Strana 1
Jan Žižka VE SVÝCH LISTECH RONICE

Strana 2

Strana 3
LISTY BRATRA JANA AKRONIKA VELMÍ PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOVI PŘIPRAVIL A VÝKLADY OPATŘIL F. M. BARIOŠ PRAHA 1949

Strana 4

Strana 5
XV. století ovládli v našich dějinách dva Janové, kteří se svými činy stali pro všechny věky světlem hořícím vysoko na hoře, stali se vzorem velké lásky a oddané služby k pravdě. Prvý — mistr z Husince — byl je- jím neohroženým programovým dovršitelem, druhý pak Jan — hrdina a zakladatel husitských bratrstev — byl jejím obhájcem proti celému světu. Prvý Jan byl ve své mučednické smrti štasten tím, že zároveň se zprá- vou o jeho skonu přinášel do České země jeho ochránce poklad nejvzác- nější — listy mistrovy. Jestliže jeho vystoupení i všechny spisy svědčily o velikosti křesťanského ducha tohoto velkého Čecha, pak listy z Kostnice ukázaly, kolik z Ježíše Krista se vtisklo do duše mistra Jana. Nikdo již ne- mohl potupit jeho památku, která snad mohla být přehlušena, avšak nikdy zneuctěna. Na hranici kostnické umíral vzácný člověk, krásný příklad čis- tého lidství, které se vzepjalo do takové výše, že se stalo téměř nedosaži- telným vzorem. Tam umíral Boží člověk, kterého marně chtělo umlčet lid- ské násilí. Jak druhý Jan byl právě v tomto nešťastný. Pomlouván snad jako nikdo jiný vystupoval nakonec před svým národem jako nelidský, surový násilník, středověký lapka, který byl vlastně vyvrhelem společnosti. Jak velký to byl dějinný zápas, aby proti ponižování, nenávisti a pomluvám mohl být posléze Jan Žižka očištěn a svému národu ukázán jako dokonalý představitel husitského odboje. A zde listy Žižkovy vykonaly své veliké a nesmrtelné dílo. Zachovalo se nám pouze deset dopisů, projevů a zápisů od listopadu 1420 do dubna 1423. Jen maličkost, zlomek se zachránil z písemných památek Jana Žižky z Trocnova, neboť zlobní nepřátelé se snažili zahladit a zničit vše, co vy- dávalo svědectví o muži, který své věrné vedl proti přesile s vědomím, že musí zvítězit, neboť stál za věcí dobrou a spravedlivou. A tito nepřátelé

Strana 6
měli posléze zvítězit. Avšak právě Žižkovy listy otevřely jeho nitro v dra- matických chvílích jeho života, kdy otřesen, modlitbou, hovorem s Bohem povstává a znovu se vzchopí, aby vystoupil do velké krásy spanilé a křes- ťanské povahy opravdového muže. A tak tyto listy se pro nás staly nej- krásnějším odkazem bratra Jana... K listům jsme připojili husitskou hymnu a listy Prokopa Holého a Jana Roháče, těchto dvou věrných dědiců ducha Žižkova. Druhou část spisku tvoří „Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, čele- dinu krále Václava“ s úvodem prof. F. M. Bartoše, který též připravil část listovou, ke které připsal výklad. Vydáváme tyto zbytky pohledu s nekonečnými díky všem, kteří je přes věky uchovali, aby je budoucím předali jako nejvzácnější kov z od- kazu našich dějin. Přinášíme je k 525. výročí úmrtí Jana Žižky, abychom jimi ukázali na cestu, která vede k jeho velikému srdci, abychom tuto cestu učinili svému národu co nejschůdnější. Činíme tak s touhou a přáním, aby i druhý Jan, velký hrdina XV. století, se stal v našem národě svými vzác- nými listy tak známý, jako se jimi stal Jan z Husince, jehož pravdu právě Žižka bránil až do krve vylití. B. NEPOVIM. 6

Strana 7
Táborští hejtmané a obec písecká činí příměří s Oldřichem z Rožmberka v Písku 18. listopadu 1420 Náboženský program, o němž se hned na počátku vzpoury dohodli Pražané i Táboři, slavné čtyři artikuly, byl zároveň základnou politickou. Vybojovati mu svobodu, bylo předním cílem husitského státu. Po dlou- hých bojích musil jej uznat i nejtvrdošíjnější a nejnebezpečnější od- půrce domácí, hlava strany královské, Oldřich Rožmberk. Smlouva, psaná jinak obvyklými obraty podobných zápisů, dobře ukazuje du- chovní sílu božích bojovníků. My, Jan, řečený Žižka z Trocnova, Chval z Machovic, Zby- něk z Buchova, Pavlík z Mutic i obec Piesecká, jistci, tímto listem obecně vyznáváme přede všemi, ktož ji uzří neb čtúce slyšeti budú, že jsme vstúpili a vstupujem mocí tohoto listu u pravé křesťanské příměřie až do masopusta a ten den v úterý celý s urozeným pánem Oldřichem z Rozmberka i s jeho se všemi. A to jisté příměřie slibujeme jemu zdržeti naší dobrú věrú křes- fanskó i s našimi se všemi obcemi, a pod základem deset tisí- cuov kop grošóv dobrých střiebrných rázu Pražského. A my, svrchupsaní jistci i rokojmě i hajtmané z Pieska města, rychtář, burgmistr, konšelé i všecka obec toho města podle nich i za ně společně jednú rukú nerozdielnú slibujem ty úmluvy svrchu- psané pod deseti tisíci držeti. Ale že svrchupsaný urozený pán Oldřich z Rozmberka má nám držeti tyto čtyry kusy na všem svém panství. Aby slovo božie svobodu mělo. Druhé, aby tělo božie a krev jeho svatá byla dávána všem věrným, osob nevynímajíc. Třetie, aby kněž-

Strana 8
ská nadánie byla rušena. Čtvrté, hřiechy smrtedlné na všem zboží aby stavoval, což móž najdál. A to pod základem svrchu- psaným. Pakli bychom nezdrželi příměřie svrchupsaného, je- hožto Bože nedaj, tehdy máme i slibujem základ svrchupsaný od napomenutie v měsíci splniti na Krumlově neb na Novém Hradě, kdež nám naši věřitelové ukáží. Pakli bychom základu svrchupsaného v měsíci nesplnili, tehdy jim dáváme plnú moc svrchupsaným, urozenému pánu Oldřichu z Rozmberka neb jeho pukrabiem, aby mohli napřed nám i našim všem láti, při- mlúvati, stavovati, jímati, šacovati tak dlúho, dokudž bychom jim svrchupsaného základu nevyplnili. A k tomu ke všemu no potvrzenie své jsme pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán léta ot narozenie božieho tisícieho čtyřstého a dvúdcá- tého ten pondělí oktáv svatého Martina. Žižka s táborskými hejtmany Chvalem a Jenikem z Mečkova vyzývá sousedy z Prachatic, aby se přiznali ke čtyřem pražským artikulům. 22. listopadu 1420 Sotva pokořil mocného Rožmberka, jal se Žižka z nedávno znovu- dobytých Prachatic vynucovati svobodu čtyř artikulů v sousedství, kde mnoho poddaných přálo kalichu a toužebně čekalo na vybojování jeho svobody. Projev je přeložen z němčiny. Pán náš, Jezus Kristus, jenž pro nás pro všecky krev svou přehořce prolil, budiž s námi i s vámi se všemi. Amen. Bratří a sousedé milí! Věděti vám dáváme, že jakož sly- šíme, že se o nás mluví, že bychom byli vaši nepřátelé: věříme vám jako svým milým sousedům, že toho nikterak do nás vě- říti nebudete. Ale vězte, že jsme nepřátelé všech zlých kněží 8

Strana 9
a světských lidí, kteří proti nám a proti svatému evangeliv píší a stojí. A takéf věděti vám dáváme, že proti sobě máme všecky zlé křesťany pro tyto čtyry kusy. Za prvé, aby slovo boží všudy bylo kázáno po celém křesťanství, což se však neděje. Druhé, aby pravé tělo Kristovo a jeho svatá krev všem věrným křes- fanům, starým i mladým, byla podávána. Třetí, aby všecko kněžské panování od nejvyššího kněze, tedy i papeže, až do nejnižšího a nejmenšího nebylo trpěno ani na statcích ani na úrocích, a aby toto panování kněžské světští lidé kazili. Čtvrté, aby všickni zjevní hříchové byli stavováni, budiž na králích, na pánech, vladykách anebo farářích, na duchovních i na svět- ských. Proto vám cele jako svým milým bratřím důvěřujeme, že pravdy ty přijmete a nám v tom pomocni budete proti všem pokrytcům a nevěrným křesťanům duchovním i světským, kteří těmto svatým pravdám odporují. O tom nám listy svými odpo- vězte! Neučiníte-li tak, tu budeme míti za to, že býti chcete ne- přáteli božími a všech bratří Táborských. Dáno v Prachaticích v pátek před sv. Kateřinou. Jan Žižka, Chval (z Machovic), zprávce lidu Táborského, Jeník, hejtman v Prachaticích. Manifesi katolickému svazu plzeňskému asi z počátku února 1421 Sehnav konečně s pole krále Zikmunda, udeřil Žižka s Chvalem na Plzeň a mocný katolický svaz, jenž v ní měl hlavní pevnost a středisko. Před rokem byl ještě pánem tvrdé té pevnosti, ovládající celý český západ, a doufal, že z ní vytvoří něco podobného, co se mu později po- dařilo s Táborem. Byl však po dlouhé hrdinné obraně donucen v bře- znu 1420 vydati Plzeň nepříteli, aby aspoň svoje vojsko zachránil pro rozhodující zápas o český jih. Vymohl si nicméně, že obyvatelům pod-

Strana 10
obojí zaručena svoboda čtyř artikulů. Sotva však odešel, úmluva zru- šena. Po roce stanul nyní před hradbami nedobytného téměř města a vydal k němu toto provolání. Přes to přese všechno nabízí mír za dří- vějších podmínek. Několik neděl dobýval měta. V okamžik, kdy zase propustilo svobodu slavnému husitskému programu, upustil od oblé- hání. Byl však podveden stejně jako loni. My, Jan Žižka, Chval z Machovic, hejtmani a zprávce lidu táborského, právě českého v naději boží, napomínámet vás pro boží umučení všecky, rytíře, panoše, měšťany i sedláky landfrídu plzeňského, abyste se Pánu Bohu neprotivili více a přikázání jeho svatému ani těm čtyřem kusům spasitedlným, o kteréž my bojujeme s boží pomocí. A vy se jim protivíte a nás tisknete od toho dobrého a od našich duší spasení. Nejprve od slova božího slyšení. Druhé od těla božího a krve boží přijí- mání; sami tak přijímati nechcete a nám i jiným věrným bráníte. Třetí kněžstva nadání, ježto byšte je měli rušiti jako kacířská, proti Pánu Bohu nadání těch bráníte a chcete na tom umříti o nebezpečně smrt chcete trpěti v kacířství. Čtvrtý kus. Hříchy smrtedlné měli byste rušiti a tupiti, a těch jste pomocni pohří- chu. Nejprv králi Zikmundovi uherskému, kacířskému králi, zrádci Pána Boha i čtení jeho svatého, násilníku panen i paní, mordéři, žháři, zhoubci jazyka českého, a s ním pánům Švamberkovi a Švihovským, Henrichovi Elštrberkovi, Kolovra- tům pomáhali jste se jim postaviti proti Pánu Bohu i proti čtení a ustanovení božímu a přikázání. A chtí vás zavésti o vaše duše i o vaše statky a vámi chtí sobě před králem čest činiti, vy abyšte věrně sloužili a pracovali a o své duše přišli etc. l ne- divíme se tomu, že kdož Bohu věren není, také lidem nebude. A tak třebať se jich vám vystříhati, atby vás více nezrazovali o vaše duše; a takéř i nám to činí aneb činiti chtí, nebudeliť po- moci boží. Ale věřímet Pánu Bohu našemu, žeť nás jich chytrostí 10

Strana 11
a úkladův vystříže. A Pane Bože, dejž vám, abyšte z jich osidel také vypadli a k Pánu Bohu hleděli, jenž jest vám dal tělo i duši. A chtěli byšte, obychom nepálili a nebrali i země ne- hubili. V čemu jste Pánu Bohu svobody nedali a těm čtyřem arti- kulím spasitedlným ut supra, o nichž jste prvé slyšeli? A k nám mluvili, že jim chtí svobodu dáti, a chválíce, že jest to dobré. A toť jsou selhali před tváří boží i před námi. Pověřující list poslu Rybkovi z Lužnice třeboňským z pole u Německého Brodu z 10. ledna 1422. Nazítří vrcholného a konečného vítězství nad Zikmundem, jenž se na sklonku 1421 pokusil znovu dobýti ztracené koruny a pronikl až ke Kutné Hoře, vítězství německobrodského, pomýšlel Žižka hned zase na útok proti hlavní opoře Zikmundově, pletichářskému a věrolomnému Oldřichovi Rožmberkovi, nejnebezpečnějšímu to zároveň sousedu tá- borského bratrstva. Chtěl se pokusit o rožmberskou Třeboň, kdež měl patrně dosti přátel, kteří se měli vzbouřit, až město Žižka sevře. K nim poslal věrného Rybku z nedaleké Lužnice. Nešťastný posel byl však ostražitou rožmberskou policií chycen a zaplatil nejspíše hrdinnou svoji odvahu životem. Pán Buoh všemohúcí rač býti s vámi i s námi svú svatú mi- lostí. Bratří v Pánu Bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zprávce obcí České země příchylných i plnících zákona buožieho v na- ději buoží, rychtáři, purkmistru, konšelóm i obci města Třeboň- ského. Posielám k vám Rybku z Lužnice, ukazatele listu tohoto, svých úmyslóv zpraveného. I žádámť, abyste jemu věřili, což bude s vámi mluviti nenie v tejto mieře, jako bych já sám s vámi mluvil osobně. Dán list nenie v sobotu u Německého Brodu na poli. 11

Strana 12
Zápis o uznání ližovského knížete Zikmunda Kory- butoviče za zemského správce Žižkou a Táborským bratrstvem v Praze 11. června 1422 Vítězství německobrodské dosáhlo hlavně toho, že polský dvůr povolil žádosti husitů a vyslal do Čech jako správce země knížete Kory- buta. Mladý kníže stal se zprvu obětí panského našeptávání, takže veli- kého vojevůdce, jehož vítězství mu zabezpečila trůn, těžce urazil. Když však uznal svou chybu, neváhal Žižka přiměti táborské bratrstvo, aby se poddalo Korybutovi. Prohlášení táborských hejtmanů ukazuje nad jiné jasněji státnickou Žižkovu sebekázeň, která neváhá prospěch strany obětovati zájmu národa a státu. Krátce před tím stala se Praha jevištěm dvojích hromadných poprav, kterým padl v oběť kněz Jan Želivský, přední to opora táborského vlivu v hlavním městě. Na vlastní tyto stra- níky, kteří pozbyli vlády v Praze, obrací se Žižka nicméně stejně jako na stranu protivnou touto energickou a dojemnou výzvou k zapome- nutí všeho a poctivému, křesťanskému smíření. Ve čtvrtek po svaté trojici bratr Žižka, Chval, Buchovec a jiní zprávce lidu Táborského obyčejem dolepsaným kněze mi- lost jsú přijali. S boží pomocí amen! Račtež slyšeti, páni bratřie, že my s bratřími Táborskými, Domažlice, Klatovy, Sušice, Piesek i jiní páni, rytieři, panoše i jiné obce, Prachatice a Horažděvice, kteréžto dobrovolně k nám hledie, k Chvalovi, k Buchovcovi, a nám sebe svěřili, kněze milost jsme přijeli za pomocníka a za zprávci najvyššího této země. I chceme jeho milosti rádi po- slúchati, ve všech řádných věcech pomocni a radni býti věrně buohdá. I vás také prosíme všech, abyšte jeho milosti poslušni byli, jakož jste slíbili před Pánem Bohem. Dále také prosímef vás, abyšte všichni vespolek po dnešní den věrně všecky nechuti, hněvy, kyselosti, kteréžto ste mezi sebú, jakž jste živi, od roka 12

Strana 13
nebo nynie měli, konečně odpustili, tak abyšte mohli sprave- dlivě páteř (otčenáš) pěti, a řkúce: „odpusť nám naše viny, ja- koží i my odpůštíme“. A(le) jestliže toho neučiníte a budete chtieti které búře neb které lži a sváry, rotiece se mezi obcemi, vésti po dnešní den: tehdy my s boží pomocí, s kněze milostí, s pány konšely i jinými pány, rytieři, panošemi i se všemi věrnými obcemi chceme se k tomu přičiniti a mstíti, buď ktož buď, ižádné osoby nevyní- majíc. Slibujeteli nám toho pomocni býti? A ktožby měli s kým co činiti, buďto o zbožie nebo o jiné věci, abyšte bez rocenie, bez zbierání byli před purkmistry, před konšely a před rychtáři řádně každý s svú pří. A starší své, jakožto purkmistry, konšely, obecné rychtáře, aby(ste) v čest měli a milovali se za jeden člověk. A tak Pán Buoh bude s námi i jeho svatá milost a prospěch nám dá ke všemu do- brému etc. Přímluva u Domažlických za vdovu po padlém bojovníkovi Kučtajnovi asi r. 1422. Rok 1422 je rokem největších snad vnitřních převratů v době Žiž- kově. Uprostřed nejtěžších starostí státnických najde si však bratr Jan vždy přece pokdy pro životní starosti chudých a utištěných — nejkrás- nější to důkaz, jak nic se nezdálo malicherným velikému jeho srdci. Pozdravenie vám od Boha otce a pána našeho Jezu Krista, jenž sě jest dal za naše hřiechy, a netoliko za nás, ale za vešken svět, aby nás z tohoto světa zlostného vysvobodil, je- muž jest čest a chvála na věky věkóv, amen. Žádosť všeho dobrého, v Pánu Bohu bratřie milí! A vědětiť vám dávám, žet mě jest zpravila nebošce Kučtajnova žena ze Dvorce, že jest 13

Strana 14
dala schovati peřiny a šatstvie své tu u vás Šprochovi. Protož vás prosím, abyšte jí to propustili, což jest jejieho. Jan Žižka z Kalichu, zprávce lidu Táborského v naději boží. Hejtmanóm i všie obci města Domažlického buď tento list dán. Žižka povolává domažlické do polo z Orlíka 11. září 1422. Když Korybut, aby se zmocnil koruny královské, oblehl pevnost Karlštejn, která se udržela dosud v rukou Zikmundových, a hradu hrozil pád, vyzbrojil král novou výpravu křížovou, kterou svěřil braniborskému markrabímu. První její útok postihl Domažlice. Na jejich prosbu o pomoc utěšuje Žižka věrné táborské měšťany pozdravem ze Zjevení 2, 4. 5 a zprávou, že brzy k nim přijede. Připomíná jim prvé boje, kdy jejich postavení bylo oproti dnešku doslovně zoufalé, a staré Čechy, kteří se statečně bili pouze o vlastní při, kdežto husité bojují i o věc boží. I musí předky statečností ještě překonati. Bože, dejž, byšte se navrátili ku první lásce, abyšte hodné skutky první činili. Bratří v Boze milí! Prosím vás pro Pána Boha, abyšte v bázni boží jakožto synové nejmilejší trvali a nestý- skali sobě, když od něho trestáni býváte. Ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, Pána Jezu Krista, proti takovým zlostem, které se od těch Němců dějí, statečně se postavili, vezmúc staré Čechy, ježto zatknúce klanici za škorni, netoliko o boží při, ale i svú bili sú se. A(le) my pak, bratří, hledíce k zákonu božímu a k obecnému dobrému, větší snažnosť máme naložiti, aby kdož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti (há- zeti), vzhůru byl. A protož, milí bratří, věděti vám dávám, že lid sbíráme ze všech stran proti takovým nepřátelům a zhůbcům České země. Protož i vy kažte kněžím, ať na kázání lid vzbuzují 14

Strana 15
k boji proti takovému antikristu, a sami trhem volejte, at všichni, kteří mohú pro starosť a mladosť, vzhůru jsú na každú hodinu. A myf k vám bůhdá brzy přijdeme. Jedno mějte chléb, pivo, obrok koňům připravený a všichni braň vojenskú, neb již jest čas netoliko proti domácím, ale i proti cizozemcům. Po- mněte na váš první boj, ješto jste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění proti oděným statečně bojovali. Však ještě ruka boží není ukrácena! Protož doufajíce v Boha, buď- tež hotovi. Pán Bůh rač vás posilniti. Datum Orlík feria Vl. post nativitatis Marice. Jan Žižka z Kalichu, zprávce lidu Tá- borského v naději boží. Statečným hauptmanům a obci města Domažlického, bra- třím milým. Žižkovo pozvání bratřím Bartošovi a Bernartovi z Valečova na sjezd do Německého Brodu z Vilé- mova 26. března 1423 Půlrok, uplynuvší od posledního listu, jest v pohnutém životě Žiž- kově snad nejvzrušenější. Státnické úsilí Žižkovo o obnovu řádné vlády královské v rukou Korybutových utkalo se s odporem vlastního jeho bratrstva tak mocně, že velký zakladatel Tábora ustupuje z vrchního velitelství nad vojskem bratrstva. Pozbyv takto hlavní své opory, opustí Korybut Čechy a Žižkovo dílo státnické hroutí se v ssutiny. Teprve po osudné této události, která do základů otřásla celou zemí, poddali se zase Táboři dávnému svému vůdci. Ujímá se velení a spěchá především do východních Čech, ohrožených mocným straníkem Zikmundovým, Čeňkem z Vartenberka, založit tu podobný branný svaz, jako je táborský. Milost Ducha svatého račiž přebývati s vámi i s námi a osvietiti srdce a rozumy naše k vuoli synu všemohúciemu. Bratřie v Pánu Bohu najmilejšie, dávám vám věděti, žeť sem 15

Strana 16
nynie na Vilémově, a žádám vás některého, abyšte ke mně přijeli jeden z vás, abychom spolu rozmluvili o poctivé a lí- bezné našeho Pána Boha všemohúcieho. A takéf vám věděti dávám, žeť jsem s Táborskými zóstal za jeden člověk. A pod- dali jsú sě dobrovolně mne poslušni býti jakožto kdy. I kázalf sem pole sbierati, a počelif sú. I také posielám do vašich měst, af by všickni věrní byli nynie s veliký noci v středu neb konečně ve čtvrtek u Brodu Německého, abychom se pokáli tu, kdež jsme zhřešili, a tu zóstali podle rady božie za jeden člověk a podle jeho zákona svatého a rady chudých i bohatých, v pravdách otce našeho pána všemohúcieho, proti nevěrným pokryvačem domácím i cizozemciem. Takéf věděti vám dá- vám, žeť jest knieže vyjelo pryč z země. A příměřie aby se pa- nem Čeňkem nečinili, leč byšte měli i s jinými súsedy okolo sebe. A o ty věci bohdá rozmluvíme. Datum in Vilémov feria sexta post annunciacionem Mariae virginis gloriose. Jan Žižka z Kalichu. Slovutným, statečným bratří v naději božie Bartošěvi, Ber- nartovi z menšieho Tábora na Valečově buď dán. Žižkovo pozvání věrným ze Skalice a Náchoda a vůbec z České země na sjezd do Německého Brodu z Vilémova 1. dubna 1423 O týden později psaný podobný list, snad nejkrásnější z Žižkových vůbec, ukazuje ještě pěkněji mocné zniternění, jaké veliký ten otřes způsobil v duši bratra Jana. Jako bychom tu naslouchali modlitbám zbož- ného jeho srdce. Tak asi zněla zahajovací řeč slepého bohatýra na brod- ských poradách, na místě, které zvolil proto, že se zde loni vítězní husité zpronevěřili zásadám křesťanského boje, vniknuvše do města, zatím co se již jednalo o vzdání, a způsobivše pak krveprolití. 16

Strana 17
S boží pomocí Jan Žižka z Kalicha, slúha nestatečný v na- ději boží. Milost Ducha svatého rač přebývati s vámi i s námi a rač osvítiti srdce i rozumy naše i všech věrných, kteříž sú se zasadili o pravdu pána našeho všemohúcího. Všem a ke všem, žádných osob nevymiňujíc, v Skalici a v Náchodě, i jiným všem v České zemi přebývajícím, příchylným k pravdám Pána Boha všemohúcího, služba má s požádáním všeho dobrého! Nej- milejší bratří! Napomínámí vás skrze dobrodiní Pána našeho všemohúcího, kterýž jest nám mnoho pomáhal i osvobozoval od nepřátel velikých, jakož jest ráčil učiniti u Brodu Němec- kého mocí svú nad nepřátely svými, že sám za nás ráčil bojo- vati. A my toho vděčně nepřijali sme ani jeho milosti chvály vzdali sme na tom místě. Ale v lakomství, v lúpeže, v pýchu o v nevěru dali sem se a tudy sme Pána Boha rozhněvali; a od toho času málo sme co dobrého učinili. A Pán Buoh mstí spra- vedlivě nad námi pro naše hříchy. I napomínámf ještě všecky pro boží umučení a pro osvobození jeho svatých pravd, k pro- spěchu věrným v svaté církvi a zlým a nevěrným kacířům k zka- žení s pomocí boží, abychom se sešli i sjeli nyní mezi hody v středu s velikénoci do Brodu totiž Německého, kdež sme zhře- šili, abychme na témž místě pokání učinili, svých hříchův že- lejíc, Pánu Bohu poděkovali z toho daru velikého a nesmír- ného, jenž jest nám ráčil dáti nestatečným náš nejdobrotivější otec, kterémuž jest chvála věky věkuov amen. Dále abychom se ustanovili tudýž na témž místě s radou Pána Boha a jeho sva- tým zákonem i s jeho se všemi věrnými, radou chudých i bo- hatých, a zvostali za jeden člověk proti všem pokrytcům do- mácím i cizozemcům. A vždy s pomocí trojice svaté, jednoho pána, vysvoboditele všech v něho úfajících. Dán na Vilémově leta narození buožího 1422 (tak) v veliký čtvrtek. 17

Strana 18
Zápis německobrodskéko sjezdu či tak zvaný řád vojenský, smluvený kolem 7. dubna 1423 Zápis památného povelikonočního sjezdu, na němž utvořeno východočeské bratrstvo v čele s městy Hradcem Králové a Čáslaví, děli se na tři části. Vlastním zápisem přiznávají se především zápisníci k spo- lečnému husitskému programu, v němž spatřují zjevení pravdy zákona božího a kterého chtí šetřiti tak nesmlouvavě, že nestrpí mezi sebou nikoho, kdo by se k němu neznal. Mezi zápisníky najdeme proslulé hejt- many. Hned po Žižkovi je tu slavný Roháč, nejstatečnější z vůdců bratr- stva, které se po smrti zakladatele samo v smutku nazvalo sirotčím. Vedle mnohaletého tohoto hejtmana čáslavského je tu Žižkův bratr Jaroslav, známí nám bratří Valečovští, sirotčí pozdější hejtmané Jíra z Řečice (Kou- delova u Čáslavě) a Blažek z Kralup, táborský Jakub Kroměšín a mnoho jiných statečných válečníků, i nejeden prostý voják, který však v Žižkově radě zasedá jako rovný s urozenými. Vynikající vojenské tyto síly čekají veliké úkoly. Pád Korybutova správcovství vzmužil stranu krále Zikmunda k novým útokům. Nebezpečí hrozí zejména od největšího pána severočeského, nevěrného Čeňka z Vartenberka. Sjezd se proto rozhodl k výpravě na něho a v slavné bitvě hořické, svedené za čtrnáct dní po sjezdě, ukázalo bratrstvo Čeň- kovi i vší straně královské svoji sílu. Vyvěrá hlavně z přísné kázně, k je- jímuž utužení po posledním uvolnění směřuje řád, který si bratrstvo dává pro nastávající velký podnik. Je věrným obrazem života v poli, zbož- ného i tvrdého, jak vyniká zvláště z posledního odstavce, jenž vypočí- tává nelítostné tresty vojenského náhlého soudu, nikoli však snad pro- středky války. Závěr se vrací zase k počátku a obrací se k národu provoláním o cílech bratrstva a výzvou, aby přistoupil k bratrstvu. l. Slavnostní zápis sjezdový. Z milosti a z daru otce a Pána Boha všemohúcího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona božího: Nejprve, abychom slovu božímu svobodu dali v kázání všudy, žádného místa nevymlúvajíce, a to v svých srdcích mile 18

Strana 19
přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili. Druhé, abychme tělo a krev pána našeho Ježíše Krista, Boha všemohúcího, všickni přijímali s bázní, s náboženstvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevymiňujíce, je k tomu raději nutili a pu- dili, nejméně v neděli každý týden. Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna bo- žího, pána Jesu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich sboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí boží. Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smr- tedlné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na ro- botězích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a po- kolení, žádných osob nevymiňujíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohúcího. A kdožby těchto kusóv a artikulóv svrchu psaných držeti a jich skutečně vésti i plniti, jich pomáhati hájiti a brániti ne- chtěl, toho, žádného nevymíně, aniž chceme trpěti mezi sebú i u vojště s boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného místa nevymiňujíce ani vymlúvajíce, ale všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomocí Pána Boha našeho. A protož hnuti jsúce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsú padúcí a minulé, ale pravda pána Jesu Krista, boha všemohúcího, zůstává na věky: My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Potštaina na Žampachu, Boček z Kunstatu a odjinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart, bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin, bratří z Vysoké; my, purkmistři 19

Strana 20
a konšelé i všecky obce města Hradce nad labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Horyna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Řečice, Jan z Studené; a my, purkmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Bla- žek z Kralup, Jakub z Březovic, Petřík Kralovec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my, purkmistr a konšelé i všecka obec města Dvo- ra; a my, Chústník z Košova, Ondřej z Studené, Šarka z Slav- ného, Kříž setník, Beneš, setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hostačova, Polévka z Hoštky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlum- čan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purkmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných nevymiňujíce ani vymlú- vajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech prosíme, řádně napomínajíce, přikazujeme i chceme tomu, aby řádné poslu- šenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné výtržky ve- liké škody jsme brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. Již s pomocí boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji: II. Řád polního vojs ka. 1. Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, nebo-li kde se hnúti chtěli z místa, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed ne- jezdil k městu ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázání města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanův, kteří na to a k tomu vydáni a jmenováni budú. A jest-li že by se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázání těch starších, chtěli bychom pomstíti a popraviti nad ním i nad ta- kovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, 20

Strana 21
buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce. 2. A kdyžby se chtěli hnúti z toho místa, kdežby polem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných, aby vytrhli na pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stano- viště. 3. A žádný aby nezapaloval bud ani kde jinde pálil, kde bychme táhli neb leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a usta- noveni budú, a to pod veliký pokutú, aby toho žádní jiní ne- činili. 4. Potom nežby se ihned s místa hnuli, prvé nežby které věci činili a rozkázali, aby se nejprv Pánu Bohu modlili, klek- núc a padnúc před tělem božím a před tváří boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby Pán Buoh všemohúcí ráčil svú pomoc dáti a tu při svú svatú provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci. 5. Pak potom aby lidi šikovali nebo zřídili, každú rotu pod své korúhve, heslo dby bylo povědíno a potom dby se ihned hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svými korúhvemi. A jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali. Jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšikovány budú, aby tak táhli v svém šiku a pohro- madě, jedni k druhým se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i na stranách vojska ostříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude. 6. A jest-li žeby Bůh neuchoval, žeby kterú škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které neb těch hejtmanuov u vojště nebo-li na vartách, nebo na poli, neb v strážech, kde jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí: žádných osob nevymiňujíce, míníť i chtí nad nimi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popraviti i k statkuom a pomstíti, 21

Strana 22
buď kníže, pán nebo ktožkolivěk, žádných osob nevymiňujíce ani vymlúvajíce. 7. Ale jest-li žeby kde Pán Buoh dal nepřátely přemoci a poraziti, města, tvrze, hradu dobyti, táhnúce polem nebo po- lem ležíce, kterých kořistí dobýti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdež- by bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo. A k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských i robotězuov, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral ani co kdo zachoval. Jest-li pak žeby co kto vzal neboli zachoval, a to bylo usvědčeno dobrým svědomím: k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i statku, buď kdož buď, žádných osob nevynímajíce, jakožto k zloději bo- žímu a obecnému, jakož se jest stalo Achanovi pro čepici dcer královských a pro plášť (Jozue 7, 25), nebo-li jinú smrtí, buďto kníže, pán, rytíř nebo panoše, měštěnín, řemeslník nebo sed- lák, žádného nevymlúvajíce, ani k osobám hledíce a zříce, s pomocí boží takovú činiti nad nimi pomstu. 8. Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště ani mezi námi. 9. Jest-li že by kto koho bil, ranil, ochromil nebo zabil, buď nad ním pomstěno podle zákona božího, jako Pán Buoh dopustí, žádného nevymiňujíce ani k osobám zříce. 10. Dále vězte, že kdoby se kolivěk kradl nebo šel, nebo jel, aneb vezl od nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších, jmenovaných svrchu, a zna- mení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měště- nín, řemeslník nebo robotěz nebo kterýž kolivěk člověk, a byl by popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti jakožto 22

Strana 23
nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře boží a věrných bratří z vojsky, kdež vojsko bude neb leží. 11. Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, neposluš- ných, lhářbov, zlodějvov, kostkářuov, lúpežníkuov, plundré- řuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic i cizo- ložnic i všech zjevných hříšníkův a hříšnic. Ty všecky z sebe chceme puditi a honiti, nad nimi popravovati s pomocí trojice svaté vedle zákona božího. 12. Míníf také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, pa- noše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchu psaní a jmenovaní, i všechny obce s pomocí boží a obecní ze všech neřáduov tre- stati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slu- šejí vedlé zákona božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví. III. Výzva sjezdu k národu. A tak budeme-li za- chovávati, činiti a plniti artikule srchu psané a spasitedlné, Pán Buoh bude s námi a svú milostí a pomocí. Neb to přísluší k boji božímu tak činiti, dobře křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti, potřeby i naděje v Pánu Bohu se- trvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty. I prosímef vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, kní- žat, pánuov, rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robo- tězuov, sedlákuov i lidí všech stavuov, a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrému svolili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti (chceme), pro milého Pána Boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravd zákona božího svatých a jich zvelebení, ku pomoci věrným, církvi svaté a zvláště jazyka českého i slo- venského i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku po- tupě neústupným a zjevným kacířům a pokrytým a zloskvrníkům, 23

Strana 24
aby Pán Buoh všemohúcí nám i vám ráčil svú pomoc dáti i zví- těziti nad nepřátely svými i našimi a za nás i s vámi bojovati svú mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen. Budiž Pán Buoh s námi i s vámi (se všech krajin), v nichž jste, a kdež se líbí trojici svaté! A toho pro lepší svědomí o potvrzení a jistotu s větší pilností vedle duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchupsaní s dobrým rozmyslem vě- domě, dobrú volí k tomuto zápisu a listu svolujeme a svolujeme jej skutečně držeti a zachovati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané trojice svaté. Amen. Tak Pán Buoh dej. Výstraha Hradeckých Žižkovi před úkladným vrahem: z 22. listopadu 1423 Truchlivé temnoty ostatního Žižkova života, z něhož není již jeho listů, ozařuje aspoň poněkud zajímavý tento dopis duchovního vůdce pozdějších Sirotků a vlastního vládce hlavního jejich města, kněze Ambrože, jakož i tamního hejfmana Jana z Vícemilic, zv. též Bzdinkou. Je krásným svědectvím neobyčejné oddanosti a lásky, jaké Žižka po- žíval. Úklad zosnován byl nejspíše předním straníkem prohnaného mistra v zákeřných pletichách, podlého Zikmunda, Janem Městeckým. Pán Buoh všemohúcí rač býti s tebú, se všemi bratřími věr- nými i s námi hříšnými svú svotú milostí i pomocí. Bratře Žižko i bratří naši nejmilejší! Věz, žeť jsme jednoho Opočenských strany jali, vězně dosti znamenitého, kterýž jesti nás za jisté zpravil, že již jeden jest s tebú u vojště, kterýž tě má zamor- dovati; a za to má ještě třiceti kop vzíti, a již deset kop hoto- vých vzal. Pak toho jistého mordéře zná Pavel s černú hlavů kadeřavú, tohoto listu ukazatel. A protoť sme my jeho k tobě vypravili, kterýž tě má všeho úplně zpraviti, kdož to jednají a 24

Strana 25
kterak to má jednáno býti, a kto to má učiniti, toho tobě uká- zali. Kterémužto Pavlovi prosíme, aby jemu věřil, což s tebú od nás o té věci mluviti bude. Pán všemohúcí rač tě zachovati k své chvále a k prospěchu věrným obcem. Dán v Hradci nad Lobem v pondělí v třetí hodinu v noci před sv. Kateřinó, rukú tvého kněze Ambrože. Janek Hvězda, purkmistr, konšelé a tvój kněz Ambrož. Husitská hymna Slavná píseň, před jejímž pouhým zpěvem se dávali křižáci na útěk, nepochází sice od Žižky, nýbrž od neznámého husitského kněze. Než důvěrný její vztah k Žižkovi naznačil pěkně v době asi krále Jiřího malíř husitského rukopisu jenského, Bohuslav z Čechtic, namalovav Žižku v čele vojska, pod ním pak napsav několik veršů písně. S ní na rtech dá- vala se tedy jeho vojska do boje, s ní vítězila i umírala. Je dokonalým výrazem i obrazem bojovníka božího a zákona jeho, především jeho síly největší, jeho hluboké, vroucí zbožnosti. Jakožto píseň slavnostní a duchovní má umělou stavbu trojdílné sloky. Prvé dvě části každé sloky jsou pětiveršové, třetí však čtyřver- šová a má zvláštní nápěv. Teprve úpadek bratrstev po husitských vál- kách, nejspíše až v době, kdy jejich pozdní žáci najímáni proti Turkům, změnil píseň v devítislokou přidáním nového verše k závěrečné části čtyřveršové. Poslední z těchto přídavků, pověstné „bijte, zabijte, žád- ného neživte“, rouhavě přiřazené k vrcholné, vroucně zbožné výzvě konečné, ukazuje nejlépe hloubku tragického tohoto mravního pádu božích kdysi bojovníků. V znetvořené této podobě známa byla od časů Dobrovského, jenž ji objevil 1789 v bratrském fisku z r. 1530 a prvý se zase přičinil o její vydání i o překlad do němčiny. Prvotní znění uchoval jedině drahocenný kancionál jistebnický asi z dob husitských ještě vá- lek, nalezený 1872. Byl to však teprv Z. Nejedlý, jenž 1913 píseň správně obnovil. 25

Strana 26
1. Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a úfajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězítel Kristusť vám za škody stojí, stokrát viec slibuje; pokli kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na pravdě sende. Tenf Pán velíť se nebáti záhubcí tělesných, velíř i život složiti pro lásku svých bližních. 2. Protož střelci, kopiníci řádu rytieřského, sudličníci a cepníci lidu rozličného, pomnětež všichni na Pána štědrého! Nepřátel se nelekajte, na množstvie nehleďte, Pána svého v srdci mějte, proň a s ním bojujte a před nepřáteli neutiekajte! Dávno Čechové řiekali a příslovie měli, že podle dobrého pána dobrá jiezda bývá. 26

Strana 27
3. Vy, pokosty a drabanti, na duše pomněte, pro lakomstvie a lúpeže životóv netrafte a na kořistech se nezastavujte! Heslo všichni pamatujte, kteréž vám vydáno, svých hauptmanóv pozorujte, retuj druh druhého; hlediž a drž se každý šiku svého! A s tiem vesele křikněte, řkúc: Na ně, hr na ně! Braň svý rokama chutnajte, Bóh Pán náš! křikněte. Opovědný list lomnického hejtmana táborského, Jana Roháče, Oldřichovi Rožemberkovi: z 3. února 1421 Z péra nejvěrnějšího hejtmana Žižkova Roháče zachoval se jediný tento list, jenž však velmi výrazně zrcadlí statečnou i zbožnou povahu křesťanského tohoto rytíře. Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozenberka a pánu na Krumlově buď list dán. Urozený pane! Jakož sem dříve psal, napomínaje tě z lásky jako tvój chudý přítel (příbuzný) přirozený, aby(s) sě neproti- vil Pánu Bohu a jeho svatým pravdám, a chtě rád viděti, aby(s) tudy i na duši i na zbožie dále nehynul: a ty si mi žádnej od- povědi na to nedal. A jáť skrze to jinak nemohu rozoměti, než 27

Strana 28
že nemínieš pravdy božie a jeho svatého zákona šířiti a hájiti mečem, jakožto na křesťanského rytieře sluší. Neb každý křes- fanský rytíř na to jest pás vzal a mečem sě opásal, aby pravdu božie šířil a jeho svaté čtení velebil a neřády Antikristovy tupil, což by najdále mohl, jakožť sem v prvniem listu vše o tom dosti rozomně (srozumitelně) psal. A(le) odpovědif sem žádnej od tebe na to neměl. Protož věz, žeť v příměří i v nepříměří pána Jesu Krista s věrnými bratřiemi Táborskými stojím a státi mie- ním, i s svú bratří, i s svými služebníky i pomocníky, i s těmi, ktož pro mě co chtí učiniti. A proti tobě a proti tvým služební- kóm i pomocníkóm i tvým poddaným ničiemž nechci vinen býti i s svými těmi svrchupsanými všemi. Datum in Lomnicz proxima feria secunda post festum purificationis. Jan z Dubé Roháč, hajtman na Lomnici. Prokop Holý píše sirotčímu hejtmanovi Prokůpkovi krážce před skonem v bitvě u Lipan: asi 6. května 1434 Podobným vzácným protějškem listů Žižkových je jediný tento list slavného jeho nástupce ve vůdcovství vojska táborského, psaný ve vzru- šené chvíli před bitvou, v níž nepřemožitelná vojska obojího Žižkova kdysi bratrstva byla zničena. Kněz Prokop, loni na podzim nekázanými vojáky svržený s velitelství nad táborským vojskem, které spolu se Si- rotky podniklo obléhání nedobytné pevnosti katolické Plzně, píše list na útěku z Prahy, kde dlel na sněmě, když se jí zradou zmocnilo po- tajmu sebrané vojsko katolického i podobojího panstva. List byl za- chycen Rožmberskými, a třeba se přes to podařilo spojení bratrských vojsk, přesila nepřátel je zničila do tří neděl v osudné bitvě, ve které oba Prokopové zahynuli. List je přeložen z latiny. Bratru Prokůpkovi, správci vojska sirotčího atd. 28

Strana 29
Pán náš všemohoucí, jenž po bouři činí utišení a po zá- rmutku svoje utěšuje, (budiž s Tebou), bratře v Kristu, nad jiné mně milý! Věz, že dopuštěním božím falešní pánové se Staro- městskými Pražany přepadli nejmilejší bratří naše měšťany Novoměstské, něco jich pobili a města, jak jsme spatřili, se zmocnili. Proto myslíme, abyste všeho nechajíce hnuli se od Plzně k Sedlčanům. Shromažďujef Čapek (hejtman Sirotků) mnohý lid a my Táboři rovněž, jak doufáme, ježto lépe je nám zemříti než nepomstíti nevinné krve nejdražších našich bratří, úkladně prolité. Buďte zdrávi v Pánu, vědouce, že po ztrestání své utěšuje. Prokop Holý. Zápis obnoveného bratrstva táborského a sirotčího proti králi Zikmundovi, smluvený na žáboře 21. pro- since 1434 Pohroma lipanská ochromila obojí bratrstvo, ale nezničila jich. Na sklonku roku spojil většinu měst táborských a sirotčích v nový svaz mno- haletý hejtman čáslavský Jan Roháč. Vrátil se ve velké té chvíli do kraje vojenských svých počátků a stanul v čele spojeného bratrstva jako hejt- man největší jeho pevnosti, Tábora. Byla to opověď války všem, kdož se, vyčerpáni tolikerými obětmi 15leté vojny, klonili k míru s církví i věrolomným císařem. Vypukla v zápětí, ale nerovný zápas přinesl Ro- háčovu svazu těžkou porážku u Křeče a takové ztráty, že po podepsání míru s církví v Jihlavi a přijetí Zikmunda za krále v červenci 1436 pod- dal se císaři sám Tábor a způsobil tím i pád statečnějšího Hradce Krá- lové. Vůdci poraženého svazu zbyl nakonec jen hrad Sion u Čáslavě. Jeho dobytí dal Zikmund oslaviti zvěšením celé posádky sionské s hrdin- ným hejtmanem na staroměstském náměstí. Byla to poslední služba Roháčova revoluci. V odpověď na popravy vypukla v zemi vzpoura, před níž se císař dal na útěk a na něm zemřel. 29

Strana 30
Ve jméno Pána Boha Všemohoucího, ke cti, chvále a roz- souzení pravd jeho svatých, my, Jan Roháč z Dubé, hejtman města Hradiště, jenž slove Tábor, purgmistr, konšelé i starší téhož města Hradiště a obce měst Písku, Prachatic, Vodňan, Hradce nad lobem, Dvora, Jaroměře, Čáslavě, Nymburka, Mladé Boleslavě, Třebíče, Evančic s některými nám příchylný- mi, pilně znamenajíce a rozumějíce i skutečně shledávajíce skrze výstrahy časté a mnohé od přátel pravd svatých i taky od těch, ježto sú v straně odporné, kterak by ten N. (t. j. císař Zikmund), nepřítel úhlavní božích pravd, svými pomocníky, ne- toliko zjevnými, ale i pokrytými, lstivě, chytře a velmi úkladně snažili sú se a na to vydali, kterak by pod pěknými a úlisnými řečmi a podávaními pravdy Boží nás i všechny věrné podtrhli, sklamali, potlačili i konečně zkazili, tehdáž léta od narození Syna Božího tisícího čtyřstého (třicátého) čtvrtého den svatého Thomáše, apoštola Božího, sněm sobě učinili jsme v městě Hradišti, řečeném Tábor, a to proto, kterak bychom se mohli i s věrnými lsti, úkladúv a nevěr s pomocí Boha všemohúcího vystříci a vyvarovati a v pravdách Božích se všemi věrnými za- chovati. Na kterémžto sněmu v těchto artikulích dolepsaných svolili sme se a jednostejně ustanovili. Nejprve obnovili sme sobě první pozastavení všemi věr- nými obecní o čtyř artykulích na počátku svolených a sobě sme řekli, slíbili a rukúdáním znamenitě potvrdili, věrně sobě spo- lečně pomáhati proti tomu císaři i každému, kdož by nás od toho dobrého tiskli aneb tisknúti chtěli svévolně, do zboží, stat- kův i životů ztracení. Potom, znamenajíce i skutečně to vidúci, kterak Pán Bóh zvláště nyní pro každý hřích a neřád nad zjevnými nepřáteli pravd Božích rozličně mstí, též nad pokrytci jakožto nad námi, i chtíce se delší pomsty vyvarovati a jeho hrozný hněv proti 30

Strana 31
sobě odvrátiti a ukojiti, svolili sme se i svolujem, abychom na sobě i na jiných, což nejdále můžem, s pomocí Boží hříchy zjevné i tejné řádně stavovali, a kterých sme se neuvarovali, v každý čas jich se věrně káli, a což nejvíce můžem, pýchu všecku svrhnúce, před jeho tváří svatú ponížili se. A zvláště če- kajíce na se nyní těžkých pokušení, svolili sme se, abychom nejméně tento čas do postu na každý tejden jeden den kromě pátku postili se a společně modlili. Dále svolili sme, jestli že by která obec sama v sobě roz- trhla aneb zrotila, jehož Bože neuchovej, a sama se skrotiti a sjednati nemohla, tehdy mají jiných přísedících obcí, s námi v této svaté jednotě stojících, k sobě přivolati k upokojení a sjednání svému. Také o sněmu budoucím, kdyžby všech k zákonu Božímu příchylných (se sešel), bylo jest mluveno, a kterak by se na něm jmíti jměli, jednostejně zústáno, a zvláště v takových sně- mích abychom společnú jednu ruku mívali a za jeden člověk z jedné vůle a rady jednostejné odpovědi dávali bez výtržky. Nejposléze, když sme na tom sněmu ještě spolu byli, tehdy od urozených, statečných, slovutných, múdrých a opatrných o zvláště pana Voka z Holštejna i jiných dobrých lidí z Čech i také z Moravy hned po poselství vašem, páni a bratří Žatečtí, skrze také své posly i také listy vzkázali, že na čem se tu ze spolka ustanoví, že chtí podle pravd Božích nás i jiných věr- ných státi a statky i hrdly svými radni nám i pomocni býti. 31

Strana 32

Strana 33
AA KRONIKA VELMI PĚKNÁ O JANU ŽIŽKOV

Strana 34

Strana 35
Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, čeledínu krále Václava S názvem „Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, čeledínu krále Vá- clava“ uchoval rukopisný sborník, zavátý s neznámým vyhnancem pobělo- horským do saského Freiberku, vzácnou památku úcty k Žižkovi, kterou ži- vila až do r. 1620, jak ukazuje předbělohorský otisk Kroniky bez místa a roku, zachráněný před zkázou v unikátu písmáckého sborníku v knihovně Národního musea. Temno, jež přišlo s Bílou horou, vyhladilo téměř úplně knížky takového ducha. Je to prosté, srdečné vypravování starého pamětníka, opřené v hoj- ných a vesměs správných údajích o Husitskou kroniku pražského kancléře M. Vavřince z Březové, která se však pro nás končí uprostřed věty, sotva dospěla ve svém vypravování k prosinci 1421, a o kroniku králové- hradeckého písaře Jana Krušinky, zemřelého v říjnu 1438 v Jaroměři, dnes žel nezvěstnou a známou nám pouze tím, že jí užili pozdější zpracovatelé národní kroniky husitského věku, t. zv. Starých letopisů. Není zcela ne- možné, že naše Kroníka pochází od tohoto věrného ctitele bratra Jana sa- mého. Jistě však není pozdější než časy krále Jiřího. Těžko si zajisté před- stavit, že by byl pamětník tak poučený potlačil z Žižkových bitev jeho ví- tězství nad Divišem Bořkem z Miletína z r. 1423 z jiného důvodu, než ze šetrnosti k tomuto muži a jeho rodu za to, čím se stali pro husitství ve vý- chodních Čechách po reakci, která dolehla na tento tvrdě husitský kraj ně- kdejších Sirotků s návratem krále Zikmunda r. 1436; odpor proti mrzkému panovníkovi našel právě v Bořkovi († 1438) statečného vůdce. Odtud vzešla jasně naše Kroníka, zahrnující našeho hrdinu tklivou úctou i láskou. Více o tom najde čtenář, jehož by to zajímalo, v mém článku v Jihočeském sbor- níku hist., 1934, 125 31 a v mém úvodu k F. Šimkovu vydání Starých letopisů z r. 1937. Jak toho zaslouží, byla památka od r. 1878, kdy ji vydal Jar. Goll z rukopisu freiberského, několikrát vydána. Vydání ta vypočítává kritické 35

Strana 36
vydání zvěčnělého V. Novotného z r. 1923. K nim třeba připočíst biblio- filskou edici F. Loskota z 1913 a nejnovější V. M. Škorpila v knížce Na množství nehleďte z r. 1946. Poněvadž původní znění zajímá jistě jen málo čtenářů a je snadno dostupné, převedl jsem Kroniku do dnešní češtiny, opravil několik přepsání a dodal v závorce pro přehled několik dat a něco doplňků. Doufám, že jsem tím nesetřel nic z půvabu Kroniky, nýbrž při- spěl k tomu, aby vynikl co nejvíce čtenářům. Když se psalo léto od narození Syna Božího 1410, povstal Mistr Jan Hus a jal se kázat a lid tuze kárat ze hříchů. Tu ho duchovní velice chválili, řkouce, že z něho mluví duch Boží. Ale když se jal kázat proti kněžstvu a útočil na nejvyššího pa- peže a na nejmenšího kněze, na jejich pýchu i lakomství, na svatokupectví i kuběnářství, a aby kněží nepanovali jako svět- ští páni a nedrželi panství, a také kázal, že tělo Boží a krev Boží má být vydávána lidu obecnímu pod obojí způsobou, tu se kněžstvo proti němu vzbouřilo a prohlásilo, že do něho vstoupil dábel a že je kacíř. A to se událo v království českém za krále Václava, syna císaře Karla, a za arcibiskupa kněze Zbyňka. A když se psalo léto 1415, tehdy sbor nejvyššího kněžstva obeslal Mistra Jana Husi, aby k nim přijel do Kostnice za záruk soudního glejtu. A on jel s Mistrem Jeronymem s glejtem krále Zikmunda, krále Uherského. A když přijel do Kostnice a s ním někteří čeští páni, tu ho v Kostnici uvěznili a nejvyšší kněžstvo zbavilo ho kněžství a odsoudilo na smrt. A při tom odsuzování seděl král Zikmund na soudě, ač mu vydal glejt. I přikázali ho upálit a také Mistra Jeronyma, ale rok po něm. A to se stalo za arcibiskupa kněze Konráda. A když se to stalo, tu se pro to velmi vzbouřili Čechové i Moravané a mnozí kněží v Praze 36

Strana 37
i jinde v Čechách a na Moravě se jali rozdávati tělo i krev Boží lidu obecnému pod obojí způsobou. A vzali tělo Boží do mon- strancí a zástupové chodívali za tělem Božím, chválíce Boha. A když lid obecný přijímal tělo i krev Boží pod obojí způsobou, tu jim dali jedni jméno husitů, někteří viklefovců a jiní kacířů. A tu se potom lid duchovní i světský rozdvojil; jedni šli s jed- nou stranou kněží, druzí s druhou. A jali se vzájemně tupit, že tomu sám král nemohl zabránit. A když (r. 1419) odejel král na Nový hrad, tu šli kněží s Božím tělem ve velkém zástupu od svatého Štěpána mimo radnici Nového města. Tu někdo hodil z radnice na kněze ká- men a zástup lidu se proto vzbouřil, volaje: „Teď nám házejí na Boží tělo i na kněze!“ I obořil se zástup na radnici a dobyl jí útokem a konšely svrhli dolů a pobili. Tu když došly ty noviny krále, ranila jej z velikého hněvu těžká mrtvice a král Václav umřel. A tehdy se v Praze velmi na kněží i na mnichy i na Němce rozlítili a hnali je ven a jiní utekli ven sami. Neboť v ty časy bylo mnoho Němců v městské radě i v úřadech. Pro tak velkou bouří neosmělili se páni vézti krále Václava veřejně Prahou, ale vezli ho tajně a skrytě na hrad k sv. Václavu. A tu ležel několik neděl nepochován, neboť poručil, aby byl po- chován na Zbraslavi v klášteře. Tu jej páni poslali opět tajně v noci na Zbraslav, aby jej mniši pochovali a tu byl pochován. Potom (v prosinci 1419) přijel uherský král Zikmund, bratr krále Václava, do Brna, a obeslal sem pány české a moravské, Pražany i jiné příchylné k zákonu Božímu. A když tam přijeli, tu se jich přitom zeptal: „Oč stojíte, že se tak bouříte?" Če- chové a Moravané odpověděli králi: „Stojíme o čtyři kusy. Nej- prve, aby lidu obecnému bylo podáváno tělo Boží a krev Boží (z kalicha). Za druhé, aby zjevné hříchy byly stihány. Za třetí, aby slovo Boží bylo kázáno svobodně. Za čtvrté, aby kněží ne- 37

Strana 38
panovali jako světští páni a nedrželi panství.“ Tu řekl král o Boží krvi: „Tomu bylo tak dříve a má býti ještě.“ A otázal se Pražanů: „Pustíte mne do Prahy, když přijedu do Čech?“ Tu řekli Pražané králi: „Nebudeš-li chtít vjeti branou, chceme zdi pobořit, abys jel jako pán.“ I řekl jim král: „Odstraňte z ulic všechny řetězy a odneste je Staroměští na hrad sv. Vá- clava a Novoměští na Vyšehrad!“ A Pražané to učinili. Tu (v březnu 1420) vyhlásil papež na Čechy kříž, že jsou kacíři, kdo přijímají tělo a krev Boží, a dal odpustky všem, kdo by takového Čecha zabili nebo jakkoli zahubili, že jsou zba- veni hříchů i trestů za ně. I počali lidi zabíjet a rozličnou smrtí hubit. Tu z Boží milosti povstal ze stavu rytířského jeden Čech, velmi udatný, jednooký, jménem Žižka. A zdvihl se a táhl vo- jensky polem na ty, kdož nepřijímali těla Božího a krve Boží pod obojí způsobou. Těch byl nepřítel a také je měl za kacíře. A tak se strana rozezlila proti straně. Která strana zvítě- zila, ta ukrutně bez milosti zabíjela nebo pálila nebo hubila rozličnou smrtí. Jen koho sám Bůh ráčil zachovati, ten zůstal živ. A zvláště Němci hubili Čechy a Čechové Němce. A ta válka trvala ukrutně 14 let. A Žižka a jiní Čechové stále bo- jovali v poli v Čechách i jiných zemích, bojujíce za Boží zákon. Tehdy dobyli Sezimova Ústí a odtud došli Hradiště a osa- dili hrad i horu a dali městu jméno Tábor. A Žižka táhl s voj- skem zemí a dobýval hradů a měst. A míval časté bitvy se sil- nými nepřáteli, avšak nikdy neztratil pole. A potom táhl král Zikmund Uherský do Čech z Uher na Vratislav a tu dal jednoho měšťana pražského usmýkati koňmi, a že se má tak stát i jiným Čechům kacířům. A zvěděvše to Pražané, udělali, kde byl prve jeden řetěz, dva a zavřeli se proti němu. A král osadil mnohými rytíři Vyšehrad a hrad 38

Strana 39
sv. Václava proti Pražanům. A když to uslyšel Žižka, hned osa- dil proti králi Vítkovu horu a dali tomu hradu jméno Vítkov. Tu král uherský přitáhl s vojskem a položil se na Zbraslavi a Žižka s Pražany oblehl hrad sv. Václava. A tu se rytíři statečně bránili, ale měli velký hlad, že jedli již vařené žito. A král zvěděv, že by již pro hlad musili hrad vydat, přitáhl s velikým vojskem, aby je zachránil nebo dodal jídla. A porazil něco Žižkova lidu, který utekl z vozového tábora, a tak odrazil Pra- žany od hradu. A tu přitáhl králi na pomoc vévoda Rakouský, markrabě Míšeňský a mnohá jiná knížata s četným rytířstvem. I přitáhl král a položil se táborem před Prahou. A tu krále ko- runovali na hradě sv. Václava. A tu také posovali na rytíře mnoho Němců. Potom (14. července 1420) vytrhli na Žižkův hrad, aby ho dobyli. A když útočili, tu, když bylo Žižkovi již velmi těžko, vy- šel kněz z Prahy s Božím tělem a Němci strachy lámali vaz, a utíkajíce i s koňmi, skákali zhůry dolů. Tu Němci, když se zmocnili Čecha, i když byl jejich strany, vzali ho a upálili, neptajíce se na to, hned, jak ho spatřili, až to počalo pobuřovat krále i Čechy. A množství jiných Čechů leželo tu chvíli u Králové Hradce. A pán z Rožmberka ležel s jinými Němci u Tábora a tu byl před Táborem poražen a vzdl velikou hanbu i škodu. A když král cizozemce (koncem července) rozpustil ze země, tu vytrhl Žižka do pole a táhl zemí, pále kláštery, hna ze země mnichy a faráře, kněží a kostely kázal pálit, kteří po- dávali lidu obecnímu pod jednou způsobou. A Pražané s jinými pány oblehli Vyšehrad. A bylo na něm mnoho rytířstva a tu se udatně bránili, neboť nemajíce co jísti, jedli koně. A když bylo ráno na Vše svaté, přitáhl král k Vyše- hradu s velkými vojsky, chtěje Vyšehrad osvobodit. Tu bylo za- 39

Strana 40
bito množství pánů českých a moravských strany královy a král, vzav velikou škodu na dobrých lidech a poražen jsa, táhl na město. Tehdy postoupen Vyšehrad Pražanům a oni jej zbořili. A Žižka měl dvě neděle bitvu se silnými nepřáteli, s Čechy a s Němci. Dobyl Boru, a učiniv velkou škodu nepřátelům, zů- stal vítězem. Potom vpadl do kláštera na Zbraslavi a jeho vo- jáci otevřeli hrob a vzali tělo krále Václava a posadili ho mezl sebe. A když Žižka kázal klášter zapálit, vojáci odešli pryč a krále tu nechali. Tu jeden rybář, jménem Můcha, vzal tělo krále, ježto král byl na něho laskav, a schoval je tajně ve své vinici a choval je přes tři roky. A Žižka dobyl s Pražany Říčan. Potom (počátkem r. 1421) táhl Žižka k Lomu a dobyl Chotěšova a Kladrub a Krasikova a tu zajal pana Bohuslava Švamberka. Tu král Uherský táhl s vel- kou mocí na Žižku. A Žižka odjel, nechav své vojsko v obou klášterech. A Pražané leželi u Nového Hradu (Kunratic) a brzy ho dobyli. A potom válčil u Votice s Tábory. A král Uher- ský oblehl Žižkův lid v Kladrubech a sám tu osobně ležel a ná- kladně dobýval děly. A Žižka, sebrav se, táhl do Plzeňska, aby zachránil svůj lid v Kladrubech. A když byl Žižka odtud šest mil, odtrhl král od Kladrub a odtáhl z Čech do Uher. A Žižka oblehl Plzeň a tu škodu vzal na lidech a nedobyl jí. I táhl Žižka k Chomutovu a na květnou neděli (16. března 1421) učinil útok. I tu na tom místě zabito a spáleno na tři tisíce lidu. A odłud udeřil na Beroun a tu také drahně lidu pobito a spáleno. A táhl do Prahy a v tu dobu se vzdal Pražanům hrad sv. Václava. Z Prahy táhl s velikou mocí k Českému Brodu. A tu se za- vřeli Němci, i dobyl města útokem. A Němci utekli na kostel a tu pod nimi kostel zapálili. Tu něco Němců shořelo a někteří seskákali s věže a proto, kteří nezlámali vaz, byli pobiti cepy. Pak se poddávala jiná města: Kouřim, Nymburk, Kolín, Hora, 40

Strana 41
Čáslav, Chrudim, Litomyšl, Polička, Dvůr. Jaroměře dobyl úto- kem, neb si troufali bránit se, že to je město velmi dobré. Tak přistoupila ta i jiná města k zákonu Božímu. Potom táhl Žižka a oblehl hrad Rábí. A tu mu vystřeleno druhé oko. I oslepl a sotva zůstal naživu. A Pražané dobývali hradu Mostu. Přitáhl však Míšeňský, osvobodil Most a Pražany porazil. Ale jen málo jich vzal do zajetí. Pak po několika nedělích vtrhli do země kurfiřti s velikou mocí knížat, hrobot i biskupů, i Míšeňský a to velmi ukrutní. Kteréhokoli Čecha dostali do rukou, každého zabili neb upá- lili. A přitrhli se vší svou mocí před Žatec a položili se dosti blízko města. Za toho obléhání podnikli třikrát útok, ale nic ne- dobyli a množství lidu bylo zabito v těch útocích. I utrpěli kur- fiřti velikou škodu a s hanbou a strachem se hnuli pryč, zane- chavše zde všecku spíži. A mnoho stanů shořelo. I táhli ztěží ven ze země. Potom Žižka, vyhojiv se a slepý na obě oči, táhl do Plzeň- ska. A tu se na něho velmi silně sebrali Čechové i Němci. A tu se Žižka bil u Plané. A když mu bylo již velmi zle, jel několik mil v stálých bojích. A tu, odraziv nepřátele, ujel s vojskem na velmi vysokou horu (Vladař) a tu zabito s obou stran mnoho lidí. Tu pak utekl Žižka s vojskem do Žatce. A odtud vytrhl na Pikarly (Adamity) a dobyl jich na ostrově u Valu a přikázal je upálit. Tehdy přitáhl do Čech s velikou mocí král Uherský a měl s sebou Turky, Valachy i Ráce (Srby), Uhry, Kumány, Jasy, Němce i jiné rozličné cizozemce. A Žižka s vojskem přitáhl do Kutné Hory. A král zvěděv, že je Žižka u Hory, táhl k Hoře, chtěje jej zastihnout. Tu Žižka vytrhl z Hory ven proti králi a otočil se před Horou vozy. A tu se bili celý den. A když byl 41

Strana 42
večír, tu se král položil sotva na dostřel od Žižkova vojska. A když bylo pět hodin na noc, tu Žižka udeřil na královo voj- sko a tu se skrze vojsko probil, neb odtud jinudy s vojskem ne- mohl. A odtáhl méně než čtvrt míle, až byl den a přikázal se otočit vozy. Ale když se král neměl k bitvě, neb čekal ještě více svého vojska a byli již blízko, tu Žižka přikázal vojsku, aby se hnulo do Kolína, a odtud poslal pro více lidu, aby se bil s Uher- ským králem. A král, maje Horu, položil se s vojskem blízko u Hory. A odtud páchali násilí na pannách a paních až k smrti. A všude přikázal pálit. A když přitáhl lid Žižkův, chtěl se s krá- lem Uherským bít. A když leželi proti sobě, tu král, zapáliv Horu třetí hodinu na noc, táhl k Brodu Německému (Havlíčkovu) před Žižkou a Žižka za ním. A když bylo za Habrem, tu vojska dohonili a bili je až do Německého Brodu. A mnoho jich uto- nulo s koňmi, ježto se s nimi probořil led, a všecky vozy s veli- kým nákladem. A nazítří (9. ledna 1422) přikázal Žižka útočit na město celý den, avšak nemohli ho dobýt, neb se bránili ry- tířsky. Ale nazítří dobyli města beze zbraně a všecky pobili. Jen pana Záviše (Černého) Poláka a pana Borovského a pana Mrtvici, ty tři rytíře vzali do zajetí. Potom táhl Žižka do Plzeňska a dobyl útokem na veliko- noce Žlutic. Odtud dobyl Kukštýna (Gutštejna). A odtud táhl k městu Týnu (Horšovskému). Podnikli na ně útok a dobyli ho a při útoku pobili mnoho statečných lidí. A v tu dobu (v květnu 1422) přijelo jedno kníže (Zikmund Korybutovič z Litvy) s rytířským vojskem a mělo s sebou na čtyři tisíce jízdy. A Praha se mu poddala. A Žižka mu říkal „synu“ a kníže Žižkovi „otče“. A v té době oblehli Pražané Karlštejn a kníže Opočno, a toho nedobyli. A v ty časy přitáhli do Prahy s velkou mocí Táboři a položili se na Novém městě. A odtud učinili nepřátelský útok do Starého města, ač s ním 42

Strana 43
nebyli v nepřátelství. A tu Staroměstští, vzchopivše se, svrhli některé z domů a jali jich na několik set a jiné vyhnali hanebně z města. A když to kníže nechtělo přijímati pod obojí způso- bou, tu jej Pražané opustili i Žižka. I jel kníže zase do Litvy (1423). Potom v červnu (1424) zase přijel, maje zato, že bude přijat jako vladař a jako po prvé, ale z toho nebylo nic. Potom (v květnu 1424) se Pražané se Žižkou nepohodli. Když pak Žižka přitáhl do Kostelce nad Labem, vytrhli na něho Pražané s velikou mocí a on, vida jejich přesilu, táhl před nimi a Pražané za ním. A když byl blízko u Malešova, tu se Žižka zase proti nim obrátil, svedl s nimi bitvu a porazil je. A ta po- rážka nadělala v Praze i jinde mnoho vdov a sirotků. A když uplynuly plné čtyři roky od smrti krále Václava, tu Pražané, vidouce, že se jim vede zle, želeli teprve smrti krále Václava. A ptali se teprve s velikou pilností a chtěli dát velkou odměnu tomu, kdo by o něm věděl, že bychom chtěli jemu dát dobrou královskou odměnu a vystrojiti mu slavný pohřeb. Tu jeden rybář Můcha, slyše to, že chtí krále počestně pohřbít, pověděl, že jej má na vinici. I vzali ho do Prahy a učinili jeho velebnosti královské slavný královský pohřeb. A položili ho (25. července 1424) na hradě u sv. Václava v hrobě s jeho otcem, císařem Karlem, a tu leží. Potom Žižka přitáhl s vojskem na Špitálské pole (Karlín) a tu byl s Pražany smířen (14. září). Potom táhl do Moravy a dal se do dobývání Přibyslavě. A již Táboři měli Žižku ve velké nenávisti, nejvíce proto, že kněží Žižkovi sloužili řádně mše a s pleší (tonsurou) a v komži a Boží tělo nosili v monstranci. Proto říkali Žižkovým kněžím „pláteníci“ a Žižka Táborským „ševci“. Neboť Táborští kněží sloužili mši pouze v sukni bez pleše a někteří nosili brady. V tom byl mezi nimi rozdíl. 43

Strana 44
Tu se u Přibyslavě vyvrhl Žižkovi nežit a umřel (11. října r. 1424). Pochovali ho v Králové Hradci a tu leží. Tu dali jeho vojskům jméno „Sirotci“ a tak vždy sluli. A Hra- dečtí dali si Žižku namalovat na korouhev na bělouši v rytířské zbroji s polcátem tak, jak jezdil za živa. A když Hradečtí pod tou korouhví bojovali, nikdy neprohráli. Tehdy si Hradečtí volili hejtmany, jak se jim líbilo. Ale nej- více vládl kněz Prokůpek. Také z moci Táborské vyšlo velké vojsko a vojsko to slulo polní. Tím polním vojskem vládl kněz Prokop Holý. Býval v bitvě na čelném místě v tlustém kabátě.A ta dvě vojska (sirotčí i táborské) vždy táhla polem v Čechách, i v Moravě i v Rakousích i v Uhřích, v Durynsku, v Markách (Braniborsku) i v zemi Lužické. Také táhlo vojsko široce (1433) do Prus a leželo v Prusích a v Gdansku a koně brodili v moři a s velikou ctí zase přijeli. Poslední z nich zhynuli od Čechů mezi Brodem a Kouřimí (u Lipan 30. května 1434). 44

Strana 45

Strana 46
10. 11. 12. 13. OBSAH Strana . Táborstí hejfmané a obec písecká činí příměří s Oldřichem z Rožmberka v Písku 18. listopadu 1420 . . Zizka s táborskymi hejfmany Chvalem a Jeníkem vyzyvá sou- sedy z Prachatic, aby se přiznali ke čtyřem pražským artikulüm 22. listopadu 1420 . Manifest katolickému svazu plzeňskému asi z počátku února 1421 . Povéfujici list poslu Rybkovi z Luznice Treboñskym z pole u Německého Brodu z 10. ledna 1422 . . Zapis o uznání litevského knížete Zikmunda Korybutoviče za zemského správce Žižkou a Táborským bratrstvem v Praze 11. června 1422 . Pfimluva u Domażlickych za vdovu po padlóm bojovníkovi Kučtajnovi asi r. 1422 . . Žižka povolává Domažlické do pole z Orlíka T září 1422 . Zizkovo pozvání biím Bartoïovi a Bernartovi z Valeéova na sjezd do Německého Brodu z Vilémova 26. března 1423 . Ý Žižkovo pozvání věrným ze Skalice a Náchoda a vůbec z České země na zjezd do Německého Brodu z Vilémova 1. dubna 1423 Zápis německobrodského sjezdu či t. zv. řád vojenský, smluvený kolem 7. dubna 1423 . Výstraha Hradeckých Žižkovi před úkladným vrahem; z 22. listo- padu 1423 . . Husitská hymna Opovédny list lomnického hejtmana táborského, Jana Roháče, Oldřichovi Rožmberkovi z 3. února 1421 . . Prokop Holý píše sirotčímu hejtmanovi Prokůpkovi krátce prad skonem v bitvě u Lipan; asi 6. května 1434 . Zápis obnoveného bratrstva táborského a sirotčího proti králi Zikmundovi, smluvený na táboře 21. prosince 1434 Kronika o Žižkovi 13 14 15 16 18 24 25 27 28 29 35