z 55 stránek
Titul
I
Úvod
1
2
3
4
Edice
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
Poznámky
48
49
50
51
52
53
Doslov
54
Název:
Petr Chelčický, O trojím lidu
Autor:
Šenk, Rudolf
Rok vydání:
1945
Místo vydání:
Tábor
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
55
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+54
Obsah:
- I: Titul
- 1: Úvod
- 5: Edice
- 48: Poznámky
- 54: Doslov
upravit
Strana I
PETR CHELČICKÝ: O TROJÍM LIDU Do nově cestiny převedl Rudolf Senk. 1945 SBOR HUSUV VTABORE
PETR CHELČICKÝ: O TROJÍM LIDU Do nově cestiny převedl Rudolf Senk. 1945 SBOR HUSUV VTABORE
Strana 1
ČTENAŘI předkládáme zde jednu z nejvýznačněj- ších prací nábožensky a sociálně revolučního myšlení Petra Chelčického. O jeho životě (asi v 1. 1390—1460) máme jen málo bezpečných zpráv. Ve vsi Chelčicích u Vodňan se prav- děpodobně narodil a žil tam jako svobodný sedlák, snad zeman. Smyslem jeho života však bylo nábožen- ské hloubání. Byl pravý písmák. Neprošel vyššími školami, vzdělal se sám knihami a stykem s předními osobnostmi české reformace. Znal díla Tomáše ze Štít- ného i spisy Husovy. S Husem se setkal asi za jeho pobytu na Kozím hrádku. Za neklidných let 1419-1420 se zdržoval v Praze. Rozmlouval tam s universitními mistry o věcech víry a církve. Velmi blízké mu bylo učení Valdenských. Cizí myšlenky však nepřejímal slepě. Jedinou autoritou mu bylo Písmo svaté. S ním neváhal jíti i proti proudu. Hned na počátku husitského boje na obranu Boží pravdy, když český národ stanul před otázkou, smí-li křesťan hájit pravdu i zbraní, octl se v rozporu s obec- ným míněním. Mistři pražské university rozhodli, že je dovoleno sáhnout po meči v krajní potřebě, posta- ví-li se vrchnost proti pravdě. Chelčickému bylo jedi- nou odpovědí Boží přikázání: Nezabiješ! Proto od- mítal válku a každé násilí bez výhrady. Ani vítězství husitských zbraní nad Zikmundem r. 1420 nezviklalo jeho přesvědčení. Tehdy se vrátil do rodného kraje a patrně ještě téhož roku za svého pobytu v Písku (který stál stejně jako Vodňany při Táboru) přel se s táborský- mi kněžími, je-li dovoleno na obranu zákona Božího bojovati. Na hrázi vodňanského rybníka rozmlouval s táborskými kněžími Lukášem a biskupem Mikulá- šem z Pelhřimova o svátosti večeře Páně. Z tohoto vzruchu a varu doby vznikly první drob- nější traktáty Petra Chelčického. Proti bojování me-
ČTENAŘI předkládáme zde jednu z nejvýznačněj- ších prací nábožensky a sociálně revolučního myšlení Petra Chelčického. O jeho životě (asi v 1. 1390—1460) máme jen málo bezpečných zpráv. Ve vsi Chelčicích u Vodňan se prav- děpodobně narodil a žil tam jako svobodný sedlák, snad zeman. Smyslem jeho života však bylo nábožen- ské hloubání. Byl pravý písmák. Neprošel vyššími školami, vzdělal se sám knihami a stykem s předními osobnostmi české reformace. Znal díla Tomáše ze Štít- ného i spisy Husovy. S Husem se setkal asi za jeho pobytu na Kozím hrádku. Za neklidných let 1419-1420 se zdržoval v Praze. Rozmlouval tam s universitními mistry o věcech víry a církve. Velmi blízké mu bylo učení Valdenských. Cizí myšlenky však nepřejímal slepě. Jedinou autoritou mu bylo Písmo svaté. S ním neváhal jíti i proti proudu. Hned na počátku husitského boje na obranu Boží pravdy, když český národ stanul před otázkou, smí-li křesťan hájit pravdu i zbraní, octl se v rozporu s obec- ným míněním. Mistři pražské university rozhodli, že je dovoleno sáhnout po meči v krajní potřebě, posta- ví-li se vrchnost proti pravdě. Chelčickému bylo jedi- nou odpovědí Boží přikázání: Nezabiješ! Proto od- mítal válku a každé násilí bez výhrady. Ani vítězství husitských zbraní nad Zikmundem r. 1420 nezviklalo jeho přesvědčení. Tehdy se vrátil do rodného kraje a patrně ještě téhož roku za svého pobytu v Písku (který stál stejně jako Vodňany při Táboru) přel se s táborský- mi kněžími, je-li dovoleno na obranu zákona Božího bojovati. Na hrázi vodňanského rybníka rozmlouval s táborskými kněžími Lukášem a biskupem Mikulá- šem z Pelhřimova o svátosti večeře Páně. Z tohoto vzruchu a varu doby vznikly první drob- nější traktáty Petra Chelčického. Proti bojování me-
Strana 2
čem položil v traktátu O boji duchovním (1421) důraz na křesťanské bojovnictví ducha poukazem na slova apoštola Pavla Ef. 6, 12-17. Na samé základy středověké společnosti křesťanské je namířen spisek O církvi svaté. Odmítá dě- lení církve na tři stavy, kněží, pány a dělný lid, a po- stavení světské moci v církvi neuznává za zřízení Boží. Tyto myšlenky rozvedl Chelčický kolem r. 1424 v trak- tátu O trojím lidu řeč, o duchovních a o světských. Na žádost některého z táborských kněží, jemuž své mínění již dříve vzkázal — podle Jastrebova byl to Markold ze Zbraslavic, dle F. M. Bartoše sám Mikuláš z Pelhřimova — vyklá- dá tu soustavněji a podrobněji svoje odmítavé stano- visko k společenskému řádu, sloužícímu státu a církvi, vedoucímu však k násilí a k sociálnímu útisku. Význam spisu vysvítá již z toho, že pozdější hlavní dílo Chelčického (vedle Postily) Sít víry (ko- lem 1441) vrací se k vývodům Trojího lidu. Rozšiřuje je v rozsáhlou kritiku soudobých poměrů společen- ských. Traktát O trojím lidu byl takřka přípravnou studií k Síti víry. I když je Chelčický namnoze závislý na předchozích i současných snahách reformačních, osvědčuje se přece samostatným a svérázným myslitelem v tom, jak ústřední otázky své doby promyslil a jak nesmlou- vavě a důsledně je řeší základním měřítkem evange- lia Kristova. Všechnu složitost, rozpory i nesnáze života v lidské společnosti chce rozřešit návratem k pů- vodnímu křesťanství. Ústřední silou a smyslem po- zemského života je mu víra. Věřící jsou údy jednoho duchovního těla; má je spojovat účinná láska a vzá- jemná služba. Křesťan neodpírá zlému zlem, jemu sluší pokora, odříkání, trpělivé snášení křivdy. S křes- ťanskou vírou se nesrovnává násilí, prolévání krve, boj. Chelčický odsuzuje všechna zištná povolání, vše, co slouží přepychu a rozmařilosti. Nesympatický je mu život na panských hradech. Uznává jen užitečnou práci, práce rolnická je v jeho očích nejčestnější. Sociální cítění Chelčického je živé a opravdové. Jeho sympatie jsou zcela na straně robotujícího sed- láka a chudiny. Pobuřuje ho útisk, vyssávání a poko- řování dělného lidu necitelnými vrchnostmi. Kdykoli 2
čem položil v traktátu O boji duchovním (1421) důraz na křesťanské bojovnictví ducha poukazem na slova apoštola Pavla Ef. 6, 12-17. Na samé základy středověké společnosti křesťanské je namířen spisek O církvi svaté. Odmítá dě- lení církve na tři stavy, kněží, pány a dělný lid, a po- stavení světské moci v církvi neuznává za zřízení Boží. Tyto myšlenky rozvedl Chelčický kolem r. 1424 v trak- tátu O trojím lidu řeč, o duchovních a o světských. Na žádost některého z táborských kněží, jemuž své mínění již dříve vzkázal — podle Jastrebova byl to Markold ze Zbraslavic, dle F. M. Bartoše sám Mikuláš z Pelhřimova — vyklá- dá tu soustavněji a podrobněji svoje odmítavé stano- visko k společenskému řádu, sloužícímu státu a církvi, vedoucímu však k násilí a k sociálnímu útisku. Význam spisu vysvítá již z toho, že pozdější hlavní dílo Chelčického (vedle Postily) Sít víry (ko- lem 1441) vrací se k vývodům Trojího lidu. Rozšiřuje je v rozsáhlou kritiku soudobých poměrů společen- ských. Traktát O trojím lidu byl takřka přípravnou studií k Síti víry. I když je Chelčický namnoze závislý na předchozích i současných snahách reformačních, osvědčuje se přece samostatným a svérázným myslitelem v tom, jak ústřední otázky své doby promyslil a jak nesmlou- vavě a důsledně je řeší základním měřítkem evange- lia Kristova. Všechnu složitost, rozpory i nesnáze života v lidské společnosti chce rozřešit návratem k pů- vodnímu křesťanství. Ústřední silou a smyslem po- zemského života je mu víra. Věřící jsou údy jednoho duchovního těla; má je spojovat účinná láska a vzá- jemná služba. Křesťan neodpírá zlému zlem, jemu sluší pokora, odříkání, trpělivé snášení křivdy. S křes- ťanskou vírou se nesrovnává násilí, prolévání krve, boj. Chelčický odsuzuje všechna zištná povolání, vše, co slouží přepychu a rozmařilosti. Nesympatický je mu život na panských hradech. Uznává jen užitečnou práci, práce rolnická je v jeho očích nejčestnější. Sociální cítění Chelčického je živé a opravdové. Jeho sympatie jsou zcela na straně robotujícího sed- láka a chudiny. Pobuřuje ho útisk, vyssávání a poko- řování dělného lidu necitelnými vrchnostmi. Kdykoli 2
Strana 3
se dotkne této struny, zazní tóny upřímného soucitu a rozhořčeného hněvu. Stejně trpce nese mravní úpadek kněžstva, papež- stvím počínajíc. Sytými barvami líčí rozmařilý život kněží a v rozhorlení nad zradou učení Kristova nevy- bírá slov. Zato tam, kde vyznává svou opravdovou víru v Krista Spasitele a ve veliké poslání křestan- ství, jak se zvroucňuje jeho mluva! Vynikající spisovatelské umění Chelčického se jeví i v jeho češtině, jadrné, výrazné, lidově zbarvené. Místy bývá až drastický, leckdy ironický a sarkastic- ký. Ani dnes se neminou účinem přirovnání a příklady mnohostranně zachycené ze života. Názory a duchovní tužby Petra Chelčického vzru- šovaly jeho vrstevníky. Setkávaly se s odporem i se souhlasem. Z nich vyrostla Jednota bratrská. (Z traktátu O trojím lidu vzešlo „Psaní o moci svět- ské“, přičítané b. Rehořovi, asi z r. 1470.) Bratří pře- jali od Chelčického ideál čisté církve Kristovy, bra- trství a přísnost v praxi života. Tím jim bylo souzeno, aby zůstali menšinou v společnosti křesťanské. Chel- čický si byl toho vědom, že věrných křesťanů bude jen malá „stránka“. V duši ovšem nesl i on veliký sen o sjednocení celého světa v Kristu a v bratrské lásce. „Ta věc by mohla učiniti z tisíců světů jedno množ- ství, jedno srdce a jednu duši“, praví v Síti víry. * Osnova traktátu O trojím lidu: Vycházeje z obec- ně uznávaného dělení křestanské společnosti na tři stavy, t. j. na stav kněžský, stav panský a dělný lid, soustřeďuje se hned od počátku v úvaze o postavení a oprávnění světské moci ( v tento pojem za- hrnuje Chelčický krále, knížata, vrchnosti, vojíny a všecky vykonavatele vládní, správní a soudní moci). Světskou moc ustanovil Bůh pro ty národy, které neznají zákona Božího, aby byl v nich udržován řád a pokoj mečem a strachem. Kristus přinesl však zá- kon lásky. Kde platí jeho řád lásky, tam není křivdy, sporů, soudů, trestů a bojů. Světský řád moci a křes- ťanský řád milosti se vylučují. Na obranu vnější spravedlnosti lze připustit světskou moc s mečem, ale knězi nenáleží dovolávat se světské vrchnosti, aby trestala hříchy. 3
se dotkne této struny, zazní tóny upřímného soucitu a rozhořčeného hněvu. Stejně trpce nese mravní úpadek kněžstva, papež- stvím počínajíc. Sytými barvami líčí rozmařilý život kněží a v rozhorlení nad zradou učení Kristova nevy- bírá slov. Zato tam, kde vyznává svou opravdovou víru v Krista Spasitele a ve veliké poslání křestan- ství, jak se zvroucňuje jeho mluva! Vynikající spisovatelské umění Chelčického se jeví i v jeho češtině, jadrné, výrazné, lidově zbarvené. Místy bývá až drastický, leckdy ironický a sarkastic- ký. Ani dnes se neminou účinem přirovnání a příklady mnohostranně zachycené ze života. Názory a duchovní tužby Petra Chelčického vzru- šovaly jeho vrstevníky. Setkávaly se s odporem i se souhlasem. Z nich vyrostla Jednota bratrská. (Z traktátu O trojím lidu vzešlo „Psaní o moci svět- ské“, přičítané b. Rehořovi, asi z r. 1470.) Bratří pře- jali od Chelčického ideál čisté církve Kristovy, bra- trství a přísnost v praxi života. Tím jim bylo souzeno, aby zůstali menšinou v společnosti křesťanské. Chel- čický si byl toho vědom, že věrných křesťanů bude jen malá „stránka“. V duši ovšem nesl i on veliký sen o sjednocení celého světa v Kristu a v bratrské lásce. „Ta věc by mohla učiniti z tisíců světů jedno množ- ství, jedno srdce a jednu duši“, praví v Síti víry. * Osnova traktátu O trojím lidu: Vycházeje z obec- ně uznávaného dělení křestanské společnosti na tři stavy, t. j. na stav kněžský, stav panský a dělný lid, soustřeďuje se hned od počátku v úvaze o postavení a oprávnění světské moci ( v tento pojem za- hrnuje Chelčický krále, knížata, vrchnosti, vojíny a všecky vykonavatele vládní, správní a soudní moci). Světskou moc ustanovil Bůh pro ty národy, které neznají zákona Božího, aby byl v nich udržován řád a pokoj mečem a strachem. Kristus přinesl však zá- kon lásky. Kde platí jeho řád lásky, tam není křivdy, sporů, soudů, trestů a bojů. Světský řád moci a křes- ťanský řád milosti se vylučují. Na obranu vnější spravedlnosti lze připustit světskou moc s mečem, ale knězi nenáleží dovolávat se světské vrchnosti, aby trestala hříchy. 3
Strana 4
V Kristově církvi nebylo králů a knížat. Když do ní přijal papež Silvestr římského císaře, vnikla tam zká- za. Kněžstvo, obohacené světskými statky, přilnulo k světské moci, oddalo se rozmařilému životu a uchý- lilo se od cesty Kristovy. Světská moc počala užívat meče pod záštitou víry. Slova, jimiž apoštol Pavel napomíná věřící, aby byli poddáni vrchnostem, neza- vádějí světskou moc s mečem do zákona Kristova, ne- boť se týkala křesťanů, žijících pod vládou pohan- skou. Je-li podle Viklefa, jenž mluví o těle Kristově roz- děleném na „tři stránky“, světský pán náměstkem Kristova božství, majícím chránit i mečem zákon Boží a druhé dva stavy, je tím mařeno poslání kněze, aby byl náměstkem Kristova člověčenství v chudobě, v prá- ci a v trpělivosti. Křesťan vůbec má křivdy trpělivě snášet. Hříšníky má kněz volat k pokání a přijímat na milost. I tu by světská moc zasahovala rušivě. Chválil-li Kristus centuriona za jeho velikou víru, neschválil tím nijak, aby užíval zbraně v boji. Jiné než toto trojité tělo je duchovní tělo Kristovo. V něm jsou všichni jako údové jednoho těla, sloužíce si na- vzájem v lásce podle darů Ducha svatého. Tomu od- poruje rozdělení na tři stavy, v němž není rovnosti a vzájemné lásky. O kněžském stavu pronáší Chelčický, maje na mysli hlavně nehodné kněze římské, přísný a pří- krý soud. Jen ty kněze uznává za věrné následovníky Kristovy, kteří káží slovo Boží v pokoře a odříkání, neopírajíce se o moc světskou. Na konec mluví o lidu robotném neb dělném. Oba vyšší stavy neprávem tyjí z práce a potu obecné- ho lidu. Po příkladu apoštolů měli by i kněží tělesně pracovat a druhým sloužit. Přestat by mělo všecko kupčení a vůbec každé zaměstnání, které jde za zis- kem nebo hoví lidské marnivosti a požitkům. Jak se úkoly, které se připisují trojímu lidu, roz- cházejí se zákonem Božím, ukázalo se za obležení Prahy, kdy se sešlo na jednom místě veliké množství trojího lidu na obranu pravdy. Takový stav není o nic lepší než mezi pohany.
V Kristově církvi nebylo králů a knížat. Když do ní přijal papež Silvestr římského císaře, vnikla tam zká- za. Kněžstvo, obohacené světskými statky, přilnulo k světské moci, oddalo se rozmařilému životu a uchý- lilo se od cesty Kristovy. Světská moc počala užívat meče pod záštitou víry. Slova, jimiž apoštol Pavel napomíná věřící, aby byli poddáni vrchnostem, neza- vádějí světskou moc s mečem do zákona Kristova, ne- boť se týkala křesťanů, žijících pod vládou pohan- skou. Je-li podle Viklefa, jenž mluví o těle Kristově roz- děleném na „tři stránky“, světský pán náměstkem Kristova božství, majícím chránit i mečem zákon Boží a druhé dva stavy, je tím mařeno poslání kněze, aby byl náměstkem Kristova člověčenství v chudobě, v prá- ci a v trpělivosti. Křesťan vůbec má křivdy trpělivě snášet. Hříšníky má kněz volat k pokání a přijímat na milost. I tu by světská moc zasahovala rušivě. Chválil-li Kristus centuriona za jeho velikou víru, neschválil tím nijak, aby užíval zbraně v boji. Jiné než toto trojité tělo je duchovní tělo Kristovo. V něm jsou všichni jako údové jednoho těla, sloužíce si na- vzájem v lásce podle darů Ducha svatého. Tomu od- poruje rozdělení na tři stavy, v němž není rovnosti a vzájemné lásky. O kněžském stavu pronáší Chelčický, maje na mysli hlavně nehodné kněze římské, přísný a pří- krý soud. Jen ty kněze uznává za věrné následovníky Kristovy, kteří káží slovo Boží v pokoře a odříkání, neopírajíce se o moc světskou. Na konec mluví o lidu robotném neb dělném. Oba vyšší stavy neprávem tyjí z práce a potu obecné- ho lidu. Po příkladu apoštolů měli by i kněží tělesně pracovat a druhým sloužit. Přestat by mělo všecko kupčení a vůbec každé zaměstnání, které jde za zis- kem nebo hoví lidské marnivosti a požitkům. Jak se úkoly, které se připisují trojímu lidu, roz- cházejí se zákonem Božím, ukázalo se za obležení Prahy, kdy se sešlo na jednom místě veliké množství trojího lidu na obranu pravdy. Takový stav není o nic lepší než mezi pohany.
Strana 5
Již zanechávám opětovného vzkazování, které mám pochybnosti a v jakém smyslu o rozdělení trojího lidu, jak jej někteří počítají ve víře Kristověl. Ale učiním, jak žádáš, a něco o tom napíši. Nejprve však podotýkám, že to nedove- du povědět tak krátce, jak mi píšeš, i když bys ty mohl z krátké řeči porozumět těžším věcem než mému spisu. Ale já se zabývám těžce a mno- ho těmi věcmi, jak já jim rozumím. Pokusit se psáti o nich krátce, je pro mne jako stavět velké město z pěti kamenů, které nestačí ani, aby byl položen jimi i jen základ. Také vím nepochybně, že o tom, co se týče kněžstva a obecného lidu, můžeš míti dosti poro- zumění bez mého psaní. Proto nebudu o tom sám od sebe mnoho psáti. Ale tvé mínění o stavu světské moci srovná- val jsem s důvody Písem a pečlivě jsem shledal spisy všech táborských kněží i pražských mistrů od počátku boje a přemýšlel jsem o tom, jak a co o té moci dovozovali i ještě dovozují. Proto nemíním psáti tobě nic o té moci podle toho, jak mnoho práce jsem si dal s těmi spisy a s těmi výklady. Neboť když má každý z nich svůj ná- zor o moci v těch spisech, kde je jim míra a ko-
Již zanechávám opětovného vzkazování, které mám pochybnosti a v jakém smyslu o rozdělení trojího lidu, jak jej někteří počítají ve víře Kristověl. Ale učiním, jak žádáš, a něco o tom napíši. Nejprve však podotýkám, že to nedove- du povědět tak krátce, jak mi píšeš, i když bys ty mohl z krátké řeči porozumět těžším věcem než mému spisu. Ale já se zabývám těžce a mno- ho těmi věcmi, jak já jim rozumím. Pokusit se psáti o nich krátce, je pro mne jako stavět velké město z pěti kamenů, které nestačí ani, aby byl položen jimi i jen základ. Také vím nepochybně, že o tom, co se týče kněžstva a obecného lidu, můžeš míti dosti poro- zumění bez mého psaní. Proto nebudu o tom sám od sebe mnoho psáti. Ale tvé mínění o stavu světské moci srovná- val jsem s důvody Písem a pečlivě jsem shledal spisy všech táborských kněží i pražských mistrů od počátku boje a přemýšlel jsem o tom, jak a co o té moci dovozovali i ještě dovozují. Proto nemíním psáti tobě nic o té moci podle toho, jak mnoho práce jsem si dal s těmi spisy a s těmi výklady. Neboť když má každý z nich svůj ná- zor o moci v těch spisech, kde je jim míra a ko-
Strana 6
nec? Ale některých věcí toliko mezi mnohými se dotknu o té moci. Nejprve také třeba znáti, jaké vlastnosti má moc při sobě, a že se z ní rodí bázeň, neboť u- kazuje skrze svou moc ukrutnost, hrozí, laje, násilím bere, vězní, bije i zabíjí. A tato světská moc je ustanovena od počátku mezi všemi ná- rody samým Bohem pro jeho řád, jehož země potřebuje a který chce míti Pán Bůh ve všech. Ale dím, že Pán Bůh ustanovuje moc pro vněj- ší pozemský řád mezi těmi národy, které nepo- stavil pod zákon svůj, jak je psáno: „Ve všeli- kém národu Pán ustanovil knížete nebo vladaře. ale Izrael podíl Boží zjevný.“ [Sirach 17, 14-15. Jemu neustanovil pána ani krále na zemi, pro- tože chtěl sám kralovat nad nimi, jak je zjevno z Písma, že od té chvíle, kdy přišli do země za- slíbené, až po Saula nebyl jim žádný král usta- noven Bohem. Ale když sami od sebe, pohrdnuvše Bohem, chtěli krále, tehdy řekl Bůh k proroku Samuelovi: „Uposlechni hlasu tohoto lidu; neboť netoliko tebou pohrdli žádajíce krále, ale i mne zavrhli, abych nekraloval nad nimi, podle všech skutků jejich, které činili od toho dne, kterého jsem je vyvedl z Egypta.“ [1. Sam. 8, 7-8.] Když prorok Samuel mluvil mnohé věci k tomu lidu, vyčítaje jim, že sobě zle učinili, žádajíce proti Bohu míti nad sebou krále, tehdy lid, uleknuv se jeho řeči, řekl: „Dnes ke všem hříchům svým přidali jsme i tento hřích, že jsme žádali krále nad sebou.“ [1 Sam. 12, 18-19.] Proto máme zde z Písma doloženo, že nad těmi národy, které jsou bez jha Božího, usta- 6
nec? Ale některých věcí toliko mezi mnohými se dotknu o té moci. Nejprve také třeba znáti, jaké vlastnosti má moc při sobě, a že se z ní rodí bázeň, neboť u- kazuje skrze svou moc ukrutnost, hrozí, laje, násilím bere, vězní, bije i zabíjí. A tato světská moc je ustanovena od počátku mezi všemi ná- rody samým Bohem pro jeho řád, jehož země potřebuje a který chce míti Pán Bůh ve všech. Ale dím, že Pán Bůh ustanovuje moc pro vněj- ší pozemský řád mezi těmi národy, které nepo- stavil pod zákon svůj, jak je psáno: „Ve všeli- kém národu Pán ustanovil knížete nebo vladaře. ale Izrael podíl Boží zjevný.“ [Sirach 17, 14-15. Jemu neustanovil pána ani krále na zemi, pro- tože chtěl sám kralovat nad nimi, jak je zjevno z Písma, že od té chvíle, kdy přišli do země za- slíbené, až po Saula nebyl jim žádný král usta- noven Bohem. Ale když sami od sebe, pohrdnuvše Bohem, chtěli krále, tehdy řekl Bůh k proroku Samuelovi: „Uposlechni hlasu tohoto lidu; neboť netoliko tebou pohrdli žádajíce krále, ale i mne zavrhli, abych nekraloval nad nimi, podle všech skutků jejich, které činili od toho dne, kterého jsem je vyvedl z Egypta.“ [1. Sam. 8, 7-8.] Když prorok Samuel mluvil mnohé věci k tomu lidu, vyčítaje jim, že sobě zle učinili, žádajíce proti Bohu míti nad sebou krále, tehdy lid, uleknuv se jeho řeči, řekl: „Dnes ke všem hříchům svým přidali jsme i tento hřích, že jsme žádali krále nad sebou.“ [1 Sam. 12, 18-19.] Proto máme zde z Písma doloženo, že nad těmi národy, které jsou bez jha Božího, usta- 6
Strana 7
novil Bůh hroznou moc s mečem, aby pásl hrozným tím mečem neposlušné a nemoudré lidi, ale pokolení Jákobovo, jež si zvolil za lid zvlášt- ní, spravoval v pokoji a ve všem dobrém, dokud jím sám nepohrdl, žádaje nad sebou krále. Dále ještě má býti známo, že když král David neb jiný král židovský byl ustanoven králem, tedy byl ustanoven podle zákona, aby činil mocí meče, co zákon velí, užívaje královské moci skrze zákon. Zákon židovský ukázal tělesné boje proti jejich nepřátelům. A zákon ten přikazoval tresty smrti na rozličné hříšníky, rovněž mnohé tresty menší než smrt, jako oko za oko, zub za zub, ránu za ránu a tak dále. [2 Mojž. 21, 24-25. Také tělesné soudy ten zákon přikazoval. Všechny tyto věci, které ukázal zákon, dochá- zely svého uskutečnění a prospěchu mocí krá- lovou, a král mohl býti na jejich základě zákonitě ustanoven, když to, co zákon velí, mělo se skrze moc uskutečnit. Právě tak, jestliže Kristus v zá- koně svém ustanovuje a přikazuje mnoho růz- ných věcí, buď všecky neb některé zvláštní, které mají býti vykonány skrze moc, dochází jeho zá- kon uskutečnění a prospěchu skrze moc královu. Pak nemůže býti řeči o tom, že by král podle práva a svatě nestál skutečně na zákoně Kris- tově. Je-li však zákon židovský odstraněn a jsme-li skrze milost Pána našeho Jezu Krista vysvobozeni od zákona smrti a postaveni pod zá- kon milosti, tu pozorujme, na čem stavíme moc ve víře Kristově! Ale to bych chtěl, abys z celé mé rozpravy, kterou budu dále psáti, pečlivě posoudil, jde-li
novil Bůh hroznou moc s mečem, aby pásl hrozným tím mečem neposlušné a nemoudré lidi, ale pokolení Jákobovo, jež si zvolil za lid zvlášt- ní, spravoval v pokoji a ve všem dobrém, dokud jím sám nepohrdl, žádaje nad sebou krále. Dále ještě má býti známo, že když král David neb jiný král židovský byl ustanoven králem, tedy byl ustanoven podle zákona, aby činil mocí meče, co zákon velí, užívaje královské moci skrze zákon. Zákon židovský ukázal tělesné boje proti jejich nepřátelům. A zákon ten přikazoval tresty smrti na rozličné hříšníky, rovněž mnohé tresty menší než smrt, jako oko za oko, zub za zub, ránu za ránu a tak dále. [2 Mojž. 21, 24-25. Také tělesné soudy ten zákon přikazoval. Všechny tyto věci, které ukázal zákon, dochá- zely svého uskutečnění a prospěchu mocí krá- lovou, a král mohl býti na jejich základě zákonitě ustanoven, když to, co zákon velí, mělo se skrze moc uskutečnit. Právě tak, jestliže Kristus v zá- koně svém ustanovuje a přikazuje mnoho růz- ných věcí, buď všecky neb některé zvláštní, které mají býti vykonány skrze moc, dochází jeho zá- kon uskutečnění a prospěchu skrze moc královu. Pak nemůže býti řeči o tom, že by král podle práva a svatě nestál skutečně na zákoně Kris- tově. Je-li však zákon židovský odstraněn a jsme-li skrze milost Pána našeho Jezu Krista vysvobozeni od zákona smrti a postaveni pod zá- kon milosti, tu pozorujme, na čem stavíme moc ve víře Kristově! Ale to bych chtěl, abys z celé mé rozpravy, kterou budu dále psáti, pečlivě posoudil, jde-li
Strana 8
zákon Kristův, prolévaje krev, v téže šlépěji jako Starý zákon. Pak již bez rozpaků, nelekaje se, uveď krále, knížete a pána na cestu zákona Kristova, a oni, plníce zákon Kristův, budou svatými lidmi*. Právě tak, kdekoli vezmeš Písmo ze Starého neb Nového zákona, kterým se zdá nepochybně ustanovovat knížata a pány ve víře Kristově, nabudeš jistoty o tom, že je v jejich úřadech správně vedeš těmi Písmy, když jim ze zákona Kristova ukážeš skutky, které sluší jejich úřadu. Neboť poněvadž věříš, že ten trojí lid dříve jmenovaný je tělo Kristovo, pak věř, že se to tělo má řídit jeho zákonem! A jestli- že si on zvolil tělo z takových lidí, pak arci, jsa původce zákona, neopominul podat meč světské moci jako rukám v tom těle, aby ruce prospívaly jiným údům toho těla svým mečem. Ale v této věci se nemůže dále jíti; neboť buď třeba ujistit je spasením pod zákonem Kristo- vým, když se jim ukáže cesta skrze zákon, nebo musí býti ubezpečeni o tom mimo zákon něčím jiným, jako jsou nyní od mnohých kněží lstivě Písmy ubezpečeni ve víře Kristově, kdežto ta Písma, Duchem svatým k tomu zjevená, nikdy neměla v sobě toho základního smyslu, třebas je oni tak vykládají k jejich oklamání. Neboť kdyby byla měla moc s boji a s tresty býti řízena vírou Kristovou a prospívat těmi boji a tresty víře Kristově, proč by byl Kristus rušil zákon židov- ský a ustanovoval jiný duchovní? Chtěl-li, aby se o jeho zákon sekali, aby věsili, topili, pálili a ji- nak krev z lidí cedili, právě tak by trval i onen * ve smyslu biblickém (sr. na př. Skut. 9, 12., Ef. 1, 1.) 8
zákon Kristův, prolévaje krev, v téže šlépěji jako Starý zákon. Pak již bez rozpaků, nelekaje se, uveď krále, knížete a pána na cestu zákona Kristova, a oni, plníce zákon Kristův, budou svatými lidmi*. Právě tak, kdekoli vezmeš Písmo ze Starého neb Nového zákona, kterým se zdá nepochybně ustanovovat knížata a pány ve víře Kristově, nabudeš jistoty o tom, že je v jejich úřadech správně vedeš těmi Písmy, když jim ze zákona Kristova ukážeš skutky, které sluší jejich úřadu. Neboť poněvadž věříš, že ten trojí lid dříve jmenovaný je tělo Kristovo, pak věř, že se to tělo má řídit jeho zákonem! A jestli- že si on zvolil tělo z takových lidí, pak arci, jsa původce zákona, neopominul podat meč světské moci jako rukám v tom těle, aby ruce prospívaly jiným údům toho těla svým mečem. Ale v této věci se nemůže dále jíti; neboť buď třeba ujistit je spasením pod zákonem Kristo- vým, když se jim ukáže cesta skrze zákon, nebo musí býti ubezpečeni o tom mimo zákon něčím jiným, jako jsou nyní od mnohých kněží lstivě Písmy ubezpečeni ve víře Kristově, kdežto ta Písma, Duchem svatým k tomu zjevená, nikdy neměla v sobě toho základního smyslu, třebas je oni tak vykládají k jejich oklamání. Neboť kdyby byla měla moc s boji a s tresty býti řízena vírou Kristovou a prospívat těmi boji a tresty víře Kristově, proč by byl Kristus rušil zákon židov- ský a ustanovoval jiný duchovní? Chtěl-li, aby se o jeho zákon sekali, aby věsili, topili, pálili a ji- nak krev z lidí cedili, právě tak by trval i onen * ve smyslu biblickém (sr. na př. Skut. 9, 12., Ef. 1, 1.) 8
Strana 9
zákon neotřesen s těmi krvavými skutky, jako dříve trval. Protož vyber si z toho, co se ti zdá, a promysli si, podle čeho chceš připustit ve víře Kristově boje, tresty a jiné takové ukrutno- sti!2 Neboť moc nemůže býti, leč s ukrutnost- mí. Jestliže odpustí, ihned zhyne sama od se- be, protože se jí nikdo nebude báti, vida, že užívá lásky a ne moci, před kterou by se měl třásti. Proto sladký fík, tučná oliva a vinný keř, které těší lidi, nehodí se žádný, aby užíval moci, zato však ukrutný bodlák, který nelituje člověka zarmoutit, udeřit, odřít jako lípu, do vězení vsadit i zabít.3 Tím moc lépe dochází prospěchu a trvá, než kdyby lačné krmila, nahé odívala a nemocné léčila; aniž by mohla kdy ranit nebo zarmoutit, kdyby se přidržovala lásky. Proto je moc úplně rozdílná od lásky. Třeba tedy o řádu té obecné moci rozumět, kdo se má skrze ni v řádu zachovat a jaký řád může býti mocí zaveden. Druhý řád jest ten, který Bůh skrze svého syna zavádí mezi některými lidmi. Jemu dokonce již třeba bedlivě porozuměti. Řád skrze moc jest ten, jenž se zachovává v lidu nemoudrém, který nezná Boha a není pod jeho jhem. Neboť nějaké spravedlnosti a pokoje potřebuje všecka země, a kdyby ne- bylo té spravedlnosti a pokoje, nemohli by lidé trvati na zemi. A poněvadž jest na celé zemi množství národů, kteří nemají v sobě žádné ctnosti ani známosti Boží, ani nezachovávají spravedlnosti k jiným, proto Pán Bůh, chtě ty mnohé lidi na světě dlouho zachovat, ustano- 9
zákon neotřesen s těmi krvavými skutky, jako dříve trval. Protož vyber si z toho, co se ti zdá, a promysli si, podle čeho chceš připustit ve víře Kristově boje, tresty a jiné takové ukrutno- sti!2 Neboť moc nemůže býti, leč s ukrutnost- mí. Jestliže odpustí, ihned zhyne sama od se- be, protože se jí nikdo nebude báti, vida, že užívá lásky a ne moci, před kterou by se měl třásti. Proto sladký fík, tučná oliva a vinný keř, které těší lidi, nehodí se žádný, aby užíval moci, zato však ukrutný bodlák, který nelituje člověka zarmoutit, udeřit, odřít jako lípu, do vězení vsadit i zabít.3 Tím moc lépe dochází prospěchu a trvá, než kdyby lačné krmila, nahé odívala a nemocné léčila; aniž by mohla kdy ranit nebo zarmoutit, kdyby se přidržovala lásky. Proto je moc úplně rozdílná od lásky. Třeba tedy o řádu té obecné moci rozumět, kdo se má skrze ni v řádu zachovat a jaký řád může býti mocí zaveden. Druhý řád jest ten, který Bůh skrze svého syna zavádí mezi některými lidmi. Jemu dokonce již třeba bedlivě porozuměti. Řád skrze moc jest ten, jenž se zachovává v lidu nemoudrém, který nezná Boha a není pod jeho jhem. Neboť nějaké spravedlnosti a pokoje potřebuje všecka země, a kdyby ne- bylo té spravedlnosti a pokoje, nemohli by lidé trvati na zemi. A poněvadž jest na celé zemi množství národů, kteří nemají v sobě žádné ctnosti ani známosti Boží, ani nezachovávají spravedlnosti k jiným, proto Pán Bůh, chtě ty mnohé lidi na světě dlouho zachovat, ustano- 9
Strana 10
vuje krále nad nimi a knížata, aby byli skrze jejich moc zachováni v pokoji, aby všeliké bezpráví a každá žaloba došla skrze moc na- rovnání a konce, a aby se pro strach před mocí nikdo neodvažoval křivdu jinému činit, násilím něco vzíti, ukrásti, meze rušiti. Neboť každá moc, chtíc mnohému lidu panovat pokojně, aby si skrze mnohé rozmnožila čest a bohatství, musí trestat všechna taková bezpráví a skrze moc svou zavésti pokoj a spravedlnost, a čím chce pokojněji panovat, tím hrozněji musí svou moc ukazovat v trestech, aby se více báli té moci, a tak aby každý měl dosti na svém pro bázeň před mocí. Když se ta bezpráví ukrotí skrze moc, pak zůstane řád mezi všemi a bu- dou žíti pokojně jedni s druhými a budou užívati svých věcí bez překážek. Takový řád musí býti mezi každým národem, jinak by za- hubili jedni druhé, houf proti houfu by povstal a silnější by potlačili slabé, a z chalup by je vyvláčeli a jedni proti druhým by se uvazovali ve vlastnictví polí, domů, statků i žen. Ale pro moc ty násilnosti přestanou. Proto se jme- nuje moc ta světská, že se běh a prospěch to- hoto světa spravuje skrze ni, aby se zachoval skrze ni vnější řád a prospěch na světě. Z té příčiny je moc jako pevný základ ze- mě, aby se nemohla vyvrátit ze svého místa. Ale těchto věcí používají nejhorší lidé, kteří jsou bez víry i beze vší ctnosti, neboť moc do- nucuje ukrutnými tresty zlé lidi k takové spra- vedlnosti ve vnějších věcech, směřujících ke škodě jiným, aby se nepočínaly, a počnou-li, aby přestaly. To vše činí moc pro svůj užitek, aby jedni 10
vuje krále nad nimi a knížata, aby byli skrze jejich moc zachováni v pokoji, aby všeliké bezpráví a každá žaloba došla skrze moc na- rovnání a konce, a aby se pro strach před mocí nikdo neodvažoval křivdu jinému činit, násilím něco vzíti, ukrásti, meze rušiti. Neboť každá moc, chtíc mnohému lidu panovat pokojně, aby si skrze mnohé rozmnožila čest a bohatství, musí trestat všechna taková bezpráví a skrze moc svou zavésti pokoj a spravedlnost, a čím chce pokojněji panovat, tím hrozněji musí svou moc ukazovat v trestech, aby se více báli té moci, a tak aby každý měl dosti na svém pro bázeň před mocí. Když se ta bezpráví ukrotí skrze moc, pak zůstane řád mezi všemi a bu- dou žíti pokojně jedni s druhými a budou užívati svých věcí bez překážek. Takový řád musí býti mezi každým národem, jinak by za- hubili jedni druhé, houf proti houfu by povstal a silnější by potlačili slabé, a z chalup by je vyvláčeli a jedni proti druhým by se uvazovali ve vlastnictví polí, domů, statků i žen. Ale pro moc ty násilnosti přestanou. Proto se jme- nuje moc ta světská, že se běh a prospěch to- hoto světa spravuje skrze ni, aby se zachoval skrze ni vnější řád a prospěch na světě. Z té příčiny je moc jako pevný základ ze- mě, aby se nemohla vyvrátit ze svého místa. Ale těchto věcí používají nejhorší lidé, kteří jsou bez víry i beze vší ctnosti, neboť moc do- nucuje ukrutnými tresty zlé lidi k takové spra- vedlnosti ve vnějších věcech, směřujících ke škodě jiným, aby se nepočínaly, a počnou-li, aby přestaly. To vše činí moc pro svůj užitek, aby jedni 10
Strana 11
druhé nezahubili, a tak aby jim jejich panství nebylo zkráceno na žádném poddaném. Proto horlivě trestají každé bezpráví, třebas se stane jejich nejmenšímu člověku, neboť chtějí míti ze všech užitek. A tak stojí pečlivě o pokoj všem. Rovněž zase ten lid nemoudrý, který jest bez Boha, nezná žádné spravedlnosti, nemiluje ji a tím méně ji činí. Proto pro samu bázeň jsou mo- cem poddáni v těch věcech, které jim přikazují. A tak na obou stranách nemají pravdy v samém základě svých úmyslů, třebas vnější spravedlnost přichází tím k platnosti. Tito, trestajíce, hledají svůj zisk, a oni, poslou- chajíce, bojí se své škody. To obojí není ctnost samo v sobě, ale přece přichází tím věc dobrá k platnosti. Proto spravedlnost a pokoj, který se zjednává mocí, jest daleko od víry Kristo- vy, neboť moc prospívá jenom tím, že se ti lidé zachovávají v časném dobru. A to ještě dím, že země přijímá toto dobro a koná je skrze moc v pokoji jen tam, kde každé bezpráví a každá žaloba může dojíti narovnání a konce skrze jednotnou a svornou moc. Ale moci, které se rozmnoží a spolu sváří, po- ruší i toto dobro v časných věcech, takže ani práva ani pokoje nebude míti země, ani žádný řád nezůstane v lidu. Neboť tomu, kdo má ně- co svého, mnozí rvou to z jeho rukou; kdo byl větší, ten upadne do bídy a bídný do- bude sobě cti, a nic pořádného nezůstane. Ale nyní je věc naléhavější mluviti o tom řádu, který Kristus zavedl jako svůj pravý podle ctnosti a milosti Ducha svatého. Neboť Bůh skrze proroka řekl o Kristu: »On bude II
druhé nezahubili, a tak aby jim jejich panství nebylo zkráceno na žádném poddaném. Proto horlivě trestají každé bezpráví, třebas se stane jejich nejmenšímu člověku, neboť chtějí míti ze všech užitek. A tak stojí pečlivě o pokoj všem. Rovněž zase ten lid nemoudrý, který jest bez Boha, nezná žádné spravedlnosti, nemiluje ji a tím méně ji činí. Proto pro samu bázeň jsou mo- cem poddáni v těch věcech, které jim přikazují. A tak na obou stranách nemají pravdy v samém základě svých úmyslů, třebas vnější spravedlnost přichází tím k platnosti. Tito, trestajíce, hledají svůj zisk, a oni, poslou- chajíce, bojí se své škody. To obojí není ctnost samo v sobě, ale přece přichází tím věc dobrá k platnosti. Proto spravedlnost a pokoj, který se zjednává mocí, jest daleko od víry Kristo- vy, neboť moc prospívá jenom tím, že se ti lidé zachovávají v časném dobru. A to ještě dím, že země přijímá toto dobro a koná je skrze moc v pokoji jen tam, kde každé bezpráví a každá žaloba může dojíti narovnání a konce skrze jednotnou a svornou moc. Ale moci, které se rozmnoží a spolu sváří, po- ruší i toto dobro v časných věcech, takže ani práva ani pokoje nebude míti země, ani žádný řád nezůstane v lidu. Neboť tomu, kdo má ně- co svého, mnozí rvou to z jeho rukou; kdo byl větší, ten upadne do bídy a bídný do- bude sobě cti, a nic pořádného nezůstane. Ale nyní je věc naléhavější mluviti o tom řádu, který Kristus zavedl jako svůj pravý podle ctnosti a milosti Ducha svatého. Neboť Bůh skrze proroka řekl o Kristu: »On bude II
Strana 12
spravovati lid můj Izraelský.« [2 Sam. 5, 2. A Kristus postavil svůj lid pod zákon lásky a postavil ten lid pod zákon, v němž není ža- loby, tak aby byl v tom lidu pravý řád du- chovní, podobně jako mezi anděly v nebi, pokoj nerozděleného sloučení jakoby mnohých údů v jednom těle a dokonalá spravedlnost, která převyšuje daleko nad tu, jež trvá na zemi skrze moc knížat, i nad tu, jež byla vyko- návána skrze Starý zákon, neboť ji zavrhl, když řekl: »Nebude-li spravedlnost vaše hojnější nežli židovská, nevejdete do království nebes- kého.« [Mat. 5, 20. Proto, jsme-li postaveni pod láskou a bez žaloby, máme v sobě a v srdci svém základ té vysoké spravedlnosti, která má lásku ke všem. Kde je tato láska, žádá dobré všem ze srdce, a nejenom žádá, nýbrž činí každému, jak umí a může, podle síly a možnosti i podle rozumu. Táž láska zlé žádnému nepřeje ani nežádá ani nečiní, nebere, nepřekáží, nezarmucuje, ani v ničem neškodí jinému, nýbrž těší a pomáhá každému podle své moci a jeho potřeby. [1 Kor. 13, 4-7. A nadto ještě tato láska, činí-li jiný bezpráví, trpí je a naopak miluje, modlí se a dobře činí těm, kdo ji hanějí nebo činí křivdu. A tak jsou bez žaloby ti, kdo příslušejí pod ten zákon, neboť takoví, kteří zachovávají ony věci napřed pověděné, ruší žalobu na obou stra- nách tím, že jiným křivdu nečiní — s té strany pražádný nemůže na ně spravedlivě žalovat—, a činí-li jim křivdu jiní, trpí ji. A tak žaloby, které ruší pokoj, a sváry nemají u nich místa a mezi takovými jsou světské soudy hanbou a hříchem podle řeči apoštola, jenž dí: »Jestliže 12
spravovati lid můj Izraelský.« [2 Sam. 5, 2. A Kristus postavil svůj lid pod zákon lásky a postavil ten lid pod zákon, v němž není ža- loby, tak aby byl v tom lidu pravý řád du- chovní, podobně jako mezi anděly v nebi, pokoj nerozděleného sloučení jakoby mnohých údů v jednom těle a dokonalá spravedlnost, která převyšuje daleko nad tu, jež trvá na zemi skrze moc knížat, i nad tu, jež byla vyko- návána skrze Starý zákon, neboť ji zavrhl, když řekl: »Nebude-li spravedlnost vaše hojnější nežli židovská, nevejdete do království nebes- kého.« [Mat. 5, 20. Proto, jsme-li postaveni pod láskou a bez žaloby, máme v sobě a v srdci svém základ té vysoké spravedlnosti, která má lásku ke všem. Kde je tato láska, žádá dobré všem ze srdce, a nejenom žádá, nýbrž činí každému, jak umí a může, podle síly a možnosti i podle rozumu. Táž láska zlé žádnému nepřeje ani nežádá ani nečiní, nebere, nepřekáží, nezarmucuje, ani v ničem neškodí jinému, nýbrž těší a pomáhá každému podle své moci a jeho potřeby. [1 Kor. 13, 4-7. A nadto ještě tato láska, činí-li jiný bezpráví, trpí je a naopak miluje, modlí se a dobře činí těm, kdo ji hanějí nebo činí křivdu. A tak jsou bez žaloby ti, kdo příslušejí pod ten zákon, neboť takoví, kteří zachovávají ony věci napřed pověděné, ruší žalobu na obou stra- nách tím, že jiným křivdu nečiní — s té strany pražádný nemůže na ně spravedlivě žalovat—, a činí-li jim křivdu jiní, trpí ji. A tak žaloby, které ruší pokoj, a sváry nemají u nich místa a mezi takovými jsou světské soudy hanbou a hříchem podle řeči apoštola, jenž dí: »Jestliže 12
Strana 13
mezi vámi jsou soudy, již zajisté jest mezi vámi hřích.« [1 Kor. 6, 7.] Spravedlnost tako- vých je dokonalá, neboť milují opravdově Boha i bližního a hledají pokoj se všemi v dobrém. Takovému řádu, který se zachovává a měl by se zachovávat v lidu Božím, nemůže na- učit žádná moudrost tohoto světa ani nemůže k němu přinutit moc světská, neboť tento řád se rodí ze srdce dobré vůle, které není v ne- volnictví jako otrok, nýbrž pod milostí jako syn. Ale takoví bývají poučeni zákonem spra- vedlnosti zapsaným v evangeliu a jsou v ten řád vedeni svatým Duchem podle řeči apoštolovy, že ti, kteří jsou synové Boží, jsou vedeni Duchem svatým. [Řím. 8, 14. Ale moc světská rozhoduje jen v tom, co je potvrzeno svědky, a přinutí mocí k tomu, aby to bylo skoncováno; to však je daleko od srdce dobré vůle.4 Neboť obžalovaný se musí jiným zodpovídat proti své vůli a sám na sebe pravdu před soudem nepoví, dokud svědky proti němu nepostaví. Proto takový v srdci nic není spravedlivý, ledaže nakonec musí proti své vůli mocí býti přiveden k napraveni vnější křivdy, která se stala mezi ním a jeho bližním. A pro takové nespravedlivé, kteří nemají známosti Boží ani bázně jeho, je ustanovena moc svět- ská, neboť nespravedlivé a nešlechetné vůli mů- že býti zákonem jen hrozná moc s mečem. Toto dvojí rozdělení na řád světský skrze moc a na řád Kristův skrze lásku se od sebe daleko liší, a třeba porozumět, že tento dvojí řád nemůže spolu trvati, ač nese jméno jedné víry Kristovy.5 Nemůže býti spolu řád Kristův 13
mezi vámi jsou soudy, již zajisté jest mezi vámi hřích.« [1 Kor. 6, 7.] Spravedlnost tako- vých je dokonalá, neboť milují opravdově Boha i bližního a hledají pokoj se všemi v dobrém. Takovému řádu, který se zachovává a měl by se zachovávat v lidu Božím, nemůže na- učit žádná moudrost tohoto světa ani nemůže k němu přinutit moc světská, neboť tento řád se rodí ze srdce dobré vůle, které není v ne- volnictví jako otrok, nýbrž pod milostí jako syn. Ale takoví bývají poučeni zákonem spra- vedlnosti zapsaným v evangeliu a jsou v ten řád vedeni svatým Duchem podle řeči apoštolovy, že ti, kteří jsou synové Boží, jsou vedeni Duchem svatým. [Řím. 8, 14. Ale moc světská rozhoduje jen v tom, co je potvrzeno svědky, a přinutí mocí k tomu, aby to bylo skoncováno; to však je daleko od srdce dobré vůle.4 Neboť obžalovaný se musí jiným zodpovídat proti své vůli a sám na sebe pravdu před soudem nepoví, dokud svědky proti němu nepostaví. Proto takový v srdci nic není spravedlivý, ledaže nakonec musí proti své vůli mocí býti přiveden k napraveni vnější křivdy, která se stala mezi ním a jeho bližním. A pro takové nespravedlivé, kteří nemají známosti Boží ani bázně jeho, je ustanovena moc svět- ská, neboť nespravedlivé a nešlechetné vůli mů- že býti zákonem jen hrozná moc s mečem. Toto dvojí rozdělení na řád světský skrze moc a na řád Kristův skrze lásku se od sebe daleko liší, a třeba porozumět, že tento dvojí řád nemůže spolu trvati, ač nese jméno jedné víry Kristovy.5 Nemůže býti spolu řád Kristův 13
Strana 14
a řád světský, aniž může býti řád světský řá- dem Kristovým. Jiná je věc, která se koná skrze moc nedobrovolně, a jiná, která se skrze lásku koná z dobré vůle, stojíc na slovech pravdy. Z toho může býti zjevno, že víra Kristova je tak daleko od potřeby moci světské, jak dale- ko je moc světská od pravdy Kristovy, zapsané v jeho zákoně. Moc se neřídí věrou a víra nepotřebuje moci, jako by víra měla skrze moc svou plnost neb své zachování. Ale jako plnost moci jsou rozmnožené statky, veliké zástupy oděnců, hrady a tvrze, tak plnost a užitek víry je moudrost Boží a síla Ducha svatého. Pro- tož bez moci, která nahání bázeň a hrůzou proti vůli donucuje k tomu, co velí, dobře sto- jí víra, majíc moc duchovní. Neboť dí apoštol: »Nepřijali jste ducha otroctví v bázni, ale přijali jste zvolení za syny Boží, v němž voláme: Otče, Otče!« [Řím. 8, 15.] Proto o těch, kdo příslu- šejí pod toto vedení, mám za to, že jsou Kristo- vo tělo duchovní. Ale snad díš: »Dobře by tak bylo, kdyby všichni byli takoví; když však takoví nejsou, je potřebí moci, aby zlé přinutili mocí k spra- vedlnosti.« Zajisté je jí potřebí, pokud co náleží pod spra- vedlnost knížat. Ale já dím: Co je do svět- ské moci knězi, kterého poslal Kristus s evan- geliem, uloživ mu je kázat, aby uvedl lidi pod jeho správu, ty pak, kteří se evangeliu pod- volí, přijmout jako věrné Kristovy, ale toho, kdo se evangeliu nepodvolí, nespravovat skrze moc světskou ve víře Kristově? Neboť kdo ne- bude poučováním z evangelia dobře utvrzen ve víře Kristově, skrze moc zajisté nebude 14
a řád světský, aniž může býti řád světský řá- dem Kristovým. Jiná je věc, která se koná skrze moc nedobrovolně, a jiná, která se skrze lásku koná z dobré vůle, stojíc na slovech pravdy. Z toho může býti zjevno, že víra Kristova je tak daleko od potřeby moci světské, jak dale- ko je moc světská od pravdy Kristovy, zapsané v jeho zákoně. Moc se neřídí věrou a víra nepotřebuje moci, jako by víra měla skrze moc svou plnost neb své zachování. Ale jako plnost moci jsou rozmnožené statky, veliké zástupy oděnců, hrady a tvrze, tak plnost a užitek víry je moudrost Boží a síla Ducha svatého. Pro- tož bez moci, která nahání bázeň a hrůzou proti vůli donucuje k tomu, co velí, dobře sto- jí víra, majíc moc duchovní. Neboť dí apoštol: »Nepřijali jste ducha otroctví v bázni, ale přijali jste zvolení za syny Boží, v němž voláme: Otče, Otče!« [Řím. 8, 15.] Proto o těch, kdo příslu- šejí pod toto vedení, mám za to, že jsou Kristo- vo tělo duchovní. Ale snad díš: »Dobře by tak bylo, kdyby všichni byli takoví; když však takoví nejsou, je potřebí moci, aby zlé přinutili mocí k spra- vedlnosti.« Zajisté je jí potřebí, pokud co náleží pod spra- vedlnost knížat. Ale já dím: Co je do svět- ské moci knězi, kterého poslal Kristus s evan- geliem, uloživ mu je kázat, aby uvedl lidi pod jeho správu, ty pak, kteří se evangeliu pod- volí, přijmout jako věrné Kristovy, ale toho, kdo se evangeliu nepodvolí, nespravovat skrze moc světskou ve víře Kristově? Neboť kdo ne- bude poučováním z evangelia dobře utvrzen ve víře Kristově, skrze moc zajisté nebude 14
Strana 15
utvrzen, jako se nenaučí člověk českému ja- zyku skrze řeč německou. Mdlé je to kázání kněze Kristova, který, ne- může-li evangeliem uvést některé v spravedl- nost Kristovu, dovolává se moci, v kostele ohlašuje jejich cizoložství, opilství a jiné hříchy a nutí moc, aby to trestala, a pak si myslí, tak si počínaje, že v kázání má úspěch, — a aj, sotva jen i s mocí se vyrovná pohanům. Neboť pohanská knížata beze všeho kázání kněžského mnohem rázněji potlačují cizoložstva, vraždy, krádeže a všechny nepokoje proto, aby měli pokoj a aby nedopustili zlým lidem jejich vlastnímu lidu uškodit, než mohou to skrze moc mnozí kněží, kterým se zdá, že ta jejich moc je nějaká křesťanská moc, velmi prospěšná víře, kdežto ještě nedospěla ani té spravedlnosti jako u pohanů. Neboť oni v takových věcech nemeškají zlé činy potlačovati sami od sebe, z moci svého úřadu, ale tento, který se zdá býti sluhou víry Kristovy, sotva někoho do klády vsadí, jestliže ho právě kněz nepopíchne. Než když mezi pohany nalézáme dokonalejší spra- vedlnost v takových skutcích, je to všechno daleko od Krista. A nepozoruje-li kněz užitek z kázání slova Božího na mnohých neb aspoň na některých, pak je velmi málo, když připraví svým kázáním opilce do klády skrze moc.6 Chceš-li správně rozumět, co moc koná ve víře Kristově a co může konati, poznáš to z rozdílnosti výkladů o tom, ačli se vůbec zdá správné je připustit. Neboť třebas je moc světská velmi oslavena od mnohých v církvi Kristově, jako by v ní byla moc neb plnost víry Kristovy, přece žádný z těch mnohých 15
utvrzen, jako se nenaučí člověk českému ja- zyku skrze řeč německou. Mdlé je to kázání kněze Kristova, který, ne- může-li evangeliem uvést některé v spravedl- nost Kristovu, dovolává se moci, v kostele ohlašuje jejich cizoložství, opilství a jiné hříchy a nutí moc, aby to trestala, a pak si myslí, tak si počínaje, že v kázání má úspěch, — a aj, sotva jen i s mocí se vyrovná pohanům. Neboť pohanská knížata beze všeho kázání kněžského mnohem rázněji potlačují cizoložstva, vraždy, krádeže a všechny nepokoje proto, aby měli pokoj a aby nedopustili zlým lidem jejich vlastnímu lidu uškodit, než mohou to skrze moc mnozí kněží, kterým se zdá, že ta jejich moc je nějaká křesťanská moc, velmi prospěšná víře, kdežto ještě nedospěla ani té spravedlnosti jako u pohanů. Neboť oni v takových věcech nemeškají zlé činy potlačovati sami od sebe, z moci svého úřadu, ale tento, který se zdá býti sluhou víry Kristovy, sotva někoho do klády vsadí, jestliže ho právě kněz nepopíchne. Než když mezi pohany nalézáme dokonalejší spra- vedlnost v takových skutcích, je to všechno daleko od Krista. A nepozoruje-li kněz užitek z kázání slova Božího na mnohých neb aspoň na některých, pak je velmi málo, když připraví svým kázáním opilce do klády skrze moc.6 Chceš-li správně rozumět, co moc koná ve víře Kristově a co může konati, poznáš to z rozdílnosti výkladů o tom, ačli se vůbec zdá správné je připustit. Neboť třebas je moc světská velmi oslavena od mnohých v církvi Kristově, jako by v ní byla moc neb plnost víry Kristovy, přece žádný z těch mnohých 15
Strana 16
nemůže ukázat, že by víra Kristova měla skrze ni větší prospěch, leda ten, že kněží, při- bravše k sobě moc, připouštějí jí ve víře Kristově boje a tresty, jejichž oprávněnost do- kazují ze zákona židovského nebo dokazují sa- mi podle své vůle. A když jich moc poslouchá ve vykonávání těch trestů, vyvyšují se proto jako nejhorlivější ve víře Kristově. Ale když moc ta nemůže víře prospěti v ničem potřeb- nějším, ten prospěch není ničím. Já zajisté dím: Kdyby onu moc v té příčině nepletli do víry, lépe by víra stála, neboť ví- ra má plnost ve všem bez moci světské, zdo- konalujíc člověka ve svědomí i ve všem jeho životě, ale tělesná moc řídí svět ve věcech čas- ných. A tak to, co koná moc, je malá věc proti tomu, co koná víra, jako kvasnice proti čisté- mu vínu, které udržuje kvasnice jen málo ode dna při zemi, ale čisté víno se štěpuje věrou, a je hospodář bude píti. Dále ještě dím, že sice věřím, že apoštolé i jiní svatí lidé po nich mohli přijmout mno- hé mocné lidi do víry Kristovy, aby je vzdě- lali poučováním v cestě Kristově, ale nikde v Písmě ani v kázání, co jsem jich poslou- chal, ani jinak od nikoho nemohl jsem se dovědět, že by který lid křesťanský ustanovil sobě krále nebo knížete za pána, dovolávaje se víry Kristovy,8 až nejprve tehdy, když Sil- vestr přijal do církve římského císaře, který zůstal v církvi se všemi vlastnostmi neb zvlášt- nostmi, které má každá moc pohanská.“ A potom již ta moc římského císařství stála pod záštitou církve, a z tohoto počátku 16
nemůže ukázat, že by víra Kristova měla skrze ni větší prospěch, leda ten, že kněží, při- bravše k sobě moc, připouštějí jí ve víře Kristově boje a tresty, jejichž oprávněnost do- kazují ze zákona židovského nebo dokazují sa- mi podle své vůle. A když jich moc poslouchá ve vykonávání těch trestů, vyvyšují se proto jako nejhorlivější ve víře Kristově. Ale když moc ta nemůže víře prospěti v ničem potřeb- nějším, ten prospěch není ničím. Já zajisté dím: Kdyby onu moc v té příčině nepletli do víry, lépe by víra stála, neboť ví- ra má plnost ve všem bez moci světské, zdo- konalujíc člověka ve svědomí i ve všem jeho životě, ale tělesná moc řídí svět ve věcech čas- ných. A tak to, co koná moc, je malá věc proti tomu, co koná víra, jako kvasnice proti čisté- mu vínu, které udržuje kvasnice jen málo ode dna při zemi, ale čisté víno se štěpuje věrou, a je hospodář bude píti. Dále ještě dím, že sice věřím, že apoštolé i jiní svatí lidé po nich mohli přijmout mno- hé mocné lidi do víry Kristovy, aby je vzdě- lali poučováním v cestě Kristově, ale nikde v Písmě ani v kázání, co jsem jich poslou- chal, ani jinak od nikoho nemohl jsem se dovědět, že by který lid křesťanský ustanovil sobě krále nebo knížete za pána, dovolávaje se víry Kristovy,8 až nejprve tehdy, když Sil- vestr přijal do církve římského císaře, který zůstal v církvi se všemi vlastnostmi neb zvlášt- nostmi, které má každá moc pohanská.“ A potom již ta moc římského císařství stála pod záštitou církve, a z tohoto počátku 16
Strana 17
v jiných zemích se postavily moci pod víru. A je nám i to známo, že skrze tuto moc světskou Antikrist nabyl vší síly v církvi Kristově, a ta veliká nevěstka, jež sedí na římské stolici, rozšířila všecky své jedovatiny skrze tuto moc světskou. Neboť když byla tato moc přijata pod záštitu vírys, pořád ještě požívajíc cti, bo- hatství a práv pohanských, jako jich požívala i dříve v pohanství, navzájem zase moc ta obda- řila kněží statky. Sama falešně přijala víru a kněží zbavila víry svými statky. Kdyby byl Silvestr udělil císaři doopravdy víru Kristovu, mám za to, že by byl on spíše, než by ji byl od něho opravdově přijal, naopak jeho odřel. Když se tu s počátku tak falešně spolu sloučily moc světská s kněžstvem, více potom kněžstvo tělesně rostlo ve statcích a ve cti to- hoto světa, přivlastňujíc si statky od moci i od ostatní společnosti, až takto již na vrchol dorostli a všechny jedovatiny, co jich dábel mohl míti v srdci, žehnáním a sladkými řečmi vylili na svět. Když ta okrášlená nevěstka přijala všecku svou sílu i plnost od moci světské, tu zase, jak sluší její nestoudné oplzlosti, jala se onu moc líbat, milovat a k sobě přitulovat, žehna- jíc jí pochlebujíc, všecko odpouštějíc, a činíc ji účastnu všech svých pobožností, a tak se vše- mi králi pozemskými smilníc, je svádějíc, ne- ustále moc tu povyšujíc, až nemohla již dále o ní říci »stránka* církve svaté a náměstek božství« 1o, nýbrž správněji by bylo řečeno: »třetí * část 17
v jiných zemích se postavily moci pod víru. A je nám i to známo, že skrze tuto moc světskou Antikrist nabyl vší síly v církvi Kristově, a ta veliká nevěstka, jež sedí na římské stolici, rozšířila všecky své jedovatiny skrze tuto moc světskou. Neboť když byla tato moc přijata pod záštitu vírys, pořád ještě požívajíc cti, bo- hatství a práv pohanských, jako jich požívala i dříve v pohanství, navzájem zase moc ta obda- řila kněží statky. Sama falešně přijala víru a kněží zbavila víry svými statky. Kdyby byl Silvestr udělil císaři doopravdy víru Kristovu, mám za to, že by byl on spíše, než by ji byl od něho opravdově přijal, naopak jeho odřel. Když se tu s počátku tak falešně spolu sloučily moc světská s kněžstvem, více potom kněžstvo tělesně rostlo ve statcích a ve cti to- hoto světa, přivlastňujíc si statky od moci i od ostatní společnosti, až takto již na vrchol dorostli a všechny jedovatiny, co jich dábel mohl míti v srdci, žehnáním a sladkými řečmi vylili na svět. Když ta okrášlená nevěstka přijala všecku svou sílu i plnost od moci světské, tu zase, jak sluší její nestoudné oplzlosti, jala se onu moc líbat, milovat a k sobě přitulovat, žehna- jíc jí pochlebujíc, všecko odpouštějíc, a činíc ji účastnu všech svých pobožností, a tak se vše- mi králi pozemskými smilníc, je svádějíc, ne- ustále moc tu povyšujíc, až nemohla již dále o ní říci »stránka* církve svaté a náměstek božství« 1o, nýbrž správněji by bylo řečeno: »třetí * část 17
Strana 18
stránka pekla a náměstek pyšného Lucipera, jenž se nepokoří ani Bohu ani lidem«. Tímto přezlým spojením toho dvojího lidu pod záštitou víry Kristovy chudý a bolestný život Pána Jezu Krista i jeho přímé cesty byly potlačeny od toho zlého lidu, který je nej- větším nepřítelem jeho kříže. A tím, že byla ona pohanská moc přijata do církve, všechen svět se dostal lstivě do církve. Neboť když se dostali do církve tito lidé povýšení a nešlechetní, kdo je ze všech lidí na světě, aby ho do církve nepustili? Lichváři a kupci byli nejlepší v církvi a nejvíce kostelů obdařovali a ornáty a platy kněžím věnovali, neboť vše lehce vylichvařili a vyšantročili, a kněží všecko zblahoslavili, protože tím zaopatřili své- mu břichu velikou sytost. Proto, když přijali všechen svět do církve, museli pořádně Písma překrucovat, aby jimi u kázali všem cestu ve víře Kristově a zavedli je na cestu k spasení. Ale pro tuto příčinu upadla všecka Písma i víra do velikých zmatků; neboť, chtíce skrze Písma uvolniti cestu ve víře Kri- stově všemu světu, aby podle jejich počítání všechen svět slul církví svatou a chotí Kristo- vou, ačkoliv nikdy nepoznal Pána všeho světa ani ho nikdy nepozná, vpustili kněží falešní, pokoje milovní, tento svět do církve Kristovy, aby neupadli sami světu v nemilost, nýbrž aby jenom měli s ním pokoj. Ale z těchto řečí napřed pověděných může ten, komu na tom záleží, poznat, že je to do- cela rozdílná věc, ustanovil-li by Kristus Bůh a přikázal zákonem, aby byl nad jeho cír- 18
stránka pekla a náměstek pyšného Lucipera, jenž se nepokoří ani Bohu ani lidem«. Tímto přezlým spojením toho dvojího lidu pod záštitou víry Kristovy chudý a bolestný život Pána Jezu Krista i jeho přímé cesty byly potlačeny od toho zlého lidu, který je nej- větším nepřítelem jeho kříže. A tím, že byla ona pohanská moc přijata do církve, všechen svět se dostal lstivě do církve. Neboť když se dostali do církve tito lidé povýšení a nešlechetní, kdo je ze všech lidí na světě, aby ho do církve nepustili? Lichváři a kupci byli nejlepší v církvi a nejvíce kostelů obdařovali a ornáty a platy kněžím věnovali, neboť vše lehce vylichvařili a vyšantročili, a kněží všecko zblahoslavili, protože tím zaopatřili své- mu břichu velikou sytost. Proto, když přijali všechen svět do církve, museli pořádně Písma překrucovat, aby jimi u kázali všem cestu ve víře Kristově a zavedli je na cestu k spasení. Ale pro tuto příčinu upadla všecka Písma i víra do velikých zmatků; neboť, chtíce skrze Písma uvolniti cestu ve víře Kri- stově všemu světu, aby podle jejich počítání všechen svět slul církví svatou a chotí Kristo- vou, ačkoliv nikdy nepoznal Pána všeho světa ani ho nikdy nepozná, vpustili kněží falešní, pokoje milovní, tento svět do církve Kristovy, aby neupadli sami světu v nemilost, nýbrž aby jenom měli s ním pokoj. Ale z těchto řečí napřed pověděných může ten, komu na tom záleží, poznat, že je to do- cela rozdílná věc, ustanovil-li by Kristus Bůh a přikázal zákonem, aby byl nad jeho cír- 18
Strana 19
kví král ustanoven za pána, aby tak církev jeho stála pevně ve víře na moci králově, a když kněz, byv oklamán, vpustil císaře do církve Kristovy děrou a ne dveřmi a učinil jej pánem nad jeho lidmi; to dvojí je velmi daleko od sebe. Z této věci tedy možno poznat těžké zmate- ní víry v tom, že, cokoliv koná moc podle své způsobilosti v obecných národech, které jsou mimo víru a zákon boží, té moci se přičítá plnost víry Kristovy21, aby ta věc, která byla pohanská, byla věcí Kristovou, tak aby moc pod pláštíkem víry prolévala mnohou krev v bojích, mnohé tresty aby vykonávala z poučení kněžského podle zákona židovského a mnohé popravy podle práv pohanských, aby věšela, topila, upalovala, stínala, v kolo vplétala, ve vězení usmrcovala, rdousila, olupovala a jinak rozličně kormoutila i mnohé násilnosti a poro- bení páchala na obecném lidu. Poněvadž byla tato moc do církve vpuštěna, tedy jsou tyto věci, které moc vykonává, věcmi víry Kristo- vy. A tak Kristus, proliv svou krev za hříšné lidi, byl obohacen skrze papeže Silvestra svět- skou mocí ve své církvi, aby ta moc ve jmé- nu Kristově mnohou krev z lidí vycedila v bo- jích i v jiných způsobech smrti a aby všecko to, co ta moc dělá ve skutcích těch, bylo bo- hatstvím víry Kristovy. Ale poněvadž věříme, že Kristus vyprostil nás z moci dáblovy svými mdlobami a poní- žením svého kříže, nemůžeme připustit, že by působil naše zdokonalení ve víře mocí světskou, jako by nám moc lépe prospěla než víra. A nemůžeme ani to věřit, že by vše to, co ta moc 19
kví král ustanoven za pána, aby tak církev jeho stála pevně ve víře na moci králově, a když kněz, byv oklamán, vpustil císaře do církve Kristovy děrou a ne dveřmi a učinil jej pánem nad jeho lidmi; to dvojí je velmi daleko od sebe. Z této věci tedy možno poznat těžké zmate- ní víry v tom, že, cokoliv koná moc podle své způsobilosti v obecných národech, které jsou mimo víru a zákon boží, té moci se přičítá plnost víry Kristovy21, aby ta věc, která byla pohanská, byla věcí Kristovou, tak aby moc pod pláštíkem víry prolévala mnohou krev v bojích, mnohé tresty aby vykonávala z poučení kněžského podle zákona židovského a mnohé popravy podle práv pohanských, aby věšela, topila, upalovala, stínala, v kolo vplétala, ve vězení usmrcovala, rdousila, olupovala a jinak rozličně kormoutila i mnohé násilnosti a poro- bení páchala na obecném lidu. Poněvadž byla tato moc do církve vpuštěna, tedy jsou tyto věci, které moc vykonává, věcmi víry Kristo- vy. A tak Kristus, proliv svou krev za hříšné lidi, byl obohacen skrze papeže Silvestra svět- skou mocí ve své církvi, aby ta moc ve jmé- nu Kristově mnohou krev z lidí vycedila v bo- jích i v jiných způsobech smrti a aby všecko to, co ta moc dělá ve skutcích těch, bylo bo- hatstvím víry Kristovy. Ale poněvadž věříme, že Kristus vyprostil nás z moci dáblovy svými mdlobami a poní- žením svého kříže, nemůžeme připustit, že by působil naše zdokonalení ve víře mocí světskou, jako by nám moc lépe prospěla než víra. A nemůžeme ani to věřit, že by vše to, co ta moc 19
Strana 20
koná ve skutcích dříve pověděných, byla věc neb plnost víry Kristovy, leda jsou-li všecky ustanoveny zákonem Kristovým; neboť jenom jeho zákon je lidem životem, a je-li měřítkem pro všecky výkony moci zákon jeho!2, pak moc je nám životem. Ale snad odmítneš mně tuto řeč a díš proti mně: »Však svatý Pavel, apoštol Kristův, lépe je znalý víry jeho než ty, a on přikazuje křesťa- nům, aby byli vyšší moci poddáni, a dí pravdu o mocech, že jinak nemohou býti leč od Boha; a které věci od Boha jsou, ty jím jsou zřízeny; a kdo se moci protiví, zřízení božímu se pro- tiví. [Řím. 13, 1-2.] Když moc je zavedena zřízením božím, nebo k provádění jeho zřízení, jakpak v ní život není? V té řeči zřizuje apo- štol v církvi Kristově moc s mečem a přika- zuje lidem věřícím, aby byli poddáni moci i s platy a báli se jejího meče.« K tomu dím, že správná je řeč apoštolova, ale je potřebí jí porozumět, jak a komu ji píše. Ve své epištole píše mnohá naučení do Říma věřícím lidem, jichž mnoho z lidu římského, Židů i pohanů, uvěřilo Bohu skrze kázání apo- štolů. Proto nemáme z té epištoly doloženo, že by psal moci, poučuje ji v tom, aby bránila víru Boží, ani nemáme v té epištole, že by učil věřící lid tomu, aby ustanovili sobě moc pod správou zákona Kristova. Ale apoštol napomí- ná v tom psaní ony věřící lidi, aby byli pod- dáni pohanské moci císaře římského, neboť po- tom ještě po dlouhé časy trvalo římské císař- ství bez víry a mnohou krev svatých prolili římští císařové, dříve než byli uvedeni děrou do církve. 20
koná ve skutcích dříve pověděných, byla věc neb plnost víry Kristovy, leda jsou-li všecky ustanoveny zákonem Kristovým; neboť jenom jeho zákon je lidem životem, a je-li měřítkem pro všecky výkony moci zákon jeho!2, pak moc je nám životem. Ale snad odmítneš mně tuto řeč a díš proti mně: »Však svatý Pavel, apoštol Kristův, lépe je znalý víry jeho než ty, a on přikazuje křesťa- nům, aby byli vyšší moci poddáni, a dí pravdu o mocech, že jinak nemohou býti leč od Boha; a které věci od Boha jsou, ty jím jsou zřízeny; a kdo se moci protiví, zřízení božímu se pro- tiví. [Řím. 13, 1-2.] Když moc je zavedena zřízením božím, nebo k provádění jeho zřízení, jakpak v ní život není? V té řeči zřizuje apo- štol v církvi Kristově moc s mečem a přika- zuje lidem věřícím, aby byli poddáni moci i s platy a báli se jejího meče.« K tomu dím, že správná je řeč apoštolova, ale je potřebí jí porozumět, jak a komu ji píše. Ve své epištole píše mnohá naučení do Říma věřícím lidem, jichž mnoho z lidu římského, Židů i pohanů, uvěřilo Bohu skrze kázání apo- štolů. Proto nemáme z té epištoly doloženo, že by psal moci, poučuje ji v tom, aby bránila víru Boží, ani nemáme v té epištole, že by učil věřící lid tomu, aby ustanovili sobě moc pod správou zákona Kristova. Ale apoštol napomí- ná v tom psaní ony věřící lidi, aby byli pod- dáni pohanské moci císaře římského, neboť po- tom ještě po dlouhé časy trvalo římské císař- ství bez víry a mnohou krev svatých prolili římští císařové, dříve než byli uvedeni děrou do církve. 20
Strana 21
Proto je veliký rozdíl, poučuje-li o tom v své řeči apoštol moc neb učí-li obec, aby ustano- vila nad sebou moc pro víru, a mezi tím, učil-li svaté lidi tomu, aby byli poddáni moci pohan- ského císaře, a to pro některé důležité příčiny, které se týkají jak oněch věřících, tak i moci. Ti věřící, když byli vysvobozeni skrze milost Pána našeho Jezu Krista z moci dáblovy a od břeme- ne Starého zákona, že by neměli také býti osvo- bozeni od břemene moci? Ale má moc při tom jiné zvláštnosti než dábel a Starý zákon a pro- ně je nevyjímá apoštol z břemene moci, nýbrž velí jim, aby jí byli poslušni. Než sám od sebe neustavuje moc s mečem nad věřícími pod zá- konem Kristovým, aby z ní dělal strašáka a vložil její meč skrze zákon Kristův na hrdlo vě- řícíchl3. Neboť když Kristus vykoupil věřící ze zákona bázně, je pravdě nepodobno, že by zase na ně uvalil skrze apoštola svým zákonem bázeň před mečem. Ale tato moc je pro všecky a zahr- nuje všecky, kdo jsou mimo zákon Boží; neboť jenom jim je sám meč zákonem, před kterým se třesou, neodvažujíce se hnouti z těch mezí, které jim meč vykáže. Když však věřící jsou ve společnosti těchto lidí a na statcích a na panství těch pohanských mocí, přikazuje apoštol, aby jim byli v náleži- tých věcech poddáni, předně z pokory, jak sluší sluhům Kristovým, za druhé proto, že je ta moc zavedena zřízením Božím, aby byl skrze moc zachováván jeho řád, jaký může býti mezi tím lidem, který je bez Božího zákona, a aby tato moc zjednávala spravedlnost a pokoj v tom lidu. Proto dí apoštol oněm věřícím: „Netoliko pro “ hněv, ale i pro svědomí buďte jim poddáni 21
Proto je veliký rozdíl, poučuje-li o tom v své řeči apoštol moc neb učí-li obec, aby ustano- vila nad sebou moc pro víru, a mezi tím, učil-li svaté lidi tomu, aby byli poddáni moci pohan- ského císaře, a to pro některé důležité příčiny, které se týkají jak oněch věřících, tak i moci. Ti věřící, když byli vysvobozeni skrze milost Pána našeho Jezu Krista z moci dáblovy a od břeme- ne Starého zákona, že by neměli také býti osvo- bozeni od břemene moci? Ale má moc při tom jiné zvláštnosti než dábel a Starý zákon a pro- ně je nevyjímá apoštol z břemene moci, nýbrž velí jim, aby jí byli poslušni. Než sám od sebe neustavuje moc s mečem nad věřícími pod zá- konem Kristovým, aby z ní dělal strašáka a vložil její meč skrze zákon Kristův na hrdlo vě- řícíchl3. Neboť když Kristus vykoupil věřící ze zákona bázně, je pravdě nepodobno, že by zase na ně uvalil skrze apoštola svým zákonem bázeň před mečem. Ale tato moc je pro všecky a zahr- nuje všecky, kdo jsou mimo zákon Boží; neboť jenom jim je sám meč zákonem, před kterým se třesou, neodvažujíce se hnouti z těch mezí, které jim meč vykáže. Když však věřící jsou ve společnosti těchto lidí a na statcích a na panství těch pohanských mocí, přikazuje apoštol, aby jim byli v náleži- tých věcech poddáni, předně z pokory, jak sluší sluhům Kristovým, za druhé proto, že je ta moc zavedena zřízením Božím, aby byl skrze moc zachováván jeho řád, jaký může býti mezi tím lidem, který je bez Božího zákona, a aby tato moc zjednávala spravedlnost a pokoj v tom lidu. Proto dí apoštol oněm věřícím: „Netoliko pro “ hněv, ale i pro svědomí buďte jim poddáni 21
Strana 22
[Řím. 13, 5.] Dí: „netoliko pro hněv“, aby nepo- pudili na sebe jejich hněv s mečem, jestliže by se jim vzepřeli v poslušnosti, ale i pro svědo- mí“, neboť když velí moc zachovávat pokoj a ne- činit jiným bezpráví a přikazuje kterékoli po- čestné věci, takové věci činit přikazuje také Bůh. Kdyby křesťan pohrdl takovými věcmi, které jsou k spravedlnosti a k pokoji, a nechtěl je či- niti, protože je přikazuje moc, ten by pohrdal také Bohem, neboť by potupoval jeho přikázání. Takový by zajisté ztratil dobré svědomí, protivě se v tom Bohu. Proto, i když moc přikazuje ta- kové náležité věci, věřící je splní a líbí se Bohu. Tu arci třeba vědět, že, co dobrého k sprave- dlnosti a k pokoji přikazují ty obecné moci, které jsou mimo zákon, přece jen nepřikazují tyto spravedlivé skutky spolu s Bohem. Ale knížata nutí pro svůj užitek nemoudré lidi, aby zacho- vávali spravedlnost, nečiníce křivdu jiným, kdež- to Bůh proto, že je sám spravedlivý a že miluje spravedlnost, přikazuje člověku poctivost ve všem a spravedlnost ve věcech velkých i malých. Jak jiný tedy úmysl a jak vzdálený od úmyslu Božího mají knížata, přikazují-li vnější sprave- dlnost! Avšak stejná věc je v tom, co se týče křivdy proti bližnímu: jako rozhněvá knížete činí-li kdo křivdu bližnímu, právě tak rozhněvá i Boha touž křivdou, ač tuto jinak a onde jinak. Proto, poruší-li kdo přikázání knížete v takové věci, poruší také přikázání Boží, a splní-li tu spravedlnost, kterou přikazuje kníže, má ji splnit nejprve k úmyslu Božímu a pro jeho přikázání; tak zachová dobré svědomí a dojde přízně u kní- žete. 22
[Řím. 13, 5.] Dí: „netoliko pro hněv“, aby nepo- pudili na sebe jejich hněv s mečem, jestliže by se jim vzepřeli v poslušnosti, ale i pro svědo- mí“, neboť když velí moc zachovávat pokoj a ne- činit jiným bezpráví a přikazuje kterékoli po- čestné věci, takové věci činit přikazuje také Bůh. Kdyby křesťan pohrdl takovými věcmi, které jsou k spravedlnosti a k pokoji, a nechtěl je či- niti, protože je přikazuje moc, ten by pohrdal také Bohem, neboť by potupoval jeho přikázání. Takový by zajisté ztratil dobré svědomí, protivě se v tom Bohu. Proto, i když moc přikazuje ta- kové náležité věci, věřící je splní a líbí se Bohu. Tu arci třeba vědět, že, co dobrého k sprave- dlnosti a k pokoji přikazují ty obecné moci, které jsou mimo zákon, přece jen nepřikazují tyto spravedlivé skutky spolu s Bohem. Ale knížata nutí pro svůj užitek nemoudré lidi, aby zacho- vávali spravedlnost, nečiníce křivdu jiným, kdež- to Bůh proto, že je sám spravedlivý a že miluje spravedlnost, přikazuje člověku poctivost ve všem a spravedlnost ve věcech velkých i malých. Jak jiný tedy úmysl a jak vzdálený od úmyslu Božího mají knížata, přikazují-li vnější sprave- dlnost! Avšak stejná věc je v tom, co se týče křivdy proti bližnímu: jako rozhněvá knížete činí-li kdo křivdu bližnímu, právě tak rozhněvá i Boha touž křivdou, ač tuto jinak a onde jinak. Proto, poruší-li kdo přikázání knížete v takové věci, poruší také přikázání Boží, a splní-li tu spravedlnost, kterou přikazuje kníže, má ji splnit nejprve k úmyslu Božímu a pro jeho přikázání; tak zachová dobré svědomí a dojde přízně u kní- žete. 22
Strana 23
Zejména však velí jim apoštol pro hněv po- slouchat těch pohanských mocí v dobrém, aby se nepohoršily nad vírou, když by jim odpírali poslušnost, domnívajíce se, že ta křesťanská víra je jako chytráctví, které nechce býti pod- dáno, a tak by v malé věci popudili své pány proti sobě, že by sáhli na víru. Proto apoštolé, kteří měli tak mnoho věřícího lidu mezi pohany pod pohanskou mocí, napomínají je, aby žili v dobrém poměru s pohany pod pohanskou mocí a aby byli poddáni jejich králům, tak aby je ne- pohoršili zlými příklady a nepopudili moci proti sobě, aby nesáhly na víru pro jejich špatné jed- nání. Ale kdyby věřící nebyli bývali na statcích těchto mocí a uprostřed zlých pohanů, tu by nebyli apoštolové dávali tato naučení věřícím ani by nebyli ustanovovali nad nimi světskou moc s mečem. Poněvadž onen lid Starého zá- kona postavil Bůh jako svobodný bez pána, chtě- je sám nad nimi kralovat, kdyby jím nebyli sami pohrdli, tím více zajisté ten lid, který vysvobodil svou krví, zůstávaje sám králem v domě Jáko- bově na věky — jakož sám dí, že je král pravdy (Jan 18, 371 — ten slyší jeho řeč, a kdo po- slouchá toho krále, nejenom zde bude živ spo- řádaně, ale bude mít i věčný život. Z těchto výkladů by bylo možno porozumět, že apoštol nezavádí svou řečí moc s mečem pod zákon Kristův, ustanovuje ji za pána nad věří- cími, nýbrž napomíná je z důležitých příčin k po- slušnosti těch pohanských mocí, na jejichž pan- ství měli své bydliště tu i onde, po zemích a po královstvích. 23
Zejména však velí jim apoštol pro hněv po- slouchat těch pohanských mocí v dobrém, aby se nepohoršily nad vírou, když by jim odpírali poslušnost, domnívajíce se, že ta křesťanská víra je jako chytráctví, které nechce býti pod- dáno, a tak by v malé věci popudili své pány proti sobě, že by sáhli na víru. Proto apoštolé, kteří měli tak mnoho věřícího lidu mezi pohany pod pohanskou mocí, napomínají je, aby žili v dobrém poměru s pohany pod pohanskou mocí a aby byli poddáni jejich králům, tak aby je ne- pohoršili zlými příklady a nepopudili moci proti sobě, aby nesáhly na víru pro jejich špatné jed- nání. Ale kdyby věřící nebyli bývali na statcích těchto mocí a uprostřed zlých pohanů, tu by nebyli apoštolové dávali tato naučení věřícím ani by nebyli ustanovovali nad nimi světskou moc s mečem. Poněvadž onen lid Starého zá- kona postavil Bůh jako svobodný bez pána, chtě- je sám nad nimi kralovat, kdyby jím nebyli sami pohrdli, tím více zajisté ten lid, který vysvobodil svou krví, zůstávaje sám králem v domě Jáko- bově na věky — jakož sám dí, že je král pravdy (Jan 18, 371 — ten slyší jeho řeč, a kdo po- slouchá toho krále, nejenom zde bude živ spo- řádaně, ale bude mít i věčný život. Z těchto výkladů by bylo možno porozumět, že apoštol nezavádí svou řečí moc s mečem pod zákon Kristův, ustanovuje ji za pána nad věří- cími, nýbrž napomíná je z důležitých příčin k po- slušnosti těch pohanských mocí, na jejichž pan- ství měli své bydliště tu i onde, po zemích a po královstvích. 23
Strana 24
Ale o těchto názorech, které nyní mají mnozí o mocech, jež jsou pod vírou Kristovou, četl jsem spis přeložený mistrem Jakubem z knih Vi- klefových „O nadání kněžském“. Tu na začátku rozeznává trojí křesťanský lid a každému zvlášt určuje jeho působnost. Moc světskou nazývá třetí stránkou svaté církve a náměstkem bož- ství; tato moc má hájit mečem Boží zákon a dvě druhé stránky, stav kněžský a obecný lid. Ale kněží, vykládá, jsou náměstkové člověčen- ství Kristova a mají následovat Krista v chu- době, v práci a v trpělivosti a učit dvě druhé stránky.1 Podle toho, co praví o moci, je-li to správný názor podle víry Kristovy, že moc ta má bránit zákon Boží mečem, stáli jste vy i s mistry v té věci dobře na víře, když jste počali bojovat o zákon Boží.15 Neboť když se prvního léta počal boj, tehdy pronášeli proti mně u vás v Písku někteří kněží z vašich tyto i jiné názory, chtě- jíce zabezpečit sobě moc jako skrze víru. Ale když už vzešlo mnohé dílo na tom základě, ne- má býti zrušeno, bylo-li správně založeno na těch názorech. Je-li to tak dobře, jak se staví na tom základě, tu není třeba hledat nic jiného, ani se nemá kdo toho lekat, nýbrž, přijímaje to jako jistou víru, může tak s nadějí čekat Boha. Dále ještě dím: Když světská moc je náměs- tek božství, následuje v moci Boha a brání me- čem zákon Boží a dvě druhé stránky, tu nikde jinde nemůže bránit zákon Boží tak blízko, leč v knězi, který má jej kázat, jda po všem světě, a moc má být dbalá s mečem toho, aby nedala knězi v ničem uškodit, tak aby, jsa bezpečen, šířil všudy zákon Boží. Ale je-li to správný soud, 24
Ale o těchto názorech, které nyní mají mnozí o mocech, jež jsou pod vírou Kristovou, četl jsem spis přeložený mistrem Jakubem z knih Vi- klefových „O nadání kněžském“. Tu na začátku rozeznává trojí křesťanský lid a každému zvlášt určuje jeho působnost. Moc světskou nazývá třetí stránkou svaté církve a náměstkem bož- ství; tato moc má hájit mečem Boží zákon a dvě druhé stránky, stav kněžský a obecný lid. Ale kněží, vykládá, jsou náměstkové člověčen- ství Kristova a mají následovat Krista v chu- době, v práci a v trpělivosti a učit dvě druhé stránky.1 Podle toho, co praví o moci, je-li to správný názor podle víry Kristovy, že moc ta má bránit zákon Boží mečem, stáli jste vy i s mistry v té věci dobře na víře, když jste počali bojovat o zákon Boží.15 Neboť když se prvního léta počal boj, tehdy pronášeli proti mně u vás v Písku někteří kněží z vašich tyto i jiné názory, chtě- jíce zabezpečit sobě moc jako skrze víru. Ale když už vzešlo mnohé dílo na tom základě, ne- má býti zrušeno, bylo-li správně založeno na těch názorech. Je-li to tak dobře, jak se staví na tom základě, tu není třeba hledat nic jiného, ani se nemá kdo toho lekat, nýbrž, přijímaje to jako jistou víru, může tak s nadějí čekat Boha. Dále ještě dím: Když světská moc je náměs- tek božství, následuje v moci Boha a brání me- čem zákon Boží a dvě druhé stránky, tu nikde jinde nemůže bránit zákon Boží tak blízko, leč v knězi, který má jej kázat, jda po všem světě, a moc má být dbalá s mečem toho, aby nedala knězi v ničem uškodit, tak aby, jsa bezpečen, šířil všudy zákon Boží. Ale je-li to správný soud, 24
Strana 25
že kněz je náměstek člověčenství Kristova a že má následovat Krista v práci a v trpělivosti, a když kněz bude kázat a zlí lidé budou chtíti ho bít a jímat aneb mu působit škodu, a ná- městek božství, jsa pohotově s mečem, nedá mu v ničem ublížit, jak potom bude Krista následo- vat v trpělivosti, nedopustí-li moc, aby se mu žádné protivenství nestalo, a zmaří-li mu tím způsobem všecko následování Krista a bude-li tak náměstek božství rušit člověčenství Kristovo v jeho skutcích? Stejně to platí o každém člověku z obecného lidu, který má z přikázání Kristova tomu, kdo ho udeří v líce, nastavit druhé [Mat. 5, 39; Luk. 6, 29] a z přikázání apoštolova nebránit sám sebe v bezpráví [1 Kor. 6,6-8. 2 Tim. 2,3], ale když mu má moc ze své povinnosti prokázat v tom službu, bráníc ho, aby se mu nedálo bezpráví, zase ani on nesplní řeč Kristovu pro tuto jeho obranu. Ba je to ještě větší věc míti obranu skrze moc, než brání-li se sám jeden člověk. Neboť sám je- den se může bránit sotva sobě rovnému nebo slabšímu, ale kdo má k tomu moc, aby ho brá- nila ze své povinnosti v jeho bezpráví, tu se může skrze moc bránit mnohým a daleko býti od toho, aby trpěl. Ale to je cesta pohanská a tohoto světa, který nenáleží pode jho Kristovo. Nechtějíce nikdy nic trpět, brání se takoví při každém bezpráví; proto se sbírají v roty, aby měli proti němu větší sílu, a proto hledají svět- skou moc, chtějíce v ní míti obranu. Ale poně- vadž je křesťan z přikázání Kristova povinen sám sebe nebránit, kdo mu to ukázal, že má míti moc na pomoc k své obraně, aby mohl skrze ni hojněji rušit přikázání Kristovo, než jsa sám? 25
že kněz je náměstek člověčenství Kristova a že má následovat Krista v práci a v trpělivosti, a když kněz bude kázat a zlí lidé budou chtíti ho bít a jímat aneb mu působit škodu, a ná- městek božství, jsa pohotově s mečem, nedá mu v ničem ublížit, jak potom bude Krista následo- vat v trpělivosti, nedopustí-li moc, aby se mu žádné protivenství nestalo, a zmaří-li mu tím způsobem všecko následování Krista a bude-li tak náměstek božství rušit člověčenství Kristovo v jeho skutcích? Stejně to platí o každém člověku z obecného lidu, který má z přikázání Kristova tomu, kdo ho udeří v líce, nastavit druhé [Mat. 5, 39; Luk. 6, 29] a z přikázání apoštolova nebránit sám sebe v bezpráví [1 Kor. 6,6-8. 2 Tim. 2,3], ale když mu má moc ze své povinnosti prokázat v tom službu, bráníc ho, aby se mu nedálo bezpráví, zase ani on nesplní řeč Kristovu pro tuto jeho obranu. Ba je to ještě větší věc míti obranu skrze moc, než brání-li se sám jeden člověk. Neboť sám je- den se může bránit sotva sobě rovnému nebo slabšímu, ale kdo má k tomu moc, aby ho brá- nila ze své povinnosti v jeho bezpráví, tu se může skrze moc bránit mnohým a daleko býti od toho, aby trpěl. Ale to je cesta pohanská a tohoto světa, který nenáleží pode jho Kristovo. Nechtějíce nikdy nic trpět, brání se takoví při každém bezpráví; proto se sbírají v roty, aby měli proti němu větší sílu, a proto hledají svět- skou moc, chtějíce v ní míti obranu. Ale poně- vadž je křesťan z přikázání Kristova povinen sám sebe nebránit, kdo mu to ukázal, že má míti moc na pomoc k své obraně, aby mohl skrze ni hojněji rušit přikázání Kristovo, než jsa sám? 25
Strana 26
O to však tě prosím, abys nedbal při tom na má chabá slova, a když se ty věci týkají tebe, aby sis je promyslil, jaké je to uspořádání těla Kristova16 v rozdělené části nebo zvláštní údy Když konají jedni údové i podle svého řádu dru- hým údům službu, tu maří v nich to, co mají oni dělat z přikázání Kristova. Ani to nemůže jinak chodit. Je-li tak správně uspořádáno Kris- tovo tělo, tu moc nedá nikomu trpět bezpráví z víry Kristovy, neboť pomstí vše, co činí údové z přikázání Kristova by měli strpět zlou zkou- šku. A zase když je kněz jedna stránka toho těla, aby z povinnosti svého úřadu učil dvě druhé stránky, tedy bude učit moc, aby se z povinnosti svého úřadu horlivě zastala druhých dvou strá- nek, aby se jim nedálo násilí a křivda od zlých lidí, ale jiné křesťany z obecného lidu bude kněz učit tomu, aby šli v šlépějích Kristových, ná- sledujíce ho v trpělivosti. Co potom činí kněz, učí-li takto jedny tomu, aby rušili protivenství, aby nesužovali, a druhé zase, aby protivenství trpěli? Učiní jako ten, kdo zapovídá pekařům, aby nepekli chléb, a jiným přikazuje, aby chléb jedli. Když tedy tyto věci sobě odporující uvede v skutek, v čem ten kněz prospěje, bude-li ty údy v těle takto bez konce učit? A zase: kněz má státi na místě apoštolském, zachovávaje ta slova, která promlouvá apoštol: „Zajisté Bůh byl v Kristu, svět k smíru přijímaje a nepočítaje lidem jejich hříchy, a vložil v nás slovo o smíření“ [2. Kor. 5, 19], neboť tak, jako Bůh sám smířil lidi se sebou v svém synu, stejně v apoštoly vložil slovo milosti, aby volali lidi, zvěstujíce odpuštění hříchů v krvi Božího Syna těm, kdo se obrátí k Bohu a budou činit pokání; R6
O to však tě prosím, abys nedbal při tom na má chabá slova, a když se ty věci týkají tebe, aby sis je promyslil, jaké je to uspořádání těla Kristova16 v rozdělené části nebo zvláštní údy Když konají jedni údové i podle svého řádu dru- hým údům službu, tu maří v nich to, co mají oni dělat z přikázání Kristova. Ani to nemůže jinak chodit. Je-li tak správně uspořádáno Kris- tovo tělo, tu moc nedá nikomu trpět bezpráví z víry Kristovy, neboť pomstí vše, co činí údové z přikázání Kristova by měli strpět zlou zkou- šku. A zase když je kněz jedna stránka toho těla, aby z povinnosti svého úřadu učil dvě druhé stránky, tedy bude učit moc, aby se z povinnosti svého úřadu horlivě zastala druhých dvou strá- nek, aby se jim nedálo násilí a křivda od zlých lidí, ale jiné křesťany z obecného lidu bude kněz učit tomu, aby šli v šlépějích Kristových, ná- sledujíce ho v trpělivosti. Co potom činí kněz, učí-li takto jedny tomu, aby rušili protivenství, aby nesužovali, a druhé zase, aby protivenství trpěli? Učiní jako ten, kdo zapovídá pekařům, aby nepekli chléb, a jiným přikazuje, aby chléb jedli. Když tedy tyto věci sobě odporující uvede v skutek, v čem ten kněz prospěje, bude-li ty údy v těle takto bez konce učit? A zase: kněz má státi na místě apoštolském, zachovávaje ta slova, která promlouvá apoštol: „Zajisté Bůh byl v Kristu, svět k smíru přijímaje a nepočítaje lidem jejich hříchy, a vložil v nás slovo o smíření“ [2. Kor. 5, 19], neboť tak, jako Bůh sám smířil lidi se sebou v svém synu, stejně v apoštoly vložil slovo milosti, aby volali lidi, zvěstujíce odpuštění hříchů v krvi Božího Syna těm, kdo se obrátí k Bohu a budou činit pokání; R6
Strana 27
ten úřad tedy má kněz míti. A nenosí-li náměs- tek božství meč nadarmo, nýbrž k pomstě zlým, jsa mstitelem hněvu Božího [Řím. 13, 4], a má-li jen to za povinnost svého úřadu, aby mečem mstil hněv Boží nad zlými, tu nemůže proti zlým z moci svého úřadu nic jiného dělat, leč trápit zlé mečem. Kněz však má z povinnosti svého úřadu vésti a přijímat hříšné k pokání a k mi- losti. Ale přijme-li kněz zlé na milost, nad kým pak se bude mstíti ten, kdo drží meč na zlé? Pakli se on oboří s mečem a pobije zlé, cožpak přivede potom kněz koho k pokání a přijme na milost? A tak v čem jeden, konaje svůj úřad, dojde úspěchu, v tom druhý bude v svém úřadě poškozen anebo se jeho úřad s účinkem mine. Co potom ti údové v onom těle činí, když jedni překážejí druhým? A tomu vpravdě nemůže jinak býti, leda že na to nehledíme a některých věcí snad nedbáme: zabije-li jich mnoho ten, kdo meč drží, toho neželíme, a neobrátí-li kněz nikdy žádného k pokání, na to se nezeptáme. Pak se může mezi námi mluvit toto nebo jiné bláznovství. Ale hledíme-li k té nesrovnalosti, divné je to tělo Kristovo s takovým uspořádáním. Já o něm pochybuji a dím, že jsou to věci tohoto světa, který je založen na žalobě bez pokory a bez tr- pělivosti. Nechtě trpět pohanění, bezpráví ani žádného úrazu, je zvyklý potřebovat moc, žaluje vždy pro každé bezpráví a chce, aby moc buď potrestala za něco jeho nepřátele nebo mu do- pomohla k právu v nějaké škodě. Ta věc je světu potřebná. Proto takovému zpohanštělému lidu ustanovil Bůh knížata s mečem, když jinak ne- 27
ten úřad tedy má kněz míti. A nenosí-li náměs- tek božství meč nadarmo, nýbrž k pomstě zlým, jsa mstitelem hněvu Božího [Řím. 13, 4], a má-li jen to za povinnost svého úřadu, aby mečem mstil hněv Boží nad zlými, tu nemůže proti zlým z moci svého úřadu nic jiného dělat, leč trápit zlé mečem. Kněz však má z povinnosti svého úřadu vésti a přijímat hříšné k pokání a k mi- losti. Ale přijme-li kněz zlé na milost, nad kým pak se bude mstíti ten, kdo drží meč na zlé? Pakli se on oboří s mečem a pobije zlé, cožpak přivede potom kněz koho k pokání a přijme na milost? A tak v čem jeden, konaje svůj úřad, dojde úspěchu, v tom druhý bude v svém úřadě poškozen anebo se jeho úřad s účinkem mine. Co potom ti údové v onom těle činí, když jedni překážejí druhým? A tomu vpravdě nemůže jinak býti, leda že na to nehledíme a některých věcí snad nedbáme: zabije-li jich mnoho ten, kdo meč drží, toho neželíme, a neobrátí-li kněz nikdy žádného k pokání, na to se nezeptáme. Pak se může mezi námi mluvit toto nebo jiné bláznovství. Ale hledíme-li k té nesrovnalosti, divné je to tělo Kristovo s takovým uspořádáním. Já o něm pochybuji a dím, že jsou to věci tohoto světa, který je založen na žalobě bez pokory a bez tr- pělivosti. Nechtě trpět pohanění, bezpráví ani žádného úrazu, je zvyklý potřebovat moc, žaluje vždy pro každé bezpráví a chce, aby moc buď potrestala za něco jeho nepřátele nebo mu do- pomohla k právu v nějaké škodě. Ta věc je světu potřebná. Proto takovému zpohanštělému lidu ustanovil Bůh knížata s mečem, když jinak ne- 27
Strana 28
mají spravedlnosti a jedni překážejí druhým a škodí jim, aby se báli pána aspoň pro hrůzu před mocí, která stojí nad nimi jako strašák s me- čem, a neodvažovali se druhým škoditi; pakli se stane něco zlého, aby to přece bylo alespoň skrze moc vyřízeno a urovnáno, tak aby se zlo dále nešířilo. Ale Kristus postavil lid svůj bez žaloby, v po- koji a v dokonalé spravedlnosti, aby netoliko ne- činili zle jiným, nýbrž pokojně strpěli, když jim jiný zle činí; aby netoliko nekradli cizí, nýbrž své rádi dávali nuzným. Proto mohou i bez té moci dosti dělat jiným k užitku a sobě k odplatě. Dále ještě, jak díš: „Moc světská má své místo v křesťanstvu se svým úřadem, který Kristus a jeho apoštolové uznali a oddělili, neboť může jim býti dáno místo s důstojníkem římského ci- saře, majícím pod sebou sto jezdců, pro jehož víru Kristus uzdravil jeho služebnika“ [Luk. 7, 1-10],17 je to dobré. Když se tato moc se svými úřady zakládá na Kristu a jeho apoštolech, pak je bezpečen ten, kdo o ni stojí a má ji spravovat; zákon Kristův i apoštolský má při sobě. A má-li světská moc opravdu svůj základ v centurionovi, pak ustanovil jej Kristus a dal mu náležitá při- kázání, která příslušejí jeho úřadu. Nalezneme-li toto v zákoně Kristově, smíme říci: Takto řekl Kristus, křesťanský vůdce, takto máte trpět nebo bíti; a tak bude pokoj i u kněží i u těch mocí, když budou konat skutky vyměřené zá- konem v svých úřadech. Ale to nepřipouštím na pravdivém základě zákona Kristova, aby bylo něco z Písma tu i tam násilím vydojováno, a když se Písmo něčeho dotkne nebo něco po- 28
mají spravedlnosti a jedni překážejí druhým a škodí jim, aby se báli pána aspoň pro hrůzu před mocí, která stojí nad nimi jako strašák s me- čem, a neodvažovali se druhým škoditi; pakli se stane něco zlého, aby to přece bylo alespoň skrze moc vyřízeno a urovnáno, tak aby se zlo dále nešířilo. Ale Kristus postavil lid svůj bez žaloby, v po- koji a v dokonalé spravedlnosti, aby netoliko ne- činili zle jiným, nýbrž pokojně strpěli, když jim jiný zle činí; aby netoliko nekradli cizí, nýbrž své rádi dávali nuzným. Proto mohou i bez té moci dosti dělat jiným k užitku a sobě k odplatě. Dále ještě, jak díš: „Moc světská má své místo v křesťanstvu se svým úřadem, který Kristus a jeho apoštolové uznali a oddělili, neboť může jim býti dáno místo s důstojníkem římského ci- saře, majícím pod sebou sto jezdců, pro jehož víru Kristus uzdravil jeho služebnika“ [Luk. 7, 1-10],17 je to dobré. Když se tato moc se svými úřady zakládá na Kristu a jeho apoštolech, pak je bezpečen ten, kdo o ni stojí a má ji spravovat; zákon Kristův i apoštolský má při sobě. A má-li světská moc opravdu svůj základ v centurionovi, pak ustanovil jej Kristus a dal mu náležitá při- kázání, která příslušejí jeho úřadu. Nalezneme-li toto v zákoně Kristově, smíme říci: Takto řekl Kristus, křesťanský vůdce, takto máte trpět nebo bíti; a tak bude pokoj i u kněží i u těch mocí, když budou konat skutky vyměřené zá- konem v svých úřadech. Ale to nepřipouštím na pravdivém základě zákona Kristova, aby bylo něco z Písma tu i tam násilím vydojováno, a když se Písmo něčeho dotkne nebo něco po- 28
Strana 29
jmenuje, to aby se bralo za základ. Nepoctivé je takové dokládání a zlodějské, které se pod krá- sou řeči vloudí v noci do domu a pobere, co je v něm, jako zde, dokazuje-li se oprávnění světské moci ve víře Kristově na tomto důstojníku 19 římského císaře proto, že ho chválil Kristus pro velikou víru. Ale ne proto ho chválil, že by byl užíval světské moci v bojích skrze víru, nýbrž protože věřil, že Kristus, nejsa u něho v domě, může uzdravit jeho služebníka. Dále však již nic neříká evangelium, že by s ním byl mluvil o moci nebo o úřadu moci. Takových věcí může býti v Písmě mnoho a každý jimi dokazuje, co chce. Ale to, co se správně zakládá na Písmu, pozná se po tom, co se staví na tom základě. Mnoho povznese- ných a duchovních řečí vzešlo z toho vydojování Písem a z toho zase vyrostly hanebné a Bohu velmi protivné věci. Neboť není to nic jiného, než vzíti si z Písma odůvodnění na pomoc svým vlastním názorům, když se zdá, že by Písmo mě- lo v sobě ten smysl, který má člověk na mysli. Evangelium však vypravuje, že Pán Ježíš nešel do domu toho centuriona; ale když byl ještě opodál, poslal centurio Pánu Ježíši vstříc své přátele a vzkázal po nich: „Nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale, jsa tu, řekni jen slovo, a bude zdráv můj služebník“. [Luk. 7, 6-7.] A tak není jisto, že by s ním byl Pán Ježíš ústně mluvil. Jak tedy povolal ho k tomu, aby řídil skrze moc jeho církev? Je-li důvod jenom v tom, že chválil člověka ze stavu rytíř- ského, můžeme snadno poznat, že ho nechválil proto, že byl toho stavu, nýbrž pro víru. A po- 29
jmenuje, to aby se bralo za základ. Nepoctivé je takové dokládání a zlodějské, které se pod krá- sou řeči vloudí v noci do domu a pobere, co je v něm, jako zde, dokazuje-li se oprávnění světské moci ve víře Kristově na tomto důstojníku 19 římského císaře proto, že ho chválil Kristus pro velikou víru. Ale ne proto ho chválil, že by byl užíval světské moci v bojích skrze víru, nýbrž protože věřil, že Kristus, nejsa u něho v domě, může uzdravit jeho služebníka. Dále však již nic neříká evangelium, že by s ním byl mluvil o moci nebo o úřadu moci. Takových věcí může býti v Písmě mnoho a každý jimi dokazuje, co chce. Ale to, co se správně zakládá na Písmu, pozná se po tom, co se staví na tom základě. Mnoho povznese- ných a duchovních řečí vzešlo z toho vydojování Písem a z toho zase vyrostly hanebné a Bohu velmi protivné věci. Neboť není to nic jiného, než vzíti si z Písma odůvodnění na pomoc svým vlastním názorům, když se zdá, že by Písmo mě- lo v sobě ten smysl, který má člověk na mysli. Evangelium však vypravuje, že Pán Ježíš nešel do domu toho centuriona; ale když byl ještě opodál, poslal centurio Pánu Ježíši vstříc své přátele a vzkázal po nich: „Nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale, jsa tu, řekni jen slovo, a bude zdráv můj služebník“. [Luk. 7, 6-7.] A tak není jisto, že by s ním byl Pán Ježíš ústně mluvil. Jak tedy povolal ho k tomu, aby řídil skrze moc jeho církev? Je-li důvod jenom v tom, že chválil člověka ze stavu rytíř- ského, můžeme snadno poznat, že ho nechválil proto, že byl toho stavu, nýbrž pro víru. A po- 29
Strana 30
něvadž pro samu víru, tedy nemůže tím přizná- vat knížatům místo ve víře Kristově, ale může jim dávat jeho velikou víru za příklad, aby oni stejně věřili jako on. Může být ještě více chválen Kornelius, člověk téhož stavu, který přijal zjevně Ducha svatého, uvěřiv kázání svatého Petra [Skut. 10.].20 Jináť je věc, je-li kdo chválen pro víru, a jiná, je-li povoláván k moci svého stavu s poučením, které přísluší k tomu úřadu; dokonce, když má svět- ská moc ve víře Kristově stejné místo s věřícím centurionem anebo může v ní míti stejnou s ním chválu. Ale k tomu tvrzení, že ony vývody jsou pod- porovány nebo potvrzovány slovy svatého Pavla, v kterých mluví o duchovním těle Kristově a o údech toho těla, dím: Je-li správné zakládat důkaz 21 o světské moci ve víře Kristově na cen- turionovi nebo na některém místě Nového zá- kona, že je ta moc třetí stránka těla Kristova pak potvrdí opravdu slova sv. Pavla, mluvící o tom těle, tento důkaz a opravdu to dokáží podle toho, co bylo dříve pověděno. Ale chtěje nejprve mluvit o tom těle, vyjme- novává apoštol duchovní věci, a chtěje, aby věděli o nich věřící, vypočítává ty duchovní dary těmito slovy: „Rozdíly jsou v milosti, ale týž Duch; rozdíly jsou v službách, ale týž Pán; rozdíly jsou ve výkonech, ale týž je Bůh, který působí ve všech všecko; ale každému bývá dán projev Ducha k užitku. Některému zajisté bývá dáno skrze Ducha slovo moudrosti, některému slovo poznání podle téhož Ducha, jinému víra v témž Duchu, jinému dar uzdravování v jednom 30
něvadž pro samu víru, tedy nemůže tím přizná- vat knížatům místo ve víře Kristově, ale může jim dávat jeho velikou víru za příklad, aby oni stejně věřili jako on. Může být ještě více chválen Kornelius, člověk téhož stavu, který přijal zjevně Ducha svatého, uvěřiv kázání svatého Petra [Skut. 10.].20 Jináť je věc, je-li kdo chválen pro víru, a jiná, je-li povoláván k moci svého stavu s poučením, které přísluší k tomu úřadu; dokonce, když má svět- ská moc ve víře Kristově stejné místo s věřícím centurionem anebo může v ní míti stejnou s ním chválu. Ale k tomu tvrzení, že ony vývody jsou pod- porovány nebo potvrzovány slovy svatého Pavla, v kterých mluví o duchovním těle Kristově a o údech toho těla, dím: Je-li správné zakládat důkaz 21 o světské moci ve víře Kristově na cen- turionovi nebo na některém místě Nového zá- kona, že je ta moc třetí stránka těla Kristova pak potvrdí opravdu slova sv. Pavla, mluvící o tom těle, tento důkaz a opravdu to dokáží podle toho, co bylo dříve pověděno. Ale chtěje nejprve mluvit o tom těle, vyjme- novává apoštol duchovní věci, a chtěje, aby věděli o nich věřící, vypočítává ty duchovní dary těmito slovy: „Rozdíly jsou v milosti, ale týž Duch; rozdíly jsou v službách, ale týž Pán; rozdíly jsou ve výkonech, ale týž je Bůh, který působí ve všech všecko; ale každému bývá dán projev Ducha k užitku. Některému zajisté bývá dáno skrze Ducha slovo moudrosti, některému slovo poznání podle téhož Ducha, jinému víra v témž Duchu, jinému dar uzdravování v jednom 30
Strana 31
Duchu, jinému činění divů, jinému proroctví, někomu rozlišování duchů, někomu rozličnost jazyků, někomu tlumočení řečí. A to všecko pů- sobí jeden a týž Duch, který rozděluje všem, jak chce; neboť jako tělo je jedno a má mnoho údů, avšak všecky údy těla jsou jedním tělem, ač je jich mnoho [tak i Kristus.“] [1. Kor. 12, 4-12.] Takto vypisuje apoštol Kristovo tělo všecko podle duchovních věcí, ale o tom těle zevně na tré přehnutém v tělesných úkonech22 nečiní žádné zmínky, že by lid takto na tré rozdělený byl tělem Kristovým, nýbrž vypočítává mnohé milosti a dary Ducha svatého, které bývají roz dílně dány svatým lidem skrze Ducha svatého, aby sobě vespolek sloužili, každý podle zvlášt- ního daru jemu daného, jako přirozené údy těla slouží sobě navzájem. Ale rozdělení křesťanského lidu na tré podle tělesných prací a podle světské moci a jiných tělesných povolání nemůže býti nazváno vpravdě tělem Kristovým, neboť pod lid takto rozdělený může býti pojat svět, mohou býti pojati pod ta- kové rozdělení na tré všichni pekelníci, velicí ne- přátelé Boha, kteří nenáleží pražádným způso- bem k tělu Kristovu. Ale ti, kdo mají ony vy- jmenované dary Ducha svatého, jsou praví údové těla Kristova a společně jedno tělo Kris- tovo. V té řeči sv. Pavla nevidím, že by podporovala nebo potvrzovala něco o světské moci ani o tom rozdělení trojího lidu, který je nazván tělem Kristovým; neboť ani sama hořejší slova sv. Pavla ani jejich smysl nemluví nic takového podle počtu trojího lidu. Jmenuje mnohé údy toho těla a jejich působnost, veskrze duchovní, 31
Duchu, jinému činění divů, jinému proroctví, někomu rozlišování duchů, někomu rozličnost jazyků, někomu tlumočení řečí. A to všecko pů- sobí jeden a týž Duch, který rozděluje všem, jak chce; neboť jako tělo je jedno a má mnoho údů, avšak všecky údy těla jsou jedním tělem, ač je jich mnoho [tak i Kristus.“] [1. Kor. 12, 4-12.] Takto vypisuje apoštol Kristovo tělo všecko podle duchovních věcí, ale o tom těle zevně na tré přehnutém v tělesných úkonech22 nečiní žádné zmínky, že by lid takto na tré rozdělený byl tělem Kristovým, nýbrž vypočítává mnohé milosti a dary Ducha svatého, které bývají roz dílně dány svatým lidem skrze Ducha svatého, aby sobě vespolek sloužili, každý podle zvlášt- ního daru jemu daného, jako přirozené údy těla slouží sobě navzájem. Ale rozdělení křesťanského lidu na tré podle tělesných prací a podle světské moci a jiných tělesných povolání nemůže býti nazváno vpravdě tělem Kristovým, neboť pod lid takto rozdělený může býti pojat svět, mohou býti pojati pod ta- kové rozdělení na tré všichni pekelníci, velicí ne- přátelé Boha, kteří nenáleží pražádným způso- bem k tělu Kristovu. Ale ti, kdo mají ony vy- jmenované dary Ducha svatého, jsou praví údové těla Kristova a společně jedno tělo Kris- tovo. V té řeči sv. Pavla nevidím, že by podporovala nebo potvrzovala něco o světské moci ani o tom rozdělení trojího lidu, který je nazván tělem Kristovým; neboť ani sama hořejší slova sv. Pavla ani jejich smysl nemluví nic takového podle počtu trojího lidu. Jmenuje mnohé údy toho těla a jejich působnost, veskrze duchovní, 31
Strana 32
která se děje skrze dary Ducha svatého, u kaž- dého údu zvláštní, jinak a jinak. Jako v přiro- zeném složení těla mají údy svornost a velikou ochotu sloužit jedny druhým vespolek, každý podle své způsobilosti, právě tak ten život Ducha svatého ve mnohých věřících, jsa rozdělením darů v každém zvláštní, spojuje v jednu vůli, v jeden rozum,23 aby působnost mnohých byla prospěchem každého z nich a zase působnost každého na prospěch všem podle daru jemu da- ného. A to v nich může působit sám onen vnitřní život Ducha svatého, přebývajícího v nich. Ale tělo a krev nemůže utužit tuto svornost a ochotu v prospěšné službě mezi dvěma lidmi ani v jedné čeledi, následují-li ducha tělesnosti a svou vlastní vůli a pyšné srdce. Dokonce již nemá takovou jednotu a společnou lásku tento trojí křesťanský lid, tělesný a plný nesvornosti, a nebude míti na věky; neboť je svět a má v sobě jen světské žádosti. Proto se nemůže doopravdy mluvit o uspořá- dání těla Kristova z takové trojice, vždyť takové rozdělení lidu na tři strany je i mezi pohany. Neboť slavnější je u nich stav knížecí“, který vykonává v tom lidu vnější a pozemskou sprave- dlnost mnohem bedlivěji než zdejší lenoši, kryji- cí se pod vírou, poněvadž udržují lid ve větší hrů- ze, pro kterou se neopovažuje žádný činiti druhé- mu křivdu. A tak pokoj a pozemská spravedlnost jsou lépe zajištěny pohanskými knížaty než tě- mito zmatenci, kryjícími se pod vírou; neboť tito nedbají vykonávat v svém lidu ještě ani takovou spravedlnost, a teprve když je obdarují, stěží se smilují.25 Také mezi pohany je robotný 32
která se děje skrze dary Ducha svatého, u kaž- dého údu zvláštní, jinak a jinak. Jako v přiro- zeném složení těla mají údy svornost a velikou ochotu sloužit jedny druhým vespolek, každý podle své způsobilosti, právě tak ten život Ducha svatého ve mnohých věřících, jsa rozdělením darů v každém zvláštní, spojuje v jednu vůli, v jeden rozum,23 aby působnost mnohých byla prospěchem každého z nich a zase působnost každého na prospěch všem podle daru jemu da- ného. A to v nich může působit sám onen vnitřní život Ducha svatého, přebývajícího v nich. Ale tělo a krev nemůže utužit tuto svornost a ochotu v prospěšné službě mezi dvěma lidmi ani v jedné čeledi, následují-li ducha tělesnosti a svou vlastní vůli a pyšné srdce. Dokonce již nemá takovou jednotu a společnou lásku tento trojí křesťanský lid, tělesný a plný nesvornosti, a nebude míti na věky; neboť je svět a má v sobě jen světské žádosti. Proto se nemůže doopravdy mluvit o uspořá- dání těla Kristova z takové trojice, vždyť takové rozdělení lidu na tři strany je i mezi pohany. Neboť slavnější je u nich stav knížecí“, který vykonává v tom lidu vnější a pozemskou sprave- dlnost mnohem bedlivěji než zdejší lenoši, kryji- cí se pod vírou, poněvadž udržují lid ve větší hrů- ze, pro kterou se neopovažuje žádný činiti druhé- mu křivdu. A tak pokoj a pozemská spravedlnost jsou lépe zajištěny pohanskými knížaty než tě- mito zmatenci, kryjícími se pod vírou; neboť tito nedbají vykonávat v svém lidu ještě ani takovou spravedlnost, a teprve když je obdarují, stěží se smilují.25 Také mezi pohany je robotný 32
Strana 33
lid, který oře a jiné práce dělá, a jsou mezi nimi kněží, kteří je svádějí od jednoho Boha, stvoři- tele všech věcí, skrze mnohé bohy, tak jako jsou i mezi námi velicí svůdcové: netoliko skrze dře- věné bohy, ale i skrze pravé řeči Boží a skrze všecku víru i skrze peklo i skrze nebe i svaté v nebi, tím vším odvracují lidi od Boha. A ne- toliko takto svádějí, nýbrž i skrze samého Boha svádějí lidi od Boha, ukazujíce ho lstivě s ně- které strany, aby ho v lidech porušili na té straně, na které by ho měli pravdivě nalézti. Poněvadž tedy mezi pohany, kteří neznají Boha, je takové trojí rozdělení v lidu, v kterém si prospívají vespolek v některých věcech, ale nejsou proto tělem Kristovým, právě tak mezi námi nejsou pro ty tělesné věci tělem Kristo- vým, když nejsou přizpůsobeni za údy Kristovy skrze dary Ducha svatého, aby každý měl v sobě život lásky k prospěchu jiných údů. Meč pánův nespojí sedláky v jednotu mysli, třebas je pod- robí pode jho jako nevolné otroky, ale rozkoš- nický stůl pánův obveselí blázna kněze, aby po- kládal pánovu přízeň za prospěch víry, protože se jeho břicho dobře pomělo u pánova stolu. To všecko není dílo těla Kristova, nýbrž kvas bezbožných a násilí na chudých. A ještě dále mluví sv. Pavel o těch údech těla Kristova a dí: »Nemůže říci oko ruce: Nepotře- buji tvých skutků“, ani zase nedí hlava nohám: „Nejste mi potřebné, ale mnohem více jsou po- třebné ty údy těla, které se zdají slabší, a ctí odíváme ty, které máme za méně čestné, a ty naše údy, které jsou neslušné, jsou odívány s větší počestností, kdežto našim slušným údům 35
lid, který oře a jiné práce dělá, a jsou mezi nimi kněží, kteří je svádějí od jednoho Boha, stvoři- tele všech věcí, skrze mnohé bohy, tak jako jsou i mezi námi velicí svůdcové: netoliko skrze dře- věné bohy, ale i skrze pravé řeči Boží a skrze všecku víru i skrze peklo i skrze nebe i svaté v nebi, tím vším odvracují lidi od Boha. A ne- toliko takto svádějí, nýbrž i skrze samého Boha svádějí lidi od Boha, ukazujíce ho lstivě s ně- které strany, aby ho v lidech porušili na té straně, na které by ho měli pravdivě nalézti. Poněvadž tedy mezi pohany, kteří neznají Boha, je takové trojí rozdělení v lidu, v kterém si prospívají vespolek v některých věcech, ale nejsou proto tělem Kristovým, právě tak mezi námi nejsou pro ty tělesné věci tělem Kristo- vým, když nejsou přizpůsobeni za údy Kristovy skrze dary Ducha svatého, aby každý měl v sobě život lásky k prospěchu jiných údů. Meč pánův nespojí sedláky v jednotu mysli, třebas je pod- robí pode jho jako nevolné otroky, ale rozkoš- nický stůl pánův obveselí blázna kněze, aby po- kládal pánovu přízeň za prospěch víry, protože se jeho břicho dobře pomělo u pánova stolu. To všecko není dílo těla Kristova, nýbrž kvas bezbožných a násilí na chudých. A ještě dále mluví sv. Pavel o těch údech těla Kristova a dí: »Nemůže říci oko ruce: Nepotře- buji tvých skutků“, ani zase nedí hlava nohám: „Nejste mi potřebné, ale mnohem více jsou po- třebné ty údy těla, které se zdají slabší, a ctí odíváme ty, které máme za méně čestné, a ty naše údy, které jsou neslušné, jsou odívány s větší počestností, kdežto našim slušným údům 35
Strana 34
není nic potřebného. Ale Bůh zařídil tělo tak, že dal hojnější poctu tomu údu, který byl od- strčen, aby nebylo roztržky v těle, nýbrž aby údy měly též vespolek jeden o druhý péči. Trpí-li v něčem jeden úd, trpí s ním všechny údy; raduje-li se jeden úd, radují se všechny údy s ním.“ [1. Kor. 12, 21-26.] V té řeči praví sv. Pavel o přirozeném těle, že má v sobě mnoho údů a že nepohrdají sebou navzájem pro rozdíly v rovnosti, nýbrž že pečují jedny o druhé a hledí si vespolek prospěti. A to mluví v podobenství, přirovnávaje k tomu du- chovní tělo Kristovo, v kterém opravdu podle své víry a lásky mohou býti mnozí jako jedno tělo, každý maje zvláštní dary Ducha svatého, aby prospěl jimi jiným údům. Zvláště zdůraz- ňuje apoštol v té řeči, že není u větších údů ošklivosti ani pohrdání k menším a opovrže- nějším údům, jako by větší údy nepotřebovaly jejich služby, nýbrž s větší poctou jsou odívány od větších. A na to klade váhu apoštol, že mají vespolek péči o sebe a že se pro jeden úd vše- chny spolu zarmoutí a trpí s ním; stejně se všechny radují při prospěchu jednoho. Poněvadž se této řeči apoštolovy užívá jako důkazu o tom těle Kristově z křesťanského lidu na tré přehnutého, totiž z pánů, z kněží a z ro- botného lidu, tu sluší měřit tuto řeč s tím tělem, zda úměrně padne jedno na druhé. O tom těle prý se tam praví, že světská moc má mečem bránit druhé dva stavy a kněží že mají učit dva druhé stavy a robotní lidé že mají pány a kněží krmit, svou prací dobývat pro ně jídlo, pití a platy. 34
není nic potřebného. Ale Bůh zařídil tělo tak, že dal hojnější poctu tomu údu, který byl od- strčen, aby nebylo roztržky v těle, nýbrž aby údy měly též vespolek jeden o druhý péči. Trpí-li v něčem jeden úd, trpí s ním všechny údy; raduje-li se jeden úd, radují se všechny údy s ním.“ [1. Kor. 12, 21-26.] V té řeči praví sv. Pavel o přirozeném těle, že má v sobě mnoho údů a že nepohrdají sebou navzájem pro rozdíly v rovnosti, nýbrž že pečují jedny o druhé a hledí si vespolek prospěti. A to mluví v podobenství, přirovnávaje k tomu du- chovní tělo Kristovo, v kterém opravdu podle své víry a lásky mohou býti mnozí jako jedno tělo, každý maje zvláštní dary Ducha svatého, aby prospěl jimi jiným údům. Zvláště zdůraz- ňuje apoštol v té řeči, že není u větších údů ošklivosti ani pohrdání k menším a opovrže- nějším údům, jako by větší údy nepotřebovaly jejich služby, nýbrž s větší poctou jsou odívány od větších. A na to klade váhu apoštol, že mají vespolek péči o sebe a že se pro jeden úd vše- chny spolu zarmoutí a trpí s ním; stejně se všechny radují při prospěchu jednoho. Poněvadž se této řeči apoštolovy užívá jako důkazu o tom těle Kristově z křesťanského lidu na tré přehnutého, totiž z pánů, z kněží a z ro- botného lidu, tu sluší měřit tuto řeč s tím tělem, zda úměrně padne jedno na druhé. O tom těle prý se tam praví, že světská moc má mečem bránit druhé dva stavy a kněží že mají učit dva druhé stavy a robotní lidé že mají pány a kněží krmit, svou prací dobývat pro ně jídlo, pití a platy. 34
Strana 35
Ale když se má díti podle toho požadavku, aby, trpí-li jeden úd, trpěli s ním všichni údové, jakýmpak právem ti údové povznešení,26 kteří meč drží, utiskují, zarmucují, bijí, vsazují do vě- zení, zatěžují robotami, poplatky a jinými vý- mysly jiné menší údy, že chodí jako uvadlí, kdežto oni jako koně obrokem krmení, sytí a odpočatí řehtají nad nimi a kněží ostře hledí jako oči v tom těle na obě strany těla, hledajíce, jak by vydřeli na nich majetek a sobě jej při- vlastnili, a obojí spolu, páni i kněží, vozí se na robotném lidu, jak sami chtějí? Ó, jak daleko jsou od slov sv. Pavla, aby trpěly všechny údy pro nouzi každého údu! Tito pláčí, když je olu- pují, vězní, obírají, a oni se smějí jejich veliké bídě. A poněvadž ti, kdo meč drží, jsou ruce v tom těle a obecný lid nohy, pohleďme, co dělají ruce nohám podle pravdy apoštolovy! Jak milé je pomyšlení na služby, které prokazují ruce no- hám, vždy je obouvajíce, aby se neporanily, ne- ozábly a nezablátily! Pakli se zablátí, ihned je ruce umývají; poraní-li se nohy, ihned je ruce obvazují a léčí a ve všem jim prokazují prospěš- nou službu. Ale tyto ruce s mečem, dobudou-li si nohy něčeho k jídlu, to na nich vydřou, aniž ty ruce dovedou co jiného prokázat těm nohám, leda že je olupují. A ty ruce drží meč! Které lé- čivo přiloží na ty nohy, ledaže z nich krve nacedí a všelijak je zkormoutí a zbijí jako dobytčata jim protivná, kterých sobě pranic neváží? Ale snad díš: „To je proto, že nemají poznání, ale když by byli poučeni, mohli by býti jiným milostivi.“ K tomu dím: Jen trvej s rozmyslem 35
Ale když se má díti podle toho požadavku, aby, trpí-li jeden úd, trpěli s ním všichni údové, jakýmpak právem ti údové povznešení,26 kteří meč drží, utiskují, zarmucují, bijí, vsazují do vě- zení, zatěžují robotami, poplatky a jinými vý- mysly jiné menší údy, že chodí jako uvadlí, kdežto oni jako koně obrokem krmení, sytí a odpočatí řehtají nad nimi a kněží ostře hledí jako oči v tom těle na obě strany těla, hledajíce, jak by vydřeli na nich majetek a sobě jej při- vlastnili, a obojí spolu, páni i kněží, vozí se na robotném lidu, jak sami chtějí? Ó, jak daleko jsou od slov sv. Pavla, aby trpěly všechny údy pro nouzi každého údu! Tito pláčí, když je olu- pují, vězní, obírají, a oni se smějí jejich veliké bídě. A poněvadž ti, kdo meč drží, jsou ruce v tom těle a obecný lid nohy, pohleďme, co dělají ruce nohám podle pravdy apoštolovy! Jak milé je pomyšlení na služby, které prokazují ruce no- hám, vždy je obouvajíce, aby se neporanily, ne- ozábly a nezablátily! Pakli se zablátí, ihned je ruce umývají; poraní-li se nohy, ihned je ruce obvazují a léčí a ve všem jim prokazují prospěš- nou službu. Ale tyto ruce s mečem, dobudou-li si nohy něčeho k jídlu, to na nich vydřou, aniž ty ruce dovedou co jiného prokázat těm nohám, leda že je olupují. A ty ruce drží meč! Které lé- čivo přiloží na ty nohy, ledaže z nich krve nacedí a všelijak je zkormoutí a zbijí jako dobytčata jim protivná, kterých sobě pranic neváží? Ale snad díš: „To je proto, že nemají poznání, ale když by byli poučeni, mohli by býti jiným milostivi.“ K tomu dím: Jen trvej s rozmyslem 35
Strana 36
na tom, že jejich úřad musí míti prospěch skrze moc, v které platí bázeň a ukrutnost; a pohne-li se kdo z nich k milosti, to jenom nesnadnými přímluvami a dary bude nakloněn k milosti, aby upustil od hněvu, nebo nějakou věcí, pro kterou hrozí, chtěje ji míti. Pakli se nakloní z dobré vůle k slitování a nebude se hrdlovat s těmi ne- moudrými lidmi, kteří milosti nerozumějí, opustí to, co měl činiti z povinnosti svého úřadu, a roz- množí pozdější žaloby, jemu podávané i na sebe. Neboť nepřinese milost prospěch u těch, kteří nejsou pod milostí, nýbrž pod bázní, a bude-li bázeň odňata, rozmnoží se žaloby z pácháni mnohé křivdy. Proto zničí moc skrze milost sama sebe a nebudou si pána vážiti, když nebu- de bíti. Jeť moc pro ty, kdo jsou bez jha Božího a nenáleží pod milost, aby byli nemoudří lidé za- strašeni skrze ukrutnou moc. A tak se musí na těch mocech splnit Písmo, že fík, vinný keř a oliva nebude kralovat, ale bodlák směle dí: „Jsem-li já králem nad vámi, vystoupiž oheň ze mne a spal vás všechny!“ [Soud. 9, 8-15.] A zase, jsou-li páni a kněží hlava jako vážení údové toho těla a obecný lid jako nohy opovrže- nější, jak mnoho schází do pravé míry podle o- něch slov, že ty údy, které jsou méně čestné, mají hojnější čest od jiných údů, které je chrání! A je-li to vpravdě tělo Kristovo, ten troji lid, tedy mají míti sedláky, pastýře a žebráky v nej- větší úctě jako nejmenší v obci. Ale daleko je od toho! Neboť těm hlaváčům27 jsou sprostní a opovržení lidé v jejich očích jako psi. Proto již ani nevědí, jakou potupu na ně vymyslit: oni jsou jim selský opar, oni búr, oni výr, oni sršeň, 36
na tom, že jejich úřad musí míti prospěch skrze moc, v které platí bázeň a ukrutnost; a pohne-li se kdo z nich k milosti, to jenom nesnadnými přímluvami a dary bude nakloněn k milosti, aby upustil od hněvu, nebo nějakou věcí, pro kterou hrozí, chtěje ji míti. Pakli se nakloní z dobré vůle k slitování a nebude se hrdlovat s těmi ne- moudrými lidmi, kteří milosti nerozumějí, opustí to, co měl činiti z povinnosti svého úřadu, a roz- množí pozdější žaloby, jemu podávané i na sebe. Neboť nepřinese milost prospěch u těch, kteří nejsou pod milostí, nýbrž pod bázní, a bude-li bázeň odňata, rozmnoží se žaloby z pácháni mnohé křivdy. Proto zničí moc skrze milost sama sebe a nebudou si pána vážiti, když nebu- de bíti. Jeť moc pro ty, kdo jsou bez jha Božího a nenáleží pod milost, aby byli nemoudří lidé za- strašeni skrze ukrutnou moc. A tak se musí na těch mocech splnit Písmo, že fík, vinný keř a oliva nebude kralovat, ale bodlák směle dí: „Jsem-li já králem nad vámi, vystoupiž oheň ze mne a spal vás všechny!“ [Soud. 9, 8-15.] A zase, jsou-li páni a kněží hlava jako vážení údové toho těla a obecný lid jako nohy opovrže- nější, jak mnoho schází do pravé míry podle o- něch slov, že ty údy, které jsou méně čestné, mají hojnější čest od jiných údů, které je chrání! A je-li to vpravdě tělo Kristovo, ten troji lid, tedy mají míti sedláky, pastýře a žebráky v nej- větší úctě jako nejmenší v obci. Ale daleko je od toho! Neboť těm hlaváčům27 jsou sprostní a opovržení lidé v jejich očích jako psi. Proto již ani nevědí, jakou potupu na ně vymyslit: oni jsou jim selský opar, oni búr, oni výr, oni sršeň, 36
Strana 37
oni chlap.28 Ba, víc hanby to než cti od počest- nějších údů29! Rovněž se ani to nesrovnává, když praví: ,aby nebylo rozdělení v těle, nýbrž vespolná péče jedněch údů o druhé“. Daleko je od kněží Pavlo- va péče o všechny: „Kdo je nemocen, abych ne- byl také já? Kdo je pohoršován, abych také já se nezapálil hanbou?“ [2. Kor. 11, 29.1 Takové oči nyní na zemi nejsou °. Obecný lid má proto odpor k obojím. Tak už ty lidi ztrýznili páni, že to, co jim mají dávat anebo v čem jich mají poslouchat, vše dělají s odporem a s reptáním. To všecko je daleko od společné rovnosti. Jsou-li takoví lidé údy těla Kristova, my je z těch nerovností nemůžeme poznat ani je za ně uznávat; aniž mohou jimi býti, když je podmín- kou31, aby nebylo rozdílu v těle, nýbrž rovnost bez panování jedněch nad druhými. Neboť to je přikázání Kristovo těm, kteří jsou údové jeho těla. Když se mezi apoštoly stal svár o to, kdo by se z nich zdál anebo měl býti větší, tu Ježíš jim řekl: „Králové pohanští panují nad svými, a ti, kteří mají nad nimi moc, nazývají se hodnostáři. Ale vy ne tak, nýbrž kdo je větší mezi vámi, buď služebníkem jiných!“ [Luk. 22, 25-26.] V tom zjevně ukázal Syn Boží, že se to hodí pro pohany a pro ten svět, v kterém lidé neznají Boha a z pýchy žádají panovat jedni nad druhými. Ale svým dí: „Vy nebudete tak jako pohané, žá- dajíce se vynášet jedni nad druhé, nýbrž poni- žujíce se v rovnosti a z pokory službou pod jiné tak, jako to ukazují údy našeho těla, že není 37
oni chlap.28 Ba, víc hanby to než cti od počest- nějších údů29! Rovněž se ani to nesrovnává, když praví: ,aby nebylo rozdělení v těle, nýbrž vespolná péče jedněch údů o druhé“. Daleko je od kněží Pavlo- va péče o všechny: „Kdo je nemocen, abych ne- byl také já? Kdo je pohoršován, abych také já se nezapálil hanbou?“ [2. Kor. 11, 29.1 Takové oči nyní na zemi nejsou °. Obecný lid má proto odpor k obojím. Tak už ty lidi ztrýznili páni, že to, co jim mají dávat anebo v čem jich mají poslouchat, vše dělají s odporem a s reptáním. To všecko je daleko od společné rovnosti. Jsou-li takoví lidé údy těla Kristova, my je z těch nerovností nemůžeme poznat ani je za ně uznávat; aniž mohou jimi býti, když je podmín- kou31, aby nebylo rozdílu v těle, nýbrž rovnost bez panování jedněch nad druhými. Neboť to je přikázání Kristovo těm, kteří jsou údové jeho těla. Když se mezi apoštoly stal svár o to, kdo by se z nich zdál anebo měl býti větší, tu Ježíš jim řekl: „Králové pohanští panují nad svými, a ti, kteří mají nad nimi moc, nazývají se hodnostáři. Ale vy ne tak, nýbrž kdo je větší mezi vámi, buď služebníkem jiných!“ [Luk. 22, 25-26.] V tom zjevně ukázal Syn Boží, že se to hodí pro pohany a pro ten svět, v kterém lidé neznají Boha a z pýchy žádají panovat jedni nad druhými. Ale svým dí: „Vy nebudete tak jako pohané, žá- dajíce se vynášet jedni nad druhé, nýbrž poni- žujíce se v rovnosti a z pokory službou pod jiné tak, jako to ukazují údy našeho těla, že není 37
Strana 38
mezi nimi žádného vyvyšování“. Nemáť zajisté vynášení a panování tohoto světa místa mezi těmi, které vede Duch pravdy jako duchovní údy těla Kristova. Proto výroky sv. Pavla, co jich tuto pronáší o duchovním těle Kristově, nemohou se shodovat s oním tělesným dělením toho trojího lidu, neboť výroky ty jsou zcela duchovního smyslu a mo- hou míti platnost toliko o svatých lidech, kteří mají dary Ducha svatého a mohou se spojit skrze lásku v pravou jednotu, aby měl každý dobrovolně sám od sebe péči o druhého, aby se s ním zarmoutil v jeho nouzi a měl jej za lepšího než sebe a byl horlivě hotov ke každé službě ji- ným. Když bude mnoho takových lidí s rozlič- nými dary Ducha svatého, ti budou tělo Kris- tovo. A při tom i to dobře bude: bude-li kdo umět kterou tělesnou práci nebo dílo, neopo- mine ani jiným posloužit tou tělesnou věcí. Ale ustanovit nad sebou tělesného pána s mečem, aby osekával okolo sebe mrtvé údy2 a jiné ná- silně utlačoval, jiné do vězení sázel, na ně se sápal, a jak by chtěl, je poroboval, toť je tak daleko od řeči sv. Pavla jako stolec Luciperův od stolce Kristova. Ale to všecko je uspořádání a rozdělení oné ženy, která sedí na šelmě3 [srov. Zjev. 17] ; ta se spojila s pozemskými králi, přisvojila si zvláštní jméno „tělo Kristovo“3« a obdržela v tom těle místo, aby seděla měkce a vozila se na tom hovadném lidu, který nazývá nohama v těle, ale sebe s pozemskými králi nazývá hla- vou a rukama, jako nejčestnějšími údy v těless Nakonec doufáme v Bohu, že odkryje to krvavé 38
mezi nimi žádného vyvyšování“. Nemáť zajisté vynášení a panování tohoto světa místa mezi těmi, které vede Duch pravdy jako duchovní údy těla Kristova. Proto výroky sv. Pavla, co jich tuto pronáší o duchovním těle Kristově, nemohou se shodovat s oním tělesným dělením toho trojího lidu, neboť výroky ty jsou zcela duchovního smyslu a mo- hou míti platnost toliko o svatých lidech, kteří mají dary Ducha svatého a mohou se spojit skrze lásku v pravou jednotu, aby měl každý dobrovolně sám od sebe péči o druhého, aby se s ním zarmoutil v jeho nouzi a měl jej za lepšího než sebe a byl horlivě hotov ke každé službě ji- ným. Když bude mnoho takových lidí s rozlič- nými dary Ducha svatého, ti budou tělo Kris- tovo. A při tom i to dobře bude: bude-li kdo umět kterou tělesnou práci nebo dílo, neopo- mine ani jiným posloužit tou tělesnou věcí. Ale ustanovit nad sebou tělesného pána s mečem, aby osekával okolo sebe mrtvé údy2 a jiné ná- silně utlačoval, jiné do vězení sázel, na ně se sápal, a jak by chtěl, je poroboval, toť je tak daleko od řeči sv. Pavla jako stolec Luciperův od stolce Kristova. Ale to všecko je uspořádání a rozdělení oné ženy, která sedí na šelmě3 [srov. Zjev. 17] ; ta se spojila s pozemskými králi, přisvojila si zvláštní jméno „tělo Kristovo“3« a obdržela v tom těle místo, aby seděla měkce a vozila se na tom hovadném lidu, který nazývá nohama v těle, ale sebe s pozemskými králi nazývá hla- vou a rukama, jako nejčestnějšími údy v těless Nakonec doufáme v Bohu, že odkryje to krvavé 38
Strana 39
tělo [srov. Nah. 3, 5], a nebude voněti jako tělo Kristovo, nýbrž zapáchat bude ohavným puchem jako tělo té veliké nevěstky, která se s celým světem snoubila a ssála z něho všechen tuk jeho skrze krvavý bok Kristův a zvýšila si rozkoš svého smilství v jeho bolestných ranách, pro- cházení v rozkošném chladue si zvolila za své potěšení v jeho trudném umdlévání, a věčné dří- mání a spaní v pekle připravila světu skrze kříž Kristův pod pláštíkem jeho víry, ukojivši svět svými jedovatinami. Nedej, Bože, na zemi pro- dloužených dní tobě, které jest na posměch nésti kříž Kristův a která si ráda děláš kuchyni své- mu břichu skrze něj! — To se praví v té druhé řeči apoštolově“7 O kněžstvu nevím, co bych tobě umírněně psal, neboť sám dávno vydáváš svědectví o kně- žích, že jejich skutky jsou nenáležité ve vašich očích. Jako na řešetě jsou prosáti skrze Písma, skrze doktory a skrze váss. Nádoba plná hněvu Božího se převrátila na jejich hlavu a snad se neomladí skrze vás jejich kořeny. Nerosťte, pro- kletí synové Kanánovi a ne Judovi°! Zahubili dědictví Boží; zahyň kořen jejich! Jako učinili Kristu a bolestem jeho, tak staň se zde životu jejich! Avšak toto dím: Když bude najednou mnoho hlasů volati, nebudou moci míti váhu, neboť smysl hlasů se ztratí v hromadném společném volání. Stejně přílišné tříštění názorů o kněžstvu znemožní soud pravdy, takže nebude snadno při- svědčit žádnému názoru o tom. Proto vždy to vyznávám, že Kristus, syn Boží, je pravý a nejvyšší kněz Nového zákona, maje 39
tělo [srov. Nah. 3, 5], a nebude voněti jako tělo Kristovo, nýbrž zapáchat bude ohavným puchem jako tělo té veliké nevěstky, která se s celým světem snoubila a ssála z něho všechen tuk jeho skrze krvavý bok Kristův a zvýšila si rozkoš svého smilství v jeho bolestných ranách, pro- cházení v rozkošném chladue si zvolila za své potěšení v jeho trudném umdlévání, a věčné dří- mání a spaní v pekle připravila světu skrze kříž Kristův pod pláštíkem jeho víry, ukojivši svět svými jedovatinami. Nedej, Bože, na zemi pro- dloužených dní tobě, které jest na posměch nésti kříž Kristův a která si ráda děláš kuchyni své- mu břichu skrze něj! — To se praví v té druhé řeči apoštolově“7 O kněžstvu nevím, co bych tobě umírněně psal, neboť sám dávno vydáváš svědectví o kně- žích, že jejich skutky jsou nenáležité ve vašich očích. Jako na řešetě jsou prosáti skrze Písma, skrze doktory a skrze váss. Nádoba plná hněvu Božího se převrátila na jejich hlavu a snad se neomladí skrze vás jejich kořeny. Nerosťte, pro- kletí synové Kanánovi a ne Judovi°! Zahubili dědictví Boží; zahyň kořen jejich! Jako učinili Kristu a bolestem jeho, tak staň se zde životu jejich! Avšak toto dím: Když bude najednou mnoho hlasů volati, nebudou moci míti váhu, neboť smysl hlasů se ztratí v hromadném společném volání. Stejně přílišné tříštění názorů o kněžstvu znemožní soud pravdy, takže nebude snadno při- svědčit žádnému názoru o tom. Proto vždy to vyznávám, že Kristus, syn Boží, je pravý a nejvyšší kněz Nového zákona, maje 39
Strana 40
přísežným právem kněžství věčné, pro něž také může na věky spasit, on, biskup budoucího dobra, stojící před obličejem Božím, vždycky jsa živ k orodování za nás. Ten, když zde přebýval v těle, posvětil kněží dvanáct a sedmdesát a dva4, a poručiv jim své stádo, které vykoupil svou krví, poslal je kázat do veškerého světa své evangelium. Oni pak naplnili svým kázáním okrsek zemský, oni s velkou lopotou v chození, v lačnění, ve vazbě, v nahotě, v postech, v mod- litbách, v lidské nepřízni, v žalářích, v ranách a v mnohém zármutku kázali, lidé chudí a pěší, bez světské moci, nehledajíce žádné záštity od světa, nýbrž skládajíce svou naději v samého Boha. Když proti nim povstali knížata a králové, místo všech štítů i pušek41 modlili se k Bohu, až se místo zatřáslo s nimi, a jsouce naplněni Du- chem svatým, kázali s důvěrou slovo Boží. [Skut. 4, 31.] A kněžská knížata i s pohany nemohli jim nic udělat, neboť složili svou naději přímo na samého Boha a dbali věrně o vedení jeho stáda; jako dobří pastýři ovcí Kristových po- ložili své životy42. Ty tedy já uznávám za pravé kněží Kristovy a potom všecky, kdo stáli v jejich šlépějích a ještě stojí a do konce budou státi. Takoví dojdou prospěchu a shromáždí užitky do života věčného. Ale ono kněžstvo, které ona nevěstka, sedící na římské stolici, porodila lehce bez bolesti, se- dic na hedvábných poduškách, a jejichž život postavila do rozmařilého užívání světa, toť jsou synové prokletí, poněvadž zneuctili Boha před jeho nepřáteli a v očích všech, kdo se mu po- smívali a jeho svatému jménu se rouhají pro 40
přísežným právem kněžství věčné, pro něž také může na věky spasit, on, biskup budoucího dobra, stojící před obličejem Božím, vždycky jsa živ k orodování za nás. Ten, když zde přebýval v těle, posvětil kněží dvanáct a sedmdesát a dva4, a poručiv jim své stádo, které vykoupil svou krví, poslal je kázat do veškerého světa své evangelium. Oni pak naplnili svým kázáním okrsek zemský, oni s velkou lopotou v chození, v lačnění, ve vazbě, v nahotě, v postech, v mod- litbách, v lidské nepřízni, v žalářích, v ranách a v mnohém zármutku kázali, lidé chudí a pěší, bez světské moci, nehledajíce žádné záštity od světa, nýbrž skládajíce svou naději v samého Boha. Když proti nim povstali knížata a králové, místo všech štítů i pušek41 modlili se k Bohu, až se místo zatřáslo s nimi, a jsouce naplněni Du- chem svatým, kázali s důvěrou slovo Boží. [Skut. 4, 31.] A kněžská knížata i s pohany nemohli jim nic udělat, neboť složili svou naději přímo na samého Boha a dbali věrně o vedení jeho stáda; jako dobří pastýři ovcí Kristových po- ložili své životy42. Ty tedy já uznávám za pravé kněží Kristovy a potom všecky, kdo stáli v jejich šlépějích a ještě stojí a do konce budou státi. Takoví dojdou prospěchu a shromáždí užitky do života věčného. Ale ono kněžstvo, které ona nevěstka, sedící na římské stolici, porodila lehce bez bolesti, se- dic na hedvábných poduškách, a jejichž život postavila do rozmařilého užívání světa, toť jsou synové prokletí, poněvadž zneuctili Boha před jeho nepřáteli a v očích všech, kdo se mu po- smívali a jeho svatému jménu se rouhají pro 40
Strana 41
jejich mnohé bláznovství. Ti nyní vylili všecky jedovatiny své matky. Ti mají nyní prospěch, upadají však do horších ještě bludů a zavádějí za sebou v bludy mnohé bez počtu. Nejsouce pečliví o stádo Boží, zlí sluhové námezdní, utekli od něho v čas pokušení a zavřeli se na hradech a v městech, strojíce boje a cedice z lidí krev. Synové nešlechetní a naplnění vší nespravedl- ností činí všecko tak jako synové nevěstky, kteří nemají studu a cti. Nezůstanou na věky v domě Božím a nebude jim kořistí stádo Boží, které vydali na rozchvácení všeliké pozemské zvěři. Ale protože ty sám znáš všecko to, co jsem pověděl, pochopíš již v krátké řeči mé mínění a to stačí ti k tomu, k čemu ho potřebuješ. Jiné- hoť nic pro tvou potřebu neumím o tom psáti, jenom toto jsem psal, projevuje ti své mínění, a toto mám z víry za pravdivé o kněžích dob- rých i zlých. Než o obecném lidu jako o třetí straně toho těla Kristova, o němž byla dříve řeč, co by on měl dělat, jsa v tom těle, ku prospěchu jiným údům toho těla, dím: Chceš-li přihlížet k tomu zvláštnímu roztřídění křesťanského lidu na tré, poznáš z toho snadno, jak se rozděluje ta třída robotného lidu“, totiž že jsou to oráči, rozliční řemeslníci, kupci, kramáři a rozliční námezdní dělníci. Ti mají pracovat a vydělávat a z té práce zaopatřovat tělesnými potřebami panstvo a kněžstvo. Je-li to správné uspořádání těla Kristova, snadno naučíš obecný lid tomu, aby usilovně pracovali a o vás kněží byli pečlivi a 41
jejich mnohé bláznovství. Ti nyní vylili všecky jedovatiny své matky. Ti mají nyní prospěch, upadají však do horších ještě bludů a zavádějí za sebou v bludy mnohé bez počtu. Nejsouce pečliví o stádo Boží, zlí sluhové námezdní, utekli od něho v čas pokušení a zavřeli se na hradech a v městech, strojíce boje a cedice z lidí krev. Synové nešlechetní a naplnění vší nespravedl- ností činí všecko tak jako synové nevěstky, kteří nemají studu a cti. Nezůstanou na věky v domě Božím a nebude jim kořistí stádo Boží, které vydali na rozchvácení všeliké pozemské zvěři. Ale protože ty sám znáš všecko to, co jsem pověděl, pochopíš již v krátké řeči mé mínění a to stačí ti k tomu, k čemu ho potřebuješ. Jiné- hoť nic pro tvou potřebu neumím o tom psáti, jenom toto jsem psal, projevuje ti své mínění, a toto mám z víry za pravdivé o kněžích dob- rých i zlých. Než o obecném lidu jako o třetí straně toho těla Kristova, o němž byla dříve řeč, co by on měl dělat, jsa v tom těle, ku prospěchu jiným údům toho těla, dím: Chceš-li přihlížet k tomu zvláštnímu roztřídění křesťanského lidu na tré, poznáš z toho snadno, jak se rozděluje ta třída robotného lidu“, totiž že jsou to oráči, rozliční řemeslníci, kupci, kramáři a rozliční námezdní dělníci. Ti mají pracovat a vydělávat a z té práce zaopatřovat tělesnými potřebami panstvo a kněžstvo. Je-li to správné uspořádání těla Kristova, snadno naučíš obecný lid tomu, aby usilovně pracovali a o vás kněží byli pečlivi a 41
Strana 42
o městské žoldnéře, kteří hájí zákon Boží: na- večer, vyjíždějíce z města, navštěvují selské truhly a krávy, nebo s čímkoli se potkají. Horliví to milovníci zákona Božího, nemohou strpět ani kousku sýra, kde se ho jen doberou! Ale já, doufaje v Boha, do své smrti nepři- pustím tento názor o těle Kristově, abych jej chtěl uznat za správný a abych tak neskromný dvojí lid oddělil a vložil na bedra obecnému lidu, aby se na něm vozili, jak by sami chtěli, a ještě se za lepší pokládali v těle Kristově než ten o- becný lid, na kterém se vozí, podrobivše si jej ne jako údy svého těla, nýbrž jako hovada, na nichž jim nezáleží, jestliže je ztrhají. Ale je zjevno, že se pro tu příčinu rozšířilo náramné množství rozličného kněžstva a pan- stva, že všichni chtějí být pány, panoši, žoldnéři. Neboť snadno je na tlustých koních jezdit, hro- zit a hrdě mluvit, sprostným lidem nadávat chlapů a výrů, jako lípu je odřít a po hlavě bíti a ustavičně hojně jísti a píti dobře a nej- lepší věci, lenošit, toulat se s místa na místo, bez užitku daremné řeči vésti a rozličné hříchy beze studu páchat. Příliš se rozmnožili takovi darmožrouti“ všude po hradech a po městech, a ti buď skrze moc činí násilí obecnému lidu nebo berou platy a doma mají z toho dobré ži- vobytí, hodují a vedou za to zahálčivý život. Aby tedy platilo křesťanům jako víra, že se lidé rozdělují na tré, a pokládat to nerovné roz- dělení za tělo Kristovo a nadělat pánů jedněch nad druhými, kteří by je utiskovali a činili jim násilí a přece byli pokládáni za údy jednoho 42
o městské žoldnéře, kteří hájí zákon Boží: na- večer, vyjíždějíce z města, navštěvují selské truhly a krávy, nebo s čímkoli se potkají. Horliví to milovníci zákona Božího, nemohou strpět ani kousku sýra, kde se ho jen doberou! Ale já, doufaje v Boha, do své smrti nepři- pustím tento názor o těle Kristově, abych jej chtěl uznat za správný a abych tak neskromný dvojí lid oddělil a vložil na bedra obecnému lidu, aby se na něm vozili, jak by sami chtěli, a ještě se za lepší pokládali v těle Kristově než ten o- becný lid, na kterém se vozí, podrobivše si jej ne jako údy svého těla, nýbrž jako hovada, na nichž jim nezáleží, jestliže je ztrhají. Ale je zjevno, že se pro tu příčinu rozšířilo náramné množství rozličného kněžstva a pan- stva, že všichni chtějí být pány, panoši, žoldnéři. Neboť snadno je na tlustých koních jezdit, hro- zit a hrdě mluvit, sprostným lidem nadávat chlapů a výrů, jako lípu je odřít a po hlavě bíti a ustavičně hojně jísti a píti dobře a nej- lepší věci, lenošit, toulat se s místa na místo, bez užitku daremné řeči vésti a rozličné hříchy beze studu páchat. Příliš se rozmnožili takovi darmožrouti“ všude po hradech a po městech, a ti buď skrze moc činí násilí obecnému lidu nebo berou platy a doma mají z toho dobré ži- vobytí, hodují a vedou za to zahálčivý život. Aby tedy platilo křesťanům jako víra, že se lidé rozdělují na tré, a pokládat to nerovné roz- dělení za tělo Kristovo a nadělat pánů jedněch nad druhými, kteří by je utiskovali a činili jim násilí a přece byli pokládáni za údy jednoho 42
Strana 43
těla s oněmi, které utlačují, to přenechejme po- hanům, ale ve víře Kristově a v jeho duchovním těle nebude to mít na věky místa. Z téže příčiny co mnichů všech možných ba- rev se rozmnožilo, co kanovníkůa, křižovníků, řeholníků, a co jest jiných všech kněží skrze to, kteří jako páni rozkošnicky jedí a pijí, mnohými a drahými rouchy se odívají, vysoké domy a pěkné pokoje si zařizují a zahálejí! To všecko si opatřují z krvavých mozolů robotné obce, dobývajíce toho na obci skrze mnohé vymyšlené lži, ne jako na údech jednoho společného těla, ale jako na psech, kteří jsou jim jen na po- směch. Proto já nemíním dále potvrzovat takové po- pletené názory o těle Kristově. Neboť sv. Pavel nerozeznává tělo Kristovo podle takových těles- ných zvláštností, nýbrž podle rozmanitých darů Ducha svatého k společnému poslušenství mno- hých údů toho těla skrze tyto dary, a tito údové mají známost svého Boha, bojí se ho a zachová- vají spravedlnost k Bohu i k bližnímu v tělesných věcech i duchovních. A takoví, kteroukoliv tě- lesnou práci dělají, dělají ji k užitku všem. Po- něvadž mají jednoho Ducha svatého v rozděle- ných darech společně všichni, jsou arci jedné práce tělesné4 účastni takoví mnozí. Ale sv. Pa- vel, když mluví o tělesné práci, nijak nerozka- zuje, aby si duchovní kněží zasedli na obec ro- botnou a páni aby seděli na robotnících jako neužiteční trubci mezi včelami, projídajíce a pro- píjejíce jejich námahu. Proto neodpírá sice hod- ným kazatelům, aby nepřijímali potřebné věci, ale, dávaje sám sebe za vzor jiným, dí: „Neuží- 43
těla s oněmi, které utlačují, to přenechejme po- hanům, ale ve víře Kristově a v jeho duchovním těle nebude to mít na věky místa. Z téže příčiny co mnichů všech možných ba- rev se rozmnožilo, co kanovníkůa, křižovníků, řeholníků, a co jest jiných všech kněží skrze to, kteří jako páni rozkošnicky jedí a pijí, mnohými a drahými rouchy se odívají, vysoké domy a pěkné pokoje si zařizují a zahálejí! To všecko si opatřují z krvavých mozolů robotné obce, dobývajíce toho na obci skrze mnohé vymyšlené lži, ne jako na údech jednoho společného těla, ale jako na psech, kteří jsou jim jen na po- směch. Proto já nemíním dále potvrzovat takové po- pletené názory o těle Kristově. Neboť sv. Pavel nerozeznává tělo Kristovo podle takových těles- ných zvláštností, nýbrž podle rozmanitých darů Ducha svatého k společnému poslušenství mno- hých údů toho těla skrze tyto dary, a tito údové mají známost svého Boha, bojí se ho a zachová- vají spravedlnost k Bohu i k bližnímu v tělesných věcech i duchovních. A takoví, kteroukoliv tě- lesnou práci dělají, dělají ji k užitku všem. Po- něvadž mají jednoho Ducha svatého v rozděle- ných darech společně všichni, jsou arci jedné práce tělesné4 účastni takoví mnozí. Ale sv. Pa- vel, když mluví o tělesné práci, nijak nerozka- zuje, aby si duchovní kněží zasedli na obec ro- botnou a páni aby seděli na robotnících jako neužiteční trubci mezi včelami, projídajíce a pro- píjejíce jejich námahu. Proto neodpírá sice hod- ným kazatelům, aby nepřijímali potřebné věci, ale, dávaje sám sebe za vzor jiným, dí: „Neuží- 43
Strana 44
vali jsme tohoto svého práva, abychom, berouce, nepoložili překážku evangeliu Kristovu.“ [1. Kor- 9, 12.] Jinde zase dí k věřícím: „Nerušili jsme pokoj mezi vámi ani jsme nejedli zadarmo chleba od někoho z vás, nýbrž v práci a v lopotě ve dne v noci jsme dělali, abychom nebyli na obtíž ni- komu z vás, ale abychom vám dali sami sebe za příklad, abyste nás následovali.“ [2. Tes. 3, 7- 10.] To znamená, že to vše apoštol sice říká, aby ti, kdo evangelium káží, byli z evangelia živi, avšak nepokládá za nejlepší, aby brali za kázání tělesné potřeby od těch, kterým káži evangelium, nýbrž, připojiv tři příčiny, dí: „Dě lali jsme ve dne v noci.“ Předně z té příčiny, že nechtěli, berouce, položit překážku evangeliu Kristovu, aby někdo neřekl, že pro tělesné jídlo káží evangelium, takže by se zlehčilo kázání e- vangelia; za druhé proto, aby nebyli nikomu na obtíž, berouce od něho tělesné potřeby; za třetí, aby zůstavili dobrý příklad těm, kterým kázali evangelium, horlivou prací ve dne v noci, aby jiní po jejich příkladu horlivěji pracovali a udě- lovali z toho těm, kdo nemají a nemohou míti. V té řeči tedy užívá apoštol opatrnosti, ohlí- žeje se na všecky strany, co by bylo nejlepšího evangeliu i těm, kterým je kázal. Odplatu v nebi za kázání evangelia si cenil výše než tělesné potřeby a zvláště se bál toho, aby nepoložil pře- kážku evangeliu ani tím, že by něco přijal, neboť si více cenil evangelium než svůj tělesný život. Ale kdyby jej bylo vybízelo jeho břicho kázat, byl by hledal, aby nepoložil překážku svému břichu, a byl by řekl: „Poproste Boha za milost pánovu, ať zve vždy k obědu! 44
vali jsme tohoto svého práva, abychom, berouce, nepoložili překážku evangeliu Kristovu.“ [1. Kor- 9, 12.] Jinde zase dí k věřícím: „Nerušili jsme pokoj mezi vámi ani jsme nejedli zadarmo chleba od někoho z vás, nýbrž v práci a v lopotě ve dne v noci jsme dělali, abychom nebyli na obtíž ni- komu z vás, ale abychom vám dali sami sebe za příklad, abyste nás následovali.“ [2. Tes. 3, 7- 10.] To znamená, že to vše apoštol sice říká, aby ti, kdo evangelium káží, byli z evangelia živi, avšak nepokládá za nejlepší, aby brali za kázání tělesné potřeby od těch, kterým káži evangelium, nýbrž, připojiv tři příčiny, dí: „Dě lali jsme ve dne v noci.“ Předně z té příčiny, že nechtěli, berouce, položit překážku evangeliu Kristovu, aby někdo neřekl, že pro tělesné jídlo káží evangelium, takže by se zlehčilo kázání e- vangelia; za druhé proto, aby nebyli nikomu na obtíž, berouce od něho tělesné potřeby; za třetí, aby zůstavili dobrý příklad těm, kterým kázali evangelium, horlivou prací ve dne v noci, aby jiní po jejich příkladu horlivěji pracovali a udě- lovali z toho těm, kdo nemají a nemohou míti. V té řeči tedy užívá apoštol opatrnosti, ohlí- žeje se na všecky strany, co by bylo nejlepšího evangeliu i těm, kterým je kázal. Odplatu v nebi za kázání evangelia si cenil výše než tělesné potřeby a zvláště se bál toho, aby nepoložil pře- kážku evangeliu ani tím, že by něco přijal, neboť si více cenil evangelium než svůj tělesný život. Ale kdyby jej bylo vybízelo jeho břicho kázat, byl by hledal, aby nepoložil překážku svému břichu, a byl by řekl: „Poproste Boha za milost pánovu, ať zve vždy k obědu! 44
Strana 45
Z těch řeči možno poznat, že apoštolové neu- spořádali v tom obec jako části těla Kristova, nýbrž že sami apoštolové také jiným sloužili těmi tělesnými věcmi, vydělávajíce si na ně, ale nechtěli za to službu celé obce, i když mohli někdy od jednotlivce užívat toho nezávazně z lásky. Avšak nenazvali po této stránce obecný lid nohama, aby je nosil v službě, nýbrž sami byli v tom nohama jiným jako menší. Ale dělníky poučuje apoštol i o tom, aby pra- covali svýma rukama, a dí: „Neboť když jsme byli ještě u vás, to jsme vám zvěstovali, nechce-li kdo pracovat, aby nejedl, neboť slyšeli jsme, že někteří mezi vámi žijí nepořádně, nic nedělají, ale zahálčivě" si vedou.“ [2. Tes. 3, 10-11.] Ty, kteří byli tělem Kristovým, učí, aby praco- vali, a nechtějí-li pracovat, aby nejedli. Nechce, aby byli mezi nimi zahaleči jako dvořané, kteří nemají nic na práci, jen lenošit a toulat se. Ale jistě by neřekl takovým: „Vy máte rytířské věci hledat a pravdu bránit.“ Také je učí, co mají dělat, řka: „Kdo kradl, již nekraď, ale raději přičiňuj se svýma rukama o to, co je dobré, abys měl z čeho dávat potřeby nuzným!“ [Efez. 4, 28.] A takový názor mám za správný, aby se ti, kteří jsou praví údové těla Kristova, jsouce o tom ujištění skrze dary Ducha svatého a skrze zjevnou spravedlnost, zvěstovanou v zákoně Kristově, učili těm tělesným pracím, které jsou dobré, netoliko proto, aby opatřovali ze své práce tělesnými potřebami takové zvláštní zahálčivé stavy, nýbrž aby to z lásky činili všem nuzným, jako praví údové toho těla, v němž trpí všichni s tím údem, který je lačný nebo nahý, a aby 15
Z těch řeči možno poznat, že apoštolové neu- spořádali v tom obec jako části těla Kristova, nýbrž že sami apoštolové také jiným sloužili těmi tělesnými věcmi, vydělávajíce si na ně, ale nechtěli za to službu celé obce, i když mohli někdy od jednotlivce užívat toho nezávazně z lásky. Avšak nenazvali po této stránce obecný lid nohama, aby je nosil v službě, nýbrž sami byli v tom nohama jiným jako menší. Ale dělníky poučuje apoštol i o tom, aby pra- covali svýma rukama, a dí: „Neboť když jsme byli ještě u vás, to jsme vám zvěstovali, nechce-li kdo pracovat, aby nejedl, neboť slyšeli jsme, že někteří mezi vámi žijí nepořádně, nic nedělají, ale zahálčivě" si vedou.“ [2. Tes. 3, 10-11.] Ty, kteří byli tělem Kristovým, učí, aby praco- vali, a nechtějí-li pracovat, aby nejedli. Nechce, aby byli mezi nimi zahaleči jako dvořané, kteří nemají nic na práci, jen lenošit a toulat se. Ale jistě by neřekl takovým: „Vy máte rytířské věci hledat a pravdu bránit.“ Také je učí, co mají dělat, řka: „Kdo kradl, již nekraď, ale raději přičiňuj se svýma rukama o to, co je dobré, abys měl z čeho dávat potřeby nuzným!“ [Efez. 4, 28.] A takový názor mám za správný, aby se ti, kteří jsou praví údové těla Kristova, jsouce o tom ujištění skrze dary Ducha svatého a skrze zjevnou spravedlnost, zvěstovanou v zákoně Kristově, učili těm tělesným pracím, které jsou dobré, netoliko proto, aby opatřovali ze své práce tělesnými potřebami takové zvláštní zahálčivé stavy, nýbrž aby to z lásky činili všem nuzným, jako praví údové toho těla, v němž trpí všichni s tím údem, který je lačný nebo nahý, a aby 15
Strana 46
proto ještě tím více dělali to, co dobrého je. Neboť jako údy těla mají zachovávat k jiným údům pravou lásku a spravedlnost, aby každý úd, jako sobě dobré žádá, také sám činil jiným, tak tedy má člověk dělat to, co dobrého je, aby opravdu každému prospěl svou prací a v ničem ho neoklamal. Když to bude chodit podle tohoto naučení, tu nebude žádný úd Kristův konat žádné práce marné, zlé a škodlivé, na škodu neb s oklamá- ním svých bližních, nebude nic prodávat ani ku- povat, jsa ovládán při obchodování jako lako- mec zlou zištností a vychvaluje vymyšlenými a mnohými řečmi to, co prodává, se zaklínáním i s přísahami, aby umluvil svou řečí toho,8 kdo u něho kupuje a haní to, co sám u něho kupuje, nýbrž bude si více cenit bratra než hmotný zisk, vždy i při obchodování maje ho v lásce jako pravý úd Kristův, který neslídí po pozemských věcech, nýbrž žádá si věci nebeské a vždy volí raději svou škodu než škodu jiných. Ale tomu na tré přehnutému tělu, z něhož se dvě strany vozí na třetí, dovoluje se kupectví, kramářství a jiné shánění zisku, které je zjevné lakomství a zakryté lichvaření, též rozličná škodlivá řemesla, kde se jen marnost pro oko ukazuje v barvách, v krojích a v ozdobách a na oklamání oči nemoudrých lidí.“ A při čepování rozličných nápojů co je zlostí a šizení v tom těle! Neb když se tělo trojího lidu uzavře v Praze, kde není na dálku tří mil od Prahy statků a vsí, a třetí strana z pohanského kraje5 se přestěho- vala k obraně pravdy s mnohými oděnci a mno- ho kněží s mistry, a obecného lidu teprve mnoho, 46
proto ještě tím více dělali to, co dobrého je. Neboť jako údy těla mají zachovávat k jiným údům pravou lásku a spravedlnost, aby každý úd, jako sobě dobré žádá, také sám činil jiným, tak tedy má člověk dělat to, co dobrého je, aby opravdu každému prospěl svou prací a v ničem ho neoklamal. Když to bude chodit podle tohoto naučení, tu nebude žádný úd Kristův konat žádné práce marné, zlé a škodlivé, na škodu neb s oklamá- ním svých bližních, nebude nic prodávat ani ku- povat, jsa ovládán při obchodování jako lako- mec zlou zištností a vychvaluje vymyšlenými a mnohými řečmi to, co prodává, se zaklínáním i s přísahami, aby umluvil svou řečí toho,8 kdo u něho kupuje a haní to, co sám u něho kupuje, nýbrž bude si více cenit bratra než hmotný zisk, vždy i při obchodování maje ho v lásce jako pravý úd Kristův, který neslídí po pozemských věcech, nýbrž žádá si věci nebeské a vždy volí raději svou škodu než škodu jiných. Ale tomu na tré přehnutému tělu, z něhož se dvě strany vozí na třetí, dovoluje se kupectví, kramářství a jiné shánění zisku, které je zjevné lakomství a zakryté lichvaření, též rozličná škodlivá řemesla, kde se jen marnost pro oko ukazuje v barvách, v krojích a v ozdobách a na oklamání oči nemoudrých lidí.“ A při čepování rozličných nápojů co je zlostí a šizení v tom těle! Neb když se tělo trojího lidu uzavře v Praze, kde není na dálku tří mil od Prahy statků a vsí, a třetí strana z pohanského kraje5 se přestěho- vala k obraně pravdy s mnohými oděnci a mno- ho kněží s mistry, a obecného lidu teprve mnoho, 46
Strana 47
když pak to veliké tělo potřebuje mnoho jídla a pití a obecný lid musí to vše nakrmit a není kde jinde co vzíti, musí všichni jenom jedni na dru- hých s mečem zisk hledat a tak pracovat, nepo- ctivě kupčit, na trzích prodávat5i, nápoje čepovat, a jak jen kdo na kom může vydělávat, jen aby mohl obecný lid všecky nasytit. Neboť náramné množství žroutů má Praha; vždyť vedou válku 52 o pravdu Boží. Právě tak i v jiných místech je plno té ne- spravedlnosti, neboť všude vedou války a jsou obtíženi břemeny. Určovat úkol těla Kristova takovým způsobem skrze naučení Písem zna- mená proto zavádět svět do víry Kristovy nebo nastrojit běh světských věcí skrze Písma, jako by se tím sloužilo křesťanskému zákonu. Neboť je-li takový trojí lid položen v místě, tu již mu- sí i město pomýšlet na to, aby je někteří bráni- li z povinnosti, někteří aby dělali příkopy a zdi a někteří je v noci střežili. A tomu musí učit kněz, aby to šlo v pořádku, neboť jsou-li údové jednoho těla, kněz má z povinnosti učit tomu, jak si mají jiní údové vespolek svorně pomáhat ve všem, co přísluší k obraně pravdy. Ale já k tomu dím, že činí-li se tak, znamená to napomáhat světu pod záštitou víry a svět na- zývat vírou, a tak úplně víru zaplétat, když je svět do ní vměšován, aby se nemohlo pro tu pří- činu již ani poznat, co je svět a co je víra. Neboť taková svornost v těchto věcech je k obraně tě- lesné. Mezi pohany trvá dokonaleji než mezi tě- mito zatemnělými křesťany, a přece se tam nic nejmenuje pro tu svornost tělem Kristovým. 47
když pak to veliké tělo potřebuje mnoho jídla a pití a obecný lid musí to vše nakrmit a není kde jinde co vzíti, musí všichni jenom jedni na dru- hých s mečem zisk hledat a tak pracovat, nepo- ctivě kupčit, na trzích prodávat5i, nápoje čepovat, a jak jen kdo na kom může vydělávat, jen aby mohl obecný lid všecky nasytit. Neboť náramné množství žroutů má Praha; vždyť vedou válku 52 o pravdu Boží. Právě tak i v jiných místech je plno té ne- spravedlnosti, neboť všude vedou války a jsou obtíženi břemeny. Určovat úkol těla Kristova takovým způsobem skrze naučení Písem zna- mená proto zavádět svět do víry Kristovy nebo nastrojit běh světských věcí skrze Písma, jako by se tím sloužilo křesťanskému zákonu. Neboť je-li takový trojí lid položen v místě, tu již mu- sí i město pomýšlet na to, aby je někteří bráni- li z povinnosti, někteří aby dělali příkopy a zdi a někteří je v noci střežili. A tomu musí učit kněz, aby to šlo v pořádku, neboť jsou-li údové jednoho těla, kněz má z povinnosti učit tomu, jak si mají jiní údové vespolek svorně pomáhat ve všem, co přísluší k obraně pravdy. Ale já k tomu dím, že činí-li se tak, znamená to napomáhat světu pod záštitou víry a svět na- zývat vírou, a tak úplně víru zaplétat, když je svět do ní vměšován, aby se nemohlo pro tu pří- činu již ani poznat, co je svět a co je víra. Neboť taková svornost v těchto věcech je k obraně tě- lesné. Mezi pohany trvá dokonaleji než mezi tě- mito zatemnělými křesťany, a přece se tam nic nejmenuje pro tu svornost tělem Kristovým. 47
Strana 48
POZNÁMKY. 1) Dělení církve na tři společenské třídy, na stav kněžský a panský a na dělný (robotný) lid, bylo dáno samou strukturou středověké společnosti a zakládá se na papežské zásadě dvojího meče, duchovního, kte- rým vládne kněžstvo, a hmotného, který přísluší moci světské. Základní myšlenka takového rozčlenění církve se ozývá již u Bertholda Řezenského (v 13. stol.). U nás přijímá je Matěj z Janova (v druhé pol. 14. stol.), zná je a zpracoval Tomáš ze Štítného (1331—1401) v traktátě „Jak se zdejší stavové lidští podobají andělským kůrům.“ (Jsou tři stavy na zemi: stav duchovní, stav světských pánů a stav obecných dělných lidí. Řád duchovní má učit, panský bránit, dělný živit.) Podobně ve „Zjevení svaté Brigity“. Běžným bylo toto rozlišování tří stavů v hu- sitské době. Opíralo se o autoritu anglického re- formátora Viklefa (1324—1384). Husovi je církev sbor z panstva, z žákovstva (kněží) a z těžařův (sedláků). Právě tak táborský manifest z r. 1431 rozeznává tři části církve bojující: kněží, světské pány a obecný lid, rozdělující se podle řemesel a prací, a vymezuje jim úkoly podobně jako Viklef, Chelčic- kým citovaný. Proti Viklefovu názoru o trojím lidu a o mocech obrací Chelčický výslovně své námítky. Štít- ného nejmenuje, ale protichůdnost Chelčického a Štítného je tu duchovně i sociologicky příznačná. 2) „dáti cestu u víře Kristově s boji, pomstami...“ 3) Naráží se zde na podobenství v Písmě Starého zákona (Soud. 9, 8-15), z něhož Chelčický na jiném místě cituje. Stromy volily si krále. Oliva, fík a vinná réva odmítly. Naposledy vyzvaly stromy bodlák, aby jim kraloval. I odpověděl bodlák: „Jestliže v pravdě 48
POZNÁMKY. 1) Dělení církve na tři společenské třídy, na stav kněžský a panský a na dělný (robotný) lid, bylo dáno samou strukturou středověké společnosti a zakládá se na papežské zásadě dvojího meče, duchovního, kte- rým vládne kněžstvo, a hmotného, který přísluší moci světské. Základní myšlenka takového rozčlenění církve se ozývá již u Bertholda Řezenského (v 13. stol.). U nás přijímá je Matěj z Janova (v druhé pol. 14. stol.), zná je a zpracoval Tomáš ze Štítného (1331—1401) v traktátě „Jak se zdejší stavové lidští podobají andělským kůrům.“ (Jsou tři stavy na zemi: stav duchovní, stav světských pánů a stav obecných dělných lidí. Řád duchovní má učit, panský bránit, dělný živit.) Podobně ve „Zjevení svaté Brigity“. Běžným bylo toto rozlišování tří stavů v hu- sitské době. Opíralo se o autoritu anglického re- formátora Viklefa (1324—1384). Husovi je církev sbor z panstva, z žákovstva (kněží) a z těžařův (sedláků). Právě tak táborský manifest z r. 1431 rozeznává tři části církve bojující: kněží, světské pány a obecný lid, rozdělující se podle řemesel a prací, a vymezuje jim úkoly podobně jako Viklef, Chelčic- kým citovaný. Proti Viklefovu názoru o trojím lidu a o mocech obrací Chelčický výslovně své námítky. Štít- ného nejmenuje, ale protichůdnost Chelčického a Štítného je tu duchovně i sociologicky příznačná. 2) „dáti cestu u víře Kristově s boji, pomstami...“ 3) Naráží se zde na podobenství v Písmě Starého zákona (Soud. 9, 8-15), z něhož Chelčický na jiném místě cituje. Stromy volily si krále. Oliva, fík a vinná réva odmítly. Naposledy vyzvaly stromy bodlák, aby jim kraloval. I odpověděl bodlák: „Jestliže v pravdě 48
Strana 49
beřete mne sobě za krále, pojďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry libánské.“ V rukopisném textu je „trn“, bodlák podle Kralické bible; tohoto výrazu užil také Chelčic- ký v Síti víry. 4) „moc světa v tom řídí, což jediné v tom skrze svědky bude ujištěno, k tomu, aby konec vzalo, mocí připudí, ješto jest to... 5) „jsa podnesen pod jméno jedné víry Kristovy.“ 6) Celý tento odstavec ironisuje neúčinnost čtvrtého článku ze čtyř pražských artikulů o stavování hříchů. Chelčický i v tom vidí násilí. Nadto staví proti sobě horlivost pohanských vládců v potlačování zlořádů a netečnost křesťanských pánů. Tak třeba rozumět vě- tám: „Neboť oni (t. j. pohanští páni) nemeškají zlé činy potlačovati, ale tento (křesťanský pán) sotva někoho do klády vsadí.“ (Srovn. pozn. 50.) 7) „vínu, kteréž kvasnice něco drží ode dna na zemi, ale víno čisté vštěpuje se skrze víru“. 8) „ustavil sobě . . . pod věrú Kristovú.“ Podobně se vyskytují i dále výrazy: „pod vieru po- dešly sú“, „pod věrú stála“, „pod vieru přijata“ a pod. které bylo třeba různě rozvésti. 9) R. 313 dovolil římský císař Konstantin de- kretem milánským svobodné vyznávání křesťanství a dal se pokřtít. Celý středověk věřil, že Konstantin pro- půjčil římskému papeži Silvestrovi světské pan- ství. Darovací listina však se ukázala padělkem z VIII. stol. V této donaci byl spatřován zárodek zkázy církve. Stala se tedy účinnou zbraní odpůrců papežství. K nim se přidružuje i Chelčický. Papežství zradilo čistou víru Kristovu. V římském papeži viděly zneklidněné duše vtěleného Antikrista, velkého odpůrce Kristova, jenž se měl objevit před druhým příchodem Kristo- vým. Již předchůdcové husitství Milíč a Matěj z Janova spatřovali v rozvrácených poměrech cír- kevních dílo Antikristovo. Podobně běžným se stalo o- značování římského papežství jako velké nevěstky, na základě Janova Zjevení kap. 17. 10) Tak učil Viklef. Viz pozn. 14. 49
beřete mne sobě za krále, pojďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry libánské.“ V rukopisném textu je „trn“, bodlák podle Kralické bible; tohoto výrazu užil také Chelčic- ký v Síti víry. 4) „moc světa v tom řídí, což jediné v tom skrze svědky bude ujištěno, k tomu, aby konec vzalo, mocí připudí, ješto jest to... 5) „jsa podnesen pod jméno jedné víry Kristovy.“ 6) Celý tento odstavec ironisuje neúčinnost čtvrtého článku ze čtyř pražských artikulů o stavování hříchů. Chelčický i v tom vidí násilí. Nadto staví proti sobě horlivost pohanských vládců v potlačování zlořádů a netečnost křesťanských pánů. Tak třeba rozumět vě- tám: „Neboť oni (t. j. pohanští páni) nemeškají zlé činy potlačovati, ale tento (křesťanský pán) sotva někoho do klády vsadí.“ (Srovn. pozn. 50.) 7) „vínu, kteréž kvasnice něco drží ode dna na zemi, ale víno čisté vštěpuje se skrze víru“. 8) „ustavil sobě . . . pod věrú Kristovú.“ Podobně se vyskytují i dále výrazy: „pod vieru po- dešly sú“, „pod věrú stála“, „pod vieru přijata“ a pod. které bylo třeba různě rozvésti. 9) R. 313 dovolil římský císař Konstantin de- kretem milánským svobodné vyznávání křesťanství a dal se pokřtít. Celý středověk věřil, že Konstantin pro- půjčil římskému papeži Silvestrovi světské pan- ství. Darovací listina však se ukázala padělkem z VIII. stol. V této donaci byl spatřován zárodek zkázy církve. Stala se tedy účinnou zbraní odpůrců papežství. K nim se přidružuje i Chelčický. Papežství zradilo čistou víru Kristovu. V římském papeži viděly zneklidněné duše vtěleného Antikrista, velkého odpůrce Kristova, jenž se měl objevit před druhým příchodem Kristo- vým. Již předchůdcové husitství Milíč a Matěj z Janova spatřovali v rozvrácených poměrech cír- kevních dílo Antikristovo. Podobně běžným se stalo o- značování římského papežství jako velké nevěstky, na základě Janova Zjevení kap. 17. 10) Tak učil Viklef. Viz pozn. 14. 49
Strana 50
11) „muož poznáno býti těžké zapletenie u víře v tom, že což moc činí vedlé své dostatečnosti v obec- ních národech, ješto kromě víry . . . jsú, co činí, té moci počísti plnost víry Kristovy, aby . . . 12) „odměří-li všecka diela moci zákon jeho.“ 13) „aby strašidlo a jeho moci s mečem skrze zá- kon Kristuov na hrdlo věrných vložil.“ 14) Místo to je z Viklefova Dialogu. Mistr Jakoubek ze Stříbra přeložil je takto: „Dru- há stránka mé cierkve rytěřujície jsú páni zemští, jakožto jsú (= totiž) králové, kniežata, rytieři a panošě, kteřížto mají býti náměstci božstvie Jesu Krista. Ale kněz, ješto má zvláště v pokoře a chu- době prospievati, jest náměstek člověčenstvie pána Jesu Krista. A tak ti páni světští mocí od Boha pójčenů a rozumně spravenú mají zákona Božieho brániti. 15) Počátkem boje o zákon Boží je veliký rok 1420, památný porážkou první křižácké výpravy proti hu- sitům na hoře Vítkově (14. července) a u Vyšehradu (1. listopadu). Český národ se vítězně vzepjal k od- boji proti oběma světovým mocnostem: papeži a cí- saři na obranu duchovních hodnot. (Srov. úvod.) 16) Apoštol Pavel mluví na několika místech epiš- tol o církvi jako duchovním těle Kristově. Základní místo je v listě 1. Kor. 12, 4-21. Chelčický užil již výše tohoto obrazného označení. Dělení církve na trojí lid však odporuje duchovnímu pojetí Kristova těla a vzájemnosti jeho údů, jak spisovatel ještě níže vy- vozuje z listu apoštolova. 17) Týká se uzdravení služebníka centurionova (setníkova) v Kafarnaum (Luk. 7, 1.10). Římský cen- turio byl však jen poddůstojník, velitel čety. „Sto rytieřuov“ nejsou rytíři v pozdějším smyslu toho slova, nýbrž prostí jezdci. 18) „tohoť nepojíčím pravým založením zákona Kristova vydojiti násilím z písma zde i onde, ješto písmo něčeho se dotkne neb pojmenuje, to v založení klásti. 19) „moc světskú v tom úředníku . . . založiti pod věrú Kristovú.“ 50
11) „muož poznáno býti těžké zapletenie u víře v tom, že což moc činí vedlé své dostatečnosti v obec- ních národech, ješto kromě víry . . . jsú, co činí, té moci počísti plnost víry Kristovy, aby . . . 12) „odměří-li všecka diela moci zákon jeho.“ 13) „aby strašidlo a jeho moci s mečem skrze zá- kon Kristuov na hrdlo věrných vložil.“ 14) Místo to je z Viklefova Dialogu. Mistr Jakoubek ze Stříbra přeložil je takto: „Dru- há stránka mé cierkve rytěřujície jsú páni zemští, jakožto jsú (= totiž) králové, kniežata, rytieři a panošě, kteřížto mají býti náměstci božstvie Jesu Krista. Ale kněz, ješto má zvláště v pokoře a chu- době prospievati, jest náměstek člověčenstvie pána Jesu Krista. A tak ti páni světští mocí od Boha pójčenů a rozumně spravenú mají zákona Božieho brániti. 15) Počátkem boje o zákon Boží je veliký rok 1420, památný porážkou první křižácké výpravy proti hu- sitům na hoře Vítkově (14. července) a u Vyšehradu (1. listopadu). Český národ se vítězně vzepjal k od- boji proti oběma světovým mocnostem: papeži a cí- saři na obranu duchovních hodnot. (Srov. úvod.) 16) Apoštol Pavel mluví na několika místech epiš- tol o církvi jako duchovním těle Kristově. Základní místo je v listě 1. Kor. 12, 4-21. Chelčický užil již výše tohoto obrazného označení. Dělení církve na trojí lid však odporuje duchovnímu pojetí Kristova těla a vzájemnosti jeho údů, jak spisovatel ještě níže vy- vozuje z listu apoštolova. 17) Týká se uzdravení služebníka centurionova (setníkova) v Kafarnaum (Luk. 7, 1.10). Římský cen- turio byl však jen poddůstojník, velitel čety. „Sto rytieřuov“ nejsou rytíři v pozdějším smyslu toho slova, nýbrž prostí jezdci. 18) „tohoť nepojíčím pravým založením zákona Kristova vydojiti násilím z písma zde i onde, ješto písmo něčeho se dotkne neb pojmenuje, to v založení klásti. 19) „moc světskú v tom úředníku . . . založiti pod věrú Kristovú.“ 50
Strana 51
20) Kornelius, římský centurio v městě Cesarei, známý svou zbožností a štědrostí, byl pokřtěn apošto- lem Petrem (Skut. 10). 21) „jestli spravedlivé založenie o moci světské pod věrů Kristovú.“ 22) „o tomto tělu na tré přehnutém zevnitř v tě- lesných úřadech“. Zvláštní výraz „tělo na tré pře- hnuté“ možno snad vysvětlit tak, že chtěl Chelčic- ký postavit proti ideálu církve, pravého těla Kristova. dokonalého a souladného, toto tělo na tré rozdělené jako znetvořené, pokřivené. 23) Upravuji z rukopisného: „Snáší v jednu vuoli jeden rozum.“ 24) Upravuji z rukopisného: „neb slavněljší jest v nich stav knížecí.“ Srovnej v „Psaní o moci světské“, kde je zpracován traktát Chelčického (Akty Jednoty bratrské, I. str. 539): „Nebo slavnější jest .. .“; roz- umět třeba slavnější než v křesťanském světě pro svou vyšší autoritu; i dále se pokračuje v kompara- tivech. 25) „užalují to nesnadně.“ 26) „údové hrbovatí.“ 27) „těm hlavatým lidem.“ 28) Potupná slova, kterých se užívalo o sedlácích za dob Chelčického, ponechávám beze změny, jen sršeň položeno za srch. Búr je zkomolenina německého Bauer (sedlák), opar vysvětluje Krofta od toho, že sedlák pracující v slunečním úpalu bývá jako opařen. 29) „ne hanba hojnější cti od poctivějších úduov.“ Je to v těsném vztahu k uv. citátu z Pavlova listu. 30) Naráží se na to, že kněží bývali označováni jako oči v těle církve (srov. str. 35). Také v Síti víry při- pomíná Chelčický takové členění těla církve: „že kněží jsú oči, pání ruce a sedláci nohy.“ a1) „aniž mohú pod toto býti.“ 32) „aby vosekával vokolo údy mrtvé“. Mrtvý- mi údy — stále v souvislosti s pojetím církve jako míní snad Chelčický zločince jako Kristova těla nehodné údy církve, na nichž vykonává vrchnost kr- vavé tresty. S trpkou ironií přechází pak k libovůli a k násilnostem páchaným pány na lidu. 51
20) Kornelius, římský centurio v městě Cesarei, známý svou zbožností a štědrostí, byl pokřtěn apošto- lem Petrem (Skut. 10). 21) „jestli spravedlivé založenie o moci světské pod věrů Kristovú.“ 22) „o tomto tělu na tré přehnutém zevnitř v tě- lesných úřadech“. Zvláštní výraz „tělo na tré pře- hnuté“ možno snad vysvětlit tak, že chtěl Chelčic- ký postavit proti ideálu církve, pravého těla Kristova. dokonalého a souladného, toto tělo na tré rozdělené jako znetvořené, pokřivené. 23) Upravuji z rukopisného: „Snáší v jednu vuoli jeden rozum.“ 24) Upravuji z rukopisného: „neb slavněljší jest v nich stav knížecí.“ Srovnej v „Psaní o moci světské“, kde je zpracován traktát Chelčického (Akty Jednoty bratrské, I. str. 539): „Nebo slavnější jest .. .“; roz- umět třeba slavnější než v křesťanském světě pro svou vyšší autoritu; i dále se pokračuje v kompara- tivech. 25) „užalují to nesnadně.“ 26) „údové hrbovatí.“ 27) „těm hlavatým lidem.“ 28) Potupná slova, kterých se užívalo o sedlácích za dob Chelčického, ponechávám beze změny, jen sršeň položeno za srch. Búr je zkomolenina německého Bauer (sedlák), opar vysvětluje Krofta od toho, že sedlák pracující v slunečním úpalu bývá jako opařen. 29) „ne hanba hojnější cti od poctivějších úduov.“ Je to v těsném vztahu k uv. citátu z Pavlova listu. 30) Naráží se na to, že kněží bývali označováni jako oči v těle církve (srov. str. 35). Také v Síti víry při- pomíná Chelčický takové členění těla církve: „že kněží jsú oči, pání ruce a sedláci nohy.“ a1) „aniž mohú pod toto býti.“ 32) „aby vosekával vokolo údy mrtvé“. Mrtvý- mi údy — stále v souvislosti s pojetím církve jako míní snad Chelčický zločince jako Kristova těla nehodné údy církve, na nichž vykonává vrchnost kr- vavé tresty. S trpkou ironií přechází pak k libovůli a k násilnostem páchaným pány na lidu. 51
Strana 52
33) V 17. kap. Zjevení se vypravuje: „Jeden z an- dělů promluvil ke mně: Pojď, ukáži ti soud nad veli- kou nevěstkou, ... s níž se dopouštěli necudnosti králové země, a obyvatelé země se opájeli vínem její necudnosti ... Uviděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, mající sedm hlav a deset rohů,... Anděl řekl: ... Těch deset rohů, které jsi viděl, a šelma, ti budou nenáviděti nevěstku, učiní ji opuštěnou a nahou, bu- dou jísti její maso a spálí ji ohněm...“ V duchu své doby vztahuje Chelčický vidění Janovo na římského papeže. (Srov. pozn. 9.) 1 34) „... a nazvala sobě zvláštle tělo Kristovo...“ 35) „místo v tom těle obdržela seděti měkce a voziti se na tom lidu hovadném, kterýž nohami v těle nazý vá, a se králi zemskými, hlavú a rukama, jako naj- poctivějšími údy v těle. 36) „procházenie rozkošného chladu ... “ Celé toto místo drasticky žaluje, že se utrpení a ukřižování Kristovo stalo kněžstvu zdrojem rozmařilého života. 37) „Taková řeč té druhé řeči etc.“ 38) Doktory jsou míněni církevní otcové. Prosívat řešetem obrazně řečeno o hodnocení kněží a o rozli- šování kněží nehodných od hodných. „Skrze vás“, to- tiž táborské kněze. 39) Kanán byl syn Chamův, jehož rodu Noe zlo- řečil. Juda, syn Jákobův, jemuž umírající otec požehnal. (1. Mojž. 49, 8; 1. Mojž. 9, 25. n.) 40) Dvanáct apoštolů (Mat. 10, 1; Mar. 3, 14; Luk. 6, 13), sedmdesát učedníků (Luk. 10, 1), Barnabáše a Saula (Pavla — „ ... dí Duch svatý: „Oddělte mi Bar- nabáše a Saule k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ Skut. 13, 2. n.) 41) Puška znamenala za dob husitských válek každou střelnou zbraň, zvláště těžkou střelbu, dělo. 42) Ohlas slov Ježíšových o dobrém a špatném pastýři ovec (Jan 10, 11.15). 43) Text rukopisný porušen: „poznáš neb tu roz- dělenie, který lid jest v té straně robotného.“ 44) „ohrdláčóv“. 45) Kanovníky jsou míněni řeholní kanovníci, jakými byli na př. mniši premonstrátští. V podobném 52
33) V 17. kap. Zjevení se vypravuje: „Jeden z an- dělů promluvil ke mně: Pojď, ukáži ti soud nad veli- kou nevěstkou, ... s níž se dopouštěli necudnosti králové země, a obyvatelé země se opájeli vínem její necudnosti ... Uviděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, mající sedm hlav a deset rohů,... Anděl řekl: ... Těch deset rohů, které jsi viděl, a šelma, ti budou nenáviděti nevěstku, učiní ji opuštěnou a nahou, bu- dou jísti její maso a spálí ji ohněm...“ V duchu své doby vztahuje Chelčický vidění Janovo na římského papeže. (Srov. pozn. 9.) 1 34) „... a nazvala sobě zvláštle tělo Kristovo...“ 35) „místo v tom těle obdržela seděti měkce a voziti se na tom lidu hovadném, kterýž nohami v těle nazý vá, a se králi zemskými, hlavú a rukama, jako naj- poctivějšími údy v těle. 36) „procházenie rozkošného chladu ... “ Celé toto místo drasticky žaluje, že se utrpení a ukřižování Kristovo stalo kněžstvu zdrojem rozmařilého života. 37) „Taková řeč té druhé řeči etc.“ 38) Doktory jsou míněni církevní otcové. Prosívat řešetem obrazně řečeno o hodnocení kněží a o rozli- šování kněží nehodných od hodných. „Skrze vás“, to- tiž táborské kněze. 39) Kanán byl syn Chamův, jehož rodu Noe zlo- řečil. Juda, syn Jákobův, jemuž umírající otec požehnal. (1. Mojž. 49, 8; 1. Mojž. 9, 25. n.) 40) Dvanáct apoštolů (Mat. 10, 1; Mar. 3, 14; Luk. 6, 13), sedmdesát učedníků (Luk. 10, 1), Barnabáše a Saula (Pavla — „ ... dí Duch svatý: „Oddělte mi Bar- nabáše a Saule k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ Skut. 13, 2. n.) 41) Puška znamenala za dob husitských válek každou střelnou zbraň, zvláště těžkou střelbu, dělo. 42) Ohlas slov Ježíšových o dobrém a špatném pastýři ovec (Jan 10, 11.15). 43) Text rukopisný porušen: „poznáš neb tu roz- dělenie, který lid jest v té straně robotného.“ 44) „ohrdláčóv“. 45) Kanovníky jsou míněni řeholní kanovníci, jakými byli na př. mniši premonstrátští. V podobném 52
Strana 53
smyslu, jako zde Chelčický, vystupoval proti mni- chům a rozkošnickému životu kněží zvláště Matěj z Janova, stejně Hus. 46) Chelčický se zde dotýká mystického pojetí církve jako těla Kristova, jak bylo vysloveno v listech Pavlo- vých (1. Kor. 12, 27; 1. Kor. 6, 15; Řím. 12, 4.5 a j.). Sr. pozn. 16. Věřící křesťané tvoří celek, jakoby jedno tělo, jehož hlavou je Kristus. V tomto mystickém těle jsou všichni navzájem účastní zásluh každého z nich. 47) „dvorsky“, t. j. na způsob života dvořanů. 48) „aby řečí mluvil toho ...“ 19) Marnivost a přepych v oděvu odsuzoval již Janov, stejně Hus a Bratří. Je známo, že Táboři osvědčovali fanatický odpor proti marnivé strojivosti i skutkem. Zištné obchody a zaměstnání hovějící lidskému přepychu zamítal i Hus i Bratři (Komenský v Labyrintu, kap. 9.). 50) „Třetí stránkou“ je zde světská moc s mečem, jako již výše (str. 24). Pravděpodobně míní Chelčický příchod litevského knížete Zikmunda Korybuta, husi- tům přátelského, s vojenskou družinou do Prahy r. 1424. Litva byla v té době pokládána ještě za pohan- skou. Na Korybutův zákrok v Praze (již 1422), aby byl dodržován čtvrtý artikul, vztahuje R. Holinka zmín- ku o pohanských knížatech shora na str. 15. 51) „tarmarčiti“. 52) Výrazně vystihuje Chelčický hospodářské po- ruchy a vzrušený život v městě, kolem kterého se soustřeďuje boj. Okolí pražské bylo široko daleko nepřítelem zpustošeno, město samo přelidněno. Krofta soudí, že možno myslit na obležení Prahy táborským vojskem, vedeným Žižkou r. 1424, ale připouští také, že je míněno obléhání města křižáckým vojskem r. 1420. Slova „válku vedú o pravdu Boží“ ukazují spíše na boj proti křižákům. Válečné události 1420 prožil Chelčický v Praze a zachovával je jistě v živé paměti, i když psal spis O trojím lidu tři čtyři léta později. 55
smyslu, jako zde Chelčický, vystupoval proti mni- chům a rozkošnickému životu kněží zvláště Matěj z Janova, stejně Hus. 46) Chelčický se zde dotýká mystického pojetí církve jako těla Kristova, jak bylo vysloveno v listech Pavlo- vých (1. Kor. 12, 27; 1. Kor. 6, 15; Řím. 12, 4.5 a j.). Sr. pozn. 16. Věřící křesťané tvoří celek, jakoby jedno tělo, jehož hlavou je Kristus. V tomto mystickém těle jsou všichni navzájem účastní zásluh každého z nich. 47) „dvorsky“, t. j. na způsob života dvořanů. 48) „aby řečí mluvil toho ...“ 19) Marnivost a přepych v oděvu odsuzoval již Janov, stejně Hus a Bratří. Je známo, že Táboři osvědčovali fanatický odpor proti marnivé strojivosti i skutkem. Zištné obchody a zaměstnání hovějící lidskému přepychu zamítal i Hus i Bratři (Komenský v Labyrintu, kap. 9.). 50) „Třetí stránkou“ je zde světská moc s mečem, jako již výše (str. 24). Pravděpodobně míní Chelčický příchod litevského knížete Zikmunda Korybuta, husi- tům přátelského, s vojenskou družinou do Prahy r. 1424. Litva byla v té době pokládána ještě za pohan- skou. Na Korybutův zákrok v Praze (již 1422), aby byl dodržován čtvrtý artikul, vztahuje R. Holinka zmín- ku o pohanských knížatech shora na str. 15. 51) „tarmarčiti“. 52) Výrazně vystihuje Chelčický hospodářské po- ruchy a vzrušený život v městě, kolem kterého se soustřeďuje boj. Okolí pražské bylo široko daleko nepřítelem zpustošeno, město samo přelidněno. Krofta soudí, že možno myslit na obležení Prahy táborským vojskem, vedeným Žižkou r. 1424, ale připouští také, že je míněno obléhání města křižáckým vojskem r. 1420. Slova „válku vedú o pravdu Boží“ ukazují spíše na boj proti křižákům. Válečné události 1420 prožil Chelčický v Praze a zachovával je jistě v živé paměti, i když psal spis O trojím lidu tři čtyři léta později. 55
Strana 54
DOSLOV. Převod Trojího lidu do nové češtiny byl připraven k tisku a zčásti také vytištěn již na jaře 1940. Pod- kladem textu bylo vydání Kamila Krofty v Svě- tové knihovně č. 916-918, r. 1911 (Petr Chelčický: O boji duchovním a O trojím lidu). Nově jej vydal s kritickými poznámkami Richard Holinka (Traktáty Petra Chelčického. O trojím lidu. O církvi svaté. Melantrich, 1940). Při převodu staročeského textu do nové češtiny přispěl mi cennými pokyny prof. dr. Jos. Straka. Za jeho nemalou ochotu děkuji mu srdečně. Oprava: na str. 14, ř. 12 čti: hrazená města (místo tvrze); na str. 19 mělo být odkázáno k pozn. 11 (místo 21).
DOSLOV. Převod Trojího lidu do nové češtiny byl připraven k tisku a zčásti také vytištěn již na jaře 1940. Pod- kladem textu bylo vydání Kamila Krofty v Svě- tové knihovně č. 916-918, r. 1911 (Petr Chelčický: O boji duchovním a O trojím lidu). Nově jej vydal s kritickými poznámkami Richard Holinka (Traktáty Petra Chelčického. O trojím lidu. O církvi svaté. Melantrich, 1940). Při převodu staročeského textu do nové češtiny přispěl mi cennými pokyny prof. dr. Jos. Straka. Za jeho nemalou ochotu děkuji mu srdečně. Oprava: na str. 14, ř. 12 čti: hrazená města (místo tvrze); na str. 19 mělo být odkázáno k pozn. 11 (místo 21).
- I: Array
- 1: Array
- 5: Array
- 48: Array
- 54: Array