svět dáni sau. A jistě starodávnie 5 viděnie těchto svatých jistšie sau nežli viděnie novotných kaza- teluov, v nichž se shledává obecně lež a zatracenie. Ale ktož rozumí svatých viděním, zvláštní dar boží jest; ten ť pozná viděnie oše- metná a pokrytá a lživě složená, a vieru bude mieti větší. Micheáš III°. die: »Zahanbeni budau proroci od vidění svých a slunce jim 10 zapadne a zatmí se nad nimi den« etc. Kteřížto, i sami proroci novotní, i posluchači jich zklamáni bývají; protož nesluší šetřiti takových jich vidění. Ale prorokuov starých a svatých apoštoluov pravá a spraved- livá a jistá sau viděnie, kterýchž s pilností šetřiti máme. V kni- 15 hách Genesis XXIIII. a XXV°. Izák seděl u studnice viděnie. Potřebie jest každému křesťanu vážiti tu a odpočívati; a to dar jest zvláštní od Pána. A chodieval tu Izák, mievaje přemyšlovánie divná o budauciech věcech. Potom Rebeka připojena jest jemu tu. Rebeka vykládá se trpělivost. Nebo, ktož bdí u studnic apoštoluov 20 a prorokuov, tu dary spatřuje divné božské; tu ť najde maudrost, kterak by potupil všecken svět a najviece zamiloval Boha, a z toho všecko protivné a odporné trpěti bude, aby získal Krista. »Tu (die Šalomaun) maudrost zamiloval sem, a nevěstu a sestru nazval sem ji«. Ty věci nalézají se v viděních prorokuov svatých, veliké milovánie Boha a Písem a veliká trpělivost a veliké poznánie Boha a potupenie světa a všech věcí, které na světě sú. Ale rodí se veliké k Bohu zřenie skrze milovánie, aniž jest co bezpečnějšieho těchto dnuov, jediné pilně se přisaditi k viděním svatých, aby tu 30 člověk našel maudrost, kterauž by nepřátely miloval, zlých věcí neodplacoval za zlé, Boha aby poznal. Ale viděl jest Jan, že viděnie tato sú zapečetěná mnohými pe- četmi. Protož sau slepí, makajíce ve tmách, v radách a v myšleních; maudrosti žádné nenie, ani poznánie božieho, ani trpělivosti jest 35 v nás. Také, nestojte, pro hřiechy naše zavřieny sau všecky tyto studnice nám; ale těm, kteří se s pláčem modlí a ponižují se a dobrau vuoli a dobrý život majícím otvierají se. Jestliže k přijímaní velebné svátosti přípravy veliké potřebujeme, abychom nehodně nejedli a nepili, tak bázně potřebujeme ku poslauchaní těchto 40 vidění, abychom k saudu sobě jich neslyšeli. Protož jest viděl 25 Živá viděnie Kde máme choditi po vodu Přisaditi se k tomuto čas jest Pro hřechy zavíleny nám studnice Viděnie svatých pravá a jistá sů 328b1 9 Podle Mich. 3, 7 a 6 — 15 I. M. 24, 11 nn. a 25, 11 — 19 Cf. Hiero- nymi Lib. de nom. hebr. (ML 23, c. 783): Rebecca, multa patientia . . . sive patientia. — 23 Podle Přísl. 7, 4 — 32 Zj. 5, 1
Strana 246
246 Kapitola Posilněnie potřebie z večeře veliké Kteří hodně a ne- hodně přijímají Zl vítězstvie volených nad šatanášem; nebo všechen náš život rytě- řovánie jest. A ačkoli mnoho jest povolaných a málo vyvolených, však tito vítězstvie konečně obdržie nad šatanem. Najprvé praveno jest, kterak se jest ukázal Pán na koni bielém voleným a s ním mnohý zástup, totiž všecka cierkev svatá 45 a andělé s ním sau také s námi. Ta jest viera naše, ačkoli okem tělesným toho spatřiti nemuožeme. Nebo, ktož hodně příjímá, koně bielého a jezdce Krista má ku pomoci, tu andělé sau s Kristem. A viděl anděla v slunci řkaucieho ptactvu nebeskému, aby jedli večeři velikau, aby se posilniti mohli proti všelikému duchu 50 a proroku falešnému, proti nevěstce a šelmě, drakovi a Antikristu. »Anděl v slunci stojí«, totiž v vieře apoštolské staré, abychom byli vorlice nebeská a pokrm náš abychom přijímali, abychom porazili Antikrista. A tu praveno jest, že anděl pochytil šelmu a svázal i falešného proroka a uvrhl do jezera vohnivého. To 55 vítězstvie praveno jest o Babylonu a falešném proroku. K tomuto boji pomáhá vyvoleným i večeře veliká, kterauž připravil Beránek boží. Item netoliko má přemožena býti šelma s falešným prorokem, ale také šatan, a to skrze pokánie a volánie k Bohu a skrz jedenie 60 božské večeře Jezukristovy. Ó blahoslavené a svaté hody, v nichžto jest Kristus Ježíš s námi jistotně a přítomně! A die tuto: »Viděl sem anděla«. Pokládá se, že dábel bude přemožen s pomocí Kristovau, s anděly a s zástupy nebeskými a s pomocí večeře veliké Beránkovy a posilňujície nás. Druhé 65 328b2 pokládá se, že vyvoleným má přijíti svoboda, ale zlým auzkost, a zvláště těm, kteříž okušují právě večeře té veliké. Ó požehnaná večeře Kristova! Tu ť uvodí svobodu v duši a tu některak svázán bývá šatanáš, aby pokušitel neměl takové svobody se všemi svými pokušeními. Ale rozvazuje se a mocný jest v těch, kteří nepřijímají 70 a kteří nehodně aučastenstvie berau večeře Páně, takže novými střelami srdce jich prostřeluje; druhé dáni bývají v moc šatanášovi, aby se učili nerauhati; třetie dáni bývají duchu zlému, aby uvedl je v rauhanie, v tesknost a v pochybovánie o velebné svátosti, a těžšie činí mauky a trápenie, nežli který žalář muože býti v světě, 75 nébrž uvodí je v zaufalstvie. Ale v dobrých božích přáteléch šatan bývá svázán jako skrz anděla božieho, skrz Krista Pána; ti při- Dobří 41 Job 7, 1 — 42 Mat. 20, 16; 22, 14 — 44 Zj. 19, 11 a 14 — 49 Zj. 19, 17 — 54 Zj. 19, 20
246 Kapitola Posilněnie potřebie z večeře veliké Kteří hodně a ne- hodně přijímají Zl vítězstvie volených nad šatanášem; nebo všechen náš život rytě- řovánie jest. A ačkoli mnoho jest povolaných a málo vyvolených, však tito vítězstvie konečně obdržie nad šatanem. Najprvé praveno jest, kterak se jest ukázal Pán na koni bielém voleným a s ním mnohý zástup, totiž všecka cierkev svatá 45 a andělé s ním sau také s námi. Ta jest viera naše, ačkoli okem tělesným toho spatřiti nemuožeme. Nebo, ktož hodně příjímá, koně bielého a jezdce Krista má ku pomoci, tu andělé sau s Kristem. A viděl anděla v slunci řkaucieho ptactvu nebeskému, aby jedli večeři velikau, aby se posilniti mohli proti všelikému duchu 50 a proroku falešnému, proti nevěstce a šelmě, drakovi a Antikristu. »Anděl v slunci stojí«, totiž v vieře apoštolské staré, abychom byli vorlice nebeská a pokrm náš abychom přijímali, abychom porazili Antikrista. A tu praveno jest, že anděl pochytil šelmu a svázal i falešného proroka a uvrhl do jezera vohnivého. To 55 vítězstvie praveno jest o Babylonu a falešném proroku. K tomuto boji pomáhá vyvoleným i večeře veliká, kterauž připravil Beránek boží. Item netoliko má přemožena býti šelma s falešným prorokem, ale také šatan, a to skrze pokánie a volánie k Bohu a skrz jedenie 60 božské večeře Jezukristovy. Ó blahoslavené a svaté hody, v nichžto jest Kristus Ježíš s námi jistotně a přítomně! A die tuto: »Viděl sem anděla«. Pokládá se, že dábel bude přemožen s pomocí Kristovau, s anděly a s zástupy nebeskými a s pomocí večeře veliké Beránkovy a posilňujície nás. Druhé 65 328b2 pokládá se, že vyvoleným má přijíti svoboda, ale zlým auzkost, a zvláště těm, kteříž okušují právě večeře té veliké. Ó požehnaná večeře Kristova! Tu ť uvodí svobodu v duši a tu některak svázán bývá šatanáš, aby pokušitel neměl takové svobody se všemi svými pokušeními. Ale rozvazuje se a mocný jest v těch, kteří nepřijímají 70 a kteří nehodně aučastenstvie berau večeře Páně, takže novými střelami srdce jich prostřeluje; druhé dáni bývají v moc šatanášovi, aby se učili nerauhati; třetie dáni bývají duchu zlému, aby uvedl je v rauhanie, v tesknost a v pochybovánie o velebné svátosti, a těžšie činí mauky a trápenie, nežli který žalář muože býti v světě, 75 nébrž uvodí je v zaufalstvie. Ale v dobrých božích přáteléch šatan bývá svázán jako skrz anděla božieho, skrz Krista Pána; ti při- Dobří 41 Job 7, 1 — 42 Mat. 20, 16; 22, 14 — 44 Zj. 19, 11 a 14 — 49 Zj. 19, 17 — 54 Zj. 19, 20
Strana 247
XX. 247 jímají Krista a Ducha svatého, chléb živý a světlo viery a poznánie hřiechuov, aby na ně plakali. Tu berau v nelibost hřiechy, milo- 80 vánie Krista, tu lsti a chytrosti poznávají pokrytcuov a přemáhají falešného proroka a šelmu a tělesné žádosti, a naposledy přemáhají draka. Apoštol: »Vezměte oděnie proti mocem temností, proti duchovním nešlechetnostem«, totiž proti těm duchuom, kteříž obývají v mysléch nebeských, kdež se zlost otvierá náramně; 85 z těch bývá proti nám boj. Těch duchuov nepřemáháme, jediné skrze večeři Kristovu; a tu svazujem ho a tu tajnau jeho moc za- háníme od nás a vítězitelé učiněni býváme. A z toho přichází diekuov činěnie. »Viděl sem anděla«. Divná věc! Kdež jest měla přemožena 329a1 90 býti šelma a falešný prorok, tu vidien jest sáml Pán na koni bielém, kteřížto sau volení boží čistí a zbielení, a skrz ně přemáhá šelmu a proroka zlostného i s svatými nebeskými; ale proti starému hadu a najvětšiemu nepříteli posielá anděla, a jest menší. Proti menšiemu nepříteli sám přichází, proti najvětšiemu nepříteli men- 95 šieho posielá. Neb die: »Viděl sem anděla«. A nebylo potřebie, aby sám přišel, ačkoli moc boží také jest v andělu? Odpověd k tomu: To jest ku potupě jeho pajchy, kterýž měl dary mnohé a myslil pozdvihnauti se a Bohu vrovnati a chtěl, aby se mu čest poklony dála. A i podnes chce v hádání (!) na rukau čest a poklonu od lidí 100 mieti a v čářích rozličných. A tu svau pajchu okazuje. A nechtěl přestati na svých dařích. Proti tomu pyšnému nepříteli posielá anděla. Někdy anděl slove jiný duch od Krista, ale stvořený; někdy Anděluov rozdiel sám Kristus slove anděl. Izaiáš: »Veliké rady anděl dal nám zákon, 105 abychom ho poslauchali«. Tuto zde bojuje za nás Kristus skrz anděly jiné, kteříž dáni sú nám k služebnosti podlé apoštola k Ži- duom I°.; druhé apoštolé nazváni sau andělé a auřad apoštolský jest auřad andělský. Netoliko skrz ty duchy přemohl šatanáše, ale skrz smrtedlné a křehké apoštoly přemohl ho a potřel ho a svázal. 110 Nebo jako člověk zklamán jest skrze ženu, tak on od hubeného a křehkého člověka potřien bude. Genesis II°.: »Ona ť potře hlavu tvú«. Protož to viděl, a tak die: »Viděl sem anděla«. Ne Krista v osobě, ale anděla ducha a jeho posly, muže apoštolské, mdlé a křehké 115 v svém přirození, aby přemohli dábla. A die, že sstaupil. Ukazuje Vitezstvie z ve- čere Kristovy Pajcha dáblova zahanbuje se Pomoc bojovníkuom 82 Podle Efez. 6, II až 13 — 90 Zj. 19, 11 — 104 Podle Iz. 9, 6 a 42, 1 — 106 Žid. 1, 14 — 111 Spr. 1. M. 3, 15
XX. 247 jímají Krista a Ducha svatého, chléb živý a světlo viery a poznánie hřiechuov, aby na ně plakali. Tu berau v nelibost hřiechy, milo- 80 vánie Krista, tu lsti a chytrosti poznávají pokrytcuov a přemáhají falešného proroka a šelmu a tělesné žádosti, a naposledy přemáhají draka. Apoštol: »Vezměte oděnie proti mocem temností, proti duchovním nešlechetnostem«, totiž proti těm duchuom, kteříž obývají v mysléch nebeských, kdež se zlost otvierá náramně; 85 z těch bývá proti nám boj. Těch duchuov nepřemáháme, jediné skrze večeři Kristovu; a tu svazujem ho a tu tajnau jeho moc za- háníme od nás a vítězitelé učiněni býváme. A z toho přichází diekuov činěnie. »Viděl sem anděla«. Divná věc! Kdež jest měla přemožena 329a1 90 býti šelma a falešný prorok, tu vidien jest sáml Pán na koni bielém, kteřížto sau volení boží čistí a zbielení, a skrz ně přemáhá šelmu a proroka zlostného i s svatými nebeskými; ale proti starému hadu a najvětšiemu nepříteli posielá anděla, a jest menší. Proti menšiemu nepříteli sám přichází, proti najvětšiemu nepříteli men- 95 šieho posielá. Neb die: »Viděl sem anděla«. A nebylo potřebie, aby sám přišel, ačkoli moc boží také jest v andělu? Odpověd k tomu: To jest ku potupě jeho pajchy, kterýž měl dary mnohé a myslil pozdvihnauti se a Bohu vrovnati a chtěl, aby se mu čest poklony dála. A i podnes chce v hádání (!) na rukau čest a poklonu od lidí 100 mieti a v čářích rozličných. A tu svau pajchu okazuje. A nechtěl přestati na svých dařích. Proti tomu pyšnému nepříteli posielá anděla. Někdy anděl slove jiný duch od Krista, ale stvořený; někdy Anděluov rozdiel sám Kristus slove anděl. Izaiáš: »Veliké rady anděl dal nám zákon, 105 abychom ho poslauchali«. Tuto zde bojuje za nás Kristus skrz anděly jiné, kteříž dáni sú nám k služebnosti podlé apoštola k Ži- duom I°.; druhé apoštolé nazváni sau andělé a auřad apoštolský jest auřad andělský. Netoliko skrz ty duchy přemohl šatanáše, ale skrz smrtedlné a křehké apoštoly přemohl ho a potřel ho a svázal. 110 Nebo jako člověk zklamán jest skrze ženu, tak on od hubeného a křehkého člověka potřien bude. Genesis II°.: »Ona ť potře hlavu tvú«. Protož to viděl, a tak die: »Viděl sem anděla«. Ne Krista v osobě, ale anděla ducha a jeho posly, muže apoštolské, mdlé a křehké 115 v svém přirození, aby přemohli dábla. A die, že sstaupil. Ukazuje Vitezstvie z ve- čere Kristovy Pajcha dáblova zahanbuje se Pomoc bojovníkuom 82 Podle Efez. 6, II až 13 — 90 Zj. 19, 11 — 104 Podle Iz. 9, 6 a 42, 1 — 106 Žid. 1, 14 — 111 Spr. 1. M. 3, 15
Strana 248
248 Kapitola 329a2 Z daru božleho andělé nám posielají se Viděnie Jákobovo O« vstupování se veliké poníženie člověka, kterýž o sobě žádné nemá naděje a na své skutky nikoli nezpoléhá doufáním, ale v Pánu naději má. »Sstaupil shuory«. Neb od Boha má tu moc, od něhož jest všeliké dánie výborné a dar dokonalý, a pravého vítězstvie proti němu nenie, jediné od Boha; aniž andělé sau s námi, jediné z daru 120 božieho, aniž najmenšieho přemoci muožeme pokušenie bez daru zvláštníeho shuory. Tajného pokušenie ohnivého jako střely ne- muožeme poznati bez pomoci jeho; protož řiekal Kristus: »Bděte a modlte se!« Prositi ustavičně máme za to, abychom porazili šelmu a falešného proroka a draka. A nahoře v VII. kapitole: 125 »Viděl sem anděla majícieho znamenie Boha živého, vstupujícieho k východu slunce, an drží čtyři větry«. Jednak andělé vzhuoru vstupují, jednak doluov přicházejí. Protož proti čtyřem anděluom zlým a teď proti šatanovi srdce zpuosobná k Bohu to toliko mohau pochopiti a jestliže Duch Páně 130 otevře. Někdy patriarcha Jákob měl viděnie, ano andělé po řebříce nahoru vstupují a doluov zase; obé spolu viděl. I teď Jan proti zlým anděluom vstupoval, proti šatanášovi sstupoval. Andělé onino nebeští, kteříž mají život dobrý a skrytaj s Bohem, když pečují o naše spasenie, že sstupují k nám, neb mají auřad slúžiti 135 nám. Žalm: »Anděluom svým přikázal o tobě, aby tě ostřiehali« etc. Když anděluom zlým odpierají, aby viece nepokaušeli, nežli bychom postadčili snášeti, také když se kochají v světle božím jako v světle slunečném, tehdy vzhuoru vstupují. Světlo boží všudy jest; když sstupují i vstupují, v slunci sau, všudy královstvie 140 nebeské mají, Bohu slaužiece, nám slaužie. A Izaiáš viděl, ano andělé chválé Boha řkauce: »Svatý, svatý, svatý«. A k nám 329b1 opět přicházejí; jakož viděl Jákob po řebříce vstupujície a sstu- pujície, a řekl: »Hrozné ť jest místo toto a brána jest nebeská«, totiž cesta boží k nám skrz anděly, abychom spaseni byli. Tak proroci a apoštolé jednak vstupovali skrz bohomyslnost k Bohu častokrát, jednak sstupovali, prohlédajíce k svým ne- dostatkuom a ostřiehajíce lidu od tváři draka a od osiedl jeho; protož jednák bohomyslný měli život, jednák pracovitý. Item nahoře (XI. kap.): »Zbudí Pán dvě olívě a dva sviecny, kteříž 150 stojí před oblíčejem Páně«, kteříž totižto mají Krista skrz vieru; 145 119 Jakub 1, 17 — 123 Mat. 26, 41; Marek 13, 33 a 14, 38 — 126 Podle Zj. 7, 2 a 1 — 131 1. M. 28, 12 — 136 Ž. 91, 11 — 140 »i« je nejasné, na tomto místě bylo korigováno — 142 Iz. 6, 3 — 144 Podle I. M. 28, 17 — 150 Zj. 11, 4
248 Kapitola 329a2 Z daru božleho andělé nám posielají se Viděnie Jákobovo O« vstupování se veliké poníženie člověka, kterýž o sobě žádné nemá naděje a na své skutky nikoli nezpoléhá doufáním, ale v Pánu naději má. »Sstaupil shuory«. Neb od Boha má tu moc, od něhož jest všeliké dánie výborné a dar dokonalý, a pravého vítězstvie proti němu nenie, jediné od Boha; aniž andělé sau s námi, jediné z daru 120 božieho, aniž najmenšieho přemoci muožeme pokušenie bez daru zvláštníeho shuory. Tajného pokušenie ohnivého jako střely ne- muožeme poznati bez pomoci jeho; protož řiekal Kristus: »Bděte a modlte se!« Prositi ustavičně máme za to, abychom porazili šelmu a falešného proroka a draka. A nahoře v VII. kapitole: 125 »Viděl sem anděla majícieho znamenie Boha živého, vstupujícieho k východu slunce, an drží čtyři větry«. Jednak andělé vzhuoru vstupují, jednak doluov přicházejí. Protož proti čtyřem anděluom zlým a teď proti šatanovi srdce zpuosobná k Bohu to toliko mohau pochopiti a jestliže Duch Páně 130 otevře. Někdy patriarcha Jákob měl viděnie, ano andělé po řebříce nahoru vstupují a doluov zase; obé spolu viděl. I teď Jan proti zlým anděluom vstupoval, proti šatanášovi sstupoval. Andělé onino nebeští, kteříž mají život dobrý a skrytaj s Bohem, když pečují o naše spasenie, že sstupují k nám, neb mají auřad slúžiti 135 nám. Žalm: »Anděluom svým přikázal o tobě, aby tě ostřiehali« etc. Když anděluom zlým odpierají, aby viece nepokaušeli, nežli bychom postadčili snášeti, také když se kochají v světle božím jako v světle slunečném, tehdy vzhuoru vstupují. Světlo boží všudy jest; když sstupují i vstupují, v slunci sau, všudy královstvie 140 nebeské mají, Bohu slaužiece, nám slaužie. A Izaiáš viděl, ano andělé chválé Boha řkauce: »Svatý, svatý, svatý«. A k nám 329b1 opět přicházejí; jakož viděl Jákob po řebříce vstupujície a sstu- pujície, a řekl: »Hrozné ť jest místo toto a brána jest nebeská«, totiž cesta boží k nám skrz anděly, abychom spaseni byli. Tak proroci a apoštolé jednak vstupovali skrz bohomyslnost k Bohu častokrát, jednak sstupovali, prohlédajíce k svým ne- dostatkuom a ostřiehajíce lidu od tváři draka a od osiedl jeho; protož jednák bohomyslný měli život, jednák pracovitý. Item nahoře (XI. kap.): »Zbudí Pán dvě olívě a dva sviecny, kteříž 150 stojí před oblíčejem Páně«, kteříž totižto mají Krista skrz vieru; 145 119 Jakub 1, 17 — 123 Mat. 26, 41; Marek 13, 33 a 14, 38 — 126 Podle Zj. 7, 2 a 1 — 131 1. M. 28, 12 — 136 Ž. 91, 11 — 140 »i« je nejasné, na tomto místě bylo korigováno — 142 Iz. 6, 3 — 144 Podle I. M. 28, 17 — 150 Zj. 11, 4
Strana 249
XX. 249 a ti stojí vždycky před ním. Jako Eliáš a Izaiáš vida, že řeči božie nemají prospěchu v lidu, řekl: »Živ ť jest Pán, před jehož oblíčejem stojím«. Kteříž mají živau vieru, vždycky před oblíčejem jeho 155 stojie. Item kteříž právě přijímají tělo a krev Páně, tu se klanějí a bojí se ho a varují se vždycky hřiechuov, ti před oblíčejem jeho stojie a vstupují vzhuoru. Tak o svatých prvních viděl; protož die: »Viděl sem anděla sstupujícieho s nebe«. Takoví andělé býti máme, chceme-li přemoci 160 šatanáše a falešného proroka a šelmu: táhněme se k veliké vieře, abychom před oblíčejem jeho stáli; druhé ponižujme duší našich velmi, a tak doluov sstupujme; třetie buďme orlice a ptactvo; čtvrté těla svatých, jenž sau Ježíš Kristus, hodně jezmy, a tak silní budeme proti silnému dáblu a proti najvětším jeho pokušením, 165 kteráž se obnovují náramně tohoto času etc. Svatí stojí před oblíčejem Páně Jací andělé mají býti »Viděl sem anděla sstupujícieho s nebe«. Jako Buoh duch jest a Kristus duch, i tělo jeho duch; tak tuto anděl duch, propast duchovnie i řetěz i had. Jako v předešlé řeči praveno jest: »Krá- lovstvie nebeské duchovnie jest«, tak pomsty a rány duchovnie 5 sau a těžšie nežli tělesné mauky. Protož všecky tyto věci duchovně rozumieny mají býti, i boj náš, aniž tyto duchovnie věci mohau dobře vypravovány býti, jediné skrz tyto hmotné věci a tělesné etc. Kterak jest královstvie nebeské duchovnie? K Římanuom XIIII.: »Nenie královstvie božie pokrm a nápoj«, totiž kterýmiž 10 se tělo pase, »ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém«. Jakž najprv porozumieme, co jest královstvie nebeské, poroz- umíme také, co jest peklo. Královstvie zajisté nebeské pokoj jest, kterýž se zde začíná a v onom budauciem životě se koná. Ktož toto tré má, královstvie nebeské má. Spravedlnost jest navrátiti jednomu každému, což Spravedlnost jeho jest, Bohu bázeň, poctivost jemu příležitau, jenž slove latria, a milovánie. Daniel: »Tobě čest a sláva, ale nám zahanbenie tváři našie«. Jestliže ty věci máme, královstvím nebeským vládneme. Jakž rychle spravedlnost s námi jest, královstvie nebeské mezi 20 námi jest. A k tomu napomíná Spasitel: »Najprv hledajte králov- stvie božieho a spravedlnosti jeho, a tyto všecky věci budau vám Královstvíe nebeské co ješt duchovné? 15 329b2 Vidčnie tato sau duchovnie 153 I. (3.) Král. 17, I 8 Psáno jen: Říma. — 9 Řím. 14, 17 — 17 Podle Daniele 9, 7 — 20 Mat. 6, 33; Luk. 12, 31
XX. 249 a ti stojí vždycky před ním. Jako Eliáš a Izaiáš vida, že řeči božie nemají prospěchu v lidu, řekl: »Živ ť jest Pán, před jehož oblíčejem stojím«. Kteříž mají živau vieru, vždycky před oblíčejem jeho 155 stojie. Item kteříž právě přijímají tělo a krev Páně, tu se klanějí a bojí se ho a varují se vždycky hřiechuov, ti před oblíčejem jeho stojie a vstupují vzhuoru. Tak o svatých prvních viděl; protož die: »Viděl sem anděla sstupujícieho s nebe«. Takoví andělé býti máme, chceme-li přemoci 160 šatanáše a falešného proroka a šelmu: táhněme se k veliké vieře, abychom před oblíčejem jeho stáli; druhé ponižujme duší našich velmi, a tak doluov sstupujme; třetie buďme orlice a ptactvo; čtvrté těla svatých, jenž sau Ježíš Kristus, hodně jezmy, a tak silní budeme proti silnému dáblu a proti najvětším jeho pokušením, 165 kteráž se obnovují náramně tohoto času etc. Svatí stojí před oblíčejem Páně Jací andělé mají býti »Viděl sem anděla sstupujícieho s nebe«. Jako Buoh duch jest a Kristus duch, i tělo jeho duch; tak tuto anděl duch, propast duchovnie i řetěz i had. Jako v předešlé řeči praveno jest: »Krá- lovstvie nebeské duchovnie jest«, tak pomsty a rány duchovnie 5 sau a těžšie nežli tělesné mauky. Protož všecky tyto věci duchovně rozumieny mají býti, i boj náš, aniž tyto duchovnie věci mohau dobře vypravovány býti, jediné skrz tyto hmotné věci a tělesné etc. Kterak jest královstvie nebeské duchovnie? K Římanuom XIIII.: »Nenie královstvie božie pokrm a nápoj«, totiž kterýmiž 10 se tělo pase, »ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém«. Jakž najprv porozumieme, co jest královstvie nebeské, poroz- umíme také, co jest peklo. Královstvie zajisté nebeské pokoj jest, kterýž se zde začíná a v onom budauciem životě se koná. Ktož toto tré má, královstvie nebeské má. Spravedlnost jest navrátiti jednomu každému, což Spravedlnost jeho jest, Bohu bázeň, poctivost jemu příležitau, jenž slove latria, a milovánie. Daniel: »Tobě čest a sláva, ale nám zahanbenie tváři našie«. Jestliže ty věci máme, královstvím nebeským vládneme. Jakž rychle spravedlnost s námi jest, královstvie nebeské mezi 20 námi jest. A k tomu napomíná Spasitel: »Najprv hledajte králov- stvie božieho a spravedlnosti jeho, a tyto všecky věci budau vám Královstvíe nebeské co ješt duchovné? 15 329b2 Vidčnie tato sau duchovnie 153 I. (3.) Král. 17, I 8 Psáno jen: Říma. — 9 Řím. 14, 17 — 17 Podle Daniele 9, 7 — 20 Mat. 6, 33; Luk. 12, 31
Strana 250
250 Kapitola Radost Peklo jezero — co jest propast Nespravedlnost Nepokojnost přidány«. Ale pohřiechu, kteříž více patříme k zadním věcem než k předním, oboje potracujeme, svět i královstvie. Pokoj jest pokojné užievanie Boha, když hřiech nehryze v svědomí. Která duše hřiechuov se kála, plakala a za ně se styděla, 25 330a již očištěna jest, již odpočívá u vieře a v lásce a nepřietel náš starý nemuož brzo dobyti takového hradu pokoje. Ten pokoj zde se začíná a koná se v slávě. Již nebude, kto by přestrašil. A toto utvr- zenie duše s Bohem v pokoji jest královstvie nebeské jejie. Protož die ve čtení svatého Jana: »Pokoj muoj dávám vám, pokoj muoj 30 zuostavuji vám; ne jako svět dává«. Svět pokoj má, když časné věci dobře stojie, světí pak radovali se, když sau jim tyto věci brávali, když sau trpěli pro Krista a smrti čekali; a když svět všecken zavrhl je, oni se radovali a Krista v srdci měli u velikém pokoji. O blahoslavené královstvie pokoje! K kterémužto pokoji 35 skrz tyto zámutky Pán nás přitahuje. Třetie radost, ne v světě tomto, ale v Duchu svatém. Maria to královstvie měla, spravedlnost, pokoj a radost; protož s veselím mluvila jest: »Velebí duše má Hospodina a zradoval se j' duch muoj v Bohu, Spasiteli mém«. Radost světa hřiech 40 jest, poškvrněnie duše; ale v Pánu radost jest bez hřiechu. Pán die ve čtení svatého Jana: »Na světě dav mieti budete, ale ve mně pokoj. Přijdu ť k vám a zraduje se srdce vaše a radosti vašie nižádný neodejme« ani skrz trestánie, ani skrz rány, ale rozmáhati se bude skrz zámutky radost vaše. A to ť jest královstvie 45 božie duchovnie etc. Takéž na odpor co peklo a jezero a propast, všecky tyto věci, duchovnie sau, do kterýchž uvržena bývá šelma, nevěstka a had a falešný prorok? Peklo jest nespravedlnost, kterauž zde kto má, a ač pro 50 tělesenstvie nečije trápenie, ale po rozdělení duše učije ť. Protož 330a2 mluví Spasitel: »Kto nevěří, již odsauzen jest«, totiž již má v sobě příčinu zatracenie. Druhé nepokojnost vnitřní v duši jest peklo. Pro zmámenie šatanovo neporozumieváme nepokojnosti duše a hněvu 55 velikému duše se Pánem. Ta bauře věčná v duši, kteráž se zde začíná a koná se v budauciem věku, peklo jest. Takové nepokojné vichrovánie následuje někdy toho člověka, kterýž měl dary veliké; Pokoj 30 Jan 14, 27 — 39 Luk. 1, 46 a 47 — 42 Podle Jana 16, 33 a 22 — 52 Jan 3, 18
250 Kapitola Radost Peklo jezero — co jest propast Nespravedlnost Nepokojnost přidány«. Ale pohřiechu, kteříž více patříme k zadním věcem než k předním, oboje potracujeme, svět i královstvie. Pokoj jest pokojné užievanie Boha, když hřiech nehryze v svědomí. Která duše hřiechuov se kála, plakala a za ně se styděla, 25 330a již očištěna jest, již odpočívá u vieře a v lásce a nepřietel náš starý nemuož brzo dobyti takového hradu pokoje. Ten pokoj zde se začíná a koná se v slávě. Již nebude, kto by přestrašil. A toto utvr- zenie duše s Bohem v pokoji jest královstvie nebeské jejie. Protož die ve čtení svatého Jana: »Pokoj muoj dávám vám, pokoj muoj 30 zuostavuji vám; ne jako svět dává«. Svět pokoj má, když časné věci dobře stojie, světí pak radovali se, když sau jim tyto věci brávali, když sau trpěli pro Krista a smrti čekali; a když svět všecken zavrhl je, oni se radovali a Krista v srdci měli u velikém pokoji. O blahoslavené královstvie pokoje! K kterémužto pokoji 35 skrz tyto zámutky Pán nás přitahuje. Třetie radost, ne v světě tomto, ale v Duchu svatém. Maria to královstvie měla, spravedlnost, pokoj a radost; protož s veselím mluvila jest: »Velebí duše má Hospodina a zradoval se j' duch muoj v Bohu, Spasiteli mém«. Radost světa hřiech 40 jest, poškvrněnie duše; ale v Pánu radost jest bez hřiechu. Pán die ve čtení svatého Jana: »Na světě dav mieti budete, ale ve mně pokoj. Přijdu ť k vám a zraduje se srdce vaše a radosti vašie nižádný neodejme« ani skrz trestánie, ani skrz rány, ale rozmáhati se bude skrz zámutky radost vaše. A to ť jest královstvie 45 božie duchovnie etc. Takéž na odpor co peklo a jezero a propast, všecky tyto věci, duchovnie sau, do kterýchž uvržena bývá šelma, nevěstka a had a falešný prorok? Peklo jest nespravedlnost, kterauž zde kto má, a ač pro 50 tělesenstvie nečije trápenie, ale po rozdělení duše učije ť. Protož 330a2 mluví Spasitel: »Kto nevěří, již odsauzen jest«, totiž již má v sobě příčinu zatracenie. Druhé nepokojnost vnitřní v duši jest peklo. Pro zmámenie šatanovo neporozumieváme nepokojnosti duše a hněvu 55 velikému duše se Pánem. Ta bauře věčná v duši, kteráž se zde začíná a koná se v budauciem věku, peklo jest. Takové nepokojné vichrovánie následuje někdy toho člověka, kterýž měl dary veliké; Pokoj 30 Jan 14, 27 — 39 Luk. 1, 46 a 47 — 42 Podle Jana 16, 33 a 22 — 52 Jan 3, 18
Strana 251
XX. 251 330b1 kteréžto když potratí, tehdy přichází život starostlivý, tehdy 60 bauře a rozbroj hlučný, nebo duše svět zamilovala a pokoj se Pánem ztratila. Třetie peklo jest bolest a stajskanie proti radosti. Člověk stvořen jest k tomu, aby se kochal v jasnosti a v kráse božské; a když odjato bývá od duše výborné takové dobré rozkošné, ale 65 přichází tesknost veliká a zámutek a bolest — již jest peklo. Někdy Buoh pozdvihuje člověka v radost a kochánie, a potom od toho ode všeho bývá svržen. Saudové božie sau to! Žalm: »Kterýž uvozuješ do pekel a zase vyvodíš«. A z toho obecně pocházie zaufalstvie. Protož die Jeremiáš: »Viz, kterak velmi zlé a hořké jest tobě opus- 70 titi Boha tvého!« Když takoví zavřieni budau v propasti s šelmau a s falešným prorokem, poznají ť, kterak velmi zlé jest opustiti Pána. Když ty věci začínají se v dušech, již peklo jest, a z toho rauhanie, z toho bludové, z toho potupenie Boha a bližnieho po- cházie. Taková tesknost bude jako voheň a červ. Hle, proti spravedlnosti královstvie nespravedlnost a rauhanie a z toho nepokojnost proti pokoji, zlořečenstvie, haněnie a potupa božie, z toho tesknost veliká a závist, že se světí radují, a tito [lkají, a z toho svieranie kausavé veliké a hryzenie a roz- pálenie srdcí v sobě vespolek! A to peklo začíná se na tomto světě. 80 V Zjevení napřed (VI°.): »Viděl sem, a aj, kuoň plavý, a ten, kterýž seděl na něm, jméno měl Smrt a peklo šlo jest za ním«. Za hřiechem pokrytstvie ještě na světě jde smrt a peklo, a toho necítie! A to jest těžká slepota, nečíti toho zatracenie. Protož nenie ten tělesný oheň, jako dřívie spaluje, ale duchovní s trápením a mučením, 85 kterýmž vnitř i zevnitř pálí divným obyčejem; jako častokrát na těle bývá člověk rozpálen velmi a trápí se z toho, tak tam na duši i na těle divné bude pálenie duchovnie, těžšie nežli žádný jiný oheň tělesný. Jsau pak stupňové a rozdiel v tom pekle, jakož vyznáváme: Rozličnost pekel 90 »Sstaupil do pekel«. Jedno jest zde peklo nespravedlnost, nepokoj. Jedno peklo tesknost a zámutek a červ. Ale tu také byli sau světí, k kterýmž sstaupil Kristus po vzkříšení; tu sau byli v některakých tem- nostech a některaká také s tiem radost byla, ale viece zámutku bylo v nich, neb sau žádali mieti Krista, a neměli ho. Protož z toho 95 rodila se tesknost, kteráž se připodobňuje peklu. Po vzkříšení Bolest Člověk proč jest stvořen? Peklo se začíná Z Duchovní oheň pekelný 75 67 Spr. I. Sam. (I. Král.) 2, 6 — 69 Jer. 2, 19 — 80 Zj. 6, 8 — 81 »Za hřiechem« korekturou z pův.: Po hřiechu.
XX. 251 330b1 kteréžto když potratí, tehdy přichází život starostlivý, tehdy 60 bauře a rozbroj hlučný, nebo duše svět zamilovala a pokoj se Pánem ztratila. Třetie peklo jest bolest a stajskanie proti radosti. Člověk stvořen jest k tomu, aby se kochal v jasnosti a v kráse božské; a když odjato bývá od duše výborné takové dobré rozkošné, ale 65 přichází tesknost veliká a zámutek a bolest — již jest peklo. Někdy Buoh pozdvihuje člověka v radost a kochánie, a potom od toho ode všeho bývá svržen. Saudové božie sau to! Žalm: »Kterýž uvozuješ do pekel a zase vyvodíš«. A z toho obecně pocházie zaufalstvie. Protož die Jeremiáš: »Viz, kterak velmi zlé a hořké jest tobě opus- 70 titi Boha tvého!« Když takoví zavřieni budau v propasti s šelmau a s falešným prorokem, poznají ť, kterak velmi zlé jest opustiti Pána. Když ty věci začínají se v dušech, již peklo jest, a z toho rauhanie, z toho bludové, z toho potupenie Boha a bližnieho po- cházie. Taková tesknost bude jako voheň a červ. Hle, proti spravedlnosti královstvie nespravedlnost a rauhanie a z toho nepokojnost proti pokoji, zlořečenstvie, haněnie a potupa božie, z toho tesknost veliká a závist, že se světí radují, a tito [lkají, a z toho svieranie kausavé veliké a hryzenie a roz- pálenie srdcí v sobě vespolek! A to peklo začíná se na tomto světě. 80 V Zjevení napřed (VI°.): »Viděl sem, a aj, kuoň plavý, a ten, kterýž seděl na něm, jméno měl Smrt a peklo šlo jest za ním«. Za hřiechem pokrytstvie ještě na světě jde smrt a peklo, a toho necítie! A to jest těžká slepota, nečíti toho zatracenie. Protož nenie ten tělesný oheň, jako dřívie spaluje, ale duchovní s trápením a mučením, 85 kterýmž vnitř i zevnitř pálí divným obyčejem; jako častokrát na těle bývá člověk rozpálen velmi a trápí se z toho, tak tam na duši i na těle divné bude pálenie duchovnie, těžšie nežli žádný jiný oheň tělesný. Jsau pak stupňové a rozdiel v tom pekle, jakož vyznáváme: Rozličnost pekel 90 »Sstaupil do pekel«. Jedno jest zde peklo nespravedlnost, nepokoj. Jedno peklo tesknost a zámutek a červ. Ale tu také byli sau světí, k kterýmž sstaupil Kristus po vzkříšení; tu sau byli v některakých tem- nostech a některaká také s tiem radost byla, ale viece zámutku bylo v nich, neb sau žádali mieti Krista, a neměli ho. Protož z toho 95 rodila se tesknost, kteráž se připodobňuje peklu. Po vzkříšení Bolest Člověk proč jest stvořen? Peklo se začíná Z Duchovní oheň pekelný 75 67 Spr. I. Sam. (I. Král.) 2, 6 — 69 Jer. 2, 19 — 80 Zj. 6, 8 — 81 »Za hřiechem« korekturou z pův.: Po hřiechu.
Strana 252
252 Kapitola Královstvio a ráj co jest? Očistec jaký jest? Peklo co jest? Klič od pekla Tělo Kristovo Peklo sstaupil Kristus k nim a vyplnil žádost jich a odjal tesknost a tmy, a přišel tam pokoj a po tesknosti radost a po nespravedlnosti ně- kteraké přišla spravedlnost. Ne, aby místem vyšli ven z pekla, ale že tam některak radostí sau naplněni a pokojem. Jako lotru řekl, že dnes má přijíti do ráje, před vstaupením Kristovým, že totiž 100 od něho odjal tesknost a temnosti a dal pokoj a radost; tu bylo královstvie nebeské a ráj. A to jest dal svatým, kteříž v pekle byli. Protož, kteří tam sstupují u vieře Kristově, zuostávají v lidech temnosti. zahan- 330b2 benie a poníženie a stud, kterýchž věcí zde nemají pro hrubost 105 tělesnau. A tam bude takový očistec, ne aby tuto bylo tělesné místo aneb oheň, kterýž pálí těla. Mnohé duše zdají se zde býti naj- čistčie a najkrašie, a když vycházejí z těla, ukáže ť se nějaká po- škvrna na duši a z toho se rodí a rozněcuje některaký oheň. A to bude mauka a trápenie, ale ne věčná, než do času. A ty věci du-110 chovnie sau. A z toho rozumíme, kterak bohatec hodovný pohřben jest v pekle. Peklo jest duchovnie propast, totiž pohříženie duše v temnosti a zbavenie věčného světla. A tak v hrozné uvržen temnosti a má velikau tesknost, hryzenie vnitř a rozpálenie a kau- sanie v svědomie svém a v duši. Tělo leží nečisté v světě a v duši 115 má hryzenie a temnosti a stajskanie. Protož die: »Pohřben jest v pekle«. Tak zlí sstupují do pekla hned najprvé zde na tomto světě, závistiví, lakomí, pyšní a smilní, zavrženi bývají zde a potom v bu- dauciem(!) na onom světě mocí božskau a andělskau. A ta moc jest 120 klíč. A z člověka rodí se a z jeho hřiechu oheň a jeho zatracenie. Protož die: »Viděl sem« divné viděnie. A z toho sluší pomysliti, kterak to tělo Kristovo, kteréž bylo uplvané, hrubé, bolestné, po vzkříšení mocí božskau přijalo jasnost a slávu, nesmrtedlnost a ne- vidědlné učiněno a na rozličných místech. Tak duše naše pozdvi- 125 žena bývá po svlečení tohoto těla v divné božie viděnie a tak v královstvie nebeské. Jako zlí, když vycházejí z těla, pohřížení bývají v zahanbenie a v temnosti a v tesknosti, a to bude peklo, tak onono telo svaté a slavné vstupuje vli duostojenstvie veliké 331a1 a v jasnost od smrtedlnosti, od porušenie; a to slove pravice. Jako 130 David die: »Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé«, totiž v po- koji po zámutku etc. Tak zlí, když vycházejí z světa, přicházejí Pravice co jest? 99 Luk. 23, 43 — 111 Luk. 16, 22 n. — 115 »v světě« je napsáno až doda- tečně in marg. rukou pův. písaře. — 120 Po sl. »v budauciem« vynechal písař omylem substantivum, nejspíše: životě. — 131 Ž. 110, 1
252 Kapitola Královstvio a ráj co jest? Očistec jaký jest? Peklo co jest? Klič od pekla Tělo Kristovo Peklo sstaupil Kristus k nim a vyplnil žádost jich a odjal tesknost a tmy, a přišel tam pokoj a po tesknosti radost a po nespravedlnosti ně- kteraké přišla spravedlnost. Ne, aby místem vyšli ven z pekla, ale že tam některak radostí sau naplněni a pokojem. Jako lotru řekl, že dnes má přijíti do ráje, před vstaupením Kristovým, že totiž 100 od něho odjal tesknost a temnosti a dal pokoj a radost; tu bylo královstvie nebeské a ráj. A to jest dal svatým, kteříž v pekle byli. Protož, kteří tam sstupují u vieře Kristově, zuostávají v lidech temnosti. zahan- 330b2 benie a poníženie a stud, kterýchž věcí zde nemají pro hrubost 105 tělesnau. A tam bude takový očistec, ne aby tuto bylo tělesné místo aneb oheň, kterýž pálí těla. Mnohé duše zdají se zde býti naj- čistčie a najkrašie, a když vycházejí z těla, ukáže ť se nějaká po- škvrna na duši a z toho se rodí a rozněcuje některaký oheň. A to bude mauka a trápenie, ale ne věčná, než do času. A ty věci du-110 chovnie sau. A z toho rozumíme, kterak bohatec hodovný pohřben jest v pekle. Peklo jest duchovnie propast, totiž pohříženie duše v temnosti a zbavenie věčného světla. A tak v hrozné uvržen temnosti a má velikau tesknost, hryzenie vnitř a rozpálenie a kau- sanie v svědomie svém a v duši. Tělo leží nečisté v světě a v duši 115 má hryzenie a temnosti a stajskanie. Protož die: »Pohřben jest v pekle«. Tak zlí sstupují do pekla hned najprvé zde na tomto světě, závistiví, lakomí, pyšní a smilní, zavrženi bývají zde a potom v bu- dauciem(!) na onom světě mocí božskau a andělskau. A ta moc jest 120 klíč. A z člověka rodí se a z jeho hřiechu oheň a jeho zatracenie. Protož die: »Viděl sem« divné viděnie. A z toho sluší pomysliti, kterak to tělo Kristovo, kteréž bylo uplvané, hrubé, bolestné, po vzkříšení mocí božskau přijalo jasnost a slávu, nesmrtedlnost a ne- vidědlné učiněno a na rozličných místech. Tak duše naše pozdvi- 125 žena bývá po svlečení tohoto těla v divné božie viděnie a tak v královstvie nebeské. Jako zlí, když vycházejí z těla, pohřížení bývají v zahanbenie a v temnosti a v tesknosti, a to bude peklo, tak onono telo svaté a slavné vstupuje vli duostojenstvie veliké 331a1 a v jasnost od smrtedlnosti, od porušenie; a to slove pravice. Jako 130 David die: »Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé«, totiž v po- koji po zámutku etc. Tak zlí, když vycházejí z světa, přicházejí Pravice co jest? 99 Luk. 23, 43 — 111 Luk. 16, 22 n. — 115 »v světě« je napsáno až doda- tečně in marg. rukou pův. písaře. — 120 Po sl. »v budauciem« vynechal písař omylem substantivum, nejspíše: životě. — 131 Ž. 110, 1
Strana 253
XX. 253 v temnosti, v bauře a v tesknosti a v nespravedlnost, v nenávist a v závist proti svatým. Ti ť čijí divný pohřeb v pekle a padají do 135 propasti. Potřebie jest nám se varovati, abychom neměli zde pekla v duši. Nebo jako Etna tak řečená hora vždycky v sobě hoří, tak hněviví a kteří mají nenávisti v sobě, se pálé a peklo mají. Ale dobří radovati se budau, a zlí trápiece je hryzenie mají; dobří králov- stvím nebeským vládnauti budau, pokoj a radost budau mieti, 140 a zlí zámutek a tesknost. Pomyslme na to, které jest tovařistvo zlých s šelmau a s faleš- ným prorokem, kteříž nechtí činiti pokánie! Ty věci kdybychom sobě rozjímali, nebo divné sau, nepajchali bychom, ale pokánie bychme činili. Zlí mají pekko v sobě I viděl sem anděla. Viděnie tato Nového i Starého zákona zbuzují věrné ku poznání se samých, k milování božiemu a k bázni a k radosti v Pánu a k naději spasenie. Maria měla viděnie v navštívení andělově o vtělení Kristově a o spasení našem 5a kterak vydá zákon nový a trpěti bude na kříži pro člověka. A z toho povstala a vstupovala k horám, totiž pozdvižena jest tam do nebe, odkud jie přišlo viděnie od Pána; všecka střeva zapálila sau se a pohnula, obnovená k modlitbě a v sladkost Ducha za- chopená. To činie viděnie Nového i Starého zákona, že sau zapalo- 331a2 10 vala svaté a srdce vzhuoru se pozdvihovala a v Duchu Páně div- ným obyčejem se potěšovala. Tak v Panně Mariji Duch byl jest zbuzen, že jest řekla: »Velebí duše má Hospodina«. A tu v tom vidění přijala jest veliké dary a v větší stála pokoře, takže menšie pozdravila Alžběty. A tak divili sau se světí z těch božských věcí a milovali je a ponižovali se viece a viece. Nebo čím viece duch náš přichází v poznánie Pána Boha a sebe samého, hned pokora roste. Druhé z viděnie dobrá Maria zdělila se s Alžbětú dobrau a svatau. Tak, kde jest Duch Páně, vede člověka dobrého k tomu, kterýž jest 20 dobrý, aby mu udělil svých věcí dobrých, a někdy ke zlému, aby ho napravil a potrestal z hřiechu, dobrého pak vede k člověku dobrému, aby v dobrotě spolu zdielnost měli. Ale duch lživý nevede toho, kterýmž vládne, k dobrému muži, ale aby spravedlivého ne- náviděl a varoval se jeho učenie a zprávy. A protož z vidění sva- 25 tých přichází bázeň, náboženstvie, milovánie a pokora a svornost. 15 Viděnie Panny Marie Vidění svatých uzitek Duch božI k dobrému vede Duch lživý ke zlému 3 Luk. I, 26 nn. — 6 Luk. I, 39 — 12 Luk. 1, 46 — 13 Luk. 1, 40 — 18 »dobrá« korekturou z pův.: dobrého.
XX. 253 v temnosti, v bauře a v tesknosti a v nespravedlnost, v nenávist a v závist proti svatým. Ti ť čijí divný pohřeb v pekle a padají do 135 propasti. Potřebie jest nám se varovati, abychom neměli zde pekla v duši. Nebo jako Etna tak řečená hora vždycky v sobě hoří, tak hněviví a kteří mají nenávisti v sobě, se pálé a peklo mají. Ale dobří radovati se budau, a zlí trápiece je hryzenie mají; dobří králov- stvím nebeským vládnauti budau, pokoj a radost budau mieti, 140 a zlí zámutek a tesknost. Pomyslme na to, které jest tovařistvo zlých s šelmau a s faleš- ným prorokem, kteříž nechtí činiti pokánie! Ty věci kdybychom sobě rozjímali, nebo divné sau, nepajchali bychom, ale pokánie bychme činili. Zlí mají pekko v sobě I viděl sem anděla. Viděnie tato Nového i Starého zákona zbuzují věrné ku poznání se samých, k milování božiemu a k bázni a k radosti v Pánu a k naději spasenie. Maria měla viděnie v navštívení andělově o vtělení Kristově a o spasení našem 5a kterak vydá zákon nový a trpěti bude na kříži pro člověka. A z toho povstala a vstupovala k horám, totiž pozdvižena jest tam do nebe, odkud jie přišlo viděnie od Pána; všecka střeva zapálila sau se a pohnula, obnovená k modlitbě a v sladkost Ducha za- chopená. To činie viděnie Nového i Starého zákona, že sau zapalo- 331a2 10 vala svaté a srdce vzhuoru se pozdvihovala a v Duchu Páně div- ným obyčejem se potěšovala. Tak v Panně Mariji Duch byl jest zbuzen, že jest řekla: »Velebí duše má Hospodina«. A tu v tom vidění přijala jest veliké dary a v větší stála pokoře, takže menšie pozdravila Alžběty. A tak divili sau se světí z těch božských věcí a milovali je a ponižovali se viece a viece. Nebo čím viece duch náš přichází v poznánie Pána Boha a sebe samého, hned pokora roste. Druhé z viděnie dobrá Maria zdělila se s Alžbětú dobrau a svatau. Tak, kde jest Duch Páně, vede člověka dobrého k tomu, kterýž jest 20 dobrý, aby mu udělil svých věcí dobrých, a někdy ke zlému, aby ho napravil a potrestal z hřiechu, dobrého pak vede k člověku dobrému, aby v dobrotě spolu zdielnost měli. Ale duch lživý nevede toho, kterýmž vládne, k dobrému muži, ale aby spravedlivého ne- náviděl a varoval se jeho učenie a zprávy. A protož z vidění sva- 25 tých přichází bázeň, náboženstvie, milovánie a pokora a svornost. 15 Viděnie Panny Marie Vidění svatých uzitek Duch božI k dobrému vede Duch lživý ke zlému 3 Luk. I, 26 nn. — 6 Luk. I, 39 — 12 Luk. 1, 46 — 13 Luk. 1, 40 — 18 »dobrá« korekturou z pův.: dobrého.
Strana 254
254 Kapitola Propast duchovní a královstvie Od koho šatan bývá svázán Vymletá se Šatanáš z srdci obrácených Za apoštoluov svázán byl tuze dábel Lid pohřiechu viděnie tato slyší, a nemá milovánie a bázně a pokory. Rána jest veliká toto! Izaiáš: »Oslep srdce lidu tohoto, aby vidauce neviděli!« A protož viděl Jan anděla přicházejícieho s nebe, a an svázal šatanáše, kteréhož uvrhl do propasti. Propast jest duchovnie: 30 jako královstvie nebeské duchovnie, totiž spravedlnost, pokoj a radost, a to se začíná v tomto životě voleným, tak propast duchovnie jest nespravedlnost, nepokojnost a zámutek. Ty hlu- boko mieti hřiechy v srdci jest propast, totiž bez světla; neb tam temnosti sau, kdež hřiech hluboce uvázl jest. Kdež jesti zámutek 35 a nenie potèšenie v Pánu, tu ť jest peklo; kde jest rauhanie a bau- řenie a fresovánie a pohnutie a tesknost a zámutek v duši, tu 331b1 propast jest a peklo. Protož viděl Jan, kterak anděl veliké rady, totiž Syn boží, i skrze své svaté anděly a muže svazuje ho, totiž šatanáše, a vmietá 40 do propasti. Světí vykládají, že jest se to naplnilo v prvotní cierkvi, že jest šatanáš byl svázán a uvržen do pekla. Na skonánie světa viděl, kterak šelma a falešný prorok a šatan uvrženi budau a svázáni a do hlubiny padnau zatracenie. Protož Duch Páně řečí i skutkem učí nás, kterak bychom živi byli ku podobenství prvotnie cierkve. 45 Jako Izaiáš die: »Patřte k Sáře, matce vašie«, že tehdy šatanáš svázán jest od anděla Syna božieho. Jan (XII.): »Již knieže světa tohoto vymietá se ven«, totiž z srdcí obrácených k Bohu, z srdcí, kdež byla plnost temností, kdežto kniežata temností panovala sau a kdež sau nebeské věci byly, totiž vysoké zlé věci; z těch 50 vyvržen byl a svázán za tisíc let. Mat. XII.: »Kterak muože vjíti do domu silného a nádoby jeho aneb oděnie rozebrati, leč prvé svieže silného, a tehdy všecko odjímá, což má?« Tak, ktož chce srdce ta rozvázati, v kterýchž šatanáš panuje, aby tu Kristus panoval, jinak nebude moci, leč šatanáš bude svázán a vyvržen 55 a leč panovánie jemu odjato bude. Protož jest byl od svatých apoštoluov mocně svázán šata- náš, neb sau měli tu moc od samého Krista. Kristus ho svázal smrtí svau, druhé dal svobodu a moc svatým svým nad zlostným duchem. A ačkoli sú světí od zlých trpěli, šatan pro to viece byl 60 svázán. A když sau světí trpěli pro jméno Kristovo, na každý den viece a viece býval svázán. Kteráž ť srdce mají v sobě památku 27 Iz. 6, 10 — 39 Iz. 9, 6. Cf. Richardi a S. Victore, In Apocalypsim l. VI., cap. VII. (ML 196, c. 853). — 46 Iz. 51. 2 — 47 Jan 12, 31 — 51 Mat. 12, 29
254 Kapitola Propast duchovní a královstvie Od koho šatan bývá svázán Vymletá se Šatanáš z srdci obrácených Za apoštoluov svázán byl tuze dábel Lid pohřiechu viděnie tato slyší, a nemá milovánie a bázně a pokory. Rána jest veliká toto! Izaiáš: »Oslep srdce lidu tohoto, aby vidauce neviděli!« A protož viděl Jan anděla přicházejícieho s nebe, a an svázal šatanáše, kteréhož uvrhl do propasti. Propast jest duchovnie: 30 jako královstvie nebeské duchovnie, totiž spravedlnost, pokoj a radost, a to se začíná v tomto životě voleným, tak propast duchovnie jest nespravedlnost, nepokojnost a zámutek. Ty hlu- boko mieti hřiechy v srdci jest propast, totiž bez světla; neb tam temnosti sau, kdež hřiech hluboce uvázl jest. Kdež jesti zámutek 35 a nenie potèšenie v Pánu, tu ť jest peklo; kde jest rauhanie a bau- řenie a fresovánie a pohnutie a tesknost a zámutek v duši, tu 331b1 propast jest a peklo. Protož viděl Jan, kterak anděl veliké rady, totiž Syn boží, i skrze své svaté anděly a muže svazuje ho, totiž šatanáše, a vmietá 40 do propasti. Světí vykládají, že jest se to naplnilo v prvotní cierkvi, že jest šatanáš byl svázán a uvržen do pekla. Na skonánie světa viděl, kterak šelma a falešný prorok a šatan uvrženi budau a svázáni a do hlubiny padnau zatracenie. Protož Duch Páně řečí i skutkem učí nás, kterak bychom živi byli ku podobenství prvotnie cierkve. 45 Jako Izaiáš die: »Patřte k Sáře, matce vašie«, že tehdy šatanáš svázán jest od anděla Syna božieho. Jan (XII.): »Již knieže světa tohoto vymietá se ven«, totiž z srdcí obrácených k Bohu, z srdcí, kdež byla plnost temností, kdežto kniežata temností panovala sau a kdež sau nebeské věci byly, totiž vysoké zlé věci; z těch 50 vyvržen byl a svázán za tisíc let. Mat. XII.: »Kterak muože vjíti do domu silného a nádoby jeho aneb oděnie rozebrati, leč prvé svieže silného, a tehdy všecko odjímá, což má?« Tak, ktož chce srdce ta rozvázati, v kterýchž šatanáš panuje, aby tu Kristus panoval, jinak nebude moci, leč šatanáš bude svázán a vyvržen 55 a leč panovánie jemu odjato bude. Protož jest byl od svatých apoštoluov mocně svázán šata- náš, neb sau měli tu moc od samého Krista. Kristus ho svázal smrtí svau, druhé dal svobodu a moc svatým svým nad zlostným duchem. A ačkoli sú světí od zlých trpěli, šatan pro to viece byl 60 svázán. A když sau světí trpěli pro jméno Kristovo, na každý den viece a viece býval svázán. Kteráž ť srdce mají v sobě památku 27 Iz. 6, 10 — 39 Iz. 9, 6. Cf. Richardi a S. Victore, In Apocalypsim l. VI., cap. VII. (ML 196, c. 853). — 46 Iz. 51. 2 — 47 Jan 12, 31 — 51 Mat. 12, 29
Strana 255
XX. 255 331b2 umučenie Kristova, nemuože ť tam šatanáš. Ktož ztratí duom, přietele, pole i tělo své pro Krista, najviece tu svázán bývá. Kdež 65 jest ta pečet, umučenie Kristovo, v srdci člověka, nižádným oby- čejem nemuože tu vjíti zlý duch, nevcházie tu duch lakomstvie, duch smilstvie, duch pajchy, nebo zavřieno jest a zapečetěno živau Kristova umučenie památkau; a tu jest pevná stráž, tu se strachuje všeliký duch přijíti, obražen bývá duch zlý a hrozí se. 70 Jakož se ukazuje u figuoře v knihách Exodi: kdež jest nebylo krve beránkovy na dveřích, všecko prvorozené umieralo; ale kdež jest krví bylo znamenáno, nic se jim zlého nepřihodilo. Která duše hodně béře v pamět Kristovu krev, tu ť knieže světa skrz lakomstvie nemuože přistúpiti, ani skrze hněv, ani skrz pajchu, 75 neb tu pevná stráž jest. Má-li kto pokušenie jaké u vieře anebo v jiném skutku, přistupiž tu pokorně, a padnau ť pokušenie šata- nova od toho člověka. Tak sau vyhnáni byli hřiechové v prvotní cierkvi, neb sau znamenána byla srdce živau památkau umučenie Kristova. Dnes 80 pak srdce mnohých šatanáš náramně trápí u vieře, v rauhaní, v zaufalství a v bludích, neb nehodně přistaupají k velebné svá- tosti přijímaní bez zkušenie, bez náboženstvie, bez pilnosti, ostřie- hanie mysli a bez živé památky umučenie Kristova přistaupají; vydala se srdce k sauzení jiných lidí, sami ohavní jsauce. A to 85 velmi škodí lidem. Někdy velmi památka umučenie Kristova byla jest v srdcích lidských vtlačena, a z toho byla bázeň, pokora, náboženstvie, tu byla dobrá pečet, že se třásl strachem od tváři jich šatanáš, vida, že ta srdce krví Kristovau byla naznamenána. Protož nebylo takových páduov jako již nynie, neb sau sobě 332a1 90 vespolek pomáhali lidé v dobrém; svázán byl šatanáš a uvržen do propasti, v srdce zatvrzená, kterážto nižádným Kristovým dobrodiením nemohau napravena býti, kdežto hněv, pajcha, lakomstvie byli sau tam prvé, ale aby tam vládl viece. Ne aby kořen měl vnitř, ovšem panovánie jako Kristus, ale skrz pokušenie 95 a trápenie tam bývá; když dábel vyvržen bývá z koho skrz po- kánie, hned dán bývá do jiné propasti, totiž do jiného srdce zlého, aby člověk ten rmautil se a trápil hněvaje se a zbauřen byl v duši i na těle. Ale die, že jest zavřien tam. Z dobrých byl vyvržen, aby viece 100 nepanoval tam, ale v zlá srdce jest uvržen, aby tam panoval viece. Krev Deránkova mocna Dábelské trápenie odkud? Umučenie Krištovo Propast dáblova, srdce zlá ——— 70 2. M. 12, 7 nn.
XX. 255 331b2 umučenie Kristova, nemuože ť tam šatanáš. Ktož ztratí duom, přietele, pole i tělo své pro Krista, najviece tu svázán bývá. Kdež 65 jest ta pečet, umučenie Kristovo, v srdci člověka, nižádným oby- čejem nemuože tu vjíti zlý duch, nevcházie tu duch lakomstvie, duch smilstvie, duch pajchy, nebo zavřieno jest a zapečetěno živau Kristova umučenie památkau; a tu jest pevná stráž, tu se strachuje všeliký duch přijíti, obražen bývá duch zlý a hrozí se. 70 Jakož se ukazuje u figuoře v knihách Exodi: kdež jest nebylo krve beránkovy na dveřích, všecko prvorozené umieralo; ale kdež jest krví bylo znamenáno, nic se jim zlého nepřihodilo. Která duše hodně béře v pamět Kristovu krev, tu ť knieže světa skrz lakomstvie nemuože přistúpiti, ani skrze hněv, ani skrz pajchu, 75 neb tu pevná stráž jest. Má-li kto pokušenie jaké u vieře anebo v jiném skutku, přistupiž tu pokorně, a padnau ť pokušenie šata- nova od toho člověka. Tak sau vyhnáni byli hřiechové v prvotní cierkvi, neb sau znamenána byla srdce živau památkau umučenie Kristova. Dnes 80 pak srdce mnohých šatanáš náramně trápí u vieře, v rauhaní, v zaufalství a v bludích, neb nehodně přistaupají k velebné svá- tosti přijímaní bez zkušenie, bez náboženstvie, bez pilnosti, ostřie- hanie mysli a bez živé památky umučenie Kristova přistaupají; vydala se srdce k sauzení jiných lidí, sami ohavní jsauce. A to 85 velmi škodí lidem. Někdy velmi památka umučenie Kristova byla jest v srdcích lidských vtlačena, a z toho byla bázeň, pokora, náboženstvie, tu byla dobrá pečet, že se třásl strachem od tváři jich šatanáš, vida, že ta srdce krví Kristovau byla naznamenána. Protož nebylo takových páduov jako již nynie, neb sau sobě 332a1 90 vespolek pomáhali lidé v dobrém; svázán byl šatanáš a uvržen do propasti, v srdce zatvrzená, kterážto nižádným Kristovým dobrodiením nemohau napravena býti, kdežto hněv, pajcha, lakomstvie byli sau tam prvé, ale aby tam vládl viece. Ne aby kořen měl vnitř, ovšem panovánie jako Kristus, ale skrz pokušenie 95 a trápenie tam bývá; když dábel vyvržen bývá z koho skrz po- kánie, hned dán bývá do jiné propasti, totiž do jiného srdce zlého, aby člověk ten rmautil se a trápil hněvaje se a zbauřen byl v duši i na těle. Ale die, že jest zavřien tam. Z dobrých byl vyvržen, aby viece 100 nepanoval tam, ale v zlá srdce jest uvržen, aby tam panoval viece. Krev Deránkova mocna Dábelské trápenie odkud? Umučenie Krištovo Propast dáblova, srdce zlá ——— 70 2. M. 12, 7 nn.
Strana 256
256 Kapitola Čas apoštoluov těžek byl dáblu Staří bludové obnovují se prot velebné svátostí Zlé věcí náramně se rozíohly Poručníci Moc jeho byla umenšena; když vyšel skrz lakomstvie, pajchu, v svatých přemožen byl, do zlých jest uvržen s těmi hřiechy, tam byl zavřien. Byli sau kacieři za mnoho let náramně zatvrzení a neústupní v kacieřství, a žádnému se neotevřeli, sami sobě kněžie řiedili, manželstva šikovali, sami nálezky vymajšleli, tajně 105 artikule skládali proti velebné svátosti, a žádnému se neotevřeli, ale času čekali, aby se otevřeli a zjevili. A když jest to vyšlo na jevo, tehdy světí vyšli a přemohli jej; on také opět navrátil se jest k svým srdcím prvním převráceným kacieřským a v nich se utajil. Za času apoštoluov byl ze všech stavuov vyvržen; jestliže 110 je se zjevil který hřiech, hned byl přemožen. A ten čas tisíc let stál od umučenie Kristova a od vstaupenie jeho až do času Anti- kristova; již jest několik set let zběhlo po tisíci letech, v nichžto pomalu šatan vycházel. A již jednák všeckeren vyšel a rozvázán jest v své najvětšie zlosti. Prvé láska v lidech byla, zlost umenšena 115 byla, v křesťanech v některých kacieřích utajil se a strachem se třásl od tváři vyvollených a neměl svobody vyjíti, ale času 332a" očekával. Tak dnes v některých mlčí a tu se tají, tu vře, hněvá se, o pomstách přemajšlí a času vyjitie očekává. A již často vychází 120 v tisíce bludiech a v zlosti a obnovuje staré bludy proti svátosti velebné. Ó, na nás biedné kterak velmi jest rozvázán v bludu proti velebné svátosti oltářní! Ó oplakánie hodné rozvázanie a chytré svedenie! Ó přikrytá zlost lakomstvie, jak velmi rozvá- zána jest! Ó jaká laupež pod jménem božského zákona! Již velmi 125 misterné lži nastaly, kterýchž sobě nic neváží. Již lichvy se roz- mohly: kupujíce laciněji, prodávají zase mnohem dráže, a to pod přikrytím; a všecka kupectvie divným obyčejem provodie ve lži. Nenávist velmi veliká mezi lidmi běží, pajcha v oděviech, křik chudých a vdov; a nenie, kto by právě rozsaudil, svárové a ruoz- 130 nice najvětšie vznikly. Item šafáři a poručníci chudých a almužen kterak sobě osobují svěřené věci a lakomě k sobě táhnau! A nenie toho hřiechu, v němž by nebyl rozvázán šatanáš. Již vyšel z pro- pasti a zjevil se již náramně; a jako vicher strhl se a přišel šatan na zemi, takže nenie pravdy, nenie milosrdenstvie, nenie uměnie 135 božieho na zemi, než zlořečenstvie, krádež, lež a vražda a cizo- ložstvo rozvodnili se (praví Ozé IIII°.). Item, kdež sau chtěli přemoci nepřátely tělesné, zanetbali viděti, kterak sú se rozmohli a rozšířili nepřátelé duchovní, bludové, Nepřátelé škodlivi 136 Oz. 4, 1 a 2
256 Kapitola Čas apoštoluov těžek byl dáblu Staří bludové obnovují se prot velebné svátostí Zlé věcí náramně se rozíohly Poručníci Moc jeho byla umenšena; když vyšel skrz lakomstvie, pajchu, v svatých přemožen byl, do zlých jest uvržen s těmi hřiechy, tam byl zavřien. Byli sau kacieři za mnoho let náramně zatvrzení a neústupní v kacieřství, a žádnému se neotevřeli, sami sobě kněžie řiedili, manželstva šikovali, sami nálezky vymajšleli, tajně 105 artikule skládali proti velebné svátosti, a žádnému se neotevřeli, ale času čekali, aby se otevřeli a zjevili. A když jest to vyšlo na jevo, tehdy světí vyšli a přemohli jej; on také opět navrátil se jest k svým srdcím prvním převráceným kacieřským a v nich se utajil. Za času apoštoluov byl ze všech stavuov vyvržen; jestliže 110 je se zjevil který hřiech, hned byl přemožen. A ten čas tisíc let stál od umučenie Kristova a od vstaupenie jeho až do času Anti- kristova; již jest několik set let zběhlo po tisíci letech, v nichžto pomalu šatan vycházel. A již jednák všeckeren vyšel a rozvázán jest v své najvětšie zlosti. Prvé láska v lidech byla, zlost umenšena 115 byla, v křesťanech v některých kacieřích utajil se a strachem se třásl od tváři vyvollených a neměl svobody vyjíti, ale času 332a" očekával. Tak dnes v některých mlčí a tu se tají, tu vře, hněvá se, o pomstách přemajšlí a času vyjitie očekává. A již často vychází 120 v tisíce bludiech a v zlosti a obnovuje staré bludy proti svátosti velebné. Ó, na nás biedné kterak velmi jest rozvázán v bludu proti velebné svátosti oltářní! Ó oplakánie hodné rozvázanie a chytré svedenie! Ó přikrytá zlost lakomstvie, jak velmi rozvá- zána jest! Ó jaká laupež pod jménem božského zákona! Již velmi 125 misterné lži nastaly, kterýchž sobě nic neváží. Již lichvy se roz- mohly: kupujíce laciněji, prodávají zase mnohem dráže, a to pod přikrytím; a všecka kupectvie divným obyčejem provodie ve lži. Nenávist velmi veliká mezi lidmi běží, pajcha v oděviech, křik chudých a vdov; a nenie, kto by právě rozsaudil, svárové a ruoz- 130 nice najvětšie vznikly. Item šafáři a poručníci chudých a almužen kterak sobě osobují svěřené věci a lakomě k sobě táhnau! A nenie toho hřiechu, v němž by nebyl rozvázán šatanáš. Již vyšel z pro- pasti a zjevil se již náramně; a jako vicher strhl se a přišel šatan na zemi, takže nenie pravdy, nenie milosrdenstvie, nenie uměnie 135 božieho na zemi, než zlořečenstvie, krádež, lež a vražda a cizo- ložstvo rozvodnili se (praví Ozé IIII°.). Item, kdež sau chtěli přemoci nepřátely tělesné, zanetbali viděti, kterak sú se rozmohli a rozšířili nepřátelé duchovní, bludové, Nepřátelé škodlivi 136 Oz. 4, 1 a 2
Strana 257
XX. 257 140 lakomstvie; a žen veliký hauf rozsievá bludy najhoršie po králov- 332b1 ství, a tak skrz to pohlavie také rozvázána jest moc šatanova. Pane Bože, pohleď na nás a rač ukrátiti pro jméno tvé těchto dnuov! etc. 332b2 I viděl sem stolice a seděli na nich etc. Praveno jest, kterak svázán jest šatanáš a kterak ještě uvržen bude s falešným prorokem do propasti. Již ukazuje, kterak nevěsta Beránkova po vítězství nad nepřátely a když bude svázán šatanáš 5a zavržen pryč od nie, kterak řád a pokoj mieti bude a svobodu. Žádný člověk pokoje pravého nemá se Pánem ani sám v sobě, jediné leč dábelstvie od něho bude vyhnáno. A zajisté nenie nám boje proti tělu a krvi naší, totiž proti vidědlným nepřáteluom, ale proti duchuom z hluboké maudrosti 10 a chytrosti a proti zprávcóm temností; a nebudau mieti volení pokoje, leč když šatanáš se vším svým zástupem přemožen a za- vržen bude. Neb se pokládá v Exodu, kterak jest nebylo na tom dosti synuom izrahelským vyjíti z Ejipta, ale také honil je farao, moře se proti nim postavilo, a když sau je přešli, ještě vejvody 15 a kniežata měli přemáhati skrz těžké boje. Tak nám nenie dosti opustiti slávu světa a těla, života dobrého se chopiti, nábožného a pokorného, ale ještě farao, král tohoto světa, sstíhati bude, a zase obrátiti usiluje k světu, aby slibové zrušeni byli panen a kněží a marnosti aby milovali. A jestliže šatan sám neuvede zase do 20 Ejipta, ale ještě zástup duchuov potýká se, jenž sau duchovních nešlechetnosti v nebesích, ještě Ammorreus, ještě Og a jiní králové mnozí, kteříž proti vieře bojují etc., kteříž z Ejipta vyšli, proti králuom, kteříž uvozují bludy, proti těm, kteří lakotu, svět a tělo přemohli. Nebo mnozí z Ejipta vycházejí, ale na paušti tieže padají skrz duchy temností a skrz duchy bluduov. S volenými šatanáš silně se potajká zde na cestě a rozvázán jest; a ještě v poslední hodinu smrti myslí najtěžšie uvésti pokušenie, a tu najviece roz- vazuje se šatanáš. Ale Kristus prorokoval vyvoleným v knihách 30 Genesis: »Ona ť potře hlavu tvau«, totiž volení konečně přemo- hau jej. A když bude přemožen mocně od vyvolených, jaká bude jednota a zřiezenie cierkve, dopoviedá: »Viděl sem, a aj, stolice 25 Vždycky máme boj veliký Figuora bojuov Satan sílně tře proti voleným 8 Efez. 6, 12 — 12 2. M. 14 nn. — 21 4. M. 21, 21 nn. a 33 nn. 23 Pův.: v bludy, ale předložka »v« je červeně škrtnuta — 30 I. M. 3, 15 Jakoubek, Výklad. 172
XX. 257 140 lakomstvie; a žen veliký hauf rozsievá bludy najhoršie po králov- 332b1 ství, a tak skrz to pohlavie také rozvázána jest moc šatanova. Pane Bože, pohleď na nás a rač ukrátiti pro jméno tvé těchto dnuov! etc. 332b2 I viděl sem stolice a seděli na nich etc. Praveno jest, kterak svázán jest šatanáš a kterak ještě uvržen bude s falešným prorokem do propasti. Již ukazuje, kterak nevěsta Beránkova po vítězství nad nepřátely a když bude svázán šatanáš 5a zavržen pryč od nie, kterak řád a pokoj mieti bude a svobodu. Žádný člověk pokoje pravého nemá se Pánem ani sám v sobě, jediné leč dábelstvie od něho bude vyhnáno. A zajisté nenie nám boje proti tělu a krvi naší, totiž proti vidědlným nepřáteluom, ale proti duchuom z hluboké maudrosti 10 a chytrosti a proti zprávcóm temností; a nebudau mieti volení pokoje, leč když šatanáš se vším svým zástupem přemožen a za- vržen bude. Neb se pokládá v Exodu, kterak jest nebylo na tom dosti synuom izrahelským vyjíti z Ejipta, ale také honil je farao, moře se proti nim postavilo, a když sau je přešli, ještě vejvody 15 a kniežata měli přemáhati skrz těžké boje. Tak nám nenie dosti opustiti slávu světa a těla, života dobrého se chopiti, nábožného a pokorného, ale ještě farao, král tohoto světa, sstíhati bude, a zase obrátiti usiluje k světu, aby slibové zrušeni byli panen a kněží a marnosti aby milovali. A jestliže šatan sám neuvede zase do 20 Ejipta, ale ještě zástup duchuov potýká se, jenž sau duchovních nešlechetnosti v nebesích, ještě Ammorreus, ještě Og a jiní králové mnozí, kteříž proti vieře bojují etc., kteříž z Ejipta vyšli, proti králuom, kteříž uvozují bludy, proti těm, kteří lakotu, svět a tělo přemohli. Nebo mnozí z Ejipta vycházejí, ale na paušti tieže padají skrz duchy temností a skrz duchy bluduov. S volenými šatanáš silně se potajká zde na cestě a rozvázán jest; a ještě v poslední hodinu smrti myslí najtěžšie uvésti pokušenie, a tu najviece roz- vazuje se šatanáš. Ale Kristus prorokoval vyvoleným v knihách 30 Genesis: »Ona ť potře hlavu tvau«, totiž volení konečně přemo- hau jej. A když bude přemožen mocně od vyvolených, jaká bude jednota a zřiezenie cierkve, dopoviedá: »Viděl sem, a aj, stolice 25 Vždycky máme boj veliký Figuora bojuov Satan sílně tře proti voleným 8 Efez. 6, 12 — 12 2. M. 14 nn. — 21 4. M. 21, 21 nn. a 33 nn. 23 Pův.: v bludy, ale předložka »v« je červeně škrtnuta — 30 I. M. 3, 15 Jakoubek, Výklad. 172
Strana 258
258 Kapitola Stolice duchovnie Duše krásné stolice sau božie postavené«. Praveno jest svrchu o stolicech. Znamenati máme, že svázanie dábelské některaké zde bývá, ale ne všelijakým oby-35 čejem, ale na skonánie světa a na smrti bude dokonalé. Na po- čátku cierkve prvotnie byl jest vyvržen, a dobře byla zpravována, dokonalý byl tu řád a stav svatých. K tomu nápodobné má býti jeho vyvrženie a ku podobenství prvotnie cierkve řád ještě přijde na konci světa. »Viděl sem stolice«; ne tělesné kamenné kniežat neb králuov v zlatohlavě, ale duchovnie sau stolice. Izaiáš LXVI.: »Nebe stolice má jest«; nebe duchovnie a stvořenie duchovnie rozumie se. Toto světí vykládají, že nebe sau stvořenie duchovnie a země zemské. V knihách Genesis I.: »Na počátku Buoh stvořil nebe«; nebe, 45 totiž duchovnie stvořenie rozumné s svým životem duchovním, jest mi stolice. Oni sau truon vyvýšený vzhuoru, jako stolice od země vyvyšuje se. Světí, kteří sau z těla vyšli a sau s Kristem povajšeni od země, stolice boží sau vysoké, ne těžké, ne tělesné. Ty ť sau zpuosobné přijíti Boha, aby v nich přebýval a odpočíval 50 a zde na světě seděl na nich jako v nebi ve dne i v noci. O těch praví: »Nebe stolice jest mi«, stolice ne poddané v služebnost dábelskau. Ty ť sau panovánie božie a královstvie Kristovo a místo boží a chrám Ducha svatého. To teď die: »Viděl sem« po vyhnánie šatanáše duše krásné 55 a čisté a zpuosobné ke všemu dobrému a k přijetí v se božie slávy, kdež jest pokora, kde čistota, kde jest viera a láska. Ty ť stolice sú odpočinutie, kdež přebývá Duch Páně dobrý. Izaiáš v poslední: »Nad kým odpočine duch muoj?« Jako by řekl: »Které sau mé stolice, kteréž miluji? A k kterým přijdeme a příbytek učiníme 60 tu, než jediné k chudíčkému a potupnému a poníženému a kterýž se třese od tváři slov božích, kteréžto duše a stolice božie jako za nic sebe samých nemají před oblíčejem božím a kteréž neopauštějí cesty přikázaní božích a bojí se velmi rozhněvati mne? Tu ť mám místo jako na stolici«. Blahoslavené stolice ty, od kterýchž vy-65 chází saud! Nebo viděl sedícieho Pána a saudícieho. V knihách Maudrosti XVIII.: »Když prostřednie mlčenie držely sú všecky věci a noc v svém běhu když napoly byla, všemohúcí řeč tvá od královských stolic vyšla jako silný bojovník«. Apoštolé byli sau nebesa a nebeské stolice, z těch přišla řeč 70 jako meč silný, kterýž odtínal srdce od zlosti a Antikrista vyhnal 40 333а Svázanie šatana Apoštolé byli nebesa 42 Iz. 66, 1 — 45 1. M. 1. 1 — 59 Iz. 66. 1 a 2 — 60 Ohlas Jana 14, 23 — 67 Moudr. 18, 14 a 15
258 Kapitola Stolice duchovnie Duše krásné stolice sau božie postavené«. Praveno jest svrchu o stolicech. Znamenati máme, že svázanie dábelské některaké zde bývá, ale ne všelijakým oby-35 čejem, ale na skonánie světa a na smrti bude dokonalé. Na po- čátku cierkve prvotnie byl jest vyvržen, a dobře byla zpravována, dokonalý byl tu řád a stav svatých. K tomu nápodobné má býti jeho vyvrženie a ku podobenství prvotnie cierkve řád ještě přijde na konci světa. »Viděl sem stolice«; ne tělesné kamenné kniežat neb králuov v zlatohlavě, ale duchovnie sau stolice. Izaiáš LXVI.: »Nebe stolice má jest«; nebe duchovnie a stvořenie duchovnie rozumie se. Toto světí vykládají, že nebe sau stvořenie duchovnie a země zemské. V knihách Genesis I.: »Na počátku Buoh stvořil nebe«; nebe, 45 totiž duchovnie stvořenie rozumné s svým životem duchovním, jest mi stolice. Oni sau truon vyvýšený vzhuoru, jako stolice od země vyvyšuje se. Světí, kteří sau z těla vyšli a sau s Kristem povajšeni od země, stolice boží sau vysoké, ne těžké, ne tělesné. Ty ť sau zpuosobné přijíti Boha, aby v nich přebýval a odpočíval 50 a zde na světě seděl na nich jako v nebi ve dne i v noci. O těch praví: »Nebe stolice jest mi«, stolice ne poddané v služebnost dábelskau. Ty ť sau panovánie božie a královstvie Kristovo a místo boží a chrám Ducha svatého. To teď die: »Viděl sem« po vyhnánie šatanáše duše krásné 55 a čisté a zpuosobné ke všemu dobrému a k přijetí v se božie slávy, kdež jest pokora, kde čistota, kde jest viera a láska. Ty ť stolice sú odpočinutie, kdež přebývá Duch Páně dobrý. Izaiáš v poslední: »Nad kým odpočine duch muoj?« Jako by řekl: »Které sau mé stolice, kteréž miluji? A k kterým přijdeme a příbytek učiníme 60 tu, než jediné k chudíčkému a potupnému a poníženému a kterýž se třese od tváři slov božích, kteréžto duše a stolice božie jako za nic sebe samých nemají před oblíčejem božím a kteréž neopauštějí cesty přikázaní božích a bojí se velmi rozhněvati mne? Tu ť mám místo jako na stolici«. Blahoslavené stolice ty, od kterýchž vy-65 chází saud! Nebo viděl sedícieho Pána a saudícieho. V knihách Maudrosti XVIII.: »Když prostřednie mlčenie držely sú všecky věci a noc v svém běhu když napoly byla, všemohúcí řeč tvá od královských stolic vyšla jako silný bojovník«. Apoštolé byli sau nebesa a nebeské stolice, z těch přišla řeč 70 jako meč silný, kterýž odtínal srdce od zlosti a Antikrista vyhnal 40 333а Svázanie šatana Apoštolé byli nebesa 42 Iz. 66, 1 — 45 1. M. 1. 1 — 59 Iz. 66. 1 a 2 — 60 Ohlas Jana 14, 23 — 67 Moudr. 18, 14 a 15
Strana 259
XX. 259 333а2 333b1 jako s mečem ven z domu božieho, a poznávali se lidé a činievali pokánie. Ještě ť vyjde řeč boží z těch-královských stolic na krá- lovstvie pokryté, aby vykořenila a zkazila Antikrista a hřiechy 75 a bludy. Blahoslavené mysli a stolice božie, kteréž sau zchopny přijieti Pána Boha, aby tu odpočieval a měl pokoj! Blahoslavená srdce ta sau nebesa nová; v těch místa nemá šatanáš, ale panuje tu král Kristus Ježíš. O těch stoliciech pokládá se nahoře v Zjevení o stolici Beránkově, kdež stálo čtrmezcietma starcuov; z kteréžto 80 stolice vycházela hromobitie, totiž slova veliká proti království pokrytcuov, a blajskanie v duši, neb osvícenie jest v nich a vy- chází rychle a navracuje se k nim a bázeň dává se z nich; a hlasové, totiž svatá napomínanie a rady. Duše žádá býti taková stolice, ale nebude, leč prvé vyvržen 85 bude šatanáš. Ale kterak bude vyvržen a kdy, ano řiedká pokora, ano nechtí pohaněnie trpěti pro jméno Kristovo a pro své hřiechy? Protož dnes převelmi řiedká duše jest stolice boží. Protož napřed die: »Viem, kde bydlíš, kde jest stolice šatanova«. Uprostřed po- hřiechu najnábožnějších lidí, tu odpočinutie má, tu panovánie 90 své; a Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil, v stavu duchovním i světském. Král slávy tehdy má stolice svaté duše, kterýchž netlačí doluov, ani obtěžuje jich jako porušený člověk, ale drží a vyzdvihuje vzhuoru. A světí boží, kteří mají Krista na sobě, dobře rozsuzují, radují se, patří na ň a jej obkličují a chválu vzdá- 95 vají jemu. A nenie většieho duostojenství v světě nežli býti stolicí boží. Světí nic potěšenějšieho neměli nežli to, býti stolicí boží; tu se ho báli, poctivost k němu měli, pomocníka ho měli, v práci pro- spěch měli, zřiezeně poraditi uměli, všecko přemáhali a řiekali: 100 »Kto nás oddělí od lásky Kristovy?« Jako by řekli: »Všecky věci lehké sau nám, lačněti, žiezniti i umřieti, a všecky věci šťastně vedau se nám s ním, pro něhož bojujeme, blízko ho máme«. Jestliže nejsme hodni býti ty stolice, aspoň prosme, aby nětco dobrého pocházelo nám od těch stolic, chceme-li spaseni býti. 105 Šalomaun die v Maudrosti IX.: »Daj mi přístojící stolicem tvým Maudrost«. Jako by řekl: »Daj mi maudrost tu, kteráž jest v tvých věrných, v tvých svatých, v nichžto sedíš a odpočíváš, Pane Kriste, abych mohl sebe i lid zpravovati, odkudž vycházejí hromo- Která duše žádá býti stolice boźle? Veliká věc toto jest 78 Zj. 4, 2, 4 a 5 — 88 Zj. 2, 13 — 90 Mat. 8. 20; Luk. 9, 58 — 100 Řím. 8, 35 — 105 Moudr. 9, 4 172*
XX. 259 333а2 333b1 jako s mečem ven z domu božieho, a poznávali se lidé a činievali pokánie. Ještě ť vyjde řeč boží z těch-královských stolic na krá- lovstvie pokryté, aby vykořenila a zkazila Antikrista a hřiechy 75 a bludy. Blahoslavené mysli a stolice božie, kteréž sau zchopny přijieti Pána Boha, aby tu odpočieval a měl pokoj! Blahoslavená srdce ta sau nebesa nová; v těch místa nemá šatanáš, ale panuje tu král Kristus Ježíš. O těch stoliciech pokládá se nahoře v Zjevení o stolici Beránkově, kdež stálo čtrmezcietma starcuov; z kteréžto 80 stolice vycházela hromobitie, totiž slova veliká proti království pokrytcuov, a blajskanie v duši, neb osvícenie jest v nich a vy- chází rychle a navracuje se k nim a bázeň dává se z nich; a hlasové, totiž svatá napomínanie a rady. Duše žádá býti taková stolice, ale nebude, leč prvé vyvržen 85 bude šatanáš. Ale kterak bude vyvržen a kdy, ano řiedká pokora, ano nechtí pohaněnie trpěti pro jméno Kristovo a pro své hřiechy? Protož dnes převelmi řiedká duše jest stolice boží. Protož napřed die: »Viem, kde bydlíš, kde jest stolice šatanova«. Uprostřed po- hřiechu najnábožnějších lidí, tu odpočinutie má, tu panovánie 90 své; a Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil, v stavu duchovním i světském. Král slávy tehdy má stolice svaté duše, kterýchž netlačí doluov, ani obtěžuje jich jako porušený člověk, ale drží a vyzdvihuje vzhuoru. A světí boží, kteří mají Krista na sobě, dobře rozsuzují, radují se, patří na ň a jej obkličují a chválu vzdá- 95 vají jemu. A nenie většieho duostojenství v světě nežli býti stolicí boží. Světí nic potěšenějšieho neměli nežli to, býti stolicí boží; tu se ho báli, poctivost k němu měli, pomocníka ho měli, v práci pro- spěch měli, zřiezeně poraditi uměli, všecko přemáhali a řiekali: 100 »Kto nás oddělí od lásky Kristovy?« Jako by řekli: »Všecky věci lehké sau nám, lačněti, žiezniti i umřieti, a všecky věci šťastně vedau se nám s ním, pro něhož bojujeme, blízko ho máme«. Jestliže nejsme hodni býti ty stolice, aspoň prosme, aby nětco dobrého pocházelo nám od těch stolic, chceme-li spaseni býti. 105 Šalomaun die v Maudrosti IX.: »Daj mi přístojící stolicem tvým Maudrost«. Jako by řekl: »Daj mi maudrost tu, kteráž jest v tvých věrných, v tvých svatých, v nichžto sedíš a odpočíváš, Pane Kriste, abych mohl sebe i lid zpravovati, odkudž vycházejí hromo- Která duše žádá býti stolice boźle? Veliká věc toto jest 78 Zj. 4, 2, 4 a 5 — 88 Zj. 2, 13 — 90 Mat. 8. 20; Luk. 9, 58 — 100 Řím. 8, 35 — 105 Moudr. 9, 4 172*
Strana 260
260 Kapitola Apoštolé, proroči byli sů stolice božíe a jsau Králové dobíe zpravovali Řád dobrý byl Saudové spra- vedliví bývali bitie a blajskanie, abychom bázeň božie měli, pokánie činili, aby- chom nějaké stolice také byli«. Izaiáš: »V nichž odpočívá Duch 110 maudrosti a rozumu a uměnie a rady a síly« proti odporným věcem, toho žádati, aby z těch stolic k nám hlas přišel. Ty stolice sau proroci a apoštolé, od kterýchžto všecko dobré přichází nám. »Viděl sem«, totiž v prvotní cierkvi po pokání dobrém, když svržen jest šatanáš, kterak sau srdce byla dobrá 115 a navedená v milování božím a v bázni boží, kterak sau hodná byla ta srdce, aby Duch boží přebýval tu. Ve čtení die Pán: »K ně- mu přijdeme a příbytek (totiž královstvie) tu učiníme«. Ty sau vidieny stolice, totiž zprávcové duchovní, plnost majíce Ducha božieho, kteříž se ponižovali, často se modlili, vyznávali své ne-120 dostatky a na se žalovali hřiechy a sami se saudili. Potom micvali auřady ti svatí; a ten auřad slove stolice, jako stolice Petrova, stolice apoštolská, na kteréž sau byli a všecko dobré činievali. Tak světí králové dobří, Ezechiáš, David, stolice sau byli sami a auřady měli, jakožto stolice pravdu rozsuzovali a pře vyhle-125 dávali právě. Ti světí, kteří sau stolice, hodni sau seděti na stolici, totiž na auřadě, aby zpravovali nižšie, neb sau sami byli poddáni právě Kristu; kteřížto, když sau zpravovali lid, dobře zpravovali, lid jim poddán byl, neb sú znali, že ti světí sau poddáni Pánu jakožto 130 333b2 stolice. Protož řád byl dobrý, poslušenstvie dobré, starší zřenie měli k Bohu jakožto stolice Páně, a lidé hleděli k svatým jako k stolicím. A ti všickni spolu Boha se báli a jej chválili a svých starších poslauchali; a tu sau byla mučedlnictva a vylévali krev, bojujíce proti šatanášovi mečem slova božieho, kteréhož vymietali 135 na každý den z cierkve svaté boží. To bylo královstvie dobré, panování Najvyšieho krále, v nichžto ve všech byl jest Buoh. »A saud osazen jest«, totiž dán jest jim Duch maudrosti, aby uměli rozsúditi mezi malomocenstvím a malomocenstvím a větší a menší hřiech, kteříž neměli sau zúfati, ale vezmauce 140 radu káli se a pilni byli, kterak měli milovati Boha a plakati na hřiechy, která sau přikázanic zákona, zachovávati vieru a milo- srdenstvie a saud, anézu a kmínu a bylin někdy zanechati. Kteří sau stolice boží, totiž velmi se Bohu poddávají, velmi se ho bojie, často se modlé, život svuoj mierně zpravují a nedostatky na-145 hrazují, jiedlo a pitie a všecko neúžitečné počítají, všeho litují Stolic božích dobré povahy 110 Iz. 11. 2 — 117 Jan 14. 23. 143 Sr. Mat. 23, 23
260 Kapitola Apoštolé, proroči byli sů stolice božíe a jsau Králové dobíe zpravovali Řád dobrý byl Saudové spra- vedliví bývali bitie a blajskanie, abychom bázeň božie měli, pokánie činili, aby- chom nějaké stolice také byli«. Izaiáš: »V nichž odpočívá Duch 110 maudrosti a rozumu a uměnie a rady a síly« proti odporným věcem, toho žádati, aby z těch stolic k nám hlas přišel. Ty stolice sau proroci a apoštolé, od kterýchžto všecko dobré přichází nám. »Viděl sem«, totiž v prvotní cierkvi po pokání dobrém, když svržen jest šatanáš, kterak sau srdce byla dobrá 115 a navedená v milování božím a v bázni boží, kterak sau hodná byla ta srdce, aby Duch boží přebýval tu. Ve čtení die Pán: »K ně- mu přijdeme a příbytek (totiž královstvie) tu učiníme«. Ty sau vidieny stolice, totiž zprávcové duchovní, plnost majíce Ducha božieho, kteříž se ponižovali, často se modlili, vyznávali své ne-120 dostatky a na se žalovali hřiechy a sami se saudili. Potom micvali auřady ti svatí; a ten auřad slove stolice, jako stolice Petrova, stolice apoštolská, na kteréž sau byli a všecko dobré činievali. Tak světí králové dobří, Ezechiáš, David, stolice sau byli sami a auřady měli, jakožto stolice pravdu rozsuzovali a pře vyhle-125 dávali právě. Ti světí, kteří sau stolice, hodni sau seděti na stolici, totiž na auřadě, aby zpravovali nižšie, neb sau sami byli poddáni právě Kristu; kteřížto, když sau zpravovali lid, dobře zpravovali, lid jim poddán byl, neb sú znali, že ti světí sau poddáni Pánu jakožto 130 333b2 stolice. Protož řád byl dobrý, poslušenstvie dobré, starší zřenie měli k Bohu jakožto stolice Páně, a lidé hleděli k svatým jako k stolicím. A ti všickni spolu Boha se báli a jej chválili a svých starších poslauchali; a tu sau byla mučedlnictva a vylévali krev, bojujíce proti šatanášovi mečem slova božieho, kteréhož vymietali 135 na každý den z cierkve svaté boží. To bylo královstvie dobré, panování Najvyšieho krále, v nichžto ve všech byl jest Buoh. »A saud osazen jest«, totiž dán jest jim Duch maudrosti, aby uměli rozsúditi mezi malomocenstvím a malomocenstvím a větší a menší hřiech, kteříž neměli sau zúfati, ale vezmauce 140 radu káli se a pilni byli, kterak měli milovati Boha a plakati na hřiechy, která sau přikázanic zákona, zachovávati vieru a milo- srdenstvie a saud, anézu a kmínu a bylin někdy zanechati. Kteří sau stolice boží, totiž velmi se Bohu poddávají, velmi se ho bojie, často se modlé, život svuoj mierně zpravují a nedostatky na-145 hrazují, jiedlo a pitie a všecko neúžitečné počítají, všeho litují Stolic božích dobré povahy 110 Iz. 11. 2 — 117 Jan 14. 23. 143 Sr. Mat. 23, 23
Strana 261
XX. 261 334a1 155 a sebe sami opomietají, ten mají saud dobrý, aby nám bylo po- haněnie, ale Bohu čest. Ale světští neumějí se súditi, neb milují sami se. Když přijde utěšitel Duch svatý k stolicem svatým, 150 trestati bude svět z saudu zlého a převráceného. Kdež přichází Duch boží, dává srdci tomu, aby byl člověk milosrdný nepřáteluom, aby se modlil za ně, dobře činil jim, jakož die Pán: »Buďte milo- srdní, jako Otec váš milosrdný jest«. Pán opatrně jest milosrdný hřiešníkuom, ne aby hřiechuov přispářel a zlehčoval, ale umenšil. O těch stoliciech die Pán:l »Nechtějte súditi« převráceně, nejistě, neprávě o svých bližních. V kterých se uhašuje viera a láska, ty stolice nejsau božie. Kteříž mají saudy takové zlé, sauduov nynějších kteříž oslepují, nenávisti plodie, nepřiezně uvodí až do krve, velí se Pán těch varovati. Ale v kterých byl 160 Duch maudrosti a uměnie a rady a bázně, ty stolice předkládaly hřiechy před oči lidské, aby se styděli za ně; neměli aučastenstvie v těle Kristově, kteříž svobody těla hledali anebo svobody du- chuov bludných a lživých. Daleko sme odešli od těch stolic, od té zprávy svatých. Všickni 165 pohřiechu stavové sau poddáni šatanovi. Z těch stolic vychází Stolice šatanovy boj pro časné věci pod zpuosobem zákona božieho. Duch šata- nášuov praví: »Bojujte, časné věci shromažďujte, a já ť dušemi vašimi vládnauti budu a já ť rozdělím srdce vaše a hněvu naseji«. Světí byli sau silní, když byli v jedno spojeni. V Písničkách: 170 »Která jest toto, kteráž vstupuje vzhuoru, pěkná jako měsíc«, kteráž světlo béře od Krista, kteráž, ačkoli jest křehká, umie se poznati, »výborná jako slunce«, totiž podobná Kristu, »hrozná jako vojenský šik?«. Kterýchž se jest dábel bál a žádná moc nemohla poraziti jich, kteříž sau statečně bojovali proti vší moci 175 nepřítele do smrti. »Jezdcuom mým u vozích faraonových při- rovnal sem tě«, totiž jako vozové faraonovi byli ste svázáni proti Kristu; již budete s Kristem proti zlým. Žalm LXVIII.: »Vuoz boží desieti tisíci rozmnožený, tisícové veselících se, Hospodin v nich na Sýna, na hoře svaté«, totiž viděl sem množstvie svatých 334a2 180 spojených v jednom duchu a jednau duší proti šatanášovi. Tu ť sau stolice, na kterýchž jest Pán. K tomu ť jest zámutek tento veliký a metla, abychom k té jednotě a k tomu saudu dobrému navrátili se, aby byl řád v církvi a láska. Apoštol die: »Kdybychom my se (černé:) 1°. Spojiti se máme s Kristem proti šátanovi (černě:) VI. Duch svatý co puosobí saudové zlí 147 Dan. 9, 7 — 152 Luk. 6, 36 — 155 Luk. 6, 37; Jan 7, 24 — 160 Ohlas Iz. 11, 2 . 170 Pís. Šal. 6, 9 — 175 Pís. Šal. 1, 9 — 177 Ž. 68, 18 . 183 1. Kor. 11, 31
XX. 261 334a1 155 a sebe sami opomietají, ten mají saud dobrý, aby nám bylo po- haněnie, ale Bohu čest. Ale světští neumějí se súditi, neb milují sami se. Když přijde utěšitel Duch svatý k stolicem svatým, 150 trestati bude svět z saudu zlého a převráceného. Kdež přichází Duch boží, dává srdci tomu, aby byl člověk milosrdný nepřáteluom, aby se modlil za ně, dobře činil jim, jakož die Pán: »Buďte milo- srdní, jako Otec váš milosrdný jest«. Pán opatrně jest milosrdný hřiešníkuom, ne aby hřiechuov přispářel a zlehčoval, ale umenšil. O těch stoliciech die Pán:l »Nechtějte súditi« převráceně, nejistě, neprávě o svých bližních. V kterých se uhašuje viera a láska, ty stolice nejsau božie. Kteříž mají saudy takové zlé, sauduov nynějších kteříž oslepují, nenávisti plodie, nepřiezně uvodí až do krve, velí se Pán těch varovati. Ale v kterých byl 160 Duch maudrosti a uměnie a rady a bázně, ty stolice předkládaly hřiechy před oči lidské, aby se styděli za ně; neměli aučastenstvie v těle Kristově, kteříž svobody těla hledali anebo svobody du- chuov bludných a lživých. Daleko sme odešli od těch stolic, od té zprávy svatých. Všickni 165 pohřiechu stavové sau poddáni šatanovi. Z těch stolic vychází Stolice šatanovy boj pro časné věci pod zpuosobem zákona božieho. Duch šata- nášuov praví: »Bojujte, časné věci shromažďujte, a já ť dušemi vašimi vládnauti budu a já ť rozdělím srdce vaše a hněvu naseji«. Světí byli sau silní, když byli v jedno spojeni. V Písničkách: 170 »Která jest toto, kteráž vstupuje vzhuoru, pěkná jako měsíc«, kteráž světlo béře od Krista, kteráž, ačkoli jest křehká, umie se poznati, »výborná jako slunce«, totiž podobná Kristu, »hrozná jako vojenský šik?«. Kterýchž se jest dábel bál a žádná moc nemohla poraziti jich, kteříž sau statečně bojovali proti vší moci 175 nepřítele do smrti. »Jezdcuom mým u vozích faraonových při- rovnal sem tě«, totiž jako vozové faraonovi byli ste svázáni proti Kristu; již budete s Kristem proti zlým. Žalm LXVIII.: »Vuoz boží desieti tisíci rozmnožený, tisícové veselících se, Hospodin v nich na Sýna, na hoře svaté«, totiž viděl sem množstvie svatých 334a2 180 spojených v jednom duchu a jednau duší proti šatanášovi. Tu ť sau stolice, na kterýchž jest Pán. K tomu ť jest zámutek tento veliký a metla, abychom k té jednotě a k tomu saudu dobrému navrátili se, aby byl řád v církvi a láska. Apoštol die: »Kdybychom my se (černé:) 1°. Spojiti se máme s Kristem proti šátanovi (černě:) VI. Duch svatý co puosobí saudové zlí 147 Dan. 9, 7 — 152 Luk. 6, 36 — 155 Luk. 6, 37; Jan 7, 24 — 160 Ohlas Iz. 11, 2 . 170 Pís. Šal. 6, 9 — 175 Pís. Šal. 1, 9 — 177 Ž. 68, 18 . 183 1. Kor. 11, 31
Strana 262
262 Kapitola Zlé stolice du- chovní i světští Prvnnie rozenie a mrdne ce jestí saudili, nebyli bychom ovšem sauzeni«. Kterak hříšníci sme, Boha nemilujeme, o tomto nerozsuzujeme — zlé sme stolice! 185 Zlé sau stolice duchovní i světští, hajtmané, saudcové. Protož královstvie zle stojí. Když tyto stolice budau napra- veny a činiti budau v sobě saud dobrý i v jiných,tehdy šata- náš bude vyvržen skrz saudce a královstvie počne býti pěkné; jestliže ne ovšem dokonále zde, ale když vyjdeme z tohoto 190 života, tam stolice budau dokonalé a již do konce bude zamordo- ván šatanáš. Protož učedlníci řekli Pánu: »Což nám bude, že sme všecky věci opustili?« Odpověděl jim: »Vy, kteří ste ná- sledovali mne, v druhém rození (prvnie rozenie jest křtu, druhé v mučedlnictvu), a po tomto životě sednete na nových stoliciech. Zde 195 ste seděli v saudiech, v auřadech, učili ste vieře, a nepřijali sau jie. Na stolicech nových sednete a přivedu národy před obličej váš a súditi budete je, kteříž sau vás potupovali a zahanbovali, kteří ste pro mne trpěli a do žalářuov sázeni. Tam bude vám čest a sláva před Bohem a před anděly a svatými božími i před zlostnými«. 200 Tu ť šatanáš bude odsauzen a poražen se všemi, kteříž mají v ne- návisti pravdu a neposlauchali rady a učenie svatých apoštoluov z stolic těch daných etc. Rozvázame šatana v srdci Skrze meč co se miní? A viděl sem duše stínaných pro svědectvie božie. Najjistšie tato viděnie od Pána skrz anděla Janovi sau daná viděti a psáti k naučení našemu. A blahoslavený, ktož slova proroctvie tohoto čte, zachovává a ostřiehá! Pokládá viděnie toto, když šatanáš bude vyvržen z srdcí vyvolených a šelma bude přemožena s falešným prorokem; tehdy přichází věrným svo- boda ke všemu dobrému. A když rozvázán jest šatan v srdci, nedá dobrých věcí činiti, milosrdenstvie, náboženstvie, nebo jako svázaný leží člověk ten. Ale když svázán bývá ďábel, svobodu má člověk přikázanie plniti, modliti se etc., svobodu také mají jíti 10 do života věčného skrze smrt, a nemuože uškoditi jim. Také, když svázán bývá dábel, hotovi budau a byli sau někdy trpěti všecko zlé od protivníkuov. I podnes volení hotoví sau, z kterýchž dábel vyvržen bývá, že jdau na smrt pro jméno Kristovo a pro zákon jeho. Die: »Viděl sem duše stínaných«. Skrz tu smrt meče rozumí každau jinau mauku a smrt skrz voheň nebo žalář etc. A klade 334b1 5 15 192 Podle Mat. 19, 27 a 28 — 198 »vás« je napsáno až dodatečně in marg. (červeně). — 202 »rady« opravou z pův.: pravdy.
262 Kapitola Zlé stolice du- chovní i světští Prvnnie rozenie a mrdne ce jestí saudili, nebyli bychom ovšem sauzeni«. Kterak hříšníci sme, Boha nemilujeme, o tomto nerozsuzujeme — zlé sme stolice! 185 Zlé sau stolice duchovní i světští, hajtmané, saudcové. Protož královstvie zle stojí. Když tyto stolice budau napra- veny a činiti budau v sobě saud dobrý i v jiných,tehdy šata- náš bude vyvržen skrz saudce a královstvie počne býti pěkné; jestliže ne ovšem dokonále zde, ale když vyjdeme z tohoto 190 života, tam stolice budau dokonalé a již do konce bude zamordo- ván šatanáš. Protož učedlníci řekli Pánu: »Což nám bude, že sme všecky věci opustili?« Odpověděl jim: »Vy, kteří ste ná- sledovali mne, v druhém rození (prvnie rozenie jest křtu, druhé v mučedlnictvu), a po tomto životě sednete na nových stoliciech. Zde 195 ste seděli v saudiech, v auřadech, učili ste vieře, a nepřijali sau jie. Na stolicech nových sednete a přivedu národy před obličej váš a súditi budete je, kteříž sau vás potupovali a zahanbovali, kteří ste pro mne trpěli a do žalářuov sázeni. Tam bude vám čest a sláva před Bohem a před anděly a svatými božími i před zlostnými«. 200 Tu ť šatanáš bude odsauzen a poražen se všemi, kteříž mají v ne- návisti pravdu a neposlauchali rady a učenie svatých apoštoluov z stolic těch daných etc. Rozvázame šatana v srdci Skrze meč co se miní? A viděl sem duše stínaných pro svědectvie božie. Najjistšie tato viděnie od Pána skrz anděla Janovi sau daná viděti a psáti k naučení našemu. A blahoslavený, ktož slova proroctvie tohoto čte, zachovává a ostřiehá! Pokládá viděnie toto, když šatanáš bude vyvržen z srdcí vyvolených a šelma bude přemožena s falešným prorokem; tehdy přichází věrným svo- boda ke všemu dobrému. A když rozvázán jest šatan v srdci, nedá dobrých věcí činiti, milosrdenstvie, náboženstvie, nebo jako svázaný leží člověk ten. Ale když svázán bývá ďábel, svobodu má člověk přikázanie plniti, modliti se etc., svobodu také mají jíti 10 do života věčného skrze smrt, a nemuože uškoditi jim. Také, když svázán bývá dábel, hotovi budau a byli sau někdy trpěti všecko zlé od protivníkuov. I podnes volení hotoví sau, z kterýchž dábel vyvržen bývá, že jdau na smrt pro jméno Kristovo a pro zákon jeho. Die: »Viděl sem duše stínaných«. Skrz tu smrt meče rozumí každau jinau mauku a smrt skrz voheň nebo žalář etc. A klade 334b1 5 15 192 Podle Mat. 19, 27 a 28 — 198 »vás« je napsáno až dodatečně in marg. (červeně). — 202 »rady« opravou z pův.: pravdy.
Strana 263
XX. 263 334b2 tuto některé věci, kteréž příležejí k tomu, býti člověku mučedl- níkem; ktož těch nebudau mieti příčin dobrých, nepřicházejí 20 k mučedlnictvu tu, kdež die: »Pro svědectvie Ježíšovo«. Svědectvie Ježíšovo jest viera pravá Ježíše Krista. Kto má přijíti do krá- lovství, má býti viery veliké. Jan v kanonice: »Kto věří v Syna božieho, má svědectvie božie v sobě«. Tehdy viera jest svědectvie božie, nebo skrze ni vyznává, což věří. To najprvé světí měli, 25 totiž velikau vieru, a skrz ni vyznávali sú pravdu Kristovu, kterauž drželi a věřili. K Židuom XII.: »Světí skrze vieru přemáhali královstvie«, totiž všickni, kteří mají býti mučedlníci a nětco trpěti pro Krista anebo Ježíšovi Pánu líbiti se v svém utrpení, mají mieti vieru, totiž věříce právě o jeho božství a člověčenství, 30 že totiž Kristus Ježíš vedlé božstvie i člověčenstvie jest v nebi i s námi právě a jistotně u velebné svátosti. K tomu ť jest viera potřebná. A nenie dosti věřiti to, ale vyznávati zjevně, kterak jest ustanovil nám večeři v pravém těle a krvi a přikázanie vydal to přijímati a věřiti. Jestliže kto na té vieře trpí, mučedlník jest. 35 Pohřiechu tato viera zmazána jest hřiechem, lakomstvím, pýchau, rauhaním, skrze hněv a nenávist a skrz bludy. Ale ktož drží právě tuto vieru a vyznává věrně a trpí, z toho se velmi líbí Pánu. Bez viery zajisté nemuož se člověk líbiti Bohu etc. A to kacieřstvie slove rozdělenie od viery pravé; když totiž 40 nětco pravdy drží, a jinému článku se rauhá, kacieř jest. Jestliže takový v boji aneb jinde umře, nenie mučedlník boží. Ktož také má bojovati proti nepřátelóm čtenie svatého a viery, má najprvé sám držeti pravú vieru a čtenie boží; jinak, jestliže není dobře upevněn u vieře, nebezpečně umierá. Těchto časuov potřebie jest 45 založiti se pevně u vieře pravé a na té umřieti. Z toho bude od- plata veliká. Dnes tento jinak, jiný jinak věří; ale ktož uhodí na tu vieru prvotnie cierkve, veliký dar boží jest. Ktož pak umierá na jiné vieře nežli prvotnie cierkve, nenie korunován mučedl- nictvem. Dnes někteří, zmazavše vieru svau a tvrdiece bludy 50 proti velebné svátosti a vieře cierkve svaté, zemřeli sú a oheň podstaupili; nejsau ti mučedlníci boží! Druhé náleží k vieře, aby byl člověk v lásce veliké. Nebo žádný korunován nebude bez lásky, ll by pak měl vieru, že by hory pře- nášel. Jako die apoštol: »Bych pak tělo své vydal na voheň, bez 55 lásky nic nejsem«. Nedie: »Do žaláře (neb do boje) bych své tělo Viery nám potřebie K mučedlnictvu co jest potřeble! Kacieřstvie co jestí Kacieři zle trpie [Anno 1528 drahné jích spa- leno v Moravě i v Čechách] Svědectvje Ježíšovo 335a1 Láška s věrau musí spojena Byl 22 1. Jan 5, 10 — 26 Spr. Žid. II, 33 — 37/38 Žid. 11, 6 — 54 1. Kor. 13, 2 a 3
XX. 263 334b2 tuto některé věci, kteréž příležejí k tomu, býti člověku mučedl- níkem; ktož těch nebudau mieti příčin dobrých, nepřicházejí 20 k mučedlnictvu tu, kdež die: »Pro svědectvie Ježíšovo«. Svědectvie Ježíšovo jest viera pravá Ježíše Krista. Kto má přijíti do krá- lovství, má býti viery veliké. Jan v kanonice: »Kto věří v Syna božieho, má svědectvie božie v sobě«. Tehdy viera jest svědectvie božie, nebo skrze ni vyznává, což věří. To najprvé světí měli, 25 totiž velikau vieru, a skrz ni vyznávali sú pravdu Kristovu, kterauž drželi a věřili. K Židuom XII.: »Světí skrze vieru přemáhali královstvie«, totiž všickni, kteří mají býti mučedlníci a nětco trpěti pro Krista anebo Ježíšovi Pánu líbiti se v svém utrpení, mají mieti vieru, totiž věříce právě o jeho božství a člověčenství, 30 že totiž Kristus Ježíš vedlé božstvie i člověčenstvie jest v nebi i s námi právě a jistotně u velebné svátosti. K tomu ť jest viera potřebná. A nenie dosti věřiti to, ale vyznávati zjevně, kterak jest ustanovil nám večeři v pravém těle a krvi a přikázanie vydal to přijímati a věřiti. Jestliže kto na té vieře trpí, mučedlník jest. 35 Pohřiechu tato viera zmazána jest hřiechem, lakomstvím, pýchau, rauhaním, skrze hněv a nenávist a skrz bludy. Ale ktož drží právě tuto vieru a vyznává věrně a trpí, z toho se velmi líbí Pánu. Bez viery zajisté nemuož se člověk líbiti Bohu etc. A to kacieřstvie slove rozdělenie od viery pravé; když totiž 40 nětco pravdy drží, a jinému článku se rauhá, kacieř jest. Jestliže takový v boji aneb jinde umře, nenie mučedlník boží. Ktož také má bojovati proti nepřátelóm čtenie svatého a viery, má najprvé sám držeti pravú vieru a čtenie boží; jinak, jestliže není dobře upevněn u vieře, nebezpečně umierá. Těchto časuov potřebie jest 45 založiti se pevně u vieře pravé a na té umřieti. Z toho bude od- plata veliká. Dnes tento jinak, jiný jinak věří; ale ktož uhodí na tu vieru prvotnie cierkve, veliký dar boží jest. Ktož pak umierá na jiné vieře nežli prvotnie cierkve, nenie korunován mučedl- nictvem. Dnes někteří, zmazavše vieru svau a tvrdiece bludy 50 proti velebné svátosti a vieře cierkve svaté, zemřeli sú a oheň podstaupili; nejsau ti mučedlníci boží! Druhé náleží k vieře, aby byl člověk v lásce veliké. Nebo žádný korunován nebude bez lásky, ll by pak měl vieru, že by hory pře- nášel. Jako die apoštol: »Bych pak tělo své vydal na voheň, bez 55 lásky nic nejsem«. Nedie: »Do žaláře (neb do boje) bych své tělo Viery nám potřebie K mučedlnictvu co jest potřeble! Kacieřstvie co jestí Kacieři zle trpie [Anno 1528 drahné jích spa- leno v Moravě i v Čechách] Svědectvje Ježíšovo 335a1 Láška s věrau musí spojena Byl 22 1. Jan 5, 10 — 26 Spr. Žid. II, 33 — 37/38 Žid. 11, 6 — 54 1. Kor. 13, 2 a 3
Strana 264
264 Kapitola dal«, ale: »na voheň, — nic neprospievá«. Neb se má modliti za nepřátely své a rád trpěti od nich a milovati je a litovati jich a z své křivdy má se radovati. Málo jest takových mučedlníkuov dnes, kteříž by, táhnúce proti nepřáteluom, milovali je a nad hřiechy jich žalost měli, kteří by se k hněvu nepopudili. Třetie, z milosti, které věci činí, s počátku skutku aby činil. Divná věc jest: dvě straně mstí se nad sebau dnes a obě pravie, že z milosti to činie! Jináč by Duch boží byl rozdělen a odporen sobě samému. Nebo láska jest mátě všech skutkuov, láska mieří k svornosti a jednotě v kazateli i v lidu. Ona ť praví: »Kto nenie 65 se mnau, proti mně jest«. A jestliže jest proti lásce, jest proti jednotě. Avšak jednotu roztrhaje, falešný prorok praví: »Já z lásky činím«, a pokoje svazek dobrý ruší zjevně, srdce rozděluje a zlé věci uvozuje. Běží to v kazateléch, a proto umierají a zkla- mávají se tento čas. Nevidědlná jest zajisté láska a nesnadně 70 seznána bývá; protož řiedcí ji znají a řiedcí v ní umierají, a tak nebezpečni sau. Mnozí jdau do žalářuov jakožto z lásky, kdež žádné nenie, avšak řiekají: »Lásku mám!« Protož nebezpeční sau časové. Také, aby někto byl mučedlníkem, musí toto mieti do sebe, 75 aby člověk pro Krista hotov byl ztratiti přátely, zbožie i život tělesný, a to předložiti sobě před oči, což Kristus die: »Kto neopustí otce a matky i života vlastnieho nemá-li v nenávisti, nenie mne hoden«. Protož již znáti máme, že [ta bázeň má přemožena býti v ztracení přátel a rodičuov i těla svého, ale velmi milovati, po-80 haněnie snášeti a míle to přijímati, pro Krista časné věci ztratiti a všecky přirozené věci těla. Protož řekl Pán ve čtení svatého Jana VII°. učedlníkuom: »Nemuož vás nenáviděti svět, ale mne ť nenávidí, neb já svědectvie vydávám o skutciech jeho«. Ještě apoštolé vietr lidské chvály a přiezně milovali, protož praví:85 »Vstupte vy ke dni svátečnímu! Nemuož vás nenáviděti svět!«. Nebo, když kazatel nechce se s světem srovnávati, ale svědectvie o zlých vydává a tresce, ctí světských nehledá, hned upadá v ne- návist, když oznamuje směle: »Tuto ť jest pýcha, tuto pokrytstvie, opravte tyto věci, jinak zjevně bude provoláno!«, hned přátelé 90 odstupují od člověka takového. Jestliže takový pro Krista Ježíše Mučedlník pravý na té cestě umře, mučedlník jest. Dnes pak někteří své věci káží — Láska jest mátě skutkuov K mučedlnictvu toto také muší býti Kazatel věrný něčeka] prízné od světa 60 335а" 61 »skutku« je připsáno až in marg. (černě, pův. rukou) — 65 Mat. 12, 30; Luk. 11, 23 — 77 Podle Mat. 10, 37 — 83 Jan 7, 7 — 86 Jan 7, 8 a 7
264 Kapitola dal«, ale: »na voheň, — nic neprospievá«. Neb se má modliti za nepřátely své a rád trpěti od nich a milovati je a litovati jich a z své křivdy má se radovati. Málo jest takových mučedlníkuov dnes, kteříž by, táhnúce proti nepřáteluom, milovali je a nad hřiechy jich žalost měli, kteří by se k hněvu nepopudili. Třetie, z milosti, které věci činí, s počátku skutku aby činil. Divná věc jest: dvě straně mstí se nad sebau dnes a obě pravie, že z milosti to činie! Jináč by Duch boží byl rozdělen a odporen sobě samému. Nebo láska jest mátě všech skutkuov, láska mieří k svornosti a jednotě v kazateli i v lidu. Ona ť praví: »Kto nenie 65 se mnau, proti mně jest«. A jestliže jest proti lásce, jest proti jednotě. Avšak jednotu roztrhaje, falešný prorok praví: »Já z lásky činím«, a pokoje svazek dobrý ruší zjevně, srdce rozděluje a zlé věci uvozuje. Běží to v kazateléch, a proto umierají a zkla- mávají se tento čas. Nevidědlná jest zajisté láska a nesnadně 70 seznána bývá; protož řiedcí ji znají a řiedcí v ní umierají, a tak nebezpečni sau. Mnozí jdau do žalářuov jakožto z lásky, kdež žádné nenie, avšak řiekají: »Lásku mám!« Protož nebezpeční sau časové. Také, aby někto byl mučedlníkem, musí toto mieti do sebe, 75 aby člověk pro Krista hotov byl ztratiti přátely, zbožie i život tělesný, a to předložiti sobě před oči, což Kristus die: »Kto neopustí otce a matky i života vlastnieho nemá-li v nenávisti, nenie mne hoden«. Protož již znáti máme, že [ta bázeň má přemožena býti v ztracení přátel a rodičuov i těla svého, ale velmi milovati, po-80 haněnie snášeti a míle to přijímati, pro Krista časné věci ztratiti a všecky přirozené věci těla. Protož řekl Pán ve čtení svatého Jana VII°. učedlníkuom: »Nemuož vás nenáviděti svět, ale mne ť nenávidí, neb já svědectvie vydávám o skutciech jeho«. Ještě apoštolé vietr lidské chvály a přiezně milovali, protož praví:85 »Vstupte vy ke dni svátečnímu! Nemuož vás nenáviděti svět!«. Nebo, když kazatel nechce se s světem srovnávati, ale svědectvie o zlých vydává a tresce, ctí světských nehledá, hned upadá v ne- návist, když oznamuje směle: »Tuto ť jest pýcha, tuto pokrytstvie, opravte tyto věci, jinak zjevně bude provoláno!«, hned přátelé 90 odstupují od člověka takového. Jestliže takový pro Krista Ježíše Mučedlník pravý na té cestě umře, mučedlník jest. Dnes pak někteří své věci káží — Láska jest mátě skutkuov K mučedlnictvu toto také muší býti Kazatel věrný něčeka] prízné od světa 60 335а" 61 »skutku« je připsáno až in marg. (černě, pův. rukou) — 65 Mat. 12, 30; Luk. 11, 23 — 77 Podle Mat. 10, 37 — 83 Jan 7, 7 — 86 Jan 7, 8 a 7
Strana 265
XX. 265 335b1 pro slávu světskau a pro tu věc trpie a nebezpečně na tom umierají. Ale o svých věrných mluví: »Ktož mě vyzná« etc. Protož die: »Viděl sem duše stínaných«, totiž mučedlníkuov svatých, kteříž z tohoto světa se brali pro svědectvie božie, totiž aumysl jich, ten byl viera vedlé čtenie svatého, a tu sau vyznávali a stáli v nie až do smrti a nemilovali duší svých pro svědectvie. Nebo sama smrt a mauka nečiní mučedlníka, ale aumysl k slávě 100 boží a pro čtení boží zjevně. I apoštol napomíná řka: »Obětujte těla vaše Bohu obět čistau a svatau a rozumná buď služba vaše«. Neb zajisté svět byl v zloohni položen; tehdy v prvotní cierkvi panny, manželé, vdovy i kněžstvo šli sau nasmrt dobrým au- myslem, hřiechy vyznávajíce, katuov svých litujíce, a jako telci 105 na oltáři božím obětováni byli. A tu jest Pán uchutnal dobrau vuoni sladkosti a ukrotil se jest nad lidem svým. Má-li tehdy hněv boží přestati nad těmi, kteří sau dary božie přijali, a Bohu neděkovali a padli sú, lásky nemají, potřebie jest pohleděti těch beránkuov a telcuov vyvolených, aby se ti obětovali 110 k ukrocení Boha. A po smrti prvních mučedlníkuov mnozí se obra- covali hřiešníci k Bohu jich. Protož očekává Pán beránkuov těch v tomto zarmaucení a v hněvu svém a v prchlivosti a v času ne- bezpečném, aby mu někteří obětováni byli, aby tak ukrocen byl. Již sau časové zlí a čas smrti nastává mnohým, potřebie jest při- 115 praviti srdce ku pokání. Nebo nic nebude mauka smrti proti věčné slávě a odplatě té, na kterauž sau svatí patřili, a v naději sau posilněni. Řiedcí jistě vieru mají o té odplatě veliké, věčné. Kdyby byla viera a poznánie jejie, rád by člověk podstaupil tisíc ohňuov 120 mauky etc. Protož k tomu potřebie jest naděje a doufánie v Pána; nesluší doufati v člověka. A ačkoli postavují se pro člověka urození a páni, přijde-li pokušenie na člověka, tito ť odstaupie a člověk sám zuostane. Protož naděje nepokládaj v člověku! I die: »Viděl sem« takové duše, doufajície v Pána, korunované 125 pro svědectvie božie. Item nemá hledati marné chvály. Mat. V°. »Blahoslavení, kteříž pro spravedlnost trpie«, totiž pro pravdu, pro čtenie, pro trestánie hřiechuov! Blahoslavení sau ti, takových t jest královstvie pokojné, věčné, bezpečné, slavné, hojné, stkvaucie, krásné, bohaté, s svatými anděly a s slavnau pannau Marijí 130 Ale kteříž pro bchatstvie a pro zisky světské trpie, nenie to muče- Co činí mučedlníka? Chutná vnoně této oběti jest Hohu Casové zlí nárámnů Riedká viera pravá Užitečně tito trpie 95 335b2 94 Mat. 10, 32; Luk. 12, 8 — 100 Řím. 12, 1 — 114 Podle Efez. 5, 16 — 126 Mat. 5, 10
XX. 265 335b1 pro slávu světskau a pro tu věc trpie a nebezpečně na tom umierají. Ale o svých věrných mluví: »Ktož mě vyzná« etc. Protož die: »Viděl sem duše stínaných«, totiž mučedlníkuov svatých, kteříž z tohoto světa se brali pro svědectvie božie, totiž aumysl jich, ten byl viera vedlé čtenie svatého, a tu sau vyznávali a stáli v nie až do smrti a nemilovali duší svých pro svědectvie. Nebo sama smrt a mauka nečiní mučedlníka, ale aumysl k slávě 100 boží a pro čtení boží zjevně. I apoštol napomíná řka: »Obětujte těla vaše Bohu obět čistau a svatau a rozumná buď služba vaše«. Neb zajisté svět byl v zloohni položen; tehdy v prvotní cierkvi panny, manželé, vdovy i kněžstvo šli sau nasmrt dobrým au- myslem, hřiechy vyznávajíce, katuov svých litujíce, a jako telci 105 na oltáři božím obětováni byli. A tu jest Pán uchutnal dobrau vuoni sladkosti a ukrotil se jest nad lidem svým. Má-li tehdy hněv boží přestati nad těmi, kteří sau dary božie přijali, a Bohu neděkovali a padli sú, lásky nemají, potřebie jest pohleděti těch beránkuov a telcuov vyvolených, aby se ti obětovali 110 k ukrocení Boha. A po smrti prvních mučedlníkuov mnozí se obra- covali hřiešníci k Bohu jich. Protož očekává Pán beránkuov těch v tomto zarmaucení a v hněvu svém a v prchlivosti a v času ne- bezpečném, aby mu někteří obětováni byli, aby tak ukrocen byl. Již sau časové zlí a čas smrti nastává mnohým, potřebie jest při- 115 praviti srdce ku pokání. Nebo nic nebude mauka smrti proti věčné slávě a odplatě té, na kterauž sau svatí patřili, a v naději sau posilněni. Řiedcí jistě vieru mají o té odplatě veliké, věčné. Kdyby byla viera a poznánie jejie, rád by člověk podstaupil tisíc ohňuov 120 mauky etc. Protož k tomu potřebie jest naděje a doufánie v Pána; nesluší doufati v člověka. A ačkoli postavují se pro člověka urození a páni, přijde-li pokušenie na člověka, tito ť odstaupie a člověk sám zuostane. Protož naděje nepokládaj v člověku! I die: »Viděl sem« takové duše, doufajície v Pána, korunované 125 pro svědectvie božie. Item nemá hledati marné chvály. Mat. V°. »Blahoslavení, kteříž pro spravedlnost trpie«, totiž pro pravdu, pro čtenie, pro trestánie hřiechuov! Blahoslavení sau ti, takových t jest královstvie pokojné, věčné, bezpečné, slavné, hojné, stkvaucie, krásné, bohaté, s svatými anděly a s slavnau pannau Marijí 130 Ale kteříž pro bchatstvie a pro zisky světské trpie, nenie to muče- Co činí mučedlníka? Chutná vnoně této oběti jest Hohu Casové zlí nárámnů Riedká viera pravá Užitečně tito trpie 95 335b2 94 Mat. 10, 32; Luk. 12, 8 — 100 Řím. 12, 1 — 114 Podle Efez. 5, 16 — 126 Mat. 5, 10
Strana 266
266 Kapitola srdce čisté potřebné Královstvie ne- beské které jest dlnictvo, ale pro spravedlnost, totiž pro milost Ježíše ktož trpí a kteříž protivenstvie trpie pro spravedlnost. Také aby byl chudý duchem a pokorný. Item, ktož lituje hřiechuov bližních svých a rád by ty hřiechy zkazil, neposmievá se hřéšnejm, a lítost mají nad nepřátely. Item, kteříž lačnějí a žieznějí spravedlnosti a milují 135 poslušenstvie a poddanost a pravý řád. Item, kteříž mají čisté srdce, ti sau blahoslavení. Skrz čisté srdce jako skrz zrcadlo a skrze vieru vidie Boha a milují; ti sau mučedlníci. Item, kteří mnohé věci křivé o sobě slyšie mluviti, jako tu die Pán: »Blahoslavení budete, když zlořečiti budau vám a praviti budau všecko zlé na 140 vás pro mne. Nechtějte o mně pochybovati, buďte stálí, já ť od- platím vám«. Item: »Viděl sem ty, kteří se neklaněli obrazu šelmy«, ne- milovali světa, ani na čele měli zlosti: ti kralovati budau s ním v divném království; kteřížto sau v novém milování, v nové kráse, 145 v novém životě. Takovým die: »Blahoslavení, kteří protivenstvie trpie pro spravedlnost, takových jest královstvie nebeské«. Jaké královstvie? Duchovnie, kdež jest pokoj, spravedlnost a radost. Protož andělé divie se jim a pravie: »Kto jest toto, kterýž se béře z Edom?«, totiž z světa a z biedy v život slavný a divný, v němž 150 jest pokoj. Protož jest viděl královstvie nebeské Jan. Kteréhož světí dosahují královstvie, tehdy nebeské jest, jenž jest jasné viděnie Boha. A protož poráží se blud těch, kteříž pravili: »Ještě světí nejsau v království nebeském«. Tam ť sau světí v světle divném, v povýšeném životě, kdež hřešiti nemohau, a všeliká moc 155 dábelská s třesením se hrozí a nic uškoditi nemuože a na svatých mučedlnících nic svého nenalézá šatanáš, jako die Kristus: »Na mně ť nemá ničehéhuož«. Dokudž světí sau zde, činie, co chtí, jako die svatý Pavel; ale když se opláknau ve krvi své pro Krista, tak bývají očištěni, že 160 dábel žádného hřiechu nenalézá, ale bojí se toho, kterýž jde skrz brány nepřátelské směle, a žádný ho nemuož zadržeti a zastaviti; ale proti takovému jdau andělé s radostí a s slávau a přijímají ho. Kdyby ta viera byla v nás, nehadrovali bychom se o zbožie, 336a1 Notu de sineone stante in columna etc. Johannes Cassianus Viera pravá zpravila by nás 132 Mat. 5, 10 — Mat. 5, 3 — 135 Mat. 5, 6 — 136 Mat. 5, 8 — 139 Podle Mat. 5, 11 — 146 Mat. 5, 10 — 149 Iz. 63, 1 — 157 Jan 14, 30 — 159 Podle Řím. 7, 15? — 162 Marginálie odkazuje na Simeona Stylitu (»Sloupostojce«); o něm sr. na př. Boh. Hakla, Stylité či sloupostojci (Čas. kat. duch. XI, 1870, str. 81—106). Acta sanctorum bollandistů rozeznávají tři sv. Simeony Sloupostojce (sr. I. tom. p. 261 k 5. lednu).
266 Kapitola srdce čisté potřebné Královstvie ne- beské které jest dlnictvo, ale pro spravedlnost, totiž pro milost Ježíše ktož trpí a kteříž protivenstvie trpie pro spravedlnost. Také aby byl chudý duchem a pokorný. Item, ktož lituje hřiechuov bližních svých a rád by ty hřiechy zkazil, neposmievá se hřéšnejm, a lítost mají nad nepřátely. Item, kteříž lačnějí a žieznějí spravedlnosti a milují 135 poslušenstvie a poddanost a pravý řád. Item, kteříž mají čisté srdce, ti sau blahoslavení. Skrz čisté srdce jako skrz zrcadlo a skrze vieru vidie Boha a milují; ti sau mučedlníci. Item, kteří mnohé věci křivé o sobě slyšie mluviti, jako tu die Pán: »Blahoslavení budete, když zlořečiti budau vám a praviti budau všecko zlé na 140 vás pro mne. Nechtějte o mně pochybovati, buďte stálí, já ť od- platím vám«. Item: »Viděl sem ty, kteří se neklaněli obrazu šelmy«, ne- milovali světa, ani na čele měli zlosti: ti kralovati budau s ním v divném království; kteřížto sau v novém milování, v nové kráse, 145 v novém životě. Takovým die: »Blahoslavení, kteří protivenstvie trpie pro spravedlnost, takových jest královstvie nebeské«. Jaké královstvie? Duchovnie, kdež jest pokoj, spravedlnost a radost. Protož andělé divie se jim a pravie: »Kto jest toto, kterýž se béře z Edom?«, totiž z světa a z biedy v život slavný a divný, v němž 150 jest pokoj. Protož jest viděl královstvie nebeské Jan. Kteréhož světí dosahují královstvie, tehdy nebeské jest, jenž jest jasné viděnie Boha. A protož poráží se blud těch, kteříž pravili: »Ještě světí nejsau v království nebeském«. Tam ť sau světí v světle divném, v povýšeném životě, kdež hřešiti nemohau, a všeliká moc 155 dábelská s třesením se hrozí a nic uškoditi nemuože a na svatých mučedlnících nic svého nenalézá šatanáš, jako die Kristus: »Na mně ť nemá ničehéhuož«. Dokudž světí sau zde, činie, co chtí, jako die svatý Pavel; ale když se opláknau ve krvi své pro Krista, tak bývají očištěni, že 160 dábel žádného hřiechu nenalézá, ale bojí se toho, kterýž jde skrz brány nepřátelské směle, a žádný ho nemuož zadržeti a zastaviti; ale proti takovému jdau andělé s radostí a s slávau a přijímají ho. Kdyby ta viera byla v nás, nehadrovali bychom se o zbožie, 336a1 Notu de sineone stante in columna etc. Johannes Cassianus Viera pravá zpravila by nás 132 Mat. 5, 10 — Mat. 5, 3 — 135 Mat. 5, 6 — 136 Mat. 5, 8 — 139 Podle Mat. 5, 11 — 146 Mat. 5, 10 — 149 Iz. 63, 1 — 157 Jan 14, 30 — 159 Podle Řím. 7, 15? — 162 Marginálie odkazuje na Simeona Stylitu (»Sloupostojce«); o něm sr. na př. Boh. Hakla, Stylité či sloupostojci (Čas. kat. duch. XI, 1870, str. 81—106). Acta sanctorum bollandistů rozeznávají tři sv. Simeony Sloupostojce (sr. I. tom. p. 261 k 5. lednu).
Strana 267
XX. 267 166 připravovali bychom se k životu dobrému, k naději veliké, k mod- litbám nábožným, a tehdy bychom hledali příčin, aby Pán dal nám trpěti pro jméno své a pro zákon svatý svuoj. Kdybychom tuto korunu očima našima předložili; nebylo by žádné bázně v mukách, nebylo by bolesti nijakéž ani zámutek v duši, ale s ra- 170 dostí bychom přijímali jako dobrý koláč a sladký plást medu trápenie pro najmilostivějšícho Ježíše Krista a pro svaté jeho čtenie etc. Kteří se neklaněli šelmě etc. Jest pilné napo- menutie v této řeči, aby věrní k budaucím věcem prohlédali, aby svau smrt pilně znamenali. Nebo královstvie nebeské zde na světě věrných křesťanuov jest podobno desieti pannám, kteří 8363? 5sau z Ejipta vysli, lampy viery zasvietili; a protož máme se z|puo- sobiti, abychom, když přijde, byli hotovi v počet svatých přijati býti, aby nás ženich do svého přijal království. A nynie každý do svého svědomí nahlédni, kdybychom nynie zemřeli, kde bychom byli postaveni! Protož die ve čtení: »A vy podobní lidem očeká- 10 vajicim pána svého« etc. Protož, kterak mají spuosobeni býti, kteříž, když smrt zavítá, mají přijíti královstvie božie, to se teď ukazuje: že sau se šelmě neklaněli. A co jest šelma? Svět, Jericho, Ejipt, Babylon — ta jména jednostajnau věc znamenají. Nebo svět stvořený vidědlný není 16 у sobé zly, ale, jako die Jan v kanonice, svět v zlochni položený jest, totiž světa milovníci, rozkoší milovníci a slávy tohoto světa jest šelma. Nebo všecko, což jest na světě, neb jest žádost těla etc. A když člověk jest v svém duostojenství, Boha miluje, podoben jest Trojici svaté; a když od toho vypadá duostojenství, svět 20 miluje a rozkoše, již bývá šelma a upadá v zhovadilost. David die: »Člověk, když ve cti byl, nerozuměl sobě, připodobněn jest hovaduom nesmyslným«. Nebo, když se člověk rozhněvá, jest jako šelma ukrutná a zkrvavá(!); když pajchu provodí, jest jako lev; když oklamává bližnieho, jest liška; ktož laupí a vydierá, 25 jest vlk. A všickni spolu zlí sau jedna šelma, kteráž se rozmohla k skonání světa, ale v prvotní cierkvi byla raněna. Ale v XIII“. kapitole povédieno jest: »A šelma vystaupila z moře«. Nebo v duostojenstvic jest povajšena, kteráž prvé padla. 1 »Kteři« opravou z pův.: Ktož — 4 Podle Mat. 25, 1 nn. - - 9 Luk. 12, 86 — 15 Podle 1. Jana 5, 19 — 21 Ž. 49, 21 — 27 Zj. 13, 1 Připravme se s pannami maudrymi Selma co jest, svét, Jericho Svét nenie zly Selma lidé zlí vSickni
XX. 267 166 připravovali bychom se k životu dobrému, k naději veliké, k mod- litbám nábožným, a tehdy bychom hledali příčin, aby Pán dal nám trpěti pro jméno své a pro zákon svatý svuoj. Kdybychom tuto korunu očima našima předložili; nebylo by žádné bázně v mukách, nebylo by bolesti nijakéž ani zámutek v duši, ale s ra- 170 dostí bychom přijímali jako dobrý koláč a sladký plást medu trápenie pro najmilostivějšícho Ježíše Krista a pro svaté jeho čtenie etc. Kteří se neklaněli šelmě etc. Jest pilné napo- menutie v této řeči, aby věrní k budaucím věcem prohlédali, aby svau smrt pilně znamenali. Nebo královstvie nebeské zde na světě věrných křesťanuov jest podobno desieti pannám, kteří 8363? 5sau z Ejipta vysli, lampy viery zasvietili; a protož máme se z|puo- sobiti, abychom, když přijde, byli hotovi v počet svatých přijati býti, aby nás ženich do svého přijal království. A nynie každý do svého svědomí nahlédni, kdybychom nynie zemřeli, kde bychom byli postaveni! Protož die ve čtení: »A vy podobní lidem očeká- 10 vajicim pána svého« etc. Protož, kterak mají spuosobeni býti, kteříž, když smrt zavítá, mají přijíti královstvie božie, to se teď ukazuje: že sau se šelmě neklaněli. A co jest šelma? Svět, Jericho, Ejipt, Babylon — ta jména jednostajnau věc znamenají. Nebo svět stvořený vidědlný není 16 у sobé zly, ale, jako die Jan v kanonice, svět v zlochni položený jest, totiž světa milovníci, rozkoší milovníci a slávy tohoto světa jest šelma. Nebo všecko, což jest na světě, neb jest žádost těla etc. A když člověk jest v svém duostojenství, Boha miluje, podoben jest Trojici svaté; a když od toho vypadá duostojenství, svět 20 miluje a rozkoše, již bývá šelma a upadá v zhovadilost. David die: »Člověk, když ve cti byl, nerozuměl sobě, připodobněn jest hovaduom nesmyslným«. Nebo, když se člověk rozhněvá, jest jako šelma ukrutná a zkrvavá(!); když pajchu provodí, jest jako lev; když oklamává bližnieho, jest liška; ktož laupí a vydierá, 25 jest vlk. A všickni spolu zlí sau jedna šelma, kteráž se rozmohla k skonání světa, ale v prvotní cierkvi byla raněna. Ale v XIII“. kapitole povédieno jest: »A šelma vystaupila z moře«. Nebo v duostojenstvic jest povajšena, kteráž prvé padla. 1 »Kteři« opravou z pův.: Ktož — 4 Podle Mat. 25, 1 nn. - - 9 Luk. 12, 86 — 15 Podle 1. Jana 5, 19 — 21 Ž. 49, 21 — 27 Zj. 13, 1 Připravme se s pannami maudrymi Selma co jest, svét, Jericho Svét nenie zly Selma lidé zlí vSickni
Strana 268
268 Kapitola Ejipt Ževnitřních toliko věcí hledíme Duch šelmy ne- návidí dobrých Kteří se klanějí šelmě Modly v duši máme Také slove Jericho. Nebo člověk od stavu dobrého a od milosti boží jako od Jeruzaléma sstupuje v zastíněnie mysli a upadá 30 336b- jako do Jericho. Jericho vykládá se měsíc; neb takový člověk mění se a potracuje světlo jako měsíc, a že jest hřiechem shřešil, proto nestálý učiněn jest, avšak prostředkem milosti Páně ještě s Bohem muože se spojiti a smířiti a zase se osvietiti, jako měsíc rozsvětluje se od slunce. Slove také Ejipt; a vykládá se tmy. Nebo v veliké zastíněnie a v temnosti člověk zhovadilý upadá a mocnosti temností panují, co pak jest božské světlosti v člověku, všecko bývá skryto. Protož jest viděl Jan (jako se pokládá v XIII. kapitole), že všickni sta- vové křesťanští zevnitřních hledati budau skutkuov, ale vnitř 40 v mysli padají v zhovadilost velikau. A najde-li se který věrný, všudy potupen bude a protivenstvie bude se mu dieti, nebo duch šelmy nenávidí člověka dobrého a svatého. A protož die, že učiní šelma ta, že každý, služebník i pán i stařec i mladý budau se jie klaněti, všickni od Jeruzaléma padnau, aby žádný nemohl kupo- 45 vati aneb prodávati, leč kto by měl obraz šelmy, totiž srovnánie nějaké s světem. Nebo, že poklona skrz milovánie příleží k Bohu, protož, kteří najviece a najprvé zřenie mají k světu tomuto, najpřednějším zřením, předním milováním poddávajíce se jemu v poslušenství, — to ť jest šelmě klaněti se, nad Boha jej milovati. 50 A kto jest ten tak šťastný, ješto by se neklaněl šelmě, aby modl světských v sobě neměl? Pohřiechu duše křesťanské naplněny sú modlami, kterýchž nevymietají křesťané. A kto jest, ješto by právě svět potupil a na ň nedbal, takový by hned nasycen byl trá- pením a biedau, a až do smrti od zlých protivenstvie trpěti bude. 55 336b Protož ukazuje Jan, kteří z tohoto světa vycházejí, že hned od ženicha Krista přijati bývají a jeho se přídržie, s ním kralují a jeho vajtečností a krásau raněni bývají. A die, že sau ti, kteří se šelmě neklaněli, na kterýchžto šatan nic svého nenalézá. Ale jako někdy lid miloval Boha z celého srdce, 60 z celé duše, tak již nynie miluje svět z celého srdce etc. Také, kteříž viece bojí se lidí nežli Boha, také se klanějí šelmě. A zna- menati máme, že obraz Kristuov jest milovánie Krista a jeho ná- sledovánie; tak obraz šelmy jest milovánie šelmy, srovnávaje se 35 Jericho Obraz Kristuov Šelmy 30 Sr. Luk. 10, 30 — 31 Sr. Jeronyma (Lib. de nom. hebr., ML 23, c. 795): Jericho, odor eius, vel luna.— 36 Cf. Origenianum Lexicon nom. hebr. (ML 23, c. 1205): Aegyptus, obtenebratio - 39 Zj. 13, 14 až 18
268 Kapitola Ejipt Ževnitřních toliko věcí hledíme Duch šelmy ne- návidí dobrých Kteří se klanějí šelmě Modly v duši máme Také slove Jericho. Nebo člověk od stavu dobrého a od milosti boží jako od Jeruzaléma sstupuje v zastíněnie mysli a upadá 30 336b- jako do Jericho. Jericho vykládá se měsíc; neb takový člověk mění se a potracuje světlo jako měsíc, a že jest hřiechem shřešil, proto nestálý učiněn jest, avšak prostředkem milosti Páně ještě s Bohem muože se spojiti a smířiti a zase se osvietiti, jako měsíc rozsvětluje se od slunce. Slove také Ejipt; a vykládá se tmy. Nebo v veliké zastíněnie a v temnosti člověk zhovadilý upadá a mocnosti temností panují, co pak jest božské světlosti v člověku, všecko bývá skryto. Protož jest viděl Jan (jako se pokládá v XIII. kapitole), že všickni sta- vové křesťanští zevnitřních hledati budau skutkuov, ale vnitř 40 v mysli padají v zhovadilost velikau. A najde-li se který věrný, všudy potupen bude a protivenstvie bude se mu dieti, nebo duch šelmy nenávidí člověka dobrého a svatého. A protož die, že učiní šelma ta, že každý, služebník i pán i stařec i mladý budau se jie klaněti, všickni od Jeruzaléma padnau, aby žádný nemohl kupo- 45 vati aneb prodávati, leč kto by měl obraz šelmy, totiž srovnánie nějaké s světem. Nebo, že poklona skrz milovánie příleží k Bohu, protož, kteří najviece a najprvé zřenie mají k světu tomuto, najpřednějším zřením, předním milováním poddávajíce se jemu v poslušenství, — to ť jest šelmě klaněti se, nad Boha jej milovati. 50 A kto jest ten tak šťastný, ješto by se neklaněl šelmě, aby modl světských v sobě neměl? Pohřiechu duše křesťanské naplněny sú modlami, kterýchž nevymietají křesťané. A kto jest, ješto by právě svět potupil a na ň nedbal, takový by hned nasycen byl trá- pením a biedau, a až do smrti od zlých protivenstvie trpěti bude. 55 336b Protož ukazuje Jan, kteří z tohoto světa vycházejí, že hned od ženicha Krista přijati bývají a jeho se přídržie, s ním kralují a jeho vajtečností a krásau raněni bývají. A die, že sau ti, kteří se šelmě neklaněli, na kterýchžto šatan nic svého nenalézá. Ale jako někdy lid miloval Boha z celého srdce, 60 z celé duše, tak již nynie miluje svět z celého srdce etc. Také, kteříž viece bojí se lidí nežli Boha, také se klanějí šelmě. A zna- menati máme, že obraz Kristuov jest milovánie Krista a jeho ná- sledovánie; tak obraz šelmy jest milovánie šelmy, srovnávaje se 35 Jericho Obraz Kristuov Šelmy 30 Sr. Luk. 10, 30 — 31 Sr. Jeronyma (Lib. de nom. hebr., ML 23, c. 795): Jericho, odor eius, vel luna.— 36 Cf. Origenianum Lexicon nom. hebr. (ML 23, c. 1205): Aegyptus, obtenebratio - 39 Zj. 13, 14 až 18
Strana 269
XX. 269 337a1 65 s světem. A apoštol pak die: »Nechtějte se srovnávati s tiemto světem!« Znamenie šelmy na člověku zevnitřním jest přední aumysl znamenie šelmy ve všech skutcích činiti ty věci pro světskú slávu, pro přízeň lidskau a chválu lidskau. A to ť jest mieti znamenie na čele, totiž Čelo co znamená? 70 v předním aumyslu a vuoli mieti aumysl; jako mši slúžiti, tělem a krví Páně posluhovati, kázati pro časný úžitek, pro přízeň lidskau předním aumyslem, jest mieti obraz šelmy. Každý také hřiech jest karakter neb znamení šelmy; a žádný nepřijde do královstvie nebeského, maje znamenie šelmy. A když s těmi znameními jde 75 duše z světa vycházejíci, nemuož hned do vlasti nebeské přijíti, aniž řieci muože člověk ten: »Knieže tohoto světa nenalézá na mně ničehéhož«. Protož se musí vyčistiti. A to jest koleno pekelníkuov, kteréž se klaní. A tak ještě do času takoví šatanovi dáni bývají, aby se učili nerauhati. Ještě se mušejí očistiti, aby mohli řieci: 80 »Knieže tohoto světa nenalézá na mně ničehéhuož« etc. A byli sau živi a kralovalilis Kristem za tisíc let. Kralovati s ním jest velikého cos'. Nebo nenie králov- stvie tohoto světa; o němž Kristus die: »Králové pohanští panují nad svými, ale vy ne tak«. Aniž rozumie o této moci světské, ačkoli 5 v sobě jest dobrá a od Boha, aniž míní o tom království, o kterémž die apoštol: »Nekralujž hřiech v vašem smrtedlném těle ani krá- lovstvie dáblovo«. Ale jest jiné královstvie, vnitř v svědomí, když totiž vuole a aumysl spojují se s Kristem skrze vieru a milovánie, spravedlnost takovau zachovávaje, aby dal jednomu každému, 10 což jeho jest. Nebo královstvie nebeské jest radost, pokoj. Královstvic pak nebeské na tré se dělí: jedno jest zde, v svě- domí vnitř; druhé jest duše po tomto životě bez těla; třetie po saudném dni, těla oslaveného a duše spolu. O posledním království nerozumí se tuto, neb to na věky trváti bude; ale tuto praví, že 15 za tisíce let kralovati budau s Kristem. Toto královstvie svědomie jest skryté jako poklad v poli a jesti ť cos' drahého. Protož die Kristus: »Podobno jest královstvie nebeské člověku kupci, kterýž všecko prodává, aby kaupil perlu drahau«. Tohoto královstvie svědomie velmi sau v prvotní cierkvi ostřiehali, ale k skonání světa Nakaženo krá- 20 jest nakaženo, nebo královstvie lásky jest umenšeno. Protož, kto lovstvie svědomie Karakter šelmy Očistec Královstvie v svědomí Troje královstvie nebeské 65 Řím. 12, 2 — 76 Jan 14, 30 3 Mat. 20, 25 a 26; Luk. 22, 25 a 26 — 6 Podle Řím. 6, 12 — 16 Ohlas Mat. 13, 44 — 17 Mat. 13, 45 a 46
XX. 269 337a1 65 s světem. A apoštol pak die: »Nechtějte se srovnávati s tiemto světem!« Znamenie šelmy na člověku zevnitřním jest přední aumysl znamenie šelmy ve všech skutcích činiti ty věci pro světskú slávu, pro přízeň lidskau a chválu lidskau. A to ť jest mieti znamenie na čele, totiž Čelo co znamená? 70 v předním aumyslu a vuoli mieti aumysl; jako mši slúžiti, tělem a krví Páně posluhovati, kázati pro časný úžitek, pro přízeň lidskau předním aumyslem, jest mieti obraz šelmy. Každý také hřiech jest karakter neb znamení šelmy; a žádný nepřijde do královstvie nebeského, maje znamenie šelmy. A když s těmi znameními jde 75 duše z světa vycházejíci, nemuož hned do vlasti nebeské přijíti, aniž řieci muože člověk ten: »Knieže tohoto světa nenalézá na mně ničehéhož«. Protož se musí vyčistiti. A to jest koleno pekelníkuov, kteréž se klaní. A tak ještě do času takoví šatanovi dáni bývají, aby se učili nerauhati. Ještě se mušejí očistiti, aby mohli řieci: 80 »Knieže tohoto světa nenalézá na mně ničehéhuož« etc. A byli sau živi a kralovalilis Kristem za tisíc let. Kralovati s ním jest velikého cos'. Nebo nenie králov- stvie tohoto světa; o němž Kristus die: »Králové pohanští panují nad svými, ale vy ne tak«. Aniž rozumie o této moci světské, ačkoli 5 v sobě jest dobrá a od Boha, aniž míní o tom království, o kterémž die apoštol: »Nekralujž hřiech v vašem smrtedlném těle ani krá- lovstvie dáblovo«. Ale jest jiné královstvie, vnitř v svědomí, když totiž vuole a aumysl spojují se s Kristem skrze vieru a milovánie, spravedlnost takovau zachovávaje, aby dal jednomu každému, 10 což jeho jest. Nebo královstvie nebeské jest radost, pokoj. Královstvic pak nebeské na tré se dělí: jedno jest zde, v svě- domí vnitř; druhé jest duše po tomto životě bez těla; třetie po saudném dni, těla oslaveného a duše spolu. O posledním království nerozumí se tuto, neb to na věky trváti bude; ale tuto praví, že 15 za tisíce let kralovati budau s Kristem. Toto královstvie svědomie jest skryté jako poklad v poli a jesti ť cos' drahého. Protož die Kristus: »Podobno jest královstvie nebeské člověku kupci, kterýž všecko prodává, aby kaupil perlu drahau«. Tohoto královstvie svědomie velmi sau v prvotní cierkvi ostřiehali, ale k skonání světa Nakaženo krá- 20 jest nakaženo, nebo královstvie lásky jest umenšeno. Protož, kto lovstvie svědomie Karakter šelmy Očistec Královstvie v svědomí Troje královstvie nebeské 65 Řím. 12, 2 — 76 Jan 14, 30 3 Mat. 20, 25 a 26; Luk. 22, 25 a 26 — 6 Podle Řím. 6, 12 — 16 Ohlas Mat. 13, 44 — 17 Mat. 13, 45 a 46
Strana 270
270 Kapitola Najprvé hledati královstvíe nebeského O toto najvíce pečovati máme chce toto královstvie mieti, musí ť se neklaněti šelmě. A abychom to královstvie měli, nenie příhodnějšie k tomu věci než pokánie. Protož die Spasitel: »Čiňte pokánie, přiblíží ť se královstvie ne- beské«, takže bude Spasitel s nimi až do skonánie světa. To královstvie ] božie jest v nás; a toho královstvie nebeského 25 337a" najprvé přikazuje hledati řka: »Najprv hledajte královstvie ne- beského, a potom všecky věci jiné budau vám přidány«. Ale po- hřiechu srdce velmi zapomínají na to královstvie a větší péči o zemské věci mají nežli o to královstvie. A toho královstvie pro- síme, aby v nás přišlo, řiekajíce: »Přiď královstvie tvé!« To krá-30 lovstvie násilníci uchvacují. Neb musie člověk zapříti sám sebe a vzieti kříž svuoj etc. A takoví žádostí velikau žieznějí a lačnějí spravedlnosti a cítie v sobě lepšie královstvie, nežli jest které ze- vnitřnie. Ale dotajká tuto druhého královstvie. Nebo ti, kteříž pro 35 Krista a pro jeho zákon umierají, s Kristem kralují; a tak dotýká obojieho královstvie: jednoho zde, druhého v budaucím věku, duše bez těla. Člověk duší svau jest najduostojnějšie stvořenie, a protož pilně o to státi má, aby jeho duše dosáhla královstvie. A kteříž zde mají královstvie Kristovo, odsud vycházejíce v království 40 ještě Kristově, i ti, kteříž s tohoto světa jdau dobří, sau spojeni spolu s těmito, v kterýchž Kristus kraluje. Protož die apoštol: »Ačkoli nejsem přítomen tělem, ale přítomen sem duchem«. A tito zde na světě věrní s oněmino po tomto životě sau téhož královstvie, téhož pokrmu živého a nápoje užívají, ale jináče; nebo tito skrytě 45 požievají a sau spolu spojeni. Nebo aučastenstvie těla dosahuje živých a mrtvých v tělích. A protož die apoštol, že Kristus umřel jest, aby kraloval nad živými i mrtvými v těléch. A žádné přá- telstvie anebo příbuzenstvie tak nesvazuje lidí, jako sau dobří tak spolu svázáni s těmi, kteříž dušemi sau v království božím 50 skrze vieru, lásku a dobrau vuoli spojeni. Dotýká zvláště těch, kteří pro svědectvie slova božieho zemřeli sau, ačkoli jiných také věrně odsud vycházejících dotýká; i v těch jest královstvie božie, od kterýchž vyvrženo jest královstvie dáblovo. To jest královstvie, z kteréhož (praví Kristus) všecka 55 pohoršenie vymietají se skrz anděly, aby se obrazu šelmy neklaněli. V tomto království rozsievá šatan kaukol, totiž bludy a hřiechy, 337b1 23 Mat. 4, 17 — 26 Mat. 6, 33; Luk. 12, 31 — 30 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 31 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; Luk. 9, 23 — 32 Ohlas Mat. 5, 6 — 43 1. Kor. 5, 3 — 47 Řím. 14, 9 — 55 Mat. 13, 41 — 57 Mat. 13, 25 a 38 n.
270 Kapitola Najprvé hledati královstvíe nebeského O toto najvíce pečovati máme chce toto královstvie mieti, musí ť se neklaněti šelmě. A abychom to královstvie měli, nenie příhodnějšie k tomu věci než pokánie. Protož die Spasitel: »Čiňte pokánie, přiblíží ť se královstvie ne- beské«, takže bude Spasitel s nimi až do skonánie světa. To královstvie ] božie jest v nás; a toho královstvie nebeského 25 337a" najprvé přikazuje hledati řka: »Najprv hledajte královstvie ne- beského, a potom všecky věci jiné budau vám přidány«. Ale po- hřiechu srdce velmi zapomínají na to královstvie a větší péči o zemské věci mají nežli o to královstvie. A toho královstvie pro- síme, aby v nás přišlo, řiekajíce: »Přiď královstvie tvé!« To krá-30 lovstvie násilníci uchvacují. Neb musie člověk zapříti sám sebe a vzieti kříž svuoj etc. A takoví žádostí velikau žieznějí a lačnějí spravedlnosti a cítie v sobě lepšie královstvie, nežli jest které ze- vnitřnie. Ale dotajká tuto druhého královstvie. Nebo ti, kteříž pro 35 Krista a pro jeho zákon umierají, s Kristem kralují; a tak dotýká obojieho královstvie: jednoho zde, druhého v budaucím věku, duše bez těla. Člověk duší svau jest najduostojnějšie stvořenie, a protož pilně o to státi má, aby jeho duše dosáhla královstvie. A kteříž zde mají královstvie Kristovo, odsud vycházejíce v království 40 ještě Kristově, i ti, kteříž s tohoto světa jdau dobří, sau spojeni spolu s těmito, v kterýchž Kristus kraluje. Protož die apoštol: »Ačkoli nejsem přítomen tělem, ale přítomen sem duchem«. A tito zde na světě věrní s oněmino po tomto životě sau téhož královstvie, téhož pokrmu živého a nápoje užívají, ale jináče; nebo tito skrytě 45 požievají a sau spolu spojeni. Nebo aučastenstvie těla dosahuje živých a mrtvých v tělích. A protož die apoštol, že Kristus umřel jest, aby kraloval nad živými i mrtvými v těléch. A žádné přá- telstvie anebo příbuzenstvie tak nesvazuje lidí, jako sau dobří tak spolu svázáni s těmi, kteříž dušemi sau v království božím 50 skrze vieru, lásku a dobrau vuoli spojeni. Dotýká zvláště těch, kteří pro svědectvie slova božieho zemřeli sau, ačkoli jiných také věrně odsud vycházejících dotýká; i v těch jest královstvie božie, od kterýchž vyvrženo jest královstvie dáblovo. To jest královstvie, z kteréhož (praví Kristus) všecka 55 pohoršenie vymietají se skrz anděly, aby se obrazu šelmy neklaněli. V tomto království rozsievá šatan kaukol, totiž bludy a hřiechy, 337b1 23 Mat. 4, 17 — 26 Mat. 6, 33; Luk. 12, 31 — 30 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 31 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; Luk. 9, 23 — 32 Ohlas Mat. 5, 6 — 43 1. Kor. 5, 3 — 47 Řím. 14, 9 — 55 Mat. 13, 41 — 57 Mat. 13, 25 a 38 n.
Strana 271
XX. 271 337b2 ale z onoho královstvie všecka pohoršenie sau vyvržena. A tohoto královstvie nebeského dávají se klíče kněžím, aby svazovali a roz- 60 vazovali. A což činie na zemi, to se v království tomto potvrzuje nebeském. Nebo nenie toto královstvie takové, za kteréž matka synuov Zebedeových synuom svým žádala. Toto královstvie velmi nebezpečné jest pro vlnobitie mořská Nebezpečné jest tohoto světa ustavičná. A kteří sú toto královstvie majíce v svě- 65 domí, s oněmi svázáni společným bratrstvím a aučastenstvím svatých, vespolek sobě spomáhají modlitbami svatými, a tak tito pomáhají oněmno, kteří sau v očistci. A protož také koleno pekel- ných jest královstvie božie, kteréž se klanie ve jménu Ježíšovu, toliko že ještě od poškvrn čistí se. A kteříž zde mají královstvie 70 božie, jsau v ustavičném boji. A andělé také proti zlým bojují; neb v Zjevení XII. die: »Stal se jest boj veliký v nebi«, totiž zde i tam v andèléch dobrých jest boj; a oni z onoho královstvie an- dělé pomáhají tomuto království. A protož, když sau světí měli vieru osvícenau a tak kralo- 75 vali s Kristem, ještě jiné královstvie viděli sobě na pomoc, totiž onono svatých a anděluov. Jako Elizeus, jsa obehnán od ne- přátel a od krále assyrského, služebníku svému ukázal množstvie anděluov a řekl jemu: »Hle, viece ť jest jich s námi nežli s nimi!« Jakož i podnes též se děje s věrnými. Ale že die: »Za tisíc let« etc. Šatanáš za tisíc let byl svázán, a potom jest rozvázán. Tento čas tisíc let znamená, že v prvotní Počet znamenaj cierkvi šatanáš neměl moci za dlúhý čas, ale s Kristem kralovali. Někteří od počátku světa až do poslednieho saudu počítají sedm tisícuov jako jeden tajden, tak aby tisíc počítán byl za jeden 85 den. Jako die David: »Tisíc let před očima jeho jako den včerajší« etc. Protož chtie někteří tak řieci, že královstvie Kristovo v šestém tisíci, jako šestého dne, královal (!) Kristus a věrní s ním; ale že již sedmý tisíc běží, a protož šatanáš jest rozvázán, a již nenie tak královstvie Kristovo zde rozmnoženo, ale zkaženo. A die: »Toto ť jest vzkříšenie prvnie«. O kterémž die apoštol: Vzkříšenie prvnic »Povstali-li ste s Kristem, které svrchnie věci sau, tèch hledajte!« Protož ty duchovnie věci chutnati a nebeské jest jako prvnie vzkříšenie mieti. A sv. Jan V°. die: »Amen, pravím vám, že hodina přichází a nynie jest, když mrtví uslyší hlas Syna božieho, a kteříž Očistec Ustavičný boj Pooč máme Z nebe 80 90 Klíče kto má královstvíe nebeskéhor 59 Ohlas Mat. 18, Ix — 61 Mat. 20, 21 — 71 Zj. 12, 7 — 76 2. (4.) Král. 6, 14 až 16 —85 Ž. 90, 4 — 88 »jest rozvázán« je připsáno dodatečně in margine.— 91 Kolos. 3, 1 - - 93 Jan 5, 25
XX. 271 337b2 ale z onoho královstvie všecka pohoršenie sau vyvržena. A tohoto královstvie nebeského dávají se klíče kněžím, aby svazovali a roz- 60 vazovali. A což činie na zemi, to se v království tomto potvrzuje nebeském. Nebo nenie toto královstvie takové, za kteréž matka synuov Zebedeových synuom svým žádala. Toto královstvie velmi nebezpečné jest pro vlnobitie mořská Nebezpečné jest tohoto světa ustavičná. A kteří sú toto královstvie majíce v svě- 65 domí, s oněmi svázáni společným bratrstvím a aučastenstvím svatých, vespolek sobě spomáhají modlitbami svatými, a tak tito pomáhají oněmno, kteří sau v očistci. A protož také koleno pekel- ných jest královstvie božie, kteréž se klanie ve jménu Ježíšovu, toliko že ještě od poškvrn čistí se. A kteříž zde mají královstvie 70 božie, jsau v ustavičném boji. A andělé také proti zlým bojují; neb v Zjevení XII. die: »Stal se jest boj veliký v nebi«, totiž zde i tam v andèléch dobrých jest boj; a oni z onoho královstvie an- dělé pomáhají tomuto království. A protož, když sau světí měli vieru osvícenau a tak kralo- 75 vali s Kristem, ještě jiné královstvie viděli sobě na pomoc, totiž onono svatých a anděluov. Jako Elizeus, jsa obehnán od ne- přátel a od krále assyrského, služebníku svému ukázal množstvie anděluov a řekl jemu: »Hle, viece ť jest jich s námi nežli s nimi!« Jakož i podnes též se děje s věrnými. Ale že die: »Za tisíc let« etc. Šatanáš za tisíc let byl svázán, a potom jest rozvázán. Tento čas tisíc let znamená, že v prvotní Počet znamenaj cierkvi šatanáš neměl moci za dlúhý čas, ale s Kristem kralovali. Někteří od počátku světa až do poslednieho saudu počítají sedm tisícuov jako jeden tajden, tak aby tisíc počítán byl za jeden 85 den. Jako die David: »Tisíc let před očima jeho jako den včerajší« etc. Protož chtie někteří tak řieci, že královstvie Kristovo v šestém tisíci, jako šestého dne, královal (!) Kristus a věrní s ním; ale že již sedmý tisíc běží, a protož šatanáš jest rozvázán, a již nenie tak královstvie Kristovo zde rozmnoženo, ale zkaženo. A die: »Toto ť jest vzkříšenie prvnie«. O kterémž die apoštol: Vzkříšenie prvnic »Povstali-li ste s Kristem, které svrchnie věci sau, tèch hledajte!« Protož ty duchovnie věci chutnati a nebeské jest jako prvnie vzkříšenie mieti. A sv. Jan V°. die: »Amen, pravím vám, že hodina přichází a nynie jest, když mrtví uslyší hlas Syna božieho, a kteříž Očistec Ustavičný boj Pooč máme Z nebe 80 90 Klíče kto má královstvíe nebeskéhor 59 Ohlas Mat. 18, Ix — 61 Mat. 20, 21 — 71 Zj. 12, 7 — 76 2. (4.) Král. 6, 14 až 16 —85 Ž. 90, 4 — 88 »jest rozvázán« je připsáno dodatečně in margine.— 91 Kolos. 3, 1 - - 93 Jan 5, 25
Strana 272
272 Kapitola Volení mají troje královstvie uslyší (totiž poslauchajíce a zachovávajíce), živi budau«. Nebo 95 mrtví na duši, slyšiece slovo božie, vstanú z mrtvých. A to jest prvnie vzkříšenie, kteréžto majíce, kralují s Kristem. A ti sau blahoslalvení, kteříž mají to vzkříšenie prvnie, neb se nedotkne jich druhá smrt, ale vezmau těla oslavená a zapáleni budau již k Bohu velikým milováním. A tak najprvé na světě Krista majíce, 100 mají prvnie královstvie božie, a z světa vyjdauce, tak v dobrém trvajíce, mají druhé královstvie božie, a těla oslavená přijmauce, třetieho královstvie nebeského dosahují a docházejí etc. 338a1 Rozvázán šatanáš Tehdy rozvázán bude šatanáš a propuštěn z žaláře svého etc. V tomto vidění Jan poznal, že v prvotní cierkvi šatanáš byl svázán a volení s Kristem kralovali a byli sau národ svatý, královské kněžstvo; avšak šatan skrz krále a ciesaře škodil jest, ale neprospěl, nebo mdlá byla jeho moc proti silným svatým. Potom rozvázán jest, totiž k časuom posledním. A když tak bude, tehdy uvěřie, a prohlédajíce k skutkuom, budau věděti, že tak skrze svaté prorokováno jest, že šatan bude rozvázán; a když jest moc jeho většie, potřebie jest mieti větší sílu v srdcích. 5 Písečné povahy Die, že vyjde z žaláře, totiž z srdcí falešných křesťanuov, 10 kdež chytře kraluje. Neb od počátku světa v některých jest panoval srdcích; ale očekával času k rozšíření své zlosti, a tu se tají jako v žaláři sedě a tu má jako peklo očekávaje, kterak by časem zlé věci své vyléval a rozšiřoval. I podnes v některých leží srdcích hlubokých velmi; tam sedí jako v žaláři, hryzenie v něm puosobě 15 a trápenie, a časem svým vychází ven se všelikau chytrostí »a svodí národy nečíslné jakožto písek mořský«. A ti národové »vstaupili sau«, totiž v cierkev skrz křest a skrz auřady a duostojenstvie, moc a královstvie, cielsařstvie, konšelstvie etc. »na širokost země«, totiž na všecko shromážděnie křesťanuov, »kteříž sau na 20 čtyřech stranách země«, totiž k východu, k západu, ku poledni a ku puolnoci, a panovati bude na každém místě a království, a stavěti se budau jako na piesku mořském, ne na Kristu Ježíši. A protož se připodobňují piesku mořskému, neb se budau stavěti pod zemskými věcmi, ne na Kristu, druhé budau neustaviční, 25 třetie neplodní, čtvrté rozdělení mezi sebau a nebude jednoty v nich svaté, páté láska v nich uhašena bude. 338a" Zalář co jest a peklor — . 4 1. Petr 2, 9
272 Kapitola Volení mají troje královstvie uslyší (totiž poslauchajíce a zachovávajíce), živi budau«. Nebo 95 mrtví na duši, slyšiece slovo božie, vstanú z mrtvých. A to jest prvnie vzkříšenie, kteréžto majíce, kralují s Kristem. A ti sau blahoslalvení, kteříž mají to vzkříšenie prvnie, neb se nedotkne jich druhá smrt, ale vezmau těla oslavená a zapáleni budau již k Bohu velikým milováním. A tak najprvé na světě Krista majíce, 100 mají prvnie královstvie božie, a z světa vyjdauce, tak v dobrém trvajíce, mají druhé královstvie božie, a těla oslavená přijmauce, třetieho královstvie nebeského dosahují a docházejí etc. 338a1 Rozvázán šatanáš Tehdy rozvázán bude šatanáš a propuštěn z žaláře svého etc. V tomto vidění Jan poznal, že v prvotní cierkvi šatanáš byl svázán a volení s Kristem kralovali a byli sau národ svatý, královské kněžstvo; avšak šatan skrz krále a ciesaře škodil jest, ale neprospěl, nebo mdlá byla jeho moc proti silným svatým. Potom rozvázán jest, totiž k časuom posledním. A když tak bude, tehdy uvěřie, a prohlédajíce k skutkuom, budau věděti, že tak skrze svaté prorokováno jest, že šatan bude rozvázán; a když jest moc jeho většie, potřebie jest mieti větší sílu v srdcích. 5 Písečné povahy Die, že vyjde z žaláře, totiž z srdcí falešných křesťanuov, 10 kdež chytře kraluje. Neb od počátku světa v některých jest panoval srdcích; ale očekával času k rozšíření své zlosti, a tu se tají jako v žaláři sedě a tu má jako peklo očekávaje, kterak by časem zlé věci své vyléval a rozšiřoval. I podnes v některých leží srdcích hlubokých velmi; tam sedí jako v žaláři, hryzenie v něm puosobě 15 a trápenie, a časem svým vychází ven se všelikau chytrostí »a svodí národy nečíslné jakožto písek mořský«. A ti národové »vstaupili sau«, totiž v cierkev skrz křest a skrz auřady a duostojenstvie, moc a královstvie, cielsařstvie, konšelstvie etc. »na širokost země«, totiž na všecko shromážděnie křesťanuov, »kteříž sau na 20 čtyřech stranách země«, totiž k východu, k západu, ku poledni a ku puolnoci, a panovati bude na každém místě a království, a stavěti se budau jako na piesku mořském, ne na Kristu Ježíši. A protož se připodobňují piesku mořskému, neb se budau stavěti pod zemskými věcmi, ne na Kristu, druhé budau neustaviční, 25 třetie neplodní, čtvrté rozdělení mezi sebau a nebude jednoty v nich svaté, páté láska v nich uhašena bude. 338a" Zalář co jest a peklor — . 4 1. Petr 2, 9
Strana 273
XX. 273 Gog a Mágog co sauí 338b1 A jména jich Gog a Mágog. Gog vykládá se »střecha«; vyznamenává pokrytce, nebo všelikau zlost šatanáš 30 chytře uvodí pod zpuosobau a jako pod přikrytím spravedlnosti a náboženstvie jako pod zachováváním(!) zákona Páně, jako pod jménem pobožnosti a milostivosti a jako by z lásky všecky věci činili, ano tu bude hněv, nenávist a závist a zlost; tu jako v domu svém a pod střechau vostří své střely a osiedla připra- 35 vuje, aby viece svodil. Mágog »z střechy« aneb »z podstřešie« vykládá se. První jest pod střechau, ale tento vychází ven, z střechy; a znamená zjevné protivníky cierkve, zjevné tyranny a kacieře; kteřížto po vší zemi, v městě, na hradě, ve vsi a ve všelikém stavu sau, ano dvój tento lid, Gog a Mágog, přišli sau 40 ve všecka královstvie. První však základ zlosti pokládá Gog, pod přikrytím svozuje, zlé věci a bludy rozsievaje, a potom povstává Mágog. A tito sau dva národové, kteříž nad jiné pánovati(!) budau v cierkvi; a v těch rozvázán bude šaltanáš. Ale kralovati budau 45 za malý čas, jako die Daniel: »Za čas a časy a puol času«. Kdyby se k tomuto městu nepřátelé přibližovali silní, chtěla by se v tom opatřiti obec, kterak by ohradili město a brány; ale proti těmto národuom nepovstávají, jichž domové sau plní, kterak by bojovali proti nim a přemohli. Nebo jediné leč ostřéhati budau se, všickni 50 sau v nebezpečenství zatracenie. Poněvadž někdy v cierkvi prvotní svázán jsa šatanáš silně proti svatým bojoval, co sau mnoho svatí trpěli, mnohem viece již nynie, když jest rozvázán, potřebu- jeme moci Ducha svatého, kteříž mají vítězstvie obdržeti a spa- seni býti. Nebo, ktož setrvá do konce, spasen bude. Potřebujeme 55 všickni veliké bázně. Střecha co znamená? Tuto bychme se opattilí Potřebie nám většle slly Kteří sau Gog a Mágog? Jan praví: »Z nás vyšli, ale nebyli sú z nás« etc., kteříž sau jako ocas dračí. Kteříž se někdy stkvěli jako hvězdy na nebi, již ti učiněni sau Gog a Mágog a strhli třetí stranu hvězd také za sebau. Tito, kteříž někdy slova božieho s nábožným 60 a skraušeným srdcem poslauchali a kteříž s zástupy valili se k Je- žíšovi, aby ho slyšeli, již nemohau slyšeti. Příčina toho jest, neb sau oni Gog, a také že sau svedeni jiní od těch národuov, protož žádost dobrá slova božieho žiezniti uhašena jest. Gog a Mágog kteří sú 28/9 Sr. Jeronyma l. c., c. 857/8: Gog, 85pa; id est tectum. — 35 Jeronym ib.: Magog. de domate, hoc est de tecto. — 45 Dan. 12, 7 — 54 Mat. 10, 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 56 I. Jan 2, 19 — 58 Zj. 12, 4 Jakoubek, Výklad. 182
XX. 273 Gog a Mágog co sauí 338b1 A jména jich Gog a Mágog. Gog vykládá se »střecha«; vyznamenává pokrytce, nebo všelikau zlost šatanáš 30 chytře uvodí pod zpuosobau a jako pod přikrytím spravedlnosti a náboženstvie jako pod zachováváním(!) zákona Páně, jako pod jménem pobožnosti a milostivosti a jako by z lásky všecky věci činili, ano tu bude hněv, nenávist a závist a zlost; tu jako v domu svém a pod střechau vostří své střely a osiedla připra- 35 vuje, aby viece svodil. Mágog »z střechy« aneb »z podstřešie« vykládá se. První jest pod střechau, ale tento vychází ven, z střechy; a znamená zjevné protivníky cierkve, zjevné tyranny a kacieře; kteřížto po vší zemi, v městě, na hradě, ve vsi a ve všelikém stavu sau, ano dvój tento lid, Gog a Mágog, přišli sau 40 ve všecka královstvie. První však základ zlosti pokládá Gog, pod přikrytím svozuje, zlé věci a bludy rozsievaje, a potom povstává Mágog. A tito sau dva národové, kteříž nad jiné pánovati(!) budau v cierkvi; a v těch rozvázán bude šaltanáš. Ale kralovati budau 45 za malý čas, jako die Daniel: »Za čas a časy a puol času«. Kdyby se k tomuto městu nepřátelé přibližovali silní, chtěla by se v tom opatřiti obec, kterak by ohradili město a brány; ale proti těmto národuom nepovstávají, jichž domové sau plní, kterak by bojovali proti nim a přemohli. Nebo jediné leč ostřéhati budau se, všickni 50 sau v nebezpečenství zatracenie. Poněvadž někdy v cierkvi prvotní svázán jsa šatanáš silně proti svatým bojoval, co sau mnoho svatí trpěli, mnohem viece již nynie, když jest rozvázán, potřebu- jeme moci Ducha svatého, kteříž mají vítězstvie obdržeti a spa- seni býti. Nebo, ktož setrvá do konce, spasen bude. Potřebujeme 55 všickni veliké bázně. Střecha co znamená? Tuto bychme se opattilí Potřebie nám většle slly Kteří sau Gog a Mágog? Jan praví: »Z nás vyšli, ale nebyli sú z nás« etc., kteříž sau jako ocas dračí. Kteříž se někdy stkvěli jako hvězdy na nebi, již ti učiněni sau Gog a Mágog a strhli třetí stranu hvězd také za sebau. Tito, kteříž někdy slova božieho s nábožným 60 a skraušeným srdcem poslauchali a kteříž s zástupy valili se k Je- žíšovi, aby ho slyšeli, již nemohau slyšeti. Příčina toho jest, neb sau oni Gog, a také že sau svedeni jiní od těch národuov, protož žádost dobrá slova božieho žiezniti uhašena jest. Gog a Mágog kteří sú 28/9 Sr. Jeronyma l. c., c. 857/8: Gog, 85pa; id est tectum. — 35 Jeronym ib.: Magog. de domate, hoc est de tecto. — 45 Dan. 12, 7 — 54 Mat. 10, 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 56 I. Jan 2, 19 — 58 Zj. 12, 4 Jakoubek, Výklad. 182
Strana 274
274 Kapitola Město obcházejí pokrytci a kacieři Poznati toto, dar boží Svuodci nebezpeční Tlemto se zásobine Pokrytci se rozmohlí »A obcházeli sau město milé«, totiž vyvolené, kteří sau tiší, kteřížto sau v stáncích, jakožto vždycky Ježíše očekávajíce, 65 vždycky bedliví jsauce, přikázanie zachovávajíce; ti obehnáni sau od Goga a Mágoga. Kteří sau Gog a Mágog, oni do sebe toho nevědí, by byli takoví, ale jako by byli strana božie a všecky věci, kteréž činie, jako by z Ducha božieho činili; a strana Kristova před tváří těchto zdá se jim býti strana Antikristova, jediné leč by Buoh některým dal Ducha svatého, aby tělo vorlice poznali. Potřebná jest tu viera celá, aby plně a v cele uvěřili v Krista, vidauce maudré a nábožné, ani blaudie, od Krista odcházejí. Vyvoleným jest potřebná viera a naděje v Pánu; kteříž nedoufají v člověka, ale v Boha, kteříž nenávidie zlých věcí a lítost mají nad nepřátely, ti poznají Goga a Mágoga; kteří sau jednomyslní a svorní v Kristu Ježíši, těm jest svázán šatanáš, ti poznávají takové národy. Ale opět toto nesnadné jest, že sau z nás vyšli, kteří spravedliví byli učiněni, kteří pokřtěni, kteří nábožní sau, kteří káží, kteří 80 velebné svátosti oltářnie užívají s námi: těžko jest takové po- znati; protož nesnadné jest znáti a přemoci takové. Někdy aspoň tyrranové trápili a mučili svaté, ale tuto pod jménem Kristo- — vým svatým činie protivenstvie a Písma k tomu přivodí těžké pokušenie! Také mnozí sau Gog a Mágog, všudy na všecky strany světa, a vyvolených málo. Ti moc mají, zlí, pohruožky činiti, vězeti, mordovati. Potřebná jest modlitba a bázeň a o sobě nedoufati, ale najviece volati k Bohu, bude-li v městě a tu Mágog a Gog, jestliže opět ve vsi, jestliže na hradě, jestliže v městečku; a tu 90 Gog s bludy v nábožných mužích i ženách, a Mágog očekává se, že skrz ně uveden bude, aby ránu učinili a vedli cierkev k zahy- nutí. Ale spieše člověk uvaruje se Mágoga nežli Goga. Již po- hřiechu všecka moc Goga rozvázána jest, totiž pokrytcuov, aby udusili lásku, vieru a naději. Mágog to uvodí mocně, že, které věci přikázal Buoh, toho neolstřiehají. Protož potřebná jest síla nevěstě Kristově, cierkvi, potřebná jest opatrnost, jaký boj má činiti, a jestliže má setrvati v dobrém, jaká musie býti rozšafnost, ano velmi maudří padají a najná- božnější svedeni bývají! Blahoslavení, kteříž dnes setrvají! A Gog, zchytralá zlost, dnes běží; ti pod náboženstvím dobré náboženstvie kazí, pod pokorau svau Krista Ježíše pokoru, pod Kristovým jménem Kristu se rauhají. Mágog pak smrtí hrozí 338b2 70 75 85 95 339a1 100 Gog Mágog
274 Kapitola Město obcházejí pokrytci a kacieři Poznati toto, dar boží Svuodci nebezpeční Tlemto se zásobine Pokrytci se rozmohlí »A obcházeli sau město milé«, totiž vyvolené, kteří sau tiší, kteřížto sau v stáncích, jakožto vždycky Ježíše očekávajíce, 65 vždycky bedliví jsauce, přikázanie zachovávajíce; ti obehnáni sau od Goga a Mágoga. Kteří sau Gog a Mágog, oni do sebe toho nevědí, by byli takoví, ale jako by byli strana božie a všecky věci, kteréž činie, jako by z Ducha božieho činili; a strana Kristova před tváří těchto zdá se jim býti strana Antikristova, jediné leč by Buoh některým dal Ducha svatého, aby tělo vorlice poznali. Potřebná jest tu viera celá, aby plně a v cele uvěřili v Krista, vidauce maudré a nábožné, ani blaudie, od Krista odcházejí. Vyvoleným jest potřebná viera a naděje v Pánu; kteříž nedoufají v člověka, ale v Boha, kteříž nenávidie zlých věcí a lítost mají nad nepřátely, ti poznají Goga a Mágoga; kteří sau jednomyslní a svorní v Kristu Ježíši, těm jest svázán šatanáš, ti poznávají takové národy. Ale opět toto nesnadné jest, že sau z nás vyšli, kteří spravedliví byli učiněni, kteří pokřtěni, kteří nábožní sau, kteří káží, kteří 80 velebné svátosti oltářnie užívají s námi: těžko jest takové po- znati; protož nesnadné jest znáti a přemoci takové. Někdy aspoň tyrranové trápili a mučili svaté, ale tuto pod jménem Kristo- — vým svatým činie protivenstvie a Písma k tomu přivodí těžké pokušenie! Také mnozí sau Gog a Mágog, všudy na všecky strany světa, a vyvolených málo. Ti moc mají, zlí, pohruožky činiti, vězeti, mordovati. Potřebná jest modlitba a bázeň a o sobě nedoufati, ale najviece volati k Bohu, bude-li v městě a tu Mágog a Gog, jestliže opět ve vsi, jestliže na hradě, jestliže v městečku; a tu 90 Gog s bludy v nábožných mužích i ženách, a Mágog očekává se, že skrz ně uveden bude, aby ránu učinili a vedli cierkev k zahy- nutí. Ale spieše člověk uvaruje se Mágoga nežli Goga. Již po- hřiechu všecka moc Goga rozvázána jest, totiž pokrytcuov, aby udusili lásku, vieru a naději. Mágog to uvodí mocně, že, které věci přikázal Buoh, toho neolstřiehají. Protož potřebná jest síla nevěstě Kristově, cierkvi, potřebná jest opatrnost, jaký boj má činiti, a jestliže má setrvati v dobrém, jaká musie býti rozšafnost, ano velmi maudří padají a najná- božnější svedeni bývají! Blahoslavení, kteříž dnes setrvají! A Gog, zchytralá zlost, dnes běží; ti pod náboženstvím dobré náboženstvie kazí, pod pokorau svau Krista Ježíše pokoru, pod Kristovým jménem Kristu se rauhají. Mágog pak smrtí hrozí 338b2 70 75 85 95 339a1 100 Gog Mágog
Strana 275
XX. 275 těm, kteříž bluduom nepovolují. Již jest Mágog zbauřil sedláky, 105 dvořáky, měšťáky, aby zamordovali, kteříž nenásledují Gog a kteří se přídržie Krista. Ale to dobré jest, že v stáncích svatí sau jako v městě, ohraženi(!) sauce věrau, láskau, a naději pokládají v Pánu, a že radše chtie umřieti nežli povoliti bludu. Viděl, ano obcházeli stany svatých, všudy, široce a dlauze, 110 a že svatí ještě sau jako zrna pšeničná po žni zuostavená; kteříž trpie od Goga a Mágoga, a kamž se koli obrátie, všudy mají tyto holomky Antikristovy proti sobě a jsau jako Lot uprostřed So- domy ti světí. A strana Kristova má býti hotová k smrti, má mieti k Bohu velikú bázeň, mají milovati Boha a naději v samém Pánu 115 položiti. Ještě ti vidieni sú na světě a sau jako město spojené v jedno Město svatí sau a svázané zákonem Ježíše Krista, od něho daným, kteřížto sau jednomyslní v Duchu božím; ačkoli sau za sto neb tisíc mil od sebe zdáleni, však skrz lásku spojeni sau, a ačkoli sebe nevidie, 339a2120 vieru však jednostajnú mají. A tak sau město milé a rozkošné Beránkovi Ježíši Kristu. A ačkoli dopauští na nevěstu a na toto město trápenie od šatanáše, však se nehněvá na ni. Nedomnievajte se, byť ji chtěl zavrci, ale miluje ji najviece i nynie i na věky. Na všem světě nenie tak drahého a milého města jako toto nové, 125 Jeruzalém. Proč pak posielá proti němu Goga a Mágoga? Aby nebyla seznána, by byla Kristova nevěsta, druhé, že se otvierají tu srdce zlá proti nie, kterážto srdce ona poznává a utieká od nich; a to jest boží dar. A protož, kdyby nebyla trápena nevěsta Kristova od těch duchuov, nikdá by nepoznala duchuov a srdcí 130 pokrytcuov, a tak by spieše svedena byla. Třetie, nebylo by takové jejie trpělivosti; ale nevěsta Kristova má podstúpiti pokušenie i žaláře, a tu se zkušuje jejie stálost, jejie pokora a ctnost. A čtvrté, že se tu čistí jako zlato v výhni od těch zástupuov Goga a Mágoga, a přicházejí k ní s Písmy a s náboženstvím svuodcové, ona pak 135 chápá se maudrosti božie a bázně, a v tom zkušena bývá. Také že Pán nynie dává jie v srdce, aby řekla: »Ó Pane, Otče, kterak umieš požiti zlých dobře, nebo sem očištěna, vyučena sem v maudrosti! Tito sau mi dobře učinili, dal si mi maudrost a setrvánie; a že sem přemohla, viece si mě korunoval. Někdy 140 mi přichází myšlenie, že si mě zavrhl a že by nechtěl mě spasiti, když sem viděla i pohruožky i střely jich; ale já ť sem se k tobě Město najdražšie Trápení sau úžitečná číerkví Všudy auzkost voleným Neopauští Pán svých Zlí sau úžiteční dobrým 112 I. M. 19, I nn. 182*
XX. 275 těm, kteříž bluduom nepovolují. Již jest Mágog zbauřil sedláky, 105 dvořáky, měšťáky, aby zamordovali, kteříž nenásledují Gog a kteří se přídržie Krista. Ale to dobré jest, že v stáncích svatí sau jako v městě, ohraženi(!) sauce věrau, láskau, a naději pokládají v Pánu, a že radše chtie umřieti nežli povoliti bludu. Viděl, ano obcházeli stany svatých, všudy, široce a dlauze, 110 a že svatí ještě sau jako zrna pšeničná po žni zuostavená; kteříž trpie od Goga a Mágoga, a kamž se koli obrátie, všudy mají tyto holomky Antikristovy proti sobě a jsau jako Lot uprostřed So- domy ti světí. A strana Kristova má býti hotová k smrti, má mieti k Bohu velikú bázeň, mají milovati Boha a naději v samém Pánu 115 položiti. Ještě ti vidieni sú na světě a sau jako město spojené v jedno Město svatí sau a svázané zákonem Ježíše Krista, od něho daným, kteřížto sau jednomyslní v Duchu božím; ačkoli sau za sto neb tisíc mil od sebe zdáleni, však skrz lásku spojeni sau, a ačkoli sebe nevidie, 339a2120 vieru však jednostajnú mají. A tak sau město milé a rozkošné Beránkovi Ježíši Kristu. A ačkoli dopauští na nevěstu a na toto město trápenie od šatanáše, však se nehněvá na ni. Nedomnievajte se, byť ji chtěl zavrci, ale miluje ji najviece i nynie i na věky. Na všem světě nenie tak drahého a milého města jako toto nové, 125 Jeruzalém. Proč pak posielá proti němu Goga a Mágoga? Aby nebyla seznána, by byla Kristova nevěsta, druhé, že se otvierají tu srdce zlá proti nie, kterážto srdce ona poznává a utieká od nich; a to jest boží dar. A protož, kdyby nebyla trápena nevěsta Kristova od těch duchuov, nikdá by nepoznala duchuov a srdcí 130 pokrytcuov, a tak by spieše svedena byla. Třetie, nebylo by takové jejie trpělivosti; ale nevěsta Kristova má podstúpiti pokušenie i žaláře, a tu se zkušuje jejie stálost, jejie pokora a ctnost. A čtvrté, že se tu čistí jako zlato v výhni od těch zástupuov Goga a Mágoga, a přicházejí k ní s Písmy a s náboženstvím svuodcové, ona pak 135 chápá se maudrosti božie a bázně, a v tom zkušena bývá. Také že Pán nynie dává jie v srdce, aby řekla: »Ó Pane, Otče, kterak umieš požiti zlých dobře, nebo sem očištěna, vyučena sem v maudrosti! Tito sau mi dobře učinili, dal si mi maudrost a setrvánie; a že sem přemohla, viece si mě korunoval. Někdy 140 mi přichází myšlenie, že si mě zavrhl a že by nechtěl mě spasiti, když sem viděla i pohruožky i střely jich; ale já ť sem se k tobě Město najdražšie Trápení sau úžitečná číerkví Všudy auzkost voleným Neopauští Pán svých Zlí sau úžiteční dobrým 112 I. M. 19, I nn. 182*
Strana 276
276 Kapitola Obcházejí nepřá- telé, nemohauce vnitř Oheň s vajsosti na pooč utekla, a ty si mi spomohl a potěšil si mě. Protož sláva i čest budiž tobě!« Hle, to dobré z toho přichází! Výborné pak to město, ač padá v hřiechy někdy, ale bývá zase pozdviženo a činí pokánie a bývá město a stánek boží; a z těch 145 stánkuov vychází boj proti Antikristu. Ale toto jest dobré, že sú obcházeli stany svatých a město milé. Nemohauce do něho vnitř vjíti, pokúšeti mohau a vystřelovati střely, však zmocniti se nemohau ti duchové lživí těchto nebeských myslí; a duchové temností a mysle jiné, kteréž byly někdy ne-150 beské, budau bojovati proti svatým, ale oni hájí sebe a nedopustí jim vjíti vnitř. Neb sau všecky věci opustili, i tělo na smrt vydati chtie, na přátely nedbají a na svět, ale toliko stanuov svědomie čistého ostřiehají. Ale toto dobré, že oheň seslal z vajsosti ku pomoci nevěstě 155 své. Dal jest oheň spravedlivého hněvu božieho a prchlivosti jeho a pomsty, aby na ruozno rozdělil zástupy nepřátelské; a ša- tanáše, kterýž byl rozvázán skrze Goga a Mágoga, sváže jej a uvrže jej do jezera ohnivého a síry. Prvé uvržen byl do propasti, totiž v srdce pokrytcuov, ale již do pekla, kdež bude šelma, totiž zho-160 vadilý lid, kterýžto viece svět nežli Boha miluje; ta šelma plná hřiechuov a falešný prorok, kterýž jest lživé věci kázal a volené svodil pod zpuosobem náboženstvie a Písma, tam budau s šata- nášem, a nevěstu vysvobodí od zatracenie a od nepřátel a koruno- vati bude ji. V Zjevení XXI. spolu radovati se bude nevěsta 165 s Kristem, že jest jie pomohl a z auzkosti vysvobodil a že čest jejie bude většie, že jest přemohla statečně s pomocí Ducha jeho svatého. Neb vpravdě vyvoleným bude zvláštnie čest a sláva, 339b2 že tak zkušeni bývají a probováni, ješto, kdyby nepředešlo poku- šenie, nikdá by nebylo takového blahoslavenstvie a takové odplaty 170 u věčné vlasti etc. 339b1 Hrozné věci I viděl sem truon veliký stkvaucí etc. Viděnie hrozná sau tato o posledním našem stavu a o najposled- nějším dni saudném. Každý věrný měl by se leknauti od tváři slov těchto. A pokládá se tuto zkaženie světa, druhé saud veliký ostatní, třetie svědectvie pravé a jisté pokládá se proti srdcím tajným a nezpytatedlným a tvrdým, kterýchž žádný nezná kromě samého Boha. 5 159 Zj. 20, 3 — 165 Zj. 21, 2
276 Kapitola Obcházejí nepřá- telé, nemohauce vnitř Oheň s vajsosti na pooč utekla, a ty si mi spomohl a potěšil si mě. Protož sláva i čest budiž tobě!« Hle, to dobré z toho přichází! Výborné pak to město, ač padá v hřiechy někdy, ale bývá zase pozdviženo a činí pokánie a bývá město a stánek boží; a z těch 145 stánkuov vychází boj proti Antikristu. Ale toto jest dobré, že sú obcházeli stany svatých a město milé. Nemohauce do něho vnitř vjíti, pokúšeti mohau a vystřelovati střely, však zmocniti se nemohau ti duchové lživí těchto nebeských myslí; a duchové temností a mysle jiné, kteréž byly někdy ne-150 beské, budau bojovati proti svatým, ale oni hájí sebe a nedopustí jim vjíti vnitř. Neb sau všecky věci opustili, i tělo na smrt vydati chtie, na přátely nedbají a na svět, ale toliko stanuov svědomie čistého ostřiehají. Ale toto dobré, že oheň seslal z vajsosti ku pomoci nevěstě 155 své. Dal jest oheň spravedlivého hněvu božieho a prchlivosti jeho a pomsty, aby na ruozno rozdělil zástupy nepřátelské; a ša- tanáše, kterýž byl rozvázán skrze Goga a Mágoga, sváže jej a uvrže jej do jezera ohnivého a síry. Prvé uvržen byl do propasti, totiž v srdce pokrytcuov, ale již do pekla, kdež bude šelma, totiž zho-160 vadilý lid, kterýžto viece svět nežli Boha miluje; ta šelma plná hřiechuov a falešný prorok, kterýž jest lživé věci kázal a volené svodil pod zpuosobem náboženstvie a Písma, tam budau s šata- nášem, a nevěstu vysvobodí od zatracenie a od nepřátel a koruno- vati bude ji. V Zjevení XXI. spolu radovati se bude nevěsta 165 s Kristem, že jest jie pomohl a z auzkosti vysvobodil a že čest jejie bude většie, že jest přemohla statečně s pomocí Ducha jeho svatého. Neb vpravdě vyvoleným bude zvláštnie čest a sláva, 339b2 že tak zkušeni bývají a probováni, ješto, kdyby nepředešlo poku- šenie, nikdá by nebylo takového blahoslavenstvie a takové odplaty 170 u věčné vlasti etc. 339b1 Hrozné věci I viděl sem truon veliký stkvaucí etc. Viděnie hrozná sau tato o posledním našem stavu a o najposled- nějším dni saudném. Každý věrný měl by se leknauti od tváři slov těchto. A pokládá se tuto zkaženie světa, druhé saud veliký ostatní, třetie svědectvie pravé a jisté pokládá se proti srdcím tajným a nezpytatedlným a tvrdým, kterýchž žádný nezná kromě samého Boha. 5 159 Zj. 20, 3 — 165 Zj. 21, 2
Strana 277
XX. 277 340a Tu mrtví sauzeni sau a knihy otevřieny sú. Z otevřenie kněh ukazuje se otevřenie svědomí. Čtvrté odděle- 10 nie zlých od Pána Boha. Protož pokládá zkaženie vidědlných věcí světa tu, kdež die: »Viděl sem truon a od tváři jeho zmizala jest země i nebe« etc. V Písmě svatém skrz nebe a zemi vyznamenávají se duchovnie a nebeské věci. Nahoře praveno jest, kterak nevěstka zkažena jest, kteráž byla matka a kořen všech věcí zlých na světě; 15 a protož šelma nechtěla jie krmiti, ale svrhla ji. Viece kralovati bude šelma nad vyvolenými a falešný prorok s ní, a ještě to obé odjato bude skrz pomstu Páně; třetie šatanáš s zástupy svými obcházeti bude stany svatých a také bojovati bude a stkvieti se bude jako slunce; a opět při skonání šatan svázán bude s mocí 20 svau. Naposledy pokládá se veliký poslední saud, tu, kdež die: »Viděl sem truon«. Mat. XXV.: »Když přijde Syn člověka, po- sadí se na stolici velebnosti své«. Tuto die: »truon«, tam ve čtení pokládá se »stolice«. I Nenie truon Šalomaunuov dřevěnný, zlato- Truon jaký jest? hlavový. Nebo tyto věci skryté v duchovním rozumu sau, ale 25 truon vyzdvižený a veliké ušlechtilosti jest. Truon jest živý a du- chovní a rozumný, anděluov množstvie, čtrmezcítma starcuov; ten jest odien slávau a ctí. Ti budau jemu za truon, andělé, proroci a apoštolé, kteříž spojeni byli s ním skrz milovánie; mají polednie, to jest najvětšie světlo v nebi, vidauce tvář boží, mají paprslky 30 světla v sobě, a z toho hořie a zapalují se v milování božím, a z mi- lování toho třesau se před oblíčejem božím. Dále z té milosti mají poznánie hřiechuov a o pokolení cizoložném pokrytcuov a křesťa- nuov falešných, kteříž velebnau oltářní svátost přijímají a slovo božie dobré, avšak pro to od něho odstaupili. A poznajíce ty zlé 35 věci na ďáblích i na lidech, rozpálé se ku pomstě nepřátel. To vida Buoh, dá jim moc, aby vydali odsauzenie proti zlým, a tak skrz ně jako skrz truony bude hromové blýskanie, horlivé pomsty. Jako někdy dával vraucieho Ducha Eliášovi, Mojžiešovi a Fineesovi ku pomstě nepřátel, tak v den najposled- 40 nější andělé a světí rozpálé se horlivostí, konečnau pomstau proti hřiešníkóm. A ti ť sau truonové stkvaucie, andělé, proroci a apo- štolé, a všickni hořeti budau zlau pomstau na zlé; kterýmž jest řekl: »Vy, kteří ste následovali mne etc., suďte je, kterýmžto sem mnoho dobrého učinil, a nebyli sau vděčni, dávám moc vám 45 potvrditi a vypovědieti ortel zatracenie na zlé«. Milovánie v nebi jaké jest? Duch Páně ku pomstě Nebe Země 1.9 II." III.° 13 Zj. 17, 16 — 21 Mat. 25, 31 — 26 Zj. 4, 4 — 43 Podle Mat. 19, 28
XX. 277 340a Tu mrtví sauzeni sau a knihy otevřieny sú. Z otevřenie kněh ukazuje se otevřenie svědomí. Čtvrté odděle- 10 nie zlých od Pána Boha. Protož pokládá zkaženie vidědlných věcí světa tu, kdež die: »Viděl sem truon a od tváři jeho zmizala jest země i nebe« etc. V Písmě svatém skrz nebe a zemi vyznamenávají se duchovnie a nebeské věci. Nahoře praveno jest, kterak nevěstka zkažena jest, kteráž byla matka a kořen všech věcí zlých na světě; 15 a protož šelma nechtěla jie krmiti, ale svrhla ji. Viece kralovati bude šelma nad vyvolenými a falešný prorok s ní, a ještě to obé odjato bude skrz pomstu Páně; třetie šatanáš s zástupy svými obcházeti bude stany svatých a také bojovati bude a stkvieti se bude jako slunce; a opět při skonání šatan svázán bude s mocí 20 svau. Naposledy pokládá se veliký poslední saud, tu, kdež die: »Viděl sem truon«. Mat. XXV.: »Když přijde Syn člověka, po- sadí se na stolici velebnosti své«. Tuto die: »truon«, tam ve čtení pokládá se »stolice«. I Nenie truon Šalomaunuov dřevěnný, zlato- Truon jaký jest? hlavový. Nebo tyto věci skryté v duchovním rozumu sau, ale 25 truon vyzdvižený a veliké ušlechtilosti jest. Truon jest živý a du- chovní a rozumný, anděluov množstvie, čtrmezcítma starcuov; ten jest odien slávau a ctí. Ti budau jemu za truon, andělé, proroci a apoštolé, kteříž spojeni byli s ním skrz milovánie; mají polednie, to jest najvětšie světlo v nebi, vidauce tvář boží, mají paprslky 30 světla v sobě, a z toho hořie a zapalují se v milování božím, a z mi- lování toho třesau se před oblíčejem božím. Dále z té milosti mají poznánie hřiechuov a o pokolení cizoložném pokrytcuov a křesťa- nuov falešných, kteříž velebnau oltářní svátost přijímají a slovo božie dobré, avšak pro to od něho odstaupili. A poznajíce ty zlé 35 věci na ďáblích i na lidech, rozpálé se ku pomstě nepřátel. To vida Buoh, dá jim moc, aby vydali odsauzenie proti zlým, a tak skrz ně jako skrz truony bude hromové blýskanie, horlivé pomsty. Jako někdy dával vraucieho Ducha Eliášovi, Mojžiešovi a Fineesovi ku pomstě nepřátel, tak v den najposled- 40 nější andělé a světí rozpálé se horlivostí, konečnau pomstau proti hřiešníkóm. A ti ť sau truonové stkvaucie, andělé, proroci a apo- štolé, a všickni hořeti budau zlau pomstau na zlé; kterýmž jest řekl: »Vy, kteří ste následovali mne etc., suďte je, kterýmžto sem mnoho dobrého učinil, a nebyli sau vděčni, dávám moc vám 45 potvrditi a vypovědieti ortel zatracenie na zlé«. Milovánie v nebi jaké jest? Duch Páně ku pomstě Nebe Země 1.9 II." III.° 13 Zj. 17, 16 — 21 Mat. 25, 31 — 26 Zj. 4, 4 — 43 Podle Mat. 19, 28
Strana 278
278 Kapitola Hněv boží na nás nynie malý V svátosti velebné dává se Pán Nebe a země zmizie A ta stolice jest velebnosti, neb jest slavná a veliká moc. V těch kochá se stolicech, ne v rukau udělaných z kamene; tu ť se ukáže mocný, velebný a hrozný a prchlivosti plný, zvláště straně Antikristově, kteříž sau z viery vypadli, kteříž pokánie nečinili z hřiechuov, kteříž dary mnohé vzali od něho a zavrhli je. 50 Žalm: »Kto zná moc hněvu tvého a pro strach hněv tvuoj kto muože zčísti?« A že již hněvá se na nás a posielá rány, a toliko sau kruo- pěje malé jeho velikého hněvu, toliko sau znamenie, a od tváři jich třesauc se lekáme. Když pak vypustí hněv z pokladuov svých najvětší a otevře spravedlnost svú velikú, kto bude moci státi 55 k vidění jeho? Zde zajisté, když přichází hněv malý, bojíme se; když pak přijde onen hněv veliký, tu ť poznají, že jest on Pán. Dále ukazuje se, kterak se zjeví před oblíčejem všech, tu, kdež die: »Od tváři jeho uteklo nebe i země a zmizeli sú«, jako by nemohli snésti přítomnosti jeho mocné a hněvivé. Nebo zde 60 jest byl tichý, a nečinili pokánie; ale tuto ť se hrozný ukáže a hně- vivý všem zlým. U velebné svátosti dává se v tajné zpuosobě a jakožto Beránek; ale na stolici posadí se hrozný jako lev proti těm, kteří sau nehodně požívali velebné svátosti těla a krve Kris- tovy, ukáže se Antikristovi a holomkóm jeho a pokrytcóm, tak, 65 aby poznali, že on jest Pán, kterýž dobrodínie mnohá činil, a v mnohých vyvinuli proti Bohu; a ti ť řeknau: »Tento ť jest, nebo velmi hrozný jest«. Protož sau zmizali, totiž ostáti nemohli před oblíčejem jeho. Nebe; v tomto království cierkve svaté, v němžto královstvie 70 340b pohanské — Gog a Mágog — rozšířeno jest, tu duchovní stav jest jako nebe, světští jako země. Nebe, odkudž déšť a rosa naučenie mají sstupovati, to nebe zkaženo bude a porušeno bude a zmizí náramně; i země také, světský stav, kteříž učiněni sau země zlo- řečená, zkažena bude také. Nebe také dábelské také(!) zmizie 75 v den najposlednější. Sv. Augustin »O městě božím« die, že slunce a měsíc i hvězdy změnie se a tvář nebe i země také se promění. Jako někdy řekl: »Buď nebe!«, a stalo se jest, tak před oblíčejem jeho a od tváři světla jeho také nebe i země zmizie. Jakož dáno jest člověku k služebnosti jeho, a zle užieval jich, ale porušil ty 80 všecky věci, protož budau zase obnoveny. Žalm: »Skutkové rukau tvých sau ť nebesa, ta ť zahynau, ale ty zuostaneš a léta tvá ne- zhynau«. Stolice 340а2 51 Ž. 90, 11 a 12 — 78 1. M. I. 1 — 81 Podle Ž. 102, 26 až 28
278 Kapitola Hněv boží na nás nynie malý V svátosti velebné dává se Pán Nebe a země zmizie A ta stolice jest velebnosti, neb jest slavná a veliká moc. V těch kochá se stolicech, ne v rukau udělaných z kamene; tu ť se ukáže mocný, velebný a hrozný a prchlivosti plný, zvláště straně Antikristově, kteříž sau z viery vypadli, kteříž pokánie nečinili z hřiechuov, kteříž dary mnohé vzali od něho a zavrhli je. 50 Žalm: »Kto zná moc hněvu tvého a pro strach hněv tvuoj kto muože zčísti?« A že již hněvá se na nás a posielá rány, a toliko sau kruo- pěje malé jeho velikého hněvu, toliko sau znamenie, a od tváři jich třesauc se lekáme. Když pak vypustí hněv z pokladuov svých najvětší a otevře spravedlnost svú velikú, kto bude moci státi 55 k vidění jeho? Zde zajisté, když přichází hněv malý, bojíme se; když pak přijde onen hněv veliký, tu ť poznají, že jest on Pán. Dále ukazuje se, kterak se zjeví před oblíčejem všech, tu, kdež die: »Od tváři jeho uteklo nebe i země a zmizeli sú«, jako by nemohli snésti přítomnosti jeho mocné a hněvivé. Nebo zde 60 jest byl tichý, a nečinili pokánie; ale tuto ť se hrozný ukáže a hně- vivý všem zlým. U velebné svátosti dává se v tajné zpuosobě a jakožto Beránek; ale na stolici posadí se hrozný jako lev proti těm, kteří sau nehodně požívali velebné svátosti těla a krve Kris- tovy, ukáže se Antikristovi a holomkóm jeho a pokrytcóm, tak, 65 aby poznali, že on jest Pán, kterýž dobrodínie mnohá činil, a v mnohých vyvinuli proti Bohu; a ti ť řeknau: »Tento ť jest, nebo velmi hrozný jest«. Protož sau zmizali, totiž ostáti nemohli před oblíčejem jeho. Nebe; v tomto království cierkve svaté, v němžto královstvie 70 340b pohanské — Gog a Mágog — rozšířeno jest, tu duchovní stav jest jako nebe, světští jako země. Nebe, odkudž déšť a rosa naučenie mají sstupovati, to nebe zkaženo bude a porušeno bude a zmizí náramně; i země také, světský stav, kteříž učiněni sau země zlo- řečená, zkažena bude také. Nebe také dábelské také(!) zmizie 75 v den najposlednější. Sv. Augustin »O městě božím« die, že slunce a měsíc i hvězdy změnie se a tvář nebe i země také se promění. Jako někdy řekl: »Buď nebe!«, a stalo se jest, tak před oblíčejem jeho a od tváři světla jeho také nebe i země zmizie. Jakož dáno jest člověku k služebnosti jeho, a zle užieval jich, ale porušil ty 80 všecky věci, protož budau zase obnoveny. Žalm: »Skutkové rukau tvých sau ť nebesa, ta ť zahynau, ale ty zuostaneš a léta tvá ne- zhynau«. Stolice 340а2 51 Ž. 90, 11 a 12 — 78 1. M. I. 1 — 81 Podle Ž. 102, 26 až 28
Strana 279
XX. 279 840b2 105 115 Tak tehdy nebe i země zmizie od oblíčeje jeho a jako státi ne- 85 budau moci bez těžké proměny. Jako pokládá Petr sv. v kanonice: »Někdy slovem svět stvořen jest a očištěn jest vodau; tak slovem jeho svět ohněm vypálen bude«, neb totiž voheň přijde na veškeren svět. Nebo sau někteří hřiechové, kterýchž voda nepostadčuje obmyti, ale musí býti oheň, jako k větší zlosti. A tak pro ohavné 90 věci zlé všech stavuov oheň přijde. A die, že bude jeden den jeho jako tisíce let. Jako by řekl: »Tudiež tyto věci přijdau«. Každému na smrti ten bude saud, druhé na konci světa. Apoštol die: »Po- míjie zpuosoba světa tohoto«. Jan v kanonice: »Svět pomíjí s žádostmi svými«. Jakož sme činili zlé a dobré, tak v brzkém 95 času najdeme. Dále die Petr: » Nemešká ť Pán slibem, totiž mzdau neprodlévá, ale trpělivě snáší pro pokánie naše nechtěje, by kto za hynul. Přijde ť pak den, v němžto nebe velikau prudkostí zběhne«, totiž změnie se vedlé této spuosoby, ačkoli podstata nebe zuostane; nebo jinačejší zpuosob nebesa vezmau na se, 100 jako duchovní. Jako na Kristu odešla smrtedlnost a v slávu se oblekl, takéž nebesuom nový dán bude zpuosob, ale podstata jednostajná bude, a tak nebe nezaměstkná místa jako nynie. Nebo die Jan: »Místo nenie nalezeno jeho«. Protož tak jakýms divným duchovním ohněm vyčištěna budau. Jací pak musíme my býti, poněvadž tyto všecky věci změnie se? V životě ovšem dobrém máme býti, Boha se báti, od hřiechuov se varovati, tento den v paměti mieti, přibližujíce se k němu ustavičně. Jako od tváři horkosti led rozpauští se, tak od tváři Kristovy všeliká okrasa nebe i svět promění se. Die Petr: »Nového 110 nebe a nové země za mzdu potom očekáváme, kteréž ani ucho slýchalo« etc. »Protož, bratřie, těchto věcí očekávajíce a často připomínajíce, buďte pečliví od hřiechuov se varovati a hněv boží krotiti, abyšte nepoškvrnění nalezeni byli, v veliké trpěli- vosti, u vieře a v bázni«. Tak toho rozumu Jan dotýká řka: »Viděl sem«, totiž jej hrozného, »seděti na truonu« a všecky věci se změnily před oblí- čejem jeho, duchovní lidé i světští, světí i zlí, nebe tělesné i země. Postav se každý v mysli jakožto již před oblíčejem jeho, kterak anebo kde stane, na levici-li či na pravici! Potupuje se blud těch, 120 kteříž pravili, že by již byl saud poslední, a všecky rány tyto, kteréž sau jako kruopěje, k hodině saudu připisovali. Augustin 86 Podle 2. Petra 3, 5 až 7 — 90 2. Petr 3, 8 — 92 1. Kor. 7, 31 — 93 1. Jan 2, 17 — 95 2. Petr 3, 9 a 10 — 109 Podle 2. Petr 3, 13 a 14 Voda nepo- stadčuje, musí přičiniti se oheň k vyčištěn Divná proměna bude Blud některých
XX. 279 840b2 105 115 Tak tehdy nebe i země zmizie od oblíčeje jeho a jako státi ne- 85 budau moci bez těžké proměny. Jako pokládá Petr sv. v kanonice: »Někdy slovem svět stvořen jest a očištěn jest vodau; tak slovem jeho svět ohněm vypálen bude«, neb totiž voheň přijde na veškeren svět. Nebo sau někteří hřiechové, kterýchž voda nepostadčuje obmyti, ale musí býti oheň, jako k větší zlosti. A tak pro ohavné 90 věci zlé všech stavuov oheň přijde. A die, že bude jeden den jeho jako tisíce let. Jako by řekl: »Tudiež tyto věci přijdau«. Každému na smrti ten bude saud, druhé na konci světa. Apoštol die: »Po- míjie zpuosoba světa tohoto«. Jan v kanonice: »Svět pomíjí s žádostmi svými«. Jakož sme činili zlé a dobré, tak v brzkém 95 času najdeme. Dále die Petr: » Nemešká ť Pán slibem, totiž mzdau neprodlévá, ale trpělivě snáší pro pokánie naše nechtěje, by kto za hynul. Přijde ť pak den, v němžto nebe velikau prudkostí zběhne«, totiž změnie se vedlé této spuosoby, ačkoli podstata nebe zuostane; nebo jinačejší zpuosob nebesa vezmau na se, 100 jako duchovní. Jako na Kristu odešla smrtedlnost a v slávu se oblekl, takéž nebesuom nový dán bude zpuosob, ale podstata jednostajná bude, a tak nebe nezaměstkná místa jako nynie. Nebo die Jan: »Místo nenie nalezeno jeho«. Protož tak jakýms divným duchovním ohněm vyčištěna budau. Jací pak musíme my býti, poněvadž tyto všecky věci změnie se? V životě ovšem dobrém máme býti, Boha se báti, od hřiechuov se varovati, tento den v paměti mieti, přibližujíce se k němu ustavičně. Jako od tváři horkosti led rozpauští se, tak od tváři Kristovy všeliká okrasa nebe i svět promění se. Die Petr: »Nového 110 nebe a nové země za mzdu potom očekáváme, kteréž ani ucho slýchalo« etc. »Protož, bratřie, těchto věcí očekávajíce a často připomínajíce, buďte pečliví od hřiechuov se varovati a hněv boží krotiti, abyšte nepoškvrnění nalezeni byli, v veliké trpěli- vosti, u vieře a v bázni«. Tak toho rozumu Jan dotýká řka: »Viděl sem«, totiž jej hrozného, »seděti na truonu« a všecky věci se změnily před oblí- čejem jeho, duchovní lidé i světští, světí i zlí, nebe tělesné i země. Postav se každý v mysli jakožto již před oblíčejem jeho, kterak anebo kde stane, na levici-li či na pravici! Potupuje se blud těch, 120 kteříž pravili, že by již byl saud poslední, a všecky rány tyto, kteréž sau jako kruopěje, k hodině saudu připisovali. Augustin 86 Podle 2. Petra 3, 5 až 7 — 90 2. Petr 3, 8 — 92 1. Kor. 7, 31 — 93 1. Jan 2, 17 — 95 2. Petr 3, 9 a 10 — 109 Podle 2. Petr 3, 13 a 14 Voda nepo- stadčuje, musí přičiniti se oheň k vyčištěn Divná proměna bude Blud některých
Strana 280
280 Kapitola Spisové bludní Toto učiňme! (O mestě božím) die, že býti bez hřiechu a býti lidem nevinným zde jakožto v ráji, a že již nebudau mřieti, a aby byli jako v ráji, a bez bolesti roditi budau, ll a Kristus vidien bude okem tělesným, 341a1 — že se to nenaplní, jediné po ostatním saudu. Kteříž máte spisy 125 takové a těšíte se jim a chováte se s takovými věcmi, hleďtež, abyšte nebyli svedeni k zatracení těmi spisy! Někteří se již uza- vierávali a postili se tři dni, již podvrácenie světa očekávajíce. Nepokládám, kolik by let bylo do času saudného dne, ačkoli ně- kteří bludně časy jisté pokládali a chtěli znáti časy, kteréž Otec 130 položil v své moci, a že již věk jest rajský a svatá nevinnost. Nemá tak rozumieno býti podlé smysluov svatých, ale na konci vzkříšenie našeho. Protož položme již saud s sebau sami a potupme se v tváři naší a plačme hřiechuov našich, a tam nebudeme tak sauzeni. 135 Tam také ledva spravedlivý spasen bude. Potřebie jest zde života polepšiti! Tam panny bláznivé odvrženy budau od oblíčeje Páně. Již položme v srdci ten saud, přišla-li by aspoň jiskra svaté bázně! Světí na tyto věci mysléce třásli se strachem, v se nedoufali a méně hřešili; my pak, velmi blízcí od saudu a daleko od stavu dobrého 140 života, a my pohřiechu velicí hřiešníci, nelekáme se! Nedostatek jest u vieře: kdyby byla viera v nás, opustili bychme svět; ne- radovali bychme se, ale plakali bychom, očekávajíce smrti a tohoto saudu najhroznějšicho etc. Moře svět znamená I viděl sem mrtvé, malé i veliké. Když již postaveni truonové, přicházejí mrtví již k saudu, buďto urození, buďto neurození; mrtví slovau, mrtví někteří v Kristu. Apoštol: »Umřeli ste hřiechu, a život váš skryt jest!« Zlí, kteříž život Krista potratili, život ten, kterýž die: »Já sem cesta, pravda 5 i život«, ti [ také stanau před truonem. Skrz moře zajisté svět znamená se, neb jest neustavičný jako moře a hořkosti plný a že jest vlnobitími naplněn. To moře vydává mrtvé, a protož někteří na světě před saudem posledním, nébrž i v tom saudu živí budau vzati a zchopeni vstřiec Kristu. 10 To o dobrých. Apoštol k Tesalonicenským die: »My, kteřížto živi sme, nepředejdeme těch (totiž k saudu), kteří sau prvé zemřeli. 341a2 122 Augustinus, De civitate Dei, l. XX., c. 17 (ed. Hoffmann, II., p. 468) — 136 Podle 1. Petr 4, 18 — 137 Mat. 25, 12 4 Podle Kolos. 3, 3 — 5 Jan 14, 6 — 11 1. Tes. 4, 15 až 18
280 Kapitola Spisové bludní Toto učiňme! (O mestě božím) die, že býti bez hřiechu a býti lidem nevinným zde jakožto v ráji, a že již nebudau mřieti, a aby byli jako v ráji, a bez bolesti roditi budau, ll a Kristus vidien bude okem tělesným, 341a1 — že se to nenaplní, jediné po ostatním saudu. Kteříž máte spisy 125 takové a těšíte se jim a chováte se s takovými věcmi, hleďtež, abyšte nebyli svedeni k zatracení těmi spisy! Někteří se již uza- vierávali a postili se tři dni, již podvrácenie světa očekávajíce. Nepokládám, kolik by let bylo do času saudného dne, ačkoli ně- kteří bludně časy jisté pokládali a chtěli znáti časy, kteréž Otec 130 položil v své moci, a že již věk jest rajský a svatá nevinnost. Nemá tak rozumieno býti podlé smysluov svatých, ale na konci vzkříšenie našeho. Protož položme již saud s sebau sami a potupme se v tváři naší a plačme hřiechuov našich, a tam nebudeme tak sauzeni. 135 Tam také ledva spravedlivý spasen bude. Potřebie jest zde života polepšiti! Tam panny bláznivé odvrženy budau od oblíčeje Páně. Již položme v srdci ten saud, přišla-li by aspoň jiskra svaté bázně! Světí na tyto věci mysléce třásli se strachem, v se nedoufali a méně hřešili; my pak, velmi blízcí od saudu a daleko od stavu dobrého 140 života, a my pohřiechu velicí hřiešníci, nelekáme se! Nedostatek jest u vieře: kdyby byla viera v nás, opustili bychme svět; ne- radovali bychme se, ale plakali bychom, očekávajíce smrti a tohoto saudu najhroznějšicho etc. Moře svět znamená I viděl sem mrtvé, malé i veliké. Když již postaveni truonové, přicházejí mrtví již k saudu, buďto urození, buďto neurození; mrtví slovau, mrtví někteří v Kristu. Apoštol: »Umřeli ste hřiechu, a život váš skryt jest!« Zlí, kteříž život Krista potratili, život ten, kterýž die: »Já sem cesta, pravda 5 i život«, ti [ také stanau před truonem. Skrz moře zajisté svět znamená se, neb jest neustavičný jako moře a hořkosti plný a že jest vlnobitími naplněn. To moře vydává mrtvé, a protož někteří na světě před saudem posledním, nébrž i v tom saudu živí budau vzati a zchopeni vstřiec Kristu. 10 To o dobrých. Apoštol k Tesalonicenským die: »My, kteřížto živi sme, nepředejdeme těch (totiž k saudu), kteří sau prvé zemřeli. 341a2 122 Augustinus, De civitate Dei, l. XX., c. 17 (ed. Hoffmann, II., p. 468) — 136 Podle 1. Petr 4, 18 — 137 Mat. 25, 12 4 Podle Kolos. 3, 3 — 5 Jan 14, 6 — 11 1. Tes. 4, 15 až 18
Strana 281
XX. 281 341b1 Nebo Pán v zvuku trauby a v hlasu archanděla sstaupí s nebe a mrtví, kteříž první sau zemřeli, vstanau první; potom my, 15 kteřížto živi sme, kteříž ostatní sme, zachváceni budeme vstřiec Kristu v povětřie. Hle, těšte se těmito slovy«, totiž potěšenie majíce! Tak mrtví s tohoto světa přijdau k saudu. Viděl také, ano nebe a země zmizala, ale po vzkříšení z mrtvých i peklo, totiž ďábel, kteří sau s ním zatraceni, vydá mrtvé, aby se 20 také postavili osobně na saudě k odsauzení a k zatracení věč- nému. »A tehdy knihy budau otevřieny života a každý sauzen bude vedlé skutkuov«. Knihy budau otevřieny, v kterýchžto život každého člověka jest sepsaný. Ne knihy tělesné, neb by musily býti veliké, ale duchovnie sau toto knihy, v nichžto naši činové 25 všickni a skutkové, řeči i myšlenie sepsána sau. Knihy ty sau ť svědomie, kteráž se tu zjevie a otevrau; a andělé také otevrau nám ty knihy, kterých sme nebyli poslušni, a duchové zlí také všecky věci zlé v nás připomínati budau, z kterých sme nečinili pokánie, také budau žalovati na nás. Sv. Augustin (II°. O městě 30 božím) die: »Knihy sau světí prvotnie cierkve«, proroci a apoštolé, skrz kteréžto jest viera světu zjevena a naučenie úžitečné k spa- sení, a nepřijali sau toho. Ty knihy budau otevřieny tam, jaká jest svatých viera a kteří se srovnávali s těmi knihami, z těch budau sauzeni, jaký jest život jich a jaký náš. Jako knihy městské, 35 v nichž se zapisují pře a rozličné příčiny člověka, a časem svým vypovídá se proti němu, kterak jest měl živ býti, a nebyl, tak svatých knihy budau otevřieny a z nich trestán bude každý člo- věk, kterak jest přikázanie božská měl plniti, Boha milovati, svět opustiti, a nečinil tak. 40 Z těch bude zkušeno a vohledáno kněh, kteří sú od počátku světa právě uvěřili v Krista, kteří sú článkuov viery nedrželi o Trojici svaté, o těle Kristově a o velebné svátosti oltářní právě nesmyslili a nedrželi, a kterak sú onino smajšleli; tu bude zkušena viera naše, byla-li jednostajná; tu poznáme, kterak vieru usty 45 mnozí vyznávají, a v srdci se rauhají, kterak pokautně vieře se posmievají. Tu bude vyhledáno, kto jest přikázanie o milování vyplnil, kto jest pravé a upřímé srdce měl k Bohu, kto srdcem, ne toliko usty miloval. Tu bude zvědieno, která jest strana a částka Kristova, a kteří sau jménem toliko strana Kristova, ale proti 50 Kristu, a pod jménem zákona a spravedlnosti chodie, a Ducha Knihy budau otevrteny svědomí Svatí boží sau také knihy Knihy budau otevříny svatých Hrozný počet s námi dietí se bude 30 Augustinus. De civitate Dei, l. XX., c. 14 (ed. Hoffmann II., p. 461).
XX. 281 341b1 Nebo Pán v zvuku trauby a v hlasu archanděla sstaupí s nebe a mrtví, kteříž první sau zemřeli, vstanau první; potom my, 15 kteřížto živi sme, kteříž ostatní sme, zachváceni budeme vstřiec Kristu v povětřie. Hle, těšte se těmito slovy«, totiž potěšenie majíce! Tak mrtví s tohoto světa přijdau k saudu. Viděl také, ano nebe a země zmizala, ale po vzkříšení z mrtvých i peklo, totiž ďábel, kteří sau s ním zatraceni, vydá mrtvé, aby se 20 také postavili osobně na saudě k odsauzení a k zatracení věč- nému. »A tehdy knihy budau otevřieny života a každý sauzen bude vedlé skutkuov«. Knihy budau otevřieny, v kterýchžto život každého člověka jest sepsaný. Ne knihy tělesné, neb by musily býti veliké, ale duchovnie sau toto knihy, v nichžto naši činové 25 všickni a skutkové, řeči i myšlenie sepsána sau. Knihy ty sau ť svědomie, kteráž se tu zjevie a otevrau; a andělé také otevrau nám ty knihy, kterých sme nebyli poslušni, a duchové zlí také všecky věci zlé v nás připomínati budau, z kterých sme nečinili pokánie, také budau žalovati na nás. Sv. Augustin (II°. O městě 30 božím) die: »Knihy sau světí prvotnie cierkve«, proroci a apoštolé, skrz kteréžto jest viera světu zjevena a naučenie úžitečné k spa- sení, a nepřijali sau toho. Ty knihy budau otevřieny tam, jaká jest svatých viera a kteří se srovnávali s těmi knihami, z těch budau sauzeni, jaký jest život jich a jaký náš. Jako knihy městské, 35 v nichž se zapisují pře a rozličné příčiny člověka, a časem svým vypovídá se proti němu, kterak jest měl živ býti, a nebyl, tak svatých knihy budau otevřieny a z nich trestán bude každý člo- věk, kterak jest přikázanie božská měl plniti, Boha milovati, svět opustiti, a nečinil tak. 40 Z těch bude zkušeno a vohledáno kněh, kteří sú od počátku světa právě uvěřili v Krista, kteří sú článkuov viery nedrželi o Trojici svaté, o těle Kristově a o velebné svátosti oltářní právě nesmyslili a nedrželi, a kterak sú onino smajšleli; tu bude zkušena viera naše, byla-li jednostajná; tu poznáme, kterak vieru usty 45 mnozí vyznávají, a v srdci se rauhají, kterak pokautně vieře se posmievají. Tu bude vyhledáno, kto jest přikázanie o milování vyplnil, kto jest pravé a upřímé srdce měl k Bohu, kto srdcem, ne toliko usty miloval. Tu bude zvědieno, která jest strana a částka Kristova, a kteří sau jménem toliko strana Kristova, ale proti 50 Kristu, a pod jménem zákona a spravedlnosti chodie, a Ducha Knihy budau otevrteny svědomí Svatí boží sau také knihy Knihy budau otevříny svatých Hrozný počet s námi dietí se bude 30 Augustinus. De civitate Dei, l. XX., c. 14 (ed. Hoffmann II., p. 461).
Strana 282
282 Kapitola Bludové božieho nemají; která sau srdce pokrytá, která prostě a upřímě chodie, tu budau otevřiena; kde bylo pravé náboženstvie, kde bázeň; kto jest právě sliby zdržal a splnil; kto jest se právě skrze milovánie Krista přídržal; kto je pravé činil pokánie; kto jest právě a věrně myslil; kto smysly bludné z Písma skládal a smajšlel; 55 kto jest kacieřstvie sobě za vieru oblíbil a to tvrdil; kto zle v bludu umřel jest; kto jest to neb ono kacieřstvie do smrti držal; kto jest pro marnau chválu kázal; kto nehodně tělo a krev Páně rozdával neb přijímal; kto jest z lásky mluvil a kázal, a kto jest jie neměl; kteří sau, ješto sobě k saudu jedie; kteří sau, ješto 60 berau dary ku pajše, ne ke cti a chvále Kristově. 341b2 Dvau nevěstek svár Knihy nynie zavřieny nám Nynie zajisté jako dvě ženě nevěstce sváří se lidé řiekajíce: »My pravdu máme, my Boha milujeme«. Tu bude poznáno skrze vyrčenie Šalomauna, která strana pravá jest. Tu ť budau otevřiena svědomie a srdce mocí božskau. Tam mocí slunce, kteréž sklo 65 pronikuje, budau srdce jako prohlédčivá a vidiena budau, jaká sau. A jako na dně u vodě mocí paprslku slunečného viděti i ka- meniečko, tak tam na saudě skutkové a všickni činové naši, slova i myšlenie, příčiny a okolkové hřiechuov poznáni budau. Tam plakati a kvieliti budau zlí na hřiechy své, kterýchž sau zde nikdá 70 právě nepoznali. Apoštol die: »Nechtějte súditi před časem, do- kavád Pán nepřijde, kterýž osvítí skryté věci a zjeví světu«; jako by řekl: »Nynie ť sau skrytá myšlenie má, a jsem-li já neb ty z počtu spasencuov, nevieš, nebo saudové boží sau to; ale tam zjeveny budau naše tajné věci a tam budeme sauzeni«. Daniel 75 prorok: »Saud osazen a knihy otevřieny sau«. Jako by řekl: »Za- pomeň člověk neb nezapomeň hříchuov svých, tam ť budau ob- noveni a zpomenuti, mysl na ně neb nemysl. Tam srdce všecka budau otevřína dobrých i zlých«. A knihy apoštolské a prorocké sau nynie nám náramně za-80 vřieny, že lidé, slyšiece jich rady a učenie, i neslyšíme, poslaucha- jíce a čtauce, a nevidíme vidauce. Světí po apoštoléch těm knihám sau rozuměli a strachovali se od tváři slov jich. Ale nynie sau zavřieny a zapečetěny, ale maličko nětco dává se nám znáti; 342a ale oněm prvním svatým dáno bylo viece mnohem znáti. Na 85 saudě pak uplně otevřieny budau, ne ku potěšení zlým, ale k za- tracení, kterak sau se Boha nebáli, přikázání(!) nezachovávali. Blahoslavení sau ti, kterýmž se rozum kněh takových otvierá, Otevřenie úžitečné 60 Sr. I. Kor. 11, 29 — 71 1. Kor. 4, 5 — 76 Dan. 7, 10
282 Kapitola Bludové božieho nemají; která sau srdce pokrytá, která prostě a upřímě chodie, tu budau otevřiena; kde bylo pravé náboženstvie, kde bázeň; kto jest právě sliby zdržal a splnil; kto jest se právě skrze milovánie Krista přídržal; kto je pravé činil pokánie; kto jest právě a věrně myslil; kto smysly bludné z Písma skládal a smajšlel; 55 kto jest kacieřstvie sobě za vieru oblíbil a to tvrdil; kto zle v bludu umřel jest; kto jest to neb ono kacieřstvie do smrti držal; kto jest pro marnau chválu kázal; kto nehodně tělo a krev Páně rozdával neb přijímal; kto jest z lásky mluvil a kázal, a kto jest jie neměl; kteří sau, ješto sobě k saudu jedie; kteří sau, ješto 60 berau dary ku pajše, ne ke cti a chvále Kristově. 341b2 Dvau nevěstek svár Knihy nynie zavřieny nám Nynie zajisté jako dvě ženě nevěstce sváří se lidé řiekajíce: »My pravdu máme, my Boha milujeme«. Tu bude poznáno skrze vyrčenie Šalomauna, která strana pravá jest. Tu ť budau otevřiena svědomie a srdce mocí božskau. Tam mocí slunce, kteréž sklo 65 pronikuje, budau srdce jako prohlédčivá a vidiena budau, jaká sau. A jako na dně u vodě mocí paprslku slunečného viděti i ka- meniečko, tak tam na saudě skutkové a všickni činové naši, slova i myšlenie, příčiny a okolkové hřiechuov poznáni budau. Tam plakati a kvieliti budau zlí na hřiechy své, kterýchž sau zde nikdá 70 právě nepoznali. Apoštol die: »Nechtějte súditi před časem, do- kavád Pán nepřijde, kterýž osvítí skryté věci a zjeví světu«; jako by řekl: »Nynie ť sau skrytá myšlenie má, a jsem-li já neb ty z počtu spasencuov, nevieš, nebo saudové boží sau to; ale tam zjeveny budau naše tajné věci a tam budeme sauzeni«. Daniel 75 prorok: »Saud osazen a knihy otevřieny sau«. Jako by řekl: »Za- pomeň člověk neb nezapomeň hříchuov svých, tam ť budau ob- noveni a zpomenuti, mysl na ně neb nemysl. Tam srdce všecka budau otevřína dobrých i zlých«. A knihy apoštolské a prorocké sau nynie nám náramně za-80 vřieny, že lidé, slyšiece jich rady a učenie, i neslyšíme, poslaucha- jíce a čtauce, a nevidíme vidauce. Světí po apoštoléch těm knihám sau rozuměli a strachovali se od tváři slov jich. Ale nynie sau zavřieny a zapečetěny, ale maličko nětco dává se nám znáti; 342a ale oněm prvním svatým dáno bylo viece mnohem znáti. Na 85 saudě pak uplně otevřieny budau, ne ku potěšení zlým, ale k za- tracení, kterak sau se Boha nebáli, přikázání(!) nezachovávali. Blahoslavení sau ti, kterýmž se rozum kněh takových otvierá, Otevřenie úžitečné 60 Sr. I. Kor. 11, 29 — 71 1. Kor. 4, 5 — 76 Dan. 7, 10
Strana 283
XX. 283 aby pokánie činili a své srdce poznali. Ty knihy sau jako zrcadla, 90 bez nich nemuož se dobře poznati srdce. Protož, kto se poznává a život opravuje, blahoslavený jest; ale ktož jest nedbal zde poznati se a srozuměti a života svého zkusiti, za hřiechy se sty- děti, tam ť jim budau otevřieny k veliké žalosti. Item, kteří se v hříších tajili a Písma nadarmo slajchali, jaký saud bude z těch 95 kněh a z řečí čtení svatých evangelistuov, kteřížto slyšíce, života nevedli po cestě spravedlnosti a lásky. »I jiné knihy života budau otevřieny«. On ť jest Kristus, knihy života věčného; které věci v apoštolských a v prorockých knihách napsány sú a v srdcích jich, to všecko jako z čelních 100 a předních kněh a z studnice, od Krista, napsáno jest. A všickni, kteříž setrvají s Kristem a kteříž Boha milují, na těch knihách sau napsáni. Ti také sau tam napsáni, kteří odpadají od Krista a kteří jméno křesťanské mají, bez skutku, kteří nehodně tělo a krev boží přijímají, a kteří sau předvědění (k zatracení totižto) 105 a kteří vyvolení — všecky ty věci napsány sau v knihách života. A kterak v apoštolských srdcích mnohé věci spasitedlné napsány sú, kterýchž my neznáme, na knihách těch poznáme, kterak sme bázně božie neměli, cesty lásky sme nedrželi. Z těch kněh budeme sauzeni, žádnému se nestane křivda, 342a2 110 »každý vedlé skutkuov sauzen bude«. Pomyslme, kterak budeme sauzeni, kterak se máme před Bohem a před lidmi, tak-li k lidem jako před Bohem, bez pokrytství! Item, kterak člověk varuje se potupy pro hřiechy; radše by seděl v žaláři, nežli by hanbu trpěl na světě! To srdce bude tam otevříno s hřiechy, kterak 115 sobě Boha méně vážili a méně se před oblíčejem jeho styděli nežli před oblíčejem lidí, kterak sau se hřiechuov svým zpovědlní- kóm zpovídali, kdež sau se nestyděli, a kteříž bázně nemají k Bohu v hřešení. Ó, jak těžký saud to bude! Ó, světí před očima měli sau ten saud; protož sau všecky věci potupili, všecky mauky 120 rádi podstaupili, hřiechuov se varovali, k smrti se připravovali, v světě nic nemilovali a s třesením se lekali od tváři té trauby. Protož všelikému národu z těchto kněh a z kněh života právě bude sauzeno, totiž sauzen bude tam jináče, kto jest své vlastnie hledal, a kto chvály božie. Tu my kazatelové sauzeni budeme, 125 hledáme-li chvály božie, kážeme-li jednostajnau vieru, potupu a pohaněnie podstupujeme-li a jestliže auřad kněžský právě k lidu vedeme. Item stav panenský jest-li pokrytý andělský, jest-li v bludu; nebudau-li v čistotě živi, spravedlivě tam sauzeni budau. Hrozný saud Knihy sau také Kristus Pomysliti na tyto věci potřebie nám Zpověd jaká První světi jak se měli? Kazatelové Panny
XX. 283 aby pokánie činili a své srdce poznali. Ty knihy sau jako zrcadla, 90 bez nich nemuož se dobře poznati srdce. Protož, kto se poznává a život opravuje, blahoslavený jest; ale ktož jest nedbal zde poznati se a srozuměti a života svého zkusiti, za hřiechy se sty- děti, tam ť jim budau otevřieny k veliké žalosti. Item, kteří se v hříších tajili a Písma nadarmo slajchali, jaký saud bude z těch 95 kněh a z řečí čtení svatých evangelistuov, kteřížto slyšíce, života nevedli po cestě spravedlnosti a lásky. »I jiné knihy života budau otevřieny«. On ť jest Kristus, knihy života věčného; které věci v apoštolských a v prorockých knihách napsány sú a v srdcích jich, to všecko jako z čelních 100 a předních kněh a z studnice, od Krista, napsáno jest. A všickni, kteříž setrvají s Kristem a kteříž Boha milují, na těch knihách sau napsáni. Ti také sau tam napsáni, kteří odpadají od Krista a kteří jméno křesťanské mají, bez skutku, kteří nehodně tělo a krev boží přijímají, a kteří sau předvědění (k zatracení totižto) 105 a kteří vyvolení — všecky ty věci napsány sau v knihách života. A kterak v apoštolských srdcích mnohé věci spasitedlné napsány sú, kterýchž my neznáme, na knihách těch poznáme, kterak sme bázně božie neměli, cesty lásky sme nedrželi. Z těch kněh budeme sauzeni, žádnému se nestane křivda, 342a2 110 »každý vedlé skutkuov sauzen bude«. Pomyslme, kterak budeme sauzeni, kterak se máme před Bohem a před lidmi, tak-li k lidem jako před Bohem, bez pokrytství! Item, kterak člověk varuje se potupy pro hřiechy; radše by seděl v žaláři, nežli by hanbu trpěl na světě! To srdce bude tam otevříno s hřiechy, kterak 115 sobě Boha méně vážili a méně se před oblíčejem jeho styděli nežli před oblíčejem lidí, kterak sau se hřiechuov svým zpovědlní- kóm zpovídali, kdež sau se nestyděli, a kteříž bázně nemají k Bohu v hřešení. Ó, jak těžký saud to bude! Ó, světí před očima měli sau ten saud; protož sau všecky věci potupili, všecky mauky 120 rádi podstaupili, hřiechuov se varovali, k smrti se připravovali, v světě nic nemilovali a s třesením se lekali od tváři té trauby. Protož všelikému národu z těchto kněh a z kněh života právě bude sauzeno, totiž sauzen bude tam jináče, kto jest své vlastnie hledal, a kto chvály božie. Tu my kazatelové sauzeni budeme, 125 hledáme-li chvály božie, kážeme-li jednostajnau vieru, potupu a pohaněnie podstupujeme-li a jestliže auřad kněžský právě k lidu vedeme. Item stav panenský jest-li pokrytý andělský, jest-li v bludu; nebudau-li v čistotě živi, spravedlivě tam sauzeni budau. Hrozný saud Knihy sau také Kristus Pomysliti na tyto věci potřebie nám Zpověd jaká První světi jak se měli? Kazatelové Panny
Strana 284
284 Kapitola Hanba na zlé veliká přijde Smrt dvoje Kteří zatracení budau? Zlé bajdlo v pekle Tak v manželství, zachovávali-li sau se v čistotě, a kterak sú mnozí obyčejem cizoložníkuov živi byli. Tak i stav vdovský; tak 130 panošský stav a rytieřský; tak auředníci a zprávcové všickni vezmau odplatu podlé své práce. Budau-li dobře živi, budau mieti chválu velikau; kteří se pak zde spravedliví býti zdají, a nejsau, tam spatřieni budau před oblíčejem všeho lidu, že zlí a zavržení 342b1 sau. Tam ďáblu a jeho straně bude hanba veliká. Také tomu, ktož 135 zde nechce hanby trpěti, aniž muože spáti, bývá-li od koho po- haněn, jaká tam bude hanba! Nebo svět bude jim zkažen, nebe i země, v světlosti, v aurodě a úžitku, i moře; kteréžto věci sau neřádně milovali a za Boha měli, ty věci zmizejí jim a naděje spasenie odjata bude a knihy otevřieny budau svatých a knihy 140 života, a všem dábluom, falešným prorokuom, nevěstce a šelmě veliká bude hanba. Protož die: »I smrt i peklo«. Jako v prvním vidění viděl na koni plavém jezdce a jméno jemu Smrt. A smrt první tělesná, druhá věčného zatracenie. Světí s Kristem za tisíc let kralovati 145 budau, druhá se jich smrt nedotkne; ale zlé pohltí jezero, smrt a zatracenie. Tu ť přijde šelma a nevěstka, talešný prorok a ďáblové všickni se zlými, kteří budau na levici; tu uslyšie: »Jděte, zlo- řečení...!« To slyšeti slovo z aust božích, nic hroznějšíeho! »Ti budau uvrženi do jezera věčného zatracenie. A to ť jest 150 druhá smrt«. Běda, běda těm křesťanuom! »A kteří nejsau napsáni na knihách věčného života«, kteří se Boha nebáli, zle živi byli, v počtu vyvolených nebyli, »dáni budau v zatracenie«. A dále, kteří sau napsáni na knihách života a v počtu svatých, stanau na pravici a nebude jich viece; a tu počet ten bude otevřien a zjevný 155 bude, kterýž jest skrytý nám nynie. Tam všickni svatí a světějšie i najsvětější vidieni budau v počtu a stanau spolu na pravici; jiní nic, aniž jich bude viec nežli ti, kteří se neklaněli šelmě, kteří 342b2 se na knihách svatých napsali a knihami života se zprajvovali. Kteří sau pak v nenávisti knihy svatých měli a knihy života, za- 160 traceni budau; a tam bude tesknost věčná, nenávist a pláč a s ne- přátely najvětšími příbytek, ďábluov viděnie, ten nevypravitedlný a žádný řád a hryzenie vnitřnie věčné a žádného odpočinutie, ale mučenie k mučením ruosti budau. Tam z viděnie vlasti nebeské a Ježíše Krista veliká bude bolest, které sau dobré věci potratili. 165 Ó, jak opatrní máme býti a v bázni veliké živi býti, život Manželé Vdovy Dvořští Auředníci Naučenie a rada dobrá 143 Zj. 6, 8 — 148 Mat. 25, 41
284 Kapitola Hanba na zlé veliká přijde Smrt dvoje Kteří zatracení budau? Zlé bajdlo v pekle Tak v manželství, zachovávali-li sau se v čistotě, a kterak sú mnozí obyčejem cizoložníkuov živi byli. Tak i stav vdovský; tak 130 panošský stav a rytieřský; tak auředníci a zprávcové všickni vezmau odplatu podlé své práce. Budau-li dobře živi, budau mieti chválu velikau; kteří se pak zde spravedliví býti zdají, a nejsau, tam spatřieni budau před oblíčejem všeho lidu, že zlí a zavržení 342b1 sau. Tam ďáblu a jeho straně bude hanba veliká. Také tomu, ktož 135 zde nechce hanby trpěti, aniž muože spáti, bývá-li od koho po- haněn, jaká tam bude hanba! Nebo svět bude jim zkažen, nebe i země, v světlosti, v aurodě a úžitku, i moře; kteréžto věci sau neřádně milovali a za Boha měli, ty věci zmizejí jim a naděje spasenie odjata bude a knihy otevřieny budau svatých a knihy 140 života, a všem dábluom, falešným prorokuom, nevěstce a šelmě veliká bude hanba. Protož die: »I smrt i peklo«. Jako v prvním vidění viděl na koni plavém jezdce a jméno jemu Smrt. A smrt první tělesná, druhá věčného zatracenie. Světí s Kristem za tisíc let kralovati 145 budau, druhá se jich smrt nedotkne; ale zlé pohltí jezero, smrt a zatracenie. Tu ť přijde šelma a nevěstka, talešný prorok a ďáblové všickni se zlými, kteří budau na levici; tu uslyšie: »Jděte, zlo- řečení...!« To slyšeti slovo z aust božích, nic hroznějšíeho! »Ti budau uvrženi do jezera věčného zatracenie. A to ť jest 150 druhá smrt«. Běda, běda těm křesťanuom! »A kteří nejsau napsáni na knihách věčného života«, kteří se Boha nebáli, zle živi byli, v počtu vyvolených nebyli, »dáni budau v zatracenie«. A dále, kteří sau napsáni na knihách života a v počtu svatých, stanau na pravici a nebude jich viece; a tu počet ten bude otevřien a zjevný 155 bude, kterýž jest skrytý nám nynie. Tam všickni svatí a světějšie i najsvětější vidieni budau v počtu a stanau spolu na pravici; jiní nic, aniž jich bude viec nežli ti, kteří se neklaněli šelmě, kteří 342b2 se na knihách svatých napsali a knihami života se zprajvovali. Kteří sau pak v nenávisti knihy svatých měli a knihy života, za- 160 traceni budau; a tam bude tesknost věčná, nenávist a pláč a s ne- přátely najvětšími příbytek, ďábluov viděnie, ten nevypravitedlný a žádný řád a hryzenie vnitřnie věčné a žádného odpočinutie, ale mučenie k mučením ruosti budau. Tam z viděnie vlasti nebeské a Ježíše Krista veliká bude bolest, které sau dobré věci potratili. 165 Ó, jak opatrní máme býti a v bázni veliké živi býti, život Manželé Vdovy Dvořští Auředníci Naučenie a rada dobrá 143 Zj. 6, 8 — 148 Mat. 25, 41
Strana 285
XX. a XXI. 285 náš napraviti, přikázanie božích ostřéhati, svět potupiti, pokoru velikau oblíbiti a světa tohoto zámutky snášeti, chceme-li v onen den naději spasenie mieti! Blahoslavení sau ti na pravici v počtu 170 vyvolených; blahoslavení sú, kteří sau napsáni v knihách života; blahoslavení, kterýmž bude řečeno: »Poďte, požehnaní Otce mého .. . !« ctc. * KAPITOLA XXIŠ. 343а" I viděl sem nebe nové a zemi novau etc. Toto jest viděnie sedmé a poslednie Janovo o cierkvi svaté a o běhu Ostatnie viděnie cierkve od času apoštoluov, kteráž měl až do skonánie světa. A tato viděnie sau na svět poslaná služebníkóm božím zvláštním. 5 A jest o obnovení všeho světa, a zvláště těch věcí dotajká, na nichžto prvotně svět záleží, jako jest nebe a země. A žádná krása anebo čest muož co býti ku přirovnání obnovenie nebe. A netoliko světa obnovenie, ale bude obnovenie svatých a spojenie v jedno veliké svatých s anděly, a kterak okrášlen bude ten Jeruzalém 10 v slávě veliké. A protož svatým a vyvolenýmli božím, kteříž sau dobře užívali tohoto světa, dáno bude jim, aby pro čest jich a slávu tento svět byl obnoven. A to obnovenie světa nebude již ku pře- kážce milování božiemu, neb žádného milovánie již nebude ne- 15 zřízeného, ale milovánie bude ku Pánu Bohu zpravené a zřiezené; jako i světí, těla majíce oslavená, ta již nebudau jim ku překážce. A die: »I viděl sem nové nebe«. Zlým lidem a dábluom obno- venie světa nebude k jich utěšení a radosti, ale k většiemu mučení, že toho dobrého, k kterémuž sau stvořeni, nebudau moci dojíti, 20 jako i hodovný bohatec viděl Abrahama i Lazara odpočívajícieho k většímu svému mučení; neb ani jedna najmenšie kruopěje dána jest mu. Nebo člověk věc ztracenau vida, která mu nebude na- vrácena, většie žalost má. Ale sami vyvolení budau hodni viděti obnovenie světa a v něm se kochati, neb toliko ti, kteříž budau 25 obnoveni v duši, duchem i srdcem, ješto, kdyby možné bylo nynie tak viděti, jako jest Jan viděl, tehdy bychom se radovali. Obnovenie krásné bude Zlým buď zlé 171 Mat. 25, 34 7 Rkpis: »nebe obnovenie«; ale písař označil spr. slovosled zařazovacími znaménky.— 19 »že« korekturou z pův.: neb. — 20 Luk. 16, 23 nn.
XX. a XXI. 285 náš napraviti, přikázanie božích ostřéhati, svět potupiti, pokoru velikau oblíbiti a světa tohoto zámutky snášeti, chceme-li v onen den naději spasenie mieti! Blahoslavení sau ti na pravici v počtu 170 vyvolených; blahoslavení sú, kteří sau napsáni v knihách života; blahoslavení, kterýmž bude řečeno: »Poďte, požehnaní Otce mého .. . !« ctc. * KAPITOLA XXIŠ. 343а" I viděl sem nebe nové a zemi novau etc. Toto jest viděnie sedmé a poslednie Janovo o cierkvi svaté a o běhu Ostatnie viděnie cierkve od času apoštoluov, kteráž měl až do skonánie světa. A tato viděnie sau na svět poslaná služebníkóm božím zvláštním. 5 A jest o obnovení všeho světa, a zvláště těch věcí dotajká, na nichžto prvotně svět záleží, jako jest nebe a země. A žádná krása anebo čest muož co býti ku přirovnání obnovenie nebe. A netoliko světa obnovenie, ale bude obnovenie svatých a spojenie v jedno veliké svatých s anděly, a kterak okrášlen bude ten Jeruzalém 10 v slávě veliké. A protož svatým a vyvolenýmli božím, kteříž sau dobře užívali tohoto světa, dáno bude jim, aby pro čest jich a slávu tento svět byl obnoven. A to obnovenie světa nebude již ku pře- kážce milování božiemu, neb žádného milovánie již nebude ne- 15 zřízeného, ale milovánie bude ku Pánu Bohu zpravené a zřiezené; jako i světí, těla majíce oslavená, ta již nebudau jim ku překážce. A die: »I viděl sem nové nebe«. Zlým lidem a dábluom obno- venie světa nebude k jich utěšení a radosti, ale k většiemu mučení, že toho dobrého, k kterémuž sau stvořeni, nebudau moci dojíti, 20 jako i hodovný bohatec viděl Abrahama i Lazara odpočívajícieho k většímu svému mučení; neb ani jedna najmenšie kruopěje dána jest mu. Nebo člověk věc ztracenau vida, která mu nebude na- vrácena, většie žalost má. Ale sami vyvolení budau hodni viděti obnovenie světa a v něm se kochati, neb toliko ti, kteříž budau 25 obnoveni v duši, duchem i srdcem, ješto, kdyby možné bylo nynie tak viděti, jako jest Jan viděl, tehdy bychom se radovali. Obnovenie krásné bude Zlým buď zlé 171 Mat. 25, 34 7 Rkpis: »nebe obnovenie«; ale písař označil spr. slovosled zařazovacími znaménky.— 19 »že« korekturou z pův.: neb. — 20 Luk. 16, 23 nn.
Strana 286
286 Kapitola Jaké bude obnovenie Světí trpěli všecko pro to obnovenit Volení toliko ty věci vážie sobě Rada dává se nám k obnovení Hřiechové nás poddávají dábluom Nebe zajisté a země nebudau v takové zpuosobe a v takovém postavení, ani moře — netoliko to tělesné, ale moře tento svět — tak s svými zámutky nebude trváti a s auzkostmi. Již se vyplní to Izaiáše, že bez bolesti budau roditi; tehdáž již všeliká slza se-30 třiena bude od očí lidských, již nebude sváru etc. Všeliký nedo- statek v svatých zahyne a pomine, ale bude doplněné a dokonalé 343a2 obnovenie svatých a bude svátek věčný. Nebo, jakož [ die Izaiáš: »A bude sobota z soboty«, totiž z odpočinutie mysli i duše, v kte- rémž zde duše dobrá odpočívá a v Bohu se kochá; jdau do jiného 35 odpočinutie a nové soboty, kdežto nový Jeruzalém stané (!) v své okrase, v radosti, v slávě a ve cti, a sobota bez konce, beze všeliké tesknosti a auzkosti. A protož světí, k tomuto obnovení patřiece, všelikú biedu, chudobu a mauku podstupovali a hřiechuov nechali rádi, k onomu 40 cíli prohlédajíce, lehko bylo jim srdce mieti dobré a pokoj, všecky škody rádi snášeli. A kdyby viera byla živá v nás k tomu obnovení, takovéž věci rádi bychom snášeli; ale že nenie, protož jednoho slova protivného snésti těžko jest. Nebo napřed bylo, v šestém vidění, o zkažení světa a o poražení nepřítele najvětšieho, dábla, 45 s jeho služebníky a duchy. Kterak tehdáž zlí těžce poraženi budau! A kto jest tak múdrý, aby těm věcem vyrozuměl? Komu na srdce tyto věci vstupují? Ale dobrým dán bude některaký stav a nějaká radost nevýmluvná, kteráž na srdce vstúpiti nemuože, ale toliko voleným božím, majícím nového ducha, toto poněkud 50 v srdce vstupuje a to sobě vážie, ale jiná srdce nic. A jestliže chceme k onomu obnovení přijíti, zde na světě obnovujme tyto naše duše; ale v duše zastaralé nemuož toto obnovenie vstúpiti, nebo, jako die Kristus, do suduov starých neleje se víno nové, totiž v srdce nakažená a v zlosti zastaralá obnovenie nové ne-55 vstupuje; neb sau dána srdce zlá v jakés' pekelné trápenie, a to všecko přicházie pro hřiech. Protož, když sau synové izrahelští shřešili, dáni sau v ruce králuov etc. Nebo, když lidé shřeší, dáni bývají v ruce duchuov zlostných, že je trápie, a mnohým tak trá- peným žádné lékařstvie duchovnie nemuože spomoci; a protož, 60 což koli slyšie, nevstupuje to na srdce jich. Ale ta srdce, kteráž se zde obnovují a pokánie činie a poddávají se trápením, a přijímajíce tělo a krev Páně, na umučenie jeho pamatují a Pánu Kristu žádají 343b1 30 Iz. 25, 8 a 66, 7 — 34 Iz. 66, 23 — 44 Zj. 20, 2 nn. — 54 Mat. 9, 17; Marek 2, 22; Luk. 5, 37
286 Kapitola Jaké bude obnovenie Světí trpěli všecko pro to obnovenit Volení toliko ty věci vážie sobě Rada dává se nám k obnovení Hřiechové nás poddávají dábluom Nebe zajisté a země nebudau v takové zpuosobe a v takovém postavení, ani moře — netoliko to tělesné, ale moře tento svět — tak s svými zámutky nebude trváti a s auzkostmi. Již se vyplní to Izaiáše, že bez bolesti budau roditi; tehdáž již všeliká slza se-30 třiena bude od očí lidských, již nebude sváru etc. Všeliký nedo- statek v svatých zahyne a pomine, ale bude doplněné a dokonalé 343a2 obnovenie svatých a bude svátek věčný. Nebo, jakož [ die Izaiáš: »A bude sobota z soboty«, totiž z odpočinutie mysli i duše, v kte- rémž zde duše dobrá odpočívá a v Bohu se kochá; jdau do jiného 35 odpočinutie a nové soboty, kdežto nový Jeruzalém stané (!) v své okrase, v radosti, v slávě a ve cti, a sobota bez konce, beze všeliké tesknosti a auzkosti. A protož světí, k tomuto obnovení patřiece, všelikú biedu, chudobu a mauku podstupovali a hřiechuov nechali rádi, k onomu 40 cíli prohlédajíce, lehko bylo jim srdce mieti dobré a pokoj, všecky škody rádi snášeli. A kdyby viera byla živá v nás k tomu obnovení, takovéž věci rádi bychom snášeli; ale že nenie, protož jednoho slova protivného snésti těžko jest. Nebo napřed bylo, v šestém vidění, o zkažení světa a o poražení nepřítele najvětšieho, dábla, 45 s jeho služebníky a duchy. Kterak tehdáž zlí těžce poraženi budau! A kto jest tak múdrý, aby těm věcem vyrozuměl? Komu na srdce tyto věci vstupují? Ale dobrým dán bude některaký stav a nějaká radost nevýmluvná, kteráž na srdce vstúpiti nemuože, ale toliko voleným božím, majícím nového ducha, toto poněkud 50 v srdce vstupuje a to sobě vážie, ale jiná srdce nic. A jestliže chceme k onomu obnovení přijíti, zde na světě obnovujme tyto naše duše; ale v duše zastaralé nemuož toto obnovenie vstúpiti, nebo, jako die Kristus, do suduov starých neleje se víno nové, totiž v srdce nakažená a v zlosti zastaralá obnovenie nové ne-55 vstupuje; neb sau dána srdce zlá v jakés' pekelné trápenie, a to všecko přicházie pro hřiech. Protož, když sau synové izrahelští shřešili, dáni sau v ruce králuov etc. Nebo, když lidé shřeší, dáni bývají v ruce duchuov zlostných, že je trápie, a mnohým tak trá- peným žádné lékařstvie duchovnie nemuože spomoci; a protož, 60 což koli slyšie, nevstupuje to na srdce jich. Ale ta srdce, kteráž se zde obnovují a pokánie činie a poddávají se trápením, a přijímajíce tělo a krev Páně, na umučenie jeho pamatují a Pánu Kristu žádají 343b1 30 Iz. 25, 8 a 66, 7 — 34 Iz. 66, 23 — 44 Zj. 20, 2 nn. — 54 Mat. 9, 17; Marek 2, 22; Luk. 5, 37
Strana 287
XXI. 287 343b2 připodobněni býti, ve všech takových viděnie a obnovenie toto 65 vstupuje na srdce, a kterak nový Jeruzalém bude krásný; a v těch věcech se obierajíce, radosti a veselé tohoto světa zapomínají. A o takových tak obnovených die II. Korint. IIII°.: »Ačkoli ten, kterýž zevnitř jest, náš člověk ruší se, však ten, kterýž vnitř jest, den ote dne obnovuje se«, nebo viece miluje, viece se ponižuje, 70 viece se bojí Boha, viece v dobrém roste. A protož níže die (II. Korint. etc.): »Nebo, které věci se vidie, časné sau, ale nevidědlné sau věčné«. A že obnovenie to nynie nevidí se, protož jest věčné. Nebo, má-li je kto viděti, musí býti zrak velmi zpuosobný. Die také apoštol (II. Korint. V°.): »Jest-li které v Kristu nové stvořenie, 75 vetché věci již pominuly«, totiž staří obyčejové a navyklosti, »a aj. učiněno již všecko nové«, nový život, nová myšlenie, nové žádosti, skutkové a nová jednota, jako to někdy bylo v prvotní cierkvi. A protož, abychom k těm nevýmluvným a novým věcem 80 zpuosobili se, die apoštol k Eſez. IIII°.: »Obnovte se duchem mysli vašie (totiž od vnitřnosti, od srdce počnauce), a oblecte se v nového člověka, kterýž stvořen jest podlé Boha v svatosti a v spravedlnosti«, totiž aby podobný byl Kristu Ježíši, téhož ducha s Kristem maje, tauž vuoli, spravedlnost nápodobnau. A kdy- 85 bychom byli tak obnovení, tehdy bychom slyšeli všecko dobré i činili rádi, s utěšením a s radostí, a všelikého slova prázdného varovali bychme se. A má-li ť býti to obnovenie, tehdy starých věcí musí býti složenie. A protož die apoštol: »Složiece lež každau«, slovem, 90 skutkem i znamením. Ó, jak sau ty lži velmi rozmnožené! A do- povídá: »Mluvte pravdu«, totiž upřiemě s bližním svým, bez oše- metnosti, lsti a pokrytstvie. Složiece utrhánie a všecky hřiechy etc., tak bychom byli obnoveni a tehdy by tyto divné věci a ne- výmluvné vstupovaly na srdce naše, milovánie světa staré za- 95 vrhauce, abychom se chopili milovánie Pána Ježíše Krista, bož- ského, nového a nebeského. A die apoštol: »Nade všecky věci společnau lásku majíce, kteráž vede k svazku dokonalému a po- slednímu«. Ale nynie pohřiechu srdce neobnovují se. Sám Kristus na svět 100 přišel, svuoj život nám za příklad ukazuje jako zrcadlo, abychom Obnovenie věčné a nově Chceš li se obnoviti Kristus nám za příklad 67 2. Kor. 4, 16 — 71 2. Kor. 4, 18 — 74 2. Kor. 5, 17 — 80 Efez. 4, 23 a 24 — 89 Efez. 4, 25 — 96 Podle Kolos. 3, 14
XXI. 287 343b2 připodobněni býti, ve všech takových viděnie a obnovenie toto 65 vstupuje na srdce, a kterak nový Jeruzalém bude krásný; a v těch věcech se obierajíce, radosti a veselé tohoto světa zapomínají. A o takových tak obnovených die II. Korint. IIII°.: »Ačkoli ten, kterýž zevnitř jest, náš člověk ruší se, však ten, kterýž vnitř jest, den ote dne obnovuje se«, nebo viece miluje, viece se ponižuje, 70 viece se bojí Boha, viece v dobrém roste. A protož níže die (II. Korint. etc.): »Nebo, které věci se vidie, časné sau, ale nevidědlné sau věčné«. A že obnovenie to nynie nevidí se, protož jest věčné. Nebo, má-li je kto viděti, musí býti zrak velmi zpuosobný. Die také apoštol (II. Korint. V°.): »Jest-li které v Kristu nové stvořenie, 75 vetché věci již pominuly«, totiž staří obyčejové a navyklosti, »a aj. učiněno již všecko nové«, nový život, nová myšlenie, nové žádosti, skutkové a nová jednota, jako to někdy bylo v prvotní cierkvi. A protož, abychom k těm nevýmluvným a novým věcem 80 zpuosobili se, die apoštol k Eſez. IIII°.: »Obnovte se duchem mysli vašie (totiž od vnitřnosti, od srdce počnauce), a oblecte se v nového člověka, kterýž stvořen jest podlé Boha v svatosti a v spravedlnosti«, totiž aby podobný byl Kristu Ježíši, téhož ducha s Kristem maje, tauž vuoli, spravedlnost nápodobnau. A kdy- 85 bychom byli tak obnovení, tehdy bychom slyšeli všecko dobré i činili rádi, s utěšením a s radostí, a všelikého slova prázdného varovali bychme se. A má-li ť býti to obnovenie, tehdy starých věcí musí býti složenie. A protož die apoštol: »Složiece lež každau«, slovem, 90 skutkem i znamením. Ó, jak sau ty lži velmi rozmnožené! A do- povídá: »Mluvte pravdu«, totiž upřiemě s bližním svým, bez oše- metnosti, lsti a pokrytstvie. Složiece utrhánie a všecky hřiechy etc., tak bychom byli obnoveni a tehdy by tyto divné věci a ne- výmluvné vstupovaly na srdce naše, milovánie světa staré za- 95 vrhauce, abychom se chopili milovánie Pána Ježíše Krista, bož- ského, nového a nebeského. A die apoštol: »Nade všecky věci společnau lásku majíce, kteráž vede k svazku dokonalému a po- slednímu«. Ale nynie pohřiechu srdce neobnovují se. Sám Kristus na svět 100 přišel, svuoj život nám za příklad ukazuje jako zrcadlo, abychom Obnovenie věčné a nově Chceš li se obnoviti Kristus nám za příklad 67 2. Kor. 4, 16 — 71 2. Kor. 4, 18 — 74 2. Kor. 5, 17 — 80 Efez. 4, 23 a 24 — 89 Efez. 4, 25 — 96 Podle Kolos. 3, 14
Strana 288
288 Kapitola se v život jeho vhlédali a ku podobenství jeho abychme živi byli. Potom dal apoštoly, jich řeči a spisové sau nám zuostaveni. Dal potom jiné svaté, dal své slovo, své tělo, velebnau božskau svátost, a to všecko, abychom v duchu mysli našie obnovili se. A lidé se neobnovují, ale viece padají a zatvrzují se a k oněmno novým 105 budaucím věcem neprohlédají, nebo hřiechové a zlosti vpily se v dušech našich a nenie lékařstvie, které by lidská srdce mohlo změniti. Protož toliko duše naše tělesných věcí a časných užievá a v nich se kochá a po nich dychtí etc.ll 344a1 Zrak orličí musí býti k viděním těmto A já Jan viděl sem město svaté etc. Viděnie toto o budaucích dobrých věcech úžitečné jest velmi a potřebie jest je poznati křesťanuom a viděti, jako jest Jan viděl; ale po- třebie jest mieti oko jako zrcadlo čisté, potřebie jest mieti oko vorličie. »Viděl sem já« zrakem orličím jako ve dne. Ale my jako ve tmách vidíme, nebo všickni smyslové vnitřnie i zevnitřnie k světským věcem nakloněni sau, protož k budaucím věcem pro- hlédati nemuožeme. Izaiáš: »Oslep srdce lidu tohoto a obtěž uši jeho, aby se neobrátili a spaseni byli«. Potřebujeme upokojené mysli k slyšení viděnie tohoto. Ale Jan na ostrově Pathmos viděl na místě saukromním počet volených a město svatých, kterýž nazývá městem, neb sau shromážděni a shrnuti. Druhé viděl počet vyvolených, krásný jako nevěstu okrášlenau muži svému. Viděl jich odplaty, kterých dosáhnau ti světí. A potom opět v jiné zpuosobě 15 viděl nevěstu. A napřed (svrchu v XII. kapitole) viděl jako ženu sluncem oděnau, totiž oblečenau v Krista, a ve XII“ hvězd, totiž v apoštolské uměnie, kteréž držala a zachovávala. A stála na měsíci, potupivši všecken svět, a v Krista se oblékla a v sílu jeho a v moc a maudrost. Opět jinak viděl, kterak drak ryšavý honil 20 se po ní, kterýž vypustil po ní zámutky, štěstie, slávu a čest, bo- hatstvie jako vody; a skryla se na paušti předivné a duchovnie, že jest nedošel k nie. Jednéž opět viděl Pána na hoře s mnoha tisíci svatých přicházejícieho k nie na pomoc, aby, jakož jest on přemohl i svatí, tak také bojovala. A jako Beránek ukázal se, 25 344a2 aby tichostí vítězstvie dovodila a svatých šetřila a příkladuov té jich a viery a lásky a pokory. Opět viděl v šestém vidění ve XX 5 10 8 Iz. 6, 10 — 16 Zj. 12, 1 — 20 Zj. 12. 3 nn. — 23 Zj. 14, I nn. — 27 Zj. 20, 8 n.
288 Kapitola se v život jeho vhlédali a ku podobenství jeho abychme živi byli. Potom dal apoštoly, jich řeči a spisové sau nám zuostaveni. Dal potom jiné svaté, dal své slovo, své tělo, velebnau božskau svátost, a to všecko, abychom v duchu mysli našie obnovili se. A lidé se neobnovují, ale viece padají a zatvrzují se a k oněmno novým 105 budaucím věcem neprohlédají, nebo hřiechové a zlosti vpily se v dušech našich a nenie lékařstvie, které by lidská srdce mohlo změniti. Protož toliko duše naše tělesných věcí a časných užievá a v nich se kochá a po nich dychtí etc.ll 344a1 Zrak orličí musí býti k viděním těmto A já Jan viděl sem město svaté etc. Viděnie toto o budaucích dobrých věcech úžitečné jest velmi a potřebie jest je poznati křesťanuom a viděti, jako jest Jan viděl; ale po- třebie jest mieti oko jako zrcadlo čisté, potřebie jest mieti oko vorličie. »Viděl sem já« zrakem orličím jako ve dne. Ale my jako ve tmách vidíme, nebo všickni smyslové vnitřnie i zevnitřnie k světským věcem nakloněni sau, protož k budaucím věcem pro- hlédati nemuožeme. Izaiáš: »Oslep srdce lidu tohoto a obtěž uši jeho, aby se neobrátili a spaseni byli«. Potřebujeme upokojené mysli k slyšení viděnie tohoto. Ale Jan na ostrově Pathmos viděl na místě saukromním počet volených a město svatých, kterýž nazývá městem, neb sau shromážděni a shrnuti. Druhé viděl počet vyvolených, krásný jako nevěstu okrášlenau muži svému. Viděl jich odplaty, kterých dosáhnau ti světí. A potom opět v jiné zpuosobě 15 viděl nevěstu. A napřed (svrchu v XII. kapitole) viděl jako ženu sluncem oděnau, totiž oblečenau v Krista, a ve XII“ hvězd, totiž v apoštolské uměnie, kteréž držala a zachovávala. A stála na měsíci, potupivši všecken svět, a v Krista se oblékla a v sílu jeho a v moc a maudrost. Opět jinak viděl, kterak drak ryšavý honil 20 se po ní, kterýž vypustil po ní zámutky, štěstie, slávu a čest, bo- hatstvie jako vody; a skryla se na paušti předivné a duchovnie, že jest nedošel k nie. Jednéž opět viděl Pána na hoře s mnoha tisíci svatých přicházejícieho k nie na pomoc, aby, jakož jest on přemohl i svatí, tak také bojovala. A jako Beránek ukázal se, 25 344a2 aby tichostí vítězstvie dovodila a svatých šetřila a příkladuov té jich a viery a lásky a pokory. Opět viděl v šestém vidění ve XX 5 10 8 Iz. 6, 10 — 16 Zj. 12, 1 — 20 Zj. 12. 3 nn. — 23 Zj. 14, I nn. — 27 Zj. 20, 8 n.
Strana 289
XXI. 289 344b1 kapitole již obklíčenau od protivníkuov Goga a Mágoga, ano tyrranové a pokrytci a kacieři sužují ji a chtie ji vykořeniti z viery 30 a lásky, nébrž všecko peklo s svau zlostí povstali sú proti nie se vší chytrostí a s svedením a s domácími duchy a pokrytci a s ka- cieřstvím, obehnali ji, kteráž nevie, kam tváře obrátiti, jediné k samému Beránkovi, Ježíši Kristu. Ó, která ť duše poznává, kterak srdce jejie vuokol obklíčeno 35 jest, ta ť volá k Bohu, ta ť se modlí, ta ť bdie nad svědomím svým! Ale řiedcí sau bedliví v stráži viery; málo sobě toho vážie, jestliže z viery vypadnau, a že od osiedl sau obehnáni, nena- řiekají nad tiem s pláčem. Oslepenie naše veliké jest. Item viděl jinú ženu, kteráž vsedla na stolici nevěsty Kristovy, 40 pravieci se býti nevěstau Kristovau a boží, jako jest ta, která se posadila na šelmě, a pozlatitá, kteráž opojila všechen svět; a jméno jejic tajné velmi a na čele duchovně napsané: »Babylon veliký, mátě smilství«, kteráž panuje na světě v králích, v lidech, kteráž dary má od Boha a skrz ně chvály své hledá, ne chvály Ježíše 45 Krista. A ti pokladové božie vyznamenávají se skrz perly a zlato a střiebro; kto zná to, všechen svět pravil ji býti nevěstau Kris- tovau. Jan praví, že nenic ta, ale jiná jest nevěsta Kristova. skrytá na paušti od tváři hada; ale tato zlatohlavová a šarlatná jest nevěstka, kterážto s duchem smilní tělesně etc. A když tato 50 nevěstka panuje, tehdy onano se kryje; a kto chce najíti ji, má mieti voči vorličie. A Kristus die: »Kdež bude tělo, tu ť se shro- máždic vorlice«. Těchto dnuov rozliční duchové křičie řkauce: »Tuto ť jest Kristus! V této stránce jesti ť Kristus!« Ale nejsme orlice, protož 55 nenalézáme jie. Ale Jan praví: »Já sem viděl ji«, kterak jest trpěla a oblékla se v slunce a kterak jest utekla od tváři hada a kterak se tajila na paušti. Již po obnovení nebe a země a po zarmaucení na tomto světě, na kterémž neměla radosti, ale zámutek, nelíbil se jie svět, ale bolest měla, již jie obnoveno bude nebe i země, aby 60 se radovala v nich a veselila a také aby se obnovila. Převelmi potřebné sau tyto věci k spasení a tato viděnie pře- úžitečná sau v těchto najposlednějších časiech. Ale nemuože ť žádný viděti tohoto viděnie, leč prohlédne k prvnějším viděním, totiž leč spatří osiedla nevěsty; když těchto prvnějších okusíme, Malá naše bedlivost Nevěsta skrytá na paušti Rozliční duchové nynie Viděnie tato snu přeúžitečná Boj těžký voleným 39 Zj. 17, 2 nn. — 48 Zj. 12, 6 — 51 Mat. 24, 28; Luk. 17, 37 — 56 Zj. 12. I nn. Jakoubek, Výklad. 192
XXI. 289 344b1 kapitole již obklíčenau od protivníkuov Goga a Mágoga, ano tyrranové a pokrytci a kacieři sužují ji a chtie ji vykořeniti z viery 30 a lásky, nébrž všecko peklo s svau zlostí povstali sú proti nie se vší chytrostí a s svedením a s domácími duchy a pokrytci a s ka- cieřstvím, obehnali ji, kteráž nevie, kam tváře obrátiti, jediné k samému Beránkovi, Ježíši Kristu. Ó, která ť duše poznává, kterak srdce jejie vuokol obklíčeno 35 jest, ta ť volá k Bohu, ta ť se modlí, ta ť bdie nad svědomím svým! Ale řiedcí sau bedliví v stráži viery; málo sobě toho vážie, jestliže z viery vypadnau, a že od osiedl sau obehnáni, nena- řiekají nad tiem s pláčem. Oslepenie naše veliké jest. Item viděl jinú ženu, kteráž vsedla na stolici nevěsty Kristovy, 40 pravieci se býti nevěstau Kristovau a boží, jako jest ta, která se posadila na šelmě, a pozlatitá, kteráž opojila všechen svět; a jméno jejic tajné velmi a na čele duchovně napsané: »Babylon veliký, mátě smilství«, kteráž panuje na světě v králích, v lidech, kteráž dary má od Boha a skrz ně chvály své hledá, ne chvály Ježíše 45 Krista. A ti pokladové božie vyznamenávají se skrz perly a zlato a střiebro; kto zná to, všechen svět pravil ji býti nevěstau Kris- tovau. Jan praví, že nenic ta, ale jiná jest nevěsta Kristova. skrytá na paušti od tváři hada; ale tato zlatohlavová a šarlatná jest nevěstka, kterážto s duchem smilní tělesně etc. A když tato 50 nevěstka panuje, tehdy onano se kryje; a kto chce najíti ji, má mieti voči vorličie. A Kristus die: »Kdež bude tělo, tu ť se shro- máždic vorlice«. Těchto dnuov rozliční duchové křičie řkauce: »Tuto ť jest Kristus! V této stránce jesti ť Kristus!« Ale nejsme orlice, protož 55 nenalézáme jie. Ale Jan praví: »Já sem viděl ji«, kterak jest trpěla a oblékla se v slunce a kterak jest utekla od tváři hada a kterak se tajila na paušti. Již po obnovení nebe a země a po zarmaucení na tomto světě, na kterémž neměla radosti, ale zámutek, nelíbil se jie svět, ale bolest měla, již jie obnoveno bude nebe i země, aby 60 se radovala v nich a veselila a také aby se obnovila. Převelmi potřebné sau tyto věci k spasení a tato viděnie pře- úžitečná sau v těchto najposlednějších časiech. Ale nemuože ť žádný viděti tohoto viděnie, leč prohlédne k prvnějším viděním, totiž leč spatří osiedla nevěsty; když těchto prvnějších okusíme, Malá naše bedlivost Nevěsta skrytá na paušti Rozliční duchové nynie Viděnie tato snu přeúžitečná Boj těžký voleným 39 Zj. 17, 2 nn. — 48 Zj. 12, 6 — 51 Mat. 24, 28; Luk. 17, 37 — 56 Zj. 12. I nn. Jakoubek, Výklad. 192
Strana 290
290 Kapitola Skryté nám věci snu tyto Veliké ctností tyto musíme micti Spravedlnost veliká Velikých věcí potřebie tehdy poznáme a okusíme také chutných věcí, kterýchž nevěsta 65 duojde a mieti je bude, a slávu, ostatnie jejie odplatu, se všemi svatými. Protož jest viděl slávu poslední nevěsty Páně; a proto jest přišel Kristus a apoštoly poslal, aby učili ji maudrosti a uvedli ji na cestu auzkau, dal jie Ducha svatého, aby ji vedl. Žalm: »Duch tvuoj dobrý dovede ť mě« etc. Dal anděly a zprávce, aby ji na- 70 pravovali a poškvrny jejie aby stierali a ostřiehali jie, a dal vieru, aby ji osvěcovali, aby hřiechy poznala, aby sama se poznala a po- kánie činila. Nám pohřiechu tyto poslednie věci dobré zachované, voleným skryté, nevstupují na srdce. Ale když světí přijdau tam, poznají, že tyto všecky věci, které sau trpěli, nebyly sau hodné proti ono- muno blahoslavenství. Apoštol die: »Nejsau dostatečná utrpenie« etc. Protož k dosáhnutí blahoslavenstvie věčného musíme mieti všecky veliké věci dobré: velikau vieru, ne malau, a trpělivost ne malau, ale velikau, aby člověk jako skrze trnie a skrze smrt přišel 80 a skrz hnutie a bauře; potřebie jest mieti velikau lásku a milovánie Boha a bližnieho; velikého milosrdenstvie potřebie, chtie-li mieti od Boha veliké milosrdenstvie. Protož die Spasitel (Mat. V°.): »Nebude-li hojnějšie spravedlnost vaše viece nežli mistruov« etc. Spravedlnost jest ctnost setkaná ze všech ctností velikých, 85 ten ť jest pancíř duchovní. Jako by řekl Pán: »Veliké ť sau odplaty věčné a mzda veliká, protož potřebie jest vám mieti tuto spra- vedlnost velikau; kteréž nebudete-li mieti, nevejdete do královstvie nebeského«. V novém zákoně dává tělo a krev u velebné svátosti, zákon nový, Ducha svatého. Protož jest nám toho najvětšie potřeba, 90 činiti spravedlivé věci. Nevěsta tato vidiena jest v slávě veliké, v bohatství velikém, v světlosti veliké a v pokoji. Člověk, kterýž jest v hřiechu se narodil a živ byl a biedné stvořenie, má-li býti jako slunce krásný a ob- dařen býti velikau korunau, musí veliké věci trpěti, veliký život 95 mieti, velikau vieru a milosrdenstvie. A pakli nebudeme mieti těchto velikých věcí, běda nám, neduojdeme koruny a odplaty s nevěstau! Kde jest již pohřiechu ta viera, ana již se všech strán proti sobě boje má spisy kacieřskými a bludnými kázaními proti vieře? 100 ano, kteří sau někdy sladce okušovali velebné svátosti oltářnie, 345a těla a krve Páně, a modlili se vraucím náboženstvím, již jim to 75 344b2 69 Ž. 143, 10 — 77 Řím. 8, 18 — 84 Mat. 5, 20
290 Kapitola Skryté nám věci snu tyto Veliké ctností tyto musíme micti Spravedlnost veliká Velikých věcí potřebie tehdy poznáme a okusíme také chutných věcí, kterýchž nevěsta 65 duojde a mieti je bude, a slávu, ostatnie jejie odplatu, se všemi svatými. Protož jest viděl slávu poslední nevěsty Páně; a proto jest přišel Kristus a apoštoly poslal, aby učili ji maudrosti a uvedli ji na cestu auzkau, dal jie Ducha svatého, aby ji vedl. Žalm: »Duch tvuoj dobrý dovede ť mě« etc. Dal anděly a zprávce, aby ji na- 70 pravovali a poškvrny jejie aby stierali a ostřiehali jie, a dal vieru, aby ji osvěcovali, aby hřiechy poznala, aby sama se poznala a po- kánie činila. Nám pohřiechu tyto poslednie věci dobré zachované, voleným skryté, nevstupují na srdce. Ale když světí přijdau tam, poznají, že tyto všecky věci, které sau trpěli, nebyly sau hodné proti ono- muno blahoslavenství. Apoštol die: »Nejsau dostatečná utrpenie« etc. Protož k dosáhnutí blahoslavenstvie věčného musíme mieti všecky veliké věci dobré: velikau vieru, ne malau, a trpělivost ne malau, ale velikau, aby člověk jako skrze trnie a skrze smrt přišel 80 a skrz hnutie a bauře; potřebie jest mieti velikau lásku a milovánie Boha a bližnieho; velikého milosrdenstvie potřebie, chtie-li mieti od Boha veliké milosrdenstvie. Protož die Spasitel (Mat. V°.): »Nebude-li hojnějšie spravedlnost vaše viece nežli mistruov« etc. Spravedlnost jest ctnost setkaná ze všech ctností velikých, 85 ten ť jest pancíř duchovní. Jako by řekl Pán: »Veliké ť sau odplaty věčné a mzda veliká, protož potřebie jest vám mieti tuto spra- vedlnost velikau; kteréž nebudete-li mieti, nevejdete do královstvie nebeského«. V novém zákoně dává tělo a krev u velebné svátosti, zákon nový, Ducha svatého. Protož jest nám toho najvětšie potřeba, 90 činiti spravedlivé věci. Nevěsta tato vidiena jest v slávě veliké, v bohatství velikém, v světlosti veliké a v pokoji. Člověk, kterýž jest v hřiechu se narodil a živ byl a biedné stvořenie, má-li býti jako slunce krásný a ob- dařen býti velikau korunau, musí veliké věci trpěti, veliký život 95 mieti, velikau vieru a milosrdenstvie. A pakli nebudeme mieti těchto velikých věcí, běda nám, neduojdeme koruny a odplaty s nevěstau! Kde jest již pohřiechu ta viera, ana již se všech strán proti sobě boje má spisy kacieřskými a bludnými kázaními proti vieře? 100 ano, kteří sau někdy sladce okušovali velebné svátosti oltářnie, 345a těla a krve Páně, a modlili se vraucím náboženstvím, již jim to 75 344b2 69 Ž. 143, 10 — 77 Řím. 8, 18 — 84 Mat. 5, 20
Strana 291
XXI. 291 345a2 znechutnělo, již malé náboženstvie a viera? Kterak tehdy spaseni budeme? Ale o hněvu tajném skrytém v srdci neumieme rozsúditi, jak těžký jest. Protož die: »Kto se hněvá na bratra svého, hoden bude Hněvové škodliví smrti«. Kteráž pomsta byla jest v zákoně Starém za vraždu, v zá- koně Novém táž jest za hněv nezřízený. »A řek'-li by kto viece: Racha, viece trpěti bude. Die-li: Blázne, věčné zatracenie za to 110 bude«. A jestliže by kto učinil křivdu bratru na prvním stupni neb druhém neb třetím, neobětuj nětco Pánu, leč se stane smířenie s bližním. Co sau hodni trpěti, kteříž ukrutenstvie většie nežli pohané činie, kteříž mordují své bližnie, kteříž jímají do vězenie, kteříž laupie, kteříž nenávidie se? A od počátku světa nebylo jest 115 v srdcích většie a horšie nenávisti jako nynie. Co tehdy obětovati budeme hodně Pánu? Kterak vejdeme v tovarystvo a v společnost této nevěsty, kterauž jest viděl Jan řka: »Viděl sem nevěstu« etc.? Protož, když tohoto moře nebude, jakož povědieno jest nahoře, hněvu, závisti, nenávisti, pajchy, tehdy počne se obnovovati nebe 120 a země a tehdy také volení budau se obnovovati. Spasitel mluví: »Když uslyšíte, an se tyto všecky věci dějí, totiž že se promění nebe i země i moře, vězte, že se přibližuje královstvie nebeské«, totiž nové nebe a země a dědictvie nové a sláva nová, budete vy- vedeni jako z žaláře. Protož die: »Já Jan«; ne falešný prorok, kterýž má své viděnie omylné a falešné, a onen falešný prorok jiné a jiné, ale já, kteréhož Ježíš miloval, který sem na prsech jeho odpočieval, který sem na ostrově Pathmos byl v duchu vytržen, kterýž mne chtěl mieti posla Ježíš Kristus těchto dobrých věcí. »Viděl sem«, ne tělesným 130 viděním, ale jinačejším, tajným a duchovním, »město«, totiž ku podobenství města pro jednotu velikau, neb tam budau v naj- dokonalejšie jednotě, již tam vyplní se prozba Kristova (Jan XVII.): »Otče, prosím, ať sau jedno, jako já a ty jedno sme«. Tam ť bude spojenie lepší jednotau nežli v smrtedlném těle; nebo tělo naše 135 muož býti rozděleno po audech, ale tam budau spojeni v těle svém a spolu mezi sebau budau jako jeden člověk nerozdielně. To město krále Krista má. Právo toho města jest láska a milo- Právo městske vánie Boha nade všecko stvořenie, a sebe spolu milují a každého pro Boha. Protož právo městské dvoje jest: milovánie Boha a bliž- 140 nieho. Žalm: »Slavné věci praveny sau o tobě«, totiž skrze proroky, Nenávisti veliké sau nyníe Jan znamenitý Jednota města 125 105 106 Mat. 5, 22 — 110 Podle Mat. 5, 23 a 24 — 121 Podle Luk. 21, 31 — 133 Podle Jana 17, 21 — 140 Ž. 87, 3 192*
XXI. 291 345a2 znechutnělo, již malé náboženstvie a viera? Kterak tehdy spaseni budeme? Ale o hněvu tajném skrytém v srdci neumieme rozsúditi, jak těžký jest. Protož die: »Kto se hněvá na bratra svého, hoden bude Hněvové škodliví smrti«. Kteráž pomsta byla jest v zákoně Starém za vraždu, v zá- koně Novém táž jest za hněv nezřízený. »A řek'-li by kto viece: Racha, viece trpěti bude. Die-li: Blázne, věčné zatracenie za to 110 bude«. A jestliže by kto učinil křivdu bratru na prvním stupni neb druhém neb třetím, neobětuj nětco Pánu, leč se stane smířenie s bližním. Co sau hodni trpěti, kteříž ukrutenstvie většie nežli pohané činie, kteříž mordují své bližnie, kteříž jímají do vězenie, kteříž laupie, kteříž nenávidie se? A od počátku světa nebylo jest 115 v srdcích většie a horšie nenávisti jako nynie. Co tehdy obětovati budeme hodně Pánu? Kterak vejdeme v tovarystvo a v společnost této nevěsty, kterauž jest viděl Jan řka: »Viděl sem nevěstu« etc.? Protož, když tohoto moře nebude, jakož povědieno jest nahoře, hněvu, závisti, nenávisti, pajchy, tehdy počne se obnovovati nebe 120 a země a tehdy také volení budau se obnovovati. Spasitel mluví: »Když uslyšíte, an se tyto všecky věci dějí, totiž že se promění nebe i země i moře, vězte, že se přibližuje královstvie nebeské«, totiž nové nebe a země a dědictvie nové a sláva nová, budete vy- vedeni jako z žaláře. Protož die: »Já Jan«; ne falešný prorok, kterýž má své viděnie omylné a falešné, a onen falešný prorok jiné a jiné, ale já, kteréhož Ježíš miloval, který sem na prsech jeho odpočieval, který sem na ostrově Pathmos byl v duchu vytržen, kterýž mne chtěl mieti posla Ježíš Kristus těchto dobrých věcí. »Viděl sem«, ne tělesným 130 viděním, ale jinačejším, tajným a duchovním, »město«, totiž ku podobenství města pro jednotu velikau, neb tam budau v naj- dokonalejšie jednotě, již tam vyplní se prozba Kristova (Jan XVII.): »Otče, prosím, ať sau jedno, jako já a ty jedno sme«. Tam ť bude spojenie lepší jednotau nežli v smrtedlném těle; nebo tělo naše 135 muož býti rozděleno po audech, ale tam budau spojeni v těle svém a spolu mezi sebau budau jako jeden člověk nerozdielně. To město krále Krista má. Právo toho města jest láska a milo- Právo městske vánie Boha nade všecko stvořenie, a sebe spolu milují a každého pro Boha. Protož právo městské dvoje jest: milovánie Boha a bliž- 140 nieho. Žalm: »Slavné věci praveny sau o tobě«, totiž skrze proroky, Nenávisti veliké sau nyníe Jan znamenitý Jednota města 125 105 106 Mat. 5, 22 — 110 Podle Mat. 5, 23 a 24 — 121 Podle Luk. 21, 31 — 133 Podle Jana 17, 21 — 140 Ž. 87, 3 192*
Strana 292
292 Kapitola Jednoty nám potřebie Město pevné a bezpečné Příprava k věčné slávě Novota »město božie«, jakau slávu konečně budeš mieti. Zde ť se pak za- číná stavěti to město, zde počíná býti město. V Skutcích ap. IIII°.: »Množstvie věřících bieše srdce jedno a duše jedna« etc. Ktož zde nemají jedné živé viery a lásky, nebudau tam jedno v věčném městě; kteří nebudau mieti jednoho křtu, jednoho stolu, pokrmu 145 a nápoje andělského, kteří nebudau mieti jednoho ducha, jednoho zákona a pokánie a rozumuov zákona jednostajných kteří nemají, ti nebudau jedno v věčném městě. Die: »Město svaté«, totiž velmi pevné; do něho nepřijde dábel svuodce a kacieř a nepřítel, nevleze tam had, ani jaké po-150 kušenie, tam bezpečnost věčná bude. Svaté slove, neb tam nepřijde žádný hřiešník, leč bude svatý; a všickni světí budau tam. K Efez. V°.: »Tak miloval cierkev a vydal se samého za ni, aby byla svatá, a posvětil jie ve krvi a v slovu života, aby byla město a chrám bez poškvrny a vrásky, všecka krásná, všecka bez poškvrny«. 155 345b- Die: »Nové«. Dokonalá novota bude tam a svleče s sebe všecku vetchost, tam bude dokonalejšie sláva, jednota, radost, pokoj. Tam tepruva začne se jim odplata dávati na saudě; ta zuostane vždycky nová a nezvetší. Příprava k slávě a k novotě této jest svléci život starý, hněv, nenávist, závist etc. A ačkoli 160 člověk tento zevnitřní ruší se, však vnitřní má se obnovovati v milosti, v pokání, v pokoře, v potupě světa, v milování božím, a tehdy pak přijde najdokonalejšie novota věčná tam. »Viděl sem nové«, nebo panovánic nové, odpočinutie nové, pokladové noví a duom nový a tovařistvo nové, světlo nové a ob-165 covánie s Kristem nové, i Otce i Syna i Ducha svatého, v němž budeme požehnaní na věky věkuov. Amen. Pán sám staví město Viděl sem město svaté etc. Napřed v jiném vidění viděl jiné město, tomuto odporné, kteráž sau vespolek proti sobě bojovala. A oboje město jménem ženy nazývá: toto město jest Jeruzalém, onono Babylon. Toto město Jeruzalém zde v světě vždycky se stavie, a Kristus sám je staví. O kterémž die: »Jeru- zalém stavie se jako město, a jediné leč sám Pán pracovati bude, daremnie práce jest«. To stavenie nepuosobie se v náhlosti; nebo die Petr: »Vzdělávajte se v kamenie živé«. A to skrze vieru puosobí 5 143 Skutk. 4, 32 — 153 Podle Efez. 5. 25 až 27 —- 156 Ohlas 2. Kor. 5, 17 a Kol. 3, 9 — 161 Podle 2. Kor. 4, 16 1 Zj. 14, 8 — 5 Ž. 127, 1 — 8 1. Petr 2, 5
292 Kapitola Jednoty nám potřebie Město pevné a bezpečné Příprava k věčné slávě Novota »město božie«, jakau slávu konečně budeš mieti. Zde ť se pak za- číná stavěti to město, zde počíná býti město. V Skutcích ap. IIII°.: »Množstvie věřících bieše srdce jedno a duše jedna« etc. Ktož zde nemají jedné živé viery a lásky, nebudau tam jedno v věčném městě; kteří nebudau mieti jednoho křtu, jednoho stolu, pokrmu 145 a nápoje andělského, kteří nebudau mieti jednoho ducha, jednoho zákona a pokánie a rozumuov zákona jednostajných kteří nemají, ti nebudau jedno v věčném městě. Die: »Město svaté«, totiž velmi pevné; do něho nepřijde dábel svuodce a kacieř a nepřítel, nevleze tam had, ani jaké po-150 kušenie, tam bezpečnost věčná bude. Svaté slove, neb tam nepřijde žádný hřiešník, leč bude svatý; a všickni světí budau tam. K Efez. V°.: »Tak miloval cierkev a vydal se samého za ni, aby byla svatá, a posvětil jie ve krvi a v slovu života, aby byla město a chrám bez poškvrny a vrásky, všecka krásná, všecka bez poškvrny«. 155 345b- Die: »Nové«. Dokonalá novota bude tam a svleče s sebe všecku vetchost, tam bude dokonalejšie sláva, jednota, radost, pokoj. Tam tepruva začne se jim odplata dávati na saudě; ta zuostane vždycky nová a nezvetší. Příprava k slávě a k novotě této jest svléci život starý, hněv, nenávist, závist etc. A ačkoli 160 člověk tento zevnitřní ruší se, však vnitřní má se obnovovati v milosti, v pokání, v pokoře, v potupě světa, v milování božím, a tehdy pak přijde najdokonalejšie novota věčná tam. »Viděl sem nové«, nebo panovánic nové, odpočinutie nové, pokladové noví a duom nový a tovařistvo nové, světlo nové a ob-165 covánie s Kristem nové, i Otce i Syna i Ducha svatého, v němž budeme požehnaní na věky věkuov. Amen. Pán sám staví město Viděl sem město svaté etc. Napřed v jiném vidění viděl jiné město, tomuto odporné, kteráž sau vespolek proti sobě bojovala. A oboje město jménem ženy nazývá: toto město jest Jeruzalém, onono Babylon. Toto město Jeruzalém zde v světě vždycky se stavie, a Kristus sám je staví. O kterémž die: »Jeru- zalém stavie se jako město, a jediné leč sám Pán pracovati bude, daremnie práce jest«. To stavenie nepuosobie se v náhlosti; nebo die Petr: »Vzdělávajte se v kamenie živé«. A to skrze vieru puosobí 5 143 Skutk. 4, 32 — 153 Podle Efez. 5. 25 až 27 —- 156 Ohlas 2. Kor. 5, 17 a Kol. 3, 9 — 161 Podle 2. Kor. 4, 16 1 Zj. 14, 8 — 5 Ž. 127, 1 — 8 1. Petr 2, 5
Strana 293
XXI. 293 345b2 15 30 346a1 se živau a dokonává se skrz počet vyvolených a dostavuje. A protož 10 David prosí, aby Pán přičinil ruku k tomu stavení; a die: »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány byly zdi jeruzalémské«. A jako někdy Jeruzalém byl zkažený a potom zase ustavený, tak také srdce mnohých zase se stavějí a vzdělávají skrz dobrý život; jiní dávají zlato, jiní střiebro, jiní kamenie, jiní dřívie k stavení, jeden každý vedlé povolánie svého, jako jiní dokonalejší, jiní méně dokonalí. Ale musí ť to přijíti, aby, což jest zlého stavenie, padlo a zbořilo se, jako tajná pajcha Luciferova, kteráž vždycky žádá svého povýšenie, nebo nechce člověk ponížiti se; musí ť také 20 milovánie nezřízené z srdce vyvrženo býti, všeliká pajcha, všeliké pokrytstvie. A k tomu mají býti kázanie, aby zlé stavenie padlo, nebo v srdci jest hněv těžký, nevěra mnohá lidí; aniž město svaté zase vzděláno bude, leč prvé zlé stavenie padne. Protož, kolikrát člověk začne život dobrý, a nedokoná, zna- 25 menie jest, že zlé stavenie v člověku nepadlo. Častokrát chceme veliké dary mieti, jako náboženstvie a maudrost, a ještě sme hod- ného nečinili pokánie. Protož jest viděl Jan věrné postavené na skále. Neb die: »Na této skále vzdělám cierkev mau«. A die: »Až dosavad Otec muoj dělá, i já dělám«. Jiné jest město Babylon, kteréž se stavie na piesku, totiž na tohoto světa slávě a štěstí, přízni a zdraví staví se, a všecko to jeho stavenie pomíjie, a ozdobuje se zevnitř mocí, slávau a okrasau; ale Jeruzalém vnitř duchovními dary se ozdobuje a na Kristu se zakládá, na jeho životě. A Jeruzalém má ten Babylon 35 zkaziti. A jest mezi těmi městy boj ustavičný až do skonánie světa. A Jeruzalém den ote dne roste, ale Babylon vždycky se boří. A mnozí z Jeruzaléma vězením zajati vedau se do Babylona a tam padají; a z Babylona vysvobozeni bývají mocí boží a slovem jeho a osvícením, aby se navrátili l do Jeruzaléma. A tak sau světí byli 40 v Babyloně, ale nebyli sau z Babylona, neb sau nepovolovali hřiechóm a nepravostem. Nebo Ezechiel prorok i Daniel byli sau- v Babyloně, alevšak nebyli sau přemoženi hřiechem, ani ti třie, to- tiž Daniel, Misach a Sidrach etc., neb sau soše klaněti se nechtěli. A kto jest měštěnínem toho města, vohlédaj srdce své! Město 45 Babylon na čas zde bývá v veliké slávě, ale před Bohem jest po- raženo; ale Jeruzalém jest zde povržen, ale před Bohem povajšen, Srdce znovu stavěti máme Kázanie jaká mají býti Stavenie města Babylona Jeruzalém Světí byli v Babyloně bez hříchuov Jeruzalém od Ba- bylona rozdielný 10 Podle Z. 128, 5 — 28 Mat. 16, 18 — Jan 5, 17 — 43 Dan. 3, 12 nn.
XXI. 293 345b2 15 30 346a1 se živau a dokonává se skrz počet vyvolených a dostavuje. A protož 10 David prosí, aby Pán přičinil ruku k tomu stavení; a die: »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány byly zdi jeruzalémské«. A jako někdy Jeruzalém byl zkažený a potom zase ustavený, tak také srdce mnohých zase se stavějí a vzdělávají skrz dobrý život; jiní dávají zlato, jiní střiebro, jiní kamenie, jiní dřívie k stavení, jeden každý vedlé povolánie svého, jako jiní dokonalejší, jiní méně dokonalí. Ale musí ť to přijíti, aby, což jest zlého stavenie, padlo a zbořilo se, jako tajná pajcha Luciferova, kteráž vždycky žádá svého povýšenie, nebo nechce člověk ponížiti se; musí ť také 20 milovánie nezřízené z srdce vyvrženo býti, všeliká pajcha, všeliké pokrytstvie. A k tomu mají býti kázanie, aby zlé stavenie padlo, nebo v srdci jest hněv těžký, nevěra mnohá lidí; aniž město svaté zase vzděláno bude, leč prvé zlé stavenie padne. Protož, kolikrát člověk začne život dobrý, a nedokoná, zna- 25 menie jest, že zlé stavenie v člověku nepadlo. Častokrát chceme veliké dary mieti, jako náboženstvie a maudrost, a ještě sme hod- ného nečinili pokánie. Protož jest viděl Jan věrné postavené na skále. Neb die: »Na této skále vzdělám cierkev mau«. A die: »Až dosavad Otec muoj dělá, i já dělám«. Jiné jest město Babylon, kteréž se stavie na piesku, totiž na tohoto světa slávě a štěstí, přízni a zdraví staví se, a všecko to jeho stavenie pomíjie, a ozdobuje se zevnitř mocí, slávau a okrasau; ale Jeruzalém vnitř duchovními dary se ozdobuje a na Kristu se zakládá, na jeho životě. A Jeruzalém má ten Babylon 35 zkaziti. A jest mezi těmi městy boj ustavičný až do skonánie světa. A Jeruzalém den ote dne roste, ale Babylon vždycky se boří. A mnozí z Jeruzaléma vězením zajati vedau se do Babylona a tam padají; a z Babylona vysvobozeni bývají mocí boží a slovem jeho a osvícením, aby se navrátili l do Jeruzaléma. A tak sau světí byli 40 v Babyloně, ale nebyli sau z Babylona, neb sau nepovolovali hřiechóm a nepravostem. Nebo Ezechiel prorok i Daniel byli sau- v Babyloně, alevšak nebyli sau přemoženi hřiechem, ani ti třie, to- tiž Daniel, Misach a Sidrach etc., neb sau soše klaněti se nechtěli. A kto jest měštěnínem toho města, vohlédaj srdce své! Město 45 Babylon na čas zde bývá v veliké slávě, ale před Bohem jest po- raženo; ale Jeruzalém jest zde povržen, ale před Bohem povajšen, Srdce znovu stavěti máme Kázanie jaká mají býti Stavenie města Babylona Jeruzalém Světí byli v Babyloně bez hříchuov Jeruzalém od Ba- bylona rozdielný 10 Podle Z. 128, 5 — 28 Mat. 16, 18 — Jan 5, 17 — 43 Dan. 3, 12 nn.
Strana 294
294 Kapitola Jeruzalém chválí Boha Duše věrného jaká jako i Kristus, Pán jsa města toho, byl zde opovržen a ponížen. A toto město konečně svaté viděl Jan, ale Babylon zlořečený od Boha a potupený. Protož město svaté od Jana slove se vším kame- ním a s stěnami etc., neb se Bohu líbí ve všech věcech; ale Ba-50 bylon ve všem jest zlořečený, od Pána potupený a zavržený, neb se takoví rauhají boží spravedlnosti a moci. A protož anděl volá v XVIII. kapitole: »Padl jest Babylon, mátě smilství, a učiněn jest příbytkem dábelským«. Neb hřiechové mnozí v něm bydlejí, pokoj světský majíce, pomáhají sobě vespolek v hříších, jeden 55 druhému nepřekáží, ale pomáhá jako měšťané; a potom konečně v tom městě měšťané babylonští budau proti sobě věčně, jednoty dobré a svaté jsúce zbaveni. A proč? »Neb sau z vína hněvu smilstva pili všickni národové«. A v XIXté. kapitole opět o tom městě die, že slyšel Boha chváliti a praviti: »Alleluja«, a to proto, že jest 60 pomsta přišla na tu nevěstku babylonskau, že jest Pán pomstil krve svatých, a protož jest v konečném a věčném hnějvu Pána 346a- Boha. A město toto Jeruzalém Boha chválí. Zde také všickni věrní spolu a každý sám o sobě Jeruzalém slove; a vykládá se »viděnie 65 pokoje«. Tam v nebeské vlasti jest dokonalý Jeruzalém. Ale Ba- bylon jest směsice a zahanbenie. A ten pokoj zde se začíná věrným v srdcích jich; neb die Spasitel: »Na světě budete mieti nátisk, ve mně pokoj«. A ten pokoj záleží v božím milování a v plnění přikázaní. A takový, což koli miluje duší svau, to má v duši; ale 70 Babylonští, což koli milují duší, toho nemají v duši, jako bohat- stvie. V duši věrného nenie hryzenie pekelnieho, ale v Bohu upo- kojenie, ačkoli zevnitř jest boj a mnohé nesnáze. A bez Krista nikdá duše nemuož se upokojiti a nasytiti. A to již tam bude do- konále v nebeské vlasti. A okuséc těch daruov Pána Krista vnitř-75 ních, již nic na svět nebude dbáti; a to bude konečně potom vy- plněno a dokonalé stavenie toho Jeruzaléma tehdy se vyplnie dokonále. David: »Chval, Jeruzaléme, Pána, chval Boha tvého, Sione, neb jest upevnil zámky bran tvých«. Již Babylonští nebudau moci ho dobyti a zebrati, již zámutkové pominau. A dal jim požehnánie divné, nebo milostí rozmnoženie. Zde na světě někteří k Jeruzalému příslušiece padli sau, ale tam sau 80 —n 53 Zj. 18, 2 — 58 Zj. 18, 3 — 59 Zj. 19, 1 nn. — 65 Sr. Jeronyma (Liber de nom. hebr., ML 23, c. 841/2): Jerusalem, visio pacis. — 67 Jero- nym ib. (ML 23, c. 857/8): Babylon, confusio, sive translatio. — 68 Jan 16. 33 — 75 »okuséc« korekturou z: okusíc — 78 Ž. 147. 12 a 13
294 Kapitola Jeruzalém chválí Boha Duše věrného jaká jako i Kristus, Pán jsa města toho, byl zde opovržen a ponížen. A toto město konečně svaté viděl Jan, ale Babylon zlořečený od Boha a potupený. Protož město svaté od Jana slove se vším kame- ním a s stěnami etc., neb se Bohu líbí ve všech věcech; ale Ba-50 bylon ve všem jest zlořečený, od Pána potupený a zavržený, neb se takoví rauhají boží spravedlnosti a moci. A protož anděl volá v XVIII. kapitole: »Padl jest Babylon, mátě smilství, a učiněn jest příbytkem dábelským«. Neb hřiechové mnozí v něm bydlejí, pokoj světský majíce, pomáhají sobě vespolek v hříších, jeden 55 druhému nepřekáží, ale pomáhá jako měšťané; a potom konečně v tom městě měšťané babylonští budau proti sobě věčně, jednoty dobré a svaté jsúce zbaveni. A proč? »Neb sau z vína hněvu smilstva pili všickni národové«. A v XIXté. kapitole opět o tom městě die, že slyšel Boha chváliti a praviti: »Alleluja«, a to proto, že jest 60 pomsta přišla na tu nevěstku babylonskau, že jest Pán pomstil krve svatých, a protož jest v konečném a věčném hnějvu Pána 346a- Boha. A město toto Jeruzalém Boha chválí. Zde také všickni věrní spolu a každý sám o sobě Jeruzalém slove; a vykládá se »viděnie 65 pokoje«. Tam v nebeské vlasti jest dokonalý Jeruzalém. Ale Ba- bylon jest směsice a zahanbenie. A ten pokoj zde se začíná věrným v srdcích jich; neb die Spasitel: »Na světě budete mieti nátisk, ve mně pokoj«. A ten pokoj záleží v božím milování a v plnění přikázaní. A takový, což koli miluje duší svau, to má v duši; ale 70 Babylonští, což koli milují duší, toho nemají v duši, jako bohat- stvie. V duši věrného nenie hryzenie pekelnieho, ale v Bohu upo- kojenie, ačkoli zevnitř jest boj a mnohé nesnáze. A bez Krista nikdá duše nemuož se upokojiti a nasytiti. A to již tam bude do- konále v nebeské vlasti. A okuséc těch daruov Pána Krista vnitř-75 ních, již nic na svět nebude dbáti; a to bude konečně potom vy- plněno a dokonalé stavenie toho Jeruzaléma tehdy se vyplnie dokonále. David: »Chval, Jeruzaléme, Pána, chval Boha tvého, Sione, neb jest upevnil zámky bran tvých«. Již Babylonští nebudau moci ho dobyti a zebrati, již zámutkové pominau. A dal jim požehnánie divné, nebo milostí rozmnoženie. Zde na světě někteří k Jeruzalému příslušiece padli sau, ale tam sau 80 —n 53 Zj. 18, 2 — 58 Zj. 18, 3 — 59 Zj. 19, 1 nn. — 65 Sr. Jeronyma (Liber de nom. hebr., ML 23, c. 841/2): Jerusalem, visio pacis. — 67 Jero- nym ib. (ML 23, c. 857/8): Babylon, confusio, sive translatio. — 68 Jan 16. 33 — 75 »okuséc« korekturou z: okusíc — 78 Ž. 147. 12 a 13
Strana 295
XXI. 295 346b1 sebau již bezpečni. Ale v zlých srdcích ustavičný jest hluk a ne- pokoj, ano tu duch pajchy a pokrytstvie a marné chvály a usta- 85 vičně hřiechové jeden za druhým táhnau, hněvové, ruoznice, svá- rové etc. A takový člověk chce se oběma stranoma zalíbiti v tomto světě. Protož každý viz, kterého města jest měšťan, Jeruzaléma-li či Babylona! Mezi měšťany babylonskými divná a neslajchaná jest mieška a bauřka, kdežto dáblové kralovati budau a nenávisti 90 mnohé a hněvové budau. A viděl toto město nové, nebo těla oslavená a duchovnie, tělu Kristovému nápodobná, ducha nového majíce, nové milo- vánie. A zde se začíná to nové město skrz novau pokoru, novau trpělivost, až dosáhnau dokonalé novosti; ale Babylon vždycky 95 v zastaralosti trvá, nesvláčiece s sebe člověka starého, mravuov, života neobnovujíce. A jsau-li kteří ještě v Babyloně, utecte rychle z prostředku Babylona skrz hodné pokánie! Již nenie lékařstvie a rány, která by měšťany tohoto města skrotila. A že maličko jest v srdcích této novoty, protož báti se jest, že oné novoty dokonalé, 100 kteráž záležie v životě věčném, nedosáhnau. »Nebo tento jest život věčný, aby tě poznali, Krista« etc. A protož nepoznají takoví ani uzřie pokoje a slávy Pána Boha etc. Měštané baby- lonští nezřízení Nové město Srdce zlých nezpuosobná 346b2 Viděl sem město svaté Jeruzalém etc. V tomto vidění divným obyčejem kochal se Jan. Viděv město toto, pilně je znamenal a spatřil jednotu svatých a slávu konečnau rytieřuov, bojujících pro jméno Krista Beránka. Viděl svaté město a jménem 5 Jeruzalém a nové. Hle, divné položenie jeho a sláva! »Sstupujície s nebe«, ne místně, ne tělesně. Jako se oznamuje, že Kristus sstaupil; nerozuměj místně, ani tělesně, aby nebyl božstvím v nebi, nebeř tak změněnie Kristova! Tak Jeruzalém, svaté město, sstaupilo s nebe, ne aby nebylo v nebi anebo nebe, ano ten Jeruzalém nebe no jest duchovnie, kteréž připravil Pán, a tak sám Kristus jest, také sám Pán nebe jest. A svátost velebná jeho nebe jest, v nížto Kristus jest a přebývá a tu zuostává jako v nebesích. Jako jeho vstau- penie a sstaupenie nenie změněnie místné jeho, tak nevěsty jeho nebude proměněnie místné, hmotné. Protož ne tak sstaupila 15 s nebe, jako by v nebi nezuostala; ale nebe jest nevěsta a v nebi bude vždycky. Protož viděl Jan Jeruzalém sstupující s nebe. Sstaupenie jeho rozličné jest. Vstaupenie k Bohu kochánie a radost a zřenie Sstupovánie Jeruzaléma Švátost velebná nebe jest 95 Ohlas Kolos. 3. 9 — 100 Jan 17, 3
XXI. 295 346b1 sebau již bezpečni. Ale v zlých srdcích ustavičný jest hluk a ne- pokoj, ano tu duch pajchy a pokrytstvie a marné chvály a usta- 85 vičně hřiechové jeden za druhým táhnau, hněvové, ruoznice, svá- rové etc. A takový člověk chce se oběma stranoma zalíbiti v tomto světě. Protož každý viz, kterého města jest měšťan, Jeruzaléma-li či Babylona! Mezi měšťany babylonskými divná a neslajchaná jest mieška a bauřka, kdežto dáblové kralovati budau a nenávisti 90 mnohé a hněvové budau. A viděl toto město nové, nebo těla oslavená a duchovnie, tělu Kristovému nápodobná, ducha nového majíce, nové milo- vánie. A zde se začíná to nové město skrz novau pokoru, novau trpělivost, až dosáhnau dokonalé novosti; ale Babylon vždycky 95 v zastaralosti trvá, nesvláčiece s sebe člověka starého, mravuov, života neobnovujíce. A jsau-li kteří ještě v Babyloně, utecte rychle z prostředku Babylona skrz hodné pokánie! Již nenie lékařstvie a rány, která by měšťany tohoto města skrotila. A že maličko jest v srdcích této novoty, protož báti se jest, že oné novoty dokonalé, 100 kteráž záležie v životě věčném, nedosáhnau. »Nebo tento jest život věčný, aby tě poznali, Krista« etc. A protož nepoznají takoví ani uzřie pokoje a slávy Pána Boha etc. Měštané baby- lonští nezřízení Nové město Srdce zlých nezpuosobná 346b2 Viděl sem město svaté Jeruzalém etc. V tomto vidění divným obyčejem kochal se Jan. Viděv město toto, pilně je znamenal a spatřil jednotu svatých a slávu konečnau rytieřuov, bojujících pro jméno Krista Beránka. Viděl svaté město a jménem 5 Jeruzalém a nové. Hle, divné položenie jeho a sláva! »Sstupujície s nebe«, ne místně, ne tělesně. Jako se oznamuje, že Kristus sstaupil; nerozuměj místně, ani tělesně, aby nebyl božstvím v nebi, nebeř tak změněnie Kristova! Tak Jeruzalém, svaté město, sstaupilo s nebe, ne aby nebylo v nebi anebo nebe, ano ten Jeruzalém nebe no jest duchovnie, kteréž připravil Pán, a tak sám Kristus jest, také sám Pán nebe jest. A svátost velebná jeho nebe jest, v nížto Kristus jest a přebývá a tu zuostává jako v nebesích. Jako jeho vstau- penie a sstaupenie nenie změněnie místné jeho, tak nevěsty jeho nebude proměněnie místné, hmotné. Protož ne tak sstaupila 15 s nebe, jako by v nebi nezuostala; ale nebe jest nevěsta a v nebi bude vždycky. Protož viděl Jan Jeruzalém sstupující s nebe. Sstaupenie jeho rozličné jest. Vstaupenie k Bohu kochánie a radost a zřenie Sstupovánie Jeruzaléma Švátost velebná nebe jest 95 Ohlas Kolos. 3. 9 — 100 Jan 17, 3
Strana 296
296 Kapitola Sstaupenie jaké? Světí od Boha všecko mají k oné slávě věčné, a zřenie na tento svět, na kterémž auzkosti a tesknosti měl, sstaupenie jest; a zřenie k božské slávě vstaupe-20 nie jest. Vstaupenie jeho jest přijetie těl oslavených. Neb sau byla někdy těla jich smrtedlná. Některak vstaupie do slávy a sstaupie na saudě, aby je zase přijali, nová a slavná, ne aby opustili život onen božský a nebe, ale nebeští budau. Opět pohledí na svět, tesklivý někdy, ale již obnovený, kterýž nebude jim k tesknosti, 25 a tak sstaupie. Ó duše, kdyby právě prohlédla k oné slávě budaucie a k radosti, ráda by všecka snášela nebezpečenstvie! Item sstaupie ku pokoře a ke cti a k chvále svého Stvořitele. Jako zde na světě měli bázeň k Bohu a ctili a klaněli se jemu, tam ť se dokoná jich poddanost dobrá, sláva a čest a poklona, a tam ť 30 se jim oznámí viece. Jako die: »Zviete, že já Pán sem«, totiž tam v dokonalém světle poznáte mě jasně. A tam ť bude většie sstau- penie ku pokoře a k bázni synovské, takže z lásky a z milovánie a pro novau známost jeho vpravdě s třesením se podivie bez bázně služebné, a kterak jest trpěl pro nás a kterak sau holi zde ne tak 35 347a1 poznali, ne tak ctili; tam poznajíce viece se budau diviti a jako za nic se počítati budau, a že bez svých vlastních zásluh, zaslau- žením Kristovým, spaseni učiněni sau. Protož jest viděl, an sstupoval Jeruzalém; kterak to město zde dary přijalo, tam většie věci vezme od Boha. A že nic samo 40 od sebe nemá toto město, ani okrasy, ani světla, ani slávy, ani bohatstvie, ani jiných daruov, ani setrvánie, ani vítězstvie, z těch věcí se poníží a Bohu chválu vzdá; které dary na křtu vzalo, všecko s nebe bylo; jestliže je padlo a pokánie činilo a poznánie zas na- bylo, s nebe to vše bylo, sláva jeho a krása a milovánie od Boha 45 shuory přišlo. Protož die: »Viděl sem město sstupujície«, totiž že všecky věci s nebe mají od najmenšieho do najvětšieho, a když od naj- menšieho do najvětšieho nebe přišlo, to od Boha jest, z toho se ponižuje a schyluje a samého Boha velebí a dieky jemu vzdává; 50 tak se jest podivil jeho sstaupenie etc. A die: »Viděl sem sstupu- jície«, totiž v svém ponížení a jako za nic počítaní proti božské slávě a proti daruom, kteréž od Boha přijímá. Jinak viděl město Babylon. Toto město Jeruzalém sstupuje ponižováním sebe synovsky před ním; vstupovánie jeho viděl, 55 když ho poznalo, a potom se ponížilo, jako před Pánem a před Jeruzalém po- korný 31 Joel 3, 17
296 Kapitola Sstaupenie jaké? Světí od Boha všecko mají k oné slávě věčné, a zřenie na tento svět, na kterémž auzkosti a tesknosti měl, sstaupenie jest; a zřenie k božské slávě vstaupe-20 nie jest. Vstaupenie jeho jest přijetie těl oslavených. Neb sau byla někdy těla jich smrtedlná. Některak vstaupie do slávy a sstaupie na saudě, aby je zase přijali, nová a slavná, ne aby opustili život onen božský a nebe, ale nebeští budau. Opět pohledí na svět, tesklivý někdy, ale již obnovený, kterýž nebude jim k tesknosti, 25 a tak sstaupie. Ó duše, kdyby právě prohlédla k oné slávě budaucie a k radosti, ráda by všecka snášela nebezpečenstvie! Item sstaupie ku pokoře a ke cti a k chvále svého Stvořitele. Jako zde na světě měli bázeň k Bohu a ctili a klaněli se jemu, tam ť se dokoná jich poddanost dobrá, sláva a čest a poklona, a tam ť 30 se jim oznámí viece. Jako die: »Zviete, že já Pán sem«, totiž tam v dokonalém světle poznáte mě jasně. A tam ť bude většie sstau- penie ku pokoře a k bázni synovské, takže z lásky a z milovánie a pro novau známost jeho vpravdě s třesením se podivie bez bázně služebné, a kterak jest trpěl pro nás a kterak sau holi zde ne tak 35 347a1 poznali, ne tak ctili; tam poznajíce viece se budau diviti a jako za nic se počítati budau, a že bez svých vlastních zásluh, zaslau- žením Kristovým, spaseni učiněni sau. Protož jest viděl, an sstupoval Jeruzalém; kterak to město zde dary přijalo, tam většie věci vezme od Boha. A že nic samo 40 od sebe nemá toto město, ani okrasy, ani světla, ani slávy, ani bohatstvie, ani jiných daruov, ani setrvánie, ani vítězstvie, z těch věcí se poníží a Bohu chválu vzdá; které dary na křtu vzalo, všecko s nebe bylo; jestliže je padlo a pokánie činilo a poznánie zas na- bylo, s nebe to vše bylo, sláva jeho a krása a milovánie od Boha 45 shuory přišlo. Protož die: »Viděl sem město sstupujície«, totiž že všecky věci s nebe mají od najmenšieho do najvětšieho, a když od naj- menšieho do najvětšieho nebe přišlo, to od Boha jest, z toho se ponižuje a schyluje a samého Boha velebí a dieky jemu vzdává; 50 tak se jest podivil jeho sstaupenie etc. A die: »Viděl sem sstupu- jície«, totiž v svém ponížení a jako za nic počítaní proti božské slávě a proti daruom, kteréž od Boha přijímá. Jinak viděl město Babylon. Toto město Jeruzalém sstupuje ponižováním sebe synovsky před ním; vstupovánie jeho viděl, 55 když ho poznalo, a potom se ponížilo, jako před Pánem a před Jeruzalém po- korný 31 Joel 3, 17
Strana 297
XXI. 297 347b Otcem. Tento pak Babylon pozdvihoval se, na šelmě se posadil a na ní jezdil a povyšoval se na auřady, na stolice duostojenstvie a nad krále, a aby mělo slávu a čest po všem světě to město 60 Babylon; a žádné pokory nenie v něm a zapomenulo na pokor- ného Beránka a na umučenie jeho. Ta duše pokrytá své vlastnie chvály hledala, sebe samu toliko znala, v dařích božích jakožto v zlatě pajchu provodila a v rauše zlatohlavovém, totiž v ctnostech, pajchala, chvály Bohu nevzdávala. Ale tuto nevěstu Jeruzalém viděl býti v ponížení a v sstupo- vání. A jakž brzo vstaupila na truon jeho, vždycky pokorná byla, Bohu čest vzdávala. Popatřme v duše naše, jest-li, že slávy na světě hledáme, a před Bohem nic nejsme, čili sme z počtu Jeruzaléma svatého, kterýž se ponižuje ku přirovnání slavného Boha, a čím 70 více zná Boha, viece se schyluje a ponižuje! Vizme, v kterém sme městě a skrz které město se vyznamenáváme! Vizme pajchu Babylon pyšný v oděvích, v skutcích, v pokrmích rozkošného hodovánie, v životě, v řeči! Jestliže v sobě nalézáme ten kořen zlých věcí, tehdy sme to město Babylon, které se vyvyšuje nade všecko, což slove Buoh. 75 Tato nevěsta od času usnaubenie svého Kristu bázlivá a pokorná byla; v nebi opět obleče se v dokonalejší synovskú bázeň a po- koru, uhlédajíci slávu a jasnost božské velebnosti. Potřebie jest nám pracovati o pokoru, chceme-li spaseni býti. Všecko Písmo napomíná nás ku ponížení a Kristus Ježíš. 80 Potřebujeme pokory v ustech, v skutku, v radách i ve všelikých činech, potřebujeme bázně ve všech věcech, chceme-li býti vzácné to Bohu, což činíme; též na postavě, v chodu aby byla pokora, též v srdci aby bylo poníženie a přede vším světem, chceme-li dosáhnauti života věčného s tímto městem, i v skutku, kterýž 85 činíš dobrý, aby byla pokora, a když by byl dokonán, aby opět bylo poníženie, neb nevieš, líbí-li se Bohu čili nic. To sstupovánie viděl Jan v vyvolených, totiž že k Bohu mají zřenie, ve všech věcech se ponižují. Dokonalejie pak sstaupie, když se s Beránkem spojie; tam bude dokonalé poníženie a bázeň 90 synovská. Potřebná jest pokora v obcování mezi lidmi, v mluvení s Bohem na modlitbě, potřebný jest stud, nebo žádnému mod- litba neprospievá, kto se právě a vážně neponižuje; a kto nesstu- puje v poslauchaní kázanie slova božieho, nenie úžitečný po- sluchač slova božieho. Přijímanie velebné svátosti nemá býti bez 95 veliké pokory, bez sstupovánie před božskau velebností tu skrytau. O Jeruzalému nebeském viděl Jan, kterak jest sstupoval, a tak Pohledme v duše své Ku pokoře napomíná Pokora potřebná 65 347a2 Přijímanie pokorné
XXI. 297 347b Otcem. Tento pak Babylon pozdvihoval se, na šelmě se posadil a na ní jezdil a povyšoval se na auřady, na stolice duostojenstvie a nad krále, a aby mělo slávu a čest po všem světě to město 60 Babylon; a žádné pokory nenie v něm a zapomenulo na pokor- ného Beránka a na umučenie jeho. Ta duše pokrytá své vlastnie chvály hledala, sebe samu toliko znala, v dařích božích jakožto v zlatě pajchu provodila a v rauše zlatohlavovém, totiž v ctnostech, pajchala, chvály Bohu nevzdávala. Ale tuto nevěstu Jeruzalém viděl býti v ponížení a v sstupo- vání. A jakž brzo vstaupila na truon jeho, vždycky pokorná byla, Bohu čest vzdávala. Popatřme v duše naše, jest-li, že slávy na světě hledáme, a před Bohem nic nejsme, čili sme z počtu Jeruzaléma svatého, kterýž se ponižuje ku přirovnání slavného Boha, a čím 70 více zná Boha, viece se schyluje a ponižuje! Vizme, v kterém sme městě a skrz které město se vyznamenáváme! Vizme pajchu Babylon pyšný v oděvích, v skutcích, v pokrmích rozkošného hodovánie, v životě, v řeči! Jestliže v sobě nalézáme ten kořen zlých věcí, tehdy sme to město Babylon, které se vyvyšuje nade všecko, což slove Buoh. 75 Tato nevěsta od času usnaubenie svého Kristu bázlivá a pokorná byla; v nebi opět obleče se v dokonalejší synovskú bázeň a po- koru, uhlédajíci slávu a jasnost božské velebnosti. Potřebie jest nám pracovati o pokoru, chceme-li spaseni býti. Všecko Písmo napomíná nás ku ponížení a Kristus Ježíš. 80 Potřebujeme pokory v ustech, v skutku, v radách i ve všelikých činech, potřebujeme bázně ve všech věcech, chceme-li býti vzácné to Bohu, což činíme; též na postavě, v chodu aby byla pokora, též v srdci aby bylo poníženie a přede vším světem, chceme-li dosáhnauti života věčného s tímto městem, i v skutku, kterýž 85 činíš dobrý, aby byla pokora, a když by byl dokonán, aby opět bylo poníženie, neb nevieš, líbí-li se Bohu čili nic. To sstupovánie viděl Jan v vyvolených, totiž že k Bohu mají zřenie, ve všech věcech se ponižují. Dokonalejie pak sstaupie, když se s Beránkem spojie; tam bude dokonalé poníženie a bázeň 90 synovská. Potřebná jest pokora v obcování mezi lidmi, v mluvení s Bohem na modlitbě, potřebný jest stud, nebo žádnému mod- litba neprospievá, kto se právě a vážně neponižuje; a kto nesstu- puje v poslauchaní kázanie slova božieho, nenie úžitečný po- sluchač slova božieho. Přijímanie velebné svátosti nemá býti bez 95 veliké pokory, bez sstupovánie před božskau velebností tu skrytau. O Jeruzalému nebeském viděl Jan, kterak jest sstupoval, a tak Pohledme v duše své Ku pokoře napomíná Pokora potřebná 65 347a2 Přijímanie pokorné
Strana 298
298 Kapitola Bohatstvic pozdvihují Přátelé urození Pán ponižuje svých Dary odjímá Rozličně vede Buoh ku ponížen Job i vstupoval; a čím viece sstupuje, viece nahoru zase vstupuje. Co je mnoho daruov měla Panna Maria, boží rodička, a v těch vždycky pokoru držela. Protož řekla: »Vzhlédl jest na pokoru dievky své«. A světí jeho též. A mezi všemi ctnostmi miluje se od Boha najviece pokora. Bohatstvie světská pozdvíhují (!) ducha našeho; protož od svých volených odjímal bohatstvie řka: »Chceš-li mě následovati, jdi a prodaj všecky věci!«, a zuostane ť v tobě pokora krásná a Bohu vzácná. Item přátelé pozdvíhují(!) urození; protož jest řekl: 105 »Kto by neopustil otce aneb« etc. Také Písmo napomíná ztratiti 347b2 všecky věci a zase dobyti sobě pokory Bohu milé. A i podnes tomu chce, aby člověk hotov byl ztratiti všecky věci zemské nežli ctnost pokory. Protož na své dopauští nemoci a chudobu chtěje, aby oblečeni byli v pokoru, protož dopauští auzkosti 110 a protivenstvie a světskau pomoc odjímá, aby k němu samému zřenie měli pokorně. Item odjímá dary některé, aby nezpajchal z nich, aby neupadl v bludy. Někdy odjímá náboženstvie a žádost a chut k modlitbě, aby nemohli v sladkosti o Bohu pomysliti, aby se poznali a dosáhli pokory a tak s Jeruzalémem aby sstaupili. 115 Tak Duch boží zdá se někdy odstúpiti od člověka, aby pajcha ďábelská nepřišla tu, ale padá někdy v některý hřiech, v křehkost, aby se ponížil, a viece se mu líbí pád a poníženie nežli to doufánie. Opět jiné dopauští pády, vězenie, žaláře. Item dopauští padnauti od milosti v bludy, ačkoli hřiech jemu se nelíbí; ale ten kořen 120 pajchy tu byl, protož spravedlivě, když sau Boha poznali, a ne tak sau ho oslavovali, proto dáni sau v zavržený smysl. Jako těchto let velmi obdaření padají těžce v hřiechy bludu a v tělesné, aby někdy se poznali a v pokoru oblekli. Item dopauští duchuom zlým trápiti člověka u vieře, v zau-125 falstvie; a to v tajnosti činí miesto lékařstvie duši, aby přišla ku ponížení, a když se najviece poníží, tehdy milejšie Bohu bude. Opět bolesti na těle a trápenie v duši těžká dopauští, a tiem chce přivésti ku ponížení, a tak k milování.l Jako Joba trestal na 348a dětech i na dobytku etc., a k tomu také zprotivila se mu žena 130 s přátely; a to proto, aby se hluboce ponížil v najvětší pokoru a tu se viece líbil Bohu nežli prvé. Tak na své apoštoly, proroky a najmilejšie dopustil vlky, krále a ruhače, i žaláře dal jim lékař- 100 Maria Apoštolé 99 Luk. I, 48 — 103 Podle Mat. 19. 21 — 106 Podle Mat. 19, 29 n. 129 Job I nn.
298 Kapitola Bohatstvic pozdvihují Přátelé urození Pán ponižuje svých Dary odjímá Rozličně vede Buoh ku ponížen Job i vstupoval; a čím viece sstupuje, viece nahoru zase vstupuje. Co je mnoho daruov měla Panna Maria, boží rodička, a v těch vždycky pokoru držela. Protož řekla: »Vzhlédl jest na pokoru dievky své«. A světí jeho též. A mezi všemi ctnostmi miluje se od Boha najviece pokora. Bohatstvie světská pozdvíhují (!) ducha našeho; protož od svých volených odjímal bohatstvie řka: »Chceš-li mě následovati, jdi a prodaj všecky věci!«, a zuostane ť v tobě pokora krásná a Bohu vzácná. Item přátelé pozdvíhují(!) urození; protož jest řekl: 105 »Kto by neopustil otce aneb« etc. Také Písmo napomíná ztratiti 347b2 všecky věci a zase dobyti sobě pokory Bohu milé. A i podnes tomu chce, aby člověk hotov byl ztratiti všecky věci zemské nežli ctnost pokory. Protož na své dopauští nemoci a chudobu chtěje, aby oblečeni byli v pokoru, protož dopauští auzkosti 110 a protivenstvie a světskau pomoc odjímá, aby k němu samému zřenie měli pokorně. Item odjímá dary některé, aby nezpajchal z nich, aby neupadl v bludy. Někdy odjímá náboženstvie a žádost a chut k modlitbě, aby nemohli v sladkosti o Bohu pomysliti, aby se poznali a dosáhli pokory a tak s Jeruzalémem aby sstaupili. 115 Tak Duch boží zdá se někdy odstúpiti od člověka, aby pajcha ďábelská nepřišla tu, ale padá někdy v některý hřiech, v křehkost, aby se ponížil, a viece se mu líbí pád a poníženie nežli to doufánie. Opět jiné dopauští pády, vězenie, žaláře. Item dopauští padnauti od milosti v bludy, ačkoli hřiech jemu se nelíbí; ale ten kořen 120 pajchy tu byl, protož spravedlivě, když sau Boha poznali, a ne tak sau ho oslavovali, proto dáni sau v zavržený smysl. Jako těchto let velmi obdaření padají těžce v hřiechy bludu a v tělesné, aby někdy se poznali a v pokoru oblekli. Item dopauští duchuom zlým trápiti člověka u vieře, v zau-125 falstvie; a to v tajnosti činí miesto lékařstvie duši, aby přišla ku ponížení, a když se najviece poníží, tehdy milejšie Bohu bude. Opět bolesti na těle a trápenie v duši těžká dopauští, a tiem chce přivésti ku ponížení, a tak k milování.l Jako Joba trestal na 348a dětech i na dobytku etc., a k tomu také zprotivila se mu žena 130 s přátely; a to proto, aby se hluboce ponížil v najvětší pokoru a tu se viece líbil Bohu nežli prvé. Tak na své apoštoly, proroky a najmilejšie dopustil vlky, krále a ruhače, i žaláře dal jim lékař- 100 Maria Apoštolé 99 Luk. I, 48 — 103 Podle Mat. 19. 21 — 106 Podle Mat. 19, 29 n. 129 Job I nn.
Strana 299
XXI. 299 348a- stvie, aby skrz pajchu nebyli zatraceni. Dává nepřátely jako 135 štiery. Ezechiel: »Synu člověčí, mezi štiery obýváš«. Jako by řekl: »Činím tobě toto a dopauštím, aby byl pokorný«. Protož dnes dopauští auzkosti, aby pýchu vykořenil z nás a na cestu tuto svaté pokory uvedl. Item, když kazatelové úžitečně chtie mluviti, dopauští utrhá- 140 nie, pohruožky; a když dopauští ty věci na něho, dobře jemu činí tiem, že se ponižuje, když ho jako uplijí, posmievají se a rau- hají se slovu božiemu; dobře činí duši té Buoh, aby se duše sama k sobě navrátila a tu se shrnula, k Bohu se utekla. V pokoře jest místo upokojenie božieho. Izaiáš: »Na koho popatřím« etc. Tu 145 nalézá člověk odpočinutie duši své, když přichází k dobré pokoře, když se člověk poznává býti zemí zlořečenau, a že z sebe ani po- mysliti nětco muože. To ť jest dobré, tu jest Buoh! Kto nám dá tu pokoru dnes? Aniž jest milovánie Boha, ani bližnieho, ani trpělivost, ani zachovávanie přikázaní božích, ani 150 hodné přijímanie, totiž bez pokory; plní sme nedostatkuov, a ještě se nechome ponížiti, jako by žádného nedostatku v nás nebylo! Jestliže se neponížíme, nebudeme Jeruzalém svatý. Item ve všelikém skutku duše dobrá, kteráž má vieru pravau, prvé i potom, před Bohem i před lidmi má pokoru za- 155 chovati. A pakli je vyšla ven od pokory, všeliký skutek jest marný a člověk jest v nebezpečenství velikém a v nenávisti božie a sau jako vně kromě domu božieho a jest k těm dušem přístup otevřený duchuom zlým. Item, má-li člověk maudrost, vieru, čistotu, ohavné jest všecko, — nenie-li pokory, pajcha všecko nakažuje, 160 čistotu, vieru, slova božieho slyšenie i přijímanie těla a krve Páně — všecko bude jako šat ženy nečisté. Přijde-li pokora, by pak byli v člověku chavní hřiechové, jestliže bude na ně bolest, bude-li pokora, na všecky hřiechy zapomíná Pán a dává milost. Zákoník onen v chrámě mnohé dobré věci své připomínal, ale pokory ne- 165 bylo, protož všecko ztratil. Zjevný hřiešník nic dobrého neměl, ale pokory se chopil, všecko dobré nalezl. Pyšní bývají ve všem najposlednější, a pokorní ve všem první. Kazatelové. znamenajte! Bez pokory nic vzácné Bohu nenie Od Boha připravené, jako nevěstu okráš- lenau muži svému etc. Dotýká se tu slávy veliké cierkve po tom jejiem ponížení učiněném na tomto světě. Nebo ta srdce — — 135 Ezech. 2, 6 — 144 Iz. 66, 2 — 163 Luk. 18, 10 nn.
XXI. 299 348a- stvie, aby skrz pajchu nebyli zatraceni. Dává nepřátely jako 135 štiery. Ezechiel: »Synu člověčí, mezi štiery obýváš«. Jako by řekl: »Činím tobě toto a dopauštím, aby byl pokorný«. Protož dnes dopauští auzkosti, aby pýchu vykořenil z nás a na cestu tuto svaté pokory uvedl. Item, když kazatelové úžitečně chtie mluviti, dopauští utrhá- 140 nie, pohruožky; a když dopauští ty věci na něho, dobře jemu činí tiem, že se ponižuje, když ho jako uplijí, posmievají se a rau- hají se slovu božiemu; dobře činí duši té Buoh, aby se duše sama k sobě navrátila a tu se shrnula, k Bohu se utekla. V pokoře jest místo upokojenie božieho. Izaiáš: »Na koho popatřím« etc. Tu 145 nalézá člověk odpočinutie duši své, když přichází k dobré pokoře, když se člověk poznává býti zemí zlořečenau, a že z sebe ani po- mysliti nětco muože. To ť jest dobré, tu jest Buoh! Kto nám dá tu pokoru dnes? Aniž jest milovánie Boha, ani bližnieho, ani trpělivost, ani zachovávanie přikázaní božích, ani 150 hodné přijímanie, totiž bez pokory; plní sme nedostatkuov, a ještě se nechome ponížiti, jako by žádného nedostatku v nás nebylo! Jestliže se neponížíme, nebudeme Jeruzalém svatý. Item ve všelikém skutku duše dobrá, kteráž má vieru pravau, prvé i potom, před Bohem i před lidmi má pokoru za- 155 chovati. A pakli je vyšla ven od pokory, všeliký skutek jest marný a člověk jest v nebezpečenství velikém a v nenávisti božie a sau jako vně kromě domu božieho a jest k těm dušem přístup otevřený duchuom zlým. Item, má-li člověk maudrost, vieru, čistotu, ohavné jest všecko, — nenie-li pokory, pajcha všecko nakažuje, 160 čistotu, vieru, slova božieho slyšenie i přijímanie těla a krve Páně — všecko bude jako šat ženy nečisté. Přijde-li pokora, by pak byli v člověku chavní hřiechové, jestliže bude na ně bolest, bude-li pokora, na všecky hřiechy zapomíná Pán a dává milost. Zákoník onen v chrámě mnohé dobré věci své připomínal, ale pokory ne- 165 bylo, protož všecko ztratil. Zjevný hřiešník nic dobrého neměl, ale pokory se chopil, všecko dobré nalezl. Pyšní bývají ve všem najposlednější, a pokorní ve všem první. Kazatelové. znamenajte! Bez pokory nic vzácné Bohu nenie Od Boha připravené, jako nevěstu okráš- lenau muži svému etc. Dotýká se tu slávy veliké cierkve po tom jejiem ponížení učiněném na tomto světě. Nebo ta srdce — — 135 Ezech. 2, 6 — 144 Iz. 66, 2 — 163 Luk. 18, 10 nn.
Strana 300
300 Kapitola O manželství duchovním Nevista dokonal bude Oddávánic duchovnie Snubičové kteří sů? toliko, kteráž ducha nového mají, umějí tyto věci vážiti. Viděl jest Jan nevěstu tu od samého Boha připravenau a ozdobenau; 5 nebo konečně všecky duše vyvolených spolu, kteréž sau nevěsta Kristova, divně budau ozdobeny. A sau cierkev svatá a usnaubena bude divným obyčejem Pánu Ježíšovi. A všecky věci, které se puosobie s vyvolenými na světě, jako oddávanic, na křtu a v po- kání jsau přípravy k onomu oddání konečnému. A protož apoštol 10 nazývá manželstvo svátost, totiž znamenie veliké věci a usnau- benie s Kristem Ježíšem. Nebo tato svátost jest znamenie a figuora onéno věci veliké, poslednieho oddánie s Pánem Kristem; protož jest svátost veliká, totiž znamenie veliké věci. Proto i Kristus pravil: »Podobno jest královstvie nebeské desieti pannám«, totiž 15 které Kristu Pánu vstřiec vycházejí, aby s Bohem konečně oddány byly. A protož die v jiném podobenství: »Podobno jest králov- stvie nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému«. Toto ť jest zajisté oddánie svaté a dokonalé, ostatnie a po- slednie, nebo tehdáž manželstvie najdokonalejšie doplní se. A na 20 toho muže, Krista duchovnieho a krále, příleží, aby jeho nevěsta byla již dokonalá. Jako se oznamuje v Písničkách: »Všecka krásná si«, totiž vnitř i zevnitř, aby se tak najvyšiemu Ciesaři zalíbila a k dobrotě božie dojíti mohla. Nebo zde ta cierkev-nevěsta viece a viece oddává se Kristu Ježíši, ale tam bude, totiž v nebi, ostatnie 25 a poslednie v novém blahoslavenství, v nové nesmrtedlnosti. Jako die skrz Ozé: »Usnaubím tě sobě u vieře«. Nebo, ktož vieru přijímá, jako na křtu anebo v pokání, tehdy se Kristu oddává. A die: »V saudu«, totiž aby člověk uměl se rozsuzovati, čeho jest hoden, a znamenaje tak sebe a rozsaudě, tehdy poznává veliké božie 30 milosrdenstvie, a poznaje to milosrdenstvie Páně, také aby sama duše byla milosrdná jiným, až když jasně a jako o poledni ona jej a on ji pozná, a spolu dokonale spojeni budau. A tak od počátku světa Buoh, chtěje toto k dokonání přivésti manželstvie, usnubovánie ta napřed předsielal. Nebo proroky 35 zbudil jako snubiče, aby ji k tomu zpuosobovali a napomínali, aby se ozdobovala Pánu Bohu. A ti poslové Pána Boha zchvalo- vali nevěstě té, takže jest všecky věci jiné v ohavnosti měla a toliko milovánie své k ženichovi svému vztahovala. A on, Pán, po těch poslech posielal své nevěstě dary a závdavky, totiž vody živé, 40 348b1 348b2 Příprava nevěšly Kristovy vypisuje se Dary poslelá nevěstě 11 Efez. 5, 28 nn. — 15 Mat. 25, 1 nn. — 17 Mat. 22, 2 nn. — 22 Pís. Šal. 4, 7 — 27 Oz. 2, 20 — 29 Ib. 2, 19 — 41 1. M. 24, 4 nn.
300 Kapitola O manželství duchovním Nevista dokonal bude Oddávánic duchovnie Snubičové kteří sů? toliko, kteráž ducha nového mají, umějí tyto věci vážiti. Viděl jest Jan nevěstu tu od samého Boha připravenau a ozdobenau; 5 nebo konečně všecky duše vyvolených spolu, kteréž sau nevěsta Kristova, divně budau ozdobeny. A sau cierkev svatá a usnaubena bude divným obyčejem Pánu Ježíšovi. A všecky věci, které se puosobie s vyvolenými na světě, jako oddávanic, na křtu a v po- kání jsau přípravy k onomu oddání konečnému. A protož apoštol 10 nazývá manželstvo svátost, totiž znamenie veliké věci a usnau- benie s Kristem Ježíšem. Nebo tato svátost jest znamenie a figuora onéno věci veliké, poslednieho oddánie s Pánem Kristem; protož jest svátost veliká, totiž znamenie veliké věci. Proto i Kristus pravil: »Podobno jest královstvie nebeské desieti pannám«, totiž 15 které Kristu Pánu vstřiec vycházejí, aby s Bohem konečně oddány byly. A protož die v jiném podobenství: »Podobno jest králov- stvie nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému«. Toto ť jest zajisté oddánie svaté a dokonalé, ostatnie a po- slednie, nebo tehdáž manželstvie najdokonalejšie doplní se. A na 20 toho muže, Krista duchovnieho a krále, příleží, aby jeho nevěsta byla již dokonalá. Jako se oznamuje v Písničkách: »Všecka krásná si«, totiž vnitř i zevnitř, aby se tak najvyšiemu Ciesaři zalíbila a k dobrotě božie dojíti mohla. Nebo zde ta cierkev-nevěsta viece a viece oddává se Kristu Ježíši, ale tam bude, totiž v nebi, ostatnie 25 a poslednie v novém blahoslavenství, v nové nesmrtedlnosti. Jako die skrz Ozé: »Usnaubím tě sobě u vieře«. Nebo, ktož vieru přijímá, jako na křtu anebo v pokání, tehdy se Kristu oddává. A die: »V saudu«, totiž aby člověk uměl se rozsuzovati, čeho jest hoden, a znamenaje tak sebe a rozsaudě, tehdy poznává veliké božie 30 milosrdenstvie, a poznaje to milosrdenstvie Páně, také aby sama duše byla milosrdná jiným, až když jasně a jako o poledni ona jej a on ji pozná, a spolu dokonale spojeni budau. A tak od počátku světa Buoh, chtěje toto k dokonání přivésti manželstvie, usnubovánie ta napřed předsielal. Nebo proroky 35 zbudil jako snubiče, aby ji k tomu zpuosobovali a napomínali, aby se ozdobovala Pánu Bohu. A ti poslové Pána Boha zchvalo- vali nevěstě té, takže jest všecky věci jiné v ohavnosti měla a toliko milovánie své k ženichovi svému vztahovala. A on, Pán, po těch poslech posielal své nevěstě dary a závdavky, totiž vody živé, 40 348b1 348b2 Příprava nevěšly Kristovy vypisuje se Dary poslelá nevěstě 11 Efez. 5, 28 nn. — 15 Mat. 25, 1 nn. — 17 Mat. 22, 2 nn. — 22 Pís. Šal. 4, 7 — 27 Oz. 2, 20 — 29 Ib. 2, 19 — 41 1. M. 24, 4 nn.
Strana 301
XXI. 301 349a jako poslal Abraham posla svého pro Rebeku, manželku synu svému Izákovi, a nalezl ji u studnice. A ty dary Pán Buoh jie posielal, aby aspoň tak ku Pánu Bohu se navrátila, a daroval ji prstenem. A to jest viera veliká, pravá a živá, jako prsten, a s tím 45 milovánie a láska, aby totiž člověk duší svau nic viece nemiloval, jediné Pána Boha. A všecko, což zde dává, maličko jest proti této konečné a poslední okrase a pěknosti a slávě. A která duše nynie má vieru živau, ta ť již veliký dar má, a že Kristus miluje ji a tiem nevěstau svau býti ji dovodí; a když také jest naděje veliká v sa- 50 mého Boha a láska k němu, tato ť sau znamenie tohoto usnubovánie se Pánem Ježíšem Kristem. A s těmito dary dává Ducha svatého, aby v nie přebýval, aby ta duše okusila daru Ducha svatého, a těmito dary raněna jsúci, viece aby chtivá byla k Bohu. A protož se již zde zuostavil u velebné svátosti, aby duše 55 okušujíc ho měla ho v sobě přebývajícieho a aby ten svazek zde se začal a konečně tam aby se dokonal. A dal jie zákon, aby uměla živa býti, kterak má k vuoli jeho, aby se svému ženichovi Ježíši Kristu zalíbila. A blahoslavená ta duše, která se! napřed při- pravuje k těmto daruom! A proto posly poslal, aby ji pilně na- 60 pomínali a ponaukali k milování Krista. A blahoslavené oči, kteréž oddánie to poslednie uzřie! A jako pravá manželka bez muže sobě stajště a nenie sebau bezpečna bez svého muže, totiž aby jiným nesvolila, neb jie po- kaušejí, tak duše nemuože v jiném než v Kristu se kochati, a jeho 65 samého nemajíci, nenie sebau bezpečna, ale v velikých nebez- pečenstvích postavena, nebo pokušenie těžká obořujie se na ni. A jako muž ženě zpuosobuje živnost a oděv, tak duše nemuože mieti pokrmu ani oděvu, aby se v Pána Krista najprv oblékla, leč on jie to dá. A protož prosie řkúci: »Chléb náš vezdajší nad- 70 podstatní daj nám dnes!« A Jan, vida tuto nevěstu, radoval se jest. Nebo tehdy divné věci a radostné budau. A pro toto spojenie konečné s svau chotí Kristus Pán trpěl jest mnohé věci a těžké. Ale onano cizoložnice a smilnice, kterauž Jan viděl, odvrátila se od Pána Boha a svého 75 jedinkého ženicha. Ó, kdyby duše právě Krista milovala a milo- vánie k jinému stvoření neměla upřímě a čistě! Ale to jest velmi řídké, ješto, kdyby to milovánie bylo, tehdy jako on pro nás, tak i my k nebezpečenstvím pro Krista vydávali bychme se. Ale léra veliký dar. Niděje. Láska. Duše věrna v Kristu má kochánie toliko Milovánie pravé jest řledke 69 Mat. 6, II
XXI. 301 349a jako poslal Abraham posla svého pro Rebeku, manželku synu svému Izákovi, a nalezl ji u studnice. A ty dary Pán Buoh jie posielal, aby aspoň tak ku Pánu Bohu se navrátila, a daroval ji prstenem. A to jest viera veliká, pravá a živá, jako prsten, a s tím 45 milovánie a láska, aby totiž člověk duší svau nic viece nemiloval, jediné Pána Boha. A všecko, což zde dává, maličko jest proti této konečné a poslední okrase a pěknosti a slávě. A která duše nynie má vieru živau, ta ť již veliký dar má, a že Kristus miluje ji a tiem nevěstau svau býti ji dovodí; a když také jest naděje veliká v sa- 50 mého Boha a láska k němu, tato ť sau znamenie tohoto usnubovánie se Pánem Ježíšem Kristem. A s těmito dary dává Ducha svatého, aby v nie přebýval, aby ta duše okusila daru Ducha svatého, a těmito dary raněna jsúci, viece aby chtivá byla k Bohu. A protož se již zde zuostavil u velebné svátosti, aby duše 55 okušujíc ho měla ho v sobě přebývajícieho a aby ten svazek zde se začal a konečně tam aby se dokonal. A dal jie zákon, aby uměla živa býti, kterak má k vuoli jeho, aby se svému ženichovi Ježíši Kristu zalíbila. A blahoslavená ta duše, která se! napřed při- pravuje k těmto daruom! A proto posly poslal, aby ji pilně na- 60 pomínali a ponaukali k milování Krista. A blahoslavené oči, kteréž oddánie to poslednie uzřie! A jako pravá manželka bez muže sobě stajště a nenie sebau bezpečna bez svého muže, totiž aby jiným nesvolila, neb jie po- kaušejí, tak duše nemuože v jiném než v Kristu se kochati, a jeho 65 samého nemajíci, nenie sebau bezpečna, ale v velikých nebez- pečenstvích postavena, nebo pokušenie těžká obořujie se na ni. A jako muž ženě zpuosobuje živnost a oděv, tak duše nemuože mieti pokrmu ani oděvu, aby se v Pána Krista najprv oblékla, leč on jie to dá. A protož prosie řkúci: »Chléb náš vezdajší nad- 70 podstatní daj nám dnes!« A Jan, vida tuto nevěstu, radoval se jest. Nebo tehdy divné věci a radostné budau. A pro toto spojenie konečné s svau chotí Kristus Pán trpěl jest mnohé věci a těžké. Ale onano cizoložnice a smilnice, kterauž Jan viděl, odvrátila se od Pána Boha a svého 75 jedinkého ženicha. Ó, kdyby duše právě Krista milovala a milo- vánie k jinému stvoření neměla upřímě a čistě! Ale to jest velmi řídké, ješto, kdyby to milovánie bylo, tehdy jako on pro nás, tak i my k nebezpečenstvím pro Krista vydávali bychme se. Ale léra veliký dar. Niděje. Láska. Duše věrna v Kristu má kochánie toliko Milovánie pravé jest řledke 69 Mat. 6, II
Strana 302
302 Kapitola Poběhlé duše Povaha. nevěsty pravé Smilnice a cizoložnice že duše sau opuštěné od milovánie toho ku Pánu Kristu, ale obrá- tili je k zboží a k rozkošem, kteréžto všecky věci sau ku překážce 80 milování s Pánem Kristem. A některé duše, nechavše milovánie světa, milují některé duchy poběhlé, podobné Pánu Ježíši Kristu, kteří se proměňují v anděla světlosti, a mnozí sau cizoložníci. 349a2 Jako die Jeremiáš k těm dušem: »Viz, kde nejsi povržena!« A pro- tož duše, která jest zde pravá nevěsta, což koli vidí zde zlého proti 85 svému ženichovi, hned sobě stajště, pláče a vzdychá žalostně a nemuož se zde veseliti, ale dychtí a chvátá rychle vyjíti s tohoto světa a die: »Žádám rozdělena býti s tělem a býti s Kristem«. Duše židuov a pohanuov sau smilnice, ale duše křesťanuov zlých jsau cizoložnice; a ty cizoložnice ve zlém, což slyšie, radují se 90 a netaužie nad tiem a nepláčí etc. Veliký hlas proč slove? Svatí sau truon boží A slyšel sem hlas veliký z truonu řkaucí. Veliké věci budaucie o slávě nebeské a svatých božích Jan viděl. Nevěstu krásnau viděl a svatau a novau. Již jináče viděl o tomto městě. A potvrzuje prvnie slávy cierkve skrz řeči svatých proro- kuov; neb sau i oni také podobné těm věcem viděli, ale jináče. 5 Protož die: »Slyšel sem hlas z truonu«, totiž ten hlas, který jest z proroctví svatých a od těch, kteří sau velicí před Bohem, a o ve- likých věcech. A »veliký hlas«, nebo netoliko ušima, ale srdcem hajbe. Prvé viděl nětco o cierkvi, již slyší; nebo nenie dosti o veli- kých věcech nebeských v slávě viděti, ale slyšeti a okusiti. A světí 10 v nebi všecko mieti budau, podlé všech smysluov. Který je to pak hlas, die: »Aj, stánek boží« etc. Který jest to stánek? etc. Poněvadž jest potřeboval Jan viděnie a slyšenie spuosobného, ovšem my potřebujeme takových smysluov zpuo- sobných ku porozumění těchto věcí dobrých a k zachování. Ale 15 to všecko v nás jest porušeno; plnie se Izaiášovo slovo: »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž«, aby totiž tyto veliké věci dobré na srdce jim nevstupovaly. Prosme za pomoc Páně, abychme 349b1 tyto věci dobré mohli slyšeti a truonóm těm porozuměti etc. Truonové sau světí. Napsáno jest: »Truon jeho na slaupě 20 oblakovém«. Jako v oblaku Izrahel vyšel a veden jest z Ejipta, tak světí všem, kteří mají býti spaseni, sau oblak, zde osvěcují cestu do nebeské vlasti a svatý svatých, Kristus, v nich přebývá 84 Jer. 3, 2 — 88 Filip. 1, 23 16 Iz. 6, 10 — 20 Eccli 24, 7 — 21 2. M. 13, 21
302 Kapitola Poběhlé duše Povaha. nevěsty pravé Smilnice a cizoložnice že duše sau opuštěné od milovánie toho ku Pánu Kristu, ale obrá- tili je k zboží a k rozkošem, kteréžto všecky věci sau ku překážce 80 milování s Pánem Kristem. A některé duše, nechavše milovánie světa, milují některé duchy poběhlé, podobné Pánu Ježíši Kristu, kteří se proměňují v anděla světlosti, a mnozí sau cizoložníci. 349a2 Jako die Jeremiáš k těm dušem: »Viz, kde nejsi povržena!« A pro- tož duše, která jest zde pravá nevěsta, což koli vidí zde zlého proti 85 svému ženichovi, hned sobě stajště, pláče a vzdychá žalostně a nemuož se zde veseliti, ale dychtí a chvátá rychle vyjíti s tohoto světa a die: »Žádám rozdělena býti s tělem a býti s Kristem«. Duše židuov a pohanuov sau smilnice, ale duše křesťanuov zlých jsau cizoložnice; a ty cizoložnice ve zlém, což slyšie, radují se 90 a netaužie nad tiem a nepláčí etc. Veliký hlas proč slove? Svatí sau truon boží A slyšel sem hlas veliký z truonu řkaucí. Veliké věci budaucie o slávě nebeské a svatých božích Jan viděl. Nevěstu krásnau viděl a svatau a novau. Již jináče viděl o tomto městě. A potvrzuje prvnie slávy cierkve skrz řeči svatých proro- kuov; neb sau i oni také podobné těm věcem viděli, ale jináče. 5 Protož die: »Slyšel sem hlas z truonu«, totiž ten hlas, který jest z proroctví svatých a od těch, kteří sau velicí před Bohem, a o ve- likých věcech. A »veliký hlas«, nebo netoliko ušima, ale srdcem hajbe. Prvé viděl nětco o cierkvi, již slyší; nebo nenie dosti o veli- kých věcech nebeských v slávě viděti, ale slyšeti a okusiti. A světí 10 v nebi všecko mieti budau, podlé všech smysluov. Který je to pak hlas, die: »Aj, stánek boží« etc. Který jest to stánek? etc. Poněvadž jest potřeboval Jan viděnie a slyšenie spuosobného, ovšem my potřebujeme takových smysluov zpuo- sobných ku porozumění těchto věcí dobrých a k zachování. Ale 15 to všecko v nás jest porušeno; plnie se Izaiášovo slovo: »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž«, aby totiž tyto veliké věci dobré na srdce jim nevstupovaly. Prosme za pomoc Páně, abychme 349b1 tyto věci dobré mohli slyšeti a truonóm těm porozuměti etc. Truonové sau světí. Napsáno jest: »Truon jeho na slaupě 20 oblakovém«. Jako v oblaku Izrahel vyšel a veden jest z Ejipta, tak světí všem, kteří mají býti spaseni, sau oblak, zde osvěcují cestu do nebeské vlasti a svatý svatých, Kristus, v nich přebývá 84 Jer. 3, 2 — 88 Filip. 1, 23 16 Iz. 6, 10 — 20 Eccli 24, 7 — 21 2. M. 13, 21
Strana 303
XXI 303 349b- a jako z truonu saudy vydává. Protož ti svatí sau truon tento 25 dobrý boží a stolice saudná, z kteréhožto truonu slyšán jest hlas o stánku Kristovu, a kterak Buoh spojuje se s lidem a zase lid s Bohem. A tento hlas svatých potvrzuje toho oddánie slavného. Jako by řekl: »Nenie křivé, co sem viděl, ale slyšel sem Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiele i Daniele, kteříž se mnau potvrzují pravdy 30 viděnie. Ti svatí v podobenstvích mluvili sau o tomto stánku«. Protož die: »Slyšel sem hlas z truonu«, z auřaduov, z Písem sva- tých a proroctví jich. Nenie tehdy sen oklamánie, což sem viděl, ale tajné věci divné, kterýchž nesluší člověku mluviti, viděli sau také apoštolé i proroci. Protož die: »Aj, stánek boží s lidmi«, 35 totiž my také o těch věcech, které viděl Jan, prorokovali sme a viděli. Hle, které věci viděl Jan v těchto knihách, svatí nebeští velicí potvrzují toho! Nemá pochybováno býti o vidění jeho, ale věřeno má býti, že sau pravá. Ale tento velikočinný a znamenitě 40 rozhlášený Jan, kterýž na prsech Ježíšových odpočíval, Ježíš matku jemu poručil na kříži jsa pověšen, kterýž velebné věci nebeské viděl, a spatřiv slavné věci dobré nebeské a svatých, chtěje, aby pravda přijata byla od věrných, a chtěje, aby mu bylo věřeno, přijímá sobě svaté na svědectvie. Jestliže komu 45 nětco nového přicházie skrz zjevenie, jest-li pravé, má to při- podobniti svatým, kteří sau na truoně; jestliže oni potvrzují toho, tehdy jisté jest. Přičiniti tehdy má se to k vajkladu svatých prvních; a Kristus ve čtení vykládá-li tak, věřili-li sau takové věci světí, jestliže světí z truonu potvrzují toho řkauce: »Tak 50 jest«, tehdy to přijíti máme. Pakli se na odpor nalézá, nemá věřeno býti takovým viděním. Dnes rozumové těžcí a zjevenie přicházejí proti viděním svatých, a světí sau nikdá tak nemluvili, ani hlasu svého k nim přičiňují, ani se takovým přitovařišují. Protož mají zavržena 55 býti viděnie taková všecka o velebné svátosti. Že Kristus Ježíš jest tu, hlas svatých jest k tomu. Druhé o posvátném přijímaní krve Páně z kalicha lidu obecnému, že jest to věc slušná, hlas jest svaté cierkve prvotnie k tomu; a jich hlas potvrzuje pravdy, protož má držána býti. Jestliže co takového proti tomu přicházie 60 neb některý prorok na odpor, zahnán a zavržen býti má jakožto svatokrádce a proklatý etc. Prává sílu vidčnie tato Návitl nejistých strez se! Rozumové bludných Toto jest pravda 40 Jan 13, 25; 21, 20; Jan 19, 27
XXI 303 349b- a jako z truonu saudy vydává. Protož ti svatí sau truon tento 25 dobrý boží a stolice saudná, z kteréhožto truonu slyšán jest hlas o stánku Kristovu, a kterak Buoh spojuje se s lidem a zase lid s Bohem. A tento hlas svatých potvrzuje toho oddánie slavného. Jako by řekl: »Nenie křivé, co sem viděl, ale slyšel sem Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiele i Daniele, kteříž se mnau potvrzují pravdy 30 viděnie. Ti svatí v podobenstvích mluvili sau o tomto stánku«. Protož die: »Slyšel sem hlas z truonu«, z auřaduov, z Písem sva- tých a proroctví jich. Nenie tehdy sen oklamánie, což sem viděl, ale tajné věci divné, kterýchž nesluší člověku mluviti, viděli sau také apoštolé i proroci. Protož die: »Aj, stánek boží s lidmi«, 35 totiž my také o těch věcech, které viděl Jan, prorokovali sme a viděli. Hle, které věci viděl Jan v těchto knihách, svatí nebeští velicí potvrzují toho! Nemá pochybováno býti o vidění jeho, ale věřeno má býti, že sau pravá. Ale tento velikočinný a znamenitě 40 rozhlášený Jan, kterýž na prsech Ježíšových odpočíval, Ježíš matku jemu poručil na kříži jsa pověšen, kterýž velebné věci nebeské viděl, a spatřiv slavné věci dobré nebeské a svatých, chtěje, aby pravda přijata byla od věrných, a chtěje, aby mu bylo věřeno, přijímá sobě svaté na svědectvie. Jestliže komu 45 nětco nového přicházie skrz zjevenie, jest-li pravé, má to při- podobniti svatým, kteří sau na truoně; jestliže oni potvrzují toho, tehdy jisté jest. Přičiniti tehdy má se to k vajkladu svatých prvních; a Kristus ve čtení vykládá-li tak, věřili-li sau takové věci světí, jestliže světí z truonu potvrzují toho řkauce: »Tak 50 jest«, tehdy to přijíti máme. Pakli se na odpor nalézá, nemá věřeno býti takovým viděním. Dnes rozumové těžcí a zjevenie přicházejí proti viděním svatých, a světí sau nikdá tak nemluvili, ani hlasu svého k nim přičiňují, ani se takovým přitovařišují. Protož mají zavržena 55 býti viděnie taková všecka o velebné svátosti. Že Kristus Ježíš jest tu, hlas svatých jest k tomu. Druhé o posvátném přijímaní krve Páně z kalicha lidu obecnému, že jest to věc slušná, hlas jest svaté cierkve prvotnie k tomu; a jich hlas potvrzuje pravdy, protož má držána býti. Jestliže co takového proti tomu přicházie 60 neb některý prorok na odpor, zahnán a zavržen býti má jakožto svatokrádce a proklatý etc. Prává sílu vidčnie tato Návitl nejistých strez se! Rozumové bludných Toto jest pravda 40 Jan 13, 25; 21, 20; Jan 19, 27
Strana 304
304 Kapitola Stánek jest Člerkev Stavitel stánku, Kristus Stavitelé opět jiní Dělník najvětší »Aj, stánek boží«. Kterýžto hlas prorokuov a apoštoluov jest ku potvrzení stánku toho, kterýž viděl apoštol (k Židuom IX.): »Stánek zajisté udělán jest první, v němž bieše svícen a stuol a chlebové posvátnie«. Pokládá se v Exodu tam o tom: »Tu jest byla svatyně svatých«; tam vcházel biskup najvyší, tu byla archa a dvě tabule a huol Mojžiešova a Aronova. Ten stálnek jest cierkev svatá, chot Kristova. Onen stánek udělal Bezeleel, kterýž naplněn jest Duchem svatým, jako se pokládá v Exodu XXV.: »Všecko dělaj tiem příkladem, kterýž ť jest tobě ukázán na hoře. A dám Ducha Bezeleelovi«. Poněvadž ten stánek u figuoře 10 učiněný dělán jest Duchem božím a myšlenie veliké bylo při tom řemesle a práce byla, tak při tomto stánku duchovním ne anděl toliko jest byl, ani toliko člověk, netoliko Ducha měl jako člověk, ale nade všecky, jako jest viděl Jan Křtitel v Jordáně holubici. Izaiáš die: »Bude kořen Jesse, v něho pohané doufati budau. 15 Tu na něm odpočine Duch maudrosti a umění« etc. V jiných jest hřiech a překážka se činí Duchu božímu bydleti tu. V tomto bydleti bude bez hřiechu. A tomu ť jest Kristu dáno stavěti stánek boží dobrý a svatý a krásný. A ten sau viděli proroci jasný, divný. On, Spasitel sám, vý-20 borný mistr a řemeslník, kterýž měl najvětší maudrost, postavil jej ne rukau lidskau, ale mocí Ducha svatého. Ne jedním dnem postaven bývá, ale od počátku světa až do skonánic stavic se. Neb sám tak die: »Otec dělá, i já dělám«. A kterak jest krásný a jak se staví, když přijdeme do nebeské vlasti, najdeme ten 25 stánek od té ruky svaté Ježíše Krista, stánek nesmrtedlný, slavný, spojený z duší, ze všelikého života dobrého, z lásky, jaký tam jest zákon, jaká archa a stuol a kteří chlebové etc. Proroci a apoštolé také stavěli, ale jináče. A jako se pokládá v knihách Exodi, každý z lidí nětco měl k tomu přidati: jiní stříbro, 30 jiní zlato, jiní kamenie, jiní kuože, jiní srsti kozie, jiní níti (!), tak tito jedni kázaním, jiní modlitbau, jiní almužnau, jiní pří- kladem, jiní dobrým životem, jiní skutkem, jiní radau dobrau, jiní žádostí svatau mají se přičiniti k práci. On nade všecky naj- viece, sám Buoh, staví, po něm Kristus a apoštolé a proroci. 35 Apoštol vypravuje (k Židuom IX.), který jest to stánek a kterak se puosobí, a které sau dobré věci v něm; žádný toho pochopiti 5 350a1 350a* 3 Žid. 9, 2 — 4 2. M. 26. 1 nn.; 25, 23 nn.; 30, 10 — 7 2. M. 31, 2 — 9 2. M. 25, 40 — 10 2. M. 31, 3 — 14 Mat. 3, 16; Marek 1, 10; Jan 1, 32 — 15 Iz. 11, 1 a 2 —24 Jan 5, 17 — 30 2. M. 35, 21 nn. — 36 Žid. 9, 2 nn.
304 Kapitola Stánek jest Člerkev Stavitel stánku, Kristus Stavitelé opět jiní Dělník najvětší »Aj, stánek boží«. Kterýžto hlas prorokuov a apoštoluov jest ku potvrzení stánku toho, kterýž viděl apoštol (k Židuom IX.): »Stánek zajisté udělán jest první, v němž bieše svícen a stuol a chlebové posvátnie«. Pokládá se v Exodu tam o tom: »Tu jest byla svatyně svatých«; tam vcházel biskup najvyší, tu byla archa a dvě tabule a huol Mojžiešova a Aronova. Ten stálnek jest cierkev svatá, chot Kristova. Onen stánek udělal Bezeleel, kterýž naplněn jest Duchem svatým, jako se pokládá v Exodu XXV.: »Všecko dělaj tiem příkladem, kterýž ť jest tobě ukázán na hoře. A dám Ducha Bezeleelovi«. Poněvadž ten stánek u figuoře 10 učiněný dělán jest Duchem božím a myšlenie veliké bylo při tom řemesle a práce byla, tak při tomto stánku duchovním ne anděl toliko jest byl, ani toliko člověk, netoliko Ducha měl jako člověk, ale nade všecky, jako jest viděl Jan Křtitel v Jordáně holubici. Izaiáš die: »Bude kořen Jesse, v něho pohané doufati budau. 15 Tu na něm odpočine Duch maudrosti a umění« etc. V jiných jest hřiech a překážka se činí Duchu božímu bydleti tu. V tomto bydleti bude bez hřiechu. A tomu ť jest Kristu dáno stavěti stánek boží dobrý a svatý a krásný. A ten sau viděli proroci jasný, divný. On, Spasitel sám, vý-20 borný mistr a řemeslník, kterýž měl najvětší maudrost, postavil jej ne rukau lidskau, ale mocí Ducha svatého. Ne jedním dnem postaven bývá, ale od počátku světa až do skonánic stavic se. Neb sám tak die: »Otec dělá, i já dělám«. A kterak jest krásný a jak se staví, když přijdeme do nebeské vlasti, najdeme ten 25 stánek od té ruky svaté Ježíše Krista, stánek nesmrtedlný, slavný, spojený z duší, ze všelikého života dobrého, z lásky, jaký tam jest zákon, jaká archa a stuol a kteří chlebové etc. Proroci a apoštolé také stavěli, ale jináče. A jako se pokládá v knihách Exodi, každý z lidí nětco měl k tomu přidati: jiní stříbro, 30 jiní zlato, jiní kamenie, jiní kuože, jiní srsti kozie, jiní níti (!), tak tito jedni kázaním, jiní modlitbau, jiní almužnau, jiní pří- kladem, jiní dobrým životem, jiní skutkem, jiní radau dobrau, jiní žádostí svatau mají se přičiniti k práci. On nade všecky naj- viece, sám Buoh, staví, po něm Kristus a apoštolé a proroci. 35 Apoštol vypravuje (k Židuom IX.), který jest to stánek a kterak se puosobí, a které sau dobré věci v něm; žádný toho pochopiti 5 350a1 350a* 3 Žid. 9, 2 — 4 2. M. 26. 1 nn.; 25, 23 nn.; 30, 10 — 7 2. M. 31, 2 — 9 2. M. 25, 40 — 10 2. M. 31, 3 — 14 Mat. 3, 16; Marek 1, 10; Jan 1, 32 — 15 Iz. 11, 1 a 2 —24 Jan 5, 17 — 30 2. M. 35, 21 nn. — 36 Žid. 9, 2 nn.
Strana 305
XXI. 305 350b nemuože ani vypraviti, totiž o zlatě a střiebře, který tu zákon a manna a které sau tu věci nové a divné. Die: »O kterýchžto věcech nebude se zde o každém zvláště vypravovati, aniž totižto muožeme všeho zde viděti a vypravo- vati; ale když budeme v nebi, tak, jakž jest, tepruv uhlédáme«. Připravuje zde a otesává kamenie z lidí v cierkvi přebývajících u vieře pravé. A podobné k tomu stavení jest onoho korábu Noe, 45 kterýž za mnoho dní stavěl. Tam jest do něho uvedl zvieřata rozličného pokolenie, a což jest tam přišlo, všecko zachováno jest, a jiní zahynuli; kteří sau v cierkvi svaté a setrvají do konce smrti v lásce, spaseni budau, jiní zahynau etc. Hlas živý o tom stánku rozléhá se v uších našich hluchých. David: »Pane, kto 50 bude bydliti v stánku tvém anebo kto odpočívati bude na hoře svaté tvé? Ktož vchází bez poškvrny (totiž hřiechu) a činí spravedl- nost (totiž boje se Boha a slauže jemu), ktož mluví pravdu v srdci svém«, totiž o sobě samém, kterak jest zlý a nedostatečný, že nepokládá se za dobrého a za nětco, nic nejsa, ale upřímé srdce 55 má, jakož ho Buoh vidí, a malomocenstvie hřiechu tu nenalézá se etc. A jinde jako z truonu die David: »Byly sú mi slzy mé chle- bové (totiž sladké byly sau mi slzy), když mi řečeno bývá (v srdci): Kde jest Buoh tvuoj« a kdy (totiž přijdeš k němu) k svatému stánku? »Na ty věci sem se rozpomenul (totiž o stánku božím) 60 a vylil sem v sobě duši mau«, jaký jest to stánek a jaké stavenie jest nad přirozenie všecko a krásu, žádostí žádal sem viděti mistrov- stvie božie. »Kdy puojdu na místo stánku předivného«, v němž sau svatí slavní, »až do domu božieho«, v němž blahoslavení přebývají. Běda tomu, ktož nepřijde do toho stánku! Běda, ktož 65 nepřebývá v stánku cierkve svaté rytěřujície! Item každý svatý bude stánkem a z nich jeden bude veliký stánek slavný. Jinde slovau mnozí stánkové nebeští, tu, kdež die: »Čiňte sobě přátely z mamony etc., aby vás, když byšte zhynuli, přijali do věčných stánkuov«, totižto do míst vlasti nebeské 70 a v počet svatých; z kterýchžto mnohých svatých jeden jest krašší zlata i střiebra i najkrašších perel. Protož vy, boháči, čiňte dobře chudým, kteříž nemají zde trvajícieho svatého města, ale hledají budaucieho. Kterak stánek slove v Písmě? Světí přemajšleli o tomto svatém stánku a divili se z řečí prorockých. Protož tuto Stánek předivný Kamenie se teše zde Koráb V stánku kto přebývati bude? Děda, kteří nu- budau v stánku! 40 40 Podle Žid. 10. 1 a 1. Kor. 13, 12? — 44 I. M. 6 až 8 — 48 »živý o tom« opravou z pův.: jeden z toho. — 49 Ž. 15, 1 a 2 — 56 Ž. 42, 4 a 5 — 68 Luk. 16. 9 Jakoubek. Výklad. 202
XXI. 305 350b nemuože ani vypraviti, totiž o zlatě a střiebře, který tu zákon a manna a které sau tu věci nové a divné. Die: »O kterýchžto věcech nebude se zde o každém zvláště vypravovati, aniž totižto muožeme všeho zde viděti a vypravo- vati; ale když budeme v nebi, tak, jakž jest, tepruv uhlédáme«. Připravuje zde a otesává kamenie z lidí v cierkvi přebývajících u vieře pravé. A podobné k tomu stavení jest onoho korábu Noe, 45 kterýž za mnoho dní stavěl. Tam jest do něho uvedl zvieřata rozličného pokolenie, a což jest tam přišlo, všecko zachováno jest, a jiní zahynuli; kteří sau v cierkvi svaté a setrvají do konce smrti v lásce, spaseni budau, jiní zahynau etc. Hlas živý o tom stánku rozléhá se v uších našich hluchých. David: »Pane, kto 50 bude bydliti v stánku tvém anebo kto odpočívati bude na hoře svaté tvé? Ktož vchází bez poškvrny (totiž hřiechu) a činí spravedl- nost (totiž boje se Boha a slauže jemu), ktož mluví pravdu v srdci svém«, totiž o sobě samém, kterak jest zlý a nedostatečný, že nepokládá se za dobrého a za nětco, nic nejsa, ale upřímé srdce 55 má, jakož ho Buoh vidí, a malomocenstvie hřiechu tu nenalézá se etc. A jinde jako z truonu die David: »Byly sú mi slzy mé chle- bové (totiž sladké byly sau mi slzy), když mi řečeno bývá (v srdci): Kde jest Buoh tvuoj« a kdy (totiž přijdeš k němu) k svatému stánku? »Na ty věci sem se rozpomenul (totiž o stánku božím) 60 a vylil sem v sobě duši mau«, jaký jest to stánek a jaké stavenie jest nad přirozenie všecko a krásu, žádostí žádal sem viděti mistrov- stvie božie. »Kdy puojdu na místo stánku předivného«, v němž sau svatí slavní, »až do domu božieho«, v němž blahoslavení přebývají. Běda tomu, ktož nepřijde do toho stánku! Běda, ktož 65 nepřebývá v stánku cierkve svaté rytěřujície! Item každý svatý bude stánkem a z nich jeden bude veliký stánek slavný. Jinde slovau mnozí stánkové nebeští, tu, kdež die: »Čiňte sobě přátely z mamony etc., aby vás, když byšte zhynuli, přijali do věčných stánkuov«, totižto do míst vlasti nebeské 70 a v počet svatých; z kterýchžto mnohých svatých jeden jest krašší zlata i střiebra i najkrašších perel. Protož vy, boháči, čiňte dobře chudým, kteříž nemají zde trvajícieho svatého města, ale hledají budaucieho. Kterak stánek slove v Písmě? Světí přemajšleli o tomto svatém stánku a divili se z řečí prorockých. Protož tuto Stánek předivný Kamenie se teše zde Koráb V stánku kto přebývati bude? Děda, kteří nu- budau v stánku! 40 40 Podle Žid. 10. 1 a 1. Kor. 13, 12? — 44 I. M. 6 až 8 — 48 »živý o tom« opravou z pův.: jeden z toho. — 49 Ž. 15, 1 a 2 — 56 Ž. 42, 4 a 5 — 68 Luk. 16. 9 Jakoubek. Výklad. 202
Strana 306
306 Kapitola Mdli a ktehcí přemáhají dáhla Útěci se do stánku die: »Aj (totiž pilně šetřte, jak znamenitý a divný jest), stánek 75 slove«. Nebo Kristus měl je za stánek proti všem nepřáteluom, proti všem duchuom nečistým, proti nevěstce a šelmě, z nich bojoval proti všeliké moci nepřítele. »Aj, stánek«, totiž spojené a společné přebývanie svatých s Bohem, kteříž byli zde potlačeni, potupeni a zavrženi. A ty jest měl za stálnek Kristus. Ti ť sau přemohli skrz po- koru, opustivše všecky věci, přemohli skrz lásku, toliko o Bohu myslili, pokory ostřiehali, křehcí byli; a tau křehkostí přemohl dábla Pán. Kdyby sám přemohl dábla, nebylo by tak divné; ale k hanbě dáblově skrz křehké bojoval, kteříž sau přemohli krví 85 svau dábla mocí krve Kristovy, pokorní byli, potupení a pohrzení od světa. Aj, kterak sau již slavní! V kterémžto stánku Kristus přebýval zde, dávaje se jemu u velebné svátosti těla a krve své za pokrm a za nápoj. A řekl: »Ktož jie mé tělo etc., ve mně pře- bývá a já v něm«. Item, kto přebývá v lásce, v Bohu přebývá a Buoh v něm. Ten ť jest stánek, kterýž nedoufal v člověka, ale v Pána. Všecku pomoc od něho měli, za vítězstvie k němu zřenie měli, na žádného nezpoléhali kromě na Krista. V knihách Numeri XX. pokládá se, kterak sau ho světí měli v sobě a k němu v zamúcení v sobě vnitř 95 utiekali se, když sau reptali proti Mojžiešovi řkúce: »Proč jest vyvedl nás? Nemáme masa na paušti« etc. Tak dnes, kteříž hodně přijímají, Krista v sobě mají, mají se tu utiekati k stánku slito- vánie, a tu mluví Pán s svými etc. A dnes bylo by nám potřebie v zarmaucení utéci se k srdci svému, kdež přebývá Kristus, a řieci: 100 »Lid tvrdé šíje jest«. A tu dává Pán potěšenie a radu. Ó, kdybychme byli stánek boží, kdybychme hodně požívali velebné svátosti těla a krve Páně, tu se utiekajíce, měli bychme dobrau pomoc a vítězstvie! Jestliže se jinam utiekáme a nemáme v l sobě Krista, hned býváme zklamáni a na třtinu zpoléháme a doufáme a nemáme 105 prospěchu ani štěstie. Protož rada se nám dává, chceme-li býti stánek slavný věčný, buďme dnes stánek boží, mějme v sobě Krista, hodně přijímajme a pokánie čiňme, lásku zachovajme! 80 350b2 90 351a1 Dobrá rada 89 Jan 6, 56 — 94 4. M. 20, 3 nn. — 101 5. M. 9, 13 — 104 Pod sloupcem 350b2 je přípisek, černě: In sole posuit tabernaculum suum Psalmus — Sanctificavit Dominus tabernaculum suum Vox exultationis in tabernaculis iustorum (= Ž. 19, 5; 46, 5; 118, 15)
306 Kapitola Mdli a ktehcí přemáhají dáhla Útěci se do stánku die: »Aj (totiž pilně šetřte, jak znamenitý a divný jest), stánek 75 slove«. Nebo Kristus měl je za stánek proti všem nepřáteluom, proti všem duchuom nečistým, proti nevěstce a šelmě, z nich bojoval proti všeliké moci nepřítele. »Aj, stánek«, totiž spojené a společné přebývanie svatých s Bohem, kteříž byli zde potlačeni, potupeni a zavrženi. A ty jest měl za stálnek Kristus. Ti ť sau přemohli skrz po- koru, opustivše všecky věci, přemohli skrz lásku, toliko o Bohu myslili, pokory ostřiehali, křehcí byli; a tau křehkostí přemohl dábla Pán. Kdyby sám přemohl dábla, nebylo by tak divné; ale k hanbě dáblově skrz křehké bojoval, kteříž sau přemohli krví 85 svau dábla mocí krve Kristovy, pokorní byli, potupení a pohrzení od světa. Aj, kterak sau již slavní! V kterémžto stánku Kristus přebýval zde, dávaje se jemu u velebné svátosti těla a krve své za pokrm a za nápoj. A řekl: »Ktož jie mé tělo etc., ve mně pře- bývá a já v něm«. Item, kto přebývá v lásce, v Bohu přebývá a Buoh v něm. Ten ť jest stánek, kterýž nedoufal v člověka, ale v Pána. Všecku pomoc od něho měli, za vítězstvie k němu zřenie měli, na žádného nezpoléhali kromě na Krista. V knihách Numeri XX. pokládá se, kterak sau ho světí měli v sobě a k němu v zamúcení v sobě vnitř 95 utiekali se, když sau reptali proti Mojžiešovi řkúce: »Proč jest vyvedl nás? Nemáme masa na paušti« etc. Tak dnes, kteříž hodně přijímají, Krista v sobě mají, mají se tu utiekati k stánku slito- vánie, a tu mluví Pán s svými etc. A dnes bylo by nám potřebie v zarmaucení utéci se k srdci svému, kdež přebývá Kristus, a řieci: 100 »Lid tvrdé šíje jest«. A tu dává Pán potěšenie a radu. Ó, kdybychme byli stánek boží, kdybychme hodně požívali velebné svátosti těla a krve Páně, tu se utiekajíce, měli bychme dobrau pomoc a vítězstvie! Jestliže se jinam utiekáme a nemáme v l sobě Krista, hned býváme zklamáni a na třtinu zpoléháme a doufáme a nemáme 105 prospěchu ani štěstie. Protož rada se nám dává, chceme-li býti stánek slavný věčný, buďme dnes stánek boží, mějme v sobě Krista, hodně přijímajme a pokánie čiňme, lásku zachovajme! 80 350b2 90 351a1 Dobrá rada 89 Jan 6, 56 — 94 4. M. 20, 3 nn. — 101 5. M. 9, 13 — 104 Pod sloupcem 350b2 je přípisek, černě: In sole posuit tabernaculum suum Psalmus — Sanctificavit Dominus tabernaculum suum Vox exultationis in tabernaculis iustorum (= Ž. 19, 5; 46, 5; 118, 15)
Strana 307
XXI 307 351a" Die: »Aj«, aby probudil srdce naše k vážnému přemyšlo-„Aj co znamená? 110 vání a k dělání stánku božieho, v němžto jest Buoh. »Slovo tělem učiněno jest a přebývati bude v nás«. Kristovo tělo stánek jest. To jeho spojenie s svatými učiní jeden stánek, aby Kristus ve všech byl a všickni v něm, a tak zblízka, jako duše s tělem se spojuje, tak světí, a blíže, s Kristem a s jeho božstvím. Jestliže má člověk 115 s božstvím se spojiti, má hodně požívati těla Kristova zde u velebné svátosti, jinak nebude stánkem. »A oni budau jeho lid«, kterýž nebude odlúčen od Krista na věky, »a on, Buoh jich, bude jich Bohem«, kterýž nebude se hněvati na ně, neopustí srdcí jich. Pro pajchu někdy řekl: »Ne lid muoj, 120 nedošlý milosrdenstvie«, již teď milosrdenstvie došlý a lid muoj; a uhlédají ho okem v oko, a takovému bližší bude spojením nežli v manželství objímanie které a spojenie; nebo tak duše svatých, spojíc se s Kristem v lásce, v vidění, v objetí, a jeho v sobě mieti budau. Tak duše naše má přivedena býti k tomu stavu, proto stvořena jest, proto pokřtěna jest, proto se káže slovo božie. Běda nám, nebudeme-li ten stánek, budeme tedy stánek babylonský! Všickni lidé, buďto v boji, buď to v domu, buďto v kostele, buďto na mod- litbě, buďto v přijímaní těla a krve Páně, máme býti stánek boží, 130 aby byl s námi Buoh, a tak bychom dobře ve všech věcech stáli etc. Tělo Kristovo Máme býti stánek 125 Nente dosti na tomto A setře Buoh všelikau slzu s očí jich. Nenie dosti člověku toliko pokrmem tělesným se krmiti, ale i nápojem. Tak nenie dosti těla božieho toliko užívati u velebné svátosti, ale i krve z kalicha. A nenie na tom dosti toliko velebnau svátostí se 5 sytiti, ale také slovem svatým jeho potřebie jest krmiti se. Nebo slovo božie chléb jest; jako zajisté z mála chlebuov mnoho jich nasytil, tak těmito slovy již propověděnými hojně muož nás nakrmiti, jestliže chcme je nábožně přijíti, a muože i chce nás dnes krmiti. Viděl jest Jan truony svatých a hlasy jich, kterak se divie 10 o stánku Páně; druhé slyšán jest hlas tento z truonu božieho: »A setře Buoh všelikú« etc. Povědieno jest, jaký stav bude lidu, že velmi spojený lid svatý s Bohem jako v jednom stánku, jaké bezpečenstvie tu bude, jaká sláva, jaká rozkoš a jaká vuole, 110 Podle Jana 1. 14 6 Mat. 11, 19 nn.; Marek 6, 41 nn. 202*
XXI 307 351a" Die: »Aj«, aby probudil srdce naše k vážnému přemyšlo-„Aj co znamená? 110 vání a k dělání stánku božieho, v němžto jest Buoh. »Slovo tělem učiněno jest a přebývati bude v nás«. Kristovo tělo stánek jest. To jeho spojenie s svatými učiní jeden stánek, aby Kristus ve všech byl a všickni v něm, a tak zblízka, jako duše s tělem se spojuje, tak světí, a blíže, s Kristem a s jeho božstvím. Jestliže má člověk 115 s božstvím se spojiti, má hodně požívati těla Kristova zde u velebné svátosti, jinak nebude stánkem. »A oni budau jeho lid«, kterýž nebude odlúčen od Krista na věky, »a on, Buoh jich, bude jich Bohem«, kterýž nebude se hněvati na ně, neopustí srdcí jich. Pro pajchu někdy řekl: »Ne lid muoj, 120 nedošlý milosrdenstvie«, již teď milosrdenstvie došlý a lid muoj; a uhlédají ho okem v oko, a takovému bližší bude spojením nežli v manželství objímanie které a spojenie; nebo tak duše svatých, spojíc se s Kristem v lásce, v vidění, v objetí, a jeho v sobě mieti budau. Tak duše naše má přivedena býti k tomu stavu, proto stvořena jest, proto pokřtěna jest, proto se káže slovo božie. Běda nám, nebudeme-li ten stánek, budeme tedy stánek babylonský! Všickni lidé, buďto v boji, buď to v domu, buďto v kostele, buďto na mod- litbě, buďto v přijímaní těla a krve Páně, máme býti stánek boží, 130 aby byl s námi Buoh, a tak bychom dobře ve všech věcech stáli etc. Tělo Kristovo Máme býti stánek 125 Nente dosti na tomto A setře Buoh všelikau slzu s očí jich. Nenie dosti člověku toliko pokrmem tělesným se krmiti, ale i nápojem. Tak nenie dosti těla božieho toliko užívati u velebné svátosti, ale i krve z kalicha. A nenie na tom dosti toliko velebnau svátostí se 5 sytiti, ale také slovem svatým jeho potřebie jest krmiti se. Nebo slovo božie chléb jest; jako zajisté z mála chlebuov mnoho jich nasytil, tak těmito slovy již propověděnými hojně muož nás nakrmiti, jestliže chcme je nábožně přijíti, a muože i chce nás dnes krmiti. Viděl jest Jan truony svatých a hlasy jich, kterak se divie 10 o stánku Páně; druhé slyšán jest hlas tento z truonu božieho: »A setře Buoh všelikú« etc. Povědieno jest, jaký stav bude lidu, že velmi spojený lid svatý s Bohem jako v jednom stánku, jaké bezpečenstvie tu bude, jaká sláva, jaká rozkoš a jaká vuole, 110 Podle Jana 1. 14 6 Mat. 11, 19 nn.; Marek 6, 41 nn. 202*
Strana 308
308 Kapitola Věliká bude jed- nota toho stánku V nebi žádného nedostatku nebude Zile světí pláči že jedna a jedno srdce mezi sebau a všech spolu s Bohem jednota 15 bude najvětšie. Nebo všickni své vuole všecky dadie Bohu, že nic jiného nebudau žádati a chtieti, jediné což Buoh chce, nic jiného věděti, než což Buoh, nic mysliti, jediné což Buoh chce. Takový viděl stánek předivný. Ta jednota má se zde začieti, aby vuole naše byla poddána Bohu a abychom spolu jednosvorně 20 a povolně Pánu živi byli zde, řiekajíce: »Buď vuole tvá!«, a pak tehdy v nebi vidieno bude člověčenstvie Kristovo a božstvie tak, jakž jest. Zde bude veliká pastva duše na cestě, zde dává skrytě božstvie a člověčenstvie v velebné svátosti, tam v nebeské vlasti uzřieme ho všickni tak, jakž jest. Jan XVII.: »Tento ť jest život 25 věčný (totiž přebývanie s Bohem), aby poznali tě« viděním po- ledním, totiž najjasnějším, jakož jest, abychom poznali ho v kráse, v pokladích, v dobrotě a v slávě. »A kteréhož si poslal« etc., kterýž jesti byl uplván a ukřižován. Těmi věcmi nasycen bude a naplněn, že nic viece nebude chtieti ani žádati. To ť bude po-30 slednie dobré. Protož die: »Aj, stánek«, spojený svatých s Bohem a s člověčenstvím Kristovým a s božstvím. Druhé slyšán jest hlas z truonu, že nic zarmauceného a teskli- vého, nic protivného, žádný nedostatek nebude se moci jim tam přimiesiti. Tento hlas od svatých prorokuov a apoštoluov tomu 35 chce, že v nebi ničehéhuož se nenedostává. Což koli budau chtieti mieti, pokoj, radost, čest, bohatstvie, přátely, tovařistvie, to vše budau mieti bez odporného všelijakého nedostatku. Protož die: »Setře Buoh« etc., totiž nebude příčiny, pro kterau by chtěl, aby se člověk rmautil a zastaral v mysli pro nětco odporného 40 tam. »Všelikau slzu setře«. Poněvadž setře slzy, zřejmo jest tehdy, že sú zde plakali; v tom místě také, kdež všeliké koleno svatých klaní se Pánu, tam také lkají, stydie se, nemohauce svatých spo- lečnosti a tovarystvie mieti. Všecky slzy setřieny budau s očí45 jich konečně. Světí zde na cestě to vlastní věc mají, totiž plakati na hřiechy; a čím sau světější, viece lkají, nebo viece hřiechy znají. Svatí, čiem sau osvícenější byli, tiem viece sau plakali; nebo duše žádala býti s Bohem, a nemohla pro překážku těla, a protož se ponižovali a plakali. »Tam ť setře jim Pán slzu«. Po- 50 třebie nám tehdy lkáti a plakati, chceme-li, aby duše naše byla utřiena. Magdalena plakala velmi, až jest i uslyšela: »Odpauštějí 351b1 351b“ 21 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 25 Jan 17, 3 — 36 Pův. jen: nedostává; před to bylo připsáno ještě ne (červeně, mezi řádky). — 52 Luk. 7, 17
308 Kapitola Věliká bude jed- nota toho stánku V nebi žádného nedostatku nebude Zile světí pláči že jedna a jedno srdce mezi sebau a všech spolu s Bohem jednota 15 bude najvětšie. Nebo všickni své vuole všecky dadie Bohu, že nic jiného nebudau žádati a chtieti, jediné což Buoh chce, nic jiného věděti, než což Buoh, nic mysliti, jediné což Buoh chce. Takový viděl stánek předivný. Ta jednota má se zde začieti, aby vuole naše byla poddána Bohu a abychom spolu jednosvorně 20 a povolně Pánu živi byli zde, řiekajíce: »Buď vuole tvá!«, a pak tehdy v nebi vidieno bude člověčenstvie Kristovo a božstvie tak, jakž jest. Zde bude veliká pastva duše na cestě, zde dává skrytě božstvie a člověčenstvie v velebné svátosti, tam v nebeské vlasti uzřieme ho všickni tak, jakž jest. Jan XVII.: »Tento ť jest život 25 věčný (totiž přebývanie s Bohem), aby poznali tě« viděním po- ledním, totiž najjasnějším, jakož jest, abychom poznali ho v kráse, v pokladích, v dobrotě a v slávě. »A kteréhož si poslal« etc., kterýž jesti byl uplván a ukřižován. Těmi věcmi nasycen bude a naplněn, že nic viece nebude chtieti ani žádati. To ť bude po-30 slednie dobré. Protož die: »Aj, stánek«, spojený svatých s Bohem a s člověčenstvím Kristovým a s božstvím. Druhé slyšán jest hlas z truonu, že nic zarmauceného a teskli- vého, nic protivného, žádný nedostatek nebude se moci jim tam přimiesiti. Tento hlas od svatých prorokuov a apoštoluov tomu 35 chce, že v nebi ničehéhuož se nenedostává. Což koli budau chtieti mieti, pokoj, radost, čest, bohatstvie, přátely, tovařistvie, to vše budau mieti bez odporného všelijakého nedostatku. Protož die: »Setře Buoh« etc., totiž nebude příčiny, pro kterau by chtěl, aby se člověk rmautil a zastaral v mysli pro nětco odporného 40 tam. »Všelikau slzu setře«. Poněvadž setře slzy, zřejmo jest tehdy, že sú zde plakali; v tom místě také, kdež všeliké koleno svatých klaní se Pánu, tam také lkají, stydie se, nemohauce svatých spo- lečnosti a tovarystvie mieti. Všecky slzy setřieny budau s očí45 jich konečně. Světí zde na cestě to vlastní věc mají, totiž plakati na hřiechy; a čím sau světější, viece lkají, nebo viece hřiechy znají. Svatí, čiem sau osvícenější byli, tiem viece sau plakali; nebo duše žádala býti s Bohem, a nemohla pro překážku těla, a protož se ponižovali a plakali. »Tam ť setře jim Pán slzu«. Po- 50 třebie nám tehdy lkáti a plakati, chceme-li, aby duše naše byla utřiena. Magdalena plakala velmi, až jest i uslyšela: »Odpauštějí 351b1 351b“ 21 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 25 Jan 17, 3 — 36 Pův. jen: nedostává; před to bylo připsáno ještě ne (červeně, mezi řádky). — 52 Luk. 7, 17
Strana 309
XXI. 309 352a" se tobě hřiechové«, však proto ještě lkala a na paušti přebývala a plakala, že jest hřešila, že jest duši zmazala; ale když jest do 55 nebeské vlasti přišla, již setřieny sau jie slzy. Protož pravím: Čím sau lepší světí mužie, tiem viece lkají a pláčí; a čiem méně lkají, méně svých hřicchuov znají. Kristus praví: »Běda vám, kteří se smějete, nebo lkáti budete!« »Blahoslavení budau, kteří lkají«. Druhá příčina pláče, netoliko na své hřiechy plakati, ale i na Příčina pláče jiných mají světí. Co je množstvie hřiechuov a pokrytstvie v tomto světě a co nenávistí a lstí, jak veliké rauhanie a jak mnoho nepřízní! Když přátelé božic vidie obraz boží uplvaný, toho bližnieho pláčí a nemají zde příčiny potěšenie, než jediné lkánie. A když někdy 65 Pán odtrhne od lkánie k vnitřním dobrým věcem, kteréž dává v duši, tu někdy potěšenie jest. Jak mnohá sau žalostná nařiekanie nevěsty Kristovy, když vidí, ano proti ženichovi Kristu Pánu sau nevěstka a šelma veliká a falešní proroci, kteříž pravdu pro- měňují v lež, kteříž svodie věrné! Hlas z truonu jest: »V naj- 70 poslednějších časech odstaupie někteří od viery, pilně poslaucha- jíce duchuov bludných«. Ty věci slyše, lkánie má nevěsta pro bratřie své. ll Svatým zde nestierá Pán slzí, ale dávaje dary přidává lkánie; ale tam setře. Protož ten svazek a spojenie těla s duší nesnadně 75 se ruší a rozděluje. Kdyby člověk také v jediném svazku Pána se přídržel a neodstupoval a nemiloval těla, nebyl by oddělen od těla ani od Boha na věky. Protož, očekávaje rozdělenie duše od těla, lkaj, že byl od Boha oddělen, plač také, že se od nás vzda- luje spasenie naše a požívanie Boha. Budeme-li na to lkáti a plakati, 80 »setřína bude slza tam«, kdež toto smrtedlné obleče se v ne- smrtedlnost, již hrubost ta nebude na překážku, nenakloní se mysl a tělo k zhovadilostem, nebude na překážku nevěstka a šelma a falešný prorok, nebude se báti, aby již tělo rozkoši a radosti plné a stkvaucie a slavné odděleno bylo od duše a od Boha. Nebude 85 tesknosti, nebude zimnice, ani bolesti hlavy, ani hlízy, ani strachu nepřátel, ani záloh a osiedl dábelských, nebude žádného nedo- statku těla, ale nasycenie dokonalé z strany duše i těla, nebude tam pláče. Světější viece pláčí zde Sčtřieny budau slzy 60 Protož die: »Setře Buoh všelikau slzu«. Budau-li viděti, 57 Luk. 6, 25 a Mat. 5 4 — 60 »na své«; pův. jen: »své«, předložka »na« je připsána až dodatečně mezi sloupci a zařazovací znaménka označují, kam náleží do textu. — 69 1. Tim. 4, 1
XXI. 309 352a" se tobě hřiechové«, však proto ještě lkala a na paušti přebývala a plakala, že jest hřešila, že jest duši zmazala; ale když jest do 55 nebeské vlasti přišla, již setřieny sau jie slzy. Protož pravím: Čím sau lepší světí mužie, tiem viece lkají a pláčí; a čiem méně lkají, méně svých hřicchuov znají. Kristus praví: »Běda vám, kteří se smějete, nebo lkáti budete!« »Blahoslavení budau, kteří lkají«. Druhá příčina pláče, netoliko na své hřiechy plakati, ale i na Příčina pláče jiných mají světí. Co je množstvie hřiechuov a pokrytstvie v tomto světě a co nenávistí a lstí, jak veliké rauhanie a jak mnoho nepřízní! Když přátelé božic vidie obraz boží uplvaný, toho bližnieho pláčí a nemají zde příčiny potěšenie, než jediné lkánie. A když někdy 65 Pán odtrhne od lkánie k vnitřním dobrým věcem, kteréž dává v duši, tu někdy potěšenie jest. Jak mnohá sau žalostná nařiekanie nevěsty Kristovy, když vidí, ano proti ženichovi Kristu Pánu sau nevěstka a šelma veliká a falešní proroci, kteříž pravdu pro- měňují v lež, kteříž svodie věrné! Hlas z truonu jest: »V naj- 70 poslednějších časech odstaupie někteří od viery, pilně poslaucha- jíce duchuov bludných«. Ty věci slyše, lkánie má nevěsta pro bratřie své. ll Svatým zde nestierá Pán slzí, ale dávaje dary přidává lkánie; ale tam setře. Protož ten svazek a spojenie těla s duší nesnadně 75 se ruší a rozděluje. Kdyby člověk také v jediném svazku Pána se přídržel a neodstupoval a nemiloval těla, nebyl by oddělen od těla ani od Boha na věky. Protož, očekávaje rozdělenie duše od těla, lkaj, že byl od Boha oddělen, plač také, že se od nás vzda- luje spasenie naše a požívanie Boha. Budeme-li na to lkáti a plakati, 80 »setřína bude slza tam«, kdež toto smrtedlné obleče se v ne- smrtedlnost, již hrubost ta nebude na překážku, nenakloní se mysl a tělo k zhovadilostem, nebude na překážku nevěstka a šelma a falešný prorok, nebude se báti, aby již tělo rozkoši a radosti plné a stkvaucie a slavné odděleno bylo od duše a od Boha. Nebude 85 tesknosti, nebude zimnice, ani bolesti hlavy, ani hlízy, ani strachu nepřátel, ani záloh a osiedl dábelských, nebude žádného nedo- statku těla, ale nasycenie dokonalé z strany duše i těla, nebude tam pláče. Světější viece pláčí zde Sčtřieny budau slzy 60 Protož die: »Setře Buoh všelikau slzu«. Budau-li viděti, 57 Luk. 6, 25 a Mat. 5 4 — 60 »na své«; pův. jen: »své«, předložka »na« je připsána až dodatečně mezi sloupci a zařazovací znaménka označují, kam náleží do textu. — 69 1. Tim. 4, 1
Strana 310
310 Kapitola Hlas potěienie dobrým Cašem opuštění bývají vůlení Tudiež minau zlé věcí Veliká potěšenie zaslibuje svým Pán ano se mučie zlí, nebudau z toho bolesti mieti žádné světí, ale 90 budau se radovati. Oněm zlým nesetře slzy. Světí již nebudau očekávati rozdělenie duše od těla a od Boha svého života svatého; té smrti nebude tam. Druhá také, věčná smrt, nebude, ani která tělesná, ani smrt duše, ani věčná. Protož nižádného zahynutie tam nebude přátel božích, zdravie věčné bude. A tak již otejdau slzy od očí svatých. Hlas Izaiáše (LIIII.) z truonu: »Někdy si byla neplodná, opuštěná. Zkřikni vesele a zavajskni, kteráž si nepracovala ku porodu (již totiž roditi budeš). Rozšiř stan svuoj a nechtěj se báti, nebudeš zahanbena (totiž pro hřiechy) a dnové mladosti tvé nebudau tobě k zahanbení (totiž když si opuštěná 100 byla od Boha). Nebo Pán bude panovati nad tebau a on, Spasitel a Buoh tvuoj, jmenován bude v tobě. Někdy si žena zpustlá byla nazvána a opuštěná byla si, do času opustil tě, a v smilování přijmu tě a vyčistím tě, do času skryji se před tebau a odvrátím tvář mau od tebe pro tvé hřiechy, ale v věčné lásce smiluji se nad 105 tebau. A tyto ť věci praví vykupitel tvuoj«. Opět v LX. kapitole jako z truonu oznamuje, že zde mají příčiny pláče: »Protože s' byla opuštěna a v nenávisti jmiena etc., položím tě v chválu národuov, totiž vyzdvihnu tě v čest a slávu, nebude slyšána tam nepravost v zemi tvé a potřenie tvé nebude v končinách tvých, totiž v Jeru- 110 zalému, věčné vlasti, nebude tobě pádu duše tvé, tam spasenic a vysvobozenie bude na zdech a v branách tvých. Nebude tam slunce přes den a měsíce přes noc; nebo nebudeš potřebovati tam těch světel, ale Hospodin bude světlo tvé věčné; a tam konec bude mieti lkánie tvé a tam lid tvuoj bude spravedlivý a dá ť dě- 115 dictvie zemi svatau. Vy budete má ruka, mé dielo a mé vykau- penie. A to brzo učiním«. Jako by řekl: »Tvé čištěnie zdá se tobě dlauhé, ale tudiež ť pominau ty slzy«. Izaiáš LXVI°.: »Vejsel se, Jeruzaléme, a spolu radujte se s ním«, kteří totiž činíte pokánic. Zde lkánie s radostí směšuje se, v budaucím životě sama radost 120 veliká bez přimíšenie žalosti bude. Toto die Pán: »Nakloním tvář k tobě a vypustím řeky na tě, totiž Ducha tobě dám a ob- živím vás, a nasyceni budete jakožto od prsí všemi dobrými věcmi a přineseni budete k těm dobrým věcem. A tu přívětivě ukáže se vám jako matka dítěti plačíciemu. Jako kdyby mátě 125 kterému dietěti lahodila a je těšila, tak já vám chlácholiti budu, a veseliti se budete v Jeruzalémě, věčné vlasti, když vás všecky 95 352a" 352b Dobrým nebude Dolestí pro trápenle zlých 96 Podle Iz. 54, 1, 2, 4 až 8 — 107 Podle Iz. 60, 15 a 18 až 22 — 118 Podle Iz. 66, 10 až 13
310 Kapitola Hlas potěienie dobrým Cašem opuštění bývají vůlení Tudiež minau zlé věcí Veliká potěšenie zaslibuje svým Pán ano se mučie zlí, nebudau z toho bolesti mieti žádné světí, ale 90 budau se radovati. Oněm zlým nesetře slzy. Světí již nebudau očekávati rozdělenie duše od těla a od Boha svého života svatého; té smrti nebude tam. Druhá také, věčná smrt, nebude, ani která tělesná, ani smrt duše, ani věčná. Protož nižádného zahynutie tam nebude přátel božích, zdravie věčné bude. A tak již otejdau slzy od očí svatých. Hlas Izaiáše (LIIII.) z truonu: »Někdy si byla neplodná, opuštěná. Zkřikni vesele a zavajskni, kteráž si nepracovala ku porodu (již totiž roditi budeš). Rozšiř stan svuoj a nechtěj se báti, nebudeš zahanbena (totiž pro hřiechy) a dnové mladosti tvé nebudau tobě k zahanbení (totiž když si opuštěná 100 byla od Boha). Nebo Pán bude panovati nad tebau a on, Spasitel a Buoh tvuoj, jmenován bude v tobě. Někdy si žena zpustlá byla nazvána a opuštěná byla si, do času opustil tě, a v smilování přijmu tě a vyčistím tě, do času skryji se před tebau a odvrátím tvář mau od tebe pro tvé hřiechy, ale v věčné lásce smiluji se nad 105 tebau. A tyto ť věci praví vykupitel tvuoj«. Opět v LX. kapitole jako z truonu oznamuje, že zde mají příčiny pláče: »Protože s' byla opuštěna a v nenávisti jmiena etc., položím tě v chválu národuov, totiž vyzdvihnu tě v čest a slávu, nebude slyšána tam nepravost v zemi tvé a potřenie tvé nebude v končinách tvých, totiž v Jeru- 110 zalému, věčné vlasti, nebude tobě pádu duše tvé, tam spasenic a vysvobozenie bude na zdech a v branách tvých. Nebude tam slunce přes den a měsíce přes noc; nebo nebudeš potřebovati tam těch světel, ale Hospodin bude světlo tvé věčné; a tam konec bude mieti lkánie tvé a tam lid tvuoj bude spravedlivý a dá ť dě- 115 dictvie zemi svatau. Vy budete má ruka, mé dielo a mé vykau- penie. A to brzo učiním«. Jako by řekl: »Tvé čištěnie zdá se tobě dlauhé, ale tudiež ť pominau ty slzy«. Izaiáš LXVI°.: »Vejsel se, Jeruzaléme, a spolu radujte se s ním«, kteří totiž činíte pokánic. Zde lkánie s radostí směšuje se, v budaucím životě sama radost 120 veliká bez přimíšenie žalosti bude. Toto die Pán: »Nakloním tvář k tobě a vypustím řeky na tě, totiž Ducha tobě dám a ob- živím vás, a nasyceni budete jakožto od prsí všemi dobrými věcmi a přineseni budete k těm dobrým věcem. A tu přívětivě ukáže se vám jako matka dítěti plačíciemu. Jako kdyby mátě 125 kterému dietěti lahodila a je těšila, tak já vám chlácholiti budu, a veseliti se budete v Jeruzalémě, věčné vlasti, když vás všecky 95 352a" 352b Dobrým nebude Dolestí pro trápenle zlých 96 Podle Iz. 54, 1, 2, 4 až 8 — 107 Podle Iz. 60, 15 a 18 až 22 — 118 Podle Iz. 66, 10 až 13
Strana 311
XXI 311 352b- přijmu k sobě jako do jednoho stánku, abyšte byli jeden stánek a jedna vuole se mnau. Odejmu já sám osobně slzy, že, jako po bauř- 130 kách bývá jasno, tak po zámutcích a žalářiech a hruozách a hřmo- tích a bauřkách nepokojných bude potěšenie a pokoj«. A v kapitole LXII. Izaiáše hlas z truonu: »Budeš koruna Hlas z truonu slávy v ruce Páně a nebudeš slauti opuštěná a zpustlá, ale slauti budeš vuole má, totiž že si jie nebyla odporná, ale řiekala s': Buď 135 vuole tvá! Neb se zalíbilo Hospodinu v tobě, aby totiž dopustil na tě zámutky a potom tě vzhuoru vyzdvihl, aby jemu byla chvála z toho. On nad tebau radovati se bude a nebude ť tobě zámutku«. Protož die: »Setře«, skrz milosrdenstvie své, kteréž má většie nežli matka tělesná. Setře, totiž odejme všeliký nedostatek. Slzy 140 také bývají, když potracuje člověk líbezné věci své a milé, jako bohatstvie, rodiče. Dobří, když mají Boha v srdci, mají tu veselé. Jestliže saudem božím [ takové věci potracují dobré v duši, lkánie bývá z toho; tam toho nebude. Item křik bývá, když se násilé děje od laupežníkuov neb od duchuov, kteříž násilně chtie z viery 145 vyvrátiti a vykořeniti; toho nebude v nebeské vlasti, ani bolesti pro ztracenie zdravie nebo líbezných věcí, nebude tam nemoci duchovnie ani tělesné. Mnohá Písma naplnie se v nebeské vlasti, ne zde. Zde se mluví k člověku: »V potu tváři tvé krmiti se budeš chlebem tvým«. 150 Kdež jest právo, a tu bývá v tom právě práce, zasluhujície chleba. Nenie-li práce, nenie práva; jako jest plat auroční neb komorní, též plat ve vsi: obroď se jim pak na poli neb nic, daj předse! — nenie to právo božie! Apoštol die: »Kto nechce dělati, nejez!« Nemocní vynímají se od takové práce. V nebeské vlasti nebude 155 práce ani bolesti ženy při porodu. Zde jest blahoslavenstvie: »Blahoslavení, kteří lkají«; tam ť pomine to. Zde blahoslavení, kteří protivenstvie trpie pro spravedlnost; tam ť to pomine. Dobré jest z viery zde trpěti; tam toho nebude. Práce v žalářích, v kázaní, v pokání, na polích pro chléb již nebude. Blud vycházel z těch slov, která sau o posledním blaho- slavenství, od některých, a chtie to k nynějšímu času přilepovati, že zde nebudau roditi v bolesti, zde že nebudau lkáti, a radost ustavičnau mieti budau. Tělesně rozumějí tomu, což matka Ze- bedeových synuov o království Kristově die: »Rci, ať tato dva Setře slzy Právo a práce 160 Křik Bolest Blud 132 Podle Iz. 62, 3 a 4 — 149 Podle 1. M. 3, 19 — 153 2. Tes. 3, 10 — 156 Mat. 5, 4 — 157 Mat. 5, 10 — 160 Výčet bludů Táborských, jež tu autor zamítá, čteme u Vavřince z Březové str. 415. — 164 Mat. 20, 21
XXI 311 352b- přijmu k sobě jako do jednoho stánku, abyšte byli jeden stánek a jedna vuole se mnau. Odejmu já sám osobně slzy, že, jako po bauř- 130 kách bývá jasno, tak po zámutcích a žalářiech a hruozách a hřmo- tích a bauřkách nepokojných bude potěšenie a pokoj«. A v kapitole LXII. Izaiáše hlas z truonu: »Budeš koruna Hlas z truonu slávy v ruce Páně a nebudeš slauti opuštěná a zpustlá, ale slauti budeš vuole má, totiž že si jie nebyla odporná, ale řiekala s': Buď 135 vuole tvá! Neb se zalíbilo Hospodinu v tobě, aby totiž dopustil na tě zámutky a potom tě vzhuoru vyzdvihl, aby jemu byla chvála z toho. On nad tebau radovati se bude a nebude ť tobě zámutku«. Protož die: »Setře«, skrz milosrdenstvie své, kteréž má většie nežli matka tělesná. Setře, totiž odejme všeliký nedostatek. Slzy 140 také bývají, když potracuje člověk líbezné věci své a milé, jako bohatstvie, rodiče. Dobří, když mají Boha v srdci, mají tu veselé. Jestliže saudem božím [ takové věci potracují dobré v duši, lkánie bývá z toho; tam toho nebude. Item křik bývá, když se násilé děje od laupežníkuov neb od duchuov, kteříž násilně chtie z viery 145 vyvrátiti a vykořeniti; toho nebude v nebeské vlasti, ani bolesti pro ztracenie zdravie nebo líbezných věcí, nebude tam nemoci duchovnie ani tělesné. Mnohá Písma naplnie se v nebeské vlasti, ne zde. Zde se mluví k člověku: »V potu tváři tvé krmiti se budeš chlebem tvým«. 150 Kdež jest právo, a tu bývá v tom právě práce, zasluhujície chleba. Nenie-li práce, nenie práva; jako jest plat auroční neb komorní, též plat ve vsi: obroď se jim pak na poli neb nic, daj předse! — nenie to právo božie! Apoštol die: »Kto nechce dělati, nejez!« Nemocní vynímají se od takové práce. V nebeské vlasti nebude 155 práce ani bolesti ženy při porodu. Zde jest blahoslavenstvie: »Blahoslavení, kteří lkají«; tam ť pomine to. Zde blahoslavení, kteří protivenstvie trpie pro spravedlnost; tam ť to pomine. Dobré jest z viery zde trpěti; tam toho nebude. Práce v žalářích, v kázaní, v pokání, na polích pro chléb již nebude. Blud vycházel z těch slov, která sau o posledním blaho- slavenství, od některých, a chtie to k nynějšímu času přilepovati, že zde nebudau roditi v bolesti, zde že nebudau lkáti, a radost ustavičnau mieti budau. Tělesně rozumějí tomu, což matka Ze- bedeových synuov o království Kristově die: »Rci, ať tato dva Setře slzy Právo a práce 160 Křik Bolest Blud 132 Podle Iz. 62, 3 a 4 — 149 Podle 1. M. 3, 19 — 153 2. Tes. 3, 10 — 156 Mat. 5, 4 — 157 Mat. 5, 10 — 160 Výčet bludů Táborských, jež tu autor zamítá, čteme u Vavřince z Březové str. 415. — 164 Mat. 20, 21
Strana 312
312 Kapitola syny má« etc. Pravili, že hřiechu nebude. Jan die: »Kto praví, ll 165 353a že hřiechu nemá, lhář jest«, a tak již i on hřiech má; i na hvězdách nebeských jest nedostatek. Item podnět hřiecha všecky obtěžuje; opět hřiechové předešlí obtěžují. Item nemoci obtěžují proti tomu: »Nebude bolesti«. Item těla svatá budau, tak pravili. Falešná sau proroctvie ta, kteráž také k času nynějšiemu pokládala sau 170 se; avšak nenávistí mnoho a hřiechuov mnoho, a pokánie žád- ného etc. Protož pravím, že blud jest veliký, ktož slova tato »Setře Buoh všelikau slzu« obracuje k času nynějšímu. Druhý blud, že Blauditi při tomto již nebude zde hřiechu; třetí, že tu nebude bolesti; čtvrtý, ktož 175 slova Ducha svatého k jinému rozumu vykládá; pátý, ktož k času jinému přiměřuje. Slova všecka tato sau k budaucí věčné vlasti. »Křiku nebude tam ani bolesti, neb sau ty věci prvé zde pře- dešly«, totiž v nynějším času dává je Pán. Zde ť jest strach a bázeň smrti a zámutek a auzkost. Ty věci prvnějšie sau zde nežli věčné, 180 libé a rozkošné; žádný nedosáhne oněch věcí radostných, leč okusí těchto hořkých prvních. Tak Kristus, chtěv do nebeské vlasti vjíti, musil trpěti; tak proroci, tak apoštolé trpěli sau. A všickni, kteří mají spaseni býti, musie podstúpiti zámutky zde prvnie před vjitím do nebeské vlasti. I Panna Maria trpěla jest; i Ježíš 185 Kristus, jsa bez hřiechu, trpěl jest. A čiem sau milejší byli Bohu, viece sau snášeli na tomto světě. Kto jest tedy ten, kterýž praví, že zde nemáme trpěti? Apoštolé pověděli v Skutcích apošt. XIIII°.: »Skrz mnohé zámutky musíme jíti do královstvie nebeského«. A apoštol opět: »Všickni, kteříž chtí šlechetně živi býti v Kristu, 190 proti venstvie trpěti budau«, totiž všudy. Kde jest to proroctvie, abychom netrpěli, kde sau ti žertové a rauhanie ducha lživého? Mučedlníci trpěli sau, a my, kteří sme mnoho hřešili a nečinili sme pokánie, chceme kralovati bez zámutku a bolesti, bez pláče a lkánie? Bojím se, aby v věčné zatracenie neupadli ti, 195 kteříž k takovým proroctvím vieru přikládají! Nebo svatých a přátel Kristových Ježíšových jest vlastnie věc trpěti v času nynějším, aby potom setřína jim byla slza etc. Hořkých věcí muslme prvé koštovatí Všickii trpělí sveti Palešné proroctvic 353a2 I řekl jest ten, kterýž seděl na truonu: »Aj, nové činím všecky věci«. Když jest Jan viděl 165 Podle 1. Jana 1, 8 a 10 — 170 »k času« opravou z pův.: do času — »nynějšiemu« je připsáno až dodatečně in marg. — 189 Skutk. 14, 22 — 190 2. Tim. 3, 12
312 Kapitola syny má« etc. Pravili, že hřiechu nebude. Jan die: »Kto praví, ll 165 353a že hřiechu nemá, lhář jest«, a tak již i on hřiech má; i na hvězdách nebeských jest nedostatek. Item podnět hřiecha všecky obtěžuje; opět hřiechové předešlí obtěžují. Item nemoci obtěžují proti tomu: »Nebude bolesti«. Item těla svatá budau, tak pravili. Falešná sau proroctvie ta, kteráž také k času nynějšiemu pokládala sau 170 se; avšak nenávistí mnoho a hřiechuov mnoho, a pokánie žád- ného etc. Protož pravím, že blud jest veliký, ktož slova tato »Setře Buoh všelikau slzu« obracuje k času nynějšímu. Druhý blud, že Blauditi při tomto již nebude zde hřiechu; třetí, že tu nebude bolesti; čtvrtý, ktož 175 slova Ducha svatého k jinému rozumu vykládá; pátý, ktož k času jinému přiměřuje. Slova všecka tato sau k budaucí věčné vlasti. »Křiku nebude tam ani bolesti, neb sau ty věci prvé zde pře- dešly«, totiž v nynějším času dává je Pán. Zde ť jest strach a bázeň smrti a zámutek a auzkost. Ty věci prvnějšie sau zde nežli věčné, 180 libé a rozkošné; žádný nedosáhne oněch věcí radostných, leč okusí těchto hořkých prvních. Tak Kristus, chtěv do nebeské vlasti vjíti, musil trpěti; tak proroci, tak apoštolé trpěli sau. A všickni, kteří mají spaseni býti, musie podstúpiti zámutky zde prvnie před vjitím do nebeské vlasti. I Panna Maria trpěla jest; i Ježíš 185 Kristus, jsa bez hřiechu, trpěl jest. A čiem sau milejší byli Bohu, viece sau snášeli na tomto světě. Kto jest tedy ten, kterýž praví, že zde nemáme trpěti? Apoštolé pověděli v Skutcích apošt. XIIII°.: »Skrz mnohé zámutky musíme jíti do královstvie nebeského«. A apoštol opět: »Všickni, kteříž chtí šlechetně živi býti v Kristu, 190 proti venstvie trpěti budau«, totiž všudy. Kde jest to proroctvie, abychom netrpěli, kde sau ti žertové a rauhanie ducha lživého? Mučedlníci trpěli sau, a my, kteří sme mnoho hřešili a nečinili sme pokánie, chceme kralovati bez zámutku a bolesti, bez pláče a lkánie? Bojím se, aby v věčné zatracenie neupadli ti, 195 kteříž k takovým proroctvím vieru přikládají! Nebo svatých a přátel Kristových Ježíšových jest vlastnie věc trpěti v času nynějším, aby potom setřína jim byla slza etc. Hořkých věcí muslme prvé koštovatí Všickii trpělí sveti Palešné proroctvic 353a2 I řekl jest ten, kterýž seděl na truonu: »Aj, nové činím všecky věci«. Když jest Jan viděl 165 Podle 1. Jana 1, 8 a 10 — 170 »k času« opravou z pův.: do času — »nynějšiemu« je připsáno až dodatečně in marg. — 189 Skutk. 14, 22 — 190 2. Tim. 3, 12
Strana 313
XXI. 313 353b1 ty věci poslednie věrných, kteréž přijdau na ně, na potvrzenie toho viděnie slyšal svědectvie svatých otcuov starých, hlas totiž z truonu řkaucích: »Aj, stánek boží« etc., totiž spojenie svatých s Bohem v blahoslavenství posledním a dokonalém; tam již pláč, lkánie a všeliká slza od očí jich setřiena bude. Nebo zde světí, ač mají radost vnitř v mysli, však se jim přiměšuje nedostatek zevnitř s strany těla; ale voleným božím všeliká slza setřiena 10 bude v onom jasném vidění. A zde světa milovníci hledí se ne- rmútiti, ale takoví tam na onom světě v pláč věčný upadnau: a čím sau větší zde radost měli a veselé, tiem viece plakati budau a lkáti. Protož jako tuto děje se potvrzenie z truonu, tak všech svatých 15 slov, kteráž mluvíme, nechceme-li poblúditi, má býti potvrzenie od svatých prvních jako z truonu. A teď sám Pán Janova viděnie potvrzuje řka: »A kterýž seděl na truonu, řekl«, totiž téhož potvrzuje, jako i světí z truonu potvrzovali. Pověděnie zajisté to nebo mluvenie jest velmi tajné a všemu světu skryté, které po- 20 tvrzuje všelikého Janova viděnie. Toto mluvenie jest ono, o kterémž Spasitel die ve čtení: »Již vás nenazývám služebníky, ale přátely«. Přítel příteli otvierá tajné věci. Tak Kristus svému Janovi milému otevřel tajnosti skryté. A protož die: »I řekl jest mi, kterýž seděl na truonu«. Jako 25 by řekl: »Moji věrní světí tobě toho potvrdili a svědectvie vydali; a to též já činím, tobě tvých vidění potvrzuje«. I dnes Pán duši věrne dává poznánic tajných věcí, kteréž jest některaké mluvenie pěkné, rozkošné a lahodné. Duše věrná z rozmlauvanie božieho rozplývá se a rozšiřuje v žádostech svatých a hlas jeho zná, kterýmž 30 se těší, krmí, osvěcuje a uzdravuje etc. Ale duše v svět vylitá, slyšéci slova božie, nehajbe se. A protož die apoštol, že člověk vnitřní, uvázlý v zemských věcech a časných, bývá tělesný a zho- vadilý a nechápá těch věcí, které sau Ducha božieho; protož ani mluvenie božie aneb Ducha svatého člověku vstupuje na srdce. 35 Mluvenie pak božie bývá i ke zlým lidem i k dáblóm, k Kaifášovi a k Balaámovi; ale ta se jim obracuje řeč k zatracení, nebo k mlu- vení božiemu vážnosti nemají. Ale duše Kristu milá z řečí božích rozněcuje se, jako oni do Emaus jdauce řkau: »Však srdce naše bieše hořície v Bohu, když jest mluvil nám«. Ale duše plná cizo- 40 ložství neváží sobě slov Páně. Ale podlé svatého Jana, ktož věří Zle se zde radovati Duše věrná kterak se má k řečem božím Zhovadilý člověk jinák se mlá 5 5 Zj. 21, 3 — 21 Podle Jana 15, 15 — 31 1. Kor. 2, 14 — 36 5. M. 23, 4 — 38 Luk. 24, 32 — 40 1. Jan 5, 10
XXI. 313 353b1 ty věci poslednie věrných, kteréž přijdau na ně, na potvrzenie toho viděnie slyšal svědectvie svatých otcuov starých, hlas totiž z truonu řkaucích: »Aj, stánek boží« etc., totiž spojenie svatých s Bohem v blahoslavenství posledním a dokonalém; tam již pláč, lkánie a všeliká slza od očí jich setřiena bude. Nebo zde světí, ač mají radost vnitř v mysli, však se jim přiměšuje nedostatek zevnitř s strany těla; ale voleným božím všeliká slza setřiena 10 bude v onom jasném vidění. A zde světa milovníci hledí se ne- rmútiti, ale takoví tam na onom světě v pláč věčný upadnau: a čím sau větší zde radost měli a veselé, tiem viece plakati budau a lkáti. Protož jako tuto děje se potvrzenie z truonu, tak všech svatých 15 slov, kteráž mluvíme, nechceme-li poblúditi, má býti potvrzenie od svatých prvních jako z truonu. A teď sám Pán Janova viděnie potvrzuje řka: »A kterýž seděl na truonu, řekl«, totiž téhož potvrzuje, jako i světí z truonu potvrzovali. Pověděnie zajisté to nebo mluvenie jest velmi tajné a všemu světu skryté, které po- 20 tvrzuje všelikého Janova viděnie. Toto mluvenie jest ono, o kterémž Spasitel die ve čtení: »Již vás nenazývám služebníky, ale přátely«. Přítel příteli otvierá tajné věci. Tak Kristus svému Janovi milému otevřel tajnosti skryté. A protož die: »I řekl jest mi, kterýž seděl na truonu«. Jako 25 by řekl: »Moji věrní světí tobě toho potvrdili a svědectvie vydali; a to též já činím, tobě tvých vidění potvrzuje«. I dnes Pán duši věrne dává poznánic tajných věcí, kteréž jest některaké mluvenie pěkné, rozkošné a lahodné. Duše věrná z rozmlauvanie božieho rozplývá se a rozšiřuje v žádostech svatých a hlas jeho zná, kterýmž 30 se těší, krmí, osvěcuje a uzdravuje etc. Ale duše v svět vylitá, slyšéci slova božie, nehajbe se. A protož die apoštol, že člověk vnitřní, uvázlý v zemských věcech a časných, bývá tělesný a zho- vadilý a nechápá těch věcí, které sau Ducha božieho; protož ani mluvenie božie aneb Ducha svatého člověku vstupuje na srdce. 35 Mluvenie pak božie bývá i ke zlým lidem i k dáblóm, k Kaifášovi a k Balaámovi; ale ta se jim obracuje řeč k zatracení, nebo k mlu- vení božiemu vážnosti nemají. Ale duše Kristu milá z řečí božích rozněcuje se, jako oni do Emaus jdauce řkau: »Však srdce naše bieše hořície v Bohu, když jest mluvil nám«. Ale duše plná cizo- 40 ložství neváží sobě slov Páně. Ale podlé svatého Jana, ktož věří Zle se zde radovati Duše věrná kterak se má k řečem božím Zhovadilý člověk jinák se mlá 5 5 Zj. 21, 3 — 21 Podle Jana 15, 15 — 31 1. Kor. 2, 14 — 36 5. M. 23, 4 — 38 Luk. 24, 32 — 40 1. Jan 5, 10
Strana 314
314 Kapitola v něho, svědectvie má v sobě samém, totiž od Boha, o článciech viery a potřebných věcech k spasení. A viděl jest Jan nový Jeruzalém, nový zástup, nová těla oslavená, obnovené duše, a sám na truonu sedě die: »Aj, nové činím všecky věci«. A protož i zde v věrných obnovuje mysl, 45 svědomie, srdce, až přijde k obnovení poslednímu. Jako i prvnieho dne stvořil světlo etc., až všecko dokonal, takže šestého dne učinil člověka z truple hlíny a sedmého dne odpočinul, tak Pán vždycky nové dielo své dělá, až když poslednie učiní obnovenie a dokonalé, aby se tělo již nesstaralo. A to vidauce obnovenie, ano se zde 50 začíná a tam se dokonává, die Janovi: »Ej, nové činím všecky věci«. Ti, kteříž se v svých myslech obnovují, mohau slyšeti ra- dostně o tom obnovení. A protož na křtu vnitřní člověk skrz přijetie Ducha svatého obnovuje se a světlem božským se osvěcuje.55 Nebo Kristus sám jest člověk nový a všecky věci jeho sau nové, jako jeho početie Duchem svatým nové jest; neb die Jeremiáš: »Novau věc učiní Pán: Žena obklíčí muže«. Nové narozenie, noví divové, nová pokora, kázanie, nová maudrost, noví skut- kové, jeho smrt divná a nová, zhovadilost padla a novota se 60 uvodí, nové vstaupenie na nebe v život některaký duchovní a tajný a v blahoslavenstvie dokonalé. A sám maje tu novotu, v svých věrných ji puosobí, totiž to obnovenie. Protož die: »Aj, nové činím všecky věci«. A kterak to obnovenie Těla obnovenic jest divné, zřejmo jest. Jako tělo obnovuje se horkostí proti stude- 65 nosti a studeností proti horkosti, a když na libé věci sobě okem patří a v nich se kochá, tehdy li se obnovuje z zámutku do veselé, tak skrze slyšenie, slyší-li libé věci, tehdy se obnovuje v kochání a v radosti, a okušuje-li sladkých věcí a chutných, tehdy se opět obnovuje tělo, a tak o jiných smyslích rozuměj: takéž člověk 70 vnitřní, ohněm a horkostí Ducha svatého jsa zapálen, obnovuje se a kochá se proti studenosti, aneb jest-li horký zápalčivau hor- kostí k hřiechóm, obnovuje se rosau a studeností Ducha svatého. Item, když vidí skrz vieru nebeské věci a božské a ony věčné, tehdy srdce člověčí obnovuje se a proměňuje. A skrz okušenie 75 pravé těla a krve Páně a daruov nebeských člověk se obnovuje a proměňuje; ale člověk nakažený v chuti a okušení jako zimnicí necítí oněch božských, ale sladké věci zdadie se mu hořké etc. Na Kristu vše nové Duše obnovenie Viděním 354a 353b2 Pán svě obnovuje zde Okušením 46 1. M. 1, 1 nn. — 58 Jer. 31, 22
314 Kapitola v něho, svědectvie má v sobě samém, totiž od Boha, o článciech viery a potřebných věcech k spasení. A viděl jest Jan nový Jeruzalém, nový zástup, nová těla oslavená, obnovené duše, a sám na truonu sedě die: »Aj, nové činím všecky věci«. A protož i zde v věrných obnovuje mysl, 45 svědomie, srdce, až přijde k obnovení poslednímu. Jako i prvnieho dne stvořil světlo etc., až všecko dokonal, takže šestého dne učinil člověka z truple hlíny a sedmého dne odpočinul, tak Pán vždycky nové dielo své dělá, až když poslednie učiní obnovenie a dokonalé, aby se tělo již nesstaralo. A to vidauce obnovenie, ano se zde 50 začíná a tam se dokonává, die Janovi: »Ej, nové činím všecky věci«. Ti, kteříž se v svých myslech obnovují, mohau slyšeti ra- dostně o tom obnovení. A protož na křtu vnitřní člověk skrz přijetie Ducha svatého obnovuje se a světlem božským se osvěcuje.55 Nebo Kristus sám jest člověk nový a všecky věci jeho sau nové, jako jeho početie Duchem svatým nové jest; neb die Jeremiáš: »Novau věc učiní Pán: Žena obklíčí muže«. Nové narozenie, noví divové, nová pokora, kázanie, nová maudrost, noví skut- kové, jeho smrt divná a nová, zhovadilost padla a novota se 60 uvodí, nové vstaupenie na nebe v život některaký duchovní a tajný a v blahoslavenstvie dokonalé. A sám maje tu novotu, v svých věrných ji puosobí, totiž to obnovenie. Protož die: »Aj, nové činím všecky věci«. A kterak to obnovenie Těla obnovenic jest divné, zřejmo jest. Jako tělo obnovuje se horkostí proti stude- 65 nosti a studeností proti horkosti, a když na libé věci sobě okem patří a v nich se kochá, tehdy li se obnovuje z zámutku do veselé, tak skrze slyšenie, slyší-li libé věci, tehdy se obnovuje v kochání a v radosti, a okušuje-li sladkých věcí a chutných, tehdy se opět obnovuje tělo, a tak o jiných smyslích rozuměj: takéž člověk 70 vnitřní, ohněm a horkostí Ducha svatého jsa zapálen, obnovuje se a kochá se proti studenosti, aneb jest-li horký zápalčivau hor- kostí k hřiechóm, obnovuje se rosau a studeností Ducha svatého. Item, když vidí skrz vieru nebeské věci a božské a ony věčné, tehdy srdce člověčí obnovuje se a proměňuje. A skrz okušenie 75 pravé těla a krve Páně a daruov nebeských člověk se obnovuje a proměňuje; ale člověk nakažený v chuti a okušení jako zimnicí necítí oněch božských, ale sladké věci zdadie se mu hořké etc. Na Kristu vše nové Duše obnovenie Viděním 354a 353b2 Pán svě obnovuje zde Okušením 46 1. M. 1, 1 nn. — 58 Jer. 31, 22
Strana 315
XXI 315 A protož die: »Aj, nové činím všecky věci«. A slyšením kto 80 poslauchá vnitřním, jako David, kterýž die: »Poslechnu, co mluviti bude ve mně Pán Buoh«, ten sluch k Bohu a ku poslušenství obrácený slyší božské věci nebeské a obnovuje se. A dotknutie srdce od Boha opět obnovuje mysl, a tak veškeren člověk vnitřní obnovuje se. A jako člověk světský vedlé těla obnovuje se milová- 85 ním zemským, raduje se z něho v jiedle, v pití, tak vnitřní člověk milováním Pána Boha obnovuje se. Nebo, čiem viece Boha miluje, tiem viece se člověk obnovuje, a to obnovenie od Boha pochodie; nebo die: »Aj, já činím nové všecky věci«. Bývá také obnovenie z rozmnožení viery, z kteréžto obnovuje 90 se a rozmáhá bázeň k Bohu. Člověk ten, nový Kristus, přijav no- 354a votu, puosobí obnovenie v srdcích věrných, aby Krista milovali nade všecky věci, vieru, naději, lásku a bázeň rozmnoženau aby měli. A když sau první rodičové shřešili, hned v zhovadilost upadli a v ní zuostávali, až když Kristus, nový člověk, přišel. A tak praví: 95 »Přikázanie nové dávám vám«, totiž duši obnovujície skrz novau vieru, pokoru, trpělivost, čistotu etc. A jako milováním společným lidským a laskavým podlé Boha člověk vnitřní obnovuje se, tak také skrze hněv a nenávist stará se a z novoty ducha vyčichá a ustavičně v milosti boží svadnau ta srdce. V prvotní cierkvi 100 srdce lidská, že sau v Bohu byla láskau spojená, protož sau novotu ducha měli a vespolek sobě v dobrém pomáhali. Ale všeliký hřiech tu novotu boří, nebo opuštěnic od Ducha svatého puosobí. Protož všech věcí vetchých máme nechati, jako hřiechuov, navyklostí v hřieších. Nebo dva duchové jsta při každém srdci: jeden duch 105 toho, kterýž sedí na truonu a obnovuje mysl člověka sobě poddanau; jiný duch zlý, kterýž mysl vetchau činí. A kterému bývá duše nakloněna, od toho ducha béře znamenie a formu. Jest-li k Bohu nakloněná, radost, veselé a novotu Ducha svatého přijímá; ale toto obnovenie tělesné vedlé smysluov jest nečisté, vedlé žádostí 110 těla Bohu nenávistné. Ale duše obnovenie jest svaté, krásné, Bohu milé, chutné, radostné, nebo pokorau, trpělivostí mysl člověčí ozdobena bývá. A obnovovánie duše překážku činí obnovování tělesnému, a zase též. Nebo vedlé apoštola, ačkoli ten, kterýž zevnitř jest, člověk, 354b1 115 ruší se, však ten, kterýž vnitřjest, den ote dne obnovuje se. Ano v svatých tak bývalo obnovenie srdce a mysli, že i zevnitř Milováním se oDnovuje ulovek KTiStuS novÉ vrcí dává Hřjcch kazí novotu Dva duchy při každém srdcí Obnovenie tělesní nečisté Slyšením Obnovenie svatých 80 Ž. 85, 9 — 95 Jan 13, 34 — 114 2. Kor. 4, 16
XXI 315 A protož die: »Aj, nové činím všecky věci«. A slyšením kto 80 poslauchá vnitřním, jako David, kterýž die: »Poslechnu, co mluviti bude ve mně Pán Buoh«, ten sluch k Bohu a ku poslušenství obrácený slyší božské věci nebeské a obnovuje se. A dotknutie srdce od Boha opět obnovuje mysl, a tak veškeren člověk vnitřní obnovuje se. A jako člověk světský vedlé těla obnovuje se milová- 85 ním zemským, raduje se z něho v jiedle, v pití, tak vnitřní člověk milováním Pána Boha obnovuje se. Nebo, čiem viece Boha miluje, tiem viece se člověk obnovuje, a to obnovenie od Boha pochodie; nebo die: »Aj, já činím nové všecky věci«. Bývá také obnovenie z rozmnožení viery, z kteréžto obnovuje 90 se a rozmáhá bázeň k Bohu. Člověk ten, nový Kristus, přijav no- 354a votu, puosobí obnovenie v srdcích věrných, aby Krista milovali nade všecky věci, vieru, naději, lásku a bázeň rozmnoženau aby měli. A když sau první rodičové shřešili, hned v zhovadilost upadli a v ní zuostávali, až když Kristus, nový člověk, přišel. A tak praví: 95 »Přikázanie nové dávám vám«, totiž duši obnovujície skrz novau vieru, pokoru, trpělivost, čistotu etc. A jako milováním společným lidským a laskavým podlé Boha člověk vnitřní obnovuje se, tak také skrze hněv a nenávist stará se a z novoty ducha vyčichá a ustavičně v milosti boží svadnau ta srdce. V prvotní cierkvi 100 srdce lidská, že sau v Bohu byla láskau spojená, protož sau novotu ducha měli a vespolek sobě v dobrém pomáhali. Ale všeliký hřiech tu novotu boří, nebo opuštěnic od Ducha svatého puosobí. Protož všech věcí vetchých máme nechati, jako hřiechuov, navyklostí v hřieších. Nebo dva duchové jsta při každém srdci: jeden duch 105 toho, kterýž sedí na truonu a obnovuje mysl člověka sobě poddanau; jiný duch zlý, kterýž mysl vetchau činí. A kterému bývá duše nakloněna, od toho ducha béře znamenie a formu. Jest-li k Bohu nakloněná, radost, veselé a novotu Ducha svatého přijímá; ale toto obnovenie tělesné vedlé smysluov jest nečisté, vedlé žádostí 110 těla Bohu nenávistné. Ale duše obnovenie jest svaté, krásné, Bohu milé, chutné, radostné, nebo pokorau, trpělivostí mysl člověčí ozdobena bývá. A obnovovánie duše překážku činí obnovování tělesnému, a zase též. Nebo vedlé apoštola, ačkoli ten, kterýž zevnitř jest, člověk, 354b1 115 ruší se, však ten, kterýž vnitřjest, den ote dne obnovuje se. Ano v svatých tak bývalo obnovenie srdce a mysli, že i zevnitř Milováním se oDnovuje ulovek KTiStuS novÉ vrcí dává Hřjcch kazí novotu Dva duchy při každém srdcí Obnovenie tělesní nečisté Slyšením Obnovenie svatých 80 Ž. 85, 9 — 95 Jan 13, 34 — 114 2. Kor. 4, 16
Strana 316
316 Kapitola Miluje Buoh nového človčki (černe:) Kto najlepší mezi nimi, jest jako bodlák. Micheáš 7 také tělo veselilo se z toho hojného vnitřnieho kochánie a radosti. Jako die David: »Srdce mé a tělo mé veselily se k Bohu živému«. Jako z nakaženie a vetchosti tělesné i ta duše také obvetšuje a nemuož se v tu novotu svatú obléci. A pohřiechu srdce naše 120 odporná sau obnovení Ducha svatého. David však prosil řka: »Ducha přímého obnov v střevách mých«. Častokrát viece lidé k duchu zlému zastaralému přistaupají a nakloňují se nežli k Duchu božímu novému. I die: »Aj, nové činím všecky věci«. Nebo viece sobě váží 125 Buoh jednoho člověka obnoveného nežli mnoho zastaralých. Ano hřiešníci proti spravedlivým sau jako nic, takže nejsau hodní jména, ale tito obnovení sau nětco před oblíčejem mým, kteréž já obnovuji a jich posilňuji a vážím je sobě a zvelebuji je. Protož všecky věci, kteréž sau nětco a nějaké vážnosti, já všecko obnovuji, 130 potom, které sau nových daruov, nové milosti a nového osvícenie. A protož die: »Aj, já nové činím všecky věci«, nové radosti, novau pokoru, kterauž v nás rač učiniti a zpuosobiti Pán všemohúcí etc. Běda nevěřícím Příklad A ten, kterýž seděl na truonu, řekl mi: »Napiš tato slova«. Od Pána velikomocného, kterýž sedí na truonu, rozkazuje se: »Napiš tyto věci«, totiž svrchu pravené, to jest o budauciech časech, druhé o dobrých věcech budauciech, kteréž budau mieti světí po tomto životě, totiž o oddánie duše s Bohem, o odplatách jich a mzdě. »Věrná ť jest řeč tato a pravé sau všecky věci a nepominau na věky«. Pravdomluvný jest ten, kterýž tyto věci viděl a svěj- dectvie vydává všem těmto věcem, pravdomluvný, který zjevil, totiž Pán Ježíš jako pečet přikládá ke všem viděním. Též zákon 10 pravý jest a spasitedlný jest a úžitečný. O němž Pán die: »Já ť sem pravdomluvný, uče tebe úžitečným věcem; a dřieve nebe i země změnie se nežli tato slova«, totiž vidění a zákona božieho. Kto těmto slovuom nevěří, běda jemu! Běda, kto jich nezachovává! Běda, kto na své smysly zpoléhá! Běda, kto slyší, a nečiní, že tyto 15 věci se vypravují, a řiedcí tomu věří! Podobné jest, jako kdyby odpověd aneb pohruožka byla vo obležení některého zámku, a nebáli by se, leč když v skutku již bývá obehnán; tak nedbají na zatracenie, než když přijde. Podobné opět: Dokud hudec na 5 354b2 Druhý 118 Ž. 84, 3 — 122 Ž. 51, 12 — 127 (marginálie) Mich. 7, 4 12 Podle Mat. 24, 35; Marek 13, 31; Luk. 21, 33
316 Kapitola Miluje Buoh nového človčki (černe:) Kto najlepší mezi nimi, jest jako bodlák. Micheáš 7 také tělo veselilo se z toho hojného vnitřnieho kochánie a radosti. Jako die David: »Srdce mé a tělo mé veselily se k Bohu živému«. Jako z nakaženie a vetchosti tělesné i ta duše také obvetšuje a nemuož se v tu novotu svatú obléci. A pohřiechu srdce naše 120 odporná sau obnovení Ducha svatého. David však prosil řka: »Ducha přímého obnov v střevách mých«. Častokrát viece lidé k duchu zlému zastaralému přistaupají a nakloňují se nežli k Duchu božímu novému. I die: »Aj, nové činím všecky věci«. Nebo viece sobě váží 125 Buoh jednoho člověka obnoveného nežli mnoho zastaralých. Ano hřiešníci proti spravedlivým sau jako nic, takže nejsau hodní jména, ale tito obnovení sau nětco před oblíčejem mým, kteréž já obnovuji a jich posilňuji a vážím je sobě a zvelebuji je. Protož všecky věci, kteréž sau nětco a nějaké vážnosti, já všecko obnovuji, 130 potom, které sau nových daruov, nové milosti a nového osvícenie. A protož die: »Aj, já nové činím všecky věci«, nové radosti, novau pokoru, kterauž v nás rač učiniti a zpuosobiti Pán všemohúcí etc. Běda nevěřícím Příklad A ten, kterýž seděl na truonu, řekl mi: »Napiš tato slova«. Od Pána velikomocného, kterýž sedí na truonu, rozkazuje se: »Napiš tyto věci«, totiž svrchu pravené, to jest o budauciech časech, druhé o dobrých věcech budauciech, kteréž budau mieti světí po tomto životě, totiž o oddánie duše s Bohem, o odplatách jich a mzdě. »Věrná ť jest řeč tato a pravé sau všecky věci a nepominau na věky«. Pravdomluvný jest ten, kterýž tyto věci viděl a svěj- dectvie vydává všem těmto věcem, pravdomluvný, který zjevil, totiž Pán Ježíš jako pečet přikládá ke všem viděním. Též zákon 10 pravý jest a spasitedlný jest a úžitečný. O němž Pán die: »Já ť sem pravdomluvný, uče tebe úžitečným věcem; a dřieve nebe i země změnie se nežli tato slova«, totiž vidění a zákona božieho. Kto těmto slovuom nevěří, běda jemu! Běda, kto jich nezachovává! Běda, kto na své smysly zpoléhá! Běda, kto slyší, a nečiní, že tyto 15 věci se vypravují, a řiedcí tomu věří! Podobné jest, jako kdyby odpověd aneb pohruožka byla vo obležení některého zámku, a nebáli by se, leč když v skutku již bývá obehnán; tak nedbají na zatracenie, než když přijde. Podobné opět: Dokud hudec na 5 354b2 Druhý 118 Ž. 84, 3 — 122 Ž. 51, 12 — 127 (marginálie) Mich. 7, 4 12 Podle Mat. 24, 35; Marek 13, 31; Luk. 21, 33
Strana 317
XXI. 317 355а 20 hausle hude, poslauchají, a když přestane hudenie, netancují; tak někdy poslauchají kazatele, viece pak nečinie. Tvrdá sau pohřiechu srdce k slovu božiemu! Které věci sau úžitečné, lehčí sobě člověk, a které sau marné, těch bývá pilen: chvály své hledají. I řekl jest: »Já Pán. Napiš tato slova!« Jakým napsáním, 25 na papieře-li? Ovšem viděl jest prvé všecky tyto věci; potom z rozkázanic Páně sepsány sau v knihy vidědlné na pamět budaucie všem lidem. Najprvé v paměti byly sau napsány. Protož die: »Napiš!«, totiž v paměti své a v srdci slož ne zemské věci, ale slova božie věrná. Napsati jest nemohl v duši bez pomoci božie. 30 Jako by řekl: »Já napíši v tvé duši, a ty také, ó Jene, napiš!« Jako by řekl: »Já ť nenapíši, leč pilnost přiložíš také ty sám k tomu psání i a leč povolíš mi«. Protož die: »Skutky, kteréž já činím, i on činiti bude«. K každému skutku dobrému potřebná jest ruka Páně i všie Trojice požehnané. A protož, které věci psal, 35 na truonu sedě psal, a Jan také napsal. A tak potom Jan napsal na knihy hmotné, aby nám také potom napsány byly v paměti. Jestliže jest v srdcích jed zemských žádostí, jestliže jest blud neb závist a jiní hřiechové, tehdy zákon boží, zákon Ducha božieho, láska, viera a pravda nemohau napsány 40 býti v duši; jestliže jest navyklost zlá, jestliže smysl vysoký, proti prostosti duše a ducha, tehdy ť Duch boží odchází od té duše a nic dobrého tu nenapisuje. Protož die Jeremiáš XVII.: »Hřiech domu judského napsán jest rafijí železnau, na hladkém kamenu adamantovém vyryt jest na širokosti srdce«, totiž že to srdce 45 svět a stvořenie pokládá sobě za Boha. To v duši napsáno jest jako v pokolení judském duchovním, a rafijí železnau, totiž tvrdě vryto, že nové nebe, nová země a nový Jeruzalém nemuož napsán a vyryt býti v té duši. V Zjevení III°.: »Kto svítězí, napíši jméno mé na něm a jméno nového Jeruzaléma«. Ktož přemuože dábla 50 a hřiechy a pokušenie, napsáno bude na něm jméno Kristovo a jméno Syna božieho, aby byl syn boží takový člověk a aby on byl Jeruzalém nový a jméno skryté přede vším světem. Jméno to, o kterémž v Piesničkách: »Olej vylitý jméno tvé«. Olej chutný pokrm činí, osvěcuje a uzdravuje; to ť napíši na něm. Rafijí že- 355a2 55 leznau hřiech napilsuje se, totiž pevným a ohnivým vrytím. Tu ť Jeruzalém nový nevstupuje na srdce, kdež jest napsánie takové; tu sau temnosti, tu jest prach zemský a světlo zastěňuje, — 32 Jan 14, 12 — 42 Jer. 17, 1 — 48 Zj. 3, 12 — 53 Pís. Šal. I, 3 Jiké napsánie toto? Pan psal; Jan také psal Dvoje plstiio OcPOTII Rafije železná Jméno Kristovo napsáte
XXI. 317 355а 20 hausle hude, poslauchají, a když přestane hudenie, netancují; tak někdy poslauchají kazatele, viece pak nečinie. Tvrdá sau pohřiechu srdce k slovu božiemu! Které věci sau úžitečné, lehčí sobě člověk, a které sau marné, těch bývá pilen: chvály své hledají. I řekl jest: »Já Pán. Napiš tato slova!« Jakým napsáním, 25 na papieře-li? Ovšem viděl jest prvé všecky tyto věci; potom z rozkázanic Páně sepsány sau v knihy vidědlné na pamět budaucie všem lidem. Najprvé v paměti byly sau napsány. Protož die: »Napiš!«, totiž v paměti své a v srdci slož ne zemské věci, ale slova božie věrná. Napsati jest nemohl v duši bez pomoci božie. 30 Jako by řekl: »Já napíši v tvé duši, a ty také, ó Jene, napiš!« Jako by řekl: »Já ť nenapíši, leč pilnost přiložíš také ty sám k tomu psání i a leč povolíš mi«. Protož die: »Skutky, kteréž já činím, i on činiti bude«. K každému skutku dobrému potřebná jest ruka Páně i všie Trojice požehnané. A protož, které věci psal, 35 na truonu sedě psal, a Jan také napsal. A tak potom Jan napsal na knihy hmotné, aby nám také potom napsány byly v paměti. Jestliže jest v srdcích jed zemských žádostí, jestliže jest blud neb závist a jiní hřiechové, tehdy zákon boží, zákon Ducha božieho, láska, viera a pravda nemohau napsány 40 býti v duši; jestliže jest navyklost zlá, jestliže smysl vysoký, proti prostosti duše a ducha, tehdy ť Duch boží odchází od té duše a nic dobrého tu nenapisuje. Protož die Jeremiáš XVII.: »Hřiech domu judského napsán jest rafijí železnau, na hladkém kamenu adamantovém vyryt jest na širokosti srdce«, totiž že to srdce 45 svět a stvořenie pokládá sobě za Boha. To v duši napsáno jest jako v pokolení judském duchovním, a rafijí železnau, totiž tvrdě vryto, že nové nebe, nová země a nový Jeruzalém nemuož napsán a vyryt býti v té duši. V Zjevení III°.: »Kto svítězí, napíši jméno mé na něm a jméno nového Jeruzaléma«. Ktož přemuože dábla 50 a hřiechy a pokušenie, napsáno bude na něm jméno Kristovo a jméno Syna božieho, aby byl syn boží takový člověk a aby on byl Jeruzalém nový a jméno skryté přede vším světem. Jméno to, o kterémž v Piesničkách: »Olej vylitý jméno tvé«. Olej chutný pokrm činí, osvěcuje a uzdravuje; to ť napíši na něm. Rafijí že- 355a2 55 leznau hřiech napilsuje se, totiž pevným a ohnivým vrytím. Tu ť Jeruzalém nový nevstupuje na srdce, kdež jest napsánie takové; tu sau temnosti, tu jest prach zemský a světlo zastěňuje, — 32 Jan 14, 12 — 42 Jer. 17, 1 — 48 Zj. 3, 12 — 53 Pís. Šal. I, 3 Jiké napsánie toto? Pan psal; Jan také psal Dvoje plstiio OcPOTII Rafije železná Jméno Kristovo napsáte
Strana 318
318 Kapitola takže také sama duše toho nepozná, leč Pán to vyhladí aneb oko člověčie zase přivede a obrátí k srdci svému. Jan VIII°.: Když stáli zákonníci a učedlníci před Pánem, psal na zemi, jako 60 by jim srdce otvieral; a v knihy srdce svého když pohleděli, zhro- zili se: otevřel jim zlost a položil jim hřiech těžší nežli té ženy cizoložstvo. A tak sau se zastyděli a bázeň velikau vzali z svých kněh, až utekli. Ó Pane, otevři nám knihy srdce našeho, jak veliká jest v něm pajcha, marnost, slepota a blud, kteréžto věci sau na-65 psány na knihách našich rafijí dáblovau železnau, a poznali bychom těžšie hřiechy naše a ne tak bychom jiných saudili nejisté, ne tak bychom vážili jiných lehčejších hřiechuov! Ale zavřená sau srdce náramně tohoto času. Jediné když Pán dopustí ránu, tehdy počíná člověk sám sobě mrzeti, marnost svau 70 poznávati, a bude řieci: »Já ť sem na takové nedostatky byl zapomněl, a cizie očima svýma sem předkládal!« Nahoře povědieno jest (v kapitole XX.), že na saudě božím knihy svědomí otevrau se. Zde se vymlauvají na zpovědi a chtie sobě hřiechy zlehčovati. Když pak tuto na saudě otevrau se a čísti budau všickni, jaký 75 strach tu bude, jaký pláč! Potřebie jest prositi, aby nám zde knihy srdce otevřel Pán, abychom velikost hřiecha poznali a shladili Nemocní lépe čtau pokáním. Nemocní umějí čísti viece na knihách svých nežli zdraví; z kterýchžto hřiechuov peklo se počíná na světě, když bývají uhlédány ty věci, které ďábel napsal. Některým tak vrytá a vtlačená 80 jest zlost, že v očistci ledva budau-li ještě očištěni; a zde koleno pekelníkuov se začíná, když s bázní třeseme se od tváři hřiechuov. Protož knihy života nebudau napsány v srdci našem, leč knihy dábelské vymazány budau z svrchku duše našie. I die: »Napiš«, v sobě i v jiných dušech. Když zlé pokolenie vyhlazeno 85 bude, tehdy snadně zákon boží bývá napsán. Jeremiáš XXXI.: »Aj, dnové jdau, praví Pán, a učiním aumluvu s domem judským«, totiž s volenými mými nové smlauvy učiním, aby mi byli věrní a já jim, a jakož sau mi slíbili na křtu, aby to držali, a já jim za- chovám aumluvu novau a učiním jim nový zápis, »dám zákon 90 muoj v střevách jich, totiž zákon života a kázně, a v srdcích jich napíši jej; a budau mi za lid a já jim budu za Boha. A již muž nebude učiti bližnieho svého«; odejmu od nich srdce kamenné a jiné písmo mé napíši. K Židuom VIII. též die: »Napíši jim milo- vánie Boha a bližnieho, milosrdenstvie a pravdu a jednotu vnitř 95 Knihy srdce uilšcho čím sau popsány Knihy svědomic otevřiny budau Očislec Knihy dvoje 355b* 60 Jan 8, 3 nn. — 73 Zj. 20, 12 — 87 Jer. 31, 31 — 90 Jer. 31, 33 a 34 — 94 Podle Žid. 8, 10
318 Kapitola takže také sama duše toho nepozná, leč Pán to vyhladí aneb oko člověčie zase přivede a obrátí k srdci svému. Jan VIII°.: Když stáli zákonníci a učedlníci před Pánem, psal na zemi, jako 60 by jim srdce otvieral; a v knihy srdce svého když pohleděli, zhro- zili se: otevřel jim zlost a položil jim hřiech těžší nežli té ženy cizoložstvo. A tak sau se zastyděli a bázeň velikau vzali z svých kněh, až utekli. Ó Pane, otevři nám knihy srdce našeho, jak veliká jest v něm pajcha, marnost, slepota a blud, kteréžto věci sau na-65 psány na knihách našich rafijí dáblovau železnau, a poznali bychom těžšie hřiechy naše a ne tak bychom jiných saudili nejisté, ne tak bychom vážili jiných lehčejších hřiechuov! Ale zavřená sau srdce náramně tohoto času. Jediné když Pán dopustí ránu, tehdy počíná člověk sám sobě mrzeti, marnost svau 70 poznávati, a bude řieci: »Já ť sem na takové nedostatky byl zapomněl, a cizie očima svýma sem předkládal!« Nahoře povědieno jest (v kapitole XX.), že na saudě božím knihy svědomí otevrau se. Zde se vymlauvají na zpovědi a chtie sobě hřiechy zlehčovati. Když pak tuto na saudě otevrau se a čísti budau všickni, jaký 75 strach tu bude, jaký pláč! Potřebie jest prositi, aby nám zde knihy srdce otevřel Pán, abychom velikost hřiecha poznali a shladili Nemocní lépe čtau pokáním. Nemocní umějí čísti viece na knihách svých nežli zdraví; z kterýchžto hřiechuov peklo se počíná na světě, když bývají uhlédány ty věci, které ďábel napsal. Některým tak vrytá a vtlačená 80 jest zlost, že v očistci ledva budau-li ještě očištěni; a zde koleno pekelníkuov se začíná, když s bázní třeseme se od tváři hřiechuov. Protož knihy života nebudau napsány v srdci našem, leč knihy dábelské vymazány budau z svrchku duše našie. I die: »Napiš«, v sobě i v jiných dušech. Když zlé pokolenie vyhlazeno 85 bude, tehdy snadně zákon boží bývá napsán. Jeremiáš XXXI.: »Aj, dnové jdau, praví Pán, a učiním aumluvu s domem judským«, totiž s volenými mými nové smlauvy učiním, aby mi byli věrní a já jim, a jakož sau mi slíbili na křtu, aby to držali, a já jim za- chovám aumluvu novau a učiním jim nový zápis, »dám zákon 90 muoj v střevách jich, totiž zákon života a kázně, a v srdcích jich napíši jej; a budau mi za lid a já jim budu za Boha. A již muž nebude učiti bližnieho svého«; odejmu od nich srdce kamenné a jiné písmo mé napíši. K Židuom VIII. též die: »Napíši jim milo- vánie Boha a bližnieho, milosrdenstvie a pravdu a jednotu vnitř 95 Knihy srdce uilšcho čím sau popsány Knihy svědomic otevřiny budau Očislec Knihy dvoje 355b* 60 Jan 8, 3 nn. — 73 Zj. 20, 12 — 87 Jer. 31, 31 — 90 Jer. 31, 33 a 34 — 94 Podle Žid. 8, 10
Strana 319
XXI. 319 355b- 105 356a 125 i zevnitř, dnové noví duchovní«. Když v duši světlo duchovnie přicházie, v těch dnech Pán vymietá štípenie zlořečené a zákon píše svatý. Tak apoštolóm napsal Pán zákon v srdcích a po seslání Ducha svatého celý napsal zákon, kterýž uměli dobře a nepotře- 100 bovali kněh; tu ť jest veliká maudrost, veliké milovánie, veliké náboženstvie, veliká spravedlnost. A když sau mluvili jiným, na pisovali v srdci zákon. Od člověka tito nepotřebovali sau se učiti, ale uměli sau z písma tohoto velikého mistra všecky věci jim potřebné i spasení lidskému. Po tomto životě a po těchto dnech nedokonalých napsán bude svatým najdokonaleji zákon boží, že ani kázanie, ani čítanie nebudau potřebovati. Tito apoštolé veliké dny měli sau duchovnie a čistotu srdečnú, že v nich najvtipněji zákon byl napsán. A života věčného žádný nedosáhne, leč přijde k těm dnuom, které sau 110 apoštolé měli, aniž sau někteří vycházejíce z tohoto života dosáhli, ani dosáhnau někteří, leč před saudem božím, jaký jest byl život a čistota srdce a uměnie jich, takže žádný zde v tomto životě nedosáhl jich dnuov. Proti tomu bludu, kteříž pravili, že již podobní budeme apoštolóm a jako apoštolé dokonalí, a všickni že 115 přijdau k témuž stavu a nevinnosti a k umění a k svatosti jako apoštolé. Veliká pajcha a bláznovstvie! »Napiš« v srdci tuto zprávu, toto naučenie, aby jim bylo v paměti. Apoštolé napsali sú ne pro sebe, ale pro nás, aby se pamět naše vostřila, kteráž jest nakažena; druhé že potřebné a úžitečné 120 jest písmo v nepřítomnosti osoby, aby trestal se člověk a napra- voval, když usty k ustóm nemuož mieti člověka, aby trestán byl a napraven od něho; třetie potřebné jest písmo svatých, abychom věděli a věřili, že ta viera jest svatých, a ne jiná, abychom k té podobně živi byli. Potřebie jest kněh svatých ostřéhati a jich vajíkladuov chovati. Ale již se děje, jako se stalo Židuom: jim sau knihy prorocké pobrány, druhé také i proroci, a již biední Mrhají se knihy učiněni sau. A tuto se již též děje: knihy se pryč berau a mrhají, kněží se nedostává. Bojím se, že jedna krajina žádati bude mieti kněze jednoho, a nebude ho moci najíti. Bojím se, že to přijde 130 z těchto válek a pro lidskú nevděčnost. Duchové bludní praví, že nejsau knihy potřebné a úžitečné, ani písmo, protož je pálé, trhají a prodávají cizozemouom, aby se nehodily věrným v tomto království. A druhé řekl: »Pravá sau slova« a spasitedlná. Řekl opět: 135 »Stalo se jest«. Dáno jest znáti Janovi budaucie časy skonánie. Dokonalost apostoluov vypisuje se Apoštole psali pro nás Kněh svatých ostřéhati máme Duchove bludní potupují knihy Blud Pišo Pán svým v srdci zákon
XXI. 319 355b- 105 356a 125 i zevnitř, dnové noví duchovní«. Když v duši světlo duchovnie přicházie, v těch dnech Pán vymietá štípenie zlořečené a zákon píše svatý. Tak apoštolóm napsal Pán zákon v srdcích a po seslání Ducha svatého celý napsal zákon, kterýž uměli dobře a nepotře- 100 bovali kněh; tu ť jest veliká maudrost, veliké milovánie, veliké náboženstvie, veliká spravedlnost. A když sau mluvili jiným, na pisovali v srdci zákon. Od člověka tito nepotřebovali sau se učiti, ale uměli sau z písma tohoto velikého mistra všecky věci jim potřebné i spasení lidskému. Po tomto životě a po těchto dnech nedokonalých napsán bude svatým najdokonaleji zákon boží, že ani kázanie, ani čítanie nebudau potřebovati. Tito apoštolé veliké dny měli sau duchovnie a čistotu srdečnú, že v nich najvtipněji zákon byl napsán. A života věčného žádný nedosáhne, leč přijde k těm dnuom, které sau 110 apoštolé měli, aniž sau někteří vycházejíce z tohoto života dosáhli, ani dosáhnau někteří, leč před saudem božím, jaký jest byl život a čistota srdce a uměnie jich, takže žádný zde v tomto životě nedosáhl jich dnuov. Proti tomu bludu, kteříž pravili, že již podobní budeme apoštolóm a jako apoštolé dokonalí, a všickni že 115 přijdau k témuž stavu a nevinnosti a k umění a k svatosti jako apoštolé. Veliká pajcha a bláznovstvie! »Napiš« v srdci tuto zprávu, toto naučenie, aby jim bylo v paměti. Apoštolé napsali sú ne pro sebe, ale pro nás, aby se pamět naše vostřila, kteráž jest nakažena; druhé že potřebné a úžitečné 120 jest písmo v nepřítomnosti osoby, aby trestal se člověk a napra- voval, když usty k ustóm nemuož mieti člověka, aby trestán byl a napraven od něho; třetie potřebné jest písmo svatých, abychom věděli a věřili, že ta viera jest svatých, a ne jiná, abychom k té podobně živi byli. Potřebie jest kněh svatých ostřéhati a jich vajíkladuov chovati. Ale již se děje, jako se stalo Židuom: jim sau knihy prorocké pobrány, druhé také i proroci, a již biední Mrhají se knihy učiněni sau. A tuto se již též děje: knihy se pryč berau a mrhají, kněží se nedostává. Bojím se, že jedna krajina žádati bude mieti kněze jednoho, a nebude ho moci najíti. Bojím se, že to přijde 130 z těchto válek a pro lidskú nevděčnost. Duchové bludní praví, že nejsau knihy potřebné a úžitečné, ani písmo, protož je pálé, trhají a prodávají cizozemouom, aby se nehodily věrným v tomto království. A druhé řekl: »Pravá sau slova« a spasitedlná. Řekl opět: 135 »Stalo se jest«. Dáno jest znáti Janovi budaucie časy skonánie. Dokonalost apostoluov vypisuje se Apoštole psali pro nás Kněh svatých ostřéhati máme Duchove bludní potupují knihy Blud Pišo Pán svým v srdci zákon
Strana 320
320 Kapitola Oznámeny Janovi veliké věci. Naděje našle posilňuje Pánu všecko lehké a snadné učiniti Jako by řekl: »Mně dána jest znáti poslednie zásluha svatých a ko- runy, a jako by již to se dálo. Též, co bude na saudě a po saudném dni a konec dobrý všech svatých a dokonalé blahoslavenstvie, které mají mieti, dáno jest mi znáti«. Protož die: »Stalo se jest«, totiž tak sem v známost přišel těch věcí skrze milost božskú, že, 149 po smrti tělesné co bude, viděl sem, které věci dobré poslednie budau, viděl sem, a kterak volení radovati se budau, viděl sem to také. Jako by řekl: »Všecky sliby božie vyplněné viděl sem«. Protož die: »Stalo se jest. Já sem Alfa i Okmega«, totiž všecky protivné věci, kteréž mají volení, a očišťovánie, kteráž 145 budau mieti, viděl sem, a kterak z nich vyzdviženi budau, viděl sem. Někteří mají zámutky prodlaužené, že jako k zaufalství táhnau; a osiedla sú veliká, že jediné božskau mocí vysvobozeni bývají lidé. Protož tuto posilňuje naděje našie řka: »Já Alfa 356a2 i Okmega)«. Jako by řekl: »Já sem řekl, a staly se všecky věci. 150 Tak ť já nečisté a hřiešné zase přivedu. Já sem, kterýž znám, co učiním na počátku s tebau a kterak naposledy tě korunovati budu. Jestliže ť se tobě zdá nepodobné, aby obraz v člověku měl napra- ven býti, já umiem učiniti. Což jest ze mne, lehko jest: lehko jest mi z Magdaleny a Marty a z Davida učiniti svaté; tak i dnes lehko 155 mi jest«. K Židuom: »Ježíš Kristus včerá (!) i dnes« tak mocný, tak milosrdný. Ty se domnieváš, že si v hněvě božím, a já s tebau učiním milosrdenstvie a mohu obnoviti obraz, rány složiti a odjieti a potěšiti a časuov zlých ukrátiti. Izaiáš L°.: »Zdaliž ruka má ukrá- cena jest?« Jako by řekl: »Vuoli daj mi, srdce připrav, zavrz 160 sám se a poznaj sebe; hřiechové toliko tvoji oddělili sau tě ode mne! Chceš-li býti pokorný, a buď mi povolný; já tě vyvedu z hřiechuov, s cest nebezpečných, a kterak se tobě zdá nepodobné, jako z pekla do svatého Jeruzaléma« etc. Obrátiti se k Bohu úžitečné Já ť dám žieznivému z studnice vody živé darmo. V tomto ostatním vidění ukazuje Duch svatý, kterak ten lid, který byl v zarmúcení, ve tmách srdce a v hřieších, kterak ti, jestliže setrvají v pravdě, dojdau slávy, novoty a bohatstvie a ctí, kteří se v hřieších zrodili, v hřieších živi byli, a obrátie-li se ku Pánu, kterak mnoho dobrého mieti budau a kterak uctěni budau a přátelé boží budau. Nahoře pověděl: »Já sem počátek«, 5 144 a 150 Psáno jen: O — 156 Žid. 13, 8 — 159 Iz. 50, 2 6 Ohlas Ž. 138, 17 (vulg.) — 7 Zj. 21, 6
320 Kapitola Oznámeny Janovi veliké věci. Naděje našle posilňuje Pánu všecko lehké a snadné učiniti Jako by řekl: »Mně dána jest znáti poslednie zásluha svatých a ko- runy, a jako by již to se dálo. Též, co bude na saudě a po saudném dni a konec dobrý všech svatých a dokonalé blahoslavenstvie, které mají mieti, dáno jest mi znáti«. Protož die: »Stalo se jest«, totiž tak sem v známost přišel těch věcí skrze milost božskú, že, 149 po smrti tělesné co bude, viděl sem, které věci dobré poslednie budau, viděl sem, a kterak volení radovati se budau, viděl sem to také. Jako by řekl: »Všecky sliby božie vyplněné viděl sem«. Protož die: »Stalo se jest. Já sem Alfa i Okmega«, totiž všecky protivné věci, kteréž mají volení, a očišťovánie, kteráž 145 budau mieti, viděl sem, a kterak z nich vyzdviženi budau, viděl sem. Někteří mají zámutky prodlaužené, že jako k zaufalství táhnau; a osiedla sú veliká, že jediné božskau mocí vysvobozeni bývají lidé. Protož tuto posilňuje naděje našie řka: »Já Alfa 356a2 i Okmega)«. Jako by řekl: »Já sem řekl, a staly se všecky věci. 150 Tak ť já nečisté a hřiešné zase přivedu. Já sem, kterýž znám, co učiním na počátku s tebau a kterak naposledy tě korunovati budu. Jestliže ť se tobě zdá nepodobné, aby obraz v člověku měl napra- ven býti, já umiem učiniti. Což jest ze mne, lehko jest: lehko jest mi z Magdaleny a Marty a z Davida učiniti svaté; tak i dnes lehko 155 mi jest«. K Židuom: »Ježíš Kristus včerá (!) i dnes« tak mocný, tak milosrdný. Ty se domnieváš, že si v hněvě božím, a já s tebau učiním milosrdenstvie a mohu obnoviti obraz, rány složiti a odjieti a potěšiti a časuov zlých ukrátiti. Izaiáš L°.: »Zdaliž ruka má ukrá- cena jest?« Jako by řekl: »Vuoli daj mi, srdce připrav, zavrz 160 sám se a poznaj sebe; hřiechové toliko tvoji oddělili sau tě ode mne! Chceš-li býti pokorný, a buď mi povolný; já tě vyvedu z hřiechuov, s cest nebezpečných, a kterak se tobě zdá nepodobné, jako z pekla do svatého Jeruzaléma« etc. Obrátiti se k Bohu úžitečné Já ť dám žieznivému z studnice vody živé darmo. V tomto ostatním vidění ukazuje Duch svatý, kterak ten lid, který byl v zarmúcení, ve tmách srdce a v hřieších, kterak ti, jestliže setrvají v pravdě, dojdau slávy, novoty a bohatstvie a ctí, kteří se v hřieších zrodili, v hřieších živi byli, a obrátie-li se ku Pánu, kterak mnoho dobrého mieti budau a kterak uctěni budau a přátelé boží budau. Nahoře pověděl: »Já sem počátek«, 5 144 a 150 Psáno jen: O — 156 Žid. 13, 8 — 159 Iz. 50, 2 6 Ohlas Ž. 138, 17 (vulg.) — 7 Zj. 21, 6
Strana 321
XXI. 321 356b2 totiž vyvedenie z Ejipta a z hřiechuov a počátek všeho dobrého a konec slávy a blahoslavenstvie, o kterémž die: »Dám žieznivému« 10 na konci tohoto světa. Jako by řekl: »Na mně ť jest to a ze mne a skrz mě všecky věci dobré budaucie«. Apoštol die, že z něho a skrz něho a v něm sau všecky věci. Die: »Dám z studnice«. Jako by chtěl řieci, že on má studnici života. On ť jest studnice života, studnice prvnie, z niež pocházie 15 všecko dobré, všeckeren život nynější dobrý i věčný dobrý život na věky trvající. Protož on die: »Já dám jemu z studnice«, totiž božské. On ť jest studnice najprvnějšie a najhlubšie všeliké milosti, potěšenie a slávy. Tauží skrz Jeremiáše II°., že nehledáme života v té studnici a že odcházíme od nie, řka: »Dvoje zlé učinil lid 20 muoj: Mne opustili, studnici vody živé, a vykopali sobě čisterny rozbořené«. Ó, zajisté zlé jest a nebezpečné opustiti tu studnici! Kolikrát nenie bázně božie v nás, odvracujeme se od studnice; kolikrát nenie dobrého myšlenie v nás, odvracujeme se od studnice. Protož pravím, že z té studnice plyne nám všecko dobré, 25 spasitedlné, všeliká milost a myšlenie dobré, všecka zpráva spasenie a pravdy. Protož David řiekával: »Jako jelen (totiž rozpálený a ustalý) žádá k studnicem vod (aby totiž utekl přede psy a ušel smrti), tak duše má k tobě, Bože! Žieznila duše má k Bohu, stud- nici živé«. Hle, nazývá Boha studnici vody živé! Proroci žieznili 30 k této studnici a duše jich nechtěla z jiných studnic píti a žiezniti jich. Protož známo jest již, že Pán má vody zdravé v své studnici, jimižto duše okřievají a uzdraveny bývají. David die: »Pane, u tebe ť jest studnice života«, totiž dobrého života. Každý dobrý život jesti ť z Boha a on obživuje dobré. A jako 35 tělo potřebuje zdravých vod a čistých a nemuož bez nich živo Voda potřebná býti, tak ani pokrmu přijíti muože bez nápoje dobré vody. Vše, což má jedeno býti, má býti s vodau, i vařenie všelijaké; a ani země ploditi muože, ani štěpovie, ani ktvau pole bez vod dobrých. A ty vody sau v Bohu a v té studnici duše naše má se jako země 40 k vodám. David mluví: »K tobě duše má jako země bez vody tobě«, totiž duše má suchá jest bez tvých vod jako země hmotná bez svých vod. A že od Boha nemá vod duše naše a nejdau nám z těch studnic boží vody, protož jest země naše daremnie, neúžiteč- ná a prázdná. Studnice života Kristus Studnice této neopauštejiné Žiezeň svatých 356b1 11 Řím. 1I, 36 — 18 Jer. 2, 13 — 26 Ž. 42, 2 a 3 — 32 Ž. 36, 10 40 Ž. 143, 6 Jakoubek, Výklad. 212
XXI. 321 356b2 totiž vyvedenie z Ejipta a z hřiechuov a počátek všeho dobrého a konec slávy a blahoslavenstvie, o kterémž die: »Dám žieznivému« 10 na konci tohoto světa. Jako by řekl: »Na mně ť jest to a ze mne a skrz mě všecky věci dobré budaucie«. Apoštol die, že z něho a skrz něho a v něm sau všecky věci. Die: »Dám z studnice«. Jako by chtěl řieci, že on má studnici života. On ť jest studnice života, studnice prvnie, z niež pocházie 15 všecko dobré, všeckeren život nynější dobrý i věčný dobrý život na věky trvající. Protož on die: »Já dám jemu z studnice«, totiž božské. On ť jest studnice najprvnějšie a najhlubšie všeliké milosti, potěšenie a slávy. Tauží skrz Jeremiáše II°., že nehledáme života v té studnici a že odcházíme od nie, řka: »Dvoje zlé učinil lid 20 muoj: Mne opustili, studnici vody živé, a vykopali sobě čisterny rozbořené«. Ó, zajisté zlé jest a nebezpečné opustiti tu studnici! Kolikrát nenie bázně božie v nás, odvracujeme se od studnice; kolikrát nenie dobrého myšlenie v nás, odvracujeme se od studnice. Protož pravím, že z té studnice plyne nám všecko dobré, 25 spasitedlné, všeliká milost a myšlenie dobré, všecka zpráva spasenie a pravdy. Protož David řiekával: »Jako jelen (totiž rozpálený a ustalý) žádá k studnicem vod (aby totiž utekl přede psy a ušel smrti), tak duše má k tobě, Bože! Žieznila duše má k Bohu, stud- nici živé«. Hle, nazývá Boha studnici vody živé! Proroci žieznili 30 k této studnici a duše jich nechtěla z jiných studnic píti a žiezniti jich. Protož známo jest již, že Pán má vody zdravé v své studnici, jimižto duše okřievají a uzdraveny bývají. David die: »Pane, u tebe ť jest studnice života«, totiž dobrého života. Každý dobrý život jesti ť z Boha a on obživuje dobré. A jako 35 tělo potřebuje zdravých vod a čistých a nemuož bez nich živo Voda potřebná býti, tak ani pokrmu přijíti muože bez nápoje dobré vody. Vše, což má jedeno býti, má býti s vodau, i vařenie všelijaké; a ani země ploditi muože, ani štěpovie, ani ktvau pole bez vod dobrých. A ty vody sau v Bohu a v té studnici duše naše má se jako země 40 k vodám. David mluví: »K tobě duše má jako země bez vody tobě«, totiž duše má suchá jest bez tvých vod jako země hmotná bez svých vod. A že od Boha nemá vod duše naše a nejdau nám z těch studnic boží vody, protož jest země naše daremnie, neúžiteč- ná a prázdná. Studnice života Kristus Studnice této neopauštejiné Žiezeň svatých 356b1 11 Řím. 1I, 36 — 18 Jer. 2, 13 — 26 Ž. 42, 2 a 3 — 32 Ž. 36, 10 40 Ž. 143, 6 Jakoubek, Výklad. 212
Strana 322
322 Kapitola Slavnost veliká jest kdy? Vody kradené zlé Najhlubší studnice Studnice v Bohu jest Duch svatý se všemi dary a milostmi 45 božími drahými obživujícími. Jako sám Buoh jest studnice živá, tak všecko, což pocházie od něho, jest živé: jeho chléb jest živý, jeho krev jest živá, jeho řeč a zákon a skutkové i darové — všecko jest živé. Protož duše naše usvadlá potřebuje vod jeho, chce-li život mieti. Nebo, jestliže déšť a rosa nespadá na zemi, bývá hlad; 50 tak, jestliže z této studnice vody nepřicházejí s nebe, duše mrtvá jest. Že pak Duch svatý jest studnice vody živé, pokládá sv. Jan VII°.: V najposlednější pak den svátku velikého stál Ježíš volaje a řka: Žiezní-li kto, pod a napí se! Jakož die Písmo: »Ktož věří v mě, řeky z břicha jeho potekau vody živé«, totiž z vnitřností 55 357a1 duše jeho. A to jest pověděl o Duchu svatém, kteréhož sau přijíti měli, rozuměje, že duše křesťanuov Ducha svatého měly sau na- byti na den seslánie svatého Ducha. V Novém zákoně nalézáme volajícieho Ježíše: »Jestliže kto žiezní« etc. Slavnost veliká. Když Pán vypauští své dary, řeky, přievaly 60 a rosy v duše, tehdáž ť jest svátek veliký, že se hřiešníci obracují k Bohu a radují se s Pánem andělé z obrácených; a on křičí a volá nás k studnici Ducha svatého, abychom pospíšili přijíti a vážiti, abychom živi byli. V najposlednější pak den po saudném dni, když obnoví volené, volati bude řka: »Poďte, požehnaní, při- 65 jměte obnovenie a slávu a krásu a bohatstvie a viděnie věčné, kteréhož oko nevídalo, poďte k studnicem a k daruom a k rados- tem věčným«. Protož dává zde vody dobré a zapoviedá vody kradené a zlé, kteréž sau jedovaté a nakažujície. Proroci a apoštolé studnice 70 božie sau, vzdělané a postavené od prvnie a přednie studnice, a pramen vod táhnau od prvnie studnice, a z nich prvotně a před- kem plynau vody do těchto studnic. Nebo Kristus jest najprvnějšie a najhlubšie studnice, jako se pokládá v Maudrosti, před pahrbky a studnicemi, odkudž volení mají vážiti, chtie-li k první studnici 75 věčné přijíti. Izaiáš: »Vážiti budete vody s radostí«, totiž zde na cestě, nebo dávají sílu a potěšenie v zarmaucení, nechajíce jiných studnic, kdež sau vody kradené. Jako ovce v domu pastýře napájejí se, tak duše v domu Kristově. V Zjevení: »U studnic vod napáljeti bude je«, a nevyschnau, ani trápiti bude jich horko. 80 357a2 Z studnic všecko živé pochází Kde máme vážiti vody zdravé? Protož se zapovídá ovcem pod věčným zatracením varovati 53 Jan 7, 37 — List 357 je protržen, ale ještě všude čitelný. — 54 Jan 7, 38 — 65 Podle Mat. 25, 34 — 76 Iz. 12, 3 — 79 Podle Zj. 7, 17
322 Kapitola Slavnost veliká jest kdy? Vody kradené zlé Najhlubší studnice Studnice v Bohu jest Duch svatý se všemi dary a milostmi 45 božími drahými obživujícími. Jako sám Buoh jest studnice živá, tak všecko, což pocházie od něho, jest živé: jeho chléb jest živý, jeho krev jest živá, jeho řeč a zákon a skutkové i darové — všecko jest živé. Protož duše naše usvadlá potřebuje vod jeho, chce-li život mieti. Nebo, jestliže déšť a rosa nespadá na zemi, bývá hlad; 50 tak, jestliže z této studnice vody nepřicházejí s nebe, duše mrtvá jest. Že pak Duch svatý jest studnice vody živé, pokládá sv. Jan VII°.: V najposlednější pak den svátku velikého stál Ježíš volaje a řka: Žiezní-li kto, pod a napí se! Jakož die Písmo: »Ktož věří v mě, řeky z břicha jeho potekau vody živé«, totiž z vnitřností 55 357a1 duše jeho. A to jest pověděl o Duchu svatém, kteréhož sau přijíti měli, rozuměje, že duše křesťanuov Ducha svatého měly sau na- byti na den seslánie svatého Ducha. V Novém zákoně nalézáme volajícieho Ježíše: »Jestliže kto žiezní« etc. Slavnost veliká. Když Pán vypauští své dary, řeky, přievaly 60 a rosy v duše, tehdáž ť jest svátek veliký, že se hřiešníci obracují k Bohu a radují se s Pánem andělé z obrácených; a on křičí a volá nás k studnici Ducha svatého, abychom pospíšili přijíti a vážiti, abychom živi byli. V najposlednější pak den po saudném dni, když obnoví volené, volati bude řka: »Poďte, požehnaní, při- 65 jměte obnovenie a slávu a krásu a bohatstvie a viděnie věčné, kteréhož oko nevídalo, poďte k studnicem a k daruom a k rados- tem věčným«. Protož dává zde vody dobré a zapoviedá vody kradené a zlé, kteréž sau jedovaté a nakažujície. Proroci a apoštolé studnice 70 božie sau, vzdělané a postavené od prvnie a přednie studnice, a pramen vod táhnau od prvnie studnice, a z nich prvotně a před- kem plynau vody do těchto studnic. Nebo Kristus jest najprvnějšie a najhlubšie studnice, jako se pokládá v Maudrosti, před pahrbky a studnicemi, odkudž volení mají vážiti, chtie-li k první studnici 75 věčné přijíti. Izaiáš: »Vážiti budete vody s radostí«, totiž zde na cestě, nebo dávají sílu a potěšenie v zarmaucení, nechajíce jiných studnic, kdež sau vody kradené. Jako ovce v domu pastýře napájejí se, tak duše v domu Kristově. V Zjevení: »U studnic vod napáljeti bude je«, a nevyschnau, ani trápiti bude jich horko. 80 357a2 Z studnic všecko živé pochází Kde máme vážiti vody zdravé? Protož se zapovídá ovcem pod věčným zatracením varovati 53 Jan 7, 37 — List 357 je protržen, ale ještě všude čitelný. — 54 Jan 7, 38 — 65 Podle Mat. 25, 34 — 76 Iz. 12, 3 — 79 Podle Zj. 7, 17
Strana 323
XXI. 323 se zlých vod, ale u vieře mají píti vody dobré. Nebo die: »Ktož věří v mě, řeky z břicha jeho potekau«. Jaké učenie svatých, jaké rady, jaká viera a trpělivost a maudrost v svatých proro- 85 cích a apoštoléch, tu važme, cizích studnic se varujme, nechce- me-li nakaženi býti těžce. Protož jako synové izrahelští, kteříž vycházejí z Ejipta hřiechuov, z navyklosti zlé, jako přes moře hořké skrz zámutky a pokušenie a auzkosti mají přijíti k dvanácti studnicem; kteříž chodí po cestách božích a pokánie, mají přijíti 90 k studnicem božím. Kto jest ten věrný, ješto by přišel k těm studnicem? Která jest ta duše, který duch rady, který duch roz- umu, jaké sau živé a jisté a spasitedlné svatých rady, kto jest tu přišel? A láska hojná a hluboká k Bohu i k nepřáteluom kde jest, přijíti tu a naleznauti ducha síly proti duchu bázně a pře- 95 moci smrt? Kto jest tak šťastný, aby pil vody takové, aby se těšil v Pánu? Které jest to srdce, ješto by řeklo: »Já sem přišel k stud- nicem a k maudrosti svatých, k životu dobrému, k lásce a k radám svatých, již patřím do studnic, již mám bázeň jich a vážnost k Bohu a k velebné svátosti«? A nepřijdeme-li k těm studnicem, nebudeme moci přijíti dále do země zaslíbené. Nebo, kteří zde nedosáhnau těch studnic, ještě po smrti mají jíti k nim, jsauce v očistci. Lid onen vyšel z moci faraonovy a trpěli na paušti mnoho, a když neměli vody, reptali a rozdělili se; tak dnes, nemajíce vod živých, rozdělují 357b1 105 se na ruozno, hněvají se a bauřie se. Jsme zde na paušti, nestojte! Jako sau oni pravili: »Lépe nám bylo zemříti v Ejiptě, nenie zde masa, nenie vod!«, a to proti zprávcóm svým, tak dnes, nemajíce lásky a vod živých, pravdy a trpělivosti, svadnau od dobrého, bauřie se, stajštie sobě, rozpálení v hořkosti sau, opuštěná a roz- 110 dělená srdce sau a proti sobě vespolek povstávají. Protož jest těžké dnes zprávcí býti nad lidem. A jako někdy tvrdé šíje byl lid a plná srdce pokrytstvie, tak dnes se děje. Kterak tehdy muože člověk takové zpravovati a kterak je muože řéditi, ano tito od- dali se v svár, že řekli: »Kto jest ho ustanovil vuodcí? Zdali sám 115 Mojžieš toliko má Ducha božieho? Nepotřebujeme zpravovánie jeho!«? Tak dnes řiekají: »Nepotřebujem kněží!« Život ejiptský sobě zvolují, bohatstvie, cti a pokoj chtie mieti. Pakli budau potrestáni z těch věcí, tehdy repcí, v žádostech svých ležeti chtie, 100 XIIte studnic Očistec Nedostatek vod Těžké nynie zprávčím býti Kněží nepotřebují někteří 82 Jan 7, 38 — 88 2. M. 15, 27 — 104 2. M. 15, 24 — 106 2. M. 16, 3 — 111 2. M. 32, 9 a j.
XXI. 323 se zlých vod, ale u vieře mají píti vody dobré. Nebo die: »Ktož věří v mě, řeky z břicha jeho potekau«. Jaké učenie svatých, jaké rady, jaká viera a trpělivost a maudrost v svatých proro- 85 cích a apoštoléch, tu važme, cizích studnic se varujme, nechce- me-li nakaženi býti těžce. Protož jako synové izrahelští, kteříž vycházejí z Ejipta hřiechuov, z navyklosti zlé, jako přes moře hořké skrz zámutky a pokušenie a auzkosti mají přijíti k dvanácti studnicem; kteříž chodí po cestách božích a pokánie, mají přijíti 90 k studnicem božím. Kto jest ten věrný, ješto by přišel k těm studnicem? Která jest ta duše, který duch rady, který duch roz- umu, jaké sau živé a jisté a spasitedlné svatých rady, kto jest tu přišel? A láska hojná a hluboká k Bohu i k nepřáteluom kde jest, přijíti tu a naleznauti ducha síly proti duchu bázně a pře- 95 moci smrt? Kto jest tak šťastný, aby pil vody takové, aby se těšil v Pánu? Které jest to srdce, ješto by řeklo: »Já sem přišel k stud- nicem a k maudrosti svatých, k životu dobrému, k lásce a k radám svatých, již patřím do studnic, již mám bázeň jich a vážnost k Bohu a k velebné svátosti«? A nepřijdeme-li k těm studnicem, nebudeme moci přijíti dále do země zaslíbené. Nebo, kteří zde nedosáhnau těch studnic, ještě po smrti mají jíti k nim, jsauce v očistci. Lid onen vyšel z moci faraonovy a trpěli na paušti mnoho, a když neměli vody, reptali a rozdělili se; tak dnes, nemajíce vod živých, rozdělují 357b1 105 se na ruozno, hněvají se a bauřie se. Jsme zde na paušti, nestojte! Jako sau oni pravili: »Lépe nám bylo zemříti v Ejiptě, nenie zde masa, nenie vod!«, a to proti zprávcóm svým, tak dnes, nemajíce lásky a vod živých, pravdy a trpělivosti, svadnau od dobrého, bauřie se, stajštie sobě, rozpálení v hořkosti sau, opuštěná a roz- 110 dělená srdce sau a proti sobě vespolek povstávají. Protož jest těžké dnes zprávcí býti nad lidem. A jako někdy tvrdé šíje byl lid a plná srdce pokrytstvie, tak dnes se děje. Kterak tehdy muože člověk takové zpravovati a kterak je muože řéditi, ano tito od- dali se v svár, že řekli: »Kto jest ho ustanovil vuodcí? Zdali sám 115 Mojžieš toliko má Ducha božieho? Nepotřebujeme zpravovánie jeho!«? Tak dnes řiekají: »Nepotřebujem kněží!« Život ejiptský sobě zvolují, bohatstvie, cti a pokoj chtie mieti. Pakli budau potrestáni z těch věcí, tehdy repcí, v žádostech svých ležeti chtie, 100 XIIte studnic Očistec Nedostatek vod Těžké nynie zprávčím býti Kněží nepotřebují někteří 82 Jan 7, 38 — 88 2. M. 15, 27 — 104 2. M. 15, 24 — 106 2. M. 16, 3 — 111 2. M. 32, 9 a j.
Strana 324
324 Kapitola Mojžieš sobě stajskal s lidem Těchto hledajme V Druha studnice Svár o studnice z křesťanského jména se radují, života dobrého nenávidie. Ktož takové věci tresce, nenávist má. A najviece, pravím, proti zprávcóm duší jako proti Mojžie- šovi reptánie jest, takže jest řekl: »Pane, lépe jest mi umřieti nežli býti s tiem lidem, nebo tvrdé šíje jest«. Řekl mu: »Udeř v skálu« etc. Voda živá jest láska; skála jest Kristus, a tvrdá velmi, neb jest nám zavřiena pro hřiechy naše. Nebudeme-li se modliti 125 a nebudeme-li volati, neotevře ť nám skály té, aby duše naše ne- žieznily a aby nechaly reptánie a nenávistí, aby se veselily v Pánu a snášely s dobrau myslí zámutky. Kdybychom volali a života polepšili, otevřel by Pán lásku a byl by pokoj a jednota v nás a přestalo by reptánie takové. Protož, dokud srdce naše neokusie 130 vod z skály Krista, zpustlí sme náramně a usvadlí a rozdělení. A zatiem prvé jiných hledati máme vod, kteréž zpuosobují k vo- dám prvním srdce naše. Jeremiáš IX.: »Kto dá hlavě mé vody a studnice slz očima mýma, abych plakal zmordovaných na duši«, kteří vypadli z viery a od dobrého života? Těch vod máme žádati, 135 abychom obdržeti mohli prvnie. » Kto mne dá na paušť« pro zlost lidu, kdež hřiechuov mnoho a reptánie a pokrytstvie, množstvie lidu, a žádného prospěchu, žádného řádu? Všudy pádové, všudy pohoršenie, žádného náboženstvie; již, co sau dobrého začali v čistotě, v náboženství, všecko potracují. Kto mi to dá, abych se 140 skryl v skalí, aby žádný neviděl? Kdybychom pokoru a náboženstvie na sobě ukazovali, snad by nám vody živé dány byly z prvnie studnice. Voda studnice druhé jest poznánie naše, kterak sme svedeni, kterak nakaženi a zpuštěni a kterak sme v nebezpečenství velikém pro zlost tajnau 145 a složenau, abychom z toho plakali, styděli se a bol. t žalostnú měli a srdce skraušené abychom měli, aby nám tak otevřel první studnici. Vody studnice jiné sau skraušenie, bolest, bázeň, stud, zahanbenie. Nebudeme-li mieti studnic těchto, nenie naděje, aby jiná — Kristus totiž — otevřiena byla. Prvé se svářili vo studnice. V prvních knihách Mojžiešových XXVI. pokládá se: »Potom jiné vykopali studnice, Rozšířenie viděnie«, o kteréž se nevadili, ale větší slaužili menším, dietkám i dobytku. Ó, by ti přišli světí, kteří by tak vykopávali vody 123 2. M. 17, 6; 4. M. 20, II — 133 Jer. 9, 1 — 136 Jer. 9, 2 — 152 I. M. 26, 18 až 22 — Slovo »Rozšířenie« je napsáno pův. písařem až in margine. 357b2 150 120
324 Kapitola Mojžieš sobě stajskal s lidem Těchto hledajme V Druha studnice Svár o studnice z křesťanského jména se radují, života dobrého nenávidie. Ktož takové věci tresce, nenávist má. A najviece, pravím, proti zprávcóm duší jako proti Mojžie- šovi reptánie jest, takže jest řekl: »Pane, lépe jest mi umřieti nežli býti s tiem lidem, nebo tvrdé šíje jest«. Řekl mu: »Udeř v skálu« etc. Voda živá jest láska; skála jest Kristus, a tvrdá velmi, neb jest nám zavřiena pro hřiechy naše. Nebudeme-li se modliti 125 a nebudeme-li volati, neotevře ť nám skály té, aby duše naše ne- žieznily a aby nechaly reptánie a nenávistí, aby se veselily v Pánu a snášely s dobrau myslí zámutky. Kdybychom volali a života polepšili, otevřel by Pán lásku a byl by pokoj a jednota v nás a přestalo by reptánie takové. Protož, dokud srdce naše neokusie 130 vod z skály Krista, zpustlí sme náramně a usvadlí a rozdělení. A zatiem prvé jiných hledati máme vod, kteréž zpuosobují k vo- dám prvním srdce naše. Jeremiáš IX.: »Kto dá hlavě mé vody a studnice slz očima mýma, abych plakal zmordovaných na duši«, kteří vypadli z viery a od dobrého života? Těch vod máme žádati, 135 abychom obdržeti mohli prvnie. » Kto mne dá na paušť« pro zlost lidu, kdež hřiechuov mnoho a reptánie a pokrytstvie, množstvie lidu, a žádného prospěchu, žádného řádu? Všudy pádové, všudy pohoršenie, žádného náboženstvie; již, co sau dobrého začali v čistotě, v náboženství, všecko potracují. Kto mi to dá, abych se 140 skryl v skalí, aby žádný neviděl? Kdybychom pokoru a náboženstvie na sobě ukazovali, snad by nám vody živé dány byly z prvnie studnice. Voda studnice druhé jest poznánie naše, kterak sme svedeni, kterak nakaženi a zpuštěni a kterak sme v nebezpečenství velikém pro zlost tajnau 145 a složenau, abychom z toho plakali, styděli se a bol. t žalostnú měli a srdce skraušené abychom měli, aby nám tak otevřel první studnici. Vody studnice jiné sau skraušenie, bolest, bázeň, stud, zahanbenie. Nebudeme-li mieti studnic těchto, nenie naděje, aby jiná — Kristus totiž — otevřiena byla. Prvé se svářili vo studnice. V prvních knihách Mojžiešových XXVI. pokládá se: »Potom jiné vykopali studnice, Rozšířenie viděnie«, o kteréž se nevadili, ale větší slaužili menším, dietkám i dobytku. Ó, by ti přišli světí, kteří by tak vykopávali vody 123 2. M. 17, 6; 4. M. 20, II — 133 Jer. 9, 1 — 136 Jer. 9, 2 — 152 I. M. 26, 18 až 22 — Slovo »Rozšířenie« je napsáno pův. písařem až in margine. 357b2 150 120
Strana 325
XXI. 325 358a1 155 lásky, aby ll chom se nesvářili! Item z studnice dietě vážiti ne- muože ani hovado; tak, kteří vysoké věci chtie smajšleti, jiné rozumy vymyšlovati, padají v bludy a v nevěru. Protož jest po- třebie od svatých bráti je. Také, kdybychom oči otevřeli, kterak Kristus sedí nad studnicí a mluví k Samaritánce řka: »Co pijete 160 vody smrti, světa a těla? Kdybyšte se napili vod slzí a skraušenie, dal bych vám vody věčné«. Kto z nás jde k Kristu? Samaritáni a zjevní hřiešníci nás předcházejí. Kto nám dá vody rozumnosti, náboženstvie a po- těšenie Ducha svatého? Posadil se Kristus nad studnicí zákona, 165 ale zavřiena jest nám pro hřiechy a pro bludy tato studnice. Item sedí nad studnicí kalicha řka: »Píte z něho všickni, neb ť jest bez nedostatku«. Mnozí někdy běhali k studnici zákona božieho, druhé k studnici kalicha, jako v času horka žiezníce ho, a s nábo- ženstvím a s horlivau žádostí přijímali posilněnie a potěšenie; 170 již ta žiczeň a žádost potuchla jest, již nežieznějí právě, z srdce. Kdybychom nynie srdce naše viděti měli, která právě žieznějí té studnice, málo bychom jich našli; mnohé tělesně běžeti vidíme, ale srdce zlá, zraněná a slepá a bez žádosti. Jako někdy učedlníci odešli od studnice, sám Kristus s Samaritánkau tu zuostal, tak 175 sau již přednější odešli okušenie a žiezeň odešla od nich. V Zje- vení VIII°. pokládá se, kdež sau byly vody živé v studnicech a byla v nich milost a náboženstvie a milosrdenstvie a učenie, i jiní píjeli z nich a zdrávi bývali. Potom přišla pochodně hořície a sstaupila a v hořkost obrátila studnice, a učiněny sú jako pely- 180 něk. Tak dnes přišel duch zlostný s svým zástupem pokrytcuov a vmietá falešná učenie v zákon Páně, a učiněn jest zákon ne sám v sobě, ale v jiných srdcích hořký, ačkoli zákon boží jest sladký a kalich Kristuov; ale že srdce učiněna sau hořká, protož všecko, co se jim dává, hořké jest. Tak všecko dobré, všecko pravé, všeliká řeč prorocká a apoštol- ská hořká jest, že se již pravdy nelíbie, a bludové se líbie; přišla ta pochodně pravieci: »Nemá tu klekáno býti, ani se klaněti před svátostí velebnau, nemá nepřítel milován býti, nemá lásky mieti, ani řádu žádného držeti!« Ó Pane Bože, račiž pohleděti na naše 190 studnice a srdce, jak velmi hořké sau, daj studnice slzí, abychom, 185 358a2 Dobré vody Žiczeň v nás potuchla dobrá Pochodné srdce hořká sú mnohých Dietě nemuož vážiti 159 Podle Jana 4, 13 a 14 — 166 Podle Mat. 26, 27 — 173 Jan 4, 7 nn. — 175 Nad slovem »přednější« je připsán červeně háček a in margine rovněž je háček se slovem »znamenitější« (patrně chtěl tímto slovem písař nahraditi slovo »přednější«). — Podle Zj. 8, 10 a 11.
XXI. 325 358a1 155 lásky, aby ll chom se nesvářili! Item z studnice dietě vážiti ne- muože ani hovado; tak, kteří vysoké věci chtie smajšleti, jiné rozumy vymyšlovati, padají v bludy a v nevěru. Protož jest po- třebie od svatých bráti je. Také, kdybychom oči otevřeli, kterak Kristus sedí nad studnicí a mluví k Samaritánce řka: »Co pijete 160 vody smrti, světa a těla? Kdybyšte se napili vod slzí a skraušenie, dal bych vám vody věčné«. Kto z nás jde k Kristu? Samaritáni a zjevní hřiešníci nás předcházejí. Kto nám dá vody rozumnosti, náboženstvie a po- těšenie Ducha svatého? Posadil se Kristus nad studnicí zákona, 165 ale zavřiena jest nám pro hřiechy a pro bludy tato studnice. Item sedí nad studnicí kalicha řka: »Píte z něho všickni, neb ť jest bez nedostatku«. Mnozí někdy běhali k studnici zákona božieho, druhé k studnici kalicha, jako v času horka žiezníce ho, a s nábo- ženstvím a s horlivau žádostí přijímali posilněnie a potěšenie; 170 již ta žiczeň a žádost potuchla jest, již nežieznějí právě, z srdce. Kdybychom nynie srdce naše viděti měli, která právě žieznějí té studnice, málo bychom jich našli; mnohé tělesně běžeti vidíme, ale srdce zlá, zraněná a slepá a bez žádosti. Jako někdy učedlníci odešli od studnice, sám Kristus s Samaritánkau tu zuostal, tak 175 sau již přednější odešli okušenie a žiezeň odešla od nich. V Zje- vení VIII°. pokládá se, kdež sau byly vody živé v studnicech a byla v nich milost a náboženstvie a milosrdenstvie a učenie, i jiní píjeli z nich a zdrávi bývali. Potom přišla pochodně hořície a sstaupila a v hořkost obrátila studnice, a učiněny sú jako pely- 180 něk. Tak dnes přišel duch zlostný s svým zástupem pokrytcuov a vmietá falešná učenie v zákon Páně, a učiněn jest zákon ne sám v sobě, ale v jiných srdcích hořký, ačkoli zákon boží jest sladký a kalich Kristuov; ale že srdce učiněna sau hořká, protož všecko, co se jim dává, hořké jest. Tak všecko dobré, všecko pravé, všeliká řeč prorocká a apoštol- ská hořká jest, že se již pravdy nelíbie, a bludové se líbie; přišla ta pochodně pravieci: »Nemá tu klekáno býti, ani se klaněti před svátostí velebnau, nemá nepřítel milován býti, nemá lásky mieti, ani řádu žádného držeti!« Ó Pane Bože, račiž pohleděti na naše 190 studnice a srdce, jak velmi hořké sau, daj studnice slzí, abychom, 185 358a2 Dobré vody Žiczeň v nás potuchla dobrá Pochodné srdce hořká sú mnohých Dietě nemuož vážiti 159 Podle Jana 4, 13 a 14 — 166 Podle Mat. 26, 27 — 173 Jan 4, 7 nn. — 175 Nad slovem »přednější« je připsán červeně háček a in margine rovněž je háček se slovem »znamenitější« (patrně chtěl tímto slovem písař nahraditi slovo »přednější«). — Podle Zj. 8, 10 a 11.
Strana 326
326 Kapitola vyčistiece hořkost hřiecha a zlosti, pili vody života z studnice Spasitele našeho Ježíše Krista, kterýž jest požehnaný na věky věkuov etc. Žleznivé napájl Pán Žiezeň dobrá svatých Ráj Daniel Žádost veliká svatých naplněná Já žieznivému dám z studnice vody živé. O budaucím stavu novém, divném, kteréhož všickni volení do- sáhnau, tuto mluví a k němu věrné chce zbuditi. Nebo die: »Já žieznivému dám«, totiž hledajícímu a žádajícímu dám Ducha svatého, aby člověka do nebeské vlasti dovedl. Jako die David: 5 »Duch tvuoj dobrý dovede ť mě do země upřímé«. Ale to žieznivé- mu praví, totiž z srdce žádajícímu spravedlnosti. Jiným, kteříž nejsau žiezniví, nedává, kteříž nemají k tomu žádosti a chtivosti. Žiezniví sau, kteříž vší snažností žádají Bohu se líbiti; slyšiece o pokoře a trpělivosti, že se Bohu líbí, velmi žádají, aby byli po- 10 korní a trpěliví, kteřížto pro jméno Ježíšovo mnoho žádají trpěti, potupeni chtějí býti od světa a pohaněni pro jméno Ježí- šovo. A ti žieznějí daruov Ducha svatého, těch vod živých, kteřížto žádají býti rozděleni a býti s Kristem. A to jest býti jako v ráji. A tak die lotrovi: »Dnes se mnau 15 budeš v ráji«. To jeho osvícenie a oslavenie jest jako ráj. Žieznějí- ciemu spasenie duší a zkaženie hřiechuov, žieznivému spasenie nepřátel, takovým sám Kristus dává studnici vody živé, žiez- nějíciemu žádostivě velebné svátosti těla a krve Páně, tu ť dává vody živé — protož jest on viděl, která duše žiezní, která méně 20 a která viece — žieznějíciemu jasnosti a oslavenie svého těla. A tak, chce-li kto veliké věci mieti od Pána Boha, žádaj velikau mieti žiezeň a chtivost k těm věcem. A protož prorok Daniel nazván jest muž žádostí, kterýž žieznil živé vody studnice věčné; dána jest jemu maudrost veliká, duch veliký prorocký. 25 Velikau zajisté proroci žiezeň měli, aby velmi Boha milovali, aby se s Bohem velmi spojili. A protož dával jim veliké dary, a proto sau svět potupili, chudobu zvolili, hněvu a zlobivosti v srdce svá nepřipauštěli. »Kteříž pilně žádají hřiechuov se varo- vati, těm dám studnici vody«. Neb sau světí žádali varovati se 30 každého slova prázdného. Žádali pro Krista trpěti, a dáno jest jim; žádali také zřízeně trestati své bližnie, a dáno jest jim z té studnice. A protož sau věděli, co měli trestati a čeho nechati. Dal jim pomoc svau, osvícenie veliké. A vida Pán jich velikau 358b1 6 Ž. 143, 10 — 14 Filip. 1, 23 — 15 Luk. 23, 43
326 Kapitola vyčistiece hořkost hřiecha a zlosti, pili vody života z studnice Spasitele našeho Ježíše Krista, kterýž jest požehnaný na věky věkuov etc. Žleznivé napájl Pán Žiezeň dobrá svatých Ráj Daniel Žádost veliká svatých naplněná Já žieznivému dám z studnice vody živé. O budaucím stavu novém, divném, kteréhož všickni volení do- sáhnau, tuto mluví a k němu věrné chce zbuditi. Nebo die: »Já žieznivému dám«, totiž hledajícímu a žádajícímu dám Ducha svatého, aby člověka do nebeské vlasti dovedl. Jako die David: 5 »Duch tvuoj dobrý dovede ť mě do země upřímé«. Ale to žieznivé- mu praví, totiž z srdce žádajícímu spravedlnosti. Jiným, kteříž nejsau žiezniví, nedává, kteříž nemají k tomu žádosti a chtivosti. Žiezniví sau, kteříž vší snažností žádají Bohu se líbiti; slyšiece o pokoře a trpělivosti, že se Bohu líbí, velmi žádají, aby byli po- 10 korní a trpěliví, kteřížto pro jméno Ježíšovo mnoho žádají trpěti, potupeni chtějí býti od světa a pohaněni pro jméno Ježí- šovo. A ti žieznějí daruov Ducha svatého, těch vod živých, kteřížto žádají býti rozděleni a býti s Kristem. A to jest býti jako v ráji. A tak die lotrovi: »Dnes se mnau 15 budeš v ráji«. To jeho osvícenie a oslavenie jest jako ráj. Žieznějí- ciemu spasenie duší a zkaženie hřiechuov, žieznivému spasenie nepřátel, takovým sám Kristus dává studnici vody živé, žiez- nějíciemu žádostivě velebné svátosti těla a krve Páně, tu ť dává vody živé — protož jest on viděl, která duše žiezní, která méně 20 a která viece — žieznějíciemu jasnosti a oslavenie svého těla. A tak, chce-li kto veliké věci mieti od Pána Boha, žádaj velikau mieti žiezeň a chtivost k těm věcem. A protož prorok Daniel nazván jest muž žádostí, kterýž žieznil živé vody studnice věčné; dána jest jemu maudrost veliká, duch veliký prorocký. 25 Velikau zajisté proroci žiezeň měli, aby velmi Boha milovali, aby se s Bohem velmi spojili. A protož dával jim veliké dary, a proto sau svět potupili, chudobu zvolili, hněvu a zlobivosti v srdce svá nepřipauštěli. »Kteříž pilně žádají hřiechuov se varo- vati, těm dám studnici vody«. Neb sau světí žádali varovati se 30 každého slova prázdného. Žádali pro Krista trpěti, a dáno jest jim; žádali také zřízeně trestati své bližnie, a dáno jest jim z té studnice. A protož sau věděli, co měli trestati a čeho nechati. Dal jim pomoc svau, osvícenie veliké. A vida Pán jich velikau 358b1 6 Ž. 143, 10 — 14 Filip. 1, 23 — 15 Luk. 23, 43
Strana 327
XXI. 327 359a1 55 65 35 žádost, nemohl se jim zapřieti, když sau nedostateční byli v zpravo- vání a málo jich, aby jiné zpravovali. Tehldy se velmi báli pádu svého, protož sau žieznili od Pána pomoci a osvícenie. Jako Šalo- mún (III. Králov. III°.), žiezniv sa maudrosti, prosil jie od Pána, i dal jest mu ji. A tu žiezeň měl David řka: »Žieznila duše má 40 k Bohu, studnici živé«. A pramenové té studnice sau hotovi, aby tekli v duše věr- ných; ale srdce naše překážku a zastavenie činie. A kde sau veliké žádosti a chtivosti, tehdy zapalují modlitby lidské; ale kdež nenie té žiezně, neotvierá Pán studnice své tomu. Všickni skutkové 45 naši mají býti z té žiezně a žádosti. Kterýž i die: »Blahoslavení, kteříž lačnějí a žieznějí spravedlnosti«. Tu žiezeň měla Kana- nejská, kteréž nechal Pán dlauho žiezniti, a potom řekl jie: »Staň se tobě podlé viery tvé!« — žiezniti spravedlnosti, aby dal Bohu, což jeho jest, totiž poctivost, vážnost, bázeň, poddanost, po- 50 slušenstvie etc. A chce-li kto mieti tuto žiezeň, tehdy najprvé má býti chudý duchem a tichý a lkaje na hřiechy, a tehdy pak na čtvrtém stupni dána bude jemu tato žiezeň, neb jest čtvrté blahoslavenstvie: »Blahoslavení, kteříž lačnějí a žieznějí spravedl- nosti«. Obecně lidé žieznějí bohatstvie, cti, duostojenství, a ty věci jako trnie udušují všecku žádost dobrau a zbuzují se žádosti zlé, frejovné, nebo k marné chvále, nebo k chlipnosti tělesné. Nebo nemuože býti mysl a srdce člověčie bez žádostí. A protož někdy v duši k těm nebeským věcem velikým sau žádosti malé, ale 60 k tomuto světu sau veliké; a dokud tak jest, tehdy ť Pán neotvierá jemu té studnice. A že sau žádosti veliké k světu, protož nenie člověk holden, aby měl, čehož žádá; a tak se modlévají, a nebý- vají uslyšáni, nebo žádosti veliké sú k světu, většie nežli k bož- ským věcem a nebeským etc. A protož pohřiechu těchto časuov, že žádosti v srdcích sau Duchu svatému odporné, že totiž člověk žádá se pomstiti, žádá bohatstvie, ctí a rozkoší, a protož pohřiechu malé žádosti sau k velebné svátosti těla Páně, pohřiechu plní se to: »Ani si horký, ani studený, počnu tě vyvracovati z aust svých«. A protož se 70 žádnému nelíbí pro jméno Ježíšovo trpěti, ale každý se toho va- ruje. A na znamenie toho srdce sau nezpuosobná ku přijetí Ducha David Rananejská Kto chce mieti dobrau žlezeň Zlá žlezeň udušuje dobrú Zlé žádostí v srdcích 358b2 Salomaun 38 1. (3.) Král. 3, 9 až 12 — 39 Podle Ž. 42, 3 — 45 Mat. 5, 6 — 47 Mat. 15, 28 — 51 Ohlas Mat. 5, 3 až 5 — 53 Mat. 5, 6 — 68 Zj. 3, 15 a 16
XXI. 327 359a1 55 65 35 žádost, nemohl se jim zapřieti, když sau nedostateční byli v zpravo- vání a málo jich, aby jiné zpravovali. Tehldy se velmi báli pádu svého, protož sau žieznili od Pána pomoci a osvícenie. Jako Šalo- mún (III. Králov. III°.), žiezniv sa maudrosti, prosil jie od Pána, i dal jest mu ji. A tu žiezeň měl David řka: »Žieznila duše má 40 k Bohu, studnici živé«. A pramenové té studnice sau hotovi, aby tekli v duše věr- ných; ale srdce naše překážku a zastavenie činie. A kde sau veliké žádosti a chtivosti, tehdy zapalují modlitby lidské; ale kdež nenie té žiezně, neotvierá Pán studnice své tomu. Všickni skutkové 45 naši mají býti z té žiezně a žádosti. Kterýž i die: »Blahoslavení, kteříž lačnějí a žieznějí spravedlnosti«. Tu žiezeň měla Kana- nejská, kteréž nechal Pán dlauho žiezniti, a potom řekl jie: »Staň se tobě podlé viery tvé!« — žiezniti spravedlnosti, aby dal Bohu, což jeho jest, totiž poctivost, vážnost, bázeň, poddanost, po- 50 slušenstvie etc. A chce-li kto mieti tuto žiezeň, tehdy najprvé má býti chudý duchem a tichý a lkaje na hřiechy, a tehdy pak na čtvrtém stupni dána bude jemu tato žiezeň, neb jest čtvrté blahoslavenstvie: »Blahoslavení, kteříž lačnějí a žieznějí spravedl- nosti«. Obecně lidé žieznějí bohatstvie, cti, duostojenství, a ty věci jako trnie udušují všecku žádost dobrau a zbuzují se žádosti zlé, frejovné, nebo k marné chvále, nebo k chlipnosti tělesné. Nebo nemuože býti mysl a srdce člověčie bez žádostí. A protož někdy v duši k těm nebeským věcem velikým sau žádosti malé, ale 60 k tomuto světu sau veliké; a dokud tak jest, tehdy ť Pán neotvierá jemu té studnice. A že sau žádosti veliké k světu, protož nenie člověk holden, aby měl, čehož žádá; a tak se modlévají, a nebý- vají uslyšáni, nebo žádosti veliké sú k světu, většie nežli k bož- ským věcem a nebeským etc. A protož pohřiechu těchto časuov, že žádosti v srdcích sau Duchu svatému odporné, že totiž člověk žádá se pomstiti, žádá bohatstvie, ctí a rozkoší, a protož pohřiechu malé žádosti sau k velebné svátosti těla Páně, pohřiechu plní se to: »Ani si horký, ani studený, počnu tě vyvracovati z aust svých«. A protož se 70 žádnému nelíbí pro jméno Ježíšovo trpěti, ale každý se toho va- ruje. A na znamenie toho srdce sau nezpuosobná ku přijetí Ducha David Rananejská Kto chce mieti dobrau žlezeň Zlá žlezeň udušuje dobrú Zlé žádostí v srdcích 358b2 Salomaun 38 1. (3.) Král. 3, 9 až 12 — 39 Podle Ž. 42, 3 — 45 Mat. 5, 6 — 47 Mat. 15, 28 — 51 Ohlas Mat. 5, 3 až 5 — 53 Mat. 5, 6 — 68 Zj. 3, 15 a 16
Strana 328
328 Kapitola Žádost nebeských vécí chceš-ii met Z milosti dává Pán dary Kterým studnici otvlerá Kristus Boje těžké máme svatého. Nebo, ktož hledá, nalézá, tomu, jenž tluče, bude otevříno. A protož trestal učedlníky řka: »Až dosavad neprosili ste za nic« etc. Jako by řekl: »Ač se i modlíte, však toho nečiníte z veliké žádosti, protož neprosíte tak, jak byšte měli«. K malým žádostem 75 nedává Pán velikých věcí nebeských. Máme k malým věcem, jako k zboží a k jiným věcem tohoto světa, žádost velikau, a k veli- kým a nebeským věcem máme malau; a tak nebe pokládáme zezpod, a zemi svrchu, tělo předkládáme duši. A chceme-li žiezeň mieti k nebeským věcem, žiezně k zemským věcem a tohoto světa 80 padaucím varujme se, aby se prvé duše varovala od těch zem- ských věcí a padaucích. A praví: »Dám darmo«. Nebo nic nemuože býti z našich zásluh a ctností, ale, což koli Pán dává, z milosti veliké to nám dává. Nebo padlého člověka jestliže nepředejde milosrdenstvie 85 božie veliké, nic člověk nebude moci mieti, ale, což koli má člo- věk, všecko božie jest. Také dává darmo, nebo našich dobrých věcí nepotřebuje. David XV.: »Zachovaj mě, Hospodine etc. Řekl sem Pánu: Buoh muoj si ty, neb dobrých věcí mých ne- potřebuješ«. A Lukáš XVII.: »Když všecky věci učiníte, rcete, 90 že služebníci neúžiteční sme«. Nebo ještě tu běží hřiech, rodie se porušenie. A protož sau všecky spravedlnosti naše jako šat nečisté ženy. 1 A tak těm, kteříž nic svých skutkuov nevážie, ale za ohyzdné je mají, ve všech se věcech Boha bojie, těm svau studnici otvierá, 95 neb dopauští, aby na nich odpočinula bázeň, síla a jiní darové Ducha svatého. A veliký jest to dar a otevřenie studnice báti se, aby člověk z milosti božie nevypadl. A z tajné pajchy, kteráž se zarozuje v člověku, a z doufánie častokrát člověk potracuje žá- dost svatau. A protož ve všech věcech se báti, aby milosti Páně 100 neztratil, znamenie jest veliké bázně Páně. A tato voda, totiž bázeň veliká k Bohu, obracuje se potom u víno, totiž v Ducha svatého potěšenie a lásku velikau etc. Kto přemuože, totiž hřiechy, dána bude mu hojnost těch vod živých. V boji Páně pohřiechu sme neopatrní a mdlí. Neb jest boj proti pokrytství, proti pajše, frejuom, a řiedký jest, aby svítězil. Jest boj proti bludóm, proti kacieřství, proti hněvu, každým jednák hřiechem člověk poražen bývá a přemožen, a to 5 359а" 72 Mat. 7, 8; Luk. 11, 10 — 73 Jan 16, 24 — 88 Ž. 16, 1 a 2 — 90 Luk. 17, 10
328 Kapitola Žádost nebeských vécí chceš-ii met Z milosti dává Pán dary Kterým studnici otvlerá Kristus Boje těžké máme svatého. Nebo, ktož hledá, nalézá, tomu, jenž tluče, bude otevříno. A protož trestal učedlníky řka: »Až dosavad neprosili ste za nic« etc. Jako by řekl: »Ač se i modlíte, však toho nečiníte z veliké žádosti, protož neprosíte tak, jak byšte měli«. K malým žádostem 75 nedává Pán velikých věcí nebeských. Máme k malým věcem, jako k zboží a k jiným věcem tohoto světa, žádost velikau, a k veli- kým a nebeským věcem máme malau; a tak nebe pokládáme zezpod, a zemi svrchu, tělo předkládáme duši. A chceme-li žiezeň mieti k nebeským věcem, žiezně k zemským věcem a tohoto světa 80 padaucím varujme se, aby se prvé duše varovala od těch zem- ských věcí a padaucích. A praví: »Dám darmo«. Nebo nic nemuože býti z našich zásluh a ctností, ale, což koli Pán dává, z milosti veliké to nám dává. Nebo padlého člověka jestliže nepředejde milosrdenstvie 85 božie veliké, nic člověk nebude moci mieti, ale, což koli má člo- věk, všecko božie jest. Také dává darmo, nebo našich dobrých věcí nepotřebuje. David XV.: »Zachovaj mě, Hospodine etc. Řekl sem Pánu: Buoh muoj si ty, neb dobrých věcí mých ne- potřebuješ«. A Lukáš XVII.: »Když všecky věci učiníte, rcete, 90 že služebníci neúžiteční sme«. Nebo ještě tu běží hřiech, rodie se porušenie. A protož sau všecky spravedlnosti naše jako šat nečisté ženy. 1 A tak těm, kteříž nic svých skutkuov nevážie, ale za ohyzdné je mají, ve všech se věcech Boha bojie, těm svau studnici otvierá, 95 neb dopauští, aby na nich odpočinula bázeň, síla a jiní darové Ducha svatého. A veliký jest to dar a otevřenie studnice báti se, aby člověk z milosti božie nevypadl. A z tajné pajchy, kteráž se zarozuje v člověku, a z doufánie častokrát člověk potracuje žá- dost svatau. A protož ve všech věcech se báti, aby milosti Páně 100 neztratil, znamenie jest veliké bázně Páně. A tato voda, totiž bázeň veliká k Bohu, obracuje se potom u víno, totiž v Ducha svatého potěšenie a lásku velikau etc. Kto přemuože, totiž hřiechy, dána bude mu hojnost těch vod živých. V boji Páně pohřiechu sme neopatrní a mdlí. Neb jest boj proti pokrytství, proti pajše, frejuom, a řiedký jest, aby svítězil. Jest boj proti bludóm, proti kacieřství, proti hněvu, každým jednák hřiechem člověk poražen bývá a přemožen, a to 5 359а" 72 Mat. 7, 8; Luk. 11, 10 — 73 Jan 16, 24 — 88 Ž. 16, 1 a 2 — 90 Luk. 17, 10
Strana 329
XXI. 329 359b1 359b2 proto, že nemají oděnie božieho, nemají síly, lásky, trpělivosti, ale sau bez odění, a protož bývají umdleni. Duch pokrytý pohřie- chu jednak všecky poráží. Protož, kto by přemohl všeliký hřiech, ten ť obdrží studnici tuto živau a Jeruzalém tento obnovený 10 mieti bude a duojde ho. Ale běda nám, nebo častí pádové zdalují nás od toho Jeruzaléma! A tak nepřemáhajíce daruov Pána Boha v svátosti velebné nedocházejí, ani živých vod pijí. Samým ko- nečně vítězitelóm bude řečeno: »Poďte, požehnaní, vládněte královstvím«, těmi vodami živými a věčnými. »A budu Buoh jeho a on bude muoj syn«. Odplata veliká dává se tomu, ktož přemáhá hřiechy. Synovstvie božie jest duo- stojenstvie velikého, kteréž se zde začíná a v nebeské vlasti se doplňuje, jakož i v kanonice dotýká (v kapitole třetí) řka: »Naj- milejšie, již nynie synové boží sme«. Připomíná, že, kterým píše, 20 s nimi se radovati má v nebeské vlasti; a die: »A ještě se neukázalo, co budeme; ale když se zjeví, podobní jemu budeme«, v slávě, v kráse podobní vedlé těla budeme Synu božiemu. Pán Buoh jest výborné dobré, a protož chce se dáti člověku za najlepší dar dobrý. A protož, dokud člověk nebude milovati Boha nade všecky věci, 25 nebude jemu Pán za Boha. Die: »A on mi bude za syna«, totiž milovánie synovské, pod- danost a poslušenstvie bude mieti ke mně. »A já budu jemu za Boha«. Krátkými slovy vypravuje poslední odplatu, nad kterauž většie povědiena býti nemuože. Nebo, kdyby místo krásné a pro- 30 stranné kromě sebe dal, nic by nebylo proti této odplatě. Ale když die: »Budu jemu za Boha«, tehdy všecko dobré dává, všeho dob- rého hojnost a dostatečnost, aby tak nasyceni byli božskau silau, mocí, maudrostí. »Budu jemu za Boha«, totiž k dokonalému nasycení. Neb 35 duše žádá života, pokoje, zdravie, hojnosti, slávy, cti, a to všecko v Bohu najde. A to se míní v tom slovu: »Budu jemu za Boha«; neb tu bude konec všech žádostí. Nikdá zajisté duše konečně nasytiti se nemohla, jako tam nasycena bude, kdežto král nad králi a pán nad pány vždycky vidien bude jasně a vnitřně beze 40 všie tesknosti a bez ustánie Boha milovati budau a v něm se ko- chati. Tam bude konečné dobré člověku dáno, již uplně člověk upokojen bude; protož tam bude život bez smrti, síla bez omdlenie. On zajisté Buoh bude obecný život všem svatým, všecky obživuje 15 Vítěziteluom bude odplata Veliká mzda vo- leným bude dána Sytost duše 13 Mat. 25, 34 — 18 1. Jana 3, 2
XXI. 329 359b1 359b2 proto, že nemají oděnie božieho, nemají síly, lásky, trpělivosti, ale sau bez odění, a protož bývají umdleni. Duch pokrytý pohřie- chu jednak všecky poráží. Protož, kto by přemohl všeliký hřiech, ten ť obdrží studnici tuto živau a Jeruzalém tento obnovený 10 mieti bude a duojde ho. Ale běda nám, nebo častí pádové zdalují nás od toho Jeruzaléma! A tak nepřemáhajíce daruov Pána Boha v svátosti velebné nedocházejí, ani živých vod pijí. Samým ko- nečně vítězitelóm bude řečeno: »Poďte, požehnaní, vládněte královstvím«, těmi vodami živými a věčnými. »A budu Buoh jeho a on bude muoj syn«. Odplata veliká dává se tomu, ktož přemáhá hřiechy. Synovstvie božie jest duo- stojenstvie velikého, kteréž se zde začíná a v nebeské vlasti se doplňuje, jakož i v kanonice dotýká (v kapitole třetí) řka: »Naj- milejšie, již nynie synové boží sme«. Připomíná, že, kterým píše, 20 s nimi se radovati má v nebeské vlasti; a die: »A ještě se neukázalo, co budeme; ale když se zjeví, podobní jemu budeme«, v slávě, v kráse podobní vedlé těla budeme Synu božiemu. Pán Buoh jest výborné dobré, a protož chce se dáti člověku za najlepší dar dobrý. A protož, dokud člověk nebude milovati Boha nade všecky věci, 25 nebude jemu Pán za Boha. Die: »A on mi bude za syna«, totiž milovánie synovské, pod- danost a poslušenstvie bude mieti ke mně. »A já budu jemu za Boha«. Krátkými slovy vypravuje poslední odplatu, nad kterauž většie povědiena býti nemuože. Nebo, kdyby místo krásné a pro- 30 stranné kromě sebe dal, nic by nebylo proti této odplatě. Ale když die: »Budu jemu za Boha«, tehdy všecko dobré dává, všeho dob- rého hojnost a dostatečnost, aby tak nasyceni byli božskau silau, mocí, maudrostí. »Budu jemu za Boha«, totiž k dokonalému nasycení. Neb 35 duše žádá života, pokoje, zdravie, hojnosti, slávy, cti, a to všecko v Bohu najde. A to se míní v tom slovu: »Budu jemu za Boha«; neb tu bude konec všech žádostí. Nikdá zajisté duše konečně nasytiti se nemohla, jako tam nasycena bude, kdežto král nad králi a pán nad pány vždycky vidien bude jasně a vnitřně beze 40 všie tesknosti a bez ustánie Boha milovati budau a v něm se ko- chati. Tam bude konečné dobré člověku dáno, již uplně člověk upokojen bude; protož tam bude život bez smrti, síla bez omdlenie. On zajisté Buoh bude obecný život všem svatým, všecky obživuje 15 Vítěziteluom bude odplata Veliká mzda vo- leným bude dána Sytost duše 13 Mat. 25, 34 — 18 1. Jana 3, 2
Strana 330
330 Kapitola Závisti nebude v nebi Vuolc svobodná Dude a jest Člověk a všech posilňuje. Ohavnosti již žádné trpěti nebudau, a čím viece ho požívati budau, viece ho žádati budau, nebudau již lehce ho 45 vážiti. A tak se jim Pán jako studnici otevře, však podlé miery jednomu každému se samého dávati bude, jednomu viece, druhému méně. Většieho duostojenstvie, cti a slávy bude Panna Maria nežli jiní světí, a apoštolé většieho duostojenstvie a slávy nežli potomnie světí; jeden každý však vedlé svého zaslauženie bude 50 mieti plnost krásy a slávy. A kto muože to vymysliti, kterak po zámutcích dá se Pán věrným, tak široce, vnitřně, blízce, radostně, hojně? Ale die apoštol: »Nejsau dostatečná utrpenie tohoto času k budaucie slávě« etc. »Nebo nevstaupilo na srdce člověčie, ani ucho slýchalo«. A zvláště 55 my na moři tohoto světa bauřivém postavení nemuožeme k onomu břehu slušně hleděti a patřiti. Ti, kteříž již vidie a skutečně okusili, uměli by nětco pověděti! Protož die: »A budu za Boha«, jednomu každému vedlé jeho pochopnosti, beze všeliké závisti a nenávisti, ale jeden, vida 60 druhého hojnau radost mieti, bude se z tohol radovati. Nebude tam, jako zde, aby jeden druhému záviděl, že má hojně daruov. Nebudau moci již viece hřešiti, ale utvrzeni budau. Nebo zde jsauce všudy, v každém skutku báli se Boha hněvati; tak skrz to, že ne- budau moci hřešiti, odjata nebude svobodná vuole, ale svobod-65 nější tiem viece budau, že již nebudau moci kochánie mieti v hřie- chu, neb se již v Hospodinu kochati bude člověk, v jeho kráse, v slávě a ve cti. Někdy zajisté člověk postaven byl v ráji svo- bodné vuole, mohl hřešiti nebo nehřešiti; ale tam budau utvrzeni, aby nehřešili. Jako i Pán Buoh nemuože hřešiti, avšak jest naj-70 svobodnějšie vuole, takéž i člověk bude. Jako mluví Ekleziastik o dobrém člověku, kterýžto mohl přestúpiti, a nepřestaupil jest, nebo měl bohatstvie a příčiny mnohé k hřiechu. A protož tam svoboda těch, kteří spaseni budau, podobná bude svobodě boží. Nebo Buoh tak jest svobodný v dobrém, že 75 hřešiti nemuože; tak bude člověk. Jako na počátku člověk stvořen jest nesmrtedlný, mohl jest však padnauti, a tak umřieti; ale tuto tak bude nesmrtedlný učiněn, že nebude moci umřieti, protož tam žolduov za hřiech, totiž smrti, nebude. A že zde muože člověk hřešiti i nehřešiti, ale že tak jsa svoboden uchyluje se, že nehřeší, ta svo-80 boda jest příčina onéno svobody v nebeské vlasti, kteráž jest odplata 360a1 Studnice se otevře 54 Řím. 8, 18 — 55 1. Kor. 2, 9 — 65 »nebude« opravou z pův.: bude — 72 Eccli 31, 10
330 Kapitola Závisti nebude v nebi Vuolc svobodná Dude a jest Člověk a všech posilňuje. Ohavnosti již žádné trpěti nebudau, a čím viece ho požívati budau, viece ho žádati budau, nebudau již lehce ho 45 vážiti. A tak se jim Pán jako studnici otevře, však podlé miery jednomu každému se samého dávati bude, jednomu viece, druhému méně. Většieho duostojenstvie, cti a slávy bude Panna Maria nežli jiní světí, a apoštolé většieho duostojenstvie a slávy nežli potomnie světí; jeden každý však vedlé svého zaslauženie bude 50 mieti plnost krásy a slávy. A kto muože to vymysliti, kterak po zámutcích dá se Pán věrným, tak široce, vnitřně, blízce, radostně, hojně? Ale die apoštol: »Nejsau dostatečná utrpenie tohoto času k budaucie slávě« etc. »Nebo nevstaupilo na srdce člověčie, ani ucho slýchalo«. A zvláště 55 my na moři tohoto světa bauřivém postavení nemuožeme k onomu břehu slušně hleděti a patřiti. Ti, kteříž již vidie a skutečně okusili, uměli by nětco pověděti! Protož die: »A budu za Boha«, jednomu každému vedlé jeho pochopnosti, beze všeliké závisti a nenávisti, ale jeden, vida 60 druhého hojnau radost mieti, bude se z tohol radovati. Nebude tam, jako zde, aby jeden druhému záviděl, že má hojně daruov. Nebudau moci již viece hřešiti, ale utvrzeni budau. Nebo zde jsauce všudy, v každém skutku báli se Boha hněvati; tak skrz to, že ne- budau moci hřešiti, odjata nebude svobodná vuole, ale svobod-65 nější tiem viece budau, že již nebudau moci kochánie mieti v hřie- chu, neb se již v Hospodinu kochati bude člověk, v jeho kráse, v slávě a ve cti. Někdy zajisté člověk postaven byl v ráji svo- bodné vuole, mohl hřešiti nebo nehřešiti; ale tam budau utvrzeni, aby nehřešili. Jako i Pán Buoh nemuože hřešiti, avšak jest naj-70 svobodnějšie vuole, takéž i člověk bude. Jako mluví Ekleziastik o dobrém člověku, kterýžto mohl přestúpiti, a nepřestaupil jest, nebo měl bohatstvie a příčiny mnohé k hřiechu. A protož tam svoboda těch, kteří spaseni budau, podobná bude svobodě boží. Nebo Buoh tak jest svobodný v dobrém, že 75 hřešiti nemuože; tak bude člověk. Jako na počátku člověk stvořen jest nesmrtedlný, mohl jest však padnauti, a tak umřieti; ale tuto tak bude nesmrtedlný učiněn, že nebude moci umřieti, protož tam žolduov za hřiech, totiž smrti, nebude. A že zde muože člověk hřešiti i nehřešiti, ale že tak jsa svoboden uchyluje se, že nehřeší, ta svo-80 boda jest příčina onéno svobody v nebeské vlasti, kteráž jest odplata 360a1 Studnice se otevře 54 Řím. 8, 18 — 55 1. Kor. 2, 9 — 65 »nebude« opravou z pův.: bude — 72 Eccli 31, 10
Strana 331
XXI. 331 360b! za tuto. A protož se to naplní na člověku, což jest dábel řekl Evě: »Budete jako bohové«. Chtěje svésti, slibuje, že budau jako bohové; ale po setrvání v dobrém budau jako bohové. David: »Já sem 85 řekl: Bohové ste«. Nebo příležité věci Bohu na syny božie aučastně přeneseny budau. Jako povahy božstvie připisují se tělu Kristovu, tak všecky věci, které sau božie, auduom jeho připsány budau aučastně, takže budau bohové aučastně, když se k Bohu navrátie a pokánie hodné činiti budau. A že jakožto bohové budau, již ne- 90 poznají čitedlně svých bied, které sau zde trpěli, alevšak nezapo- menau na ně, skutečnau čitedlností jich nepoznají. Ale všecky věci znáti budau, jakož praví světí: »Co jest, ješto by neviděl ten, kterýž všecky věci vidaucieho vidí?« Také i mauky zatracencuov, trápenie a biedy vidí. Ale i jeden každý uzří srdce 95 a svědomie druhého, a v každém Boha. Všecky věci předešlé, které sau se staly, uhlédají, a z těch ze všech věcí chválu velikau vzdávati budau Bohu, a co jim bylo zde hlubokého a těžkého, všemu tomu vyrozumějí. Tak apoštol řekl: »Ó vysokost bohatstvie, maudrosti a uměnie!« etc. Protož tu maudrost uměnie a hlubokost poznají. 100 A protož David, pamatuje na ty věci, řekl: »Milosrdenstvie Páně na věky zpievati budu«, totiž které jest ukázal, vysvobodiv z bied tohoto světa. Tam ť bude sobota, totiž odpočinutie poslednie, a všickni se již uprázdnie k obieraní s samým Bohem, jako die jeden z svatých: 105 »Uhlédáme, uprázdníme se, milovati budeme a radovati se budeme«. Tehdy ť se naplnie to slovo Davida: »Uprázdněte se a vizte, neboť sem já Buoh!« Jako by řekl: »Tam na světě někdy nětco ukazo- valo ] se za Boha, ješto nebyl Buoh; ale již vizte a uprázdněte se, že ť já sem Buoh!« A protož tam bude sobota ostatnie a dokonalá; 110 a soboty, totiž odpočívanie, která bývají zde v duši, sau toliko okušenie některaké onoho odpočinutie a příprava k oné sobotě poslednie. A po jednom svátku bývá druhý, a po jedné radosti a některakém veselí dává se zde věrným jiná radost. A protož die: »Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne«. Ale tam bude svátek naplněný poslední beze všeho umenšenie. »A tam budu Buoh« s svau maudrostí, dobrotau, krásau, slávau a ctí. A to v zákoně Starém slove sobota věčná, nebo nepomine jako zde tato nynějšie, že duše někdy se raduje, a potom se opět 115 Jak budau lidé podobní Bohu Všecko viděti a znátí budan vůlení v nebí Sobota (černě:) Psalmus 45 Svátek bude věčný Toto se naplní slovo dáblovo 360а» 83 1. M. 3, 5 — 84 Ž 82, 6 — 98 Řím. 11, 33 — 100 Ž. 89, 2 — 106 Ž. 46, 11 — 112 »bývá« korekturou z pův.: bude — 113 »zde« opravou z pův.: tam — 114 Jan 16, 16
XXI. 331 360b! za tuto. A protož se to naplní na člověku, což jest dábel řekl Evě: »Budete jako bohové«. Chtěje svésti, slibuje, že budau jako bohové; ale po setrvání v dobrém budau jako bohové. David: »Já sem 85 řekl: Bohové ste«. Nebo příležité věci Bohu na syny božie aučastně přeneseny budau. Jako povahy božstvie připisují se tělu Kristovu, tak všecky věci, které sau božie, auduom jeho připsány budau aučastně, takže budau bohové aučastně, když se k Bohu navrátie a pokánie hodné činiti budau. A že jakožto bohové budau, již ne- 90 poznají čitedlně svých bied, které sau zde trpěli, alevšak nezapo- menau na ně, skutečnau čitedlností jich nepoznají. Ale všecky věci znáti budau, jakož praví světí: »Co jest, ješto by neviděl ten, kterýž všecky věci vidaucieho vidí?« Také i mauky zatracencuov, trápenie a biedy vidí. Ale i jeden každý uzří srdce 95 a svědomie druhého, a v každém Boha. Všecky věci předešlé, které sau se staly, uhlédají, a z těch ze všech věcí chválu velikau vzdávati budau Bohu, a co jim bylo zde hlubokého a těžkého, všemu tomu vyrozumějí. Tak apoštol řekl: »Ó vysokost bohatstvie, maudrosti a uměnie!« etc. Protož tu maudrost uměnie a hlubokost poznají. 100 A protož David, pamatuje na ty věci, řekl: »Milosrdenstvie Páně na věky zpievati budu«, totiž které jest ukázal, vysvobodiv z bied tohoto světa. Tam ť bude sobota, totiž odpočinutie poslednie, a všickni se již uprázdnie k obieraní s samým Bohem, jako die jeden z svatých: 105 »Uhlédáme, uprázdníme se, milovati budeme a radovati se budeme«. Tehdy ť se naplnie to slovo Davida: »Uprázdněte se a vizte, neboť sem já Buoh!« Jako by řekl: »Tam na světě někdy nětco ukazo- valo ] se za Boha, ješto nebyl Buoh; ale již vizte a uprázdněte se, že ť já sem Buoh!« A protož tam bude sobota ostatnie a dokonalá; 110 a soboty, totiž odpočívanie, která bývají zde v duši, sau toliko okušenie některaké onoho odpočinutie a příprava k oné sobotě poslednie. A po jednom svátku bývá druhý, a po jedné radosti a některakém veselí dává se zde věrným jiná radost. A protož die: »Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne«. Ale tam bude svátek naplněný poslední beze všeho umenšenie. »A tam budu Buoh« s svau maudrostí, dobrotau, krásau, slávau a ctí. A to v zákoně Starém slove sobota věčná, nebo nepomine jako zde tato nynějšie, že duše někdy se raduje, a potom se opět 115 Jak budau lidé podobní Bohu Všecko viděti a znátí budan vůlení v nebí Sobota (černě:) Psalmus 45 Svátek bude věčný Toto se naplní slovo dáblovo 360а» 83 1. M. 3, 5 — 84 Ž 82, 6 — 98 Řím. 11, 33 — 100 Ž. 89, 2 — 106 Ž. 46, 11 — 112 »bývá« korekturou z pův.: bude — 113 »zde« opravou z pův.: tam — 114 Jan 16, 16
Strana 332
332 Kapitola rmautí. A protož die Abrahamovi a tak semeni jeho (Genesis XV.): »Budu mzda tvá veliká přieliš« etc. Ten ť jest den sedmý, v kterémž 120 Pán odpočinul po práci vyplněné. On zajisté, Pán, puosobí dielo spasenie v svých věrných; ale když přijde konec, odpočine v novém Jeruzalémě, v svých svatých, a světí v něm, takže konečně budau mieti to, proč sau pracovali. Kteříž se varují hřiechuov s pilností, mohau naději mieti, že k této sobotě přijdau; ale kteří nepřestá-125 vají hřiechuov, kterak mohú této soboty očekávati? A kdybychom se právě na to blahoslavenstvie a na ten svátek rozpomínali v pravdě, tehdy bychom všecky věci lehce snášeli, také i smrt pro jméno Ježíšovo. Sami toliko ti, kteří s Mojžiešem sau, přes moře toto jdauce, nebudau ztopeni, ale k břehu přijdau 130 360b2 a pieseň spasitedlnau zpievati budau Pánu konečně etc. Strašlivým pak a nevěrným etc. Veliké a hrozné viděnie o budaucích a posledních věcech dobrých, když nevěsta Beránkova přemuože hřiechy a všecka pokušenie, jaké koruny bohatstvie, slávy, krásy dojde, a předkládá se jie dobré budaucie, proti němuž malé jest všeliké protivenstvie zdejšie. Předkládá se nevěstě i zatracenie zlých. Jako by řekl: »Vidíš konce dva věčná: Jeden, kdež koruna svatým a radost a sláva připravuje se, kdežto žieznivému dána bude studnice živá, nový Jeruzalém a sláva. Popatř na ty věci! Popatř i na propast, jiný konec, jinau ránu a pomstu hroznau, kteréžto věci očekávají zlých! Pohleď na dvě 10 Dvě cestě máme cestě, do nebe a do pekla! Cestau k nebi velím tobě jíti, cestu za- tracenie tobě zapovídám, varuj se jie!« V Deutronomu XXX.: Smrt a život »Dnes předložil tobě Pán život i smrt«; život s obau strán, vý- borné dobré, a smrt, najhoršie zlé. Pro prvnie, aby Boha miloval, pro druhé, aby se bál a od hřiechuov pilně varoval. Dobrý Pán jako by mluvil člověku: »Tato ť jest cesta, kterauž tobě ukazuji. Prosím tebe, drž se cesty dobré a vystřiehaj se od cesty zlé«. Ekleziastik XV.: »Před člověkem dobré i zlé, život i smrt: což koli bude chtieti, dáno bude jemu«. Jako by měl řieci: Jedna cesta vede k najlepšiemu dobrému, druhá k najhoršímu 20 zlému. K první cestě dá pomoc, k druhé dá radu, aby se vy- střiehali od nie. V Deutronomu: »Ó, by sobě usmyslili a urozuměli a k posledním věcem li prohlédali«, k dobrým, totiž věčným věcem, Kteří k té slavnosti přijdau? O dvojí odplatě 5 15 Dielo dobré puosobí v nás Pán 361a1 120 1. M. 15, 1 — 121 1. M. 2, 3 — 130 Ohlas 2. M. 15, Inn. 13 5. M. 30, 15 a 19 — 18 Eccli 15, 18 — 22 5. M. 32, 29
332 Kapitola rmautí. A protož die Abrahamovi a tak semeni jeho (Genesis XV.): »Budu mzda tvá veliká přieliš« etc. Ten ť jest den sedmý, v kterémž 120 Pán odpočinul po práci vyplněné. On zajisté, Pán, puosobí dielo spasenie v svých věrných; ale když přijde konec, odpočine v novém Jeruzalémě, v svých svatých, a světí v něm, takže konečně budau mieti to, proč sau pracovali. Kteříž se varují hřiechuov s pilností, mohau naději mieti, že k této sobotě přijdau; ale kteří nepřestá-125 vají hřiechuov, kterak mohú této soboty očekávati? A kdybychom se právě na to blahoslavenstvie a na ten svátek rozpomínali v pravdě, tehdy bychom všecky věci lehce snášeli, také i smrt pro jméno Ježíšovo. Sami toliko ti, kteří s Mojžiešem sau, přes moře toto jdauce, nebudau ztopeni, ale k břehu přijdau 130 360b2 a pieseň spasitedlnau zpievati budau Pánu konečně etc. Strašlivým pak a nevěrným etc. Veliké a hrozné viděnie o budaucích a posledních věcech dobrých, když nevěsta Beránkova přemuože hřiechy a všecka pokušenie, jaké koruny bohatstvie, slávy, krásy dojde, a předkládá se jie dobré budaucie, proti němuž malé jest všeliké protivenstvie zdejšie. Předkládá se nevěstě i zatracenie zlých. Jako by řekl: »Vidíš konce dva věčná: Jeden, kdež koruna svatým a radost a sláva připravuje se, kdežto žieznivému dána bude studnice živá, nový Jeruzalém a sláva. Popatř na ty věci! Popatř i na propast, jiný konec, jinau ránu a pomstu hroznau, kteréžto věci očekávají zlých! Pohleď na dvě 10 Dvě cestě máme cestě, do nebe a do pekla! Cestau k nebi velím tobě jíti, cestu za- tracenie tobě zapovídám, varuj se jie!« V Deutronomu XXX.: Smrt a život »Dnes předložil tobě Pán život i smrt«; život s obau strán, vý- borné dobré, a smrt, najhoršie zlé. Pro prvnie, aby Boha miloval, pro druhé, aby se bál a od hřiechuov pilně varoval. Dobrý Pán jako by mluvil člověku: »Tato ť jest cesta, kterauž tobě ukazuji. Prosím tebe, drž se cesty dobré a vystřiehaj se od cesty zlé«. Ekleziastik XV.: »Před člověkem dobré i zlé, život i smrt: což koli bude chtieti, dáno bude jemu«. Jako by měl řieci: Jedna cesta vede k najlepšiemu dobrému, druhá k najhoršímu 20 zlému. K první cestě dá pomoc, k druhé dá radu, aby se vy- střiehali od nie. V Deutronomu: »Ó, by sobě usmyslili a urozuměli a k posledním věcem li prohlédali«, k dobrým, totiž věčným věcem, Kteří k té slavnosti přijdau? O dvojí odplatě 5 15 Dielo dobré puosobí v nás Pán 361a1 120 1. M. 15, 1 — 121 1. M. 2, 3 — 130 Ohlas 2. M. 15, Inn. 13 5. M. 30, 15 a 19 — 18 Eccli 15, 18 — 22 5. M. 32, 29
Strana 333
XXI. 333 361а2 k slávě boží a k bohatství a k kráse boží, a k nim žádostivě dychtili, 25 a ke zlým věcem věčným v ohni zatracenie! Tak bychom ne- hřešili, tak bychom v bázni božie trvali. Protož najprvé položeny sau odplaty dobrých, již pak teď pokládají se pomsty. Jako by řekl: »Již tě nad propastí stavím, aby popatřil k zlému přiebytku zlých; a prohlédni také k novému 30 Jeruzalému, krásnému. A chceš-li věděti, kteří puojdau do života věčného, kteří přemohau hřiechy, šelmu a draka, a kteří puojdau do pekla a do propasti, já tobě povím: Strašliví, nevěrní a prokletí« etc. Nahoře pokládá a vyčítá hřiechy, v kterýchž někteří trváti budau a zatraceni budau. To se ukazuje nevěstě. Jako by řekl: 35 »Těmto bude diel v jezeře«. Sau-li v nás hřiechové tito, jistě sme na cestě, kteráž vede do jezera a do propasti zatracenie etc. Strašliví sau ti, kteří mají v sobě nezřízenau bázeň, pro kterauž Strašliví kteří sau mnoho dobrého zanedbávají a nesmějí vyplniti a dobrého se cho- piti. Obraz Trojice svaté v člověku někdy k zemským věcem se 40 vylévá, že nebeské všecky věci jemu zastíněny bývají, a tak se puo- sobí v duši, jako by Buoh nebyl, v mluvení, v jiedle, v pití, ve všech skutcích k Bohu nepatří, jediné toliko k světu skrz ty smysly zřenie mají a ty věci milují, nebeských věcí nevidie, protož jich nemilují. Zapomínají na Boha, zapomínají na jezero hořície; ale 45 že člověk miluje svět, tělo, bohatstvie, těch věcí bojí se ztratiti viece nežli Boha, viece se bojí než pekla, viece milují život tělesný, protož nepřistaupají k pravdě, aby neztratili života; že časné věci milují, nesmějí pravdy vyznávati, aby neztratili věcí časných. Jestliže pověst a chválu o sobě milují, viece se ztracenie jejieho 50 bojie, nežli Boha ztratiti, takoví strašliví puojdau do propasti. Také, ačkoli sau někteří poznali pravdu boží a vuoli boží, ale od- stupují pro strach, těm také připravuje se oheň věčný. Jako Petr, poznav Krista, zapřel ho pro strach smrti; kdyby pokánie byl ne- činil, byl by zatracen. Někteří přijímali krev Kristovu z kalicha, 55 a před nepřátely kalicha božieho zapierají pravdy; leč pokánie předejde, připravuje se jim jezero ohnivé. Item někteří mnoho dobrého poznali v zákoně Páně, sau v auřadech, v saudích, vědauce, že tato pře má takto podlé Boha vedena býti a hřiech takto zkažen býti, a pro bohatšie a mocnějšie 6o nesmějí súditi vedlé Boha, nesmějí ztratiti přiezně anebo ztratiti zbožic časného. Ta bázeň nedává na lidech mocných zkaziti hřie- Kteří do pekla puojdau Zlá bázeň Petr strachem Kristá záprel Bázen tato mnoho zlého puosobl 52 Mat. 26, 69 nn.; Marek 14, 66 nn.; Luk. 22, 56 nn.; Jan 18, 25 nn.
XXI. 333 361а2 k slávě boží a k bohatství a k kráse boží, a k nim žádostivě dychtili, 25 a ke zlým věcem věčným v ohni zatracenie! Tak bychom ne- hřešili, tak bychom v bázni božie trvali. Protož najprvé položeny sau odplaty dobrých, již pak teď pokládají se pomsty. Jako by řekl: »Již tě nad propastí stavím, aby popatřil k zlému přiebytku zlých; a prohlédni také k novému 30 Jeruzalému, krásnému. A chceš-li věděti, kteří puojdau do života věčného, kteří přemohau hřiechy, šelmu a draka, a kteří puojdau do pekla a do propasti, já tobě povím: Strašliví, nevěrní a prokletí« etc. Nahoře pokládá a vyčítá hřiechy, v kterýchž někteří trváti budau a zatraceni budau. To se ukazuje nevěstě. Jako by řekl: 35 »Těmto bude diel v jezeře«. Sau-li v nás hřiechové tito, jistě sme na cestě, kteráž vede do jezera a do propasti zatracenie etc. Strašliví sau ti, kteří mají v sobě nezřízenau bázeň, pro kterauž Strašliví kteří sau mnoho dobrého zanedbávají a nesmějí vyplniti a dobrého se cho- piti. Obraz Trojice svaté v člověku někdy k zemským věcem se 40 vylévá, že nebeské všecky věci jemu zastíněny bývají, a tak se puo- sobí v duši, jako by Buoh nebyl, v mluvení, v jiedle, v pití, ve všech skutcích k Bohu nepatří, jediné toliko k světu skrz ty smysly zřenie mají a ty věci milují, nebeských věcí nevidie, protož jich nemilují. Zapomínají na Boha, zapomínají na jezero hořície; ale 45 že člověk miluje svět, tělo, bohatstvie, těch věcí bojí se ztratiti viece nežli Boha, viece se bojí než pekla, viece milují život tělesný, protož nepřistaupají k pravdě, aby neztratili života; že časné věci milují, nesmějí pravdy vyznávati, aby neztratili věcí časných. Jestliže pověst a chválu o sobě milují, viece se ztracenie jejieho 50 bojie, nežli Boha ztratiti, takoví strašliví puojdau do propasti. Také, ačkoli sau někteří poznali pravdu boží a vuoli boží, ale od- stupují pro strach, těm také připravuje se oheň věčný. Jako Petr, poznav Krista, zapřel ho pro strach smrti; kdyby pokánie byl ne- činil, byl by zatracen. Někteří přijímali krev Kristovu z kalicha, 55 a před nepřátely kalicha božieho zapierají pravdy; leč pokánie předejde, připravuje se jim jezero ohnivé. Item někteří mnoho dobrého poznali v zákoně Páně, sau v auřadech, v saudích, vědauce, že tato pře má takto podlé Boha vedena býti a hřiech takto zkažen býti, a pro bohatšie a mocnějšie 6o nesmějí súditi vedlé Boha, nesmějí ztratiti přiezně anebo ztratiti zbožic časného. Ta bázeň nedává na lidech mocných zkaziti hřie- Kteří do pekla puojdau Zlá bázeň Petr strachem Kristá záprel Bázen tato mnoho zlého puosobl 52 Mat. 26, 69 nn.; Marek 14, 66 nn.; Luk. 22, 56 nn.; Jan 18, 25 nn.
Strana 334
334 Kapitola Běla zprávcuom strašlivým Nesluší mlčeti tuto chuov; ten strach činí přijímati osoby v saudě; ten strach na sprostných velí přísněji trestati hřiechy a tvrdšie pokánie ukládati, na mocnějších pak činí zlehčovati; ta bázeň na mocných vymlauvá těžké hřiechy, a na sprostných beze všie výmluvy tieže váží menšie 65 hřiechy. Ti sau příčina mnohých věcí zlých v obci. Běda zprávcóm, auředníkóm v obci, kteří sau strašliví jako zajiec! Běda, že ty stolice a auřady držie! Běda těm, kteří sau příčina zlých věcí, a svědomie sobě z toho nečinie! Lépe by jim bylo v kautě někde plakati na hřiechy! Vedlé osob přijímanie velikým hřiešníkuom dávají milost a po- chlebují, sprostným tvrdí sau a ukrutní v lehkých hřieších. Item kazatelové, bojiece se bauřek a pokřikuov na se, vězenie a smrti, nemluvíme směle proti mocným a proti hřiechóm jich, nechtiece ztratiti přiezně, strachujíce se podstúpiti smrti, nechtějíce sobě 75 ztratiti jich chleba. Běda takovým, jezero připravuje se těm! A protož, vida Pána, Izaiáš řekl: »Běda mně, že sem mlčel!« Běda, že sme se všemu světu nezvošklivili! Běda, že sme hněvu Páně zaslaužili! Běda, že čekají nás pekelné mauky! 361b1 70 Hospodářové Služebníci Praha Item hajtmanové v bojích, bojiece se reptánie na se, nestavují 80 zlých věcí na laupežnících. Item hospodářové v čeledech nekazie hřiechuov. Item po hospodách v čeledi vědí freje, vopilstva etc., a mlčie a neoznámí těch věcí žádný z čeledi, bojiece se vyhnánie. Přijdau ť dnové, kdež řeknau: »Běda nám, neb již peklo jest při- pravené!« Co jest množstvie hřiechuov v domích, v rathauzích, 85 v radě mezi konšely, na auřednících, po ulicech, kolik bluduov jest, a nekazie jich! Bázeň zlá jest toho příčina. Běda takovým! Item služebníci pánuov pochlebují jim pro hřiechy jich, nesmějí jich rozhněvati, nepravie pravdy, ale ještě vymlauvají. Ti puojdau do jezera! Protož obecné dobré zle stojie, neb sau zprávcové zlí a strašliví, duchovní i světští, podlé vuole boží nepřičinie rukau k zkažení zlého; protož svoboda jest ve zlém. Protož trpie Praha zde nynie a bojím se, by věčně netrpěla! 90 Hajtmanové 361b2 Nevěrným mauka nastává »A nevěrným«. Nechajíce pohanuov a židuov, ale křesťané mnozí sau nevěrní a neznají do sebe té nevěry. Spasitel praví: 68 Pod sloupcem 361 a2 je červeně přípisek: Item sicut omnia mala operatur timor mortis. sic omnia bona operatur contemptio mortis. Cryso- stomus — 77 Iz. 6, 5.
334 Kapitola Běla zprávcuom strašlivým Nesluší mlčeti tuto chuov; ten strach činí přijímati osoby v saudě; ten strach na sprostných velí přísněji trestati hřiechy a tvrdšie pokánie ukládati, na mocnějších pak činí zlehčovati; ta bázeň na mocných vymlauvá těžké hřiechy, a na sprostných beze všie výmluvy tieže váží menšie 65 hřiechy. Ti sau příčina mnohých věcí zlých v obci. Běda zprávcóm, auředníkóm v obci, kteří sau strašliví jako zajiec! Běda, že ty stolice a auřady držie! Běda těm, kteří sau příčina zlých věcí, a svědomie sobě z toho nečinie! Lépe by jim bylo v kautě někde plakati na hřiechy! Vedlé osob přijímanie velikým hřiešníkuom dávají milost a po- chlebují, sprostným tvrdí sau a ukrutní v lehkých hřieších. Item kazatelové, bojiece se bauřek a pokřikuov na se, vězenie a smrti, nemluvíme směle proti mocným a proti hřiechóm jich, nechtiece ztratiti přiezně, strachujíce se podstúpiti smrti, nechtějíce sobě 75 ztratiti jich chleba. Běda takovým, jezero připravuje se těm! A protož, vida Pána, Izaiáš řekl: »Běda mně, že sem mlčel!« Běda, že sme se všemu světu nezvošklivili! Běda, že sme hněvu Páně zaslaužili! Běda, že čekají nás pekelné mauky! 361b1 70 Hospodářové Služebníci Praha Item hajtmanové v bojích, bojiece se reptánie na se, nestavují 80 zlých věcí na laupežnících. Item hospodářové v čeledech nekazie hřiechuov. Item po hospodách v čeledi vědí freje, vopilstva etc., a mlčie a neoznámí těch věcí žádný z čeledi, bojiece se vyhnánie. Přijdau ť dnové, kdež řeknau: »Běda nám, neb již peklo jest při- pravené!« Co jest množstvie hřiechuov v domích, v rathauzích, 85 v radě mezi konšely, na auřednících, po ulicech, kolik bluduov jest, a nekazie jich! Bázeň zlá jest toho příčina. Běda takovým! Item služebníci pánuov pochlebují jim pro hřiechy jich, nesmějí jich rozhněvati, nepravie pravdy, ale ještě vymlauvají. Ti puojdau do jezera! Protož obecné dobré zle stojie, neb sau zprávcové zlí a strašliví, duchovní i světští, podlé vuole boží nepřičinie rukau k zkažení zlého; protož svoboda jest ve zlém. Protož trpie Praha zde nynie a bojím se, by věčně netrpěla! 90 Hajtmanové 361b2 Nevěrným mauka nastává »A nevěrným«. Nechajíce pohanuov a židuov, ale křesťané mnozí sau nevěrní a neznají do sebe té nevěry. Spasitel praví: 68 Pod sloupcem 361 a2 je červeně přípisek: Item sicut omnia mala operatur timor mortis. sic omnia bona operatur contemptio mortis. Cryso- stomus — 77 Iz. 6, 5.
Strana 335
XXI. 335 362а1 »Zdali Syn člověka najde vieru na zemi?« Kdež jest milovánie Boha a vystřiehanie od hřiechuov, tu jest viera. Kteří sau v bludu 5 o velebné svátosti, o Jeruzalému novém, těm se připravuje jezero. Spasitel die: »Ktož nevěří, zatracen bude«. Kdyby v nás byla viera, báli bychme se Boha a ctili bychme ho, hřiechuov bychme se varovali, věděli bychom, jak veliké zlé jest hřiech. »A prokletým«, kteříž se uchylují od přikázaní. David: »Zlo- 10 řečení, kteří uchylují se od přikázaní«, kteřížto chválu světa viece milují nežli boží chválu, kteřížto domněním lidským chtie býti dobří, nic netbají, kterak stojie před Bohem. Ve čtení mluví Kristus: »Běda, když dobrořečiti vám budau lidé«, tehdy totiž zlořečení ste. Kteříž stojí o svau chválu a o jméno dobré, nechtí, by co zlého 15 praveno bylo o nich, jiných se zastěňují hřiechové, že neprohlédají k nim, zlořečení sau a prokletí. Dobří přemáhají všecky věci a ne- ztracují najlepších dobrých věcí pro smrt; ti sau požehnaní. Ale zlí bojie se malých věcí ztratiti, věčných pak sobě málo vážie. Přijde-li pohruožka smrti, hned vyražena bývá z nich boží bázeň a zuostává 20 toliko časná a míjející. Prokletí sau, těm bude řečeno: »Zviete, že ť sem já Pán, kteréhož ste se nechtěli báti.« Nevěřící také sau, kteříž nemají pravé viery k Bohu a k pravdě jeho a k přikázaním jeho a k Synu božiemu; sau proklatí. Kteříž nemilují Ježíše Krista, ale svau chválu, sau prokletí. »A vražedlníkóm«, kteřížto ukrutně a zjevně mordují bez boží vuole, bez pravého rozumu a hodné příčiny, bez auřadu božieho, bez zákona božieho, bez lásky a bez viery. Nebo vše, což nenie z viery, hřiech jest; ale jménem božieho zákona mordují: těm se připravuje peklo, netoliko kteří činie, ale povolují činícím, 30 totiž k přízni člověčie proti lásce božie a bližnieho svolují. To zlé sauzeno bude v jezeře, leč by pokánie hodné předešlo. Item, ktož nenávidí bratra svého, vražedlník jest. Všickni, kteří mají nenávist k bližnímu, sau měšťané z jezera; kteří v ne- návisti tělo a krev Páně přijímají a sebe nepozdravují, ani co dob- 35 rého o svých bližních myslí, ani co promluviti v bratrské lásce mohau, sau měšťané zatracenie. Item, když se odjímá chléb nuzných a pracovitých, jest to vražedlnictvo těžké, nebo v tom chlebě záleží život jich; ktož jim jej odjímá, život odjímá — a nečinie sobě z toho svědomie, ani 40 se vyznávají. Když přijdau v věčné zatracenie, řeknau: »Běda 25 Prokletí kteří snu? Vražedlníci kterí sau? Chléb nuzných kteří odjímají Blud 3 Luk. 18, 8 — 6 Jan 3, 18 — 9 Ž. 119, 21 — 13 Luk. 6, 26 — 20 Podle Joele 3, 17 — 32 1. Jan 3, 15
XXI. 335 362а1 »Zdali Syn člověka najde vieru na zemi?« Kdež jest milovánie Boha a vystřiehanie od hřiechuov, tu jest viera. Kteří sau v bludu 5 o velebné svátosti, o Jeruzalému novém, těm se připravuje jezero. Spasitel die: »Ktož nevěří, zatracen bude«. Kdyby v nás byla viera, báli bychme se Boha a ctili bychme ho, hřiechuov bychme se varovali, věděli bychom, jak veliké zlé jest hřiech. »A prokletým«, kteříž se uchylují od přikázaní. David: »Zlo- 10 řečení, kteří uchylují se od přikázaní«, kteřížto chválu světa viece milují nežli boží chválu, kteřížto domněním lidským chtie býti dobří, nic netbají, kterak stojie před Bohem. Ve čtení mluví Kristus: »Běda, když dobrořečiti vám budau lidé«, tehdy totiž zlořečení ste. Kteříž stojí o svau chválu a o jméno dobré, nechtí, by co zlého 15 praveno bylo o nich, jiných se zastěňují hřiechové, že neprohlédají k nim, zlořečení sau a prokletí. Dobří přemáhají všecky věci a ne- ztracují najlepších dobrých věcí pro smrt; ti sau požehnaní. Ale zlí bojie se malých věcí ztratiti, věčných pak sobě málo vážie. Přijde-li pohruožka smrti, hned vyražena bývá z nich boží bázeň a zuostává 20 toliko časná a míjející. Prokletí sau, těm bude řečeno: »Zviete, že ť sem já Pán, kteréhož ste se nechtěli báti.« Nevěřící také sau, kteříž nemají pravé viery k Bohu a k pravdě jeho a k přikázaním jeho a k Synu božiemu; sau proklatí. Kteříž nemilují Ježíše Krista, ale svau chválu, sau prokletí. »A vražedlníkóm«, kteřížto ukrutně a zjevně mordují bez boží vuole, bez pravého rozumu a hodné příčiny, bez auřadu božieho, bez zákona božieho, bez lásky a bez viery. Nebo vše, což nenie z viery, hřiech jest; ale jménem božieho zákona mordují: těm se připravuje peklo, netoliko kteří činie, ale povolují činícím, 30 totiž k přízni člověčie proti lásce božie a bližnieho svolují. To zlé sauzeno bude v jezeře, leč by pokánie hodné předešlo. Item, ktož nenávidí bratra svého, vražedlník jest. Všickni, kteří mají nenávist k bližnímu, sau měšťané z jezera; kteří v ne- návisti tělo a krev Páně přijímají a sebe nepozdravují, ani co dob- 35 rého o svých bližních myslí, ani co promluviti v bratrské lásce mohau, sau měšťané zatracenie. Item, když se odjímá chléb nuzných a pracovitých, jest to vražedlnictvo těžké, nebo v tom chlebě záleží život jich; ktož jim jej odjímá, život odjímá — a nečinie sobě z toho svědomie, ani 40 se vyznávají. Když přijdau v věčné zatracenie, řeknau: »Běda 25 Prokletí kteří snu? Vražedlníci kterí sau? Chléb nuzných kteří odjímají Blud 3 Luk. 18, 8 — 6 Jan 3, 18 — 9 Ž. 119, 21 — 13 Luk. 6, 26 — 20 Podle Joele 3, 17 — 32 1. Jan 3, 15
Strana 336
336 Kapitola Smilníci Silstvo se rozmohlo Duchovnie smilstvo Slibem Bohu ješto se zavazují Sv. Augustin nám, že sme sobě zlehčovali toto a domnievali sme se, že Bohu slaužíme!« Item podvrátiti duši z viery a uvésti v hřiech anebo v blud jest vražda. Běda učiteluom kacieřství a bluduov! »Smilníkuom« duchovním i světským a tělesným. Obojí hřiech 45 smilstva, duše i těla, tuto pokládá se. Jsau někteří, ješto svolují v duši, jiní i skutkem konají. Běda takovým! Jiní, ješto rady k takovým věcem zlým dávají. Jiní, kteříž domu a místa k tomu 362a2 přejí. Jiní, kteříž vědí a znají takové zlé věci na bližních, a zlehčují to. V stavu manželském také najhoršie hřiechové a vopilstvo roz-50 mohlo se. V manželce těhotné udušuje se plod jich; po porodu v šesti nedělích hned brzy zase hřešie. Najhoršieho sodomářstvie jiní se dopauštějí, a neotvierají se v tom na zpovědi. Item strojenie sau rozličná k frejuom a k smilství. Item dávají peníze někteří schovávati ženám mladým, aby příčinu měli a přístup pokúšeti 55 v tom najmrzutějším hřiechu. Item duše, kolikrát od ženicha svého pravého, Krista, od- vracuje se a vypadá z vraucieho milovánie božieho a miluje svět, stvořenie aneb člověka smrtedlného, cizoložstvo jest; těm při- pravuje se jezero toto. Item, kteří se slibem zavazují Bohu, a nezdržují těch slibuov, těm se připravuje propast. Co drahně žen nábožných jest, kteréž sau se odtrhly od auřadu kazateluov a zpovědlníkuov, a trestánie nechtiece přijímati, padají v hřiechy hrozné. Jako kněží, když sau vypadli z poslušenstvie starších, mužuov dobrých, upadli v ka-65 cieřstva a svedli lid; a tak tyto ženy, odšedše od poslušenstvie, padají v hřiechy a v manželstva. Kterak pak, mohau-li z toho vyjíti aneb svobodné mohau-li býti vdané za muže, poněvadž, svobodu majíce, nechtěli jie zachovati? Zuostává v nich tato jiskra jezera tohoto zde a v budauciem věku konati se bude. Mají-li takové osoby, 70 slibem zavázané Bohu, rozvedeny býti z stavu manželského, v kterýž sau vešly, čili tak nechány mají býti v manžel ství a mieti tento oheň pekelný až do smrti? Sv. Augustin (O dobrém stavu manželského k Juliánovi(!) die: »V svazku manželském nenie se báti zatracenie«, totiž v sobě samém, »ale v panenském stavu, 75 jestliže sobě jej kto zvolí a slibem se v něm zaváže, a z toho vstau- pí-li v manželstvo netoliko skutkem, ale volí, netoliko vdáti se, 60 362b — 74 Spr. Augustinus, De bono viduitatis liber seu epistula ad Julianam viduam, caput IX. (ML 40, c. 437). I další část až k ř. 112 je volné zpracování kapitol IX., X. a XI. Augustinova dílka.
336 Kapitola Smilníci Silstvo se rozmohlo Duchovnie smilstvo Slibem Bohu ješto se zavazují Sv. Augustin nám, že sme sobě zlehčovali toto a domnievali sme se, že Bohu slaužíme!« Item podvrátiti duši z viery a uvésti v hřiech anebo v blud jest vražda. Běda učiteluom kacieřství a bluduov! »Smilníkuom« duchovním i světským a tělesným. Obojí hřiech 45 smilstva, duše i těla, tuto pokládá se. Jsau někteří, ješto svolují v duši, jiní i skutkem konají. Běda takovým! Jiní, ješto rady k takovým věcem zlým dávají. Jiní, kteříž domu a místa k tomu 362a2 přejí. Jiní, kteříž vědí a znají takové zlé věci na bližních, a zlehčují to. V stavu manželském také najhoršie hřiechové a vopilstvo roz-50 mohlo se. V manželce těhotné udušuje se plod jich; po porodu v šesti nedělích hned brzy zase hřešie. Najhoršieho sodomářstvie jiní se dopauštějí, a neotvierají se v tom na zpovědi. Item strojenie sau rozličná k frejuom a k smilství. Item dávají peníze někteří schovávati ženám mladým, aby příčinu měli a přístup pokúšeti 55 v tom najmrzutějším hřiechu. Item duše, kolikrát od ženicha svého pravého, Krista, od- vracuje se a vypadá z vraucieho milovánie božieho a miluje svět, stvořenie aneb člověka smrtedlného, cizoložstvo jest; těm při- pravuje se jezero toto. Item, kteří se slibem zavazují Bohu, a nezdržují těch slibuov, těm se připravuje propast. Co drahně žen nábožných jest, kteréž sau se odtrhly od auřadu kazateluov a zpovědlníkuov, a trestánie nechtiece přijímati, padají v hřiechy hrozné. Jako kněží, když sau vypadli z poslušenstvie starších, mužuov dobrých, upadli v ka-65 cieřstva a svedli lid; a tak tyto ženy, odšedše od poslušenstvie, padají v hřiechy a v manželstva. Kterak pak, mohau-li z toho vyjíti aneb svobodné mohau-li býti vdané za muže, poněvadž, svobodu majíce, nechtěli jie zachovati? Zuostává v nich tato jiskra jezera tohoto zde a v budauciem věku konati se bude. Mají-li takové osoby, 70 slibem zavázané Bohu, rozvedeny býti z stavu manželského, v kterýž sau vešly, čili tak nechány mají býti v manžel ství a mieti tento oheň pekelný až do smrti? Sv. Augustin (O dobrém stavu manželského k Juliánovi(!) die: »V svazku manželském nenie se báti zatracenie«, totiž v sobě samém, »ale v panenském stavu, 75 jestliže sobě jej kto zvolí a slibem se v něm zaváže, a z toho vstau- pí-li v manželstvo netoliko skutkem, ale volí, netoliko vdáti se, 60 362b — 74 Spr. Augustinus, De bono viduitatis liber seu epistula ad Julianam viduam, caput IX. (ML 40, c. 437). I další část až k ř. 112 je volné zpracování kapitol IX., X. a XI. Augustinova dílka.
Strana 337
XXI. 337 362b2 ale chtieti to učiniti zatratitedlné jest«. K Timoteovi: »Vdávati se chtie v Kristu, majiece zatracenie, poněvadž sau první vieru, 80 totiž svolením a volí, zrušili«. Protož netoliko jim stav manželský držeti jest zatracenie, ale vuoli mieti k tomu zatracenie jest, a podlé té vuole již vieru ruší. Ne, aby stav manželský potupoval apoštol, ale aumysl zlý a zkřivený; a dábel v tom aumyslu potupuje se, ale ne stav manželský. Než toto aby znamenal, jestliže se kto 85 slibem Bohu zavíže, tak zuostati v čistotě, a svolil pak vstúpiti v stav manželský anebo vstaupil, v obém zatracenie má. Nepotu- puje, že nižší stav jest, ale že z vyšieho padá do nižšieho a vuoli i vieru ruší zaslíbenau Bohu a aumyslu svého nezachovává Berán- kovi Ježíši Kristu. Apoštol neřekl: »Když se smilstva dopustie, vdá- 9o vají se«, ale: »vdávati se chtie«. A tak vuoli potupuje, ne stav. Protož takové, kteréž zaslibují vieru Pánu a ten slib přestupují a vcházejí v stav manželský, praví někteří o takových, že by cizo- ložnicemi byly. Nesaudie toho právě, ale zklamávají se. Nebo pravie, jestliže manželka odejde od manžela, cizoložnicí bude, 95 jiného se chopieci; tak, kteráž jiného sobě zvoluje a béře muže po Kristu, ci zoložnice jest. Nemá to z toho býti puojčeno; ne- šetřie těch věcí zlých, které z toho jdau. Jako tehdáž v manželství, sau-li dva dobrá a zaslíbie sobě čistotu držeti i Pánu do smrti, tu jinému muži, Bohu, se oddávají, a jiný tělesný předse muož trváti, t00 a nenie to cizoložstvo, takéž tato, slíbieci Bohu, již vstaupí-li v stav manželský, nenie cizoložstvo, ale manželstvo. Die sv. Augustin: »Nechci řieci, jestliže Bohu oddaná vcházie do postele mužovy, aby to bylo cizoložstvo, ale hřeší těžkým hříchem, že přestupuje slib«. A má za to těžšie činiti pokánie nežli za cizo- 105 ložstvo. Také mají do roka anebo viece státi v pokání etc. A ten muž, jestliže by propustil takovau Bohu oddanau po svém s ní v posteli bydlení a jinau sobě mimo tu pojal, byl by cizoložník. Augustin v týchž knihách De bono coniugali die: »Někteří takové po učiněném slibu od manželstvie rozdělují, praviece to 110 býti cizoložstvo. Ale já nepravím to býti cizoložstvem; ale kteříž takové rozdělují, těžce hřešie«. Hle, nenie cizoložstvo, ale za hřiech přestaupenie pokánie má býti uloženo! Item někteří slibu svého potvrzují skrz kněze v kostele obecně, jako manžel s manželkau zjevně. Takoví se nemají o to pokúšeti, Vuole zlá vinnie se Augustin Slavný slib 78 1. Tim. 5. 11 a 12 — 102 Augustinus l. c. c. X. a XI. (MI. 40. c. 438/439) 108 1b. Jakoubek, Výklad. 222
XXI. 337 362b2 ale chtieti to učiniti zatratitedlné jest«. K Timoteovi: »Vdávati se chtie v Kristu, majiece zatracenie, poněvadž sau první vieru, 80 totiž svolením a volí, zrušili«. Protož netoliko jim stav manželský držeti jest zatracenie, ale vuoli mieti k tomu zatracenie jest, a podlé té vuole již vieru ruší. Ne, aby stav manželský potupoval apoštol, ale aumysl zlý a zkřivený; a dábel v tom aumyslu potupuje se, ale ne stav manželský. Než toto aby znamenal, jestliže se kto 85 slibem Bohu zavíže, tak zuostati v čistotě, a svolil pak vstúpiti v stav manželský anebo vstaupil, v obém zatracenie má. Nepotu- puje, že nižší stav jest, ale že z vyšieho padá do nižšieho a vuoli i vieru ruší zaslíbenau Bohu a aumyslu svého nezachovává Berán- kovi Ježíši Kristu. Apoštol neřekl: »Když se smilstva dopustie, vdá- 9o vají se«, ale: »vdávati se chtie«. A tak vuoli potupuje, ne stav. Protož takové, kteréž zaslibují vieru Pánu a ten slib přestupují a vcházejí v stav manželský, praví někteří o takových, že by cizo- ložnicemi byly. Nesaudie toho právě, ale zklamávají se. Nebo pravie, jestliže manželka odejde od manžela, cizoložnicí bude, 95 jiného se chopieci; tak, kteráž jiného sobě zvoluje a béře muže po Kristu, ci zoložnice jest. Nemá to z toho býti puojčeno; ne- šetřie těch věcí zlých, které z toho jdau. Jako tehdáž v manželství, sau-li dva dobrá a zaslíbie sobě čistotu držeti i Pánu do smrti, tu jinému muži, Bohu, se oddávají, a jiný tělesný předse muož trváti, t00 a nenie to cizoložstvo, takéž tato, slíbieci Bohu, již vstaupí-li v stav manželský, nenie cizoložstvo, ale manželstvo. Die sv. Augustin: »Nechci řieci, jestliže Bohu oddaná vcházie do postele mužovy, aby to bylo cizoložstvo, ale hřeší těžkým hříchem, že přestupuje slib«. A má za to těžšie činiti pokánie nežli za cizo- 105 ložstvo. Také mají do roka anebo viece státi v pokání etc. A ten muž, jestliže by propustil takovau Bohu oddanau po svém s ní v posteli bydlení a jinau sobě mimo tu pojal, byl by cizoložník. Augustin v týchž knihách De bono coniugali die: »Někteří takové po učiněném slibu od manželstvie rozdělují, praviece to 110 býti cizoložstvo. Ale já nepravím to býti cizoložstvem; ale kteříž takové rozdělují, těžce hřešie«. Hle, nenie cizoložstvo, ale za hřiech přestaupenie pokánie má býti uloženo! Item někteří slibu svého potvrzují skrz kněze v kostele obecně, jako manžel s manželkau zjevně. Takoví se nemají o to pokúšeti, Vuole zlá vinnie se Augustin Slavný slib 78 1. Tim. 5. 11 a 12 — 102 Augustinus l. c. c. X. a XI. (MI. 40. c. 438/439) 108 1b. Jakoubek, Výklad. 222
Strana 338
338 Kapitola Trávenie tělesně a duchovníc Nádoby pobrul král babylouský Lháři rozliční Místo lhářuom aby slib ten měli zrušiti; pakli by jináč učinili, mají na ruozno 115 rozvedeni býti, to jest, že takový slavný a zjevný slib má ostřiehán býti, a pakli se stane přestaupenie, nemá jie dopuštěno býti byd- lenie s mužem. A pakli kde obvláštně v domu nebo v svolení společném mezi sebau anebo před některými slib učinic, by se pak i vdaly, nemají rozvedeni býti, pokániell však činiti mají pro 120 363a přestaupenie. »Trávencóm«, kteříž trávie pro milost nebo nenávist. Duchov- nie trávenina panuje velmi, když kto zlé a převrácené učenie dává duši, aby umřel u vieře a v lásce. Mnohé ženy i mužie procházejí domy, nalévajíce té tráveniny v duše, bluduov. Nabuchodonozor 125 pobral nádoby zlaté a pil z nich v Babyloně. Slova božie sau nádoby, kdež má býti nápoj Duch boží. Dábel vzal slova Nového i Starého zákona a vylil pryč pravý rozum a smysl boží i svatých učenie a nalil jedu svého a smyslu kacieřského a podává mnohým; a najprvé pijí zjevně a obecně, a mnozí pohřiechu mrau těchto 130 dnuov. Tak přivodí kacieři písma proti velebné svátosti oltářní, že anděl boží měl by dosti činiti, aby nebyl sveden; a zprávcové ne- dbají kaziti těch jeduov a trávenin. Onino smilnie tělesně, onino zapierají a přisahají, oni austně, slovem toliko vieru vyznávají křesťanskú, a v saukromních místech se rauhají, a přijímají s vo-135 lenými tělo a krev Páně jakožto dobří, a potom se posmievají Kristu u velebné svátosti oltářnie. A takoví také sau kněžie. Duši věrné potřebie jest bdieti, neb také spisové běží bludní a nevěry plní. »A lhářuom«, kteříž jináče mluvie a jináče držic. Každý blud 140 jest lež, každá rada zlá, spisové zlí sau lež, mluvenie zlé, kázanic falešné lež jest. Item pomlauvanie bližnieho nepravé lež jest. Již plná sau srdce lži a křivého domněnie. Ti všickni lháři zatraceni budau. Žalm: »Zatratíš všecky, kteří mluví lež«. Takových bude diel a los a tovařistvo v jezeře hořícím ohněm a sirau, totiž 145 363a" v pekle. Každý lhář jest bludný, neb tu jest duch bludný, a ne božský. Který duch vypravuje nejisté věci, lhář jest. Který duch slibuje některé věci a nepřichází tak, lživý jest. Kterýž jinak praví, a jinak se stává, duch lživý jest. Těm diel připravuje se v jezeře, totiž v zatracení věčném, s dábly, kteříž nestáli v pravdě, ale tu 150 jest otcovstvo a počátek lži. 125 2. Par. 36, 7 — 127 M. »nápoj« bylo pův. napsáno: »hotový« ale toto slovo bylo škrtnuto a podtečkováno, nad tím pak připsáno (pův. rukou): nápoj — 144 Ž. 5, 7
338 Kapitola Trávenie tělesně a duchovníc Nádoby pobrul král babylouský Lháři rozliční Místo lhářuom aby slib ten měli zrušiti; pakli by jináč učinili, mají na ruozno 115 rozvedeni býti, to jest, že takový slavný a zjevný slib má ostřiehán býti, a pakli se stane přestaupenie, nemá jie dopuštěno býti byd- lenie s mužem. A pakli kde obvláštně v domu nebo v svolení společném mezi sebau anebo před některými slib učinic, by se pak i vdaly, nemají rozvedeni býti, pokániell však činiti mají pro 120 363a přestaupenie. »Trávencóm«, kteříž trávie pro milost nebo nenávist. Duchov- nie trávenina panuje velmi, když kto zlé a převrácené učenie dává duši, aby umřel u vieře a v lásce. Mnohé ženy i mužie procházejí domy, nalévajíce té tráveniny v duše, bluduov. Nabuchodonozor 125 pobral nádoby zlaté a pil z nich v Babyloně. Slova božie sau nádoby, kdež má býti nápoj Duch boží. Dábel vzal slova Nového i Starého zákona a vylil pryč pravý rozum a smysl boží i svatých učenie a nalil jedu svého a smyslu kacieřského a podává mnohým; a najprvé pijí zjevně a obecně, a mnozí pohřiechu mrau těchto 130 dnuov. Tak přivodí kacieři písma proti velebné svátosti oltářní, že anděl boží měl by dosti činiti, aby nebyl sveden; a zprávcové ne- dbají kaziti těch jeduov a trávenin. Onino smilnie tělesně, onino zapierají a přisahají, oni austně, slovem toliko vieru vyznávají křesťanskú, a v saukromních místech se rauhají, a přijímají s vo-135 lenými tělo a krev Páně jakožto dobří, a potom se posmievají Kristu u velebné svátosti oltářnie. A takoví také sau kněžie. Duši věrné potřebie jest bdieti, neb také spisové běží bludní a nevěry plní. »A lhářuom«, kteříž jináče mluvie a jináče držic. Každý blud 140 jest lež, každá rada zlá, spisové zlí sau lež, mluvenie zlé, kázanic falešné lež jest. Item pomlauvanie bližnieho nepravé lež jest. Již plná sau srdce lži a křivého domněnie. Ti všickni lháři zatraceni budau. Žalm: »Zatratíš všecky, kteří mluví lež«. Takových bude diel a los a tovařistvo v jezeře hořícím ohněm a sirau, totiž 145 363a" v pekle. Každý lhář jest bludný, neb tu jest duch bludný, a ne božský. Který duch vypravuje nejisté věci, lhář jest. Který duch slibuje některé věci a nepřichází tak, lživý jest. Kterýž jinak praví, a jinak se stává, duch lživý jest. Těm diel připravuje se v jezeře, totiž v zatracení věčném, s dábly, kteříž nestáli v pravdě, ale tu 150 jest otcovstvo a počátek lži. 125 2. Par. 36, 7 — 127 M. »nápoj« bylo pův. napsáno: »hotový« ale toto slovo bylo škrtnuto a podtečkováno, nad tím pak připsáno (pův. rukou): nápoj — 144 Ž. 5, 7
Strana 339
XXI. 339 363b1 Připraveno jest jezero zatracenic. Straš-Zatracenic jezero Strašlivým livým, kteří se viece stvořenie nežli Boha bojie; nevěrným, Nevěrným kteříž naděje nemají o Bohu, pravdě nevěřie a zákonu; prokletým, Prokletým kteří se od zákona uchylují; vražedlníkóm, kteřížto radau, rukau Vražedlníkóm 5 a mnohými příčinami mordují; smilníkóm, duší nebo tělem, zjevně Smilníkuom Lhářuom nebo tajně, povolením nebo skutkem; lhářóm, kteříž ducha lži mají, a co Bohu slibují, nedrží; modlářóm, kteřížto stvořenie nad Modlářuom Boha milují větší pamětí, kocháním, kteří štěstie světa a zápo- vědné věci oblibují a milují s Evau, kteří chvály, pověsti, přiezně, 10 bohatstvie nad Kristuov kříž hledají a pajchy nad pokoru Ježíše Krista, kteřížto srdcem následují zemských věcí, kteříž milostí porušenau k člověku náchylni sau, kteřížto zevnitřnie kolena sklo- ňují Pánu, ale srdce poddána sau světu a stvoření milováním. Vidie ť ty věci Pán, nic skrytého nenie, by nebylo zjeveno. »Diel jich v jezeře hořícím«. Běda těm, kteří diel mají tam! S volenými nebudau mieti, jichžto diel nebyl jest Kristus; nechtěli Krista milovati, nechtěli v něm všeho a najlepšieho dobrého mieti, ale »diel jich v pekle«. Běda těm, kteří tam diel budau mieti! A ta ť jest smrt druhá. Prvnie smrt rozdělenie duše od těla, druhá 20 oddělenie od Boha a od života věčného a ode všech svatých. »Diel jich bude v ohni sirau hořícím«. Jako život věčný duchovní jest, tak mauky duchovnie. A ta smrt trváti bude na věky, oheň v propasti hluboké a hrozné, kteráž již otevřiena jest, a nenasyti- tedlná jest a požierá v se množstvie lidí. A řiedcí spaseni budau, 25 ale mnozí se potopují v austech těch pekelných. Kto umie vypravovati o biedě pekelnie? Jako světí tajně o životě slavném mluvili sau skrz podobenstvie, tak o peklu. Nebo duše skrz podobenstvie, kteráž bývají skrz smysly zevnitřnie, poznává nětco o životě věčném a o zatracení budaucím. Izaiáš 30 die: »Červ jich neumře«. Hle, přirovnánie a podobenstvie v hryzení béře se na červu! Síra podobenstvie nese velikého smradu. Někteří bez těla sau tam v pekle, jiní budau s těly po saudném dni. Ně- kteří sau tam, ješto mají naději k spasení, jako v očistci. Nynie jináče ti zatracenci bez těla mučie se, jináče v očistci, jináče trpěti 35 budau s těly, jináče ďáblové. Skryté a tajné sú nám tyto všecky věci. Protož die: »Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž připraven jest dáblu i anděluom jeho!« Všickni, kteří se zde v nenávisti měli, ti spolu mučiti se budau, a to jest k větší mauce jim, jako, kto nepřítele má s sebau za — 50 Iz. 66, 24 — 36 Mat. 25, 41 Mnoho modlářuov Smrt dvoje Oheň pekelný Očistec 15 Červ Síra 223*
XXI. 339 363b1 Připraveno jest jezero zatracenic. Straš-Zatracenic jezero Strašlivým livým, kteří se viece stvořenie nežli Boha bojie; nevěrným, Nevěrným kteříž naděje nemají o Bohu, pravdě nevěřie a zákonu; prokletým, Prokletým kteří se od zákona uchylují; vražedlníkóm, kteřížto radau, rukau Vražedlníkóm 5 a mnohými příčinami mordují; smilníkóm, duší nebo tělem, zjevně Smilníkuom Lhářuom nebo tajně, povolením nebo skutkem; lhářóm, kteříž ducha lži mají, a co Bohu slibují, nedrží; modlářóm, kteřížto stvořenie nad Modlářuom Boha milují větší pamětí, kocháním, kteří štěstie světa a zápo- vědné věci oblibují a milují s Evau, kteří chvály, pověsti, přiezně, 10 bohatstvie nad Kristuov kříž hledají a pajchy nad pokoru Ježíše Krista, kteřížto srdcem následují zemských věcí, kteříž milostí porušenau k člověku náchylni sau, kteřížto zevnitřnie kolena sklo- ňují Pánu, ale srdce poddána sau světu a stvoření milováním. Vidie ť ty věci Pán, nic skrytého nenie, by nebylo zjeveno. »Diel jich v jezeře hořícím«. Běda těm, kteří diel mají tam! S volenými nebudau mieti, jichžto diel nebyl jest Kristus; nechtěli Krista milovati, nechtěli v něm všeho a najlepšieho dobrého mieti, ale »diel jich v pekle«. Běda těm, kteří tam diel budau mieti! A ta ť jest smrt druhá. Prvnie smrt rozdělenie duše od těla, druhá 20 oddělenie od Boha a od života věčného a ode všech svatých. »Diel jich bude v ohni sirau hořícím«. Jako život věčný duchovní jest, tak mauky duchovnie. A ta smrt trváti bude na věky, oheň v propasti hluboké a hrozné, kteráž již otevřiena jest, a nenasyti- tedlná jest a požierá v se množstvie lidí. A řiedcí spaseni budau, 25 ale mnozí se potopují v austech těch pekelných. Kto umie vypravovati o biedě pekelnie? Jako světí tajně o životě slavném mluvili sau skrz podobenstvie, tak o peklu. Nebo duše skrz podobenstvie, kteráž bývají skrz smysly zevnitřnie, poznává nětco o životě věčném a o zatracení budaucím. Izaiáš 30 die: »Červ jich neumře«. Hle, přirovnánie a podobenstvie v hryzení béře se na červu! Síra podobenstvie nese velikého smradu. Někteří bez těla sau tam v pekle, jiní budau s těly po saudném dni. Ně- kteří sau tam, ješto mají naději k spasení, jako v očistci. Nynie jináče ti zatracenci bez těla mučie se, jináče v očistci, jináče trpěti 35 budau s těly, jináče ďáblové. Skryté a tajné sú nám tyto všecky věci. Protož die: »Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž připraven jest dáblu i anděluom jeho!« Všickni, kteří se zde v nenávisti měli, ti spolu mučiti se budau, a to jest k větší mauce jim, jako, kto nepřítele má s sebau za — 50 Iz. 66, 24 — 36 Mat. 25, 41 Mnoho modlářuov Smrt dvoje Oheň pekelný Očistec 15 Červ Síra 223*
Strana 340
340 Kapitola Peklo zde Královstvíe nebeské Pokoj Peklo co jest stolem, jest mu to těžká mauka. Ovšem pak ti s ďábly nepřátely 40 mauku větší budau mieti. Červ zatracencuov jest hryzenie du- chovnie duše, kteréhožto červa zde ještě někteří cítie. Dobří bollest pro hřiechy mají v naději polepšenie života; ale zlí v duši hry- zenie mají, zvláště kteří sau zákon boží znali, Ducha božieho měli, tělo a krev Páně přijímali. V srdcích jich hryzenie bývá 45 veliké, hrozau muk zděšeni a poraženi bývají v sobě, z kázanie slova božieho života nepolepšují; a jestliže potěšenie v světě mají, hryzenie vždy tají se v duši, a chce-li se kdy kochati v těle a v chlip- ných skutcích, vždycky oheň hoří v nich. A o tom die: »Červ jich neumře«. Žádná podobná té mauka na světě nenie. A to do 50 sebe někteří čijí. A čiem více smrt a saud přibližují se, viece se rozmáhá a roste ten červ. Po rozdělení duše od těla větší bude, po spojení zase těla s duší opět bude větší, nebo na věky stane. V Přísloví XXV.: »Jako mol raucho žieře a červ v dřevě se zarodí, tak auzkost muže 55 v srdci jeho«. A to ť jest oheň pekelní, kterýž se zde počíná a tam se koná. A jako die apoštol, »královstvie nebeské jest spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém«, dáti totiž Bohu, co jemu příleží, bázeň, poctivost Bohu příležitá, naplněnie vuole jeho, ostřiehanie přikázaní jeho, to spravedlnost jest, královstvie nebeské tu jest 60 a milovánie bližnieho a pokoj v duši od červa a od hřiechuov, kdež ráj jest s Kristem, místo čisté, pokoj, všeliký smysl a svět ješto převyšuje, pokoj, kteréhož nedává svět, ale Buoh, totiž utvrzenie s Kristem u vieře a v lásce a v aumyslu dobrém královstvie ne- beské jest; a radost, okušenie života věčného, poznánie Boha, 65 radost v Duchu svatém, zde se počíná královstvie nebeské. Tak o jezeře vypravuje se, že pelklo jest nespravedlnost — (kterážto, totiž spravedlnost, neděje se Bohu v tom, což náležie Bohu a bližnímu) — nepokoj srdce a rozprávky novin, roztrženie a zbauřenie proti pokoji a hryzenie vnitřnie a strach vždycky za-70 tracenie, svědomie opuštěné od Boha a cajchované, totiž hřiechy raněné. A jestliže člověk nemá s Bohem pokoje, s žádným člověkem pokoje nemá; a ač mluví pěkně a zdá se pokoj mieti s lidmi, v duši peklo jest. V Zjevení VI°.: »Viděl sem koně plavého«, a vyzdvihl pokoj z země a peklo šlo za ním. Takových má mnoho šatanáš, 75 v nichžto nenie pokoje. Tak sv. Pavel řekl: »Kto se horší, totiž 364a1 Hryzenie červa 363b2 49 Iz. 66, 24 — 55 Přísl. 25, 20 57 Řím. 14, 17 — 67 List 364 je protržen, ale ještě všude čitelný. — 71 Podle 1. Tim. 4, 2 74 Zj. 6. 8 — 76 2. Kor. 11, 29
340 Kapitola Peklo zde Královstvíe nebeské Pokoj Peklo co jest stolem, jest mu to těžká mauka. Ovšem pak ti s ďábly nepřátely 40 mauku větší budau mieti. Červ zatracencuov jest hryzenie du- chovnie duše, kteréhožto červa zde ještě někteří cítie. Dobří bollest pro hřiechy mají v naději polepšenie života; ale zlí v duši hry- zenie mají, zvláště kteří sau zákon boží znali, Ducha božieho měli, tělo a krev Páně přijímali. V srdcích jich hryzenie bývá 45 veliké, hrozau muk zděšeni a poraženi bývají v sobě, z kázanie slova božieho života nepolepšují; a jestliže potěšenie v světě mají, hryzenie vždy tají se v duši, a chce-li se kdy kochati v těle a v chlip- ných skutcích, vždycky oheň hoří v nich. A o tom die: »Červ jich neumře«. Žádná podobná té mauka na světě nenie. A to do 50 sebe někteří čijí. A čiem více smrt a saud přibližují se, viece se rozmáhá a roste ten červ. Po rozdělení duše od těla větší bude, po spojení zase těla s duší opět bude větší, nebo na věky stane. V Přísloví XXV.: »Jako mol raucho žieře a červ v dřevě se zarodí, tak auzkost muže 55 v srdci jeho«. A to ť jest oheň pekelní, kterýž se zde počíná a tam se koná. A jako die apoštol, »královstvie nebeské jest spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém«, dáti totiž Bohu, co jemu příleží, bázeň, poctivost Bohu příležitá, naplněnie vuole jeho, ostřiehanie přikázaní jeho, to spravedlnost jest, královstvie nebeské tu jest 60 a milovánie bližnieho a pokoj v duši od červa a od hřiechuov, kdež ráj jest s Kristem, místo čisté, pokoj, všeliký smysl a svět ješto převyšuje, pokoj, kteréhož nedává svět, ale Buoh, totiž utvrzenie s Kristem u vieře a v lásce a v aumyslu dobrém královstvie ne- beské jest; a radost, okušenie života věčného, poznánie Boha, 65 radost v Duchu svatém, zde se počíná královstvie nebeské. Tak o jezeře vypravuje se, že pelklo jest nespravedlnost — (kterážto, totiž spravedlnost, neděje se Bohu v tom, což náležie Bohu a bližnímu) — nepokoj srdce a rozprávky novin, roztrženie a zbauřenie proti pokoji a hryzenie vnitřnie a strach vždycky za-70 tracenie, svědomie opuštěné od Boha a cajchované, totiž hřiechy raněné. A jestliže člověk nemá s Bohem pokoje, s žádným člověkem pokoje nemá; a ač mluví pěkně a zdá se pokoj mieti s lidmi, v duši peklo jest. V Zjevení VI°.: »Viděl sem koně plavého«, a vyzdvihl pokoj z země a peklo šlo za ním. Takových má mnoho šatanáš, 75 v nichžto nenie pokoje. Tak sv. Pavel řekl: »Kto se horší, totiž 364a1 Hryzenie červa 363b2 49 Iz. 66, 24 — 55 Přísl. 25, 20 57 Řím. 14, 17 — 67 List 364 je protržen, ale ještě všude čitelný. — 71 Podle 1. Tim. 4, 2 74 Zj. 6. 8 — 76 2. Kor. 11, 29
Strana 341
XXI. 341 v slovu, v kázaní, a já abych se nepálil?« Jakés' roznícenie dává se zlým a pálenie zde i na onom světč. Proti radosti mají zámutek, Zámutek pekelný stajskanie, pláč a kvílenie. Jaká bude radost s dábly bydleti, 80 žádného přítele neviděti, žádného potěšenie nečíti, na hrozný dábluov škaredých oblíčej hleděti, mauky beze všeho polehčenie snášeti?! Tam ť bude pláč a škřípenie zubuov. To proti radosti svatých, jaké jezero duchovnic jest. 364a- Nebo duchovnie věci většic sau nežli hmotné a tělesné; jako 85 královstvie nebeské duchovnie jest a svatých těla duchovnie, tak mauky tyto sau většie a škodlivé viece nežli zemské. Jestli však číti bude oheň hmotný a čitedlný, protož duše bývá zarmaucena, když tělo má bolest, nemoc, hlízu; nebo s tělem jest spojena a s ním svázána, protož od tělesných nemocí cítí truchlost. Jako 90 v pekle na těléch zlých lidí bude mauka také tělesná, a zbudí se a zejme oheň od toho, což zde miloval člověk, jako že je miloval přátely, bude z toho tesknost; miloval manželku velmi, želeti bude toho velmi, jako zde rozlaučenie s přítelem těžké jest. A že jest stvořenie milovala duše zlých, oddělena bude ode všech libých 95 věcí; a z těch již minulých věcí bude mieti příčinu hořeti viece, a z těchto líbezných věcí tělesných zbudí se oheň a roznítí na duši i na těle. Jako bohatec obláčený v zlatohlav, zbavený slávy a po- koje, má z toho velikau žalost, tak zlí v zaufalstvie upadnau proto, že takových nemají dobrých věcí, ani Boha mají. Dobří pak, 100 ačkoli přátely mají a milují, ale Boha viece milují a bojie se, když jdau s tohoto světa; ti budau mieti z milovánie přátel a zemských věcí poškvrny na duši, a z toho oheň povstane, a očištěni budau. Oheň očištěnic Item, když těla zlých budau spolu spojena v pekle, hořeti budau viece sirau a ohněm. Jiné jest opět tajemstvie tu, ješto rozum toho pochopiti ne- Tajemstvie veliké muože: některé věci stvořené živé sau v ohni a neumierají. Tak z pomsty spravedlivé božie hořeti budau těla a nezemrau; oheň od stvořenie vzejde a od těch věcí, které sau zde milovali. Dáblové také hořeti budau. Někteří praví, že budau mieti povětrná těla, 110 v nichžto hořeti budau. Kterak nynie hořie? Jako boháč hodovný; protož tmy tam sau, zbavenie světla. Jak rychle zde duše zamiluje Boha, v světle jest; jestliže nemiluje, ve tmách jest; že jest duše opustila Boha a nemilovala, královstvie zanedbala, potěšenie žádného mieti nebude. Tyto ť sau tmy, tato jest druhá smrt; Mauky pekelného ohně 105 Zli Dobří 82 Mat. 8, 12 a j.; Luk. 13, 28 — 97 Luk. 16, 19 nn. — 110 Ib.
XXI. 341 v slovu, v kázaní, a já abych se nepálil?« Jakés' roznícenie dává se zlým a pálenie zde i na onom světč. Proti radosti mají zámutek, Zámutek pekelný stajskanie, pláč a kvílenie. Jaká bude radost s dábly bydleti, 80 žádného přítele neviděti, žádného potěšenie nečíti, na hrozný dábluov škaredých oblíčej hleděti, mauky beze všeho polehčenie snášeti?! Tam ť bude pláč a škřípenie zubuov. To proti radosti svatých, jaké jezero duchovnic jest. 364a- Nebo duchovnie věci většic sau nežli hmotné a tělesné; jako 85 královstvie nebeské duchovnie jest a svatých těla duchovnie, tak mauky tyto sau většie a škodlivé viece nežli zemské. Jestli však číti bude oheň hmotný a čitedlný, protož duše bývá zarmaucena, když tělo má bolest, nemoc, hlízu; nebo s tělem jest spojena a s ním svázána, protož od tělesných nemocí cítí truchlost. Jako 90 v pekle na těléch zlých lidí bude mauka také tělesná, a zbudí se a zejme oheň od toho, což zde miloval člověk, jako že je miloval přátely, bude z toho tesknost; miloval manželku velmi, želeti bude toho velmi, jako zde rozlaučenie s přítelem těžké jest. A že jest stvořenie milovala duše zlých, oddělena bude ode všech libých 95 věcí; a z těch již minulých věcí bude mieti příčinu hořeti viece, a z těchto líbezných věcí tělesných zbudí se oheň a roznítí na duši i na těle. Jako bohatec obláčený v zlatohlav, zbavený slávy a po- koje, má z toho velikau žalost, tak zlí v zaufalstvie upadnau proto, že takových nemají dobrých věcí, ani Boha mají. Dobří pak, 100 ačkoli přátely mají a milují, ale Boha viece milují a bojie se, když jdau s tohoto světa; ti budau mieti z milovánie přátel a zemských věcí poškvrny na duši, a z toho oheň povstane, a očištěni budau. Oheň očištěnic Item, když těla zlých budau spolu spojena v pekle, hořeti budau viece sirau a ohněm. Jiné jest opět tajemstvie tu, ješto rozum toho pochopiti ne- Tajemstvie veliké muože: některé věci stvořené živé sau v ohni a neumierají. Tak z pomsty spravedlivé božie hořeti budau těla a nezemrau; oheň od stvořenie vzejde a od těch věcí, které sau zde milovali. Dáblové také hořeti budau. Někteří praví, že budau mieti povětrná těla, 110 v nichžto hořeti budau. Kterak nynie hořie? Jako boháč hodovný; protož tmy tam sau, zbavenie světla. Jak rychle zde duše zamiluje Boha, v světle jest; jestliže nemiluje, ve tmách jest; že jest duše opustila Boha a nemilovala, královstvie zanedbala, potěšenie žádného mieti nebude. Tyto ť sau tmy, tato jest druhá smrt; Mauky pekelného ohně 105 Zli Dobří 82 Mat. 8, 12 a j.; Luk. 13, 28 — 97 Luk. 16, 19 nn. — 110 Ib.
Strana 342
342 Kapitola Prst LazaruDy juký jest? Očistec Poznánie dobrých a zlých Pomoci bozske potřebujem z toho zahanbenie takových a ohavnost sau tam, a to jest oheň 115 a síra. Bohatec hodokvásek bez těla jest, a viděl Boha i Lazara; 364b1 ale to jest příčina většie bolesti, viděti syny božie a tovarystvo svatých a radost, zahanbenie jest duchovnie a mauka to jest ohně. Řekl bohatec: »Omoč prst, a jazyk mi obvlažíš«. Duchovní jest jazyk, totiž moc v duši zuostává, kteráž hajbe jazykem tělesným 120 k rozkoši v jiedle a v pití. Jaký jest prst Lazaruov? Žádal najmen- šieho dobrého, a zbaven jest všeho dobrého a zanedbal. To ť, hle, červ, to ť oheň a ohavnost veliká v nich a síra! Když se navrátí tělo k duši, nekonečná a nevýmluvná bude mauka. A jaký bude oheň z lidí spolu a dábluov? Apoštol die: »Nedokonále poznáváme a ne- 125 dokonále prorokujeme«, totiž o životě blahoslavených a o těch, kteří sú v zatracení, kteří hoří; malau těch věcí známost máme. »Ale když přijde, což dokonalého jest, poznáme tak, jakž jest«. V království nebeském kteří sau, již vidie, kterých sau věcí zde neviděli; kteří sau také v pekle, již vidie a čijí, kterých sau věcí 130 nečili, ačkoli sau těch věcí některaký počátek měli. Kteří sau také v očistci, také těžké věci cítie, těžké múky v usnutie svém. Jest nám sen mluviti o těch věcech a mysliti. Tak, kteří mají spravedlnost, pokoj a radost, nětco čijí o životě věčném, ale tam ť se dokoná, v království nebeském. Tak, kteříž 135 mají zde nespravedlnost a nepokojnost mysli a zámutek, cítie nětco pekla. Dobří znají tam v onom životě zatracence a radují se velmi. Zlí nětco onoho života slavného poznají, ale viece hořeti budau, více litovati své škody budau řiekajíce: »Ó, zanetbali sme těchto věcí dobrých, v stvořeních kochali sme se!« Die Pán té duši: 140 »Popatř zdaleka, kterých si dobrých věcí zanedbala; a které si 364b2 milovala, ty pominuly. Pohleď a plač a nechtěj okušovati!« Vida stav svatých slavný a pokoje, vida pomsty zlých v je- zeře, dopoviedá: »Přišel ke mně jeden z sedmi anděluov, kteří měli sedm bání, plných sedmi ran posledních«. Jednak ukázány 145 sau rozkošné věci, jednak hrozné zase ukázány sau Janovi. Nebeské a rozkošné věci, plné radosti nebeské: »Přišel ke mně jeden z sedmi«. Jako svrchu v kapitole XV. praveno jest. K těmto velikým a du- chovním věcem žádný nemuože přijíti, leč božskau pomocí a andě- luov božích. Přirozenie naše porušené jest náramně, že budaucie 150 dobré věci sau zavřieny nám, a přieliš tajné a skryté. Chce-li jedinau kruopičku mieti duše nebeských věcí, musí býti anděla 116 Ib. — 119 Luk. 16, 24 — 125 1. Kor. 13, 9 a 12 — 141 Podle Luk. 16, 25 — 148 Zj. 15, I
342 Kapitola Prst LazaruDy juký jest? Očistec Poznánie dobrých a zlých Pomoci bozske potřebujem z toho zahanbenie takových a ohavnost sau tam, a to jest oheň 115 a síra. Bohatec hodokvásek bez těla jest, a viděl Boha i Lazara; 364b1 ale to jest příčina většie bolesti, viděti syny božie a tovarystvo svatých a radost, zahanbenie jest duchovnie a mauka to jest ohně. Řekl bohatec: »Omoč prst, a jazyk mi obvlažíš«. Duchovní jest jazyk, totiž moc v duši zuostává, kteráž hajbe jazykem tělesným 120 k rozkoši v jiedle a v pití. Jaký jest prst Lazaruov? Žádal najmen- šieho dobrého, a zbaven jest všeho dobrého a zanedbal. To ť, hle, červ, to ť oheň a ohavnost veliká v nich a síra! Když se navrátí tělo k duši, nekonečná a nevýmluvná bude mauka. A jaký bude oheň z lidí spolu a dábluov? Apoštol die: »Nedokonále poznáváme a ne- 125 dokonále prorokujeme«, totiž o životě blahoslavených a o těch, kteří sú v zatracení, kteří hoří; malau těch věcí známost máme. »Ale když přijde, což dokonalého jest, poznáme tak, jakž jest«. V království nebeském kteří sau, již vidie, kterých sau věcí zde neviděli; kteří sau také v pekle, již vidie a čijí, kterých sau věcí 130 nečili, ačkoli sau těch věcí některaký počátek měli. Kteří sau také v očistci, také těžké věci cítie, těžké múky v usnutie svém. Jest nám sen mluviti o těch věcech a mysliti. Tak, kteří mají spravedlnost, pokoj a radost, nětco čijí o životě věčném, ale tam ť se dokoná, v království nebeském. Tak, kteříž 135 mají zde nespravedlnost a nepokojnost mysli a zámutek, cítie nětco pekla. Dobří znají tam v onom životě zatracence a radují se velmi. Zlí nětco onoho života slavného poznají, ale viece hořeti budau, více litovati své škody budau řiekajíce: »Ó, zanetbali sme těchto věcí dobrých, v stvořeních kochali sme se!« Die Pán té duši: 140 »Popatř zdaleka, kterých si dobrých věcí zanedbala; a které si 364b2 milovala, ty pominuly. Pohleď a plač a nechtěj okušovati!« Vida stav svatých slavný a pokoje, vida pomsty zlých v je- zeře, dopoviedá: »Přišel ke mně jeden z sedmi anděluov, kteří měli sedm bání, plných sedmi ran posledních«. Jednak ukázány 145 sau rozkošné věci, jednak hrozné zase ukázány sau Janovi. Nebeské a rozkošné věci, plné radosti nebeské: »Přišel ke mně jeden z sedmi«. Jako svrchu v kapitole XV. praveno jest. K těmto velikým a du- chovním věcem žádný nemuože přijíti, leč božskau pomocí a andě- luov božích. Přirozenie naše porušené jest náramně, že budaucie 150 dobré věci sau zavřieny nám, a přieliš tajné a skryté. Chce-li jedinau kruopičku mieti duše nebeských věcí, musí býti anděla 116 Ib. — 119 Luk. 16, 24 — 125 1. Kor. 13, 9 a 12 — 141 Podle Luk. 16, 25 — 148 Zj. 15, I
Strana 343
XXI. 343 365а veliké rady přítomná pomoc, aby ten přišel a dotekl se aust a srdce našeho. Nebo někdy zlý přichází anděl pod zpuosobau dobrého 155 a semena smilství a cizoložství vpauští. Dobří potěšují, dávají naučenie, osvěcují, posilňují. Protož, jestliže co o nebeských věcech okusiti chceme, potřebie jest, aby anděl boží k tomu na pomoc nám přišel. Die: »Přišel jest ke mně«. Jako by řekl anděl boží: »Ačkoli 160 dobré máš srdce a čisté a osvícené, však v těle přebývaje, ó Jane, viděti nebeských věcí, jakož žádáš, nemuožeš. Přišel sem k tobě, abych tě pozdvihl, abych tobě nětco otevřel. Sám z sebe nemuožeš nětco poznati; a krátce povím a puojdu a ukáži, jako světlo blesku přichází a rychle pomíjí, tak že člověk křehký jest a z sebe 165 pomysliti nemuože«. Toho světla maličko velmi se jemu ukazuje, nebo velikého snésti nemuože. Andělé světí sau proroci, ti nám nětco zjevují. My najzadnější, jelstliže co znáti chceme o nebeských věcech, musíme k andělóm autočiště mieti, k prorokuom a k apo- štolóm a mučedlníkóm svatým, jinak, bez nich, slepí sme. I chce 170 Pán, aby poslednie zpravovali se prvními svatými a starými. Dic: »Viděl sem jednoho z sedmi anděluov«. Počet jest pro- rokuov a apoštoluov. Proroci v zastínění mluvie o nebeských věcech dobrých. »Jeden z sedmi, kteří měli báně«. Proroci a apoštolé jako andělé boží sau, ti vylévají báně. Andělové ti sau auřadové 175 apoštolští prorokuov a kazateluov; ti najprvé zlé věci kazie, totiž bludy, pokrytstvie, navyklost zlau, i musejí tyto věci pad- nauti, aby ranau velikau trápeni byli. Chceme-li co věděti a znáti dobrého o Kristu a o nebeských věcech, musíme plakati na hřiechy a skraušené srdce mieti a dosti činiti za zlé věci; a tehdy ť řkau: 180 »Poď, a ukáži ť tobě!« Tak v prvotní cierkvi, když sau hřiešníci pokánie činili a po- trestáni byli, tehdy sau jim ukázány radosti nebeské a krása, aby všecky věci zemské jako lajna v uošklivost nám byly dány a zka- ženy byly v nás. Chceme-li nětco věděti o nebeských slávě, musí ť 185 vyčištěno býti srdce skrz pokánie a trápenie, prvé slyšme rány, vizme to, co se v nás nelíbí Bohu, pohleďme, jak mrzká jest duše naše, žádajme poznati srdce naše, žádajme, ať nás postaví před oblíčejem srdce našeho, pusťme tam ránu a nelibost a potupme se a zastyďme se, ohavnost vizme svau a želejme! Tehdy ť anděl 190 přijde, totiž duch jeho a Kristus Ježíš a jeho svatý dobrý anděl aneb některý jeho posel a ukáže nám Jeruzalém, svaté město. svatým zřenic můme mieli Audělové slovan tito 183 Ohlas Filip. 3, 8
XXI. 343 365а veliké rady přítomná pomoc, aby ten přišel a dotekl se aust a srdce našeho. Nebo někdy zlý přichází anděl pod zpuosobau dobrého 155 a semena smilství a cizoložství vpauští. Dobří potěšují, dávají naučenie, osvěcují, posilňují. Protož, jestliže co o nebeských věcech okusiti chceme, potřebie jest, aby anděl boží k tomu na pomoc nám přišel. Die: »Přišel jest ke mně«. Jako by řekl anděl boží: »Ačkoli 160 dobré máš srdce a čisté a osvícené, však v těle přebývaje, ó Jane, viděti nebeských věcí, jakož žádáš, nemuožeš. Přišel sem k tobě, abych tě pozdvihl, abych tobě nětco otevřel. Sám z sebe nemuožeš nětco poznati; a krátce povím a puojdu a ukáži, jako světlo blesku přichází a rychle pomíjí, tak že člověk křehký jest a z sebe 165 pomysliti nemuože«. Toho světla maličko velmi se jemu ukazuje, nebo velikého snésti nemuože. Andělé světí sau proroci, ti nám nětco zjevují. My najzadnější, jelstliže co znáti chceme o nebeských věcech, musíme k andělóm autočiště mieti, k prorokuom a k apo- štolóm a mučedlníkóm svatým, jinak, bez nich, slepí sme. I chce 170 Pán, aby poslednie zpravovali se prvními svatými a starými. Dic: »Viděl sem jednoho z sedmi anděluov«. Počet jest pro- rokuov a apoštoluov. Proroci v zastínění mluvie o nebeských věcech dobrých. »Jeden z sedmi, kteří měli báně«. Proroci a apoštolé jako andělé boží sau, ti vylévají báně. Andělové ti sau auřadové 175 apoštolští prorokuov a kazateluov; ti najprvé zlé věci kazie, totiž bludy, pokrytstvie, navyklost zlau, i musejí tyto věci pad- nauti, aby ranau velikau trápeni byli. Chceme-li co věděti a znáti dobrého o Kristu a o nebeských věcech, musíme plakati na hřiechy a skraušené srdce mieti a dosti činiti za zlé věci; a tehdy ť řkau: 180 »Poď, a ukáži ť tobě!« Tak v prvotní cierkvi, když sau hřiešníci pokánie činili a po- trestáni byli, tehdy sau jim ukázány radosti nebeské a krása, aby všecky věci zemské jako lajna v uošklivost nám byly dány a zka- ženy byly v nás. Chceme-li nětco věděti o nebeských slávě, musí ť 185 vyčištěno býti srdce skrz pokánie a trápenie, prvé slyšme rány, vizme to, co se v nás nelíbí Bohu, pohleďme, jak mrzká jest duše naše, žádajme poznati srdce naše, žádajme, ať nás postaví před oblíčejem srdce našeho, pusťme tam ránu a nelibost a potupme se a zastyďme se, ohavnost vizme svau a želejme! Tehdy ť anděl 190 přijde, totiž duch jeho a Kristus Ježíš a jeho svatý dobrý anděl aneb některý jeho posel a ukáže nám Jeruzalém, svaté město. svatým zřenic můme mieli Audělové slovan tito 183 Ohlas Filip. 3, 8
Strana 344
344 Kapitola Svědomie tak sau porušená a ohavná, že slov kázanie nepozo- rují; ale když rány přijdau v duši, tehdy svědomie postaveno 365a" bývá před oblíčejem člověka, člověk se hanbí a tehdy člověk hřiechuov zuostává, tehdy pokánie činiti počíná a kvieliti, tehdy 195 počíná přikázanie božie poznávati, od světa odstupovati a k Bohu se přibližovati, a tu tehdy Duch Páně zjeví se takovým, sláva nebeská v některaké jiskře etc. Tehdy počínají Boha milovati velmi, lásku mieti ke všem, tehdy u vieře a v světle viery žádají nebe, kteréž vidie podlé miery obdarovánie; a poznajíce nějakau 200 jiskru sladkosti slávy božie, hotovi budau na smrt každau hodinu jíti, jakož sau bývali, a jíti k Kristu a býti v království nebes- kém etc. Rány božle sau nám úžitečné srdce zpuosobné mustne mleti Příklad Zpuosobná duše musí býti I přišel ke mně jeden z sedmi anděluov, kteří měli sedm bání etc. Opět o cierkvi svaté, kterak konečně shromážděna bude a obnovena, v kterém blahoslaven- ství a spojení s Bohem, to ukazuje teď a die: »Přišel ke mně jeden« etc. Komu tyto věci mají ukázány býti, musie býti srdce zpuo- 5 sobné a zrak ostrý a zpuosobný, co oznamuje Pán skrze anděly, proroky a apoštoly, jaký jest tam život blahoslavený a kterak jest skrytý; onino z tohoto světa scházejíce a k blahoslavenému životu nepřicházejíce, kterak tam a jak mnoho trpie, to velmi jest skryté, což povědieno jest o lidu najposlednějším. Izaiáš VI°.: 10 »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž«. A protož srdce dřiev, než toho zaslaužie, a povědieno jim bude skrz některého z duchuov svatých: »Poď, ukáži ť tobě nevěstu«, totiž kterak jest ozdobená, spojená s Kristem v Bohu, kterak jest povajšena. Ano v škole děti najprvé lehkým věcem se učie a potom vyším, tak duše 15 věrná najprvé má poznati ty věci, které sau v nie, a ty věci, které zde běžie v cierkvi, zámutky, protivenstvie, a potom pak onyno 365b' poslednie věci dokonalé královstvie nebeského. A protož napřed (v kapitole XVIIté.) die anděl jeden: »Poď, ukáži tobě zatracenie nevěstky veliké«. A pak teď již chce ukázati 20 pravau nevěstu. Nebo potřebie jest prvé zatracenie nevěstky po- znati, a potom svatau nevěstu. Nebo velmi duše má zpuosobena býti ku poznání té svaté nevěsty. A protož, dokud nepoznáme těch věcí, které sau mezi námi, aniž oněchno duchovních, vyso- kých a skrytých, poznáme. 25 11 Iz. 6, 10 — 19 Zj. 17, 1
344 Kapitola Svědomie tak sau porušená a ohavná, že slov kázanie nepozo- rují; ale když rány přijdau v duši, tehdy svědomie postaveno 365a" bývá před oblíčejem člověka, člověk se hanbí a tehdy člověk hřiechuov zuostává, tehdy pokánie činiti počíná a kvieliti, tehdy 195 počíná přikázanie božie poznávati, od světa odstupovati a k Bohu se přibližovati, a tu tehdy Duch Páně zjeví se takovým, sláva nebeská v některaké jiskře etc. Tehdy počínají Boha milovati velmi, lásku mieti ke všem, tehdy u vieře a v světle viery žádají nebe, kteréž vidie podlé miery obdarovánie; a poznajíce nějakau 200 jiskru sladkosti slávy božie, hotovi budau na smrt každau hodinu jíti, jakož sau bývali, a jíti k Kristu a býti v království nebes- kém etc. Rány božle sau nám úžitečné srdce zpuosobné mustne mleti Příklad Zpuosobná duše musí býti I přišel ke mně jeden z sedmi anděluov, kteří měli sedm bání etc. Opět o cierkvi svaté, kterak konečně shromážděna bude a obnovena, v kterém blahoslaven- ství a spojení s Bohem, to ukazuje teď a die: »Přišel ke mně jeden« etc. Komu tyto věci mají ukázány býti, musie býti srdce zpuo- 5 sobné a zrak ostrý a zpuosobný, co oznamuje Pán skrze anděly, proroky a apoštoly, jaký jest tam život blahoslavený a kterak jest skrytý; onino z tohoto světa scházejíce a k blahoslavenému životu nepřicházejíce, kterak tam a jak mnoho trpie, to velmi jest skryté, což povědieno jest o lidu najposlednějším. Izaiáš VI°.: 10 »Oslep srdce lidu tohoto a uši jeho obtěž«. A protož srdce dřiev, než toho zaslaužie, a povědieno jim bude skrz některého z duchuov svatých: »Poď, ukáži ť tobě nevěstu«, totiž kterak jest ozdobená, spojená s Kristem v Bohu, kterak jest povajšena. Ano v škole děti najprvé lehkým věcem se učie a potom vyším, tak duše 15 věrná najprvé má poznati ty věci, které sau v nie, a ty věci, které zde běžie v cierkvi, zámutky, protivenstvie, a potom pak onyno 365b' poslednie věci dokonalé královstvie nebeského. A protož napřed (v kapitole XVIIté.) die anděl jeden: »Poď, ukáži tobě zatracenie nevěstky veliké«. A pak teď již chce ukázati 20 pravau nevěstu. Nebo potřebie jest prvé zatracenie nevěstky po- znati, a potom svatau nevěstu. Nebo velmi duše má zpuosobena býti ku poznání té svaté nevěsty. A protož, dokud nepoznáme těch věcí, které sau mezi námi, aniž oněchno duchovních, vyso- kých a skrytých, poznáme. 25 11 Iz. 6, 10 — 19 Zj. 17, 1
Strana 345
XXI. 345 A die: »Poď!« Nebo Duch svatý, chtěje ony vysoké věci zjeviti, odvodí duši k oněmno skrytým věcem duchovním a taj- ným, a tehdy jic ukazuje a dává poznati. Nebo, jakož povědieno na počátku kněh, tyto věci, které se teď píšie, služebníkuom božím 30 sau poslány. Nebo zde, v životě smrtedlném, na této cestě poznati tu nevěstku cizoložnici méně jest nežli onu nevěstu pravú, svatau poznati; a jestliže menších věcí nepoznáváme, aniž větších člověk pozná. A onu pravau nevěstu poznati jest Ducha Páně, komuž by on dal, a modlitbami žádostivými to obdržeti. Nebo častokrát 35 již někteří lidé zdají se býti pravá choť Kristova, a potom opět jiní lidé etc. Nebo častokrát po řeči, skutcích a obcování shledává se, že, kteří se zdáli býti chot Kristova, potom se shledává, že nejsau. A jediné leč Duch některý boží die: »Poď, ukáži tobě ne- věstu« etc., člověk nepozná, ani rozeznati bude uměti. A protož by nám potřebie bylo toho Ducha božieho, abychom právě rozeznali nevěstu Kristovu, nebo zdá se nevěstka některá býti nevěstau Kristovau podlé okras zevnitřních. Ó, by anděl boží přišel a řekl: »Poď, okáži tobě« v stavu kněžském, kteří sau Ducha božieho majíce, kteří sau pokrytci, lháři, svuodce etc.! 365b2 45 Veliký by dar] byl, aby duše nevěřila každému duchu a nedala se svoditi. Nebo, leč Duch pravdy přijde, duše ta svedena bude a zavedena bude rauchem ovčím zevnitřním. Ale kdyby Duch Páně přišel v nás a ukázal nám, které sau věci vnitř v nás, to by byl dar velmi veliký, aby, což se Bohu nelíbí v člověku, za to 50 se člověk styděl a vnitř hanbil se a aby poznaje se nenáviděl se samého, sebe samého v ohyzdnosti měl, jako i Buoh člověka nenávidí. A to bychom zajisté měli viděti skrze božieho Ducha a slovo božie jako zrcadlo. Jako dotýká sv. Jakub v své kanonice, kterak 55 slovo Páně jest jako zrcadlo světlé a osvěcujície vnitřnosti člověka. A v Starém zákoně v stánku byla sú zrcadla ženská, v kteráž se vzhlédali. A protož každý, do kostela k přijímaní těla a krve Páně jíti chtěje, měl by se vzhlédnauti do tohoto zrcadla, jest-li na něm jaká poškvrna, aby na ni lkal a plakal. A ti andělé, kteříž mají báně hněvu božieho, kteříž hněv boží na lidi vylévají, voleným božím zjevují potřebné věci, nevěstu pravau božie. A potřebie jest nám žádati, aby Duch boží oznámil nám náš život, naše svědomie, a to aby se stalo skrze slovo božie 40 Ducha božieho potřebujeme Rudly sveten bývá člověk Potřebujem zICHdÍ 60 29 Zj. 1, 1 — 47 Ohlas Mat. 7, 15 — 54 Jakub 1, 21 až 25 — 56 2. M. 38, 8
XXI. 345 A die: »Poď!« Nebo Duch svatý, chtěje ony vysoké věci zjeviti, odvodí duši k oněmno skrytým věcem duchovním a taj- ným, a tehdy jic ukazuje a dává poznati. Nebo, jakož povědieno na počátku kněh, tyto věci, které se teď píšie, služebníkuom božím 30 sau poslány. Nebo zde, v životě smrtedlném, na této cestě poznati tu nevěstku cizoložnici méně jest nežli onu nevěstu pravú, svatau poznati; a jestliže menších věcí nepoznáváme, aniž větších člověk pozná. A onu pravau nevěstu poznati jest Ducha Páně, komuž by on dal, a modlitbami žádostivými to obdržeti. Nebo častokrát 35 již někteří lidé zdají se býti pravá choť Kristova, a potom opět jiní lidé etc. Nebo častokrát po řeči, skutcích a obcování shledává se, že, kteří se zdáli býti chot Kristova, potom se shledává, že nejsau. A jediné leč Duch některý boží die: »Poď, ukáži tobě ne- věstu« etc., člověk nepozná, ani rozeznati bude uměti. A protož by nám potřebie bylo toho Ducha božieho, abychom právě rozeznali nevěstu Kristovu, nebo zdá se nevěstka některá býti nevěstau Kristovau podlé okras zevnitřních. Ó, by anděl boží přišel a řekl: »Poď, okáži tobě« v stavu kněžském, kteří sau Ducha božieho majíce, kteří sau pokrytci, lháři, svuodce etc.! 365b2 45 Veliký by dar] byl, aby duše nevěřila každému duchu a nedala se svoditi. Nebo, leč Duch pravdy přijde, duše ta svedena bude a zavedena bude rauchem ovčím zevnitřním. Ale kdyby Duch Páně přišel v nás a ukázal nám, které sau věci vnitř v nás, to by byl dar velmi veliký, aby, což se Bohu nelíbí v člověku, za to 50 se člověk styděl a vnitř hanbil se a aby poznaje se nenáviděl se samého, sebe samého v ohyzdnosti měl, jako i Buoh člověka nenávidí. A to bychom zajisté měli viděti skrze božieho Ducha a slovo božie jako zrcadlo. Jako dotýká sv. Jakub v své kanonice, kterak 55 slovo Páně jest jako zrcadlo světlé a osvěcujície vnitřnosti člověka. A v Starém zákoně v stánku byla sú zrcadla ženská, v kteráž se vzhlédali. A protož každý, do kostela k přijímaní těla a krve Páně jíti chtěje, měl by se vzhlédnauti do tohoto zrcadla, jest-li na něm jaká poškvrna, aby na ni lkal a plakal. A ti andělé, kteříž mají báně hněvu božieho, kteříž hněv boží na lidi vylévají, voleným božím zjevují potřebné věci, nevěstu pravau božie. A potřebie jest nám žádati, aby Duch boží oznámil nám náš život, naše svědomie, a to aby se stalo skrze slovo božie 40 Ducha božieho potřebujeme Rudly sveten bývá člověk Potřebujem zICHdÍ 60 29 Zj. 1, 1 — 47 Ohlas Mat. 7, 15 — 54 Jakub 1, 21 až 25 — 56 2. M. 38, 8
Strana 346
346 Kapitola jako zrcadlo. Ale člověk často se oklamává, kterýž v tom zrcadle, totiž v slovu božím, vidí jiného tvář, jiného život, ale ne svuoj. 65 A die napřed: »Ukáži tobě zatracenie«, totiž příčinu, pro kterau hoden si zatracenie, leč pokánie činiti budeš. A to dává v slovu božím, dává také poznánie svého života, jest-li co dobrého. A často- krát Pán, dopauštěje na člověka skrze své anděly ránu, zámutek jako báni, potom dává člověku sebe samého poznánie, aby člověk 70 poznal se samého, že hodně trpí takové věci, které se na ň dopauš- tějí. Nebo, jestliže duše pilně se nevzhlédá v slovo božie,l aby se poznala, hned se uchyluje k zevnitřním věcem, hned jiných viece nežli se samého šetří. A protož kazatel najprvé k sobě přihlédati má a poznati se, 75 jako jest apoštol učinil: »Věrná řeč a všic vzácnosti hodná, že Kristus přišel na tento svět hřiešníky spasiti, z nichžto já první sem«. Ale poznal svuoj hřiech, protož die: »Ale to sem z nevědomie učinil«. Za kteréž David prosí odpuštěnie řka: »Hřiechuov mla- dosti mé a které sem věci z nevědomí činil, nerač mi připomínati, 80 Pane!« A protož navštěvuje Duch boží jako anděl a vylévá hněv Pána Boha, a hodným a zpuosobným, kteříž se zde poznávají a vyčišťují, dává poznati tu nevěstu božie pravau, dává jim také poznati Jeruzalém jejie vnitřní a skrytaj, jaký má býti před Bohem. Protož často Pán takové věci skryté lidem zavierá, leč 85 prvé sami se poznají. Neb hovado nemá se hory dotknauti; člověk hovadný, nepoznávaje sebe samého, nemuož k vysokým věcem vstupovati, ano také pro nezpuosobný život poddaných Pán zavierá tajné a vysoké věci kazateluom. A protož, že nečinie lidé pokánie a sau plní hřiechuov, i proto nesluší jim jinak mluviti, 90 jediné tak, jak sau zpuosobná jich srdce, totiž o jich hřieších a po- krytství. Srdce častokrát nespuosobná chtie k vysokým věcem vydávati se, a proto padají a blaudie. Prvé cizoložnice jest uká- zána, a potom nevěsta pravá. A die: »Poď!« Zuove k některakému pokoji; a tu okáži tobě 95 o tom životě blahoslaveném a svatém Jeruzalému, Beránkově Manželka. Choť manželce. Prvé nazval ji chotí, již manželkau. Slove chot z někte- 366a- rakého závazku a slibu, a ještě nepřišla do domu ženichova; ale manželka, když již s ním spojena bývá. Tak duše, dokud jest zde a nepřichází do domu Kristova, do toho blahoslaveného života, 100 slove chot; ale když přijde do onoho blahoslaveného života, jako Kazateli, pohled na se! (černě:) 24 Proč se námn zavlerají tyto věci? Podme sem 366а1 Ukazuje svým Pán zatračanio zlých 66 Zj. 17, 1 — 76 I. Tim. 1, 15 — 78 1. Tim. 1, 13 — 79 Ž. 25, 7 86 2. M. 19. 12 a 13
346 Kapitola jako zrcadlo. Ale člověk často se oklamává, kterýž v tom zrcadle, totiž v slovu božím, vidí jiného tvář, jiného život, ale ne svuoj. 65 A die napřed: »Ukáži tobě zatracenie«, totiž příčinu, pro kterau hoden si zatracenie, leč pokánie činiti budeš. A to dává v slovu božím, dává také poznánie svého života, jest-li co dobrého. A často- krát Pán, dopauštěje na člověka skrze své anděly ránu, zámutek jako báni, potom dává člověku sebe samého poznánie, aby člověk 70 poznal se samého, že hodně trpí takové věci, které se na ň dopauš- tějí. Nebo, jestliže duše pilně se nevzhlédá v slovo božie,l aby se poznala, hned se uchyluje k zevnitřním věcem, hned jiných viece nežli se samého šetří. A protož kazatel najprvé k sobě přihlédati má a poznati se, 75 jako jest apoštol učinil: »Věrná řeč a všic vzácnosti hodná, že Kristus přišel na tento svět hřiešníky spasiti, z nichžto já první sem«. Ale poznal svuoj hřiech, protož die: »Ale to sem z nevědomie učinil«. Za kteréž David prosí odpuštěnie řka: »Hřiechuov mla- dosti mé a které sem věci z nevědomí činil, nerač mi připomínati, 80 Pane!« A protož navštěvuje Duch boží jako anděl a vylévá hněv Pána Boha, a hodným a zpuosobným, kteříž se zde poznávají a vyčišťují, dává poznati tu nevěstu božie pravau, dává jim také poznati Jeruzalém jejie vnitřní a skrytaj, jaký má býti před Bohem. Protož často Pán takové věci skryté lidem zavierá, leč 85 prvé sami se poznají. Neb hovado nemá se hory dotknauti; člověk hovadný, nepoznávaje sebe samého, nemuož k vysokým věcem vstupovati, ano také pro nezpuosobný život poddaných Pán zavierá tajné a vysoké věci kazateluom. A protož, že nečinie lidé pokánie a sau plní hřiechuov, i proto nesluší jim jinak mluviti, 90 jediné tak, jak sau zpuosobná jich srdce, totiž o jich hřieších a po- krytství. Srdce častokrát nespuosobná chtie k vysokým věcem vydávati se, a proto padají a blaudie. Prvé cizoložnice jest uká- zána, a potom nevěsta pravá. A die: »Poď!« Zuove k některakému pokoji; a tu okáži tobě 95 o tom životě blahoslaveném a svatém Jeruzalému, Beránkově Manželka. Choť manželce. Prvé nazval ji chotí, již manželkau. Slove chot z někte- 366a- rakého závazku a slibu, a ještě nepřišla do domu ženichova; ale manželka, když již s ním spojena bývá. Tak duše, dokud jest zde a nepřichází do domu Kristova, do toho blahoslaveného života, 100 slove chot; ale když přijde do onoho blahoslaveného života, jako Kazateli, pohled na se! (černě:) 24 Proč se námn zavlerají tyto věci? Podme sem 366а1 Ukazuje svým Pán zatračanio zlých 66 Zj. 17, 1 — 76 I. Tim. 1, 15 — 78 1. Tim. 1, 13 — 79 Ž. 25, 7 86 2. M. 19. 12 a 13
Strana 347
XXI 347 na jedno lože a do jednoho pokoje, tehdy již manželka jeho slauti bude, v té kráse a slávě spolu obcujiece. Jako se pokládá v Kanti- kách: »Polibiž mě políbením aust svých«, totiž skrze to vespolek 105 společné obcovánie a radost, a toho zde jsúci žádá, aby ji tak po- líbil, miloval a laskavě s ní nakládal etc. 366b1 20 I přišel ke mně jeden z sedmi anděluov. Některá slova z těch sau k kajícím, jiná sú k zatracencóm; kteří se k Bohu obracují, dává jim Pán milost, druhé synovstvie. Jan I°.: »Kolikož koli přijali sau ho (totiž srdcem), dal jim moc syny 5 božími býti, aby byli dědicové boží«. Třetie dávají se jim andělé božie, aby zpravovali kajície. Žalm: »Andělóm svým Buoh roz- kázal o tobě, aby ostřiehali tě na všech cestách tvých«. K Židuom: Kteří se k Bohu obracují, k svatým také se obracují, tu, kdež die: »Obrátili ste se k prvotní cierkvi«. Čtvrté dává se jim Duch 10 boží. Žalm: »Duch tvuoj dobrý dovede ť mě do země upřiemé«. Páté činí je chrámem božím a přebývá v nich divným obývaním. Item sám zpravuje je. Item dává dobrá napomínanie. Item napo- mínají se patřiti k zprávám života svatých. Protož, maje ten člověk ku pomoci Boha, anděly, cierkev prvotní, uprostřed zlých 15 přebývaje, naději měj, že přemuože všecko. K takovým obráceným k Bohu mluví teď Duch boží. »Poď a viz!«, řekl anděl. A hned takové napomíná Duch svatý, aby poslauchali zprávcuov dobrých a svatých prvotnie cierkve. A které dává dnes Pán, přikazuje svým poslúchati jich. »Kto vámi zhrzí, mnau zhrzí«. K tomu ťjest svatých zástup a Duch boží, aby člověk poznal tvář svau, totiž svědomie, aby se styděl za zlé věci, aby se vystřiehal od hřiechuov. Die: »Poď!« Ukáži ť draka a řeku jeho, totiž pokušenie jeho a hřiechy veliké, kteréž vypauští z aust, aby se varoval od nich. To svatí všickni 25 boží přikazují, aby poznal člověk obrácený pokolenie zlé pokryt- cuov a varoval se jich a v bázni boží aby stál. Na znamenie toho, když se jest Kristus pokřtil, nebe se otevřelo, hlas Otce jest slyšán, veden na paušť, aby pokúšen byl, tam se postil čtyřidceti dní etc, Na znamenie, kteří se očišťují od hřiechuov, nebe otvierá se jim, 30 v synovstvie přijati bývají a líbí mi se jeho život, viera, naděje, a které věci činí, mně se líbie a Duch boží dává mu, aby se zpra- (černě:) XII°. Poslúchati zpravcuov Podme, co nán chce ukázati Pán svýmí vělike datyý ddva 104 Pís. Šal. I, 2 4 Podle Jana 1, 12 — 6 Ž. 91, 11 — 9 Žid. 12, 22 a 23 — 10 Ž. 143, 10 — 20 Luk. 10, 16 — 27 Luk. 3, 21 a 22; Mat. 4, 2 nn.
XXI 347 na jedno lože a do jednoho pokoje, tehdy již manželka jeho slauti bude, v té kráse a slávě spolu obcujiece. Jako se pokládá v Kanti- kách: »Polibiž mě políbením aust svých«, totiž skrze to vespolek 105 společné obcovánie a radost, a toho zde jsúci žádá, aby ji tak po- líbil, miloval a laskavě s ní nakládal etc. 366b1 20 I přišel ke mně jeden z sedmi anděluov. Některá slova z těch sau k kajícím, jiná sú k zatracencóm; kteří se k Bohu obracují, dává jim Pán milost, druhé synovstvie. Jan I°.: »Kolikož koli přijali sau ho (totiž srdcem), dal jim moc syny 5 božími býti, aby byli dědicové boží«. Třetie dávají se jim andělé božie, aby zpravovali kajície. Žalm: »Andělóm svým Buoh roz- kázal o tobě, aby ostřiehali tě na všech cestách tvých«. K Židuom: Kteří se k Bohu obracují, k svatým také se obracují, tu, kdež die: »Obrátili ste se k prvotní cierkvi«. Čtvrté dává se jim Duch 10 boží. Žalm: »Duch tvuoj dobrý dovede ť mě do země upřiemé«. Páté činí je chrámem božím a přebývá v nich divným obývaním. Item sám zpravuje je. Item dává dobrá napomínanie. Item napo- mínají se patřiti k zprávám života svatých. Protož, maje ten člověk ku pomoci Boha, anděly, cierkev prvotní, uprostřed zlých 15 přebývaje, naději měj, že přemuože všecko. K takovým obráceným k Bohu mluví teď Duch boží. »Poď a viz!«, řekl anděl. A hned takové napomíná Duch svatý, aby poslauchali zprávcuov dobrých a svatých prvotnie cierkve. A které dává dnes Pán, přikazuje svým poslúchati jich. »Kto vámi zhrzí, mnau zhrzí«. K tomu ťjest svatých zástup a Duch boží, aby člověk poznal tvář svau, totiž svědomie, aby se styděl za zlé věci, aby se vystřiehal od hřiechuov. Die: »Poď!« Ukáži ť draka a řeku jeho, totiž pokušenie jeho a hřiechy veliké, kteréž vypauští z aust, aby se varoval od nich. To svatí všickni 25 boží přikazují, aby poznal člověk obrácený pokolenie zlé pokryt- cuov a varoval se jich a v bázni boží aby stál. Na znamenie toho, když se jest Kristus pokřtil, nebe se otevřelo, hlas Otce jest slyšán, veden na paušť, aby pokúšen byl, tam se postil čtyřidceti dní etc, Na znamenie, kteří se očišťují od hřiechuov, nebe otvierá se jim, 30 v synovstvie přijati bývají a líbí mi se jeho život, viera, naděje, a které věci činí, mně se líbie a Duch boží dává mu, aby se zpra- (černě:) XII°. Poslúchati zpravcuov Podme, co nán chce ukázati Pán svýmí vělike datyý ddva 104 Pís. Šal. I, 2 4 Podle Jana 1, 12 — 6 Ž. 91, 11 — 9 Žid. 12, 22 a 23 — 10 Ž. 143, 10 — 20 Luk. 10, 16 — 27 Luk. 3, 21 a 22; Mat. 4, 2 nn.
Strana 348
348 Kapitola Ukazuje nevěstu Vetle nas k umrtvení zá- dost! Vede k cierkvi první Ukazuje i toto voval anděly, proroky a apoštoly, aby poznali draka a řeky jeho, totiž pokušenie, a varovali se pádu. Napsáno jest: »Synu, přistaupě k službě, připrav ku po- kušení duši svau«; již tě trápiti bude jednak pýchau, jednak 35 marnau chválau, jednak bludem. Pohleď do sebe i ven z sebe, že osiedla proti sobě máš lovcuov, totiž ďábluov; hleď ku pokoře a k Bohu a doufaj v Pána Boha, sám v se nic nedoufaj. Item poznaje hřiechy své, popatř, která ť jest nevěstka protivná Kristu, a varuj se jie, a která duše čistá a upřiemá, aby Krista v ní přijal. 40 K té mluví: »Poď, ukáži tobě nevěstu«, jiež by se přídržel a jie se dověřil a od nie naučenie přijímal, totiž od anděluov, prorokuov a apoštoluov, a ukáži ť, která jest tobě připravená sláva v nebe- siech, aby vajše a vajše vstupovala. Okazuje Písmo tyto věci, aby duše byla poslušná a aby se 45 připravila, kam Duchem božím se vede, aby tam šla. Protož die: 366b2 »Poď, ukáži tobě«. Duch boží najprvé vede k umrtvení tělesných žádostí. To ť jest nepřítel domácí, kterýž jest nám připojen a svázán jest s námi, kterýž všecko dobré v nás boří, a kterými věcmi člověk měl by se líbiti Bohu, těch věcí nenávidí tělo. Druhé, všelikého 50 milovánie tělesných věcí aby nenáviděl, slávy světa, pověsti, bohatstvie a světa, patřiti má k svědectví božímu, kterak jest marný svět se všemi věcmi, kterýž zastěňuje nebeské věci. Třetie vede Duch boží k cierkvi prvotní svaté, aby potupili slávu svět- skau etc. a všelikú marnost potlačili, a aby se pozdvihli nad světské 55 věci a patřili k budauciem věcem dobrým a věčným. A to teď die: »Přišel ke mně a napomenul mě řka: Poď« ven, totiž z temností světských a žádostí tělesných, panuj nad tělem, nechtěj mu ve zlém svolovati. »Ukáži tobě« marnost světa, zlost draka, ženy nevěstky; máš mnohé duchy proti sobě, buď pokorná, 60 opatrná, prohlédaj k zprávám svatých a ty k zpravování tvému zachovávaj. A protož přepauští na duši osiedla mnohá, a z druhé strany vede ji k světlu viery, aby znala osiedla. A die k nie: »Ukáži tobě«, kterak by se pádu uvarovala, budeš-li mě poslúchati a cizích nebudeš-li následovati chticti. 65 Všecko ť ukáži, kterak by přemohla, toliko vuole své nemievaj, ale mé vuole šetř. Mnozí pohřiechu na svau vuoli zpoléhají, o sobě doufají; protož cizie duchové je uchvacují a těch poslauchají, a duchové pravdy je opauštějí. Protož, když synové boží Duchem 34 Eccli 2, 1
348 Kapitola Ukazuje nevěstu Vetle nas k umrtvení zá- dost! Vede k cierkvi první Ukazuje i toto voval anděly, proroky a apoštoly, aby poznali draka a řeky jeho, totiž pokušenie, a varovali se pádu. Napsáno jest: »Synu, přistaupě k službě, připrav ku po- kušení duši svau«; již tě trápiti bude jednak pýchau, jednak 35 marnau chválau, jednak bludem. Pohleď do sebe i ven z sebe, že osiedla proti sobě máš lovcuov, totiž ďábluov; hleď ku pokoře a k Bohu a doufaj v Pána Boha, sám v se nic nedoufaj. Item poznaje hřiechy své, popatř, která ť jest nevěstka protivná Kristu, a varuj se jie, a která duše čistá a upřiemá, aby Krista v ní přijal. 40 K té mluví: »Poď, ukáži tobě nevěstu«, jiež by se přídržel a jie se dověřil a od nie naučenie přijímal, totiž od anděluov, prorokuov a apoštoluov, a ukáži ť, která jest tobě připravená sláva v nebe- siech, aby vajše a vajše vstupovala. Okazuje Písmo tyto věci, aby duše byla poslušná a aby se 45 připravila, kam Duchem božím se vede, aby tam šla. Protož die: 366b2 »Poď, ukáži tobě«. Duch boží najprvé vede k umrtvení tělesných žádostí. To ť jest nepřítel domácí, kterýž jest nám připojen a svázán jest s námi, kterýž všecko dobré v nás boří, a kterými věcmi člověk měl by se líbiti Bohu, těch věcí nenávidí tělo. Druhé, všelikého 50 milovánie tělesných věcí aby nenáviděl, slávy světa, pověsti, bohatstvie a světa, patřiti má k svědectví božímu, kterak jest marný svět se všemi věcmi, kterýž zastěňuje nebeské věci. Třetie vede Duch boží k cierkvi prvotní svaté, aby potupili slávu svět- skau etc. a všelikú marnost potlačili, a aby se pozdvihli nad světské 55 věci a patřili k budauciem věcem dobrým a věčným. A to teď die: »Přišel ke mně a napomenul mě řka: Poď« ven, totiž z temností světských a žádostí tělesných, panuj nad tělem, nechtěj mu ve zlém svolovati. »Ukáži tobě« marnost světa, zlost draka, ženy nevěstky; máš mnohé duchy proti sobě, buď pokorná, 60 opatrná, prohlédaj k zprávám svatých a ty k zpravování tvému zachovávaj. A protož přepauští na duši osiedla mnohá, a z druhé strany vede ji k světlu viery, aby znala osiedla. A die k nie: »Ukáži tobě«, kterak by se pádu uvarovala, budeš-li mě poslúchati a cizích nebudeš-li následovati chticti. 65 Všecko ť ukáži, kterak by přemohla, toliko vuole své nemievaj, ale mé vuole šetř. Mnozí pohřiechu na svau vuoli zpoléhají, o sobě doufají; protož cizie duchové je uchvacují a těch poslauchají, a duchové pravdy je opauštějí. Protož, když synové boží Duchem 34 Eccli 2, 1
Strana 349
XXI. 349 367a2 70 božím se zpravují podlé apoštola, tehdy v takové poddanosti utvrzeni bývají od Pána, aby byli jako hrádek upelvněný proti všem nepřictele zálohám a osiedlóm. Vede také Duch boží od zem- ských věcí, které sau najnižšie a daleko menšie nežli nebeské. Vede Duch boží k milování dvojiemu anebo k životu dvojímu: 75 jedním obyčejem, aby všecky skutky zlé zavrhl, světu a tělu umřel a aby bližním k spasení posluhoval, druhé, aby často s Bohem rozmlauval a o něm přemajšlel. A to die teď: »Poď, a okáži tobě« život dobrý, pracovitý, druhý bohomyslný, a opět zase navrátiti se k pracovitému. A to 80 Kristus ukázal. Když přicházel do domu Marty, nalezl Martu posluhující Kristu. Ne ďáblu, ne světu, ne tělu, ale Ježíši Kristovi. K tomu volení boží vedeni bývají od anděluov a svatých Otcuov prvotnie cierkve, k životu pracovitému Marty. Všickni řemeslníci svým řemeslem mají slúžiti Kristu. Marta ne pyšná, ne chlipná, 85 ne lakomá byla; tak v řemesle mělo by všecko zlé vyvrženo býti, ale svým řemeslem aby Kristu slaužili bez smrtedlného hřiechu a bez reptánie. A ten život jest hora veliká, vysoká, o kteréž Duch boží praví: »Poď, okáži tobě«, totiž proč máš pracovati bez hřic- chu, k úžitku duše, k chvále boží, k úžitku dobrému bližních. Item hospodářové mají opatrovati čeled, aby se zpuosobovali k zpovědi, k přijímaní svatému těla a krve Páně hodně. Kde sau ty dobré Marty, které by prohlédly čeládku tak? Kde ť sau ne- návisti a rozdělenie, tu ť nenie Marty. Obec neměla by dopustiti řemesla, které jest proti Bohu, neb ten život nenie Marty. Ten 95 život vidí, kde sau nuzní a kde lkajície, kde vdovy a sirotci, aby nedostatky jich nahrazoval. Ten život patriarchové a světí apoštolé měli sau i blahoslavená Maria. To teď die anděl: »Poď, ukáži tobě«. Druhé opět vajše vede Duch boží, k životu bohomyslnému. Protož die: »Poď«, vyšieho Bohomyslný život 100 ukáži ť nětco, úžitečnějšieho a rozkošnějšieho. Má k tomu býti pokora, život pokojný v poslauchaní slova božieho. Magdalena skrze slovo božie patřila v srdce své, za hřiechy se styděla, života polepšila a naději v Pánu měla. Protož die anděl a Duch Páně: »Poď« od péče světské, poď od starostí a fresování k modlitbě, 105 poď ku pokoře, poď ku poslauchaní slova božieho, poď ku pokoji v slyšení. Nebo Maria slove pokojná. Tu se má ode všech přátel a péčí zavřicti. Jestliže se nedrží slova božieho, nic neváží ten život bohomyslný. Remeslnici 5lůžiti mají Krištu Ilospodářove čeled opatrujte Antei polniczí k (lubrým věreim 90 367a Duch svatý vede k životu dvojiemu — 70 Podle 2. Nor. 9, 13 a 10, 5 — 80 Luk. 10, 38 nn.
XXI. 349 367a2 70 božím se zpravují podlé apoštola, tehdy v takové poddanosti utvrzeni bývají od Pána, aby byli jako hrádek upelvněný proti všem nepřictele zálohám a osiedlóm. Vede také Duch boží od zem- ských věcí, které sau najnižšie a daleko menšie nežli nebeské. Vede Duch boží k milování dvojiemu anebo k životu dvojímu: 75 jedním obyčejem, aby všecky skutky zlé zavrhl, světu a tělu umřel a aby bližním k spasení posluhoval, druhé, aby často s Bohem rozmlauval a o něm přemajšlel. A to die teď: »Poď, a okáži tobě« život dobrý, pracovitý, druhý bohomyslný, a opět zase navrátiti se k pracovitému. A to 80 Kristus ukázal. Když přicházel do domu Marty, nalezl Martu posluhující Kristu. Ne ďáblu, ne světu, ne tělu, ale Ježíši Kristovi. K tomu volení boží vedeni bývají od anděluov a svatých Otcuov prvotnie cierkve, k životu pracovitému Marty. Všickni řemeslníci svým řemeslem mají slúžiti Kristu. Marta ne pyšná, ne chlipná, 85 ne lakomá byla; tak v řemesle mělo by všecko zlé vyvrženo býti, ale svým řemeslem aby Kristu slaužili bez smrtedlného hřiechu a bez reptánie. A ten život jest hora veliká, vysoká, o kteréž Duch boží praví: »Poď, okáži tobě«, totiž proč máš pracovati bez hřic- chu, k úžitku duše, k chvále boží, k úžitku dobrému bližních. Item hospodářové mají opatrovati čeled, aby se zpuosobovali k zpovědi, k přijímaní svatému těla a krve Páně hodně. Kde sau ty dobré Marty, které by prohlédly čeládku tak? Kde ť sau ne- návisti a rozdělenie, tu ť nenie Marty. Obec neměla by dopustiti řemesla, které jest proti Bohu, neb ten život nenie Marty. Ten 95 život vidí, kde sau nuzní a kde lkajície, kde vdovy a sirotci, aby nedostatky jich nahrazoval. Ten život patriarchové a světí apoštolé měli sau i blahoslavená Maria. To teď die anděl: »Poď, ukáži tobě«. Druhé opět vajše vede Duch boží, k životu bohomyslnému. Protož die: »Poď«, vyšieho Bohomyslný život 100 ukáži ť nětco, úžitečnějšieho a rozkošnějšieho. Má k tomu býti pokora, život pokojný v poslauchaní slova božieho. Magdalena skrze slovo božie patřila v srdce své, za hřiechy se styděla, života polepšila a naději v Pánu měla. Protož die anděl a Duch Páně: »Poď« od péče světské, poď od starostí a fresování k modlitbě, 105 poď ku pokoře, poď ku poslauchaní slova božieho, poď ku pokoji v slyšení. Nebo Maria slove pokojná. Tu se má ode všech přátel a péčí zavřicti. Jestliže se nedrží slova božieho, nic neváží ten život bohomyslný. Remeslnici 5lůžiti mají Krištu Ilospodářove čeled opatrujte Antei polniczí k (lubrým věreim 90 367a Duch svatý vede k životu dvojiemu — 70 Podle 2. Nor. 9, 13 a 10, 5 — 80 Luk. 10, 38 nn.
Strana 350
350 Kapitola Na hodiny Cítanie Plsem Magdalena Daniel modlil se třikrát Vstupiti na horu vyš8i Druhé má býti duše nábožná. K tomu sau zavázáni kněží. Prvotně k pracovitému, v kázaní, v radách; tu mysl pracuje toho, 110 jenž káže, ale poslauchajícieho mysl jako bohomyslný život vede, a častokrát vážněji posluchači přijímají nežli ti, kteří káží. Druhé modlitba má býti nábožná. Někdy za času apoštoluov sedmkrát za den modlévali se. V Skutcích apošt. III°.: »Vstupovali k hodině modlitebné deváté«. Ta hodina byla k modlení v noci, ve dne, 115 v nešpory, v třetí, v šestau a v devátau hodinu a v kompletní. Tu ť dává Buoh, co máme kázati a lidu úžitečně mluviti. Nábožné také ženy Bohu oddané také sau zavázány často se modliti, prvé nežli jiní. Nebo tu pomoc jest veliká proti nepřáteluom vidědlným i nevidědlným a k setrvání v dobrém. Třetie potřebné k tomu čítanie Písma svatého časté. Žalm die: »Blahoslavený, kto neodšel v radě nevěrných. Kto jest ten? Kterýž přemyšluje v zákoně ve dne i v noci«. Na modlitbě s Bohem mluvíme. Potřebie jest mieti bázeň a poctivost. V čítaní zákona božieho Buoh k nám mluví řka: »Tatoť jest vuole má: Buď po-125367b1 ctivý, buď příkladný, takto rozuměj, takto pověz. Toto mi se do tebe nelíbí. Toto pamatuj, tyto věci rozjímaj; nerozumíš-li, ptaj se pilně a hledaj, rozjímaj sobě v duši; kochaj se v Hospodinu«. K tomu Duch boží vede řka: »Poď, ukáži tobě« etc. Magdaleny které sau, ješto aučastenstvie berau těla Kristova, 130 častokrát mají se modliti. Také ti z pracovitého života měli by se najméně třikrát modliti, aby se vyvarovali osiedl v pracovitém životě. Daniel zajisté třikrát se modlil za den, maje mnohá v svém auřadě zaneprázdněnie; neb tu dává pomoc Pán, aby nepadl. Tito dva životové sobě vespolek pomáhají. A sau hory dvě. 135 »Zemřeli-li ste s Kristem, které svrchnie věci sau, hledajte«, totiž, jestliže ste se obrátili od hřiechuov a umřeli zlému životu, již máte vstupovati k vyšímu životu, máte vstúpiti na tu horu, na kteréž učie Kristus chudobě, milování nepřátel, modlitbě za nepřátely, tichosti a pokoře a lkání na sebe i na jiné. Na tu horu mají se 140 zběhnauti pracovitý i bohomyslný život, aby žieznili a lačněli spravedlnosti a aby všecka blahoslavenstvie držali, napsaná vnitř i zevnitř, a aby byli čistého srdce. Takoví na modlitbách svých Boha uzřie etc. Vysoká hora, styděti se za hřiechy na modlitbě. Zdali nenie 145 toto hora, což die žalm: »Pozdvihni srdce na horu, a vyvýšen 120 Kněžie slyšte 114 Skutk. 3, 1. — 122 Podle Ž. 1, I a 2 136 Kolos. 3, I 138 Mat. 5, 1 nn. — 141 Ohlas Mat. 5, 6 a 8
350 Kapitola Na hodiny Cítanie Plsem Magdalena Daniel modlil se třikrát Vstupiti na horu vyš8i Druhé má býti duše nábožná. K tomu sau zavázáni kněží. Prvotně k pracovitému, v kázaní, v radách; tu mysl pracuje toho, 110 jenž káže, ale poslauchajícieho mysl jako bohomyslný život vede, a častokrát vážněji posluchači přijímají nežli ti, kteří káží. Druhé modlitba má býti nábožná. Někdy za času apoštoluov sedmkrát za den modlévali se. V Skutcích apošt. III°.: »Vstupovali k hodině modlitebné deváté«. Ta hodina byla k modlení v noci, ve dne, 115 v nešpory, v třetí, v šestau a v devátau hodinu a v kompletní. Tu ť dává Buoh, co máme kázati a lidu úžitečně mluviti. Nábožné také ženy Bohu oddané také sau zavázány často se modliti, prvé nežli jiní. Nebo tu pomoc jest veliká proti nepřáteluom vidědlným i nevidědlným a k setrvání v dobrém. Třetie potřebné k tomu čítanie Písma svatého časté. Žalm die: »Blahoslavený, kto neodšel v radě nevěrných. Kto jest ten? Kterýž přemyšluje v zákoně ve dne i v noci«. Na modlitbě s Bohem mluvíme. Potřebie jest mieti bázeň a poctivost. V čítaní zákona božieho Buoh k nám mluví řka: »Tatoť jest vuole má: Buď po-125367b1 ctivý, buď příkladný, takto rozuměj, takto pověz. Toto mi se do tebe nelíbí. Toto pamatuj, tyto věci rozjímaj; nerozumíš-li, ptaj se pilně a hledaj, rozjímaj sobě v duši; kochaj se v Hospodinu«. K tomu Duch boží vede řka: »Poď, ukáži tobě« etc. Magdaleny které sau, ješto aučastenstvie berau těla Kristova, 130 častokrát mají se modliti. Také ti z pracovitého života měli by se najméně třikrát modliti, aby se vyvarovali osiedl v pracovitém životě. Daniel zajisté třikrát se modlil za den, maje mnohá v svém auřadě zaneprázdněnie; neb tu dává pomoc Pán, aby nepadl. Tito dva životové sobě vespolek pomáhají. A sau hory dvě. 135 »Zemřeli-li ste s Kristem, které svrchnie věci sau, hledajte«, totiž, jestliže ste se obrátili od hřiechuov a umřeli zlému životu, již máte vstupovati k vyšímu životu, máte vstúpiti na tu horu, na kteréž učie Kristus chudobě, milování nepřátel, modlitbě za nepřátely, tichosti a pokoře a lkání na sebe i na jiné. Na tu horu mají se 140 zběhnauti pracovitý i bohomyslný život, aby žieznili a lačněli spravedlnosti a aby všecka blahoslavenstvie držali, napsaná vnitř i zevnitř, a aby byli čistého srdce. Takoví na modlitbách svých Boha uzřie etc. Vysoká hora, styděti se za hřiechy na modlitbě. Zdali nenie 145 toto hora, což die žalm: »Pozdvihni srdce na horu, a vyvýšen 120 Kněžie slyšte 114 Skutk. 3, 1. — 122 Podle Ž. 1, I a 2 136 Kolos. 3, I 138 Mat. 5, 1 nn. — 141 Ohlas Mat. 5, 6 a 8
Strana 351
XXI. 351 367b2 bude Buoh«, totiž lépe vidien bude? V Písničkách IIII°.: »Puojdu na huoru mirry a kadidla«. Nábožná modlitba jest hora kadidla, o kteréž Kristus die: »Puojdu tam a bydliti budu tam a navštívím 150 novými dary, miluji taková srdce«. A to praví Duch Páně synuom a dcerám: »Poď na hory, buď mi poddána, dopusť mi, ať tě vedu, a učiním tobě dobře. Daj mi srdce, vyvrz z něho světské věci, hleď k nebeským věčným a duchovním, a ochotněji uzřieš Krista na horách«. V Piesničkách napsáno (II°.): »Ta duše, uzřevši Krista 155 na hoře, řekla: Ej, milý muoj podobný jest k srně a k kolauchovi jeleniemu, chodě na horách«, totiž v svatých dobrých a milují- cích Boha. A některé hory zlé, totiž pyšné a pokrytce, přeskakuje, kdežto ani rosy, ani deště, kdež ani skraušenie, ani náboženstvic ani pokora jaká jest. Na dobrých stojím horách já, nevěsta, a je- 160 diné Kristus se přibližuje, vidím ho, miluji a kochám se v něm, a z neviděnie lkánie mám. Některá srdce nic těch věcí nečijí, ani lkánie, ani pokory, některá ani cítie jiskry náboženstvie. Proč? Neb nětco tu vidí Kristus, a proto jest je přeskočil. Běda jim! Obojí život dobrý, jestliže vedlé zpráv svatých vede se. Pakli 165 se člověk dá na lakomstvic, tu ť nenie Marta, ale osiedlo zatracenie. V pracovitém životě časté roztrženie mysli jest; ačkoli Duch v život takový vede, alevšak duchové zlí osiedla kladau. Žalm: »Podlé cesty pohoršenie položili sau mi«. Hněv a popudnost bývá a mysli rozdělenie. Tu jest potřebie mieti bázeň, však nemá duše 170 dobrého opúštěti, ale v dobrém se držeti. V životě bohomyslném menšic sau osiedla v některých, jako v pracovitém některým většic sau osiedla. Jestliže kteří v život bohomyslný vstupují a nebývají vedeni Duchem božím a neslyšie anděla řkaucieho: »Poď, ukáži tobě!«, tehdy jako o kámen se urážejí a padají daleko 175 doluov. V pracovitý někteří běží, a nejsau povoláni; také těžce padají, ješto by v bohomyslném snad nepadli. Někteří také v bohomyslném tak zabluzují, tak se pohoršují, ješto by v pracovitém nikdá byli nepadli. V knihách Exodi XIX°.: »Ne každý člověk ať vstupuje 368a' 180 na horu« etc. Žalm: »Osvěcuje ty divněji od hor věčných«. Nebo ne každému dává se státi v životě bohomyslném, ani také kněžím; a jestliže přicházejí v ten život, viece hřešie a viece a tieže zatraceni Hory zlé Lakomstvie Kterých nevede Duch boží, padají (černě:) 75 146 Ž. 63, 7 a 8 (vulg.) — 147 Pís. Šal. 4, 6 — 154 Podle Pís. Šal. 2, 8 a 9— 168 Ž. 119, 110 — 172 »bohomyslný« opravou z pův.: »praco- vitý« 179 2. M. 19, 12 — 180 Ž. 76, 5 — List 368 je na dvou místech uvnitř protržen.
XXI. 351 367b2 bude Buoh«, totiž lépe vidien bude? V Písničkách IIII°.: »Puojdu na huoru mirry a kadidla«. Nábožná modlitba jest hora kadidla, o kteréž Kristus die: »Puojdu tam a bydliti budu tam a navštívím 150 novými dary, miluji taková srdce«. A to praví Duch Páně synuom a dcerám: »Poď na hory, buď mi poddána, dopusť mi, ať tě vedu, a učiním tobě dobře. Daj mi srdce, vyvrz z něho světské věci, hleď k nebeským věčným a duchovním, a ochotněji uzřieš Krista na horách«. V Piesničkách napsáno (II°.): »Ta duše, uzřevši Krista 155 na hoře, řekla: Ej, milý muoj podobný jest k srně a k kolauchovi jeleniemu, chodě na horách«, totiž v svatých dobrých a milují- cích Boha. A některé hory zlé, totiž pyšné a pokrytce, přeskakuje, kdežto ani rosy, ani deště, kdež ani skraušenie, ani náboženstvic ani pokora jaká jest. Na dobrých stojím horách já, nevěsta, a je- 160 diné Kristus se přibližuje, vidím ho, miluji a kochám se v něm, a z neviděnie lkánie mám. Některá srdce nic těch věcí nečijí, ani lkánie, ani pokory, některá ani cítie jiskry náboženstvie. Proč? Neb nětco tu vidí Kristus, a proto jest je přeskočil. Běda jim! Obojí život dobrý, jestliže vedlé zpráv svatých vede se. Pakli 165 se člověk dá na lakomstvic, tu ť nenie Marta, ale osiedlo zatracenie. V pracovitém životě časté roztrženie mysli jest; ačkoli Duch v život takový vede, alevšak duchové zlí osiedla kladau. Žalm: »Podlé cesty pohoršenie položili sau mi«. Hněv a popudnost bývá a mysli rozdělenie. Tu jest potřebie mieti bázeň, však nemá duše 170 dobrého opúštěti, ale v dobrém se držeti. V životě bohomyslném menšic sau osiedla v některých, jako v pracovitém některým většic sau osiedla. Jestliže kteří v život bohomyslný vstupují a nebývají vedeni Duchem božím a neslyšie anděla řkaucieho: »Poď, ukáži tobě!«, tehdy jako o kámen se urážejí a padají daleko 175 doluov. V pracovitý někteří běží, a nejsau povoláni; také těžce padají, ješto by v bohomyslném snad nepadli. Někteří také v bohomyslném tak zabluzují, tak se pohoršují, ješto by v pracovitém nikdá byli nepadli. V knihách Exodi XIX°.: »Ne každý člověk ať vstupuje 368a' 180 na horu« etc. Žalm: »Osvěcuje ty divněji od hor věčných«. Nebo ne každému dává se státi v životě bohomyslném, ani také kněžím; a jestliže přicházejí v ten život, viece hřešie a viece a tieže zatraceni Hory zlé Lakomstvie Kterých nevede Duch boží, padají (černě:) 75 146 Ž. 63, 7 a 8 (vulg.) — 147 Pís. Šal. 4, 6 — 154 Podle Pís. Šal. 2, 8 a 9— 168 Ž. 119, 110 — 172 »bohomyslný« opravou z pův.: »praco- vitý« 179 2. M. 19, 12 — 180 Ž. 76, 5 — List 368 je na dvou místech uvnitř protržen.
Strana 352
352 Kapitola Povolánie Maria bývají; a zase v pracovitý přicházejíce, nestojie v něm, ale viece zatraceni bývají. Spasitel die: »Jestliže oko pravé« etc. Oko pravé jest život bohomyslný; jestliže ť ten neprospívá tobě a nejsi k němu 185 povolán, sstup doluov. Též také, jestliže oko levé horšie tě, vylup je — nech ho, nejsi-li povolán. Jsi-li povolán k pracovitému životu, stuoj v něm věrně; lépe ť jest tobě s tiem jedním okem vjíti do královstvie nežli etc., totiž v životě bohomyslném také nemuož člověk dlauho státi z té příčiny, nebo tělo, které se po- 190 rušuje, obtěžuje duši; protož obrátiti se má člověk k pracovitému. A zase též, nenie-li člověk tak k obojímu povolán, stuoj v prvním životě. Maria, matka Kristova, noséci a krmieci Krista, pracovitý měla život. Bohomyslný měla, když anděl boží ji pozdravil a na- 195 učil a osvietil; běžala k horám, divným duchem byla navštívena. Jaká jejie pokora byla, jaké náboženstvie jejic, jaké jejie uměnie o Kristu a viera! Ta hvězda jest nám zatmiena. Byla povolána k tomu životu skrze Ducha božieho, kterýž řekl jie: »Poď, ukáži tobě horu«, totiž tento život dobrý, příkladný všem, a věčný 200 v životě oslaveném, kterýž budeš mieti s Kristem etc. Oko pravé Na horu vstupiti musímo Modlitba I vyzdvihl jest mne a vnesl v duchu na huoru velikau a vysokau etc. Když zákon nový Kristus chtěl vydati, vstaupil jest na huoru a posluchači též vstaupili na huoru. Ovšem, o stavu blahoslavenstvie a o přiebytcích jestliže slyšeti a rozuměti žádáme, spasitedlně vstúpiti máme na huoru dobrého života. Žádný zlý a zavržený nenie hodný posluchač o budaucím blahoslavenství. Izaiáš XL: »Vstup na huoru ty, kterýž zvěstuješ dobré věci«, aby totiž vieru velikau a lásku a život měl. Protož die posluchačuom, nebo ležící malý v prachu země neúži- tečný jest učedlník slov svatého Jana. Protož tato vorlice ne sama od sebe jest mohla vstúpiti k těmto svrchovaným dobrým věcem. Takéž ovšem my nevstaupíme, je- diné leč pomoc majíce od Ducha božieho. Modliti se máme před kázaním, abychom pozdviženi byli od Ducha božicho. »Ukáži tobě nevěstu Beránkovu«, kněžnu. Kto by přišel, žádal 15 by viděti ji. Tato ovšem kněžna a královna jest krásná. Dobré jest ji znáti a blahoslavení sau, kteří znáti ji mohau. V Písničkách I°. dic: 5 10 368a" 184 Mat. 5, 29 — 195 Luk. I, 28 nn. a 39 nn. 3 Mat. 5, 1 nn. — 7 1z. 40, 9
352 Kapitola Povolánie Maria bývají; a zase v pracovitý přicházejíce, nestojie v něm, ale viece zatraceni bývají. Spasitel die: »Jestliže oko pravé« etc. Oko pravé jest život bohomyslný; jestliže ť ten neprospívá tobě a nejsi k němu 185 povolán, sstup doluov. Též také, jestliže oko levé horšie tě, vylup je — nech ho, nejsi-li povolán. Jsi-li povolán k pracovitému životu, stuoj v něm věrně; lépe ť jest tobě s tiem jedním okem vjíti do královstvie nežli etc., totiž v životě bohomyslném také nemuož člověk dlauho státi z té příčiny, nebo tělo, které se po- 190 rušuje, obtěžuje duši; protož obrátiti se má člověk k pracovitému. A zase též, nenie-li člověk tak k obojímu povolán, stuoj v prvním životě. Maria, matka Kristova, noséci a krmieci Krista, pracovitý měla život. Bohomyslný měla, když anděl boží ji pozdravil a na- 195 učil a osvietil; běžala k horám, divným duchem byla navštívena. Jaká jejie pokora byla, jaké náboženstvie jejic, jaké jejie uměnie o Kristu a viera! Ta hvězda jest nám zatmiena. Byla povolána k tomu životu skrze Ducha božieho, kterýž řekl jie: »Poď, ukáži tobě horu«, totiž tento život dobrý, příkladný všem, a věčný 200 v životě oslaveném, kterýž budeš mieti s Kristem etc. Oko pravé Na horu vstupiti musímo Modlitba I vyzdvihl jest mne a vnesl v duchu na huoru velikau a vysokau etc. Když zákon nový Kristus chtěl vydati, vstaupil jest na huoru a posluchači též vstaupili na huoru. Ovšem, o stavu blahoslavenstvie a o přiebytcích jestliže slyšeti a rozuměti žádáme, spasitedlně vstúpiti máme na huoru dobrého života. Žádný zlý a zavržený nenie hodný posluchač o budaucím blahoslavenství. Izaiáš XL: »Vstup na huoru ty, kterýž zvěstuješ dobré věci«, aby totiž vieru velikau a lásku a život měl. Protož die posluchačuom, nebo ležící malý v prachu země neúži- tečný jest učedlník slov svatého Jana. Protož tato vorlice ne sama od sebe jest mohla vstúpiti k těmto svrchovaným dobrým věcem. Takéž ovšem my nevstaupíme, je- diné leč pomoc majíce od Ducha božieho. Modliti se máme před kázaním, abychom pozdviženi byli od Ducha božicho. »Ukáži tobě nevěstu Beránkovu«, kněžnu. Kto by přišel, žádal 15 by viděti ji. Tato ovšem kněžna a královna jest krásná. Dobré jest ji znáti a blahoslavení sau, kteří znáti ji mohau. V Písničkách I°. dic: 5 10 368a" 184 Mat. 5, 29 — 195 Luk. I, 28 nn. a 39 nn. 3 Mat. 5, 1 nn. — 7 1z. 40, 9
Strana 353
XXI. 353 368b1 »Černá ť sem, ale vajtečná sem«, totiž velmi skrytá v tomto času, a sem na huoře založená. A protož die: »I pozdvihl jest mne«. 20 Žalm: »Základové jeho na horách svatých«. Hory duchovnie tyto sau nad nebe a slunce i hvězdy, tam ť jest nevěsta postavená, tu ť jest založená a připravená. Protož žádný, stoje dole, viděti jie ne- muože. Nebo die: »Vyzdvihl mě a vnesl na huoru vysokau, abych viděl nevěstu Beránkovu«. Kterýž byl ponížen a mnoho trpěl, 25 již jest mocný a má nevěstu, kteráž jest trpěla s ním, kteráž jest přítelkyně jeho, kteráž ho milovala a jemu uvěřila a jeho řeč za- chovávala. »Vnesl mne na huoru«, ne tělesně, ale »v duchu«, totiž v mysli nad nebe i všecky skutky nebeské; ačkoli tělo bylo na zemi, ale 30 duše byla tam, kde byl Kristus a nevěsta. Tu jest duše všecka byla obrácena k nebeským věcem a nehleděla na marnosti a na bláz- novstvie světa; nehleděla na bohatstvie, všecky věci zdejšie byly sau jie zastieněny a v nízkosti ostaveny, a noc byla blahoslave ná a dobrá, kteráž zplodila rozkoše duši, patřící na Krista. A potom die: »Vyzdvihl mě«. Jako Pavel bieše vyzdvižen viděnic Pavlovo do třetieho nebe a do ráje a viděl ty věci, kterýchž nesluší člověku mluviti, podobné jest vidění tomuto. Viděl rozkošné věci nebeské, a tak sau zastíněny byly jemu tělesné věci, že jest řekl: »Byl-li je v těle či kromě těla, nevím«. Nevie, kde jest bylo tehdáž tělo; 40 obrácen byl všemi očima mysli, paměti, rozumu a vuole vzhuoru k těm dobrým věcem, k kterým duše jest stvořena. Ty viděl dobré věci. Měl tehdáž viděnie polednie veliké, stkvaucie a přieliš hořície, totiž najvraucnějšie potěšenie se Pánem. Viděnie polednie vraucie jest tvář boží; k kterémužto vidění stvořena jest duše. Která zba- 45 vena bude toho viděnie, nešťastná jest duše, a tam jsúci, jako by usnula tělu. Protož jest tam viděl divné věci Pavel. Sv. Jan die: »Vyzdvihl mne a ukázal mi nevěstu Beránkovu« a ukázáno jestmi vzezřenie polednie, kdežto světí se radují videnie polednic u nevěstě s Kristem; kdež sem viděl Krista i svaté a zapomenul sem na tělo 50 i na svět. Blahoslavená noc ta, v nížto všecky věci zemské zastě- ňují se! Žalm: »A noc osvícenie mé v rozkošech mých«. Ta ť jest noc pokojná, kdežto královna Beránkova objímá se s Kristem, kdežto rozkoše sau, kdež sau osvícenie veliká, kteráž sau se tu pozdvihovala; všecky věci zemské zastíněny byly a na své tělo 55 se zapomněli. Beránek Kristus všecky zavázal, aby žádný ne- Duch Páné pozdvihuje 35 18 Pís. Šal. 1, 5 — 20 Ž. 87, 1 — 35 2. Kor. 12, 2 až 4 — 51 Ž. 139, 11 Jakoubek, Výklad. 232
XXI. 353 368b1 »Černá ť sem, ale vajtečná sem«, totiž velmi skrytá v tomto času, a sem na huoře založená. A protož die: »I pozdvihl jest mne«. 20 Žalm: »Základové jeho na horách svatých«. Hory duchovnie tyto sau nad nebe a slunce i hvězdy, tam ť jest nevěsta postavená, tu ť jest založená a připravená. Protož žádný, stoje dole, viděti jie ne- muože. Nebo die: »Vyzdvihl mě a vnesl na huoru vysokau, abych viděl nevěstu Beránkovu«. Kterýž byl ponížen a mnoho trpěl, 25 již jest mocný a má nevěstu, kteráž jest trpěla s ním, kteráž jest přítelkyně jeho, kteráž ho milovala a jemu uvěřila a jeho řeč za- chovávala. »Vnesl mne na huoru«, ne tělesně, ale »v duchu«, totiž v mysli nad nebe i všecky skutky nebeské; ačkoli tělo bylo na zemi, ale 30 duše byla tam, kde byl Kristus a nevěsta. Tu jest duše všecka byla obrácena k nebeským věcem a nehleděla na marnosti a na bláz- novstvie světa; nehleděla na bohatstvie, všecky věci zdejšie byly sau jie zastieněny a v nízkosti ostaveny, a noc byla blahoslave ná a dobrá, kteráž zplodila rozkoše duši, patřící na Krista. A potom die: »Vyzdvihl mě«. Jako Pavel bieše vyzdvižen viděnic Pavlovo do třetieho nebe a do ráje a viděl ty věci, kterýchž nesluší člověku mluviti, podobné jest vidění tomuto. Viděl rozkošné věci nebeské, a tak sau zastíněny byly jemu tělesné věci, že jest řekl: »Byl-li je v těle či kromě těla, nevím«. Nevie, kde jest bylo tehdáž tělo; 40 obrácen byl všemi očima mysli, paměti, rozumu a vuole vzhuoru k těm dobrým věcem, k kterým duše jest stvořena. Ty viděl dobré věci. Měl tehdáž viděnie polednie veliké, stkvaucie a přieliš hořície, totiž najvraucnějšie potěšenie se Pánem. Viděnie polednie vraucie jest tvář boží; k kterémužto vidění stvořena jest duše. Která zba- 45 vena bude toho viděnie, nešťastná jest duše, a tam jsúci, jako by usnula tělu. Protož jest tam viděl divné věci Pavel. Sv. Jan die: »Vyzdvihl mne a ukázal mi nevěstu Beránkovu« a ukázáno jestmi vzezřenie polednie, kdežto světí se radují videnie polednic u nevěstě s Kristem; kdež sem viděl Krista i svaté a zapomenul sem na tělo 50 i na svět. Blahoslavená noc ta, v nížto všecky věci zemské zastě- ňují se! Žalm: »A noc osvícenie mé v rozkošech mých«. Ta ť jest noc pokojná, kdežto královna Beránkova objímá se s Kristem, kdežto rozkoše sau, kdež sau osvícenie veliká, kteráž sau se tu pozdvihovala; všecky věci zemské zastíněny byly a na své tělo 55 se zapomněli. Beránek Kristus všecky zavázal, aby žádný ne- Duch Páné pozdvihuje 35 18 Pís. Šal. 1, 5 — 20 Ž. 87, 1 — 35 2. Kor. 12, 2 až 4 — 51 Ž. 139, 11 Jakoubek, Výklad. 232
Strana 354
354 Kapitola Utrhuči nevěrní Klo přije do nebe Ne každému viční věřiti probuzoval nevěsty. Nebo die (III°.): »Zavazuji vás, dcery jeru- zalémské, abyšte nebudily zmilelé mé, dokudž sama bude chtieti«, totiž dokud jest jie puojčeno, aby tam patřila a kochala se v svrcho- vaných nebeských věcech. Nám sau tyto věci skryté. Ty ť sau byly dobré věci, které sau světí viděli. Nevěrní 60 368b2 řiekají: »Co jest tam dobrého? Žádný ť jest tam nebyl!« Jako se pokládá (Numeri XIII.): Byli vysláni špehéři do země zaslíbené; dva z těch vychvalovali sau tu zemi, že jest dobrá a plná všech dobrých věcí etc. Tak tito světí vyzdviženi sau, aby mluvili o té zemi blahoslavených a kto bude hodný tam přijíti a vyzdvižen 65 býti na huoru. Jako die prorok v žalmu, kterýž viděl tu zemi: »Kto vstaupí na horu Páně«, aby tam tajné věci a dušem svatým bojícím se Boha připravené shlédl? A kto spatří poklady nebeské? »Nevinný rukama«, totiž stav nevinnosti; druhé, kto jest čistého srdce. Máme-li ty věci spatřiti, srdce musili bychom mieti čisté 70 a jako zlato vyčištěné a přepálené. Kterýž nečinil lsti v jazyku svém, kterýž nepřisahal ve lsti, kterýž milosrdenstvie měl a pokoru a kterýž se jest ptal na vuoli Páně, aby v nie živ byl, kterýž se právě vystříhá od hřiechuov a ve všech věcech chce se Bohu líbiti a vuoli dobrau naplniti: ten ť bude vyzdvižen, aby okusil dobrých 75 věcí země, aby vládl jie, neb jest nenadarmo pracoval a trpěl. Protož die Kristus: »V domu Otce mého přiebytkové mnozí sú. Věříte-li v Boha, i v mě věřte«, totiž že ť já nezklamám vás, ale dám, které sem věci připravil. K těmto dobrým věcem zachopen byl Pavel i Jan. Dieš snad: 80 »Kdyby který člověk byl tak vyzdvižen, kto by jemu věřil?« Od- pověd: »Potřebuje svědectvie svatých«. Neb tam dále die: »I slyšel sem hlas z truonu řkaucí: Aj, stánek boží« etc. A Beránek seděl na truonu. Tu se ukazuje, že pravé bylo toto viděnie, maje svědectvie prorokuov a Beránka. Protož z toho ! abychom věděli, že žádnému 85 369a v jeho vidění nemá věřeno býti dnes ani kdy jindy, jediné těm, kteří mají svědectvie svatých Otcuov o svém vidění. Ano Kristus, chtěje se proměniti, pojal svatého Petra a Jana na huoru, k životu pokojnému a samotnému, a proměnil se jest před nimi. A na po- tvrzenie pravého viděnie, kteréž sau apoštolé viděli, vydal svě- 90 dectvie Buoh Otec: »Toto ť jest Syn muoj milý«. Jako by řekl: »Pravé ť jest vaše viděnie!« A vidieni sau Mojžieš a Eliáš a uvěřili 56 Pís. Šal. 3, 5 — 62 4. M. 13, 4 nn. — 67 Ž. 24, 3 a 4 — 77 Jan 14, 2 a 1 — 82 Zj. 21, 3 — 88 Mat. 17, 1 nn. a 5; Marek 9, 2 nn. a 7
354 Kapitola Utrhuči nevěrní Klo přije do nebe Ne každému viční věřiti probuzoval nevěsty. Nebo die (III°.): »Zavazuji vás, dcery jeru- zalémské, abyšte nebudily zmilelé mé, dokudž sama bude chtieti«, totiž dokud jest jie puojčeno, aby tam patřila a kochala se v svrcho- vaných nebeských věcech. Nám sau tyto věci skryté. Ty ť sau byly dobré věci, které sau světí viděli. Nevěrní 60 368b2 řiekají: »Co jest tam dobrého? Žádný ť jest tam nebyl!« Jako se pokládá (Numeri XIII.): Byli vysláni špehéři do země zaslíbené; dva z těch vychvalovali sau tu zemi, že jest dobrá a plná všech dobrých věcí etc. Tak tito světí vyzdviženi sau, aby mluvili o té zemi blahoslavených a kto bude hodný tam přijíti a vyzdvižen 65 býti na huoru. Jako die prorok v žalmu, kterýž viděl tu zemi: »Kto vstaupí na horu Páně«, aby tam tajné věci a dušem svatým bojícím se Boha připravené shlédl? A kto spatří poklady nebeské? »Nevinný rukama«, totiž stav nevinnosti; druhé, kto jest čistého srdce. Máme-li ty věci spatřiti, srdce musili bychom mieti čisté 70 a jako zlato vyčištěné a přepálené. Kterýž nečinil lsti v jazyku svém, kterýž nepřisahal ve lsti, kterýž milosrdenstvie měl a pokoru a kterýž se jest ptal na vuoli Páně, aby v nie živ byl, kterýž se právě vystříhá od hřiechuov a ve všech věcech chce se Bohu líbiti a vuoli dobrau naplniti: ten ť bude vyzdvižen, aby okusil dobrých 75 věcí země, aby vládl jie, neb jest nenadarmo pracoval a trpěl. Protož die Kristus: »V domu Otce mého přiebytkové mnozí sú. Věříte-li v Boha, i v mě věřte«, totiž že ť já nezklamám vás, ale dám, které sem věci připravil. K těmto dobrým věcem zachopen byl Pavel i Jan. Dieš snad: 80 »Kdyby který člověk byl tak vyzdvižen, kto by jemu věřil?« Od- pověd: »Potřebuje svědectvie svatých«. Neb tam dále die: »I slyšel sem hlas z truonu řkaucí: Aj, stánek boží« etc. A Beránek seděl na truonu. Tu se ukazuje, že pravé bylo toto viděnie, maje svědectvie prorokuov a Beránka. Protož z toho ! abychom věděli, že žádnému 85 369a v jeho vidění nemá věřeno býti dnes ani kdy jindy, jediné těm, kteří mají svědectvie svatých Otcuov o svém vidění. Ano Kristus, chtěje se proměniti, pojal svatého Petra a Jana na huoru, k životu pokojnému a samotnému, a proměnil se jest před nimi. A na po- tvrzenie pravého viděnie, kteréž sau apoštolé viděli, vydal svě- 90 dectvie Buoh Otec: »Toto ť jest Syn muoj milý«. Jako by řekl: »Pravé ť jest vaše viděnie!« A vidieni sau Mojžieš a Eliáš a uvěřili 56 Pís. Šal. 3, 5 — 62 4. M. 13, 4 nn. — 67 Ž. 24, 3 a 4 — 77 Jan 14, 2 a 1 — 82 Zj. 21, 3 — 88 Mat. 17, 1 nn. a 5; Marek 9, 2 nn. a 7
Strana 355
XXI. 355 369а» sau apoštolé a řekli: »Dobré ť jest nám zde býti«, lépe ť jest tuto bydliti nežli s světem a s nevěrnými lidmi; zde se veselme bez 95 tesknosti! Tu ť jest jiskra královstvie nebeského byla zakušena a již se duši zalíbilo vždycky odpočívati tu; co pak tehdy bude v nebeské vlasti?! Protož z toho se ukazuje, že všeliké viděnie pravé má potvrzeno býti nebo skrze Mojžieše nebo Eliáše anebo jiné svaté; a pakli nenie 100 svědectvie z těchto svatých, nemá přijato býti to viděnie a pro- roctvie etc., nenie jisté to proroctvie a nemá jemu věřeno býti. O tomto vidění, kteréž měl o nevěstě a Beránkovi a o slávě a kráse svatých, jest svědectvie s Janem Ezechiele XL°.: »Přivedl mě do země izrahelské a nechal mě Duch Páně na huoře vysoké; a tam 105 bieše stavenie podobné městu, a jako by se neslo k straně polednie. A řekl mi: »Synu člověčí, viz očima a slyš ušima a polož v srdci svém, co vidíš a slyšíš! Netoliko, aby tobě ukázány byly ty věci, přiveden si sem, ale aby zvěstoval domu izrahelskému všecky tyto věci«, že tyto dary Ducha svatého mieti budau, kteříž pro Krista 110 trpie, a té slávy dojdau. A nedie »město«, ale »podolbné městu«. Neb o té slávě a o tom obydlí a o pokladiech skrz podobenstvie mluví. Veliké viděnie polednie jest viděnie božie, viděnie slávy božie a tváře jeho a radosti jeho. Tam den jest, ne noc. Světlo slunce Buoh jest. Svatým toto 115 slunce posielá sem kruopěje u víře, v naději a v lásce vyvoleným; ale polednieho viděnie zde nedává na světě. Protož řekl: »Neuzří mě člověk. A zde totiž dám maličko okusiti, v nebeské vlasti naj- krašie viděnie bude mieti, nad světlo slunečné«. Toto slunce, Kristus, dává paprslky a poznánie duši, aby se rozpálila v milování 120 jeho a aby se utiekala k milování jeho a řekla: »Okaž mi, kde od- počíváš o poledni, kde paseš s tvau nevěstau a s svatými«. A tuto svadbu a slávu dal viděti Janovi, kdežto nenie zlého myšlenie, kdež nenie střely zlé žádosti, kdež nenie temností, kdež kniežata temností nic zlého činiti nemají. Toho místa duše žádala 125 a prosila řkúci: »Kde paseš o poledni, kde odpočíváš, jakau slávu máš, jakau svadbu s těmi, kteříž tě milují, kterau korunu a od- platu připravil si těm, kteří pro tě umierají a krev svau vylili?« Když sau světí byli na těch horách a navrátili se sem na svět a ty věci byly zavřieny, kterak sau se měli? Pohleďme na Beránka 130 Krista, kterýž měl radost s Otcem, když přišel sem, a kterak se Viděnie IulnovernÉ Lzrcheloví Zjeveno mnolno) Veliké viděnic toto (černě:) 1°. 103 Ezech. 40, 2 a 4 — 120 Pís. Šal. 1, 7 232
XXI. 355 369а» sau apoštolé a řekli: »Dobré ť jest nám zde býti«, lépe ť jest tuto bydliti nežli s světem a s nevěrnými lidmi; zde se veselme bez 95 tesknosti! Tu ť jest jiskra královstvie nebeského byla zakušena a již se duši zalíbilo vždycky odpočívati tu; co pak tehdy bude v nebeské vlasti?! Protož z toho se ukazuje, že všeliké viděnie pravé má potvrzeno býti nebo skrze Mojžieše nebo Eliáše anebo jiné svaté; a pakli nenie 100 svědectvie z těchto svatých, nemá přijato býti to viděnie a pro- roctvie etc., nenie jisté to proroctvie a nemá jemu věřeno býti. O tomto vidění, kteréž měl o nevěstě a Beránkovi a o slávě a kráse svatých, jest svědectvie s Janem Ezechiele XL°.: »Přivedl mě do země izrahelské a nechal mě Duch Páně na huoře vysoké; a tam 105 bieše stavenie podobné městu, a jako by se neslo k straně polednie. A řekl mi: »Synu člověčí, viz očima a slyš ušima a polož v srdci svém, co vidíš a slyšíš! Netoliko, aby tobě ukázány byly ty věci, přiveden si sem, ale aby zvěstoval domu izrahelskému všecky tyto věci«, že tyto dary Ducha svatého mieti budau, kteříž pro Krista 110 trpie, a té slávy dojdau. A nedie »město«, ale »podolbné městu«. Neb o té slávě a o tom obydlí a o pokladiech skrz podobenstvie mluví. Veliké viděnie polednie jest viděnie božie, viděnie slávy božie a tváře jeho a radosti jeho. Tam den jest, ne noc. Světlo slunce Buoh jest. Svatým toto 115 slunce posielá sem kruopěje u víře, v naději a v lásce vyvoleným; ale polednieho viděnie zde nedává na světě. Protož řekl: »Neuzří mě člověk. A zde totiž dám maličko okusiti, v nebeské vlasti naj- krašie viděnie bude mieti, nad světlo slunečné«. Toto slunce, Kristus, dává paprslky a poznánie duši, aby se rozpálila v milování 120 jeho a aby se utiekala k milování jeho a řekla: »Okaž mi, kde od- počíváš o poledni, kde paseš s tvau nevěstau a s svatými«. A tuto svadbu a slávu dal viděti Janovi, kdežto nenie zlého myšlenie, kdež nenie střely zlé žádosti, kdež nenie temností, kdež kniežata temností nic zlého činiti nemají. Toho místa duše žádala 125 a prosila řkúci: »Kde paseš o poledni, kde odpočíváš, jakau slávu máš, jakau svadbu s těmi, kteříž tě milují, kterau korunu a od- platu připravil si těm, kteří pro tě umierají a krev svau vylili?« Když sau světí byli na těch horách a navrátili se sem na svět a ty věci byly zavřieny, kterak sau se měli? Pohleďme na Beránka 130 Krista, kterýž měl radost s Otcem, když přišel sem, a kterak se Viděnie IulnovernÉ Lzrcheloví Zjeveno mnolno) Veliké viděnic toto (černě:) 1°. 103 Ezech. 40, 2 a 4 — 120 Pís. Šal. 1, 7 232
Strana 356
356 Kapitola Příčina Kristova pláče Proč nepláčeme? Nařiekanie svatých mají světí jeho též! Když sau tam byli vtrženi a viděli dobré věci věčné a navrátili se, co sau činili? Kristus, přišedv sem, viděl Je- ruzalém tento cierkve, totiž srdce tajná, nezpytatedlná, přítomná, nynějšie i budaucie; viděl lid pod jménem křesťanským, an v mnohé zlosti spie, a neradoval se, ale plakal. Protož die sv. Lukáš: »Vida 135 město Jeruzalém, plakal nad ním«. A s řváním lkal, tak velmi, že vypověděti slov bolesti jest nemohl. Byli-li sau kdy v Jeruzalémě hřiechové, tuto se jich viece vidie: lakom stvie, nenávist, blud. Protož lká ještě. Žalm: »Zhynul 369b1 život muoj v bolesti a léta má v lkáních«, ano nenie srdce upřie- 140 mého a čistého a prostého u vieře. Protož nemá, v kom by se potěšil. Jako tehdáž, přišed do Jeruzaléma, neměl jiného než lkánie, tak i dnes. A o něm řekl: »By znalo«, totiž pomstu, »i ty by pla- kalo«. Těšíš se jako dítě v jablku v tomto světě, a slávy věčné nedbáš viděti! »Oblehnau tě«, ó duše, na smrti a na saudě, a slávy budeš zbavena věčné. »By věděl, Jeruzaléme, i ty by plakal«. Ó, kdy- bychom měli poznánie o vieře, naději a lásce, o vlasti nebeské a o mukách a o hněvě božím, lkali bychme i my! A že nebeských odplat zanetbáváme, jediné leda den po dni míjel, jinak nedbáme 150 státi o královstvie nebeské. Já tvuoj saudce mám býti, a lkám; a ty pak máš sauzen býti, v hřieších si, v hněvu božím si, královstvie nebeského a tovařistvie svatých zbaven budeš, rad mých zanetbáváš a čtenie mého, a nepláčeš, nekvielíš! Ale když tobě přijde vnáhle zatracenie, lkáti budeš věčně! Světí také, spatřivše nevěstu Beránkovu a oddánie jejic a radost zblízka v světle poledním, navracujíce se, kterak sau se měli? Zajisté nařiekali sú a přimlauvali, vidauce lid zlý a pře- vrácený a nešlechetný. Jako pověděl apoštol: »Žádám rozdělen býti a býti s Kristem«. Ó, bych tam zase přišel, kde sem byl! 160 Ó, stajská mi se živu býti! Lid pokánie nečiní, nenie vděčen učenie. Vezmi mě k sobě! A opět žalm: »Umývati budu na každau noc ložce mé« etc., totiž potěšenie v světě nemám, než jediné tam v tvém světle poledním; a ač někdy dáš zde Ducha tvého, v mieru, tu se potěšíme. A opět: »Běda mně, že přiebytek muoj prodlaužil se 165 jest!« A opět: »Nešťastný já, kto mě vysvobodí z těla smrti?« 145 155 133/4 Slovo »přítomná« je napsáno nad slovem: »nynějšíe«; snad má nahraditi toto slovo (ale »nynějšie« není ani škrtnuto ani podtečkováno). — 135 Luk. 19, 41 n. — 139 Ž. 31, 11 — 143 Luk. 19, 42 — 146 Luk. 19, 43 — 159 Filip. 1, 23 — 162 Ž. 6, 7 — 165 Ž. 120, 5 — 166 Podle Ž. 9, 14
356 Kapitola Příčina Kristova pláče Proč nepláčeme? Nařiekanie svatých mají světí jeho též! Když sau tam byli vtrženi a viděli dobré věci věčné a navrátili se, co sau činili? Kristus, přišedv sem, viděl Je- ruzalém tento cierkve, totiž srdce tajná, nezpytatedlná, přítomná, nynějšie i budaucie; viděl lid pod jménem křesťanským, an v mnohé zlosti spie, a neradoval se, ale plakal. Protož die sv. Lukáš: »Vida 135 město Jeruzalém, plakal nad ním«. A s řváním lkal, tak velmi, že vypověděti slov bolesti jest nemohl. Byli-li sau kdy v Jeruzalémě hřiechové, tuto se jich viece vidie: lakom stvie, nenávist, blud. Protož lká ještě. Žalm: »Zhynul 369b1 život muoj v bolesti a léta má v lkáních«, ano nenie srdce upřie- 140 mého a čistého a prostého u vieře. Protož nemá, v kom by se potěšil. Jako tehdáž, přišed do Jeruzaléma, neměl jiného než lkánie, tak i dnes. A o něm řekl: »By znalo«, totiž pomstu, »i ty by pla- kalo«. Těšíš se jako dítě v jablku v tomto světě, a slávy věčné nedbáš viděti! »Oblehnau tě«, ó duše, na smrti a na saudě, a slávy budeš zbavena věčné. »By věděl, Jeruzaléme, i ty by plakal«. Ó, kdy- bychom měli poznánie o vieře, naději a lásce, o vlasti nebeské a o mukách a o hněvě božím, lkali bychme i my! A že nebeských odplat zanetbáváme, jediné leda den po dni míjel, jinak nedbáme 150 státi o královstvie nebeské. Já tvuoj saudce mám býti, a lkám; a ty pak máš sauzen býti, v hřieších si, v hněvu božím si, královstvie nebeského a tovařistvie svatých zbaven budeš, rad mých zanetbáváš a čtenie mého, a nepláčeš, nekvielíš! Ale když tobě přijde vnáhle zatracenie, lkáti budeš věčně! Světí také, spatřivše nevěstu Beránkovu a oddánie jejic a radost zblízka v světle poledním, navracujíce se, kterak sau se měli? Zajisté nařiekali sú a přimlauvali, vidauce lid zlý a pře- vrácený a nešlechetný. Jako pověděl apoštol: »Žádám rozdělen býti a býti s Kristem«. Ó, bych tam zase přišel, kde sem byl! 160 Ó, stajská mi se živu býti! Lid pokánie nečiní, nenie vděčen učenie. Vezmi mě k sobě! A opět žalm: »Umývati budu na každau noc ložce mé« etc., totiž potěšenie v světě nemám, než jediné tam v tvém světle poledním; a ač někdy dáš zde Ducha tvého, v mieru, tu se potěšíme. A opět: »Běda mně, že přiebytek muoj prodlaužil se 165 jest!« A opět: »Nešťastný já, kto mě vysvobodí z těla smrti?« 145 155 133/4 Slovo »přítomná« je napsáno nad slovem: »nynějšíe«; snad má nahraditi toto slovo (ale »nynějšie« není ani škrtnuto ani podtečkováno). — 135 Luk. 19, 41 n. — 139 Ž. 31, 11 — 143 Luk. 19, 42 — 146 Luk. 19, 43 — 159 Filip. 1, 23 — 162 Ž. 6, 7 — 165 Ž. 120, 5 — 166 Podle Ž. 9, 14
Strana 357
XXI. 357 369b2 370a Opět: »Vidím jiný zákon v audech mých« etc., jednák na sebe sami nařiekajíce, jednák na nevděčná a rozdělená srdce. A z toho lkánie mievali, ale v onom světle jediné radost měli. A kdež 170 sau dobré srdce viděli a prosté, radovali se řkauce: »Šťastný člověk, ten s Kristem bude, tam ť přijde k onomu světlu!« A kteří sau tam byli vytrženi, všecky věci světa jako lajna v uošklivosti sau jim byly a lehko jim bylo trpěti. Řekl Kristus: »Když tyto věci počnau se dieti, pozdvihněte hlav svých, nebo 175 blízko jest vykaupenie vaše« a sláva a koruna a viděnie polednie. Ale když sau mievali zde Ducha božieho, velmi se také radovali v zámutku. Maria, když Ducha božieho měla po zvěstování anděla, řekla: »Zradoval se j' duch muoj v Bohu, spasiteli mém«. Tam potěšila jest Alžběty i Jana. Ovšem již v světle poledním jsúci, 180 ochotně prozpěvuje Pánu. Kolik žalmuov složil o chvále boží David! Již ť se tam raduje dokonále v Bohu. A svatí jeho, kteří se zde radovali v zámutku, již se tam veselé dokonalejie. Pověděl Spasitel: »Přijdu ť k vám, a zraduje ť se srdce vaše, a radosti vašie nižádný neotejme od vás«. Ó přeblahoslavení přátelé boží, co jich 185 očekává! Ale pohleďme do našich srdcí, kteráž sau plná hřiechuov, a plačme nařiekajíce s Kristem! Kristus pláče nad Jeruzalémem, Plačme s Kristem a žádný s ním nepláče! Hospodář domu pláče a lkaje zbuzuje čeled k pláči, a tuto žádný nepláče s Kristem! K smiechu snadně se zbu- 190 zují jedním promluvením, a pak celým kázaním nezbudí se k pláči! Ó Pane Bože, pohleď na srdce naše suchá, popatř na naši biedu a nedostatek najvětší a sešli nám z výsosti aspoň jedinau kruopi slzí, abychom plakali s Jeremiášem na hřiechy naše! Ó, rceme všickni: »Kto nám dá slzy, i abychme plakali a nařiekali na své 195 biedy?« Neb sobě muk nepředkládáme a na radosti nebeské se nerozpomínáme, již nás mrská, již milostí a daruov podává, a ne- vděčni sme! Běda, běda nám! etc. Radost byla Ducha svatélo radost I vynesl mě na horu velikau a vysokau. Viděl město nové Jeruzalém v své jasnosti a slávě, a s ní viděl i Beránka. A to město mělo jasnost od Boha, za kterauž prosil před smrtí, řka: »Otče, oslav mě«, totiž tělo mé, a tauž jasností i svaté 167 Řím. 7, 23 — 172 Filip. 3, 8 — 174 Luk. 21, 31 a 28 — 178 Luk. 1, 47 — 183 Jan 16, 22 — 187 Luk. 19, 41 — 194 Podle Jer. 9, 1. 4 Jan 17. 1 a 5
XXI. 357 369b2 370a Opět: »Vidím jiný zákon v audech mých« etc., jednák na sebe sami nařiekajíce, jednák na nevděčná a rozdělená srdce. A z toho lkánie mievali, ale v onom světle jediné radost měli. A kdež 170 sau dobré srdce viděli a prosté, radovali se řkauce: »Šťastný člověk, ten s Kristem bude, tam ť přijde k onomu světlu!« A kteří sau tam byli vytrženi, všecky věci světa jako lajna v uošklivosti sau jim byly a lehko jim bylo trpěti. Řekl Kristus: »Když tyto věci počnau se dieti, pozdvihněte hlav svých, nebo 175 blízko jest vykaupenie vaše« a sláva a koruna a viděnie polednie. Ale když sau mievali zde Ducha božieho, velmi se také radovali v zámutku. Maria, když Ducha božieho měla po zvěstování anděla, řekla: »Zradoval se j' duch muoj v Bohu, spasiteli mém«. Tam potěšila jest Alžběty i Jana. Ovšem již v světle poledním jsúci, 180 ochotně prozpěvuje Pánu. Kolik žalmuov složil o chvále boží David! Již ť se tam raduje dokonále v Bohu. A svatí jeho, kteří se zde radovali v zámutku, již se tam veselé dokonalejie. Pověděl Spasitel: »Přijdu ť k vám, a zraduje ť se srdce vaše, a radosti vašie nižádný neotejme od vás«. Ó přeblahoslavení přátelé boží, co jich 185 očekává! Ale pohleďme do našich srdcí, kteráž sau plná hřiechuov, a plačme nařiekajíce s Kristem! Kristus pláče nad Jeruzalémem, Plačme s Kristem a žádný s ním nepláče! Hospodář domu pláče a lkaje zbuzuje čeled k pláči, a tuto žádný nepláče s Kristem! K smiechu snadně se zbu- 190 zují jedním promluvením, a pak celým kázaním nezbudí se k pláči! Ó Pane Bože, pohleď na srdce naše suchá, popatř na naši biedu a nedostatek najvětší a sešli nám z výsosti aspoň jedinau kruopi slzí, abychom plakali s Jeremiášem na hřiechy naše! Ó, rceme všickni: »Kto nám dá slzy, i abychme plakali a nařiekali na své 195 biedy?« Neb sobě muk nepředkládáme a na radosti nebeské se nerozpomínáme, již nás mrská, již milostí a daruov podává, a ne- vděčni sme! Běda, běda nám! etc. Radost byla Ducha svatélo radost I vynesl mě na horu velikau a vysokau. Viděl město nové Jeruzalém v své jasnosti a slávě, a s ní viděl i Beránka. A to město mělo jasnost od Boha, za kterauž prosil před smrtí, řka: »Otče, oslav mě«, totiž tělo mé, a tauž jasností i svaté 167 Řím. 7, 23 — 172 Filip. 3, 8 — 174 Luk. 21, 31 a 28 — 178 Luk. 1, 47 — 183 Jan 16, 22 — 187 Luk. 19, 41 — 194 Podle Jer. 9, 1. 4 Jan 17. 1 a 5
Strana 358
358 Kapitola Oslavená těla mé. Protož tu jasnost nevěsta boží měla, jako i Beránek jasně 5 svítí se v onom vidění jasném. Viděl Jan, kterak tělo Kristovo a cierkev svatá jest oslavena. A k tak velikému povýšení jest tělo Kristovo přišlo, že muože býti na rozličných místech spolu a po- jednau; před kterýmžto tělem svatí třesau se bázní v tom vidění. A viděl jest Jan, kterak jasnosti těla Kristova velmi utrhají lidé 10 mnozí, a kterak však to tělo Kristovo jest zvelebeno a vyvýšeno a oslaveno, takže jest duch a život a ne tak činiti bude, aby místo zaměstknalo hmotně, jakožto i jeho nevěsta těla oslavená mieti bude, nápodobná k tělu Kristovu, jížto přijde takové oslavenie z hodného přijímanie těla Páně. Nebo mluvě Pán o svém těle, 15 die níže: »A já vzkřísím ho v najposlednější den«. V těchto viděních svatých apoštoluov a prorokuov všecka viděnie nynějších a poznánie mají se na oněchno svatých viděních zakládati; a pakli se nesrovnávají s oněmi prvními všecka poznánie a zjevenie, tehdy jinak sau podezřená. Alevšak ne všickni vyvolení 20 jednostajně sau zpuosobní k těmto svatým viděním a zjevením, aniž sau světí potomní tak dokonalých mievali zjevení jako proroci a apoštolé, v milosti však Páně byli sau. Protož nižádný, kterak 370а- koli svatý, nevrovnávaj se těmto svatým prvním. A protož puo- sobenie šatanovo některé svodí, že, dary některé majíce, domnievají 25 se tak veliké mieti zjevenie jako apoštolé; ale dává se jednomu každému podlé miery. Nebo tak světleji a jasnějie Pán ukazoval se Mojžiešovi nežli jinému lidu obecnému, ačkoli všem svú pomoc ukazoval; a Mojžieš mluvieval s Bohem, jako přítel s přítelem obyčej má mluviti. A lidu Pán nedal na horu vstupovati, a jestliže 30 by i hovado dotklo se hory, mělo ukamenováno býti, jakožto přivodí k Židuom XII°. A žádný nemuože k tomu pozdvižení a v náboženstvie přijíti, leč od Pána bude přitažen a vyzdvižen. A Židé, skutky božie v oblakovém slaupu vidauce, podstaty však boží ač sau neviděli, však poctivost velikau ku Pánu Bohu ukazo-35 vali. A světí v vytržení a v pozdviženích divně sau Boha poznávali. Tak zajisté věrné duše podlé úžitkuov a skutkuov, kteréž cítie v duši z přijímaní těla Páně, ačkoli podstaty těla Kristova nevidie, však je v poctivosti a vážnosti mají. A jako synové izrahelští, ve dveřech (černě:) Exodi a3 stánku svého vidauce skutky Páně, Boha sau ctili, tak v prvotní 40 cierkvi k přijímaní těla a krve Páně přistaupajíce, cítili skutky Poklona tělu Páně Páně a změněnie duše své. Protož v té svátosti velebné jako v oblaku Prvních svatých převýšenost Pán svých pozdvihuje Zklamánie některých Mojžick 16 Jan 6, 40 — 30 2. M. 19, 12 n. a Žid. 12, 20 — 39 2. M. 33, s
358 Kapitola Oslavená těla mé. Protož tu jasnost nevěsta boží měla, jako i Beránek jasně 5 svítí se v onom vidění jasném. Viděl Jan, kterak tělo Kristovo a cierkev svatá jest oslavena. A k tak velikému povýšení jest tělo Kristovo přišlo, že muože býti na rozličných místech spolu a po- jednau; před kterýmžto tělem svatí třesau se bázní v tom vidění. A viděl jest Jan, kterak jasnosti těla Kristova velmi utrhají lidé 10 mnozí, a kterak však to tělo Kristovo jest zvelebeno a vyvýšeno a oslaveno, takže jest duch a život a ne tak činiti bude, aby místo zaměstknalo hmotně, jakožto i jeho nevěsta těla oslavená mieti bude, nápodobná k tělu Kristovu, jížto přijde takové oslavenie z hodného přijímanie těla Páně. Nebo mluvě Pán o svém těle, 15 die níže: »A já vzkřísím ho v najposlednější den«. V těchto viděních svatých apoštoluov a prorokuov všecka viděnie nynějších a poznánie mají se na oněchno svatých viděních zakládati; a pakli se nesrovnávají s oněmi prvními všecka poznánie a zjevenie, tehdy jinak sau podezřená. Alevšak ne všickni vyvolení 20 jednostajně sau zpuosobní k těmto svatým viděním a zjevením, aniž sau světí potomní tak dokonalých mievali zjevení jako proroci a apoštolé, v milosti však Páně byli sau. Protož nižádný, kterak 370а- koli svatý, nevrovnávaj se těmto svatým prvním. A protož puo- sobenie šatanovo některé svodí, že, dary některé majíce, domnievají 25 se tak veliké mieti zjevenie jako apoštolé; ale dává se jednomu každému podlé miery. Nebo tak světleji a jasnějie Pán ukazoval se Mojžiešovi nežli jinému lidu obecnému, ačkoli všem svú pomoc ukazoval; a Mojžieš mluvieval s Bohem, jako přítel s přítelem obyčej má mluviti. A lidu Pán nedal na horu vstupovati, a jestliže 30 by i hovado dotklo se hory, mělo ukamenováno býti, jakožto přivodí k Židuom XII°. A žádný nemuože k tomu pozdvižení a v náboženstvie přijíti, leč od Pána bude přitažen a vyzdvižen. A Židé, skutky božie v oblakovém slaupu vidauce, podstaty však boží ač sau neviděli, však poctivost velikau ku Pánu Bohu ukazo-35 vali. A světí v vytržení a v pozdviženích divně sau Boha poznávali. Tak zajisté věrné duše podlé úžitkuov a skutkuov, kteréž cítie v duši z přijímaní těla Páně, ačkoli podstaty těla Kristova nevidie, však je v poctivosti a vážnosti mají. A jako synové izrahelští, ve dveřech (černě:) Exodi a3 stánku svého vidauce skutky Páně, Boha sau ctili, tak v prvotní 40 cierkvi k přijímaní těla a krve Páně přistaupajíce, cítili skutky Poklona tělu Páně Páně a změněnie duše své. Protož v té svátosti velebné jako v oblaku Prvních svatých převýšenost Pán svých pozdvihuje Zklamánie některých Mojžick 16 Jan 6, 40 — 30 2. M. 19, 12 n. a Žid. 12, 20 — 39 2. M. 33, s
Strana 359
XXI 359 Bohu se klaněli. Ale již ta viera umenšena jest v srdcích nevěrných lidí. Protož die Spasitel: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde 45 vieru na zemi?« A že sau Židé stáli ve dveřích stánku; na znamenie, že člověk, přijímaje dary od Boha, má pamatovati na vyjitie Ježíše Krista s tohoto světa, abychom pamatovali na jeho smrt. Nebo die: »To čiňte na mé připomínanie!« Pamatovati také na své vlastnie vyjitie. Kterak? Že totiž člověk umře tudiež, a protož 50 pamatovati na své vjitie na svět, totiž narozenie, a zase vyjitie, to jest jako ve dveřech stanu státi. A tak se plnilo o svatých prvotnie cierkve, což David die: »Tehdy mluvil si u vidění svatým tvým a řekl si: Položil sem spomoc v mocném a povajšil sem voleného v lidu mém« etc. Ale 55 potom co die, oznamuje David: »Ty pak zavrhl si Krista tvého«, totiž k skonání světa. Někdy zajisté slunce to božské, slunce totiž spravedlnosti, paprslky svého osvěcovánie, poznánie a horkosti štědře spauštělo a rozkládalo široce; ale k skonání světa, že sau srdce ustuzená, to slunce v sobě zastavilo paprslky slunečné, dary 60 totiž a osvěcovánie. A protož lid nenie tak zpuosobný k božským věcem, k zjevením a daruom. Navraťmy se tehdy k cierkvi prvotní Ale že jest viděl Jan město Jeruzalém. David: »Jeruzalém stavie se jako město«, totiž má některaké podobenstvie města a měšťanuov onoho města. Die sv. Petr: »Vy ste kamenové živí, 65 kteří se stavíte v domy duchovnie«. A jako ve zdi kámen kamene se drží, tak v cierkvi jedens vatý druhého nese, a grunt všecko kamenie na sobě zdrhuje. A jako kamenové otesávají se v zbyteč- nostech, tak Pán svých věrných zbytečnosti otesává a vie, kde koho na kterém místě, v kterém stavu, v duostojenství a v zásluze 70 postaviti. A my poslední máme se vzdělávati a stavěti na životě prvních svatých, na maudrosti a osvícení a učenie. A všeho stavenie prvotní základ jesti ť Kristus. K Korintuom: »Základu jiného žádný nemuož položiti kromě toho, kterýž položen jest« etc. A jako poslední kámen žádného nenese, kterýž jest najsvrchnější, tak 370b2 75 ostatní světí najposlednější žádného jiného nenesau, ale sami se od jiných nesau etc. 370b1 Pnktovatí na toto Slunce: pravedlnosti za- tělo se Město peVné coTkeY Pán stavitel mestil A ukázal mi město svaté Jeruzalém, sstu- pujície s nebe etc. To město jest, o kterémž die David: n —n. 44 Luk. 18, 8 — 48 Luk. 22, 19 — 53 Ž. 89, 20 — 55 Ž. 89, 39 — 62 Ž. 122, 3 — 64 Podle 1. Petra 2, 5 — 72 1. Kor. 3, 11 — 74 »naj- svrchnější« opravou z pův.: najsvrchovanější.
XXI 359 Bohu se klaněli. Ale již ta viera umenšena jest v srdcích nevěrných lidí. Protož die Spasitel: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde 45 vieru na zemi?« A že sau Židé stáli ve dveřích stánku; na znamenie, že člověk, přijímaje dary od Boha, má pamatovati na vyjitie Ježíše Krista s tohoto světa, abychom pamatovali na jeho smrt. Nebo die: »To čiňte na mé připomínanie!« Pamatovati také na své vlastnie vyjitie. Kterak? Že totiž člověk umře tudiež, a protož 50 pamatovati na své vjitie na svět, totiž narozenie, a zase vyjitie, to jest jako ve dveřech stanu státi. A tak se plnilo o svatých prvotnie cierkve, což David die: »Tehdy mluvil si u vidění svatým tvým a řekl si: Položil sem spomoc v mocném a povajšil sem voleného v lidu mém« etc. Ale 55 potom co die, oznamuje David: »Ty pak zavrhl si Krista tvého«, totiž k skonání světa. Někdy zajisté slunce to božské, slunce totiž spravedlnosti, paprslky svého osvěcovánie, poznánie a horkosti štědře spauštělo a rozkládalo široce; ale k skonání světa, že sau srdce ustuzená, to slunce v sobě zastavilo paprslky slunečné, dary 60 totiž a osvěcovánie. A protož lid nenie tak zpuosobný k božským věcem, k zjevením a daruom. Navraťmy se tehdy k cierkvi prvotní Ale že jest viděl Jan město Jeruzalém. David: »Jeruzalém stavie se jako město«, totiž má některaké podobenstvie města a měšťanuov onoho města. Die sv. Petr: »Vy ste kamenové živí, 65 kteří se stavíte v domy duchovnie«. A jako ve zdi kámen kamene se drží, tak v cierkvi jedens vatý druhého nese, a grunt všecko kamenie na sobě zdrhuje. A jako kamenové otesávají se v zbyteč- nostech, tak Pán svých věrných zbytečnosti otesává a vie, kde koho na kterém místě, v kterém stavu, v duostojenství a v zásluze 70 postaviti. A my poslední máme se vzdělávati a stavěti na životě prvních svatých, na maudrosti a osvícení a učenie. A všeho stavenie prvotní základ jesti ť Kristus. K Korintuom: »Základu jiného žádný nemuož položiti kromě toho, kterýž položen jest« etc. A jako poslední kámen žádného nenese, kterýž jest najsvrchnější, tak 370b2 75 ostatní světí najposlednější žádného jiného nenesau, ale sami se od jiných nesau etc. 370b1 Pnktovatí na toto Slunce: pravedlnosti za- tělo se Město peVné coTkeY Pán stavitel mestil A ukázal mi město svaté Jeruzalém, sstu- pujície s nebe etc. To město jest, o kterémž die David: n —n. 44 Luk. 18, 8 — 48 Luk. 22, 19 — 53 Ž. 89, 20 — 55 Ž. 89, 39 — 62 Ž. 122, 3 — 64 Podle 1. Petra 2, 5 — 72 1. Kor. 3, 11 — 74 »naj- svrchnější« opravou z pův.: najsvrchovanější.
Strana 360
360 Kapitola Ailrelí se vespolek mátnie Jelní druhé kazíme »Slavné věci praveny sau o tobě, město božie!« Najvyšie byla maudrost svatých, poznánie toho města mieti, kteréžto město Pán náramně miloval, a proto synuom izrahelským dal mannu, slaup 5 oblakový etc., aby tak toto město stavělo se; protož sám Pán na svět přišel, kázal a cestu královskú ukázal, pro toto město na kříži umřel jest a své tělo a krev dal, kteréžto město postaveno jest z kamenie živého. A čtauce Písma nebo slyšíce o tomto Jeruzalému, hned bychom 10 k srdci svému utéci se měli mysléce, že bychom my ten Jeruzalém měli býti. V kterémžto Jeruzalémě audové spojení mají býti, jako jeden kámen druhaj nese. Apoštol: »Jeden druhého břemena neste«, aby sobě pomáhali modlitbau, náboženstvím, almužen svatých dávaním, jeden druhému k spasení připomáhaje. A toto 15 ostatnie stavenie jest v lásce konečné spojenie. Jako z stavenie pochází a vyzdvihuje se duom, tak z stavení tohoto má vyrósti vzhuoru láska. A protož toho žádá David řka: »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby postaveny byly zdi jeruzalémské«, totižto že roztržená sau srdce a na ruozno rozdělená, 20 že se nesnášejí vespolek křesťané, ale protivie se sobě, znamenie jest zkaženie Jeruzaléma, a ne postavenie. A protož máme se báti, abychme nebyli vyvrženi z toho Jeruzaléma. Nebo, když dřevo anebo kámen netrefuje se k stavení, bývá odvrženo; tak i srdce nezpuosobné od královstvie nebeského odvrženo bývá. Již ten 25 čas běží, že kněz kněze, kazatel kazatele, lajk lajka l neumie snášeti, a protož neprospievají kázanie a napomenutie spasitedlná v svaté božie cierkvi. 371а Slavnost iesta vypisuje se Jest zajisté toto město najduostojnějšie stvořenie a Bohu naj- milejšie. Nebo vyznáváme, řiekajíce po Duchu svatém: »Věřím 30 svatau cierkev«, totiž ten Jeruzalém svatý, kterýž se obnovuje den ode dne, kterýžto ne rukau lidskau, ale boží staví se. A to město ukázáno jest Janovi v své jasnosti a své zpuosobě; kteréžto město nebude dole nízko, ale na hoře. A protož Jan vtržen jest na horu velikú a vysokau. Jakož také Izaiáš (v) II. kapitole prorokoval 35 řka: »I bude v najposlednějších dnech hora domu Páně připravená na vrchu hor a řeknau: »Poďte, vstupme na horu Páně« etc. A die, že z Siona vyjde zákon. Život svatých u vlasti jednoho každého jest zajisté jako hora vysoká, a pak Kristus jest jako Chvála města 3 Ž. 87, 3 — 13 Gal. 6, 2 — 18 Ž. 51, 20 — 35 (v) je v rkpise vyn. — 36 Iz. 2, 2 a 3
360 Kapitola Ailrelí se vespolek mátnie Jelní druhé kazíme »Slavné věci praveny sau o tobě, město božie!« Najvyšie byla maudrost svatých, poznánie toho města mieti, kteréžto město Pán náramně miloval, a proto synuom izrahelským dal mannu, slaup 5 oblakový etc., aby tak toto město stavělo se; protož sám Pán na svět přišel, kázal a cestu královskú ukázal, pro toto město na kříži umřel jest a své tělo a krev dal, kteréžto město postaveno jest z kamenie živého. A čtauce Písma nebo slyšíce o tomto Jeruzalému, hned bychom 10 k srdci svému utéci se měli mysléce, že bychom my ten Jeruzalém měli býti. V kterémžto Jeruzalémě audové spojení mají býti, jako jeden kámen druhaj nese. Apoštol: »Jeden druhého břemena neste«, aby sobě pomáhali modlitbau, náboženstvím, almužen svatých dávaním, jeden druhému k spasení připomáhaje. A toto 15 ostatnie stavenie jest v lásce konečné spojenie. Jako z stavenie pochází a vyzdvihuje se duom, tak z stavení tohoto má vyrósti vzhuoru láska. A protož toho žádá David řka: »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby postaveny byly zdi jeruzalémské«, totižto že roztržená sau srdce a na ruozno rozdělená, 20 že se nesnášejí vespolek křesťané, ale protivie se sobě, znamenie jest zkaženie Jeruzaléma, a ne postavenie. A protož máme se báti, abychme nebyli vyvrženi z toho Jeruzaléma. Nebo, když dřevo anebo kámen netrefuje se k stavení, bývá odvrženo; tak i srdce nezpuosobné od královstvie nebeského odvrženo bývá. Již ten 25 čas běží, že kněz kněze, kazatel kazatele, lajk lajka l neumie snášeti, a protož neprospievají kázanie a napomenutie spasitedlná v svaté božie cierkvi. 371а Slavnost iesta vypisuje se Jest zajisté toto město najduostojnějšie stvořenie a Bohu naj- milejšie. Nebo vyznáváme, řiekajíce po Duchu svatém: »Věřím 30 svatau cierkev«, totiž ten Jeruzalém svatý, kterýž se obnovuje den ode dne, kterýžto ne rukau lidskau, ale boží staví se. A to město ukázáno jest Janovi v své jasnosti a své zpuosobě; kteréžto město nebude dole nízko, ale na hoře. A protož Jan vtržen jest na horu velikú a vysokau. Jakož také Izaiáš (v) II. kapitole prorokoval 35 řka: »I bude v najposlednějších dnech hora domu Páně připravená na vrchu hor a řeknau: »Poďte, vstupme na horu Páně« etc. A die, že z Siona vyjde zákon. Život svatých u vlasti jednoho každého jest zajisté jako hora vysoká, a pak Kristus jest jako Chvála města 3 Ž. 87, 3 — 13 Gal. 6, 2 — 18 Ž. 51, 20 — 35 (v) je v rkpise vyn. — 36 Iz. 2, 2 a 3
Strana 361
XXI. 361 371а" 40 vrch všecky ty převyšující a přesahující. A protož města toho místo jest hora veliká duchovnie, totiž Pán Kristus. A čím kto viece vzdělává se na Kristu a v obcování nebeských vede své obcovánie, tiem viece ten člověk tomu městu a té hoře připodob- ňuje se a vtěluje. Druhé Janovi ukázáno jest, že Jeruzalém tento chválí se a hoden jest chvály. Nebo v něm věrní skrz samého Boha jako naj- lepšieho stavitele stavějí se; nebo všecko ve všech jest. A protož die, že základu jiného žádný nemuože položiti etc. A rozličnými jmény se jmenuje ten stavitel, jednák ženichem, jednák přítelem, 50 jednák vinným kořenem etc. na znamenie, že všecko dobré, což požádáno muože býti, na samém Pánu Kristu nalézá se. Protož všecka ozdoba a jasnost toho města jesti ť od Boha, neb on je stavie. A protož die Jan: »Viděl sem město od Boha«, totiž postavené 55 z těch kamenuov živých. Apoštol die: »Já štiepil, Apollo zaléval, ale Buoh zróst dal«. A protož Jan, chtěje vyčítati a vypravovati duostojenstvie toho města, najprvé die, že na hoře veliké jest to město překrásné; druhé, že se od Boha stavie, v jehožto stavení většie mistrovstvie ukázal Pán, nežli svět i ráj stvořiv; třetie 60 poznal v tom vidění velikau pevnost, nebo zdi ty nepadnau a brány pekelnie nad ním nesvítězie, nebo to město jest pevné. David: »Chval, Jeruzaléme, Hospodina etc., neb jest upevnil zámky bran tvých«. Již nižádné pokušenie šatanovo nebude se tam moci vlúditi, žádný auraz, nebo na Kristu jest založen a s ním jako 65 jeden jest duch. Ano ten Jeruzalém ještě zde upevňuje se; jako die apoštol: »Kto nás odlaučí od lásky Kristovy?« Žádné pokrytstvie, hořkost anebo nenávist nebude moci již tomu městu upevněnému co uškoditi, jako zde častokrát uražena bývá duše a raněna. A protož jest Jan viděl pevné zdi toho města, kterýchžto žádné 70 pokušenie dábelské nemuože proniknauti a nebude moci. Viděl toho Jeruzaléma také jasnost a krásu, a ze všech těch věcí k milování puzen byl a zapaloval se. Viděl také mieru toho města, jak totiž široká jest láska, kterak hluboká pokora etc., které zajisté jest moci miera položená, takže žádný z své vlastnie nevystupuje 75 miery. A jestliže tě se královna Sába divila pořádku v domu Šalo- maunově, mnohem viece stavení nebeského Jeruzaléma sluší se 45 Základ msti Kristus Nebeského města duostojenstvíe, pevnost h mleri Královna Sába dlivila se 48 1. Kor. 3, 11 — 55 1. Kor. 3, 6 — 60 Mat. 16, 18 — 62 Ž. 147, 12 a 13 — 66 Řím. 8, 35 — 76 1. (3.) Král. 10, 1 nn; 2. Par. 9, 1 nn.
XXI. 361 371а" 40 vrch všecky ty převyšující a přesahující. A protož města toho místo jest hora veliká duchovnie, totiž Pán Kristus. A čím kto viece vzdělává se na Kristu a v obcování nebeských vede své obcovánie, tiem viece ten člověk tomu městu a té hoře připodob- ňuje se a vtěluje. Druhé Janovi ukázáno jest, že Jeruzalém tento chválí se a hoden jest chvály. Nebo v něm věrní skrz samého Boha jako naj- lepšieho stavitele stavějí se; nebo všecko ve všech jest. A protož die, že základu jiného žádný nemuože položiti etc. A rozličnými jmény se jmenuje ten stavitel, jednák ženichem, jednák přítelem, 50 jednák vinným kořenem etc. na znamenie, že všecko dobré, což požádáno muože býti, na samém Pánu Kristu nalézá se. Protož všecka ozdoba a jasnost toho města jesti ť od Boha, neb on je stavie. A protož die Jan: »Viděl sem město od Boha«, totiž postavené 55 z těch kamenuov živých. Apoštol die: »Já štiepil, Apollo zaléval, ale Buoh zróst dal«. A protož Jan, chtěje vyčítati a vypravovati duostojenstvie toho města, najprvé die, že na hoře veliké jest to město překrásné; druhé, že se od Boha stavie, v jehožto stavení většie mistrovstvie ukázal Pán, nežli svět i ráj stvořiv; třetie 60 poznal v tom vidění velikau pevnost, nebo zdi ty nepadnau a brány pekelnie nad ním nesvítězie, nebo to město jest pevné. David: »Chval, Jeruzaléme, Hospodina etc., neb jest upevnil zámky bran tvých«. Již nižádné pokušenie šatanovo nebude se tam moci vlúditi, žádný auraz, nebo na Kristu jest založen a s ním jako 65 jeden jest duch. Ano ten Jeruzalém ještě zde upevňuje se; jako die apoštol: »Kto nás odlaučí od lásky Kristovy?« Žádné pokrytstvie, hořkost anebo nenávist nebude moci již tomu městu upevněnému co uškoditi, jako zde častokrát uražena bývá duše a raněna. A protož jest Jan viděl pevné zdi toho města, kterýchžto žádné 70 pokušenie dábelské nemuože proniknauti a nebude moci. Viděl toho Jeruzaléma také jasnost a krásu, a ze všech těch věcí k milování puzen byl a zapaloval se. Viděl také mieru toho města, jak totiž široká jest láska, kterak hluboká pokora etc., které zajisté jest moci miera položená, takže žádný z své vlastnie nevystupuje 75 miery. A jestliže tě se královna Sába divila pořádku v domu Šalo- maunově, mnohem viece stavení nebeského Jeruzaléma sluší se 45 Základ msti Kristus Nebeského města duostojenstvíe, pevnost h mleri Královna Sába dlivila se 48 1. Kor. 3, 11 — 55 1. Kor. 3, 6 — 60 Mat. 16, 18 — 62 Ž. 147, 12 a 13 — 66 Řím. 8, 35 — 76 1. (3.) Král. 10, 1 nn; 2. Par. 9, 1 nn.
Strana 362
362 Kapitola Jaké viděl město diviti, a nikda tak zde vypraviti se nemuože, jakž jest a jako potom uzří a spatří. A zdi toho města sau z kamenie drahého. Protož Spasitel die: »Podobno jest královstvie nebeské perle 80 371b1 drahé«. Viděl také čistotu velikau toho města. Viděl, že tam Buoh všeho světa jako v chrámě přebývá, radost maje nevýmluvnau. A viděl množstvie služebníkuov čistých. Nebo die: »A choditi budau národové v světle jeho« etc. Viděl bezpečnost, ješto jie zde nemohau mieti v tomto světě, nebo mohau zde odjaty býti každau 85 hodinu dobré věci, i tělesné i duchovnie. A na znamenie toho viděl některé brány otevřené, totiž že se žádného nebojie. A kterak jest to, což die David: »Neb jest upevnil zámky bran tvých« etc., a tuto pak také die, že brány některé otevřieny budau? Zavřieny budau na znamenie, že žádný z zlých nebude tam moci vjíti, a 90 také že žádná věc dobrá s nebe zlým nebude dána, jako bohatci hodovnému jedna kruopě vody nedává se, »nebo cíl veliký položen jest«. Ale otevřieny budau některé brány. A v tom se znamená bezpečenstvie veliké, totiž že se žádného báti nebudau, daruov Páně již nepotratie. A viděl spojenie a společné obývanie, že chválu 95 Pánu vzdávati budau, bez přestánie chvály zpievati budau etc. Duse nad slunee tlunstojnější (černě:) In obiečlo A ukázal mi světlo podobné kamenu drahému jakožto jaspidu. Jsau-li srdce plná temností, tehdy ani mysliti, ani mluviti co mohau o světle nebeském. Protož prositi máme zde za to světlo, aby nám dáno bylo v srdce. Žalm: »V světle tvém uzříme světlo«. A světlo slunce tělesného velmi potřebné jest lidským i jiným těluom, aniž mohau živa býti stvořenie bez světla. Ale duše hodnějšie a duostojnějšie jest slunce stvořeného a jest najduostojnějšie mezi vším stvořením. Když byla v ráji, veliké světlo měla; a spolu stvořené bylo světlo prvnímu člověku. Ale to jest potratil v tom vypadení z ráje. Duše také jest duostojnějšie nežli svět tento tělesný; a pro duši, aby ji vykaupil, prvotně Kristus vtěliti se ráčil. Protož světlo duše většie jest mnohem světla tělesného. Zevnitřnie světlo zna- menie jest vnitřnieho. Tělo své vlastnie má světlo v uočích a v té věci, s kterauž se zrak potkává; ale duše, oddělená od těla, také 15 své světlo, kteréž se jie zjeví, uhlédá. A jako dietě v světle se 5 10 371b2 80 Mat. 13, 45 — 83 Zj. 21, 24 — 88 Ž. 147, 13 — 89 Zj. 21, 25 — 92 Luk. 16, 24 až 26 4 Ž. 36, 10
362 Kapitola Jaké viděl město diviti, a nikda tak zde vypraviti se nemuože, jakž jest a jako potom uzří a spatří. A zdi toho města sau z kamenie drahého. Protož Spasitel die: »Podobno jest královstvie nebeské perle 80 371b1 drahé«. Viděl také čistotu velikau toho města. Viděl, že tam Buoh všeho světa jako v chrámě přebývá, radost maje nevýmluvnau. A viděl množstvie služebníkuov čistých. Nebo die: »A choditi budau národové v světle jeho« etc. Viděl bezpečnost, ješto jie zde nemohau mieti v tomto světě, nebo mohau zde odjaty býti každau 85 hodinu dobré věci, i tělesné i duchovnie. A na znamenie toho viděl některé brány otevřené, totiž že se žádného nebojie. A kterak jest to, což die David: »Neb jest upevnil zámky bran tvých« etc., a tuto pak také die, že brány některé otevřieny budau? Zavřieny budau na znamenie, že žádný z zlých nebude tam moci vjíti, a 90 také že žádná věc dobrá s nebe zlým nebude dána, jako bohatci hodovnému jedna kruopě vody nedává se, »nebo cíl veliký položen jest«. Ale otevřieny budau některé brány. A v tom se znamená bezpečenstvie veliké, totiž že se žádného báti nebudau, daruov Páně již nepotratie. A viděl spojenie a společné obývanie, že chválu 95 Pánu vzdávati budau, bez přestánie chvály zpievati budau etc. Duse nad slunee tlunstojnější (černě:) In obiečlo A ukázal mi světlo podobné kamenu drahému jakožto jaspidu. Jsau-li srdce plná temností, tehdy ani mysliti, ani mluviti co mohau o světle nebeském. Protož prositi máme zde za to světlo, aby nám dáno bylo v srdce. Žalm: »V světle tvém uzříme světlo«. A světlo slunce tělesného velmi potřebné jest lidským i jiným těluom, aniž mohau živa býti stvořenie bez světla. Ale duše hodnějšie a duostojnějšie jest slunce stvořeného a jest najduostojnějšie mezi vším stvořením. Když byla v ráji, veliké světlo měla; a spolu stvořené bylo světlo prvnímu člověku. Ale to jest potratil v tom vypadení z ráje. Duše také jest duostojnějšie nežli svět tento tělesný; a pro duši, aby ji vykaupil, prvotně Kristus vtěliti se ráčil. Protož světlo duše většie jest mnohem světla tělesného. Zevnitřnie světlo zna- menie jest vnitřnieho. Tělo své vlastnie má světlo v uočích a v té věci, s kterauž se zrak potkává; ale duše, oddělená od těla, také 15 své světlo, kteréž se jie zjeví, uhlédá. A jako dietě v světle se 5 10 371b2 80 Mat. 13, 45 — 83 Zj. 21, 24 — 88 Ž. 147, 13 — 89 Zj. 21, 25 — 92 Luk. 16, 24 až 26 4 Ž. 36, 10
Strana 363
XXI. 363 372а" raduje, tak duše, když bude mieti světlo v nebeské vlasti, velmi se radovati bude, a zvláště, která zde zuostala v světle viery. Viděl Jan u vlasti samo světlo bez temností. Jako zde svět 20 má své světlo, tak onen svět s svatými a s anděly nové má světlo, nové královstvie, v němž se radují a veselé. Protož die: »Ukázal mi Pán Jeruzalém a světlo jeho«. Jaké jest to světlo? Najprvnějšie jest sám Pán jako slunce, ano tři světla osobnie: Otec, Syn a Duch svatý, kteřížto v Písmě sau třie dnové osobnie. Tu jest světlo 25 z světla, den ze dne, a Duch svatý věčné světlo a jako věčný paprslek pocházející od Otce a Syna. Ti věční dnové sau v ne- beské vlasti beze všech temností. Dosti jest na těch dnech a na tom světle u vlasti. A to světlo viděl jest tato vorlice, Jan. Také Ježíš Kristus svítí; a jeho světlo polednie jasné jest a jasná tvář 30 jeho jest, a protož tam slunce a světla jeho nepotřebují tělesného, ale jest jim světlo tváři Kristovy. Veliká ť jest to světlost a drahé světlo, kteréž se stkvie v dušech všech svatých a v jednom kaž- dém obvláštním, takže každý v každém vidí světlo Kristovo; a tu v světle jest Buoh, a tak v každém Buoh. A každý svatý 35 viece svítí nežli tělesné slunce; tak každý svatý svým světlem se svítí a jasně ukazuje. Na světě všecko slunce zastínilo by se proti němu. Také cierkev svatá jest svět, shromážděnie křesťanuov věrných. Světlo od Boha přichází na ten svět. Lukáš I°.: »Skrze střeva 40 milosrdenstvie, v nichžto navštívil nás, vyšed z výsosti, aby po- svietil v temnostech«, totiž nám, kteří ve tmách sme a nevíme, kam jdeme, protož sedíme, nevědauce cesty do Jeruzaléma. Přišel skrze střeva milosrdenstvie, aby posvietil věrným »v stínu smrti«. A prvotně světlo přišlo na hory, totiž na proroky a apoštoly. 45 a najprvé z nich temnosti sau vypuzeny. A ty hory viece sau patřily k svrchním věcem nežli k nižším. Jako, by někto byl na vysokém hradě a k nebi hleděl a ne k zemi, tak ti, osvícení sauce velmi, na hoře svatého života bohomyslného byli a pat- řili k budaucím dobrým věcem a velikým; tyto lehké věci 50 jako bláto sau potupili, tyto světské věci, které sau proměnné, jednak suchota, jednak vlhkost, jednak léto, jednak zima, jednak horko, jednak studeno, nic nového pod nebem. Pro- tož se nelíbilo svatým bydliti zde, ale k novému Jeruzalému, kdež všecky věci nové sau a světlo pravé, patřili sau a žádali Světlst nebes- kého Jeruzalnn (černč:) Responde pikhartis CleTkev svata Svrtla Hory osvicene 39 Luk. 1. 78 a 79 — 52 Ohlas Eccl. 1, 10
XXI. 363 372а" raduje, tak duše, když bude mieti světlo v nebeské vlasti, velmi se radovati bude, a zvláště, která zde zuostala v světle viery. Viděl Jan u vlasti samo světlo bez temností. Jako zde svět 20 má své světlo, tak onen svět s svatými a s anděly nové má světlo, nové královstvie, v němž se radují a veselé. Protož die: »Ukázal mi Pán Jeruzalém a světlo jeho«. Jaké jest to světlo? Najprvnějšie jest sám Pán jako slunce, ano tři světla osobnie: Otec, Syn a Duch svatý, kteřížto v Písmě sau třie dnové osobnie. Tu jest světlo 25 z světla, den ze dne, a Duch svatý věčné světlo a jako věčný paprslek pocházející od Otce a Syna. Ti věční dnové sau v ne- beské vlasti beze všech temností. Dosti jest na těch dnech a na tom světle u vlasti. A to světlo viděl jest tato vorlice, Jan. Také Ježíš Kristus svítí; a jeho světlo polednie jasné jest a jasná tvář 30 jeho jest, a protož tam slunce a světla jeho nepotřebují tělesného, ale jest jim světlo tváři Kristovy. Veliká ť jest to světlost a drahé světlo, kteréž se stkvie v dušech všech svatých a v jednom kaž- dém obvláštním, takže každý v každém vidí světlo Kristovo; a tu v světle jest Buoh, a tak v každém Buoh. A každý svatý 35 viece svítí nežli tělesné slunce; tak každý svatý svým světlem se svítí a jasně ukazuje. Na světě všecko slunce zastínilo by se proti němu. Také cierkev svatá jest svět, shromážděnie křesťanuov věrných. Světlo od Boha přichází na ten svět. Lukáš I°.: »Skrze střeva 40 milosrdenstvie, v nichžto navštívil nás, vyšed z výsosti, aby po- svietil v temnostech«, totiž nám, kteří ve tmách sme a nevíme, kam jdeme, protož sedíme, nevědauce cesty do Jeruzaléma. Přišel skrze střeva milosrdenstvie, aby posvietil věrným »v stínu smrti«. A prvotně světlo přišlo na hory, totiž na proroky a apoštoly. 45 a najprvé z nich temnosti sau vypuzeny. A ty hory viece sau patřily k svrchním věcem nežli k nižším. Jako, by někto byl na vysokém hradě a k nebi hleděl a ne k zemi, tak ti, osvícení sauce velmi, na hoře svatého života bohomyslného byli a pat- řili k budaucím dobrým věcem a velikým; tyto lehké věci 50 jako bláto sau potupili, tyto světské věci, které sau proměnné, jednak suchota, jednak vlhkost, jednak léto, jednak zima, jednak horko, jednak studeno, nic nového pod nebem. Pro- tož se nelíbilo svatým bydliti zde, ale k novému Jeruzalému, kdež všecky věci nové sau a světlo pravé, patřili sau a žádali Světlst nebes- kého Jeruzalnn (černč:) Responde pikhartis CleTkev svata Svrtla Hory osvicene 39 Luk. 1. 78 a 79 — 52 Ohlas Eccl. 1, 10
Strana 364
364 Kapitola Duse osvicena světlem Světla kristova znamenle tam vždycky bydleti. Od těch hor vycházelo světlo, totiž Kristus, 55 na nižšie, a křesťané skrz svaté sau osvíceni. Ti ukazovali cestu do Jeruzaléma; a ta cesta jest tří dnuov. Jako napsáno v knihách Exodi: Mojžieš řekl lidu a faraonovi: »Cestau tří dnuov puojdeme«. Cesta Kristova, cesta nového zákona, vydaná skrz Krista, jest cesta královská, cesta Trojice svaté, a tak tří dnuov, kterauž 60 jdeme do Jeruzaléma. Veliké světlo, osvěcující andely i zde všecky věrné, ano dietě malé na křtu přijímá v se světlo Ježíše Krista, 372а2 jakés světlo skryté, aby duše poznala Boha a skrz milovánie k němu se táhla. Jan I°.: »Slovo, kteréž bieše na počátku u Boha, bylo světlo pravé, kteréž osvěcuje každého člověka, přicházejícieho 65 na tento svět«, totiž v církev svatau, všecky syny božie a všecka slova božie, kteráž skrz skraušené srdce a pokánie vcházejí na kříž Kristuov, osvěcuje toto světlo; a duše, která se obracuje k Bohu, přijímá některaké světlo tajné o poznání božím a vuole jeho a o poznání cesty jeho, kteráž vede do nebeské vlasti. Ale jinak světlo toto zde svatým svítie, a mnohem jasnějie v nebesiech: zde jako v svítání (!) světlo smíšeno jest s temnostmi. Jako času večernieho směšuje se světlo s temnostmi, tak toto světlo některak v smíšení nám svítí. Ale v nebeské vlasti dobré a jasné světlo se zjeví. Světí, naplněni jsúce nebeským svetlem, 75 kteříž cítili Ježíše Krista světlo v srdci, uměli sú chváliti to světlo a slavnau tu světlost ohlašovali. A běda, ktož nemá v sobě světla tohoto! Ale že duchovnie jest, protož mnohé mámí šatan, že se jim zdá, že by měli světlo toto, a nemajíce nic. Kdež ť jest světlo Kristovo, tu jest láska, pokora, bázeň, milosrdenstvie, příkladný 80 život, tu pokánie. Jako dáblové věřie a třesau se bez lásky a viery pravé, tak jest při křesťanech falešných. Světlo toto naplňuje všecky věci a všecky svaté, jako světlo slunečné všecko osvěcuje a ozdobuje a povětřie proniká nevidědlné a jasné činí. Jestliže otejde světlost slunečná, hned povětřie naplněno bývá temnostmi. 85 Tak světí naplněni sau světlem jako povětřie nevidědlné, totiž světí andělé a duše svaté, a skrz to líbie se Bohu, jako zde svetí, kteří sau měli to světlo nevidědlně v duši, líbili se Bohu, jako jasné povětřie našima očima. Nahoře ve XII. kapitole viděl cierkev oděnau sluncem, totiž světlem jasnosti, a měsíc pod nohama, 90 totiž ona prvotnie církev, v smrtedlném těle jsúci, tento svět s jeho nestálostí a marností pošlapala a obrácena byla ve všem 70 372b" Cesta tři dnuov Měsíc pod nuliuma církve 58 2. M. 8, 27 — 64 Jan 1, 1 a 9 —— 81 Jakub 2, 19 .— 89 Zj. 12, 1
364 Kapitola Duse osvicena světlem Světla kristova znamenle tam vždycky bydleti. Od těch hor vycházelo světlo, totiž Kristus, 55 na nižšie, a křesťané skrz svaté sau osvíceni. Ti ukazovali cestu do Jeruzaléma; a ta cesta jest tří dnuov. Jako napsáno v knihách Exodi: Mojžieš řekl lidu a faraonovi: »Cestau tří dnuov puojdeme«. Cesta Kristova, cesta nového zákona, vydaná skrz Krista, jest cesta královská, cesta Trojice svaté, a tak tří dnuov, kterauž 60 jdeme do Jeruzaléma. Veliké světlo, osvěcující andely i zde všecky věrné, ano dietě malé na křtu přijímá v se světlo Ježíše Krista, 372а2 jakés světlo skryté, aby duše poznala Boha a skrz milovánie k němu se táhla. Jan I°.: »Slovo, kteréž bieše na počátku u Boha, bylo světlo pravé, kteréž osvěcuje každého člověka, přicházejícieho 65 na tento svět«, totiž v církev svatau, všecky syny božie a všecka slova božie, kteráž skrz skraušené srdce a pokánie vcházejí na kříž Kristuov, osvěcuje toto světlo; a duše, která se obracuje k Bohu, přijímá některaké světlo tajné o poznání božím a vuole jeho a o poznání cesty jeho, kteráž vede do nebeské vlasti. Ale jinak světlo toto zde svatým svítie, a mnohem jasnějie v nebesiech: zde jako v svítání (!) světlo smíšeno jest s temnostmi. Jako času večernieho směšuje se světlo s temnostmi, tak toto světlo některak v smíšení nám svítí. Ale v nebeské vlasti dobré a jasné světlo se zjeví. Světí, naplněni jsúce nebeským svetlem, 75 kteříž cítili Ježíše Krista světlo v srdci, uměli sú chváliti to světlo a slavnau tu světlost ohlašovali. A běda, ktož nemá v sobě světla tohoto! Ale že duchovnie jest, protož mnohé mámí šatan, že se jim zdá, že by měli světlo toto, a nemajíce nic. Kdež ť jest světlo Kristovo, tu jest láska, pokora, bázeň, milosrdenstvie, příkladný 80 život, tu pokánie. Jako dáblové věřie a třesau se bez lásky a viery pravé, tak jest při křesťanech falešných. Světlo toto naplňuje všecky věci a všecky svaté, jako světlo slunečné všecko osvěcuje a ozdobuje a povětřie proniká nevidědlné a jasné činí. Jestliže otejde světlost slunečná, hned povětřie naplněno bývá temnostmi. 85 Tak světí naplněni sau světlem jako povětřie nevidědlné, totiž světí andělé a duše svaté, a skrz to líbie se Bohu, jako zde svetí, kteří sau měli to světlo nevidědlně v duši, líbili se Bohu, jako jasné povětřie našima očima. Nahoře ve XII. kapitole viděl cierkev oděnau sluncem, totiž světlem jasnosti, a měsíc pod nohama, 90 totiž ona prvotnie církev, v smrtedlném těle jsúci, tento svět s jeho nestálostí a marností pošlapala a obrácena byla ve všem 70 372b" Cesta tři dnuov Měsíc pod nuliuma církve 58 2. M. 8, 27 — 64 Jan 1, 1 a 9 —— 81 Jakub 2, 19 .— 89 Zj. 12, 1
Strana 365
XXI. 365 k slunci, takže odělo ji se všech strán slunce spravedlnosti, aby hořela v Pánu a v božských Piesmích a v dobrých věcech vlasti. 372b- 100 115 Která jest ta duše za našich časuov, tak pochopná světla, aby svět a slávu jeho jako měsíc potlačila a v Pánu z celého srdce hořala skrz milovánie? Ó, bychom takovau viděli, kterak krásná jest taková dcera jeruzalémská, kterauž jiné dcery chválé a blaho- slavenau nazývají! Od těch svatých prvotních přicházie na nás světlost. Protož ta světlost vlasti naplňuje duchy všecky andělské vedlé pochopu jich, druhé hory svaté, třetie nás zde na cestě vedlé pochopnosti očí, totiž svědomí našich. Čím oko jest čistčie, tiem viece má světla; někteří viece mají, někteří méně z toho světla Ducha Páně. 105 Kteříž velikau pokoru a bázeň mají, tu jest veliké světlo. Izaiáš: »Nad kým odpočine a na koho pohledí duch muoj?« etc. Jiná srdce, kteráž sau tvář obrátila k těmto hrubým a zemským věcem, tu ť sau husté tmy v duši; ačkoli tělesným okem vidie slunce, ale v duši světla Kristova nemají. Kristus prorokoval, že bude 110 veliká noc, v kteréž budeta dva na loži; jeden bude přijat, a druhý opuštěn etc. Noc, v nížto duchuov temností jest mnoho, a slepí budau mnozí v saudu, mnozí nařiekajíce budau praviti o svatých: »Tito sau, které sme měli v posměch, nám pak slunce spravedl- nosti nesvítí«. To světlo, k kterémuž duše jest stvořena, nesvítí, ale, jestliže se kdy ukázalo, hned zmizalo; a necítili sme nedostatku toho, ale již cítíme. Protož toto věděti máme, že svědomie čisté, bude-li obrácené k slunci, hned vedlé jejie pochopnosti naplňuje tu duši Kristus. Druhé toto činí takové světlo, že temnosti zapuzuje 120 hřiechuov a milovánie porušeného k sobě samému a k světu a dává človčku, aby ho to mrzelo, co jest miloval, již nenáviděti bude hřiechu a bolest nad ním bude mieti. K Efezským: »Všecky věci, které trestány bývají, od světla trestány bývají«. Jestliže z pajchy bolest má, již to přichází od světla předcházejícieho. Item takové 125 světlo vyhánie bludy a smysly odporné svatým, těm temnostem nedopauští státi v duši. Ó blahoslavené světlo, přiď, zažeň tmy milovánie zlého, temnosti pokrytstvie, temnosti bludu! Auvech, mnoho jest dnes temností bludu! Veliké temnosti proti vieře Trojice svaté; již za- osvětují se pořádně Srdice temná Čisté svědomie Úžitek světla Vyhánie bludy 95 106 Podle Iz. 66, 7 a 2 — 109 Luk. 17. 34 — 113 Podle Moudr. 5, 3 a 6 — 122 Eſez. 5, 13
XXI. 365 k slunci, takže odělo ji se všech strán slunce spravedlnosti, aby hořela v Pánu a v božských Piesmích a v dobrých věcech vlasti. 372b- 100 115 Která jest ta duše za našich časuov, tak pochopná světla, aby svět a slávu jeho jako měsíc potlačila a v Pánu z celého srdce hořala skrz milovánie? Ó, bychom takovau viděli, kterak krásná jest taková dcera jeruzalémská, kterauž jiné dcery chválé a blaho- slavenau nazývají! Od těch svatých prvotních přicházie na nás světlost. Protož ta světlost vlasti naplňuje duchy všecky andělské vedlé pochopu jich, druhé hory svaté, třetie nás zde na cestě vedlé pochopnosti očí, totiž svědomí našich. Čím oko jest čistčie, tiem viece má světla; někteří viece mají, někteří méně z toho světla Ducha Páně. 105 Kteříž velikau pokoru a bázeň mají, tu jest veliké světlo. Izaiáš: »Nad kým odpočine a na koho pohledí duch muoj?« etc. Jiná srdce, kteráž sau tvář obrátila k těmto hrubým a zemským věcem, tu ť sau husté tmy v duši; ačkoli tělesným okem vidie slunce, ale v duši světla Kristova nemají. Kristus prorokoval, že bude 110 veliká noc, v kteréž budeta dva na loži; jeden bude přijat, a druhý opuštěn etc. Noc, v nížto duchuov temností jest mnoho, a slepí budau mnozí v saudu, mnozí nařiekajíce budau praviti o svatých: »Tito sau, které sme měli v posměch, nám pak slunce spravedl- nosti nesvítí«. To světlo, k kterémuž duše jest stvořena, nesvítí, ale, jestliže se kdy ukázalo, hned zmizalo; a necítili sme nedostatku toho, ale již cítíme. Protož toto věděti máme, že svědomie čisté, bude-li obrácené k slunci, hned vedlé jejie pochopnosti naplňuje tu duši Kristus. Druhé toto činí takové světlo, že temnosti zapuzuje 120 hřiechuov a milovánie porušeného k sobě samému a k světu a dává človčku, aby ho to mrzelo, co jest miloval, již nenáviděti bude hřiechu a bolest nad ním bude mieti. K Efezským: »Všecky věci, které trestány bývají, od světla trestány bývají«. Jestliže z pajchy bolest má, již to přichází od světla předcházejícieho. Item takové 125 světlo vyhánie bludy a smysly odporné svatým, těm temnostem nedopauští státi v duši. Ó blahoslavené světlo, přiď, zažeň tmy milovánie zlého, temnosti pokrytstvie, temnosti bludu! Auvech, mnoho jest dnes temností bludu! Veliké temnosti proti vieře Trojice svaté; již za- osvětují se pořádně Srdice temná Čisté svědomie Úžitek světla Vyhánie bludy 95 106 Podle Iz. 66, 7 a 2 — 109 Luk. 17. 34 — 113 Podle Moudr. 5, 3 a 6 — 122 Eſez. 5, 13
Strana 366
366 Kapitola Vvristuja: od kvasu Kristus-slunce Co puosobi vtra velika Je5t světlo Bedliví býti máme pierají Trojice v osobách, již zamietají »Věřím v Boha« a »Otče 130 náš« a křest a stav panenský, vdovský a manželský i všecky svá- tosti a čtenie, a ty temnosti světlem nazývají! Jeden, plný světla božieho, die, Izaiáš: »Běda, kteří temnostem řiekají světlo!« Již smilstva a tělesné ohavnosti a tak temnosti nazývají blahosla- venstvím a světlem. Ó, daleko sau ti od světla božieho! Ó blaho- 135 slavené světlo, přiď a naplň srdce tvau světlostí, zažeň temnosti! Třetie, světlo božie vyčišťuje od kvasu a od poškvrny hřiecha. Jestliže člověk pláče na hřiechy a má skraušenie, ještě zuostává tu poškvrna, i totiž náchylnost ke zlému a k prvním hřiechuom. 373a1 Slunce, Kristus, vyčišťuje a zahání ten kvas. To světlo po tomto 140 životě v některých zapuzuje podnět a poškvrny. Čtvrté, vyžena temnosti, hojnějie vstupuje a opět hojněji osvěcuje. Světí, jsauce obklíčeni a obtíženi tělem, žádali smrtí rozděleni býti a mieti plnost světla takového. Job: »Učiněn sem sám sobě těžek«. Čiem viece odchází od těla, viece nabývá světla, 145 a čím viece ho nabývá, viece žádá; a kto viece žádá, viece se zpuo- sobuje a viece má z tohoto světla. A čiem viece od těla se vytrhuje, viece v světle přebývá. A ktož chodí v životě opatrném a poctivém, již tomu noc pomíjí a světlo zuostává. Kde jest viera veliká, tu jest světlo pravé. Ale ještě ť jest nedostatek zde a jsme jako v sví- 150 tání (!); ale když vyjdeme z tohoto života, tehdy ť se zjeví den veliký a jasný a divný a den nový. Také toto naše světlo proti onomu bude jako svítánie (!) nebo saumrak, a to se zjeví rytie- řuom Kristovým a kteří bojovali věrně. Proroci a apoštolé na- pomínají nás připraviti se k tomu dni Kristovu. Sv. Petr: »Buďte 155 hotovi očekávati dne tohoto«. A apoštol Pavel: »Kto stavěl zlato a střiebro a kto strniště etc., den Páně zkusí a všecky věci hluboké zjevné budau v opatření toho světla.« Potřebie jest bedlivu býti všem, když se ten den zjeví na smrti, na saudě a v slávě. Zde duše jest jako v temnostech. Onen 160 den jeho jasný se ukáže; najde-li poškvrny na sobě člověk, hanbu trpěti bude velikau, radše by trpěl hanbu přede vším světem, takže Kristus uzří tu duši i světí andělé jeho, a styděti se bude a svad- nauti a schnauti bude v sobě. A taková bude mauka veliká. 373a" Kdyby k tomu duše prohlédala, hlubokosti a zavinutie srdce 165 spatřila by lépe. Mnozí, majíce světlo malé, nespatřují všech skry- 133 Iz. 5, 20 — 143 Filip. 1, 23 — 144 Job 7, 20 — 155 Podle 1, Petra 3, 15 — 156 Podle 1. Kor. 3, 12 a 13
366 Kapitola Vvristuja: od kvasu Kristus-slunce Co puosobi vtra velika Je5t světlo Bedliví býti máme pierají Trojice v osobách, již zamietají »Věřím v Boha« a »Otče 130 náš« a křest a stav panenský, vdovský a manželský i všecky svá- tosti a čtenie, a ty temnosti světlem nazývají! Jeden, plný světla božieho, die, Izaiáš: »Běda, kteří temnostem řiekají světlo!« Již smilstva a tělesné ohavnosti a tak temnosti nazývají blahosla- venstvím a světlem. Ó, daleko sau ti od světla božieho! Ó blaho- 135 slavené světlo, přiď a naplň srdce tvau světlostí, zažeň temnosti! Třetie, světlo božie vyčišťuje od kvasu a od poškvrny hřiecha. Jestliže člověk pláče na hřiechy a má skraušenie, ještě zuostává tu poškvrna, i totiž náchylnost ke zlému a k prvním hřiechuom. 373a1 Slunce, Kristus, vyčišťuje a zahání ten kvas. To světlo po tomto 140 životě v některých zapuzuje podnět a poškvrny. Čtvrté, vyžena temnosti, hojnějie vstupuje a opět hojněji osvěcuje. Světí, jsauce obklíčeni a obtíženi tělem, žádali smrtí rozděleni býti a mieti plnost světla takového. Job: »Učiněn sem sám sobě těžek«. Čiem viece odchází od těla, viece nabývá světla, 145 a čím viece ho nabývá, viece žádá; a kto viece žádá, viece se zpuo- sobuje a viece má z tohoto světla. A čiem viece od těla se vytrhuje, viece v světle přebývá. A ktož chodí v životě opatrném a poctivém, již tomu noc pomíjí a světlo zuostává. Kde jest viera veliká, tu jest světlo pravé. Ale ještě ť jest nedostatek zde a jsme jako v sví- 150 tání (!); ale když vyjdeme z tohoto života, tehdy ť se zjeví den veliký a jasný a divný a den nový. Také toto naše světlo proti onomu bude jako svítánie (!) nebo saumrak, a to se zjeví rytie- řuom Kristovým a kteří bojovali věrně. Proroci a apoštolé na- pomínají nás připraviti se k tomu dni Kristovu. Sv. Petr: »Buďte 155 hotovi očekávati dne tohoto«. A apoštol Pavel: »Kto stavěl zlato a střiebro a kto strniště etc., den Páně zkusí a všecky věci hluboké zjevné budau v opatření toho světla.« Potřebie jest bedlivu býti všem, když se ten den zjeví na smrti, na saudě a v slávě. Zde duše jest jako v temnostech. Onen 160 den jeho jasný se ukáže; najde-li poškvrny na sobě člověk, hanbu trpěti bude velikau, radše by trpěl hanbu přede vším světem, takže Kristus uzří tu duši i světí andělé jeho, a styděti se bude a svad- nauti a schnauti bude v sobě. A taková bude mauka veliká. 373a" Kdyby k tomu duše prohlédala, hlubokosti a zavinutie srdce 165 spatřila by lépe. Mnozí, majíce světlo malé, nespatřují všech skry- 133 Iz. 5, 20 — 143 Filip. 1, 23 — 144 Job 7, 20 — 155 Podle 1, Petra 3, 15 — 156 Podle 1. Kor. 3, 12 a 13
Strana 367
XXI. 367 373b1 tostí srdečných, a tam, po tomto životě, uhlédají a trpěti budau. Takové světlo někdy těm, kterým slaužilo, odcházie od nich a přechází na ty, kteří mají temnosti. A jako zákoník skutky dobré činil, světlo měl a zpajchal, světlo odešlo od něho a skutkové zevnitřnie zuostali na něm bez světla, a dáno jest zjevnému hřiešníku poníženému takové světlo a učiněn jest syn boží. Pajcha toto vlastnie má do sebe, že světlo božské z duše odjímá, a skutkuov mnohých dobrých nechává 175 v člověku; ale sau daremní bez světla, a člověk nezná toho. Zjevný hřiešník, který byl v noci veliké, viděl světlo veliké a poznal se samého a plakal, prsi své bil, nesměl očí k nebi pozdvihnúti etc. Tak dnes mnozí počali choditi v světle tomto, skutky dobré z mi- losti činili; již sau zpajchali a nezuostává tu než stien skutkuov 180 zevnitřních a již jest pád v pokrytstvie, v bludy; a zjevní hřiešníci již dosahují světla. Apoštol prorokoval řka: »Mnozí v najposled- nějších dnech odstaupie od viery, ... v pokrytstvie mluvících lež«. Před lidmi vyznávají vieru, s jinými k oltáři běží, a v bludu trvají a v pokrytství, a hřiešníci se obracují a místa jich přijímají. 185 Dionyzius die: »Světlo spojuje srdce lidská s Bohem, aby viděli, kterak pěkný jest, aby duše byla milostí raněna, jak dobrý jest Buoh, aby shlédla. Druhé s bližními spojuje se, aby byla v živé naději a vieře a v milování«. Ale blud jednoty nedopauští v obci; kteří sau polalpení bludy, vždycky sau rozděleni mezi sebau 190 a nespojují se v hřieších, ani s jinými. Ale kde jest Duch Páně, jako v prvotní cierkvi, byli mezi sebau jedno i s jinými i ve všech článciech viery. Ó zlořečení bludové a temnosti bluduov, jenž sau k zahynutí lidskému! Protož Duch Páně napomíná skrz Izaiáše řka: »Jeruza- 195 léme, Jeruzaléme, osvěť se, povstaň, povstaň k tomuto světlu!« Neb jest pohotově světlo osvietiti nás a dáti se nám. Ale pohřiechu světlo přišlo na svět, a lidé viece temnosti milují. Přijmi světlo v srdce tvé, oko viery, lásky a vuole. »Neb, aj, tmy přikryjí zemi« v najposlednějších časech, zapadne slunce a na tvář propasti vy- 200 vajšie se temnosti. Protož, křesťanská duše, zřeď duom svuoj a obrať tvář k slunci spravedlnosti, chceš-li býti stálá a bezpečná, nebo zlí v temnostech sau rozdělení a neustaviční. Protož duši, která má jméno města napsané Jeruzalém, die: »Povstaň, povstaň a pohled na mrákotu pekelní a lidí zlých a boj se. Nad tebau vzejde Pán«, Zikonník ztratil světlo Zjevný hříšník osvícen Dionvzius Tny přikryjí zemi 170 170 Luk. 18, 10 nn. — 181 1. Tim. 4, 1 a 2 — 194 Iz. 60, 1 — 196 Jan 3, 19 — 198 Iz. 60, 2 — 203 Podle Iz. 60, 1 a 2
XXI. 367 373b1 tostí srdečných, a tam, po tomto životě, uhlédají a trpěti budau. Takové světlo někdy těm, kterým slaužilo, odcházie od nich a přechází na ty, kteří mají temnosti. A jako zákoník skutky dobré činil, světlo měl a zpajchal, světlo odešlo od něho a skutkové zevnitřnie zuostali na něm bez světla, a dáno jest zjevnému hřiešníku poníženému takové světlo a učiněn jest syn boží. Pajcha toto vlastnie má do sebe, že světlo božské z duše odjímá, a skutkuov mnohých dobrých nechává 175 v člověku; ale sau daremní bez světla, a člověk nezná toho. Zjevný hřiešník, který byl v noci veliké, viděl světlo veliké a poznal se samého a plakal, prsi své bil, nesměl očí k nebi pozdvihnúti etc. Tak dnes mnozí počali choditi v světle tomto, skutky dobré z mi- losti činili; již sau zpajchali a nezuostává tu než stien skutkuov 180 zevnitřních a již jest pád v pokrytstvie, v bludy; a zjevní hřiešníci již dosahují světla. Apoštol prorokoval řka: »Mnozí v najposled- nějších dnech odstaupie od viery, ... v pokrytstvie mluvících lež«. Před lidmi vyznávají vieru, s jinými k oltáři běží, a v bludu trvají a v pokrytství, a hřiešníci se obracují a místa jich přijímají. 185 Dionyzius die: »Světlo spojuje srdce lidská s Bohem, aby viděli, kterak pěkný jest, aby duše byla milostí raněna, jak dobrý jest Buoh, aby shlédla. Druhé s bližními spojuje se, aby byla v živé naději a vieře a v milování«. Ale blud jednoty nedopauští v obci; kteří sau polalpení bludy, vždycky sau rozděleni mezi sebau 190 a nespojují se v hřieších, ani s jinými. Ale kde jest Duch Páně, jako v prvotní cierkvi, byli mezi sebau jedno i s jinými i ve všech článciech viery. Ó zlořečení bludové a temnosti bluduov, jenž sau k zahynutí lidskému! Protož Duch Páně napomíná skrz Izaiáše řka: »Jeruza- 195 léme, Jeruzaléme, osvěť se, povstaň, povstaň k tomuto světlu!« Neb jest pohotově světlo osvietiti nás a dáti se nám. Ale pohřiechu světlo přišlo na svět, a lidé viece temnosti milují. Přijmi světlo v srdce tvé, oko viery, lásky a vuole. »Neb, aj, tmy přikryjí zemi« v najposlednějších časech, zapadne slunce a na tvář propasti vy- 200 vajšie se temnosti. Protož, křesťanská duše, zřeď duom svuoj a obrať tvář k slunci spravedlnosti, chceš-li býti stálá a bezpečná, nebo zlí v temnostech sau rozdělení a neustaviční. Protož duši, která má jméno města napsané Jeruzalém, die: »Povstaň, povstaň a pohled na mrákotu pekelní a lidí zlých a boj se. Nad tebau vzejde Pán«, Zikonník ztratil světlo Zjevný hříšník osvícen Dionvzius Tny přikryjí zemi 170 170 Luk. 18, 10 nn. — 181 1. Tim. 4, 1 a 2 — 194 Iz. 60, 1 — 196 Jan 3, 19 — 198 Iz. 60, 2 — 203 Podle Iz. 60, 1 a 2
Strana 368
368 Kapitola (černě:) Psalmus C 3 budeš-li se báti ho. »Ale zlé mrákota přikryje«, varuj se od nich. 205 Druhé, duši dává potěšenie. Ekleziastes XI.: »Rozkošné světlo očima a potěšitedlné náramně«. Ovšem pak duše, která měla oko jasné, když uzří světlo Beránka, jakau bude mieti sladkost a potěšenie! A Tobiáš V°.:» Jaká ť jest mi radost v temnostech, když světla nebeského nevidím?« Když sau světí potratili to světlo, 210 zarmauceni byli. Žalm: »Zarmauceno jest srdce mé ve mně a síla má opustila mě a světlo očí mých nenie se mnau«. Ale nové světlo když se ukázalo, radovali se. Žalm: »Pán osvícenie mé a spasenie mé. Kohož se budu báti?« Jako by řekl: »Nebudu se báti, maje toto světlo«. Padá člověk pro bázeň od viery, naděje a lásky 215 373b2 a od pravdy a od blahoslavenstvie v nedostatku tohoto světla. Ale kdež jest to světlo Krista Ježíše, kteréž viděl Jan, pře- bývaje v srdcích lidských, nic nenie, čeho by se báti měli. Apoštol: »Kto nás oddělí od lásky, která jest v Kristu Ježíši?« Kristus na- pomíná řka: »Choďte, dokud světlo máte!« Modlte se, dokud to 220 světlo máte! Bez tohoto světla ani modlitba co prospievá, ani člověk sám sebe zná, srdce ustydlé zuostává a modlitba obracuje se v hřiech a lid jest rty Boha chválící, a srdce daleko jest. Ani slovo pravdy světlé hajbe člověkem tmavým: ušima poslauchají mnozí bez bázně a lásky a pokory. Protož potřebie jest každému 225 slova Páně poslauchajíciemu a tělo a krev boží přijímajíciemu obrátiti se k světlu Kristovu, jinak nehodně přijímají a poslauchají. A poněvadž světlo tělesné na mnohých jest místech, v přijímajících ovšem tělo Kristovo duchovnie na mnohých jest místech a v svá- tosti velebné v mnohých kostelích. Ó Pane, v těchto makavých 230 temnostech my bydlíme, přecházejí všecky lesnie šelmy, hlavy naše a vieru vyvracejí v srdcích! Prosme řkauce: »Pane, sešli světlo tvé a pravdu tvau, aby nás zde vedlo na cestu pravau a potom do věčné vlasti, v kteréžto světlo věčné svítí svatým všem« etc. Viděl sem světlo podobné kamenu jaspidu. Světlo duší, světlo Jeruzaléma nového, kterýmž osvěcuje svaté zde i v nebi, to světlo jest dar synovský, aby slauli synové světla. Nenie to dáno zlým, ale synuom ten dar jest schován a připodobňuje se jakémus stvoření hmotnému a čitedlnému očima a zraku lid-5 Světlo rozkošné očima Dar veliký světlo duš — 206 Eccl. 11, 7 — 209 Tob. 5, 12 — 211 Ž. 38, 11 — 213 Ž. 27, 1 219 Řím. 8, 35 — 220 Jan 12, 35 — 231 Ž. 104, 20 n. 6 Iz. 54, 11 n.
368 Kapitola (černě:) Psalmus C 3 budeš-li se báti ho. »Ale zlé mrákota přikryje«, varuj se od nich. 205 Druhé, duši dává potěšenie. Ekleziastes XI.: »Rozkošné světlo očima a potěšitedlné náramně«. Ovšem pak duše, která měla oko jasné, když uzří světlo Beránka, jakau bude mieti sladkost a potěšenie! A Tobiáš V°.:» Jaká ť jest mi radost v temnostech, když světla nebeského nevidím?« Když sau světí potratili to světlo, 210 zarmauceni byli. Žalm: »Zarmauceno jest srdce mé ve mně a síla má opustila mě a světlo očí mých nenie se mnau«. Ale nové světlo když se ukázalo, radovali se. Žalm: »Pán osvícenie mé a spasenie mé. Kohož se budu báti?« Jako by řekl: »Nebudu se báti, maje toto světlo«. Padá člověk pro bázeň od viery, naděje a lásky 215 373b2 a od pravdy a od blahoslavenstvie v nedostatku tohoto světla. Ale kdež jest to světlo Krista Ježíše, kteréž viděl Jan, pře- bývaje v srdcích lidských, nic nenie, čeho by se báti měli. Apoštol: »Kto nás oddělí od lásky, která jest v Kristu Ježíši?« Kristus na- pomíná řka: »Choďte, dokud světlo máte!« Modlte se, dokud to 220 světlo máte! Bez tohoto světla ani modlitba co prospievá, ani člověk sám sebe zná, srdce ustydlé zuostává a modlitba obracuje se v hřiech a lid jest rty Boha chválící, a srdce daleko jest. Ani slovo pravdy světlé hajbe člověkem tmavým: ušima poslauchají mnozí bez bázně a lásky a pokory. Protož potřebie jest každému 225 slova Páně poslauchajíciemu a tělo a krev boží přijímajíciemu obrátiti se k světlu Kristovu, jinak nehodně přijímají a poslauchají. A poněvadž světlo tělesné na mnohých jest místech, v přijímajících ovšem tělo Kristovo duchovnie na mnohých jest místech a v svá- tosti velebné v mnohých kostelích. Ó Pane, v těchto makavých 230 temnostech my bydlíme, přecházejí všecky lesnie šelmy, hlavy naše a vieru vyvracejí v srdcích! Prosme řkauce: »Pane, sešli světlo tvé a pravdu tvau, aby nás zde vedlo na cestu pravau a potom do věčné vlasti, v kteréžto světlo věčné svítí svatým všem« etc. Viděl sem světlo podobné kamenu jaspidu. Světlo duší, světlo Jeruzaléma nového, kterýmž osvěcuje svaté zde i v nebi, to světlo jest dar synovský, aby slauli synové světla. Nenie to dáno zlým, ale synuom ten dar jest schován a připodobňuje se jakémus stvoření hmotnému a čitedlnému očima a zraku lid-5 Světlo rozkošné očima Dar veliký světlo duš — 206 Eccl. 11, 7 — 209 Tob. 5, 12 — 211 Ž. 38, 11 — 213 Ž. 27, 1 219 Řím. 8, 35 — 220 Jan 12, 35 — 231 Ž. 104, 20 n. 6 Iz. 54, 11 n.
Strana 369
XXI. 369 skému l známému, kamenu jaspidu. Izaiáš LIIII°.: »Aj, já prostru pořád kamenie tvé a založím tě na zafieřích a položím jaspid kámen alkéře tvé«. A tuto jmenuje »světlo podobné kameni drahému jaspidu«. Chceme-li kámen duchovní drahý a tvrdý nazvati Krista, 10 nenie neslušné. Také v knihách Daniele proroka 11°. pokládá se v vidění Nabuchodonozora: »Slyš, cos' viděl, že kámen s hory uťat jest bez rukau, kterýž ztroskotal slaup a učiněn jest v horu velikau«, totiž Kristus Ježíš tak se jest narodil nad přirozenie lidské, tak ruosti bude v maudrosti a v umění vedlé člověčenstvie, že před 15 oblíčejem jeho všecka královstvie padnau. A David: »Kámen, který sau zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovau. A to jest divné před očima našima«, totiž prorokuov oči divie se tomu, že Kristus odsauzený na smrt spojil všecka božie stavenie v jedno. Slove také kámen aurazu a skála pohoršenie, nebo v zákoně 20 jeho a v ustanoveních jeho kacieři a slepí padají ke dni saudnému. Jiným jest ku povstání a k vzkříšení k životu, jiným ku pádu. A že světlo Jeruzaléma a kteréž světí budau mieti, připodobňuje se kameni Kristu, kterýž jest světlo. Nebo cierkev svatá od toho světla bude mieti světlo i zde má. Protož světlo Jeruzaléma a Krista 25 Ježíše, jenž jest světlo pravé, vyznamenává se skrz vidědlné a či- tedlné věci, jako skrze kámen jaspid a křištál, abychom tehdy skrz hmotné a čitedlné věci poznali některak věčné a budaucie nevidědlné. Nebo světlo to má jméno skryté, nemuož se oznámiti, leč skrze známějšie věci nám. 30 Protož takové světlo kamenu se připodobňuje. Potřebie jest 374a2 skutky světla vypravovati v srdcích, a jestliže ucítí ty skutky v sobě, pozná ť některak světlo svatého Jeruzaléma. Izaiáš: »Po- vstaň, povstaň, Jeruzaléme«, totiž připrav srdce, Jeruzaléme, k přijetí světla; neb to jest dar výborný a dokonalý, shuory sstu- 35 pující. A mezi jinými dary výbornými a dokonalými tento jest jeden, totiž světlo Otcovo. Sv. Jakub: »Všeliké dánie výborné a etc. jest od Otce světlostí«, totiž naše světla, kteráž svatí mají, patriarchové, proroci a apoštolé a zde vyvolení, Buoh jest Otec těch světel, totiž od něho sau všecka světla. Nic nenie zdravie, 40 síla a bohatstvie proti tomuto světlu, kteréž ráčí dávati vyvoleným, aby všecky věci k spasení potřebné viděli v světle tomto. A jmenuje to světlo drahým kamenem, neb nic nad to draž- šieho nenie. A jest poklad skrytý, jemužto podobno jest krá- Poklad skrytaj Dar vájborný světl Kristus drahy kámen jaspis 374a1 — 11 Dan. 2, 34 a 35 — 15 Ž. 118, 22 a 23 — 19 Sr. Iz. 8, 14 a 15 21 Luk. 2, 34 —32 Iz. 52, 2 — 36 Jak. 1, 17 — 43 Mat. 13, 44 a 45 Jakoubek. Výklad. 242
XXI. 369 skému l známému, kamenu jaspidu. Izaiáš LIIII°.: »Aj, já prostru pořád kamenie tvé a založím tě na zafieřích a položím jaspid kámen alkéře tvé«. A tuto jmenuje »světlo podobné kameni drahému jaspidu«. Chceme-li kámen duchovní drahý a tvrdý nazvati Krista, 10 nenie neslušné. Také v knihách Daniele proroka 11°. pokládá se v vidění Nabuchodonozora: »Slyš, cos' viděl, že kámen s hory uťat jest bez rukau, kterýž ztroskotal slaup a učiněn jest v horu velikau«, totiž Kristus Ježíš tak se jest narodil nad přirozenie lidské, tak ruosti bude v maudrosti a v umění vedlé člověčenstvie, že před 15 oblíčejem jeho všecka královstvie padnau. A David: »Kámen, který sau zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovau. A to jest divné před očima našima«, totiž prorokuov oči divie se tomu, že Kristus odsauzený na smrt spojil všecka božie stavenie v jedno. Slove také kámen aurazu a skála pohoršenie, nebo v zákoně 20 jeho a v ustanoveních jeho kacieři a slepí padají ke dni saudnému. Jiným jest ku povstání a k vzkříšení k životu, jiným ku pádu. A že světlo Jeruzaléma a kteréž světí budau mieti, připodobňuje se kameni Kristu, kterýž jest světlo. Nebo cierkev svatá od toho světla bude mieti světlo i zde má. Protož světlo Jeruzaléma a Krista 25 Ježíše, jenž jest světlo pravé, vyznamenává se skrz vidědlné a či- tedlné věci, jako skrze kámen jaspid a křištál, abychom tehdy skrz hmotné a čitedlné věci poznali některak věčné a budaucie nevidědlné. Nebo světlo to má jméno skryté, nemuož se oznámiti, leč skrze známějšie věci nám. 30 Protož takové světlo kamenu se připodobňuje. Potřebie jest 374a2 skutky světla vypravovati v srdcích, a jestliže ucítí ty skutky v sobě, pozná ť některak světlo svatého Jeruzaléma. Izaiáš: »Po- vstaň, povstaň, Jeruzaléme«, totiž připrav srdce, Jeruzaléme, k přijetí světla; neb to jest dar výborný a dokonalý, shuory sstu- 35 pující. A mezi jinými dary výbornými a dokonalými tento jest jeden, totiž světlo Otcovo. Sv. Jakub: »Všeliké dánie výborné a etc. jest od Otce světlostí«, totiž naše světla, kteráž svatí mají, patriarchové, proroci a apoštolé a zde vyvolení, Buoh jest Otec těch světel, totiž od něho sau všecka světla. Nic nenie zdravie, 40 síla a bohatstvie proti tomuto světlu, kteréž ráčí dávati vyvoleným, aby všecky věci k spasení potřebné viděli v světle tomto. A jmenuje to světlo drahým kamenem, neb nic nad to draž- šieho nenie. A jest poklad skrytý, jemužto podobno jest krá- Poklad skrytaj Dar vájborný světl Kristus drahy kámen jaspis 374a1 — 11 Dan. 2, 34 a 35 — 15 Ž. 118, 22 a 23 — 19 Sr. Iz. 8, 14 a 15 21 Luk. 2, 34 —32 Iz. 52, 2 — 36 Jak. 1, 17 — 43 Mat. 13, 44 a 45 Jakoubek. Výklad. 242
Strana 370
370 Kapitola Světlo maudrosti božic drahé Světlo připodob- ňuje se kamenu a jakých je mocí lovstvie nebeské. Tento poklad před maudrými a opatrnými světa jest skrytý a činí syny boží. Item podobné jest královstvie 45 nebeské kupci hledajícímu dobrých perel. A podobné pokladu v poli skrytému. Tento ť jest kámen a světlo, jenž osvěcuje duši, a všickni dobří skutkové povstávají z světla a k dokonalému vedau se konci skrz toto světlo. A najlepší nebeský poklad podobný jest kameni drahému. Protož die: »Viděl sem světlo, podobné 50 drahému kamenu«. Drahá věc — světlo maudrosti božie a viery! Má člověk všecko prodati, aby sobě kaupil to dobré světlo. Tu se líbí Bohu, vidí v duši dobrotu boží a krásu a bohatstvie jeho a jak úžitečná jest věc a drahá to světlo. A kdyby to duše poznala, všecky by věci 55 rozprodala a opustila a kaupila by je sobě. Tak sau činili v prvotní cierkvi, přátely, domy, dědiny i tělo na smrt dávali, aby sobě tento poklad kaupili. Toto světlo, kdež přicházie, velí hledati 374b1 královstvie nebeského a spravedlnosti jeho. Kněžím a zprávcuom rozkazuje spravedlnosti najprvé hledati, lásku a jednotu uvoditi 60 a všecky hřiechy a bludy pokrytstvie zkaziti. Kdež nenie tohoto světla, časné věci předkládají lidé duchovním. To světlo jest nad zlato a střiebro i nad kámen drahý a od dcer jeruzalémských má velmi draze váženo býti. A připodobňuje se kamenu najprvé pro tvrdost a pro skutky, 65 které činí v lidech. Nebo to světlo činí člověka pevného v dobrém a stálého v protivenstvích. Ezechiel III°.: »Jako adamant dal sem tvář tvau« etc. A Jeremiáš I°.: »Nestrachuj se od tváři jich, nebo s tebau já sem«. Aby totižto aumysl a vuoli měl nepostupovati protivným věcem a aby jako rak nelezl zpátkem, toto dává světlo 70 takové, kteréž činí to, aby všecky věci časné ztratil, mauky pod- staupil, tělo na smrt vydal pro jméno Ježíšovo. A ti řiekají: »Pán osvícenie mé etc., nebudu se báti, by mi co učinil člověk«. Jestliže v protivných věcech býváme přemoženi a pádové naši sau obecní, znamenie jest, že toho světla, kteréž upevňuje srdce člověčie, 75 nemáme v sobě. A toho máme náramně litovati. Nestojte, jediné pokušenie přijde, hned se srdce pohne ke zlému, nebo nenie světla, které by pozdvihovalo mysli k naději a k odplatám věčným! Jan v kanonice: »Toto ť jest vietězstvie, viera vaše«. Tiem světlem byli sau upevněni svatí a jako připravení v oděnie rytieři táhli 80 58 Mat. 6, 33 — 66 Cf. Hugonis de S. Victore, De claustro animae c. XXIII. (ed. Rothomagi 1648 p. 120) — 67 Ezech. 3, 8 a 9 — 68 Jer. 1, 8 — 72 Ž. 27, 1 — 79 1. Jan 5, 4
370 Kapitola Světlo maudrosti božic drahé Světlo připodob- ňuje se kamenu a jakých je mocí lovstvie nebeské. Tento poklad před maudrými a opatrnými světa jest skrytý a činí syny boží. Item podobné jest královstvie 45 nebeské kupci hledajícímu dobrých perel. A podobné pokladu v poli skrytému. Tento ť jest kámen a světlo, jenž osvěcuje duši, a všickni dobří skutkové povstávají z světla a k dokonalému vedau se konci skrz toto světlo. A najlepší nebeský poklad podobný jest kameni drahému. Protož die: »Viděl sem světlo, podobné 50 drahému kamenu«. Drahá věc — světlo maudrosti božie a viery! Má člověk všecko prodati, aby sobě kaupil to dobré světlo. Tu se líbí Bohu, vidí v duši dobrotu boží a krásu a bohatstvie jeho a jak úžitečná jest věc a drahá to světlo. A kdyby to duše poznala, všecky by věci 55 rozprodala a opustila a kaupila by je sobě. Tak sau činili v prvotní cierkvi, přátely, domy, dědiny i tělo na smrt dávali, aby sobě tento poklad kaupili. Toto světlo, kdež přicházie, velí hledati 374b1 královstvie nebeského a spravedlnosti jeho. Kněžím a zprávcuom rozkazuje spravedlnosti najprvé hledati, lásku a jednotu uvoditi 60 a všecky hřiechy a bludy pokrytstvie zkaziti. Kdež nenie tohoto světla, časné věci předkládají lidé duchovním. To světlo jest nad zlato a střiebro i nad kámen drahý a od dcer jeruzalémských má velmi draze váženo býti. A připodobňuje se kamenu najprvé pro tvrdost a pro skutky, 65 které činí v lidech. Nebo to světlo činí člověka pevného v dobrém a stálého v protivenstvích. Ezechiel III°.: »Jako adamant dal sem tvář tvau« etc. A Jeremiáš I°.: »Nestrachuj se od tváři jich, nebo s tebau já sem«. Aby totižto aumysl a vuoli měl nepostupovati protivným věcem a aby jako rak nelezl zpátkem, toto dává světlo 70 takové, kteréž činí to, aby všecky věci časné ztratil, mauky pod- staupil, tělo na smrt vydal pro jméno Ježíšovo. A ti řiekají: »Pán osvícenie mé etc., nebudu se báti, by mi co učinil člověk«. Jestliže v protivných věcech býváme přemoženi a pádové naši sau obecní, znamenie jest, že toho světla, kteréž upevňuje srdce člověčie, 75 nemáme v sobě. A toho máme náramně litovati. Nestojte, jediné pokušenie přijde, hned se srdce pohne ke zlému, nebo nenie světla, které by pozdvihovalo mysli k naději a k odplatám věčným! Jan v kanonice: »Toto ť jest vietězstvie, viera vaše«. Tiem světlem byli sau upevněni svatí a jako připravení v oděnie rytieři táhli 80 58 Mat. 6, 33 — 66 Cf. Hugonis de S. Victore, De claustro animae c. XXIII. (ed. Rothomagi 1648 p. 120) — 67 Ezech. 3, 8 a 9 — 68 Jer. 1, 8 — 72 Ž. 27, 1 — 79 1. Jan 5, 4
Strana 371
XXI. 371 374b2 85 100 sau a bojovali proti všem duchuom. K Židuom: »Světí skrze vieru přemáhali sau královstvie dábelské i lidské zlé a pokušenie i hřiechy«. Jestliže nepřemáháme tohoto času těch zlých věcí, jistotně to vězme, že v tomto světle hyneme. Druhé kameni jaspidu připodobňuje se světlo nebeské. Ten kámen moc má skrytau v sobě od Boha a toto světlo též. Jaspis jest kámen drahý, maje barvu zelenú, podobný smaragdu, ačkoli hrubšie jest barvy. A má také jiné barvy, ale převyšuje zelená. Jestliže trpí kto zimnici, tehdy ji krotí; a ne skrze čáry aneb pověry 90 puosobie se to, ale skrz přirozenú moc, jako víno obveseluje srdce člověka etc. Druhé, když žena rodí, ukrocuje bolest jejie při po- rodu. Třetie, mievá-li člověk přístrachy, jako by vídal lidi, a obludy děsie ho, odjímá takové věci. Čtvrté tělo béře smělost v protiv- ných věcech, má-li ten kámen. Páté horkost přílišnau vnitřní 95 oblevuje. Šesté nemoc krvotokau stavuje. Sedmé žádosti těla chlipné umdlévá. Osmé zrak vostří. Deváté proti čáruom a kauz- lóm, kterýmiž chtie uškoditi, to se přetrhuje tiemto kamenem. Desáté, kolik má barev, ačkoli převyšuje zelená, tolik má moci tajných. Ne nadarmo tehdy světlo nebeské tomu připodobňuje se ka- menu, abychom některak jako skrze zrcadlo a skrz hmotné čitedlné věci jako rukau vedeni byli v poznánie světla nebeského. Najprvé že jest rozličnobarevný a znamenitě zelený, znamená světlo viery Moci jaspida 81 Podle Žid. 11, 33 — 87 Cf. Isidori Etymologiarum l. XVI. (ML 82, c. 571/2) — 89 nn. Pramenem tu byl Jakoubkovi snad Arnoldus Saxo, De virtutibus lapidum; sr. Valentin Rose, Aristoteles De lapidibus und Arnoldus Saxo, Zeitschrift für deutsches Alterthum XVIII, 1875 p. 437/8. Zde čteme: (Jaspis) gestatus fugat febres et ydropisim, et mulieris partum accelerat et iuvat, et reddit gratum et potentem, et facit tutum et pellit jantasmata, t luxuriam cohibet et negat conceptum; et eius virtus est contra fluxum sanguinis et menstruorum. — Ještě větší však je tu podoba se slovy Bartholomaci Anglici, De genuinis rerum coelestium, terrestrium et inſerarum proprietatibus libri XVIII, kde v knize XVI. (ed. Francofurti 1601, p. 742/3) stojí: . . . quamvis autem eius (= iaspidis) color praecipuus sit viridis, tamen multos habet alios intermixtos. Eius virtus est reprimere ſebres et hydropisim in his, qui gestant ipsum caste. Iuvat etiam parturientem, ſugat phantasmata, et inter pericula facit hominem tutum, interiorem refri- gerat ardorem, fluentem compescit sanguinem et sudorem, luxuriam cohibet et impedit conceptum, menstrua constringit et hemorrhoides... et visum aouit et confortat, maleficiis et incantationibus resistit. — Podobně se čte i ve verších Marbodových (Marbodi, Redonensis episcopi, Liber lapidum, ML 171 c. 1743). — 103 »znamená světlo viery« je připsáno až dodatečně in margine. 242*
XXI. 371 374b2 85 100 sau a bojovali proti všem duchuom. K Židuom: »Světí skrze vieru přemáhali sau královstvie dábelské i lidské zlé a pokušenie i hřiechy«. Jestliže nepřemáháme tohoto času těch zlých věcí, jistotně to vězme, že v tomto světle hyneme. Druhé kameni jaspidu připodobňuje se světlo nebeské. Ten kámen moc má skrytau v sobě od Boha a toto světlo též. Jaspis jest kámen drahý, maje barvu zelenú, podobný smaragdu, ačkoli hrubšie jest barvy. A má také jiné barvy, ale převyšuje zelená. Jestliže trpí kto zimnici, tehdy ji krotí; a ne skrze čáry aneb pověry 90 puosobie se to, ale skrz přirozenú moc, jako víno obveseluje srdce člověka etc. Druhé, když žena rodí, ukrocuje bolest jejie při po- rodu. Třetie, mievá-li člověk přístrachy, jako by vídal lidi, a obludy děsie ho, odjímá takové věci. Čtvrté tělo béře smělost v protiv- ných věcech, má-li ten kámen. Páté horkost přílišnau vnitřní 95 oblevuje. Šesté nemoc krvotokau stavuje. Sedmé žádosti těla chlipné umdlévá. Osmé zrak vostří. Deváté proti čáruom a kauz- lóm, kterýmiž chtie uškoditi, to se přetrhuje tiemto kamenem. Desáté, kolik má barev, ačkoli převyšuje zelená, tolik má moci tajných. Ne nadarmo tehdy světlo nebeské tomu připodobňuje se ka- menu, abychom některak jako skrze zrcadlo a skrz hmotné čitedlné věci jako rukau vedeni byli v poznánie světla nebeského. Najprvé že jest rozličnobarevný a znamenitě zelený, znamená světlo viery Moci jaspida 81 Podle Žid. 11, 33 — 87 Cf. Isidori Etymologiarum l. XVI. (ML 82, c. 571/2) — 89 nn. Pramenem tu byl Jakoubkovi snad Arnoldus Saxo, De virtutibus lapidum; sr. Valentin Rose, Aristoteles De lapidibus und Arnoldus Saxo, Zeitschrift für deutsches Alterthum XVIII, 1875 p. 437/8. Zde čteme: (Jaspis) gestatus fugat febres et ydropisim, et mulieris partum accelerat et iuvat, et reddit gratum et potentem, et facit tutum et pellit jantasmata, t luxuriam cohibet et negat conceptum; et eius virtus est contra fluxum sanguinis et menstruorum. — Ještě větší však je tu podoba se slovy Bartholomaci Anglici, De genuinis rerum coelestium, terrestrium et inſerarum proprietatibus libri XVIII, kde v knize XVI. (ed. Francofurti 1601, p. 742/3) stojí: . . . quamvis autem eius (= iaspidis) color praecipuus sit viridis, tamen multos habet alios intermixtos. Eius virtus est reprimere ſebres et hydropisim in his, qui gestant ipsum caste. Iuvat etiam parturientem, ſugat phantasmata, et inter pericula facit hominem tutum, interiorem refri- gerat ardorem, fluentem compescit sanguinem et sudorem, luxuriam cohibet et impedit conceptum, menstrua constringit et hemorrhoides... et visum aouit et confortat, maleficiis et incantationibus resistit. — Podobně se čte i ve verších Marbodových (Marbodi, Redonensis episcopi, Liber lapidum, ML 171 c. 1743). — 103 »znamená světlo viery« je připsáno až dodatečně in margine. 242*
Strana 372
372 Kapitola Lakomstvic dále při konci o tom bude povědieno. Ale že zimnice krotí, znamená se, že světlo viery živé přicházejície v srdce, horkost srdce vy-105 puzenau zevnitř toto má světlo vnitřnie vyvrci zevnitřnie, totiž k hledání viece zevnitřních věcí nežli nebeských. Těžká nemoc! Když světlo viery jako kámen přichází v duši, tehdy vyhánie všecku tu porušenú milost zevnitřní, a byla-li je vnitř studenost, uvedlo božie milovánie a dává duši poznánie, že tyto věci minulé 110 sú, kteréž jest milovala, a že tato studenost duše vnitřnie zlá jest. Ó, kolik jest srdcí horkých zevnitř, totiž sebe samy milujících a svět, a srdce marné a studené od Boha! Jaká zimnice toto jest! Ó, kdyby vieralla světlo nebeské přišlo, zahnalo by milovánie 375a" k sobě samému, k světu a k zboží a zahnalo by zimní studenost 115 v nás a zapálilo by oheň milovánie božieho! Toho žádá prorok v žalmu: »Sešli světlo tvé a pravdu tvú, ta ť sau mě dovedly do stánkuov«, totiž v srdce mé a do nebe. Druhé vodnotelnost uzdravuje, kteráž pochází z zbytečních vlhkostí, že člověk nemuože zažiti těch vlhkostí zákožních a pře- 120 moci. A vyznamenává lakomstvie a smrdí takovému z aust. Ti sau mimo potřebu dobývajíce ve dne i v noci, a potom se nadmau skrz pýchu, nechtí, by je kto trestal, bledí a mrzcí sau na duši a smrdutí před Hospodinem. Když světlo toto přicházie v duši, lékařstvie jest duše. Lakomstvie nutí člověka dobývati nad po-125 třebu a cizie vydierati a sebe vymlúvati, jako by právo měl bož- ské; činie to lakomstvie, bližnieho oblúpiti etc. A z toho aby věděli, kteří sau jménem zákona božieho zbohaceni, domy naplnili a nasytili se, vizte prvé, než den Páně přijde, a dřieve, nežli ť den smrti potluče, jak stojíme, jak sme dobyli toho; na to se poraďme 130 prvé, nežli duše oddělena bude od těla, poďme k tomuto světlu, cizie navraťme, z prací svých živi buďme! Třetie při porodu bolest krotí. Světlo toto ne nadarmo ka- menu se připodobňuje. Nebo cierkev, což koli dobrého má učiniti a pořádek lásky a jednoty a pravdy uvésti, musí jako ku porodu 135 pracovati. Jako někdy matka bolestně rodí, tak všeliký řád a zpráva s velikau bolestí v cierkev uvozuje se. A aby to věrný statečně dokonal, potřebie jest utéci se k světlu viery a státi zmužile v pro- tivných věcech. A protož ne nadarmo Ducha svatého světlo toto takovému připodobňuje se kameni. Nebo pracujíce pro obecné 140 dobré, bolest majíce a zámutek, od tohoto světla jasného zdrhují 114 List 375 je uvnitř protržen, ale všude dobře čitelný. 117 Podle Ž. 43, 3
372 Kapitola Lakomstvic dále při konci o tom bude povědieno. Ale že zimnice krotí, znamená se, že světlo viery živé přicházejície v srdce, horkost srdce vy-105 puzenau zevnitř toto má světlo vnitřnie vyvrci zevnitřnie, totiž k hledání viece zevnitřních věcí nežli nebeských. Těžká nemoc! Když světlo viery jako kámen přichází v duši, tehdy vyhánie všecku tu porušenú milost zevnitřní, a byla-li je vnitř studenost, uvedlo božie milovánie a dává duši poznánie, že tyto věci minulé 110 sú, kteréž jest milovala, a že tato studenost duše vnitřnie zlá jest. Ó, kolik jest srdcí horkých zevnitř, totiž sebe samy milujících a svět, a srdce marné a studené od Boha! Jaká zimnice toto jest! Ó, kdyby vieralla světlo nebeské přišlo, zahnalo by milovánie 375a" k sobě samému, k světu a k zboží a zahnalo by zimní studenost 115 v nás a zapálilo by oheň milovánie božieho! Toho žádá prorok v žalmu: »Sešli světlo tvé a pravdu tvú, ta ť sau mě dovedly do stánkuov«, totiž v srdce mé a do nebe. Druhé vodnotelnost uzdravuje, kteráž pochází z zbytečních vlhkostí, že člověk nemuože zažiti těch vlhkostí zákožních a pře- 120 moci. A vyznamenává lakomstvie a smrdí takovému z aust. Ti sau mimo potřebu dobývajíce ve dne i v noci, a potom se nadmau skrz pýchu, nechtí, by je kto trestal, bledí a mrzcí sau na duši a smrdutí před Hospodinem. Když světlo toto přicházie v duši, lékařstvie jest duše. Lakomstvie nutí člověka dobývati nad po-125 třebu a cizie vydierati a sebe vymlúvati, jako by právo měl bož- ské; činie to lakomstvie, bližnieho oblúpiti etc. A z toho aby věděli, kteří sau jménem zákona božieho zbohaceni, domy naplnili a nasytili se, vizte prvé, než den Páně přijde, a dřieve, nežli ť den smrti potluče, jak stojíme, jak sme dobyli toho; na to se poraďme 130 prvé, nežli duše oddělena bude od těla, poďme k tomuto světlu, cizie navraťme, z prací svých živi buďme! Třetie při porodu bolest krotí. Světlo toto ne nadarmo ka- menu se připodobňuje. Nebo cierkev, což koli dobrého má učiniti a pořádek lásky a jednoty a pravdy uvésti, musí jako ku porodu 135 pracovati. Jako někdy matka bolestně rodí, tak všeliký řád a zpráva s velikau bolestí v cierkev uvozuje se. A aby to věrný statečně dokonal, potřebie jest utéci se k světlu viery a státi zmužile v pro- tivných věcech. A protož ne nadarmo Ducha svatého světlo toto takovému připodobňuje se kameni. Nebo pracujíce pro obecné 140 dobré, bolest majíce a zámutek, od tohoto světla jasného zdrhují 114 List 375 je uvnitř protržen, ale všude dobře čitelný. 117 Podle Ž. 43, 3
Strana 373
XXI. 373 se na stupni stálosti. Ktož nemá toho světla, odpadá v protivných věcech a nechce podstúpiti smrti. Protož ve dne i v noci potřebie se jest modliti za toto světlo; a jestliže ho v sobě nenajdeme, 145 chudí sme a v hněvu božím sme. Čtvrté, obludy smutné a strašlivé zahání. Vyznamená vá) se, že smysly omylné a bludné, proti vieře skované, kteříž duše oklamávají a straší, to světlo je kazie. Jako prorokoval Pavel (I. Timot. IIII°.): »V posledních dnech mnozí odstaupie od viery 150 a v pokrytství budau mluviti lež«; také budau vyznávati vieru usty a s volenými požívati budau velebné svátosti oltářnie. Ne- budeme-li mieti viery osvícené, pevné a stálé jako kámen, ne- ostojíme před nimi. Pakli vieru tu budeme mieti pevnú, nebudeme se báti, by pak také všickni pekelní duovodové zchytralí přišli. 155 Ó, kolik je těch oblud v osobě andělské a světla! Ó Pane, rač nám dáti světlo viery, daj nám kámen tento, drahý jaspid, abychom poznali tvářnosti žen i mužuov i kněží ve lži chodících! Světlo viery potřebné 375a2 Páté, že upokojené činie srdce; jestliže hrozie nepřátelé, světlo viery die: »Nedbaj na to! Když máš Boha, Otce i Krista a život 160 věčný, máš přítele Krista, pomoc boží, máš pokoj boží v srdci, neboj se!« Šesté, plameny a horkost krotí. Přijde-li pajcha, marná chvála, lněv a zapálenie hřiecha jako střela ohnivá, světlo viery to pře- máhá, léčí a uzdravuje. 165 Sedmé, chlipnost ukrocuje duše i těla. Duše oddaná jest Kristu, aby ho milovala, jeho šetřila; potom se odvracuje od něho. Kdež světlo přicházie viery, uvodie Krista v pamět, oči upřiemé činí k Bohu, aby se ode všelikého nečistého ducha varovala. Když duše vpauští v se, neznámé duchy jako Krista přijímá, tu 170 ctie je jako Boha. Řekl Pán: »Mnozí přijdau ve jménu mém«, 375b kteříž jednotu, lásku a vieru rušie. A ti podlé orlice sau Anti- kristus. Takoví duchové již přijímají se v duše a smilní s nimi mnohé duše. Světlo viery přicházeje ukazuje ty duchy řka: »Kristus jest čistý, tento nečistý; Kristus tichý a milosrdný, tento ť jest 175 ukrutný, hněvivý; Kristus chudý, tento lakomý; Kristus jest pravda, tento duch lživý. Navrať se k pravému Duchu Kristovu, Ó duše, kterýž vede k milování Boha a bližních i nepřátel!« Svatý Bartoloměj plný bieše světla božieho; přišed do jedné Rozeznati duchy 146 Rukopis: Vyznamená (1) — 149 Podle 1. Tim. 4, 1 a 2 — 170 Mat. 24, 5; Marek 13, 6; Luk. 21, 8
XXI. 373 se na stupni stálosti. Ktož nemá toho světla, odpadá v protivných věcech a nechce podstúpiti smrti. Protož ve dne i v noci potřebie se jest modliti za toto světlo; a jestliže ho v sobě nenajdeme, 145 chudí sme a v hněvu božím sme. Čtvrté, obludy smutné a strašlivé zahání. Vyznamená vá) se, že smysly omylné a bludné, proti vieře skované, kteříž duše oklamávají a straší, to světlo je kazie. Jako prorokoval Pavel (I. Timot. IIII°.): »V posledních dnech mnozí odstaupie od viery 150 a v pokrytství budau mluviti lež«; také budau vyznávati vieru usty a s volenými požívati budau velebné svátosti oltářnie. Ne- budeme-li mieti viery osvícené, pevné a stálé jako kámen, ne- ostojíme před nimi. Pakli vieru tu budeme mieti pevnú, nebudeme se báti, by pak také všickni pekelní duovodové zchytralí přišli. 155 Ó, kolik je těch oblud v osobě andělské a světla! Ó Pane, rač nám dáti světlo viery, daj nám kámen tento, drahý jaspid, abychom poznali tvářnosti žen i mužuov i kněží ve lži chodících! Světlo viery potřebné 375a2 Páté, že upokojené činie srdce; jestliže hrozie nepřátelé, světlo viery die: »Nedbaj na to! Když máš Boha, Otce i Krista a život 160 věčný, máš přítele Krista, pomoc boží, máš pokoj boží v srdci, neboj se!« Šesté, plameny a horkost krotí. Přijde-li pajcha, marná chvála, lněv a zapálenie hřiecha jako střela ohnivá, světlo viery to pře- máhá, léčí a uzdravuje. 165 Sedmé, chlipnost ukrocuje duše i těla. Duše oddaná jest Kristu, aby ho milovala, jeho šetřila; potom se odvracuje od něho. Kdež světlo přicházie viery, uvodie Krista v pamět, oči upřiemé činí k Bohu, aby se ode všelikého nečistého ducha varovala. Když duše vpauští v se, neznámé duchy jako Krista přijímá, tu 170 ctie je jako Boha. Řekl Pán: »Mnozí přijdau ve jménu mém«, 375b kteříž jednotu, lásku a vieru rušie. A ti podlé orlice sau Anti- kristus. Takoví duchové již přijímají se v duše a smilní s nimi mnohé duše. Světlo viery přicházeje ukazuje ty duchy řka: »Kristus jest čistý, tento nečistý; Kristus tichý a milosrdný, tento ť jest 175 ukrutný, hněvivý; Kristus chudý, tento lakomý; Kristus jest pravda, tento duch lživý. Navrať se k pravému Duchu Kristovu, Ó duše, kterýž vede k milování Boha a bližních i nepřátel!« Svatý Bartoloměj plný bieše světla božieho; přišed do jedné Rozeznati duchy 146 Rukopis: Vyznamená (1) — 149 Podle 1. Tim. 4, 1 a 2 — 170 Mat. 24, 5; Marek 13, 6; Luk. 21, 8
Strana 374
374 Kapitola Krev stavuje Zrak ostří Proti kauzlóm Zelená barva Křištál vlasti, potrestal modl a duchuov nečistých; učiněni sau života světlého milovníci. Mnozí dnes řiekají: »Mám potěšenie v Duchu 180 svatém a uměnie jeho mám«. Kdyby Duch světla přišel, umlkli by, jakož již mnohé modly a smyslové zlí oněmievají a mlčí a času očekávají, a v jiných padají, kteří se poznávají. Ó, by přišlo světlo Kristovo a poznali bychom ty modly, aby padly v nás! Osmé, tok krve krotí. Vyznamenává se porušenie zlé v mlu-185 vení marném, v skutciech, v nestydatostech, v zlé navyklosti, v horlivosti, ve lžech, v zlořečenství a v hořkosti. Když takové věci pocházejí od někoho, tok jest krve. Kdyby přišlo světlo viery jako kámen drahý, všecko by to přestalo. Který jest ten člověk, ješto by netrpěl tohoto krvotoku, ano tekau slova a skut- 190 kové zlí etc.? Kdyby světlo toto přišlo v nás, všecko by plynulo dobré z aust a z srdce. Item zrak ostří, aby k Bohu patřila, kde sau osiedla dáblova, kde sau duchové bludu, kterak Písma vykládají a ke lžem vedau; kteříž běžie k světlu Kristovu jako Jan k prsuom Kristovým, 195 poznávají Jidáše a zrádce Kristova. Item proti kauzlóm a čáruom stojí, aby neškodily člověku. Co jest čáruov v manželství! A zvláště proti smysluom kacieřským potřebné jest světlo [ viery. Item barvu má zelenau. A ta barva jest očima libějšie. A vy-200 znamenává, že světlo viery uvodí v duši k těm věcem, které sau jie najúžitečnějšie a najkraššie a najdražšie a najlepšie, totiž k Kristu Ježíši, v jaké jest on slávě a v kráse. Jako by řekl: »Ó duše, nikdiež ť nenie lepšieho kochánie a větších rozkoší, jediné v Kristu a v slávě jeho«. Protož skrz tuto barvu vyznamenávají se naj- 205 lepšie věci dobré a najkraššie dobré věci vlasti nebeské, a které sau nám najviece úžitečné. O nichž die apoštol: »Nynie vidíme v zrcadle a v podobenství, ale tehdy tváří v tvář«. Jako by řekl: »Tam duše pilně šetř a zřenie měj!« Druhé podobno jest světlo křištálu, jenž 210 jest jasný a pruohledčivý; a jestliže se do něho co vloží, zjevně se ukáže. A vyznamenává se, že v tom světle člověk sám sebe poznává, i jiné tu skryté věci poznává člověk. A kdež jesti světlo 375b" 179 »života« opravou z pův.: život — 180 »světlého milovníci« je při- psáno in margine pův. písařem — 195 Jan 13, 25 — 207 1. Kor. 13, 12 — 211 Cf. Bartholomaei Anglici dříve uvedené dílo (ed. Francofurti 1601) p. 731. (Crystallus) est luci pervius, unde literas et alia, quae in co ponuntur, manifestat.
374 Kapitola Krev stavuje Zrak ostří Proti kauzlóm Zelená barva Křištál vlasti, potrestal modl a duchuov nečistých; učiněni sau života světlého milovníci. Mnozí dnes řiekají: »Mám potěšenie v Duchu 180 svatém a uměnie jeho mám«. Kdyby Duch světla přišel, umlkli by, jakož již mnohé modly a smyslové zlí oněmievají a mlčí a času očekávají, a v jiných padají, kteří se poznávají. Ó, by přišlo světlo Kristovo a poznali bychom ty modly, aby padly v nás! Osmé, tok krve krotí. Vyznamenává se porušenie zlé v mlu-185 vení marném, v skutciech, v nestydatostech, v zlé navyklosti, v horlivosti, ve lžech, v zlořečenství a v hořkosti. Když takové věci pocházejí od někoho, tok jest krve. Kdyby přišlo světlo viery jako kámen drahý, všecko by to přestalo. Který jest ten člověk, ješto by netrpěl tohoto krvotoku, ano tekau slova a skut- 190 kové zlí etc.? Kdyby světlo toto přišlo v nás, všecko by plynulo dobré z aust a z srdce. Item zrak ostří, aby k Bohu patřila, kde sau osiedla dáblova, kde sau duchové bludu, kterak Písma vykládají a ke lžem vedau; kteříž běžie k světlu Kristovu jako Jan k prsuom Kristovým, 195 poznávají Jidáše a zrádce Kristova. Item proti kauzlóm a čáruom stojí, aby neškodily člověku. Co jest čáruov v manželství! A zvláště proti smysluom kacieřským potřebné jest světlo [ viery. Item barvu má zelenau. A ta barva jest očima libějšie. A vy-200 znamenává, že světlo viery uvodí v duši k těm věcem, které sau jie najúžitečnějšie a najkraššie a najdražšie a najlepšie, totiž k Kristu Ježíši, v jaké jest on slávě a v kráse. Jako by řekl: »Ó duše, nikdiež ť nenie lepšieho kochánie a větších rozkoší, jediné v Kristu a v slávě jeho«. Protož skrz tuto barvu vyznamenávají se naj- 205 lepšie věci dobré a najkraššie dobré věci vlasti nebeské, a které sau nám najviece úžitečné. O nichž die apoštol: »Nynie vidíme v zrcadle a v podobenství, ale tehdy tváří v tvář«. Jako by řekl: »Tam duše pilně šetř a zřenie měj!« Druhé podobno jest světlo křištálu, jenž 210 jest jasný a pruohledčivý; a jestliže se do něho co vloží, zjevně se ukáže. A vyznamenává se, že v tom světle člověk sám sebe poznává, i jiné tu skryté věci poznává člověk. A kdež jesti světlo 375b" 179 »života« opravou z pův.: život — 180 »světlého milovníci« je při- psáno in margine pův. písařem — 195 Jan 13, 25 — 207 1. Kor. 13, 12 — 211 Cf. Bartholomaei Anglici dříve uvedené dílo (ed. Francofurti 1601) p. 731. (Crystallus) est luci pervius, unde literas et alia, quae in co ponuntur, manifestat.
Strana 375
XXI. 375 376а viery v svatých, nemuož se tajiti v nich, hned se zjevuje. K Říma- 215 nuom: »Srdcem věřie se k spravedlnosti, ale usty bývá vyznánie k spasení«, totiž světlo, které bývá v srdci, má se zjeviti v austech a nemá se člověk báti vyznati viery své u velebné svátosti, že tu jest Buoh pravý a člověk a že Kristovo tělo jest na mnohých místech. A Kristus mluví: »Kto vyzná mne před lidmi, i já vy- 220 znám ho« etc. Item, jako sau světí drželi vieru o všech svátostech, máme-li my též držeti, tomu nás učie světlo viery. A »jest podobné křištálu«, kterýž jest pruohledčivý kámen. Nebo viera nechce se tajiti, ale zjevovati. Kristus die: »Tak svěť světlo vaše před lidmi« etc. 225 Tam také kteří budau, v budaucím Jeruzalémě, tam světlo v každém bude a každý od každého bude mieti světlo, a každý od Syna božieho. A bude podobné jaspidu, l kterýžto jest barvy zelené, jenž zraku posilňuje a potěšuje. Nebo v Kristu Ježíši a v jeho vidění bude veliká rozkoš. »A bude podobné křištálu«. Nebo 230 Kristus ty věci, kteréž měl, dal svým voleným: zde tělo zbožilé, dá také voleným i to, že, jako jest on všemohúcí, oni také au- častně budau všemohaucé; jako on všemu dobrému chce, takéž oni; jako on stkvaucí a světlý, tak oni; jako on světlo jest, tak oni sau světlo; jakož on jest jako pruohledčivý a v něm všecky 235 věci dobré vidie volení a jeho sladkost, tak každý bude mieti světlo to v sobě, aby každý v každém viděl milovánie a lásku boží, kochánie a potěšenie a myšlenie i radost; a v sobě samém také každý uhlédá rozkošné kochánie i v něm všecky věci vnitřnie a dobré. A tak každý svatý v každém bude mieti radost a rozkoš 240 a každý od každého osvícen bude a každý svatý každého, jakž jest vnitř, pozná, a to v moci světla, o kterémž die: »Viděl sem světlo podobné křištálu« etc. Tak věř a vyznávaj! Kristu rozkoš veliká A mělo jest zed velikau a vysokú, v níž bylo XII“ bran etc. Tuto zajisté skrz tělesné věci znamenají se duchovnie. Nebo, jako Kristus die: »Slova, kteráž sem mluvil, duch a život sau«, tak také i tuto sau duchovnie věci, nebo du- 5 chovní Jeruzalém, duchovnie světlo. A duše hřiechy obklíčená těmto věcem porozuměti nemuože, a zvláště která jest upadla v zhovadilost těla. A ti se vyznamenávají skrz šelmu, kterauž Duchovníc věcí Skrz tělšnc žinlt menají se 215 Řím. 10, 10 — 219 Mat. 10, 32 — 224 Mat. 5, 16 3 Jan 6, 63
XXI. 375 376а viery v svatých, nemuož se tajiti v nich, hned se zjevuje. K Říma- 215 nuom: »Srdcem věřie se k spravedlnosti, ale usty bývá vyznánie k spasení«, totiž světlo, které bývá v srdci, má se zjeviti v austech a nemá se člověk báti vyznati viery své u velebné svátosti, že tu jest Buoh pravý a člověk a že Kristovo tělo jest na mnohých místech. A Kristus mluví: »Kto vyzná mne před lidmi, i já vy- 220 znám ho« etc. Item, jako sau světí drželi vieru o všech svátostech, máme-li my též držeti, tomu nás učie světlo viery. A »jest podobné křištálu«, kterýž jest pruohledčivý kámen. Nebo viera nechce se tajiti, ale zjevovati. Kristus die: »Tak svěť světlo vaše před lidmi« etc. 225 Tam také kteří budau, v budaucím Jeruzalémě, tam světlo v každém bude a každý od každého bude mieti světlo, a každý od Syna božieho. A bude podobné jaspidu, l kterýžto jest barvy zelené, jenž zraku posilňuje a potěšuje. Nebo v Kristu Ježíši a v jeho vidění bude veliká rozkoš. »A bude podobné křištálu«. Nebo 230 Kristus ty věci, kteréž měl, dal svým voleným: zde tělo zbožilé, dá také voleným i to, že, jako jest on všemohúcí, oni také au- častně budau všemohaucé; jako on všemu dobrému chce, takéž oni; jako on stkvaucí a světlý, tak oni; jako on světlo jest, tak oni sau světlo; jakož on jest jako pruohledčivý a v něm všecky 235 věci dobré vidie volení a jeho sladkost, tak každý bude mieti světlo to v sobě, aby každý v každém viděl milovánie a lásku boží, kochánie a potěšenie a myšlenie i radost; a v sobě samém také každý uhlédá rozkošné kochánie i v něm všecky věci vnitřnie a dobré. A tak každý svatý v každém bude mieti radost a rozkoš 240 a každý od každého osvícen bude a každý svatý každého, jakž jest vnitř, pozná, a to v moci světla, o kterémž die: »Viděl sem světlo podobné křištálu« etc. Tak věř a vyznávaj! Kristu rozkoš veliká A mělo jest zed velikau a vysokú, v níž bylo XII“ bran etc. Tuto zajisté skrz tělesné věci znamenají se duchovnie. Nebo, jako Kristus die: »Slova, kteráž sem mluvil, duch a život sau«, tak také i tuto sau duchovnie věci, nebo du- 5 chovní Jeruzalém, duchovnie světlo. A duše hřiechy obklíčená těmto věcem porozuměti nemuože, a zvláště která jest upadla v zhovadilost těla. A ti se vyznamenávají skrz šelmu, kterauž Duchovníc věcí Skrz tělšnc žinlt menají se 215 Řím. 10, 10 — 219 Mat. 10, 32 — 224 Mat. 5, 16 3 Jan 6, 63
Strana 376
376 Kapitola viděl napřed Jan. A zhovadilý člověk nechápá těch věcí, které sau Ducha božieho; protož, které věci slyší nebo čte, tomu ne- rozumí. A z toho abychom věděli, že ku porozumění těchto věcí 10 potřebie jest dobrého života jako k přijetí taljemstvie svatého. 376a2 Z bázní tyto věci a s strachem mají rozjímány býti. Protož tato zed Jeruzaléma Janovi ukázaná duchovnieho Zed co znamená? cos' znamená. Nebo zed hájí od nepřátel, a protož znamená obranu. Obrana božská se všech strán vuokol obhajující ten lid vyvolený 15 jest zed. A ta zed jest veliká a vysoká, ne velikostí tieže a vážnosti na diely rozdělenau. A ta obrana jesti ť sám Buoh; neb on, Pán, tomu lidu svému zvolenému bude všecko ve všem. Zezpod bude jim jako základ, na kterémžto sau založeni. Všudy vuokol s každé strany obrana bude jako zed. A ta obrana to město Jeruzalém 20 bezpečně ohrazuje ode všech šípuov ohnivých dábelských. Tak on, Pán, jest vinný kořen věrným svým, květ, pokrm, chléb etc. Za tuto obranu David prosil řka: »Buď mi za Boha obránci a za místo ohrazené, aby spasena mě učinil«. Ale srdce, chtěje o těchto věcech mysliti, myslí tak, jakž sau zde; ale ne tak ť sau ony věci 25 tělesné jako zde, ale sau velmi duchovnie. Však pro to vyzname- návají se tuto skrz tělesné; nebo tak, jakž sau samy v sobě, ne- mohau býti sstiženy a spatřieny. Jako oslavené tělo Kristovo, kterak jest vyzdviženo a povajšeno, nemuož na srdce vstúpiti, takéž i zde o tom Jeruzalému mluviti a porozuměti nelze, než toliko 30 skrz podobenstvie věcí tělesných nětco makáme a hrabeme se. Tak také die Pán Jeremiášovi (I°.): »Já zajisté dal sem tě dnes v město ohrazené a v slaup železný a v zed měděnnau na všecku zemi«. A z toho se ukazuje, že člověk dobrý, svatý, od Ducha svatého 35 dává se jiným věrným za zed. Vnitř zajisté on byl jako město s ve- likú pokorau a trpělivostí, s milosrdenstvím, čistotau, s dobrotau 376b1 a dobrotivostí. A tomu ť jest Pán za obranu a ochráněnie jako za zed a dává jej v slaup železný, aby nebyl poražen, potlačen a pošlapán, ale aby se jiní na něj zpodpierali, a dává jej v obranu 40 velikau jako zed. A tak Pán Buoh své svaté jako pevné zdi postavil; a lid prostý, ne tak utvrzený, k těmto silným utiekal se a od nich potvrzován býval. Ale pohřiechu tyto zdi jeruzalémské jsau zbo- řeny a rozmetány, protož padají v hřiechy rozličné lidé a klesají, takže, když sobě doufají, že nepadnau, potom v těžké hřiechy pa- 45 Pán bue všecko všem voleným (černě:) Psalmus LXX. Svatl sau jiným za zed Dobrý život potřebný Zdi padly jeruzalémské 7 Zj. 13, 1 — 8 1. Kor. 2, 14 — 23 Ž. 31, 3 — 32 Jer. 1, 18
376 Kapitola viděl napřed Jan. A zhovadilý člověk nechápá těch věcí, které sau Ducha božieho; protož, které věci slyší nebo čte, tomu ne- rozumí. A z toho abychom věděli, že ku porozumění těchto věcí 10 potřebie jest dobrého života jako k přijetí taljemstvie svatého. 376a2 Z bázní tyto věci a s strachem mají rozjímány býti. Protož tato zed Jeruzaléma Janovi ukázaná duchovnieho Zed co znamená? cos' znamená. Nebo zed hájí od nepřátel, a protož znamená obranu. Obrana božská se všech strán vuokol obhajující ten lid vyvolený 15 jest zed. A ta zed jest veliká a vysoká, ne velikostí tieže a vážnosti na diely rozdělenau. A ta obrana jesti ť sám Buoh; neb on, Pán, tomu lidu svému zvolenému bude všecko ve všem. Zezpod bude jim jako základ, na kterémžto sau založeni. Všudy vuokol s každé strany obrana bude jako zed. A ta obrana to město Jeruzalém 20 bezpečně ohrazuje ode všech šípuov ohnivých dábelských. Tak on, Pán, jest vinný kořen věrným svým, květ, pokrm, chléb etc. Za tuto obranu David prosil řka: »Buď mi za Boha obránci a za místo ohrazené, aby spasena mě učinil«. Ale srdce, chtěje o těchto věcech mysliti, myslí tak, jakž sau zde; ale ne tak ť sau ony věci 25 tělesné jako zde, ale sau velmi duchovnie. Však pro to vyzname- návají se tuto skrz tělesné; nebo tak, jakž sau samy v sobě, ne- mohau býti sstiženy a spatřieny. Jako oslavené tělo Kristovo, kterak jest vyzdviženo a povajšeno, nemuož na srdce vstúpiti, takéž i zde o tom Jeruzalému mluviti a porozuměti nelze, než toliko 30 skrz podobenstvie věcí tělesných nětco makáme a hrabeme se. Tak také die Pán Jeremiášovi (I°.): »Já zajisté dal sem tě dnes v město ohrazené a v slaup železný a v zed měděnnau na všecku zemi«. A z toho se ukazuje, že člověk dobrý, svatý, od Ducha svatého 35 dává se jiným věrným za zed. Vnitř zajisté on byl jako město s ve- likú pokorau a trpělivostí, s milosrdenstvím, čistotau, s dobrotau 376b1 a dobrotivostí. A tomu ť jest Pán za obranu a ochráněnie jako za zed a dává jej v slaup železný, aby nebyl poražen, potlačen a pošlapán, ale aby se jiní na něj zpodpierali, a dává jej v obranu 40 velikau jako zed. A tak Pán Buoh své svaté jako pevné zdi postavil; a lid prostý, ne tak utvrzený, k těmto silným utiekal se a od nich potvrzován býval. Ale pohřiechu tyto zdi jeruzalémské jsau zbo- řeny a rozmetány, protož padají v hřiechy rozličné lidé a klesají, takže, když sobě doufají, že nepadnau, potom v těžké hřiechy pa- 45 Pán bue všecko všem voleným (černě:) Psalmus LXX. Svatl sau jiným za zed Dobrý život potřebný Zdi padly jeruzalémské 7 Zj. 13, 1 — 8 1. Kor. 2, 14 — 23 Ž. 31, 3 — 32 Jer. 1, 18
Strana 377
XXI. 377 376b2 dají a v bludy a v kacieřstva a v rozdělenie. A protož, které zdi sau zbořeny a rozmetány, všickni pokrytci a svuodci mají přístup svo- bodný k svedení srdcí těch. A že sau svatí proroci nesli figuoru Krista, protož, co se o Jere- 50 miášovi praví, o Kristu se rozumie, totižto že Pán Kristus věrným dává se a voleným za velikau zed, za ohradu a obranu. A zde čie duše jest Jeruzalém, tam Pán té duši jest za zed a obranu, takže šípové ohniví dábelští nemohau srdce jeho proniknauti, až když vyvrženy budau moci temností. Nebo v zlovolnau duši nevejde 55 Duch maudrosti. A protož die v Piesničkách VIII°.: »Jest-li zed, udělajme na nie alkéře střiebrné«. A níže: »Já sem zed a prsi mé jako věže«. Alkéřové mají stavěni býti, aby nepřátelé nemohli přistúpiti. A sám Pán, jenž jest zed podlé Davida, jediné leč Pán bude ostřéhati města, nadarmo bdí, kto ostřiehá ho. A protož, 60 že kněžie, kteří by měli býti obrana věrným, a nejsau, die Ezechiel XIII.: »Prorokuj k prorokuom izrahelským, kteříž následují vidění«. A níže: »Nevstaupili ste odpierajíc, ani ste se postavili zdí za duom izrahelský«. Nevstaupili ste, totiž skrze života vyšieho a většicho prospěch, a zdí nepostavili ste se proti bluduom, ka- 65 cieřství a hřiechóm. A protož, kteří nejsau pevné zdi, nenie po- třebie ani bezpečné auřadu kněžstvie přijímati, ale lépe jest plakati na hřiechy, nežli tak jiných nechati padati a nezepřieti se proti zlému. Ale aby ty zdi zase byly postaveny, prosme s Davidem řkauce: 70 »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány byly zdi jeruzalémské«. A Pán Kristus, kterýž byl zdí zde v svých svatých, sám konečně najlepší zed bude a jeho světí také zed budau tam u vlasti. A to bude jim ke cti, že sau zde věrných ob- hajovali. Protož die Izai. XXVI.: »V ten den zpievána bude pies- 75 nička tato v zemi judské: Město síly našie Sion Spasitel, zed bude postavena v něm a parkán«. Tam bude den, kdež nikdá slunce nezapadne a světlo nezatmie se, město síly, nebo žádnau věcí nebude zkaženo a popleněno. Spasitel totiž všecko jest to, to jest sám Pán ta zed a on ť jest všecka síla toho města. 80 Kristus vedlé božstvie jest zed a obrana všem, a předezdí, Kristus« parkán, jest jeho člověčenstvie, nébrž i Ježíše hodné okušenie těla a krve Páně jest věrným za zed a za obranu. Nebo všecko dobré velebného božstvie, což má okušeno býti, to musie, aby se dálo Kristus zed slove i světí zed parkán 55 Pís. Šal. 8, 9 a 10 — 61 Ezech. 13, 2, 3 a 5 — 70 Ž. 51, 20 — 74 Iz. 26, 1
XXI. 377 376b2 dají a v bludy a v kacieřstva a v rozdělenie. A protož, které zdi sau zbořeny a rozmetány, všickni pokrytci a svuodci mají přístup svo- bodný k svedení srdcí těch. A že sau svatí proroci nesli figuoru Krista, protož, co se o Jere- 50 miášovi praví, o Kristu se rozumie, totižto že Pán Kristus věrným dává se a voleným za velikau zed, za ohradu a obranu. A zde čie duše jest Jeruzalém, tam Pán té duši jest za zed a obranu, takže šípové ohniví dábelští nemohau srdce jeho proniknauti, až když vyvrženy budau moci temností. Nebo v zlovolnau duši nevejde 55 Duch maudrosti. A protož die v Piesničkách VIII°.: »Jest-li zed, udělajme na nie alkéře střiebrné«. A níže: »Já sem zed a prsi mé jako věže«. Alkéřové mají stavěni býti, aby nepřátelé nemohli přistúpiti. A sám Pán, jenž jest zed podlé Davida, jediné leč Pán bude ostřéhati města, nadarmo bdí, kto ostřiehá ho. A protož, 60 že kněžie, kteří by měli býti obrana věrným, a nejsau, die Ezechiel XIII.: »Prorokuj k prorokuom izrahelským, kteříž následují vidění«. A níže: »Nevstaupili ste odpierajíc, ani ste se postavili zdí za duom izrahelský«. Nevstaupili ste, totiž skrze života vyšieho a většicho prospěch, a zdí nepostavili ste se proti bluduom, ka- 65 cieřství a hřiechóm. A protož, kteří nejsau pevné zdi, nenie po- třebie ani bezpečné auřadu kněžstvie přijímati, ale lépe jest plakati na hřiechy, nežli tak jiných nechati padati a nezepřieti se proti zlému. Ale aby ty zdi zase byly postaveny, prosme s Davidem řkauce: 70 »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány byly zdi jeruzalémské«. A Pán Kristus, kterýž byl zdí zde v svých svatých, sám konečně najlepší zed bude a jeho světí také zed budau tam u vlasti. A to bude jim ke cti, že sau zde věrných ob- hajovali. Protož die Izai. XXVI.: »V ten den zpievána bude pies- 75 nička tato v zemi judské: Město síly našie Sion Spasitel, zed bude postavena v něm a parkán«. Tam bude den, kdež nikdá slunce nezapadne a světlo nezatmie se, město síly, nebo žádnau věcí nebude zkaženo a popleněno. Spasitel totiž všecko jest to, to jest sám Pán ta zed a on ť jest všecka síla toho města. 80 Kristus vedlé božstvie jest zed a obrana všem, a předezdí, Kristus« parkán, jest jeho člověčenstvie, nébrž i Ježíše hodné okušenie těla a krve Páně jest věrným za zed a za obranu. Nebo všecko dobré velebného božstvie, což má okušeno býti, to musie, aby se dálo Kristus zed slove i světí zed parkán 55 Pís. Šal. 8, 9 a 10 — 61 Ezech. 13, 2, 3 a 5 — 70 Ž. 51, 20 — 74 Iz. 26, 1
Strana 378
378 Kapitola skrze Kristovo člověčenstvie. A tak božstvie Kristovo jest jako zed, ale člověčenstvie jako předezdí, parkán, aneb také svatí v nebi, 85 kteří sau byli zde lidu dáni k obraně, jako parkán budau jiným věrným v vlasti nebeské etc. Brány snu Kristus, andělové, kazutelové Andělé Proroci, apoštolé Buoh vyvoluje zprávce Viděl Jan vyvolené u vlasti v zpuosobě Jeruzaléma města, vystaveného na hoře. Viděl světlo jeho, podobné jaspidu; viděl zdi vysoké; item viděl ve zdi dvanácte bran. Někdy svatým péče většie byla stavěti město a bran ostřiehati duše a Jeruzaléma svatého nežli nynějším křesťanuom. Naši křesťané péči o zemská města a brány mají; první světí o věčných pečliví byli, aby stavěli sobě k bydlení. Protož viděl XII bran a úhluov XIIt etc. Toto má býti město živé a rozumné a duchovnie; tak brány sau živé, rozumné a du- chovnie. Jako Kristus jest zed a světlo, tak řekl: »Vy ste světlo světa«. Ne já od vás mám světla, ale vy ode mne, a světlo jste ne beze mne, ale ve mně. On ť jest zed, on také dvéře a brána. Protož die ve čtení svatého Jána: »Já sem dvéře: skrz mě jestliže kto vejde, vcházeti bude i vycházeti«. On jest brána a počátek vcházenie 15 v cierkev rytěřující a též v cierkev svítězilau. Svatí jeho také sau brány; nebo volení skrze jich život a skrz jich rady a naučenie přicházejí v královstvie cierkve rytěřujície, v dobrý život, a aby byli dědicové královstvie nebeského. A takéž skrze ty bývá vjitie do nebe věčného. A též andělé světí sau brány. Nebo Lazar chudý 20 skrz anděly jako skrz brány a služebnosti jich všel v tovarystva svatých. Tak tehdy proroci, apoštolé i andělé a všickni zprávcové cierkve dobří sau brány tohoto města Jeruzaléma i budaucieho, a tam zuostává jim to jméno: jako sau zde byli zed a dvéře, tak 25 jméno to mají v nebeské vlasti. Nenie to lidem obecné, aby, kohož chtie, vyvolili a měli ho za dvéře, ale které dá Pán, aby skrz ně bylo spasenie. A ne v každém kautě sau brány, ale kdež Buoh uložil v místě slušném. A ne s každé strany bývá vcházenie v cierkev, ale kdež Buoh brány postaviti ráčil, aby skrz ně šli. 30 Jestliže jinudy křesťané jdau do královstvie jeho, ti ť sau zlodějie a lotři. A že mnozí jinudy jdau, protož mnoho jest zlodějuov. Jeremiáš VII°.: »Stuoj v bráně domu božieho a kaž tam slovo, 5 377a1 10 377a2 V bráně státi co jest? 1 Zj. 21, 2 a 3 — 11 Mat. 5, 14 — 14 Jan 10, 9 — 20 Luk. 16, 22 31 Podle Jana 10. 1
378 Kapitola skrze Kristovo člověčenstvie. A tak božstvie Kristovo jest jako zed, ale člověčenstvie jako předezdí, parkán, aneb také svatí v nebi, 85 kteří sau byli zde lidu dáni k obraně, jako parkán budau jiným věrným v vlasti nebeské etc. Brány snu Kristus, andělové, kazutelové Andělé Proroci, apoštolé Buoh vyvoluje zprávce Viděl Jan vyvolené u vlasti v zpuosobě Jeruzaléma města, vystaveného na hoře. Viděl světlo jeho, podobné jaspidu; viděl zdi vysoké; item viděl ve zdi dvanácte bran. Někdy svatým péče většie byla stavěti město a bran ostřiehati duše a Jeruzaléma svatého nežli nynějším křesťanuom. Naši křesťané péči o zemská města a brány mají; první světí o věčných pečliví byli, aby stavěli sobě k bydlení. Protož viděl XII bran a úhluov XIIt etc. Toto má býti město živé a rozumné a duchovnie; tak brány sau živé, rozumné a du- chovnie. Jako Kristus jest zed a světlo, tak řekl: »Vy ste světlo světa«. Ne já od vás mám světla, ale vy ode mne, a světlo jste ne beze mne, ale ve mně. On ť jest zed, on také dvéře a brána. Protož die ve čtení svatého Jána: »Já sem dvéře: skrz mě jestliže kto vejde, vcházeti bude i vycházeti«. On jest brána a počátek vcházenie 15 v cierkev rytěřující a též v cierkev svítězilau. Svatí jeho také sau brány; nebo volení skrze jich život a skrz jich rady a naučenie přicházejí v královstvie cierkve rytěřujície, v dobrý život, a aby byli dědicové královstvie nebeského. A takéž skrze ty bývá vjitie do nebe věčného. A též andělé světí sau brány. Nebo Lazar chudý 20 skrz anděly jako skrz brány a služebnosti jich všel v tovarystva svatých. Tak tehdy proroci, apoštolé i andělé a všickni zprávcové cierkve dobří sau brány tohoto města Jeruzaléma i budaucieho, a tam zuostává jim to jméno: jako sau zde byli zed a dvéře, tak 25 jméno to mají v nebeské vlasti. Nenie to lidem obecné, aby, kohož chtie, vyvolili a měli ho za dvéře, ale které dá Pán, aby skrz ně bylo spasenie. A ne v každém kautě sau brány, ale kdež Buoh uložil v místě slušném. A ne s každé strany bývá vcházenie v cierkev, ale kdež Buoh brány postaviti ráčil, aby skrz ně šli. 30 Jestliže jinudy křesťané jdau do královstvie jeho, ti ť sau zlodějie a lotři. A že mnozí jinudy jdau, protož mnoho jest zlodějuov. Jeremiáš VII°.: »Stuoj v bráně domu božieho a kaž tam slovo, 5 377a1 10 377a2 V bráně státi co jest? 1 Zj. 21, 2 a 3 — 11 Mat. 5, 14 — 14 Jan 10, 9 — 20 Luk. 16, 22 31 Podle Jana 10. 1
Strana 379
XXI. 379 377b1 které sem rozkázal tobě«. To jest v bráně státi: v auřadě státi, 35 obracovati lid k Bohu a učiti slovo, uvoditi duše v cierkev. A to jméno tam mají a zásluhu velikau. »A kaž slovo mé«. Kto stojí v bráně města, někdy hledí ven zevnitř i vnitř. Tak světí, kterýmž řečeno jest: »Stuoj v bráně«, patřili sú ven k budauciemu životu věčnému i vnitř sem k nynějšiemu životu dobrému, aby jej měli 40 a lid k spasení přivedli. Nebo, jestliže nemuože člověk brzo býti v nebeské vlasti, aspoň tak stoje patř k tomu životu a miluj jej, a tohoto neopauštěj dobrého života. Tak Kristus stál v bráně, totiž v auřadě tom, uvozuje, které chtěl, a odmietaje, kteréž zavrhl, a patřil k onomu životu budau- 45 ciemu. A jemu řekl Otec: »Stuoj v bráně a mluv«. An před umu- čením v bráně stoje, jako jíti předse chtěv do své vlasti, mluvil jest divná slova, jakož píše sv. Jan v XIII. XIIII. XV. kapitolách, kterážto slova učie duši státi v bráně a aby hotova byla vždycky předse jíti ven. Jemu ť jest Otec rozkázal viece nežli Jeremiášovi, 50 aby taková slova mluvil, kteráž dávají okušenie duši o budauciem životě. A velmi úžitečné sau ty řeči duchovnie a živé; a těmi řečmi posilňuje volených a obživuje je a oči jich osvěcuje, aby vždycky na smrt svau patřili. Protož jest stál v bráně a mluvil řka: »Nermuť se srdce vaše ani se strachuj!« A vedau ta slova duši, aby stála 55 v bráně a aby byla jíti hotova. Protož světí, kteří sau byli brána jiným lidem do nebe, také sau stáli v bráně a prohlédali najviece k onomu životu. A všecky řeči apoštolské vedau nás k bráně a abychom patřili k onomu životu; a ač nemuožeme tam rychle vjíti, aspoň vedau 60 nás k bráně. Nebo, ktož vchází k řečem Kristovým a k přijímaní velebné svátosti, hned prohlédaj k jiné bráně, totiž aby pamatovali na smrt a tu aby stáli a hleděli k životu věčnému. Protož jeden stoje v bráně a hotov jsa k smrti, v paměti maje Krista, kterýž stál v bráně a hotov byl umřieti za nás a umřel jest, přivodí lidem 65 stojícím v bráně a kteří sau v cierkvi Krista, kterak jest stál a vyšel z brány. K Židuom: »Kristus trpěl jest za branau města«. I my vyjděme za ním z brány a nesme pohaněnie pro Krista, totiž hotovi buďme trpěti a umřieti, a přistrojme se k vyjití příkladem Kristo- vým, kterýž z tělesného Jeruzaléma vyšel skrz potupu a po- Kristus stál yjdéme za bráun za Kristem 33 Jer. 7, 2 — 53 Jan 14, 27 — 56 Nad sloupcem 377b1 je na- psáno menším písmem: »Lidé jeho a ovce pastvy jeho vcházejtež do bran jeho (Žalm XCIX.) O nás pak toto (v žalmu CVI.): Přiblížili se až k branám smrti etc.« (Podle Ž. 100, 3 a 4 a Ž. 107, 10) — 66 Žid. 13, 12
XXI. 379 377b1 které sem rozkázal tobě«. To jest v bráně státi: v auřadě státi, 35 obracovati lid k Bohu a učiti slovo, uvoditi duše v cierkev. A to jméno tam mají a zásluhu velikau. »A kaž slovo mé«. Kto stojí v bráně města, někdy hledí ven zevnitř i vnitř. Tak světí, kterýmž řečeno jest: »Stuoj v bráně«, patřili sú ven k budauciemu životu věčnému i vnitř sem k nynějšiemu životu dobrému, aby jej měli 40 a lid k spasení přivedli. Nebo, jestliže nemuože člověk brzo býti v nebeské vlasti, aspoň tak stoje patř k tomu životu a miluj jej, a tohoto neopauštěj dobrého života. Tak Kristus stál v bráně, totiž v auřadě tom, uvozuje, které chtěl, a odmietaje, kteréž zavrhl, a patřil k onomu životu budau- 45 ciemu. A jemu řekl Otec: »Stuoj v bráně a mluv«. An před umu- čením v bráně stoje, jako jíti předse chtěv do své vlasti, mluvil jest divná slova, jakož píše sv. Jan v XIII. XIIII. XV. kapitolách, kterážto slova učie duši státi v bráně a aby hotova byla vždycky předse jíti ven. Jemu ť jest Otec rozkázal viece nežli Jeremiášovi, 50 aby taková slova mluvil, kteráž dávají okušenie duši o budauciem životě. A velmi úžitečné sau ty řeči duchovnie a živé; a těmi řečmi posilňuje volených a obživuje je a oči jich osvěcuje, aby vždycky na smrt svau patřili. Protož jest stál v bráně a mluvil řka: »Nermuť se srdce vaše ani se strachuj!« A vedau ta slova duši, aby stála 55 v bráně a aby byla jíti hotova. Protož světí, kteří sau byli brána jiným lidem do nebe, také sau stáli v bráně a prohlédali najviece k onomu životu. A všecky řeči apoštolské vedau nás k bráně a abychom patřili k onomu životu; a ač nemuožeme tam rychle vjíti, aspoň vedau 60 nás k bráně. Nebo, ktož vchází k řečem Kristovým a k přijímaní velebné svátosti, hned prohlédaj k jiné bráně, totiž aby pamatovali na smrt a tu aby stáli a hleděli k životu věčnému. Protož jeden stoje v bráně a hotov jsa k smrti, v paměti maje Krista, kterýž stál v bráně a hotov byl umřieti za nás a umřel jest, přivodí lidem 65 stojícím v bráně a kteří sau v cierkvi Krista, kterak jest stál a vyšel z brány. K Židuom: »Kristus trpěl jest za branau města«. I my vyjděme za ním z brány a nesme pohaněnie pro Krista, totiž hotovi buďme trpěti a umřieti, a přistrojme se k vyjití příkladem Kristo- vým, kterýž z tělesného Jeruzaléma vyšel skrz potupu a po- Kristus stál yjdéme za bráun za Kristem 33 Jer. 7, 2 — 53 Jan 14, 27 — 56 Nad sloupcem 377b1 je na- psáno menším písmem: »Lidé jeho a ovce pastvy jeho vcházejtež do bran jeho (Žalm XCIX.) O nás pak toto (v žalmu CVI.): Přiblížili se až k branám smrti etc.« (Podle Ž. 100, 3 a 4 a Ž. 107, 10) — 66 Žid. 13, 12
Strana 380
380 Kapitola Brána smrti Ostřiehanie Páně potřebujeme smievanie a rauhanie, abychom ho také následovali a potupu 70 podstaupili. A k tomu sau drželi svatí lid; a k tomu mluví sv. Pavel, abychom hotovi byli umřieti, a kterak jest živá mluvil slova, abychom na ně pamatovali a posilňovali se jimi k smrti. A k tomu teď die: »Stuoj v bráně a mluv«, totiž, když vejdau v život dobrý křesťanský, aby vedeni byli k bráně, aby hotovi byli umřieti. Tak v prvotní cierkvi bylo, když přijímali tělo a krev Kristovu, smrt jeho v paměti měli; protož také hotovi byli umřieti pro pravdu jeho a tento svět falešný mrzel je, o němž Kristus svědectvie vydal, že falešný jest, a život biedný potupili a chvátali k bráně za Kristem. Protož mluvil apoštol obráceným Židuom: 80 »Jděme za ním k bráně, neb nemáme zde trvalého města a pokla- 377b— duov a slávy a krásy, ale budaucieho hledáme skrz bránu smrti a kříže«. Brána tato smrti s boží pomocí lehká jest, odděliti se od těla a od přátel a od světa. Utěšené ť jest býti s Kristem, bez Krista nesnadná jest brána smrti. Item za času mučedlnictva, když sau brány byly dobré, kteréž k smrti prohlédaly a k budauciemu životu, lid vida, ano světí zprávcové umierali pro Krista, mnohý jich následoval lid a na- pomínali se vespolek řkauce: »Poďte skrz tuto bránu, kterauž Kristus šel«, a posilňujíce se předrahým tělem a krví Páně, silní 90 bývali v utrpení a vítězili sau. Protož die Spasitel: »Skrz mě jestliže kto vejde, vcházeti bude i vycházeti a pastvy najde«. Kteří skrz brány (totiž svaté) vcházejí v cierkev, mají pastvy duše, a když vycházejí skrze smrt, mají věčné pastvy. Prosí prorok v žalmu: »Pán ostřiehaj vjitie tvého i vyjitie tvého od tohoto času nyněj- 95 šieho až na věky«, totižto, jestliže vejdeš v kající život, aby božích přikázaní ostřiehal, všel si již v královstvie; modl se Bohu, ať tě ostřiehá u vieře, aby skrz chytrosti Antikristovy nebyl sveden od lásky a od viery. Protož Pán ostřiehaj vjitie tvého i vyjitie. Když vyjdeš skrze smrt, tu duchové mnozí potkají se s tebau. 100 Ostřiehajž vyjitie tvého Pán, aby zástupy ty projíti mohl a přemoci. Blahoslavená modlitba, kto nám to uprosí! Blahoslavená kolena, kterážto zaslaužie přijíti skrz své modlitby, když bude rozvázán šatanáš, aby člověk nebyl sveden, aby utvrzen byl 105 u vieře, aby nezaufal, o sobě všetečně nesmýšlel, aby byl pokorný a naději měl v zaslauženích Kristových. Blahoslavené vyjitie do 85 75 74 Jer. 7, 2 — 81 Podle Žid. 13, 13 a 14 — 91 Jan 10, 9 — 95 Ž. 121, 8
380 Kapitola Brána smrti Ostřiehanie Páně potřebujeme smievanie a rauhanie, abychom ho také následovali a potupu 70 podstaupili. A k tomu sau drželi svatí lid; a k tomu mluví sv. Pavel, abychom hotovi byli umřieti, a kterak jest živá mluvil slova, abychom na ně pamatovali a posilňovali se jimi k smrti. A k tomu teď die: »Stuoj v bráně a mluv«, totiž, když vejdau v život dobrý křesťanský, aby vedeni byli k bráně, aby hotovi byli umřieti. Tak v prvotní cierkvi bylo, když přijímali tělo a krev Kristovu, smrt jeho v paměti měli; protož také hotovi byli umřieti pro pravdu jeho a tento svět falešný mrzel je, o němž Kristus svědectvie vydal, že falešný jest, a život biedný potupili a chvátali k bráně za Kristem. Protož mluvil apoštol obráceným Židuom: 80 »Jděme za ním k bráně, neb nemáme zde trvalého města a pokla- 377b— duov a slávy a krásy, ale budaucieho hledáme skrz bránu smrti a kříže«. Brána tato smrti s boží pomocí lehká jest, odděliti se od těla a od přátel a od světa. Utěšené ť jest býti s Kristem, bez Krista nesnadná jest brána smrti. Item za času mučedlnictva, když sau brány byly dobré, kteréž k smrti prohlédaly a k budauciemu životu, lid vida, ano světí zprávcové umierali pro Krista, mnohý jich následoval lid a na- pomínali se vespolek řkauce: »Poďte skrz tuto bránu, kterauž Kristus šel«, a posilňujíce se předrahým tělem a krví Páně, silní 90 bývali v utrpení a vítězili sau. Protož die Spasitel: »Skrz mě jestliže kto vejde, vcházeti bude i vycházeti a pastvy najde«. Kteří skrz brány (totiž svaté) vcházejí v cierkev, mají pastvy duše, a když vycházejí skrze smrt, mají věčné pastvy. Prosí prorok v žalmu: »Pán ostřiehaj vjitie tvého i vyjitie tvého od tohoto času nyněj- 95 šieho až na věky«, totižto, jestliže vejdeš v kající život, aby božích přikázaní ostřiehal, všel si již v královstvie; modl se Bohu, ať tě ostřiehá u vieře, aby skrz chytrosti Antikristovy nebyl sveden od lásky a od viery. Protož Pán ostřiehaj vjitie tvého i vyjitie. Když vyjdeš skrze smrt, tu duchové mnozí potkají se s tebau. 100 Ostřiehajž vyjitie tvého Pán, aby zástupy ty projíti mohl a přemoci. Blahoslavená modlitba, kto nám to uprosí! Blahoslavená kolena, kterážto zaslaužie přijíti skrz své modlitby, když bude rozvázán šatanáš, aby člověk nebyl sveden, aby utvrzen byl 105 u vieře, aby nezaufal, o sobě všetečně nesmýšlel, aby byl pokorný a naději měl v zaslauženích Kristových. Blahoslavené vyjitie do 85 75 74 Jer. 7, 2 — 81 Podle Žid. 13, 13 a 14 — 91 Jan 10, 9 — 95 Ž. 121, 8
Strana 381
XXI. 381 nebeské vlasti a do věčného Jeruzaléma! My kněžie měli bychom Kněžic mají státi státi v těch branách a vyhlédati tam a nětco sem a hotovi býti 378a1 110 vždycky k vyjití. Kam hledí člověk, tam obracuje tvář všecku; tak ktož patří do nebe a k věčným věcem, všecka jich tvář jest tam, a hřbet obrátili k věcem tohoto světa. A to sau světí měli z přijímanie svatého těla a krve Páně, když jest řekl Kristus: »To čiňte na mau památku!« Já ť sem trpěl, buď vám také lehko 115 trpěti pro mne za malý čas. Ale kto ť chce státi v bráně a trestati, v nenávisti bude jmien. Amos V°.: »V nenávisti měli trescícieho v bráně« etc. Ktož patří stoje v bráně k nebeským věcem a obracuje hřbet k vnitřním těmto věcem a světským, ten ť pohrdá světem, vydává svědectvie 120 světu a v ošklivost jej uvodí, hřiechy tresce a v uohyzdnosti má, takový ť bude v nenávisti. Kdybychom my kazatelé stáli v bráně, směle bychom mluvili proti slávě světa, proti milosti porušené, všem knížatóm i lidem, a nebáli bychom se zemříti a uvodili bychme běh tento světa v nenávist a v uošklivost všemu lidu. 125 Item nemocní obyčejně mievají nelibost k věcem těmto světským. Nebo synové boží vidie onyno věci budaucie i hněv boží i krásu boží a obracují se někdy k vnitřním těmto věcem a do- mácím, ano nenávist a hřiechové. I mluví: »Pokánie čiňte!« Vešken svět v zloohni položen jest, a chce přivésti svět k nenávisti. Kdy- 130 bychom takoví byli kazatelové, pohnuli bychom vším lidem k kví- lení a ku pokání etc. Žádný kazatel těchto zlých věcí tajných a po- krytstvie a nenávisti poznati a vypsati nebo vypraviti nemuože, jediné kterýž stoje v bráně patří k budaucím věcem a k nebi budau- ciemu, a potom se obracuje sem zase, ten ť umie pověděti: »Ještě 135 hřiechové, ještě nenávist, ještě lakomstvie, žádná rána a pomsta 378a2 lidu opraviti nemuože!«, kterak srdce sau zlá a zraněná a tmavá, umie ukazovati a kvieliti na hřiechy. Do onoho Jeruzaléma nemuožeme přijíti, jediné skrz bránu smrti; měli bychom býti hotovi jíti tam. Svědomie čisté když 140 patří skrze život dobrý k onomu životu, žádá duše rozdělena býti a býti s Kristem. Ale dokavad sme v těle, nemuožeme ustavičně patřiti do oné vlasti. V III. knihách Královských XIX°. pokládá se, kterak Eliáš viděnie měl o Pánu a pro porušenie těla nemohl viděti Boha, ale tvář pláštěm zakryl. Světlost veliká jest budau- Nemocných povaha Kazatelové Překážku od těla máme 114 Luk. 22, 19 117 Amos 5, 10 — 128 Mat. 3, 2; 4. 17 — 140 Filip. 1, 23 142 I. (3.) Král. 19, 13
XXI. 381 nebeské vlasti a do věčného Jeruzaléma! My kněžie měli bychom Kněžic mají státi státi v těch branách a vyhlédati tam a nětco sem a hotovi býti 378a1 110 vždycky k vyjití. Kam hledí člověk, tam obracuje tvář všecku; tak ktož patří do nebe a k věčným věcem, všecka jich tvář jest tam, a hřbet obrátili k věcem tohoto světa. A to sau světí měli z přijímanie svatého těla a krve Páně, když jest řekl Kristus: »To čiňte na mau památku!« Já ť sem trpěl, buď vám také lehko 115 trpěti pro mne za malý čas. Ale kto ť chce státi v bráně a trestati, v nenávisti bude jmien. Amos V°.: »V nenávisti měli trescícieho v bráně« etc. Ktož patří stoje v bráně k nebeským věcem a obracuje hřbet k vnitřním těmto věcem a světským, ten ť pohrdá světem, vydává svědectvie 120 světu a v ošklivost jej uvodí, hřiechy tresce a v uohyzdnosti má, takový ť bude v nenávisti. Kdybychom my kazatelé stáli v bráně, směle bychom mluvili proti slávě světa, proti milosti porušené, všem knížatóm i lidem, a nebáli bychom se zemříti a uvodili bychme běh tento světa v nenávist a v uošklivost všemu lidu. 125 Item nemocní obyčejně mievají nelibost k věcem těmto světským. Nebo synové boží vidie onyno věci budaucie i hněv boží i krásu boží a obracují se někdy k vnitřním těmto věcem a do- mácím, ano nenávist a hřiechové. I mluví: »Pokánie čiňte!« Vešken svět v zloohni položen jest, a chce přivésti svět k nenávisti. Kdy- 130 bychom takoví byli kazatelové, pohnuli bychom vším lidem k kví- lení a ku pokání etc. Žádný kazatel těchto zlých věcí tajných a po- krytstvie a nenávisti poznati a vypsati nebo vypraviti nemuože, jediné kterýž stoje v bráně patří k budaucím věcem a k nebi budau- ciemu, a potom se obracuje sem zase, ten ť umie pověděti: »Ještě 135 hřiechové, ještě nenávist, ještě lakomstvie, žádná rána a pomsta 378a2 lidu opraviti nemuože!«, kterak srdce sau zlá a zraněná a tmavá, umie ukazovati a kvieliti na hřiechy. Do onoho Jeruzaléma nemuožeme přijíti, jediné skrz bránu smrti; měli bychom býti hotovi jíti tam. Svědomie čisté když 140 patří skrze život dobrý k onomu životu, žádá duše rozdělena býti a býti s Kristem. Ale dokavad sme v těle, nemuožeme ustavičně patřiti do oné vlasti. V III. knihách Královských XIX°. pokládá se, kterak Eliáš viděnie měl o Pánu a pro porušenie těla nemohl viděti Boha, ale tvář pláštěm zakryl. Světlost veliká jest budau- Nemocných povaha Kazatelové Překážku od těla máme 114 Luk. 22, 19 117 Amos 5, 10 — 128 Mat. 3, 2; 4. 17 — 140 Filip. 1, 23 142 I. (3.) Král. 19, 13
Strana 382
382 Kapitola Plášt Eliášuov, pokora Odkud pád v kacicistva? Státi v bráně Tyrus cieho života; dokavad v těle sme, viděti nemuožeme, jediné skrze 145 podobenstvie. Nebo, kto se tam obierá s budaucími dary božskými, potřebie jest mieti pokoru, aby nesmajšlel viece člověk, nežli sluší, aby anděl šatanuov, v světlo se proměňuje, neodvedl od světla pravdy. Plášť Eliášuov jest pokora. K tomu patř, že Buoh v mieru 150 dává, a pokud, a kterak velmi úžitečné a k spasení člověku. Iza- iášovi ukázal se Pán v jakéms' podobenství, kterak sau serafínové přikrývali tvář a nohy a létali k prostředku božímu. Jako by řekli andělé: »Počátek v Bohu, a kterak svět stvořil, zavřieny sau ty věci, a budaucie najposlednějšie věci dobré věčnosti oné zavřieny 155 sau; ale prostřednie věci, které sau k smyslu pochopitedlné a v mieru, a pokud úžitečné jest nám k spasení, to se otvierá, abyšte poroz- uměti mohli s pokorau«. I dnes, když přicházejí k svatým Pies- muom a k daruom božím bez pokory, padají v kacieřstvo hrozné. Poněvadž sau oni bránu znali života věčného a na Krista hleděli, 160 i my hleďme a bojme se, jaký jest život náš a jsme-li hotovi; jaké svědomie, jest-li čisté; jest-li pravá a upřímá viera; miluje-li 378b1 Boha, a svět potupuje, a k východu-li neb k západu puojde. Nebo brány sau všickni svatí, proroci i apoštolé, kteří sau jiným svatým byli brány; a ti spolu vjitie měli za Kristem a pravili: 165 »Svařte se vjíti skrz těsknau bránu!« Potřebie jest těchto zlých dnuov vždycky státi v bráně a hotovu vždycky býti k smrti a patřiti k životu onomu; a ač ustavičně nemuož tam patřiti, ale opět a opět navracuj se tam od těchto věcí smrtedlných upražďňuje se, kterak by ty nebeské věci poznal a jich žádal a s nimi se milostně 170 obieral. A spatřuje viděl by, kterak některá srdce, která sau na hřiechy plakala, pokorní byli, přijímali tělo Kristovo, v bráně stáli a pospiechali k smrti, již sau učiněni Tyrus a pyšná srdce, že Kristus nemuože přebývati tam, již tam duchové cizí, neznámí vpauštějí se, že nenie žádného náboženstvie, žádného pláče, nelíbí 175 se náboženstvie, nelíbie se přijímanie velebné svátosti, nenie viery pravé tu, ale končiny sau týrské, od kterýchž Kristus odchází. Ta srdce, která sau prvé byla pokorná a dobrá, a již sau učiněna přieliš zlá, krve slzí nebylo shladiti hřiechuov těch. Jiní sau jako Sidon, zpustlí duchovní a kněžstvo, kteříž jiným 180 dobré věci ukazují, a sami dobrých věcí sau zbaveni. Sidon 151 Iz. 6, 2 — 166 Luk. 13, 24 (»Svařte se « je zřejmě otrocký překlad latin- ského »Contendite« m.: Snažte se. Sr. díl I. str. 466 ř. 166). — 173 Marek 7,31
382 Kapitola Plášt Eliášuov, pokora Odkud pád v kacicistva? Státi v bráně Tyrus cieho života; dokavad v těle sme, viděti nemuožeme, jediné skrze 145 podobenstvie. Nebo, kto se tam obierá s budaucími dary božskými, potřebie jest mieti pokoru, aby nesmajšlel viece člověk, nežli sluší, aby anděl šatanuov, v světlo se proměňuje, neodvedl od světla pravdy. Plášť Eliášuov jest pokora. K tomu patř, že Buoh v mieru 150 dává, a pokud, a kterak velmi úžitečné a k spasení člověku. Iza- iášovi ukázal se Pán v jakéms' podobenství, kterak sau serafínové přikrývali tvář a nohy a létali k prostředku božímu. Jako by řekli andělé: »Počátek v Bohu, a kterak svět stvořil, zavřieny sau ty věci, a budaucie najposlednějšie věci dobré věčnosti oné zavřieny 155 sau; ale prostřednie věci, které sau k smyslu pochopitedlné a v mieru, a pokud úžitečné jest nám k spasení, to se otvierá, abyšte poroz- uměti mohli s pokorau«. I dnes, když přicházejí k svatým Pies- muom a k daruom božím bez pokory, padají v kacieřstvo hrozné. Poněvadž sau oni bránu znali života věčného a na Krista hleděli, 160 i my hleďme a bojme se, jaký jest život náš a jsme-li hotovi; jaké svědomie, jest-li čisté; jest-li pravá a upřímá viera; miluje-li 378b1 Boha, a svět potupuje, a k východu-li neb k západu puojde. Nebo brány sau všickni svatí, proroci i apoštolé, kteří sau jiným svatým byli brány; a ti spolu vjitie měli za Kristem a pravili: 165 »Svařte se vjíti skrz těsknau bránu!« Potřebie jest těchto zlých dnuov vždycky státi v bráně a hotovu vždycky býti k smrti a patřiti k životu onomu; a ač ustavičně nemuož tam patřiti, ale opět a opět navracuj se tam od těchto věcí smrtedlných upražďňuje se, kterak by ty nebeské věci poznal a jich žádal a s nimi se milostně 170 obieral. A spatřuje viděl by, kterak některá srdce, která sau na hřiechy plakala, pokorní byli, přijímali tělo Kristovo, v bráně stáli a pospiechali k smrti, již sau učiněni Tyrus a pyšná srdce, že Kristus nemuože přebývati tam, již tam duchové cizí, neznámí vpauštějí se, že nenie žádného náboženstvie, žádného pláče, nelíbí 175 se náboženstvie, nelíbie se přijímanie velebné svátosti, nenie viery pravé tu, ale končiny sau týrské, od kterýchž Kristus odchází. Ta srdce, která sau prvé byla pokorná a dobrá, a již sau učiněna přieliš zlá, krve slzí nebylo shladiti hřiechuov těch. Jiní sau jako Sidon, zpustlí duchovní a kněžstvo, kteříž jiným 180 dobré věci ukazují, a sami dobrých věcí sau zbaveni. Sidon 151 Iz. 6, 2 — 166 Luk. 13, 24 (»Svařte se « je zřejmě otrocký překlad latin- ského »Contendite« m.: Snažte se. Sr. díl I. str. 466 ř. 166). — 173 Marek 7,31
Strana 383
XXI. 383 378b2 Krajina Desieti měst sau srdce pokorná, kteráž pokánie činie, desatero přikázanie plnie, modlé se, příklady dávají dobré, trpělivost mají. Která sau a kde sau ta srdce? Těch žádný 185 nevidí, jediné ktož stojí v bráně. A kteří sau slepí a hluší, abychom na ně plakali, žádný nezná, jediné ten, kterýž stojí v bráně této, kterauž jest šel Ježíš Kristus. Některé pak brány sau k vajchodu, jiné k západu etc. Deset měst 379a1 25 A dvanácte bran bylo. Od východu slunce brány tři. Ne aby jiné byly k východu, takže by ty nebyly ku poledni, a zase též; ale skrz poledne, když světlo jasně svítí, znamená se Duch svatý. A puolnoční strana znamenává dábla se 5 všemi, kteréž zpravuje a jimi vládne. A zvláště že Duch svatý obměkčuje, osvěcuje, zhodňuje a zvelebuje a ke všemu dobrému zpuosobuje, protož se skrz poledne vyznamenává, jako zase na odpor dábel činí, a protož se skrz puolnoci znamená. A tak brána jest ta na poledne, v kteréž světí zde byli, v svět- 10 losti a v horkosti Ducha svatého zde jsauce postaveni. Protož také poledne byli sau zde svatí Nového a Starého zákona jako Abraham a jiní. A na znamenie toho v najvětším horku dne ukázali se Abrahamovi tří andělé, na znamení světla a horkosti Ducha svatého, kteréhož měl; a protož sau tak světí byli brána na poledne, 15 jakož David o tom poledni die: »Obrať, Hospodine, vazbu naši jakožto praud u větru poledním«. Jako by řekl: »Když Duch svatý od poledne nevěje, tehdy sme v okovách a v vazbě; ale když tvuoj duch prudký jako od polední strany pověje, tehdy vysvobozeni budeme z vazby«. Protož nevěsta žádá v Kantikách řkúci: (Černě:) III1.9 20 »Vyvstaň, větře puolnoční, a přiď, prověj, větře polední!« Nebo, kdež Ducha svatého nenie, tehdy srdce sau jako led zastuzená a zatvrzená. Jako Kristus prorokoval, že ustydne láska mnohých; a tehdy bývají tmy a tesknosti, lenost ke všemu dobrému jako od strany puolnoční, takže žádná žádost nezbuzuje se v člo- věku ll k dobrému, ani k slovu Páně, ani k přijímaní těla a krve božie, ani k skutkuom milosrdným etc. Protož die první anděl (Izaiáš): »Postavím stolici mau na puolnoci«, totiž v srdce za- tvrzená, ustuzená a v temnosti uvalená; v těch má své panovánie a vládařstvie. Ale zase, když ku polední straně vietr Ducha svatého Puolnoci (černě:) CXXV. Ducha svatého Kele u11lC Poluric Stolice dáblova kteří sau 12 1. M. 18, 1 nn. — 15 Ž. 126, 4 — 19 Pís. Šal. 4, 16 — 22 Mat. 24, 12 — 27 Podle Iz. 14, 13
XXI. 383 378b2 Krajina Desieti měst sau srdce pokorná, kteráž pokánie činie, desatero přikázanie plnie, modlé se, příklady dávají dobré, trpělivost mají. Která sau a kde sau ta srdce? Těch žádný 185 nevidí, jediné ktož stojí v bráně. A kteří sau slepí a hluší, abychom na ně plakali, žádný nezná, jediné ten, kterýž stojí v bráně této, kterauž jest šel Ježíš Kristus. Některé pak brány sau k vajchodu, jiné k západu etc. Deset měst 379a1 25 A dvanácte bran bylo. Od východu slunce brány tři. Ne aby jiné byly k východu, takže by ty nebyly ku poledni, a zase též; ale skrz poledne, když světlo jasně svítí, znamená se Duch svatý. A puolnoční strana znamenává dábla se 5 všemi, kteréž zpravuje a jimi vládne. A zvláště že Duch svatý obměkčuje, osvěcuje, zhodňuje a zvelebuje a ke všemu dobrému zpuosobuje, protož se skrz poledne vyznamenává, jako zase na odpor dábel činí, a protož se skrz puolnoci znamená. A tak brána jest ta na poledne, v kteréž světí zde byli, v svět- 10 losti a v horkosti Ducha svatého zde jsauce postaveni. Protož také poledne byli sau zde svatí Nového a Starého zákona jako Abraham a jiní. A na znamenie toho v najvětším horku dne ukázali se Abrahamovi tří andělé, na znamení světla a horkosti Ducha svatého, kteréhož měl; a protož sau tak světí byli brána na poledne, 15 jakož David o tom poledni die: »Obrať, Hospodine, vazbu naši jakožto praud u větru poledním«. Jako by řekl: »Když Duch svatý od poledne nevěje, tehdy sme v okovách a v vazbě; ale když tvuoj duch prudký jako od polední strany pověje, tehdy vysvobozeni budeme z vazby«. Protož nevěsta žádá v Kantikách řkúci: (Černě:) III1.9 20 »Vyvstaň, větře puolnoční, a přiď, prověj, větře polední!« Nebo, kdež Ducha svatého nenie, tehdy srdce sau jako led zastuzená a zatvrzená. Jako Kristus prorokoval, že ustydne láska mnohých; a tehdy bývají tmy a tesknosti, lenost ke všemu dobrému jako od strany puolnoční, takže žádná žádost nezbuzuje se v člo- věku ll k dobrému, ani k slovu Páně, ani k přijímaní těla a krve božie, ani k skutkuom milosrdným etc. Protož die první anděl (Izaiáš): »Postavím stolici mau na puolnoci«, totiž v srdce za- tvrzená, ustuzená a v temnosti uvalená; v těch má své panovánie a vládařstvie. Ale zase, když ku polední straně vietr Ducha svatého Puolnoci (černě:) CXXV. Ducha svatého Kele u11lC Poluric Stolice dáblova kteří sau 12 1. M. 18, 1 nn. — 15 Ž. 126, 4 — 19 Pís. Šal. 4, 16 — 22 Mat. 24, 12 — 27 Podle Iz. 14, 13
Strana 384
384 Kapitola První světí jací sú byli věje, tehdy se srdce rozpaluje ke všemu dobrému, žádost v nich 30 zbuzuje se k slovu božímu, k přijímaní velebné svátosti nebo k skutkuom milosrdným etc. A v tom se kochají. Protož oni světí, kteří před námi tak stáli v bráně, své auřady slušně zpravujíce, tehdy někdy jako ku poledni popatřili; nebo, k světlu patřiece božskému, byli sau k ohnivému milování božskému zapáleni, k ra-35 dosti božské. A ty brány byly sau jim někdy jako poledne. A ti sau byli dokonalé lásky, a tehdy se v Pánu posilňovali. Rozveselenie Kristovo v duchu Od poledne na puolnoci světí patřili A netoliko světí ku poledni, ale ku puolnoci sau patřili jako k srdcím ustydlým. Ano světí první, v světle velikém a v horkosti Ducha svatého jsúce postaveni, patřili sem, k těmto našim po-40 sledním časuom, ode všeho dobrého ustydlým, jako od polední strany ku puolnoci, a k srdcím, která sau toho času byla ustydlá; a tehdy, k těm srdcím obrátiece se, plakali sú a žalost nad nimi měli, hřiechy jich poznajíce. A tak Jeremiáš, nařiekaje na hřiechy lidu v Pláči svém, toho času na puolnoci patřil. A na ta srdce 45 patřiece, uměli zachovati mieru a obyčej v trestání. A to bylo z auřadu svatých, že, když sau patřili ku poledni, radost v Pánu a horlivost mysli majíce etc., také sau na puolnoci jako k srdcím zatvr zeným a ustydlým patřili, a tehdy plakali a žalost měli. Tak Kristus, že jest v božství kochal se jako v blesku poledním, 50 a řekl, rozveseliv se v duchu: »Dieky činím tobě, Otče« etc. A také se obracoval a patřil v srdce lidská, a vida je, ano svých hřiechuov neznají, plakal. Takéž blahoslavený Pavel jako v bráně ku po- ledni stál, když pověděl k Korintuom: »Dotknu i zjevenie, že do třetieho nebe byl sem vtržen a viděl sem, čehož oko nevídalo«. 55 A tehdáž světlo v se nevýmluvné přijal; a die, že do ráje byl vtržen. Duše, božským světlem jsúci osvícena, má zde jako ráj. A tak die lotru: »Dnes se mnu budeš v ráji«. Protož patřil apoštol k větru světlému, horkému Ducha svatého. Ale (jakož píše k Ří- manuom I°.) patřil také jako na puolnoci, když, srdce spatřiv, 60 která sau Boha poznala, avšak sau ho nevelebila; protož sau dáni v zlý a porušený smysl, v temnosti a v rozličné padli hřiechy. A tak všickni apoštolé a proroci jednak jako na poledne, jednak jako na puolnoci stávali sú. Apoštol jako na poledne v bráně stál, když k Židuom o Kristu die: »On zajisté jest blesk a obraz 65 slávy« etc. A potom k Galatuom V°. jako na puolnoci patřil řka: 51 Luk. 10, 21 — 53 Luk. 19, 41 — 54 2. Kor. 12, 1 až 4 — 58 Luk. 23, 43 — 60 Řím. 1, 21 nn. — 65 Žid. 1, 3 379а2
384 Kapitola První světí jací sú byli věje, tehdy se srdce rozpaluje ke všemu dobrému, žádost v nich 30 zbuzuje se k slovu božímu, k přijímaní velebné svátosti nebo k skutkuom milosrdným etc. A v tom se kochají. Protož oni světí, kteří před námi tak stáli v bráně, své auřady slušně zpravujíce, tehdy někdy jako ku poledni popatřili; nebo, k světlu patřiece božskému, byli sau k ohnivému milování božskému zapáleni, k ra-35 dosti božské. A ty brány byly sau jim někdy jako poledne. A ti sau byli dokonalé lásky, a tehdy se v Pánu posilňovali. Rozveselenie Kristovo v duchu Od poledne na puolnoci světí patřili A netoliko světí ku poledni, ale ku puolnoci sau patřili jako k srdcím ustydlým. Ano světí první, v světle velikém a v horkosti Ducha svatého jsúce postaveni, patřili sem, k těmto našim po-40 sledním časuom, ode všeho dobrého ustydlým, jako od polední strany ku puolnoci, a k srdcím, která sau toho času byla ustydlá; a tehdy, k těm srdcím obrátiece se, plakali sú a žalost nad nimi měli, hřiechy jich poznajíce. A tak Jeremiáš, nařiekaje na hřiechy lidu v Pláči svém, toho času na puolnoci patřil. A na ta srdce 45 patřiece, uměli zachovati mieru a obyčej v trestání. A to bylo z auřadu svatých, že, když sau patřili ku poledni, radost v Pánu a horlivost mysli majíce etc., také sau na puolnoci jako k srdcím zatvr zeným a ustydlým patřili, a tehdy plakali a žalost měli. Tak Kristus, že jest v božství kochal se jako v blesku poledním, 50 a řekl, rozveseliv se v duchu: »Dieky činím tobě, Otče« etc. A také se obracoval a patřil v srdce lidská, a vida je, ano svých hřiechuov neznají, plakal. Takéž blahoslavený Pavel jako v bráně ku po- ledni stál, když pověděl k Korintuom: »Dotknu i zjevenie, že do třetieho nebe byl sem vtržen a viděl sem, čehož oko nevídalo«. 55 A tehdáž světlo v se nevýmluvné přijal; a die, že do ráje byl vtržen. Duše, božským světlem jsúci osvícena, má zde jako ráj. A tak die lotru: »Dnes se mnu budeš v ráji«. Protož patřil apoštol k větru světlému, horkému Ducha svatého. Ale (jakož píše k Ří- manuom I°.) patřil také jako na puolnoci, když, srdce spatřiv, 60 která sau Boha poznala, avšak sau ho nevelebila; protož sau dáni v zlý a porušený smysl, v temnosti a v rozličné padli hřiechy. A tak všickni apoštolé a proroci jednak jako na poledne, jednak jako na puolnoci stávali sú. Apoštol jako na poledne v bráně stál, když k Židuom o Kristu die: »On zajisté jest blesk a obraz 65 slávy« etc. A potom k Galatuom V°. jako na puolnoci patřil řka: 51 Luk. 10, 21 — 53 Luk. 19, 41 — 54 2. Kor. 12, 1 až 4 — 58 Luk. 23, 43 — 60 Řím. 1, 21 nn. — 65 Žid. 1, 3 379а2
Strana 385
XXI. 385 379b' »Zjevní sú skutkové těla, smilstvo, nečistota« etc. A tehdy sobě stajskal, plakal a lkal. Tak Izaiáš (VI. kap.), maje viděnie, totiž Pána na stolici sedícieho a povýšeného etc., a anděly serafíny 70 viděl, a tak jako na poledne stál; ale hned pak tu na puolnoci se obrátil řka: »Oslep srdce lidu tohoto«; a řka: »Běda mně, nebo uprostřed lidu poškvrněné rty majícieho bydlím« etc. V bráně ku poledni měli sú radost, plésanie a veselé utěšenie, ku puolnoci pláč a bolest. Tak i[ Panna Maria častokrát mievala 75 pozdviženie k Bohu, radost, osvícenie a veselé; a tak jako na poledne stála, piesničku také u Alžběty zpievajíci. Tak Jan v sedmi vidčních měl někdy viděnie o božských a nebeských věcech, a tehdy se radoval a jako na poledne v bráně stál; někdy o šelmě, a tehdy jako na puolnoci byl. Ano světí svými řečmi lid jednák 80 ku polední straně, totiž ku poznání božských věcí přivodili, jednák k straně puolnoční, když hřiechy očima jich předkládali, aby na ně hleděli a na ně plakali. Ale mnozí by chtěli toliko libé věci a utěšené slyšeti, ale nic od puolnoci, nic o hřieších. A protož každý křesťan, když se modlí, své srdce na poledne 85 má obracovati k božímu milování a bázni, a druhé na puolnoci, k hřicchóm vlastním i svých bližních, kterak sau zatvrzená srdce a zatměná. V přistaupaní k velebné svátosti má býti obrácenie k božským věcem jako ku poledni. Tak Zachariáš u voltáře zápalu ty božské věci přemajšlel a nebeské; a tu také při oltáři má člověk 90 obrátiti se ku puolnoci, to jest k hřiechuom. A světí někteří viece sau někdy patřievali k straně polední, a někdy viece ku puolnoci a méně ku poledni. A v tom světle božském nebeském poledním ještě jest dábelstvie polednie, oklamávaje a svodě. A protož ve všech takových věcech Ducha svatého máme žádati. Nebo nenie 95 dobré toliko chtieti k nebeským a božským věcem patřiti jako ku poledni, aniž také dobré jest toliko chtieti k hřiechuom jako ku puolnoci patřiti; nebo tehdy přišlo by zaufalstvie, jako se to přihodilo Jidášovi a onomu Kainovi, kterýž své hřiechy mněl většie býti nežli milosrdenstvic božské etc. Na modlitbě kum se obrátiti Dáhelstvie polednie 379b2 Od východu slunce brány tři etc., totiž v tom Jeruzalémě, pro kterýž Kristus přišel na svět a v něm své puosobí skutky. Nebo die: »Otec muoj až dosavad dělá; i já dělám«. 67 Gal. 5, 19 — 68 Iz. 6, I nn. — 71 1z. 6, 10 — 1z. 6, 5 — 74 Luk. I, 46 nn. — 88 Luk. 1, 9 nn. — 93 Ž. 91, 6 — 98 Mat. 27, 5 — I. M. 4, 13 3 Jan 5, 17 Jakoubek, Výklad. 252
XXI. 385 379b' »Zjevní sú skutkové těla, smilstvo, nečistota« etc. A tehdy sobě stajskal, plakal a lkal. Tak Izaiáš (VI. kap.), maje viděnie, totiž Pána na stolici sedícieho a povýšeného etc., a anděly serafíny 70 viděl, a tak jako na poledne stál; ale hned pak tu na puolnoci se obrátil řka: »Oslep srdce lidu tohoto«; a řka: »Běda mně, nebo uprostřed lidu poškvrněné rty majícieho bydlím« etc. V bráně ku poledni měli sú radost, plésanie a veselé utěšenie, ku puolnoci pláč a bolest. Tak i[ Panna Maria častokrát mievala 75 pozdviženie k Bohu, radost, osvícenie a veselé; a tak jako na poledne stála, piesničku také u Alžběty zpievajíci. Tak Jan v sedmi vidčních měl někdy viděnie o božských a nebeských věcech, a tehdy se radoval a jako na poledne v bráně stál; někdy o šelmě, a tehdy jako na puolnoci byl. Ano světí svými řečmi lid jednák 80 ku polední straně, totiž ku poznání božských věcí přivodili, jednák k straně puolnoční, když hřiechy očima jich předkládali, aby na ně hleděli a na ně plakali. Ale mnozí by chtěli toliko libé věci a utěšené slyšeti, ale nic od puolnoci, nic o hřieších. A protož každý křesťan, když se modlí, své srdce na poledne 85 má obracovati k božímu milování a bázni, a druhé na puolnoci, k hřicchóm vlastním i svých bližních, kterak sau zatvrzená srdce a zatměná. V přistaupaní k velebné svátosti má býti obrácenie k božským věcem jako ku poledni. Tak Zachariáš u voltáře zápalu ty božské věci přemajšlel a nebeské; a tu také při oltáři má člověk 90 obrátiti se ku puolnoci, to jest k hřiechuom. A světí někteří viece sau někdy patřievali k straně polední, a někdy viece ku puolnoci a méně ku poledni. A v tom světle božském nebeském poledním ještě jest dábelstvie polednie, oklamávaje a svodě. A protož ve všech takových věcech Ducha svatého máme žádati. Nebo nenie 95 dobré toliko chtieti k nebeským a božským věcem patřiti jako ku poledni, aniž také dobré jest toliko chtieti k hřiechuom jako ku puolnoci patřiti; nebo tehdy přišlo by zaufalstvie, jako se to přihodilo Jidášovi a onomu Kainovi, kterýž své hřiechy mněl většie býti nežli milosrdenstvic božské etc. Na modlitbě kum se obrátiti Dáhelstvie polednie 379b2 Od východu slunce brány tři etc., totiž v tom Jeruzalémě, pro kterýž Kristus přišel na svět a v něm své puosobí skutky. Nebo die: »Otec muoj až dosavad dělá; i já dělám«. 67 Gal. 5, 19 — 68 Iz. 6, I nn. — 71 1z. 6, 10 — 1z. 6, 5 — 74 Luk. I, 46 nn. — 88 Luk. 1, 9 nn. — 93 Ž. 91, 6 — 98 Mat. 27, 5 — I. M. 4, 13 3 Jan 5, 17 Jakoubek, Výklad. 252
Strana 386
386 Kapitola Modlenie k východu Patřiti k Kristu máme, počátku všeho dobrého Hledme k východu i k západu A sau tyto brány ku polední straně i tam u vlasti. »A brány tři k východu« etc. V těch branách jako i v prvních světí stáli sau. 5 A skrze východ vyznamenává se Kristus, jako die Zachariáš prorok: »Východ jest jméno jeho«. A die také v piesničce druhý Zachariáš: »Požehnaný Pán Buoh izrahelský etc., že jest navštívil nás, vyšed z výsosti«. Protož jest východ počátek našeho dobrého života od Boha, 10 jako východ a počátek viery, počátek lásky, počátek všeho dob- rého. V bráně k východu státi jest počátek daruov, které sme od Boha vzali, znamenati. Protož sv. Jakub k východu v bráně stál, když pověděl: »Všeliké dání výborné a každý dar dokonalý jest shuory sstupující od Otce světlostí«, neb od Boha jest viera, 15 láska, naděje etc. A z toho jest obyčej křesťanuov, že k východu slunce obrátiece se modlévají se, na znamení, že člověk vnitřní má se k Bohu obrátiti a znamenati, že všecko dobré od Boha jemu pocházie. A která srdce k slunci Kristu obracují se, Kristus paprslky své slunečné vpauští v ně. Protož jest dobré nám pat-20 řiti k východu, kterak jest cierkev svatá se začala, kterak světlo viery jest jie dáno. Dobré jest k tomu počátku najprvnějšímu jako k východu patřiti. Nebo die Kristus: »Já sem Alfa i Okmega), počátek i konec«. Patřiti k počátku našeho spasenie jest státi v bráně vý-25 chodu, když totiž anděl zvěstoval Mariji, kterak porodí syna Ježíše. Každý křesťan dobrý, hřiechuov se varuje, má pamatovati a k tomu prohlédati, kdy co dobrého jestli v něm začato, kdy dobrá myšlenie, chtivosti a žádosti, a kterak ty věci v nás mařie se a tratie. A protož se v těchto kniehách Zjevení jednomu skrz 30 anděla oznamuje řka: »Lásku tvau první opustil si, rychle čiň pokánie!« A tak napomíná ho, aby popatřil k východu a aby znamenal, které věci dobré dávány byly člověku, jaká láska, viera a vlitie milostí, aby se upamatoval člověk, odkud je vypadl, jaké prvé náboženstvie mieval, vieru, naději, žádost, radost 35 Ducha svatého. Tak Malachiáš IIII°. patřil jednák k východu, jednák k západu. Západ jest milosti zapadnutie a ztracenie a všeho dobrého světla božského odjetie. A některým zde slunce spravedl- nosti zapadá, takže jim nikdá potom nevycházie. Protož die 380a" Východ jest Kristus 7 Zach. 6, 12 — 8 Luk. 1, 78 — 14 Jak. 1, 17 — Zdá se, že slovo »dáni« je korigováno v dánie. — 18 »že« je v rkpise až po slově »dobré«, ale spr. pořad slov je označen — 24 Zj. 1, 8 a 11 — V rkpise jen: O — 26 Luk. 1, 28 nn. — 31 Zj. 2, 4 nn. — 36 Malach. 4, 1 nn.
386 Kapitola Modlenie k východu Patřiti k Kristu máme, počátku všeho dobrého Hledme k východu i k západu A sau tyto brány ku polední straně i tam u vlasti. »A brány tři k východu« etc. V těch branách jako i v prvních světí stáli sau. 5 A skrze východ vyznamenává se Kristus, jako die Zachariáš prorok: »Východ jest jméno jeho«. A die také v piesničce druhý Zachariáš: »Požehnaný Pán Buoh izrahelský etc., že jest navštívil nás, vyšed z výsosti«. Protož jest východ počátek našeho dobrého života od Boha, 10 jako východ a počátek viery, počátek lásky, počátek všeho dob- rého. V bráně k východu státi jest počátek daruov, které sme od Boha vzali, znamenati. Protož sv. Jakub k východu v bráně stál, když pověděl: »Všeliké dání výborné a každý dar dokonalý jest shuory sstupující od Otce světlostí«, neb od Boha jest viera, 15 láska, naděje etc. A z toho jest obyčej křesťanuov, že k východu slunce obrátiece se modlévají se, na znamení, že člověk vnitřní má se k Bohu obrátiti a znamenati, že všecko dobré od Boha jemu pocházie. A která srdce k slunci Kristu obracují se, Kristus paprslky své slunečné vpauští v ně. Protož jest dobré nám pat-20 řiti k východu, kterak jest cierkev svatá se začala, kterak světlo viery jest jie dáno. Dobré jest k tomu počátku najprvnějšímu jako k východu patřiti. Nebo die Kristus: »Já sem Alfa i Okmega), počátek i konec«. Patřiti k počátku našeho spasenie jest státi v bráně vý-25 chodu, když totiž anděl zvěstoval Mariji, kterak porodí syna Ježíše. Každý křesťan dobrý, hřiechuov se varuje, má pamatovati a k tomu prohlédati, kdy co dobrého jestli v něm začato, kdy dobrá myšlenie, chtivosti a žádosti, a kterak ty věci v nás mařie se a tratie. A protož se v těchto kniehách Zjevení jednomu skrz 30 anděla oznamuje řka: »Lásku tvau první opustil si, rychle čiň pokánie!« A tak napomíná ho, aby popatřil k východu a aby znamenal, které věci dobré dávány byly člověku, jaká láska, viera a vlitie milostí, aby se upamatoval člověk, odkud je vypadl, jaké prvé náboženstvie mieval, vieru, naději, žádost, radost 35 Ducha svatého. Tak Malachiáš IIII°. patřil jednák k východu, jednák k západu. Západ jest milosti zapadnutie a ztracenie a všeho dobrého světla božského odjetie. A některým zde slunce spravedl- nosti zapadá, takže jim nikdá potom nevycházie. Protož die 380a" Východ jest Kristus 7 Zach. 6, 12 — 8 Luk. 1, 78 — 14 Jak. 1, 17 — Zdá se, že slovo »dáni« je korigováno v dánie. — 18 »že« je v rkpise až po slově »dobré«, ale spr. pořad slov je označen — 24 Zj. 1, 8 a 11 — V rkpise jen: O — 26 Luk. 1, 28 nn. — 31 Zj. 2, 4 nn. — 36 Malach. 4, 1 nn.
Strana 387
XXI. 387 40 Malachiáš: »Aj, den Páně přijde, den rozpálenie (totiž ku pomstě nad zlými), v kterémž všickni nemilostiví budau jako strniště«. A tak pomsta zlým jest jako západ. Ale potom hned dopoviedá o východu dobrých řka: »Vzejde ť vám bojícím se jména mého slunce spravedlnosti a zdravie«. A tak v obojí bráně stál, k vý- 45 chodu i k západu. A apoštol jako v bráně stál, nás k východu Východ i západ hleděti napomínaje (k Židuom XI.): »Viera jest podstata věcí, o nichž naději mieti máme, duovod nevidědlných« etc. Nebo viera jest jako východ. A potom vyčítá tu Otce prvnie svaté, kteří sau u vieře zemřeli, kteří sau proti nám jako východ. Ale k západu 50 ukazuje, k Korintóm mluvě a k Galatuom, když jim ukazuje pády jich a hřiechy, kteří sau zklamáni od falešných apoštoluov; nebo die: »Kto vás zmámil, ó nesmyslní Galatští, nevěřiti pravdě?« Ó, kdybychom mohli patřiti k východu, ku poledni, k západu a na puolnoci, tehdy bychom divné věci shlédli a báli bychme 55 se pádu našeho převelmi škodného! Nebo světí, stojiece v branách jeruzalémských, patřili sau ku poledni, totiž k světlu božskému a nebeskému, a potom k světu tomuto a k biedám tohoto světa a k marnostem obracovali se, a tak jako k západu patřili. Protož teď jako ku poledni svatým die: »Vieme, že zákon duchovní jest«. 60 A hned jako k západu sstupuje řka: »Ale já tělesný sem, poddán jsa hřiechu«. I die dále: »Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci«. A die vajše (k Ríman. VII.): »Viem, že nepřebývá ve mně, to jest v těle mém, dobré; nebo vuoli mám k dobrému, ale dokonánie nenalézám«. A protož svatí, ty věci znamenajíce jako svuoj západ, po- nižovali se. A I. k Korintuom XV. jako na poledne obrátiv se mluvil jest, když o vzkříšení těl vypravoval a když totiž apošto- luom ukázal se, a »najposléze mně jako nedochuodčeti« etc. A hned na puolnoci obrátil se řka: »Já zajisté sem najmenší z apoštoluov, 70 kterýž nejsem hoden slauti apoštolem« etc. Nebo Pán Ježíš, když dává božských a nebeských věcí poznánie a spatřovánie, také dával i sstupovánie k vlastnímu životu zlému, Bohu ohavnému, aby jej poznali, z toho božského světla a nebeského aby se tak ponižovali a v boží veliké bázni stáli. A z toho věděti máme, že kněžie tak lid mají ke všem branám čtyřem přivozovati. Nebo dobré jest také k budaucím věcem 65 Světí patřili ku poledni K západu Na puolnoci 380а" 75 Knůžie co mají činiti? 40 Malach. 4, 1 — 43 Malach. 4, 2 — 46 Žid. 11, 1 nn. — 52 Gal. 3, 1 59 Řím. 7, 14 — 61 Řím. 7, 19 — 62 Řím. 7, 18 — 66 1. Kor. 15, 1 až 9 252*
XXI. 387 40 Malachiáš: »Aj, den Páně přijde, den rozpálenie (totiž ku pomstě nad zlými), v kterémž všickni nemilostiví budau jako strniště«. A tak pomsta zlým jest jako západ. Ale potom hned dopoviedá o východu dobrých řka: »Vzejde ť vám bojícím se jména mého slunce spravedlnosti a zdravie«. A tak v obojí bráně stál, k vý- 45 chodu i k západu. A apoštol jako v bráně stál, nás k východu Východ i západ hleděti napomínaje (k Židuom XI.): »Viera jest podstata věcí, o nichž naději mieti máme, duovod nevidědlných« etc. Nebo viera jest jako východ. A potom vyčítá tu Otce prvnie svaté, kteří sau u vieře zemřeli, kteří sau proti nám jako východ. Ale k západu 50 ukazuje, k Korintóm mluvě a k Galatuom, když jim ukazuje pády jich a hřiechy, kteří sau zklamáni od falešných apoštoluov; nebo die: »Kto vás zmámil, ó nesmyslní Galatští, nevěřiti pravdě?« Ó, kdybychom mohli patřiti k východu, ku poledni, k západu a na puolnoci, tehdy bychom divné věci shlédli a báli bychme 55 se pádu našeho převelmi škodného! Nebo světí, stojiece v branách jeruzalémských, patřili sau ku poledni, totiž k světlu božskému a nebeskému, a potom k světu tomuto a k biedám tohoto světa a k marnostem obracovali se, a tak jako k západu patřili. Protož teď jako ku poledni svatým die: »Vieme, že zákon duchovní jest«. 60 A hned jako k západu sstupuje řka: »Ale já tělesný sem, poddán jsa hřiechu«. I die dále: »Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci«. A die vajše (k Ríman. VII.): »Viem, že nepřebývá ve mně, to jest v těle mém, dobré; nebo vuoli mám k dobrému, ale dokonánie nenalézám«. A protož svatí, ty věci znamenajíce jako svuoj západ, po- nižovali se. A I. k Korintuom XV. jako na poledne obrátiv se mluvil jest, když o vzkříšení těl vypravoval a když totiž apošto- luom ukázal se, a »najposléze mně jako nedochuodčeti« etc. A hned na puolnoci obrátil se řka: »Já zajisté sem najmenší z apoštoluov, 70 kterýž nejsem hoden slauti apoštolem« etc. Nebo Pán Ježíš, když dává božských a nebeských věcí poznánie a spatřovánie, také dával i sstupovánie k vlastnímu životu zlému, Bohu ohavnému, aby jej poznali, z toho božského světla a nebeského aby se tak ponižovali a v boží veliké bázni stáli. A z toho věděti máme, že kněžie tak lid mají ke všem branám čtyřem přivozovati. Nebo dobré jest také k budaucím věcem 65 Světí patřili ku poledni K západu Na puolnoci 380а" 75 Knůžie co mají činiti? 40 Malach. 4, 1 — 43 Malach. 4, 2 — 46 Žid. 11, 1 nn. — 52 Gal. 3, 1 59 Řím. 7, 14 — 61 Řím. 7, 19 — 62 Řím. 7, 18 — 66 1. Kor. 15, 1 až 9 252*
Strana 388
388 Kapitola Dvanácte bran Světí v nebi kam patří Jeruzalém trojnásobní prohlédati, kterých se člověk má obávati; nebo muože se přihoditi někomu, že zítra člověk od milosti boží vypadne. A protož apoštol stoje v bráně die: »Stojí-li kto, hlediž, aby nepadl!« Ale my po- hřiechu nepatříme ku poledni a k vajchodu etc., protož mnozí 80 pádové přiházejí se nám. Nepatříme k své smrti, k onomu posled- niemu saudu, nebo odtad bázeň přicházie. A aby člověk zau- falstvím nebyl poražen, prohlédati má ku polední, totiž k jasnému a světlému Páně milosrdenství. »A jest dvanácte bran«. Kterýžto počet jest apoštoluom 85 přidán. Nebo všickni, v branách stojíce, mají svého života a skut- kuov svých mieti zřenie k apoštoluom XIIti. A tam v nebeské vlasti světí také patří a stojí v bráně k západu a puolnoci; nebo na hřiechy, které sau činili, patřie a z toho Bohu většie děkovánie činie, že, takovými velikými hřiechy jsauc někdy poraženi, přišli 90 k spasení. Patřie také na puolnoci, dábly a zatracence. Na východ také, svého dobrého počátek a začetie. A ze všeho Boha chválé. A nemá rozumieno býti, aby hmotný vskutku rozdiel položen byl polednie strany od východu, ale jedna a táž jest věc Pán Kristus, kterýžto vedlé rozličných povah a zvláštností rozličná drží jména; 95 nebo podlé většieho světla, které se zjevuje, slove poledne, a podlé menšieho slove východ. Nebo die čtenie: »Velmi ráno přišly sau k hrobu, když slunce vyšlo«, totižto že světlo vycházie, jemuž ještě přimiešeny sau temnosti. Tak častokrát osvícení a vieře lidské přiměšují se nedostatkové a hřiechové; ale polednie světlost 100 všeliké zapuzuje zatměnie. A blahoslavená jest ta duše etc. A mělo zed vysokú a bran Xllt a úhluov XII. etc. O budauciem Jeruzalému, k němuž stvořena jest duše, vypra- vuje, kterak jest krásný, kterak hojný a bohatý, kterak slavný a kterak ozdobená má býti duše, kteráž vjíti má tam. První vy- volených Jeruzalém jest zde na cestě, kteří sau v milosti. Druhý Jeruzalém jest těch, kteříž vycházejí z těl; a kteří sau dokona- lejší, ti vcházejí do slávy, jiní do očistce. Třetí Jeruzalém po vzkříšení a oslavení těl. Tato sau troje královstvie a třie dnové velicí, o nichž Kristus die (Lukáš XIII.): »Aj, dnes vymietám dábly a druhého dne 10 uzdravuji lidi, třetieho dne uplně všecko dokonám«, totiž přivedu 380b 5 380b— Třie dnové — 79 1. Kor. 10, 12 — 97 Marek 16, 2 10 Luk. 13, 32
388 Kapitola Dvanácte bran Světí v nebi kam patří Jeruzalém trojnásobní prohlédati, kterých se člověk má obávati; nebo muože se přihoditi někomu, že zítra člověk od milosti boží vypadne. A protož apoštol stoje v bráně die: »Stojí-li kto, hlediž, aby nepadl!« Ale my po- hřiechu nepatříme ku poledni a k vajchodu etc., protož mnozí 80 pádové přiházejí se nám. Nepatříme k své smrti, k onomu posled- niemu saudu, nebo odtad bázeň přicházie. A aby člověk zau- falstvím nebyl poražen, prohlédati má ku polední, totiž k jasnému a světlému Páně milosrdenství. »A jest dvanácte bran«. Kterýžto počet jest apoštoluom 85 přidán. Nebo všickni, v branách stojíce, mají svého života a skut- kuov svých mieti zřenie k apoštoluom XIIti. A tam v nebeské vlasti světí také patří a stojí v bráně k západu a puolnoci; nebo na hřiechy, které sau činili, patřie a z toho Bohu většie děkovánie činie, že, takovými velikými hřiechy jsauc někdy poraženi, přišli 90 k spasení. Patřie také na puolnoci, dábly a zatracence. Na východ také, svého dobrého počátek a začetie. A ze všeho Boha chválé. A nemá rozumieno býti, aby hmotný vskutku rozdiel položen byl polednie strany od východu, ale jedna a táž jest věc Pán Kristus, kterýžto vedlé rozličných povah a zvláštností rozličná drží jména; 95 nebo podlé většieho světla, které se zjevuje, slove poledne, a podlé menšieho slove východ. Nebo die čtenie: »Velmi ráno přišly sau k hrobu, když slunce vyšlo«, totižto že světlo vycházie, jemuž ještě přimiešeny sau temnosti. Tak častokrát osvícení a vieře lidské přiměšují se nedostatkové a hřiechové; ale polednie světlost 100 všeliké zapuzuje zatměnie. A blahoslavená jest ta duše etc. A mělo zed vysokú a bran Xllt a úhluov XII. etc. O budauciem Jeruzalému, k němuž stvořena jest duše, vypra- vuje, kterak jest krásný, kterak hojný a bohatý, kterak slavný a kterak ozdobená má býti duše, kteráž vjíti má tam. První vy- volených Jeruzalém jest zde na cestě, kteří sau v milosti. Druhý Jeruzalém jest těch, kteříž vycházejí z těl; a kteří sau dokona- lejší, ti vcházejí do slávy, jiní do očistce. Třetí Jeruzalém po vzkříšení a oslavení těl. Tato sau troje královstvie a třie dnové velicí, o nichž Kristus die (Lukáš XIII.): »Aj, dnes vymietám dábly a druhého dne 10 uzdravuji lidi, třetieho dne uplně všecko dokonám«, totiž přivedu 380b 5 380b— Třie dnové — 79 1. Kor. 10, 12 — 97 Marek 16, 2 10 Luk. 13, 32
Strana 389
XXI. 389 k dokonalému životu. Kto chce nětco poznati o Jeruzalému bu- daucím, buď zde v prvotním a měj pravé domněnie a smysly. Nebo v každém z těch tří měst mají býti smyslové všickni, slyše- 15 nie, viděnie, dotčenie, okušenie. Kto také jest měštěnínem ny- nějšieho Jeruzaléma i budaucieho, má mieti dobrý sluch, ne ná- chylný ke zlým radám. Nebo Eva, když byla náchylná sluchem k hlasu hada, hned vohlechla k dobrým věcem nebeským. Která Eva vohlechla duše nakloňuje ucha k světským věcem, již jest hluchá k dobrému, 20 již jest ucho duchovnie zacpáno trním. Kto chce na nebeské věci patřiti v budaucím Jeruzalémě, má býti jasného zraku, a ne slepý. Jako pověděl o vonom lidu Pán: »Oslep srdce lidu tohoto« etc. Ale kteříž uchylují ucha od zlého, od utrhání a klevet, mají ti schopný a zpuosobný sluch k dobrému a ti budau dobří posluchači 25 slov z vlasti nebeské. Zrak jasný blahoslavený Smysly své zprávnie 381a" A kteří uchylují očí a zraku od zlých věcí a těch, které sau neúžitečné na světě, aby jim nesvolovali, ale aby viděli ty věci, které sau spravedlivé, které svaté, ti ť sau zpuosobní viděti dobré věci vlasti. Chválí to viděnie Kristus řka: »Blahoslavené oči, 30 kteréž vidie a slyšie, které věci vy slyšíte a vidíte!« Kristus vedl smysly ty apoštoluov k těm věcem, které sau dobré, a odvráceni byli od zlých věcí; protož sau byli v srdci zpuosobní k slovuom jeho svatým l a žádosti dobré měli a milovánie Krista veliké v srdci a hotovi byli umřieti pro Krista. Protož řekl: »Blahoslavené 35 oči...!« Též dněs, kteří odvracují smysly zevnitřnie od zevnitřních zlých věcí, sau spuosobnější vnitř ke všemu dobrému. Žalm: »Poslyš, dcerko, a viz!«, totiž připrav ucho a zrak k spasitedlným věcem a úžitečným, aby jich nepotratila. Jako by řekl: »Nic tobě 40 úžitečnějšícho nenie, jediné věčné dobré věci viděti a slyšeti a věřiti a v nich se upevniti. A tehdy zapomeň na duom tohoto světa a duom babylonský i na lid babylonský a patř tam«, totiž do vlasti nebeské. Protož se oznamuje dceři babylonské, aby držala viděnie a slyšenie na uzdě, chce-li spatřovánie mieti o blahosla- 45 venství věčném a Jeruzalému svrchovaném. Babylonská dcera nic nevie o těch věcech, aniž se v nich kochati muože. Protož teď die ke dceři jeruzalémské: »Viděl sem zed a brány v počtu trojím. Viděl brány k východu slunce tři« etc. na znamenie, Apoštolé Smysluov ostřichajme — 17 I. M. 3, I nn. — 22 Iz. 6, 10 — 29 Mat. 13, 16; Luk. 10, 23 38 Ž. 15, 1I
XXI. 389 k dokonalému životu. Kto chce nětco poznati o Jeruzalému bu- daucím, buď zde v prvotním a měj pravé domněnie a smysly. Nebo v každém z těch tří měst mají býti smyslové všickni, slyše- 15 nie, viděnie, dotčenie, okušenie. Kto také jest měštěnínem ny- nějšieho Jeruzaléma i budaucieho, má mieti dobrý sluch, ne ná- chylný ke zlým radám. Nebo Eva, když byla náchylná sluchem k hlasu hada, hned vohlechla k dobrým věcem nebeským. Která Eva vohlechla duše nakloňuje ucha k světským věcem, již jest hluchá k dobrému, 20 již jest ucho duchovnie zacpáno trním. Kto chce na nebeské věci patřiti v budaucím Jeruzalémě, má býti jasného zraku, a ne slepý. Jako pověděl o vonom lidu Pán: »Oslep srdce lidu tohoto« etc. Ale kteříž uchylují ucha od zlého, od utrhání a klevet, mají ti schopný a zpuosobný sluch k dobrému a ti budau dobří posluchači 25 slov z vlasti nebeské. Zrak jasný blahoslavený Smysly své zprávnie 381a" A kteří uchylují očí a zraku od zlých věcí a těch, které sau neúžitečné na světě, aby jim nesvolovali, ale aby viděli ty věci, které sau spravedlivé, které svaté, ti ť sau zpuosobní viděti dobré věci vlasti. Chválí to viděnie Kristus řka: »Blahoslavené oči, 30 kteréž vidie a slyšie, které věci vy slyšíte a vidíte!« Kristus vedl smysly ty apoštoluov k těm věcem, které sau dobré, a odvráceni byli od zlých věcí; protož sau byli v srdci zpuosobní k slovuom jeho svatým l a žádosti dobré měli a milovánie Krista veliké v srdci a hotovi byli umřieti pro Krista. Protož řekl: »Blahoslavené 35 oči...!« Též dněs, kteří odvracují smysly zevnitřnie od zevnitřních zlých věcí, sau spuosobnější vnitř ke všemu dobrému. Žalm: »Poslyš, dcerko, a viz!«, totiž připrav ucho a zrak k spasitedlným věcem a úžitečným, aby jich nepotratila. Jako by řekl: »Nic tobě 40 úžitečnějšícho nenie, jediné věčné dobré věci viděti a slyšeti a věřiti a v nich se upevniti. A tehdy zapomeň na duom tohoto světa a duom babylonský i na lid babylonský a patř tam«, totiž do vlasti nebeské. Protož se oznamuje dceři babylonské, aby držala viděnie a slyšenie na uzdě, chce-li spatřovánie mieti o blahosla- 45 venství věčném a Jeruzalému svrchovaném. Babylonská dcera nic nevie o těch věcech, aniž se v nich kochati muože. Protož teď die ke dceři jeruzalémské: »Viděl sem zed a brány v počtu trojím. Viděl brány k východu slunce tři« etc. na znamenie, Apoštolé Smysluov ostřichajme — 17 I. M. 3, I nn. — 22 Iz. 6, 10 — 29 Mat. 13, 16; Luk. 10, 23 38 Ž. 15, 1I
Strana 390
390 K apitola Moc Otcova svatým se dává Koruny skládají světí Maudrost boží Divnt stavenie Jeruzalému kto chce přijíti do Jeruzaléma věčného, ke trojí věci prohlédaj, totiž ke třem osobám, k Otci a k Synu i k Duchu svatému. Zde 50 k těm věcem patříme skrz podobenstvie, ale tam jasně vidiena bude Trojice blahoslavená. Nebo, ktož přichází k bráně dobrého života, tři věci spatřuje: Moc Otcovu věčnau, a kterak proti spa- sení lidskému všecken svět bojuje, a to mocí božskau tajnau všecko jest zbořeno v nich, že sau nepřemohli. Item obráceni 55 jsúce k vieře Kristově, přemáhali ciesařstvie a královstvie a moc pekelní. Tak byla vsátá moc veliká v srdce mdlá. A budau se diviti v onom životě budauciem z této moci svatých. Bláznovstvie v lidech jest, že se viece bojie síly a moci světských lidí nežli božie moci veliké. Všech věcí Pán dcerám jeruzalémským die: 60 »Nechtějte se báti těch, kteří zabíjejí tělo!« A opět: »Zviete, že ť sem já Pán!« A u vlasti světí koruny skládají před oblíčejem jeho a jemu chválu vzdávají řkauce: »Skrz tvau moc silnau pře- mohli sme Antikrista a dábla, protož tobě moc a sláva na věky«, totiž od tebe sme to měli a nic nebylo z nás. Kajícím potřebie jest patřiti k té moci, kteráž zdrhuje od hřiechuov. Malachiáš: »Poněvadž sem já Pán, kdež jest bázeň má?«, totiž proč se netřesete před oblíčejem mým? Tauto mocí hájí svých volených. Protož světí v bráně řiekali: »Pán osvícenie mé etc. Nebudu se báti«, co by mi učinil člověk. »By se postavila 70 proti mně vojska, nebude se báti srdce mé, nebo Pán obránce muoj a spomocník muoj.« Druhý den jest maudrost boží veliká, skrz kterauž všecky věci řiedí a zpuosobuje na nebi i na zemi, kterak světí stavieni budau, kto, kde a s kajm, a kterak světí budau spojeni spolu, jaké 75 mistrovstvie bude v novém Jeruzalémě, většie nežli v stvořovánie světa. V Přísloví VIII.: »Když strojil nebesa, přítomna sem byla; když hory postavoval, při tom sem byla; když nebe stvrzoval na východ i na západ, tu sem vše byla«, totiž Maudrost. Ovšem v stavení tomto maudrost bude veliká, v stavení nového Jeruza-80 léma; a diviti se budau takovému stavení dcery jeruzalémské a tomu mistrovství a chváliti budau Boha. A maudrost tato dává voleným svědomie svého ostřéhati a radějí všecko ztratiti, a spasitedlné věci zachovati; a dává jim poznávati chytrost divnau šatanovu. A v cierkvi voleným radí 85 65 381a* Ke trojímu tomuto hle! Od Boha dává se talu maudrost 51 Ohlas 1. Kor. 13, 12 — 61 Luk. 12, 4 — 2. M. 6, 7: Ezech. 6. 7; Joel 3, 17 — 67 Malach. 1, 6 — 69 Ž. 27, 1 — 70 Podle Ž. 27. 3 — Přísl. 8, 27 a 28 77 »V Přísloví VIII.« opravou z pův.: Ekleziastik
390 K apitola Moc Otcova svatým se dává Koruny skládají světí Maudrost boží Divnt stavenie Jeruzalému kto chce přijíti do Jeruzaléma věčného, ke trojí věci prohlédaj, totiž ke třem osobám, k Otci a k Synu i k Duchu svatému. Zde 50 k těm věcem patříme skrz podobenstvie, ale tam jasně vidiena bude Trojice blahoslavená. Nebo, ktož přichází k bráně dobrého života, tři věci spatřuje: Moc Otcovu věčnau, a kterak proti spa- sení lidskému všecken svět bojuje, a to mocí božskau tajnau všecko jest zbořeno v nich, že sau nepřemohli. Item obráceni 55 jsúce k vieře Kristově, přemáhali ciesařstvie a královstvie a moc pekelní. Tak byla vsátá moc veliká v srdce mdlá. A budau se diviti v onom životě budauciem z této moci svatých. Bláznovstvie v lidech jest, že se viece bojie síly a moci světských lidí nežli božie moci veliké. Všech věcí Pán dcerám jeruzalémským die: 60 »Nechtějte se báti těch, kteří zabíjejí tělo!« A opět: »Zviete, že ť sem já Pán!« A u vlasti světí koruny skládají před oblíčejem jeho a jemu chválu vzdávají řkauce: »Skrz tvau moc silnau pře- mohli sme Antikrista a dábla, protož tobě moc a sláva na věky«, totiž od tebe sme to měli a nic nebylo z nás. Kajícím potřebie jest patřiti k té moci, kteráž zdrhuje od hřiechuov. Malachiáš: »Poněvadž sem já Pán, kdež jest bázeň má?«, totiž proč se netřesete před oblíčejem mým? Tauto mocí hájí svých volených. Protož světí v bráně řiekali: »Pán osvícenie mé etc. Nebudu se báti«, co by mi učinil člověk. »By se postavila 70 proti mně vojska, nebude se báti srdce mé, nebo Pán obránce muoj a spomocník muoj.« Druhý den jest maudrost boží veliká, skrz kterauž všecky věci řiedí a zpuosobuje na nebi i na zemi, kterak světí stavieni budau, kto, kde a s kajm, a kterak světí budau spojeni spolu, jaké 75 mistrovstvie bude v novém Jeruzalémě, většie nežli v stvořovánie světa. V Přísloví VIII.: »Když strojil nebesa, přítomna sem byla; když hory postavoval, při tom sem byla; když nebe stvrzoval na východ i na západ, tu sem vše byla«, totiž Maudrost. Ovšem v stavení tomto maudrost bude veliká, v stavení nového Jeruza-80 léma; a diviti se budau takovému stavení dcery jeruzalémské a tomu mistrovství a chváliti budau Boha. A maudrost tato dává voleným svědomie svého ostřéhati a radějí všecko ztratiti, a spasitedlné věci zachovati; a dává jim poznávati chytrost divnau šatanovu. A v cierkvi voleným radí 85 65 381a* Ke trojímu tomuto hle! Od Boha dává se talu maudrost 51 Ohlas 1. Kor. 13, 12 — 61 Luk. 12, 4 — 2. M. 6, 7: Ezech. 6. 7; Joel 3, 17 — 67 Malach. 1, 6 — 69 Ž. 27, 1 — 70 Podle Ž. 27. 3 — Přísl. 8, 27 a 28 77 »V Přísloví VIII.« opravou z pův.: Ekleziastik
Strana 391
XXI. 391 381b2 řka: »Pilně se vystřiehajte od falešných prorokuov« etc. Item, kterak jest chytrý šatanáš, abyšte znali, od počátku světa maje Chytrost šatanova zvyklost; učte se znáti chytrosti jeho, tak se proti němu postavte! Ktož maudrosti nemá, nemuož se Bohu líbiti, od bluduov se 90 varovati, aniž muože jich přemoci a kacieřuov. Ktož chce do vlasti přijíti, má mieti maudrost. Dobývati zbožie světského jest bláz- novstvie, ale hledati královstvie božieho maudrost jest. Zde dává světlo maudrosti, a to jest potřebné nám mieti pro zrádce. V nebeské vlasti nenie Jidáše a zrádce a kacieře a vlka; zde ť jest Jidáš, 95 kacieř a vlk a zrádce chytrý, zde pokolenie zlé a převrácené, kteréž odděluje syny božie od milosti a činí mdlé lidi etc., ale v nebi ť toho nebude. Třetí den jest dobrota božie. Jak velmi dobrý jest Buoh, obracuje hřiešníky a osvěcuje, a ještě ji ukazuje, vytrhuje lidi 100 z hřiechuov a přivodě zase k kráse slávy! A jaké milosrdenstvie jest dobroty jeho, že navracuje pěkný zrak, duši pěknau zase zpuosobí, a láska, že neopauští svých v osiedlách těchto! Všickni máme hleděti na tu dobrotu, kteří sme hřešili, že nechce smrti hřiešníka. Toto troje viděnie jasně mají světí; ale zde, kteří stojí v bráně dobrého života a viery a smrti, zastíněné viděnie mají a skrz podo- benstvie. Kteří stojí v branách, které věci mají mieti? Ezechiel XLII.: »V branách kněží mají domy«. A co mají činiti? Praví: »Úhluov jest dvanáct«. Brána jest Kristus; on staví Jeruzalém 110 svatý a jeho světí. A kněžie mají státi v branách. Najprvé modléce se; nebo z modliteb mnohé dobré věci přicházejí, mnohem viece nežli z válek tělesných. Tato oděnie sau duchovnie a kněžská, totiž modlitba za svornost svatých, a lid skrz naše modlitby má se také hýbati k modlitbám. Druhé mají patřiti jednak k straně 115 polední, k slávě budaucie, jednak na puolnoci, totiž k zatracení, jednak k východu, k vieře, jednak k západu, k vlastním hřiechuom jednak na modlitbě mají obracovati mysl k těm stranám světa. Třetie skrz kázanie k těmto stranám a položením světa vésti, k východu a k západu. Čtvrté napomínati lid, aby nebyl sveden 120 od duchuov. Páté města ostřiehati, a předkem bran. Jakž rychle brány nebývají ostřiehány, ani město muož býti zachováno. Nebo, jsau-li v kněžstvu duchové zlí, i v lidu budau. Pohleďme na toho, který stál v branách, totiž na Pavla, jakau měl práci Pavlova práce Jidáš kacieř zrádce — zde sú vlk Dobrota božie nám pomáhá Kněžie státi mají v branách Práce kněžská veliká 105 381b1 86 Mat. 7. 15— 96 Pův.: lidi mdlé; ale spr. slovosled je označen 108 Ezech. 42. 13
XXI. 391 381b2 řka: »Pilně se vystřiehajte od falešných prorokuov« etc. Item, kterak jest chytrý šatanáš, abyšte znali, od počátku světa maje Chytrost šatanova zvyklost; učte se znáti chytrosti jeho, tak se proti němu postavte! Ktož maudrosti nemá, nemuož se Bohu líbiti, od bluduov se 90 varovati, aniž muože jich přemoci a kacieřuov. Ktož chce do vlasti přijíti, má mieti maudrost. Dobývati zbožie světského jest bláz- novstvie, ale hledati královstvie božieho maudrost jest. Zde dává světlo maudrosti, a to jest potřebné nám mieti pro zrádce. V nebeské vlasti nenie Jidáše a zrádce a kacieře a vlka; zde ť jest Jidáš, 95 kacieř a vlk a zrádce chytrý, zde pokolenie zlé a převrácené, kteréž odděluje syny božie od milosti a činí mdlé lidi etc., ale v nebi ť toho nebude. Třetí den jest dobrota božie. Jak velmi dobrý jest Buoh, obracuje hřiešníky a osvěcuje, a ještě ji ukazuje, vytrhuje lidi 100 z hřiechuov a přivodě zase k kráse slávy! A jaké milosrdenstvie jest dobroty jeho, že navracuje pěkný zrak, duši pěknau zase zpuosobí, a láska, že neopauští svých v osiedlách těchto! Všickni máme hleděti na tu dobrotu, kteří sme hřešili, že nechce smrti hřiešníka. Toto troje viděnie jasně mají světí; ale zde, kteří stojí v bráně dobrého života a viery a smrti, zastíněné viděnie mají a skrz podo- benstvie. Kteří stojí v branách, které věci mají mieti? Ezechiel XLII.: »V branách kněží mají domy«. A co mají činiti? Praví: »Úhluov jest dvanáct«. Brána jest Kristus; on staví Jeruzalém 110 svatý a jeho světí. A kněžie mají státi v branách. Najprvé modléce se; nebo z modliteb mnohé dobré věci přicházejí, mnohem viece nežli z válek tělesných. Tato oděnie sau duchovnie a kněžská, totiž modlitba za svornost svatých, a lid skrz naše modlitby má se také hýbati k modlitbám. Druhé mají patřiti jednak k straně 115 polední, k slávě budaucie, jednak na puolnoci, totiž k zatracení, jednak k východu, k vieře, jednak k západu, k vlastním hřiechuom jednak na modlitbě mají obracovati mysl k těm stranám světa. Třetie skrz kázanie k těmto stranám a položením světa vésti, k východu a k západu. Čtvrté napomínati lid, aby nebyl sveden 120 od duchuov. Páté města ostřiehati, a předkem bran. Jakž rychle brány nebývají ostřiehány, ani město muož býti zachováno. Nebo, jsau-li v kněžstvu duchové zlí, i v lidu budau. Pohleďme na toho, který stál v branách, totiž na Pavla, jakau měl práci Pavlova práce Jidáš kacieř zrádce — zde sú vlk Dobrota božie nám pomáhá Kněžie státi mají v branách Práce kněžská veliká 105 381b1 86 Mat. 7. 15— 96 Pův.: lidi mdlé; ale spr. slovosled je označen 108 Ezech. 42. 13
Strana 392
392 Kapitola Biednl sme my XII úhluov Sjoviti v jetl- notu unji kněží Kristus spojil tás Pevilé bylo město Jeruzalém za upoštoluoy v pauštění do města a ostřiehaje města, aby vlcie nevešli. Die Korintuom: »V práci, v biedách, v bděních, v mnohé lačnosti, 125 v hladu, v žiezni, v postech, v zimních studenostech, v nahotě, v městě, na cestě« etc., a kromě toho vezdajší péče o křesťanské obce, kterak stojí v Korintu, v Efesu, v Tessalonice. Ó dobrý strážný! Nade všecky biedy ještě pečlív byl o obcech křesťanských! Nejsme jim podobní, biední sme, nemáme takových, ne tak peču- 130 jeme o lid, nébrž oklamáváme jej od slova božieho a svátostí. Oni na kolena klekali a za křesťany se modlévali a plakali za ně, řka: »Kto se horší, a já bych se nepálil« etc.? Nediem zima, nediem smrt, ale lehká příhoda nás od stráže zahání. Hřiechové naši činie to, že se Buoh hněvá na nás náramně, že takových strážných ne- 135 máme! Co tehdy tam činie? Najprvé tam bydlejí a ostřiehají bran a lidu A dále die: »Bylo tam v branách XII“ úhluov«. Světí prvotnie cierkve, stojíce v branách, zpuosobovali úhly. V auhly dvě zdi spojují se spolu. I A vyznamenává složenie a srovnánie rozličných 140 382a aumysluov a vuolí v jednu. Ten ť jest auřad apoštoluov a jich ná- městkuov, totiž spojenie rozličné vuole křesťanuov s Bohem a mezi sebau spolu. Vuole lidské sau jako zdi rozdělené. Péče svatých byla zlau vuoli obrátiti v dobrau a spojiti ji s volí boží. A když vuole lidská zchopena bývá a s Bohem se spojuje, hned mezi sebau 145 dobře se spojují. A tu bývá některý anděl dobrý; a to se hodí k upevnění města, aby zdi spojeny byly spolu, totiž vuole lidská s Bohem a s jeho volí a lidská spolu s sebau. O tom k Efezuom II°. mluví ten řemeslník: »On ť jest pokoj náš, kterýž spojil obojí zed v jednu a prostřední zed, spojiv je, vybořil, zrušiv nepřiezně«, 150 totiž lidské s Bohem. A tak obě strany rozdělené spojil s prostřed- kem. Nebo přišel Kristus a našel zdi rozdělené, židy a pohany při- pojil k prostřední zdi, totiž vieře Kristově, a spojil s Bohem a mezi sebau, zase vzdělav jako v jeden úhel. Ten byl auřad apoštoluov a z toho pevné a silné bylo město 155 Jeruzalém prvotnie, že ani kacieři, ani pokrytci, ani dáblové co mohli uškoditi. Nebo všickni lidé spojovali se s Bohem a byli jako jeden lid s ním, a vespolek také v dobré vuoli a v lásce spojeni byli; ovšem již v nebeské vlasti spojeni sú s Bohem jako v jeden úhel. Kdybychom tak spojili srdce naše s Kristem a mezi sebau v dobré 160 vieře a vuoli, byli bychom pevné město. V Piesničkách die VI°.: — 125 2. Kor. 11, 27 n. — 133 2. Kor. 11, 29 — 149 Podle Eſez. 2, 14 a 16
392 Kapitola Biednl sme my XII úhluov Sjoviti v jetl- notu unji kněží Kristus spojil tás Pevilé bylo město Jeruzalém za upoštoluoy v pauštění do města a ostřiehaje města, aby vlcie nevešli. Die Korintuom: »V práci, v biedách, v bděních, v mnohé lačnosti, 125 v hladu, v žiezni, v postech, v zimních studenostech, v nahotě, v městě, na cestě« etc., a kromě toho vezdajší péče o křesťanské obce, kterak stojí v Korintu, v Efesu, v Tessalonice. Ó dobrý strážný! Nade všecky biedy ještě pečlív byl o obcech křesťanských! Nejsme jim podobní, biední sme, nemáme takových, ne tak peču- 130 jeme o lid, nébrž oklamáváme jej od slova božieho a svátostí. Oni na kolena klekali a za křesťany se modlévali a plakali za ně, řka: »Kto se horší, a já bych se nepálil« etc.? Nediem zima, nediem smrt, ale lehká příhoda nás od stráže zahání. Hřiechové naši činie to, že se Buoh hněvá na nás náramně, že takových strážných ne- 135 máme! Co tehdy tam činie? Najprvé tam bydlejí a ostřiehají bran a lidu A dále die: »Bylo tam v branách XII“ úhluov«. Světí prvotnie cierkve, stojíce v branách, zpuosobovali úhly. V auhly dvě zdi spojují se spolu. I A vyznamenává složenie a srovnánie rozličných 140 382a aumysluov a vuolí v jednu. Ten ť jest auřad apoštoluov a jich ná- městkuov, totiž spojenie rozličné vuole křesťanuov s Bohem a mezi sebau spolu. Vuole lidské sau jako zdi rozdělené. Péče svatých byla zlau vuoli obrátiti v dobrau a spojiti ji s volí boží. A když vuole lidská zchopena bývá a s Bohem se spojuje, hned mezi sebau 145 dobře se spojují. A tu bývá některý anděl dobrý; a to se hodí k upevnění města, aby zdi spojeny byly spolu, totiž vuole lidská s Bohem a s jeho volí a lidská spolu s sebau. O tom k Efezuom II°. mluví ten řemeslník: »On ť jest pokoj náš, kterýž spojil obojí zed v jednu a prostřední zed, spojiv je, vybořil, zrušiv nepřiezně«, 150 totiž lidské s Bohem. A tak obě strany rozdělené spojil s prostřed- kem. Nebo přišel Kristus a našel zdi rozdělené, židy a pohany při- pojil k prostřední zdi, totiž vieře Kristově, a spojil s Bohem a mezi sebau, zase vzdělav jako v jeden úhel. Ten byl auřad apoštoluov a z toho pevné a silné bylo město 155 Jeruzalém prvotnie, že ani kacieři, ani pokrytci, ani dáblové co mohli uškoditi. Nebo všickni lidé spojovali se s Bohem a byli jako jeden lid s ním, a vespolek také v dobré vuoli a v lásce spojeni byli; ovšem již v nebeské vlasti spojeni sú s Bohem jako v jeden úhel. Kdybychom tak spojili srdce naše s Kristem a mezi sebau v dobré 160 vieře a vuoli, byli bychom pevné město. V Piesničkách die VI°.: — 125 2. Kor. 11, 27 n. — 133 2. Kor. 11, 29 — 149 Podle Eſez. 2, 14 a 16
Strana 393
XXI. 393 382a2 165 382b1 »Krásná jako měsíc, ušlechtilá jako slunce a hrozná jako vojenský šik k bitvě zpořádaný«. Když se v šik vojenský zpořádají voděnci, nepřátelé se strachují; když bychom my se tak spojili v jednotu viery a [s Kristem, byli bychom jako hauf vojenský a čelo, proti jednotě nepřátelé duchovní i vidědlní nepřemohli by. Byli bychom podobní prvotní cierkvi. Proč máme býti jedno? Die apoštol: »Nebo jeden Pán, jeden Otec, jeden Vykupitel, jeden křest, jedna viera, jeden stuol, jedna 170 vlast«. Úžitečna ť jest zpuosobnost úhluov a posilňuje lidu. Tak zlé jest rozdělenie; když stěna od stěny dělí se, tudiež bývá domu toho zbořenie. Ozé X°.: »Rozděleno jest srdce jich, tudiež ť zahy- nau«. Nebo nepřátelé byli silní proti nim, světští i duchovní. Protož zprávcové všickni pilnost takovú mají mieti, aby spojovali ty 175 úhly se Pánem skrz pokánie, sebe i lid uvodili v jednotu i s bližními všickni skrze lásku. A tehdy bychom se veselili, řkúce to v žalmu: »Aj, kterak jest dobré a jak utěšené přebývati bratřím v jednotě!« Pohřiechu již úhlové rozděleni sau náramně v cierkvi nynější, jed- noty nenie s Bohem a mezi sebau, u vieře veliké rozdělenie přišlo 180 skrz Antikrista. Item v lásce veliké rozdělenie a roztrženie zdí stalo se jest. A protož jest dnes těžký náš pád, těžké obořenie a velicí hřiechové. Jestliže Pán nepošle staviteluov maudrých, aby zase stavěli Jeruzalém, báti se máme, že naše blízké jest zatracenie. Prositi mají všickni na modlitbách řkauce: »Dobrotivě učiň, Hospo- 185 dine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány byly zdi jeruzalémské!« Nynie ještě vo úhléch dvanácti sluší nám znamenati. Najprvé k vzdělání svatého života zde i v budaucím času příležie spojenie volí a aumysluov rozličných a rozdělených v jedno; a to jest úhel. A najprvé vuole božie má býti jako základ vuole našie, s kterauž 5 každý spojiti se má. Jako die Pán skrz Izaiáše: »Rada má [stane a všeliká vuole má bude«. A to spojenie volí s božskau vuolí jsau rozliční úhlové v Jeruzalémě. Protož skrz Davida die (XV.):»Svatým, kteří sau v zemi jeho, divné učinil všecky vuole mé mezi nimi«. Divná věc jest, tak že s boží volí srovnávají se a strefují. A tak 10 sau jako úhlové toho Jeruzaléma a ve všech věcech, které sau Jednoty máme býti pilní Zprávcové Rozdělonic veliké jest Spojenic naše jaké má býti Naše vuole s božskau má spojemi býti Vojenský hauſ 162 Podle Pís. Šal. 6, 9 — 166 »nepřátelé« opravou z pův.: nepřítelé — 168 Podle Efez. 4, 5 a 6 — 170 »Užitečna ... úhluov« vzniklo opravou z pův.: Užitečné t jest zpuosobovánie anděluov — 172 Podle Oz. 10, 2 — 177 Ž. 133, 1 — 184 Ž. 51, 20 5 Podle Iz. 46, 10 — 7 Ž. 16, 3
XXI. 393 382a2 165 382b1 »Krásná jako měsíc, ušlechtilá jako slunce a hrozná jako vojenský šik k bitvě zpořádaný«. Když se v šik vojenský zpořádají voděnci, nepřátelé se strachují; když bychom my se tak spojili v jednotu viery a [s Kristem, byli bychom jako hauf vojenský a čelo, proti jednotě nepřátelé duchovní i vidědlní nepřemohli by. Byli bychom podobní prvotní cierkvi. Proč máme býti jedno? Die apoštol: »Nebo jeden Pán, jeden Otec, jeden Vykupitel, jeden křest, jedna viera, jeden stuol, jedna 170 vlast«. Úžitečna ť jest zpuosobnost úhluov a posilňuje lidu. Tak zlé jest rozdělenie; když stěna od stěny dělí se, tudiež bývá domu toho zbořenie. Ozé X°.: »Rozděleno jest srdce jich, tudiež ť zahy- nau«. Nebo nepřátelé byli silní proti nim, světští i duchovní. Protož zprávcové všickni pilnost takovú mají mieti, aby spojovali ty 175 úhly se Pánem skrz pokánie, sebe i lid uvodili v jednotu i s bližními všickni skrze lásku. A tehdy bychom se veselili, řkúce to v žalmu: »Aj, kterak jest dobré a jak utěšené přebývati bratřím v jednotě!« Pohřiechu již úhlové rozděleni sau náramně v cierkvi nynější, jed- noty nenie s Bohem a mezi sebau, u vieře veliké rozdělenie přišlo 180 skrz Antikrista. Item v lásce veliké rozdělenie a roztrženie zdí stalo se jest. A protož jest dnes těžký náš pád, těžké obořenie a velicí hřiechové. Jestliže Pán nepošle staviteluov maudrých, aby zase stavěli Jeruzalém, báti se máme, že naše blízké jest zatracenie. Prositi mají všickni na modlitbách řkauce: »Dobrotivě učiň, Hospo- 185 dine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány byly zdi jeruzalémské!« Nynie ještě vo úhléch dvanácti sluší nám znamenati. Najprvé k vzdělání svatého života zde i v budaucím času příležie spojenie volí a aumysluov rozličných a rozdělených v jedno; a to jest úhel. A najprvé vuole božie má býti jako základ vuole našie, s kterauž 5 každý spojiti se má. Jako die Pán skrz Izaiáše: »Rada má [stane a všeliká vuole má bude«. A to spojenie volí s božskau vuolí jsau rozliční úhlové v Jeruzalémě. Protož skrz Davida die (XV.):»Svatým, kteří sau v zemi jeho, divné učinil všecky vuole mé mezi nimi«. Divná věc jest, tak že s boží volí srovnávají se a strefují. A tak 10 sau jako úhlové toho Jeruzaléma a ve všech věcech, které sau Jednoty máme býti pilní Zprávcové Rozdělonic veliké jest Spojenic naše jaké má býti Naše vuole s božskau má spojemi býti Vojenský hauſ 162 Podle Pís. Šal. 6, 9 — 166 »nepřátelé« opravou z pův.: nepřítelé — 168 Podle Efez. 4, 5 a 6 — 170 »Užitečna ... úhluov« vzniklo opravou z pův.: Užitečné t jest zpuosobovánie anděluov — 172 Podle Oz. 10, 2 — 177 Ž. 133, 1 — 184 Ž. 51, 20 5 Podle Iz. 46, 10 — 7 Ž. 16, 3
Strana 394
394 Kapitola Dcery jeruzalém- ské duše spojené Zkřivená naše vuole Krása ctnostná Pravidlo našic vuole k chvále boží, mají se srovnávati. A protož k Římanuom XII. na- pomíná apoštol řka: »Pro svatú věc prosím vás, bratřie, obětujte Bohu těla svá obět živau, Bohu dobře líbeznau«. A níže: »Ne- chtějte se srovnávati s tiemto světem«, totiž svau vuoli spojujíce s tiemto světem a s volí jeho. Ale k Efezským IIII°.: »Obnovujte 15 se duchem mysli své«, vnitř i zevnitř, smysly vaše obnovujte, abyšte sami se poznali a ty věci, které sau božské, abyšte zkusili, která by byla vuole Bohu libá, abychom spolu s ním se spojili jako v jednom úhlu. A ty ť sau dcery jeruzalémské, kteréž tak život svuoj v Pánu 20 vzdělávají. A za to spojenie vuolí prosí David řka: »Nauč mě činiti vuole své, Bože!« Neb to spojenie spojuje člověka jako jeden úhel. Za to učil Spasitel prositi řka: »Přiď královstvie tvé! Buď vuole tvá jako v nebi, i v zemi« etc. Jakož sau onino v onom Jeruzalémě spojeni s božskau volí, dajž také nám tak v Bohu zde spojiti se! 25 Ale naše vuole pohřiechu jest raněná, neb se nakřivuje k boží vuoli a nachyluje se k těm věcem, které sau světa, k těm věcem, které sau rozkošné, takže, když člověk chce srovnati se s volí božskau a nenie mu hned přítomna pomoc božská, hned utieká a k zemským věcem se nakloňuje. A protož náramně nestatečná jest vuole 30 a plzká, od vuole božie těkajíci, neb se nechce s volí boží srov- nati; a někdy se mu zdá, že by sám z sebe mohl s vuolí boží se spojiti. Jakož die David XXIX.: »Já pak řekl sem v hojnosti mé, totiž náboženstvie a k Bohu pozdviženie: Nepohnu ť se na věky«, totiž od toho dobrého začatého a spojenie vuole s boží volí. A do-35 povídá: »Hospodine, v vuoli tvé dal si kráse mé ctnost«, to jest krása mé vuole záleží v tvé vuoli, Pane. Nebo, když člověčie vuole jest na boží vuoli postavená, tehdy pevná, úžitečná jest a dobrá, a tehdy se člověku dobře daří v každém skutku; ale když potratí tu krásu, tehdy nic neprospievá. Nebo vuole božie má býti pravidlo a miera každé našic vuole. A abychom k jeho vuoli se připojili, svau vuoli v zákoně svém rozkázal sepsati. A protož to bylo, že někdy v cierkvi prvotní děti malé v zákoně Páně od mladosti se učievali pro božie vuole po- znánie; ale pohřiechu našemu srdci božská vuole se nelíbí, nebo 45 srdce naše vždycky k odporným věcem vuoli Páně nakloňuje se. Jeho vuole jest, abychom byli milosrdní, pokorní, trpěliví etc., 40 382b2 Vnole božic tato jest 12 Řím. 12, 1 — 13 Řím. 12, 2 — 15 Eſez. 4, 23 — 21 Ž. 143, 10.— 36 Ž. 30, 8 23 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 33 Ž. 30, 7
394 Kapitola Dcery jeruzalém- ské duše spojené Zkřivená naše vuole Krása ctnostná Pravidlo našic vuole k chvále boží, mají se srovnávati. A protož k Římanuom XII. na- pomíná apoštol řka: »Pro svatú věc prosím vás, bratřie, obětujte Bohu těla svá obět živau, Bohu dobře líbeznau«. A níže: »Ne- chtějte se srovnávati s tiemto světem«, totiž svau vuoli spojujíce s tiemto světem a s volí jeho. Ale k Efezským IIII°.: »Obnovujte 15 se duchem mysli své«, vnitř i zevnitř, smysly vaše obnovujte, abyšte sami se poznali a ty věci, které sau božské, abyšte zkusili, která by byla vuole Bohu libá, abychom spolu s ním se spojili jako v jednom úhlu. A ty ť sau dcery jeruzalémské, kteréž tak život svuoj v Pánu 20 vzdělávají. A za to spojenie vuolí prosí David řka: »Nauč mě činiti vuole své, Bože!« Neb to spojenie spojuje člověka jako jeden úhel. Za to učil Spasitel prositi řka: »Přiď královstvie tvé! Buď vuole tvá jako v nebi, i v zemi« etc. Jakož sau onino v onom Jeruzalémě spojeni s božskau volí, dajž také nám tak v Bohu zde spojiti se! 25 Ale naše vuole pohřiechu jest raněná, neb se nakřivuje k boží vuoli a nachyluje se k těm věcem, které sau světa, k těm věcem, které sau rozkošné, takže, když člověk chce srovnati se s volí božskau a nenie mu hned přítomna pomoc božská, hned utieká a k zemským věcem se nakloňuje. A protož náramně nestatečná jest vuole 30 a plzká, od vuole božie těkajíci, neb se nechce s volí boží srov- nati; a někdy se mu zdá, že by sám z sebe mohl s vuolí boží se spojiti. Jakož die David XXIX.: »Já pak řekl sem v hojnosti mé, totiž náboženstvie a k Bohu pozdviženie: Nepohnu ť se na věky«, totiž od toho dobrého začatého a spojenie vuole s boží volí. A do-35 povídá: »Hospodine, v vuoli tvé dal si kráse mé ctnost«, to jest krása mé vuole záleží v tvé vuoli, Pane. Nebo, když člověčie vuole jest na boží vuoli postavená, tehdy pevná, úžitečná jest a dobrá, a tehdy se člověku dobře daří v každém skutku; ale když potratí tu krásu, tehdy nic neprospievá. Nebo vuole božie má býti pravidlo a miera každé našic vuole. A abychom k jeho vuoli se připojili, svau vuoli v zákoně svém rozkázal sepsati. A protož to bylo, že někdy v cierkvi prvotní děti malé v zákoně Páně od mladosti se učievali pro božie vuole po- znánie; ale pohřiechu našemu srdci božská vuole se nelíbí, nebo 45 srdce naše vždycky k odporným věcem vuoli Páně nakloňuje se. Jeho vuole jest, abychom byli milosrdní, pokorní, trpěliví etc., 40 382b2 Vnole božic tato jest 12 Řím. 12, 1 — 13 Řím. 12, 2 — 15 Eſez. 4, 23 — 21 Ž. 143, 10.— 36 Ž. 30, 8 23 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 33 Ž. 30, 7
Strana 395
XXI. 395 383а a naše vuole vždycky na odpor se chajlí. I. k Tesalonicenským IIII°.: »Tato ť jest vuole boží, posvěcenie vaše«. Nebo die: »Světí 50 buďte, jako já svatý sem«. A zlá vuole vždycky od tohoto dobrého uchyluje se. Jest tehdy přieliš naše vuole zkažená, a ještě pomoc a lékařstvie od Pána majíci, ještě se nakřivuje a nakloňuje k od- porným věcem. Těm zajisté s boží volí spojeným jest pokoj veliký. Jako sau 55 andělé zpievali řkúce: »Na zemi pokoj lidem dobré vuole«. Kterýžto pokoj stojí za všecky drahé tohoto světa poklady; a ten sau pokoj křesťané mievali, majíce zevnitř veliké bauřenie a nepokoj. A všeliké čištěnie zevnitř člověku obracuje se li k spasení. A když bude vuole spojenie s boží volí, tehdy potom jiných lidí vuole budau spo- 60 jeny svatým spojením. Nebo, kdyby kněžie v jedné vuoli božské byli spojeni, tehdy jako rozličných kamenuov v úhel stalo by se zběhnutie. Tak také světští saudci a jiní auředníci měli by spojeni býti, ve všem boží chvály hledati, hřiechy stavovati, zlosti kaziti. A potom 65 lid poddaný byl by k tomu přiveden jako někdy, aby tak v vuoli boží byl spojený v jedno. A tak spojeni jsauce v Bohu, také mezi sebau vespolek byli spojeni; a tak každá čeled v Bohu spojená také mezi sebau spojuje se v jedno. A tak rozličných lidí a roz- ličných stavuov svorné spojenie a jednostajná vuole jest jako úhel 70 ve zdi. A tak jsúce spojeni, lépe se hodie před nepřátely nežli zed tělesná. Ale již lidé jako slepí hmatají, neznajíce vuole božie, která by byla vuole boží a dobře líbezná. »A kde by dva nebo třie byli shromážděni ve jméno mé, uprostřed jich sem«. Neb sau častokrát srdce a vuole lidské spojeny jiných v pajše, jiných v la-Zlé spojenic toto 75 komství, jiných v sektě některé, v svých ziscích; ale v Bohu řiedké sau vuole spojeny. A protož maličká věc nelibá když na ně připadne, hned se roztrhují. A die: »V branách jeruzalémských úhluov XII“«. V bráně tělesným obyčejem nemohau býti úhlové, ale v auhlu bývá brána. 80 Nebo, když kto chce vjíti do Jeruzaléma, to jest zde v svatau cierkev anebo v který auřad, hned musí býti úhel, totiž spojenie vuole s božskau volí; tak do onoho Jeruzaléma kto má přijíti jako skrz bránu, musie, aby což muož najviece s božskau volí se spojil. Tak, ktož vchází v kněžstvie, hned jako v bráně slibuje a zavazuje Pokoj z vuole Kněžíe spojení mají býti Jak tomu PůzunR-li boží 383а Všickn: stavuvi spojiti 31 11.1j: 8 lkItí vali 49 1. Tes. 1. 3 - 3. M. 11, 41; 1. Petr 1, 16 — 55 Luk. 2, 14 72 Mat. 18, 20
XXI. 395 383а a naše vuole vždycky na odpor se chajlí. I. k Tesalonicenským IIII°.: »Tato ť jest vuole boží, posvěcenie vaše«. Nebo die: »Světí 50 buďte, jako já svatý sem«. A zlá vuole vždycky od tohoto dobrého uchyluje se. Jest tehdy přieliš naše vuole zkažená, a ještě pomoc a lékařstvie od Pána majíci, ještě se nakřivuje a nakloňuje k od- porným věcem. Těm zajisté s boží volí spojeným jest pokoj veliký. Jako sau 55 andělé zpievali řkúce: »Na zemi pokoj lidem dobré vuole«. Kterýžto pokoj stojí za všecky drahé tohoto světa poklady; a ten sau pokoj křesťané mievali, majíce zevnitř veliké bauřenie a nepokoj. A všeliké čištěnie zevnitř člověku obracuje se li k spasení. A když bude vuole spojenie s boží volí, tehdy potom jiných lidí vuole budau spo- 60 jeny svatým spojením. Nebo, kdyby kněžie v jedné vuoli božské byli spojeni, tehdy jako rozličných kamenuov v úhel stalo by se zběhnutie. Tak také světští saudci a jiní auředníci měli by spojeni býti, ve všem boží chvály hledati, hřiechy stavovati, zlosti kaziti. A potom 65 lid poddaný byl by k tomu přiveden jako někdy, aby tak v vuoli boží byl spojený v jedno. A tak spojeni jsauce v Bohu, také mezi sebau vespolek byli spojeni; a tak každá čeled v Bohu spojená také mezi sebau spojuje se v jedno. A tak rozličných lidí a roz- ličných stavuov svorné spojenie a jednostajná vuole jest jako úhel 70 ve zdi. A tak jsúce spojeni, lépe se hodie před nepřátely nežli zed tělesná. Ale již lidé jako slepí hmatají, neznajíce vuole božie, která by byla vuole boží a dobře líbezná. »A kde by dva nebo třie byli shromážděni ve jméno mé, uprostřed jich sem«. Neb sau častokrát srdce a vuole lidské spojeny jiných v pajše, jiných v la-Zlé spojenic toto 75 komství, jiných v sektě některé, v svých ziscích; ale v Bohu řiedké sau vuole spojeny. A protož maličká věc nelibá když na ně připadne, hned se roztrhují. A die: »V branách jeruzalémských úhluov XII“«. V bráně tělesným obyčejem nemohau býti úhlové, ale v auhlu bývá brána. 80 Nebo, když kto chce vjíti do Jeruzaléma, to jest zde v svatau cierkev anebo v který auřad, hned musí býti úhel, totiž spojenie vuole s božskau volí; tak do onoho Jeruzaléma kto má přijíti jako skrz bránu, musie, aby což muož najviece s božskau volí se spojil. Tak, ktož vchází v kněžstvie, hned jako v bráně slibuje a zavazuje Pokoj z vuole Kněžíe spojení mají býti Jak tomu PůzunR-li boží 383а Všickn: stavuvi spojiti 31 11.1j: 8 lkItí vali 49 1. Tes. 1. 3 - 3. M. 11, 41; 1. Petr 1, 16 — 55 Luk. 2, 14 72 Mat. 18, 20
Strana 396
396 Kapitola se s boží volí srovnávati a ty věci, které sú toho auřadu, vyplňovati. 85 Tak, ktož v stav manželský, panenský aneb v který jiný stav vchází, hned v boží vuoli jako v úhlu má býti. Tak na křtu všickni křesťané slibují býti spojeni s boží volí a jako kaut nebo úhel a svorník činie. Ale všickni, kteříž přiříkají v branách a k boží vuoli se zavazují, to přestupují. Ktož jest tehdy již, aby, což slibuje 90 a přiříká, to držal a plnil? Od najmenšieho až do najvětšieho všickni hledají, což jich jest, všickni následují lakomstvie, všickni se po- škvrňují, všickni sliby a závazky roztrhují a ruší; a tak úhly roz- trhují, když od božie vuole se oddělují. Ale rceme s Davidem: »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány 95 byly zdi jeruzalémské«. Pokolenie Kristovo luchovnie (učavstvic růzličné A v branách napsaná jména dvanáctera pokolenie a XIIt kamenuov. Jaké jest toto napsánie pokolení v Jeruzalémě, a jaké napsánie apoštoluov a Beránka? Nenie toto napsánie tělesného tohoto pokolenie a národu, ale duchovnieho. Sv. Matauš vypisuje pokolenie Kristovo a otcuov, z kterýchžto někteří byli sau zlí a v hřieších; též ženy byly sau v hřieších. Z toho pokolenie pošel Kristus; a to pokolenie vyzna- menává duchovnic pokolenie Kristovo a svatých jeho. Tak rozuměj o tomto dvanácteru pokolení, národ totiž svatých, kterýž nahoře (v VII. kapitole) viděl řka: »Viděl sem počet znamenaných sto čtyřidceti a čtyři tisíce; z pokolenie Juda XII tisícuov« etc. Hle. jména synuov izrahelských, sepsaná v branách jeruzalémských! Jejden národ z pokolenie Rubenova, jiný z Judova, jiný z poko- lenie Asserova etc. Protož národ všecken, kterýž od Krista po- cházie, na dvanáctero pokolenie se dělí. Ale tyto věci skryty sau před námi pro hřiechy naše. Ne- rozumíme tak vysoce jako první světí o otcovství a o tom národu. Dotýká apoštol k Efezuom III°.: »Klekám na svá kolena žádaje, abyšte rostli v lásce, u vieře a v naději, abyšte se posilnili v Pánu«. To ť jest má radost za vás od Otce nebeského, od něhožto všeliké 20 otcovstvie na nebi i na zemi přicházie, v věčném Jeruzalémě i v cierkvi této zde; všeliké synovstvie od toho otcovstvie božieho vychodí. A tuto jest mnohé otcovstvie, nebo dvanáctera pokolenie. Ve čtení svatého Mat. mnohých otcovství dotýká se od jednoho 5 10 15 383b" 91 Ohlas Jer. 6, 13 — 95 Ž. 51, 20 5 Mat. 1, 1 nn. — 10 Zj. 7, 4 nn. — 18 Podle E/cz. 3, 14 nn.
396 Kapitola se s boží volí srovnávati a ty věci, které sú toho auřadu, vyplňovati. 85 Tak, ktož v stav manželský, panenský aneb v který jiný stav vchází, hned v boží vuoli jako v úhlu má býti. Tak na křtu všickni křesťané slibují býti spojeni s boží volí a jako kaut nebo úhel a svorník činie. Ale všickni, kteříž přiříkají v branách a k boží vuoli se zavazují, to přestupují. Ktož jest tehdy již, aby, což slibuje 90 a přiříká, to držal a plnil? Od najmenšieho až do najvětšieho všickni hledají, což jich jest, všickni následují lakomstvie, všickni se po- škvrňují, všickni sliby a závazky roztrhují a ruší; a tak úhly roz- trhují, když od božie vuole se oddělují. Ale rceme s Davidem: »Dobrotivě učiň, Hospodine, v dobré vuoli tvé Sionu, aby vzdělány 95 byly zdi jeruzalémské«. Pokolenie Kristovo luchovnie (učavstvic růzličné A v branách napsaná jména dvanáctera pokolenie a XIIt kamenuov. Jaké jest toto napsánie pokolení v Jeruzalémě, a jaké napsánie apoštoluov a Beránka? Nenie toto napsánie tělesného tohoto pokolenie a národu, ale duchovnieho. Sv. Matauš vypisuje pokolenie Kristovo a otcuov, z kterýchžto někteří byli sau zlí a v hřieších; též ženy byly sau v hřieších. Z toho pokolenie pošel Kristus; a to pokolenie vyzna- menává duchovnic pokolenie Kristovo a svatých jeho. Tak rozuměj o tomto dvanácteru pokolení, národ totiž svatých, kterýž nahoře (v VII. kapitole) viděl řka: »Viděl sem počet znamenaných sto čtyřidceti a čtyři tisíce; z pokolenie Juda XII tisícuov« etc. Hle. jména synuov izrahelských, sepsaná v branách jeruzalémských! Jejden národ z pokolenie Rubenova, jiný z Judova, jiný z poko- lenie Asserova etc. Protož národ všecken, kterýž od Krista po- cházie, na dvanáctero pokolenie se dělí. Ale tyto věci skryty sau před námi pro hřiechy naše. Ne- rozumíme tak vysoce jako první světí o otcovství a o tom národu. Dotýká apoštol k Efezuom III°.: »Klekám na svá kolena žádaje, abyšte rostli v lásce, u vieře a v naději, abyšte se posilnili v Pánu«. To ť jest má radost za vás od Otce nebeského, od něhožto všeliké 20 otcovstvie na nebi i na zemi přicházie, v věčném Jeruzalémě i v cierkvi této zde; všeliké synovstvie od toho otcovstvie božieho vychodí. A tuto jest mnohé otcovstvie, nebo dvanáctera pokolenie. Ve čtení svatého Mat. mnohých otcovství dotýká se od jednoho 5 10 15 383b" 91 Ohlas Jer. 6, 13 — 95 Ž. 51, 20 5 Mat. 1, 1 nn. — 10 Zj. 7, 4 nn. — 18 Podle E/cz. 3, 14 nn.
Strana 397
XXI. 397 383b- 25 Otce. A Syn boží Otec jest i Syn jest. Protož řekl k dnau zlámanému: »Synu, spolu věř!« Jako by řekl: »Já sem Otec, ty syn jsi«. A tak Ježíš Synem byl i Otcem. Jest otcovstvie Otce i Syna i Ducha svatého, otcovstvie apoštoluov, kteříž mají mnoho synuov, a každý má pokolenie těch, kteří spaseni budau. A to pokolenic a ten rod jest od Boha Otce. A ačkoli Kristus pověděl: »Nechtějte slauti otcové, jeden ť jest Otec váš!«, zapovídá otcovstvie pajchy a marné chvály, tak mistrovstvie pajchy a kteréž se chajlé k marné chlaubě; ale otcovstvie i mistrovstvie zchvaluje, kteréž od Otce Boha pocházie. Apoštol: »Synáčkové, kteréž opět 35 pracně rodím, lituje vás, že ste se zase odvrátili«. Opět: »Já mistr pohanuov«. Ty ť zchvaluje Pán. Takové otcovstvie se vším synov- stvím takovým napsáni budau v nebi. Protož die: »Viděl sem v branách XII“ jmén a jména dvanáctera pokolenie izrahelského«. Protož, ktož by koli z duchovnieho stavu obrátil které pomocí 40 božskau skrz trestánie zjevné nebo tajné ku pokání, ten bude otec a chválu mieti bude od Boha a korunu; kterýžto, by pak jednoho obrátil z lásky skrz trestánie a kázeň, i ten bude spasen z toho, ten bude mieti duostojenstvie otcovské a korunu velikau za to. Hle, Synu svému dobrému Buoh Otec dává moc, aby byl 45 otcem jiných a aby měl korunu z strany synovstvie a otcovstvie! Jiné jest pokolenie Babylonských, kteréž tam nenie napsáno v Jeruzalémě, ale synuov božích pokolenie. Jan I°.: »Dal jim moc syny božími býti, kteříž ne ze krve zrozeni sau, ale kteří z Boha skrze slovo božie, skrz trestánie svaté«. To pokolenie tam jest 50 napsáno. Protož die, že viděl dvanácte jmén dvanáctera pokolenie. Všickni volení sau synové izrahelští, kteříž skrze vieru vidie ten Jeruzalém, buďto že sau ti z židuov nebo z pohanuov. Protož viděl jména otcuov i synuov v nebi napsaná. A tak, kto se z Boha narodil, 55 hned vzdychá a srdnatě žádá pospiechaje k Jeruzalému, hned túžebnosti sau v srdci a vědie, že nenie zde města trválého (!); a píše jim pevným prstem to město, to světlo a bohatstvie i svaté a jméno a slávu napisuje jim v srdci jich. Napřed v Zjevení: »Kto přemuož a svítězí (totiž nad hřiechem), učiním ho slaupem v domu 60 mém a nevypadne viece a napíši nad ním jméno božie a jméno 30 Otčovstvie a mistrovstvie pajchy zapovídi Pán Kto by obrátil hříšníka, bude otec Pokolenie babylouské Všickni volení synové izrahelští sau 26 Mat. 9, 2 — 31 Mat. 23, 9 nn. — 34 Podle Gal. 4, 19 — 35 1. Tim. 2, 7; 2. Tim. 1, 11; Řím. 11, 13 — 36 Za slovo »pohanuov« asi náleží přípisek (červeně) pod sloupcem 383b1: Item: Kdež byšte již měli býti mistři etc. (= Mat. 23, 8). — 47 Podle Jana 1, 12 a 13 — 58 Zj. 3, 12
XXI. 397 383b- 25 Otce. A Syn boží Otec jest i Syn jest. Protož řekl k dnau zlámanému: »Synu, spolu věř!« Jako by řekl: »Já sem Otec, ty syn jsi«. A tak Ježíš Synem byl i Otcem. Jest otcovstvie Otce i Syna i Ducha svatého, otcovstvie apoštoluov, kteříž mají mnoho synuov, a každý má pokolenie těch, kteří spaseni budau. A to pokolenic a ten rod jest od Boha Otce. A ačkoli Kristus pověděl: »Nechtějte slauti otcové, jeden ť jest Otec váš!«, zapovídá otcovstvie pajchy a marné chvály, tak mistrovstvie pajchy a kteréž se chajlé k marné chlaubě; ale otcovstvie i mistrovstvie zchvaluje, kteréž od Otce Boha pocházie. Apoštol: »Synáčkové, kteréž opět 35 pracně rodím, lituje vás, že ste se zase odvrátili«. Opět: »Já mistr pohanuov«. Ty ť zchvaluje Pán. Takové otcovstvie se vším synov- stvím takovým napsáni budau v nebi. Protož die: »Viděl sem v branách XII“ jmén a jména dvanáctera pokolenie izrahelského«. Protož, ktož by koli z duchovnieho stavu obrátil které pomocí 40 božskau skrz trestánie zjevné nebo tajné ku pokání, ten bude otec a chválu mieti bude od Boha a korunu; kterýžto, by pak jednoho obrátil z lásky skrz trestánie a kázeň, i ten bude spasen z toho, ten bude mieti duostojenstvie otcovské a korunu velikau za to. Hle, Synu svému dobrému Buoh Otec dává moc, aby byl 45 otcem jiných a aby měl korunu z strany synovstvie a otcovstvie! Jiné jest pokolenie Babylonských, kteréž tam nenie napsáno v Jeruzalémě, ale synuov božích pokolenie. Jan I°.: »Dal jim moc syny božími býti, kteříž ne ze krve zrozeni sau, ale kteří z Boha skrze slovo božie, skrz trestánie svaté«. To pokolenie tam jest 50 napsáno. Protož die, že viděl dvanácte jmén dvanáctera pokolenie. Všickni volení sau synové izrahelští, kteříž skrze vieru vidie ten Jeruzalém, buďto že sau ti z židuov nebo z pohanuov. Protož viděl jména otcuov i synuov v nebi napsaná. A tak, kto se z Boha narodil, 55 hned vzdychá a srdnatě žádá pospiechaje k Jeruzalému, hned túžebnosti sau v srdci a vědie, že nenie zde města trválého (!); a píše jim pevným prstem to město, to světlo a bohatstvie i svaté a jméno a slávu napisuje jim v srdci jich. Napřed v Zjevení: »Kto přemuož a svítězí (totiž nad hřiechem), učiním ho slaupem v domu 60 mém a nevypadne viece a napíši nad ním jméno božie a jméno 30 Otčovstvie a mistrovstvie pajchy zapovídi Pán Kto by obrátil hříšníka, bude otec Pokolenie babylouské Všickni volení synové izrahelští sau 26 Mat. 9, 2 — 31 Mat. 23, 9 nn. — 34 Podle Gal. 4, 19 — 35 1. Tim. 2, 7; 2. Tim. 1, 11; Řím. 11, 13 — 36 Za slovo »pohanuov« asi náleží přípisek (červeně) pod sloupcem 383b1: Item: Kdež byšte již měli býti mistři etc. (= Mat. 23, 8). — 47 Podle Jana 1, 12 a 13 — 58 Zj. 3, 12
Strana 398
398 Kapitola Kteří svítězie, jaká odplata Jeruzalém dvojí Odplata volených najvětší města, nového Jeruzaléma«. Protož, kteří sau vítězitelové a bojie se Boha, hned napisuje v nich v duši Jeruzalém, aby se na ň roz- 384a1 pomínali, aby chvátali a dychtili k tomuto Jeruzalému a nic neměli rozkošnějšieho. Ale kteříž nebojují, ani od hřiechuov od- stupují, nestajští sobě zde, neželejí toho, že sau vzdáleni od toho 65 života, neb sau tu tmy, aniž mohau slyšeti, ani skrze vieru viděti, ani zdychati, ani připomínati. »Ale ktož by přemohl, tomu ť napíši« tu věčnau odplatu. Na- píši mu skrz pomazánie Ducha svatého, aby nic pilnějšieho a vět- šieho nepřebývalo v srdci jeho. Kteří sau zde Jeruzalém, bojujíce 70 proti hřiechuom, ti ť mají to dobré již vložené v své srdce, že rádi rozmlauvají, rádi myslé i slyšie o vonom Jeruzalému věčném. Protož die, že v branách napsaná sau jména. Jeden Jeruzalém jest zde, druhý tam. Zde najprvé musí každý napsán býti; potom pak, kteří se z Boha rodie, již napsáni bývají 75 v Jeruzalémě a sau dědicové královstvie. A onen budaucí také se jim napisuje v srdci, a tento se napisuje v nebi, a onenno Jeruzalém také zde v srdcích. Tak sau spojeni s sebau vespolek. Toto město má onyno sobě na pomoc a zde má je napsané, a oni naše mají napsané město. Dokudž se všickni v jedno s Kristem 80 nepotkáme, nenie většie odplaty nežli napsánu býti v nebi. Uče- dlníci, když mocí božskau vymietali dábelstvie, radovali se z toho; z křehkosti a pajchy přimlauval jim Pán. Jako by řekl: »Neroz- umíte; ďábla vymietáte, a teď v vás ďábel rodí se«. I odpověděl dále: »Viděl sem šatanáše, an spadl jako blesk (totiž pro pajchu). 85 Tak vy chcete v dařích pajchati, i padáte jako šatanáš. Nechtějte se z toho veseliti! Šatanáš většie [dary měl v nebi nežli vy na zemi. Ale já viem, čehož vy nevíte. Já viem, že jména vaše napsaná sau v nebi a nebudau vyhlazena na věky. Z toho chvalte Pána, dieky vzdávajte a radujte se, neboť jest to veliký dar!« Protož jest viděl mnohé volené v nebi napsané. Veliké dary dal Janovi, nebo zjevil mu tajné věci tyto. Počet tento skrytý jest před námi. Abrahamovi mluveno jest: »Pohleď na hvězdy nebeské, muožeš-li je zčísti! Tak ť bude siemě tvé, kteréž se z Krista narodie. A tvé otcovstvie Kristovo otcovstvie znamená, z kteréhož 95 přijde pokolenie veliké jako počet hvězd, kterýž zečten býti ne- muože«. 90 384a 68 Ib. — 82 Luk. 10, 20 — 85 Podle Luk. 10, 18 a 20 — 93 Podle I. M. 15, 5
398 Kapitola Kteří svítězie, jaká odplata Jeruzalém dvojí Odplata volených najvětší města, nového Jeruzaléma«. Protož, kteří sau vítězitelové a bojie se Boha, hned napisuje v nich v duši Jeruzalém, aby se na ň roz- 384a1 pomínali, aby chvátali a dychtili k tomuto Jeruzalému a nic neměli rozkošnějšieho. Ale kteříž nebojují, ani od hřiechuov od- stupují, nestajští sobě zde, neželejí toho, že sau vzdáleni od toho 65 života, neb sau tu tmy, aniž mohau slyšeti, ani skrze vieru viděti, ani zdychati, ani připomínati. »Ale ktož by přemohl, tomu ť napíši« tu věčnau odplatu. Na- píši mu skrz pomazánie Ducha svatého, aby nic pilnějšieho a vět- šieho nepřebývalo v srdci jeho. Kteří sau zde Jeruzalém, bojujíce 70 proti hřiechuom, ti ť mají to dobré již vložené v své srdce, že rádi rozmlauvají, rádi myslé i slyšie o vonom Jeruzalému věčném. Protož die, že v branách napsaná sau jména. Jeden Jeruzalém jest zde, druhý tam. Zde najprvé musí každý napsán býti; potom pak, kteří se z Boha rodie, již napsáni bývají 75 v Jeruzalémě a sau dědicové královstvie. A onen budaucí také se jim napisuje v srdci, a tento se napisuje v nebi, a onenno Jeruzalém také zde v srdcích. Tak sau spojeni s sebau vespolek. Toto město má onyno sobě na pomoc a zde má je napsané, a oni naše mají napsané město. Dokudž se všickni v jedno s Kristem 80 nepotkáme, nenie většie odplaty nežli napsánu býti v nebi. Uče- dlníci, když mocí božskau vymietali dábelstvie, radovali se z toho; z křehkosti a pajchy přimlauval jim Pán. Jako by řekl: »Neroz- umíte; ďábla vymietáte, a teď v vás ďábel rodí se«. I odpověděl dále: »Viděl sem šatanáše, an spadl jako blesk (totiž pro pajchu). 85 Tak vy chcete v dařích pajchati, i padáte jako šatanáš. Nechtějte se z toho veseliti! Šatanáš většie [dary měl v nebi nežli vy na zemi. Ale já viem, čehož vy nevíte. Já viem, že jména vaše napsaná sau v nebi a nebudau vyhlazena na věky. Z toho chvalte Pána, dieky vzdávajte a radujte se, neboť jest to veliký dar!« Protož jest viděl mnohé volené v nebi napsané. Veliké dary dal Janovi, nebo zjevil mu tajné věci tyto. Počet tento skrytý jest před námi. Abrahamovi mluveno jest: »Pohleď na hvězdy nebeské, muožeš-li je zčísti! Tak ť bude siemě tvé, kteréž se z Krista narodie. A tvé otcovstvie Kristovo otcovstvie znamená, z kteréhož 95 přijde pokolenie veliké jako počet hvězd, kterýž zečten býti ne- muože«. 90 384a 68 Ib. — 82 Luk. 10, 20 — 85 Podle Luk. 10, 18 a 20 — 93 Podle I. M. 15, 5
Strana 399
XXI. 399 384b1 Ale že die: »V branách«. Kteříž stojí v životě dobrém, v pokání, v křtu svatém a kteří se z Boha rodie, hned brány - totiž pastýřové, 100 kteří sú brány - mají mysliti a pečovati o ty, kteřížto aby je v počtu znali a věděli, nebo z těch ze všech mají vydávati počet. Skrz proroka die Pán: »Krve jeho z rukau tvých požádám«. Věděli sau světí, kteří poslauchají, kteří se modlé, kteří náboženstvie mají, kto jest padl, kto zhřešil, kto se umenšuje v náboženství. 105 Tu ť jest byla péče pastýřuov, tu poslušenstvie, nebylo běhánie tu od pastýřuov. Ktož neposlauchal, vyobcován byl; každý živ byl v povolání svém; a kto všel mezi křesťany, hned vyzvěděli jeho obchod, auřad, řemeslo, jeho stav a jméno, kterak vchází, kterak jest živ, a hotovi byli za všecky umřieti. Ó pastýřové, kterak sme padli! Jaký počet vydáme? Kterak vyhledán bude od nás těžký počet, které jest jméno dcery tvé, syna tvého, kterak jest živ byl, kterak si je učil a vedl? Vydaj z nich počet! Běda nám, nebo ani jména, ani života ovcí vieme a známe, nébrž také rozdělujeme je, pohoršujeme a bludy rozsie- 115 váme! Běda, kterak sme padli! Běda, kterak se postavíme před Kristovau stolicí! V Exodu XXVIII. Aron, jenž vyznamenává pastýře, měl racionál na prsech, totiž má mieti Ducha svatého a maudrost, »a jména napsaná synuov izrahelských«, kterak sau živi lidé, má sobě rozjímati vždycky v srdci a pilnau péči mieti 120 0 nich a bedlivost. »A jména dvanácti patriarchuov«. Nepostadčuje ta maudrost, varovati se od zlých věcí a činiti dobré, ale má mieti maudrost svatých a život jich, a kterak sau světí Otcové živi byli, spasení učili a přikázanie vydávali lidu, kterak sú trestali lid; spasenie 125 najviece milovali lidské, hřiechy kazili; kterak se k vydávaní počtu připravovali, bázeň měli, a aby nezblaudili u vieře, aby k svatým prohlédali a podlé viery svatých se zpravovali, a kterak sau oni duom boží zpravovali, aby tak kněz zpravoval. Na znamenie toho »viděl v branách«, kteříž sau auředníci duchovní, »napsaných 130 jmén dvanácte«, totiž Otcuov svatých, abychom na ně hleděli a věrně pracovali s lidem, vědauce, že těžký vydáme počet; »druhé synuov izrahelských«, totiž jich učedlníkuov a synuov, kteří sau se z nich narodili, kterak sau oni živi byli, abychom my též také živi byli. Kterak napíšeme ten počet, ano onino jináče živi sau, tito 110 Péče veliká byla pastajřuov Běa nám nedbalým! Pastajřové, slyšte! Racionál Napsaná mietí jména Brány sau pistajřové 102 Ezech. 3, 18; 3, 20, 33, 8 — 112 Ohlas Luk. 16, 2 — 116 2. M. 28, 29 n.
XXI. 399 384b1 Ale že die: »V branách«. Kteříž stojí v životě dobrém, v pokání, v křtu svatém a kteří se z Boha rodie, hned brány - totiž pastýřové, 100 kteří sú brány - mají mysliti a pečovati o ty, kteřížto aby je v počtu znali a věděli, nebo z těch ze všech mají vydávati počet. Skrz proroka die Pán: »Krve jeho z rukau tvých požádám«. Věděli sau světí, kteří poslauchají, kteří se modlé, kteří náboženstvie mají, kto jest padl, kto zhřešil, kto se umenšuje v náboženství. 105 Tu ť jest byla péče pastýřuov, tu poslušenstvie, nebylo běhánie tu od pastýřuov. Ktož neposlauchal, vyobcován byl; každý živ byl v povolání svém; a kto všel mezi křesťany, hned vyzvěděli jeho obchod, auřad, řemeslo, jeho stav a jméno, kterak vchází, kterak jest živ, a hotovi byli za všecky umřieti. Ó pastýřové, kterak sme padli! Jaký počet vydáme? Kterak vyhledán bude od nás těžký počet, které jest jméno dcery tvé, syna tvého, kterak jest živ byl, kterak si je učil a vedl? Vydaj z nich počet! Běda nám, nebo ani jména, ani života ovcí vieme a známe, nébrž také rozdělujeme je, pohoršujeme a bludy rozsie- 115 váme! Běda, kterak sme padli! Běda, kterak se postavíme před Kristovau stolicí! V Exodu XXVIII. Aron, jenž vyznamenává pastýře, měl racionál na prsech, totiž má mieti Ducha svatého a maudrost, »a jména napsaná synuov izrahelských«, kterak sau živi lidé, má sobě rozjímati vždycky v srdci a pilnau péči mieti 120 0 nich a bedlivost. »A jména dvanácti patriarchuov«. Nepostadčuje ta maudrost, varovati se od zlých věcí a činiti dobré, ale má mieti maudrost svatých a život jich, a kterak sau světí Otcové živi byli, spasení učili a přikázanie vydávali lidu, kterak sú trestali lid; spasenie 125 najviece milovali lidské, hřiechy kazili; kterak se k vydávaní počtu připravovali, bázeň měli, a aby nezblaudili u vieře, aby k svatým prohlédali a podlé viery svatých se zpravovali, a kterak sau oni duom boží zpravovali, aby tak kněz zpravoval. Na znamenie toho »viděl v branách«, kteříž sau auředníci duchovní, »napsaných 130 jmén dvanácte«, totiž Otcuov svatých, abychom na ně hleděli a věrně pracovali s lidem, vědauce, že těžký vydáme počet; »druhé synuov izrahelských«, totiž jich učedlníkuov a synuov, kteří sau se z nich narodili, kterak sau oni živi byli, abychom my též také živi byli. Kterak napíšeme ten počet, ano onino jináče živi sau, tito 110 Péče veliká byla pastajřuov Běa nám nedbalým! Pastajřové, slyšte! Racionál Napsaná mietí jména Brány sau pistajřové 102 Ezech. 3, 18; 3, 20, 33, 8 — 112 Ohlas Luk. 16, 2 — 116 2. M. 28, 29 n.
Strana 400
400 Kapitola Neveselá pioseň jiných následují, onino v zaufalství, tito v kacieřství, onino od 135 čtenie svatého odstaupili, oni od viery velebné svátosti, tito k jiným učením se uchajlili? Kterak je spíšeme, kterak se ukážeme před 384b2 stolicí Kristovau na saudě? Běda nám s tiemto lidem! A běda nám, že sme brány jeruzalémské v tomto Jeruzalémě, ano padají zdi, ano nenie řádu, nenie poslušenstvie, nechtí trestánie přijímati! 140 Bojím se, že na smrti pykneme, že sme v duostojenstvie a auřad bran vešli, ano každý chce svobodu micti, padají stavové, stav panenský, totiž stav kněžský, stav rytieřský a městský, a svobody hledají bez zprávy Kristovy. Běda, běda kněžím! Kteří nepřijdau do nebe Běda nenapsaným v Jeruzalémě! Pokrytstvic vynuzuje z knch živnta »Jména napsaná v branách Jeruzaléma budaucicho«. Kristus 145 jest brána, v něm všickni sau napsáni. Apoštol die: »On t zná, kteří sau jeho«. On zejména zná ovce a každého voleného svého pokorného a věrného a bázlivého jméno zná. Protož všickni, kteří z světa tohoto přicházejí, žádný tam nevejde, ktož nemá tam jména napsaného; jinak bude jim povědieno jako oněm pan- 150 nám, kteréž tlaukly: »Neznám vás!« A branám jeruzalémským, anděluom a apoštolóm, rozkázáno jest nevpúštěti jiných, jediné kteří sau napsáni. Ještě před saudem vcházejí tam mnozí; když svatých počet vyplní se, žádný tam již nevejde. Tyto sú nám věci skryté pro maudrost a nevieme, kam puojdeme, a kde jest jméno 155 napsáno. Chceme býti dobří, ano snad bude řečeno nám: »Neznám vás! Jděte do vohně věčného, nemáte zde jmén vašich, neznám vás!« Běda každému z nás, jestliže jest kto, ješto nenie tam napsán! Potřebie jest báti se pro život pokrytý. Nenie milovánie, nenie 160 viery, nenie boje, nenie modlitby, nenie příkladu dobrého. Boj se každý takový, aby jméno jeho vyhlazeno nebylo pro hřiechy O zlých jest li povědieno: »Vyhlazeni buďte z kněh živých a s spra- 385а vedlivými nebuďte napsáni!« Když sau v milosti, zlí bývají na- psáni zde v Jeruzalémě tomto s dobrými; když skrz pokrytstvie 165 padají, bývají vyhlazeni, zde i tam. Ale kteří zde setrvají v milosti, zde na cestě, v Jeruzalémě v našem svatém napsáni bývají a potom v městě věčném, kteříž na věky nebudau vyhlazeni. A blahoslavení sau ti, jichžto jména sau napsaná v knihách života a Beránka! Ti v bázni mají státi, rádi protivné věci trpěti a smrti čekati, 170 Boha milovati a hřiechuov se varovati, kaziti zlé věci. Ale běda 146 2. Tim. 2, 19 — 151 Mat. 25, 12 — 156 Podle Mat. 25, 12 a 41 163 Ž. 69, 29
400 Kapitola Neveselá pioseň jiných následují, onino v zaufalství, tito v kacieřství, onino od 135 čtenie svatého odstaupili, oni od viery velebné svátosti, tito k jiným učením se uchajlili? Kterak je spíšeme, kterak se ukážeme před 384b2 stolicí Kristovau na saudě? Běda nám s tiemto lidem! A běda nám, že sme brány jeruzalémské v tomto Jeruzalémě, ano padají zdi, ano nenie řádu, nenie poslušenstvie, nechtí trestánie přijímati! 140 Bojím se, že na smrti pykneme, že sme v duostojenstvie a auřad bran vešli, ano každý chce svobodu micti, padají stavové, stav panenský, totiž stav kněžský, stav rytieřský a městský, a svobody hledají bez zprávy Kristovy. Běda, běda kněžím! Kteří nepřijdau do nebe Běda nenapsaným v Jeruzalémě! Pokrytstvic vynuzuje z knch živnta »Jména napsaná v branách Jeruzaléma budaucicho«. Kristus 145 jest brána, v něm všickni sau napsáni. Apoštol die: »On t zná, kteří sau jeho«. On zejména zná ovce a každého voleného svého pokorného a věrného a bázlivého jméno zná. Protož všickni, kteří z světa tohoto přicházejí, žádný tam nevejde, ktož nemá tam jména napsaného; jinak bude jim povědieno jako oněm pan- 150 nám, kteréž tlaukly: »Neznám vás!« A branám jeruzalémským, anděluom a apoštolóm, rozkázáno jest nevpúštěti jiných, jediné kteří sau napsáni. Ještě před saudem vcházejí tam mnozí; když svatých počet vyplní se, žádný tam již nevejde. Tyto sú nám věci skryté pro maudrost a nevieme, kam puojdeme, a kde jest jméno 155 napsáno. Chceme býti dobří, ano snad bude řečeno nám: »Neznám vás! Jděte do vohně věčného, nemáte zde jmén vašich, neznám vás!« Běda každému z nás, jestliže jest kto, ješto nenie tam napsán! Potřebie jest báti se pro život pokrytý. Nenie milovánie, nenie 160 viery, nenie boje, nenie modlitby, nenie příkladu dobrého. Boj se každý takový, aby jméno jeho vyhlazeno nebylo pro hřiechy O zlých jest li povědieno: »Vyhlazeni buďte z kněh živých a s spra- 385а vedlivými nebuďte napsáni!« Když sau v milosti, zlí bývají na- psáni zde v Jeruzalémě tomto s dobrými; když skrz pokrytstvie 165 padají, bývají vyhlazeni, zde i tam. Ale kteří zde setrvají v milosti, zde na cestě, v Jeruzalémě v našem svatém napsáni bývají a potom v městě věčném, kteříž na věky nebudau vyhlazeni. A blahoslavení sau ti, jichžto jména sau napsaná v knihách života a Beránka! Ti v bázni mají státi, rádi protivné věci trpěti a smrti čekati, 170 Boha milovati a hřiechuov se varovati, kaziti zlé věci. Ale běda 146 2. Tim. 2, 19 — 151 Mat. 25, 12 — 156 Podle Mat. 25, 12 a 41 163 Ž. 69, 29
Strana 401
XXI. 401 těm, běda těm, kteří jméno své mají napsané v pekle, a zde tu mají vieru, že by od Boha milováni byli, o sobě všetečně smajš- lejí, pokánie nečinie, pokory nemají, pořádku v cierkvi nezacho- 175 vávají, chlubie se nětco uměti, a nic neumějiece! Běda těm, kteří na to nepamatují, kteří v bázni nestojí! Běda, kteří nelkají nad zlými věcmi etc.! Bězla nupstným v poklu! 385а" A zed městská měla základuov dvanácte. Zed ta veliká a vysoká města Jeruzaléma má XIIt základuov, »kteříž jména mají dvanácti apoštoluov«, na znamenie, že apoštolé sau základ Jeruzaléma svatého cierkve rytěřujície. A první základ všech 5 základuov jest Kristus. A tak die apoštol (I. Korint. III°.): »Zá- kladu jiného žádný nemuože položiti« etc. A oni hned sau na Kristu založeni, a na nich založeni sau jiní věrní, jako die k Efez- ským II°.: »Postaveni jsauce na základ apoštolský«. Jsau i pro- roci na Kristu založeni, ale blíže a beze všelikého prostředku 10 apoštolé. A protož jména apoštoluov sau založena a jméno také Beránka. Nebo Beránek najprvnější jest základ; a ten se napisuje věrným v tomto i v onom Jeruzalémě; nebo živě a mocně Pán v srdci jich přídržeti se bude, živě jej v paměti budau mieti, jeho krásu, jeho pěknost, jeho dobrotu. 15 A tak život věrných křesťanuov, skrz kterýž blahoslaven- stvie mají dojíti, každého život má vzdělán býti na Kristu Ježíši, a ne každý hned bez prostředku na apoštoléch aby se vzdělával a jim rovnal; nebo ne každý muože tak tichý býti, tak milosrdný, tak laskavý, tak trpělivý etc., ale dobře nápodobný jim muože 20 býti. A protož najprvé apoštolé na Kristu a na nich jiní světí, takže jedni na druhých pořádně jsauce založeni, viece a viece prospievali. A protož všecko nové a neslýchané má na apoštoléch a na Kristu založeno býti. A jestliže se jim připodobňuje, tehdy dobře; a pakli nic, tehdy ť jest nejisté a nezákladné. A tak všecko 25 spasitedlné jest na Kristu založené etc. KlI základuov snu apoštolé Kristus první základ Ne všickní apoštolám vrovnati se mohau A ten, jenž mluvil se mnau, měl jest mieru třtinnau zlatau etc. Anděl Páně, kterýž s ním mluvil, skrytá jemu tajemstvie otvieraje, ukázal se jemu v jasnosti veliké, poněkud ku podobenství toho nebeského života Jeruzaléma. A po- 5 1. Kor. 3. 11 — 8 Efez. 2. 20 Jakoubek. Výklad 262
XXI. 401 těm, běda těm, kteří jméno své mají napsané v pekle, a zde tu mají vieru, že by od Boha milováni byli, o sobě všetečně smajš- lejí, pokánie nečinie, pokory nemají, pořádku v cierkvi nezacho- 175 vávají, chlubie se nětco uměti, a nic neumějiece! Běda těm, kteří na to nepamatují, kteří v bázni nestojí! Běda, kteří nelkají nad zlými věcmi etc.! Bězla nupstným v poklu! 385а" A zed městská měla základuov dvanácte. Zed ta veliká a vysoká města Jeruzaléma má XIIt základuov, »kteříž jména mají dvanácti apoštoluov«, na znamenie, že apoštolé sau základ Jeruzaléma svatého cierkve rytěřujície. A první základ všech 5 základuov jest Kristus. A tak die apoštol (I. Korint. III°.): »Zá- kladu jiného žádný nemuože položiti« etc. A oni hned sau na Kristu založeni, a na nich založeni sau jiní věrní, jako die k Efez- ským II°.: »Postaveni jsauce na základ apoštolský«. Jsau i pro- roci na Kristu založeni, ale blíže a beze všelikého prostředku 10 apoštolé. A protož jména apoštoluov sau založena a jméno také Beránka. Nebo Beránek najprvnější jest základ; a ten se napisuje věrným v tomto i v onom Jeruzalémě; nebo živě a mocně Pán v srdci jich přídržeti se bude, živě jej v paměti budau mieti, jeho krásu, jeho pěknost, jeho dobrotu. 15 A tak život věrných křesťanuov, skrz kterýž blahoslaven- stvie mají dojíti, každého život má vzdělán býti na Kristu Ježíši, a ne každý hned bez prostředku na apoštoléch aby se vzdělával a jim rovnal; nebo ne každý muože tak tichý býti, tak milosrdný, tak laskavý, tak trpělivý etc., ale dobře nápodobný jim muože 20 býti. A protož najprvé apoštolé na Kristu a na nich jiní světí, takže jedni na druhých pořádně jsauce založeni, viece a viece prospievali. A protož všecko nové a neslýchané má na apoštoléch a na Kristu založeno býti. A jestliže se jim připodobňuje, tehdy dobře; a pakli nic, tehdy ť jest nejisté a nezákladné. A tak všecko 25 spasitedlné jest na Kristu založené etc. KlI základuov snu apoštolé Kristus první základ Ne všickní apoštolám vrovnati se mohau A ten, jenž mluvil se mnau, měl jest mieru třtinnau zlatau etc. Anděl Páně, kterýž s ním mluvil, skrytá jemu tajemstvie otvieraje, ukázal se jemu v jasnosti veliké, poněkud ku podobenství toho nebeského života Jeruzaléma. A po- 5 1. Kor. 3. 11 — 8 Efez. 2. 20 Jakoubek. Výklad 262
Strana 402
402 Kapitola Pláč svatých něvadž apoštol byl anděl a mluvil v něm Kristus, i v tomto ť jest 5 mluvil Kristus. A což jest měl sem oznámiti, nebylo příslušnějie, jediné skrz některaká podobenstvie a figuory, nebo jinak ne- mohli by těch božských věcí pochopiti lidé etc. A Jan, kterýž měl sluch spuosobný, protož slyšal divné věci božské tajné a andělské, a protož jest o těch božských a nebeských věcech nepochyboval. 10 A světí, majíce božských a nebeských věcí poznánie, plakali a lkali na ty, kteříž známosti o těch věcech nemají. A Jan, viděv anděla, sobě vedlé pochopnosti své ukázaného, ledva ho mohl snésti; ano i Kristus, když po vzkříšení svém se ukazoval, ne tak, jakž v sobě byl, ale vedlé pochopnosti učedlníkuov ukazoval se etc. 15 385b Změřovati máme skutky své Slovo božic jest riCTi Prázdná třtina A ten, kterýž mluvil se mnú, měl jest mieru třtinnau. Užitečné by bylo, kdybychom náš Jeruzalém změ- řili, abychom aspoň poznali, jsme-li měšťané jeruzalémští čili nic, a kdybychom poznali, jsme-li zde v cierkvi; to jest lehčeji nežli poznati se, byl-li by z onoho budaucieho Jeruzaléma. Nebo kto 20 změří životy naše? Tak i Ezechiel viděl chrám změřovati a zed chrámovú na dkél i na šieř. A protož, kteří se nepřirovnávají k míře Jeruzaléma, nejsau z onoho Jeruzaléma. Nebo někteří z skutkuov některých domnievají se viece Bohu líbiti, nežli se líbie, a to proto, neb nenie tu miery; nevie, z jak veliké činí lásky, 25 z kterakého milovánie a jakým aumyslem. Ale bude-li přítomna miera boží každému našemu skutku a našemu životu, tehdy ť jest z Jeruzaléma. Každý zajisté podlé svého zaslauženie má změřován býti. Každému odplata bude dána podlé jeho zaslauženie; nebo čiem viece kto miluje, tiem více jemu bývá odpuštěno a prominuto. 30 Ale zklamává šatan člověka, aby skutkové, kteří se Bohu nelíbie, jemu se nětco velikého zdálo býti, proměňuje se v anděla svět- 385b- losti. A die, že miera byla třtinná a zlatá. A jest slovo božie živé a ohnivé a slovo vtělené; neb on jest všecko ve 35 všech. Jest zajisté zed člověka, základ, pokrm, nápoj, autočiště, obrana etc. On, Kristus, jest slovo živé vtělené; a on, Kristus, sebú samým změřovati bude všecky věrné duše. Nebo třtina bývá prázdná a klátí se větrem; vyznamenává se život Kristuov, kterýž tomuto světu jest nezřetedlný a mrzký a vnitř prázdný od milovánie 40 světa a od duchuov světských. A z třtiny bývá nástroj písařský, totiž péro; neb on, Kristus, v srdcích věrných píše pokoru, trpě- Miera třtinná 21 Ezech. 41, 1 nn. — 22 Psáno: dyel.
402 Kapitola Pláč svatých něvadž apoštol byl anděl a mluvil v něm Kristus, i v tomto ť jest 5 mluvil Kristus. A což jest měl sem oznámiti, nebylo příslušnějie, jediné skrz některaká podobenstvie a figuory, nebo jinak ne- mohli by těch božských věcí pochopiti lidé etc. A Jan, kterýž měl sluch spuosobný, protož slyšal divné věci božské tajné a andělské, a protož jest o těch božských a nebeských věcech nepochyboval. 10 A světí, majíce božských a nebeských věcí poznánie, plakali a lkali na ty, kteříž známosti o těch věcech nemají. A Jan, viděv anděla, sobě vedlé pochopnosti své ukázaného, ledva ho mohl snésti; ano i Kristus, když po vzkříšení svém se ukazoval, ne tak, jakž v sobě byl, ale vedlé pochopnosti učedlníkuov ukazoval se etc. 15 385b Změřovati máme skutky své Slovo božic jest riCTi Prázdná třtina A ten, kterýž mluvil se mnú, měl jest mieru třtinnau. Užitečné by bylo, kdybychom náš Jeruzalém změ- řili, abychom aspoň poznali, jsme-li měšťané jeruzalémští čili nic, a kdybychom poznali, jsme-li zde v cierkvi; to jest lehčeji nežli poznati se, byl-li by z onoho budaucieho Jeruzaléma. Nebo kto 20 změří životy naše? Tak i Ezechiel viděl chrám změřovati a zed chrámovú na dkél i na šieř. A protož, kteří se nepřirovnávají k míře Jeruzaléma, nejsau z onoho Jeruzaléma. Nebo někteří z skutkuov některých domnievají se viece Bohu líbiti, nežli se líbie, a to proto, neb nenie tu miery; nevie, z jak veliké činí lásky, 25 z kterakého milovánie a jakým aumyslem. Ale bude-li přítomna miera boží každému našemu skutku a našemu životu, tehdy ť jest z Jeruzaléma. Každý zajisté podlé svého zaslauženie má změřován býti. Každému odplata bude dána podlé jeho zaslauženie; nebo čiem viece kto miluje, tiem více jemu bývá odpuštěno a prominuto. 30 Ale zklamává šatan člověka, aby skutkové, kteří se Bohu nelíbie, jemu se nětco velikého zdálo býti, proměňuje se v anděla svět- 385b- losti. A die, že miera byla třtinná a zlatá. A jest slovo božie živé a ohnivé a slovo vtělené; neb on jest všecko ve 35 všech. Jest zajisté zed člověka, základ, pokrm, nápoj, autočiště, obrana etc. On, Kristus, jest slovo živé vtělené; a on, Kristus, sebú samým změřovati bude všecky věrné duše. Nebo třtina bývá prázdná a klátí se větrem; vyznamenává se život Kristuov, kterýž tomuto světu jest nezřetedlný a mrzký a vnitř prázdný od milovánie 40 světa a od duchuov světských. A z třtiny bývá nástroj písařský, totiž péro; neb on, Kristus, v srdcích věrných píše pokoru, trpě- Miera třtinná 21 Ezech. 41, 1 nn. — 22 Psáno: dyel.
Strana 403
XXI. 403 livost, čistotu a všecko dobré. Lidé, světa tohoto milovníci, zde na světě hledají úžitku; ale Kristus s svými prázdný jest od těch 45 věcí světských. A protož, že lidé za oblíbenie života Kristova zde nevidie úžitku, protož Kristuov život zdá se jim prázdný jako třtina. 386а1 Ale »ta třtina jest zlatá«. Neb jest život Kristuov plný lásky, plný dobroty a trpělivosti a všeho dobrého etc., a tať 50 jest miera slova božieho a života Kristova. Ó, by Pán poslal věrného kazatele jako anděla a ten aby měl v skutku (to jest v ruce) tuto mieru, aby uměl změřovati život lidský a přirovnánie čině života Kristova k našemu, naše milovánie, žádost, trpělivost, po- koru abychom slušně připodobňovali k Kristovu a svatých milo- 55 vání etc.! A kdybychom slovo božie živé my kazatelové uměli k sobě i k vám změřovati, jistě bychom se lekli. Změřme život hospodá- řuov, péči o hospodářství majících! Kolik zajisté tu bývá hněvivých popudností a kollik roztržení! Slovo božie živé umělo by to roz- 60 měřiti. Kdyby slovo boží změřilo naše svědomie, našlo by, že v nich nenie lásky, nenie pokory, trpělivosti a čistoty, ale jest tam tajná pajcha, a člověk jiné potupuje a sebe vyvyšuje. Že jest Kristus mnoho trpěl; ale my přeměřme se! My pak všelikému zlému a každé věci nám protivné vyhajbáme se, nic trpěti nechceme, 65 lítosti nad chudými, poníženými, nemocnými a nedostatečnými nemáme! Také všickni duchovní změřujte život svuoj, jest-li takový, jakýž býti má, jest-li bohomyslnost, jest-li žádost veliká k nebeským věcem, jest-li také oko čisté, totiž aumysl náš upřiemý, jest-li bázeň veliká a poctivost k Bohu etc.! Ješto, kdybychom 70 se tak k Kristovu životu přirovnávali, uzřeli bychom se velmi od těch božských a nebeských věcí zpustlé. Přiměřme také naše modlitby k Kristově modlitbě! Vizme, jest-li svědomie a srdce jasné a pokojné k tomu, ktož se tobě protiví! A protož, když člověk umře, hned ta miera k životu našemu 75 přiměřovati se bude, a bude-li nalezen, že se netrefuje k životu Kristovu, běda nám etc.! V den saudný také ta miera bude a změ- řena budau jednoho každého svědomie a život; a vedlé miery zaslauženie každému dána bude miera radosti a kochánie. Jeden každý v svém auřadě a povolání má se Pánu Kristu přimě- 80 řovati etc. Kazatelové jak mají změřovati Změroviti se takto máme Zlatá třtina 58/59 »hněvivých popudností« opravou z pův.: hněvuov, popuzovánie. 263*
XXI. 403 livost, čistotu a všecko dobré. Lidé, světa tohoto milovníci, zde na světě hledají úžitku; ale Kristus s svými prázdný jest od těch 45 věcí světských. A protož, že lidé za oblíbenie života Kristova zde nevidie úžitku, protož Kristuov život zdá se jim prázdný jako třtina. 386а1 Ale »ta třtina jest zlatá«. Neb jest život Kristuov plný lásky, plný dobroty a trpělivosti a všeho dobrého etc., a tať 50 jest miera slova božieho a života Kristova. Ó, by Pán poslal věrného kazatele jako anděla a ten aby měl v skutku (to jest v ruce) tuto mieru, aby uměl změřovati život lidský a přirovnánie čině života Kristova k našemu, naše milovánie, žádost, trpělivost, po- koru abychom slušně připodobňovali k Kristovu a svatých milo- 55 vání etc.! A kdybychom slovo božie živé my kazatelové uměli k sobě i k vám změřovati, jistě bychom se lekli. Změřme život hospodá- řuov, péči o hospodářství majících! Kolik zajisté tu bývá hněvivých popudností a kollik roztržení! Slovo božie živé umělo by to roz- 60 měřiti. Kdyby slovo boží změřilo naše svědomie, našlo by, že v nich nenie lásky, nenie pokory, trpělivosti a čistoty, ale jest tam tajná pajcha, a člověk jiné potupuje a sebe vyvyšuje. Že jest Kristus mnoho trpěl; ale my přeměřme se! My pak všelikému zlému a každé věci nám protivné vyhajbáme se, nic trpěti nechceme, 65 lítosti nad chudými, poníženými, nemocnými a nedostatečnými nemáme! Také všickni duchovní změřujte život svuoj, jest-li takový, jakýž býti má, jest-li bohomyslnost, jest-li žádost veliká k nebeským věcem, jest-li také oko čisté, totiž aumysl náš upřiemý, jest-li bázeň veliká a poctivost k Bohu etc.! Ješto, kdybychom 70 se tak k Kristovu životu přirovnávali, uzřeli bychom se velmi od těch božských a nebeských věcí zpustlé. Přiměřme také naše modlitby k Kristově modlitbě! Vizme, jest-li svědomie a srdce jasné a pokojné k tomu, ktož se tobě protiví! A protož, když člověk umře, hned ta miera k životu našemu 75 přiměřovati se bude, a bude-li nalezen, že se netrefuje k životu Kristovu, běda nám etc.! V den saudný také ta miera bude a změ- řena budau jednoho každého svědomie a život; a vedlé miery zaslauženie každému dána bude miera radosti a kochánie. Jeden každý v svém auřadě a povolání má se Pánu Kristu přimě- 80 řovati etc. Kazatelové jak mají změřovati Změroviti se takto máme Zlatá třtina 58/59 »hněvivých popudností« opravou z pův.: hněvuov, popuzovánie. 263*
Strana 404
404 Kapitola Na smrti uzříme tepruva (černě: 12. Brány nynějšíc přiměřme k prvním Zdí padly. kiza telove A ten, jenž mluvieše ve mně, měl jest mieru třtinnau. Tento budaucí Jeruzalém, slavný a krásný, do kte- réhož volení přijíti mají, nebývá poznán, jediné od těch, kteří sau v tomto Jeruzalémě rytěřujícím vzděláni. Nebo tento podobný má býti onomu[budauciemu. Tento jest dcerau, onenno matka synuov božích; tento se má zpravovati oniemno. Ti takoví zde vzděláni a postaveni viděti mohau, které sú tam zdi a brány; ale potřebie jest jim prvé mieti zdi a brány. Ale pohřiechu tento zpuš- těn jest, brány i zdi padly a zatmien jest a potlačen a zkažen a lid zajatý a zavedený do Babylona; a lid oslepený jest náramně a 10 dnové naši zlí sau, plní zlořečenstvie. Protož tam patřiti nemuožeme; a mnozí, s tohoto světa jdauce, v temnostech jsau a do temností jdau větších, neb sau líbezného světla a známosti o Jeruzalému neměli, aniž tam mieti budau, leč by někteří na smrti poznali co o Jeruzalému budaucím k bolesti a zámutku většímu. Jako jest 15 řečeno Mojžiešovi: »Uhlédáš, ale neokusíš«, tak mnohým pově- dieno bude v hodinu smrti: »Pohleďte, co ste ztratili! Proč ste se křtili, slovo ste slyšeli, tělo a krev boží přijímali, a nebeské krá- lovstvie ste ztratili pro zlau vuoli vaši?« Nebo tento Jeruzalém jest zkažen, brány, kněžie, a zdi a město obcí. Jestliže tento v nás 20 nebude postaven, onenno také nebude vidien od nás. »A viděl sem anděla, kterýž změřovati měl brány, zdi a město«. Dotýká stavuov zde i u vlasti. Zde někteří sau brány, jiní zdi, třetie jako město obecný lid. Tyto věci budeme-li přeměřovati, kterak sau pevné brány, zdi a město, úžitečné by bylo, a jaké 25 jest nynie zpuštěnie všech jednák. Brány, stav duchovních, velmi sau zkaženy. Jeremiáš v plačtivém kvílení nařieká a die: »Kněžic jeho jako brány sau zkaženy, panny jeho škaredé, a všickni po- bořeni sau stavové«. Přiměřme tyto brány k oněmno svatým prvotním, jaký tam byl život, jak dobré velmi bývaly rady, 30 kterak naučenie dobré dávali, lid v poslušenství držali, jaké obcovánie jich! Žádný do Jeruzaléma nevšel, jediné skrz tyto brány. Byl-li je který hříšník zatvrzený v obci, vyvržen byl ven. Jestliže má Jeruzalém dobře státi, potřebie jest, aby měli brány velmi pevné a dobré a úžitečné a osvícené. Druhé změřeny 35 mají býti zdi; jsau jiní stavové svatých, kteříž hájili lid od bluduov a byli hřiešníkuom pevná obrana a obhajovánie. Kteří byli v po- kušení, skrz ně bývali posilněni; kteří smutní byli, od nich bývali 5 386а. 386b 16 4. M. 14, 23 — 27 Podle Pláče 1. 4
404 Kapitola Na smrti uzříme tepruva (černě: 12. Brány nynějšíc přiměřme k prvním Zdí padly. kiza telove A ten, jenž mluvieše ve mně, měl jest mieru třtinnau. Tento budaucí Jeruzalém, slavný a krásný, do kte- réhož volení přijíti mají, nebývá poznán, jediné od těch, kteří sau v tomto Jeruzalémě rytěřujícím vzděláni. Nebo tento podobný má býti onomu[budauciemu. Tento jest dcerau, onenno matka synuov božích; tento se má zpravovati oniemno. Ti takoví zde vzděláni a postaveni viděti mohau, které sú tam zdi a brány; ale potřebie jest jim prvé mieti zdi a brány. Ale pohřiechu tento zpuš- těn jest, brány i zdi padly a zatmien jest a potlačen a zkažen a lid zajatý a zavedený do Babylona; a lid oslepený jest náramně a 10 dnové naši zlí sau, plní zlořečenstvie. Protož tam patřiti nemuožeme; a mnozí, s tohoto světa jdauce, v temnostech jsau a do temností jdau větších, neb sau líbezného světla a známosti o Jeruzalému neměli, aniž tam mieti budau, leč by někteří na smrti poznali co o Jeruzalému budaucím k bolesti a zámutku většímu. Jako jest 15 řečeno Mojžiešovi: »Uhlédáš, ale neokusíš«, tak mnohým pově- dieno bude v hodinu smrti: »Pohleďte, co ste ztratili! Proč ste se křtili, slovo ste slyšeli, tělo a krev boží přijímali, a nebeské krá- lovstvie ste ztratili pro zlau vuoli vaši?« Nebo tento Jeruzalém jest zkažen, brány, kněžie, a zdi a město obcí. Jestliže tento v nás 20 nebude postaven, onenno také nebude vidien od nás. »A viděl sem anděla, kterýž změřovati měl brány, zdi a město«. Dotýká stavuov zde i u vlasti. Zde někteří sau brány, jiní zdi, třetie jako město obecný lid. Tyto věci budeme-li přeměřovati, kterak sau pevné brány, zdi a město, úžitečné by bylo, a jaké 25 jest nynie zpuštěnie všech jednák. Brány, stav duchovních, velmi sau zkaženy. Jeremiáš v plačtivém kvílení nařieká a die: »Kněžic jeho jako brány sau zkaženy, panny jeho škaredé, a všickni po- bořeni sau stavové«. Přiměřme tyto brány k oněmno svatým prvotním, jaký tam byl život, jak dobré velmi bývaly rady, 30 kterak naučenie dobré dávali, lid v poslušenství držali, jaké obcovánie jich! Žádný do Jeruzaléma nevšel, jediné skrz tyto brány. Byl-li je který hříšník zatvrzený v obci, vyvržen byl ven. Jestliže má Jeruzalém dobře státi, potřebie jest, aby měli brány velmi pevné a dobré a úžitečné a osvícené. Druhé změřeny 35 mají býti zdi; jsau jiní stavové svatých, kteříž hájili lid od bluduov a byli hřiešníkuom pevná obrana a obhajovánie. Kteří byli v po- kušení, skrz ně bývali posilněni; kteří smutní byli, od nich bývali 5 386а. 386b 16 4. M. 14, 23 — 27 Podle Pláče 1. 4
Strana 405
XXI. 405 386b2 potěšeni; kteří byli hlaupí, byli osvíceni. Ti ť sau byli dobří kaza- 40 telové a světí mučedlníci. Již pohřiechu zdi padly, a protož ne- známe těch zdí. A tak v nás temnosti daleko patřiti nám zbra- ňují, nebo nevidíme pádu svého. Jest-li v nás která zed malá, ale hliněná jest; zpodepře-li se kto na ni, padne rychle. Druhá zed, kteráž byla dobrá a pevná, zkažena jest, — stav 45 světský: ciesařové, králové, knížata, rádce, konšelé, kteříž držeti mají obec v pravdě, v lásce od hřiechuov vyčišťovati, lid k bázni boží přivoditi. Již ta zed klesla a jedna zed proti druhé jest, jedna moc proti druhé. Stav duchovní kazí sám se jako jedna zed druhau; a světský stav též kazí sám se. Zed proti zdi, a pád jest veliký. 50 A lid prostý také se obořil, žádného poslušenstvie k vyším a zpráv- cuom duchovním i světským nezachovávají. Řemesla nepřehlé- dají se, ale zkažená a rozdělená sau. Protož přechází Jeruzalém, kto chce koli. Nebo nenie bran, nenie zámkuov, totiž stráží pevných, není zdí stálých a pevných, svatých kazateluov, kteří by zapuzo- 55 vali duchy bludné od duší lidských. Stav světský také rozdělen a lid pod nimi roztržen a jazyk nepostadčuje vypravovati, jací hřiechové přicházejí z pádu zdí. Item město všecko, kdyby se přiměřilo k prvnímu! Najprv znamenajme panny, kterak sau od stavu poctivosti a pokory 60 odešly, kterak děti od poddanosti dobré starších! Vidíme v stavu manželském, jak mnoho zlého v cizoložství se rozmohlo. V stavu vdovském nenie náboženstvie, nenie milosrdenstvie a čistoty v nábožných osobách. Mnozí duchové zlostní proti Písmuom. Mnozí, kteřížto z lidu převrátili se od viery a učenie kacieřská 65 rozsievají, a nenie, kto by odehnal, kto by takovým věcem překazil. Všecko město se vikle a klátí pochybností, všecko se boří, všecka srdce jako trest klátie se v bahně a tepau se, a nenie město stálé a pevné; nad kterýmž pláče Spasitel řka: »By vědělo a poznalo, Jeruzaléme, i ty by...«. A Jeremiáš v Pláči I°.: »Hřiechem 70 hřešil Jeruzalém, protož neustavičný učiněn jest«. Žádného řádu, žádného poslušenstvie, ale noc zlořečená jest, že všickni hmatají, a žádný nepřichází na cestu sionskú. Všickni proroci lkají a pláčí pro tuto noc naši a slepotu a ne- zřiezenost a nebezpečenstvie na duši i na těle. Již morové, již 75 prolitie krve v bojích, již všudy války a bojové. Zevnitř velicí bojové, vnitř rozdělená srdce a lakomstvie, hněv, nenávist, a vy- Druhá zed kteří au Nenic bran Panny Manželé Vdovy Pláč svatých nad ám 68 Luk. 19, 42 — 69 Pláč Jer. 1, 8
XXI. 405 386b2 potěšeni; kteří byli hlaupí, byli osvíceni. Ti ť sau byli dobří kaza- 40 telové a světí mučedlníci. Již pohřiechu zdi padly, a protož ne- známe těch zdí. A tak v nás temnosti daleko patřiti nám zbra- ňují, nebo nevidíme pádu svého. Jest-li v nás která zed malá, ale hliněná jest; zpodepře-li se kto na ni, padne rychle. Druhá zed, kteráž byla dobrá a pevná, zkažena jest, — stav 45 světský: ciesařové, králové, knížata, rádce, konšelé, kteříž držeti mají obec v pravdě, v lásce od hřiechuov vyčišťovati, lid k bázni boží přivoditi. Již ta zed klesla a jedna zed proti druhé jest, jedna moc proti druhé. Stav duchovní kazí sám se jako jedna zed druhau; a světský stav též kazí sám se. Zed proti zdi, a pád jest veliký. 50 A lid prostý také se obořil, žádného poslušenstvie k vyším a zpráv- cuom duchovním i světským nezachovávají. Řemesla nepřehlé- dají se, ale zkažená a rozdělená sau. Protož přechází Jeruzalém, kto chce koli. Nebo nenie bran, nenie zámkuov, totiž stráží pevných, není zdí stálých a pevných, svatých kazateluov, kteří by zapuzo- 55 vali duchy bludné od duší lidských. Stav světský také rozdělen a lid pod nimi roztržen a jazyk nepostadčuje vypravovati, jací hřiechové přicházejí z pádu zdí. Item město všecko, kdyby se přiměřilo k prvnímu! Najprv znamenajme panny, kterak sau od stavu poctivosti a pokory 60 odešly, kterak děti od poddanosti dobré starších! Vidíme v stavu manželském, jak mnoho zlého v cizoložství se rozmohlo. V stavu vdovském nenie náboženstvie, nenie milosrdenstvie a čistoty v nábožných osobách. Mnozí duchové zlostní proti Písmuom. Mnozí, kteřížto z lidu převrátili se od viery a učenie kacieřská 65 rozsievají, a nenie, kto by odehnal, kto by takovým věcem překazil. Všecko město se vikle a klátí pochybností, všecko se boří, všecka srdce jako trest klátie se v bahně a tepau se, a nenie město stálé a pevné; nad kterýmž pláče Spasitel řka: »By vědělo a poznalo, Jeruzaléme, i ty by...«. A Jeremiáš v Pláči I°.: »Hřiechem 70 hřešil Jeruzalém, protož neustavičný učiněn jest«. Žádného řádu, žádného poslušenstvie, ale noc zlořečená jest, že všickni hmatají, a žádný nepřichází na cestu sionskú. Všickni proroci lkají a pláčí pro tuto noc naši a slepotu a ne- zřiezenost a nebezpečenstvie na duši i na těle. Již morové, již 75 prolitie krve v bojích, již všudy války a bojové. Zevnitř velicí bojové, vnitř rozdělená srdce a lakomstvie, hněv, nenávist, a vy- Druhá zed kteří au Nenic bran Panny Manželé Vdovy Pláč svatých nad ám 68 Luk. 19, 42 — 69 Pláč Jer. 1, 8
Strana 406
406 Kapitola Kněz Jednoty nenie (černě:) L.IX°. Nepravosti rozdělcnic činie Rozmohla se lež cházejí tak na vojnu. Jiní zraněni bývají; jiní tam zmordováni sau a nevracují se; jiní přijímají nehodně velebnú svátost těla a krve Páně; jiní přijímají, a nevěřie; jiní nepřijímají, aniž věřie, ani pravé viery mají o velebné svátosti, ale rauhají se, a mnozí 80 umierají. Nenie, kto by sobě to rozmajšlel, kterak jdau ty duše a kam, a kněžstvo toho nelituje, nepláče, nekvílí, vědauce, že odpoviedati budeme za duše! Kde jest kněz, který by s radostí rozmlauval o Jeruzalému a o nebeské vlasti? Kteráii duše, ješto 387a 85 by se veselila s Kristem a myslila o tom Jeruzalému s sladkým duchem pokory? Kde jest v čeledi jednota, kde, aby dva nebo třie shromážděni jsúce modlili se a hřiechuov a zlých věcí politovali? Všudy nemoc a slepota! Poněvadž těchto hrubých věcí a našeho pádu nevidíme, kterak vo oné vlasti přemyšlovati budeme, kterak s těmi svatými 90 rozmlúvati budeme s chutí, kterak poznáme položenie budaucieho Jeruzaléma a vlasti, abychom dychtili a taužili po ní a pospíšili jíti do ní a v srdci abychom sobě napsali ji? Nenie najíti srdce těchto časuov Antikristových, aby vidělo tyto věci s sladkostí, kteréž jest Jan viděl. Jako příklad máme: Když prostředek po- 95 větrný jest mračný a temný, tak hvězdy a slunce i měsíc zastě- ňují se; též mhly pokrytstvie a bludu přivalily se, protož hvězd a slunce nevidíme. Což tehdy dělí uprostřed mezi našimi srdci a Kristem a Jeruzalémem svatým? Izaiáš die: »Nenie ukrácena ruka Páně, aby spasiti nemohla, a uši jeho nejsau obtíženy«, 100 totiž k uslyšení modlitby; rád by totiž spasil a rád by uslyšel modlitbu a vzhlédl na pokoru, a nenalézá se modlitebník věrný za hřiešníky, který by hněv boží ukrotil. »Ale nepravosti vaše dělí mezi vámi a Bohem«, totiž mne od vás oddělily, od mého světla a rady a obrany, že jako slunce přitrhl a zadržuje paprslky a anděly 105 dobré a stráž svatých, nebo tyto mhly a oblakové tmaví oslepují vás; protož nejsem s vámi, aniž mne mieti muožete, aniž vidíte Jeruzaléma mého. »A tvář mú skryl sem. A ruce vaše plné krve«. Pohřiechu nezřízeně mnozí vylili sau krev. »Rtové vaši mluví lež«. Obecný jest pohřiechu tento hřiech v lidu, na trhu, na ulici i na 110 ryňku, a z domnievanie a podezření, a nestydie se, tak světští jako duchovní. Jeremiáš III°.: »Čelo ženy nevěstky učiněno jest tobě, nechtěla s' se styděti«. »A jazyk jich marnost mluví«. Kde již tresce jeden druhého z hřiechu? Kde s sebau rozmlauvají 387a" Viery nenie o svátosti velebné — 99 Iz. 59. 1 — 103 Iz. 59. 2 — 108 Iz. 59, 2 a 3 — 109 Iz. 59. 3 112 Jer. 3. 3 — 113 Iz. 59, 3
406 Kapitola Kněz Jednoty nenie (černě:) L.IX°. Nepravosti rozdělcnic činie Rozmohla se lež cházejí tak na vojnu. Jiní zraněni bývají; jiní tam zmordováni sau a nevracují se; jiní přijímají nehodně velebnú svátost těla a krve Páně; jiní přijímají, a nevěřie; jiní nepřijímají, aniž věřie, ani pravé viery mají o velebné svátosti, ale rauhají se, a mnozí 80 umierají. Nenie, kto by sobě to rozmajšlel, kterak jdau ty duše a kam, a kněžstvo toho nelituje, nepláče, nekvílí, vědauce, že odpoviedati budeme za duše! Kde jest kněz, který by s radostí rozmlauval o Jeruzalému a o nebeské vlasti? Kteráii duše, ješto 387a 85 by se veselila s Kristem a myslila o tom Jeruzalému s sladkým duchem pokory? Kde jest v čeledi jednota, kde, aby dva nebo třie shromážděni jsúce modlili se a hřiechuov a zlých věcí politovali? Všudy nemoc a slepota! Poněvadž těchto hrubých věcí a našeho pádu nevidíme, kterak vo oné vlasti přemyšlovati budeme, kterak s těmi svatými 90 rozmlúvati budeme s chutí, kterak poznáme položenie budaucieho Jeruzaléma a vlasti, abychom dychtili a taužili po ní a pospíšili jíti do ní a v srdci abychom sobě napsali ji? Nenie najíti srdce těchto časuov Antikristových, aby vidělo tyto věci s sladkostí, kteréž jest Jan viděl. Jako příklad máme: Když prostředek po- 95 větrný jest mračný a temný, tak hvězdy a slunce i měsíc zastě- ňují se; též mhly pokrytstvie a bludu přivalily se, protož hvězd a slunce nevidíme. Což tehdy dělí uprostřed mezi našimi srdci a Kristem a Jeruzalémem svatým? Izaiáš die: »Nenie ukrácena ruka Páně, aby spasiti nemohla, a uši jeho nejsau obtíženy«, 100 totiž k uslyšení modlitby; rád by totiž spasil a rád by uslyšel modlitbu a vzhlédl na pokoru, a nenalézá se modlitebník věrný za hřiešníky, který by hněv boží ukrotil. »Ale nepravosti vaše dělí mezi vámi a Bohem«, totiž mne od vás oddělily, od mého světla a rady a obrany, že jako slunce přitrhl a zadržuje paprslky a anděly 105 dobré a stráž svatých, nebo tyto mhly a oblakové tmaví oslepují vás; protož nejsem s vámi, aniž mne mieti muožete, aniž vidíte Jeruzaléma mého. »A tvář mú skryl sem. A ruce vaše plné krve«. Pohřiechu nezřízeně mnozí vylili sau krev. »Rtové vaši mluví lež«. Obecný jest pohřiechu tento hřiech v lidu, na trhu, na ulici i na 110 ryňku, a z domnievanie a podezření, a nestydie se, tak světští jako duchovní. Jeremiáš III°.: »Čelo ženy nevěstky učiněno jest tobě, nechtěla s' se styděti«. »A jazyk jich marnost mluví«. Kde již tresce jeden druhého z hřiechu? Kde s sebau rozmlauvají 387a" Viery nenie o svátosti velebné — 99 Iz. 59. 1 — 103 Iz. 59. 2 — 108 Iz. 59, 2 a 3 — 109 Iz. 59. 3 112 Jer. 3. 3 — 113 Iz. 59, 3
Strana 407
XXI. 407 Srdce opuštěná od Ducha božíeho 115 s chutí o Bohu? Protož jest znamenie, že sau srdce opuštěná od Ducha božieho, a nenie řeči kázanie, aby přivedla k opravení života tento tvrdý lid. Kamenná sú srdce, bez náboženstvie a bez studu, z vobyčeje poslauchají slova božieho a tělo a krev boží přijímají. Všecka srdce plná marnosti, protož žádají marných 120 a prázdných věcí a to, čehož žádají, tak mluvie. »Nenie, kto by volal k Bohu«, totiž za život dobrý, nenie ten umělý, ani v lidu pohřiechu. »Nenie, kto by právě saudil«, aby poznal své zpuštěnie a duše ohavnost. Kto jest, ješto by lidu hřiechy jich vkydal na tvář? Který kněz sám sebe poznává? Kto chce trestán býti od 125 jiného? »Doufají v niveč«: onino v množství veliké lidí, jiný v sek- tách, osob duostojenství, onenno v vymlúvaní svém chytrém, onen v bohatství, onen v moci světské etc. »Vajce haduov rozbili sú«. Vajce sau srdce dlauho v neduhu zležalá, dávno naplněná zlostí 130 vymyšlenau a zavržená od dávnieho času v tajné zlosti a chytrosti; ta sau srdce roztrhli. Kteréžto věci zle počavše od mnohých let, ven již vyplývají a vylévají se. To oslepuje nás, že nepatříme k Jeruzalému budauciemu, nebo srdce plná sú zlosti; a ta již otvie- ráte, když činíte krádež, vraždu, pomstu zlau. »A králík, ten had, 135 rodí se z vajec«, totiž kacieřstva, bludové a duchové nečistí pro hřiechy naše tito hadové uprostřed nás rodie se. Ezechiel: »Synu člověčí, mezi hady a štíry přebýváš«. Lépe by bylo bydleti na paušti nežli mezi zchytralými pokrytci a kacieři a svuodci a tajnými a lstívě podtrhavými lidmi a utrhači. Budau ť již tu 387b1 140 pěkně v uoči mluviti,a potom ani ť zrazují člověka! Veliké sau v nás temnosti jako pekelné. Jako oni v pekle nevidie onoho Jeruzalému, a pakli vidie, radovati se nemohau z slávy jeho, tak pekelná naše srdce tmavá nic nevědie o Jeruza- lému věčném a neumějí právě pomysliti. Protož přikazuje Duch 145 Páně přeměřiti brány a zdi a město. Ty tehdy přeměř svuoj život, kterak miluješ Boha, kterak v pravdě prospieváš, kterak brány stojie. Změřte, jaké jich svědomie a kázanie před Bohem! A protož, kdyby přišel anděl boží a položil mieru na srdce naše, kteříž se domnieváme, že sme nětco, nic nejsúce, tu bychom poznali sebe. 150 Kdež sau ta srdce výborná, těm die apoštol (k Židuom), aby patřili k Jeruzalému. Die: »Obráceni ste k městu svatých a k Jeruzalému věčnému«. Jestliže oko nemocné a blékavé obrátie se k slunci, hned Vajce hadnov Co 51! Kacieřstva odkud? Změřme život náš! 120 Iz. 59, 4 — 126 Ib. — 128 Podle Iz. 59, 5 — 134 Ib. — 137 Podle Ezech. 2, 6 — 151 Žid. 12, 22
XXI. 407 Srdce opuštěná od Ducha božíeho 115 s chutí o Bohu? Protož jest znamenie, že sau srdce opuštěná od Ducha božieho, a nenie řeči kázanie, aby přivedla k opravení života tento tvrdý lid. Kamenná sú srdce, bez náboženstvie a bez studu, z vobyčeje poslauchají slova božieho a tělo a krev boží přijímají. Všecka srdce plná marnosti, protož žádají marných 120 a prázdných věcí a to, čehož žádají, tak mluvie. »Nenie, kto by volal k Bohu«, totiž za život dobrý, nenie ten umělý, ani v lidu pohřiechu. »Nenie, kto by právě saudil«, aby poznal své zpuštěnie a duše ohavnost. Kto jest, ješto by lidu hřiechy jich vkydal na tvář? Který kněz sám sebe poznává? Kto chce trestán býti od 125 jiného? »Doufají v niveč«: onino v množství veliké lidí, jiný v sek- tách, osob duostojenství, onenno v vymlúvaní svém chytrém, onen v bohatství, onen v moci světské etc. »Vajce haduov rozbili sú«. Vajce sau srdce dlauho v neduhu zležalá, dávno naplněná zlostí 130 vymyšlenau a zavržená od dávnieho času v tajné zlosti a chytrosti; ta sau srdce roztrhli. Kteréžto věci zle počavše od mnohých let, ven již vyplývají a vylévají se. To oslepuje nás, že nepatříme k Jeruzalému budauciemu, nebo srdce plná sú zlosti; a ta již otvie- ráte, když činíte krádež, vraždu, pomstu zlau. »A králík, ten had, 135 rodí se z vajec«, totiž kacieřstva, bludové a duchové nečistí pro hřiechy naše tito hadové uprostřed nás rodie se. Ezechiel: »Synu člověčí, mezi hady a štíry přebýváš«. Lépe by bylo bydleti na paušti nežli mezi zchytralými pokrytci a kacieři a svuodci a tajnými a lstívě podtrhavými lidmi a utrhači. Budau ť již tu 387b1 140 pěkně v uoči mluviti,a potom ani ť zrazují člověka! Veliké sau v nás temnosti jako pekelné. Jako oni v pekle nevidie onoho Jeruzalému, a pakli vidie, radovati se nemohau z slávy jeho, tak pekelná naše srdce tmavá nic nevědie o Jeruza- lému věčném a neumějí právě pomysliti. Protož přikazuje Duch 145 Páně přeměřiti brány a zdi a město. Ty tehdy přeměř svuoj život, kterak miluješ Boha, kterak v pravdě prospieváš, kterak brány stojie. Změřte, jaké jich svědomie a kázanie před Bohem! A protož, kdyby přišel anděl boží a položil mieru na srdce naše, kteříž se domnieváme, že sme nětco, nic nejsúce, tu bychom poznali sebe. 150 Kdež sau ta srdce výborná, těm die apoštol (k Židuom), aby patřili k Jeruzalému. Die: »Obráceni ste k městu svatých a k Jeruzalému věčnému«. Jestliže oko nemocné a blékavé obrátie se k slunci, hned Vajce hadnov Co 51! Kacieřstva odkud? Změřme život náš! 120 Iz. 59, 4 — 126 Ib. — 128 Podle Iz. 59, 5 — 134 Ib. — 137 Podle Ezech. 2, 6 — 151 Žid. 12, 22
Strana 408
408 Kapitola Malomocenstvíe auraz béře a nemuož hleděti vzhuoru, ale rychle běží do tmy; tak srdce slepá a nemocná, že se stajště lidu nětco mluviti a slyšeti a mysliti o Jeruzalému. Jan I°.: »Světlo přišlo na svět, a milovali 155 lidé viece temnosti nežli světlo«. Ta ť jest nemoc těžká a malomocenstvie, totiž lakomstvie. Druhé podlé svatého Bédy kacieřstvie těžké malomocenstvie jest. A nemuože poznáno býti malomocenstvie to, leč Kristus přijde a přeměří srdce naše. Jako Kristus šel do Jeruzaléma a tu potkalo 160 se s ním deset malomocných. Kdyby světí stáli v branách jako prvé, oni by nám nedopustili k velebné svátosti těla a krve Páně s naší ohavností a malomocenstvím. Potřebie jest, aby přišel Kristus a osvítil propast srdečnau. A neučiní ť toho, jediné leč bychom volali řkúce: »Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi podlé velikého 165 milosrdenstvie tvého!« A nebudeme zdrávi, abychom Jeruzalém opatřili, leč přijdeme k branám Jeruzaléma tohoto, totiž k svatým kněžím, a ote vřeme jim svědomie a vezmeme radu, kterak bychom 387b2 hodně přistaupali k svátosti velebné oltářní. Ale k branám nejdeme, protož nehodně přijímáme. Apoštol: »Protož mezi vámi mnozí 170 nemocní, nebo se sami nezkušují, nemodlé se nábožně«, totiž sau jako v těžkém snu; a všickni zesnuli těžkým snem. Protož ani řeč kázanie jim prospievá, neb sau plní malomocenstvie, plní hřiechuov a ducha jakéhos' pyšného, ducha bludného mnohá srdce sau plná a ducha hrdosti. Potřebie jest jistě utéci se k modlitbě, aby Pán 175 uzdravil nás, aby vzdělán byl Jeruzalém v nás a potom budaucí onen věčný etc. rdce nezpuosobná A to město Jeruzalém na čtyři hrany po- staveno jest. To jest čtyřhraná věc, když jest s každé strany nětco tak široké jako dlauhé, a ne viece dlauhé než široké, a zase též. Ku podobenství takové věci viděl Jan Jeruzalém, že dlauhost jeho tak veliká byla jako širokost etc. Dotýká odplaty budaucie, kteráž voleným dána bude. Jakož sau zaslúžili, takovau odplatu mieti budau; kterauž měrau měřili zde, takováž miera bude jim odměřena. A ta mzda a odplata čtverohranatau věcí se jmenuje, kterauž volení budau mieti v Jeruzalémě. Zde volení mají mieti 5 Město čtverhranate 155 Spr. Jan 3, 19 — 158 Beda, In Lucae evangelium expositio, liber V. (M L 92 c. 542). — 160 Luk. 17, 12 — 165 Luk. 17, 13 — 170 Podle 1. Kor. II, 28 až 30 7 Ohlas Mat. 7. 2; Marek 4, 24; Luk. 6, 38
408 Kapitola Malomocenstvíe auraz béře a nemuož hleděti vzhuoru, ale rychle běží do tmy; tak srdce slepá a nemocná, že se stajště lidu nětco mluviti a slyšeti a mysliti o Jeruzalému. Jan I°.: »Světlo přišlo na svět, a milovali 155 lidé viece temnosti nežli světlo«. Ta ť jest nemoc těžká a malomocenstvie, totiž lakomstvie. Druhé podlé svatého Bédy kacieřstvie těžké malomocenstvie jest. A nemuože poznáno býti malomocenstvie to, leč Kristus přijde a přeměří srdce naše. Jako Kristus šel do Jeruzaléma a tu potkalo 160 se s ním deset malomocných. Kdyby světí stáli v branách jako prvé, oni by nám nedopustili k velebné svátosti těla a krve Páně s naší ohavností a malomocenstvím. Potřebie jest, aby přišel Kristus a osvítil propast srdečnau. A neučiní ť toho, jediné leč bychom volali řkúce: »Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi podlé velikého 165 milosrdenstvie tvého!« A nebudeme zdrávi, abychom Jeruzalém opatřili, leč přijdeme k branám Jeruzaléma tohoto, totiž k svatým kněžím, a ote vřeme jim svědomie a vezmeme radu, kterak bychom 387b2 hodně přistaupali k svátosti velebné oltářní. Ale k branám nejdeme, protož nehodně přijímáme. Apoštol: »Protož mezi vámi mnozí 170 nemocní, nebo se sami nezkušují, nemodlé se nábožně«, totiž sau jako v těžkém snu; a všickni zesnuli těžkým snem. Protož ani řeč kázanie jim prospievá, neb sau plní malomocenstvie, plní hřiechuov a ducha jakéhos' pyšného, ducha bludného mnohá srdce sau plná a ducha hrdosti. Potřebie jest jistě utéci se k modlitbě, aby Pán 175 uzdravil nás, aby vzdělán byl Jeruzalém v nás a potom budaucí onen věčný etc. rdce nezpuosobná A to město Jeruzalém na čtyři hrany po- staveno jest. To jest čtyřhraná věc, když jest s každé strany nětco tak široké jako dlauhé, a ne viece dlauhé než široké, a zase též. Ku podobenství takové věci viděl Jan Jeruzalém, že dlauhost jeho tak veliká byla jako širokost etc. Dotýká odplaty budaucie, kteráž voleným dána bude. Jakož sau zaslúžili, takovau odplatu mieti budau; kterauž měrau měřili zde, takováž miera bude jim odměřena. A ta mzda a odplata čtverohranatau věcí se jmenuje, kterauž volení budau mieti v Jeruzalémě. Zde volení mají mieti 5 Město čtverhranate 155 Spr. Jan 3, 19 — 158 Beda, In Lucae evangelium expositio, liber V. (M L 92 c. 542). — 160 Luk. 17, 12 — 165 Luk. 17, 13 — 170 Podle 1. Kor. II, 28 až 30 7 Ohlas Mat. 7. 2; Marek 4, 24; Luk. 6, 38
Strana 409
XXI. 409 388a 10 tu čtverohranost, aby budaucí onoho města čtyřhranost měli. Najprvé zde mají se mieti zároveň jednostajně v protivných i v šťastných věcech. Čtyřhranau včcí kamž koli vržeš, rovně stojí; tak volení v hruozách i v pokoji; i v protivných i v šťastných pří- hodách nezměniti se jest to býti věcí čtyřhranau zde. A ti dojdau 15 města Jeruzaléma, na čtyři hrany postaveného. Všickní (!) zde táhněme se k čtyřhranatosti, totiž jednostajně rovně se všech strán, abychom stáli zarovno na pravici, totiž v šťastných věcech, i na levici protivných věcí. Žalm: »Pravice (černě:, CXLIII. jich pravice nepravosti«. Ó člověče, stuoj právě, nepozdvihuj se 20 na pravici a na levici nezaufaj, nerepci, nehněvaj se, varuj se od hořkosti mysli! V pokoji, v zdraví, v rozkoši, v přáteléch, v synech, v sytosti kto by právě stál, řiedký jest. Pravice zdejšie na malý čas stojí, tudiež se změní: přátelé odcházejí, cti světské odcházejí, a rychle přicházejí protivné věci. Jestliže opět člověk tu jako 25 kladivem prán bývá a od ostrých, totiž protivných věcí potrestán, aby byl kámen rovný ve zdi božieho a svatého Jeruzaléma, blaho- slavený jest ten; a řiedký jest, kterýž v protivných věcech nepadá. Apoštol o tom vypravuje řka: »Napravo i nalevo skrz voděnie spravedlnosti«, totiž vyjděme k boji proti světu, tělu a šatanovi. Kto chce býti kamenem živým ve zdi jeruzalémské, měl by mieti spravedlnost, aby vzdával chválu a čest Bohu, milovánie a trestánie a naučenie bližním. Mějmež tehdy oděnie spravedlnosti s pravé strany, v šťastných věcech abychom nepadli. Též s levé strany. A vykládá, co jest to napravo, tu řka: »Skrze slávu«, když 35 chválé, když všecky věci žádostivé sau pohotově i zbožie. »A pohančnic«, totiž skrze zlau pověst. Hle, to ť levice! Potřebie jest tu mieti oděnie, když nazýváni býváme svuodci, a pravdomluvní sme, když se nám porauhají. Jiní nazývají nás pravdomluvnými. Hle, pravice, že věřie nám a chválé! Jednák svuodce a kacieře 40 dávají. Hle, to ť levice opět! Jednák dobrau a plnau pověst. Hle, dobré věci o nás smajšlejí věrní! A opět zlau pověst rozsievají. Hle, na levici nechválé! Mieti tu spravedlnost se všech strán, jest býti čtverohranatým v Jeruzalémě; a ti ť přijdau do budaucieho Jeruzaléma. Item die apoštol, na levici které věci trpěl jest: »V nahotě, v zimě, v hladu, v žiezni etc. Avšak aumyslu a vuole neproměnil Olěnic toto mějme napravo i nalevo 30 Mánu se čtyrhranatáti 388a° 45 ... 18 Ž. 144, 11 — 19 Nad slovem »právě« je nadepsáno: rovně — 28 2. Kor. 6, 7 — 34 2. Kor. 6, 8 — 39 Ib. — 45 Podle 2. Kor. 11, 27
XXI. 409 388a 10 tu čtverohranost, aby budaucí onoho města čtyřhranost měli. Najprvé zde mají se mieti zároveň jednostajně v protivných i v šťastných věcech. Čtyřhranau včcí kamž koli vržeš, rovně stojí; tak volení v hruozách i v pokoji; i v protivných i v šťastných pří- hodách nezměniti se jest to býti věcí čtyřhranau zde. A ti dojdau 15 města Jeruzaléma, na čtyři hrany postaveného. Všickní (!) zde táhněme se k čtyřhranatosti, totiž jednostajně rovně se všech strán, abychom stáli zarovno na pravici, totiž v šťastných věcech, i na levici protivných věcí. Žalm: »Pravice (černě:, CXLIII. jich pravice nepravosti«. Ó člověče, stuoj právě, nepozdvihuj se 20 na pravici a na levici nezaufaj, nerepci, nehněvaj se, varuj se od hořkosti mysli! V pokoji, v zdraví, v rozkoši, v přáteléch, v synech, v sytosti kto by právě stál, řiedký jest. Pravice zdejšie na malý čas stojí, tudiež se změní: přátelé odcházejí, cti světské odcházejí, a rychle přicházejí protivné věci. Jestliže opět člověk tu jako 25 kladivem prán bývá a od ostrých, totiž protivných věcí potrestán, aby byl kámen rovný ve zdi božieho a svatého Jeruzaléma, blaho- slavený jest ten; a řiedký jest, kterýž v protivných věcech nepadá. Apoštol o tom vypravuje řka: »Napravo i nalevo skrz voděnie spravedlnosti«, totiž vyjděme k boji proti světu, tělu a šatanovi. Kto chce býti kamenem živým ve zdi jeruzalémské, měl by mieti spravedlnost, aby vzdával chválu a čest Bohu, milovánie a trestánie a naučenie bližním. Mějmež tehdy oděnie spravedlnosti s pravé strany, v šťastných věcech abychom nepadli. Též s levé strany. A vykládá, co jest to napravo, tu řka: »Skrze slávu«, když 35 chválé, když všecky věci žádostivé sau pohotově i zbožie. »A pohančnic«, totiž skrze zlau pověst. Hle, to ť levice! Potřebie jest tu mieti oděnie, když nazýváni býváme svuodci, a pravdomluvní sme, když se nám porauhají. Jiní nazývají nás pravdomluvnými. Hle, pravice, že věřie nám a chválé! Jednák svuodce a kacieře 40 dávají. Hle, to ť levice opět! Jednák dobrau a plnau pověst. Hle, dobré věci o nás smajšlejí věrní! A opět zlau pověst rozsievají. Hle, na levici nechválé! Mieti tu spravedlnost se všech strán, jest býti čtverohranatým v Jeruzalémě; a ti ť přijdau do budaucieho Jeruzaléma. Item die apoštol, na levici které věci trpěl jest: »V nahotě, v zimě, v hladu, v žiezni etc. Avšak aumyslu a vuole neproměnil Olěnic toto mějme napravo i nalevo 30 Mánu se čtyrhranatáti 388a° 45 ... 18 Ž. 144, 11 — 19 Nad slovem »právě« je nadepsáno: rovně — 28 2. Kor. 6, 7 — 34 2. Kor. 6, 8 — 39 Ib. — 45 Podle 2. Kor. 11, 27
Strana 410
410 Kapitola Jeruzalém jaký byl prvé Pavel čtverohranatý Uměnie toto svatých najvětšíc sem, ale, což se Bohu líbilo a k spasení duší bylo, vyplnil sem«. Item na pravici apoštola byli sau ti mnozí, kteréž jest obrátil na vieru, kteří skrz něho uvěřili, pokánie činili, k hřiechóm se ne- navracovali, chválili řiekajíce: »Tento člověk jest od Boha«, plakali 50 na hřiechy, a nepozdvihl se z toho, ale ponížil se. To ť jest pravice dobrá. Takoví ť sau byli pravý a svatý Jeruzalém, čtverohranatě postavený v tomto putování. V žalářích bývajíce a na smrt jdauce naději měli; v štěstí, v chválení lidském ponižovali se; bohatstvie podávali jim, bázeň měli v tom, Bohu chválu vzdávali. Za tuto 55 čtverhranost vzali ono budaucie věčné čtverhranaté dobré a pravé, na šíř i na dvézl. Protož, když čest a sláva, bohatstvie přicházejí lidem a oni se pozdvihují v pajchu a nadýmají se, již nestojie čtverhranatě, již pravice jest nerovná. Řiedký ť jest, ktož by v štěstí nezpýchal. 60 Ekleziastik: »Blahoslavený bohatý, kterýž neodšel po lakomství, kterýž nalezen jest bez poškvrny a po zlatu neodšel«, a které sau líbezné věci světa, nežádá, ale zamietá a srdce svého k nim nevylévá — ten ť jest čtyřhraný člověk, ten člověk jest město Jeruzalém rytěřujície cierkve čtverhranatě postavené. Též v protivných 65 věcech kto stojí rovně a bez reptánie, ten ť jest blahoslavené město Jeruzalém, očekávaje odplaty věčného města čtyřhranatě vy- staveného. Item veliký Pavel, maje srdce své čtyřhrané a jednomyslně stoje, die: »Umiem (totiž mám toto uměnie) hojnosti pojmieti 70 (totiž v šťastných věcech umiem státi bez poškvrny, v auřadě svém jsa postaven), umiem nedostatku potrpěti«, na levici ne- reptaje; »umiem lačněti«, na levici rád přijímám to; »i nasycen býti« na pravici skutečně, tu umiem také státi. Pokládá to apoštol za najvětšie mistrovstvie a za najvětšie učenie, v štěstí nepozdvih-75 nauti se, Boha nerozhněvati, v protivenství, v hořkosti nepadnauti, nereptati. To ť jest uměnie a učenie křesťanské, to ť jest uměnie svatých. Na to mají býti kázanie a napomínanie a posluchači k tomu konci měřiti mají. Apoštol die: »Umiem«, to jest uměnie mé. To sluší znáti 80 křesťanuom, se všech strán od hřiechuov se varovati a Boha ne- hněvati, ale Bohu se vždycky líbiti. Kto nám dá toto uměnie? »Umiem« zajisté v hodinu smrti nedati se poraziti strachem, k ne- přátelóm tu lásku zachovati a ostřéhati, žádného v nenávisti nemieti 388b 57 Psáno: dýel. — 61 Eccli 31, 8 — 70 Filip. 4, 12
410 Kapitola Jeruzalém jaký byl prvé Pavel čtverohranatý Uměnie toto svatých najvětšíc sem, ale, což se Bohu líbilo a k spasení duší bylo, vyplnil sem«. Item na pravici apoštola byli sau ti mnozí, kteréž jest obrátil na vieru, kteří skrz něho uvěřili, pokánie činili, k hřiechóm se ne- navracovali, chválili řiekajíce: »Tento člověk jest od Boha«, plakali 50 na hřiechy, a nepozdvihl se z toho, ale ponížil se. To ť jest pravice dobrá. Takoví ť sau byli pravý a svatý Jeruzalém, čtverohranatě postavený v tomto putování. V žalářích bývajíce a na smrt jdauce naději měli; v štěstí, v chválení lidském ponižovali se; bohatstvie podávali jim, bázeň měli v tom, Bohu chválu vzdávali. Za tuto 55 čtverhranost vzali ono budaucie věčné čtverhranaté dobré a pravé, na šíř i na dvézl. Protož, když čest a sláva, bohatstvie přicházejí lidem a oni se pozdvihují v pajchu a nadýmají se, již nestojie čtverhranatě, již pravice jest nerovná. Řiedký ť jest, ktož by v štěstí nezpýchal. 60 Ekleziastik: »Blahoslavený bohatý, kterýž neodšel po lakomství, kterýž nalezen jest bez poškvrny a po zlatu neodšel«, a které sau líbezné věci světa, nežádá, ale zamietá a srdce svého k nim nevylévá — ten ť jest čtyřhraný člověk, ten člověk jest město Jeruzalém rytěřujície cierkve čtverhranatě postavené. Též v protivných 65 věcech kto stojí rovně a bez reptánie, ten ť jest blahoslavené město Jeruzalém, očekávaje odplaty věčného města čtyřhranatě vy- staveného. Item veliký Pavel, maje srdce své čtyřhrané a jednomyslně stoje, die: »Umiem (totiž mám toto uměnie) hojnosti pojmieti 70 (totiž v šťastných věcech umiem státi bez poškvrny, v auřadě svém jsa postaven), umiem nedostatku potrpěti«, na levici ne- reptaje; »umiem lačněti«, na levici rád přijímám to; »i nasycen býti« na pravici skutečně, tu umiem také státi. Pokládá to apoštol za najvětšie mistrovstvie a za najvětšie učenie, v štěstí nepozdvih-75 nauti se, Boha nerozhněvati, v protivenství, v hořkosti nepadnauti, nereptati. To ť jest uměnie a učenie křesťanské, to ť jest uměnie svatých. Na to mají býti kázanie a napomínanie a posluchači k tomu konci měřiti mají. Apoštol die: »Umiem«, to jest uměnie mé. To sluší znáti 80 křesťanuom, se všech strán od hřiechuov se varovati a Boha ne- hněvati, ale Bohu se vždycky líbiti. Kto nám dá toto uměnie? »Umiem« zajisté v hodinu smrti nedati se poraziti strachem, k ne- přátelóm tu lásku zachovati a ostřéhati, žádného v nenávisti nemieti 388b 57 Psáno: dýel. — 61 Eccli 31, 8 — 70 Filip. 4, 12
Strana 411
XXI. 411 388b2 100 85 v protivenstvích mých, ale pokojné srdce ukázati, nepopúzeti se, neprchati, nehněvati se, ale naději mieti, smrt Kristovu v paměti mieti a radovati se v utrpení pro Boha. »Umiem« podkloniti šíje všem nedostatkuom pro Krista. »Umiem« protivné věci trpěti, kteréž se Kristu líbie, v žaláři seděti, kamenován býti, okovy 90 svázán býti. »Umiem« také od bratří utrhánie snášeti a pohaněn od nich býti, a nehřešiti, ale v Boha doufati, na pravici chvály báti se a ponižovati. To město bylo postavené na apoštoléch zde, a tam stojí u vlasti krásné město, kteréž Jan viděl řka: »A město bylo čtverohranatě 95 postavené«. Kterak také umie apoštol na pravici státi v dobrém aumyslu? Když člověk má bohatstvie a na zbytečné věci nenakládá, na raucho své pyšné, slavné, a k své chvále ho nechová, neužívá k lakotě, ale s střiedmostí užívá jich, a bez čehož nemuož býti, na to nakládá a s bázní své obcovánie vede v nich, a kdež se tiem bohatstvím líbie lidem a nelíbie Bohu, vajrují se toho. Kdež ne- mocní a nuzní sau a neodění, rozdělují mezi ně, a z toho marné chvály nehledají, ti ť sau čtverohranatě město postavené, ti umějí hojnost mieti a nehřešiti. Apoštol činieval zbierky, v nedělské dni velel se scházeti lidu a almužnu skládati na chudé. Sám skrovně 105 živ byl a na chudé obracoval; netbal, co zítra jiesti bude, ale kterak by smutných potěšil, a za hřiešníky plakal a kvielil. Zapomínal na svuoj hlad a na svau žiezeň v práci, kterauž vedl o duše lidské. Zbíerky apoštol činioval Co k tomuto dieme? Ta ť jest byla maudrost svatých. Co dieme k tomu my bohatší? Kterak stojíme na pravici bohatství a štěstie, abychom nehřešili? 110 Pohřiechu nakaupie sobě drahých věcí a vymlauvají se, že potřeba jest, ano to z kořene pajchy pocházie. Item mnoho strávie a snědie, a tu vajmluvy z toho přicházejí, že potřebujeme takových věcí, ano kořen v nich lakota, kteráž naplňuje břicho a překážku činí modlitbám, zbuzuje zlé žádosti, oslepuje rozum, aby nerozuměl 115 slovu božímu. Tak se lakota odievá a přikrývá, jako by byla potřeba. Taková srdce již padají na pravici, kteráž padají skrze pýchu a lakotu. Dlauho sedají, řeči daremnie strojie, o marných věcech přemajšlejíce. Kdyby miera byla dobrá s pravé strany v městě našem, což my snieme, jiní třie měli by dosti na tom pokrmu, 120 a čtyří měli by dosti na tom rauše a oděvu, což k své straně služebník boží osobuje, ano to jemu nepříleží. Blaudíme po pravici a nesto- jíme na té straně pravice. Mieru kdybychom měli tuto 103 1. Kor. 16, 2
XXI. 411 388b2 100 85 v protivenstvích mých, ale pokojné srdce ukázati, nepopúzeti se, neprchati, nehněvati se, ale naději mieti, smrt Kristovu v paměti mieti a radovati se v utrpení pro Boha. »Umiem« podkloniti šíje všem nedostatkuom pro Krista. »Umiem« protivné věci trpěti, kteréž se Kristu líbie, v žaláři seděti, kamenován býti, okovy 90 svázán býti. »Umiem« také od bratří utrhánie snášeti a pohaněn od nich býti, a nehřešiti, ale v Boha doufati, na pravici chvály báti se a ponižovati. To město bylo postavené na apoštoléch zde, a tam stojí u vlasti krásné město, kteréž Jan viděl řka: »A město bylo čtverohranatě 95 postavené«. Kterak také umie apoštol na pravici státi v dobrém aumyslu? Když člověk má bohatstvie a na zbytečné věci nenakládá, na raucho své pyšné, slavné, a k své chvále ho nechová, neužívá k lakotě, ale s střiedmostí užívá jich, a bez čehož nemuož býti, na to nakládá a s bázní své obcovánie vede v nich, a kdež se tiem bohatstvím líbie lidem a nelíbie Bohu, vajrují se toho. Kdež ne- mocní a nuzní sau a neodění, rozdělují mezi ně, a z toho marné chvály nehledají, ti ť sau čtverohranatě město postavené, ti umějí hojnost mieti a nehřešiti. Apoštol činieval zbierky, v nedělské dni velel se scházeti lidu a almužnu skládati na chudé. Sám skrovně 105 živ byl a na chudé obracoval; netbal, co zítra jiesti bude, ale kterak by smutných potěšil, a za hřiešníky plakal a kvielil. Zapomínal na svuoj hlad a na svau žiezeň v práci, kterauž vedl o duše lidské. Zbíerky apoštol činioval Co k tomuto dieme? Ta ť jest byla maudrost svatých. Co dieme k tomu my bohatší? Kterak stojíme na pravici bohatství a štěstie, abychom nehřešili? 110 Pohřiechu nakaupie sobě drahých věcí a vymlauvají se, že potřeba jest, ano to z kořene pajchy pocházie. Item mnoho strávie a snědie, a tu vajmluvy z toho přicházejí, že potřebujeme takových věcí, ano kořen v nich lakota, kteráž naplňuje břicho a překážku činí modlitbám, zbuzuje zlé žádosti, oslepuje rozum, aby nerozuměl 115 slovu božímu. Tak se lakota odievá a přikrývá, jako by byla potřeba. Taková srdce již padají na pravici, kteráž padají skrze pýchu a lakotu. Dlauho sedají, řeči daremnie strojie, o marných věcech přemajšlejíce. Kdyby miera byla dobrá s pravé strany v městě našem, což my snieme, jiní třie měli by dosti na tom pokrmu, 120 a čtyří měli by dosti na tom rauše a oděvu, což k své straně služebník boží osobuje, ano to jemu nepříleží. Blaudíme po pravici a nesto- jíme na té straně pravice. Mieru kdybychom měli tuto 103 1. Kor. 16, 2
Strana 412
412 Kapitola Item s levé strany přicházejí utrhánie, pomlauvanie, zlau pověstí odievanie. Hned se zbauří srdce a zastará a hořkost má,!! 389a nechce se modliti, Boha chváliti, nechce Boha slyšeti, že nemá 125 pyšného raucha a k vuoli tělesné, v zámutku repce, rauhá se a chce sobě zaufati; kto mu uškodil, chce se pomstiti a nenese toho po- korně. Ten poražen bývá s té strany od dobrého a ten v šťastných věcech pozdvihuje se v pajchu, s obau strán blaudí. Ktož nemá života čtyrhranatě tiemto obyčejem zpuosobného, nebude mieti 130 věčné slávy, vyznamenané skrz město čtyřhranatě postavené. Tou mnnc micti u seln Job čtverhranaté město Item Jan v kanonice die: »Nechtějte milovati světa ani těch věcí, které na světě sau. Nebo všecko, co jest na světě« etc. Varujte se, abyšte nepadli od věčné slávy! Pro tuto pravici velí tělo mrtviti. světa nemilovati, slávy nehledati, žádosti těla skrocovati, ráno 135 k modlitbě vstávati, ne v měkkostech a v rozkošech se kochati. Nestojte, chudí zbohaceni sau a hojnějšiech oděvuov žádají, roz- košné pokrmy, dlauhé spánie milují a těžce padají, jestliže v čas- ných věcech hynau, v cizie se uvázati myslé! Jan orlice napomíná, když přichází pravice pajchy, žádosti těla a milovánie světa, máme 140 jí, totiž pravici, odpierati. Jestliže kto svoluje, nenie lásky Boha Otce v něm; v tom životě, kdež se miluje přízeň, čest srdečně na tomto světě, ten oheň uhašuje vodu Ducha svatého. Pakli jest hojně vody Ducha svatého, všeckeren oheň uhašen bývá. Ó, když člověk, moha svoliti pajše, nechce, pozdvihovati se v bohatství 145 nechce, bezpečen buď a naději měj v Pánu. Nebo světí radovali se v protivných věcech a opatrnější byli, v bohatství se báli. Nebo mnohé zlé věci přicházejí tu ] pod zpuosobau potřeby. A těch 389a" tak zkusil Buoh, že sau byli praví šafáři těch věcí, sami o sebe na mále dosti měli. Apoštol die: »Umiem potrpěti nauze a jiným také 150 udělovati«. Též v nebezpečenstvích od milosti nevypadati umieme. Kto je z nás ten, ješto by to uměl a zachovával? Blahoslavený člověk, kterýž má tu čtyřhranatost; ten bude mieti korunu krá- lovstvie na pravici Boha Otce! Item vezměme město čtyřhranatě spuosobené a vystavené 155 zde na světě, svatého Joba! Kterýž měl královstvie, domy, dievky, služebníky, dobytek, mladé a rozkošné syny a dcery, avšak otec byl chudých, huol kulhavým, modlil se za syny, aby nezpajchali a aby Pánu neshřešili, a ostřiehal dcer od hřiechuov, život dobrý — 132 1. Jan 2, 15 a 16 — 141 1. Jan 2, 15 — 150 Podle Filip. 4. 12 157 Job 29. 15 a 16
412 Kapitola Item s levé strany přicházejí utrhánie, pomlauvanie, zlau pověstí odievanie. Hned se zbauří srdce a zastará a hořkost má,!! 389a nechce se modliti, Boha chváliti, nechce Boha slyšeti, že nemá 125 pyšného raucha a k vuoli tělesné, v zámutku repce, rauhá se a chce sobě zaufati; kto mu uškodil, chce se pomstiti a nenese toho po- korně. Ten poražen bývá s té strany od dobrého a ten v šťastných věcech pozdvihuje se v pajchu, s obau strán blaudí. Ktož nemá života čtyrhranatě tiemto obyčejem zpuosobného, nebude mieti 130 věčné slávy, vyznamenané skrz město čtyřhranatě postavené. Tou mnnc micti u seln Job čtverhranaté město Item Jan v kanonice die: »Nechtějte milovati světa ani těch věcí, které na světě sau. Nebo všecko, co jest na světě« etc. Varujte se, abyšte nepadli od věčné slávy! Pro tuto pravici velí tělo mrtviti. světa nemilovati, slávy nehledati, žádosti těla skrocovati, ráno 135 k modlitbě vstávati, ne v měkkostech a v rozkošech se kochati. Nestojte, chudí zbohaceni sau a hojnějšiech oděvuov žádají, roz- košné pokrmy, dlauhé spánie milují a těžce padají, jestliže v čas- ných věcech hynau, v cizie se uvázati myslé! Jan orlice napomíná, když přichází pravice pajchy, žádosti těla a milovánie světa, máme 140 jí, totiž pravici, odpierati. Jestliže kto svoluje, nenie lásky Boha Otce v něm; v tom životě, kdež se miluje přízeň, čest srdečně na tomto světě, ten oheň uhašuje vodu Ducha svatého. Pakli jest hojně vody Ducha svatého, všeckeren oheň uhašen bývá. Ó, když člověk, moha svoliti pajše, nechce, pozdvihovati se v bohatství 145 nechce, bezpečen buď a naději měj v Pánu. Nebo světí radovali se v protivných věcech a opatrnější byli, v bohatství se báli. Nebo mnohé zlé věci přicházejí tu ] pod zpuosobau potřeby. A těch 389a" tak zkusil Buoh, že sau byli praví šafáři těch věcí, sami o sebe na mále dosti měli. Apoštol die: »Umiem potrpěti nauze a jiným také 150 udělovati«. Též v nebezpečenstvích od milosti nevypadati umieme. Kto je z nás ten, ješto by to uměl a zachovával? Blahoslavený člověk, kterýž má tu čtyřhranatost; ten bude mieti korunu krá- lovstvie na pravici Boha Otce! Item vezměme město čtyřhranatě spuosobené a vystavené 155 zde na světě, svatého Joba! Kterýž měl královstvie, domy, dievky, služebníky, dobytek, mladé a rozkošné syny a dcery, avšak otec byl chudých, huol kulhavým, modlil se za syny, aby nezpajchali a aby Pánu neshřešili, a ostřiehal dcer od hřiechuov, život dobrý — 132 1. Jan 2, 15 a 16 — 141 1. Jan 2, 15 — 150 Podle Filip. 4. 12 157 Job 29. 15 a 16
Strana 413
XXI 413 389b 160 za příklad položil. Nepostavil sobě za štěstie tohoto zbožie časného, ale pokorný byl a bojící se Boha. Potom ďábel die: »Nediv, že slauží tobě, poněvadž s' mu dal mnohé dobré věci; ale odejmi jemu ty věci, a uzřicš, že ť odstaupie od tebe srdce jeho!« Dal Pán dáblu moc, kterýž zpuosobil nepřátely, aby mu odjali ty všecky věci; 165 a učinili tak. A přišla mu po pravici levice, totiž chudoba, bolest a protivenstvie, a on stál jako čtverohranatá věc bez pohaněnie a v jednostajnosti mysli bieše postaven a řekl: »Poněvadž sme dobré věci přijímali z ruky Páně« etc. Zbauřil tělo jeho vlastnie trápením bolestným; potom ženu jeho, kteráž k němu řekla: »To ť, 170 hle, naděje tvá, Pán! Proč si mu slaužil? Již ť jest se odplatil tobě dobrým!« Přimlauval jie a trestal ji ve všech věcech těch. Die Písmo: »Job neshřešil usty svými«. Ale i přátelé jeho sešli se k němu a pravili: »Zlaupil si nuzné a utieskal s' chudé, ukrutný si byl«. A on řekl: »Nečinil sem toho, ale oko byl sem slepému«. Trpě- 175 livost zachoval a bázeň měl. To byl slavný a znamenitý kvadrát, totiž čtyřhraný v městě Jeruzalémě. Kiži těluůy nedostává se Likovvrh Jestliže ti sami mají spaseni býti a ne jiní, běda nám! Kde sau takoví kazatelové a posluchači, aby v štěstí i v protivenství rovně stáli a nehřešili? Kde sau ti? Bojím se, že mnozí z nás věčným 180 zatracením vládnauti budau! Někdy pokoj byl v Čechách, čest, sláva a bohatstvie, a žádný jinému uškoditi nemohl; život rozkošný vedli, hody mievali, chlipnost provodili, zle na pravici stáli kněží a duchovní i lajci a všickni kupci. Již dopustil Pán levici a zkaženie časných věcí, 185 již lkají, již repcí a nestojie jednomyslně rovně, jako mají státi, upřímě a jednostajně. Co s námi má učiniti Pán Buoh, jaká naděje naše k budauciemu Jeruzalému, čtverhranatě postavenému? Kříž Ježíšuov jest život křesťanský; ktož ten má, dobrau zbroj má. Mnozí toho kříže jako levice nenávidie, v štěstí opět hřeší. Potřebie 190 jest nám modliti se Bohu, abychom v protivných věcech jako na kříži Kristově stáli a abychom nevypadali v šťastných věcech, v bohatství, v umění abychom nevypadli, ale tu Kristuov kříž abychom drželi; lásku mějme stále a pevně stuojme, přízeň lidskau potupme i všeho světa, naději k Bohu po veškeren čas pevnau za- 195 chovajme etc. Levice Kříž Ježíšuov potřelý 161 Podle Joha I. 9 až 12 — 167 Job 2, 10 — 169 Podle Joba 2. 9 172 Job 2. 10 — 173 Job 20, 19 .. 174 Job 29, 15
XXI 413 389b 160 za příklad položil. Nepostavil sobě za štěstie tohoto zbožie časného, ale pokorný byl a bojící se Boha. Potom ďábel die: »Nediv, že slauží tobě, poněvadž s' mu dal mnohé dobré věci; ale odejmi jemu ty věci, a uzřicš, že ť odstaupie od tebe srdce jeho!« Dal Pán dáblu moc, kterýž zpuosobil nepřátely, aby mu odjali ty všecky věci; 165 a učinili tak. A přišla mu po pravici levice, totiž chudoba, bolest a protivenstvie, a on stál jako čtverohranatá věc bez pohaněnie a v jednostajnosti mysli bieše postaven a řekl: »Poněvadž sme dobré věci přijímali z ruky Páně« etc. Zbauřil tělo jeho vlastnie trápením bolestným; potom ženu jeho, kteráž k němu řekla: »To ť, 170 hle, naděje tvá, Pán! Proč si mu slaužil? Již ť jest se odplatil tobě dobrým!« Přimlauval jie a trestal ji ve všech věcech těch. Die Písmo: »Job neshřešil usty svými«. Ale i přátelé jeho sešli se k němu a pravili: »Zlaupil si nuzné a utieskal s' chudé, ukrutný si byl«. A on řekl: »Nečinil sem toho, ale oko byl sem slepému«. Trpě- 175 livost zachoval a bázeň měl. To byl slavný a znamenitý kvadrát, totiž čtyřhraný v městě Jeruzalémě. Kiži těluůy nedostává se Likovvrh Jestliže ti sami mají spaseni býti a ne jiní, běda nám! Kde sau takoví kazatelové a posluchači, aby v štěstí i v protivenství rovně stáli a nehřešili? Kde sau ti? Bojím se, že mnozí z nás věčným 180 zatracením vládnauti budau! Někdy pokoj byl v Čechách, čest, sláva a bohatstvie, a žádný jinému uškoditi nemohl; život rozkošný vedli, hody mievali, chlipnost provodili, zle na pravici stáli kněží a duchovní i lajci a všickni kupci. Již dopustil Pán levici a zkaženie časných věcí, 185 již lkají, již repcí a nestojie jednomyslně rovně, jako mají státi, upřímě a jednostajně. Co s námi má učiniti Pán Buoh, jaká naděje naše k budauciemu Jeruzalému, čtverhranatě postavenému? Kříž Ježíšuov jest život křesťanský; ktož ten má, dobrau zbroj má. Mnozí toho kříže jako levice nenávidie, v štěstí opět hřeší. Potřebie 190 jest nám modliti se Bohu, abychom v protivných věcech jako na kříži Kristově stáli a abychom nevypadali v šťastných věcech, v bohatství, v umění abychom nevypadli, ale tu Kristuov kříž abychom drželi; lásku mějme stále a pevně stuojme, přízeň lidskau potupme i všeho světa, naději k Bohu po veškeren čas pevnau za- 195 chovajme etc. Levice Kříž Ježíšuov potřelý 161 Podle Joha I. 9 až 12 — 167 Job 2, 10 — 169 Podle Joba 2. 9 172 Job 2. 10 — 173 Job 20, 19 .. 174 Job 29, 15
Strana 414
414 Kapitola Potřebné věci čtyři k čtyřhranatosti Vlera jest základ a světlo Viděl Jan město čtverhranatě vystavené. Čtverhranatá věc s každé strany, vzhuoru, doluov, na šíř i na dél rovné má strany. Kto má býti spasen, má mieti zde jednostajnau rovnost napravo i nalevo. Čtyři pak věci naše město činie čtyř- hranaté, totiž viera, naděje, láska a všeliký skutek dobrý, z lásky pocházející. Tyto věci sau rovné mezi sebau. Jakáž viera, takováž láska; jakž věří kto, tak i miluje, a jakož věří a miluje, tak naději má. A jakž věří, miluje, naději má, tak skutky činí. Za ty věci dává se nám odplata, město budaucie čtverhranatě postavené. Tyto věci v naší čtverhranatosti sau spojené: kterak veliká jest 10 viera, tak veliká láska etc.; jakž jest malá viera, tak i láska etc. A jakož křesťan věří, tak i miluje — všecko rovné jest. Jestliže mieru viery má velikau a velikú lásku, a tak tehdy má veliké skutky a silné a tak veliký dobrý život a veliké dobré příklady. K Galatským V°.: »Ani obřezánie ani neobřezánie jaké moci jest, 15 ale viera, kteráž skrz milovánie se puosobí«; a tu se rozumie naděje a láska, skutkové se mínie, tu tak puosobí tento život. Světí měli sau ji v tomto životě a skrz tento došli sau věčného. Ktož tohoto života nemá, kterak naději k věčnému životu má? Nebo viera jesti ť základ. Abakuk II°.: »Spravedlivý z viery 20 živ jest«. Protož základ dobrého života jest viera. Kterak tedy z viery vychodie milovánie a jakž kto věří, tak miluje a tak naději má a tak činí, kterak milovánie jest rovné víře. Zřejmo jest, že viera jest světlo některaké, kteréž nenie z nás, ale od Boha shuory. Jakub sv. die I°.: »Všeliké dánie výborné« etc. A zvláště dobrá 25 viera světlo jest drahé a veliké; za kteréž apoštolé prosili: »Pane, přispoř nám viery!« V tom světle vidíme budaucie věci nevidědlné a věčné; a které sau věci k spasení, k přikázaním božím, ku pokání, k cestě auzké, k radám božím a k těm věcem, které sau nad při- rozenie, skrze vieru patříme. Ktož má světlo to, má svědectvie 30 Ducha svatého vlsobě. Jakož die Jan v kanonice: »Ktož věří v Syna božieho...« A to světlo činí syny světla věřície právě a obracuje je k Bohu, kterak jest mocný, spravedlivý, dobrý, milo- srdný; tu se v hřieších u sebe shrne a stydí se. Slyší-li slovo, za- chovává s poctivostí a s vážností, k Bohu patří ve všech věcech, 35 aby on byl ctěn sám a aby se ho bál. 5 389b2 390a" 4—8 Sr. Richarda a S. Victore, In Apocalypsim l. VII. c. V (ML 196, c. 868) a Strabona, Glossa ord. (ML 114, c. 747). — 15 Gal. 5, 6 — 20 Abak. 2, 4 — 25 Jak. 1, 17 — 26 Luk. 17, 5 — 31 1. Jan 5, 10
414 Kapitola Potřebné věci čtyři k čtyřhranatosti Vlera jest základ a světlo Viděl Jan město čtverhranatě vystavené. Čtverhranatá věc s každé strany, vzhuoru, doluov, na šíř i na dél rovné má strany. Kto má býti spasen, má mieti zde jednostajnau rovnost napravo i nalevo. Čtyři pak věci naše město činie čtyř- hranaté, totiž viera, naděje, láska a všeliký skutek dobrý, z lásky pocházející. Tyto věci sau rovné mezi sebau. Jakáž viera, takováž láska; jakž věří kto, tak i miluje, a jakož věří a miluje, tak naději má. A jakž věří, miluje, naději má, tak skutky činí. Za ty věci dává se nám odplata, město budaucie čtverhranatě postavené. Tyto věci v naší čtverhranatosti sau spojené: kterak veliká jest 10 viera, tak veliká láska etc.; jakž jest malá viera, tak i láska etc. A jakož křesťan věří, tak i miluje — všecko rovné jest. Jestliže mieru viery má velikau a velikú lásku, a tak tehdy má veliké skutky a silné a tak veliký dobrý život a veliké dobré příklady. K Galatským V°.: »Ani obřezánie ani neobřezánie jaké moci jest, 15 ale viera, kteráž skrz milovánie se puosobí«; a tu se rozumie naděje a láska, skutkové se mínie, tu tak puosobí tento život. Světí měli sau ji v tomto životě a skrz tento došli sau věčného. Ktož tohoto života nemá, kterak naději k věčnému životu má? Nebo viera jesti ť základ. Abakuk II°.: »Spravedlivý z viery 20 živ jest«. Protož základ dobrého života jest viera. Kterak tedy z viery vychodie milovánie a jakž kto věří, tak miluje a tak naději má a tak činí, kterak milovánie jest rovné víře. Zřejmo jest, že viera jest světlo některaké, kteréž nenie z nás, ale od Boha shuory. Jakub sv. die I°.: »Všeliké dánie výborné« etc. A zvláště dobrá 25 viera světlo jest drahé a veliké; za kteréž apoštolé prosili: »Pane, přispoř nám viery!« V tom světle vidíme budaucie věci nevidědlné a věčné; a které sau věci k spasení, k přikázaním božím, ku pokání, k cestě auzké, k radám božím a k těm věcem, které sau nad při- rozenie, skrze vieru patříme. Ktož má světlo to, má svědectvie 30 Ducha svatého vlsobě. Jakož die Jan v kanonice: »Ktož věří v Syna božieho...« A to světlo činí syny světla věřície právě a obracuje je k Bohu, kterak jest mocný, spravedlivý, dobrý, milo- srdný; tu se v hřieších u sebe shrne a stydí se. Slyší-li slovo, za- chovává s poctivostí a s vážností, k Bohu patří ve všech věcech, 35 aby on byl ctěn sám a aby se ho bál. 5 389b2 390a" 4—8 Sr. Richarda a S. Victore, In Apocalypsim l. VII. c. V (ML 196, c. 868) a Strabona, Glossa ord. (ML 114, c. 747). — 15 Gal. 5, 6 — 20 Abak. 2, 4 — 25 Jak. 1, 17 — 26 Luk. 17, 5 — 31 1. Jan 5, 10
Strana 415
XXI. 415 Viera veliké věcí puosobí 390а2 Obecné jest jméno viera, ale veliké věci puosobí. Praví-li kto, že má světlo, a necítí skutkuov dobrých, zlá ť jest naděje jeho Viera činí to, aby časné věci za marné pokládal a vážil proti budau- 40 cím a za lajno, činí, aby zavrhl svět, činí člověku všecky věci ne- beské líbezné. A že v Bohu nic zlého nenie, i činí, aby duše najviece zamilovala Boha a jeho se přídržela skrz milovánie. Protož pově- dieno jest: »Čím kto viece věří, viece miluje«, viece oblibuje, viece sobě nad jiné zvoluje, viece tu odpočívá, viece sobě váží a dráže 45 boží dobrotu i krásu, maudrost a milosrdenstvie, v němž žádného nenie nedostatku. A když zamiluje milosrdenstvie a pravdu, tehdy všecko, co jest v Bohu, miluje a následuje těch věcí. Nebo v světle viery vidí Boha bez nedostatku a hned viece vida více miluje. Pakli jest malá viera, jako die Pán: »Ještě maličké světlo v vás 50 jest«, tehdy maličko vidí v Bohu a maličko miluje a tmy sau v něm. Ale jestliže světlo v něm jest, vie, že Buoh nenávidí všech hřiechuov, a tak pohrdá lakomstvím, lakotau, pýchau etc. a dychtí, chvátaje k nebeské pěknosti a k bohatství, a které věci sau ku překážce milovati nebeských, ty potupuje, a tak svět, hřiechy, tělo. A miluje 55 lásku, miluje pokoru, miluje modliti se za hřiechy své i bližních a skutky svaté milosrdné [ činí. Nebo vie v světle viery, že ti skut- kové sau Bohu vzácní. A jestliže viece věří, miluje, tu odpočívá v něm naději skládá, že Pán milosrdný jest, dobrý jest. Z naděje vycházejí a z viery a lásky skutkové dobří. Jakož upřímé oko viery 60 jest k Bohu, tu poznává, že má tělesné skutky mrtviti, svět po- tupiti, ponižovati se, modliti se za setrvánie v dobrém. Což kto velmi věří a miluje, chce ovšem skrz skutky vyplniti; aby toho došel, nelenuje se ke všemu dobrému. Kdež jest viera a láska, velmi velikú naději pokládá v svátosti o svátosti božské 65 velebné; neb tu jest všecko dobré. Kdež jest viera o této velebné svátosti, sau žádosti veliké ku počestnosti Kristově, dává se na dobré skutky, aby toho hodně požíval, oddává se ku pokoře, k bázni a třesení před tau svátostí velebnau a k čistotě srdečné. Neb okem tělesným nevidí, ale duchem v světle viery. Ktož 70 má vieru velikú, věří tomu, což jest řekl Kristus: »To ť jest tělo mé«. A když přijímá, zastavuje a přestává od řečí marných, od hněvu, od nenávisti, a dává se na život dobrý a příklady dobré, aby opět a opět přijímal; tu patří na božie milosrdenstvie, tu uzdravuje duši, tu má naději a doufánie proti zaufalství, a povstává Malá viera Moc viery vypisuje 50 veliká 40 Ohlas Filip. 3, 8 — 49 Jan 12, 35 —70 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19
XXI. 415 Viera veliké věcí puosobí 390а2 Obecné jest jméno viera, ale veliké věci puosobí. Praví-li kto, že má světlo, a necítí skutkuov dobrých, zlá ť jest naděje jeho Viera činí to, aby časné věci za marné pokládal a vážil proti budau- 40 cím a za lajno, činí, aby zavrhl svět, činí člověku všecky věci ne- beské líbezné. A že v Bohu nic zlého nenie, i činí, aby duše najviece zamilovala Boha a jeho se přídržela skrz milovánie. Protož pově- dieno jest: »Čím kto viece věří, viece miluje«, viece oblibuje, viece sobě nad jiné zvoluje, viece tu odpočívá, viece sobě váží a dráže 45 boží dobrotu i krásu, maudrost a milosrdenstvie, v němž žádného nenie nedostatku. A když zamiluje milosrdenstvie a pravdu, tehdy všecko, co jest v Bohu, miluje a následuje těch věcí. Nebo v světle viery vidí Boha bez nedostatku a hned viece vida více miluje. Pakli jest malá viera, jako die Pán: »Ještě maličké světlo v vás 50 jest«, tehdy maličko vidí v Bohu a maličko miluje a tmy sau v něm. Ale jestliže světlo v něm jest, vie, že Buoh nenávidí všech hřiechuov, a tak pohrdá lakomstvím, lakotau, pýchau etc. a dychtí, chvátaje k nebeské pěknosti a k bohatství, a které věci sau ku překážce milovati nebeských, ty potupuje, a tak svět, hřiechy, tělo. A miluje 55 lásku, miluje pokoru, miluje modliti se za hřiechy své i bližních a skutky svaté milosrdné [ činí. Nebo vie v světle viery, že ti skut- kové sau Bohu vzácní. A jestliže viece věří, miluje, tu odpočívá v něm naději skládá, že Pán milosrdný jest, dobrý jest. Z naděje vycházejí a z viery a lásky skutkové dobří. Jakož upřímé oko viery 60 jest k Bohu, tu poznává, že má tělesné skutky mrtviti, svět po- tupiti, ponižovati se, modliti se za setrvánie v dobrém. Což kto velmi věří a miluje, chce ovšem skrz skutky vyplniti; aby toho došel, nelenuje se ke všemu dobrému. Kdež jest viera a láska, velmi velikú naději pokládá v svátosti o svátosti božské 65 velebné; neb tu jest všecko dobré. Kdež jest viera o této velebné svátosti, sau žádosti veliké ku počestnosti Kristově, dává se na dobré skutky, aby toho hodně požíval, oddává se ku pokoře, k bázni a třesení před tau svátostí velebnau a k čistotě srdečné. Neb okem tělesným nevidí, ale duchem v světle viery. Ktož 70 má vieru velikú, věří tomu, což jest řekl Kristus: »To ť jest tělo mé«. A když přijímá, zastavuje a přestává od řečí marných, od hněvu, od nenávisti, a dává se na život dobrý a příklady dobré, aby opět a opět přijímal; tu patří na božie milosrdenstvie, tu uzdravuje duši, tu má naději a doufánie proti zaufalství, a povstává Malá viera Moc viery vypisuje 50 veliká 40 Ohlas Filip. 3, 8 — 49 Jan 12, 35 —70 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19
Strana 416
416 Kapitola Zinamenie viery Prave tato slu Limipy co zinnnenaji? po přijímaní ke všem skutkuom dobrým, k lásce a z toho k naději 75 o budaucí vlasti. Nestojte, řiedká ť jest viera v srdcích těchto dnuov! Již se plní to: »Zdali Syn člověka najde vieru na zemi?« Zdali viera jest tu, aby ho nabádala, aby dobře živ byl a hotov byl jíti do slávy? Kdež jest viera, tu všecka slova, myšlenie i skutkové a pří- 80 kladové v bázni a v pokoře dějí se, tu milovánie Boha a bližnieho, tu naděje k Bohu, tu skutkové dobří, nelíbost na hříchy, milo- vánie bližních i nepřátel, modlitba vraucie, skutkové milosrdní, 390b poslauchanie slova božieho v bázni a v milování. Ktož toho světla nemá na tomto moři, nevie, kam jde, slepý. Jan v kanonice: 85 »Ktož nemiluje bratra, v temnostech přebývá«. Kdež jest viera, varuje se od bluduov, varuje se od falešných prorokuov. Kde ť jest viera pravá, tu jest veliké k Bohu zřenie, nade všecka stvořenie, tu počestnost a vážnost před svátostí velebnau oltářní. Kde jest viera veliká, tu hned nenávist jest na hřiechy, hned sau trestali 90 krále, ciesaře, nepřijímali osob. Ty věci dějí se z viery. A byli stálí ve všech věcech. K Židuom: »Světí skrze vieru přemáhali královstvie«. Neb sau z viery milovali, a z milování lehko bylo trpěti, žaláře podstúpiti. A kdež jest milovánie, kde pokora, tu prohlédanie k saudu božiemu, a tak bázeň. Opauští všecko marné 95 světa, doufá v Pánu a ustanovuje se v Hospodinu a skutky, kteří se Pánu líbie, ty činí. A ten bude přiveden k koruně svatého Jeruzaléma budaucieho. To světlo viery ve všech lidech, kteří se Bohu slibem zavázali, hasne. Mat. XXV. v podobenství desieti panen, kteréž měly lampy 100 - čistá srdce, olej - milosrdenstvie, oheň - milovánie; když Pán mešká přijíti, zesnuli všickni v jakés' milosti a v žádostech světa a v po- krytství a v bludích a v jakýchsi lenostech. I stal se jest křik, pohnutie a zarmaucenie, a tehdy sú zvolaly: »Dajte nám« etc. Byly sau prvé viera a láska a lampy hořície, totiž skutkové dobří; 105 ale když smrt nastává, když konec života blíží se a když za- maucenie přicházie, tehdy nenalézají v sobě viery živé, ale zuostává mrtvá. Bez skutkuov mrtvá jest viera, bez světla živé viery černá, škaredá, nemohúci zpraviti ani vijděti nebeských věcí, jako umrlý 390b2 člověk. Apoštol: »Nerozsuzuje těla Páně«, obyčej a navyklost 110 zuostává v kázaní, v přijímaní bez skutkuov dobrých, bez milo- vání, bez náboženstvie. Pravdu vyznávají usty, ale srdcem za- Řiedká viera nynje Obyčej zuostává toliko 77 Luk. 18. 8 — 86 1. Jan 2, 11 — 92 Žid. II. 33 — 100 Mat. 25. l nn. — 104 Mat. 25. 8 — 108 Jak. 2, 26 — 110 1. Kor. II. 29
416 Kapitola Zinamenie viery Prave tato slu Limipy co zinnnenaji? po přijímaní ke všem skutkuom dobrým, k lásce a z toho k naději 75 o budaucí vlasti. Nestojte, řiedká ť jest viera v srdcích těchto dnuov! Již se plní to: »Zdali Syn člověka najde vieru na zemi?« Zdali viera jest tu, aby ho nabádala, aby dobře živ byl a hotov byl jíti do slávy? Kdež jest viera, tu všecka slova, myšlenie i skutkové a pří- 80 kladové v bázni a v pokoře dějí se, tu milovánie Boha a bližnieho, tu naděje k Bohu, tu skutkové dobří, nelíbost na hříchy, milo- vánie bližních i nepřátel, modlitba vraucie, skutkové milosrdní, 390b poslauchanie slova božieho v bázni a v milování. Ktož toho světla nemá na tomto moři, nevie, kam jde, slepý. Jan v kanonice: 85 »Ktož nemiluje bratra, v temnostech přebývá«. Kdež jest viera, varuje se od bluduov, varuje se od falešných prorokuov. Kde ť jest viera pravá, tu jest veliké k Bohu zřenie, nade všecka stvořenie, tu počestnost a vážnost před svátostí velebnau oltářní. Kde jest viera veliká, tu hned nenávist jest na hřiechy, hned sau trestali 90 krále, ciesaře, nepřijímali osob. Ty věci dějí se z viery. A byli stálí ve všech věcech. K Židuom: »Světí skrze vieru přemáhali královstvie«. Neb sau z viery milovali, a z milování lehko bylo trpěti, žaláře podstúpiti. A kdež jest milovánie, kde pokora, tu prohlédanie k saudu božiemu, a tak bázeň. Opauští všecko marné 95 světa, doufá v Pánu a ustanovuje se v Hospodinu a skutky, kteří se Pánu líbie, ty činí. A ten bude přiveden k koruně svatého Jeruzaléma budaucieho. To světlo viery ve všech lidech, kteří se Bohu slibem zavázali, hasne. Mat. XXV. v podobenství desieti panen, kteréž měly lampy 100 - čistá srdce, olej - milosrdenstvie, oheň - milovánie; když Pán mešká přijíti, zesnuli všickni v jakés' milosti a v žádostech světa a v po- krytství a v bludích a v jakýchsi lenostech. I stal se jest křik, pohnutie a zarmaucenie, a tehdy sú zvolaly: »Dajte nám« etc. Byly sau prvé viera a láska a lampy hořície, totiž skutkové dobří; 105 ale když smrt nastává, když konec života blíží se a když za- maucenie přicházie, tehdy nenalézají v sobě viery živé, ale zuostává mrtvá. Bez skutkuov mrtvá jest viera, bez světla živé viery černá, škaredá, nemohúci zpraviti ani vijděti nebeských věcí, jako umrlý 390b2 člověk. Apoštol: »Nerozsuzuje těla Páně«, obyčej a navyklost 110 zuostává v kázaní, v přijímaní bez skutkuov dobrých, bez milo- vání, bez náboženstvie. Pravdu vyznávají usty, ale srdcem za- Řiedká viera nynje Obyčej zuostává toliko 77 Luk. 18. 8 — 86 1. Jan 2, 11 — 92 Žid. II. 33 — 100 Mat. 25. l nn. — 104 Mat. 25. 8 — 108 Jak. 2, 26 — 110 1. Kor. II. 29
Strana 417
XXI. 417 pierají. Jan v kanonice: »Kto praví, že miluje Boha, a přikázaní jeho nezachovává, lhář jest a pravdy v něm nenie«. Jako by řekl: 115 »Kdež jest světlo viery pravé, hned to hajbe člověkem k zacho- vávaní přikázaní«. A že nenie zachovávanie slov božích, protož nenie ani viery. V jiných pak jest převrácená proti všem svátostem, proti očistci. Kteříž praví: »Nenie těla Kristova v svátosti«, v takových viera 120 mrtvá jest. Protož od věrných má prošeno býti s Davidem: »Sešli světlo tvé a pravdu tvú, ty ť sau mě dovedly a přivedly na horu svatau a do stánkuov tvých«. Jako by řekl: »Jestliže světla nebudu mieti, upadnu rychle v osiedlo«. Protož, chceš-li zkusiti, máš-li vieru pravú, viz, máš-li milo- Zkušenie viery 125 vánie pravé. A jestliže jest milovánie, tu jest i naděje. A tak, jestliže to tré jest, tehdy ť také i skutkové dobří sú. Jestliže jest malá viera, i milovánie malé jest, a tak i naděje i skutkové. Jestliže viera veliké světlo v člověku jest a milovánie veliké Boha, nade všecky věci, a naděje, a tak i velicí skutkové. Ó blahoslavený 130 život, 6 svaté město čtyřhranatě postavené, kteréž toliko volení stavějí! A jestliže zde toto stavenie budeme mieti, i budaucieho dojdeme skrze Krista Pána etc. Viera převrácená 391a I změřil jest město třtinau zlatau. Která miera dána bude voleným, totiž odplata jich podlé zásluh jednoho každého, žádný nejvie, jediné Pán Buoh. Protož die: »Změřil jest město za honuov dvanácte tisícuov«. Ten počet dvanácte 5 vyznamenává počet volených božích; jako nahoře praveno: »Z pokolenie Rubenova XII tisícuov«. Mnohé také věci tajné a zavřené vyznamenává počet dvanácte, nebo my daleko jináče béřeme. Die potom: »Za dvanácte tisícuov honuov«. Vyznamenává 10 dokonalú odplatu, která bude dána voleným, kterauž zná Pán, Odplata dokonalá podlé zásluh jednoho každého. Ale že die: Za honuov XIIte ti- sícuov«. Které sau to hony? Obecné jest pro nějaký základ běhati na koni nebo pěšky. A vyznamenává zkušenie a zvykánie v při- kázaních božích a pečlivost k naplnění dobré vuole božie, a kterak 15 by se jemu líbil, komu se jest oddal. Žalm: »Já pak cvičiti se budu v přikázaních tvých«. Když člověk pečuje, aby z dobrého Hony co znaměnají? Zlatá třtina 113 I. Jan 2, 4 — 120 Ž. 43, 3 6 Z. 7, 5 — 15 Ž. 119, 15 Jakoubek, Výklad. 272
XXI. 417 pierají. Jan v kanonice: »Kto praví, že miluje Boha, a přikázaní jeho nezachovává, lhář jest a pravdy v něm nenie«. Jako by řekl: 115 »Kdež jest světlo viery pravé, hned to hajbe člověkem k zacho- vávaní přikázaní«. A že nenie zachovávanie slov božích, protož nenie ani viery. V jiných pak jest převrácená proti všem svátostem, proti očistci. Kteříž praví: »Nenie těla Kristova v svátosti«, v takových viera 120 mrtvá jest. Protož od věrných má prošeno býti s Davidem: »Sešli světlo tvé a pravdu tvú, ty ť sau mě dovedly a přivedly na horu svatau a do stánkuov tvých«. Jako by řekl: »Jestliže světla nebudu mieti, upadnu rychle v osiedlo«. Protož, chceš-li zkusiti, máš-li vieru pravú, viz, máš-li milo- Zkušenie viery 125 vánie pravé. A jestliže jest milovánie, tu jest i naděje. A tak, jestliže to tré jest, tehdy ť také i skutkové dobří sú. Jestliže jest malá viera, i milovánie malé jest, a tak i naděje i skutkové. Jestliže viera veliké světlo v člověku jest a milovánie veliké Boha, nade všecky věci, a naděje, a tak i velicí skutkové. Ó blahoslavený 130 život, 6 svaté město čtyřhranatě postavené, kteréž toliko volení stavějí! A jestliže zde toto stavenie budeme mieti, i budaucieho dojdeme skrze Krista Pána etc. Viera převrácená 391a I změřil jest město třtinau zlatau. Která miera dána bude voleným, totiž odplata jich podlé zásluh jednoho každého, žádný nejvie, jediné Pán Buoh. Protož die: »Změřil jest město za honuov dvanácte tisícuov«. Ten počet dvanácte 5 vyznamenává počet volených božích; jako nahoře praveno: »Z pokolenie Rubenova XII tisícuov«. Mnohé také věci tajné a zavřené vyznamenává počet dvanácte, nebo my daleko jináče béřeme. Die potom: »Za dvanácte tisícuov honuov«. Vyznamenává 10 dokonalú odplatu, která bude dána voleným, kterauž zná Pán, Odplata dokonalá podlé zásluh jednoho každého. Ale že die: Za honuov XIIte ti- sícuov«. Které sau to hony? Obecné jest pro nějaký základ běhati na koni nebo pěšky. A vyznamenává zkušenie a zvykánie v při- kázaních božích a pečlivost k naplnění dobré vuole božie, a kterak 15 by se jemu líbil, komu se jest oddal. Žalm: »Já pak cvičiti se budu v přikázaních tvých«. Když člověk pečuje, aby z dobrého Hony co znaměnají? Zlatá třtina 113 I. Jan 2, 4 — 120 Ž. 43, 3 6 Z. 7, 5 — 15 Ž. 119, 15 Jakoubek, Výklad. 272
Strana 418
418 Kapitola Lenost naši tresce Pospiešiti čas Po křtu člověk tudiež padá Svědomie čisté má osičila kořene lásky slaužil Bohu, nic neopauštěl, v ničemž se Bohu ne- nelíbil, a kterak by u vieře živé běžal cestau rytěřovánie zdejšieho na tomto světě a bez viery živé aby neusnul, ta pečlivost sau ty hony nebo závodnie běhánie. Apoštol: »Na závod všickni běžie, 20 jeden základ béře«. Tak k životu věčnému některak jako k od- platě běžie, protož se jim předkládá krása nebeská, sláva, bohat- stvie, pokojný život a upevněný skrze vieru; a mnozí běží, ale řiedcí, kteří sau v jednom božím Duchu toliko, tu odplatu berau. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených, kteří by se 25 trvali; kteří cestau auzkau běžie a cestau jako trním porostlau a jako skrz uši jehelné běžie, ti uchvacují tu odplatu a slávu. Anděl, který byl prvé nevinný, krásný, zpajchal, i spadl; místo jeho člověk obdržel. Lid izrahelský, z kteréhož se Kristus na rodil, pro lenost zanetbal odplaty; královstvie nebeské obráceno 30 391a2 jest mezi pohany slepé. Tak dnes mnozí počali běžeti, potom od- skočili zase, neb žádosti dobré sau udušeny a jiní hřiešníci na místo jich dostávají se. Jeden běžeti přestává, kterýž počal dávno běžeti, a jiný znova obrácený předchvacuje korunu. Ó, potřebie bylo by pospiešiti s tohoto světa voleným! Kdyby světlo viery bylo v srdci, 35 ledva ť by potěšenie bylo duši toliko v tomto dobrém viery; jestliže toho nemá, tento život jest hněv boží a peklo a zatracenie a auz- kosti. A dítě narozené na svět kvílením svým lká a prorokem jest své biedy. Bude-li pokřtěno, potrvá v milosti do času, potom se zbauří a povstane zapálenie a podnět proti člověku, a potom 40 svět, dábel, hřiechové proti člověku; a řiedký jest, ješto by nebyl raněn, řiedký, kto by pospiešil k rozkošem andělským, k jich po- krmu, k slávě a k bohatství, aby nebyl v osiedlo polapen, aby nepadl, aby nebyl zklamán, aby bázní nebyl poražen, aby skrz lakomstvie, pajchu anebo hněv anebo duchem bludným nebo 45 pokrytstvie aneb všetečnosti neodvrátil se a pro ty věci aby ne- zapomněl koruny, ale, vytržen jsa z těch věcí zlých, aby běžal k nebi — řiedký ť jest ten! Blahoslavený jest, kto je nepadl! Čisté také svědomie má všudy osiedla. Komuž ť světlo slauží viery, rychle ť pospiechá jako z vohně s tohoto světa; a kdež 50 chce zase povstati, padá, všudy nebezpečenstvie, a nenie zde odpočinutie nikdiež. Apoštol die: »Život náš všeckeren jesti ť boj« a místo rytěřovánie a zápasu, jednák se brániti pokrytství, jednák hořkosti, hruozám a bluduom; dosti má činiti člověk každú hodinu. Život náš co jest, poslyš! 20 Podle 1. Kor. 9. 24 - 25 Mat. 20. 16; 22. 14 — 52 Spr. Job 7, 1
418 Kapitola Lenost naši tresce Pospiešiti čas Po křtu člověk tudiež padá Svědomie čisté má osičila kořene lásky slaužil Bohu, nic neopauštěl, v ničemž se Bohu ne- nelíbil, a kterak by u vieře živé běžal cestau rytěřovánie zdejšieho na tomto světě a bez viery živé aby neusnul, ta pečlivost sau ty hony nebo závodnie běhánie. Apoštol: »Na závod všickni běžie, 20 jeden základ béře«. Tak k životu věčnému některak jako k od- platě běžie, protož se jim předkládá krása nebeská, sláva, bohat- stvie, pokojný život a upevněný skrze vieru; a mnozí běží, ale řiedcí, kteří sau v jednom božím Duchu toliko, tu odplatu berau. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených, kteří by se 25 trvali; kteří cestau auzkau běžie a cestau jako trním porostlau a jako skrz uši jehelné běžie, ti uchvacují tu odplatu a slávu. Anděl, který byl prvé nevinný, krásný, zpajchal, i spadl; místo jeho člověk obdržel. Lid izrahelský, z kteréhož se Kristus na rodil, pro lenost zanetbal odplaty; královstvie nebeské obráceno 30 391a2 jest mezi pohany slepé. Tak dnes mnozí počali běžeti, potom od- skočili zase, neb žádosti dobré sau udušeny a jiní hřiešníci na místo jich dostávají se. Jeden běžeti přestává, kterýž počal dávno běžeti, a jiný znova obrácený předchvacuje korunu. Ó, potřebie bylo by pospiešiti s tohoto světa voleným! Kdyby světlo viery bylo v srdci, 35 ledva ť by potěšenie bylo duši toliko v tomto dobrém viery; jestliže toho nemá, tento život jest hněv boží a peklo a zatracenie a auz- kosti. A dítě narozené na svět kvílením svým lká a prorokem jest své biedy. Bude-li pokřtěno, potrvá v milosti do času, potom se zbauří a povstane zapálenie a podnět proti člověku, a potom 40 svět, dábel, hřiechové proti člověku; a řiedký jest, ješto by nebyl raněn, řiedký, kto by pospiešil k rozkošem andělským, k jich po- krmu, k slávě a k bohatství, aby nebyl v osiedlo polapen, aby nepadl, aby nebyl zklamán, aby bázní nebyl poražen, aby skrz lakomstvie, pajchu anebo hněv anebo duchem bludným nebo 45 pokrytstvie aneb všetečnosti neodvrátil se a pro ty věci aby ne- zapomněl koruny, ale, vytržen jsa z těch věcí zlých, aby běžal k nebi — řiedký ť jest ten! Blahoslavený jest, kto je nepadl! Čisté také svědomie má všudy osiedla. Komuž ť světlo slauží viery, rychle ť pospiechá jako z vohně s tohoto světa; a kdež 50 chce zase povstati, padá, všudy nebezpečenstvie, a nenie zde odpočinutie nikdiež. Apoštol die: »Život náš všeckeren jesti ť boj« a místo rytěřovánie a zápasu, jednák se brániti pokrytství, jednák hořkosti, hruozám a bluduom; dosti má činiti člověk každú hodinu. Život náš co jest, poslyš! 20 Podle 1. Kor. 9. 24 - 25 Mat. 20. 16; 22. 14 — 52 Spr. Job 7, 1
Strana 419
XXI. 419 391b1 55 Jako člověk, připravuje se k boji, všecky věci opauští a obchody světské pro časnau korunu nebo odplatu, ovšem pak k království nebeskému kto chce běžeti, pro ně bojuje, potřebie jest, aby opustil duom, přátely, bohatstvie a všecky věci, které sau na překážku duši, ode všech věcí se zdržovati má, ovšem nebezpečenstvie 60 podstúpiti, aby přijal konečné dobré a času milosti aby ne nadarmo strávil. Toť sau ty hony, skrz něž volení bojují a pospiechají do králov- stvie nebeského. Ti skrz mieru a počet dvanácti tisícuov sau změřeni, kteří totiž žádosti měli k nebi, trpěli pro Krista mnoho; ta miera 65 bude dána jim a ta odplata, kteráž se vyznamenává skrz dvanácte tisícuov. Ty hony sau náramné milovánie Boha v světle viery. Nebo, ktož nemiluje, nežádá a tak nepospíchá. Ó, potřebie jest běžeti z nebezpečného světa, ano bratr bratra loví k smrti, ano všudy lsti! Kdyby duše viděla tu korunu u vieře pravé, chvátala 70 by s lkáním k vlasti. Jako David: »Jako jelen žádá k studnicem vod, tak duše má k tobě, Bože!« Nebo všudy hledají nepřátelé duše mé; jedno zlé pomine, druhé přijde; všudy svedenie, všudy štírové a hadové v čeledi, všudy falešní proroci, všudy laupežníci a nepřátelé, všudy temnosti, a cesta náramně plzká. Jako, kdyby 75 v noci utiekali před nepřátely a nevěděli cesty, byli by v tesknosti, ale když by se světlo počalo ukazovati, radují se z toho a naději mají: tak v zarmúcení nevíme, blízko-li jest vlast či daleko, ale když by se světlo duši osvítilo, na smrti nebo v Duchu božím, tehdy duše počne se veseliti a praviti: »Ó, neznala sem prvé ne- 80 bezpečenství a temností! Ó veliké a blahoslavené město, budu tě 391b2 milovati, tě oblibovati, budu tě žádati, vzdychati budu k tobě!« A Duch Páně v zákoně napomíná, abychom pokánie činili, a prorokuje nám nebezpečenstvie, ano bojové, ano falešní proroci, ano láska stydne, ano zrádci jinak v uoči mluví, a jinak krom 85 vočí. A vždycky zákon nás vystříhá řka: »Budau morové a hla- dové a mordové a mnohá nepravost se rozhojní«, a tak abychom v bázni stáli, k smrti se připravovali a k nebi pospiechali; a světlo dává řka: »Okuste hořkých věcí, abyšte jedli pak sladké«, a nedbáme. Nebo nenie viery živé v nás, aby nás napomínala k žá- 90 dosti vlasti nebeské, aby se duše k nebeským věcem vylila. Blaho- slavení závodníci k nebeské vlasti! Již sau pádové velicí. Blahosla- Blahoslaví tyto Hony vypravuje V mnohých sme nebezpečenstvích Podobenstvie 55 »Jako« opravou z pův.: Jednak. — 70 Ž. 42, 2 —. 85 Mat. 24, 7 nn.: Marek 13. 8: Luk. 21, 11 272*
XXI. 419 391b1 55 Jako člověk, připravuje se k boji, všecky věci opauští a obchody světské pro časnau korunu nebo odplatu, ovšem pak k království nebeskému kto chce běžeti, pro ně bojuje, potřebie jest, aby opustil duom, přátely, bohatstvie a všecky věci, které sau na překážku duši, ode všech věcí se zdržovati má, ovšem nebezpečenstvie 60 podstúpiti, aby přijal konečné dobré a času milosti aby ne nadarmo strávil. Toť sau ty hony, skrz něž volení bojují a pospiechají do králov- stvie nebeského. Ti skrz mieru a počet dvanácti tisícuov sau změřeni, kteří totiž žádosti měli k nebi, trpěli pro Krista mnoho; ta miera 65 bude dána jim a ta odplata, kteráž se vyznamenává skrz dvanácte tisícuov. Ty hony sau náramné milovánie Boha v světle viery. Nebo, ktož nemiluje, nežádá a tak nepospíchá. Ó, potřebie jest běžeti z nebezpečného světa, ano bratr bratra loví k smrti, ano všudy lsti! Kdyby duše viděla tu korunu u vieře pravé, chvátala 70 by s lkáním k vlasti. Jako David: »Jako jelen žádá k studnicem vod, tak duše má k tobě, Bože!« Nebo všudy hledají nepřátelé duše mé; jedno zlé pomine, druhé přijde; všudy svedenie, všudy štírové a hadové v čeledi, všudy falešní proroci, všudy laupežníci a nepřátelé, všudy temnosti, a cesta náramně plzká. Jako, kdyby 75 v noci utiekali před nepřátely a nevěděli cesty, byli by v tesknosti, ale když by se světlo počalo ukazovati, radují se z toho a naději mají: tak v zarmúcení nevíme, blízko-li jest vlast či daleko, ale když by se světlo duši osvítilo, na smrti nebo v Duchu božím, tehdy duše počne se veseliti a praviti: »Ó, neznala sem prvé ne- 80 bezpečenství a temností! Ó veliké a blahoslavené město, budu tě 391b2 milovati, tě oblibovati, budu tě žádati, vzdychati budu k tobě!« A Duch Páně v zákoně napomíná, abychom pokánie činili, a prorokuje nám nebezpečenstvie, ano bojové, ano falešní proroci, ano láska stydne, ano zrádci jinak v uoči mluví, a jinak krom 85 vočí. A vždycky zákon nás vystříhá řka: »Budau morové a hla- dové a mordové a mnohá nepravost se rozhojní«, a tak abychom v bázni stáli, k smrti se připravovali a k nebi pospiechali; a světlo dává řka: »Okuste hořkých věcí, abyšte jedli pak sladké«, a nedbáme. Nebo nenie viery živé v nás, aby nás napomínala k žá- 90 dosti vlasti nebeské, aby se duše k nebeským věcem vylila. Blaho- slavení závodníci k nebeské vlasti! Již sau pádové velicí. Blahosla- Blahoslaví tyto Hony vypravuje V mnohých sme nebezpečenstvích Podobenstvie 55 »Jako« opravou z pův.: Jednak. — 70 Ž. 42, 2 —. 85 Mat. 24, 7 nn.: Marek 13. 8: Luk. 21, 11 272*
Strana 420
420 Kapitola Vysokost Dlauhost Širokost Hlubokost vení, kteří pospiechají, kteří bojují a kteří setrvají. »Ktož pak setrvá do konce, spasen bude«; kto jest opustil otce a matku a manželku v těch věcech, které sau na překážku duši, ne aby jich nemiloval, ale překážky aby odvrhl, takových srdce budau vyznamenána 95 skrz počet dvanácti tisícuov. Protož die Kristus: »Mieru dobrau, mieru vrchtitau a mieru otřesenau a osutau vezmau za všecka nebezpečenstvie a za veškeren boj; že ste v nenávisti byli a ve mně ste doufánie měli, dám vám za to mieru vrchtitau a natla- čenau« etc. Kolikrát ty věci slýcháme, a nedbáme se pozdvihnauti 100 od světa! »Dlauhost, širokost a vysokost jeho, to vše rovné jest«. V nebi bude voleným pokoj. Simeon řekl: »Nynie propauštíš služebníka tvého v pokoji«. »Vysokost«, totiž když uzříte, ano se tyto všecky věci dějí, pozdvihněte hlav svých. Když přijdau ne- 105 bezpečenstvie a zámutkové, již přicházie královstvie a pokoj a odpočinutie, a tehdy ll uzříme, jak sau tyto věci rovné. »Dlauhost« 392a1 jest očekávanie vlasti u vieře živé, že věří člověk, které věci za- slíbil Buoh, že to učiní a vyplní. »Širokost« v naději, že velí očeká- vati a odplaty veliké zaslibuje. »Vysokost«: čím delšie viera, tiem 110 viece se duše pozdvihuje k bohomyslnému životu. A »širokost« tak veliká jest, totiž láska široká, aby všecky miloval. Protož tyto věci rovné sú v těch, kteříž běžie v ten autěk honuov, že dlauhost jest viera, výsost naděje, širokost láska. Ty věci zde trvají a k vlasti nebeské nás zpuosobují. V nebeské vlasti 115 dlauhost věčné trvánlivosti, vysokost v spatřování božstvie a Krista Ježíše, a širokost, totiž vládařstvie dobrých věcí; a roz- šířeno bude srdce ke všeckněm v radosti a v milosti, a z toho bude dobrá bázeň synovská a pokora před oblíčejem Boha velikého. Žalm: »Bázeň Páně svatá, trvající na věky věkuov«. 120 Tam hlubokost jest veliká a pokora, kteráž se zde má za- čieti. Pro temnosti nepoznáváme Boha, protož se neponižujeme, ale zpínáme se; vážněji na smrti poznáme Boha, tu se ponížíme. Kto na smrti poznaje Boha poníží se a zavře se v hluboké pokoře a třiesti se bude z milosti, tehdy budau jemu otevřieny brány 125 královstvie; pakli se pozdvihne nad Boha při smrti, bude zatracen. Protož tak dlauhost milosti a viery, širokost panovánie a vysokost viděnie a hlubokost pokory budau v nebeské vlasti. 92 Mat. 10, 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 96 Podle Luk. 6, 38 — 103 Luk. 2. 29 — 104 Luk. 21, 28 — 120 Ž. 19, 10
420 Kapitola Vysokost Dlauhost Širokost Hlubokost vení, kteří pospiechají, kteří bojují a kteří setrvají. »Ktož pak setrvá do konce, spasen bude«; kto jest opustil otce a matku a manželku v těch věcech, které sau na překážku duši, ne aby jich nemiloval, ale překážky aby odvrhl, takových srdce budau vyznamenána 95 skrz počet dvanácti tisícuov. Protož die Kristus: »Mieru dobrau, mieru vrchtitau a mieru otřesenau a osutau vezmau za všecka nebezpečenstvie a za veškeren boj; že ste v nenávisti byli a ve mně ste doufánie měli, dám vám za to mieru vrchtitau a natla- čenau« etc. Kolikrát ty věci slýcháme, a nedbáme se pozdvihnauti 100 od světa! »Dlauhost, širokost a vysokost jeho, to vše rovné jest«. V nebi bude voleným pokoj. Simeon řekl: »Nynie propauštíš služebníka tvého v pokoji«. »Vysokost«, totiž když uzříte, ano se tyto všecky věci dějí, pozdvihněte hlav svých. Když přijdau ne- 105 bezpečenstvie a zámutkové, již přicházie královstvie a pokoj a odpočinutie, a tehdy ll uzříme, jak sau tyto věci rovné. »Dlauhost« 392a1 jest očekávanie vlasti u vieře živé, že věří člověk, které věci za- slíbil Buoh, že to učiní a vyplní. »Širokost« v naději, že velí očeká- vati a odplaty veliké zaslibuje. »Vysokost«: čím delšie viera, tiem 110 viece se duše pozdvihuje k bohomyslnému životu. A »širokost« tak veliká jest, totiž láska široká, aby všecky miloval. Protož tyto věci rovné sú v těch, kteříž běžie v ten autěk honuov, že dlauhost jest viera, výsost naděje, širokost láska. Ty věci zde trvají a k vlasti nebeské nás zpuosobují. V nebeské vlasti 115 dlauhost věčné trvánlivosti, vysokost v spatřování božstvie a Krista Ježíše, a širokost, totiž vládařstvie dobrých věcí; a roz- šířeno bude srdce ke všeckněm v radosti a v milosti, a z toho bude dobrá bázeň synovská a pokora před oblíčejem Boha velikého. Žalm: »Bázeň Páně svatá, trvající na věky věkuov«. 120 Tam hlubokost jest veliká a pokora, kteráž se zde má za- čieti. Pro temnosti nepoznáváme Boha, protož se neponižujeme, ale zpínáme se; vážněji na smrti poznáme Boha, tu se ponížíme. Kto na smrti poznaje Boha poníží se a zavře se v hluboké pokoře a třiesti se bude z milosti, tehdy budau jemu otevřieny brány 125 královstvie; pakli se pozdvihne nad Boha při smrti, bude zatracen. Protož tak dlauhost milosti a viery, širokost panovánie a vysokost viděnie a hlubokost pokory budau v nebeské vlasti. 92 Mat. 10, 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 96 Podle Luk. 6, 38 — 103 Luk. 2. 29 — 104 Luk. 21, 28 — 120 Ž. 19, 10
Strana 421
XXI. 421 392а2 I změřil jest zdi jeho sto a čtyřidceti a čtyři loktuov. Zdi sau obrana věrná města Jeruzaléma. Zed sau světí, kteříž lid obhajovali; těm se vyměřuje koruna zvláštní, skrz sto čtyřidceti a čtyři lokty znamenaná. Kteří sau 5 v obci a v stavu duchovním, obecné dobré opatrují, slávy své ne- hledají, těm zvláštní koruna vyměřuje se. Kteří také v duchovním stavu hájie jiných a modlé se za ně, dává se jim koruna. Zdli co sau 392b1 25 30 Skrz loket vyznamenává se pečlivost a práce skutečná pro spasenie lidské; těm také dána bude veliká koruna nad jiné, jako 10 nedbalí v tomto stavu viece mučeni budau. Mat. XIX°.: »Kto by opustil pro mau slávu a pro spasenie bližnieho matku a otce etc., stokrát viece vezme«. Hle, odplata vyznamenává se skrze sto, veliká, nevýmluvná. Skrz deset znamená se miera za Desatera božieho přikázanie ostřiehanie. Skrz čtyřidceti vyznamenává se 15 odplata za jiné ctnosti, totiž opatrnost, spravedlnost, střiedmost a sílu. Jak jest veliká opatrnost, takáž jest spravedlnost — za roveň sau ty ctnosti — takováž i síla a střiedmost etc. Čím tedy kto opatrnější vidí se býti opatrností duše synovskau, takováž jest spravedlnost, a čím větší skrovnost, i síla. A pakli bude spra- 20 vedlivý bez opatrnosti, to daremnie bude; a pakli bude síla bez střiedmosti, opět se nehodí. Pakli sau ty ctnosti rovné, dobře stojí člověk jako čtverohranatá věc. Síla, ta se hodí proti každému duchu zlému; opatrnost proti oklamání lstivému; střiedmost proti každému hřiechu etc. A za tyto ctnosti jest odplata veliká, jenž se vypravuje skrz počet sto čtyřidceti a čtyři etc. Měrau člověka a anděla. Miera Miera jest odplata v nebeské vlasti jest taková odplata, kteráž se dává anděluom, takováž i lidem. Andělé dáni sau lidem, aby se neurazili v ruce anebo v nohy. Když budau spolu volení v nebi, také nějaká miera dána bude jim spolu s lidmi, kteréž nynie nemají. Protož řekl Kristus některým: »Nebudau se ženiti ani vdávati, ale budau jako andělé boží«, totiž tak duchovní. A mnozí z lidí tak budau osvíceni, povajšeni a korunováni jako andělé, jako Maria Panna. Počet tento co znamená Rovnost ctností chvalitebná K čemu se hodic ctnosti? Loket Jiná jest miera anděluom daná, většie cherubínové jiných etc.; 35 tak lidem některým viece, některým méně. A všickni budau mieti zároveň dlauhost, širokost, hlubokost a vysokost. Světí budau mieti stav duchovní osvícený a mají býti podobni anděluom, 10 Mat. 19, 29 — 31 Mat. 22, 30; Marek 12, 25
XXI. 421 392а2 I změřil jest zdi jeho sto a čtyřidceti a čtyři loktuov. Zdi sau obrana věrná města Jeruzaléma. Zed sau světí, kteříž lid obhajovali; těm se vyměřuje koruna zvláštní, skrz sto čtyřidceti a čtyři lokty znamenaná. Kteří sau 5 v obci a v stavu duchovním, obecné dobré opatrují, slávy své ne- hledají, těm zvláštní koruna vyměřuje se. Kteří také v duchovním stavu hájie jiných a modlé se za ně, dává se jim koruna. Zdli co sau 392b1 25 30 Skrz loket vyznamenává se pečlivost a práce skutečná pro spasenie lidské; těm také dána bude veliká koruna nad jiné, jako 10 nedbalí v tomto stavu viece mučeni budau. Mat. XIX°.: »Kto by opustil pro mau slávu a pro spasenie bližnieho matku a otce etc., stokrát viece vezme«. Hle, odplata vyznamenává se skrze sto, veliká, nevýmluvná. Skrz deset znamená se miera za Desatera božieho přikázanie ostřiehanie. Skrz čtyřidceti vyznamenává se 15 odplata za jiné ctnosti, totiž opatrnost, spravedlnost, střiedmost a sílu. Jak jest veliká opatrnost, takáž jest spravedlnost — za roveň sau ty ctnosti — takováž i síla a střiedmost etc. Čím tedy kto opatrnější vidí se býti opatrností duše synovskau, takováž jest spravedlnost, a čím větší skrovnost, i síla. A pakli bude spra- 20 vedlivý bez opatrnosti, to daremnie bude; a pakli bude síla bez střiedmosti, opět se nehodí. Pakli sau ty ctnosti rovné, dobře stojí člověk jako čtverohranatá věc. Síla, ta se hodí proti každému duchu zlému; opatrnost proti oklamání lstivému; střiedmost proti každému hřiechu etc. A za tyto ctnosti jest odplata veliká, jenž se vypravuje skrz počet sto čtyřidceti a čtyři etc. Měrau člověka a anděla. Miera Miera jest odplata v nebeské vlasti jest taková odplata, kteráž se dává anděluom, takováž i lidem. Andělé dáni sau lidem, aby se neurazili v ruce anebo v nohy. Když budau spolu volení v nebi, také nějaká miera dána bude jim spolu s lidmi, kteréž nynie nemají. Protož řekl Kristus některým: »Nebudau se ženiti ani vdávati, ale budau jako andělé boží«, totiž tak duchovní. A mnozí z lidí tak budau osvíceni, povajšeni a korunováni jako andělé, jako Maria Panna. Počet tento co znamená Rovnost ctností chvalitebná K čemu se hodic ctnosti? Loket Jiná jest miera anděluom daná, většie cherubínové jiných etc.; 35 tak lidem některým viece, některým méně. A všickni budau mieti zároveň dlauhost, širokost, hlubokost a vysokost. Světí budau mieti stav duchovní osvícený a mají býti podobni anděluom, 10 Mat. 19, 29 — 31 Mat. 22, 30; Marek 12, 25
Strana 422
422 Kapitola Veliká vypisuje se odplata volených a nadto ještě nětco dáno bude člověku nad anděly. Protož die, že miera byla člověka a anděla. Dáno také jim bude bytie jinačejšie; již nebudau smrtedlní, 40 ale duchovní a jasní, že žádného místa nezaměstknají, ale budau na rozličných místech. Tak svaté Kristovo tělo dosáhlo stavu najvyšieho nade všecky, aby bylo najsvětlejšie, najduchovnějšie, ne místem toliko jedním aby zavřieno bylo a držáno. Protož nenie to pravda, že, poněvadž Kristovo tělo jest v nebi, tehdy že by 45 nemohlo býti zde s námi. Duchovnímu tělu vpravdě přísluší z viery našie býti na nebi i s námi zde u velebné svátosti. Nebo, když svatým dána bude ta koruna a onen stav oslavený, že budau duchovní a osvícení, nébrž oni budau světlo pravé vnitř i zevnitř a podobní andělóm svatým božím, ta ť bude sláva a odplata; 50 a mnohých jiných dobrých věcí v nebeské vlasti světí spolu užívati budau s anděly. Protož die: »Táž miera bude člověka i anděla«. Kteréžto koruny rač nám dopomoci najprvíčké slavau a ctí koruno- vaný Kristus Ježíš, kterýž s Bohem Otcem i s etc. Zlato co znamená Jedno Druhé A zdi města z kamene jaspida, samo pak město zlato čisté etc. Dotýká tuto jména kamene, kte- rémuž jméno jaspis. Druhé již zmínka o něm a ještě na třetím místě bude. Ponechaje nynie toho ku potomku, dotknu o tom městě, kteréž jest z zlata čistého jako sklo. Zlato, ačkoli v Písmě mnohé věci znamená, tuto však dvě věci znamená. Jedním obyčejem všecky volené boží. Jedno zlato jest zde země této a na tomto světě; kteřížto sau jako zlato zde a vybráni budau jako zlato od Pána, a když vybráni budau a vyňati s tohoto světa, tehdy svět zahyne jako Sodoma. 10 Druhé zlato jest božstvie Otce i Syna i Ducha svatého. Tako- vému zlatu toto naše zlato připojeno bude jakožto zlato k zlatu. V Kantikách V°.: »Milý muoj bielý a červený, hlava jeho zlato najlepšie«. Hlava Kristova božstvie jest, tehdy zlato jest božstvie. V knihách Genesis II°.: »Vycházel potok z ráje; a ten 15 potok na čtyři potoky dělí se. Jeden potok obchází zemi, jejiežto zlato jest výborné«. Ráj jest ten, o kterémž die Kristus: »Dnes se mnú budeš v ráji«. Protož již zjevno jest, že zlato jest v království nebeském. A tak Jeruzalém tento jest z zlata, totiž z vyvolených; 5 392b2 Jaspis, první kámen Jeruzalém zlatý 38 »nad« opravou z pův.: s — 48 »on n«; rkpis omylem má: onem. 13 Pís. Šal. 5, 10 a 11 — 15 Podle 1. M. 2, 10 až 12 — 17 Luk. 23, 43
422 Kapitola Veliká vypisuje se odplata volených a nadto ještě nětco dáno bude člověku nad anděly. Protož die, že miera byla člověka a anděla. Dáno také jim bude bytie jinačejšie; již nebudau smrtedlní, 40 ale duchovní a jasní, že žádného místa nezaměstknají, ale budau na rozličných místech. Tak svaté Kristovo tělo dosáhlo stavu najvyšieho nade všecky, aby bylo najsvětlejšie, najduchovnějšie, ne místem toliko jedním aby zavřieno bylo a držáno. Protož nenie to pravda, že, poněvadž Kristovo tělo jest v nebi, tehdy že by 45 nemohlo býti zde s námi. Duchovnímu tělu vpravdě přísluší z viery našie býti na nebi i s námi zde u velebné svátosti. Nebo, když svatým dána bude ta koruna a onen stav oslavený, že budau duchovní a osvícení, nébrž oni budau světlo pravé vnitř i zevnitř a podobní andělóm svatým božím, ta ť bude sláva a odplata; 50 a mnohých jiných dobrých věcí v nebeské vlasti světí spolu užívati budau s anděly. Protož die: »Táž miera bude člověka i anděla«. Kteréžto koruny rač nám dopomoci najprvíčké slavau a ctí koruno- vaný Kristus Ježíš, kterýž s Bohem Otcem i s etc. Zlato co znamená Jedno Druhé A zdi města z kamene jaspida, samo pak město zlato čisté etc. Dotýká tuto jména kamene, kte- rémuž jméno jaspis. Druhé již zmínka o něm a ještě na třetím místě bude. Ponechaje nynie toho ku potomku, dotknu o tom městě, kteréž jest z zlata čistého jako sklo. Zlato, ačkoli v Písmě mnohé věci znamená, tuto však dvě věci znamená. Jedním obyčejem všecky volené boží. Jedno zlato jest zde země této a na tomto světě; kteřížto sau jako zlato zde a vybráni budau jako zlato od Pána, a když vybráni budau a vyňati s tohoto světa, tehdy svět zahyne jako Sodoma. 10 Druhé zlato jest božstvie Otce i Syna i Ducha svatého. Tako- vému zlatu toto naše zlato připojeno bude jakožto zlato k zlatu. V Kantikách V°.: »Milý muoj bielý a červený, hlava jeho zlato najlepšie«. Hlava Kristova božstvie jest, tehdy zlato jest božstvie. V knihách Genesis II°.: »Vycházel potok z ráje; a ten 15 potok na čtyři potoky dělí se. Jeden potok obchází zemi, jejiežto zlato jest výborné«. Ráj jest ten, o kterémž die Kristus: »Dnes se mnú budeš v ráji«. Protož již zjevno jest, že zlato jest v království nebeském. A tak Jeruzalém tento jest z zlata, totiž z vyvolených; 5 392b2 Jaspis, první kámen Jeruzalém zlatý 38 »nad« opravou z pův.: s — 48 »on n«; rkpis omylem má: onem. 13 Pís. Šal. 5, 10 a 11 — 15 Podle 1. M. 2, 10 až 12 — 17 Luk. 23, 43
Strana 423
XXI. 423 393a1 393а2 20 a budaucí Jeruzalém nestaví se než z vyvolených, vyčištěných v zámutku, kteříž mají býti jako zlato rajzie. V knihách Exodi rozkázal Pán svatyni svatých stavěti, všecko zzlata čistého, sviecny, archu zevnitř i vnitř vše zlaté, kraužkové a nádoby i kobercové. V třetích knihách Královských VI°.: Místo modlitebnice všecko 25 mělo býti ozdobeno zlatem, voltář i nádoby i kadidlnice z zlata i stěny a všecky věci v chrámě byly sú z zlata a nic nebylo bez zlata na znamenie, že budaucí Jeruzalém všeckeren má býti z zlata, oltář, nádoby i archa i svatyně svatých. A tol zlato má býti duchovnie, výborné, najdražšie. Ne darmo jest to položeno, 30 ale aby se srdce mohla pohnauti k tomu Jeruzalému. Když dcera sionská přijde tam jako královna Sába k Šalomaunovi a uzřie stavenie všecko z zlata a maudrost Šalomúna-Krista a služebníky najozdobnějšie a pokrmy a nápoje, hody a radosti, odivně, viece nežli královna Sába divila se slávě krále Šalomúna, diviti se bude. 35 A jako královna Sába přinesla dary Šalomaunovi, tak duše mod- litby jako vonné masti a zlato má mieti, aby krále dary poctila; a má odsavad s sebau nésti zlato a vonné masti. A diviti se bude velmi té budaucie vlasti. Zbierá zde zlato Kristus z světa a čistí skrz zámutky jako v peci; a toliko z těch Jeruzalém stavien bude. 40 V knihách Maudrosti: »Spravedlivých duše v ruce boží sau«. Když pokušenie přicházejí na ně, on drží je. »A nedotkne se jich trápenie zlosti«. Nebo, ačkoli trpie na těle, ale ta mauka duše se nedotýká. »Zdálo se před očima nemaudrých, jako by mřeli«, jako by v nic obráceni byli. »Ale oni sau v pokoji«. »V malých 45 věcech potrápeni, v mnohých dobře zpuosobeni budau«. »A na- děje jich plná nesmrtedlnosti jest; a jako zlato u výhni očistil je a jako oběti a zápaly přijal je«. A z toho ukazuje se, že vyvolení a spravedliví boží sau jakožto zlato, kteřížto v zarmaucení jako v peci zkušeni bývají. A jestliže 50 se co přihází jim, drží je v ruce své, aby se mauka nedotýkala duše, ale očišťují se. Svatým zdravé bylo zarmaucenie. Jako lázně horká, v kteréž se člo věk umývá a čistí, tak volení skrz zámutky jdau; ale to nenic huoře svatým, ale lépe. Jako tří mládenci byli v peci, držel je Pán v ruce skrz anděla, že sau obvlaženie měli 55 a zdraví byli, nepřátelóm jich uškodil voheň, tak volení skrz zá- mutky berau se, a když vycházejí, to jest jim zdrávo a veselo, — — Velmi diviti se budau světí nebeskému Jeruzalému Sába Zbierá Kristus zlato zde (černě:) 3°. Drží Pán své v ruce Lázně (obře ztopená svatým zádušnie (černě:) 25 22 2. M. 25. 9 nn. — 24 I. (3.) Král. 6, 20 nn. — 34 1. (3.) Král. 10, 1 nn. — 40 Podle Moudr. 3, 1 až 6 — 53 Daniel 3, 19 nn.
XXI. 423 393a1 393а2 20 a budaucí Jeruzalém nestaví se než z vyvolených, vyčištěných v zámutku, kteříž mají býti jako zlato rajzie. V knihách Exodi rozkázal Pán svatyni svatých stavěti, všecko zzlata čistého, sviecny, archu zevnitř i vnitř vše zlaté, kraužkové a nádoby i kobercové. V třetích knihách Královských VI°.: Místo modlitebnice všecko 25 mělo býti ozdobeno zlatem, voltář i nádoby i kadidlnice z zlata i stěny a všecky věci v chrámě byly sú z zlata a nic nebylo bez zlata na znamenie, že budaucí Jeruzalém všeckeren má býti z zlata, oltář, nádoby i archa i svatyně svatých. A tol zlato má býti duchovnie, výborné, najdražšie. Ne darmo jest to položeno, 30 ale aby se srdce mohla pohnauti k tomu Jeruzalému. Když dcera sionská přijde tam jako královna Sába k Šalomaunovi a uzřie stavenie všecko z zlata a maudrost Šalomúna-Krista a služebníky najozdobnějšie a pokrmy a nápoje, hody a radosti, odivně, viece nežli královna Sába divila se slávě krále Šalomúna, diviti se bude. 35 A jako královna Sába přinesla dary Šalomaunovi, tak duše mod- litby jako vonné masti a zlato má mieti, aby krále dary poctila; a má odsavad s sebau nésti zlato a vonné masti. A diviti se bude velmi té budaucie vlasti. Zbierá zde zlato Kristus z světa a čistí skrz zámutky jako v peci; a toliko z těch Jeruzalém stavien bude. 40 V knihách Maudrosti: »Spravedlivých duše v ruce boží sau«. Když pokušenie přicházejí na ně, on drží je. »A nedotkne se jich trápenie zlosti«. Nebo, ačkoli trpie na těle, ale ta mauka duše se nedotýká. »Zdálo se před očima nemaudrých, jako by mřeli«, jako by v nic obráceni byli. »Ale oni sau v pokoji«. »V malých 45 věcech potrápeni, v mnohých dobře zpuosobeni budau«. »A na- děje jich plná nesmrtedlnosti jest; a jako zlato u výhni očistil je a jako oběti a zápaly přijal je«. A z toho ukazuje se, že vyvolení a spravedliví boží sau jakožto zlato, kteřížto v zarmaucení jako v peci zkušeni bývají. A jestliže 50 se co přihází jim, drží je v ruce své, aby se mauka nedotýkala duše, ale očišťují se. Svatým zdravé bylo zarmaucenie. Jako lázně horká, v kteréž se člo věk umývá a čistí, tak volení skrz zámutky jdau; ale to nenic huoře svatým, ale lépe. Jako tří mládenci byli v peci, držel je Pán v ruce skrz anděla, že sau obvlaženie měli 55 a zdraví byli, nepřátelóm jich uškodil voheň, tak volení skrz zá- mutky berau se, a když vycházejí, to jest jim zdrávo a veselo, — — Velmi diviti se budau světí nebeskému Jeruzalému Sába Zbierá Kristus zlato zde (černě:) 3°. Drží Pán své v ruce Lázně (obře ztopená svatým zádušnie (černě:) 25 22 2. M. 25. 9 nn. — 24 I. (3.) Král. 6, 20 nn. — 34 1. (3.) Král. 10, 1 nn. — 40 Podle Moudr. 3, 1 až 6 — 53 Daniel 3, 19 nn.
Strana 424
424 Kapitola Po tomto znaj. jsi-li zlato Řiedko se takové nalézá zlato a ukazují se svatým brzo zde řiekajíce: »Ó, kterak sem se v dobré lázni zmyl, kterak úžitečné jest trpěti!« Tito zámutkové, kteréž cítí zde volení, dobří sau a sau cesta do nebe a sau čistície; viece je sobě oblibuje Pán nežli zápalnú 60 obět. V Přísloví XVII.: »Jako u výhni ohněm zkušuje se zlato a střiebro, tak srdce lidská zkušuje Buoh«, totiž pokušením, a čiem viece trpie, lepší sau. Čiem viece teskností mají, viece miluje Buoh takové. V Zjevení VII°.: »Z pokolenie Rubenova XII tisí- cuov«. Řekl anděl Janovi: »Kteří sau toto?« Odpověděl: »Ty 65 vieš, Pane!« Řekl mu: »Ti sau, kteří přišli z velikého pokušenie, zde vieru velikú měli k Bohu, kteřížto v zámutku nereptali, kteříž sú pokorní a tiší byli v pokušení, kteříž skrze pec zámutkuov přišli«. Ekleziastik II°.: »Všecko, což na tě bude dopuštěno, strp a v bolesti trpělivost zachovaj a v ponížení pokornau trpělivost 70 drž. Nebo v peci zkušeno bývá zlato a střiebro, a lidi věrné zku- šuje pokušenie zámutku. Věř Pánu Bohu tvému, totiž jsa v peci, aby byl zlato, a nahradí ť tobě všecky věci; a připrav duši svau ku pokušení jako k velikému božímu daru«. Tyto proto posielá zámutky Pán, aby jeho zlato bylo vy-75 čištěno a bylo čistšie a jasnějšie. A všecka tato pokušenie sau pro zlato Kristovo, aby spieše vyzdviženo bylo do nebe. Znáti tehdy z toho] máme, když Buoh dopauští zámutky, jestliže se čistíme, jestliže pokorně přijímáme, jestliže dieky vzdáváme, jestliže s pokorau snášíme, tehdy zlato sme; jestliže repceme a bezděky 80 trpíme, nejsme zlato. Izaiáš XIII.: »Tehdy dražší bude muž zlata čistého a rajzieho najčistčieho. Na to nebe zbauřím, totiž když rány mé pošli, a Assur a dábly a zlé lidi a rozdělenie a metlu prchli- vosti mé, tehdy zmužilý člověk a Bohu líbezný bude řiedký jako zlato rajzie«. Bojím se, že tak nynie jest řiedký člověk, bez rep-85 tánie, pokorný, tak silný, tak ponížený, tak trpělivý, tak žádaje umřieti a již pokoj mieti v Pánu; řiedký se nalézá takový! Zde volení pokoj mají v duši, na těle vždycky pokušenie. Řekl Simeon: »Nynie propauštíš služebníka svého v pokoji«. Jako by řekl: »Tam bude pokoj, ale ne zde«. Když pokušenie sau a trápenie, 90 řekl: »Pozdvihněte hlav vašich, neb již přijde tudiež pokoj a uti- šenie, a již jde koruna a naděje«. Ó, kdyby byla tato viera, ne- 393b1 Zámutkové úžiteční 61 Přísl. 17, 3 — 64 Zj. 7, 5 — 65 Podle Zj. 7, 13 a 14 — 69 Podle Eccli 2, 4 až 6 — 81 Podle Iz. 13, 12 nn. — 89 Luk. 2. 29 — 91 Podle Luk. 21, 28
424 Kapitola Po tomto znaj. jsi-li zlato Řiedko se takové nalézá zlato a ukazují se svatým brzo zde řiekajíce: »Ó, kterak sem se v dobré lázni zmyl, kterak úžitečné jest trpěti!« Tito zámutkové, kteréž cítí zde volení, dobří sau a sau cesta do nebe a sau čistície; viece je sobě oblibuje Pán nežli zápalnú 60 obět. V Přísloví XVII.: »Jako u výhni ohněm zkušuje se zlato a střiebro, tak srdce lidská zkušuje Buoh«, totiž pokušením, a čiem viece trpie, lepší sau. Čiem viece teskností mají, viece miluje Buoh takové. V Zjevení VII°.: »Z pokolenie Rubenova XII tisí- cuov«. Řekl anděl Janovi: »Kteří sau toto?« Odpověděl: »Ty 65 vieš, Pane!« Řekl mu: »Ti sau, kteří přišli z velikého pokušenie, zde vieru velikú měli k Bohu, kteřížto v zámutku nereptali, kteříž sú pokorní a tiší byli v pokušení, kteříž skrze pec zámutkuov přišli«. Ekleziastik II°.: »Všecko, což na tě bude dopuštěno, strp a v bolesti trpělivost zachovaj a v ponížení pokornau trpělivost 70 drž. Nebo v peci zkušeno bývá zlato a střiebro, a lidi věrné zku- šuje pokušenie zámutku. Věř Pánu Bohu tvému, totiž jsa v peci, aby byl zlato, a nahradí ť tobě všecky věci; a připrav duši svau ku pokušení jako k velikému božímu daru«. Tyto proto posielá zámutky Pán, aby jeho zlato bylo vy-75 čištěno a bylo čistšie a jasnějšie. A všecka tato pokušenie sau pro zlato Kristovo, aby spieše vyzdviženo bylo do nebe. Znáti tehdy z toho] máme, když Buoh dopauští zámutky, jestliže se čistíme, jestliže pokorně přijímáme, jestliže dieky vzdáváme, jestliže s pokorau snášíme, tehdy zlato sme; jestliže repceme a bezděky 80 trpíme, nejsme zlato. Izaiáš XIII.: »Tehdy dražší bude muž zlata čistého a rajzieho najčistčieho. Na to nebe zbauřím, totiž když rány mé pošli, a Assur a dábly a zlé lidi a rozdělenie a metlu prchli- vosti mé, tehdy zmužilý člověk a Bohu líbezný bude řiedký jako zlato rajzie«. Bojím se, že tak nynie jest řiedký člověk, bez rep-85 tánie, pokorný, tak silný, tak ponížený, tak trpělivý, tak žádaje umřieti a již pokoj mieti v Pánu; řiedký se nalézá takový! Zde volení pokoj mají v duši, na těle vždycky pokušenie. Řekl Simeon: »Nynie propauštíš služebníka svého v pokoji«. Jako by řekl: »Tam bude pokoj, ale ne zde«. Když pokušenie sau a trápenie, 90 řekl: »Pozdvihněte hlav vašich, neb již přijde tudiež pokoj a uti- šenie, a již jde koruna a naděje«. Ó, kdyby byla tato viera, ne- 393b1 Zámutkové úžiteční 61 Přísl. 17, 3 — 64 Zj. 7, 5 — 65 Podle Zj. 7, 13 a 14 — 69 Podle Eccli 2, 4 až 6 — 81 Podle Iz. 13, 12 nn. — 89 Luk. 2. 29 — 91 Podle Luk. 21, 28
Strana 425
XXI. 425 svářili by se o jeskyně a daupata, o tyto časné a zemské věci, pokorně by trpěli, aby vyčištěni byli jako zlato v peci. A protož 95 samo toliko zlato tam přijde do vlasti a toliko z zlata Jeruzalém stavěti se bude. A že nejsme zlato čisté, aniž se nalézá, tauží Pán skrz Ezechiele XXII.: »A učiněni sau mi všickni jako mosaz, čistec, meď (!) a volovo v ohnivé peci«. Jako by řekl: »Já sem chtěl vyčistiti vás v peci ohně, a dopustil sem zámutky a srdce zlá proti 100 vám, abyšte byli zlato, to abych nalezl v vás; a vy pak nejste zlato, ale obrátili ste se v mosaz, totiž v zámutku viece ste se obrátili k hřiechóm, ku pomstám, padli ste od viery a lásky, v ne- návisti, v hněv« etc. »Učiněni ste měď«, kteráž zní, totiž reptáním. Jako synové Měděnní sme izrahelští reptali na paušti, tak dnes v zarmaucení reptáním, utrháním, nenávistí, hněvem trápie se a kazie; takoví nejsau zlato. Běda, běda, kteří nejsau zlato! Jiní sau jako mosaz neb 5 čistec, podobný střiebru, ale nenie střiebro. Vyznamenává po- Pokrytci mosaz krytce, kteříž v zámutku nečinie pokánie, ale provodí pokrytstvie, postavují se za dobré, a nejsau, nevěrným a neupřímým srdcem chodie, jinak mluvie a jinak sau živi. Jiní sau železo, z kteréhož bývá udělán meč, kopie, střela etc. Vyznamenává, že v zarmau- 10 cení povstávají proti sobě ku pomstě, bývají tvrdí, ukrutní a msti- tedlní etc. Jiní sau učiněni jako volovo, kteréž jest těžké a doluov táhne svau váhu. Jsau břemena těžká hřiechuov. A vyznamenává lakomstvie, kteréhož v zámutku následují. Čím viece Kristus mrská, oni ustavičně k zemským věcem běžie a k světským vždycky 15 se táhnau. Nejsau žádosti k nebeským věcem, nejsau slova a myš- lenie nebeská, ale pečovánie zemské a světské. Tyto znamená Pán, že nechtí býti zlato, protož se hněvá na nás. A jistě řiedcí sau zlato. Ó zajisté pravá ť sau slova Izaiášova: »Dražší jest muž než zlato«. Ó, veliké ť jest najíti člověka malič- 20 kého, dobrého, trpělivého, který se modlí za nepřátely a pláče za hřiechy protivníkuov! Ten ť jest a takový poklad nebeský, ten ť jest zlato; a řiedký takový nalezen bývá, bez studenosti, bez pajchy tajné, bez ohavnosti, bez lakomstvie, bez milosti tělesné zlé, kdež by nebyla lenost na modlitbě, ale kde by byla modlitba Železo ukrutní Volovo lakomí 393b2 93 Slova: »o jeskyně a daupata« jsou napsána pův. rukou červeně teprve in margine. — 97 Podle Ezech. 22, 18 1 2. M. 15, 24; 16, 2; 17, 3 — 19 Iz. 13, 12
XXI. 425 svářili by se o jeskyně a daupata, o tyto časné a zemské věci, pokorně by trpěli, aby vyčištěni byli jako zlato v peci. A protož 95 samo toliko zlato tam přijde do vlasti a toliko z zlata Jeruzalém stavěti se bude. A že nejsme zlato čisté, aniž se nalézá, tauží Pán skrz Ezechiele XXII.: »A učiněni sau mi všickni jako mosaz, čistec, meď (!) a volovo v ohnivé peci«. Jako by řekl: »Já sem chtěl vyčistiti vás v peci ohně, a dopustil sem zámutky a srdce zlá proti 100 vám, abyšte byli zlato, to abych nalezl v vás; a vy pak nejste zlato, ale obrátili ste se v mosaz, totiž v zámutku viece ste se obrátili k hřiechóm, ku pomstám, padli ste od viery a lásky, v ne- návisti, v hněv« etc. »Učiněni ste měď«, kteráž zní, totiž reptáním. Jako synové Měděnní sme izrahelští reptali na paušti, tak dnes v zarmaucení reptáním, utrháním, nenávistí, hněvem trápie se a kazie; takoví nejsau zlato. Běda, běda, kteří nejsau zlato! Jiní sau jako mosaz neb 5 čistec, podobný střiebru, ale nenie střiebro. Vyznamenává po- Pokrytci mosaz krytce, kteříž v zámutku nečinie pokánie, ale provodí pokrytstvie, postavují se za dobré, a nejsau, nevěrným a neupřímým srdcem chodie, jinak mluvie a jinak sau živi. Jiní sau železo, z kteréhož bývá udělán meč, kopie, střela etc. Vyznamenává, že v zarmau- 10 cení povstávají proti sobě ku pomstě, bývají tvrdí, ukrutní a msti- tedlní etc. Jiní sau učiněni jako volovo, kteréž jest těžké a doluov táhne svau váhu. Jsau břemena těžká hřiechuov. A vyznamenává lakomstvie, kteréhož v zámutku následují. Čím viece Kristus mrská, oni ustavičně k zemským věcem běžie a k světským vždycky 15 se táhnau. Nejsau žádosti k nebeským věcem, nejsau slova a myš- lenie nebeská, ale pečovánie zemské a světské. Tyto znamená Pán, že nechtí býti zlato, protož se hněvá na nás. A jistě řiedcí sau zlato. Ó zajisté pravá ť sau slova Izaiášova: »Dražší jest muž než zlato«. Ó, veliké ť jest najíti člověka malič- 20 kého, dobrého, trpělivého, který se modlí za nepřátely a pláče za hřiechy protivníkuov! Ten ť jest a takový poklad nebeský, ten ť jest zlato; a řiedký takový nalezen bývá, bez studenosti, bez pajchy tajné, bez ohavnosti, bez lakomstvie, bez milosti tělesné zlé, kdež by nebyla lenost na modlitbě, ale kde by byla modlitba Železo ukrutní Volovo lakomí 393b2 93 Slova: »o jeskyně a daupata« jsou napsána pův. rukou červeně teprve in margine. — 97 Podle Ezech. 22, 18 1 2. M. 15, 24; 16, 2; 17, 3 — 19 Iz. 13, 12
Strana 426
426 Kapitola Rozličné stavenic na základu Kristu Blahoslavené zarmaucenie jako kadidlo a kde by vzdávali chválu Bohu v zámutku, kto by 25 přistupoval k přijímaní těla a krve Páně a života polepšoval, kto by tak kázal a dobře živ byl. Když zamúcenie přijcházie, tu zkušena bude viera a láska a pokora. Apoštol: »A jestliže zde ovšem nic, ale na smrti a v onom životě zkušen bude, kto jest zlato. Základ jest Kristus. Jiní stavějí na něm zlato, dobrý život 30 a lásku a vieru, střiebro, přikázanie zachovávajíce, kamenie drahé, dobré skutky Těch oheň nebude páliti, ty ť onen den Páně jasný přijme bez múky a ten den zkusí, jaké jest zlato a střiebro, a kto bude strniště, dřevo, seno«. Onen den nový a jasný, divný osvítí duši a ukáže, co jest a jaká jest. A pakli bude na základu Kristu, 35 strniště, seno spáleno bude, a vyčištěn bude dobře, dokudž ne- bude zlato; a tehdy bude podán do svatého Jeruzaléma jako zlato čisté, aby vložen byl v město věčné. Ó blahoslavené zamúcenie, blahoslavené pokušenie, svatá a ctihodná bauře, kterauž dopauští Pán na své! Kteříž se k těm 40 věcem trpělivě mají a pokorně, kteříž se v zámutku radují a dieky Pánu vzdávají, k nebeským příbytkóm skrz zámutky jíti žádají — ti ť sau zlato! Již přicházejí všudy pokušenie, od domácích i od cizích. Kteří sau zlato, ať trpie pokorně a pozdvihnau hlav svých, nebo blízko jest vykaupenie vaše, aby jako zlato do Jeru-45 zaléma vedeni byli etc. 394a Jeruzalém z rajzieho zlata Zlato sklu kterak jest podobné? A stavenie jeho z kamene jaspida. Jeruzalém nebeský z zlata rajzieho bieše veškeren; ale diel se ho zde začíná, tam se dokonává, zde vidíme z strany, nedokonále, ale tam do- konále. Apoštol die: »Nedokonále poznáváme (totiž maličko), ale tam dokonále; zde nedokonále a skrz podobenstvie«. Ale když 5 to nedokonalé bude vyprázdněno a přijde, což dokonalého jest, tehdy poznáme právě to město. Protož zde některak Jeruzalém jest zlato, ale nedokonále; ale tam jest zlato dokonalé. Ale die, že to město jako sklo čisté bylo zlaté. A že tělesně zlato nenie podobné sklu, aniž tak z strany té věci hmotně jest, 10 ale živé zlato, kteréž příleží k věčnému Jeruzalému, některak připodobňuje se sklu. Nebo světí prvotnie cierkve byli sau zlato a vieru měli velikú, skrz kterauž sau viděli jiní skutky dobré zevnitřnie, a také skrze ty i jich vnitřnosti. Jako nádoba sklenná 394a" 28 Podle I. Kor. 3, 11 až 13 — 44 Podle Luk. 21, 28 4 Podle 1. Kor. 13, 9 nn
426 Kapitola Rozličné stavenic na základu Kristu Blahoslavené zarmaucenie jako kadidlo a kde by vzdávali chválu Bohu v zámutku, kto by 25 přistupoval k přijímaní těla a krve Páně a života polepšoval, kto by tak kázal a dobře živ byl. Když zamúcenie přijcházie, tu zkušena bude viera a láska a pokora. Apoštol: »A jestliže zde ovšem nic, ale na smrti a v onom životě zkušen bude, kto jest zlato. Základ jest Kristus. Jiní stavějí na něm zlato, dobrý život 30 a lásku a vieru, střiebro, přikázanie zachovávajíce, kamenie drahé, dobré skutky Těch oheň nebude páliti, ty ť onen den Páně jasný přijme bez múky a ten den zkusí, jaké jest zlato a střiebro, a kto bude strniště, dřevo, seno«. Onen den nový a jasný, divný osvítí duši a ukáže, co jest a jaká jest. A pakli bude na základu Kristu, 35 strniště, seno spáleno bude, a vyčištěn bude dobře, dokudž ne- bude zlato; a tehdy bude podán do svatého Jeruzaléma jako zlato čisté, aby vložen byl v město věčné. Ó blahoslavené zamúcenie, blahoslavené pokušenie, svatá a ctihodná bauře, kterauž dopauští Pán na své! Kteříž se k těm 40 věcem trpělivě mají a pokorně, kteříž se v zámutku radují a dieky Pánu vzdávají, k nebeským příbytkóm skrz zámutky jíti žádají — ti ť sau zlato! Již přicházejí všudy pokušenie, od domácích i od cizích. Kteří sau zlato, ať trpie pokorně a pozdvihnau hlav svých, nebo blízko jest vykaupenie vaše, aby jako zlato do Jeru-45 zaléma vedeni byli etc. 394a Jeruzalém z rajzieho zlata Zlato sklu kterak jest podobné? A stavenie jeho z kamene jaspida. Jeruzalém nebeský z zlata rajzieho bieše veškeren; ale diel se ho zde začíná, tam se dokonává, zde vidíme z strany, nedokonále, ale tam do- konále. Apoštol die: »Nedokonále poznáváme (totiž maličko), ale tam dokonále; zde nedokonále a skrz podobenstvie«. Ale když 5 to nedokonalé bude vyprázdněno a přijde, což dokonalého jest, tehdy poznáme právě to město. Protož zde některak Jeruzalém jest zlato, ale nedokonále; ale tam jest zlato dokonalé. Ale die, že to město jako sklo čisté bylo zlaté. A že tělesně zlato nenie podobné sklu, aniž tak z strany té věci hmotně jest, 10 ale živé zlato, kteréž příleží k věčnému Jeruzalému, některak připodobňuje se sklu. Nebo světí prvotnie cierkve byli sau zlato a vieru měli velikú, skrz kterauž sau viděli jiní skutky dobré zevnitřnie, a také skrze ty i jich vnitřnosti. Jako nádoba sklenná 394a" 28 Podle I. Kor. 3, 11 až 13 — 44 Podle Luk. 21, 28 4 Podle 1. Kor. 13, 9 nn
Strana 427
XXI. 427 15 jest pruohledčivá a naskrz patrná, tak v oněch svatých, které věci byly vnitř, ukazovali dobří skutkové zevnitř. A svatí poslu- chači, vidauce dobré skutky zevnitřnie, viděli také vnitřnie dobré věci v nich. Protož řekl Kristus: »Co ste mluvili po tmě, po světle praveno bude«. Taková tehdy jest moc viery, kteráž osvěcuje srdce člověka, Viera osvěcuje netají tu dobrých věcí v něm, ale vynáší zevnitř. Protož světí, majíce vieru o Kristu, mluvili sau před světem a knížaty. Ne- muož viera se skrýti, ani styděti, ale, což věří, mluví a oznamuje k úžitku jiných. Ale ne všech věcí vynášeli ven, kteréž sau měli 25 v vysoké maudrosti, ale pochopnějším a vyším vyšie věci, malič- kým mléko, jakož die apoštol: »Mléko sem vám nápoj dal«. Opět: »Maudrost vypravujeme před dokonalými«. Item prostým die: »Nic sem se nepokládal uměti krom Ježíše Krista, a toho ukřižo- vaného«. A protož, co sau věděli úžitečného k spasení lidskému, 30 netajili v sobě spasitedlných věcí a maudrosti, ale vynášeli jako nádoba sklenná. To jest proti duchuom bludným, kteří se tají a nesmějí najevo vyjíti; ale světí nádoby sklenné sau byli, neb sau potřebné věci k spasení vyznávali věrným a nebáli se žalářuov, ani smrti, ani hanby trpěti se obávali. Protož sau byli zlato čisté 394b1 35 a sklo jasné, nebo v nich dobré věci nebyly sau skryty k úžitku vyvolených, jako die Kristus: »Nemuož se město skrýti«, totiž v úžitečných naučeních. Protož, kto zlato jest a sklo, v věčné vlasti bude dokonalejšie oboje. Nebo takové bude spojenie volených s Bohem, že jako 40 zlatem obklíčeni budau a ozdobeni božstvím. Nebo budau jako bohové, a kteréž má věci božské, obrátí na vyvolené a učiní au- častny božstvie. A protož srdce sau skrytá a nebývají poznána, jediné po znameních; a viera svatých zjevila skryté věci v srdci, maudrost k úžitku. Ale vyznánie zde muože býti neupřímé a ne- 45 muožeme okem srdcí znáti a myšlení, jediné po znameních; často- krát jináče mluvie, a jináče myslé, jako pokrytci. Ale patřiti v srdce lidská, to ť jest Boha samého, jako die skrz proroka: »Já, Pán, zkušuje srdcí a ledví«. Jako by řekl: »Já všecky věci znám, mně všecky věci sau otevřieny a zjevné, žádné srdce mně nenie 50 tajné«. A to, což sobě chová, dá jiným také, že totiž všecka srdce budau otevřína. Jako die apoštol: »Skryté věci budau zjevné«, tam všecka srdce otevřená budau a čistá a krásná, a všickni světí Vera se zatajiti nemuoze Bludní duchové kryjí se Pokrytci jináč mluvie, a jináč mysli 20 18 Podle Luk. 12, 3 — 26 1. Kor. 3, 2 — 27 1. Kor. 2, 6 — 28 1. Kor. 2. 2 — 36 Podle Mat. 5, 14 — 47 Jer. 17, 10 — 51 Podle 1. Kor. 4, 5
XXI. 427 15 jest pruohledčivá a naskrz patrná, tak v oněch svatých, které věci byly vnitř, ukazovali dobří skutkové zevnitř. A svatí poslu- chači, vidauce dobré skutky zevnitřnie, viděli také vnitřnie dobré věci v nich. Protož řekl Kristus: »Co ste mluvili po tmě, po světle praveno bude«. Taková tehdy jest moc viery, kteráž osvěcuje srdce člověka, Viera osvěcuje netají tu dobrých věcí v něm, ale vynáší zevnitř. Protož světí, majíce vieru o Kristu, mluvili sau před světem a knížaty. Ne- muož viera se skrýti, ani styděti, ale, což věří, mluví a oznamuje k úžitku jiných. Ale ne všech věcí vynášeli ven, kteréž sau měli 25 v vysoké maudrosti, ale pochopnějším a vyším vyšie věci, malič- kým mléko, jakož die apoštol: »Mléko sem vám nápoj dal«. Opět: »Maudrost vypravujeme před dokonalými«. Item prostým die: »Nic sem se nepokládal uměti krom Ježíše Krista, a toho ukřižo- vaného«. A protož, co sau věděli úžitečného k spasení lidskému, 30 netajili v sobě spasitedlných věcí a maudrosti, ale vynášeli jako nádoba sklenná. To jest proti duchuom bludným, kteří se tají a nesmějí najevo vyjíti; ale světí nádoby sklenné sau byli, neb sau potřebné věci k spasení vyznávali věrným a nebáli se žalářuov, ani smrti, ani hanby trpěti se obávali. Protož sau byli zlato čisté 394b1 35 a sklo jasné, nebo v nich dobré věci nebyly sau skryty k úžitku vyvolených, jako die Kristus: »Nemuož se město skrýti«, totiž v úžitečných naučeních. Protož, kto zlato jest a sklo, v věčné vlasti bude dokonalejšie oboje. Nebo takové bude spojenie volených s Bohem, že jako 40 zlatem obklíčeni budau a ozdobeni božstvím. Nebo budau jako bohové, a kteréž má věci božské, obrátí na vyvolené a učiní au- častny božstvie. A protož srdce sau skrytá a nebývají poznána, jediné po znameních; a viera svatých zjevila skryté věci v srdci, maudrost k úžitku. Ale vyznánie zde muože býti neupřímé a ne- 45 muožeme okem srdcí znáti a myšlení, jediné po znameních; často- krát jináče mluvie, a jináče myslé, jako pokrytci. Ale patřiti v srdce lidská, to ť jest Boha samého, jako die skrz proroka: »Já, Pán, zkušuje srdcí a ledví«. Jako by řekl: »Já všecky věci znám, mně všecky věci sau otevřieny a zjevné, žádné srdce mně nenie 50 tajné«. A to, což sobě chová, dá jiným také, že totiž všecka srdce budau otevřína. Jako die apoštol: »Skryté věci budau zjevné«, tam všecka srdce otevřená budau a čistá a krásná, a všickni světí Vera se zatajiti nemuoze Bludní duchové kryjí se Pokrytci jináč mluvie, a jináč mysli 20 18 Podle Luk. 12, 3 — 26 1. Kor. 3, 2 — 27 1. Kor. 2, 6 — 28 1. Kor. 2. 2 — 36 Podle Mat. 5, 14 — 47 Jer. 17, 10 — 51 Podle 1. Kor. 4, 5
Strana 428
428 Kapitola v každé srdce hleděti budau jednoho každého a každý druhého srdce viděti bude; a nebudau se styděti, neb tam bude čistota v srdci a budau jako zlato Jeruzaléma a viděti budau své vnitř-55 nosti radostně, všecka srdce světlá, těla jasná a oslavená, a jeden člověk nebude překážeti druhého člověka viděti, ani pro vloženie uprostřed jednoho bude moci kto neviděti jiného, ale čistčie a jas- nějšie budau těla nežli pruohledčivá jasnost povětřie. A vida jednoho, bude moci každý viděti všecky. Zde, kdybychom srdce naše viděli, styděli bychme se, neb sau nečistá; tam budau čistá a světlá a slavná, těla také oslavená. Kristus měl tělo smrtedlné; má již oblečené od božství v nesmrtedl- nost. Tu také dal svatým prvé hrubé tělo; již duchovnie má. To také dal svatým, duchovnie jednostajné, aby bylo na mno-65 hých místech tělo Kristovo nevidědlné okem tělesným, a tělo Kristovo na pravici, spojené s božstvím a pěknějšie než slunce, od kteréhožto těla jako od zlata prvnieho najčistčieho všecka těla svatých budau jako zlatá a oblečená v povahy božstvie, a budau také všemohaucie. Nebo tak bude vuole jich spojena 70 s božskau volí, že, což koli chce Buoh, takéž oni chtie, a což koli chce Buoh, to bude; tak, což chtie světí, to bude, a jakž Buoh žádá, tak oni, a tak budau některak všemohaucie. To viery světlo ukazuje. A jako Buoh všudy, takéž oni některak, a tak budau těla božská. Ó, kdybychme měli vieru, věřili bychom, že tělo Kristovo oblečeno jest v božské povahy a skutky, a kdež jest Buoh, tu také s ním člověčenstvie, a přijímá na se bytnost všudy býti a byt- nost nesmrtedlnau, bytnost duchovnie, bytnost božskau, a že jest všemohaucie, ti ť by také uvěřili, že před tělem Kristovým 80 na oltáři máme se třiesti! A nenie zavřien tak v nebi, aby nebyl s námi zde právě a tělesně v svátosti velebné. Protož Jeruzalém z zlata bude, nebo z těl a duší oslavených a z skla. Nemuožeme nebeských divných věcí vypravovati, jediné skrz některá jména, kteráž podobenstvie oněch věcí nesau, že budau pruohledčivé 85 a naskrz patrné, světlé a jasné, a všickni se vespolek znáti budau, co myslé, a uzřie společnau lásku k soběl a aumysl a jeden dru- 395a1 hého báti se nebude v oklamání, ale uhlédají přízeň a milovánie a vuoli jednu s Bohem a mezi sebau též. »A stavenie toho města z kamene jaspida a základové jeho 90 z kamení drahého«. Najprvnější jaspis. Dotýká počtu dvanáctera. Počet tento znamenitý XIIte V počestnost vzatý jest ten počet od Boha a častokrát v Písmě Klekati s třesením před tělem Páně Tělo Kristovo krásné 60 75 394b2
428 Kapitola v každé srdce hleděti budau jednoho každého a každý druhého srdce viděti bude; a nebudau se styděti, neb tam bude čistota v srdci a budau jako zlato Jeruzaléma a viděti budau své vnitř-55 nosti radostně, všecka srdce světlá, těla jasná a oslavená, a jeden člověk nebude překážeti druhého člověka viděti, ani pro vloženie uprostřed jednoho bude moci kto neviděti jiného, ale čistčie a jas- nějšie budau těla nežli pruohledčivá jasnost povětřie. A vida jednoho, bude moci každý viděti všecky. Zde, kdybychom srdce naše viděli, styděli bychme se, neb sau nečistá; tam budau čistá a světlá a slavná, těla také oslavená. Kristus měl tělo smrtedlné; má již oblečené od božství v nesmrtedl- nost. Tu také dal svatým prvé hrubé tělo; již duchovnie má. To také dal svatým, duchovnie jednostajné, aby bylo na mno-65 hých místech tělo Kristovo nevidědlné okem tělesným, a tělo Kristovo na pravici, spojené s božstvím a pěknějšie než slunce, od kteréhožto těla jako od zlata prvnieho najčistčieho všecka těla svatých budau jako zlatá a oblečená v povahy božstvie, a budau také všemohaucie. Nebo tak bude vuole jich spojena 70 s božskau volí, že, což koli chce Buoh, takéž oni chtie, a což koli chce Buoh, to bude; tak, což chtie světí, to bude, a jakž Buoh žádá, tak oni, a tak budau některak všemohaucie. To viery světlo ukazuje. A jako Buoh všudy, takéž oni některak, a tak budau těla božská. Ó, kdybychme měli vieru, věřili bychom, že tělo Kristovo oblečeno jest v božské povahy a skutky, a kdež jest Buoh, tu také s ním člověčenstvie, a přijímá na se bytnost všudy býti a byt- nost nesmrtedlnau, bytnost duchovnie, bytnost božskau, a že jest všemohaucie, ti ť by také uvěřili, že před tělem Kristovým 80 na oltáři máme se třiesti! A nenie zavřien tak v nebi, aby nebyl s námi zde právě a tělesně v svátosti velebné. Protož Jeruzalém z zlata bude, nebo z těl a duší oslavených a z skla. Nemuožeme nebeských divných věcí vypravovati, jediné skrz některá jména, kteráž podobenstvie oněch věcí nesau, že budau pruohledčivé 85 a naskrz patrné, světlé a jasné, a všickni se vespolek znáti budau, co myslé, a uzřie společnau lásku k soběl a aumysl a jeden dru- 395a1 hého báti se nebude v oklamání, ale uhlédají přízeň a milovánie a vuoli jednu s Bohem a mezi sebau též. »A stavenie toho města z kamene jaspida a základové jeho 90 z kamení drahého«. Najprvnější jaspis. Dotýká počtu dvanáctera. Počet tento znamenitý XIIte V počestnost vzatý jest ten počet od Boha a častokrát v Písmě Klekati s třesením před tělem Páně Tělo Kristovo krásné 60 75 394b2
Strana 429
XXI. 429 395а2 se pokládá: Dvanácti apoštoluov počet; když jeden (totiž Jidáš) vypadl, pilně od Ducha svatého opatřeno jest, aby zase vyplněn 95 byl a jiný na to místo aby vyvolen byl. A v Starém zákoně často pokládá se. Dvanácte patriarchuov v témž počtu nalézá se; druhé XII knížat, předcházejíce lid na paušti; item dvanácte studnic měli, berauce se do Jeruzaléma. Tak světí mají na této cestě jíti k dokonalosti, aby dosáhli učenie apoštolského. Nebo mnohé 100 věci sau na apoštoléch, kterýchž neznáme, ledva kruopěje cítíme; ale čím viece v pokoře, v životě, u vieře živé prospieváme, viece k studnicem se přibližujeme. A ačkoli ovšem dokonalí býti ne- muožeme tak jako apoštolé, muožeme však nětco znáti viece a viece z učenie jich. Item za Jordánem položeno jest XII“ kame- 105 nuov, o kterýchž teď zmínka jest, a ti tvrdí, neb sau silní; item hlasití, nebo na všecku zemi vyšel zvuk jich. Skrz ty tak chudé a pokorné a nepřipravené v oděnie pohnul se svět a královstvie i peklo; měli pravdu skrytau v sobě, nebo Buoh bieše s nimi. Když jest Buoh s člověkem, častokrát činí dobré věci mnohé, 110 kterýchž moc světská činiti nemuože. Item v chrámě Šalomú- nově (II. Paralipom. IIII°.) bylo XII“ voluov, vyskýtajíce se hlavami ven, a stáli pod mořem měděnným; těla jich skrytá [ byla na znamenie, že divní a velicí jich darové a uměnie sau nám skrytá; ale skrovně jest nám oznámeno. Matauš sepsal čtenie a jiní, to 115 hlava jest; ale které věci v světě sau mluvili, všecky ty věci sau nám skryté. A které věci zavřieny sau ve čtení, někteří v nebi tepruva poznají, ale zde nemohau. A teď se pokládá XIIt základuov zdí a města Jeruzaléma, a Jeruzalém ten ozdobený kamením. Nebo po Kristu Ježíši tito 120 hned sau byli osvíceni, vyvajšeni a darováni a výborní muží byli. Apoštol die: »My máme prvotiny Ducha z tajností Trojice svaté«. Také nad proroky Starého zákona tito byli sau ozdobeni duchovními dary. Co mudrcuov proti nim bylo, a žádný nemohl přemoci jich! Neznáme apoštolského obcovánie Výborní mužie apoštolé byli sú Najprvnější kámen jaspis; a již po třetie se jmenuje, nebo vyznamenává veliké skutky. Najprvé na Kristu, druhé na apoštoléch, třetie na jich náměstcích nětco znamená jaspis. Kteříž mají býti zdi a obrana jiných a autočiště a kteříž ... 94 Skutk. I. 25 a 26 — 96 2. M. 1. I nn. — 97 4. M. 1, 44 — 2. M. 15, 27 — 104 2. M. 28. 21; 39. 14 — 111 2. Par. 4, 4 — 121 Podle Ř�m. 8. 23 Zprávcové mají býti veliké viery
XXI. 429 395а2 se pokládá: Dvanácti apoštoluov počet; když jeden (totiž Jidáš) vypadl, pilně od Ducha svatého opatřeno jest, aby zase vyplněn 95 byl a jiný na to místo aby vyvolen byl. A v Starém zákoně často pokládá se. Dvanácte patriarchuov v témž počtu nalézá se; druhé XII knížat, předcházejíce lid na paušti; item dvanácte studnic měli, berauce se do Jeruzaléma. Tak světí mají na této cestě jíti k dokonalosti, aby dosáhli učenie apoštolského. Nebo mnohé 100 věci sau na apoštoléch, kterýchž neznáme, ledva kruopěje cítíme; ale čím viece v pokoře, v životě, u vieře živé prospieváme, viece k studnicem se přibližujeme. A ačkoli ovšem dokonalí býti ne- muožeme tak jako apoštolé, muožeme však nětco znáti viece a viece z učenie jich. Item za Jordánem položeno jest XII“ kame- 105 nuov, o kterýchž teď zmínka jest, a ti tvrdí, neb sau silní; item hlasití, nebo na všecku zemi vyšel zvuk jich. Skrz ty tak chudé a pokorné a nepřipravené v oděnie pohnul se svět a královstvie i peklo; měli pravdu skrytau v sobě, nebo Buoh bieše s nimi. Když jest Buoh s člověkem, častokrát činí dobré věci mnohé, 110 kterýchž moc světská činiti nemuože. Item v chrámě Šalomú- nově (II. Paralipom. IIII°.) bylo XII“ voluov, vyskýtajíce se hlavami ven, a stáli pod mořem měděnným; těla jich skrytá [ byla na znamenie, že divní a velicí jich darové a uměnie sau nám skrytá; ale skrovně jest nám oznámeno. Matauš sepsal čtenie a jiní, to 115 hlava jest; ale které věci v světě sau mluvili, všecky ty věci sau nám skryté. A které věci zavřieny sau ve čtení, někteří v nebi tepruva poznají, ale zde nemohau. A teď se pokládá XIIt základuov zdí a města Jeruzaléma, a Jeruzalém ten ozdobený kamením. Nebo po Kristu Ježíši tito 120 hned sau byli osvíceni, vyvajšeni a darováni a výborní muží byli. Apoštol die: »My máme prvotiny Ducha z tajností Trojice svaté«. Také nad proroky Starého zákona tito byli sau ozdobeni duchovními dary. Co mudrcuov proti nim bylo, a žádný nemohl přemoci jich! Neznáme apoštolského obcovánie Výborní mužie apoštolé byli sú Najprvnější kámen jaspis; a již po třetie se jmenuje, nebo vyznamenává veliké skutky. Najprvé na Kristu, druhé na apoštoléch, třetie na jich náměstcích nětco znamená jaspis. Kteříž mají býti zdi a obrana jiných a autočiště a kteříž ... 94 Skutk. I. 25 a 26 — 96 2. M. 1. I nn. — 97 4. M. 1, 44 — 2. M. 15, 27 — 104 2. M. 28. 21; 39. 14 — 111 2. Par. 4, 4 — 121 Podle Ř�m. 8. 23 Zprávcové mají býti veliké viery
Strana 430
430 Kapitola Jaspis vieru zna- mená mají býti na špici synuov božích zde i v budaucím životě, ti mají 5 býti veliké viery, osvícené náramně, kteráž se zelená jako jaspis, nebo opřieti se proti bluduom jako skrz kámen jaspid, totiž skrze vieru musí to býti; dává viera světlo, dává trpělivost, dává po- znati božské věci a v nich se kochati, a všech věcí světa nic ne- vážiti, života rozkošného a zdravie těla nedbá, a což koli jest proti 10 Bohu, lituje. Jako duše, s tělem svázána, jsúc uražena křičí na bolest, tak duše, kteráž skrze vieru jest jedno s Bohem, což vidí proti němu, lituje, pláče, rmautí se. Kdybychme byli jedno s Kris- tem, rmautili bychom se pro rauhanie, která se činie proti němu, litovali bychom, co činie nynie posměvači. 15 Kacieři vážie na kazatele najviece Jaspis jest zelený, zraku rozkošný a libý a uzdra- vulje zrak. Tak světlo viery vostří oko mysli, činí duši zdravau, ke všemu dobrému zchopnau. Ta viera jest základ všech a jako prvním apoštolem vypisuje se, a zakládá se proto na Kristu Ježíši, neb o něm jest najprvé viera. Zimnice uzdravuje a krvotok a obludy 20 skrocuje a hruozy a dává smělost člověku. Tak viera smělost a udatnost dává v dobrém, obludy a kacieřstva zapuzuje. A pra- cující při porodu dobře prospievá a oblehčuje bolest: ktož má vieru, všecko lehce trpí, rád se modlí, ráno vstává, kázanie po- slauchá rád, almužnu dává rád. A ačkoli jest ve všech apoštoléch, 25 však za prvnieho apoštola pokládá se jaspis. V té totiž vieře veliká jest maudrost; skrze ni zevnitřní padá všeliká pajcha, všeliká světská múdrost. Ten sau měli kámen za pevný základ, neb sau byli dobrý základ cierkve apoštolé, kteréž jest Pán dal miesto zdi cierkvi. Všecka moc nepřátel a kacieřuov a bluduov měří ke 30 zdi, aby zkažena byla, a tak potom aby byla v městě porážka. Každý kacieř najviece proti kazateli čelí; protož jest potřebie zdi položiti základ Krista a stavěti z kamene jaspida, totiž z viery silné, aby nebyla obořena zed. A tak zdi mušejí státi na Kristu a mieti vieru, ten kámen jaspid, aby obhajovali statečně města 35 a snášeli střelby a poráželi hřiechy a bludy. Nebo chtějí svatých vieru zrušiti, ale nebudau moci, také skrze smrt. Nynie se zdi bořie a brány; hodny sau ty brány pláče Jeremiášova, nebo ne- mají základu na těchto kameních, ani viery mají. Protož jest nám potřebie na těchto zdech stavěti se a jaspid zachovati. Mat. 40 Zelenost kamene Moc viery vypravuje se veliká 395b1 16 nn. Cf. Bartholomaei Anglici, De genuinis rerum coelestium, terrestrium et inferarum proprietatibus ll. XVIII (ed. Francofurti 1601) p. 742/3.
430 Kapitola Jaspis vieru zna- mená mají býti na špici synuov božích zde i v budaucím životě, ti mají 5 býti veliké viery, osvícené náramně, kteráž se zelená jako jaspis, nebo opřieti se proti bluduom jako skrz kámen jaspid, totiž skrze vieru musí to býti; dává viera světlo, dává trpělivost, dává po- znati božské věci a v nich se kochati, a všech věcí světa nic ne- vážiti, života rozkošného a zdravie těla nedbá, a což koli jest proti 10 Bohu, lituje. Jako duše, s tělem svázána, jsúc uražena křičí na bolest, tak duše, kteráž skrze vieru jest jedno s Bohem, což vidí proti němu, lituje, pláče, rmautí se. Kdybychme byli jedno s Kris- tem, rmautili bychom se pro rauhanie, která se činie proti němu, litovali bychom, co činie nynie posměvači. 15 Kacieři vážie na kazatele najviece Jaspis jest zelený, zraku rozkošný a libý a uzdra- vulje zrak. Tak světlo viery vostří oko mysli, činí duši zdravau, ke všemu dobrému zchopnau. Ta viera jest základ všech a jako prvním apoštolem vypisuje se, a zakládá se proto na Kristu Ježíši, neb o něm jest najprvé viera. Zimnice uzdravuje a krvotok a obludy 20 skrocuje a hruozy a dává smělost člověku. Tak viera smělost a udatnost dává v dobrém, obludy a kacieřstva zapuzuje. A pra- cující při porodu dobře prospievá a oblehčuje bolest: ktož má vieru, všecko lehce trpí, rád se modlí, ráno vstává, kázanie po- slauchá rád, almužnu dává rád. A ačkoli jest ve všech apoštoléch, 25 však za prvnieho apoštola pokládá se jaspis. V té totiž vieře veliká jest maudrost; skrze ni zevnitřní padá všeliká pajcha, všeliká světská múdrost. Ten sau měli kámen za pevný základ, neb sau byli dobrý základ cierkve apoštolé, kteréž jest Pán dal miesto zdi cierkvi. Všecka moc nepřátel a kacieřuov a bluduov měří ke 30 zdi, aby zkažena byla, a tak potom aby byla v městě porážka. Každý kacieř najviece proti kazateli čelí; protož jest potřebie zdi položiti základ Krista a stavěti z kamene jaspida, totiž z viery silné, aby nebyla obořena zed. A tak zdi mušejí státi na Kristu a mieti vieru, ten kámen jaspid, aby obhajovali statečně města 35 a snášeli střelby a poráželi hřiechy a bludy. Nebo chtějí svatých vieru zrušiti, ale nebudau moci, také skrze smrt. Nynie se zdi bořie a brány; hodny sau ty brány pláče Jeremiášova, nebo ne- mají základu na těchto kameních, ani viery mají. Protož jest nám potřebie na těchto zdech stavěti se a jaspid zachovati. Mat. 40 Zelenost kamene Moc viery vypravuje se veliká 395b1 16 nn. Cf. Bartholomaei Anglici, De genuinis rerum coelestium, terrestrium et inferarum proprietatibus ll. XVIII (ed. Francofurti 1601) p. 742/3.
Strana 431
XXI. 431 X. najprvnější mezi apoštoly pokládá se Petr, jenž se vykládá Petr první apoštol hlava nebo poznávající, kterýž má poznánie o maudrojsti boží, o dařích božských, o chytrostech šatanových. A což má vnitř, vyznává zevnitř řka: »Ty si Kristus, syn Boha živého«. Petr věří, 45 že jest Kristus s námi v svátosti velebné, a nevěří tomu duovodu falešnému: »Nevidíme ho okem tělesným, tehdy ho nenie tu«. V Zjevení I°. vidien jest uprostřed svícnuov až do skonánie světa. Nebo tělo Kristovo oblečeno jest v obdarovánie božstvie, protož muože býti s námi zde, i také v království nebeském. Umie Petr 50 řieci: »Zajisté v svátosti velebné ty si, Kristus, syn boží«. Odpo- věděl Kristus: »Tělo a krev nezjevilo toho tobě. Ty si Petr, a na té skále (totiž na tom základu, na vás, apoštolích, a na vaší vieře) postavím cierkev mau«. Ten ť jest jaspis v vás, totiž světlo viery. Postavím chot na sobě, Kristu, najprvé, a druhé na vás, základích, 55 ozdobených kamením mnohým. A najprvé jaspidem. Tomuto Petrovi a Mataušovi řekl: »Následuj mne«, základu prvnieho svého najvětšieho, a potom budeš základ na mně, ozdobený dary a jaspidem, a budeš základ Jeruzaléma a duší, základ blízký mně a v dařích mně blízký; a všech věcí, kteréž činiti budeš, já budu 60 potvrzovati. A což sviežeš, já svieži; a což rozvížeš skrz božskau maudrost, kterauž ode mne beze všeho prostředku máš, já roz- vieži. Protož řekl jemu s jinými apoštoly: »Následuj mne« v zá- mutku, v utrpení, v trpělivosti, a tehdy následovati mne budeš, aby také byl základ nevěsty mé, ozdobený kamenem jaspida. 65 Následuj mne v učení, aby byl základ svatého Jeruzaléma. Základ cierkve Petrova viera velebné svátosti 395b2 396a1 Item dáno jest jemu jméno Šimon Petr, totiž poslušný, nebo Šimon Petr měl poslušenstvie andělské. Jako zajisté andělé Boha poslúchají, tak apoštoluov bylo poslušenstvie jako llandělské, neb jest věřil velmi Kristu a vieru měl o něm velikau; protož jest hotov byl ke 70 všem věcem líbezným Kristu, poslušen byl ve všech věcech Kristu. Tak také, kteříž mají býti základ Jeruzaléma, mají mieti takové poznánie maudrosti božské a světlo viery veliké; item poslúchati Boha a vuoli jeho aby najviece poddáni byli, ale nebudau podobní v tom apoštolóm. A k tomu poslušenství dal Buoh Ducha svatého — 41 Mat. 10. 2 — 42 Jeronym, Liber de nominibus hebraicis (ML 23, c. 844): Petrus. agnoscens. — 44 Mat. 16. 16 — 47 Zj. 1, 13 nn. — 50 Podle Mat. 16. 16 až 18 — 56 Mat. 4, 19; 9, 9 — 60 Podle Mat. 16, 19 — 62 Mat. 4, 19 .. 66 Viz Jeronyma, Liber de nominibus hebraicis (ML 23 c. 845): Simeon, audiens; srovnej ib. Appendix, c. 1267: Symeon, exauditio vel obediens.
XXI. 431 X. najprvnější mezi apoštoly pokládá se Petr, jenž se vykládá Petr první apoštol hlava nebo poznávající, kterýž má poznánie o maudrojsti boží, o dařích božských, o chytrostech šatanových. A což má vnitř, vyznává zevnitř řka: »Ty si Kristus, syn Boha živého«. Petr věří, 45 že jest Kristus s námi v svátosti velebné, a nevěří tomu duovodu falešnému: »Nevidíme ho okem tělesným, tehdy ho nenie tu«. V Zjevení I°. vidien jest uprostřed svícnuov až do skonánie světa. Nebo tělo Kristovo oblečeno jest v obdarovánie božstvie, protož muože býti s námi zde, i také v království nebeském. Umie Petr 50 řieci: »Zajisté v svátosti velebné ty si, Kristus, syn boží«. Odpo- věděl Kristus: »Tělo a krev nezjevilo toho tobě. Ty si Petr, a na té skále (totiž na tom základu, na vás, apoštolích, a na vaší vieře) postavím cierkev mau«. Ten ť jest jaspis v vás, totiž světlo viery. Postavím chot na sobě, Kristu, najprvé, a druhé na vás, základích, 55 ozdobených kamením mnohým. A najprvé jaspidem. Tomuto Petrovi a Mataušovi řekl: »Následuj mne«, základu prvnieho svého najvětšieho, a potom budeš základ na mně, ozdobený dary a jaspidem, a budeš základ Jeruzaléma a duší, základ blízký mně a v dařích mně blízký; a všech věcí, kteréž činiti budeš, já budu 60 potvrzovati. A což sviežeš, já svieži; a což rozvížeš skrz božskau maudrost, kterauž ode mne beze všeho prostředku máš, já roz- vieži. Protož řekl jemu s jinými apoštoly: »Následuj mne« v zá- mutku, v utrpení, v trpělivosti, a tehdy následovati mne budeš, aby také byl základ nevěsty mé, ozdobený kamenem jaspida. 65 Následuj mne v učení, aby byl základ svatého Jeruzaléma. Základ cierkve Petrova viera velebné svátosti 395b2 396a1 Item dáno jest jemu jméno Šimon Petr, totiž poslušný, nebo Šimon Petr měl poslušenstvie andělské. Jako zajisté andělé Boha poslúchají, tak apoštoluov bylo poslušenstvie jako llandělské, neb jest věřil velmi Kristu a vieru měl o něm velikau; protož jest hotov byl ke 70 všem věcem líbezným Kristu, poslušen byl ve všech věcech Kristu. Tak také, kteříž mají býti základ Jeruzaléma, mají mieti takové poznánie maudrosti božské a světlo viery veliké; item poslúchati Boha a vuoli jeho aby najviece poddáni byli, ale nebudau podobní v tom apoštolóm. A k tomu poslušenství dal Buoh Ducha svatého — 41 Mat. 10. 2 — 42 Jeronym, Liber de nominibus hebraicis (ML 23, c. 844): Petrus. agnoscens. — 44 Mat. 16. 16 — 47 Zj. 1, 13 nn. — 50 Podle Mat. 16. 16 až 18 — 56 Mat. 4, 19; 9, 9 — 60 Podle Mat. 16, 19 — 62 Mat. 4, 19 .. 66 Viz Jeronyma, Liber de nominibus hebraicis (ML 23 c. 845): Simeon, audiens; srovnej ib. Appendix, c. 1267: Symeon, exauditio vel obediens.
Strana 432
432 Kapitola Poslauchal lid apoštoluov Nebylo otázek všetečných lidu, aby jim byli poddáni. Oni zajisté od jiných nepotřebovali 75 sú zprávy od lidí ani naučenie, jediné od anděluov božích dobrých. Oni lidu posluhovali v potřebných věcech k spasení a lid jich po- slauchal v dobrém; vidauce jich skutky dobré zevnitřnie, věřili jich vnitřnie všecky věci býti z Boha, a rozpalovali se od nich v ná- boženství, v božím milování. A ačkoli rozum vysoký, a ne tak 80 vysoce smýšlel lid poslauchající jako oni apoštolé, ale věřili jim a stáli v jich učení a v jich řečech a drželi prostost viery a šli sau k smrti u vieře, kterauž oni kázali. Nevyptávali se o nesnadných otázkách, kterak stojí Kristus v svátosti drahé, veliký-li či malý jest, kterak se dělí bělost od Krista, ale která naučenie dali lidem, 85 poslauchali jich. Všeteční, ne- poslušní, poslyšte! Takovým kamenem jaspidem my měli bychom ozdobeni býti, abychme byli poslušni viery apoštolské. Neb sau oni byli poslušni jako andělé boží světí Pánu Bohu, hotovi jsúce ke všelikému skutku dobrému; a jich také lid poslauchal ve vší trpělivosti, v pokoře a v tichosti. A v tom dvojitém poslušenství dobře se zpravovalo obecné dobré, zprávcové Pána byli poslušni, též i poddaní vyším svým dobrým. Již pohřiechu toto poslušenstvie nenalézá se v lidu křesťanském, protož sau padly zdi jeruzalémské. Zdi Jeruzaléma odešly od poslušenstvie božieho a lid také od starších svých odšel a nezachovává poslušenstvie, ale již lid zpoléhá na své rozumy. Světí první, jsauce poddáni v poslušenství, neřiekali sau: »Já také mám Ducha svatého, nechci tě poslúchati, dává mi Buoh jako knězi!« Datan a Abiron řekli sú: »My také sme kněžie, také my Ducha božieho máme!«, a tak propadli se pro neposlušenstvie. 100 Tak dnes tmaví a duchové lživí mluvie jako v spuosobě Ducha božieho: »Nám jest dáno od Boha tak činiti, což nenie dáno apo- štoluom!« Protož apoštol die: »Bojím se, aby, jako had Evu zklamal a svedl« etc. Protož základ náš má býti Kristus, potom apoštolé. A najprvnější tuto pokládá se Petr, totiž věrný a poslušný. Jestliže 105 žádáme býti město Jeruzalém zde i na onom světě, nebo viera uvodí naději živau a činí nebáti se smrti, hřiechuov se varuje, světa nemiluje, ale jako jaspidem, věrau živau, člověk jsa ohrazen Boha miluje, vuoli jeho naplňuje, Boha zná dobrého a krásného a jeho ve všem poslauchá, ten ť jest jaspis, kámen první, kterýž 110 ozdobil základ, Petra etc. 90 396а2 95 Poslušni máme býti 99 Podle 4. M. 16. I nn. — 103 2. Kor. 11, 3
432 Kapitola Poslauchal lid apoštoluov Nebylo otázek všetečných lidu, aby jim byli poddáni. Oni zajisté od jiných nepotřebovali 75 sú zprávy od lidí ani naučenie, jediné od anděluov božích dobrých. Oni lidu posluhovali v potřebných věcech k spasení a lid jich po- slauchal v dobrém; vidauce jich skutky dobré zevnitřnie, věřili jich vnitřnie všecky věci býti z Boha, a rozpalovali se od nich v ná- boženství, v božím milování. A ačkoli rozum vysoký, a ne tak 80 vysoce smýšlel lid poslauchající jako oni apoštolé, ale věřili jim a stáli v jich učení a v jich řečech a drželi prostost viery a šli sau k smrti u vieře, kterauž oni kázali. Nevyptávali se o nesnadných otázkách, kterak stojí Kristus v svátosti drahé, veliký-li či malý jest, kterak se dělí bělost od Krista, ale která naučenie dali lidem, 85 poslauchali jich. Všeteční, ne- poslušní, poslyšte! Takovým kamenem jaspidem my měli bychom ozdobeni býti, abychme byli poslušni viery apoštolské. Neb sau oni byli poslušni jako andělé boží světí Pánu Bohu, hotovi jsúce ke všelikému skutku dobrému; a jich také lid poslauchal ve vší trpělivosti, v pokoře a v tichosti. A v tom dvojitém poslušenství dobře se zpravovalo obecné dobré, zprávcové Pána byli poslušni, též i poddaní vyším svým dobrým. Již pohřiechu toto poslušenstvie nenalézá se v lidu křesťanském, protož sau padly zdi jeruzalémské. Zdi Jeruzaléma odešly od poslušenstvie božieho a lid také od starších svých odšel a nezachovává poslušenstvie, ale již lid zpoléhá na své rozumy. Světí první, jsauce poddáni v poslušenství, neřiekali sau: »Já také mám Ducha svatého, nechci tě poslúchati, dává mi Buoh jako knězi!« Datan a Abiron řekli sú: »My také sme kněžie, také my Ducha božieho máme!«, a tak propadli se pro neposlušenstvie. 100 Tak dnes tmaví a duchové lživí mluvie jako v spuosobě Ducha božieho: »Nám jest dáno od Boha tak činiti, což nenie dáno apo- štoluom!« Protož apoštol die: »Bojím se, aby, jako had Evu zklamal a svedl« etc. Protož základ náš má býti Kristus, potom apoštolé. A najprvnější tuto pokládá se Petr, totiž věrný a poslušný. Jestliže 105 žádáme býti město Jeruzalém zde i na onom světě, nebo viera uvodí naději živau a činí nebáti se smrti, hřiechuov se varuje, světa nemiluje, ale jako jaspidem, věrau živau, člověk jsa ohrazen Boha miluje, vuoli jeho naplňuje, Boha zná dobrého a krásného a jeho ve všem poslauchá, ten ť jest jaspis, kámen první, kterýž 110 ozdobil základ, Petra etc. 90 396а2 95 Poslušni máme býti 99 Podle 4. M. 16. I nn. — 103 2. Kor. 11, 3
Strana 433
XXI. 433 396b1 5 10 Druhý kámen, zafír. Ten kámen jest povětrné barvy, když povětřie jest jasné a od slunce osvícené; a jest barvy nebeské, a když slunce udeří na ň, tehdy vydává paprslky světlosti a jas- nosti. Znamenává se, kterak každý volený boží, kterýž má býti Jeruzalém, barvu jeho má mieti. Nebo člověk má býti duchovní. Nebo i ty věci, kteréž Buoh dává duši, sau duchovnie, drahé a ne- vidědlné. A když ten Jeruzalém k Bohu se obrátí, hned světlo božské nemuož se zapřieti, aby nesvítilo té duši; a když svítí té duši, tehdy obrážejí se paprslkové tu duchovní, světlí a radostní. A tento Jeruzalém Pán zaslibuje v věrných stavěti. Jako die skrz Izaiáše LIIII°.: »Chudíčká, bauřkau pohubená, vystavím tě na zafířiech«, totiž aby tvé svědomie bylo světlé a krásné jako jasné povětřie, božských věcí žádaje, nebeských a duchovních. A těch věcí nemuožeme mieti bez zvláštní božské pomoci. Nebo 15 těžké jest mieti mysl k Bohu pozdviženau v obcování, v jedení a v pití, ano i v životě bohomyslném, jako na modlitbě a v zákona božieho přemyšlování slepoty sau v duši obyčejné, takže nemuože k osvícení a ku poznání z temností vyjíti, ale s velikau prací a jako s násilím musí duše vyjíti z temností, totiž s Bohem na čas obierati 20 se. A kolikrát vcházie do svého svědomie a tu se shrne, viece k světlu božskému skrz to přibližuje se; a ještě v svědomie vlastnie vejda a shrna se v něm, ještě nemuože z temností těch vyjíti, ale na maličkau chvíli ač jie ponechají temnosti, ale tudiež ji opět za- chvátie. Čte se u figuoře v knihách Genesis XXXII.: Když Jákob 25 šel od Lábana s svým statkem, s svými stády, přes vodu potoka prudkého, tehdy anděl potkal se s ním a počal s ním zápasiti, a Jákob přemohl. I řekl anděl: »Pusť mě, neb již dennice vychodí!« A Jákob řekl mu: »Nepustím tě, leč mi požehnáš!« A proměnil mu jméno Izrahel, jenž se vykládá »Vidaucí Boha«. Vyznamenává 30 Jákob volené božie. Nebo národ boží, který zde jest, má jíti k Otcuom svatým prvním a s nimi se srovnati a spojiti, a pak musí jíti člověk skrz mnohé zámutky a auzkosti jako přes potok prudký. A čím viece k oněm svatým přibližují se Otcóm, tiem viece světlo božské a nebeské svítí jim, nebo anděl ukazuje se jemu. Anděl jest cos' duchovnieho a oku našemu nevidědlný. Jákob s ním zápasí. A znamená se, že andělé božie navštěvují prospievajície vědomie jaké má býti volených Jákob s andělem zápašil Zafit 396b2 35 1 Barthol. Anglicus. De genuinis rerum coelestium, terrestrium et in- serarum proprietatibus ll. XVIII. (ed. Francofurti 1650) p. 758 s. — 11 Iz. 54. 11 — 24 1. M. 32, 23 nn. — 36 »navštěvují« je připsáno až in marg., pův. rukou. Jakoubek, Výklad. 282
XXI. 433 396b1 5 10 Druhý kámen, zafír. Ten kámen jest povětrné barvy, když povětřie jest jasné a od slunce osvícené; a jest barvy nebeské, a když slunce udeří na ň, tehdy vydává paprslky světlosti a jas- nosti. Znamenává se, kterak každý volený boží, kterýž má býti Jeruzalém, barvu jeho má mieti. Nebo člověk má býti duchovní. Nebo i ty věci, kteréž Buoh dává duši, sau duchovnie, drahé a ne- vidědlné. A když ten Jeruzalém k Bohu se obrátí, hned světlo božské nemuož se zapřieti, aby nesvítilo té duši; a když svítí té duši, tehdy obrážejí se paprslkové tu duchovní, světlí a radostní. A tento Jeruzalém Pán zaslibuje v věrných stavěti. Jako die skrz Izaiáše LIIII°.: »Chudíčká, bauřkau pohubená, vystavím tě na zafířiech«, totiž aby tvé svědomie bylo světlé a krásné jako jasné povětřie, božských věcí žádaje, nebeských a duchovních. A těch věcí nemuožeme mieti bez zvláštní božské pomoci. Nebo 15 těžké jest mieti mysl k Bohu pozdviženau v obcování, v jedení a v pití, ano i v životě bohomyslném, jako na modlitbě a v zákona božieho přemyšlování slepoty sau v duši obyčejné, takže nemuože k osvícení a ku poznání z temností vyjíti, ale s velikau prací a jako s násilím musí duše vyjíti z temností, totiž s Bohem na čas obierati 20 se. A kolikrát vcházie do svého svědomie a tu se shrne, viece k světlu božskému skrz to přibližuje se; a ještě v svědomie vlastnie vejda a shrna se v něm, ještě nemuože z temností těch vyjíti, ale na maličkau chvíli ač jie ponechají temnosti, ale tudiež ji opět za- chvátie. Čte se u figuoře v knihách Genesis XXXII.: Když Jákob 25 šel od Lábana s svým statkem, s svými stády, přes vodu potoka prudkého, tehdy anděl potkal se s ním a počal s ním zápasiti, a Jákob přemohl. I řekl anděl: »Pusť mě, neb již dennice vychodí!« A Jákob řekl mu: »Nepustím tě, leč mi požehnáš!« A proměnil mu jméno Izrahel, jenž se vykládá »Vidaucí Boha«. Vyznamenává 30 Jákob volené božie. Nebo národ boží, který zde jest, má jíti k Otcuom svatým prvním a s nimi se srovnati a spojiti, a pak musí jíti člověk skrz mnohé zámutky a auzkosti jako přes potok prudký. A čím viece k oněm svatým přibližují se Otcóm, tiem viece světlo božské a nebeské svítí jim, nebo anděl ukazuje se jemu. Anděl jest cos' duchovnieho a oku našemu nevidědlný. Jákob s ním zápasí. A znamená se, že andělé božie navštěvují prospievajície vědomie jaké má býti volených Jákob s andělem zápašil Zafit 396b2 35 1 Barthol. Anglicus. De genuinis rerum coelestium, terrestrium et in- serarum proprietatibus ll. XVIII. (ed. Francofurti 1650) p. 758 s. — 11 Iz. 54. 11 — 24 1. M. 32, 23 nn. — 36 »navštěvují« je připsáno až in marg., pův. rukou. Jakoubek, Výklad. 282
Strana 434
434 Kapitola Bojovati musíme a prvotní cierkvi se připodobniti chtějície; tehdy mysli naší a duchu nelíbí se to, nebo v temnosti navyklé jest uvalena. Protož musí, aby tomu přirození učinil násilé některaké, aby z prostřed těch temností vyskočil. A když člověk přemuože mysl svau, tehdy 40 světlo nebeské a božské zjevuje se jemu; nebo musí boj veliký býti, chce-li člověk k božským a nebeským věcem pozdvihnauti se. Nebo ty věci sau nevidědlné, a duše naše nakažená toliko v vidě- dlných věcech kochá se. A že tělo Kristovo v svátosti velebné jest zvajšeno, protož srdce lidská neumějí o tom smysliti a roz-45 uměti. A tak duše nakažená, chce-li k nebeským, božským, du- chovním věcem pozdvihnauti se, tehdy častokrát, že jest nezpuo- sobná, obrážie se jako blékavé oko; protož, chce-li se pozdvih- nauti na modlitbách, nemuože. Ale kteříž bojují zmužile jako Jákob, tehdy by, tak statečně bojujíce, přemohli svau biedu a křeh-50 kost, že by jim dáno bylo božské světlo a osvícenie jako Jákobovi, kterýž řekl: »Viděl sem Pána tváří v tvář«. A tak bude tehdy nebeské barvy zafírové, nebo bude osvícen a ojasněn. Vuole dvojitá Kulhavost dobrá A když člověk přemáhá svau biedu a křehkost a jako vyskočí z svých temností, tehdy se v tom světle božském kochá a neod-55 chází, leč požehnánie od Pána vezme nějaké, jako prospěch v mod- litbách, v svých skutcích. A že jest anděl obrazil Jákoba v žílu, a usvadla v noze levé etc. Když již člověk vychází k Otcóm prvním a potýká se s nimi, dává se jemu světlo božské. A že dvojitá vuole jest v člověku, totiž vuole li k božským věcem a k nebeským a vuole 60 397a1 těla k těmto zemským věcem, protož, když člověk nemá poznánie a osvícenie božského, tehdy člověk volí tělesnau jako levau nohau dostaupá a dotýká se zemských věcí, bohatstvie etc. Ale když světlo božské a nebeské člověku dává se, tehdy porážie se a svadne ta vuole v člověku, takže viece kulhati bude na tu nohu, sotva 65 zemských věcí dotýkaje, toliko potud se s nimi obieraje, bez kterýchžto býti nemuože, a všecko tělo na pravé noze nošeno bude, totiž na vuoli těch božských a nebeských věcí, kterau chtiv jest božských, nebeských a duchovních věcí, a ta vuole k zemským věcem jako levá noha svadne. A ti ť sau Jeruzalém z zafírového kamene, kteříž již světa nenávidie a v uošklivosti jej mají, a protož kulhají na tu nohu levau; ale k božským a nebeským věcem pozdvihují se, aniž se 70 39 »učinil« opravou z pův.: učinila. — 51 »j m« je nadepsáno nad pův. »jemu«, jež je červeně škrtnuto. — 52 I. M. 32, 30 — 57 I. M. 32, 25
434 Kapitola Bojovati musíme a prvotní cierkvi se připodobniti chtějície; tehdy mysli naší a duchu nelíbí se to, nebo v temnosti navyklé jest uvalena. Protož musí, aby tomu přirození učinil násilé některaké, aby z prostřed těch temností vyskočil. A když člověk přemuože mysl svau, tehdy 40 světlo nebeské a božské zjevuje se jemu; nebo musí boj veliký býti, chce-li člověk k božským a nebeským věcem pozdvihnauti se. Nebo ty věci sau nevidědlné, a duše naše nakažená toliko v vidě- dlných věcech kochá se. A že tělo Kristovo v svátosti velebné jest zvajšeno, protož srdce lidská neumějí o tom smysliti a roz-45 uměti. A tak duše nakažená, chce-li k nebeským, božským, du- chovním věcem pozdvihnauti se, tehdy častokrát, že jest nezpuo- sobná, obrážie se jako blékavé oko; protož, chce-li se pozdvih- nauti na modlitbách, nemuože. Ale kteříž bojují zmužile jako Jákob, tehdy by, tak statečně bojujíce, přemohli svau biedu a křeh-50 kost, že by jim dáno bylo božské světlo a osvícenie jako Jákobovi, kterýž řekl: »Viděl sem Pána tváří v tvář«. A tak bude tehdy nebeské barvy zafírové, nebo bude osvícen a ojasněn. Vuole dvojitá Kulhavost dobrá A když člověk přemáhá svau biedu a křehkost a jako vyskočí z svých temností, tehdy se v tom světle božském kochá a neod-55 chází, leč požehnánie od Pána vezme nějaké, jako prospěch v mod- litbách, v svých skutcích. A že jest anděl obrazil Jákoba v žílu, a usvadla v noze levé etc. Když již člověk vychází k Otcóm prvním a potýká se s nimi, dává se jemu světlo božské. A že dvojitá vuole jest v člověku, totiž vuole li k božským věcem a k nebeským a vuole 60 397a1 těla k těmto zemským věcem, protož, když člověk nemá poznánie a osvícenie božského, tehdy člověk volí tělesnau jako levau nohau dostaupá a dotýká se zemských věcí, bohatstvie etc. Ale když světlo božské a nebeské člověku dává se, tehdy porážie se a svadne ta vuole v člověku, takže viece kulhati bude na tu nohu, sotva 65 zemských věcí dotýkaje, toliko potud se s nimi obieraje, bez kterýchžto býti nemuože, a všecko tělo na pravé noze nošeno bude, totiž na vuoli těch božských a nebeských věcí, kterau chtiv jest božských, nebeských a duchovních věcí, a ta vuole k zemským věcem jako levá noha svadne. A ti ť sau Jeruzalém z zafírového kamene, kteříž již světa nenávidie a v uošklivosti jej mají, a protož kulhají na tu nohu levau; ale k božským a nebeským věcem pozdvihují se, aniž se 70 39 »učinil« opravou z pův.: učinila. — 51 »j m« je nadepsáno nad pův. »jemu«, jež je červeně škrtnuto. — 52 I. M. 32, 30 — 57 I. M. 32, 25
Strana 435
XXI. 435 397а2 jim již bohatstvie líbie, ani hospodářstvie. A tak tento Jeruzalém 75 staví se v tom světle božském jako v nebeské barvě zbožilé a boží. A najprvé položil jaspid, skrz kterýž se světlá viera vyznamenává; a druhé pokládá zafier, světlo nebeské a božské, kterýmž duše jsúci oblečena, na zemské věci nedbá. A toto vyznamenává Ruben, jenž se vykládá »Syn viděnie«, nebo božských a nebeských věcí 80 mají jasné viděnie, jako die Spasitel: »Blahoslavení čistého srdce, neb oni Boha viděti budau«. A sv. Matouš, vyčítaje apoštoluov jména, pokládá na druhém místě Ondřeje. A vykládá se »Zmužilý« nebo »Krásný«. Nebo čím viece to nebeské světlo člověka osvěcuje a mdlého a nestatečného se poznává, tiem jest člověk zmužilejší 85 a silnější a viece krašší, viece Bohu líbeznější. Nebo v Zjevení II°.: »Ktož svítězí, dám jemu jiesti mannu«, tak silnému a člověku krásnému. A ten Jeruzalém zde se má začieti v závdavku, a potom se konati etc. Ruben Ondřej Věčný a blahoslavený Jeruzalém, nazvaný pokoje viděnie, jaké má základy a jakým kamením sau ozdobeni a jaké sú zdi jeho? A najprvnější kámen, jaspis, ozdobuje první základ, druhý, zafier, druhý okrašluje základ. Třetí kalcedon. 5 Jako v hmotném domě větší v základě pokládají se kamenové, aby všecko na sobě drželi stavenie, a v druhém řadě opět velicí, a vzhuoru menšie kladau se kamenové, tak v prvotní cierkvi silnější světí u vieře, v životě, v radě, v maudrosti byli položeni za najpev- nější grunt; jiní po nich na nich pokládají se k zpravování cierkve, 10 a my poslední jakožto menší na oněch prvních postaveni budeme. A k tomu se táhněme, abychom bližší byli oněm, tak budeme blaho- slavenější; pakli dále od oněch budeme, mdlejší sme. Třetí, kalcedonius, svítí jako lucerna, druhé jest bledý neb sivý, třetie osvěcuje smiešeně s temnostmi, ale v jasném povětří 15 světleji a jasněji. Item jest náramně tvrdý; chce-li kto na něm co vyryti, nedopauští žádné rytině na sobě. Item, když paprslek slunečný udeří na ň, aneb jestliže se v rukau potře, tak se zahřeje, že přitahuje k sobě stkéyblo anebo plévy aneb nětco k tomu podobného. Ty věci znamenané skrz tento kámen světí měli sau. Kalcedon Moci tohoto kamene vypravují se 79 Jeronym l. c., c. 783: Ruben, videns filius vel videns in medio. — 80 Mat. 5, 8 — 81 Mat. 10. 2 — 82 Jeronym l. c., c. 839: Andreas, decorus vel respondens pabulo; viz i str. 1209: Andreas, virtus decora. — 86 Zj. 2, 17 7 »menšie« opravou z pův.: větší. — 13 Barthol. Anglicus l. c., p. 730. — 18 Psáno: stveblo. 282*
XXI. 435 397а2 jim již bohatstvie líbie, ani hospodářstvie. A tak tento Jeruzalém 75 staví se v tom světle božském jako v nebeské barvě zbožilé a boží. A najprvé položil jaspid, skrz kterýž se světlá viera vyznamenává; a druhé pokládá zafier, světlo nebeské a božské, kterýmž duše jsúci oblečena, na zemské věci nedbá. A toto vyznamenává Ruben, jenž se vykládá »Syn viděnie«, nebo božských a nebeských věcí 80 mají jasné viděnie, jako die Spasitel: »Blahoslavení čistého srdce, neb oni Boha viděti budau«. A sv. Matouš, vyčítaje apoštoluov jména, pokládá na druhém místě Ondřeje. A vykládá se »Zmužilý« nebo »Krásný«. Nebo čím viece to nebeské světlo člověka osvěcuje a mdlého a nestatečného se poznává, tiem jest člověk zmužilejší 85 a silnější a viece krašší, viece Bohu líbeznější. Nebo v Zjevení II°.: »Ktož svítězí, dám jemu jiesti mannu«, tak silnému a člověku krásnému. A ten Jeruzalém zde se má začieti v závdavku, a potom se konati etc. Ruben Ondřej Věčný a blahoslavený Jeruzalém, nazvaný pokoje viděnie, jaké má základy a jakým kamením sau ozdobeni a jaké sú zdi jeho? A najprvnější kámen, jaspis, ozdobuje první základ, druhý, zafier, druhý okrašluje základ. Třetí kalcedon. 5 Jako v hmotném domě větší v základě pokládají se kamenové, aby všecko na sobě drželi stavenie, a v druhém řadě opět velicí, a vzhuoru menšie kladau se kamenové, tak v prvotní cierkvi silnější světí u vieře, v životě, v radě, v maudrosti byli položeni za najpev- nější grunt; jiní po nich na nich pokládají se k zpravování cierkve, 10 a my poslední jakožto menší na oněch prvních postaveni budeme. A k tomu se táhněme, abychom bližší byli oněm, tak budeme blaho- slavenější; pakli dále od oněch budeme, mdlejší sme. Třetí, kalcedonius, svítí jako lucerna, druhé jest bledý neb sivý, třetie osvěcuje smiešeně s temnostmi, ale v jasném povětří 15 světleji a jasněji. Item jest náramně tvrdý; chce-li kto na něm co vyryti, nedopauští žádné rytině na sobě. Item, když paprslek slunečný udeří na ň, aneb jestliže se v rukau potře, tak se zahřeje, že přitahuje k sobě stkéyblo anebo plévy aneb nětco k tomu podobného. Ty věci znamenané skrz tento kámen světí měli sau. Kalcedon Moci tohoto kamene vypravují se 79 Jeronym l. c., c. 783: Ruben, videns filius vel videns in medio. — 80 Mat. 5, 8 — 81 Mat. 10. 2 — 82 Jeronym l. c., c. 839: Andreas, decorus vel respondens pabulo; viz i str. 1209: Andreas, virtus decora. — 86 Zj. 2, 17 7 »menšie« opravou z pův.: větší. — 13 Barthol. Anglicus l. c., p. 730. — 18 Psáno: stveblo. 282*
Strana 436
436 Kapitola Lucerny byli sau světí Světla toho kamene potřebujeme I my, jestliže chcme přijíti do Jeruzaléma, tyto věci zvláště du-20 chovně musíme do sebe mieti. Najprvé svítí jako lucerna a jako kryje světlosti jako lucerna. Nebo světlo v lu cerně ne tak se jasně ukazuje, jak v sobě jest, pro 397b1 nějaký prostředek, jako mázdry neb jiného zastřenie. Světí první, kteří sau byli základ, byli jako lucerna hořície. O kteréms' takovém 25 die Kristus: »On bieše lucerna hořície«. Ti sau vyznamenaní tiemto kamenem, kteříž sau maudrostí božskau osvíceni, kteříž k ne- beským věcem hledí, kteříž v lásce hořie a rozpáleni sau Duchem svatým. A tak jsúce osvíceni, osvěcují jiné i sami se a ukazují, jak biedný život jest tohoto světa a že vyjitie svatých s tohoto světa 30 jest lepšie nežli bydlenie jich zde, kterak zlý jest svět a život ne- úžitečný a biedný; lucerna ukazuje to a vyjitie skrze smrt radostné. To praví lucerna. Kdež jest to světlo a tento kámen v kterém člověku jest, vydává svědectvie o tomto světě, aby ho nemilovali, ale nenáviděli a jím pohrdali, ale aby patřili k vyjitie a k bráně 35 z tohoto světa, totiž k smrti, kteráž jest slavná na svatých. Kdyby těchto lucern bylo mnoho, kdyby tento kámen byl v nás, svítil by nám před nohy, kterak potupný jest svět a vyjitie s něho ra- dostné a rozkošné a kterak bychom s veselím dne smrti žádali. Den vyjitie a smrti dobrých slavný jest, ale ne zlých. Kalcedon 40 praví, že, které věci prorokoval Kristus svým, již se plní: »Zde budete se rmútiti a plakati, ale svět bude se radovati«. Tento život voleným jest pláč a kvílenie; a to nám ukazuje Písmo. A v kom jest láska, v tom ť jest kalcedonius kámen, kterýž ukazuje člověku vzdychánie žádostivá, kvílenie a lkánie v tomto světě a vede nás 45 k budaucí radosti. Tam očekávati máme radosti, ne zde. Tento kalcedonius skrz Krista osvěcuje zde řka: »Povstane národ proti národu«, totiž stav proti stavu, saused proti sausedu. Tento ť jest život náš; vyvoleným to v budaucím věku nepraví se, ale radost budau mieti. Nevěrným ne zde, ale v budaucím věku 50 397b2 nastane bieda. Zde voleným rytěřovánie prorokuje se s hřiechy, s duchy, aby korunu vzali. Item kalcedon svítí sobě samému i jiným, kterak by život věčný poznán byl, a tento život tesklivý aby přirovnán byl k onomu věčnému, jak auzká cesta jest zde, těžko přemoci hněv, žádosti zlé, 55 26 Jan 5, 35 — 41 Jan 16, 20 — 47 Za slovem »Tento« přidáno in margine: zde; a za slovem kalcedonius: v smíšení proměnném; ale tato slova i slovo »zde« jsou červeně škrtnuta. — Mat. 24. 7: Marek 13. 8 - 51 »hřiechy« opravou z pův. svatými.
436 Kapitola Lucerny byli sau světí Světla toho kamene potřebujeme I my, jestliže chcme přijíti do Jeruzaléma, tyto věci zvláště du-20 chovně musíme do sebe mieti. Najprvé svítí jako lucerna a jako kryje světlosti jako lucerna. Nebo světlo v lu cerně ne tak se jasně ukazuje, jak v sobě jest, pro 397b1 nějaký prostředek, jako mázdry neb jiného zastřenie. Světí první, kteří sau byli základ, byli jako lucerna hořície. O kteréms' takovém 25 die Kristus: »On bieše lucerna hořície«. Ti sau vyznamenaní tiemto kamenem, kteříž sau maudrostí božskau osvíceni, kteříž k ne- beským věcem hledí, kteříž v lásce hořie a rozpáleni sau Duchem svatým. A tak jsúce osvíceni, osvěcují jiné i sami se a ukazují, jak biedný život jest tohoto světa a že vyjitie svatých s tohoto světa 30 jest lepšie nežli bydlenie jich zde, kterak zlý jest svět a život ne- úžitečný a biedný; lucerna ukazuje to a vyjitie skrze smrt radostné. To praví lucerna. Kdež jest to světlo a tento kámen v kterém člověku jest, vydává svědectvie o tomto světě, aby ho nemilovali, ale nenáviděli a jím pohrdali, ale aby patřili k vyjitie a k bráně 35 z tohoto světa, totiž k smrti, kteráž jest slavná na svatých. Kdyby těchto lucern bylo mnoho, kdyby tento kámen byl v nás, svítil by nám před nohy, kterak potupný jest svět a vyjitie s něho ra- dostné a rozkošné a kterak bychom s veselím dne smrti žádali. Den vyjitie a smrti dobrých slavný jest, ale ne zlých. Kalcedon 40 praví, že, které věci prorokoval Kristus svým, již se plní: »Zde budete se rmútiti a plakati, ale svět bude se radovati«. Tento život voleným jest pláč a kvílenie; a to nám ukazuje Písmo. A v kom jest láska, v tom ť jest kalcedonius kámen, kterýž ukazuje člověku vzdychánie žádostivá, kvílenie a lkánie v tomto světě a vede nás 45 k budaucí radosti. Tam očekávati máme radosti, ne zde. Tento kalcedonius skrz Krista osvěcuje zde řka: »Povstane národ proti národu«, totiž stav proti stavu, saused proti sausedu. Tento ť jest život náš; vyvoleným to v budaucím věku nepraví se, ale radost budau mieti. Nevěrným ne zde, ale v budaucím věku 50 397b2 nastane bieda. Zde voleným rytěřovánie prorokuje se s hřiechy, s duchy, aby korunu vzali. Item kalcedon svítí sobě samému i jiným, kterak by život věčný poznán byl, a tento život tesklivý aby přirovnán byl k onomu věčnému, jak auzká cesta jest zde, těžko přemoci hněv, žádosti zlé, 55 26 Jan 5, 35 — 41 Jan 16, 20 — 47 Za slovem »Tento« přidáno in margine: zde; a za slovem kalcedonius: v smíšení proměnném; ale tato slova i slovo »zde« jsou červeně škrtnuta. — Mat. 24. 7: Marek 13. 8 - 51 »hřiechy« opravou z pův. svatými.
Strana 437
XXI. 437 podnět hořící ke zlému; dosti činiti má přemoci. Jest-li v něm kal- cedonius, dosti má činiti s tělem, přemoci lakotu, v mieru mluviti, neutrhati, mnohá cítí nebezpečenstvie; ale kto jest slepý v duši, nic nečije. Kto má oheň Ducha svatého, zná temnosti a neduhy 60 v tomto světě. Ale takových věcí v nebeské vlasti nebude, ale slavné radosti. Co tehdy milujeme, s čím se objímáme? Kdyby byla lucerna, zavrhli bychom jako lajno tento svět a chytili bychme se života trvajícieho. Item kalcedon prorokuje: »Budau bojové a hladové a morové« 65 již zima, již horko, již chudoba na těle, smrt očekává se všech. Item: »Bude dav na světě a zvuk mořský a větrové odporní, schnauti budau pro strach lidé«. Ty věci praví a osvěcuje lucerna, a nepoznáváme tohoto života. Kdybychom tento kámen a život a světlo měli, poznali bychom své nedostatky divné a rozličné na 70 světě, a jak mnoho jest nebezpečenství v duši a bluduov. A které věci sau prorokovány, již v skutku se plnie. A protož napsáno jest, po bojích a nebezpečenstvích těla že se také nebezpečenstvie duše pokládají tu, kdež die: »Povstane národ proti národu« etc. »Po- vstanau také falešní proroci a svedau mnohé« pokautně v domích 75 a najnečistčie učenie jedovatá smrtedlná uvozují proti spasení duší. Hle, to ť život náš, že hrozno jest živu býti na světě dobrému křesťanu! Item kalcedon die: »Ustydne mnohých láska«. Již se plní to, že ten zástup najlepší panen, kteréž chodievaly s lampami, již sau 398a1 80 v temnostech. Kto by měl kámen tento, I uzřel by, že se to hrozněji puosobí v skutcích: láska ustydla, zlost se rozmohla a kniežetstva jakás' temností kralují v lidech a v srdcích. Item ukazuje kalcedonius, kterak ten starý a ryšavý drak vylil řeky kacieřství a chytrostí a pokrytstvie na vyvolené boží, 85 kteříž se vydali na to, slúžiti Pánu z srdce. Item kalcedon ukazuje, odkud přicházejí šelmy ukrutné, totiž z moře, některé podobné Beránkovi, totiž pokrytci, jiné jako nedvěd a lev. Item, kterak temností mnoho jest dnes a neznáme, kde stojí zloději, kde sau volení v duchu tichém, pokorném, kteříž pro Krista žádají umříti, 90 totiž pokrytci zdadí se býti strana Kristova a pravda v nich, vy- volení pak jako najhorší. Onino praví: »Máme Ducha božieho Mnoho zlého na světě Kacieřstvie 62 »zavrhli« opravou z pův.: přemohli. — Sr. Filip. 3, 8 — 64 Podle Mat. 24, 7; Luk. 21, 11 — 66 Luk. 21, 25 a 26 — 73 Mat. 24, 7; Marek 13, 8 — Mat. 24, 11 a 24; Marek 13, 22 — 78 Mat. 24, 12
XXI. 437 podnět hořící ke zlému; dosti činiti má přemoci. Jest-li v něm kal- cedonius, dosti má činiti s tělem, přemoci lakotu, v mieru mluviti, neutrhati, mnohá cítí nebezpečenstvie; ale kto jest slepý v duši, nic nečije. Kto má oheň Ducha svatého, zná temnosti a neduhy 60 v tomto světě. Ale takových věcí v nebeské vlasti nebude, ale slavné radosti. Co tehdy milujeme, s čím se objímáme? Kdyby byla lucerna, zavrhli bychom jako lajno tento svět a chytili bychme se života trvajícieho. Item kalcedon prorokuje: »Budau bojové a hladové a morové« 65 již zima, již horko, již chudoba na těle, smrt očekává se všech. Item: »Bude dav na světě a zvuk mořský a větrové odporní, schnauti budau pro strach lidé«. Ty věci praví a osvěcuje lucerna, a nepoznáváme tohoto života. Kdybychom tento kámen a život a světlo měli, poznali bychom své nedostatky divné a rozličné na 70 světě, a jak mnoho jest nebezpečenství v duši a bluduov. A které věci sau prorokovány, již v skutku se plnie. A protož napsáno jest, po bojích a nebezpečenstvích těla že se také nebezpečenstvie duše pokládají tu, kdež die: »Povstane národ proti národu« etc. »Po- vstanau také falešní proroci a svedau mnohé« pokautně v domích 75 a najnečistčie učenie jedovatá smrtedlná uvozují proti spasení duší. Hle, to ť život náš, že hrozno jest živu býti na světě dobrému křesťanu! Item kalcedon die: »Ustydne mnohých láska«. Již se plní to, že ten zástup najlepší panen, kteréž chodievaly s lampami, již sau 398a1 80 v temnostech. Kto by měl kámen tento, I uzřel by, že se to hrozněji puosobí v skutcích: láska ustydla, zlost se rozmohla a kniežetstva jakás' temností kralují v lidech a v srdcích. Item ukazuje kalcedonius, kterak ten starý a ryšavý drak vylil řeky kacieřství a chytrostí a pokrytstvie na vyvolené boží, 85 kteříž se vydali na to, slúžiti Pánu z srdce. Item kalcedon ukazuje, odkud přicházejí šelmy ukrutné, totiž z moře, některé podobné Beránkovi, totiž pokrytci, jiné jako nedvěd a lev. Item, kterak temností mnoho jest dnes a neznáme, kde stojí zloději, kde sau volení v duchu tichém, pokorném, kteříž pro Krista žádají umříti, 90 totiž pokrytci zdadí se býti strana Kristova a pravda v nich, vy- volení pak jako najhorší. Onino praví: »Máme Ducha božieho Mnoho zlého na světě Kacieřstvie 62 »zavrhli« opravou z pův.: přemohli. — Sr. Filip. 3, 8 — 64 Podle Mat. 24, 7; Luk. 21, 11 — 66 Luk. 21, 25 a 26 — 73 Mat. 24, 7; Marek 13, 8 — Mat. 24, 11 a 24; Marek 13, 22 — 78 Mat. 24, 12
Strana 438
438 Kapitola Švátosti velebné potupenie Mnohá nebezpečenstvie ukazuje nám tento kalcedon a pravdu«; ale vyvolení zatmění, a tak tmy všecko se nám zdají. Kteří dobří, kteří zlí, kde blud, kde pravda? Item ukazuje kalcedonius, kterak svědomie obehnáno jest se všech strán jako hrad najpevnější. Kde dobrý člověk jest, ob- 95 klíčen jest jako náspem, že trpí mauky a trápenie jako Lot v So- domě. Nebo die Písmo, že sau mučili duši spravedlivého skutkové hanební. Tak dnes, kde jest srdce dobré a světlé, vida osiedla, trá- penie má. Jako napřed Jan viděl město Jeruzalém náspem obklí- čené a potlačené. Bych se měl poptati a votázati dobrých svědomí, 100 kteráž bydlejí v domích, co trpie a jaké střely slov, utrhání, rau- haní, v rozdělení jazykuov, v nenávisti! Tento ť jest náš život, kterýž milujeme! A proč jej milujeme? Proč tak blázniví sme, proč odstúpiti nežádáme od světa? Již kalcedonius ukazuje, že se plní to proroctvie Jeremiášovo: »Jeden každý vystřiehaj se od 105 bližnieho svého« etc. Item, chceme-li viece viděti v těchto válkách, jimžto nenie konce, jaká nezřízenost, jaké neposlušenstvie, a kterak svátost 398a2 velebnau, anděluom hroznau, potupují, kterak jie nectie, žádné poctivosti a vážnosti jie nečinie! Již by menšie zlé bylo, aby ne- 110 obětovali kněžie před nimi velebné svátosti oltářnie! Item kalcedon ukazuje, jaké ukrutenstvie, jací laupežové a krádežové. Vdovy chodí za nimi a sirotci s pláčem: »Navraťte nám zase« etc. Jaký jest to zákon, tak neposlúchati, tak lúpiti, tak krásti, svátosti ve- lebné v poctivosti nemieti, na kázaních nepolepšovati života, 115 a v domích ustaviční bojové, a nenie konce zlých věcí?! Hle, život náš! Hle, co milujeme! Aj, hřiechové mnozí! Již volají nepřátelé: »Hle, strana pravdy krmí se krádežem, kázaní neposlauchají a ku pohoršení sau lidem!« Hle, úžitek váš kázanie, co sme vás učili! A již morové, hladové a boží rány běžie, a nečiníme pokánie! 120 Item kalcedonius ukazuje, kterak my křesťané, jsauce horší nežli nepřátelé, vymlauváme naše hřiechy. Protož die kalcedon a lucerna tato skrz Ezechiele IX.: »Ktož nelkají nad takovými zlými věcmi, budau zatraceni«. Žádný nepláče pohřiechu těchto zlých věcí. Lucerna die, abychom lkánie měli, v lásce stáli, také 125 k nepřátelóm ji ukazovali, smrti abychom žádali. Item lucerna ukazuje, že pod zpuosobau zákona božieho křesťané časných věcí dobývají a život zastávají tělesný a obhajují. Lucerna praví, aby- chom již proti hřiechóm bojovali, svědomie obhajovali, abychom Svědomie dobré v auzkosti jest 97 2. Petr 2, 7 a 8 — 99 Zj. 20, 9 — 105 Jer. 9, 4 — 123 Podle Ezech. 9. 5
438 Kapitola Švátosti velebné potupenie Mnohá nebezpečenstvie ukazuje nám tento kalcedon a pravdu«; ale vyvolení zatmění, a tak tmy všecko se nám zdají. Kteří dobří, kteří zlí, kde blud, kde pravda? Item ukazuje kalcedonius, kterak svědomie obehnáno jest se všech strán jako hrad najpevnější. Kde dobrý člověk jest, ob- 95 klíčen jest jako náspem, že trpí mauky a trápenie jako Lot v So- domě. Nebo die Písmo, že sau mučili duši spravedlivého skutkové hanební. Tak dnes, kde jest srdce dobré a světlé, vida osiedla, trá- penie má. Jako napřed Jan viděl město Jeruzalém náspem obklí- čené a potlačené. Bych se měl poptati a votázati dobrých svědomí, 100 kteráž bydlejí v domích, co trpie a jaké střely slov, utrhání, rau- haní, v rozdělení jazykuov, v nenávisti! Tento ť jest náš život, kterýž milujeme! A proč jej milujeme? Proč tak blázniví sme, proč odstúpiti nežádáme od světa? Již kalcedonius ukazuje, že se plní to proroctvie Jeremiášovo: »Jeden každý vystřiehaj se od 105 bližnieho svého« etc. Item, chceme-li viece viděti v těchto válkách, jimžto nenie konce, jaká nezřízenost, jaké neposlušenstvie, a kterak svátost 398a2 velebnau, anděluom hroznau, potupují, kterak jie nectie, žádné poctivosti a vážnosti jie nečinie! Již by menšie zlé bylo, aby ne- 110 obětovali kněžie před nimi velebné svátosti oltářnie! Item kalcedon ukazuje, jaké ukrutenstvie, jací laupežové a krádežové. Vdovy chodí za nimi a sirotci s pláčem: »Navraťte nám zase« etc. Jaký jest to zákon, tak neposlúchati, tak lúpiti, tak krásti, svátosti ve- lebné v poctivosti nemieti, na kázaních nepolepšovati života, 115 a v domích ustaviční bojové, a nenie konce zlých věcí?! Hle, život náš! Hle, co milujeme! Aj, hřiechové mnozí! Již volají nepřátelé: »Hle, strana pravdy krmí se krádežem, kázaní neposlauchají a ku pohoršení sau lidem!« Hle, úžitek váš kázanie, co sme vás učili! A již morové, hladové a boží rány běžie, a nečiníme pokánie! 120 Item kalcedonius ukazuje, kterak my křesťané, jsauce horší nežli nepřátelé, vymlauváme naše hřiechy. Protož die kalcedon a lucerna tato skrz Ezechiele IX.: »Ktož nelkají nad takovými zlými věcmi, budau zatraceni«. Žádný nepláče pohřiechu těchto zlých věcí. Lucerna die, abychom lkánie měli, v lásce stáli, také 125 k nepřátelóm ji ukazovali, smrti abychom žádali. Item lucerna ukazuje, že pod zpuosobau zákona božieho křesťané časných věcí dobývají a život zastávají tělesný a obhajují. Lucerna praví, aby- chom již proti hřiechóm bojovali, svědomie obhajovali, abychom Svědomie dobré v auzkosti jest 97 2. Petr 2, 7 a 8 — 99 Zj. 20, 9 — 105 Jer. 9, 4 — 123 Podle Ezech. 9. 5
Strana 439
XXI. 439 130 potom odpočívali. Jakož die v Zjevení: »Zde jest práce. Od tohoto času již die Duch, aby odpočievali volení od prací svých« etc. A jestliže ne ihned tváře božie jasné vidí, aspoň tam se poznává a čistí a jist jest o životě, ale zde osiedla vždycky sau. Item ukazuje lucerna a kalcedonius, ano duch divný vdech- 398b1 135 nutie dává lidu, aby sebau hajbali k náhlosti a k bitvám.] Jestliže kto tichý mluví a k jednotě vede a ku pokání, nemohau se hnauti ku pokání a k pláči, a tak z obyčeje poslauchají slova božieho, a nenie menšie miera zlosti. Ó Praho! Co mnoho slyšíš kazateluov, a co mnoho v tobě hřiechuov, strany rozličné a odporné až na smrt, 140 také tělo a krev Páně přijímají! Hle, život na tomto světě! Co se strachujeme umříti? Ta smrt jest počátek všeho dobrého a břeh spasenie! Když kto bývá na vodách mezi vlnobitími, rád žádá připlaviti se k břehu. Tak mezi srdci nešlechetnými a lstivými těžko jest živu býti, lépe jest umříti, lépe jest s světa sjíti, vidauce 145 takové zlé věci. Protož die Kristus: »Toto sau počátkové zlých věcí, zde nenie konce zámutkuov, jediné na smrti. Ale když se ukáže den po smrti, tam budete bezpečni, již nebude temností, již nebude strachu, již bude den Páně a kochánie rozkošné; ne- budete obráceni v nic, ale znova se narodíte, nový budete mieti 150 život, nový den, a blahoslavení budete«. Prvé mučedlníci když umierali, světí nazývali ten den narozenie. Nepravili, den těles- ného narozenie by byl život, než smrt, ale nazývali den narozenie po smrti. Když se ukazuje osvícenie a den ten, v němž jest jasné viděnie, kdež jest Abraham a Jákob v království, již jest břeh 155 bezpečný, kdež se nebojie umříti, již jest život jistý, již tam uhlédá kniežectva svatých anděluov, jaká sláva jich, jaké knížectvie apoštoluov, jaké studnice prorokuov, jaký řád mučedlníkuov, mladí i staří. A o těch mluvím, kteří sau osvícení, kteří mají kalcedon. 160 Ten ť rád z tohoto světa vychází, ten ť netauží po světské biedě, ale s radostí vychází. Tam nebude falešný prorok, tam již nebudau roditi, tam nebudau slzy ani křik. To se prorokuje na tomto světě, tam bude pokoj věčný, ale zde nenie. To ukazuje kalcedonius. Item ukazuje nám to kámen ten, abychom činili pokánie 398b2 165 všickni. Řiedcí pokánie činie, řiedcí Boha milují a nábožně se modlé, u vieře pevní a trpěliví. Již sau rozvázáni duchové, kteříž Poslauchanie z obyčeje Narozenie mučedlníkuov Užitečný kámen tento 130 Podle Zj. 14. 13 — 145 Podle Mat. 24, 8; Marek 13, 9 — 162 Zj. 21, 4
XXI. 439 130 potom odpočívali. Jakož die v Zjevení: »Zde jest práce. Od tohoto času již die Duch, aby odpočievali volení od prací svých« etc. A jestliže ne ihned tváře božie jasné vidí, aspoň tam se poznává a čistí a jist jest o životě, ale zde osiedla vždycky sau. Item ukazuje lucerna a kalcedonius, ano duch divný vdech- 398b1 135 nutie dává lidu, aby sebau hajbali k náhlosti a k bitvám.] Jestliže kto tichý mluví a k jednotě vede a ku pokání, nemohau se hnauti ku pokání a k pláči, a tak z obyčeje poslauchají slova božieho, a nenie menšie miera zlosti. Ó Praho! Co mnoho slyšíš kazateluov, a co mnoho v tobě hřiechuov, strany rozličné a odporné až na smrt, 140 také tělo a krev Páně přijímají! Hle, život na tomto světě! Co se strachujeme umříti? Ta smrt jest počátek všeho dobrého a břeh spasenie! Když kto bývá na vodách mezi vlnobitími, rád žádá připlaviti se k břehu. Tak mezi srdci nešlechetnými a lstivými těžko jest živu býti, lépe jest umříti, lépe jest s světa sjíti, vidauce 145 takové zlé věci. Protož die Kristus: »Toto sau počátkové zlých věcí, zde nenie konce zámutkuov, jediné na smrti. Ale když se ukáže den po smrti, tam budete bezpečni, již nebude temností, již nebude strachu, již bude den Páně a kochánie rozkošné; ne- budete obráceni v nic, ale znova se narodíte, nový budete mieti 150 život, nový den, a blahoslavení budete«. Prvé mučedlníci když umierali, světí nazývali ten den narozenie. Nepravili, den těles- ného narozenie by byl život, než smrt, ale nazývali den narozenie po smrti. Když se ukazuje osvícenie a den ten, v němž jest jasné viděnie, kdež jest Abraham a Jákob v království, již jest břeh 155 bezpečný, kdež se nebojie umříti, již jest život jistý, již tam uhlédá kniežectva svatých anděluov, jaká sláva jich, jaké knížectvie apoštoluov, jaké studnice prorokuov, jaký řád mučedlníkuov, mladí i staří. A o těch mluvím, kteří sau osvícení, kteří mají kalcedon. 160 Ten ť rád z tohoto světa vychází, ten ť netauží po světské biedě, ale s radostí vychází. Tam nebude falešný prorok, tam již nebudau roditi, tam nebudau slzy ani křik. To se prorokuje na tomto světě, tam bude pokoj věčný, ale zde nenie. To ukazuje kalcedonius. Item ukazuje nám to kámen ten, abychom činili pokánie 398b2 165 všickni. Řiedcí pokánie činie, řiedcí Boha milují a nábožně se modlé, u vieře pevní a trpěliví. Již sau rozvázáni duchové, kteříž Poslauchanie z obyčeje Narozenie mučedlníkuov Užitečný kámen tento 130 Podle Zj. 14. 13 — 145 Podle Mat. 24, 8; Marek 13, 9 — 162 Zj. 21, 4
Strana 440
440 Kapitola vieru podvracují o velebné svátosti, již v nemoci přicházejí veliká vrtkánie a pochybovánie. Item umierajíce někteří, velejí navraco- vati cizie; již jim svítí kalcedon, ale ještě slepí sau, v temnostech bydlejí a nečinie pokánie. Jestliže kto proti nezřízenostem mluví, 170 hněvají se, chtěli by tak do pekla jíti. Item bledé a zastíněné mají světlo. Časové sau nebezpeční, plno pokrytcuov a zlých. Ktož to vidí, bledne a svadne a lká, a zvláště dobrý. Item jest jako světlo lucerny. Nebo, ktož má světlo viery, potřebie jest, aby je zavřel jako v lucerně, aby ho větrové, ďáblové, 175 nezhasili. Lépe by bylo člověku tělesně umříti stokrát, nežli ctnosti viery a lásky ztratiti. Ale zachovati bohatstvie a život přirozený chceme, a vieru potracujeme. Jsme-li tedy maudří? Item v domě pod střechau s zastíněním odpolu svítí, pod nebem jasněji. Kto má vieru a lásku, když sstupuje k zemi, zde 180 na světě nemuože, jakž chce, Boha poznati, milovati, vuoli jeho naplniti, modliti se, plakati, leč vyjde pod nebe, na světlo a k životu bohomyslnému. Když pak na nebe přijde z tohoto života jako na povětřie čisté, tam viece osvíceni budau a svítiti a dokonaleji Duom, tento svět na čas budaucí. Item tento svět jest duom; všecky věci skrz 185 zrcadlo vidíme, ale tam tváří v tvář. Všickni andělé divným obyčejem tam osvěcují a světí od světla svaté Trojice divným obyčejem budau osvíceni a osvěcovati. Kdybychom byli věrní, očekávali bychom dne vyjitie z tohoto života na ono povětřie čisté a jasné, abychom svítili. Protož řekl Kristus: »Buďte po-190 dobní lidem, očekávajícím Pána«, abyšteli tam z obraženie světla svaté Trojice jako zlato svítili na onom světě. Ale zde v domě sme a pod střechau těla, a bez hřiechu býti nemuožeme. Protož, čeho žádáme, ne tak dokonále máme. Protož bychom měli býti hotovi k smrti, abychom měli, čeho žádáme. Item tvrdý jest a nedá se utieti, aniž dopauští v sobě udělati dolík. A vyznamenává svaté, kteříž byli pevní jako kamenové: co sau je prali jako kladivy, nemohli v nich zpřerážeti a zemdliti viery, lásky a milovánie božieho. Apoštol die: »Jist sem, že nic nás neoddělí od lásky Kristovy, ani smrt, ani život«. Item, kteří 200 jich popauzeli k hněvu, nesvolovali jim a příčin smrti hledali. Jestliže se co zde přihodí protivného, nemuože spáti, stajská se Viery chovati sluší Tvrdý kámen 195 399a1 167 »v nemoci« je škrtnuto a in marg. napsáno: v bratrství; ale i to je pře- škrtnuto a nad tím zase napsáno: v nemoci. — 179 Cf. Bedae Venerabilis, Explanatio Apocalypsis, l. III (ML 93, c. 198). — 186 I. Kor. 13, 12 — 190 Luk. 12, 36 — 199 Podle Řím. 8, 38 a 39
440 Kapitola vieru podvracují o velebné svátosti, již v nemoci přicházejí veliká vrtkánie a pochybovánie. Item umierajíce někteří, velejí navraco- vati cizie; již jim svítí kalcedon, ale ještě slepí sau, v temnostech bydlejí a nečinie pokánie. Jestliže kto proti nezřízenostem mluví, 170 hněvají se, chtěli by tak do pekla jíti. Item bledé a zastíněné mají světlo. Časové sau nebezpeční, plno pokrytcuov a zlých. Ktož to vidí, bledne a svadne a lká, a zvláště dobrý. Item jest jako světlo lucerny. Nebo, ktož má světlo viery, potřebie jest, aby je zavřel jako v lucerně, aby ho větrové, ďáblové, 175 nezhasili. Lépe by bylo člověku tělesně umříti stokrát, nežli ctnosti viery a lásky ztratiti. Ale zachovati bohatstvie a život přirozený chceme, a vieru potracujeme. Jsme-li tedy maudří? Item v domě pod střechau s zastíněním odpolu svítí, pod nebem jasněji. Kto má vieru a lásku, když sstupuje k zemi, zde 180 na světě nemuože, jakž chce, Boha poznati, milovati, vuoli jeho naplniti, modliti se, plakati, leč vyjde pod nebe, na světlo a k životu bohomyslnému. Když pak na nebe přijde z tohoto života jako na povětřie čisté, tam viece osvíceni budau a svítiti a dokonaleji Duom, tento svět na čas budaucí. Item tento svět jest duom; všecky věci skrz 185 zrcadlo vidíme, ale tam tváří v tvář. Všickni andělé divným obyčejem tam osvěcují a světí od světla svaté Trojice divným obyčejem budau osvíceni a osvěcovati. Kdybychom byli věrní, očekávali bychom dne vyjitie z tohoto života na ono povětřie čisté a jasné, abychom svítili. Protož řekl Kristus: »Buďte po-190 dobní lidem, očekávajícím Pána«, abyšteli tam z obraženie světla svaté Trojice jako zlato svítili na onom světě. Ale zde v domě sme a pod střechau těla, a bez hřiechu býti nemuožeme. Protož, čeho žádáme, ne tak dokonále máme. Protož bychom měli býti hotovi k smrti, abychom měli, čeho žádáme. Item tvrdý jest a nedá se utieti, aniž dopauští v sobě udělati dolík. A vyznamenává svaté, kteříž byli pevní jako kamenové: co sau je prali jako kladivy, nemohli v nich zpřerážeti a zemdliti viery, lásky a milovánie božieho. Apoštol die: »Jist sem, že nic nás neoddělí od lásky Kristovy, ani smrt, ani život«. Item, kteří 200 jich popauzeli k hněvu, nesvolovali jim a příčin smrti hledali. Jestliže se co zde přihodí protivného, nemuože spáti, stajská se Viery chovati sluší Tvrdý kámen 195 399a1 167 »v nemoci« je škrtnuto a in marg. napsáno: v bratrství; ale i to je pře- škrtnuto a nad tím zase napsáno: v nemoci. — 179 Cf. Bedae Venerabilis, Explanatio Apocalypsis, l. III (ML 93, c. 198). — 186 I. Kor. 13, 12 — 190 Luk. 12, 36 — 199 Podle Řím. 8, 38 a 39
Strana 441
XXI. 441 mu živu býti; ale jestliže se Boha co dotýká a křivda jaká proti němu se děje, pro to dobře spí. Kto jest ten kámen, aby nedal se 205 zatieti hněvu, nenávisti, lakomství? Zajisté první ť sau byli takoví, kteří sau byli základ Jeruzaléma. V Exodu XX°.: »Uděláte mi oltář ne z tesaného kamenie«, totiž, ačkoli sú od hřiechuov ob- raubáni, ale aby byli v zákoně viery a lásky etc. Item celé oběti aby obětovali, totiž celé srdce. Kde jesti ten kámen? Nejsme-li 210 takoví, aspoň následujme jich v něčem! Slyšíme-li bludy, nedopauš- Bluduov se střieci tějme srdcí roztínati a vyrývati, totiž makati. Kto jest, ješto by z lásky těchto dnuov nebyl vyražen a jako kladivem vvdlabán? Drahý byl by ten kámen! Čtvrté jest, že přitahuje stké blo neb nětco takového, totiž, Přitahuje k sobě 215 kteří sau živí kamenové anebo budau, totiž města Jeruzaléma, když přicházie světlo Ducha božieho v ně, přitahují jiné k milo- vání Kristovu. A jestli v rukau potieráni bývají, totiž skrz zámutky, rozpalují se více k milování, k tichosti, i nepřátely přitahovali, kteříž je bili, že se zalíbilo katóm jich umříti také pro Krista. 399а» 220 Takový boj viece váží nežli tělesný. Kdybychom tak pro Krista trpěli, mnohé bychom obracovali k vieře; tak bychom v jednotu uvodili lid, lépe by stálo naše kázanie; kdybychom v domích hřiechy kazili a v milování Kristově se zapalovali a nepřátely milovali, mnohým by se hodilo naše kněžstvie. Čtvrtá ozdoba čtvrtého základu jest Smaragdus smaragdus. A těmto základuom jména z dvanácti patriar- chuov připojují se a dvanácti apoštoluov. Třetiemu kameni při- podobňuje se Filip, jenž se vykládá »Usta lampy nebo světla«. 5 Smaragd jest drahý kámen; na cestě daleké, na pustých místech a na horách nalézá se. Tam sau potvory a zvieřata v divy hrozná, jenž mají tělo hovada a člověčí hlavu, křídla vorličie; běžie prudce na zemi a létají také v povětří. Ostřiehají ta zvieřata toho kamene, aby ho nezchytili lidé; ne aby užívala ta zvieřata kamene toho, 10 ale zahájiti ho chtie. Item sau lidé tam o jednom voku; těch se bojie ty potvory, nebo ti umějí je přemoci a kámen vzíti. Smaragd jest odivné zelenosti a většie nežli najzelenější strom Moci smaragda aneb které koli trávy; a kde jest větší kámen, i povětřie činí Kde se a kterak nalézá kámen ten Filip 206 2. M. 20, 25 a 24 — 214 Psáno: ſtyeblo. 4 Jeronym l. c. (c. 843/4): Filippus, os lampadis. — 5 Sr. Plinia, Naturalis historia, l. XXXVII, c. 5, Bedu Vener., Explanatio Apocalypsis l. III (ML 93, c. 198/9) a Isidora, Etymologiarum, I. XVI ML 82, c. 570/1).
XXI. 441 mu živu býti; ale jestliže se Boha co dotýká a křivda jaká proti němu se děje, pro to dobře spí. Kto jest ten kámen, aby nedal se 205 zatieti hněvu, nenávisti, lakomství? Zajisté první ť sau byli takoví, kteří sau byli základ Jeruzaléma. V Exodu XX°.: »Uděláte mi oltář ne z tesaného kamenie«, totiž, ačkoli sú od hřiechuov ob- raubáni, ale aby byli v zákoně viery a lásky etc. Item celé oběti aby obětovali, totiž celé srdce. Kde jesti ten kámen? Nejsme-li 210 takoví, aspoň následujme jich v něčem! Slyšíme-li bludy, nedopauš- Bluduov se střieci tějme srdcí roztínati a vyrývati, totiž makati. Kto jest, ješto by z lásky těchto dnuov nebyl vyražen a jako kladivem vvdlabán? Drahý byl by ten kámen! Čtvrté jest, že přitahuje stké blo neb nětco takového, totiž, Přitahuje k sobě 215 kteří sau živí kamenové anebo budau, totiž města Jeruzaléma, když přicházie světlo Ducha božieho v ně, přitahují jiné k milo- vání Kristovu. A jestli v rukau potieráni bývají, totiž skrz zámutky, rozpalují se více k milování, k tichosti, i nepřátely přitahovali, kteříž je bili, že se zalíbilo katóm jich umříti také pro Krista. 399а» 220 Takový boj viece váží nežli tělesný. Kdybychom tak pro Krista trpěli, mnohé bychom obracovali k vieře; tak bychom v jednotu uvodili lid, lépe by stálo naše kázanie; kdybychom v domích hřiechy kazili a v milování Kristově se zapalovali a nepřátely milovali, mnohým by se hodilo naše kněžstvie. Čtvrtá ozdoba čtvrtého základu jest Smaragdus smaragdus. A těmto základuom jména z dvanácti patriar- chuov připojují se a dvanácti apoštoluov. Třetiemu kameni při- podobňuje se Filip, jenž se vykládá »Usta lampy nebo světla«. 5 Smaragd jest drahý kámen; na cestě daleké, na pustých místech a na horách nalézá se. Tam sau potvory a zvieřata v divy hrozná, jenž mají tělo hovada a člověčí hlavu, křídla vorličie; běžie prudce na zemi a létají také v povětří. Ostřiehají ta zvieřata toho kamene, aby ho nezchytili lidé; ne aby užívala ta zvieřata kamene toho, 10 ale zahájiti ho chtie. Item sau lidé tam o jednom voku; těch se bojie ty potvory, nebo ti umějí je přemoci a kámen vzíti. Smaragd jest odivné zelenosti a většie nežli najzelenější strom Moci smaragda aneb které koli trávy; a kde jest větší kámen, i povětřie činí Kde se a kterak nalézá kámen ten Filip 206 2. M. 20, 25 a 24 — 214 Psáno: ſtyeblo. 4 Jeronym l. c. (c. 843/4): Filippus, os lampadis. — 5 Sr. Plinia, Naturalis historia, l. XXXVII, c. 5, Bedu Vener., Explanatio Apocalypsis l. III (ML 93, c. 198/9) a Isidora, Etymologiarum, I. XVI ML 82, c. 570/1).
Strana 442
442 Kapitola Máje měsíce Rozkošný kámen tento Která duše kochá se v kráse Kristově Kámen jest Kristus Pnušt blízké zelené. Té moci jest, že obracuje k sobě zrak lidský a ko- chánie v něm puosobí veliké. A vyznamenává se veliký dar od Bo-15 ha, kterýž dává najzvolenějším svým a najsvětějším, totiž proro- kuom a apoštolóm, těm základóm, a jiným na nich vzdělaným a postaveným. Který jest to dar výborný a dánie najlepšie jako Kris- tus Ježíš, kterýž se dává zde viděti v oblaku a v stínu, ale v nebeské vlasti dá se viděti zřetedlně a jasně, aby se na Kristu pásl? A jakož 20 jest nad všelikú zelenost zelený a rozkoš činí očima, a jako králuom a knížatóm najvětšie kochánie a rozkoš máje měsíce v zahradách zelených] a v štěpnicech, tak ť jest v duši oddané Kristu, kteráž marnost světskau pro Krista opustila; místo toho dává Buoh tento dar duši, totiž kámen smaragdový, aby viděla Krista a se-25 děla s ním jako v zahradě zelené. Mat. V°.: »Blahoslavení čistého srdce, neb oni Boha viděti budau«. Protož všecko nebeské, roz- košné a všecko, což jest, Kristus dává lidem čistého srdce viděti a tam se sytiti a kochati se tam. Kteří sau svět opustili, dal jim nebeská potěšenie a rozkošná kochánie, aby se tu potěšili; jim 30 se Kristus ukazoval s svým líbezným viděním, že se jim v jakés' rozkošné barvě ukazoval, aby nade všecky věci rozkošněji na ň hleděli. A tak jest drahý kámen rozkošné osvícenie duše a dar nebeský a ukázanie duši budaucích věcí dobrých a života Kristova. Blahoslavená ta duše, kteráž přemohla hřiech, ta ť se muože 35 kochati v kráse Kristově! Kteříž také hodně okušují těla Kristova jako pastvy najzelenějšie a najrozkošnějšie vidění duchovnímu, dává se také té duši okusiti radosti budaucie anděluov. A že tento kámen jest věrné duše dar, také že se v daleké a neznámé zemi rodí, kdež nejsau lidé, ale paušť. Tento duchovní 40 kámen jest Kristus. Lukáš XV°.: »Kto z vás má sto ovec, a jestliže by ztratil jednu, jde na paušť hledati jedné ovce, nechaje devade- sáti devieti, a svolá sausedy« etc. Paušť jest královstvie nebeské, paušť světa tohoto. Druhé, že svět tento opustil to místo; tam sau pře- velmi chutné pastvy a zraku všecky rozkošné a libé lauky a trávy. 45 Kteří sau přemohli hřiechy a čisté mají srdce, těm dává se okusiti a ty věci některak viděti. A tak dává jako kámen zelený. Tam sau mnozí kamenové, totiž daruov drahých mnoho a radostných. Kterak dojdeme toho kamene a kterak jej sobě kaupíme? Jesti ť drahý a nenie ho v zemi našie; také sau překážky, neb sau 50 399b2 tam potvory, tělo divné a hlava a křídla vorličie, a zahajují nám 399b1 Potvory hrozné překážejíce 18 Ohlas Jak. 1, 17 — 26 Mat. 5, 8 — 41 Luk. 15, 4 nn.
442 Kapitola Máje měsíce Rozkošný kámen tento Která duše kochá se v kráse Kristově Kámen jest Kristus Pnušt blízké zelené. Té moci jest, že obracuje k sobě zrak lidský a ko- chánie v něm puosobí veliké. A vyznamenává se veliký dar od Bo-15 ha, kterýž dává najzvolenějším svým a najsvětějším, totiž proro- kuom a apoštolóm, těm základóm, a jiným na nich vzdělaným a postaveným. Který jest to dar výborný a dánie najlepšie jako Kris- tus Ježíš, kterýž se dává zde viděti v oblaku a v stínu, ale v nebeské vlasti dá se viděti zřetedlně a jasně, aby se na Kristu pásl? A jakož 20 jest nad všelikú zelenost zelený a rozkoš činí očima, a jako králuom a knížatóm najvětšie kochánie a rozkoš máje měsíce v zahradách zelených] a v štěpnicech, tak ť jest v duši oddané Kristu, kteráž marnost světskau pro Krista opustila; místo toho dává Buoh tento dar duši, totiž kámen smaragdový, aby viděla Krista a se-25 děla s ním jako v zahradě zelené. Mat. V°.: »Blahoslavení čistého srdce, neb oni Boha viděti budau«. Protož všecko nebeské, roz- košné a všecko, což jest, Kristus dává lidem čistého srdce viděti a tam se sytiti a kochati se tam. Kteří sau svět opustili, dal jim nebeská potěšenie a rozkošná kochánie, aby se tu potěšili; jim 30 se Kristus ukazoval s svým líbezným viděním, že se jim v jakés' rozkošné barvě ukazoval, aby nade všecky věci rozkošněji na ň hleděli. A tak jest drahý kámen rozkošné osvícenie duše a dar nebeský a ukázanie duši budaucích věcí dobrých a života Kristova. Blahoslavená ta duše, kteráž přemohla hřiech, ta ť se muože 35 kochati v kráse Kristově! Kteříž také hodně okušují těla Kristova jako pastvy najzelenějšie a najrozkošnějšie vidění duchovnímu, dává se také té duši okusiti radosti budaucie anděluov. A že tento kámen jest věrné duše dar, také že se v daleké a neznámé zemi rodí, kdež nejsau lidé, ale paušť. Tento duchovní 40 kámen jest Kristus. Lukáš XV°.: »Kto z vás má sto ovec, a jestliže by ztratil jednu, jde na paušť hledati jedné ovce, nechaje devade- sáti devieti, a svolá sausedy« etc. Paušť jest královstvie nebeské, paušť světa tohoto. Druhé, že svět tento opustil to místo; tam sau pře- velmi chutné pastvy a zraku všecky rozkošné a libé lauky a trávy. 45 Kteří sau přemohli hřiechy a čisté mají srdce, těm dává se okusiti a ty věci některak viděti. A tak dává jako kámen zelený. Tam sau mnozí kamenové, totiž daruov drahých mnoho a radostných. Kterak dojdeme toho kamene a kterak jej sobě kaupíme? Jesti ť drahý a nenie ho v zemi našie; také sau překážky, neb sau 50 399b2 tam potvory, tělo divné a hlava a křídla vorličie, a zahajují nám 399b1 Potvory hrozné překážejíce 18 Ohlas Jak. 1, 17 — 26 Mat. 5, 8 — 41 Luk. 15, 4 nn.
Strana 443
XXI. 443 400a1 mieti ho. Co jest to? Jistě uprostřed nás a nebeské vlasti sau ďáb- lové. Sv. Petr die: »Podpásaná mějte bedra, neb obchází jako lev«, zahajuje hledati pastev s stádem svatých, kdež se pasau. Ti du- 55 chové sau na cestě a zhajují nám přijíti tam a hájie toho kamene. Jako se pokládá v Exodu: Synové izrahelští, jdauce do země zaslíbené, přemohli mnoho králuov, Amorea, Evea, Jebuzea etc. A opět reptali proti vuodcóm svým, a málo jich přišlo tam, ačkoli mnoho jich vyšlo. Tak máme potvory a duchy mnohé na cestě, 60 kteříž odpierají nám na cestě, abychom neviděli a nevokusili pastev nebeských, v duši naší abychom neodpočívali s Kristem. Jako v příkladě, kdyby bylo místo žádostivé dědictvie našeho, totiž v bohatství, v pokoji, v slávě, a kde bychom již dosáhnauti toho měli a tomu se radovali, a to ť by nám někto vytrhl to z rukau, 65 tak ť jest o slávě nebeské, o našem dědictví: již někdy přicházejí křesťané blízko k dědictví, avšak bývají zklamáni a bývají v tom předchváceni a překaženo jim bývá. Protož veliký nám boj nastává. Najprvé odřeknauti se a od- řezati pajchy, marné chvály, a přemoci hřiechy máme, a potom 70 tepruv přicházejí darové. A hned jiní králové potýkají se s ním opět, aby doufal v se, aby chvály vlastnie hledal, skutky své velebil, aby se sám sobě zaliboval; a jiní duchové postřelující při- cházejí. A to před smrtí máme ty překážky; a po smrti, prvé nežli Po smrtl nepokoj k smaragduom přijdeme, do té slávy, k tomu odpočinutí, k bo- 75 hatství a k těm pastvám, ještě mnoho trpěti musíme. A ještě sau bojové rozliční. A jestliže kto dva přemuože hřiechy, ještě li jich nastává deset. A jestliže hřiechy tělesné přemuože, hned duchové lstiví přicházejí, vyrážejíce duši z viery a lásky. Tito ť sau duchové, kteříž nám zbraňují snadně přijíti k těm horám, ale nastávají 80 bojové. Duchové rozliční Příklad Boj veliký nám jest A sau létajíce v povětří. Také duchové proměňují se v anděly světlosti. Ó, kdyby duše okusila toho kamene, v divy pracovala by v boji, aby mohla proniknauti vojska jich. O Davidovi čte se: Když jest žieznil David vody z Betléma, třie 5 rekové silní obořili se a proskočili vojska nepřátel. Nebo v nebi sau studnice přechutných vod. I potřebie jest, abychom byli Duchové zll ukazují se jako dobří 53 Podle Efez. 6. 14 a 1. Petr 5, 8 -- 56 2. M. 33, 2; 34, 11 nn. 1 Bedae Venerabilis Explanatio Apocalypsis, l. III (ML 93, c. 198). 4 2. Sam. 23, 14 nn.; 1. Par. 11, 16 nn. —
XXI. 443 400a1 mieti ho. Co jest to? Jistě uprostřed nás a nebeské vlasti sau ďáb- lové. Sv. Petr die: »Podpásaná mějte bedra, neb obchází jako lev«, zahajuje hledati pastev s stádem svatých, kdež se pasau. Ti du- 55 chové sau na cestě a zhajují nám přijíti tam a hájie toho kamene. Jako se pokládá v Exodu: Synové izrahelští, jdauce do země zaslíbené, přemohli mnoho králuov, Amorea, Evea, Jebuzea etc. A opět reptali proti vuodcóm svým, a málo jich přišlo tam, ačkoli mnoho jich vyšlo. Tak máme potvory a duchy mnohé na cestě, 60 kteříž odpierají nám na cestě, abychom neviděli a nevokusili pastev nebeských, v duši naší abychom neodpočívali s Kristem. Jako v příkladě, kdyby bylo místo žádostivé dědictvie našeho, totiž v bohatství, v pokoji, v slávě, a kde bychom již dosáhnauti toho měli a tomu se radovali, a to ť by nám někto vytrhl to z rukau, 65 tak ť jest o slávě nebeské, o našem dědictví: již někdy přicházejí křesťané blízko k dědictví, avšak bývají zklamáni a bývají v tom předchváceni a překaženo jim bývá. Protož veliký nám boj nastává. Najprvé odřeknauti se a od- řezati pajchy, marné chvály, a přemoci hřiechy máme, a potom 70 tepruv přicházejí darové. A hned jiní králové potýkají se s ním opět, aby doufal v se, aby chvály vlastnie hledal, skutky své velebil, aby se sám sobě zaliboval; a jiní duchové postřelující při- cházejí. A to před smrtí máme ty překážky; a po smrti, prvé nežli Po smrtl nepokoj k smaragduom přijdeme, do té slávy, k tomu odpočinutí, k bo- 75 hatství a k těm pastvám, ještě mnoho trpěti musíme. A ještě sau bojové rozliční. A jestliže kto dva přemuože hřiechy, ještě li jich nastává deset. A jestliže hřiechy tělesné přemuože, hned duchové lstiví přicházejí, vyrážejíce duši z viery a lásky. Tito ť sau duchové, kteříž nám zbraňují snadně přijíti k těm horám, ale nastávají 80 bojové. Duchové rozliční Příklad Boj veliký nám jest A sau létajíce v povětří. Také duchové proměňují se v anděly světlosti. Ó, kdyby duše okusila toho kamene, v divy pracovala by v boji, aby mohla proniknauti vojska jich. O Davidovi čte se: Když jest žieznil David vody z Betléma, třie 5 rekové silní obořili se a proskočili vojska nepřátel. Nebo v nebi sau studnice přechutných vod. I potřebie jest, abychom byli Duchové zll ukazují se jako dobří 53 Podle Efez. 6. 14 a 1. Petr 5, 8 -- 56 2. M. 33, 2; 34, 11 nn. 1 Bedae Venerabilis Explanatio Apocalypsis, l. III (ML 93, c. 198). 4 2. Sam. 23, 14 nn.; 1. Par. 11, 16 nn. —
Strana 444
444 Kapitola Lidé jednovocí Jákob Magdalena Kterým se dostává kámen tento Okušeuie pravé těla Páně silní u vieře, abychom šikovaný hauf těch nepřátel rozděliti mohli, jinak tam přijíti nebudeme moci, ani těch dojíti vod budeme moci. Ale bydlejí tam lidé jednovocí, kteříž umějí 10 přemáhati ty potvory; a těch lidí bojí se potvory a ti docházejí kamene takového. Kteří sau to? Ti sau spravedliví a dobří lidé, kteříž poslauchají učenie Kristova. Jestliže tě horšie oko levé, vylup je; lépe ť jest tobě vjíti do života s jedním vokem. Oko, kteréž sobě zalibuje v světě, v přiezni, ve cti, v slávě, takové 15 pohoršuje levé oko, nebo pravé zřenie k štěstí tohoto světa. A protož, když Jákob bojoval s andělem, obrazil nohu jeho levau; zemdlena jest noha pohoršujície. Tak libé věci světa a šťastné očima sau ku pohoršení, kteříž se k Bohu obracují a k těm věcem, kteréž sytie a trvají na věky; a zřenie mají k jedné věci, na kterauž 20 Maria Magdalena hleděla, a od jiných věcí odvrátila oko, toliko k Kristu obrátila — takový ť jest jednovoký. Ktož tedy světem pohrdá, již takový jedno voko vylaupil a obracuje srdce své k svrchovaným věcem; takoví sau jednovocí. Protož die Kristus: »Bude-li voko tvé prosté, všecko tělo tvé 25 400a" světlé bude« a voko boží dobré bude a kochánie v nebi. Ti ť pře- máhají potvory, ti naději v Bohu mají, Boha se bojie, ti Boha milují, svět jako lajna zamietají; těm ť se dostává ten kámen, těm se dává dar nebeský a najvyšie viděnie. V Zjevení: »Ktož přemuože, dám jemu mannu skrytú«. Item Lukáš: »Zajisté, 30 pravím vám, přepáše se a bude jim slúžiti«. Veliká ť jest věc, komu dává se zde okusiti Kristus v svátosti velebné; již jest jedno oko osvícené, kdež sau osiedla, kterak se jich varovati mají. Ti se posilňují v boji, ti bojují; těm připravuje korunu a smaragd, těm sám chce slúžiti, těm jinak dává okusiti nežli v oblaku, řka: 35 »Pro mne ste bojovali, bolest trpěli, zlých věcí litovali, žieznili: slúžiti vám budu jiným viděním a jiné pastvy dám vám«. Item apoštol: »Stuojte přepásaní proti potvorám, oblecte se v pancieř! Tam ť sau zástupové temností, tam kniežetstva, hájiece smaragdu. Ti ť stojie na cestě. Vezměte oděnie božie! Nynie jest boj proti 40 tělu«. Ale tuto větší jest. Auvech, veliký boj duchovní jest nám proti zástupu duchovnímu, a lid náramně obnažený jest od oděnie duchovnieho a svatých! A kterak sau ti světí bojovali a přemohli, Oděnie potřebie 10 Beda l. c. (ML 93, c. 198) — 13 Podle Mat. 18, 9 — 17 I. M. 32, 25 — 21 Luk. 10, 39 nn. — 25 Mat. 6, 22; Luk. 11, 34 — 28 Ohlas Filip. 3, 8 — 29 Zj. 2, 17 — 30 Luk. 12, 37 — 38 Podle Efez. 6, 14 a 12
444 Kapitola Lidé jednovocí Jákob Magdalena Kterým se dostává kámen tento Okušeuie pravé těla Páně silní u vieře, abychom šikovaný hauf těch nepřátel rozděliti mohli, jinak tam přijíti nebudeme moci, ani těch dojíti vod budeme moci. Ale bydlejí tam lidé jednovocí, kteříž umějí 10 přemáhati ty potvory; a těch lidí bojí se potvory a ti docházejí kamene takového. Kteří sau to? Ti sau spravedliví a dobří lidé, kteříž poslauchají učenie Kristova. Jestliže tě horšie oko levé, vylup je; lépe ť jest tobě vjíti do života s jedním vokem. Oko, kteréž sobě zalibuje v světě, v přiezni, ve cti, v slávě, takové 15 pohoršuje levé oko, nebo pravé zřenie k štěstí tohoto světa. A protož, když Jákob bojoval s andělem, obrazil nohu jeho levau; zemdlena jest noha pohoršujície. Tak libé věci světa a šťastné očima sau ku pohoršení, kteříž se k Bohu obracují a k těm věcem, kteréž sytie a trvají na věky; a zřenie mají k jedné věci, na kterauž 20 Maria Magdalena hleděla, a od jiných věcí odvrátila oko, toliko k Kristu obrátila — takový ť jest jednovoký. Ktož tedy světem pohrdá, již takový jedno voko vylaupil a obracuje srdce své k svrchovaným věcem; takoví sau jednovocí. Protož die Kristus: »Bude-li voko tvé prosté, všecko tělo tvé 25 400a" světlé bude« a voko boží dobré bude a kochánie v nebi. Ti ť pře- máhají potvory, ti naději v Bohu mají, Boha se bojie, ti Boha milují, svět jako lajna zamietají; těm ť se dostává ten kámen, těm se dává dar nebeský a najvyšie viděnie. V Zjevení: »Ktož přemuože, dám jemu mannu skrytú«. Item Lukáš: »Zajisté, 30 pravím vám, přepáše se a bude jim slúžiti«. Veliká ť jest věc, komu dává se zde okusiti Kristus v svátosti velebné; již jest jedno oko osvícené, kdež sau osiedla, kterak se jich varovati mají. Ti se posilňují v boji, ti bojují; těm připravuje korunu a smaragd, těm sám chce slúžiti, těm jinak dává okusiti nežli v oblaku, řka: 35 »Pro mne ste bojovali, bolest trpěli, zlých věcí litovali, žieznili: slúžiti vám budu jiným viděním a jiné pastvy dám vám«. Item apoštol: »Stuojte přepásaní proti potvorám, oblecte se v pancieř! Tam ť sau zástupové temností, tam kniežetstva, hájiece smaragdu. Ti ť stojie na cestě. Vezměte oděnie božie! Nynie jest boj proti 40 tělu«. Ale tuto větší jest. Auvech, veliký boj duchovní jest nám proti zástupu duchovnímu, a lid náramně obnažený jest od oděnie duchovnieho a svatých! A kterak sau ti světí bojovali a přemohli, Oděnie potřebie 10 Beda l. c. (ML 93, c. 198) — 13 Podle Mat. 18, 9 — 17 I. M. 32, 25 — 21 Luk. 10, 39 nn. — 25 Mat. 6, 22; Luk. 11, 34 — 28 Ohlas Filip. 3, 8 — 29 Zj. 2, 17 — 30 Luk. 12, 37 — 38 Podle Efez. 6, 14 a 12
Strana 445
XXI. 445 400b1 nic nevíme, ani tak bojovati s oněmi svatými umieme, — ale 45 v odění tělesném sau hotovi. Přijde-li pokušenie jedno, hned jako žena poraženi býváme. Vezdajšie jest boj a řiedké vítězstvie. Protož nejsme hodni manny božie okusiti. A Kristus die: »Buďte bedra vaše přepásaná, zemské věci přemáhajte!« A apoštol: »Obuté majíce nohy, svatých šetřte, štít viery vezmauce, stuojte, 50 vieru mějte, proti těm, kteří sú v nebesích, totiž proti duchuom, kteří sau v svědomí duchovních lidí, abyšte poznali tam zástup zlých, abyšte odpierali. Vezměte] pancieř spravedlnosti, trpělivost, pokoru, tichost, meč Ducha proti kacieřství«. A na konci die: »Na modlitbě ustaviční, tlucme, a což na nás jest, čiňme, on ť 55 pomuože«. Protož v Zjevení die: »Ty pravíš, že »bohatý sem«, a nevíš, že slepý si a nahý, nemuožeš hněvu přemoci skrze trpě- livost, nepřemáháš pajchy skrz pokoru, bázně skrz modlitbu« etc. Tato sau voděnie, kterýmiž sauce odieni a v ně připraveni mohli bychom bojovati pro pastvy věčné a kdežto Beránek vodí 60 k studnicem a na lauky vodí ovce, na kterýchžto dobří pasau se a krmie, a kterak se již nic nebojie a bezpečni sau, slzy sau setřieny. Kteříž k těm radostem mají přijíti, mají statečně bojovati, pokánie činiti, pilně se modliti, veliké moci v boji býti, boje pohanského tělesného nechati, kterémuž se ďáblové posmievají. Svým rytieřóm 65 die: »Chce-li kto přijíti za mnau, vezmi kříž«, totiž měj aumysl pro mě trpěti najohavnějšie smrt, jenž jest kříž Kristuov. Chceš-li smaragd mieti, máš kříž podstúpiti. V Zjevení: »A oni přemohli sau ho (totiž hada starého) krví Beránkovau«, totiž na život jeho patřili a posilňovali se skrze krev Kristovu. Prvé světí, těla 70 Kristova okušujíce a krev jeho pijíce, měli sau aumysl pro Krista umřieti a řiekali: »Nynie propauštieš služebníka svého« etc. Žádný hodně neokušuje, jediné ktož chce pro Krista umřieti. A nemilovali sú duší svých do smrti, totiž života smrtedlného nemilovali, v nenávisti jej měli, na paušť hleděli, aby roztrhli 75 vojsko ďáblovo a prodřeli se skrz ně, statečně bojovali a mauky trpěli, za nepřátely se modlili, milosrdenstvie měli, v Hospodinu doufánie měli, Krista velmi milovali, a tak slávu nalezli. Blahoslavený Jeruzalém z kamení se staví jako z základuov patriarchuov, prorokuov a apoštoluov ] a jiných, 80 svrchu na těch postavených. A andělé sau živí kamenové najkraší. Posilněnie z těla a krve Páně 400b2 Andělé živí kamenové 49 Podle Efez. 6. 15 nn. — 55 Podle Zj. 3, 47 Podle Luk. 12, 35 17 65 Mat. 16. 24; Marek 8. 34; 10. 21; Luk. 9. 23 — 67 Zj. 12, 17 -- 71 Luk. 2. 29
XXI. 445 400b1 nic nevíme, ani tak bojovati s oněmi svatými umieme, — ale 45 v odění tělesném sau hotovi. Přijde-li pokušenie jedno, hned jako žena poraženi býváme. Vezdajšie jest boj a řiedké vítězstvie. Protož nejsme hodni manny božie okusiti. A Kristus die: »Buďte bedra vaše přepásaná, zemské věci přemáhajte!« A apoštol: »Obuté majíce nohy, svatých šetřte, štít viery vezmauce, stuojte, 50 vieru mějte, proti těm, kteří sú v nebesích, totiž proti duchuom, kteří sau v svědomí duchovních lidí, abyšte poznali tam zástup zlých, abyšte odpierali. Vezměte] pancieř spravedlnosti, trpělivost, pokoru, tichost, meč Ducha proti kacieřství«. A na konci die: »Na modlitbě ustaviční, tlucme, a což na nás jest, čiňme, on ť 55 pomuože«. Protož v Zjevení die: »Ty pravíš, že »bohatý sem«, a nevíš, že slepý si a nahý, nemuožeš hněvu přemoci skrze trpě- livost, nepřemáháš pajchy skrz pokoru, bázně skrz modlitbu« etc. Tato sau voděnie, kterýmiž sauce odieni a v ně připraveni mohli bychom bojovati pro pastvy věčné a kdežto Beránek vodí 60 k studnicem a na lauky vodí ovce, na kterýchžto dobří pasau se a krmie, a kterak se již nic nebojie a bezpečni sau, slzy sau setřieny. Kteříž k těm radostem mají přijíti, mají statečně bojovati, pokánie činiti, pilně se modliti, veliké moci v boji býti, boje pohanského tělesného nechati, kterémuž se ďáblové posmievají. Svým rytieřóm 65 die: »Chce-li kto přijíti za mnau, vezmi kříž«, totiž měj aumysl pro mě trpěti najohavnějšie smrt, jenž jest kříž Kristuov. Chceš-li smaragd mieti, máš kříž podstúpiti. V Zjevení: »A oni přemohli sau ho (totiž hada starého) krví Beránkovau«, totiž na život jeho patřili a posilňovali se skrze krev Kristovu. Prvé světí, těla 70 Kristova okušujíce a krev jeho pijíce, měli sau aumysl pro Krista umřieti a řiekali: »Nynie propauštieš služebníka svého« etc. Žádný hodně neokušuje, jediné ktož chce pro Krista umřieti. A nemilovali sú duší svých do smrti, totiž života smrtedlného nemilovali, v nenávisti jej měli, na paušť hleděli, aby roztrhli 75 vojsko ďáblovo a prodřeli se skrz ně, statečně bojovali a mauky trpěli, za nepřátely se modlili, milosrdenstvie měli, v Hospodinu doufánie měli, Krista velmi milovali, a tak slávu nalezli. Blahoslavený Jeruzalém z kamení se staví jako z základuov patriarchuov, prorokuov a apoštoluov ] a jiných, 80 svrchu na těch postavených. A andělé sau živí kamenové najkraší. Posilněnie z těla a krve Páně 400b2 Andělé živí kamenové 49 Podle Efez. 6. 15 nn. — 55 Podle Zj. 3, 47 Podle Luk. 12, 35 17 65 Mat. 16. 24; Marek 8. 34; 10. 21; Luk. 9. 23 — 67 Zj. 12, 17 -- 71 Luk. 2. 29
Strana 446
446 Kapitola Jiní světí, kteříž měli od nich osvícenie a naučenie a s nimi obco- vánie, uměli sau nětco mluviti o anděléch jakožto o živých ka- meních. Kteříž pak nevěří, že jim andělé přisluhují a skrz ně mnohé dobré věci berau a pomoci, ti ť neumějí nětco poznati o těchto kameních, aniž sau hodni, aby jim andělé slaužili. Kterak 85 sau milovníci duší a jakau moc máme od nich a kterak mají roz- kázanie slúžiti nám a jakau moc mají andělé a před Bohem čest, věděl jest to Lazar, kterýž jest od nich do nebe nesen. Ezechiel XXVIII. pokládá se, že andělé sau kamenové: »Synu člověčí, zdvihni kvílenie veliké nad králem tyrským, najvyším andělem, že toto die Pán k němu: Ty znamenie podobenstvie božieho, plný maudrosti a svrchovaný v kráse, v ráji božím byl si«. A že jest měl pod sebau anděly, potom kamenuov devět, totiž kuoruov andělských, vyčítá řka tam: sardius, topazius, jaspis, kryzolit, onyx, berylus, zafír, karbunkulus a smaragd. Tito sau byli andělé 95 dáni najvyšiemu andělu za vokrasu a byli s ním na nebi; a sta- venie jeho jako zlato, a to v ten den, totiž na počátku, když si byl stvořen, tito kamenové tě okrašlovali. »Ty chérub (totiž po Bohu v najvyšším kuoru) a rozšířený v moci a jako zed jiným, a posadil sem tě na huoře boží (totiž v najvyším stavu tajném 100 po Bohu oslaven byl); a uprostřed anděluov ohnivých nebo ka- menuov ohnivých, tam sem tě postavil; a tu si chodil v dokonalé kráse v cestách tvých, a to ode dne stvořenie tvého. A nalezena jest v tobě nepravost, totiž pajcha, že si vypadl z milosti«. A z toho máš, že andělé sau kamenové; druhé sau velikého duostojen- 105 Ohnivl kamenové stvie, nebo ohniví sau kamenové, totiž v milování božím hoříce; l! třetie, že ďáblové byli v nebi uprostřed kamenuov ohnivých, pěkní v kráse ke cti boží; čtvrté zhřešili Pánu a vypadli z slávy rajské a z synovstvie božieho a z milosti boží na věky zavrženi a odsauzeni; a byli sau v maudrosti vyší nežli Daniel a jiní proroci, 110 a tam sebau nebyli bezpečni. A Eva v ráji neměla bezpečnosti, jsúci v maudrosti stkvaucie. A v prvotní cierkvi světí byli sú ohniví kamenové, avšak sau padli mnozí. Nynie, když srdce všecka sau ustydlá, zdali viece nemáme se báti? Jidáš z prostředku ohnivých kamenuov vypadl. Každý, kto se již domnievá státi, 115 viz, aby nepadl. Kto přijde do nebe, uzří kameny ohnivé, kteříž sau nepadli, a bratřie naše uhlédá, kteří s nimi sau kamenové, uhlédá, že andělé sau bratřie našich ohnivých kamenuov. Kamenuov IX Pěkní Maudří Nebezpečenstvic všudy 90 401a1 88 Luk. 16, 22 — 89 Ezech. 28, 12 a 13 — 98 Ezech. 28, 14 —.— 102 Ezech. 28, 15 — 115 1. Kor. 10, 12
446 Kapitola Jiní světí, kteříž měli od nich osvícenie a naučenie a s nimi obco- vánie, uměli sau nětco mluviti o anděléch jakožto o živých ka- meních. Kteříž pak nevěří, že jim andělé přisluhují a skrz ně mnohé dobré věci berau a pomoci, ti ť neumějí nětco poznati o těchto kameních, aniž sau hodni, aby jim andělé slaužili. Kterak 85 sau milovníci duší a jakau moc máme od nich a kterak mají roz- kázanie slúžiti nám a jakau moc mají andělé a před Bohem čest, věděl jest to Lazar, kterýž jest od nich do nebe nesen. Ezechiel XXVIII. pokládá se, že andělé sau kamenové: »Synu člověčí, zdvihni kvílenie veliké nad králem tyrským, najvyším andělem, že toto die Pán k němu: Ty znamenie podobenstvie božieho, plný maudrosti a svrchovaný v kráse, v ráji božím byl si«. A že jest měl pod sebau anděly, potom kamenuov devět, totiž kuoruov andělských, vyčítá řka tam: sardius, topazius, jaspis, kryzolit, onyx, berylus, zafír, karbunkulus a smaragd. Tito sau byli andělé 95 dáni najvyšiemu andělu za vokrasu a byli s ním na nebi; a sta- venie jeho jako zlato, a to v ten den, totiž na počátku, když si byl stvořen, tito kamenové tě okrašlovali. »Ty chérub (totiž po Bohu v najvyšším kuoru) a rozšířený v moci a jako zed jiným, a posadil sem tě na huoře boží (totiž v najvyším stavu tajném 100 po Bohu oslaven byl); a uprostřed anděluov ohnivých nebo ka- menuov ohnivých, tam sem tě postavil; a tu si chodil v dokonalé kráse v cestách tvých, a to ode dne stvořenie tvého. A nalezena jest v tobě nepravost, totiž pajcha, že si vypadl z milosti«. A z toho máš, že andělé sau kamenové; druhé sau velikého duostojen- 105 Ohnivl kamenové stvie, nebo ohniví sau kamenové, totiž v milování božím hoříce; l! třetie, že ďáblové byli v nebi uprostřed kamenuov ohnivých, pěkní v kráse ke cti boží; čtvrté zhřešili Pánu a vypadli z slávy rajské a z synovstvie božieho a z milosti boží na věky zavrženi a odsauzeni; a byli sau v maudrosti vyší nežli Daniel a jiní proroci, 110 a tam sebau nebyli bezpečni. A Eva v ráji neměla bezpečnosti, jsúci v maudrosti stkvaucie. A v prvotní cierkvi světí byli sú ohniví kamenové, avšak sau padli mnozí. Nynie, když srdce všecka sau ustydlá, zdali viece nemáme se báti? Jidáš z prostředku ohnivých kamenuov vypadl. Každý, kto se již domnievá státi, 115 viz, aby nepadl. Kto přijde do nebe, uzří kameny ohnivé, kteříž sau nepadli, a bratřie naše uhlédá, kteří s nimi sau kamenové, uhlédá, že andělé sau bratřie našich ohnivých kamenuov. Kamenuov IX Pěkní Maudří Nebezpečenstvic všudy 90 401a1 88 Luk. 16, 22 — 89 Ezech. 28, 12 a 13 — 98 Ezech. 28, 14 —.— 102 Ezech. 28, 15 — 115 1. Kor. 10, 12
Strana 447
XXI. 447 401a" Pátý kámen sardonyx, ze dvau složen, kteříž slovau sardius a onyx. Ten kámen zezpod jest černý, uprostřed bielý a svrchu červený. Okrasy duchovnie Jan vypisuje nevěsty Be- ránkovy a všech volených a dary drahé a krásné, kterýmiž jest 5 ozdobena; a krásná jest a milá Bohu. Kterýžto jest dar, ješto duši zde i tam ozdobuje, totiž v nebi i na tomto světě milau Bohu činí. Protož zde v cierkvi dává se v těle a krvi, alevšak v nebi jasněji, ne v oblaku nebo v přikrytí, ale zjevně a zřetedlně a do- konalejie mnohem a bez konce, a žádného přirovnánie. Sardonyx zezpod černý jest. Černost hřiecha nelíbí se Bohu a má býti oplakána podlé slova Jeremiášova: »Zčernala jest nad uhlé«, totiž škaredá jest, a uhášená (!) od milovánie božieho, a ustydla si od lásky. Zajisté hodno by bylo mnohého pláče Jeremiášova plakati naších (!) duší, kteréž sau ustydly 15 od lásky. O té černosti nerozumie tuto v této řeči. Jiná jest černost svatého pokánie, kdež duše bolest má a skraušenie veliké, že také zevnitř život kající vede, v obcování, v oděvu, a před očima svýma sama se potupuje a potupena býti od jiných žádá a zastí- něna býti v světě. To takové srdce černé miluje. Srdcem skraušeným 20 Buoh nebude pohrdati. Blahoslavená černost tato jest a Bohu líbezná skrz pokánie a prostost, skrze potupenie se samého, skrz zavrženie krásy na tváři, na rauchu, mieti stajskanie na hřiechy, chtieti pohaněnu býti, nechtieti se samého milovati, ale nená- viděti, na světě nechtieti v počestnosti jmien býti a za nětco 25 dobrého počítán, ale sobě samému mrzeti. Blahoslavená černost taková! Úžitečná by nám byla! Řiedký jest člověk kající právě; v tomto nebezpečném času nenalézá se pravé zavrženie a složenie raucha a kto by sám sobě mrzel a chtěl by od jiných vyvoliti nelibost. Z těch Jeruzalém svatý stavie se. Hřiešníkuom jest 30 tento úžitečný kámen černý a koruna budaucie skrz tuto černost vypravuje se. Neb tam bude pěkná tato černost. A jest tato čer- nost hluboká pokora, když člověk vyznává o sobě, že jest hoden všie ohavnosti a zavrženie. Druhá černost bolest nad biedami lidskými. Vidí je nauzí Druhá černost 35 trpície, nahé, nemocné, a stará se a lituje jich náramně a zastíněn bývá teskností pro veliké přieliš milosrdenstvie nad nimi. Apoštol Cernost kamene co znamená? Černost dobrá a blahoslavená Málo takových lidí 10 Sardonyx Jaké barvy 1 nn. Cf. Isidori Etymologiarum l. XVI (ML 82, c. 573); Bartholomaeus Anglicus l. c., l. XVI. c. XC (p. 762); Bedae Venerabilis Explanatio Apo- calypsis l. III. (MI. 93. c. 199) — 11 Pláč 5. 10 — 19 Ž. 51, 19
XXI. 447 401a" Pátý kámen sardonyx, ze dvau složen, kteříž slovau sardius a onyx. Ten kámen zezpod jest černý, uprostřed bielý a svrchu červený. Okrasy duchovnie Jan vypisuje nevěsty Be- ránkovy a všech volených a dary drahé a krásné, kterýmiž jest 5 ozdobena; a krásná jest a milá Bohu. Kterýžto jest dar, ješto duši zde i tam ozdobuje, totiž v nebi i na tomto světě milau Bohu činí. Protož zde v cierkvi dává se v těle a krvi, alevšak v nebi jasněji, ne v oblaku nebo v přikrytí, ale zjevně a zřetedlně a do- konalejie mnohem a bez konce, a žádného přirovnánie. Sardonyx zezpod černý jest. Černost hřiecha nelíbí se Bohu a má býti oplakána podlé slova Jeremiášova: »Zčernala jest nad uhlé«, totiž škaredá jest, a uhášená (!) od milovánie božieho, a ustydla si od lásky. Zajisté hodno by bylo mnohého pláče Jeremiášova plakati naších (!) duší, kteréž sau ustydly 15 od lásky. O té černosti nerozumie tuto v této řeči. Jiná jest černost svatého pokánie, kdež duše bolest má a skraušenie veliké, že také zevnitř život kající vede, v obcování, v oděvu, a před očima svýma sama se potupuje a potupena býti od jiných žádá a zastí- něna býti v světě. To takové srdce černé miluje. Srdcem skraušeným 20 Buoh nebude pohrdati. Blahoslavená černost tato jest a Bohu líbezná skrz pokánie a prostost, skrze potupenie se samého, skrz zavrženie krásy na tváři, na rauchu, mieti stajskanie na hřiechy, chtieti pohaněnu býti, nechtieti se samého milovati, ale nená- viděti, na světě nechtieti v počestnosti jmien býti a za nětco 25 dobrého počítán, ale sobě samému mrzeti. Blahoslavená černost taková! Úžitečná by nám byla! Řiedký jest člověk kající právě; v tomto nebezpečném času nenalézá se pravé zavrženie a složenie raucha a kto by sám sobě mrzel a chtěl by od jiných vyvoliti nelibost. Z těch Jeruzalém svatý stavie se. Hřiešníkuom jest 30 tento úžitečný kámen černý a koruna budaucie skrz tuto černost vypravuje se. Neb tam bude pěkná tato černost. A jest tato čer- nost hluboká pokora, když člověk vyznává o sobě, že jest hoden všie ohavnosti a zavrženie. Druhá černost bolest nad biedami lidskými. Vidí je nauzí Druhá černost 35 trpície, nahé, nemocné, a stará se a lituje jich náramně a zastíněn bývá teskností pro veliké přieliš milosrdenstvie nad nimi. Apoštol Cernost kamene co znamená? Černost dobrá a blahoslavená Málo takových lidí 10 Sardonyx Jaké barvy 1 nn. Cf. Isidori Etymologiarum l. XVI (ML 82, c. 573); Bartholomaeus Anglicus l. c., l. XVI. c. XC (p. 762); Bedae Venerabilis Explanatio Apo- calypsis l. III. (MI. 93. c. 199) — 11 Pláč 5. 10 — 19 Ž. 51, 19
Strana 448
448 Kapitola Třetie černost Kde sau tito kamenové? Kristus Bělost uprostřed die: »Kto se horší, bych já se nepálil? Kto jest nemocen, abych já nebyl nemocen?« Jako by řekl: »Tak sem zčernalý, tak sem mrá- kotau přikrytaj, že bolest mám přielišnau nad pádem bližních«. Kde jest již ta černost svatých prvních? Kto nám dá tento kámen, 40 aby duše naše Bohu se líbila? Třetie černost drahé raucho duše jest. Když duše k prvním svatým patří a pokory a trpělivosti svatých šetří a se sama k nim připodobňuje a nalézá, že nic nenie proti nim, řka: »Kterak sau tito byli trpěliví a milovali nepřátely, svědomie v zámutku po-45 kojné měli, pokorní byli! Já nic nejsem proti nim!«, jisté jest, že se tu najde ohavnau a černau. A jestliže se připodobní apošto- luom, mučedlníkóm, najde se černau příliš; a jestliže samému Kristu, tehdy, jest-li v té duši světlo, budau tmy myšlenie a skut- kové a jako státi nebude moci před oblíčejem černosti své. A ta ť 50 jest dobrá černost. V Kantikách I°.: »Černá ť sem, ale foremná«, totiž světu sem zavržená a potupená, ale v tom Bohu se líbím, »neb sem ohořelá od slunce«. A jak se rychle světlu Kristovu a samému Kristu připodobniti chci, tehdy sem černá; ale jemu doufám, o jeho milosrdenství naději mám, že se smiluje nade 55 mnau. Čím viece k němu přistaupám, viece spatřuji svau ohav- nost. V které vlasti rostau tito kamenové, v kterém domu a zemi? Zdali jest některý kámen tuto na kázaní, v kterémž Kristus kochá se? Kristus měl tento kámen, černý byl, uplvaný a zloře- 60 čenie trpěl: »Hoden jest smrti! Ukřižuj, ukřižuj ho!« A opět: »Viděli sme ho, an neměl tvářnosti zpuosoby a korunován a po- ličkován«. Obraz najkraší boží, v němžto se andělé kochají, upl- vaný a zvohavený byl a zčernalý pro nás, a najviece se Otci líbil i anděluom. A světí sau ho převelmi rádi následovali, aby černí 65 tak byli. A u prostředku sau bielí; kteří sau trpěli pro Krista, sau blahoslavení. Kristus řekl: »Blahoslavení budete, když zlořečiti budau vám«. Nebo tak svědomie očišťuje se a tak se upokojuje. Ačkoli lidé saudie jináče a ne právě, duše ta veselí se. 70 Kto jest tehdy černý, má svědomie čisté, tu jest světlo viery. A pamatovánie na Boha všudy jest z viery; a hned tu jest bázeň v člověku a z toho se ostřiehá svědomie Bohu a většie bázeň bývá před Bohem než před lidmi. Tu čistotu svědomie vyzna- 401b1 37 2. Kor. 11, 29 — 51 Pís. Šal. I, 5 a 6 — 61 Podle Marka 15, 13 a 14; Luk. 23. 21: Jan 19, 6 a 15 — 62 Podle Žid. 2, 9 — 68 Mat. 5, 1I
448 Kapitola Třetie černost Kde sau tito kamenové? Kristus Bělost uprostřed die: »Kto se horší, bych já se nepálil? Kto jest nemocen, abych já nebyl nemocen?« Jako by řekl: »Tak sem zčernalý, tak sem mrá- kotau přikrytaj, že bolest mám přielišnau nad pádem bližních«. Kde jest již ta černost svatých prvních? Kto nám dá tento kámen, 40 aby duše naše Bohu se líbila? Třetie černost drahé raucho duše jest. Když duše k prvním svatým patří a pokory a trpělivosti svatých šetří a se sama k nim připodobňuje a nalézá, že nic nenie proti nim, řka: »Kterak sau tito byli trpěliví a milovali nepřátely, svědomie v zámutku po-45 kojné měli, pokorní byli! Já nic nejsem proti nim!«, jisté jest, že se tu najde ohavnau a černau. A jestliže se připodobní apošto- luom, mučedlníkóm, najde se černau příliš; a jestliže samému Kristu, tehdy, jest-li v té duši světlo, budau tmy myšlenie a skut- kové a jako státi nebude moci před oblíčejem černosti své. A ta ť 50 jest dobrá černost. V Kantikách I°.: »Černá ť sem, ale foremná«, totiž světu sem zavržená a potupená, ale v tom Bohu se líbím, »neb sem ohořelá od slunce«. A jak se rychle světlu Kristovu a samému Kristu připodobniti chci, tehdy sem černá; ale jemu doufám, o jeho milosrdenství naději mám, že se smiluje nade 55 mnau. Čím viece k němu přistaupám, viece spatřuji svau ohav- nost. V které vlasti rostau tito kamenové, v kterém domu a zemi? Zdali jest některý kámen tuto na kázaní, v kterémž Kristus kochá se? Kristus měl tento kámen, černý byl, uplvaný a zloře- 60 čenie trpěl: »Hoden jest smrti! Ukřižuj, ukřižuj ho!« A opět: »Viděli sme ho, an neměl tvářnosti zpuosoby a korunován a po- ličkován«. Obraz najkraší boží, v němžto se andělé kochají, upl- vaný a zvohavený byl a zčernalý pro nás, a najviece se Otci líbil i anděluom. A světí sau ho převelmi rádi následovali, aby černí 65 tak byli. A u prostředku sau bielí; kteří sau trpěli pro Krista, sau blahoslavení. Kristus řekl: »Blahoslavení budete, když zlořečiti budau vám«. Nebo tak svědomie očišťuje se a tak se upokojuje. Ačkoli lidé saudie jináče a ne právě, duše ta veselí se. 70 Kto jest tehdy černý, má svědomie čisté, tu jest světlo viery. A pamatovánie na Boha všudy jest z viery; a hned tu jest bázeň v člověku a z toho se ostřiehá svědomie Bohu a většie bázeň bývá před Bohem než před lidmi. Tu čistotu svědomie vyzna- 401b1 37 2. Kor. 11, 29 — 51 Pís. Šal. I, 5 a 6 — 61 Podle Marka 15, 13 a 14; Luk. 23. 21: Jan 19, 6 a 15 — 62 Podle Žid. 2, 9 — 68 Mat. 5, 1I
Strana 449
XXI. 449 75 menává bělost kamene uprostřed. Blahoslavený kámen tento! 401b2 Blahoslavené svědomie čisté a nevinné! Ač pak lidé jináče saudie, nenie však zlé to. Kristus zdál se černý zlým zevnitř, ale byl jest on bielý. A ačkoli opět panna potupná jest na světě a opovržená, a jestliže svědomie jest čisté, blahoslavená jest. 80 Apoštol: »Panna myslí na ty věci, které sau Páně, aby byla čistá duchem i tělem«. Tento buď aumysl křesťana, aby po černosti dobré bylo svědomie čisté. Nebo na modlitbě po černosti a ponížení brzo prach marné chvály se přichytí; potřebie jest umývati a čistiti 85 svědomie a ostřéhati. Item, ktož přijímá tělo a krev Páně, má býti černost, pokánie a čistota svědomie, aby také byla viera o přítomnosti těla božieho; a tak rozsuzuj tělo Páně tu býti, plné božstvie, jinak saud sobě jie. Kněžím jest potřebná ta černost zevnitřnie a svědomie čisté; kteříž jiné mají očišťovati, sami 90 aby čistí byli. Izaiáš: »Očisťte se, kteří nesete nádobie Páně!«, totiž buďte světlí kamenové a čistí. Izaiáš I°.: »Umajte se a buďte čísti, odejměte zlé myšlení vašich, lakomstvie, hněvu« etc. Světí zevnitř černí před světem, a na mysli velmi bielí a čistí. Tak, ktož jest zde černý a potupný od světa, aby vnitř bielý byl, a čisté 95 ostřiehaj duše! Svrchu jest červený. Vyznamenává ohnivau lásku k Bohu a k bližnímu. Takoví ť sau byli světí, kteříž rozpálenú lásku měli, a z toho nenávist k hřiechóm, z toho žádost srdečná nésti pohančnie i umřieti pro Krista, z toho příčin hledati dobrých, 100 aby člověk pro Krista trpěl, z toho žádati pro spravedlnost krev vyliti a s Kristem přebývati. Z těch kamenuov stavie se Jeru- zalém věčný. Jací sme my kamenové? Zajisté studení, zlí a hřieš- níci! Ale pro Krista, jej milujíce, v nenávisti býti všemu světu a pro Krista umřieti a příčin hleděti ll smrti pro Krista dobrého — 105 kto nám dá ty žádosti? Zkaženi sme od přirozenie, žádati ne- muožeme černosti té, ani bělosti, ani této červenosti, neb, když se k smrti přibližujeme, abychom se radovali. Kde se prodávají tito kamenové, kde bychom našli je, v které krajině, abychom mohli hřiechy zkaziti a na ně plakati, čisté svědomie mieti, hněv boží 110 krotiti, Boha milovati a bližnieho, v lásce hořeti, příčin žádati smrti pro jméno Ježíšovo a prositi, abychom trpěli, a když se při- 402a1 Přijímajíce tělo a krev Páně Kněžie Cervenost co jest? Nedostatek kamenuov 80 1. Kor. 7, 34 — 87 1. Kor. 11, 29 — 90 Iz. 52, 11 — 91 Podle Iz. 1, 16 — 116 Podle Iz. 63, 1 až 3 Jakoubek, Výklad: 292
XXI. 449 75 menává bělost kamene uprostřed. Blahoslavený kámen tento! 401b2 Blahoslavené svědomie čisté a nevinné! Ač pak lidé jináče saudie, nenie však zlé to. Kristus zdál se černý zlým zevnitř, ale byl jest on bielý. A ačkoli opět panna potupná jest na světě a opovržená, a jestliže svědomie jest čisté, blahoslavená jest. 80 Apoštol: »Panna myslí na ty věci, které sau Páně, aby byla čistá duchem i tělem«. Tento buď aumysl křesťana, aby po černosti dobré bylo svědomie čisté. Nebo na modlitbě po černosti a ponížení brzo prach marné chvály se přichytí; potřebie jest umývati a čistiti 85 svědomie a ostřéhati. Item, ktož přijímá tělo a krev Páně, má býti černost, pokánie a čistota svědomie, aby také byla viera o přítomnosti těla božieho; a tak rozsuzuj tělo Páně tu býti, plné božstvie, jinak saud sobě jie. Kněžím jest potřebná ta černost zevnitřnie a svědomie čisté; kteříž jiné mají očišťovati, sami 90 aby čistí byli. Izaiáš: »Očisťte se, kteří nesete nádobie Páně!«, totiž buďte světlí kamenové a čistí. Izaiáš I°.: »Umajte se a buďte čísti, odejměte zlé myšlení vašich, lakomstvie, hněvu« etc. Světí zevnitř černí před světem, a na mysli velmi bielí a čistí. Tak, ktož jest zde černý a potupný od světa, aby vnitř bielý byl, a čisté 95 ostřiehaj duše! Svrchu jest červený. Vyznamenává ohnivau lásku k Bohu a k bližnímu. Takoví ť sau byli světí, kteříž rozpálenú lásku měli, a z toho nenávist k hřiechóm, z toho žádost srdečná nésti pohančnie i umřieti pro Krista, z toho příčin hledati dobrých, 100 aby člověk pro Krista trpěl, z toho žádati pro spravedlnost krev vyliti a s Kristem přebývati. Z těch kamenuov stavie se Jeru- zalém věčný. Jací sme my kamenové? Zajisté studení, zlí a hřieš- níci! Ale pro Krista, jej milujíce, v nenávisti býti všemu světu a pro Krista umřieti a příčin hleděti ll smrti pro Krista dobrého — 105 kto nám dá ty žádosti? Zkaženi sme od přirozenie, žádati ne- muožeme černosti té, ani bělosti, ani této červenosti, neb, když se k smrti přibližujeme, abychom se radovali. Kde se prodávají tito kamenové, kde bychom našli je, v které krajině, abychom mohli hřiechy zkaziti a na ně plakati, čisté svědomie mieti, hněv boží 110 krotiti, Boha milovati a bližnieho, v lásce hořeti, příčin žádati smrti pro jméno Ježíšovo a prositi, abychom trpěli, a když se při- 402a1 Přijímajíce tělo a krev Páně Kněžie Cervenost co jest? Nedostatek kamenuov 80 1. Kor. 7, 34 — 87 1. Kor. 11, 29 — 90 Iz. 52, 11 — 91 Podle Iz. 1, 16 — 116 Podle Iz. 63, 1 až 3 Jakoubek, Výklad: 292
Strana 450
450 Kapitola bližuje příčina smrti, abychom se radovali? Kto nám dá, abychme byli takoví kamenové? Běda nám! Z nás ještě Jeruzalém nestaví se! Rychle obraťme se ku pokání! Kteříž pro jméno Kristovo trpie, drazí sau kamenové, z nichžto 115 (černě.) LXIIP. andělé radují se. Izaiáš die: »Kto jest tento, který se béře z Bozra v červeném rauše? Řekl: Já sem pres tlačil sám. Proč tehdy máš tak krásný oděv? Odpoviedá: Neb sem bojoval pro spravedlnost«. Pro ten oděv světí vždycky sau žádali žádostivě umřieti a mieti ten Jeruzalém. Ó, bychom byli takoví zpuosobní jako Jeruzalém 120 k budauciemu svatému Jeruzalému! O blahoslavená smrt pro Krista! etc. Sardius Červenost dobrá i zlá Adam Podlé pravého viděnie Janova Jeruzalém má stavěn býti z kamenie vybraného z moře bauřivého tohoto světa, na němžto sau větrové a zlé povětřie a zima od větruov puolnočních. Vietr od puolnoci studený jest a suchý a přivodí tmy a všecko zlé. Jeremiáš I°.: »Od puolnoci zjeví se všecko zlé«. Pro ten vietr 5 a ducha zlého málo a převelmi zřiedka nalézají se ti kaménkové; ale když vietr ten pomine, naděje jest, že, když přijde láska Kris- tova, kamenové ti nalézají se mnozí. A nalezen bude jiný kámen, sardius; v tomto moři nalezen bude i v budauciem věku. Královstvie nebeské podobné jest 10 402a2 kamenu a pokladu drahému a perlám, kteréž také sau v tomto moři tohoto světa, z kterýchžto stavie se Jeruzalém svatý. A jest všeckeren ten kámen červený a krvavý. A vyznamenává veliký dar skrytý, kterýž ozdobuje tento i onen Jeruzalém. Někdy krvavá barva znamenává hřiechy z těla a krve; a to se nemíní tuto, ale 15 červenost vyznamenává krev Kristovu. A to ť jest dar, kterýž přichází lidem z hodného přijímaní krve Kristovy. Ona červenost hřiecha z Adama přišla hřiešníka a z přestaupenie přikázanie božieho. Druhá červenost, dobrá, pocházie z druhého Adama, Pána Ježíše Krista. Nebo Adam vykládá se »Červený« nebo 20 »Země červená«, zlořečená a proklatá, neúžitečná. A to z prvnieho Adama hřiešného přišlo. Jestliže co dobrého nepřijde nám z dru- hého Adama, všecko v nás bude zlořečené a ohavné, všecko zkažené a porušené a náchylnost ke zlému, křehkost a nezpuosobnost k dobrému. 25 119 Rkpis: umřieti žádostivě; ale písař označil správný slovosled. 5 Jer. 1, 14 — 10 Mat. 13, 44 a 45 n. — 20 Sr. Jeronyma (Lib. de nom. hebr., ML 23 c. 773): Adam, homo.... vel terra rubra.
450 Kapitola bližuje příčina smrti, abychom se radovali? Kto nám dá, abychme byli takoví kamenové? Běda nám! Z nás ještě Jeruzalém nestaví se! Rychle obraťme se ku pokání! Kteříž pro jméno Kristovo trpie, drazí sau kamenové, z nichžto 115 (černě.) LXIIP. andělé radují se. Izaiáš die: »Kto jest tento, který se béře z Bozra v červeném rauše? Řekl: Já sem pres tlačil sám. Proč tehdy máš tak krásný oděv? Odpoviedá: Neb sem bojoval pro spravedlnost«. Pro ten oděv světí vždycky sau žádali žádostivě umřieti a mieti ten Jeruzalém. Ó, bychom byli takoví zpuosobní jako Jeruzalém 120 k budauciemu svatému Jeruzalému! O blahoslavená smrt pro Krista! etc. Sardius Červenost dobrá i zlá Adam Podlé pravého viděnie Janova Jeruzalém má stavěn býti z kamenie vybraného z moře bauřivého tohoto světa, na němžto sau větrové a zlé povětřie a zima od větruov puolnočních. Vietr od puolnoci studený jest a suchý a přivodí tmy a všecko zlé. Jeremiáš I°.: »Od puolnoci zjeví se všecko zlé«. Pro ten vietr 5 a ducha zlého málo a převelmi zřiedka nalézají se ti kaménkové; ale když vietr ten pomine, naděje jest, že, když přijde láska Kris- tova, kamenové ti nalézají se mnozí. A nalezen bude jiný kámen, sardius; v tomto moři nalezen bude i v budauciem věku. Královstvie nebeské podobné jest 10 402a2 kamenu a pokladu drahému a perlám, kteréž také sau v tomto moři tohoto světa, z kterýchžto stavie se Jeruzalém svatý. A jest všeckeren ten kámen červený a krvavý. A vyznamenává veliký dar skrytý, kterýž ozdobuje tento i onen Jeruzalém. Někdy krvavá barva znamenává hřiechy z těla a krve; a to se nemíní tuto, ale 15 červenost vyznamenává krev Kristovu. A to ť jest dar, kterýž přichází lidem z hodného přijímaní krve Kristovy. Ona červenost hřiecha z Adama přišla hřiešníka a z přestaupenie přikázanie božieho. Druhá červenost, dobrá, pocházie z druhého Adama, Pána Ježíše Krista. Nebo Adam vykládá se »Červený« nebo 20 »Země červená«, zlořečená a proklatá, neúžitečná. A to z prvnieho Adama hřiešného přišlo. Jestliže co dobrého nepřijde nám z dru- hého Adama, všecko v nás bude zlořečené a ohavné, všecko zkažené a porušené a náchylnost ke zlému, křehkost a nezpuosobnost k dobrému. 25 119 Rkpis: umřieti žádostivě; ale písař označil správný slovosled. 5 Jer. 1, 14 — 10 Mat. 13, 44 a 45 n. — 20 Sr. Jeronyma (Lib. de nom. hebr., ML 23 c. 773): Adam, homo.... vel terra rubra.
Strana 451
XXI. 451 402b1 Z druhého Adama přicházie červenost dobrá, z krve jeho všecko dobré: žádost dobrá, modlitba dobrá, život dobrý. Apoštol: »Ne abychom dostateční byli nětco pomysliti z nás«, ale že z Adama tohoto máme všecko. A z onoho, což máme, všecko jest marné, 30 ani myšlenie dobré jest v nás. Petr podlé onoho člověka nemohl jiného súditi o Kristu, aby byl Buoh, jediné když světlo shuory přišlo, řka: »Ty si Kristus, Syn Boha živého«. Protož řekl Kristus: »Tělo a krev nezjevilo tobě toho (totiž nemáš toho z člověka Adama, nebo porušený si), ale Otec světlostí dal jest tobě to«, 35 totiž poznánie o mém božství. Tak dnes v tomto času, co dobrého jest v srdci lidském, to jest z zaslúženie Kristova a z Boha, a co zlého jest, jakožto tělesného, to jest z Adama prvnieho a z duchuov zlých. I. Korint. XV.: »Učiněn jest první člověk v duši obži- vující (totiž tělesně), ale druhý v ducha obživujícieho skrze 40 Ducha jeho a krev. Ale ne prvé duchovnie, ale které tělesné, jest z Adama prvnieho; potom dobří sme z Adama druhého. Jakýž zemský, tacíž zemští a zlí; jakýž nebeský, takovíž nebeští a dobří«. A kamenové Jeruzaléma bývají z tohoto Adama, nebo duchovní sau a ušlechtilí. »Jakož sme nesli obraz zemského, tělesně živi 45 jsauce, hnutie těla následujíce, tak nesme obraz nebeského«, abychom byli kající, pokorní, svlekauce se z starého člověka a oblekauce se v nového, kterýž podlé Boha stvořen jest, a tak živi buďme spravedlivě, svatě a šlechetně. A tak Adam jest krvavý první rodil v krvi ohavnosti a v porušenie a mrzce, druhý ve 50 krvi drahé a veliké. Na druhém Adamovi barva červená jest složena, ale má jinau světlau pěknau barvu, kterauž znají andělé. A ta barva přikrývá se v kostele a na oltáři zpuosobau vína. A ten dar krve Kristovy a darové, kteří se dávají v nie, rozumie se skrze kámen tento najdražší, jenž slove sardius. Protož tento 55 dar jest veliký krve Kristovy, v kteréž darové sau mnozí, kteříž voleným dávají se. A bez tohoto daru žádný nebývá vzdělán v budauciem Jeruzalémě. Ale ktož má tento dar přijíti, má krev Adama prvnieho vyčistiti, totiž skutky tělesné a porušenie hřiecha vypléti(!). Žalm: »Vysvoboď mě ze krví«, totiž z hřiechuov, 60 kteříž přicházejí z porušenie krve Adamovy a náchylnosti naj- horšie, abych mohl ozdoben býti krví Kristovau a jejie krásau. Ozé IIII°.: »Na zemi nenie uměnie, nenie pravdy, ale vražda a krev krve dotkla«, totiž hřiech hřiecha porážie, jeden otejde, Petrova viera Barva krve Kristovy Krev Adama prvnieho 28 2. Kor. 3, 5 — 32 Mat. 16, 16 a 17 — 38 Podle 1. Kor. 15, 45 až 49 — 46 Sr. Kolos. 3, 9 a 10 — 59 Ž. 51, 16 — 62 Podle Oz. 4, 1 a 2 292*
XXI. 451 402b1 Z druhého Adama přicházie červenost dobrá, z krve jeho všecko dobré: žádost dobrá, modlitba dobrá, život dobrý. Apoštol: »Ne abychom dostateční byli nětco pomysliti z nás«, ale že z Adama tohoto máme všecko. A z onoho, což máme, všecko jest marné, 30 ani myšlenie dobré jest v nás. Petr podlé onoho člověka nemohl jiného súditi o Kristu, aby byl Buoh, jediné když světlo shuory přišlo, řka: »Ty si Kristus, Syn Boha živého«. Protož řekl Kristus: »Tělo a krev nezjevilo tobě toho (totiž nemáš toho z člověka Adama, nebo porušený si), ale Otec světlostí dal jest tobě to«, 35 totiž poznánie o mém božství. Tak dnes v tomto času, co dobrého jest v srdci lidském, to jest z zaslúženie Kristova a z Boha, a co zlého jest, jakožto tělesného, to jest z Adama prvnieho a z duchuov zlých. I. Korint. XV.: »Učiněn jest první člověk v duši obži- vující (totiž tělesně), ale druhý v ducha obživujícieho skrze 40 Ducha jeho a krev. Ale ne prvé duchovnie, ale které tělesné, jest z Adama prvnieho; potom dobří sme z Adama druhého. Jakýž zemský, tacíž zemští a zlí; jakýž nebeský, takovíž nebeští a dobří«. A kamenové Jeruzaléma bývají z tohoto Adama, nebo duchovní sau a ušlechtilí. »Jakož sme nesli obraz zemského, tělesně živi 45 jsauce, hnutie těla následujíce, tak nesme obraz nebeského«, abychom byli kající, pokorní, svlekauce se z starého člověka a oblekauce se v nového, kterýž podlé Boha stvořen jest, a tak živi buďme spravedlivě, svatě a šlechetně. A tak Adam jest krvavý první rodil v krvi ohavnosti a v porušenie a mrzce, druhý ve 50 krvi drahé a veliké. Na druhém Adamovi barva červená jest složena, ale má jinau světlau pěknau barvu, kterauž znají andělé. A ta barva přikrývá se v kostele a na oltáři zpuosobau vína. A ten dar krve Kristovy a darové, kteří se dávají v nie, rozumie se skrze kámen tento najdražší, jenž slove sardius. Protož tento 55 dar jest veliký krve Kristovy, v kteréž darové sau mnozí, kteříž voleným dávají se. A bez tohoto daru žádný nebývá vzdělán v budauciem Jeruzalémě. Ale ktož má tento dar přijíti, má krev Adama prvnieho vyčistiti, totiž skutky tělesné a porušenie hřiecha vypléti(!). Žalm: »Vysvoboď mě ze krví«, totiž z hřiechuov, 60 kteříž přicházejí z porušenie krve Adamovy a náchylnosti naj- horšie, abych mohl ozdoben býti krví Kristovau a jejie krásau. Ozé IIII°.: »Na zemi nenie uměnie, nenie pravdy, ale vražda a krev krve dotkla«, totiž hřiech hřiecha porážie, jeden otejde, Petrova viera Barva krve Kristovy Krev Adama prvnieho 28 2. Kor. 3, 5 — 32 Mat. 16, 16 a 17 — 38 Podle 1. Kor. 15, 45 až 49 — 46 Sr. Kolos. 3, 9 a 10 — 59 Ž. 51, 16 — 62 Podle Oz. 4, 1 a 2 292*
Strana 452
452 Kapitola Figuora krve Kristovy Druhé dveře Druhá figuora druhý přijde; odchází-li jeden pryč, deset jiných hřiechuov při- chází. Z té krve přicházejí bludové, neposlušenstvie, nez puosobná 65 402b2 srdce k přijetí pravdy. Kterýmž mluví Štěpán: »Ó tvrdé šíje, nevohební k pravdě, ale hotoví ku porušení a k krvi a k těm věcem, které sau porušenie!« A, jak těžké jest uvarovati se té krve a náchylnost tu k vnuk- nutí duchuov zlostných odjíti a tu ohavnost mysli zlau a porušenie 70 zevnitřnie zkaziti a vykořeniti! A jestliže toho neučiníme a starého člověka nesvlečeme, neoblečeme se v nového člověka skrze krev Kristovu. V Piesničkách die: »Milý muoj stkvaucí a červený«, kterýž mě stkvaucí činí a krásnau. Vycházejíce s tohoto světa i vcházejíce na svět, potřebie jest mieti krev Kristovu. V Exodu 75 XII., když vycházeli z Ejipta, Pán rozkázal jísti beránka a krví beránkovau pomazati veřejí domu; a když anděl šel tudy, ne- uškodil jim. I na obau podvojí, totiž, když člověk vchází do Jeru- zaléma a křest přijímá, bývá aučasten svátosti velebné těla a krve Páně a má potom v skutku přijímati ten, který se pokřtil. Naj- 80 prvé barva vetchá skládá se skrze křest, a to mocí krve Kristovy. Druhé v zpuosobách hmotných má okusiti krve Kristovy jako v prvních dveřích. A to bylo v prvotní cierkvi i podnes se to za- chovává v vajchodní cierkvi. A tu šatan nemuože uškoditi stře- lami svými, aniž muože pokušeními tak raniti. Druhé dveře a brána 85 jest jitie s tohoto světa. A jestliže nebude skropen najpěknější barvau, podobnau Beránkovi Ježíši Kristu, a krví jeho, tehdy duchové zlí trápie ho a zarmucují, neb tu nenalézají znamenie Boha živého. A tehdy jako na Ejipt rány přicházejí a tehdy jest syn zatracenie, ktož tu hodně neokusí krve Kristovy. A pakli 90 okusí hodně, tehdy jest tu znamenie Boha živého, tehdy pomíjejí duchové zlí, tehdy přijat bývá do krállovstvie božieho a nebývá 403a vyvržen ven, ale jako sardius kámen přijat bývá. Druhý příklad v knihách Jozue o hřiešnici Ráab, z kteréž- také Kristus se narodil, kteráž znamenie vyvěsila provázek čer- 95 vený na znamenie, aby nebyla zamordována od synuov izrahel- ských, a zachována jest s čeledí a v počet synuov izrahelských přičtena. Jericho jest svět s žádostmi svými; již se boří jako Jericho. Která duše jest Ráab, která přijímá posly, proroky a apoštoly, zná to, že svět nebude trváti a že tělo umře, prosí, 100 Dludové odkud? 66 Podle Skutk. 7, 51 — 71 Ohlas Kolos. 3, 9 a 10 — 73 Pis. Šal. 5, 10 — 76 2. M. 12, 3 nn. — 94 Joz. 2, 21
452 Kapitola Figuora krve Kristovy Druhé dveře Druhá figuora druhý přijde; odchází-li jeden pryč, deset jiných hřiechuov při- chází. Z té krve přicházejí bludové, neposlušenstvie, nez puosobná 65 402b2 srdce k přijetí pravdy. Kterýmž mluví Štěpán: »Ó tvrdé šíje, nevohební k pravdě, ale hotoví ku porušení a k krvi a k těm věcem, které sau porušenie!« A, jak těžké jest uvarovati se té krve a náchylnost tu k vnuk- nutí duchuov zlostných odjíti a tu ohavnost mysli zlau a porušenie 70 zevnitřnie zkaziti a vykořeniti! A jestliže toho neučiníme a starého člověka nesvlečeme, neoblečeme se v nového člověka skrze krev Kristovu. V Piesničkách die: »Milý muoj stkvaucí a červený«, kterýž mě stkvaucí činí a krásnau. Vycházejíce s tohoto světa i vcházejíce na svět, potřebie jest mieti krev Kristovu. V Exodu 75 XII., když vycházeli z Ejipta, Pán rozkázal jísti beránka a krví beránkovau pomazati veřejí domu; a když anděl šel tudy, ne- uškodil jim. I na obau podvojí, totiž, když člověk vchází do Jeru- zaléma a křest přijímá, bývá aučasten svátosti velebné těla a krve Páně a má potom v skutku přijímati ten, který se pokřtil. Naj- 80 prvé barva vetchá skládá se skrze křest, a to mocí krve Kristovy. Druhé v zpuosobách hmotných má okusiti krve Kristovy jako v prvních dveřích. A to bylo v prvotní cierkvi i podnes se to za- chovává v vajchodní cierkvi. A tu šatan nemuože uškoditi stře- lami svými, aniž muože pokušeními tak raniti. Druhé dveře a brána 85 jest jitie s tohoto světa. A jestliže nebude skropen najpěknější barvau, podobnau Beránkovi Ježíši Kristu, a krví jeho, tehdy duchové zlí trápie ho a zarmucují, neb tu nenalézají znamenie Boha živého. A tehdy jako na Ejipt rány přicházejí a tehdy jest syn zatracenie, ktož tu hodně neokusí krve Kristovy. A pakli 90 okusí hodně, tehdy jest tu znamenie Boha živého, tehdy pomíjejí duchové zlí, tehdy přijat bývá do krállovstvie božieho a nebývá 403a vyvržen ven, ale jako sardius kámen přijat bývá. Druhý příklad v knihách Jozue o hřiešnici Ráab, z kteréž- také Kristus se narodil, kteráž znamenie vyvěsila provázek čer- 95 vený na znamenie, aby nebyla zamordována od synuov izrahel- ských, a zachována jest s čeledí a v počet synuov izrahelských přičtena. Jericho jest svět s žádostmi svými; již se boří jako Jericho. Která duše jest Ráab, která přijímá posly, proroky a apoštoly, zná to, že svět nebude trváti a že tělo umře, prosí, 100 Dludové odkud? 66 Podle Skutk. 7, 51 — 71 Ohlas Kolos. 3, 9 a 10 — 73 Pis. Šal. 5, 10 — 76 2. M. 12, 3 nn. — 94 Joz. 2, 21
Strana 453
XXI. 453 403a2 aby zachována byla na duši, kteráž byla jako nevěstka, milujíci svět a tělo. Poslové rozkazují jie, aby zachovala provázek, totiž Provázek co jest? dobrý aumysl k dobrému, lásku a pokoru a život dobrý, a aby to ukazovala zevnitř: najprvé dobré rady zachovávajíci vieru 105 aby měla a lásku a aumysl dobrý a ctnosti, pokoru, tichost s au- myslem přijímati krev Kristovu a v skutku aby přijímala krev Kristovu. Jestliže to učiní zevnitř i vnitř a vyvěsí provázek tento, dobrý život, a Krista skrz hodné přijímanie uvede-li, blahoslavená duše ta zachována bude a v počet svatých jako sardius přijata 110 bude; pakli zamešká a zanetbá, zatracena bude. Ó, krev Kristova jest v kráse takové, kteréž se divie andělé, kteráž jest plná svatého božstvie a plná ctností a divných mocí jako drahých kamenuov, a dává ji té duši, kterauž chce do nebe přijíti. Matky dobré krmie svým mlékem, a někdy odstrčie od 115 sebe děti; tento vždycky chce dáti ji, aby ukázal, kterak horlivě miluje duši, a dává jie skrze tu krev, aby ho vraucně milovala a trpěla pro něho. Dává duši život převelmi krásný, v kterémž se kochá Buoh; kteráž nepřijímá krve Kristovy, nemá té krásy. Dá vá jie barvu neporušitedlnau a odhánie bledost; dává jie sílu, 120 aby se smrti nebála, aby se hruoza a strach neukazovali před očima, aby statečná byla a silná jako lev, všecky dábly zemdlévá proti člověku, zapuzuje všecky duchy, a bojie se člověka; po- kušenie odstupují, tesknosti odcházejí a zaufalstvie a hořkosti zlé zahánějie se v hodném přijímaní krve Kristovy. A ta duše 125 bývá červená jako sardius od krve Kristovy. Item všickni dáblové hrozie se a třesau od tváři člověka toho, andělé přistaupají k člo- věku na pomoc a mají znamenie o dobrém člověku zevnitř, kteréž pocházie od toho dobrého zevnitř, bázeň, láska, milovánie, mi- losrdenstvie, milostivost, nelíbost na zlé věci. Jako k Abrahamovi 130 řekl: »Nynie viem, že se bojieš Boha«, tak andělé pravie: »Zna- menie vidím z toho, že Boha miluješ a Boha ctíš a bojíš se a od hřiechuov se varuješ; přítel si náš a tovařiš, rádi tobě posluhu- jeme«. A činí tu duši, aby se připodobnila Kristu. A žádný nepřichází do Jeruzaléma, jediné leč bude mieti 135 toto znamenie. A ktož tohoto neukáže znamenie, žádný tam nebude vpuštěn do nebe. K Židuom vypravuje divy krve be- ránka starého; všecky nádoby biechu skropovány krví a knihy zákona i lid i oltář, na znamenie, když se má zákon čísti lidu Krása Krístovy krve Moč krve Kristovy (černě:) Vide omeliam 25 tam Crysostomi ad neophytos Do nebe toliko s tiem znamením 130 I. M. 22, 12 — 136 Žid. 9, 18 nn.
XXI. 453 403a2 aby zachována byla na duši, kteráž byla jako nevěstka, milujíci svět a tělo. Poslové rozkazují jie, aby zachovala provázek, totiž Provázek co jest? dobrý aumysl k dobrému, lásku a pokoru a život dobrý, a aby to ukazovala zevnitř: najprvé dobré rady zachovávajíci vieru 105 aby měla a lásku a aumysl dobrý a ctnosti, pokoru, tichost s au- myslem přijímati krev Kristovu a v skutku aby přijímala krev Kristovu. Jestliže to učiní zevnitř i vnitř a vyvěsí provázek tento, dobrý život, a Krista skrz hodné přijímanie uvede-li, blahoslavená duše ta zachována bude a v počet svatých jako sardius přijata 110 bude; pakli zamešká a zanetbá, zatracena bude. Ó, krev Kristova jest v kráse takové, kteréž se divie andělé, kteráž jest plná svatého božstvie a plná ctností a divných mocí jako drahých kamenuov, a dává ji té duši, kterauž chce do nebe přijíti. Matky dobré krmie svým mlékem, a někdy odstrčie od 115 sebe děti; tento vždycky chce dáti ji, aby ukázal, kterak horlivě miluje duši, a dává jie skrze tu krev, aby ho vraucně milovala a trpěla pro něho. Dává duši život převelmi krásný, v kterémž se kochá Buoh; kteráž nepřijímá krve Kristovy, nemá té krásy. Dá vá jie barvu neporušitedlnau a odhánie bledost; dává jie sílu, 120 aby se smrti nebála, aby se hruoza a strach neukazovali před očima, aby statečná byla a silná jako lev, všecky dábly zemdlévá proti člověku, zapuzuje všecky duchy, a bojie se člověka; po- kušenie odstupují, tesknosti odcházejí a zaufalstvie a hořkosti zlé zahánějie se v hodném přijímaní krve Kristovy. A ta duše 125 bývá červená jako sardius od krve Kristovy. Item všickni dáblové hrozie se a třesau od tváři člověka toho, andělé přistaupají k člo- věku na pomoc a mají znamenie o dobrém člověku zevnitř, kteréž pocházie od toho dobrého zevnitř, bázeň, láska, milovánie, mi- losrdenstvie, milostivost, nelíbost na zlé věci. Jako k Abrahamovi 130 řekl: »Nynie viem, že se bojieš Boha«, tak andělé pravie: »Zna- menie vidím z toho, že Boha miluješ a Boha ctíš a bojíš se a od hřiechuov se varuješ; přítel si náš a tovařiš, rádi tobě posluhu- jeme«. A činí tu duši, aby se připodobnila Kristu. A žádný nepřichází do Jeruzaléma, jediné leč bude mieti 135 toto znamenie. A ktož tohoto neukáže znamenie, žádný tam nebude vpuštěn do nebe. K Židuom vypravuje divy krve be- ránka starého; všecky nádoby biechu skropovány krví a knihy zákona i lid i oltář, na znamenie, když se má zákon čísti lidu Krása Krístovy krve Moč krve Kristovy (černě:) Vide omeliam 25 tam Crysostomi ad neophytos Do nebe toliko s tiem znamením 130 I. M. 22, 12 — 136 Žid. 9, 18 nn.
Strana 454
454 Kapitola Nehodné při- jímanie co nese Blahoslavení, kto hodně přijímají Kristus pokaušien křesťanskému a vieru přijímají a skraušené mají srdce, mají při- jímati krev Kristovu, aby tak skropeni byli krví, též všecky 140 nádoby, totiž srdce lidí věrných, kajících. V Zjevení VII°.: »Kteří sau toto?« Odpověděl anděl: »Tito ť sau, kteříž přišli z zámutku«. Hle, očištěnie dobré! A pokládá lepšie: »A zeprali raucha svá ve krvi Beránkově« jako v studnici rajské, z níž tekau potokové, kdež se rodie ne vrbie, ale divní stromové, totiž] dobří a svatí 145 403b1 lidé, dobří a svatí kamenové jako sardius. Proto se jest narodil a trpěl Kristus, aby syny dáblovy učinil syny božími, a to skrze krev Beránka jsúce zbarveni a krásní učiněni. Poněvadž dáblové třesau se před krví Kristovau a andělé se veselé, co ť se zdá a jaký jest to dar, koho jest učinil ho aučastna? 150 Jaké ť se zdá musí mieti svědomie tu a vieru a lásku a aumysl dobrý? A pakli ustydlau myslí, také ne zkušení přistaupají a v mrtvé vieře a bez polepšenie života, jaké sau v té duši rány? Dáván bývá člověk duchóm šatanovým k trápení u vieře a v pajše a v marné chvále a v zaufalství. K Židuom X°.: »Jestliže je kto 155 přestaupil zákon Mojžiešuov etc., mnohem viece za to mějte, větších muk sobě zasluhuje, kto by Syna božieho potlačoval a krve svědectvie, o níž napsáno jest: »Tento kalich jest nového svědectvie«, nehodně by požíval a za poškvrněnau ji měl, co ť se zdá ten trpěti bude?« Zde i na smrti trápenie a pokušenie 160 a na konci zatracenie. Lépe by bylo zde na těle snésti tisíc ran nežli jedinau nehodně přijímati tělo a krev Páně! Blahoslavení hodně přijímajíce! Ti ť dosahují a berau tu ten kámen, jenž slove sardius. A kterak ho má ostřiehati, aby ho nepotratil, ale aby opět přijímal a opět ho nabyl a dosáhl toho sardia, kterýž duši 165 okrašluje? Nebo hned dábel pokauší, aby odjal ten kámen a dar hodného přijímanie a krásu velikau, kteréž nabyl. Nebo mnozí od let desieti nebo více dosahují ho ledva pracujíce s mnohým lkáním, a tudiež potracují všecko dobré, neb sme se všech strán obklíčeni od duchuov. Nebo i Krista zákonníci sau pokaušeli; 170 když ho pozvali k stolu, postavili mu vodnotelného. Častokrát v dařích tělesných i duchovních, jednák v řeči, jednák v přijí- 403b2 maní, jednák na kázaní, jednák na zpovědi, jednák duch hně- vivý, jednák lakomý, jednák pyšný, jednák v skutcích milosrd- ných, jednák v požívaní krve Kristovy, všudy obchází šatan. 175 Všudy máme osiedla 141 Zj. 7, 13 a 14 — 155 Žid. 10, 28 a 29 — 158 Luk. 22, 20 — 161 »těle« opravou z pův.: světě. — 168 »ho« je napsáno až dodatečně in marg. — 170 Luk. 14, 1 nn.
454 Kapitola Nehodné při- jímanie co nese Blahoslavení, kto hodně přijímají Kristus pokaušien křesťanskému a vieru přijímají a skraušené mají srdce, mají při- jímati krev Kristovu, aby tak skropeni byli krví, též všecky 140 nádoby, totiž srdce lidí věrných, kajících. V Zjevení VII°.: »Kteří sau toto?« Odpověděl anděl: »Tito ť sau, kteříž přišli z zámutku«. Hle, očištěnie dobré! A pokládá lepšie: »A zeprali raucha svá ve krvi Beránkově« jako v studnici rajské, z níž tekau potokové, kdež se rodie ne vrbie, ale divní stromové, totiž] dobří a svatí 145 403b1 lidé, dobří a svatí kamenové jako sardius. Proto se jest narodil a trpěl Kristus, aby syny dáblovy učinil syny božími, a to skrze krev Beránka jsúce zbarveni a krásní učiněni. Poněvadž dáblové třesau se před krví Kristovau a andělé se veselé, co ť se zdá a jaký jest to dar, koho jest učinil ho aučastna? 150 Jaké ť se zdá musí mieti svědomie tu a vieru a lásku a aumysl dobrý? A pakli ustydlau myslí, také ne zkušení přistaupají a v mrtvé vieře a bez polepšenie života, jaké sau v té duši rány? Dáván bývá člověk duchóm šatanovým k trápení u vieře a v pajše a v marné chvále a v zaufalství. K Židuom X°.: »Jestliže je kto 155 přestaupil zákon Mojžiešuov etc., mnohem viece za to mějte, větších muk sobě zasluhuje, kto by Syna božieho potlačoval a krve svědectvie, o níž napsáno jest: »Tento kalich jest nového svědectvie«, nehodně by požíval a za poškvrněnau ji měl, co ť se zdá ten trpěti bude?« Zde i na smrti trápenie a pokušenie 160 a na konci zatracenie. Lépe by bylo zde na těle snésti tisíc ran nežli jedinau nehodně přijímati tělo a krev Páně! Blahoslavení hodně přijímajíce! Ti ť dosahují a berau tu ten kámen, jenž slove sardius. A kterak ho má ostřiehati, aby ho nepotratil, ale aby opět přijímal a opět ho nabyl a dosáhl toho sardia, kterýž duši 165 okrašluje? Nebo hned dábel pokauší, aby odjal ten kámen a dar hodného přijímanie a krásu velikau, kteréž nabyl. Nebo mnozí od let desieti nebo více dosahují ho ledva pracujíce s mnohým lkáním, a tudiež potracují všecko dobré, neb sme se všech strán obklíčeni od duchuov. Nebo i Krista zákonníci sau pokaušeli; 170 když ho pozvali k stolu, postavili mu vodnotelného. Častokrát v dařích tělesných i duchovních, jednák v řeči, jednák v přijí- 403b2 maní, jednák na kázaní, jednák na zpovědi, jednák duch hně- vivý, jednák lakomý, jednák pyšný, jednák v skutcích milosrd- ných, jednák v požívaní krve Kristovy, všudy obchází šatan. 175 Všudy máme osiedla 141 Zj. 7, 13 a 14 — 155 Žid. 10, 28 a 29 — 158 Luk. 22, 20 — 161 »těle« opravou z pův.: světě. — 168 »ho« je napsáno až dodatečně in marg. — 170 Luk. 14, 1 nn.
Strana 455
XXI. 455 Potřebie jest bdieti, a zvláště, ktož dary béře božie tyto a kameny drahé a krásu vnitřní. Skrz tyto svátosti potřebie jest ostřéhati dobře svědomie. Nebo die Kristus: »Budeš-li pozván na svadbu, totiž k daruom 180 velebné svátosti oltářnic, kdež jest svadba Beránkova, buď opatrný, buď pokorný, posaď se na místě najnižším; státi máš v bázni a v stráži smysluov svých; buď vděčen toho, co s' přijal, tak bud živ, aby opět zaslaužil přijíti, ostřiehaj aust svých a jazyka tvého a srdce tvého, tresci tělo, modl se pilně Bohu, varuj se od hřiechuov 185 a pokánie čiň, ať by Pán neodjal od tebe všech věcí, kteréž máš, a tehdy by šatan oblehl duom tvuoj a opanoval, a budau ť po- slednie věci tvé horšie prvních«. Jako die apoštol: »Proto mezi vámi mnozí nemocní a spie mnozí, těžkými hřiechy sauce poraženi, a saud sobě jedí«. Protož se napomínají všickni, ktož přijímají, 190 k stráži srdce svého, od hřiechuov se varovati pod pokutau věč- ného zatracenie. V stavení Jeruzaléma nedostává se již kamenie. Jeremiáš lká s nařiekaním řka: »Rozptajleni sau kamenové sva- tyně«. Na svadbě kterak se mietí (černě:) Trenorum I11I°. 404a1 Sedmý kámen kryzolít zlaté barvy; a vydává paprslky jako Kryzolit jiskry. Co pak tato barva znamená jiného než božskau maudrost? V Přísloví: »Obdrž sobě maudrost, neb lepšie jest nad zlato! Vládni opatrností, nebo lepšie jest nad střiebro!« Protož ta maudrost 5 božská zlato jest, nebo mezi všemi věcmi najušlechtilejšie. V Pří- sloví VIII°.: »Lepšie jest maudrost nežli všecka zbožie, aniž co najlibějšieho muože se jí přirovnati«. A opět III°.: »Kupectvie jejie lepšie jest nad zlato drahé«. A bez nie žádný nikdá Bohu nelíbil se jest. Na čem pak stojí? Ekleziastik I°.: »Milovánie božie 10 počestná maudrost«, totiž kto se umie Bohu líbiti, s poctivostí srdce k němu pozdvihnauti, to ť jest maudrost. A níže: »Počátek maudrosti bázeň Páně«. Bázeň drží člověka, aby nezanetbával těch věcí, které sau božie, vyplniti. Ta ť jest maudrost, všeliká řeč a naučenie a náboženstvie jest státi v bázni a Boha milovati 15 a překážek se obávati a milovánie škodlivých věcí odvrci. A kterak (černě:) XVI.c Maudrost zlatu se připodobňuje Pravá maudrost 179 Podle Luk. 14, 8 nn. a Mat. 12, 45 (Luk. 11, 26) — 187 Podle I. Kor. 11, 30 a 29 — 192 Pláč 4, 1 1 Bartholomaeus Anglicus l. c., l. XVI (p. 730); Beda Venerabilis, Explanatio Apocalypsis, l. III. (ML 93, c. 199 a 200). — 3 Přísl. 16, 16 — 6 Přísl. 8, 11 — 7 Přísl. 3, 14 — 9 Eccli 1, 14 — 11 Eccli 1, 16
XXI. 455 Potřebie jest bdieti, a zvláště, ktož dary béře božie tyto a kameny drahé a krásu vnitřní. Skrz tyto svátosti potřebie jest ostřéhati dobře svědomie. Nebo die Kristus: »Budeš-li pozván na svadbu, totiž k daruom 180 velebné svátosti oltářnic, kdež jest svadba Beránkova, buď opatrný, buď pokorný, posaď se na místě najnižším; státi máš v bázni a v stráži smysluov svých; buď vděčen toho, co s' přijal, tak bud živ, aby opět zaslaužil přijíti, ostřiehaj aust svých a jazyka tvého a srdce tvého, tresci tělo, modl se pilně Bohu, varuj se od hřiechuov 185 a pokánie čiň, ať by Pán neodjal od tebe všech věcí, kteréž máš, a tehdy by šatan oblehl duom tvuoj a opanoval, a budau ť po- slednie věci tvé horšie prvních«. Jako die apoštol: »Proto mezi vámi mnozí nemocní a spie mnozí, těžkými hřiechy sauce poraženi, a saud sobě jedí«. Protož se napomínají všickni, ktož přijímají, 190 k stráži srdce svého, od hřiechuov se varovati pod pokutau věč- ného zatracenie. V stavení Jeruzaléma nedostává se již kamenie. Jeremiáš lká s nařiekaním řka: »Rozptajleni sau kamenové sva- tyně«. Na svadbě kterak se mietí (černě:) Trenorum I11I°. 404a1 Sedmý kámen kryzolít zlaté barvy; a vydává paprslky jako Kryzolit jiskry. Co pak tato barva znamená jiného než božskau maudrost? V Přísloví: »Obdrž sobě maudrost, neb lepšie jest nad zlato! Vládni opatrností, nebo lepšie jest nad střiebro!« Protož ta maudrost 5 božská zlato jest, nebo mezi všemi věcmi najušlechtilejšie. V Pří- sloví VIII°.: »Lepšie jest maudrost nežli všecka zbožie, aniž co najlibějšieho muože se jí přirovnati«. A opět III°.: »Kupectvie jejie lepšie jest nad zlato drahé«. A bez nie žádný nikdá Bohu nelíbil se jest. Na čem pak stojí? Ekleziastik I°.: »Milovánie božie 10 počestná maudrost«, totiž kto se umie Bohu líbiti, s poctivostí srdce k němu pozdvihnauti, to ť jest maudrost. A níže: »Počátek maudrosti bázeň Páně«. Bázeň drží člověka, aby nezanetbával těch věcí, které sau božie, vyplniti. Ta ť jest maudrost, všeliká řeč a naučenie a náboženstvie jest státi v bázni a Boha milovati 15 a překážek se obávati a milovánie škodlivých věcí odvrci. A kterak (černě:) XVI.c Maudrost zlatu se připodobňuje Pravá maudrost 179 Podle Luk. 14, 8 nn. a Mat. 12, 45 (Luk. 11, 26) — 187 Podle I. Kor. 11, 30 a 29 — 192 Pláč 4, 1 1 Bartholomaeus Anglicus l. c., l. XVI (p. 730); Beda Venerabilis, Explanatio Apocalypsis, l. III. (ML 93, c. 199 a 200). — 3 Přísl. 16, 16 — 6 Přísl. 8, 11 — 7 Přísl. 3, 14 — 9 Eccli 1, 14 — 11 Eccli 1, 16
Strana 456
456 Kapitola Dvoje maudrost Švětská maudrost Maudrost božská tato se dosahuje maudrost? Ekleziastik I°. die: »Synu, požádaje maud- rosti, zachovajž spravedlnost, a Buoh dá ť ji tobě«. Drahý ť jest kámen náramně, mezi tisíc lidí nenalézá se. Protož die najprvé: »Zachovaj spravedlnost«, totiž dobrý život, čisté srdce, a dá ť tobě světlo většie a většie, aby se pozdvihl 20 v maudrost boží. Tiem kamenem ozdobeni a okrášleni byli sau světí. Veliký rozdiel jest mezi maudrostí světskau a božskau. Maudrost světa bláznovstvie jest před Bohem, a zase maudrost boží bláznovstvie jest u mudrákuov světa. Maudrost tohoto světa co činí? Zajisté, které věci zchytralé sau v duši člověka, maudrost 25 světa přikrývá to divným obyčejem a vymlauvá; náramně jest lstivá světská maudrost. A plná sau srdce té maudrosti světské. V těch také, kteří slov božích věrně poslauchají, ten ť jest duch dábelský, kterýž jie v tomto času široce učí a tyto věci nepochopné božské maudrosti. V knihách Maudrosti I°.: »Duch Páně maud-30 rosti vzdálí se od člověka pokrytého«. Druhé, co jest bludného a lživého, umie to obarviti, jako by bylo pravé a svaté, a to neb výmluvností, aneb Písmem svatým ve lsti; a co jest spasitedlného, umie to uvésti v zlé požievanie a zavrci to, aby lid toho nedržal, jako by bylo od ducha dáblova a blud jako by byl od Ducha 35 božieho. Ta ť nenie maudrost božie, to ť nenie krysolít. Řiedký ť jest, kto má tento kámen. A dnes jednák všickni cvičie se v maudrosti světské a zchopná sau srdce k novinám, ku potupování jiných, ku pajše vlastnie, k slávě a cti a k bohatství a k vymlauvaní 40 v hřieších. Ta ť jest světská maudrost. Item jinak se ukazovati, nežli jest před Bohem. Item, přihodí-li se křivda, myslí na pomstu a myslí se vymluviti, nevinného učiniti a na jiného žalovati. To ť jest maudrost světská; ta jest maudrost, kteráž odplacuje zlé za zlé proti zápovědi Kristově. Ale tato jest maudrost boží: Jestliže 45 kto die: »Dábelstvie máš«, a on die pokorně: »Já dábelstvie ne- mám«; zlého za zlé neodplacovati, nepřátely milovati. Maudrost tato jest boží, kteráž bláznovstvie jest u lidí. Již pohřiechu zlé a převrácené zdá se nepřátely milovati, křivdy nedbati, již jest opanovala všecka srdce maudrost světská, 50 že Duch boží místa nemá, a všecka Písma berau k smyslu svému. Jiného vinniti umějí, žádný nedie: »Já sem ten maudrý na světě, já hřiechy vymlauvám, maudrosti božie nemám« etc. Kto nemá 404a2 16 Eccli I, 33 — 30 Moudr. 1; 5 — 45 Mat. 5, 39 — 46 Jan 8, 48 a 49
456 Kapitola Dvoje maudrost Švětská maudrost Maudrost božská tato se dosahuje maudrost? Ekleziastik I°. die: »Synu, požádaje maud- rosti, zachovajž spravedlnost, a Buoh dá ť ji tobě«. Drahý ť jest kámen náramně, mezi tisíc lidí nenalézá se. Protož die najprvé: »Zachovaj spravedlnost«, totiž dobrý život, čisté srdce, a dá ť tobě světlo většie a většie, aby se pozdvihl 20 v maudrost boží. Tiem kamenem ozdobeni a okrášleni byli sau světí. Veliký rozdiel jest mezi maudrostí světskau a božskau. Maudrost světa bláznovstvie jest před Bohem, a zase maudrost boží bláznovstvie jest u mudrákuov světa. Maudrost tohoto světa co činí? Zajisté, které věci zchytralé sau v duši člověka, maudrost 25 světa přikrývá to divným obyčejem a vymlauvá; náramně jest lstivá světská maudrost. A plná sau srdce té maudrosti světské. V těch také, kteří slov božích věrně poslauchají, ten ť jest duch dábelský, kterýž jie v tomto času široce učí a tyto věci nepochopné božské maudrosti. V knihách Maudrosti I°.: »Duch Páně maud-30 rosti vzdálí se od člověka pokrytého«. Druhé, co jest bludného a lživého, umie to obarviti, jako by bylo pravé a svaté, a to neb výmluvností, aneb Písmem svatým ve lsti; a co jest spasitedlného, umie to uvésti v zlé požievanie a zavrci to, aby lid toho nedržal, jako by bylo od ducha dáblova a blud jako by byl od Ducha 35 božieho. Ta ť nenie maudrost božie, to ť nenie krysolít. Řiedký ť jest, kto má tento kámen. A dnes jednák všickni cvičie se v maudrosti světské a zchopná sau srdce k novinám, ku potupování jiných, ku pajše vlastnie, k slávě a cti a k bohatství a k vymlauvaní 40 v hřieších. Ta ť jest světská maudrost. Item jinak se ukazovati, nežli jest před Bohem. Item, přihodí-li se křivda, myslí na pomstu a myslí se vymluviti, nevinného učiniti a na jiného žalovati. To ť jest maudrost světská; ta jest maudrost, kteráž odplacuje zlé za zlé proti zápovědi Kristově. Ale tato jest maudrost boží: Jestliže 45 kto die: »Dábelstvie máš«, a on die pokorně: »Já dábelstvie ne- mám«; zlého za zlé neodplacovati, nepřátely milovati. Maudrost tato jest boží, kteráž bláznovstvie jest u lidí. Již pohřiechu zlé a převrácené zdá se nepřátely milovati, křivdy nedbati, již jest opanovala všecka srdce maudrost světská, 50 že Duch boží místa nemá, a všecka Písma berau k smyslu svému. Jiného vinniti umějí, žádný nedie: »Já sem ten maudrý na světě, já hřiechy vymlauvám, maudrosti božie nemám« etc. Kto nemá 404a2 16 Eccli I, 33 — 30 Moudr. 1; 5 — 45 Mat. 5, 39 — 46 Jan 8, 48 a 49
Strana 457
XXI. 457 404b rozdielu mezi maudrostí světskau a maudrostí božskau, často- Zklamánie hotové 55 krát zklamán bývá nebezpečně. Častokrát srdce chovají do času pomsty za křivdu, a jestliže se pomstiti nemohau, postavují se ošemetně, jako by měli trpělivost a jako by pokorní byli a trpěliví a jako by z trpělivosti všecky věci činili a z lásky; a kdyby uhlé- dali čas pomsty, povstali by, aby se pomstili. Ta ť jest světská 60 maudrost. Kryzolitus převelmi řiedký jest kámen. A ukazuje se, že Řiedký kámen ten nechce vidien býti, jaký nenie, ale jakž před Bohem jest člověk, tak v srdci myslí a nechce lepší vidien býti, nežli jest. Druhé což jest dobrého, potvrzuje za dobré před Bohem, a což jest zlého 65 před Bohem, má to za zlé jistotně. Častokrát maudrost světská, co jest pravého, má za pravé před lidmi a vyznává v austech; a že jiní smajšlejí proti tomu, kterýchž se přídržie, pokautně pravie, že jest křivé, a v srdci mají, že jest falešné a křivé. Ta ť jest světská maudrost, jinak mluviti, jinak v srdci mieti. Ne tak činí maudrost 70 boží. Item nepřátely milují, zlých věcí za zlé nemínie odplacovati, nemstiti se své křivdy, mají milostivost k nim, za ně se Bohu modlé, spasenie jim srdečně žádají, a to z upřiemnosti, a z čisté upřiemnosti slovo božie slyšie, tělo a krev Páně přijímají, z upřiem- nosti trpělivost v protivných věcech zachovávají, z upřiemnosti 75 pravé učie, aby zlé věci zkaženy byly a dobré se vzdělávaly. To ť jest kryzolít. Velmi řiedké jest srdce čisté a upřiemé, ale že jinak chce člověk vidien býti, nežli jest. V Přísloví: »Kde pokora, tu maudrost«. Srdce, které potupu miluje na světě a vyvoluje, tu ť jest voda 80 živá, totiž maudrost boží. Ale že jest řiedké srdce pokorné, aby se nepřimísilo nětco pajchy, tak řiedká jest maudrost v srdci. A kde ť jest srdce zlostné, tu ť nenie maudrosti. Item, jestliže časné věci odjímají, nechce pokoje mysli ztratiti, nechce se zlým odplacovati, nechce reptati, ale myslí na to, že Buoh odplatí a hřiechy odpustí. 85 Ta ť jest božská maudrost. Již pohřiechu všudy svárové a ruoznice sú; protož se tu zjevuje pajcha, tu nenie maudrost, v domích, po ulicech slova tvrdá jako kamením házejí. Tu nenie krysolít. Nelibý jest pyšným a rozkošným tento kámen. Kde jest také to srdce, ješto by litovalo pádu jiných? Kde jest ta ovce krotká 404b2 90 a pokorná? V Exodu [VIII°.: »Obětujte zde v Ejiptě Pánu Bohu vašemu!« Odpověděl Mojžieš: »Ohavnosti Ejiptských obětovati Maudrost boží (černě:) XI. Ohavnosti ejiptské 78 Přísl. 11, 2 — 90 2. M. 8, 25 a 26
XXI. 457 404b rozdielu mezi maudrostí světskau a maudrostí božskau, často- Zklamánie hotové 55 krát zklamán bývá nebezpečně. Častokrát srdce chovají do času pomsty za křivdu, a jestliže se pomstiti nemohau, postavují se ošemetně, jako by měli trpělivost a jako by pokorní byli a trpěliví a jako by z trpělivosti všecky věci činili a z lásky; a kdyby uhlé- dali čas pomsty, povstali by, aby se pomstili. Ta ť jest světská 60 maudrost. Kryzolitus převelmi řiedký jest kámen. A ukazuje se, že Řiedký kámen ten nechce vidien býti, jaký nenie, ale jakž před Bohem jest člověk, tak v srdci myslí a nechce lepší vidien býti, nežli jest. Druhé což jest dobrého, potvrzuje za dobré před Bohem, a což jest zlého 65 před Bohem, má to za zlé jistotně. Častokrát maudrost světská, co jest pravého, má za pravé před lidmi a vyznává v austech; a že jiní smajšlejí proti tomu, kterýchž se přídržie, pokautně pravie, že jest křivé, a v srdci mají, že jest falešné a křivé. Ta ť jest světská maudrost, jinak mluviti, jinak v srdci mieti. Ne tak činí maudrost 70 boží. Item nepřátely milují, zlých věcí za zlé nemínie odplacovati, nemstiti se své křivdy, mají milostivost k nim, za ně se Bohu modlé, spasenie jim srdečně žádají, a to z upřiemnosti, a z čisté upřiemnosti slovo božie slyšie, tělo a krev Páně přijímají, z upřiem- nosti trpělivost v protivných věcech zachovávají, z upřiemnosti 75 pravé učie, aby zlé věci zkaženy byly a dobré se vzdělávaly. To ť jest kryzolít. Velmi řiedké jest srdce čisté a upřiemé, ale že jinak chce člověk vidien býti, nežli jest. V Přísloví: »Kde pokora, tu maudrost«. Srdce, které potupu miluje na světě a vyvoluje, tu ť jest voda 80 živá, totiž maudrost boží. Ale že jest řiedké srdce pokorné, aby se nepřimísilo nětco pajchy, tak řiedká jest maudrost v srdci. A kde ť jest srdce zlostné, tu ť nenie maudrosti. Item, jestliže časné věci odjímají, nechce pokoje mysli ztratiti, nechce se zlým odplacovati, nechce reptati, ale myslí na to, že Buoh odplatí a hřiechy odpustí. 85 Ta ť jest božská maudrost. Již pohřiechu všudy svárové a ruoznice sú; protož se tu zjevuje pajcha, tu nenie maudrost, v domích, po ulicech slova tvrdá jako kamením házejí. Tu nenie krysolít. Nelibý jest pyšným a rozkošným tento kámen. Kde jest také to srdce, ješto by litovalo pádu jiných? Kde jest ta ovce krotká 404b2 90 a pokorná? V Exodu [VIII°.: »Obětujte zde v Ejiptě Pánu Bohu vašemu!« Odpověděl Mojžieš: »Ohavnosti Ejiptských obětovati Maudrost boží (černě:) XI. Ohavnosti ejiptské 78 Přísl. 11, 2 — 90 2. M. 8, 25 a 26
Strana 458
458 Kapitola Kořen zlý Povahy maudrosti božíe Trestateli jiných, rač slyšeti budeme«, totiž ty věci obětovati budeme, kteréž všemu Ejiptu sau v ošklivosti. Čte se, že Ejiptští ovce v ohyzdnosti měli; a to sau měli obětovati synové izrahelští. Tak milovníci světa jako Ejiptští nenávidie ovec, totiž života tichého, pokorného, milosrd- 95 ného, pokojného, za ohavnost ty věci mají. Když sau pak vyšli od nich synové izrahelští, tehdy obětovali; tak, kto jest zavrhl svět a jeho slávu, ten se samého pokorného, tichého muože obě- tovati a srdce skraušené, skrz kteréžto oběti Buoh ukrocen bývá. A ta ť jest maudrost boží jakožto kryzolitus. Jakub III°.: »Kto jest múdrý mezi vámi, kterýž stojí v kázni boží? Ukažiž to skrze dobré skutky«, v obcování dobrého života, v duchu tichosti jako ovce, a tak bude poznáno, že tu jest kryzolít. Ale že horlíte, totiž s prchlivostí se sváříte, nenie tu maudrost boží, 105 ale dábelská, zemská a zhovadilá. Kde ť jest závist a svár, tu jest neustavičnost a všeliký skutek zlý a ohavný před Pánem. Nebo, jestliže jest kořen zlý, tehdy i skutek všechen i přijímanie velebné svátosti i poslauchanie slova božieho nelíbí se Bohu. Ale která jest shuory jako kryzolít, stydlivá jest, nechce hřešiti, 110 nebo v paměti jest Buoh a toho zhajuje; a všudy jest Buoh. Druhé pokojná, nechce se mstíti; tak přemáhá s těmito příslušnostmi a povahami, buďto tajně, nebo zjevně. Střiedmá, všecko v mieru činí, v jiedle i v spání, všecko zná, co dobrého, a co lepšieho, to vyvoluje, to béře, starau radu dobrau, zlau opauští. Dobrovolná, 115 totiž ke všemu dobrému zchopná, což zná dobrého a co jest vuole božské, tomu chce a k tomu povoluje. Item plná milosrdenstvie a milostivosti ke všem lidem. Ale kde jest svár a potupa bližnieho, utrhánie, nenie tu božské maudrosti. Item jest plná skutkuov 405a1 dobrých; nenie zahalečná, ale činie veliké ovotce a skutky k bliž- 120 ním, v milování Boha a bližnieho. Saudieci bez pokrytstvie a bez osob přijímanie. Kto chce jiného trestati, najprv sám sebe tresci a všecky věci od sebe počínaj. Maudrost světská jiné směle treskce, a své zlé skutky přikrývá, od sebe nepočíná, sebe neponižuje, nepotupuje, netresce, ale jiné. Nestojte, pohřiechu, mnohým duchovním zdá se, že by v nich byla maudrost božská, a ješto nenie! V Zjevení III°. die Pán tomu lidu pokrytému: »Ty pravíš, že bohatý sem, totiž v maudrosti, a nevieš, že biedný si a chudý v maudrosti boží, a slepý si a 100 125 102 Podle Jak. 3, 13 až 17 — 128 Podle Zj. 3, 17 a 18
458 Kapitola Kořen zlý Povahy maudrosti božíe Trestateli jiných, rač slyšeti budeme«, totiž ty věci obětovati budeme, kteréž všemu Ejiptu sau v ošklivosti. Čte se, že Ejiptští ovce v ohyzdnosti měli; a to sau měli obětovati synové izrahelští. Tak milovníci světa jako Ejiptští nenávidie ovec, totiž života tichého, pokorného, milosrd- 95 ného, pokojného, za ohavnost ty věci mají. Když sau pak vyšli od nich synové izrahelští, tehdy obětovali; tak, kto jest zavrhl svět a jeho slávu, ten se samého pokorného, tichého muože obě- tovati a srdce skraušené, skrz kteréžto oběti Buoh ukrocen bývá. A ta ť jest maudrost boží jakožto kryzolitus. Jakub III°.: »Kto jest múdrý mezi vámi, kterýž stojí v kázni boží? Ukažiž to skrze dobré skutky«, v obcování dobrého života, v duchu tichosti jako ovce, a tak bude poznáno, že tu jest kryzolít. Ale že horlíte, totiž s prchlivostí se sváříte, nenie tu maudrost boží, 105 ale dábelská, zemská a zhovadilá. Kde ť jest závist a svár, tu jest neustavičnost a všeliký skutek zlý a ohavný před Pánem. Nebo, jestliže jest kořen zlý, tehdy i skutek všechen i přijímanie velebné svátosti i poslauchanie slova božieho nelíbí se Bohu. Ale která jest shuory jako kryzolít, stydlivá jest, nechce hřešiti, 110 nebo v paměti jest Buoh a toho zhajuje; a všudy jest Buoh. Druhé pokojná, nechce se mstíti; tak přemáhá s těmito příslušnostmi a povahami, buďto tajně, nebo zjevně. Střiedmá, všecko v mieru činí, v jiedle i v spání, všecko zná, co dobrého, a co lepšieho, to vyvoluje, to béře, starau radu dobrau, zlau opauští. Dobrovolná, 115 totiž ke všemu dobrému zchopná, což zná dobrého a co jest vuole božské, tomu chce a k tomu povoluje. Item plná milosrdenstvie a milostivosti ke všem lidem. Ale kde jest svár a potupa bližnieho, utrhánie, nenie tu božské maudrosti. Item jest plná skutkuov 405a1 dobrých; nenie zahalečná, ale činie veliké ovotce a skutky k bliž- 120 ním, v milování Boha a bližnieho. Saudieci bez pokrytstvie a bez osob přijímanie. Kto chce jiného trestati, najprv sám sebe tresci a všecky věci od sebe počínaj. Maudrost světská jiné směle treskce, a své zlé skutky přikrývá, od sebe nepočíná, sebe neponižuje, nepotupuje, netresce, ale jiné. Nestojte, pohřiechu, mnohým duchovním zdá se, že by v nich byla maudrost božská, a ješto nenie! V Zjevení III°. die Pán tomu lidu pokrytému: »Ty pravíš, že bohatý sem, totiž v maudrosti, a nevieš, že biedný si a chudý v maudrosti boží, a slepý si a 100 125 102 Podle Jak. 3, 13 až 17 — 128 Podle Zj. 3, 17 a 18
Strana 459
XXI.. 459 405a2 130 opuštěný od maudrosti božie. Radím tobě, aby sobě kaupil zlata drahého, aby života polepšil, svět opustil, pokrytstvie složil, spravedlnosti dosáhl, a tak tobě dám zlato, totiž maudrost; jinak přijdu k tobě s pomstau. A kúpiti sobě máš masti leptavé na voči, totiž čiň pokánie veliké, aby viděl hřiechy a biedy a že maudrosti 135 boží nemáš«. Kto pak chce býti maudrý, najprvé oblib sobě spra- vedlnost, čiň pokánie, a dáno bude jemu zlato maudrosti a uměnie božieho; kteraužto obejmauce jako přítelkyni, vedeni budeme do vlasti, abychom položeni byli v počet kamenuov věčné slávy. Základové města Jeruzaléma ozdobují se jiným, osmým kamenem, kterýž slove beryllus, jímžto každá duše má se ozdobiti, která má spasena býti; a apoštolé i proroci byli sau jím ozdobeni. Ten podlé Isiodora rodí se v zemi indické a lidé indičští činie jej 5 šestihranatý, aby se viece leskl; nebo, nebyl-li by šestihranatý, nebude se lsknauti. A blesk jeho podobný jest vodě čisté tekaucie. Když pa prslek slunečný udeří do vody, pěkně stkvie se voda; tak nápodobně má se ten kámen. Zahřievá ruku toho, ktož jej drží. Jest barvy zelené, podobné smaragdu, a poněkud bledého 10 přirozenie. To všecko cos' jiného vyznamenává na svatých božích. Protož volení, kteří mají býti kamenové Jeruzaléma, nalézají se v daleké krajině. Daleká krajina jest život zlý, babylonský a ejipt- ský, podobný synu marnotratnému, kterýž do daleké bral se krajiny a rozmrhal všecky věci dobré. A jest život hořký, léní, 15 zanedbalý v ctnostech. Z těch hřiešníkuov, ješto sau v daleké krajině, nalézá Pán kameny své, kteříž byli zlí a oslepení a dobré věci všecky rozmrhali; ty zase zbierá a hrne k sobě, kteříž řiekají: »Otče, nejsem hoden slauti synem tvým!« Ty napomíná k zprávě čtenie, ty očišťuje a Ducha svatého dává. A jako řemeslník v lese vybierá dřívie k hradu nebo k domu, spatřuje dřívie, které se hodí, totiž které jest tvrdé a ješto by nehnilo, protož Kristus slove tesařuov syn; neb on staví sobě cierkev, protož zná dřívie a kamenie, které dřívie dobré, zpuosobné, kteří kamenové hodili by se k základu a svrchu kteří mají položeni 25 býti. Na znamenie toho chodil vedlé moře řka: »Nechte té práce, poďte za mnau, učiním vás kameny živými a perlami a dříviem 20 Chceš-li býti maudrý Beryllus Povahy toho kamene Krajina daleká Kristus, syn tesařuov 4 Isidorus, Etymologiarum liber XVI, c. 7(ML 82 c. 571) a Bartholo- maeus Anglicus l. c. l. XVI, c. XXI (p. 727); Beda Venerabilis l. c. (ML 93, c. 200). — 13 Luk. 15, 13 nn. — 18 Luk. 15, 19 — 22 Mat. 13, 55; Marek 6, 3 — 25 Podle Mat. 4, 18 nn.; Marek 1, 16 nn.
XXI.. 459 405a2 130 opuštěný od maudrosti božie. Radím tobě, aby sobě kaupil zlata drahého, aby života polepšil, svět opustil, pokrytstvie složil, spravedlnosti dosáhl, a tak tobě dám zlato, totiž maudrost; jinak přijdu k tobě s pomstau. A kúpiti sobě máš masti leptavé na voči, totiž čiň pokánie veliké, aby viděl hřiechy a biedy a že maudrosti 135 boží nemáš«. Kto pak chce býti maudrý, najprvé oblib sobě spra- vedlnost, čiň pokánie, a dáno bude jemu zlato maudrosti a uměnie božieho; kteraužto obejmauce jako přítelkyni, vedeni budeme do vlasti, abychom položeni byli v počet kamenuov věčné slávy. Základové města Jeruzaléma ozdobují se jiným, osmým kamenem, kterýž slove beryllus, jímžto každá duše má se ozdobiti, která má spasena býti; a apoštolé i proroci byli sau jím ozdobeni. Ten podlé Isiodora rodí se v zemi indické a lidé indičští činie jej 5 šestihranatý, aby se viece leskl; nebo, nebyl-li by šestihranatý, nebude se lsknauti. A blesk jeho podobný jest vodě čisté tekaucie. Když pa prslek slunečný udeří do vody, pěkně stkvie se voda; tak nápodobně má se ten kámen. Zahřievá ruku toho, ktož jej drží. Jest barvy zelené, podobné smaragdu, a poněkud bledého 10 přirozenie. To všecko cos' jiného vyznamenává na svatých božích. Protož volení, kteří mají býti kamenové Jeruzaléma, nalézají se v daleké krajině. Daleká krajina jest život zlý, babylonský a ejipt- ský, podobný synu marnotratnému, kterýž do daleké bral se krajiny a rozmrhal všecky věci dobré. A jest život hořký, léní, 15 zanedbalý v ctnostech. Z těch hřiešníkuov, ješto sau v daleké krajině, nalézá Pán kameny své, kteříž byli zlí a oslepení a dobré věci všecky rozmrhali; ty zase zbierá a hrne k sobě, kteříž řiekají: »Otče, nejsem hoden slauti synem tvým!« Ty napomíná k zprávě čtenie, ty očišťuje a Ducha svatého dává. A jako řemeslník v lese vybierá dřívie k hradu nebo k domu, spatřuje dřívie, které se hodí, totiž které jest tvrdé a ješto by nehnilo, protož Kristus slove tesařuov syn; neb on staví sobě cierkev, protož zná dřívie a kamenie, které dřívie dobré, zpuosobné, kteří kamenové hodili by se k základu a svrchu kteří mají položeni 25 býti. Na znamenie toho chodil vedlé moře řka: »Nechte té práce, poďte za mnau, učiním vás kameny živými a perlami a dříviem 20 Chceš-li býti maudrý Beryllus Povahy toho kamene Krajina daleká Kristus, syn tesařuov 4 Isidorus, Etymologiarum liber XVI, c. 7(ML 82 c. 571) a Bartholo- maeus Anglicus l. c. l. XVI, c. XXI (p. 727); Beda Venerabilis l. c. (ML 93, c. 200). — 13 Luk. 15, 13 nn. — 18 Luk. 15, 19 — 22 Mat. 13, 55; Marek 6, 3 — 25 Podle Mat. 4, 18 nn.; Marek 1, 16 nn.
Strana 460
460 Kapitola Kámen světlý Slepý člověk bez Ducha svatého Zahřicvá ruku netlelým. Budete se hoditi k základuom Jeruzaléma. Poďte, co zbytečného na vás jest, odetnu, co potřebného, ozdobím a učiním vás slaupem cierkve a na vás jiné postavím«. Ne všeho dřívie tesař v lese béře, ani zedník všeho béře kamenie, ale některé. 30 Apoštol: »Kterých povolal, ty ospravedlivěl i posvětil, učiniv je ku podobenství obrazu božieho«. V knihách Genesis I°.: »Učiňme člověka k obrazu a ku podobenství našemu«, aby byl zpuosobný v kámen živý položen býti v Jeruzalémě. Blahoslavený jest, ktož zde zpuosobuje se do Jeruzaléma budaucieho, aby nikdá ne-35 vypadl, ktož pak ostaven a zanechán bude do ohně, běda jemu! Ale že tento kámen světlo vydává podobné vodě, kteráž se osvětluje paprslkem slunečným. A znamená muže svaté, kteříž v sobě mají světlo nebeské. Bez paprslku slunečného voda jest tmavá a nemuož prohlédnuta býti; ale když mezi tiem paprslek 40 slunečný proskočí ji, bývá naskrz prohlédnuta a přijetím v se paprslku slunečného bývá jasná, pěkná a světlá. Tak člověk bez Ducha svatého slepý jest a tmavý, nemuož poznati sebe samého. Jako povětřie tmavé bývá učiněno bez slunce, tak mysl člověčie bývá zatmiena, vodnatá a studená; ale když světlo nebeské při-45 cházie, spatřuje, co tam jest, jaká poškvrna, také maličký ka- mének. A bývá světlý, vida všecky věci zlé, a bývají takoví jako beryllus, totiž světlí; sami se poznávajíce v světle viery, i jiným svítie, dávajíce na sobě dobrý příklad. Kristus mluví: »Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať, vidauce skutky vaše dobré, jiní dobře 50 sau živi a aby se zbudili k dobrým žádostem a k svatým skut- kuom«. Takoví sau byli světí, i my máme býti takoví. Jako voda vydává blesk, jsúc paprslky proražená, tak člověk slovem, pří- kladem, naučením má osvícen býti, radau a potěšením a ne- mocných posilňovati a nepřátelóm dobře činiti, mdlých pozdvi-55 hovati. Ti sau ku příkladu všem lidem jako paprslek slunečný. Item ruku zahřievá. Vyznamenává člověka, kterýž má v sobě lásku a Ducha božieho, zahřievá obecně srdce ustydlá, nemocná, mdlá a hřiechy obtiežená, aby lidem na těle i na duši byl veliký prospěch v pokání, v pokoře a v trpělivosti. A umie rozněcovati 60 405b2 jiné k milování Boha a bližnieho. Protož světí bývali sau posil- něnie opuštěným a potěšenie smutným a rozpálenie ustydlým a světlo slepým a huol kulhavým. Ruku zahřievá, od kteréž se drží. Nebo, kde ť jest dar lásky, najprvé tu duši zahřievá, kdež 405b1 Lásky znamenie — 31 Podle Řím. 8, 30 a 29 — 32 I. M. I, 26 — 49 Podle Mat. 5, 16 63 Ohlas Joba 29, 15
460 Kapitola Kámen světlý Slepý člověk bez Ducha svatého Zahřicvá ruku netlelým. Budete se hoditi k základuom Jeruzaléma. Poďte, co zbytečného na vás jest, odetnu, co potřebného, ozdobím a učiním vás slaupem cierkve a na vás jiné postavím«. Ne všeho dřívie tesař v lese béře, ani zedník všeho béře kamenie, ale některé. 30 Apoštol: »Kterých povolal, ty ospravedlivěl i posvětil, učiniv je ku podobenství obrazu božieho«. V knihách Genesis I°.: »Učiňme člověka k obrazu a ku podobenství našemu«, aby byl zpuosobný v kámen živý položen býti v Jeruzalémě. Blahoslavený jest, ktož zde zpuosobuje se do Jeruzaléma budaucieho, aby nikdá ne-35 vypadl, ktož pak ostaven a zanechán bude do ohně, běda jemu! Ale že tento kámen světlo vydává podobné vodě, kteráž se osvětluje paprslkem slunečným. A znamená muže svaté, kteříž v sobě mají světlo nebeské. Bez paprslku slunečného voda jest tmavá a nemuož prohlédnuta býti; ale když mezi tiem paprslek 40 slunečný proskočí ji, bývá naskrz prohlédnuta a přijetím v se paprslku slunečného bývá jasná, pěkná a světlá. Tak člověk bez Ducha svatého slepý jest a tmavý, nemuož poznati sebe samého. Jako povětřie tmavé bývá učiněno bez slunce, tak mysl člověčie bývá zatmiena, vodnatá a studená; ale když světlo nebeské při-45 cházie, spatřuje, co tam jest, jaká poškvrna, také maličký ka- mének. A bývá světlý, vida všecky věci zlé, a bývají takoví jako beryllus, totiž světlí; sami se poznávajíce v světle viery, i jiným svítie, dávajíce na sobě dobrý příklad. Kristus mluví: »Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať, vidauce skutky vaše dobré, jiní dobře 50 sau živi a aby se zbudili k dobrým žádostem a k svatým skut- kuom«. Takoví sau byli světí, i my máme býti takoví. Jako voda vydává blesk, jsúc paprslky proražená, tak člověk slovem, pří- kladem, naučením má osvícen býti, radau a potěšením a ne- mocných posilňovati a nepřátelóm dobře činiti, mdlých pozdvi-55 hovati. Ti sau ku příkladu všem lidem jako paprslek slunečný. Item ruku zahřievá. Vyznamenává člověka, kterýž má v sobě lásku a Ducha božieho, zahřievá obecně srdce ustydlá, nemocná, mdlá a hřiechy obtiežená, aby lidem na těle i na duši byl veliký prospěch v pokání, v pokoře a v trpělivosti. A umie rozněcovati 60 405b2 jiné k milování Boha a bližnieho. Protož světí bývali sau posil- něnie opuštěným a potěšenie smutným a rozpálenie ustydlým a světlo slepým a huol kulhavým. Ruku zahřievá, od kteréž se drží. Nebo, kde ť jest dar lásky, najprvé tu duši zahřievá, kdež 405b1 Lásky znamenie — 31 Podle Řím. 8, 30 a 29 — 32 I. M. I, 26 — 49 Podle Mat. 5, 16 63 Ohlas Joba 29, 15
Strana 461
XXI. 461 406a1 65 jest láska, druhé s chutí a z horkosti dobré všecky činí skutky k bližním. Jako uhel živý jiné uhlé umrlé rozpaluje, takoví sau byli apoštolé a proroci stkvaucie, horcí a světlí, a kterak sau jiné zahřievali skutky milosrdnými a učením! Ale že šestihranatý viece svítí, vyznamenává život živý 70 s šesti skutky milosrdnými. Nebo, kdež jest světlo Ducha sva- tého a horkost Ducha svatého, takový hned jiným prospievá skrz šest skutkuov milosrdných. Kdyby byli křesťané nynějšie kamenové stkvaucí jiným skrz příklady dobré, kdyby zahřievali jiné, ti by se také hajbali k skutkóm milosrdným, aby nemocné 75 navštěvovali a umučenie Kristovo sobě připomínali, aby v své skutky naděje nepokládali, aby dary božie znamenali a jich šetřili a z zaslaužení Kristova naději spasenie aby měli, navštěvovali vězně, kteří sau v smradu; a ne sami se aby zahřievali toliko v potřebných věcech, ale také jiné, péči majíce o duše. A před- 80 kem kněžie k těmto věcem sau zavázáni, ne podlé přijímanie osob, ale o každém péči majíce. Též také nahého přiodieti, kteříž těchto dnuov sau zlaupeni; kteří mají poklady, zavázáni sau nahé přiodievati a smutných potěšovati na duši i na těle. Item žieznivé napájeti a lačné krmiti, to příležie k kamenuom jeruza- 85 lémským. Někdy takových viece bylo v Jeruzalémě prvotním; tuto se jich již nedostává, těch kamenuov, již sau v daleké krajině v nebi. Pocestnéli přijímati, na duši i na těle; když světlo viery vstupuje v srdce jako do vody, to by činili, navštěvovali by všecky nemocné a lačné a smutné, činili by ovšem skutky milosrdné. 90 Pohřiechu, slyšeti slova božie chtie a tělo a krev Páně přijímati, a netbají na skutky milosrdné! Těm bude řečeno na saudě: »Náh sem byl, a nepřioděli ste mě; lačněl sem, a nenakrmili ste mě; žieznil sem, a nenapojili ste mne. Jděte do vohně věčného! Poně- vadž ste milosrdenstvie nečinili, aniž já vám učiním viece«. 95 Barvy jest zelené jako smaragd a bledosti nětco zelené barvy má. A znamená skrz zelenost život bohomyslný a pokojný a chutný na modlitbách, kdež mysl pozdvihuje se k Bohu a pase se ja- kožto na krásných pastvách nebo v slyšení slova božieho, nebo na modlitbě, nebo v upokojení a přemyšlování s Bohem. Ta ť 100 jest barva toho kamene. A vyznamenává toho, kterýž se pase v Hospodinu i jiné pase. A bledné (!) také. Znamená nedostatek nějaký, že nenie tak pěkný; vyznamenává, kto má skutky milo- Sestihranatý kámen Kněžie mají být milosrdní Bledost co znamená 91 Mat. 25, 42 až 45 — 95 Isidor l. c.
XXI. 461 406a1 65 jest láska, druhé s chutí a z horkosti dobré všecky činí skutky k bližním. Jako uhel živý jiné uhlé umrlé rozpaluje, takoví sau byli apoštolé a proroci stkvaucie, horcí a světlí, a kterak sau jiné zahřievali skutky milosrdnými a učením! Ale že šestihranatý viece svítí, vyznamenává život živý 70 s šesti skutky milosrdnými. Nebo, kdež jest světlo Ducha sva- tého a horkost Ducha svatého, takový hned jiným prospievá skrz šest skutkuov milosrdných. Kdyby byli křesťané nynějšie kamenové stkvaucí jiným skrz příklady dobré, kdyby zahřievali jiné, ti by se také hajbali k skutkóm milosrdným, aby nemocné 75 navštěvovali a umučenie Kristovo sobě připomínali, aby v své skutky naděje nepokládali, aby dary božie znamenali a jich šetřili a z zaslaužení Kristova naději spasenie aby měli, navštěvovali vězně, kteří sau v smradu; a ne sami se aby zahřievali toliko v potřebných věcech, ale také jiné, péči majíce o duše. A před- 80 kem kněžie k těmto věcem sau zavázáni, ne podlé přijímanie osob, ale o každém péči majíce. Též také nahého přiodieti, kteříž těchto dnuov sau zlaupeni; kteří mají poklady, zavázáni sau nahé přiodievati a smutných potěšovati na duši i na těle. Item žieznivé napájeti a lačné krmiti, to příležie k kamenuom jeruza- 85 lémským. Někdy takových viece bylo v Jeruzalémě prvotním; tuto se jich již nedostává, těch kamenuov, již sau v daleké krajině v nebi. Pocestnéli přijímati, na duši i na těle; když světlo viery vstupuje v srdce jako do vody, to by činili, navštěvovali by všecky nemocné a lačné a smutné, činili by ovšem skutky milosrdné. 90 Pohřiechu, slyšeti slova božie chtie a tělo a krev Páně přijímati, a netbají na skutky milosrdné! Těm bude řečeno na saudě: »Náh sem byl, a nepřioděli ste mě; lačněl sem, a nenakrmili ste mě; žieznil sem, a nenapojili ste mne. Jděte do vohně věčného! Poně- vadž ste milosrdenstvie nečinili, aniž já vám učiním viece«. 95 Barvy jest zelené jako smaragd a bledosti nětco zelené barvy má. A znamená skrz zelenost život bohomyslný a pokojný a chutný na modlitbách, kdež mysl pozdvihuje se k Bohu a pase se ja- kožto na krásných pastvách nebo v slyšení slova božieho, nebo na modlitbě, nebo v upokojení a přemyšlování s Bohem. Ta ť 100 jest barva toho kamene. A vyznamenává toho, kterýž se pase v Hospodinu i jiné pase. A bledné (!) také. Znamená nedostatek nějaký, že nenie tak pěkný; vyznamenává, kto má skutky milo- Sestihranatý kámen Kněžie mají být milosrdní Bledost co znamená 91 Mat. 25, 42 až 45 — 95 Isidor l. c.
Strana 462
462 Kapitola Oklamánie mnohých o do- mněnie své doko- nalosti srdné a světlí sau, dary božie mají, kteří jiné osvěcují, kteří jiné pasau na pastvách rozkošných nebeských i sami se, ještě sau ne- mocní, ještě někdy opuštěni bývají ode všeliké chuti slova božieho 105 a svátosti velebné těla a krve Páně pro nějakú pajchu tajnau a duofánie (!) skryté, kteréž mají o sobě, a z tajných božích sau- duov opuštěni bývají v mnohých věcech, že k slovu lehkému ukazují hněv, nenávist a pohoršují jiných a bauřie se divným obyčejem k netrpělivosti, ještě tu nalézají se hřiechové. Žádá ho 110 duše velmi milovati, jej viděti, nábožně se modliti, žádá umřieti, 406a2 a nemá toho; protož bledne, nepokoj trpí, stajště sobě a zdychá a v nemoc upadá a nedostatky v sobě nalézá. Ano někdy z těch pastev přehojných a z uměnie a náboženstvie zdá se člověku, že by lepší byl, než jest, a že by dokonalý byl, ano zklamánie 115 bývá a tajná nemoc tu jest; ano se to seznává v slovu, v hněvu a v popudnosti, že jest tu bledost. Příklad toho: Když hauf ďáb- luov vyvrhl od jakéhos' za Genezarétem, řekl ten, který jest uzdraven: »Puojdu za tebau, kde chceš«. Domnieval se, že jest dokonalý jako apoštolé. Řekl mu Pán: »Jdi do domu tvého a vy-120 pravuj dobrodínie božská a daj chválu Bohu!« Jako by řekl: »Nemuožeš tak býti trpělivý a pokorný a dokonalý«; a zahájil je jemu, jinajch pak povolal. Jíti do domu co jest? Uměnie všetečné Tak někdy Kristus vyžene mnoho dábluov, totiž hřiechuov, kto by želel velmi hřiechuov, a zbaveni sau duchuov mnohých. 125 Již se některým zdá, že sau tak dokonalí jako apoštolé, řka: »Již mohu Krista následovati, již hojného Ducha mám, již tak po- korný a hotový sem umřieti pro Krista«; tu Kristus ho odstrkuje řka: »Nejsi dokonalý, jdi do domu tvého, totiž do svědomie, ještě máš, čeho by plakal, ještě nedostatkuov tvých mnoho máš, 130 kterýchž neznáš. Zdá se tobě, že s' trpělivý, když netrpíš; zdá se tobě snadno býti pokorným, když tě netepau, a chceš býti chudý, když nelačníš. Jdi do domu!« A když přijde zámutek a proti- venstvie, hned najde netrpělivost; odjímají statek, a aj, zbudí se bolest a reptánie, kdež se zdála již pokora býti a domnievala se 135 již býti trpělivost, ano nic nebylo. Ano ani s počínajícími nenie hoden počten býti. Tak vo umění: »Já umiem jako apoštolé, já dokonalý sem jako oni!« Shledáš tudiež, an ť již vypadl všechen z viery čtenie svatého. 406b1 117 Luk. 8, 35 až 39 — 138/9 Rkpis: z viery všechen; ale spr. slovosled je označen.
462 Kapitola Oklamánie mnohých o do- mněnie své doko- nalosti srdné a světlí sau, dary božie mají, kteří jiné osvěcují, kteří jiné pasau na pastvách rozkošných nebeských i sami se, ještě sau ne- mocní, ještě někdy opuštěni bývají ode všeliké chuti slova božieho 105 a svátosti velebné těla a krve Páně pro nějakú pajchu tajnau a duofánie (!) skryté, kteréž mají o sobě, a z tajných božích sau- duov opuštěni bývají v mnohých věcech, že k slovu lehkému ukazují hněv, nenávist a pohoršují jiných a bauřie se divným obyčejem k netrpělivosti, ještě tu nalézají se hřiechové. Žádá ho 110 duše velmi milovati, jej viděti, nábožně se modliti, žádá umřieti, 406a2 a nemá toho; protož bledne, nepokoj trpí, stajště sobě a zdychá a v nemoc upadá a nedostatky v sobě nalézá. Ano někdy z těch pastev přehojných a z uměnie a náboženstvie zdá se člověku, že by lepší byl, než jest, a že by dokonalý byl, ano zklamánie 115 bývá a tajná nemoc tu jest; ano se to seznává v slovu, v hněvu a v popudnosti, že jest tu bledost. Příklad toho: Když hauf ďáb- luov vyvrhl od jakéhos' za Genezarétem, řekl ten, který jest uzdraven: »Puojdu za tebau, kde chceš«. Domnieval se, že jest dokonalý jako apoštolé. Řekl mu Pán: »Jdi do domu tvého a vy-120 pravuj dobrodínie božská a daj chválu Bohu!« Jako by řekl: »Nemuožeš tak býti trpělivý a pokorný a dokonalý«; a zahájil je jemu, jinajch pak povolal. Jíti do domu co jest? Uměnie všetečné Tak někdy Kristus vyžene mnoho dábluov, totiž hřiechuov, kto by želel velmi hřiechuov, a zbaveni sau duchuov mnohých. 125 Již se některým zdá, že sau tak dokonalí jako apoštolé, řka: »Již mohu Krista následovati, již hojného Ducha mám, již tak po- korný a hotový sem umřieti pro Krista«; tu Kristus ho odstrkuje řka: »Nejsi dokonalý, jdi do domu tvého, totiž do svědomie, ještě máš, čeho by plakal, ještě nedostatkuov tvých mnoho máš, 130 kterýchž neznáš. Zdá se tobě, že s' trpělivý, když netrpíš; zdá se tobě snadno býti pokorným, když tě netepau, a chceš býti chudý, když nelačníš. Jdi do domu!« A když přijde zámutek a proti- venstvie, hned najde netrpělivost; odjímají statek, a aj, zbudí se bolest a reptánie, kdež se zdála již pokora býti a domnievala se 135 již býti trpělivost, ano nic nebylo. Ano ani s počínajícími nenie hoden počten býti. Tak vo umění: »Já umiem jako apoštolé, já dokonalý sem jako oni!« Shledáš tudiež, an ť již vypadl všechen z viery čtenie svatého. 406b1 117 Luk. 8, 35 až 39 — 138/9 Rkpis: z viery všechen; ale spr. slovosled je označen.
Strana 463
XXI. 463 A to ť jest ta bledost. Protož milovnice horlivá Kristova a která se jest pásla na pastvách přehojných, die v Kantikách: »Na ložci mém přes noc hledala sem, kteréhož miluje duše má, a nenalezla sem«. Ložce svědomie jest, kdež máme Krista najíti, zaženauce všelikau radost světskau. A učinila tak, že zahnala 145 radost v noci, totiž v smrtedlném životě tomto, kterýž jest noc proti oslavenému životu. Hledala sem ho požívati, v něm se veseliti a chlubiti, neměla sem toho, totiž nedostatek mám, že ne tak ho mohu milovati a mieti a znáti, jakož chci. A zvláště v životě pracovitém mnozí sau nedostatkové, většie nežli v boho- 150 myslném. Když člověk dá se na život bohomyslný, tu brzo šatan jako na špici šiku vojenského polapí a učiní ho blednauti. Oddá-li se k životu pracovitému, tu marná slova, tu zlé přichází obco- vánie lidí, a odtud ustydnutie, kdežto jest pečovánie marné, takže navrátě se k náboženství, prvé, než se zahřeje zase, tak 155 veliká bývá práce a stajskanie, že mnohé slzy se vylévají, a ne- najde toho za dlauhý čas. A ten ť jest nedostatek v těch kameních, také v těch velikých svatých, nábožných, pokorných, tichých a kteří sau světlí a ješto zahřievají jiné, kteří učie jiné a kteří činie skutky milosrdné; 160 tu nedostatkové sau. Protož ještě o sobě nemají doufati ani chvály vlastnie hledati, ale ještě v stavu pokory státi, aby vždycky den ode dne na kameních lepšie stavěli se v tomto životě a potom v slávě věčné. Kteréž nám rač puojčiti dojíti Ježíš Kristus na věky požehnaný. Ložce svědomie Práce veliká k dobrému 140 406b2 Stav křesťanský stavěti se má v nynějším životě v Jeruzalém, město pevné, a potom v budau cím z kamenie drahého, kteříž ozdobují základy Jeruzaléma. Devátý jest to- pazius, kterýž má takové přirozenie podlé Iziodora (v knihách 5 Etymologiarum): Převelmi řiedký jest a tak dražší; a má všech kamenuov barvy najdražšie. A vykládá se od toho slova »pan«, jako by řekl všecko, a »pason«, totiž barva, jako maje všech kamenuov barvy, dvě však převyšujície jiné: jednu nebeskau barvu, druhau zlatau. A jestliže paprslkové sluneční dojdau ho, 10 rozkošněji se lskne nade všecky kameny. Item přitahuje hledície Moc veliká tohoto kamene vypisuje se lopazius 142 Pís. Šal. 3, 1. 4 Isidori Etymologiarum, l. XVI c. 7 (ML 82, c. 572). — 9 nn. Bartho- lomaeus Anglicus l. c. l. XVI, c. XCVI (p. 766/7); Beda Venerabilis l. C. (ML 93, c. 200/201).
XXI. 463 A to ť jest ta bledost. Protož milovnice horlivá Kristova a která se jest pásla na pastvách přehojných, die v Kantikách: »Na ložci mém přes noc hledala sem, kteréhož miluje duše má, a nenalezla sem«. Ložce svědomie jest, kdež máme Krista najíti, zaženauce všelikau radost světskau. A učinila tak, že zahnala 145 radost v noci, totiž v smrtedlném životě tomto, kterýž jest noc proti oslavenému životu. Hledala sem ho požívati, v něm se veseliti a chlubiti, neměla sem toho, totiž nedostatek mám, že ne tak ho mohu milovati a mieti a znáti, jakož chci. A zvláště v životě pracovitém mnozí sau nedostatkové, většie nežli v boho- 150 myslném. Když člověk dá se na život bohomyslný, tu brzo šatan jako na špici šiku vojenského polapí a učiní ho blednauti. Oddá-li se k životu pracovitému, tu marná slova, tu zlé přichází obco- vánie lidí, a odtud ustydnutie, kdežto jest pečovánie marné, takže navrátě se k náboženství, prvé, než se zahřeje zase, tak 155 veliká bývá práce a stajskanie, že mnohé slzy se vylévají, a ne- najde toho za dlauhý čas. A ten ť jest nedostatek v těch kameních, také v těch velikých svatých, nábožných, pokorných, tichých a kteří sau světlí a ješto zahřievají jiné, kteří učie jiné a kteří činie skutky milosrdné; 160 tu nedostatkové sau. Protož ještě o sobě nemají doufati ani chvály vlastnie hledati, ale ještě v stavu pokory státi, aby vždycky den ode dne na kameních lepšie stavěli se v tomto životě a potom v slávě věčné. Kteréž nám rač puojčiti dojíti Ježíš Kristus na věky požehnaný. Ložce svědomie Práce veliká k dobrému 140 406b2 Stav křesťanský stavěti se má v nynějším životě v Jeruzalém, město pevné, a potom v budau cím z kamenie drahého, kteříž ozdobují základy Jeruzaléma. Devátý jest to- pazius, kterýž má takové přirozenie podlé Iziodora (v knihách 5 Etymologiarum): Převelmi řiedký jest a tak dražší; a má všech kamenuov barvy najdražšie. A vykládá se od toho slova »pan«, jako by řekl všecko, a »pason«, totiž barva, jako maje všech kamenuov barvy, dvě však převyšujície jiné: jednu nebeskau barvu, druhau zlatau. A jestliže paprslkové sluneční dojdau ho, 10 rozkošněji se lskne nade všecky kameny. Item přitahuje hledície Moc veliká tohoto kamene vypisuje se lopazius 142 Pís. Šal. 3, 1. 4 Isidori Etymologiarum, l. XVI c. 7 (ML 82, c. 572). — 9 nn. Bartho- lomaeus Anglicus l. c. l. XVI, c. XCVI (p. 766/7); Beda Venerabilis l. C. (ML 93, c. 200/201).
Strana 464
464 Kapitola Dary Ducha svatého Milovánie pravé řiedké jest na ň a dává jim kochánie v vidění. Kto by chtěl umenšiti nětco z něho, tehdy se pozatmí; a bude-li zuostaven v svém přirození, jest lepší a jasnější. A ten najviece králové milují za najvětší a za najdražší poklad. A velikých mocí jest proti neduhóm, proti tesknostem, vraucí vodu ukrocuje, aby nevřela. A jiní úžitkové 15 sú mnozí jeho, pro kteréž úžitky tuto se pokládá, a že jím ozdobeno má býti město zdejšie Jeruzalém i budaucie. Kámen tento znamená milosti Ducha svatého a dary, kteréž Pán dal svatým, kteříž sau byli základové cierkve. A úžiteční darové sú dáni svatým k vzdělání cierkve; najvětší dar výborný 20 život duchovní s najvětším světlem viery, s najvětším přikázaním, o kterémž Kristus řekl: »To jest najvětšie přikázanie: Milovati budeš Pána Boha tvého z celého srdce« etc. Ten ť jest najvětší kámen, najvětší dar. A to ť jest tento topazius. Ktož jej má, veliký dar má. Nebo to jest přikázanie příležície k velikému Bohu a naj-25 většie věci dobré nebeské budaucie připravuje. Toto milovánie toto najvětšie přikázanie slove, neb jest dar veliký a mnoho dobrého z toho přichází lidem. A jako řiedký jest kámen tento, tak milovánie toto naj- 407a1 většie velikého Boha řiedké jest v srdcích; ale obecné milovánie 30 jest v austech. Nade všecky kameny a dary veliké dražšie jest a znamenitějšie milovánie božie. A má tento kámen všecky barvy kamenuov všech; tak toto milovánie všeliké milovánie zavierá v sobě a všelikau moc, služebnost Bohu příležitau, bázeň, pokoru a pamět najvyší k božským přikázaním. Ten má i jiná přikázanie 35 sedmera: Nesmilní etc. Aniž muože býti milovánie božie, leč bude milovánie bližnieho. Zklamává sebe, ktož praví: »Miluji Boha«, a bližnieho nenávidí a svých křivd mstí se. Všecky zá- povědi v sobě držie; nic neobmeškává z těch věcí, kteréž k Bohu příležejí. Toto ť jest milovánie, život věčný. Jan XII.: »Ktož 40 má přikázanie má, ten má život věčný«. Toto milovánie vieže duši viece s Bohem nežli s tělem, aby byla v jedné vuoli s ním jako v jednom srdci. A toto milovánie činie ony najvětšie věci bu- daucie oblibovati a jich se držeti, a tak tyto světské všecky věci lehce váží, na ně zapomíná a se samého člověk doluov tiskne 45 a velmi ponižuje, jiné věci potupuje, časné, a jako nic sobě je váží, míjejície, a činí člověka jedno s Bohem, a aby byl Buoh blízko a přítomný duši. 22 Mat. 22, 36 až 38; Mar. 12, 30. a 31 — 36 »sedmera« je připsáno in marg. — 40 Podle Jana 12, 50
464 Kapitola Dary Ducha svatého Milovánie pravé řiedké jest na ň a dává jim kochánie v vidění. Kto by chtěl umenšiti nětco z něho, tehdy se pozatmí; a bude-li zuostaven v svém přirození, jest lepší a jasnější. A ten najviece králové milují za najvětší a za najdražší poklad. A velikých mocí jest proti neduhóm, proti tesknostem, vraucí vodu ukrocuje, aby nevřela. A jiní úžitkové 15 sú mnozí jeho, pro kteréž úžitky tuto se pokládá, a že jím ozdobeno má býti město zdejšie Jeruzalém i budaucie. Kámen tento znamená milosti Ducha svatého a dary, kteréž Pán dal svatým, kteříž sau byli základové cierkve. A úžiteční darové sú dáni svatým k vzdělání cierkve; najvětší dar výborný 20 život duchovní s najvětším světlem viery, s najvětším přikázaním, o kterémž Kristus řekl: »To jest najvětšie přikázanie: Milovati budeš Pána Boha tvého z celého srdce« etc. Ten ť jest najvětší kámen, najvětší dar. A to ť jest tento topazius. Ktož jej má, veliký dar má. Nebo to jest přikázanie příležície k velikému Bohu a naj-25 většie věci dobré nebeské budaucie připravuje. Toto milovánie toto najvětšie přikázanie slove, neb jest dar veliký a mnoho dobrého z toho přichází lidem. A jako řiedký jest kámen tento, tak milovánie toto naj- 407a1 většie velikého Boha řiedké jest v srdcích; ale obecné milovánie 30 jest v austech. Nade všecky kameny a dary veliké dražšie jest a znamenitějšie milovánie božie. A má tento kámen všecky barvy kamenuov všech; tak toto milovánie všeliké milovánie zavierá v sobě a všelikau moc, služebnost Bohu příležitau, bázeň, pokoru a pamět najvyší k božským přikázaním. Ten má i jiná přikázanie 35 sedmera: Nesmilní etc. Aniž muože býti milovánie božie, leč bude milovánie bližnieho. Zklamává sebe, ktož praví: »Miluji Boha«, a bližnieho nenávidí a svých křivd mstí se. Všecky zá- povědi v sobě držie; nic neobmeškává z těch věcí, kteréž k Bohu příležejí. Toto ť jest milovánie, život věčný. Jan XII.: »Ktož 40 má přikázanie má, ten má život věčný«. Toto milovánie vieže duši viece s Bohem nežli s tělem, aby byla v jedné vuoli s ním jako v jednom srdci. A toto milovánie činie ony najvětšie věci bu- daucie oblibovati a jich se držeti, a tak tyto světské všecky věci lehce váží, na ně zapomíná a se samého člověk doluov tiskne 45 a velmi ponižuje, jiné věci potupuje, časné, a jako nic sobě je váží, míjejície, a činí člověka jedno s Bohem, a aby byl Buoh blízko a přítomný duši. 22 Mat. 22, 36 až 38; Mar. 12, 30. a 31 — 36 »sedmera« je připsáno in marg. — 40 Podle Jana 12, 50
Strana 465
XXI. 465 407a2 A tak to přikázanie činí velikého člověka a vzácného před 50 Bohem. A v tom člověku Buoh má duchovnie rozkoš a nikdá ho Buoh neopauští; a ten muože řieci: »Pán autočiště mé, radost má, sláva má a koruna«. Ten ť jest řiedký a ten ť jest moci veliké a úžitku. Kdybychom jej měli, veliké dobré věci by nám přinesl. Tiemto stavie se město 55 Jeruzalém a na tomto, má-li býti řád jaký v cierkvi, musí býti uveden tento kámen, totiž milovánie[ k Bohu, a aby se k němu měli, jakož se mieti mají, která jeho vuole, která sau jeho při- kázanie a která jeho rada a které sau jemu libé věci, aby nic ne- opauštěli. Tento kámen dává, aby staršie a vyššie v auřadech 60 byli pokorní a aby milovali nižšie a nižšie aby milovali vyššie v pravdě a aby všickni měli k sobě vespolek lítost, což jim škodí na duši i na těle. Ale již pohřiechu rozptajleni sú kamenové svatyně a máme toho s pláčem litovati; protož nenie řádu, nenie milovánie, ale 65 plná srdce nenávisti a závisti, plná srdce lakomstvie, všecka ne- snadná k činění dobrých věcí, nenie modlitby nábožné, almužny, milostivosti, nenie jednoty, nenie řádu, nenie lítosti k blížním, neb nenie milovánie pravého Pána Boha. Kto nemuože mnohých čísti kněh, měj tento kámen, jako by všecko Písmo měl v srdci 70 svém napsané, jako by na živých knihách měl všecka přikázanie a všecky ctnosti, bázeň, pokoru a jednotu. Protož potřebie jest každému navrátiti se k srdci a pohledati pilně, máme-li tento kámen; jestliže ho nenajdeme, nic dobrého nemáme. Potřebie by bylo rozsvietiti lucernu s onau ženau ve čtení svatém a hledati. 75 Byl-li by nalezen, potřebie bylo by se spolu radovati s bližními a prospievati jiným. Jestliže by nebyl nalezen, měl by volati: »Běda mně, že nemám převelmi potřebných věcí k spasení! Nebo měl bych mieti obrácenie paměti a rozumu a vuole v celosti k Bohu a upevněné srdce v Hospodinu, a nemám. Duše má svázána jest 80 viece s světem nežli se Pánem, kterýž jest život jejie«. Pohřiechu všecky ctnosti duše porušeny a moci jejie, i rozum i vuole i pamět, všecky pohřbeny sau v světě jako v hrobě, srdce nakloněné k žádostem světským, a tak také rozum porušený a na kažený a nezpuosobný k Bohu; a vuole též nevohebná k dob- 85 rému. Každý hřiech, každá lež jest na překážku tomuto kamenu. Světské věci sau tmavé, protož zatmievají duši, a nemuože mi- Veliké moci kámen Rozptajlení kamenové svatyné Nařiekati nám sluší 407b1 Tyto věci sú ku překážce tomuto kameni 51 Podle Ž. 18, 3 — 63 Ohlas Pláče 4, 1 — 74 Luk. 15, 8 n. Jakoubek, Výklad. 302
XXI. 465 407a2 A tak to přikázanie činí velikého člověka a vzácného před 50 Bohem. A v tom člověku Buoh má duchovnie rozkoš a nikdá ho Buoh neopauští; a ten muože řieci: »Pán autočiště mé, radost má, sláva má a koruna«. Ten ť jest řiedký a ten ť jest moci veliké a úžitku. Kdybychom jej měli, veliké dobré věci by nám přinesl. Tiemto stavie se město 55 Jeruzalém a na tomto, má-li býti řád jaký v cierkvi, musí býti uveden tento kámen, totiž milovánie[ k Bohu, a aby se k němu měli, jakož se mieti mají, která jeho vuole, která sau jeho při- kázanie a která jeho rada a které sau jemu libé věci, aby nic ne- opauštěli. Tento kámen dává, aby staršie a vyššie v auřadech 60 byli pokorní a aby milovali nižšie a nižšie aby milovali vyššie v pravdě a aby všickni měli k sobě vespolek lítost, což jim škodí na duši i na těle. Ale již pohřiechu rozptajleni sú kamenové svatyně a máme toho s pláčem litovati; protož nenie řádu, nenie milovánie, ale 65 plná srdce nenávisti a závisti, plná srdce lakomstvie, všecka ne- snadná k činění dobrých věcí, nenie modlitby nábožné, almužny, milostivosti, nenie jednoty, nenie řádu, nenie lítosti k blížním, neb nenie milovánie pravého Pána Boha. Kto nemuože mnohých čísti kněh, měj tento kámen, jako by všecko Písmo měl v srdci 70 svém napsané, jako by na živých knihách měl všecka přikázanie a všecky ctnosti, bázeň, pokoru a jednotu. Protož potřebie jest každému navrátiti se k srdci a pohledati pilně, máme-li tento kámen; jestliže ho nenajdeme, nic dobrého nemáme. Potřebie by bylo rozsvietiti lucernu s onau ženau ve čtení svatém a hledati. 75 Byl-li by nalezen, potřebie bylo by se spolu radovati s bližními a prospievati jiným. Jestliže by nebyl nalezen, měl by volati: »Běda mně, že nemám převelmi potřebných věcí k spasení! Nebo měl bych mieti obrácenie paměti a rozumu a vuole v celosti k Bohu a upevněné srdce v Hospodinu, a nemám. Duše má svázána jest 80 viece s světem nežli se Pánem, kterýž jest život jejie«. Pohřiechu všecky ctnosti duše porušeny a moci jejie, i rozum i vuole i pamět, všecky pohřbeny sau v světě jako v hrobě, srdce nakloněné k žádostem světským, a tak také rozum porušený a na kažený a nezpuosobný k Bohu; a vuole též nevohebná k dob- 85 rému. Každý hřiech, každá lež jest na překážku tomuto kamenu. Světské věci sau tmavé, protož zatmievají duši, a nemuože mi- Veliké moci kámen Rozptajlení kamenové svatyné Nařiekati nám sluší 407b1 Tyto věci sú ku překážce tomuto kameni 51 Podle Ž. 18, 3 — 63 Ohlas Pláče 4, 1 — 74 Luk. 15, 8 n. Jakoubek, Výklad. 302
Strana 466
466 Kapitola Ústy mluviti o milování bez skutku neprospievá Vody vraucie ukrocuje Kde se nalézá topasius? lovati. A jestliže má které dary a pozdvihuje se a jestliže se hněvá, chvály žádá, a to jest překážka. Všickni přátelé tělesní, lakom- stvie, marná chlauba, sau ku překážce tomuto kameni. Item, když rozdělenie budau srdcí a bojové, tu láska ustydne (die Kris- 90 tus). A šatan obecné to činí přikázanie v austech, a lehce mluvie o milování, jako by milovali Boha. Jeremiáš: »Blízko si ty ustuom jich, ale daleko od ledví jich«. A tak usty Boha vyznávají, ale srdcem ho zapierají. Všeliké světské pečovánie, všeliká tělesná přiezeň, marná chvála, hněv, svár, kochánie v světě a čest světská 95 překážejí tomuto kameni. A že tento kámen v nás nenalézá se, protož nic dobrého nemáme, v stínu sme, jednoty nemáme mezi sebau, žádného nenie řádu. A bez tohoto kamene ani jest modlitba, ani náboženstvie, ani bázeň, a bez něho nic nedá Buoh člověku dobrého, takový pak ani v nebi dielu nemá. Tento kámen odjímá nemoci duše, hněvy a nenávisti a ne- zřiezenosti a bludy. Item vody vraucie ukrocuje. Vody sau lidé, kteříž vřením zlostným vrau jako v kotle proti sobě, a šatan rozpaluje srdce ku pomstě. Všecko to topazius ukrocuje, a milo- vánie božie kdyby bylo. Item, kteří mají neduhy tajné, v kterýchž 105 náhle umierají, tento kámen tu spomáhá takovým. Tak od náhlého pádu v hřiech ostřiehá milovánie. Item hnutie zlá ukrocuje v těle. Tak milovánie od duše všecka odjímá škodná hnutie a pokušenie zlá, nenávist, žádost tělesnau. Item jest nebeské [barvy; vyznamenává život bohomyslný, 110 407b2 bez pokrytstvie — ten život uvodí dobrý. Item zlatý blesk, totiž lásku k bližním a příkladný život a požehnaný, veselý v Pánu a vraucie milost k Bohu uvodí; to jest zlato. A nalézá se ten kámen v Arabí nebo v Ejiptě. Někteří, hájiece se od lotruov a kopajíce, na ostrově našli jej. Mezi hřiešníky na-115 lézá se, když přicházejí biedy a pokušenie, a již utrápeni a ubiti sauce bědami světa tohoto, počínají mieti tento kámen, když člověka všecky věci na světě mrzejí. Těžký ť jest svět; a všecken svět jest auzký člověku a těskný, ano biedy, nelibosti, hněvové, nenávisti, a z toho pak počíná paprslek svietiti v duši a poznánie 120 o Bohu začíná se, i počíná se k Bohu utiekati a k němu volati a jej milovati. A když všudy sau auzkosti v tomto moři, tehdy člověk počíná kopati v zemi a ponižovati se, a tu bývá nalezen. 100 90 Mat. 24, 12 — 92 Jer. 12, 2 — 110 Bartholomaeus Anglicus l. c. (l. XVI, cap. 96) p. 767
466 Kapitola Ústy mluviti o milování bez skutku neprospievá Vody vraucie ukrocuje Kde se nalézá topasius? lovati. A jestliže má které dary a pozdvihuje se a jestliže se hněvá, chvály žádá, a to jest překážka. Všickni přátelé tělesní, lakom- stvie, marná chlauba, sau ku překážce tomuto kameni. Item, když rozdělenie budau srdcí a bojové, tu láska ustydne (die Kris- 90 tus). A šatan obecné to činí přikázanie v austech, a lehce mluvie o milování, jako by milovali Boha. Jeremiáš: »Blízko si ty ustuom jich, ale daleko od ledví jich«. A tak usty Boha vyznávají, ale srdcem ho zapierají. Všeliké světské pečovánie, všeliká tělesná přiezeň, marná chvála, hněv, svár, kochánie v světě a čest světská 95 překážejí tomuto kameni. A že tento kámen v nás nenalézá se, protož nic dobrého nemáme, v stínu sme, jednoty nemáme mezi sebau, žádného nenie řádu. A bez tohoto kamene ani jest modlitba, ani náboženstvie, ani bázeň, a bez něho nic nedá Buoh člověku dobrého, takový pak ani v nebi dielu nemá. Tento kámen odjímá nemoci duše, hněvy a nenávisti a ne- zřiezenosti a bludy. Item vody vraucie ukrocuje. Vody sau lidé, kteříž vřením zlostným vrau jako v kotle proti sobě, a šatan rozpaluje srdce ku pomstě. Všecko to topazius ukrocuje, a milo- vánie božie kdyby bylo. Item, kteří mají neduhy tajné, v kterýchž 105 náhle umierají, tento kámen tu spomáhá takovým. Tak od náhlého pádu v hřiech ostřiehá milovánie. Item hnutie zlá ukrocuje v těle. Tak milovánie od duše všecka odjímá škodná hnutie a pokušenie zlá, nenávist, žádost tělesnau. Item jest nebeské [barvy; vyznamenává život bohomyslný, 110 407b2 bez pokrytstvie — ten život uvodí dobrý. Item zlatý blesk, totiž lásku k bližním a příkladný život a požehnaný, veselý v Pánu a vraucie milost k Bohu uvodí; to jest zlato. A nalézá se ten kámen v Arabí nebo v Ejiptě. Někteří, hájiece se od lotruov a kopajíce, na ostrově našli jej. Mezi hřiešníky na-115 lézá se, když přicházejí biedy a pokušenie, a již utrápeni a ubiti sauce bědami světa tohoto, počínají mieti tento kámen, když člověka všecky věci na světě mrzejí. Těžký ť jest svět; a všecken svět jest auzký člověku a těskný, ano biedy, nelibosti, hněvové, nenávisti, a z toho pak počíná paprslek svietiti v duši a poznánie 120 o Bohu začíná se, i počíná se k Bohu utiekati a k němu volati a jej milovati. A když všudy sau auzkosti v tomto moři, tehdy člověk počíná kopati v zemi a ponižovati se, a tu bývá nalezen. 100 90 Mat. 24, 12 — 92 Jer. 12, 2 — 110 Bartholomaeus Anglicus l. c. (l. XVI, cap. 96) p. 767
Strana 467
XXI. 467 408a1 Ó, již kolikerá nebezpečenstvie a zlé věci trápie nás a tlukau, již 125 bychom měli mieti tento kámen, totiž pravé milovánie božie! A králuom jest poklad. Kteří sau v milování božím a v milosti boží, kterýmž hřiech nepanuje, kteří nejsau poddáni hřiechóm, ti mají tento kámen a mají jej za poklad najdražší. Nic nenie lepšieho, než milovati Boha a milovánu býti 130 od něho. A v městě budauciem věčném Jeruzalémě nic nenie dražšicho, jediné milovánie Boha hořície a ohnivé a bližních. A nebylo svatým dražšieho v světě pokladu než toto přikázanie veliké o milování. A my pohřiechu spieme a netbáme toho pokladu. Item přitahuje zrak, aby viece milovali na ň hleděti. 135 Světí zpuosobní v milování přitahovali k sobě jiné, a jiní dobří křesťané nic úžitečnějšieho neměli, jediné k těm zřenie mieti, kteří Boha milují. Zprávcové měli by Boha milovati, I aby obec je milovala. Item, ktož má ten kámen a paprslkové sluneční do- týkají se ho, i svítí viece a jasněji. Ktož Boha miluje viece, má 140 od Boha zvláštnie navštívenie a napomínanie k dobrému, k mo- dlení, k trestání. A na smrti jich světlo pravé přicházelo v ně, a radovali se, jdauce k smrti, chtějíce jasně Krista viděti a vlast nebeskú. Ktož nemá toho kamene, v nebezpečenství jest a duše ta jest cizoložnice, nebo svět zamilovala, smrtedlný život a přízeň, 145 a tak mrzce jsúci zvohavená, nemuož se pozdvihnauti k čistému milování; a uvázly sau v nie ty zlé věci cizoložné, že dobré milo- vánie nemuože místa mieti v duši naší. Ó, jak velikého lkánie potřebujeme! Jistě většieho nad tiemto zlým nežli Maria Magdalénská! Nebo, kteříž Boha milují, hned se 150 tu obracie otázka tato: »Co diete o Kristu? Čie jest syn? Jaká jest osoba ta Kristus, že syn Boha i člověka. Co miluje a přikazuje a čeho nenávidí a kterak se jest ponížiti ráčil?« Tu se naplňuje milovánie božie, nebo Buoh jest, a bližnieho, neb člověk jest a bližší nám. Přitahuje Zprávcové Užitek veliký kamene toho Poklad královský milovánie Známost zajisté pravá o Jeruzalémě veliká jest. Též stavenie Jeruzaléma, najprvé duše i jiných věcí. Veliký jest dar to poznati, kterak se stavie Jeruzalém vnitřní v duši i budaucí. To znáti nenie z člověka, ale z Boha. A kterak se zá- 5 kladové ozdobují jiným kamenem, kterýž se desátý pokládá, kryzopassus. Skrz ten vyznamenávají se darové maudrosti a uměnie Kryzopassus 126 Ib. — 134 Ib. 302*
XXI. 467 408a1 Ó, již kolikerá nebezpečenstvie a zlé věci trápie nás a tlukau, již 125 bychom měli mieti tento kámen, totiž pravé milovánie božie! A králuom jest poklad. Kteří sau v milování božím a v milosti boží, kterýmž hřiech nepanuje, kteří nejsau poddáni hřiechóm, ti mají tento kámen a mají jej za poklad najdražší. Nic nenie lepšieho, než milovati Boha a milovánu býti 130 od něho. A v městě budauciem věčném Jeruzalémě nic nenie dražšicho, jediné milovánie Boha hořície a ohnivé a bližních. A nebylo svatým dražšieho v světě pokladu než toto přikázanie veliké o milování. A my pohřiechu spieme a netbáme toho pokladu. Item přitahuje zrak, aby viece milovali na ň hleděti. 135 Světí zpuosobní v milování přitahovali k sobě jiné, a jiní dobří křesťané nic úžitečnějšieho neměli, jediné k těm zřenie mieti, kteří Boha milují. Zprávcové měli by Boha milovati, I aby obec je milovala. Item, ktož má ten kámen a paprslkové sluneční do- týkají se ho, i svítí viece a jasněji. Ktož Boha miluje viece, má 140 od Boha zvláštnie navštívenie a napomínanie k dobrému, k mo- dlení, k trestání. A na smrti jich světlo pravé přicházelo v ně, a radovali se, jdauce k smrti, chtějíce jasně Krista viděti a vlast nebeskú. Ktož nemá toho kamene, v nebezpečenství jest a duše ta jest cizoložnice, nebo svět zamilovala, smrtedlný život a přízeň, 145 a tak mrzce jsúci zvohavená, nemuož se pozdvihnauti k čistému milování; a uvázly sau v nie ty zlé věci cizoložné, že dobré milo- vánie nemuože místa mieti v duši naší. Ó, jak velikého lkánie potřebujeme! Jistě většieho nad tiemto zlým nežli Maria Magdalénská! Nebo, kteříž Boha milují, hned se 150 tu obracie otázka tato: »Co diete o Kristu? Čie jest syn? Jaká jest osoba ta Kristus, že syn Boha i člověka. Co miluje a přikazuje a čeho nenávidí a kterak se jest ponížiti ráčil?« Tu se naplňuje milovánie božie, nebo Buoh jest, a bližnieho, neb člověk jest a bližší nám. Přitahuje Zprávcové Užitek veliký kamene toho Poklad královský milovánie Známost zajisté pravá o Jeruzalémě veliká jest. Též stavenie Jeruzaléma, najprvé duše i jiných věcí. Veliký jest dar to poznati, kterak se stavie Jeruzalém vnitřní v duši i budaucí. To znáti nenie z člověka, ale z Boha. A kterak se zá- 5 kladové ozdobují jiným kamenem, kterýž se desátý pokládá, kryzopassus. Skrz ten vyznamenávají se darové maudrosti a uměnie Kryzopassus 126 Ib. — 134 Ib. 302*
Strana 468
468 Kapitola Stálost dobrá v lásce, u vicíe Zelené barvy božieho a tajemstvie veliká a pokladové drazí rozumějí se věčné vlasti a duše věrné. Tento kámen jest zelený, a uprostřed zelenosti jsau kruo- pějky zlaté; a jméno to ukazuje, protož se jmenuje od toho slova 10 řeckého »crisis«(!), jako by řekl česky »zlato«,] et »passus«, quod etiam passim, jako maje všudy kruopě zlata. A znamená dary božie dokonalé a svatých božích, kteříž byli základové cierkve. A vyznamenává stálost v dobrém životě, stálost u vieře do smrti, stálost v lásce do konce, v protivných věcech až do smrti stálost. 15 Bez kteréhožto kamene žádný nemuož býti spasen. Protož na- pomíná apoštol: »Stuojte u vieře, zmužile sobě čiňte a modlte se!« Bez té stálosti u vieře žádný nebude spasen. Stálost měli sau světí v pokušení a vždycky v protivných věcech kvetli a zřenie k Bohu měli a tam v protivenstvích pásli se jako na lukách zelených 20 a radovali se v zámutku. A praví se býti všechen zelený. Nebo, ačkoli mnoho sau trpěli od dábla i od lidí, nikdá však od Krista a od viery nevypadli ani od milovánie nepřátel. Protož slovau zelení, neb sau stálí, utiekajíce se k Bohu a v něm naději pokládajíce, jej v srdci majíce ; 25 protož stálí byli v protivných věcech a laskaví a dobrotiví a ra- dostní. V knihách Maudrosti V°.: »Stanau spravedliví u veliké stálosti«, majíce tento kámen proti kacířóm a bludným a tyran- nóm, nechtějíce hřiechu svoliti a zlosti a bludu. A tak vždycky budau zelení, totiž utěšení a stálí a radostní a nevypadnau. David, 30 maje tento kámen, řekl: »Podlé množstvie bolestí mých potě- šenie tvá obveselují duši mau«, tu sem se pásl v tobě, silný sem byl a stálý sem byl, a tak zelený a trválý, a nevypadl sem z milosti, věrný sem byl, dobrau vuoli sem měl, aumyslu dobrého sem ostřiehal, a tak všeckeren sem zelený byl. Ktož takové viery nebude mieti, nesetrvá. Kto sau těchto časuov přijímali tělo a krev Kristovu v těchto protivenstvích? Kteří sau, ješto se nezviklali u vieře, kteří by nepochybovali v některém článku viery? Kteří sau, ješto proti najzchytralej- ším smyslóm pod svatým Písmem postavili se a jich nepřijali, 40 ale přemohli? Kteří sau v těchto roztržkách lidu, kteří by ne- vypadli z lásky a z viery živé? A kteří sau neupadli v hněv a v roz- 35 408a2 408b1 Stálosti potřebic — 9 Viz Isidora l. c. l. XVI, c. VII (ML 82, c. 571); Beda Venerabilis l. c. (ML 93, c. 201); Hugo de S. Victore, De bestiis et aliis rebus l. III (ed. Rothomagi 1648, tomus II., p. 453). — 17 Podle 1. Kor. 16, 13 — 27 Moudr. 5, 1 — 31 Podle Ž. 94, 19
468 Kapitola Stálost dobrá v lásce, u vicíe Zelené barvy božieho a tajemstvie veliká a pokladové drazí rozumějí se věčné vlasti a duše věrné. Tento kámen jest zelený, a uprostřed zelenosti jsau kruo- pějky zlaté; a jméno to ukazuje, protož se jmenuje od toho slova 10 řeckého »crisis«(!), jako by řekl česky »zlato«,] et »passus«, quod etiam passim, jako maje všudy kruopě zlata. A znamená dary božie dokonalé a svatých božích, kteříž byli základové cierkve. A vyznamenává stálost v dobrém životě, stálost u vieře do smrti, stálost v lásce do konce, v protivných věcech až do smrti stálost. 15 Bez kteréhožto kamene žádný nemuož býti spasen. Protož na- pomíná apoštol: »Stuojte u vieře, zmužile sobě čiňte a modlte se!« Bez té stálosti u vieře žádný nebude spasen. Stálost měli sau světí v pokušení a vždycky v protivných věcech kvetli a zřenie k Bohu měli a tam v protivenstvích pásli se jako na lukách zelených 20 a radovali se v zámutku. A praví se býti všechen zelený. Nebo, ačkoli mnoho sau trpěli od dábla i od lidí, nikdá však od Krista a od viery nevypadli ani od milovánie nepřátel. Protož slovau zelení, neb sau stálí, utiekajíce se k Bohu a v něm naději pokládajíce, jej v srdci majíce ; 25 protož stálí byli v protivných věcech a laskaví a dobrotiví a ra- dostní. V knihách Maudrosti V°.: »Stanau spravedliví u veliké stálosti«, majíce tento kámen proti kacířóm a bludným a tyran- nóm, nechtějíce hřiechu svoliti a zlosti a bludu. A tak vždycky budau zelení, totiž utěšení a stálí a radostní a nevypadnau. David, 30 maje tento kámen, řekl: »Podlé množstvie bolestí mých potě- šenie tvá obveselují duši mau«, tu sem se pásl v tobě, silný sem byl a stálý sem byl, a tak zelený a trválý, a nevypadl sem z milosti, věrný sem byl, dobrau vuoli sem měl, aumyslu dobrého sem ostřiehal, a tak všeckeren sem zelený byl. Ktož takové viery nebude mieti, nesetrvá. Kto sau těchto časuov přijímali tělo a krev Kristovu v těchto protivenstvích? Kteří sau, ješto se nezviklali u vieře, kteří by nepochybovali v některém článku viery? Kteří sau, ješto proti najzchytralej- ším smyslóm pod svatým Písmem postavili se a jich nepřijali, 40 ale přemohli? Kteří sau v těchto roztržkách lidu, kteří by ne- vypadli z lásky a z viery živé? A kteří sau neupadli v hněv a v roz- 35 408a2 408b1 Stálosti potřebic — 9 Viz Isidora l. c. l. XVI, c. VII (ML 82, c. 571); Beda Venerabilis l. c. (ML 93, c. 201); Hugo de S. Victore, De bestiis et aliis rebus l. III (ed. Rothomagi 1648, tomus II., p. 453). — 17 Podle 1. Kor. 16, 13 — 27 Moudr. 5, 1 — 31 Podle Ž. 94, 19
Strana 469
XXI. 469 pálenie zlosti, vidauce množstvie nepřátel a kacieřuov a smysluov bludných, a ješto by v těchto nebezpečenstvích uvaroval se ne- 45 návisti? Blahoslavení, kteří sau v stálosti setrvali! O těch die: »Ktož setrvá do konce, ten spasen bude«. Item, ano všecka srdce sau rozdělená divným obyčejem u vieře a drahá sau srdce, která by v jednotě byla. Kto jest ostál v pokoji Kristově těchto dnuov, takový jistě kámen jest kryso- 50 passus, ten ť jest zelený všeckeren. Ktož jest nesvolil některému pokušení a některému hříchu, ten vyjda z světa s kamenem tiemto spasen bude, a ktož ho nebude mieti, nebude spasen. A ta stálost v protivných věcech jest potřebná. Tito zámutkové vyvolené čistie a pulerují jako zlato a činí duše jich bílé a krásné a odivně 55 zelené, takže jie bude řečeno: »Všecka krásná si, přítelkyně má«. Na té duši knieže světa nic nemá, té královstvie nebeské bude otevříno, ta jest přietelkyně božie, chot Kristova, a neškodí zá- mutek té duši, ale jest jie umyvadlo. Daniel XII.: »Nemilostivě činiti budau nemilostiví, ale učení porozumějí. A z těch vybráni 60 budau jako kamenové v moři a zbieleni budau skrz zámutky a přepáleni budau«, totiž přepuštěni budau, aby čisté od ne- čistého bylo odděleno a čisté aby k zpuosobnosti pěkné položeno bylo nebeské, a zpuosoba světská shlazena bude a vypálena a zuo- stane zpuosoba božská, podobná obrazu Kristovu. Protož die, 408b2 65 že budau vyvoleni a přepáleni a tak zbieleni budau a vyčištěni, aby byli jako slunce krásní; ale nemilostiví nic neporozumějí, kterak puosobí s nimi Buoh. A že tento zámutek jest jim velmi úžitečný, žádný pokoj ani sláva světská a bohatstvie nejsau tak úžitečná jako zámutek, 70 aniž dáblové rozumějí, k jak velikému duostojenství volení při- vedeni budau a kterak jako zlato čistí budau a kterak pěkní jako kámen krysopassus. A tu se ponižují, a tak se upevňují a po- silňují. Apoštol die: »Ctnost (totiž začatá) v nemoci a v zámutku dokonává se«, aby byla dokonalá ctnost a život člověčí. Protož 75 nemilostiví neporozumějí, kterak takový kámen dává Buoh vole- ným v zámutku, aby zachovali lásku k nepřátelóm a k Bohu a aby hřiechu jich nenáviděli a aby trestánie jako od Boha přijí- mali a viece aby želeli hřiechuov jich nežli své vlastnie křivdy. Ó pohřiechu, jak velmi řiedcí sau tito, kteří by straně ně- 80 které nenakládali, druhé nepotupovali, kteří by v zámutku ne- Zámutkové nás čistic Zámutek úžitečný 46 Mat. 10. 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 55 Pís. Šal. 4, 7 — 56 Sr. Jan 14, 30 — 58 Dan. 12, 10 — 73 2. Kor. 12, 9
XXI. 469 pálenie zlosti, vidauce množstvie nepřátel a kacieřuov a smysluov bludných, a ješto by v těchto nebezpečenstvích uvaroval se ne- 45 návisti? Blahoslavení, kteří sau v stálosti setrvali! O těch die: »Ktož setrvá do konce, ten spasen bude«. Item, ano všecka srdce sau rozdělená divným obyčejem u vieře a drahá sau srdce, která by v jednotě byla. Kto jest ostál v pokoji Kristově těchto dnuov, takový jistě kámen jest kryso- 50 passus, ten ť jest zelený všeckeren. Ktož jest nesvolil některému pokušení a některému hříchu, ten vyjda z světa s kamenem tiemto spasen bude, a ktož ho nebude mieti, nebude spasen. A ta stálost v protivných věcech jest potřebná. Tito zámutkové vyvolené čistie a pulerují jako zlato a činí duše jich bílé a krásné a odivně 55 zelené, takže jie bude řečeno: »Všecka krásná si, přítelkyně má«. Na té duši knieže světa nic nemá, té královstvie nebeské bude otevříno, ta jest přietelkyně božie, chot Kristova, a neškodí zá- mutek té duši, ale jest jie umyvadlo. Daniel XII.: »Nemilostivě činiti budau nemilostiví, ale učení porozumějí. A z těch vybráni 60 budau jako kamenové v moři a zbieleni budau skrz zámutky a přepáleni budau«, totiž přepuštěni budau, aby čisté od ne- čistého bylo odděleno a čisté aby k zpuosobnosti pěkné položeno bylo nebeské, a zpuosoba světská shlazena bude a vypálena a zuo- stane zpuosoba božská, podobná obrazu Kristovu. Protož die, 408b2 65 že budau vyvoleni a přepáleni a tak zbieleni budau a vyčištěni, aby byli jako slunce krásní; ale nemilostiví nic neporozumějí, kterak puosobí s nimi Buoh. A že tento zámutek jest jim velmi úžitečný, žádný pokoj ani sláva světská a bohatstvie nejsau tak úžitečná jako zámutek, 70 aniž dáblové rozumějí, k jak velikému duostojenství volení při- vedeni budau a kterak jako zlato čistí budau a kterak pěkní jako kámen krysopassus. A tu se ponižují, a tak se upevňují a po- silňují. Apoštol die: »Ctnost (totiž začatá) v nemoci a v zámutku dokonává se«, aby byla dokonalá ctnost a život člověčí. Protož 75 nemilostiví neporozumějí, kterak takový kámen dává Buoh vole- ným v zámutku, aby zachovali lásku k nepřátelóm a k Bohu a aby hřiechu jich nenáviděli a aby trestánie jako od Boha přijí- mali a viece aby želeli hřiechuov jich nežli své vlastnie křivdy. Ó pohřiechu, jak velmi řiedcí sau tito, kteří by straně ně- 80 které nenakládali, druhé nepotupovali, kteří by v zámutku ne- Zámutkové nás čistic Zámutek úžitečný 46 Mat. 10. 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 55 Pís. Šal. 4, 7 — 56 Sr. Jan 14, 30 — 58 Dan. 12, 10 — 73 2. Kor. 12, 9
Strana 470
470 Kapitola Trpětí pro pravdu máme Šatán také připravuje své k trpení Oklamánie šatanovo reptali, k lidem pro křivdy nenávistí neměli! Světí měli sau ten kámen převelmi potřebný, a protož zámutkové a tento kámen dává lidem časem žádost vyjíti z světa, že řiekají: »Pane, žádám s tebau býti!« Druhé ti zámutkové osvěcují, aby se lépe poznali a biedu světa. Item stálost voleným dává se v zarmúcení, kterak 85 by pro pravdu trpěli, a majíce při boží. A těm ť prospievá, jiným nic. Mnozí trpie, ale ne pro příčinu boží, ale že sau lidé rozdělili se rozličně, a tak vypadají od milosti svrchované a tak i od milo- vánie božieho; a ti trpie, že se nenávidie a že chtie spravedlnost svú postaviti. A ti trpěti budau, jako by také pro pravdu trpěli, 90 ale bez pokory zuostávajíce vnitř a bez lásky k Bohu a k bližnímu. A takoví vydávají se někdy do vězení, k nebezpečenstvím, ke škodám tělesných věcí i těl svých, a bez lásky; ale to neprospievá ll podlé apoštola: »Bych vydal tělo na voheň...«. Šatanáš také zámutek uvodí na své apoštoly a pokrytce, jako by také pro 95 pravdu trpěli, a uvozuje zevnitřní trpělivost a přibarvuje je jako božskau spravedlností, jako by pro zákon také trpěli a jako by veliké světlo měli v sobě a jako by kořen měli lásky, ano žádné nenie lásky, žádné nenie viery. A tak nesnadno jest poznati syny božie a kteří právě trpie, 100 majíce při boží. Nebo věděti má křesťan příčinu jistau boží, pro kterau má trpěti, jinak daremnie jest trpenie, daremnie jest smrt takových. Nynie obojí strana trpí. Která se zdá býti pravá a která křivá? Která dobře trpí a která nic? Nemilostiví nic nevědí, ani porozumějí, ale věrný má mieti naději, vieru, lásku, milovánie 105 nepřátel a při dobrau boží a milostivost k nepřáteluom, a aby se nechtěl mstíti své křivdy. Tyto ť věci znamenají syna božicho a dobrau trpělivost. Ale mnozí trpie ošemetně a pokrytstvie za- krývají a z kořene zlého a nemilují nepřátel, pomstu obmajšlejí. Toliko šatanáš tak vymyšleně přistrojí a vokřtaltuje své mu-110 čedlníky, aby volení zklamáni byli a řekli, že ta jest pravá strana. Ale Pán sám zná, která ť s lotrem s pravé strany trpí a která s levé s lotrem, která strana v boží při a která nic. Potřebie jest to poznati. Dar boží jest znáti, která strana má ten kámen kry- zopas. A jistě temnosti v nás sau mnohé a saudové tajní o jiných, 115 ale žádný sám sebe neumie rozsúditi, žádný nezná té strany, v kteréž jest viera, naděje, láska a trpělivost, abychom s těmi stáli, abychom s těmi zemřeli řkauce: »Nechať umře duše naše 409a1 94 1. Kor. 13, 3 — 104 Dan. 12, 10 — 112 Mat. 27, 38 nn.; Marek 15, 27 nn. Luk. 23, 33 nn.
470 Kapitola Trpětí pro pravdu máme Šatán také připravuje své k trpení Oklamánie šatanovo reptali, k lidem pro křivdy nenávistí neměli! Světí měli sau ten kámen převelmi potřebný, a protož zámutkové a tento kámen dává lidem časem žádost vyjíti z světa, že řiekají: »Pane, žádám s tebau býti!« Druhé ti zámutkové osvěcují, aby se lépe poznali a biedu světa. Item stálost voleným dává se v zarmúcení, kterak 85 by pro pravdu trpěli, a majíce při boží. A těm ť prospievá, jiným nic. Mnozí trpie, ale ne pro příčinu boží, ale že sau lidé rozdělili se rozličně, a tak vypadají od milosti svrchované a tak i od milo- vánie božieho; a ti trpie, že se nenávidie a že chtie spravedlnost svú postaviti. A ti trpěti budau, jako by také pro pravdu trpěli, 90 ale bez pokory zuostávajíce vnitř a bez lásky k Bohu a k bližnímu. A takoví vydávají se někdy do vězení, k nebezpečenstvím, ke škodám tělesných věcí i těl svých, a bez lásky; ale to neprospievá ll podlé apoštola: »Bych vydal tělo na voheň...«. Šatanáš také zámutek uvodí na své apoštoly a pokrytce, jako by také pro 95 pravdu trpěli, a uvozuje zevnitřní trpělivost a přibarvuje je jako božskau spravedlností, jako by pro zákon také trpěli a jako by veliké světlo měli v sobě a jako by kořen měli lásky, ano žádné nenie lásky, žádné nenie viery. A tak nesnadno jest poznati syny božie a kteří právě trpie, 100 majíce při boží. Nebo věděti má křesťan příčinu jistau boží, pro kterau má trpěti, jinak daremnie jest trpenie, daremnie jest smrt takových. Nynie obojí strana trpí. Která se zdá býti pravá a která křivá? Která dobře trpí a která nic? Nemilostiví nic nevědí, ani porozumějí, ale věrný má mieti naději, vieru, lásku, milovánie 105 nepřátel a při dobrau boží a milostivost k nepřáteluom, a aby se nechtěl mstíti své křivdy. Tyto ť věci znamenají syna božicho a dobrau trpělivost. Ale mnozí trpie ošemetně a pokrytstvie za- krývají a z kořene zlého a nemilují nepřátel, pomstu obmajšlejí. Toliko šatanáš tak vymyšleně přistrojí a vokřtaltuje své mu-110 čedlníky, aby volení zklamáni byli a řekli, že ta jest pravá strana. Ale Pán sám zná, která ť s lotrem s pravé strany trpí a která s levé s lotrem, která strana v boží při a která nic. Potřebie jest to poznati. Dar boží jest znáti, která strana má ten kámen kry- zopas. A jistě temnosti v nás sau mnohé a saudové tajní o jiných, 115 ale žádný sám sebe neumie rozsúditi, žádný nezná té strany, v kteréž jest viera, naděje, láska a trpělivost, abychom s těmi stáli, abychom s těmi zemřeli řkauce: »Nechať umře duše naše 409a1 94 1. Kor. 13, 3 — 104 Dan. 12, 10 — 112 Mat. 27, 38 nn.; Marek 15, 27 nn. Luk. 23, 33 nn.
Strana 471
XXI. 471 409b1 smrtí spravedlivých, abychom se té strany přídrželi a v té se 120 upevnili!« Užitečné by bylo znáti! »Uprostřed sau kruopějky«. Tyto ctnosti, které sú měli světí v tomto životě, lásku, vieru, pokoru, sau kruopěje proti onéno vlasti a dobrých věcí, které sau jako řeky. Také trpenie nynějšie jest jako kruopě proti věčné mauce. Daniel: »Kape na 125 nás zlořečenstvie«, totiž bojové, morové, roztrženie a hruozy sau kruopěje, ale hněv budaucí řeka jest vody. Žalm: »Pane, ne v prchlivosti tvé tresci mě!« Nebo zčísti a zvážiti hněvu tvého žádný nemuož. Žalm: »Kto zná moc hněvu tvého a hněv tvuoj kto muože zčísti?« Přestupníci zajisté mají zde kruopěje hněvu 130 božieho a neobracují se, ale tam potekau řeky. Svatým zde za- múcenie přicházelo jako zlaté kruopějky. Nebo v zarmaucení většie osvícenie, viera a poznánie božie a milovánie božie a radost a pokoj duše, ale ty věci byly sú jako kruopějky: ale v nebeské vlasti řeka veliká ukáže se radosti a pokoje a osvícenie. Svatým také apoštoluom dána byla maudrost a uměnie a byli jako studnice veliké, a kteréž věci měli, i jiným dávali z lásky; a ohnivá slova měli, kteráž dávali. Jako plamen byli sau, ale kruopěje sú vypauštěli ohně v slovu božím a naučenie dávajíce. A ačkoli jich vysoké jest uměnie a učenie a osvícenie 140 a hluboké studnice a jich písma sau znamenitě vysoká a hluboká, však proti nebeské vlasti a umění nebeskému byly sú ty všecky věci jako kruopěje. Protož na tomto kameni vidieny sau jako kruopěje plamenné a zlaté. Nebo maudrost a uměnie měli ještě malé proti vlasti nebeské, ale ku přirovnání našemu byli sau 145 studnice a řeky; a my jich slova a uměnie když čítáme, sotva kruopěje zbieráme. Oni ť sau studnice veliké a hluboké náramně, kterýmžto žádný z nás vrovnati se nemuože. A ačkoli čítámé (!) s bázní jich řeči, kruopěje toliko béřemé (!) skrovné. A mnohé sau věci věděli a znali, kterýchž nesluší lidem mluviti. Blaho- 150 slavený člověk, kterýž má tento kámen, kterýž drží člověka u vieře a v lásce a pokoře v pokušení, a člověk okrášluje se jím a vyčišťuje jako zlato a má kruopěje maudrosti a uměnie božieho! Jedenáctý, jacinktus, nenalézá se v těchto kraji- nách, ale v mauřenínské zemi. A má barvu žlutau a světlost má 135 Apoštolé studnice múdrosti 409а2 Kruopěje na kameni kryzopasu Jacinkt 124 Dan. 9, 11 — 126 Ž. 38, 2 — 128 Ž. 90, 11. 1 Sr. Isidora l. c., l. XVI, c. IX (ML 82, c. 574), Bedu l. c. (ML 93, c. 201/202) a Bartholomaca Angl. l. XVI, cap. 54 (l. c. p. 743/4).
XXI. 471 409b1 smrtí spravedlivých, abychom se té strany přídrželi a v té se 120 upevnili!« Užitečné by bylo znáti! »Uprostřed sau kruopějky«. Tyto ctnosti, které sú měli světí v tomto životě, lásku, vieru, pokoru, sau kruopěje proti onéno vlasti a dobrých věcí, které sau jako řeky. Také trpenie nynějšie jest jako kruopě proti věčné mauce. Daniel: »Kape na 125 nás zlořečenstvie«, totiž bojové, morové, roztrženie a hruozy sau kruopěje, ale hněv budaucí řeka jest vody. Žalm: »Pane, ne v prchlivosti tvé tresci mě!« Nebo zčísti a zvážiti hněvu tvého žádný nemuož. Žalm: »Kto zná moc hněvu tvého a hněv tvuoj kto muože zčísti?« Přestupníci zajisté mají zde kruopěje hněvu 130 božieho a neobracují se, ale tam potekau řeky. Svatým zde za- múcenie přicházelo jako zlaté kruopějky. Nebo v zarmaucení většie osvícenie, viera a poznánie božie a milovánie božie a radost a pokoj duše, ale ty věci byly sú jako kruopějky: ale v nebeské vlasti řeka veliká ukáže se radosti a pokoje a osvícenie. Svatým také apoštoluom dána byla maudrost a uměnie a byli jako studnice veliké, a kteréž věci měli, i jiným dávali z lásky; a ohnivá slova měli, kteráž dávali. Jako plamen byli sau, ale kruopěje sú vypauštěli ohně v slovu božím a naučenie dávajíce. A ačkoli jich vysoké jest uměnie a učenie a osvícenie 140 a hluboké studnice a jich písma sau znamenitě vysoká a hluboká, však proti nebeské vlasti a umění nebeskému byly sú ty všecky věci jako kruopěje. Protož na tomto kameni vidieny sau jako kruopěje plamenné a zlaté. Nebo maudrost a uměnie měli ještě malé proti vlasti nebeské, ale ku přirovnání našemu byli sau 145 studnice a řeky; a my jich slova a uměnie když čítáme, sotva kruopěje zbieráme. Oni ť sau studnice veliké a hluboké náramně, kterýmžto žádný z nás vrovnati se nemuože. A ačkoli čítámé (!) s bázní jich řeči, kruopěje toliko béřemé (!) skrovné. A mnohé sau věci věděli a znali, kterýchž nesluší lidem mluviti. Blaho- 150 slavený člověk, kterýž má tento kámen, kterýž drží člověka u vieře a v lásce a pokoře v pokušení, a člověk okrášluje se jím a vyčišťuje jako zlato a má kruopěje maudrosti a uměnie božieho! Jedenáctý, jacinktus, nenalézá se v těchto kraji- nách, ale v mauřenínské zemi. A má barvu žlutau a světlost má 135 Apoštolé studnice múdrosti 409а2 Kruopěje na kameni kryzopasu Jacinkt 124 Dan. 9, 11 — 126 Ž. 38, 2 — 128 Ž. 90, 11. 1 Sr. Isidora l. c., l. XVI, c. IX (ML 82, c. 574), Bedu l. c. (ML 93, c. 201/202) a Bartholomaca Angl. l. XVI, cap. 54 (l. c. p. 743/4).
Strana 472
472 Kapitola (černě:) 1°. Svatých pro- měňovánie k lítosti Kámen ozdobující duši Pavel svatý jacinktus byl podob[ejnau zlatohlavu; a ten se mění k proměnění povětřie. Nebo, když povětřie bývá jasné, lskne se jasně; pakli se povětřie pozatmie, tehdy on také ne tak jasně se svítí. A vyznamenává 5 život svatých dobrý, příkladný, s maudrostí, s opatrností, s mi- losrdenstvím, a mění se často jako povětřie; ne, aby se světí měnili z dobrého ve zlé, z ctnosti v hřiech, jako se hřiešníci mění, kteřížto jednák světa, jednák Pána se přídržie, kteříž sau dvoji- tého srdce, jednák dobrého aumyslu, jednák zlého. O kterýchž 10 sv. Jakub die v kanonice. »Člověk dvojitého srdce neustavičný jest na všech cestách svých«. Ten nenie na skále Kristu založen, a tak nejsau v lásce upevněni. Ale tuto jest změněnie srdce z veli- kého milosrdenství a lítosti k hříšníkuom. Nebo světí, jakž sau viděli hřiešníky, tak sau se k nim měli a k nim se proměňovali; 15 nebo vidauce hřiešníky, ukazovali k nim lítost a žalost měli nad nimi, lásku a slitovánie veliké mievali a nesmáli se. A to ť jest proměněnie chvalitebné a svaté. Jako, jestliže vidie bližnie své, ani trpie nedostatky a biedy, spolu litují jich, jako i matka lituje syna svého pro bolest jeho. A zvláště světí 20 mají lítost a bolest, když vidie bližnie své padati; a tehdy srdce jeho proměňuje se jako drahý kámen jaciňkt. Nebo, když vidí čie srdce zarmúcené hřiechem a aumyslem zlým, tehdy se také rmautí a stará. Ten kámen velmi ozdobuje duši. Když pak vidí člověka v dobrém prospievajícieho a spatřuje v člověku lásku 25 a jasné svědomie, tehdy se také veselí, raduje a těší z toho dobrého a má zvláštnie z toho dobrého potěšenie. Jako i s smutnými rmautí se člověk ten, tak s radujícími v Pánu a s dobrými raduje se, a se zlými a hřiešnými a tesklivými zarmucuje se, lká a želé. A každý v své svědomie nahlédni, má-li takové proměněnie! 30 Nebo srdce dobré z každého zlého lítost má a rmautí se a myslí, kterak by všelikému zlému mohl spomoci a retovati ho, a péči o to velikú má. A to ť jest ten kámen, ozdobující srdce jeruza- lémská. Tak vizme Pavla velikého, kterýž praví: »Na každý den umierám pro slávu vaši«, totiž abyšte byli synové a dcery boží. 35 »A vy ste radost a koruna má v Hospodinu«. A die: »Kto jest nemocen, abych já nebyl nemocen? Kto se horší, abych já se nepálil?« Hle, k změnění lidskému v hřiechy i tento proměňoval se apoštol v svém srdci, bolest a lítost pro ně nesa! Tak i každý 409b2 2/3 Pův.: světlejší má podobenstvie; z toho korekturou: světlost má po- dob[ejnau (v tomto slově zapomněl písař škrtnouti e). — 11 Jakub 1, 8 — 34 I. Kor. 15, 31 — 36 1. Tes. 2, 20 — 2. Kor. 11, 29
472 Kapitola (černě:) 1°. Svatých pro- měňovánie k lítosti Kámen ozdobující duši Pavel svatý jacinktus byl podob[ejnau zlatohlavu; a ten se mění k proměnění povětřie. Nebo, když povětřie bývá jasné, lskne se jasně; pakli se povětřie pozatmie, tehdy on také ne tak jasně se svítí. A vyznamenává 5 život svatých dobrý, příkladný, s maudrostí, s opatrností, s mi- losrdenstvím, a mění se často jako povětřie; ne, aby se světí měnili z dobrého ve zlé, z ctnosti v hřiech, jako se hřiešníci mění, kteřížto jednák světa, jednák Pána se přídržie, kteříž sau dvoji- tého srdce, jednák dobrého aumyslu, jednák zlého. O kterýchž 10 sv. Jakub die v kanonice. »Člověk dvojitého srdce neustavičný jest na všech cestách svých«. Ten nenie na skále Kristu založen, a tak nejsau v lásce upevněni. Ale tuto jest změněnie srdce z veli- kého milosrdenství a lítosti k hříšníkuom. Nebo světí, jakž sau viděli hřiešníky, tak sau se k nim měli a k nim se proměňovali; 15 nebo vidauce hřiešníky, ukazovali k nim lítost a žalost měli nad nimi, lásku a slitovánie veliké mievali a nesmáli se. A to ť jest proměněnie chvalitebné a svaté. Jako, jestliže vidie bližnie své, ani trpie nedostatky a biedy, spolu litují jich, jako i matka lituje syna svého pro bolest jeho. A zvláště světí 20 mají lítost a bolest, když vidie bližnie své padati; a tehdy srdce jeho proměňuje se jako drahý kámen jaciňkt. Nebo, když vidí čie srdce zarmúcené hřiechem a aumyslem zlým, tehdy se také rmautí a stará. Ten kámen velmi ozdobuje duši. Když pak vidí člověka v dobrém prospievajícieho a spatřuje v člověku lásku 25 a jasné svědomie, tehdy se také veselí, raduje a těší z toho dobrého a má zvláštnie z toho dobrého potěšenie. Jako i s smutnými rmautí se člověk ten, tak s radujícími v Pánu a s dobrými raduje se, a se zlými a hřiešnými a tesklivými zarmucuje se, lká a želé. A každý v své svědomie nahlédni, má-li takové proměněnie! 30 Nebo srdce dobré z každého zlého lítost má a rmautí se a myslí, kterak by všelikému zlému mohl spomoci a retovati ho, a péči o to velikú má. A to ť jest ten kámen, ozdobující srdce jeruza- lémská. Tak vizme Pavla velikého, kterýž praví: »Na každý den umierám pro slávu vaši«, totiž abyšte byli synové a dcery boží. 35 »A vy ste radost a koruna má v Hospodinu«. A die: »Kto jest nemocen, abych já nebyl nemocen? Kto se horší, abych já se nepálil?« Hle, k změnění lidskému v hřiechy i tento proměňoval se apoštol v svém srdci, bolest a lítost pro ně nesa! Tak i každý 409b2 2/3 Pův.: světlejší má podobenstvie; z toho korekturou: světlost má po- dob[ejnau (v tomto slově zapomněl písař škrtnouti e). — 11 Jakub 1, 8 — 34 I. Kor. 15, 31 — 36 1. Tes. 2, 20 — 2. Kor. 11, 29
Strana 473
XXI. 473 410a 40 věrný, vida nětco zlého, má zámutek a bolest pro to. Hledá ihned, kteří sau potřební a nuzní, aby jim spomáhal a uděloval z svého Dobrá to povaha statku nuzným a chudým, nebojí se, aby skrz dávanie almužny vochudl. Taková srdce hotova sau s chutí biedným pomáhati a posluhovati, jako matka posluhuje synu svému v nemoci po- 45 loženému. Protož die apoštol: »Vezdajšie má péče o všecky křes- ťany« etc. Zanechával i spánie někdy v noci, aby toliko navodil hřiešníky, a jsa na východu, pečoval o ty, kteří byli na západu slunce. Il A on jest řekl: »Naložím i vynaložím se pro duše vaše«. A protož jest byl jaciňktus, smutných potěšuje, hřešície tresce. Tak i onen Job v své položen nemoci, kterýžto, rmaucen jsa od svých nepřátel a těžce pokaušen a trápen, pověděl, že »sau dvéře mé pocestnému otevřieny byly«. »Noha byl sem kul- havému a voko slepému, smutných litoval a potěšoval«. A protož jest kamenem jaciňktovým byl ozdoben. Tak Mojžieš, prorok Páně, zjevenie mievaje mnohá divná, tento kámen měl jest. Nebo die Písmo, že byl najtišejší v lidu, trpělivý, milosrdný a lítost maje o bližních, s dobrými se spolu radoval, a nad zlými se zarmucoval, a tak vedlé proměněnie po- větřie i on se měnil. A když lid proti němu reptal, ku Pánu Bohu 60 se utiekal a jich hřiechu litoval. A pohleď na jeho veliké milo- srdenstvie, že na modlitbě modle se řekl: »Pane, aneb vyhlad mě z kněh živých, aneb provinněnie shlaď a odpusť tomuto lidu!« Hle, milosrdenstvie a lítost převeliká, že nechtěl spasen býti bez nich! Jako matka, kdyby měla dítě náramně plačtivé a král ně- 65 který pozval by jie na hody, ale bez dietěte plačtivého, matka však dobrá a věrná řekla by: »Raději ť i já nechci přijíti, než bych své dítě opustila!«, tak jest i Mojžieš učinil, že jest lidu tvrdého a reptavého, kuknavého proti sobě a plačtivého nechtěl opustiti, ale s ním do vlasti žádal přijíti. Takéž i apoštol, tiemto jaciňktem jsa ozdoben, řekl: »Žádal sem odlúčen býti od Krista pro bratřie«. Nebo tehdáž se radovali, když duše do vlasti nebeské jíti viděli. Nébrž oni světí u vlasti postavení, jaciňktem okrášlení, žádají ještě i nás tam přijíti, jakož dotýká apoštol k Židuom XI. A onen dobrý Jozef, v Ejiptě 75 jsa pánem, žádal, aby bratřie jeho i votec byli k němu přivedeni do Ejipta, když byl najvyším zprávcí všeho Ejipta, i ukázal se Job ozdobun ticm kamcnční Mojžieš Příklad litosti (černě:) K Říman. IX. Apoštol 50 55 70 410a2 Jozef 45 2. Kor. 11, 28 — 48 2. Kor. 12, 15 — 52 Job 31, 32; 29, 15 a 13 — 56 4. M. 12, 3 — 61 2. M. 32, 32 — 70 Řím. 9, 3 — 74 Žid. 11, 40 — 75 1. M. 42, 7 nn. a 45, 9 nn.
XXI. 473 410a 40 věrný, vida nětco zlého, má zámutek a bolest pro to. Hledá ihned, kteří sau potřební a nuzní, aby jim spomáhal a uděloval z svého Dobrá to povaha statku nuzným a chudým, nebojí se, aby skrz dávanie almužny vochudl. Taková srdce hotova sau s chutí biedným pomáhati a posluhovati, jako matka posluhuje synu svému v nemoci po- 45 loženému. Protož die apoštol: »Vezdajšie má péče o všecky křes- ťany« etc. Zanechával i spánie někdy v noci, aby toliko navodil hřiešníky, a jsa na východu, pečoval o ty, kteří byli na západu slunce. Il A on jest řekl: »Naložím i vynaložím se pro duše vaše«. A protož jest byl jaciňktus, smutných potěšuje, hřešície tresce. Tak i onen Job v své položen nemoci, kterýžto, rmaucen jsa od svých nepřátel a těžce pokaušen a trápen, pověděl, že »sau dvéře mé pocestnému otevřieny byly«. »Noha byl sem kul- havému a voko slepému, smutných litoval a potěšoval«. A protož jest kamenem jaciňktovým byl ozdoben. Tak Mojžieš, prorok Páně, zjevenie mievaje mnohá divná, tento kámen měl jest. Nebo die Písmo, že byl najtišejší v lidu, trpělivý, milosrdný a lítost maje o bližních, s dobrými se spolu radoval, a nad zlými se zarmucoval, a tak vedlé proměněnie po- větřie i on se měnil. A když lid proti němu reptal, ku Pánu Bohu 60 se utiekal a jich hřiechu litoval. A pohleď na jeho veliké milo- srdenstvie, že na modlitbě modle se řekl: »Pane, aneb vyhlad mě z kněh živých, aneb provinněnie shlaď a odpusť tomuto lidu!« Hle, milosrdenstvie a lítost převeliká, že nechtěl spasen býti bez nich! Jako matka, kdyby měla dítě náramně plačtivé a král ně- 65 který pozval by jie na hody, ale bez dietěte plačtivého, matka však dobrá a věrná řekla by: »Raději ť i já nechci přijíti, než bych své dítě opustila!«, tak jest i Mojžieš učinil, že jest lidu tvrdého a reptavého, kuknavého proti sobě a plačtivého nechtěl opustiti, ale s ním do vlasti žádal přijíti. Takéž i apoštol, tiemto jaciňktem jsa ozdoben, řekl: »Žádal sem odlúčen býti od Krista pro bratřie«. Nebo tehdáž se radovali, když duše do vlasti nebeské jíti viděli. Nébrž oni světí u vlasti postavení, jaciňktem okrášlení, žádají ještě i nás tam přijíti, jakož dotýká apoštol k Židuom XI. A onen dobrý Jozef, v Ejiptě 75 jsa pánem, žádal, aby bratřie jeho i votec byli k němu přivedeni do Ejipta, když byl najvyším zprávcí všeho Ejipta, i ukázal se Job ozdobun ticm kamcnční Mojžieš Příklad litosti (černě:) K Říman. IX. Apoštol 50 55 70 410a2 Jozef 45 2. Kor. 11, 28 — 48 2. Kor. 12, 15 — 52 Job 31, 32; 29, 15 a 13 — 56 4. M. 12, 3 — 61 2. M. 32, 32 — 70 Řím. 9, 3 — 74 Žid. 11, 40 — 75 1. M. 42, 7 nn. a 45, 9 nn.
Strana 474
474 Kapitola Samuel Zlatohlav bratřím zevnitř tvrdě, ale vnitř velikau měl k nim lítost. Nebo takoví lidé někdy zevnitř ukazují se býti tvrdými a těžkými, zda by aspoň tiem co prospěti mohli věrným, ale vnitř mají velikau k nim lásku. Tak Samuel plakal za Saule krále, tak proroci lítost 80 velikau měli k lidem hřiešným, a protož sau rady úžitečné lidem dávali, hřiechy stavovali, byli jako dlužníci chudým i bohatým, maudrým i nemaudrým etc. Jednomu každému, jakž mohli, prospěti žádali, jinak zaufalým, jinak dobrým, jinak spravedlivým, jinak nespravedlivým, jinak zdravým a jinak nemocným, jinak 85 tichým, jinak hněvivým. A kto z nás tehdy umie v mieru takovau trefiti? A tento kámen má světlost podobnau zlatohlavu, kterýž znamená královské duostojenstvie; nebo takoví sau králové a duostojenstvie velikého. A zlatohlav krvavau barvu má. Neb 90 sau krev svau vyliti pro Krista žádali. Nynie pohřiechu každý sám sobě živ jest, a protož té lítosti a milosrdenstvie velikého k bližním nemají. Tvrdost zevnitř, ale vnitř milosrdenstvie V zemi mauřenínské Žlutá barva Dvoje má býti milosrdenstvie Kristova litost veliká Jeruzalém dvoji A nalézá se kámen tento v zemi mauřenínské, totiž kteří se poznávají býti černé, škaredé jako mauřenínové a že sau těžcí 95 a velicí hřiešníci etc. A jest barvy žluté a stkví se. Blesk ten zna- mená maudrost. Nebo v skutcích milosrdných potřebie jest maud- rosti, nebo v nich mnohokrát polečena (!) bývají věrným osiedla. Tu běžie lakomstvie, hněv, frejové etc. A při tělesném milosrden- ství vždycky má běžeti milosrdenstvie duchovnie, jako trestánie 100 z hřiechuov. A poněvadž sau svatí tak byli milosrdenstvím, lítostí 410b1 a tak jaciňktem ozdobení, co tehdy on sám, Kristus, jak velikau jest měl lítost k našim hřiechóm? Neb die skrz Davida: »Zhynul v bolesti život muoj a léta má v lkáních«. Nad hřiešníky plakal a stajskal sobě; jako když jel do Jeruzaléma, trestal mistry a záko-105 níky, avšak jest k nim velikau lítost mieval etc. Pán všeho světa, král nad králi a pán nad pány, má dvoje město Jeruzalém: jedno rytěřujících, druhé svítězilých. Prvnie jest smíšeno s biedami a s bolestmi, druhé ť jest zbaveno všeliké bolesti. Do onoho nemuož přijíti z tohoto Jeruzaléma bez zámutku 110 a bez bolesti, do tohoto častokrát Pán přichází jako na lodíčce a přes moře, totiž skrz zámutky, a nalézá zde neduživých mnoho v rozumu, paměti a vuoli; a nebývá k němu přiveden jeden ne- mocný, ale mnozí pohřiechu, a ne tak dbají na neduh duše jako 80 1. Sam. 15, 35 — 103 Ž. 31, 11 — 105 Mat. 23, 13 nn.; Luk. 11, 44 nn.
474 Kapitola Samuel Zlatohlav bratřím zevnitř tvrdě, ale vnitř velikau měl k nim lítost. Nebo takoví lidé někdy zevnitř ukazují se býti tvrdými a těžkými, zda by aspoň tiem co prospěti mohli věrným, ale vnitř mají velikau k nim lásku. Tak Samuel plakal za Saule krále, tak proroci lítost 80 velikau měli k lidem hřiešným, a protož sau rady úžitečné lidem dávali, hřiechy stavovali, byli jako dlužníci chudým i bohatým, maudrým i nemaudrým etc. Jednomu každému, jakž mohli, prospěti žádali, jinak zaufalým, jinak dobrým, jinak spravedlivým, jinak nespravedlivým, jinak zdravým a jinak nemocným, jinak 85 tichým, jinak hněvivým. A kto z nás tehdy umie v mieru takovau trefiti? A tento kámen má světlost podobnau zlatohlavu, kterýž znamená královské duostojenstvie; nebo takoví sau králové a duostojenstvie velikého. A zlatohlav krvavau barvu má. Neb 90 sau krev svau vyliti pro Krista žádali. Nynie pohřiechu každý sám sobě živ jest, a protož té lítosti a milosrdenstvie velikého k bližním nemají. Tvrdost zevnitř, ale vnitř milosrdenstvie V zemi mauřenínské Žlutá barva Dvoje má býti milosrdenstvie Kristova litost veliká Jeruzalém dvoji A nalézá se kámen tento v zemi mauřenínské, totiž kteří se poznávají býti černé, škaredé jako mauřenínové a že sau těžcí 95 a velicí hřiešníci etc. A jest barvy žluté a stkví se. Blesk ten zna- mená maudrost. Nebo v skutcích milosrdných potřebie jest maud- rosti, nebo v nich mnohokrát polečena (!) bývají věrným osiedla. Tu běžie lakomstvie, hněv, frejové etc. A při tělesném milosrden- ství vždycky má běžeti milosrdenstvie duchovnie, jako trestánie 100 z hřiechuov. A poněvadž sau svatí tak byli milosrdenstvím, lítostí 410b1 a tak jaciňktem ozdobení, co tehdy on sám, Kristus, jak velikau jest měl lítost k našim hřiechóm? Neb die skrz Davida: »Zhynul v bolesti život muoj a léta má v lkáních«. Nad hřiešníky plakal a stajskal sobě; jako když jel do Jeruzaléma, trestal mistry a záko-105 níky, avšak jest k nim velikau lítost mieval etc. Pán všeho světa, král nad králi a pán nad pány, má dvoje město Jeruzalém: jedno rytěřujících, druhé svítězilých. Prvnie jest smíšeno s biedami a s bolestmi, druhé ť jest zbaveno všeliké bolesti. Do onoho nemuož přijíti z tohoto Jeruzaléma bez zámutku 110 a bez bolesti, do tohoto častokrát Pán přichází jako na lodíčce a přes moře, totiž skrz zámutky, a nalézá zde neduživých mnoho v rozumu, paměti a vuoli; a nebývá k němu přiveden jeden ne- mocný, ale mnozí pohřiechu, a ne tak dbají na neduh duše jako 80 1. Sam. 15, 35 — 103 Ž. 31, 11 — 105 Mat. 23, 13 nn.; Luk. 11, 44 nn.
Strana 475
XXI. 475 115 těla, ale Pán viece prohlédá k neduhu duše a uzdravuje prvé nežli tělesný. A protož, když přišel Ježíš do města svého, prosili ho, aby uzdravil nemocného na těle; a Ježíš řekl jemu: »Spolu věř, synu!«, totiž jiný neduh máš na duši, pro kterýž na těle nemocen si, viery nemáš, protož spolu věř a zdráv buď u vieře, a uzdravím 120 tě od hřiechuov duše a potom i od tělesného neduhu. Učí nás Kristus viece zdravie hledati duše nežli těla; a uzdraven jsa, má již viece usilovati o Jeruzalém budaucí, do kteréhož nelze přijíti bez práce a bolesti najvětšie. 410b2 Protož dvanáctý kámen pokládá se ame- tystus, kterýž jest tří barev: jedna podobná fiole, druhá ruoži červené a plamenné, třetie zlatohlavu podobná. Tiemto kamenem ozdobený viděl Jeruzalém a jeho základy. Tyto věci vyzname- 5 nané na ametystu měli na sobě světí a skrze ty dary přišli sau do Jeruzaléma. Skrze fiolu, jenž jest nízce skloněný květ, na zemi ležící a velmi chutné vuoně, vyznamenává pokoru, ktož povstává z hřiechu a přichází k vieře. I na počátku i na konci všech dobrých 10 skutkuov potřebná jest pravá pokora. Ve všem dobrém životě a v skutku potřebuje člověk pokory. Chce-li se modliti, pokora potřebná jest s bázní a s studem. Chce-li slova božieho poslúchati kto, neopauštěj pokory. Jestliže přijímati chce tělo a krev Kristovu v najzbožilejší svátosti, potřebná jest pokora, aby se zkusil a v srdce 15 své nahlédl, chce-li zachován býti v naději k spasení. Chce-li poraditi, chce-li se Bohu líbiti, potřebná k tomu pokora. Kdež nenie pokory, tu jest pajcha, a kde pokora, tu jest ctnost; a ta Boha přítele činí hřiešníkóm. A jest chutná velmi vuoně pokory. Kterauž měl apoštol, 20 protož řiekal: »Kristova dobrá vuoně sme«. Tato pokora činí, aby se člověk snižoval před oblíčejem Boha i lidí i před sebau samým. A má moc velebnost najvyší k člověku nakloňovati, a protož k životu Kristovu pokornému některak jest božstvie na- kloněno. Tak, kdež jest svědomie dobré a pokora hluboká, při- 25 tahuje k sobě božstvie a Ducha svatého. Izaiáš: »Nad kým od- počine Duch muoj? Jediné nad pokorným«, totiž mé božstvie Fiola znamená pokoru Vuoně chutná pokory Ametyst 117 Mat. 9, 1 nn. 2 Viz Isidora l. c., l. XVI., c. 9 (ML 82, c. 574). Bedu (l. c., ML 93, c. 202/3) a Bartholomaca Angl. l. XVI cap. X (l. c. p. 723/4). — 20 2. Kor. 2, 15 — 25 Podle Iz. 66, 2
XXI. 475 115 těla, ale Pán viece prohlédá k neduhu duše a uzdravuje prvé nežli tělesný. A protož, když přišel Ježíš do města svého, prosili ho, aby uzdravil nemocného na těle; a Ježíš řekl jemu: »Spolu věř, synu!«, totiž jiný neduh máš na duši, pro kterýž na těle nemocen si, viery nemáš, protož spolu věř a zdráv buď u vieře, a uzdravím 120 tě od hřiechuov duše a potom i od tělesného neduhu. Učí nás Kristus viece zdravie hledati duše nežli těla; a uzdraven jsa, má již viece usilovati o Jeruzalém budaucí, do kteréhož nelze přijíti bez práce a bolesti najvětšie. 410b2 Protož dvanáctý kámen pokládá se ame- tystus, kterýž jest tří barev: jedna podobná fiole, druhá ruoži červené a plamenné, třetie zlatohlavu podobná. Tiemto kamenem ozdobený viděl Jeruzalém a jeho základy. Tyto věci vyzname- 5 nané na ametystu měli na sobě světí a skrze ty dary přišli sau do Jeruzaléma. Skrze fiolu, jenž jest nízce skloněný květ, na zemi ležící a velmi chutné vuoně, vyznamenává pokoru, ktož povstává z hřiechu a přichází k vieře. I na počátku i na konci všech dobrých 10 skutkuov potřebná jest pravá pokora. Ve všem dobrém životě a v skutku potřebuje člověk pokory. Chce-li se modliti, pokora potřebná jest s bázní a s studem. Chce-li slova božieho poslúchati kto, neopauštěj pokory. Jestliže přijímati chce tělo a krev Kristovu v najzbožilejší svátosti, potřebná jest pokora, aby se zkusil a v srdce 15 své nahlédl, chce-li zachován býti v naději k spasení. Chce-li poraditi, chce-li se Bohu líbiti, potřebná k tomu pokora. Kdež nenie pokory, tu jest pajcha, a kde pokora, tu jest ctnost; a ta Boha přítele činí hřiešníkóm. A jest chutná velmi vuoně pokory. Kterauž měl apoštol, 20 protož řiekal: »Kristova dobrá vuoně sme«. Tato pokora činí, aby se člověk snižoval před oblíčejem Boha i lidí i před sebau samým. A má moc velebnost najvyší k člověku nakloňovati, a protož k životu Kristovu pokornému některak jest božstvie na- kloněno. Tak, kdež jest svědomie dobré a pokora hluboká, při- 25 tahuje k sobě božstvie a Ducha svatého. Izaiáš: »Nad kým od- počine Duch muoj? Jediné nad pokorným«, totiž mé božstvie Fiola znamená pokoru Vuoně chutná pokory Ametyst 117 Mat. 9, 1 nn. 2 Viz Isidora l. c., l. XVI., c. 9 (ML 82, c. 574). Bedu (l. c., ML 93, c. 202/3) a Bartholomaca Angl. l. XVI cap. X (l. c. p. 723/4). — 20 2. Kor. 2, 15 — 25 Podle Iz. 66, 2
Strana 476
476 Kapitola rádo odpočívá na pokorném člověku. A ta květu fiolnému, chutnau a rozkošnau vuoni vydávajíciemu, připodobňuje se, nebo velmi Potřebná pokora pěkná a chutná jest a snadně božstvie nachyluje se k ní. Chváll se velmi pokora Ale že jest vezdajší boj proti všem hřiechóm až do smrti, 30 protož nic úžitečnějšieho nenie rytieři Kristovu, kto chce setrvati, než pokoru mieti. Duovod toho: nebo pýcha jest počátek hřiecha, kteréž nelze přemoci, jediné pokorau, a když přemuož pajchu, přemuož všeliký hřiech. A tak z toho máš, že skrz pokoru všeliký přemáhá se hřiech. Protož, ktol chce přemáhati, buď vždycky 35 411a pokorný. Také žádný svatý nemuože bojovati pro budaucí Jeru- zalém, jediné skrze pokoru. Nebo na počátku i na konci potřebie jest mieti to blahoslavenstvie: »Blahoslavení chudí«. A jestliže má dary boží a jestliže má z tohoto vyjíti města do budaucieho skrze smrt, potřebná jest pokora, potřebie jest k sobě samému 40 přihlédati, druhé k onomu městu, jak velmi jest čisté město, že žádný tam s hřiechem nepřijde. Protož jest potřebie složiti se ku pokání a k bolesti, a že jest mnohé dobré věci měl, slovo božic a svátosti, a nebyl toho vděčen; dary tělesné také měl, a nebyl tak vděčen. Protož vycházeje potřebie jest na konci šetřiti se 45 od osiedl a v se nedoufati a spravedlností svých jako nic nepočítati, a patře na jeho krásu, své mrzkosti šetřiti. Protož na konci po- třebná jest pokora. A skrz tu pokoru božstvie nakloňuje se k člo- věku, druhé takový člověk pozdvižen bývá v duostojenstvie tam. Když pozván budeš, posaď se na najnižším místě, aby přijda ten, kterýž tě pozval, řekl [by] tobě: »Posedni vajše!« Item: »Kto se níží, bude povýšen«. Item pokora nepadá, nebývá klácena a vichrována od duchuov a od větruov. Item pokora přemáhá a do konce trvá; pyšnaj přemožen bývá a nesetrvává. Křesťan 55 věrný a boží rytieř má se ponižovati pod tím pode vším, co se nelíbí tělu, a což koli Buoh dopauští na člověka, súditi o sobě, že hodně trpí: přijde-li chudoba, žiezeň, hlad, rozpomínaje se, že jest zhřešil a že jest Pán náš trpěl; jestliže člověk trpí rauhanie, jestliže tě potupují, aby rád snášel; jestliže smrt, jestliže vězenie 60 přišlo by, aby všecko rád přijímal. A to se znamená na druhé barvě, ruožové a červené. Vy zna- menává se totiž, aby se člověk učil ponižovati k kterémuž kolivčk 50 Ruožová barva 411a2 38 Mat. 5, 3 — 52 Luk. 14, 10 — [by] omyl, vynech! — Luk. 14, I1; Mat. 23, 12
476 Kapitola rádo odpočívá na pokorném člověku. A ta květu fiolnému, chutnau a rozkošnau vuoni vydávajíciemu, připodobňuje se, nebo velmi Potřebná pokora pěkná a chutná jest a snadně božstvie nachyluje se k ní. Chváll se velmi pokora Ale že jest vezdajší boj proti všem hřiechóm až do smrti, 30 protož nic úžitečnějšieho nenie rytieři Kristovu, kto chce setrvati, než pokoru mieti. Duovod toho: nebo pýcha jest počátek hřiecha, kteréž nelze přemoci, jediné pokorau, a když přemuož pajchu, přemuož všeliký hřiech. A tak z toho máš, že skrz pokoru všeliký přemáhá se hřiech. Protož, ktol chce přemáhati, buď vždycky 35 411a pokorný. Také žádný svatý nemuože bojovati pro budaucí Jeru- zalém, jediné skrze pokoru. Nebo na počátku i na konci potřebie jest mieti to blahoslavenstvie: »Blahoslavení chudí«. A jestliže má dary boží a jestliže má z tohoto vyjíti města do budaucieho skrze smrt, potřebná jest pokora, potřebie jest k sobě samému 40 přihlédati, druhé k onomu městu, jak velmi jest čisté město, že žádný tam s hřiechem nepřijde. Protož jest potřebie složiti se ku pokání a k bolesti, a že jest mnohé dobré věci měl, slovo božic a svátosti, a nebyl toho vděčen; dary tělesné také měl, a nebyl tak vděčen. Protož vycházeje potřebie jest na konci šetřiti se 45 od osiedl a v se nedoufati a spravedlností svých jako nic nepočítati, a patře na jeho krásu, své mrzkosti šetřiti. Protož na konci po- třebná jest pokora. A skrz tu pokoru božstvie nakloňuje se k člo- věku, druhé takový člověk pozdvižen bývá v duostojenstvie tam. Když pozván budeš, posaď se na najnižším místě, aby přijda ten, kterýž tě pozval, řekl [by] tobě: »Posedni vajše!« Item: »Kto se níží, bude povýšen«. Item pokora nepadá, nebývá klácena a vichrována od duchuov a od větruov. Item pokora přemáhá a do konce trvá; pyšnaj přemožen bývá a nesetrvává. Křesťan 55 věrný a boží rytieř má se ponižovati pod tím pode vším, co se nelíbí tělu, a což koli Buoh dopauští na člověka, súditi o sobě, že hodně trpí: přijde-li chudoba, žiezeň, hlad, rozpomínaje se, že jest zhřešil a že jest Pán náš trpěl; jestliže člověk trpí rauhanie, jestliže tě potupují, aby rád snášel; jestliže smrt, jestliže vězenie 60 přišlo by, aby všecko rád přijímal. A to se znamená na druhé barvě, ruožové a červené. Vy zna- menává se totiž, aby se člověk učil ponižovati k kterémuž kolivčk 50 Ruožová barva 411a2 38 Mat. 5, 3 — 52 Luk. 14, 10 — [by] omyl, vynech! — Luk. 14, I1; Mat. 23, 12
Strana 477
XXI. 477 utrpení a ku potupě pro hřiechy. A jestliže jest pro pravdu, ovšem 65 rád má to podniknauti, také trápenie, smrt. A bude-li takový, tehdy bude ten ametyst, kámen jeruza- lémský, milovati plamennau láskau Krista v zarmaucení, v proti- venství, a svého nepřítele a pravdu jeho do smrti. Ta ť jest ruože plamenná. Tak sau světí trpěli pro hřiechy, pro pravdu a pro 70 jméno Kristovo a pro své bližnie a za nepřátely a milovali je do smrti. Blahoslavená ta ruožová, červená barva! To pokora činí, že vede ku potupení sebe, k rauhaním a k zámutkuom, k utrpe- ním, k mučedlnictví. Tak pokora vede k ruoži. Kdyby kto po- kánie činil a hřiechy zastavoval a pro ty hřiechy rád by trpěl 75 od blížních, a by mnozí zámutkové přišli, aby řekl, že hoden jest trpěti, a by již odsauzen byl, že jest hřiechy kazil, die: »Zaslaužil sem«; a kdyby již veden byl na smrt, aby řekl: »Rád chci trpěti, zaslaužil sem pro mnohé zlé skutky své, a pro jméno tvé rád trpím, Pane, chci tělo to rád svléci a hotov sem podstúpiti bolesti i smrt«, 80 — to ť jest hluboká pokora, to ť jest ta fiola a poníženie, kteréž vede k ruoži, totiž k mučedlnictvu. Kde jest ta fiola, aby řekl, když bývá kto tažen k mukám a k smrti: »Pane, buď tobě chvála! Odpusť nepřáteluom mým! Já hodně za své skutky pomstu beru!«? Jako lotr na kříži řekl: 85 »Já hodně trpím, smiluj se nade mnau!« Chceme-li do Jeruzaléma přijíti, musíme mieti fiolu tuto a ruoži a tento ametyst. Těchto dnuov nečekajme než pokušení. Potřebie jest nám prositi za tento kámen, aby člověk nevypadl od pokory a od této trvánli- vosti a od této bázně, ale jestliže by co přišlo, abychom se na 90 hřiechy rozpomínali, řiekajíce: »Zaslaužili sme toho, hřiechové 411b1 naši velicí sau, a trápenie tato malá. Pane, daj mi hodně trpěti!« Otcové naši hřešili, neb sau pravdy neměli tak ohlášené, metly a rány takové nebyly. Ale my pravdu máme již zjevenau a rány vždy přicházejí na nás pro nevděčnost, a trestáni býváme 95 a v kázni sme, avšak skutkuov otcuov následujeme a hřešíme. Znamenie jest, že tvrdé šíje jsme a že z dědictvie vysazeni býti máme. Kdyby Sodoma a Gomorra těchto věcí dobrých byli okusili, pokánie by byli činili, my pak nečiníme! Již teď jedni do vězení jdau, jiní zmordováni, jiných statky pálé, onino umierají; již 100 mor rozmohl se jest a jiná nebezpečenstvie rozmáhají se, a nenie konce zlých věcí. Běda nám! Čekajme ještě větších nebezpečenství Pokory moc veliká Natrhaj sobě fioly této a ruože 85 Luk. 23, 41 nn.
XXI. 477 utrpení a ku potupě pro hřiechy. A jestliže jest pro pravdu, ovšem 65 rád má to podniknauti, také trápenie, smrt. A bude-li takový, tehdy bude ten ametyst, kámen jeruza- lémský, milovati plamennau láskau Krista v zarmaucení, v proti- venství, a svého nepřítele a pravdu jeho do smrti. Ta ť jest ruože plamenná. Tak sau světí trpěli pro hřiechy, pro pravdu a pro 70 jméno Kristovo a pro své bližnie a za nepřátely a milovali je do smrti. Blahoslavená ta ruožová, červená barva! To pokora činí, že vede ku potupení sebe, k rauhaním a k zámutkuom, k utrpe- ním, k mučedlnictví. Tak pokora vede k ruoži. Kdyby kto po- kánie činil a hřiechy zastavoval a pro ty hřiechy rád by trpěl 75 od blížních, a by mnozí zámutkové přišli, aby řekl, že hoden jest trpěti, a by již odsauzen byl, že jest hřiechy kazil, die: »Zaslaužil sem«; a kdyby již veden byl na smrt, aby řekl: »Rád chci trpěti, zaslaužil sem pro mnohé zlé skutky své, a pro jméno tvé rád trpím, Pane, chci tělo to rád svléci a hotov sem podstúpiti bolesti i smrt«, 80 — to ť jest hluboká pokora, to ť jest ta fiola a poníženie, kteréž vede k ruoži, totiž k mučedlnictvu. Kde jest ta fiola, aby řekl, když bývá kto tažen k mukám a k smrti: »Pane, buď tobě chvála! Odpusť nepřáteluom mým! Já hodně za své skutky pomstu beru!«? Jako lotr na kříži řekl: 85 »Já hodně trpím, smiluj se nade mnau!« Chceme-li do Jeruzaléma přijíti, musíme mieti fiolu tuto a ruoži a tento ametyst. Těchto dnuov nečekajme než pokušení. Potřebie jest nám prositi za tento kámen, aby člověk nevypadl od pokory a od této trvánli- vosti a od této bázně, ale jestliže by co přišlo, abychom se na 90 hřiechy rozpomínali, řiekajíce: »Zaslaužili sme toho, hřiechové 411b1 naši velicí sau, a trápenie tato malá. Pane, daj mi hodně trpěti!« Otcové naši hřešili, neb sau pravdy neměli tak ohlášené, metly a rány takové nebyly. Ale my pravdu máme již zjevenau a rány vždy přicházejí na nás pro nevděčnost, a trestáni býváme 95 a v kázni sme, avšak skutkuov otcuov následujeme a hřešíme. Znamenie jest, že tvrdé šíje jsme a že z dědictvie vysazeni býti máme. Kdyby Sodoma a Gomorra těchto věcí dobrých byli okusili, pokánie by byli činili, my pak nečiníme! Již teď jedni do vězení jdau, jiní zmordováni, jiných statky pálé, onino umierají; již 100 mor rozmohl se jest a jiná nebezpečenstvie rozmáhají se, a nenie konce zlých věcí. Běda nám! Čekajme ještě větších nebezpečenství Pokory moc veliká Natrhaj sobě fioly této a ruože 85 Luk. 23, 41 nn.
Strana 478
478 Kapitola Zlatohlavová barva Světl sau králové v nebí Kudy máme slávy dojíti? a ran! Item potřebie jest, aby většie byla v nás pokora. Člověk hřešením pajchal, nad Boha se pozdvihoval, tělo miloval; a to z těla pochodí. A protož zase, chceme-li k spasení přijíti, musíme všecky nelibé věci těla podstúpiti, kteréž povolovalo chlipnosti 105 a marnosti a spání přílišnému. Protož jest potřebie, aby poddáno bylo hořkým a nelibým věcem tělo naše, abychom trpěli zimu, nahotu, žalář, bolest, zámutky a smrt pro jméno Kristovo, a k meči a k hladu jíti v těle, v kterémž člověk hřešil, Boha hněval a krá- lovstvie božie potratil. A k tomu mluví Kristus, zuova nás k tomu kameni: »Chce-li kto přijíti za mnú, zapři se samého, vezmi kříž svuoj«, nechaje reptánie. A tu poznán bývá rytieř Kristuov. Také, ktož svět potupuje, slávy nehledá, na hřiechy pláče, na smrt s bázní a s po- korau jde, těm se nebe otvierá jako svatému Štěpánu. Jako 115 pověděl Kristus: »Když počnau se tyto věci dieti (totiž zámut- kové nastanau), pozdvihněte hlav svých, neb ť se přiblíží vy- kaupenie vaše«. Třetie barva zlatohlavová. Raucho jest krá- 411b2 lovské; vyznamenává duostojenstvie královské. Nebo světí, kteří 120 sau se Bohu oddali z srdce a prospievali i životem i skutky a po- koru měli, pomoc boží sau mievali, trpěli sú žaláře, smrt a zá- mutky pro jméno Ježíše, a tam učiněni sú králové a rod krá- lovský. A ti jdau s tohoto světa do královstvie nebeského. Ti ť bývají učiněni divadlo odivné, většie nežli v haufě voděncuov 125 světských, kteříž pro chválu světa bojují a ne proti svým hřie- chóm; na světě ukazují se, když král hledí, druhé lid patří, třetie, když pomoc mají, čtvrté, když světlo. Tak volení trpie, nebo král Kristus trpěl jest, když to dobré jest v člověku, že Kristus trpěl jest. Oni světí rádi sau trpěli. Druhé andělé patřie, když 130 člověk přemáhá a v Boha doufánie má; veliké dívadlo (!) bývá tu a rádi se radují a veselí z statečného rytieře pro pravdu boží. Tam ť obdrží slávu a čest a korunu, tu ť bývá pomoc od Krista a svatých. A když vyjde člověk skrz mučedlnictvo z smrtedlného života, hned bývá oblečen v raucho svatebnie slavné a jakaus 135 odplatau velikau obdařen bývá a jakaus divnau slavau (!) jako rauchem bývá odien, aby byl král, dědic a syn, aby měl krásu velikau a čest divnau. Izaiáš LII°. die: »Povstaň, povstaň, oblec se v sílu a v raucho slávy, město svaté, totiž Sion a Jeruzaléme, 110 Chceme-li spaseni býti, toto musíme činili pokánie 107 Ohlas Řím. 8, 35 — 111 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; Luk. 9, 23 115 Skutk. 7, 55 n. — 116 Luk. 21, 28 — 138 Podle Iz. 52, I
478 Kapitola Zlatohlavová barva Světl sau králové v nebí Kudy máme slávy dojíti? a ran! Item potřebie jest, aby většie byla v nás pokora. Člověk hřešením pajchal, nad Boha se pozdvihoval, tělo miloval; a to z těla pochodí. A protož zase, chceme-li k spasení přijíti, musíme všecky nelibé věci těla podstúpiti, kteréž povolovalo chlipnosti 105 a marnosti a spání přílišnému. Protož jest potřebie, aby poddáno bylo hořkým a nelibým věcem tělo naše, abychom trpěli zimu, nahotu, žalář, bolest, zámutky a smrt pro jméno Kristovo, a k meči a k hladu jíti v těle, v kterémž člověk hřešil, Boha hněval a krá- lovstvie božie potratil. A k tomu mluví Kristus, zuova nás k tomu kameni: »Chce-li kto přijíti za mnú, zapři se samého, vezmi kříž svuoj«, nechaje reptánie. A tu poznán bývá rytieř Kristuov. Také, ktož svět potupuje, slávy nehledá, na hřiechy pláče, na smrt s bázní a s po- korau jde, těm se nebe otvierá jako svatému Štěpánu. Jako 115 pověděl Kristus: »Když počnau se tyto věci dieti (totiž zámut- kové nastanau), pozdvihněte hlav svých, neb ť se přiblíží vy- kaupenie vaše«. Třetie barva zlatohlavová. Raucho jest krá- 411b2 lovské; vyznamenává duostojenstvie královské. Nebo světí, kteří 120 sau se Bohu oddali z srdce a prospievali i životem i skutky a po- koru měli, pomoc boží sau mievali, trpěli sú žaláře, smrt a zá- mutky pro jméno Ježíše, a tam učiněni sú králové a rod krá- lovský. A ti jdau s tohoto světa do královstvie nebeského. Ti ť bývají učiněni divadlo odivné, většie nežli v haufě voděncuov 125 světských, kteříž pro chválu světa bojují a ne proti svým hřie- chóm; na světě ukazují se, když král hledí, druhé lid patří, třetie, když pomoc mají, čtvrté, když světlo. Tak volení trpie, nebo král Kristus trpěl jest, když to dobré jest v člověku, že Kristus trpěl jest. Oni světí rádi sau trpěli. Druhé andělé patřie, když 130 člověk přemáhá a v Boha doufánie má; veliké dívadlo (!) bývá tu a rádi se radují a veselí z statečného rytieře pro pravdu boží. Tam ť obdrží slávu a čest a korunu, tu ť bývá pomoc od Krista a svatých. A když vyjde člověk skrz mučedlnictvo z smrtedlného života, hned bývá oblečen v raucho svatebnie slavné a jakaus 135 odplatau velikau obdařen bývá a jakaus divnau slavau (!) jako rauchem bývá odien, aby byl král, dědic a syn, aby měl krásu velikau a čest divnau. Izaiáš LII°. die: »Povstaň, povstaň, oblec se v sílu a v raucho slávy, město svaté, totiž Sion a Jeruzaléme, 110 Chceme-li spaseni býti, toto musíme činili pokánie 107 Ohlas Řím. 8, 35 — 111 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; Luk. 9, 23 115 Skutk. 7, 55 n. — 116 Luk. 21, 28 — 138 Podle Iz. 52, I
Strana 479
XXI. 479 140 oblec se v slávu a čest. Neb si v světě nedbalo slávy a pro pravdu statečně si bojovalo; mějž slávu najvětší!« V Apokalypsi VI°.: »Duše pod oltářem mají sobě daná raucha, kteréž sau pro svě- dectvie krev vylily«. A tato divná krása duší jest raucho, raucho, ješto netlé, a věčné. 145 Na znamení toho sv. Marek pokládá, že anděl v stkvaucím rauše ukázal se ženám, neb sau smutné byly a také se některak i rado- 412а1 valy. Tu okázáno jest znamenie slávy budaucie na anděléch, kteraužto slávu budau mieti tito pokorní a tito mučedlníci, jako ruože červení, že té duojdau slávy jako raucha. Na znamenie toho 150 Kristus na hoře Tábor proměnil se; jako by řekl: »Tato ť bude vaše odplata, pěknost a sláva, neb ste pohaněnie trpěli, jste smutní a ponížení na světě; tak budete oslaveni, tak uctěni«. Tak po vzkříšení Kristus ukazoval se učedlníkóm častokrát, že sau ho srdečně žádali viděti v té zpuosobě. A to ť jest ametyst. A ten některak dává zde, totiž v pokoře, druhé v plamenné lásce, kteráž podstupuje smrt a žalář. A tehdy potom dává se třetie barva na kameni v oslaveném životě, totiž zlatohlavový oděv, kterýž viděl Jan na nevěstě okrášlené muži svému. Na takovém člověku dáblové nic nenalézají, kterýž byl 160 pokorný a kterýž byl v trápeních z lásky; tam se potom ukáže raucho svatým, v kterémž vidauce člověka dáblové, zastydie se a řeknau: »Kto jest tento tak divný člověk, kterýž jest tak Krista následoval v pokoře, v lásce ohnivé a v mučedlnictvu a v zá- mutku a v bolesti? Hle, jakéť jest nabyl slávy a cti a krásy věčné!« 165 Kteréž nám rač puojčiti dojíti Kristus Pán. Amen. 155 Pokorní a mučedlníci budau slavn! 412a2 A dvanácte bran XIIt perel jest v jedné každé. Položiv a vypsav krásu nebeského Jeruzaléma, co se tkne základuov a zdí, již vypisuje okrasu bran. A jako to město jest živé, tak sau kamenové živí a základové i zdi i brány. Takéž 5 v tomto zdejším Jeruzalémě tak brány sau živé, skrz kteréž vchá- zejí i vycházejí ku pokání a v tělo cierkve; ale zlí vyhnáni bývají ven. Ti ť sau světí mužie, učitelé cierkve. A zde začínají světí býti branami, a tam pak trvají tyto brány, krásné náramně. Bran XIIte jeruzalémských 142 Zj. 6. 9 — 145 Marek 16, 5 nn. — 150 Mat. 17, 2; Marek 9, 2; Luk. 9, 29 — 158 Zj. 19, 8 — 165 O jednotlivých drahých kamenech a o jejich symbolickém významu sr. i Richarda a S. Victore, In Apocalypsim l. VII (ML 196, c. 870 až 872) a Huga de S. Victore, De bestiis et aliis rebus, l. III. c. 58 (editio Rothomagi 1648, tomus II. p. 452—454).
XXI. 479 140 oblec se v slávu a čest. Neb si v světě nedbalo slávy a pro pravdu statečně si bojovalo; mějž slávu najvětší!« V Apokalypsi VI°.: »Duše pod oltářem mají sobě daná raucha, kteréž sau pro svě- dectvie krev vylily«. A tato divná krása duší jest raucho, raucho, ješto netlé, a věčné. 145 Na znamení toho sv. Marek pokládá, že anděl v stkvaucím rauše ukázal se ženám, neb sau smutné byly a také se některak i rado- 412а1 valy. Tu okázáno jest znamenie slávy budaucie na anděléch, kteraužto slávu budau mieti tito pokorní a tito mučedlníci, jako ruože červení, že té duojdau slávy jako raucha. Na znamenie toho 150 Kristus na hoře Tábor proměnil se; jako by řekl: »Tato ť bude vaše odplata, pěknost a sláva, neb ste pohaněnie trpěli, jste smutní a ponížení na světě; tak budete oslaveni, tak uctěni«. Tak po vzkříšení Kristus ukazoval se učedlníkóm častokrát, že sau ho srdečně žádali viděti v té zpuosobě. A to ť jest ametyst. A ten některak dává zde, totiž v pokoře, druhé v plamenné lásce, kteráž podstupuje smrt a žalář. A tehdy potom dává se třetie barva na kameni v oslaveném životě, totiž zlatohlavový oděv, kterýž viděl Jan na nevěstě okrášlené muži svému. Na takovém člověku dáblové nic nenalézají, kterýž byl 160 pokorný a kterýž byl v trápeních z lásky; tam se potom ukáže raucho svatým, v kterémž vidauce člověka dáblové, zastydie se a řeknau: »Kto jest tento tak divný člověk, kterýž jest tak Krista následoval v pokoře, v lásce ohnivé a v mučedlnictvu a v zá- mutku a v bolesti? Hle, jakéť jest nabyl slávy a cti a krásy věčné!« 165 Kteréž nám rač puojčiti dojíti Kristus Pán. Amen. 155 Pokorní a mučedlníci budau slavn! 412a2 A dvanácte bran XIIt perel jest v jedné každé. Položiv a vypsav krásu nebeského Jeruzaléma, co se tkne základuov a zdí, již vypisuje okrasu bran. A jako to město jest živé, tak sau kamenové živí a základové i zdi i brány. Takéž 5 v tomto zdejším Jeruzalémě tak brány sau živé, skrz kteréž vchá- zejí i vycházejí ku pokání a v tělo cierkve; ale zlí vyhnáni bývají ven. Ti ť sau světí mužie, učitelé cierkve. A zde začínají světí býti branami, a tam pak trvají tyto brány, krásné náramně. Bran XIIte jeruzalémských 142 Zj. 6. 9 — 145 Marek 16, 5 nn. — 150 Mat. 17, 2; Marek 9, 2; Luk. 9, 29 — 158 Zj. 19, 8 — 165 O jednotlivých drahých kamenech a o jejich symbolickém významu sr. i Richarda a S. Victore, In Apocalypsim l. VII (ML 196, c. 870 až 872) a Huga de S. Victore, De bestiis et aliis rebus, l. III. c. 58 (editio Rothomagi 1648, tomus II. p. 452—454).
Strana 480
480 Kapitola Z perel brány Darové svatých Abraham veliké viery Mojžicš tichý David pokorný Čtyři k východu slunce, čtyři k západu, čtyři ku poledni, čtyři na puol noci. Protož volení, vycházejíce s tohoto světa a života, 10 jdau skrze ty brány do Jeruzaléma. Ti sau andělé. A všickni, kteří sau v nebi, sau jako andělé boží. A všickni odsud jdauce vcházejí v život andělský a podobný andělóm. Protož řekl Kristus služebníku věrnému: »Měhoděk, služebníče dobrý, že si v málu byl věrný, vejdi jako skrz brány do Jeruzaléma a v radost«. Všecky pak brány sau z perel a každá brána má všech dva- nácte perel. Tyto brány sau najdražšími okrasami ozdobeny, ze všech najvětších daruov a milostí svatých; a co se vyzname- nává jménem kamenuov, to také jménem perel. Ačkolivěk každému základu zvláště jeden přičítá se kámen, avšak každý prorok 20 a apoštol, jak mnoho má jeden, tolikéž jiní měli v dařích božích. A jestliže jeden měl pokoru, jiní též měli; a jestliže jeden čistotu měl, jiní též; měl-li jest jeden lásku, i všickni měli, ačkoli na jednom člověku viece jeden dar a milost Ducha svatého vysvětluje se a zřetedlnější jest nežli na jiném. Jako vo Abrahamovi čte se, 25 že byl veliké viery a slibóm božím věřil, vtělenie Kristovo viděl a věřil v světle viery. Řekl Pán: »Abraham viděl a radoval se jest« a jiné budaucie věci i zemi budaucí zaslíbenau věčnau poznal. Protož Duch Páně ho zchvaluje, že jest ten kámen měl viery. Avšak jiní starci a patriarchové, David, Mojžieš a Samuel, měli 30 sau také, ale z jiných daruov také se viece zchvalují tito, a ne z viery, a že jest viece se svítila v Abrahamovi viera nežli v jiných, 412b- ačkoli i jiní měli ji. Item o Mojžiešovi čte se, že byl tichý a trpělivý před oblíče- jem lidu nevděčného a zlobivého a roztržitého a svárlivého, modlil 35 se za ně a lítost měl k nepřáteluom svým; protož od Pána na- zván najtišejší. A ta ctnost nad jiné v něm zřetedlnějšie byla; ačkoli také vieru měl, však toto dobré v něm Duch svatý nad jiné zchvaluje dary, a to proto, abychom příklady brali na svatých Otcích ctností a abychom žádného nezamietali, ale bráli (!) jednák 40 na tomto vieru, jednák na onom tichost. David pak protivenstvie snášel veliká od Saule, a maje moc nade všemi nepřátely, však osoby Saulovy kryl se utiekaje; tak byl pokorný a nebyl mstitedlný nad svým nepřítelem najvětším. Ačkoli také vieru měl, avšak za příklad v této ctnosti nám po-45 15 9 In marg.: Tři; ale toto slovo je přeškrtnuto, ač je to nejspíše správná korektura m. Čtyři (sr. Zj. 21, 13) — 14 Podle Mat. 25, 21 — 25 I. M. 15, 6 — 27 Jan 8, 56 — 34 4. M. 12, 3 — 42 1. Sam. 19, 10
480 Kapitola Z perel brány Darové svatých Abraham veliké viery Mojžicš tichý David pokorný Čtyři k východu slunce, čtyři k západu, čtyři ku poledni, čtyři na puol noci. Protož volení, vycházejíce s tohoto světa a života, 10 jdau skrze ty brány do Jeruzaléma. Ti sau andělé. A všickni, kteří sau v nebi, sau jako andělé boží. A všickni odsud jdauce vcházejí v život andělský a podobný andělóm. Protož řekl Kristus služebníku věrnému: »Měhoděk, služebníče dobrý, že si v málu byl věrný, vejdi jako skrz brány do Jeruzaléma a v radost«. Všecky pak brány sau z perel a každá brána má všech dva- nácte perel. Tyto brány sau najdražšími okrasami ozdobeny, ze všech najvětších daruov a milostí svatých; a co se vyzname- nává jménem kamenuov, to také jménem perel. Ačkolivěk každému základu zvláště jeden přičítá se kámen, avšak každý prorok 20 a apoštol, jak mnoho má jeden, tolikéž jiní měli v dařích božích. A jestliže jeden měl pokoru, jiní též měli; a jestliže jeden čistotu měl, jiní též; měl-li jest jeden lásku, i všickni měli, ačkoli na jednom člověku viece jeden dar a milost Ducha svatého vysvětluje se a zřetedlnější jest nežli na jiném. Jako vo Abrahamovi čte se, 25 že byl veliké viery a slibóm božím věřil, vtělenie Kristovo viděl a věřil v světle viery. Řekl Pán: »Abraham viděl a radoval se jest« a jiné budaucie věci i zemi budaucí zaslíbenau věčnau poznal. Protož Duch Páně ho zchvaluje, že jest ten kámen měl viery. Avšak jiní starci a patriarchové, David, Mojžieš a Samuel, měli 30 sau také, ale z jiných daruov také se viece zchvalují tito, a ne z viery, a že jest viece se svítila v Abrahamovi viera nežli v jiných, 412b- ačkoli i jiní měli ji. Item o Mojžiešovi čte se, že byl tichý a trpělivý před oblíče- jem lidu nevděčného a zlobivého a roztržitého a svárlivého, modlil 35 se za ně a lítost měl k nepřáteluom svým; protož od Pána na- zván najtišejší. A ta ctnost nad jiné v něm zřetedlnějšie byla; ačkoli také vieru měl, však toto dobré v něm Duch svatý nad jiné zchvaluje dary, a to proto, abychom příklady brali na svatých Otcích ctností a abychom žádného nezamietali, ale bráli (!) jednák 40 na tomto vieru, jednák na onom tichost. David pak protivenstvie snášel veliká od Saule, a maje moc nade všemi nepřátely, však osoby Saulovy kryl se utiekaje; tak byl pokorný a nebyl mstitedlný nad svým nepřítelem najvětším. Ačkoli také vieru měl, avšak za příklad v této ctnosti nám po-45 15 9 In marg.: Tři; ale toto slovo je přeškrtnuto, ač je to nejspíše správná korektura m. Čtyři (sr. Zj. 21, 13) — 14 Podle Mat. 25, 21 — 25 I. M. 15, 6 — 27 Jan 8, 56 — 34 4. M. 12, 3 — 42 1. Sam. 19, 10
Strana 481
XXI. 481 412b2 kládá se. A ta ctnost jej jako perla ozdobuje v nebeské vlasti a má z ní chválu. A tyto ť sau hvězdy, kteréž nám svítie, a ty ť sau brány, skrz kteréž máme do svatého přijíti Jeruzaléma, totiž skrze život a ctnosti a příklady prvních svatých. 50 Item Lot od Ducha božieho zchvaluje se, že milosrdný byl, Lot milosrdný přijímaje pocestné v duom svuoj. A ten přijal anděly do domu, maje za to, že sau lidé. A tu ctnost miloval Pán v něm. A ačkoli Pán mohl by jinak opatřiti chudým chléb, však chce, aby v nás bylo milosrdenstvie, a odplaty za to veliké pokládá, ale nečinícím 55 milosrdenstvie saud přísný. A ačkoli to činil Abraham též, však na Lotovi zřetedlněji, předkem stkvěla se tato ctnost. Tak Izák, Jere- miáš a Daniel a Ezechiel, všickni ti všecky dary božie a ctnosti měli sau, však jiný jinau ctností převyšující nám svítí a jinak nám skrz jinau zvláštní slauží. 60 Tak na apoštoléch. Kterau ctnost měl Jan? Maudrost totižto i Petr i jiní měli sau; tento měl pokoru, jiní též; tento trpělivost, a všickni též. A ty sau brány, skrz kteréž jíti máme a jichžto pří- klady máme se zpravovati. A ačkoli jiný a jinaj dar na jednom, a ne tak na druhém vajše stkví se, a jako jiným jménem Petr slove, 65 a jiným jménem Jan, a to pro dary vajše nad jiné obdařené a prvot- ně se vysvětlujície, a to nám ku příkladu. Jakož jest Jan v dařích ve všech stkvěl se s jinými, však jako světlem nějakým hojnějie jsa osvícen, vajše jest jako vorlice létal. Matauš psal o životě Kristo- vě a o božství, tak Marek, tak Lukáš, tak Jan; ale v některakém 70 světle Jan o božství výše, odkud viděl světlo. Každé zvieře roz- dielnau tvářnost mělo: jiné zvieře lva, jiné vorlice, jiné vola, jiné mělo tvářnost člověčí, však každé zvieře každého jiného tvářnost mělo, ačkoli jinak a jinak. A ačkolivěk jináče onano ctnost vajše svítila se na onom a jinak na jiném a vajše na tomto, který pak 75 z těch více miloval, kto z nich větší korunu má, nenie to naše znáti; ale dobře živi býti máme, pokánie činiti, Boha milovati. Jich pří- kladem máme milovati Boha. A skrz ty brány tam přijdauce uzří- me, kto jest větší mezi nimi. Ty pak brány pro auřady mají veliké odplaty, kteréžto jmé- 80 nem perel jmenují se. Jako ve čtení napsáno: »Podobno jest krá- lovstvie nebeské kupci, hledajícímu dobrých perel. A nalezv jednu drahú perlu, prodal všecky věci«. Ale dary pokory, dary trpělivosti a lásky, setrvánie kto by znal, jací sau darové, všecky věci měl by Apoštolé brány Kúpiti sobě perlu drahů 50 I. M. 19, 1 nn. — 71 Zj. 4, 7 — 80 Mat. 13, 45 a 46 Jakoubek, Výklad. 312
XXI. 481 412b2 kládá se. A ta ctnost jej jako perla ozdobuje v nebeské vlasti a má z ní chválu. A tyto ť sau hvězdy, kteréž nám svítie, a ty ť sau brány, skrz kteréž máme do svatého přijíti Jeruzaléma, totiž skrze život a ctnosti a příklady prvních svatých. 50 Item Lot od Ducha božieho zchvaluje se, že milosrdný byl, Lot milosrdný přijímaje pocestné v duom svuoj. A ten přijal anděly do domu, maje za to, že sau lidé. A tu ctnost miloval Pán v něm. A ačkoli Pán mohl by jinak opatřiti chudým chléb, však chce, aby v nás bylo milosrdenstvie, a odplaty za to veliké pokládá, ale nečinícím 55 milosrdenstvie saud přísný. A ačkoli to činil Abraham též, však na Lotovi zřetedlněji, předkem stkvěla se tato ctnost. Tak Izák, Jere- miáš a Daniel a Ezechiel, všickni ti všecky dary božie a ctnosti měli sau, však jiný jinau ctností převyšující nám svítí a jinak nám skrz jinau zvláštní slauží. 60 Tak na apoštoléch. Kterau ctnost měl Jan? Maudrost totižto i Petr i jiní měli sau; tento měl pokoru, jiní též; tento trpělivost, a všickni též. A ty sau brány, skrz kteréž jíti máme a jichžto pří- klady máme se zpravovati. A ačkoli jiný a jinaj dar na jednom, a ne tak na druhém vajše stkví se, a jako jiným jménem Petr slove, 65 a jiným jménem Jan, a to pro dary vajše nad jiné obdařené a prvot- ně se vysvětlujície, a to nám ku příkladu. Jakož jest Jan v dařích ve všech stkvěl se s jinými, však jako světlem nějakým hojnějie jsa osvícen, vajše jest jako vorlice létal. Matauš psal o životě Kristo- vě a o božství, tak Marek, tak Lukáš, tak Jan; ale v některakém 70 světle Jan o božství výše, odkud viděl světlo. Každé zvieře roz- dielnau tvářnost mělo: jiné zvieře lva, jiné vorlice, jiné vola, jiné mělo tvářnost člověčí, však každé zvieře každého jiného tvářnost mělo, ačkoli jinak a jinak. A ačkolivěk jináče onano ctnost vajše svítila se na onom a jinak na jiném a vajše na tomto, který pak 75 z těch více miloval, kto z nich větší korunu má, nenie to naše znáti; ale dobře živi býti máme, pokánie činiti, Boha milovati. Jich pří- kladem máme milovati Boha. A skrz ty brány tam přijdauce uzří- me, kto jest větší mezi nimi. Ty pak brány pro auřady mají veliké odplaty, kteréžto jmé- 80 nem perel jmenují se. Jako ve čtení napsáno: »Podobno jest krá- lovstvie nebeské kupci, hledajícímu dobrých perel. A nalezv jednu drahú perlu, prodal všecky věci«. Ale dary pokory, dary trpělivosti a lásky, setrvánie kto by znal, jací sau darové, všecky věci měl by Apoštolé brány Kúpiti sobě perlu drahů 50 I. M. 19, 1 nn. — 71 Zj. 4, 7 — 80 Mat. 13, 45 a 46 Jakoubek, Výklad. 312
Strana 482
482 Kapitola Perly kde najdeš i kterak se rodie Duch boží kde přichází prodati, i tělo k chudobě a na smrt vydati, nežlil potratiti tyto 413a dary. Ti darové osvěcují duši a zbohacují a Bohu líbeznau činie. 85 Ty ť sau drahé perly, pro kteréž sau hrady, domy i rodiče světí opustili, aby se Boha přídrželi, jej milovali, jej chválili, jeho oku- šovali, jej poznali, kterak jest dobrý Pán, jaká jeho bohatstvie a sláva jeho. V uošklivosti bylo by nám všecko na světě, kdyby- chom poznali tyto dobré věci. Item perla malý jest kámen a světlý a tvrdý, kteráž se rodí z kostí rybích a z rosy nebeské a z slunečného paprslku. Ráno lepší se rodí nežli k véčerau; rannie rosa lepší vydává nežli večerní. Dary božie vyznamenává perla, kteréž dává svatým zde i v slávě. Najprvé, aby mysl člověčí byla zpuosobná jako škořepina rybí 95 uprostřed moře; nebo rodí se perla v člověku, když se moře bauří, když se svět hajbe proti svatým, když ukrutně svaté saudie, když hořkosti na ně plynau: tu v svědomí pokojném rodí se perla. Item rodí se, když škořepina se otvierá a rosa sstupuje, slunečný pa- prslek to stvrzuje. Vyznamenává to, když srdce sau v bojích svět- 100 ských, v bauřkách, v zámutcích, v tesknosti, a když se škořepina otvierá, totiž když se srdce pozdvihuje vzhuoru k Bohu a ponižuje se a nedoufá, jediné v Pána, a k němu samému se utieká, tehdy přicházie rosa s nebe v tu duši vzdychající, totiž bolest na hřiechy a milost a maudrost a opatrnost a pokora a milostivost k blížním. 105 A to dává Buoh tajně duši uprostřed bauřivého moře. A tato rosa nepřichází, jediné v otevřenau škořípku; tak moc Ducha božieho nepřichází, jediné v to srdce, kteréž tajemstvie zná, kteréž v Hospodina doufá a Pánu se otvierá. Napsáno jest: »Otevři usta tvá, a já ť naplním je«: A tehdy se ta perla rodí, malý ká-110 413a2 men. Nebo před oblíčejem božím všeliké dobré naše jest malé, druhé veškeren život náš malý jest. Druhé kámen ten světlý jest, neb tu přicházie poznánie božie a světlo viery. A to uprostřed moře přichází, když jest pokušenie ďábelské rozvázáno svobodně. A to mocí slunce, totiž pomocí boží, 115 tvrdne, totiž dává Pán aumysl dobrý a pevný, aby nepostaupil pokušení dábelskému některému. Poslední konec jest na smrti pokušenie ďábelské; tu ť Pán zatvrzuje kámen, totiž dává pevný aumysl, aby všecka pokušenie světa a ďáblova snášel pokorně s dou- fáním. A to také dává Pán svatým před smrtí. V Přísloví napsáno: 120 90 91 O perlách, o jejich vlastnostech a původu viz u Isidora, Etymologiarum, l. XVI. caput X (ML 82, c. 575). — 109 Ž. 81, 11 — 120 Přísl. 19, 11.
482 Kapitola Perly kde najdeš i kterak se rodie Duch boží kde přichází prodati, i tělo k chudobě a na smrt vydati, nežlil potratiti tyto 413a dary. Ti darové osvěcují duši a zbohacují a Bohu líbeznau činie. 85 Ty ť sau drahé perly, pro kteréž sau hrady, domy i rodiče světí opustili, aby se Boha přídrželi, jej milovali, jej chválili, jeho oku- šovali, jej poznali, kterak jest dobrý Pán, jaká jeho bohatstvie a sláva jeho. V uošklivosti bylo by nám všecko na světě, kdyby- chom poznali tyto dobré věci. Item perla malý jest kámen a světlý a tvrdý, kteráž se rodí z kostí rybích a z rosy nebeské a z slunečného paprslku. Ráno lepší se rodí nežli k véčerau; rannie rosa lepší vydává nežli večerní. Dary božie vyznamenává perla, kteréž dává svatým zde i v slávě. Najprvé, aby mysl člověčí byla zpuosobná jako škořepina rybí 95 uprostřed moře; nebo rodí se perla v člověku, když se moře bauří, když se svět hajbe proti svatým, když ukrutně svaté saudie, když hořkosti na ně plynau: tu v svědomí pokojném rodí se perla. Item rodí se, když škořepina se otvierá a rosa sstupuje, slunečný pa- prslek to stvrzuje. Vyznamenává to, když srdce sau v bojích svět- 100 ských, v bauřkách, v zámutcích, v tesknosti, a když se škořepina otvierá, totiž když se srdce pozdvihuje vzhuoru k Bohu a ponižuje se a nedoufá, jediné v Pána, a k němu samému se utieká, tehdy přicházie rosa s nebe v tu duši vzdychající, totiž bolest na hřiechy a milost a maudrost a opatrnost a pokora a milostivost k blížním. 105 A to dává Buoh tajně duši uprostřed bauřivého moře. A tato rosa nepřichází, jediné v otevřenau škořípku; tak moc Ducha božieho nepřichází, jediné v to srdce, kteréž tajemstvie zná, kteréž v Hospodina doufá a Pánu se otvierá. Napsáno jest: »Otevři usta tvá, a já ť naplním je«: A tehdy se ta perla rodí, malý ká-110 413a2 men. Nebo před oblíčejem božím všeliké dobré naše jest malé, druhé veškeren život náš malý jest. Druhé kámen ten světlý jest, neb tu přicházie poznánie božie a světlo viery. A to uprostřed moře přichází, když jest pokušenie ďábelské rozvázáno svobodně. A to mocí slunce, totiž pomocí boží, 115 tvrdne, totiž dává Pán aumysl dobrý a pevný, aby nepostaupil pokušení dábelskému některému. Poslední konec jest na smrti pokušenie ďábelské; tu ť Pán zatvrzuje kámen, totiž dává pevný aumysl, aby všecka pokušenie světa a ďáblova snášel pokorně s dou- fáním. A to také dává Pán svatým před smrtí. V Přísloví napsáno: 120 90 91 O perlách, o jejich vlastnostech a původu viz u Isidora, Etymologiarum, l. XVI. caput X (ML 82, c. 575). — 109 Ž. 81, 11 — 120 Přísl. 19, 11.
Strana 483
XXI. 483 413b1 »Učenie muže po trpělivosti poznáno bývá«, totiž čemu učí jiné, sám to zachovává. Tak tehdy pokora, milovánie, svědomie čisté a dobrý aumysl jest perla, kteráž se rodí v moři zarmúcenie zdejšieho. Perla drahá Všecky brány byly sau z těchto perel, všickni vuodci lidu, svatí 125 mužie, měli sau ty dary a mají z nich chválu a radost v nebi. Z rosy jitřnie lepšie se rodí perla nežli z večerní. Ačkoli při Perly kterč lepšie skonání světa perly se rodie a svatí mužie sau, však nejsau tak mocní ani tak drahé ty perly a světlé jako onino v prvotnie cierkvi. Item perly, které se od mladosti rodie po křtu z obojieho pohla- 130 vie a otvierají se k nebi od dětinstvie, těm ť jest hotový Buoh dáti rosu milosti, aby se tu perly rodily, aby takoví byli pokorní, čistí, maudří, laskaví, poctiví, aby, přijdauce k rozumu, přemáhali po- kušenie těla. Ti ť snadně šatanáše přemáhají, tu život bývá veliký, modlitba nábožná. A ačkoli jiní po pokrytství a po porušení po- 135 kánie činie, k milosti přicházejí a svatí sau a milost boží mají, ale ranní sau lepší a viece se Bohu líbíce nežli ti prvé porušení a potom jako k vé čerau pokánie činíce. Ráno slunce k nám se přibližuje, k véčerau odchází. V svatých, když se slunce přibližuje, svaté rodie se perly; také 140 když odcházie, rodie se dobré, ale když se přibližuje slunce, lepšie sau. Když se slunce přibližuje, nábožní sau, pokorní sau, milostní sau. A takovým zase někdy slunce skrajvá se a odchází svým světlem od nich a opauští do času z saudu svého. A tak tu bývá jakás' noc, avšak tu v noci z rosy jiné se pučí a siemě uvržené v zemi rodí se. 145 Ten člověk navracuje se sám k sobě a poznává, jak velmi zlé jest býti opuštěnému od Boha, a dosti jest pekla; tu se snižuje, mrzké- ho a biedného poznává, tu se doluov tiskne a koří, modlí se, vzdychá a želé srdečně, milosrdný bývá, světem pohrdá, tu se rodie ty perly. Ale rannie a dennie a v přibližování slunce lepšie sau. Takoví sau 150 byli svatí první, kteříž sau krásné a dobré brány a svaté božie sta- venie. Jak dobří sau a krásní a slavní, uhlédáme, když tam při- jdeme. Takoví kněží my máme býti a perly, majíce zvláštnie ctnosti jeden nad druhého, a netoliko jednu, ale každau, kterauž jiní mají; 155 netoliko jsúce čistí, ale pokorní a nábožní a trpěliví a milosrdní a lkajície. A ačkoli jako prvnější svatí tak vysoké a pevné brány býti nemuožeme, ani tak veliké perly muožeme býti, ani také všech ctností tak široce mieti muožeme, však k tomu měli bychom usilovati, abychom měli rosu milosti a jako škořepinu pozdviženau 160 k Bohu, dobrého srdce; druhé, slunce spravedlnosti mieti v srdci 3124 Perly kterak se puosobir Ranuje lepší než pozdnic Prvních svatých neflosáhnene
XXI. 483 413b1 »Učenie muže po trpělivosti poznáno bývá«, totiž čemu učí jiné, sám to zachovává. Tak tehdy pokora, milovánie, svědomie čisté a dobrý aumysl jest perla, kteráž se rodí v moři zarmúcenie zdejšieho. Perla drahá Všecky brány byly sau z těchto perel, všickni vuodci lidu, svatí 125 mužie, měli sau ty dary a mají z nich chválu a radost v nebi. Z rosy jitřnie lepšie se rodí perla nežli z večerní. Ačkoli při Perly kterč lepšie skonání světa perly se rodie a svatí mužie sau, však nejsau tak mocní ani tak drahé ty perly a světlé jako onino v prvotnie cierkvi. Item perly, které se od mladosti rodie po křtu z obojieho pohla- 130 vie a otvierají se k nebi od dětinstvie, těm ť jest hotový Buoh dáti rosu milosti, aby se tu perly rodily, aby takoví byli pokorní, čistí, maudří, laskaví, poctiví, aby, přijdauce k rozumu, přemáhali po- kušenie těla. Ti ť snadně šatanáše přemáhají, tu život bývá veliký, modlitba nábožná. A ačkoli jiní po pokrytství a po porušení po- 135 kánie činie, k milosti přicházejí a svatí sau a milost boží mají, ale ranní sau lepší a viece se Bohu líbíce nežli ti prvé porušení a potom jako k vé čerau pokánie činíce. Ráno slunce k nám se přibližuje, k véčerau odchází. V svatých, když se slunce přibližuje, svaté rodie se perly; také 140 když odcházie, rodie se dobré, ale když se přibližuje slunce, lepšie sau. Když se slunce přibližuje, nábožní sau, pokorní sau, milostní sau. A takovým zase někdy slunce skrajvá se a odchází svým světlem od nich a opauští do času z saudu svého. A tak tu bývá jakás' noc, avšak tu v noci z rosy jiné se pučí a siemě uvržené v zemi rodí se. 145 Ten člověk navracuje se sám k sobě a poznává, jak velmi zlé jest býti opuštěnému od Boha, a dosti jest pekla; tu se snižuje, mrzké- ho a biedného poznává, tu se doluov tiskne a koří, modlí se, vzdychá a želé srdečně, milosrdný bývá, světem pohrdá, tu se rodie ty perly. Ale rannie a dennie a v přibližování slunce lepšie sau. Takoví sau 150 byli svatí první, kteříž sau krásné a dobré brány a svaté božie sta- venie. Jak dobří sau a krásní a slavní, uhlédáme, když tam při- jdeme. Takoví kněží my máme býti a perly, majíce zvláštnie ctnosti jeden nad druhého, a netoliko jednu, ale každau, kterauž jiní mají; 155 netoliko jsúce čistí, ale pokorní a nábožní a trpěliví a milosrdní a lkajície. A ačkoli jako prvnější svatí tak vysoké a pevné brány býti nemuožeme, ani tak veliké perly muožeme býti, ani také všech ctností tak široce mieti muožeme, však k tomu měli bychom usilovati, abychom měli rosu milosti a jako škořepinu pozdviženau 160 k Bohu, dobrého srdce; druhé, slunce spravedlnosti mieti v srdci 3124 Perly kterak se puosobir Ranuje lepší než pozdnic Prvních svatých neflosáhnene
Strana 484
484 Kapitola a dary Ducha svatého, abychom aspoň malé brány byli proti svatým prvním, totiž brány, majíce perly boží, abychom také přišli k oněm mužuom svatým přeodivné krásy, kteříž sau ty brány, a ozdobené perlami slávy a veselé a ctnostmi neslýcha- nými, skrze Krista, Pána našeho. 413b2 165 A ulice města zlato čisté jakožto sklo přesvětlé. Jako sau rozliční stavové v tomto Jeruzalémě, tak i v budaucím Jeruzalémě vedlé svého povolánie bude mieti každý korunu a odplatu. Někteří v tomto Jeruzalémě sau jako základ první po Kristu a jako zed pevná hájéci města. Ti sau byli 5 svatí první cierkve svaté, kteříž najvětšie dary měli, jako praveno jest svrchu. Takéž ti světí byli sau brány, skrz kteréž světí při- cházejí do vlasti. Ty sau ozdobeny perlami, ti sau dokonalí, kteříž velikau maudrost boží a velikého Ducha božieho měli sau, jakož praveno jest nahoře. Již vypisuje ryňky a ulice. Po zdech a bra-10 Ulice Jeruzaléma nách ulice pokládají se, jenž v zavržení bývají. A rozumějí se lidé obecní, stavové, zprávcuov světských, urozených, řemeslníkuov a pracovitých; kteřížto, když vieru mají a lásku a přikázanie za- chovávají, ti sau ulice. A mají jméno z latinského slova platea, od širokosti, quasi latitudo etc. Ti sau z menšieho stavu, kteříž mnoho mají křehkosti v sobě a nemocnější sau, ale hřiechuov se varují, vieru mají, zprávu Kristo- vu zachovávají a tak v počtu jeruzalémských a vyvolených poklá- dají se zde i v budaucím věku. Zde sau jako zlato, kteříž stojí v po- slušenství svým vyším a zprávcuom, v pokání, v zprávě čtenie 20 svatého sau jakožto zlato čisté a sklo pruohledčivé. Nebo Jeruza- lém není toliko z samých bran a zdí, ale má také ulice, totiž poddané poslušné a ješto viery ostřiehají a lásky k Bohu. A ti sau v tomto Jeruzalémě zdejším i v budaucím budau měšťané světí. V Pies- ničkách III°.: »Pokojieček udělal sobě Šalomaun z dřívie libán-25 414a1 ského«. To dřevo nepráchniví a jest trvánlivé jako kámen tvrdý. A slaupy zdělal střiebrné; třetie, odpočivadlo zlaté; čtvrté, opal svrchu i okolo zlatohlavem; páté, u prostředku drahé věci roze- střel pro dcery jeruzalémské. Co míní těmito věcmi Maudrost? Pokojík vyznamenává srdce 30 čistá a osvícená velikau maudrostí, v kterýchžto najsvrchovanější Pokojík Šalomaunuov co znamená 15 11 nn. Cf. Richardi a S. Victore In Apocalypsim l. VII (ML 196, c. 872/3). — 25 Pls. Šal. 3, 9 a 10
484 Kapitola a dary Ducha svatého, abychom aspoň malé brány byli proti svatým prvním, totiž brány, majíce perly boží, abychom také přišli k oněm mužuom svatým přeodivné krásy, kteříž sau ty brány, a ozdobené perlami slávy a veselé a ctnostmi neslýcha- nými, skrze Krista, Pána našeho. 413b2 165 A ulice města zlato čisté jakožto sklo přesvětlé. Jako sau rozliční stavové v tomto Jeruzalémě, tak i v budaucím Jeruzalémě vedlé svého povolánie bude mieti každý korunu a odplatu. Někteří v tomto Jeruzalémě sau jako základ první po Kristu a jako zed pevná hájéci města. Ti sau byli 5 svatí první cierkve svaté, kteříž najvětšie dary měli, jako praveno jest svrchu. Takéž ti světí byli sau brány, skrz kteréž světí při- cházejí do vlasti. Ty sau ozdobeny perlami, ti sau dokonalí, kteříž velikau maudrost boží a velikého Ducha božieho měli sau, jakož praveno jest nahoře. Již vypisuje ryňky a ulice. Po zdech a bra-10 Ulice Jeruzaléma nách ulice pokládají se, jenž v zavržení bývají. A rozumějí se lidé obecní, stavové, zprávcuov světských, urozených, řemeslníkuov a pracovitých; kteřížto, když vieru mají a lásku a přikázanie za- chovávají, ti sau ulice. A mají jméno z latinského slova platea, od širokosti, quasi latitudo etc. Ti sau z menšieho stavu, kteříž mnoho mají křehkosti v sobě a nemocnější sau, ale hřiechuov se varují, vieru mají, zprávu Kristo- vu zachovávají a tak v počtu jeruzalémských a vyvolených poklá- dají se zde i v budaucím věku. Zde sau jako zlato, kteříž stojí v po- slušenství svým vyším a zprávcuom, v pokání, v zprávě čtenie 20 svatého sau jakožto zlato čisté a sklo pruohledčivé. Nebo Jeruza- lém není toliko z samých bran a zdí, ale má také ulice, totiž poddané poslušné a ješto viery ostřiehají a lásky k Bohu. A ti sau v tomto Jeruzalémě zdejším i v budaucím budau měšťané světí. V Pies- ničkách III°.: »Pokojieček udělal sobě Šalomaun z dřívie libán-25 414a1 ského«. To dřevo nepráchniví a jest trvánlivé jako kámen tvrdý. A slaupy zdělal střiebrné; třetie, odpočivadlo zlaté; čtvrté, opal svrchu i okolo zlatohlavem; páté, u prostředku drahé věci roze- střel pro dcery jeruzalémské. Co míní těmito věcmi Maudrost? Pokojík vyznamenává srdce 30 čistá a osvícená velikau maudrostí, v kterýchžto najsvrchovanější Pokojík Šalomaunuov co znamená 15 11 nn. Cf. Richardi a S. Victore In Apocalypsim l. VII (ML 196, c. 872/3). — 25 Pls. Šal. 3, 9 a 10
Strana 485
XXI. 485 414a2 maudrost kochá se a sytí se tu. Dřívie cédrové jsau ti, kteříž trvají do konce s Kristem u vieře, v trpělivosti, v lásce; z těch činí sobě přiebytek v Jeruzalémě. Slaupové střiebrní, na kterýchž stavenie 35 se zdrhuje, sau dokonalí mužie, příkladní a osvícení velmi, na nichžto cierkev vzdělává se svatá boží a kteříž znějí jako střiebro, kteříž kázali slovo božie jako zvučná trauba. Z těch také stavie se vlast nebeská. Odpočivadlo zlaté sau srdce tak čistá, jasná a osvícená, kteráž 40 se stkvie jako zlato, kdež rád Šalomaun - Ježíš náš přebývá, kteráž mají vieru čistau, milovánie a lásku k Kristu Ježíši. To ť jest jeho stavenie, tu ť bydlí Kristus Ježíš obecně. Ten chrám nenie z člo- věka, ale z maudrosti božie. Člověk nemuože postaviti toho diela, ale sám Kristus Ježíš. Vstupovánie zlatohlavové učinil. Červené 45 raucho zkrvavené vyznamenává dokonalejšie muže a veliké, kteříž jdau do Jeruzaléma budaucieho skrze trpělivost a sau jim rozkošná utrpenie, totiž kteříž žádají trpěti žaláře, voheň a meč i hlad, kteříž k dokonalému životu prospievajíce jdau den ode dne a do slávy jdau. Tyť má Šalomaun v domu svém, ty staví sám; a ne každému 50 toho dává, ale zvláštním svým, aby skrze mučedlnictva šli, bez reptánie trpěli a s ochotností zámutky snášeli a nepřátely milo- vali. Ne každému dopauští jíti po těchto stupních, ale najvybra- nějším svým. Tento stupeň mučedlnictva vede člověka k jasnému vidění božstvie a do ráje rozkoší. Blahoslavená barva tato, kteráž odievá člověka v divnau barvu slávy, aby počestně postaven byl před Beránkem naším, Ježíšem! Blahoslavený jest ten, kohož povolá k tomuto stupni zlatohlavovému! Blahoslavení, kteříž jej nalézají! Blahoslavení, kterým tento řebřík připravuje! On zajisté vie, komu to dáti má. Postřel prostřední láskau, totiž na ulicech to učinil, to jest v prostém lidu a pracovitém, dav jemu vieru a lásku, ale ne tak dokonalau jako prvé, ale prostřední, v níž chodiece mo- hau spaseni býti. Ti sau manželé, kteříž skutky milosrdné činie, kteříž hřiechy v sobě kazie, nahé odievají, z dobře dobytých věcí 65 časné věci mají a udělují nuzným, děti milují i časné věci, ale pro Boha hotovi sau všecko ztratiti, kteříž mají pravau vieru, živau, a poslušenstvie zachovávají starším. Ačkoli nemají tak velikých daruov jako první, ve zdech a v branách, ale mají prostřední vieru a lásku a mdlejší. 70 A to učinil pro dcery jeruzalémské. Nedie »ženy« aneb »muže«, ale dcery, rozuměje křehké a nemocné. A nejsau 55 60 Odpočivadlo Vstupovánic zla tohlavové Ne každý tudy chodí Manželé milosrdné Cedrus Slaupové
XXI. 485 414a2 maudrost kochá se a sytí se tu. Dřívie cédrové jsau ti, kteříž trvají do konce s Kristem u vieře, v trpělivosti, v lásce; z těch činí sobě přiebytek v Jeruzalémě. Slaupové střiebrní, na kterýchž stavenie 35 se zdrhuje, sau dokonalí mužie, příkladní a osvícení velmi, na nichžto cierkev vzdělává se svatá boží a kteříž znějí jako střiebro, kteříž kázali slovo božie jako zvučná trauba. Z těch také stavie se vlast nebeská. Odpočivadlo zlaté sau srdce tak čistá, jasná a osvícená, kteráž 40 se stkvie jako zlato, kdež rád Šalomaun - Ježíš náš přebývá, kteráž mají vieru čistau, milovánie a lásku k Kristu Ježíši. To ť jest jeho stavenie, tu ť bydlí Kristus Ježíš obecně. Ten chrám nenie z člo- věka, ale z maudrosti božie. Člověk nemuože postaviti toho diela, ale sám Kristus Ježíš. Vstupovánie zlatohlavové učinil. Červené 45 raucho zkrvavené vyznamenává dokonalejšie muže a veliké, kteříž jdau do Jeruzaléma budaucieho skrze trpělivost a sau jim rozkošná utrpenie, totiž kteříž žádají trpěti žaláře, voheň a meč i hlad, kteříž k dokonalému životu prospievajíce jdau den ode dne a do slávy jdau. Tyť má Šalomaun v domu svém, ty staví sám; a ne každému 50 toho dává, ale zvláštním svým, aby skrze mučedlnictva šli, bez reptánie trpěli a s ochotností zámutky snášeli a nepřátely milo- vali. Ne každému dopauští jíti po těchto stupních, ale najvybra- nějším svým. Tento stupeň mučedlnictva vede člověka k jasnému vidění božstvie a do ráje rozkoší. Blahoslavená barva tato, kteráž odievá člověka v divnau barvu slávy, aby počestně postaven byl před Beránkem naším, Ježíšem! Blahoslavený jest ten, kohož povolá k tomuto stupni zlatohlavovému! Blahoslavení, kteříž jej nalézají! Blahoslavení, kterým tento řebřík připravuje! On zajisté vie, komu to dáti má. Postřel prostřední láskau, totiž na ulicech to učinil, to jest v prostém lidu a pracovitém, dav jemu vieru a lásku, ale ne tak dokonalau jako prvé, ale prostřední, v níž chodiece mo- hau spaseni býti. Ti sau manželé, kteříž skutky milosrdné činie, kteříž hřiechy v sobě kazie, nahé odievají, z dobře dobytých věcí 65 časné věci mají a udělují nuzným, děti milují i časné věci, ale pro Boha hotovi sau všecko ztratiti, kteříž mají pravau vieru, živau, a poslušenstvie zachovávají starším. Ačkoli nemají tak velikých daruov jako první, ve zdech a v branách, ale mají prostřední vieru a lásku a mdlejší. 70 A to učinil pro dcery jeruzalémské. Nedie »ženy« aneb »muže«, ale dcery, rozuměje křehké a nemocné. A nejsau 55 60 Odpočivadlo Vstupovánic zla tohlavové Ne každý tudy chodí Manželé milosrdné Cedrus Slaupové
Strana 486
486 Kapitola synové pevní a dokonalí, ale sau dcery jako mdlé a prostřed- nie. Těm také puojčuje rozestřenie viery, naděje a lásky a milo- srdných skutkuov a poslušenstvie a chce takéž ty spasiti. A ačkoli- věk koruny mučedlníkuov nemají jako první, alevšak pro to spa- seni budau; a bude-li tu co sena aneb strniště aneb dřeva, spáleno bude, a zlato zuostane. Job XXVIII.: »Má ť střiebro pramenuov svých počátky«, totiž rozumové pravého Písma mají počátek od Boha. »A zlato má místo, kde se přehání a čistí«; a jestliže tu co bude zemnatosti aneb hrubosti jaké, má své přečištěnie. A ač 80 ovšem tito nemocní, majíce prostřední lásku, nejdau skrze krev svau do Jeruzaléma, alevšak mají ti místo svého čištěnie. Bude-li co tu zemnatosti, přepáleni budau, a sauce očištěni, do nebeské vlasti vzati budau. I. Korint. III°.: »Viz, co kto staví na základ, kto zlato, kto střiebro, kto kámen,« totiž veliké a dokonalé skutky 85 lásky; »jestliže kto staví seno, strniště a dřevo, totiž některé mdlé skutky, potom den Páně zjeví a přečistí«. 75 414b1 Hanbiti se budem, jdauc s tohoto světa Očistec Lid obecný máL spisen býti Ačkoli zde světí mají světlo viery, naděje, tento věk jest jako noc proti onomu dni: když lidé vyjdau mdlí z tohoto života, tehdy den Páně, nějaké poznánie Boha a viděnie a zahanbenie a sebe 90 samého nové poznánie, potká se s nimi, a tu budau želeti a mučiti se a čistiti obyčejem a skutkem od Boha uloženým. A tak budau po vyčištění zlato čisté, k městu svatému úžitečné. Ale ryňkové a ulice, kteří sau dobře stáli u vieře živé a v lásce, také tam v bu- daucím Jeruzalémě dobře stanau. A ač sú křehkosti byly v nich, 95 na místě svém vyčištěni budau. Bylo by potřebie hospodářóm a zprávcuom čeledním a takovým ulicím opatřiti se, kterak stojí. Jsau-li zde v hříších ryňkové a ulice, sau-li zde bludové, jest-li lakota a jiní hřiechové, tam přísně sauzeni budau. Jaká naděje spasenie bude? Takové město nemá naděje přijíti do nebeské 100 vlasti. Ale kteří mají býti spaseni, mušejí mieti prostřední lásku, 414b- stavu svého šetřiti a povolánie a stupně svého, ostřéhati viery, naděje a lásky a skutky milosrdné činiti, neposlušenstvie se varo- vati, hřiechy skrocovati, almužny činiti, nábožně se modliti, čeled dobře zpravovati, hřiechy své trpělivostí vyplacovati, bázeň za- 105 chovati, cizím národuom dobré příklady dávati, jiné vieře učiti, děti učiti Bohu slúžiti. Ti dobře státi budau. Blahoslavení sau ti! A pakli co bude tu maličké poškvrny, vyčištěni budau na svém 76 Ohlas 1. Kor. 3, 12 a 13 — 77 Job 28, 1 — 82 Podle rkpisu se má snad spíše čísti: čistěnie. — 84 1. Kor. 3, 10 a 12 až 13
486 Kapitola synové pevní a dokonalí, ale sau dcery jako mdlé a prostřed- nie. Těm také puojčuje rozestřenie viery, naděje a lásky a milo- srdných skutkuov a poslušenstvie a chce takéž ty spasiti. A ačkoli- věk koruny mučedlníkuov nemají jako první, alevšak pro to spa- seni budau; a bude-li tu co sena aneb strniště aneb dřeva, spáleno bude, a zlato zuostane. Job XXVIII.: »Má ť střiebro pramenuov svých počátky«, totiž rozumové pravého Písma mají počátek od Boha. »A zlato má místo, kde se přehání a čistí«; a jestliže tu co bude zemnatosti aneb hrubosti jaké, má své přečištěnie. A ač 80 ovšem tito nemocní, majíce prostřední lásku, nejdau skrze krev svau do Jeruzaléma, alevšak mají ti místo svého čištěnie. Bude-li co tu zemnatosti, přepáleni budau, a sauce očištěni, do nebeské vlasti vzati budau. I. Korint. III°.: »Viz, co kto staví na základ, kto zlato, kto střiebro, kto kámen,« totiž veliké a dokonalé skutky 85 lásky; »jestliže kto staví seno, strniště a dřevo, totiž některé mdlé skutky, potom den Páně zjeví a přečistí«. 75 414b1 Hanbiti se budem, jdauc s tohoto světa Očistec Lid obecný máL spisen býti Ačkoli zde světí mají světlo viery, naděje, tento věk jest jako noc proti onomu dni: když lidé vyjdau mdlí z tohoto života, tehdy den Páně, nějaké poznánie Boha a viděnie a zahanbenie a sebe 90 samého nové poznánie, potká se s nimi, a tu budau želeti a mučiti se a čistiti obyčejem a skutkem od Boha uloženým. A tak budau po vyčištění zlato čisté, k městu svatému úžitečné. Ale ryňkové a ulice, kteří sau dobře stáli u vieře živé a v lásce, také tam v bu- daucím Jeruzalémě dobře stanau. A ač sú křehkosti byly v nich, 95 na místě svém vyčištěni budau. Bylo by potřebie hospodářóm a zprávcuom čeledním a takovým ulicím opatřiti se, kterak stojí. Jsau-li zde v hříších ryňkové a ulice, sau-li zde bludové, jest-li lakota a jiní hřiechové, tam přísně sauzeni budau. Jaká naděje spasenie bude? Takové město nemá naděje přijíti do nebeské 100 vlasti. Ale kteří mají býti spaseni, mušejí mieti prostřední lásku, 414b- stavu svého šetřiti a povolánie a stupně svého, ostřéhati viery, naděje a lásky a skutky milosrdné činiti, neposlušenstvie se varo- vati, hřiechy skrocovati, almužny činiti, nábožně se modliti, čeled dobře zpravovati, hřiechy své trpělivostí vyplacovati, bázeň za- 105 chovati, cizím národuom dobré příklady dávati, jiné vieře učiti, děti učiti Bohu slúžiti. Ti dobře státi budau. Blahoslavení sau ti! A pakli co bude tu maličké poškvrny, vyčištěni budau na svém 76 Ohlas 1. Kor. 3, 12 a 13 — 77 Job 28, 1 — 82 Podle rkpisu se má snad spíše čísti: čistěnie. — 84 1. Kor. 3, 10 a 12 až 13
Strana 487
XXI. 487 415a1 místě. Ale běda hospodářóm a čeledním otcuom nedbalým a uli- 110 cím! Tudiež zemrau, kteříž následují lakomstvie a jiné hřiechy činie. Pohřiechu nejsme nádoby zlaté, vyvolené jako Pavel, ani my kněžie slaupové střiebrní, ani zpolehadlo zlaté; a nemáme čistého srdce, velikau láskau ozdobeného, ani sme stupňové zlatohlavoví, ani vstupujeme dobrovolně, ani radostně skrze trpělivost a zámut- 115 ky do nebe. My biední kazatelové i posluchači, kde se tedy obrá- Kde se obrátime? tíme a kam puojdeme? Toliko aspoň kdyby prostřední byla láska a svatá jednota a viera v kněžstvu a v obecném lidu a nějaký řád a zprávu Kristovu kdybychme zachovávali, aspoň bychom ze- mřeli na cestě Kristově, a bylo-li by co jaké poškvrny, byli bychom 120 očištěni, naději majíce spasenie. Ale ještě ani v kněžstvu ani v lidu jest prostřednie láska, viera a jednota, ale všudy rozdělenie, všudy svár a hadruňk. Na kterém tehdy stupni spaseni budeme? Běda nám! »A podobné sklu přesvětlému«. Obecný lid prostý, poslušný, 125 pracovitý, kterýž od slaupuov béře naučenie, má býti jako sklo sklo pruohledčivé pruohledčivé, totižto aby měli vieru s láskau. Ta kdež jest, nemuož se tajiti, ale dá se viděti zevnitř; které věci dobréll sau v člověku, vycházejí ven. Jest-li viera, vyznávají pravdu zjevně; jestliže jest pokora, rádi snášejí protivné věci; jest-li láska, hned jest milosti- 130 vost k bližním, o sobě nedoufá; jest-li čisté srdce, hned s třesením a s bázní přistaupá k přijímaní velebné svátosti těla a krve božie jest-li prosté srdce, tehdy nenie dvojitého jazyku. Takoví mají býti, kteří budau spaseni; v obecném lidu zde sau zlato, takoví tam budau sklo, že každý uzřie milovánie, dobré myšlenie, čisté 135 srdce a svaté, a těla jich budau pruohledčivá i duše. A z toho bude sláva a chvála a radost v nebeské vlasti. V tomto životě každá duše měla by o těchto věcech mysliti, tyto věci rozjímati a jich žádati a dychtiti k nim a v ně pamět upřieti, aby tak mohla vyčištěna býti zde v tomto světě a tak 140 se zpuosobiti, aby byla zlato a střiebro a dobrá ulice v svatém městě Jeruzalémě a aby byla na duši i na těle oslavená a naskrz patrná. Nebo z toho svatým bude veliká sláva, kdež jeden každý vuoli, srdce a svědomie druhého pozná v světle Ježíše Krista, kterýž osvěcuje ten Jeruzalém město i všecky svaté u vlasti; kte- 145 réž nám rač půojčiti dojíti Ježíš na věky požehnaný! Amen. Ctnosti se nemohau zatajiti Viděl město přeodivné, na zdech, na ulicech, na branách a základích v světle všudy vuokol. Potom dopovídá:
XXI. 487 415a1 místě. Ale běda hospodářóm a čeledním otcuom nedbalým a uli- 110 cím! Tudiež zemrau, kteříž následují lakomstvie a jiné hřiechy činie. Pohřiechu nejsme nádoby zlaté, vyvolené jako Pavel, ani my kněžie slaupové střiebrní, ani zpolehadlo zlaté; a nemáme čistého srdce, velikau láskau ozdobeného, ani sme stupňové zlatohlavoví, ani vstupujeme dobrovolně, ani radostně skrze trpělivost a zámut- 115 ky do nebe. My biední kazatelové i posluchači, kde se tedy obrá- Kde se obrátime? tíme a kam puojdeme? Toliko aspoň kdyby prostřední byla láska a svatá jednota a viera v kněžstvu a v obecném lidu a nějaký řád a zprávu Kristovu kdybychme zachovávali, aspoň bychom ze- mřeli na cestě Kristově, a bylo-li by co jaké poškvrny, byli bychom 120 očištěni, naději majíce spasenie. Ale ještě ani v kněžstvu ani v lidu jest prostřednie láska, viera a jednota, ale všudy rozdělenie, všudy svár a hadruňk. Na kterém tehdy stupni spaseni budeme? Běda nám! »A podobné sklu přesvětlému«. Obecný lid prostý, poslušný, 125 pracovitý, kterýž od slaupuov béře naučenie, má býti jako sklo sklo pruohledčivé pruohledčivé, totižto aby měli vieru s láskau. Ta kdež jest, nemuož se tajiti, ale dá se viděti zevnitř; které věci dobréll sau v člověku, vycházejí ven. Jest-li viera, vyznávají pravdu zjevně; jestliže jest pokora, rádi snášejí protivné věci; jest-li láska, hned jest milosti- 130 vost k bližním, o sobě nedoufá; jest-li čisté srdce, hned s třesením a s bázní přistaupá k přijímaní velebné svátosti těla a krve božie jest-li prosté srdce, tehdy nenie dvojitého jazyku. Takoví mají býti, kteří budau spaseni; v obecném lidu zde sau zlato, takoví tam budau sklo, že každý uzřie milovánie, dobré myšlenie, čisté 135 srdce a svaté, a těla jich budau pruohledčivá i duše. A z toho bude sláva a chvála a radost v nebeské vlasti. V tomto životě každá duše měla by o těchto věcech mysliti, tyto věci rozjímati a jich žádati a dychtiti k nim a v ně pamět upřieti, aby tak mohla vyčištěna býti zde v tomto světě a tak 140 se zpuosobiti, aby byla zlato a střiebro a dobrá ulice v svatém městě Jeruzalémě a aby byla na duši i na těle oslavená a naskrz patrná. Nebo z toho svatým bude veliká sláva, kdež jeden každý vuoli, srdce a svědomie druhého pozná v světle Ježíše Krista, kterýž osvěcuje ten Jeruzalém město i všecky svaté u vlasti; kte- 145 réž nám rač půojčiti dojíti Ježíš na věky požehnaný! Amen. Ctnosti se nemohau zatajiti Viděl město přeodivné, na zdech, na ulicech, na branách a základích v světle všudy vuokol. Potom dopovídá:
Strana 488
488 Kapitola Malau známost máme těchto věcí »A chrámu sem neviděl v něm«. Divná řeč tato boží jest! Jeden chrám na tomto světě, druhý před posledním saudem v onom životě, třetí jest po saudě. Nápodobně v podobenství mluví Mat. 5 XXII., kdež die: »Podobno jest královstvie nebeské člověku králi« etc. Tato svadba jest v tomto chrámě, a lépe jest v druhém, 415a2 po tomto životě, před saudem. Najdokonalejie slaviti se bude v nebeské vlasti po ostatním saudě, když stavenie Jeruzaléma dokoná se. V nynějším chrámě malau máme známost, a kterak 10 se slaví v onom životě zavřieni sauc s Kristem, ovšem méně známe; kterak pak slaviti se bude ta svatba po vzkříšení všech nás, malau máme známost, nebo daleké sau tyto věci od očí našich. Svadba se stala veliká Protož král slávy najlepší učinil svadbu Synu sobě rovnému, sobě spolu přirozenému a jednorozenému, učinil svadbu Synu 15 svému, spojiv ho s tělem. A skrz tuto svadbu každá duše Kristu se připojuje. A veliká jest to svadba, jako král veliký; a předivná to svadba, nebo ženich divný, a tak drazí pokrmové, jako slušie na takového krále. Tu jest spojenie Boha s člověkem, božieho Syna s Synem člověka, stvořitele s stvořením. A které věci on spojil, 20 žádný nemuož toho zrušiti. Ty všecky věci skryty sau přede vším světem pro velikost. Item tu nákladové sau velicí. A trvá vždycky ta svadba, nepominau tyto radosti jako na tělesných lidských svatbách, a hřiech zuostává a mauka nastává; ale tato svadba trvá, radosti trvají i jednostajní pokrmové a jednostajní pokla-25 dové a darové. A zuove všecky na svadbu s žádostí velikau. V Přísloví VIII°.: »Rozkoše mé sau býti s syny lidskými«, aby totiž se mnú byli a já s nimi, aby mne milovali a já je, a aby jich radost na mně se naplnila. Ačkoli přehojnějie raduje se duše Kristova na této svadbě 30 jako královna, má najvětší okrasu, veliké objímanie a blízké a spo- jenie jedno jako na posteli má, s jinými také chce se zděliti a svadbu mieti a radost. V Přísloví v poslední: »Mnohé dcery shromáždily bohatstvie«, totiž mají radosti a milovánie, »ale ty převýšila si 415b všecky« jako královna, nad milovánie všech, ty si najmilostnější, 35 ty darována si a pokorau převajšená a krásná a bohatá a blízká božstvím. A nechce sama se radovati, ale svolává všecky a všecky by chtěla spasiti, což jest na ní. A protož posielá mnohé posly, prvé i potom i nynie, aby přišli spěšně na svadbu. A čest vzkládá Ježíš na pozvané; nebo zuove ke cti, k radosti, k daruom, na hody. 40 6 Mat. 22, 2 nn. — 27 Přísl. 8, 31 — 33 Přísl. 31, 29
488 Kapitola Malau známost máme těchto věcí »A chrámu sem neviděl v něm«. Divná řeč tato boží jest! Jeden chrám na tomto světě, druhý před posledním saudem v onom životě, třetí jest po saudě. Nápodobně v podobenství mluví Mat. 5 XXII., kdež die: »Podobno jest královstvie nebeské člověku králi« etc. Tato svadba jest v tomto chrámě, a lépe jest v druhém, 415a2 po tomto životě, před saudem. Najdokonalejie slaviti se bude v nebeské vlasti po ostatním saudě, když stavenie Jeruzaléma dokoná se. V nynějším chrámě malau máme známost, a kterak 10 se slaví v onom životě zavřieni sauc s Kristem, ovšem méně známe; kterak pak slaviti se bude ta svatba po vzkříšení všech nás, malau máme známost, nebo daleké sau tyto věci od očí našich. Svadba se stala veliká Protož král slávy najlepší učinil svadbu Synu sobě rovnému, sobě spolu přirozenému a jednorozenému, učinil svadbu Synu 15 svému, spojiv ho s tělem. A skrz tuto svadbu každá duše Kristu se připojuje. A veliká jest to svadba, jako král veliký; a předivná to svadba, nebo ženich divný, a tak drazí pokrmové, jako slušie na takového krále. Tu jest spojenie Boha s člověkem, božieho Syna s Synem člověka, stvořitele s stvořením. A které věci on spojil, 20 žádný nemuož toho zrušiti. Ty všecky věci skryty sau přede vším světem pro velikost. Item tu nákladové sau velicí. A trvá vždycky ta svadba, nepominau tyto radosti jako na tělesných lidských svatbách, a hřiech zuostává a mauka nastává; ale tato svadba trvá, radosti trvají i jednostajní pokrmové a jednostajní pokla-25 dové a darové. A zuove všecky na svadbu s žádostí velikau. V Přísloví VIII°.: »Rozkoše mé sau býti s syny lidskými«, aby totiž se mnú byli a já s nimi, aby mne milovali a já je, a aby jich radost na mně se naplnila. Ačkoli přehojnějie raduje se duše Kristova na této svadbě 30 jako královna, má najvětší okrasu, veliké objímanie a blízké a spo- jenie jedno jako na posteli má, s jinými také chce se zděliti a svadbu mieti a radost. V Přísloví v poslední: »Mnohé dcery shromáždily bohatstvie«, totiž mají radosti a milovánie, »ale ty převýšila si 415b všecky« jako královna, nad milovánie všech, ty si najmilostnější, 35 ty darována si a pokorau převajšená a krásná a bohatá a blízká božstvím. A nechce sama se radovati, ale svolává všecky a všecky by chtěla spasiti, což jest na ní. A protož posielá mnohé posly, prvé i potom i nynie, aby přišli spěšně na svadbu. A čest vzkládá Ježíš na pozvané; nebo zuove ke cti, k radosti, k daruom, na hody. 40 6 Mat. 22, 2 nn. — 27 Přísl. 8, 31 — 33 Přísl. 31, 29
Strana 489
XXI. 489 A jako večeře jest divná a od věku skrytá světu, tak přeodivní služebníci a poslové; a předchází je požehnáním a dary a činí je svaté. K Efezským die: »Požehnaný Pán, kterýž nás požehnal všelikým požehnáním, abychom byli světí, nepoškvrnění, maudří 45 a příkladní«. Těm praví: »Dám vám usta a maudrost, abyšte vy- pravovali hody svadby této a společné radosti a poklady, a kterak zváti máte ke cti všecky«. A těm najprvé dává okusiti hoduov, kterak velmi dobří a chutní sau pokrmové. V Písničkách II°. »Uvedl mě král do pokoje vinného«, aby pravili lidu: Koštujte 50 a vizte, nebo chutný jest Pán. Item dává sílu pro nepřátely a pro- tivníky a kacieře, kteříž povstávají proti hoduom těmto a svaté svadbě a proti pozvaným. Item potřebná jest maudrost proti chytrostem jich. Item těm praví: »Kto vás slyší, mne slyší. Kto vámi pohrdá, mnau pohrdá a mne potupuje«. Služebulci a poslové svatby jací sau 1°. 415b2 60 My máme býti takoví, kterýchž napomínanie má býti časté a opatrné k těmto hoduom. Poslové mají napomínati, aby šli na svadbu skrz obrácenie srdce, druhé, aby pokánie činili, třetie, aby z cizoložného milovánie tohoto světa vyšli, od rozkoší světa, od pajchy světské a od milovánie světa, od auzkosti hřiechuov, aby z ctnosti do ctnosti prospievali. Jan die: »Nechtějte milovati světa ani . ..« etc. »Nebo vše, což jest na světě, neb jest pajcha« etc. Všecky věci světské uvodili sau poslové v uošklivost, zlý ži- vot trestali. A poslal opět a opět na znamenie veliké milosti, nebo velmi miluje duše a štědrý jest k obdarování všech. Chtěje vyjíti 65 ženich z světa, řekl: »Žádostí žádal sem tohoto beránka jísti s vámi«, totiž nenie dosti napomenauti jednau, ale častokrát po- sielají se poslové. Hle, kterak jest velmi Buoh uctil člověka, jak štědře dává, a nic mu neubývá, škody žádné nemá, dávaje a nakládaje! O duše 70 popatř, kterak se má Pán k dušem, kterak daruje, kterak okraš- luje, nasycuje a ctí obdařuje! Jak velmi vděčná máš býti z těch dobrodiení najvětších! Proti tomu zatvrzenie a nedbánlivost a ne- vděčnost pokládá se, nebo, povoláni jsúce od marnosti světa a od hříchuov skrze posly, nechtí přijíti. Z nichžto jeden praví: »Ne- 75 muožte kalicha Páně píti a dábelského, a stolu nebeského aučast- ni býti a dábelského«. Nebo toho okušujíce berau smrt, ale tohoto Buoh člověku uctil velmi 55 Zváti na sviudb mámc 49 Pís. Šal. 2, 4 (marginálie opravuje II. 43 Podle Efez. 1. 3 a 4 v I. chybně; sr. Pís. Šal. I. 3) — 53 Luk. 10. 16 — 60 1. Jan 2, 15 a 16 — 65 Luk. 22, 15 — 74 I. Kor. 10, 21
XXI. 489 A jako večeře jest divná a od věku skrytá světu, tak přeodivní služebníci a poslové; a předchází je požehnáním a dary a činí je svaté. K Efezským die: »Požehnaný Pán, kterýž nás požehnal všelikým požehnáním, abychom byli světí, nepoškvrnění, maudří 45 a příkladní«. Těm praví: »Dám vám usta a maudrost, abyšte vy- pravovali hody svadby této a společné radosti a poklady, a kterak zváti máte ke cti všecky«. A těm najprvé dává okusiti hoduov, kterak velmi dobří a chutní sau pokrmové. V Písničkách II°. »Uvedl mě král do pokoje vinného«, aby pravili lidu: Koštujte 50 a vizte, nebo chutný jest Pán. Item dává sílu pro nepřátely a pro- tivníky a kacieře, kteříž povstávají proti hoduom těmto a svaté svadbě a proti pozvaným. Item potřebná jest maudrost proti chytrostem jich. Item těm praví: »Kto vás slyší, mne slyší. Kto vámi pohrdá, mnau pohrdá a mne potupuje«. Služebulci a poslové svatby jací sau 1°. 415b2 60 My máme býti takoví, kterýchž napomínanie má býti časté a opatrné k těmto hoduom. Poslové mají napomínati, aby šli na svadbu skrz obrácenie srdce, druhé, aby pokánie činili, třetie, aby z cizoložného milovánie tohoto světa vyšli, od rozkoší světa, od pajchy světské a od milovánie světa, od auzkosti hřiechuov, aby z ctnosti do ctnosti prospievali. Jan die: »Nechtějte milovati světa ani . ..« etc. »Nebo vše, což jest na světě, neb jest pajcha« etc. Všecky věci světské uvodili sau poslové v uošklivost, zlý ži- vot trestali. A poslal opět a opět na znamenie veliké milosti, nebo velmi miluje duše a štědrý jest k obdarování všech. Chtěje vyjíti 65 ženich z světa, řekl: »Žádostí žádal sem tohoto beránka jísti s vámi«, totiž nenie dosti napomenauti jednau, ale častokrát po- sielají se poslové. Hle, kterak jest velmi Buoh uctil člověka, jak štědře dává, a nic mu neubývá, škody žádné nemá, dávaje a nakládaje! O duše 70 popatř, kterak se má Pán k dušem, kterak daruje, kterak okraš- luje, nasycuje a ctí obdařuje! Jak velmi vděčná máš býti z těch dobrodiení najvětších! Proti tomu zatvrzenie a nedbánlivost a ne- vděčnost pokládá se, nebo, povoláni jsúce od marnosti světa a od hříchuov skrze posly, nechtí přijíti. Z nichžto jeden praví: »Ne- 75 muožte kalicha Páně píti a dábelského, a stolu nebeského aučast- ni býti a dábelského«. Nebo toho okušujíce berau smrt, ale tohoto Buoh člověku uctil velmi 55 Zváti na sviudb mámc 49 Pís. Šal. 2, 4 (marginálie opravuje II. 43 Podle Efez. 1. 3 a 4 v I. chybně; sr. Pís. Šal. I. 3) — 53 Luk. 10. 16 — 60 1. Jan 2, 15 a 16 — 65 Luk. 22, 15 — 74 I. Kor. 10, 21
Strana 490
490 Kapitola ktož hodně okušují, přestávají od hřiechuov, líbí se pro Krista pohaněnie nésti i umřieti a býti s Kristem. I die dále: »A nechtěli sau přijíti«, zklamáni jsúce od mar- nosti světa. »Poslal jiné řka: Všecky věci hotovy sau«. Jeden 80 Kristus vyznamenává se skrz všecky oběti Starého zákona a má chut a sladkost všech obětí, všech pokrmuov, chutná večeře Kris- tova andělóm božím i dušem svatým. Z zaslauženie Kristova to jest. Jeden řekl posel: »Zkus sebe sám člověk«, aby bylo čisté srdce, aby byla viera, raucho svatebnie, láska, dobrý život, v mi- 85 losti aby byli, ne v pokrytství, ne zhovadilí. A tak jsúce povoláni, nechtí přijíti, nechtí věřiti, že sau tu najlepšie a najívětšie dobré věci, ale jsauce povoláni, posmievají se, viery nemají, nechtí cti přijíti, své u světa hledajíce. Těmto služebníkóm nenie než lkánie a Pánu veliká z toho pohaněnie a potupa. »Hle, jiný odšel do vsi« etc., jiný k lakotě, jiný k lakomství a pajše, a tak jako ve vsi v světě pracují a tyto hody opauštějí. »A jiní kupčí«, ziskuov světských hledají, věčného bohatstvie a hoduov božích nedbají. Ti sau světští páni, králové, kniežata. A ačkoli věřie tu býti veliké dobré věci a čest a radost, ale za- netbávají pro svá panovánie, dráže sobě vážiece svět a milujíce slávu světa. Jiní, najhorší, odpierali a protivili se posluom, poha- něním mnohým trápili, posmievali se, jímali do vězení, bičovali a krev vylévali. Poslové praví nemají chvály u lidí a milosti, ale věrní poslové, kteříž okusili večeře a milují Boha a raucho svateb- 100 nie mají, mušejí takoví ne jiného než smrti očekávati, jednák pohruožek, jednák strachuov a lekánie smrti, jednák vězení. Nechtí opustiti lajn a nečistot, protož zahanbují a potupují krále a hody jeho i služebníky a tak královstvie nebeské. Ještě na skonánie světa vysláni budau poslové maudří, aby volali na svadbu, a kteříž 105 trestati budau nesmyslné a volati budau na svadbu a napomínati budau k rauchu svatebnímu a trpěti mnoho budau na tomto světě. A z těch hodovníkuov někteří nehodně přistaupají. To míní, kdež die: »Nalezl jednoho neoděného« etc. Jako by řekl: »Však sau poslové tobě pověděli: Nechaj hřiechuov, měj lásku, vieru a opusť 110 svět, zkus sebe samého skrze srdce skraušené; ale ty nemáš viery a lásky a naděje, miluješ svět a hřiechuov si nevoplakal« etc. Příprava k večeři Jeden posel die: »Poďte, klanějme se a padněme před Bohem, Večeře Kristova chutná Nechtí k večeři přijíti Poslové utrpětí nusejí Nehodně přistaupají 416a- 90 95 416a" — 79 Mat. 22, 3 — 84 1. Kor. 11, 28 — 91 Mat. 22, 5 — 97 Mat. 22, 6 109 Mat. 22, 11 — 113 Ž. 95, 6 a 7
490 Kapitola ktož hodně okušují, přestávají od hřiechuov, líbí se pro Krista pohaněnie nésti i umřieti a býti s Kristem. I die dále: »A nechtěli sau přijíti«, zklamáni jsúce od mar- nosti světa. »Poslal jiné řka: Všecky věci hotovy sau«. Jeden 80 Kristus vyznamenává se skrz všecky oběti Starého zákona a má chut a sladkost všech obětí, všech pokrmuov, chutná večeře Kris- tova andělóm božím i dušem svatým. Z zaslauženie Kristova to jest. Jeden řekl posel: »Zkus sebe sám člověk«, aby bylo čisté srdce, aby byla viera, raucho svatebnie, láska, dobrý život, v mi- 85 losti aby byli, ne v pokrytství, ne zhovadilí. A tak jsúce povoláni, nechtí přijíti, nechtí věřiti, že sau tu najlepšie a najívětšie dobré věci, ale jsauce povoláni, posmievají se, viery nemají, nechtí cti přijíti, své u světa hledajíce. Těmto služebníkóm nenie než lkánie a Pánu veliká z toho pohaněnie a potupa. »Hle, jiný odšel do vsi« etc., jiný k lakotě, jiný k lakomství a pajše, a tak jako ve vsi v světě pracují a tyto hody opauštějí. »A jiní kupčí«, ziskuov světských hledají, věčného bohatstvie a hoduov božích nedbají. Ti sau světští páni, králové, kniežata. A ačkoli věřie tu býti veliké dobré věci a čest a radost, ale za- netbávají pro svá panovánie, dráže sobě vážiece svět a milujíce slávu světa. Jiní, najhorší, odpierali a protivili se posluom, poha- něním mnohým trápili, posmievali se, jímali do vězení, bičovali a krev vylévali. Poslové praví nemají chvály u lidí a milosti, ale věrní poslové, kteříž okusili večeře a milují Boha a raucho svateb- 100 nie mají, mušejí takoví ne jiného než smrti očekávati, jednák pohruožek, jednák strachuov a lekánie smrti, jednák vězení. Nechtí opustiti lajn a nečistot, protož zahanbují a potupují krále a hody jeho i služebníky a tak královstvie nebeské. Ještě na skonánie světa vysláni budau poslové maudří, aby volali na svadbu, a kteříž 105 trestati budau nesmyslné a volati budau na svadbu a napomínati budau k rauchu svatebnímu a trpěti mnoho budau na tomto světě. A z těch hodovníkuov někteří nehodně přistaupají. To míní, kdež die: »Nalezl jednoho neoděného« etc. Jako by řekl: »Však sau poslové tobě pověděli: Nechaj hřiechuov, měj lásku, vieru a opusť 110 svět, zkus sebe samého skrze srdce skraušené; ale ty nemáš viery a lásky a naděje, miluješ svět a hřiechuov si nevoplakal« etc. Příprava k večeři Jeden posel die: »Poďte, klanějme se a padněme před Bohem, Večeře Kristova chutná Nechtí k večeři přijíti Poslové utrpětí nusejí Nehodně přistaupají 416a- 90 95 416a" — 79 Mat. 22, 3 — 84 1. Kor. 11, 28 — 91 Mat. 22, 5 — 97 Mat. 22, 6 109 Mat. 22, 11 — 113 Ž. 95, 6 a 7
Strana 491
XXI. 491 plačme před Pánem, kterýž učinil nás, neboť on jest Pán Buoh 115 náš«. Nenie tuto připravovánie takové jako na svadbu časnú, ale svědomie dobré, viera, láska aby byla, a tu bývá odpuštěnie hřie- chuov, tu se přemáhá tělo a ďábel, tu osvícenie, tu posilněnie proti věcem protivným, tu umrtvenie hřiechuov, tu spojenie duše s Kristem, tu »Ktož jie mé tělo etc., ve mně přebývá«, tu spojenie 120 všech spolubližních. Jeden die posel: »Užitek hoduov láska, viera, pokoj, radost, jednota, dobrota, tu trpělivost v protivenstvích, setrvánie v dobrém, milostivost k nuzným a milosrdenstvie«, tu bývá připodobněnie hodovníkuov k Kristu. To těm přichází, kte- říž hodně přistaupají. Ale kteříž nehodně přistaupají, ty sám král 125 morduje a tresce. Užitek hoduoy A jeden posel die: »Kto nehodně jie a pie, nerozsuzuje, kterak tu jest plnost božstvie, plnost pokladuov a všeliká sláva, tu, ktož Plnost božstvíc nemají viery, lásky, čistého srdce, tu bývá saud, totiž trestánie královo v duši«. Jako by řekl: »Kterak přistaupáš sem, příteli? 130 Budeš svázán, hanebnau kládbau(!) vyobcován, šatan tě uvrže v temnosti, v pokrytstvie, v sváry, budeš nezpuosobný ke všemu dobrému. Nohy svázány budau a žádosti, aby se mučil den ote dne na duši, i ruce, skutkové všickni marní a nezpuosobní budau, nebudeš uměti se modliti a hřiechy tělesné činiti budeš, jako ve 135 tmách bydleti budeš«. To v chrámě nynějšie cierkve máme sobě rozjímati. Tak skrze tyto hody posvěcuje se náš chrám. A v tomto chrámě ostavil nám památné, najzbožilejší svátost oltářní, Pán Ježíš Kristus, kteréhož ctíti, posvěcovati, jemu slúžiti a okušovati ho máme, abychom 416b1 140 lépe v budaucím ] chrámě viděli ho a okusili s anděly svatými etc. chrámě co nám jest ostaveno Chrámu sem neviděl v něm. V tomto chrámě, kterýž jest najdokonalejší dielo boží, viděv zdi a ulice a světlo, die: »Chrámu sem neviděl v něm«. Jest chrám v cierkvi rytěřující, druhý před vzkříšením, třetí po vzkříšení. Tu některak jest chrám, 5 a některak nenie chrám. Na tomto světě dobří lidé sau chrám naj- múdřejšieho Šalomúna. Nenie malá věc; nebo die apoštol: »Chrám boží jste vy«. Tu jest obydlé samého Krista, tu pravý Kristus Chrám boží lié dobrého světlommnie 119 Jan 6, 56 — 120 Podle Gal. 5, 22 — 126 Podle I. Kor. 11, 29 — 129 Podle Mat. 22, 12 a 13 2 Míslo »dielo« pův.: skutek; ale toto slovo je podtrženo (červeně) a nad ním pův. rukou napsáno: dielo. — 6 1. Kor. 3, 17
XXI. 491 plačme před Pánem, kterýž učinil nás, neboť on jest Pán Buoh 115 náš«. Nenie tuto připravovánie takové jako na svadbu časnú, ale svědomie dobré, viera, láska aby byla, a tu bývá odpuštěnie hřie- chuov, tu se přemáhá tělo a ďábel, tu osvícenie, tu posilněnie proti věcem protivným, tu umrtvenie hřiechuov, tu spojenie duše s Kristem, tu »Ktož jie mé tělo etc., ve mně přebývá«, tu spojenie 120 všech spolubližních. Jeden die posel: »Užitek hoduov láska, viera, pokoj, radost, jednota, dobrota, tu trpělivost v protivenstvích, setrvánie v dobrém, milostivost k nuzným a milosrdenstvie«, tu bývá připodobněnie hodovníkuov k Kristu. To těm přichází, kte- říž hodně přistaupají. Ale kteříž nehodně přistaupají, ty sám král 125 morduje a tresce. Užitek hoduoy A jeden posel die: »Kto nehodně jie a pie, nerozsuzuje, kterak tu jest plnost božstvie, plnost pokladuov a všeliká sláva, tu, ktož Plnost božstvíc nemají viery, lásky, čistého srdce, tu bývá saud, totiž trestánie královo v duši«. Jako by řekl: »Kterak přistaupáš sem, příteli? 130 Budeš svázán, hanebnau kládbau(!) vyobcován, šatan tě uvrže v temnosti, v pokrytstvie, v sváry, budeš nezpuosobný ke všemu dobrému. Nohy svázány budau a žádosti, aby se mučil den ote dne na duši, i ruce, skutkové všickni marní a nezpuosobní budau, nebudeš uměti se modliti a hřiechy tělesné činiti budeš, jako ve 135 tmách bydleti budeš«. To v chrámě nynějšie cierkve máme sobě rozjímati. Tak skrze tyto hody posvěcuje se náš chrám. A v tomto chrámě ostavil nám památné, najzbožilejší svátost oltářní, Pán Ježíš Kristus, kteréhož ctíti, posvěcovati, jemu slúžiti a okušovati ho máme, abychom 416b1 140 lépe v budaucím ] chrámě viděli ho a okusili s anděly svatými etc. chrámě co nám jest ostaveno Chrámu sem neviděl v něm. V tomto chrámě, kterýž jest najdokonalejší dielo boží, viděv zdi a ulice a světlo, die: »Chrámu sem neviděl v něm«. Jest chrám v cierkvi rytěřující, druhý před vzkříšením, třetí po vzkříšení. Tu některak jest chrám, 5 a některak nenie chrám. Na tomto světě dobří lidé sau chrám naj- múdřejšieho Šalomúna. Nenie malá věc; nebo die apoštol: »Chrám boží jste vy«. Tu jest obydlé samého Krista, tu pravý Kristus Chrám boží lié dobrého světlommnie 119 Jan 6, 56 — 120 Podle Gal. 5, 22 — 126 Podle I. Kor. 11, 29 — 129 Podle Mat. 22, 12 a 13 2 Míslo »dielo« pův.: skutek; ale toto slovo je podtrženo (červeně) a nad ním pův. rukou napsáno: dielo. — 6 1. Kor. 3, 17
Strana 492
492 Kapitola Chrámové zboření Chrámové modlářští Špatně stavíme jest, Buoh a člověk. Ale zhovadilý člověk nechápá toho, kterak v člověku zvláštním obyčejem jest Kristus jako v andělích dobrých. Jakož Písmo ukazuje častokrát, svatí Otcové, vidauce anděly, 10 klaněli se před oblíčejem jich jako Bohu; neb tu jest chrám boží a tu jest stolice božie zvláštnie. A některé skutky viděli samému Bohu příležité, protož sau Boha ctili v nich jako v chrámě. Tak onomu Jozue před Jerichem ukázal se anděl v odění; kteréhož uzřev vece: »Kto si ty?« Zkusil ducha jako opatrný. »Náš-li si či 15 nepřátel našich?« Odpověděl: »Já sem Pána zástupuov«. A poznav to, že tento jest chrám boží anděl, i klaněl se jemu. Tak bez pochyby, kdež jest dobré svědomic, tu ť jest chrám samého Boha. Protož řekl Kristus: »Ač kto miluje mne, řeči mé zachovávati bude a Otec muoj milovati bude ho a k němu přijde- 20 me a příbytek u něho učiníme«. Hle, kto řeč boží zachovává, v tom Kristus přebývá! Nenie to malá věc křesťanu býti chrámem Kris- tovým a Ducha svatého, ale veliká věc jest. K časuom pohřiechu posledním tito chrámové sau zbořeni, ale učiněni sau chrámové modl. Nebo, což kto viece miluje, v čem se kochá a přemajšlí, to 25 jest jemu Buoh. Ale volení najviece Bolha milují a ty věci, které boží sau. A těch jest málo chrámuov. Ale pokrytci, lakomci a pyšní sau chrámové modl, nebo ty věci milují a o nich myslé. Protož učiněna jest ohavnost na místě svatém. (Daniel pověděl, kto čte, rozuměj!) » Když uzříte ohavnost na místě svatém«. Řiedcí sau ti, 30 kterým se praví: »Vy ste chrám boží«. Potřebné jest vyčištěnie svědomie, druhé hluboká pokora, potřebný jest oltář, na němž se obětuje obět a modlitba nábožná a všickni skutkové dobří, a to jest srdce čisté. Item potřebný jest k tomu příkladný dobrý život. A nenie stavenie to snadné bez pomoci Páně, aniž bez nás staví, 35 ale s naší volí. Žalm: »Nadarmo pracují, kteříž stavějí jej, leč Pán stavěti bude«, jistě dlauho nebude postaven dobrý život. Šalomau- novo za XI“. let doplněno jest dielo chrámu. Naši posluchači od čtyřidcíti let začali život kající, a ještě nepostavili chrámu Duchu svatému. Chrám boží sau spojení v jedno u vieře, v lásce, v čistotě, v Duchu svatém. V Zjevení III°.: »Kto přemuože, totiž hřiech a tělo a žádosti zlé a hovadná hnutie a prchlivosti a jazyk kto jest skrotil a hnutie tělesná upokojil, učiním ho slaupem v chrámě mém«, totiž ty, kteří se v chrám vzdělali boží. Kto má ty chrámy 45 40 416b2 14 Joz. 5, 13 až 15 — 19 Jan 14, 23 — 29 Mat. 24, 15; Marek 13. 14; sr. Dan. 9, 27 — 31 1. Kor. 3, 17 — 36 Ž. 127, 1 — 42 Zj. 3, 12
492 Kapitola Chrámové zboření Chrámové modlářští Špatně stavíme jest, Buoh a člověk. Ale zhovadilý člověk nechápá toho, kterak v člověku zvláštním obyčejem jest Kristus jako v andělích dobrých. Jakož Písmo ukazuje častokrát, svatí Otcové, vidauce anděly, 10 klaněli se před oblíčejem jich jako Bohu; neb tu jest chrám boží a tu jest stolice božie zvláštnie. A některé skutky viděli samému Bohu příležité, protož sau Boha ctili v nich jako v chrámě. Tak onomu Jozue před Jerichem ukázal se anděl v odění; kteréhož uzřev vece: »Kto si ty?« Zkusil ducha jako opatrný. »Náš-li si či 15 nepřátel našich?« Odpověděl: »Já sem Pána zástupuov«. A poznav to, že tento jest chrám boží anděl, i klaněl se jemu. Tak bez pochyby, kdež jest dobré svědomic, tu ť jest chrám samého Boha. Protož řekl Kristus: »Ač kto miluje mne, řeči mé zachovávati bude a Otec muoj milovati bude ho a k němu přijde- 20 me a příbytek u něho učiníme«. Hle, kto řeč boží zachovává, v tom Kristus přebývá! Nenie to malá věc křesťanu býti chrámem Kris- tovým a Ducha svatého, ale veliká věc jest. K časuom pohřiechu posledním tito chrámové sau zbořeni, ale učiněni sau chrámové modl. Nebo, což kto viece miluje, v čem se kochá a přemajšlí, to 25 jest jemu Buoh. Ale volení najviece Bolha milují a ty věci, které boží sau. A těch jest málo chrámuov. Ale pokrytci, lakomci a pyšní sau chrámové modl, nebo ty věci milují a o nich myslé. Protož učiněna jest ohavnost na místě svatém. (Daniel pověděl, kto čte, rozuměj!) » Když uzříte ohavnost na místě svatém«. Řiedcí sau ti, 30 kterým se praví: »Vy ste chrám boží«. Potřebné jest vyčištěnie svědomie, druhé hluboká pokora, potřebný jest oltář, na němž se obětuje obět a modlitba nábožná a všickni skutkové dobří, a to jest srdce čisté. Item potřebný jest k tomu příkladný dobrý život. A nenie stavenie to snadné bez pomoci Páně, aniž bez nás staví, 35 ale s naší volí. Žalm: »Nadarmo pracují, kteříž stavějí jej, leč Pán stavěti bude«, jistě dlauho nebude postaven dobrý život. Šalomau- novo za XI“. let doplněno jest dielo chrámu. Naši posluchači od čtyřidcíti let začali život kající, a ještě nepostavili chrámu Duchu svatému. Chrám boží sau spojení v jedno u vieře, v lásce, v čistotě, v Duchu svatém. V Zjevení III°.: »Kto přemuože, totiž hřiech a tělo a žádosti zlé a hovadná hnutie a prchlivosti a jazyk kto jest skrotil a hnutie tělesná upokojil, učiním ho slaupem v chrámě mém«, totiž ty, kteří se v chrám vzdělali boží. Kto má ty chrámy 45 40 416b2 14 Joz. 5, 13 až 15 — 19 Jan 14, 23 — 29 Mat. 24, 15; Marek 13. 14; sr. Dan. 9, 27 — 31 1. Kor. 3, 17 — 36 Ž. 127, 1 — 42 Zj. 3, 12
Strana 493
XXI. 493 Kteří sau hodni k zpravování chrámuov 417а1 55 65 75 zpravovati? Jistě ten, kto jest přemohl hřiech a šatana a miluje najvajše Boha, ten ť bude slaupem. Hrozné slovo: »Nenie hoden velebné svátosti, aniž jest hoden býti slaupem chrámovým, ktož jest hřiechuov svých nepřemohl, ktož jest ďábla neporazil a hnutí 50 tělesných neskrotil!« Pohříchu dnes jest toto zbořenie veliké; a tato jest příčina, proč, když přichází vietr, chrámové se bořie a padají, nebo slau- pové mdli sau, kteříž najprvé padají. Kdež tehdy jest chrám boží, tu jest Buoh a člověk pravý, Kristus, ne tělesným, hrubým oby- čejem li bytnosti, jako hovadný člověk smajšlí, ale jest tu tak, že jest tu bázeň boží, tu milovánie Boha, tu zpořádanie v skutcích duše i na těle, jiedlo, mluvenie v mieru a ku příkladu a k vzdělání. Tu jest Buoh skrytý skrze milost, tu dává světlo viery a v tom světle pře- bývá. Tu, když přijímán bývá, také u velebné svátosti, ten člověk 60 věří, že jest Kristus pravý, a věří slovóm Kristovým: »To ť jest tělo mé«, a v něm přebývá skrze milost. A když v svátosti velebné přijímá, ten má nabádanie k dobrému, k modlitbám. Nebo die: »Duom modlitby duom muoj slauti bude«. Který jest tehdy chrám boží, ten člověk rád se modlí. Žalm: »Sedmkrát za den chválu vzdával sem tobě«. V zámutku člověk navracuje se k srdci a tu Krista, kteréhož má, nalézá a těší se s ním a rád pro jméno Kristovo trpí. I zevnitř také ukazovala se svatých modlitba a shromážděnie do hmotného chrámu. V prvotní cierkvi scházeli se jednosvorně k modlitbám, k přijímaní svatému těla a krve Páně. 70 Sluší tehdy v chrámě modliti se za věci líbezné, kterýchž člověk nemá, a za odjetie nelíbých, kteréž má; druhé, aby obětoval Bohu obět, ducha zarmauceného a skraušeného. Tak v chrámě hmotném má býti. Nebo v nás duchovnie věci nedobře stojie bez hmotných a vidědlných. Protož v chrámě živém modlitba povstává z vrau- cieho ducha, a vraucí duch povstává z viery a poznánie božieho. Ano i tělo rozpalovalo se v svatých jako ohněm a chutné byly modlitby svatých a nebe pronikaly. Někteří sau chrámové, kteříž toho světla a toho ohně nemají, ani chutné modlitby jako kadidlo, ale jiná modlitba přichází jako z tvrdé studenosti. A jsau srdce jako večernie; jiná sau jitřnie, kterýmž blíže jest slunce. Žalm: »K véčerau prodlévati se bude Viera Chrámové boží kterak se mají Obyčej cierkve prvotnic 417а. 80 (černě:) 29 51 Slova: »a tato jest příčina« jsou napsána drobněji (pův. rukou) na okraji. — 52 »proč« opravou z pův.: kterak. — 60 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 — 63 Mat. 21, 13; Iz. 56, 7 — 64 Ž. 119, 164 — 81 Ž. 30, 6
XXI. 493 Kteří sau hodni k zpravování chrámuov 417а1 55 65 75 zpravovati? Jistě ten, kto jest přemohl hřiech a šatana a miluje najvajše Boha, ten ť bude slaupem. Hrozné slovo: »Nenie hoden velebné svátosti, aniž jest hoden býti slaupem chrámovým, ktož jest hřiechuov svých nepřemohl, ktož jest ďábla neporazil a hnutí 50 tělesných neskrotil!« Pohříchu dnes jest toto zbořenie veliké; a tato jest příčina, proč, když přichází vietr, chrámové se bořie a padají, nebo slau- pové mdli sau, kteříž najprvé padají. Kdež tehdy jest chrám boží, tu jest Buoh a člověk pravý, Kristus, ne tělesným, hrubým oby- čejem li bytnosti, jako hovadný člověk smajšlí, ale jest tu tak, že jest tu bázeň boží, tu milovánie Boha, tu zpořádanie v skutcích duše i na těle, jiedlo, mluvenie v mieru a ku příkladu a k vzdělání. Tu jest Buoh skrytý skrze milost, tu dává světlo viery a v tom světle pře- bývá. Tu, když přijímán bývá, také u velebné svátosti, ten člověk 60 věří, že jest Kristus pravý, a věří slovóm Kristovým: »To ť jest tělo mé«, a v něm přebývá skrze milost. A když v svátosti velebné přijímá, ten má nabádanie k dobrému, k modlitbám. Nebo die: »Duom modlitby duom muoj slauti bude«. Který jest tehdy chrám boží, ten člověk rád se modlí. Žalm: »Sedmkrát za den chválu vzdával sem tobě«. V zámutku člověk navracuje se k srdci a tu Krista, kteréhož má, nalézá a těší se s ním a rád pro jméno Kristovo trpí. I zevnitř také ukazovala se svatých modlitba a shromážděnie do hmotného chrámu. V prvotní cierkvi scházeli se jednosvorně k modlitbám, k přijímaní svatému těla a krve Páně. 70 Sluší tehdy v chrámě modliti se za věci líbezné, kterýchž člověk nemá, a za odjetie nelíbých, kteréž má; druhé, aby obětoval Bohu obět, ducha zarmauceného a skraušeného. Tak v chrámě hmotném má býti. Nebo v nás duchovnie věci nedobře stojie bez hmotných a vidědlných. Protož v chrámě živém modlitba povstává z vrau- cieho ducha, a vraucí duch povstává z viery a poznánie božieho. Ano i tělo rozpalovalo se v svatých jako ohněm a chutné byly modlitby svatých a nebe pronikaly. Někteří sau chrámové, kteříž toho světla a toho ohně nemají, ani chutné modlitby jako kadidlo, ale jiná modlitba přichází jako z tvrdé studenosti. A jsau srdce jako večernie; jiná sau jitřnie, kterýmž blíže jest slunce. Žalm: »K véčerau prodlévati se bude Viera Chrámové boží kterak se mají Obyčej cierkve prvotnic 417а. 80 (černě:) 29 51 Slova: »a tato jest příčina« jsou napsána drobněji (pův. rukou) na okraji. — 52 »proč« opravou z pův.: kterak. — 60 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 — 63 Mat. 21, 13; Iz. 56, 7 — 64 Ž. 119, 164 — 81 Ž. 30, 6
Strana 494
494 Kapitola Chrámové naši zpustlí Modlitby naše studené Náboženstvíe kterak máme nabývati? pláč a k času jitřnímu potěšenie«, totiž, kde slunce odcházie, tu studenost jest v chrámě zpustlém, a z toho uteče-li se a k sobě se navrátí po zámutcích, Krista nenajde, nenie než pláč z toho. Ale kdež jest ráno, slunce jest přítomné a nenie než veselé a horlivost 85 veliká rozpálená v náboženství. Protož v našich chrámích nenic milovánie nepřátel a přátel, nenie milosrdenstvie, nenie pravdy, nenie náboženstvie. Nebo chrámové naši nemají ohně toho, nemají světla a Krista v sobě, neb nenie dobrého chrámu, nenie dobrého života a svědomie; protož v náboženství nehoří ohněm Ducha 90 božieho, nemodlí se vesele, nejsau ctnosti, nejsau tu přikázanie a nevydal se člověk na to. Protož z studenosti nepříleží k jinému utéci se, jediné k pláči. Nebo, přijda v mysl svau, najde, ano člověk zlý byl od mladosti, a ještě život syrový a prázdný a oko paměti patří náramně v svět, mysl nemuož se pozdvihnauti k Bohu, ani 95 na slunce hleděti chce pamětí, nesmie se postaviti před Kristem, ano jazyk příliš k marným řečem se vyléval a tělo obžerné a bez bázně. Protož náboženstvíe nestojí, ale mysl odvracuje se k dřev- ním obyčejuom, s kterýmiž dnes anebo včerá obieranie měl. A jako slepé oko saukromností pokautních hledí a temností, tak mysl, 100 přijde-li k modlení, brzo se odvracuje k navyklým skutkóm svým a nemuož potrvati před přítomností Páně. Protož převelmi sú zlé a nezpuosobné modlitby naše a studené a náramně nechutné, a z toho všickni skutkové naši zlí sau. Item, které věci zbuzují v nás náboženstvie? Jistě dobrý život, druhé 105 417b1 skutkové dobří, jestliže člověk milosrdenstvie činí bližnímu, hřie- chy tresce. Protož, vida to Pán, že činí milosrdenstvie jiným, také dává jemu milosrdenstvie Pán a zbohacuje ho modlitbau dobrau a jinými dobrými věcmi. Přichází také náboženstvie z nábožného a pilného poslauchanie slova božieho, takže se líbí té mysli státi 110 před Bohem, svět opustiti, hřiechuov se hroziti, na sebe se sám hněvati. Item z čítanie Písma svatého. Item, když celau myslí člověk upokoje se, sstupuje k nestatečnostem svým a k temnostem svým se obracuje řka: »Ó, kterak si opuštěný a biedný a slepý!«; a sstupuje k nenábožnému životu, kterak jest zchopný ke zlému 115 a v mluvení nenie vážný, a tak sám sobě počne mrzeti řka: »Ó, kterak si studený, opuštěný a nemocný a nahý!«, a hněvati se počne sám na se a hryzenie svědomie svého mieti bude proti sobě, že jest života kajícieho neměl, přikázanie nezachovával, trpělivost neměl. A z toho přicházie veliké poníženie, a skrz poníženie člověk 120
494 Kapitola Chrámové naši zpustlí Modlitby naše studené Náboženstvíe kterak máme nabývati? pláč a k času jitřnímu potěšenie«, totiž, kde slunce odcházie, tu studenost jest v chrámě zpustlém, a z toho uteče-li se a k sobě se navrátí po zámutcích, Krista nenajde, nenie než pláč z toho. Ale kdež jest ráno, slunce jest přítomné a nenie než veselé a horlivost 85 veliká rozpálená v náboženství. Protož v našich chrámích nenic milovánie nepřátel a přátel, nenie milosrdenstvie, nenie pravdy, nenie náboženstvie. Nebo chrámové naši nemají ohně toho, nemají světla a Krista v sobě, neb nenie dobrého chrámu, nenie dobrého života a svědomie; protož v náboženství nehoří ohněm Ducha 90 božieho, nemodlí se vesele, nejsau ctnosti, nejsau tu přikázanie a nevydal se člověk na to. Protož z studenosti nepříleží k jinému utéci se, jediné k pláči. Nebo, přijda v mysl svau, najde, ano člověk zlý byl od mladosti, a ještě život syrový a prázdný a oko paměti patří náramně v svět, mysl nemuož se pozdvihnauti k Bohu, ani 95 na slunce hleděti chce pamětí, nesmie se postaviti před Kristem, ano jazyk příliš k marným řečem se vyléval a tělo obžerné a bez bázně. Protož náboženstvíe nestojí, ale mysl odvracuje se k dřev- ním obyčejuom, s kterýmiž dnes anebo včerá obieranie měl. A jako slepé oko saukromností pokautních hledí a temností, tak mysl, 100 přijde-li k modlení, brzo se odvracuje k navyklým skutkóm svým a nemuož potrvati před přítomností Páně. Protož převelmi sú zlé a nezpuosobné modlitby naše a studené a náramně nechutné, a z toho všickni skutkové naši zlí sau. Item, které věci zbuzují v nás náboženstvie? Jistě dobrý život, druhé 105 417b1 skutkové dobří, jestliže člověk milosrdenstvie činí bližnímu, hřie- chy tresce. Protož, vida to Pán, že činí milosrdenstvie jiným, také dává jemu milosrdenstvie Pán a zbohacuje ho modlitbau dobrau a jinými dobrými věcmi. Přichází také náboženstvie z nábožného a pilného poslauchanie slova božieho, takže se líbí té mysli státi 110 před Bohem, svět opustiti, hřiechuov se hroziti, na sebe se sám hněvati. Item z čítanie Písma svatého. Item, když celau myslí člověk upokoje se, sstupuje k nestatečnostem svým a k temnostem svým se obracuje řka: »Ó, kterak si opuštěný a biedný a slepý!«; a sstupuje k nenábožnému životu, kterak jest zchopný ke zlému 115 a v mluvení nenie vážný, a tak sám sobě počne mrzeti řka: »Ó, kterak si studený, opuštěný a nemocný a nahý!«, a hněvati se počne sám na se a hryzenie svědomie svého mieti bude proti sobě, že jest života kajícieho neměl, přikázanie nezachovával, trpělivost neměl. A z toho přicházie veliké poníženie, a skrz poníženie člověk 120
Strana 495
XXI. 495 veden bývá k modlitbě nábožné. Ekleziastik die: »Spravedlivý žaluje sám na se najprvé«. Protož, chtěje také spravedlivý modliti se, sstup doluov k temnostem vlastním jako zjevný hřiešník řka: 125 »Bože, milostiv buď mně hřiešnému!«, příklad sobě tento vezma: Kdyby v tmavém byl domě a měl by světlo malé, a v tom obořili Příklad k modlení by se větrové a zhasili by to světlo, ten člověk hrozil by se a bál, a rychle běží k nístěji a kutí se v popele, a když najde jiskru a roz- svítí a naklade dřívie syrového, i pištie z něho voda a kauří se, 130 avšak dřívie tak vyschne a bude hořeti. Tak by měl dnes učiniti 417b2 člověk. Má-li jakau vieru, větrové sau proti člověku, duchové zlí a hruozy, nenávisti, nepřátelé, a někdy uhašena bývá viera, i přijde sám k sobě člověk, ano nic dobrého nenie v duši; protož sau hruozy pekelné a lekánie, ano prázdná mysl. Navrátiti se má viece člověk 135 sám k sobě vnitř a hrabati se máme v popele, tělo trápiti, rady dobré slyšeti; a skutky milosrdné činiti jest jako dřívie naklásti; a z toho se počne kauřiti, ano syrovost a hřiechové se potýkají; potom pak vytiskne se dajm a plamen se rozpálí, a bývá modlitba veliká na konci. Ekleziastik die: »Modlitba na konci lepší bývá 140 nežli na počátku«; a to jest s nějakého ždímanie mysli v sobě a po- níženie a z pohnutie velikého v samém sobě a z přihlédanie k svým nedostatkóm, že povstává oheň dobrý, na konci z saudu svědomí jiných, když na jiné žalujeme, sami se vymlauváme. Říedký modlitebník pravý 418a1 155 Tak kněžie náramně hynau v chrámích; od světla modlitby 145 studení sme, nebo život zlý a pokrytý. Řiedký jest člověk, v kte- réhožto chrámě pravý oheň hoří. Pohřiechu to jest těžký velmi hřiech, v kostele že se nenábožně modlíme. A najprvé my kněžie, kteříž za sebe i za jiné modliti se máme, aby úžitečné věci dány byly nám, kterýchž nemáme, jako pokora, trpělivost, uměnie 150 Ducha božieho; a pakli máme, aby nám viece bylo dáno. Druhé, abychom od hřiechuov zproštěni byli a od bluduov. Třetie, aby život věčný zachován byl. Čtvrté, aby obět byla obětována skrau- šeného srdce. A jestliže nehořie vohňové naši v chrámě, potřebie jest sstúpiti k hřiechóm svým a ponížiti se a plakati; a Buoh ne- pohrdá takovým srdcem, ale takové srdce ukrocuje hněv boží. A jestliže nemuožeme jiného obětovati v najposlednějších dnech, aspoň srdce skraušené obětujme a za dary většie modlme se a za hřiechy bližních a za ty věci, které duši škodie, aby odjaty byly od nás, a za život věčný, kteréhož nám rač dopomoci etc. Prosme Kněžíe 122 Spr. Přísl. 18, 17 — 125 Luk. 18, 13 — 139 Spr. Eccl. 7, 9.
XXI. 495 veden bývá k modlitbě nábožné. Ekleziastik die: »Spravedlivý žaluje sám na se najprvé«. Protož, chtěje také spravedlivý modliti se, sstup doluov k temnostem vlastním jako zjevný hřiešník řka: 125 »Bože, milostiv buď mně hřiešnému!«, příklad sobě tento vezma: Kdyby v tmavém byl domě a měl by světlo malé, a v tom obořili Příklad k modlení by se větrové a zhasili by to světlo, ten člověk hrozil by se a bál, a rychle běží k nístěji a kutí se v popele, a když najde jiskru a roz- svítí a naklade dřívie syrového, i pištie z něho voda a kauří se, 130 avšak dřívie tak vyschne a bude hořeti. Tak by měl dnes učiniti 417b2 člověk. Má-li jakau vieru, větrové sau proti člověku, duchové zlí a hruozy, nenávisti, nepřátelé, a někdy uhašena bývá viera, i přijde sám k sobě člověk, ano nic dobrého nenie v duši; protož sau hruozy pekelné a lekánie, ano prázdná mysl. Navrátiti se má viece člověk 135 sám k sobě vnitř a hrabati se máme v popele, tělo trápiti, rady dobré slyšeti; a skutky milosrdné činiti jest jako dřívie naklásti; a z toho se počne kauřiti, ano syrovost a hřiechové se potýkají; potom pak vytiskne se dajm a plamen se rozpálí, a bývá modlitba veliká na konci. Ekleziastik die: »Modlitba na konci lepší bývá 140 nežli na počátku«; a to jest s nějakého ždímanie mysli v sobě a po- níženie a z pohnutie velikého v samém sobě a z přihlédanie k svým nedostatkóm, že povstává oheň dobrý, na konci z saudu svědomí jiných, když na jiné žalujeme, sami se vymlauváme. Říedký modlitebník pravý 418a1 155 Tak kněžie náramně hynau v chrámích; od světla modlitby 145 studení sme, nebo život zlý a pokrytý. Řiedký jest člověk, v kte- réhožto chrámě pravý oheň hoří. Pohřiechu to jest těžký velmi hřiech, v kostele že se nenábožně modlíme. A najprvé my kněžie, kteříž za sebe i za jiné modliti se máme, aby úžitečné věci dány byly nám, kterýchž nemáme, jako pokora, trpělivost, uměnie 150 Ducha božieho; a pakli máme, aby nám viece bylo dáno. Druhé, abychom od hřiechuov zproštěni byli a od bluduov. Třetie, aby život věčný zachován byl. Čtvrté, aby obět byla obětována skrau- šeného srdce. A jestliže nehořie vohňové naši v chrámě, potřebie jest sstúpiti k hřiechóm svým a ponížiti se a plakati; a Buoh ne- pohrdá takovým srdcem, ale takové srdce ukrocuje hněv boží. A jestliže nemuožeme jiného obětovati v najposlednějších dnech, aspoň srdce skraušené obětujme a za dary většie modlme se a za hřiechy bližních a za ty věci, které duši škodie, aby odjaty byly od nás, a za život věčný, kteréhož nám rač dopomoci etc. Prosme Kněžíe 122 Spr. Přísl. 18, 17 — 125 Luk. 18, 13 — 139 Spr. Eccl. 7, 9.
Strana 496
496 Kapitola Pána Boha, aby vzdělán byl Jeruzalém, náš dobrý život a srdce 160 čisté etc. Křestan má býti chrám boží Raucho bílu svatých Chrám budaucíeho Života Chrámu sem neviděl v něm. Každý křesťan má býti boží chrám, druhé má mieti světlo viery a oheň modlitby nábožné etc. Item, kteří v pravé vieře vycházejí s tohoto světa. Item ve křtu krve a mučedlnictva kteří sejdau. A kteří měli zde život pokojný, nábožný, ti jdau v místo pokojné a v odpočinutie, 5 v místo, kdež jest potěšenie a veselé a kdež jest svatyně svatých po tomto životě. O kterémžto místě napsáno k Židuom IX.: »Biskup jednau všel do svatyně, jiní biskupové skrze krev bajkovau a telecí vcházeli, ale tento skrze vlastní krev všel do svatyně, kdež jest oltář«. On ť jest biskup, obět, on jest oltář, totiž svatyně 10 svatých a místo blahoslavených, kdež se přimlauvá modlitbau svau za hřiešníky a krotí Otce a milostivého nám činí. Protož, pravím, všickni apoštolé, proroci a mučedlníci a vy- volení následují ho k místu tomu, ne k tak vysokému jako Kristus, ale níže ho následují a po něm jdau, kteříž mají raucho bielé, rau- 15 cho slávy ku podobenství jeho raucha, v kterémž se ukázal Kristus na hoře Tábor a anděl po vzkříšení Páně svatým ženám. Místo to jest stav a duostojenstvie veliké, místo modlitby jich, kdež jest chrám pokoje a tichosti, kdež nejsau nebezpečenstvie pokrytcuov a pajchy. Jakož se píše v Zjevení VII°.: Když jest spatřil počet 20 znamenaných, vi děl zástup, kteréhož žádný nemohl přečísti. Ptal se anděl od Jana: »Kteří sau toto?« Odpověděl: »Tito ť sú, kteříž přišli z velikého zámutku, kteříž zeprali raucha svá ve krvi Be- ránkově a zbielili je. Protož stojie před truonem Beránka a slaužie jemu ve dne i v noci, totiž bez přestánie v chrámě jeho«. Hle, teď 25 máme, že v onom životě jest chrám lepší a dokonalejší, kdež jest klaněnie nábožné a modlitba ohnivá a nábožná, kdež jest oltář, pokrm a nápoj, tam otevřenějie a dokonalejie pokrm ten vidí se! Ta služba na samého Boha příležitá jest tam v pokloně, v poží- vaní, v chválení, v životě pokojném, ohnivém a plamenném a ra-30 dostném. A kteří sau zbieleni skrze zámutky a mučedlnictva a skrz krev Beránkovu a předchází je Kristus biskup a modlí se za ty, kteří také mají tam přijíti do toho chrámu a kteří sau jeho národ svatý, kteří jej milují, v něho věřie, kteří sau královské kněžstvo, 418a2 Biskup modlí se — 8 Podle Žid. 9, 7 a 12 — 17 Mat. 17, 1 nn.; Marek 9. 2 nn.; Luk. 9, 28 nn.; Mat. 28, 3; Marek 16, 5; Luk. 24, 4: Jan 20, 12 — 20 Zj. 7. 9 nn. — 34 1. Petr 2, 9
496 Kapitola Pána Boha, aby vzdělán byl Jeruzalém, náš dobrý život a srdce 160 čisté etc. Křestan má býti chrám boží Raucho bílu svatých Chrám budaucíeho Života Chrámu sem neviděl v něm. Každý křesťan má býti boží chrám, druhé má mieti světlo viery a oheň modlitby nábožné etc. Item, kteří v pravé vieře vycházejí s tohoto světa. Item ve křtu krve a mučedlnictva kteří sejdau. A kteří měli zde život pokojný, nábožný, ti jdau v místo pokojné a v odpočinutie, 5 v místo, kdež jest potěšenie a veselé a kdež jest svatyně svatých po tomto životě. O kterémžto místě napsáno k Židuom IX.: »Biskup jednau všel do svatyně, jiní biskupové skrze krev bajkovau a telecí vcházeli, ale tento skrze vlastní krev všel do svatyně, kdež jest oltář«. On ť jest biskup, obět, on jest oltář, totiž svatyně 10 svatých a místo blahoslavených, kdež se přimlauvá modlitbau svau za hřiešníky a krotí Otce a milostivého nám činí. Protož, pravím, všickni apoštolé, proroci a mučedlníci a vy- volení následují ho k místu tomu, ne k tak vysokému jako Kristus, ale níže ho následují a po něm jdau, kteříž mají raucho bielé, rau- 15 cho slávy ku podobenství jeho raucha, v kterémž se ukázal Kristus na hoře Tábor a anděl po vzkříšení Páně svatým ženám. Místo to jest stav a duostojenstvie veliké, místo modlitby jich, kdež jest chrám pokoje a tichosti, kdež nejsau nebezpečenstvie pokrytcuov a pajchy. Jakož se píše v Zjevení VII°.: Když jest spatřil počet 20 znamenaných, vi děl zástup, kteréhož žádný nemohl přečísti. Ptal se anděl od Jana: »Kteří sau toto?« Odpověděl: »Tito ť sú, kteříž přišli z velikého zámutku, kteříž zeprali raucha svá ve krvi Be- ránkově a zbielili je. Protož stojie před truonem Beránka a slaužie jemu ve dne i v noci, totiž bez přestánie v chrámě jeho«. Hle, teď 25 máme, že v onom životě jest chrám lepší a dokonalejší, kdež jest klaněnie nábožné a modlitba ohnivá a nábožná, kdež jest oltář, pokrm a nápoj, tam otevřenějie a dokonalejie pokrm ten vidí se! Ta služba na samého Boha příležitá jest tam v pokloně, v poží- vaní, v chválení, v životě pokojném, ohnivém a plamenném a ra-30 dostném. A kteří sau zbieleni skrze zámutky a mučedlnictva a skrz krev Beránkovu a předchází je Kristus biskup a modlí se za ty, kteří také mají tam přijíti do toho chrámu a kteří sau jeho národ svatý, kteří jej milují, v něho věřie, kteří sau královské kněžstvo, 418a2 Biskup modlí se — 8 Podle Žid. 9, 7 a 12 — 17 Mat. 17, 1 nn.; Marek 9. 2 nn.; Luk. 9, 28 nn.; Mat. 28, 3; Marek 16, 5; Luk. 24, 4: Jan 20, 12 — 20 Zj. 7. 9 nn. — 34 1. Petr 2, 9
Strana 497
XXI. 497 418b1 35 lid svatý, ti také přijdau tam. Ale on jest prvé v chrámě. V Zjevení VIP. viděl duše zmordovaných pro svědectvie pod oltářem. Oltář bývá v chrámě; protož sau tam jako v domu oběti, v domu nábo- ženstvie a modlitby, obětujíce oběti Kristu. Oltář jest tělo Kristovo; a mučedlníci sau níže. On vedlé člověčenstvie vyší a větší jest mu- 40 čedlníkuov všech a jemu svatí obětují oběti, nebo skrze něho sau spravedliví učiněni a spaseni. A my všecko, což činíme a modlíme se a přijímáme tělo a krev Páně, to vše jest zaslaužením Kristovým. Protož řiekáme: »Skrze Krista, Pána našeho«, totiž skrze něho jako oltář, a na tom oltáři 45 naše všecky dobré věci sau a zaslaužením jeho spaseni budeme, zaslaužením jeho korunováni budeme, zaslaužením jeho chrám náš stavíme zde v nás i v budaucím životě. Item, co kto činí dob- rého, z kořene lásky, vždycky se modlí, ač ne vždycky austně zde muože býti modlitba; ale zde někdy potřebné jest opatrovánie 50 těla v oděvích, v skutcích milosrdných, kdežto pamět někdy obra- cuje se k jiným věcem a jiné myslí, a Buoh někdy z paměti vy- staupí. A tak někdy dobrému člověku odjato bývá ohnivé a po- zdvižené a chutné náboženstvie a modlitba. A to také vyvo- leným někdy odjato bývá. Protož toliko zlým odjímá to pro hřic- 55 chy, ale oněmno odjímá z sauduov tajných svých, odjímá proto, aby, ne jakož chce, ohnivé měl náboženstvie člověk. Ale toho nenie v onom chrámě po tomto životě. A to činí zde voleným proto, aby nezpajchali, ale ponižo- vali se a o sobě nesmajšleli vysoce. Apoštol die: »Dán jest mi osten 60 těla« etc. Hle, lékařstvie proti pajše, aby nevypadli jako Luciper od milosti a aby daruov neobrátili v pajchu Luciperovu! Protož najzvolenějším svým častokrát nedává toho, čehož žádají. Toho nebude v chrámě budaucím. Protož častokrát člověk v dařích zalibuje sobě sám, jako by z sebe sám měl ty dary, a tak sveden 65 bývá v pajchu a potom pak opuštěn bývá od Boha. Protož Buoh odjímá jim pajchu a příčiny pajchy; a ač prosie s pláčem, nedává jim věda, že by zpajchali. Item chce, aby poznali se, že od sebe nic nemají, a tak aby nepotupovali jiných, jako zákonník zjevného hříšníka potupoval. 70 Nebo řiekají někteří: »Já mám to, ješto toho jiný nemá«. Protož odjímá tu jasnost, tu žádost, tu sladkost, ale ukazuje jim jich biedu, aby se pokořili a viděli, kterak zlé jest opuštěnu býti od Oltář tělo Kristovo Kterak se vždycky modliti Buch naše dobré opatruje Varovati se pajchy 36 Zj. 6, 9 — 59 2. Kor. 12, 7 — 69 Luk. 18. II Jakoubek, Výklad. 322
XXI. 497 418b1 35 lid svatý, ti také přijdau tam. Ale on jest prvé v chrámě. V Zjevení VIP. viděl duše zmordovaných pro svědectvie pod oltářem. Oltář bývá v chrámě; protož sau tam jako v domu oběti, v domu nábo- ženstvie a modlitby, obětujíce oběti Kristu. Oltář jest tělo Kristovo; a mučedlníci sau níže. On vedlé člověčenstvie vyší a větší jest mu- 40 čedlníkuov všech a jemu svatí obětují oběti, nebo skrze něho sau spravedliví učiněni a spaseni. A my všecko, což činíme a modlíme se a přijímáme tělo a krev Páně, to vše jest zaslaužením Kristovým. Protož řiekáme: »Skrze Krista, Pána našeho«, totiž skrze něho jako oltář, a na tom oltáři 45 naše všecky dobré věci sau a zaslaužením jeho spaseni budeme, zaslaužením jeho korunováni budeme, zaslaužením jeho chrám náš stavíme zde v nás i v budaucím životě. Item, co kto činí dob- rého, z kořene lásky, vždycky se modlí, ač ne vždycky austně zde muože býti modlitba; ale zde někdy potřebné jest opatrovánie 50 těla v oděvích, v skutcích milosrdných, kdežto pamět někdy obra- cuje se k jiným věcem a jiné myslí, a Buoh někdy z paměti vy- staupí. A tak někdy dobrému člověku odjato bývá ohnivé a po- zdvižené a chutné náboženstvie a modlitba. A to také vyvo- leným někdy odjato bývá. Protož toliko zlým odjímá to pro hřic- 55 chy, ale oněmno odjímá z sauduov tajných svých, odjímá proto, aby, ne jakož chce, ohnivé měl náboženstvie člověk. Ale toho nenie v onom chrámě po tomto životě. A to činí zde voleným proto, aby nezpajchali, ale ponižo- vali se a o sobě nesmajšleli vysoce. Apoštol die: »Dán jest mi osten 60 těla« etc. Hle, lékařstvie proti pajše, aby nevypadli jako Luciper od milosti a aby daruov neobrátili v pajchu Luciperovu! Protož najzvolenějším svým častokrát nedává toho, čehož žádají. Toho nebude v chrámě budaucím. Protož častokrát člověk v dařích zalibuje sobě sám, jako by z sebe sám měl ty dary, a tak sveden 65 bývá v pajchu a potom pak opuštěn bývá od Boha. Protož Buoh odjímá jim pajchu a příčiny pajchy; a ač prosie s pláčem, nedává jim věda, že by zpajchali. Item chce, aby poznali se, že od sebe nic nemají, a tak aby nepotupovali jiných, jako zákonník zjevného hříšníka potupoval. 70 Nebo řiekají někteří: »Já mám to, ješto toho jiný nemá«. Protož odjímá tu jasnost, tu žádost, tu sladkost, ale ukazuje jim jich biedu, aby se pokořili a viděli, kterak zlé jest opuštěnu býti od Oltář tělo Kristovo Kterak se vždycky modliti Buch naše dobré opatruje Varovati se pajchy 36 Zj. 6, 9 — 59 2. Kor. 12, 7 — 69 Luk. 18. II Jakoubek, Výklad. 322
Strana 498
498 Kapitola (černě:) XV. Dobré poniženie Pána, a nenavracuje toho zase, někdy také i plačtivě kvílícím; avšak Pán velmi takové miluje a chrám v nich činí, a oni nevědie o tom, ale bojie se řiekajíce: »Neviem, milosti-li či nenávisti 75 418b2 hoden sem«. Item odjímá takové dary, aby se již nebezpečil krá- lovstvím nebeským řka: »Již ť já se nebojím zatracenie!« Protož je odjímá, aby se jako peklo zdálo býti v člověku a aby se bál, proč jest dary potratil. A někdy všecka odcházie naděje a zaufánie se rozmáhá a jako bolest pekelná; a opět navštíví s potěšením, 80 v slovu božím a v velebné svátosti božské. A tak skrze proměnnosti zjevuje se vyvoleným zde; ale tam ustavičné veselé a radost, tam modlitba, tam náboženstvie, tam pokoj. Item zde opuštěni bývají někdy volení, že se jim již stajště zde živu býti. Kdyby zde dary mievali vedlé své vuole, vždycky 85 by žádali zde býti; ale dada okusiti nebeské vlasti, odjímá to dobré, aby žádal žádostí a túžebnostmi zdychavými vyjíti z světa. Žalm: »Rozmnoženy sau nemoci jich«. A potom pospiešili řieka- jíce: »Zde peklo jest, vezmi nás!« A tak sau v vyvolených pro- měněnie, aby se poznali a ponížovali(!) a varovali se pajchy a o sobě 90 všetečně nesmajšleli, ale v bázni stáli. Žalm: »Dobré jest mi, že si ponížil mě, abych se učil přikázaním tvým«, totiž opustil si mě, zarmautil si mě, potrestal si mě. Dobré jest mi to; již mě osvěcu- ješ, jednák odjímáš zase, dobře činíš. Tam ť nejsau taková proměňovánie. Zde myšlenie se promě- 95 ňují, zde tělo překážie, zde oblak smrtedlnosti překážku činí a zastěňuje, zde hlava mdlí, tělo se obtěžuje, hrubost tělesná ne- dopauští dlauho v bohomyslnosti trváti; ale tam stálá duše bude, bez oblaku zastíněnie, s vážností, s poctivostí, s náboženstvím, s službau a poklonau Bohu příležitau. Tam se to naplní: »Milo-100 vati budeš Pána Boha z celého srdce«; tam ť se hotově zpuosobuje srdce a duše i svědomie, tam viera pozdvihuje, tam vyznávati se 419a bude. Zde styděti se neumieme a hlavy pozdvihnauti nesmějíce a v paměti hřiechy mieti a před oblíčejem božím se třiesti neumie- me. Kterak tehdy tam modliti se budeme s svatými? V Zjevení 105 VIII°. pokládá se, kterak se tam modlí světí. A nic rozkošnějšieho svatým, jediné Krista viděti, chváliti a modliti se. Kristus stojí vajše jako oltář, ale oni níže zaslaužením svým modlé se. A po- rážie se blud veliký těch, kteříž pravili, že se nemodlé za hřiešníky světí. Die: »Viděl sem, ani stojie před Beránkem«, majíce kadidlni- 110 Odjímá dary Buoh lřímluva svatých 75 Sr. Eccl. 9, 1—88 Ž. 16, 4 — 91 Ž. 119, 71 — 100 5. M. 6, 5; Mat. 22, 37; Marek 12, 30; Luk. 10, 27 —106 Zj. 8, 2 nn. — 110 Zj. 8, 2
498 Kapitola (černě:) XV. Dobré poniženie Pána, a nenavracuje toho zase, někdy také i plačtivě kvílícím; avšak Pán velmi takové miluje a chrám v nich činí, a oni nevědie o tom, ale bojie se řiekajíce: »Neviem, milosti-li či nenávisti 75 418b2 hoden sem«. Item odjímá takové dary, aby se již nebezpečil krá- lovstvím nebeským řka: »Již ť já se nebojím zatracenie!« Protož je odjímá, aby se jako peklo zdálo býti v člověku a aby se bál, proč jest dary potratil. A někdy všecka odcházie naděje a zaufánie se rozmáhá a jako bolest pekelná; a opět navštíví s potěšením, 80 v slovu božím a v velebné svátosti božské. A tak skrze proměnnosti zjevuje se vyvoleným zde; ale tam ustavičné veselé a radost, tam modlitba, tam náboženstvie, tam pokoj. Item zde opuštěni bývají někdy volení, že se jim již stajště zde živu býti. Kdyby zde dary mievali vedlé své vuole, vždycky 85 by žádali zde býti; ale dada okusiti nebeské vlasti, odjímá to dobré, aby žádal žádostí a túžebnostmi zdychavými vyjíti z světa. Žalm: »Rozmnoženy sau nemoci jich«. A potom pospiešili řieka- jíce: »Zde peklo jest, vezmi nás!« A tak sau v vyvolených pro- měněnie, aby se poznali a ponížovali(!) a varovali se pajchy a o sobě 90 všetečně nesmajšleli, ale v bázni stáli. Žalm: »Dobré jest mi, že si ponížil mě, abych se učil přikázaním tvým«, totiž opustil si mě, zarmautil si mě, potrestal si mě. Dobré jest mi to; již mě osvěcu- ješ, jednák odjímáš zase, dobře činíš. Tam ť nejsau taková proměňovánie. Zde myšlenie se promě- 95 ňují, zde tělo překážie, zde oblak smrtedlnosti překážku činí a zastěňuje, zde hlava mdlí, tělo se obtěžuje, hrubost tělesná ne- dopauští dlauho v bohomyslnosti trváti; ale tam stálá duše bude, bez oblaku zastíněnie, s vážností, s poctivostí, s náboženstvím, s službau a poklonau Bohu příležitau. Tam se to naplní: »Milo-100 vati budeš Pána Boha z celého srdce«; tam ť se hotově zpuosobuje srdce a duše i svědomie, tam viera pozdvihuje, tam vyznávati se 419a bude. Zde styděti se neumieme a hlavy pozdvihnauti nesmějíce a v paměti hřiechy mieti a před oblíčejem božím se třiesti neumie- me. Kterak tehdy tam modliti se budeme s svatými? V Zjevení 105 VIII°. pokládá se, kterak se tam modlí světí. A nic rozkošnějšieho svatým, jediné Krista viděti, chváliti a modliti se. Kristus stojí vajše jako oltář, ale oni níže zaslaužením svým modlé se. A po- rážie se blud veliký těch, kteříž pravili, že se nemodlé za hřiešníky světí. Die: »Viděl sem, ani stojie před Beránkem«, majíce kadidlni- 110 Odjímá dary Buoh lřímluva svatých 75 Sr. Eccl. 9, 1—88 Ž. 16, 4 — 91 Ž. 119, 71 — 100 5. M. 6, 5; Mat. 22, 37; Marek 12, 30; Luk. 10, 27 —106 Zj. 8, 2 nn. — 110 Zj. 8, 2
Strana 499
XXI. 499 ce, a sau srdce plná náboženstvie a vuoně kadidlné a plamene ohně. Protož sau kadievali k slavnostem, aby těch dnuov příkla- Kaditi v slavnosti dem svatých bývaly naše modlitby. A dáno jest mu zápaluov mnoho jako kadidlo zapálené. Vykládá řka: »To ť sau modlitby 115 svatých«. A položeny sau na zlatém oltáři, jenž jest Kristus, kdežto všecky modlitby obětují se a všecky zásluhy; a za nás k Bohu se modlé, abychom byli s nimi. I vzal kadidlnici zlatau a naplnil ji ohněm a spustil na zemi, totiž darové dávají se lidem skrz anděly, aby se srdce zpuosobila k modlení. Potřebie nám bylo by, aby 120 oheň s oltáře Krista Ježíše spuštěn byl na nás, abychom se modlili s svatými. »A stala sau se blýskanie a hromobitie«. Tak ť jest, kdež srdce od jiskry s oltáře toho zapaluje se; hned poznánie hřiechuov bývá, hruozy před saudem božím, poznánie hněvu božieho, skrau- 125 šenie a pokánie a poznánie milosrdenstvie božieho a také veselé a radost. Item v chrámě se modlévají a prosie za ty věci, kterých ne- Modlenie v chrámě mají. Onino světí nemají dokonalosti, kterauž mají mieti, totiž oslavené tělo. Item jiných tovařišuov nemají svatých milých, 419a2 130 z nichžto vyplní se sláva jich a veselé radostné. Protož níže pod biskupem Ježíšem Kristem volají ti svatí, nábožně, horlívě žáda- jíce pomsty nad zlými. A dána sau jim raucha bielá, totiž jistá sláva a jiného mnoho bude jim dáno. Jan XVI°.: Modlíme se, aby zlé věci odjaty byly od nás, pokušenie, osiedla, a obětují se oběti 135 k ukrocení Boha, a ukrocen bývá nad kajícími. Oni se modlí, aby zlé věci odjaty byly, a sebe za nás obětují a Krista Ježíše Otci. A k Židóm napsáno: »Ti všickni sau mnoho trpěli a svědectvím viery zkušeni sau, a zaslíbení nepřijali«, totiž, ačkoli sau národ svatý, královské kněžstvo, a radost mají a veselé a světlost veli- 140 kau, však zaslíbenie slávy na těléch nemají; »a v tom Buoh naše lepšie opatruje, aby bez nás dokonánie nepřijali«, totiž dokonalý Jeruzalém v slávě a svaté, dokonalé město nebude bez nás a ten počet svatých nevyplní se bez nás. Třetí chrám bude po vzkříšení ze všech spoluvyvolených 145 v slávě věčné, když die: »Poďte, požehnaní Otce mého, přijměte královstvie« etc. Protož dva chrámové sau, v nichž se prosí za některé věci, kterýchž zde nemají. Již v třetím chrámě toho nebude, Oltář zlatý Chrám po vzkříšení 113 Zj. 8, 3 — 117 Zj. 8, 5 — 122 Ib. — 130 Zj. 6, 9 až 11 — 133 Jan 16, 23 n. — 137 Podle Žid. 11, 39 — 139 1. Petr 2, 9 — 140 Žid. 11, 40 — 145 Mat. 25, 34 32*
XXI. 499 ce, a sau srdce plná náboženstvie a vuoně kadidlné a plamene ohně. Protož sau kadievali k slavnostem, aby těch dnuov příkla- Kaditi v slavnosti dem svatých bývaly naše modlitby. A dáno jest mu zápaluov mnoho jako kadidlo zapálené. Vykládá řka: »To ť sau modlitby 115 svatých«. A položeny sau na zlatém oltáři, jenž jest Kristus, kdežto všecky modlitby obětují se a všecky zásluhy; a za nás k Bohu se modlé, abychom byli s nimi. I vzal kadidlnici zlatau a naplnil ji ohněm a spustil na zemi, totiž darové dávají se lidem skrz anděly, aby se srdce zpuosobila k modlení. Potřebie nám bylo by, aby 120 oheň s oltáře Krista Ježíše spuštěn byl na nás, abychom se modlili s svatými. »A stala sau se blýskanie a hromobitie«. Tak ť jest, kdež srdce od jiskry s oltáře toho zapaluje se; hned poznánie hřiechuov bývá, hruozy před saudem božím, poznánie hněvu božieho, skrau- 125 šenie a pokánie a poznánie milosrdenstvie božieho a také veselé a radost. Item v chrámě se modlévají a prosie za ty věci, kterých ne- Modlenie v chrámě mají. Onino světí nemají dokonalosti, kterauž mají mieti, totiž oslavené tělo. Item jiných tovařišuov nemají svatých milých, 419a2 130 z nichžto vyplní se sláva jich a veselé radostné. Protož níže pod biskupem Ježíšem Kristem volají ti svatí, nábožně, horlívě žáda- jíce pomsty nad zlými. A dána sau jim raucha bielá, totiž jistá sláva a jiného mnoho bude jim dáno. Jan XVI°.: Modlíme se, aby zlé věci odjaty byly od nás, pokušenie, osiedla, a obětují se oběti 135 k ukrocení Boha, a ukrocen bývá nad kajícími. Oni se modlí, aby zlé věci odjaty byly, a sebe za nás obětují a Krista Ježíše Otci. A k Židóm napsáno: »Ti všickni sau mnoho trpěli a svědectvím viery zkušeni sau, a zaslíbení nepřijali«, totiž, ačkoli sau národ svatý, královské kněžstvo, a radost mají a veselé a světlost veli- 140 kau, však zaslíbenie slávy na těléch nemají; »a v tom Buoh naše lepšie opatruje, aby bez nás dokonánie nepřijali«, totiž dokonalý Jeruzalém v slávě a svaté, dokonalé město nebude bez nás a ten počet svatých nevyplní se bez nás. Třetí chrám bude po vzkříšení ze všech spoluvyvolených 145 v slávě věčné, když die: »Poďte, požehnaní Otce mého, přijměte královstvie« etc. Protož dva chrámové sau, v nichž se prosí za některé věci, kterýchž zde nemají. Již v třetím chrámě toho nebude, Oltář zlatý Chrám po vzkříšení 113 Zj. 8, 3 — 117 Zj. 8, 5 — 122 Ib. — 130 Zj. 6, 9 až 11 — 133 Jan 16, 23 n. — 137 Podle Žid. 11, 39 — 139 1. Petr 2, 9 — 140 Žid. 11, 40 — 145 Mat. 25, 34 32*
Strana 500
500 Kapitola Beránek bude chrám Divná odplata slá- vy věčné vypisuje SC aby se modlili za to, čeho by neměli. V druhém modlé se za svú slávu i naši, za počet náš a za nás hřiešné, a přibývá jim radosti z našeho obrácenie. Po vzkříšení obecném bude třetí chrám, ne 150 takový jako první dva, kdež by se krotil hněv boží, abychom za nětco prosili, čehož bychom neměli, a něčeho abychom žádali, ješto by toho nebylo v nás, aneb aby nětco nepříhodného odjato bylo od nás, aneb aby nětco bylo nahrazeno a doplněno. Tam bude dokonalá sláva a viděnie a veselé a bohatstvie. »Ale Beránek bude chrám«. Pokládá, že bude duše hojnost všech dobrých věcí v okušení, v vidění, v dotčení, a všecky věci naše obrátie se v Boha, a všem všudy bude Buoh. Žalm: »Buď mi za Boha obránci a za místo ohrazené«, totiž ty mi budeš místo. Nebo tělo naše bude duch a nebude mu jiného místa, jediné Buoh, 160 od vnitřnosti a všecko, což jest v člověku, v Boha se obrátí a v bož- ské povahy. Jako tělo Kristovo jest na pravici Otce, neb jest po- vajšeno v božstvie, a jako božství dáno jest býti všudy, to i člově- čenství dáno jest, aby bylo oslavené. Všudy Buoh vidí tajné věci, a tělo Kristovo i svatých bude taková sláva a bude jim dán ten 165 dar. A duše v Bohu i tělo v Bohu bude mieti místo a tak nasycenie, a nic viece žádati nebude, aniž bude moci. Tam bude najvyšie a dokonalé milovánie Boha a bližnieho; v každém bude Buoh a všickni v Bohu. Všickni požívati budau Boha najdokonalejie. Protož die: »Nebude chrámu tam«, jako první a druhý, »ale 170 Beránek bude chrám«, v němž bude přiebytek a nasycenie a místo, sláva a čest, bohatstvie a koruna. Kdybychom na tyto věci mys- lili, lehko by bylo všecko trpěti, přemajšlejíce, kterak bydliti budeme v Kristu a v Bohu. A on bude sytost naše a oltář náš a slá- va i všecko dobré, kteréhož požívati budeme všickni bez pře-175 stánie, v němž budeme mieti, co kolivěk budeme chtieti, v němžto znáti a věděti budeme všecky věci, viděti budeme všecko a každý každého uzří a pozná a každý v každém radovati se bude a vese- liti a všickni spolu v Kristu Ježíši, jenž jest požehnaný na věky věkuov. Izaiáš die XLVI°.: »Rozpomínajte se na dřevní věk«, totiž které sem věci učinil v prvotní cierkvi a ode dnuov starých. A roz- 419b2 pomeň te se na Sáru, totiž na cierkev prvotní. A pomněte na skálu, z kteréž vyťati ste, totiž na Krista Ježíše, od něhož vykaupeni jste, a odkud ste vypadli. V Zjevení: »Pomni, odkud si vypadl«, 185 155 419b1 180 Nač pamatovati mime? 158 Ž. 31, 3 — 181 Iz. 46, 9 — 185 Zj. 2, 5
500 Kapitola Beránek bude chrám Divná odplata slá- vy věčné vypisuje SC aby se modlili za to, čeho by neměli. V druhém modlé se za svú slávu i naši, za počet náš a za nás hřiešné, a přibývá jim radosti z našeho obrácenie. Po vzkříšení obecném bude třetí chrám, ne 150 takový jako první dva, kdež by se krotil hněv boží, abychom za nětco prosili, čehož bychom neměli, a něčeho abychom žádali, ješto by toho nebylo v nás, aneb aby nětco nepříhodného odjato bylo od nás, aneb aby nětco bylo nahrazeno a doplněno. Tam bude dokonalá sláva a viděnie a veselé a bohatstvie. »Ale Beránek bude chrám«. Pokládá, že bude duše hojnost všech dobrých věcí v okušení, v vidění, v dotčení, a všecky věci naše obrátie se v Boha, a všem všudy bude Buoh. Žalm: »Buď mi za Boha obránci a za místo ohrazené«, totiž ty mi budeš místo. Nebo tělo naše bude duch a nebude mu jiného místa, jediné Buoh, 160 od vnitřnosti a všecko, což jest v člověku, v Boha se obrátí a v bož- ské povahy. Jako tělo Kristovo jest na pravici Otce, neb jest po- vajšeno v božstvie, a jako božství dáno jest býti všudy, to i člově- čenství dáno jest, aby bylo oslavené. Všudy Buoh vidí tajné věci, a tělo Kristovo i svatých bude taková sláva a bude jim dán ten 165 dar. A duše v Bohu i tělo v Bohu bude mieti místo a tak nasycenie, a nic viece žádati nebude, aniž bude moci. Tam bude najvyšie a dokonalé milovánie Boha a bližnieho; v každém bude Buoh a všickni v Bohu. Všickni požívati budau Boha najdokonalejie. Protož die: »Nebude chrámu tam«, jako první a druhý, »ale 170 Beránek bude chrám«, v němž bude přiebytek a nasycenie a místo, sláva a čest, bohatstvie a koruna. Kdybychom na tyto věci mys- lili, lehko by bylo všecko trpěti, přemajšlejíce, kterak bydliti budeme v Kristu a v Bohu. A on bude sytost naše a oltář náš a slá- va i všecko dobré, kteréhož požívati budeme všickni bez pře-175 stánie, v němž budeme mieti, co kolivěk budeme chtieti, v němžto znáti a věděti budeme všecky věci, viděti budeme všecko a každý každého uzří a pozná a každý v každém radovati se bude a vese- liti a všickni spolu v Kristu Ježíši, jenž jest požehnaný na věky věkuov. Izaiáš die XLVI°.: »Rozpomínajte se na dřevní věk«, totiž které sem věci učinil v prvotní cierkvi a ode dnuov starých. A roz- 419b2 pomeň te se na Sáru, totiž na cierkev prvotní. A pomněte na skálu, z kteréž vyťati ste, totiž na Krista Ježíše, od něhož vykaupeni jste, a odkud ste vypadli. V Zjevení: »Pomni, odkud si vypadl«, 185 155 419b1 180 Nač pamatovati mime? 158 Ž. 31, 3 — 181 Iz. 46, 9 — 185 Zj. 2, 5
Strana 501
XXI. 501 lide křesťanský. A pomněte na Pána Boha, kterýž sám jest Pán, a kromě jeho nenie jiný. Protož ve dnech svatých apoštoluov roz- jímati sobě máme život jich, tak ve dnech mučedlníkuov a všech svatých, kteříž sau Jeruzalém svatý, kteříž sau překrásní kame- 190 nové. O kterýchžto kameních živých die prorok: »Jeruzalém, kterýž se staví jako město, kteréhož aučastnost jeho jest pospol- nie«, totiž všickni společné mají obcovánie, jednotu a radost v sobě samých. »Nebo tam vstaupila sú pokolenie, pokolenie Páně«, totiž národ Páně již nás tam předšel i kněžie i panny i jiní stavové. My 195 zde v biedě jsauce, rozpomínajme se na to, že již bratří naši z to- hoto světa tam přišli, chudí a pracovití i manželé, a mučedlnictvem korunováni sau z kořene lásky, a s dietkami rodičové u vieře krev svau vylili. My skládajme sobě to v paměti, abychom, kterak sú oni živi byli, my též abychom živi byli, Boha abychom milovali 200 a nehynuli v dobrém etc. Jeruzaléma stavu- nie (černě:) CXX I. 420a1 A to město nepotřebuje slunce ani mě- síce. Napřed bylo povědieno o městě Jeruzalémě, do kteréhož sau přišli svatí po cestě a po stupních osmera blahoslavenstvie. Kteraužto jasnost zde Jan viděl jest a okusil a poznal město přeo- 5 divné z zlata a z perel, která jasnost a světlost jeho a které brány a které sau jeho zdi. A netoliko Jan známost měl, zde jsa, města toho, ale i jiní světí okrasu a slávu jeho sau poznali; protož sau zemříti žádali, proto ii plakali zde, proto potupeni zde pro Krista býti žádali, proto chvátali do onoho města ozdobeného a krásného, 10 a proto všecky věci pokládali jako za lajna. Kteří sau nevstupo- vali na ty stupně osmerých blahoslavenství, ti sau nepoznali města, ani zdychati žádostí k němu mohau. Protož Jan viděl to město Jeruzalém hojné a bez nedostatku. Viděl ušlechtilost a velebnost jeho, najprvé v tom, že nepotřebuje 15 slunce ani měsíce. Najprv věděti máme, že tento věk biedný tohoto světa potřebuje slunce a měsíce. Nebo od slunce a měsiece všecka země a které věci na nic sau, obžívají, na polích, u vodách, po le- siech, po horách, zvieřata a hovada berau obživenie mocí slunce a hvězd. Item všeliká potřeba tělesná lidská zpuosobuje se mocí 20 slunce a měsíce. Protož skrze jméno slunce a měsíce rozumie se zpuosoba a strojenie k živnosti a k oděvu ku potřebě lidské a při- Cesta do Jeruzalému Slunce veliká moc a měsíce 190 Ž. 122, 3 a 4 4 vzde« korekturou z pův.: tento — 10 Filip. 3, 8
XXI. 501 lide křesťanský. A pomněte na Pána Boha, kterýž sám jest Pán, a kromě jeho nenie jiný. Protož ve dnech svatých apoštoluov roz- jímati sobě máme život jich, tak ve dnech mučedlníkuov a všech svatých, kteříž sau Jeruzalém svatý, kteříž sau překrásní kame- 190 nové. O kterýchžto kameních živých die prorok: »Jeruzalém, kterýž se staví jako město, kteréhož aučastnost jeho jest pospol- nie«, totiž všickni společné mají obcovánie, jednotu a radost v sobě samých. »Nebo tam vstaupila sú pokolenie, pokolenie Páně«, totiž národ Páně již nás tam předšel i kněžie i panny i jiní stavové. My 195 zde v biedě jsauce, rozpomínajme se na to, že již bratří naši z to- hoto světa tam přišli, chudí a pracovití i manželé, a mučedlnictvem korunováni sau z kořene lásky, a s dietkami rodičové u vieře krev svau vylili. My skládajme sobě to v paměti, abychom, kterak sú oni živi byli, my též abychom živi byli, Boha abychom milovali 200 a nehynuli v dobrém etc. Jeruzaléma stavu- nie (černě:) CXX I. 420a1 A to město nepotřebuje slunce ani mě- síce. Napřed bylo povědieno o městě Jeruzalémě, do kteréhož sau přišli svatí po cestě a po stupních osmera blahoslavenstvie. Kteraužto jasnost zde Jan viděl jest a okusil a poznal město přeo- 5 divné z zlata a z perel, která jasnost a světlost jeho a které brány a které sau jeho zdi. A netoliko Jan známost měl, zde jsa, města toho, ale i jiní světí okrasu a slávu jeho sau poznali; protož sau zemříti žádali, proto ii plakali zde, proto potupeni zde pro Krista býti žádali, proto chvátali do onoho města ozdobeného a krásného, 10 a proto všecky věci pokládali jako za lajna. Kteří sau nevstupo- vali na ty stupně osmerých blahoslavenství, ti sau nepoznali města, ani zdychati žádostí k němu mohau. Protož Jan viděl to město Jeruzalém hojné a bez nedostatku. Viděl ušlechtilost a velebnost jeho, najprvé v tom, že nepotřebuje 15 slunce ani měsíce. Najprv věděti máme, že tento věk biedný tohoto světa potřebuje slunce a měsíce. Nebo od slunce a měsiece všecka země a které věci na nic sau, obžívají, na polích, u vodách, po le- siech, po horách, zvieřata a hovada berau obživenie mocí slunce a hvězd. Item všeliká potřeba tělesná lidská zpuosobuje se mocí 20 slunce a měsíce. Protož skrze jméno slunce a měsíce rozumie se zpuosoba a strojenie k živnosti a k oděvu ku potřebě lidské a při- Cesta do Jeruzalému Slunce veliká moc a měsíce 190 Ž. 122, 3 a 4 4 vzde« korekturou z pův.: tento — 10 Filip. 3, 8
Strana 502
502 Kapitola (černě:) CXX. Toho nebude v nebi Volení k čemu přijdau sluhovánie potřebných věcí k zachování přirozenie lidského. Již tam v nebeské vlasti nebudeme potřebovati sukní, dědin, ryb, nenie tam zimy ani horka, nebude se rosévati, nebude také žně, nebude do stodol shromažďovánie, nebude nahoty, nebude žiezně, 25 ani lačnosti tam nebude; nebude rozenie, nebude opatrovánie tě- lesných potřeb člověku náležitých skrze moc slunce a měsíce. Ne- bude potřebie přijímati pokrmu tělesného aneb nápoje; ačkoli Kristus jedl s učedlníky po vzkříšení, to bylo k vyražení bludu a ku potvrzení viery v učedlnících, ale nepotřeboval toho svým 30 přirozením. A neukazoval se jim tak, jakž jest, v slávě a v blesku, ale jakž sau pochopiti mohli zrakem i sluchem. Protož ty věci, které sau dány ku potřebě tohoto života a 420a" k živnosti a k oděvu, těch již tam nebude takovým zpuosobem jako zde, ale jináče, mnohem dokonalejí a hojnějí, »čehož oko 35 nevidělo a ucho neslyšelo« etc. Nevěda, kterak jiným obyčejem plnosti města vypověděti, die: »Nebude tam slunce ani měsíce«. Žalm: »Přes den slunce nebude páliti tě ani měsiec přes noc«. Jako by řekl: »Takových věcí nebude tam, nebo zlořečenstvie dáno jest na člověka: V potu tváře tvé živiti se budeš chlebem tvým«. Kto 40 jest laupežem živ anebo lehce bez práce, na cestě jest zatracenie. Takového zlořečenstvie nebude tam. Item to zlořečenstvie: »V bo- lesti roditi budeš«, povědieno jest ženě. Item studenost zimní. Item vedro veliké a horko letnie, tyto biedy, a smrti tělesné nebude tam. A to mocí slunce a měsíce tuto také rozumie se, kdež die: »Nepo-45 třebuje slunce a měsíce«. Kteříž mají světlo viery v srdci, ti řiekají sami v sobě a dou- fánlivě s zdychavými žádostmi: »Ještě vysvobozeni budeme z těchto bied«. A čiem kto lépe živ jest, viece do onoho města z těchto bied pospiechá. Vyvolení mají přijíti v světlo divné a v aučastenstvic 50 božstvie: což má Buoh, aby i oni měli, a což má Kristus na těle, aby také oni měli, jasnost a slávu. Zde na světě jest město rytě- řujících, ješto vždycky zdvíhá boje a nesnáze; zde jest město viery. Onono svítězilých jest a bez bojuov. Zde na světě jest světlo spra- vedlnosti božie. V Zjevení: Anděl stál v slunci a volal k večeři. 55 Slunce toto jest světlo viery a spravedlnosti; to světlo jest naj- většie. Měsiece světlo jest menšie a hvězd najmenšie. Při světle zdejším kterak koli dokonalém jest nedostatek. Protož die apoštol: v nebi nebude potřebie těchto věcí slunce Světlo —měsíce hvězd 29 Luk. 24, 43 — 35 I. Kor. 2, 9 — 38 Ž. 121, 6 40 1. M. 3, 19 — 42 1. M. 3, 16 — 55 Zj. 19, 17
502 Kapitola (černě:) CXX. Toho nebude v nebi Volení k čemu přijdau sluhovánie potřebných věcí k zachování přirozenie lidského. Již tam v nebeské vlasti nebudeme potřebovati sukní, dědin, ryb, nenie tam zimy ani horka, nebude se rosévati, nebude také žně, nebude do stodol shromažďovánie, nebude nahoty, nebude žiezně, 25 ani lačnosti tam nebude; nebude rozenie, nebude opatrovánie tě- lesných potřeb člověku náležitých skrze moc slunce a měsíce. Ne- bude potřebie přijímati pokrmu tělesného aneb nápoje; ačkoli Kristus jedl s učedlníky po vzkříšení, to bylo k vyražení bludu a ku potvrzení viery v učedlnících, ale nepotřeboval toho svým 30 přirozením. A neukazoval se jim tak, jakž jest, v slávě a v blesku, ale jakž sau pochopiti mohli zrakem i sluchem. Protož ty věci, které sau dány ku potřebě tohoto života a 420a" k živnosti a k oděvu, těch již tam nebude takovým zpuosobem jako zde, ale jináče, mnohem dokonalejí a hojnějí, »čehož oko 35 nevidělo a ucho neslyšelo« etc. Nevěda, kterak jiným obyčejem plnosti města vypověděti, die: »Nebude tam slunce ani měsíce«. Žalm: »Přes den slunce nebude páliti tě ani měsiec přes noc«. Jako by řekl: »Takových věcí nebude tam, nebo zlořečenstvie dáno jest na člověka: V potu tváře tvé živiti se budeš chlebem tvým«. Kto 40 jest laupežem živ anebo lehce bez práce, na cestě jest zatracenie. Takového zlořečenstvie nebude tam. Item to zlořečenstvie: »V bo- lesti roditi budeš«, povědieno jest ženě. Item studenost zimní. Item vedro veliké a horko letnie, tyto biedy, a smrti tělesné nebude tam. A to mocí slunce a měsíce tuto také rozumie se, kdež die: »Nepo-45 třebuje slunce a měsíce«. Kteříž mají světlo viery v srdci, ti řiekají sami v sobě a dou- fánlivě s zdychavými žádostmi: »Ještě vysvobozeni budeme z těchto bied«. A čiem kto lépe živ jest, viece do onoho města z těchto bied pospiechá. Vyvolení mají přijíti v světlo divné a v aučastenstvic 50 božstvie: což má Buoh, aby i oni měli, a což má Kristus na těle, aby také oni měli, jasnost a slávu. Zde na světě jest město rytě- řujících, ješto vždycky zdvíhá boje a nesnáze; zde jest město viery. Onono svítězilých jest a bez bojuov. Zde na světě jest světlo spra- vedlnosti božie. V Zjevení: Anděl stál v slunci a volal k večeři. 55 Slunce toto jest světlo viery a spravedlnosti; to světlo jest naj- většie. Měsiece světlo jest menšie a hvězd najmenšie. Při světle zdejším kterak koli dokonalém jest nedostatek. Protož die apoštol: v nebi nebude potřebie těchto věcí slunce Světlo —měsíce hvězd 29 Luk. 24, 43 — 35 I. Kor. 2, 9 — 38 Ž. 121, 6 40 1. M. 3, 19 — 42 1. M. 3, 16 — 55 Zj. 19, 17
Strana 503
XXI. 503 »Nynie v podobenství i vidíme«. A svatý Jan: »Ještě se neuká- 60 zalo, co budeme« etc. Kteří mají život příkladný veliký, jako apoštolé, proroci, ti sau slunce; těm řečeno jest: »Vy ste světlo slunce kteří sau? světa«. Jiné osvícenie a světlo jest menšie jiných svatých, jako měsiece, kteříž ve dne i v noci bojují s hřiechy. Světlo svědomie dobrého jest světlost slunce, známost hřiechuov, a boj proti nim 65 jest jako světlost měsíce. Pokánie pravé z hřiechuov jest jako světlo hvězd. Toho světla nebude tam. Zde všecky věci v podobenství se činie. A sau tato osvícenie smíšená s nedokonalostí některakau, ale v vlasti nebeské toho nebude. Nebo viera, světlo naše veliké, tam nebude. Ačkoli zde jest Bohu milá a vzácná, krásná, poctivá, 70 živá, však u vlasti nebude té viery. Nebo viera jest věřiti Bohu a pravdám nevidědlným, kterých dosáhnúti rozumem nemuo- žeme. Již tam uzříme všecky věci tak, jakž sau, protož tam nebu- deme potřebovati toho světla jako slunečného. Také kázanie, item kněh, item svátostí nebudeme potřebovati, nebo skrz tyto zevnitř- 75 nie věci dává se jako v podobenství nám a sau všecky věci malé proti oněm věčným světlostem, kteréž sau zde v zpuosobách za- vřieny jako v podobenství. A protož, volaje nevěsty do vlasti ne- beské, die: »Povstaň, povstaň, již zima pominula« a bieda a kázanie též i knihy zákona. Již hojnějie uhlédáš a zbohatneš. Viery světla tam nebude 420b! 420b- A v tom vynímá všecky nedostatky naše řka: »Město to ne- potřebuje slunce a měsiece«. Kteříž po stupních osmerých blaho- slavenství jdau do nebeské vlasti, kteříž pro jméno Kristovo trpie, ti ť již jináče vidie onu vlast; a kteříž sau vyšli odsavad, již vidie, kterých sau věcí žádali, již svět tento pokládají jako peklo. Již 85 se naplní to Jeremiáše XXXI.: »Nebude učiti muž bližnieho svého a bratr bratra svého, nedie: Poďte, poznajte Boha!« Zde potřebie bylo se učiti a dobrému zvykati, kterak přikázanie božie mají býti zachovávána, kterak se od hřiechuov vystřéhati a kterak svědomie svého pilně šetřiti a chovati. Ty věci pominau tam. Již nebudem 90 potřebovati kněh prorockých a apoštolských, již nebudem potře- bovati křtu, již ani pokánie, již mší slauženie nebudeme potřebo- vati. Item (Izaiáš LIIII°., Jan VI°.) budau všickni učiti se od Boha, totiž zpuosobni budau toliko od Boha naučenie přijímati, od jiného nebudau se učiti. Protož již viery toho světla jako slu- Nic toho v nebí třeba nobudu 80 59 1. Kor. 13, 12 — 1. Jan 3, 2 — 61 Mat. 5, 14 — 78 Podle Pis. Šal. 2, 10 a 1I 80 »vynímá« opravou z pův.: vypravuje — 85 Jer. 31, 34 — 92 Iz. 54, 13; Jan 6, 45
XXI. 503 »Nynie v podobenství i vidíme«. A svatý Jan: »Ještě se neuká- 60 zalo, co budeme« etc. Kteří mají život příkladný veliký, jako apoštolé, proroci, ti sau slunce; těm řečeno jest: »Vy ste světlo slunce kteří sau? světa«. Jiné osvícenie a světlo jest menšie jiných svatých, jako měsiece, kteříž ve dne i v noci bojují s hřiechy. Světlo svědomie dobrého jest světlost slunce, známost hřiechuov, a boj proti nim 65 jest jako světlost měsíce. Pokánie pravé z hřiechuov jest jako světlo hvězd. Toho světla nebude tam. Zde všecky věci v podobenství se činie. A sau tato osvícenie smíšená s nedokonalostí některakau, ale v vlasti nebeské toho nebude. Nebo viera, světlo naše veliké, tam nebude. Ačkoli zde jest Bohu milá a vzácná, krásná, poctivá, 70 živá, však u vlasti nebude té viery. Nebo viera jest věřiti Bohu a pravdám nevidědlným, kterých dosáhnúti rozumem nemuo- žeme. Již tam uzříme všecky věci tak, jakž sau, protož tam nebu- deme potřebovati toho světla jako slunečného. Také kázanie, item kněh, item svátostí nebudeme potřebovati, nebo skrz tyto zevnitř- 75 nie věci dává se jako v podobenství nám a sau všecky věci malé proti oněm věčným světlostem, kteréž sau zde v zpuosobách za- vřieny jako v podobenství. A protož, volaje nevěsty do vlasti ne- beské, die: »Povstaň, povstaň, již zima pominula« a bieda a kázanie též i knihy zákona. Již hojnějie uhlédáš a zbohatneš. Viery světla tam nebude 420b! 420b- A v tom vynímá všecky nedostatky naše řka: »Město to ne- potřebuje slunce a měsiece«. Kteříž po stupních osmerých blaho- slavenství jdau do nebeské vlasti, kteříž pro jméno Kristovo trpie, ti ť již jináče vidie onu vlast; a kteříž sau vyšli odsavad, již vidie, kterých sau věcí žádali, již svět tento pokládají jako peklo. Již 85 se naplní to Jeremiáše XXXI.: »Nebude učiti muž bližnieho svého a bratr bratra svého, nedie: Poďte, poznajte Boha!« Zde potřebie bylo se učiti a dobrému zvykati, kterak přikázanie božie mají býti zachovávána, kterak se od hřiechuov vystřéhati a kterak svědomie svého pilně šetřiti a chovati. Ty věci pominau tam. Již nebudem 90 potřebovati kněh prorockých a apoštolských, již nebudem potře- bovati křtu, již ani pokánie, již mší slauženie nebudeme potřebo- vati. Item (Izaiáš LIIII°., Jan VI°.) budau všickni učiti se od Boha, totiž zpuosobni budau toliko od Boha naučenie přijímati, od jiného nebudau se učiti. Protož již viery toho světla jako slu- Nic toho v nebí třeba nobudu 80 59 1. Kor. 13, 12 — 1. Jan 3, 2 — 61 Mat. 5, 14 — 78 Podle Pis. Šal. 2, 10 a 1I 80 »vynímá« opravou z pův.: vypravuje — 85 Jer. 31, 34 — 92 Iz. 54, 13; Jan 6, 45
Strana 504
504 Kapitola (černě:) Amos V Světlo škodlivé velmi nečného, kteréž v tento zdejší den svítí nám, nebudeme potře- 95 bovati. Item měsíce, toho světla, druhého stupně viery, proti hřie- chóm a pokušením, item moc papežská, ciesařská, královská, knížecská jakožto slunce zhyne tam. Zde ty moci sau mnohým v zastíněnie pravdy pohřiechu, kdež se naděje pokládá. Nenie na- 100 děje v lidech. Tento den nenie světla, ale temností. »Kto uteče před lvem, přijde na něho nedvěd« jako s pauště, kterýž se pase na sladkém a na dobrých věcech. »A nepřátelé domácie pod nedvě- dem; a uteče-li kto před tím, uštne ho had«. Již v onen den Páně veliký nebude tam slunce ani měsíce, ale sám bude tam Pán, v něm 105 tedy samém, v Pánu nebeském, naděje má složena býti a jest sva- tým. Item pod sluncem biskupové, moci jiné a duostojenstvie jako měsiec pominau a všecky věci, které pod sluncem sau. Die Ekle- ziastes: »Marnost sau«. A hvězdy, mistři a jiná uměnie pominau. Ó duše, vědúci tyto věci dobré býti v Jeruzalémě, a tyto li vše- 110 421a cky věci zdejšie že sau časné a padaucie, kterak by vzdychati a tú- žiti měla a chvátati k těmto věcem, kterak by o čistotu srdce měli usilovati, aby těchto dobrých věcí okusili, totiž světla, slávy, bo- hatstvie a uměnie! Zlořečená duše, která přijde do Babylona, za- netbajíci slávy nebeské! Jest jiné světlo, kteréž slove ďábelstvie polednie, ne- bezpečné, totiž světlost pokrytstvím zvrtaná a nakažená uměním světským a vtipem a chytrostí, kteráž vypaluje srdce a bauří a za- rmucuje a kdež jest siemě božie v srdce tvrdá jako na skálu uvržené. A jestliže se počne zazelenávati, tu siemě slova božieho hned horko 120 vypálí šatanovo pod barvau spravedlnosti a svatosti. Protož ne- věsta die: »Nechtějte mě šetřiti, že černá sem. Slunce mě obarvilo«, totiž jiné ť sau světlem zlým vypáleny, totiž marné chvály, pajchy a bludu; ale já černá sem, nebo slunce Kristus mě zbarvilo. Ona cierkev byla krásná jako slunce, neb ji osvěcoval Kristus. Ale nynie 125 šatanáš proměňuje se v anděla světlosti k svedení volených a straší i chlácholí zde, aby svedeni byli volení. Již tohoto slunce nebude tam, již žádného pokušenie; již budau uslyšáni, zač prosie: »Vysvoboď nás od zlého«, od tesknosti a auzkosti a biedy a smrti. Nebo jasnost božie osvěcuje je a Pán bude světlo, totiž slunce, 130 kteréž svítí jim. A jisté jest, že tělesného slunce nebude tam. Nebo 115 101 Amos 5, 19 — 109 Eccl. 1, 2 a j. — 116 Ž. 91, 6 —. 122 Pís. Šal. 1, 6 — 129 Mat. 6, 13; Luk. 11, 4
504 Kapitola (černě:) Amos V Světlo škodlivé velmi nečného, kteréž v tento zdejší den svítí nám, nebudeme potře- 95 bovati. Item měsíce, toho světla, druhého stupně viery, proti hřie- chóm a pokušením, item moc papežská, ciesařská, královská, knížecská jakožto slunce zhyne tam. Zde ty moci sau mnohým v zastíněnie pravdy pohřiechu, kdež se naděje pokládá. Nenie na- 100 děje v lidech. Tento den nenie světla, ale temností. »Kto uteče před lvem, přijde na něho nedvěd« jako s pauště, kterýž se pase na sladkém a na dobrých věcech. »A nepřátelé domácie pod nedvě- dem; a uteče-li kto před tím, uštne ho had«. Již v onen den Páně veliký nebude tam slunce ani měsíce, ale sám bude tam Pán, v něm 105 tedy samém, v Pánu nebeském, naděje má složena býti a jest sva- tým. Item pod sluncem biskupové, moci jiné a duostojenstvie jako měsiec pominau a všecky věci, které pod sluncem sau. Die Ekle- ziastes: »Marnost sau«. A hvězdy, mistři a jiná uměnie pominau. Ó duše, vědúci tyto věci dobré býti v Jeruzalémě, a tyto li vše- 110 421a cky věci zdejšie že sau časné a padaucie, kterak by vzdychati a tú- žiti měla a chvátati k těmto věcem, kterak by o čistotu srdce měli usilovati, aby těchto dobrých věcí okusili, totiž světla, slávy, bo- hatstvie a uměnie! Zlořečená duše, která přijde do Babylona, za- netbajíci slávy nebeské! Jest jiné světlo, kteréž slove ďábelstvie polednie, ne- bezpečné, totiž světlost pokrytstvím zvrtaná a nakažená uměním světským a vtipem a chytrostí, kteráž vypaluje srdce a bauří a za- rmucuje a kdež jest siemě božie v srdce tvrdá jako na skálu uvržené. A jestliže se počne zazelenávati, tu siemě slova božieho hned horko 120 vypálí šatanovo pod barvau spravedlnosti a svatosti. Protož ne- věsta die: »Nechtějte mě šetřiti, že černá sem. Slunce mě obarvilo«, totiž jiné ť sau světlem zlým vypáleny, totiž marné chvály, pajchy a bludu; ale já černá sem, nebo slunce Kristus mě zbarvilo. Ona cierkev byla krásná jako slunce, neb ji osvěcoval Kristus. Ale nynie 125 šatanáš proměňuje se v anděla světlosti k svedení volených a straší i chlácholí zde, aby svedeni byli volení. Již tohoto slunce nebude tam, již žádného pokušenie; již budau uslyšáni, zač prosie: »Vysvoboď nás od zlého«, od tesknosti a auzkosti a biedy a smrti. Nebo jasnost božie osvěcuje je a Pán bude světlo, totiž slunce, 130 kteréž svítí jim. A jisté jest, že tělesného slunce nebude tam. Nebo 115 101 Amos 5, 19 — 109 Eccl. 1, 2 a j. — 116 Ž. 91, 6 —. 122 Pís. Šal. 1, 6 — 129 Mat. 6, 13; Luk. 11, 4
Strana 505
XXI. 505 Těla oslavená nárumně jasná 421a2 těla budau kraššie než slunce, ano by těla oslavená viece svítila a osvěcovala svět nežli slunce a byly by tmy proti tělu oslavenému kterého koli svatého. Protož nebude potřebie tam mieti světla 135 slunečného. Ó duše, čeho zde očekáváš, budeš tam mieti! Rozjímaj sobě dobrodínie božská! Ale Pán bude osvěcovati je, nebo Pán bude světlo vnitřnie. Již bude sám v duši a duše stolice jeho bude. Ani země tam bude. 140 Všecko dobré má Buoh a každé dobré jest v Bohu. A bude-li co hledati mieti člověk krásy, dobroty, přátel, svornosti, pokrmuov drahých, všecky ty věci budau v Bohu. A ty věci mieti bude každá duše v Bohu. Nenie potřebie co kromě něho; radost, veselé, bohat- stvie, veselau mysl, čest, všecky ty věci v sobě chová Buoh dušem. 145 Kteří byli v hřieších a jsau, káti se mají; těm chová všech věcí dobrých. A poněvadž zde se dává vnitř duši, ovšem pak nad to dá se tam v světle. Protož bude on světlo dušem a osvítí je, a sláva jich bude vnitř i zevnitř. »Lucerna jeho bude Beránek«. Lucerna má většie světlo vnitř, Lucerna Beránek 150 než vydává zevnitř. Tělo Kristovo pěkné a krásné bude svatým. A to člověčenstvie nětco kryje slávy božstvie v Kristu, nebo ne všeho duostojenstvie v povajšení, slávy, blahoslavenstvie, veselé a radosti, kteréž má s Otcem, dá svatým. Ačkoli vše dobré mieti budau, ale Buoh Otec s Synem nětco sobě zachová a vyší stupeň 155 veselé a slávy, nežli svatým dadie. A ta sláva Syna božieho bude na všech svatých tam, i tělesně i z strany božstvie; a on bude bo- hatstvie a sláva a všeliká potřeba, kteráž svatým jest složena, a sytost a plnost všeho dobrého. Toliko potřebie jest nám pokánie činiti, na cestu se připraviti, čisté srdce mieti a se samy přihotoviti 160 a zpuosobiti k čistotě svědomie a dobrého života. Jestliže námi nesejde a nebudem zbaveni čistoty svědomie, v Pánu Ježíšovi v ne- beské vlasti žádného nedostatku nebude a na něm nic nesejde, ale všemi dobrými věcmi odplacovati se bude všem dobrým, kteréžto věci dobré sau blahoslavenstvie věčné, v kterémžto Buoh [Otec 165 i Syn vidieni budau tváří v tvář; a ta bude sláva svatých etc. Všeeko budan micti v Bohu Pokánic činiti potřebie nám 421b1 A choditi budau národové v světle jeho. Vypsav město Jeruzalém, o kterémž slavné věci praveny sau, do- povídá: »A choditi budau« etc. Když spatřil tesklivý Babylon přieliš a náramně saužený a když viděl cestu, po které jdau z Ba- 5 bylona do Jeruzaléma, města svatého, viděl mnohá pokolenie, vstu-
XXI. 505 Těla oslavená nárumně jasná 421a2 těla budau kraššie než slunce, ano by těla oslavená viece svítila a osvěcovala svět nežli slunce a byly by tmy proti tělu oslavenému kterého koli svatého. Protož nebude potřebie tam mieti světla 135 slunečného. Ó duše, čeho zde očekáváš, budeš tam mieti! Rozjímaj sobě dobrodínie božská! Ale Pán bude osvěcovati je, nebo Pán bude světlo vnitřnie. Již bude sám v duši a duše stolice jeho bude. Ani země tam bude. 140 Všecko dobré má Buoh a každé dobré jest v Bohu. A bude-li co hledati mieti člověk krásy, dobroty, přátel, svornosti, pokrmuov drahých, všecky ty věci budau v Bohu. A ty věci mieti bude každá duše v Bohu. Nenie potřebie co kromě něho; radost, veselé, bohat- stvie, veselau mysl, čest, všecky ty věci v sobě chová Buoh dušem. 145 Kteří byli v hřieších a jsau, káti se mají; těm chová všech věcí dobrých. A poněvadž zde se dává vnitř duši, ovšem pak nad to dá se tam v světle. Protož bude on světlo dušem a osvítí je, a sláva jich bude vnitř i zevnitř. »Lucerna jeho bude Beránek«. Lucerna má většie světlo vnitř, Lucerna Beránek 150 než vydává zevnitř. Tělo Kristovo pěkné a krásné bude svatým. A to člověčenstvie nětco kryje slávy božstvie v Kristu, nebo ne všeho duostojenstvie v povajšení, slávy, blahoslavenstvie, veselé a radosti, kteréž má s Otcem, dá svatým. Ačkoli vše dobré mieti budau, ale Buoh Otec s Synem nětco sobě zachová a vyší stupeň 155 veselé a slávy, nežli svatým dadie. A ta sláva Syna božieho bude na všech svatých tam, i tělesně i z strany božstvie; a on bude bo- hatstvie a sláva a všeliká potřeba, kteráž svatým jest složena, a sytost a plnost všeho dobrého. Toliko potřebie jest nám pokánie činiti, na cestu se připraviti, čisté srdce mieti a se samy přihotoviti 160 a zpuosobiti k čistotě svědomie a dobrého života. Jestliže námi nesejde a nebudem zbaveni čistoty svědomie, v Pánu Ježíšovi v ne- beské vlasti žádného nedostatku nebude a na něm nic nesejde, ale všemi dobrými věcmi odplacovati se bude všem dobrým, kteréžto věci dobré sau blahoslavenstvie věčné, v kterémžto Buoh [Otec 165 i Syn vidieni budau tváří v tvář; a ta bude sláva svatých etc. Všeeko budan micti v Bohu Pokánic činiti potřebie nám 421b1 A choditi budau národové v světle jeho. Vypsav město Jeruzalém, o kterémž slavné věci praveny sau, do- povídá: »A choditi budau« etc. Když spatřil tesklivý Babylon přieliš a náramně saužený a když viděl cestu, po které jdau z Ba- 5 bylona do Jeruzaléma, města svatého, viděl mnohá pokolenie, vstu-
Strana 506
506 Kapitola Světla bužského nám potřebíe Chozenie svatých jaké jest Abraham kterak chodil před Pánem Chceš-li nikda nebýti opuštěn od Pána pujície z Babylóna do Jeruzaléma. A někteří byli znamenaní a zna- menití v počtu, jiných zástup bez počtu. My pak proto sme pokřtěni a velebné svátosti oltářnie požíváme, najsvětějšíeho těla a krve Páně; také bychom měli s nimi choditi po cestě auzké. Nebo viděl Jan národy choditi a putovati do města Jeruzaléma. A potřebie 10 bylo by v tomto krátkém času tu maudrost mieti. Die: »V světle«. Nebo žádný nejde do města toho bez božského světla shuory lidem svatým daného. To ť jest výborný dar a dánie dokonalé, světlo viery, světlo maudrosti a světlo Ducha svatého, aby v něm chodili a prospievali a rostli z ctnosti do ctnosti. Jako 15 by měl řieci: »Mnohým dáno bude světlo v duše jich a oni, vez- mauce v srdce svá světlo, ruosti budau až do života věčného«. A die: »Choditi budau v světle národové«. Jako by řekl, že někteří chodí, ale bez světla. A někteří se domnievají putovati do Jeruzaléma, kteříž táhnau do Babylona, a to poznají na smrti. Ale 20 ti sami, kteří mají světlo a maudrost shuory danau a v tom rostau, ti dobře putují do toho svatého města. Toto pak chozenie nenie místa hmotného, ale jest prospievanie některaké a jitie z ctnosti do ctnosti, v přikázaních božích, v pokání, v lásce a u víře až do smrti prospievaje. Choditi, pravím, v přikázaních božích, choditi 25 s Bohem a mieti aumluvu se Pánem a pokoj s ním na cestě, kterauž spravedliví chodí do života věčného. Choditi, pravím, spojiti se s Bohem a vuoli jeho činiti, a co sme slíbili, abychme plnili Pánu. A on také pomocník náš jest a obránce a drží nám smlauvu pokoje, když my držíme. A jestliže tak stojíme, dobře v Pánu chodíme. 30 Čte se v knihách prvních Mojžiešových: Když se ukázal Pán Abra- hamovi, řekl mu: »Choď přede mnau«, totiž podlé sauduov světla shuory, drž má přikázanie a zachovávaj mi a plň smlauvu i tvoji synové, a já také budu s tebau a pomocník tvuoj budu. A tak uči- nil a tak se Pánem chodil. Na Abrahamovi vyznamená vár se národ 35 vyvolených, kterýmž mluví: »Choďte přede mnau!«, totiž v mé zprávě, v mé přísaze a závazku a v aumluvě, a já také budu s vámi. To jest veliká věc jistě s Bohem se spojiti, aby Buoh byl s člo- věkem a člověk s Bohem a aby Buoh zavázán byl člověku, aby ho neopauštěl, a člověk Boha. Ó, člověk, kdyby dal srdce Pánu Bohu 40 samému celé a jeho přikázanie zachovával vždycky, měl by plnau mieti vieru, že Buoh nikdá ho neopustí, vždycky obránce bude jeho. A jestliže co dopustí protivného, to bude pro většie dobré člověka, 421b 13 Jakub 1, 17 —32 I. M. 17, 1 — 35 Rukopis: vyznamená
506 Kapitola Světla bužského nám potřebíe Chozenie svatých jaké jest Abraham kterak chodil před Pánem Chceš-li nikda nebýti opuštěn od Pána pujície z Babylóna do Jeruzaléma. A někteří byli znamenaní a zna- menití v počtu, jiných zástup bez počtu. My pak proto sme pokřtěni a velebné svátosti oltářnie požíváme, najsvětějšíeho těla a krve Páně; také bychom měli s nimi choditi po cestě auzké. Nebo viděl Jan národy choditi a putovati do města Jeruzaléma. A potřebie 10 bylo by v tomto krátkém času tu maudrost mieti. Die: »V světle«. Nebo žádný nejde do města toho bez božského světla shuory lidem svatým daného. To ť jest výborný dar a dánie dokonalé, světlo viery, světlo maudrosti a světlo Ducha svatého, aby v něm chodili a prospievali a rostli z ctnosti do ctnosti. Jako 15 by měl řieci: »Mnohým dáno bude světlo v duše jich a oni, vez- mauce v srdce svá světlo, ruosti budau až do života věčného«. A die: »Choditi budau v světle národové«. Jako by řekl, že někteří chodí, ale bez světla. A někteří se domnievají putovati do Jeruzaléma, kteříž táhnau do Babylona, a to poznají na smrti. Ale 20 ti sami, kteří mají světlo a maudrost shuory danau a v tom rostau, ti dobře putují do toho svatého města. Toto pak chozenie nenie místa hmotného, ale jest prospievanie některaké a jitie z ctnosti do ctnosti, v přikázaních božích, v pokání, v lásce a u víře až do smrti prospievaje. Choditi, pravím, v přikázaních božích, choditi 25 s Bohem a mieti aumluvu se Pánem a pokoj s ním na cestě, kterauž spravedliví chodí do života věčného. Choditi, pravím, spojiti se s Bohem a vuoli jeho činiti, a co sme slíbili, abychme plnili Pánu. A on také pomocník náš jest a obránce a drží nám smlauvu pokoje, když my držíme. A jestliže tak stojíme, dobře v Pánu chodíme. 30 Čte se v knihách prvních Mojžiešových: Když se ukázal Pán Abra- hamovi, řekl mu: »Choď přede mnau«, totiž podlé sauduov světla shuory, drž má přikázanie a zachovávaj mi a plň smlauvu i tvoji synové, a já také budu s tebau a pomocník tvuoj budu. A tak uči- nil a tak se Pánem chodil. Na Abrahamovi vyznamená vár se národ 35 vyvolených, kterýmž mluví: »Choďte přede mnau!«, totiž v mé zprávě, v mé přísaze a závazku a v aumluvě, a já také budu s vámi. To jest veliká věc jistě s Bohem se spojiti, aby Buoh byl s člo- věkem a člověk s Bohem a aby Buoh zavázán byl člověku, aby ho neopauštěl, a člověk Boha. Ó, člověk, kdyby dal srdce Pánu Bohu 40 samému celé a jeho přikázanie zachovával vždycky, měl by plnau mieti vieru, že Buoh nikdá ho neopustí, vždycky obránce bude jeho. A jestliže co dopustí protivného, to bude pro většie dobré člověka, 421b 13 Jakub 1, 17 —32 I. M. 17, 1 — 35 Rukopis: vyznamená
Strana 507
XXI. 507 422а 422а2 a všecko k spasení a k úžitku obrátí; a činí jako otec synu, k dobré- 45 mu přivodě protivné věci, a drží tobě smlauvu, jestliže ty jemu držíš. Ó, veliké ť jest to, mieti sobě Boha zavázaného, aby ho ne- opauštěl! Nebo, když člověk pokánie činí, k tomu světlu se obra- cuje, kteréž shuory jest, a přikázanie drží, věz, že ť ho Buoh ne- opauští, když jest s ním; a jestliže trpí protivné věci jako Lazar 50 u domu bohatcova, skrz to člověk čistí se a viece milován bývá, ale svazku smlauvy a mierného upokojenie neopauští při člověku, ale dává pod zá mutkem a biedau milosrdenstvie a prospěch, aby viece prospieval a šel, až by ho i do Jeruzaléma přivedl v světle svém. Nebo mnohé Pán pod tauto biedau v světle do nebe přivodí. Mnohá sau písma k tomu. Kdybychom my smlauvu Páně drželi, zajisté on ť zdrží aumluvu s námi a bez pochyby nižádným obyčejem neopustí. V Přísloví VI°.: »Zachovaj, synu, přikázanie otce tvého«, totiž kterému řiekáš: »Otče náš, kterýž si v nebesích«. Nebo máš ho ctíti; a že synem máš býti, a to jest tvá čest veliká. 60 »A neopauštěj zákona matky tvé«, totiž svaté prvotnie cierkve, kteráž jest matka naše, již u vlasti. »Zavaž jej v srdci svém a zavěš(!) na hrdle tvém«, totiž v srdci i v paměti měj jej. »A kterau cestau choditi budeš«, totiž do onoho Jeruzaléma věčného, »aby ta přiká- zanie měl s sebau. Budeš-li spáti, aby přemajšlel přikázanie božie«. 65 Pomni na to: »Nepokradeš!« Také na to: »Nebudete-li učiněni jako malíčcie« a nemáš-li v nenávisti nižádného, neutrháš-li žádnému. Pakli toho nedržíš, plač na to a zachovávaj. »A když ze sna po- vstaneš, na mysli je měj, o nich rozmlauvaj a přemajšlej«, aby skrz to světlo do vlasti nebeské přišel. »Nebo přikázanie Páně lu- 70 cerna jest a zákon jest světlo a cesta života a trestánie kázně«. Jako by řekl: »Přikázanie Páně světlo jest věčného života. A jest cesta do života. A jest kázeň, kteráž tresce nemaudré, aby spaseni byli«. Protož die: »Hlediž, aby nezapomínal na tento zákon«, ale 75 plnil jej. Pakli neplníš, Boha hněváš, světlo potracuješ, pokánie čiň. Tato ť jest cesta národu jdauciemu do života nebeské vlasti; a žádný bez této cesty do života nepřijde. Této cesty sau zprávcové a vuodci proroci a apoštolé, kterýchž poslauchajíme a je slyšme. A učenie jich jest světlo. »A viděl mnohé, ani chodie« upřiemě po cestě božie v prvotní Této se drž cesty cierkvi. Ó, by ještě i tak chodili, jako světí ukazují řkauce: »Tak —— Pán tudyto vede nas do nCDC 55 80 49 Luk. 16, 20 nn. - 57 Přísl. 6, 20 až 22 — 65 2. M. 20, 15; 5. M. 5, 19— Mat. 18, 3 — 67 Přísl. 6, 22 — 69 Přísl. 6, 23
XXI. 507 422а 422а2 a všecko k spasení a k úžitku obrátí; a činí jako otec synu, k dobré- 45 mu přivodě protivné věci, a drží tobě smlauvu, jestliže ty jemu držíš. Ó, veliké ť jest to, mieti sobě Boha zavázaného, aby ho ne- opauštěl! Nebo, když člověk pokánie činí, k tomu světlu se obra- cuje, kteréž shuory jest, a přikázanie drží, věz, že ť ho Buoh ne- opauští, když jest s ním; a jestliže trpí protivné věci jako Lazar 50 u domu bohatcova, skrz to člověk čistí se a viece milován bývá, ale svazku smlauvy a mierného upokojenie neopauští při člověku, ale dává pod zá mutkem a biedau milosrdenstvie a prospěch, aby viece prospieval a šel, až by ho i do Jeruzaléma přivedl v světle svém. Nebo mnohé Pán pod tauto biedau v světle do nebe přivodí. Mnohá sau písma k tomu. Kdybychom my smlauvu Páně drželi, zajisté on ť zdrží aumluvu s námi a bez pochyby nižádným obyčejem neopustí. V Přísloví VI°.: »Zachovaj, synu, přikázanie otce tvého«, totiž kterému řiekáš: »Otče náš, kterýž si v nebesích«. Nebo máš ho ctíti; a že synem máš býti, a to jest tvá čest veliká. 60 »A neopauštěj zákona matky tvé«, totiž svaté prvotnie cierkve, kteráž jest matka naše, již u vlasti. »Zavaž jej v srdci svém a zavěš(!) na hrdle tvém«, totiž v srdci i v paměti měj jej. »A kterau cestau choditi budeš«, totiž do onoho Jeruzaléma věčného, »aby ta přiká- zanie měl s sebau. Budeš-li spáti, aby přemajšlel přikázanie božie«. 65 Pomni na to: »Nepokradeš!« Také na to: »Nebudete-li učiněni jako malíčcie« a nemáš-li v nenávisti nižádného, neutrháš-li žádnému. Pakli toho nedržíš, plač na to a zachovávaj. »A když ze sna po- vstaneš, na mysli je měj, o nich rozmlauvaj a přemajšlej«, aby skrz to světlo do vlasti nebeské přišel. »Nebo přikázanie Páně lu- 70 cerna jest a zákon jest světlo a cesta života a trestánie kázně«. Jako by řekl: »Přikázanie Páně světlo jest věčného života. A jest cesta do života. A jest kázeň, kteráž tresce nemaudré, aby spaseni byli«. Protož die: »Hlediž, aby nezapomínal na tento zákon«, ale 75 plnil jej. Pakli neplníš, Boha hněváš, světlo potracuješ, pokánie čiň. Tato ť jest cesta národu jdauciemu do života nebeské vlasti; a žádný bez této cesty do života nepřijde. Této cesty sau zprávcové a vuodci proroci a apoštolé, kterýchž poslauchajíme a je slyšme. A učenie jich jest světlo. »A viděl mnohé, ani chodie« upřiemě po cestě božie v prvotní Této se drž cesty cierkvi. Ó, by ještě i tak chodili, jako světí ukazují řkauce: »Tak —— Pán tudyto vede nas do nCDC 55 80 49 Luk. 16, 20 nn. - 57 Přísl. 6, 20 až 22 — 65 2. M. 20, 15; 5. M. 5, 19— Mat. 18, 3 — 67 Přísl. 6, 22 — 69 Přísl. 6, 23
Strana 508
508 Kapitola Šťastný jest, kto muož to řieci při smrti (černě:) LXXX°. Mnoho slibuje Pán plniteluom přiká- zaní svých choď, tak buď živ, tak Boha miluj!« Z nichžto jeden die (Micheáš VI°.): »Ukáži tobě, člověče, co by bylo dobré a co by Buoh žádal od tebe: činiti saud, aby svau stranu saudil, co si Pánu Bohu dlužen, a kterého si rozhněval, a aby se sám na sebe hněval, na sobě sám 85 toho pomsti; a činiti milosrdenstvie bližním a choditi pečlivě, totiž pilně, s Bohem tvým. A tehdy ť Pán bude s tebau«. Die: »Pečlivě«, neb člověk nade všecka bohatstvie má péči o tuto maudrost mieti, aby s Bohem chodil. A Izaiáš II°.: »Bude na vrchu hor domu Páně a nade všecky pahrbky připravená hora. A potáhnau se k nie a po- 90 plynau jako vody lidé řkauce: Poďte, choďme«, totiž v pokání, u vieře, v přikázaních božích, buďme pokorní, nábožní, trpme pro Krista a očisťme se od hřiechuov našich. »Obraťme se k Bohu, neb odtud vyjde zákon « etc. Jako by řekl: »Pán jest milosrdný, učiňme, což na nás jest, a Pán bude s námi!« Svatí tak sau chodili v světle 95 božím. Item Izaiáš XXXVIII°.: Ezechiáš, dobrý král, kterýž hřie- chy kazil, zákon zachovával, lid k zákonu držal, pro to obrátiv se k stěně mluvil: »Prosím, Pane, rozpomeň se, kterak sem chodil před tebau v srdci dokonalém!« Blahoslavený člověk, kterýžto, jda s tohoto světa, kdež moc 100 šatanova se rozvazuje veliká a pokušenie bývá k zaufalství, že tu smie řieci: »Rozpomeň se, kterak sem se tebe bál, tvé chvály sem hledal, hřiechy sem kazil, které věci tobě sau libé, činil sem, bez pokrytstvie živ sem byl, tebe sem, Pane, v paměti měl, tebe sem se vždycky přídržel, v celém srdci měl sem tě!« Šťastné svědomie 105 422b takové, a velmi řiedké jest pohřiechu těchto dnuov! Nestojte, co jich jest množstvie na jiné cestě! Žalm: »By byl lid muoj poslauchal mě, Izrahel by byl po cestách mých chodil. Jakžto v nic nepřátely jich byl bych snížil a na ty, kteříž je rmautie, byl bych spustil ruku svú«, totiž já bych za ně bojoval, já bych jich hájil. V Levitiku 110 XXVI°.: »Já Pán. Budete-li přikázaní mých ostřéhati a v nich budete-li choditi, tato bude smlauva má s vámi. Dám vám pokoj. totiž mysli i také časný, do času, a déšť, totiž pláče a skraušenie, i časný. Pakli nebudete ostřiehati a smlauvy mé nebudete-li držeti a zachovávati, nebudete mieti pokoje. Dopustím na vás šelmy 115 ukrutné«, totiž lesní šelmu a zvěř pustím na vás, kteráž vás zdáví a sžéře. Jako by řekl: »Já také nebudu vám držeti aumluvy a ne- dám vám požehnánie, aby vám dobře bylo vnitř i zevnitř, ale bu- dete zlořečení«. 83 Podle Mich. 6, 8 — 89 Iz. 2, 2 a 3 — 96 1z. 38, 2 a 3 — 107 Ž. 81, 14 a 15 — 111 3. M. 26, 2, 3, 4, 6, 14 n. a 22
508 Kapitola Šťastný jest, kto muož to řieci při smrti (černě:) LXXX°. Mnoho slibuje Pán plniteluom přiká- zaní svých choď, tak buď živ, tak Boha miluj!« Z nichžto jeden die (Micheáš VI°.): »Ukáži tobě, člověče, co by bylo dobré a co by Buoh žádal od tebe: činiti saud, aby svau stranu saudil, co si Pánu Bohu dlužen, a kterého si rozhněval, a aby se sám na sebe hněval, na sobě sám 85 toho pomsti; a činiti milosrdenstvie bližním a choditi pečlivě, totiž pilně, s Bohem tvým. A tehdy ť Pán bude s tebau«. Die: »Pečlivě«, neb člověk nade všecka bohatstvie má péči o tuto maudrost mieti, aby s Bohem chodil. A Izaiáš II°.: »Bude na vrchu hor domu Páně a nade všecky pahrbky připravená hora. A potáhnau se k nie a po- 90 plynau jako vody lidé řkauce: Poďte, choďme«, totiž v pokání, u vieře, v přikázaních božích, buďme pokorní, nábožní, trpme pro Krista a očisťme se od hřiechuov našich. »Obraťme se k Bohu, neb odtud vyjde zákon « etc. Jako by řekl: »Pán jest milosrdný, učiňme, což na nás jest, a Pán bude s námi!« Svatí tak sau chodili v světle 95 božím. Item Izaiáš XXXVIII°.: Ezechiáš, dobrý král, kterýž hřie- chy kazil, zákon zachovával, lid k zákonu držal, pro to obrátiv se k stěně mluvil: »Prosím, Pane, rozpomeň se, kterak sem chodil před tebau v srdci dokonalém!« Blahoslavený člověk, kterýžto, jda s tohoto světa, kdež moc 100 šatanova se rozvazuje veliká a pokušenie bývá k zaufalství, že tu smie řieci: »Rozpomeň se, kterak sem se tebe bál, tvé chvály sem hledal, hřiechy sem kazil, které věci tobě sau libé, činil sem, bez pokrytstvie živ sem byl, tebe sem, Pane, v paměti měl, tebe sem se vždycky přídržel, v celém srdci měl sem tě!« Šťastné svědomie 105 422b takové, a velmi řiedké jest pohřiechu těchto dnuov! Nestojte, co jich jest množstvie na jiné cestě! Žalm: »By byl lid muoj poslauchal mě, Izrahel by byl po cestách mých chodil. Jakžto v nic nepřátely jich byl bych snížil a na ty, kteříž je rmautie, byl bych spustil ruku svú«, totiž já bych za ně bojoval, já bych jich hájil. V Levitiku 110 XXVI°.: »Já Pán. Budete-li přikázaní mých ostřéhati a v nich budete-li choditi, tato bude smlauva má s vámi. Dám vám pokoj. totiž mysli i také časný, do času, a déšť, totiž pláče a skraušenie, i časný. Pakli nebudete ostřiehati a smlauvy mé nebudete-li držeti a zachovávati, nebudete mieti pokoje. Dopustím na vás šelmy 115 ukrutné«, totiž lesní šelmu a zvěř pustím na vás, kteráž vás zdáví a sžéře. Jako by řekl: »Já také nebudu vám držeti aumluvy a ne- dám vám požehnánie, aby vám dobře bylo vnitř i zevnitř, ale bu- dete zlořečení«. 83 Podle Mich. 6, 8 — 89 Iz. 2, 2 a 3 — 96 1z. 38, 2 a 3 — 107 Ž. 81, 14 a 15 — 111 3. M. 26, 2, 3, 4, 6, 14 n. a 22
Strana 509
XXI. 509 422b2 Protož tomu chce Pán, aby v světle jeho chodil lid, totiž v při- kázaních. Ale nesnadná ť jest cesta. Jako Izrahel, když z Ejipta bral se, měl nepřátely před sebau i za sebau, tak, kteří z hříchuov vycházejí, mají hřiechy minulé za sebau a před sebau jiné duchy. Ale Pán v slaupě byl jest s nimi a bojoval za ně. Protož jest nám 125 potřebie držeti a zachovati to Bohu, co sme slíbili, aby s námi byl nynie i na smrti. Světlo vnitřnie jest viera a přikázanie božie. Žalm: »Přikázanie Páně světlé, jenž osvěcuje oči«. Kto jest vypadl z lásky a od světla viery, již v temnostech jest vnitřních. Někteří pěkně 130 mluvie o Kristu, a viery nemají. Ti ve tmách sau vnitřních; a jestli- že v hřiechy padají zevnitřnie, sau v temnostech zevnitřních, kteří sau v hněvě, v lakomství, v prchlivosti; a od lásky vypadajíce, od světla vypadají. Jan XII.: »Ještě malé světlo v vás jest. Choďte v světle, totiž shuory které se vám zjevuje, a hleďte, ať by vás tmy 135 nezachvátily«, totiž hněv, pýcha a jiní hřiechové, aby potom věčné tmy vás nezachvátily. Tato ť jest cesta, po kteréž volení mají jíti. To světlo jest prav- da, cesta božích přikázaní, přijímanie těla a krve Páně, přikázaní božských časté kázanie, kteráž tomuto království široce se zjevuje. 140 Protož, dokud čas máme, na této cestě všickni choďme. A ti sau blahoslavení. Blahoslavený lid, kterýž má to světlo a cestu a kterýž má tak blízko Boha! Ten ť jest lid tichý, pokorný, plačtivý, kteříž žieznějí a lačnějí spravedlnosti, kteří sau čistého srdce a pokojní, kterýmž se zapřieti Buoh nemuože, s nimi jest, za ně bojuje, ne- 145 opauští jich, ve všech věcech jich pomocník jest. Ukazovati máme Pánu vděčnost, abychom hřiechy kazili; všickni sme se zavázali kaziti a stavovati hřiechy skutečně. Budeme-li držeti smlauvu, i Pán ostřéhati bude s námi milosrdenstvie svého. Ale pohřiechu, kto na křtu učiněné sliby zachovává a plní? V prvotní cierkvi ostřie- 150 hali jich od hřiechuov po křtu, od pajchy a hněvu; jestliže je kto zhřešil, všickni se modlili za ň, a jestliže sau rychle nečinili pokánie, vyvrhli z sebe ven takového, totiž s zatvrzenými nečinili slepého milosrdenstvie etc. Nebo všecken lid i kněžie odešli sau od své au- mluvy. A my najprvé, kněžstvo, auřadu našeho neostříháme Pá- 155 nu; v bludy a v hřiechy padají a z viery vypadají, v obcech pomsty činie pro své křivdy, vopilstva, sekty, hněvivost, vražda, lakom- stvie, rauhanie, pajcha, lakota. Rytieřský stavll a dvorský také 121 2. M. 14, I nn. a 33, 2; 13, 21 a j. — 128 Ž. 19, 9 — 133 Jan 12, 35 — 143 Mat. 5, 6, 8 a 9 Světla vicry nám potřebic Po této cestě mána jítí Kaziti máme hřičehy Obyčej prvních Kněžie 120 Cesta nesnadná, ale Pán svým pomáhá 423a1
XXI. 509 422b2 Protož tomu chce Pán, aby v světle jeho chodil lid, totiž v při- kázaních. Ale nesnadná ť jest cesta. Jako Izrahel, když z Ejipta bral se, měl nepřátely před sebau i za sebau, tak, kteří z hříchuov vycházejí, mají hřiechy minulé za sebau a před sebau jiné duchy. Ale Pán v slaupě byl jest s nimi a bojoval za ně. Protož jest nám 125 potřebie držeti a zachovati to Bohu, co sme slíbili, aby s námi byl nynie i na smrti. Světlo vnitřnie jest viera a přikázanie božie. Žalm: »Přikázanie Páně světlé, jenž osvěcuje oči«. Kto jest vypadl z lásky a od světla viery, již v temnostech jest vnitřních. Někteří pěkně 130 mluvie o Kristu, a viery nemají. Ti ve tmách sau vnitřních; a jestli- že v hřiechy padají zevnitřnie, sau v temnostech zevnitřních, kteří sau v hněvě, v lakomství, v prchlivosti; a od lásky vypadajíce, od světla vypadají. Jan XII.: »Ještě malé světlo v vás jest. Choďte v světle, totiž shuory které se vám zjevuje, a hleďte, ať by vás tmy 135 nezachvátily«, totiž hněv, pýcha a jiní hřiechové, aby potom věčné tmy vás nezachvátily. Tato ť jest cesta, po kteréž volení mají jíti. To světlo jest prav- da, cesta božích přikázaní, přijímanie těla a krve Páně, přikázaní božských časté kázanie, kteráž tomuto království široce se zjevuje. 140 Protož, dokud čas máme, na této cestě všickni choďme. A ti sau blahoslavení. Blahoslavený lid, kterýž má to světlo a cestu a kterýž má tak blízko Boha! Ten ť jest lid tichý, pokorný, plačtivý, kteříž žieznějí a lačnějí spravedlnosti, kteří sau čistého srdce a pokojní, kterýmž se zapřieti Buoh nemuože, s nimi jest, za ně bojuje, ne- 145 opauští jich, ve všech věcech jich pomocník jest. Ukazovati máme Pánu vděčnost, abychom hřiechy kazili; všickni sme se zavázali kaziti a stavovati hřiechy skutečně. Budeme-li držeti smlauvu, i Pán ostřéhati bude s námi milosrdenstvie svého. Ale pohřiechu, kto na křtu učiněné sliby zachovává a plní? V prvotní cierkvi ostřie- 150 hali jich od hřiechuov po křtu, od pajchy a hněvu; jestliže je kto zhřešil, všickni se modlili za ň, a jestliže sau rychle nečinili pokánie, vyvrhli z sebe ven takového, totiž s zatvrzenými nečinili slepého milosrdenstvie etc. Nebo všecken lid i kněžie odešli sau od své au- mluvy. A my najprvé, kněžstvo, auřadu našeho neostříháme Pá- 155 nu; v bludy a v hřiechy padají a z viery vypadají, v obcech pomsty činie pro své křivdy, vopilstva, sekty, hněvivost, vražda, lakom- stvie, rauhanie, pajcha, lakota. Rytieřský stavll a dvorský také 121 2. M. 14, I nn. a 33, 2; 13, 21 a j. — 128 Ž. 19, 9 — 133 Jan 12, 35 — 143 Mat. 5, 6, 8 a 9 Světla vicry nám potřebic Po této cestě mána jítí Kaziti máme hřičehy Obyčej prvních Kněžie 120 Cesta nesnadná, ale Pán svým pomáhá 423a1
Strana 510
510 Kapitola v pajchu se vydali náramnau a v hřieších se rozmohli etc. Chudí též mezi sebau mají nenávisti, závist, lakomstvie panují. Pro to pokánie nečiníme. Kdybychom všickni pokánie činili jako mužie 160 ninivitští, našli bychom milost s nimi od Pána; ale že nečiníme pokánie, mužie ninivitští povstanau proti nám na saudě. Milovánic božie řídké A choditi budau národové v světle jeho. Do Jeruzaléma věčné vlasti někdy svatí v světle byli sú vedeni. Jako třie králové puovodem hvězdy k Kristu přišli a do Jeruzalé- ma, tak všickni volení v světle Kristově do vlasti táhnauti se mají Jestliže světlo zhasne komu, slepý jest a blaudí a nevie, kam jde. 5 To světlo jest plnost zákona božieho; a to jest milovánie. Krátké slovo, ale mnoho zavierá v sobě k spasení potřebného. Ne to milo- vánie zhovadilé pravím a milost porušenau, jejímžto kvasem na- plněna jest země ve dnech těchto posledních. Ale řiedké ť jest milo- vánie božie náramně, protož časové sau nebezpeční, proto temnosti 10 sau. Jako die apoštol: »Budau milovati sami se, budau z toho ne- bezpeční časové. Nebo milovánie sebe jest příčina všech hřiechuov a uvodí v obec pajchu, lakomstvie, nenávist, majíce tvářnost mi- lostivosti«. Těch se varuj, nebo život jich jest ohavný a nepodobný svatým mužóm a nebezpečný. Milovánie se samého vede všecky 15 věci k úžitku svému a podmaňuje sobě neprávě bližnieho a zle požívá ho a násilé jemu činí. A takové milovánie jest temnost, ale milovánie božie jest světlo a milovánie Kristovo jesti ť světlo. Pravé milovánie Boha jest milovánie Krista a jeho života. Kdež jest Krista milovánie, tu také jest milovánie pokory; kdež 20 423a2 jest pokora, tu jest nenávist pajchy, lakomstvie; kde jest nenávist pajchy, tu jest milovánie potupy sebe samého na světě. Kde jest milovánie Boha, tu jest náboženstvie, milost ke čtení svatému a k najblahoslavenější svátosti těla a krve božie, tu jest žiezeň a lač- nost spravedlnosti božie, tu jest pláč na hřiechy. To světlo také jest život pravý duše. Jestliže bývá zbavena duše toho světla, v smrti zuostává. I. Jan II°.: »Kto nemiluje Krista, v temnostech jest a nevie, kam jde, a zuostává v smrti«. Chceme-li viděti a popatřiti k skutkóm lidským, uzříme, že maličko světla v nich jest, ale temnosti rozmohly se náramně; a protož kra- 30 25 Maličko v lidech světla 161 Jonáš 3, 5 nn. 3 Mat. 2, 2 nn. — 10 Ohlas 2. Tim. 3, 1 — 11 2. Tim. 3, 2 nn. 27 Podle I. Jana 2, 11 a 3, 14
510 Kapitola v pajchu se vydali náramnau a v hřieších se rozmohli etc. Chudí též mezi sebau mají nenávisti, závist, lakomstvie panují. Pro to pokánie nečiníme. Kdybychom všickni pokánie činili jako mužie 160 ninivitští, našli bychom milost s nimi od Pána; ale že nečiníme pokánie, mužie ninivitští povstanau proti nám na saudě. Milovánic božie řídké A choditi budau národové v světle jeho. Do Jeruzaléma věčné vlasti někdy svatí v světle byli sú vedeni. Jako třie králové puovodem hvězdy k Kristu přišli a do Jeruzalé- ma, tak všickni volení v světle Kristově do vlasti táhnauti se mají Jestliže světlo zhasne komu, slepý jest a blaudí a nevie, kam jde. 5 To světlo jest plnost zákona božieho; a to jest milovánie. Krátké slovo, ale mnoho zavierá v sobě k spasení potřebného. Ne to milo- vánie zhovadilé pravím a milost porušenau, jejímžto kvasem na- plněna jest země ve dnech těchto posledních. Ale řiedké ť jest milo- vánie božie náramně, protož časové sau nebezpeční, proto temnosti 10 sau. Jako die apoštol: »Budau milovati sami se, budau z toho ne- bezpeční časové. Nebo milovánie sebe jest příčina všech hřiechuov a uvodí v obec pajchu, lakomstvie, nenávist, majíce tvářnost mi- lostivosti«. Těch se varuj, nebo život jich jest ohavný a nepodobný svatým mužóm a nebezpečný. Milovánie se samého vede všecky 15 věci k úžitku svému a podmaňuje sobě neprávě bližnieho a zle požívá ho a násilé jemu činí. A takové milovánie jest temnost, ale milovánie božie jest světlo a milovánie Kristovo jesti ť světlo. Pravé milovánie Boha jest milovánie Krista a jeho života. Kdež jest Krista milovánie, tu také jest milovánie pokory; kdež 20 423a2 jest pokora, tu jest nenávist pajchy, lakomstvie; kde jest nenávist pajchy, tu jest milovánie potupy sebe samého na světě. Kde jest milovánie Boha, tu jest náboženstvie, milost ke čtení svatému a k najblahoslavenější svátosti těla a krve božie, tu jest žiezeň a lač- nost spravedlnosti božie, tu jest pláč na hřiechy. To světlo také jest život pravý duše. Jestliže bývá zbavena duše toho světla, v smrti zuostává. I. Jan II°.: »Kto nemiluje Krista, v temnostech jest a nevie, kam jde, a zuostává v smrti«. Chceme-li viděti a popatřiti k skutkóm lidským, uzříme, že maličko světla v nich jest, ale temnosti rozmohly se náramně; a protož kra- 30 25 Maličko v lidech světla 161 Jonáš 3, 5 nn. 3 Mat. 2, 2 nn. — 10 Ohlas 2. Tim. 3, 1 — 11 2. Tim. 3, 2 nn. 27 Podle I. Jana 2, 11 a 3, 14
Strana 511
XXI. 511 423b1 luje smrt. Ó, která naděje jest duši, aby přišla do vlasti bez tohoto světla? Nebo, ktož nepečuje o to, aby naplnil všecka přikázanie, světla v něm nenie. Jakož die Pán: »Ktož miluje mne, přikázanie má zachovává« a přemajšlí v nich ve dne i v noci. Druhé den, světlo 35 měšťanuov Jeruzaléma, jest v milování Kristově; a milovánie Kris- tovo vede nás ku potupě našie. Jako Kristus trpěl jest, i my máme trpěti. On potupu pro nás vyvolil; i my máme též: které věci sau ponížené a pokorné, chutná a smajšlí, a které věci trpělivosti a které sau chudoby. A jest podobný svatým prorokuom a apoštoluom, jda 40 s nimi do vlasti nebeské. Ktož má světlo boží v sobě, Krista miluje a vždycky prospievá v ctnostech. Item má dokonalú nenávist hřiechuov na sobě samém i na jiných bližních. Item s třesením se obává od tváři hřiechuov, leká se jich; a čehož na sobě nenávidí, též i na jiném. Opět, což 45 vidí na Kristu, všecko miluje a oblibuje; a jestliže co Krista Ježíše života vidí na bližních, veselí se. Tak sau pokolenie prvotnie cierkve chodili v bázni božie. Item dobré na každé osobě a v každé straně poznává, miluje, zlého v každé straně protivné nenávidí. Žalm: »Dokonalau nenávistí nenáviděl sem jich«, a to proto, neb 50 sem zákon tvuoj miloval. Nebo, ktož hřiechu nenávidí na samém sobě k smrti, i na jiném nenávidí a smrt vlastní podstúpiti žádá. Kdež jest pravé milovánie, v každém člověku dobré zchvaluje, ale zlého nižádným obyčejem nezchvaluje, nezastává, ale nenávidí a v nenávist upadá, když kazí zlé věci a bolest velikú má nad zlý- 55 mi věcmi jednoho každého. To činí pravé milovánie, kdež koli má místo, že sau bludové rozmohli se v lidu tomto křesťanském, proti nim postavili-li sme se a nenávist sme k nim měli a nenávist od mnohých sme nalezli. Již-li proti hřiechóm tělesným popatřili sme a jest-li světlo v nás, mlčeti nebudem moci. Item domácie poznali 60 sme v lakomství, v laupežích, v roztrženích. Item nalezli sme sekty rozličné v jiném a v jiném smyslu. Bude-li světlo Ducha božieho v nás, mlčeti nebudeme moci. Ale jestliže světlo toto bude v nás, budeme podobni třem králuom, kteříž v světle přišli k Kristu; tak my do vlasti. A jako proti nim zbauřil se Jeruzalém všechen, 65 tak proti těm, kteříž mají světlo toto. A někdy se jim skryje upro- střed lidu hvězda, ale opět se jim ukáže, jestliže v pravdě ustavičně trvají. Item podobni sau desieti pannám a pěti opatrným, kteréž mají oheň a volej, kteříž hřiechy trescí v tom světle a čisté mají Pravé milováníc co puosobie Světlo budeme-li mieti 33 Podle Jana 14, 21 a Ž. 1, 2 — 49 Ž. 139, 22 — 63 Mat. 2, 1 nn. — 67 Mat. 25, 1 nn.
XXI. 511 423b1 luje smrt. Ó, která naděje jest duši, aby přišla do vlasti bez tohoto světla? Nebo, ktož nepečuje o to, aby naplnil všecka přikázanie, světla v něm nenie. Jakož die Pán: »Ktož miluje mne, přikázanie má zachovává« a přemajšlí v nich ve dne i v noci. Druhé den, světlo 35 měšťanuov Jeruzaléma, jest v milování Kristově; a milovánie Kris- tovo vede nás ku potupě našie. Jako Kristus trpěl jest, i my máme trpěti. On potupu pro nás vyvolil; i my máme též: které věci sau ponížené a pokorné, chutná a smajšlí, a které věci trpělivosti a které sau chudoby. A jest podobný svatým prorokuom a apoštoluom, jda 40 s nimi do vlasti nebeské. Ktož má světlo boží v sobě, Krista miluje a vždycky prospievá v ctnostech. Item má dokonalú nenávist hřiechuov na sobě samém i na jiných bližních. Item s třesením se obává od tváři hřiechuov, leká se jich; a čehož na sobě nenávidí, též i na jiném. Opět, což 45 vidí na Kristu, všecko miluje a oblibuje; a jestliže co Krista Ježíše života vidí na bližních, veselí se. Tak sau pokolenie prvotnie cierkve chodili v bázni božie. Item dobré na každé osobě a v každé straně poznává, miluje, zlého v každé straně protivné nenávidí. Žalm: »Dokonalau nenávistí nenáviděl sem jich«, a to proto, neb 50 sem zákon tvuoj miloval. Nebo, ktož hřiechu nenávidí na samém sobě k smrti, i na jiném nenávidí a smrt vlastní podstúpiti žádá. Kdež jest pravé milovánie, v každém člověku dobré zchvaluje, ale zlého nižádným obyčejem nezchvaluje, nezastává, ale nenávidí a v nenávist upadá, když kazí zlé věci a bolest velikú má nad zlý- 55 mi věcmi jednoho každého. To činí pravé milovánie, kdež koli má místo, že sau bludové rozmohli se v lidu tomto křesťanském, proti nim postavili-li sme se a nenávist sme k nim měli a nenávist od mnohých sme nalezli. Již-li proti hřiechóm tělesným popatřili sme a jest-li světlo v nás, mlčeti nebudem moci. Item domácie poznali 60 sme v lakomství, v laupežích, v roztrženích. Item nalezli sme sekty rozličné v jiném a v jiném smyslu. Bude-li světlo Ducha božieho v nás, mlčeti nebudeme moci. Ale jestliže světlo toto bude v nás, budeme podobni třem králuom, kteříž v světle přišli k Kristu; tak my do vlasti. A jako proti nim zbauřil se Jeruzalém všechen, 65 tak proti těm, kteříž mají světlo toto. A někdy se jim skryje upro- střed lidu hvězda, ale opět se jim ukáže, jestliže v pravdě ustavičně trvají. Item podobni sau desieti pannám a pěti opatrným, kteréž mají oheň a volej, kteříž hřiechy trescí v tom světle a čisté mají Pravé milováníc co puosobie Světlo budeme-li mieti 33 Podle Jana 14, 21 a Ž. 1, 2 — 49 Ž. 139, 22 — 63 Mat. 2, 1 nn. — 67 Mat. 25, 1 nn.
Strana 512
512 Kapitola Drahé toto světlo a blahoslavené Králové duchovní srdce, a svět mají kata na se a mieti se radují. Item podobní sau lidem očekávajícím pána svého, majícím lucerny v rukau. Item 70 podobni sau nejvěstě, kteráž jde proti ženichovi, podobni oné prvot- 423b2 ní cierkvi, kteráž se jest brala proti Kristu Ježíši; a proti těm Kristus jde s prvotní cierkví. Item drahé ť jest světlo to, tu zákon, život a veselé a zdravie. Item v kázaní má toto světlo ruosti. A to světlo vede ku potupě 75 a na smrt pro Krista, a potom do života věčného; a blahoslavení sau ti, kteří mají dnes toto světlo! Item toto světlo živé a blaho- slavené jest duchovnie, nevidědlné. Mnozí věřie, že mají to světlo, a nemají, ale zklamávají se; věřie o sobě, že sau světí a že by ne- hřešili, ano pak světla nenie v srdcích jich. Pohřiechu mnozí nená- 80 vist, hněv mají a životem zevnitřním přikrývají ty zlé věci, a ne- znají temností těchto! Mnozí kazatelé, a tělo a krev Páně přijímají, avšak mají srdce jako propast hlubokau, tajnau a tmavau, a nevě- die, kam jdau, kterak šatanáš přišel s klíčem a otvierá některých srdce, a tehdy vycházie rauhanie, hněv, nenávist etc. Daniel: »Ne- 85 milostivě činiti budau nemilostiví a neporozumějí všickni nemilosti- ví«. Příčina toho, neb sau v temnostech. Izaiáš prorokoval: »Oslep srdce lidu tohoto, aby vidauce neviděli« etc. Jan v kanonice: »Ktož miluje bližnieho, v světle přebývá a dobře chodí. Nemilujmež, synáčkové, slovem a jazykem, ale skutkem a pravdau«. Jsau-li 90 nepřátelé, litujme jich a čiňme jim dobře v pravde, ne slovem a ošemetností. Pohřiechu již ustydla láska, žádné svornosti, žádné jednoty, nenie v lidech pravda; protož rány boží nad námi visie. Žádný neoklamávaj sebe sám, aby řekl: »Já světlo svaté mám« a skutkuov 95 lásky nemaje. Co pak dobrého pocházeti bude z toho světla lásky a viery, 424a1 dopoviedá:li »A králové zemští přinesau slávu svú a čest do něho«. Králové sau, kteříž zemi srdce svého dobře zpravují a tak kralují. Ti sau v sobě královstvie Kristovo a sau synové i dědicové králov- 100 stvie nebeského. Jsau tehdy králové. Item králové sau, kteříž jiné dobře zpravují k spasení. Tak sú svatí rostli v tomto světle, v ná- boženství, v pokoji, v pokání, v svornosti, v lásce a u vieře, že sau královstvie obdrželi. A v tom světle mají čest, že učiněni sau krá- . 70 Luk. 12, 36 — 82 Místo »kazatelé« pův. »kázanie«; ale nad koncovým -nie je červeně pův. rukou nadepsáno: -telé. — 85 Dan. 12, 10 — 87 1z. 6, 10 — 88 Podle 1. Jana 2, 10 a 3, 18 — 93 Ohlas Mat. 24, 12
512 Kapitola Drahé toto světlo a blahoslavené Králové duchovní srdce, a svět mají kata na se a mieti se radují. Item podobní sau lidem očekávajícím pána svého, majícím lucerny v rukau. Item 70 podobni sau nejvěstě, kteráž jde proti ženichovi, podobni oné prvot- 423b2 ní cierkvi, kteráž se jest brala proti Kristu Ježíši; a proti těm Kristus jde s prvotní cierkví. Item drahé ť jest světlo to, tu zákon, život a veselé a zdravie. Item v kázaní má toto světlo ruosti. A to světlo vede ku potupě 75 a na smrt pro Krista, a potom do života věčného; a blahoslavení sau ti, kteří mají dnes toto světlo! Item toto světlo živé a blaho- slavené jest duchovnie, nevidědlné. Mnozí věřie, že mají to světlo, a nemají, ale zklamávají se; věřie o sobě, že sau světí a že by ne- hřešili, ano pak světla nenie v srdcích jich. Pohřiechu mnozí nená- 80 vist, hněv mají a životem zevnitřním přikrývají ty zlé věci, a ne- znají temností těchto! Mnozí kazatelé, a tělo a krev Páně přijímají, avšak mají srdce jako propast hlubokau, tajnau a tmavau, a nevě- die, kam jdau, kterak šatanáš přišel s klíčem a otvierá některých srdce, a tehdy vycházie rauhanie, hněv, nenávist etc. Daniel: »Ne- 85 milostivě činiti budau nemilostiví a neporozumějí všickni nemilosti- ví«. Příčina toho, neb sau v temnostech. Izaiáš prorokoval: »Oslep srdce lidu tohoto, aby vidauce neviděli« etc. Jan v kanonice: »Ktož miluje bližnieho, v světle přebývá a dobře chodí. Nemilujmež, synáčkové, slovem a jazykem, ale skutkem a pravdau«. Jsau-li 90 nepřátelé, litujme jich a čiňme jim dobře v pravde, ne slovem a ošemetností. Pohřiechu již ustydla láska, žádné svornosti, žádné jednoty, nenie v lidech pravda; protož rány boží nad námi visie. Žádný neoklamávaj sebe sám, aby řekl: »Já světlo svaté mám« a skutkuov 95 lásky nemaje. Co pak dobrého pocházeti bude z toho světla lásky a viery, 424a1 dopoviedá:li »A králové zemští přinesau slávu svú a čest do něho«. Králové sau, kteříž zemi srdce svého dobře zpravují a tak kralují. Ti sau v sobě královstvie Kristovo a sau synové i dědicové králov- 100 stvie nebeského. Jsau tehdy králové. Item králové sau, kteříž jiné dobře zpravují k spasení. Tak sú svatí rostli v tomto světle, v ná- boženství, v pokoji, v pokání, v svornosti, v lásce a u vieře, že sau královstvie obdrželi. A v tom světle mají čest, že učiněni sau krá- . 70 Luk. 12, 36 — 82 Místo »kazatelé« pův. »kázanie«; ale nad koncovým -nie je červeně pův. rukou nadepsáno: -telé. — 85 Dan. 12, 10 — 87 1z. 6, 10 — 88 Podle 1. Jana 2, 10 a 3, 18 — 93 Ohlas Mat. 24, 12
Strana 513
XXI 513 105 lové, kteříž jiné zpravovali i sami se; protož královstvie jich utvrze- no jest v nebeské vlasti a slávu tam obětují. Jako pověděl jeden král, Pavel: »Vy ste sláva má a koruna má«. Sláva svatým z prospěchu lidu 424a2 A ti králové světí přinesau slávu, totiž lid boží svatý. Item přinesau tam svědomie dobré a modlitbu dobrau a skutky dobré, 110 z kterýchžto bude sláva veliká jim a čest. Jako na vojnu vycháze- jíce, a když obdržie vítězstvie, radují se a veselí, tak světí, když sau bojovali mečem Ducha božieho, hřiechy mrtvíce a duchy zlé a svět i tělo i dábla a vytrhli pokolenie mnohá a lidi z aust draka, a tam nesauce je s sebau do vlasti, velikau slávu mieti budau. A že 115 v boji raněni bývají někdy, mají lékařstvie v krvi Kristově. Protož prvotní králové, že sau statečně a mužsky bojovali, ti, kteří sau v světle viery chodili, a to ke všem, a že sau nepřátely ďábly zlaupili a že sau z aust draka vytrhovali ovce Kristovy, velikau tam mají slávu. Ti králové nehledali sú slávy na tomto světě, ani bohatstvie 120 ani cti. Když sau viděli pokoj, svornost, náboženstvie, jednotu v li- du, veselili se řkauce: »Naději máme, že v těchto nebude práce da- remnie. Oni budau sláva naše [a koruna«. Pakli sau viděli nedbalé, lénie a pokrytce, řiekali: »Běda nám, vy ste zámutek a bolest naše Tak kdybychom my viděli vás ruosti v lásce, naděje naše veliká by 125 byla před Hospodinem, statečnějšie a chutnějšie byla by práce, nebylo by žel smrti našie pro vás«. Ale že z častého kázanie nepro- spievají v světle, nechodie v lásce, v pokání, v svornosti, v nábo- ženství, ne v milosrdenství svatém, co sobě činiti máme, jediné lkáti a plakati, nevidauce prospěchu? 130 Zlořečenstvie na kněžstvo i na lid dnes přišlo jest ono v Deutro- nomu: »Nasejete mnoho, a málo sežnete«. Dnes mnoho rozsievanie, ale pohřiechu málo žneme dobrého, než toliko nenávist, hořkost, reptánie, pokrytstvie, lakomstvie, ukrutenstvie v lidu. Jaký tehdy úžitek v kázaní našem? Jaký prospěch v tomto lidu z přijímaní ve- 135 lebné svátosti, z časté zpovědi? Běda nám, nestojte, toto zlořečen- stvie visí nad námi: »Vinnice budete štiepiti, a vína nebudete píti«. Vinnice — obec totižto — štěpuje se, káže se jim, rada se dává, a nenie vína potěšenie, lásky, náboženstvie a dobrého života. »Nenie zajisté olívy« náboženstvie, již ten strom usechl jest; nenie mi- 140 losrdenstvie, ale zpuštěnie a vlažnost. »Nenie vína«, totiž potěšenie a radosti v Duchu svatém. Nenie studnice slitovánie a lásky k ne- Lékařstvíe mně- ným ZpráVetmm stajskiniE Zlořečenstvíc hrozné 107 Filip. 4, 1 — 121 I. Tes. 2, 19 a 20 — 131 5. M. 28, 38 — 136 5. M. 28, 39 — 138 5. M. 28, 40 Jakoubek, Výklad. 332
XXI 513 105 lové, kteříž jiné zpravovali i sami se; protož královstvie jich utvrze- no jest v nebeské vlasti a slávu tam obětují. Jako pověděl jeden král, Pavel: »Vy ste sláva má a koruna má«. Sláva svatým z prospěchu lidu 424a2 A ti králové světí přinesau slávu, totiž lid boží svatý. Item přinesau tam svědomie dobré a modlitbu dobrau a skutky dobré, 110 z kterýchžto bude sláva veliká jim a čest. Jako na vojnu vycháze- jíce, a když obdržie vítězstvie, radují se a veselí, tak světí, když sau bojovali mečem Ducha božieho, hřiechy mrtvíce a duchy zlé a svět i tělo i dábla a vytrhli pokolenie mnohá a lidi z aust draka, a tam nesauce je s sebau do vlasti, velikau slávu mieti budau. A že 115 v boji raněni bývají někdy, mají lékařstvie v krvi Kristově. Protož prvotní králové, že sau statečně a mužsky bojovali, ti, kteří sau v světle viery chodili, a to ke všem, a že sau nepřátely ďábly zlaupili a že sau z aust draka vytrhovali ovce Kristovy, velikau tam mají slávu. Ti králové nehledali sú slávy na tomto světě, ani bohatstvie 120 ani cti. Když sau viděli pokoj, svornost, náboženstvie, jednotu v li- du, veselili se řkauce: »Naději máme, že v těchto nebude práce da- remnie. Oni budau sláva naše [a koruna«. Pakli sau viděli nedbalé, lénie a pokrytce, řiekali: »Běda nám, vy ste zámutek a bolest naše Tak kdybychom my viděli vás ruosti v lásce, naděje naše veliká by 125 byla před Hospodinem, statečnějšie a chutnějšie byla by práce, nebylo by žel smrti našie pro vás«. Ale že z častého kázanie nepro- spievají v světle, nechodie v lásce, v pokání, v svornosti, v nábo- ženství, ne v milosrdenství svatém, co sobě činiti máme, jediné lkáti a plakati, nevidauce prospěchu? 130 Zlořečenstvie na kněžstvo i na lid dnes přišlo jest ono v Deutro- nomu: »Nasejete mnoho, a málo sežnete«. Dnes mnoho rozsievanie, ale pohřiechu málo žneme dobrého, než toliko nenávist, hořkost, reptánie, pokrytstvie, lakomstvie, ukrutenstvie v lidu. Jaký tehdy úžitek v kázaní našem? Jaký prospěch v tomto lidu z přijímaní ve- 135 lebné svátosti, z časté zpovědi? Běda nám, nestojte, toto zlořečen- stvie visí nad námi: »Vinnice budete štiepiti, a vína nebudete píti«. Vinnice — obec totižto — štěpuje se, káže se jim, rada se dává, a nenie vína potěšenie, lásky, náboženstvie a dobrého života. »Nenie zajisté olívy« náboženstvie, již ten strom usechl jest; nenie mi- 140 losrdenstvie, ale zpuštěnie a vlažnost. »Nenie vína«, totiž potěšenie a radosti v Duchu svatém. Nenie studnice slitovánie a lásky k ne- Lékařstvíe mně- ným ZpráVetmm stajskiniE Zlořečenstvíc hrozné 107 Filip. 4, 1 — 121 I. Tes. 2, 19 a 20 — 131 5. M. 28, 38 — 136 5. M. 28, 39 — 138 5. M. 28, 40 Jakoubek, Výklad. 332
Strana 514
514 Kapitola přáteluom. A to též Abakuk die. Item na poli zlořečenstvie, nebo hruozy, osídla a pádové vnitř v městě, strachové a nebezpečenstvie většie nežli v lese mezi zvěří; a to, že v světle nechodíme. Oni světí kazatelové první viděli sau úžitek dobrého života 145 v lidu, protož se radovali. Ó, bychom neumierali, leč bychom život dobrý viděli, a aby národové naši chodili v světle, a králové, ó by 424b1 dobře zpravovali lid, duchovní i světští, a lid poslušenstvie aby zachovával! Kdy to dobré uzřieme? Buoh milý vie! etc. (černě:) II1°. Kterým nebudau zavřieny brány jeruzalémské A brány jeho nebudau zavierány ve dne. I kterak to velmi opatrně pokládá se, že brány nebudau zavierány, poněvadž pěti pannám bláznivým čte se, že sau byly brány za- vřieny; a povědieno jest jim: »Neznám vás!« K tomu též Izaiáš LX. pokládá, že sau brány otevřieny a zavřieny. A mluví k duši Pán 5 řka: »V rozhněvání mém bil sem tě a v smíření mém smiloval sem se nad tebau. A budau otevřieny brány tvé ustavičně, ve dne i v no- ci, aby přinesena byla do Jeruzaléma sláva králuov a síla«. Hle, jednák se pokládají zavřieny, jednák otevřieny jeruzalémské brány! Ezechiel XLVI°.: »Brána sieni vnitřnie k východu slunce bude 10 zavřiena a ve dnech slavnosti bude otevřiena a kníže vejde do nie«. Hle, opět pokládá prorok zavřenie a otevřenie bran jeruzalémských! Což tehdy Jan praví: »Nebudau zavřieny«? K svrchním řečem patří, že těm národuom, kteříž v světle chodí a zprávu čtenie sva- tého zachovávají, těm budau otevřieny brány města a nebudau 15 zavřieny. Ovšem hodné a spravedlivé jest, kteříž Boha milují, světlo zákona božieho mají v srdcích a v skutcích; nebo takových jest královstvie nebeské. A že takoví sau chudí duchem, jichžto jest královstvie nebeské. Ti sau, kteříž lkají na své i na jiných zlé věci; ti budau potěšeni v otevření bran. Takoví sau tiší, jichžto jest země 20 věčné vlasti. Ti sau, kteříž žiezní a lačnějí spravedlnosti, kteříž v oné zemi budau nasyceni. Ti sau čistého srdce, kteříž Boha viděti budau. Ti sau pokojní, a protož sau synové Jeruzaléma, kterýž se vykládá »viděnie pokoje«; těm se otvierají brány, neb sau synové božie. Ti sau, kteříž pro spravedlnost trpie, totiž pro pravdu a vieru 25 a pro řád, který by měl uveden býti v obec, kteříž všech hřiechuov 424b2 142 Abak. 3, 17 3 Mat. 25, 10 a 12 — 5 Iz. 60, 11 — 6 Podle Iz. 60, 10 a 11 — 10 Podle Ezech. 46, 1 a 2 — 18 Mat. 5, 3 až 11 — 24 Cf. Hieronymi Liber de nominibus hebr. (ML 23, c. 841/2 ): Jerusalem, visio pacis.
514 Kapitola přáteluom. A to též Abakuk die. Item na poli zlořečenstvie, nebo hruozy, osídla a pádové vnitř v městě, strachové a nebezpečenstvie většie nežli v lese mezi zvěří; a to, že v světle nechodíme. Oni světí kazatelové první viděli sau úžitek dobrého života 145 v lidu, protož se radovali. Ó, bychom neumierali, leč bychom život dobrý viděli, a aby národové naši chodili v světle, a králové, ó by 424b1 dobře zpravovali lid, duchovní i světští, a lid poslušenstvie aby zachovával! Kdy to dobré uzřieme? Buoh milý vie! etc. (černě:) II1°. Kterým nebudau zavřieny brány jeruzalémské A brány jeho nebudau zavierány ve dne. I kterak to velmi opatrně pokládá se, že brány nebudau zavierány, poněvadž pěti pannám bláznivým čte se, že sau byly brány za- vřieny; a povědieno jest jim: »Neznám vás!« K tomu též Izaiáš LX. pokládá, že sau brány otevřieny a zavřieny. A mluví k duši Pán 5 řka: »V rozhněvání mém bil sem tě a v smíření mém smiloval sem se nad tebau. A budau otevřieny brány tvé ustavičně, ve dne i v no- ci, aby přinesena byla do Jeruzaléma sláva králuov a síla«. Hle, jednák se pokládají zavřieny, jednák otevřieny jeruzalémské brány! Ezechiel XLVI°.: »Brána sieni vnitřnie k východu slunce bude 10 zavřiena a ve dnech slavnosti bude otevřiena a kníže vejde do nie«. Hle, opět pokládá prorok zavřenie a otevřenie bran jeruzalémských! Což tehdy Jan praví: »Nebudau zavřieny«? K svrchním řečem patří, že těm národuom, kteříž v světle chodí a zprávu čtenie sva- tého zachovávají, těm budau otevřieny brány města a nebudau 15 zavřieny. Ovšem hodné a spravedlivé jest, kteříž Boha milují, světlo zákona božieho mají v srdcích a v skutcích; nebo takových jest královstvie nebeské. A že takoví sau chudí duchem, jichžto jest královstvie nebeské. Ti sau, kteříž lkají na své i na jiných zlé věci; ti budau potěšeni v otevření bran. Takoví sau tiší, jichžto jest země 20 věčné vlasti. Ti sau, kteříž žiezní a lačnějí spravedlnosti, kteříž v oné zemi budau nasyceni. Ti sau čistého srdce, kteříž Boha viděti budau. Ti sau pokojní, a protož sau synové Jeruzaléma, kterýž se vykládá »viděnie pokoje«; těm se otvierají brány, neb sau synové božie. Ti sau, kteříž pro spravedlnost trpie, totiž pro pravdu a vieru 25 a pro řád, který by měl uveden býti v obec, kteříž všech hřiechuov 424b2 142 Abak. 3, 17 3 Mat. 25, 10 a 12 — 5 Iz. 60, 11 — 6 Podle Iz. 60, 10 a 11 — 10 Podle Ezech. 46, 1 a 2 — 18 Mat. 5, 3 až 11 — 24 Cf. Hieronymi Liber de nominibus hebr. (ML 23, c. 841/2 ): Jerusalem, visio pacis.
Strana 515
XXI. 515 425a nenávidie. Těm budau otevřieny brány, nebo takových jest králov- stvie nebeské. Ti sau, kteříž chodie v světle. Ti sau králové. Proč nebudau zavřieny? Nebo král nad králi a Pán zavázal se 30 jim a má s nimi smlauvu, aby jich nižádným obyčejem neopauštěl, poněvadž oni jemu aumluvu držie, i musí on jim také právo pří- sežné držeti a smlauvu a musí jim dobře učiniti a sliby aby jim vy- plnil a brány otevřel. Blahoslavení, kteříž chodie v světle tom! A blahoslavení, kteříž bdie a oči k světlu otvierají a kteříž pro spra- 35 vedlnost trpie a kteříž patřie k tomu zákonu pokory, chudoby! Nebo těm se praví: »Blahoslavení pokorní! Blahoslavení tiší!« A sau jim otevřieny vždycky brány nebeského Jeruzaléma. Jako zde v tomto Jeruzalémě sau brány rytěřujície cierkve, tak také tam v věčném Jeruzalémě. Zde některak otevřieny sau 40 některým, a některým někdy zavřieny. Otevřieny byly někdy oněm zpuosobným k božskému milosrdenství. Brána milosrdenstvie bo- žieho otevřína jest hřiešníkuom a chce odpustiti, což na něm jest, chceme-li hledati. Izaiáš: »Hledajte Pána, dokud čas jest!« Jako by řekl: »Milosrdenstvie jeho veliké jest. Obrať se, čiň pokánie, želej 45 zlých věcí, patř k světlu, kteréž s nebe vycházie, hleď k zákonu a čiň! Milosrdenstvie jeho jest nade všecky skutky jeho!« Ktož pak zanetbává káti se a usiluje zaufati a zanedbává milosrdenstvie, těm brány zavierají se. Světí velicí, zprávcové lidu, l byli sau brány jeruzalémské, 50 kteříž přijímali zjevné i tajné hřiešníky a v jednotu cierkve jako audy přivodili, aby věřili, přikázanie ostřiehali, skutky dobré činili. Kteří sau pak byli ruhači, lakotní, cizoložníci, kacieři, zavierali sau brány od tváři takových a lidu bydlejícímu v Jeruzalémě řekli sau: »Nechtějte s nimi pokrmu bráti, dokud pokánie činiti nebudau!« 55 Ale když sau viděli pokánie jich, připustili je do města. K tomu měli klíče a věděli, které mají vpustiti. Protož Petrovi i jiným kně- žím dal Král slávy klíče řka: »Tobě dám klíče královstvie nebeské- ho. Komu otevřeš, buď otevříno« etc. Otevřieny byly hřiešníkóm kajícím, aby byli aučastni společ- 60 nosti a obecenstvie svatých; o kterémž řiekáme: »Věřím svatých obcovánie a odpuštěnie hřiechuov«. Ale zaufalé a zatvrzené vypo- viedali, a nebyli aučastni obecenstvie svatých ani aučastnosti přijí- manie těla a krve Páně. Světí měli sau klíče hodné a světlo shuory znajíce, které by měli vnitř vpustiti, a kterých vně nechati. Nynie Brána milosrden- stvíc božícho Brány Jeruzaléma duchovniého Světí kterým otvierali a kterým zavierali? Pán svým slibuom dosti činí 43 Iz. 55, 6 — 46 Ž. 145, 9 — 54 Podle 1. Kor. 5, 11 — 57 Mat. 16, 19 332*
XXI. 515 425a nenávidie. Těm budau otevřieny brány, nebo takových jest králov- stvie nebeské. Ti sau, kteříž chodie v světle. Ti sau králové. Proč nebudau zavřieny? Nebo král nad králi a Pán zavázal se 30 jim a má s nimi smlauvu, aby jich nižádným obyčejem neopauštěl, poněvadž oni jemu aumluvu držie, i musí on jim také právo pří- sežné držeti a smlauvu a musí jim dobře učiniti a sliby aby jim vy- plnil a brány otevřel. Blahoslavení, kteříž chodie v světle tom! A blahoslavení, kteříž bdie a oči k světlu otvierají a kteříž pro spra- 35 vedlnost trpie a kteříž patřie k tomu zákonu pokory, chudoby! Nebo těm se praví: »Blahoslavení pokorní! Blahoslavení tiší!« A sau jim otevřieny vždycky brány nebeského Jeruzaléma. Jako zde v tomto Jeruzalémě sau brány rytěřujície cierkve, tak také tam v věčném Jeruzalémě. Zde některak otevřieny sau 40 některým, a některým někdy zavřieny. Otevřieny byly někdy oněm zpuosobným k božskému milosrdenství. Brána milosrdenstvie bo- žieho otevřína jest hřiešníkuom a chce odpustiti, což na něm jest, chceme-li hledati. Izaiáš: »Hledajte Pána, dokud čas jest!« Jako by řekl: »Milosrdenstvie jeho veliké jest. Obrať se, čiň pokánie, želej 45 zlých věcí, patř k světlu, kteréž s nebe vycházie, hleď k zákonu a čiň! Milosrdenstvie jeho jest nade všecky skutky jeho!« Ktož pak zanetbává káti se a usiluje zaufati a zanedbává milosrdenstvie, těm brány zavierají se. Světí velicí, zprávcové lidu, l byli sau brány jeruzalémské, 50 kteříž přijímali zjevné i tajné hřiešníky a v jednotu cierkve jako audy přivodili, aby věřili, přikázanie ostřiehali, skutky dobré činili. Kteří sau pak byli ruhači, lakotní, cizoložníci, kacieři, zavierali sau brány od tváři takových a lidu bydlejícímu v Jeruzalémě řekli sau: »Nechtějte s nimi pokrmu bráti, dokud pokánie činiti nebudau!« 55 Ale když sau viděli pokánie jich, připustili je do města. K tomu měli klíče a věděli, které mají vpustiti. Protož Petrovi i jiným kně- žím dal Král slávy klíče řka: »Tobě dám klíče královstvie nebeské- ho. Komu otevřeš, buď otevříno« etc. Otevřieny byly hřiešníkóm kajícím, aby byli aučastni společ- 60 nosti a obecenstvie svatých; o kterémž řiekáme: »Věřím svatých obcovánie a odpuštěnie hřiechuov«. Ale zaufalé a zatvrzené vypo- viedali, a nebyli aučastni obecenstvie svatých ani aučastnosti přijí- manie těla a krve Páně. Světí měli sau klíče hodné a světlo shuory znajíce, které by měli vnitř vpustiti, a kterých vně nechati. Nynie Brána milosrden- stvíc božícho Brány Jeruzaléma duchovniého Světí kterým otvierali a kterým zavierali? Pán svým slibuom dosti činí 43 Iz. 55, 6 — 46 Ž. 145, 9 — 54 Podle 1. Kor. 5, 11 — 57 Mat. 16, 19 332*
Strana 516
516 Kapitola pohřiechu malé jest světlo v nás, řád kněžský zle stojí! Nebo duchem 65 jednomyslným nezpravují se, Ducha božieho nemají, klíče ztratili, totiž pravé uměnie a světlo; protož nevědí, komu otevřieti a kdy mají zavříti. Protož stojie zle všickni stavové v cierkvi, žádného nenie řádu v kněžstvu i v lidu. Protož, kteří sau právě kajície, kteříž ve všech věcech a přede všemi věcmi světlem božským zpravují se, 70 kteříž milosrdenstvie činí hodné a zřízené a sau milosrdní jako Otec nebeský, kteříž vedlé světla toho smilovati se umějí, těm Pán otvie- rá brány a smiluje se nad nimi a otvierá jim také podlé milosrden- 425a- stvie svého velikého a podlé jiných daruov. Potřebné milo- srdenstvíe nám Blažení sau ti, kterým bude otevřlno Tomuto lidu potřebné jest milosrdenstvie, potřebné jest světlo 75 a zpráva prvotnie cierkve a aby v světle nebeském, totiž v zákoně Páně, byli přemyšlujíce jich i rady, kterak by chudým bylo opatře- nie potřeb najprvé i opuštěným slitovánie. O kterýchž Pán die: »Což ste jednomu z najmenších mých učinili, mně ste učinili«. Dru- hé, aby hřiechové se kazili a rauhanie a posmievanie zákona božieho 80 a aby trestány byly zlé věci zjevné i tajné. To jest královstvic božie, to jest prospievati v světle a ruosti a najprvé božské skutky opatrovati a které věci proti Bohu sau. Pakli chtie najprvé vlastních věcí svých a světských hleděti, nestanau, ale pád najdau tudiež, poblaudie, rychle od lásky vypadnau a z světla vyvrženi budau a ne- 85 budau z počtu národu svatého, kterémuž brány otevřieny sau. Nebo, kdyby obec křesťanská rostla v světle, otevřel by Pán svú pomoc a dal by svú obranu a potom v času budaucím otevřel by brány královstvie svého nebeského. Ó blahoslavení sau ti, kteříž tak v světle chodie, nebo naději 90 mají, že brány čekají jich! Protož sám ženich a nevěsta vyjdau vstřiec tomu dobrému člověku a přijmau ho v slávu; a die král a ženich: »Měhoděk, služebníče dobrý a věrný! Že si v malých vě- cech na onom světě byl věrný, ustanovím tě v království mém nad mnohými věcmi, a budeš králem a pánem a synem božím«. Blaho- 95 slavení služebníci, kteříž mají dary božie a obracují je ku polepšení bližních a s svým uměním a silau chvály božie hledie! Bude mu po smrti řečeno od Pána, kterýž vyjde vstřiec člověku na smrti s cier- kví: »Vejdi v radost Pána [tvého! A měhoděk, služebníče dobrý. mějž děkovánie ode mne, Krále nebeského, a slávu!« A otevřieny 100 budau jemu netoliko brány, ale pokoje tajné, v nichžto nápojové sau najlahodnější, otevře jemu, a kdež opojenie jest svaté bez hřie- 425b1 79 Mat. 25, 40 — 93 Podle Mat. 25, 21 a 23 — 99 Ib.
516 Kapitola pohřiechu malé jest světlo v nás, řád kněžský zle stojí! Nebo duchem 65 jednomyslným nezpravují se, Ducha božieho nemají, klíče ztratili, totiž pravé uměnie a světlo; protož nevědí, komu otevřieti a kdy mají zavříti. Protož stojie zle všickni stavové v cierkvi, žádného nenie řádu v kněžstvu i v lidu. Protož, kteří sau právě kajície, kteříž ve všech věcech a přede všemi věcmi světlem božským zpravují se, 70 kteříž milosrdenstvie činí hodné a zřízené a sau milosrdní jako Otec nebeský, kteříž vedlé světla toho smilovati se umějí, těm Pán otvie- rá brány a smiluje se nad nimi a otvierá jim také podlé milosrden- 425a- stvie svého velikého a podlé jiných daruov. Potřebné milo- srdenstvíe nám Blažení sau ti, kterým bude otevřlno Tomuto lidu potřebné jest milosrdenstvie, potřebné jest světlo 75 a zpráva prvotnie cierkve a aby v světle nebeském, totiž v zákoně Páně, byli přemyšlujíce jich i rady, kterak by chudým bylo opatře- nie potřeb najprvé i opuštěným slitovánie. O kterýchž Pán die: »Což ste jednomu z najmenších mých učinili, mně ste učinili«. Dru- hé, aby hřiechové se kazili a rauhanie a posmievanie zákona božieho 80 a aby trestány byly zlé věci zjevné i tajné. To jest královstvic božie, to jest prospievati v světle a ruosti a najprvé božské skutky opatrovati a které věci proti Bohu sau. Pakli chtie najprvé vlastních věcí svých a světských hleděti, nestanau, ale pád najdau tudiež, poblaudie, rychle od lásky vypadnau a z světla vyvrženi budau a ne- 85 budau z počtu národu svatého, kterémuž brány otevřieny sau. Nebo, kdyby obec křesťanská rostla v světle, otevřel by Pán svú pomoc a dal by svú obranu a potom v času budaucím otevřel by brány královstvie svého nebeského. Ó blahoslavení sau ti, kteříž tak v světle chodie, nebo naději 90 mají, že brány čekají jich! Protož sám ženich a nevěsta vyjdau vstřiec tomu dobrému člověku a přijmau ho v slávu; a die král a ženich: »Měhoděk, služebníče dobrý a věrný! Že si v malých vě- cech na onom světě byl věrný, ustanovím tě v království mém nad mnohými věcmi, a budeš králem a pánem a synem božím«. Blaho- 95 slavení služebníci, kteříž mají dary božie a obracují je ku polepšení bližních a s svým uměním a silau chvály božie hledie! Bude mu po smrti řečeno od Pána, kterýž vyjde vstřiec člověku na smrti s cier- kví: »Vejdi v radost Pána [tvého! A měhoděk, služebníče dobrý. mějž děkovánie ode mne, Krále nebeského, a slávu!« A otevřieny 100 budau jemu netoliko brány, ale pokoje tajné, v nichžto nápojové sau najlahodnější, otevře jemu, a kdež opojenie jest svaté bez hřie- 425b1 79 Mat. 25, 40 — 93 Podle Mat. 25, 21 a 23 — 99 Ib.
Strana 517
XXI. 517 425b2 chu. V Kantikách V°.: »Píte, přátelé moji, a opojte se, najmilejší!« Jako by řekl: »Měj právo v pokladích mých. Buď pánem, králem 105 v mém království. Opatř a viz dobré věci mé skryté!« A andělé ra- dovati se budau, vstřiec jemu jdauce a řkauce ono v Kantikách III°.: »Která jest tato, kteráž vstupuje přes paušť?«, totiž z světa jako z pekla, že jest nezblaudila, cestu k nebi našla, že jest šatanáš jie neoklamal, kteráž činila pokánie, vieru jest měla, v Pána doufala, 110 mnoho jest trpěla, a nezaufala sobě, kterážto jako hvězda jitřní povstává, stkví se a všecka krásná jest? Blahoslavená ta duše, neb sau jie brány otevřieny! Které mají poškvrnu, těm nebudau otevřie- ny brány. »Kteráž si krásná jako slunce« z přibližovánie k Bohu, »pěkná jako měsíc a jako vojenský hauf zšikovaný«, totiž hrozná 115 dáblóm a kacieřuom. A kteráž die: »Kníže tohoto světa nic nemá na mně«, té ť budau otevřieny brány. Item, které statečně bojují pro jméno Beránka, a ač raněny bývají v boji, musie se hojiti, před těmi branami stojíce zlatými, ti sau svatí boží divní. Ale kterým zavřieny budau brány? Jistě desieti pannám, 120 kteréžto s maudrými z tohoto světa vyšly, kteréž v milosti byly a hořely v náboženství, kteréž Bohu slaužily, jeho se bály, na po- čátku Ducha božieho okusily, a když křik stal se jest a zamúcenie přijde a Pán zavolá: »Rychle vstaňte, královstvie hledajte!«, tehdy v pokušení zhynuly sú, tehdy světlo potratili, a nenie jiskry ná- 125 boženstvie, nenie jiskry milovánie, nenie pokory pravé a tichosti, nenie milovánie božieho, tehdy žebří: »Udajte nám voleje!«, ano nenie sladkosti milosti, nenie milosrdenstvie, nenie trpělivosti v zá- mutku, ale reptánie znie, nenie poznánie božieho, a v poslední ho- dinu smrti své královstvie zmeškávají a v světle neprospievají, 130 počali, a nedokonali v horlivosti boží a v světle. Těm všem brány budau zavřieny. Ale kteříž trvají a prospievají v světle božím, těm otevřieny budau brány; ale kteříž začínají dobře hořeti, a pak hynau a ustá- vají, těm budau zavřieny. Ovšem pak, kteří ani počali dobře živi 135 býti a neprospievají, budau jim zavřieny. Izaiáš: »Povstaň, Jeru- zaléme, nebo přišlo světlo tvé!« etc. Ale ty, kteříž nepočínají dobře, tmy přikryjí zatracenie věčného, kteříž sau zde světla neměli; a ač na čas měli světlo a pomoc boží, nejsau vděčni, běda jim, vystrčeni budau ven! Ale voleným setrvajícím die Izaiáš LX°.: »Tehdy Blahoslavená duše taková (černě:) VI“. Kterým bude za- vřieno Potřebné setrva v dobrém 103 Pís. Šal. 5, 1— 107 Pís. Šal. 3, 6 — 113 Podle Pís. Šal. 6, 9 — 115 Jan 14, 30— 119 Mat. 25, 1 nn. 122 Podle Mat. 25, 6 — 126 Mat. 25, 8 135 Podle 1z. 51, 17 a 52, 2 a 60, 1 — 139 Podle Iz. 60, 5
XXI. 517 425b2 chu. V Kantikách V°.: »Píte, přátelé moji, a opojte se, najmilejší!« Jako by řekl: »Měj právo v pokladích mých. Buď pánem, králem 105 v mém království. Opatř a viz dobré věci mé skryté!« A andělé ra- dovati se budau, vstřiec jemu jdauce a řkauce ono v Kantikách III°.: »Která jest tato, kteráž vstupuje přes paušť?«, totiž z světa jako z pekla, že jest nezblaudila, cestu k nebi našla, že jest šatanáš jie neoklamal, kteráž činila pokánie, vieru jest měla, v Pána doufala, 110 mnoho jest trpěla, a nezaufala sobě, kterážto jako hvězda jitřní povstává, stkví se a všecka krásná jest? Blahoslavená ta duše, neb sau jie brány otevřieny! Které mají poškvrnu, těm nebudau otevřie- ny brány. »Kteráž si krásná jako slunce« z přibližovánie k Bohu, »pěkná jako měsíc a jako vojenský hauf zšikovaný«, totiž hrozná 115 dáblóm a kacieřuom. A kteráž die: »Kníže tohoto světa nic nemá na mně«, té ť budau otevřieny brány. Item, které statečně bojují pro jméno Beránka, a ač raněny bývají v boji, musie se hojiti, před těmi branami stojíce zlatými, ti sau svatí boží divní. Ale kterým zavřieny budau brány? Jistě desieti pannám, 120 kteréžto s maudrými z tohoto světa vyšly, kteréž v milosti byly a hořely v náboženství, kteréž Bohu slaužily, jeho se bály, na po- čátku Ducha božieho okusily, a když křik stal se jest a zamúcenie přijde a Pán zavolá: »Rychle vstaňte, královstvie hledajte!«, tehdy v pokušení zhynuly sú, tehdy světlo potratili, a nenie jiskry ná- 125 boženstvie, nenie jiskry milovánie, nenie pokory pravé a tichosti, nenie milovánie božieho, tehdy žebří: »Udajte nám voleje!«, ano nenie sladkosti milosti, nenie milosrdenstvie, nenie trpělivosti v zá- mutku, ale reptánie znie, nenie poznánie božieho, a v poslední ho- dinu smrti své královstvie zmeškávají a v světle neprospievají, 130 počali, a nedokonali v horlivosti boží a v světle. Těm všem brány budau zavřieny. Ale kteříž trvají a prospievají v světle božím, těm otevřieny budau brány; ale kteříž začínají dobře hořeti, a pak hynau a ustá- vají, těm budau zavřieny. Ovšem pak, kteří ani počali dobře živi 135 býti a neprospievají, budau jim zavřieny. Izaiáš: »Povstaň, Jeru- zaléme, nebo přišlo světlo tvé!« etc. Ale ty, kteříž nepočínají dobře, tmy přikryjí zatracenie věčného, kteříž sau zde světla neměli; a ač na čas měli světlo a pomoc boží, nejsau vděčni, běda jim, vystrčeni budau ven! Ale voleným setrvajícím die Izaiáš LX°.: »Tehdy Blahoslavená duše taková (černě:) VI“. Kterým bude za- vřieno Potřebné setrva v dobrém 103 Pís. Šal. 5, 1— 107 Pís. Šal. 3, 6 — 113 Podle Pís. Šal. 6, 9 — 115 Jan 14, 30— 119 Mat. 25, 1 nn. 122 Podle Mat. 25, 6 — 126 Mat. 25, 8 135 Podle 1z. 51, 17 a 52, 2 a 60, 1 — 139 Podle Iz. 60, 5
Strana 518
518 Kapitola uzřieš«, totiž proroky, starce jeruzalémské a zprávce a krále ne- 140 beské a apoštoly a anděly najkraššie a královstvie nebeské, Pannu Mariji a Pána Krista, kterýž trpěl, kterýž nás miloval, kterýž se vyleje (totiž Kristus) všechněm v milosti; ti ť okusie divných věcí. Ale těm, kteříž počínají, a nesetrvávají, a kteříž nezačínají ani setrvají, bude řečeno: »Neznám vás!« Hrozné slovo náramně! 145 Běda jim, kteří budau takoví! Tyto všecky věci budaucie sau, kteréž přijíti mají. Potřebie jest zde všem pokánie činiti, hřiechy kaziti, pokoru zachovávati a v světle zákona božieho skutečně choditi, aby brány nebeské zlaté a najkrašie nám otevřieny byly, abychme li viděli a rozhojnili 150 426a se v divných božích pokladích a v slávě věčné skrze Krista, Pána našeho. Radost voleným veliká Škodné temností Naučenie Když jest spatřil Jan, ta orlice, divně okrášlený a ozdobený Jeruzalém, a kterak sau brány otevřieny králuom, chodícím v světle. A zde vždycky milo- srdenstvie božie otevříno jest kajícím, i ve dne, totiž v času milosti, nezavierají se brány, i v noci; máme býti synové světla a všecko, což činíme, v modlitbě, v almužně, v pokání, v světle viery činiti máme. O kterémžto světle die David: »Lucerna nohám mým slovo tvé, Hospodine«. V tom světle máme jíti do Jeruzaléma věčného a skrz to světlo všecky temnosti od nás zapuditi; tak by ani zde noci nebylo v nás. Nebo v nebeské vlasti noci nebude, ale tam den 10 jest; než zde na světě tmy sau a světlo měli bychom mieti, abychom se uvarovali temností. Dokud v temnostech sme, ani se modliti, ani slyšeti slova bo- žieho muožeme, ani kazatel muože prospievati v slovu božím. Noc hmotná jest odjetie světla od okršlku našeho, spéry nám patrné. 15 Skrze tuto noc synové boží rozpomínati se mají na duchovní noc, kterak v ní světlo nám skrývá se slunce Boha. Na dlauhé noci mají synové světla bdieti, ne dlauho seděti, daremních řečí se varovati zahálejíce. A kteří s prací méně činiti mají, zážeji se spat položiti a tiem raněji vstáti a modliti se, a vida nočnie těžké tmy a husté, 20 pomysliti o srdci svém, jaké temnosti sau tam hřiechuov, a plakati na ně. Této noci hmotné nebude tam, neb tam slunce a měsiece sy- nové jeruzalémští nebudau potřebovati, ale Beránek boží bude je 5 145 Mat. 25, 12 7Ž. 119, 105
518 Kapitola uzřieš«, totiž proroky, starce jeruzalémské a zprávce a krále ne- 140 beské a apoštoly a anděly najkraššie a královstvie nebeské, Pannu Mariji a Pána Krista, kterýž trpěl, kterýž nás miloval, kterýž se vyleje (totiž Kristus) všechněm v milosti; ti ť okusie divných věcí. Ale těm, kteříž počínají, a nesetrvávají, a kteříž nezačínají ani setrvají, bude řečeno: »Neznám vás!« Hrozné slovo náramně! 145 Běda jim, kteří budau takoví! Tyto všecky věci budaucie sau, kteréž přijíti mají. Potřebie jest zde všem pokánie činiti, hřiechy kaziti, pokoru zachovávati a v světle zákona božieho skutečně choditi, aby brány nebeské zlaté a najkrašie nám otevřieny byly, abychme li viděli a rozhojnili 150 426a se v divných božích pokladích a v slávě věčné skrze Krista, Pána našeho. Radost voleným veliká Škodné temností Naučenie Když jest spatřil Jan, ta orlice, divně okrášlený a ozdobený Jeruzalém, a kterak sau brány otevřieny králuom, chodícím v světle. A zde vždycky milo- srdenstvie božie otevříno jest kajícím, i ve dne, totiž v času milosti, nezavierají se brány, i v noci; máme býti synové světla a všecko, což činíme, v modlitbě, v almužně, v pokání, v světle viery činiti máme. O kterémžto světle die David: »Lucerna nohám mým slovo tvé, Hospodine«. V tom světle máme jíti do Jeruzaléma věčného a skrz to světlo všecky temnosti od nás zapuditi; tak by ani zde noci nebylo v nás. Nebo v nebeské vlasti noci nebude, ale tam den 10 jest; než zde na světě tmy sau a světlo měli bychom mieti, abychom se uvarovali temností. Dokud v temnostech sme, ani se modliti, ani slyšeti slova bo- žieho muožeme, ani kazatel muože prospievati v slovu božím. Noc hmotná jest odjetie světla od okršlku našeho, spéry nám patrné. 15 Skrze tuto noc synové boží rozpomínati se mají na duchovní noc, kterak v ní světlo nám skrývá se slunce Boha. Na dlauhé noci mají synové světla bdieti, ne dlauho seděti, daremních řečí se varovati zahálejíce. A kteří s prací méně činiti mají, zážeji se spat položiti a tiem raněji vstáti a modliti se, a vida nočnie těžké tmy a husté, 20 pomysliti o srdci svém, jaké temnosti sau tam hřiechuov, a plakati na ně. Této noci hmotné nebude tam, neb tam slunce a měsiece sy- nové jeruzalémští nebudau potřebovati, ale Beránek boží bude je 5 145 Mat. 25, 12 7Ž. 119, 105
Strana 519
XXI. 519 426b1 25 osvěcovati, a pěknějšie budau všecka těla nežli vidědlné slunce. Na tomto světě noc jest [i duchovní i tělesná. Poněvadž viera a maudrost boží, láska neomylná světlo jest a pokora světlost, tehdy hřiechové sau temnosti. Poněvadž onano vlast jest světlo, tehdy veškeren svět v sobě tmy sau. Nebo všeckeren svět v zlóhni (sic) 30 položen jest, všecken svět plný hřiechuov jest, pajchy, pokryt- stvie, lakomstvie. Dábel pak slove kníže světa tohoto. Řekl Kristus: »Tato jest hodina temností«. Protož věrní boží obléci se mají v odě- nie světla, aby mohli státi proti pokušením a duchuom temností; nebo všudy sau zprávcové temností a kniežata. Proti těm temnos- 35 tem volení mají mieti světlo a lampy a lucerny viery a lásky a ctností a slova božieho. Item život náš žalář jest tmavý. Nebo lepší a výborný člověk život náš co jest? na světě ještě putuje podlé apoštola a vzdálen jest od Boha; a čím dále člověk jest od Boha, tiem viece jest v temnostech. Nebo naj- 40 lepšie lidé také zdaleka prohlédají k Bohu, a nevidie ho tváří v tvář; protož v žaláři sau. A pak člověk vnitřní od těla jako stěnau zastau- pen jest a zastíněn tmau, aby neviděl milostného svého Ježíše. Duše vyvolených ona častokrát žádá viděti ho, a nemuože; protož die v Kantikách: »Milý muoj stojí za stěnau«, totiž žádám na ň 45 patřiti, a nemohu pro tělo tmavé a pro svět temnostmi zahuštěný a pro žalář. Ale někdy v podobenství a v zrcadle dává se jie nětco o Bohu poznati, jako die apoštol: »Nynie v podobenství vidíme«. V knihách Maudrosti IX°.: »Tělo, kteréž se kazie, obtěžuje duši a zemské zdejšie obydlé snižuje smysl toho, ktož mnohé věci pře- 50 myšluje«, a jako oblakové zemská myšlenie zastěňují ji, že se ne- muože pozdvihnauti k Bohu, jakož by chtěla. Protož z těch krá- luov jeden, kterýž v světle cestau boží běžal, teskností hnut jsa proti stěně své, řekl: »Běda mně, že přiebytek muoj prodlaužil se jest«, totiž já bych chtěl s národem svatým táhnauti se a pospiešiti 55 do nebe, tvář Kristovu viděti, a nemohu pro tmavau stěnu. »Bydlil sem s přebyvateli Cedar«. Cedar vykládá se »temnosti«, totiž sem v přiebytku tmavém a jako s hovady, kteří sau jako hovada, bydli- telé světa tohoto ku přirovnání viděnie božieho. »Dlauho jest po- hostinu byla duše má«, totiž dlauho sem očekávala Boha viděti 60 v temnostech. Za stěnau sme (černé:) CXIX. 426а2 Světlo a tmny co sau? Protož taková duše žádá rozděliti se s tělem a vyjíti z tmavého —... .— — — — ..... . 32 Luk. 22, 53 — Sr. Efcz. 6, 11 — 44 Pís. Šal. 2, 9 — 47 1. Kor. 13, 12 — 48 Moudr. 9, 15 — 53 Ž. 120, 5 a 6 — 56 Cf. Hieronymi Liber de nominibus hebr. (MI. 23, c. 827/8): Cedar, tenebrae vel moeror.
XXI. 519 426b1 25 osvěcovati, a pěknějšie budau všecka těla nežli vidědlné slunce. Na tomto světě noc jest [i duchovní i tělesná. Poněvadž viera a maudrost boží, láska neomylná světlo jest a pokora světlost, tehdy hřiechové sau temnosti. Poněvadž onano vlast jest světlo, tehdy veškeren svět v sobě tmy sau. Nebo všeckeren svět v zlóhni (sic) 30 položen jest, všecken svět plný hřiechuov jest, pajchy, pokryt- stvie, lakomstvie. Dábel pak slove kníže světa tohoto. Řekl Kristus: »Tato jest hodina temností«. Protož věrní boží obléci se mají v odě- nie světla, aby mohli státi proti pokušením a duchuom temností; nebo všudy sau zprávcové temností a kniežata. Proti těm temnos- 35 tem volení mají mieti světlo a lampy a lucerny viery a lásky a ctností a slova božieho. Item život náš žalář jest tmavý. Nebo lepší a výborný člověk život náš co jest? na světě ještě putuje podlé apoštola a vzdálen jest od Boha; a čím dále člověk jest od Boha, tiem viece jest v temnostech. Nebo naj- 40 lepšie lidé také zdaleka prohlédají k Bohu, a nevidie ho tváří v tvář; protož v žaláři sau. A pak člověk vnitřní od těla jako stěnau zastau- pen jest a zastíněn tmau, aby neviděl milostného svého Ježíše. Duše vyvolených ona častokrát žádá viděti ho, a nemuože; protož die v Kantikách: »Milý muoj stojí za stěnau«, totiž žádám na ň 45 patřiti, a nemohu pro tělo tmavé a pro svět temnostmi zahuštěný a pro žalář. Ale někdy v podobenství a v zrcadle dává se jie nětco o Bohu poznati, jako die apoštol: »Nynie v podobenství vidíme«. V knihách Maudrosti IX°.: »Tělo, kteréž se kazie, obtěžuje duši a zemské zdejšie obydlé snižuje smysl toho, ktož mnohé věci pře- 50 myšluje«, a jako oblakové zemská myšlenie zastěňují ji, že se ne- muože pozdvihnauti k Bohu, jakož by chtěla. Protož z těch krá- luov jeden, kterýž v světle cestau boží běžal, teskností hnut jsa proti stěně své, řekl: »Běda mně, že přiebytek muoj prodlaužil se jest«, totiž já bych chtěl s národem svatým táhnauti se a pospiešiti 55 do nebe, tvář Kristovu viděti, a nemohu pro tmavau stěnu. »Bydlil sem s přebyvateli Cedar«. Cedar vykládá se »temnosti«, totiž sem v přiebytku tmavém a jako s hovady, kteří sau jako hovada, bydli- telé světa tohoto ku přirovnání viděnie božieho. »Dlauho jest po- hostinu byla duše má«, totiž dlauho sem očekávala Boha viděti 60 v temnostech. Za stěnau sme (černé:) CXIX. 426а2 Světlo a tmny co sau? Protož taková duše žádá rozděliti se s tělem a vyjíti z tmavého —... .— — — — ..... . 32 Luk. 22, 53 — Sr. Efcz. 6, 11 — 44 Pís. Šal. 2, 9 — 47 1. Kor. 13, 12 — 48 Moudr. 9, 15 — 53 Ž. 120, 5 a 6 — 56 Cf. Hieronymi Liber de nominibus hebr. (MI. 23, c. 827/8): Cedar, tenebrae vel moeror.
Strana 520
520 Kapitola Duše Krista při- podobňuje rozlič- ným věcem Varovati se svetenie těla a vyjíti k objetí s Kristem. Die apoštol: »Žádám rozdělen býti a býti s Kristem«, překáží mi stěna a žalář, totiž tato noc jest zde i svatým mužuom, protož i smrt jest žalář tento. Apoštol: »Nešťast- ný já člověk! Kto mě vysvobodí z žaláře smrti této?« A dopovídá: 65 »Milost boží«. Za nešťastného se muže měl tento svatý v žaláři a v smrti tohoto těla. Protož najmilejší choť(!) ještě temnosti své zná řkúci: »Černá sem, ale vajtečná«. Jako by řekla: »Ačkoli Boha miluji, světlo mám, však temnosti znám v srdci a světlo vedlé tem- ností mám a jako smrdutým a nečistým žalářem zmazána sem«. 70 Jako vězňové v žaláři ušpinie a umažie se, najsvětějšie duše v tomto žaláři šeredie se a špinie; a potřebie jest, aby se očišťovaly. Protož se stydie ty duše a pravie: »Dieme-li, že hřiechu nemáme, pravda v nás nenie«. Protož již zřejmo jest, že tělo naše biedný a najmrzutější žalář 75 jest a stien duše vnitř krásné, jenž jest obraz boží. A člověk ten vnitřní jako skrz vokna vyhlédá a jest pohřížen jako v blátě tu a hluboce; a co čte a slyší a cítí neb smajšlí o nebeské vlasti, zdá 426b2 se jie býti podobné těmto věcem tělesným a že by též tam bylo jako v hmotných těchto stvořeních. Protož nic nezná o nebeských vě- 80 cech, jediné skrze podobenstvie a zevnitřnie tvářnosti. A že duše jest tu tak snížená, tak hluboce pohřížená, že nevie co o svém Bohu pomysliti. Ale někdy připodobňuje ho slunci, někdy lvu, někdy kameni, někdy nebi, někdy chlebu, někdy vínu, někdy muži; a sám o sobě jakž jest, nemuož člověk smysliti a pochopiti nětco o něm, 85 ale skrze zevnitřnie příklady béře v se obrazy a formy nějaké o Bohu. A někdy právě a dobře kochá se v Bohu, někdy béře obrazy a zpuosoby jako o Bohu, na těch ustrnuje a zuostává a kochá se v nich a cizoloží v nich. A někdy přichází duch cizí v zpuosobě boží řka: »Já sem Buoh«. A ta duše v temnostech přijímá ho a líbá a 90 cizoloží, a tak od Boha bývá odvedena a hřeší a Boha zapomíná. Protož die Jan: »Zkuste duchuov«, varujte se obrazuov těch a po- dobenství, abyšte nebyli svedeni. Ale takto musí člověk smajšleti o Kristu, kterýž se jest narodil bez hřiechu, kterýž jest trpěl, kterýž umřel, kterýž sedí na pravici Otce; ale na slunci nebeř obrazu 95 o Bohu, ani na muži. Izaiáš: »Komu ste mě připodobnili?«, totiž daleko já větší sem a lepší. Protož sobě vezmi obrazy ty a tak mysl v sobě, že jest se Kristus narodil a trpěl a sedí na pravici, a tak Žalář tělo naše a svět 62 Filip. 1, 23 — 64 Řím. 7, 24 —. 68 Pís. Šal. 1, 5 73 1. Jan 1, 8 — 92 1. Jan 4, 1 — 96 1z. 46, 5
520 Kapitola Duše Krista při- podobňuje rozlič- ným věcem Varovati se svetenie těla a vyjíti k objetí s Kristem. Die apoštol: »Žádám rozdělen býti a býti s Kristem«, překáží mi stěna a žalář, totiž tato noc jest zde i svatým mužuom, protož i smrt jest žalář tento. Apoštol: »Nešťast- ný já člověk! Kto mě vysvobodí z žaláře smrti této?« A dopovídá: 65 »Milost boží«. Za nešťastného se muže měl tento svatý v žaláři a v smrti tohoto těla. Protož najmilejší choť(!) ještě temnosti své zná řkúci: »Černá sem, ale vajtečná«. Jako by řekla: »Ačkoli Boha miluji, světlo mám, však temnosti znám v srdci a světlo vedlé tem- ností mám a jako smrdutým a nečistým žalářem zmazána sem«. 70 Jako vězňové v žaláři ušpinie a umažie se, najsvětějšie duše v tomto žaláři šeredie se a špinie; a potřebie jest, aby se očišťovaly. Protož se stydie ty duše a pravie: »Dieme-li, že hřiechu nemáme, pravda v nás nenie«. Protož již zřejmo jest, že tělo naše biedný a najmrzutější žalář 75 jest a stien duše vnitř krásné, jenž jest obraz boží. A člověk ten vnitřní jako skrz vokna vyhlédá a jest pohřížen jako v blátě tu a hluboce; a co čte a slyší a cítí neb smajšlí o nebeské vlasti, zdá 426b2 se jie býti podobné těmto věcem tělesným a že by též tam bylo jako v hmotných těchto stvořeních. Protož nic nezná o nebeských vě- 80 cech, jediné skrze podobenstvie a zevnitřnie tvářnosti. A že duše jest tu tak snížená, tak hluboce pohřížená, že nevie co o svém Bohu pomysliti. Ale někdy připodobňuje ho slunci, někdy lvu, někdy kameni, někdy nebi, někdy chlebu, někdy vínu, někdy muži; a sám o sobě jakž jest, nemuož člověk smysliti a pochopiti nětco o něm, 85 ale skrze zevnitřnie příklady béře v se obrazy a formy nějaké o Bohu. A někdy právě a dobře kochá se v Bohu, někdy béře obrazy a zpuosoby jako o Bohu, na těch ustrnuje a zuostává a kochá se v nich a cizoloží v nich. A někdy přichází duch cizí v zpuosobě boží řka: »Já sem Buoh«. A ta duše v temnostech přijímá ho a líbá a 90 cizoloží, a tak od Boha bývá odvedena a hřeší a Boha zapomíná. Protož die Jan: »Zkuste duchuov«, varujte se obrazuov těch a po- dobenství, abyšte nebyli svedeni. Ale takto musí člověk smajšleti o Kristu, kterýž se jest narodil bez hřiechu, kterýž jest trpěl, kterýž umřel, kterýž sedí na pravici Otce; ale na slunci nebeř obrazu 95 o Bohu, ani na muži. Izaiáš: »Komu ste mě připodobnili?«, totiž daleko já větší sem a lepší. Protož sobě vezmi obrazy ty a tak mysl v sobě, že jest se Kristus narodil a trpěl a sedí na pravici, a tak Žalář tělo naše a svět 62 Filip. 1, 23 — 64 Řím. 7, 24 —. 68 Pís. Šal. 1, 5 73 1. Jan 1, 8 — 92 1. Jan 4, 1 — 96 1z. 46, 5
Strana 521
XXI 521 427a 427a2 jdi v světle do vlasti nebeské, totiž dokud by vidien nebyl od duše 100 svaté tváří v tvář, bez zpuosoby nějaké a podobenstvie. Poněvadž ona cierkev a přítelkyně Kristova, prvotní a naj- většie milovnice boží, obrátivši se k sobě, velikau teskností řekla: »Černá sem jako stánkové Cedar«, totiž překážky mám patřiti (černe:) V Pis. 1°. k světlu nestvořenému a k světlu Syna božieho, kteříž sau však 105 byli světlí, vnitř i zevnitř, lid dobrý, poslušný, osvícený, čistý, mi- losrdný, trpělivý etc., vystaveni byli nad jiné jako den jasný, co sme my? Jak veliké sme temnosti! A onen lid z žaláře tohoto rád vycházel skrz mučedlnictva a skrze smrt a potupu. Co sme my? Oněm apoštol mluvil: »Temnosti pominuly, a světlo přišlo. Oblecme 110 se v oděnie světla, jako ve dne poctivě choďme!« Ale nám již tem- nosti přišly, hlauposti, a neznáme hřiechuov a lakomstvie a bludu. Světlo nám svítí a světlo na svět přišlo, a lidé viece temnosti milují. Protož rány sau nad námi. Nenie náboženstvie v žaláři, nenie milo- srdenstvie, nenie pravdy. Protož tomuto vnitřnímu člověku nechce 115 se vyjíti, nechce na těle umříti. Jedna noc, život pohanský, srdce zpohanilé a milost po- Noc a temnosti rušená a zpohanilá. Kto by pohanuov spatřil život a nynějších křesťanuov, nevím, by jaký rozdiel nynie našel v životě zlém, a bo- jím se, že by horší ještě nalezl se život křesťanuov; a mezi pohany 120 nejsau tak veliké temnosti, nenávisti, lsti, podezřená domnievanie, zrady a roztrženie a kacieřstva, vraždy, krádežové, lichvy. Mnohé, nestojte, a veliké temnosti a noci zlořečené křesťanuov a kacieřstva zachvátily sau a opanovaly kněžie i muže i ženy; ano tak sau se zahustily tmy, že ani hvězda muož na nebi vidiena býti. Tak dnes, 125 že ani vidíme života svatých prvotnie cierkve, kterak sau oni živi byli a kterak radie, a slunce Kristus odtrhuje paprslky své od nás, nebo vděčni nechcme býti pravdy jeho, a cizím duchóm věříme. Item život rozkošný, chlipný a [lehký a marný a plný milejší jest křesťanuom nežli život Kristuov. Item viece blud líbí se mno- 130 hým nežli pravda. Item veliké pokrytstvie. Item ohavnost naj- většie sodomská. Protož die Pán: »Ještě maličké světlo v vás jest. Choďte v světle, dokud světlo máte«. Item temností množstvie o nemilostivosti, kteráž jest odporná milosrdenství. Každý svého hledí, ne toho, co jest Ježíše Krista. Této noci v nebeské vlasti nebude. Protož die nevěsta v Kan- tikách III°.: »Na ložci mém přes noci hledala sem ho, kteréhož 103 Pís. Šal. 1, 5 — 109 Řím. 13, 12 a 13 — 112 Podle Jana 3, 19 — 131 Jan 12, 35 —136 Pís. Šal. 3, 1 Tennosti sau toto 135
XXI 521 427a 427a2 jdi v světle do vlasti nebeské, totiž dokud by vidien nebyl od duše 100 svaté tváří v tvář, bez zpuosoby nějaké a podobenstvie. Poněvadž ona cierkev a přítelkyně Kristova, prvotní a naj- většie milovnice boží, obrátivši se k sobě, velikau teskností řekla: »Černá sem jako stánkové Cedar«, totiž překážky mám patřiti (černe:) V Pis. 1°. k světlu nestvořenému a k světlu Syna božieho, kteříž sau však 105 byli světlí, vnitř i zevnitř, lid dobrý, poslušný, osvícený, čistý, mi- losrdný, trpělivý etc., vystaveni byli nad jiné jako den jasný, co sme my? Jak veliké sme temnosti! A onen lid z žaláře tohoto rád vycházel skrz mučedlnictva a skrze smrt a potupu. Co sme my? Oněm apoštol mluvil: »Temnosti pominuly, a světlo přišlo. Oblecme 110 se v oděnie světla, jako ve dne poctivě choďme!« Ale nám již tem- nosti přišly, hlauposti, a neznáme hřiechuov a lakomstvie a bludu. Světlo nám svítí a světlo na svět přišlo, a lidé viece temnosti milují. Protož rány sau nad námi. Nenie náboženstvie v žaláři, nenie milo- srdenstvie, nenie pravdy. Protož tomuto vnitřnímu člověku nechce 115 se vyjíti, nechce na těle umříti. Jedna noc, život pohanský, srdce zpohanilé a milost po- Noc a temnosti rušená a zpohanilá. Kto by pohanuov spatřil život a nynějších křesťanuov, nevím, by jaký rozdiel nynie našel v životě zlém, a bo- jím se, že by horší ještě nalezl se život křesťanuov; a mezi pohany 120 nejsau tak veliké temnosti, nenávisti, lsti, podezřená domnievanie, zrady a roztrženie a kacieřstva, vraždy, krádežové, lichvy. Mnohé, nestojte, a veliké temnosti a noci zlořečené křesťanuov a kacieřstva zachvátily sau a opanovaly kněžie i muže i ženy; ano tak sau se zahustily tmy, že ani hvězda muož na nebi vidiena býti. Tak dnes, 125 že ani vidíme života svatých prvotnie cierkve, kterak sau oni živi byli a kterak radie, a slunce Kristus odtrhuje paprslky své od nás, nebo vděčni nechcme býti pravdy jeho, a cizím duchóm věříme. Item život rozkošný, chlipný a [lehký a marný a plný milejší jest křesťanuom nežli život Kristuov. Item viece blud líbí se mno- 130 hým nežli pravda. Item veliké pokrytstvie. Item ohavnost naj- většie sodomská. Protož die Pán: »Ještě maličké světlo v vás jest. Choďte v světle, dokud světlo máte«. Item temností množstvie o nemilostivosti, kteráž jest odporná milosrdenství. Každý svého hledí, ne toho, co jest Ježíše Krista. Této noci v nebeské vlasti nebude. Protož die nevěsta v Kan- tikách III°.: »Na ložci mém přes noci hledala sem ho, kteréhož 103 Pís. Šal. 1, 5 — 109 Řím. 13, 12 a 13 — 112 Podle Jana 3, 19 — 131 Jan 12, 35 —136 Pís. Šal. 3, 1 Tennosti sau toto 135
Strana 522
522 Kapitola Noc, v které Krista nenajdem Noc a tmy (černě:) LIIII“. miluje duše má«. Ta noc první jest život rozkošný, pyšný, světský, sytý, nenávistný, zahalečný. Jiná noc pokrytstvie, jiná bludu, jiná kacieřství. »Hledala sem tu Krista, a nebyl nalezen. Vstanu«. Divné jest, že chot Kristova 140 tak jest bláznová, že ve tmách hledá Krista, kterýž jest světlo! Hledá ho mezi pyšnými a světskými, kdež ho nenie; mezi lakomci a cizoložníky, kdež nenie; v životě kacieřuov, i tu ho nenie. Proč tehdy tu hledá? Protož i vyznává, že »Sem ho tu nenašla«. Item mezi svárlivými nenalézá se. Nebo tichý jest a pokojný a jest světlo. 145 A nedie: »Hledám«, ale: »Hledala sem«, totiž někdy sem to činila, ale již toho neučiním. Někdy sem zle dělala a blaudila, a nerozumě- la sem, domnievala sem se, že dobře stojím, ale blaudila sem a opuštěná sem byla, ale již toho činiti nebudu. Někdy sem byla mladá a maličká a smajšlela sem jako maličká, ale nebudu toho 150 činiti viece, naležši(!) a majíci již světlo; ale puojdu k strážným města, svatým, a tu bude mi ukázán ten, kteréhož miluje duše má. A ač sme někdy hledali v světě a v pajše a v bludu, aspoň k světlu se již navraťme a prospievajme v světle, aby nás tmy neza- chvátily, ješto nás prvé byly postihly. Item milost tělesná, item nenávist, item bázeň noci sau v za- múcení. Ktož nemá viery veliké, častokrát všecka lampa zhasne jemu jako bláznivé panně. Žalm: »Bázeň a třesenie přišly sau na mě a přikryly sau mě temnosti«, jednák bázeň pekla, jednák množ- stvie hřiechuov. To se přihází na smrti, komu se chtělo umřieti 160 a domnieval se v milosti býti veliké, ano tmy sau; dokavad jest duše bez ženicha, vždycky jest v temnostech a v pokrytství, a když přijde k ní ženich, dá jie světlo v času nynějším a opět většie a většie v času budaucím. Protož Jan die, že noci nebude v nebeské vlasti, pajchy a 165 zprávcuov temností a falešných prorokuov, kteříž za sebau v blud uvozují jiné, tam nebude, tam nepovstane národ proti národu. Item, aby jeden každý vystřiehal se od bratra svého. Item: »Bude zámutek, jakéhož nebylo od počátku«. Item bolest tělesná. Item hněv, prchlivost temnosti sau, kterýchž tam nebude, ale 170 světlo věčné a to: »Měhoděk, služebníče dobrý, vejdi v radost ...« 427b1 155 137 Psáno: ta noc jest první ...; ale spr. slovosled je označen zařazova- cími znaménky. — 139 Pís. Šal. 3, 1 a 2 — 150 Ohlas 1. Kor. 13, 11 — 157 Podle Mat. 25, 8 — 158 Ž. 55, 6 — 167 Ohlas Mat. 24, 7 a Marek 13, 8 — 169 Mat. 24, 21 — 171 Mat. 25, 21 a 23
522 Kapitola Noc, v které Krista nenajdem Noc a tmy (černě:) LIIII“. miluje duše má«. Ta noc první jest život rozkošný, pyšný, světský, sytý, nenávistný, zahalečný. Jiná noc pokrytstvie, jiná bludu, jiná kacieřství. »Hledala sem tu Krista, a nebyl nalezen. Vstanu«. Divné jest, že chot Kristova 140 tak jest bláznová, že ve tmách hledá Krista, kterýž jest světlo! Hledá ho mezi pyšnými a světskými, kdež ho nenie; mezi lakomci a cizoložníky, kdež nenie; v životě kacieřuov, i tu ho nenie. Proč tehdy tu hledá? Protož i vyznává, že »Sem ho tu nenašla«. Item mezi svárlivými nenalézá se. Nebo tichý jest a pokojný a jest světlo. 145 A nedie: »Hledám«, ale: »Hledala sem«, totiž někdy sem to činila, ale již toho neučiním. Někdy sem zle dělala a blaudila, a nerozumě- la sem, domnievala sem se, že dobře stojím, ale blaudila sem a opuštěná sem byla, ale již toho činiti nebudu. Někdy sem byla mladá a maličká a smajšlela sem jako maličká, ale nebudu toho 150 činiti viece, naležši(!) a majíci již světlo; ale puojdu k strážným města, svatým, a tu bude mi ukázán ten, kteréhož miluje duše má. A ač sme někdy hledali v světě a v pajše a v bludu, aspoň k světlu se již navraťme a prospievajme v světle, aby nás tmy neza- chvátily, ješto nás prvé byly postihly. Item milost tělesná, item nenávist, item bázeň noci sau v za- múcení. Ktož nemá viery veliké, častokrát všecka lampa zhasne jemu jako bláznivé panně. Žalm: »Bázeň a třesenie přišly sau na mě a přikryly sau mě temnosti«, jednák bázeň pekla, jednák množ- stvie hřiechuov. To se přihází na smrti, komu se chtělo umřieti 160 a domnieval se v milosti býti veliké, ano tmy sau; dokavad jest duše bez ženicha, vždycky jest v temnostech a v pokrytství, a když přijde k ní ženich, dá jie světlo v času nynějším a opět většie a většie v času budaucím. Protož Jan die, že noci nebude v nebeské vlasti, pajchy a 165 zprávcuov temností a falešných prorokuov, kteříž za sebau v blud uvozují jiné, tam nebude, tam nepovstane národ proti národu. Item, aby jeden každý vystřiehal se od bratra svého. Item: »Bude zámutek, jakéhož nebylo od počátku«. Item bolest tělesná. Item hněv, prchlivost temnosti sau, kterýchž tam nebude, ale 170 světlo věčné a to: »Měhoděk, služebníče dobrý, vejdi v radost ...« 427b1 155 137 Psáno: ta noc jest první ...; ale spr. slovosled je označen zařazova- cími znaménky. — 139 Pís. Šal. 3, 1 a 2 — 150 Ohlas 1. Kor. 13, 11 — 157 Podle Mat. 25, 8 — 158 Ž. 55, 6 — 167 Ohlas Mat. 24, 7 a Marek 13, 8 — 169 Mat. 24, 21 — 171 Mat. 25, 21 a 23
Strana 523
XXI. 523 427b2 V této zdejší noci učedlníci od Krista utekli. Item Petr Krista zapřel, a tak i podnes v temnostech zapierají. Myšlenie zlé jest večer, svo- lenie jest noc většie. Kteříž skutky zlými Krista zapierají, s Petrem 175 zapierají. Die apoštol: »Odstaupie od viery mnozí«. A když jest Kristus pohleděl na něho některakým světlem, plakal hořce a vyšel z domu biskupova. Tak ť jest i dnes: v noci od Krista odcházieme, v světle pláčeme na hřiechy. Ó, by to světlo přišlo, uzřeli bychom, kterak sme srdcem a 180 svolením a skutky zapřeli Krista a kterak slaupové a hvězdy spadli s nebe, kterak sme zhřešili, kterak sme Krista zapřeli, abychom již řekli: »Pane, já ť sem shřešil, já spravedlivě trpím zámutky. Daj nám skraušenie, daj studnici slzí!« Již tam té noci nebude, nebude pláče, již skrze zámutky mnohé nemusíme jíti s místa na místo, 185 v nebeské vlasti nebude křiku, nebude strachu nepřátel, nebude chudoby, nebude hladu ani drahoty v chlebu a u vodě, nebude ža- láře těžkého těla, nebude slepoty mysli, ale všickni jako slunce bu- dau hoříce před oblíčejem božím. Již lampy přes celý den nezhasnau kněžím a pannám i ve všech staviech, ale světlo věčné bude jim 190 svítiti. Večer s nocí V nbi uebude této noČí A noci nebude v něm, a přinesau do něho slávu a čest národuov. A nic poškvrněného nevejde do něho. Do tohoto Jeruzaléma vcházejí poškvrně- ní, zlí, pokrytci, a ze všelikého pokolenie hřiešníkuov smíšeni sau 5 s čistými, pokornými, pravými; ale do onoho žádný hřiešník po- škvrněný a pyšný nepřijde. Neb tam, v tom Jeruzalémě, uhlédá se všeliká poškvrna, tam světlo polednie jest, v kterémž poznána bude všeliká poškvrna v srdcích; protož nebudau tam zlí puštěni, ale vyhnáni budau. Ale zde sau temnosti a noc v hříšnících; i v dobrých 10 jest noc proti oné slávě věčné. Ale zlým noc, zlý život, panuje a hřiechové. Žalm: »Položil si temnosti, i stala se jest noc, v nie protulovati se budau všecky šelmy lesnie«, totiž na auřadech, na stolicech a v duostojenstvích šelmy sau, jiná o desieti rozích a o sed- mi hlavách, jiná podobná Beránkovi procházie se v této noci. Nynie 428a1 15 jeden ii druhého šelmau nazývá; ne z lásky, a kdež by sám takový báti se měl, aby v zhovadilosti šelemné nebyl sauzen. Jiné sau mnohé ohavné šelmy, pokrytci, smilníci, lháři, vra- Šelny ohavné (černě:) CIII“. Šelmy protuluji se v noci I. I 172 Marck 14, 50 — Mat. 26, 70 nn.; Luk. 22, 57 nn. — 175 1. Tim. — 176 Mat. 26, 75; Luk. 22, 62 — 183 Ohlas Jer. 9, 1 11 Ž. 104, 20 — 13 Zj. 17, 3 — 20 Eccl. 9, 1
XXI. 523 427b2 V této zdejší noci učedlníci od Krista utekli. Item Petr Krista zapřel, a tak i podnes v temnostech zapierají. Myšlenie zlé jest večer, svo- lenie jest noc většie. Kteříž skutky zlými Krista zapierají, s Petrem 175 zapierají. Die apoštol: »Odstaupie od viery mnozí«. A když jest Kristus pohleděl na něho některakým světlem, plakal hořce a vyšel z domu biskupova. Tak ť jest i dnes: v noci od Krista odcházieme, v světle pláčeme na hřiechy. Ó, by to světlo přišlo, uzřeli bychom, kterak sme srdcem a 180 svolením a skutky zapřeli Krista a kterak slaupové a hvězdy spadli s nebe, kterak sme zhřešili, kterak sme Krista zapřeli, abychom již řekli: »Pane, já ť sem shřešil, já spravedlivě trpím zámutky. Daj nám skraušenie, daj studnici slzí!« Již tam té noci nebude, nebude pláče, již skrze zámutky mnohé nemusíme jíti s místa na místo, 185 v nebeské vlasti nebude křiku, nebude strachu nepřátel, nebude chudoby, nebude hladu ani drahoty v chlebu a u vodě, nebude ža- láře těžkého těla, nebude slepoty mysli, ale všickni jako slunce bu- dau hoříce před oblíčejem božím. Již lampy přes celý den nezhasnau kněžím a pannám i ve všech staviech, ale světlo věčné bude jim 190 svítiti. Večer s nocí V nbi uebude této noČí A noci nebude v něm, a přinesau do něho slávu a čest národuov. A nic poškvrněného nevejde do něho. Do tohoto Jeruzaléma vcházejí poškvrně- ní, zlí, pokrytci, a ze všelikého pokolenie hřiešníkuov smíšeni sau 5 s čistými, pokornými, pravými; ale do onoho žádný hřiešník po- škvrněný a pyšný nepřijde. Neb tam, v tom Jeruzalémě, uhlédá se všeliká poškvrna, tam světlo polednie jest, v kterémž poznána bude všeliká poškvrna v srdcích; protož nebudau tam zlí puštěni, ale vyhnáni budau. Ale zde sau temnosti a noc v hříšnících; i v dobrých 10 jest noc proti oné slávě věčné. Ale zlým noc, zlý život, panuje a hřiechové. Žalm: »Položil si temnosti, i stala se jest noc, v nie protulovati se budau všecky šelmy lesnie«, totiž na auřadech, na stolicech a v duostojenstvích šelmy sau, jiná o desieti rozích a o sed- mi hlavách, jiná podobná Beránkovi procházie se v této noci. Nynie 428a1 15 jeden ii druhého šelmau nazývá; ne z lásky, a kdež by sám takový báti se měl, aby v zhovadilosti šelemné nebyl sauzen. Jiné sau mnohé ohavné šelmy, pokrytci, smilníci, lháři, vra- Šelny ohavné (černě:) CIII“. Šelmy protuluji se v noci I. I 172 Marck 14, 50 — Mat. 26, 70 nn.; Luk. 22, 57 nn. — 175 1. Tim. — 176 Mat. 26, 75; Luk. 22, 62 — 183 Ohlas Jer. 9, 1 11 Ž. 104, 20 — 13 Zj. 17, 3 — 20 Eccl. 9, 1
Strana 524
524 Kapitola Saudově naši sati mylní žedlníci, zloději, a nebývají poznány od vyvolených, ani ty šelmy znají samy se, ale saudie o sobě z domněnie o té šelemnosti. A žádný nynie nevie, jest-li nenávisti čili milosti hoden; co je hřiechuov 20 učinil od mladosti, jest-li v milosti, má-li Ducha božieho, nezná toho člověk v této noci. V kom jest láska neomylná, v kom viera pravá, neznáme. Domnieváme se býti někde lásku, ano se pak od- porná věc jie nalézá. Domnieváme se někoho býti zlého, a tomu na odpor saudí Buoh. Na některých vidíme ovčí raucho, a pod tím 25 bývá vlk. Hle, temnosti! V noci mezi zlatem a volovem a střiebrem a mědí rozhodnauti nemuožeme právě, ale omylným saudem roz- suzujeme. Tak dnes mnozí volení sau, kteréž omylně a pochybně saudie zlé a omylně odsuzují za hřiešníky a šelmy. Jiní sau pokrytí, kteréž saudie býti syny božie, kteříž sau zatracenie synové. 30 Noc veliká nyníc Den Páne nase skutky vynese na jevo Protož naše slepota veliká jest zde na cestě. Item svatým mu- žóm noc jest zde na cestě. Prvotní světí měli sau rozeznánie du- chuov, my nemáme toho v času nynějším. Item nepřipauštěli vra- žedlníkuov k společnosti svatých. Item pokrytce vyhledávali a zku- šovali jich. Item, kterých sau svědomie neznali, k přehrozné svá-35 tosti velebné přijíti nedopustili; kteří sau nalezeni byli bludní, ne- dopauštěli jim bez pokánie býti mezi svatými, neb sau měli ducha rozeznánie. Nám pohřiechu v tom noc jest. Nestojte, mnozí přijímají tělo a krev boží v svátosti velebné, ale života nepolejpšují! Ta ť 428a2 jest noc ještě naše těžká, ještě den nepřišel. Mnozí ve tmách se tají 40 srdcí, žádnému se nesvěřují, žádnému svědomie neotvierají, v svých smyslích se tají a s nimi se kryjí. V onom životě den zjeví se, kdežto všeliká ukáže se v světle poškvrna. Protož apoštol die (I. Korint. III°.): »Stavějíce se na základu Kristu. Jiní zlato stavějí — život svatý, jiní střiebro — přikázanie plnie, srdce dobré v Pánu stavějí ; 45 jiní kamenie — ctnosti svaté; jiní k zlatu a střiebru a k kamení přiměšují seno, strniště a dřevo — veliké a většie hřiechy«. Kteří sau ti? V noci této nenie zřetedlné, kto sau takoví; ale když se den Páně zjeví, ukážie se duši ty věci, kterýchž neznala prvé do sebe sama, měla-li je čistotu nebo lásku; a pakli seno, tudiež spáleno bude 50 vohněm pomsty božie a hněv boží tu zjeví se a tu spáleny budau všecky věci zlé, ale toliko čisté zlato a střiebro a kamenie drahé do nebeské vlasti puojdau, ale nic poškvrněného v seně, strništi nebo v dřevu. Ale měl-li jest kto zlato a strniště, ten s strništěm do nebe nepřijde; s zlatem také do pekla nepřijde, ale musie býti od- 55 Rozezlláni« du- chuov potřebuje- me Očistec 25 Ohlas Mat. 7, 15 33 1. Petr 1, 15 44 Podle I. Kor. 3, II až 15
524 Kapitola Saudově naši sati mylní žedlníci, zloději, a nebývají poznány od vyvolených, ani ty šelmy znají samy se, ale saudie o sobě z domněnie o té šelemnosti. A žádný nynie nevie, jest-li nenávisti čili milosti hoden; co je hřiechuov 20 učinil od mladosti, jest-li v milosti, má-li Ducha božieho, nezná toho člověk v této noci. V kom jest láska neomylná, v kom viera pravá, neznáme. Domnieváme se býti někde lásku, ano se pak od- porná věc jie nalézá. Domnieváme se někoho býti zlého, a tomu na odpor saudí Buoh. Na některých vidíme ovčí raucho, a pod tím 25 bývá vlk. Hle, temnosti! V noci mezi zlatem a volovem a střiebrem a mědí rozhodnauti nemuožeme právě, ale omylným saudem roz- suzujeme. Tak dnes mnozí volení sau, kteréž omylně a pochybně saudie zlé a omylně odsuzují za hřiešníky a šelmy. Jiní sau pokrytí, kteréž saudie býti syny božie, kteříž sau zatracenie synové. 30 Noc veliká nyníc Den Páne nase skutky vynese na jevo Protož naše slepota veliká jest zde na cestě. Item svatým mu- žóm noc jest zde na cestě. Prvotní světí měli sau rozeznánie du- chuov, my nemáme toho v času nynějším. Item nepřipauštěli vra- žedlníkuov k společnosti svatých. Item pokrytce vyhledávali a zku- šovali jich. Item, kterých sau svědomie neznali, k přehrozné svá-35 tosti velebné přijíti nedopustili; kteří sau nalezeni byli bludní, ne- dopauštěli jim bez pokánie býti mezi svatými, neb sau měli ducha rozeznánie. Nám pohřiechu v tom noc jest. Nestojte, mnozí přijímají tělo a krev boží v svátosti velebné, ale života nepolejpšují! Ta ť 428a2 jest noc ještě naše těžká, ještě den nepřišel. Mnozí ve tmách se tají 40 srdcí, žádnému se nesvěřují, žádnému svědomie neotvierají, v svých smyslích se tají a s nimi se kryjí. V onom životě den zjeví se, kdežto všeliká ukáže se v světle poškvrna. Protož apoštol die (I. Korint. III°.): »Stavějíce se na základu Kristu. Jiní zlato stavějí — život svatý, jiní střiebro — přikázanie plnie, srdce dobré v Pánu stavějí ; 45 jiní kamenie — ctnosti svaté; jiní k zlatu a střiebru a k kamení přiměšují seno, strniště a dřevo — veliké a většie hřiechy«. Kteří sau ti? V noci této nenie zřetedlné, kto sau takoví; ale když se den Páně zjeví, ukážie se duši ty věci, kterýchž neznala prvé do sebe sama, měla-li je čistotu nebo lásku; a pakli seno, tudiež spáleno bude 50 vohněm pomsty božie a hněv boží tu zjeví se a tu spáleny budau všecky věci zlé, ale toliko čisté zlato a střiebro a kamenie drahé do nebeské vlasti puojdau, ale nic poškvrněného v seně, strništi nebo v dřevu. Ale měl-li jest kto zlato a strniště, ten s strništěm do nebe nepřijde; s zlatem také do pekla nepřijde, ale musie býti od- 55 Rozezlláni« du- chuov potřebuje- me Očistec 25 Ohlas Mat. 7, 15 33 1. Petr 1, 15 44 Podle I. Kor. 3, II až 15
Strana 525
XXI. 525 jato mocí ohně strniště a poškvrna hřiechu. Tehdy otevřína bude brána tomu člověku královstvie nebeského. A to všecko v ten den ukáže se, kterýž osvítí skryté věci srdcí, kteréž se nynie tajie. Nebo Pavel apoštol, maje světlo v sobě veliké, 60 však to za tuto noc vše pokládal proti nebeské vlasti; protož po- věděl: »Nic takového do sebe nevím«, totiž necítím v sobě někte- rého hřiechu, »ale ne v tom spravedliv učiněn sem«, totiž možné jest, že Buoh nětco zlého zná do mne a tu najde poškvrnu na mně. »Dieme-li, že hřiechu nemáme« etc. Některým se zdá, že žádného 428b) 65 hřiechu v nich nenie; v onen den styděti se bude za mnohé zlé věci. Nestojte, noc veliká v kněžstvu! Někdy do času ukládali poká- nie vražedlníkóm a vypoviedali je a přede všemi, aby se styděli. Item cizoložník veliké a mnohé slzy vylévati měl, často od kněze 70 byl navštěvován, činí-li pokánie, stydí-li se, snáší-li co na těle protivného. Tam ť sau ohavností, rauhaní, sodomářstvie, chlipností, měkkostí tělesných etc. nedopauštěli, ani mezi se takových přijí- mali, ale přetříbeni bývali od svatých. Ale v temnostech těchto méně se rozsuzují. Ale když se nám ten den ukáže po smrti, tehdy 75 tajné věci od mladosti a od mnohých let zjeveny budau. Někomu se zdálo, že již nemá hřiechu; najde ť se pohřiechu, že před tiem saudem ledva spasen bude z toho ohně očišťovánie. Potřebie jest nám mieti umyvadlo slzí časté pro očištěnie mysli, aby byl kámen drahý. »Nebo nic poškvrněného tam nevejde«, jako zde vchází do Jeruzaléma smrtedlný hřiech. »Ani ten, ješto činí ohavnost«. Praví Pán: »Když uzříte ohavnost na místě svatém, svědomie totiž, tehdy, ktož čte, rozuměj«, totiž svědomie oprav a vyčisť. A onomu prvot- nímu světu hřiechy, ohavnosti voda potopy vyčistila; těchto našich 85 hřiechuov zastaralých a zkořeněných nepostadčuje spláknauti voda, ale voheň prchlivosti Páně v onen den po tomto životě. »Ani ten, ktož činí lež«. Každý zajisté hřiech lehký jest lež; a všeliká řeč prázdná a lehká jest lež a jest hřiech zatracenie. Žalm: »Zatratíš všecky, kteříž mluvie lež«. Najmenšie hřiech lži jest poškvrna, 90 v kteréž nepřijde do vlasti. Všelikého marného slova nenávidí Duch boží, všeliké lehké slovo Duch pravdy v ohavnosti má. Plná jest země pohřiechu lží v domu, v kostele, na trhu. A to jest znamenie, že jest duch lživý opanoval všecka srdce; 80 Noc veliká ohav- ných hřiechuov Ohavnost Lež rozmohla se náramně 428b2 61 1. Kor. 4, 4 —- 61 » nevím« korekturou způv.: nečiji — 64 1. Jan 1, 8 — 82 Mat. 24, 15; sr. Dan. 9, 26 a 27 — 88 Z. 5, 7
XXI. 525 jato mocí ohně strniště a poškvrna hřiechu. Tehdy otevřína bude brána tomu člověku královstvie nebeského. A to všecko v ten den ukáže se, kterýž osvítí skryté věci srdcí, kteréž se nynie tajie. Nebo Pavel apoštol, maje světlo v sobě veliké, 60 však to za tuto noc vše pokládal proti nebeské vlasti; protož po- věděl: »Nic takového do sebe nevím«, totiž necítím v sobě někte- rého hřiechu, »ale ne v tom spravedliv učiněn sem«, totiž možné jest, že Buoh nětco zlého zná do mne a tu najde poškvrnu na mně. »Dieme-li, že hřiechu nemáme« etc. Některým se zdá, že žádného 428b) 65 hřiechu v nich nenie; v onen den styděti se bude za mnohé zlé věci. Nestojte, noc veliká v kněžstvu! Někdy do času ukládali poká- nie vražedlníkóm a vypoviedali je a přede všemi, aby se styděli. Item cizoložník veliké a mnohé slzy vylévati měl, často od kněze 70 byl navštěvován, činí-li pokánie, stydí-li se, snáší-li co na těle protivného. Tam ť sau ohavností, rauhaní, sodomářstvie, chlipností, měkkostí tělesných etc. nedopauštěli, ani mezi se takových přijí- mali, ale přetříbeni bývali od svatých. Ale v temnostech těchto méně se rozsuzují. Ale když se nám ten den ukáže po smrti, tehdy 75 tajné věci od mladosti a od mnohých let zjeveny budau. Někomu se zdálo, že již nemá hřiechu; najde ť se pohřiechu, že před tiem saudem ledva spasen bude z toho ohně očišťovánie. Potřebie jest nám mieti umyvadlo slzí časté pro očištěnie mysli, aby byl kámen drahý. »Nebo nic poškvrněného tam nevejde«, jako zde vchází do Jeruzaléma smrtedlný hřiech. »Ani ten, ješto činí ohavnost«. Praví Pán: »Když uzříte ohavnost na místě svatém, svědomie totiž, tehdy, ktož čte, rozuměj«, totiž svědomie oprav a vyčisť. A onomu prvot- nímu světu hřiechy, ohavnosti voda potopy vyčistila; těchto našich 85 hřiechuov zastaralých a zkořeněných nepostadčuje spláknauti voda, ale voheň prchlivosti Páně v onen den po tomto životě. »Ani ten, ktož činí lež«. Každý zajisté hřiech lehký jest lež; a všeliká řeč prázdná a lehká jest lež a jest hřiech zatracenie. Žalm: »Zatratíš všecky, kteříž mluvie lež«. Najmenšie hřiech lži jest poškvrna, 90 v kteréž nepřijde do vlasti. Všelikého marného slova nenávidí Duch boží, všeliké lehké slovo Duch pravdy v ohavnosti má. Plná jest země pohřiechu lží v domu, v kostele, na trhu. A to jest znamenie, že jest duch lživý opanoval všecka srdce; 80 Noc veliká ohav- ných hřiechuov Ohavnost Lež rozmohla se náramně 428b2 61 1. Kor. 4, 4 —- 61 » nevím« korekturou způv.: nečiji — 64 1. Jan 1, 8 — 82 Mat. 24, 15; sr. Dan. 9, 26 a 27 — 88 Z. 5, 7
Strana 526
526 Kapitola Živé knihy které siti? Písmo jaké jest toto? Skopcové a svnové jich kteří sau? Ku pokání napo- míná a znamenie jest, že Duch pravdy nemá místa v nich, nenie bázeň v nich, tak lehce na jiného žalují, o jiném se domnívají, noviny 95 lživé rozprávějí, sebe sami vymlauvají, v řečech božských jináče smajšlejí. Lháři takoví sau, ti nevejdau do nebeské vlasti! »Ale kteří sau napsáni v knihách života«. Živé knihy sau Buoh, v nichžto všecky věci napsány sau, totiž v Bohu, na nichž předkem a naj- zvláštněji sám Buoh čte a vie všecky věci. V něm knihy života sau 100 Kristus. Kto jest Kristu připojen věrau živau a láskau, tu jest na Kristu napsán. On, Kristus, jest život. Ktož jej miluje, na Kristu se napisuje. Protož die: »Já sem život, cesta a pravda«. Ktož pro pravdu trpí pokorně, ten ť jest napsán tam, jakoz die: »Ktož přemuož, napíši jméno jeho v městě Jeruzalémě«. Toto písmo jest 105 vyvolenie před počátkem světa: kteří sau čistí, kteří sau jeden duch s Kristem a připojeni sau jemu skrze vieru pravau a trvají v lásce živé, ti napsáni sau v knihách života. Jiní, lháři, poškvrnění a saud- cové křiví a ohavní, falešně kající, nečistí a cizoložníci a vra- žedlníci a křiví přisahači vyhnáni sau a vyhlazeni z kněh života 110 věčného. A napsáno jest, když přijdau zámutkové a krupobitie a rány, i nečiní-li pokánie, ti budau vmetáni do jezera hořícieho. »A kteří v světle přebývají, slávu obětovati budau«, totiž kteří sau své nehledali, ale božie chvály a pro jméno Kristovo hanbu sau trpěli. 115 »A čest«, kteří zde potupeni sau pro Krista. »A slávu králové obě- 429a tovati budau«, totiž svaté obrácené, pro něž sau zde práci vedli. A čím kto více jich obrátí, větší slávu tam přinese a mieti bude; ktož žádného neobrátí z svého auřadu, žádné slávy mieti nebude ani zásluhy. Žalm XXVIII.: »Přineste Hospodinu slávu a čest, 120 přineste syny skopcuov«. Jsau zprávcové v cierkvi; totiž kteří ste skopcové a vuodce lidu, sneste vaše duše. »A syny skopcuov«, totiž vyvolené svaté a věrné s vámi. Nenie na tom dosti vám svau osobau spasenie dojíti, ale přineste děti a čisté syny skopcuov, totiž apoštoluov, s sebau, obracujíce je ku pokání, a očišťujte je. 125 nebo nic poškvrněného tam nevejde. Slyšíte slova tato? Čiňte pokánie, nechajíce všech věcí! Nechte hřiechuov, poznajte poškvrny, Boha oslavujte v srdcích, pokoj s Bohem mějte, u vieře živi buďte, Boha milujte, poškvrny vy- palte ohněm lásky, abyšte po smrti hodni byli přijíti do věčné 130 vlasti. Kteříž pak takové věci slyšie, a nečinie pokánie, poškvrn 103 Jan 14, 6 — 105 Podle Zj. 3, 12 — 112 Zj. 21, 8 — 113 Zj. 21, 24 — 120 Ž. 29, 1 a 2
526 Kapitola Živé knihy které siti? Písmo jaké jest toto? Skopcové a svnové jich kteří sau? Ku pokání napo- míná a znamenie jest, že Duch pravdy nemá místa v nich, nenie bázeň v nich, tak lehce na jiného žalují, o jiném se domnívají, noviny 95 lživé rozprávějí, sebe sami vymlauvají, v řečech božských jináče smajšlejí. Lháři takoví sau, ti nevejdau do nebeské vlasti! »Ale kteří sau napsáni v knihách života«. Živé knihy sau Buoh, v nichžto všecky věci napsány sau, totiž v Bohu, na nichž předkem a naj- zvláštněji sám Buoh čte a vie všecky věci. V něm knihy života sau 100 Kristus. Kto jest Kristu připojen věrau živau a láskau, tu jest na Kristu napsán. On, Kristus, jest život. Ktož jej miluje, na Kristu se napisuje. Protož die: »Já sem život, cesta a pravda«. Ktož pro pravdu trpí pokorně, ten ť jest napsán tam, jakoz die: »Ktož přemuož, napíši jméno jeho v městě Jeruzalémě«. Toto písmo jest 105 vyvolenie před počátkem světa: kteří sau čistí, kteří sau jeden duch s Kristem a připojeni sau jemu skrze vieru pravau a trvají v lásce živé, ti napsáni sau v knihách života. Jiní, lháři, poškvrnění a saud- cové křiví a ohavní, falešně kající, nečistí a cizoložníci a vra- žedlníci a křiví přisahači vyhnáni sau a vyhlazeni z kněh života 110 věčného. A napsáno jest, když přijdau zámutkové a krupobitie a rány, i nečiní-li pokánie, ti budau vmetáni do jezera hořícieho. »A kteří v světle přebývají, slávu obětovati budau«, totiž kteří sau své nehledali, ale božie chvály a pro jméno Kristovo hanbu sau trpěli. 115 »A čest«, kteří zde potupeni sau pro Krista. »A slávu králové obě- 429a tovati budau«, totiž svaté obrácené, pro něž sau zde práci vedli. A čím kto více jich obrátí, větší slávu tam přinese a mieti bude; ktož žádného neobrátí z svého auřadu, žádné slávy mieti nebude ani zásluhy. Žalm XXVIII.: »Přineste Hospodinu slávu a čest, 120 přineste syny skopcuov«. Jsau zprávcové v cierkvi; totiž kteří ste skopcové a vuodce lidu, sneste vaše duše. »A syny skopcuov«, totiž vyvolené svaté a věrné s vámi. Nenie na tom dosti vám svau osobau spasenie dojíti, ale přineste děti a čisté syny skopcuov, totiž apoštoluov, s sebau, obracujíce je ku pokání, a očišťujte je. 125 nebo nic poškvrněného tam nevejde. Slyšíte slova tato? Čiňte pokánie, nechajíce všech věcí! Nechte hřiechuov, poznajte poškvrny, Boha oslavujte v srdcích, pokoj s Bohem mějte, u vieře živi buďte, Boha milujte, poškvrny vy- palte ohněm lásky, abyšte po smrti hodni byli přijíti do věčné 130 vlasti. Kteříž pak takové věci slyšie, a nečinie pokánie, poškvrn 103 Jan 14, 6 — 105 Podle Zj. 3, 12 — 112 Zj. 21, 8 — 113 Zj. 21, 24 — 120 Ž. 29, 1 a 2
Strana 527
XXI. a XXII. 527 skrz pravé pokánie nestierají, nečistot a zmazánie a ohavností pláčem nesmajvají, čas milosti mařie a zanetbávají a tak umierají, slyšíte z řečí božích, že nevejdau do vlasti věčné slávy. To mluví 135 posluchačóm slov božích a milujícím světské věci, že ti nevejdau do vlasti, ale těžce mučiti se budau v pekelném ohni etc. KAPITOLA XXII“ 429а2 I okázal jest mi potok vody živé stkvau- Poslednie víděnte cí jako křištál etc. Viděnie toto poslednie Janovo jest o převelmi skrytých věcech, avšak úžitečné. A jest skryté, totiž světu, ale toliko úžitečné jest voleným [ božím. A pro dojitie těch 5 tajných věcí člověk má býti čistého srdce, svatého života. Nebo die: »I ukázal mi jest«, totiž Buoh skrze svého anděla, divné a tajné věci, totiž »potok vody živé, tekaucie od stolice boží. A s obau strán potoka dřevo života, přinášejície ovotce dvanáctero« etc. Prvé vypsal Jeruzalém a jeho stavenie na vysoké hoře a jací 10 základové toho města a jaké světlo; tam nesvítí slunce tohoto světa ani měsíc, ale Kristus Pán a všickni svatí svítiti budau. A které věci praveny sau, skrz některaké podobenstvie sau pově- dieny, totiž jaké by to bylo město. Tuto pak oznamuje, jaká roz- Jaká rozkoš v nebi koš v jiedle a v pití tam v nebeském Jeruzalémě. Ano zde pan- 15 stvie kdyby bylo některé veliké a kdyby nebylo v něm, co by jedl člověk a pil, nebyla by žádná rozkoš. V nebeské vlasti jest roz- koš plná a hojná v pití a v jiedle. Die: »Viděl sem potok jako křištál, a to prostředkem města toho, a s obau strán dřevo života«. A dotýká tuto nápoje hojného 20 a jiedla rozkošného, totiž ovoce dřeva života, a to prostředkem města. A s obau strán dřevo života. A tak potok ten má dvě straně. Jedna strana jest v této zdejší cierkvi, v Jeruzalémě tomto, druhá strana v nebeském Jeruzalémě. A tak dělí se Jeruzalém na dvě straně. »A pochází od truonu božieho a Beránkova, přinášeje ovoce 25 života«. A na konci tohoto viděnie pokládá kládbu(!) hroznau, aby někto všetečný nepřidával ani ujímal. A takovému anděl Páně, totiž Kristus, ktož bude svatého života, ukáže tyto tajné věci v této kapitole a v těchto knihách. Buoh tajné věci svým zjevuje Dvě strany potoka 9 Zj. 21, 2 un. — 25 Zj. 22, 18 a 19
XXI. a XXII. 527 skrz pravé pokánie nestierají, nečistot a zmazánie a ohavností pláčem nesmajvají, čas milosti mařie a zanetbávají a tak umierají, slyšíte z řečí božích, že nevejdau do vlasti věčné slávy. To mluví 135 posluchačóm slov božích a milujícím světské věci, že ti nevejdau do vlasti, ale těžce mučiti se budau v pekelném ohni etc. KAPITOLA XXII“ 429а2 I okázal jest mi potok vody živé stkvau- Poslednie víděnte cí jako křištál etc. Viděnie toto poslednie Janovo jest o převelmi skrytých věcech, avšak úžitečné. A jest skryté, totiž světu, ale toliko úžitečné jest voleným [ božím. A pro dojitie těch 5 tajných věcí člověk má býti čistého srdce, svatého života. Nebo die: »I ukázal mi jest«, totiž Buoh skrze svého anděla, divné a tajné věci, totiž »potok vody živé, tekaucie od stolice boží. A s obau strán potoka dřevo života, přinášejície ovotce dvanáctero« etc. Prvé vypsal Jeruzalém a jeho stavenie na vysoké hoře a jací 10 základové toho města a jaké světlo; tam nesvítí slunce tohoto světa ani měsíc, ale Kristus Pán a všickni svatí svítiti budau. A které věci praveny sau, skrz některaké podobenstvie sau pově- dieny, totiž jaké by to bylo město. Tuto pak oznamuje, jaká roz- Jaká rozkoš v nebi koš v jiedle a v pití tam v nebeském Jeruzalémě. Ano zde pan- 15 stvie kdyby bylo některé veliké a kdyby nebylo v něm, co by jedl člověk a pil, nebyla by žádná rozkoš. V nebeské vlasti jest roz- koš plná a hojná v pití a v jiedle. Die: »Viděl sem potok jako křištál, a to prostředkem města toho, a s obau strán dřevo života«. A dotýká tuto nápoje hojného 20 a jiedla rozkošného, totiž ovoce dřeva života, a to prostředkem města. A s obau strán dřevo života. A tak potok ten má dvě straně. Jedna strana jest v této zdejší cierkvi, v Jeruzalémě tomto, druhá strana v nebeském Jeruzalémě. A tak dělí se Jeruzalém na dvě straně. »A pochází od truonu božieho a Beránkova, přinášeje ovoce 25 života«. A na konci tohoto viděnie pokládá kládbu(!) hroznau, aby někto všetečný nepřidával ani ujímal. A takovému anděl Páně, totiž Kristus, ktož bude svatého života, ukáže tyto tajné věci v této kapitole a v těchto knihách. Buoh tajné věci svým zjevuje Dvě strany potoka 9 Zj. 21, 2 un. — 25 Zj. 22, 18 a 19
Strana 528
528 Kapitola Die: »I okázal jest mi«. Neb jest byl jasný na vnitřním zraku duše své. »A viděl světlo rozkošné«. A to kochánie a ta rozkoš 30 jest rajská, nebo viděl dřevo divné a ovotce dvanáctero. Die sv. Pavel: »Viem zajisté člověka jednoho, kterýž byl v vytržení do ráje a viděl tajné věci božie«. A tak k tomu vidění rajskému byl vytržen a řiekal křesťanuom obráceným: »Jaké jest vaše povolá- nie od Krista. Nebo ani voko vídalo, ani na srdce člověčí vstau-35 pilo«. Byl jest vytržen a zchopen k tomu potoku vody živé a k dře- vu života etc. 429b1 O tomto ráji zemském světí rozličně praví, ale tuto najviece O ráji rozkošném vo onom nebeském ráji. Nebo řekl lotr Kristu na kříži: »Rozpomeň se na mne, Pane, když přijdeš do královstvie tvého«. I řekl jemu: 40 »Dnes se mnú budeš v ráji«, totiž v tom najvyším kochání rozkoš- ném nebeském, kdež já sem. Napsáno v knihách prvních Mojžic- šových: »Štiepil Buoh ráj rozkoši«. On, Adam, v duši své byl jest jako ráj, nebo v stavu nevinnosti, a tu potok byl, darové Ducha svatého. Die níže o tom ráji: »Vycházel jest potok, kterýž svla-45 žoval ráj«. Tento potok sv. Ján viděl v ráji nebeském, v Jeruza- lémě. A to viděnie jeho vyvoleným sepsal z rozkázanie Kristova. Jaký jest to potok? Kdyby možné bylo mluviti s svatými, kteří sú měli viděnie tato! Píše sv. Jan VII°.: »Jest-li kto, ješto žiezní, poď ke mně a napie se«. A die: »Ktož věří v mě, jako die Písmo, 50 řeky potekau z břicha jeho«. Ducha svatého da- ry sau ty řeky Život tento voda Jaký jest to potok aneb jaké sau to řeky, kteréž plynau? Vy- kládá Jan, že jest to řekl o Duchu svatém. Nebo darové Ducha svatého sau potok prudký tekaucí v srdce věrných a v duše jich. A duše každého věrného má žiezeň uhašovati a píti tyto živé vody. 55 A tak vykládá sv. Jan, kterémuž viděnie toto bylo okázáno, o dře- vu života a o vodě toho potoka. Nebo, ktož právě zakušuje, viece a více žádati bude, aby pil. A jest jako příval tato voda. Pokládá se v knihách [ Genezis: »Buď obloha uprostřed vod a rozděluj vody 429b2 od vod, vody nižšie od vod svrchních«. A byli sau světí, kteříž 60 uměli oddělovati vody hořké moře tohoto od vod svatých. Tento život jest jako voda s svau slávau a pověstí, s zdravím a bohatstvím, se ctí a mladostí. Tyto všecky věci jako voda plynau. Nebo jednák mladý, nu opět starý; a tak náš život jako voda plyne. 32 2. Kor. 12, 2 a 4 — 34 Podle Efez. 1, 18 a I. Kor. 2, 9 — 39 Luk. 23, 42 a 43 — 43 1. M. 2, 8 — 45 1. M. 2, 10 — 49 Jan 7, 37 a 38 — 52 »aneb omylem opakováno! — 53 Jan 7, 39 — 59 Podle 1. M. 1, 6 a 7
528 Kapitola Die: »I okázal jest mi«. Neb jest byl jasný na vnitřním zraku duše své. »A viděl světlo rozkošné«. A to kochánie a ta rozkoš 30 jest rajská, nebo viděl dřevo divné a ovotce dvanáctero. Die sv. Pavel: »Viem zajisté člověka jednoho, kterýž byl v vytržení do ráje a viděl tajné věci božie«. A tak k tomu vidění rajskému byl vytržen a řiekal křesťanuom obráceným: »Jaké jest vaše povolá- nie od Krista. Nebo ani voko vídalo, ani na srdce člověčí vstau-35 pilo«. Byl jest vytržen a zchopen k tomu potoku vody živé a k dře- vu života etc. 429b1 O tomto ráji zemském světí rozličně praví, ale tuto najviece O ráji rozkošném vo onom nebeském ráji. Nebo řekl lotr Kristu na kříži: »Rozpomeň se na mne, Pane, když přijdeš do královstvie tvého«. I řekl jemu: 40 »Dnes se mnú budeš v ráji«, totiž v tom najvyším kochání rozkoš- ném nebeském, kdež já sem. Napsáno v knihách prvních Mojžic- šových: »Štiepil Buoh ráj rozkoši«. On, Adam, v duši své byl jest jako ráj, nebo v stavu nevinnosti, a tu potok byl, darové Ducha svatého. Die níže o tom ráji: »Vycházel jest potok, kterýž svla-45 žoval ráj«. Tento potok sv. Ján viděl v ráji nebeském, v Jeruza- lémě. A to viděnie jeho vyvoleným sepsal z rozkázanie Kristova. Jaký jest to potok? Kdyby možné bylo mluviti s svatými, kteří sú měli viděnie tato! Píše sv. Jan VII°.: »Jest-li kto, ješto žiezní, poď ke mně a napie se«. A die: »Ktož věří v mě, jako die Písmo, 50 řeky potekau z břicha jeho«. Ducha svatého da- ry sau ty řeky Život tento voda Jaký jest to potok aneb jaké sau to řeky, kteréž plynau? Vy- kládá Jan, že jest to řekl o Duchu svatém. Nebo darové Ducha svatého sau potok prudký tekaucí v srdce věrných a v duše jich. A duše každého věrného má žiezeň uhašovati a píti tyto živé vody. 55 A tak vykládá sv. Jan, kterémuž viděnie toto bylo okázáno, o dře- vu života a o vodě toho potoka. Nebo, ktož právě zakušuje, viece a více žádati bude, aby pil. A jest jako příval tato voda. Pokládá se v knihách [ Genezis: »Buď obloha uprostřed vod a rozděluj vody 429b2 od vod, vody nižšie od vod svrchních«. A byli sau světí, kteříž 60 uměli oddělovati vody hořké moře tohoto od vod svatých. Tento život jest jako voda s svau slávau a pověstí, s zdravím a bohatstvím, se ctí a mladostí. Tyto všecky věci jako voda plynau. Nebo jednák mladý, nu opět starý; a tak náš život jako voda plyne. 32 2. Kor. 12, 2 a 4 — 34 Podle Efez. 1, 18 a I. Kor. 2, 9 — 39 Luk. 23, 42 a 43 — 43 1. M. 2, 8 — 45 1. M. 2, 10 — 49 Jan 7, 37 a 38 — 52 »aneb omylem opakováno! — 53 Jan 7, 39 — 59 Podle 1. M. 1, 6 a 7
Strana 529
XXII. 529 (černě:) II. Král. XIIII. 430a 65 Napsáno v knihách Královských: »Všickni zajisté mřeme a jako voda plyneme«. Každý den lidé mrau a jako voda prudce tekau. Nebo žádost člověčie tohoto světa jako voda rychle a s prudkostí plyne. Die Pán skrz Jeremiáše: »Muoj lid dvoje zlé učinil: opustil mě, studnici vody živé« etc. Nebo světí byli sú pravá obloha, roz- 70 dělovali sú zajisté vody tyto nižšie a dolejšie, totiž slávu tohoto Děliti vody od vod světa, žádosti a myšlenie, od vod hořejších, totiž života svatého, bohomyslného. Řekl David: »Spomoziž mi, Bože, neb ť sau vešly vody až k duši mé!« Hyneme v tomto velikém moři bauřlivém. Nebo, kteří sau na tomto moři velikém, potopili se v hlubinách 75 vod, takže nevědí o těchto vodách a potocích rajských, ale do- mnievají se světští lidé, že by jim nebyli úžitečnější darové Ducha svatého; nebo viece sobě zvolují tyto věci časné a padaucie. Ktož tehdy umie tyto věci rozdělovati, jest pravá obloha a bude uměti rozděliti mezi dvěma břehy potoka, totiž této cierkve 80 rytěřujície a druhé strany, totiž cierkve svítězilé etc. Samaritánka řekla: »Daj mi té vody, abych nežieznila viece!« Řekl jie: »Ktož bude píti z této vody, nebude žiezniti na věky«. Tuto Kristus vodu měl ráje nebeského. Nebo duše, kteráž nemá této vody, od Boha opuštěná jest. A který úžitek činie tyto vody živé? Tato voda zemská hmotná obmajvá, což jest nečistého v světě, druhé zemi l neúrodnau činí plodnau, žiezeň uhašuje. Tak tato voda Ducha svatého duši očiš- ťuje, aby na své hřiechy plakal srdcem bolestným a skraušeným, aby rez odpadla od duše. Die Izaiáš: »Umajte se a čísti buďte!« 90 A jinde: »Vyleji na siemě mé Ducha mého a dám zvláštnie požeh- nánie«. A skrz Ezechiele: »Vylém Ducha mého na vás, a budete očištěni ode všech poškvrn vaších(!)«. Druhé duši činí zelenau, když Duch svatý smajvá přirozený hřích na křtu a když pomáhá od hříchuov a osiedl a od pokušení dábla, těla a světa, a po těchto 95 věcech učiní, aby duše odpočívala a zelenala se v ctnostech a v ji- ných dařích božích. A ty věci pocházejí od stolice boží a Beránkovy, totiž hodné přijímanie, zachovávanie přikázaní božích a jiných pravd. A tak tito všickni darové pocházejí od Krista Pána. Ale nepřátelé naši vždycky o to usilují a překážejí, aby odjali nám tyto 100 dary, totiž hodné přijímanie těla a krve Páně, svatý život. Die napřed Jan, že viděl hvězdu, ana spadnauti měla, světlau, jížto Úžitek vody Zelenost duše 85 — 65 2. Sam. (2. Král.) 14, 14 — 68 Jer. 2, 13 — 72 Ž. 69, 2 — 81 Jan 4, 15 a 14 — 89 Iz. 1, 16 —— 90 1z. 44, 3 — 91 Podle Ezech. 39, 29 — 101 Zj. 8, 10 a 11 Jakoubek, Výklad. 342
XXII. 529 (černě:) II. Král. XIIII. 430a 65 Napsáno v knihách Královských: »Všickni zajisté mřeme a jako voda plyneme«. Každý den lidé mrau a jako voda prudce tekau. Nebo žádost člověčie tohoto světa jako voda rychle a s prudkostí plyne. Die Pán skrz Jeremiáše: »Muoj lid dvoje zlé učinil: opustil mě, studnici vody živé« etc. Nebo světí byli sú pravá obloha, roz- 70 dělovali sú zajisté vody tyto nižšie a dolejšie, totiž slávu tohoto Děliti vody od vod světa, žádosti a myšlenie, od vod hořejších, totiž života svatého, bohomyslného. Řekl David: »Spomoziž mi, Bože, neb ť sau vešly vody až k duši mé!« Hyneme v tomto velikém moři bauřlivém. Nebo, kteří sau na tomto moři velikém, potopili se v hlubinách 75 vod, takže nevědí o těchto vodách a potocích rajských, ale do- mnievají se světští lidé, že by jim nebyli úžitečnější darové Ducha svatého; nebo viece sobě zvolují tyto věci časné a padaucie. Ktož tehdy umie tyto věci rozdělovati, jest pravá obloha a bude uměti rozděliti mezi dvěma břehy potoka, totiž této cierkve 80 rytěřujície a druhé strany, totiž cierkve svítězilé etc. Samaritánka řekla: »Daj mi té vody, abych nežieznila viece!« Řekl jie: »Ktož bude píti z této vody, nebude žiezniti na věky«. Tuto Kristus vodu měl ráje nebeského. Nebo duše, kteráž nemá této vody, od Boha opuštěná jest. A který úžitek činie tyto vody živé? Tato voda zemská hmotná obmajvá, což jest nečistého v světě, druhé zemi l neúrodnau činí plodnau, žiezeň uhašuje. Tak tato voda Ducha svatého duši očiš- ťuje, aby na své hřiechy plakal srdcem bolestným a skraušeným, aby rez odpadla od duše. Die Izaiáš: »Umajte se a čísti buďte!« 90 A jinde: »Vyleji na siemě mé Ducha mého a dám zvláštnie požeh- nánie«. A skrz Ezechiele: »Vylém Ducha mého na vás, a budete očištěni ode všech poškvrn vaších(!)«. Druhé duši činí zelenau, když Duch svatý smajvá přirozený hřích na křtu a když pomáhá od hříchuov a osiedl a od pokušení dábla, těla a světa, a po těchto 95 věcech učiní, aby duše odpočívala a zelenala se v ctnostech a v ji- ných dařích božích. A ty věci pocházejí od stolice boží a Beránkovy, totiž hodné přijímanie, zachovávanie přikázaní božích a jiných pravd. A tak tito všickni darové pocházejí od Krista Pána. Ale nepřátelé naši vždycky o to usilují a překážejí, aby odjali nám tyto 100 dary, totiž hodné přijímanie těla a krve Páně, svatý život. Die napřed Jan, že viděl hvězdu, ana spadnauti měla, světlau, jížto Úžitek vody Zelenost duše 85 — 65 2. Sam. (2. Král.) 14, 14 — 68 Jer. 2, 13 — 72 Ž. 69, 2 — 81 Jan 4, 15 a 14 — 89 Iz. 1, 16 —— 90 1z. 44, 3 — 91 Podle Ezech. 39, 29 — 101 Zj. 8, 10 a 11 Jakoubek, Výklad. 342
Strana 530
530 Kapitola Studnice a řeky nakažené od šata- jméno Pelyněk; a ta jest nakazila všecky řeky a všecky studnice vod. A ta hvězda jest šatanáš s jeho audy, kterýž uvodí bludy a kacieřstva a lidi uvaluje v kacieřstva; a tyto vody nakažené mnohé sau, a ktož se jich napie, umře. Ale Kristus dává vody a 105 řeky živé, kterýchž David žádal řka: »Jako jelen žádá k studni- cem vod, tak žádá duše má k tobě, Bože!« Die David: »Z praudu na cestě píti bude« etc. Ale Pán Kristus, aby vedl své k těmto řekám vody živé, přišel na tento svět a hledal i našel apoštoly, prosté, hlaupé, a řekl: 110 »Poďte za mnau, učiním vás rybáře lidí!« Jako by řekl jim: »Učiním vás, abyšte lovili ryby v jiných řekách«. Kterýmž dal Ducha] sva- tého hojně; a oni sau viděli jasně, jaká jest tato voda, kteráž po- cházie od stolice božie a Beránkovy. A kto nám dá ty vody živé, kteréž smajvají hřiechy a osvěcují oči mysli našie, abychom den 115 ote dne prospievali v ctnostech a v dobrém a svatém životě? etc. 430a2 na Potok od tváří Páně Die: »I okázal jest mi potok vody živé stkvaucí« etc. Hle, Jeruzalémští, kteří praví sau, zde i tam jako na oné straně Jeruzaléma, Jeruzalémští mají potok stkvúcí jako křištál. A dává jim štědře z toho potoka, totiž dary Ducha svatého rozličné a mnohé. A ty vody sau stkvaucie a ohnivé a 5 horké, vraucie. Tak také Daniel v VIIč. kapitole viděl; die: »Viděl sem u vidění, a byli sau truonové a stolice, a Starý dnuov seděl na truonu a měl raucho stkvaucie a vlasy jako bielá vlna a truon jeho jako voheň a plamen ohně a potok prudký plynul od tváři jeho«. Tak tuto Janovi svatému ukázal potok vody živé stkvaucí. A Daniel vodu ohnivau viděl, kterážto voda zahřievá duše zastu- zené, totiž když sau v auzkostech a v zámutcích. A tak někdy dávají odvlaženie proti horkostem, totiž těžkým pokušením ďá- belským a trápením. A někdy zahřievá ta živá voda a potok stkvau- 15 cí duše zastuzené od lásky božie a blížních. A tak ti darové sau a slovau vody mnohé, totiž rozliční darové Ducha svatého. A ne- toliko v nebeské vlasti dává jim Buoh, ale také v zdejší cierkvi; která srdce pokorná sau a bojie se Boha svého, neopauští jich v zá- 10 106 Ž. 42, 2 —107 Ž. 110, 7 —108 Po »etc.« náleží patrně podle zna- ménka i slova napsaná pod sloupcem 430a1: Item v žalmu XXXV.: »Praudem rozkoši své napájeti je budeš, nebo u tebe jest studnice života« (= Ž. 36, 9 a 10) — 111 Mat. 4, 19; Marek 1, 17 6 Dan. 7, 9 a 10
530 Kapitola Studnice a řeky nakažené od šata- jméno Pelyněk; a ta jest nakazila všecky řeky a všecky studnice vod. A ta hvězda jest šatanáš s jeho audy, kterýž uvodí bludy a kacieřstva a lidi uvaluje v kacieřstva; a tyto vody nakažené mnohé sau, a ktož se jich napie, umře. Ale Kristus dává vody a 105 řeky živé, kterýchž David žádal řka: »Jako jelen žádá k studni- cem vod, tak žádá duše má k tobě, Bože!« Die David: »Z praudu na cestě píti bude« etc. Ale Pán Kristus, aby vedl své k těmto řekám vody živé, přišel na tento svět a hledal i našel apoštoly, prosté, hlaupé, a řekl: 110 »Poďte za mnau, učiním vás rybáře lidí!« Jako by řekl jim: »Učiním vás, abyšte lovili ryby v jiných řekách«. Kterýmž dal Ducha] sva- tého hojně; a oni sau viděli jasně, jaká jest tato voda, kteráž po- cházie od stolice božie a Beránkovy. A kto nám dá ty vody živé, kteréž smajvají hřiechy a osvěcují oči mysli našie, abychom den 115 ote dne prospievali v ctnostech a v dobrém a svatém životě? etc. 430a2 na Potok od tváří Páně Die: »I okázal jest mi potok vody živé stkvaucí« etc. Hle, Jeruzalémští, kteří praví sau, zde i tam jako na oné straně Jeruzaléma, Jeruzalémští mají potok stkvúcí jako křištál. A dává jim štědře z toho potoka, totiž dary Ducha svatého rozličné a mnohé. A ty vody sau stkvaucie a ohnivé a 5 horké, vraucie. Tak také Daniel v VIIč. kapitole viděl; die: »Viděl sem u vidění, a byli sau truonové a stolice, a Starý dnuov seděl na truonu a měl raucho stkvaucie a vlasy jako bielá vlna a truon jeho jako voheň a plamen ohně a potok prudký plynul od tváři jeho«. Tak tuto Janovi svatému ukázal potok vody živé stkvaucí. A Daniel vodu ohnivau viděl, kterážto voda zahřievá duše zastu- zené, totiž když sau v auzkostech a v zámutcích. A tak někdy dávají odvlaženie proti horkostem, totiž těžkým pokušením ďá- belským a trápením. A někdy zahřievá ta živá voda a potok stkvau- 15 cí duše zastuzené od lásky božie a blížních. A tak ti darové sau a slovau vody mnohé, totiž rozliční darové Ducha svatého. A ne- toliko v nebeské vlasti dává jim Buoh, ale také v zdejší cierkvi; která srdce pokorná sau a bojie se Boha svého, neopauští jich v zá- 10 106 Ž. 42, 2 —107 Ž. 110, 7 —108 Po »etc.« náleží patrně podle zna- ménka i slova napsaná pod sloupcem 430a1: Item v žalmu XXXV.: »Praudem rozkoši své napájeti je budeš, nebo u tebe jest studnice života« (= Ž. 36, 9 a 10) — 111 Mat. 4, 19; Marek 1, 17 6 Dan. 7, 9 a 10
Strana 531
XXII. 531 430b1 430b2 20 mutcích a v auzkostech, trápeni súce od tohoto světa, těla a ďábla. Nebo dává sedm daruov Ducha svatého, kteréž Izaiáš v kapitole XI. vypisuje a Baruch V°. Die i prorok David, že prostředkem hor a pahrbkuov puojdau vody. Die: »Kterýž vypauštíš studnice v audolích«. Hory sau srdce pyšná. A mezi těmi horami, kdež 25 sau srdce pokorná, tekau tyto živé vody, totiž darové Ducha svatého. Die David XLV°.: »Prudkost potoka obveseluje město božie«. A tak prudkost vody živé obveseluje město v zámutcích a v auzkostech postavené. Die Kristus: »Ktož v mě věří, jako die Písmo, potekau vody živé skáčície do života věčného«. 30 Vody babylonské, ty ť táhnau k zemským věcem, k vzácnostem a poctivostem světským a k duostojenstvím, ku pověsti zname- nité a slávě, a tak snižují od nebeských věcí. Ale tyto vody živé táhnau a pozdvihují k svrchovaným nebeským věcem. A to činí svým synuom a dcerám, kteréž ho milují. Hle, tyto vody slovau živé vody a rozumné, neb sau život každé duše příležejície k Jeruzalému nebeskému! A ktož nemá těchto vod, mrtvý jest a hned umierá; a tak mrtvá duše nenie z toho města, ale vyvržena jest z onoho nebeského Jeruzaléma a od té vody živé. A živá voda jesti ť on, Kristus, a darové jeho. 40 Jako, ktož má živau vieru, naději a lásku k Bohu, ten ť jest živ z této vody. A tato voda jest stkvaucie a čistá jako křištál; a tauto vodau dcery a synové obmajvají své hřiechy a mrzkosti jako smrady a nečistoty. A ktož pohledí okem mysli do těchto vod stkvaucích, uhlédá nečistoty v sobě a hřiechy a osiedla dábelská 45 v té vodě uzří. Jako v Piesničkách ona chot má voči holubičie a blízko při vodách sedí a patří do vody a vidí jestřáby a jiné šelmy a utieká, aby polapena nebyla, tak duše věrná, když se vzhlédá v tyto živé vody, uzřie stien dábla, světa i těla, a utieká s pomocí boží od těch osiedl. Nebo holubice sau pernaté a uletují 50 vzhuoru skrze vieru pravú a naději a lásku a vyčištěnie všech nečistot smrdutých. A tak věrná duše, hledieci do těchto živých vod, vidí všecky mrzkosti své zlé a ponižuje se a vzievá Boha svého, a tak ty vody očišťují od smraduov škaredých a nečistot, neb sau ty vody stkvaucie a ohnivé, jakož die Daniel. A v onom 55 Jeruzalémě uhlédají vodu tu živau a skrz ni uhlédají hluboké věci, totiž božstvie tajné věci a anděluov a svatých, a to z obra- 35 (černě:) Žalm CIII. SrdcePyšná pokorná Babylonské vody škodlivé Živé vody Pohleděti do těch- to vod úžitečné jest 22 Iz. 1I, Inn.; Baruch 5, I nn. — 23 Ž. 104, 10 — 26 Ž. 46, 5 — 28 Jan 7, 38 —45 Pís. Šal. 5, 12 — 54 Dan. 7, 10 342*
XXII. 531 430b1 430b2 20 mutcích a v auzkostech, trápeni súce od tohoto světa, těla a ďábla. Nebo dává sedm daruov Ducha svatého, kteréž Izaiáš v kapitole XI. vypisuje a Baruch V°. Die i prorok David, že prostředkem hor a pahrbkuov puojdau vody. Die: »Kterýž vypauštíš studnice v audolích«. Hory sau srdce pyšná. A mezi těmi horami, kdež 25 sau srdce pokorná, tekau tyto živé vody, totiž darové Ducha svatého. Die David XLV°.: »Prudkost potoka obveseluje město božie«. A tak prudkost vody živé obveseluje město v zámutcích a v auzkostech postavené. Die Kristus: »Ktož v mě věří, jako die Písmo, potekau vody živé skáčície do života věčného«. 30 Vody babylonské, ty ť táhnau k zemským věcem, k vzácnostem a poctivostem světským a k duostojenstvím, ku pověsti zname- nité a slávě, a tak snižují od nebeských věcí. Ale tyto vody živé táhnau a pozdvihují k svrchovaným nebeským věcem. A to činí svým synuom a dcerám, kteréž ho milují. Hle, tyto vody slovau živé vody a rozumné, neb sau život každé duše příležejície k Jeruzalému nebeskému! A ktož nemá těchto vod, mrtvý jest a hned umierá; a tak mrtvá duše nenie z toho města, ale vyvržena jest z onoho nebeského Jeruzaléma a od té vody živé. A živá voda jesti ť on, Kristus, a darové jeho. 40 Jako, ktož má živau vieru, naději a lásku k Bohu, ten ť jest živ z této vody. A tato voda jest stkvaucie a čistá jako křištál; a tauto vodau dcery a synové obmajvají své hřiechy a mrzkosti jako smrady a nečistoty. A ktož pohledí okem mysli do těchto vod stkvaucích, uhlédá nečistoty v sobě a hřiechy a osiedla dábelská 45 v té vodě uzří. Jako v Piesničkách ona chot má voči holubičie a blízko při vodách sedí a patří do vody a vidí jestřáby a jiné šelmy a utieká, aby polapena nebyla, tak duše věrná, když se vzhlédá v tyto živé vody, uzřie stien dábla, světa i těla, a utieká s pomocí boží od těch osiedl. Nebo holubice sau pernaté a uletují 50 vzhuoru skrze vieru pravú a naději a lásku a vyčištěnie všech nečistot smrdutých. A tak věrná duše, hledieci do těchto živých vod, vidí všecky mrzkosti své zlé a ponižuje se a vzievá Boha svého, a tak ty vody očišťují od smraduov škaredých a nečistot, neb sau ty vody stkvaucie a ohnivé, jakož die Daniel. A v onom 55 Jeruzalémě uhlédají vodu tu živau a skrz ni uhlédají hluboké věci, totiž božstvie tajné věci a anděluov a svatých, a to z obra- 35 (černě:) Žalm CIII. SrdcePyšná pokorná Babylonské vody škodlivé Živé vody Pohleděti do těch- to vod úžitečné jest 22 Iz. 1I, Inn.; Baruch 5, I nn. — 23 Ž. 104, 10 — 26 Ž. 46, 5 — 28 Jan 7, 38 —45 Pís. Šal. 5, 12 — 54 Dan. 7, 10 342*
Strana 532
532 Kapitola Zde sme v temnostech (černě:) Jeremic I1I°. A ženie světlého slunce-Krista, kterýž osvěcuje tyto vody živé. Tam žádný nebude pokrytec ani který hřiešník. Zde ť zajisté sau mnohé temnosti jako dajm a sme jako v ža- láři a světla maličko máme, a jako kruopi jednu máme světla proti 60 velikému světlu nebeskému, které světlosti sau v nebeské vlasti. Nebo bohatec jediné kruopě žádal od Lazara, totiž dar a obvla- ženie, zda by mohl mieti té živé vody; neb jest byl vyprahl a vy- sech v mukách. Die prorok: »Pozdvihni očí tvých upřiemo a po- hleď, odkud si vypadla!« Mluví každé věrné duši, opuštěné od 65 Boha a od těchto daruov. A tak kruopěje nesstupují té vody živé v duši opuštěnau, usvadlau a vyschlau od Ducha božieho. A ktož mieti nemuože těchto daruov, veliká jest rána boží a hněv a Buoh zavierá nebe své a činí měděné pro nevděčné a milovníky tohoto světa etc. Živé vody od sto- lice boží tekau Die: »Tekaucí od stolice božie a Beránko- vy« — ty vody, kteréž běžie po všech svatých v nebeské vlasti a po ulicech jeho s obau strán, a nikdá nevysychá ta voda, ale vždycky hojně teče. Die: »Od stolice božie«, totiž najprvé z ne- beské vlasti, a potom v tuto cierkev. Die sv. Jakub: »Všeliké dánie 5 výborné a každý dar dokonalý etc. sstupuje od Otce světlostí a tak dává dary v hojnosti« etc. A tak tito darové sau v samém Bohu; a k němu se utiekaj duše každá. Die David: »Buď mi za Boha obránci! a za místo ohrazené, aby mě spasena učinil«. V něm 431a zajisté sau tyto vody živé a od něho plynau a svlažují tuto cierkev 10 rytěřující, kteréž pocházejí od stolice božie a Beránkovy, nebo pro zaslauženie jeho dal Buoh Kristu všecky věci v ruce. A od Krista plynau vody najprvé na Truony andělské; a tak prvé hodnějším a světějším dává ty vody Kristus, totiž najvyším anděluom, a potom najnižším. Tak v této cierkvi prvé ty dary dává 15 vyším, totiž pokornějším, jako jest dal svaté panně Mariji a apošto- luom a prorokuom, a potom nižším a menšieho duostojenstvie tyto vody seslal, a tak některým štědřeji a některým méně. A také dává ty dary skrz kazatele, zákon svuoj a pravdu ohlašuje. A tak, chceme -li tyto dary přijímati, musíme mieti srdce pokorné. Jako die David: 20 »Pane, srdce čisté stvoř ve mně a ducha přímého obnov« eto. Ale vody babylonské umrtvují a snižují v tyto zemské věci, aby jich žádal, a svodie od Boha a uvalují lidi v osiedla mnohá. 62 Luk. 16, 24 — 64 Jer. 3, 2. 5 Jak. 1, 17—8 Ž. 31, 3 — 21 Ž. 51, 12
532 Kapitola Zde sme v temnostech (černě:) Jeremic I1I°. A ženie světlého slunce-Krista, kterýž osvěcuje tyto vody živé. Tam žádný nebude pokrytec ani který hřiešník. Zde ť zajisté sau mnohé temnosti jako dajm a sme jako v ža- láři a světla maličko máme, a jako kruopi jednu máme světla proti 60 velikému světlu nebeskému, které světlosti sau v nebeské vlasti. Nebo bohatec jediné kruopě žádal od Lazara, totiž dar a obvla- ženie, zda by mohl mieti té živé vody; neb jest byl vyprahl a vy- sech v mukách. Die prorok: »Pozdvihni očí tvých upřiemo a po- hleď, odkud si vypadla!« Mluví každé věrné duši, opuštěné od 65 Boha a od těchto daruov. A tak kruopěje nesstupují té vody živé v duši opuštěnau, usvadlau a vyschlau od Ducha božieho. A ktož mieti nemuože těchto daruov, veliká jest rána boží a hněv a Buoh zavierá nebe své a činí měděné pro nevděčné a milovníky tohoto světa etc. Živé vody od sto- lice boží tekau Die: »Tekaucí od stolice božie a Beránko- vy« — ty vody, kteréž běžie po všech svatých v nebeské vlasti a po ulicech jeho s obau strán, a nikdá nevysychá ta voda, ale vždycky hojně teče. Die: »Od stolice božie«, totiž najprvé z ne- beské vlasti, a potom v tuto cierkev. Die sv. Jakub: »Všeliké dánie 5 výborné a každý dar dokonalý etc. sstupuje od Otce světlostí a tak dává dary v hojnosti« etc. A tak tito darové sau v samém Bohu; a k němu se utiekaj duše každá. Die David: »Buď mi za Boha obránci! a za místo ohrazené, aby mě spasena učinil«. V něm 431a zajisté sau tyto vody živé a od něho plynau a svlažují tuto cierkev 10 rytěřující, kteréž pocházejí od stolice božie a Beránkovy, nebo pro zaslauženie jeho dal Buoh Kristu všecky věci v ruce. A od Krista plynau vody najprvé na Truony andělské; a tak prvé hodnějším a světějším dává ty vody Kristus, totiž najvyším anděluom, a potom najnižším. Tak v této cierkvi prvé ty dary dává 15 vyším, totiž pokornějším, jako jest dal svaté panně Mariji a apošto- luom a prorokuom, a potom nižším a menšieho duostojenstvie tyto vody seslal, a tak některým štědřeji a některým méně. A také dává ty dary skrz kazatele, zákon svuoj a pravdu ohlašuje. A tak, chceme -li tyto dary přijímati, musíme mieti srdce pokorné. Jako die David: 20 »Pane, srdce čisté stvoř ve mně a ducha přímého obnov« eto. Ale vody babylonské umrtvují a snižují v tyto zemské věci, aby jich žádal, a svodie od Boha a uvalují lidi v osiedla mnohá. 62 Luk. 16, 24 — 64 Jer. 3, 2. 5 Jak. 1, 17—8 Ž. 31, 3 — 21 Ž. 51, 12
Strana 533
XXII. 533 431а2 Ale vody tyto živé, totiž darové Ducha svatého, jako jest hodné 25 přijímanie, modlitba nábožná, srdce skraušené, trpělivost, setrvá- nie etc. A běda těm, kteříž neobracují sobě těchto věcí k spasení etc.! A uprostřed ryňku města toho etc. Tam za- jisté jest společnost pravá, nebo každý s druhým bude mieti spo- 30 lečnost a aučastenstvie. V prvotní cierkvi pravá byla společnost a ne vošemetná. Nebo jeden druhého potvrzoval v dobrém, vespo- lek milovali se a každý svým darem od Boha sobě puojčeným dru- hému prospieval, a tak pravé bylo obcovánie svatých a společ- nost. Nebo dar Ducha svatého byl jim obecný, totiž hodné přijí- 35 manie neb aučastenstvic těla a krve Páně, dobrý život. Tak i na skonánie světa těchto [časuov máme živi býti příkladem prvotnie cierkve etc. I ukázán jest mi potok vodyživé a s obau strán dřevo života. V Jeruzalémě nebeském, kterýž jest 40 zde i tam, co jest, povědieno maličko nětco jest; který jest ráj tam a jaký a jaká rozkoš pokrmu a nápoje, jazyk andělský vypraviti nemuože. Nebo, když sau světí v vytržení postaveni byli, tam jsauce zchopeni, málo sau pověděli. Jako apoštol, kterýž viděl, kterýchž věcí nesluší člověku mluviti; a praví, že sau tam ty věci, 45 kteréž na srdce člověčí nevstupují. Ano Kristus, vida srdce ne- zpuosobná pro množstvie temností naších(!), nemnoho vypravo- val, kterak jest tam; ani lotrovi mnoho pravil na kříži, ale okusiti dal řka: »Dnes se mnau budeš v ráji«, a tak zvieš, co ť jest tam. Protož, že člověk vnitřní náš jest k radostem rajským oslepen, 50 a temnostmi jsa obklíčen, nevie, kterak pomysliti o něm; nebo, spojen jsa s tělem, skrze smysly zevnitřnie na svět patří. A člověk zevnitřní neví jiných věcí, jediné kteréž vidí; a pakli co chce o těch vysokých věcech a nesstihlých pomysliti aneb o tom ráji nebeském, tehdy se domnívá, že by se ty věci tak měly jako na světě, totiž 55 že by jedno místo bylo veselé a rozkošné. Všecko pak Písmo o těch nebeských věcech věčných jest skrze podobenstvie věcí hmotných vydáno; ale mnohem lepšie sau ty všecky věci a dokonalejšie, nežli tato podobenstvie ukazují. Jako skrz slunce přirozené a hmotné má se člověk pozdvihnauti k Kristu, 60 jenž jest slunce spravedlnosti. A toliko, jestliže Pán bude chtieti Společnost sva- tých Malau známost máme zde nebes- kých věcí Zde skrze podo- benstvie známu skrovně 43 Podle 2. Kor. 12, 4 a I. Kor. 2, 9 — 48 Luk. 23, 43 — 49 Místo »oslepen« bylo pův. napsáno: stvořen; ale toto slovo je přeškrtnuto a in marg. (pův. rukou.) napsáno: oslepen.
XXII. 533 431а2 Ale vody tyto živé, totiž darové Ducha svatého, jako jest hodné 25 přijímanie, modlitba nábožná, srdce skraušené, trpělivost, setrvá- nie etc. A běda těm, kteříž neobracují sobě těchto věcí k spasení etc.! A uprostřed ryňku města toho etc. Tam za- jisté jest společnost pravá, nebo každý s druhým bude mieti spo- 30 lečnost a aučastenstvie. V prvotní cierkvi pravá byla společnost a ne vošemetná. Nebo jeden druhého potvrzoval v dobrém, vespo- lek milovali se a každý svým darem od Boha sobě puojčeným dru- hému prospieval, a tak pravé bylo obcovánie svatých a společ- nost. Nebo dar Ducha svatého byl jim obecný, totiž hodné přijí- 35 manie neb aučastenstvic těla a krve Páně, dobrý život. Tak i na skonánie světa těchto [časuov máme živi býti příkladem prvotnie cierkve etc. I ukázán jest mi potok vodyživé a s obau strán dřevo života. V Jeruzalémě nebeském, kterýž jest 40 zde i tam, co jest, povědieno maličko nětco jest; který jest ráj tam a jaký a jaká rozkoš pokrmu a nápoje, jazyk andělský vypraviti nemuože. Nebo, když sau světí v vytržení postaveni byli, tam jsauce zchopeni, málo sau pověděli. Jako apoštol, kterýž viděl, kterýchž věcí nesluší člověku mluviti; a praví, že sau tam ty věci, 45 kteréž na srdce člověčí nevstupují. Ano Kristus, vida srdce ne- zpuosobná pro množstvie temností naších(!), nemnoho vypravo- val, kterak jest tam; ani lotrovi mnoho pravil na kříži, ale okusiti dal řka: »Dnes se mnau budeš v ráji«, a tak zvieš, co ť jest tam. Protož, že člověk vnitřní náš jest k radostem rajským oslepen, 50 a temnostmi jsa obklíčen, nevie, kterak pomysliti o něm; nebo, spojen jsa s tělem, skrze smysly zevnitřnie na svět patří. A člověk zevnitřní neví jiných věcí, jediné kteréž vidí; a pakli co chce o těch vysokých věcech a nesstihlých pomysliti aneb o tom ráji nebeském, tehdy se domnívá, že by se ty věci tak měly jako na světě, totiž 55 že by jedno místo bylo veselé a rozkošné. Všecko pak Písmo o těch nebeských věcech věčných jest skrze podobenstvie věcí hmotných vydáno; ale mnohem lepšie sau ty všecky věci a dokonalejšie, nežli tato podobenstvie ukazují. Jako skrz slunce přirozené a hmotné má se člověk pozdvihnauti k Kristu, 60 jenž jest slunce spravedlnosti. A toliko, jestliže Pán bude chtieti Společnost sva- tých Malau známost máme zde nebes- kých věcí Zde skrze podo- benstvie známu skrovně 43 Podle 2. Kor. 12, 4 a I. Kor. 2, 9 — 48 Luk. 23, 43 — 49 Místo »oslepen« bylo pův. napsáno: stvořen; ale toto slovo je přeškrtnuto a in marg. (pův. rukou.) napsáno: oslepen.
Strana 534
534 Kapitola Podobenstvíc města Královna Sába (černě:) 72 Dřevo života své světlo božské v nás seslati, nemuožeme k oněm věčným jinak patřiti; nebo duši porušené viece se líbí v temnosti nežli v světlo patřiti, aniž se zdá co jiného krásného a pěkného býti, jediné to, což v světě běží. A najmenší v nebi lépe ty věci poznává okaušeje jich nežli zde najvětší z svatých. Spasitel die: »Najmenší 65 v nebi jest větší nežli on«. A protož o těch věcech budaucích od nás vzdálených lépe vnitřní člověk poznává, okušuje, nežli toliko o nich slyše. Protož té rozkoši rajské tuto dotýká, aby, kteříž okušují, o ní uměli vypravovati. Mluví v podobenství nějakého města ve-70 likého, v kterémž by bylo zdravie, rozkoš, radost a bohatstvie etc., a že by tam byl potok stkvaucí a studnice života, jenž jest Pán Buoh, od něhožto živé vody a stkvaucie plynau, v kterémž by se potoku radovali a věčného života okušovali. A ta řeka jest veliká, viece nežli muože žádáno býti. A s obau strán dřevo života, ovoce při- nášeje mnohé. Tak jeden těch věcí koštovav, die (David): »Jakož sme slyšeli, tak sme i viděli v městě Páně«. Nebo jakž jest duše slyšela, potom, když z těla vychází, lépe okušuje. Tak královna Sába, přišedši poslúchati maudrosti Šalomaunovy, pově-80 děla, že více viděla nežli slyšela. Takéž duše, dcera králova, jehož jest krásy žádala, což se jie dává z radosti boží, když přijde do vlasti, lépe porozumí a pochopí. Ale k těm věcem sme sprostní a hlaupí jako hovada. David: »Jako hovado učiněn sem u tebe«. Potok ten duši dává život, ješto nikdá neumře, ale na věky 85 živ bude, a dřevo života, chutné k okušení i rozkošné k vidění přes den věčný, s lístím(!), s zeleností a s ovocem, vyvoleným bo- žím zpuosobené. Potok ten jest tak drahý vody živé, že nenie men- šie dobroty samého Boha. Takéž i strom, maje dvanáctero ovoce. A ten strom živý jest Kristus Ježíš. Tento ť jest strom, kterýž slaul 90 napřed Beránek. On, Pán, Spasitel, jest dřevo života, rozkošné. krásné. A tak, jakž jest v sobě rozkošné, duše nemuože zde tak pochopiti, než tepruva po smrti. Protož sau světí sobě zde stajskali, žádajíce umřieti, patřiece k tomu stromu, žádajíce ho dojíti a v něm se kochati, a blízcí sauce smrti, velmi se radovali. Ale my, hubené 95 viery, všickni pohřiechu bojíme se umříti, strachy a hruozami jsúce poraženi. Kristus divné ovoce dal zde na světě k okušení, kterýž jest zde i tám (!) etc. 75 431b2 431b 65 Mat. 11, 11; Luk. 7, 28 — 78 Ž. 48, 9 — 80 1. (3.) Král. 10, 7 — 84 Ž. 73, 22
534 Kapitola Podobenstvíc města Královna Sába (černě:) 72 Dřevo života své světlo božské v nás seslati, nemuožeme k oněm věčným jinak patřiti; nebo duši porušené viece se líbí v temnosti nežli v světlo patřiti, aniž se zdá co jiného krásného a pěkného býti, jediné to, což v světě běží. A najmenší v nebi lépe ty věci poznává okaušeje jich nežli zde najvětší z svatých. Spasitel die: »Najmenší 65 v nebi jest větší nežli on«. A protož o těch věcech budaucích od nás vzdálených lépe vnitřní člověk poznává, okušuje, nežli toliko o nich slyše. Protož té rozkoši rajské tuto dotýká, aby, kteříž okušují, o ní uměli vypravovati. Mluví v podobenství nějakého města ve-70 likého, v kterémž by bylo zdravie, rozkoš, radost a bohatstvie etc., a že by tam byl potok stkvaucí a studnice života, jenž jest Pán Buoh, od něhožto živé vody a stkvaucie plynau, v kterémž by se potoku radovali a věčného života okušovali. A ta řeka jest veliká, viece nežli muože žádáno býti. A s obau strán dřevo života, ovoce při- nášeje mnohé. Tak jeden těch věcí koštovav, die (David): »Jakož sme slyšeli, tak sme i viděli v městě Páně«. Nebo jakž jest duše slyšela, potom, když z těla vychází, lépe okušuje. Tak královna Sába, přišedši poslúchati maudrosti Šalomaunovy, pově-80 děla, že více viděla nežli slyšela. Takéž duše, dcera králova, jehož jest krásy žádala, což se jie dává z radosti boží, když přijde do vlasti, lépe porozumí a pochopí. Ale k těm věcem sme sprostní a hlaupí jako hovada. David: »Jako hovado učiněn sem u tebe«. Potok ten duši dává život, ješto nikdá neumře, ale na věky 85 živ bude, a dřevo života, chutné k okušení i rozkošné k vidění přes den věčný, s lístím(!), s zeleností a s ovocem, vyvoleným bo- žím zpuosobené. Potok ten jest tak drahý vody živé, že nenie men- šie dobroty samého Boha. Takéž i strom, maje dvanáctero ovoce. A ten strom živý jest Kristus Ježíš. Tento ť jest strom, kterýž slaul 90 napřed Beránek. On, Pán, Spasitel, jest dřevo života, rozkošné. krásné. A tak, jakž jest v sobě rozkošné, duše nemuože zde tak pochopiti, než tepruva po smrti. Protož sau světí sobě zde stajskali, žádajíce umřieti, patřiece k tomu stromu, žádajíce ho dojíti a v něm se kochati, a blízcí sauce smrti, velmi se radovali. Ale my, hubené 95 viery, všickni pohřiechu bojíme se umříti, strachy a hruozami jsúce poraženi. Kristus divné ovoce dal zde na světě k okušení, kterýž jest zde i tám (!) etc. 75 431b2 431b 65 Mat. 11, 11; Luk. 7, 28 — 78 Ž. 48, 9 — 80 1. (3.) Král. 10, 7 — 84 Ž. 73, 22
Strana 535
XXII 535 432а1 20 25 A že jest on ten strom, ktož k němu přijde, všecko, což žádá, má: bohatstvie, světlo, pokrm, přátely a jiné věci všecky v sobě má. Neb jest on všecko ve všech. A protož rozličnými jmény v Písmě jmenuje se: jednak slove chléb, nápoj, světlo, strom, be- 5 ránek, skála, ovce, maudrost etc. V Přísloví I1I°.: »Dřevo života jest těm, kteříž dosahují jie«, totiž maudrosti. A protož na smrt jda, pověděl: »Poněvadž na zeleném to činie, na suchém co bude?« Nazývá se dřevem zeleným Spasitel. Dobrý zahradník zelený strom miluje, suchému nedá státi; tak Kristus uschlého člověka vmietá 10 do vohně věčného. A protož se bojme, že sme stromové uschlí. A jakož die Jan: »Již sekera k kořenu přiložena jest«; a protož vytíná rozličné lidi skrz rozličná trápenie a smrt. A z toho dřeva ktož jie ovotce, bude také dobré dřevo zelené. David, vypisuje spravedlivého člověka, die: »Vuole jeho v zákoně 15 jeho. A bude jako dřevo štípené, kteréž ovoce své« etc. A ti sau, kteříž srdcem svým sau vedlé tohoto živého potoka, a tehdy hor- kost pokušení a hřiechuov nevysušuje člověka v milosti. A o tom dřevě chot Kristova die v Kantikách II°.: »Jako jabloň mezi dřie- vím lesním, tak milý muoj mezi syny. Pod stínem jeho seděla sem etc. A ovoce jeho sladké jest li ustóm mým«. Kristus krásný, Bohu Otci najpodobnější a najduostojnější, má v sobě potok vody živé a ovoce mnohá. A všickni světí, jako stromové Krista se přídržíce, budau tam zelení, rozkošní a krásní. Protož die David: »Já jakožto olíva plodná v domu božím«. Jiný jako fík, jako zrnaté jablko. A protož ve čtení Kristus připodobňuje se jednomu pastýři, kterýž tam na paušti, kde sau ta ovoce, nápojové, pokrmové a roz- košné kochánie, nechav tam svých ovec, přišel sem, aby hledal té ztracené ovce a aby ji do té radosti zase přinesl. Toho dřeva i zde okušují dobří, kteřížto svět a marnosti potupují. V Zjevení II°. 30 »Tomu, jenž přemuož, dám jísti z dřeva života«, kteréž jest v ráji Boha mého, kteréžto dřevo chutné jest a sladké a zdravé. Nebo ktož zmužile přemáhá hřiechy, by pak i raněn byl, tomu Pán dává okusiti se samého, jenž jest dřevo života etc. Kristus rozličná má jména Viděl sv. Jan vodu potoka živého etc. a s obau strán dřevo života. Dotýká dvau strán, a na obě straně voda teče a ovoce takové dřevo dává. Zde jest jedna Sobau strán dřevo života 5 Přísl. 3, 18 —7 Luk. 23, 31 — 9 Ohlas Mat. 3, 10; 7, 19; Luk. 3, 9 — 11 Spr. ib. — 14 Ž. 1, 2 a 3 — 18 Pís. Šal. 2, 3 — 23 Ž. 52, 10 — 25 Mat. 18, 12 a 13; Luk. 15, 4 až 6 —30 Zj. 2, 7.
XXII 535 432а1 20 25 A že jest on ten strom, ktož k němu přijde, všecko, což žádá, má: bohatstvie, světlo, pokrm, přátely a jiné věci všecky v sobě má. Neb jest on všecko ve všech. A protož rozličnými jmény v Písmě jmenuje se: jednak slove chléb, nápoj, světlo, strom, be- 5 ránek, skála, ovce, maudrost etc. V Přísloví I1I°.: »Dřevo života jest těm, kteříž dosahují jie«, totiž maudrosti. A protož na smrt jda, pověděl: »Poněvadž na zeleném to činie, na suchém co bude?« Nazývá se dřevem zeleným Spasitel. Dobrý zahradník zelený strom miluje, suchému nedá státi; tak Kristus uschlého člověka vmietá 10 do vohně věčného. A protož se bojme, že sme stromové uschlí. A jakož die Jan: »Již sekera k kořenu přiložena jest«; a protož vytíná rozličné lidi skrz rozličná trápenie a smrt. A z toho dřeva ktož jie ovotce, bude také dobré dřevo zelené. David, vypisuje spravedlivého člověka, die: »Vuole jeho v zákoně 15 jeho. A bude jako dřevo štípené, kteréž ovoce své« etc. A ti sau, kteříž srdcem svým sau vedlé tohoto živého potoka, a tehdy hor- kost pokušení a hřiechuov nevysušuje člověka v milosti. A o tom dřevě chot Kristova die v Kantikách II°.: »Jako jabloň mezi dřie- vím lesním, tak milý muoj mezi syny. Pod stínem jeho seděla sem etc. A ovoce jeho sladké jest li ustóm mým«. Kristus krásný, Bohu Otci najpodobnější a najduostojnější, má v sobě potok vody živé a ovoce mnohá. A všickni světí, jako stromové Krista se přídržíce, budau tam zelení, rozkošní a krásní. Protož die David: »Já jakožto olíva plodná v domu božím«. Jiný jako fík, jako zrnaté jablko. A protož ve čtení Kristus připodobňuje se jednomu pastýři, kterýž tam na paušti, kde sau ta ovoce, nápojové, pokrmové a roz- košné kochánie, nechav tam svých ovec, přišel sem, aby hledal té ztracené ovce a aby ji do té radosti zase přinesl. Toho dřeva i zde okušují dobří, kteřížto svět a marnosti potupují. V Zjevení II°. 30 »Tomu, jenž přemuož, dám jísti z dřeva života«, kteréž jest v ráji Boha mého, kteréžto dřevo chutné jest a sladké a zdravé. Nebo ktož zmužile přemáhá hřiechy, by pak i raněn byl, tomu Pán dává okusiti se samého, jenž jest dřevo života etc. Kristus rozličná má jména Viděl sv. Jan vodu potoka živého etc. a s obau strán dřevo života. Dotýká dvau strán, a na obě straně voda teče a ovoce takové dřevo dává. Zde jest jedna Sobau strán dřevo života 5 Přísl. 3, 18 —7 Luk. 23, 31 — 9 Ohlas Mat. 3, 10; 7, 19; Luk. 3, 9 — 11 Spr. ib. — 14 Ž. 1, 2 a 3 — 18 Pís. Šal. 2, 3 — 23 Ž. 52, 10 — 25 Mat. 18, 12 a 13; Luk. 15, 4 až 6 —30 Zj. 2, 7.
Strana 536
536 Kapitola Darové Ducha svatého odkud? Hojnost vod ži vých (černě:) Izai LV. Bez peněz chce naliti (černě:) XV. Také i ne darmo chce dáti strana zemská, a tam druhá nebeská; koleno jedno nebeské, druhé zemské. A potok, kterýž pochází z stolice boží a Beránkovy, na- 5 plňuje i tuto i vonu stranu bez přijímanie osob. A jako vody živé pocházejí od Boha Otce v srdce věrných hojně, buď to pak stav kněžský, nebo panenský, nebo manželský, nebo vdovský, a tak ke všem stavuom plyne a dává své dary Ducha svatého. A nikdá nevysychá, ale život dává všem; a netoliko u vlasti nebeské obži- 10 vuje, ale také zde. Die sv. Pavel: »Milost boží rozlita jest v srdce vaše skrze Ducha svatého«. A tak ta živá voda rozlita jest, kteráž obživuje a život ] dává, a tak v tuto cierkev plyne i v onu svítě- zilau i na anděly, zde pak bez přijímanie osob, bohatým i chudým, jediné leč kde hřiechové smrtedlní překážejí, jinak v té vodě nenie 15 nedostatku. Die ta studnice Kristus: »Jestliže kto žiezní, přiď a napie se a já ť nasytím vás«. Die skrze proroka: »Všickni žiezniví poďte k vodám a bez střiebra, kteří nemáte peněz«. A tato voda pocházie od truonu božieho a jest živá; kteráž obveseluje, posilňuje, hřiechy smývá. A die: »Darmo dám«. Die 20 Kristus: »Darmo ste vzali, darmo dávajte!« Protož die: »Poďte, kteří nemáte zač kúpiti!« A tak bez přijímanie osob, aby se chudý nermautil, nemá-li peněz. Neb Kristus darmo dává. A tak, kto žiezní, poď! A dává některak darmo, nebo ničehéhuož nepotře- buje od nás Kristus. Die David: »Zachovaj mě, Hospodine, neb 25 sem doufal v tě. Řekl sem Pánu: Buoh muoj si ty; nebo dobrých věcí mých nepotřebuješ«, totiž mých skutkuov dobrých nepotře- buješ, ale ty, Hospodine, dáváš dary veliké své z veliké milosti tvé. Jako dábla Lucifera svrhl s nebe; jako by řekl jemu: »Mníš ty, že bych já bez tebe býti nemohl?« Takéž i člověku dává ně-30 kterak z milosti tyto živé vody. Nebo die Kristus: »Když všecky věci učiníte, kteréž já přikazuji vám, rcete: Služebníci neúžiteční sme«. A protož musíme býti velmi pokorní. Jiným obyčejem některak ne darmo, neb musíte opustiti pro něho rozkoše světské, marnau chválu a tak všecky věci, kteréž on 35 zapovídá. Die Kristus: »Podobno jest královstvie nebeské kupci«. A tak musíme sami sebe zapřieti a tak jemu slúžiti. Die Kristus: »Tělo mé, kteréž já dám, jest za život světa«. A tak věrné duši dává některak darmo, a některak ne darmo. Ne darmo, nebo těch věcí, kteréž on zapovídá, nečiniti, a k kterým volá věcem, ty 40 432b1 432a2 11 Řím. 5, 5 — 16 Podle Jana 7, 37 — 17 Iz. 55, 1 — 20 Ib. — 21 Mat. 10, 8 — Iz. 55, 1—25 Ž. 16, 1 a 2 — 29 Iz. 14, 12 — 31 Luk. 17, 10 — 39 Mat. 13, 45 —38 Jan 6, 51
536 Kapitola Darové Ducha svatého odkud? Hojnost vod ži vých (černě:) Izai LV. Bez peněz chce naliti (černě:) XV. Také i ne darmo chce dáti strana zemská, a tam druhá nebeská; koleno jedno nebeské, druhé zemské. A potok, kterýž pochází z stolice boží a Beránkovy, na- 5 plňuje i tuto i vonu stranu bez přijímanie osob. A jako vody živé pocházejí od Boha Otce v srdce věrných hojně, buď to pak stav kněžský, nebo panenský, nebo manželský, nebo vdovský, a tak ke všem stavuom plyne a dává své dary Ducha svatého. A nikdá nevysychá, ale život dává všem; a netoliko u vlasti nebeské obži- 10 vuje, ale také zde. Die sv. Pavel: »Milost boží rozlita jest v srdce vaše skrze Ducha svatého«. A tak ta živá voda rozlita jest, kteráž obživuje a život ] dává, a tak v tuto cierkev plyne i v onu svítě- zilau i na anděly, zde pak bez přijímanie osob, bohatým i chudým, jediné leč kde hřiechové smrtedlní překážejí, jinak v té vodě nenie 15 nedostatku. Die ta studnice Kristus: »Jestliže kto žiezní, přiď a napie se a já ť nasytím vás«. Die skrze proroka: »Všickni žiezniví poďte k vodám a bez střiebra, kteří nemáte peněz«. A tato voda pocházie od truonu božieho a jest živá; kteráž obveseluje, posilňuje, hřiechy smývá. A die: »Darmo dám«. Die 20 Kristus: »Darmo ste vzali, darmo dávajte!« Protož die: »Poďte, kteří nemáte zač kúpiti!« A tak bez přijímanie osob, aby se chudý nermautil, nemá-li peněz. Neb Kristus darmo dává. A tak, kto žiezní, poď! A dává některak darmo, nebo ničehéhuož nepotře- buje od nás Kristus. Die David: »Zachovaj mě, Hospodine, neb 25 sem doufal v tě. Řekl sem Pánu: Buoh muoj si ty; nebo dobrých věcí mých nepotřebuješ«, totiž mých skutkuov dobrých nepotře- buješ, ale ty, Hospodine, dáváš dary veliké své z veliké milosti tvé. Jako dábla Lucifera svrhl s nebe; jako by řekl jemu: »Mníš ty, že bych já bez tebe býti nemohl?« Takéž i člověku dává ně-30 kterak z milosti tyto živé vody. Nebo die Kristus: »Když všecky věci učiníte, kteréž já přikazuji vám, rcete: Služebníci neúžiteční sme«. A protož musíme býti velmi pokorní. Jiným obyčejem některak ne darmo, neb musíte opustiti pro něho rozkoše světské, marnau chválu a tak všecky věci, kteréž on 35 zapovídá. Die Kristus: »Podobno jest královstvie nebeské kupci«. A tak musíme sami sebe zapřieti a tak jemu slúžiti. Die Kristus: »Tělo mé, kteréž já dám, jest za život světa«. A tak věrné duši dává některak darmo, a některak ne darmo. Ne darmo, nebo těch věcí, kteréž on zapovídá, nečiniti, a k kterým volá věcem, ty 40 432b1 432a2 11 Řím. 5, 5 — 16 Podle Jana 7, 37 — 17 Iz. 55, 1 — 20 Ib. — 21 Mat. 10, 8 — Iz. 55, 1—25 Ž. 16, 1 a 2 — 29 Iz. 14, 12 — 31 Luk. 17, 10 — 39 Mat. 13, 45 —38 Jan 6, 51
Strana 537
XXII. 537 432b2 naplniti skutkem. Die Kristus: »Dávajte, a bude dáno vám, od- pusťte, a bude odpuštěno vám«. A tak některak dává darmo, a druhým obyčejem, aby jedno za druhé bylo. A die: »S obau strán«. V která srdce ty vody plynau, sau takoví 45 jeho audové. Die sv. Pavel: »Ktož nemá Ducha jeho, ten nenie jeho«. Die: »S uobau strán, dřevo života u prostředku«, totiž spo- juje tuto stranu cierkve s oním Jeruzalémem nebeským a sau svá- záni spolu vespolek, jako Pavel vypisuje tělo cierkve. A tak spolu svázáni sau skrz tuto živau vodu. Nebo jako audové mají svuo 50 auřad zvláštní (jako voko má jiný auřad, noha jiný, ruka jiný), avšak sau jedno tělo, tak i Kristus dává dary rozličné zde v audech i tam v nebeské vlasti jiné a jiné, avšak činí je jedno ta živá voda, nebo spojuje tyto s oněmi svatými; a onino v nebeské vlasti žádost mají zdejším pomoci, aby přišli z těchto bied do vlasti nebeské 55 k nim, do radosti nevýmluvné. Nebo tato voda spojuje v jedno všecky, ačkoli tělem sau v velikém vzdálení od sebe. Die Pavel: »Ačkoli vzdálen sem tělem, však ne duchem, nebo vždycky du- chem s vámi sem«. A tak to činí, tato živá voda spojuje v jedno všecky po všem světě, k kterýmž tato voda živá přijde. Ale jest divné toto, čehož všickni mudrci tohoto světa pocho- piti nemohau svými vtipy a rozumem, totiž že dřevo takové jest jedno s obau strán, přinášeje ovoce dvanáctero. A kterak to muože býti? I oznamuje se, že jest to proti kacieřóm a jich kacieřství, kteříž pravie, že by nebyl Kristus zde i tam. Nebo nenie dřevo 65 toto tělesné tohoto světa, ale dřevo toto jest duchovnie. A totéž dřevo života jest, kteréž jest i s této stra ny potoka i s onéno ne- beské. Nebo Kristus jest duchovní a jest všudy, a aniž zavřien muože býti tak, aby byl na jednom místě a ne na mnohých. On ť jest duchovní, aniž muože zavřien býti některým místem. A tak všecken a celý Kristus jest zde i tam, od něhož pochá- zie potok vody živé. A tak dřevo to jest i s této strany potoka, zdejšie cierkve rytěřujície, i oné cierkve svítězilé. Jest zajisté Kris- tus toto dřevo v svátosti velebné jako pod nějakým přikrytím. Die Pavel svatý: »Zde vidíme pod jakýms' zrcadlem a v obrazu 75 podobenstvie, ale tehdáž uzřieme tak, jakž jest«. Tato zajisté voda tu spadá, kdež sau srdce skraušená a velmi pokorná, položená v pokušeních a v zámutcích; a tak těm hodně dává se okusiti. Nebo 60 70 Kristus spojuje dvě straně Divné toto mudrákóm [Pikharte, co tomu dieš?] Pokorného srdce potřebie 41 Luk. 6, 38 a 37 — 45 Řím. 8, 9 — 48 Efez. 4, 16 — 57 Kol. 2, 5 74 1. Kor. 13, 12
XXII. 537 432b2 naplniti skutkem. Die Kristus: »Dávajte, a bude dáno vám, od- pusťte, a bude odpuštěno vám«. A tak některak dává darmo, a druhým obyčejem, aby jedno za druhé bylo. A die: »S obau strán«. V která srdce ty vody plynau, sau takoví 45 jeho audové. Die sv. Pavel: »Ktož nemá Ducha jeho, ten nenie jeho«. Die: »S uobau strán, dřevo života u prostředku«, totiž spo- juje tuto stranu cierkve s oním Jeruzalémem nebeským a sau svá- záni spolu vespolek, jako Pavel vypisuje tělo cierkve. A tak spolu svázáni sau skrz tuto živau vodu. Nebo jako audové mají svuo 50 auřad zvláštní (jako voko má jiný auřad, noha jiný, ruka jiný), avšak sau jedno tělo, tak i Kristus dává dary rozličné zde v audech i tam v nebeské vlasti jiné a jiné, avšak činí je jedno ta živá voda, nebo spojuje tyto s oněmi svatými; a onino v nebeské vlasti žádost mají zdejším pomoci, aby přišli z těchto bied do vlasti nebeské 55 k nim, do radosti nevýmluvné. Nebo tato voda spojuje v jedno všecky, ačkoli tělem sau v velikém vzdálení od sebe. Die Pavel: »Ačkoli vzdálen sem tělem, však ne duchem, nebo vždycky du- chem s vámi sem«. A tak to činí, tato živá voda spojuje v jedno všecky po všem světě, k kterýmž tato voda živá přijde. Ale jest divné toto, čehož všickni mudrci tohoto světa pocho- piti nemohau svými vtipy a rozumem, totiž že dřevo takové jest jedno s obau strán, přinášeje ovoce dvanáctero. A kterak to muože býti? I oznamuje se, že jest to proti kacieřóm a jich kacieřství, kteříž pravie, že by nebyl Kristus zde i tam. Nebo nenie dřevo 65 toto tělesné tohoto světa, ale dřevo toto jest duchovnie. A totéž dřevo života jest, kteréž jest i s této stra ny potoka i s onéno ne- beské. Nebo Kristus jest duchovní a jest všudy, a aniž zavřien muože býti tak, aby byl na jednom místě a ne na mnohých. On ť jest duchovní, aniž muože zavřien býti některým místem. A tak všecken a celý Kristus jest zde i tam, od něhož pochá- zie potok vody živé. A tak dřevo to jest i s této strany potoka, zdejšie cierkve rytěřujície, i oné cierkve svítězilé. Jest zajisté Kris- tus toto dřevo v svátosti velebné jako pod nějakým přikrytím. Die Pavel svatý: »Zde vidíme pod jakýms' zrcadlem a v obrazu 75 podobenstvie, ale tehdáž uzřieme tak, jakž jest«. Tato zajisté voda tu spadá, kdež sau srdce skraušená a velmi pokorná, položená v pokušeních a v zámutcích; a tak těm hodně dává se okusiti. Nebo 60 70 Kristus spojuje dvě straně Divné toto mudrákóm [Pikharte, co tomu dieš?] Pokorného srdce potřebie 41 Luk. 6, 38 a 37 — 45 Řím. 8, 9 — 48 Efez. 4, 16 — 57 Kol. 2, 5 74 1. Kor. 13, 12
Strana 538
538 Kapitola blahoslavení sau, kteříž lkají a kteří žieznějí spravedlnosti a kteří protivenstvie trpie a kteří sau čistého srdce a kteří chudí duchem. Ale kteří sau jako hory Gelboe, tu ani rosa, ani déšť nespadá, ale 80 takoví sau uvadlí, uschlí, opuštění etc. Divné věci a nad rozum lidský vystupujície, které Pán Buoh dává svým a zjevuje, že dřevo života s obau strán potoka, vypravuje. V těchto božských věcech nenie takového rozdělenie jako v těchto tělesných. Neb tyto věci sau duchovnie. On, Kristus, jest studnice a také dřevo života i také potok. A die: »Přinášeje dvanáctero ovoce na každý měsíc« etc. Hle, od tohoto dřeva života pocházie ovoce, svatí jeho cierkve prvotnie, jich život a darové od Boha jim daní, neb sau oni po všem světě kázali a mnohé ovoce přinášeli skrze kázanie jich a modlitby. A tyto ť sau oni dary měli od tohoto dřeva života rajského, Krista 10 Pána. Neb on dary dává zde i tam Ducha ll svatého, totiž osvěcuje nebeský Jeruzalém i zemský. A jaké by ovoce bylo aneb odplata, již světí vidie, kteříž sau v nebeské vlasti; i také mnozí zde v této vlasti čijí v sobě ovoce a dary. Neb od apoštoluov pošla sau při- kázanie a naučenie lidu, nebo na všecku zemi vyšel jest zvuk jich, 15 a to skrz dvanácte apoštoluov; od kořene Krista oni sau měli tyto včci, ne sami od sebe. Die: »Na každý měsíc«. A Izaiáš mluví v poslední kapitole: Měslc co znamená »Bude měsíc z měsíce« etc. Měsíc béře světlo od slunce a osvícenie. Vyznamenává osvícenie znamenitá, která sú apoštolé vzali od dře- 20 va a od slunce rajského, Krista Pána. Oni zajisté od tohoto slunce byli sau osvíceni a zapáleni, nebo ohněm Ducha svatého, a tak sú hojně vzali od Krista, aby potom jiným přisluhovali, a měli sau zapálenie rozličná, jiná a jiná. Zde sau jináče byli zapáleni nežli již v vlasti. Neb to dřevo s obau strán potoka, zde i tam, zapaluje 25 a osvěcuje. A tak bude měsíc po měsíci, totiž zapálenie Ducha svatého v tomto životě i po tomto životě. Die v Kantikách: »Pěkná si jako měsíc, výborná jako slunce a jako vojenský šik zřízená«. A ty věci pochodie od dřeva života. »Maje ovoce a přinášeje dvanáctero«. A tak Buoh všemo-30 húcí dává dary i s této strany potoka i s oné strany. Někteří jdau s tohoto světa, kteří sau vyvolení, totiž onoho světa potřebují. Ovoce z dřeva života 433a1 Darové boží s obú strán 78 Mat. 5, 4 a 6 a 10 a 8 a 3 — 80 2. Sam. I, 21 15 Řím. 10, 18 — 19 Podle Iz. 66, 23 — 27 Pís. Šal. 6, 9
538 Kapitola blahoslavení sau, kteříž lkají a kteří žieznějí spravedlnosti a kteří protivenstvie trpie a kteří sau čistého srdce a kteří chudí duchem. Ale kteří sau jako hory Gelboe, tu ani rosa, ani déšť nespadá, ale 80 takoví sau uvadlí, uschlí, opuštění etc. Divné věci a nad rozum lidský vystupujície, které Pán Buoh dává svým a zjevuje, že dřevo života s obau strán potoka, vypravuje. V těchto božských věcech nenie takového rozdělenie jako v těchto tělesných. Neb tyto věci sau duchovnie. On, Kristus, jest studnice a také dřevo života i také potok. A die: »Přinášeje dvanáctero ovoce na každý měsíc« etc. Hle, od tohoto dřeva života pocházie ovoce, svatí jeho cierkve prvotnie, jich život a darové od Boha jim daní, neb sau oni po všem světě kázali a mnohé ovoce přinášeli skrze kázanie jich a modlitby. A tyto ť sau oni dary měli od tohoto dřeva života rajského, Krista 10 Pána. Neb on dary dává zde i tam Ducha ll svatého, totiž osvěcuje nebeský Jeruzalém i zemský. A jaké by ovoce bylo aneb odplata, již světí vidie, kteříž sau v nebeské vlasti; i také mnozí zde v této vlasti čijí v sobě ovoce a dary. Neb od apoštoluov pošla sau při- kázanie a naučenie lidu, nebo na všecku zemi vyšel jest zvuk jich, 15 a to skrz dvanácte apoštoluov; od kořene Krista oni sau měli tyto včci, ne sami od sebe. Die: »Na každý měsíc«. A Izaiáš mluví v poslední kapitole: Měslc co znamená »Bude měsíc z měsíce« etc. Měsíc béře světlo od slunce a osvícenie. Vyznamenává osvícenie znamenitá, která sú apoštolé vzali od dře- 20 va a od slunce rajského, Krista Pána. Oni zajisté od tohoto slunce byli sau osvíceni a zapáleni, nebo ohněm Ducha svatého, a tak sú hojně vzali od Krista, aby potom jiným přisluhovali, a měli sau zapálenie rozličná, jiná a jiná. Zde sau jináče byli zapáleni nežli již v vlasti. Neb to dřevo s obau strán potoka, zde i tam, zapaluje 25 a osvěcuje. A tak bude měsíc po měsíci, totiž zapálenie Ducha svatého v tomto životě i po tomto životě. Die v Kantikách: »Pěkná si jako měsíc, výborná jako slunce a jako vojenský šik zřízená«. A ty věci pochodie od dřeva života. »Maje ovoce a přinášeje dvanáctero«. A tak Buoh všemo-30 húcí dává dary i s této strany potoka i s oné strany. Někteří jdau s tohoto světa, kteří sau vyvolení, totiž onoho světa potřebují. Ovoce z dřeva života 433a1 Darové boží s obú strán 78 Mat. 5, 4 a 6 a 10 a 8 a 3 — 80 2. Sam. I, 21 15 Řím. 10, 18 — 19 Podle Iz. 66, 23 — 27 Pís. Šal. 6, 9
Strana 539
XXII 539 433а2 433b1 »Aby listie tohoto dřeva bylo jim k zdraví«. Neb tam někteří dlauho Listie k zdravi se uzdravují, někteří až do dne saudného nebudau uzdraveni. Ovoce 35 pak toho dřeva a listie sau k zdraví, že, kteří sau zde byli hřiechy zmazáni a zde ne do konce očištěni bývají, [ tehdy tam skrz listie toho dřeva uzdraveni bývají. A z toho máme, že tato cierkev [rytěřujície] dělí se na tři strany, totiž rytěřující, usnulau a svítězilau. Nebo někteří sau do- 40 konalí, někteří méně dokonalí, avšak sau audové té cierkve, druhé strany nebeské. Nebo tam jest koleno, kteréž se skloňuje a klanie se Kristu. Listie zajisté a dřevo života a ovotce sau všecky věci duchovnie. Die Kristus: »Které věci mluvím vám, duch a život sau«. A blahoslavené Panně Mariji povědieno jest, což zajisté z nie 45 narodilo se jest etc. Die sv. Pavel, z ovoce tohoto dřeva zde v cier- kvi jaké vydává ovoce těm, kteříž mají svědomie čistá a jasná. A pokládá dvanáctero ovoce Pavel k Galatuom V°. a die: »Ovoce pak Ducha láska jest, radost, pokoj a dlauhočekánie, trpělivost, viera, zdrželivost« etc. Pokládá zajisté dvanáctero ovoce. Nebo 50 všickni takoví, kteříž mají ovoce toto, a sau duše jich jako v ráji, totiž svědomie dobrá majíce. A tak prvnie ovoce láska. Ktož má lásku pravau, ten muože hodně přistúpiti k tomuto dřevu rajskému života jakožto k Kristu Pánu, kterýž jest u velebné svátosti; ten hodně okušuje 55 a v sobě cítí veliký úžitek. Nebo, ktož hodně přistaupá, ten oku- šuje ne ošemetně. Ale v řídkých se to nalézá. Nebo láska božie v tom jest, ktož miluje Boha z celého srdce a bližnieho svého jako sebe samého a vždycky k svrchním věcem pozdvihuje se v boho- myslnostech, aniž chce co zlého překaziti svému bližnímu. Nebo 60 láska nečiní převráceně, nezávidí, nehledí, což jest jejieho, ale které sau věci Ježíše Krista etc. Druhé ovoce jest radost, totiž zřízená, to jest ra- dost v Pánu Bohu. Hřiešníci neokušují těchto věcí, ale musejí prvé vyčistiti skrz skraušenie a slzy hřiechy své, a tehdy budau 65 moci přijíti k těmto ovocem rajským, totiž k dřevu života. Die Kristus: »Blahoslavení, kteří lkají, neb oni potěšeni budau«. Ra- dost předchází, když někto má lásku a milovánie k Bohu svému a k bližniemu. V komž jest láska, velikého cos' činí, nebo činí jemu Boha přítomného. A tak Buoh, když přítomen bývá, duše ta ra- Cierkev na tré se dělí XIItero ovoce toho dřeva Láska Radost 38 [rytěřujície] je patrně omyl, vynechl — 43 Jan 6, 63 — 44 Luk. I, 35 — 47 Gal. 5, 22 — 57 Mat. 22, 37 a 39 — 60 Ohlas 1. Kor. 13, 4 nn. — 66 Mat. 5, 4
XXII 539 433а2 433b1 »Aby listie tohoto dřeva bylo jim k zdraví«. Neb tam někteří dlauho Listie k zdravi se uzdravují, někteří až do dne saudného nebudau uzdraveni. Ovoce 35 pak toho dřeva a listie sau k zdraví, že, kteří sau zde byli hřiechy zmazáni a zde ne do konce očištěni bývají, [ tehdy tam skrz listie toho dřeva uzdraveni bývají. A z toho máme, že tato cierkev [rytěřujície] dělí se na tři strany, totiž rytěřující, usnulau a svítězilau. Nebo někteří sau do- 40 konalí, někteří méně dokonalí, avšak sau audové té cierkve, druhé strany nebeské. Nebo tam jest koleno, kteréž se skloňuje a klanie se Kristu. Listie zajisté a dřevo života a ovotce sau všecky věci duchovnie. Die Kristus: »Které věci mluvím vám, duch a život sau«. A blahoslavené Panně Mariji povědieno jest, což zajisté z nie 45 narodilo se jest etc. Die sv. Pavel, z ovoce tohoto dřeva zde v cier- kvi jaké vydává ovoce těm, kteříž mají svědomie čistá a jasná. A pokládá dvanáctero ovoce Pavel k Galatuom V°. a die: »Ovoce pak Ducha láska jest, radost, pokoj a dlauhočekánie, trpělivost, viera, zdrželivost« etc. Pokládá zajisté dvanáctero ovoce. Nebo 50 všickni takoví, kteříž mají ovoce toto, a sau duše jich jako v ráji, totiž svědomie dobrá majíce. A tak prvnie ovoce láska. Ktož má lásku pravau, ten muože hodně přistúpiti k tomuto dřevu rajskému života jakožto k Kristu Pánu, kterýž jest u velebné svátosti; ten hodně okušuje 55 a v sobě cítí veliký úžitek. Nebo, ktož hodně přistaupá, ten oku- šuje ne ošemetně. Ale v řídkých se to nalézá. Nebo láska božie v tom jest, ktož miluje Boha z celého srdce a bližnieho svého jako sebe samého a vždycky k svrchním věcem pozdvihuje se v boho- myslnostech, aniž chce co zlého překaziti svému bližnímu. Nebo 60 láska nečiní převráceně, nezávidí, nehledí, což jest jejieho, ale které sau věci Ježíše Krista etc. Druhé ovoce jest radost, totiž zřízená, to jest ra- dost v Pánu Bohu. Hřiešníci neokušují těchto věcí, ale musejí prvé vyčistiti skrz skraušenie a slzy hřiechy své, a tehdy budau 65 moci přijíti k těmto ovocem rajským, totiž k dřevu života. Die Kristus: »Blahoslavení, kteří lkají, neb oni potěšeni budau«. Ra- dost předchází, když někto má lásku a milovánie k Bohu svému a k bližniemu. V komž jest láska, velikého cos' činí, nebo činí jemu Boha přítomného. A tak Buoh, když přítomen bývá, duše ta ra- Cierkev na tré se dělí XIItero ovoce toho dřeva Láska Radost 38 [rytěřujície] je patrně omyl, vynechl — 43 Jan 6, 63 — 44 Luk. I, 35 — 47 Gal. 5, 22 — 57 Mat. 22, 37 a 39 — 60 Ohlas 1. Kor. 13, 4 nn. — 66 Mat. 5, 4
Strana 540
540 Kapitola Apoštoluov radost duje se a veselí. Die Jan v kanonice: »Buoh láska jest, a ktož pře- 70 bývá v lásce, v Bohu přebývá«. A tak, ktož Boha nade všecko miluje, má ho v sobě a v něm se veselí. Tak někdy světí apoštolé radovali se, když sau pro jméno Kristovo trpěli, měli Krista pří- tomného a měli lásku velikau a milovánie k Bohu. A tak sau oni právě okusili tohoto dřeva života a ovoce a lístie(!) k zdraví sau 75 měli. Řečeno bylo Mariji: »Zdráva, milosti plná« etc. Neb jest ona měla od tohoto dřeva Ducha svatého, v němž se jest i rado- vala, právě okusila tohoto dřeva rajského a řekla v radosti veliké v Duchu svatém svém: »Velebí duše má Hospodina a zradoval se jest duch muoj« etc. Tito takoví všickni požívají tohoto dřeva a 80 ovoce i lístí, když sau v zámutcích a v auzkostech a na smrti, když se berau k oné straně potoka. Die sv. Pavel: »Radujte se v Pánu!; a opět pravím: Radujte se!« A Kristus die: »Já sem při- šel, aby radost vaše plná byla«. Zde zajisté některak v tomto ži- votě smíšené sau spolu, totižto jednák radost, jednák pláč, 85 jednák obé etc. Pokoj Hodné přijímanie Jakož povědieno jest, dřevo života s obau strán potoka jest; dřevo rajské, jenž jest Kristus, s této strany cierkve jest, vydá vaje ovoce své. A užívati mají křesťané tohoto ovoce, zkušujíce se samy u vieře a v dobrém svatém životě. A prvnie ovoce láska, druhé radost a třetie pokoj, totiž v duši, v dobré vuoli a v dobrém svě- domí. Nebo když strom ten, Kristus, narodil se jest, andělé řekli: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vuole«. A tak, kteříž mají pokoj s Bohem, ti mají vuoli dobrau, druhé pokoj každému věrnému a bližnímu svému zachovati, mieti totiž s každým pokoj. Nebo, ktož nemá lásky k Bohu a k bližnímu, 10 takový nemá pokoje. Protož prvotně a předkem aby každý člověk měl lásku, a z toho pak i radost v Hospodinu, aniž kto muože ve- seliti se a radovati, leč bude prvé mieti lásku. A jestliže tu má, tehdy i radost v dařích i pokoj pravý, ne ošemetny. Kteříž hodně k přijímání(!) přistaupají těla a krve Páně pod 15 obojí zpuosobau, ti ť okušují těchto ovocí, totiž lásky, radosti a pokoje s Bohem a s bližním svým. Ale běda těm, kteříž nehodně přistaupají, kteříž tohoto ovoce nemají, tohoto dřeva života, kteréž 5 433b2 70 1. Jan 4, 16 — 76 Luk. 1, 28 — 79 Luk. I, 46 a 47 — 82 Filip. 4, 4 83 Jan 15, 11 3 2. Kor. 13, 5 — 7 Luk. 2, 14
540 Kapitola Apoštoluov radost duje se a veselí. Die Jan v kanonice: »Buoh láska jest, a ktož pře- 70 bývá v lásce, v Bohu přebývá«. A tak, ktož Boha nade všecko miluje, má ho v sobě a v něm se veselí. Tak někdy světí apoštolé radovali se, když sau pro jméno Kristovo trpěli, měli Krista pří- tomného a měli lásku velikau a milovánie k Bohu. A tak sau oni právě okusili tohoto dřeva života a ovoce a lístie(!) k zdraví sau 75 měli. Řečeno bylo Mariji: »Zdráva, milosti plná« etc. Neb jest ona měla od tohoto dřeva Ducha svatého, v němž se jest i rado- vala, právě okusila tohoto dřeva rajského a řekla v radosti veliké v Duchu svatém svém: »Velebí duše má Hospodina a zradoval se jest duch muoj« etc. Tito takoví všickni požívají tohoto dřeva a 80 ovoce i lístí, když sau v zámutcích a v auzkostech a na smrti, když se berau k oné straně potoka. Die sv. Pavel: »Radujte se v Pánu!; a opět pravím: Radujte se!« A Kristus die: »Já sem při- šel, aby radost vaše plná byla«. Zde zajisté některak v tomto ži- votě smíšené sau spolu, totižto jednák radost, jednák pláč, 85 jednák obé etc. Pokoj Hodné přijímanie Jakož povědieno jest, dřevo života s obau strán potoka jest; dřevo rajské, jenž jest Kristus, s této strany cierkve jest, vydá vaje ovoce své. A užívati mají křesťané tohoto ovoce, zkušujíce se samy u vieře a v dobrém svatém životě. A prvnie ovoce láska, druhé radost a třetie pokoj, totiž v duši, v dobré vuoli a v dobrém svě- domí. Nebo když strom ten, Kristus, narodil se jest, andělé řekli: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vuole«. A tak, kteříž mají pokoj s Bohem, ti mají vuoli dobrau, druhé pokoj každému věrnému a bližnímu svému zachovati, mieti totiž s každým pokoj. Nebo, ktož nemá lásky k Bohu a k bližnímu, 10 takový nemá pokoje. Protož prvotně a předkem aby každý člověk měl lásku, a z toho pak i radost v Hospodinu, aniž kto muože ve- seliti se a radovati, leč bude prvé mieti lásku. A jestliže tu má, tehdy i radost v dařích i pokoj pravý, ne ošemetny. Kteříž hodně k přijímání(!) přistaupají těla a krve Páně pod 15 obojí zpuosobau, ti ť okušují těchto ovocí, totiž lásky, radosti a pokoje s Bohem a s bližním svým. Ale běda těm, kteříž nehodně přistaupají, kteříž tohoto ovoce nemají, tohoto dřeva života, kteréž 5 433b2 70 1. Jan 4, 16 — 76 Luk. 1, 28 — 79 Luk. I, 46 a 47 — 82 Filip. 4, 4 83 Jan 15, 11 3 2. Kor. 13, 5 — 7 Luk. 2, 14
Strana 541
XXII. 541 434a 434a2 jest uprostřed ráje, stoje s obau strán potoka. Die Pavel svatý: 20 »On zajisté, Kristus, dává oběti pokojné«, kteréž spojují duše a svazují v jeden duch. Odkud sau svárové nynějšie a nesnáze odporné a pokrytstva? Ne odjinud nežli z nehodného přijímanie. Ale dobří vždycky mají pokoj s Bohem; kterýmž praví Kristus: »Pokoj muoj dávám vám, pokoj muoj zuostavuji vám«. Nebo 25 blahoslavení sau služebníci ti, kteříž tento pokoj mají Kristuov. Ačkoli zajisté apoštolé v prvotní cierkvi měli mnohé zámutky. jsauce v nebezpečenstvích mnohýchll a v žalářích, avšak sau měli tento pokoj vždycky v dušech svých. Neb sau okusili tohoto ovoce hodně a v pravdě a dřevo života bylo v nich. Pokoj zajisté tento zakládá se v dušech pokojných k Bohu a nasycen bývá těmito dary duchovními; ale tento pokoj tělesný, zemský a světský nemuož člověka nasytiti a naplniti. Ale tento pokoj Kristuov sytí, krmí duši a naplňuje vším dobrým, takže těchto zemských věcí nežádají, ale tuchnau v nich, ale toliko hle- 35 die, aby měli milost boží a pokoj boží v sobě. A blahoslavený jest ten člověk, kterýž se Boha přídrží! A Pavel často psal křesťanuom: »Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista«. Dále, kterak by člověk měl se mieti zevnitř k bližním svým, die: »Čtvrté ovoce dlauhočekánie«, totiž aby vždycky očekávala 40 duše a trvala až do konce vyjitie s tohoto světa na vonen svět, a tak aby všecky věci činil člověk a naplnil, které sau jemu od Pána přikázány. A to učiniti máme. Die Kristus: »Hledajte a na- jdete, tlucte a bude otevříno vám«. A protož vždycky máme od hřiechuov a zlého života utiekati a trvánlivě státi v ustavičnosti 45 a stálosti, s doufáním celým, a abychom neodpadali od dobrých skutkuov začatých. Ale stálí buďte, a uzříte pomoc Páně nad sebau, a tak od mladosti až do starosti a do šedin, a tak až do smrti dobré věci čiňme a v bázni boží stuojme; nebo nevíme, milosti-li čili nenávisti hodni sme. Kteříž pak padají v hřiechy, neokušují tohoto 50 ovoce rozkošného a velmi chutného. Páté trpělivost, totiž abychom v nemocech, v nebez- pečenstvích, v zámutcích, v bezprávích měli trpělivost. Nebo ktož má lásku, má i trpělivost i tyto věci již pravené. A tak úžitečné jest, abychom odpauštěli dluhy bližním svým, aby neutrhal jeden 55 druhému, ale jeden za druhého aby se Bohu modlil a miloval ho 30 Dlauhočekánie Trpělivost 20 ? . 24 Jan 14, 27—37 Řím. 1, 7: 1. Kor. 1, 3 a j. č. — 42 Mat. 7, 7; Lutk. 11, 9--48 Sr. Eccl. 9, 1
XXII. 541 434a 434a2 jest uprostřed ráje, stoje s obau strán potoka. Die Pavel svatý: 20 »On zajisté, Kristus, dává oběti pokojné«, kteréž spojují duše a svazují v jeden duch. Odkud sau svárové nynějšie a nesnáze odporné a pokrytstva? Ne odjinud nežli z nehodného přijímanie. Ale dobří vždycky mají pokoj s Bohem; kterýmž praví Kristus: »Pokoj muoj dávám vám, pokoj muoj zuostavuji vám«. Nebo 25 blahoslavení sau služebníci ti, kteříž tento pokoj mají Kristuov. Ačkoli zajisté apoštolé v prvotní cierkvi měli mnohé zámutky. jsauce v nebezpečenstvích mnohýchll a v žalářích, avšak sau měli tento pokoj vždycky v dušech svých. Neb sau okusili tohoto ovoce hodně a v pravdě a dřevo života bylo v nich. Pokoj zajisté tento zakládá se v dušech pokojných k Bohu a nasycen bývá těmito dary duchovními; ale tento pokoj tělesný, zemský a světský nemuož člověka nasytiti a naplniti. Ale tento pokoj Kristuov sytí, krmí duši a naplňuje vším dobrým, takže těchto zemských věcí nežádají, ale tuchnau v nich, ale toliko hle- 35 die, aby měli milost boží a pokoj boží v sobě. A blahoslavený jest ten člověk, kterýž se Boha přídrží! A Pavel často psal křesťanuom: »Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista«. Dále, kterak by člověk měl se mieti zevnitř k bližním svým, die: »Čtvrté ovoce dlauhočekánie«, totiž aby vždycky očekávala 40 duše a trvala až do konce vyjitie s tohoto světa na vonen svět, a tak aby všecky věci činil člověk a naplnil, které sau jemu od Pána přikázány. A to učiniti máme. Die Kristus: »Hledajte a na- jdete, tlucte a bude otevříno vám«. A protož vždycky máme od hřiechuov a zlého života utiekati a trvánlivě státi v ustavičnosti 45 a stálosti, s doufáním celým, a abychom neodpadali od dobrých skutkuov začatých. Ale stálí buďte, a uzříte pomoc Páně nad sebau, a tak od mladosti až do starosti a do šedin, a tak až do smrti dobré věci čiňme a v bázni boží stuojme; nebo nevíme, milosti-li čili nenávisti hodni sme. Kteříž pak padají v hřiechy, neokušují tohoto 50 ovoce rozkošného a velmi chutného. Páté trpělivost, totiž abychom v nemocech, v nebez- pečenstvích, v zámutcích, v bezprávích měli trpělivost. Nebo ktož má lásku, má i trpělivost i tyto věci již pravené. A tak úžitečné jest, abychom odpauštěli dluhy bližním svým, aby neutrhal jeden 55 druhému, ale jeden za druhého aby se Bohu modlil a miloval ho 30 Dlauhočekánie Trpělivost 20 ? . 24 Jan 14, 27—37 Řím. 1, 7: 1. Kor. 1, 3 a j. č. — 42 Mat. 7, 7; Lutk. 11, 9--48 Sr. Eccl. 9, 1
Strana 542
542 Kapitola Dobrotivost Tichost Viera Střiedmost Zdrželivost jako sebe samého. Ale pohřiechu jsme opuštěni od Ducha božieho, a tak oblaupeni sme z jiných daruov. Šesté dobrota, totiž dobrau vuoli k Kristu Pánu a k svému bližniemu mieti, najprvé na sobě hřiechy kaziti a potom na jiných. A ktož se tak má, ten má toto ovoce, totiž dobrotu. 60 Nebo nemá hořkosti mieti jeden proti druhému, ale, bylo-li by co jemu učiněno od bližních, pro Boha odpusť v dobré vuoli. Nebo Kristus onu vdovu, kteráž uvrhla do pokladnice dva šarty měděnná, chválil řka: »Tato viece nade všecky dala, kteráž měla vuoli dobrau« etc. Sedmé dobrotivost, totiž dobrá ohnivost. Die Pavel: »Duchem vraucie buďte«, totiž, co činíte, abyšte měli toto ovoce v sobě, nebo v jiných to, což jest zlého, kaziti (!). Osmé tichost, totiž mieti srdce tiché, pokojné. Čte se o Mojžiešovi: »Bieše zajisté člověk najtišejší mezi syny izrahelský- 70 mi«. Nebo, ktož přistaupá k oltáři, má mieti toto ovoce. Deváté viera nebo věrnost, totiž mieti věrnost k Bohu, to, což jemu slibuje, aby to držal až do smrti. Jako sme na křtu slíbili a rukojemstvím se zavázali, to držme. Die David: »Ty si rozkázal přikázaní tvých ostřéhati náramně«. A protož v těch 75 ovocech stuojme, skutečně je zachovávajíce, totiž věrnost k Bohu. A také i o těch nevidědlných věcech abychom vieru měli, totiž že Kristus jest pravý Buoh a člověk u velebné svátosti, i jiné věci, kteréž přikázal v zákoně naplniti. Desáté střiedmost, totiž mieru abychom zachovali 80 v mluvení, mieru v trestáních, v radách, v modlitbách, v spáních, 434b1 v bděních, v pití a v jídle, abychom ve všech těch věcech měli střiedmost, to ovoce. Opět jedenácté zdrželivost, totiž od hřiechuov, od zlých skutkuov a zlých myšlení a od žádosti zlé. A kto chce býti 85 zdrželivý, přistaupaj hodně k svátosti velebné; nebo ty zlé věci, totiž hnutie tělesná k vopilství, k smilstvu, k lakotě a k těm po- dobným skrocují se a zapuzují. Dvanácté čistota, aby byl zdrželivý, netoliko od hřiechuov, ale ani v vuoli duše aby bylo zlé. Nebo, ktož toto ovoce 90 má a ono již vyčtené, ten ť právě v sobě cítí dary tyto. 65 Dobrota Čistota 63 Marek 12, 42 až 44; Luk. 21, 2 až 4 — 66 Sr. Úvod str. XCVI (jako vykládá autor malignitas = zlooheň, tak i benignitas = dobrá ohnivost). 67 Řím. 12, 11—70 4. M. 12, 3 —74 Ž. 119, 4 —
542 Kapitola Dobrotivost Tichost Viera Střiedmost Zdrželivost jako sebe samého. Ale pohřiechu jsme opuštěni od Ducha božieho, a tak oblaupeni sme z jiných daruov. Šesté dobrota, totiž dobrau vuoli k Kristu Pánu a k svému bližniemu mieti, najprvé na sobě hřiechy kaziti a potom na jiných. A ktož se tak má, ten má toto ovoce, totiž dobrotu. 60 Nebo nemá hořkosti mieti jeden proti druhému, ale, bylo-li by co jemu učiněno od bližních, pro Boha odpusť v dobré vuoli. Nebo Kristus onu vdovu, kteráž uvrhla do pokladnice dva šarty měděnná, chválil řka: »Tato viece nade všecky dala, kteráž měla vuoli dobrau« etc. Sedmé dobrotivost, totiž dobrá ohnivost. Die Pavel: »Duchem vraucie buďte«, totiž, co činíte, abyšte měli toto ovoce v sobě, nebo v jiných to, což jest zlého, kaziti (!). Osmé tichost, totiž mieti srdce tiché, pokojné. Čte se o Mojžiešovi: »Bieše zajisté člověk najtišejší mezi syny izrahelský- 70 mi«. Nebo, ktož přistaupá k oltáři, má mieti toto ovoce. Deváté viera nebo věrnost, totiž mieti věrnost k Bohu, to, což jemu slibuje, aby to držal až do smrti. Jako sme na křtu slíbili a rukojemstvím se zavázali, to držme. Die David: »Ty si rozkázal přikázaní tvých ostřéhati náramně«. A protož v těch 75 ovocech stuojme, skutečně je zachovávajíce, totiž věrnost k Bohu. A také i o těch nevidědlných věcech abychom vieru měli, totiž že Kristus jest pravý Buoh a člověk u velebné svátosti, i jiné věci, kteréž přikázal v zákoně naplniti. Desáté střiedmost, totiž mieru abychom zachovali 80 v mluvení, mieru v trestáních, v radách, v modlitbách, v spáních, 434b1 v bděních, v pití a v jídle, abychom ve všech těch věcech měli střiedmost, to ovoce. Opět jedenácté zdrželivost, totiž od hřiechuov, od zlých skutkuov a zlých myšlení a od žádosti zlé. A kto chce býti 85 zdrželivý, přistaupaj hodně k svátosti velebné; nebo ty zlé věci, totiž hnutie tělesná k vopilství, k smilstvu, k lakotě a k těm po- dobným skrocují se a zapuzují. Dvanácté čistota, aby byl zdrželivý, netoliko od hřiechuov, ale ani v vuoli duše aby bylo zlé. Nebo, ktož toto ovoce 90 má a ono již vyčtené, ten ť právě v sobě cítí dary tyto. 65 Dobrota Čistota 63 Marek 12, 42 až 44; Luk. 21, 2 až 4 — 66 Sr. Úvod str. XCVI (jako vykládá autor malignitas = zlooheň, tak i benignitas = dobrá ohnivost). 67 Řím. 12, 11—70 4. M. 12, 3 —74 Ž. 119, 4 —
Strana 543
XXII. 543 A tyto všecky věci s této strany potoka pocházejí, od dřeva života, kteréž jest v ráji, totiž od samého Krista etc. 434b2 A všelikého zlořečenstvie nebude viece, ale stolice boží a Beránkova bude v něm. Hle, ti velicí svatí, kteříž byli slaupové a lucerny cierkve, k nimžto máme patřiti, oni někdy patřili myslí do onoho Jeruzaléma ne- 5 beského, jaké jest tam milovánie, rozkoš, láska, spojenie; někdy patřili i v tuto cierkev rytěřující, v kteréžto sau mnohá osiedla a mnozí zámutkové a nebezpečenstvie. A jakož sau viděli Duchem svatým, tak sau mluvili a sepsali potomním. Die: »Všelikého zlořečenstvie nebude«, totiž v onom nebeském 10 Jeruzalémč. Ale zde zlořečenstvie mnohé jest náramně, mnohé zlé věci, mnohé nezřízenosti a biedy. Die zajisté, že tam nebude zlo- řečenstvie. To duch skrz usta Janova oznámil. A napřed povědieno jest, že tam nebude nic poškvrněného, ani který hřiech, ani která vinna (!)škodná. Kdyby k těmto věcem duše patřila rozumem svým, 15 zajisté radovala by se a nehřešila by proti Pánu. Neb tam po- že hnánie jest a všeliká radost a rozkoš nevýmluvná. Kterýmž Kristus die: »Poďte, požehnaní Otce mého..!« A blahoslavený jest ten, ktož jest již tam, v té rajské radosti Pána Krista, ale zlořečení, kteří se uchylují od přikázaní tvých! Die prorok David: »A běda 20 těm, kteříž odstupují od Boha svého!« Nebo takoví sau vždycky, dokud trvají v hříších, v kládbě (!) boží. Napsáno v knihách Gene- sis: »Zlořečená země tvá«, totiž těla tvého, »nevydá semene dob- rého, ale byliny neúžitečné, jako trnie a hložie«. A tak, kteří sau vražedlníci, sau a budau tuláci na zemi. Mluví skrz proroka Pán: 25 »Jeruzalém, Jeruzalém (!) neustavičný učiněn jest pro hřiech tvuoj!« A o tom zlořečenství sau písma mnohá. Nebo pro naše hřiechy všechen svět tělesný vidědlný trpí. Slunce spravedlnosti pro naše Světlo se zatmělo hřiechy zatmělo se jest v nás, měsíc se zatměl, prvotnie cierkev, 30 že jich naučení a písem, od Ducha svatého která sau měli, nepřijí- máme a skutkem neplníme. A tak světí prvotnie cierkve svým ži- votem nesvítí nám pro naše hřiechy, ale jsme jako hory Gelboe, na kteréž ani rosa, ani déšť Ducha svatého nesstupuje, ale sme naklo- něni a nachajleni ke všemu zlému, a tak naplněni sme zloře- 35 čenstvími mnohými. Zde mnohé zloře- čenstvie 12 Zj. 21, 27 —17 Mat. 25, 34 — 19 Podle Ž. 119, 118 —22 1. M. 3, 17 a 18—25 Pláč 1, 8 —32 2. Sam. 1, 21
XXII. 543 A tyto všecky věci s této strany potoka pocházejí, od dřeva života, kteréž jest v ráji, totiž od samého Krista etc. 434b2 A všelikého zlořečenstvie nebude viece, ale stolice boží a Beránkova bude v něm. Hle, ti velicí svatí, kteříž byli slaupové a lucerny cierkve, k nimžto máme patřiti, oni někdy patřili myslí do onoho Jeruzaléma ne- 5 beského, jaké jest tam milovánie, rozkoš, láska, spojenie; někdy patřili i v tuto cierkev rytěřující, v kteréžto sau mnohá osiedla a mnozí zámutkové a nebezpečenstvie. A jakož sau viděli Duchem svatým, tak sau mluvili a sepsali potomním. Die: »Všelikého zlořečenstvie nebude«, totiž v onom nebeském 10 Jeruzalémč. Ale zde zlořečenstvie mnohé jest náramně, mnohé zlé věci, mnohé nezřízenosti a biedy. Die zajisté, že tam nebude zlo- řečenstvie. To duch skrz usta Janova oznámil. A napřed povědieno jest, že tam nebude nic poškvrněného, ani který hřiech, ani která vinna (!)škodná. Kdyby k těmto věcem duše patřila rozumem svým, 15 zajisté radovala by se a nehřešila by proti Pánu. Neb tam po- že hnánie jest a všeliká radost a rozkoš nevýmluvná. Kterýmž Kristus die: »Poďte, požehnaní Otce mého..!« A blahoslavený jest ten, ktož jest již tam, v té rajské radosti Pána Krista, ale zlořečení, kteří se uchylují od přikázaní tvých! Die prorok David: »A běda 20 těm, kteříž odstupují od Boha svého!« Nebo takoví sau vždycky, dokud trvají v hříších, v kládbě (!) boží. Napsáno v knihách Gene- sis: »Zlořečená země tvá«, totiž těla tvého, »nevydá semene dob- rého, ale byliny neúžitečné, jako trnie a hložie«. A tak, kteří sau vražedlníci, sau a budau tuláci na zemi. Mluví skrz proroka Pán: 25 »Jeruzalém, Jeruzalém (!) neustavičný učiněn jest pro hřiech tvuoj!« A o tom zlořečenství sau písma mnohá. Nebo pro naše hřiechy všechen svět tělesný vidědlný trpí. Slunce spravedlnosti pro naše Světlo se zatmělo hřiechy zatmělo se jest v nás, měsíc se zatměl, prvotnie cierkev, 30 že jich naučení a písem, od Ducha svatého která sau měli, nepřijí- máme a skutkem neplníme. A tak světí prvotnie cierkve svým ži- votem nesvítí nám pro naše hřiechy, ale jsme jako hory Gelboe, na kteréž ani rosa, ani déšť Ducha svatého nesstupuje, ale sme naklo- něni a nachajleni ke všemu zlému, a tak naplněni sme zloře- 35 čenstvími mnohými. Zde mnohé zloře- čenstvie 12 Zj. 21, 27 —17 Mat. 25, 34 — 19 Podle Ž. 119, 118 —22 1. M. 3, 17 a 18—25 Pláč 1, 8 —32 2. Sam. 1, 21
Strana 544
544 Kapitola Nemuož nás Pán ztrestati Kristus zde i v ne- bi dává se okusiti Duše sau zde v ráji některých Chytře šatan při- staupá k takovým A z toho zlého života našeho běžie mnohá zlořečenstvie, krá- dežové, ruoznice, vraždy, kacieřstva, bludové, svárové, jeden proti druhému povstává. A v dnešním čtení die Kristus: »Budau zna- menie na slunci a na měsíci, a jako všecky věci zatmievají se a hynau« etc. »A lidé schnauti budau pro strach« vidauce, že tyto 40 všecky věci na ně mají přijíti pro hřiechy.A to vidauce, nečinie 435a1 hodného pokánie! Die Pán skrz proroka: »Čím li vás již bíti budu?« Mnohými ranami nás tepe, jednák hlizami, jednák hladem, jednák válkami, jednák vězením, trápením etc. Také v Deutronomu mnoho takových pomst vypisuje Pán, jestliže nebudeme slyšeti ani ho 45 poslúchati. A to jest zlořečenstvie na zemi, v tomto davu a saužení národuov a lidí válkami etc. Protož die: »A žádného zlořečenstvie nebude«, totiž v tom Jeruzalémě rajském, kdež jest dřevo života s obau strán potoka, přinášeje ovoce dvanáctero a listie k zdraví; tak že Kristus dává se 50 okusiti u velebné svátosti svým věrným. A také dává se tajž Kristus oněm, kteří sau z druhé strany potoka, totiž svatým prorokuom, apoštolóm, anděluom, jasně a světle, dávaje se jim s svými dary. Ale zde, na této straně řeky, jiným obyčejem tajž Kristus dává se. Nebo die Pavel těmto: »Vezměte lebku spasenie a pancieř spravedl- 55 nosti, abyšte mohli státi proti tělu a krvi. Ale budeme-li stálí, zdaliž nás co bude moci odlúčiti od lásky Kristovy a boží? Zdali meč, zdali smrt, zdali protivenstvie? « Jako by řekl: »Nic těchto věcí«. Nebo mnohých sau duše v této cierkvi jako v ráji, kterýmž Kristus dává se s dary svými, a okušují boží sladkosti; avšak šatanáš jich 60 pokauší. Jakož die Pavel (II. Korint. XI.): »Ale bojím se, aby, jako had Evu zklamal, tak i vy abyšte nevypadli od upřie- mnosti etc. Neb sem usnaubil vás, jednomu muži čistau pannu, avšak se bojím, aby vás dábel nesvedl a nezklamal od prostosti viery«. Ten zchytralý had přistupuje k těm srdcím, která sau v ráji postavená, totiž svatým životem. Nebo některak podobná sú srdce Adamovi onomu, když byl v ráji před přestaupením přikázanie božieho. Jako se po kládá Ozé VI°.: »Oni zajisté jako Adam pře- staupili smlauvu«. A tak, kteří mají srdce upřiemá a prostá, 70 Boha se bojície, ať jich ostřiehají pilně, ať by had, ten ďábel, skrz srdce porušená, pokrytá nesvedl jich. Neb sau mnozí již nakažení 65 435a2 38 Sr. Úvod str. XVI. —Podle Luk. 21, 25 a 26 — 42 Iz. 1. 5—44 5. — M. 1I, 28 nn. — 53 Podle Efez. 6, 17 a 14 a 12; Rím. 8, 35 a 38n. 61 Podle 2. Kor. 11, 3 a 2 — 69 Podle Oz. 6, 7
544 Kapitola Nemuož nás Pán ztrestati Kristus zde i v ne- bi dává se okusiti Duše sau zde v ráji některých Chytře šatan při- staupá k takovým A z toho zlého života našeho běžie mnohá zlořečenstvie, krá- dežové, ruoznice, vraždy, kacieřstva, bludové, svárové, jeden proti druhému povstává. A v dnešním čtení die Kristus: »Budau zna- menie na slunci a na měsíci, a jako všecky věci zatmievají se a hynau« etc. »A lidé schnauti budau pro strach« vidauce, že tyto 40 všecky věci na ně mají přijíti pro hřiechy.A to vidauce, nečinie 435a1 hodného pokánie! Die Pán skrz proroka: »Čím li vás již bíti budu?« Mnohými ranami nás tepe, jednák hlizami, jednák hladem, jednák válkami, jednák vězením, trápením etc. Také v Deutronomu mnoho takových pomst vypisuje Pán, jestliže nebudeme slyšeti ani ho 45 poslúchati. A to jest zlořečenstvie na zemi, v tomto davu a saužení národuov a lidí válkami etc. Protož die: »A žádného zlořečenstvie nebude«, totiž v tom Jeruzalémě rajském, kdež jest dřevo života s obau strán potoka, přinášeje ovoce dvanáctero a listie k zdraví; tak že Kristus dává se 50 okusiti u velebné svátosti svým věrným. A také dává se tajž Kristus oněm, kteří sau z druhé strany potoka, totiž svatým prorokuom, apoštolóm, anděluom, jasně a světle, dávaje se jim s svými dary. Ale zde, na této straně řeky, jiným obyčejem tajž Kristus dává se. Nebo die Pavel těmto: »Vezměte lebku spasenie a pancieř spravedl- 55 nosti, abyšte mohli státi proti tělu a krvi. Ale budeme-li stálí, zdaliž nás co bude moci odlúčiti od lásky Kristovy a boží? Zdali meč, zdali smrt, zdali protivenstvie? « Jako by řekl: »Nic těchto věcí«. Nebo mnohých sau duše v této cierkvi jako v ráji, kterýmž Kristus dává se s dary svými, a okušují boží sladkosti; avšak šatanáš jich 60 pokauší. Jakož die Pavel (II. Korint. XI.): »Ale bojím se, aby, jako had Evu zklamal, tak i vy abyšte nevypadli od upřie- mnosti etc. Neb sem usnaubil vás, jednomu muži čistau pannu, avšak se bojím, aby vás dábel nesvedl a nezklamal od prostosti viery«. Ten zchytralý had přistupuje k těm srdcím, která sau v ráji postavená, totiž svatým životem. Nebo některak podobná sú srdce Adamovi onomu, když byl v ráji před přestaupením přikázanie božieho. Jako se po kládá Ozé VI°.: »Oni zajisté jako Adam pře- staupili smlauvu«. A tak, kteří mají srdce upřiemá a prostá, 70 Boha se bojície, ať jich ostřiehají pilně, ať by had, ten ďábel, skrz srdce porušená, pokrytá nesvedl jich. Neb sau mnozí již nakažení 65 435a2 38 Sr. Úvod str. XVI. —Podle Luk. 21, 25 a 26 — 42 Iz. 1. 5—44 5. — M. 1I, 28 nn. — 53 Podle Efez. 6, 17 a 14 a 12; Rím. 8, 35 a 38n. 61 Podle 2. Kor. 11, 3 a 2 — 69 Podle Oz. 6, 7
Strana 545
XXII. 545 435b1 kacieřstvím a bludy, a potom skrz ně šatan jiné oklamává a svodí řka: »Takto držeti máte toto Písmo a takto rozuměti, tento ť jest 75 smysl Ducha svatého!« etc. V srdcích dobrých a prostých rajských Buoh přebývá; avšak jestliže lidé nebudau se ostřiehati pilně, ne- budau moci odepříti chytrostem hada a pokolení ještěrčímu. A po- hřiechu již mnozí vypadají od upřiemnosti viery pravé. Ale jaký má přístup had? Má podobný obyčej, který měl 80 v ráji, když Evu svodil. Tělo naše jest spojeno s duší, a tak tělo jest jako žena. A najprvé k tělu přistaupá řka: »Proč tohoto nejieš? Proč tohoto nečiníš? Což škodí? Však to nenie hřiech!« A tak bázeň boží odjímá od člověka a tak pomalu uvozuje ho ke zlému skrz vnuknutie svá rozličná. A když svolí tělo, tehdy již hřiech rodí se. 85 A také svodí člověka skrze pět smysluov tělesných jako skrz viděnie, okušenie etc., skrz slávu tohoto světa, krásu, pověst světskau. A duše svázaná s tělem k vnuknutí těla svoluje; a když duše svolí, již hned jest smrt tajná jako mrtvý v domu, a tehdy hned vyhnán bývá z ráje, od té nevinnosti. 90 A tak najprvé dábel svodí skrz jakés hnutie své; jako skrz pět smysluov ponauká, aby se člověk kochal v těchto věcech světských, a potom kochánie dává a potom svolenie. A tak trojí jest stupeň: najprvé svolenie, druhé kochánie, třetie skutkem dokonánie. Najpr- vé vnuknutie žádosti, druhé skutek, třetie navyklost. A z navyk- 95 losti těžko jest přestati, nebo navyklé věci opustiti práce jest ne- snadná. Člověk zajisté, když od této zlé navyklosti chce vyjíti, vzývaj Boha s velikau pilností; nebo když počíná činiti pokánie, toto tělo porušené vždycky zbuzuje a ponauká k prvním hříchóm. A ten had nespí, ale až do smrti pokauší, namietá a ponauká. Avšak 100 tomu, ktož často tluče, bude otevříno. Die Pavel: »Kto mě vysvo- bodí z žaláře těla smrti této?« A die: »Milost boží«, nebo nemuože- me sami od sebe odepříti dáblu, ale s pomocí Kristovau. A kteří sau svatého života a dobrého, ať se bojie každau hodinu, aby jich tento had nezklamal a z ráje rozkoši nevyhnal. Kterak poknuší had? Troji stupeň po- kušeníc Stroj se ku poku- šení A všelikého zlořečenstvie nebude viece. Všecky biedy naše a nedostatkové a ohavnosti a tesknosti a auzkosti a zámutkové a nezpuosobnost naše k dobrému a překážky tesklivé od duchuov rozličných a temnosti hlauposti našie sau zlořečen- 5 stvie, kterýchž nebude v nás u věčné vlasti. Jako by řekl: »Zloře- Zlořečenstvíe nebude v nebí 77 Ohlas Mat. 3, 7 a 12, 34 — 80 I. M. 3, I nn. — 100 Mat. 7, 8; Luk. 11, 10. Řím. 7, 24 Jakoubek, Výklad. 352
XXII. 545 435b1 kacieřstvím a bludy, a potom skrz ně šatan jiné oklamává a svodí řka: »Takto držeti máte toto Písmo a takto rozuměti, tento ť jest 75 smysl Ducha svatého!« etc. V srdcích dobrých a prostých rajských Buoh přebývá; avšak jestliže lidé nebudau se ostřiehati pilně, ne- budau moci odepříti chytrostem hada a pokolení ještěrčímu. A po- hřiechu již mnozí vypadají od upřiemnosti viery pravé. Ale jaký má přístup had? Má podobný obyčej, který měl 80 v ráji, když Evu svodil. Tělo naše jest spojeno s duší, a tak tělo jest jako žena. A najprvé k tělu přistaupá řka: »Proč tohoto nejieš? Proč tohoto nečiníš? Což škodí? Však to nenie hřiech!« A tak bázeň boží odjímá od člověka a tak pomalu uvozuje ho ke zlému skrz vnuknutie svá rozličná. A když svolí tělo, tehdy již hřiech rodí se. 85 A také svodí člověka skrze pět smysluov tělesných jako skrz viděnie, okušenie etc., skrz slávu tohoto světa, krásu, pověst světskau. A duše svázaná s tělem k vnuknutí těla svoluje; a když duše svolí, již hned jest smrt tajná jako mrtvý v domu, a tehdy hned vyhnán bývá z ráje, od té nevinnosti. 90 A tak najprvé dábel svodí skrz jakés hnutie své; jako skrz pět smysluov ponauká, aby se člověk kochal v těchto věcech světských, a potom kochánie dává a potom svolenie. A tak trojí jest stupeň: najprvé svolenie, druhé kochánie, třetie skutkem dokonánie. Najpr- vé vnuknutie žádosti, druhé skutek, třetie navyklost. A z navyk- 95 losti těžko jest přestati, nebo navyklé věci opustiti práce jest ne- snadná. Člověk zajisté, když od této zlé navyklosti chce vyjíti, vzývaj Boha s velikau pilností; nebo když počíná činiti pokánie, toto tělo porušené vždycky zbuzuje a ponauká k prvním hříchóm. A ten had nespí, ale až do smrti pokauší, namietá a ponauká. Avšak 100 tomu, ktož často tluče, bude otevříno. Die Pavel: »Kto mě vysvo- bodí z žaláře těla smrti této?« A die: »Milost boží«, nebo nemuože- me sami od sebe odepříti dáblu, ale s pomocí Kristovau. A kteří sau svatého života a dobrého, ať se bojie každau hodinu, aby jich tento had nezklamal a z ráje rozkoši nevyhnal. Kterak poknuší had? Troji stupeň po- kušeníc Stroj se ku poku- šení A všelikého zlořečenstvie nebude viece. Všecky biedy naše a nedostatkové a ohavnosti a tesknosti a auzkosti a zámutkové a nezpuosobnost naše k dobrému a překážky tesklivé od duchuov rozličných a temnosti hlauposti našie sau zlořečen- 5 stvie, kterýchž nebude v nás u věčné vlasti. Jako by řekl: »Zloře- Zlořečenstvíe nebude v nebí 77 Ohlas Mat. 3, 7 a 12, 34 — 80 I. M. 3, I nn. — 100 Mat. 7, 8; Luk. 11, 10. Řím. 7, 24 Jakoubek, Výklad. 352
Strana 546
546 Kapitola čenstvie přišlo na Adama v ráji, když svolil hadu. Item zlořečen- stvie přišlo v nebi na prvního anděla, když byl všelikým drahým kamenem ozdoben; a že jest zalíbil sobě v dařích, s anděly Boha potupil a učiněn jest ďáblem a zlořečeným. Protož, ačkoli na nebe přišlo i do ráje zlořečenstvie, již viece nebude zlořečenstvie v nebi 10 ani v ráji«. Zde na zemi přichází had k srdcím svatým rajským. Apoštol Pavel jakožto v světlo rajské vtržen byl k okušení potoka božieho a dřeva života a viděl, kterých věcí nesluší člověku mluviti, a umě- nie veliké měl v potěšování a v posilňování mdlých; avšak se obával, 15 aby ho nezklamal šatanáš. Vida také všemohúcí Buoh, že k němu muože přistúpiti šatanáš a jako do ráje, aby oklamal, protož dal mu šatana na těle, aby ho pokušeními trápil, aby tak v ponížení 435be stál a skrze pajchu aby nepadl, ale v pokoře v dařích božích aby zachován byl. Protož apoštol pravil: »Tresci tělo mé a v službu 20 podrobuji«, aby totiž okusilo ohně božského také tělo. Žalm: »Srdce mé i tělo mé rozveselily se v Bohu živém«, aby totiž tělo také zapálilo se ohněm Ducha božieho a nesvolovalo jako Eva hadu. Ohněm zamúcenie tresci tělo, aby také bylo svaté a ráj Bohu líbez- ný a aby nebylo zklamáno skrze hada. Poněvadž se jest on bál 25 šatanáše, v ráji jsa vedlé těla i duše, okušuje potokuov božích a dřeva života, a poněvadž se jiní staří světí obávali zklamánie ne- vidědlného hada, což pak my nemáme se báti? Nestojte, častokrát ho poznáváme, když v zlořečenstvie božie přicházíme a když již zklamáni býváme od něho. Protož na této straně řeky a světa tohoto jest přístup k nám hadu, ale na oné straně řeky věčné vlasti již nepřistaupí tam zlo- řečenstvie; nebo bude obloha veliká a utvrzenie svatým božím v společnosti svaté a žádného tam nebude pokušitele, pevná bude jednota. Ale zde duše když se maličko ubezpečí, když se srdce 35 upokojí aneb sobě se zalíbí, tehdy ihned padá v zlořečenstvic člověk, maje najvětšie dary. Ale u vlasti, v onom pevném městě věčném, nebude zlořečenstvie, »ale stolice božie v něm budau«, totiž všickni světí budau stolice Bohu a Beránku. Skrytá sau slova, Stolice sau svatí ačkoli obecná. Stolice sau duchovnie; nebo všickni svatí budau 40 duch a život, jako tělo Kristovo život a duch jest, nebo z Ducha svatého počaté jest. Protož die Duch boží: »Co se jest narodilo Pavel bál se okla- mánie (černě:) LXXXIII. Báti se máme 30 6 1. M. 3, 16 nn.; Ezech. 28, 13 nn. —13 2. Kor. 12, 2 až 4 a 7 n.- 20 1. Kor. 9, 27 — 22 Ž. 84, 3
546 Kapitola čenstvie přišlo na Adama v ráji, když svolil hadu. Item zlořečen- stvie přišlo v nebi na prvního anděla, když byl všelikým drahým kamenem ozdoben; a že jest zalíbil sobě v dařích, s anděly Boha potupil a učiněn jest ďáblem a zlořečeným. Protož, ačkoli na nebe přišlo i do ráje zlořečenstvie, již viece nebude zlořečenstvie v nebi 10 ani v ráji«. Zde na zemi přichází had k srdcím svatým rajským. Apoštol Pavel jakožto v světlo rajské vtržen byl k okušení potoka božieho a dřeva života a viděl, kterých věcí nesluší člověku mluviti, a umě- nie veliké měl v potěšování a v posilňování mdlých; avšak se obával, 15 aby ho nezklamal šatanáš. Vida také všemohúcí Buoh, že k němu muože přistúpiti šatanáš a jako do ráje, aby oklamal, protož dal mu šatana na těle, aby ho pokušeními trápil, aby tak v ponížení 435be stál a skrze pajchu aby nepadl, ale v pokoře v dařích božích aby zachován byl. Protož apoštol pravil: »Tresci tělo mé a v službu 20 podrobuji«, aby totiž okusilo ohně božského také tělo. Žalm: »Srdce mé i tělo mé rozveselily se v Bohu živém«, aby totiž tělo také zapálilo se ohněm Ducha božieho a nesvolovalo jako Eva hadu. Ohněm zamúcenie tresci tělo, aby také bylo svaté a ráj Bohu líbez- ný a aby nebylo zklamáno skrze hada. Poněvadž se jest on bál 25 šatanáše, v ráji jsa vedlé těla i duše, okušuje potokuov božích a dřeva života, a poněvadž se jiní staří světí obávali zklamánie ne- vidědlného hada, což pak my nemáme se báti? Nestojte, častokrát ho poznáváme, když v zlořečenstvie božie přicházíme a když již zklamáni býváme od něho. Protož na této straně řeky a světa tohoto jest přístup k nám hadu, ale na oné straně řeky věčné vlasti již nepřistaupí tam zlo- řečenstvie; nebo bude obloha veliká a utvrzenie svatým božím v společnosti svaté a žádného tam nebude pokušitele, pevná bude jednota. Ale zde duše když se maličko ubezpečí, když se srdce 35 upokojí aneb sobě se zalíbí, tehdy ihned padá v zlořečenstvic člověk, maje najvětšie dary. Ale u vlasti, v onom pevném městě věčném, nebude zlořečenstvie, »ale stolice božie v něm budau«, totiž všickni světí budau stolice Bohu a Beránku. Skrytá sau slova, Stolice sau svatí ačkoli obecná. Stolice sau duchovnie; nebo všickni svatí budau 40 duch a život, jako tělo Kristovo život a duch jest, nebo z Ducha svatého počaté jest. Protož die Duch boží: »Co se jest narodilo Pavel bál se okla- mánie (černě:) LXXXIII. Báti se máme 30 6 1. M. 3, 16 nn.; Ezech. 28, 13 nn. —13 2. Kor. 12, 2 až 4 a 7 n.- 20 1. Kor. 9, 27 — 22 Ž. 84, 3
Strana 547
XXII. 547 436а2 z ducha, duch jest«. Protož stolice budau svatí v vlasti nebeské Bohu a Beránkovi duchovnie a rozumné. Zhovadilý člověk, kterýž zkušen bývá, nechápá těchto ] věcí, ale tělesné váží, o duchovní pak nedbá věci. Které dobré věci zje- vuje duchovnie Pán tomuto lidu, nevoní to srdci tělesnému jich ale tělesné věci a zisky časné chutnají. Protož světí budau stolice, živi jsúce Bohu a Beránku. Jako v světě najduostojnějšímu králi 50 připravuje se stolice zlatohlavová a z kamene drahého, tak světí budau stolice zlatohlavem ozdobené a krásné; a jako stolice vyvaj- šeny bývají, tak světí v duostojenstvie ciesařské najvětšie a v stvo- řenie vyvajšené daleko od smrtedlnosti, daleko od země, od biedy vyvajšeni budau vzhuoru do slávy a k duostojenství velikému 55 a slavnému. Nebo stolice vysoké budau nad vidědlná všecka stvo- řenie, na nichž sám Pán odpočívati bude konečně a dokonále. Tu ť jest ušlechtilost a duostojenstvie svatých; tu budau ozdobeni jako zlatohlavem a oděvem slavným a zlatem a kamením drahým a vy- vajšeni budau najviece v duostojenstvie ciesařské a budau místo 60 Pánu Bohu a Beránkovi. A ty stolice nepočijí těžkosti božie, nebo tělo Kristovo nenie těžké; ale jest slavný bez sníženie vážného k zemi. Jako bývá na těle smrtedlném, že stolice bývá pod ním obtížena a snižuje se k zemi, toho nebude v nebeské vlasti, ale bude odťato všecko ne- 65 dostatečné. A bude stolice Kristova slavná a chutné a krásné místo a stkvaucie boží v duši i na těle každého svatého. Nebude na nich zlořečenstvie, ale na stolicech bude požehnánie a všeliká moc boží, život, krása, ušlechtilost, radost, bohatstvie a sláva a síla. Kteří sau již v nebeské vlasti, tyto věci sau již poznali, kterých oko neví- 70 dalo a ucho neslajchalo. A když naplní Kristus tyto stolice dokonalau slávau a duosto- jenstvím a světí když pohříženi budau jako v řekách dobrých věčné vlasti, tehdy viece nebude tam zlořečenstvie. Na stolici jest mocnost a síla; tak světí nepohnau se na věky. A jako na stolici 75 blízko jest, ktož na ní sedí, tak blízký jest, ano vnitř jest v nich, Ježíš s slávau; a on bude jim za pokrm, krásu a sytost a slávu a nebude již tam zlořečenstvie, ale všeliké požehnánie a dobrota boží. Stolice vyvyšují se králuom; a ti též svatí budau vyvajšeni velmi velice ve cti a v oslaveném životě. Jmenuje se 80 Beránkem, kterýž zde byl tichý, milostivý, útrpný, a proto byl Příklad stolice Duostojenstvie stolic vypisuje 436a1 45 (černě:) I. Korint. 11°. 43 Jan 3, 6 —.45 1. Kor. 2, 14 — 69 1. Kor. 2, 9 — 74 Ohlas Ž. 15, 5 352*
XXII. 547 436а2 z ducha, duch jest«. Protož stolice budau svatí v vlasti nebeské Bohu a Beránkovi duchovnie a rozumné. Zhovadilý člověk, kterýž zkušen bývá, nechápá těchto ] věcí, ale tělesné váží, o duchovní pak nedbá věci. Které dobré věci zje- vuje duchovnie Pán tomuto lidu, nevoní to srdci tělesnému jich ale tělesné věci a zisky časné chutnají. Protož světí budau stolice, živi jsúce Bohu a Beránku. Jako v světě najduostojnějšímu králi 50 připravuje se stolice zlatohlavová a z kamene drahého, tak světí budau stolice zlatohlavem ozdobené a krásné; a jako stolice vyvaj- šeny bývají, tak světí v duostojenstvie ciesařské najvětšie a v stvo- řenie vyvajšené daleko od smrtedlnosti, daleko od země, od biedy vyvajšeni budau vzhuoru do slávy a k duostojenství velikému 55 a slavnému. Nebo stolice vysoké budau nad vidědlná všecka stvo- řenie, na nichž sám Pán odpočívati bude konečně a dokonále. Tu ť jest ušlechtilost a duostojenstvie svatých; tu budau ozdobeni jako zlatohlavem a oděvem slavným a zlatem a kamením drahým a vy- vajšeni budau najviece v duostojenstvie ciesařské a budau místo 60 Pánu Bohu a Beránkovi. A ty stolice nepočijí těžkosti božie, nebo tělo Kristovo nenie těžké; ale jest slavný bez sníženie vážného k zemi. Jako bývá na těle smrtedlném, že stolice bývá pod ním obtížena a snižuje se k zemi, toho nebude v nebeské vlasti, ale bude odťato všecko ne- 65 dostatečné. A bude stolice Kristova slavná a chutné a krásné místo a stkvaucie boží v duši i na těle každého svatého. Nebude na nich zlořečenstvie, ale na stolicech bude požehnánie a všeliká moc boží, život, krása, ušlechtilost, radost, bohatstvie a sláva a síla. Kteří sau již v nebeské vlasti, tyto věci sau již poznali, kterých oko neví- 70 dalo a ucho neslajchalo. A když naplní Kristus tyto stolice dokonalau slávau a duosto- jenstvím a světí když pohříženi budau jako v řekách dobrých věčné vlasti, tehdy viece nebude tam zlořečenstvie. Na stolici jest mocnost a síla; tak světí nepohnau se na věky. A jako na stolici 75 blízko jest, ktož na ní sedí, tak blízký jest, ano vnitř jest v nich, Ježíš s slávau; a on bude jim za pokrm, krásu a sytost a slávu a nebude již tam zlořečenstvie, ale všeliké požehnánie a dobrota boží. Stolice vyvyšují se králuom; a ti též svatí budau vyvajšeni velmi velice ve cti a v oslaveném životě. Jmenuje se 80 Beránkem, kterýž zde byl tichý, milostivý, útrpný, a proto byl Příklad stolice Duostojenstvie stolic vypisuje 436a1 45 (černě:) I. Korint. 11°. 43 Jan 3, 6 —.45 1. Kor. 2, 14 — 69 1. Kor. 2, 9 — 74 Ohlas Ž. 15, 5 352*
Strana 548
548 Kapitola Veliká odplata svatých; a trpěli rádi pro ni Beránek, a volení aby tam byli stolice na věky věkuov; a proto jest krev svau vylil. A to bude svatým v paměti, které věci Kristus trpěl zde. Zde světí také sau stolice božie. Izaiáš: »Nebe stolice jest mi, země pak podnož noh jeho«. Svatí sau stolice zde, v nichž Kristus přebývá; ale u vlasti dokonále a vidědlně, ale zde nevidě- 85 dlně svatí stolice sau. Izaiáš VI°. viděl Boha vyvajšeného na stolici. Ta ť jest duše dobrá, na kteréž Pán posadil se právě. A ačkoli zde na cestě nemuož vidien býti okem tělesným, ale po skutcích poznává se, ale v nebeské vlasti vidien bude tento Pán, kterýž se na nich po- sadí jako na stolicech, totiž na všech svatých seděti a odpočívati 90 bude. A bude sláva svatých; a ta bude odplata jich. Jistě veliká ť jest to čest mieti Boha na sobě odpočívajícieho a býti místem Pána Boha slavným. Na kterýchžto stolicech rozlé- hati se bude sláva a čest, a žádného nebude zlořečenstvie. Protož patře na to apoštol, die: »Nejsau dostatečná utrpenie tohoto času 95 k budaucie slávě«, totiž všecky věci malé sau. Nébrž, když sau zde okusili daru Ducha svatého, rádi pro Krista do vohně šli. Nám se stajště modliti, těžko protivné věci pro Krista trpěti; nebo v světle tomto nepatříme k oné věčné slávě, kterak svatí darováni budau velmi velikau odplatau, nevýmluvnau, kteréž oko nevídalo, kteráž 100 436b1 se vypravuje v podobenství skrz stolice božie, na kterýchžto stolicech výborné odplaty svatých vyznamenávají se. Nebo Buoh bude všecko v nás a my budeme v Bohu odpočívajíce. Blahoslavení sau ti, na kterých sedí zde Pán skrze milost, nebo v nebeské vlasti seděti bude a kralovati v nich se vší slávau věčně etc. A všelikého zlořečenstvie nebude viece. A služebníci jeho (totiž Beránka) slúžiti budau jemu. Zlořečenstvie nebude tam. Nebo Buoh bydliti bude v svatých a světí v Bohu; druhé, že služebníci budau boží všickni blahoslavení, kteříž vidie tvář Otcovu, slúžiti budau z milosti a 5 z lásky a milovánie. A najsvětější ta služebnost, a předivná služeb- nost! Ale die čtenie: »Nebudu vás nazývati služebníky, ale přá- tely«. Kterak tehdy die: »Služebníci jeho budau jemu slúžiti«? Jako zajisté jest potok boží zde i v nebeské vlasti, tak služebnost jest zde na cestě i v vlasti. Tam dokonalejší, zde nedokonalejší. 10 Některá jest služebnost Bohu odporná, a některá jest služebnost, 105 Služebnost dvoje 83 Iz. 66, 1 — 86 Iz. 6, 1 — 95 Řím. 8, 18—100 1. Kor. 2, 9 7 Jan 15, 15
548 Kapitola Veliká odplata svatých; a trpěli rádi pro ni Beránek, a volení aby tam byli stolice na věky věkuov; a proto jest krev svau vylil. A to bude svatým v paměti, které věci Kristus trpěl zde. Zde světí také sau stolice božie. Izaiáš: »Nebe stolice jest mi, země pak podnož noh jeho«. Svatí sau stolice zde, v nichž Kristus přebývá; ale u vlasti dokonále a vidědlně, ale zde nevidě- 85 dlně svatí stolice sau. Izaiáš VI°. viděl Boha vyvajšeného na stolici. Ta ť jest duše dobrá, na kteréž Pán posadil se právě. A ačkoli zde na cestě nemuož vidien býti okem tělesným, ale po skutcích poznává se, ale v nebeské vlasti vidien bude tento Pán, kterýž se na nich po- sadí jako na stolicech, totiž na všech svatých seděti a odpočívati 90 bude. A bude sláva svatých; a ta bude odplata jich. Jistě veliká ť jest to čest mieti Boha na sobě odpočívajícieho a býti místem Pána Boha slavným. Na kterýchžto stolicech rozlé- hati se bude sláva a čest, a žádného nebude zlořečenstvie. Protož patře na to apoštol, die: »Nejsau dostatečná utrpenie tohoto času 95 k budaucie slávě«, totiž všecky věci malé sau. Nébrž, když sau zde okusili daru Ducha svatého, rádi pro Krista do vohně šli. Nám se stajště modliti, těžko protivné věci pro Krista trpěti; nebo v světle tomto nepatříme k oné věčné slávě, kterak svatí darováni budau velmi velikau odplatau, nevýmluvnau, kteréž oko nevídalo, kteráž 100 436b1 se vypravuje v podobenství skrz stolice božie, na kterýchžto stolicech výborné odplaty svatých vyznamenávají se. Nebo Buoh bude všecko v nás a my budeme v Bohu odpočívajíce. Blahoslavení sau ti, na kterých sedí zde Pán skrze milost, nebo v nebeské vlasti seděti bude a kralovati v nich se vší slávau věčně etc. A všelikého zlořečenstvie nebude viece. A služebníci jeho (totiž Beránka) slúžiti budau jemu. Zlořečenstvie nebude tam. Nebo Buoh bydliti bude v svatých a světí v Bohu; druhé, že služebníci budau boží všickni blahoslavení, kteříž vidie tvář Otcovu, slúžiti budau z milosti a 5 z lásky a milovánie. A najsvětější ta služebnost, a předivná služeb- nost! Ale die čtenie: »Nebudu vás nazývati služebníky, ale přá- tely«. Kterak tehdy die: »Služebníci jeho budau jemu slúžiti«? Jako zajisté jest potok boží zde i v nebeské vlasti, tak služebnost jest zde na cestě i v vlasti. Tam dokonalejší, zde nedokonalejší. 10 Některá jest služebnost Bohu odporná, a některá jest služebnost, 105 Služebnost dvoje 83 Iz. 66, 1 — 86 Iz. 6, 1 — 95 Řím. 8, 18—100 1. Kor. 2, 9 7 Jan 15, 15
Strana 549
XXII. 549 436b- kterauž všeliké stvořenie slauží Bohu. A nemuože býti to stvořenie, aby božské neslaužilo dobrotě a k rozkázaní a ponuknutí jeho aby miery nezachovávalo. Slunce, měsíc, hvězdy, moře i veškeren svět 15 svau měrau nějakau zde slauží Bohu; tak dobří i zlí i dáblové, aniž za tu služebnost zasluhují sobě slávy ta stvořenie, aniž jest zaslu- žitedlná odplaty tato obecnie služebnost stvoření. I. Královs. XV. Saul, když řeči božie zavrhl, zavrhl ho také Buoh a řekl k Sa- muelovi: »Až dokavad ty plakati budeš Saule, neb sem já jej 20 zavrhl?« etc. A tak duch boží zlý trápil Saule. Tu se pokládá, že duchové zlí duchové sau Páně, nebo k vuoli jeho a ponuknutí slaužie božiemu. A jestliže člověk Boha potupí, hned duchové zlí ]obořie se na ně a trápie je, aby se učili nerauhati. A ta služebnost jest některak přirozená, kteraužto stvořenie všecka 25 Bohu slaužie; i duchové temností a zprávcové temností, oslepujíce zlé, slauží Pánu služebností přirozenau, a nechtěním vyplňují vuoli Páně. Tak židé, pohané, trápiece volené, slaužie voleným a mnoho dobrého přinášejí a čistie je a pomáhají jim přijíti do slávy. Tak Jidáš, zradiv Krista, poslaužil Kristu i vší cierkvi; protož ho nazval 30 přítelem. Tak biskupové zlí, Herodes a Pilát, slaužili Kristu a choti jeho, svaté cierkvi, ale nezaslaužili sobě slávy z této služebnosti, neb sau bez milosti činili tyto věci. Tak dnes zlodějí a lotři a vra- žedlníci slaužie Kristu a pravdě s příčinau a vokolkem; ačkolivěk bez lásky to činie a mínie pravdě škoditi, pravda však obdrží nad 35 nimi vítězstvie na věky, ale oni od pravdy sauzeni budau. Tak v proroctví Jeremiáše XXV. pokládá se, že Nabuchodonozor nazván jest služebníkem božím a metla prchlivosti Páně. Protož řekl: »Služebníka mého pošli na vás, Nabuchodonozora, abyšte mu slaužili, a zajmeť vás do vězení do let sedmdesáti«. Tak šatan 40 (Job I°.), když přítomen byl před Pánem s syny božími, řekl ku Pánu: »Daj mi moc nad statkem jeho«. A dal mu nade všemi věcmi, i nad tělem jeho, moc, a tak slaužil Jobovi i Pánu; a nalezen jest Job pokorný, trpělivý etc., a získal jest stokrát viec, přišel v něho duch prorocký o Kristu, o vzkříšení z mrtvých, a hojné zisky vzal 45 časných věcí, viece i duchovních. Tak Achab, když popudil Pána, měl jest viděnie Micheáš, že jest byl šatan mezi syny božími. Tak dnes, kde sau synové božie, také tu jest šatanáš. A prosil šatanáš u vidění Micheášově: »Daj mi moc, abych byl falešným Duchové zlí sau Páně Divné služebníky má Pán a volení jeho Šatanáš mezi syny božími 17 1. Sam. (1. Král.) 15, 9 nn. a 16, 1 a 14 — 29 Mat. 26, 50 — 36 Podle Jer. 25, 9 a 11 — 41 Podle Joba 1, 11 nn. — 45 1. (3.) Král. 22, 21 nn. — 48 Podle 1. (3.) Král. 22, 22 nn.
XXII. 549 436b- kterauž všeliké stvořenie slauží Bohu. A nemuože býti to stvořenie, aby božské neslaužilo dobrotě a k rozkázaní a ponuknutí jeho aby miery nezachovávalo. Slunce, měsíc, hvězdy, moře i veškeren svět 15 svau měrau nějakau zde slauží Bohu; tak dobří i zlí i dáblové, aniž za tu služebnost zasluhují sobě slávy ta stvořenie, aniž jest zaslu- žitedlná odplaty tato obecnie služebnost stvoření. I. Královs. XV. Saul, když řeči božie zavrhl, zavrhl ho také Buoh a řekl k Sa- muelovi: »Až dokavad ty plakati budeš Saule, neb sem já jej 20 zavrhl?« etc. A tak duch boží zlý trápil Saule. Tu se pokládá, že duchové zlí duchové sau Páně, nebo k vuoli jeho a ponuknutí slaužie božiemu. A jestliže člověk Boha potupí, hned duchové zlí ]obořie se na ně a trápie je, aby se učili nerauhati. A ta služebnost jest některak přirozená, kteraužto stvořenie všecka 25 Bohu slaužie; i duchové temností a zprávcové temností, oslepujíce zlé, slauží Pánu služebností přirozenau, a nechtěním vyplňují vuoli Páně. Tak židé, pohané, trápiece volené, slaužie voleným a mnoho dobrého přinášejí a čistie je a pomáhají jim přijíti do slávy. Tak Jidáš, zradiv Krista, poslaužil Kristu i vší cierkvi; protož ho nazval 30 přítelem. Tak biskupové zlí, Herodes a Pilát, slaužili Kristu a choti jeho, svaté cierkvi, ale nezaslaužili sobě slávy z této služebnosti, neb sau bez milosti činili tyto věci. Tak dnes zlodějí a lotři a vra- žedlníci slaužie Kristu a pravdě s příčinau a vokolkem; ačkolivěk bez lásky to činie a mínie pravdě škoditi, pravda však obdrží nad 35 nimi vítězstvie na věky, ale oni od pravdy sauzeni budau. Tak v proroctví Jeremiáše XXV. pokládá se, že Nabuchodonozor nazván jest služebníkem božím a metla prchlivosti Páně. Protož řekl: »Služebníka mého pošli na vás, Nabuchodonozora, abyšte mu slaužili, a zajmeť vás do vězení do let sedmdesáti«. Tak šatan 40 (Job I°.), když přítomen byl před Pánem s syny božími, řekl ku Pánu: »Daj mi moc nad statkem jeho«. A dal mu nade všemi věcmi, i nad tělem jeho, moc, a tak slaužil Jobovi i Pánu; a nalezen jest Job pokorný, trpělivý etc., a získal jest stokrát viec, přišel v něho duch prorocký o Kristu, o vzkříšení z mrtvých, a hojné zisky vzal 45 časných věcí, viece i duchovních. Tak Achab, když popudil Pána, měl jest viděnie Micheáš, že jest byl šatan mezi syny božími. Tak dnes, kde sau synové božie, také tu jest šatanáš. A prosil šatanáš u vidění Micheášově: »Daj mi moc, abych byl falešným Duchové zlí sau Páně Divné služebníky má Pán a volení jeho Šatanáš mezi syny božími 17 1. Sam. (1. Král.) 15, 9 nn. a 16, 1 a 14 — 29 Mat. 26, 50 — 36 Podle Jer. 25, 9 a 11 — 41 Podle Joba 1, 11 nn. — 45 1. (3.) Král. 22, 21 nn. — 48 Podle 1. (3.) Král. 22, 22 nn.
Strana 550
550 Kapitola Neřiekaj tak! Služelmost baby- lonská, ejiptská Rozdiel služební kuov prorokem v austech li všech prorokuov a duch lživý v austech 437a1 jich, kteříž libé věci králi prorokují«. A Pán dopustil mu, i oklamal 50 duch lživý krále i lid, a tak slaužil šatanáš Pánu. I dnes zklamává duch lživý skrz usta prorokuov všeckeren křesťanský lid, slibuje šťastné věci a obnovenie neslýchaná a radosti a veselé věci. Vyvo- leným takové všecky věci obracuje k spasení Pán, ale zlým k za- tracení etc. Aniž řiekaj člověk: »Poněvadž zlým činěním slaužím 55 Pánu, tehdy se v tom utvrdím a zlé věci činiti budu«. Věz, že, co z přirozenie jest, to od Pána jest, co z člověka jest, od zlého jest, a což od zlého jest, z Boha nenie. V Zjevení pokládá se o šelmě, kteráž má sedm hlav a deset rohuov; a žena seděla na šelmě. A dal jest Pán moc šelmě, aby vyplnila boží vuoli a aby svrhla 60 ženu s hřbetu svého. Hle, šelma slauží Pánu, činieci to bez lásky, v nenávisti, z hněvu, z lakomstvie, pomstu totiž nad ženau. Což jest z Boha, dobré jest, a což bez lásky jest, trpěti budau za to zhovadilí a všickni zloději a vražedlníci. Jiná jest služebnost zvláštnie synuov božích; jiná, zlá, těch, kteřížto z dábla otce 65 sau. Zlí slaužie světu jako modle, rozkošně a v chlipnosti živi jsúce, viece tělo své nežli kříž Kristuov milujíce, viece časné věci než přikázanie božská sobě vážiece. Ta ť jest služebnost světa a dábla, ta jest služebnost babylonská a ejiptská. Jako farao poddal lid v práci, aby dělali cihly z bláta, tak také někdy 70 volení zavedeni bývají tam, aby slaužili pajše, lakomství, marné chvále, bludu. Tau služebností žádný neslauží Bohu k slávě. Jiná jest synuov božích, kteraužto kto má, nemuož dvěma pánoma slúžiti; takoví slaužie jemu v pokoře, u vieře a v lásce veliké, 437a2 kteráž činí rozdiel mezi služebností boží a dábelskau. V knihách 75 Genesis XLVII. pokládá se: Když Jákob s syny byl v Ejiptě, tehdy všickni jiní pátý diel vobilí ve dnech hladovitých dávali králi; kteříž byli Ejiptští, ale ne synové izrahelští. Tento ť jest rozdiel služebnosti synuov božích a ďáblových: Ejiptští dávají králi pátý diel, synové izrahelští desátky Pánu a prvotiny etc. 80 Pátý diel sau skutkové pěti smysluov a strana ta človčka, kteráž stojí v pěti smyslích, a všecky věci, kteréž příležejí k tělu, že těmi povoluje smysly hřiechóm; chlipnostem a rozkošem, lakomství, zahálení, nenávisti, panování a dáblu slauží člověk, a ne Bohu, a což tělo žádá, činí raději nežli skutky božie a veden bývá podlé 85 58 Zj. 17, 3 nn. — 70 2. M. 1, 14 — 73 Luk. 16, 13 — 76 1. M. 47, 24 — 80 3. M. 27, 30
550 Kapitola Neřiekaj tak! Služelmost baby- lonská, ejiptská Rozdiel služební kuov prorokem v austech li všech prorokuov a duch lživý v austech 437a1 jich, kteříž libé věci králi prorokují«. A Pán dopustil mu, i oklamal 50 duch lživý krále i lid, a tak slaužil šatanáš Pánu. I dnes zklamává duch lživý skrz usta prorokuov všeckeren křesťanský lid, slibuje šťastné věci a obnovenie neslýchaná a radosti a veselé věci. Vyvo- leným takové všecky věci obracuje k spasení Pán, ale zlým k za- tracení etc. Aniž řiekaj člověk: »Poněvadž zlým činěním slaužím 55 Pánu, tehdy se v tom utvrdím a zlé věci činiti budu«. Věz, že, co z přirozenie jest, to od Pána jest, co z člověka jest, od zlého jest, a což od zlého jest, z Boha nenie. V Zjevení pokládá se o šelmě, kteráž má sedm hlav a deset rohuov; a žena seděla na šelmě. A dal jest Pán moc šelmě, aby vyplnila boží vuoli a aby svrhla 60 ženu s hřbetu svého. Hle, šelma slauží Pánu, činieci to bez lásky, v nenávisti, z hněvu, z lakomstvie, pomstu totiž nad ženau. Což jest z Boha, dobré jest, a což bez lásky jest, trpěti budau za to zhovadilí a všickni zloději a vražedlníci. Jiná jest služebnost zvláštnie synuov božích; jiná, zlá, těch, kteřížto z dábla otce 65 sau. Zlí slaužie světu jako modle, rozkošně a v chlipnosti živi jsúce, viece tělo své nežli kříž Kristuov milujíce, viece časné věci než přikázanie božská sobě vážiece. Ta ť jest služebnost světa a dábla, ta jest služebnost babylonská a ejiptská. Jako farao poddal lid v práci, aby dělali cihly z bláta, tak také někdy 70 volení zavedeni bývají tam, aby slaužili pajše, lakomství, marné chvále, bludu. Tau služebností žádný neslauží Bohu k slávě. Jiná jest synuov božích, kteraužto kto má, nemuož dvěma pánoma slúžiti; takoví slaužie jemu v pokoře, u vieře a v lásce veliké, 437a2 kteráž činí rozdiel mezi služebností boží a dábelskau. V knihách 75 Genesis XLVII. pokládá se: Když Jákob s syny byl v Ejiptě, tehdy všickni jiní pátý diel vobilí ve dnech hladovitých dávali králi; kteříž byli Ejiptští, ale ne synové izrahelští. Tento ť jest rozdiel služebnosti synuov božích a ďáblových: Ejiptští dávají králi pátý diel, synové izrahelští desátky Pánu a prvotiny etc. 80 Pátý diel sau skutkové pěti smysluov a strana ta človčka, kteráž stojí v pěti smyslích, a všecky věci, kteréž příležejí k tělu, že těmi povoluje smysly hřiechóm; chlipnostem a rozkošem, lakomství, zahálení, nenávisti, panování a dáblu slauží člověk, a ne Bohu, a což tělo žádá, činí raději nežli skutky božie a veden bývá podlé 85 58 Zj. 17, 3 nn. — 70 2. M. 1, 14 — 73 Luk. 16, 13 — 76 1. M. 47, 24 — 80 3. M. 27, 30
Strana 551
XXII. 551 437b1 všech smysluov k líbezným věcem a k slaužení tělu a světu. Ti sau Ejiptští a ďáblovi synové. Synové izrahelští desátky obětují Bohu v Ejiptě, totiž desa- tero přikázanic plnie a ostřiehají, to svému Pánu dávají; a prvotiny, 90 totiž první vieru a lásku a prvnie dobré skutky Pánu dávají a jemu z srdce slaužie a jej z srdce milují, a které najdražšie věci v srdci mají, Pánu obětují a všecky poddávají smysly tělesné Pánu, a ne světu a ne tělu. A protož ne tak slaužie synové ďáblovi, neb se poddávají světu, tělu a dáblu, a někdy tajně srdce svá 95 poddávají životu smrtedlnému viece nežli Kristu. Protož die Pán: »Každý, ktož činí hřiech, služebník jest hřiecha«. A tak mnozí činie zevnitř skutky nápodobné synuom božím a učedlní- kóm Kristovým, jako Jidáš, avšak tajně sau služebníci dáblovi v srdci. Řiedcí mohau to pověděti s Davidem: »Služebník tvuoj 100 sem já«. Kto die: »Já slaužím rozumem a z lásky pravdě a kříži Kristovu«? Pohřiechu duch jest některý v srdci, duch lakom- stvie, pajchy, pokrytstvie, modlářstvie, kterýž die: »Klamáš! Nejsi služebník Kristuov a pravdy jeho, ale mamony. Ty by pro pravdu nohau nekročil a k běhu na cestu se nevydal, ale pro la- 105 komstvie si pracoval«. Tak Jidáš políbil Krista jako přítel, a duch v něm chytrosti a pokrytstvie řekl: »Lže ť! Nenie služebník tvuoj, ale muoj!« Tak někto sedí na kázaní jako služebník boží, a duch nevěry a bludu die: »Nenic ť služebník Kristuov, ale muoj!« Mnozí k svá- 110 tosti velebné a na kněžstvie jdau jako služebníci Kristovi, ano v srdci hněv, nenávist, náhlost; duch ten die: »Mně si poddán, ne Pánu!« Item někto sedí v saudě, v konšelství, a duch jest v něm pomsty zlé; ten praví: »Nenie ť služebník Páně, ale muoj t jest«, totiž hněvivosti. Item faraonovi kněžie bohatstvie sau měli, 115 ale služebníci Kristovi nehledie časných věcí. Kdybychom dnes pohleděli, který kněz jest služebník Kristuov z lásky, z viery, z dobrého aumysla, který se nenávisti nebojí lidské pro Boha a nehledí světských ziskuov, služebníci boží sau; pakli lakom- stvic, pokrytstvie hledí, světské slávy, služebníci sú dáblovi. Jestliže 120 panna hledá těch věcí, které Páně sau, z srdce; takéž v stavu manželském vizme, kto kterak Pánu slauží etc. Služebnost boží někdy bývá s zámutkem a s starostí a s osied- ly a s bolestí, jako služebnost Marty. Ano také kázati, almužny Služebnost boží prává veliká jest Řiedcí služebnici boží Kněz boží 96 Jan 8, 34 — 99 Ž. 119, 125; 143, 12 — 105 Mat. 26, 49; Marek 14, 45; Luk. 22, 47 — 120 Sr. 1. Kor. 7, 34 — 123 Luk. 10, 40 n.; Jan 12, 2
XXII. 551 437b1 všech smysluov k líbezným věcem a k slaužení tělu a světu. Ti sau Ejiptští a ďáblovi synové. Synové izrahelští desátky obětují Bohu v Ejiptě, totiž desa- tero přikázanic plnie a ostřiehají, to svému Pánu dávají; a prvotiny, 90 totiž první vieru a lásku a prvnie dobré skutky Pánu dávají a jemu z srdce slaužie a jej z srdce milují, a které najdražšie věci v srdci mají, Pánu obětují a všecky poddávají smysly tělesné Pánu, a ne světu a ne tělu. A protož ne tak slaužie synové ďáblovi, neb se poddávají světu, tělu a dáblu, a někdy tajně srdce svá 95 poddávají životu smrtedlnému viece nežli Kristu. Protož die Pán: »Každý, ktož činí hřiech, služebník jest hřiecha«. A tak mnozí činie zevnitř skutky nápodobné synuom božím a učedlní- kóm Kristovým, jako Jidáš, avšak tajně sau služebníci dáblovi v srdci. Řiedcí mohau to pověděti s Davidem: »Služebník tvuoj 100 sem já«. Kto die: »Já slaužím rozumem a z lásky pravdě a kříži Kristovu«? Pohřiechu duch jest některý v srdci, duch lakom- stvie, pajchy, pokrytstvie, modlářstvie, kterýž die: »Klamáš! Nejsi služebník Kristuov a pravdy jeho, ale mamony. Ty by pro pravdu nohau nekročil a k běhu na cestu se nevydal, ale pro la- 105 komstvie si pracoval«. Tak Jidáš políbil Krista jako přítel, a duch v něm chytrosti a pokrytstvie řekl: »Lže ť! Nenie služebník tvuoj, ale muoj!« Tak někto sedí na kázaní jako služebník boží, a duch nevěry a bludu die: »Nenic ť služebník Kristuov, ale muoj!« Mnozí k svá- 110 tosti velebné a na kněžstvie jdau jako služebníci Kristovi, ano v srdci hněv, nenávist, náhlost; duch ten die: »Mně si poddán, ne Pánu!« Item někto sedí v saudě, v konšelství, a duch jest v něm pomsty zlé; ten praví: »Nenie ť služebník Páně, ale muoj t jest«, totiž hněvivosti. Item faraonovi kněžie bohatstvie sau měli, 115 ale služebníci Kristovi nehledie časných věcí. Kdybychom dnes pohleděli, který kněz jest služebník Kristuov z lásky, z viery, z dobrého aumysla, který se nenávisti nebojí lidské pro Boha a nehledí světských ziskuov, služebníci boží sau; pakli lakom- stvic, pokrytstvie hledí, světské slávy, služebníci sú dáblovi. Jestliže 120 panna hledá těch věcí, které Páně sau, z srdce; takéž v stavu manželském vizme, kto kterak Pánu slauží etc. Služebnost boží někdy bývá s zámutkem a s starostí a s osied- ly a s bolestí, jako služebnost Marty. Ano také kázati, almužny Služebnost boží prává veliká jest Řiedcí služebnici boží Kněz boží 96 Jan 8, 34 — 99 Ž. 119, 125; 143, 12 — 105 Mat. 26, 49; Marek 14, 45; Luk. 22, 47 — 120 Sr. 1. Kor. 7, 34 — 123 Luk. 10, 40 n.; Jan 12, 2
Strana 552
552 Kapitola Nesnadná služba Vide Origenem Zámutek úžitečný Služebnost v nebi dokonali činiti, všudy osiedla sau; potřebie jest viděti, aby se nepřimísila marná chlauba, hněv, nenávist. Žalm: »Služte Pánu v bázni!« 125 Jako by řekl: »Chtějíce slúžiti Bohu, abyšte tajně neupadli 437b2 v služebnost ďábelskau«. Synové boží líbezně Bohu slaužie vždycky skrze vieru a skrze naději a lásku a aumysl majíce dobrý ve všech věcech. Ale nesnadná ť jest ze všech služebnost boží. Jako synové izrahelští vyšedše z Ejipta reptali pro nesnáze, takéž dnes osiedla 130 sau a zámutkové pro pravdu, řiekajíce: »Ó, bychom jie byli ne- poznávali!« Tak pokušenie přichází. »Ó, bychom byli v Ejiptě zemřeli!« Ale bláznivá věc jest chtieti v Ejiptě a v hříších umřieti; ale lépe ť jest umřieti v zemi zaslíbené a na paušti pro jméno božie. Zámutek úžitečný jest služebníkuom božím, aniž mají 135 pro nesnáz odpadati od dobrého. Tak pro moc Olofernovu mnozí jemu byli poddáni řkauce: »Kto jemu muože odepříti?« Jistě, kto ť chce Bohu slúžiti, bude ť moci odepříti silnému dáblu, silným pánuom a ciesařuom; toliko naději ať má v Bohu služebník boží, dá ť Pán pomoc nám mannu, tělo a krev, a anděly své. Kteříž 140 pak repcí, zahynau a upadají v služebnost ejiptskau, nebo v Pána nedoufají; ale kteříž v Pánu naději pokládají, Boha se bojie, přikázanie zachovávají, jej milují, budau ť mieti zde pomoc na světě. A kteříž přijdau do života, tam ť se ukáže najvyší a naj- stálejší služebnost a milovánie z celého srdce. Zde ť bývá milo-145 vánie s překážkau těla a osiedla od světa, od těla, od dábla; ale tam bude služebnost pravá se vším, což Bohu přísluší, bez bázně služebné, ale s láskau najvětší, bez překážky světa a dábla i těla. A tau služebností, die, »slúžiti budau jemu bez nedostatku«, 150 totiž líbezně a vděčně a dobře a dokonále, bez přimíšenie nějakého zámutku a starosti, ale s plným l srdcem, s plným milováním, s plnau silau i všemi mocnostmi a bez unavenie těla. A to die teď: »Slúžiti budau jemu služebníci jeho«, totiž Bohu a Beránkovi. Blahoslavení sau ti služebníci, kteříž od služby ejiptské a baby-155 lonské vyšli a umějí se varovati od osiedl šatanových! A ačkoli bývají nesnáze a zámutkové v službě boží, oni však naději a dou- fánie v Hospodinu mají a slúžiti budau pravým srdcem Pánu Ježíši Kristu, nebo v budaucí vlasti budau jemu slúžiti na věky věkuov. 438a1 160 — 125 Ž. 2, 11 — 130 2. M. 15, 24; 16, 2; 17, 3; 4. M. 14, 2 — 132 2. M 16, 3; 4. M. 14, 2 — 137 Judith 5, 27
552 Kapitola Nesnadná služba Vide Origenem Zámutek úžitečný Služebnost v nebi dokonali činiti, všudy osiedla sau; potřebie jest viděti, aby se nepřimísila marná chlauba, hněv, nenávist. Žalm: »Služte Pánu v bázni!« 125 Jako by řekl: »Chtějíce slúžiti Bohu, abyšte tajně neupadli 437b2 v služebnost ďábelskau«. Synové boží líbezně Bohu slaužie vždycky skrze vieru a skrze naději a lásku a aumysl majíce dobrý ve všech věcech. Ale nesnadná ť jest ze všech služebnost boží. Jako synové izrahelští vyšedše z Ejipta reptali pro nesnáze, takéž dnes osiedla 130 sau a zámutkové pro pravdu, řiekajíce: »Ó, bychom jie byli ne- poznávali!« Tak pokušenie přichází. »Ó, bychom byli v Ejiptě zemřeli!« Ale bláznivá věc jest chtieti v Ejiptě a v hříších umřieti; ale lépe ť jest umřieti v zemi zaslíbené a na paušti pro jméno božie. Zámutek úžitečný jest služebníkuom božím, aniž mají 135 pro nesnáz odpadati od dobrého. Tak pro moc Olofernovu mnozí jemu byli poddáni řkauce: »Kto jemu muože odepříti?« Jistě, kto ť chce Bohu slúžiti, bude ť moci odepříti silnému dáblu, silným pánuom a ciesařuom; toliko naději ať má v Bohu služebník boží, dá ť Pán pomoc nám mannu, tělo a krev, a anděly své. Kteříž 140 pak repcí, zahynau a upadají v služebnost ejiptskau, nebo v Pána nedoufají; ale kteříž v Pánu naději pokládají, Boha se bojie, přikázanie zachovávají, jej milují, budau ť mieti zde pomoc na světě. A kteříž přijdau do života, tam ť se ukáže najvyší a naj- stálejší služebnost a milovánie z celého srdce. Zde ť bývá milo-145 vánie s překážkau těla a osiedla od světa, od těla, od dábla; ale tam bude služebnost pravá se vším, což Bohu přísluší, bez bázně služebné, ale s láskau najvětší, bez překážky světa a dábla i těla. A tau služebností, die, »slúžiti budau jemu bez nedostatku«, 150 totiž líbezně a vděčně a dobře a dokonále, bez přimíšenie nějakého zámutku a starosti, ale s plným l srdcem, s plným milováním, s plnau silau i všemi mocnostmi a bez unavenie těla. A to die teď: »Slúžiti budau jemu služebníci jeho«, totiž Bohu a Beránkovi. Blahoslavení sau ti služebníci, kteříž od služby ejiptské a baby-155 lonské vyšli a umějí se varovati od osiedl šatanových! A ačkoli bývají nesnáze a zámutkové v službě boží, oni však naději a dou- fánie v Hospodinu mají a slúžiti budau pravým srdcem Pánu Ježíši Kristu, nebo v budaucí vlasti budau jemu slúžiti na věky věkuov. 438a1 160 — 125 Ž. 2, 11 — 130 2. M. 15, 24; 16, 2; 17, 3; 4. M. 14, 2 — 132 2. M 16, 3; 4. M. 14, 2 — 137 Judith 5, 27
Strana 553
XXII. 553 438а2 A hleděti budau na tvář jeho. Velebné věci puojčeny sau člověku biednému, totiž k místu a cíli tomuto přijíti, to jest k vidění božímu. Na tom stojí a záleží všecko dobré duší, všecka radost, všecka sláva, všecka dokonalost. Tato ť sau naše 5 bohatstvie, to ť jest studnice naše výborná, pro kterauž duše má ráda protivné věci trpěti a v zámutku se radovati. Ale o slav- ném vidění nynic pomlčím; kterak zde tajně vidien bývá v srd- cích lidských, oznámím. Nebo, ktož ustavičně hledí nahoru, na cestě své častokrát 10 padá a obráží nohu o kámen těžce. Potřebie jest také synuom doluov obrátiti voko a pohleděti v srdce své a šetřiti oblíčeje božieho a připraviti svědomie Pánu čisté; neb obyčej má Pán přicházeti oblíčejem svým najkrašším v srdce lidská. A toho příchodu a oblíčeje jeho divným obyčejem očekávali sú a divili se 15 světí; nebo přichází skrze stav posluov božích a skrz kázanie jich. Apoštol die (I. Korint. IIII°.): »Tak se o nás domnievaj člověk jako o služebnících Kristových«, totiž skrz kteréž má Kristus přijíti v duše. Nebo skrz nás toliko lidem má přisluhováno býti, svátostmi posluhovati jim máme. Tak tehdy o nás člověk 20 domnievaj se: Ktož ten stav přijímá, Krista přijímá; ktož pak tiem stavem a auřadem věrných posluov zhrzí a v uohyzdnosti má, Boha potupuje, a takový zavierá sobě dveře královstvie nebeského. Protož někdy Jan Křtitel, žádaje v učedlníky své Krista 25 přijíti, poslal je k Kristu, aby pohleděli na tvář jeho a oblíčej jeho krásný aby opatřili, řka: »Ty-li si ten Kristus, čili jiného očekáváme?« Tak my všickni větší péči mieti máme, aby Kristus Péče naše má býti srdce navštievil naše, nežli o žádnau věc potřebnau tělu, více nežli o duom, o sukni aneb o vohradu města. Kněžstvo zajisté 30 v auřadě svém ne o jiné mysliti má, než jediné aby skrz ně Kristus přišel v srdce lidská. Kněžie nádoby mají býti zlaté a poctivosti, aby skrz ně milost vlévala se v lid křesťanský. K tomu ť má býti učenie, rada a kázanie kněžská. A když se to stane, ještě vzývati máme pomoc božskau. Jako Jan radil ku poznání a ku příchodu 35 Kristovu učedlníkóm se připraviti, avšak pro to k Kristu je ode- slal, jako by řekl: »Já zevnitř učím, káži, napomínám, ale ty umieš dělati dielo vnitř. Navštěviž je, spomoz jim, obrať je a na- plň svau milostí!« A protož řekl: »Já křtím u vodě, ale on vnitř, Jan Křtitel Kněžic Viděti tvář boží mzdla jest volených 16 1. Kor. 4, 1 — 24 Mat. 11, 2 nn.; Luk. 7, 18 nn. —38 Mat. 3, I1; Marek 1, 8; Luk. 3, 16
XXII. 553 438а2 A hleděti budau na tvář jeho. Velebné věci puojčeny sau člověku biednému, totiž k místu a cíli tomuto přijíti, to jest k vidění božímu. Na tom stojí a záleží všecko dobré duší, všecka radost, všecka sláva, všecka dokonalost. Tato ť sau naše 5 bohatstvie, to ť jest studnice naše výborná, pro kterauž duše má ráda protivné věci trpěti a v zámutku se radovati. Ale o slav- ném vidění nynic pomlčím; kterak zde tajně vidien bývá v srd- cích lidských, oznámím. Nebo, ktož ustavičně hledí nahoru, na cestě své častokrát 10 padá a obráží nohu o kámen těžce. Potřebie jest také synuom doluov obrátiti voko a pohleděti v srdce své a šetřiti oblíčeje božieho a připraviti svědomie Pánu čisté; neb obyčej má Pán přicházeti oblíčejem svým najkrašším v srdce lidská. A toho příchodu a oblíčeje jeho divným obyčejem očekávali sú a divili se 15 světí; nebo přichází skrze stav posluov božích a skrz kázanie jich. Apoštol die (I. Korint. IIII°.): »Tak se o nás domnievaj člověk jako o služebnících Kristových«, totiž skrz kteréž má Kristus přijíti v duše. Nebo skrz nás toliko lidem má přisluhováno býti, svátostmi posluhovati jim máme. Tak tehdy o nás člověk 20 domnievaj se: Ktož ten stav přijímá, Krista přijímá; ktož pak tiem stavem a auřadem věrných posluov zhrzí a v uohyzdnosti má, Boha potupuje, a takový zavierá sobě dveře královstvie nebeského. Protož někdy Jan Křtitel, žádaje v učedlníky své Krista 25 přijíti, poslal je k Kristu, aby pohleděli na tvář jeho a oblíčej jeho krásný aby opatřili, řka: »Ty-li si ten Kristus, čili jiného očekáváme?« Tak my všickni větší péči mieti máme, aby Kristus Péče naše má býti srdce navštievil naše, nežli o žádnau věc potřebnau tělu, více nežli o duom, o sukni aneb o vohradu města. Kněžstvo zajisté 30 v auřadě svém ne o jiné mysliti má, než jediné aby skrz ně Kristus přišel v srdce lidská. Kněžie nádoby mají býti zlaté a poctivosti, aby skrz ně milost vlévala se v lid křesťanský. K tomu ť má býti učenie, rada a kázanie kněžská. A když se to stane, ještě vzývati máme pomoc božskau. Jako Jan radil ku poznání a ku příchodu 35 Kristovu učedlníkóm se připraviti, avšak pro to k Kristu je ode- slal, jako by řekl: »Já zevnitř učím, káži, napomínám, ale ty umieš dělati dielo vnitř. Navštěviž je, spomoz jim, obrať je a na- plň svau milostí!« A protož řekl: »Já křtím u vodě, ale on vnitř, Jan Křtitel Kněžic Viděti tvář boží mzdla jest volených 16 1. Kor. 4, 1 — 24 Mat. 11, 2 nn.; Luk. 7, 18 nn. —38 Mat. 3, I1; Marek 1, 8; Luk. 3, 16
Strana 554
554 Kapitola Něnic rozeznánie duchuov v Duchu«. Item: »Já hlas volajícieho«, totiž kterýž zevnitř volám a učím a káži; »ale po mně přichází, jehož nejsem hoden roz-40 vázati obuvi«, totiž tajně zpuosobuje duše, tajně přichází. Izaiáš volá jako hlas volajícieho Krista: »Připravujte cestu Páně!«, abyšte totiž opatřili příchod Páně Kristuov a oblíčej jeho. Šinuli ste sebau od cest Páně a zkřivili ste je; zpravtež je zase, abyšte se spuosobili a připravili k tomu příchodu, kterýmž přijde, aby 45 vidien byl od vás tváří v tvář. Toto příštie v [těle a skrze milost spuosobuje příchod slávy. Jeremiáš v Pláči IIII°.: »Duch aust našich, Kristus Pán, jenž jest Duch také vedlé těla, jat jest pro hřiechy naše«. Protož jeho příchod tento na tomto světě jest duchovní; ale v nebeské vlasti vidien bude tváří v tvář. Řiedká sau srdce, v nichžto jest Kristus a kteráž vidie Krista Ježíše; ale přijímají jiné duchy mnohé, věřiece se přijímati Krista, ani pak protivné duchy přijímají a činie je podobné Kristu a klanějí se a ctie jakožto Krista nečisté duchy. A protož někdy učedlníci Janovi tázali se řkúce: »Ty-li si Kristus, čili jiného čekáme?« 55 Jako by řekli: »Potřebie jest nám ptáti se: Jsi-li ty dobrý duch, čili omylný a pokrytý, kterýž přicházíš pod spuosobau dobrého, kterýž se Kristu protivíš a oklamáváš skrze blud, skrz lakomstvie, pajchu, kterýž dělíš Krista, svět miluješ?« I. Jan IIII°.: »Naj- milejšie! Zkuste duchuov, kto jest v zpuosobě Krista a nenie 60 Kristus, ale pyšný duch, a který jest duch jednoty a dobroty«, abyšte totiž nebyli oklamáni. Protož die Kristus (Mat. XXIIII.): »Mnozí budau praviti: Tuto ť jest Kristus (totiž v nás a v tomto duchu), ano nic milovánie tu nebude v tom duchu«. Jan V°.: »Já znám, že milovánie božieho nemáte v sobě«. A opět: »Ač kto 65 miluje mne, přikázanie má zachovávati bude a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme«. Jako by řekl: »V této stránce a v tomto losu jest Kristus, kterážto strana přikázanie zachovává. Jinak nevěřte snadně, abych byl obecně ve všech, abych byl všudy; zkuste, který ť jest oblíčej mého Ducha a který úžitek, abyšte 70 nebyli svedeni. Vyptávajte se opatrně, kterak byšte pak poznali také v vás samých, jaký by oblíčej byl ducha, a který jest v vás«. Kazatel potřebuje toho, aby hledal Ducha božieho a aby ho měl, chce-li prospěch činiti v lidu; jinak nic neprospěje, ale sám — 50 438b1 438b2 Duch svatý potře- ben kazateluom 39 Mat. 3, 3; Marek 1, 3; Luk. 3, 4 — 40 Mat. 3, 11; Marck 1, 7; Luk. 3, 16 — 42 Iz. 40, 3; Mat. 3, 3; Marek I, 3; Luk. 3, 4 — 47 Podle Pláče 4, 20 — 55 Mat. 11, 3; Luk. 7, 19 — 59 Podle 1. Jana 4, 1 — 63 Podle Mat. 24, 5 — 65 Jan 5, 42 — Jan 14, 23
554 Kapitola Něnic rozeznánie duchuov v Duchu«. Item: »Já hlas volajícieho«, totiž kterýž zevnitř volám a učím a káži; »ale po mně přichází, jehož nejsem hoden roz-40 vázati obuvi«, totiž tajně zpuosobuje duše, tajně přichází. Izaiáš volá jako hlas volajícieho Krista: »Připravujte cestu Páně!«, abyšte totiž opatřili příchod Páně Kristuov a oblíčej jeho. Šinuli ste sebau od cest Páně a zkřivili ste je; zpravtež je zase, abyšte se spuosobili a připravili k tomu příchodu, kterýmž přijde, aby 45 vidien byl od vás tváří v tvář. Toto příštie v [těle a skrze milost spuosobuje příchod slávy. Jeremiáš v Pláči IIII°.: »Duch aust našich, Kristus Pán, jenž jest Duch také vedlé těla, jat jest pro hřiechy naše«. Protož jeho příchod tento na tomto světě jest duchovní; ale v nebeské vlasti vidien bude tváří v tvář. Řiedká sau srdce, v nichžto jest Kristus a kteráž vidie Krista Ježíše; ale přijímají jiné duchy mnohé, věřiece se přijímati Krista, ani pak protivné duchy přijímají a činie je podobné Kristu a klanějí se a ctie jakožto Krista nečisté duchy. A protož někdy učedlníci Janovi tázali se řkúce: »Ty-li si Kristus, čili jiného čekáme?« 55 Jako by řekli: »Potřebie jest nám ptáti se: Jsi-li ty dobrý duch, čili omylný a pokrytý, kterýž přicházíš pod spuosobau dobrého, kterýž se Kristu protivíš a oklamáváš skrze blud, skrz lakomstvie, pajchu, kterýž dělíš Krista, svět miluješ?« I. Jan IIII°.: »Naj- milejšie! Zkuste duchuov, kto jest v zpuosobě Krista a nenie 60 Kristus, ale pyšný duch, a který jest duch jednoty a dobroty«, abyšte totiž nebyli oklamáni. Protož die Kristus (Mat. XXIIII.): »Mnozí budau praviti: Tuto ť jest Kristus (totiž v nás a v tomto duchu), ano nic milovánie tu nebude v tom duchu«. Jan V°.: »Já znám, že milovánie božieho nemáte v sobě«. A opět: »Ač kto 65 miluje mne, přikázanie má zachovávati bude a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme«. Jako by řekl: »V této stránce a v tomto losu jest Kristus, kterážto strana přikázanie zachovává. Jinak nevěřte snadně, abych byl obecně ve všech, abych byl všudy; zkuste, který ť jest oblíčej mého Ducha a který úžitek, abyšte 70 nebyli svedeni. Vyptávajte se opatrně, kterak byšte pak poznali také v vás samých, jaký by oblíčej byl ducha, a který jest v vás«. Kazatel potřebuje toho, aby hledal Ducha božieho a aby ho měl, chce-li prospěch činiti v lidu; jinak nic neprospěje, ale sám — 50 438b1 438b2 Duch svatý potře- ben kazateluom 39 Mat. 3, 3; Marek 1, 3; Luk. 3, 4 — 40 Mat. 3, 11; Marck 1, 7; Luk. 3, 16 — 42 Iz. 40, 3; Mat. 3, 3; Marek I, 3; Luk. 3, 4 — 47 Podle Pláče 4, 20 — 55 Mat. 11, 3; Luk. 7, 19 — 59 Podle 1. Jana 4, 1 — 63 Podle Mat. 24, 5 — 65 Jan 5, 42 — Jan 14, 23
Strana 555
XXII. 555 439а1 75 se svodí a jiné nakažuje. Nebo Duch Páně chce skrze nás pracovati a my skrze něho. Apoštol k Korintuom: »Já sem štiepil, Apollo zaléval, ale Buoh zrost dal. Nebo co jest Apollo, co sem já?« Jako by řekl: »Nětco ť jest Apollo, pracuje zevnitř mezi vámi, ale proti tomu, což Buoh vnitř puosobí, nic nenie k tomu Apollo, 80 ale viece Buoh to vlastně puosobí«. Pohřiechu těchto let tak viera zkažena jest, že mnozí v letech osmdesáti neb sedmdesáti po- třebují tepruva štípenie pravé viery, a jiní voránie potřebují nového; a jiní potřebují rosy a přívalu a pláče na hřiechy. Po- třebie má kazatel hledati od Ducha božieho, kteří potřebují v lidu 85 voránie, kteří stavenie, kteří rosy, kteří štěpovánie, aby tak v nich pracovali a prospievali. A toho ť nenajdau než od Ducha božieho. A Ducha božieho potřebic také mají zkusiti pilně. Protož ve čtení svatého Matauše XI°. ukazují se Ducha božieho znamenie. Jako se pokládá (I. Královských XVI°.) o Davidovi, kterýž se 90 vypisuje, že byl mládenec maličký, pěkný, rumný, avšak kdyby postaven byl před námi, nepoznali bychom ho: tak také, po- kládajiece znamenie lásky, nesnadně poznána bývá láska pravá, aniž umějí lidé rozhodnauti, mají-li ji. Tak, položiece tato znamenie Ducha, sotva a nesnadně poznán bývá Duch boží. Prvnie ovoce oblíčeje božieho jest, že slepí vidie. Když člověk má vnitř poznánie sebe samého a hřiechuov svých a temností a nemocí a ohavností a bied, a toto osvícenie zpuosobuje k osvícení duše a k odpuštění hřiechuov; item, když vidí nepřátely božie a své vlastnie a osiedla a šelmu rohatú l a ukrutnú, zevnitř kterak 100 oklamávají lidi, to poznánie jest dar boží. Item poznati pokrytce, když se přitovařišují k voleným lstívě vedlé proroctvie Danielova. Item poznati šelmu v osobě beránka zchytralau, lítau a lstivau, a kterak podvracuje vyvolené, a varovati se od nich jest dar boží, toto viděnie, a ta známost jest oblíčeje božieho. Item poznati ty, 105 kteří se pravie mieti Ducha Beránkova, ano pak mají ducha šelmy a lži. Item vezměm sobě ku příkladu Beránka božieho a jeho následovníky, kteří se připodobňují Kristu a jeho cierkvi i násle- dovníkuom jich: ti sau navštíveni od Ducha božieho, ti mají v sobě oblíčej boží. Na těch jest chudoba znamenie; na nichž se plnie: »Chudí se čtením zpravují«. Kdež jest dobrovolná chudoba, z té Boha chválé, nerepcí, ale čistie se, pokorně protivné věci snášejí, slávu světskau 95 Ovoce z obličeje božíeho (černě:) 1. Kor. 1II". 110 Dobrovolná chu- doba 76 1. Kor. 3, 6 a 5— 87 Mat. 11, 5 — 89 1. Sam. (1. Král.) 16, 11 nn. 95 Mat. 11, 5 — 101 Snad spr. Iz. 29, 13 — 110 Mat. 11, 5
XXII. 555 439а1 75 se svodí a jiné nakažuje. Nebo Duch Páně chce skrze nás pracovati a my skrze něho. Apoštol k Korintuom: »Já sem štiepil, Apollo zaléval, ale Buoh zrost dal. Nebo co jest Apollo, co sem já?« Jako by řekl: »Nětco ť jest Apollo, pracuje zevnitř mezi vámi, ale proti tomu, což Buoh vnitř puosobí, nic nenie k tomu Apollo, 80 ale viece Buoh to vlastně puosobí«. Pohřiechu těchto let tak viera zkažena jest, že mnozí v letech osmdesáti neb sedmdesáti po- třebují tepruva štípenie pravé viery, a jiní voránie potřebují nového; a jiní potřebují rosy a přívalu a pláče na hřiechy. Po- třebie má kazatel hledati od Ducha božieho, kteří potřebují v lidu 85 voránie, kteří stavenie, kteří rosy, kteří štěpovánie, aby tak v nich pracovali a prospievali. A toho ť nenajdau než od Ducha božieho. A Ducha božieho potřebic také mají zkusiti pilně. Protož ve čtení svatého Matauše XI°. ukazují se Ducha božieho znamenie. Jako se pokládá (I. Královských XVI°.) o Davidovi, kterýž se 90 vypisuje, že byl mládenec maličký, pěkný, rumný, avšak kdyby postaven byl před námi, nepoznali bychom ho: tak také, po- kládajiece znamenie lásky, nesnadně poznána bývá láska pravá, aniž umějí lidé rozhodnauti, mají-li ji. Tak, položiece tato znamenie Ducha, sotva a nesnadně poznán bývá Duch boží. Prvnie ovoce oblíčeje božieho jest, že slepí vidie. Když člověk má vnitř poznánie sebe samého a hřiechuov svých a temností a nemocí a ohavností a bied, a toto osvícenie zpuosobuje k osvícení duše a k odpuštění hřiechuov; item, když vidí nepřátely božie a své vlastnie a osiedla a šelmu rohatú l a ukrutnú, zevnitř kterak 100 oklamávají lidi, to poznánie jest dar boží. Item poznati pokrytce, když se přitovařišují k voleným lstívě vedlé proroctvie Danielova. Item poznati šelmu v osobě beránka zchytralau, lítau a lstivau, a kterak podvracuje vyvolené, a varovati se od nich jest dar boží, toto viděnie, a ta známost jest oblíčeje božieho. Item poznati ty, 105 kteří se pravie mieti Ducha Beránkova, ano pak mají ducha šelmy a lži. Item vezměm sobě ku příkladu Beránka božieho a jeho následovníky, kteří se připodobňují Kristu a jeho cierkvi i násle- dovníkuom jich: ti sau navštíveni od Ducha božieho, ti mají v sobě oblíčej boží. Na těch jest chudoba znamenie; na nichž se plnie: »Chudí se čtením zpravují«. Kdež jest dobrovolná chudoba, z té Boha chválé, nerepcí, ale čistie se, pokorně protivné věci snášejí, slávu světskau 95 Ovoce z obličeje božíeho (černě:) 1. Kor. 1II". 110 Dobrovolná chu- doba 76 1. Kor. 3, 6 a 5— 87 Mat. 11, 5 — 89 1. Sam. (1. Král.) 16, 11 nn. 95 Mat. 11, 5 — 101 Snad spr. Iz. 29, 13 — 110 Mat. 11, 5
Strana 556
556 Kapitola Kristova práce Šelma tkmácie Oblíčej Kristuov Strana Kristova to měla opauštějí a svět, tu jest Duch boží. Šelma veliká i menší, nápodobná Beránkovi, praví se také mieti Ducha božieho, ale následuje lakomstvie, vosahuje mocí města, hrady, domy a roboty chudých 115 a s potem ausilé vdov sžierá, vládnauti časnými věcmi žádá a hojná mieti zbožie pod jménem zákona; ta ť nenie duše Kristova, ten nenie Duch boží. Ten lid jest šelma. Tu jest duch lživý a zlostný; usty Boha vyznávají, ale skutky zapierají. Hleďte, abyšte od nich nebyli zklamáni! Kristus chodil po městech, po vesnicech a kašteléch, nelaupil, nemordoval, nebil, neškodil, ale slepé osvěcoval, uzdravoval, učil, kázal. Kteří sau takoví dnes, jest v nich Duch boží; ale kteříž na odpor činie, sau Antikrist a šelma. Tak ať poznají volení šelmu, nepřítelkyni kříže Kristova. Domácie šelma pitomá usty o Bohu 125 mluví, Zákon usty zchvaluje, ale žádné tichosti, žádné milosti- 439a2 vosti, žádného milosrdenstvie; znamení jisté, že šelma jest tu. Item světí řiekali: »Nic do sebe nevím, ale aniž v tom spravedliv učiněn sem«. Hle, bázeň! Hle, pokora! Tu ť jest příchod Kristuov, tu jest Duch boží! Ale šelma praví: »Nenie to hřiech! Tak David 130 hubil a mordoval, tak Eliáš, tak bohatstvím vládl Abraham«. Aj, znamenie rozličných duchuov! Item Beránek s svým zástupem tak kázali, tak učili, tak milostivost měli. Kristus pověděl: »Nepřišel sem zatratiti duší, ale spasiti«. Krev svú vlastní Kristus vylil. A prvé, nežli by jiných 135 krev vylévali, radše svau vlastní od zlých dopustili sau vylévati a tak jíti do nebe, a nepřátel žádným obyčejem nemohli sú do pekla poslati, mordujiece je neb škodiece jim. Kdež jest duch takový, tu jest oblíčej Kristuov, tu jest Kristus; a kdež jest tomu na odpor, tu jest šelma, tu duch lživý. Item Kristus s zástupem svým měl celau pravau vieru a bludy sau kazili. Nazpátek činí šelma: kazí vieru, plná bluduov. Tu ť jest znamení ducha lživého. Item strana Kristova měla toto vlastnie do sebe, utiekati se často k rajskému potoku, k dřevu života, k vínu, kteréž duši obveseluje, k chlebu, kterýž srdce 145 posiluje, s bázní, s doufáním, s poctivostí a s milostí, a potom vlastní žádali pro Krista vylévati krev, jednomyslní byli, trpěliví, svět potupili. Šelma vopak činí; nebo řeku chce zastaviti, aby netekla, o zastavenie plynutie jejieho usiluje, dřevo života chce vohlodati a podhrýzti, praví, že tu nenie Kristus a pravá krev. 150 120 140 128 1. Kor. 4, 4 — 130 2. Sam. 11, 15 nn. — 131 I. M. 13, 2 — 134 Luk. 9, 56; Jan 12, 47
556 Kapitola Kristova práce Šelma tkmácie Oblíčej Kristuov Strana Kristova to měla opauštějí a svět, tu jest Duch boží. Šelma veliká i menší, nápodobná Beránkovi, praví se také mieti Ducha božieho, ale následuje lakomstvie, vosahuje mocí města, hrady, domy a roboty chudých 115 a s potem ausilé vdov sžierá, vládnauti časnými věcmi žádá a hojná mieti zbožie pod jménem zákona; ta ť nenie duše Kristova, ten nenie Duch boží. Ten lid jest šelma. Tu jest duch lživý a zlostný; usty Boha vyznávají, ale skutky zapierají. Hleďte, abyšte od nich nebyli zklamáni! Kristus chodil po městech, po vesnicech a kašteléch, nelaupil, nemordoval, nebil, neškodil, ale slepé osvěcoval, uzdravoval, učil, kázal. Kteří sau takoví dnes, jest v nich Duch boží; ale kteříž na odpor činie, sau Antikrist a šelma. Tak ať poznají volení šelmu, nepřítelkyni kříže Kristova. Domácie šelma pitomá usty o Bohu 125 mluví, Zákon usty zchvaluje, ale žádné tichosti, žádné milosti- 439a2 vosti, žádného milosrdenstvie; znamení jisté, že šelma jest tu. Item světí řiekali: »Nic do sebe nevím, ale aniž v tom spravedliv učiněn sem«. Hle, bázeň! Hle, pokora! Tu ť jest příchod Kristuov, tu jest Duch boží! Ale šelma praví: »Nenie to hřiech! Tak David 130 hubil a mordoval, tak Eliáš, tak bohatstvím vládl Abraham«. Aj, znamenie rozličných duchuov! Item Beránek s svým zástupem tak kázali, tak učili, tak milostivost měli. Kristus pověděl: »Nepřišel sem zatratiti duší, ale spasiti«. Krev svú vlastní Kristus vylil. A prvé, nežli by jiných 135 krev vylévali, radše svau vlastní od zlých dopustili sau vylévati a tak jíti do nebe, a nepřátel žádným obyčejem nemohli sú do pekla poslati, mordujiece je neb škodiece jim. Kdež jest duch takový, tu jest oblíčej Kristuov, tu jest Kristus; a kdež jest tomu na odpor, tu jest šelma, tu duch lživý. Item Kristus s zástupem svým měl celau pravau vieru a bludy sau kazili. Nazpátek činí šelma: kazí vieru, plná bluduov. Tu ť jest znamení ducha lživého. Item strana Kristova měla toto vlastnie do sebe, utiekati se často k rajskému potoku, k dřevu života, k vínu, kteréž duši obveseluje, k chlebu, kterýž srdce 145 posiluje, s bázní, s doufáním, s poctivostí a s milostí, a potom vlastní žádali pro Krista vylévati krev, jednomyslní byli, trpěliví, svět potupili. Šelma vopak činí; nebo řeku chce zastaviti, aby netekla, o zastavenie plynutie jejieho usiluje, dřevo života chce vohlodati a podhrýzti, praví, že tu nenie Kristus a pravá krev. 150 120 140 128 1. Kor. 4, 4 — 130 2. Sam. 11, 15 nn. — 131 I. M. 13, 2 — 134 Luk. 9, 56; Jan 12, 47
Strana 557
XXII. 557 Ty duchy poznati nenie než od Ducha božieho; a kdež jest taková známost, tu jest Kristus. Item někdy křesťanský lid byl živ v prostosti viery. V Kanti- 439b kách: »Přítelkyně má holubice má«, totiž máš srdce prosté bez 155 žluči, beze lsti. V šelmě plno zchytralosti, nevěry a lsti: jinak mluví, jinak věří; usty vyznává pravdu, srdcem lže a zklamává; v austech přitelkyně Kristova, v srdci nepřítelkyně. Kdež takové poznánie jest, tu jest Duch boží. Item zástup poslauchal starších svých dobrých v dobrých 160 a svatých a spasitedlných napomenutích; tak otevřína byla jim cesta spasenie. Šelma žádnému nechce poddána býti, žádného poslúchati, trestati se nedá, repce, zlořečí, nevděčna jest učenie. Šelma nepodklaná Taková ť jest šelma, kdež nenie Ducha božieho, ale lživý. Kristus s svými die o svých: »Hluší slyšie« trestánie a napomenutie a po- 165 slušni sau. Ale šelma proti tomu činí; takový zavierá cestu Kristu a nemá oblíčeje jeho v sobě. Ktož ty duchy poznává, tu Kristus přišel. Item »malomocní se čistie«; kteří sau v hříších a v bludích, trescí hřiechy své. Zástup Kristuov s Kristem všecky věci pravé mluvili sau, které věci sau slíbili v stavu svém a na křtu zařekli se, 170 to drželi, lži se varovali; co mezi sebau vespolek narovnali a slíbili, to drželi, splnili a tak sau učinili; a jestliže jest nalezena byla v kom lež neb křivé slovo, pokánic těžké činili. Ale šelma, což uloží a slíbí na křtu, na zpovědi, toho nezachovává; které věci v uobci sobě slibují spolu, nedržie sobě toho pevně, které věci 175 Bohu slibují držeti, toho neostřichají, co sau slíbili. Šelma jest, duch lži tu jest, ne Kristus Ježíš! Item šelma, podobná Beránkovi, kteří sau hříchové, nepraví, by hřiechové byli, jako vydříti, ukrásti, oblúpiti, blížnímu křivdu učiniti, vdovám neodpustiti a lepšie sebe trápiti, lakomstvie ná- 439b2 180 sledovati a shromažďovati mnoho cizieho; nedie: »Hřiech jest« . Pán die skrz Davida: »Práce rukau svých, kterýž jísti budeš«. Opět Pán die: »V potu tváři tvé« etc. Na to nedbá. Item apoštol: »Kto kradl, již nekraď. Jestliže jest kto laupežníkem, dráčem, ani pokrmu přijímati s takovým«. Toho ť šelma nedbá. Item 185 apoštol: »Kto nechce dělati, nejez!« Item: »Napomínám vás pracovati rukama« etc. Šelma nedbá toho, ale ani města, ani vesnice mohau naplniti aust jejích. Item šelma ukrutenstvie selma neoznamu- je hřicchudv 154 Pís. Šal. 6, 8 — 164 Mat. 11, 5; Luk. 7, 22 — 167 Ib. — 181 Ž. 128, 2 — 182 1. M. 3, 19 —183 Efez. 4, 28 a 1. Kor. 5, 11 — 185 2. Tes. 3, 10 — I. Tes. 4, 11
XXII. 557 Ty duchy poznati nenie než od Ducha božieho; a kdež jest taková známost, tu jest Kristus. Item někdy křesťanský lid byl živ v prostosti viery. V Kanti- 439b kách: »Přítelkyně má holubice má«, totiž máš srdce prosté bez 155 žluči, beze lsti. V šelmě plno zchytralosti, nevěry a lsti: jinak mluví, jinak věří; usty vyznává pravdu, srdcem lže a zklamává; v austech přitelkyně Kristova, v srdci nepřítelkyně. Kdež takové poznánie jest, tu jest Duch boží. Item zástup poslauchal starších svých dobrých v dobrých 160 a svatých a spasitedlných napomenutích; tak otevřína byla jim cesta spasenie. Šelma žádnému nechce poddána býti, žádného poslúchati, trestati se nedá, repce, zlořečí, nevděčna jest učenie. Šelma nepodklaná Taková ť jest šelma, kdež nenie Ducha božieho, ale lživý. Kristus s svými die o svých: »Hluší slyšie« trestánie a napomenutie a po- 165 slušni sau. Ale šelma proti tomu činí; takový zavierá cestu Kristu a nemá oblíčeje jeho v sobě. Ktož ty duchy poznává, tu Kristus přišel. Item »malomocní se čistie«; kteří sau v hříších a v bludích, trescí hřiechy své. Zástup Kristuov s Kristem všecky věci pravé mluvili sau, které věci sau slíbili v stavu svém a na křtu zařekli se, 170 to drželi, lži se varovali; co mezi sebau vespolek narovnali a slíbili, to drželi, splnili a tak sau učinili; a jestliže jest nalezena byla v kom lež neb křivé slovo, pokánic těžké činili. Ale šelma, což uloží a slíbí na křtu, na zpovědi, toho nezachovává; které věci v uobci sobě slibují spolu, nedržie sobě toho pevně, které věci 175 Bohu slibují držeti, toho neostřichají, co sau slíbili. Šelma jest, duch lži tu jest, ne Kristus Ježíš! Item šelma, podobná Beránkovi, kteří sau hříchové, nepraví, by hřiechové byli, jako vydříti, ukrásti, oblúpiti, blížnímu křivdu učiniti, vdovám neodpustiti a lepšie sebe trápiti, lakomstvie ná- 439b2 180 sledovati a shromažďovati mnoho cizieho; nedie: »Hřiech jest« . Pán die skrz Davida: »Práce rukau svých, kterýž jísti budeš«. Opět Pán die: »V potu tváři tvé« etc. Na to nedbá. Item apoštol: »Kto kradl, již nekraď. Jestliže jest kto laupežníkem, dráčem, ani pokrmu přijímati s takovým«. Toho ť šelma nedbá. Item 185 apoštol: »Kto nechce dělati, nejez!« Item: »Napomínám vás pracovati rukama« etc. Šelma nedbá toho, ale ani města, ani vesnice mohau naplniti aust jejích. Item šelma ukrutenstvie selma neoznamu- je hřicchudv 154 Pís. Šal. 6, 8 — 164 Mat. 11, 5; Luk. 7, 22 — 167 Ib. — 181 Ž. 128, 2 — 182 1. M. 3, 19 —183 Efez. 4, 28 a 1. Kor. 5, 11 — 185 2. Tes. 3, 10 — I. Tes. 4, 11
Strana 558
558 Kapitola Tvář boží utěšená Duše zlá čemu po- dobná Duostojenstvie duše činiti, bludy obnovovati, neposlúchati zvykla; ale světí zpět sau činili. Pozná ť člověk v najposlednějších dnech tyto duchy a uteče od nich, aby nebyl zatracen s nimi na věky. A viděti budau tvář jeho. Tvář boží božstvie a člověčenstvie jest Kristovo. Božstvie v přirození svém jest světlo nestvořené, kteréž uhlédají jasně všickni svatí a uzřie okem v uoko a tváří v tvář. A v tom bude veliká radost voleným. Ale jak jest tvář Krista Ježíše jasná a krásná, duše v temnosti uvalená nemuože žádati těchto věcí a mysliti o nich; kteráž duše miluje temnosti viece nežli světlo a která jest v žaláři těla, nemuože smysliti o těchto věcech ani začieti. Vzdáleny sau tyto velebné věci od duše, ale jako sajc temnostem se raduje a o temnostech myslí a mluví; ale k těm věcem, k kterým stvořena jest, maličko 10 dychtí, maličko pospiechá, málo oněch věčných věcí žádá, aniž umie pomysliti o těch věčných věcech. Nebo život porušený jest milostí světskau, ohavný učiněn jest, miloval od mladosti tmy; protož o těchto nebeských věcech ani pomysliti muože, ani jich žádá, ani dbá mieti a poznati aneb viděti. Krátké ť jest slovo: »Uzřie tvář jeho«; ale tmavá duše, kte- ráží nikdá nevychází z temností, kterýchž jest plná, a oslepená jsúci těmto věcem neporozumievá ani jich chápá. Ku porozumění těchto slov krátkých potřebie čistoty duše, o kteréž die Pán: »Blahoslavení čistého srdce, neb oni Boha viděti budau«. A protož 20 všecky tyto světské věci zatmievají duši, aby nepoznala aneb nepatřila v tvář Páně: jednák země hrubá překážku činí k vidění božiemu, jednák voda prostých, jednák povětřie, jednák voheň, jednák nebe, jednák slunce a měsíc a hvězdy. Ty věci nejsau ku pomoci, ale ku překážce a zastaupení duši. Ani paprslek slunečný 25 pomáhá duši; nebo nad světlo slunečné jest duše, protož nepomáhá, leč podobenstvím některak, aniž člověk tváře své duše poznati muože v světle tohoto slunce hmotného. Nebo nad slunce i nebe i všecko tělesné jest duše hodnější a duostojnějšie a nade všecky věci stvořené jest hodnějšie a znamenitější, jestliže přichází 30 k synovství božiemu. Ale již tak jest učiněn člověk hovadný, tak tělesný, tak ne- smyslný, tak zapletený v tělo, že člověk vnitřní sám sebe nemuože poznati, ovšem pak ani Boha zná a tváři jeho. A kdyby to právě 5 15 440a1 190 20 Mat. 5, 8
558 Kapitola Tvář boží utěšená Duše zlá čemu po- dobná Duostojenstvie duše činiti, bludy obnovovati, neposlúchati zvykla; ale světí zpět sau činili. Pozná ť člověk v najposlednějších dnech tyto duchy a uteče od nich, aby nebyl zatracen s nimi na věky. A viděti budau tvář jeho. Tvář boží božstvie a člověčenstvie jest Kristovo. Božstvie v přirození svém jest světlo nestvořené, kteréž uhlédají jasně všickni svatí a uzřie okem v uoko a tváří v tvář. A v tom bude veliká radost voleným. Ale jak jest tvář Krista Ježíše jasná a krásná, duše v temnosti uvalená nemuože žádati těchto věcí a mysliti o nich; kteráž duše miluje temnosti viece nežli světlo a která jest v žaláři těla, nemuože smysliti o těchto věcech ani začieti. Vzdáleny sau tyto velebné věci od duše, ale jako sajc temnostem se raduje a o temnostech myslí a mluví; ale k těm věcem, k kterým stvořena jest, maličko 10 dychtí, maličko pospiechá, málo oněch věčných věcí žádá, aniž umie pomysliti o těch věčných věcech. Nebo život porušený jest milostí světskau, ohavný učiněn jest, miloval od mladosti tmy; protož o těchto nebeských věcech ani pomysliti muože, ani jich žádá, ani dbá mieti a poznati aneb viděti. Krátké ť jest slovo: »Uzřie tvář jeho«; ale tmavá duše, kte- ráží nikdá nevychází z temností, kterýchž jest plná, a oslepená jsúci těmto věcem neporozumievá ani jich chápá. Ku porozumění těchto slov krátkých potřebie čistoty duše, o kteréž die Pán: »Blahoslavení čistého srdce, neb oni Boha viděti budau«. A protož 20 všecky tyto světské věci zatmievají duši, aby nepoznala aneb nepatřila v tvář Páně: jednák země hrubá překážku činí k vidění božiemu, jednák voda prostých, jednák povětřie, jednák voheň, jednák nebe, jednák slunce a měsíc a hvězdy. Ty věci nejsau ku pomoci, ale ku překážce a zastaupení duši. Ani paprslek slunečný 25 pomáhá duši; nebo nad světlo slunečné jest duše, protož nepomáhá, leč podobenstvím některak, aniž člověk tváře své duše poznati muože v světle tohoto slunce hmotného. Nebo nad slunce i nebe i všecko tělesné jest duše hodnější a duostojnějšie a nade všecky věci stvořené jest hodnějšie a znamenitější, jestliže přichází 30 k synovství božiemu. Ale již tak jest učiněn člověk hovadný, tak tělesný, tak ne- smyslný, tak zapletený v tělo, že člověk vnitřní sám sebe nemuože poznati, ovšem pak ani Boha zná a tváři jeho. A kdyby to právě 5 15 440a1 190 20 Mat. 5, 8
Strana 559
XXII. 559 440a2 35 poznala v tomto audolí, jaká jest duše a jak biedná, nepřestávala by od lkánie, kterak jest od tváři Páně vzdálena a od těch věcí, které sau najvyšie dobré; avšak pohřiechu všetečně smajšlí o sobě duše a pajchá a domnievá se mnoho znáti, ano pak nic toho v nie nebude. Ale potřebný jest k tomu paprslek viery, paprslek shuory 40 od Otce, paprslek Ducha svatého, aby vyhnány byly od nie temnosti a aby na zraku uzdravena byla a osvícena a navrácena byla k stavu dobrému nevinnosti své. Jako se poklládá v Zjevení: »Pravíš, že bohatý sem, a nevieš, že si biedný a slepý. Radím tobě, aby sobě kaupil masti k vočima«, aby totiž uzdraven byl, aby 45 světlo pochopil, temností ušel a aby tvář Páně poznal. V kázaní zajisté potřebie jest mieti srdce pokorná, pokojná, osvícená a zpuosobná, ano i na modlitbě potřebie jest člověku se odtrhnauti od vidědlných věcí; nebo tyto věci sau překážka k přemajšlení a rozjímaní nevidědlných věcí. A všecky věci čitedlné 50 a hmotné sau stín nebeských. A čím kto viece se odtrhuje od hmot- ných a tělesných věcí, viece jest spuosobný ku poznání oblíčeje božieho. Voleným v hodinu smrti přibývá světla a poznánie bo- žieho; když člověk všeckeren bývá odtržen od těla a od světa a od čitedlných věcí tělesných, že zrak a sluch neslauží člověku 55 ani spomáhá, a tehdy člověk sám v sobě se zbéře a počíná viece poznávati Boha. Neb tu smysl již nepomáhá, ani zrak, ani sluch přisluhuje co duši; jestliže i volají na něho, neslyší. A tu člověk jako na knihách čte hřiechy, krásu boží, saud boží, a tu se stydí, tu se v Pánu raduje, tu se ponižuje. A takový jest divný den duší 60 a příchod Kristuov. A tu počíná v tom světle viece poznávati se samého a Boha pravého. A dnes biedná duše odvedena bývá skrze temnosti častokrát k myšlení marnému, aby se nerozpomínala na tvář velebnau Pána Boha etc. Paprslek viery po- třebný Pokorná srdce mieti máme Na smrti voleným kterak bývá Knihy se otevrau 440b1 Alevšak světí a vyvolení mají nějaké poznánie tváře božie, ačkoli nedokonalé. Jako svrchu praveno jest, dřevo jest s oné strany i s této potoka, a tak viděnie jeho jest zde i na oné straně, a tak jest částka zde nějaká poznánie dřeva života a potoka etc. Apoštol: 5 »Z strany poznáváme a z strany prorokujeme«, totiž nenie zde dokonallého viděnie, ale z strany toliko a nedokonalé, totiž skrz vieru a naději; »ale když přijde, což dokonalého jest« etc. »Když 42 Podle Zj. 3, 17 a 18 2 Zj. 22, 2 — 5 Podle 1. Kor. 13, 9 až 12
XXII. 559 440a2 35 poznala v tomto audolí, jaká jest duše a jak biedná, nepřestávala by od lkánie, kterak jest od tváři Páně vzdálena a od těch věcí, které sau najvyšie dobré; avšak pohřiechu všetečně smajšlí o sobě duše a pajchá a domnievá se mnoho znáti, ano pak nic toho v nie nebude. Ale potřebný jest k tomu paprslek viery, paprslek shuory 40 od Otce, paprslek Ducha svatého, aby vyhnány byly od nie temnosti a aby na zraku uzdravena byla a osvícena a navrácena byla k stavu dobrému nevinnosti své. Jako se poklládá v Zjevení: »Pravíš, že bohatý sem, a nevieš, že si biedný a slepý. Radím tobě, aby sobě kaupil masti k vočima«, aby totiž uzdraven byl, aby 45 světlo pochopil, temností ušel a aby tvář Páně poznal. V kázaní zajisté potřebie jest mieti srdce pokorná, pokojná, osvícená a zpuosobná, ano i na modlitbě potřebie jest člověku se odtrhnauti od vidědlných věcí; nebo tyto věci sau překážka k přemajšlení a rozjímaní nevidědlných věcí. A všecky věci čitedlné 50 a hmotné sau stín nebeských. A čím kto viece se odtrhuje od hmot- ných a tělesných věcí, viece jest spuosobný ku poznání oblíčeje božieho. Voleným v hodinu smrti přibývá světla a poznánie bo- žieho; když člověk všeckeren bývá odtržen od těla a od světa a od čitedlných věcí tělesných, že zrak a sluch neslauží člověku 55 ani spomáhá, a tehdy člověk sám v sobě se zbéře a počíná viece poznávati Boha. Neb tu smysl již nepomáhá, ani zrak, ani sluch přisluhuje co duši; jestliže i volají na něho, neslyší. A tu člověk jako na knihách čte hřiechy, krásu boží, saud boží, a tu se stydí, tu se v Pánu raduje, tu se ponižuje. A takový jest divný den duší 60 a příchod Kristuov. A tu počíná v tom světle viece poznávati se samého a Boha pravého. A dnes biedná duše odvedena bývá skrze temnosti častokrát k myšlení marnému, aby se nerozpomínala na tvář velebnau Pána Boha etc. Paprslek viery po- třebný Pokorná srdce mieti máme Na smrti voleným kterak bývá Knihy se otevrau 440b1 Alevšak světí a vyvolení mají nějaké poznánie tváře božie, ačkoli nedokonalé. Jako svrchu praveno jest, dřevo jest s oné strany i s této potoka, a tak viděnie jeho jest zde i na oné straně, a tak jest částka zde nějaká poznánie dřeva života a potoka etc. Apoštol: 5 »Z strany poznáváme a z strany prorokujeme«, totiž nenie zde dokonallého viděnie, ale z strany toliko a nedokonalé, totiž skrz vieru a naději; »ale když přijde, což dokonalého jest« etc. »Když 42 Podle Zj. 3, 17 a 18 2 Zj. 22, 2 — 5 Podle 1. Kor. 13, 9 až 12
Strana 560
560 Kapitola Svědomic čisté jest úžitečné Nečisté svědomie Očislec sem byl maličký, smajšlel sem jako maličký. Když učiněn sem mužem, vyprázdnil sem ty věci, které byly maličkého«, totiž hněv, nenávist, milovánie světa. »Ale když svlečeme smrtedlnost tuto, 10 tehdy uzříme tváří v tvář. Zde nedokonále vidím, ale tam uzřiem dokonále a vidien budu, jakož poznán sem, a uhlédám Krista tak, jakž jest, jasným viděním«. Jako by řekl: »Jasným viděním vidí mne zde Pán, a já neznám toho; ale tam uzřím ho tak, jakož on mne zná«. A die dále: »Tehdy poznám, jakož poznán sem«, totiž jas- 15 něji nežli v světle slunečném. »Nynie zajisté vidím skrze zrcadlo«, totiž v svědomí čistém. A čím jest čistčie svědomie, tiem viece světlo jeho obrážie se a osvěcuje na nás a schyluje se k nám a lépe ho vidíme; a pakli svědomie jako zrcadlo nenie čisté, nic nevidíme. Izaiáš: »Světlo boží zdá se škaredé«. Jako, jestliže voko jest nečisté, 20 ač jest i světlo pěkné, však slepému zdá se mrzké, tak, jest-li voko zlé, ač jest zrcadlo čisté, však tvář zdá se neforemná a škaredá; tak, jest-li svědomie nečisté, zdá se světlo nelibé, jeho pravda ne- zpuosobná a chaterná jeho spravedlnost a Kristus a tvář jeho zdá se neslušná. Ne z Krista to přichodí, ale z svědomie našeho 25 mrzkého, a nemuož snésti světla Kristova, ale mauka jest jemu, trápí se, bolest z toho trpí a stydí se. Mat. XVIII. napsáno o jednom, kterýž dlužen byl X tisícuov centnéřuov, kterýž, povolán jsa, ne- mohl zaplatiti dluhu, tažen jest k saudu jeho; těžké bylo snášeti tvář pána svého, padl jest na tvář řka: »Trpělivost měj nade 30 mnú!« Tu poznal, že má prodán býti s dětmi i s ženau, a ponížil se jest velmi. Tak někdy nečisté svědomie vyvoláno bývá k Bohu a tu se ukáže jemu mrzkost jeho, pro kterauž sobě obtěžuje, stajště sobě, mučí se a ponižuje. A takovým svědomím nenie libé světlo božské, ale jest k trápe- 35 ní. A to jest očistec, když duše vyjde z těla, ukáže se hned světlo boží duši, a ona ho snésti nemuože pro nečistotu svau. Tu se hanbí, tu se pálí, tu bolest trpí, radše by byla ve všech mukách tohoto světa; zde sobě nepřemajšlí o té známosti a světle duše zlá. Lépe a snáze jest před oblíčejem desieti světuov hanbu trpěti nežli před 40 Bohem; a na to řiedcí myslí, kterak zchopen a vytržen bude k světlu živému, kteréž jest těžké tělesným dušem. Apoštol: »Všecky věci, kteréž trestány bývají, od světla se trescie«. Ačkoli zde dobré jest tak vytrženu býti a hanbu trpěti, ale těžké se zdá to duši. A die: »Polapen jest«. Neb toho z sebe duše nežádá, ani chce, 45 20 ? — 27 Mat. 18, 24 nn. — 30 Mat. 18, 26 — 42 Ejez. 5, 13 — 45 Podle Mat. 18, 34 440b2
560 Kapitola Svědomic čisté jest úžitečné Nečisté svědomie Očislec sem byl maličký, smajšlel sem jako maličký. Když učiněn sem mužem, vyprázdnil sem ty věci, které byly maličkého«, totiž hněv, nenávist, milovánie světa. »Ale když svlečeme smrtedlnost tuto, 10 tehdy uzříme tváří v tvář. Zde nedokonále vidím, ale tam uzřiem dokonále a vidien budu, jakož poznán sem, a uhlédám Krista tak, jakž jest, jasným viděním«. Jako by řekl: »Jasným viděním vidí mne zde Pán, a já neznám toho; ale tam uzřím ho tak, jakož on mne zná«. A die dále: »Tehdy poznám, jakož poznán sem«, totiž jas- 15 něji nežli v světle slunečném. »Nynie zajisté vidím skrze zrcadlo«, totiž v svědomí čistém. A čím jest čistčie svědomie, tiem viece světlo jeho obrážie se a osvěcuje na nás a schyluje se k nám a lépe ho vidíme; a pakli svědomie jako zrcadlo nenie čisté, nic nevidíme. Izaiáš: »Světlo boží zdá se škaredé«. Jako, jestliže voko jest nečisté, 20 ač jest i světlo pěkné, však slepému zdá se mrzké, tak, jest-li voko zlé, ač jest zrcadlo čisté, však tvář zdá se neforemná a škaredá; tak, jest-li svědomie nečisté, zdá se světlo nelibé, jeho pravda ne- zpuosobná a chaterná jeho spravedlnost a Kristus a tvář jeho zdá se neslušná. Ne z Krista to přichodí, ale z svědomie našeho 25 mrzkého, a nemuož snésti světla Kristova, ale mauka jest jemu, trápí se, bolest z toho trpí a stydí se. Mat. XVIII. napsáno o jednom, kterýž dlužen byl X tisícuov centnéřuov, kterýž, povolán jsa, ne- mohl zaplatiti dluhu, tažen jest k saudu jeho; těžké bylo snášeti tvář pána svého, padl jest na tvář řka: »Trpělivost měj nade 30 mnú!« Tu poznal, že má prodán býti s dětmi i s ženau, a ponížil se jest velmi. Tak někdy nečisté svědomie vyvoláno bývá k Bohu a tu se ukáže jemu mrzkost jeho, pro kterauž sobě obtěžuje, stajště sobě, mučí se a ponižuje. A takovým svědomím nenie libé světlo božské, ale jest k trápe- 35 ní. A to jest očistec, když duše vyjde z těla, ukáže se hned světlo boží duši, a ona ho snésti nemuože pro nečistotu svau. Tu se hanbí, tu se pálí, tu bolest trpí, radše by byla ve všech mukách tohoto světa; zde sobě nepřemajšlí o té známosti a světle duše zlá. Lépe a snáze jest před oblíčejem desieti světuov hanbu trpěti nežli před 40 Bohem; a na to řiedcí myslí, kterak zchopen a vytržen bude k světlu živému, kteréž jest těžké tělesným dušem. Apoštol: »Všecky věci, kteréž trestány bývají, od světla se trescie«. Ačkoli zde dobré jest tak vytrženu býti a hanbu trpěti, ale těžké se zdá to duši. A die: »Polapen jest«. Neb toho z sebe duše nežádá, ani chce, 45 20 ? — 27 Mat. 18, 24 nn. — 30 Mat. 18, 26 — 42 Ejez. 5, 13 — 45 Podle Mat. 18, 34 440b2
Strana 561
XXII. 561 441а aniž muože pozdvihnauti se v Boha, leč kdy Buoh pozdvihne jie k světlu tomu, aby se zastyděla, aby jie ukázána byla velikost hřie- chuov a pěknost jejie. A to jest veliká překážka, že se duše nepozná- vá ani tváře božie, totiž milost světa. V kniehách Genezis pokládá 50 se: Když Adam shřešil, Pán procházel se v světle poledním; hned Adam utiekal od tváři božie a styděl se na znamenie toho, že člověk, když jest naplněn myšleními zemskými, že se nechce styděti, nechce k Bohu přijíti; a jestliže se kdy ukáže Pán, hned ti duchové, kteříž vstěhovali v duši hněv, nenávist, lakotu, táhnau ji od Boha. A jestliže 55 světlem slunečným dotkne se srdce a duše, hned se člověk mučí, hněvá se a nedopauštějí mu slyšeti a jest mu to mauka, poznati svuoj nedostatek; jako by vostnem boden byl člověk, ztěká se, bauří se, nařieká a hyzdí A to činí pád v hřiech veliký.ll Když Adam měl čisté svědomie, radoval se v Pánu; po pádu utiekal od 60 tváři Páně. Tak dnes svědomie čisté snášie trestánie a naučenie a osvícenie božie, nečisté svědomie nemuož snésti lékařství hořkých. Tak se pokládá v prvních kniehách Mojžiešových: Když Kain zabil bratra, učiněn jest tulákem na zemi od tváři Páně. Tak po dokonánie hřiechu člověk vnitřní zblazňuje se a bezsmyslný učiněn 65 bývá, že nemuože sebe poznati, všudy světlo boží jest mu odporné. Tak se zdá duši, že, kdyby lidé neviděli, že ani Buoh vidí. Jest to bláznovstvie! A kde chce utéci, tu v osiedlo vběhne. Protož jest potřebie vyčistiti svědomie, a tehdy světlo přichá zie božie v duši. A jestliže se viece vyčistí, lepšie a většie bývá po- 70 znánie Boha. Tehdy slova božie živá a světlá sau, chutná a sladká, a tehdy po řečech božských poznána bývá tvář jasná božie. S této strany zrcadlo čisté a jasné; a skrze zrcadlo nečisté zdá se mi ne- zpuosobný Buoh a hořký. Protož čistá svědomie řiekají: »Poďte, klanějme se a padajme před Bohem!« Nebo v těch svědomiech 75 Buoh se svítí; protož se zovau a ponaukají s radostí, aby přišli před oblíčej boží. A tak posluchačuom potřebie jest ostřéhati svědomie čistého, aby se radovali v slovu božím. Jakož die Písmo Izaiáše: »Povstaň, Jeruzaléme, povstaň, nebo přišlo světlo tvé«, totiž slovo svaté dává se tobě a velebná svátost těla a krve Páně, aby mohl 80 s radostí přijímati a s chutí poslúchati a v slovu božím tvář božie zde poznati. Jinák tmavé svědomie, nečisté a mrtvé, s hořkostí a s opovržením lehkým světlo božie, jenž jest život náš, přijímá. Prositi máme Pána, aby temnosti zahnal od nás a učinil v nás místo Svědomic čisté jest silné Hřiech člověka činí nesmyslného Svědomie čistá Hanba na hříšné přijde 441a2 50 1. M. 3, 8 — 62 1. M. 4, 12 — 78 Podle 1z. 52, 1 a 2 Jakoubek. Výklad. 362
XXII. 561 441а aniž muože pozdvihnauti se v Boha, leč kdy Buoh pozdvihne jie k světlu tomu, aby se zastyděla, aby jie ukázána byla velikost hřie- chuov a pěknost jejie. A to jest veliká překážka, že se duše nepozná- vá ani tváře božie, totiž milost světa. V kniehách Genezis pokládá 50 se: Když Adam shřešil, Pán procházel se v světle poledním; hned Adam utiekal od tváři božie a styděl se na znamenie toho, že člověk, když jest naplněn myšleními zemskými, že se nechce styděti, nechce k Bohu přijíti; a jestliže se kdy ukáže Pán, hned ti duchové, kteříž vstěhovali v duši hněv, nenávist, lakotu, táhnau ji od Boha. A jestliže 55 světlem slunečným dotkne se srdce a duše, hned se člověk mučí, hněvá se a nedopauštějí mu slyšeti a jest mu to mauka, poznati svuoj nedostatek; jako by vostnem boden byl člověk, ztěká se, bauří se, nařieká a hyzdí A to činí pád v hřiech veliký.ll Když Adam měl čisté svědomie, radoval se v Pánu; po pádu utiekal od 60 tváři Páně. Tak dnes svědomie čisté snášie trestánie a naučenie a osvícenie božie, nečisté svědomie nemuož snésti lékařství hořkých. Tak se pokládá v prvních kniehách Mojžiešových: Když Kain zabil bratra, učiněn jest tulákem na zemi od tváři Páně. Tak po dokonánie hřiechu člověk vnitřní zblazňuje se a bezsmyslný učiněn 65 bývá, že nemuože sebe poznati, všudy světlo boží jest mu odporné. Tak se zdá duši, že, kdyby lidé neviděli, že ani Buoh vidí. Jest to bláznovstvie! A kde chce utéci, tu v osiedlo vběhne. Protož jest potřebie vyčistiti svědomie, a tehdy světlo přichá zie božie v duši. A jestliže se viece vyčistí, lepšie a většie bývá po- 70 znánie Boha. Tehdy slova božie živá a světlá sau, chutná a sladká, a tehdy po řečech božských poznána bývá tvář jasná božie. S této strany zrcadlo čisté a jasné; a skrze zrcadlo nečisté zdá se mi ne- zpuosobný Buoh a hořký. Protož čistá svědomie řiekají: »Poďte, klanějme se a padajme před Bohem!« Nebo v těch svědomiech 75 Buoh se svítí; protož se zovau a ponaukají s radostí, aby přišli před oblíčej boží. A tak posluchačuom potřebie jest ostřéhati svědomie čistého, aby se radovali v slovu božím. Jakož die Písmo Izaiáše: »Povstaň, Jeruzaléme, povstaň, nebo přišlo světlo tvé«, totiž slovo svaté dává se tobě a velebná svátost těla a krve Páně, aby mohl 80 s radostí přijímati a s chutí poslúchati a v slovu božím tvář božie zde poznati. Jinák tmavé svědomie, nečisté a mrtvé, s hořkostí a s opovržením lehkým světlo božie, jenž jest život náš, přijímá. Prositi máme Pána, aby temnosti zahnal od nás a učinil v nás místo Svědomic čisté jest silné Hřiech člověka činí nesmyslného Svědomie čistá Hanba na hříšné přijde 441a2 50 1. M. 3, 8 — 62 1. M. 4, 12 — 78 Podle 1z. 52, 1 a 2 Jakoubek. Výklad. 362
Strana 562
562 Kapitola svému svatému světlu, jenž jest najvětšie dobré v tomto životě. David prosil řka: »Sešli světlo tvé« etc. 85 Tvář boží viděti co jest? Tělo Kristovo du- chovnie A uhlédají tvář jeho. Potřebie jest vyvoleným po- sluchačuom svědomie vyčistiti, srdce svá připraviti a zpuosobiti a zkusiti k slovuom těmto svatým a k přijímaní najzbožilejšie svá- tosti velebné. Jinák hněv boží veliký zjevuje se nad nimi etc. Tvář Beránkova a boží která jest? Zajisté tvář Beránkova 5 v těle, kterauž měl na tomto světě; a viděli sau ji dobří i zlí. Kto jest právě uvěřil, že jest Buoh a člověk, nebylo to malé viděnie tváře jeho. Kto je pak byl zlý, jako Jidáš, kterýž viděl ho plačícieho, modlícieho se a kážícieho, nehodně jest videl. Jaké mauky snáší, víte. Křesťané, bojte se téhož! Tato tvář podlé Izaiáše byla uplvaná a jako 10 malomocná a raněn jest, aby se zastyděli ti, kteříž nechtí hanby podstúpiti a trpěti pro jméno Pána Ježíše a kteří nechtí se ponížiti pro jméno Kristovo. V nebeské vlasti takové nebudau viděti tváře uplvané a raněné. My s této strany řeky měli bychom mieti památku tváře 15 jeho, v kteréžto andělé radovali sú se, a jak jest na kříži byla mu- kami ztrýzněna. Duše křesťanská okrasu světskau měla by všecku potupiti pro něho. A to jest řekl přijímajícím: »To čiňte na mau památku«, kterak sem totiž byl ztrápený a ztrýzněný pro vás, tato tvář byla poddána biedám, ustáním, usvadl jest, unaven, 20 zemdlen a přieliš bolestný učinen; po vzkříšení nebyla hrubá, ale jasná, slavná; nenie hrubé položenie auduov, nezaměstknává místa, nenie postava taková auduov, noh zezpod a hlav svrchu. To mysl hrubá smajšlí. Již tělo Kristovo učiněno jest duch; a du- chovnie věci nezavierají se místem ani tak audové změřují se, 25 a příchod jeho v těle již jest duchovní k nám. Protož die: »Jako blesk od vajchodu jde k západu rychle«. Tak duchovnie věci, tak tělo Kristovo všudy pravé, celé, krásné, nezavřené místem. Nebo tak to tělo z Ducha jest svatého počaté, protož nenie tak hrubé jako naše, a pěknějšie jest nežli slunce a bylo tělo jeho. 30 A tak, jakž jest pěkné bylo a krásné, nemohlo jest pochopeno býti od nás, ale přikryto bylo zpuosobau služebnau, mdlau, biednau. Ale jaké měl na hoře Tábor, ukázal učedlníkuom, až sau padli 441b1 85 Ž. 43, 3 10 Iz. 50, 6 — 18 Luk. 22, 19 — 26 Mat. 24, 27 —33 Mat. 17, 1 nn.: Marek 9, 2 nn.; Luk. 9, 28 nn.
562 Kapitola svému svatému světlu, jenž jest najvětšie dobré v tomto životě. David prosil řka: »Sešli světlo tvé« etc. 85 Tvář boží viděti co jest? Tělo Kristovo du- chovnie A uhlédají tvář jeho. Potřebie jest vyvoleným po- sluchačuom svědomie vyčistiti, srdce svá připraviti a zpuosobiti a zkusiti k slovuom těmto svatým a k přijímaní najzbožilejšie svá- tosti velebné. Jinák hněv boží veliký zjevuje se nad nimi etc. Tvář Beránkova a boží která jest? Zajisté tvář Beránkova 5 v těle, kterauž měl na tomto světě; a viděli sau ji dobří i zlí. Kto jest právě uvěřil, že jest Buoh a člověk, nebylo to malé viděnie tváře jeho. Kto je pak byl zlý, jako Jidáš, kterýž viděl ho plačícieho, modlícieho se a kážícieho, nehodně jest videl. Jaké mauky snáší, víte. Křesťané, bojte se téhož! Tato tvář podlé Izaiáše byla uplvaná a jako 10 malomocná a raněn jest, aby se zastyděli ti, kteříž nechtí hanby podstúpiti a trpěti pro jméno Pána Ježíše a kteří nechtí se ponížiti pro jméno Kristovo. V nebeské vlasti takové nebudau viděti tváře uplvané a raněné. My s této strany řeky měli bychom mieti památku tváře 15 jeho, v kteréžto andělé radovali sú se, a jak jest na kříži byla mu- kami ztrýzněna. Duše křesťanská okrasu světskau měla by všecku potupiti pro něho. A to jest řekl přijímajícím: »To čiňte na mau památku«, kterak sem totiž byl ztrápený a ztrýzněný pro vás, tato tvář byla poddána biedám, ustáním, usvadl jest, unaven, 20 zemdlen a přieliš bolestný učinen; po vzkříšení nebyla hrubá, ale jasná, slavná; nenie hrubé položenie auduov, nezaměstknává místa, nenie postava taková auduov, noh zezpod a hlav svrchu. To mysl hrubá smajšlí. Již tělo Kristovo učiněno jest duch; a du- chovnie věci nezavierají se místem ani tak audové změřují se, 25 a příchod jeho v těle již jest duchovní k nám. Protož die: »Jako blesk od vajchodu jde k západu rychle«. Tak duchovnie věci, tak tělo Kristovo všudy pravé, celé, krásné, nezavřené místem. Nebo tak to tělo z Ducha jest svatého počaté, protož nenie tak hrubé jako naše, a pěknějšie jest nežli slunce a bylo tělo jeho. 30 A tak, jakž jest pěkné bylo a krásné, nemohlo jest pochopeno býti od nás, ale přikryto bylo zpuosobau služebnau, mdlau, biednau. Ale jaké měl na hoře Tábor, ukázal učedlníkuom, až sau padli 441b1 85 Ž. 43, 3 10 Iz. 50, 6 — 18 Luk. 22, 19 — 26 Mat. 24, 27 —33 Mat. 17, 1 nn.: Marek 9, 2 nn.; Luk. 9, 28 nn.
Strana 563
XXII. 563 441b2 na zemi, a opět je skryl pod biedau. A na kříži též přikryl tvář 35 jako malomocný. A opět po vzkříšení tělo krásné ukázal, slavné, jakž sau učedlníci pochopiti mohli. Ne tak ovšem, jakž jest stkvaucí byl, ukázal se; ani rozum ani voko pochopiti a snésti tak mohlo. A zde nám dává se pod zpuosobami chleba a vína jako dřevo života a řeka vod živých. Stánek srdce svědomie našeho stínem 40 jest přikryt, nemuož ho viděti bez světla viery, jediné skrz smysly. A kterak se andělé kochají v té svátosti velebné i u vlasti, kto to vypraviti muože, a kterak světí uzřie ho v nebeské vlasti a kterak ho budau chváliti, k němu volati, jej velebiti? A kto porozumí tomu? Item jiná tvář Kristova jest božstvie. Nebo tělo Kristovo Tvář Kristova pěknějšie jest světla slunečného; i všech svatých pěknějšie budau těla a radostí plesati budau v Kristově tváři divným obyčejem svatí. A blahoslavení sau, kteříž tu tvář viděti budau! Jiná jest tvář Kristova božstvie, nebo jiná tělesná jest na Kristu tato 50 tvář. Ne jako opět tělesné, ale duchovnie jest božstvie, kteréžto uhlédají božstvie a viece se radovati budau a v tom božství všecky dobré věci poznají královstvie nebeského. A v té tváři vyplní se svatých sláva a hýbati se budau k dokonalé chvále, k radostnému plésaní a slávě. V kterémžto vidění jasném v slávě v nebeské 55 vlasti a zde v zrcadle státi bude a stojí blahoslavenstvie. Jan XVII.: »Tento jest život věčný, aby poznali tě samého pravého Boha a kterého s' poslal, Ježíše Krista«, totiž tam u vlasti poznáním jasným, a zde v zrcadle a skrze vieru. Ktož právě věří v Boha, má život věčný. V tom vidění jest všecko dobré a tu jest shromážděnie všeho dobrého. A jmenuje toliko viděnie, ačkoli rozumějí se v tom všickni smyslové; nebo v vidění bude okušenie. V vidění líbezném, jasném a radostném rozkošné a veselé stojí okušenie. Když jeden smysl kochati se bude, a jiný v okušení, jest dotčenie divné, ne hrubé, 65 hmotné, ani nepoctivé, ale svaté a čisté. Tam bude i slyšenie. Tu jednomyslně všickni smyslové se zavierají v vidění, tam duše se pase, sytí, naplňuje, dotýká, slyší, okušuje. Již se plní to v Kan- tikách: »Polibiž mě políbením aust svých«. A tak objímanie rozumie se božie a svaté duše podlé všech smysluov. A v tomto vidění stojí život věčný; i zde skrze vieru v oku- šení těla Kristova a krve život jest věčný. Protož jinak zde na cestě vidí se tvář Kristova, jinak v nebeské vlasti. Život věčný 45 60 70 56 Jan 17, 3 — 68 Pís. Šal. 1, 2 362*
XXII. 563 441b2 na zemi, a opět je skryl pod biedau. A na kříži též přikryl tvář 35 jako malomocný. A opět po vzkříšení tělo krásné ukázal, slavné, jakž sau učedlníci pochopiti mohli. Ne tak ovšem, jakž jest stkvaucí byl, ukázal se; ani rozum ani voko pochopiti a snésti tak mohlo. A zde nám dává se pod zpuosobami chleba a vína jako dřevo života a řeka vod živých. Stánek srdce svědomie našeho stínem 40 jest přikryt, nemuož ho viděti bez světla viery, jediné skrz smysly. A kterak se andělé kochají v té svátosti velebné i u vlasti, kto to vypraviti muože, a kterak světí uzřie ho v nebeské vlasti a kterak ho budau chváliti, k němu volati, jej velebiti? A kto porozumí tomu? Item jiná tvář Kristova jest božstvie. Nebo tělo Kristovo Tvář Kristova pěknějšie jest světla slunečného; i všech svatých pěknějšie budau těla a radostí plesati budau v Kristově tváři divným obyčejem svatí. A blahoslavení sau, kteříž tu tvář viděti budau! Jiná jest tvář Kristova božstvie, nebo jiná tělesná jest na Kristu tato 50 tvář. Ne jako opět tělesné, ale duchovnie jest božstvie, kteréžto uhlédají božstvie a viece se radovati budau a v tom božství všecky dobré věci poznají královstvie nebeského. A v té tváři vyplní se svatých sláva a hýbati se budau k dokonalé chvále, k radostnému plésaní a slávě. V kterémžto vidění jasném v slávě v nebeské 55 vlasti a zde v zrcadle státi bude a stojí blahoslavenstvie. Jan XVII.: »Tento jest život věčný, aby poznali tě samého pravého Boha a kterého s' poslal, Ježíše Krista«, totiž tam u vlasti poznáním jasným, a zde v zrcadle a skrze vieru. Ktož právě věří v Boha, má život věčný. V tom vidění jest všecko dobré a tu jest shromážděnie všeho dobrého. A jmenuje toliko viděnie, ačkoli rozumějí se v tom všickni smyslové; nebo v vidění bude okušenie. V vidění líbezném, jasném a radostném rozkošné a veselé stojí okušenie. Když jeden smysl kochati se bude, a jiný v okušení, jest dotčenie divné, ne hrubé, 65 hmotné, ani nepoctivé, ale svaté a čisté. Tam bude i slyšenie. Tu jednomyslně všickni smyslové se zavierají v vidění, tam duše se pase, sytí, naplňuje, dotýká, slyší, okušuje. Již se plní to v Kan- tikách: »Polibiž mě políbením aust svých«. A tak objímanie rozumie se božie a svaté duše podlé všech smysluov. A v tomto vidění stojí život věčný; i zde skrze vieru v oku- šení těla Kristova a krve život jest věčný. Protož jinak zde na cestě vidí se tvář Kristova, jinak v nebeské vlasti. Život věčný 45 60 70 56 Jan 17, 3 — 68 Pís. Šal. 1, 2 362*
Strana 564
564 Kapitola Pavel Toto viděnie kdy bychou měli Jak vidiena bude u vlasti, zde nemuože tak l vidiena býti. 442a1 Mojžieš někdy žádal tvář Páně viděti. V knihách Exodi XXXIII.: 75 »Znám tě zejména a vyvolil sem tě sobě z lidu« I řekl Mojžieš: »Okaž mi tvář svau!« Jako by řekl: »Zjevuješ mi světlo tvé duši mé, i tělo mé osvěcuje se a posilňuje«, že čtyřidceti dní a nocí postil se, na hoře jsa se Pánem v světle, a žádal viece viděti Boha, bez podobenstvie Uprostřed jich, totiž mezi Bohem a Mojžíšem, prostředkoval anděl; nebo Mojžieš sám o sobě Boha viděti jest 80 nemohl, ale skrz anděla jakožto skrz oblak zastíněný. Ale chtěl viděti jej jasně, a protož řekl mu Pán v Exodu XXXIII°.: »Ukáži tobě všecko dobré a smiluji se, nad kým budu chtieti«. A odpo- věděl níže: »Nebudeš moci viděti tváře mé«, totiž jakož žádáš a jako v nebeské vlasti vidiena bude, »ale hřbet muoj uhlédáš«, 85 totiž světlo boží a anděla a v podobenství člověka a Syna bo- žieho v těle a v andělovi a v nižších stvořeních ukáži se tobě v světle a v slávě. »Ale tváři mé«, totiž jakž jest, v těle živ jsa smrtedlném, »neuzříš«. Ačkolivěk některým dal maličko viděti, totiž apoštolu Pavlovi, kterýž byl vytržen k jasnému vidění, 90 k tváři Páně, ale toho ne všechněm, ale najdokonalejším toliko dal, takže jest zapomněl na všecka stvořenie a zemské věci i na tělo své. Takový člověk, vida hřiechy lidské, žalost toho měl, vida biedy světa, žalář měl. Ten poznal slávu Páně a napsané na knihách života a bohatstvie božie veliká, kterýchž svět ne- 95 mohl pochopiti a přijíti. Protož jest řekl: »Mléko sem vám nápoj dal jakožto nedokonalým. Nebo (totiž které sem věci viděl) přijíti jich nemuožte«. Bychom aspoň takové viděnie měli božie jako 442a2 světí v prvotní cierkvi, abychom zaháněli temnosti bluduov, abychom hřiechy poznali a na ně lkali, dosti by nám hřiešným 100 bylo na tom daru! Poněvadž jest Buoh pravý a člověk, náš Beránek, andělé jeho světí vidie jej. Kdybychom se mohli zeptati na andělu, jakú by měl slávu z toho! A nemohau se na to ptáti než maličcí, pokorní. Nebo die: »Hleďte, abyšte některého z nich nepotupovali, nebo 105 andělé jich vidie tvář Otce jich v nebi!« Kdybychom se mohli strážcuov našich zeptati, kterak na něho patřie! A to jest život věčný. Nebo všudy jest Kristus, místo nemuož ho zavřieti. A zrak andělský tak jest jasný a vostrý, že žádná puotka a nějaké vlo- Mojžieš tvář boží chtěl viděti Zrak andělský 75 2. M. 33, 17 a 18 — 82 2. M. 33, 19 — 84 2. M. 33, 20 a 23 — 90 Skutk. 9, 3 nn.; 2. Kor. 12, 2 nn. — 94 Ohlas. Řím. 7, 24 — 96 Podle 1. Kor. 3, 2 — 105 Mat. 18, 10
564 Kapitola Pavel Toto viděnie kdy bychou měli Jak vidiena bude u vlasti, zde nemuože tak l vidiena býti. 442a1 Mojžieš někdy žádal tvář Páně viděti. V knihách Exodi XXXIII.: 75 »Znám tě zejména a vyvolil sem tě sobě z lidu« I řekl Mojžieš: »Okaž mi tvář svau!« Jako by řekl: »Zjevuješ mi světlo tvé duši mé, i tělo mé osvěcuje se a posilňuje«, že čtyřidceti dní a nocí postil se, na hoře jsa se Pánem v světle, a žádal viece viděti Boha, bez podobenstvie Uprostřed jich, totiž mezi Bohem a Mojžíšem, prostředkoval anděl; nebo Mojžieš sám o sobě Boha viděti jest 80 nemohl, ale skrz anděla jakožto skrz oblak zastíněný. Ale chtěl viděti jej jasně, a protož řekl mu Pán v Exodu XXXIII°.: »Ukáži tobě všecko dobré a smiluji se, nad kým budu chtieti«. A odpo- věděl níže: »Nebudeš moci viděti tváře mé«, totiž jakož žádáš a jako v nebeské vlasti vidiena bude, »ale hřbet muoj uhlédáš«, 85 totiž světlo boží a anděla a v podobenství člověka a Syna bo- žieho v těle a v andělovi a v nižších stvořeních ukáži se tobě v světle a v slávě. »Ale tváři mé«, totiž jakž jest, v těle živ jsa smrtedlném, »neuzříš«. Ačkolivěk některým dal maličko viděti, totiž apoštolu Pavlovi, kterýž byl vytržen k jasnému vidění, 90 k tváři Páně, ale toho ne všechněm, ale najdokonalejším toliko dal, takže jest zapomněl na všecka stvořenie a zemské věci i na tělo své. Takový člověk, vida hřiechy lidské, žalost toho měl, vida biedy světa, žalář měl. Ten poznal slávu Páně a napsané na knihách života a bohatstvie božie veliká, kterýchž svět ne- 95 mohl pochopiti a přijíti. Protož jest řekl: »Mléko sem vám nápoj dal jakožto nedokonalým. Nebo (totiž které sem věci viděl) přijíti jich nemuožte«. Bychom aspoň takové viděnie měli božie jako 442a2 světí v prvotní cierkvi, abychom zaháněli temnosti bluduov, abychom hřiechy poznali a na ně lkali, dosti by nám hřiešným 100 bylo na tom daru! Poněvadž jest Buoh pravý a člověk, náš Beránek, andělé jeho světí vidie jej. Kdybychom se mohli zeptati na andělu, jakú by měl slávu z toho! A nemohau se na to ptáti než maličcí, pokorní. Nebo die: »Hleďte, abyšte některého z nich nepotupovali, nebo 105 andělé jich vidie tvář Otce jich v nebi!« Kdybychom se mohli strážcuov našich zeptati, kterak na něho patřie! A to jest život věčný. Nebo všudy jest Kristus, místo nemuož ho zavřieti. A zrak andělský tak jest jasný a vostrý, že žádná puotka a nějaké vlo- Mojžieš tvář boží chtěl viděti Zrak andělský 75 2. M. 33, 17 a 18 — 82 2. M. 33, 19 — 84 2. M. 33, 20 a 23 — 90 Skutk. 9, 3 nn.; 2. Kor. 12, 2 nn. — 94 Ohlas. Řím. 7, 24 — 96 Podle 1. Kor. 3, 2 — 105 Mat. 18, 10
Strana 565
XXII. 565 442b1 110 ženie uprostřed nemuože překaziti tomu vidění, ani zed ani stěna. Protož die: »Vidie tvář Otce andělé jich«. Člověk člověka za stěnau nevidí. Oni s námi jsúce vidie Boha. A jako paprslka slu- nečného od vajchodu na západ žádný zastaviti nemuože, aby se nerozšiřoval vylitím světlosti, tak ani vidění andělskému žádná 115 hrubost hmotná nemuož býti na překážku; a tak vždycky jej vidauce, vždycky mají život věčný. Tak volení, kteří mají zrcadlo čisté svědomie svého a vieru, a ačkoli ne tak jasně, ale v podo- benství vidauce, také mají život věčný. Protož řekl: »Mezi vámi jest královstvie nebeské«, když máte vieru svatau, bázeň, lásku, 120 milovánie, poněvadž tuto jest Kristus a od něho dřevo života. A neukazuje se jasně nám, kterak slávu máme zde v světě. Nebo všeliká pravda jest Kristus a od Krista pocházie. A kdež jest pravda, spojen jest s ní Kristus; i v těch věcech, kteréž od něho pocházejí, tu jest Kristus a skrz ně zjevuje se, a že tu jest, zjevuje 125 se od těch věcí. Jako die: »Já sem pravda, cesta i život«. Ktož se pravdau rychtuje a zpravuje, již v něm jest Kristus, dřevo života; život pokorný a trpělivý jest Kristus. A jest jeho život. Protož die: »Já sem život«. Kdež jest život pokorný, poctivý, trpělivý, tu jest Kristus a v těch věcech se skrývá a skrz ty věci 130 nám dává se a zjevuje se nám. Item láska jest jeho; a jmenuje se lásky jménem řka: »Ktož v lásce přebývá, ve mně přebývá«. A on jest láska. Ktož má lásku, má Boha a Krista, dřevo života. Nebo, že Kristus spojen jest s tělem, divné jest spojenie, ze, což koli se připisuje božství, člověčenství také jeho též. A že tento 135 člověk jest stvořitel a Buoh a tento člověk narodil se jest a trpěl jest, a Buoh pravý též; a spolu pro to spojenie jedna věc připisuje se jim oběma, totiž narozenie připisuje se tělu i Bohu, stvořitel Bohu i člověku. Jako na člověku se to ukazuje: Jestliže člověk zevnitřní trpí, i vnitřní také trpí etc.; jestliže člověk zevnitřní 140 se raduje v Pánu, i vnitřní také. David: »Srdce mé i tělo mé roz- veselily se v Bohu živém«. Tak ť jest spojenie Krista s cierkví: což ona trpí, to i Kristus. Šavlovi řečeno jest: »Šavle, Šavle, co mi se protivíš?«, totiž, co svatým činíš, i mně činíš. Jestliže co dobrého chudým člověk 145 činí, i Kristu činí; jakož ve čtení jest napsáno: »Lačněl sem a dali ste mi jiesti«. A to pro spojenie divné s svatými. Tak se Kristus kde se zjevuje Spojenie Krista tělem a s cierkví 118 Mat. 12, 28; Luk. 10, 9 a 11 — 125 Jan 14, 6 — 131 1. Jan 4, 16 — 140 Podle Ž. 16, 9 — 142 Skutk. 9, 4 — 145 Mat. 25, 35
XXII. 565 442b1 110 ženie uprostřed nemuože překaziti tomu vidění, ani zed ani stěna. Protož die: »Vidie tvář Otce andělé jich«. Člověk člověka za stěnau nevidí. Oni s námi jsúce vidie Boha. A jako paprslka slu- nečného od vajchodu na západ žádný zastaviti nemuože, aby se nerozšiřoval vylitím světlosti, tak ani vidění andělskému žádná 115 hrubost hmotná nemuož býti na překážku; a tak vždycky jej vidauce, vždycky mají život věčný. Tak volení, kteří mají zrcadlo čisté svědomie svého a vieru, a ačkoli ne tak jasně, ale v podo- benství vidauce, také mají život věčný. Protož řekl: »Mezi vámi jest královstvie nebeské«, když máte vieru svatau, bázeň, lásku, 120 milovánie, poněvadž tuto jest Kristus a od něho dřevo života. A neukazuje se jasně nám, kterak slávu máme zde v světě. Nebo všeliká pravda jest Kristus a od Krista pocházie. A kdež jest pravda, spojen jest s ní Kristus; i v těch věcech, kteréž od něho pocházejí, tu jest Kristus a skrz ně zjevuje se, a že tu jest, zjevuje 125 se od těch věcí. Jako die: »Já sem pravda, cesta i život«. Ktož se pravdau rychtuje a zpravuje, již v něm jest Kristus, dřevo života; život pokorný a trpělivý jest Kristus. A jest jeho život. Protož die: »Já sem život«. Kdež jest život pokorný, poctivý, trpělivý, tu jest Kristus a v těch věcech se skrývá a skrz ty věci 130 nám dává se a zjevuje se nám. Item láska jest jeho; a jmenuje se lásky jménem řka: »Ktož v lásce přebývá, ve mně přebývá«. A on jest láska. Ktož má lásku, má Boha a Krista, dřevo života. Nebo, že Kristus spojen jest s tělem, divné jest spojenie, ze, což koli se připisuje božství, člověčenství také jeho též. A že tento 135 člověk jest stvořitel a Buoh a tento člověk narodil se jest a trpěl jest, a Buoh pravý též; a spolu pro to spojenie jedna věc připisuje se jim oběma, totiž narozenie připisuje se tělu i Bohu, stvořitel Bohu i člověku. Jako na člověku se to ukazuje: Jestliže člověk zevnitřní trpí, i vnitřní také trpí etc.; jestliže člověk zevnitřní 140 se raduje v Pánu, i vnitřní také. David: »Srdce mé i tělo mé roz- veselily se v Bohu živém«. Tak ť jest spojenie Krista s cierkví: což ona trpí, to i Kristus. Šavlovi řečeno jest: »Šavle, Šavle, co mi se protivíš?«, totiž, co svatým činíš, i mně činíš. Jestliže co dobrého chudým člověk 145 činí, i Kristu činí; jakož ve čtení jest napsáno: »Lačněl sem a dali ste mi jiesti«. A to pro spojenie divné s svatými. Tak se Kristus kde se zjevuje Spojenie Krista tělem a s cierkví 118 Mat. 12, 28; Luk. 10, 9 a 11 — 125 Jan 14, 6 — 131 1. Jan 4, 16 — 140 Podle Ž. 16, 9 — 142 Skutk. 9, 4 — 145 Mat. 25, 35
Strana 566
566 Kapitola O těle božím Jsme jako děti spojuje pokorau, věrau, pravdau, láskau; když ty věci dává, sebe samého dává; a což člověk dobrý trpí, sobě připisuje Kristus, a což Buoh trpí od zlých a od hřiešníkuov, člověk také toho lituje, jako by on sám trpěl. Protož tak Kristus dává se v ctnostech, 150 v pravdách jakožto v vodách živých. Tak na večeři poslední tělo své měl pod smrtedlností, a to též dal v chlebě a spojil s svátostí drahau řka: »To ť jest tělo mé!«, a to pro spojenie těla duchovnieho s svátostí chleba. Jako by řekl: »Tento chléb vyznamenává tělo mé a tělo mé spojeno jest s chlebem, a zase též«. A ty věci zavřieny sau smysluom tělesným. Protož tak tu jest Kristus pod oblakem, pod zpuosobau jakožto pod stromem, pod křem. A když se nám dává hodně okusiti, dává se také viděti. Tak v kalichu dal zajisté krev a spojil s zpuosobau vína; tak uka- zoval se v oblaku, v holubici, ve kři a v znameních a uplně dává 160 se v zrcadlech. Jestliže se duše připravuje hodně, on dává se jie okusiti k spasení a viděti zde a kochati se v něm samém. A bude- me-li vuoli jeho činiti a přikázanie plniti, odjata bude od nás hrubost tato a oblak a bude známost blízká zevnitř i vnitř, v vidění i v okušení i v slyšení. Žalm: »Okaž nám, Hospodine, 165 milosrdenstvie své a spasenie tvé daj nám«, v němž jest sláva a blahoslavenstvie věčné. I die, že někteří služebníci jeho tvář vidie a viděti budau. A die: »A jméno jeho na čeléch jich«. Kterak by to bylo? Jest zajisté duch maudrosti a rozumnosti, kterýž otvierá a předcházie. 170 A pro těchto věcí porozuměnie máme vzývati ho, aby i nám svrchu napsal na čeléch našich jméno božie a Beránkovo. Ó dcero jeruzalémská, by těmto věcem srozuměla a patřila jasně v Boha tváří v tvář! Ale nerozumíl dcera jeruzalémská. 443a1 Jako kdyby bylo jedno dietě maličké, které by mělo býti králem 175 velikým, v dětinství na to nedbá, raději hrá a v blátě se maže, tak také tato cierkev, Jeruzalém, dcera sionská, radše se zanepražď- ňuje jako dítě s těmito zemskými a minulými věcmi. Ale, ó by porozuměla těmto věcem cierkev tato! Die napřed Jan v kapitole VIIé., kterýž viděl duchy nečisté, kteříž svodí; a tak viděl větry, 180 kteříž překážku činili spasení lidskému; viděl jiného dobrého anděla, kterýž řekl těm větróm: »Nechtějte škoditi stromuom«. A tak, ktož nemá jména na čeléch svého Boha, tudiež padá a sveden 155 442b2 153 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 — 159 Mat. 26, 28; Marek 14, 24 — 160 2. M. 19, 9 a j. — Mat. 3, 16; Marek 1, 10; Luk. 3, 22; Jan 1, 32 — 2. M. 3, 4 — 165 Ž. 85, 8 — 180 Zj. 7, 1 až 3
566 Kapitola O těle božím Jsme jako děti spojuje pokorau, věrau, pravdau, láskau; když ty věci dává, sebe samého dává; a což člověk dobrý trpí, sobě připisuje Kristus, a což Buoh trpí od zlých a od hřiešníkuov, člověk také toho lituje, jako by on sám trpěl. Protož tak Kristus dává se v ctnostech, 150 v pravdách jakožto v vodách živých. Tak na večeři poslední tělo své měl pod smrtedlností, a to též dal v chlebě a spojil s svátostí drahau řka: »To ť jest tělo mé!«, a to pro spojenie těla duchovnieho s svátostí chleba. Jako by řekl: »Tento chléb vyznamenává tělo mé a tělo mé spojeno jest s chlebem, a zase též«. A ty věci zavřieny sau smysluom tělesným. Protož tak tu jest Kristus pod oblakem, pod zpuosobau jakožto pod stromem, pod křem. A když se nám dává hodně okusiti, dává se také viděti. Tak v kalichu dal zajisté krev a spojil s zpuosobau vína; tak uka- zoval se v oblaku, v holubici, ve kři a v znameních a uplně dává 160 se v zrcadlech. Jestliže se duše připravuje hodně, on dává se jie okusiti k spasení a viděti zde a kochati se v něm samém. A bude- me-li vuoli jeho činiti a přikázanie plniti, odjata bude od nás hrubost tato a oblak a bude známost blízká zevnitř i vnitř, v vidění i v okušení i v slyšení. Žalm: »Okaž nám, Hospodine, 165 milosrdenstvie své a spasenie tvé daj nám«, v němž jest sláva a blahoslavenstvie věčné. I die, že někteří služebníci jeho tvář vidie a viděti budau. A die: »A jméno jeho na čeléch jich«. Kterak by to bylo? Jest zajisté duch maudrosti a rozumnosti, kterýž otvierá a předcházie. 170 A pro těchto věcí porozuměnie máme vzývati ho, aby i nám svrchu napsal na čeléch našich jméno božie a Beránkovo. Ó dcero jeruzalémská, by těmto věcem srozuměla a patřila jasně v Boha tváří v tvář! Ale nerozumíl dcera jeruzalémská. 443a1 Jako kdyby bylo jedno dietě maličké, které by mělo býti králem 175 velikým, v dětinství na to nedbá, raději hrá a v blátě se maže, tak také tato cierkev, Jeruzalém, dcera sionská, radše se zanepražď- ňuje jako dítě s těmito zemskými a minulými věcmi. Ale, ó by porozuměla těmto věcem cierkev tato! Die napřed Jan v kapitole VIIé., kterýž viděl duchy nečisté, kteříž svodí; a tak viděl větry, 180 kteříž překážku činili spasení lidskému; viděl jiného dobrého anděla, kterýž řekl těm větróm: »Nechtějte škoditi stromuom«. A tak, ktož nemá jména na čeléch svého Boha, tudiež padá a sveden 155 442b2 153 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 — 159 Mat. 26, 28; Marek 14, 24 — 160 2. M. 19, 9 a j. — Mat. 3, 16; Marek 1, 10; Luk. 3, 22; Jan 1, 32 — 2. M. 3, 4 — 165 Ž. 85, 8 — 180 Zj. 7, 1 až 3
Strana 567
XXII. 567 443a- bývá od Boha. Ale Pán Buoh skrz anděly dobré nedopauští 185 škoditi lidem, ale posilňuje svých věrných a znamená jméno své na čeléch jich. Čelo zajisté jesti ť aumysl první k Bohu ve všech skutcích svých. A tak s aumyslem a s volí má svého Boha vzývati. A nemá mieti čela nestydatého; o kterémž die Izaiáš: »Učiněno jest čelo 190 tvé nevěstkau«, totiž pro marnau světskau chválu činíš, a ne pro mne a pro mau slávu a chválu a pro tvé spasenie. Protož die: »A jméno jeho na čeléch«, totiž aumyslem a volí prvotní aby hledal Boha, spasenie bližních i svého a obecného dobrého, a potom tepruva tyto své skutky zemské aby činil. A protož andělé vidauce, 195 že nenie jméno napsané na čeléch lidských, řekli sau: »Nechtějte škoditi, dokudž nebudau znamenáni« etc. Ale my na křtu svatém měli bychom ihned mieti napsánie božie, abychom mohli zápal těla ukrotiti. A pro tato nemluvňátka spolu slibují kmotrové a kmotry a péči o nich aby meli, aby dobře živi byli a proti hřie- 200 chóm aby bojovali a Boha milovali, od zlých věcí utiekali a aby nepadali v hřiechy smrtedlné. Die Job: »Rytěřovánie jest život Bojovati máme člověčí na zemi«. A tak tohoto pomazánie Ducha svatého a potvrzenie ostřéhati máme v skutku. Pokládá se v Zjevení III°., že čím viece přemáhají 205 svět, tělo a dábla, tehdy viece napisuje se jméno božie žívě. A die: »Ktož svítězí« (totiž nad svými hřiechy, nad lakomstvím, lakotau etc.), die, »učiním ho slaupem«, totiž nad mnohým lidem, aby jej zpravoval a učil, a to v chrámě božím, aby jiní zpodpierali se na ten slaup. A die: »A svrchu napíši jméno Boha mého jako na čele 210 jeho a jméno města Boha mého«, totiž aby také ta duše byla z toho města a aby v živé paměti sobě připomínala, kterak by vjíti mohla do onoho Jeruzaléma oné strany. A musí toto býti přede všemi věcmi, aby živa byla dobře, varovala se hřiechuov. A pro ty duše die anděl: »Nechtějte škoditi stromuom« etc. 215 Také jest viděl Jan jakés kobylky, kteréž škodily, jako štírové obyčej mají škoditi; ale bylo jim zapovědieno, aby neškodily trávě, totiž znova obráceným křehkým. A ty kobylky sau kacieři a bludní, kteříž svozují prosté, ale zahájeno jest jim, aby neškodili a nemordovali na dušech synuov božích; ale dána jest moc jim, 220 aby mučili a trápili, ale ne mrtvili skrz kacieřstva a bludy duší. Avšak uškoditi nemohau těm, kteříž mají aumysl prvotní a vuoli Slaup v chrálné (černě:) IX. Kobylky kacieři Na čeléch jméno 189 Podle Iz. 1, 21 — 195 Zj. 7, 3 — 201 Job 7, 1 — 204 Zj. 3, 10 a 12 — 214 Zj. 7, 3 — 215 Zj. 9, 3 nn.
XXII. 567 443a- bývá od Boha. Ale Pán Buoh skrz anděly dobré nedopauští 185 škoditi lidem, ale posilňuje svých věrných a znamená jméno své na čeléch jich. Čelo zajisté jesti ť aumysl první k Bohu ve všech skutcích svých. A tak s aumyslem a s volí má svého Boha vzývati. A nemá mieti čela nestydatého; o kterémž die Izaiáš: »Učiněno jest čelo 190 tvé nevěstkau«, totiž pro marnau světskau chválu činíš, a ne pro mne a pro mau slávu a chválu a pro tvé spasenie. Protož die: »A jméno jeho na čeléch«, totiž aumyslem a volí prvotní aby hledal Boha, spasenie bližních i svého a obecného dobrého, a potom tepruva tyto své skutky zemské aby činil. A protož andělé vidauce, 195 že nenie jméno napsané na čeléch lidských, řekli sau: »Nechtějte škoditi, dokudž nebudau znamenáni« etc. Ale my na křtu svatém měli bychom ihned mieti napsánie božie, abychom mohli zápal těla ukrotiti. A pro tato nemluvňátka spolu slibují kmotrové a kmotry a péči o nich aby meli, aby dobře živi byli a proti hřie- 200 chóm aby bojovali a Boha milovali, od zlých věcí utiekali a aby nepadali v hřiechy smrtedlné. Die Job: »Rytěřovánie jest život Bojovati máme člověčí na zemi«. A tak tohoto pomazánie Ducha svatého a potvrzenie ostřéhati máme v skutku. Pokládá se v Zjevení III°., že čím viece přemáhají 205 svět, tělo a dábla, tehdy viece napisuje se jméno božie žívě. A die: »Ktož svítězí« (totiž nad svými hřiechy, nad lakomstvím, lakotau etc.), die, »učiním ho slaupem«, totiž nad mnohým lidem, aby jej zpravoval a učil, a to v chrámě božím, aby jiní zpodpierali se na ten slaup. A die: »A svrchu napíši jméno Boha mého jako na čele 210 jeho a jméno města Boha mého«, totiž aby také ta duše byla z toho města a aby v živé paměti sobě připomínala, kterak by vjíti mohla do onoho Jeruzaléma oné strany. A musí toto býti přede všemi věcmi, aby živa byla dobře, varovala se hřiechuov. A pro ty duše die anděl: »Nechtějte škoditi stromuom« etc. 215 Také jest viděl Jan jakés kobylky, kteréž škodily, jako štírové obyčej mají škoditi; ale bylo jim zapovědieno, aby neškodily trávě, totiž znova obráceným křehkým. A ty kobylky sau kacieři a bludní, kteříž svozují prosté, ale zahájeno jest jim, aby neškodili a nemordovali na dušech synuov božích; ale dána jest moc jim, 220 aby mučili a trápili, ale ne mrtvili skrz kacieřstva a bludy duší. Avšak uškoditi nemohau těm, kteříž mají aumysl prvotní a vuoli Slaup v chrálné (černě:) IX. Kobylky kacieři Na čeléch jméno 189 Podle Iz. 1, 21 — 195 Zj. 7, 3 — 201 Job 7, 1 — 204 Zj. 3, 10 a 12 — 214 Zj. 7, 3 — 215 Zj. 9, 3 nn.
Strana 568
568 Kapitola Olej co znamená Čelo co jest? Boha svého hledati a milují ho nade všecky věci, jemuž slaužie myslí i tělem; a těm uškoditi nemohau tak, aby zabíjeli duše skrz bludy, nebo jméno boží mají na čeléch svých. Věrní mají 443b1 zjevné ukrutníky a od těch mají trápenie, a ta jest šelma ukrutná 225 zlého života; ale větší rána jest věrným od těch, kteří sau kobylky a tajně a chytře svozují srdce prostých. Die: »Svrchu napíši jméno«, aby zlí duchové nečistí uškoditi nemohli a pokrytci. Věrný spieše ujde osiedl od zjevných hřiešní- kuov nežli od těchto kobylek. Die v Kantikách Duch svatý: »Olej 230 vylitý jméno tvé«. Oleje požívají k osvícení, k vomastku a k tuč- nosti. Tak Duch svatý osvěcuje duše a jako lékař lékařstvie spasi- tedlné dává, a to svým voleným, kteří se bojie Boha svého. Die David: »Nebo svaté a hrozné jméno jeho«. A tak jméno Kristovo jest vylito na ty, kteří sau v nebeské vlasti; a netoliko na ty, ale 235 také na tyto v této cierkvi, i také na cierkev zesnulých vylil jest. Die Pavel: »Aby ve jméno jeho každé koleno klekalo nebeských, zemských i pekelných. Nebo sebe samého zmařil, zpuosob služeb- níka přijav«. A tak to jméno jako olej vylévá se, skrz kteréžto jméno duše lidské, andělé a svatí všickni osvěcují se a roztučňují 240 a pomazují se. Světí prvotnie cierkve, když sau neslyšeli mluviti o tomto jménu, rmautili se, a když sau slyšeli skrz apoštoly, radost vždycky z toho najvětší měli a roztučňovali se a osvěcovali a jako chut měli velmi rozkošnau a chutnau v zámutcích, v auzkostech, v utr-245 peních, v pohaněních a na smrtech, všecky věci sladké jim byly a chutné buďto na modlitbách, v náboženstvích, v skraušeních, buďto také v mukách a trápeních etc. Die: »A na čeléch jich«, totiž v prvotním a předním aumyslu a vuoli, kterémužto jménu andělé při narození Krista Pána 250 443b2 pravili sau prvotním aumyslem a volí: »Sláva na vajsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vuole!« A jestliže to jméno má svrchu napsáno býti v dušech našich, musíme Boha nade všecky věci milovati a hřiechuov se varovati etc. A nebudau potřebovati světla lucerny ani světla slunečného etc. Již tuto řeč po druhé opětuje 228 Zj. 3, 12 — 230 Pís. Šal. 1, 3 — 234 Ž. 111, 9 — 237 Filip. 2, 10 a 7 — 251 Luk. 2, 14 2 Sr. Zj. 21, 23
568 Kapitola Olej co znamená Čelo co jest? Boha svého hledati a milují ho nade všecky věci, jemuž slaužie myslí i tělem; a těm uškoditi nemohau tak, aby zabíjeli duše skrz bludy, nebo jméno boží mají na čeléch svých. Věrní mají 443b1 zjevné ukrutníky a od těch mají trápenie, a ta jest šelma ukrutná 225 zlého života; ale větší rána jest věrným od těch, kteří sau kobylky a tajně a chytře svozují srdce prostých. Die: »Svrchu napíši jméno«, aby zlí duchové nečistí uškoditi nemohli a pokrytci. Věrný spieše ujde osiedl od zjevných hřiešní- kuov nežli od těchto kobylek. Die v Kantikách Duch svatý: »Olej 230 vylitý jméno tvé«. Oleje požívají k osvícení, k vomastku a k tuč- nosti. Tak Duch svatý osvěcuje duše a jako lékař lékařstvie spasi- tedlné dává, a to svým voleným, kteří se bojie Boha svého. Die David: »Nebo svaté a hrozné jméno jeho«. A tak jméno Kristovo jest vylito na ty, kteří sau v nebeské vlasti; a netoliko na ty, ale 235 také na tyto v této cierkvi, i také na cierkev zesnulých vylil jest. Die Pavel: »Aby ve jméno jeho každé koleno klekalo nebeských, zemských i pekelných. Nebo sebe samého zmařil, zpuosob služeb- níka přijav«. A tak to jméno jako olej vylévá se, skrz kteréžto jméno duše lidské, andělé a svatí všickni osvěcují se a roztučňují 240 a pomazují se. Světí prvotnie cierkve, když sau neslyšeli mluviti o tomto jménu, rmautili se, a když sau slyšeli skrz apoštoly, radost vždycky z toho najvětší měli a roztučňovali se a osvěcovali a jako chut měli velmi rozkošnau a chutnau v zámutcích, v auzkostech, v utr-245 peních, v pohaněních a na smrtech, všecky věci sladké jim byly a chutné buďto na modlitbách, v náboženstvích, v skraušeních, buďto také v mukách a trápeních etc. Die: »A na čeléch jich«, totiž v prvotním a předním aumyslu a vuoli, kterémužto jménu andělé při narození Krista Pána 250 443b2 pravili sau prvotním aumyslem a volí: »Sláva na vajsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vuole!« A jestliže to jméno má svrchu napsáno býti v dušech našich, musíme Boha nade všecky věci milovati a hřiechuov se varovati etc. A nebudau potřebovati světla lucerny ani světla slunečného etc. Již tuto řeč po druhé opětuje 228 Zj. 3, 12 — 230 Pís. Šal. 1, 3 — 234 Ž. 111, 9 — 237 Filip. 2, 10 a 7 — 251 Luk. 2, 14 2 Sr. Zj. 21, 23
Strana 569
XXII. 569 444a a tato slova, že Buoh všemohúcí bude jim chrám a Beránek, neb on sám svítiti bude. A tam lucerny nebo svíce nebude, ani světla 5 slunečného, ani měsíce, ale Beránek Kristus osvěcovati bude. A tak tuto opětuje též, aby lid křesťanský více a viece oněch bu- daucích věcí žádal. Nebo zde lidé mají se jako v žaláři tmavém, kteříž mnoho trpie a dlauho jako by v něm držáni byli; a kdyby někteří je navštívili dobří a řekli by jim: »Tudiež vyjděte z těchto 10 bied a světlo očima uhlédáte«, radost by jim byla. Tak zajisté my sme jako v žaláři smrdutém, tmavém, nečistém v tomto světě; a světí apoštolé a proroci vypravují nám, že tudiež máme vyjíti a světlo nebeské uzříme, neb tam bude jasný den. Die David: »Lepší jest den jeden v síniech tvých nad tisíce«. A tak světí žádali sau vyjíti z těchto temností a z auzkostí, z tohoto světa nešlechetného, nebo všecky tyto zemské věci byly sau jim jako tmy. Tak svatý Ján předpovídá světlo Beránkovo a božie. Svatý Pavel die: »Ó nešťastný já člověk! Kto mě vyvede z žaláře smrti této?« A každý věrný má naději mieti, že brzý 20 vyjde z těchto temností v světlo veliké. Die David: »Veselil sem se v těch věcech, které sau praveny mně«, totiž povědieno bylo li mně, že tam noci nebude ani bieda která. A die: »Stojície byly sau nohy naše v síniech tvých«, totiž hotovi sme vždycky byli jako ve dveřích vyjíti z těchto žalářuov a radovali se. Tak duše věrná 25 očekávaj s trpělivostí, věrau, nadějí a láskau tohoto světla, slunce Krista; ale která jest nezpuosobná, nežádá tohoto světla. Praví Spasitel: »Přišlo světlo na svět, a lidé viece milovali temnosti nežli světlo«. A ti nechtí vyjíti z těchto temností, ale viece milují tmy, aby jich hřiechové v světle nebyli trestáni; nechtí vyjíti, 30 ale viece v temnostech trváti chtie a u vězení. A takové duše potratily sau pravé světlo. Když Kristus na- vštěvuje takové, aby vyšli s tohoto světa, bezděčně a nerádi, s bolestí a s truchlostí jdau. Jako zloděj bezděky jde k saudci, boje se umřieti, tak i zlým světlo Kristovo; jest těžké jim snášeti spra- 35 vedlivého saudce a svatého a jasné světlo jeho. A proto bolest ve- likau mají, když vycházejí z těl duše takových lidí. Die tuto za- jisté: »A nebudau potřebovati světla« etc., ale budau mieti den veliký a jasný, nebo sám Kristus svítiti bude. Nebo tam nebude času, nebo čas změřuje se sluncem. Jako v knihách Genesis I° 40 die Pán: »Buďte dvě světle a rozdělujte den od noci a temností«. 15 Zalář temný tento svět (černé:) LXXXIII". Světla se kryjem co zlodč) Jakého světla nebi nepotřebic 14 Ž. 84, 11 — 18 Řím. 7, 24 — 20 Ž. 122, 1 a 2 — 27 Jan 3, 19 — 40 I. M. 1, 14
XXII. 569 444a a tato slova, že Buoh všemohúcí bude jim chrám a Beránek, neb on sám svítiti bude. A tam lucerny nebo svíce nebude, ani světla 5 slunečného, ani měsíce, ale Beránek Kristus osvěcovati bude. A tak tuto opětuje též, aby lid křesťanský více a viece oněch bu- daucích věcí žádal. Nebo zde lidé mají se jako v žaláři tmavém, kteříž mnoho trpie a dlauho jako by v něm držáni byli; a kdyby někteří je navštívili dobří a řekli by jim: »Tudiež vyjděte z těchto 10 bied a světlo očima uhlédáte«, radost by jim byla. Tak zajisté my sme jako v žaláři smrdutém, tmavém, nečistém v tomto světě; a světí apoštolé a proroci vypravují nám, že tudiež máme vyjíti a světlo nebeské uzříme, neb tam bude jasný den. Die David: »Lepší jest den jeden v síniech tvých nad tisíce«. A tak světí žádali sau vyjíti z těchto temností a z auzkostí, z tohoto světa nešlechetného, nebo všecky tyto zemské věci byly sau jim jako tmy. Tak svatý Ján předpovídá světlo Beránkovo a božie. Svatý Pavel die: »Ó nešťastný já člověk! Kto mě vyvede z žaláře smrti této?« A každý věrný má naději mieti, že brzý 20 vyjde z těchto temností v světlo veliké. Die David: »Veselil sem se v těch věcech, které sau praveny mně«, totiž povědieno bylo li mně, že tam noci nebude ani bieda která. A die: »Stojície byly sau nohy naše v síniech tvých«, totiž hotovi sme vždycky byli jako ve dveřích vyjíti z těchto žalářuov a radovali se. Tak duše věrná 25 očekávaj s trpělivostí, věrau, nadějí a láskau tohoto světla, slunce Krista; ale která jest nezpuosobná, nežádá tohoto světla. Praví Spasitel: »Přišlo světlo na svět, a lidé viece milovali temnosti nežli světlo«. A ti nechtí vyjíti z těchto temností, ale viece milují tmy, aby jich hřiechové v světle nebyli trestáni; nechtí vyjíti, 30 ale viece v temnostech trváti chtie a u vězení. A takové duše potratily sau pravé světlo. Když Kristus na- vštěvuje takové, aby vyšli s tohoto světa, bezděčně a nerádi, s bolestí a s truchlostí jdau. Jako zloděj bezděky jde k saudci, boje se umřieti, tak i zlým světlo Kristovo; jest těžké jim snášeti spra- 35 vedlivého saudce a svatého a jasné světlo jeho. A proto bolest ve- likau mají, když vycházejí z těl duše takových lidí. Die tuto za- jisté: »A nebudau potřebovati světla« etc., ale budau mieti den veliký a jasný, nebo sám Kristus svítiti bude. Nebo tam nebude času, nebo čas změřuje se sluncem. Jako v knihách Genesis I° 40 die Pán: »Buďte dvě světle a rozdělujte den od noci a temností«. 15 Zalář temný tento svět (černé:) LXXXIII". Světla se kryjem co zlodč) Jakého světla nebi nepotřebic 14 Ž. 84, 11 — 18 Řím. 7, 24 — 20 Ž. 122, 1 a 2 — 27 Jan 3, 19 — 40 I. M. 1, 14
Strana 570
570 Kapitola Kam sau se děli tito? Času nebude Tělo Kristovo A tak se jest stalo k rozkázaní Pána Boha. A tak i měsícové i dnové vyměřují se sluncem a měsícem etc. A tak ty proměny časuov dějí se změřováním slunce. Ale v nebeské vlasti ne tak se puosobí vyměřovánie přes dny a roky a měsiece a noci. Nebo čas zde jest neustavičný, že nynie jest čas přítomný, nynější, a potom budaucí 45 a onenno minulý. A tak takového času tam nebude, v onom Je- ru zalémě. Nebude slunce, kteréž najprvé nám svítí zde, ani mě- síce, ani hvězd. Jako by řekl Jan: »Když budeš vyčištěn od hřiechuov a navštíví tě Kristus, vejdeš do královstvie, kteréž se nemění proměnností časuov«. A tak předpoviedá a oznamuje nám Jan, zde v temnostech a v žalářích postaveným, že tam nebude tak. Nebo zde jednák člověk jest v mladosti, jednák v zmužilosti, jednák v starosti; ale tyto všecky věci pomíjejí rychle jako voda a sníh. A kde sau ciesařové a knížata, kteříž byli před mnoha lety? Již sau zajisté 55 odešli, a jako by nikdá nebyli; a tak sláva jich a pověst a bohatstvie a čest světa tohoto pomíjejí. Die Jan napřed (v kapitole desáté), že viděl anděla, an při- sahal skrze živého na věky věkuov, že času viece nebude; ale zde ještě slunce svítí a měsíc i hvězdy a jednák jest den jasný, jednák 60 mračný. A tak všecky tyto zemské věci v tomto světě jako voda rychle běžie, míjejí a hynau. Ale tam nebude času; a tak ani sva- tých duše měnie se, ani tělo Kristovo muože měřiti se časem. Zde zajisté zavierají se časem ty všecky věci zemské, které sau smrtedlné; ale tam se nezměřují časem, neb jest tam svrchované 65 blahoslavenstvie a všecko štěstie; ne na čas, ale věčně trvá Kristus. Die Pavel, že jest oko nevídalo ani na srdce člověčie vstaupilo, totiž kterak Kristovo tělo jest vyvajšeno nade všecky věci, a aniž muože zavřieno býti kterým časem a kterau věcí, ale jest věčné, nepromčnitedlné a nemaje konce. A tak jest tam bytnost nad čas 70 i místo. Nebo řekl Židuom: »Prvé, nežli jest Abraham byl, já sem«. totiž bytnost má jest utvrzena, aniž proměniti se muože. A opět v knihách Mojžiešových řekl Mojžieš Bohu: »Kterak diem lidu, kto si ty?« I řekl jemu: »Já sem, kterýž sem; a poslal mč«, totiž kterýž vždycky jest a nikdá se nemění, ten ť jest, kterýž poslal 75 mne. Die Jakub: »Všeliké dánie výborné a každý dar dokonalý« etc., »u něhožto nenie proměněnie« času, totiž nemění se jako my 50 444a2 444b1 58 Zj. 10, 6 — 67 1. Kor. 2, 9 — vstaupilo; korekturou z: nevstau- pilo — 71 Jan 8, 58 —73 2. M. 3, 13 a 14 — 76 Jak. 1, 17
570 Kapitola Kam sau se děli tito? Času nebude Tělo Kristovo A tak se jest stalo k rozkázaní Pána Boha. A tak i měsícové i dnové vyměřují se sluncem a měsícem etc. A tak ty proměny časuov dějí se změřováním slunce. Ale v nebeské vlasti ne tak se puosobí vyměřovánie přes dny a roky a měsiece a noci. Nebo čas zde jest neustavičný, že nynie jest čas přítomný, nynější, a potom budaucí 45 a onenno minulý. A tak takového času tam nebude, v onom Je- ru zalémě. Nebude slunce, kteréž najprvé nám svítí zde, ani mě- síce, ani hvězd. Jako by řekl Jan: »Když budeš vyčištěn od hřiechuov a navštíví tě Kristus, vejdeš do královstvie, kteréž se nemění proměnností časuov«. A tak předpoviedá a oznamuje nám Jan, zde v temnostech a v žalářích postaveným, že tam nebude tak. Nebo zde jednák člověk jest v mladosti, jednák v zmužilosti, jednák v starosti; ale tyto všecky věci pomíjejí rychle jako voda a sníh. A kde sau ciesařové a knížata, kteříž byli před mnoha lety? Již sau zajisté 55 odešli, a jako by nikdá nebyli; a tak sláva jich a pověst a bohatstvie a čest světa tohoto pomíjejí. Die Jan napřed (v kapitole desáté), že viděl anděla, an při- sahal skrze živého na věky věkuov, že času viece nebude; ale zde ještě slunce svítí a měsíc i hvězdy a jednák jest den jasný, jednák 60 mračný. A tak všecky tyto zemské věci v tomto světě jako voda rychle běžie, míjejí a hynau. Ale tam nebude času; a tak ani sva- tých duše měnie se, ani tělo Kristovo muože měřiti se časem. Zde zajisté zavierají se časem ty všecky věci zemské, které sau smrtedlné; ale tam se nezměřují časem, neb jest tam svrchované 65 blahoslavenstvie a všecko štěstie; ne na čas, ale věčně trvá Kristus. Die Pavel, že jest oko nevídalo ani na srdce člověčie vstaupilo, totiž kterak Kristovo tělo jest vyvajšeno nade všecky věci, a aniž muože zavřieno býti kterým časem a kterau věcí, ale jest věčné, nepromčnitedlné a nemaje konce. A tak jest tam bytnost nad čas 70 i místo. Nebo řekl Židuom: »Prvé, nežli jest Abraham byl, já sem«. totiž bytnost má jest utvrzena, aniž proměniti se muože. A opět v knihách Mojžiešových řekl Mojžieš Bohu: »Kterak diem lidu, kto si ty?« I řekl jemu: »Já sem, kterýž sem; a poslal mč«, totiž kterýž vždycky jest a nikdá se nemění, ten ť jest, kterýž poslal 75 mne. Die Jakub: »Všeliké dánie výborné a každý dar dokonalý« etc., »u něhožto nenie proměněnie« času, totiž nemění se jako my 50 444a2 444b1 58 Zj. 10, 6 — 67 1. Kor. 2, 9 — vstaupilo; korekturou z: nevstau- pilo — 71 Jan 8, 58 —73 2. M. 3, 13 a 14 — 76 Jak. 1, 17
Strana 571
XXII 571 zde, »aniž jest zastíněnie« času v něm ani v tom jeho životě bož- ském jaká proměnnost času. A die II. Petr sv. I°.: »A máme pev- 80 nější řeč prorocskau, a kteří se přídržíte té řeči, dobře činíte. Nebo řeč jich jest jako lucerna v místě temném, dokud by se den ne- osvítil. Ale tomu rozumějte, že světí mluvili sau, Duchem svatým nadchnuti jsauce«. A tak k těm svatým jako k hvězdám patřme a tak rozumějme, ne podlé vuole našie a našich vtipuov. Die Pán 85 skrz Jeremiáše XXXI°.: »Já zajisté napíši zákon muoj v srdcích jich« etc. A David die: »Lucerna nohám mým slovo tvé«. Těchto zajisté učení v nebeské vlasti nebudeme potřebovati, aby nás tak učili jako v této cierkvi. Nebo zde vždycky, dokud sme živi, potřebujem se učiti a písem prorocských. Die Pavel: 90 »Nedokonále poznáváme a nedokonále prorokujeme« etc. A tak, když tam přijdeme s boží pomocí, nebudem potřebovati těchto lucern a tohoto světla; ale zde toho požíváme, neb ještě mnoho temností v nás jest a jako v nějakém žaláři. Ale vzievajme Boha našeho, aby nás vysvobodil z tohoto žaláře smrti, a v svém světle 95 postaví v věčné vlasti etc. Nebudeme se učiti v nebí 444b2 Všickni věrní, kteří zde právě slaužie Bohu, kterých věcí po tomto životě mají dojíti, veliké sau, kterýchž ani židé, ani pohané, ani zlí křesťané přijíti nemohau a dosáhnauti; ale sami dobří přijdau tam, a ty sám Buoh osvítí. Ale zde jest noc mnohým, nebo 5 mnoho hřiešníkuov, a ani sebe sami poznati mohau, ani hřiechuov, ani všetečností svých; a kterými hřiechy hněvali Boha, poznati ne- umějí sami od sebe. Ale komuž Buoh posvítí a vpustí své paprslky, tehdy tepruv člověk pozná, co jest před oblíčejem božím. Kristus, v tomto životě jsa smrtedlném, vpauštěl své paprslky v lidi hřiešné, 10 a oni pak viece byli sú zatmieni, viece hněviví proti němu a viece v temnostech byli. Ale ne tak dobrým se přihází. Die, že kralovati budau na věky věkuov. V té jasnosti najvyššie božie a v jeho kráse kochati se budau příliš velmi. A tehdy již tam vnitřně a naj- viece milován bude Buoh od nás a od každého věrného. Jako die 15 ve čtení: »Podobno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému«. Tam na těch svadbách mnohé rozkoše, kochánie, radost, chvála a sláva i spasenie a život věčný. Die Sami se neznáme Krásná svadba v nebi 79 Podle 2. Petra 1, 19 a 21 — 85 Jer. 31, 33 — 86 Ž. 119, 105 — 90 1. Kor. 13, 9 — 94 Ohlas Řím. 7, 24 15 Mat. 22, 2
XXII 571 zde, »aniž jest zastíněnie« času v něm ani v tom jeho životě bož- ském jaká proměnnost času. A die II. Petr sv. I°.: »A máme pev- 80 nější řeč prorocskau, a kteří se přídržíte té řeči, dobře činíte. Nebo řeč jich jest jako lucerna v místě temném, dokud by se den ne- osvítil. Ale tomu rozumějte, že světí mluvili sau, Duchem svatým nadchnuti jsauce«. A tak k těm svatým jako k hvězdám patřme a tak rozumějme, ne podlé vuole našie a našich vtipuov. Die Pán 85 skrz Jeremiáše XXXI°.: »Já zajisté napíši zákon muoj v srdcích jich« etc. A David die: »Lucerna nohám mým slovo tvé«. Těchto zajisté učení v nebeské vlasti nebudeme potřebovati, aby nás tak učili jako v této cierkvi. Nebo zde vždycky, dokud sme živi, potřebujem se učiti a písem prorocských. Die Pavel: 90 »Nedokonále poznáváme a nedokonále prorokujeme« etc. A tak, když tam přijdeme s boží pomocí, nebudem potřebovati těchto lucern a tohoto světla; ale zde toho požíváme, neb ještě mnoho temností v nás jest a jako v nějakém žaláři. Ale vzievajme Boha našeho, aby nás vysvobodil z tohoto žaláře smrti, a v svém světle 95 postaví v věčné vlasti etc. Nebudeme se učiti v nebí 444b2 Všickni věrní, kteří zde právě slaužie Bohu, kterých věcí po tomto životě mají dojíti, veliké sau, kterýchž ani židé, ani pohané, ani zlí křesťané přijíti nemohau a dosáhnauti; ale sami dobří přijdau tam, a ty sám Buoh osvítí. Ale zde jest noc mnohým, nebo 5 mnoho hřiešníkuov, a ani sebe sami poznati mohau, ani hřiechuov, ani všetečností svých; a kterými hřiechy hněvali Boha, poznati ne- umějí sami od sebe. Ale komuž Buoh posvítí a vpustí své paprslky, tehdy tepruv člověk pozná, co jest před oblíčejem božím. Kristus, v tomto životě jsa smrtedlném, vpauštěl své paprslky v lidi hřiešné, 10 a oni pak viece byli sú zatmieni, viece hněviví proti němu a viece v temnostech byli. Ale ne tak dobrým se přihází. Die, že kralovati budau na věky věkuov. V té jasnosti najvyššie božie a v jeho kráse kochati se budau příliš velmi. A tehdy již tam vnitřně a naj- viece milován bude Buoh od nás a od každého věrného. Jako die 15 ve čtení: »Podobno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému«. Tam na těch svadbách mnohé rozkoše, kochánie, radost, chvála a sláva i spasenie a život věčný. Die Sami se neznáme Krásná svadba v nebi 79 Podle 2. Petra 1, 19 a 21 — 85 Jer. 31, 33 — 86 Ž. 119, 105 — 90 1. Kor. 13, 9 — 94 Ohlas Řím. 7, 24 15 Mat. 22, 2
Strana 572
572 Kapitola Zde na světě malí, ule před Bohem volicí Hodina každému uložena David: »Přieliš uctěni sau přátelé tvoji, Bože« etc. A netoliko bude XIIt apoštoluov, ale die David: »Zečtu je nad piesek mořský". A tak světí kralovati budau na věky, kterýmž bude řečeno: 20 »Poďte, požehnaní Otce mého, přijměte královstvie« etc. I těm bude povědieno, ješto zde někteří byli v hřieších, ale již, očištěni jsúce od hřiechuov a nepravostí, kralovati budau a převelmi rado- vati (!) v těléch jsauce, i duše jich a všickni andělé s nimi. Ale běda těm, kterým bude povědieno: »Jděte, zlořečení...!« Těžký a hrozný 25 to hlas! Ale li hlas libý dobrým a vyvoleným bude: »Poďte, požeh- naní, a panujte a kralujte a buďte králové a mějte hojnost všech dobrých věcí mých!« etc. Ale to královstvie dokonalé poněkud zde dává to královstvie. Die Kristus: »Jsau tuto z stojících, kteříž neokusie smrti, dokudž 30 nepřijde královstvie božie«. Ano i Simeonovi povědieno bylo, že neumře, leč prvé uhlédá Krista Pánč. A on řekl, když uhlédal: »Nynie propauštíš služebníka tvého v pokoji«; nebo po vidění Krista s radostí smrti očekával. A tak mnohým dává Buoh stupně nějaké poznánie o tom království, a tak zde začíná se jim králov-35 stvie nebeské, a potom se dokoná světleji a jasněji. Die Pán ve čtení: »Podobno jest královstvie nebeské desieti pannám«. A opět: »Podobno jest královstvie nebeské pokladu skrytému« etc. A protož zde synové božie slovau králové a dědicové králov- stvie nebeského. Zde zajisté, na tomto světě, malí a špatní zdají se, 40 ale velicí před Bohem. Die Pavel: »Jak dlauhý čas dědic maličký jest, nic se nedělí od služebníka a jest pod obráncemi«. Kto jest syn boží a dědic budaucieho královstvie, potřebie jest, aby stráž byla pilná jemu nad sebau samým a aby byli zprávcové a starší dobří, kteří by napomínali a učili, a také aby byli hlásní a strážní 45 andělé nevidědlní, a to do uloženého času. Nebo Buoh každému uložil konec, totiž den a hodinu. Ale nynie nechtí mnozí žádnému poddáni býti, tak sau pyšní a zlostní, ale každý již podlé vuole vlastní a vtipu svého chce se zpravovati. Ale ne tak synové boží a dědicové, ale sau každé poddáni moci v dobrém, totiž v slušných 50 věcech a poctivých, pro Boha. A ti sau synové Izrahélovi, kteříž vidie zde Boha v naději, u vieře a v lásce, a potom světleji a jasněji uhlédají v oné vlasti nebeské. Ale synové izrahelští, prvé nežli sau přišli do země zaslíbenie, mnohé krále přemohli sau prvé; tak i my 445a1 445a» Voleným zde boj jest veliký 18 Ž. 138, 17 (vulg.) — 19 Ž. 139, 18 —21 Mat. 25, 34 —25 Mat. 25, 41 —30 Mat. 16, 28 — 31 Luk. 2, 26 až 29 —37 Mat. 25, 1 — 38 Mat. 13, 44 — 41 Gal. 4, 1 a 2 — 53 4. M. 21, 21nn.; Joz. 11, Inn.
572 Kapitola Zde na světě malí, ule před Bohem volicí Hodina každému uložena David: »Přieliš uctěni sau přátelé tvoji, Bože« etc. A netoliko bude XIIt apoštoluov, ale die David: »Zečtu je nad piesek mořský". A tak světí kralovati budau na věky, kterýmž bude řečeno: 20 »Poďte, požehnaní Otce mého, přijměte královstvie« etc. I těm bude povědieno, ješto zde někteří byli v hřieších, ale již, očištěni jsúce od hřiechuov a nepravostí, kralovati budau a převelmi rado- vati (!) v těléch jsauce, i duše jich a všickni andělé s nimi. Ale běda těm, kterým bude povědieno: »Jděte, zlořečení...!« Těžký a hrozný 25 to hlas! Ale li hlas libý dobrým a vyvoleným bude: »Poďte, požeh- naní, a panujte a kralujte a buďte králové a mějte hojnost všech dobrých věcí mých!« etc. Ale to královstvie dokonalé poněkud zde dává to královstvie. Die Kristus: »Jsau tuto z stojících, kteříž neokusie smrti, dokudž 30 nepřijde královstvie božie«. Ano i Simeonovi povědieno bylo, že neumře, leč prvé uhlédá Krista Pánč. A on řekl, když uhlédal: »Nynie propauštíš služebníka tvého v pokoji«; nebo po vidění Krista s radostí smrti očekával. A tak mnohým dává Buoh stupně nějaké poznánie o tom království, a tak zde začíná se jim králov-35 stvie nebeské, a potom se dokoná světleji a jasněji. Die Pán ve čtení: »Podobno jest královstvie nebeské desieti pannám«. A opět: »Podobno jest královstvie nebeské pokladu skrytému« etc. A protož zde synové božie slovau králové a dědicové králov- stvie nebeského. Zde zajisté, na tomto světě, malí a špatní zdají se, 40 ale velicí před Bohem. Die Pavel: »Jak dlauhý čas dědic maličký jest, nic se nedělí od služebníka a jest pod obráncemi«. Kto jest syn boží a dědic budaucieho královstvie, potřebie jest, aby stráž byla pilná jemu nad sebau samým a aby byli zprávcové a starší dobří, kteří by napomínali a učili, a také aby byli hlásní a strážní 45 andělé nevidědlní, a to do uloženého času. Nebo Buoh každému uložil konec, totiž den a hodinu. Ale nynie nechtí mnozí žádnému poddáni býti, tak sau pyšní a zlostní, ale každý již podlé vuole vlastní a vtipu svého chce se zpravovati. Ale ne tak synové boží a dědicové, ale sau každé poddáni moci v dobrém, totiž v slušných 50 věcech a poctivých, pro Boha. A ti sau synové Izrahélovi, kteříž vidie zde Boha v naději, u vieře a v lásce, a potom světleji a jasněji uhlédají v oné vlasti nebeské. Ale synové izrahelští, prvé nežli sau přišli do země zaslíbenie, mnohé krále přemohli sau prvé; tak i my 445a1 445a» Voleným zde boj jest veliký 18 Ž. 138, 17 (vulg.) — 19 Ž. 139, 18 —21 Mat. 25, 34 —25 Mat. 25, 41 —30 Mat. 16, 28 — 31 Luk. 2, 26 až 29 —37 Mat. 25, 1 — 38 Mat. 13, 44 — 41 Gal. 4, 1 a 2 — 53 4. M. 21, 21nn.; Joz. 11, Inn.
Strana 573
XXII. 573 55 musíme krále pyšné a duchy nečisté přemoci, a aniž všech v tomto světě muožeme přemoci, ale v den zajtřejší, totiž někteří po tomto životě. Mnoho bylo stánkuov synuov izrahelských a mnohá místa, prvé než přišli do země zaslíbené; nebo za čtyřidceti let chodili v velikých nebezpečenstvích a nesnázech. Tak i my musíme bojovati 60 mnoho dní proti světu, tělu a ďáblu, a tak musíme osmero blaho- slavenstvie v skutku zachovati a naplniti. A k tomu die Pavel: »Vezměte pancieř spravedlnosti a lebku spasenie proti mocnostem temností, nebo netoliko proti tělu a krvi, ale proti Principátuom a Potestátóm temností v nebesích«, totiž proti duchóm některým, 65 kteříž v dušech naších (!) místo chtějí mieti, jako proti pajše a marné chvále, poctivostem tohoto světa a pověsti tohoto života. A tak najprvé na křtu přijímáme Ducha svatého a jemu slibu- jeme vieru držeti a odřiekáme se všie pajchy, světa a ďábla. Toto ť jest jedna cesta toho jitie do oné vlasti. Jiná cesta jest skrz mu- Cesta do nebe 70 čedlnictvo tam přijíti a kralovati s Kristem. A tak, ktož k Kristu přichází a Kristus k němu, nenie služebníkem takový, ale jest svobodným. Ale ti sau služebníci, kteří sau v hřieších a v žádostech tohoto světa, v lakomství, v pajše a v poctivostech tohoto světa: tito všickni sau služebníci šatanovi. Ale komuž tito nepanují hřie- 445b1 75 chové a těm podobní, sau v pravdě králové a dědicové, nebo mnohé dary Ducha svatého mají a raději tělo vydávají na smrt, nežli by tuto svobodu potratili. A tak zde okušují toho královstvie a nebojie se umříti pro Krista a pro královstvie to budaucie. Ale co platno jest zde kralovati na tomto světě, a neokusiti daruov božích 80 tohoto královstvie nebeského? Takový král biedný jest a chudý, opuštěný od Ducha svatého; a tak v pravdě takový jest služebník, nebo hříchóm slauží. Ale ne tak synové boží sau živi jako synové světa tohoto. Die Pavel (I. Korint. XV.), že tyto mocnosti zkaženy budau k skonání věku, totiž světa tohoto. Ale synové boží slúžiti 85 budau Kristu a s ním kralovati budau a v něm a on v nich, a tam nebudau pod mocnostmi temností, aniž tam smrt panovati bude. Nebo die Pavel, že i nepřítelkyně smrt zkažena bude. A kralovati budau volení boží na věky věkuov etc. Biedný král takový Slovo toto poslednic tohoto viděnie zavierá, že vo- lení, kterým koli obyčejem padají zde, však konečně budau vy- vedeni a vysvobozeni od hřiechuov a kralovati budau na věky. 58 Joz. 5, 6 -. 62 Podle Eſez. 6, 14 a 17 a 12 — 83 1. Kor. 15, 24 až 26.
XXII. 573 55 musíme krále pyšné a duchy nečisté přemoci, a aniž všech v tomto světě muožeme přemoci, ale v den zajtřejší, totiž někteří po tomto životě. Mnoho bylo stánkuov synuov izrahelských a mnohá místa, prvé než přišli do země zaslíbené; nebo za čtyřidceti let chodili v velikých nebezpečenstvích a nesnázech. Tak i my musíme bojovati 60 mnoho dní proti světu, tělu a ďáblu, a tak musíme osmero blaho- slavenstvie v skutku zachovati a naplniti. A k tomu die Pavel: »Vezměte pancieř spravedlnosti a lebku spasenie proti mocnostem temností, nebo netoliko proti tělu a krvi, ale proti Principátuom a Potestátóm temností v nebesích«, totiž proti duchóm některým, 65 kteříž v dušech naších (!) místo chtějí mieti, jako proti pajše a marné chvále, poctivostem tohoto světa a pověsti tohoto života. A tak najprvé na křtu přijímáme Ducha svatého a jemu slibu- jeme vieru držeti a odřiekáme se všie pajchy, světa a ďábla. Toto ť jest jedna cesta toho jitie do oné vlasti. Jiná cesta jest skrz mu- Cesta do nebe 70 čedlnictvo tam přijíti a kralovati s Kristem. A tak, ktož k Kristu přichází a Kristus k němu, nenie služebníkem takový, ale jest svobodným. Ale ti sau služebníci, kteří sau v hřieších a v žádostech tohoto světa, v lakomství, v pajše a v poctivostech tohoto světa: tito všickni sau služebníci šatanovi. Ale komuž tito nepanují hřie- 445b1 75 chové a těm podobní, sau v pravdě králové a dědicové, nebo mnohé dary Ducha svatého mají a raději tělo vydávají na smrt, nežli by tuto svobodu potratili. A tak zde okušují toho královstvie a nebojie se umříti pro Krista a pro královstvie to budaucie. Ale co platno jest zde kralovati na tomto světě, a neokusiti daruov božích 80 tohoto královstvie nebeského? Takový král biedný jest a chudý, opuštěný od Ducha svatého; a tak v pravdě takový jest služebník, nebo hříchóm slauží. Ale ne tak synové boží sau živi jako synové světa tohoto. Die Pavel (I. Korint. XV.), že tyto mocnosti zkaženy budau k skonání věku, totiž světa tohoto. Ale synové boží slúžiti 85 budau Kristu a s ním kralovati budau a v něm a on v nich, a tam nebudau pod mocnostmi temností, aniž tam smrt panovati bude. Nebo die Pavel, že i nepřítelkyně smrt zkažena bude. A kralovati budau volení boží na věky věkuov etc. Biedný král takový Slovo toto poslednic tohoto viděnie zavierá, že vo- lení, kterým koli obyčejem padají zde, však konečně budau vy- vedeni a vysvobozeni od hřiechuov a kralovati budau na věky. 58 Joz. 5, 6 -. 62 Podle Eſez. 6, 14 a 17 a 12 — 83 1. Kor. 15, 24 až 26.
Strana 574
574 Kapitola Toto máme naj prvé učiniti Věkové rozliční snu Věk Adamuov Zde zajisté na tomto světě králové jeden druhému překážku činí a jeden mnoho sobě osobuje. Ale ne tak bude v nebeské vlasti, 5 neb tam všickni budau králové, aniž jeden druhému překážeti bude, a toliko aby k sobě měl hrnauti královstvie, ale každý rado- vati se bude z místa druhého a z dobrého jeho, jako i světí, kteří sú v nebeské vlasti, v onom Jeruzalémě s oné strany řeky žádají, aby i tito světí a vyvolení k nim přišli. Protož darové ti, kteréž 10 dává Kristus zde i tam u vlasti, nehynau, ani jich ubejvá, aniž svatým ti darové u menšeni budau, ale všickni hojně mieti budau. Ale v těchto časných věcech, když se dávají někomu, ten, ktož dává, umenšenie trpí; ale v nebeské vlasti neumenšují se. To zajisté kdyby se v nás začalo, byli bychom dědicové onoho 15 královstvie. Ale najprvé musíme vyjíti z Ejipta, totiž z služby dábla, těla a světa a od duchuov nečistých, aby tyto věci vyvrženy byly z duší skrz hodné pokánie. Die Kristus (Lukáš XI.): »Jestliže já prstem božím vymietám dábelstvie, tehdy jistě přišlo v vás královstvie božie«. On, Kristus, když ďábelstvie vymietá od duší, 20 tehdy jeho královstvie přicházie a tmy postaupají světlu a den se přibližuje, kteréhož totiž Kristus svými dary navštěvuje a osvěcuje; ale kohož Kristus neosvěcuje, tu sau temnosti a noc a duchové nečistí tu místo mají. Ale zavierá toto viděnie krátce řka: »A kralovati budau na 25 věky věkuov. Amen.« Co jest věk? Znamenati máme, že rozliční sau věkové: někteří před námi, někteří po nás, v budaucím času, a zde tuto v času nynějším. Před námi věkové; jako die Izaiáš: »Rozpomeňte se na první věk« a tak, jací sau věkové tehdáž byli a jací sau nynějšie, za času našeho. Řekl anděl Mariji: »To, což se 30 narodí z tebe, svaté slauti bude«. Item jaký věk byl prvnieho člověka Adama, stav nevinnosti, stav neporušitedlný, stav božieho milovánie, byt v milosti boží a v jeho osvícení, v rozkoši a v radosti a v veselí. A k tomu věku duše měla by se nakloniti a přemajšleti. Item věk před pádem Lucifera s nebe, v jaké kráse jest byl a v da- 35 říchll velikých a v milování božím; ten věk také připomínati máme. A protož rozpomínajme se na tyto věky, abychom i my mohli přijíti k té nevinnosti. Nebo najprvé jest Eva svedena skrz dábla a potom Adama svedl; a skrz ně a v nich všecko pokolenie lidské porušeno jest a padli sme, a proto nás mnohé biedy postíhají. 40 445b2 446a1 Všickni budau v nebi králové 18 Luk. 11, 20 — 21 Sr. Žid. 10, 25 — 29 1z. 46, 9 — 30 Luk. I, 35 — 38 1. M. 3, 1 nn.
574 Kapitola Toto máme naj prvé učiniti Věkové rozliční snu Věk Adamuov Zde zajisté na tomto světě králové jeden druhému překážku činí a jeden mnoho sobě osobuje. Ale ne tak bude v nebeské vlasti, 5 neb tam všickni budau králové, aniž jeden druhému překážeti bude, a toliko aby k sobě měl hrnauti královstvie, ale každý rado- vati se bude z místa druhého a z dobrého jeho, jako i světí, kteří sú v nebeské vlasti, v onom Jeruzalémě s oné strany řeky žádají, aby i tito světí a vyvolení k nim přišli. Protož darové ti, kteréž 10 dává Kristus zde i tam u vlasti, nehynau, ani jich ubejvá, aniž svatým ti darové u menšeni budau, ale všickni hojně mieti budau. Ale v těchto časných věcech, když se dávají někomu, ten, ktož dává, umenšenie trpí; ale v nebeské vlasti neumenšují se. To zajisté kdyby se v nás začalo, byli bychom dědicové onoho 15 královstvie. Ale najprvé musíme vyjíti z Ejipta, totiž z služby dábla, těla a světa a od duchuov nečistých, aby tyto věci vyvrženy byly z duší skrz hodné pokánie. Die Kristus (Lukáš XI.): »Jestliže já prstem božím vymietám dábelstvie, tehdy jistě přišlo v vás královstvie božie«. On, Kristus, když ďábelstvie vymietá od duší, 20 tehdy jeho královstvie přicházie a tmy postaupají světlu a den se přibližuje, kteréhož totiž Kristus svými dary navštěvuje a osvěcuje; ale kohož Kristus neosvěcuje, tu sau temnosti a noc a duchové nečistí tu místo mají. Ale zavierá toto viděnie krátce řka: »A kralovati budau na 25 věky věkuov. Amen.« Co jest věk? Znamenati máme, že rozliční sau věkové: někteří před námi, někteří po nás, v budaucím času, a zde tuto v času nynějším. Před námi věkové; jako die Izaiáš: »Rozpomeňte se na první věk« a tak, jací sau věkové tehdáž byli a jací sau nynějšie, za času našeho. Řekl anděl Mariji: »To, což se 30 narodí z tebe, svaté slauti bude«. Item jaký věk byl prvnieho člověka Adama, stav nevinnosti, stav neporušitedlný, stav božieho milovánie, byt v milosti boží a v jeho osvícení, v rozkoši a v radosti a v veselí. A k tomu věku duše měla by se nakloniti a přemajšleti. Item věk před pádem Lucifera s nebe, v jaké kráse jest byl a v da- 35 říchll velikých a v milování božím; ten věk také připomínati máme. A protož rozpomínajme se na tyto věky, abychom i my mohli přijíti k té nevinnosti. Nebo najprvé jest Eva svedena skrz dábla a potom Adama svedl; a skrz ně a v nich všecko pokolenie lidské porušeno jest a padli sme, a proto nás mnohé biedy postíhají. 40 445b2 446a1 Všickni budau v nebi králové 18 Luk. 11, 20 — 21 Sr. Žid. 10, 25 — 29 1z. 46, 9 — 30 Luk. I, 35 — 38 1. M. 3, 1 nn.
Strana 575
XXII. 575 446a2 A tak se rozpomínajme na ten věk. Item za času Noe mnohé byly zlé věci a nezřízenosti; a jak mnohá sau byla napomínanie, aby po- kánie činili, a vajstrahy! Napomínal je Noe a Buoh sám pověděl o takovém zlém pokolení, lidském národu: »Líto mi, že sem učinil 45 člověka«. A protož pro hřiechy jich zbauřil Buoh moře vysoké, jenž slove Oceánum veliké, a rozkázal mu vystúpiti a přikryti zemi všecku, a ztopili se všickni. Po potopě pak opět rostli lidé. Potom za času Abrahama a za času prorokuov jaký věk byl. Toho času mnohé věci jim Buoh zjevil a jako v oblaciech řeč božie 50 byla zavřiena. Die David: »Tmavé vody v uoblacích«. Nebo jako vody hluboké a tajné zavřieny byly v prorocích a v jich písmích. Opět, když sau vedeni byli synové izrahelští pro hřiechy do Baby- lona, jaký tehdáž byl věk. Opět za času Kristova, když kázal a modlil se za hřiechy jich Otci svému, a kterak jest umřel na kříži 55 a apoštoluom tělo své a krev dal a Ducha svatého seslal. K těmto ke všem věkuom měli bychom se ohlédati a sobě je připomínati. Pán Kristus po všecky věky a ve všech těch věcích vždycky své má, v nichžto přebývá a přebýval. Jaký to čas byl! Nebo bieše věřících srdce jedno a duše jedna; tehdáž byli Otcové světí, 60 proroci, apoštolé, mučedlníci a jiní svatí, příkladní, nábožní, v nichž- to bieše Duch boží. Protož se rozpomínajme na ty všecky věky. Die Jan napřed: »Pomni, odkud si vypadl, od kterého stavu a od které nevinnosti a svatého života!« V tomto věku našem mnoho Náš věk najhorší hřiechuov, mnozí pokrytci, mnozí svuodci, lakomí, lakotní, vopilci, 65 vražedlníci, zloději, dráči, kacieři, kacieřstva, lsti, zlolajci, lstiví a fortelní. A o tomto věku prorokovali svatí proroci a apoštolé. Avšak, ačkoli sau mnozí zlí v tomto nynějším věku, a proto ještě své má Kristus, v nichžto přebývá, ačkoli sau řiedcí. A tyto zlé věci všecky na nás přicházejí pro naše hřiechy a zlý život náš 70 jako i na syny izrahelské, kteříž byli vedeni do Babylona pro hříchy; tak i my vedeni býváme do vězení babylonského, totiž do hřiechuov, kterýmiž nás nečistí duchové svazují z dopuštěnie božieho velikého. A protož pilně znamenajme, jaký jest toto věk, že věk zámutkuov, plný bied a nebezpečný náramně a zamračený 75 jest. Die Kristus: »Žeň zajisté skonánie světa jest a andělé boží oddělé pšenici od plev a kaukole«. A tehdy tam vejdau dobří v onen věk věčný, v němž jest život věčný, a zlí v jiný věk, tmavý; a ti umierají věčně. Die Kristus: »Jest hřiech proti Duchu svatému, Abraham Vězenie Čns Kristuov Má své Kristus mezi zlými Noe 41 1. M. 6, 1 nn. — 44 1. M. 6, 7 — 50 Z. 18, 12 — 62 Podle Zj. 2, 5 — 75 Podle Mat. 13, 39 nn. — 78 Mat. 12, 32
XXII. 575 446a2 A tak se rozpomínajme na ten věk. Item za času Noe mnohé byly zlé věci a nezřízenosti; a jak mnohá sau byla napomínanie, aby po- kánie činili, a vajstrahy! Napomínal je Noe a Buoh sám pověděl o takovém zlém pokolení, lidském národu: »Líto mi, že sem učinil 45 člověka«. A protož pro hřiechy jich zbauřil Buoh moře vysoké, jenž slove Oceánum veliké, a rozkázal mu vystúpiti a přikryti zemi všecku, a ztopili se všickni. Po potopě pak opět rostli lidé. Potom za času Abrahama a za času prorokuov jaký věk byl. Toho času mnohé věci jim Buoh zjevil a jako v oblaciech řeč božie 50 byla zavřiena. Die David: »Tmavé vody v uoblacích«. Nebo jako vody hluboké a tajné zavřieny byly v prorocích a v jich písmích. Opět, když sau vedeni byli synové izrahelští pro hřiechy do Baby- lona, jaký tehdáž byl věk. Opět za času Kristova, když kázal a modlil se za hřiechy jich Otci svému, a kterak jest umřel na kříži 55 a apoštoluom tělo své a krev dal a Ducha svatého seslal. K těmto ke všem věkuom měli bychom se ohlédati a sobě je připomínati. Pán Kristus po všecky věky a ve všech těch věcích vždycky své má, v nichžto přebývá a přebýval. Jaký to čas byl! Nebo bieše věřících srdce jedno a duše jedna; tehdáž byli Otcové světí, 60 proroci, apoštolé, mučedlníci a jiní svatí, příkladní, nábožní, v nichž- to bieše Duch boží. Protož se rozpomínajme na ty všecky věky. Die Jan napřed: »Pomni, odkud si vypadl, od kterého stavu a od které nevinnosti a svatého života!« V tomto věku našem mnoho Náš věk najhorší hřiechuov, mnozí pokrytci, mnozí svuodci, lakomí, lakotní, vopilci, 65 vražedlníci, zloději, dráči, kacieři, kacieřstva, lsti, zlolajci, lstiví a fortelní. A o tomto věku prorokovali svatí proroci a apoštolé. Avšak, ačkoli sau mnozí zlí v tomto nynějším věku, a proto ještě své má Kristus, v nichžto přebývá, ačkoli sau řiedcí. A tyto zlé věci všecky na nás přicházejí pro naše hřiechy a zlý život náš 70 jako i na syny izrahelské, kteříž byli vedeni do Babylona pro hříchy; tak i my vedeni býváme do vězení babylonského, totiž do hřiechuov, kterýmiž nás nečistí duchové svazují z dopuštěnie božieho velikého. A protož pilně znamenajme, jaký jest toto věk, že věk zámutkuov, plný bied a nebezpečný náramně a zamračený 75 jest. Die Kristus: »Žeň zajisté skonánie světa jest a andělé boží oddělé pšenici od plev a kaukole«. A tehdy tam vejdau dobří v onen věk věčný, v němž jest život věčný, a zlí v jiný věk, tmavý; a ti umierají věčně. Die Kristus: »Jest hřiech proti Duchu svatému, Abraham Vězenie Čns Kristuov Má své Kristus mezi zlými Noe 41 1. M. 6, 1 nn. — 44 1. M. 6, 7 — 50 Z. 18, 12 — 62 Podle Zj. 2, 5 — 75 Podle Mat. 13, 39 nn. — 78 Mat. 12, 32
Strana 576
576 Kapitola Žde i na onom svě- tě hřiechuom od- puštěnic (černě:) 11°. Rozdiel věkuov kterýž nebude odpuštěn ani v tomto věku ani v budaucím«. A tak na tomto světě hřiechové se odpauštějí, i také na onom 80 odpauštějí se. Ale zde to těžce poznáváme aniž dokonále muožeme, kto by byl zlato, kto střiebro, kto seno, kto dřevo a kto strniště. 446b1 Nebo, když duše od těla odděluje se, tehdy v divný věk přichází: jestliže jest byl dobrý, do života věčného, v ten věk puojde utěšený a rozkošný; ale zlí do ohně věčného, v ten věk hrozný a tmavý, 85 jíti mají. Ale my, dokud sme živi v tomto životě, buďme živi dobře, a na- jdeme jej v hodném pokání, nebo milosrdenstvie jeho na věky věkuov. Daniel zajisté viděl jeden slaup, na němž byla hlava zlatá, prsi stříbrné, břich měděnný etc. A tak on viděl ty věky, kteří 90 byli, i budaucie, kteří měli přijíti. Hlava zlatá byli sau mnozí v slávě tohoto světa jasní a stkvaucí; a potom stříbrný věk a měděný věk a potom železný jako ciesařstvie římské a věk smíšený s blátem a železem. Tyto všecky věky Kristus uťaty s hory veliké zkazil jest a zkazí ten slaup a zetře. Ale blahoslavený jest ten, kterýž ostřiehá raucha svého ne- vinnosti a činí hodné pokánie! Kterak jest živ byl v mladosti, v zmužilosti, v starosti, tyto věky každý člověk častokrát pře- biehaj v mysli, a jestliže která poškvrna hřiechu a který auraz Boha nalézá se, vyznávaním a pláčem ať jest očištěno! 95 100 Srdce připraviti I řekl jest mi anděl: »Tato slova věrná sau a pravá«. Mnozí, vidauce mnohá písma a duchy rozličné, pochybují o vieře slov a písem. O těch mluví řka: »Tato slova jistá sú, pravá sú a najvěrnějšie sau«. Tato slova zavřená pod pečetí poslána sau nevěstě, aby sama čtla a rozuměla, že pravá sau. 5 A tato slova po Janovi a andělovi posielají se nevěstě božie, aby jie svésti nemohl některý duch. A ona věří jim, a spolmáhají sobě slovy těmi, nebo pravá sau a ku pomoci všem voleným. Jakož se pokládá napřed v Zjevení I°., kdež die: »Zjevenie, kteréž dal ozná- miti služebníkuom svým, kteréž dal skrze ruku Janovu, kteréžto 10 věci sau od něho vidieny«, tak tuto nynie die, že sú věrná slova. Tehdy žádný volený nepochybuj! V těchto slovích Duch boží jest, srdce toliko aby připravil věrný člověk, aby porozuměl a skrz — 82 Ohlas 1. Kor. 3, 12 — 88 Ž. 100, 5 — 89 Dan. 2, 32 nn. — 94 Podle Dan. 2, 45. 446b2 9 Zj. 1, I nn.
576 Kapitola Žde i na onom svě- tě hřiechuom od- puštěnic (černě:) 11°. Rozdiel věkuov kterýž nebude odpuštěn ani v tomto věku ani v budaucím«. A tak na tomto světě hřiechové se odpauštějí, i také na onom 80 odpauštějí se. Ale zde to těžce poznáváme aniž dokonále muožeme, kto by byl zlato, kto střiebro, kto seno, kto dřevo a kto strniště. 446b1 Nebo, když duše od těla odděluje se, tehdy v divný věk přichází: jestliže jest byl dobrý, do života věčného, v ten věk puojde utěšený a rozkošný; ale zlí do ohně věčného, v ten věk hrozný a tmavý, 85 jíti mají. Ale my, dokud sme živi v tomto životě, buďme živi dobře, a na- jdeme jej v hodném pokání, nebo milosrdenstvie jeho na věky věkuov. Daniel zajisté viděl jeden slaup, na němž byla hlava zlatá, prsi stříbrné, břich měděnný etc. A tak on viděl ty věky, kteří 90 byli, i budaucie, kteří měli přijíti. Hlava zlatá byli sau mnozí v slávě tohoto světa jasní a stkvaucí; a potom stříbrný věk a měděný věk a potom železný jako ciesařstvie římské a věk smíšený s blátem a železem. Tyto všecky věky Kristus uťaty s hory veliké zkazil jest a zkazí ten slaup a zetře. Ale blahoslavený jest ten, kterýž ostřiehá raucha svého ne- vinnosti a činí hodné pokánie! Kterak jest živ byl v mladosti, v zmužilosti, v starosti, tyto věky každý člověk častokrát pře- biehaj v mysli, a jestliže která poškvrna hřiechu a který auraz Boha nalézá se, vyznávaním a pláčem ať jest očištěno! 95 100 Srdce připraviti I řekl jest mi anděl: »Tato slova věrná sau a pravá«. Mnozí, vidauce mnohá písma a duchy rozličné, pochybují o vieře slov a písem. O těch mluví řka: »Tato slova jistá sú, pravá sú a najvěrnějšie sau«. Tato slova zavřená pod pečetí poslána sau nevěstě, aby sama čtla a rozuměla, že pravá sau. 5 A tato slova po Janovi a andělovi posielají se nevěstě božie, aby jie svésti nemohl některý duch. A ona věří jim, a spolmáhají sobě slovy těmi, nebo pravá sau a ku pomoci všem voleným. Jakož se pokládá napřed v Zjevení I°., kdež die: »Zjevenie, kteréž dal ozná- miti služebníkuom svým, kteréž dal skrze ruku Janovu, kteréžto 10 věci sau od něho vidieny«, tak tuto nynie die, že sú věrná slova. Tehdy žádný volený nepochybuj! V těchto slovích Duch boží jest, srdce toliko aby připravil věrný člověk, aby porozuměl a skrz — 82 Ohlas 1. Kor. 3, 12 — 88 Ž. 100, 5 — 89 Dan. 2, 32 nn. — 94 Podle Dan. 2, 45. 446b2 9 Zj. 1, I nn.
Strana 577
XXII. 577 447a1 ta slova aby se od Antikrista vystřiehal a se zpravoval a svá ne- 15 bezpečenstvie poslednie spatřil jako v zrcadle. Najprvé pravá sau z příčiny této, nebo sama Trojice blaho- slavená zjevila tato slova, kteráž neklamá. Druhé Syn boží, kterýž zjevil čtenie Janovo i jiných. On též zjevil tato slova, kteráž pravá sau proto jako svatá božie čtenie; nebo anděla božieho jistého, 20 pravého a dobrého, kterýž vždycky tvář boží vidí, oddal ku po- selství těchto slov a jemu zjevil, druhé zjevil Janovi svatému, Bohu milému, Ducha božieho plnému. Protož zachovávajme slova tato a přiměřujme je k skutkuom božím, k časuom a k skut- kuom našim, a kteří skutkové srovnávají se s těmito slovy. Měj 25 člověk rozšafnost a rozeznánie duchuov skrz tato slova, jako Jan měl jest v těchto slovích a píše velikau rozšafnost v rozeznání du- chuov. Nebo člověk daleko padl jest a porušen jest, že svým roz- umem nemuože Boha poznati, a kterak, kdyby byl nepadl, veliké božie poznánie byl by měl; ale v pádu svém neměl velikého božieho 30 poznánie ani jiných duchuov nečistých. Protož to opatřil Pán, dáti světlo své shuory skrz anděly, prorolky, apoštoly a muže božie, aby se choť navrátila ku poznání Boha svého a duchuov nečistých a aby cestu boží našla a od osiedl se varovala. Tato pak slova poslána sau za veliký dar choti Kristově 35 v časech zlých a nebezpečných ku pomoci, pravá a spravedlivá, nebo od Boha a od Ježíše Krista a skrz anděly a skrz apoštola dána sau. Tak slova prorokuov, tak apoštoluov, tak evangelistuov pravá sú všecka a nemohau se změniti. Žalm: »Kteréž věci vy- cházejí z aust mých, neučiním jich zmařilých«. A Petr v kanonice: 40 »Ani lest nalezena jest v ustech jeho«. A opět řekl ve čtení Jana VIII°.: »Kto z vás trestati mne bude z hřiechu?« Nebo Buoh s ním byl. Jakož jiná slova daná prorokuom, apoštoluom a evangelistóm pravá sú, tak i tato slova pravá sau k stráži nevěsty, ku pomoci 45 a k napomínaní jejiemu a k výstraze od duchuov zlostných. Světí měli sau se tak, že berauce slova od Boha podávali takových lidu. A vždycky svatí varovali sú se lži, aby ani v malé věci ovšem nesklamali; nebo Duch Ježíše Krista, kterýž od něho pochází a přicházel v svaté proroky a apoštoly. Duch pravdy jest a ne- 50 návidí ten Duch duchuov lživých a učí chot svú též varovati se všeliké lži. Neb se tomu naučili od Ducha božieho a poznali, že to Pán dobrotu uká- za! Tato slova boží zchvalují se (černě:) LXXXVIII. Světl měli Ducha pravdy 17 Zj. I, I až 3 — 38 Ž. 89, 35 —40 1. Petr 2, 22 — 41 Jan 8, 46 Jakoubek. Výklad. 373
XXII. 577 447a1 ta slova aby se od Antikrista vystřiehal a se zpravoval a svá ne- 15 bezpečenstvie poslednie spatřil jako v zrcadle. Najprvé pravá sau z příčiny této, nebo sama Trojice blaho- slavená zjevila tato slova, kteráž neklamá. Druhé Syn boží, kterýž zjevil čtenie Janovo i jiných. On též zjevil tato slova, kteráž pravá sau proto jako svatá božie čtenie; nebo anděla božieho jistého, 20 pravého a dobrého, kterýž vždycky tvář boží vidí, oddal ku po- selství těchto slov a jemu zjevil, druhé zjevil Janovi svatému, Bohu milému, Ducha božieho plnému. Protož zachovávajme slova tato a přiměřujme je k skutkuom božím, k časuom a k skut- kuom našim, a kteří skutkové srovnávají se s těmito slovy. Měj 25 člověk rozšafnost a rozeznánie duchuov skrz tato slova, jako Jan měl jest v těchto slovích a píše velikau rozšafnost v rozeznání du- chuov. Nebo člověk daleko padl jest a porušen jest, že svým roz- umem nemuože Boha poznati, a kterak, kdyby byl nepadl, veliké božie poznánie byl by měl; ale v pádu svém neměl velikého božieho 30 poznánie ani jiných duchuov nečistých. Protož to opatřil Pán, dáti světlo své shuory skrz anděly, prorolky, apoštoly a muže božie, aby se choť navrátila ku poznání Boha svého a duchuov nečistých a aby cestu boží našla a od osiedl se varovala. Tato pak slova poslána sau za veliký dar choti Kristově 35 v časech zlých a nebezpečných ku pomoci, pravá a spravedlivá, nebo od Boha a od Ježíše Krista a skrz anděly a skrz apoštola dána sau. Tak slova prorokuov, tak apoštoluov, tak evangelistuov pravá sú všecka a nemohau se změniti. Žalm: »Kteréž věci vy- cházejí z aust mých, neučiním jich zmařilých«. A Petr v kanonice: 40 »Ani lest nalezena jest v ustech jeho«. A opět řekl ve čtení Jana VIII°.: »Kto z vás trestati mne bude z hřiechu?« Nebo Buoh s ním byl. Jakož jiná slova daná prorokuom, apoštoluom a evangelistóm pravá sú, tak i tato slova pravá sau k stráži nevěsty, ku pomoci 45 a k napomínaní jejiemu a k výstraze od duchuov zlostných. Světí měli sau se tak, že berauce slova od Boha podávali takových lidu. A vždycky svatí varovali sú se lži, aby ani v malé věci ovšem nesklamali; nebo Duch Ježíše Krista, kterýž od něho pochází a přicházel v svaté proroky a apoštoly. Duch pravdy jest a ne- 50 návidí ten Duch duchuov lživých a učí chot svú též varovati se všeliké lži. Neb se tomu naučili od Ducha božieho a poznali, že to Pán dobrotu uká- za! Tato slova boží zchvalují se (černě:) LXXXVIII. Světl měli Ducha pravdy 17 Zj. I, I až 3 — 38 Ž. 89, 35 —40 1. Petr 2, 22 — 41 Jan 8, 46 Jakoubek. Výklad. 373
Strana 578
578 Kapitola Duch lživý roz- mohl se náramně od něho mají boží lidé; protož vždycky pravdu pravili a psali. Protož sau uvěřili jim mnozí a prospěch činili; a jiní od mladosti držali k tomu děti a měli je v stráži, aby neklamali, ale aby zvykali vždycky pravdu mluviti, nébrž styděti se mají za to, jestliže co 55 nenadále bez rozmyslu propovědí. A zvláště v spasi tedlných věcech opatrnost měli velmi velikau a stráž, aby nesklamali, ano i lehké slovo promluviti bylo svatým k zahanbení velikému. Protož tak die: »Najvěrnějšie slova sau tato«. A ta jest přijala chot za pravá a chce Kristus, aby je přijala za pravá slova. Protož 60 die níže: »Kto slyší (totiž slova tato), řekniž: Přiď!«, totiž vy- pravuj jiným, aby také věřili pravým slovuom, a řci, že Pán ne- návidí lži všelijaké. A světí jeho zapovídali jména božieho na- darmo bráti, ale učili sau tomu dávno řiekati: »Buď řeč vaše, jest-li, jest, není-li, nenie«. A pravdu tuto přijímajíce, všeliké lži někdy 65 posluchači varovali se a nedopustili nepravosti v lidu býti, ne- dopustili lstí mluviti v lidu a pokrytstvie a ne jinak se postavovati před lidmi nežli před Bohem. Dnes pohřiechu duch lživý rozhojnil se v austech prorokuov; a to jest znamenie, že Duch pravdy nenie v duši jich. Takéž v po-70 sluchačích duch lživý jest rozličný, a protož slova kazateli pře- mietají a mezi sebau vespolek lsti přemajšlejí a mluvie a na zpo- vědech lži mluvie a nepravdu; item v radách lži; item přijímají velebnau svátost lžívě; item v slibování lži sau; item v slibu křtite- dlném lži; opět v slibu a závazku manželském, panenském a vdov-75 ském. Všudy pohřiechu lži zemi sau naplnili; protož nenie pravdy na zemi. Proto nevěřie kněžím dnes posluchači, nebo duch lživý na- plnil je. Protož lidé sobě vespolek nevěřie, nebo lži naplnily sau usta i srdce jich. Tak králové, kniežata náramně lživým duchem 80 se zanepražďňují! Písmo zapovědělo lež pod těžkau pokutau. Žalm: »Zatratíš 447b1 všecky, kteří mluví lež«. A apoštol: »Složiece lež, najmilejšie, mluvte pravdu jeden každý s bližním svým«. Pohřiechu dnes nestydie se v mnohomluvení dopúštěti mnohých lží; tak jazyk ženský ná- ramně jest dnes lživý. Item častokrát před kněžími jinak, nežli jest, 85 nalézá se v zpovědi i v jiných věcech. Hanba jest poslauchajícím často slova božieho nalezenu býti ve lži! Tato slova pravá sú od Boha, pravá v svatých jeho; protož také mají býti slova pravá ve všech posluchačích, jako v Bohu 447a2 Slova hoží pravá sů a věrná 61 Zj. 22, 17 — 64 Podle Mat. 5, 37 a 2. Kor. 1, 17 — 81 Ž. 5, 7 — 82 Efez. 4, 25
578 Kapitola Duch lživý roz- mohl se náramně od něho mají boží lidé; protož vždycky pravdu pravili a psali. Protož sau uvěřili jim mnozí a prospěch činili; a jiní od mladosti držali k tomu děti a měli je v stráži, aby neklamali, ale aby zvykali vždycky pravdu mluviti, nébrž styděti se mají za to, jestliže co 55 nenadále bez rozmyslu propovědí. A zvláště v spasi tedlných věcech opatrnost měli velmi velikau a stráž, aby nesklamali, ano i lehké slovo promluviti bylo svatým k zahanbení velikému. Protož tak die: »Najvěrnějšie slova sau tato«. A ta jest přijala chot za pravá a chce Kristus, aby je přijala za pravá slova. Protož 60 die níže: »Kto slyší (totiž slova tato), řekniž: Přiď!«, totiž vy- pravuj jiným, aby také věřili pravým slovuom, a řci, že Pán ne- návidí lži všelijaké. A světí jeho zapovídali jména božieho na- darmo bráti, ale učili sau tomu dávno řiekati: »Buď řeč vaše, jest-li, jest, není-li, nenie«. A pravdu tuto přijímajíce, všeliké lži někdy 65 posluchači varovali se a nedopustili nepravosti v lidu býti, ne- dopustili lstí mluviti v lidu a pokrytstvie a ne jinak se postavovati před lidmi nežli před Bohem. Dnes pohřiechu duch lživý rozhojnil se v austech prorokuov; a to jest znamenie, že Duch pravdy nenie v duši jich. Takéž v po-70 sluchačích duch lživý jest rozličný, a protož slova kazateli pře- mietají a mezi sebau vespolek lsti přemajšlejí a mluvie a na zpo- vědech lži mluvie a nepravdu; item v radách lži; item přijímají velebnau svátost lžívě; item v slibování lži sau; item v slibu křtite- dlném lži; opět v slibu a závazku manželském, panenském a vdov-75 ském. Všudy pohřiechu lži zemi sau naplnili; protož nenie pravdy na zemi. Proto nevěřie kněžím dnes posluchači, nebo duch lživý na- plnil je. Protož lidé sobě vespolek nevěřie, nebo lži naplnily sau usta i srdce jich. Tak králové, kniežata náramně lživým duchem 80 se zanepražďňují! Písmo zapovědělo lež pod těžkau pokutau. Žalm: »Zatratíš 447b1 všecky, kteří mluví lež«. A apoštol: »Složiece lež, najmilejšie, mluvte pravdu jeden každý s bližním svým«. Pohřiechu dnes nestydie se v mnohomluvení dopúštěti mnohých lží; tak jazyk ženský ná- ramně jest dnes lživý. Item častokrát před kněžími jinak, nežli jest, 85 nalézá se v zpovědi i v jiných věcech. Hanba jest poslauchajícím často slova božieho nalezenu býti ve lži! Tato slova pravá sú od Boha, pravá v svatých jeho; protož také mají býti slova pravá ve všech posluchačích, jako v Bohu 447a2 Slova hoží pravá sů a věrná 61 Zj. 22, 17 — 64 Podle Mat. 5, 37 a 2. Kor. 1, 17 — 81 Ž. 5, 7 — 82 Efez. 4, 25
Strana 579
XXII. 579 90 pravá sau i ve všech jeho svatých. Slova převěrná, totiž od Boha pošla sú skrz anděla a člověka, velikau mají maudrost a učie svědo- mie ostřéhati se od duchuov zlých. Najvěrnějšie, nebo od Trojice požehnané. A že božskýmu Duchu a duchu prorokuov tato slova poslal, protož převěrná sú. A on váží všecky duchy, on je změřuje 95 a on dopauští také zlým duchuom trápiti duši, pokudž snésti muože. Item dává také dobré ku pomoci nevěstě Pán duchuov, anděluov, kteříž větší sau než lidé. Protož jeho panovánie veliké jest. Item Pán duchuov, totiž daruov; on vie, co a pokud náboženstvie, pokory, lásky, uměnie a maudrosti své má uděliti. A Pán duchuov pro- 100 rockých. Onomu proroku vajše, onomu světleji maudrost vlil, jiným zavřel proroky, jiným posluchačóm otevřel. A to dává, komuž a pokud chce. Nepřáteluom pak těch duchuov neotvierá; ale po- krytec přijda tam, tu sobě vezme blud a chlubí se, jako by Ducha božieho měl. A rána přišla, že k chlaubě své mluví a potupných 105 se věcí varuje, ale jiným připisuje skrz anděla, zvláštnieho sekre- 447b2 táře těchto slov. A dána sau Janovi, milému božiemu učedlníku, aby dal a okázal to služebníkóm svým. O kterýchž die žalm: »Služte Pánu v bázni!« Služebníkuom, kteříž se od hřiechuov vy- 110 stříhají, přikázanie božská zachovávají, kteřížto čistého ducha a Boha samého milují; ale pyšným a pokrytcóm zavřiena sú všecka tato slova. A tato převěrná slova učie nevěstu mieti bázeň božie od tváři šelmy veliké a od tváři šelmy Beránka, kteráž má jména rauhanie, a od pokrytcuov se varovati. Všecky tyto věci najde 115 nevěsta v těchto slovích a muože výstrahu mieti ve všech věcech; a rány napsány sau na zlé a nevděčné těchto slov a daruov, která propast, která síra. »A to rychle přijde«, totiž rány ty na zlé a na nevděčné, i síra i zatracenie; a tudiež přijde pomoc boží k ní, a jakau trpělivost 120 a maudrost mají mieti a opatrnost a modlitbu, všecky tyto věci zavřieny sau, a které věci dobré na smrti a na saudě, i také zlé. Dobrým i zlým tudiež tyto věci přijdau, které věci staly se, totiž že vyvolená chot sluncem byla odiena; o cierkvi prvotní praví se, kteréžto ještě dobré věci cierkvi sau dány a budau dány ku pomoci; 125 a které rány a kteří zámutkové a potěšenie a pomoci rychle mají Pán duchuov Komu sau dána tato slova Příchod Páně rychlý 93 Původně: božským duchem a duchem prorokuov; ale pův. písař k slovu »božským« připsal -u a nad koncovkou sem u obou slov »duchem« napsal -u (ale -em nikde neškril!) — 109 Ž. 2, 11 — 113 Zj. 17, 3 123 Zj. 12, 1. 372*
XXII. 579 90 pravá sau i ve všech jeho svatých. Slova převěrná, totiž od Boha pošla sú skrz anděla a člověka, velikau mají maudrost a učie svědo- mie ostřéhati se od duchuov zlých. Najvěrnějšie, nebo od Trojice požehnané. A že božskýmu Duchu a duchu prorokuov tato slova poslal, protož převěrná sú. A on váží všecky duchy, on je změřuje 95 a on dopauští také zlým duchuom trápiti duši, pokudž snésti muože. Item dává také dobré ku pomoci nevěstě Pán duchuov, anděluov, kteříž větší sau než lidé. Protož jeho panovánie veliké jest. Item Pán duchuov, totiž daruov; on vie, co a pokud náboženstvie, pokory, lásky, uměnie a maudrosti své má uděliti. A Pán duchuov pro- 100 rockých. Onomu proroku vajše, onomu světleji maudrost vlil, jiným zavřel proroky, jiným posluchačóm otevřel. A to dává, komuž a pokud chce. Nepřáteluom pak těch duchuov neotvierá; ale po- krytec přijda tam, tu sobě vezme blud a chlubí se, jako by Ducha božieho měl. A rána přišla, že k chlaubě své mluví a potupných 105 se věcí varuje, ale jiným připisuje skrz anděla, zvláštnieho sekre- 447b2 táře těchto slov. A dána sau Janovi, milému božiemu učedlníku, aby dal a okázal to služebníkóm svým. O kterýchž die žalm: »Služte Pánu v bázni!« Služebníkuom, kteříž se od hřiechuov vy- 110 stříhají, přikázanie božská zachovávají, kteřížto čistého ducha a Boha samého milují; ale pyšným a pokrytcóm zavřiena sú všecka tato slova. A tato převěrná slova učie nevěstu mieti bázeň božie od tváři šelmy veliké a od tváři šelmy Beránka, kteráž má jména rauhanie, a od pokrytcuov se varovati. Všecky tyto věci najde 115 nevěsta v těchto slovích a muože výstrahu mieti ve všech věcech; a rány napsány sau na zlé a nevděčné těchto slov a daruov, která propast, která síra. »A to rychle přijde«, totiž rány ty na zlé a na nevděčné, i síra i zatracenie; a tudiež přijde pomoc boží k ní, a jakau trpělivost 120 a maudrost mají mieti a opatrnost a modlitbu, všecky tyto věci zavřieny sau, a které věci dobré na smrti a na saudě, i také zlé. Dobrým i zlým tudiež tyto věci přijdau, které věci staly se, totiž že vyvolená chot sluncem byla odiena; o cierkvi prvotní praví se, kteréžto ještě dobré věci cierkvi sau dány a budau dány ku pomoci; 125 a které rány a kteří zámutkové a potěšenie a pomoci rychle mají Pán duchuov Komu sau dána tato slova Příchod Páně rychlý 93 Původně: božským duchem a duchem prorokuov; ale pův. písař k slovu »božským« připsal -u a nad koncovkou sem u obou slov »duchem« napsal -u (ale -em nikde neškril!) — 109 Ž. 2, 11 — 113 Zj. 17, 3 123 Zj. 12, 1. 372*
Strana 580
580 Kapitola přijíti. Ale poslány sau pod pečetmi vyvolené boží nevěstě, aby sama čtla a viděla. A napsány sau tam, které věci zlé přijdau na nevděčné a pokrytce a na pyšné a kacieře, protože sau dary božie svaté roz- mrhali, aby to měla ku pomoci, aby stála v bázni a od nich se varovala i od hřiechuov jich se ostřiehala velmi pilně a opatrnost 130 aby měla. A tak jie samé potěšenie toto posláno jest, aby dobrých 448a1 věcí tudieži očekávala, milostných i věčných, i také zlých věcí zatracencuov věčných, totiž zatracenie, tak že těšiti se má vy- volená boží chot tauto epištolau sobě poslanau, a Duchem pravdy aby se zpravovala. 135 Úžitečné příštie Páně Rozličné příštic Neslyšíme hlasu Páně Hotovi máme být a čekati Krista Aj, přijdu ť rychle etc. Pán všech věcí chce, abychom vážili velmi jeho příchod, nébrž za veliký abychom jej drželi a draze sobě náramně vážili. Co jest to, že Pán přijde? Všickni křesťané toto znamenati s velikú pilností mají, kto přichází, že Pán všemo- húcí. Protož die Jan Křtitel: »Připravte cestu Pánu!« První příchod 5 v těle, druhý v duchu; nynie v tomto životě našem, jednák opět na smrti, jiný hrozný na saudě posledním bude. Protož napomíná Duch Páně srdce lidská, aby pilně znamenali toto, že Pán přichází, totiž veliký prorok. On přichází s slovem jakožto s mečem naj- břidčejším, kterýž vnitřnosti duše proniká a ducha od těla roz- 10 děluje. A Zachariášovo proroctvie volá ke dceři sionské, aby vstříc vyšla přicházejíciemu Pánu; a die: »Povězte dceři sionské: Aj, král tvuoj jde k tobě!« A Mat. XXV°.: »O puol noci křik stal se jest: Aj, ženich jde, vyjděte v cestu jemu!« Tito zámutkové a skutkové sau znamenie jeho příchod 1; a vo-15 lají náramně silně tato poslednie nebezpečenstvie, abychom vy- vstali a připravili se v dušech našich a abychom přichystali lampy s pannami maudrými, totiž svědomie vyčistili. Ale pohřiechu duše naše zavřely všecky smysly těmito zemskými věcmi, že ne- prohlédají ani slyšie křiku těchto nebezpečenství, aby vyšli. Bláz-20 448a2 novstvie veliké, že sobě duše málo váží ten příchod a nebéře na se svatebnieho raucha, ale spie těžkým snem! Přítel přítele s radostí čeká do domu, a duše najvětšieho tohoto přítele neočekává! Poslyš, duše, co ť praví ženich: »Buďte podobní lidem, očekávajícím pána, když by se navrátil« etc. Mějte lucerny, totiž ctnosti a skutky 25 dobré v rukau vašich. Zajisté blahoslavený jest, ktož očekává, kto 5 Mat. 3, 3; Marek 1, 3; Luk. 3, 4 — 12 Podle Zach. 9, 9 (spr. asi: Iz. 62, 11); Mat. 21, 5 —13 Mat. 25, 6 — 17 Mat. 25, 4 nn. — 24 Luk. 12, 36
580 Kapitola přijíti. Ale poslány sau pod pečetmi vyvolené boží nevěstě, aby sama čtla a viděla. A napsány sau tam, které věci zlé přijdau na nevděčné a pokrytce a na pyšné a kacieře, protože sau dary božie svaté roz- mrhali, aby to měla ku pomoci, aby stála v bázni a od nich se varovala i od hřiechuov jich se ostřiehala velmi pilně a opatrnost 130 aby měla. A tak jie samé potěšenie toto posláno jest, aby dobrých 448a1 věcí tudieži očekávala, milostných i věčných, i také zlých věcí zatracencuov věčných, totiž zatracenie, tak že těšiti se má vy- volená boží chot tauto epištolau sobě poslanau, a Duchem pravdy aby se zpravovala. 135 Úžitečné příštie Páně Rozličné příštic Neslyšíme hlasu Páně Hotovi máme být a čekati Krista Aj, přijdu ť rychle etc. Pán všech věcí chce, abychom vážili velmi jeho příchod, nébrž za veliký abychom jej drželi a draze sobě náramně vážili. Co jest to, že Pán přijde? Všickni křesťané toto znamenati s velikú pilností mají, kto přichází, že Pán všemo- húcí. Protož die Jan Křtitel: »Připravte cestu Pánu!« První příchod 5 v těle, druhý v duchu; nynie v tomto životě našem, jednák opět na smrti, jiný hrozný na saudě posledním bude. Protož napomíná Duch Páně srdce lidská, aby pilně znamenali toto, že Pán přichází, totiž veliký prorok. On přichází s slovem jakožto s mečem naj- břidčejším, kterýž vnitřnosti duše proniká a ducha od těla roz- 10 děluje. A Zachariášovo proroctvie volá ke dceři sionské, aby vstříc vyšla přicházejíciemu Pánu; a die: »Povězte dceři sionské: Aj, král tvuoj jde k tobě!« A Mat. XXV°.: »O puol noci křik stal se jest: Aj, ženich jde, vyjděte v cestu jemu!« Tito zámutkové a skutkové sau znamenie jeho příchod 1; a vo-15 lají náramně silně tato poslednie nebezpečenstvie, abychom vy- vstali a připravili se v dušech našich a abychom přichystali lampy s pannami maudrými, totiž svědomie vyčistili. Ale pohřiechu duše naše zavřely všecky smysly těmito zemskými věcmi, že ne- prohlédají ani slyšie křiku těchto nebezpečenství, aby vyšli. Bláz-20 448a2 novstvie veliké, že sobě duše málo váží ten příchod a nebéře na se svatebnieho raucha, ale spie těžkým snem! Přítel přítele s radostí čeká do domu, a duše najvětšieho tohoto přítele neočekává! Poslyš, duše, co ť praví ženich: »Buďte podobní lidem, očekávajícím pána, když by se navrátil« etc. Mějte lucerny, totiž ctnosti a skutky 25 dobré v rukau vašich. Zajisté blahoslavený jest, ktož očekává, kto 5 Mat. 3, 3; Marek 1, 3; Luk. 3, 4 — 12 Podle Zach. 9, 9 (spr. asi: Iz. 62, 11); Mat. 21, 5 —13 Mat. 25, 6 — 17 Mat. 25, 4 nn. — 24 Luk. 12, 36
Strana 581
XXII. 581 vždycky hotov jest přijíti ho do domu svatého svědomie, ktož skutkuov dobrých činiti nepřestává! My, poslední křesťané, nerozumíme křiku, kterýž předchází jeho 30 hněv těchto dnuov, a neočekáváme ho. Bojím se, aby rychle ne- přišel jako zloděj v noci v hodinu, kterau se nenadějeme! Neb die: »Aj, přijdu ť tudiež«. Která ť jest duše osvícená v svědomí, kteráž má čistý a pozorný sluch, taková ť slyší hlas jeho řkaucieho: »Poslyš, dcero, a viz!« Viz okem holubičím, čistým a prostým! Kteráž takový 35 sluch má, ta ť uzří ho a srozumí jemu a pozná, kterak se on při- bližuje, které sú cesty jeho. V Piesničkách II°.: »Aj, tento béře se, skáče po horách, přeskakuje pahrbky«. Hle, duše, majíci zrak holubičí, vidí Beránka po horách jdaucieho! On jde skrz anděly, proroky a apoštoly, skrz maudrost jich a skrz slova jich a učenie 40 zdravé, skrz kazatele svaté přichází k nám, když jich ducha milu- jeme. Protož chot, milujíci Krista a následujíci svatých božích přátel, die: »Na horách sem ho viděla«. Ale také táž nevěsta po- znává, kterak jiní duchové přicházejí k nie, pravíce: »Já sem Kristus Ježíš«. Ale když nevidí u takových duchuov Kristovy viery a skut- 45 kuov, lásky, pokory, trpělivosti, svatých života, nepřijímá těch 448b1 duchuov. A choť osvícená u víře šetří ho na cestách svatých, v učení Otcuov, v životě laskavém a pokorném. A tato choť vidúci ho diví se řkúci: »Aj, béře se!« K některým přichází srdcím a navštěvuje je, jiná pomíjí jakožto tvrdá a zkame- 50 nilá, pyšná a pokrytá. Protož die: »Přeskakuje pahrbky«, a ne- zuostávaje v pyšných, ani v kacieřích, ani v milovnících tohoto světa. Kdež Kristus přichází, tu osvícenie nalézá se, duch tichý, tu bázeň, tu příkladný přichází život. V jiných srdcích žádného náboženstvie, žádné bázně, žádného řádu, ale tvrdá sau a ohavná. 55 Ty věci viděla chot Kristova. Protož, zavřiena jsúci v svých vnitř- nostech a v dařích jeho, mluví řkúci: »Ó vysokosti bohatstvie, maudrosti a uměnie božieho! Jak velmi neobsáhlí sau saudové jeho a nesstihlé cesty jeho«, totiž že některé navštěvuje a osvěcuje a pozdvihuje a mnohé dobré věci dává. Jiná srdce přeskakuje, 60 takže v poslauchaní slova božieho nenie polepšenie života, ani v přijímaní těla a krve Páně, žádné pokory, žádného milovánie božieho, ale zuostává studenost. Tito ť sau saudové božie převelmi divní a hrozní. Každý by se měl báti! A pohřiechu staří křesťané a posluchači slova božieho od Duše zpuosobna k slyšení Kterak jde lán? Které přeskukuje Pán? Zle znamení 31 Ohlas 1. Tes. 5, 2 a 2. Petr 3, 10 — 33 Ž. 45, 11 — 36 Pís. Šal. 2, 8 — 43 Mat. 24, 5; Marek 13, 6 — 56 Řím. 11, 33
XXII. 581 vždycky hotov jest přijíti ho do domu svatého svědomie, ktož skutkuov dobrých činiti nepřestává! My, poslední křesťané, nerozumíme křiku, kterýž předchází jeho 30 hněv těchto dnuov, a neočekáváme ho. Bojím se, aby rychle ne- přišel jako zloděj v noci v hodinu, kterau se nenadějeme! Neb die: »Aj, přijdu ť tudiež«. Která ť jest duše osvícená v svědomí, kteráž má čistý a pozorný sluch, taková ť slyší hlas jeho řkaucieho: »Poslyš, dcero, a viz!« Viz okem holubičím, čistým a prostým! Kteráž takový 35 sluch má, ta ť uzří ho a srozumí jemu a pozná, kterak se on při- bližuje, které sú cesty jeho. V Piesničkách II°.: »Aj, tento béře se, skáče po horách, přeskakuje pahrbky«. Hle, duše, majíci zrak holubičí, vidí Beránka po horách jdaucieho! On jde skrz anděly, proroky a apoštoly, skrz maudrost jich a skrz slova jich a učenie 40 zdravé, skrz kazatele svaté přichází k nám, když jich ducha milu- jeme. Protož chot, milujíci Krista a následujíci svatých božích přátel, die: »Na horách sem ho viděla«. Ale také táž nevěsta po- znává, kterak jiní duchové přicházejí k nie, pravíce: »Já sem Kristus Ježíš«. Ale když nevidí u takových duchuov Kristovy viery a skut- 45 kuov, lásky, pokory, trpělivosti, svatých života, nepřijímá těch 448b1 duchuov. A choť osvícená u víře šetří ho na cestách svatých, v učení Otcuov, v životě laskavém a pokorném. A tato choť vidúci ho diví se řkúci: »Aj, béře se!« K některým přichází srdcím a navštěvuje je, jiná pomíjí jakožto tvrdá a zkame- 50 nilá, pyšná a pokrytá. Protož die: »Přeskakuje pahrbky«, a ne- zuostávaje v pyšných, ani v kacieřích, ani v milovnících tohoto světa. Kdež Kristus přichází, tu osvícenie nalézá se, duch tichý, tu bázeň, tu příkladný přichází život. V jiných srdcích žádného náboženstvie, žádné bázně, žádného řádu, ale tvrdá sau a ohavná. 55 Ty věci viděla chot Kristova. Protož, zavřiena jsúci v svých vnitř- nostech a v dařích jeho, mluví řkúci: »Ó vysokosti bohatstvie, maudrosti a uměnie božieho! Jak velmi neobsáhlí sau saudové jeho a nesstihlé cesty jeho«, totiž že některé navštěvuje a osvěcuje a pozdvihuje a mnohé dobré věci dává. Jiná srdce přeskakuje, 60 takže v poslauchaní slova božieho nenie polepšenie života, ani v přijímaní těla a krve Páně, žádné pokory, žádného milovánie božieho, ale zuostává studenost. Tito ť sau saudové božie převelmi divní a hrozní. Každý by se měl báti! A pohřiechu staří křesťané a posluchači slova božieho od Duše zpuosobna k slyšení Kterak jde lán? Které přeskukuje Pán? Zle znamení 31 Ohlas 1. Tes. 5, 2 a 2. Petr 3, 10 — 33 Ž. 45, 11 — 36 Pís. Šal. 2, 8 — 43 Mat. 24, 5; Marek 13, 6 — 56 Řím. 11, 33
Strana 582
582 Kapitola Navštěvuje rozlič- ně Pán Místa nemění Pán dobrých věcí pustnau a hynau, opuštěni jsúce od Boha, a hřiešníci 65 ku pokání navštíveni bývají a obracují se v duchu poníženém a jest jim přítomen duch zarmúcený. Jiní přicházejí na kázaní, a nenie chuti k slovu božímu, nenie bázně, nenie zdychavé žá- dosti, ale brž vlažnost, tak po přijímaní těla a krve boží chudoba, nenie vraucieho milovánie bo žieho, potupenie světa. Boj se takové 70 448b2 srdce, že Pán jako skálu přeskakuje je! Toto Slovo věčné rychle přicházie a navštěvuje, které chce. Protož praví: »Aj, přijdu ť rychle«. Někdy zajisté navštěvuje všecku krajinu, někdy královstvie všecko; někdy jedno město, někdy jednu osobu a potom pořádně druhau osobu osvěcuje; a vie, koho prvé a koho v druhém místě navštieviti, a vic, koho dlauho opauští a koho rychle navštěvuje, a kteří sau to, a ješto ani bázně, ani náboženstvie, ani co dobrého v člověku. Jakož die: »Aj, zuo- staven bude vám duom váš pustý!« Některé navštěvuje na smrti; jiných nikda nenavštěvuje, ale zamietá je a zapuzuje, a žádný z nás 80 nevie, jest-li nenávisti či milosti hoden. Hle, to ť nebezpečenstvie naše najvětšie! Protož die Pán: »Duch, kde chce, dýše a hlas jeho slyšíš, ale nevieš, odkud přichází aneb kam jde«. Nebo Pán místem neproměňuje se, ano vtěliv se Kristus, místa nezměnil, i dnes přicházeje, místa nemění; a v svátosti velebné oltářnie jsa, pro to 85 na nebi jest a místa nezměňuje. Nebo nenie těžkostí hmotnau veliký, nenie miery nijakéž velikosti, vidědlně od nás nenie zbarven zevnitřní barevností, ani tělesnau velikostí veliký, ani jest zvuk aneb podobný nějaké věci zvučné; ale Kristus Ježíš jest duch, kterýž obživuje a vdýchá. Kterak tehdy poznati se muože, kdy přichází a kterak přichází, poněvadž všudy jest? Dionyzius v Atenách od Pavla obrácen jest, a tu apoštol hádaje se pověděl: »V něm živi sme« etc. Opět apoštol: »A život náš v Kristu jest skrytý«. Blahoslavení sau ti, kteříž v l něm přebývají! V něm se hajbeme k dobrému, k nábo- 95 449a ženství, k trpělivosti. A jsme v něm v milosti a v pravdě. A kterak přichází, poněvadž v něm sme? Jeho zvláštní učedlník, kterýž taj- nosti jeho znal, a jiní učedlníci na hoře jedné ptali se řkauce: »Které jest znamenie příchodu tvého?« Jako by řekli: »Jakož přijdeš na saudě, tak tě poznáme; ale když přicházíš skrze milost, pověz nám 100 znamenie, abychom tě poznali, abychom jiného ducha nepřijali, jakož si pověděl: Mnozí přijdau ve jménu mém«. 75 90 Znameuie přícho- tlu Kristova v duši 78 Mat.23, 38; Luk. 13, 35 — 81 Ohlas Eccl. 9, 1 — 82 Jan 3, 8 — 93 Skutk. 17, 28— 94 Kolos. 3, 3 — 98 Mat. 24, 3 — 102 Mat. 24, 5; Marek 13, 6; Luk. 21, 8
582 Kapitola Navštěvuje rozlič- ně Pán Místa nemění Pán dobrých věcí pustnau a hynau, opuštěni jsúce od Boha, a hřiešníci 65 ku pokání navštíveni bývají a obracují se v duchu poníženém a jest jim přítomen duch zarmúcený. Jiní přicházejí na kázaní, a nenie chuti k slovu božímu, nenie bázně, nenie zdychavé žá- dosti, ale brž vlažnost, tak po přijímaní těla a krve boží chudoba, nenie vraucieho milovánie bo žieho, potupenie světa. Boj se takové 70 448b2 srdce, že Pán jako skálu přeskakuje je! Toto Slovo věčné rychle přicházie a navštěvuje, které chce. Protož praví: »Aj, přijdu ť rychle«. Někdy zajisté navštěvuje všecku krajinu, někdy královstvie všecko; někdy jedno město, někdy jednu osobu a potom pořádně druhau osobu osvěcuje; a vie, koho prvé a koho v druhém místě navštieviti, a vic, koho dlauho opauští a koho rychle navštěvuje, a kteří sau to, a ješto ani bázně, ani náboženstvie, ani co dobrého v člověku. Jakož die: »Aj, zuo- staven bude vám duom váš pustý!« Některé navštěvuje na smrti; jiných nikda nenavštěvuje, ale zamietá je a zapuzuje, a žádný z nás 80 nevie, jest-li nenávisti či milosti hoden. Hle, to ť nebezpečenstvie naše najvětšie! Protož die Pán: »Duch, kde chce, dýše a hlas jeho slyšíš, ale nevieš, odkud přichází aneb kam jde«. Nebo Pán místem neproměňuje se, ano vtěliv se Kristus, místa nezměnil, i dnes přicházeje, místa nemění; a v svátosti velebné oltářnie jsa, pro to 85 na nebi jest a místa nezměňuje. Nebo nenie těžkostí hmotnau veliký, nenie miery nijakéž velikosti, vidědlně od nás nenie zbarven zevnitřní barevností, ani tělesnau velikostí veliký, ani jest zvuk aneb podobný nějaké věci zvučné; ale Kristus Ježíš jest duch, kterýž obživuje a vdýchá. Kterak tehdy poznati se muože, kdy přichází a kterak přichází, poněvadž všudy jest? Dionyzius v Atenách od Pavla obrácen jest, a tu apoštol hádaje se pověděl: »V něm živi sme« etc. Opět apoštol: »A život náš v Kristu jest skrytý«. Blahoslavení sau ti, kteříž v l něm přebývají! V něm se hajbeme k dobrému, k nábo- 95 449a ženství, k trpělivosti. A jsme v něm v milosti a v pravdě. A kterak přichází, poněvadž v něm sme? Jeho zvláštní učedlník, kterýž taj- nosti jeho znal, a jiní učedlníci na hoře jedné ptali se řkauce: »Které jest znamenie příchodu tvého?« Jako by řekli: »Jakož přijdeš na saudě, tak tě poznáme; ale když přicházíš skrze milost, pověz nám 100 znamenie, abychom tě poznali, abychom jiného ducha nepřijali, jakož si pověděl: Mnozí přijdau ve jménu mém«. 75 90 Znameuie přícho- tlu Kristova v duši 78 Mat.23, 38; Luk. 13, 35 — 81 Ohlas Eccl. 9, 1 — 82 Jan 3, 8 — 93 Skutk. 17, 28— 94 Kolos. 3, 3 — 98 Mat. 24, 3 — 102 Mat. 24, 5; Marek 13, 6; Luk. 21, 8
Strana 583
XXII. 583 449a2 Protož tato sau znamenie: Když prvé duše byla studená ná- ramně a vlažná a žádné dobré žádosti v ní nebylo, když počíná 105 již hledati zdravie a sladkosti k modlení nabývá, k slovu božímu, k přijímaní těla a krve Páně, ano již horlivost proti hřiechu, ano bolest a skraušenie, ano stud na hřiechy, ano hnutie vnitř k opuš- tění všeho světa, an chce trpěti rád a křivdu odpustiti, žádá za nepřietele se modliti a jej milovati, již jest to znamení příchodu 110 Kristova, ano se líbí milosrdenstvie činiti, zarmauceného potěšiti, nahého přivodieti, ano se líbí jeho život kříže poznati. Nebo, ačkoli jest všudy Pán, však, když duše odvracuje se od něho, jako by již on daleko byl. Jako slunečný paprslek, hle, koho ne- osvěcuje, zdá se býti daleko, tak, když Pán odjímá milost od člověka 115 a nečiní skutkuov svatých v člověku, tak odchází a hřiechové naši rozdělují mezi námi a Bohem naším. Ale když jest chut nová ke všem dobrým věcem a svatým, totiž k trpělivosti, pokoře, k ná- boženství, k milosrdenství etc.; jestliže tytoli věci míjejí, že nenie sladkosti v slyšení slova božieho a žádostí dobrých není a nenie 120 jeho skutkuov dobrých, tu znamení jest, že jest odšel od té duše. Protož sluší znamenati, že ť nětco jest nelibého v duši Pánu, pročež neráčí býti s tau duší. A to jest pajcha tajná, buďto z daruov božích, buďto z jiného něčeho. A tehdy hned opauští duši Pán a tehdy vchází na místo Ducha božieho duch pajchy, lakomstvie; 125 nenie žádosti k slovu božiemu, k velebné svátosti, k modlitbě: již jest znamení jisté, že Buoh tu není, a tehdy rychle pohledati pří- činy hřiecha s pilností. A to jest pýcha tajná najprvé. Takový rozum a příčinu toho svatí pokládají, když nečijí v sobě bolesti na hřiechy, když lkánie nemají nad zlými věcmi bližních a žádosti k milosrden- 130 ství když neměli, hned hledali nedostatku, proč jest pád ten, hned sau řekli, že Duch Páně praví: »Před pádem povyšuje se duch«. Hle, hádali příčinu býti pádu pajchu z daruov božích, a když sau poznali nedostatek, horlívě činili pokánie a žalostně kvílili na svuoj hřiech a káli se, a tehdy zase napraveni a obnoveni bývali v Duchu božím 135 svatém. I že pohřiechu lidé na dary boží zapomínají a v nich se vyná- šejí, protož odjímá Pán dary své, že po mnohých slzách nenavracuje Ducha svého svatého. A někteří žádají zase nabyti Duch , a ledva v hodinu smrti zase nabývají. A protož, kteří mají Ducha božieho, ať sú opatrní a stojie v bázni božie, a nahlédajte často v srdce své 140 a chovajte daruov těch. Neb ť jest veliký Kristuov příchod a velmi 449b1 vážen býti má a milován a náramně jest úžitečný k dojití slávy. Znamenie odjitie Kristovi Znamenati to potřebné Nedostatek veliký náš 131 Přísl. 16, 18
XXII. 583 449a2 Protož tato sau znamenie: Když prvé duše byla studená ná- ramně a vlažná a žádné dobré žádosti v ní nebylo, když počíná 105 již hledati zdravie a sladkosti k modlení nabývá, k slovu božímu, k přijímaní těla a krve Páně, ano již horlivost proti hřiechu, ano bolest a skraušenie, ano stud na hřiechy, ano hnutie vnitř k opuš- tění všeho světa, an chce trpěti rád a křivdu odpustiti, žádá za nepřietele se modliti a jej milovati, již jest to znamení příchodu 110 Kristova, ano se líbí milosrdenstvie činiti, zarmauceného potěšiti, nahého přivodieti, ano se líbí jeho život kříže poznati. Nebo, ačkoli jest všudy Pán, však, když duše odvracuje se od něho, jako by již on daleko byl. Jako slunečný paprslek, hle, koho ne- osvěcuje, zdá se býti daleko, tak, když Pán odjímá milost od člověka 115 a nečiní skutkuov svatých v člověku, tak odchází a hřiechové naši rozdělují mezi námi a Bohem naším. Ale když jest chut nová ke všem dobrým věcem a svatým, totiž k trpělivosti, pokoře, k ná- boženství, k milosrdenství etc.; jestliže tytoli věci míjejí, že nenie sladkosti v slyšení slova božieho a žádostí dobrých není a nenie 120 jeho skutkuov dobrých, tu znamení jest, že jest odšel od té duše. Protož sluší znamenati, že ť nětco jest nelibého v duši Pánu, pročež neráčí býti s tau duší. A to jest pajcha tajná, buďto z daruov božích, buďto z jiného něčeho. A tehdy hned opauští duši Pán a tehdy vchází na místo Ducha božieho duch pajchy, lakomstvie; 125 nenie žádosti k slovu božiemu, k velebné svátosti, k modlitbě: již jest znamení jisté, že Buoh tu není, a tehdy rychle pohledati pří- činy hřiecha s pilností. A to jest pýcha tajná najprvé. Takový rozum a příčinu toho svatí pokládají, když nečijí v sobě bolesti na hřiechy, když lkánie nemají nad zlými věcmi bližních a žádosti k milosrden- 130 ství když neměli, hned hledali nedostatku, proč jest pád ten, hned sau řekli, že Duch Páně praví: »Před pádem povyšuje se duch«. Hle, hádali příčinu býti pádu pajchu z daruov božích, a když sau poznali nedostatek, horlívě činili pokánie a žalostně kvílili na svuoj hřiech a káli se, a tehdy zase napraveni a obnoveni bývali v Duchu božím 135 svatém. I že pohřiechu lidé na dary boží zapomínají a v nich se vyná- šejí, protož odjímá Pán dary své, že po mnohých slzách nenavracuje Ducha svého svatého. A někteří žádají zase nabyti Duch , a ledva v hodinu smrti zase nabývají. A protož, kteří mají Ducha božieho, ať sú opatrní a stojie v bázni božie, a nahlédajte často v srdce své 140 a chovajte daruov těch. Neb ť jest veliký Kristuov příchod a velmi 449b1 vážen býti má a milován a náramně jest úžitečný k dojití slávy. Znamenie odjitie Kristovi Znamenati to potřebné Nedostatek veliký náš 131 Přísl. 16, 18
Strana 584
584 Kapitola Pustiti lohoto hosti úžitečné jest Závora zlá Aj, přijdu rychle. Povědieno jest, kterak přichází voleným k spasení, zatracencuom ku pádu a k oboření; ne aby pádu lidského žádal, ale že padají na něm a příčinu pádu berau. On zajisté hotov jest z dobroty své spasiti všecky, shromažditi všecky a se všemi přebývati a uprostřed jich bydleti. V Pří- sloví VIII°.: »Rozkoše mé sau býti s syny lidskými«. Má hotovost býti se všemi dušemi a s nimi přebývati a přitovařišiti se jim, kdyby sami překážky nestavěli dušem svým. Jako die v Zje- vení III°.: »Já stojím u dveří a tluku« etc. Ten duch Ježíšuov, hle, přístojí duši, kdyby ho chtěla jediné přijíti. A jakž brzo vpustí ho 10 a otevře mu duše, ihned pojednau s utěšením činí hody a rozkoš velikau, radost a potěšenie. Nebo, ktož dobrého hostě nevpauští do domu, zahanbuje ho a zbuzuje k nenávisti; tak, které duše zavierají dvéře před tváří Ježíše Krista a nedbají vpustiti ho, ale přivírají se, že Všemohúcí nemuože vjíti. Co jest to a jaká jest to 15 závora tak těžká? Jistě zlovolná mysl, tvrdá mysl, nevěřící mysl a zlé srdce a nevděčnost a množstvie hřiechuov. V Skutcích apošt. VII°.: »Ó tvrdé šíje a neobřezaného srdce!« Jako by řekl: »Ó zlostní, ó pyšní, ó zatvrzení a nevděční, co děláte, že jako závorau těmito hřiechy zavieráte svědomie, že nemám v vás 20 místa?« Protož závora a ten sochor zapírající jest tvrdost srdce. 5 Dobrým i zlým přichází Kristus Druhé temnosti bluduov a milovánie temností většie a váž- nějšie nežli světla. Jan I°.: »Přišlo světlo na svět, a milovali sau lidé viece temnosti nežli světlo«. Jan III.: »Tento ť jest saud (totiž těžký), že přišlo světlo«, totiž Ježíš svým navští-25 449b2 vením, chtěje duši osvietiti. A aj, zlost srdce lidského, že viece milují minutedlné časné věci nežli duchovnie dobré a věčné, viece následují marnosti nežli Kristovy pravdy a ctnosti! Hle, závory ty: marnost marností, milovánie temností a nevděčnost a pýcha, milovánie světa! Jan I.°: »Přišlo světlo osvěcujície kaž-30 dého člověka«, totiž chtěje člověka utěšiti, chtěje učiti, chtěje osvietiti, aby člověk poznal se samého a Boha a viece nečistoty hřiechuov aby poznal a činil pokánie a spasen aby byl. Toho světla nenávidie lidé a na svět temnostmi zahuštěný hledie všickni, kterýžto svět zastěňuje světlo věčné, aby nenavští- 35 vilo srdcí našich. Světlo toto častokrát nabádá k dobrému, tluče a navštěvuje, ale člověk nechce ho vpustiti, aby osvícen byl a hoř- 6 Přísl. 8, 31 — 9 Zj. 3, 20 — 18 Skutk. 7, 51 — 23 Spr. Jan 3, 19 — 24 Ib. — 30 Jan 1, 9
584 Kapitola Pustiti lohoto hosti úžitečné jest Závora zlá Aj, přijdu rychle. Povědieno jest, kterak přichází voleným k spasení, zatracencuom ku pádu a k oboření; ne aby pádu lidského žádal, ale že padají na něm a příčinu pádu berau. On zajisté hotov jest z dobroty své spasiti všecky, shromažditi všecky a se všemi přebývati a uprostřed jich bydleti. V Pří- sloví VIII°.: »Rozkoše mé sau býti s syny lidskými«. Má hotovost býti se všemi dušemi a s nimi přebývati a přitovařišiti se jim, kdyby sami překážky nestavěli dušem svým. Jako die v Zje- vení III°.: »Já stojím u dveří a tluku« etc. Ten duch Ježíšuov, hle, přístojí duši, kdyby ho chtěla jediné přijíti. A jakž brzo vpustí ho 10 a otevře mu duše, ihned pojednau s utěšením činí hody a rozkoš velikau, radost a potěšenie. Nebo, ktož dobrého hostě nevpauští do domu, zahanbuje ho a zbuzuje k nenávisti; tak, které duše zavierají dvéře před tváří Ježíše Krista a nedbají vpustiti ho, ale přivírají se, že Všemohúcí nemuože vjíti. Co jest to a jaká jest to 15 závora tak těžká? Jistě zlovolná mysl, tvrdá mysl, nevěřící mysl a zlé srdce a nevděčnost a množstvie hřiechuov. V Skutcích apošt. VII°.: »Ó tvrdé šíje a neobřezaného srdce!« Jako by řekl: »Ó zlostní, ó pyšní, ó zatvrzení a nevděční, co děláte, že jako závorau těmito hřiechy zavieráte svědomie, že nemám v vás 20 místa?« Protož závora a ten sochor zapírající jest tvrdost srdce. 5 Dobrým i zlým přichází Kristus Druhé temnosti bluduov a milovánie temností většie a váž- nějšie nežli světla. Jan I°.: »Přišlo světlo na svět, a milovali sau lidé viece temnosti nežli světlo«. Jan III.: »Tento ť jest saud (totiž těžký), že přišlo světlo«, totiž Ježíš svým navští-25 449b2 vením, chtěje duši osvietiti. A aj, zlost srdce lidského, že viece milují minutedlné časné věci nežli duchovnie dobré a věčné, viece následují marnosti nežli Kristovy pravdy a ctnosti! Hle, závory ty: marnost marností, milovánie temností a nevděčnost a pýcha, milovánie světa! Jan I.°: »Přišlo světlo osvěcujície kaž-30 dého člověka«, totiž chtěje člověka utěšiti, chtěje učiti, chtěje osvietiti, aby člověk poznal se samého a Boha a viece nečistoty hřiechuov aby poznal a činil pokánie a spasen aby byl. Toho světla nenávidie lidé a na svět temnostmi zahuštěný hledie všickni, kterýžto svět zastěňuje světlo věčné, aby nenavští- 35 vilo srdcí našich. Světlo toto častokrát nabádá k dobrému, tluče a navštěvuje, ale člověk nechce ho vpustiti, aby osvícen byl a hoř- 6 Přísl. 8, 31 — 9 Zj. 3, 20 — 18 Skutk. 7, 51 — 23 Spr. Jan 3, 19 — 24 Ib. — 30 Jan 1, 9
Strana 585
XXII. 585 450a kost za hřiechy aby měl. Tyť sau dvéře a závora duše, kteráž před oblíčejem božím se zavierá. V Maudrosti I°. napsáno: »V zlovolnau 40 duši nevejde maudrost a Duch Páně kázně ujde před člověkem ošemetným«. Časté ť jest tlučenie Ducha Páně, ale duše zlau volí přistírá se a zavierá. Pokrytstvie jest také závora a dvéře veliké, pro kteréž Kristus v uohyzdnosti má duši tu. Zlovolná a pokrytá duše ani v kázaní, 45 ani v svátosti velebné přijímaní co dobrého nabývá. Nebo ty dvéře předložila duše a nemuož Kristus přebývati tu; protož nižádných tu hoduov nenie. Ó, bychom vyvrhli ty závory a dveře odstavili před oblíčejem božím! Ó, bychom pilně pohledali, co jest v nás, ješto Krista zrazuje a zarmucuje, abychom, opravíce to, i Krista s ra- 50 dostí přijali! Těm, kteříž hotovi sú Kristu otevříti, dává jim mnohé dobré věci a často je navštěvuje; ale kteříž nemají žádosti otevříti jemu, k těm ť nepřichází. Jakž ty duše mají se k němu, tak obracuje se aneb odvracuje Kristus od nich. Šetří toho ženich: jestliže duše 55 viece o tělo aneb o jiné stvořenie pečuje, odvracuje se od té duše a v uošklivosti má ji; a pakli se modlí, miluje a zchopna jest duše k dobrému, prorok jest Kristus, všecky věci vidí, jest světlo, často- krát přichází tu. Lénivé duše nenajdau ho v lenosti; ale potřebie jest duši často hledati Boha. Chce-li zbohacena býti v dařích bož- 60 ských, žádá-li ho duše, bude ho mieti; a pakli ho nežádá, tehdy odchází od cizích žádostí. K duši žieznivé přichází; má-li temnosti v sobě a otevře a žádá Krista, on přijda zapuzuje všecky temnosti (II. k Tessalon.). Dábelstvie polednie tak panovánie obdrží na křesťanském lidu, že se mnohým zdáti bude, že by veliká strana 65 Antikristova byla Kristus a pravá strana. A protož Kristus duchem aust svých, totiž živým svým svatým slovem zamorduje v těch křesťanech falešného Krista. A osvícením Ducha svého a příchodu svého, totiž, když Kristus přijde a Duch jeho v duši, on ť vyžene to dábelstvie polednie. Jako by řekl: »Mnohé duše zmámeny 70 budau od Antikrista a chytrému dáblu slúžiti budau v bludu svém«. Kristus příchodem svým když duši navštíví, on ť jest mocen zkaziti to dábelstvie, toliko jestliže duše chce otevříti jemu a žádá ho viděti, tu ť přijde pozránie pravé; kdež se jest domnieval býti Ducha Páně v duši, ano byl dábluov, osvítí tento Kristuov příchod duši. 75 A jediné jakž duše počíná se připravovati, hned jest přítomen ku Opatřiti se rychle Kristus šetří duši Přchod Kristuov s úžitkem Zlá vuolc zastavu- je a pokrytstvíc 450a2 Hotový Kristus přijíti s mnohými úžitky 39 Moudr. 1, 4 a 5 — 62 Podle 2. Tes. 2, 8 a 9 — 63 Ohlas Ž. 91, 6
XXII. 585 450a kost za hřiechy aby měl. Tyť sau dvéře a závora duše, kteráž před oblíčejem božím se zavierá. V Maudrosti I°. napsáno: »V zlovolnau 40 duši nevejde maudrost a Duch Páně kázně ujde před člověkem ošemetným«. Časté ť jest tlučenie Ducha Páně, ale duše zlau volí přistírá se a zavierá. Pokrytstvie jest také závora a dvéře veliké, pro kteréž Kristus v uohyzdnosti má duši tu. Zlovolná a pokrytá duše ani v kázaní, 45 ani v svátosti velebné přijímaní co dobrého nabývá. Nebo ty dvéře předložila duše a nemuož Kristus přebývati tu; protož nižádných tu hoduov nenie. Ó, bychom vyvrhli ty závory a dveře odstavili před oblíčejem božím! Ó, bychom pilně pohledali, co jest v nás, ješto Krista zrazuje a zarmucuje, abychom, opravíce to, i Krista s ra- 50 dostí přijali! Těm, kteříž hotovi sú Kristu otevříti, dává jim mnohé dobré věci a často je navštěvuje; ale kteříž nemají žádosti otevříti jemu, k těm ť nepřichází. Jakž ty duše mají se k němu, tak obracuje se aneb odvracuje Kristus od nich. Šetří toho ženich: jestliže duše 55 viece o tělo aneb o jiné stvořenie pečuje, odvracuje se od té duše a v uošklivosti má ji; a pakli se modlí, miluje a zchopna jest duše k dobrému, prorok jest Kristus, všecky věci vidí, jest světlo, často- krát přichází tu. Lénivé duše nenajdau ho v lenosti; ale potřebie jest duši často hledati Boha. Chce-li zbohacena býti v dařích bož- 60 ských, žádá-li ho duše, bude ho mieti; a pakli ho nežádá, tehdy odchází od cizích žádostí. K duši žieznivé přichází; má-li temnosti v sobě a otevře a žádá Krista, on přijda zapuzuje všecky temnosti (II. k Tessalon.). Dábelstvie polednie tak panovánie obdrží na křesťanském lidu, že se mnohým zdáti bude, že by veliká strana 65 Antikristova byla Kristus a pravá strana. A protož Kristus duchem aust svých, totiž živým svým svatým slovem zamorduje v těch křesťanech falešného Krista. A osvícením Ducha svého a příchodu svého, totiž, když Kristus přijde a Duch jeho v duši, on ť vyžene to dábelstvie polednie. Jako by řekl: »Mnohé duše zmámeny 70 budau od Antikrista a chytrému dáblu slúžiti budau v bludu svém«. Kristus příchodem svým když duši navštíví, on ť jest mocen zkaziti to dábelstvie, toliko jestliže duše chce otevříti jemu a žádá ho viděti, tu ť přijde pozránie pravé; kdež se jest domnieval býti Ducha Páně v duši, ano byl dábluov, osvítí tento Kristuov příchod duši. 75 A jediné jakž duše počíná se připravovati, hned jest přítomen ku Opatřiti se rychle Kristus šetří duši Přchod Kristuov s úžitkem Zlá vuolc zastavu- je a pokrytstvíc 450a2 Hotový Kristus přijíti s mnohými úžitky 39 Moudr. 1, 4 a 5 — 62 Podle 2. Tes. 2, 8 a 9 — 63 Ohlas Ž. 91, 6
Strana 586
586 Kapitola Navštěvuje rozlič- né stavy Pán V bohomyslnosti V žaláři V pokušcní odstupují pomoci a vchází tu; a jest-li tu slepota, nemoc, hlaupost, všecko napraví Kristus. Někdy přichází Kristus, že velikau ohavnost člověk do sebe znamená a hřiechy spatřuje, na ně naříká a života svého polepšuje; jako se pokládá ve čtení: Když Kristus přišel do hrádku, deset 80 malomocných potkalo se s ním. Tak v příští Kristovu mnohé věci v nás poznávají se tajné, a z toho pochází pláč, pokora, pokánie a bolest. Item někdy tak navštěvuje, že se pohybují všecky věci v človčku, vnitřnie i zevnitřnie, jako se to stalo v příchodu do Jeru- zaléma v Květnau neděli. Tak die žalm: »Chval duše má Hospo- 85 dina a všecky věci, kteréž vnitř ve mně sau«, totiž chválu vzdávajte jménu svatému jeho. Tak bylo v svatých, že všickni smyslové duše i těla hajbali se; někdy se také tělo raduje. Item již nynie navštěvuje lénivé kajície, dávaje strach, a jako metlau rychle švihá a dopauští hruozu a bázeň v duši, kteráž prvé 90 nedbala Krista, jako by nebyl Buoh; potom přichází lekánie smrti, pekla, hruoza od tváři hřiechuov a bolest z aurazu a hněvánie Boha. Item stavy rozličné rozličným obyčejem navštěvuje: stav kněžský, panenský a vdovský i jiné divným obyčejem navštěvuje a tresce. Item skrz poznánie pravdy. Item zjevuje tajné věci prvotně 95 kněžím a potom lidu; jako narozenie své najprvé pastýřóm zjevil a potom jiným, tak pravdy zjevuje mnohé jinak a jinak, najprvé znamenitějším vuodcím a potom jiným. Item zarmaucené navště- vuje potěšením. Žalm: »Podlé množstvie bolestí mých potěšenie 450b tvá potěšila sau duše mé, Hospodine, neb obveselila sú duši mú«. 100 Protož řekl učedlníkuom: »Plakati a kvieliti budete, ale svět bude se radovati etc., ale zámutek váš obrátie se v radost«. Item navštěvuje duši v bohomyslnosti, jako učedlníky v domě navštívil řka: »Pokoj vám! Nechtějte se báti!« I zradovali sau se svatí učedlníci, uzřevše Pána. Tak, kteří se zavierají s Kristem 105 v náboženství pravém, přichází tu častokrát a potěšuje. Item přichází k žalářným divným zpuosobem a rozmnožuje potěšenie a naději a vieru. Item světlo pravé jest život duše a pravda. A ač na kázaní poslauchají lidé a čtau Písmo svaté, jestliže Kristus ne- navštěvuje, nenie úžitečné, nenie stálé, a ač poslauchají, přijde 110 jim k bludu; a jestliže dnes věřie o svátostech a o jiných článciech viery, a když přichází zarmúcenie a pokušenie od nepřátel, tehdy — — 80 Luk. 17, 12 nn. — 84 Mat. 21, 8 nn.; Marek II, 8nn.; Luk. 19, 36; Jan 12, 13 nn. — 85 Ž. 103, 1 — 96 Luk. 2, 10 — 99 Ž. 94, 19 — 101 Jan 16, 20 — 104 Luk. 24, 36
586 Kapitola Navštěvuje rozlič- né stavy Pán V bohomyslnosti V žaláři V pokušcní odstupují pomoci a vchází tu; a jest-li tu slepota, nemoc, hlaupost, všecko napraví Kristus. Někdy přichází Kristus, že velikau ohavnost člověk do sebe znamená a hřiechy spatřuje, na ně naříká a života svého polepšuje; jako se pokládá ve čtení: Když Kristus přišel do hrádku, deset 80 malomocných potkalo se s ním. Tak v příští Kristovu mnohé věci v nás poznávají se tajné, a z toho pochází pláč, pokora, pokánie a bolest. Item někdy tak navštěvuje, že se pohybují všecky věci v človčku, vnitřnie i zevnitřnie, jako se to stalo v příchodu do Jeru- zaléma v Květnau neděli. Tak die žalm: »Chval duše má Hospo- 85 dina a všecky věci, kteréž vnitř ve mně sau«, totiž chválu vzdávajte jménu svatému jeho. Tak bylo v svatých, že všickni smyslové duše i těla hajbali se; někdy se také tělo raduje. Item již nynie navštěvuje lénivé kajície, dávaje strach, a jako metlau rychle švihá a dopauští hruozu a bázeň v duši, kteráž prvé 90 nedbala Krista, jako by nebyl Buoh; potom přichází lekánie smrti, pekla, hruoza od tváři hřiechuov a bolest z aurazu a hněvánie Boha. Item stavy rozličné rozličným obyčejem navštěvuje: stav kněžský, panenský a vdovský i jiné divným obyčejem navštěvuje a tresce. Item skrz poznánie pravdy. Item zjevuje tajné věci prvotně 95 kněžím a potom lidu; jako narozenie své najprvé pastýřóm zjevil a potom jiným, tak pravdy zjevuje mnohé jinak a jinak, najprvé znamenitějším vuodcím a potom jiným. Item zarmaucené navště- vuje potěšením. Žalm: »Podlé množstvie bolestí mých potěšenie 450b tvá potěšila sau duše mé, Hospodine, neb obveselila sú duši mú«. 100 Protož řekl učedlníkuom: »Plakati a kvieliti budete, ale svět bude se radovati etc., ale zámutek váš obrátie se v radost«. Item navštěvuje duši v bohomyslnosti, jako učedlníky v domě navštívil řka: »Pokoj vám! Nechtějte se báti!« I zradovali sau se svatí učedlníci, uzřevše Pána. Tak, kteří se zavierají s Kristem 105 v náboženství pravém, přichází tu častokrát a potěšuje. Item přichází k žalářným divným zpuosobem a rozmnožuje potěšenie a naději a vieru. Item světlo pravé jest život duše a pravda. A ač na kázaní poslauchají lidé a čtau Písmo svaté, jestliže Kristus ne- navštěvuje, nenie úžitečné, nenie stálé, a ač poslauchají, přijde 110 jim k bludu; a jestliže dnes věřie o svátostech a o jiných článciech viery, a když přichází zarmúcenie a pokušenie od nepřátel, tehdy — — 80 Luk. 17, 12 nn. — 84 Mat. 21, 8 nn.; Marek II, 8nn.; Luk. 19, 36; Jan 12, 13 nn. — 85 Ž. 103, 1 — 96 Luk. 2, 10 — 99 Ž. 94, 19 — 101 Jan 16, 20 — 104 Luk. 24, 36
Strana 587
XXII. 587 450b2 odstupují, zapierají. To bývá proto, že nebyl Duch boží v nich, toho světla nebylo tu, neštípilo tu pravdy. A dnes jednák držie 115 takto s pravdau, jednák jináče, jednák bluduov následují, jednák nechají, a tak se vrtie pochybností. Jednák tomuto kázaní již tak povolují, jiní pokrytému kázaní opět jináče svolují. Příčina jest ta, že světlo toto pravé viery nenie založeno v srdcích jich. Protož ne- ustavičná sau srdce, nebo na skále nejsau založená a světla tohoto 120 nemilují. Tak sau se rozmohli kacieři dnes, že se nenalézá stálá pravda v lidech, aby nečinili v lidu vrtkánie, totiž že jednák o Trojici svaté nevěřie, jednák o vtělení Syna božieho, jednák o velebné svátosti oltářnie najzbožilejšie, a činie v těchto věcech pochybo- 125 vánie. Potřebie jest lidu otevříti dveře pravému světlu Ježíše Krista a zachovati pravú vieru. Kdež jest světlo Kristovo v srdci, žádná zpuosoba, žádný strach nesvede. Někdy navštěvuje v práci; a nemuož v ní prospievati, leč navštíví Kristus. Tak učedlníky v lovení ryb navštievil, a řekli 130 jemu: »Přikazateli, přes celau noc pracujíce nic sme neulovili; ale v slovu tvém« etc. Tak dnes práce jest veliká naše, a neroste úžitek; příčina toho jest, nebo světla pravého nenie v nás. Kdyby byl Kris- tus v nás, veliký bychom činili úžitek a podivili bychom se s Janem řkauce: »Pán jest!«, totiž jeho dielo jest toto, neb on s námi jest, 135 protož úžitek přišel z práce. Již pohřiechu v kázaní a v řečech božích a v vypravování slov Páně malý jest úžitek; když nenie polepšenie života, hřiechové rostau, nebo s námi nenie Pán. Kdy- bychom lkali, hřiechy kazili, života polepšili, znamenitě Kristus byl by s námi. Item jednák nemocné, již chudé navštěvuje, všudy tluče, všudy domy vybíjí, chtěje hřiechy odpustiti a jich zprostiti. Ale těžké ť jest to, že snáze jest svět spasiti nežli nevděčného obrátiti; nechtí pustiti Krista. Častokrát slyšie a tělo a krev Páně přijímají, a nenie Ducha božieho v nich, žádného nenie náboženstvie a po- 145 lepšenie života. Pakli bývá vpuštěn, chce se člověku modliti dlauho, a ne brzo očekávati konce, líbí se Krista milovati. Zachar. IX. »Povězte dceři sionské: Aj, král tvuoj béře se tobě, Spasitel«. A Izaiáš LX°.: »Vstaň, osvěť se, Jeruzaléme, přišlo světlo tvé, otevři jemu! Tmy přikryjíl zemi, nad tebau vzejde Pán a přijde 150 k tobě s dary a s světlem velikým a s pomocí silnú« etc. 140 Kacicii se rozmohli Práce bez Krista daremiic 451a1 130 Luk. 5, 5 — 134 Jan 21, 7 — 147 Zach. 9, 9; Iz. 62, 11 —148 Podle Iz. 60, I až 5
XXII. 587 450b2 odstupují, zapierají. To bývá proto, že nebyl Duch boží v nich, toho světla nebylo tu, neštípilo tu pravdy. A dnes jednák držie 115 takto s pravdau, jednák jináče, jednák bluduov následují, jednák nechají, a tak se vrtie pochybností. Jednák tomuto kázaní již tak povolují, jiní pokrytému kázaní opět jináče svolují. Příčina jest ta, že světlo toto pravé viery nenie založeno v srdcích jich. Protož ne- ustavičná sau srdce, nebo na skále nejsau založená a světla tohoto 120 nemilují. Tak sau se rozmohli kacieři dnes, že se nenalézá stálá pravda v lidech, aby nečinili v lidu vrtkánie, totiž že jednák o Trojici svaté nevěřie, jednák o vtělení Syna božieho, jednák o velebné svátosti oltářnie najzbožilejšie, a činie v těchto věcech pochybo- 125 vánie. Potřebie jest lidu otevříti dveře pravému světlu Ježíše Krista a zachovati pravú vieru. Kdež jest světlo Kristovo v srdci, žádná zpuosoba, žádný strach nesvede. Někdy navštěvuje v práci; a nemuož v ní prospievati, leč navštíví Kristus. Tak učedlníky v lovení ryb navštievil, a řekli 130 jemu: »Přikazateli, přes celau noc pracujíce nic sme neulovili; ale v slovu tvém« etc. Tak dnes práce jest veliká naše, a neroste úžitek; příčina toho jest, nebo světla pravého nenie v nás. Kdyby byl Kris- tus v nás, veliký bychom činili úžitek a podivili bychom se s Janem řkauce: »Pán jest!«, totiž jeho dielo jest toto, neb on s námi jest, 135 protož úžitek přišel z práce. Již pohřiechu v kázaní a v řečech božích a v vypravování slov Páně malý jest úžitek; když nenie polepšenie života, hřiechové rostau, nebo s námi nenie Pán. Kdy- bychom lkali, hřiechy kazili, života polepšili, znamenitě Kristus byl by s námi. Item jednák nemocné, již chudé navštěvuje, všudy tluče, všudy domy vybíjí, chtěje hřiechy odpustiti a jich zprostiti. Ale těžké ť jest to, že snáze jest svět spasiti nežli nevděčného obrátiti; nechtí pustiti Krista. Častokrát slyšie a tělo a krev Páně přijímají, a nenie Ducha božieho v nich, žádného nenie náboženstvie a po- 145 lepšenie života. Pakli bývá vpuštěn, chce se člověku modliti dlauho, a ne brzo očekávati konce, líbí se Krista milovati. Zachar. IX. »Povězte dceři sionské: Aj, král tvuoj béře se tobě, Spasitel«. A Izaiáš LX°.: »Vstaň, osvěť se, Jeruzaléme, přišlo světlo tvé, otevři jemu! Tmy přikryjíl zemi, nad tebau vzejde Pán a přijde 150 k tobě s dary a s světlem velikým a s pomocí silnú« etc. 140 Kacicii se rozmohli Práce bez Krista daremiic 451a1 130 Luk. 5, 5 — 134 Jan 21, 7 — 147 Zach. 9, 9; Iz. 62, 11 —148 Podle Iz. 60, I až 5
Strana 588
588 Kapitola Příklad Jak tu bude auzko Světi žádali příchodu Páně Aj, přijdu rychle. Jesti ť jeho příchod znamenitý. Když člověk vnitřní puojde s tohoto světa a tu všeliká pomoc lidská bude od něho odjata a všechen svět zbauří se, v němž žádné pomoci ani od přátel nebude moci mieti, tehdy každému takovému již jest příchod Páně, v kterémžto příští tento svět jako moře vy- 5 mietá z sebe člověka, jako někdy vyvrhlo Jonáše. A k tomu pří- chodu napomíná Písmo, abychom prohlédali. Jako kdyby král mocný, kterýž by nenáviděl zlosti, k tomuto městu se přibližoval a vzkázal by řka: »Aj, jdu«, tehdy by dobří z jeho příchodu velmi se radovali, ale zlí rmautili by se: tak i o Kristovu příští, že dvojí 10 jest lid, dobří se radují, ale zlí se rmautie, aniž se chce tomu člověku vnitřnímu s Kristem potkati, nebo nechce člověk sebau hnauti ani se zpuosobiti ku potkání s Kristem; a onino přemáhajíce hřiechy žádají jeho příchodu. Jako die apoštol (II. k Timoteovi IIII°.): »Dobrý boj sem bojoval, běh sem dokonal«. Nebo veškeren život 15 jeho byl jest v boji proti hřiechóm, proti falešným učitelóm a blu- duom etc. A die: »Vieru sem zachoval«. Nebo ani ďáblové jie nepo- rušili. A to jest přeúžitečné člověku z tohoto světa vycházejícímu. »A naposledy složena jest mi koruna spravedlnosti, kterauž Pán odplatí mi v ten den«. Nebo voleným ten den příchodu jest znamenitý. »A netoliko, die, mně, ale všem, kteříž milují příchod jeho«. Nebo ty věci, kteréž sau na překážku duši, jako tělesná smrtedlnost, žádají, aby se zrušila. Nebo voleným proti budaucie vlasti jest zde jako noc, poněvadž tam nojvé věci očekávají jich, nový věk, nový život, 25 451a2 a tepruva poznají, co sau, když se již vnitř uhlédají. Tam, bude-li poškvrna jaká duše, poznají ji a tesknost mieti budau z toho; radše by přede vším světem hanbu trpěli, nežli by tak zmazaní před Pánem postaveni byli. A že mnozí zámutkové zde sau na světě a biedy, duše věrná 30 žádá Kristova příchodu, aby jie na smrti přišel. Neb povědieno jest Ezechielovi: »Synu člověčí, mezi štiery bydlíš«. A že srdce vlastnie odpierá a protiví se častokrát a hněvá se, popauzie se proti duši a dobrému jejiemu, tělo také odporno jest, protož věrná duše žádá příští Kristova. Jako apoštol, vida jiný zákon v audech 35 svých, řekl: »Biedný já, kto mě vysvobodí z žaláře smrti této?« Hle, toho příchodu žádal Pána Krista tento svatý apoštol! Nebo, 20 6 Jon. 2, 11 — 15 2. Tim. 4, 7 — 16 »boji« opravou z pův.: lkání. — 19 2. Tim. 4, 8 —21 Ib. — 32 Ezech. 2, 6 — 35 Řím. 7, 23 a 24
588 Kapitola Příklad Jak tu bude auzko Světi žádali příchodu Páně Aj, přijdu rychle. Jesti ť jeho příchod znamenitý. Když člověk vnitřní puojde s tohoto světa a tu všeliká pomoc lidská bude od něho odjata a všechen svět zbauří se, v němž žádné pomoci ani od přátel nebude moci mieti, tehdy každému takovému již jest příchod Páně, v kterémžto příští tento svět jako moře vy- 5 mietá z sebe člověka, jako někdy vyvrhlo Jonáše. A k tomu pří- chodu napomíná Písmo, abychom prohlédali. Jako kdyby král mocný, kterýž by nenáviděl zlosti, k tomuto městu se přibližoval a vzkázal by řka: »Aj, jdu«, tehdy by dobří z jeho příchodu velmi se radovali, ale zlí rmautili by se: tak i o Kristovu příští, že dvojí 10 jest lid, dobří se radují, ale zlí se rmautie, aniž se chce tomu člověku vnitřnímu s Kristem potkati, nebo nechce člověk sebau hnauti ani se zpuosobiti ku potkání s Kristem; a onino přemáhajíce hřiechy žádají jeho příchodu. Jako die apoštol (II. k Timoteovi IIII°.): »Dobrý boj sem bojoval, běh sem dokonal«. Nebo veškeren život 15 jeho byl jest v boji proti hřiechóm, proti falešným učitelóm a blu- duom etc. A die: »Vieru sem zachoval«. Nebo ani ďáblové jie nepo- rušili. A to jest přeúžitečné člověku z tohoto světa vycházejícímu. »A naposledy složena jest mi koruna spravedlnosti, kterauž Pán odplatí mi v ten den«. Nebo voleným ten den příchodu jest znamenitý. »A netoliko, die, mně, ale všem, kteříž milují příchod jeho«. Nebo ty věci, kteréž sau na překážku duši, jako tělesná smrtedlnost, žádají, aby se zrušila. Nebo voleným proti budaucie vlasti jest zde jako noc, poněvadž tam nojvé věci očekávají jich, nový věk, nový život, 25 451a2 a tepruva poznají, co sau, když se již vnitř uhlédají. Tam, bude-li poškvrna jaká duše, poznají ji a tesknost mieti budau z toho; radše by přede vším světem hanbu trpěli, nežli by tak zmazaní před Pánem postaveni byli. A že mnozí zámutkové zde sau na světě a biedy, duše věrná 30 žádá Kristova příchodu, aby jie na smrti přišel. Neb povědieno jest Ezechielovi: »Synu člověčí, mezi štiery bydlíš«. A že srdce vlastnie odpierá a protiví se častokrát a hněvá se, popauzie se proti duši a dobrému jejiemu, tělo také odporno jest, protož věrná duše žádá příští Kristova. Jako apoštol, vida jiný zákon v audech 35 svých, řekl: »Biedný já, kto mě vysvobodí z žaláře smrti této?« Hle, toho příchodu žádal Pána Krista tento svatý apoštol! Nebo, 20 6 Jon. 2, 11 — 15 2. Tim. 4, 7 — 16 »boji« opravou z pův.: lkání. — 19 2. Tim. 4, 8 —21 Ib. — 32 Ezech. 2, 6 — 35 Řím. 7, 23 a 24
Strana 589
XXII. 589 45 451b1 50 kto by do některé krajiny přes moře plavil se, čiem by se viece k břehu přibližoval, tiem by se viece radoval. Tak také jest o věrné 40 duši. A jako člověk s nepřítelem když bojuje, žádá konce boje, tak také i duše v boji postavená, vidúci mnohých pády a nebezpečen- stvie, žádá konce boje. A protož duše věrná, žádného zde odpoči- nutie nevidúci, žádného potěšenie, mluví ono slovo Davida: »Obrať se, duše má, do odpočinutie tvého« etc. A tak světí, z tohoto světa vycházejíce, pověděti mohau to Kristovo slovo: »Kdybyšte milovali mne, radovali byšte se zajisté, že jdu k Otci«. Protož Kristus die: »Ktož věří v mě, by pak umřel, živ bude«. A protož cierkev svatá vyjitie svatých s tohoto světa Narozenie svatých nazývá narozenie; nebo novým životem tehdáž rodie se v Bohu. A protož z té příčiny smrt svatých slavně se pamatuje. A Spasitel Pán die: »Když fíkové dřevo ktve« etc. A tak zkaženie světa pře- dejde, o kterémž předpověděl: »Vězte, že blízko jest léto«. Tak svatým světlo přichází a léto, horkost Ducha svatého. Ale málo jest těch, kteří by to příštie milovali. Protož prosíme 55 řiekajíce: »Přiď královstvie tvé!«, aby tak mrákoty a temnosti mysli napřed odešly a světlo svaté přišlo. A že lidé nemilují toho příchodu, protož neřiekají s apoštolem: »Žádám rozdělen býti a býti s Kristem«. A opět: »Mně živu býti Kristus jest, ale umřieti zisk«. A David: »Žieznila duše má k Bohu, studnici živé« etc. 60 A opět: »Běda mně, že příbytek muoj prodlaužil se jest!« A čiem svědomie jest čistčie, tiem radostněji s tohoto světa vycházie. Nebo tehdy již dána bude radost věrným, kteréž žádný nebude moci již odjieti; tehdy Pána uhlédá v velikém světle, v kterémž všecky nedostatky své spatří a styděti se bude nad 65 obyčej. Tehdy die Kristus duši věrné: »Podiž, choti má! Povstaň!«, totiž z těch temností hřiecha. Viděl v kapitole XIIIIé., kterak světí boj mají se zlými; a potom o nich die: »Od této chvíle již praví Duch, aby odpočívali od prací svých. A blahoslavení, kteří v Pánu umierají«. A poněvadž zde nenie odpočinutie, jediné tam, 70 tehdy duše věrná žádá toho odpočinutie. A čiem kto nečistčie svědomie má, tiem s větší těžkostí potká se s Pánem Kristem, s větší bolestí a trápením. A to den Páně zjeví, neb oči mají krhavé. V tom příští každý vydá počet ze všech Řiedci miluji tento příchod Světí chvátají k odplatě věčné Příklad Běda světlomí nečistému! - — 43 Ž. 116, 7 — 46 Jan 14, 28 — 47 Jan 11, 25 — 51 Mat. 24, 32 — 52 Ib. — 55 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 57 Filip. 1, 23 — 58 Filip. 1, 21 — 59 Podle Z. 42, 3 — 60 Ž. 120, 5 — 62 Podle Jana 16, 22 — 65 Podle Pís. Sal. 4, & - 66 Zj. 11, 13
XXII. 589 45 451b1 50 kto by do některé krajiny přes moře plavil se, čiem by se viece k břehu přibližoval, tiem by se viece radoval. Tak také jest o věrné 40 duši. A jako člověk s nepřítelem když bojuje, žádá konce boje, tak také i duše v boji postavená, vidúci mnohých pády a nebezpečen- stvie, žádá konce boje. A protož duše věrná, žádného zde odpoči- nutie nevidúci, žádného potěšenie, mluví ono slovo Davida: »Obrať se, duše má, do odpočinutie tvého« etc. A tak světí, z tohoto světa vycházejíce, pověděti mohau to Kristovo slovo: »Kdybyšte milovali mne, radovali byšte se zajisté, že jdu k Otci«. Protož Kristus die: »Ktož věří v mě, by pak umřel, živ bude«. A protož cierkev svatá vyjitie svatých s tohoto světa Narozenie svatých nazývá narozenie; nebo novým životem tehdáž rodie se v Bohu. A protož z té příčiny smrt svatých slavně se pamatuje. A Spasitel Pán die: »Když fíkové dřevo ktve« etc. A tak zkaženie světa pře- dejde, o kterémž předpověděl: »Vězte, že blízko jest léto«. Tak svatým světlo přichází a léto, horkost Ducha svatého. Ale málo jest těch, kteří by to příštie milovali. Protož prosíme 55 řiekajíce: »Přiď královstvie tvé!«, aby tak mrákoty a temnosti mysli napřed odešly a světlo svaté přišlo. A že lidé nemilují toho příchodu, protož neřiekají s apoštolem: »Žádám rozdělen býti a býti s Kristem«. A opět: »Mně živu býti Kristus jest, ale umřieti zisk«. A David: »Žieznila duše má k Bohu, studnici živé« etc. 60 A opět: »Běda mně, že příbytek muoj prodlaužil se jest!« A čiem svědomie jest čistčie, tiem radostněji s tohoto světa vycházie. Nebo tehdy již dána bude radost věrným, kteréž žádný nebude moci již odjieti; tehdy Pána uhlédá v velikém světle, v kterémž všecky nedostatky své spatří a styděti se bude nad 65 obyčej. Tehdy die Kristus duši věrné: »Podiž, choti má! Povstaň!«, totiž z těch temností hřiecha. Viděl v kapitole XIIIIé., kterak světí boj mají se zlými; a potom o nich die: »Od této chvíle již praví Duch, aby odpočívali od prací svých. A blahoslavení, kteří v Pánu umierají«. A poněvadž zde nenie odpočinutie, jediné tam, 70 tehdy duše věrná žádá toho odpočinutie. A čiem kto nečistčie svědomie má, tiem s větší těžkostí potká se s Pánem Kristem, s větší bolestí a trápením. A to den Páně zjeví, neb oči mají krhavé. V tom příští každý vydá počet ze všech Řiedci miluji tento příchod Světí chvátají k odplatě věčné Příklad Běda světlomí nečistému! - — 43 Ž. 116, 7 — 46 Jan 14, 28 — 47 Jan 11, 25 — 51 Mat. 24, 32 — 52 Ib. — 55 Mat. 6, 10; Luk. 11, 2 — 57 Filip. 1, 23 — 58 Filip. 1, 21 — 59 Podle Z. 42, 3 — 60 Ž. 120, 5 — 62 Podle Jana 16, 22 — 65 Podle Pís. Sal. 4, & - 66 Zj. 11, 13
Strana 590
590 Kapitola Nemilujem Kristova příchodu Blahoslaví poslu- chače řečí těchto skutkuov, kteréž činil, a žádný se tu nebude moci vymluviti etc. Jako ženich cizoložnice, když má přijíti, těžce ho očekává při- 75 451b2 cházejícieho, tak duše zlá smrti a Kristova příchodu na smrti těžce očekávati bude. Tyto války a biedy oznamují Kristuov příchod již blízký. A die: »Přijdu jako zloděj«. Mat. XXIIII.: »Protož sau blahoslavení, kteří bdie; kteréžto, když přijde pán, najde bedlivé«. Jako die Šalomún: »Synu, pomni na poslednie věci, 80 a na věky neshřešíš«. A Mojžieš: »Ó, by sobě usmyslili a porozuměli a ku posledniem věcem prohlédali!« Ó, nestojte, ledva najde se člověk, ješto by miloval tento Kristuov příchod, i starý i mladý! Nebo přichází jednak v mladosti a nebývá přijat, přichází v věku zmužilém a nebývá přijat Kristus, 85 přichází v zastaralých letech a nenie, kto by porozuměl a poslednie věci opatroval. Přichází, ano hřiechy nakaženi a přieliš zmazáni, nestojte! Protož řeknau mnozí: »Běda mně! Co bylo prospěšno naroditi se a vokřtiti, řečí božích poslúchati, tělo a krev boží při- jímati? Vidím svau nedbánlivost a nevděčnost, a jako za vlasy 90 táhnau mě k saudu smrti a pekelného vohně; nedbalý sem byl a duše má lénivá, nedbala na příchod Páně milostný, i skrze rány mnohé božie, kterýmiž mne přiháněl připravovati se k smrti svaté«. Protož pravil Kristus: »A vy buďte podobní lidem očekáva- jícím pána svého«. A opět: »Buďte hotovi, nebo, v kterau hodinu 95 se nenadějete, přijde«. Příchod k smrti naší milostným synuom a dobrým a spravedlivým jest žádostivý, zatracencóm jest hrozný. Blahoslavení, kteří svého ostřiehají raucha, aby nazí nechodili! Blahoslavené sau ty nevěsty, kteréž, postaveny jsúce uprostřed osiedl a šelm, vždycky sau bedlivie (!) a svědomie svých ostřiehají! 100 452a Nebo nový den a světlo, vyjdauce z žaláře, najdau a odpočinutie a pokoje věčného v slávě nebeské dosáhnau bez konce etc. Blahoslavený, ktož slyší a ostřichá slov proroctvie kněh těchto. Potvrzuje a zchvaluje Duch svatý všecka slova, položená v těchto knihách. Znal jest Duch Páně, že slova tato od kacieřuov a pokrytcuov budau haněna a potupo- vána; jakož také čtenie odsuzují kacieři. Protož praví nevěstě Ježíš, aby se veselila v podstatě řečí těchto kněh a držela je a věřila jim, totiž slovuom těmto. A na počátku kněh praví: »Blahoslavený, 5 78 Zj. 3, 3 — 79 Podle Mat. 24, 46 — 80 Eccli 7, 40 — 81 5. M. 32, 29 94 Luk. 12, 36 — 95 Mat. 24, 44 7 Zj. 1, 3
590 Kapitola Nemilujem Kristova příchodu Blahoslaví poslu- chače řečí těchto skutkuov, kteréž činil, a žádný se tu nebude moci vymluviti etc. Jako ženich cizoložnice, když má přijíti, těžce ho očekává při- 75 451b2 cházejícieho, tak duše zlá smrti a Kristova příchodu na smrti těžce očekávati bude. Tyto války a biedy oznamují Kristuov příchod již blízký. A die: »Přijdu jako zloděj«. Mat. XXIIII.: »Protož sau blahoslavení, kteří bdie; kteréžto, když přijde pán, najde bedlivé«. Jako die Šalomún: »Synu, pomni na poslednie věci, 80 a na věky neshřešíš«. A Mojžieš: »Ó, by sobě usmyslili a porozuměli a ku posledniem věcem prohlédali!« Ó, nestojte, ledva najde se člověk, ješto by miloval tento Kristuov příchod, i starý i mladý! Nebo přichází jednak v mladosti a nebývá přijat, přichází v věku zmužilém a nebývá přijat Kristus, 85 přichází v zastaralých letech a nenie, kto by porozuměl a poslednie věci opatroval. Přichází, ano hřiechy nakaženi a přieliš zmazáni, nestojte! Protož řeknau mnozí: »Běda mně! Co bylo prospěšno naroditi se a vokřtiti, řečí božích poslúchati, tělo a krev boží při- jímati? Vidím svau nedbánlivost a nevděčnost, a jako za vlasy 90 táhnau mě k saudu smrti a pekelného vohně; nedbalý sem byl a duše má lénivá, nedbala na příchod Páně milostný, i skrze rány mnohé božie, kterýmiž mne přiháněl připravovati se k smrti svaté«. Protož pravil Kristus: »A vy buďte podobní lidem očekáva- jícím pána svého«. A opět: »Buďte hotovi, nebo, v kterau hodinu 95 se nenadějete, přijde«. Příchod k smrti naší milostným synuom a dobrým a spravedlivým jest žádostivý, zatracencóm jest hrozný. Blahoslavení, kteří svého ostřiehají raucha, aby nazí nechodili! Blahoslavené sau ty nevěsty, kteréž, postaveny jsúce uprostřed osiedl a šelm, vždycky sau bedlivie (!) a svědomie svých ostřiehají! 100 452a Nebo nový den a světlo, vyjdauce z žaláře, najdau a odpočinutie a pokoje věčného v slávě nebeské dosáhnau bez konce etc. Blahoslavený, ktož slyší a ostřichá slov proroctvie kněh těchto. Potvrzuje a zchvaluje Duch svatý všecka slova, položená v těchto knihách. Znal jest Duch Páně, že slova tato od kacieřuov a pokrytcuov budau haněna a potupo- vána; jakož také čtenie odsuzují kacieři. Protož praví nevěstě Ježíš, aby se veselila v podstatě řečí těchto kněh a držela je a věřila jim, totiž slovuom těmto. A na počátku kněh praví: »Blahoslavený, 5 78 Zj. 3, 3 — 79 Podle Mat. 24, 46 — 80 Eccli 7, 40 — 81 5. M. 32, 29 94 Luk. 12, 36 — 95 Mat. 24, 44 7 Zj. 1, 3
Strana 591
XXII. 591 452а- ktož čte a slyší a zachovává slova kněh těchto«. Hle, blahoslaven- stvie jde za tím, ktož věří kniehám těmto! Řekl by někto: »Tehdy 10 všickni sme blahoslavení, kteříž sme slyšeli a čtli i psali«. Odpověd: Na počátku kněh povědieno jest: »Blahoslavený, ktož slyší, čte« — a přidává: »ostřiehá a zachovává je«. Protož již zřejmo jest, že ne každý jest svatý, ktož slyší uchem tělesným, ale duchovním; nebo mnozí sau hluší ušima duchovníma. Izaiáš: »Oslep srdce lidu 15 tohoto a uši jeho obtěž, aby vidauce« etc. Rána veliká jest, že mnozí slyšie slova prorokuov a apoštoluov ušima tělesnýma, a nepolepšují života, nedotýkají svědomie, ne- povstávají z nemocí duše a nepoznávají Boha svého; ale blaho- slavení, kteříž slyší a ostřiehají, kteříž sau obřezaných uší. Což jest 20 proti Bohu, nerádi toho a bezděky přijímají, ale raději zamietají bludné věci a protivné zákonu. Těch ť žádá posluchačuov Duch svatý, kteříž slyší a činí slovo božie, ne těch synuov Evy, kteráž slov hada poslauchajíci nezpuosobná byla k slovuom božím. Tak lid takový poslauchající, pokažený v uších, zavržen bývá od blaho- 25 slavenství, kterýž slyší a nerozumí ani činí; a protož není blaho- slavený, ale zlořečený jest, slepý jest. Jan, apoštol, jako vysoké sepsal čtenie, tak toto proroctvie ne- věstě boží jako kniežky sepsal, vystřiehaje ji od nebezpečenství Antikristových a kterých věcí má se varovati a vystřéhati, a které 30 držeti a věřiti. Jako, ktož slyší čtenie a zachovává, blahoslavený jest, tak slov těchto ktož poslauchá a ostřiehá, blahoslavený jest. Viděnie jest sedmero v těchto knihách; některá sú se již stala a vyplnila za času apoštoluov: které věci sau trpěli, kterak sú obracovali lid a přijímali Ducha svatého posluchači i kazatelové, 35 kterak viera rostla v lidu a rozmáhala se a kterak sau světí kaza- První věk cierkve telové a posluchači živi byli a tato slova zachovávali a na počátku viery svaté a obrácenie svého stáli sau, jaké sau o Bohu poznánie měli, kterak, obráceni jsúce k víře, v jednotě svaté byli sau spojeni spolu věrní, kterak jednomyslní a kterak pro Krista hotovi byli 40 umřieti a krev vyliti. A to ukazuje ono prvnie viděnie, kteréž na koni bílém znamená se, jaký lid čistý, svatý, nepoškvrněný a ne- vinný byl jako kuoň bielý ; a Kristus seděl na tom koni, na takovém lidu svatém božím, a Duch boží byl v něm. Jiný věk byl za času Kristova umučenie a mučedlníkuov 45 svatých, kterak sau kněžie, panny, manželé, vdovy, mládenci i děti Ostřiehati a plniti k tomu Synové Evy Jako čtenic svatého Jana, tak těchto kněh máme ostřichati Jiný věk mučedlníkuov 14 Iz. 6, 10 — 23 I. M. 3, 1 nn. — 40 Zj. 6, 2
XXII. 591 452а- ktož čte a slyší a zachovává slova kněh těchto«. Hle, blahoslaven- stvie jde za tím, ktož věří kniehám těmto! Řekl by někto: »Tehdy 10 všickni sme blahoslavení, kteříž sme slyšeli a čtli i psali«. Odpověd: Na počátku kněh povědieno jest: »Blahoslavený, ktož slyší, čte« — a přidává: »ostřiehá a zachovává je«. Protož již zřejmo jest, že ne každý jest svatý, ktož slyší uchem tělesným, ale duchovním; nebo mnozí sau hluší ušima duchovníma. Izaiáš: »Oslep srdce lidu 15 tohoto a uši jeho obtěž, aby vidauce« etc. Rána veliká jest, že mnozí slyšie slova prorokuov a apoštoluov ušima tělesnýma, a nepolepšují života, nedotýkají svědomie, ne- povstávají z nemocí duše a nepoznávají Boha svého; ale blaho- slavení, kteříž slyší a ostřiehají, kteříž sau obřezaných uší. Což jest 20 proti Bohu, nerádi toho a bezděky přijímají, ale raději zamietají bludné věci a protivné zákonu. Těch ť žádá posluchačuov Duch svatý, kteříž slyší a činí slovo božie, ne těch synuov Evy, kteráž slov hada poslauchajíci nezpuosobná byla k slovuom božím. Tak lid takový poslauchající, pokažený v uších, zavržen bývá od blaho- 25 slavenství, kterýž slyší a nerozumí ani činí; a protož není blaho- slavený, ale zlořečený jest, slepý jest. Jan, apoštol, jako vysoké sepsal čtenie, tak toto proroctvie ne- věstě boží jako kniežky sepsal, vystřiehaje ji od nebezpečenství Antikristových a kterých věcí má se varovati a vystřéhati, a které 30 držeti a věřiti. Jako, ktož slyší čtenie a zachovává, blahoslavený jest, tak slov těchto ktož poslauchá a ostřiehá, blahoslavený jest. Viděnie jest sedmero v těchto knihách; některá sú se již stala a vyplnila za času apoštoluov: které věci sau trpěli, kterak sú obracovali lid a přijímali Ducha svatého posluchači i kazatelové, 35 kterak viera rostla v lidu a rozmáhala se a kterak sau světí kaza- První věk cierkve telové a posluchači živi byli a tato slova zachovávali a na počátku viery svaté a obrácenie svého stáli sau, jaké sau o Bohu poznánie měli, kterak, obráceni jsúce k víře, v jednotě svaté byli sau spojeni spolu věrní, kterak jednomyslní a kterak pro Krista hotovi byli 40 umřieti a krev vyliti. A to ukazuje ono prvnie viděnie, kteréž na koni bílém znamená se, jaký lid čistý, svatý, nepoškvrněný a ne- vinný byl jako kuoň bielý ; a Kristus seděl na tom koni, na takovém lidu svatém božím, a Duch boží byl v něm. Jiný věk byl za času Kristova umučenie a mučedlníkuov 45 svatých, kterak sau kněžie, panny, manželé, vdovy, mládenci i děti Ostřiehati a plniti k tomu Synové Evy Jako čtenic svatého Jana, tak těchto kněh máme ostřichati Jiný věk mučedlníkuov 14 Iz. 6, 10 — 23 I. M. 3, 1 nn. — 40 Zj. 6, 2
Strana 592
592 Kapitola Tato slova ukazují nám mnohá nebezpečenstvíe Proti kacieřóm světí sau poslání Všickni stavové se odvrátili Kobylky Báně Brána Štanova nleviieni pospiechali k mučedlnictvu pro Krista a s radostí jako na hody šli na smrt pro Krista a jeho] čtenie. A to ukazují knihy tyto v svých viděních. Ó, bychom takové svaté viděli, kterak sú živi byli a při- kázanie zachovávali! Blahoslavený, ktož tak zachovává slova a skutečné činěnie proroctvie tohoto! Item slova tato ukazují, 50 kterak sau tyrannové viery nemohli zkaziti a vykořeniti. A pak posláni sau pokrytci, o kterýchž Jan praví: »Z nás vyšli sau« etc.; kteřížto proti svaté Trojici a vtělení Kristovu rozsievali mnohé bludy a proti čistotě a panenství Marie; a kterak světí sau posláni proti těm kacieřóm jako silní rytíři a bojovníci, kteříž hájili lidu, 55 kteříž rozumy Písma svatého svaté cierkvi na knihách úžitečné položili a sepsali, kterak by mohla pokušení ujieti a je přemoci, úžitečným rozumuom a naučením na knihách zprávných rozuměti, kterak sau vykládali texty a liternie položenie, kterak sú odpierali kacieřóm, kterak jim odpovídali, přemáhati učili své učedlníky. 60 Blahoslavený, ktož tak pilně pozoruje slov proroctvie tohoto a sva- tých učiteluov Písem! Item, kterak všickni stavové odvracují se a utiekají od lásky náramně, kněžský, panenský; a rozmnožil se lid zhovadilý široce v cierkvi, náramně rohatý, ukrutný, kterýž sebe nezná, Duchu svatému odpierá, vieru podvracuje. To ukazuje 65 proroctvie toto. Blahoslavený, ktož k těmto studnicem patří! A již skutkové ukazují, která jest to zhovadilá nevěstka a která jest šelma Beránkova, kterážto pod spuosobau svatosti z synuov božích se rodí, a co již činí a kterak svodí a nebezpečenstvie uvodí a prostým velmi škodí, a kterak se sužují volení, a kde se na děje 70 452b2 člověk maudrosti, tu kacieřstvie nalézá. To ukazuje proroctvie. Item vo kobylkách, kteříž v slovích lahodné řeči přicházejí k lidu, a naposledy do srdcí jedu nalévají. Item kteraké báně vylity sau skrz anděly božie, a lidé nečinie pokánie; a ty báně zlořečen- stvie vylévají a metla boží pro hřiechy lidské jest, a neponižují se. 75 A to našich časuov dotýká již. Na skonánie světa tajné věci v Zje- vení nezapečeťují se, ale na počátku byly sau zapečetěny tajnosti kněh. Již se rány otvierají a pomsty, již kacieři, již roztrženie, již brána šatanova otevřína a moc jeho rozvázána jest, že nevěsta nemá místa, kde by utekla od tváři kaukole všudy rozsátého. Protož 80 blahoslavený jest, kto zachovává a činí ty věci! Item tato viděnie podobná sau svatým prorokuom starým, kdež jest potěšenie, radost, kde maudrost, kde opatrnost. A v těch 452b1 52 1. Jan 2, 19 — 66 Podle Zj. 1, 3 a 22, 7 a 14 — 72 Zj. 9, 3 nn. — 73 Zj. 16, I nn. — 77 Zj. 22, 10; 5, 1
592 Kapitola Tato slova ukazují nám mnohá nebezpečenstvíe Proti kacieřóm světí sau poslání Všickni stavové se odvrátili Kobylky Báně Brána Štanova nleviieni pospiechali k mučedlnictvu pro Krista a s radostí jako na hody šli na smrt pro Krista a jeho] čtenie. A to ukazují knihy tyto v svých viděních. Ó, bychom takové svaté viděli, kterak sú živi byli a při- kázanie zachovávali! Blahoslavený, ktož tak zachovává slova a skutečné činěnie proroctvie tohoto! Item slova tato ukazují, 50 kterak sau tyrannové viery nemohli zkaziti a vykořeniti. A pak posláni sau pokrytci, o kterýchž Jan praví: »Z nás vyšli sau« etc.; kteřížto proti svaté Trojici a vtělení Kristovu rozsievali mnohé bludy a proti čistotě a panenství Marie; a kterak světí sau posláni proti těm kacieřóm jako silní rytíři a bojovníci, kteříž hájili lidu, 55 kteříž rozumy Písma svatého svaté cierkvi na knihách úžitečné položili a sepsali, kterak by mohla pokušení ujieti a je přemoci, úžitečným rozumuom a naučením na knihách zprávných rozuměti, kterak sau vykládali texty a liternie položenie, kterak sú odpierali kacieřóm, kterak jim odpovídali, přemáhati učili své učedlníky. 60 Blahoslavený, ktož tak pilně pozoruje slov proroctvie tohoto a sva- tých učiteluov Písem! Item, kterak všickni stavové odvracují se a utiekají od lásky náramně, kněžský, panenský; a rozmnožil se lid zhovadilý široce v cierkvi, náramně rohatý, ukrutný, kterýž sebe nezná, Duchu svatému odpierá, vieru podvracuje. To ukazuje 65 proroctvie toto. Blahoslavený, ktož k těmto studnicem patří! A již skutkové ukazují, která jest to zhovadilá nevěstka a která jest šelma Beránkova, kterážto pod spuosobau svatosti z synuov božích se rodí, a co již činí a kterak svodí a nebezpečenstvie uvodí a prostým velmi škodí, a kterak se sužují volení, a kde se na děje 70 452b2 člověk maudrosti, tu kacieřstvie nalézá. To ukazuje proroctvie. Item vo kobylkách, kteříž v slovích lahodné řeči přicházejí k lidu, a naposledy do srdcí jedu nalévají. Item kteraké báně vylity sau skrz anděly božie, a lidé nečinie pokánie; a ty báně zlořečen- stvie vylévají a metla boží pro hřiechy lidské jest, a neponižují se. 75 A to našich časuov dotýká již. Na skonánie světa tajné věci v Zje- vení nezapečeťují se, ale na počátku byly sau zapečetěny tajnosti kněh. Již se rány otvierají a pomsty, již kacieři, již roztrženie, již brána šatanova otevřína a moc jeho rozvázána jest, že nevěsta nemá místa, kde by utekla od tváři kaukole všudy rozsátého. Protož 80 blahoslavený jest, kto zachovává a činí ty věci! Item tato viděnie podobná sau svatým prorokuom starým, kdež jest potěšenie, radost, kde maudrost, kde opatrnost. A v těch 452b1 52 1. Jan 2, 19 — 66 Podle Zj. 1, 3 a 22, 7 a 14 — 72 Zj. 9, 3 nn. — 73 Zj. 16, I nn. — 77 Zj. 22, 10; 5, 1
Strana 593
XXII. 593 Vody horké naučenic tato 453a1 453a2 studnicech jest učenie veliké cierkvi. Tato naučenie sau vody horké 85 božie, aby poznala jestřába, totiž Antikrista, a aby mohla uletěti a utéci. A jaká jeho chytrost a lest a faleš, to ukazují knihy tyto. Protož blahoslavený jest, kto jich ostřiehá! Kto pravý smysl má a maudrost v těchto slovích, ten ť má ráj a rozkoše nad všelikau slávu světa. Nepravím slov hlasu a písma zevnitřnieho, ale slova 90 živá, smysl a rozum vnitřní, tresce duši hřiešnau řka: »Želej, čiň pokánie, poznaj se samého!« Jako na počátku zjevení povědieno: »Viem skutky tvé, toto mám proti tobě, čiň pokánie, jinak pohnu svícnem tvým«. Protož učie slova tato poznánie sebe samého a nenáviděti se samého 95 a modliti se Bohu. Item, aby byl člověk opatrný ve všech skutcích, v pokrmu, v slovu, v trestání, a aby v skutcích dobrých nepajchal a nepadl, ale aby stál v bázni boží a pokánie aby neopauštěl. Item ukazuje proroctvie toto osiedla dábelská široce rozlečená, a kterak panují ďáblové a oklamávají; protož učie lekati se. Nebo síti roz- 100 tažené na zemi kto se uvaruje, ten slova drží a zachovává a blaho- slavený jest. Item slova tato dávají naději kajícím a od hřiechuov ostřiehají. Item učie trpělivosti od šelmy prvnie, a v té vždycky mají očeká- vati smrti. Ta ť jest trpělivost svatých, nedati se svésti a oklamati, 105 ani šelmě druhé. Item dává radu věrným, kterak po temnostech světlo budau mieti a po zámutku věčné potěšenie. Ktož tak drží ta slova a k nim zřenie má, bude trpělivý a pokorný, viece se bojí o duši nežli vo tělo, viece se bojí potratiti lásky nežli světa tohoto statku; a kterak tyto všecky věci pominau a věčné zuostanau; 110 a kterak sláva tato zdejšie nic nenie, život tento časný nic, ale bu- daucieho očekávati máme. Protož blahoslavený jest, kto slyší. To jest dobré a úžitečné a drahé, býti blahoslaveným, neb jest býti aučastnu božstvie a sy- novstvie a býti aučastnu života nového a věčné slávy. Nesmyslní 115 a dětinští lidé hledají blahoslavenstvie v slávě světa a cti, a zapomí- nají na blahoslavenstvie s Kristem. Někdy povolují sobě v pokrmu a v nápoji a v rauše a v pokoji světském, domnievajíce se tu býti blahoslavenství. ano pak tu jest bieda a duše zatmiena bývá od blahoslavenství věčného. Ale v tomto ť záležie blahoslavenstvie, 120 v synovství božím, v zalíbení s Bohem, v jednotě, v Duchu svatém, s Kristem, jeho vuoli činiti, jej milovati, světem zhrzeti. Cesta k bla- Učie nás opatrností Báti se Naději mieti a trpělivost Pravé blahoslavenstvie Cesta k blaho- slavenství 92 Podle Zj. 2, 2 až 5 — 104 Zj. 13, 10; 14, 12 — 112 Zj. I, 3 Jakoubek. Výklad. 38
XXII. 593 Vody horké naučenic tato 453a1 453a2 studnicech jest učenie veliké cierkvi. Tato naučenie sau vody horké 85 božie, aby poznala jestřába, totiž Antikrista, a aby mohla uletěti a utéci. A jaká jeho chytrost a lest a faleš, to ukazují knihy tyto. Protož blahoslavený jest, kto jich ostřiehá! Kto pravý smysl má a maudrost v těchto slovích, ten ť má ráj a rozkoše nad všelikau slávu světa. Nepravím slov hlasu a písma zevnitřnieho, ale slova 90 živá, smysl a rozum vnitřní, tresce duši hřiešnau řka: »Želej, čiň pokánie, poznaj se samého!« Jako na počátku zjevení povědieno: »Viem skutky tvé, toto mám proti tobě, čiň pokánie, jinak pohnu svícnem tvým«. Protož učie slova tato poznánie sebe samého a nenáviděti se samého 95 a modliti se Bohu. Item, aby byl člověk opatrný ve všech skutcích, v pokrmu, v slovu, v trestání, a aby v skutcích dobrých nepajchal a nepadl, ale aby stál v bázni boží a pokánie aby neopauštěl. Item ukazuje proroctvie toto osiedla dábelská široce rozlečená, a kterak panují ďáblové a oklamávají; protož učie lekati se. Nebo síti roz- 100 tažené na zemi kto se uvaruje, ten slova drží a zachovává a blaho- slavený jest. Item slova tato dávají naději kajícím a od hřiechuov ostřiehají. Item učie trpělivosti od šelmy prvnie, a v té vždycky mají očeká- vati smrti. Ta ť jest trpělivost svatých, nedati se svésti a oklamati, 105 ani šelmě druhé. Item dává radu věrným, kterak po temnostech světlo budau mieti a po zámutku věčné potěšenie. Ktož tak drží ta slova a k nim zřenie má, bude trpělivý a pokorný, viece se bojí o duši nežli vo tělo, viece se bojí potratiti lásky nežli světa tohoto statku; a kterak tyto všecky věci pominau a věčné zuostanau; 110 a kterak sláva tato zdejšie nic nenie, život tento časný nic, ale bu- daucieho očekávati máme. Protož blahoslavený jest, kto slyší. To jest dobré a úžitečné a drahé, býti blahoslaveným, neb jest býti aučastnu božstvie a sy- novstvie a býti aučastnu života nového a věčné slávy. Nesmyslní 115 a dětinští lidé hledají blahoslavenstvie v slávě světa a cti, a zapomí- nají na blahoslavenstvie s Kristem. Někdy povolují sobě v pokrmu a v nápoji a v rauše a v pokoji světském, domnievajíce se tu býti blahoslavenství. ano pak tu jest bieda a duše zatmiena bývá od blahoslavenství věčného. Ale v tomto ť záležie blahoslavenstvie, 120 v synovství božím, v zalíbení s Bohem, v jednotě, v Duchu svatém, s Kristem, jeho vuoli činiti, jej milovati, světem zhrzeti. Cesta k bla- Učie nás opatrností Báti se Naději mieti a trpělivost Pravé blahoslavenstvie Cesta k blaho- slavenství 92 Podle Zj. 2, 2 až 5 — 104 Zj. 13, 10; 14, 12 — 112 Zj. I, 3 Jakoubek. Výklad. 38
Strana 594
594 Kapitola Slovo boží úžitečné Ti sau blahoslavení Znamenie zlořečenstvie hoslavenství jest bázeň Páně, milovánie Boha; item chudoba nebo pokora, tu, kdež die: »Blahoslavení chudí!« Ti okušují Ducha božieho, kteří sau tiší, kteří plačtiví na hřiechy; ti sau aučastni královstvie nebeského, kteří velmi žiezní utrpenie a smrti s Kristem 125 a potupy a kteří sau milosrdní a kteří čistého srdce a kteří pokojní. Ti sau blahoslavení, ne ti, jichžto špižierny plné; těch cesta jest zatracenie. Ale tato cesta nevěsty jest pokory, tichosti, lkánie, milosrdenstvie, pokoj. Item slova božie sau duch a život; ktož slyší a činí, blahosla- 130 vený jest. Slovo božie siemě jest, z něhož skutkové dobří se rodie, aumysl dobrý, svědomie dobré; a tak blahoslavenstvie tu rodí se, nebo rodí se Kristus v duši skrze slovo boží, a to jest blahosla- venstvie. Item okušuje v slovu božím duše královstvie nebeského sladkosti a radosti ducha a nedbá tělesných nedostatkuov, ani se 135 sama v přirození tělesném váží, ale srdce v Kristu jest ustrnulo. Nechlubí se znamenitým rodem, ne v přátelích, ale v tom, totiž líbiti se Bohu, opatrnost zachovati, Boha milovati, v něm přebý- vati, o něm mysliti, sebau pohrdati, pokoru zachovati. V tom zá- ležie blahoslavenstvie, v bázni boží, v pokoji Kristově a v milosti 140 svaté a duostojné oběti oltářnie těla a krve božie, v milování svatého 453b1 náboženstvie. A které duši lehko jest všecko dobré, tu ť jest blaho- slavenstvie; ale kdež nenie milovánie božieho a bázně, nenie nábo- ženstvie, ale ustydlost, a vážie lidé sami se, nedbají pohrzeti světem a života po kázaní slova božieho nepolepšují, ani po přijímaní těla 145 a krve Páně znamenáme v nich zdravie a jednoty, — jisté jest zlo- řečenstvie a zatracenie blízké etc. Kto jest viděl tyto věcí Ajá Jan, kterýž sem viděla slyšeltytověci. V tomto vidění potvrzuje Duch Páně viery, že pravé jest, též také všecka předešlá viděnie. A potvrzuje sebau samým řka: »Já Jan viděl sem a slyšel«. Já z velikých apoštoluov, když sem se naučil v Kristově škole, kterýž sem slaup cierkve, který plný Ducha sva- tého, kterýž sem plný nebeské maudrosti, kterýžto svatý, kterýžto čistý a nepoškvrněný, kteréhož mě vyvolil Pán a světlo veliké mi dal, já, kterémuž všecka cierkev věřiti má pod pokutau věčného zatracenie. A na konci čtení Jan die: »Tento ť jest učedlník, kteréhož Ježíš miloval obdarováním zvláštním milosti, kterýž jest od Mistra 10 5 123 Mat. 5, 3 nn. — 130 Jan 6, 63; Zj. 1, 3 9 Podle Jana 21, 24
594 Kapitola Slovo boží úžitečné Ti sau blahoslavení Znamenie zlořečenstvie hoslavenství jest bázeň Páně, milovánie Boha; item chudoba nebo pokora, tu, kdež die: »Blahoslavení chudí!« Ti okušují Ducha božieho, kteří sau tiší, kteří plačtiví na hřiechy; ti sau aučastni královstvie nebeského, kteří velmi žiezní utrpenie a smrti s Kristem 125 a potupy a kteří sau milosrdní a kteří čistého srdce a kteří pokojní. Ti sau blahoslavení, ne ti, jichžto špižierny plné; těch cesta jest zatracenie. Ale tato cesta nevěsty jest pokory, tichosti, lkánie, milosrdenstvie, pokoj. Item slova božie sau duch a život; ktož slyší a činí, blahosla- 130 vený jest. Slovo božie siemě jest, z něhož skutkové dobří se rodie, aumysl dobrý, svědomie dobré; a tak blahoslavenstvie tu rodí se, nebo rodí se Kristus v duši skrze slovo boží, a to jest blahosla- venstvie. Item okušuje v slovu božím duše královstvie nebeského sladkosti a radosti ducha a nedbá tělesných nedostatkuov, ani se 135 sama v přirození tělesném váží, ale srdce v Kristu jest ustrnulo. Nechlubí se znamenitým rodem, ne v přátelích, ale v tom, totiž líbiti se Bohu, opatrnost zachovati, Boha milovati, v něm přebý- vati, o něm mysliti, sebau pohrdati, pokoru zachovati. V tom zá- ležie blahoslavenstvie, v bázni boží, v pokoji Kristově a v milosti 140 svaté a duostojné oběti oltářnie těla a krve božie, v milování svatého 453b1 náboženstvie. A které duši lehko jest všecko dobré, tu ť jest blaho- slavenstvie; ale kdež nenie milovánie božieho a bázně, nenie nábo- ženstvie, ale ustydlost, a vážie lidé sami se, nedbají pohrzeti světem a života po kázaní slova božieho nepolepšují, ani po přijímaní těla 145 a krve Páně znamenáme v nich zdravie a jednoty, — jisté jest zlo- řečenstvie a zatracenie blízké etc. Kto jest viděl tyto věcí Ajá Jan, kterýž sem viděla slyšeltytověci. V tomto vidění potvrzuje Duch Páně viery, že pravé jest, též také všecka předešlá viděnie. A potvrzuje sebau samým řka: »Já Jan viděl sem a slyšel«. Já z velikých apoštoluov, když sem se naučil v Kristově škole, kterýž sem slaup cierkve, který plný Ducha sva- tého, kterýž sem plný nebeské maudrosti, kterýžto svatý, kterýžto čistý a nepoškvrněný, kteréhož mě vyvolil Pán a světlo veliké mi dal, já, kterémuž všecka cierkev věřiti má pod pokutau věčného zatracenie. A na konci čtení Jan die: »Tento ť jest učedlník, kteréhož Ježíš miloval obdarováním zvláštním milosti, kterýž jest od Mistra 10 5 123 Mat. 5, 3 nn. — 130 Jan 6, 63; Zj. 1, 3 9 Podle Jana 21, 24
Strana 595
XXII. 595 453b2 vyučený v Kristově škole, k jiných učení a zpravování postaven a pravé věci svědčí a pravé jest svědectvie jeho«. Protož tato slova pravá sú, pevná sau. Druhý svědek slov jesti ť anděl, kterýž mě učil proroctví o bu- Druhý svědek 15 dauciech věcech, anděl boží svatý a jistý. Protož těmto slovuom věřte a žádným obyčejem nepochybujte. Já ze XII“ apoštoluov, kterýž cestu nebeské vlasti znám, kterýž dán sem za mistra všemu světu, já sem viděl vnitřním okem jisté a pravé věci a divné věci božie; a slyšel sem uchem duchovním, a některé věci uchem tě- 20 lesným. »A padl sem«. Naučenie se dává lidem mieti poctivost k ta- jemstvím božským a bázeň najvětší. Tento padl, vida a slyše skrytá tajemstvie, které rány a pomsty přijdau na zlé a biedy, a jaká sláva a blahoslavenstvie přijde voleným. Protož die: »Padl sem«. Neb sem se bál velmi, kterak svět nezná svých věcí posledních a světí 25 jaké koruny a odplaty dojdau, a ta duše, v biedném těle jsúci, kterak velikých věcí dobrých a jakých velikých očekává radostí neslýcha- ných. Protož k těm vysokým božím věcem tajným poctivost měl. A padl, neváže sobě slov božích lehce, nemyslil nežli nebeské věci a učil posluchače, jestliže slova nebeská a božská slyšie, aby se báli 30 a poctivost měli a náramně draze sobě vážili božská slova, nebo těžký počet mají vydati. Tak proroci a apoštolé od tváři svatých božích slov báli se a třásli; nebo slova božie osvěcují člověka, aby poznal křehkost svau náramnau a že sám od sebe nemuož státi a nic sám z sebe nemuože. Protož se níží a třese řka: »Hle, co ť jest člověk, 35 jak biedný jest!« Tento člověk boží, Jan, jasné zrcadlo božie spatřiv pomsty a trápenie zlých a odplaty blahoslavených, ponížil se jest a po- zatřásl náramně. A z toho se tresce naše nevděčnost přieliš veliká. Nevděčnost naše Majíce poznánie o Bohu a veliké dary prvotnie cierkve, kteří se nám 454a' 40 dávají, a kázanie častá se činie v auši jich, a neponižují se, li života nepolepšují, ale pajchají. Protož pohřiechu poslednie věci lidu tohoto budau horšie ďábluov a pohanuov. Protož se dává rada lidu, aby se styděl a třásl od tváři slov božích. Nebo slova živá pohybují myslí k bázni a k třesení. Ale proč lid tento nemá bázně? Neb jest 45 učiněn přieliš zhovadilý a mysl jeho nenie čistá a upřiemá k slovu božskému. Protož sau marná rozmlauvanie a proto lehká sau slova po častých kázaních. Poněvadž z každého slova prázdného vydadie lidé počet, mnohem viece posluchači a přijímajíce tělo a krev Poctivost mletí k tajemstvím božským Bázeň svatých Proč lid bázně nemá? 41 Ohlas Mat. 12, 45; Luk. 11, 26 —43 Podle Iz. 66, 2 —47 Mat. 12, 36 38*
XXII. 595 453b2 vyučený v Kristově škole, k jiných učení a zpravování postaven a pravé věci svědčí a pravé jest svědectvie jeho«. Protož tato slova pravá sú, pevná sau. Druhý svědek slov jesti ť anděl, kterýž mě učil proroctví o bu- Druhý svědek 15 dauciech věcech, anděl boží svatý a jistý. Protož těmto slovuom věřte a žádným obyčejem nepochybujte. Já ze XII“ apoštoluov, kterýž cestu nebeské vlasti znám, kterýž dán sem za mistra všemu světu, já sem viděl vnitřním okem jisté a pravé věci a divné věci božie; a slyšel sem uchem duchovním, a některé věci uchem tě- 20 lesným. »A padl sem«. Naučenie se dává lidem mieti poctivost k ta- jemstvím božským a bázeň najvětší. Tento padl, vida a slyše skrytá tajemstvie, které rány a pomsty přijdau na zlé a biedy, a jaká sláva a blahoslavenstvie přijde voleným. Protož die: »Padl sem«. Neb sem se bál velmi, kterak svět nezná svých věcí posledních a světí 25 jaké koruny a odplaty dojdau, a ta duše, v biedném těle jsúci, kterak velikých věcí dobrých a jakých velikých očekává radostí neslýcha- ných. Protož k těm vysokým božím věcem tajným poctivost měl. A padl, neváže sobě slov božích lehce, nemyslil nežli nebeské věci a učil posluchače, jestliže slova nebeská a božská slyšie, aby se báli 30 a poctivost měli a náramně draze sobě vážili božská slova, nebo těžký počet mají vydati. Tak proroci a apoštolé od tváři svatých božích slov báli se a třásli; nebo slova božie osvěcují člověka, aby poznal křehkost svau náramnau a že sám od sebe nemuož státi a nic sám z sebe nemuože. Protož se níží a třese řka: »Hle, co ť jest člověk, 35 jak biedný jest!« Tento člověk boží, Jan, jasné zrcadlo božie spatřiv pomsty a trápenie zlých a odplaty blahoslavených, ponížil se jest a po- zatřásl náramně. A z toho se tresce naše nevděčnost přieliš veliká. Nevděčnost naše Majíce poznánie o Bohu a veliké dary prvotnie cierkve, kteří se nám 454a' 40 dávají, a kázanie častá se činie v auši jich, a neponižují se, li života nepolepšují, ale pajchají. Protož pohřiechu poslednie věci lidu tohoto budau horšie ďábluov a pohanuov. Protož se dává rada lidu, aby se styděl a třásl od tváři slov božích. Nebo slova živá pohybují myslí k bázni a k třesení. Ale proč lid tento nemá bázně? Neb jest 45 učiněn přieliš zhovadilý a mysl jeho nenie čistá a upřiemá k slovu božskému. Protož sau marná rozmlauvanie a proto lehká sau slova po častých kázaních. Poněvadž z každého slova prázdného vydadie lidé počet, mnohem viece posluchači a přijímajíce tělo a krev Poctivost mletí k tajemstvím božským Bázeň svatých Proč lid bázně nemá? 41 Ohlas Mat. 12, 45; Luk. 11, 26 —43 Podle Iz. 66, 2 —47 Mat. 12, 36 38*
Strana 596
596 Kapitola Úžitek slova božíeho Anděluom pocti- vost zachovati Veliký z nebe mistr Poctivost mějme k svatým Kristovu. Nebo v slovu Kristovu Buoh jest, jako i v svátosti ve- lebné Kristus Buoh a člověk jest. Kdyby byla viera živá, hned by 50 svědomie opravovalo cesty své, hned by práce byla člověku sstíhati bázeň a chopiti se cesty pokory, a třásl by se. Ale viera mrtvá jest v nás, a protož slovo božie a svátost velebná a požehnaná nehajbe námi ku polepšení života a k duchovniemu životu a k maudrosti. A zahanbuje nás tento evangelista svau vážnau počestností 55 k tajemstvím božským. A jisté jest, ktož právě slova božie slyší, hned duše povstává z studenosti tělesné. A že duše Janova obklí- čena byla tělem, protož častokrát blesku andělova snésti nemohl, často padal na zemi; ale duše jeho vystupovala z těla a práva tě- lesného přirozenie opauštěla a velikau poctivost měla. Blahoslavený 60 jeho zrak a sluch ale naše viděnie velebné svátosti a poslauchanie slova nevděčné a zlořečené! Veliká by měla býti jednota, láska, náboženstvie, [milovánie a světa potupenie, těla zavrženie a poní- ženie po vidění a okušení a slyšení svatém; ale pohřiechu tyto věci v nás vyhynuly a nedostává se jich nám, protož těžkého saudu 65 čekáme. Viděl anděla v osobě lidské, krásného a oděného rauchem bielým, jako Mariji Panně počestně se ukázal. »Abych se klaněl jemu«. Nezdá mi se, aby modlářstvie chtěl činiti, znal jest to tak svatý, osvícený, Bohu milý, nemínil ť jest cti božie dávati stvoření, 70 ale tu poctivost učiniti, která sluší na anděla, a v andělu Boha ctil, jako Abraham klaněl se jednomu ve třech anděléch, věře v nich býti Boha. Protož ponížil se boží apoštol, nepajchal z uměnie a maudrosti sobě zjevené, ale ponížil se a padl. Druhé ctil anděla a v něm Boha; nebo po Bohu měl ho za mistra a učitele. A aniž bylo člověka, který 75 by ho tomu naučil; ale poslal Pán z říše vysoké k němu velikého a vysokého mistra, aby o vlasti nebeské a o odplatě blahoslavených a o mukách zatracencuov naučil ho a osvítil, a cierkvi kniežky sepsal k velikému úžitku. Protož ctil ho hodně a spravedlivě z za- slauženie a povinnosti a v něm Boha a dobré dary božie. Tak poctivost k prorokuom a k apoštoluom a k anděluom mieti máme pod pokutau zatracenie. A tomu Buoh chce. Jako tak Kornelius ctil Petra a v něm Boha; věděl, že cti božie neměl znášeti na Petra, ale znal v něm býti Krista a Ducha svatého, protož ctil ho, pady na zemi. Tak synové rodiče ctíti mají, netoliko pokloněním 85 hlavy, ale skutkem a dobrodiením. Ovšem pak, a mnohem viece, 80 454a 68 Luk. 1, 26 nn. — 72 1. M. 18, 2 nn. — 83 Skutk. 10, 25 a 26
596 Kapitola Úžitek slova božíeho Anděluom pocti- vost zachovati Veliký z nebe mistr Poctivost mějme k svatým Kristovu. Nebo v slovu Kristovu Buoh jest, jako i v svátosti ve- lebné Kristus Buoh a člověk jest. Kdyby byla viera živá, hned by 50 svědomie opravovalo cesty své, hned by práce byla člověku sstíhati bázeň a chopiti se cesty pokory, a třásl by se. Ale viera mrtvá jest v nás, a protož slovo božie a svátost velebná a požehnaná nehajbe námi ku polepšení života a k duchovniemu životu a k maudrosti. A zahanbuje nás tento evangelista svau vážnau počestností 55 k tajemstvím božským. A jisté jest, ktož právě slova božie slyší, hned duše povstává z studenosti tělesné. A že duše Janova obklí- čena byla tělem, protož častokrát blesku andělova snésti nemohl, často padal na zemi; ale duše jeho vystupovala z těla a práva tě- lesného přirozenie opauštěla a velikau poctivost měla. Blahoslavený 60 jeho zrak a sluch ale naše viděnie velebné svátosti a poslauchanie slova nevděčné a zlořečené! Veliká by měla býti jednota, láska, náboženstvie, [milovánie a světa potupenie, těla zavrženie a poní- ženie po vidění a okušení a slyšení svatém; ale pohřiechu tyto věci v nás vyhynuly a nedostává se jich nám, protož těžkého saudu 65 čekáme. Viděl anděla v osobě lidské, krásného a oděného rauchem bielým, jako Mariji Panně počestně se ukázal. »Abych se klaněl jemu«. Nezdá mi se, aby modlářstvie chtěl činiti, znal jest to tak svatý, osvícený, Bohu milý, nemínil ť jest cti božie dávati stvoření, 70 ale tu poctivost učiniti, která sluší na anděla, a v andělu Boha ctil, jako Abraham klaněl se jednomu ve třech anděléch, věře v nich býti Boha. Protož ponížil se boží apoštol, nepajchal z uměnie a maudrosti sobě zjevené, ale ponížil se a padl. Druhé ctil anděla a v něm Boha; nebo po Bohu měl ho za mistra a učitele. A aniž bylo člověka, který 75 by ho tomu naučil; ale poslal Pán z říše vysoké k němu velikého a vysokého mistra, aby o vlasti nebeské a o odplatě blahoslavených a o mukách zatracencuov naučil ho a osvítil, a cierkvi kniežky sepsal k velikému úžitku. Protož ctil ho hodně a spravedlivě z za- slauženie a povinnosti a v něm Boha a dobré dary božie. Tak poctivost k prorokuom a k apoštoluom a k anděluom mieti máme pod pokutau zatracenie. A tomu Buoh chce. Jako tak Kornelius ctil Petra a v něm Boha; věděl, že cti božie neměl znášeti na Petra, ale znal v něm býti Krista a Ducha svatého, protož ctil ho, pady na zemi. Tak synové rodiče ctíti mají, netoliko pokloněním 85 hlavy, ale skutkem a dobrodiením. Ovšem pak, a mnohem viece, 80 454a 68 Luk. 1, 26 nn. — 72 1. M. 18, 2 nn. — 83 Skutk. 10, 25 a 26
Strana 597
XXII. 597 454b1 matka cierkev svatá ctěna má býti, kteráž má [Otce 1 muže Krista v sobě, od něhož jest všeliké otcovstvie i mateřstvie. Ekleziastik LI°.: »Tomu, kterýž mi dává maudrost, dám chválu«, totiž který 90 mě učí o spasení mém a o dobrých věcech vlasti, povinen sem jej v poctivosti mieti. Protož v Písmě pokládá se široce velmi, že ti, kteří se učie od mistruov svých a učiteluov, dlužni sau z povinnosti pro ujitie zatracenie je milovati a ctíti a dobrodínie jim činiti. I. k Timoteovi V°.: »Kteří dobře zpravují, dvojité cti hodni jmieni 95 buďte«. Ta ť jest věrná řeč, ty věci uč, 6 milý Timotee, kteříž trescí a učie lid, aby toho byli vděčni a v poctivosti je měli. Kteříž pak vieře obecné křesťanské učie, ti dvénásobní poctivostí mají čtěni býti, dobrými věcmi se odplacovati, vděčni býti, za ně se modliti, neprotiviti se, nereptati. A protož sau trestánie hodni nevděční, 100 kázně a trestánie, kteříž smrti žádají kazateluom a života nena- pravují. Nežádám většie cti od lidu, jediné ty věci, které se oznamují pravé, aby přijali a nepohrdali, vděčni byli a života polepšili. Ale nynie na odpor se nalézá v lidu, protož těžké nastává zatracenie 105 tomu lidu. Hle, tento apoštol ctil anděla; jako by řekl: »Vděčen sem a dieky tobě vzdávám, pokoru k tobě ukazuji, nechci reptati, ale Boha v tobě chci chváliti«. Zastyděti se mají tuto zde i na saudč, kteřížto, jsúce potrestáni, v nenávist berau kazatele a věčně se varují jeho kázanie! Učitele micti v poctivosti Kazatelové které cti najvicee žáati mají 454b2 »Řekl: Nečiň toho! Já sem spoluslužebník tvuoj a bratří 110 tvých i všech svatých« etc. Jako by řekl Jan: »Nechtěj mi zbraňo- vati dobře činiti, ale muožeš-li, i ty dobře čiň!« Nebo anděl prohlédal k Kristovu člověčenství, skrz něž Kristus povajšil a zvelebil po- kolenie lidské. Veliké zajisté jest duostojenstvie člověka, že Buoh 115 učiněn jest člověkem. Patřiv na to anděl, že přirozenie lidské vy- vajšeno bude v některých osobách nad kuory andělské, totiž hledě na Krista a Pannu Mariji a některé, protož řekl: »Velikého přiroze- nie jest člověk a duostojenstvie. Nemáte vyšieho, jediné Boha, jakož ani andělé vyšieho mají kromě Boha«. Protož řekl: »Spoluslužebník 120 sem«, a dán sem lidskému přirození za služebníka. Já vidím, ó Jane, jakau radost a duostojenstvie mieti budeš (ještě ty nevieš) s spolu- bratřími tvými a kterak povýšen budeš v slávu velikau. Protož některak ctím člověka a obávám se a počestnost ukazuji«. Duostojenstvíc člověka 89 Eccli 51, 23 —94 1. Tim. 5, 17
XXII. 597 454b1 matka cierkev svatá ctěna má býti, kteráž má [Otce 1 muže Krista v sobě, od něhož jest všeliké otcovstvie i mateřstvie. Ekleziastik LI°.: »Tomu, kterýž mi dává maudrost, dám chválu«, totiž který 90 mě učí o spasení mém a o dobrých věcech vlasti, povinen sem jej v poctivosti mieti. Protož v Písmě pokládá se široce velmi, že ti, kteří se učie od mistruov svých a učiteluov, dlužni sau z povinnosti pro ujitie zatracenie je milovati a ctíti a dobrodínie jim činiti. I. k Timoteovi V°.: »Kteří dobře zpravují, dvojité cti hodni jmieni 95 buďte«. Ta ť jest věrná řeč, ty věci uč, 6 milý Timotee, kteříž trescí a učie lid, aby toho byli vděčni a v poctivosti je měli. Kteříž pak vieře obecné křesťanské učie, ti dvénásobní poctivostí mají čtěni býti, dobrými věcmi se odplacovati, vděčni býti, za ně se modliti, neprotiviti se, nereptati. A protož sau trestánie hodni nevděční, 100 kázně a trestánie, kteříž smrti žádají kazateluom a života nena- pravují. Nežádám většie cti od lidu, jediné ty věci, které se oznamují pravé, aby přijali a nepohrdali, vděčni byli a života polepšili. Ale nynie na odpor se nalézá v lidu, protož těžké nastává zatracenie 105 tomu lidu. Hle, tento apoštol ctil anděla; jako by řekl: »Vděčen sem a dieky tobě vzdávám, pokoru k tobě ukazuji, nechci reptati, ale Boha v tobě chci chváliti«. Zastyděti se mají tuto zde i na saudč, kteřížto, jsúce potrestáni, v nenávist berau kazatele a věčně se varují jeho kázanie! Učitele micti v poctivosti Kazatelové které cti najvicee žáati mají 454b2 »Řekl: Nečiň toho! Já sem spoluslužebník tvuoj a bratří 110 tvých i všech svatých« etc. Jako by řekl Jan: »Nechtěj mi zbraňo- vati dobře činiti, ale muožeš-li, i ty dobře čiň!« Nebo anděl prohlédal k Kristovu člověčenství, skrz něž Kristus povajšil a zvelebil po- kolenie lidské. Veliké zajisté jest duostojenstvie člověka, že Buoh 115 učiněn jest člověkem. Patřiv na to anděl, že přirozenie lidské vy- vajšeno bude v některých osobách nad kuory andělské, totiž hledě na Krista a Pannu Mariji a některé, protož řekl: »Velikého přiroze- nie jest člověk a duostojenstvie. Nemáte vyšieho, jediné Boha, jakož ani andělé vyšieho mají kromě Boha«. Protož řekl: »Spoluslužebník 120 sem«, a dán sem lidskému přirození za služebníka. Já vidím, ó Jane, jakau radost a duostojenstvie mieti budeš (ještě ty nevieš) s spolu- bratřími tvými a kterak povýšen budeš v slávu velikau. Protož některak ctím člověka a obávám se a počestnost ukazuji«. Duostojenstvíc člověka 89 Eccli 51, 23 —94 1. Tim. 5, 17
Strana 598
598 Kapitola Ctiti se vespolek Ó, jak by člověk měl poctivost k člověku mieti, hřiech kaziti a v pravdě naučiti! Ale toho nečinie a přikázanie o milování pře- 125 stupují náramně. Protož která jest naděje našeho spasenie? Pokora anděluov Petr Abraham A tak, vida duostojenstvie přirozenie lidského na Kristu, druhé na svatých i na Janovi, jakého má Ducha a připravenau v nebeské vlasti slávu, řekl: »Já tě také ctím, spoluslužebník boží sem a bratří tvých«. K Rímanuom XII.: »Ctí vespolek se předchá- 130 zejíce«, totiž prvé jeden druhého předcházej v poctivosti. Protož řekl anděl: »Já nechci přijíti cti jako Luciper, ačkoli dobrý aumysl máš a svatý; avšak já učím lidi varovati se marné chvály a raději předcházeti jiného v poctivosti nežli dáti se jinému předjíti«. Protož Petr řekl Korneliovi: »Nečiň toho!, totiž já se bojím v po- 135 čestnosti takového zvelebenie, marné chvály, neb jest náramně jemný hřiech a nepatrný. Ač koli dobře činíš a ve mně Krista ctieš, 455а avšak já mám býti pokorný v potupení marné chvály«. Tak Abraham obětoval Izáka Pánu, a anděl zastavil to a přetrhl a řekl: »Nečiň toho!« On dobře činil, Abraham, a anděl také dobře 140 učinil, ukrotiv a zastaviv smrt. Vuolc bývá přetržena Takéž tuto Jan dobře učinil, a anděl také, řka: »Hleď, aby toho nečinil!«, dobře učinil. A ačkoli někdy člověk dobré vuole ne- dokoná z božieho saudu, však pro to člověk dobře se líbí Bohu. Jako častokrát Pán zlým přetrhne vuoli, tak někdy dobrau v skutku za- 145 staví, avšak z saudu božieho tajného člověk odplaty neztratí. Tak tuto Jan vuoli měl dobře učiniti a počestnost k andělu zachovati. A ačkoli to Duch Páně zastavil, ne, jakž v sobě jest dobré, aby to zkazil, ale aby z toho pochop nebyl vzat marné chvály, a věda v tom býti boží saud, že i v tom poctí Boha, jako i Jan ctil Boha. 150 Z těchto slov máme ujištěnie pravdy jeho proroctvie, druhé napomínají k bázni a k zachování těchto slov, třetie k osvícení mysli, čtvrté k vyvarování zatracenie, páté k připravení hodně k životu věčnému. I řekl jest mi: »Nezapečeťujž anebneskraj- vaj slov proroctvie kněh těchto, neboť jest čas blízko«. Pán všech věcí má zde chot svau, kterauž miluje náramně a jie ostřiehá, a která přijíti mají na ni nebezpečenstvie, 130 Řím. 12, 10 —135 Podle Skuth. 10, 26 — 138 I. M. 22, 2 nn.
598 Kapitola Ctiti se vespolek Ó, jak by člověk měl poctivost k člověku mieti, hřiech kaziti a v pravdě naučiti! Ale toho nečinie a přikázanie o milování pře- 125 stupují náramně. Protož která jest naděje našeho spasenie? Pokora anděluov Petr Abraham A tak, vida duostojenstvie přirozenie lidského na Kristu, druhé na svatých i na Janovi, jakého má Ducha a připravenau v nebeské vlasti slávu, řekl: »Já tě také ctím, spoluslužebník boží sem a bratří tvých«. K Rímanuom XII.: »Ctí vespolek se předchá- 130 zejíce«, totiž prvé jeden druhého předcházej v poctivosti. Protož řekl anděl: »Já nechci přijíti cti jako Luciper, ačkoli dobrý aumysl máš a svatý; avšak já učím lidi varovati se marné chvály a raději předcházeti jiného v poctivosti nežli dáti se jinému předjíti«. Protož Petr řekl Korneliovi: »Nečiň toho!, totiž já se bojím v po- 135 čestnosti takového zvelebenie, marné chvály, neb jest náramně jemný hřiech a nepatrný. Ač koli dobře činíš a ve mně Krista ctieš, 455а avšak já mám býti pokorný v potupení marné chvály«. Tak Abraham obětoval Izáka Pánu, a anděl zastavil to a přetrhl a řekl: »Nečiň toho!« On dobře činil, Abraham, a anděl také dobře 140 učinil, ukrotiv a zastaviv smrt. Vuolc bývá přetržena Takéž tuto Jan dobře učinil, a anděl také, řka: »Hleď, aby toho nečinil!«, dobře učinil. A ačkoli někdy člověk dobré vuole ne- dokoná z božieho saudu, však pro to člověk dobře se líbí Bohu. Jako častokrát Pán zlým přetrhne vuoli, tak někdy dobrau v skutku za- 145 staví, avšak z saudu božieho tajného člověk odplaty neztratí. Tak tuto Jan vuoli měl dobře učiniti a počestnost k andělu zachovati. A ačkoli to Duch Páně zastavil, ne, jakž v sobě jest dobré, aby to zkazil, ale aby z toho pochop nebyl vzat marné chvály, a věda v tom býti boží saud, že i v tom poctí Boha, jako i Jan ctil Boha. 150 Z těchto slov máme ujištěnie pravdy jeho proroctvie, druhé napomínají k bázni a k zachování těchto slov, třetie k osvícení mysli, čtvrté k vyvarování zatracenie, páté k připravení hodně k životu věčnému. I řekl jest mi: »Nezapečeťujž anebneskraj- vaj slov proroctvie kněh těchto, neboť jest čas blízko«. Pán všech věcí má zde chot svau, kterauž miluje náramně a jie ostřiehá, a která přijíti mají na ni nebezpečenstvie, 130 Řím. 12, 10 —135 Podle Skuth. 10, 26 — 138 I. M. 22, 2 nn.
Strana 599
XXII. 599 455b1 5 vystřichá a posielá k ní posly, naučenie dobré, aby byla opatrná a rozšafná a znala nebezpečenstvie svá. Protož die: »Nechtěj zape- čeťovati slov těchto zjevení«; kteráž sú prvé zapečetěná byla pečetmi, již nezapečeťuj, ale nechaj odevřenajch slov těchto, ať by patřila k nim. Jako v příkladě: Kdyby přišel manžel z daleké vlasti 1o a poslal by list zavřený, výstrahu napomenutím dávaje jie a řka: »Otevři jí list a přečti, ať rozumí!«, tak v tomto místě slova zjevení pro zatracence zavierají se, ale mé choti ať sau otevřína a přečtena, ať by opatrná byla a poznala tajné rady Antikrista a falešných bratří. Jakož častokrát Pán nebezpečenstvie naše otvierá v těchto knihách a nebezpečenstvie duše ta zjevují se, dobré ť jest duši ne- bezpečenstvie předvěděti. A my kněžie viece máme z povinnosti auřadu napomínati lid, aby se vystřiehal od nebezpečenství duše nežli tohoto těla. Nebo svaté jest trpěti nebezpečenstvie tělesná a na 20 smrt jíti pro Krista. Také i viera Páně veliká ukazuje se, že skrze posly a věrné služebníky od budauciech nebezpečenství vystřiehá chot svau. Dal jie proroky a apoštoly, aby neusnula s desieti pan- nami, a dokud ženich mešká přijíti, aby nezahálela; nebo prázdnost náramně škodí duši. Posielá posly, kteří mají klíče Písma a krá- 25 lovstvie nebeského, kteří mají klíče uměnie, kteří mají maudrost a opatrnost, aby skrz ně zachována byla a ostřiehána a učila se v maudrosti a skrz ně aby osvícena byla a aby zjeveny byly bu- daucie zlé věci a rady tajné draka proti nie a aby nebyla obmeš- kána v potřebných věcech k spasení a v maudrosti boží. Protož die poslu, aby byl opatrný, nětco aby otevřel, a nětco zapečetil; nebo nenie pochopná všech tajemství. Protož nětco posel svatý zjevuje, které věci potřebné sau; a které na ten čas nejsú potřebné, zapečeťuje. A které po dlauhých časech přijíti mají, ty zapečeťuje; ale které toho času přicházejí na ni protivné věci 35 a bojové a potřebné věci na ten čas, zjevuje jie. Ta ť jest svatých kazateluov opatrnost, aby ty věci, které sau dobré a tehdáž k tomu času úžitečné a tu chvíli sau ku pomoci, otvierali, a které se pro- táhnauti mají k časuom dlauhým, ku potomnímu času, aby těch věcí zanechali. V Zjevení X°. pokládá se, když jest sedm hromuov mluvilo, o divných osiedlách proti nevěstě, a nebezpečenstvie ukazoval cierkvi. Die potom: »Znamenaj, které věci mluvili sú hromové, 15 30 Příklad Nebezpečenství« předvědětí Poslové k cierkvi znameniti Pán časem potřeb- né věci zjevuje Opatrnost kazateluov 455а2 40 7 Zj. 5, 1 — 22 Mat. 25, 1 nn. — 40 Zj. 10, 3 a 4
XXII. 599 455b1 5 vystřichá a posielá k ní posly, naučenie dobré, aby byla opatrná a rozšafná a znala nebezpečenstvie svá. Protož die: »Nechtěj zape- čeťovati slov těchto zjevení«; kteráž sú prvé zapečetěná byla pečetmi, již nezapečeťuj, ale nechaj odevřenajch slov těchto, ať by patřila k nim. Jako v příkladě: Kdyby přišel manžel z daleké vlasti 1o a poslal by list zavřený, výstrahu napomenutím dávaje jie a řka: »Otevři jí list a přečti, ať rozumí!«, tak v tomto místě slova zjevení pro zatracence zavierají se, ale mé choti ať sau otevřína a přečtena, ať by opatrná byla a poznala tajné rady Antikrista a falešných bratří. Jakož častokrát Pán nebezpečenstvie naše otvierá v těchto knihách a nebezpečenstvie duše ta zjevují se, dobré ť jest duši ne- bezpečenstvie předvěděti. A my kněžie viece máme z povinnosti auřadu napomínati lid, aby se vystřiehal od nebezpečenství duše nežli tohoto těla. Nebo svaté jest trpěti nebezpečenstvie tělesná a na 20 smrt jíti pro Krista. Také i viera Páně veliká ukazuje se, že skrze posly a věrné služebníky od budauciech nebezpečenství vystřiehá chot svau. Dal jie proroky a apoštoly, aby neusnula s desieti pan- nami, a dokud ženich mešká přijíti, aby nezahálela; nebo prázdnost náramně škodí duši. Posielá posly, kteří mají klíče Písma a krá- 25 lovstvie nebeského, kteří mají klíče uměnie, kteří mají maudrost a opatrnost, aby skrz ně zachována byla a ostřiehána a učila se v maudrosti a skrz ně aby osvícena byla a aby zjeveny byly bu- daucie zlé věci a rady tajné draka proti nie a aby nebyla obmeš- kána v potřebných věcech k spasení a v maudrosti boží. Protož die poslu, aby byl opatrný, nětco aby otevřel, a nětco zapečetil; nebo nenie pochopná všech tajemství. Protož nětco posel svatý zjevuje, které věci potřebné sau; a které na ten čas nejsú potřebné, zapečeťuje. A které po dlauhých časech přijíti mají, ty zapečeťuje; ale které toho času přicházejí na ni protivné věci 35 a bojové a potřebné věci na ten čas, zjevuje jie. Ta ť jest svatých kazateluov opatrnost, aby ty věci, které sau dobré a tehdáž k tomu času úžitečné a tu chvíli sau ku pomoci, otvierali, a které se pro- táhnauti mají k časuom dlauhým, ku potomnímu času, aby těch věcí zanechali. V Zjevení X°. pokládá se, když jest sedm hromuov mluvilo, o divných osiedlách proti nevěstě, a nebezpečenstvie ukazoval cierkvi. Die potom: »Znamenaj, které věci mluvili sú hromové, 15 30 Příklad Nebezpečenství« předvědětí Poslové k cierkvi znameniti Pán časem potřeb- né věci zjevuje Opatrnost kazateluov 455а2 40 7 Zj. 5, 1 — 22 Mat. 25, 1 nn. — 40 Zj. 10, 3 a 4
Strana 600
600 Kapitola Ne všickni jedno- stajného mají poznáníc (černě:) XII°. Pán časem otvícrá skryté věcí svým Zlým zavierají se a nechtěj jich psáti«, neb totiž hrozné věci sau. Neb ti hromové po- kládají hrozné věci tajné, kteří spaseni býti mají a kteří zatraceni, a kteří padnau a jak těžce. Tuto jie nenie potřebie toho znáti, ale 45 tyto věci časem svým, které sau věci potřebné, totiž v času Anti- krista, otevřeš jí. »Nebo blízko jest«, aby přišel na ni Antikrist se všemi nebezpečnými časy. Ale těch věcí, které sau před sta lety dály se a před padesáti lety a přede čtyřidcíti, totiž nenie potřebie jie praviti; ale tehdáž, když ve dveřích sau takové věci, kteréž potřebie 50 jest předvěděti, o kterých věcech mluvili sau proroci, ty jie ukaž. Item ne každý posel zná tajných věcí jako druhý. Najvajše znal Jan tyto tajné věci a vyzvěděl jest; potom jiní ne tak mnoho znali a uměli v těch věcech rozuměti. Po stu letech nětco Pán otevřel těch věcí, které sau potřebné a byly jim úžitečné. Po 55 455b2 mnoha letech doluov opět potřebné věci otevřieny byly. Opět potom teď za našich časuov, které věci sau potřebné cierkvi, mají poslové otvierati, pokudž k těm časuom náleží. Jakož v knihách Daniele proroka pokládá se, že viděl divné budaucie časy a nebezpečné. A die: »Já sem viděl, a nerozuměl sem, které věci přijíti mají«. 60 A řekl mu Pán: »Jdi, Danieli, nebo zavřieny a zapečetěny sau řeči až do uloženého času«. Hle, Pán otvierá, které chce, věci, když čas jich jest; a když nenie času, aby otevřieny byly, zavierá! Skrz Daniele nechtěl otevříti, ale skrz jiné, když čas těch věcí takových nastane. Protož die: »Zkušeni budau«, u vieře, v životě, v pevném 65 a stálém životě, v trpělivosti, v setrvání. »Zbieleni budau«, totiž očištěni budau hruozau, starostí a zámutky a trápením, kteří se domnievali býti nětco, a nejsau. Mnohé duch šatanuov trápí, ješto za času pokoje velmi doufají o sobě; ale když čas přichází zarmú- cenie, Pán opauští je v životě i při smrti, a potom v zaufalstvie 70 upadají, a sami od sebe nic nemohau. Zlým tyto věci tajné zavierají se, a nevědie svých zlých věcí budauciech. Protož die: »Nemilostivě činiti budau nemilostiví a nesrozumějí všickni nemilostiví«. Nebo domnievajíce se býti na Kristovu stranu, budau s Antikristem. Hle, tajné věci a nebezpe- 75 čenstvie zlým zatmievají se a zapečeťují, ale voleným otvierají se, aby poznali a zpuosobili se k nebezpečenstvím a k bedlivosti a k vajstraze, aby ujíti mohli od tváři nebezpečenství! Protož jest potřebie li nevěstě modliti se, potřebie jest varovati se lenosti a Hromuov tajemstvie Lenost a vlažnost škodná 456a1 52 Místo »druhý« stojí pův.: jiný; ale nad tím je pův. rukou nadepsáno: druhý (ale »jiný« není škrtnuto) — 58 Dan. 12, 1 nn. — 60 Dan. 12, 8 a 9 — 65 Dan. 12, 10 — 73 Dan. 12, 10 —
600 Kapitola Ne všickni jedno- stajného mají poznáníc (černě:) XII°. Pán časem otvícrá skryté věcí svým Zlým zavierají se a nechtěj jich psáti«, neb totiž hrozné věci sau. Neb ti hromové po- kládají hrozné věci tajné, kteří spaseni býti mají a kteří zatraceni, a kteří padnau a jak těžce. Tuto jie nenie potřebie toho znáti, ale 45 tyto věci časem svým, které sau věci potřebné, totiž v času Anti- krista, otevřeš jí. »Nebo blízko jest«, aby přišel na ni Antikrist se všemi nebezpečnými časy. Ale těch věcí, které sau před sta lety dály se a před padesáti lety a přede čtyřidcíti, totiž nenie potřebie jie praviti; ale tehdáž, když ve dveřích sau takové věci, kteréž potřebie 50 jest předvěděti, o kterých věcech mluvili sau proroci, ty jie ukaž. Item ne každý posel zná tajných věcí jako druhý. Najvajše znal Jan tyto tajné věci a vyzvěděl jest; potom jiní ne tak mnoho znali a uměli v těch věcech rozuměti. Po stu letech nětco Pán otevřel těch věcí, které sau potřebné a byly jim úžitečné. Po 55 455b2 mnoha letech doluov opět potřebné věci otevřieny byly. Opět potom teď za našich časuov, které věci sau potřebné cierkvi, mají poslové otvierati, pokudž k těm časuom náleží. Jakož v knihách Daniele proroka pokládá se, že viděl divné budaucie časy a nebezpečné. A die: »Já sem viděl, a nerozuměl sem, které věci přijíti mají«. 60 A řekl mu Pán: »Jdi, Danieli, nebo zavřieny a zapečetěny sau řeči až do uloženého času«. Hle, Pán otvierá, které chce, věci, když čas jich jest; a když nenie času, aby otevřieny byly, zavierá! Skrz Daniele nechtěl otevříti, ale skrz jiné, když čas těch věcí takových nastane. Protož die: »Zkušeni budau«, u vieře, v životě, v pevném 65 a stálém životě, v trpělivosti, v setrvání. »Zbieleni budau«, totiž očištěni budau hruozau, starostí a zámutky a trápením, kteří se domnievali býti nětco, a nejsau. Mnohé duch šatanuov trápí, ješto za času pokoje velmi doufají o sobě; ale když čas přichází zarmú- cenie, Pán opauští je v životě i při smrti, a potom v zaufalstvie 70 upadají, a sami od sebe nic nemohau. Zlým tyto věci tajné zavierají se, a nevědie svých zlých věcí budauciech. Protož die: »Nemilostivě činiti budau nemilostiví a nesrozumějí všickni nemilostiví«. Nebo domnievajíce se býti na Kristovu stranu, budau s Antikristem. Hle, tajné věci a nebezpe- 75 čenstvie zlým zatmievají se a zapečeťují, ale voleným otvierají se, aby poznali a zpuosobili se k nebezpečenstvím a k bedlivosti a k vajstraze, aby ujíti mohli od tváři nebezpečenství! Protož jest potřebie li nevěstě modliti se, potřebie jest varovati se lenosti a Hromuov tajemstvie Lenost a vlažnost škodná 456a1 52 Místo »druhý« stojí pův.: jiný; ale nad tím je pův. rukou nadepsáno: druhý (ale »jiný« není škrtnuto) — 58 Dan. 12, 1 nn. — 60 Dan. 12, 8 a 9 — 65 Dan. 12, 10 — 73 Dan. 12, 10 —
Strana 601
XXII. 601 456а2 80 vlažnosti, aby jí Pán poslal posla. Častokrát v lenosti jejie Pán neposielá posla svého, a ona bývá zanetbána. Nebo vlažnost jest jakýsi stien, že slova božieho hodně poslúchati zbraňuje a úžitečně. Častokrát také na kázaní jeden dobře, druhý zle béře slova a nemá poznánie a světla z slova božieho. Nenie jiné příčiny, než že jedna 85 duše lépe se zpuosobuje, z lenosti povstává a vlažnosti, jiná pak pro zahálenie a vlažnost toho všeho zanedbává. Druhé, že duše častokrát posla nenávidí a od Pána slov nepřijímá. Item pro ne- vděčnost duše někdy poslu nedá úžitečně mluviti, aby spasena nebyla, pro prázdnost zlau a vlažnost. II. Korint. III°. o někte- po rých se praví: »Zatmieni sau smyslové jich (totiž vnitřnie) až do dnešnieho dne, nebo zástěra položena jest na srdce jich«, že totiž zákonu porozuměti nemohau. Tak se křesťanuom přihází pro ne- vděčnost, že tato veliká tajemstvie zavierají se jim. Kdyby byla holubice, viděla by svuoj stien v čisté vodě jako v zrcadle. Ale 95 život syrový, pyšný, pokrytstvie a stínové smrti překážejí, aby, které věci slyší, nepřijímala jich úžitečně. »Ale když se obrátí Izrahel, odjata bude zástěra«, aby Izrahel porozuměl. A z toho znáti máme, že neobrácenie naše k Bohu oslepuje nás, že vidauce nevidíme a nebezpečenství se nevarujeme. Ale čiem 100 viece člověk obracuje se k Bohu z celého srdce, viece porozumievá v slovích božských, viece prohlédá k tajemstvím božím, viece se zá stěry odjímá od očí našich, viece Písmuom rozumíme, více se kocháme v nich a ostřieháme. Kolikrát v slovu božiem, čtauce je a slyšíce, stajští sobě a s nechutí takové věci činie, znamenie jest, 105 že tu zástěra položena jest. Vidí-li kto manželku svau viece se na- chylovati k ciziemu muži nežli k vlastnímu svému, nehodná jest rady a vajstrahy a napomenutie ženichovy. Tak duše, kteráž při- jímá dábla a svět, nenie hodna, aby ženich mluvil jie v těchto slovích k srdci. Mojžieš jest, čtenie a epištoly svatých; a knihy 110 patery Mojžiešovy — nerozumieme ani se radujeme v nich, nebo máme zástěru zlosti v sobě. Někdy svatí první takovau vážnost měli k slovu božiemu jako k velebné svátosti. Ktož nehodně přijímá, smrt sobě béře; tak v slovu božím smrt sobě béře. Jako pečet zlým jest zavřiena v slovu 115 božím, tak u velebné svátosti. A die: »Já sem chléb živý, kterýž Otec znamenal«, totiž nehodnému zapečetil, aby nic živosti ne- přijímal z plnosti božstvie. Nebo mají vieru jakaus mrtvau a vy- — Obrácenie k Bohu jest úžitečné Zástěra na srdci škodlivá Nehodným zapečeteno 89 Podle 2. Kor. 3, 15 — 96 2. Kor. 3, 16 — 113 Podle 1. Kor. 11, 29 — 115 Podle Jana 6, 51
XXII. 601 456а2 80 vlažnosti, aby jí Pán poslal posla. Častokrát v lenosti jejie Pán neposielá posla svého, a ona bývá zanetbána. Nebo vlažnost jest jakýsi stien, že slova božieho hodně poslúchati zbraňuje a úžitečně. Častokrát také na kázaní jeden dobře, druhý zle béře slova a nemá poznánie a světla z slova božieho. Nenie jiné příčiny, než že jedna 85 duše lépe se zpuosobuje, z lenosti povstává a vlažnosti, jiná pak pro zahálenie a vlažnost toho všeho zanedbává. Druhé, že duše častokrát posla nenávidí a od Pána slov nepřijímá. Item pro ne- vděčnost duše někdy poslu nedá úžitečně mluviti, aby spasena nebyla, pro prázdnost zlau a vlažnost. II. Korint. III°. o někte- po rých se praví: »Zatmieni sau smyslové jich (totiž vnitřnie) až do dnešnieho dne, nebo zástěra položena jest na srdce jich«, že totiž zákonu porozuměti nemohau. Tak se křesťanuom přihází pro ne- vděčnost, že tato veliká tajemstvie zavierají se jim. Kdyby byla holubice, viděla by svuoj stien v čisté vodě jako v zrcadle. Ale 95 život syrový, pyšný, pokrytstvie a stínové smrti překážejí, aby, které věci slyší, nepřijímala jich úžitečně. »Ale když se obrátí Izrahel, odjata bude zástěra«, aby Izrahel porozuměl. A z toho znáti máme, že neobrácenie naše k Bohu oslepuje nás, že vidauce nevidíme a nebezpečenství se nevarujeme. Ale čiem 100 viece člověk obracuje se k Bohu z celého srdce, viece porozumievá v slovích božských, viece prohlédá k tajemstvím božím, viece se zá stěry odjímá od očí našich, viece Písmuom rozumíme, více se kocháme v nich a ostřieháme. Kolikrát v slovu božiem, čtauce je a slyšíce, stajští sobě a s nechutí takové věci činie, znamenie jest, 105 že tu zástěra položena jest. Vidí-li kto manželku svau viece se na- chylovati k ciziemu muži nežli k vlastnímu svému, nehodná jest rady a vajstrahy a napomenutie ženichovy. Tak duše, kteráž při- jímá dábla a svět, nenie hodna, aby ženich mluvil jie v těchto slovích k srdci. Mojžieš jest, čtenie a epištoly svatých; a knihy 110 patery Mojžiešovy — nerozumieme ani se radujeme v nich, nebo máme zástěru zlosti v sobě. Někdy svatí první takovau vážnost měli k slovu božiemu jako k velebné svátosti. Ktož nehodně přijímá, smrt sobě béře; tak v slovu božím smrt sobě béře. Jako pečet zlým jest zavřiena v slovu 115 božím, tak u velebné svátosti. A die: »Já sem chléb živý, kterýž Otec znamenal«, totiž nehodnému zapečetil, aby nic živosti ne- přijímal z plnosti božstvie. Nebo mají vieru jakaus mrtvau a vy- — Obrácenie k Bohu jest úžitečné Zástěra na srdci škodlivá Nehodným zapečeteno 89 Podle 2. Kor. 3, 15 — 96 2. Kor. 3, 16 — 113 Podle 1. Kor. 11, 29 — 115 Podle Jana 6, 51
Strana 602
602 Kapitola Kristus otvicrá nábožným Poslové falešní padají z viery pro nehodné přijímanie, takže budau praviti: »V svá- tosti nic nenie!« Duši vyvolené otvierají se živosti a vohebnosti k dobrému, život a sláva a radost, a dává se jie duch potěšenie 120 v tesknostech, milovánie Boha a nový život a nasýcenie(!) svaté. Tak v slově božím duši svaté dává se všecko dobré a polepšenie; ale zlá duše oslepena bývá a viece nezpuosobna učiněna bývá ke všemu dobrému, viece zastíněna bývá, že ani sebe sama nemuože poznati. A jako přichází k slovu božiemu neúžitečný, tak odcházie v větším 125 hněvě božím. Item žádný nemuože těchto věcí otevříti, jediné leč Kristus Ježíš otevře podlé božstvie a člověčenstvie. Druhé andělovi sau slova otevřína, třetie skrz anděla Janovi, čtvrté všie cierkvi. Tak dnes neotvierají se tato slova, jediné prostředkem Ducha božieho 130 a leč Kristus otevře; a potřebie se jest modliti, aby zjeviti ráčil tajnosti své a nebezpečenstvie, a proč rány tyto běžie a kterak bychom mohli hněv boží ukrotiti. On ť vládne a v své moci má po- dobenstvie a tajemstvie; protož on vie, komu otevříti, a potřebie jest plakati a modliti se. V Zjevení V°. viděl knihy v pravici sedí- 135 cieho; i řekl jest anděl: »Kto jest hoden otevříti knihy a pečeti jich (totiž tajemstvie)? Já sem pak plakal, že žádný nebieše hoden otevříti kněh. I řekl jest anděl: Nechtěj plakati! Hoden ť jest Berá- nek otevříti, který sedí na truonu«. Ten ť otevře, a on ť jest zaslaužil toho na kříži a umučením svým. A komuž chce otevříti, žádný ne- 140 muože zavříti a svět nemuož toho zastaviti, jako o přijímaní krve Kristovy; a komuž zavře, žádný neotevře. A když nemá otevřier o býti, žádný neotevře, a komu nenie dáno, žádný neporozumí. Ale pro vyvolené Beránek otvierá, a zvláště modlícím se a plačícím, co mají držeti a co věřiti a čeho se máme vystřéhati; a vystřiehá 145 nevěstu a napomíná předpoviedaje, že mnozí přijdau poslové jako od Beránka, a budau svuodce, budau pokrytci a kacieři, budau přátelé nevěsty šelmíny(!) a Antikristovy. Item odvierá, že přijde proti nie šelma veliká, item druhá Beránku podobná, item kacieři a svuodcové. A jestliže se ne bude modliti, neporozumie, aniž bude 150 456b2 hodna poznati. Izaiáš die: »Dány budau knihy proroctvie umějí- ciemu čísti Písmo«. A die: »Nemohu, sau zapečetěné knihy«, totiž že Beránek mi neotvierá. Komuž pak otvierá slova, zapaluje ta- kové velmi a osvěcuje, k dobrému zbuzuje; jako do Emaus jda s učedlníky, otvieral jim a zapaloval a těšil je. Tak modliti se máme, 155 456b1 Otevřenle božských věcí 135 Podle Zj. 5, I až 5 — 145 Zj. 6, 1 nn. — 151 Podle Iz. 29, 11.— 154 Luk. 24, 13 nn.
602 Kapitola Kristus otvicrá nábožným Poslové falešní padají z viery pro nehodné přijímanie, takže budau praviti: »V svá- tosti nic nenie!« Duši vyvolené otvierají se živosti a vohebnosti k dobrému, život a sláva a radost, a dává se jie duch potěšenie 120 v tesknostech, milovánie Boha a nový život a nasýcenie(!) svaté. Tak v slově božím duši svaté dává se všecko dobré a polepšenie; ale zlá duše oslepena bývá a viece nezpuosobna učiněna bývá ke všemu dobrému, viece zastíněna bývá, že ani sebe sama nemuože poznati. A jako přichází k slovu božiemu neúžitečný, tak odcházie v větším 125 hněvě božím. Item žádný nemuože těchto věcí otevříti, jediné leč Kristus Ježíš otevře podlé božstvie a člověčenstvie. Druhé andělovi sau slova otevřína, třetie skrz anděla Janovi, čtvrté všie cierkvi. Tak dnes neotvierají se tato slova, jediné prostředkem Ducha božieho 130 a leč Kristus otevře; a potřebie se jest modliti, aby zjeviti ráčil tajnosti své a nebezpečenstvie, a proč rány tyto běžie a kterak bychom mohli hněv boží ukrotiti. On ť vládne a v své moci má po- dobenstvie a tajemstvie; protož on vie, komu otevříti, a potřebie jest plakati a modliti se. V Zjevení V°. viděl knihy v pravici sedí- 135 cieho; i řekl jest anděl: »Kto jest hoden otevříti knihy a pečeti jich (totiž tajemstvie)? Já sem pak plakal, že žádný nebieše hoden otevříti kněh. I řekl jest anděl: Nechtěj plakati! Hoden ť jest Berá- nek otevříti, který sedí na truonu«. Ten ť otevře, a on ť jest zaslaužil toho na kříži a umučením svým. A komuž chce otevříti, žádný ne- 140 muože zavříti a svět nemuož toho zastaviti, jako o přijímaní krve Kristovy; a komuž zavře, žádný neotevře. A když nemá otevřier o býti, žádný neotevře, a komu nenie dáno, žádný neporozumí. Ale pro vyvolené Beránek otvierá, a zvláště modlícím se a plačícím, co mají držeti a co věřiti a čeho se máme vystřéhati; a vystřiehá 145 nevěstu a napomíná předpoviedaje, že mnozí přijdau poslové jako od Beránka, a budau svuodce, budau pokrytci a kacieři, budau přátelé nevěsty šelmíny(!) a Antikristovy. Item odvierá, že přijde proti nie šelma veliká, item druhá Beránku podobná, item kacieři a svuodcové. A jestliže se ne bude modliti, neporozumie, aniž bude 150 456b2 hodna poznati. Izaiáš die: »Dány budau knihy proroctvie umějí- ciemu čísti Písmo«. A die: »Nemohu, sau zapečetěné knihy«, totiž že Beránek mi neotvierá. Komuž pak otvierá slova, zapaluje ta- kové velmi a osvěcuje, k dobrému zbuzuje; jako do Emaus jda s učedlníky, otvieral jim a zapaloval a těšil je. Tak modliti se máme, 155 456b1 Otevřenle božských věcí 135 Podle Zj. 5, I až 5 — 145 Zj. 6, 1 nn. — 151 Podle Iz. 29, 11.— 154 Luk. 24, 13 nn.
Strana 603
XXII. 603 abychom v slovu božím hořali, života polepšili. Jisté ť jest, kdež Beránek slova otvierá, jeho život bývá dobrý, život nábožný, po- korný; tu jest památka umučenie Kristova, tu bývá hodné přijí- manie, rozněcuje se srdce ke všemu dobrému. Žádný však neotvierá, 160 ani kněz, ani prorok, ani papež otvierá, jediné leč Ježíš Kristus otevře. Protož modliti se máme čistau a upřiemau žádostí, z srdce, a k sa- mému Ježíšovi utéci se, aby nám přítomen byl v čítaní Písem čtení svatých a v čítaní těchto kněh a proroctví; a potřebie jest nám pokorně z upřiemnosti obracovati se viece a viece k Ježíši 165 Kristu, a tak ruosti budeme viece v slovu pravdy až k životu věčnému 457a Ktoť škodí, škodiž ještě. Služebníku a poslu svému pravému a věrnému Pán otvierá tajné věci maudrosti své, aby jiným otvieral k spasení, a zvláště v časiech nebezpečných, aby volení byli opatrní uprostřed osiedl, tu, kdež die: »Nezapečeťuj!« 5 Nebo, jako ktož poklad skrývá v času potřebnosti, hřeší a nepomuož bratru svému, tak ť jest v dařích duchovních a v milostech božských; kteříž takové dary skrajvají a života bližních neopravují, o ně ne- pečují, v zlořečenstvic od Pána upadají. V Přísloví XI.: »Kto scho- vává obilé v čas hladu, ll zlořečiti budau jej lidé; ale ktož se slituje 10 a zakládá, požehnánie mieti bude«. Tak ť jest o otci čeledním, kterýž má nové i staré věci; ktož schovává a kryje, zlořečený jest. Ekleziastik XX°. a XLI°.: »Maudrost skrytá a poklad zakopaný a nevídaný, jaký úžitek v obojím?« Nebo takoví křesťané buďto Lotři a zlodeji v dařích tělesných, buďto v duchovních bližních zanedbávajíce, sami 15 se skrývajíce, sau zlodějie a lotři a zlořečení před Hospodinem. Tak Pán v této kapitole rozkázal Janovi všecka zjevenie a ta- jemstvie lidem vypravovati, i pomsty zlých a hřiechy jich i odplaty dobrých. Protož die: »Kto škodí ...«. Pán všech věcí puosobí dielo v dobré zemi i ve zlé a obojí dobrodínie ukazuje a dává slunce své 20 dobrým i zlým, nepřáteluom i přáteluom, rozsievá v zemi dobré i zlé, na skále i vedlé cesty, aby milosrdenstvie své ukázal na všecky; a dary své činí obecné všem a své svaté tělo a krev dává vuobec dobrým i zlým, totiž Petrovi i Jidášovi zrádci. Tuto znamená jeho dobrotivost a dobrotu nesčíslnau a dovodí jeho štědroty, aby se ne- 25 vymlúval žádný člověk před Bohem. Zlí saud berau sobě v dařích božských, dobří život věčný. Ale přední aumysl, proč své špižierny Otevříti poklady, když jest čas Milosrdenstvie Páně ke všem 8 Přísl. 11, 26 — 12 Eccli 20, 32 a 41, 17
XXII. 603 abychom v slovu božím hořali, života polepšili. Jisté ť jest, kdež Beránek slova otvierá, jeho život bývá dobrý, život nábožný, po- korný; tu jest památka umučenie Kristova, tu bývá hodné přijí- manie, rozněcuje se srdce ke všemu dobrému. Žádný však neotvierá, 160 ani kněz, ani prorok, ani papež otvierá, jediné leč Ježíš Kristus otevře. Protož modliti se máme čistau a upřiemau žádostí, z srdce, a k sa- mému Ježíšovi utéci se, aby nám přítomen byl v čítaní Písem čtení svatých a v čítaní těchto kněh a proroctví; a potřebie jest nám pokorně z upřiemnosti obracovati se viece a viece k Ježíši 165 Kristu, a tak ruosti budeme viece v slovu pravdy až k životu věčnému 457a Ktoť škodí, škodiž ještě. Služebníku a poslu svému pravému a věrnému Pán otvierá tajné věci maudrosti své, aby jiným otvieral k spasení, a zvláště v časiech nebezpečných, aby volení byli opatrní uprostřed osiedl, tu, kdež die: »Nezapečeťuj!« 5 Nebo, jako ktož poklad skrývá v času potřebnosti, hřeší a nepomuož bratru svému, tak ť jest v dařích duchovních a v milostech božských; kteříž takové dary skrajvají a života bližních neopravují, o ně ne- pečují, v zlořečenstvic od Pána upadají. V Přísloví XI.: »Kto scho- vává obilé v čas hladu, ll zlořečiti budau jej lidé; ale ktož se slituje 10 a zakládá, požehnánie mieti bude«. Tak ť jest o otci čeledním, kterýž má nové i staré věci; ktož schovává a kryje, zlořečený jest. Ekleziastik XX°. a XLI°.: »Maudrost skrytá a poklad zakopaný a nevídaný, jaký úžitek v obojím?« Nebo takoví křesťané buďto Lotři a zlodeji v dařích tělesných, buďto v duchovních bližních zanedbávajíce, sami 15 se skrývajíce, sau zlodějie a lotři a zlořečení před Hospodinem. Tak Pán v této kapitole rozkázal Janovi všecka zjevenie a ta- jemstvie lidem vypravovati, i pomsty zlých a hřiechy jich i odplaty dobrých. Protož die: »Kto škodí ...«. Pán všech věcí puosobí dielo v dobré zemi i ve zlé a obojí dobrodínie ukazuje a dává slunce své 20 dobrým i zlým, nepřáteluom i přáteluom, rozsievá v zemi dobré i zlé, na skále i vedlé cesty, aby milosrdenstvie své ukázal na všecky; a dary své činí obecné všem a své svaté tělo a krev dává vuobec dobrým i zlým, totiž Petrovi i Jidášovi zrádci. Tuto znamená jeho dobrotivost a dobrotu nesčíslnau a dovodí jeho štědroty, aby se ne- 25 vymlúval žádný člověk před Bohem. Zlí saud berau sobě v dařích božských, dobří život věčný. Ale přední aumysl, proč své špižierny Otevříti poklady, když jest čas Milosrdenstvie Páně ke všem 8 Přísl. 11, 26 — 12 Eccli 20, 32 a 41, 17
Strana 604
604 Kapitola Zlí v horšic táhnů z (lobrých věcí Dobří se lepšie O krvi Páně Dobří se lepšie, a zli horší otvierá Pán, jest pro vyvolené. Apoštol: »Všecky věci pro vyvolené činíme. On, Pán, zná, kteří sau jeho« a kteří hodně berau, a kterým slovo Páně a velebná svátost oltářní jest k odsauzení zatracenie. Ale my nevieme, kteří sau volení boží; protož vuobec kážeme, 30 457a2 všem spolu tělem a krví Kristovau posluhujeme, všem tajnosti božie otvieráme, i těm, kteří sau v temnostech, i kteří sau na stře- chách. On ť zná, kteří k spasení tyto věci dobré přijímají. A protož, když pravda zjevena bude všem vuobec, zlým i dobrým, co z toho přijde? Někteří, kteří sú voleným škodievali, ještě viece škoditi 35 budau. Jsau-li kteří v blátě zmazáni, viece mrzcí učiněni budau. Nebo, když pravda otvierá se skrytá, zlí viece se oslepují, viece hřešie a padají, a dobří lepší bývají, dávají Pánu službu a poctivost, kteráž na Boha sluší, milují ho nade všecky věci, dávají jednomu každému, což jeho jest, viece se poznávají, viece v dobrém rostau, 40 viece spasenie vyhledávají a světější bývají. A protož toho máme příklad zkušený, když Ježíš Kristus klíč Daviduov otvierá, svuoj poklad svatosvaté krve v kalichu, zlí učiněni sau viece zlí; kdyžto potok studnice a boku Kristova vy- plynul jest v svatosvaté krvi, co jest již velikých páduov a jak 45 mnoho pohoršení; když přijímanie najzbožilejšie krve lidu božímu dáno jest od Krista, kterak sau někteří padli od viery a viece uško- dili duši své vlastní a vyvoleným božím; co utrhání, co hořkostí, co páduov od milosti božie! A mužie najnábožnějšie jako o skálu se obráželi a byli proti pravdě a proti voleným, přídržejícím se pravdy! 50 Protož die ta pravda, když se zjeví a otevře. »Kto škodí, škoď viece«, padaj viece; kto je zmalzaný, maž se ještě! Tu prorokuje pád, a obořenie zlých nežádá, řka, že padati budau a škoditi jeden druhému. Vyvolení viece budau osvíceni, života polepšie, viece se Boha báti budau, viece Boha milovati budau, viece podlé zákona 55 božieho zpravovati se budau, viece z hřiechuov povstávati budau, viece se v dobrém posilňovati budau a viece světa nenáviděti budau, viece nebeské věci milovati budau, viece tělo své křižovati budau. Proto die: »Oznam tajné věci voleným, ó Jane! Kto škodí, škoď, a kto chce býti zlý, buď zlý, a kto chce býti dobrý, buď viece 60 dobrý, buď lepší a spravedlivější a blahoslavenější«. To prorokuje, že tak bude. Nemluví tiem obyčejem, jako by toho žádal, ale pro- rokuje o hlubokém hřiešníkuov pádu zlém a o vzkříšení dobrých. Jako pověděl Simeon: »Aj, tento položen jest na pád a na povstánie 457b1 27 Podle 2. Tim. 2, 10 a 19 — 52 un. Cf. Richardi a S. Victore In Apo- calypsim l. VII., c. VIII. (M I. 196, c. 880). — 64 Luk. 2, 34
604 Kapitola Zlí v horšic táhnů z (lobrých věcí Dobří se lepšie O krvi Páně Dobří se lepšie, a zli horší otvierá Pán, jest pro vyvolené. Apoštol: »Všecky věci pro vyvolené činíme. On, Pán, zná, kteří sau jeho« a kteří hodně berau, a kterým slovo Páně a velebná svátost oltářní jest k odsauzení zatracenie. Ale my nevieme, kteří sau volení boží; protož vuobec kážeme, 30 457a2 všem spolu tělem a krví Kristovau posluhujeme, všem tajnosti božie otvieráme, i těm, kteří sau v temnostech, i kteří sau na stře- chách. On ť zná, kteří k spasení tyto věci dobré přijímají. A protož, když pravda zjevena bude všem vuobec, zlým i dobrým, co z toho přijde? Někteří, kteří sú voleným škodievali, ještě viece škoditi 35 budau. Jsau-li kteří v blátě zmazáni, viece mrzcí učiněni budau. Nebo, když pravda otvierá se skrytá, zlí viece se oslepují, viece hřešie a padají, a dobří lepší bývají, dávají Pánu službu a poctivost, kteráž na Boha sluší, milují ho nade všecky věci, dávají jednomu každému, což jeho jest, viece se poznávají, viece v dobrém rostau, 40 viece spasenie vyhledávají a světější bývají. A protož toho máme příklad zkušený, když Ježíš Kristus klíč Daviduov otvierá, svuoj poklad svatosvaté krve v kalichu, zlí učiněni sau viece zlí; kdyžto potok studnice a boku Kristova vy- plynul jest v svatosvaté krvi, co jest již velikých páduov a jak 45 mnoho pohoršení; když přijímanie najzbožilejšie krve lidu božímu dáno jest od Krista, kterak sau někteří padli od viery a viece uško- dili duši své vlastní a vyvoleným božím; co utrhání, co hořkostí, co páduov od milosti božie! A mužie najnábožnějšie jako o skálu se obráželi a byli proti pravdě a proti voleným, přídržejícím se pravdy! 50 Protož die ta pravda, když se zjeví a otevře. »Kto škodí, škoď viece«, padaj viece; kto je zmalzaný, maž se ještě! Tu prorokuje pád, a obořenie zlých nežádá, řka, že padati budau a škoditi jeden druhému. Vyvolení viece budau osvíceni, života polepšie, viece se Boha báti budau, viece Boha milovati budau, viece podlé zákona 55 božieho zpravovati se budau, viece z hřiechuov povstávati budau, viece se v dobrém posilňovati budau a viece světa nenáviděti budau, viece nebeské věci milovati budau, viece tělo své křižovati budau. Proto die: »Oznam tajné věci voleným, ó Jane! Kto škodí, škoď, a kto chce býti zlý, buď zlý, a kto chce býti dobrý, buď viece 60 dobrý, buď lepší a spravedlivější a blahoslavenější«. To prorokuje, že tak bude. Nemluví tiem obyčejem, jako by toho žádal, ale pro- rokuje o hlubokém hřiešníkuov pádu zlém a o vzkříšení dobrých. Jako pověděl Simeon: »Aj, tento položen jest na pád a na povstánie 457b1 27 Podle 2. Tim. 2, 10 a 19 — 52 un. Cf. Richardi a S. Victore In Apo- calypsim l. VII., c. VIII. (M I. 196, c. 880). — 64 Luk. 2, 34
Strana 605
XXII. 605 457b2 458a1 65 mnohých v Izraheli«. Dnes ukazuje se to zjevně, kterak zlí oslepují se a zatmievají v spasitedlné pravdě, jiní pak ospravedlňují se. A protož v otevření pravdy cierkvi otvierá se velmi veliké božie milosrdenstvie a polepšenie života a osvícenie a poníženie, a na jiných se ukazuje velmi veliká spravedlnost, pád, pokrytstvie, 70 kacieřstvie, pohoršenie a zastíněnie mysli a rozumu a hněv zjevuje se nad nimi náramně veliký, takže vypadají z viery pravé a že pravie z té slepoty, v svátosti velebné oltářní že nenie těla Kristova a že nemá držán a zachováván býti stav panenský a manželstvie křesťanuov. Item v otevřenie a zjevenie přijímanie těla a krve 75 Páně z strany dietek malých pád, hněvivost, posměch, rauhanie, to vše bylo, a nevěřili sau, by za času apoštoluov to bylo. A ti osvícení aurazy měli sau těžké v takové pravdě. A dnes kto se nehorší, kto povstává z hříchuov, kto jest, ješto by se varoval hřiechuov a pohoršení z přijímanie krve Ježíše Krista? 80 Žalm: »Který úžitek v krvi mé?« Die někto: »Lépe by bylo ne- začínati takových věcí, nežli dávati příčinu ku pádu a pohoršením a zbuzovati války! A povstává hněv, peklo a svět veškeren proti té pravdě«. Odpovídá Pán: »Kto škodí, škoď ještě, a kto se horší, horš se ještě«, totiž zachovávána ovšem má býti pravda a poslu- 85 hována a nemá býti opuštěna pro osiedla a pro smrt a pro po- hruožky a pro žaláře a pro lsti. »Ale kto se horší, horš se; a kto spravedlivý jest, viece v tomto ještě buď spravedlivější«. Nebo to jest vlastnie věc vyvolených, že těmito dary polepšují se a po- svěcují a těmito pravdami osvěcují se a skrze zámutky se očišťují 90 a viece sau opatrní, viece maudří a lepšieho života. Protož die: »Nezapečeťuj«, totiž nezatajuj pravdy pro ne- hodné. Jestliže ť zlý obracuje ke zlému, nechtě tak, a jestliže dobrý k dobrému, buď Bohu chvála! A nenie tuto obyčej aneb zpuosob žádanie, ale prorokovánie, kdež die: »Kto škodí, škodiž ještě«. 95 Dnes ti, ješto sau přijímali tělo božie a krev, kterak sú upadli v vraždy a v laupeže, v nenávisti a sváry, a viece učiněni sau Bohu nenávistní a ohyzdní nežli od počátku světa! Item po zjevení pravdy Ducha, sedmi daruov dárce, zlý přišel duch sedmeronásobný v srdce mnolhých. Item srdce mnohých viece sau studená, většie ne- 100 přiezně a nenávisti, tehdy nemá uvedena býti taková pravda v lid. Odpoviedá, že ne tak má člověk smysliti. »Ale kto škodí, škod ještě«. Žalm LXXX.: »Neuposlechl jest lid muoj hlasu mého Pro pohoršenic neopůštetí právdy Vlastní věc volených — 80 Ž. 30, 10 — 98 Ohlas Mat. 12, 45 — 102 Ž. 81, 12 a 13
XXII. 605 457b2 458a1 65 mnohých v Izraheli«. Dnes ukazuje se to zjevně, kterak zlí oslepují se a zatmievají v spasitedlné pravdě, jiní pak ospravedlňují se. A protož v otevření pravdy cierkvi otvierá se velmi veliké božie milosrdenstvie a polepšenie života a osvícenie a poníženie, a na jiných se ukazuje velmi veliká spravedlnost, pád, pokrytstvie, 70 kacieřstvie, pohoršenie a zastíněnie mysli a rozumu a hněv zjevuje se nad nimi náramně veliký, takže vypadají z viery pravé a že pravie z té slepoty, v svátosti velebné oltářní že nenie těla Kristova a že nemá držán a zachováván býti stav panenský a manželstvie křesťanuov. Item v otevřenie a zjevenie přijímanie těla a krve 75 Páně z strany dietek malých pád, hněvivost, posměch, rauhanie, to vše bylo, a nevěřili sau, by za času apoštoluov to bylo. A ti osvícení aurazy měli sau těžké v takové pravdě. A dnes kto se nehorší, kto povstává z hříchuov, kto jest, ješto by se varoval hřiechuov a pohoršení z přijímanie krve Ježíše Krista? 80 Žalm: »Který úžitek v krvi mé?« Die někto: »Lépe by bylo ne- začínati takových věcí, nežli dávati příčinu ku pádu a pohoršením a zbuzovati války! A povstává hněv, peklo a svět veškeren proti té pravdě«. Odpovídá Pán: »Kto škodí, škoď ještě, a kto se horší, horš se ještě«, totiž zachovávána ovšem má býti pravda a poslu- 85 hována a nemá býti opuštěna pro osiedla a pro smrt a pro po- hruožky a pro žaláře a pro lsti. »Ale kto se horší, horš se; a kto spravedlivý jest, viece v tomto ještě buď spravedlivější«. Nebo to jest vlastnie věc vyvolených, že těmito dary polepšují se a po- svěcují a těmito pravdami osvěcují se a skrze zámutky se očišťují 90 a viece sau opatrní, viece maudří a lepšieho života. Protož die: »Nezapečeťuj«, totiž nezatajuj pravdy pro ne- hodné. Jestliže ť zlý obracuje ke zlému, nechtě tak, a jestliže dobrý k dobrému, buď Bohu chvála! A nenie tuto obyčej aneb zpuosob žádanie, ale prorokovánie, kdež die: »Kto škodí, škodiž ještě«. 95 Dnes ti, ješto sau přijímali tělo božie a krev, kterak sú upadli v vraždy a v laupeže, v nenávisti a sváry, a viece učiněni sau Bohu nenávistní a ohyzdní nežli od počátku světa! Item po zjevení pravdy Ducha, sedmi daruov dárce, zlý přišel duch sedmeronásobný v srdce mnolhých. Item srdce mnohých viece sau studená, většie ne- 100 přiezně a nenávisti, tehdy nemá uvedena býti taková pravda v lid. Odpoviedá, že ne tak má člověk smysliti. »Ale kto škodí, škod ještě«. Žalm LXXX.: »Neuposlechl jest lid muoj hlasu mého Pro pohoršenic neopůštetí právdy Vlastní věc volených — 80 Ž. 30, 10 — 98 Ohlas Mat. 12, 45 — 102 Ž. 81, 12 a 13
Strana 606
606 Kapitola Zlé neposlúchati Pána Kázati před se pravdu, ač i nclibo některým a Izrahel nepílil jest mne, i nechal sem jich podlé žádostí srdce jich«. Jako by řekl: »Čiňte, jakž žádáte, a jakž srdce vaše smajšlejí, tak čiňte, jakž chcete živi býti, tak buďte živi a nálezkuov svých ná-105 sledujte!». »By byl lid muoj poslauchal mne, Izrahel by byl v při- kázaních mých chodil, jako v nic obrátil bych nepřátely jich, totiž já bych zemdlil je a žádný by neuškodil jim, žádný by neobehnal jich, a na ty, kteří je rmautie, spustil bych ruku svau«. A že sau mě neposlúchali, protož opuštěni sau ode mne. Protož všickni sau 110 nepřátelé proti nim, i oni sami vespolek proti sobě; a oni mezi sebau sau sobě sami ku pohoršení, a nenie pokoje mezi nimi. K Říman. I.°: »Kteřížto, když poznali Boha, ne jako Boha ctili, ale zpajchali, protož spravedlivým božím saudem dáni sau v za- vržený smysl«, a tak pohoršili se na pravdě a uškodili sami sobě 115 a zmazali se viece a poraženi viece a v hřiechy hluboce uvázli. Pro to však die Pán: »Herež na to na všecko, kaž pravdu a vypravuj slovo mé pro věrné mé; a ačkoli zlí horší se a mrzcí sau a převrácení a viece hněviví a škodliví, však pro to kaž pro věrné, aby se po- světili a ospravedlivěli, aby se uvarovali nebezpečenství«. A ač zlí padají a klesají od tváři Kristova světla, nenie to pro pravdu, ale pro nezbednost zlých a nemá žádný řieci, že by tiem pravda vinna byla a že by jie slušelo nechati a mlčeti; ale já, Pán, usuzuji, aby byla kázána a oznamována, a od pravdy nepřestá- vati, aby volení znali a věděli a viece Boha poznávali, a ačkoli od 125 zlých trpěti budau, aby se posilňovali a osvěcovali a v utrpení svém od zlých naději aby měli k budaucím dobrým věcem a o setrvání svém vedením svaté pravdy až do konce. Protož nesluší praviti toho: »Tato pravda jest ku pohoršení, tehdy nemá oznamována býti!«; ano brž viece a více pro vyvolené má býti pravena, aby v ní trvali 130 a světější byli zde skrze milost a potom v slávě věčné. Amen. 120 458a2 Hotoví býti máme Aj, přijduťbrzo, aodplatamájestiťsemnau, abych zaplatil jednomu každému podlé skut- kuov jeho. Pán všech věcí, kterýž se ráčil vtěliti a trpěti, kterýž auzkau šel cestau, kterýž umřel jest, navštěvuje nás často a napomíná k připravování ke dni saudnému a k smrti jednoho5 každého. Protož die: »Aj, přijdu«. Napomíná, abychom hotovi byli k smrti, jak sau světí první byli připraveni a hotovi, a kterak my též hotovi máme býti jednostajně s svatými; napomíná k bázni 106 Podle Ž. 81, 14 a 15 — 113 Podle Řím. 1, 21
606 Kapitola Zlé neposlúchati Pána Kázati před se pravdu, ač i nclibo některým a Izrahel nepílil jest mne, i nechal sem jich podlé žádostí srdce jich«. Jako by řekl: »Čiňte, jakž žádáte, a jakž srdce vaše smajšlejí, tak čiňte, jakž chcete živi býti, tak buďte živi a nálezkuov svých ná-105 sledujte!». »By byl lid muoj poslauchal mne, Izrahel by byl v při- kázaních mých chodil, jako v nic obrátil bych nepřátely jich, totiž já bych zemdlil je a žádný by neuškodil jim, žádný by neobehnal jich, a na ty, kteří je rmautie, spustil bych ruku svau«. A že sau mě neposlúchali, protož opuštěni sau ode mne. Protož všickni sau 110 nepřátelé proti nim, i oni sami vespolek proti sobě; a oni mezi sebau sau sobě sami ku pohoršení, a nenie pokoje mezi nimi. K Říman. I.°: »Kteřížto, když poznali Boha, ne jako Boha ctili, ale zpajchali, protož spravedlivým božím saudem dáni sau v za- vržený smysl«, a tak pohoršili se na pravdě a uškodili sami sobě 115 a zmazali se viece a poraženi viece a v hřiechy hluboce uvázli. Pro to však die Pán: »Herež na to na všecko, kaž pravdu a vypravuj slovo mé pro věrné mé; a ačkoli zlí horší se a mrzcí sau a převrácení a viece hněviví a škodliví, však pro to kaž pro věrné, aby se po- světili a ospravedlivěli, aby se uvarovali nebezpečenství«. A ač zlí padají a klesají od tváři Kristova světla, nenie to pro pravdu, ale pro nezbednost zlých a nemá žádný řieci, že by tiem pravda vinna byla a že by jie slušelo nechati a mlčeti; ale já, Pán, usuzuji, aby byla kázána a oznamována, a od pravdy nepřestá- vati, aby volení znali a věděli a viece Boha poznávali, a ačkoli od 125 zlých trpěti budau, aby se posilňovali a osvěcovali a v utrpení svém od zlých naději aby měli k budaucím dobrým věcem a o setrvání svém vedením svaté pravdy až do konce. Protož nesluší praviti toho: »Tato pravda jest ku pohoršení, tehdy nemá oznamována býti!«; ano brž viece a více pro vyvolené má býti pravena, aby v ní trvali 130 a světější byli zde skrze milost a potom v slávě věčné. Amen. 120 458a2 Hotoví býti máme Aj, přijduťbrzo, aodplatamájestiťsemnau, abych zaplatil jednomu každému podlé skut- kuov jeho. Pán všech věcí, kterýž se ráčil vtěliti a trpěti, kterýž auzkau šel cestau, kterýž umřel jest, navštěvuje nás často a napomíná k připravování ke dni saudnému a k smrti jednoho5 každého. Protož die: »Aj, přijdu«. Napomíná, abychom hotovi byli k smrti, jak sau světí první byli připraveni a hotovi, a kterak my též hotovi máme býti jednostajně s svatými; napomíná k bázni 106 Podle Ž. 81, 14 a 15 — 113 Podle Řím. 1, 21
Strana 607
XXII 607 458b1 458b2 veliké a navštěvuje skrz tajemstvie a znamenie svá, jako skrz svá- 10 tosti a slovo své a Duchem svatým svým. Ale když bude přejitie smrti našie, jinak bude uhlédán nežli v podobenství; též na saudě. A protož na počátku svrchu řekl: »Aj, přijdu«. O prostřed kněh též die: »Aj, přijdu«. Na konci opět die:»Aj, přijdu«. Nebo divný Kristuov příchod bude k smrti. Napomíná ji, aby procítila k vyjití proti němu. Kdyby ně- který manžel na dalekú jíti měl cestu a chtěl by napomenauti manželku svau řka: »Já sem již na cestě; když se navracovati [budu k tobě zase, buď hotova mě očekávati, buď čistá, buď poctivá!«, tak napomíná nás skrz proroky, apoštoly a po listech zákona sva- 20 tého: »Aj, přijdu ť«, častokrát opětuje taková napomínanie, aby vložili to s vážností v srdce své, řka: »Nechci pověděti dne aneb hodiny smrti; ale přijdu tudiež, když smrt tvá přibližuje se. Já přicházím, já se přibližuji«. Jednak mluví Duchem svým, jednak slovem, jednak skrz přijímanie velebné svátosti. Jako by řekl: 25 »Krátký čas tvuoj jest, umřieti máš, vyjíti máš z světa tohoto; buď hotova, duše!« A také skrz zevnitřnie nebezpečenstvie, rozbroje, války, vraždy, skrz vylitie krve, skrz nemoci a mory, bolesti, hlady mluví a napomíná, aby hotova byla duše k hroznému Kristovu příští. Kolikrát hlava zbolí, tělo, — mluvenie jest; kolikrát při- 30 cházejí hruozy báznivé, — jest mluvenie, aby byla věrná, aby pokánie činila, aby památku smrti měla. Na smrti věrnost duše zkušuje se, s doufáním vyjde vstřiec Kristu a s radostí. »A odplata jeho s ním jest«. Pakli jest nevěrná, ta ť bezděky čeká smrti: tu bude sauzena a nevěra se ukáže. Ó, kolikerá nebezpečenstvie při- 35 cházejí nynie, a ta otejdau a jiná přijdau! Jako by řekl: »Buď na každý den a každau hodinu bedlivá! Já Bedliví máme býti přijdu; když se domnieváš již býti pokoje, tehdy očekávaj rány!« Tak napomíná, a nenie toho vděčná duše. Žalm: »Co jest člověk, že navštěvuješ jej?« Ty duše, které najzvláštnějšie zdají se býti, od- 40 vrátily se od Boha k světu, zdřiemaly se všecky a snem svým zesnuly sau; a které sau pokánie začaly činiti a počaly vycházeti vstříc Kristu, lampy měly sau někdy, již zesnuly sú. A on ještě listy posiclá, probuzuje ze sna nebezpečného, a řka: »Aj, přijdu ť tudiež! Vstaňte a buďte hotovi, nebo, v kterau hodinu nenadějete 45 se, Syn člověka přijde!« Konečně Písmo napomíná, abychom se připravovali ku posled- nímu dni, a aby počestně z tohoto světa vyšel člověk; všecko ká- Příklad Rozličně Kristus mluví a napomíná 15 Připraviti se ke dní poslednímu 12 Zj. 2, 5: 3, 3; 3, 1I; 22, 12; 22, 20 —38 Ž. 8, 5
XXII 607 458b1 458b2 veliké a navštěvuje skrz tajemstvie a znamenie svá, jako skrz svá- 10 tosti a slovo své a Duchem svatým svým. Ale když bude přejitie smrti našie, jinak bude uhlédán nežli v podobenství; též na saudě. A protož na počátku svrchu řekl: »Aj, přijdu«. O prostřed kněh též die: »Aj, přijdu«. Na konci opět die:»Aj, přijdu«. Nebo divný Kristuov příchod bude k smrti. Napomíná ji, aby procítila k vyjití proti němu. Kdyby ně- který manžel na dalekú jíti měl cestu a chtěl by napomenauti manželku svau řka: »Já sem již na cestě; když se navracovati [budu k tobě zase, buď hotova mě očekávati, buď čistá, buď poctivá!«, tak napomíná nás skrz proroky, apoštoly a po listech zákona sva- 20 tého: »Aj, přijdu ť«, častokrát opětuje taková napomínanie, aby vložili to s vážností v srdce své, řka: »Nechci pověděti dne aneb hodiny smrti; ale přijdu tudiež, když smrt tvá přibližuje se. Já přicházím, já se přibližuji«. Jednak mluví Duchem svým, jednak slovem, jednak skrz přijímanie velebné svátosti. Jako by řekl: 25 »Krátký čas tvuoj jest, umřieti máš, vyjíti máš z světa tohoto; buď hotova, duše!« A také skrz zevnitřnie nebezpečenstvie, rozbroje, války, vraždy, skrz vylitie krve, skrz nemoci a mory, bolesti, hlady mluví a napomíná, aby hotova byla duše k hroznému Kristovu příští. Kolikrát hlava zbolí, tělo, — mluvenie jest; kolikrát při- 30 cházejí hruozy báznivé, — jest mluvenie, aby byla věrná, aby pokánie činila, aby památku smrti měla. Na smrti věrnost duše zkušuje se, s doufáním vyjde vstřiec Kristu a s radostí. »A odplata jeho s ním jest«. Pakli jest nevěrná, ta ť bezděky čeká smrti: tu bude sauzena a nevěra se ukáže. Ó, kolikerá nebezpečenstvie při- 35 cházejí nynie, a ta otejdau a jiná přijdau! Jako by řekl: »Buď na každý den a každau hodinu bedlivá! Já Bedliví máme býti přijdu; když se domnieváš již býti pokoje, tehdy očekávaj rány!« Tak napomíná, a nenie toho vděčná duše. Žalm: »Co jest člověk, že navštěvuješ jej?« Ty duše, které najzvláštnějšie zdají se býti, od- 40 vrátily se od Boha k světu, zdřiemaly se všecky a snem svým zesnuly sau; a které sau pokánie začaly činiti a počaly vycházeti vstříc Kristu, lampy měly sau někdy, již zesnuly sú. A on ještě listy posiclá, probuzuje ze sna nebezpečného, a řka: »Aj, přijdu ť tudiež! Vstaňte a buďte hotovi, nebo, v kterau hodinu nenadějete 45 se, Syn člověka přijde!« Konečně Písmo napomíná, abychom se připravovali ku posled- nímu dni, a aby počestně z tohoto světa vyšel člověk; všecko ká- Příklad Rozličně Kristus mluví a napomíná 15 Připraviti se ke dní poslednímu 12 Zj. 2, 5: 3, 3; 3, 1I; 22, 12; 22, 20 —38 Ž. 8, 5
Strana 608
608 Kapitola (černé:) II. 1°. Duchové oklamávajície Světí byli bedliví zanie, všecko přijímanie jest na památku jeho a na pamět příchodu Kristova. Jako by řekl: »Toto kázanie a přijímanie jest příprava toliko k onomu konci, smrti, abyšte věrně a poctivě proti mně 50 vyšli; a všecko čtenie Kristovo příprava jest k ostatniemu vyjití našemu«. Šalomún die: »Synu, pomni na poslednie věci, a na věky neshřešíš!« Divné věci tu uhlédají se, a žádný tu pomoci nemuože člověku; a které věci tu zjeveny budau člověku, kdyby v mysli tyto věci měl člověk, nepomněl by na jiné věci, opustil by svět a potě-55 šenie světské. Petr sv. die: »Pečliví buďte zachovati vieru!« Jako by řekl: »Nebude-li apoštolské viery kázané a ohlášené na světě, nenie naděje k spasení, u vieře bázeň, milovánie, rozum, uměnie, milosrdenstvie, opatrnost, milovánie bližních, láska k Bohu. Tyto věci vás postavie v onen den hotové«. Která duše tu s čistým 60 srdcem se ukáže, a aby knieže světa nic nenašlo na človéku? Jaká hanba bude zlým, která nebezpečenstvie, kteří pádové a jací stra- chové tu budau! Znal to Pán; protož napomíná řka: »Aj, přijdu ť«. Die: »Bla- hoslavený služebník, kterýž bdí! A když ho pán tak najde bedli-65 vého, ustanoví ho nade všemi věcmi dobrými, řka: Měhodiek, slu- žebníče dobrý!« Ale duše naše zaspala pohřiechu! Ekleziastes IX°.: »Nevíli člověk konce svého, ale jako ryby udicí lapány bývají, tak 459а1 člověk lapen bývá v času zlém«, na cestě, na ryňku, v domě, v pokrmu lapeni bývají před stolici Kristovu. A divné navštívenie 70 tu člověku zjevuje se. Duchové jacís oklamávají člověka řkauce: »Požívaj utěšenie, budeš živ za dlauhé časy!« Jako se to ukazuje na ono«m) bohatci, který řekl: »Duše má, vesel se! Mnoho máš dobrých věcí, pokládaj sobě dlauhé časy života za mnohá léta!« A povědieno jest mu: »Blázne, této noci požádají od tebe duše« etc. 75 Tak jest člověk jako zloděj, když běží s krádežem, a pak bývá po- lapen a na rathauz veden. Takéž duše ještě sobě ukládá hřešiti, nechce býti bedlivá, a v tom rychle smrt přichází. Protož napomíná všecky řka: »Aj, přijdu ť«, dobrým s radostí a s odplatau, a zlým s pomstau, s hněvem a zatracením. Šalomún 80 die: »Což koli muože ruka tvá, ustavičně pracuj!« Světí ve všech skutcích, v práci, v pokrmu, v mluvení myslili sú na ten den, kdy přijde, kterau smrtí mě navštíví, dnes-li čili zajtra, — vždycky byli hotovi. David svatý: »Jako jelen žádá k studnicem vod, tak žádá 52 Eccli 7, 40 — 56 Podle 2. Petra I, 5 — 61 Ohlas Jana 14, 30 — 64 Podle Luk. 12, 37 a 43 až 44 a Mat. 25, 21 a 23 — 68 Eccl. 9, 12 — 73 Rkpis: onon (!) —Podle Luk. 12, 19 a 20 — 81 Eccl. 9, 10 — 84 Ž. 42, 2
608 Kapitola (černé:) II. 1°. Duchové oklamávajície Světí byli bedliví zanie, všecko přijímanie jest na památku jeho a na pamět příchodu Kristova. Jako by řekl: »Toto kázanie a přijímanie jest příprava toliko k onomu konci, smrti, abyšte věrně a poctivě proti mně 50 vyšli; a všecko čtenie Kristovo příprava jest k ostatniemu vyjití našemu«. Šalomún die: »Synu, pomni na poslednie věci, a na věky neshřešíš!« Divné věci tu uhlédají se, a žádný tu pomoci nemuože člověku; a které věci tu zjeveny budau člověku, kdyby v mysli tyto věci měl člověk, nepomněl by na jiné věci, opustil by svět a potě-55 šenie světské. Petr sv. die: »Pečliví buďte zachovati vieru!« Jako by řekl: »Nebude-li apoštolské viery kázané a ohlášené na světě, nenie naděje k spasení, u vieře bázeň, milovánie, rozum, uměnie, milosrdenstvie, opatrnost, milovánie bližních, láska k Bohu. Tyto věci vás postavie v onen den hotové«. Která duše tu s čistým 60 srdcem se ukáže, a aby knieže světa nic nenašlo na človéku? Jaká hanba bude zlým, která nebezpečenstvie, kteří pádové a jací stra- chové tu budau! Znal to Pán; protož napomíná řka: »Aj, přijdu ť«. Die: »Bla- hoslavený služebník, kterýž bdí! A když ho pán tak najde bedli-65 vého, ustanoví ho nade všemi věcmi dobrými, řka: Měhodiek, slu- žebníče dobrý!« Ale duše naše zaspala pohřiechu! Ekleziastes IX°.: »Nevíli člověk konce svého, ale jako ryby udicí lapány bývají, tak 459а1 člověk lapen bývá v času zlém«, na cestě, na ryňku, v domě, v pokrmu lapeni bývají před stolici Kristovu. A divné navštívenie 70 tu člověku zjevuje se. Duchové jacís oklamávají člověka řkauce: »Požívaj utěšenie, budeš živ za dlauhé časy!« Jako se to ukazuje na ono«m) bohatci, který řekl: »Duše má, vesel se! Mnoho máš dobrých věcí, pokládaj sobě dlauhé časy života za mnohá léta!« A povědieno jest mu: »Blázne, této noci požádají od tebe duše« etc. 75 Tak jest člověk jako zloděj, když běží s krádežem, a pak bývá po- lapen a na rathauz veden. Takéž duše ještě sobě ukládá hřešiti, nechce býti bedlivá, a v tom rychle smrt přichází. Protož napomíná všecky řka: »Aj, přijdu ť«, dobrým s radostí a s odplatau, a zlým s pomstau, s hněvem a zatracením. Šalomún 80 die: »Což koli muože ruka tvá, ustavičně pracuj!« Světí ve všech skutcích, v práci, v pokrmu, v mluvení myslili sú na ten den, kdy přijde, kterau smrtí mě navštíví, dnes-li čili zajtra, — vždycky byli hotovi. David svatý: »Jako jelen žádá k studnicem vod, tak žádá 52 Eccli 7, 40 — 56 Podle 2. Petra I, 5 — 61 Ohlas Jana 14, 30 — 64 Podle Luk. 12, 37 a 43 až 44 a Mat. 25, 21 a 23 — 68 Eccl. 9, 12 — 73 Rkpis: onon (!) —Podle Luk. 12, 19 a 20 — 81 Eccl. 9, 10 — 84 Ž. 42, 2
Strana 609
XXII. 609 459а2 459b1 95 105 85 duše má k tobě, Bože«, totiž abych utekla s tohoto světa, stajště mi se zde živu býti. A opět: »Běda mně, že obydlé mé prodlaužilo se jest!« Ó duše křesťanská, kdyby spatřovala osiedla od duchuov a lidí lstivých a poznala právě nebezpečenstvie a hady a štiery, řekla by: »Běda mně, že mi se prodlužuje čas! Mnoho zlých, na 90 žádném nenie dobrého příkladu vzieti! Nenie viery a lásky«. I die: »Spomoziž mi, Pane! Vezmi mne!« Všecky bauře a rozbrojové sau některaký křik Kristuov, abychom připravili lampy. A netoliko sám přichází, ale s chotí, cierkví svatau, s Jeruzalémem vyjde vstřiec nám a s apoštoly. V které duši bude viera pravá, prostá, čistá, nepoškvrněná, celá, potvrzovati budau všickni té viery. Tu Maria svatá bude vidiena a kniežata apoštolská, kteříž svatau duši s radostí přijmau; s těmi obcovati má duše, a běda té duši, kteráž od tovarystva jich odlaučena bude! I andělé světí proti nie vyjdau. O těch věcech pře- 100 majšleli sau světí a s bázní na tyto věci patřili; vždycky sau na smrt svau pamatovali, aby tu Boha měli spomocníka a aby veliký pří- chod Kristuov přijali a žádali toho konce dobrého. A hledali zna- menic příchodu jeho apoštolé; řekl jim: »Nenie vaše znáti časy, ale znamenie«, totiž dána budau vám. Již v některých zatmievá se viera, a když duše zmazaná vyjde z světa, potká se s ní slunce jasné. Tomu svědomí ukáže se Kristus hrozný i apoštolé, a to svědomie viece bude zatměné. Jako v zrcadle porušeném tvář zdá se ohyzdná a mrzká, tak zlému svědomí Kristus hrozný a škaredý, i světí a hvězdy ty panen, všickni svatí ohyzdní. 110 Ale v zrcadle pěkném a čistém Kristus ukáže se pěkný, i svatí jeho a sláva jeho. K tomu ť napomíná Pán, aby se duše bála a na ty věci pamatovala, řka: »Aj, přijdu ť«. Když již starost přichází, hle, znamení! Když nebezpečenstvie, když láska hasne, tehdy die: »Pozdvihněte hlav vaších (!), abyšte 115 vyšli z žaláře!« A mzda královstvie nebeského blíží se, a to dobrým a bohobojným a vyvoleným a duši také věrné. Kteráž nebyla ovšem očištěna, jaká bude tesknost, jaké pálenie, jaká auzkost tu bude! Když v hodinu smrti hřiechové přijdau všickni, jaké tedy bude stajskanie! Kdyby to mělo býti na věky, peklo by bylo! A po smrti 120 duši nevyčištěné dostatečně divné mauky do času přicházejí. Co pak o duši křesťanské nevěrné? Ó, naše duše nepřipravují se, nenic bázně božie v nich, nechce se jim vyjíti z osiedl, z žaláře, z falešných —— 86 Ž. 120, 5 — 103 Mat. 24, 3 nn.; Luk. 21, 7 nn. — 114 Podle Luk. 21, 28 Kristus proti svým vychází s svatými Duší hříšné těžký příchod Páně Budí nás Pán k svému příchodu Duše věrná stájště sobě zíle Nepospiecháme z ušledl Jakoubek, Výklad 392
XXII. 609 459а2 459b1 95 105 85 duše má k tobě, Bože«, totiž abych utekla s tohoto světa, stajště mi se zde živu býti. A opět: »Běda mně, že obydlé mé prodlaužilo se jest!« Ó duše křesťanská, kdyby spatřovala osiedla od duchuov a lidí lstivých a poznala právě nebezpečenstvie a hady a štiery, řekla by: »Běda mně, že mi se prodlužuje čas! Mnoho zlých, na 90 žádném nenie dobrého příkladu vzieti! Nenie viery a lásky«. I die: »Spomoziž mi, Pane! Vezmi mne!« Všecky bauře a rozbrojové sau některaký křik Kristuov, abychom připravili lampy. A netoliko sám přichází, ale s chotí, cierkví svatau, s Jeruzalémem vyjde vstřiec nám a s apoštoly. V které duši bude viera pravá, prostá, čistá, nepoškvrněná, celá, potvrzovati budau všickni té viery. Tu Maria svatá bude vidiena a kniežata apoštolská, kteříž svatau duši s radostí přijmau; s těmi obcovati má duše, a běda té duši, kteráž od tovarystva jich odlaučena bude! I andělé světí proti nie vyjdau. O těch věcech pře- 100 majšleli sau světí a s bázní na tyto věci patřili; vždycky sau na smrt svau pamatovali, aby tu Boha měli spomocníka a aby veliký pří- chod Kristuov přijali a žádali toho konce dobrého. A hledali zna- menic příchodu jeho apoštolé; řekl jim: »Nenie vaše znáti časy, ale znamenie«, totiž dána budau vám. Již v některých zatmievá se viera, a když duše zmazaná vyjde z světa, potká se s ní slunce jasné. Tomu svědomí ukáže se Kristus hrozný i apoštolé, a to svědomie viece bude zatměné. Jako v zrcadle porušeném tvář zdá se ohyzdná a mrzká, tak zlému svědomí Kristus hrozný a škaredý, i světí a hvězdy ty panen, všickni svatí ohyzdní. 110 Ale v zrcadle pěkném a čistém Kristus ukáže se pěkný, i svatí jeho a sláva jeho. K tomu ť napomíná Pán, aby se duše bála a na ty věci pamatovala, řka: »Aj, přijdu ť«. Když již starost přichází, hle, znamení! Když nebezpečenstvie, když láska hasne, tehdy die: »Pozdvihněte hlav vaších (!), abyšte 115 vyšli z žaláře!« A mzda královstvie nebeského blíží se, a to dobrým a bohobojným a vyvoleným a duši také věrné. Kteráž nebyla ovšem očištěna, jaká bude tesknost, jaké pálenie, jaká auzkost tu bude! Když v hodinu smrti hřiechové přijdau všickni, jaké tedy bude stajskanie! Kdyby to mělo býti na věky, peklo by bylo! A po smrti 120 duši nevyčištěné dostatečně divné mauky do času přicházejí. Co pak o duši křesťanské nevěrné? Ó, naše duše nepřipravují se, nenic bázně božie v nich, nechce se jim vyjíti z osiedl, z žaláře, z falešných —— 86 Ž. 120, 5 — 103 Mat. 24, 3 nn.; Luk. 21, 7 nn. — 114 Podle Luk. 21, 28 Kristus proti svým vychází s svatými Duší hříšné těžký příchod Páně Budí nás Pán k svému příchodu Duše věrná stájště sobě zíle Nepospiecháme z ušledl Jakoubek, Výklad 392
Strana 610
610 Kapitola Tyto věci nutkají nás vyjíti Vyčítá dobrodinie svá Pán bratří, z bluduov, nebo nenie viery v dušiech! Dobré duši dobrá věc jest vyjíti z prostředku těchto duchuov, nebo nenie zde než jediné škoda, jediné pád. Která duše nepřipravuje se vyjíti, nenie věrná. 125 A snáze jest svět stvořiti nežli duši, která má svau vlastní vuoli, ospravedlivěti; která má nezpuosobnost v sobě a protiví se boží vuoli, taková duše nebude napravena. Všudy máme osiedla, všudy napomínanie k smrti! Item znamenie tato malá, žiezeň, hlad, nahota, nutkají vyjíti. 130 A poněvadž tyto věci těžko jest zde trpěti, ovšem pak tam bude těžko trpěti. A kdyby tyto biedy ráda a trpělivě přijímala, pokánie činila, hřiechy by jie Pán odpustil a spasil by ji. Protož die duši: »Aj, přijdu«, totiž pomni, že ť přijdu, a což činíš, nezapomínaj na smrt. Kdyby jeden každý měl otázán býti, jest-li již hotov, nalezli 135 bychom, že nic. Nemáme o sobě doufati, ani o našich skutciech, ale o zásluhách Kristových, a přičiniti se ku práci na vinnici Pána zástupuov. Protož jest řekl: »Nezapečeťuj«, totiž neskrajvaj, ale zjev duši, kterak by se kála, osiedl se uvarovala. »A kto se horší, horš se ještě, 140 a kto jest svatý, viece se posvěť«. Jako by řekl: »Před sebau posie- lám posla, aby mau poznala vuoli, a potom přijdu tudiež sám s od- platau. Neb sem tě napomínal a tobě sem zvěstoval všecky věci i připravovánie a tobě sem oznámil zjevenie, velebné svátosti při- jímanie, a tobě sem zjevil slovo mé. Někteří sau takové věci přijali 145 a sami sobě škodili i jiným bližním. Ale ty si vděčna byla, posvěcena si a očištěna od hřiechuov. Zjevil ť sem pokrytstvie, svatokupectvie, pajchu, bludy, a vděčna si byla, posvětila s' se od takových věcí; dám tobě mzdu. Item kterým jest zjeveno, že v navyklosti zle stojie a v ziscích zlých stojie, v obchodech nebezpečných, zjevil sem po- 150 kánie, a nedbali sú; dadie z toho počet! Item mnohé dobré věci sem zjevil a ti, kteří se očistili, činili pokánie a pracovali ve slzách o spa- senie; těm dám tuto mzdu. Kteří sau pak zanetbali pokánie, v bázni nebyli, kteří přijímali nehodně, slova božieho nehodně poslauchali a trestánie na kázaní z pokrytstvie nevděčně přijímali, vydadie 155 počet ze všelikého slova prázdného« etc. 459b2 Jáť sem Alfa i Omega), první i poslední, počátek i konec. Aby s větší pilností křesťanská duše to znamenala, co jest to: »Aj, já přijdu tudiež«, i opět jmenuje se 140 Zj. 22, 11 — 155 Mat. 12, 36 1 a 5 V rkpise psáno jen: O
610 Kapitola Tyto věci nutkají nás vyjíti Vyčítá dobrodinie svá Pán bratří, z bluduov, nebo nenie viery v dušiech! Dobré duši dobrá věc jest vyjíti z prostředku těchto duchuov, nebo nenie zde než jediné škoda, jediné pád. Která duše nepřipravuje se vyjíti, nenie věrná. 125 A snáze jest svět stvořiti nežli duši, která má svau vlastní vuoli, ospravedlivěti; která má nezpuosobnost v sobě a protiví se boží vuoli, taková duše nebude napravena. Všudy máme osiedla, všudy napomínanie k smrti! Item znamenie tato malá, žiezeň, hlad, nahota, nutkají vyjíti. 130 A poněvadž tyto věci těžko jest zde trpěti, ovšem pak tam bude těžko trpěti. A kdyby tyto biedy ráda a trpělivě přijímala, pokánie činila, hřiechy by jie Pán odpustil a spasil by ji. Protož die duši: »Aj, přijdu«, totiž pomni, že ť přijdu, a což činíš, nezapomínaj na smrt. Kdyby jeden každý měl otázán býti, jest-li již hotov, nalezli 135 bychom, že nic. Nemáme o sobě doufati, ani o našich skutciech, ale o zásluhách Kristových, a přičiniti se ku práci na vinnici Pána zástupuov. Protož jest řekl: »Nezapečeťuj«, totiž neskrajvaj, ale zjev duši, kterak by se kála, osiedl se uvarovala. »A kto se horší, horš se ještě, 140 a kto jest svatý, viece se posvěť«. Jako by řekl: »Před sebau posie- lám posla, aby mau poznala vuoli, a potom přijdu tudiež sám s od- platau. Neb sem tě napomínal a tobě sem zvěstoval všecky věci i připravovánie a tobě sem oznámil zjevenie, velebné svátosti při- jímanie, a tobě sem zjevil slovo mé. Někteří sau takové věci přijali 145 a sami sobě škodili i jiným bližním. Ale ty si vděčna byla, posvěcena si a očištěna od hřiechuov. Zjevil ť sem pokrytstvie, svatokupectvie, pajchu, bludy, a vděčna si byla, posvětila s' se od takových věcí; dám tobě mzdu. Item kterým jest zjeveno, že v navyklosti zle stojie a v ziscích zlých stojie, v obchodech nebezpečných, zjevil sem po- 150 kánie, a nedbali sú; dadie z toho počet! Item mnohé dobré věci sem zjevil a ti, kteří se očistili, činili pokánie a pracovali ve slzách o spa- senie; těm dám tuto mzdu. Kteří sau pak zanetbali pokánie, v bázni nebyli, kteří přijímali nehodně, slova božieho nehodně poslauchali a trestánie na kázaní z pokrytstvie nevděčně přijímali, vydadie 155 počet ze všelikého slova prázdného« etc. 459b2 Jáť sem Alfa i Omega), první i poslední, počátek i konec. Aby s větší pilností křesťanská duše to znamenala, co jest to: »Aj, já přijdu tudiež«, i opět jmenuje se 140 Zj. 22, 11 — 155 Mat. 12, 36 1 a 5 V rkpise psáno jen: O
Strana 611
XXII. 611 460a1 460а2 15 samého, sám kto by byl, tak veliký, kterýž tudiež přijde. »Já sem 5 Alfa i Okmega)«, totiž první a poslední. »A já ť přijdu«. Ó duše, kterýž sem první a poslední, hlediž tedy, kterak by se zpuosobila k vyjití proti mně! První jest. Nebo skrze něho sau všecky věci, i přirozené, a všecky věci ho sobě podkládají za grumfešt a konec. Mudřec die 10 v Přísloví VIII°.: »Pán vládl mnau, počátkem cest svých, prvé nežli jest co učinil od počátku. Když strojil nebesa, přítomna sem byla, a stujdnice; a prvé, nežli sau byly hory těžkau vážností po- staveny, s ním sem byla všecky věci skládajíci a kochala sem se s ním po všecky dni«. A on teď die: »Já, Maudrost, prvnie sem, Alfa i O«mega). Item všeliký řád v cierkvi ode mne má počátek; protož já sem Alfa«. Od tohoto počátku pohřiechu stvořenie a pokolenie lidské v Adamovi odpadlo. Tak poslednie obnovenie bude skrz maudrost Kristovu a skrz moc takovau, kterauž i tento svět skrz něho stvořen 20 jest. Protož die: »Já sem poslední«, totiž prvnie dokonánie v byt- nosti stvoření a prvnie dokonánie člověka po pádu a jeho kles- nutie od synovstvie. Já sem poslednie jeho dokonalost a obnovenie. A většie jest dokonalost a většie dobrota božie při obnovení člověka a v navrácení zase z Babylona do Jeruzaléma. Většie ť jest býti 25 člověku dobrým nežli mrtvému vstáti z mrtvých. Ačkoli táž dobrota jest na počátku stvořenie člověka, však viece a jasněji se ukazuje na konci, totiž v obnovování človčka, a obnovuje jeho pád k blahoslavenství a k slávě. Veliké zlé jest člověku vuole božie pobiehati, Boha potupo- 30 vati, jeho neposlúchati; musie tu býti veliká boží spravedlnost, aby mu odplatila, aby za to trpěl, že se k duchuom nešlechetným obracuje. Protož obrátiti se zase div jest veliký! A to skrze tauž moc děje se, kterauž se puosobie stvořenie. Ačkoli na konci většie jasněji ukazuje se dobrota, obracuje človčka k stavu nevinnosti, 35 ale musí se člověk velmi ponížiti, sebe samého potupiti, počítati se Pokánic tak činiti smrti každé hodného a hanby, že jesti Boha potupil. Ale to ť nenie než prostředkem moci té, která se jest na počátku, při stvoření našem, [ukázala. Protož ten, který byl počátkem v věčném životě, ráčil se jest vtěliti a učiněn jest najposlednějším služebníkem. Jako 40 by řekl: »Od samého najvyšieho vrchu božstvie ponížil sem se pro vás v najvětší nízkost, abyšte se tak ponížovali, najviece pro vaši První Posletut Div veliký Veliké zlé 10 Podle Přísl. 8, 22 až 30 — 15 Psáno jen: O 392*
XXII. 611 460a1 460а2 15 samého, sám kto by byl, tak veliký, kterýž tudiež přijde. »Já sem 5 Alfa i Okmega)«, totiž první a poslední. »A já ť přijdu«. Ó duše, kterýž sem první a poslední, hlediž tedy, kterak by se zpuosobila k vyjití proti mně! První jest. Nebo skrze něho sau všecky věci, i přirozené, a všecky věci ho sobě podkládají za grumfešt a konec. Mudřec die 10 v Přísloví VIII°.: »Pán vládl mnau, počátkem cest svých, prvé nežli jest co učinil od počátku. Když strojil nebesa, přítomna sem byla, a stujdnice; a prvé, nežli sau byly hory těžkau vážností po- staveny, s ním sem byla všecky věci skládajíci a kochala sem se s ním po všecky dni«. A on teď die: »Já, Maudrost, prvnie sem, Alfa i O«mega). Item všeliký řád v cierkvi ode mne má počátek; protož já sem Alfa«. Od tohoto počátku pohřiechu stvořenie a pokolenie lidské v Adamovi odpadlo. Tak poslednie obnovenie bude skrz maudrost Kristovu a skrz moc takovau, kterauž i tento svět skrz něho stvořen 20 jest. Protož die: »Já sem poslední«, totiž prvnie dokonánie v byt- nosti stvoření a prvnie dokonánie člověka po pádu a jeho kles- nutie od synovstvie. Já sem poslednie jeho dokonalost a obnovenie. A většie jest dokonalost a většie dobrota božie při obnovení člověka a v navrácení zase z Babylona do Jeruzaléma. Většie ť jest býti 25 člověku dobrým nežli mrtvému vstáti z mrtvých. Ačkoli táž dobrota jest na počátku stvořenie člověka, však viece a jasněji se ukazuje na konci, totiž v obnovování človčka, a obnovuje jeho pád k blahoslavenství a k slávě. Veliké zlé jest člověku vuole božie pobiehati, Boha potupo- 30 vati, jeho neposlúchati; musie tu býti veliká boží spravedlnost, aby mu odplatila, aby za to trpěl, že se k duchuom nešlechetným obracuje. Protož obrátiti se zase div jest veliký! A to skrze tauž moc děje se, kterauž se puosobie stvořenie. Ačkoli na konci většie jasněji ukazuje se dobrota, obracuje človčka k stavu nevinnosti, 35 ale musí se člověk velmi ponížiti, sebe samého potupiti, počítati se Pokánic tak činiti smrti každé hodného a hanby, že jesti Boha potupil. Ale to ť nenie než prostředkem moci té, která se jest na počátku, při stvoření našem, [ukázala. Protož ten, který byl počátkem v věčném životě, ráčil se jest vtěliti a učiněn jest najposlednějším služebníkem. Jako 40 by řekl: »Od samého najvyšieho vrchu božstvie ponížil sem se pro vás v najvětší nízkost, abyšte se tak ponížovali, najviece pro vaši První Posletut Div veliký Veliké zlé 10 Podle Přísl. 8, 22 až 30 — 15 Psáno jen: O 392*
Strana 612
612 Kapitola Pokora velmi úžitečná Proč tohoto nedbáme? Rozličná jména ná Kristus Svatých trpělivost vuoli a že ste Bohem zhrzeli; odřeknauti se máte své vuole, učte se potupenie vyvolovati vaše najvětšie, chcete-li napraveni býti«. Protož die: »Já sem počátek i konec«, život vám napravuje, já sem se ponížil. Čím jest kto viece Boha hněval, nenie lepšie cesty 45 než najvětšie pokory. A to bude skrze mne, kterýž sem počátek a konec. Tak sau světí znali cestu obnovenie a řiekali: »Pán jest měl od nás zveleben býti, a potupen jest«. Kterak jest ho duše zavrhla, tak navracujíci se má se zavrci s svým tělem příkladem Kristovým, jenž jest nám příklad obnovenie; jsa první, učiněn jest 50 poslední. Jako by řekl: »Protože si Bohem zhrzela, jej hněvala, chceš-li zase přivedena býti, hleď na mě, kterýž přicházím, Alfa i Okmega), totiž jsa první, učiněn sem najposlednější z mužuov a najponíženější; takéž učiň, a budeš obnovena, jinak nenie tobě naděje k spasení«. Ale proč duše křesťanské nepřipravujie se na cestu ku potkání s Kristem? Neb se samy milují porušenau milostí, a zlosti své tají všickni, žádný nechce, aby kto z jiných věděl o jeho nešlechetnosti. A jestliže rány od Boha přicházejí, odreptávají, a to, že příkladu pokory na Kristu nešetřie. A kněh pokory na svatých božích ne- 60 čítáme, kterak sau po svých hříšiech, Boha prvé potupivše, velmi sami sebe ponižovali a za hodné se všeliké smrti počítali, abychom byli takoví kající jako první světí, kteříž bychom na Krista patřili, kteréhož sme prvé měli v potupu skrz nezpuosobný a ohyzdný život náš, abychom se ponížili. »Já Alfa i Okmega)«. Mnoho má jmén(!): Ježíš a Kristus, vinný kořen, skála, Emanuel, předivný, silný, Buoh Otec budau- cieho věku, knieže pokoje. A tuto, jako i na počátku, »Alfa i Okmega) a první a poslední«. Nebo vyvolené chce přivésti zase k sobě. A jakož se jest měl k voleným na počátku, chtěje zase při-70 volati, tak se má na skonánie světa. Svatí proroci, apoštolé a mu- čedlníci mnoho sau trpěli a od světa opuštěni a jako vždycky umierali a jakožto opuštění od světa; ale od samého Boha opuštěni sau nebyli, pomoc jim dával v zámutku a uprostřed nepřátel. Oni sau přemohli svět skrz pokoru svau. Tak volené uzdravím na jich 75 rány, tak spomohu uprostřed šelm rohatých, tak posilňovati budu, tak obhajovati, tak rozmnožím dary duchovnie a neopustím. A jako sem s nimi byl, tak s vámi, ó moji pokorní! 55 460b1 65 53 Rkpis jen: O — 66 Psáno zde i všude dále, jak označují závorky, jen: O
612 Kapitola Pokora velmi úžitečná Proč tohoto nedbáme? Rozličná jména ná Kristus Svatých trpělivost vuoli a že ste Bohem zhrzeli; odřeknauti se máte své vuole, učte se potupenie vyvolovati vaše najvětšie, chcete-li napraveni býti«. Protož die: »Já sem počátek i konec«, život vám napravuje, já sem se ponížil. Čím jest kto viece Boha hněval, nenie lepšie cesty 45 než najvětšie pokory. A to bude skrze mne, kterýž sem počátek a konec. Tak sau světí znali cestu obnovenie a řiekali: »Pán jest měl od nás zveleben býti, a potupen jest«. Kterak jest ho duše zavrhla, tak navracujíci se má se zavrci s svým tělem příkladem Kristovým, jenž jest nám příklad obnovenie; jsa první, učiněn jest 50 poslední. Jako by řekl: »Protože si Bohem zhrzela, jej hněvala, chceš-li zase přivedena býti, hleď na mě, kterýž přicházím, Alfa i Okmega), totiž jsa první, učiněn sem najposlednější z mužuov a najponíženější; takéž učiň, a budeš obnovena, jinak nenie tobě naděje k spasení«. Ale proč duše křesťanské nepřipravujie se na cestu ku potkání s Kristem? Neb se samy milují porušenau milostí, a zlosti své tají všickni, žádný nechce, aby kto z jiných věděl o jeho nešlechetnosti. A jestliže rány od Boha přicházejí, odreptávají, a to, že příkladu pokory na Kristu nešetřie. A kněh pokory na svatých božích ne- 60 čítáme, kterak sau po svých hříšiech, Boha prvé potupivše, velmi sami sebe ponižovali a za hodné se všeliké smrti počítali, abychom byli takoví kající jako první světí, kteříž bychom na Krista patřili, kteréhož sme prvé měli v potupu skrz nezpuosobný a ohyzdný život náš, abychom se ponížili. »Já Alfa i Okmega)«. Mnoho má jmén(!): Ježíš a Kristus, vinný kořen, skála, Emanuel, předivný, silný, Buoh Otec budau- cieho věku, knieže pokoje. A tuto, jako i na počátku, »Alfa i Okmega) a první a poslední«. Nebo vyvolené chce přivésti zase k sobě. A jakož se jest měl k voleným na počátku, chtěje zase při-70 volati, tak se má na skonánie světa. Svatí proroci, apoštolé a mu- čedlníci mnoho sau trpěli a od světa opuštěni a jako vždycky umierali a jakožto opuštění od světa; ale od samého Boha opuštěni sau nebyli, pomoc jim dával v zámutku a uprostřed nepřátel. Oni sau přemohli svět skrz pokoru svau. Tak volené uzdravím na jich 75 rány, tak spomohu uprostřed šelm rohatých, tak posilňovati budu, tak obhajovati, tak rozmnožím dary duchovnie a neopustím. A jako sem s nimi byl, tak s vámi, ó moji pokorní! 55 460b1 65 53 Rkpis jen: O — 66 Psáno zde i všude dále, jak označují závorky, jen: O
Strana 613
XXII. 613 460b2 461a Protož k tomu die teď příhodně: »Já sem Alfa i Okmega)«. 80 Item apoštol: »Ježíš Kristus včera i dnes«. Jako onoho dne noc bludu on jest zahnal, tak dnes jest mocen v tomto času Antikristovém, kdyby chtěla duše učiniti to dobré, což jest na ní. Item zvěstuje duši svaté řka: »Všecky věci na světě sau časné a pominau, kte- rýmiž nemuož upokojiti se duše a nasytiti, nebo věčná jest, ne- 85 umierá v bytnosti své, ačkoli umierá od milosti. A jestliže se kochá v těle, v přízni světa, ale nenie ť stálý pokoj tu, leč se toliko upokojí v věci věčné, v svrchovaném dobrém a všemohauciem dobrém«. A to ť jest Alfa i Okmega). První a prvnější, nežli duše na svět přišla, on jest, i najposlednější v vyjití z světa. Jako by řekl: 90 »Nemiluj světa, nic kromě mne sobě nezvoluj; já ť naplním tě, já tě nasytím, já tobě život sem a já sem plnost a věčnost, já tě k dokonalosti přivedu najvyší na počátku i na konci«. Protož die: »Já sem Alfa i Okmega)«. Item všeho dobrého, kterýmž duše co začala, já sem počátek, a beze mne nenie počátek dobrý, a bez 95 něho nenie konec a zavřenie dobrého. Protož všeho dobrého našeho i duše jest konec, zavierá dobrý život dobrau smrtí a dobrau ctnost mocí Ducha svatého a setrvánie. A jestliže ť kto škodí tobě, ó duše má, toliko jediné mne miluj. »Kto ť škodí, škoď, a ty svatá posvěť se ještě!« Nechtěj se pohoršovati, já tě ostřéhati budu uprostřed 100 šelm a pokrytcuov a kacieřuov. Které věci o svatých někdy praveny byly v Písmě, to kacieři na se berau, kdež se pokládá: »Chválím tě, Otče nebe i země, že si skryl tyto věci etc. a zjevil si je malíčkým«. Toto kacieři na se přejímají a duchu lživému připisují. Item, že ke všemu dobrému on přichází, duchem svým k duši, 105 protož slove Alfa. Item, jakož jest přišel tichý v těle pro spasenie duše našie, tak také die: »Přijdu na smrti v najposlednější den. Protož hleď, kterak by mi byla hotova každau hodinu«. Protož die: »Já sem Alfa i Okmega)«. Item, ó duše, chceš-li dobrého co činiti, utéci se máš k němu. »Chceš-li dokonati dobré, Bohu vzácné, ke 110 mně se utec, ať bych to dobré otevřel i dokonal!« Protož die: »Jáť sem Alfa i Okmega)«. Item, chceš-li býti svatý a světější i naj- světější, ke mně se utec na počátku života svatého i na konci. Item na počátku těchto vidění já sem i na konci, kterak se máš !i vy- střéhati od osiedl, jaké rány na zlé a jaké odplaty a radosti svatých 115 sau sepsané na knihách a lidí kajících. »Já sem Alfa i Okmega), já počátek i konec muk na zlých a zatracenciech, já sem počátek i konec koruny svatých a pokorných a kajících. Já sem Alfa i Okmega)«. Nemucž se upoko- jíti duše zdejšími věcmi Alſa i O Kacieři to na se berau Utiekati se máme o všecko k Kristu 80 Žid. 13, 8 — 98 Zj. 22, 11 —101 Mat. 11, 25; Luk. 10, 21
XXII. 613 460b2 461a Protož k tomu die teď příhodně: »Já sem Alfa i Okmega)«. 80 Item apoštol: »Ježíš Kristus včera i dnes«. Jako onoho dne noc bludu on jest zahnal, tak dnes jest mocen v tomto času Antikristovém, kdyby chtěla duše učiniti to dobré, což jest na ní. Item zvěstuje duši svaté řka: »Všecky věci na světě sau časné a pominau, kte- rýmiž nemuož upokojiti se duše a nasytiti, nebo věčná jest, ne- 85 umierá v bytnosti své, ačkoli umierá od milosti. A jestliže se kochá v těle, v přízni světa, ale nenie ť stálý pokoj tu, leč se toliko upokojí v věci věčné, v svrchovaném dobrém a všemohauciem dobrém«. A to ť jest Alfa i Okmega). První a prvnější, nežli duše na svět přišla, on jest, i najposlednější v vyjití z světa. Jako by řekl: 90 »Nemiluj světa, nic kromě mne sobě nezvoluj; já ť naplním tě, já tě nasytím, já tobě život sem a já sem plnost a věčnost, já tě k dokonalosti přivedu najvyší na počátku i na konci«. Protož die: »Já sem Alfa i Okmega)«. Item všeho dobrého, kterýmž duše co začala, já sem počátek, a beze mne nenie počátek dobrý, a bez 95 něho nenie konec a zavřenie dobrého. Protož všeho dobrého našeho i duše jest konec, zavierá dobrý život dobrau smrtí a dobrau ctnost mocí Ducha svatého a setrvánie. A jestliže ť kto škodí tobě, ó duše má, toliko jediné mne miluj. »Kto ť škodí, škoď, a ty svatá posvěť se ještě!« Nechtěj se pohoršovati, já tě ostřéhati budu uprostřed 100 šelm a pokrytcuov a kacieřuov. Které věci o svatých někdy praveny byly v Písmě, to kacieři na se berau, kdež se pokládá: »Chválím tě, Otče nebe i země, že si skryl tyto věci etc. a zjevil si je malíčkým«. Toto kacieři na se přejímají a duchu lživému připisují. Item, že ke všemu dobrému on přichází, duchem svým k duši, 105 protož slove Alfa. Item, jakož jest přišel tichý v těle pro spasenie duše našie, tak také die: »Přijdu na smrti v najposlednější den. Protož hleď, kterak by mi byla hotova každau hodinu«. Protož die: »Já sem Alfa i Okmega)«. Item, ó duše, chceš-li dobrého co činiti, utéci se máš k němu. »Chceš-li dokonati dobré, Bohu vzácné, ke 110 mně se utec, ať bych to dobré otevřel i dokonal!« Protož die: »Jáť sem Alfa i Okmega)«. Item, chceš-li býti svatý a světější i naj- světější, ke mně se utec na počátku života svatého i na konci. Item na počátku těchto vidění já sem i na konci, kterak se máš !i vy- střéhati od osiedl, jaké rány na zlé a jaké odplaty a radosti svatých 115 sau sepsané na knihách a lidí kajících. »Já sem Alfa i Okmega), já počátek i konec muk na zlých a zatracenciech, já sem počátek i konec koruny svatých a pokorných a kajících. Já sem Alfa i Okmega)«. Nemucž se upoko- jíti duše zdejšími věcmi Alſa i O Kacieři to na se berau Utiekati se máme o všecko k Kristu 80 Žid. 13, 8 — 98 Zj. 22, 11 —101 Mat. 11, 25; Luk. 10, 21
Strana 614
614 Kapitola Syn marnotratný Příklad Veliká to čest (černě:) Supra 3°. capitulo Blahoslavení, kteříž umývají raucha a štuoly své. Štuola kněžské raucho jest, od samého vrchu až k zemi sahaje. Vyznamenává se život dobrý křesťanský. Adam v ráji zvohyzdil raucho, svoliv šatanovi. Toto raucho jest v Kristovu umučení obnoveno. A ten život dítě na křtu přijímá; a ač život 5 dietěte jest biedný, však přijímá raucho toto. A jestliže hřeší v věku vyšším a vyspělejším, již jako blátem je maže aneb posýpá prachem anebo nanečistí peřím aneb nečistotami, mrzkostí lajn. Protož, kto jest je tak zmazal, čiň pokánie! Ktož pak ostřiehá raucha takového a nemaže ho, blahoslavený jest; ale ktož je ušpiní a uvozí a zase 10 umývá slzami, skutky dobrými, stojí na cestě pokánie a ponižuje se a jest v trpělivosti, dává almužnu, rady vyplňuje čtenie svatého, blahoslavený jest ten! Pokládá se o marnotratném synu, kterýž, navrátiv se k otci pokorně, políbenie vzal od otce a obléčen(!) jest v krásné raucho prvnie. Dává život pokorný, život rajský, život 15 čistý, nábožný. Protož die: »Já přijdu brzo«. Ale ti ť budau mně milostní, kteříž ostřiehají raucha svého, kterýmžto stajště se na světě a sau jako v žaláři a žádají vyjíti. A kteří sau hřešili, ať lkají s Davidem řiekajíce: »Umývati budu po všecky noci lože mé slzami mými, 20 postel mau smáčeti budu«. A kteří sau opět viece hřešili, viece lkáti a plakati mají a pokorní býti mají. Blahoslavení sau ti! Když by k některé král přibližoval se dobrý, připravovala by tvář a raucho; tak k tobě, ó duše, přichází Král slávy! Protož připrav srdce své k vyjití proti němu, nebajvaj protivná, ale pokorná buď, 25 nábožná a milosrdná, chyť se kříže Kristova a následuj cesty Kristovy a rady zachovávaj svatých. A ktož pro Boha žádá umřieti a vyliti krev svú, a jestliže to dokoná pro jméno Beránkovo, jeho raucho jest krásné, takové míle přijímá Kristus. Ó, nebylo by většie cti a slávy kazateli a křesťanu, než toho od 30 Pána čekati, aby pro Krista umřel, aby raucho zepral! Protož dic- vám ženich, kterýž jest Alfa i Okmega): »Blahoslavení, kteří umajvají raucha, aby měli moc v dřevu života!« Praveno jest nahoře, kterak viděl v ráji potok a dřevo života, kteréž obživuje blaho- slavené; a vody od stolice Beránkovy, a s obau strán potoka, totiž 35 zde i u vlasti, dřevo života, totiž tělo Kristovo, stojí. Protož die: »Blahoslavení, kteříž vyčišťují raucha, aby měli moc jiesti z dřeva života«, totiž z těla Kristova a z požehnané jeho 461а2 Štuola co znamená Tělo Kristovo, (řevo života 4 I. M. 3, 6 — 13 Luk. 15, 11 nn. — 20 Podle Ž. 6, 7 — 33 Sr. Zj. 7, 14 (marginálie ukazuje asi na Zj. 3, 5) — 34 Zj. 22, 1 a 2
614 Kapitola Syn marnotratný Příklad Veliká to čest (černě:) Supra 3°. capitulo Blahoslavení, kteříž umývají raucha a štuoly své. Štuola kněžské raucho jest, od samého vrchu až k zemi sahaje. Vyznamenává se život dobrý křesťanský. Adam v ráji zvohyzdil raucho, svoliv šatanovi. Toto raucho jest v Kristovu umučení obnoveno. A ten život dítě na křtu přijímá; a ač život 5 dietěte jest biedný, však přijímá raucho toto. A jestliže hřeší v věku vyšším a vyspělejším, již jako blátem je maže aneb posýpá prachem anebo nanečistí peřím aneb nečistotami, mrzkostí lajn. Protož, kto jest je tak zmazal, čiň pokánie! Ktož pak ostřiehá raucha takového a nemaže ho, blahoslavený jest; ale ktož je ušpiní a uvozí a zase 10 umývá slzami, skutky dobrými, stojí na cestě pokánie a ponižuje se a jest v trpělivosti, dává almužnu, rady vyplňuje čtenie svatého, blahoslavený jest ten! Pokládá se o marnotratném synu, kterýž, navrátiv se k otci pokorně, políbenie vzal od otce a obléčen(!) jest v krásné raucho prvnie. Dává život pokorný, život rajský, život 15 čistý, nábožný. Protož die: »Já přijdu brzo«. Ale ti ť budau mně milostní, kteříž ostřiehají raucha svého, kterýmžto stajště se na světě a sau jako v žaláři a žádají vyjíti. A kteří sau hřešili, ať lkají s Davidem řiekajíce: »Umývati budu po všecky noci lože mé slzami mými, 20 postel mau smáčeti budu«. A kteří sau opět viece hřešili, viece lkáti a plakati mají a pokorní býti mají. Blahoslavení sau ti! Když by k některé král přibližoval se dobrý, připravovala by tvář a raucho; tak k tobě, ó duše, přichází Král slávy! Protož připrav srdce své k vyjití proti němu, nebajvaj protivná, ale pokorná buď, 25 nábožná a milosrdná, chyť se kříže Kristova a následuj cesty Kristovy a rady zachovávaj svatých. A ktož pro Boha žádá umřieti a vyliti krev svú, a jestliže to dokoná pro jméno Beránkovo, jeho raucho jest krásné, takové míle přijímá Kristus. Ó, nebylo by většie cti a slávy kazateli a křesťanu, než toho od 30 Pána čekati, aby pro Krista umřel, aby raucho zepral! Protož dic- vám ženich, kterýž jest Alfa i Okmega): »Blahoslavení, kteří umajvají raucha, aby měli moc v dřevu života!« Praveno jest nahoře, kterak viděl v ráji potok a dřevo života, kteréž obživuje blaho- slavené; a vody od stolice Beránkovy, a s obau strán potoka, totiž 35 zde i u vlasti, dřevo života, totiž tělo Kristovo, stojí. Protož die: »Blahoslavení, kteříž vyčišťují raucha, aby měli moc jiesti z dřeva života«, totiž z těla Kristova a z požehnané jeho 461а2 Štuola co znamená Tělo Kristovo, (řevo života 4 I. M. 3, 6 — 13 Luk. 15, 11 nn. — 20 Podle Ž. 6, 7 — 33 Sr. Zj. 7, 14 (marginálie ukazuje asi na Zj. 3, 5) — 34 Zj. 22, 1 a 2
Strana 615
XXII. 615 461b1 krve. Nebo ne každý moci má jiesti z tohoto dřeva; kdež nenie živé 40 viery, kde nenie bázně božie a pokory, kde jest blud, kde syrový život, nemá takový moci v dřevu života. K Židuom die apoštol: »Máme oltář, z kteréhož nemají moci jiesti, kteříž tělesnému stánku slaužie«, totiž světu a svému břichu a sau lakotní. Nahoře praveno jest v II. kapitole: »Ktož přemuože, dám jemu jísti z dřeva života. 45 A tomu svému rytieři, který bojuje proti hřiechóm tělesným, dám jemu jiesti, aby se posilnil do žalářuov, k ranám a k bičování a k smrti pro Krista«. Ta ť jest moc veliká od dřeva života, aby člověk mohl přemoci kobylky a hluboké zlé věci dábelské a kacieře a svět. Ti pak, kteříž Krista očekávají, kteří se připravují každau 50 hodinu k vyjití proti Bohu, kteříž perau raucha, ti ť sau hodní a ti ť mají moc vzieti zmužilost a posilněnie proti všem osiedlóm nepří- tele. To raucho mají dietky maličké naše po křtu a světí bojovníci ve jménu pravdy. Item, aby branami vešli do města, totiž Je- 55ruzaléma. Brány božie na východ slunce, na západ etc. sau apoštolé. Brána jest viera živá a láska, v kteréžto jestliže kto nalezen nebude na smrti, běda jemu! Pravda svatá, poslušenstvie, řád sau brány. Ktož na těch cestách bude nalezen, ten puojde skrze brány svatých a po cestách jich a skrze vieru a uhlédán bude v divném 60 městě svatých, anděluov, apoštoluov a prorokuov. Blahoslavený, ktož tak umajvá raucho a stojí v bázni božie a u vieře živé, aby ta- kový skrz brány ctností a anděluov a apoštoluov přišel do města bo- žieho, aby mu bylo povědieno: »Měhoděk, služebníče dobrý a věrný! Vejdiž v radost Pána Boha tvého!« Nebo žádný tak nebude při- 65 volán, leč přijde skrz vieru a lásku a skrz pokoru. A bude jemu řečeno od svatých v nebeské vlasti: »Poď, poď příteli, poď, ty si stál v bra- nách viery apoštolské a lásky a poslušenstvie a v učení jich! Skrz to přijdeš do Jeruzaléma a uhlédáš jiné divné slavné brány, apoštol- ský počet, kteříž tě obětovati budau Beránkovi v rauše stkvaucím 70 a v štuole slavné, ať by se nad tebú radovali všickni světí v nebi i andělé božie«. Brány jeruzalém- ské které sau a ko- mu se otvierají Blaze té duši, která to uslyší 461b2 Ó duše křesťanská, co se tobě zaslibuje a v brzkém času, jako zajtra, bude otevříno, což jest věčné, slavné a plné najvětších radostí! Kdyby chtěla povstati vstřiec Pánu Bohu tvému, kdyby 75 se chtěla chopiti cesty pokory a pokánie a bázně a svaté viery, 42 Žid. 13, 10 — 44 Podle Zj. 2, 7 — 48 Zj. 9, 3 nn. — 55 Sr. Zj. 21, 13 63 Mat. 25, 21 a 23
XXII. 615 461b1 krve. Nebo ne každý moci má jiesti z tohoto dřeva; kdež nenie živé 40 viery, kde nenie bázně božie a pokory, kde jest blud, kde syrový život, nemá takový moci v dřevu života. K Židuom die apoštol: »Máme oltář, z kteréhož nemají moci jiesti, kteříž tělesnému stánku slaužie«, totiž světu a svému břichu a sau lakotní. Nahoře praveno jest v II. kapitole: »Ktož přemuože, dám jemu jísti z dřeva života. 45 A tomu svému rytieři, který bojuje proti hřiechóm tělesným, dám jemu jiesti, aby se posilnil do žalářuov, k ranám a k bičování a k smrti pro Krista«. Ta ť jest moc veliká od dřeva života, aby člověk mohl přemoci kobylky a hluboké zlé věci dábelské a kacieře a svět. Ti pak, kteříž Krista očekávají, kteří se připravují každau 50 hodinu k vyjití proti Bohu, kteříž perau raucha, ti ť sau hodní a ti ť mají moc vzieti zmužilost a posilněnie proti všem osiedlóm nepří- tele. To raucho mají dietky maličké naše po křtu a světí bojovníci ve jménu pravdy. Item, aby branami vešli do města, totiž Je- 55ruzaléma. Brány božie na východ slunce, na západ etc. sau apoštolé. Brána jest viera živá a láska, v kteréžto jestliže kto nalezen nebude na smrti, běda jemu! Pravda svatá, poslušenstvie, řád sau brány. Ktož na těch cestách bude nalezen, ten puojde skrze brány svatých a po cestách jich a skrze vieru a uhlédán bude v divném 60 městě svatých, anděluov, apoštoluov a prorokuov. Blahoslavený, ktož tak umajvá raucho a stojí v bázni božie a u vieře živé, aby ta- kový skrz brány ctností a anděluov a apoštoluov přišel do města bo- žieho, aby mu bylo povědieno: »Měhoděk, služebníče dobrý a věrný! Vejdiž v radost Pána Boha tvého!« Nebo žádný tak nebude při- 65 volán, leč přijde skrz vieru a lásku a skrz pokoru. A bude jemu řečeno od svatých v nebeské vlasti: »Poď, poď příteli, poď, ty si stál v bra- nách viery apoštolské a lásky a poslušenstvie a v učení jich! Skrz to přijdeš do Jeruzaléma a uhlédáš jiné divné slavné brány, apoštol- ský počet, kteříž tě obětovati budau Beránkovi v rauše stkvaucím 70 a v štuole slavné, ať by se nad tebú radovali všickni světí v nebi i andělé božie«. Brány jeruzalém- ské které sau a ko- mu se otvierají Blaze té duši, která to uslyší 461b2 Ó duše křesťanská, co se tobě zaslibuje a v brzkém času, jako zajtra, bude otevříno, což jest věčné, slavné a plné najvětších radostí! Kdyby chtěla povstati vstřiec Pánu Bohu tvému, kdyby 75 se chtěla chopiti cesty pokory a pokánie a bázně a svaté viery, 42 Žid. 13, 10 — 44 Podle Zj. 2, 7 — 48 Zj. 9, 3 nn. — 55 Sr. Zj. 21, 13 63 Mat. 25, 21 a 23
Strana 616
616 Kapitola Kterým se neotvierá Psi kteří slovau? kdyby raucho zeprala a vyčistila, hodně by požívala dřeva života zde i v vlasti věčné se všemi svatými jeho. Venpsiatrávenci etc. Praveno jest svrchu o příchodu Beránka s korunau a s odplatau přicházejícieho k těm, kteří hotovi sau v rauše stkvaucím očekávati ho, kteří sau v svědomí čistém, kteří sau v zámutku, kteří mají moc hodně jiesti z dřeva života; ti, vyjdauce s tohoto světa, vcházejí do města, a zvláště, kteří skrze 5 vítězstvie mučedlnictva jdau do města, těm brány se otvierají, aby vešli do města. Ale bláznivým pannám zavřieny budau svaté brány, aby nevešly. Praveno jest také, kterak nic poškvrněného tam nevejde. Některým voleným, nevyčištěným zde dostatečně, vycházejícím z světa, ne ihned otvierá se, jediné leč budau očištěni 10 dostatečně. Mučedlníkuom hned se otvierá, kteříž v příčině nové cesty svaté umierají. Některým se nikdá brána královstvie nebes- kého neotvierá. A kteří sau to, od kterýchžto tváři zavierají se? Zavierají se brány před tváří těch, kteřížto hřiechy těmito šesteronásobnými 15 hřešie, v kterýchžto hříšiech tuto pořádně vypsaných všickni hřic- chové zavierají se, tělesní i duchovní, pro kteréžto hřiechy vyhá- nějí se od královstvie božieho. Nebo tento počet hřiechuov vyzna- menává počet všech zlých. Izaiáš: »Hle, kterak umierá spravedlivý, a žádný se netieže«, a kterak zlý, a žádný se neptá a nepatří, kterak 20 vychází, kam jde, otvierají-li li se jemu brány nebeské čili pekelné. Volení když jdau i zatracenci z světa vycházejíce, spolu jdau k brá- nám (!) saudce a Beránka. Zlí zahnáni bývají, odsauzeni, strašeni, mučeni a duchuom zlým oddáni, auzkostem, zámutkóm, věčnému zahanbení dáni bývají. Dobří puštěni bývají a pečeti královstvie ne-25 beského jim otvierají se, ale zlým řečeno bývá: »Odstupte, odejděte, zlořečení, neznám vás!« Protož teď die: »Ven psi!« Protož všickni zlí těmito šesti obyčeji hřiešníkuov vypravují se a těmito jmeny jmenují se, totiž psi, trávenci etc. Znamenati máme, že hřiešníci v kterých koli hříších tě- 30 lesných neb duchovních slovau psi, kteříž sau zhovadilí; nebo v ho- vado se proměňují pro hřiechy, v přirozenie takové. A sau ti, kteří se závistí pasau, kteří nenávidie bližnieho na smrt. Judas die: »Běda těm, kteří sau na cestu Kainovu odešli!« Hřiechové zajisté tělesní 462а 2 »těm« opravou z pův.: nim — 7 Ohlas Mat. 25, 11 a 12 — 8 Zj. 21, 27 — 19 Iz. 57, 1 — 26 Podle Mat. 25, 41 a 12 — 28 »šesti« opravou z pův.: sedmi — 33 Juda 11
616 Kapitola Kterým se neotvierá Psi kteří slovau? kdyby raucho zeprala a vyčistila, hodně by požívala dřeva života zde i v vlasti věčné se všemi svatými jeho. Venpsiatrávenci etc. Praveno jest svrchu o příchodu Beránka s korunau a s odplatau přicházejícieho k těm, kteří hotovi sau v rauše stkvaucím očekávati ho, kteří sau v svědomí čistém, kteří sau v zámutku, kteří mají moc hodně jiesti z dřeva života; ti, vyjdauce s tohoto světa, vcházejí do města, a zvláště, kteří skrze 5 vítězstvie mučedlnictva jdau do města, těm brány se otvierají, aby vešli do města. Ale bláznivým pannám zavřieny budau svaté brány, aby nevešly. Praveno jest také, kterak nic poškvrněného tam nevejde. Některým voleným, nevyčištěným zde dostatečně, vycházejícím z světa, ne ihned otvierá se, jediné leč budau očištěni 10 dostatečně. Mučedlníkuom hned se otvierá, kteříž v příčině nové cesty svaté umierají. Některým se nikdá brána královstvie nebes- kého neotvierá. A kteří sau to, od kterýchžto tváři zavierají se? Zavierají se brány před tváří těch, kteřížto hřiechy těmito šesteronásobnými 15 hřešie, v kterýchžto hříšiech tuto pořádně vypsaných všickni hřic- chové zavierají se, tělesní i duchovní, pro kteréžto hřiechy vyhá- nějí se od královstvie božieho. Nebo tento počet hřiechuov vyzna- menává počet všech zlých. Izaiáš: »Hle, kterak umierá spravedlivý, a žádný se netieže«, a kterak zlý, a žádný se neptá a nepatří, kterak 20 vychází, kam jde, otvierají-li li se jemu brány nebeské čili pekelné. Volení když jdau i zatracenci z světa vycházejíce, spolu jdau k brá- nám (!) saudce a Beránka. Zlí zahnáni bývají, odsauzeni, strašeni, mučeni a duchuom zlým oddáni, auzkostem, zámutkóm, věčnému zahanbení dáni bývají. Dobří puštěni bývají a pečeti královstvie ne-25 beského jim otvierají se, ale zlým řečeno bývá: »Odstupte, odejděte, zlořečení, neznám vás!« Protož teď die: »Ven psi!« Protož všickni zlí těmito šesti obyčeji hřiešníkuov vypravují se a těmito jmeny jmenují se, totiž psi, trávenci etc. Znamenati máme, že hřiešníci v kterých koli hříších tě- 30 lesných neb duchovních slovau psi, kteříž sau zhovadilí; nebo v ho- vado se proměňují pro hřiechy, v přirozenie takové. A sau ti, kteří se závistí pasau, kteří nenávidie bližnieho na smrt. Judas die: »Běda těm, kteří sau na cestu Kainovu odešli!« Hřiechové zajisté tělesní 462а 2 »těm« opravou z pův.: nim — 7 Ohlas Mat. 25, 11 a 12 — 8 Zj. 21, 27 — 19 Iz. 57, 1 — 26 Podle Mat. 25, 41 a 12 — 28 »šesti« opravou z pův.: sedmi — 33 Juda 11
Strana 617
XXII. 617 462а2 35 neb duchovní uhašují lásku k bližnímu, a tak povstává nenávist zhovadilá proti bližniemu a závist. Jestliže se dobře vede bliž- niemu, líto mu toho; jestliže zle, tehdy raduje se. Jestliže v tom zemrau tito, nebudau puštěni do nebe. Item psi štěkají, a zvláště na neznámé; a když jeden počne 40 štěkati, všickni štěkají. Tak hřiech nenávisti a závisti kdež panuje, kto se s nimi nesrovnává, štěkají; kteří se s nimi srovnávají, od- pauštějí těm. Jestliže která pravda neznámá otvierá se, voštěkají ji, utrhají jie, pokřikují na ni; a když jeden počne, všickni spolu ště- kají závistiví. A toho sobě za hřiech mnozí nepokládají. A to se při- 45 házie v těch nábožnějších mužiech a kteří sau zvykli čtenie často slyšeti s žádostí, a potom nezpoviedajíce se a nečiniece prvé hodného pokánie, běžie k duostojné a požehnané svátosti oltářní. Tento hřiech v Starém i v Novém zákoně znamenitě se zapovídá, avšak příliš široce rozlil se jest v srdcích lidských. A toho za hřiech ne- 50 počítají; to ť jest znamení ohavnosti jich a opuštěnie v lidu křes- ťanském. A jestliže pokánie nebude činěno za tento hřiech, bude jim povědieno: »Ven psi, trávenci!« Nahoře povědieno jest: »Kto škodí, škoď! Kto nechce pokánie činiti, čekaj zatracenie; ale ktož trpí a posvěcuje se, ještě se posvě- 55 cuj«. Apoštol die: » Vizte psy« etc., kteří vieře utrháte a prostosti viery o křtu, vo očistci a o těle Kristově. Vizte a poznajte okem vnitřním i zevnitřním, ó vy dobří a svatí, varujte se od nich, kteřížto proti všeliké pravdě štěkají, jie se posmievají a rauhají. »A kauzedlníky« neb zločince, kteří se spravedliví ukazují před 60 oblíčejem lidským, a pokrytci sau. A dnes k tomu se scházejí psi, kněžie, lajkové, pokrytci, tísty, štěbetné baby a nevěsty porušené duchem lživým, kteréž odhrajzají a uplvávají náramně všetečně pravdu. Žalm: »Vysvoboď duši mau z aust psa. Psi mnozí obklíčili duši mau«, totiž vyvolenau Kristovu pravdu a nevěstu cierkev 65 a duši. Protož jest potřebie se modliti, aby Pán vysvobodil. Jako kdyby který kněz běžal cestau skrz ves, a když jeden pes počne ště- kati, jiní se zbauřie a někdy vobskočie ho, takže musí, jsa v ne- bezpečenství, křičeti, též i dnes, když počnau jednoho kausati na hospodách, za stolem, na hodech, v komorách, jeden zbauří deset 70 jiných osob, a nepřestanau někdy za jednu hodinu. Znamení opuš- těnie jest, znamení zatracenie a zlořečenstvie věčného, kteréž vsáto Štěkají psi závistiví Zpověd Psi tito sú Příklad 53 Podle Zj. 22, 11 — 55 Filip. 3, 2 — 61 »lajkové« opravou z pův.: lajci — 63 Podle Ž. 22, 21 a 17
XXII. 617 462а2 35 neb duchovní uhašují lásku k bližnímu, a tak povstává nenávist zhovadilá proti bližniemu a závist. Jestliže se dobře vede bliž- niemu, líto mu toho; jestliže zle, tehdy raduje se. Jestliže v tom zemrau tito, nebudau puštěni do nebe. Item psi štěkají, a zvláště na neznámé; a když jeden počne 40 štěkati, všickni štěkají. Tak hřiech nenávisti a závisti kdež panuje, kto se s nimi nesrovnává, štěkají; kteří se s nimi srovnávají, od- pauštějí těm. Jestliže která pravda neznámá otvierá se, voštěkají ji, utrhají jie, pokřikují na ni; a když jeden počne, všickni spolu ště- kají závistiví. A toho sobě za hřiech mnozí nepokládají. A to se při- 45 házie v těch nábožnějších mužiech a kteří sau zvykli čtenie často slyšeti s žádostí, a potom nezpoviedajíce se a nečiniece prvé hodného pokánie, běžie k duostojné a požehnané svátosti oltářní. Tento hřiech v Starém i v Novém zákoně znamenitě se zapovídá, avšak příliš široce rozlil se jest v srdcích lidských. A toho za hřiech ne- 50 počítají; to ť jest znamení ohavnosti jich a opuštěnie v lidu křes- ťanském. A jestliže pokánie nebude činěno za tento hřiech, bude jim povědieno: »Ven psi, trávenci!« Nahoře povědieno jest: »Kto škodí, škoď! Kto nechce pokánie činiti, čekaj zatracenie; ale ktož trpí a posvěcuje se, ještě se posvě- 55 cuj«. Apoštol die: » Vizte psy« etc., kteří vieře utrháte a prostosti viery o křtu, vo očistci a o těle Kristově. Vizte a poznajte okem vnitřním i zevnitřním, ó vy dobří a svatí, varujte se od nich, kteřížto proti všeliké pravdě štěkají, jie se posmievají a rauhají. »A kauzedlníky« neb zločince, kteří se spravedliví ukazují před 60 oblíčejem lidským, a pokrytci sau. A dnes k tomu se scházejí psi, kněžie, lajkové, pokrytci, tísty, štěbetné baby a nevěsty porušené duchem lživým, kteréž odhrajzají a uplvávají náramně všetečně pravdu. Žalm: »Vysvoboď duši mau z aust psa. Psi mnozí obklíčili duši mau«, totiž vyvolenau Kristovu pravdu a nevěstu cierkev 65 a duši. Protož jest potřebie se modliti, aby Pán vysvobodil. Jako kdyby který kněz běžal cestau skrz ves, a když jeden pes počne ště- kati, jiní se zbauřie a někdy vobskočie ho, takže musí, jsa v ne- bezpečenství, křičeti, též i dnes, když počnau jednoho kausati na hospodách, za stolem, na hodech, v komorách, jeden zbauří deset 70 jiných osob, a nepřestanau někdy za jednu hodinu. Znamení opuš- těnie jest, znamení zatracenie a zlořečenstvie věčného, kteréž vsáto Štěkají psi závistiví Zpověd Psi tito sú Příklad 53 Podle Zj. 22, 11 — 55 Filip. 3, 2 — 61 »lajkové« opravou z pův.: lajci — 63 Podle Ž. 22, 21 a 17
Strana 618
618 Kapitola 462b1 Kněz Ven psi (černě:) V Přísloví XXVI. jest v takových. Riedké srdce dnes varuje se od utrhánie, závisti a nenávisti, a řiedcí za hřiech to sobě počítají, když všeho obhryzau člověka krom vočí, totiž bez přítomnosti jeho. Jestliže bychom se chtěli varovati od hřiechu tohoto, abychom nebyli psi, měli bychom 75 se viece modliti, Boha se báti, hřiechy trestati a hřiechy kaziti na bližních. Ktož by nenáviděl utrhánie, závisti, připravil by srdce své, že proti němu povstanau někdy psi; a takový modl se, aby sežrán nebyl, ale Buoh aby pomocník jeho byl. Který kněz vystřeže se od tohoto hřiechu závisti, nenávisti, 80 utrhánie, a bude tyto chtieti trestati hřiechy, ten ť trpěti bude ště- kánie psuov na sebe a tíst. Ale potřebie jest prozby k Bohu vylévati, aby zase nekausal a zase neodštěkával, ale pokorně aby trpěl, aby korunu za to měl. Oni pak, jestliže zde hřiechu svého nepoznají, po- znají po smrti, přede dveřmi a branau nebeskau, když bude pově- 85 dieno jim: »Odstupte a ven odejděte, psi, trávenci!« Slyšte hněviví, slyšte svárliví, slyšte závistiví, nenávistní, slyšte utrhaví, že sau psi takoví, jichžto příbytek a místo nebude v nebesích, neb die: »Ven!« V cierkvi apoštolské ani jmenován byl hřiech takový. Takových by slušelo plakati. Item v Písmě svatém sau psi, kteříž slova Páně s sladkostí slyšie a večeři Beránka jedí nábožně, hřiechuov se zpovídali a na ně plakali, a po malém času zase v ně navracují se. Takoví z písma ka- noniky svatého Petra sau psi (II. Pet. II°.). Přihodí se jim ono pravé přísloví, totiž Šalomaunovo: »Pes navrátil se k vajvratku svému«. 95 Tak zatracenci, vyvrátiece pajchu, hněv, lakomstvie, pokrytstvie, nenávist, opět zase přivolávají [ty hřiechy a zase se v ně navracují; 462b2 psi sau. Item někteří počínají se z bluduov káti, proti vieře državše, a po malém čase opět se navracují v blud, pokautně scházejíce se. 100 Kteří svaté pravdě utrhají, psi sau; těm brány nebeské zavřieny budau a budau se psy, totiž s ďábly. Item zahaleči, lakotní, zase ve zlé se navracujíce, a pochlebníci a falešní apoštolé sau psi, kterýmž brána nebeská zavierá se. Radím a napomínám křesťany, aby se varovali tohoto hřiechu zlořečeného, kterýž se vyzname- 105 nává skrz prvnieho zlořečenstvie pokolenie, totiž obyčejem psa, v kterémžto pokolení ohavnosti pohřiechu mnoho tisícuov jest lidí, a najviece těch, kteří sau dary většie od Pána přijali. Radím 90 (černě:) vel jako pes 80 »vystřeže« opravou z pův.: vystřichá — 89 Efcz. 5, 3 — 94 2. Petr 2, 22 — 95 Přísl. 26, 11 — 110 Gal. 5, 15
618 Kapitola 462b1 Kněz Ven psi (černě:) V Přísloví XXVI. jest v takových. Riedké srdce dnes varuje se od utrhánie, závisti a nenávisti, a řiedcí za hřiech to sobě počítají, když všeho obhryzau člověka krom vočí, totiž bez přítomnosti jeho. Jestliže bychom se chtěli varovati od hřiechu tohoto, abychom nebyli psi, měli bychom 75 se viece modliti, Boha se báti, hřiechy trestati a hřiechy kaziti na bližních. Ktož by nenáviděl utrhánie, závisti, připravil by srdce své, že proti němu povstanau někdy psi; a takový modl se, aby sežrán nebyl, ale Buoh aby pomocník jeho byl. Který kněz vystřeže se od tohoto hřiechu závisti, nenávisti, 80 utrhánie, a bude tyto chtieti trestati hřiechy, ten ť trpěti bude ště- kánie psuov na sebe a tíst. Ale potřebie jest prozby k Bohu vylévati, aby zase nekausal a zase neodštěkával, ale pokorně aby trpěl, aby korunu za to měl. Oni pak, jestliže zde hřiechu svého nepoznají, po- znají po smrti, přede dveřmi a branau nebeskau, když bude pově- 85 dieno jim: »Odstupte a ven odejděte, psi, trávenci!« Slyšte hněviví, slyšte svárliví, slyšte závistiví, nenávistní, slyšte utrhaví, že sau psi takoví, jichžto příbytek a místo nebude v nebesích, neb die: »Ven!« V cierkvi apoštolské ani jmenován byl hřiech takový. Takových by slušelo plakati. Item v Písmě svatém sau psi, kteříž slova Páně s sladkostí slyšie a večeři Beránka jedí nábožně, hřiechuov se zpovídali a na ně plakali, a po malém času zase v ně navracují se. Takoví z písma ka- noniky svatého Petra sau psi (II. Pet. II°.). Přihodí se jim ono pravé přísloví, totiž Šalomaunovo: »Pes navrátil se k vajvratku svému«. 95 Tak zatracenci, vyvrátiece pajchu, hněv, lakomstvie, pokrytstvie, nenávist, opět zase přivolávají [ty hřiechy a zase se v ně navracují; 462b2 psi sau. Item někteří počínají se z bluduov káti, proti vieře državše, a po malém čase opět se navracují v blud, pokautně scházejíce se. 100 Kteří svaté pravdě utrhají, psi sau; těm brány nebeské zavřieny budau a budau se psy, totiž s ďábly. Item zahaleči, lakotní, zase ve zlé se navracujíce, a pochlebníci a falešní apoštolé sau psi, kterýmž brána nebeská zavierá se. Radím a napomínám křesťany, aby se varovali tohoto hřiechu zlořečeného, kterýž se vyzname- 105 nává skrz prvnieho zlořečenstvie pokolenie, totiž obyčejem psa, v kterémžto pokolení ohavnosti pohřiechu mnoho tisícuov jest lidí, a najviece těch, kteří sau dary většie od Pána přijali. Radím 90 (černě:) vel jako pes 80 »vystřeže« opravou z pův.: vystřichá — 89 Efcz. 5, 3 — 94 2. Petr 2, 22 — 95 Přísl. 26, 11 — 110 Gal. 5, 15
Strana 619
XXII 619 463a tak, aby radše od jiných trpěl ta kausanie a utrhánie, nežli odpla- 110 covati zlé za zlé. Die apoštol: »Jestliže se vespolek hryzete, hleďte, abyšte jeden od druhého zkaženi nebyli« zde i v budaucím věku. Ven psi a trávenci. Velmi jest potřebie křesťanskému člověku ptáti se, co by to bylo, ješto by náramně zdalovalo člověka od Pána a od Jeruzaléma nebeského. Proto sme se zrodili a pokřtili, slovo boží slyšíme a tělo a krev boží přijímáme, abychom do věč- 5 ného Jeruzaléma přijíti mohli. Jest-li těžké trpěti vypověděnie z domu, z města, z královstvie a od známých? Těžké to náramně a najbolestnějšie! Co ť se pak zdá, nenie-liž veliká bolest z toho, ktož od nebeské vlasti vyhnán bývá? Co jest takového, potřebie jest to znáti a toho se varovati. 10 Šest hřiechuov jest, v kterýchžto jestliže člověk umře, do nebe šest hříchuov nevejde. Hleď každý člověk, má-li který z těch, aby se varoval a bál a pokánie činil pře velmi pilně. Někteří sau hřiechové zjevní, jakož jinde apoštol o nich vypravuje, jiní sau tajní náramně a těžcí, kteříž odlučují od Boha; a takové zlé věci poznati skryté dar boží 15 jest zvláštní, za kterýž se modliti máme, aby nám toho daru puojčiti ráčil. Co jest, poptajme se na to, že, přistaupajíce k oltáři a k slovu Čím to scházl božiemu jakožto k ohni, a nehoříme, ani Ducha obživujícieho cítíme v sobě? Vždy ť jest nějaká překážka toho, proč Duch boží ne- 20 přebývá tu v nás; to též překážku činí, proč nemuože člověk do vlasti nebeské vjíti. Proč v nás nenie viery, lásky, tichosti, radosti v zámutku? Co jest to, ješto nedá těmto věcem býti v nás menším, totéž také zbraňuje v nás, abychom nevzali větších a věčných dobrých věcí. Nám ť sluší k něžím věděti a znáti zástavy a překážky spasenie našeho i lidského a tak mluviti a oznamovati zjevně k opatrování a k vajstraze lidu božiemu, aby na cestě boží nebyl zanedbán. Velikéť jest to poznati, co jest ku překážce úžitku přijímanie těla a krve Páně a slova božieho, a též co překáží vjíti do královstvie božieho. 30 Dal to poznánie Spasitel ženě kananejské řka: »Nenie dobré vzieti chléb synovský a vrci psóm«. Jako by řekl: »Nenie dobré býti psem; neb to jest na překážku přijímaní těla a krve božie«, totiž poznaj sebe sama, že si hovadná. A ona poznala se hned býti ta- kovau, řkúci: »Nebo i štěňátka jedie z drobtuov«, totiž ačkoli sem Kteří sú to hřic- chové, ješto nelze pro ně do nebe Kněžie poptajte se na to! 25 13 Gal. 5, 19 nn. — 30 Mat. 15, 26 a 27
XXII 619 463a tak, aby radše od jiných trpěl ta kausanie a utrhánie, nežli odpla- 110 covati zlé za zlé. Die apoštol: »Jestliže se vespolek hryzete, hleďte, abyšte jeden od druhého zkaženi nebyli« zde i v budaucím věku. Ven psi a trávenci. Velmi jest potřebie křesťanskému člověku ptáti se, co by to bylo, ješto by náramně zdalovalo člověka od Pána a od Jeruzaléma nebeského. Proto sme se zrodili a pokřtili, slovo boží slyšíme a tělo a krev boží přijímáme, abychom do věč- 5 ného Jeruzaléma přijíti mohli. Jest-li těžké trpěti vypověděnie z domu, z města, z královstvie a od známých? Těžké to náramně a najbolestnějšie! Co ť se pak zdá, nenie-liž veliká bolest z toho, ktož od nebeské vlasti vyhnán bývá? Co jest takového, potřebie jest to znáti a toho se varovati. 10 Šest hřiechuov jest, v kterýchžto jestliže člověk umře, do nebe šest hříchuov nevejde. Hleď každý člověk, má-li který z těch, aby se varoval a bál a pokánie činil pře velmi pilně. Někteří sau hřiechové zjevní, jakož jinde apoštol o nich vypravuje, jiní sau tajní náramně a těžcí, kteříž odlučují od Boha; a takové zlé věci poznati skryté dar boží 15 jest zvláštní, za kterýž se modliti máme, aby nám toho daru puojčiti ráčil. Co jest, poptajme se na to, že, přistaupajíce k oltáři a k slovu Čím to scházl božiemu jakožto k ohni, a nehoříme, ani Ducha obživujícieho cítíme v sobě? Vždy ť jest nějaká překážka toho, proč Duch boží ne- 20 přebývá tu v nás; to též překážku činí, proč nemuože člověk do vlasti nebeské vjíti. Proč v nás nenie viery, lásky, tichosti, radosti v zámutku? Co jest to, ješto nedá těmto věcem býti v nás menším, totéž také zbraňuje v nás, abychom nevzali větších a věčných dobrých věcí. Nám ť sluší k něžím věděti a znáti zástavy a překážky spasenie našeho i lidského a tak mluviti a oznamovati zjevně k opatrování a k vajstraze lidu božiemu, aby na cestě boží nebyl zanedbán. Velikéť jest to poznati, co jest ku překážce úžitku přijímanie těla a krve Páně a slova božieho, a též co překáží vjíti do královstvie božieho. 30 Dal to poznánie Spasitel ženě kananejské řka: »Nenie dobré vzieti chléb synovský a vrci psóm«. Jako by řekl: »Nenie dobré býti psem; neb to jest na překážku přijímaní těla a krve božie«, totiž poznaj sebe sama, že si hovadná. A ona poznala se hned býti ta- kovau, řkúci: »Nebo i štěňátka jedie z drobtuov«, totiž ačkoli sem Kteří sú to hřic- chové, ješto nelze pro ně do nebe Kněžie poptajte se na to! 25 13 Gal. 5, 19 nn. — 30 Mat. 15, 26 a 27
Strana 620
620 Kapitola Pokánie trávencuom Travenie duchovnie Kučžic kacieřští Ciesat otráven pes, znám to do sebe a pokorná chci býti, aby mi dal dary své z pří- 35 činy poníženie. Kto jest z nás psem, potřebie jest znáti! Druhý hřiech jest trávenie, když někto do koflíku nebo nádoby vpauští jed aneb podobného k tomu nětco smrtedlného, aby člověk zkažen byl na [ životě, a on, věře tu zdravie býti a v žiezni hnut jsa žádostí, pije, i bývá zamordován. Ty věci činievají frejieřky, 40 trápeny jsúce hanebnau a mrzkau milostí chlipnau; item man- želky nešlechetné a mužie cizoložní svým ženám. Ustanovenie svatých a práva duchovnie dávali takovým za pokánie zdržeti se od přijímanie těla a krve božie do poslední hodiny smrti a v pláči a v žíni a v postu, v kvílení a v zámutku aby činili pokánie. Tyto 45 hřiechy v lidu svatých prvotnie cierkve, kdež byla milost, láska, jednota, čistota, hrozno bylo je jmenovati, netoliko činiti. Tito již hřiechové sau obecní a nenie, kto by toho politoval a lkal a plakal srdečně toho zlého. Těžký zajisté jest a dábelský hřiech tak lstívě a aukladně, tajně smrt šeňkovati bližniemu. Po-50 dobné tomu bývá trávenie duše, když kto dává nápoj zlý. Dobrý nápoj jest viera živá, láska dokonalá, pokora upřiemá, čistota celá. Někto, duchem dábelským jsa poseden, kterýž se jest z koflíka ženy babylonské napil, jiným vměšuje v slova božie a čtenie sva- tého smysl babylonské nevěstky a tak káže, tak šeňkuje, tak v la-55 hodnosti řečí podává pod slovy božími jako pod pokrmem drahým a u víně výborném zlořečenstvie, aby porušeni byli u vieře, aby vypadli z lásky, aby odstaupili od čistoty a tichosti. To činie najprvé kněžie převrácení, kteřížto pod řečmi božskými jako v kalichu božím dávají kacieřské věci, básní plné a bludné, aby 60 duše od matky vypadla prvotnie cierkve. Tak žena ženu, muž muže nakažuje dnes, aby neměl dobrého a zdravého okušenie v při- jímaní těla a krve božie a slova božieho aneb ] v čem jiném dobrém. 463b1 A tak vlcie pod ovčím oděvem přicházejí řiekajíce: »Maličkým dal poznati Buoh tuto pravdu!«, a tak přicházejíce k dušem prostým 65 vlci, zabíjejí je a trhají. A to jest těžší hřiech nežli smrt na těle. Čte se o jednom císaři nábožném, kterýž z kalicha Kristova od něja- kého Clementina přijímal, a on vpustil jedu do něho, a tak ho zabil. Takový jed jest méně škodný nežli duchovní, kterýž člověk bludný šeňkuje; najprvé slova božie mluví a pravdu jako pokrmu dobrého 70 podává a vod živých a vína svatého, a podmietá tajně kacieřstvie a bludu. A ktož to přijme prostý, zamordován bývá. 463a2 II. Trávenie tělesné 47 Efez. 5, 3 — 53 Zj. 17, 4 — 64 Ohlas Mat. 7, 15 — Mat. 11, 25; Luk. 10, 21
620 Kapitola Pokánie trávencuom Travenie duchovnie Kučžic kacieřští Ciesat otráven pes, znám to do sebe a pokorná chci býti, aby mi dal dary své z pří- 35 činy poníženie. Kto jest z nás psem, potřebie jest znáti! Druhý hřiech jest trávenie, když někto do koflíku nebo nádoby vpauští jed aneb podobného k tomu nětco smrtedlného, aby člověk zkažen byl na [ životě, a on, věře tu zdravie býti a v žiezni hnut jsa žádostí, pije, i bývá zamordován. Ty věci činievají frejieřky, 40 trápeny jsúce hanebnau a mrzkau milostí chlipnau; item man- želky nešlechetné a mužie cizoložní svým ženám. Ustanovenie svatých a práva duchovnie dávali takovým za pokánie zdržeti se od přijímanie těla a krve božie do poslední hodiny smrti a v pláči a v žíni a v postu, v kvílení a v zámutku aby činili pokánie. Tyto 45 hřiechy v lidu svatých prvotnie cierkve, kdež byla milost, láska, jednota, čistota, hrozno bylo je jmenovati, netoliko činiti. Tito již hřiechové sau obecní a nenie, kto by toho politoval a lkal a plakal srdečně toho zlého. Těžký zajisté jest a dábelský hřiech tak lstívě a aukladně, tajně smrt šeňkovati bližniemu. Po-50 dobné tomu bývá trávenie duše, když kto dává nápoj zlý. Dobrý nápoj jest viera živá, láska dokonalá, pokora upřiemá, čistota celá. Někto, duchem dábelským jsa poseden, kterýž se jest z koflíka ženy babylonské napil, jiným vměšuje v slova božie a čtenie sva- tého smysl babylonské nevěstky a tak káže, tak šeňkuje, tak v la-55 hodnosti řečí podává pod slovy božími jako pod pokrmem drahým a u víně výborném zlořečenstvie, aby porušeni byli u vieře, aby vypadli z lásky, aby odstaupili od čistoty a tichosti. To činie najprvé kněžie převrácení, kteřížto pod řečmi božskými jako v kalichu božím dávají kacieřské věci, básní plné a bludné, aby 60 duše od matky vypadla prvotnie cierkve. Tak žena ženu, muž muže nakažuje dnes, aby neměl dobrého a zdravého okušenie v při- jímaní těla a krve božie a slova božieho aneb ] v čem jiném dobrém. 463b1 A tak vlcie pod ovčím oděvem přicházejí řiekajíce: »Maličkým dal poznati Buoh tuto pravdu!«, a tak přicházejíce k dušem prostým 65 vlci, zabíjejí je a trhají. A to jest těžší hřiech nežli smrt na těle. Čte se o jednom císaři nábožném, kterýž z kalicha Kristova od něja- kého Clementina přijímal, a on vpustil jedu do něho, a tak ho zabil. Takový jed jest méně škodný nežli duchovní, kterýž člověk bludný šeňkuje; najprvé slova božie mluví a pravdu jako pokrmu dobrého 70 podává a vod živých a vína svatého, a podmietá tajně kacieřstvie a bludu. A ktož to přijme prostý, zamordován bývá. 463a2 II. Trávenie tělesné 47 Efez. 5, 3 — 53 Zj. 17, 4 — 64 Ohlas Mat. 7, 15 — Mat. 11, 25; Luk. 10, 21
Strana 621
XXII 621 463b2 Tyto jedy rozlil šatan na zemi z báně své skrz rozličné falešné bratřie; a zmordovaných těmi jedy plná jest země. Jaké takových 75 jest pokánie? Odvolánie bluduov jest a opravenie řečí svých a zjevné pokánie; které sau zmazali a zvohyzdili, kterých porušili, které zporáželi od prostosti viery a do pekla potopili, veliké pokánie či- niti mají; a pakli činiti nebudau, bude jim řečeno na smrti: »Ven trávenci«. Abakuk II°.: »Běda tomu, kdož nápoj dává příteli 80 svému, žluč do něho vpauštěje a jed!« Jako by řekl: »Nazývaje ho přítelem a najmilejším, dáváš mu v řečech pravdy a v slovích zá- kona blud a vléváš převrácený smysl, aby všecko dobré ztratil, pokoru, bázeň boží a milovánie Boha a bližnieho a jiné dobré věci všecky«. Item, jestliže kto má svědomie čisté, Ducha božieho bázně, milovánie, žádost svatého náboženstvie, tichosti, horlivost lásky, a někto příkladem zlým aneb slovem aneb svárem aneb podezřením a domnievaním aneb hněvivostí aneb jinau marností zkazí v bližním to dobré, jest takový trávenec. A běda tomu, ktož tak dává nápo 90 přieteli! V Zjevení XVIII°. nevěstce Pán dává zlořečenstvie, která se nazývá nevěstau a přítelkyní Kristovau, řkúci: »Já ť sem pří- telkyně, mně ť dává dary Buoh!« Die Pán: »Běda tobě, nevěstko babylonská, která si vopojila všecky národy«, totiž duše a pokolenie Kristovo nakaziti a votráviti chtěla si, upadneš do pekla, a běda 95 tobě, nevěstko babylonská, potlačena budeš a umřeš a do hlubiny jako kámen pohřížena budeš! Která duše jedem jest nakažena tiemto, nic nebéře úžitku na kázaní, na zpovědi, v přijímaní těla a krve Páně. Třetí hřiech, nestydatost. Ta bývá v obcování člověka s rozlič- III. Nestydatost 100 ným pohlavím, kdež bývají smíchové, vzhlédanie, objímanie, dotý- kanie, stískanie, s duchem, chlipnosti mužského pohlavie sami s sebau aneb ženského samy s sebau aneb obojieho pohlavie spolu, odkudž přicházie Sodoma a Gomorra, totiž hřiechové ti, a to z za- hálenie, z pokrytstvie, z šeptuov a rozmlauvaní s kněžími, s žáky, 105 s lajky, kdežto bývají smíchové, vzhlédanie nestydaté, a z toho těžké hnutie těla a pak nestydatosti z toho pocházejí. Kdež jest nestydaté vzhlédanie, znamení jest, že srdce zlé a nestydaté jest. Jest-li voko bázlivé a stydlivé, i duch i srdce v bázni boží jest; ti ť od královstvie nebudau vyhnáni. Item duše, když odvracuje se od ženicha svého, Ježíše Krista, jemuž dána jest na křtu, a potom se odvrátila k světu, k tělu 79 Podte Abak. 2, 15 — 90 Zj. 18, 2 nn. — 95 Zj. 18, 21 85 Mnoho jest té tráveniny Pokánie 110
XXII 621 463b2 Tyto jedy rozlil šatan na zemi z báně své skrz rozličné falešné bratřie; a zmordovaných těmi jedy plná jest země. Jaké takových 75 jest pokánie? Odvolánie bluduov jest a opravenie řečí svých a zjevné pokánie; které sau zmazali a zvohyzdili, kterých porušili, které zporáželi od prostosti viery a do pekla potopili, veliké pokánie či- niti mají; a pakli činiti nebudau, bude jim řečeno na smrti: »Ven trávenci«. Abakuk II°.: »Běda tomu, kdož nápoj dává příteli 80 svému, žluč do něho vpauštěje a jed!« Jako by řekl: »Nazývaje ho přítelem a najmilejším, dáváš mu v řečech pravdy a v slovích zá- kona blud a vléváš převrácený smysl, aby všecko dobré ztratil, pokoru, bázeň boží a milovánie Boha a bližnieho a jiné dobré věci všecky«. Item, jestliže kto má svědomie čisté, Ducha božieho bázně, milovánie, žádost svatého náboženstvie, tichosti, horlivost lásky, a někto příkladem zlým aneb slovem aneb svárem aneb podezřením a domnievaním aneb hněvivostí aneb jinau marností zkazí v bližním to dobré, jest takový trávenec. A běda tomu, ktož tak dává nápo 90 přieteli! V Zjevení XVIII°. nevěstce Pán dává zlořečenstvie, která se nazývá nevěstau a přítelkyní Kristovau, řkúci: »Já ť sem pří- telkyně, mně ť dává dary Buoh!« Die Pán: »Běda tobě, nevěstko babylonská, která si vopojila všecky národy«, totiž duše a pokolenie Kristovo nakaziti a votráviti chtěla si, upadneš do pekla, a běda 95 tobě, nevěstko babylonská, potlačena budeš a umřeš a do hlubiny jako kámen pohřížena budeš! Která duše jedem jest nakažena tiemto, nic nebéře úžitku na kázaní, na zpovědi, v přijímaní těla a krve Páně. Třetí hřiech, nestydatost. Ta bývá v obcování člověka s rozlič- III. Nestydatost 100 ným pohlavím, kdež bývají smíchové, vzhlédanie, objímanie, dotý- kanie, stískanie, s duchem, chlipnosti mužského pohlavie sami s sebau aneb ženského samy s sebau aneb obojieho pohlavie spolu, odkudž přicházie Sodoma a Gomorra, totiž hřiechové ti, a to z za- hálenie, z pokrytstvie, z šeptuov a rozmlauvaní s kněžími, s žáky, 105 s lajky, kdežto bývají smíchové, vzhlédanie nestydaté, a z toho těžké hnutie těla a pak nestydatosti z toho pocházejí. Kdež jest nestydaté vzhlédanie, znamení jest, že srdce zlé a nestydaté jest. Jest-li voko bázlivé a stydlivé, i duch i srdce v bázni boží jest; ti ť od královstvie nebudau vyhnáni. Item duše, když odvracuje se od ženicha svého, Ježíše Krista, jemuž dána jest na křtu, a potom se odvrátila k světu, k tělu 79 Podte Abak. 2, 15 — 90 Zj. 18, 2 nn. — 95 Zj. 18, 21 85 Mnoho jest té tráveniny Pokánie 110
Strana 622
622 Kapitola a k duchóm mnohým nešlechetnosti, s nimi smilní, častokrát k nim se obracuje. Ó, kolikrát duše viece se obierá, více líbá, více se těší a spolu raduje v cizie milosti a v cizoložné, nežli vnitř v svědomí sel tak obierá s Kristem, a nerozmajšlí se na to, nečiní pokánie, 115 464a1 neželé, nestydí se! Jeremiáš die: »Čelo nevěstčie učiněno jest tobě; nechtěla s' se styděti před oblíčejem (totiž Kristovým i anděluov jeho)«. Již-li se nedopauštíš ohavností tvých? IIII. Vražda Rozličná vražda Zabiti duchovně Jedna ohavnost v počtu jiných vedlé sv. Cypriana a Augustina jest žena nestydatá, buďto vdaná, buďto pod jménem panenským, 120 které sau těkavé, nezavřené, často se smajkajíce a očí na uzdě ne- držíce, smíchy a freje tajné puosobiece. Tito, nestojte, hřiechové rozmohli se v domích zjevně i tajně, i v manželství i kromě man- želstva. A někteří se tají v zlosti nestydatosti, a tak jdau po cestě zatracenie, zdalujiece se od Jeruzaléma věčného. Kto na ty hřiechy 125 plakati bude v uobci? Čtvrté, vražedlníci. Pohriechu již obecný jest to hřiech ve dnech Antikristových; bez lásky, tělesně, bez rozkázanie božieho činili sau to proti Kristově zápovědi: »Nezabieš!« Ti se z toho vy- mlauvají, hřiechy přikrajvají a lehčie a nekajie se přiesně. Takoví 130 vyhnáni budau z královstvie božieho, kteříž nechtí vyhnáni býti z Prahy! Item svolením, item ukázaním rukau, item radau, item ra- dujíce se z toho, item nenávisti bývá vražedlník. Jan die v kano- nice: »Ktož nenávidí bratra svého, vražedlník jest«. Pohřiechu obecná jest nenávist, a tak i vražda. Ta vražda bývá skutečná, 135 hmotně a svolením v duši. Item, ktož má moc hřiech zastaviti, a nechce, vražedlník jest; item, by vláskem jedním mohl zastaviti, a nechce, větší jest vražedlník. Item příčiny a okolkové mnozí běžie při vraždě, vedlé kterýchžto řiedký bude se moci vymluviti od 464a2 vraždy; když přijdeme k bráně královstvie nebeského, mnozí 140 najdeme se býti v tom hřiechu, kteříž netbáme káti se. Item duchovně někto zabíjí bližnieho jako mečem zlým slovem aneb nepoctivým aneb oplzlým. Někto měl svědomie čisté, upřímé, pokorné, a někto slovem jako mečem raní ho a učiní ho padnauti v hřiechy a sstrčí ho jako hvězdu s nebe; item nestydatým vzezře- 145 ním, item zlým učením, item tváře připravováním. Pohřiechu ne- dbáme těchto věcí se varovati a k branám nebeským bezpeční přijíti! Většíť jest rána vraždy duchovnie nežli tělesné. Jestliže kto Ohavnost 116 Jer. 3, 3 — 119 Cypriani Liber de habitu virginum, c. IX. (MI. 4 c. 455)? — 134 1. Jan 3, 15
622 Kapitola a k duchóm mnohým nešlechetnosti, s nimi smilní, častokrát k nim se obracuje. Ó, kolikrát duše viece se obierá, více líbá, více se těší a spolu raduje v cizie milosti a v cizoložné, nežli vnitř v svědomí sel tak obierá s Kristem, a nerozmajšlí se na to, nečiní pokánie, 115 464a1 neželé, nestydí se! Jeremiáš die: »Čelo nevěstčie učiněno jest tobě; nechtěla s' se styděti před oblíčejem (totiž Kristovým i anděluov jeho)«. Již-li se nedopauštíš ohavností tvých? IIII. Vražda Rozličná vražda Zabiti duchovně Jedna ohavnost v počtu jiných vedlé sv. Cypriana a Augustina jest žena nestydatá, buďto vdaná, buďto pod jménem panenským, 120 které sau těkavé, nezavřené, často se smajkajíce a očí na uzdě ne- držíce, smíchy a freje tajné puosobiece. Tito, nestojte, hřiechové rozmohli se v domích zjevně i tajně, i v manželství i kromě man- želstva. A někteří se tají v zlosti nestydatosti, a tak jdau po cestě zatracenie, zdalujiece se od Jeruzaléma věčného. Kto na ty hřiechy 125 plakati bude v uobci? Čtvrté, vražedlníci. Pohriechu již obecný jest to hřiech ve dnech Antikristových; bez lásky, tělesně, bez rozkázanie božieho činili sau to proti Kristově zápovědi: »Nezabieš!« Ti se z toho vy- mlauvají, hřiechy přikrajvají a lehčie a nekajie se přiesně. Takoví 130 vyhnáni budau z královstvie božieho, kteříž nechtí vyhnáni býti z Prahy! Item svolením, item ukázaním rukau, item radau, item ra- dujíce se z toho, item nenávisti bývá vražedlník. Jan die v kano- nice: »Ktož nenávidí bratra svého, vražedlník jest«. Pohřiechu obecná jest nenávist, a tak i vražda. Ta vražda bývá skutečná, 135 hmotně a svolením v duši. Item, ktož má moc hřiech zastaviti, a nechce, vražedlník jest; item, by vláskem jedním mohl zastaviti, a nechce, větší jest vražedlník. Item příčiny a okolkové mnozí běžie při vraždě, vedlé kterýchžto řiedký bude se moci vymluviti od 464a2 vraždy; když přijdeme k bráně královstvie nebeského, mnozí 140 najdeme se býti v tom hřiechu, kteříž netbáme káti se. Item duchovně někto zabíjí bližnieho jako mečem zlým slovem aneb nepoctivým aneb oplzlým. Někto měl svědomie čisté, upřímé, pokorné, a někto slovem jako mečem raní ho a učiní ho padnauti v hřiechy a sstrčí ho jako hvězdu s nebe; item nestydatým vzezře- 145 ním, item zlým učením, item tváře připravováním. Pohřiechu ne- dbáme těchto věcí se varovati a k branám nebeským bezpeční přijíti! Většíť jest rána vraždy duchovnie nežli tělesné. Jestliže kto Ohavnost 116 Jer. 3, 3 — 119 Cypriani Liber de habitu virginum, c. IX. (MI. 4 c. 455)? — 134 1. Jan 3, 15
Strana 623
XXII. 623 464b1 radau aneb ponuknutím a volí klade bližnímu pád k umrtvení lásky 150 a viery, vražedlník jest. Item, ktož nehodně přijímá tělo a krev boží. Páté modláři. Pod poctivými obyčeji v křesťanech bývá mod- lářstvie. Apoštol: »Lakomstvie, jenž jest modloslužebnost«. Duše Bohu oddaná, když miluje svět, tělo a zbožie nad život Kristuov, to jest modla jejie a najtěžší hřiech a mrzkost. Kristu řečeno jest: 155 »Jestliže padna budeš mi se klaněti, tyto všecky věci dám tobě«. Jako by řekl: »Kto chce mieti bohatstvie, má upadnauti v naši službu«. Item břicho maje za boha, činí modlářstvie; item v mi- losti porušené; item, když duše viece pečuje vo tělo a vo břicho nežli o Boha, jako die apoštol: »Jichžto buoh břicho jest«. A když 160 kolivěk co jiného duše miluje nežli Boha, modlář jest. Šestý hřiech, lež. Všeliký hřiech jest lež, a kteříž myslí křivé věci a učie, lháři sau. Někteří se radují ve lži a smějie, a častokrát vědauce býti lež, tvrdie to a o to se svářie] a pravie: »Tak jest! Tak jest!«, uslyšiece od jednoho převrácenost lži, po Praze to roznesau. 165 Žalm: »Zatratíš všecky, kteříž mluvie lež«. Ale ktož nemiluje lži a náhodau se mu trefí promluviti, a když shledá, že tak nenie, želé a lituje toho, milost takový brzo najde. Ale nynie zaumysla skládají falešná slova proti sobě. Item mluvie bludy a vymajšlejí k svedení řeči a činie takové věci; všickni sau od královstvie vyobcováni. 170 A nenie, kto by se styděl za lež kacieřství a bluduov a škodlivých slov. Těm všem bude řečeno: »Ven psi« etc. Apoštol: »Zjevní sau skutkové těla, kteřížto sau« etc. Item netoliko bludové a kacieřstvo a zlé převrhlé slovo jest lež, ale také všeliké pokrytstvie, všeliké slovo lehké zaumysla. A ta 175 slova apoštola k Galatuom V°. a hřiechové oznámení již skrz apo- štola i teď v tomto místě Zjevení sau, ješto nás odlučují od Boha a od Ducha svatého a zavierají brány nebeské a škodie duši. Protož odvrzme ty věci od sebe! Všeliká pajcha, marná chvála, hněv sau lež. Protož napomínám vás, abyšte z těchto věcí bázně božie chopili 180 se a lásku abyšte měli společnau a abyšte se varovali s velikau pil- ností hřiechuov mrzkých těchto najvětšiech před oblíčejem božím. A jestliže kto zná svědomie své raněné některým hřiechem z těchto, pospěš ku pokání, pospěš k radě zdravé, stuoj v bázni a čiň pokánie svaté, a bude-li trváti v pokání, milost najde, potom 185 slávu věčnau. Lež VI. Lež náramně se rozmohla Napomenutic ku pokání V. Modlářstvie 152 Podle Efez. 5, 5 —155 Mat. 4, 9 — 159 Filip. 3, 19 —165 Z. 5, 7 — 171 Gal. 5, 19 nn. —175 Ib.
XXII. 623 464b1 radau aneb ponuknutím a volí klade bližnímu pád k umrtvení lásky 150 a viery, vražedlník jest. Item, ktož nehodně přijímá tělo a krev boží. Páté modláři. Pod poctivými obyčeji v křesťanech bývá mod- lářstvie. Apoštol: »Lakomstvie, jenž jest modloslužebnost«. Duše Bohu oddaná, když miluje svět, tělo a zbožie nad život Kristuov, to jest modla jejie a najtěžší hřiech a mrzkost. Kristu řečeno jest: 155 »Jestliže padna budeš mi se klaněti, tyto všecky věci dám tobě«. Jako by řekl: »Kto chce mieti bohatstvie, má upadnauti v naši službu«. Item břicho maje za boha, činí modlářstvie; item v mi- losti porušené; item, když duše viece pečuje vo tělo a vo břicho nežli o Boha, jako die apoštol: »Jichžto buoh břicho jest«. A když 160 kolivěk co jiného duše miluje nežli Boha, modlář jest. Šestý hřiech, lež. Všeliký hřiech jest lež, a kteříž myslí křivé věci a učie, lháři sau. Někteří se radují ve lži a smějie, a častokrát vědauce býti lež, tvrdie to a o to se svářie] a pravie: »Tak jest! Tak jest!«, uslyšiece od jednoho převrácenost lži, po Praze to roznesau. 165 Žalm: »Zatratíš všecky, kteříž mluvie lež«. Ale ktož nemiluje lži a náhodau se mu trefí promluviti, a když shledá, že tak nenie, želé a lituje toho, milost takový brzo najde. Ale nynie zaumysla skládají falešná slova proti sobě. Item mluvie bludy a vymajšlejí k svedení řeči a činie takové věci; všickni sau od královstvie vyobcováni. 170 A nenie, kto by se styděl za lež kacieřství a bluduov a škodlivých slov. Těm všem bude řečeno: »Ven psi« etc. Apoštol: »Zjevní sau skutkové těla, kteřížto sau« etc. Item netoliko bludové a kacieřstvo a zlé převrhlé slovo jest lež, ale také všeliké pokrytstvie, všeliké slovo lehké zaumysla. A ta 175 slova apoštola k Galatuom V°. a hřiechové oznámení již skrz apo- štola i teď v tomto místě Zjevení sau, ješto nás odlučují od Boha a od Ducha svatého a zavierají brány nebeské a škodie duši. Protož odvrzme ty věci od sebe! Všeliká pajcha, marná chvála, hněv sau lež. Protož napomínám vás, abyšte z těchto věcí bázně božie chopili 180 se a lásku abyšte měli společnau a abyšte se varovali s velikau pil- ností hřiechuov mrzkých těchto najvětšiech před oblíčejem božím. A jestliže kto zná svědomie své raněné některým hřiechem z těchto, pospěš ku pokání, pospěš k radě zdravé, stuoj v bázni a čiň pokánie svaté, a bude-li trváti v pokání, milost najde, potom 185 slávu věčnau. Lež VI. Lež náramně se rozmohla Napomenutic ku pokání V. Modlářstvie 152 Podle Efez. 5, 5 —155 Mat. 4, 9 — 159 Filip. 3, 19 —165 Z. 5, 7 — 171 Gal. 5, 19 nn. —175 Ib.
Strana 624
624 Kapitola Viděnie jistá Jméno Páně vzácné (černě:) Žalm LXXI°. Příklad Já Ježíš poslal sem anděla svého, aby svědčil vám etc. Duch svatý potvrzuje vidění zavřených náramně pilně řka, že sem zvláštnieho anděla nebeslkého a anděla na zemi Jana vyvolil k sepsání vidění a k zjevení sedmi zboruom, druhé, že on sám, Ježíš Kristus, po vstúpení svém najmilejší své choti zjevuje a spisuje, co by činiti měla a kterak má trpěti, kterak má se těšiti v zarmaucení. Protož die: »Já, Ježíš Kristus«, ženich a přítel nevěsty, otevřel sem poklad skrytajch věcí divných nevěstě. A na počátku: »Zjevenie, kteréž dal jemu Buoh, a Ježíše Krista«. Hle, tato viděnie sau tak pevná, jistá a spravedlivá a pravá, svatá 10 jako čtenie Janovo. Protož řekl: »Zjevenie Ježíše Krista« a na konci die: »Já Ježíš« etc. Jmenuje se tiemto jménem, a jinde Alfa i O«mega) a v XIXté. Král nad králi a pán nad pány; a opět: »jemužto jméno Slovo božie«. A teď na konci v podepsání listu poslaného vypravuje jméno, kte- 15 réž dáno jest jemu prvé, nežli se jest počal z Marie a anděl zvěstoval. Ktož miluje Ježíše, rád čte toto napsánie. Nebo přítele jméno po- těšuje bližnieho velmi; tak milostná duše má se posilniti a potě- šiti v těchto knihách, kteréž napsány sau od Ježíše Krista. Ó, to ť jest jméno, jemuž se všeliké koleno klanie zemských i nebeských 20 i pekelníkuov! Ó, duše, která se jest svlékla z tohoto světa a ob- lékla se v Ježíše Krista, velmi se těší v tomto jménu! A ktož jest kající a služebník Kristuov, ten ť miluje jméno toto a přijímá Písmo toto a všecka slova tato. Ktož má Ducha svatého, ctí jméno i slova a všecky řeči jeho. »Žádný však nemuože řieci Ježíš Kristus, 25 jediné v Duchu svatém«. Item duše ctí, zachovává, miluje slova Kristova jako tělo Kristovo; nemá jich zamietati, nemá jiné hledati maudrosti. I Totoť 465а jest zajisté jméno, v kterémž máme spaseni býti, a nenie ť jiného jména spasenie vašeho. Protož jest ctihodné a vzácné jméno jeho, 30 před ním padati budau mauřenínové. Učedlníci zavření, uzřevše Pána, přestrašeni sú velmi, i radovali se. Jestliže král co rozkáže, zachovává to obec; ovšem pak slova Kristova mají zachovávána býti od nás velmi. A tento ť jest nedostatek v lidu křesťanském, že ná- ramně lehce slova Kristova sobě vážie, ale viece slova lidská a pá- 35 nuov svých. A třiesti se máme od tváři slov jeho a řečí jeho. 5 464b2 4 Zj. 1, 4 a 5 —9 Zj. 1, 1 — 13 Zj. 1, 8 a 11; 22, 13 — 14 Zj. 19, 16 a 13 —20 Iz. 45, 23; Řím. 14, 11; Filip. 2, 10 —21 Ohlas Řím. 13, 14 — 25 I. Kor. 12, 3 — 31 Ž. 72, 9 —32 Jan 20, 19 n. a 26 n.
624 Kapitola Viděnie jistá Jméno Páně vzácné (černě:) Žalm LXXI°. Příklad Já Ježíš poslal sem anděla svého, aby svědčil vám etc. Duch svatý potvrzuje vidění zavřených náramně pilně řka, že sem zvláštnieho anděla nebeslkého a anděla na zemi Jana vyvolil k sepsání vidění a k zjevení sedmi zboruom, druhé, že on sám, Ježíš Kristus, po vstúpení svém najmilejší své choti zjevuje a spisuje, co by činiti měla a kterak má trpěti, kterak má se těšiti v zarmaucení. Protož die: »Já, Ježíš Kristus«, ženich a přítel nevěsty, otevřel sem poklad skrytajch věcí divných nevěstě. A na počátku: »Zjevenie, kteréž dal jemu Buoh, a Ježíše Krista«. Hle, tato viděnie sau tak pevná, jistá a spravedlivá a pravá, svatá 10 jako čtenie Janovo. Protož řekl: »Zjevenie Ježíše Krista« a na konci die: »Já Ježíš« etc. Jmenuje se tiemto jménem, a jinde Alfa i O«mega) a v XIXté. Král nad králi a pán nad pány; a opět: »jemužto jméno Slovo božie«. A teď na konci v podepsání listu poslaného vypravuje jméno, kte- 15 réž dáno jest jemu prvé, nežli se jest počal z Marie a anděl zvěstoval. Ktož miluje Ježíše, rád čte toto napsánie. Nebo přítele jméno po- těšuje bližnieho velmi; tak milostná duše má se posilniti a potě- šiti v těchto knihách, kteréž napsány sau od Ježíše Krista. Ó, to ť jest jméno, jemuž se všeliké koleno klanie zemských i nebeských 20 i pekelníkuov! Ó, duše, která se jest svlékla z tohoto světa a ob- lékla se v Ježíše Krista, velmi se těší v tomto jménu! A ktož jest kající a služebník Kristuov, ten ť miluje jméno toto a přijímá Písmo toto a všecka slova tato. Ktož má Ducha svatého, ctí jméno i slova a všecky řeči jeho. »Žádný však nemuože řieci Ježíš Kristus, 25 jediné v Duchu svatém«. Item duše ctí, zachovává, miluje slova Kristova jako tělo Kristovo; nemá jich zamietati, nemá jiné hledati maudrosti. I Totoť 465а jest zajisté jméno, v kterémž máme spaseni býti, a nenie ť jiného jména spasenie vašeho. Protož jest ctihodné a vzácné jméno jeho, 30 před ním padati budau mauřenínové. Učedlníci zavření, uzřevše Pána, přestrašeni sú velmi, i radovali se. Jestliže král co rozkáže, zachovává to obec; ovšem pak slova Kristova mají zachovávána býti od nás velmi. A tento ť jest nedostatek v lidu křesťanském, že ná- ramně lehce slova Kristova sobě vážie, ale viece slova lidská a pá- 35 nuov svých. A třiesti se máme od tváři slov jeho a řečí jeho. 5 464b2 4 Zj. 1, 4 a 5 —9 Zj. 1, 1 — 13 Zj. 1, 8 a 11; 22, 13 — 14 Zj. 19, 16 a 13 —20 Iz. 45, 23; Řím. 14, 11; Filip. 2, 10 —21 Ohlas Řím. 13, 14 — 25 I. Kor. 12, 3 — 31 Ž. 72, 9 —32 Jan 20, 19 n. a 26 n.
Strana 625
XXII. 625 Protož die: »Já Ježíš« posielám všemu světu a všie cierkvi, aby vděčně přijala a držela a nezapomínala. Jestliže kto dává zlato, vděčně přijímají a děkovánie činie, aby potřeby života nahradili; 40 ale slova Kristova zlatá a poklady maudrosti a uměnie božieho zamietají. Nebo slova božie sau zlato jako pokrm a chléb. Item, jestliže kto dává komu staré nohavice, vděčněji přijímají nežli Kristova slova mnozí. Item pokrm někteří vděčněji od bližnieho nežli Kristovo tělo a krev od Krista přijímají. To ť jest bláznovstvie 45 a ta ť jest ohavnost, že menšie dary lidské sobě viece vážie, naj- větších pak dání a daruov a milostí duchovních náramně málo sobě vážie. Slova božíe s vděčností přijímati máme Kořen slove Kristus 465а2 »Já ť sem kořen a rod Daviduov«. Jmenuje se jinými jmény. Mat. I°.: »Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova a Abraha- 50 mova«. Já kořen a rod Daviduov, totiž vedlé těla vyjitie mám z Davida, a jsem kořen, totiž počátek všech, i Daviduov. Jako by řekl: »Já vedlé těla z Davida sem pošel, podlé božstvie sem počátek Daviduov«. Tento rod Daviduov a Abrahamuov sau jedno s Kristem, protož se tiem jménem jmenuje. A jest kořen, nebo po- 55 čátek toho rodu. A tak některak je rodí i rodí se od těch otcuov; a rozenie to vyznamenává všeckeren Kristuov rod v volených, jichžto on jest počátek a otec, a ten národ také Krista rodí. Galat. IIII°.: »Kteréž opět s bolestí rodím, dokavadž nebude uveden v vás Kristus«. 60 Protož die: »Já kořen Daviduov«, totiž domu Davidova, cierkve rytěřujície sem počátek, sem i kořen jejie, nebo stvořitel jejie. Duše, kteráž má Krista v sobě, tak poznává ten kořen po skutcích dob- rých. A ten kořen osvěcuje slepotu naši, kteréhož pohřiechu ne- vidíme. Ale kořen všeho dobrého našeho jest Kristus. Kořen jest 65 počátek stromu i květu i ovoce; tak Kristus, kdež jest vkořeněný v srdci právě, tehdy člověk jest strom zelený rozkvetlý a ovoce přinášející sobě i mnohým. Jan: »Ktož zuostává ve mně a já v něm, ten přináší ovoce mnohé«. Jestliže kořen stromu počíná vadnauti, tehdy všechen strom ovoce svého zbaven bývá a vohni se připra- 70 vuje. Tak ť jest, jestliže Kristus jest mrtvý od srdce našeho, i všecka práce vohni se připravuje i člověk. Balám pověděl: »Vyjde prut (černě.) Numeri 24 z kořene Jesse, a rod jest Daviduov«, totiž z Davida. Druhé všie Izaiáš XI. cierkve jest rod, kterýž rodí i jest rozený. Moc veliká tohoto kořene 49 Mat. 1, 1 — 58 Gal. 4, 19 — 67 Jan 15, 5 — 71 Podle 4. M. 24, 17 a Iz. 11, 1 Jakoubek, Výklad. 402
XXII. 625 Protož die: »Já Ježíš« posielám všemu světu a všie cierkvi, aby vděčně přijala a držela a nezapomínala. Jestliže kto dává zlato, vděčně přijímají a děkovánie činie, aby potřeby života nahradili; 40 ale slova Kristova zlatá a poklady maudrosti a uměnie božieho zamietají. Nebo slova božie sau zlato jako pokrm a chléb. Item, jestliže kto dává komu staré nohavice, vděčněji přijímají nežli Kristova slova mnozí. Item pokrm někteří vděčněji od bližnieho nežli Kristovo tělo a krev od Krista přijímají. To ť jest bláznovstvie 45 a ta ť jest ohavnost, že menšie dary lidské sobě viece vážie, naj- větších pak dání a daruov a milostí duchovních náramně málo sobě vážie. Slova božíe s vděčností přijímati máme Kořen slove Kristus 465а2 »Já ť sem kořen a rod Daviduov«. Jmenuje se jinými jmény. Mat. I°.: »Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova a Abraha- 50 mova«. Já kořen a rod Daviduov, totiž vedlé těla vyjitie mám z Davida, a jsem kořen, totiž počátek všech, i Daviduov. Jako by řekl: »Já vedlé těla z Davida sem pošel, podlé božstvie sem počátek Daviduov«. Tento rod Daviduov a Abrahamuov sau jedno s Kristem, protož se tiem jménem jmenuje. A jest kořen, nebo po- 55 čátek toho rodu. A tak některak je rodí i rodí se od těch otcuov; a rozenie to vyznamenává všeckeren Kristuov rod v volených, jichžto on jest počátek a otec, a ten národ také Krista rodí. Galat. IIII°.: »Kteréž opět s bolestí rodím, dokavadž nebude uveden v vás Kristus«. 60 Protož die: »Já kořen Daviduov«, totiž domu Davidova, cierkve rytěřujície sem počátek, sem i kořen jejie, nebo stvořitel jejie. Duše, kteráž má Krista v sobě, tak poznává ten kořen po skutcích dob- rých. A ten kořen osvěcuje slepotu naši, kteréhož pohřiechu ne- vidíme. Ale kořen všeho dobrého našeho jest Kristus. Kořen jest 65 počátek stromu i květu i ovoce; tak Kristus, kdež jest vkořeněný v srdci právě, tehdy člověk jest strom zelený rozkvetlý a ovoce přinášející sobě i mnohým. Jan: »Ktož zuostává ve mně a já v něm, ten přináší ovoce mnohé«. Jestliže kořen stromu počíná vadnauti, tehdy všechen strom ovoce svého zbaven bývá a vohni se připra- 70 vuje. Tak ť jest, jestliže Kristus jest mrtvý od srdce našeho, i všecka práce vohni se připravuje i člověk. Balám pověděl: »Vyjde prut (černě.) Numeri 24 z kořene Jesse, a rod jest Daviduov«, totiž z Davida. Druhé všie Izaiáš XI. cierkve jest rod, kterýž rodí i jest rozený. Moc veliká tohoto kořene 49 Mat. 1, 1 — 58 Gal. 4, 19 — 67 Jan 15, 5 — 71 Podle 4. M. 24, 17 a Iz. 11, 1 Jakoubek, Výklad. 402
Strana 626
626 Kapitola Hvězda jitřuje co jest? Muolnv nání úžilvěného vzmm- uuljs Lilulvrzta Nevestai Kristo- vau bytí neiilula Vi Jiná strana »A hvězda jitřnie«. Proti nebeské vlasti světlu tato světlost, kterauž nám dává a máme, jest jako hvězda ku přirovnání slunce. 75 Hvězda jitřnie, totiž dávám vieru v podobenství některakém vy- voleným, aby mě poznali a cestu spasenie. Já hvězda, vedúci do vlasti krále k jeslem Kristovým. Já Ježíš, kořen a rod Daviduov a hvězda. Já hvězda osvěcující a dávající den voleným. Já hvězda jitřnie, kteráž prorokuji a předpovídám divný den voleným bu-80 daucí. Hvězda jitřnie oznamuje den jasný dříve, nežli přijde; tak Kristus zjevuje vlast nebeskau a dobré věci jejie prvé, nežli toho dosáhnete. Item já hvězda, jenž osvěcuji tělem a krví. Mnozí při- jímají, a neosvěcují se a v slepotě své opuštěni bývají. V těchto knihách mnoho nám oznamuje úžitečných věcí tato 85 hvězda v temnostech: co vyvolení trpěti budau od falešných pro- rokuov a od šelmy a které rány přijdau na zlé, kteří sau nectili jména Kristova; a kto bude opatrný a dobrý a spravedlivý, kterých odplat duojdau a kterak najvětší jim dá Pán pomoc, aby pře- mohli všecko pokolenie zlých. A kteříž tato slova zachovají, velikú 90 vajstrahu mají ujíti hřiechuov a šatanáše a veliké koruny králov- stvie nebeského dosáhnau od Krista Ježíše, jemuž jest čest a sláva. A ženich a nevěsta řiekají: »Pod!« V těchto divných a v přeodivných viděních pokládá se o ženichu a nevěstě a některakém jich spojení. A Duch boží vede k známosti ženicha a nevěsty. A protož nenie většieho po Bohu, než aby byla nevěstau Kristovau duše věrná a cierkev jeho. Jaká jest pak nevěsta Kristova 5 a kde má počátek? Najučenější a převelmi řiedcí sau, kteří znají, jaké jest oddávanie jejie. Počalo se v ráji; a zde jest jejie tělo, na zemi, i na onom budauciem světě, v temnostech, kdež slove limbus, a v nebi. A někteří sau v cierkvi jako andělé, kteříž nikdá nepadli, vždycky sau poddáni Bohu, vždycky věrní a poslušní, vždycky 10 465b- sau s ním v radosti a v veselí. Protož jiná strana jest z lidí, kteráž spojena byla s anděly jako jeden duch; a většie spojenie jest to nežli auduov těla. A již sau s Kristem a s anděly, kteříž byli zde na zemi a v hřieších, kteří byli zde poraženi a jako ohavní a kteří sau byli v hněvu Páně velikém, 15 již sau v milosti veliké boží; kteráž byla cizoložnice od Boha od- vrácená, cizoložila s duchy a kochala se v hříších, v hněvě božím byla, a navrácena jest k spasení, navrátila se k Beránkovi a obrátila 465b1 77 Mat. 2, 2
626 Kapitola Hvězda jitřuje co jest? Muolnv nání úžilvěného vzmm- uuljs Lilulvrzta Nevestai Kristo- vau bytí neiilula Vi Jiná strana »A hvězda jitřnie«. Proti nebeské vlasti světlu tato světlost, kterauž nám dává a máme, jest jako hvězda ku přirovnání slunce. 75 Hvězda jitřnie, totiž dávám vieru v podobenství některakém vy- voleným, aby mě poznali a cestu spasenie. Já hvězda, vedúci do vlasti krále k jeslem Kristovým. Já Ježíš, kořen a rod Daviduov a hvězda. Já hvězda osvěcující a dávající den voleným. Já hvězda jitřnie, kteráž prorokuji a předpovídám divný den voleným bu-80 daucí. Hvězda jitřnie oznamuje den jasný dříve, nežli přijde; tak Kristus zjevuje vlast nebeskau a dobré věci jejie prvé, nežli toho dosáhnete. Item já hvězda, jenž osvěcuji tělem a krví. Mnozí při- jímají, a neosvěcují se a v slepotě své opuštěni bývají. V těchto knihách mnoho nám oznamuje úžitečných věcí tato 85 hvězda v temnostech: co vyvolení trpěti budau od falešných pro- rokuov a od šelmy a které rány přijdau na zlé, kteří sau nectili jména Kristova; a kto bude opatrný a dobrý a spravedlivý, kterých odplat duojdau a kterak najvětší jim dá Pán pomoc, aby pře- mohli všecko pokolenie zlých. A kteříž tato slova zachovají, velikú 90 vajstrahu mají ujíti hřiechuov a šatanáše a veliké koruny králov- stvie nebeského dosáhnau od Krista Ježíše, jemuž jest čest a sláva. A ženich a nevěsta řiekají: »Pod!« V těchto divných a v přeodivných viděních pokládá se o ženichu a nevěstě a některakém jich spojení. A Duch boží vede k známosti ženicha a nevěsty. A protož nenie většieho po Bohu, než aby byla nevěstau Kristovau duše věrná a cierkev jeho. Jaká jest pak nevěsta Kristova 5 a kde má počátek? Najučenější a převelmi řiedcí sau, kteří znají, jaké jest oddávanie jejie. Počalo se v ráji; a zde jest jejie tělo, na zemi, i na onom budauciem světě, v temnostech, kdež slove limbus, a v nebi. A někteří sau v cierkvi jako andělé, kteříž nikdá nepadli, vždycky sau poddáni Bohu, vždycky věrní a poslušní, vždycky 10 465b- sau s ním v radosti a v veselí. Protož jiná strana jest z lidí, kteráž spojena byla s anděly jako jeden duch; a většie spojenie jest to nežli auduov těla. A již sau s Kristem a s anděly, kteříž byli zde na zemi a v hřieších, kteří byli zde poraženi a jako ohavní a kteří sau byli v hněvu Páně velikém, 15 již sau v milosti veliké boží; kteráž byla cizoložnice od Boha od- vrácená, cizoložila s duchy a kochala se v hříších, v hněvě božím byla, a navrácena jest k spasení, navrátila se k Beránkovi a obrátila 465b1 77 Mat. 2, 2
Strana 627
XXII. 627 se k Kristu a milost nalezla a veliká učiněna jest tato strana cierkve. 20 Jejiežto jeden aud jest Magdaléna, hřiešnice někdy, a kterauž vy- vedl z propasti hřiechuov a z dcery ďáblovy a z ovce ztracené učinil dceru božie. Hle, kterak jasně se svítí dobrota božie a milosrdenstvie jeho a božstvie Kristovo! Tyto ť sau divné věci božie, z kterýchž se diviti budau a divie 25 se světí v nebeské vlasti. A protož David, který byl padl velmi a pozdvižen jest a divné věci boží poznal, die: »Všelikého skonánie viděl sem konec«. Tak Adam, tak David, tak Matauš, tak Petr, kteříž sau vyvedeni z hřiechuov najvětších a učiněni sau nevěsta Kristova, ozdobená a krásná, a z hříšníkuov učiněni sau měšťané 30 nebeští, jakau sau měli od Boha pomoc, a již sau spojeni s anděly a s Kristem a s ním sú v schráně nerozdielně. A tyto věci sau od nás skryté. Ta strana jest v chrámě Páně s anděly. Jiná strana cierkve, kteráž jest kromě chrámu, kterauž chová v umývaní a čištění, v očistci, kteráž ještě nenie hodna postele, 466a 35 kterážto nevěsta ctí jej a velebí a očekává královstvie li božieho. Jiná strana, na cestě nynějšieho života rozdělená na čtyři strany světa, k východu a k západu, ku puolnoci a ku poledni; a ta jest nám neznámá a jest sluncem odiena vedlé toho v Zjevení XII°. Někdy byla zjevná, na hoře postavena a nemohla skryta býti, vy- 40 stavená u veliké pokoře, lásce, vieře a v trpělivosti. Všickni to světlé město poznávali a naučenie brali a byli sau panny u vieře pravé, v lásce celé; ta apoštolská cierkev již se potkala s Kristem, již obcovánie jejie v slávě a v radosti s Kristem. Toho obcovánie s Kristem nesnadno jest nám poznati, a kterak 45 jest zde živa byla ta cierkev, jakau měla zprávu a obyčeje života svého, jakau vieru a lásku, jaký život, neumieme o tom mluviti pohřiechu. Ale dcera sionská připodobniti se má mateři své, ale nezná jie dokonále; vo auřadu apoštolském, vo kázaní jich a která zuostavili po sobě naučenie, nevíme o nich, nemáme sepsaných 50 a pamět jich všecka pominula z tohoto světa, abychom nepoznali, kterak sau živi byli apoštolé a jaký sau život vedli. Protož dcera nemohla slauti dcerau a spasenie najíti, leč by poznala i matku i ty věci, které měla do sebe matka a kterak jest ona živa byla. Zde na cestě neznáme o sobě, kto jest syn anebo dcera matky cierkve. Ny- 55 nie zprávcové temností rozmnoženi sau náramně a smyslové bludní, a sau v temnostech duše. A domnieváme se, jako v noci, že jdeme do královstvie, a my jdeme k nepříteli! David (černé:) Žaln CXVIII. A lam Očislen Jim stranu tomlo neumic- nne do praviti Magdaléna Zpráveovu tělil- nosti rozmohli s: 20 Luk. 7, 37 nn. — 26 Ž. 119, 96 — 38 Zj. 12, 1 — 402*
XXII. 627 se k Kristu a milost nalezla a veliká učiněna jest tato strana cierkve. 20 Jejiežto jeden aud jest Magdaléna, hřiešnice někdy, a kterauž vy- vedl z propasti hřiechuov a z dcery ďáblovy a z ovce ztracené učinil dceru božie. Hle, kterak jasně se svítí dobrota božie a milosrdenstvie jeho a božstvie Kristovo! Tyto ť sau divné věci božie, z kterýchž se diviti budau a divie 25 se světí v nebeské vlasti. A protož David, který byl padl velmi a pozdvižen jest a divné věci boží poznal, die: »Všelikého skonánie viděl sem konec«. Tak Adam, tak David, tak Matauš, tak Petr, kteříž sau vyvedeni z hřiechuov najvětších a učiněni sau nevěsta Kristova, ozdobená a krásná, a z hříšníkuov učiněni sau měšťané 30 nebeští, jakau sau měli od Boha pomoc, a již sau spojeni s anděly a s Kristem a s ním sú v schráně nerozdielně. A tyto věci sau od nás skryté. Ta strana jest v chrámě Páně s anděly. Jiná strana cierkve, kteráž jest kromě chrámu, kterauž chová v umývaní a čištění, v očistci, kteráž ještě nenie hodna postele, 466a 35 kterážto nevěsta ctí jej a velebí a očekává královstvie li božieho. Jiná strana, na cestě nynějšieho života rozdělená na čtyři strany světa, k východu a k západu, ku puolnoci a ku poledni; a ta jest nám neznámá a jest sluncem odiena vedlé toho v Zjevení XII°. Někdy byla zjevná, na hoře postavena a nemohla skryta býti, vy- 40 stavená u veliké pokoře, lásce, vieře a v trpělivosti. Všickni to světlé město poznávali a naučenie brali a byli sau panny u vieře pravé, v lásce celé; ta apoštolská cierkev již se potkala s Kristem, již obcovánie jejie v slávě a v radosti s Kristem. Toho obcovánie s Kristem nesnadno jest nám poznati, a kterak 45 jest zde živa byla ta cierkev, jakau měla zprávu a obyčeje života svého, jakau vieru a lásku, jaký život, neumieme o tom mluviti pohřiechu. Ale dcera sionská připodobniti se má mateři své, ale nezná jie dokonále; vo auřadu apoštolském, vo kázaní jich a která zuostavili po sobě naučenie, nevíme o nich, nemáme sepsaných 50 a pamět jich všecka pominula z tohoto světa, abychom nepoznali, kterak sau živi byli apoštolé a jaký sau život vedli. Protož dcera nemohla slauti dcerau a spasenie najíti, leč by poznala i matku i ty věci, které měla do sebe matka a kterak jest ona živa byla. Zde na cestě neznáme o sobě, kto jest syn anebo dcera matky cierkve. Ny- 55 nie zprávcové temností rozmnoženi sau náramně a smyslové bludní, a sau v temnostech duše. A domnieváme se, jako v noci, že jdeme do královstvie, a my jdeme k nepříteli! David (černé:) Žaln CXVIII. A lam Očislen Jim stranu tomlo neumic- nne do praviti Magdaléna Zpráveovu tělil- nosti rozmohli s: 20 Luk. 7, 37 nn. — 26 Ž. 119, 96 — 38 Zj. 12, 1 — 402*
Strana 628
628 Kapitola Málo auduov cierkve Potřebná sau tato viděnic velmi Užitečné sau knihy tyto A saudové sau rozliční lidští. Někteří všecko, což činie, pravie, že z lásky činie; a druhá strana též praví, co kolivěk činí, z lásky 466a2 činí, tak saudí. Která tehdy strana jest svatá cierkev, Buoh vie! 60 Jakož láska jest řiedká, tak audové cierkve řiedcí. Kde jest pokora, kde pravá viera, kde pravá Kristova milost? Málo jest nynie auduov cierkve a málo jich a řiedké sau nevěsty Kristovy. A jmenuje tuto ženicha a nevěstu na znamenie veliké toho spo- jenie. Ve čtení připodobňuje se perle Kristus; a pole jest cierkev, 65 kdežto nalézá se Kristus. Nenie spojenie tělesné, ale duchovnie, jako tělo Kristovo nenie hrubé, ale duchovnie. Tak duchovnie spojenie zde jest veliké; v nebeské vlasti většie spojenie jest. Zde cierkev spojuje se s Kristem skrze lásku pravú a dokonalau. Ale, nestojte, kde jest láska v nynější cierkvi?! Hledajme jie mezi duchovními, 70 mezi světskými, a kterak sme spojeni s Kristem etc.! Ženich a nevěsta řiekají: »Poď!« Veliká sau tato viděnie tajná a skrytá od pokrytcuov; a dána sau voleným a hodie se k osvícení očí volených za času Antikrista, když moc rozváže se šatanova v hřieších, v svuodcích, v kacieřích a v pokrytcích a když bude řiedká viera. Jako die Kristus: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde vieru na zemi?« Tehdy v těch nebezpečenstvích jako v ne- moci měli by lidé pilně hledati viery apoštolské a kazatelové takové věci měli by lidu oznamovati, na kterých pravdách a článcích viery svatí sau zemřeli a které věci kázali, aby skrze to poražen byl blud těch, kteří se náramně kryjí a časem očekávají, kdyby vyšli jako 10 kobylky z propasti. Toho času Antikristova nevěsta bude náramně 466b1 povržena od Antikrista a pokaušena bude skrz cizoložníky, aby byla nevěrná Kristu. K tomu se hodie tyto knihy, kterak by vajstrahu měla, kterak by opatrná byla a utiekala od tváři těch cizoložníkuov, a kterak 15 má poznati tyto věci tajné nevěsta, v těchto knihách napsané. A která duše a nevěsta viece Krista miluje, té viece se zjevuje pravda vidění těchto a v ní jiným. Žena babylonská a nevěstka ozdobovati se bude okrasami cierkve a šatanáš ozdobí ji pěkně náramně sva- tosti znameními, aby se zdála býti Kristova přítelkyně a nevěsta, 20 kteráž jest zapomenula Krista svého a svět miluje. A že tak bude, že podobenstvie svatých života přeneseno bude v duše cizoložné 5 Duše cizoložné 65 Mat. 13, 45 n. 5 Luk. 18, 8 — 11 Ohlas Zj. 9, 3 nn.
628 Kapitola Málo auduov cierkve Potřebná sau tato viděnic velmi Užitečné sau knihy tyto A saudové sau rozliční lidští. Někteří všecko, což činie, pravie, že z lásky činie; a druhá strana též praví, co kolivěk činí, z lásky 466a2 činí, tak saudí. Která tehdy strana jest svatá cierkev, Buoh vie! 60 Jakož láska jest řiedká, tak audové cierkve řiedcí. Kde jest pokora, kde pravá viera, kde pravá Kristova milost? Málo jest nynie auduov cierkve a málo jich a řiedké sau nevěsty Kristovy. A jmenuje tuto ženicha a nevěstu na znamenie veliké toho spo- jenie. Ve čtení připodobňuje se perle Kristus; a pole jest cierkev, 65 kdežto nalézá se Kristus. Nenie spojenie tělesné, ale duchovnie, jako tělo Kristovo nenie hrubé, ale duchovnie. Tak duchovnie spojenie zde jest veliké; v nebeské vlasti většie spojenie jest. Zde cierkev spojuje se s Kristem skrze lásku pravú a dokonalau. Ale, nestojte, kde jest láska v nynější cierkvi?! Hledajme jie mezi duchovními, 70 mezi světskými, a kterak sme spojeni s Kristem etc.! Ženich a nevěsta řiekají: »Poď!« Veliká sau tato viděnie tajná a skrytá od pokrytcuov; a dána sau voleným a hodie se k osvícení očí volených za času Antikrista, když moc rozváže se šatanova v hřieších, v svuodcích, v kacieřích a v pokrytcích a když bude řiedká viera. Jako die Kristus: »Zdali, když přijde Syn člověka, najde vieru na zemi?« Tehdy v těch nebezpečenstvích jako v ne- moci měli by lidé pilně hledati viery apoštolské a kazatelové takové věci měli by lidu oznamovati, na kterých pravdách a článcích viery svatí sau zemřeli a které věci kázali, aby skrze to poražen byl blud těch, kteří se náramně kryjí a časem očekávají, kdyby vyšli jako 10 kobylky z propasti. Toho času Antikristova nevěsta bude náramně 466b1 povržena od Antikrista a pokaušena bude skrz cizoložníky, aby byla nevěrná Kristu. K tomu se hodie tyto knihy, kterak by vajstrahu měla, kterak by opatrná byla a utiekala od tváři těch cizoložníkuov, a kterak 15 má poznati tyto věci tajné nevěsta, v těchto knihách napsané. A která duše a nevěsta viece Krista miluje, té viece se zjevuje pravda vidění těchto a v ní jiným. Žena babylonská a nevěstka ozdobovati se bude okrasami cierkve a šatanáš ozdobí ji pěkně náramně sva- tosti znameními, aby se zdála býti Kristova přítelkyně a nevěsta, 20 kteráž jest zapomenula Krista svého a svět miluje. A že tak bude, že podobenstvie svatých života přeneseno bude v duše cizoložné 5 Duše cizoložné 65 Mat. 13, 45 n. 5 Luk. 18, 8 — 11 Ohlas Zj. 9, 3 nn.
Strana 629
XXII. 629 466b2 a chlubiti se budau jako nevěsty Kristovy, těm cizoložnicem nedá těchto věcí znáti Kristus, ale své nevěstě, řka: »Kteráž následuje 25 mne, kteráž miluje mne, kteráž pravau má vieru, kteráž mne šetří, mé chvály hledá, tyto studnice jie otevru, posilňovati jie budu pravdami těmito a skrz ni jiné učiti budu životu dobrému«. Jako by řekl Duch Páně: »Svedenie bude v času Antikrista veliké; nebudau věděti lidé, kde jest Kristus a nevěsta a kde jest pravda. Láska 30 ustydne a hřiechové velmi se rozhojnie«. Kto zjeví tyto dobré věci? Kto otevře pravdy a osiedla Anti- kristova? I die: »Ještě Kristus má zde nevěstu a volené do konce té najprvé tajné věci své otevře a skrz ni jiné učiti bude«. Protož, která duše Krista velmi miluje, viece jie zjevuje. A která duše 35 méně zná těchto zlých věcí a nebezpečenství, sudiž se ještě, že ť nenie Kristova nevěsta. Vyvoleným dušem dává milovánie, světlo viery a pravdy a bázeň. Protož die: »Ženich a nevěsta«, totiž Kristus s cierkví spolu spojení skrz milovánie kázati a vypravovati budau voleným 40 tajemstvie kněh, dávati budau rady svaté. On, Kristus, napomíná, vlévá Ducha v srdce, a skrze choť svau; ne tak chce sám, osobau svau, ale skrze svau nevěstu, kterauž miluje, dává té nevěstě své Ducha, totiž cierkvi, aby jiných žádala spasenie, aby jeho dary jiným vkládala v srdce, aby milovali Krista všickni jiní. Všecky 45 chot Kristova miluje, všecky napomíná k bázni, volá ku pokání; cizoložnice uměnie svého tají a chlubí se sama v sobě. Nevěsta Kristova dobré věci dává jiným k spasení a radí najíti život pravý nebeský a očekávati Kristova příští. Protož ženich a nevěsta, kteřížto spolu sau jakožto jedno tělo, 50 napomínají volené za času Antikristova přídržeti se rad zdravých. Nestojte, tak velicí rozmohli se hřiechové a tak veliké jest zave- denic a temnosti v království tomto, a nenie najíti zprávce duchov- nicho aneb světského, který by hřiechy kazil, který by proto v ne- rávist upadl, který by se Pánu líbil! Protož tato nevěsta náramně 55 velmi ochuzena jest v Čechách. Ona někdy nevěsta osvícená od Krista, kteráž okusila Ducha jeho, kteráž přijala krásu od něho a kteráž miluje ho, ta ť oznamuje, napomíná a volá, všem stavuom a dušem řkúci: »Poď, duše křesťanská, k studnicem Písma tohoto a pravdy a rad mých, aby nebyla svedena!« Ta, kteráž die: »Uvedl 60 jest mě král do pokoje vinného« a mně dal dary, mne obrátil Kristus Krislus své choti zjevuje tajnč věcí Rozmnoženie zlého 29 Ohlas Mat. 24, 12 — 59 Pís. Šal. 2, 4
XXII. 629 466b2 a chlubiti se budau jako nevěsty Kristovy, těm cizoložnicem nedá těchto věcí znáti Kristus, ale své nevěstě, řka: »Kteráž následuje 25 mne, kteráž miluje mne, kteráž pravau má vieru, kteráž mne šetří, mé chvály hledá, tyto studnice jie otevru, posilňovati jie budu pravdami těmito a skrz ni jiné učiti budu životu dobrému«. Jako by řekl Duch Páně: »Svedenie bude v času Antikrista veliké; nebudau věděti lidé, kde jest Kristus a nevěsta a kde jest pravda. Láska 30 ustydne a hřiechové velmi se rozhojnie«. Kto zjeví tyto dobré věci? Kto otevře pravdy a osiedla Anti- kristova? I die: »Ještě Kristus má zde nevěstu a volené do konce té najprvé tajné věci své otevře a skrz ni jiné učiti bude«. Protož, která duše Krista velmi miluje, viece jie zjevuje. A která duše 35 méně zná těchto zlých věcí a nebezpečenství, sudiž se ještě, že ť nenie Kristova nevěsta. Vyvoleným dušem dává milovánie, světlo viery a pravdy a bázeň. Protož die: »Ženich a nevěsta«, totiž Kristus s cierkví spolu spojení skrz milovánie kázati a vypravovati budau voleným 40 tajemstvie kněh, dávati budau rady svaté. On, Kristus, napomíná, vlévá Ducha v srdce, a skrze choť svau; ne tak chce sám, osobau svau, ale skrze svau nevěstu, kterauž miluje, dává té nevěstě své Ducha, totiž cierkvi, aby jiných žádala spasenie, aby jeho dary jiným vkládala v srdce, aby milovali Krista všickni jiní. Všecky 45 chot Kristova miluje, všecky napomíná k bázni, volá ku pokání; cizoložnice uměnie svého tají a chlubí se sama v sobě. Nevěsta Kristova dobré věci dává jiným k spasení a radí najíti život pravý nebeský a očekávati Kristova příští. Protož ženich a nevěsta, kteřížto spolu sau jakožto jedno tělo, 50 napomínají volené za času Antikristova přídržeti se rad zdravých. Nestojte, tak velicí rozmohli se hřiechové a tak veliké jest zave- denic a temnosti v království tomto, a nenie najíti zprávce duchov- nicho aneb světského, který by hřiechy kazil, který by proto v ne- rávist upadl, který by se Pánu líbil! Protož tato nevěsta náramně 55 velmi ochuzena jest v Čechách. Ona někdy nevěsta osvícená od Krista, kteráž okusila Ducha jeho, kteráž přijala krásu od něho a kteráž miluje ho, ta ť oznamuje, napomíná a volá, všem stavuom a dušem řkúci: »Poď, duše křesťanská, k studnicem Písma tohoto a pravdy a rad mých, aby nebyla svedena!« Ta, kteráž die: »Uvedl 60 jest mě král do pokoje vinného« a mně dal dary, mne obrátil Kristus Krislus své choti zjevuje tajnč věcí Rozmnoženie zlého 29 Ohlas Mat. 24, 12 — 59 Pís. Šal. 2, 4
Strana 630
630 Kapitola 33 Volati mime jime k Kristu Žiezců dobrá Cierkev prvotní prospievala v kázaní a osvítil; a já také všecky napomínám ku pokání, napomínám va- rovati se od osiedl a pravím, že přijde na smrti ll hřiešníkuom. Tak volení činie, že zjevují jiným a ukazují zpuosob života a dary. David die: »Okuste a vizte, nebo chutný jest Pán!«, totiž vizte hody Kristovy a dobrotu jeho. Nejsau ť bohatstvie, než 65 jediné činiti pokánie, jediné milovati Krista a samy se poznati, a my ustydlí od lásky. A kterak přicházejí nebezpečenstvie! Protož napomíná sám Kristus, napomíná skrze svau chot a posielá nebez- pečenstvie a tak volá. A die v Přísloví I°.: »Volal sem, a nechtěli ste slyšeti«. A opět: »Poďte ke mně, kteří pracujete«. A opět: »Poďte 70 ke mně všickni, kteří žádáte mne«. »A kto slyší, řekniž: Přiď!«, totiž k tomu Kristus mluví a ne- věsta a skrz nevěstu, a kto rozumí, poď a přijmi a zachovaj, tak dobře živ buď a tak se Boha boj, pokánie čiň. »A kto slyší, rci také: Poď«, totiž kto naučenie přijímá, kto se osvěcuje, kto hřiechuov 75 odpuštěnie béře, pověz jiným a napomínaj jiné k dobrému, ku pokání, k lásce, k vieře a rci: »Poď!«, obrať se k Kristu, slyš naučenie a zachovaj do smrti a miluj Krista. Kto na kázaní slyší úžitečné naučenie a zachovává k spasení, neměj dosti na tom k spasení, ale prospievaj jiným, prav jiným, vyvozuj z temností své bližnie, 80 osvěcuj a nauč a péči o bližnie měj. »A kto žiezní, přidiž!« Žiezeň dobrá duchovnie jest, když člověk žádá plné pravdy, plné viery poznánie mieti. Jako slyšenie jest duchovnie, tak žiezeň. Kto plnau vieru umie a slyší, oznam jiným. A tak, kto žiezní, totiž mnozí slyšeti budau pravdu dobrau, svatau, úžitečnau, jasnau, dokonalau, a tak zbuzena bude žádost v lidech k pravdě; a ta žádost jest žiezeň. A protož u studnice Samaritánce řekl: »By věděla, žádala by vody ode mne«. Jako by řekl: »Většieť přicházie žiezeň mé pravdy, kto by jie právě zakusil, nežli tělesné vody«. A rozpálila se v ní z slyšenie Krista žiezeň a řekla, povstavši 90 jako z temností: »Daj mi vody té, ať nežiezním!« Nebo v prvotní cierkvi ženich skrz nevěstu mluvil a v řeči a v ká- zaní rozpalovali se lidé a volení, podlé zprávy té živu býti, Boha mi- lovati, svět potupiti a osiedla poznati, dobře živu býti, v bázni státi. Protož tak praví nevěsta a ženich: »Kto slyší a kto žiezní 95 a žádá dobře živ býti a pravdu poznati, přiď, tak živ buď, přijmi a zachovaj!« Neb jest zvláštnie blahoslavenstvie žiezeň slova bo- žieho, žiezeň dobře živu býti, žiezeň milovati Boha. Ale pohřiechu již 85 467a2 467a" Povaha volených 64 »David die« je připsáno červeně mezi sloupci — Ž. 34, 9 — 69 Přísl. 1, 24 — 70 Mat. 11, 28 — 88 Podle Jana 4, 10 — 91 Jan 4, 15
630 Kapitola 33 Volati mime jime k Kristu Žiezců dobrá Cierkev prvotní prospievala v kázaní a osvítil; a já také všecky napomínám ku pokání, napomínám va- rovati se od osiedl a pravím, že přijde na smrti ll hřiešníkuom. Tak volení činie, že zjevují jiným a ukazují zpuosob života a dary. David die: »Okuste a vizte, nebo chutný jest Pán!«, totiž vizte hody Kristovy a dobrotu jeho. Nejsau ť bohatstvie, než 65 jediné činiti pokánie, jediné milovati Krista a samy se poznati, a my ustydlí od lásky. A kterak přicházejí nebezpečenstvie! Protož napomíná sám Kristus, napomíná skrze svau chot a posielá nebez- pečenstvie a tak volá. A die v Přísloví I°.: »Volal sem, a nechtěli ste slyšeti«. A opět: »Poďte ke mně, kteří pracujete«. A opět: »Poďte 70 ke mně všickni, kteří žádáte mne«. »A kto slyší, řekniž: Přiď!«, totiž k tomu Kristus mluví a ne- věsta a skrz nevěstu, a kto rozumí, poď a přijmi a zachovaj, tak dobře živ buď a tak se Boha boj, pokánie čiň. »A kto slyší, rci také: Poď«, totiž kto naučenie přijímá, kto se osvěcuje, kto hřiechuov 75 odpuštěnie béře, pověz jiným a napomínaj jiné k dobrému, ku pokání, k lásce, k vieře a rci: »Poď!«, obrať se k Kristu, slyš naučenie a zachovaj do smrti a miluj Krista. Kto na kázaní slyší úžitečné naučenie a zachovává k spasení, neměj dosti na tom k spasení, ale prospievaj jiným, prav jiným, vyvozuj z temností své bližnie, 80 osvěcuj a nauč a péči o bližnie měj. »A kto žiezní, přidiž!« Žiezeň dobrá duchovnie jest, když člověk žádá plné pravdy, plné viery poznánie mieti. Jako slyšenie jest duchovnie, tak žiezeň. Kto plnau vieru umie a slyší, oznam jiným. A tak, kto žiezní, totiž mnozí slyšeti budau pravdu dobrau, svatau, úžitečnau, jasnau, dokonalau, a tak zbuzena bude žádost v lidech k pravdě; a ta žádost jest žiezeň. A protož u studnice Samaritánce řekl: »By věděla, žádala by vody ode mne«. Jako by řekl: »Většieť přicházie žiezeň mé pravdy, kto by jie právě zakusil, nežli tělesné vody«. A rozpálila se v ní z slyšenie Krista žiezeň a řekla, povstavši 90 jako z temností: »Daj mi vody té, ať nežiezním!« Nebo v prvotní cierkvi ženich skrz nevěstu mluvil a v řeči a v ká- zaní rozpalovali se lidé a volení, podlé zprávy té živu býti, Boha mi- lovati, svět potupiti a osiedla poznati, dobře živu býti, v bázni státi. Protož tak praví nevěsta a ženich: »Kto slyší a kto žiezní 95 a žádá dobře živ býti a pravdu poznati, přiď, tak živ buď, přijmi a zachovaj!« Neb jest zvláštnie blahoslavenstvie žiezeň slova bo- žieho, žiezeň dobře živu býti, žiezeň milovati Boha. Ale pohřiechu již 85 467a2 467a" Povaha volených 64 »David die« je připsáno červeně mezi sloupci — Ž. 34, 9 — 69 Přísl. 1, 24 — 70 Mat. 11, 28 — 88 Podle Jana 4, 10 — 91 Jan 4, 15
Strana 631
XXII. 631 467b1 šelemné nakaženie přišlo v lid, že s teskností poslauchají, s teskností 100 odcházejí; protož úžitku nemají, ale zuostávají vlažní, z obyčeje přicházejí a z vobyčeje odcházejí bez úžitku, aniž kázati dává pro nevděčné slova kázanie. Též Kristus volá ve čtení: » Jestliže kto žiezní, přiď ke mně, a dám jemu vody živé a řeky potekau z břicha jeho«. A kto chce, nabeř vody života darmo, totiž kto má dobrau 105 vuoli. Též: »Kto chce po mně přijíti, zapři sebe samého a vezmi kříž svuoj a následuj mne«. Ktož takovau vuoli má spasenie svého, milovánie božieho, opustiti svět, ten vezmi. Jsi-li chudý a máš dobrau vuoli, přiď dám ť chleba a krev svau. Jestliže si v zámutku, poď, vezmi potě 110 šenie. Jsi-li biedný a nuzný a máš dobrau vuoli, poď, dám ť pozdvi- ženie a pomoc. A andělé zpievají: »Sláva na vajsostech Bohu a na zemi pokoj [ lidem dobré vuole!« Což koli člověk trpí, nic tak vzácně nepřijímá Pán než dobrau vuoli, a za dobrau vuoli dává Ducha svatého, slovo božie a tělo Kristovo a milost a odpuštěnie hřiechuov. 115 A tak ktož má, totiž dobrú vuoli, bude jemu dáno a hojněji bude mieti. A kto má vuoli dobrau, poď ke mně, k Otci, k Kristu, a nabeř vody života z studnic evangelistuov a prorokuov, maudrosti a krve mé z těla mého. Kristus vola k vodám živým lili dobré viole 10 Svědectvie vydávám každému, totiž s přísež- ností práva vydávám anebo s osvědčením práva vydávám svě- dectvie. Jan vorlice, když zchválil slova vidění těchto, již teď po- kládá, že ti, kteříž posieláni bývají od Boha a poselstvie požievají 5 a řiedí od Pána k nevěstě Ježíše Krista, aby nic z svých věcí ne- přikládali ani ujiemali. A což tuto praví, to se praví o celém zákoně Páně. A jako knihy tyto jsau epištola nebo list Kristuov k cierkvi, tak i celé čtenie. A dotýkají ta slova celého zákona, druhé všech stavuov křesťanských. A pokládá zlořečenstvie veliké a rány na ty, kteříž těchto slov i všeho zákona nepřijímají a neostřiehají. V Deutronomu IIII°.: »Nepřidáte nic k slovu, kteréž já vám mluvím, ani ujmete«. Ekle- ziastik XVIII.: »Nenie ť zajisté jemu co umenšovati ani přidávati«. V Přísloví XXX.: »Každá řeč boží jesti ť vohnivá a jesti ť štít dou- 15 fajícím v něho. Nepřidáš ničehéhuož k slovuom jeho ani ujmeš, aby Poslový boží kterak se zacho- vitt mijí 102 Podle Jana 7, 37 a 38 — 105 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; Luk. 9, 23 — 111 Luk. 2, 14 12 5. M. 4, 2 — 13 Eccli 18, 5 — 14 Přísl. 30, 5 a 6
XXII. 631 467b1 šelemné nakaženie přišlo v lid, že s teskností poslauchají, s teskností 100 odcházejí; protož úžitku nemají, ale zuostávají vlažní, z obyčeje přicházejí a z vobyčeje odcházejí bez úžitku, aniž kázati dává pro nevděčné slova kázanie. Též Kristus volá ve čtení: » Jestliže kto žiezní, přiď ke mně, a dám jemu vody živé a řeky potekau z břicha jeho«. A kto chce, nabeř vody života darmo, totiž kto má dobrau 105 vuoli. Též: »Kto chce po mně přijíti, zapři sebe samého a vezmi kříž svuoj a následuj mne«. Ktož takovau vuoli má spasenie svého, milovánie božieho, opustiti svět, ten vezmi. Jsi-li chudý a máš dobrau vuoli, přiď dám ť chleba a krev svau. Jestliže si v zámutku, poď, vezmi potě 110 šenie. Jsi-li biedný a nuzný a máš dobrau vuoli, poď, dám ť pozdvi- ženie a pomoc. A andělé zpievají: »Sláva na vajsostech Bohu a na zemi pokoj [ lidem dobré vuole!« Což koli člověk trpí, nic tak vzácně nepřijímá Pán než dobrau vuoli, a za dobrau vuoli dává Ducha svatého, slovo božie a tělo Kristovo a milost a odpuštěnie hřiechuov. 115 A tak ktož má, totiž dobrú vuoli, bude jemu dáno a hojněji bude mieti. A kto má vuoli dobrau, poď ke mně, k Otci, k Kristu, a nabeř vody života z studnic evangelistuov a prorokuov, maudrosti a krve mé z těla mého. Kristus vola k vodám živým lili dobré viole 10 Svědectvie vydávám každému, totiž s přísež- ností práva vydávám anebo s osvědčením práva vydávám svě- dectvie. Jan vorlice, když zchválil slova vidění těchto, již teď po- kládá, že ti, kteříž posieláni bývají od Boha a poselstvie požievají 5 a řiedí od Pána k nevěstě Ježíše Krista, aby nic z svých věcí ne- přikládali ani ujiemali. A což tuto praví, to se praví o celém zákoně Páně. A jako knihy tyto jsau epištola nebo list Kristuov k cierkvi, tak i celé čtenie. A dotýkají ta slova celého zákona, druhé všech stavuov křesťanských. A pokládá zlořečenstvie veliké a rány na ty, kteříž těchto slov i všeho zákona nepřijímají a neostřiehají. V Deutronomu IIII°.: »Nepřidáte nic k slovu, kteréž já vám mluvím, ani ujmete«. Ekle- ziastik XVIII.: »Nenie ť zajisté jemu co umenšovati ani přidávati«. V Přísloví XXX.: »Každá řeč boží jesti ť vohnivá a jesti ť štít dou- 15 fajícím v něho. Nepřidáš ničehéhuož k slovuom jeho ani ujmeš, aby Poslový boží kterak se zacho- vitt mijí 102 Podle Jana 7, 37 a 38 — 105 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; Luk. 9, 23 — 111 Luk. 2, 14 12 5. M. 4, 2 — 13 Eccli 18, 5 — 14 Přísl. 30, 5 a 6
Strana 632
632 Kapitola Slova božiu velmi mají váženu býti (černě:) Phillipon 3°. Přikázanie božská najvyššie místo držic nebyl trestán a nalezen lhář«. Nebo, když poselstvie se děje k krá- lóm a k ciesařóm, poselstvie to mají napsané v srdci a na listech a nedopauští se jim viece přidávati anebo ujímati od těch věcí, v kterýchž užievají poselstvie. Ale však poslové věrní řiekají 467b2 někdy: »Toto ť jest ze mne a z nás, toto ť mi nenie rozkázáno od 20 Pána, ale ode mne samého jest to a od nás samých, nenie to z strany všech«. Tak od Pána poslaní proroci a apoštolé a jiní světí, zjevenie mievajíce od Pána, a v těch věcech, které sau Páně byly, řiekali: »Toto praví Pán«, totiž tyto věci v osobě Páně mluvíme, ne v osobě našie; jinak sami od sebe mluvievali sau, a které věci úžitečné a ku 25 pomoci byly slovuom Páně, aby se božská statečněji naplňovala slova: »Tyto sau rady naše, tak čiňte, tak naplňujte přikázanie božská. Tyto věci pravíme my, rádce jeho, ne sám Pán«. Nebo, jako Stvořitel daleko jest rozdielnější od stvoření, tak slova božská od slov lidských, ačkoli slova lidská a svatých nápo-30 mocna sau k vyplnění slov Pána Boha. Protož apoštol, mluvě v osobě Páně k lidu o manželství (I. Korint. VII°.), mezi jinau řečí praví: »Toto praví Pán, ne já«, totiž tyto věci sobě vážiti máte a k nim se třiesti a přede všemi jinými věcmi zachovávati povinni ste. A potom die: »Tyto věci já pravím, ne Pán«, totiž abyšte spieše 35 porozuměli a naplnili tato slova Páně a abyšte uměli míti rozdiel slov Páně a svatých. A ačkolivěk sme světí, však chceme viece slova božie v poctivosti mieti, nežli aby naše byla jmiena, ačkoli také světí v poctivosti mají jmieni býti. A protož die apoštol: »Šetřte těch, kteříž tak chodie, a choďte tak, jako sau ti chodili svatí«. Au-40 gustin sv. (O cizoložných manželstvích): »Jiná sau slova Páně, kteráž sau přikázanie veliká v zákoně Páně; jiná sau slova svatých, kteráž sau z nich byla, il a daleko menšie sau a nejsú tak veliká jako slova božská«. Rodičuov děti mají poslúchati; item služebníci pánuov; item 45 řekl: »Dajte ciesaři, které sau věci ciesařovy«. Počestnost starším má činěna býti a přikázanie jich dobrá mají býti zachovávána, ale mnohem viece božská přikázanie. Die: »Některá přikázanie sau božská obecná a všem křesťanuom veliká sau«, kteráž zachovávána mají býti najviece; jiná svatých zvláštnie aneb obecná, která sau 50 o zpuosobných řádiech mše svaté etc., kteráž se zavierají pod jmé- nem kmínu, rauty a máty a bylin; jiná sú přikázanie opět jiných 468a" Příklad 33 Podle 1. Kor. 7, 6 — 35 1. Kor. 7, 12 — 39 Podle Filip. 3, 17 — 41 Podle sv. Augustina, De coniugiis adulterinis, l. I., c. XVIII (ML 40 c. 463). — 46 Mat. 22, 21; Marek 12, 17; Luk. 20, 25
632 Kapitola Slova božiu velmi mají váženu býti (černě:) Phillipon 3°. Přikázanie božská najvyššie místo držic nebyl trestán a nalezen lhář«. Nebo, když poselstvie se děje k krá- lóm a k ciesařóm, poselstvie to mají napsané v srdci a na listech a nedopauští se jim viece přidávati anebo ujímati od těch věcí, v kterýchž užievají poselstvie. Ale však poslové věrní řiekají 467b2 někdy: »Toto ť jest ze mne a z nás, toto ť mi nenie rozkázáno od 20 Pána, ale ode mne samého jest to a od nás samých, nenie to z strany všech«. Tak od Pána poslaní proroci a apoštolé a jiní světí, zjevenie mievajíce od Pána, a v těch věcech, které sau Páně byly, řiekali: »Toto praví Pán«, totiž tyto věci v osobě Páně mluvíme, ne v osobě našie; jinak sami od sebe mluvievali sau, a které věci úžitečné a ku 25 pomoci byly slovuom Páně, aby se božská statečněji naplňovala slova: »Tyto sau rady naše, tak čiňte, tak naplňujte přikázanie božská. Tyto věci pravíme my, rádce jeho, ne sám Pán«. Nebo, jako Stvořitel daleko jest rozdielnější od stvoření, tak slova božská od slov lidských, ačkoli slova lidská a svatých nápo-30 mocna sau k vyplnění slov Pána Boha. Protož apoštol, mluvě v osobě Páně k lidu o manželství (I. Korint. VII°.), mezi jinau řečí praví: »Toto praví Pán, ne já«, totiž tyto věci sobě vážiti máte a k nim se třiesti a přede všemi jinými věcmi zachovávati povinni ste. A potom die: »Tyto věci já pravím, ne Pán«, totiž abyšte spieše 35 porozuměli a naplnili tato slova Páně a abyšte uměli míti rozdiel slov Páně a svatých. A ačkolivěk sme světí, však chceme viece slova božie v poctivosti mieti, nežli aby naše byla jmiena, ačkoli také světí v poctivosti mají jmieni býti. A protož die apoštol: »Šetřte těch, kteříž tak chodie, a choďte tak, jako sau ti chodili svatí«. Au-40 gustin sv. (O cizoložných manželstvích): »Jiná sau slova Páně, kteráž sau přikázanie veliká v zákoně Páně; jiná sau slova svatých, kteráž sau z nich byla, il a daleko menšie sau a nejsú tak veliká jako slova božská«. Rodičuov děti mají poslúchati; item služebníci pánuov; item 45 řekl: »Dajte ciesaři, které sau věci ciesařovy«. Počestnost starším má činěna býti a přikázanie jich dobrá mají býti zachovávána, ale mnohem viece božská přikázanie. Die: »Některá přikázanie sau božská obecná a všem křesťanuom veliká sau«, kteráž zachovávána mají býti najviece; jiná svatých zvláštnie aneb obecná, která sau 50 o zpuosobných řádiech mše svaté etc., kteráž se zavierají pod jmé- nem kmínu, rauty a máty a bylin; jiná sú přikázanie opět jiných 468a" Příklad 33 Podle 1. Kor. 7, 6 — 35 1. Kor. 7, 12 — 39 Podle Filip. 3, 17 — 41 Podle sv. Augustina, De coniugiis adulterinis, l. I., c. XVIII (ML 40 c. 463). — 46 Mat. 22, 21; Marek 12, 17; Luk. 20, 25
Strana 633
XXII. 633 468a" svatých, kterážto, pokudž nápomocna sau čtení svatému, mají držána býti místem i časem, méně však nežli božská přikázanie. 55 Žalm CXVIII.: »Ty si rozkázal přikázaní tvých ostřéhati náramně«. Jiná sau přikázanie jiných potomních lidí, v nichžto jest láska ustydla, jako v obvláštních náboženstvích, v klášteřích, kteráž velmi sú na překážku přikázaním božským. Protož die: »Neujmete ani co přidáte«, totiž z svého nic ne- 60 přidávajte, aby tak pevně a pořádně a milostně a vážně držána měla býti jako slova božie. »Ani umenšujte«, totiž aby méně držána byla slova božská nežli ustanovenie lidská, aniž k tomu měřte, které věci vy, přátelé moji, ustanovujete, aby to vajše vy- zdviženo mělo býti a viece nežli slovo Páně v oblíbení lidském. 65 »Ani umenšujte«, aby jednostajně za roveň držána byla slova má jako vaše ustanovenie anebo méně slova má nežli vaše. Někdy já, vida nezřízenosti v cierkvi a mnohé cerimonie a řády posvátné, kteréž sau zákonu božiemu byly na překážku, dosti drahně častokrát mluvil sem proti zbytečnostem a proti těm 70 věcem, které sau viece vážili nežli zákon Kristuov, a Krista a jeho zákona svatýho zzadu nechávali. Proti takovým hřiechóm a ne- zřiezenostem mluvieval sem. Bál sem se zajisté toho Kristova slova: »Proč vy pro ustavenie vaše opauštíte přikázanie božská?« Nebo, ktož větší pilnost má o přikázanie lidská nežli o veliká 75 Kristova přikázanie, ten přikládá. A duchové horcí a pyšní po- vstali a přišli, kteříž všecko skládají, což ustanovila cierkev, také potřebné věci u vieře. Jiná sau přikázanie lidská dobrá, kteráž vedau k zákonu a k vieře; ta mají držána býti. Die Kristus: »Kto vás slyší, mne ť slyší, a kto vámi zhrzí, mnau zhrzí«. »Aniž přikládajte«, totiž vašich přikázaní nestavějte za roveň s mými přikázaními. Item, ktož pod slovy božími své v to uvaluje smysly a řieká: »Toto praví Pán«, ten přidává k slovuom božím. Item ti ujímají, kteříž méně slova božie vážie. Item, kteří velebnau svátost oltářní skládají anebo křest aneb ta slova božie, kteráž do- 85 týkají té poctivosti a moci, to skládají. Item, kteří kněžstvie sklá- dají. Item, kteří některý stav v cierkvi skládají. Item, ktož raději 80 Neujímati ani přidávati Duchové pyšní povstali Přidávají Ujímají 55 Ž. 119, 4—66 Rkp.. myene (1)—67 nn. Paralelní místo z Jakoubkovy obra- ny latinské proti obvinění, že je původcem bludů táborských, viz u Sedláka, Studie a texty, II.161. (Sr. i Bartoše, Listy fil. l. c., p. 120—121.)—71 Opravou způv.: zákon svatý—73 Podle Mat. 23, 23; Luk. 11, 42—78 Luk. 10, 16—85 Místo slov »té poctivosti a moci, to skládají« stálo původně: »toho člověka a hřiech sní- mají«, ale to je červeně škrtnuto a in margine jsou slova: vel té poctivosti ..
XXII. 633 468a" svatých, kterážto, pokudž nápomocna sau čtení svatému, mají držána býti místem i časem, méně však nežli božská přikázanie. 55 Žalm CXVIII.: »Ty si rozkázal přikázaní tvých ostřéhati náramně«. Jiná sau přikázanie jiných potomních lidí, v nichžto jest láska ustydla, jako v obvláštních náboženstvích, v klášteřích, kteráž velmi sú na překážku přikázaním božským. Protož die: »Neujmete ani co přidáte«, totiž z svého nic ne- 60 přidávajte, aby tak pevně a pořádně a milostně a vážně držána měla býti jako slova božie. »Ani umenšujte«, totiž aby méně držána byla slova božská nežli ustanovenie lidská, aniž k tomu měřte, které věci vy, přátelé moji, ustanovujete, aby to vajše vy- zdviženo mělo býti a viece nežli slovo Páně v oblíbení lidském. 65 »Ani umenšujte«, aby jednostajně za roveň držána byla slova má jako vaše ustanovenie anebo méně slova má nežli vaše. Někdy já, vida nezřízenosti v cierkvi a mnohé cerimonie a řády posvátné, kteréž sau zákonu božiemu byly na překážku, dosti drahně častokrát mluvil sem proti zbytečnostem a proti těm 70 věcem, které sau viece vážili nežli zákon Kristuov, a Krista a jeho zákona svatýho zzadu nechávali. Proti takovým hřiechóm a ne- zřiezenostem mluvieval sem. Bál sem se zajisté toho Kristova slova: »Proč vy pro ustavenie vaše opauštíte přikázanie božská?« Nebo, ktož větší pilnost má o přikázanie lidská nežli o veliká 75 Kristova přikázanie, ten přikládá. A duchové horcí a pyšní po- vstali a přišli, kteříž všecko skládají, což ustanovila cierkev, také potřebné věci u vieře. Jiná sau přikázanie lidská dobrá, kteráž vedau k zákonu a k vieře; ta mají držána býti. Die Kristus: »Kto vás slyší, mne ť slyší, a kto vámi zhrzí, mnau zhrzí«. »Aniž přikládajte«, totiž vašich přikázaní nestavějte za roveň s mými přikázaními. Item, ktož pod slovy božími své v to uvaluje smysly a řieká: »Toto praví Pán«, ten přidává k slovuom božím. Item ti ujímají, kteříž méně slova božie vážie. Item, kteří velebnau svátost oltářní skládají anebo křest aneb ta slova božie, kteráž do- 85 týkají té poctivosti a moci, to skládají. Item, kteří kněžstvie sklá- dají. Item, kteří některý stav v cierkvi skládají. Item, ktož raději 80 Neujímati ani přidávati Duchové pyšní povstali Přidávají Ujímají 55 Ž. 119, 4—66 Rkp.. myene (1)—67 nn. Paralelní místo z Jakoubkovy obra- ny latinské proti obvinění, že je původcem bludů táborských, viz u Sedláka, Studie a texty, II.161. (Sr. i Bartoše, Listy fil. l. c., p. 120—121.)—71 Opravou způv.: zákon svatý—73 Podle Mat. 23, 23; Luk. 11, 42—78 Luk. 10, 16—85 Místo slov »té poctivosti a moci, to skládají« stálo původně: »toho člověka a hřiech sní- mají«, ale to je červeně škrtnuto a in margine jsou slova: vel té poctivosti ..
Strana 634
634 Kapitola Běda kněžím Výklalové sva- týčh potřební sau Rány hrozné naplňuje přikázanie člověčie nežli božie, ten přidává nětco; aneb, kto též naplňuje a za roveň přikázanie božie a člověka váží, jedno jako druhé pokládaje, ten ujímá. Toto věděti máme, že najprvé při- kázanie božie mají naplněna býti, druhé lidská, kteráž pomá hají přikázaním božím. A dobře sobě zasluhuje ten poslauchaje přiká- zaní božích. A jako ten trestánie jest hoden, kterýž viece drží při- kázanie člověčie nežli božie, tak, ktož skládá přikázanie slušná a poctivá a ustanovenie lidská, a tu pohoršuje lidí a roztrhuje lásku a z toho uvodí bludy, a porušenie bývá viery a přestupo- 95 vánie přikázaní božích. Nebo, ktož bez potřebnosti skládá při- kázanie lidská, hřeší a přestupuje přikázanie božie. Ten také skládá a umenšuje, ktož nekáže viery pravé a upřiemé a těch věcí, které mají praveny býti lidu, neoznamuje. Král světský pomstu činí pro to, jestliže posel potřebných věcí lidem oznámiti 100 zanedbává. Tak běda kněžím bude, kteříž potřebných věcí lidu kázati a vykládati a posluhovati jimi zanetbávají. Item, ktož ne- přisluhuje krví Kristovau z kalicha starým křesťanuom i mladým, ti umenšují. Item, ktož jedno přikázanie drží a druhého nedrží. ten ť umenšuje a ujímá od slov Páně a na toho přijdau rány i zde 105 i na onom světě budaucím. Jakub sv.: »Ktož přestaupí jedno, uči- něn jest všemi vinen«. Hle, umenšenie! Item přidává, ktož smysly nové nalézá nad rozum Písma a Ducha svatého. Petr v kanonice své die: »Toto věděti máme, že všeliké Písmo a proroctvie nenie duchem lidským při- 110 neseno, aniž vykládáno má býti z smysla porušeného«, ale s pilností máme nahlédati v knihy svatých, kteříž sau plní Ducha svatého, kterak vykládají, mravně, duchovně a svrchovaně neb bohobojně etc. Protož pád bývá v kacieřstva v království tomto, kteříž na své zpoléhají duchy. Rány ty na ně sau v XVté a XVIté kapito-115 468b2 lách, kdež se pokládají báně hněvu božieho: na moře, totiž na stav světský podvrácený; jiná báně na slunce vylita, totiž na stav du- chovní; jiná na stolici šelmy, totiž královskú a ciesařskau, totiž na duostojenstvie jich, kteří se pravdě protivie; jiná báně na povětřie, totiž na nábožníky; jiná na vody, totiž na učené. A nečinie pokánie, 120 ale repcí všickni. Protož rány veliké zde lidem začínají se, a tam se konají věčně. Kteříž tedy slovo boží slyšie, a nětco přidávají, zle smajšlejíce a svět viece milujíce, ujímají, když řečí božích neplnie. 90 468b1 87 »přidává« opravou z pův.: ujímá. — 89 »ujímá« je nadepsáno drob- něji nad pův.: přidává — 106 Jak. 2, 10 — 109 Podle 2. Petra 1, 20 a 21 - 115 Zj. 15, 6 nn.; 16, 3; 16, 8; 16, 10; 16, 17; 16, 12
634 Kapitola Běda kněžím Výklalové sva- týčh potřební sau Rány hrozné naplňuje přikázanie člověčie nežli božie, ten přidává nětco; aneb, kto též naplňuje a za roveň přikázanie božie a člověka váží, jedno jako druhé pokládaje, ten ujímá. Toto věděti máme, že najprvé při- kázanie božie mají naplněna býti, druhé lidská, kteráž pomá hají přikázaním božím. A dobře sobě zasluhuje ten poslauchaje přiká- zaní božích. A jako ten trestánie jest hoden, kterýž viece drží při- kázanie člověčie nežli božie, tak, ktož skládá přikázanie slušná a poctivá a ustanovenie lidská, a tu pohoršuje lidí a roztrhuje lásku a z toho uvodí bludy, a porušenie bývá viery a přestupo- 95 vánie přikázaní božích. Nebo, ktož bez potřebnosti skládá při- kázanie lidská, hřeší a přestupuje přikázanie božie. Ten také skládá a umenšuje, ktož nekáže viery pravé a upřiemé a těch věcí, které mají praveny býti lidu, neoznamuje. Král světský pomstu činí pro to, jestliže posel potřebných věcí lidem oznámiti 100 zanedbává. Tak běda kněžím bude, kteříž potřebných věcí lidu kázati a vykládati a posluhovati jimi zanetbávají. Item, ktož ne- přisluhuje krví Kristovau z kalicha starým křesťanuom i mladým, ti umenšují. Item, ktož jedno přikázanie drží a druhého nedrží. ten ť umenšuje a ujímá od slov Páně a na toho přijdau rány i zde 105 i na onom světě budaucím. Jakub sv.: »Ktož přestaupí jedno, uči- něn jest všemi vinen«. Hle, umenšenie! Item přidává, ktož smysly nové nalézá nad rozum Písma a Ducha svatého. Petr v kanonice své die: »Toto věděti máme, že všeliké Písmo a proroctvie nenie duchem lidským při- 110 neseno, aniž vykládáno má býti z smysla porušeného«, ale s pilností máme nahlédati v knihy svatých, kteříž sau plní Ducha svatého, kterak vykládají, mravně, duchovně a svrchovaně neb bohobojně etc. Protož pád bývá v kacieřstva v království tomto, kteříž na své zpoléhají duchy. Rány ty na ně sau v XVté a XVIté kapito-115 468b2 lách, kdež se pokládají báně hněvu božieho: na moře, totiž na stav světský podvrácený; jiná báně na slunce vylita, totiž na stav du- chovní; jiná na stolici šelmy, totiž královskú a ciesařskau, totiž na duostojenstvie jich, kteří se pravdě protivie; jiná báně na povětřie, totiž na nábožníky; jiná na vody, totiž na učené. A nečinie pokánie, 120 ale repcí všickni. Protož rány veliké zde lidem začínají se, a tam se konají věčně. Kteříž tedy slovo boží slyšie, a nětco přidávají, zle smajšlejíce a svět viece milujíce, ujímají, když řečí božích neplnie. 90 468b1 87 »přidává« opravou z pův.: ujímá. — 89 »ujímá« je nadepsáno drob- něji nad pův.: přidává — 106 Jak. 2, 10 — 109 Podle 2. Petra 1, 20 a 21 - 115 Zj. 15, 6 nn.; 16, 3; 16, 8; 16, 10; 16, 17; 16, 12
Strana 635
XXII. 635 Item vyhlazeno bude jméno jeho z kněh života, 125 totiž odjata bude koruna slávy, zbaveni budau odplaty a tovary- stvie svatých. Ty ť sú rány na posluchače a kazatele, kteříž své vy- vyšují rozumy aneb za roveň je stavějí Písmu svatému, aneb kteříž zanedbávají slov Páně ostřiehati aneb méně je vážie a méně je sobě šacují. Auve, mnoho jich na široké cestě! Slyšie rádi slovo, 130 ale v navyklostech svých stojie, cesty světa milují a bohatstvie milují nad Boha a nad zákon Kristuov. Protož rány sau veliké za časuov našich, a lidé nečinie pokánie. Bojím se náramně, že rány naše vyplní se na mnohých a dokonají v budaucím věku. Item řiedcí sau křesťané, kteříž by právě milovali zákon Kristuov. Protož 135 mnozí sau, kteří přidávají a skládají anebo ujímají, protož sau řiedcí, kteří ujdau ran věčných, věčného zatracenie. Tento rozum učí veliké báznki) Páně. Kazatelé i poslu- chačí, znamenajtek 20 Zavierá blahoslavený Jan slova kněh těchto řka: »To ť prajví ten, který svědectvie vydává o těchto věcech«. Co jest to, což die, totiž ten, který položil pořádek vidění a který tyto věci zjevil Janovi a cierkvi a die: »Kto by přidal nětco k těmto věcem, přidá ť Buoh 5 ran na něho napsaných na těchto knihách. A ktož by ujal nětco z kněh těchto, odejme ť Buoh diel jeho s nebe«. Tyto věci praví a potvrzuje toho Ježíš, kterýž svědectvie vydává těchto věcí. Který křesťan tak nevěří, nedrží, neostřiehá slov zákona tak, jakž chce Duch Páně, ten ujímá; protož velmi hřeší. 10 Pohřiechu křesťané slyšie mnoho z zákona Páně, a skrze svau maudrost světskau, maudrost, kteráž učie milovati svět, kteráž učí následovati lakomstvie, a přikládají jinú maudrost, jinak živi jsauce, nežli písmo božské ukazuje a předpovídá, — ti hřešie přikládajíce. Item mnohé věci slyšíce z aust božích, pobiehají zprávy a řádu a po- 15 slušenstvie a poddanosti a jednoty svaté a bázně božie nemají, pokánie nečinie pravého, lásky bratrské nemají; ti ujímají od slov božích. Bojím se, aby od mnohých pro to královstvie božie odjato nebylo. Item něco z zákona držie, a desatera božieho přikázanie pobiehají a od něho se odvracují; ti skutečně odjímají od zákona. Item přikládají smysly kacieřské a ustanovenie bláznová a marná, kteráž zákon boží zastěňují, odkudž svědomie lidské bývá oslepeno, odkudž cesta božie vypražďňuje se. A jiní jiná ustanovenie přikládají, jiní jiné zlé věci uvodie, a které sau přednie a prvot- Přitlivali k ujilnu- ti ula zprýne Přikládají zk 469а1 137 Rukopis: bázně (!)
XXII. 635 Item vyhlazeno bude jméno jeho z kněh života, 125 totiž odjata bude koruna slávy, zbaveni budau odplaty a tovary- stvie svatých. Ty ť sú rány na posluchače a kazatele, kteříž své vy- vyšují rozumy aneb za roveň je stavějí Písmu svatému, aneb kteříž zanedbávají slov Páně ostřiehati aneb méně je vážie a méně je sobě šacují. Auve, mnoho jich na široké cestě! Slyšie rádi slovo, 130 ale v navyklostech svých stojie, cesty světa milují a bohatstvie milují nad Boha a nad zákon Kristuov. Protož rány sau veliké za časuov našich, a lidé nečinie pokánie. Bojím se náramně, že rány naše vyplní se na mnohých a dokonají v budaucím věku. Item řiedcí sau křesťané, kteříž by právě milovali zákon Kristuov. Protož 135 mnozí sau, kteří přidávají a skládají anebo ujímají, protož sau řiedcí, kteří ujdau ran věčných, věčného zatracenie. Tento rozum učí veliké báznki) Páně. Kazatelé i poslu- chačí, znamenajtek 20 Zavierá blahoslavený Jan slova kněh těchto řka: »To ť prajví ten, který svědectvie vydává o těchto věcech«. Co jest to, což die, totiž ten, který položil pořádek vidění a který tyto věci zjevil Janovi a cierkvi a die: »Kto by přidal nětco k těmto věcem, přidá ť Buoh 5 ran na něho napsaných na těchto knihách. A ktož by ujal nětco z kněh těchto, odejme ť Buoh diel jeho s nebe«. Tyto věci praví a potvrzuje toho Ježíš, kterýž svědectvie vydává těchto věcí. Který křesťan tak nevěří, nedrží, neostřiehá slov zákona tak, jakž chce Duch Páně, ten ujímá; protož velmi hřeší. 10 Pohřiechu křesťané slyšie mnoho z zákona Páně, a skrze svau maudrost světskau, maudrost, kteráž učie milovati svět, kteráž učí následovati lakomstvie, a přikládají jinú maudrost, jinak živi jsauce, nežli písmo božské ukazuje a předpovídá, — ti hřešie přikládajíce. Item mnohé věci slyšíce z aust božích, pobiehají zprávy a řádu a po- 15 slušenstvie a poddanosti a jednoty svaté a bázně božie nemají, pokánie nečinie pravého, lásky bratrské nemají; ti ujímají od slov božích. Bojím se, aby od mnohých pro to královstvie božie odjato nebylo. Item něco z zákona držie, a desatera božieho přikázanie pobiehají a od něho se odvracují; ti skutečně odjímají od zákona. Item přikládají smysly kacieřské a ustanovenie bláznová a marná, kteráž zákon boží zastěňují, odkudž svědomie lidské bývá oslepeno, odkudž cesta božie vypražďňuje se. A jiní jiná ustanovenie přikládají, jiní jiné zlé věci uvodie, a které sau přednie a prvot- Přitlivali k ujilnu- ti ula zprýne Přikládají zk 469а1 137 Rukopis: bázně (!)
Strana 636
636 Kapitola Hrozná přikázanie zlehčili smme Daruov božích zle užíváme Svědek věrný Trojice svatá Proč sau rány na nás? nie v obcech, na kněžích a pannách, ty odjímají, jako saud, spra- vedllivost, pravdu, jednotu, lásku a čistotu a poslušenstvie a zka-25 469a2 ženie zlých věcí, kteříž přikázaní božích desaterých nedržie. Ti ť umenšují a nětco jiného přikládají miesto těch. Veliká zajisté při- kázanie a hrozná lid náramně sobě zlehčil. Ktož to činí, neujdeť ran a pomsty hrozné, kteříž nětco maličko umenšují. Řemeslníci, lid obecný, hospodářové, slyšíce slovo božie a ká-30 zanie poslauchajíce, ve všem na odpor činie, zlým za zlé se odpla- cují, lakomstvie následují, slávy světské vyhledávají a přikázaní božích zapomínají. Protož v zlořečenstvie upadají v domě, na poli, zpuštěnie duší a vládařstvie hojnějšie dává se dáblu v lidech. A dary Ducha svatého najmilejšie a milosti najdražšie a najvzácnějšie nám 35 zjevil, kteréž najmilejším otevřel, a berauce je, odcházíme k blu- duom! Tyto věci praví, kterýž svědectvie dává těmto slovuom, Ježíš Kristus, že takoví neujdau pomsty. Svědectvie vydává těmto vě- cem najprvé Jan veliký, kterýžto, jsa na zemi, okusil skrytých věcí 40 země zaslíbené a divných věcí Trojice svaté a o budaucích dnech a viděl radosti nebeské. Nebo ve čtení svatého Jana pokládá se: »Tento ť jest učedlník, kterýž svědectvie vydává o těch věcech, a vieme, že pravé jest svědectvie jeho«, kterýž sepsal čtenie, na- psal jest i tyto knihy. A pravé sau věci, kteréž tuto sepsal. A neto- 45 liko on praví a potvrzuje, že všecky věci sú pravé tuto sepsané, a svědectvie vydává, ktož by přidal nětco, že v zatracenie upadne. Druhé také vydává svědectvie všecka blahoslavená Trojice. Protož die: »Třie sau, kteří svědectvie vydávají: Otec, Slovo a Duch svatý«. Protož nic z viery nemá ujato býti, ani co přidáváno, ani k sva-50 tému čtení ani k těmto viděním, aniž má co ujímáno býti z požeh- nané svátosti velebné těla a krve Páně. Někdy kalich Kristuov byl odjat a jiné mnohé věci od lidu, v chrámích a v náboženstvích klášterních řehol a ustanovenie nečíslná. I dnes, ktož by nětco z podstatních věcí umenšovali a ujímali, nechť se bojie ran! A já 55 věřím, že proto tyto rány nás postíhají a trápie den ode dne, že kněžie i lid skládají mnohé dobré věci božie a které sau náležité k víře křesťanské. Též od slov prorockých a apoštolských a svatých evangelistuov žádný nesměj umenšovati čeho aneb co přikládati nad to. Neb těmto věcem svědectvie vydává všecka požehnaná 60 Trojice, Ježíš Kristus a Jan. Jestliže kto jiný rozum má proti vieře, 469b1 43 Jan 21, 24 — 49 1. Jan 5, 7
636 Kapitola Hrozná přikázanie zlehčili smme Daruov božích zle užíváme Svědek věrný Trojice svatá Proč sau rány na nás? nie v obcech, na kněžích a pannách, ty odjímají, jako saud, spra- vedllivost, pravdu, jednotu, lásku a čistotu a poslušenstvie a zka-25 469a2 ženie zlých věcí, kteříž přikázaní božích desaterých nedržie. Ti ť umenšují a nětco jiného přikládají miesto těch. Veliká zajisté při- kázanie a hrozná lid náramně sobě zlehčil. Ktož to činí, neujdeť ran a pomsty hrozné, kteříž nětco maličko umenšují. Řemeslníci, lid obecný, hospodářové, slyšíce slovo božie a ká-30 zanie poslauchajíce, ve všem na odpor činie, zlým za zlé se odpla- cují, lakomstvie následují, slávy světské vyhledávají a přikázaní božích zapomínají. Protož v zlořečenstvie upadají v domě, na poli, zpuštěnie duší a vládařstvie hojnějšie dává se dáblu v lidech. A dary Ducha svatého najmilejšie a milosti najdražšie a najvzácnějšie nám 35 zjevil, kteréž najmilejším otevřel, a berauce je, odcházíme k blu- duom! Tyto věci praví, kterýž svědectvie dává těmto slovuom, Ježíš Kristus, že takoví neujdau pomsty. Svědectvie vydává těmto vě- cem najprvé Jan veliký, kterýžto, jsa na zemi, okusil skrytých věcí 40 země zaslíbené a divných věcí Trojice svaté a o budaucích dnech a viděl radosti nebeské. Nebo ve čtení svatého Jana pokládá se: »Tento ť jest učedlník, kterýž svědectvie vydává o těch věcech, a vieme, že pravé jest svědectvie jeho«, kterýž sepsal čtenie, na- psal jest i tyto knihy. A pravé sau věci, kteréž tuto sepsal. A neto- 45 liko on praví a potvrzuje, že všecky věci sú pravé tuto sepsané, a svědectvie vydává, ktož by přidal nětco, že v zatracenie upadne. Druhé také vydává svědectvie všecka blahoslavená Trojice. Protož die: »Třie sau, kteří svědectvie vydávají: Otec, Slovo a Duch svatý«. Protož nic z viery nemá ujato býti, ani co přidáváno, ani k sva-50 tému čtení ani k těmto viděním, aniž má co ujímáno býti z požeh- nané svátosti velebné těla a krve Páně. Někdy kalich Kristuov byl odjat a jiné mnohé věci od lidu, v chrámích a v náboženstvích klášterních řehol a ustanovenie nečíslná. I dnes, ktož by nětco z podstatních věcí umenšovali a ujímali, nechť se bojie ran! A já 55 věřím, že proto tyto rány nás postíhají a trápie den ode dne, že kněžie i lid skládají mnohé dobré věci božie a které sau náležité k víře křesťanské. Též od slov prorockých a apoštolských a svatých evangelistuov žádný nesměj umenšovati čeho aneb co přikládati nad to. Neb těmto věcem svědectvie vydává všecka požehnaná 60 Trojice, Ježíš Kristus a Jan. Jestliže kto jiný rozum má proti vieře, 469b1 43 Jan 21, 24 — 49 1. Jan 5, 7
Strana 637
XXII. 637 že takový jest syn zlořečenie. »Toto die Amen«, totiž Ježíš Kristus. Neb jest pravdomluvný svědek, kterýž jest Alfa i Okmega), totiž kterýž jest počátek dobrých věcí všech a pravd a konec bla- 65 hoslavenstvie našeho a koruna. Ale kteříž svau maudrost postavují a chtie ji mieti za větší a lepší nežli božskau, takoví blaudie, nebo maudrost věčnau a božskau potupují; protož připravují se jim zde i v budaucím věku mauky. Varuj se bludný a varuj se kacieř kovati a skládati jiné maud- Kacieři bludní 70 rosti a vyvyšovati jie nad apoštolskau a evangelistuov svatých 469b2 maudrost, kterýmž jest řečeno: »Dám vám usta a maudrost«. »Tyto věci praví Amen«, totiž Ježíš Kristus, počátek i konec. »Aj, přijdu ť brzo«. Zde přichází k nám jako v zrcadle a v podo- benství, tudiež přijde zjevně a světle. Napomíná k bázni veliké 75 lid křesťanský, a aby pamatovali převelmi pilně na příštie Páně velmi blízké k smrti a k saudu. Protož die, kteří sau přidávali a ují- mali, ať vědí, že ť já tudiež přijdu; nebudau-li pokánie činiti, po- mstím se nad nimi. Jako král některý, maje přijeti do některého města, posielá věrného posla, aby ho očekávali s počestností a váž- 80 ností, takéž Jan připravuje srdce ku pokání a k bázni, napomínaje hřiešníky, kteří sau nehřešili, aby byli trvajiece v očekávaní odplaty. Běda, běda, kteří nebudau vděčni z dobrých věcí! Nebo die: »Přijdu ť tudiež«. Kteréhožto Pána maličko sobě vážíme a za lehkého pokládáme před očima našima a slova jeho lehce zamie- 85 táme, a jiné rozumy kujeme, jak velmi hrozně se takovým ukáže a kterak všecka srdce otevřiena budau a hřiechové, a jestliže co při- loženo jest aneb jest-li co ujato a umenšeno! »Toto die Amen«, totiž pravda. Nebo tyto všecky věci napsané sau pravda, při kte- réžto mnozí pochybují a také nedbánlivě poslauchají, k jiným du- 90 chuom viece se nakloňují. Běda jim, běda! Mnozí pohřiechu, mnoho slyšiece dobrých věcí, zvrtkali se a vrtie se pochybností. Co bude v hodinu smrti, kdež šatanáš najsilnějie pokauší? Mnohým se zdá, že sau pevní a stálí v pravdách, a brzo odstupují, když přicházejí duchové zlí; a na 470a1 95 smrti nevím, il kto ostojí v pravdě, zvláště když láska široce již uha- šena jest. Potvrzuje Jan volených řka: »Toto die Amen«, totiž tato slova sau od pravdy, sau od Ježíše Krista, sau slova pravá a sau pravda. Pravda se lehce váží Amen Příklad Potvrzuje volených Jan 63 Zj. 1, 8 a 11; 21, 6; 22, 13 — Psáno jen: O — 69 jiné; -é nejasné, pův. bylo psáno asi: jinau, ale -u je škrtnuto — 71 Luk. 21, 15 — 73 1. Kor. 13, 12
XXII. 637 že takový jest syn zlořečenie. »Toto die Amen«, totiž Ježíš Kristus. Neb jest pravdomluvný svědek, kterýž jest Alfa i Okmega), totiž kterýž jest počátek dobrých věcí všech a pravd a konec bla- 65 hoslavenstvie našeho a koruna. Ale kteříž svau maudrost postavují a chtie ji mieti za větší a lepší nežli božskau, takoví blaudie, nebo maudrost věčnau a božskau potupují; protož připravují se jim zde i v budaucím věku mauky. Varuj se bludný a varuj se kacieř kovati a skládati jiné maud- Kacieři bludní 70 rosti a vyvyšovati jie nad apoštolskau a evangelistuov svatých 469b2 maudrost, kterýmž jest řečeno: »Dám vám usta a maudrost«. »Tyto věci praví Amen«, totiž Ježíš Kristus, počátek i konec. »Aj, přijdu ť brzo«. Zde přichází k nám jako v zrcadle a v podo- benství, tudiež přijde zjevně a světle. Napomíná k bázni veliké 75 lid křesťanský, a aby pamatovali převelmi pilně na příštie Páně velmi blízké k smrti a k saudu. Protož die, kteří sau přidávali a ují- mali, ať vědí, že ť já tudiež přijdu; nebudau-li pokánie činiti, po- mstím se nad nimi. Jako král některý, maje přijeti do některého města, posielá věrného posla, aby ho očekávali s počestností a váž- 80 ností, takéž Jan připravuje srdce ku pokání a k bázni, napomínaje hřiešníky, kteří sau nehřešili, aby byli trvajiece v očekávaní odplaty. Běda, běda, kteří nebudau vděčni z dobrých věcí! Nebo die: »Přijdu ť tudiež«. Kteréhožto Pána maličko sobě vážíme a za lehkého pokládáme před očima našima a slova jeho lehce zamie- 85 táme, a jiné rozumy kujeme, jak velmi hrozně se takovým ukáže a kterak všecka srdce otevřiena budau a hřiechové, a jestliže co při- loženo jest aneb jest-li co ujato a umenšeno! »Toto die Amen«, totiž pravda. Nebo tyto všecky věci napsané sau pravda, při kte- réžto mnozí pochybují a také nedbánlivě poslauchají, k jiným du- 90 chuom viece se nakloňují. Běda jim, běda! Mnozí pohřiechu, mnoho slyšiece dobrých věcí, zvrtkali se a vrtie se pochybností. Co bude v hodinu smrti, kdež šatanáš najsilnějie pokauší? Mnohým se zdá, že sau pevní a stálí v pravdách, a brzo odstupují, když přicházejí duchové zlí; a na 470a1 95 smrti nevím, il kto ostojí v pravdě, zvláště když láska široce již uha- šena jest. Potvrzuje Jan volených řka: »Toto die Amen«, totiž tato slova sau od pravdy, sau od Ježíše Krista, sau slova pravá a sau pravda. Pravda se lehce váží Amen Příklad Potvrzuje volených Jan 63 Zj. 1, 8 a 11; 21, 6; 22, 13 — Psáno jen: O — 69 jiné; -é nejasné, pův. bylo psáno asi: jinau, ale -u je škrtnuto — 71 Luk. 21, 15 — 73 1. Kor. 13, 12
Strana 638
638 Kapitola Protož buďte stálí, ó přátelé Kristovi, ó vyvolení! A ač vypadají někteří od pravdy, však pro to pravda vždycky státi a trváti bude, 100 Pravala najsilnější avšak pro to Buoh volené své zachová v pravdě. Kolik dnes ty- rannuov, kolik kacieřuov povstávají proti požehnané pravdě, — ona vždycky stojí, vždycky stálá a pevná jest, a volení viece se osvěcují, aby se naplnilo slovo propověděné: »Toto die Amen, totiž prav- da«, a aby se naplnilo proroctvie Zorobábele řkaucieho: »Silný jest 105 král a silné víno, silné sau ženy, ale nade všecko přemáhá pravda a zmocňuje se«. (černč:) 111. Ezdre IIII“ Požehnaná tehdy pravda a požehnaný Buoh pravdy, kterýž Amen ktrrak znídie: »Toto praví Amen«, totiž od něhožto všeliká pošla pravda. Toto die Amen, totiž bez nedostatku. Nedostatek jest faleš a blud. 110 Toto die Amen, totiž tato jest pravda bez nedostatku, evangelistuov svatých, pravda prorocká a apoštolská a těchto kněh a přijímanie těla a krve Páně. A ačkoli někteří zle jie užívají, přenáší se k jiným národuom a vždycky zuostává pravda. A jestliže kteří padají a pohoršují se na nie, ona vždycky čistá a upřímá jest. 115 Přichudu Páně žátati máme Pikorně žádajme, a přijtle Pán, pro nuoné příčiny Již v osobě Pána Ježíše a v osobě vlastní a cierkve svaté trápené a zámutky posedlé a obklíčené modlé se a učí se modliti a žádati příchodu Páně řka: »Přidiž, Pane Ježíši!« Všickni žádati máme na modlitbě řkauce: »Přidiž, Pane Ježíši!« Přidiž 470a- k nám a vyplej hřiechy, bludy a duchy nešlechetné, kteří se kryjí 120 od jiných; každý již od jiného se odděluje, a tak škodná věc jest. »Přiď, Pane Ježíši«, vytrhaj pajchu, lakomstvie, závist, nenávist a duchy bludné a stvoř v nás ducha nového, nádobu srdce novau, a ducha tichosti rač dáti. Daj nám obecné dobré, daj lásku a vieru. »Přidiž, Pane Ježíši«, daj zprávce dobré obecnému lidu, vykořeň 125 ustavenie pohanská. »Přidiž, Pane Ježíši«, vyčisť srdce a připrav k hodnému přijímaní těla a krve tvé svaté. »Přiď, Pane Jezíši«, vyňmi z prostředku našeho maudrost světskau a bluduov, daj maudrost svau s nebe svatým tvým. Daj saudce a rádce, kteří by spravedlnost milovali a řád svatý uvedli a poslušenstvie a 130 obecné dobré a Ducha svatého aby měli. Daj nám kazatele, pastýře, jednomyslné z Ducha tvého svatého, aby byla jedno- stajná viera a láska! To tré přemoči máme A navštěv nás, totiž daj nám pomoc v zámutku tomto a v auzkosti. Najprvé člověk má přemoci všecky hřiechy, lakom- 135 105 Podle 3. Ezdr. 4, 37 a 38
638 Kapitola Protož buďte stálí, ó přátelé Kristovi, ó vyvolení! A ač vypadají někteří od pravdy, však pro to pravda vždycky státi a trváti bude, 100 Pravala najsilnější avšak pro to Buoh volené své zachová v pravdě. Kolik dnes ty- rannuov, kolik kacieřuov povstávají proti požehnané pravdě, — ona vždycky stojí, vždycky stálá a pevná jest, a volení viece se osvěcují, aby se naplnilo slovo propověděné: »Toto die Amen, totiž prav- da«, a aby se naplnilo proroctvie Zorobábele řkaucieho: »Silný jest 105 král a silné víno, silné sau ženy, ale nade všecko přemáhá pravda a zmocňuje se«. (černč:) 111. Ezdre IIII“ Požehnaná tehdy pravda a požehnaný Buoh pravdy, kterýž Amen ktrrak znídie: »Toto praví Amen«, totiž od něhožto všeliká pošla pravda. Toto die Amen, totiž bez nedostatku. Nedostatek jest faleš a blud. 110 Toto die Amen, totiž tato jest pravda bez nedostatku, evangelistuov svatých, pravda prorocká a apoštolská a těchto kněh a přijímanie těla a krve Páně. A ačkoli někteří zle jie užívají, přenáší se k jiným národuom a vždycky zuostává pravda. A jestliže kteří padají a pohoršují se na nie, ona vždycky čistá a upřímá jest. 115 Přichudu Páně žátati máme Pikorně žádajme, a přijtle Pán, pro nuoné příčiny Již v osobě Pána Ježíše a v osobě vlastní a cierkve svaté trápené a zámutky posedlé a obklíčené modlé se a učí se modliti a žádati příchodu Páně řka: »Přidiž, Pane Ježíši!« Všickni žádati máme na modlitbě řkauce: »Přidiž, Pane Ježíši!« Přidiž 470a- k nám a vyplej hřiechy, bludy a duchy nešlechetné, kteří se kryjí 120 od jiných; každý již od jiného se odděluje, a tak škodná věc jest. »Přiď, Pane Ježíši«, vytrhaj pajchu, lakomstvie, závist, nenávist a duchy bludné a stvoř v nás ducha nového, nádobu srdce novau, a ducha tichosti rač dáti. Daj nám obecné dobré, daj lásku a vieru. »Přidiž, Pane Ježíši«, daj zprávce dobré obecnému lidu, vykořeň 125 ustavenie pohanská. »Přidiž, Pane Ježíši«, vyčisť srdce a připrav k hodnému přijímaní těla a krve tvé svaté. »Přiď, Pane Jezíši«, vyňmi z prostředku našeho maudrost světskau a bluduov, daj maudrost svau s nebe svatým tvým. Daj saudce a rádce, kteří by spravedlnost milovali a řád svatý uvedli a poslušenstvie a 130 obecné dobré a Ducha svatého aby měli. Daj nám kazatele, pastýře, jednomyslné z Ducha tvého svatého, aby byla jedno- stajná viera a láska! To tré přemoči máme A navštěv nás, totiž daj nám pomoc v zámutku tomto a v auzkosti. Najprvé člověk má přemoci všecky hřiechy, lakom- 135 105 Podle 3. Ezdr. 4, 37 a 38
Strana 639
XXII. 639 470b! stvie, zahálenie a jiné hřiechy, i ty tajné hřiechy vlastnie, druhé lidi zlé, pokrytce a pohoršitedlné. Protož die: »Přidiž, Pane Je- žíši, navštěv nás, zkaz hřiechy v lidech i v nás. Druhé tresci a na- prav taková srdce«. Třetie má přemoci duchy nešlechetné světa 140 a dábla a zchytralé. »Přiď, Pane Ježíši, navštěv a zažeň, ať by nás nepodvrátili skrze chytrost svú! Navštěv, daj pomoc proti dáblu« etc. Jestliže sem s lidmi, plný svět jest pokrytcuov. Aj, vosiedlo! Jestli- že sem sám, dábel trápí, rozvázán jest, pokauší náramně skrze marnú chválu, skrz pajchu a kacieřstvie; a jestliže žádného nenie, 145 hřiechové ve mně sau mnozí. Nebo sau zde lidé se všech strán jako v Babylóně a jsme v končinách tyrských a sidonských, trápí nás šatanáš náramně. Protož přiď, Pane Ježíši, a vysvoboď duše naše a navštěv nás a uzdrav, abychom chválili hodně jméno tvé svaté! Všukly si nebezpečenství Z světa vyjíli žátlá Naposledy nevěsta žádá rozdělena býti od těla a od světa 150 řkúci: »Přidiž, Pane Ježíši, vezmi mě z světa a očisť prvé zde na světě, aby na mně nic zlého nenalezl«. Ještě najposléze pozdravuje všech volených nevěsta a Jan, řka:»Milost Pána našeho Ježíše Krista se všemi vámi«, totiž buď. Milost, kteráž vede k synovství božiemu, aby duše byla dcera jeruzalémská. A ta jest viera pravá 155 a láska a darové Ducha svatého, kteříž dávají milost člověku, aby byl Bohu milostný a vzácný i anděluom. A darové ti viery a Ducha svatého víží člověka s Bohem, aby byli jeden duch a sobě vespolek vzácní, líbezní a milí náramně a aby byli přátelé naj- většie. Na počátku začíná: »Milost a pokoj«, totiž v zarmaucení. Již teď na konci kněh: »Buď milost!«, abyšte měli milost boží z těchto věcí napsaných, abyšte měli pokoj s Bohem, abyšte zača- li, abyšte prospievali a abyšte dokonali všecko dobré. Milost, abyšte byli bez hřiechuov smrtedlných. Milost vám buď, abyšte měli Du- 165 cha svatého božieho. Milost, abyšte byli silní proti pokušením ďá- belským ] tělesným a světským. Milost vám, abyšte slovo božie 470b2 slyšeli a ostřiehali a velebnau svátost těla a krve Páně hodně přijímali. Milost vám, abyšte byli synové boží, u vieře upevnění a zvyklí. Milost vám, abyšte dobré spasitedlné začali. Milost, aby- 170 šte v dobrém vždycky rostli. Milost, abyšte v dobrém spasenie vaše dokonali a korunu se všemi svatými v slávě nebeské obdrželi. 160 PozdriveliiC milostilé Milosti božie potřebujeme kr všemu (lobrému 146 Ohlas Marka 7, 31 — 160 Zj. 1, 4 — 162/3 »abyšte začali« je v rkpise až po slově »prospievali«, ale zařazovací znaménka určují správný pořad slov.
XXII. 639 470b! stvie, zahálenie a jiné hřiechy, i ty tajné hřiechy vlastnie, druhé lidi zlé, pokrytce a pohoršitedlné. Protož die: »Přidiž, Pane Je- žíši, navštěv nás, zkaz hřiechy v lidech i v nás. Druhé tresci a na- prav taková srdce«. Třetie má přemoci duchy nešlechetné světa 140 a dábla a zchytralé. »Přiď, Pane Ježíši, navštěv a zažeň, ať by nás nepodvrátili skrze chytrost svú! Navštěv, daj pomoc proti dáblu« etc. Jestliže sem s lidmi, plný svět jest pokrytcuov. Aj, vosiedlo! Jestli- že sem sám, dábel trápí, rozvázán jest, pokauší náramně skrze marnú chválu, skrz pajchu a kacieřstvie; a jestliže žádného nenie, 145 hřiechové ve mně sau mnozí. Nebo sau zde lidé se všech strán jako v Babylóně a jsme v končinách tyrských a sidonských, trápí nás šatanáš náramně. Protož přiď, Pane Ježíši, a vysvoboď duše naše a navštěv nás a uzdrav, abychom chválili hodně jméno tvé svaté! Všukly si nebezpečenství Z světa vyjíli žátlá Naposledy nevěsta žádá rozdělena býti od těla a od světa 150 řkúci: »Přidiž, Pane Ježíši, vezmi mě z světa a očisť prvé zde na světě, aby na mně nic zlého nenalezl«. Ještě najposléze pozdravuje všech volených nevěsta a Jan, řka:»Milost Pána našeho Ježíše Krista se všemi vámi«, totiž buď. Milost, kteráž vede k synovství božiemu, aby duše byla dcera jeruzalémská. A ta jest viera pravá 155 a láska a darové Ducha svatého, kteříž dávají milost člověku, aby byl Bohu milostný a vzácný i anděluom. A darové ti viery a Ducha svatého víží člověka s Bohem, aby byli jeden duch a sobě vespolek vzácní, líbezní a milí náramně a aby byli přátelé naj- většie. Na počátku začíná: »Milost a pokoj«, totiž v zarmaucení. Již teď na konci kněh: »Buď milost!«, abyšte měli milost boží z těchto věcí napsaných, abyšte měli pokoj s Bohem, abyšte zača- li, abyšte prospievali a abyšte dokonali všecko dobré. Milost, abyšte byli bez hřiechuov smrtedlných. Milost vám buď, abyšte měli Du- 165 cha svatého božieho. Milost, abyšte byli silní proti pokušením ďá- belským ] tělesným a světským. Milost vám, abyšte slovo božie 470b2 slyšeli a ostřiehali a velebnau svátost těla a krve Páně hodně přijímali. Milost vám, abyšte byli synové boží, u vieře upevnění a zvyklí. Milost vám, abyšte dobré spasitedlné začali. Milost, aby- 170 šte v dobrém vždycky rostli. Milost, abyšte v dobrém spasenie vaše dokonali a korunu se všemi svatými v slávě nebeské obdrželi. 160 PozdriveliiC milostilé Milosti božie potřebujeme kr všemu (lobrému 146 Ohlas Marka 7, 31 — 160 Zj. 1, 4 — 162/3 »abyšte začali« je v rkpise až po slově »prospievali«, ale zařazovací znaménka určují správný pořad slov.
Strana 640
640 Kapitola XXII. Kteréžto rač nám puojčiti dojíti Kristus Ježíš, kterýž jest Amen, totiž pravda, a jenž jest počátek a konec, totiž Alfa i Okmega), počátek života našeho a konec slavný. Jemužto chvála a čest budiž na věky věkuov! Amen. 175 [Finis Turnovie anno Domini 1528 die s. Galli etc. feria VI. et inceptum feria V. Grates nunc omnes reddamus Domino Deo!] * 173 Zj. 1, 8 a 11; 21, 6; 22, 13 — Psáno jen: O — 176 a 177 feria je psáno zkratkou ff. — 178 Grates ... Deo je psáno červeně, většími literami než ostatek.
640 Kapitola XXII. Kteréžto rač nám puojčiti dojíti Kristus Ježíš, kterýž jest Amen, totiž pravda, a jenž jest počátek a konec, totiž Alfa i Okmega), počátek života našeho a konec slavný. Jemužto chvála a čest budiž na věky věkuov! Amen. 175 [Finis Turnovie anno Domini 1528 die s. Galli etc. feria VI. et inceptum feria V. Grates nunc omnes reddamus Domino Deo!] * 173 Zj. 1, 8 a 11; 21, 6; 22, 13 — Psáno jen: O — 176 a 177 feria je psáno zkratkou ff. — 178 Grates ... Deo je psáno červeně, většími literami než ostatek.
Strana 641
A) Seznam citátů biblických. (Cifry v závorkách značí stránku knihy. Římská cifra II. značí II. díl edice, jinak se rozumí všude díl I.) I. Mojžíšova 1, 1 (II. 258) (II. 278); 1, 1 nn. (II. 314); 1, 2 (339) (483); 1, 3 (61); 1, 6 (493) (585) (II. 528); 1, 7 (II. 528); 1, 14 (II. 569); 1, 16 (330); 1, 26 (61) (209) (II. 124) (II. 460); 1, 31 (17) (500); 2, 3 (II. 332); 2, 8 (II. 528); 2, 10 (II. 528); 2, 10 až 12 (II. 422); 2, 14 (II. 37); 2, 17 (329); 3, 1 (457) (473) (II. 101); 3, 1 nn. (II. 53) (II. 58) (II. 389) (II. 545) (II. 574) (II. 591); 3, 5 (517) (II. 331); 3, 6 (II 614); 3, 7 (16) (627); 3, 7 nn. (II. 83); 3, 8 (95) (II. 561) 3, 9 (24); 3, 14 (473) (483); 3, 15 (447) (458) (II. 247) (II 257); 3, 16 (459) (II. 502); 3, 17 a 18 (II. 133) (II. 543) 3, 19 (209) (495) (II. 216) (II. 227) (II. 311) (II. 502) (II 557); 4, 8 (500); 4. 10 (481); 4, 12 (500) (II. 561); 4, 13 (II. 385); 6 až 8 (II. 305); 6 nn. (192); 6, 1 nn. (II. 575); 6, 5 nn. (II. 141); 6, 5 až 7 (II 17); 6, 7 (II. 575); 7, 17 (648); 8, 21 (II. 57); 9, 12 (194); 9, 13 (380); 13, 2 (II. 556); 13, 10 (500); 15, 1 (II. 332); 15, 5 (277) (II. 398); 17, 1 (II. 506); 17, 11 (276); 18, 1 nn. (II. 383); 18 a 19 (II. 141); 18, 2 (36) (50) 18, 2 nn. (II. 596); 18, 27 (94); 19, 1 (50); 19, 1 nn. (36) (II. 275) (II. 481); 19, 9 a 10 (489); 19, 13 (481); 19, 24 n. (411); 19, 26 (53); 19, 31 nn. (528); 22, 2 nn. (161) (II. 598); 22, 12 (II. 142) (II. 453); 24, 2 nn. (14); 24, 4 nn. (II. 300); 24, 11 nn. (II. 245); 24, 15 nn. (5) (91); 24, 43 (642); 24, 61 až 67 (II. 218); 25, 11 (II. 245); 25, 30 nn. (II. 160); 26, 15 (91) (302); 26, 18 n. (302); 26, 18 až 22 (II. 324); 27, 28 (246) (291); 28, 5 nn. (489); 28, 12 (4) (II. 122) (II. 248); 28, 17 (II. 248); 29 (50); 29, 17 (633); 29, 23 a 28 nn. (489); 30 (50); 32, 23 nn. (II. 433); 32, 25 (II. 434) (II. 444); 32, 30 (II. 434); 37, 2 nn. (481); 37, 33 (431) (500) (501) (II. 116); 41, 2 a 5 (50); 42, 7 nn. (II. 473); 43 nn. (100); 45, 9 nn. Jakoubek. Výklad. 41
A) Seznam citátů biblických. (Cifry v závorkách značí stránku knihy. Římská cifra II. značí II. díl edice, jinak se rozumí všude díl I.) I. Mojžíšova 1, 1 (II. 258) (II. 278); 1, 1 nn. (II. 314); 1, 2 (339) (483); 1, 3 (61); 1, 6 (493) (585) (II. 528); 1, 7 (II. 528); 1, 14 (II. 569); 1, 16 (330); 1, 26 (61) (209) (II. 124) (II. 460); 1, 31 (17) (500); 2, 3 (II. 332); 2, 8 (II. 528); 2, 10 (II. 528); 2, 10 až 12 (II. 422); 2, 14 (II. 37); 2, 17 (329); 3, 1 (457) (473) (II. 101); 3, 1 nn. (II. 53) (II. 58) (II. 389) (II. 545) (II. 574) (II. 591); 3, 5 (517) (II. 331); 3, 6 (II 614); 3, 7 (16) (627); 3, 7 nn. (II. 83); 3, 8 (95) (II. 561) 3, 9 (24); 3, 14 (473) (483); 3, 15 (447) (458) (II. 247) (II 257); 3, 16 (459) (II. 502); 3, 17 a 18 (II. 133) (II. 543) 3, 19 (209) (495) (II. 216) (II. 227) (II. 311) (II. 502) (II 557); 4, 8 (500); 4. 10 (481); 4, 12 (500) (II. 561); 4, 13 (II. 385); 6 až 8 (II. 305); 6 nn. (192); 6, 1 nn. (II. 575); 6, 5 nn. (II. 141); 6, 5 až 7 (II 17); 6, 7 (II. 575); 7, 17 (648); 8, 21 (II. 57); 9, 12 (194); 9, 13 (380); 13, 2 (II. 556); 13, 10 (500); 15, 1 (II. 332); 15, 5 (277) (II. 398); 17, 1 (II. 506); 17, 11 (276); 18, 1 nn. (II. 383); 18 a 19 (II. 141); 18, 2 (36) (50) 18, 2 nn. (II. 596); 18, 27 (94); 19, 1 (50); 19, 1 nn. (36) (II. 275) (II. 481); 19, 9 a 10 (489); 19, 13 (481); 19, 24 n. (411); 19, 26 (53); 19, 31 nn. (528); 22, 2 nn. (161) (II. 598); 22, 12 (II. 142) (II. 453); 24, 2 nn. (14); 24, 4 nn. (II. 300); 24, 11 nn. (II. 245); 24, 15 nn. (5) (91); 24, 43 (642); 24, 61 až 67 (II. 218); 25, 11 (II. 245); 25, 30 nn. (II. 160); 26, 15 (91) (302); 26, 18 n. (302); 26, 18 až 22 (II. 324); 27, 28 (246) (291); 28, 5 nn. (489); 28, 12 (4) (II. 122) (II. 248); 28, 17 (II. 248); 29 (50); 29, 17 (633); 29, 23 a 28 nn. (489); 30 (50); 32, 23 nn. (II. 433); 32, 25 (II. 434) (II. 444); 32, 30 (II. 434); 37, 2 nn. (481); 37, 33 (431) (500) (501) (II. 116); 41, 2 a 5 (50); 42, 7 nn. (II. 473); 43 nn. (100); 45, 9 nn. Jakoubek. Výklad. 41
Strana 642
642 (II. 473); 47, 24 (II. 550); 48, 14 (277); 49, 3 (II. 57); 49, 4 (493) (596) (II. 57); 49, 28 (195). II. Mojžíšova 1, 1 nn. (II. 429); 1, 2 nn. (195); 1, 6 nn. (100); 1, 14 (II. 550); I, 16 (463); 3, 2 (50) (55) (56) (220) (403) 3, 2 nn. (95); 3, 2 až 16 (II. 203); 3, 4 (II. 566); 3, 13 a 14 (II. 570); 3, 14 (12); 4, 3 (474); 6, 7 (265) (II. 390); 7 nn. (II. 15); 7, 10 nn. (551); 7, 11 a 12 (474); 7, 20 (424) (II. 23); 7, 20 nn. (II. 18); 8, 6 (424) (483); 8, 17 (425); 8, 18 nn. (551); 8, 24 (425); 8, 25 a 26 (II. 457); 8, 27 (II. 364); 9, 6 (425); 9, 10 (425); 9, 23 nn. (425) (II. 52); 10, 13 n. (426); 10, 22 (426); 10, 22 n. (53); 12, 3 nn. (II. 452); 12, 5 nn. (400); 12, 7 nn. (276) (II. 255); 12, 13 (426) (428); 12, 22 (508) 12, 29 (426) (508) (631); 13, 19 (617); 13, 21 (378) (626) (II. 302) (II. 509); 13, 22 (626); 14 nn. (II. 257); 14, 1 nn. (II. 509); 14, 8 nn. (II. 174); 14, 9 nn. (363) (II. 15); 14, 10 nn. (201) (475); 14, 11 nn. (658); 14, 16 nn. (285); 14, 19 (213); 14, 21 (407); 14, 21 nn. (590) (647); 14, 22 nn. (648); 14, 23 (79); 14, 29 (475); 15, 1 (96) (252) (285) (363) (475) (663) (664) (665) (667) (668) (684); 15, 1 nn. (598) (647) (658) (662) (II. 174) (II. 332); 15, 2 (379) (668) (671) (674); 15, 3 (671) (673) (674); 15, 4 (674) (II. 177); 15, 5 (675); 15, 6 (96) (676) (II. 177) (II. 480); 15, 7 (676); 15, 9 (677); 15, 10 (679); 15, 10 až 12 (677); 15, 14 n. (678); 15, 16 až 19 (679); 15, 16 (II. 177); 15, 20 (658); 15, 24 (II. 323) (II. 425) (II. 552); 15, 27 (327) (603) (II. 323) (II. 429); 16, 1 (465); 16, 2 (II. 425) (II. 552); 16, 3 (II. 323) (II. 552); 16, 15 (492); 17, 3 (II. 425) (II. 552); 17, 6 (II. 324); 17, 9 až 13 (II. 26); 19, 4 (214); 19, 9 (II. 566); 19, 12 (II. 351); 19, 12 a 13 (184) (216) (504) (II. 346) (II. 358); 19, 16 (403); 19, 20 nn. (165); 20, 2 (668); 20, 5 (520) (668); 20, 7 (395); 20, 15 (II. 507); 20, 24 (264); 20, 24 a 25 (II. 441); 24, 15 nn. (626); 25, 9 nn. (II. 423); 25, 29 (311); 25, 23 nn. (II. 304); 25, 31 (49) (52); 25, 37 (49); 25, 40 (445) (II. 304); 26, 1 nn. (II. 304); 28, 1 a 2 (II. 70); 28, 21 (II. 429); 28, 29 n. (II. 399); 28, 31 nn. (II. 70); 29, 19 (351) (461); 29, 22 (351) (461); 29, 45 (632); 30, 10 (II. 304); 30, 18 nn. (II. 94); 31, 2 (II. 304); 31, 3 (II. 304); 31, 13 (428); 32, 1 nn. (II. 72); 32, 2 nn. (317); 32, 9 (II. 323); 32, 11 nn. (416); 32, 19 nn. (190); 32. 32 (II. 473); 33, 2 (II. 443) (II. 509); 33, 8 (II. 358); 33, 17 až 20 (II. 564); 33, 20 (204); 33, 23 (II. 564); 34, 11 nn. (II.
642 (II. 473); 47, 24 (II. 550); 48, 14 (277); 49, 3 (II. 57); 49, 4 (493) (596) (II. 57); 49, 28 (195). II. Mojžíšova 1, 1 nn. (II. 429); 1, 2 nn. (195); 1, 6 nn. (100); 1, 14 (II. 550); I, 16 (463); 3, 2 (50) (55) (56) (220) (403) 3, 2 nn. (95); 3, 2 až 16 (II. 203); 3, 4 (II. 566); 3, 13 a 14 (II. 570); 3, 14 (12); 4, 3 (474); 6, 7 (265) (II. 390); 7 nn. (II. 15); 7, 10 nn. (551); 7, 11 a 12 (474); 7, 20 (424) (II. 23); 7, 20 nn. (II. 18); 8, 6 (424) (483); 8, 17 (425); 8, 18 nn. (551); 8, 24 (425); 8, 25 a 26 (II. 457); 8, 27 (II. 364); 9, 6 (425); 9, 10 (425); 9, 23 nn. (425) (II. 52); 10, 13 n. (426); 10, 22 (426); 10, 22 n. (53); 12, 3 nn. (II. 452); 12, 5 nn. (400); 12, 7 nn. (276) (II. 255); 12, 13 (426) (428); 12, 22 (508) 12, 29 (426) (508) (631); 13, 19 (617); 13, 21 (378) (626) (II. 302) (II. 509); 13, 22 (626); 14 nn. (II. 257); 14, 1 nn. (II. 509); 14, 8 nn. (II. 174); 14, 9 nn. (363) (II. 15); 14, 10 nn. (201) (475); 14, 11 nn. (658); 14, 16 nn. (285); 14, 19 (213); 14, 21 (407); 14, 21 nn. (590) (647); 14, 22 nn. (648); 14, 23 (79); 14, 29 (475); 15, 1 (96) (252) (285) (363) (475) (663) (664) (665) (667) (668) (684); 15, 1 nn. (598) (647) (658) (662) (II. 174) (II. 332); 15, 2 (379) (668) (671) (674); 15, 3 (671) (673) (674); 15, 4 (674) (II. 177); 15, 5 (675); 15, 6 (96) (676) (II. 177) (II. 480); 15, 7 (676); 15, 9 (677); 15, 10 (679); 15, 10 až 12 (677); 15, 14 n. (678); 15, 16 až 19 (679); 15, 16 (II. 177); 15, 20 (658); 15, 24 (II. 323) (II. 425) (II. 552); 15, 27 (327) (603) (II. 323) (II. 429); 16, 1 (465); 16, 2 (II. 425) (II. 552); 16, 3 (II. 323) (II. 552); 16, 15 (492); 17, 3 (II. 425) (II. 552); 17, 6 (II. 324); 17, 9 až 13 (II. 26); 19, 4 (214); 19, 9 (II. 566); 19, 12 (II. 351); 19, 12 a 13 (184) (216) (504) (II. 346) (II. 358); 19, 16 (403); 19, 20 nn. (165); 20, 2 (668); 20, 5 (520) (668); 20, 7 (395); 20, 15 (II. 507); 20, 24 (264); 20, 24 a 25 (II. 441); 24, 15 nn. (626); 25, 9 nn. (II. 423); 25, 29 (311); 25, 23 nn. (II. 304); 25, 31 (49) (52); 25, 37 (49); 25, 40 (445) (II. 304); 26, 1 nn. (II. 304); 28, 1 a 2 (II. 70); 28, 21 (II. 429); 28, 29 n. (II. 399); 28, 31 nn. (II. 70); 29, 19 (351) (461); 29, 22 (351) (461); 29, 45 (632); 30, 10 (II. 304); 30, 18 nn. (II. 94); 31, 2 (II. 304); 31, 3 (II. 304); 31, 13 (428); 32, 1 nn. (II. 72); 32, 2 nn. (317); 32, 9 (II. 323); 32, 11 nn. (416); 32, 19 nn. (190); 32. 32 (II. 473); 33, 2 (II. 443) (II. 509); 33, 8 (II. 358); 33, 17 až 20 (II. 564); 33, 20 (204); 33, 23 (II. 564); 34, 11 nn. (II.
Strana 643
643 443); 34, 32 (632); 35. 1 nn. (II. 190); 35, 21 nn. (II. 304); 36, 1 nn. (II. 190); 37, 1 nn. (II. 190); 38, 8 (II. 345); 39, 1 nn. (59); 39, 14 (II. 429); 39, 30 (166). III. Mojžíšova 4, 7 (356); 7, 4 a 6 (63); 10, 1 a 2 (327) (339) (472); 11, 41 a 42 (483); 11, 44 (II. 395); 15, 25 nn. (130); 16, 2 (525); 16, 4 (19); 19, 2 (153); 19, 18 (292); 24, 10 nn. (524); 25, 11 nn. (553); 26, 2 (432); 26, 2 až 4 (II. 107) (II. 508) 26, 3 až 9 (58); 26, 4 (432); 26, 6 (432) (II. 107) (II. 508); 26, 11 až 13 (58); 26, 12 (II. 73); 26, 14 nn. (59) (643) (II. 508); 26, 16 (643); 26, 17 (643); 26, 18 (643); 26, 19 (644); 26, 20 (644); 26, 21 nn. (II. 46); 26, 22 (644) (II. 508); 27, 30 (II. 550). Mojžíšova 1, 44 (II. 429); 6, 5 (123); 10, 2 nn. (308); 10, 35 (451); 10, 36 (451); 11, 23 (345); 12, 3 (190) (II. 473) (II. 480) (II. 542); 13, 4 nn. (II. 354); 14, 2 (II. 552); 14, 23 (II. 404); 14, 41 n. (II. 8); 16, 1 nn. (309) (407) (II. 432); 16, 17 (311); 16, 32 (484); 16, 32 n. (513); 16, 43 (490); 17, 8 (407); 20, 3 nn. (II. 306); 20, 10 (317); 20, 10 nn. (II. 72); 20, 11 (II. 324); 20, 12 (630) (II. 188); 20, 17 (369) (II. 19); 21, 6 a 8 (473); 21, 9 (450); 21, 21 nn. (II. 257) (II. 572); 21, 22 (302); 21, 33 nn. (II. 257); 23 a 24 (463); 23, 24 (207); 24, 17 (II. 625); 25, 1 až 4 (106); 25, 4 (168) (514) (II. 53) 25, 4 nn. (II. 195); 25, 7 nn. (190) (535) (640); 25, 8 (462) 25, 11 (463); 31, 1 nn. (104); 31, 3 nn. (II. 194); 35, 6 (412) V. Mojžíšova 4, 2 (II. 631); 4, 5 a 6 (292); 4, 6 a 7 (59); 4, 7 (450); 4, 24 (50) (69) (640) (681) (II. 231); 4, 41 až 43 (598); 5, 9 (520); 5, 19 (II. 507); 5, 32 (104); 6, 5 (II. 498); 7, 6 (II. 138); 8, 3 (403); 9, 3 (640); 9, 13 (II. 306); 11, 8 nn (291); 11, 16 nn. (II. 222); 11, 26 nn. (514); 11, 28 nn. (II. 544); 12, 14 (241); 14, 2 (II. 138); 14, 21 (II. 138); 17, 15 (32); 18, 3 (63); 23, 4 (II. 169) (II. 313); 23, 21 (394); 25, 2 (643) (II. 150); 26, 18 (556) (II. 138); 28, 15 nn. (198) (II. 160); 28, 16 nn. (645); 28, 23 (422); 28, 38 až 40 (II. 513); 28, 49 (214); 29, 29 (6); 30, 15 a 19 (II. 332); 32, 1 a 2 (422) 32, 3 (II. 144); 32, 11 (491); 32, 13 (296); 32, 22 (432) (552) (II. 118); 32, 24 (432); 32, 29 (II. 78) (II. 332) (II. 590); 32, 32 (609) (634); 32, 35 (121) (634); 32, 39 (121); 32, 41 (121) (198); 32, 42 (121); 32, 43 (II. 24); 32, 51 a 52 (630). Jozue 1, 2 nn. (571); 1, 14 až 17 (571); 1, 18 (572); 2, 1 (572); 2, 21 (II. 452); 4, 10 (451); 4, 16 (451); 5, 6 (412) (II. 573); 41* IV.
643 443); 34, 32 (632); 35. 1 nn. (II. 190); 35, 21 nn. (II. 304); 36, 1 nn. (II. 190); 37, 1 nn. (II. 190); 38, 8 (II. 345); 39, 1 nn. (59); 39, 14 (II. 429); 39, 30 (166). III. Mojžíšova 4, 7 (356); 7, 4 a 6 (63); 10, 1 a 2 (327) (339) (472); 11, 41 a 42 (483); 11, 44 (II. 395); 15, 25 nn. (130); 16, 2 (525); 16, 4 (19); 19, 2 (153); 19, 18 (292); 24, 10 nn. (524); 25, 11 nn. (553); 26, 2 (432); 26, 2 až 4 (II. 107) (II. 508) 26, 3 až 9 (58); 26, 4 (432); 26, 6 (432) (II. 107) (II. 508); 26, 11 až 13 (58); 26, 12 (II. 73); 26, 14 nn. (59) (643) (II. 508); 26, 16 (643); 26, 17 (643); 26, 18 (643); 26, 19 (644); 26, 20 (644); 26, 21 nn. (II. 46); 26, 22 (644) (II. 508); 27, 30 (II. 550). Mojžíšova 1, 44 (II. 429); 6, 5 (123); 10, 2 nn. (308); 10, 35 (451); 10, 36 (451); 11, 23 (345); 12, 3 (190) (II. 473) (II. 480) (II. 542); 13, 4 nn. (II. 354); 14, 2 (II. 552); 14, 23 (II. 404); 14, 41 n. (II. 8); 16, 1 nn. (309) (407) (II. 432); 16, 17 (311); 16, 32 (484); 16, 32 n. (513); 16, 43 (490); 17, 8 (407); 20, 3 nn. (II. 306); 20, 10 (317); 20, 10 nn. (II. 72); 20, 11 (II. 324); 20, 12 (630) (II. 188); 20, 17 (369) (II. 19); 21, 6 a 8 (473); 21, 9 (450); 21, 21 nn. (II. 257) (II. 572); 21, 22 (302); 21, 33 nn. (II. 257); 23 a 24 (463); 23, 24 (207); 24, 17 (II. 625); 25, 1 až 4 (106); 25, 4 (168) (514) (II. 53) 25, 4 nn. (II. 195); 25, 7 nn. (190) (535) (640); 25, 8 (462) 25, 11 (463); 31, 1 nn. (104); 31, 3 nn. (II. 194); 35, 6 (412) V. Mojžíšova 4, 2 (II. 631); 4, 5 a 6 (292); 4, 6 a 7 (59); 4, 7 (450); 4, 24 (50) (69) (640) (681) (II. 231); 4, 41 až 43 (598); 5, 9 (520); 5, 19 (II. 507); 5, 32 (104); 6, 5 (II. 498); 7, 6 (II. 138); 8, 3 (403); 9, 3 (640); 9, 13 (II. 306); 11, 8 nn (291); 11, 16 nn. (II. 222); 11, 26 nn. (514); 11, 28 nn. (II. 544); 12, 14 (241); 14, 2 (II. 138); 14, 21 (II. 138); 17, 15 (32); 18, 3 (63); 23, 4 (II. 169) (II. 313); 23, 21 (394); 25, 2 (643) (II. 150); 26, 18 (556) (II. 138); 28, 15 nn. (198) (II. 160); 28, 16 nn. (645); 28, 23 (422); 28, 38 až 40 (II. 513); 28, 49 (214); 29, 29 (6); 30, 15 a 19 (II. 332); 32, 1 a 2 (422) 32, 3 (II. 144); 32, 11 (491); 32, 13 (296); 32, 22 (432) (552) (II. 118); 32, 24 (432); 32, 29 (II. 78) (II. 332) (II. 590); 32, 32 (609) (634); 32, 35 (121) (634); 32, 39 (121); 32, 41 (121) (198); 32, 42 (121); 32, 43 (II. 24); 32, 51 a 52 (630). Jozue 1, 2 nn. (571); 1, 14 až 17 (571); 1, 18 (572); 2, 1 (572); 2, 21 (II. 452); 4, 10 (451); 4, 16 (451); 5, 6 (412) (II. 573); 41* IV.
Strana 644
644 5, 13 (309); 5, 13 až 15 (II. 492); 6, 4 nn. (308); 6, 17 (309); 6, 20 (II. 197); 6, 26 (309) (517); 7, 1 nn. (560); 7, 21 nn. (309); 8, 5 nn. (487); 8, 15 (489); 8, 19 (489); 9, 1 (II. 103) 9, 1 nn. (II. 101) (II. 242); 9, 1 nn. a 10, 1 až 26 (II. 97) 10, 11 (II. 52); 10, 12 a 13 (573) (II. 234); 10, 13 (II. 105) 11, 1 nn. (II. 572); 11, 6 (II. 104) (II. 242); 13, 22 (II. 169) Soudc. 2, 1 (18) (375); 2, 1 a 2 (II. 126); 2, 1 až 4 (244); 2, 2 a 3 (375); 2, 4 (375) (II. 126); 4, 1 nn. (II. 99); 4, 3 (II. 99) (II. 100); 5, 31 (II. 106); 6, 1 nn. (II. 106); 7, 3 (572); 7, 5 až 7 (572); 7, 22 (255); 10, 5 nn. (100); 13, 1 nn. (497); 15, 4 nn. (535); 15, 8 nn. (274); 16 (67); 16, 29 n. (274). 1. Samuel (1. Král.) 1, 10 nn. (633); 2, 1 až 3 (523); 2, 6 (II. 251); 2, 12 nn. (103); 4, 18 (103); 6, 19 (449); 10, 5 (236); 11, 15 (32); 15, 9 nn. (513) (II. 549); 15, 22 (II. 223); 15, 23 (II. 224); 15, 35 (II. 474); 16, 1 (513) (II. 549); 16, 11 nn. (II. 555); 16, 14 (82) (II. 549); 16, 23 (236) (657); 17, 32 nn. (653); 19, 9 (82); 19, 9 nn. (508); 19, 10 (II. 480); 19, 12 nn. (489); 22, 1 nn. (489) (508); 31, 3 nn. (287). 2. Samuel (2. Král.) 1, 11 n. (II. 129); 1, 19 nn. (II. 129); 1, 21 (II. 129) (II. 222) (II. 538) (II. 543); 1, 22 (II. 129); 5, 6 nn. (II. 190); 6, 5 (236); 6, 6 n. (449) (513); 7 (104); 7, 3 nn. (102); 11 a 12 (103); 11, 15 nn. (II. 556); 12, 1 nn. (110); 12, 10 (112) (II. 238); 12, 13 nn. (II. 117); 14, 14 (II. 56) (II. 529); 20, 1 (309); 23, 14 nn. (II. 443); 24, 1 nn. (623) (661); 24, 2 nn. (282); 24, 12 (623) (661); 24, 17 (623). 1. (3.) Královská 2, 12 (444); 3, 5 nn. (36); 3, 9 až 12 (II. 327); 5, 3 nn. (II. 190); 5, 13 nn. (443); 5, 16 (449); 6, 1 nn. (II. 161); 6, 3 (408); 6, 7 (690); 6, 20 nn. (II. 423); 7, 43 (II. 94); 7, 50 (312); 10, 1 nn. (II. 214) (II. 361) (II. 423); 10, 7 (II. 214) (II. 534); 10, 8 (653); 13, 1 nn. (513); 13, 14 nn. a 18 (514); 13, 24 (514); 17 a 18 (II. 222); 17, 1 (417) (573) (II. 249); 17. 1 nn. (177) (421) (II. 8); 18, 4 (490) (II. 86); 18, 4 nn. (127); 18, 41 (II. 8); 18, 44 a 45 (629); 19, 1 nn. (II. 8); 19, 3 nn. (177) (271); 19, 4 (344); 19, 4 nn. (490); 19, 10 (103) (104); 19, 13 (II. 381); 19, 18 (103) (177) (343) (490); 21, 1 nn. (II. 143); 21, 5 nn. (127); 22, 1 nn. (II. 143) 22, 6 nn. (II. 41); 22, 11 (509) (II. 41); 22, 17 (509) (II. 42); 22, 19 nn. (82); 22, 21 nn. (II. 549); 22, 22 (555); 22, 22 nn. (508) (II. 549); 22, 23 (II. 42); 22, 24 (509); 22, 27 (493).
644 5, 13 (309); 5, 13 až 15 (II. 492); 6, 4 nn. (308); 6, 17 (309); 6, 20 (II. 197); 6, 26 (309) (517); 7, 1 nn. (560); 7, 21 nn. (309); 8, 5 nn. (487); 8, 15 (489); 8, 19 (489); 9, 1 (II. 103) 9, 1 nn. (II. 101) (II. 242); 9, 1 nn. a 10, 1 až 26 (II. 97) 10, 11 (II. 52); 10, 12 a 13 (573) (II. 234); 10, 13 (II. 105) 11, 1 nn. (II. 572); 11, 6 (II. 104) (II. 242); 13, 22 (II. 169) Soudc. 2, 1 (18) (375); 2, 1 a 2 (II. 126); 2, 1 až 4 (244); 2, 2 a 3 (375); 2, 4 (375) (II. 126); 4, 1 nn. (II. 99); 4, 3 (II. 99) (II. 100); 5, 31 (II. 106); 6, 1 nn. (II. 106); 7, 3 (572); 7, 5 až 7 (572); 7, 22 (255); 10, 5 nn. (100); 13, 1 nn. (497); 15, 4 nn. (535); 15, 8 nn. (274); 16 (67); 16, 29 n. (274). 1. Samuel (1. Král.) 1, 10 nn. (633); 2, 1 až 3 (523); 2, 6 (II. 251); 2, 12 nn. (103); 4, 18 (103); 6, 19 (449); 10, 5 (236); 11, 15 (32); 15, 9 nn. (513) (II. 549); 15, 22 (II. 223); 15, 23 (II. 224); 15, 35 (II. 474); 16, 1 (513) (II. 549); 16, 11 nn. (II. 555); 16, 14 (82) (II. 549); 16, 23 (236) (657); 17, 32 nn. (653); 19, 9 (82); 19, 9 nn. (508); 19, 10 (II. 480); 19, 12 nn. (489); 22, 1 nn. (489) (508); 31, 3 nn. (287). 2. Samuel (2. Král.) 1, 11 n. (II. 129); 1, 19 nn. (II. 129); 1, 21 (II. 129) (II. 222) (II. 538) (II. 543); 1, 22 (II. 129); 5, 6 nn. (II. 190); 6, 5 (236); 6, 6 n. (449) (513); 7 (104); 7, 3 nn. (102); 11 a 12 (103); 11, 15 nn. (II. 556); 12, 1 nn. (110); 12, 10 (112) (II. 238); 12, 13 nn. (II. 117); 14, 14 (II. 56) (II. 529); 20, 1 (309); 23, 14 nn. (II. 443); 24, 1 nn. (623) (661); 24, 2 nn. (282); 24, 12 (623) (661); 24, 17 (623). 1. (3.) Královská 2, 12 (444); 3, 5 nn. (36); 3, 9 až 12 (II. 327); 5, 3 nn. (II. 190); 5, 13 nn. (443); 5, 16 (449); 6, 1 nn. (II. 161); 6, 3 (408); 6, 7 (690); 6, 20 nn. (II. 423); 7, 43 (II. 94); 7, 50 (312); 10, 1 nn. (II. 214) (II. 361) (II. 423); 10, 7 (II. 214) (II. 534); 10, 8 (653); 13, 1 nn. (513); 13, 14 nn. a 18 (514); 13, 24 (514); 17 a 18 (II. 222); 17, 1 (417) (573) (II. 249); 17. 1 nn. (177) (421) (II. 8); 18, 4 (490) (II. 86); 18, 4 nn. (127); 18, 41 (II. 8); 18, 44 a 45 (629); 19, 1 nn. (II. 8); 19, 3 nn. (177) (271); 19, 4 (344); 19, 4 nn. (490); 19, 10 (103) (104); 19, 13 (II. 381); 19, 18 (103) (177) (343) (490); 21, 1 nn. (II. 143); 21, 5 nn. (127); 22, 1 nn. (II. 143) 22, 6 nn. (II. 41); 22, 11 (509) (II. 41); 22, 17 (509) (II. 42); 22, 19 nn. (82); 22, 21 nn. (II. 549); 22, 22 (555); 22, 22 nn. (508) (II. 549); 22, 23 (II. 42); 22, 24 (509); 22, 27 (493).
Strana 645
645 2. (4.) Královská 1, 9 až 12 (420); 1, 10 (177) (II. 8); 1, 12 (177); 2, 23 a 24 (420); 5, 10 až 12 (II. 20); 6, 14 až 16 (II. 271) 6, 15 až 17 (471); 6, 15 nn. (666); 6, 17 (674); 9, 30 (128) 9, 33 (128) (129); 17, 14 (468); 19, 1 nn. (375); 19, 35 (375) (379) (413) (II. 125); 20, 1 nn. (103); 21, 16 (II. 86); 24, 1 nn. (497); 24, 11 nn. (605); 25, 9 (448). 1. Paralip. 11, 16 nn. (II. 443); 22, 8 (535); 28, 3 (449). 2. Paralip. 4, 4 (II. 429); 5, 12 nn. (236); 9, 1 nn. (II. 361); 32, 20 nn. (82); 36, 7 (II. 338); 36, 22 a 23 (448). Ezdráš 1, 1 a 3 (632); 1, 2 nn. (33); 1, 5 nn. (II. 204); 7, 10 (318). Nehemiáš (= 2. Ezdráš) 8, 10 (681) (II. 213); 9, 1 nn. a 10, 1 nn. (415); 9, 16 a 29 (468). 3. Ezdráš (apokr.) 4, 37 a 38 (629) (II. 638). Tobiáš 4, 9 a 11 (617); 5, 5 nn. (II. 6); 5, 12 (II. 368); 12, 14 (12) (68); 12, 15 (94) (134). Judit 2, 4 n. (497); 2, 14 (II. 37); 4, 8 a 9 (415); 5, 27 (II. 552). Esther 4, 16 n. (II. 33); 8, 15 až 17 (475). Job 1 nn. (II. 298); 1, 9 nn. (100) (II. 413); 1, 11 nn. (II. 549); 1, 12 (154) (340) (631) (II. 115); 1, 21 (255) (651) (II. 206); 2, 9 (II. 413); 2, 10 (II. 413); 3, 3 (333); 3, 4 (333); 3, 19 (II. 206); 4. 1 nn. (II. 163); 7, 1 (284) (485) (II. 210) (II. 214) (II. 217) (II. 246) (II. 418) (II. 567); 7, 20 (II. 366); 8, 19 (340); 9, 28 (II. 195); 12, 12 (230); 15, 14 až 16 (153); 17, 13 (131); 20, 5 (656); 20, 19 (II. 413); 24, 23 a 24 (II. 142); 25, 2 až 5 (102); 25, 3 (242); 25, 4 (153); 25, 5 (317); 26, 14 (24) 27, 20 (333); 28, 1 (II. 486); 29, 13 (II. 473); 29, 15 (126) (II. 412) (II. 413) (II. 460) (II. 473); 29, 16 (II. 412); 30, 29 (122); 31, 30 (481); 31, 32 (II. 473); 37, 15 (379); 39, 19 (251 (II. 225) (II. 226); 39, 20 (II. 226); 39, 21 (II. 227) (II. 228) 39, 22 (251) (II. 228); 39, 23 (251) (II. 228) (II. 229); 39, 24 (251) (II. 229); 39, 25 (674) (II. 229); 40, 10 (343); 40, 10 nn. (458); 40, 12 (361); 40, 18 (343) (462) (677) (II. 150); 40, 27 (462); 41, 1 (323); 41, 10 (366); 41, 15 (349) (675); 41, 24 (421) (457) (506); 41, 25 (457). Žalmy 1, 1 (383) (II. 350); 1, 1 až 3 (343) (II. 164); 1, 2 (181) (197) (217) (307) (387) (549) (692) (II. 350) (II. 511) (II. 535) 1, 3 (II. 535); 2, 2 (II. 104); 2, 6 (16); 2, 8 (46); 2, 9 (133); 2, 10 (237); 2, 11 (237) (II. 552) (II. 579); 4, 2 (651); 4, 5 (190); 5, 7 (II. 338) (II. 525) (II. 578) (II. 623); 6, 2 a 3 (677) 6, 7 (19) (II. 143) (II. 356) (II. 614); 7, 13 (85); 8, 4 (683);
645 2. (4.) Královská 1, 9 až 12 (420); 1, 10 (177) (II. 8); 1, 12 (177); 2, 23 a 24 (420); 5, 10 až 12 (II. 20); 6, 14 až 16 (II. 271) 6, 15 až 17 (471); 6, 15 nn. (666); 6, 17 (674); 9, 30 (128) 9, 33 (128) (129); 17, 14 (468); 19, 1 nn. (375); 19, 35 (375) (379) (413) (II. 125); 20, 1 nn. (103); 21, 16 (II. 86); 24, 1 nn. (497); 24, 11 nn. (605); 25, 9 (448). 1. Paralip. 11, 16 nn. (II. 443); 22, 8 (535); 28, 3 (449). 2. Paralip. 4, 4 (II. 429); 5, 12 nn. (236); 9, 1 nn. (II. 361); 32, 20 nn. (82); 36, 7 (II. 338); 36, 22 a 23 (448). Ezdráš 1, 1 a 3 (632); 1, 2 nn. (33); 1, 5 nn. (II. 204); 7, 10 (318). Nehemiáš (= 2. Ezdráš) 8, 10 (681) (II. 213); 9, 1 nn. a 10, 1 nn. (415); 9, 16 a 29 (468). 3. Ezdráš (apokr.) 4, 37 a 38 (629) (II. 638). Tobiáš 4, 9 a 11 (617); 5, 5 nn. (II. 6); 5, 12 (II. 368); 12, 14 (12) (68); 12, 15 (94) (134). Judit 2, 4 n. (497); 2, 14 (II. 37); 4, 8 a 9 (415); 5, 27 (II. 552). Esther 4, 16 n. (II. 33); 8, 15 až 17 (475). Job 1 nn. (II. 298); 1, 9 nn. (100) (II. 413); 1, 11 nn. (II. 549); 1, 12 (154) (340) (631) (II. 115); 1, 21 (255) (651) (II. 206); 2, 9 (II. 413); 2, 10 (II. 413); 3, 3 (333); 3, 4 (333); 3, 19 (II. 206); 4. 1 nn. (II. 163); 7, 1 (284) (485) (II. 210) (II. 214) (II. 217) (II. 246) (II. 418) (II. 567); 7, 20 (II. 366); 8, 19 (340); 9, 28 (II. 195); 12, 12 (230); 15, 14 až 16 (153); 17, 13 (131); 20, 5 (656); 20, 19 (II. 413); 24, 23 a 24 (II. 142); 25, 2 až 5 (102); 25, 3 (242); 25, 4 (153); 25, 5 (317); 26, 14 (24) 27, 20 (333); 28, 1 (II. 486); 29, 13 (II. 473); 29, 15 (126) (II. 412) (II. 413) (II. 460) (II. 473); 29, 16 (II. 412); 30, 29 (122); 31, 30 (481); 31, 32 (II. 473); 37, 15 (379); 39, 19 (251 (II. 225) (II. 226); 39, 20 (II. 226); 39, 21 (II. 227) (II. 228) 39, 22 (251) (II. 228); 39, 23 (251) (II. 228) (II. 229); 39, 24 (251) (II. 229); 39, 25 (674) (II. 229); 40, 10 (343); 40, 10 nn. (458); 40, 12 (361); 40, 18 (343) (462) (677) (II. 150); 40, 27 (462); 41, 1 (323); 41, 10 (366); 41, 15 (349) (675); 41, 24 (421) (457) (506); 41, 25 (457). Žalmy 1, 1 (383) (II. 350); 1, 1 až 3 (343) (II. 164); 1, 2 (181) (197) (217) (307) (387) (549) (692) (II. 350) (II. 511) (II. 535) 1, 3 (II. 535); 2, 2 (II. 104); 2, 6 (16); 2, 8 (46); 2, 9 (133); 2, 10 (237); 2, 11 (237) (II. 552) (II. 579); 4, 2 (651); 4, 5 (190); 5, 7 (II. 338) (II. 525) (II. 578) (II. 623); 6, 2 a 3 (677) 6, 7 (19) (II. 143) (II. 356) (II. 614); 7, 13 (85); 8, 4 (683);
Strana 646
646 8, 5 (II. 607); 9, 3 (588); 9, 8 (189); 9, 14 (II. 356); 10, 7 (368); 10, 9 (II. 103); 12, 6 (69); 12, 7 (372) (II. 162); 13, 3 (285); 14, 1 (176) (II. 151); 14, 2 (69); 14, 3 (69) (474); 15, 1 a 2 (II. 305); 15, 5 (II. 547); 16, 1 a 2 (II. 328) (II. 536); 16, 3 (II. 393); 16, 4 (652) (II. 498); 16, 5 (429); 16, 9 (II. 565); 17, 10 (523); 17, 15 (57) (265) (299); 18, 3 (II. 59) (II. 465); 18, 12 (5) (227) (450) (II. 575); 18, 15 (199); 19, 5 (323) (II. 306); 19, 6 (71); 19, 8 (157); 19, 9 (181) (II. 509) 19, 10 (601) (II. 420); 19, 15 (491); 21, 4 (219); 22, 2 (373) 22, 17 (II. 617); 22, 21 (II. 617); 22, 28 (98); 23, 4 (407) 23, 5 (284); 24, 3 a 4 (II. 354); 25, 7 (II. 346); 25, 10 (688) 27, 1 (54) (214) (454) (492) (II. 368) (II. 370) (II. 390); 27, 3 (454) (492) (II. 390); 29, 1 a 2 (II. 526); 29, 3 (77); 30, 6 (II. 493); 30, 7 (176) (II. 394); 30, 8 (176) (II. 394); 30, 10 (II. 605); 31, 3 (II. 376) (II. 500) (II. 532); 31, 11 (II. 356) (II. 474); 32, 9 (44) (363); 33, 3 (237) (590); 33, 17 (363); 34, 9 (II. 630); 34, 16 (68) (574); 34, 16 nn. (II. 204) (II. 230) 34, 17 (68) (574); 34, 20 (43) (117); 34, 22 (615); 35, 6 (426) (II. 10); 35, 26 (450); 36, 9 (II. 530); 36, 10 (1) (76) (301) (II. 321) (II. 362) (II. 530); 37, 20 (II. 156); 37, 35 a 36 (410) 38, 2 (II. 471); 38, 4 (481); 38, 5 (675); 38, 11 (II. 119) (II. 368); 38, 11 až 14 (II. 7); 38, 12 (II. 119); 39, 2 (271) (369) (599); 39, 4 (312); 41, 9 (II. 128); 42, 2 (6) (302) (585) (II. 321) (II. 419) (II. 530) (II. 608); 42, 3 (6) (279) (302) (447) (II. 321) (II. 327) (II. 589); 42, 4 (279) (302) (II. 305); 42, 5 (248) (279) (447) (II. 305); 43, 3 (II. 372) (II. 417) (II. 562): 45, 3 (17); 45, 5 (139); 45, 11 (583) (II. 389) (II. 581); 45, 11 nn. (46) (139) (II. 210); 46, 2 a 3 (272) (323); 46, 2 až 4 (680); 46, 5 (525) (II. 306) (II. 531); 46, 11 (II. 331); 47, 7 a 8 (637); 48, 9 (II. 534); 49, 13 (204) (234); 49, 21 (204) (234) (431) (501) (540) (II. 267); 50, 21 (II. 94); 51, 3 (285) (II 79) (II. 94); 51, 9 (20) (297); 51, 10 (II. 187); 51, 11 (71) (II 79); 51, 12 (78) (II. 79) (II. 316) (II. 532); 51, 14 (142); 51, 16 (129) (423) (641) (II. 451); 51, 19 (II. 447); 51, 20 (689) (II. 360) (II. 377) (II. 393) (II. 396); 52, 3 (II. 149); 52, 10 (259) (416) (II. 165) (II. 535); 53, 2 (176) (II. 151); 55, 6 (97) (II. 522); 55, 8 (466); 56, 4 (627); 57, 5 (84) (347); 58, 11 (265) (II. 51) (II. 175); 59, 11 (182); 60, 6 (626); 63, 7 a 8 (vulg.) (II. 351); 66, 13 a 14 (394); 66, 16 (57); 68, 5 (89); 68, 18 (II. 261); 69, 2 (298) (494) (585) (676) (II. 15) (II. 113) (II.
646 8, 5 (II. 607); 9, 3 (588); 9, 8 (189); 9, 14 (II. 356); 10, 7 (368); 10, 9 (II. 103); 12, 6 (69); 12, 7 (372) (II. 162); 13, 3 (285); 14, 1 (176) (II. 151); 14, 2 (69); 14, 3 (69) (474); 15, 1 a 2 (II. 305); 15, 5 (II. 547); 16, 1 a 2 (II. 328) (II. 536); 16, 3 (II. 393); 16, 4 (652) (II. 498); 16, 5 (429); 16, 9 (II. 565); 17, 10 (523); 17, 15 (57) (265) (299); 18, 3 (II. 59) (II. 465); 18, 12 (5) (227) (450) (II. 575); 18, 15 (199); 19, 5 (323) (II. 306); 19, 6 (71); 19, 8 (157); 19, 9 (181) (II. 509) 19, 10 (601) (II. 420); 19, 15 (491); 21, 4 (219); 22, 2 (373) 22, 17 (II. 617); 22, 21 (II. 617); 22, 28 (98); 23, 4 (407) 23, 5 (284); 24, 3 a 4 (II. 354); 25, 7 (II. 346); 25, 10 (688) 27, 1 (54) (214) (454) (492) (II. 368) (II. 370) (II. 390); 27, 3 (454) (492) (II. 390); 29, 1 a 2 (II. 526); 29, 3 (77); 30, 6 (II. 493); 30, 7 (176) (II. 394); 30, 8 (176) (II. 394); 30, 10 (II. 605); 31, 3 (II. 376) (II. 500) (II. 532); 31, 11 (II. 356) (II. 474); 32, 9 (44) (363); 33, 3 (237) (590); 33, 17 (363); 34, 9 (II. 630); 34, 16 (68) (574); 34, 16 nn. (II. 204) (II. 230) 34, 17 (68) (574); 34, 20 (43) (117); 34, 22 (615); 35, 6 (426) (II. 10); 35, 26 (450); 36, 9 (II. 530); 36, 10 (1) (76) (301) (II. 321) (II. 362) (II. 530); 37, 20 (II. 156); 37, 35 a 36 (410) 38, 2 (II. 471); 38, 4 (481); 38, 5 (675); 38, 11 (II. 119) (II. 368); 38, 11 až 14 (II. 7); 38, 12 (II. 119); 39, 2 (271) (369) (599); 39, 4 (312); 41, 9 (II. 128); 42, 2 (6) (302) (585) (II. 321) (II. 419) (II. 530) (II. 608); 42, 3 (6) (279) (302) (447) (II. 321) (II. 327) (II. 589); 42, 4 (279) (302) (II. 305); 42, 5 (248) (279) (447) (II. 305); 43, 3 (II. 372) (II. 417) (II. 562): 45, 3 (17); 45, 5 (139); 45, 11 (583) (II. 389) (II. 581); 45, 11 nn. (46) (139) (II. 210); 46, 2 a 3 (272) (323); 46, 2 až 4 (680); 46, 5 (525) (II. 306) (II. 531); 46, 11 (II. 331); 47, 7 a 8 (637); 48, 9 (II. 534); 49, 13 (204) (234); 49, 21 (204) (234) (431) (501) (540) (II. 267); 50, 21 (II. 94); 51, 3 (285) (II 79) (II. 94); 51, 9 (20) (297); 51, 10 (II. 187); 51, 11 (71) (II 79); 51, 12 (78) (II. 79) (II. 316) (II. 532); 51, 14 (142); 51, 16 (129) (423) (641) (II. 451); 51, 19 (II. 447); 51, 20 (689) (II. 360) (II. 377) (II. 393) (II. 396); 52, 3 (II. 149); 52, 10 (259) (416) (II. 165) (II. 535); 53, 2 (176) (II. 151); 55, 6 (97) (II. 522); 55, 8 (466); 56, 4 (627); 57, 5 (84) (347); 58, 11 (265) (II. 51) (II. 175); 59, 11 (182); 60, 6 (626); 63, 7 a 8 (vulg.) (II. 351); 66, 13 a 14 (394); 66, 16 (57); 68, 5 (89); 68, 18 (II. 261); 69, 2 (298) (494) (585) (676) (II. 15) (II. 113) (II.
Strana 647
647 238) (II. 529); 69, 3 (II. 15); 69, 23 (430) (II. 168); 69, 24 (430); 69, 26 (430); 69, 27 (430); 69, 28 (430); 69, 29 (149) (430) (II. 400); 72, 9 (II. 624); 73, 22 (131) (158) (II. 534); 73, 23 (81); 73, 23 až 26 (669); 74, 7 (448); 75, 9 (612); 76, 5 (II. 351); 76, 12 (394); 77, 6 (298); 77, 11 (81); 77, 15 (197) 78, 49 (631) (II. 10); 78, 65 (II. 51) (II. 78); 79, 2 (432) 80, 16 (81); 81, 4 (325); 81, 5 (325); 81, 11 (II. 482); 81, 12 a 13 (II. 605); 81, 14 a 15 (II. 508) (II. 606); 82, 6 (677) (II 331); 82, 7 (II. 128); 83, 2 až 6 (66); 83, 14 (67); 83, 17 (67) 84, 3 (II. 316); 84, 5 (247) (284) (II. 199); 84, 6 až 8 (382) 84, 11 (II. 569); 85, 8 (II. 566); 85, 9 (38) (356) (442) (II 315); 86, 17 (159) (456); 87, 1 (323) (410) (II. 353); 87, 3 (410) (II. 291) (II. 360); 88, 3 (312); 88, 4 (II. 78); 89, 2 (II. 331) 89, 15 (191); 89, 16 (285) (680); 89, 20 (II. 359); 89, 35 (II 577); 89, 39 (II. 359); 89, 49 (II. 160); 89, 50 (II. 161); 90, 4 (II. 271); 90, 11 (95) (644) II. 36) (II. 78) (II. 144) (II. 146) (II. 278) (II. 471); 90, 12 (II. 36) (II. 278); 91, 1 (359) (482) (627); 91, 2 (214) (464) (II. 59); 91, 5 (359) (482) (627); 91, 6 (359) (627) (II. 385) (II. 504) (II. 585); 91, 11 (674) (II. 6) (II. 11) II. 248) (II. 347); 91, 15 (54) (680); 92, 13 (405) (464) 92, 14 (405); 92, 15 (405) (464) (531) (578); 92, 16 (531) (578); 93, 3 a 4 (388); 94, 12 (1); 94, 19 (385) (II. 468) (II. 586); 95, 6 (383) (516) (II. 490); 95, 7 (47) (78) (399) (II. 490) 95, 8 (47) (48) (78) (399); 96, 1 (44) (237) (590); 97, 3 (192) 97, 10 (114); 98, 1 (44) (237) (590); 100, 3 (671) (II. 379) 100, 4 (II. 379); 100, 5 (II. 576); 101, 6 (383); 102, 4 (II. 202) 102, 26 až 28 (II. 278); 103, 1 (443) (II. 586); 103, 5 (214); 104, 4 (70) (233) (307) (639) (II. 11) (II. 58); 104, 6 (401); 104, 10 (295) (II. 531); 104, 15 (142); 104, 20 (II. 93) (II. 368) (II. 523); 104, 21 (II. 93) (II. 368); 104, 25 (323); 105, 30 (483); 106, 6 (441); 106, 24 (483); 106, 30 (462); 106, 31 (463); 107, 10 (II. 205) (II. 379); 107, 39 (145); 110, 1 (71) (191) (245) (247) (II. 252); 110, 4 (59); 110, 7 (II. 530); 111, 2 (II. 144); 111, 4 a 5 (427) (685); 111, 9 (II. 568); 111, 10 (235) 112, 1 (601); 112, 6 až 8 (147); 113, 4 a 7 (222) (II. 178); 113. 8 (II. 178); 114, 1 a 3 (285); 115, 1 (21) (219) (575) (II. 159) (II. 200); 115, 5 (125); 115, 6 (115); 116, 7 (II. 589); 116, 12 (II. 159); 116, 15 (615); 118, 15 (II. 306); 118, 15 a 16 (96) 118, 22 a 23 (II. 369); 119, 1 (279) (383); 119, 4 (II. 542) (II. 633); 119, 15 (II. 417); 119, 18 (7) (228); 119, 21 (II. 335);
647 238) (II. 529); 69, 3 (II. 15); 69, 23 (430) (II. 168); 69, 24 (430); 69, 26 (430); 69, 27 (430); 69, 28 (430); 69, 29 (149) (430) (II. 400); 72, 9 (II. 624); 73, 22 (131) (158) (II. 534); 73, 23 (81); 73, 23 až 26 (669); 74, 7 (448); 75, 9 (612); 76, 5 (II. 351); 76, 12 (394); 77, 6 (298); 77, 11 (81); 77, 15 (197) 78, 49 (631) (II. 10); 78, 65 (II. 51) (II. 78); 79, 2 (432) 80, 16 (81); 81, 4 (325); 81, 5 (325); 81, 11 (II. 482); 81, 12 a 13 (II. 605); 81, 14 a 15 (II. 508) (II. 606); 82, 6 (677) (II 331); 82, 7 (II. 128); 83, 2 až 6 (66); 83, 14 (67); 83, 17 (67) 84, 3 (II. 316); 84, 5 (247) (284) (II. 199); 84, 6 až 8 (382) 84, 11 (II. 569); 85, 8 (II. 566); 85, 9 (38) (356) (442) (II 315); 86, 17 (159) (456); 87, 1 (323) (410) (II. 353); 87, 3 (410) (II. 291) (II. 360); 88, 3 (312); 88, 4 (II. 78); 89, 2 (II. 331) 89, 15 (191); 89, 16 (285) (680); 89, 20 (II. 359); 89, 35 (II 577); 89, 39 (II. 359); 89, 49 (II. 160); 89, 50 (II. 161); 90, 4 (II. 271); 90, 11 (95) (644) II. 36) (II. 78) (II. 144) (II. 146) (II. 278) (II. 471); 90, 12 (II. 36) (II. 278); 91, 1 (359) (482) (627); 91, 2 (214) (464) (II. 59); 91, 5 (359) (482) (627); 91, 6 (359) (627) (II. 385) (II. 504) (II. 585); 91, 11 (674) (II. 6) (II. 11) II. 248) (II. 347); 91, 15 (54) (680); 92, 13 (405) (464) 92, 14 (405); 92, 15 (405) (464) (531) (578); 92, 16 (531) (578); 93, 3 a 4 (388); 94, 12 (1); 94, 19 (385) (II. 468) (II. 586); 95, 6 (383) (516) (II. 490); 95, 7 (47) (78) (399) (II. 490) 95, 8 (47) (48) (78) (399); 96, 1 (44) (237) (590); 97, 3 (192) 97, 10 (114); 98, 1 (44) (237) (590); 100, 3 (671) (II. 379) 100, 4 (II. 379); 100, 5 (II. 576); 101, 6 (383); 102, 4 (II. 202) 102, 26 až 28 (II. 278); 103, 1 (443) (II. 586); 103, 5 (214); 104, 4 (70) (233) (307) (639) (II. 11) (II. 58); 104, 6 (401); 104, 10 (295) (II. 531); 104, 15 (142); 104, 20 (II. 93) (II. 368) (II. 523); 104, 21 (II. 93) (II. 368); 104, 25 (323); 105, 30 (483); 106, 6 (441); 106, 24 (483); 106, 30 (462); 106, 31 (463); 107, 10 (II. 205) (II. 379); 107, 39 (145); 110, 1 (71) (191) (245) (247) (II. 252); 110, 4 (59); 110, 7 (II. 530); 111, 2 (II. 144); 111, 4 a 5 (427) (685); 111, 9 (II. 568); 111, 10 (235) 112, 1 (601); 112, 6 až 8 (147); 113, 4 a 7 (222) (II. 178); 113. 8 (II. 178); 114, 1 a 3 (285); 115, 1 (21) (219) (575) (II. 159) (II. 200); 115, 5 (125); 115, 6 (115); 116, 7 (II. 589); 116, 12 (II. 159); 116, 15 (615); 118, 15 (II. 306); 118, 15 a 16 (96) 118, 22 a 23 (II. 369); 119, 1 (279) (383); 119, 4 (II. 542) (II. 633); 119, 15 (II. 417); 119, 18 (7) (228); 119, 21 (II. 335);
Strana 648
648 119, 36 (691); 119, 46 (691); 119, 54 (284); 119, 71 (II. 498); 119, 96 (236) (279) (431) (II. 627); 119, 99 n. (98); 119, 103 (402); 119, 105 (382) (II. 191) (II. 235) (II. 518) (II. 571); 119 110 (II. 351); 119, 118 (II. 543); 119, 120 (73); 119, 125 (II 551); 119, 130 (157); 119, 131 (II. 48); 119, 133 (382); 119, 140 (386) (640); 119, 164 (632); (II. 493); 120, 3 a 4 (369) 120, 5 (279) (344) (588) (II. 356) (II. 519) (II. 589) (II. 609) 120, 6 (II. 519); 121, 1 (323); 121, 6 (89) (II. 502); 121, 8 (II 380); 122, 1 (382) (II. 569); 122, 2 (382) (II. 569); 122, 3 (II 359) (II. 501); 122, 4 (382) (II. 501); 122, 7 (382); 123, 2 (70) (544) (601); 126, 4 (II. 383); 127, 1 (II. 292) (II. 492); 128, 2 (II. 557); 128, 5 (II. 293); 132, 9 (91); 133, 1 (62) (111) (142) (II. 393); 133, 2 (62); 135, 16 (125); 137, 1 a 2 (285) (II. 139); 137, 3 (II. 139); 137, 4 (585) (654) (II. 175); 138, 1 (244) (637); 138, 17 (vulg.) (222) (286) (380) (654) (II. 178) (II. 320) (II. 572); 139, 5 až 11 (98); 139, 10 (96); 139, 11 (627) (II. 353); 139, 18 (II. 572); 139, 22 (II. 115) (II. 511); 142, 4 (383); 143, 2 (153) (677); 143, 5 (298); 143, 6 (II. 321); 143, 10 (626) (688) (II. 290) (II. 326) (II. 347) (II. 394); 143, 12 (II. 551); 144, 1 (469) (656); 144, 3 (23) (281); 144, 11 (II. 409); 144, 11 až 13 (669); 144, 11 až 15 (389); 144, 15 (669); 145, 9 (II. 144) (II. 515); 145, 16 (291); 146, 1 (443); 147, 12 a 13 (II. 294) (II. 361); 147, 13 (II. 362); 149, 1 (237) (590). Přísloví 1, 7 (II. 161); 1, 17 (205); 1, 24 (II. 206) (II. 630); 3, 12 (118) (651); 3, 14 (49) (179) (II. 73) (II. 455); 3, 18 (II. 535); 4, 27 (82); 5, 15 (302); 6, 20 až 22 (II. 507); 6, 23 (II. 507) 7, 4 (II. 245); 7, 10 (179); 7, 10 nn. (II. 83); 7, 22 (II. 83); 8, 11 (II. 455); 8, 14 až 17 (26); 8, 17 (46) (411); 8, 22 až 25 (26); 8, 22 až 30 (II. 611); 8, 27 a 28 (II. 390); 8, 29 (388) 8, 31 (287) (II. 488) (II. 584); 8, 34 (26); 9, 1 (51) (164) (II 70); 9, 2 (51); 9, 4 nn. (403); 9, 4 (404); 9, 10 (235); 9, 17 (79) (404) (493) (567) (II. 83); 11, 1 (257); 11, 2 (79) (295) (401) (II. 457); 11, 12 (II. 184); 11, 26 (II. 603); 13, 10 (156) (520) 13, 17 (10); 14, 13 (655); 14, 34 (178); 15, 3 (68); 15, 15 (466) 16, 2 (126); 16, 7 (157); 16, 14 a 15 (II. 178); 16, 16 (II. 455) 16, 18 (II. 178) (II. 583); 16, 32 (207) (665); 17, 3 (II. 424) 17, 14 (493); 18, 4 (584); 18, 17 (II. 495); 18, 21 (369); 19, 11 (536) (II. 482); 21, 9 (129); 22, 15 (408); 23, 34 (652); 23, 35 (652); 24, 16 (43); 24, 30 až 32 (174); 25, 3 (269) (389); 25,
648 119, 36 (691); 119, 46 (691); 119, 54 (284); 119, 71 (II. 498); 119, 96 (236) (279) (431) (II. 627); 119, 99 n. (98); 119, 103 (402); 119, 105 (382) (II. 191) (II. 235) (II. 518) (II. 571); 119 110 (II. 351); 119, 118 (II. 543); 119, 120 (73); 119, 125 (II 551); 119, 130 (157); 119, 131 (II. 48); 119, 133 (382); 119, 140 (386) (640); 119, 164 (632); (II. 493); 120, 3 a 4 (369) 120, 5 (279) (344) (588) (II. 356) (II. 519) (II. 589) (II. 609) 120, 6 (II. 519); 121, 1 (323); 121, 6 (89) (II. 502); 121, 8 (II 380); 122, 1 (382) (II. 569); 122, 2 (382) (II. 569); 122, 3 (II 359) (II. 501); 122, 4 (382) (II. 501); 122, 7 (382); 123, 2 (70) (544) (601); 126, 4 (II. 383); 127, 1 (II. 292) (II. 492); 128, 2 (II. 557); 128, 5 (II. 293); 132, 9 (91); 133, 1 (62) (111) (142) (II. 393); 133, 2 (62); 135, 16 (125); 137, 1 a 2 (285) (II. 139); 137, 3 (II. 139); 137, 4 (585) (654) (II. 175); 138, 1 (244) (637); 138, 17 (vulg.) (222) (286) (380) (654) (II. 178) (II. 320) (II. 572); 139, 5 až 11 (98); 139, 10 (96); 139, 11 (627) (II. 353); 139, 18 (II. 572); 139, 22 (II. 115) (II. 511); 142, 4 (383); 143, 2 (153) (677); 143, 5 (298); 143, 6 (II. 321); 143, 10 (626) (688) (II. 290) (II. 326) (II. 347) (II. 394); 143, 12 (II. 551); 144, 1 (469) (656); 144, 3 (23) (281); 144, 11 (II. 409); 144, 11 až 13 (669); 144, 11 až 15 (389); 144, 15 (669); 145, 9 (II. 144) (II. 515); 145, 16 (291); 146, 1 (443); 147, 12 a 13 (II. 294) (II. 361); 147, 13 (II. 362); 149, 1 (237) (590). Přísloví 1, 7 (II. 161); 1, 17 (205); 1, 24 (II. 206) (II. 630); 3, 12 (118) (651); 3, 14 (49) (179) (II. 73) (II. 455); 3, 18 (II. 535); 4, 27 (82); 5, 15 (302); 6, 20 až 22 (II. 507); 6, 23 (II. 507) 7, 4 (II. 245); 7, 10 (179); 7, 10 nn. (II. 83); 7, 22 (II. 83); 8, 11 (II. 455); 8, 14 až 17 (26); 8, 17 (46) (411); 8, 22 až 25 (26); 8, 22 až 30 (II. 611); 8, 27 a 28 (II. 390); 8, 29 (388) 8, 31 (287) (II. 488) (II. 584); 8, 34 (26); 9, 1 (51) (164) (II 70); 9, 2 (51); 9, 4 nn. (403); 9, 4 (404); 9, 10 (235); 9, 17 (79) (404) (493) (567) (II. 83); 11, 1 (257); 11, 2 (79) (295) (401) (II. 457); 11, 12 (II. 184); 11, 26 (II. 603); 13, 10 (156) (520) 13, 17 (10); 14, 13 (655); 14, 34 (178); 15, 3 (68); 15, 15 (466) 16, 2 (126); 16, 7 (157); 16, 14 a 15 (II. 178); 16, 16 (II. 455) 16, 18 (II. 178) (II. 583); 16, 32 (207) (665); 17, 3 (II. 424) 17, 14 (493); 18, 4 (584); 18, 17 (II. 495); 18, 21 (369); 19, 11 (536) (II. 482); 21, 9 (129); 22, 15 (408); 23, 34 (652); 23, 35 (652); 24, 16 (43); 24, 30 až 32 (174); 25, 3 (269) (389); 25,
Strana 649
649 13 (10); 25, 16 (II. 19); 25, 20 (II. 340); 25, 25 (392); 25, 26 (II. 19); 25, 27 (216) (II. 19); 25, 28 (II. 20); 26, 3 (252); 26, 11 (175) (II. 618); 26, 12 (174); 27, 23 (661); 28, 1 (207) (392); 30, 5 a 6 (II. 631); 30, 18 nn. (473); 30, 27 (353) 30, 30 (207) (392); 31, 10 (462) (II. 70); 31, 14 (II. 173); 31, 22 (II. 70); 31, 23 (197); 31, 29 (II. 488). Ecclesiastes 1, 2 (308) (454) (II. 504); 1, 5 (89); 1, 6 (89); 1, 10 (II. 363); 3, 1 a 2 (II. 182); 3, 2 (II. 183); 3, 3 (II. 183); 3, 4 (II. 183); 3, 5 až 8 (II. 184); 3, 8 (II. 185); 4, 2 (615) 5, 4 (394); 5, 5 (394); 7, 1 (146); 7, 9 (II. 495); 8, 8 (156) 8, 10 (145); 8, 11 (II. 143); 8, 14 (145); 9, 1 (145) (475) (582) (654) (II. 170) (II. 175) (II. 239) (II. 498) (II. 523) (II. 541) (II. 582); 9, 2 (145); 9, 3 (431); 9, 8 (146) (II. 44); 9, 10 (II 191) (II. 608); 9, 12 (II. 608); 9, 18 (207); 11, 7 (II. 368); 12, 8 (308). Píseň Šalom. 1, 2 (II. 347) (II. 563); 1, 3 (581) (II. 317) (II. 489) (II. 568); 1, 5 (II. 353) (II. 448) (II. 520) (II. 521); 1, 6 (89) (II. 448) (II. 504); 1, 7 (358) (II. 355); 1, 8 (455); 1, 9 (674) (II. 261); 1, 15 (455); 2, 1 nn. (204); 2, 2 (122) (595); 2, 3 (II. 535); 2, 4 (II. 489) (II. 629); 2, 6 (96); 2, 7 (40) (442); 2, 8 (205) (399) (II. 351) (II. 581); 2, 9 (183) (204) (II. 351) (II. 519); 2, 10 (40) (442) (II. 503); 2, 11 (442) (II. 503); 2, 12 (442); 2, 14 (442) (II. 188); 2, 15 (40); 3, 1 (II. 463) (II. 521) (II. 522); 3, 1 (627); 3, 2 (II. 522); 3, 4 (627); 3, 5 (II. 354); 3, 6 (II. 201) (II. 517); 3, 7 a 8 (243) (288); 3, 8 (652) 3, 9 a 10 (II. 484); 4, 6 (II. 351); 4, 7 (139) (382) (412) (641) (II. 219) (II. 300) (II. 469); 4, 8 (II. 219) (II. 589); 4, 16 (276) (II. 383); 5, 1 (II. 517); 5, 10 (296) (II. 422) (II. 452); 5, 11 (65) (II. 422); 5, 12 (II. 531); 6, 8 (II. 557); 6, 9 (62) (455) (II. 132) (II. 261) (II. 393) (II. 517) (II. 538); 7, 13 (II. 165); 8, 1 (442); 8, 3 (96); 8, 5 (II. 219); 8, 6 (494); 8, 7 (494); 8, 9 a 10 (II. 377). Moudr. 1, 1 (5); 1, 4 (219) (II. 585); 1, 5 (II. 456) (II. 585); 1, 7 (225); 3, 1 až 6 (II. 423); 3, 2 a 3 (231); 4, 1 (139); 4, 8 (445) (II. 202); 4, 9 (II. 202); 5, 1 (462) (II. 468); 5, 2 (438); 5, 3 (438) (II. 365); 5, 4 (295); 5, 4 nn. (159); 5, 5 (438); 5, 6 (88) (453) (II. 365); 5, 7 (88); 5, 17 (96); 6, 6 nn. (641); 6, 7 (II. 56); 6, 9 (II. 156); 7. 7 (226); 7, 7 až 9 (II. 161); 7, 8 (226); 7, 11 (226); 7, 12 a 13 (226); 8, 2 (564); 8, 19 až 21 (660); 9, 1 (660); 9, 4 (II. 259); 9, 4 a 10 nn. (660); 9, 15 (II. 519); 10, 12
649 13 (10); 25, 16 (II. 19); 25, 20 (II. 340); 25, 25 (392); 25, 26 (II. 19); 25, 27 (216) (II. 19); 25, 28 (II. 20); 26, 3 (252); 26, 11 (175) (II. 618); 26, 12 (174); 27, 23 (661); 28, 1 (207) (392); 30, 5 a 6 (II. 631); 30, 18 nn. (473); 30, 27 (353) 30, 30 (207) (392); 31, 10 (462) (II. 70); 31, 14 (II. 173); 31, 22 (II. 70); 31, 23 (197); 31, 29 (II. 488). Ecclesiastes 1, 2 (308) (454) (II. 504); 1, 5 (89); 1, 6 (89); 1, 10 (II. 363); 3, 1 a 2 (II. 182); 3, 2 (II. 183); 3, 3 (II. 183); 3, 4 (II. 183); 3, 5 až 8 (II. 184); 3, 8 (II. 185); 4, 2 (615) 5, 4 (394); 5, 5 (394); 7, 1 (146); 7, 9 (II. 495); 8, 8 (156) 8, 10 (145); 8, 11 (II. 143); 8, 14 (145); 9, 1 (145) (475) (582) (654) (II. 170) (II. 175) (II. 239) (II. 498) (II. 523) (II. 541) (II. 582); 9, 2 (145); 9, 3 (431); 9, 8 (146) (II. 44); 9, 10 (II 191) (II. 608); 9, 12 (II. 608); 9, 18 (207); 11, 7 (II. 368); 12, 8 (308). Píseň Šalom. 1, 2 (II. 347) (II. 563); 1, 3 (581) (II. 317) (II. 489) (II. 568); 1, 5 (II. 353) (II. 448) (II. 520) (II. 521); 1, 6 (89) (II. 448) (II. 504); 1, 7 (358) (II. 355); 1, 8 (455); 1, 9 (674) (II. 261); 1, 15 (455); 2, 1 nn. (204); 2, 2 (122) (595); 2, 3 (II. 535); 2, 4 (II. 489) (II. 629); 2, 6 (96); 2, 7 (40) (442); 2, 8 (205) (399) (II. 351) (II. 581); 2, 9 (183) (204) (II. 351) (II. 519); 2, 10 (40) (442) (II. 503); 2, 11 (442) (II. 503); 2, 12 (442); 2, 14 (442) (II. 188); 2, 15 (40); 3, 1 (II. 463) (II. 521) (II. 522); 3, 1 (627); 3, 2 (II. 522); 3, 4 (627); 3, 5 (II. 354); 3, 6 (II. 201) (II. 517); 3, 7 a 8 (243) (288); 3, 8 (652) 3, 9 a 10 (II. 484); 4, 6 (II. 351); 4, 7 (139) (382) (412) (641) (II. 219) (II. 300) (II. 469); 4, 8 (II. 219) (II. 589); 4, 16 (276) (II. 383); 5, 1 (II. 517); 5, 10 (296) (II. 422) (II. 452); 5, 11 (65) (II. 422); 5, 12 (II. 531); 6, 8 (II. 557); 6, 9 (62) (455) (II. 132) (II. 261) (II. 393) (II. 517) (II. 538); 7, 13 (II. 165); 8, 1 (442); 8, 3 (96); 8, 5 (II. 219); 8, 6 (494); 8, 7 (494); 8, 9 a 10 (II. 377). Moudr. 1, 1 (5); 1, 4 (219) (II. 585); 1, 5 (II. 456) (II. 585); 1, 7 (225); 3, 1 až 6 (II. 423); 3, 2 a 3 (231); 4, 1 (139); 4, 8 (445) (II. 202); 4, 9 (II. 202); 5, 1 (462) (II. 468); 5, 2 (438); 5, 3 (438) (II. 365); 5, 4 (295); 5, 4 nn. (159); 5, 5 (438); 5, 6 (88) (453) (II. 365); 5, 7 (88); 5, 17 (96); 6, 6 nn. (641); 6, 7 (II. 56); 6, 9 (II. 156); 7. 7 (226); 7, 7 až 9 (II. 161); 7, 8 (226); 7, 11 (226); 7, 12 a 13 (226); 8, 2 (564); 8, 19 až 21 (660); 9, 1 (660); 9, 4 (II. 259); 9, 4 a 10 nn. (660); 9, 15 (II. 519); 10, 12
Strana 650
650 (II. 213); 11, 19 (87); 11, 24 (17); 12, 13 a 14 (195); 13, 1 (236); 16, 20 (427); 17, 17 (611); 18, 14 (189) (304) (II. 204) (II. 258); 18, 15 (84) (189) (304) (622) (II. 204) (II. 258); 18. 16 (622); 18, 20 (622); 18, 24 (62). Ecclesiasticus 1, 14 (603) (II. 455); 1, 16 (II. 455); 1, 25 (601); 1, 27 (601); 1, 33 (II. 455); 2, 1 (253) (278) (462) (601) (653) (II. 15) (II. 21) (II. 217) (II. 348); 2, 4 až 6 (II. 424); 2, 20 (II. 217); 3, 20 (II. 67); 7, 4 (196); 7, 37 (22); 7, 40 (II. 157) (II. 590) (II. 608); 9, 9 (130); 9, 10 (130); 10, 11 (II. 93); 10, 15 (II. 178); 10, 17 (196); 11, 9 (318); 15, 3 (585); 15, 9 (II. 207); 15, 18 (II. 332); 18, 5 (II. 631); 18, 19 (318); 18, 23 (II. 217); 20, 32 (II. 603); 22, 11 (115); 22, 24 (II. 107); 23, 28 (125); 24, 7 (II. 302); 24, 8 (215); 24, 29 (265) (280) (295) (299); 25, 22 až 24 (128); 25, 26 (129); 27, 12 (330); 28, 6 (II. 199); 30, 1 (651); 30, 24 (384); 31, 1 (140); 31, 8 (II. 410); 31, 8 a 9 (596); 31, 10 (II. 330); 32, 1 (191); 34, 25 (II. 87); 38, 21 (II. 199); 39, 1 až 4 (197); 39, 7 (197); 39, 32 (134); 39, 33 (134) (393) (II. 241); 39, 34 (134); 39, 35 nn. (134); 40, 9 (II. 39); 41, 17 (II. 603); 43, 10 (106); 43, 26 (388); 45, 20 (380); 48, 9 (674); 51, 23 (II. 597). Izaiáš 1, 4 až 8 (II. 5); 1, 5 (II. 55) (II. 118) (II. 544); 1, 11 (II. 180); 1, 15 (II. 180); 1, 16 (19) (243) (297) (II. 212) (II. 223) (II. 449) (II. 529); 1, 17 (II. 223); 1, 18 (19) (253) (297 (II. 223); 1, 21 (II. 64) (II. 118) (II. 567); 1, 24 (II. 51); 1, 25 (32); 1, 26 (32) (164); 2, 2 a 3 (II. 360) (II. 508); 2. 7 (187); 2, 8 (187); 2, 10 (187) (466) (491) (II. 14) (II. 234) 2, 11 (440) (II. 34); 2, 12 (440) (II. 14) (II. 34); 2, 13 (440); 2, 18 (440); 2, 20 (440); 2, 21 (II. 234); 3, 1 (II. 64); 3, 10 (92); 3, 12 (II. 64); 3, 14 (II. 193); 3, 14 a 15 (II. 35); 4, 1 (10); 4, 2 (10); 5, 2 (II. 8); 5, 5 (625) (II. 8); 5, 6 (25) (625) (II. 8); 5, 12 (II. 186); 5, 14 (678); 5, 20 (200) (620) (II 86) (II. 366); 5, 24 (524); 5, 25 (524); 6, 1 (94) (215) (II. 548); 6, 1 nn. (189) (II. 385); 6, 1 až 7 (468); 6, 2 (75) (215) (397) (II. 382); 6, 2 nn. (76) (213); 6, 3 (217) (II. 248); 6 4 (94); 6, 5 (94) (128) (436) (II. 159) (II. 184) (II. 334) (II 385); 6, 5 až 7 (307); 6, 6 (288) (376); 6, 6 n. (12) (439); 6, 9 a 10 (228); 6, 10 (584) (II. 78) (II. 87) (II. 205) (II. 209) (II. 254) (II. 288) (II. 302) (II. 344) (II. 385) (II. 389) (II. 512) (II. 591); 7, 10 až 14 (453); 7, 11 až 14 (II. 196); 8, 1 (149); 8, 6 (II. 20); 8, 6 a 7 (494) (II. 113); 8. 14 a 15
650 (II. 213); 11, 19 (87); 11, 24 (17); 12, 13 a 14 (195); 13, 1 (236); 16, 20 (427); 17, 17 (611); 18, 14 (189) (304) (II. 204) (II. 258); 18, 15 (84) (189) (304) (622) (II. 204) (II. 258); 18. 16 (622); 18, 20 (622); 18, 24 (62). Ecclesiasticus 1, 14 (603) (II. 455); 1, 16 (II. 455); 1, 25 (601); 1, 27 (601); 1, 33 (II. 455); 2, 1 (253) (278) (462) (601) (653) (II. 15) (II. 21) (II. 217) (II. 348); 2, 4 až 6 (II. 424); 2, 20 (II. 217); 3, 20 (II. 67); 7, 4 (196); 7, 37 (22); 7, 40 (II. 157) (II. 590) (II. 608); 9, 9 (130); 9, 10 (130); 10, 11 (II. 93); 10, 15 (II. 178); 10, 17 (196); 11, 9 (318); 15, 3 (585); 15, 9 (II. 207); 15, 18 (II. 332); 18, 5 (II. 631); 18, 19 (318); 18, 23 (II. 217); 20, 32 (II. 603); 22, 11 (115); 22, 24 (II. 107); 23, 28 (125); 24, 7 (II. 302); 24, 8 (215); 24, 29 (265) (280) (295) (299); 25, 22 až 24 (128); 25, 26 (129); 27, 12 (330); 28, 6 (II. 199); 30, 1 (651); 30, 24 (384); 31, 1 (140); 31, 8 (II. 410); 31, 8 a 9 (596); 31, 10 (II. 330); 32, 1 (191); 34, 25 (II. 87); 38, 21 (II. 199); 39, 1 až 4 (197); 39, 7 (197); 39, 32 (134); 39, 33 (134) (393) (II. 241); 39, 34 (134); 39, 35 nn. (134); 40, 9 (II. 39); 41, 17 (II. 603); 43, 10 (106); 43, 26 (388); 45, 20 (380); 48, 9 (674); 51, 23 (II. 597). Izaiáš 1, 4 až 8 (II. 5); 1, 5 (II. 55) (II. 118) (II. 544); 1, 11 (II. 180); 1, 15 (II. 180); 1, 16 (19) (243) (297) (II. 212) (II. 223) (II. 449) (II. 529); 1, 17 (II. 223); 1, 18 (19) (253) (297 (II. 223); 1, 21 (II. 64) (II. 118) (II. 567); 1, 24 (II. 51); 1, 25 (32); 1, 26 (32) (164); 2, 2 a 3 (II. 360) (II. 508); 2. 7 (187); 2, 8 (187); 2, 10 (187) (466) (491) (II. 14) (II. 234) 2, 11 (440) (II. 34); 2, 12 (440) (II. 14) (II. 34); 2, 13 (440); 2, 18 (440); 2, 20 (440); 2, 21 (II. 234); 3, 1 (II. 64); 3, 10 (92); 3, 12 (II. 64); 3, 14 (II. 193); 3, 14 a 15 (II. 35); 4, 1 (10); 4, 2 (10); 5, 2 (II. 8); 5, 5 (625) (II. 8); 5, 6 (25) (625) (II. 8); 5, 12 (II. 186); 5, 14 (678); 5, 20 (200) (620) (II 86) (II. 366); 5, 24 (524); 5, 25 (524); 6, 1 (94) (215) (II. 548); 6, 1 nn. (189) (II. 385); 6, 1 až 7 (468); 6, 2 (75) (215) (397) (II. 382); 6, 2 nn. (76) (213); 6, 3 (217) (II. 248); 6 4 (94); 6, 5 (94) (128) (436) (II. 159) (II. 184) (II. 334) (II 385); 6, 5 až 7 (307); 6, 6 (288) (376); 6, 6 n. (12) (439); 6, 9 a 10 (228); 6, 10 (584) (II. 78) (II. 87) (II. 205) (II. 209) (II. 254) (II. 288) (II. 302) (II. 344) (II. 385) (II. 389) (II. 512) (II. 591); 7, 10 až 14 (453); 7, 11 až 14 (II. 196); 8, 1 (149); 8, 6 (II. 20); 8, 6 a 7 (494) (II. 113); 8. 14 a 15
Strana 651
651 (II. 369); 9, 1 a 2 (600); 9, 6 (3) (179) (307) (310) (313) (317) (319) (376) (419) (II. 247) (II. 254); 9, 7 (190); 9, 14 (66); 9, 15 (66) (369); 10, 12 a 13 (II. 100); 10, 25 a 26 (398); 11, 1 (453) (II. 304) (II. 625); 11, 1 nn. (II. 531); 11, 2 (135) (459) (II. 209) (II. 260) (II. 261) (II. 304); 11, 10 (428) (453) (576); 12, 3 (302) (II. 322); 12, 6 (107); 13, 2 (323) (II. 96); 13, 3 (II. 11); 13, 5 (II. 11); 13, 12 (II. 425); 13, 12 nn. (II. 424); 13, 19 až 22 (II. 132); 13, 21 (465); 13, 22 (465); 14, 11 (132); 14, 12 (111) (326) (II. 88) (II. 151) (II. 536); 14, 13 (122) (176) (II. 151) (II. 383); 14, 14 (122) (176) (459) (II. 151); 14, 15 (II. 151); 14, 22 (605) 15, 12 až 14 (517); 16, 1 (300); 16, 6 (326) (457) (503); 17 12 (II. 14); 18, 1 (350) (387) (388) (428); 18, 2 (388) (428); 18, 2 nn. (II. 11); 18, 3 (428); 19, 1 (626); 21, 4 (II. 118); 21, 9 (II. 128); 22, 12 a 13 (391) (II. 45) (II. 186); 22, 14 (II. 186); 23, 8 a 9 (II. 158); 23, 16 (II. 76); 24, 16 (393); 24, 18 (161) (391); 25, 8 (II. 286); 26, 1 (II. 377); 26, 12 (682); 26, 19 (II. 14); 26, 20 (271) (II. 14); 27, 1 (85); 27, 8 (II. 150; 27, 9 ( ?) (398); 28, 1 (223); 28, 5 (223); 28, 6 (223); 28, 16 (692); 28, 19 (162) (179) (181) (651); 29, 9 až 11 (385); 29, 11 (228) (271) (II. 602); 29, 13 (244) (II. 54) (II. 555); 29, 14 (II. 18); 29, 14 a 15 (385); 30, 19 (40); 30, 20 (40) (429); 30, 21 (38) (40) (430); 31, 1 (675); 33, 7 (244) (307) (318) (II. 126); 34, 11 (II. 133); 34, 11 nn. (77) 34. 13 (II. 133); 34, 14 (II. 133) (II. 134); 34, 14 až 16 (II. 133); 34, 16 (II. 136); 35, 9 a 10 (II. 188); 37, 3 (131); 38 2 a 3 (II. 508); 40, 1 a 2 (77) (96); 40, 2 (78); 40, 3 (78) (II. 554); 40, 4 (78); 40, 9 (II. 352); 41, 4 a 5 (27); 41, 10 (96) 41, 14 (96); 42, 1 (II. 247); 42, 8 (66) (II. 149); 42, 10 (237) 42, 19 (115); 43, 10 a 12 (691); 44, 3 (II. 529); 44, 8 (197); 45, 8 (II. 225); 45, 23 (II. 624); 46, 3 (98); 46, 4 (98); 46, 5 (98) (II. 520); 46, 8 (98) (II. 244); 46, 9 (II. 244) (II. 500) (II. 574); 46, 9 a 10 (27) (98); 46, 10 (102) (157) (224) (635) (II. 36) (II. 95) (II. 181) (II. 393); 47, 3 až 9 (II. 153); 47, 10 a 11 (II. 153); 47, 13 (II. 153); 48, 9 (75); 48, 10 (75) (665); 48, 11 (66) (75); 48, 17 (1) (38); 48, 22 (255) (II. 120); 49, 18 (61); 50, 2 (98) (II. 320); 50, 3 (415); 50, 6 (II. 562) 50, 11 (364) (II. 57) (II. 156) (II. 175); 51, 2 (II. 254); 51, 3 (441); 51, 17 (II. 517); 52, 1 (II. 478) (II. 561); 52, 2 (II. 369) (II. 517) (II. 561); 52, 7 (389); 52, 11 (II. 449); 53,
651 (II. 369); 9, 1 a 2 (600); 9, 6 (3) (179) (307) (310) (313) (317) (319) (376) (419) (II. 247) (II. 254); 9, 7 (190); 9, 14 (66); 9, 15 (66) (369); 10, 12 a 13 (II. 100); 10, 25 a 26 (398); 11, 1 (453) (II. 304) (II. 625); 11, 1 nn. (II. 531); 11, 2 (135) (459) (II. 209) (II. 260) (II. 261) (II. 304); 11, 10 (428) (453) (576); 12, 3 (302) (II. 322); 12, 6 (107); 13, 2 (323) (II. 96); 13, 3 (II. 11); 13, 5 (II. 11); 13, 12 (II. 425); 13, 12 nn. (II. 424); 13, 19 až 22 (II. 132); 13, 21 (465); 13, 22 (465); 14, 11 (132); 14, 12 (111) (326) (II. 88) (II. 151) (II. 536); 14, 13 (122) (176) (II. 151) (II. 383); 14, 14 (122) (176) (459) (II. 151); 14, 15 (II. 151); 14, 22 (605) 15, 12 až 14 (517); 16, 1 (300); 16, 6 (326) (457) (503); 17 12 (II. 14); 18, 1 (350) (387) (388) (428); 18, 2 (388) (428); 18, 2 nn. (II. 11); 18, 3 (428); 19, 1 (626); 21, 4 (II. 118); 21, 9 (II. 128); 22, 12 a 13 (391) (II. 45) (II. 186); 22, 14 (II. 186); 23, 8 a 9 (II. 158); 23, 16 (II. 76); 24, 16 (393); 24, 18 (161) (391); 25, 8 (II. 286); 26, 1 (II. 377); 26, 12 (682); 26, 19 (II. 14); 26, 20 (271) (II. 14); 27, 1 (85); 27, 8 (II. 150; 27, 9 ( ?) (398); 28, 1 (223); 28, 5 (223); 28, 6 (223); 28, 16 (692); 28, 19 (162) (179) (181) (651); 29, 9 až 11 (385); 29, 11 (228) (271) (II. 602); 29, 13 (244) (II. 54) (II. 555); 29, 14 (II. 18); 29, 14 a 15 (385); 30, 19 (40); 30, 20 (40) (429); 30, 21 (38) (40) (430); 31, 1 (675); 33, 7 (244) (307) (318) (II. 126); 34, 11 (II. 133); 34, 11 nn. (77) 34. 13 (II. 133); 34, 14 (II. 133) (II. 134); 34, 14 až 16 (II. 133); 34, 16 (II. 136); 35, 9 a 10 (II. 188); 37, 3 (131); 38 2 a 3 (II. 508); 40, 1 a 2 (77) (96); 40, 2 (78); 40, 3 (78) (II. 554); 40, 4 (78); 40, 9 (II. 352); 41, 4 a 5 (27); 41, 10 (96) 41, 14 (96); 42, 1 (II. 247); 42, 8 (66) (II. 149); 42, 10 (237) 42, 19 (115); 43, 10 a 12 (691); 44, 3 (II. 529); 44, 8 (197); 45, 8 (II. 225); 45, 23 (II. 624); 46, 3 (98); 46, 4 (98); 46, 5 (98) (II. 520); 46, 8 (98) (II. 244); 46, 9 (II. 244) (II. 500) (II. 574); 46, 9 a 10 (27) (98); 46, 10 (102) (157) (224) (635) (II. 36) (II. 95) (II. 181) (II. 393); 47, 3 až 9 (II. 153); 47, 10 a 11 (II. 153); 47, 13 (II. 153); 48, 9 (75); 48, 10 (75) (665); 48, 11 (66) (75); 48, 17 (1) (38); 48, 22 (255) (II. 120); 49, 18 (61); 50, 2 (98) (II. 320); 50, 3 (415); 50, 6 (II. 562) 50, 11 (364) (II. 57) (II. 156) (II. 175); 51, 2 (II. 254); 51, 3 (441); 51, 17 (II. 517); 52, 1 (II. 478) (II. 561); 52, 2 (II. 369) (II. 517) (II. 561); 52, 7 (389); 52, 11 (II. 449); 53,
Strana 652
652 3 (231); 53, 4 (268); 53, 7 (231) (301) (529); 53, 8 (686); 53, 10 (412); 54, 1 a 2 (II. 310); 54, 4 (II. 310); 54, 7 (195) 54, 8 (II. 310); 54, 8 až 10 (380); 54, 10 (195); 54, 11 (II. 433); 54, 11 n. (II. 368); 54, 13 (II. 503); 54, 16 (49); 55 1 (II. 536); 55, 6 (II. 515); 55, 13 (428); 56, 7 (II. 493) 57, 1 (II. 616); 57, 15 (II. 209); 57, 20 (246) (323) (389) (II. 14) (II. 178); 57, 21 (255) (389); 58, 1 (308) (392) (II. 187) (II. 198); 59, 1 (II. 236) (II. 406); 59, 2 (II. 63) (II. 406); 59, 3 (II. 406); 59, 4 (II. 406); 59, 5 (I1. 406); 60, 1 (53) (II. 367) (II. 517); 60, 1 až 5 (II. 587); 60, 2 (53) (II. 367); 60, 5 (390) (II. 14) (II. 517); 60, 8 (24) (378) (625) (II. 44); 60, 10 (II. 514); 60, 11 (II. 514); 60, 13 (157); 60, 14 (157); 60, 15 (157) (II. 310); 60, 18 až 22 (II. 310); 62, 3 a 4 (II. 311); 62, 4 až 6 (43) (44); 62, 6 (242) (288); 62, 11 (II. 580) (II. 587); 63, 1 (650) (II. 266); 63, 1 n. (II 234); 63, 1 až 3 (II. 238) (II. 449); 64, 1 (II. 225); 64, 6 (11 195); 65, 2 (678); 66, 1 (421) (II. 258) (II. 365) (II. 548) 66, 2 (222) (II. 74) (II. 230) (II. 258) (II. 299) (II. 365) (II. 475) (II. 595); 66, 3 (II. 74) (II. 230); 66, 7 (II. 286) 66, 10 až 13 (II. 310); 66, 23 (II. 286) (II. 538); 66, 24 (II. 133) (II. 339) (II. 340). Jeremiáš 1, 5 (145); 1, 8 (II. 370); 1, 10 (309) (689); 1, 14 (II. 450); 1, 18 (II. 376); 2, 13 (609) (II. 18) (II. 31) (II. 111) (II. 321) (II. 529); 2, 19 (II. 156) (II. 168) (II. 185) (II. 251); 2, 32 (454) (455); 2, 36 (II. 120); 3, 1 (371) (II. 132); 3, 2 (112) (II. 222) (II. 302) (II. 532); 3, 2 a 3 (464); 3, 2 nn. (625); 3, 3 (II. 79) (II. 406) (II. 622); 3, 6 (372); 3, 7 nn. (371); 3, 10 (172) (II. 182); 4, 19 (404); 4, 23 (186); 5, 23 a 24 (II. 179); 5, 25 (II. 180); 5, 27 a 28 (II. 180); 6, 13 (269) (II. 396); 6, 16 (II. 231); 6, 26 (415) (II. 179); 7, 2 (462) (II. 379) (II. 380); 7, 18 (454); 8, 10 (269); 8, 20 (640); 9, 1 (II. 128) (II. 324) (II. 357) (II. 523); 9, 2 (491) (II. 324); 9, 3 (491) (II. 180); 9, 4 (II. 180) (II. 438); 9, 23 n. (178); 11, 4 (151); 11, 11 (199); 11, 13 (II. 76); 11, 15 (II 76); 11, 16 (II. 76); 11, 19 (231); 12, 1 (II. 88); 12, 2 (II. 466); 14, 14 (109); 15, 19 (45) (II. 31) (II. 89); 16, 17 (II. 147); 16, 18 (II. 147); 17, 1 (II. 80) (II. 82) (II. 317); 17, 5 až 8 (II. 232); 17, 7 (420); 17, 9 (354); 17, 10 (16) (II. 427); 17, 16 (627); 17, 18 (607) (II. 163) (II. 221); 20, 14 (333); 22, 4 a 5 (465); 23, 21 (377); 23, 26 (9); 23, 32 (109);
652 3 (231); 53, 4 (268); 53, 7 (231) (301) (529); 53, 8 (686); 53, 10 (412); 54, 1 a 2 (II. 310); 54, 4 (II. 310); 54, 7 (195) 54, 8 (II. 310); 54, 8 až 10 (380); 54, 10 (195); 54, 11 (II. 433); 54, 11 n. (II. 368); 54, 13 (II. 503); 54, 16 (49); 55 1 (II. 536); 55, 6 (II. 515); 55, 13 (428); 56, 7 (II. 493) 57, 1 (II. 616); 57, 15 (II. 209); 57, 20 (246) (323) (389) (II. 14) (II. 178); 57, 21 (255) (389); 58, 1 (308) (392) (II. 187) (II. 198); 59, 1 (II. 236) (II. 406); 59, 2 (II. 63) (II. 406); 59, 3 (II. 406); 59, 4 (II. 406); 59, 5 (I1. 406); 60, 1 (53) (II. 367) (II. 517); 60, 1 až 5 (II. 587); 60, 2 (53) (II. 367); 60, 5 (390) (II. 14) (II. 517); 60, 8 (24) (378) (625) (II. 44); 60, 10 (II. 514); 60, 11 (II. 514); 60, 13 (157); 60, 14 (157); 60, 15 (157) (II. 310); 60, 18 až 22 (II. 310); 62, 3 a 4 (II. 311); 62, 4 až 6 (43) (44); 62, 6 (242) (288); 62, 11 (II. 580) (II. 587); 63, 1 (650) (II. 266); 63, 1 n. (II 234); 63, 1 až 3 (II. 238) (II. 449); 64, 1 (II. 225); 64, 6 (11 195); 65, 2 (678); 66, 1 (421) (II. 258) (II. 365) (II. 548) 66, 2 (222) (II. 74) (II. 230) (II. 258) (II. 299) (II. 365) (II. 475) (II. 595); 66, 3 (II. 74) (II. 230); 66, 7 (II. 286) 66, 10 až 13 (II. 310); 66, 23 (II. 286) (II. 538); 66, 24 (II. 133) (II. 339) (II. 340). Jeremiáš 1, 5 (145); 1, 8 (II. 370); 1, 10 (309) (689); 1, 14 (II. 450); 1, 18 (II. 376); 2, 13 (609) (II. 18) (II. 31) (II. 111) (II. 321) (II. 529); 2, 19 (II. 156) (II. 168) (II. 185) (II. 251); 2, 32 (454) (455); 2, 36 (II. 120); 3, 1 (371) (II. 132); 3, 2 (112) (II. 222) (II. 302) (II. 532); 3, 2 a 3 (464); 3, 2 nn. (625); 3, 3 (II. 79) (II. 406) (II. 622); 3, 6 (372); 3, 7 nn. (371); 3, 10 (172) (II. 182); 4, 19 (404); 4, 23 (186); 5, 23 a 24 (II. 179); 5, 25 (II. 180); 5, 27 a 28 (II. 180); 6, 13 (269) (II. 396); 6, 16 (II. 231); 6, 26 (415) (II. 179); 7, 2 (462) (II. 379) (II. 380); 7, 18 (454); 8, 10 (269); 8, 20 (640); 9, 1 (II. 128) (II. 324) (II. 357) (II. 523); 9, 2 (491) (II. 324); 9, 3 (491) (II. 180); 9, 4 (II. 180) (II. 438); 9, 23 n. (178); 11, 4 (151); 11, 11 (199); 11, 13 (II. 76); 11, 15 (II 76); 11, 16 (II. 76); 11, 19 (231); 12, 1 (II. 88); 12, 2 (II. 466); 14, 14 (109); 15, 19 (45) (II. 31) (II. 89); 16, 17 (II. 147); 16, 18 (II. 147); 17, 1 (II. 80) (II. 82) (II. 317); 17, 5 až 8 (II. 232); 17, 7 (420); 17, 9 (354); 17, 10 (16) (II. 427); 17, 16 (627); 17, 18 (607) (II. 163) (II. 221); 20, 14 (333); 22, 4 a 5 (465); 23, 21 (377); 23, 26 (9); 23, 32 (109);
Strana 653
653 25, 9 a 11 (II. 549); 27, 15 (109); 29, 9 (109); 31, 3 (17); 31, 15 (303); 31, 22 (II. 314); 31, 31 (II. 318); 31, 33 (II. 318) (II. 571); 31, 34 (300) (II. 318) (II. 503); 33, 11 (442); 33, 17 a 18 (II. 69); 47, 2 (494); 48, 10 (424) (515) (535) (548); 48, 29 (326); 49, 18 (608); 50, 14 (II. 217); 50, 40 (608); 51, 1 nn. (605); 51, 6 (605); 51, 7 (609) (610); 51, 8 (II. 128) (II. 175); 51, 9 (607) (II. 156); 51, 45 (II. 139). Pláč Jeremiášův 1, 1 (II. 119) (II. 152); 1, 1 nn. (587) (II. 8); 1, 2 (II. 119); 1, 3 (426); 1, 4 (II. 404); 1, 6 (II. 119); 1, 8 (340) (500) (610) (644) (II. 405) (II. 543); 1, 12 (640); 2, 13 (201); 2, 20 (640); 4, 1 (II. 455) (II. 465); 4, 6 (435); 4, 8 (257); 4, 20 (II. 554); 5, 10 (II. 447); 5, 15 (236); 5, 16 (II. 212). Baruch 3, 36 a 37 (234); 3, 38 (419); 4, 1 (234) (386); 4, 3 (386); 5, 1 nn. (II. 531). Ezechiel 1, 4 a 5 (205); 1, 6 (214); 1, 27 a 28 (93); 2, 6 (122) (342) (II. 299) (II. 407) (II. 588); 2, 8 (27) (400); 2, 9 (400); 2, 9 a 10 (28) (150) (225); 3, 8 a 9 (II. 370); 3, 17 (103); 3, 18 a 20 (534) (II. 399); 4, 6 (436); 6, 7 (94) (265) (283) (II. 390); 6, 10 (II. 75); 6, 11 (661); 6, 14 (II. 75); 8, 1 nn. (648); 8, 8 (II. 30); 8, 14 (130); 8, 16 (II. 30); 9, 1 (II. 78); 9, 1 nn. (648); 9, 4 nn. (85) (344); 9, 5 (II. 438); 9, 5 n. (92) (648); 9, 6 (449); 13, 2 a 3 (II. 377); 13, 5 (II. 377); 13, 11 nn. (II. 38); 16, 7 až 17 (II. 65); 16, 10 (II. 70); 16, 17 (555) (II. 75); 16, 42 (182); 16, 57 (130); 17, 1 (2); 17, 3 (2); 17, 10 (2); 18, 4 (142) (615); 18, 20 (142) (615); 21, 3 (85) (92) (647); 21, 4 (85) (647); 21, 5 (647); 21, 25 (85); 21, 28 (85) 22, 17 n. (649); 22, 18 (II. 425); 28, 12 (336) (II. 446); 28, 13 (326) (336) (II. 88); 28, 13 nn. (II. 66) (II. 446); 32, 18 (640); 33, 7 (103); 33, 8 (103) (534) (II. 399); 34, 2 (II. 87); 34, 14 (466); 34, 23 (152); 35, 3 nn. (465); 35, 6 (423); 38, 18 nn. (85); 38, 21 a 22 (199); 39, 11 až 17 (304); 39, 29 (II. 529); 40, 2 (II. 355); 40, 3 (407); 40, 4 (II. 355); 40, 5 (406) (407); 41, 1 nn. (II. 402); 42, 13 (II. 391); 46, 1 a 2 (II. 514). Daniel 2, 20 (II. 179); 2, 21 (II. 179); 2, 32 nn. (II. 576); 2, 34 (679) (II. 369); 2, 35 (II. 369); 2, 45 (II. 576); 3, 5 (556); 3, 12 nn. (556) (II. 293); 3, 19 nn. (421) (II. 423); 3, 20 nn. (339); 3, 23 nn. (665); 3, 24 nn. (vulg.) (655) (670) (680); 3, 28 nn. (671); 3, 91 nn. (670); 3, 95 (670); 4, 24 (617); 4, 29 a 30 nn. (II. 106); 4, 31 až 34 (II. 129); 5, 1 nn. (509);
653 25, 9 a 11 (II. 549); 27, 15 (109); 29, 9 (109); 31, 3 (17); 31, 15 (303); 31, 22 (II. 314); 31, 31 (II. 318); 31, 33 (II. 318) (II. 571); 31, 34 (300) (II. 318) (II. 503); 33, 11 (442); 33, 17 a 18 (II. 69); 47, 2 (494); 48, 10 (424) (515) (535) (548); 48, 29 (326); 49, 18 (608); 50, 14 (II. 217); 50, 40 (608); 51, 1 nn. (605); 51, 6 (605); 51, 7 (609) (610); 51, 8 (II. 128) (II. 175); 51, 9 (607) (II. 156); 51, 45 (II. 139). Pláč Jeremiášův 1, 1 (II. 119) (II. 152); 1, 1 nn. (587) (II. 8); 1, 2 (II. 119); 1, 3 (426); 1, 4 (II. 404); 1, 6 (II. 119); 1, 8 (340) (500) (610) (644) (II. 405) (II. 543); 1, 12 (640); 2, 13 (201); 2, 20 (640); 4, 1 (II. 455) (II. 465); 4, 6 (435); 4, 8 (257); 4, 20 (II. 554); 5, 10 (II. 447); 5, 15 (236); 5, 16 (II. 212). Baruch 3, 36 a 37 (234); 3, 38 (419); 4, 1 (234) (386); 4, 3 (386); 5, 1 nn. (II. 531). Ezechiel 1, 4 a 5 (205); 1, 6 (214); 1, 27 a 28 (93); 2, 6 (122) (342) (II. 299) (II. 407) (II. 588); 2, 8 (27) (400); 2, 9 (400); 2, 9 a 10 (28) (150) (225); 3, 8 a 9 (II. 370); 3, 17 (103); 3, 18 a 20 (534) (II. 399); 4, 6 (436); 6, 7 (94) (265) (283) (II. 390); 6, 10 (II. 75); 6, 11 (661); 6, 14 (II. 75); 8, 1 nn. (648); 8, 8 (II. 30); 8, 14 (130); 8, 16 (II. 30); 9, 1 (II. 78); 9, 1 nn. (648); 9, 4 nn. (85) (344); 9, 5 (II. 438); 9, 5 n. (92) (648); 9, 6 (449); 13, 2 a 3 (II. 377); 13, 5 (II. 377); 13, 11 nn. (II. 38); 16, 7 až 17 (II. 65); 16, 10 (II. 70); 16, 17 (555) (II. 75); 16, 42 (182); 16, 57 (130); 17, 1 (2); 17, 3 (2); 17, 10 (2); 18, 4 (142) (615); 18, 20 (142) (615); 21, 3 (85) (92) (647); 21, 4 (85) (647); 21, 5 (647); 21, 25 (85); 21, 28 (85) 22, 17 n. (649); 22, 18 (II. 425); 28, 12 (336) (II. 446); 28, 13 (326) (336) (II. 88); 28, 13 nn. (II. 66) (II. 446); 32, 18 (640); 33, 7 (103); 33, 8 (103) (534) (II. 399); 34, 2 (II. 87); 34, 14 (466); 34, 23 (152); 35, 3 nn. (465); 35, 6 (423); 38, 18 nn. (85); 38, 21 a 22 (199); 39, 11 až 17 (304); 39, 29 (II. 529); 40, 2 (II. 355); 40, 3 (407); 40, 4 (II. 355); 40, 5 (406) (407); 41, 1 nn. (II. 402); 42, 13 (II. 391); 46, 1 a 2 (II. 514). Daniel 2, 20 (II. 179); 2, 21 (II. 179); 2, 32 nn. (II. 576); 2, 34 (679) (II. 369); 2, 35 (II. 369); 2, 45 (II. 576); 3, 5 (556); 3, 12 nn. (556) (II. 293); 3, 19 nn. (421) (II. 423); 3, 20 nn. (339); 3, 23 nn. (665); 3, 24 nn. (vulg.) (655) (670) (680); 3, 28 nn. (671); 3, 91 nn. (670); 3, 95 (670); 4, 24 (617); 4, 29 a 30 nn. (II. 106); 4, 31 až 34 (II. 129); 5, 1 nn. (509);
Strana 654
654 6, 16 nn. (566) (II. 6); 6, 26 (671); 7, 2 (270); 7, 2 nn. (499) (502) (II. 93); 7, 7 (45) (II. 38); 7, 8 (II. 109); 7, 9 (II. 530); 7, 10 (289) (II. 110) (II. 282) (II. 530) (II. 531); 7, 17 n. (499); 7, 19 (499); 7, 20 (45); 7, 23 (499) (II. 107); 7, 24 (45) (II. 107) (II. 108); 7, 26 a 27 (191) (441); 9, 4 nn. (485) 9, 5 (582) (676); 9, 7 (219) (II. 200) (II. 206) (II. 249) (II. 261); 9, 8 (582); 9, 9 (582); 9, 11 (644) (676) (II. 471); 9, 25 ( ?) (578); 9, 26 a 27 (II. 525) (II. 492); 10, 2 nn. (229); 10, 3 (636); 10, 5 n. (68); 10, 7 (95); 10, 7 a 8 (93); 10, 9 (76); 10, 11 (197) (653); 10, 13 (469); 10, 20 a 21 (469); 11, 31 (365) (637); 11, 32 nn. (531); 11, 33 (II. 185); 11, 35 (647) (648) (II. 141) (II. 185) (II. 223); 12, 1 až 4 (469) 12, 1 nn. (II. 600); 12, 6 a 7 (361); 12, 7 (II. 273); 12, 8 (II 600); 12, 9 (8) (II. 600); 12, 10 (8) (137) (518) (II. 78) (II. 86) (II. 115) (II. 223) (II. 469) (II. 470) (II. 512) (II. 600); 12, 11 (365); 13, 22 (142); 13, 41 (438) (567); 13, 45 nn. (438): 14, 2 nn. (II. 131). Ozeáš 2, 3 až 10 (II. 117); 2, 6 (652) (II. 201); 2, 14 (36) (465); 2, 19 (II. 214); 2, 19 n. (72) (II. 300); 4, 1 (423) (II. 256) (II. 451); 4, 1 až 3 (II. 12); 4, 2 (270) (423) (II. 24) (II. 256) (II. 451); 5, 8 (321); 5, 9 a 10 (II. 23); 6, 7 (II. 544); 7, 4 (II. 76); 7, 14 (684); 9, 14 (II. 85); 10, 2 (443) (II. 50) (II. 393); 10, 8 (272); 13, 9 (87). Joel 1 a 2 (193); 2, 1 (321); 2, 12 (193) (II. 174); 2, 15 (324); 2, 16 (324); 2, 17 až 19 (II. 167); 2, 17 (II. 174); 2, 18 (193); 2, 28 (59) (268) (325); 2, 31 (268); 3, 14 až 16 (268); 3, 17 (265) (II. 296) (II. 335) (II. 390). Amos 3, 6 (199); 3, 12 (642); 4, 7 (649); 5, 10 (II. 381); 5, 13 (229) (271) (491); 5, 19 (II. 504); 8, 11 (II. 156). Jonáš 1, 1 nn. (103); 1, 2 (131); 1, 2 nn. (624); 2, 1 (II. 15); 2, 1 nn. (678); 2, 11 (II. 588); 3, 5 (511); 3, 5 nn. (641) (II. 510); 3, 8 nn. (416); 4, 3 (344). Micheáš 3, 6 (II. 245); 3, 7 (II. 245); 6, 8 (II. 508); 7, 1 (645); 7, 2 (645); 7, 4 (564) (645) (II. 316); 7, 5 (645); 7, 7 (II. 117); 7, 8 až 10 (II. 117). Abakuk 1, 2 n. (69); 1, 5 nn. (II. 88); 1, 13 (69) (665); 2, 4 (II. 165) (II. 414); 2, 15 (II. 621); 3, 2 (584) (II. 10); 3, 8 (345) (674) (II. 223); 3, 13 až 15 (67); 3, 15 (345); 3, 17 (II. 514). Aggeus 1, 14 (437); 2, 7 (269) (272).
654 6, 16 nn. (566) (II. 6); 6, 26 (671); 7, 2 (270); 7, 2 nn. (499) (502) (II. 93); 7, 7 (45) (II. 38); 7, 8 (II. 109); 7, 9 (II. 530); 7, 10 (289) (II. 110) (II. 282) (II. 530) (II. 531); 7, 17 n. (499); 7, 19 (499); 7, 20 (45); 7, 23 (499) (II. 107); 7, 24 (45) (II. 107) (II. 108); 7, 26 a 27 (191) (441); 9, 4 nn. (485) 9, 5 (582) (676); 9, 7 (219) (II. 200) (II. 206) (II. 249) (II. 261); 9, 8 (582); 9, 9 (582); 9, 11 (644) (676) (II. 471); 9, 25 ( ?) (578); 9, 26 a 27 (II. 525) (II. 492); 10, 2 nn. (229); 10, 3 (636); 10, 5 n. (68); 10, 7 (95); 10, 7 a 8 (93); 10, 9 (76); 10, 11 (197) (653); 10, 13 (469); 10, 20 a 21 (469); 11, 31 (365) (637); 11, 32 nn. (531); 11, 33 (II. 185); 11, 35 (647) (648) (II. 141) (II. 185) (II. 223); 12, 1 až 4 (469) 12, 1 nn. (II. 600); 12, 6 a 7 (361); 12, 7 (II. 273); 12, 8 (II 600); 12, 9 (8) (II. 600); 12, 10 (8) (137) (518) (II. 78) (II. 86) (II. 115) (II. 223) (II. 469) (II. 470) (II. 512) (II. 600); 12, 11 (365); 13, 22 (142); 13, 41 (438) (567); 13, 45 nn. (438): 14, 2 nn. (II. 131). Ozeáš 2, 3 až 10 (II. 117); 2, 6 (652) (II. 201); 2, 14 (36) (465); 2, 19 (II. 214); 2, 19 n. (72) (II. 300); 4, 1 (423) (II. 256) (II. 451); 4, 1 až 3 (II. 12); 4, 2 (270) (423) (II. 24) (II. 256) (II. 451); 5, 8 (321); 5, 9 a 10 (II. 23); 6, 7 (II. 544); 7, 4 (II. 76); 7, 14 (684); 9, 14 (II. 85); 10, 2 (443) (II. 50) (II. 393); 10, 8 (272); 13, 9 (87). Joel 1 a 2 (193); 2, 1 (321); 2, 12 (193) (II. 174); 2, 15 (324); 2, 16 (324); 2, 17 až 19 (II. 167); 2, 17 (II. 174); 2, 18 (193); 2, 28 (59) (268) (325); 2, 31 (268); 3, 14 až 16 (268); 3, 17 (265) (II. 296) (II. 335) (II. 390). Amos 3, 6 (199); 3, 12 (642); 4, 7 (649); 5, 10 (II. 381); 5, 13 (229) (271) (491); 5, 19 (II. 504); 8, 11 (II. 156). Jonáš 1, 1 nn. (103); 1, 2 (131); 1, 2 nn. (624); 2, 1 (II. 15); 2, 1 nn. (678); 2, 11 (II. 588); 3, 5 (511); 3, 5 nn. (641) (II. 510); 3, 8 nn. (416); 4, 3 (344). Micheáš 3, 6 (II. 245); 3, 7 (II. 245); 6, 8 (II. 508); 7, 1 (645); 7, 2 (645); 7, 4 (564) (645) (II. 316); 7, 5 (645); 7, 7 (II. 117); 7, 8 až 10 (II. 117). Abakuk 1, 2 n. (69); 1, 5 nn. (II. 88); 1, 13 (69) (665); 2, 4 (II. 165) (II. 414); 2, 15 (II. 621); 3, 2 (584) (II. 10); 3, 8 (345) (674) (II. 223); 3, 13 až 15 (67); 3, 15 (345); 3, 17 (II. 514). Aggeus 1, 14 (437); 2, 7 (269) (272).
Strana 655
655 Zachariáš 1, 3 (391); 3, 9 (12); 4, 10 (12) (68); 5, 8 (675); 6, 2 (675); 6, 3 (675); 6, 12 (II. 386); 9, 9 (II. 580) (II. 587); 9, 17 (259) (II. 167); 11, 7 (539); 13, 1 a 2 (II. 23); 13, 2 (II. 48); 13, 3 a 4 (II. 24); 13, 7 (434); 13, 8 a 9 (II. 50). Malachiáš 1, 6 (70) (117) (445) (688) (II. 25) (II. 122) (II. 390) 2, 7 (106) (227) (319) (385) (599) (603); 2, 8 a 9 (II. 25); 3, 1 (106) (307) (319) (325) (II. 120); 3, 2 (325); 3, 3 (69) (185); 4, 1 nn. (II. 386) (II. 387); 4, 2 (II. 27); 4, 5 a 6 (47) (413); 4, 6 (442) (II. 236). 1. Makabejská 6, 43 nn. (274); 7, 50 (304); 14, 4 (304). Matouš 1, 1 (211) (II. 625); 1, 1 nn. (II. 396); 1, 20 (II. 89); 2, 1 nn. (II. 511); 2, 2 (124) (II. 626); 2, 2 nn. (II. 510) 2, 3 (315); 2, 8 nn. (II. 145); 2, 11 (316); 2, 13 (II. 126) (II. 127); 2, 18 (303); 3, 2 (416) (II. 381); 3, 3 (78) (II. 554) (II. 580); 3, 4 (416); 3, 7 (200) (II. 545); 3, 8 (112); 3, 6 (II. 128); 3, 10 (200) (II. 166) (II. 180) (II. 535); 3, 11 (II. 553) (II. 554); 3, 14 (II. 149); 3, 16 (396) (403) (II. 222) (II. 304) (II. 566); 3, 17 (357); 4, 1 (200); 4, 2nn. (II. 347); 4, 3 nn. (496) (515) (1I. 214); 4, 6 (242); 4, 9 (519) (557) (677) (II. 102) (II. 623); 4, 10 (371); 4, 11 (496); 4, 17 (391) (II. 182) (II. 270) (II. 381); 4, 18 nn. (II. 459); 4, 19 (II. 190) (II. 431) (II. 530) 5, 1 nn. (570) (II. 350) (II. 352); 5, 3 (35) (118) (181) (664) (II. 266) (II. 476) (II. 538); 5, 3 nn. (529) (II. 44) (II. 594) 5, 3 až 6 (II. 327); 5, 3 až 11 (486) (II. 514); 5, 4 (225) (575) (590) (655) (681) (II. 309) (II. 311) (II. 538) (II. 539); 5, 5 (279) (495) (575) (600); 5, 6 (185) (575) (579) (II. 244) (II. 266) (II. 270) (II. 327) (II. 350) (II. 509) (II. 538); 5, 7 (562); 5, 8 (185) (575) (578) (II. 125) (II. 266) (II. 350) (II. 435) (II. 442) (II. 509) (II. 538) (II. 558); 5, 9 (II. 509); 5, 10 (33) (35) (109) (600) (II. 176) (II. 207) (II. 232) (II. 265) (II. 266) (II. 311) (II. 538); 5, 11 (138) (433) (II. 82) (II. 116) (II. 141) (II. 149) (II. 266) (II. 448); 5, 12 (II. 116); 5, 13 (130) (641); 5, 14 (46) (49) (53) (330) (411) (417) (II. 378) (II. 427) (II. 503); 5, 15 (49); 5, 16 (45) (203) (381) (II. 218) (II. 375) (II. 460); 5, 20 (II. 290); 5, 22 (514) (II. 237) (II. 291); 5, 23 a 24 (II. 291); 5, 25 a 26 (II. 9); 5, 29 (II. 352); 5, 33 (395); 5, 34 (394) (395) (396); 5, 35 (396); 5, 37 (395) (II. 578); 5, 39 (82) (II. 37) (II. 456); 5, 44 (II. 145) (II. 207); 6, 1 nn. (II. 149); 6, 6 (90) (II. 59) (II. 166); 6, 10 (42) (223) (224) (241) (301) (440) (II. 270) (II. 308)
655 Zachariáš 1, 3 (391); 3, 9 (12); 4, 10 (12) (68); 5, 8 (675); 6, 2 (675); 6, 3 (675); 6, 12 (II. 386); 9, 9 (II. 580) (II. 587); 9, 17 (259) (II. 167); 11, 7 (539); 13, 1 a 2 (II. 23); 13, 2 (II. 48); 13, 3 a 4 (II. 24); 13, 7 (434); 13, 8 a 9 (II. 50). Malachiáš 1, 6 (70) (117) (445) (688) (II. 25) (II. 122) (II. 390) 2, 7 (106) (227) (319) (385) (599) (603); 2, 8 a 9 (II. 25); 3, 1 (106) (307) (319) (325) (II. 120); 3, 2 (325); 3, 3 (69) (185); 4, 1 nn. (II. 386) (II. 387); 4, 2 (II. 27); 4, 5 a 6 (47) (413); 4, 6 (442) (II. 236). 1. Makabejská 6, 43 nn. (274); 7, 50 (304); 14, 4 (304). Matouš 1, 1 (211) (II. 625); 1, 1 nn. (II. 396); 1, 20 (II. 89); 2, 1 nn. (II. 511); 2, 2 (124) (II. 626); 2, 2 nn. (II. 510) 2, 3 (315); 2, 8 nn. (II. 145); 2, 11 (316); 2, 13 (II. 126) (II. 127); 2, 18 (303); 3, 2 (416) (II. 381); 3, 3 (78) (II. 554) (II. 580); 3, 4 (416); 3, 7 (200) (II. 545); 3, 8 (112); 3, 6 (II. 128); 3, 10 (200) (II. 166) (II. 180) (II. 535); 3, 11 (II. 553) (II. 554); 3, 14 (II. 149); 3, 16 (396) (403) (II. 222) (II. 304) (II. 566); 3, 17 (357); 4, 1 (200); 4, 2nn. (II. 347); 4, 3 nn. (496) (515) (1I. 214); 4, 6 (242); 4, 9 (519) (557) (677) (II. 102) (II. 623); 4, 10 (371); 4, 11 (496); 4, 17 (391) (II. 182) (II. 270) (II. 381); 4, 18 nn. (II. 459); 4, 19 (II. 190) (II. 431) (II. 530) 5, 1 nn. (570) (II. 350) (II. 352); 5, 3 (35) (118) (181) (664) (II. 266) (II. 476) (II. 538); 5, 3 nn. (529) (II. 44) (II. 594) 5, 3 až 6 (II. 327); 5, 3 až 11 (486) (II. 514); 5, 4 (225) (575) (590) (655) (681) (II. 309) (II. 311) (II. 538) (II. 539); 5, 5 (279) (495) (575) (600); 5, 6 (185) (575) (579) (II. 244) (II. 266) (II. 270) (II. 327) (II. 350) (II. 509) (II. 538); 5, 7 (562); 5, 8 (185) (575) (578) (II. 125) (II. 266) (II. 350) (II. 435) (II. 442) (II. 509) (II. 538) (II. 558); 5, 9 (II. 509); 5, 10 (33) (35) (109) (600) (II. 176) (II. 207) (II. 232) (II. 265) (II. 266) (II. 311) (II. 538); 5, 11 (138) (433) (II. 82) (II. 116) (II. 141) (II. 149) (II. 266) (II. 448); 5, 12 (II. 116); 5, 13 (130) (641); 5, 14 (46) (49) (53) (330) (411) (417) (II. 378) (II. 427) (II. 503); 5, 15 (49); 5, 16 (45) (203) (381) (II. 218) (II. 375) (II. 460); 5, 20 (II. 290); 5, 22 (514) (II. 237) (II. 291); 5, 23 a 24 (II. 291); 5, 25 a 26 (II. 9); 5, 29 (II. 352); 5, 33 (395); 5, 34 (394) (395) (396); 5, 35 (396); 5, 37 (395) (II. 578); 5, 39 (82) (II. 37) (II. 456); 5, 44 (II. 145) (II. 207); 6, 1 nn. (II. 149); 6, 6 (90) (II. 59) (II. 166); 6, 10 (42) (223) (224) (241) (301) (440) (II. 270) (II. 308)
Strana 656
656 (II. 394) (II. 589); 6, 11 (II. 301); 6, 12 (531); 6, 13 (163) (II. 504); 6, 14 (II. 207); 6, 22 (141) (205) (433) (II. 200) (II. 444); 6, 23 (433); 6, 24 (555) (688) (II. 30) (II. 77); 6, 33 (171) (592) (644) (II. 81) (II. 106) (II. 244) (II. 249) (II. 270) (II. 370); 7, 1 (II. 207) (II. 239); 7, 2 (II. 408): 7, 6 (393) (661) (662) (II. 147) (II. 167); 7, 7 (II. 541); 7, 8 (II. 328) (II. 545); 7, 9 n. (384); 7, 13 (282) (II. 29) (II 212); 7, 15 (108) (431) (538) (566) (II. 345) (II. 391) (II. 524) (II. 620); 7, 16 (567) (II. 85); 7, 18 (II. 166) (II. 183); 7, 19 (II. 535); 7, 20 (567); 7, 22 (688) (II. 69) (II. 169); 7, 23 (II. 69) (II. 169); 7, 24 nn. (II. 130); 7, 26 (500); 8, 8 (516) (II. 205); 8, 9 (II. 205); 8, 12 (II. 155) (II. 341); 8, 13 (430) (II. 167); 8, 20 (II. 259); 8, 24 (II. 15); 8, 24 nn. (484) (II. 171) (II. 233); 8, 25 (494) (II. 238); 8, 32 (272); 9, 1 nn. (II. 475); 9, 2 (II. 397); 9, 9 (II. 431); 9, 16 (590); 9, 17 (237) (590) (609) (II. 219) (II. 286); 9, 20 nn. (546); 9, 32 n. (471); 10, 2 (II. 431) (II. 435); 10, 7 (405); 10, 8 (II. 159) (II. 536); 10, 8 a 10 (II. 25); 10, 13 (II. 25); 10, 14 (II. 25) 10, 15 (435) (II. 25) (II. 55) (II. 142); 10, 16 (568) (II. 242) 10, 18 a 19 (317); 10, 20 (542); 10, 22 (109) (II. 273) (II 420) (II. 469); 10, 28 (602); 10, 32 (99) (247) (263) (482) (II 265) (II. 375); 10, 34 (461); 10, 37 (II. 264); 10, 38 (557) 10, 39 (559); 11, 2 nn. (II. 553); 11, 3 (II. 554); 11, 5 (II. 555) (II. 557); 11, 9 (106); 11, 10 (106) (307) (319); 11, 11 (76) (294) (II. 534); 11, 12 (443); 11, 14 (413); 11, 15 (533) (II. 208); 11, 20 až 24 (II. 158); 11, 24 (435) (II. 55) (II. 142); 11, 25 (6) (222) (278) (II. 209) (II. 613) (II. 620) 11, 27 (216) (225); 11, 28 (II. 630); 11, 29 (149) (199) (231) (448) (520) (578); 12, 25 (II. 115) (II. 237); 12, 28 (678) (II. 565); 12, 29 (II. 254); 12, 30 (275) (460) (579) (II. 264) 12, 31 (333) (II. 35) (II. 55) (II. 131); 12, 32 (613) (II. 35) (II. 131) (II. 575); 12, 33 (II. 85); 12, 34 (II. 545); 12, 36 (II. 9) (II. 595) (II. 610); 12, 39 (453) (II. 237); 12, 41 (416) (II. 55); 12, 43 (II. 132); 12, 44 a 45 (232) (II. 132); 12, 45 (457) (504) (II. 91) (II. 455) (II. 595) (II. 605); 12, 50 (463); 13, 3 nn. (325); 13, 9 (533) (II. 208); 13, 16 (II. 209) (II 389); 13, 19 (II. 136); 13, 25 (209) (496) (II. 270); 13, 25 nn. (618); 13, 30 (621) (622) (630) (631); 13, 38 n. (II. 270); 13, 39 (618); 13, 39 nn. (II. 575); 13, 41 (325) (455) (II. 270) 13, 43 (455) (533) (II. 208); 13, 44 (180) (562) (II. 269) (II.
656 (II. 394) (II. 589); 6, 11 (II. 301); 6, 12 (531); 6, 13 (163) (II. 504); 6, 14 (II. 207); 6, 22 (141) (205) (433) (II. 200) (II. 444); 6, 23 (433); 6, 24 (555) (688) (II. 30) (II. 77); 6, 33 (171) (592) (644) (II. 81) (II. 106) (II. 244) (II. 249) (II. 270) (II. 370); 7, 1 (II. 207) (II. 239); 7, 2 (II. 408): 7, 6 (393) (661) (662) (II. 147) (II. 167); 7, 7 (II. 541); 7, 8 (II. 328) (II. 545); 7, 9 n. (384); 7, 13 (282) (II. 29) (II 212); 7, 15 (108) (431) (538) (566) (II. 345) (II. 391) (II. 524) (II. 620); 7, 16 (567) (II. 85); 7, 18 (II. 166) (II. 183); 7, 19 (II. 535); 7, 20 (567); 7, 22 (688) (II. 69) (II. 169); 7, 23 (II. 69) (II. 169); 7, 24 nn. (II. 130); 7, 26 (500); 8, 8 (516) (II. 205); 8, 9 (II. 205); 8, 12 (II. 155) (II. 341); 8, 13 (430) (II. 167); 8, 20 (II. 259); 8, 24 (II. 15); 8, 24 nn. (484) (II. 171) (II. 233); 8, 25 (494) (II. 238); 8, 32 (272); 9, 1 nn. (II. 475); 9, 2 (II. 397); 9, 9 (II. 431); 9, 16 (590); 9, 17 (237) (590) (609) (II. 219) (II. 286); 9, 20 nn. (546); 9, 32 n. (471); 10, 2 (II. 431) (II. 435); 10, 7 (405); 10, 8 (II. 159) (II. 536); 10, 8 a 10 (II. 25); 10, 13 (II. 25); 10, 14 (II. 25) 10, 15 (435) (II. 25) (II. 55) (II. 142); 10, 16 (568) (II. 242) 10, 18 a 19 (317); 10, 20 (542); 10, 22 (109) (II. 273) (II 420) (II. 469); 10, 28 (602); 10, 32 (99) (247) (263) (482) (II 265) (II. 375); 10, 34 (461); 10, 37 (II. 264); 10, 38 (557) 10, 39 (559); 11, 2 nn. (II. 553); 11, 3 (II. 554); 11, 5 (II. 555) (II. 557); 11, 9 (106); 11, 10 (106) (307) (319); 11, 11 (76) (294) (II. 534); 11, 12 (443); 11, 14 (413); 11, 15 (533) (II. 208); 11, 20 až 24 (II. 158); 11, 24 (435) (II. 55) (II. 142); 11, 25 (6) (222) (278) (II. 209) (II. 613) (II. 620) 11, 27 (216) (225); 11, 28 (II. 630); 11, 29 (149) (199) (231) (448) (520) (578); 12, 25 (II. 115) (II. 237); 12, 28 (678) (II. 565); 12, 29 (II. 254); 12, 30 (275) (460) (579) (II. 264) 12, 31 (333) (II. 35) (II. 55) (II. 131); 12, 32 (613) (II. 35) (II. 131) (II. 575); 12, 33 (II. 85); 12, 34 (II. 545); 12, 36 (II. 9) (II. 595) (II. 610); 12, 39 (453) (II. 237); 12, 41 (416) (II. 55); 12, 43 (II. 132); 12, 44 a 45 (232) (II. 132); 12, 45 (457) (504) (II. 91) (II. 455) (II. 595) (II. 605); 12, 50 (463); 13, 3 nn. (325); 13, 9 (533) (II. 208); 13, 16 (II. 209) (II 389); 13, 19 (II. 136); 13, 25 (209) (496) (II. 270); 13, 25 nn. (618); 13, 30 (621) (622) (630) (631); 13, 38 n. (II. 270); 13, 39 (618); 13, 39 nn. (II. 575); 13, 41 (325) (455) (II. 270) 13, 43 (455) (533) (II. 208); 13, 44 (180) (562) (II. 269) (II.
Strana 657
657 369) (II. 450) (II. 572); 13, 45 (II. 362) (II. 369) (II. 536); 13, 45 a 46 (II. 162) (II. 269) (II. 450) (II. 481) (II. 628); 13, 49 (220); 13, 55 (II. 190) (II. 459); 14, 7 n. (395); 14, 17 (294); 14, 17 nn. (236); 14, 19 nn. (II. 307); 14, 25 (II. 15): 14, 29 až 31 (563); 14, 30 (II. 15); 14, 31 (676) (II. 238); 14, 33 (516); 15, 3 (37); 15, 8 (II. 55); 15, 19 (338); 15, 22 (208); 15, 22 nn. (384) (II. 168); 15, 26 a 27 (II. 619); 15, 28 (430) (II. 327); 16, 14 (470); 16, 16 (II. 8) (II. 431) (II. 451); 16, 17 (II. 431); 16, 18 (II. 293) (II. 361) (II. 431) (II. 451); 16, 19 (422) (538) (II. 431) (II. 515); 16, 24 (61) (401) (549) (554) (595) (II. 270) (II. 445) (II 478) (II. 631); 16, 25 (559); 16, 26 (466); 16, 28 (II. 572) 17, 1 nn. (II. 354) (II. 496) (II. 562); 17, 2 (89) (II. 479) 17, 5 (II. 354); 17, 20 (272) (323); 18, 3 (448) (II. 183) (II. 507); 18, 6 (123) (467) (II. 121) (II. 191); 18, 7 (406); 18, 9 (II. 444); 18, 10 (307) (635) (II. 122) (II. 564); 18, 12 (497) (II. 535); 18, 13 (II. 535); 18, 17 (420); 18, 18 (II. 271) 18, 20 (54) (107) (629) (II. 395); 18, 23 (209); 18, 23 nn. (188); 18, 24 (362) (II. 9); 18, 24 nn. (II. 560); 18, 26 (II. 9) (II. 560); 18, 28 (II. 59); 18, 28 nn. (II. 9); 18, 34 (II. 10) (II. 560); 19, 12 (593); 19, 21 (II. 207) (II. 298); 19, 27 (II 146) (II. 262); 19, 28 (133) (245) (445) (646) (II. 146) (II 262) (II. 277); 19, 29 (280) (401) (II. 421); 19, 29 n. (II 298); 19, 30 (386); 20, 16 (35) (144) (282) (386) (II. 246) (II. 418); 20, 21 (281) (521) (526) (II. 271) (II. 311); 20, 22 (2) (297) (522); 20, 25 (503) (521) (522) (II. 269); 20, 26 (381) (521) (II. 269); 20, 27 (381); 21, 5 (II. 580); 21, 8 nn. (II. 586); 21, 12 (632) (640) (686); 21, 13 (II. 493); 21, 21 (272); 22, 2 (209) (II. 215) (II. 571); 22, 2 nn. (II. 300) (II. 488); 22, 3 (II. 490); 22, 5 a 6 (II. 490); 22, 10 (II. 49); 22, 11 (II. 490); 22, 12 (II. 45) (II. 491); 22, 13 (II. 491); 22, 14 (35) (144) (282) (II. 246) (II. 418); 22, 21 (II. 70) (II. 632); 22, 23 nn. (668); 22, 30 (287) (629) (669) (II. 421); 22, 32 (287) (669); 22, 36 až 38 (II. 464); 22, 37 (18) (222) (II. 498) (II. 539); 22, 37 nn. (645); 22, 39 (222) (II. 539); 22, 40 (414); 22, 44 (245); 23, 2 (196); 23, 3 (196); 23, 8 (II. 397) 23, 9 nn. (II. 397); 23, 12 (283) (II. 177) (II. 476); 23, 13 nn. (II. 474); 23, 23 (II. 21) (II. 260) (II. 633); 23, 24 (561) 23, 27 (II. 130); 23, 27 nn. (331); 23, 32 (435) (622) (II. 86) (II. 142); 23, 34 (621) (II. 86) (II. 122); 23, 35 (436) (II. Jakoubek, Výklad. 42
657 369) (II. 450) (II. 572); 13, 45 (II. 362) (II. 369) (II. 536); 13, 45 a 46 (II. 162) (II. 269) (II. 450) (II. 481) (II. 628); 13, 49 (220); 13, 55 (II. 190) (II. 459); 14, 7 n. (395); 14, 17 (294); 14, 17 nn. (236); 14, 19 nn. (II. 307); 14, 25 (II. 15): 14, 29 až 31 (563); 14, 30 (II. 15); 14, 31 (676) (II. 238); 14, 33 (516); 15, 3 (37); 15, 8 (II. 55); 15, 19 (338); 15, 22 (208); 15, 22 nn. (384) (II. 168); 15, 26 a 27 (II. 619); 15, 28 (430) (II. 327); 16, 14 (470); 16, 16 (II. 8) (II. 431) (II. 451); 16, 17 (II. 431); 16, 18 (II. 293) (II. 361) (II. 431) (II. 451); 16, 19 (422) (538) (II. 431) (II. 515); 16, 24 (61) (401) (549) (554) (595) (II. 270) (II. 445) (II 478) (II. 631); 16, 25 (559); 16, 26 (466); 16, 28 (II. 572) 17, 1 nn. (II. 354) (II. 496) (II. 562); 17, 2 (89) (II. 479) 17, 5 (II. 354); 17, 20 (272) (323); 18, 3 (448) (II. 183) (II. 507); 18, 6 (123) (467) (II. 121) (II. 191); 18, 7 (406); 18, 9 (II. 444); 18, 10 (307) (635) (II. 122) (II. 564); 18, 12 (497) (II. 535); 18, 13 (II. 535); 18, 17 (420); 18, 18 (II. 271) 18, 20 (54) (107) (629) (II. 395); 18, 23 (209); 18, 23 nn. (188); 18, 24 (362) (II. 9); 18, 24 nn. (II. 560); 18, 26 (II. 9) (II. 560); 18, 28 (II. 59); 18, 28 nn. (II. 9); 18, 34 (II. 10) (II. 560); 19, 12 (593); 19, 21 (II. 207) (II. 298); 19, 27 (II 146) (II. 262); 19, 28 (133) (245) (445) (646) (II. 146) (II 262) (II. 277); 19, 29 (280) (401) (II. 421); 19, 29 n. (II 298); 19, 30 (386); 20, 16 (35) (144) (282) (386) (II. 246) (II. 418); 20, 21 (281) (521) (526) (II. 271) (II. 311); 20, 22 (2) (297) (522); 20, 25 (503) (521) (522) (II. 269); 20, 26 (381) (521) (II. 269); 20, 27 (381); 21, 5 (II. 580); 21, 8 nn. (II. 586); 21, 12 (632) (640) (686); 21, 13 (II. 493); 21, 21 (272); 22, 2 (209) (II. 215) (II. 571); 22, 2 nn. (II. 300) (II. 488); 22, 3 (II. 490); 22, 5 a 6 (II. 490); 22, 10 (II. 49); 22, 11 (II. 490); 22, 12 (II. 45) (II. 491); 22, 13 (II. 491); 22, 14 (35) (144) (282) (II. 246) (II. 418); 22, 21 (II. 70) (II. 632); 22, 23 nn. (668); 22, 30 (287) (629) (669) (II. 421); 22, 32 (287) (669); 22, 36 až 38 (II. 464); 22, 37 (18) (222) (II. 498) (II. 539); 22, 37 nn. (645); 22, 39 (222) (II. 539); 22, 40 (414); 22, 44 (245); 23, 2 (196); 23, 3 (196); 23, 8 (II. 397) 23, 9 nn. (II. 397); 23, 12 (283) (II. 177) (II. 476); 23, 13 nn. (II. 474); 23, 23 (II. 21) (II. 260) (II. 633); 23, 24 (561) 23, 27 (II. 130); 23, 27 nn. (331); 23, 32 (435) (622) (II. 86) (II. 142); 23, 34 (621) (II. 86) (II. 122); 23, 35 (436) (II. Jakoubek, Výklad. 42
Strana 658
658 23) (II. 122); 23, 37 (II. 23); 23, 38 (464) (II. 582); 24, 2 (II. 130); 24, 3 (II. 582); 24, 3 nn. (II. 609); 24, 5 (75) (II. 373) (II. 554) (II. 581) (II. 582); 24, 7 (262) (327) (534) (537) (567) (II. 43) (II. 46) (II. 114) (II. 130) (II. 185) (II 419) (II. 436) (II. 437) (II. 522); 24, 8 (II. 439); 24, 9 (666) (II. 116); 24, 10 (II. 116); 24, 11 (80) (262) (267) (327) (537) (601) (608) (II. 437); 24, 12 (464) (567) (608) (618) (689) (694) (II. 28) (II. 60) (II. 92) (II. 112) (II. 165) (II. 233) (II. 234) (II. 240) (II. 383) (II. 437) (II. 466) (II. 512) (II. 629); 24, 13 (109) (II. 273) (II. 420) (II. 469); 24, 14 (80) (314) (323) (387) (405) (531) (601); 24, 15 (637) (II. 492) (II. 525); 24, 16 (489); 24, 19 (131); 24, 20 (441) (490); 24, 21 (160) (304) (II. 522); 24, 22 (199) (267) (620) (622) (II. 105) (II. 141); 24, 23 (II. 30) (II. 31); 24, 24 (75) (132) (316) (355) (437) (461) (468) (470) (489) (503) (551) (569) (II. 20) (II. 30) (II. 215) (II. 231) (II. 437); 24, 27 (198) (II. 29) (II. 562); 24, 28 (51) (144) (213) (434) (II. 289); 24, 29 (267) (II. 141); 24, 30 (626); 24, 32 (89) (II. 222) (II. 589); 24, 35 (275) (600) (II. 219) (II. 316); 24, 37 (193); 24, 38 n. (II. 17); 24, 40 (283) (II. 28); 24, 41 (283) (II. 191); 24, 42 (361); 24, 44 (361) (II. 590); 24, 45 (525); 24, 46 (II. 590); 25,1 (63); 25, 1 nn. (303) (362) (370) (592) (620) (II. 29) (II. 73) (II. 130) (II. 191) (II. 218) (II. 267) (II. 300) (II. 416) (II. 511) (II. 517) (II. 572) (II. 599); 25, 2 nn. (494); 25, 3 nn. (47) (191); 25, 4 nn. (II. 580); 25, 5 (473) (II. 187); 25, 5 n. (II. 197); 25, 6 (303) (II. 517); 25, 7 (II. 205); 25, 8 (II. 416) (II. 517) (II. 522); 25, 10 (II. 514); 25, 11 (II. 616); 25, 12 (108) (II. 280) (II. 400) (II. 514) (II. 518) (II. 616) (II. 617); 25, 14 nn. (II. 162); 25, 21 (II. 480) (II. 516) (II. 522) (II. 608) (II. 615); 25, 23 (II. 516) (II. 522) (II. 608) (II. 615); 25, 31 (II. 277); 25, 33 (80); 25, 34 (225) (246) (378) (446) (562) (677) (II. 243) (II. 285) (II. 322) (II. 329) (II. 499) (II. 543) (II. 572); 25, 35 (562) (II. 565) 25, 36 (562); 25, 40 (232) (570) (II. 516); 25, 41 (92) (298) (562) (640) (676) (II. 105) (II. 156) (II. 243) (II. 284) (II. 339) (II. 400) (II. 572) (II. 616); 25, 42 až 45 (II. 461); 25, 43 (562); 26, 21 (139) (II. 88); 26, 24 (358) (II. 131) (II. 155); 26, 26 (403) (427) (545) (II. 110) (II. 415) (II. 493) (II. 566); 26, 26 a 27 (281); 26, 27 (427) (II. 325); 26, 28 (403) (429) (II. 166) (II. 566); 26, 29 (266); 26, 31 (110);
658 23) (II. 122); 23, 37 (II. 23); 23, 38 (464) (II. 582); 24, 2 (II. 130); 24, 3 (II. 582); 24, 3 nn. (II. 609); 24, 5 (75) (II. 373) (II. 554) (II. 581) (II. 582); 24, 7 (262) (327) (534) (537) (567) (II. 43) (II. 46) (II. 114) (II. 130) (II. 185) (II 419) (II. 436) (II. 437) (II. 522); 24, 8 (II. 439); 24, 9 (666) (II. 116); 24, 10 (II. 116); 24, 11 (80) (262) (267) (327) (537) (601) (608) (II. 437); 24, 12 (464) (567) (608) (618) (689) (694) (II. 28) (II. 60) (II. 92) (II. 112) (II. 165) (II. 233) (II. 234) (II. 240) (II. 383) (II. 437) (II. 466) (II. 512) (II. 629); 24, 13 (109) (II. 273) (II. 420) (II. 469); 24, 14 (80) (314) (323) (387) (405) (531) (601); 24, 15 (637) (II. 492) (II. 525); 24, 16 (489); 24, 19 (131); 24, 20 (441) (490); 24, 21 (160) (304) (II. 522); 24, 22 (199) (267) (620) (622) (II. 105) (II. 141); 24, 23 (II. 30) (II. 31); 24, 24 (75) (132) (316) (355) (437) (461) (468) (470) (489) (503) (551) (569) (II. 20) (II. 30) (II. 215) (II. 231) (II. 437); 24, 27 (198) (II. 29) (II. 562); 24, 28 (51) (144) (213) (434) (II. 289); 24, 29 (267) (II. 141); 24, 30 (626); 24, 32 (89) (II. 222) (II. 589); 24, 35 (275) (600) (II. 219) (II. 316); 24, 37 (193); 24, 38 n. (II. 17); 24, 40 (283) (II. 28); 24, 41 (283) (II. 191); 24, 42 (361); 24, 44 (361) (II. 590); 24, 45 (525); 24, 46 (II. 590); 25,1 (63); 25, 1 nn. (303) (362) (370) (592) (620) (II. 29) (II. 73) (II. 130) (II. 191) (II. 218) (II. 267) (II. 300) (II. 416) (II. 511) (II. 517) (II. 572) (II. 599); 25, 2 nn. (494); 25, 3 nn. (47) (191); 25, 4 nn. (II. 580); 25, 5 (473) (II. 187); 25, 5 n. (II. 197); 25, 6 (303) (II. 517); 25, 7 (II. 205); 25, 8 (II. 416) (II. 517) (II. 522); 25, 10 (II. 514); 25, 11 (II. 616); 25, 12 (108) (II. 280) (II. 400) (II. 514) (II. 518) (II. 616) (II. 617); 25, 14 nn. (II. 162); 25, 21 (II. 480) (II. 516) (II. 522) (II. 608) (II. 615); 25, 23 (II. 516) (II. 522) (II. 608) (II. 615); 25, 31 (II. 277); 25, 33 (80); 25, 34 (225) (246) (378) (446) (562) (677) (II. 243) (II. 285) (II. 322) (II. 329) (II. 499) (II. 543) (II. 572); 25, 35 (562) (II. 565) 25, 36 (562); 25, 40 (232) (570) (II. 516); 25, 41 (92) (298) (562) (640) (676) (II. 105) (II. 156) (II. 243) (II. 284) (II. 339) (II. 400) (II. 572) (II. 616); 25, 42 až 45 (II. 461); 25, 43 (562); 26, 21 (139) (II. 88); 26, 24 (358) (II. 131) (II. 155); 26, 26 (403) (427) (545) (II. 110) (II. 415) (II. 493) (II. 566); 26, 26 a 27 (281); 26, 27 (427) (II. 325); 26, 28 (403) (429) (II. 166) (II. 566); 26, 29 (266); 26, 31 (110);
Strana 659
659 26, 37 nn. (99); 26, 39 (264) (311) (470); 26, 39 nn. (595); 26, 41 (141) (311) (II. 233) (II. 248); 26, 49 (I1. 551); 26, 50 (II. 549); 26, 51 (535); 26, 52 (535); 26, 53 (242) (287); 26, 55 (508); 26, 56 (487); 26, 69 nn. (II. 8) (II. 333); 26, 70 nn. (II. 523); 26, 75 (575) (II. 523); 27, 5 (II. 385); 27, 11 nn. (341); 27, 24 (341); 27, 25 (423) (641) (II. 16) (II. 23); 27, 29 (506); 27, 38 nn. (II. 470); 27, 40 (506); 27, 46 (373) (II. 119); 28, 2 a 5 (315); 28, 3 (II. 496); 28, 18 (246); 28, 19 (419) (582): 28, 20 (5) (284) (576) (II. 170) (II. 233) (II. 237) Marek 1, 2 (319); 1, 3 (II. 554) (II. 580); 1, 6 (416); 1, 7 (71) (II 149) (II. 554); 1, 8 (II. 553); 1, 10 (396) (403) (II. 222) (II. 304) (II. 566); 1, 12 (200); 1, 15 (210); 1, 16 nn. (II. 459); 1, 17 (II. 190) (II. 530); 2, 22 (237) (609) (II. 286); 3, 17 (41) (315) (393) (585) (II. 212); 3, 29 (333) (II. 55) (II. 131); 3, 35 (77) (463); 4, 9 (II. 208); 4, 15 (II. 136); 4, 23 (II. 208); 4, 24 (II. 408); 4, 37 nn. (II. 171) (II. 233); 4, 38 (II. 15); 5, 12 (272); 6, 3 (II. 190) (II. 459); 6, 11 (435) (II. 55) (II. 142); 6, 23 n. (395); 6, 38 nn. (236); 6, 41 nn. (II. 307); 6, 48 (II. 15); 6. 49 (654); 7, 21 (338); 7, 31 (II. 382) (II. 639); 8, 28 (470); 8, 34 (61) (401) (549) (554) (595) (II. 270) (II. 445) (II. 478) (II. 631); 8, 35 (559); 8, 36 (466); 9, 2 (II. 479); 9, 2 nn. (II 354) (II. 496) (II. 562); 9, 7 (357) (II. 354); 9, 42 (123) (467) (II. 121) (II. 191); 9, 44 (II. 133); 9, 50 (641); 10, 21 (II. 445) 10, 29 a 30 (II. 163); 10, 31 (386); 10, 38 (2) (297); 10, 43 (381); 11, 1 (414); 11, 8 nn. (II. 586); 11, 15 (632) (640) (686); 11, 23 (272); 12, 17 (II. 70) (II. 632); 12, 25 (629) (II. 421); 12, 30 (II. 498); 12, 30 a 31 (222) (II. 464); 12, 36 (245) 12, 42 až 44 (II. 542); 13, 2 (II. 130); 13, 6 (II. 373) (II. 581) (II. 582); 13, 8 (II. 130) (II. 419) (II. 436) (II. 437) (II. 522) 13, 8 n. (II. 114); 13, 9 (II. 439); 13, 11 (317); 13, 13 (109) (II. 273) (II. 420) (II. 469); 13, 14 (637) (II. 492); 13, 18 (441) 13, 20 (II. 105); 13, 21 (87) (II. 30) (II. 31); 13, 22 (316) (355) (426) (437) (461) (468) (470) (503) (569) (II. 30) (II. 169) (II. 215) (II. 231) (II. 437); 13, 26 (626); 13, 28 (II (222); 13, 31 (275) (600) (II. 219) (II. 316); 13, 33 (361) (II. 248); 14, 13 (414); 14, 18 (139) (II. 88); 14, 21 (358) (II. 131) (II. 155); 14, 22 (427) (545) (II. 110) (II. 415) (II. 493) (II. 566); 14, 22 a 24 (403); 14, 24 (429) (II. 166) (II. 566); 14, 25 (266); 14, 35 (311) (470); 14, 35 nn. (595); 14, 36 (264); 14, 38 (141) (311) (361) (II. 233) (II. 248); 14, 45 (II. 551); 42*)
659 26, 37 nn. (99); 26, 39 (264) (311) (470); 26, 39 nn. (595); 26, 41 (141) (311) (II. 233) (II. 248); 26, 49 (I1. 551); 26, 50 (II. 549); 26, 51 (535); 26, 52 (535); 26, 53 (242) (287); 26, 55 (508); 26, 56 (487); 26, 69 nn. (II. 8) (II. 333); 26, 70 nn. (II. 523); 26, 75 (575) (II. 523); 27, 5 (II. 385); 27, 11 nn. (341); 27, 24 (341); 27, 25 (423) (641) (II. 16) (II. 23); 27, 29 (506); 27, 38 nn. (II. 470); 27, 40 (506); 27, 46 (373) (II. 119); 28, 2 a 5 (315); 28, 3 (II. 496); 28, 18 (246); 28, 19 (419) (582): 28, 20 (5) (284) (576) (II. 170) (II. 233) (II. 237) Marek 1, 2 (319); 1, 3 (II. 554) (II. 580); 1, 6 (416); 1, 7 (71) (II 149) (II. 554); 1, 8 (II. 553); 1, 10 (396) (403) (II. 222) (II. 304) (II. 566); 1, 12 (200); 1, 15 (210); 1, 16 nn. (II. 459); 1, 17 (II. 190) (II. 530); 2, 22 (237) (609) (II. 286); 3, 17 (41) (315) (393) (585) (II. 212); 3, 29 (333) (II. 55) (II. 131); 3, 35 (77) (463); 4, 9 (II. 208); 4, 15 (II. 136); 4, 23 (II. 208); 4, 24 (II. 408); 4, 37 nn. (II. 171) (II. 233); 4, 38 (II. 15); 5, 12 (272); 6, 3 (II. 190) (II. 459); 6, 11 (435) (II. 55) (II. 142); 6, 23 n. (395); 6, 38 nn. (236); 6, 41 nn. (II. 307); 6, 48 (II. 15); 6. 49 (654); 7, 21 (338); 7, 31 (II. 382) (II. 639); 8, 28 (470); 8, 34 (61) (401) (549) (554) (595) (II. 270) (II. 445) (II. 478) (II. 631); 8, 35 (559); 8, 36 (466); 9, 2 (II. 479); 9, 2 nn. (II 354) (II. 496) (II. 562); 9, 7 (357) (II. 354); 9, 42 (123) (467) (II. 121) (II. 191); 9, 44 (II. 133); 9, 50 (641); 10, 21 (II. 445) 10, 29 a 30 (II. 163); 10, 31 (386); 10, 38 (2) (297); 10, 43 (381); 11, 1 (414); 11, 8 nn. (II. 586); 11, 15 (632) (640) (686); 11, 23 (272); 12, 17 (II. 70) (II. 632); 12, 25 (629) (II. 421); 12, 30 (II. 498); 12, 30 a 31 (222) (II. 464); 12, 36 (245) 12, 42 až 44 (II. 542); 13, 2 (II. 130); 13, 6 (II. 373) (II. 581) (II. 582); 13, 8 (II. 130) (II. 419) (II. 436) (II. 437) (II. 522) 13, 8 n. (II. 114); 13, 9 (II. 439); 13, 11 (317); 13, 13 (109) (II. 273) (II. 420) (II. 469); 13, 14 (637) (II. 492); 13, 18 (441) 13, 20 (II. 105); 13, 21 (87) (II. 30) (II. 31); 13, 22 (316) (355) (426) (437) (461) (468) (470) (503) (569) (II. 30) (II. 169) (II. 215) (II. 231) (II. 437); 13, 26 (626); 13, 28 (II (222); 13, 31 (275) (600) (II. 219) (II. 316); 13, 33 (361) (II. 248); 14, 13 (414); 14, 18 (139) (II. 88); 14, 21 (358) (II. 131) (II. 155); 14, 22 (427) (545) (II. 110) (II. 415) (II. 493) (II. 566); 14, 22 a 24 (403); 14, 24 (429) (II. 166) (II. 566); 14, 25 (266); 14, 35 (311) (470); 14, 35 nn. (595); 14, 36 (264); 14, 38 (141) (311) (361) (II. 233) (II. 248); 14, 45 (II. 551); 42*)
Strana 660
660 14, 50 (487) (II. 523); 14, 62 (626); 14, 66 nn. (II. 333); 15, 13 a 14 (II. 448); 15, 18 (506); 15, 27 nn. (II. 470); 15, 30 (506); 15, 34 (373) (II. 119); 16, 2 (II. 388); 16, 5 (546) (II. 496) 16, 5 nn. (II. 479); 16, 7 (110); 16, 15 (246) (601); 16, 16 (409) Lukáš 1, 9 nn. (211) (639) (II. 385); 1, 17 (413); 1, 26 nn. (II (253) (II. 596); 1, 28 (14) (II. 540); 1, 28 nn. (II. 352) (II 386); 1, 29 (50) (94); 1, 30 nn. (379); 1, 31 (II. 110); 1, 3: (191) (440); 1, 33 (440); 1, 34 (228) (450); 1, 34 n. (II. 110) 1, 35 (299) (450) (II. 539) (II. 574); 1, 36 a 39 (478); 1, 39 (II. 253); 1, 39 nn. (393) (II. 352); 1, 40 (II. 253): 1, 46 (478) (689) (II. 250) (II. 253); 1, 46 nn. (II. 385) (II. 540); 1, 47 (II. 250) (II. 357); 1, 48 (265) (289) (II. 298); 1, 49 (689) 1, 52 (196); 1, 58 (464); 1, 78 (383) (II. 363) (II. 386); 1, 79 (383) (II. 363); 2, 10 (II. 586); 2, 12 (453); 2, 13 nn. (240) 2, 14 (21) (81) (219) (476) (II. 25) (II. 70) (II. 121) (II. 200) (II. 395) (II. 540) (II. 568) (II. 631); 2, 19 (478); 2, 26 až 29 (II. 572); 2, 29 (616) (II. 420) (II. 424) (II. 445); 2, 30 (616) 2, 34 (453) (607) (II. 131) (II. 167) (II. 369) (II. 604); 2, 37 (633) (690); 2, 38 (690); 2, 40 (463); 2, 42 nn. (636); 3, 4 (II 554) (II. 580); 3, 7 (200); 3, 8 (112) (510) (II. 128); 3, 9 (200) (II. 166) (II. 180) (II. 535); 3, 14 (II. 189); 3, 16 (II. 553) (II. 554); 3, 21 (II. 222) (II. 347); 3, 22 (396) (403) (II. 222) (II. 347) (II. 566); 4, 1 (200); 4, 8 (371); 4, 10 (242); 5, 4 nn. (II. 168); 5, 5 (II. 587); 5, 8 (94); 5, 37 (237) (609) (II. 286) 6, 22 (138) (II. 141); 6, 25 (II. 157) (II. 309); 6, 26 (138) (II. 82) (II. 117) (II. 335); 6, 29 (82) (II. 37); 6, 35 (II. 207); 6, 30 (II. 261); 6, 37 (II. 239) (II. 261) (II. 537); 6, 38 (299) (II. 408) (II. 420) (II. 537); 6, 43 (II. 166); 6, 44 (II. 85); 7, 6 (516); 7, 11 nn. (248); 7, 18 nn. (II. 553); 7, 19 (II. 554); 7, 22 (II. 557); 7, 26 (106); 7, 27 (106) (307) (319); 7, 28 (II. 534); 7, 37 nn. (II. 168) (II. 627); 7, 38 (3) (73) (75) (194) (II. 231); 7, 47 (II. 308); 7, 48 (II. 182); 8, 2 (510); 8, 12 (II 136); 8, 23 nn. (484) (II. 171) (II. 233); 8, 24 (II. 238); 8, 33 (272); 8, 35 až 39 (II. 462); 8, 44 nn. (546); 9, 13 nn. (236) 9, 19 (470); 9, 23 (401) (549) (554) (595) (II. 270) (II. 445) (II. 478) (II. 631); 9, 24 (559); 9, 28 nn. (II. 496) (II. 562) 9, 29 (II. 479); 9, 35 (357); 9, 54 (II. 41); 9, 54 nn. (II 110); 9, 55 a 56 (II. 41); 9, 56 (II. 556); 9, 58 (II. 259); 10, 1 (414) (638); 10, 1 nn. (631); 10, 5 (II. 9); 10, 9 a 11 (II. 565); 10, 16 (31) (316) (420) (II. 71) (II. 347) (II. 489) (II. 633);
660 14, 50 (487) (II. 523); 14, 62 (626); 14, 66 nn. (II. 333); 15, 13 a 14 (II. 448); 15, 18 (506); 15, 27 nn. (II. 470); 15, 30 (506); 15, 34 (373) (II. 119); 16, 2 (II. 388); 16, 5 (546) (II. 496) 16, 5 nn. (II. 479); 16, 7 (110); 16, 15 (246) (601); 16, 16 (409) Lukáš 1, 9 nn. (211) (639) (II. 385); 1, 17 (413); 1, 26 nn. (II (253) (II. 596); 1, 28 (14) (II. 540); 1, 28 nn. (II. 352) (II 386); 1, 29 (50) (94); 1, 30 nn. (379); 1, 31 (II. 110); 1, 3: (191) (440); 1, 33 (440); 1, 34 (228) (450); 1, 34 n. (II. 110) 1, 35 (299) (450) (II. 539) (II. 574); 1, 36 a 39 (478); 1, 39 (II. 253); 1, 39 nn. (393) (II. 352); 1, 40 (II. 253): 1, 46 (478) (689) (II. 250) (II. 253); 1, 46 nn. (II. 385) (II. 540); 1, 47 (II. 250) (II. 357); 1, 48 (265) (289) (II. 298); 1, 49 (689) 1, 52 (196); 1, 58 (464); 1, 78 (383) (II. 363) (II. 386); 1, 79 (383) (II. 363); 2, 10 (II. 586); 2, 12 (453); 2, 13 nn. (240) 2, 14 (21) (81) (219) (476) (II. 25) (II. 70) (II. 121) (II. 200) (II. 395) (II. 540) (II. 568) (II. 631); 2, 19 (478); 2, 26 až 29 (II. 572); 2, 29 (616) (II. 420) (II. 424) (II. 445); 2, 30 (616) 2, 34 (453) (607) (II. 131) (II. 167) (II. 369) (II. 604); 2, 37 (633) (690); 2, 38 (690); 2, 40 (463); 2, 42 nn. (636); 3, 4 (II 554) (II. 580); 3, 7 (200); 3, 8 (112) (510) (II. 128); 3, 9 (200) (II. 166) (II. 180) (II. 535); 3, 14 (II. 189); 3, 16 (II. 553) (II. 554); 3, 21 (II. 222) (II. 347); 3, 22 (396) (403) (II. 222) (II. 347) (II. 566); 4, 1 (200); 4, 8 (371); 4, 10 (242); 5, 4 nn. (II. 168); 5, 5 (II. 587); 5, 8 (94); 5, 37 (237) (609) (II. 286) 6, 22 (138) (II. 141); 6, 25 (II. 157) (II. 309); 6, 26 (138) (II. 82) (II. 117) (II. 335); 6, 29 (82) (II. 37); 6, 35 (II. 207); 6, 30 (II. 261); 6, 37 (II. 239) (II. 261) (II. 537); 6, 38 (299) (II. 408) (II. 420) (II. 537); 6, 43 (II. 166); 6, 44 (II. 85); 7, 6 (516); 7, 11 nn. (248); 7, 18 nn. (II. 553); 7, 19 (II. 554); 7, 22 (II. 557); 7, 26 (106); 7, 27 (106) (307) (319); 7, 28 (II. 534); 7, 37 nn. (II. 168) (II. 627); 7, 38 (3) (73) (75) (194) (II. 231); 7, 47 (II. 308); 7, 48 (II. 182); 8, 2 (510); 8, 12 (II 136); 8, 23 nn. (484) (II. 171) (II. 233); 8, 24 (II. 238); 8, 33 (272); 8, 35 až 39 (II. 462); 8, 44 nn. (546); 9, 13 nn. (236) 9, 19 (470); 9, 23 (401) (549) (554) (595) (II. 270) (II. 445) (II. 478) (II. 631); 9, 24 (559); 9, 28 nn. (II. 496) (II. 562) 9, 29 (II. 479); 9, 35 (357); 9, 54 (II. 41); 9, 54 nn. (II 110); 9, 55 a 56 (II. 41); 9, 56 (II. 556); 9, 58 (II. 259); 10, 1 (414) (638); 10, 1 nn. (631); 10, 5 (II. 9); 10, 9 a 11 (II. 565); 10, 16 (31) (316) (420) (II. 71) (II. 347) (II. 489) (II. 633);
Strana 661
661 10, 18 (II. 128) (II. 177) (II. 398); 10, 20 (146) (532) (656) (II. 82) (II. 398); 10, 21 (II. 384) (II. 613) (II. 620); 10, 23 (297) (575) (II. 389); 10, 27 (77) (II. 240) (II. 498); 10, 30 (644) (646) (II. 268); 10, 30 nn. (496) (II. 175); 10, 38 nn. (127) (570) (II. 349); 10, 39 nn. (II. 444); 10, 40 n. (II. 551); 10, 41 (570); 11, 2 (42) (223) (224) (241) (301) (440) (II. 270) (II. 308) (II. 394) (II. 589); 11, 4 (163) (531) (II. 504); 11, 5 384); 11, 9 (II. 541); 11, 10 (II. 328) (II. 545); 11, 11 nn. (384); 11, 14 nn. (II. 237); 11, 17 (II. 115) (II. 237); 11, 20 (443) (678) (II. 574); 11, 21 a 22 (379); 11, 23 (275) (460) (579) (II. 264); 11, 24 (135) (II. 132); 11, 25 (II. 132); 11, 26 (457) (II. 39) (II. 62) (II. 96) (II. 132) (II. 455) (II. 595); 11, 27 (265); 11, 32 (416) (II. 55); 11, 34 (205) (433) (II. 200) (II 444); 11, 42 (II. 633); 11, 44 nn. (II. 474); 11, 49 (423); 11, 52 (155); 12, 3 (II. 427); 12, 4 (119) (602) (II. 26) (II. 390); 12, 5 (II. 26); 12, 8 (263) (II. 265); 12, 10 (333) (613) (II 35) (II. 55) (II. 131); 12, 11 (317); 12, 18 až 21 (177); 12, 19 a 20 (II. 153) (II. 608); 12, 31 (171) (644) (II. 244) (II. 249) (II. 270); 12, 32 (563); 12, 35 (200) (II. 445); 12, 36 (II. 44) (1I. 217) (II. 267) (II. 440) (II. 512) (II. 580) (II. 590); 12, 37 (II. 444) (II. 608); 12, 40 (361); 12, 42 (525); 12, 43 a 44 (II 608); 12, 47 a 48 (II. 147); 12, 49 (313) (552) (639) (648) 12, 50 (646); 12, 52 (112); 13, 3 (185) (II. 179); 13, 4 (II. 179); 13, 24 (466) (II. 382); 13, 28 (II. 341); 13, 30 (386); 13, 32 (II. 388); 13, 35 (II. 582); 14, 1 nn. (II. 454); 14, 8 nn. (II 455); 14, 10 (II. 476); 14, 11 (283) (439) (II. 92) (II. 177) (II. 476); 14, 16 (427); 14, 28 (144); 14, 31 (144) (362); 14, 33 (172) (362) (401); 14, 34 n. (641); 14, 35 (II. 208); 15, 4 (465 (497); 15, 4 nn. (II. 442) (II. 535); 15, 6 (II. 7); 15, 7 (221 (483); 15, 8 nn. (II. 129) (II. 465); 15, 10 (475) (483); 15 11 nn. (II. 237) (II. 614); 15, 13 (406); 15, 13 nn. (II. 459) 15, 18 nn. (II. 129); 15, 19 (II. 459); 15, 21 a 22 (II. 237) 15, 23 (II. 237); 15, 32 (406); 16, 1 nn. (480); 16, 2 (II. 399) 16, 9 (561) (II. 146) (II. 305); 16, 13 (II. 30) (II. 77) (II. 550) 16, 15 (544); 16, 19 nn. (18) (181) (II. 341) (II. 342); 16, 20 (146); 16, 20 nn. (II. 507); 16, 22 (5) (482) (II. 252) (II. 378) (II. 446); 16, 23 nn. (159) (293) (581) (II. 6) (II. 188) (II. 196) (II. 285); 16, 24 (243) (382) (614) (II. 342) (II. 532); 16, 24 nn. (265) (II. 213) (II. 362); 16, 25 (II. 342); 16, 26 (II. 213); 16, 29 (196); 16, 31 (196); 17, 1 a 2 (123) (II. 121);
661 10, 18 (II. 128) (II. 177) (II. 398); 10, 20 (146) (532) (656) (II. 82) (II. 398); 10, 21 (II. 384) (II. 613) (II. 620); 10, 23 (297) (575) (II. 389); 10, 27 (77) (II. 240) (II. 498); 10, 30 (644) (646) (II. 268); 10, 30 nn. (496) (II. 175); 10, 38 nn. (127) (570) (II. 349); 10, 39 nn. (II. 444); 10, 40 n. (II. 551); 10, 41 (570); 11, 2 (42) (223) (224) (241) (301) (440) (II. 270) (II. 308) (II. 394) (II. 589); 11, 4 (163) (531) (II. 504); 11, 5 384); 11, 9 (II. 541); 11, 10 (II. 328) (II. 545); 11, 11 nn. (384); 11, 14 nn. (II. 237); 11, 17 (II. 115) (II. 237); 11, 20 (443) (678) (II. 574); 11, 21 a 22 (379); 11, 23 (275) (460) (579) (II. 264); 11, 24 (135) (II. 132); 11, 25 (II. 132); 11, 26 (457) (II. 39) (II. 62) (II. 96) (II. 132) (II. 455) (II. 595); 11, 27 (265); 11, 32 (416) (II. 55); 11, 34 (205) (433) (II. 200) (II 444); 11, 42 (II. 633); 11, 44 nn. (II. 474); 11, 49 (423); 11, 52 (155); 12, 3 (II. 427); 12, 4 (119) (602) (II. 26) (II. 390); 12, 5 (II. 26); 12, 8 (263) (II. 265); 12, 10 (333) (613) (II 35) (II. 55) (II. 131); 12, 11 (317); 12, 18 až 21 (177); 12, 19 a 20 (II. 153) (II. 608); 12, 31 (171) (644) (II. 244) (II. 249) (II. 270); 12, 32 (563); 12, 35 (200) (II. 445); 12, 36 (II. 44) (1I. 217) (II. 267) (II. 440) (II. 512) (II. 580) (II. 590); 12, 37 (II. 444) (II. 608); 12, 40 (361); 12, 42 (525); 12, 43 a 44 (II 608); 12, 47 a 48 (II. 147); 12, 49 (313) (552) (639) (648) 12, 50 (646); 12, 52 (112); 13, 3 (185) (II. 179); 13, 4 (II. 179); 13, 24 (466) (II. 382); 13, 28 (II. 341); 13, 30 (386); 13, 32 (II. 388); 13, 35 (II. 582); 14, 1 nn. (II. 454); 14, 8 nn. (II 455); 14, 10 (II. 476); 14, 11 (283) (439) (II. 92) (II. 177) (II. 476); 14, 16 (427); 14, 28 (144); 14, 31 (144) (362); 14, 33 (172) (362) (401); 14, 34 n. (641); 14, 35 (II. 208); 15, 4 (465 (497); 15, 4 nn. (II. 442) (II. 535); 15, 6 (II. 7); 15, 7 (221 (483); 15, 8 nn. (II. 129) (II. 465); 15, 10 (475) (483); 15 11 nn. (II. 237) (II. 614); 15, 13 (406); 15, 13 nn. (II. 459) 15, 18 nn. (II. 129); 15, 19 (II. 459); 15, 21 a 22 (II. 237) 15, 23 (II. 237); 15, 32 (406); 16, 1 nn. (480); 16, 2 (II. 399) 16, 9 (561) (II. 146) (II. 305); 16, 13 (II. 30) (II. 77) (II. 550) 16, 15 (544); 16, 19 nn. (18) (181) (II. 341) (II. 342); 16, 20 (146); 16, 20 nn. (II. 507); 16, 22 (5) (482) (II. 252) (II. 378) (II. 446); 16, 23 nn. (159) (293) (581) (II. 6) (II. 188) (II. 196) (II. 285); 16, 24 (243) (382) (614) (II. 342) (II. 532); 16, 24 nn. (265) (II. 213) (II. 362); 16, 25 (II. 342); 16, 26 (II. 213); 16, 29 (196); 16, 31 (196); 17, 1 a 2 (123) (II. 121);
Strana 662
662 17, 2 (467) (II. 191); 17, 5 (II. 59) (II. 414); 17, 10 (II. 67) (II. 328) (II. 536); 17, 12 (591) (II. 408); 17, 12 nn. (II. 586); 17, 13 (II. 408); 17, 21 (421); 17, 27 (II. 17); 17, 33 (559) 17, 34 (II. 365); 17, 35 (283) (II. 191); 17, 36 (283); 17, 37 (51) (144) (434) (II. 289); 18, 8 (4) (107) (126) (278) (340) (386) (415) (417) (584) (592) (II. 51) (II. 106) (II. 232) (II 335) (II. 359) (II. 416) (II. 628); 18, 10 nn. (143) (II. 299) (II. 367); 18, 11 (137) (II. 497); 18, 12 (177); 18, 13 (19) (56) (71) (540) (II. 495); 18, 14 (439) (II. 92) (II. 177); 18, 24 (401); 18, 25 (401); 18, 26 (401); 18, 27 (401); 19, 2 nn. (563); 19, 36 (II. 586); 19, 41 (II. 356) (II. 357) (II. 384); 19, 42 (II. 185) (II. 356) (II. 405); 19, 43 (II. 356); 19, 45 (632) (640); 20, 25 (II. 70) (II. 632); 20, 35 a 36 (629); 20, 42 a 43 (245); 21, 2 až 4 (II. 542); 21, 6 (II. 130); 21, 7 nn. (II. 609); 21, 8 (II. 373) (II. 582); 21, 10 (II. 130) (II. 185); 21, 10 a 11 (II. 46); 21, 11 (II. 419) (II. 437); 21, 12 (666); 21, 15 (II. 637); 21, 18 (146); 21, 19 (160) (531); 21, 23 (308); 21, 25 (267) (388) (II. 170) (II. 437) (II. 544); 21, 26 (II. 141) (II. 170) (II. 437) (II. 544); 21, 27 (626); 21, 28 (199) (II. 43) (II. 357) (II. 420) (II. 424) (II. 426) (II. 478) (II. 609); 21, 28 mn. (II. 165) 21, 29 (441); 21, 30 (441) (II. 222); 21, 31 (II. 141) (II. 291) (II. 357); 21, 33 (275) (600) (II. 219) (II. 316); 21, 34 (490); 21, 35 (490); 21, 36 (490); 22, 15 (II. 489); 22, 19 (63) (181) (578) (685) (II. 68) (II. 110) (II. 359) (II. 381) (II. 415) (II. 493) (II. 562) (II. 566); 22, 20 (II. 454); 22. 25 (503, (521) (522) (687) (II. 34) (II. 269); 22, 26 (521) (687) (II. 34) (II. 149) (II. 269); 22, 28 až 30 (445); 22, 30 (245); 22, 32 (142) (248) (470); 22, 41 (470); 22, 41 nn. (595); 22, 42 (264) (II. 233); 22, 43 (287); 22, 44 (489); 22, 47 (II. 551); 22, 52 (508); 22, 53 (364) (437) (508) (II. 15) (II. 519); 22, 56 nn. (II. 333); 22, 57 nn. (II. 523); 22, 62 (575) (II. 523); 23, 5 (318); 23, 21 (II. 448); 23, 31 (II. 535); 23, 33 nn. (II. 470); 23, 34 (160) (470) (578) (595) (II. 145); 23, 41 (II. 176); 23, 41 nn. (II. 477); 23, 42 (II. 528); 23, 43 (576) (II. 252) (II 326) (II. 384) (II. 422) (II. 528) (II. 533); 23, 56 (304) 24, 4 (II. 496); 24, 13 nn. (94) (226) (II. 602); 24, 15 nn. (292); 24, 25 (386); 24, 26 (297) (406) (496) (532); 24, 32 (386) (402) (640) (II. 313); 24, 36 (II. 586); 24, 37 (292); 24, 43 (II. 502); 24, 49 (313) (380) (454) (II. 226).
662 17, 2 (467) (II. 191); 17, 5 (II. 59) (II. 414); 17, 10 (II. 67) (II. 328) (II. 536); 17, 12 (591) (II. 408); 17, 12 nn. (II. 586); 17, 13 (II. 408); 17, 21 (421); 17, 27 (II. 17); 17, 33 (559) 17, 34 (II. 365); 17, 35 (283) (II. 191); 17, 36 (283); 17, 37 (51) (144) (434) (II. 289); 18, 8 (4) (107) (126) (278) (340) (386) (415) (417) (584) (592) (II. 51) (II. 106) (II. 232) (II 335) (II. 359) (II. 416) (II. 628); 18, 10 nn. (143) (II. 299) (II. 367); 18, 11 (137) (II. 497); 18, 12 (177); 18, 13 (19) (56) (71) (540) (II. 495); 18, 14 (439) (II. 92) (II. 177); 18, 24 (401); 18, 25 (401); 18, 26 (401); 18, 27 (401); 19, 2 nn. (563); 19, 36 (II. 586); 19, 41 (II. 356) (II. 357) (II. 384); 19, 42 (II. 185) (II. 356) (II. 405); 19, 43 (II. 356); 19, 45 (632) (640); 20, 25 (II. 70) (II. 632); 20, 35 a 36 (629); 20, 42 a 43 (245); 21, 2 až 4 (II. 542); 21, 6 (II. 130); 21, 7 nn. (II. 609); 21, 8 (II. 373) (II. 582); 21, 10 (II. 130) (II. 185); 21, 10 a 11 (II. 46); 21, 11 (II. 419) (II. 437); 21, 12 (666); 21, 15 (II. 637); 21, 18 (146); 21, 19 (160) (531); 21, 23 (308); 21, 25 (267) (388) (II. 170) (II. 437) (II. 544); 21, 26 (II. 141) (II. 170) (II. 437) (II. 544); 21, 27 (626); 21, 28 (199) (II. 43) (II. 357) (II. 420) (II. 424) (II. 426) (II. 478) (II. 609); 21, 28 mn. (II. 165) 21, 29 (441); 21, 30 (441) (II. 222); 21, 31 (II. 141) (II. 291) (II. 357); 21, 33 (275) (600) (II. 219) (II. 316); 21, 34 (490); 21, 35 (490); 21, 36 (490); 22, 15 (II. 489); 22, 19 (63) (181) (578) (685) (II. 68) (II. 110) (II. 359) (II. 381) (II. 415) (II. 493) (II. 562) (II. 566); 22, 20 (II. 454); 22. 25 (503, (521) (522) (687) (II. 34) (II. 269); 22, 26 (521) (687) (II. 34) (II. 149) (II. 269); 22, 28 až 30 (445); 22, 30 (245); 22, 32 (142) (248) (470); 22, 41 (470); 22, 41 nn. (595); 22, 42 (264) (II. 233); 22, 43 (287); 22, 44 (489); 22, 47 (II. 551); 22, 52 (508); 22, 53 (364) (437) (508) (II. 15) (II. 519); 22, 56 nn. (II. 333); 22, 57 nn. (II. 523); 22, 62 (575) (II. 523); 23, 5 (318); 23, 21 (II. 448); 23, 31 (II. 535); 23, 33 nn. (II. 470); 23, 34 (160) (470) (578) (595) (II. 145); 23, 41 (II. 176); 23, 41 nn. (II. 477); 23, 42 (II. 528); 23, 43 (576) (II. 252) (II 326) (II. 384) (II. 422) (II. 528) (II. 533); 23, 56 (304) 24, 4 (II. 496); 24, 13 nn. (94) (226) (II. 602); 24, 15 nn. (292); 24, 25 (386); 24, 26 (297) (406) (496) (532); 24, 32 (386) (402) (640) (II. 313); 24, 36 (II. 586); 24, 37 (292); 24, 43 (II. 502); 24, 49 (313) (380) (454) (II. 226).
Strana 663
663 Jan 1, 1 (212) (418) (II. 364); 1, 3 (25) (532) (II. 235); 1, 4 (532); 1, 5 (611); 1, 9 (II. 364) (II. 584); 1, 12 (80) (II. 62) (II. 121) (II. 347) (II. 397); 1, 13 (II. 397); 1, 14 (427) (545) (II. 235) (II. 307); 1, 21 (413); 1, 26 (462); 1, 27 (93) (II 149); 1, 32 (396) (403) (II. 304) (II. 566); 1, 36 (204); 2, 15 (23); 2, 19 (689); 3, 6 (II. 547); 3, 8 (275) (442) (II. 40) (II 41) (II. 582); 3, 14 (473); 3, 16 (411) (533); 3, 18 (II. 52) (II. 250) (II. 335); 3, 19 (434) (611) (678) (II. 29) (II. 367 (II. 408) (II. 521) (II. 569) (II. 584); 4, 7 nn. (II. 325) 4, 10 (301) (II. 630); 4, 13 (II. 325); 4, 14 (265) (280) (584) (II. 24) (II. 325) (II. 529); 4, 15 (II. 529) (II. 630); 4, 35 (623); 5, 2 nn. (204); 5, 17 (681) (II. 144) (II. 237) (II. 293) (II. 304); 5, 19 nn. (418); 5, 25 (II. 271); 5, 30 (233); 5, 35 (II. 436); 5, 41 a 42 (140); 5, 42 (520) (II. 30) (II. 554); 5, 43 (II. 30); 5, 44 (46); 6, 9 nn. (236); 6, 15 (488); 6, 19 (II. 15); 6, 27 (428); 6, 29 (687); 6, 40 (II. 358); 6, 45 (II. 503); 6. 51 (10) (427) (562) (II. 173) (II. 536) (II. 601); 6, 53 (427); 6, 54 (283); 6, 55 (427); 6, 56 (29) (429) (454) (II. 167) (II. 306) (II. 491); 6, 57 (580); 6, 62 (427); 6, 63 (78) (84) (129) (187) (189) (199) (275) (427) (600) (II. 46) (II. 375) (II. 539) (II. 594); 6, 69 (II. 8); 6, 70 (542); 7, 7 (II. 264); 7, 8 (II. 264); 7, 16 (7) (233); 7, 18 (II. 200); 7, 24 (II. 261); 7, 37 (II. 536); 7, 37 a 38 (77) (II. 18) (II. 111) (II. 322) (II. 528) (II. 631); 7, 38 (493) (II. 211) (II. 323) (II. 531); 7, 39 (77) (233) (II. 528); 8, 3 nn. (II. 318); 8, 7 (249); 8, 12 (87) (298) (338) (II. 27); 8, 25 n. (26); 8, 28 (234) 8, 34 (II. 207) (II. 551); 8, 44 (457); 8, 46 (II. 577); 8, 48 (II. 456); 8, 49 (156) (II. 456); 8, 56 (II. 480); 8, 58 (II 570); 9, 1 nn. (182); 9, 4 (II. 144); 9, 7 (II. 113); 9, 39 (178) (228) 9, 41 (228); 10, 1 (II. 378); 10, 8 (537); 10, 9 (165) (194) (II. 378) (II. 380); 10, 11 (59) (134); 10, 12 (487); 10, 14 (400); 10, 16 (476) 10, 25 (15); 10, 27 (399) (400) (II. 139); 10, 30 (418); 10, 31 (418) 10, 33 (418); 10, 34 (677); 11, 25 (II. 589); 11, 43 (47) (115); 11 43 n. (304); 11, 44 (15); 12, 2 (II. 551); 12, 13nn. (II. 586); 12, 24 (258) (634) (II. 166); 12, 25 (572) (II. 78) (II. 85) (II. 92) 12, 26 (254) (283) (650); 12, 31 (313) (323) (475) (II. 254) 12, 35 (137) (II. 368) (II. 415) (II. 509) (II. 521); 12, 47 (II. 556); 12, 50 (II. 464); 13, 1 (55); 13, 2 (321); 13, 7 (289); 13, 21 (139) (II. 88); 13, 25 (II. 303) (II. 374); 13, 25 nn. (414); 13, 27 (508); 13, 34 (237) (II. 315); 14, 1 (II. 354);
663 Jan 1, 1 (212) (418) (II. 364); 1, 3 (25) (532) (II. 235); 1, 4 (532); 1, 5 (611); 1, 9 (II. 364) (II. 584); 1, 12 (80) (II. 62) (II. 121) (II. 347) (II. 397); 1, 13 (II. 397); 1, 14 (427) (545) (II. 235) (II. 307); 1, 21 (413); 1, 26 (462); 1, 27 (93) (II 149); 1, 32 (396) (403) (II. 304) (II. 566); 1, 36 (204); 2, 15 (23); 2, 19 (689); 3, 6 (II. 547); 3, 8 (275) (442) (II. 40) (II 41) (II. 582); 3, 14 (473); 3, 16 (411) (533); 3, 18 (II. 52) (II. 250) (II. 335); 3, 19 (434) (611) (678) (II. 29) (II. 367 (II. 408) (II. 521) (II. 569) (II. 584); 4, 7 nn. (II. 325) 4, 10 (301) (II. 630); 4, 13 (II. 325); 4, 14 (265) (280) (584) (II. 24) (II. 325) (II. 529); 4, 15 (II. 529) (II. 630); 4, 35 (623); 5, 2 nn. (204); 5, 17 (681) (II. 144) (II. 237) (II. 293) (II. 304); 5, 19 nn. (418); 5, 25 (II. 271); 5, 30 (233); 5, 35 (II. 436); 5, 41 a 42 (140); 5, 42 (520) (II. 30) (II. 554); 5, 43 (II. 30); 5, 44 (46); 6, 9 nn. (236); 6, 15 (488); 6, 19 (II. 15); 6, 27 (428); 6, 29 (687); 6, 40 (II. 358); 6, 45 (II. 503); 6. 51 (10) (427) (562) (II. 173) (II. 536) (II. 601); 6, 53 (427); 6, 54 (283); 6, 55 (427); 6, 56 (29) (429) (454) (II. 167) (II. 306) (II. 491); 6, 57 (580); 6, 62 (427); 6, 63 (78) (84) (129) (187) (189) (199) (275) (427) (600) (II. 46) (II. 375) (II. 539) (II. 594); 6, 69 (II. 8); 6, 70 (542); 7, 7 (II. 264); 7, 8 (II. 264); 7, 16 (7) (233); 7, 18 (II. 200); 7, 24 (II. 261); 7, 37 (II. 536); 7, 37 a 38 (77) (II. 18) (II. 111) (II. 322) (II. 528) (II. 631); 7, 38 (493) (II. 211) (II. 323) (II. 531); 7, 39 (77) (233) (II. 528); 8, 3 nn. (II. 318); 8, 7 (249); 8, 12 (87) (298) (338) (II. 27); 8, 25 n. (26); 8, 28 (234) 8, 34 (II. 207) (II. 551); 8, 44 (457); 8, 46 (II. 577); 8, 48 (II. 456); 8, 49 (156) (II. 456); 8, 56 (II. 480); 8, 58 (II 570); 9, 1 nn. (182); 9, 4 (II. 144); 9, 7 (II. 113); 9, 39 (178) (228) 9, 41 (228); 10, 1 (II. 378); 10, 8 (537); 10, 9 (165) (194) (II. 378) (II. 380); 10, 11 (59) (134); 10, 12 (487); 10, 14 (400); 10, 16 (476) 10, 25 (15); 10, 27 (399) (400) (II. 139); 10, 30 (418); 10, 31 (418) 10, 33 (418); 10, 34 (677); 11, 25 (II. 589); 11, 43 (47) (115); 11 43 n. (304); 11, 44 (15); 12, 2 (II. 551); 12, 13nn. (II. 586); 12, 24 (258) (634) (II. 166); 12, 25 (572) (II. 78) (II. 85) (II. 92) 12, 26 (254) (283) (650); 12, 31 (313) (323) (475) (II. 254) 12, 35 (137) (II. 368) (II. 415) (II. 509) (II. 521); 12, 47 (II. 556); 12, 50 (II. 464); 13, 1 (55); 13, 2 (321); 13, 7 (289); 13, 21 (139) (II. 88); 13, 25 (II. 303) (II. 374); 13, 25 nn. (414); 13, 27 (508); 13, 34 (237) (II. 315); 14, 1 (II. 354);
Strana 664
664 14, 2 (246) (266) (465) (II. 354); 14, 3 (465); 14, 6 (122) (142) (168) (395) (533) (579) (II. 280) (II. 526) (II. 565); 14, 9 (II 120); 14, 9 až 11 (419); 14, 10 (II. 121); 14, 11 (419) (II. 121); 14, 12 (673) (681) (II. 317); 14, 15 (II. 185); 14, 21 (II. 511); 14, 23 (127) (244) (447) (448) (471) (659) (II. 74) (II. 258) (II. 260) (II. 492) (II. 554); 14, 26 (312); 14, 27 (11) (II. 250) (II. 379) (II. 541); 14, 28 (691) (II. 589); 14, 30 (105) (476) (531) (650) (II. 266) (II. 269) (II. 469) (II. 517) (II. 608); 15, 1 (II. 166); 15, 3 (79) (II. 211); 15, 5 (27) (87) (406) (II. 85) (II. 165) (II. 625); 15, 6 (644); 15, 11 (II. 154) (II. 186) (II. 540); 15, 15 (298) (II. 313) (II. 548) 15, 16 (191) (406) (II. 84); 15, 26 (639) (II. 220); 16, 12 (63); 16, 16 (II. 331); 16, 20 (436) (584) (655) (II. 84) (II. 436) (II. 586); 16, 21 (436); 16, 22 (584) (655) (II. 250) (II. 357 (II. 589); 16, 23 n. (II. 499); 16, 24 (II. 166) (II. 328) 16, 33 (255) (495) (540) (574) (676) (II. 84) (II. 107) (II. 250) (II. 294); 17, 1 (245) (663) (II. 357); 17, 3 (193) (283) (II. 154) (II. 155) (II. 295) (II. 308) (II. 563); 17, 5 (II. 357); 17, 10 (418) (664) (II. 121); 17, 17 (525); 17, 21 (II. 291); 17, 22 (664); 18, 5 n. (47); 18, 25 nn. (II. 333); 18, 37 (16); 19, 3 (506); 19, 6 (II. 448); 19, 15 (II. 448); 19, 19 (354); 19, 20 (354); 19, 27 (2) (31) (II. 303); 19, 33 (396); 20, 12 (II. 496); 20, 17 (674); 20, 19 (94); 20, 19 n. (II. 624); 20, 26 (94); 20, 26 n. (II. 624); 21, 7 (414) (654) (II. 587); 21, 15 (314); 21, 15 nn. (663); 21, 17 n. (663); 21, 19 (664); 21, 20 (II. 303); 21, 24 (4) (II. 594) (II. 636). Skutkové sv. apoštolů 1, 5 (646); 1, 8 (691); 1, 14 (313); 1, 25 a 26 (II. 429); 2, 1 nn. (405); 2, 2 (276) (314); 2, 3 (403) (640): 2, 3 nn. (552); 2, 9 nn. (239); 2, 16 nn. (229) (268); 2, 34 a 35 (245); 3, 1 (II. 350); 3, 15 až 19 (II. 116); 4, 20 (57); 4, 32 (II. 292); 5, 1 nn. (511) (515); 5, 3 a 4 (512); 5, 9 n. (512); 5, 40 (656); 5, 41 (478) (520) (656); 6, 5 (112); 7, 51 (683) (II. 452) (II. 584); 7, 55 (232) (445); 7, 55 n. (447) (II. 478); 7, 58 nn. (255); 7, 59 (II. 145); 8, 18 až 22 (512 (515); 8, 18 nn. (II. 159); 8, 24 (512); 8, 27 nn. (226) (386) 8, 32 (529); 9, 3 nn. (94) (II. 564); 9, 4 (232) (II. 122) (I1 565); 9, 8 (186); 10, 1 nn. (II. 220); 10, 25 a 26 (II. 596) 10, 26 (II. 598); 10, 36 (419); 13, 46 (322); 14, 22 (35) (202) (296) (II. 312); 15, 20 (328); 15, 39 (153); 15, 39 n. (294); 17, 28 (II. 582); 18, 3 (II. 190); 19, 5 (419) (582); 19, 23 nn.
664 14, 2 (246) (266) (465) (II. 354); 14, 3 (465); 14, 6 (122) (142) (168) (395) (533) (579) (II. 280) (II. 526) (II. 565); 14, 9 (II 120); 14, 9 až 11 (419); 14, 10 (II. 121); 14, 11 (419) (II. 121); 14, 12 (673) (681) (II. 317); 14, 15 (II. 185); 14, 21 (II. 511); 14, 23 (127) (244) (447) (448) (471) (659) (II. 74) (II. 258) (II. 260) (II. 492) (II. 554); 14, 26 (312); 14, 27 (11) (II. 250) (II. 379) (II. 541); 14, 28 (691) (II. 589); 14, 30 (105) (476) (531) (650) (II. 266) (II. 269) (II. 469) (II. 517) (II. 608); 15, 1 (II. 166); 15, 3 (79) (II. 211); 15, 5 (27) (87) (406) (II. 85) (II. 165) (II. 625); 15, 6 (644); 15, 11 (II. 154) (II. 186) (II. 540); 15, 15 (298) (II. 313) (II. 548) 15, 16 (191) (406) (II. 84); 15, 26 (639) (II. 220); 16, 12 (63); 16, 16 (II. 331); 16, 20 (436) (584) (655) (II. 84) (II. 436) (II. 586); 16, 21 (436); 16, 22 (584) (655) (II. 250) (II. 357 (II. 589); 16, 23 n. (II. 499); 16, 24 (II. 166) (II. 328) 16, 33 (255) (495) (540) (574) (676) (II. 84) (II. 107) (II. 250) (II. 294); 17, 1 (245) (663) (II. 357); 17, 3 (193) (283) (II. 154) (II. 155) (II. 295) (II. 308) (II. 563); 17, 5 (II. 357); 17, 10 (418) (664) (II. 121); 17, 17 (525); 17, 21 (II. 291); 17, 22 (664); 18, 5 n. (47); 18, 25 nn. (II. 333); 18, 37 (16); 19, 3 (506); 19, 6 (II. 448); 19, 15 (II. 448); 19, 19 (354); 19, 20 (354); 19, 27 (2) (31) (II. 303); 19, 33 (396); 20, 12 (II. 496); 20, 17 (674); 20, 19 (94); 20, 19 n. (II. 624); 20, 26 (94); 20, 26 n. (II. 624); 21, 7 (414) (654) (II. 587); 21, 15 (314); 21, 15 nn. (663); 21, 17 n. (663); 21, 19 (664); 21, 20 (II. 303); 21, 24 (4) (II. 594) (II. 636). Skutkové sv. apoštolů 1, 5 (646); 1, 8 (691); 1, 14 (313); 1, 25 a 26 (II. 429); 2, 1 nn. (405); 2, 2 (276) (314); 2, 3 (403) (640): 2, 3 nn. (552); 2, 9 nn. (239); 2, 16 nn. (229) (268); 2, 34 a 35 (245); 3, 1 (II. 350); 3, 15 až 19 (II. 116); 4, 20 (57); 4, 32 (II. 292); 5, 1 nn. (511) (515); 5, 3 a 4 (512); 5, 9 n. (512); 5, 40 (656); 5, 41 (478) (520) (656); 6, 5 (112); 7, 51 (683) (II. 452) (II. 584); 7, 55 (232) (445); 7, 55 n. (447) (II. 478); 7, 58 nn. (255); 7, 59 (II. 145); 8, 18 až 22 (512 (515); 8, 18 nn. (II. 159); 8, 24 (512); 8, 27 nn. (226) (386) 8, 32 (529); 9, 3 nn. (94) (II. 564); 9, 4 (232) (II. 122) (I1 565); 9, 8 (186); 10, 1 nn. (II. 220); 10, 25 a 26 (II. 596) 10, 26 (II. 598); 10, 36 (419); 13, 46 (322); 14, 22 (35) (202) (296) (II. 312); 15, 20 (328); 15, 39 (153); 15, 39 n. (294); 17, 28 (II. 582); 18, 3 (II. 190); 19, 5 (419) (582); 19, 23 nn.
Strana 665
665 a 30 nn. (II. 228); 20, 19 (II. 57); 20, 31 (108) (217); 22, 7 (II. 122); 22, 10 nn. (II. 203); 23, 12 (408); 24, 10 nn. (408); 26, 14 (II. 122); 27, 14 nn. (II. 172); 27, 44 (616); 28, 2 (210). Římanům 1, 7 (II. 541); 1, 9 (396); 1, 14 (217) (322); 1, 17 (584) (II. 165); 1, 18 (II. 17); 1, 20 (324); 1, 21 (324) (425) (436) (II. 606); 1, 21 nn. (II. 384); 1, 22 (176) (324); 1, 23 (555) 1, 24 nn. (605); 1, 26 (II. 106); 1, 28 (257) (522); 1, 30 (II. 61); 1, 32 (436); 2, 4 a 5 (II. 143); 2, 21 (524); 2, 23 a 24 (524); 2, 28 a 29 (118); 5, 5 (II. 536); 6, 8 (615); 6, 12 (II. 269); 6, 19 (209) (236) (II. 98); 7, 14 (II. 97) (II. 387); 7, 15 (II. 266); 7, 18 (II. 387); 7, 19 (II. 387); 7, 23 (471) (II. 357) (II. 588); 7, 24 (588) (II. 520) (II. 545) (II. 564) (II 569) (II. 571) (II. 588); 8, 5 (II. 14) (II. 62); 8, 9 (539) (II. 537); 8, 18 (630) (II. 233) (II. 290) (II. 330) (II. 548); 8, 23 (598) (II. 429); 8, 28 (306) (420); 8, 29 (554) (II. 220) (II. 460); 8, 30 (II. 220) (II. 460); 8, 35 (54) (166) (281) (II. 216) (II. 228) (II. 242) (II. 259) (II. 361) (II. 368) (II. 478) (II. 544); 8, 38 (II. 228); 8, 38 a 39 (410) (532) (II. 440) (II. 544); 9, 3 (II. 473); 10, 3 (348); 10, 10 (II. 375); 10, 14 (583); 10, 15 (377); 10, 18 (II. 538); 11, 13 (II. 397); 11, 25 (679); 11, 32 (239); 11, 33 (226) (234) (282) (564) (665) (II. 88) (II. 331) (II. 581); 11, 34 (II. 88); 11, 36 (418) (II. 321); 12, 1 (21) (199) (208) (239) (II. 265) (II. 394); 12, 2 (6) (43) (157) (216) (301) (II. 269) (II. 394); 12, 3 (216) (II. 19); 12, 6 a 7 (II. 162); 12, 10 (II. 598); 12, 11 (88) (180) (II. 542); 12, 17 (205); 13, 1 (539); 13, 1 nn. (II. 224); 13, 10 (342); 13, 11 (II. 205); 13, 12 (II. 28) (II. 521); 13, 13 (453) (I1. 521); 13, 14 (62) (146) (453) (594) (II. 624); 14, 9 (II. 270); 14, 11 (II. 624); 14, 17 (421) (II. 249) (II. 340); 14, 21 (623); 15, 4 (617); 16, 17 (367). I. Korintským 1, 3 (14) (II. 541); 1, 4 n. (177) (564); 1, 8 (II. 71); 1, 17 (610); 1, 24 (II. 7); 1, 26 (281) (550); 2, 2 (231) (II. 427); 2, 4 (610); 2, 6 (II. 427); 2, 8 (435); 2, 9 (147) (652) (II. 74) (II. 125) (II. 330) (II. 502) (II. 528) (II. 533) (II 547) (II. 548) (II. 570); 2, 14 (500) (502) (II. 313) (II. 376) (1I. 547); 3, 2 (63) (390) (II. 125) (II. 427) (II. 564); 3, 3 (209); 3, 5 (II. 555); 3, 6 (683) (II. 361) (II. 555); 3, 7 (683); 3, 8 n. (683); 3, 10 (II. 486); 3, 11 (91) (II. 33) (II. 359) (II. 361) (II. 401) (II. 426); 3, 11 až 15 (II. 524); 3, 12 (577) (II. 33) (II. 366) (II. 426) (II. 486) (II. 576); 3, 13 (II. 366)
665 a 30 nn. (II. 228); 20, 19 (II. 57); 20, 31 (108) (217); 22, 7 (II. 122); 22, 10 nn. (II. 203); 23, 12 (408); 24, 10 nn. (408); 26, 14 (II. 122); 27, 14 nn. (II. 172); 27, 44 (616); 28, 2 (210). Římanům 1, 7 (II. 541); 1, 9 (396); 1, 14 (217) (322); 1, 17 (584) (II. 165); 1, 18 (II. 17); 1, 20 (324); 1, 21 (324) (425) (436) (II. 606); 1, 21 nn. (II. 384); 1, 22 (176) (324); 1, 23 (555) 1, 24 nn. (605); 1, 26 (II. 106); 1, 28 (257) (522); 1, 30 (II. 61); 1, 32 (436); 2, 4 a 5 (II. 143); 2, 21 (524); 2, 23 a 24 (524); 2, 28 a 29 (118); 5, 5 (II. 536); 6, 8 (615); 6, 12 (II. 269); 6, 19 (209) (236) (II. 98); 7, 14 (II. 97) (II. 387); 7, 15 (II. 266); 7, 18 (II. 387); 7, 19 (II. 387); 7, 23 (471) (II. 357) (II. 588); 7, 24 (588) (II. 520) (II. 545) (II. 564) (II 569) (II. 571) (II. 588); 8, 5 (II. 14) (II. 62); 8, 9 (539) (II. 537); 8, 18 (630) (II. 233) (II. 290) (II. 330) (II. 548); 8, 23 (598) (II. 429); 8, 28 (306) (420); 8, 29 (554) (II. 220) (II. 460); 8, 30 (II. 220) (II. 460); 8, 35 (54) (166) (281) (II. 216) (II. 228) (II. 242) (II. 259) (II. 361) (II. 368) (II. 478) (II. 544); 8, 38 (II. 228); 8, 38 a 39 (410) (532) (II. 440) (II. 544); 9, 3 (II. 473); 10, 3 (348); 10, 10 (II. 375); 10, 14 (583); 10, 15 (377); 10, 18 (II. 538); 11, 13 (II. 397); 11, 25 (679); 11, 32 (239); 11, 33 (226) (234) (282) (564) (665) (II. 88) (II. 331) (II. 581); 11, 34 (II. 88); 11, 36 (418) (II. 321); 12, 1 (21) (199) (208) (239) (II. 265) (II. 394); 12, 2 (6) (43) (157) (216) (301) (II. 269) (II. 394); 12, 3 (216) (II. 19); 12, 6 a 7 (II. 162); 12, 10 (II. 598); 12, 11 (88) (180) (II. 542); 12, 17 (205); 13, 1 (539); 13, 1 nn. (II. 224); 13, 10 (342); 13, 11 (II. 205); 13, 12 (II. 28) (II. 521); 13, 13 (453) (I1. 521); 13, 14 (62) (146) (453) (594) (II. 624); 14, 9 (II. 270); 14, 11 (II. 624); 14, 17 (421) (II. 249) (II. 340); 14, 21 (623); 15, 4 (617); 16, 17 (367). I. Korintským 1, 3 (14) (II. 541); 1, 4 n. (177) (564); 1, 8 (II. 71); 1, 17 (610); 1, 24 (II. 7); 1, 26 (281) (550); 2, 2 (231) (II. 427); 2, 4 (610); 2, 6 (II. 427); 2, 8 (435); 2, 9 (147) (652) (II. 74) (II. 125) (II. 330) (II. 502) (II. 528) (II. 533) (II 547) (II. 548) (II. 570); 2, 14 (500) (502) (II. 313) (II. 376) (1I. 547); 3, 2 (63) (390) (II. 125) (II. 427) (II. 564); 3, 3 (209); 3, 5 (II. 555); 3, 6 (683) (II. 361) (II. 555); 3, 7 (683); 3, 8 n. (683); 3, 10 (II. 486); 3, 11 (91) (II. 33) (II. 359) (II. 361) (II. 401) (II. 426); 3, 11 až 15 (II. 524); 3, 12 (577) (II. 33) (II. 366) (II. 426) (II. 486) (II. 576); 3, 13 (II. 366)
Strana 666
666 (II. 426) (II. 486); 3, 13 až 15 (II. 34); 3, 16 (164) (II. 161) (II. 491) (II. 492); 4, 1 (105) (II. 553); 4, 4 (II. 525) (II. 556); 4, 5 (II. 150) (II. 282) (II. 427); 4, 15 (405) (II. 84) 4, 21 (407); 5, 3 (II. 270); 5, 5 (344) (631) (II. 10); 5, 9 (114) (409); 5, 11 (II. 142) (II. 515) (II. 557); 6, 1 (II. 37); 6, 18 (487); 6, 20 (II. 84); 7, 6 (II. 632); 7, 12 (II. 21) (II. 632); 7, 31 (II. 279); 7, 34 (208) (593) (II. 449) (II. 551); 8, 13 (162) (623); 9, 9 (208); 9, 16 (II. 184); 9, 22 (217); 9, 24 (383) (II. 418); 9, 27 (239); 10, 5 nn. (608); 10, 11 (608); 10, 12 (463) (654) (II. 388) (II. 446); 10, 13 (470) (495) 10, 21 (130) (170) (634) (II. 19) (II. 489); 10, 31 (417); 11, 1 (557); 11, 2 (104) (318); 11, 3 (64) (381); 11, 16 (399); 11, 17 (318); 11, 22 (104); 11, 23 nn. (II. 21); 11, 28 (403) (516) (545) (II. 490); 11, 28 až 30 (II. 408); 11, 29 (132) (403) (516) (II. 181) (II. 209) (II. 241) (II. 282) (II. 416) (II. 449) (II. 455) (II. 491) (II. 601); 11, 30 (II. 455); 11, 31 (II. 143) (II. 261); 11, 34 (37) (II. 21); 12, 3 (166) (218) (238) (446) (583) (670) (688) (II. 624); 12, 4 až 11 (II. 169); 12, 4 až 12 (II. 68); 12, 12 nn. (II. 169); 12, 13 (434); 12, 28 (II. 169); 12, 31 (II. 68) (II. 169); 13, 1 (350) (649) (II. 23) (II. 170); 13, 2 (126) (131) (272) (323) (364) (II. 23) (II. 51) (II. 170) (II. 263); 13, 3 (18) (347) (364) (551) (II. 23) (II. 51) (II. 68) (II. 170) (II. 263) (II. 470); 13, 4 (397) 13, 4 až 7 (444) (II. 539); 13, 7 (687); 13, 8 (166); 13, 9 (II. 88) (II. 342) (II. 571); 13, 9 n. (57); 13, 9 nn. (II. 426) (II 559); 13, 11 (II. 522); 13, 11 nn. (57); 13, 12 (50) (94) (378) (450) (456) (II. 121) (II. 125) (II. 154) (II. 209) (II. 214) (II. 305) (II. 342) (II. 374) (II. 390) (II. 440) (II. 503) (II 519) (II. 537) (II. 637); 13, 13 (180); 14, 1 nn. (248); 14, 3 (405); 14, 16 (290); 14, 26 (290); 15, 1 a 2 (653); 15, 1 až 9 (II. 387); 15, 3 (235) (II. 240); 15, 10 (11) (II. 163); 15, 24 až 26 (II. 573); 15, 31 (II. 472); 15, 45 až 49 (II. 451); 15, 47 (209); 15, 55 (352); 16, 2 (I1. 411); 16, 9 (155); 16, 13 (II. 468). 2. Korintským 1, 2 (14); 1, 7 (35); 1, 8 (344); 1, 12 (420); 1, 17 (II. 578); 2, 11 (275) (460) (II. 104); 2, 12 (155); 2, 15 (II. 166) (II. 475); 2, 17 (418) (544); 3, 5 (27) (II. 451); 3, 6 (88); 3, 14 až 16 (7); 3, 15 (225) (II. 601); 3, 16 (226) (II. 601); 4, 2 (418); 4, 16 (501) (588) (II. 95) (II. 287) (II. 292) (II. 315); 4, 18 (II. 287); 5, 17 (167) (380) (II. 287) (II. 292);
666 (II. 426) (II. 486); 3, 13 až 15 (II. 34); 3, 16 (164) (II. 161) (II. 491) (II. 492); 4, 1 (105) (II. 553); 4, 4 (II. 525) (II. 556); 4, 5 (II. 150) (II. 282) (II. 427); 4, 15 (405) (II. 84) 4, 21 (407); 5, 3 (II. 270); 5, 5 (344) (631) (II. 10); 5, 9 (114) (409); 5, 11 (II. 142) (II. 515) (II. 557); 6, 1 (II. 37); 6, 18 (487); 6, 20 (II. 84); 7, 6 (II. 632); 7, 12 (II. 21) (II. 632); 7, 31 (II. 279); 7, 34 (208) (593) (II. 449) (II. 551); 8, 13 (162) (623); 9, 9 (208); 9, 16 (II. 184); 9, 22 (217); 9, 24 (383) (II. 418); 9, 27 (239); 10, 5 nn. (608); 10, 11 (608); 10, 12 (463) (654) (II. 388) (II. 446); 10, 13 (470) (495) 10, 21 (130) (170) (634) (II. 19) (II. 489); 10, 31 (417); 11, 1 (557); 11, 2 (104) (318); 11, 3 (64) (381); 11, 16 (399); 11, 17 (318); 11, 22 (104); 11, 23 nn. (II. 21); 11, 28 (403) (516) (545) (II. 490); 11, 28 až 30 (II. 408); 11, 29 (132) (403) (516) (II. 181) (II. 209) (II. 241) (II. 282) (II. 416) (II. 449) (II. 455) (II. 491) (II. 601); 11, 30 (II. 455); 11, 31 (II. 143) (II. 261); 11, 34 (37) (II. 21); 12, 3 (166) (218) (238) (446) (583) (670) (688) (II. 624); 12, 4 až 11 (II. 169); 12, 4 až 12 (II. 68); 12, 12 nn. (II. 169); 12, 13 (434); 12, 28 (II. 169); 12, 31 (II. 68) (II. 169); 13, 1 (350) (649) (II. 23) (II. 170); 13, 2 (126) (131) (272) (323) (364) (II. 23) (II. 51) (II. 170) (II. 263); 13, 3 (18) (347) (364) (551) (II. 23) (II. 51) (II. 68) (II. 170) (II. 263) (II. 470); 13, 4 (397) 13, 4 až 7 (444) (II. 539); 13, 7 (687); 13, 8 (166); 13, 9 (II. 88) (II. 342) (II. 571); 13, 9 n. (57); 13, 9 nn. (II. 426) (II 559); 13, 11 (II. 522); 13, 11 nn. (57); 13, 12 (50) (94) (378) (450) (456) (II. 121) (II. 125) (II. 154) (II. 209) (II. 214) (II. 305) (II. 342) (II. 374) (II. 390) (II. 440) (II. 503) (II 519) (II. 537) (II. 637); 13, 13 (180); 14, 1 nn. (248); 14, 3 (405); 14, 16 (290); 14, 26 (290); 15, 1 a 2 (653); 15, 1 až 9 (II. 387); 15, 3 (235) (II. 240); 15, 10 (11) (II. 163); 15, 24 až 26 (II. 573); 15, 31 (II. 472); 15, 45 až 49 (II. 451); 15, 47 (209); 15, 55 (352); 16, 2 (I1. 411); 16, 9 (155); 16, 13 (II. 468). 2. Korintským 1, 2 (14); 1, 7 (35); 1, 8 (344); 1, 12 (420); 1, 17 (II. 578); 2, 11 (275) (460) (II. 104); 2, 12 (155); 2, 15 (II. 166) (II. 475); 2, 17 (418) (544); 3, 5 (27) (II. 451); 3, 6 (88); 3, 14 až 16 (7); 3, 15 (225) (II. 601); 3, 16 (226) (II. 601); 4, 2 (418); 4, 16 (501) (588) (II. 95) (II. 287) (II. 292) (II. 315); 4, 18 (II. 287); 5, 17 (167) (380) (II. 287) (II. 292);
Strana 667
667 5, 18 a 19 (380); 6, 1 (659); 6, 2 (II. 183); 6, 3 a 4 (536); 6, 4 (691); 6, 5 nn. (594) (691); 6, 7 (II. 409); 6, 8 (II. 409); 6, 13 (670); 6, 13 až 18 (II. 139); 6, 14 (51) (114) (409) (530) (555) (670); 6, 15 (51) (59) (114) (555) (670); 6, 16 (59) (409) (447) (632) (671); 6, 17 (671); 9, 13 (II. 349); 10, 4 (528) (II. 136); 10, 5 (345) (II. 136) (II. 349); 11, 2 (10) (63) (456) (592) (II. 544); 11, 3 (132) (456) (II. 432) (II. 544); 11, 27 (II. 409); 11, 27 n. (II. 392); 11, 28 (II. 473); 11, 29 (217) (416) (656) (II. 340) (II. 392) (II. 448) (II. 472); 12, 1 až 4 (II. 384); 12, 2 (37) (165) (II. 59) (II. 528); 12, 2 nn. (2) (II. 202) (II. 353) (II. 564); 12, 4 (38) (393) (II. 125) (II. 528) (II. 533); 12, 7 (273) (316) (425) (653) (II. 497); 12, 8 n. (313); 12, 9 (203) (651) (II. 469); 12, 10 (379) (455); 12, 15 (II. 473); 13, 3 (8) (77) (234) (300) (374) (626) (II. 227); 13, 5 (662) (II. 229) (II. 540). Galatům 1, 3 (14); 1, 10 (543); 1, 20 (396); 2, 9 (165); 2, 11 (153) (316); 2, 11 nn. (294); 2, 14 nn. (316); 2, 20 (8); 3, 1 (II. 387); 3, 11 (584) (II. 165); 3, 27 (486) (692); 4, 1 a 2 (II. 122) (II. 572); 4, 6 (218) (446) (670); 4, 14 (105) (II 89) (11. 122); 4, 19 (II. 397) (II. 625); 5, 6 (II. 414); 5, 12 (II. 58); 5, 15 (348) (516) (II. 35) (II. 618); 5, 16 (90); 5, 17 (630); 5, 19 (90) (537) (682) (II. 221) (II. 385); 5, 19 nn. (541) (II. 619) (II. 623); 15, 20 (II. 221); 5, 22 (237) (285) (540) (II. 165) (II. 491) (II. 539); 5, 25 (90); 6, 1 (211) (248); 6, 2 (II. 360); 6, 14 (588) (615); 6, 17 (276). Efezským 1, 3 (219) (291) (II. 489); 1, 4 (II. 489); 1, 18 (II. 528); 2, 14 a 16 (II. 392); 2, 19 n. (92) (196); 2, 20 (II. 401); 3, 8 (105); 3, 9 (105); 3, 10 (105); 3, 11 (105); 3, 14 (602); 3, 14 nn. (II. 396); 4, 2 až 6 (377); 4, 3 (39) (274) (II. 58); 4, 5 a 6 (591) (II. 393); 4, 16 (II. 537); 4, 22 (588); 4, 23 (II. 394); 4, 23 a 24 (589) (II. 217) (II. 287); 4, 25 (II. 287) (II. 578); 4, 26 (589); 4, 26 nn. (89); 4, 27 (473); 4, 28 (II. 557); 4, 29 (589); 4, 30 (589); 4, 31 (589); 5, 1 (589); 5, 2 (589); 5, 3 (512) (II. 90) (II. 618) (II. 620); 5, 5 (II. 623); 5, 8 (45) (53) (332) (417) (482); 5, 13 (101) (315) (II. 365) (II. 560); 5, 14 (II. 187) 5, 15 (II. 187); 5, 16 (620) (II. 265); 5, 18 (609) (II. 187); 5, 18 až 20 (589); 5, 19 (44) (657) (II. 187); 5, 21 (590); 5, 22 nn. (II. 216); 5, 25 až 27 (II. 292); 5, 28 nn. (II. 300); 5, 32 (II 216); 6, 10 nn. (284); 6, 11 (84) (443) (653) (II. 16) (II. 104) (II. 519); 6, 11 nn. (II. 109) (II. 247); 6, 12 (115) (273) (274)
667 5, 18 a 19 (380); 6, 1 (659); 6, 2 (II. 183); 6, 3 a 4 (536); 6, 4 (691); 6, 5 nn. (594) (691); 6, 7 (II. 409); 6, 8 (II. 409); 6, 13 (670); 6, 13 až 18 (II. 139); 6, 14 (51) (114) (409) (530) (555) (670); 6, 15 (51) (59) (114) (555) (670); 6, 16 (59) (409) (447) (632) (671); 6, 17 (671); 9, 13 (II. 349); 10, 4 (528) (II. 136); 10, 5 (345) (II. 136) (II. 349); 11, 2 (10) (63) (456) (592) (II. 544); 11, 3 (132) (456) (II. 432) (II. 544); 11, 27 (II. 409); 11, 27 n. (II. 392); 11, 28 (II. 473); 11, 29 (217) (416) (656) (II. 340) (II. 392) (II. 448) (II. 472); 12, 1 až 4 (II. 384); 12, 2 (37) (165) (II. 59) (II. 528); 12, 2 nn. (2) (II. 202) (II. 353) (II. 564); 12, 4 (38) (393) (II. 125) (II. 528) (II. 533); 12, 7 (273) (316) (425) (653) (II. 497); 12, 8 n. (313); 12, 9 (203) (651) (II. 469); 12, 10 (379) (455); 12, 15 (II. 473); 13, 3 (8) (77) (234) (300) (374) (626) (II. 227); 13, 5 (662) (II. 229) (II. 540). Galatům 1, 3 (14); 1, 10 (543); 1, 20 (396); 2, 9 (165); 2, 11 (153) (316); 2, 11 nn. (294); 2, 14 nn. (316); 2, 20 (8); 3, 1 (II. 387); 3, 11 (584) (II. 165); 3, 27 (486) (692); 4, 1 a 2 (II. 122) (II. 572); 4, 6 (218) (446) (670); 4, 14 (105) (II 89) (11. 122); 4, 19 (II. 397) (II. 625); 5, 6 (II. 414); 5, 12 (II. 58); 5, 15 (348) (516) (II. 35) (II. 618); 5, 16 (90); 5, 17 (630); 5, 19 (90) (537) (682) (II. 221) (II. 385); 5, 19 nn. (541) (II. 619) (II. 623); 15, 20 (II. 221); 5, 22 (237) (285) (540) (II. 165) (II. 491) (II. 539); 5, 25 (90); 6, 1 (211) (248); 6, 2 (II. 360); 6, 14 (588) (615); 6, 17 (276). Efezským 1, 3 (219) (291) (II. 489); 1, 4 (II. 489); 1, 18 (II. 528); 2, 14 a 16 (II. 392); 2, 19 n. (92) (196); 2, 20 (II. 401); 3, 8 (105); 3, 9 (105); 3, 10 (105); 3, 11 (105); 3, 14 (602); 3, 14 nn. (II. 396); 4, 2 až 6 (377); 4, 3 (39) (274) (II. 58); 4, 5 a 6 (591) (II. 393); 4, 16 (II. 537); 4, 22 (588); 4, 23 (II. 394); 4, 23 a 24 (589) (II. 217) (II. 287); 4, 25 (II. 287) (II. 578); 4, 26 (589); 4, 26 nn. (89); 4, 27 (473); 4, 28 (II. 557); 4, 29 (589); 4, 30 (589); 4, 31 (589); 5, 1 (589); 5, 2 (589); 5, 3 (512) (II. 90) (II. 618) (II. 620); 5, 5 (II. 623); 5, 8 (45) (53) (332) (417) (482); 5, 13 (101) (315) (II. 365) (II. 560); 5, 14 (II. 187) 5, 15 (II. 187); 5, 16 (620) (II. 265); 5, 18 (609) (II. 187); 5, 18 až 20 (589); 5, 19 (44) (657) (II. 187); 5, 21 (590); 5, 22 nn. (II. 216); 5, 25 až 27 (II. 292); 5, 28 nn. (II. 300); 5, 32 (II 216); 6, 10 nn. (284); 6, 11 (84) (443) (653) (II. 16) (II. 104) (II. 519); 6, 11 nn. (II. 109) (II. 247); 6, 12 (115) (273) (274)
Strana 668
668 (467) (II. 48) (II. 257) (II. 444) (II. 544) (II. 573); 6, 12 nn. (448) (673) (II. 25); 6, 13 (147) (274) (348) (443) (467) (528) (651) (II. 104); 6, 13 nn. (II. 42); 6, 14 (115) (467) (515) (II 28) (II. 443) (II. 444) (II. 544) (II. 573); 6, 15 (115) (467) (515) 6, 15 nn. (II. 445); 6, 16 (115) (207) (467) (515) (622) (II. 129): 6, 17 (84) (115) (147) (467) (515) (574) (622) (II. 16) (II. 236) (II. 544) (II. 573); 6, 18 (84) (116) (284). Filipenským 1, 6 (683); 1, 8 (174) (396); 1, 9 (174); 1, 10 (174); 1, 21 (II. 589); 1, 23 (213) (344) (588) (596) (621) (627) (656) (679) (II. 302) (II. 326) (II. 356) (II. 366) (II. 381) (II. 520) (II. 589); 2, 2 (290); 2, 6 (419) (581); 2, 7 (663) (II. 568); 2, 8 (61) (II. 223); 2, 9 (581); 2, 10 (243) (246) (354) (419) (689) (II. 568) (II. 624); 2, 11 (245) (354); 2, 12 (216) (458) 2, 14 až 16 (49); 2, 15 (205) (II. 71); 3, 1 (656) (II. 150); 3, 2 (II. 617); 3, 8 (II. 192) (II. 343) (II. 357) (II. 415) (II. 437) (II. 444) (II. 501); 3, 17 (II. 204) (II. 632); 3, 18 (389) (II. 14) 3, 19 (372) (389) (557) (II. 14) (II. 93) (II. 623); 3, 20 (163) (389) (473) (483) (691) (II. 14) (II. 240); 4, 1 (II. 513); 4, 4 (285) (588) (II. 540); 4, 7 (579); 4, 12 (II. 410) (II. 412); 4, 13 (203). Kolosenským 1, 13 až 19 (26); 1, 15 (554); 1, 16 a 18 (65); 1, 22 (II. 71); 2, 3 (180); 2, 5 (II. 537); 2, 18 (66) (316) (485) (509) (II. 11); 2, 19 (66) (485) (II. 11); 3, 1 (483) (II. 271) (II. 350); 3, 2 (463); 3, 3 (615) (II. 280) (II. 582); 3, 3 a 4 (245); 3, 5 (434) (519) (615); 3, 9 (165) (214) (579) (II. 217) (II. 292) (I1 295) (II. 451) (II. 452); 3, 10 (214) (II. 217) (II. 451) (II 452); 3, 12 až 14 (655); 3, 14 (II. 287); 3, 14 až 16 (285); 3, 15 a 16 (655); 3, 17 (544); 4, 3 (155); 4, 6 (288) (318) (II. 226). 1. Thessalonitským 2, 3 (28); 2, 4 (28); 2, 5 (396); 2, 19 (II. 513) 2, 20 (II. 472) (II. 513); 4, 3 (II. 395); 4, 11 (II. 557); 4, 15 až 18 (II. 280); 4, 17 (398) (446); 5, 1 až 3 (305); 5, 2 (II. 581) 5, 2 a 3 (610); 5, 3 (110) (131) (407); 5, 4 (611); 5, 4 až 6 (305); 5, 6 a 7 (611). 2. Thessalonitským 2, 3 (270) (316) (327); 2, 4 (II. 149); 2, 7 (163) (682); 2, 8 (84) (406) (507) (535) (600) (682) (II. 244) (II. 585); 2, 8 až 10 (161) (II. 236); 2, 9 (406) (550) (II. 585) 2, 9 a 10 (140) (316) (327) (507) (II. 169); 2, 10 (316) (646) (II. 150); 2, 11 až 15 (507); 2, 15 (653); 2, 15 až 17 (II. 231); 3, 1 a 2 (II. 232); 3, 5 a 6 (II. 232); 3, 10 (II. 311) (II. 557).
668 (467) (II. 48) (II. 257) (II. 444) (II. 544) (II. 573); 6, 12 nn. (448) (673) (II. 25); 6, 13 (147) (274) (348) (443) (467) (528) (651) (II. 104); 6, 13 nn. (II. 42); 6, 14 (115) (467) (515) (II 28) (II. 443) (II. 444) (II. 544) (II. 573); 6, 15 (115) (467) (515) 6, 15 nn. (II. 445); 6, 16 (115) (207) (467) (515) (622) (II. 129): 6, 17 (84) (115) (147) (467) (515) (574) (622) (II. 16) (II. 236) (II. 544) (II. 573); 6, 18 (84) (116) (284). Filipenským 1, 6 (683); 1, 8 (174) (396); 1, 9 (174); 1, 10 (174); 1, 21 (II. 589); 1, 23 (213) (344) (588) (596) (621) (627) (656) (679) (II. 302) (II. 326) (II. 356) (II. 366) (II. 381) (II. 520) (II. 589); 2, 2 (290); 2, 6 (419) (581); 2, 7 (663) (II. 568); 2, 8 (61) (II. 223); 2, 9 (581); 2, 10 (243) (246) (354) (419) (689) (II. 568) (II. 624); 2, 11 (245) (354); 2, 12 (216) (458) 2, 14 až 16 (49); 2, 15 (205) (II. 71); 3, 1 (656) (II. 150); 3, 2 (II. 617); 3, 8 (II. 192) (II. 343) (II. 357) (II. 415) (II. 437) (II. 444) (II. 501); 3, 17 (II. 204) (II. 632); 3, 18 (389) (II. 14) 3, 19 (372) (389) (557) (II. 14) (II. 93) (II. 623); 3, 20 (163) (389) (473) (483) (691) (II. 14) (II. 240); 4, 1 (II. 513); 4, 4 (285) (588) (II. 540); 4, 7 (579); 4, 12 (II. 410) (II. 412); 4, 13 (203). Kolosenským 1, 13 až 19 (26); 1, 15 (554); 1, 16 a 18 (65); 1, 22 (II. 71); 2, 3 (180); 2, 5 (II. 537); 2, 18 (66) (316) (485) (509) (II. 11); 2, 19 (66) (485) (II. 11); 3, 1 (483) (II. 271) (II. 350); 3, 2 (463); 3, 3 (615) (II. 280) (II. 582); 3, 3 a 4 (245); 3, 5 (434) (519) (615); 3, 9 (165) (214) (579) (II. 217) (II. 292) (I1 295) (II. 451) (II. 452); 3, 10 (214) (II. 217) (II. 451) (II 452); 3, 12 až 14 (655); 3, 14 (II. 287); 3, 14 až 16 (285); 3, 15 a 16 (655); 3, 17 (544); 4, 3 (155); 4, 6 (288) (318) (II. 226). 1. Thessalonitským 2, 3 (28); 2, 4 (28); 2, 5 (396); 2, 19 (II. 513) 2, 20 (II. 472) (II. 513); 4, 3 (II. 395); 4, 11 (II. 557); 4, 15 až 18 (II. 280); 4, 17 (398) (446); 5, 1 až 3 (305); 5, 2 (II. 581) 5, 2 a 3 (610); 5, 3 (110) (131) (407); 5, 4 (611); 5, 4 až 6 (305); 5, 6 a 7 (611). 2. Thessalonitským 2, 3 (270) (316) (327); 2, 4 (II. 149); 2, 7 (163) (682); 2, 8 (84) (406) (507) (535) (600) (682) (II. 244) (II. 585); 2, 8 až 10 (161) (II. 236); 2, 9 (406) (550) (II. 585) 2, 9 a 10 (140) (316) (327) (507) (II. 169); 2, 10 (316) (646) (II. 150); 2, 11 až 15 (507); 2, 15 (653); 2, 15 až 17 (II. 231); 3, 1 a 2 (II. 232); 3, 5 a 6 (II. 232); 3, 10 (II. 311) (II. 557).
Strana 669
669 1. Timoteovi 1, 4 (432); 1, 5 (350); 1, 13 (351) (II. 346); 1, 15 (II. 346); 1, 17 (445); 1, 20 (344) (631) (II. 10) (II. 46); 2, 7 (II. 397); 3, 2 (107) (406); 3, 3 nn. (406); 4, 1 (270) (339) (608) (666) (692) (II. 31) (II. 182) (II. 194) (II. 309) (II. 523); 4, 1 a 2 (346) (608) (II. 367) (II. 373); 4, 1 až 3 (162); 4, 2 (352) (II. 340); 4, 7 (432); 5, 1 (II. 204); 5, 11 a 12 (II. 337); 5, 17 (II. 597); 6, 5 (367); 6, 7 (II. 159); 6, 9 (II. 159); 6, 10 (II. 13); 6, 11 (491); 6, 17 (216). 2. Timoteovi 1, 11 (II. 397); 2, 1 až 4 (148); 2, 5 (148) (451) (480); 2, 8 (100); 2, 10 (II. 604); 2, 11 a 12 (35); 2, 16 (432); 2, 19 (127) (144) (228) (239) (282) (II. 36) (II. 138) (II. 164) (II. 400) (II. 604); 2, 20 (228) (II. 162); 2, 22 (490); 3, 1 (II. 510) 3, 2 (261) (II. 74) (II. 201); 3, 2 nn. (339) (II. 138) (II. 510): 3, 5 (261) (340) (346) (II. 138); 3, 6 (261); 3, 8 (340); 3, 12 (II. 98) (II. 312); 3, 13 (608); 4, 5 (217) (438); 4, 6 až 8 (148) (II. 227); 4, 7 (II. 588); 4, 8 (II. 588). Titovi 1, 7 (107); 1, 12 (431); 2, 7 (105). Židům 1, 1 (II. 120); 1, 3 (II. 120) (II. 384); 1, 4 (86); 1, 5 (II. 121); 1, 6 a 7 (288); 1, 13 (245) (II. 121); 1, 14 (12) (82) (232) (288) (307) (683) (II. 121) (II. 247); 2, 9 (245) (II. 448); 2, 16 (240) (II. 128); 2, 17 (59); 2, 18 (59); 3, 1 (60) (II. 120) 3, 3 (60); 3, 7 (60); 3, 8 (60); 4, 12 (84) (199); 4, 13 (479) 4, 14 (310); 4, 15 (200) (310); 4, 16 (200); 5, 1 (60) (317) 5, 2 (60) (317); 5, 4 (309) (II. 70) (II. 71); 5, 5 (II. 70); 5, 6 (310); 5, 10 (310); 6, 4 až 6 (II. 130); 6, 6 (435) (533); 6, 7 (220); 6, 8 (208) (220); 8, 1 a 9 (264); 8, 10 (II. 318); 8, 12 (264); 9, 2 (II. 304); 9, 2 až 4 (311); 9, 2 nn. (II. 304); 9, 7 (311) (II. 496); 9, 12 (356) (II. 496); 9, 15 (311); 9, 18 nn. (II. 453); 9, 23 (?) (49); 10, 1 (II. 305); 10, 25 (II. 574); 10, 26 (II. 55); 10, 27 n. (20); 10, 28 (423) (II. 454); 10, 29 (423) (II. 454); 10, 31 (II. 236); 10, 38 (584) (II. 165); 11, 1 nn. (II. 387); 11, 6 (II. 165) (II. 263); 11, 33 (597) (II. 263) (II. 371) (II. 416); 11, 36 (295); 11, 37 (266); 11, 38 (491); 11, 39 (266) (II. 499); 11, 40 (II. 473) (II. 499); 12, 1 (378) (439) (473) (574) (625) (628); 12, 2 (60) (439) (473) (574) (586) (628); 12, 3 (II. 15); 12, 6 (530) (531); 12, 7 (651); 12, 8 (118) (531); 12, 20 (II. 358); 12, 22 (313) (391) (II. 407); 12, 22 a 23 (241) (II. 347); 12, 22 až 24 (47); 12, 24 (423); 12, 26 (48); 12, 29 (174); 13, 7 (II. 204); 13, 8 (98) (217) (II. 236) (II. 320) (II. 613); 13, 10 (639) (II. 615);
669 1. Timoteovi 1, 4 (432); 1, 5 (350); 1, 13 (351) (II. 346); 1, 15 (II. 346); 1, 17 (445); 1, 20 (344) (631) (II. 10) (II. 46); 2, 7 (II. 397); 3, 2 (107) (406); 3, 3 nn. (406); 4, 1 (270) (339) (608) (666) (692) (II. 31) (II. 182) (II. 194) (II. 309) (II. 523); 4, 1 a 2 (346) (608) (II. 367) (II. 373); 4, 1 až 3 (162); 4, 2 (352) (II. 340); 4, 7 (432); 5, 1 (II. 204); 5, 11 a 12 (II. 337); 5, 17 (II. 597); 6, 5 (367); 6, 7 (II. 159); 6, 9 (II. 159); 6, 10 (II. 13); 6, 11 (491); 6, 17 (216). 2. Timoteovi 1, 11 (II. 397); 2, 1 až 4 (148); 2, 5 (148) (451) (480); 2, 8 (100); 2, 10 (II. 604); 2, 11 a 12 (35); 2, 16 (432); 2, 19 (127) (144) (228) (239) (282) (II. 36) (II. 138) (II. 164) (II. 400) (II. 604); 2, 20 (228) (II. 162); 2, 22 (490); 3, 1 (II. 510) 3, 2 (261) (II. 74) (II. 201); 3, 2 nn. (339) (II. 138) (II. 510): 3, 5 (261) (340) (346) (II. 138); 3, 6 (261); 3, 8 (340); 3, 12 (II. 98) (II. 312); 3, 13 (608); 4, 5 (217) (438); 4, 6 až 8 (148) (II. 227); 4, 7 (II. 588); 4, 8 (II. 588). Titovi 1, 7 (107); 1, 12 (431); 2, 7 (105). Židům 1, 1 (II. 120); 1, 3 (II. 120) (II. 384); 1, 4 (86); 1, 5 (II. 121); 1, 6 a 7 (288); 1, 13 (245) (II. 121); 1, 14 (12) (82) (232) (288) (307) (683) (II. 121) (II. 247); 2, 9 (245) (II. 448); 2, 16 (240) (II. 128); 2, 17 (59); 2, 18 (59); 3, 1 (60) (II. 120) 3, 3 (60); 3, 7 (60); 3, 8 (60); 4, 12 (84) (199); 4, 13 (479) 4, 14 (310); 4, 15 (200) (310); 4, 16 (200); 5, 1 (60) (317) 5, 2 (60) (317); 5, 4 (309) (II. 70) (II. 71); 5, 5 (II. 70); 5, 6 (310); 5, 10 (310); 6, 4 až 6 (II. 130); 6, 6 (435) (533); 6, 7 (220); 6, 8 (208) (220); 8, 1 a 9 (264); 8, 10 (II. 318); 8, 12 (264); 9, 2 (II. 304); 9, 2 až 4 (311); 9, 2 nn. (II. 304); 9, 7 (311) (II. 496); 9, 12 (356) (II. 496); 9, 15 (311); 9, 18 nn. (II. 453); 9, 23 (?) (49); 10, 1 (II. 305); 10, 25 (II. 574); 10, 26 (II. 55); 10, 27 n. (20); 10, 28 (423) (II. 454); 10, 29 (423) (II. 454); 10, 31 (II. 236); 10, 38 (584) (II. 165); 11, 1 nn. (II. 387); 11, 6 (II. 165) (II. 263); 11, 33 (597) (II. 263) (II. 371) (II. 416); 11, 36 (295); 11, 37 (266); 11, 38 (491); 11, 39 (266) (II. 499); 11, 40 (II. 473) (II. 499); 12, 1 (378) (439) (473) (574) (625) (628); 12, 2 (60) (439) (473) (574) (586) (628); 12, 3 (II. 15); 12, 6 (530) (531); 12, 7 (651); 12, 8 (118) (531); 12, 20 (II. 358); 12, 22 (313) (391) (II. 407); 12, 22 a 23 (241) (II. 347); 12, 22 až 24 (47); 12, 24 (423); 12, 26 (48); 12, 29 (174); 13, 7 (II. 204); 13, 8 (98) (217) (II. 236) (II. 320) (II. 613); 13, 10 (639) (II. 615);
Strana 670
670 13, 12 (II. 379); 13, 13 a 14 (II. 379); 13, 17 (251) (II. 224); 13, 21 (251). Laodicejským (apokr.) (46) (168). Jakub 1, 2 (496) (651) (680) (II. 213) (II. 234); 1, 5 (292); 1, 8 (340) (II. 472); 1, 17 (167) (220) (376) (II. 218) (II. 248) (II. 369) (II. 386) (II. 414) (II. 442) (II. 506) (II. 532) (I1. 570); 1, 17 a 18 (27); 1, 21 až 25 (II. 345); 1, 22 (144); 1, 23 a 24 (II. 94); 1, 26 (369); 2, 10 (143) (II. 634); 2, 19 (364) (689) (II. 364); 2, 26 (II. 416); 3, 3 (368); 3, 4 (368); 3, 5 (368) (369); 3, 7 až 9 (368); 3, 11 a 12 (368); 3, 13 až 17 (II. 458); 3, 14 (349) (II. 22); 3, 15 (349) (II. 22); 3, 17 (237) (349) (568); 5, 1 až 3 (II. 161); 5, 12 (396); 5, 16 a 17 (384); 5, 17 (421); 5, 20 (II. 65). 1. Petr 1, 16 (II. 395); 1, 18 (238); 2, 5 (II. 184) (II. 292) (II. 359); 2, 9 (21) (540) (II. 64) (II. 69) (II. 144) (II. 162) (II. 272) (II. 496) (II. 499); 2, 22 (233) (II. 577); 2, 23 (33) (173); 3, 8 (274); 3, 13 (420); 3, 15 (II. 366); 3, 20 (II. 17); 4, 8 (36) (140); 4, 15 (33) (II. 524); 4, 17 (449); 4, 18 (II. 280); 5, 6 (582); 5, 8 (140) (207) (432) (458) (462) (471) (II. 27) (II. 443); 5, 9 (462) (471); 5, 13 (605). 2. Petr 1, 5 (II. 608); 1, 5 nn. (227); 1, 9 (227); 1, 19 (31) (II. 571); 1, 20 (31) (II. 634); 1, 21 (31) (II. 571) (II. 634); 2, 7 n. (122) (II. 438); 2, 19 až 21 (175); 2, 22 (II. 618); 3, 5 (193) (II. 279); 3, 6 (193) (II. 279); 3, 7 (193) (II. 279); 3, 8 (II. 279); 3, 9 a 10 (II. 279); 3, 10 (II. 581); 3, 13 (273) (II. 279); 3, 14 (II. 279). 1. Jan 1, 1 až 3 (66); 1, 8 (104) (170) (316) (406) (II. 312) (II. 520) (II. 525); 1, 9 (60); 1, 10 (II. 312); 2, 1 (356); 2, 4 (II. 417) 2, 9 (179); 2, 10 (II. 180) (II. 512); 2, 11 (218) (II. 78) (II. 115) (II. 180) (II. 416) (II. 510); 2, 15 (547) (II. 91) (II 157) (II. 412) (II. 489); 2, 16 (II. 13) (II. 412) (II. 489) 2, 17 (II. 91) (II. 279); 2, 18 (305) (499); 2, 19 (354) (II 273) (II. 592); 3, 1 (575); 3, 2 (57) (575) (629) (677) (II. 329) (II. 503); 3, 8 (685); 3, 14 (139) (II. 86) (II. 510); 3, 15 (140) (372) (533) (II. 86) (II. 148) (II. 335) (II. 622); 3, 18 (444) (II. 512); 4, 1 (374) (II. 41) (II. 194) (II. 520) (II. 554); 4, 3 (505) (516) (II. 102); 4, 8 (II. 73); 4, 15 (II. 73); 4, 16 (II. 73) (II. 540) (II. 565); 4, 20 (563); 5, 4 (115) (482) (535) (II. 109) (II. 370); 5, 7 (418) (II. 636); 5, 10 (II. 263) (II. 313) (II. 414); 5, 19 (II. 267); 5, 20 (418).
670 13, 12 (II. 379); 13, 13 a 14 (II. 379); 13, 17 (251) (II. 224); 13, 21 (251). Laodicejským (apokr.) (46) (168). Jakub 1, 2 (496) (651) (680) (II. 213) (II. 234); 1, 5 (292); 1, 8 (340) (II. 472); 1, 17 (167) (220) (376) (II. 218) (II. 248) (II. 369) (II. 386) (II. 414) (II. 442) (II. 506) (II. 532) (I1. 570); 1, 17 a 18 (27); 1, 21 až 25 (II. 345); 1, 22 (144); 1, 23 a 24 (II. 94); 1, 26 (369); 2, 10 (143) (II. 634); 2, 19 (364) (689) (II. 364); 2, 26 (II. 416); 3, 3 (368); 3, 4 (368); 3, 5 (368) (369); 3, 7 až 9 (368); 3, 11 a 12 (368); 3, 13 až 17 (II. 458); 3, 14 (349) (II. 22); 3, 15 (349) (II. 22); 3, 17 (237) (349) (568); 5, 1 až 3 (II. 161); 5, 12 (396); 5, 16 a 17 (384); 5, 17 (421); 5, 20 (II. 65). 1. Petr 1, 16 (II. 395); 1, 18 (238); 2, 5 (II. 184) (II. 292) (II. 359); 2, 9 (21) (540) (II. 64) (II. 69) (II. 144) (II. 162) (II. 272) (II. 496) (II. 499); 2, 22 (233) (II. 577); 2, 23 (33) (173); 3, 8 (274); 3, 13 (420); 3, 15 (II. 366); 3, 20 (II. 17); 4, 8 (36) (140); 4, 15 (33) (II. 524); 4, 17 (449); 4, 18 (II. 280); 5, 6 (582); 5, 8 (140) (207) (432) (458) (462) (471) (II. 27) (II. 443); 5, 9 (462) (471); 5, 13 (605). 2. Petr 1, 5 (II. 608); 1, 5 nn. (227); 1, 9 (227); 1, 19 (31) (II. 571); 1, 20 (31) (II. 634); 1, 21 (31) (II. 571) (II. 634); 2, 7 n. (122) (II. 438); 2, 19 až 21 (175); 2, 22 (II. 618); 3, 5 (193) (II. 279); 3, 6 (193) (II. 279); 3, 7 (193) (II. 279); 3, 8 (II. 279); 3, 9 a 10 (II. 279); 3, 10 (II. 581); 3, 13 (273) (II. 279); 3, 14 (II. 279). 1. Jan 1, 1 až 3 (66); 1, 8 (104) (170) (316) (406) (II. 312) (II. 520) (II. 525); 1, 9 (60); 1, 10 (II. 312); 2, 1 (356); 2, 4 (II. 417) 2, 9 (179); 2, 10 (II. 180) (II. 512); 2, 11 (218) (II. 78) (II. 115) (II. 180) (II. 416) (II. 510); 2, 15 (547) (II. 91) (II 157) (II. 412) (II. 489); 2, 16 (II. 13) (II. 412) (II. 489) 2, 17 (II. 91) (II. 279); 2, 18 (305) (499); 2, 19 (354) (II 273) (II. 592); 3, 1 (575); 3, 2 (57) (575) (629) (677) (II. 329) (II. 503); 3, 8 (685); 3, 14 (139) (II. 86) (II. 510); 3, 15 (140) (372) (533) (II. 86) (II. 148) (II. 335) (II. 622); 3, 18 (444) (II. 512); 4, 1 (374) (II. 41) (II. 194) (II. 520) (II. 554); 4, 3 (505) (516) (II. 102); 4, 8 (II. 73); 4, 15 (II. 73); 4, 16 (II. 73) (II. 540) (II. 565); 4, 20 (563); 5, 4 (115) (482) (535) (II. 109) (II. 370); 5, 7 (418) (II. 636); 5, 10 (II. 263) (II. 313) (II. 414); 5, 19 (II. 267); 5, 20 (418).
Strana 671
671 2. Jan 10 (237). Judas 10 (674); 11 (533) (II. 616); 12 (596) (629) (II. 18); 12 a 13 (340); 16 (518); 17 nn. (518). Zjevení sv. Jana 1, 1 (97) (294) (II. 345) (II. 624); 1, 1 nn. (II. 576) (II. 577); 1, 3 (10) (II. 590) (II. 592) (II. 593) (II. 594); 1, 4 (29) (II. 624) (II. 639); 1, 5 (II. 624); 1, 6 (II. 70); 1, 7 (II. 44); 1, 8 (8) (45) (152) (168) (II. 386) (II. 624) (II. 637) (II. 640); 1, 9 (90); 1, 10 (80) (97); 1, 11 (8) (91) (152) (168) (II. 386) (II. 624) (II. 637) (II. 640); 1, 12 (80) (417); 1, 13 (80) (97) (294) (310) (693) (II. 220); 1, 13 nn. (120) (II. 431); 1, 15 (126) (385); 1, 15 n. (92) (97) (294); 1, 18 (152); 1, 19 (406); 1, 20 (48) (186) (326); 2, 1 (117) (134) (191); 2, 2 až 5 (II. 593); 2, 4 (317) (604) (II. 52) (II. 165); 2, 4 nn. (II. 386) 2, 5 (II. 44) (II. 52) (II. 165) (II. 237) (II. 500) (II. 575) (II. 607); 2, 7 (42) (119) (124) (II. 53) (II. 66) (II. 208) (II. 535) (II. 615); 2, 10 (116) (198); 2, 11 (42) (II. 53) (II. 66); 2, 13 (196) (II. 259); 2, 14 (317) (II. 44); 2, 16 n. (184); 2, 17 (42) (193) (380) (450) (581) (654) (II. 53) (II. 66) (II. 72) (II. 208) (II. 234) (II. 435) (II. 444); 2, 18 (132) (136) (148) (154) (184) 2, 20 (II. 64) (II. 143); 2, 21 (II. 143); 2, 29 (42) (116) (II. 53) (II. 66) (II. 208); 3, 1 (151) (154) (317) (II. 82) (II. 170); 3, 2 (248); 3, 3 (II. 44) (II. 590) (II. 607); 3, 5 (II. 95) (II. 614) 3, 6 (42) (II. 53); 3, 7 (156); 3, 8 (168) (176); 3, 10 (164) (II 567); 3, 11 (II. 607); 3, 12 (II. 80) (II. 317) (II. 397) (II 398) (II. 492) (II. 526) (II. 567) (II. 568); 3, 13 (42) (II. 53) 3, 14 (26) (291); 3, 15 (103) (604) (II. 327); 3, 16 (261) (604 (II. 327); 3, 17 (564) (II. 53) (II. 94) (II. 445) (II. 458) (II 559); 3, 18 (182) (564) (II. 53) (II. 458) (II. 559); 3, 19 (29) 3, 20 (II. 584); 3, 22 (42) (II. 53); 4, 1 (29) (224); 4, 3 (224 (380) (II. 259); 4, 4 (220) (222) (II. 202) (II. 259) (II. 277) 4, 5 (1I. 259); 4, 6 (38) (224) (656); 4, 6 nn. (II. 202); 4, 7 (392 (693) (II. 204) (II. 481); 5, 1 (387) (II. 245) (II. 592) (II. 599) 5, 1 až 5 (II. 602); 5, 4 (263); 5, 5 (206) (253) (391) (II. 27) (II. 109); 5, 6 (12) (68) (204) (459); 5, 7 nn. (246); 5, 8 (635) 5, 9 (243) (478); 5, 11 nn. (518); 5, 12 (246); 6, 1 nn. (II. 224) (II. 602); 6, 1 (II. 242); 6, 2 (345) (II. 228) (II. 242) (II. 591); 6, 4 (II. 242); 6, 5 (327); 6, 8 (678) (II. 78) (II. 251) (II. 284) (II. 340); 6, 9 (282) (336) (650) (II. 27) (II. 244) (II. 479) (11. 497) (II. 499); 6, 10 (II. 244) (II. 499); 6, 11 (282) (336) (II. 499); 6, 12 (296) (366) (439); 6, 12 nn. (272); 6, 14 (385);
671 2. Jan 10 (237). Judas 10 (674); 11 (533) (II. 616); 12 (596) (629) (II. 18); 12 a 13 (340); 16 (518); 17 nn. (518). Zjevení sv. Jana 1, 1 (97) (294) (II. 345) (II. 624); 1, 1 nn. (II. 576) (II. 577); 1, 3 (10) (II. 590) (II. 592) (II. 593) (II. 594); 1, 4 (29) (II. 624) (II. 639); 1, 5 (II. 624); 1, 6 (II. 70); 1, 7 (II. 44); 1, 8 (8) (45) (152) (168) (II. 386) (II. 624) (II. 637) (II. 640); 1, 9 (90); 1, 10 (80) (97); 1, 11 (8) (91) (152) (168) (II. 386) (II. 624) (II. 637) (II. 640); 1, 12 (80) (417); 1, 13 (80) (97) (294) (310) (693) (II. 220); 1, 13 nn. (120) (II. 431); 1, 15 (126) (385); 1, 15 n. (92) (97) (294); 1, 18 (152); 1, 19 (406); 1, 20 (48) (186) (326); 2, 1 (117) (134) (191); 2, 2 až 5 (II. 593); 2, 4 (317) (604) (II. 52) (II. 165); 2, 4 nn. (II. 386) 2, 5 (II. 44) (II. 52) (II. 165) (II. 237) (II. 500) (II. 575) (II. 607); 2, 7 (42) (119) (124) (II. 53) (II. 66) (II. 208) (II. 535) (II. 615); 2, 10 (116) (198); 2, 11 (42) (II. 53) (II. 66); 2, 13 (196) (II. 259); 2, 14 (317) (II. 44); 2, 16 n. (184); 2, 17 (42) (193) (380) (450) (581) (654) (II. 53) (II. 66) (II. 72) (II. 208) (II. 234) (II. 435) (II. 444); 2, 18 (132) (136) (148) (154) (184) 2, 20 (II. 64) (II. 143); 2, 21 (II. 143); 2, 29 (42) (116) (II. 53) (II. 66) (II. 208); 3, 1 (151) (154) (317) (II. 82) (II. 170); 3, 2 (248); 3, 3 (II. 44) (II. 590) (II. 607); 3, 5 (II. 95) (II. 614) 3, 6 (42) (II. 53); 3, 7 (156); 3, 8 (168) (176); 3, 10 (164) (II 567); 3, 11 (II. 607); 3, 12 (II. 80) (II. 317) (II. 397) (II 398) (II. 492) (II. 526) (II. 567) (II. 568); 3, 13 (42) (II. 53) 3, 14 (26) (291); 3, 15 (103) (604) (II. 327); 3, 16 (261) (604 (II. 327); 3, 17 (564) (II. 53) (II. 94) (II. 445) (II. 458) (II 559); 3, 18 (182) (564) (II. 53) (II. 458) (II. 559); 3, 19 (29) 3, 20 (II. 584); 3, 22 (42) (II. 53); 4, 1 (29) (224); 4, 3 (224 (380) (II. 259); 4, 4 (220) (222) (II. 202) (II. 259) (II. 277) 4, 5 (1I. 259); 4, 6 (38) (224) (656); 4, 6 nn. (II. 202); 4, 7 (392 (693) (II. 204) (II. 481); 5, 1 (387) (II. 245) (II. 592) (II. 599) 5, 1 až 5 (II. 602); 5, 4 (263); 5, 5 (206) (253) (391) (II. 27) (II. 109); 5, 6 (12) (68) (204) (459); 5, 7 nn. (246); 5, 8 (635) 5, 9 (243) (478); 5, 11 nn. (518); 5, 12 (246); 6, 1 nn. (II. 224) (II. 602); 6, 1 (II. 242); 6, 2 (345) (II. 228) (II. 242) (II. 591); 6, 4 (II. 242); 6, 5 (327); 6, 8 (678) (II. 78) (II. 251) (II. 284) (II. 340); 6, 9 (282) (336) (650) (II. 27) (II. 244) (II. 479) (11. 497) (II. 499); 6, 10 (II. 244) (II. 499); 6, 11 (282) (336) (II. 499); 6, 12 (296) (366) (439); 6, 12 nn. (272); 6, 14 (385);
Strana 672
672 7, 1 (358) (376) (II. 248) (II. 566); 7, 2 (II. 248); 7, 2 a 3 (286) (358) (II. 566); 7, 3 (II. 567); 7, 4 nn. (577) (II. 396); 7, 5 (II. 417) (II. 424); 7, 5 nn. (195) (643); 7, 9 nn. (II. 496); 7, 13 (II. 424) (II. 454); 7, 14 (20) (II. 424) (II. 454) (II. 614) 7, 15 nn. (577); 7, 16 (II. 31); 7, 17 (466) (585) (624) (II. 322) 8, 1 (653); 8, 1 nn. (440); 8, 2 (29) (692); 8, 2 nn. (II. 498) 8, 3 (264) (II. 499); 8, 4 (II. 201); 8, 5 (II. 499); 8, 6 (355) 8, 7 (442); 8, 8 (272) (357) (394) (442); 8, 10 (338) (376) (381) (442) (II. 19) (II. 325) (II. 529); 8, 11 (338) (442) (II. 19) (II. 325) (II. 529); 8, 12 (66) (381); 8, 13 (160) (163) (261) (335) (355) (389) (398) (439) (483); 9, 1 (376) (394) (538); 9. 1 nn. (II. 51) (II. 100) (II. 201); 9, 2 a 3 (II. 19); 9, 3 nn. (II. 567) (II. 592) (II. 615) (II. 628); 9, 4 (352); 9, 7 (211) (366); 9, 9 (364) (675); 9, 10 (II. 11); 9, 12 (398) (433); 9, 13 (335) (381); 9, 13 nn. (II. 96); 9, 14 a 15 (II. 37); 9, 15 nn. (440); 9, 15 až 17 (376); 9, 16 (410); 9, 17 (375) (377) (399) (422); 9, 19 (461); 10, 1 (358) (389) (392); 10, 1 nn. (335); 10, 3 a 4 (II. 599); 10, 4 (7) (8) (428); 10, 6 (440) (II. 570); 10, 9 (412); 10, 11 (406) (412); 11, 2 (415) (430); 11, 3 (51) (406) (544); 11, 3 až 6 (431); 11, 4 (51) (544) (II. 248); 11, 4 nn. (433); 11, 5 (52); 11, 7 (5); 11, 8 (411); 11, 15 (335); 11, 19 (29); 12, 1 (29) (62) (269) (451) (II. 60) (II. 215) (II. 288) (II. 364) (II. 579) (II. 627); 12, 1 nn. (II. 54) (II. 289); 12, 2 (451); 12, 3 (351) (II. 38) (II. 234); 12, 3 nn. (II. 288); 12, 4 (135) (270) (326) (361) (396) (472) (539) (569) (II. 64) (II. 273) 12, 4 nn. (467); 12, 5 (II. 54); 12, 6 (487) (II. 289); 12, 7 (290) (489) (II. 271); 12, 7 nn. (286) (II. 6); 12, 9 (469) (II. 241); 12, 11 (5) (II. 445); 12, 12 (160) (163) (324) (334) (478) (495) (II. 14); 12, 14 (215) (II. 59); 12, 15 (506); 12, 16 (584); 13, (351) (431) (460) (509) (519) (537) (542) (578) (603) (II. 38) (II. 47) (II. 62) (II. 69) (II. 89) (II. 241) (II. 267) (II. 376). 13, 2 (541) (579) (II. 91); 13, 3 (498); 13, 7 (498); 13, 9 (498) (II. 53); 13, 10 (498) (566) (II. 593); 13, 11 (431) (498) (578) (II. 38); 13, 14 až 18 (II. 268); 13, 18 (II. 62); 14, 1 (67) (383) (599) (632) (II. 188); 14, 1 nn. (II. 288); 14, 2 (388) (II. 188) 14, 3 (632) (II. 188); 14, 5 (597); 14, 6 (624); 14, 8 (II. 292) 14, 12 (II. 593); 14, 13 (II. 439) (II. 589); 14, 17 (689); 15, 1 (30) (II. 342); 15, 6 nn. (II. 634); 16, 1 nn. (II. 592); 16, 3 (II. 634); 16, 7 (II. 49); 16, 8 (II. 634); 16, 10 (II. 634); 16, 12 (16) (360) (II. 48) (II. 634); 16, 13 (140) (II. 48); 16, 14 (140);
672 7, 1 (358) (376) (II. 248) (II. 566); 7, 2 (II. 248); 7, 2 a 3 (286) (358) (II. 566); 7, 3 (II. 567); 7, 4 nn. (577) (II. 396); 7, 5 (II. 417) (II. 424); 7, 5 nn. (195) (643); 7, 9 nn. (II. 496); 7, 13 (II. 424) (II. 454); 7, 14 (20) (II. 424) (II. 454) (II. 614) 7, 15 nn. (577); 7, 16 (II. 31); 7, 17 (466) (585) (624) (II. 322) 8, 1 (653); 8, 1 nn. (440); 8, 2 (29) (692); 8, 2 nn. (II. 498) 8, 3 (264) (II. 499); 8, 4 (II. 201); 8, 5 (II. 499); 8, 6 (355) 8, 7 (442); 8, 8 (272) (357) (394) (442); 8, 10 (338) (376) (381) (442) (II. 19) (II. 325) (II. 529); 8, 11 (338) (442) (II. 19) (II. 325) (II. 529); 8, 12 (66) (381); 8, 13 (160) (163) (261) (335) (355) (389) (398) (439) (483); 9, 1 (376) (394) (538); 9. 1 nn. (II. 51) (II. 100) (II. 201); 9, 2 a 3 (II. 19); 9, 3 nn. (II. 567) (II. 592) (II. 615) (II. 628); 9, 4 (352); 9, 7 (211) (366); 9, 9 (364) (675); 9, 10 (II. 11); 9, 12 (398) (433); 9, 13 (335) (381); 9, 13 nn. (II. 96); 9, 14 a 15 (II. 37); 9, 15 nn. (440); 9, 15 až 17 (376); 9, 16 (410); 9, 17 (375) (377) (399) (422); 9, 19 (461); 10, 1 (358) (389) (392); 10, 1 nn. (335); 10, 3 a 4 (II. 599); 10, 4 (7) (8) (428); 10, 6 (440) (II. 570); 10, 9 (412); 10, 11 (406) (412); 11, 2 (415) (430); 11, 3 (51) (406) (544); 11, 3 až 6 (431); 11, 4 (51) (544) (II. 248); 11, 4 nn. (433); 11, 5 (52); 11, 7 (5); 11, 8 (411); 11, 15 (335); 11, 19 (29); 12, 1 (29) (62) (269) (451) (II. 60) (II. 215) (II. 288) (II. 364) (II. 579) (II. 627); 12, 1 nn. (II. 54) (II. 289); 12, 2 (451); 12, 3 (351) (II. 38) (II. 234); 12, 3 nn. (II. 288); 12, 4 (135) (270) (326) (361) (396) (472) (539) (569) (II. 64) (II. 273) 12, 4 nn. (467); 12, 5 (II. 54); 12, 6 (487) (II. 289); 12, 7 (290) (489) (II. 271); 12, 7 nn. (286) (II. 6); 12, 9 (469) (II. 241); 12, 11 (5) (II. 445); 12, 12 (160) (163) (324) (334) (478) (495) (II. 14); 12, 14 (215) (II. 59); 12, 15 (506); 12, 16 (584); 13, (351) (431) (460) (509) (519) (537) (542) (578) (603) (II. 38) (II. 47) (II. 62) (II. 69) (II. 89) (II. 241) (II. 267) (II. 376). 13, 2 (541) (579) (II. 91); 13, 3 (498); 13, 7 (498); 13, 9 (498) (II. 53); 13, 10 (498) (566) (II. 593); 13, 11 (431) (498) (578) (II. 38); 13, 14 až 18 (II. 268); 13, 18 (II. 62); 14, 1 (67) (383) (599) (632) (II. 188); 14, 1 nn. (II. 288); 14, 2 (388) (II. 188) 14, 3 (632) (II. 188); 14, 5 (597); 14, 6 (624); 14, 8 (II. 292) 14, 12 (II. 593); 14, 13 (II. 439) (II. 589); 14, 17 (689); 15, 1 (30) (II. 342); 15, 6 nn. (II. 634); 16, 1 nn. (II. 592); 16, 3 (II. 634); 16, 7 (II. 49); 16, 8 (II. 634); 16, 10 (II. 634); 16, 12 (16) (360) (II. 48) (II. 634); 16, 13 (140) (II. 48); 16, 14 (140);
Strana 673
673 16, 15 (140) (146); 16, 17 (II. 634); 16, 21 (II. 205); 17, 1 (423) (II. 64) (II. 85) (II. 344) (II. 346); 17, 1 nn. (634); 17, 2 nn. (II. 289); 17, 3 (423) (II. 90) (II. 523) (II. 579); 17, 3 nn. (605) (II. 220) (II. 241) (II. 550); 17, 4 (II. 620); 17, 5 (129) (435) (II. 56) (II. 189) (II. 191) (II. 221); 17, 6 (II. 145) (II. 148); 17, 9 (505); 17, 11 (II. 114); 17, 12 (459); 17, 14 (II. 97); 17, 15 (423) (II. 56); 17, 16 (II. 89) (II. 221) (II. 241) (II. 277); 17, 18 (II. 148); 18, 1 (30); 18, 2 a 3 (II. 294); 18, 2 nn. (II. 621); 18, 20 (II. 156) (II. 197); 18, 21 (30) (II. 156) (II. 621); 19, 1 nn. (II. 294); 19, 8 (II. 479); 19, 10 (8) 19, 11 (252) (II. 246) (II. 247); 19, 13 (II. 624); 19, 14 (II. 246); 19, 16 (II. 624); 19, 17 (II. 246) (II. 502); 19, 20 (II. 246); 20, 2 (362); 20, 2 nn. (II. 286); 20, 3 (II. 276); 20, 8 n. (II. 288); 20, 9 (II. 438); 20, 12 (41) (II. 318); 21, 1 (398) 21, 2 (70) (283) (II. 80) (II. 276) (II. 378); 21, 2 nn. (II. 527) 21, 3 (671) (II. 313) (II. 354) (II. 378); 21, 4 (585) (624) (II. 184) (II. 439); 21, 6 (II. 320) (II. 637) (II. 640); 21, 8 (II. 526); 21, 13 (II. 480) (II. 615); 21, 23 (II. 568); 21, 24 (II. 362) (II. 526); 21, 25 (II. 362); 21, 27 (II. 543) (II. 616) 22, 1 (76) (116) (584) (II. 614); 22, 2 (116) (II. 559) (II. 614) 22, 6 (4); 22, 7 (642) (II. 592); 22, 9 (8); 22, 10 (8) (II. 592); 22, 11 (153) (II. 610) (II. 613) (II. 617); 22, 12 (II. 607); 22, 13 (26) (II. 624) (II. 637) (II. 640); 22, 14 (II. 592); 22, 15 (165); 22, 16 (II. 144); 22, 17 (II. 578); 22, 18 (617) (II. 527); 22, 19 (II. 527); 22, 20 (II. 607). Jakoubek, Výklad. 432
673 16, 15 (140) (146); 16, 17 (II. 634); 16, 21 (II. 205); 17, 1 (423) (II. 64) (II. 85) (II. 344) (II. 346); 17, 1 nn. (634); 17, 2 nn. (II. 289); 17, 3 (423) (II. 90) (II. 523) (II. 579); 17, 3 nn. (605) (II. 220) (II. 241) (II. 550); 17, 4 (II. 620); 17, 5 (129) (435) (II. 56) (II. 189) (II. 191) (II. 221); 17, 6 (II. 145) (II. 148); 17, 9 (505); 17, 11 (II. 114); 17, 12 (459); 17, 14 (II. 97); 17, 15 (423) (II. 56); 17, 16 (II. 89) (II. 221) (II. 241) (II. 277); 17, 18 (II. 148); 18, 1 (30); 18, 2 a 3 (II. 294); 18, 2 nn. (II. 621); 18, 20 (II. 156) (II. 197); 18, 21 (30) (II. 156) (II. 621); 19, 1 nn. (II. 294); 19, 8 (II. 479); 19, 10 (8) 19, 11 (252) (II. 246) (II. 247); 19, 13 (II. 624); 19, 14 (II. 246); 19, 16 (II. 624); 19, 17 (II. 246) (II. 502); 19, 20 (II. 246); 20, 2 (362); 20, 2 nn. (II. 286); 20, 3 (II. 276); 20, 8 n. (II. 288); 20, 9 (II. 438); 20, 12 (41) (II. 318); 21, 1 (398) 21, 2 (70) (283) (II. 80) (II. 276) (II. 378); 21, 2 nn. (II. 527) 21, 3 (671) (II. 313) (II. 354) (II. 378); 21, 4 (585) (624) (II. 184) (II. 439); 21, 6 (II. 320) (II. 637) (II. 640); 21, 8 (II. 526); 21, 13 (II. 480) (II. 615); 21, 23 (II. 568); 21, 24 (II. 362) (II. 526); 21, 25 (II. 362); 21, 27 (II. 543) (II. 616) 22, 1 (76) (116) (584) (II. 614); 22, 2 (116) (II. 559) (II. 614) 22, 6 (4); 22, 7 (642) (II. 592); 22, 9 (8); 22, 10 (8) (II. 592); 22, 11 (153) (II. 610) (II. 613) (II. 617); 22, 12 (II. 607); 22, 13 (26) (II. 624) (II. 637) (II. 640); 22, 14 (II. 592); 22, 15 (165); 22, 16 (II. 144); 22, 17 (II. 578); 22, 18 (617) (II. 527); 22, 19 (II. 527); 22, 20 (II. 607). Jakoubek, Výklad. 432
Strana 674
B) Otcové církevní a ostatní prameny. Acta sanctorum: I. p. 261 (II. 266). Ambrosius: Expositio evangelii Lucae VIIII. 36 (394). Aristoteles: ФUGtxѣg &xродовоg B p. 194b, 13 (86). Augustinus: De civitate dei (II. 278); 1. XX. c. 17 (II. 280); l. XX. c. 14 (II. 281); De bono viduitatis liber seu epistula ad Julianam viduam c. IX. — XI. (II. 336); X. a XI. (II. 337); De coniu- giis adulterinis 1. I. c. XVIII. (II. 632). Bartholomaeus Anglicus: De genuinis rerum coelestium, terre- strium et inferarum proprietatibus 1. XVI. (II. 371) (II. 374) (II. 447) (II. 455) (II. 459) (II. 463) (II. 466) (II. 467) (II. 471) (II. 475); 1. XVIII. (II. 430) (II. 433) (II. 435). Beda Venerabilis: Explanatio Apocalypsis 1. I. (113); 1. II. (310) (533) (568); 1. III. (642) (646) (657) (II. 51) (II. 133) (II. 198) (II. 440) (II. 441) (II. 443) (II. 444) (II. 447) (II. 455) (II. 459) (II. 463) (II. 468) (II. 471) (II. 475); In Lucae evangelium expositio 1. V. (II. 408). Bernard: De gradibus humilitatis et superbiae tractatus c. I. (156); Sermones in Cantica (583). Boetius: De consolatione philosophiae 1. III., prosa II. (299); 1. III., metrum IX. (603). Cato Dionysius: Disticha moralia 1. I. 3 (369). Clementis Epitome de gestis s. Petri (II. 71); Recognitionum divi Clementis ad Jacobum liber V. (ed. Basileac, 1806, p. 72) (II. 33); (II. 71). Cyprianus: Liber de habitu virginum c. IX. (II. 622). Dionysius Areopagita: (101) (II. 367) ? ; De cel. hier. c. III. (639) (II. 71); c. XV. (71) (206) (212) (251) (382) (491); (II. 124). — De eccl. hier. c. III. (44) (56) (95) (428) (429) (430) (522) (II. 181):
B) Otcové církevní a ostatní prameny. Acta sanctorum: I. p. 261 (II. 266). Ambrosius: Expositio evangelii Lucae VIIII. 36 (394). Aristoteles: ФUGtxѣg &xродовоg B p. 194b, 13 (86). Augustinus: De civitate dei (II. 278); 1. XX. c. 17 (II. 280); l. XX. c. 14 (II. 281); De bono viduitatis liber seu epistula ad Julianam viduam c. IX. — XI. (II. 336); X. a XI. (II. 337); De coniu- giis adulterinis 1. I. c. XVIII. (II. 632). Bartholomaeus Anglicus: De genuinis rerum coelestium, terre- strium et inferarum proprietatibus 1. XVI. (II. 371) (II. 374) (II. 447) (II. 455) (II. 459) (II. 463) (II. 466) (II. 467) (II. 471) (II. 475); 1. XVIII. (II. 430) (II. 433) (II. 435). Beda Venerabilis: Explanatio Apocalypsis 1. I. (113); 1. II. (310) (533) (568); 1. III. (642) (646) (657) (II. 51) (II. 133) (II. 198) (II. 440) (II. 441) (II. 443) (II. 444) (II. 447) (II. 455) (II. 459) (II. 463) (II. 468) (II. 471) (II. 475); In Lucae evangelium expositio 1. V. (II. 408). Bernard: De gradibus humilitatis et superbiae tractatus c. I. (156); Sermones in Cantica (583). Boetius: De consolatione philosophiae 1. III., prosa II. (299); 1. III., metrum IX. (603). Cato Dionysius: Disticha moralia 1. I. 3 (369). Clementis Epitome de gestis s. Petri (II. 71); Recognitionum divi Clementis ad Jacobum liber V. (ed. Basileac, 1806, p. 72) (II. 33); (II. 71). Cyprianus: Liber de habitu virginum c. IX. (II. 622). Dionysius Areopagita: (101) (II. 367) ? ; De cel. hier. c. III. (639) (II. 71); c. XV. (71) (206) (212) (251) (382) (491); (II. 124). — De eccl. hier. c. III. (44) (56) (95) (428) (429) (430) (522) (II. 181):
Strana 675
675 c. IV. (215); c. V. (450) (526). — De divinis nominibus c. IV. (86). — Epistola de morte s. Pauli ad Timotheum (II. 198). Eusebius Pamphilus: Eccl. hist. 1. III. c. XXIX. (113); 1. IV. c. XXVI. (138). Horatius: Epist. I. 2, 14 (II. 12); Epist. I. 18, 84 (II. 35). Hugo de S. Vietore: De bestiis et aliis rebus I. c. LVI. (2); II. c. — III. (II. 133); II. c. XXIV. (472); III. (II. 468) (II. 479). De claustro animae c. XXIII. (II. 370). Isidorus, Hispalensis episcopus: Etymologiarum 1. VII. c. 8 (415); 1. VIII. c. 11 (474); 1. XI. c. 1 (209); 1. XII. c. 2 (206) (207) (210) (211) (503) (II. 134) (II. 135) (II. 193); 1. XIII. С. 9 (II. 50); 1. XVI. (II. 371) (II. 441) (II. 447) (II. 459) (II. 461) (II. 463) (II. 468) (II. 471) (II. 475) (II. 482). Jeronym: Liber de nominibus Hebraicis (42) (44) (45) (46) (102) (117) (120) (130) (133) (152) (168) (172) (277) (278) (279) (280) (290) (354) (359) (379) (608) (668) (679) (689) (II. 45) (II. 80) (II. 82) (II. 99) (II. 101) (II. 103) (II. 113) (II. 245) (II. 268) (II. 273) (II. 294) (II. 431) (II. 435) (II. 441) (II. 450) (II. 514) (II. 519); Lexicon Graecum nominum Hebraicorum (688) (II. 219); Origenianum Lexicon nom. Hebr. (II. 268). — Epistula XXI. (Ad Damasum de duobus filiis) (153); Ad Marcellam, epist. LIX. (413). — Hieronymus Paulino c. II. (Loch, Biblia sacra 1883 t. I. p. XVIII.) (199). Kliment v. Clemens. Marbodi, Redonensis episcopi, Liber lapidum (II. 371). Origenes: II. 101; II. 552 (marg.) Passionál: o sv. Ignáciovi (1. února) (583); o sv. Pavlovi (29. června) (II. 198). Plato: 324. Plinius: Naturalis historia 1. XXXVII. c. 5 (II. 441). Rehoř Veliký: Liber sacramentorum (289); Super evang. sec. Luc. c. XXXIII. (?); Moralium 1. XXXI. (II. 226). Revelationum s. Brigittae 1. VI. cap. CX. (393). Richardus a S. Victore: In Apocalypsim 1. III. c. VII. (364); 1. IV. c. II. (474); 1. V. (II. 45); 1. VI. (II. 207) (II. 254); 1. VII. (II. 414); (II. 479) (II. 484) (II. 604). Saxo Arnoldus: De virtutibus lapidum (II. 371). 432*
675 c. IV. (215); c. V. (450) (526). — De divinis nominibus c. IV. (86). — Epistola de morte s. Pauli ad Timotheum (II. 198). Eusebius Pamphilus: Eccl. hist. 1. III. c. XXIX. (113); 1. IV. c. XXVI. (138). Horatius: Epist. I. 2, 14 (II. 12); Epist. I. 18, 84 (II. 35). Hugo de S. Vietore: De bestiis et aliis rebus I. c. LVI. (2); II. c. — III. (II. 133); II. c. XXIV. (472); III. (II. 468) (II. 479). De claustro animae c. XXIII. (II. 370). Isidorus, Hispalensis episcopus: Etymologiarum 1. VII. c. 8 (415); 1. VIII. c. 11 (474); 1. XI. c. 1 (209); 1. XII. c. 2 (206) (207) (210) (211) (503) (II. 134) (II. 135) (II. 193); 1. XIII. С. 9 (II. 50); 1. XVI. (II. 371) (II. 441) (II. 447) (II. 459) (II. 461) (II. 463) (II. 468) (II. 471) (II. 475) (II. 482). Jeronym: Liber de nominibus Hebraicis (42) (44) (45) (46) (102) (117) (120) (130) (133) (152) (168) (172) (277) (278) (279) (280) (290) (354) (359) (379) (608) (668) (679) (689) (II. 45) (II. 80) (II. 82) (II. 99) (II. 101) (II. 103) (II. 113) (II. 245) (II. 268) (II. 273) (II. 294) (II. 431) (II. 435) (II. 441) (II. 450) (II. 514) (II. 519); Lexicon Graecum nominum Hebraicorum (688) (II. 219); Origenianum Lexicon nom. Hebr. (II. 268). — Epistula XXI. (Ad Damasum de duobus filiis) (153); Ad Marcellam, epist. LIX. (413). — Hieronymus Paulino c. II. (Loch, Biblia sacra 1883 t. I. p. XVIII.) (199). Kliment v. Clemens. Marbodi, Redonensis episcopi, Liber lapidum (II. 371). Origenes: II. 101; II. 552 (marg.) Passionál: o sv. Ignáciovi (1. února) (583); o sv. Pavlovi (29. června) (II. 198). Plato: 324. Plinius: Naturalis historia 1. XXXVII. c. 5 (II. 441). Rehoř Veliký: Liber sacramentorum (289); Super evang. sec. Luc. c. XXXIII. (?); Moralium 1. XXXI. (II. 226). Revelationum s. Brigittae 1. VI. cap. CX. (393). Richardus a S. Victore: In Apocalypsim 1. III. c. VII. (364); 1. IV. c. II. (474); 1. V. (II. 45); 1. VI. (II. 207) (II. 254); 1. VII. (II. 414); (II. 479) (II. 484) (II. 604). Saxo Arnoldus: De virtutibus lapidum (II. 371). 432*
Strana 676
676 Strabo (Glossa ord.): Epist. I. ad Cor. (II. 33); Apoc. Ioannis c. V. v. 2 (225); c. V. v. 5 (229); c. VI. v. 4 (255); v. 5 (256); C. VII. v. 8 (280); c. IX. (354) (355); c. XI. v. 3 (407); c. XIII. v. 18 (568); (II. 163)?; c. XVIII. (II. 164); c. XIX. (II. 207); (II. 414). Zlatoústý Jan: Opus imperfectum (apokr.) homil. XXXVIII. (106); (128); (429) (?); (II. 334); homil. XXV. ad neophytos (II. 453 marg.) *
676 Strabo (Glossa ord.): Epist. I. ad Cor. (II. 33); Apoc. Ioannis c. V. v. 2 (225); c. V. v. 5 (229); c. VI. v. 4 (255); v. 5 (256); C. VII. v. 8 (280); c. IX. (354) (355); c. XI. v. 3 (407); c. XIII. v. 18 (568); (II. 163)?; c. XVIII. (II. 164); c. XIX. (II. 207); (II. 414). Zlatoústý Jan: Opus imperfectum (apokr.) homil. XXXVIII. (106); (128); (429) (?); (II. 334); homil. XXV. ad neophytos (II. 453 marg.) *
Strana 677
Index. almužna 126; 173; 180; 209; 561; 617; 11. 146; 411; 473; 486 ametyst II. 475 nn. andělé 1; 4; 16; 55n.; 68; 81 n.; 105; 209; 214; 240 nn.; 243 n.; 273; 286 nn.; 307 nn.; 310; 316 n.; 358 nn; 380 nn.; 400 n.; 469; 470 n.; 482; 599; 603 n.; 606; 624; 625; 626; 629; 630 n.; 632; 634 n.; 639; 666 n.; II. 6 n.; 10 nn.; 24 n.; 89; 110; 122 nn.; 215; 247; 248; 342 n.; 366; 421; 445 n.; 480; 564 n.; serafini I. 3; 215; 639; andělé strážní I. 12; 242; II. 6; andělé škodliví I. 273 n. Antikrist 15; 30; 32; 41; 43; 67; 84; 103; 120; 144; 187; 197; 206 n.; 229; 239; 250; 267; 268; 270; 277; 303; 304; 314 n.; 321; 333; 335; 336 nn.; 355; 361 nn.; 375; 385; 386 nn.; 390; 400; 410; 435; 439; 440 n.; 443; 460; 479; 486; 499; 507; 516; 517; 522 n.; 530; 605; 618; 623; 628; 652; 667; 684; II. 22; 28 n.; 30 n.; 32; 100 n.; 102 n.; 104 n.; 108; 123; 149 n.; 169; 196; 206; 213; 222; 223; 224; 236; 243; 256; 258 n.; 275; 276; 380; 393; 406; 556; 585; 591; 599 n.; 602; 613; 622; 628 n. apoštolé 7; 76; 102; 105; 192; 195; 196; 203; 221; 225; 315; 319; 320; 321; 322; 324; 325; 328; 373; 511 n.; 610; 635; II. 24; 90; 202; 215; 228; 232; 247; 258; 260; 288; 319; 322; 343; 384; 388; 389; 392; 401; 411; 430 n.; 448; 507; 538; 540 n.; 553; 569; 577; 591; 632 Arab (král) II. 103 Archiv Český II. 37 Aviňon II. 50 Bartoloměj sv. II. 373 n. Bartoš F. M., Liter. činnost M. Ja- koubka ze Stříbra č. 84 (525); Listy fil. 1923 525; 527; 530; II. 37; II. 633 Bavoři II. 32 bázeň boží 73 n.; 117; 135; 222 n.; 601 n.; 677; II. 448 beneficia 566 beryllus II. 459 nn. biskupové 332; 434 blahoslavenství 297; 486 n.; 529; 575 n.; II. 593 n. Blahoslav, Překlad Nového zákona 503 bludy 113 n.; 131 n.; 162; 218; 228; 231; 256—261; 271; 282; 302; 304; 325; 327 nn.; 336; 349; 367; 373; 391 nn.; 418; 424; 457; 489; 493 nn; 504; 506 n.; 509; 513; 516; 525 nn.; 565 nn.; 569; 583; 604; 609 n.; 613; 620; 629; 666; 671; 685; II. 18 nn.; 30; 38 n.; 76 n.; 83; 99; 103; 138; 171 n; 182; 193 n.; 203; 222; 241; 244; 255 n.; 257; 263; 270; 274 n.; 276; 282; 298; 303; 325; 335; 336; 338; 365 n.; 367:
Index. almužna 126; 173; 180; 209; 561; 617; 11. 146; 411; 473; 486 ametyst II. 475 nn. andělé 1; 4; 16; 55n.; 68; 81 n.; 105; 209; 214; 240 nn.; 243 n.; 273; 286 nn.; 307 nn.; 310; 316 n.; 358 nn; 380 nn.; 400 n.; 469; 470 n.; 482; 599; 603 n.; 606; 624; 625; 626; 629; 630 n.; 632; 634 n.; 639; 666 n.; II. 6 n.; 10 nn.; 24 n.; 89; 110; 122 nn.; 215; 247; 248; 342 n.; 366; 421; 445 n.; 480; 564 n.; serafini I. 3; 215; 639; andělé strážní I. 12; 242; II. 6; andělé škodliví I. 273 n. Antikrist 15; 30; 32; 41; 43; 67; 84; 103; 120; 144; 187; 197; 206 n.; 229; 239; 250; 267; 268; 270; 277; 303; 304; 314 n.; 321; 333; 335; 336 nn.; 355; 361 nn.; 375; 385; 386 nn.; 390; 400; 410; 435; 439; 440 n.; 443; 460; 479; 486; 499; 507; 516; 517; 522 n.; 530; 605; 618; 623; 628; 652; 667; 684; II. 22; 28 n.; 30 n.; 32; 100 n.; 102 n.; 104 n.; 108; 123; 149 n.; 169; 196; 206; 213; 222; 223; 224; 236; 243; 256; 258 n.; 275; 276; 380; 393; 406; 556; 585; 591; 599 n.; 602; 613; 622; 628 n. apoštolé 7; 76; 102; 105; 192; 195; 196; 203; 221; 225; 315; 319; 320; 321; 322; 324; 325; 328; 373; 511 n.; 610; 635; II. 24; 90; 202; 215; 228; 232; 247; 258; 260; 288; 319; 322; 343; 384; 388; 389; 392; 401; 411; 430 n.; 448; 507; 538; 540 n.; 553; 569; 577; 591; 632 Arab (král) II. 103 Archiv Český II. 37 Aviňon II. 50 Bartoloměj sv. II. 373 n. Bartoš F. M., Liter. činnost M. Ja- koubka ze Stříbra č. 84 (525); Listy fil. 1923 525; 527; 530; II. 37; II. 633 Bavoři II. 32 bázeň boží 73 n.; 117; 135; 222 n.; 601 n.; 677; II. 448 beneficia 566 beryllus II. 459 nn. biskupové 332; 434 blahoslavenství 297; 486 n.; 529; 575 n.; II. 593 n. Blahoslav, Překlad Nového zákona 503 bludy 113 n.; 131 n.; 162; 218; 228; 231; 256—261; 271; 282; 302; 304; 325; 327 nn.; 336; 349; 367; 373; 391 nn.; 418; 424; 457; 489; 493 nn; 504; 506 n.; 509; 513; 516; 525 nn.; 565 nn.; 569; 583; 604; 609 n.; 613; 620; 629; 666; 671; 685; II. 18 nn.; 30; 38 n.; 76 n.; 83; 99; 103; 138; 171 n; 182; 193 n.; 203; 222; 241; 244; 255 n.; 257; 263; 270; 274 n.; 276; 282; 298; 303; 325; 335; 336; 338; 365 n.; 367:
Strana 678
678 370, 391; 400; 405; 432; 441; 498; 511; 521; 522; 530; 544; 545; 556; 564; 587; 592; 605; 610; 618; 620 n.; 623; 634; 635 n.; bludy proti svátosti oltářní 216; 220; 268 n.; 328 n.; 350; 365; 369; 398; 411; 428 n.; 435; 456; 461; 474; 504; 513; 516; 522; 525 nn.; 545 n.; 549; 563; 568; 596; 604; 628; 662; II. 18 n.; 21 n.; 168; 193 n.; 203; 256; 303; 325; 335; 338; 406; 440; 587. Viz i kacíři. boháči 141; 281; 360; 503; 561 n.; 11. 146 bohatství 118; 179; 472; 493; II. 114; 298 boj v. války bojovníci pro zákon Páně 104; 173; 342; 346; 350; 366; 390; 436; 448 n.; 509; 512; 524; 541; 553; 558; 561; 572 n.; 579; II. 93; 102; 109; 115; 133; 136; 192; 193; 194 n.; 335; 372; 438 bratrství pravé 32; 34; 151 Calepinus Ambrosius, Dictionnarium septem linguarum 452 cerimonie II. 633 církev sv. 2; 10; 29 n.; 41 n.; 48; 61; 72; 75; 92; 120; 139; 148; 188; 224; 235; 251; 256; 319; 325; 330; 375; 409 n.; 412; 414n.; 441; 447; 453; 455; 458; 464 465; 467; 480; 497; 533; 679; II. 49; 50; 54; 84; 92; 93; 172 n.; 203; 205; 215 n.; 230; 246; 274; 300; 344; 359; 363; 369; 372; 395; 401; 402; 459; 464; 516; 527; 530; 537; 539; 565; 566; 571; 589; 592; 597; 626 n,; 628 n.; 631; 633; 638 církev prvotní 3; 8; 26 n.; 30; 33; 42; 44; 46; 51 n.; 56; 64; 83; 91; 98; 106; 117; 119; 124; 167; 187 n.; 189 n.; 205; 221; 227; 235; 236; 241; 248 n.; 250 n.; 252; 253; 256; 258; 273; 278; 287; 312; 318; 319; 339; 356 n.; 374; 400; 408; 430; 448; 453; 454; 482; 483; 484; 501; 503; 504; 513; 515; 517; 519; 526; 548; 559; 560; 564; 571; 579; 580; 581; 592 n.; 595; 597; 605; 638; 684; 685; 691; II. 7; 27; 28; 43; 54; 57; 84; 90; 93; 100; 108; 111; 113; 124; 163; 165; 172 n.; 178; 181; 182; 184 n.; 192; 210; 211; 222; 227; 231; 242; 244; 254; 255; 258; 260; 263; 267; 269; 271 n.; 273; 281; 287; 303; 315; 343; 347; 348; 349; 358; 359; 364 n.; 367; 370; 380; 392; 393; 394; 404; 426; 434; 435; 446; 452; 483; 484; 493: 500; 507; 509; 511; 512; 516; 521; 533; 538; 541; 543; 564; 568; 575; 579; 595; 620; 627; 630; církev rytěřující 4; 70; 71; 88; 91; 195; 287; 289; 300; 309; 316; 337; 438; 471; 506; 590; 598; II. 9; 197; 216; 240; 305; 378; 401; 410; 474; 491; 502; 515; 529; 532; 536; 537; 539; 543; 625; církev spící (usnulá, zesnulých) 598; II. 539; 568; církev svítězilá 4; 29; 71; 88; 91; 195; 221; 444 nn.; 598 n.; II. 216; 378; 474; 502; 529; 536; 537; 539 císař II. 16; 34 n.; 92; 552; 570 cizoložstvo 619; v. i smilstvo Clementinus II. 620 čáry II. 247; 371; 374; časné věci 55; 177; 372; 473; 476; 483 n.; 490; 518 nn.; 570; 588; II. 91; 102; 115; 183; 528 nn.; 570; 574 Čechové, Čechy 558 (marg.); 613; II. 17; 18; II. 113; 198; 221; 413; 629; česká země 484; 506; 510; 660; II. 32; 66 n.; 87; 221; 222; český lid 121; 475; v. i krá- lovství české
678 370, 391; 400; 405; 432; 441; 498; 511; 521; 522; 530; 544; 545; 556; 564; 587; 592; 605; 610; 618; 620 n.; 623; 634; 635 n.; bludy proti svátosti oltářní 216; 220; 268 n.; 328 n.; 350; 365; 369; 398; 411; 428 n.; 435; 456; 461; 474; 504; 513; 516; 522; 525 nn.; 545 n.; 549; 563; 568; 596; 604; 628; 662; II. 18 n.; 21 n.; 168; 193 n.; 203; 256; 303; 325; 335; 338; 406; 440; 587. Viz i kacíři. boháči 141; 281; 360; 503; 561 n.; 11. 146 bohatství 118; 179; 472; 493; II. 114; 298 boj v. války bojovníci pro zákon Páně 104; 173; 342; 346; 350; 366; 390; 436; 448 n.; 509; 512; 524; 541; 553; 558; 561; 572 n.; 579; II. 93; 102; 109; 115; 133; 136; 192; 193; 194 n.; 335; 372; 438 bratrství pravé 32; 34; 151 Calepinus Ambrosius, Dictionnarium septem linguarum 452 cerimonie II. 633 církev sv. 2; 10; 29 n.; 41 n.; 48; 61; 72; 75; 92; 120; 139; 148; 188; 224; 235; 251; 256; 319; 325; 330; 375; 409 n.; 412; 414n.; 441; 447; 453; 455; 458; 464 465; 467; 480; 497; 533; 679; II. 49; 50; 54; 84; 92; 93; 172 n.; 203; 205; 215 n.; 230; 246; 274; 300; 344; 359; 363; 369; 372; 395; 401; 402; 459; 464; 516; 527; 530; 537; 539; 565; 566; 571; 589; 592; 597; 626 n,; 628 n.; 631; 633; 638 církev prvotní 3; 8; 26 n.; 30; 33; 42; 44; 46; 51 n.; 56; 64; 83; 91; 98; 106; 117; 119; 124; 167; 187 n.; 189 n.; 205; 221; 227; 235; 236; 241; 248 n.; 250 n.; 252; 253; 256; 258; 273; 278; 287; 312; 318; 319; 339; 356 n.; 374; 400; 408; 430; 448; 453; 454; 482; 483; 484; 501; 503; 504; 513; 515; 517; 519; 526; 548; 559; 560; 564; 571; 579; 580; 581; 592 n.; 595; 597; 605; 638; 684; 685; 691; II. 7; 27; 28; 43; 54; 57; 84; 90; 93; 100; 108; 111; 113; 124; 163; 165; 172 n.; 178; 181; 182; 184 n.; 192; 210; 211; 222; 227; 231; 242; 244; 254; 255; 258; 260; 263; 267; 269; 271 n.; 273; 281; 287; 303; 315; 343; 347; 348; 349; 358; 359; 364 n.; 367; 370; 380; 392; 393; 394; 404; 426; 434; 435; 446; 452; 483; 484; 493: 500; 507; 509; 511; 512; 516; 521; 533; 538; 541; 543; 564; 568; 575; 579; 595; 620; 627; 630; církev rytěřující 4; 70; 71; 88; 91; 195; 287; 289; 300; 309; 316; 337; 438; 471; 506; 590; 598; II. 9; 197; 216; 240; 305; 378; 401; 410; 474; 491; 502; 515; 529; 532; 536; 537; 539; 543; 625; církev spící (usnulá, zesnulých) 598; II. 539; 568; církev svítězilá 4; 29; 71; 88; 91; 195; 221; 444 nn.; 598 n.; II. 216; 378; 474; 502; 529; 536; 537; 539 císař II. 16; 34 n.; 92; 552; 570 cizoložstvo 619; v. i smilstvo Clementinus II. 620 čáry II. 247; 371; 374; časné věci 55; 177; 372; 473; 476; 483 n.; 490; 518 nn.; 570; 588; II. 91; 102; 115; 183; 528 nn.; 570; 574 Čechové, Čechy 558 (marg.); 613; II. 17; 18; II. 113; 198; 221; 413; 629; česká země 484; 506; 510; 660; II. 32; 66 n.; 87; 221; 222; český lid 121; 475; v. i krá- lovství české
Strana 679
679 čistota 63 n.; 297; 382; 594 člověčenství Kristovo 258, 287; 576 n.; 691; II. 377 n.; 428 Hus Jan 23; 262 (marg.); 319 (marg.) 436 (marg.); 543 (marg.); 587 n.; II. 32 dábel 19; 29; 48; 119; 132; 253; 353; 432; 458; 463; 486; 487; 492; 500 n.; 680; II. 552. Viz i satan dary boží 238; 478 n.; 503; 658 n.; II. 64; 66; 73; 169; dary Ducha sv. 67; 405; 459; 585; II. 18; 24; 328; 464; 528; 530 n.; 533; 536; 537 Dioklecián 324 diškantování 11. 179 doktoři 329; 372; 527; 547; II. 47; 55; 123; 223 Domicián císař 2; 3; 9 Duch sv. 218 nn.; 237; 270; 275; 313 nn.; 333 n.; 402 n.; 437 n.; 656; II. 42 n.; 261; 345; 460 n.; 554 n. Viz i dary Ducha sv. duchové zlí a dobří 12; 242; 294; 315; II. 39 duchovní (stav) 77; 407; 438; 443; 448 n.; 538; 544 n.; 547; 554; II. 63 n.; 278; 404. V. i: kněží a kazatelé Chananeus II. 103 chiliasmus 295 n.; 305; 387; 521 n.; 526 nn.; 578; 616; II. 33; 57; 104 n.; 109; 279 n.; 311 n.; 319 chudina 503 chudoba 18; 118; II. 555 n. Jábín II. 99 nn. jacinktus 11. 471 nn. Jan evangelista 2; 3; 9; Jan Křtitel 11. 103 jaspis II. 430 nn. jazyk zlý 367 nn.; 535; II. 578 jednota a svornost 51 nn.; 62 n.; 111; 235; 243; 247; 249; 290; 298; 377; 444; 476; 579; 592 n.; 632; 683; 693; II. 9; 58; 261; 275; 308; 367; 392 n.; 512 Jeronym (Pražský) 436 (marg.) Jit (král) II. 102 Jozuc (Ježíš) — Kristus II. 97 Efezus 42 n. Etna II. 253 Flajšhans 73; 320; 452 flandrská země 510 franská země 510; franské království 659; franský král II. 108 Genedon I1. 103 hádání na rukou II. 247 Hakl Boh., Stylité či sloupostojci (Čas. kat. duch. XI., 1870, str. 81—106) (II. 266) hejtman (vojenský) 571; II. 56; 334 hospodáři 570; II. 56; 334; 349; 486; 487; 636 hříchy stavovati 103; 130; 515; 533; 596; II. 173 n.; 179; 395; 477; 509 kacíři 31; 108 n.; 277; 282; 328; 338; 552; 600; II. 18 n.; 22 n.; 26; 30 n.; II. 40; 146; 263; 273; 537; 567; 587; 592; 613; 636; 638. Viz i bludy. kalcedon II. 435 nn. kardinálové 332 Karel V. II. 114 kázání slova božího 275; 305; 308; 322 n.; II. 586; 601 kazatel dobrý v nenávisti zlých 319; 357; 419 n.; II. 116 n.; 299; úkol dobrých kazatelů II. 126 nn.; kazatelé 251; 306; 308; 310; 356; 367; 392; 405 n.; 409; 418; 419 n.; 440; 547; 561; 570 n.; 619; 633 n.; 683; II. 9; 25; 29; 31 n.; 42; 85; 197; 198; 212; 223; 226; 227; 228; 232; 245; 264; 283; 334; 343; 346; 381; 403; 404 n.; 439; 512; 532; 554 n.; 597; 599; 628; 635; 638. V. i kněží.
679 čistota 63 n.; 297; 382; 594 člověčenství Kristovo 258, 287; 576 n.; 691; II. 377 n.; 428 Hus Jan 23; 262 (marg.); 319 (marg.) 436 (marg.); 543 (marg.); 587 n.; II. 32 dábel 19; 29; 48; 119; 132; 253; 353; 432; 458; 463; 486; 487; 492; 500 n.; 680; II. 552. Viz i satan dary boží 238; 478 n.; 503; 658 n.; II. 64; 66; 73; 169; dary Ducha sv. 67; 405; 459; 585; II. 18; 24; 328; 464; 528; 530 n.; 533; 536; 537 Dioklecián 324 diškantování 11. 179 doktoři 329; 372; 527; 547; II. 47; 55; 123; 223 Domicián císař 2; 3; 9 Duch sv. 218 nn.; 237; 270; 275; 313 nn.; 333 n.; 402 n.; 437 n.; 656; II. 42 n.; 261; 345; 460 n.; 554 n. Viz i dary Ducha sv. duchové zlí a dobří 12; 242; 294; 315; II. 39 duchovní (stav) 77; 407; 438; 443; 448 n.; 538; 544 n.; 547; 554; II. 63 n.; 278; 404. V. i: kněží a kazatelé Chananeus II. 103 chiliasmus 295 n.; 305; 387; 521 n.; 526 nn.; 578; 616; II. 33; 57; 104 n.; 109; 279 n.; 311 n.; 319 chudina 503 chudoba 18; 118; II. 555 n. Jábín II. 99 nn. jacinktus 11. 471 nn. Jan evangelista 2; 3; 9; Jan Křtitel 11. 103 jaspis II. 430 nn. jazyk zlý 367 nn.; 535; II. 578 jednota a svornost 51 nn.; 62 n.; 111; 235; 243; 247; 249; 290; 298; 377; 444; 476; 579; 592 n.; 632; 683; 693; II. 9; 58; 261; 275; 308; 367; 392 n.; 512 Jeronym (Pražský) 436 (marg.) Jit (král) II. 102 Jozuc (Ježíš) — Kristus II. 97 Efezus 42 n. Etna II. 253 Flajšhans 73; 320; 452 flandrská země 510 franská země 510; franské království 659; franský král II. 108 Genedon I1. 103 hádání na rukou II. 247 Hakl Boh., Stylité či sloupostojci (Čas. kat. duch. XI., 1870, str. 81—106) (II. 266) hejtman (vojenský) 571; II. 56; 334 hospodáři 570; II. 56; 334; 349; 486; 487; 636 hříchy stavovati 103; 130; 515; 533; 596; II. 173 n.; 179; 395; 477; 509 kacíři 31; 108 n.; 277; 282; 328; 338; 552; 600; II. 18 n.; 22 n.; 26; 30 n.; II. 40; 146; 263; 273; 537; 567; 587; 592; 613; 636; 638. Viz i bludy. kalcedon II. 435 nn. kardinálové 332 Karel V. II. 114 kázání slova božího 275; 305; 308; 322 n.; II. 586; 601 kazatel dobrý v nenávisti zlých 319; 357; 419 n.; II. 116 n.; 299; úkol dobrých kazatelů II. 126 nn.; kazatelé 251; 306; 308; 310; 356; 367; 392; 405 n.; 409; 418; 419 n.; 440; 547; 561; 570 n.; 619; 633 n.; 683; II. 9; 25; 29; 31 n.; 42; 85; 197; 198; 212; 223; 226; 227; 228; 232; 245; 264; 283; 334; 343; 346; 381; 403; 404 n.; 439; 512; 532; 554 n.; 597; 599; 628; 635; 638. V. i kněží.
Strana 680
680 klasternici 11. 13 klastery 549; 11. 48; 100; 633; 636 Kliment VII. II. 114 kněží 11; 21; 70; 106; 108; ) 135; 143; 165; 173; 175; 186; 216 n.; 228; 239; 251; 258; 317 n.; 330; 376 n.; 385 nn.; 408; 416; 449; 451; 462; 488; 548, 559; 571; 604; 636 n., 639; 662; 673; 692 n.; II. 9; 48; 56; 70 nn.; 170; 184; 190 n.; 195; 203 n.; 208; 239; 240; 241; 271; 283 ; 350 ; 351 n. ; 370 ; 377 ; 387 n. ; 391; 395; 399; 400; 406 n.; 441; 461; 483; 487; 495; 509; 521; 553; 578; 586; 599; 617 n.; 619; 633; 634; hnézstvo převrácené, zlé 129 n.; 171; 334; 351; 367; 371; 434; 513; 528; 609; 619, 680; II. 20; 21 n.; 25; 26; 40; 55; 61; 62; 75 n.; 80; 82; 84; 86; 89; 113; 115 n.; 137; 152; 194; 222; 338; 382; 513; 516; 525; 551; 620; i ziy kněz posvěcuje II. 68; 170 kněžský majetek 118; 494; 495; 515; 609; II. 116 knih pálení II. 100; 204; 319 knihy městské II. 281 Konstancí ; konstancká rada (=: kon- cil) 129; 155; 262; 436; 499; 521; 537; 543; 549; 587 n.; II. 45; 86; 109 Konstantinovo nadání církve 322; 329 n.; 331; 334 konselé 460; 619; 1I. 56; 81; 334; 405; 551 krále volení 32 n. království české 23; 268; 371; 525; 606; 622; 659; 661; II. 12; 89; 95; 185; 194; 634. Viz i česká země. křest 19; 83; 86; 143; 361; 526; 582; 646 n.; 649; II. 314; 364; 396; 567; 573; 617 Kristus 6; 7; 8; 13; 14; 15; 16 nn.; 25 n.; 27 nn.; 34; 47; 54 n.; 57; 59 nn.; 64 nn.; 86 nn.; 92; 97; 109; 149 n.; 170 n.; 187 n.; 206 n.; 213; 233 n.; 238; 244; 264; 310; 520; 533; 554; 584; 682; II. 28n.; 108 nn.; 120 nn.; 154; 166; 240; 287; 377 nn.; 402 n.; 442; 535; 565 n.; 625 kryzolít II. 455 nn. kryzopassus II. 467 Laehr Gerhard, Die Konstantinische Schenkung... (Historische Stu- dien, Heft 166, Berlin 1926) 329 lajkové 351; 370; 372; 513; 525; 527; 543; 608; II. 83; 181; 208; 360; 617 lakomství II. 372; 408 láska 111; 180; 331; 551; 687; II. 539 n.; skutky bez lásky I. 18; 126 leż 598; II. 151 nn.; 525 n.; 578; 623 Ludovicus rex (Ludvík král) 569; II. 114 (Luther) 23; 309 (marg.) (luteridnové) TI. 21 (marg.) Lübker, Reallexikon des klass. Al- tertums II. 135 338; 406; mamona Il. 102 manichcové kacifi 231 manželství 526 n.; 619; 11. 194; 216; 336 nn. ; 374; 405; 485; 605; 622 Máron II. 101 (Martínek) 73; 309 (marg.) méstsky řád 114 milosrdenství boží 52; 72 nn.; 175; 195; 689; II. 143 Míšeň 510; Míšnaři II. 32 mluvení marné 271 mniši 331; II. 129. Viz i řeholníci. modlářství 556 n.; 559; 611; II. 75; 623 modlitba 3; 188; 213; 236; 284; 312 nn.; 383; 617; 632 n.; II. 26 ; 166 ; 231 ; 232 ; 243; 350; 352; 391; 494 n.; 498n.; 559; mod- litby za mrtvé II. 33; 43; 94
680 klasternici 11. 13 klastery 549; 11. 48; 100; 633; 636 Kliment VII. II. 114 kněží 11; 21; 70; 106; 108; ) 135; 143; 165; 173; 175; 186; 216 n.; 228; 239; 251; 258; 317 n.; 330; 376 n.; 385 nn.; 408; 416; 449; 451; 462; 488; 548, 559; 571; 604; 636 n., 639; 662; 673; 692 n.; II. 9; 48; 56; 70 nn.; 170; 184; 190 n.; 195; 203 n.; 208; 239; 240; 241; 271; 283 ; 350 ; 351 n. ; 370 ; 377 ; 387 n. ; 391; 395; 399; 400; 406 n.; 441; 461; 483; 487; 495; 509; 521; 553; 578; 586; 599; 617 n.; 619; 633; 634; hnézstvo převrácené, zlé 129 n.; 171; 334; 351; 367; 371; 434; 513; 528; 609; 619, 680; II. 20; 21 n.; 25; 26; 40; 55; 61; 62; 75 n.; 80; 82; 84; 86; 89; 113; 115 n.; 137; 152; 194; 222; 338; 382; 513; 516; 525; 551; 620; i ziy kněz posvěcuje II. 68; 170 kněžský majetek 118; 494; 495; 515; 609; II. 116 knih pálení II. 100; 204; 319 knihy městské II. 281 Konstancí ; konstancká rada (=: kon- cil) 129; 155; 262; 436; 499; 521; 537; 543; 549; 587 n.; II. 45; 86; 109 Konstantinovo nadání církve 322; 329 n.; 331; 334 konselé 460; 619; 1I. 56; 81; 334; 405; 551 krále volení 32 n. království české 23; 268; 371; 525; 606; 622; 659; 661; II. 12; 89; 95; 185; 194; 634. Viz i česká země. křest 19; 83; 86; 143; 361; 526; 582; 646 n.; 649; II. 314; 364; 396; 567; 573; 617 Kristus 6; 7; 8; 13; 14; 15; 16 nn.; 25 n.; 27 nn.; 34; 47; 54 n.; 57; 59 nn.; 64 nn.; 86 nn.; 92; 97; 109; 149 n.; 170 n.; 187 n.; 206 n.; 213; 233 n.; 238; 244; 264; 310; 520; 533; 554; 584; 682; II. 28n.; 108 nn.; 120 nn.; 154; 166; 240; 287; 377 nn.; 402 n.; 442; 535; 565 n.; 625 kryzolít II. 455 nn. kryzopassus II. 467 Laehr Gerhard, Die Konstantinische Schenkung... (Historische Stu- dien, Heft 166, Berlin 1926) 329 lajkové 351; 370; 372; 513; 525; 527; 543; 608; II. 83; 181; 208; 360; 617 lakomství II. 372; 408 láska 111; 180; 331; 551; 687; II. 539 n.; skutky bez lásky I. 18; 126 leż 598; II. 151 nn.; 525 n.; 578; 623 Ludovicus rex (Ludvík král) 569; II. 114 (Luther) 23; 309 (marg.) (luteridnové) TI. 21 (marg.) Lübker, Reallexikon des klass. Al- tertums II. 135 338; 406; mamona Il. 102 manichcové kacifi 231 manželství 526 n.; 619; 11. 194; 216; 336 nn. ; 374; 405; 485; 605; 622 Máron II. 101 (Martínek) 73; 309 (marg.) méstsky řád 114 milosrdenství boží 52; 72 nn.; 175; 195; 689; II. 143 Míšeň 510; Míšnaři II. 32 mluvení marné 271 mniši 331; II. 129. Viz i řeholníci. modlářství 556 n.; 559; 611; II. 75; 623 modlitba 3; 188; 213; 236; 284; 312 nn.; 383; 617; 632 n.; II. 26 ; 166 ; 231 ; 232 ; 243; 350; 352; 391; 494 n.; 498n.; 559; mod- litby za mrtvé II. 33; 43; 94
Strana 681
mor 486; 608; 661; II. 17; 42; 46; 182; 405; 438; 477 moudrost pravá (boží) a nepravá (světská) 49; 178; 180; 206; 224 n.; 226 n.; 233; 237; 238; 245; 252; 259; 292; 385 nn.; 398; 400 nn.; 459; 474; 566; 567; 568; 575; 610; 660; II. 73; 111; 139 n.; 161 n.; 179; 370; 390 n. ; 399; 455 aż 459; 635; 637; 638 mše sv. 328; II. 21; 38; 58; 632; " roucho mešné II. 72 * mućedlnictvi 85; 123; 194; 263 n.; 266; 476; 479; 531; 559; 614 n.; 647; 649 n.; 664; 666; II. 27; 28; 164; 263 n.; 265; 380; 439; 470; 478 n. ; 485; 573; 591 n. nedělní den 36 n. Nejedlý Zdeněk, Počátky husitského zpěvu 587 Němci 510 Nero 324; 325; 329; II. 55 nevděčnost z darů božích 70; 621; 661; 678; II. 28; 64; 625 Novotny Tanti$ek, Platonis Epistu- lae commentariis illustratae 324 Novotny Václav, M. Jan Hus I. 2, str. 405 (587); M. Jana Husi Ko- respondence a dokumenty str. 267 (587) Novy zakon 28; 197; 328; 405; 570; 667; 693; II. 24; 383; 617 obec 127; 138; 141; 309; II. 179 očistec 184; 194; 528; 598; 017; 641; 11. 30; 33; 46; 95; 252; 269; 271; 318; 323; 339; 342; 417; 486; 524 n.; 560; 617; 627 odpustky 113; 690; II. 87 olej posvátny 506 opatové 360 ornat 104; I1. 72; 181 ostatky svatych 549 panny 369; 488; 492; 517; 592 nn.; 596 nn.; II. 192; 283; 336; 405; 605 681 papez 66; 354; 521; 561; 562; 565; II. 16; 30; 31; 47; 55; 92; 93; 603; papež Baltazar II. 32; dvoj- papežství II. 50 Pathmos (ostrov) 2; 3 Pauly-Wissowa, Realencyklop. II. 135 peklo II. 251 nn. Perštýnský II. 62 (pikausové) 267 (marg.); 369 (marg.) (pikharti) II. 363 (marg.); 537 (marg.) Pismo sv. 1; 6; 8; 50; 77; 227; II. 350; 494; viz i Starý a Nový zákon. písně posměšné 44; 117; písně Hu- sovy 587/8 plat úroční, komorní, ve vsi II. 311 pokání 48; 86; 89; 92; 112; 185; 202; 266; 284; 361; 370 n.; 391; 415; 486; 560; 672; II. 32; 142; 179; 195; 447; 505; 510; 621; 623 pokoj pravý (= očištění od hříchů, upokojení s Bohem, dobrá svor- nost bližních) 11; 34; 232; 653; 676; II. 107; 250; 294; 340; 395; 540; 541 pokora 6; 31 n.; 73; 79; 93 nn.; 154; 156 nn.; 222 n.; 235; 249; 295; 377 n.; 473; 582; II. 67 n.; 74 n.; 112; 149; 159; 177 n.; 209; 296 nn. ; 382; 420; 475 nn.; 612 pokrytci 6; 8; 122; 133; 135; 136 nn.; 146; 151; 158; 211; 250; 260 nn.; 329 nn.; 333 nn.; 339 nn.; 408; 432; 497; 504; 538 n.; 549 n.; 551 n.; 555; 560; 649; II. 18; 42; 47; 83; 85 nn.; 92; 103 n.; 130; 135; 164; 171; 209; 273 n.; 277; 325; 347; 400; 407; 425; 4'10; 504; 521; 568; 585; 623 pokušení 161 n.; 270; 327; 447; 475; 496; 648; II. 275; 545 polská země 510 poslušenství 401; 571; II. 21; 223 nn.; 235 n.; 336; 432; 484; 572; 615
mor 486; 608; 661; II. 17; 42; 46; 182; 405; 438; 477 moudrost pravá (boží) a nepravá (světská) 49; 178; 180; 206; 224 n.; 226 n.; 233; 237; 238; 245; 252; 259; 292; 385 nn.; 398; 400 nn.; 459; 474; 566; 567; 568; 575; 610; 660; II. 73; 111; 139 n.; 161 n.; 179; 370; 390 n. ; 399; 455 aż 459; 635; 637; 638 mše sv. 328; II. 21; 38; 58; 632; " roucho mešné II. 72 * mućedlnictvi 85; 123; 194; 263 n.; 266; 476; 479; 531; 559; 614 n.; 647; 649 n.; 664; 666; II. 27; 28; 164; 263 n.; 265; 380; 439; 470; 478 n. ; 485; 573; 591 n. nedělní den 36 n. Nejedlý Zdeněk, Počátky husitského zpěvu 587 Němci 510 Nero 324; 325; 329; II. 55 nevděčnost z darů božích 70; 621; 661; 678; II. 28; 64; 625 Novotny Tanti$ek, Platonis Epistu- lae commentariis illustratae 324 Novotny Václav, M. Jan Hus I. 2, str. 405 (587); M. Jana Husi Ko- respondence a dokumenty str. 267 (587) Novy zakon 28; 197; 328; 405; 570; 667; 693; II. 24; 383; 617 obec 127; 138; 141; 309; II. 179 očistec 184; 194; 528; 598; 017; 641; 11. 30; 33; 46; 95; 252; 269; 271; 318; 323; 339; 342; 417; 486; 524 n.; 560; 617; 627 odpustky 113; 690; II. 87 olej posvátny 506 opatové 360 ornat 104; I1. 72; 181 ostatky svatych 549 panny 369; 488; 492; 517; 592 nn.; 596 nn.; II. 192; 283; 336; 405; 605 681 papez 66; 354; 521; 561; 562; 565; II. 16; 30; 31; 47; 55; 92; 93; 603; papež Baltazar II. 32; dvoj- papežství II. 50 Pathmos (ostrov) 2; 3 Pauly-Wissowa, Realencyklop. II. 135 peklo II. 251 nn. Perštýnský II. 62 (pikausové) 267 (marg.); 369 (marg.) (pikharti) II. 363 (marg.); 537 (marg.) Pismo sv. 1; 6; 8; 50; 77; 227; II. 350; 494; viz i Starý a Nový zákon. písně posměšné 44; 117; písně Hu- sovy 587/8 plat úroční, komorní, ve vsi II. 311 pokání 48; 86; 89; 92; 112; 185; 202; 266; 284; 361; 370 n.; 391; 415; 486; 560; 672; II. 32; 142; 179; 195; 447; 505; 510; 621; 623 pokoj pravý (= očištění od hříchů, upokojení s Bohem, dobrá svor- nost bližních) 11; 34; 232; 653; 676; II. 107; 250; 294; 340; 395; 540; 541 pokora 6; 31 n.; 73; 79; 93 nn.; 154; 156 nn.; 222 n.; 235; 249; 295; 377 n.; 473; 582; II. 67 n.; 74 n.; 112; 149; 159; 177 n.; 209; 296 nn. ; 382; 420; 475 nn.; 612 pokrytci 6; 8; 122; 133; 135; 136 nn.; 146; 151; 158; 211; 250; 260 nn.; 329 nn.; 333 nn.; 339 nn.; 408; 432; 497; 504; 538 n.; 549 n.; 551 n.; 555; 560; 649; II. 18; 42; 47; 83; 85 nn.; 92; 103 n.; 130; 135; 164; 171; 209; 273 n.; 277; 325; 347; 400; 407; 425; 4'10; 504; 521; 568; 585; 623 pokušení 161 n.; 270; 327; 447; 475; 496; 648; II. 275; 545 polská země 510 poslušenství 401; 571; II. 21; 223 nn.; 235 n.; 336; 432; 484; 572; 615
Strana 682
682 Praha 69; 114; 130; 139; 475; 511; 515; 516 n.; 528; 563; 653; 659; 660; 671; II. 46; 66; 334; 439; 622; 623; pražský lid II. 30; Pra- žané II. 81 práva světská a duchovní II. 36 n.; 620 prebendy 566 předvědění (k zatracení) 676; II. 283 preláti 360; 434 prchlivost II. 104 přijímání 20; 142; 193; 214; 246; 271; 275; 283; 288; 296; 321; 328; 402 n.; 423; 449; 451; 466; 482; 577; 620; lI. 194; 205; 210; 246 n.; 249; 307; 345; 358; 368; 449; 450; 452; 490 n.; 623; z kalicha T; 116; 155; 207; 262; 394; 475; 479; 487; 502; 521; 549; 560; 582 n.; 667; II. 45; 167 n.; 240 n.; 290 n.; 303; 307; 314; 452 nn.; 529; 533; 540; 604 n.; 619; dítek 7; II. 241; 605. Viz i svátost oltářní. přísaha 394 nn. příští Páně 22 nn.; II. 580 nn.; 588 nn. proroci 109; 195; 196; 203; 225; 231; 373; II. 343; 384 a j. půst 173; 188; 208; 209; 395; 623; II. 26 pycha 175 n.; 178; 218; 235; 274; 279; 295; 336 n.; 372; 472; 503; 520 n.; 558; 636 n.; 677; II. 6; 47; 74 n.; 96; 148 n.; 154 n.; 158 n.; 177 n.; 181; 367; 497 n.; 510; 583 řády lidské II. 20 n.; 633; viz i ustanovení lidská Rakousy 510; Rakušané II. 32 rány boží 20; 23; 522; 558; 602; 644 nn.; 647 n.; 661; 678; 686; 689; 692; II. 14; 17; 34; 35; 38; 42; 46; 51; 57; 93; 206; 230; 236 n.; 278; 344; 346; 438; 477 n.; 512; 544; 634 n.; 636 řecká církev II. 50 řeholníci 360. Viz i mniší řemeslníci II. 189; 349; 636 Řím 605; II. 50 římská církev 526; Il. 50; římská stolice (= papcžská) 121; 196 n.; římské císařství II. 108; 576 rodičové 141; 666; 1I. 157 Rose Valentin 11. 371 rouhání 506; 523 nn.; II. 35; 61; 430 roucho II. 61; 92; 181 roztržky v lidu a v církvi 28; 112; 120; 132; 140; 142; 218; 226; 227; 274 n.; 294; 298; 304; 349; 510; 604; 610; 638; Il. 50; 78; 205; 295; 360; 395; 469; 487 rozum lidskÿ 204 Rézmberskÿ 565; II. 61 safír II. 433 nn. sardonyx II. 447 nn. satan 121 nn.; 130 n.; 143; 163; 226; 235; 255; 321; 326; 334 n. 337; 348; 443; 456 n.; 461; 468; 470; 471 n.; 474 n.; 479; 480 n.; 483; 484 n.; 493; 494; 660; 681 n.; II. 272; 364; 470; 530; 544 nn.; 549 n. Viz i ddbel. sedláci II. 12; 46; 47; 92; 185; 275 Sedlák, Studie a texty II. 37; 633 sedmerni (sedmeronasobny) poćct 10; 306 sekty 675; II. 30 n.; 48; 09 n.; 115; 171; 221 Seneroth (král) 11. 103 Sidon (král) II. 103 Simeon (král) 11. 102 Simeon Stylita 11. 266 (marg.) skonání světa 380; 397; 461; 464; 483; 493; 498; 508; 564; 566; 637; 641; 675; 689; II. 50; 52; 69; 84; 85; 223; 269; 359; 483; 533; 592; 612 slib 394 nn.; II. 336 nn.; 396 smaragdus II. 441 nn. smilstvo 114; 373; 425 ; 488; 512 n.; II. 336; 621
682 Praha 69; 114; 130; 139; 475; 511; 515; 516 n.; 528; 563; 653; 659; 660; 671; II. 46; 66; 334; 439; 622; 623; pražský lid II. 30; Pra- žané II. 81 práva světská a duchovní II. 36 n.; 620 prebendy 566 předvědění (k zatracení) 676; II. 283 preláti 360; 434 prchlivost II. 104 přijímání 20; 142; 193; 214; 246; 271; 275; 283; 288; 296; 321; 328; 402 n.; 423; 449; 451; 466; 482; 577; 620; lI. 194; 205; 210; 246 n.; 249; 307; 345; 358; 368; 449; 450; 452; 490 n.; 623; z kalicha T; 116; 155; 207; 262; 394; 475; 479; 487; 502; 521; 549; 560; 582 n.; 667; II. 45; 167 n.; 240 n.; 290 n.; 303; 307; 314; 452 nn.; 529; 533; 540; 604 n.; 619; dítek 7; II. 241; 605. Viz i svátost oltářní. přísaha 394 nn. příští Páně 22 nn.; II. 580 nn.; 588 nn. proroci 109; 195; 196; 203; 225; 231; 373; II. 343; 384 a j. půst 173; 188; 208; 209; 395; 623; II. 26 pycha 175 n.; 178; 218; 235; 274; 279; 295; 336 n.; 372; 472; 503; 520 n.; 558; 636 n.; 677; II. 6; 47; 74 n.; 96; 148 n.; 154 n.; 158 n.; 177 n.; 181; 367; 497 n.; 510; 583 řády lidské II. 20 n.; 633; viz i ustanovení lidská Rakousy 510; Rakušané II. 32 rány boží 20; 23; 522; 558; 602; 644 nn.; 647 n.; 661; 678; 686; 689; 692; II. 14; 17; 34; 35; 38; 42; 46; 51; 57; 93; 206; 230; 236 n.; 278; 344; 346; 438; 477 n.; 512; 544; 634 n.; 636 řecká církev II. 50 řeholníci 360. Viz i mniší řemeslníci II. 189; 349; 636 Řím 605; II. 50 římská církev 526; Il. 50; římská stolice (= papcžská) 121; 196 n.; římské císařství II. 108; 576 rodičové 141; 666; 1I. 157 Rose Valentin 11. 371 rouhání 506; 523 nn.; II. 35; 61; 430 roucho II. 61; 92; 181 roztržky v lidu a v církvi 28; 112; 120; 132; 140; 142; 218; 226; 227; 274 n.; 294; 298; 304; 349; 510; 604; 610; 638; Il. 50; 78; 205; 295; 360; 395; 469; 487 rozum lidskÿ 204 Rézmberskÿ 565; II. 61 safír II. 433 nn. sardonyx II. 447 nn. satan 121 nn.; 130 n.; 143; 163; 226; 235; 255; 321; 326; 334 n. 337; 348; 443; 456 n.; 461; 468; 470; 471 n.; 474 n.; 479; 480 n.; 483; 484 n.; 493; 494; 660; 681 n.; II. 272; 364; 470; 530; 544 nn.; 549 n. Viz i ddbel. sedláci II. 12; 46; 47; 92; 185; 275 Sedlák, Studie a texty II. 37; 633 sedmerni (sedmeronasobny) poćct 10; 306 sekty 675; II. 30 n.; 48; 09 n.; 115; 171; 221 Seneroth (král) 11. 103 Sidon (král) II. 103 Simeon (král) 11. 102 Simeon Stylita 11. 266 (marg.) skonání světa 380; 397; 461; 464; 483; 493; 498; 508; 564; 566; 637; 641; 675; 689; II. 50; 52; 69; 84; 85; 223; 269; 359; 483; 533; 592; 612 slib 394 nn.; II. 336 nn.; 396 smaragdus II. 441 nn. smilstvo 114; 373; 425 ; 488; 512 n.; II. 336; 621
Strana 683
smrtí pohrdání 401; 559; 572; 614 n.; 11. 210; 228; 262; 275; 276; 380; 381; 436 n.; 438 n.; 440; 445; 501; 521; 573; 614 sobotní den 37 soud boží 72 n. ; soud lidský nepravý 69; 1I. 524 spravedlnost boží 52; 195; 689; II. 145 Starý zákon 197; 328; 405; 570; 657; II. 24; 383; 617 svati 24 n.; 31; 39; 40; 76; 126; 153; 215 nn.; 221; 231; 251; 272; 294; 369; 378 n.; 529 n.; 574; 625; 11. 379; přímluvy svatých TI. 30 svatokupectví 512, 543; II. 159 svátost oltátní 56; 66; 124; 150; 222; 226; 232; 235; 259; 300; 427; 430; 450; 513; 522; 562; 607; 643; 646; 669; 685 n.; II. 30; 59; 73; 74; 99; 103; 181; 216; 278; 295; 301; 375; 415 n.; 422; 428; 431; 432; 434; 438; 444 n.; 493; 506; 524; 537; 542; 544; 551; 556; 561; 562 n.; 566; 582; 594; 596; 604; 636. Viz i přijímání svátosti 509; 570; 662; 684; II. 366; 375; 417; 553 svět 3; 472; 557; 559; 612; IL 59; 81; 267 nn.; 280; 327; 348; 381; 403; 434; 466; 569; pokoj světa I. 412; světská moc II. 269; Viz i časné věcí svornost v. jednota Sýkora, Úvod do Písma sv. Nového zákona 168 Škopek Jindřich z Dubé 587 Štembcrský 565; II. 61 n. štěstí 36; 115; 284; 388 n.; 434; 454; 518; TI. 56 n.; 229 Tartaïi II. 113 topazius lI. 463 nn. traktáty (spisy) bludné II. 19; 21; 221; 280; 290; 338 683 trpélivost 34 n.; 158; 160; 531; 536 (Turek) 558 (marg.) (Turnov) 274; (Turnovsti) 352 (marg.); 640 (explicit) uherský král (= Zikmund) 155; 499; 505; 559; uherské království 659 Uhfi II. 113 ustanovení lidská II. 634 utrpení pravé a nepravé 33; 478; 577 Václav sv. II. 108 valdenští II. 30 války a boje 535; 559 n.; 571; 580 n.; 597 n.; 607; 622; 672 n.; 677; 693; II. 25; 26; 32; 33; 41 n.; 43; 185; 189; 190; 195; 205; 212; 391; 405 n.; 438 n.; 544; 590; 607 Vavřinec z Březové, Kronika husit- ská 525; II. 68; 72; 109; 170; 311 věčné platy II. 37 veselí (užitečné i škodlivé) 285 n.; 585; 680; II. 134 víra 24; 56; 64 n.; 126; 180; 364 n.; 687; II. 111; 164 n.; 414 nn.; 427; 430 n.; 503 a j. vojáci 282; 560; 571; 573; 579 vražda 372 n.; 477; II. 335; 622 n. vymlouvání hříchu 16; 173; 255; 346; 504; 555; 644; II. 46; 83; 177; 318; 438 vyobcování z církve 553 vyvolení (k spasení) II. 283 a j. č. vyznání víry apoštolské 278 záduší II. 78 zahálka 127 Zákon viz Písmo sv. zármutek (zlý a dobrý) 35 n.; 49; 116 nn.; 181 n.; 202; 203; 231; 254; 256; 295 n.; 306; 412 n.; 536; 591; 650 nn.; 655 nn.; 665; IT. 134; 205; 267; 285; 312;
smrtí pohrdání 401; 559; 572; 614 n.; 11. 210; 228; 262; 275; 276; 380; 381; 436 n.; 438 n.; 440; 445; 501; 521; 573; 614 sobotní den 37 soud boží 72 n. ; soud lidský nepravý 69; 1I. 524 spravedlnost boží 52; 195; 689; II. 145 Starý zákon 197; 328; 405; 570; 657; II. 24; 383; 617 svati 24 n.; 31; 39; 40; 76; 126; 153; 215 nn.; 221; 231; 251; 272; 294; 369; 378 n.; 529 n.; 574; 625; 11. 379; přímluvy svatých TI. 30 svatokupectví 512, 543; II. 159 svátost oltátní 56; 66; 124; 150; 222; 226; 232; 235; 259; 300; 427; 430; 450; 513; 522; 562; 607; 643; 646; 669; 685 n.; II. 30; 59; 73; 74; 99; 103; 181; 216; 278; 295; 301; 375; 415 n.; 422; 428; 431; 432; 434; 438; 444 n.; 493; 506; 524; 537; 542; 544; 551; 556; 561; 562 n.; 566; 582; 594; 596; 604; 636. Viz i přijímání svátosti 509; 570; 662; 684; II. 366; 375; 417; 553 svět 3; 472; 557; 559; 612; IL 59; 81; 267 nn.; 280; 327; 348; 381; 403; 434; 466; 569; pokoj světa I. 412; světská moc II. 269; Viz i časné věcí svornost v. jednota Sýkora, Úvod do Písma sv. Nového zákona 168 Škopek Jindřich z Dubé 587 Štembcrský 565; II. 61 n. štěstí 36; 115; 284; 388 n.; 434; 454; 518; TI. 56 n.; 229 Tartaïi II. 113 topazius lI. 463 nn. traktáty (spisy) bludné II. 19; 21; 221; 280; 290; 338 683 trpélivost 34 n.; 158; 160; 531; 536 (Turek) 558 (marg.) (Turnov) 274; (Turnovsti) 352 (marg.); 640 (explicit) uherský král (= Zikmund) 155; 499; 505; 559; uherské království 659 Uhfi II. 113 ustanovení lidská II. 634 utrpení pravé a nepravé 33; 478; 577 Václav sv. II. 108 valdenští II. 30 války a boje 535; 559 n.; 571; 580 n.; 597 n.; 607; 622; 672 n.; 677; 693; II. 25; 26; 32; 33; 41 n.; 43; 185; 189; 190; 195; 205; 212; 391; 405 n.; 438 n.; 544; 590; 607 Vavřinec z Březové, Kronika husit- ská 525; II. 68; 72; 109; 170; 311 věčné platy II. 37 veselí (užitečné i škodlivé) 285 n.; 585; 680; II. 134 víra 24; 56; 64 n.; 126; 180; 364 n.; 687; II. 111; 164 n.; 414 nn.; 427; 430 n.; 503 a j. vojáci 282; 560; 571; 573; 579 vražda 372 n.; 477; II. 335; 622 n. vymlouvání hříchu 16; 173; 255; 346; 504; 555; 644; II. 46; 83; 177; 318; 438 vyobcování z církve 553 vyvolení (k spasení) II. 283 a j. č. vyznání víry apoštolské 278 záduší II. 78 zahálka 127 Zákon viz Písmo sv. zármutek (zlý a dobrý) 35 n.; 49; 116 nn.; 181 n.; 202; 203; 231; 254; 256; 295 n.; 306; 412 n.; 536; 591; 650 nn.; 655 nn.; 665; IT. 134; 205; 267; 285; 312;
Strana 684
684 409; 420; 423 nn.; 426; 441; 469; 470; 471; 482 n.; 507; 552 n.; 580 zpověď 278; 346; 527; 662; II. 336 zprávcové církve i světští 32; 40; 54; 82 n.; 111; 120; 124; 126; 164 n.; 168; 169; 190 n.; 194; 204; 205; 206; 217; 227; 241; 248; 258; 287; 288; 310; 311; 312; 314; 332 n.; 353 n.; 374; 399; 406 n.; 416 n.; 422; 444; 478; 488; 490; 498; 501; 514; 560; 561; 619; 623; 636; 637; 641; 687; 692; II. 5; 40; 42; 52 nn.; 55 n.; 60; 64; 71 n.; 96; 170; 200; 207 n.; 210; 223; 260; 284; 323; 334; 338; 347 n.; 370; 378; 380; 393; 395; 405; 432; 465; 467; 484; 513; 526; 638 ženy pyšné, smilné 128 n.; 488; II. 336; 622; ž. bludné 229; 363; 367; 513; 522; 528; 571; 608; 662; II. 25; 26; 88; 181; 182; 257; jazyk ženský 368 Žižka 23 (marg.)
684 409; 420; 423 nn.; 426; 441; 469; 470; 471; 482 n.; 507; 552 n.; 580 zpověď 278; 346; 527; 662; II. 336 zprávcové církve i světští 32; 40; 54; 82 n.; 111; 120; 124; 126; 164 n.; 168; 169; 190 n.; 194; 204; 205; 206; 217; 227; 241; 248; 258; 287; 288; 310; 311; 312; 314; 332 n.; 353 n.; 374; 399; 406 n.; 416 n.; 422; 444; 478; 488; 490; 498; 501; 514; 560; 561; 619; 623; 636; 637; 641; 687; 692; II. 5; 40; 42; 52 nn.; 55 n.; 60; 64; 71 n.; 96; 170; 200; 207 n.; 210; 223; 260; 284; 323; 334; 338; 347 n.; 370; 378; 380; 393; 395; 405; 432; 465; 467; 484; 513; 526; 638 ženy pyšné, smilné 128 n.; 488; II. 336; 622; ž. bludné 229; 363; 367; 513; 522; 528; 571; 608; 662; II. 25; 26; 88; 181; 182; 257; jazyk ženský 368 Žižka 23 (marg.)
Strana 685
Doplňky a opravy. Díl I. str. 214 ř. 123 čti: božskau (m. -ou); str. 466 k ř. 166 přidej poznámku: Viz díl II. str. 382, pozn. k ř. 166; str. 533 ř. 63 čti: Matauše (m. Matouše); str. 659 v marginálii k ř. 66 čti: dáti. Díl II. str. 19 v první marginálii čti: varuj; str. 31 ř. 5 čti: světa; str. 35 v poslední marginálii čti: poznánie; str. 38 ř. 81 čti: připravena; str. 44 ř. 50 čti: Blahoslavený; str. 45 v druhé marginálii čti: duchovní; str. 74 řádka 55 je omylem označena cifrou 5; str. 87 označení řádek 5 a 10 posuň o řádku výše; str. 99 za poslední marginálií vypadla závorka ]; str. 101 ř. 16/17 čti: najnábožnějším (m. nej-); str. 107 v poslední marginálii čti: zna- menají; str. 117 označení strany rukopisu má býti 282 a2 (m. 285 a2); str. 122 v poslední marginálii čti: Jiní (m. iní); str. 131 ř. 48 přidej tečku po »uvalují se«; str. 135 k poznámce k ř. 114 přidej: Lamija se vyskytuje i v tradiční literatuře, sr. Lidové povídky jihomakedonské. Z rukopisů St. Verkovičových vydali Petr A. Lavrov a Jiří Polívka, v Praze, Rozpravy České aka- demie tř. III. č. 70, str. 400, 453 a j.; str. 146 v poslední margi- nálii čti: jinačejší (m. načejší); str. 241 ř. 42 čti: večeři; str. 252 v ř. 104 je nejasná čárka po slově »temnosti«; ib. ř. 129 čti: tělo; str. 279 v první marginálii čti: vyčištění; str. 280 ř. 122 čti: městě; str. 286 ř. 27 čti: zpuosobě; str. 317 v marginálii k ř. 38 čti: od- porné; str. 324 v marg. k ř. 143 čti: Druhá; str. 330 v poslední marg. čti: svobodné (m. svobodná); str. 350 k ř. 110 přidej po- známku: Po slově »pracovitému« je zřejmě vynecháno slovo: »životu«; str. 359 ř. 66 čti: jeden svatý (m. jedens vatý); str. 364 ř. 61 čti: anděly; ib. ř. 75 čti: světlem; ib. ř. 87 čti: světí; str. 371 v poznámce k ř. 89 nn. (ř. 13 zdola) čti: et (m. t); str. 405 v po- slední marginálii čti: námi; str. 435 ř. 81 čti: Matauš; str. 493 ř. 53 čti: mdlí; str. 512 ř. 91 čti: pravdě; str. 517 v poslední margi- nálii čti: setrvati; str. 525 ř. 74 čti: rozsuzují; str. 535 ř. 18/19 čti:
Doplňky a opravy. Díl I. str. 214 ř. 123 čti: božskau (m. -ou); str. 466 k ř. 166 přidej poznámku: Viz díl II. str. 382, pozn. k ř. 166; str. 533 ř. 63 čti: Matauše (m. Matouše); str. 659 v marginálii k ř. 66 čti: dáti. Díl II. str. 19 v první marginálii čti: varuj; str. 31 ř. 5 čti: světa; str. 35 v poslední marginálii čti: poznánie; str. 38 ř. 81 čti: připravena; str. 44 ř. 50 čti: Blahoslavený; str. 45 v druhé marginálii čti: duchovní; str. 74 řádka 55 je omylem označena cifrou 5; str. 87 označení řádek 5 a 10 posuň o řádku výše; str. 99 za poslední marginálií vypadla závorka ]; str. 101 ř. 16/17 čti: najnábožnějším (m. nej-); str. 107 v poslední marginálii čti: zna- menají; str. 117 označení strany rukopisu má býti 282 a2 (m. 285 a2); str. 122 v poslední marginálii čti: Jiní (m. iní); str. 131 ř. 48 přidej tečku po »uvalují se«; str. 135 k poznámce k ř. 114 přidej: Lamija se vyskytuje i v tradiční literatuře, sr. Lidové povídky jihomakedonské. Z rukopisů St. Verkovičových vydali Petr A. Lavrov a Jiří Polívka, v Praze, Rozpravy České aka- demie tř. III. č. 70, str. 400, 453 a j.; str. 146 v poslední margi- nálii čti: jinačejší (m. načejší); str. 241 ř. 42 čti: večeři; str. 252 v ř. 104 je nejasná čárka po slově »temnosti«; ib. ř. 129 čti: tělo; str. 279 v první marginálii čti: vyčištění; str. 280 ř. 122 čti: městě; str. 286 ř. 27 čti: zpuosobě; str. 317 v marginálii k ř. 38 čti: od- porné; str. 324 v marg. k ř. 143 čti: Druhá; str. 330 v poslední marg. čti: svobodné (m. svobodná); str. 350 k ř. 110 přidej po- známku: Po slově »pracovitému« je zřejmě vynecháno slovo: »životu«; str. 359 ř. 66 čti: jeden svatý (m. jedens vatý); str. 364 ř. 61 čti: anděly; ib. ř. 75 čti: světlem; ib. ř. 87 čti: světí; str. 371 v poznámce k ř. 89 nn. (ř. 13 zdola) čti: et (m. t); str. 405 v po- slední marginálii čti: námi; str. 435 ř. 81 čti: Matauš; str. 493 ř. 53 čti: mdlí; str. 512 ř. 91 čti: pravdě; str. 517 v poslední margi- nálii čti: setrvati; str. 525 ř. 74 čti: rozsuzují; str. 535 ř. 18/19 čti:
- 1: Array
- 5: Array
- 52: Array
- 120: Array
- 196: Array
- 244: Array
- 285: Array
- 527: Array
- 641: Array
- 674: Array
- 677: Array
- 685: Array