Strana 1
CESKÁ PROROCTVÍ K DĚJINÁM PROSTONÁRODNÍ LITERATURY. TŘETÍ ROZMNOŽENÉ VYDÁNÍ. VYDAL FERD. MENČÍK. NAKLADATEL E. ŠOLC, KNIHKUPEC SPOLEČNOST S R. O., PRAHA-KARLÍN 1916

Strana 2
Tiskem Karla Šolce v Kutné Hoře.

Strana 3
ajímavým spisem prostonárodní slovesnosti jsou proroctví. Z Jako dosud mezi lidem, bylo tomu tak zvláště za starých dob, že lidé chtějíce zvěděti osud svůj, uchylovali se k osobám, o nichž pověst tvrdila, že předpovídají budoucí věci. Za válek mezi Řeky a Trojskými obraceli se Řekové na pověstnou již věštírnu delfickou, kdežto Trojáné sami ve svém městě měli prorockého Kalchanta a nešťastnou Kassandru. V krajinách východních ještě více byl ten obyčej rozšířený. Připomenouti toliko třeba Písmo starého zákona, kde se celá řada proroků uvádí. Též v Babyloně a v Egyptě zaměstnávali se kněží prorokováním. Ale nejen muži, i ženy některé proslavily se proroctvím. Jsou zahrnuty obyčejně v jméně Sibyl (Dios- búlé; dle některých ze slova „kaballa“), kteréžto jméno Sibyla znamená každou osobu ženskou, která zjevuje budoucí věci; není to tedy vlastní jméno. Prorokyně podobné nalézáme nejen za časů pohanských, ale již i za doby křesťanské. Počet, zvláště pohanských, rozličně se od spisovatelů udává: některý spisovatel starého věku (Plato) zná jednu, jiný opět devěť nebo deset; ve středověku konečně počet jich rozmnožen ze dvanácti na čtrnáct. Ostatně spisovatelé staří jsou toho do- mnění, že jest jen jedna Sibyla, která přijímá na rozličných místech rozličné jméno. Jména těmto prorokyním dávána byla buď od jmen zemí nebo míst: libycká Sibyla, nebo pontická atd. Nejznámější jest Sibyla Kumánská, která žila za Tarquinia Superba. Takto čteme v rukopise pražské knihovny o ní: 8

Strana 4
„Chtí tomu mnozí, jak tak v starých římských časech za pa- nování Tarquinia Pyšného, sedmého a posledního krále Rí- manův, kterémuž králi okolo 528 let před narozením Krista Pána jedna z moudrých Sibyl, totiž Kumana, přišedši devět kněh přinesla a oznámila, že v těch knihách božské tajem- ství všelikerá obsažena a takové jemu tajemství milujícímu prodána býti mají, pokudž jí jistou (jmenujíc znamenité quantum) peněžitou sumnu peněz dáti by chtěl. Majíce on ženu tu tak znamenitou za nerozšafnou, túž ženu aneb Sibylu od sebe odejíti kázal. Vzavše tedy ty knihy a hned před očima jeho z nich tři do ohně uvrhše, spálila a navrá- tivše se s ostatníma šesti knihami Tarquiniusovi, by takového vzácného daru božího z svých rukou nepropouštěl a je od ní za opáčenou sumu koupil, napomínala. I nechtíce on k žádosti její učiniti, pročež po druhé odešla a nápodobně jako předešle z těch ostatních šesti tři spálila. A ty poslední tři jemu opět v předešlé ceně ke koupi předložila. I vida Tarquinius stálost té neznámé ženy, pohnut jsa žádostí těch kněh, za ně žádanou sumu vyčísti kázal. Žena pak přijavše svou cenu odešla a ačkoliv po přijatej ceně hiledána, vícej nalezena býti nemohla. Ty pak ale knihy až do dnešního dne v Římě za zvláštní poklad a dar boží se zachovávají a libri Sybylini se jmenují, ve kterýchžto pro rozličné pro- roctví budoucích věcí se týkajících ku podivení vynacházejí, Římskému i také jiným královstvím i knížectvím mnohým zlé i dobré předpovídají; mezi kterými o Českém království v předepsaných předpovídkách se vynacházeji, které před tolika sty lety od jednoho krajana z lásky své patrie česky vytažena od téhož, kterýž byl slavný papežský ministr, ryth- tmice přeložena byla.“ Knihy tyto na listech palmových psané v jazyku řeckém a ve verších chovány byly na Kapitoliu, kdež nad nimi duumvirové (později decemvirové) bděli. Jen za času, kdy Římu nějaké nebezpečenství hrozilo, nahlíželi tito stráž- cové do posvátných kněh a sestavovali z akrostychických veršů 4

Strana 5
obsah. Knihy staly se i s chrámem Apollovým r. 83 před Kr. obětí požáru; ale z rozličných zbytků a z ústního podání (zvláště v Malé Asii) sestaveny byly knihy nové, které teprve začátkem 5. století po Kr. za své vzaly. Od těchto kněh Sibylinských zcela rozdílným jest proroctvi Sibylinské, zachované až podnes. Ono obsahuje dvanáct kněh šestiměrem (hexametrem) v jazyku řeckém psaných, jež slo- ženy jsou za časů křesťanských mezi prvním a čtvrtým sto- letím. Zpěvy (neb knihy) ty však nejsou od jedné osoby sepsány, nýbrž od více osob neznámých; pisateli některých částí byli židé, některých částí opět křesťané. Zmínky o proroctvích těchto nalézáme již u některých spisovatelů církev (na př. u sv. Augustina); ano církev sama někdy proroctví tato schvalovala, někdy opět zavrhovala. V těchto knihách mají základ svůj všecka proroctví Sibylinská, která ve všech téměř jazycích nalézáme nejprve zpracována byla v jazyku latinském, z něhož do- stala se do řeči obecného lidu. K rozšíření těchto proroctví ovšem velikou měrou přispěl směr vzdělanosti středověké, kdy všecko více v horování náboženském sobě libovalo, dle dávných proroctví příchod Mesiášův a jeho království očekávajíc. Když blížilo se první 1000letí, bylo uchváceno křesťanstvo záchvatem takovým; a když i očekávání příchodu pozemského království Kristova se nevyplnilo, nezanikla naděje tato, častěji ještě se probouzejíc. Byl to tak zvaný chilias- mus, k němuž samo sv. Písmo dalo příčinu, že lidé hlou- bajíce neustále v Písmě svatém neustále živili myšlenku tuto. V Čechách byl to Jan Milič a Matěj z Janova, kteří přišli k tomu náhledu, že již Antikrist na zemi dlí; ovšem byl onen o něčem lepším ještě na dvoře papežském poučen. Ve Francii vystoupil v podobném směru Jean de la Roche- taillée n. Roquetallade, františkán kláštera Aurillac-ského. Ten ve svých kázáních nejen trestal nepravosti kněžské, ale předpovídal, že Bůhi je navštíví tresty a že papeži bo- hatství jeho světskými osobami odňato bude. Pro své řeči 5

Strana 6
byl papežem Klimentem VII. r. 1344 a r. 1349 vsazen do vězení; když ani potom, propuštěn byv, kázati nepřestal, u- vězněn opět od Innocence VI., až konečně za Urbana VI. svobodu obdržel. Však ani tehdy nestal se nevěrným svým zásadám. Tento mnich sepsal jakási proroctví; ale nikterak nepředstíral zjevení, nýbrž toliko, že dobře porozuměl zjevení sv. Jana. Z proroctví jeho prý se mnoho vyplnilo. Jedno z nich do češtiny později přeloženo bylo. Byl pak horlitel tento, současný s českými reformátory, r. 1362 v Avignoně upálen, ač někteří praví, že zemřel ve Villefranche. Není se tedy čemu diviti, že v Čechách za takové nálady i proroctví se šířila. Tak nalézáme v rukopise jednom XV. stol. počátek jakési písně: Žila baba Sibyla; zajisté, že mnoho rozšířeny byly, když již i v písních ohlasy z nich jsou. Kromě toho svědčí o tom Tomáš ze Štítného, uváděje celé proroctví jedno. Praví: „I byla nějaká Sibyla prorokyně slovutná, tu ciesař pozvav k sobě tázal jie, jest-li anebo bude-li kto moc- nější než on, jemuž by se s poklonú modliti měli? A ona ukázala jemu v slunci Pannu, ana drží na ruce syna; i odvedla ciesaře ta Sibyla, aby nedal tak klaněti se sobě, řkúc: „Tomu, jehož Panna porodí, budúť sě klaněti, tenť bude větši, než ty“. Zajímavé jest ještě jedno proroctví v rukopise kláštera Kremsmünsterského, které pochází též z těchto časů. Tam stojí: „Pán boh k súdu súdit nepřide, dokud lidé neodstúpie od římského; a jeliž bude zbořeno římské ciesařstvie a podle pro- římského; a jeliž bude zbořeno římské ciesařstvie a podle pro- roctvie Daniele odstúpie lidé od viery, jak se již děje: a potom ihned Ancikrist přide.“ Podobně nalézáme v legendě o svaté Kateřině ze XIV. století zmínku o proroctví Sibylinském: vaše hrozná hanba těžká, ež Sibyla ta vítězská ot Římského stola vlasti jsúc, však rozmyslnú nápastí 6

Strana 7
v svém proroctví Boha znala a o něm prorokovala. Můžeme dle toho míti za to, že proroctví Sibylinská, jež do Čech z ciziny přinesena jsou, u nás dosti rozšířena byla. Odkud k nám se dostala a zdali v latinském rouše, nemůžeme na jisto tvrditi; spíše zdá se, že tato proroctví z němčiny překládána byla, neboť i v Němcích rozšířenějšími byla v jazyku národním psaná. Že pak německým a i latinským, jak svrchu podotknuto, za základ slouží ony knihy sibilinské pr- votního křesťanstva, a následovně i našim proroctvím, nemu- síme ani dokazovati. Tím vyvracíme mínění, jež objevilo se ohledně našich proroctví. V „Listech literárních“ praví ne- známý spisovatel: Ve všech těchto Sibylách nečiní se zmínky o osudech země a národu českého, jest tedy „Výtah pro- roctví Sibyliných“, který se nachází v jazyku českém a o Če- chách jedná, spis docela neodvislý od Sibyl jinojazyčných, a nemá nic společného s nimi nežli — jméno prorokyně. Nejstarší dosud známé proroctví Sibylinské, které se zachovalo v rukopise Zebererovském, patří podle řeči do XV. století. Jest psáno prosou. Později se na základech těchto tvořila jiná proroctví ve verších a do všeobecného obsahu vplétalo se leccos, co na zemi Českou se vztahovalo. O proroctví tomto (jehož druhý rukopis, však z doby pozdější, též se nachází v Českém museu v Praze) můžeme směle říci, že jest překladem proroctví německého, které nám pod jmé- nem Sibilenboich z r. 1513 v nářečí dolnorýnském známo. Možno též jest, že z jiného nářečí přeloženo bylo. Poukazuje- me k tomu, že celé roztřídění spisu jest právě takové jako v českém; podobně vypravuje o husí noze, o kněžstvu a pan- stvu; konec světa klade do r. 1400 (jiné vydání Sibylenwissa- gung do r. 1300). Podobně i ona začáteční písmena jmen králů 1) 1865 str. 184.

Strana 8
německých (A. A. L.), kterýžto způsob nalézá se již v oněch sibylinských řeckých zpěvích, se v českém opakuje a j. Sesta- víme-li jména tato, dovíme se přibližně, kdy proroctví toto sepsáno bylo; nebo můžeme, nalézáme-li v takovém pro- roctví nějakou událost uvedenou jako budoucí, mysliti si, že současně s ní proroctví jest sepsáno. Mluví se zde o krá- lích německých: Adolf Nasavský (1292—1298), Albrecht (1298 —1308), Ludvík Bavorský (1310—1346), Fridrich Krásný (1310 —1330), Jindřich Lucemburský (Heinrich) (1308—1310) Ka- rel IV. (1346—1378). Padá původ toho nejspíše do časů Karla IV., o čemž i udání r. 1400, jakožto konce světa, zdá se svědčiti. Dle tohoto proroctví sepsáno bylo jiné se zvláštním zřete- lem k zemi České, které snad nejprve v prose, potom na způsob písniček ve verších častěji vydáváno bylo. Mimo to máme ještě proroctví Slepého mládence. Ze- mě česká v minulosti své měla pověstnou svou prorokyni, Libuši, o níž kronikář Kosmas vyznává, že byla věštkyní též i v proroctví přeloženém vykládá se Sibyla delfická „pra- vým jménem Libuše“. V Zelenohorském rukopise pak se praví, že na soudě zemském byly „věšěby vítězovy“. Pověst o Libuši dí, že prorokovala o zemi České před smrtí svou; též manžel její Přemysl, když od pluhu odcházel na stolec knížecí, prorokoval o potomstvu svém, jak Dalimil udává: Suchá otka jest znamenie mého chlapieho rozenie, ale žeť jest brzo vzkvětla, jakož vám Lubuše řekla: mój rod z chlapieho pořada dojde královského řáda.1) 1) Jest i německé proroctví Libušino: (Diese Prophezeihung der Libuscha ist zu Satz in Böhmen funden worden im Jahr 1269). Srovn. Mittheilungen des nordböhm. Excursionsklubs, roč. 13. (1890) str. 325. S

Strana 9
Byla tedy proroctví tato mezi lidem rozšířena ještě na za- čátku XIV. století, kdy kronikář, nyní všeobecně Dalimil zvaný, žil. A právě téhož století klade se i proroctví Slepého mládence, o jehož osobě dosud nic určitého na jevo vyne- seno není. Rozličné pověsti o něm kolují; tak prý srovnal kosti v klášteře Sedleckém, a sestavil ony památné hodiny na radnici Staroměstské. Snad tato pověst souvisí nějak s po- věstným hvězdářem Kříšťanem z Prachatic, který prý též jakési věštby a pranostiky zanechal. Dle zprávy u Balbína zachované obsahují jeho proroctví již kostru proroctví Slepého mládence, předpovídajíce nejen obvyklé nehody živelní, ale i prolití krve a konečně vítězství Čechů a jiné. Podobně vy- pravuje Balbín, že mu sdělil jesuita Václav Joannides pro- roctví, z nichž jedno nalezeno bylo v klášteře Zlaté Koruny u Krumlova r. 1488. Toto „proroctví o Českém království“ má následující obsah. „Léta 1488 toto proroctví se našlo v kláš- teře Korunském v tato slova. „Toto království České žádnou radou, ale samým mi- lostivých planet patřením se řídí. Kdy to pomine, nebude-li rozumně spravováno, nebo spustne anebo cizozemcům v moc a v panování přijde. Povstane vorel, jehožto létáním zkažen bude lev, a přijde orličátko a bude se hnízditi v domě lvo- vém, jehožto plod nebude jmíti pokrmu otcovského. A bude jeden volen, jemužto čest královská nebude dána, a spiknou se knížata německá proti království Českému a páni králov- ství Českého souženi budou a zžíře je levhart. Až podtud proroctví tohoto. „Slova tato shodují se s jinými, jež čteme v uvedeném musejním rukopise: „Přiletí orel, jehožto letem shlazen bude lev, a přiletí mladé orliče, a shniezdí se v do- mu lvově, jehožto plod nebude mieti pokrmu. A bude volen jeden, jemužto jméno královské nebude přidáno. Potom knie- žata rakúská sě zvolé, a páni České země súženi budú aneb úzkost mieti budu, a levhart sežre je. A povstane kořen z ko- řene orla jménem Fridrich od východu slunce, ten kraluje 9

Strana 10
kralovati bude vládna a vlásti bude. A za času jeho papež jat bude a kněžstvo rozptýleno bude.“1) Obě proroctví tato zdají se pocházeti z konce XV. neb z počátku XVI. století, čemuž jazyk i pravopis nasvědčuje. Vztahuje pak se nejspíše na dobu Jiřího Poděbradského tak možno vyložiti, že bude jeden volen, kterému nebude čest královská dána, alespoň od strany katolické; „levhart“ představuje nejspíše Fridricha IV. (1440—1493), který pochá- zel z rodiny habsburské z větve štýrské, v jejímž erbu jest levhart. Ostatně slova nepotřebují výkladu. Z těchto obou proroctví není nic přijato do proroctví Slepého mládence. Proroctví pak samo má býti mnohem starší, a pocházet má z r. 1362. Máme před sebou ne- toliko vydání z r. 1863, ale jedno ze starší doby. Toto má název: „Přepodivné předpovídání, které roku 1462 od jistého Slepého mládence, jenž 36 let starý byl, Karlovi, králi čes- kému a císaři římskému skrze Ducha svatého oznamoval. Příbram roku 1616. 80:“2) Začátek podobného proroctví na lezli jsme na deskách Paprockého: Diadochu z r. 1602 v dvorské knihovně; napsán byl úryvek dle všeho v XVII. stol. „Císař Karel Čtvrtý, když jel z Ríma do Nyrnberka, oznámili jemu panoši jeho, že by tu byl v nějaké chaloupce ve vsi řečené Alterštot nějaký člověk od narození slepý, všeckny 1) Poněkud s těmito souvisí proroctví, nalézající se v c. k. dvorním archivě v rukopise z XV. stol. č. 20, f. 20 a. Prophetia Joachimi de regibus Bohemiae: In aetate sexta hujus saeculi sub districtu Aquilonis et Germaniae regionis partim semine Caesareo partim Germanico leo rudiens cum cauda fissa orietur etc. 2) Jiný tisk má titul: Proroctví jednoho slepého mládence, který od narození slepý jest, a duchem prorockým od Boha naplněn byl, když ale Karel IV., král český a římský císař ze Španiš-Niderlandu do Čech se navracoval, byl k tomu ctnému mládenci přiveden, a tam jemu mnoho věcí o naší milý vlasti bylo předpověděno l. P. 1362. Vytištěné roku 1735. 10

Strana 11
řeči všech jazykův znal a písmo že píše, kterého nikdy ne- viděl, a že budoucí věci předpovídá, kteréž v pravdě při- cházejí; než že žádný den víc neodpovídá, než toliko na jednu otázku. Čechové i někteří Němci to slyšíce a člověka viděti žádajíce, prosbami k tomu císaře přivedli, aby ho viděti mohli. K němuž všed císař řekl: „Zráv buď, jsi-li muž Boží; nejsí-li, pak pozdravení všelijakého aby jako nehodný zbaven 2 byl. Kterýž ihned odpověděl: „Jsem zajisté posel Boží. Pověz mi, prosím, kterak dlouho stane království České a kolik ještě bude míti králův. Kterýž požádal papíru; i napsal dvanácte liter těchto . . .“ Zde končí se úryvek. Hned na počátku jsou rozdíly patrny. Jedno proroctví kla- de událost do r. 1362, druhé opět do r. 1462, tedy o sto- let později. Jedna část klade ono místo do Bavor (Alter- štadt) na pomezí českém, druhá do Čech samých (do vesnice Kout u Domažlic). Kromě toho liší se v počtu písmen, kte- rými mají jednotliví panovníci míněni býti. Proroctví, jež Balbín uvádí, a náš zbytek, mají 12 písmen; proroctví z r. 1616 má již 13; z r. 1863 opět 12. Prvnější končilo pís- menou R (Rudolfem II.); z r. 1616 K (Karlem VI.). Zdá se, že ještě v XVII. století dokonale nečinil se rozdíl mezi Si- bylou a Slepým mládencem. Neboť v rukopise jednom přičítá se proroctví, které jest vlastně proroctví Sibylinino, Slepému mládenci. Jest to „proroctví pravdivé a zkušené o České zemi, kterak se v ní co bude díti; jaké rány a metly božské na ni i na všecken svět přijíti, kterak pobožní vysvobozeni a bezbožní vyhlazeni býti mají. Všem věrným k výstraze a k na- pomenutí složena a byla vytištěna v létu 1605.“1) Jen úvod liší se poněkud od Sibyly; neboť zde přidána první strofa. Ve jménu tvém nejsvětějším, můj pane Kriste Ježíši, začnu teď toto zpívání, dej k tomu své požehnání. O Čechové se sejděte atd. 1) Museum české sig. 4. H. 11. 11

Strana 12
Na tomto místě neopomeneme podotknouti, že proroctví z r. 1616 není vlastně toho roku tisknuto. Předně překvapuje, ze prorokuje se zde již o Karlu VI. (1712—1740), že zemře bez mužského dědice; potom, stopujeme-li dále, nalezneme, že toho času žádná tiskárna v Příbrami nebyla a teprve ve XVIII. století v tomto městě se nacházela. Možno, že jest současné s proroctvím Sibylininým, které vyšlo nejspíše z tis- kárny Anežky Peliciusové. Ostatně nebudem se tomuto kla- mu diviti, ježto více takových případů zvláště při proroctvích se nalézá. Nebo, kterak jednoduše a povrchně vypadala pro- roctví, prorokovalo-li se napřed, vidíme z úryvku zachova- ného ve spisu Pavla Nagelia: léta po narození syna Božího 1620 bude v zemi německé veliká vojna; 162i bude radost veliká mezi známými, když se zas vespolek shledají; 1622 nebude papeže;1) 1623 rozšíří se hněv boží po všem světě; 1624 jich málo se budou znáti ku Pánu Kristu; 1624 povstane muž a rek veliký; 1626 Afrika bude hořeti a moře obrátí se v krev; 1627 zemětřesení půjde a projde veškeren svět; 1628 Afrika, Azija a Evropa budou se třásti a báti; 1629 nevěřící poznají jednotu nerozdílnou Trojice svaté; 1630 veškeren svět bude osvícen, tak že jeden pastýř a je- den ovčinec bude, Amen. Vracejíce se opět k Slepému mládenci, můžeme vyslo- viti se v ten smysl, že v něm nalézáme jak proroctví Sibylin- ská, která již do češtiny převedena byla, tak i ohlasy cizích proroctví, která v Sibyle se nenacházejí. K tomuto patří jme- novitě vypočítávání budoucích králů. Co však v obou pro- roctvích nejzajímavějšího, jest pověst o Blaníku. 1) Papež Řehoř XV., 1621—1623. Nevyplnilo se tedy! 12

Strana 13
O Blaníku se vypravuje, že v něm odpočívá vojsko české, které, až bude země Česká v největším nebezpečenství, vyjde s vůdcem svým sv. Václavem a osvobodí vlast od cizinců Lid český se zvláštní úctou patří na „vévodu a knížete če- ského“ sv. Václava. Pověst česká již za jeho živobytí ho staví pod ochranu božskou jak v poli, tak doma (Jindřich Ptáč- ník, vévoda kouřímský). Lid pak český po smrti jeho za svatého ho pokládal a písněmi ho velebil. Že Českou zemi vzal pod svou ochranu, dovídáme se z události o bitvě na Moravském poli r. 1278. Ještě pak za Jana Lucemburského, když vojsko české táhlo proti Němcům (1317), ukázal se jim svatý Václav jako muž krásný ve zlaté zbroji, an jede před nimi na bílém koni, střibrné kopí a na něm zlatý hrot maje. Tak alespoň vypravuje Hájek. Lid očekával pod- porv, že však později myslil si ho spícího v Blaníku a če- kajícího na příhodnou chvíli, dlužno přičísti vlivu západních našich sousedů. Ve Francii a v Němcích známá jest pověst, že císař Karei Veliký s celou družinou dosud žije v hoře Untersberku v Sol- nohradsku. Ještě rozšířenější jest pověst o Fridrichu Bar- barossovi. Tento sedí v podzemní jeskyni v hoře Kyff- häuser: vous jeho roste kolem kamenného stolu, a až třikráte kolem obroste, pak bude čas, aby vyšel ven. Anebo ptá se častěji, zdali ještě havrani kolem vrchu obletují. Potom vstane, podnikne výpravu do Zaslíbené země, osvobodí hrob Boží na suchý strom pověsí svůj štít; a strom se ihned zelenati započne, Podobné pověsti známy jsou i Polákům. Na hranicích haličsko-uherských dlí jedno vojsko v Babí hoře (Babia Gó- ra); vojsko Boleslava Velikého spí v Tatrách. I v Horním Slezsku znají pověst; a sice jedno vojsko jest ukryto v Sročí Hoře u Bytomě, druhé, vojsko to svaté Hedviky, leží pod Třebnickým kostelem. 13

Strana 14
Podobá se, že pověsti tyto putovaly od národa k národu, a že vznik svůj vzaly v Asii, odkud se za křižáckých válek rozšířily. Tam totiž byl náčelník sekty Assaisinův, Stařec z hor (šeik al Gebel), oblíbenou a pověstnou osobností. O kalifovi Alim však již tenkráte bájeno bylo, že opět na svět přijde. Obě pověsti, totiž o Blaníku a Bedřichu Barbaros- sovi, jsou sloučeny v těchto proroctvích, neboť jinak se nedá vysvětliti ono tažení Fridrichovo k Božímu hrobu. „Králi Šalamoune, věděti máš, že tu, kde bude hrob Mesiášův, stojí dubový strom, starý od stvoření světa; ten při usmrcení Spa- sitelovu uschne a zůstane státi až do toho času, kdy onen král pohany přemůže a hrobu Mesiášova dobude.“ Veršovaná Sibyla: Budete míti Fridricha krále nad něho nebude vyššího; tent dobude hrobu Božího. Že Fridrichem tímto nemá se mysliti Fridrich falcký, jest zřejmo. Proroctví tato, z nichž jedno již r. 1586 v Praze tištěno bylo, vyvíjela se znenáhla již po celé XVI. století, a dosáhla ovšem vrchole za bouřlivých dob sedmnáctého století. Ten- kráte sami přívrženci Fridricha falckého živili naději na ob- novení jeho vlády, ano zdá se, že i proroctví tato, temně jmé- no Fridricha vyslovujíci, nalézala ještě víry. Ano, v Na- gelově spise nahoře uvedeném, které vyšlo roku 1620, na- cházíme nové napomenutí lidem. Avšak již skrze nebeská znamení hrozí nám, že nedá hříšným prodlení, ale svět tento že bude trestati, hříšníky bíti a pokutovati, morem, ohněm, hladem i také mečem. A zda před jeho hněvem kde utečem? Poznává se to z oblohy nebeské, že nebude i chyba země české. 14

Strana 15
Třesení, lekání na lidech bude a žádný z hříšníků toho neujde; různice, války a krve prolití, sucho, draho bude lidi trápiti. Větrové silní hory roztrhají, skály rozrazí, věže zvracet mají; budou blýskání, hromobití hrozná, všeho vypraviti není věc možná. Do které doby as spadá poslední zpracování proroctví, můžeme uhodnouti z obsahu samého. Praví se tu, že krev prolitá v Praze dosahovati bude až ke kalichu na chrámu Týnském. Kalich tento byl r. 1623 za protireformace sra- žen dolů. Proroctví to povstalo tedy po roce jmenovaném. Čas blíže určiti o všech se nedá; neb nenalézáme v nich žádné zmínky časové. V první polovici století XVII. vzniklo několik proroctví, která návratem vyhnanců českých se zanášela. Některá z nich uvedl ve svých „Pamětech“ pan Jiří Harant z Polžic, a také my jsme svého času o nich více pojednali.1) Do těch časů ná- leží též proroctví Bratrstva růžového kříže z roku 1622, které zní následovně:2) 1. Papež musí přece vykořeněn býti. 2. Pán Bůh nám nového císaře dáti ráčí. 3. Špaňhelovi se zle povede. A. Frankrejch otce svého viděti bude. 5. Lenivý král z Engellandu procitne a hájiti své hanby bude. 6. Král pak švédský zemi té své štěstí daleko v známost uvede. 7. Dennemark velikou stráž vedouce nic neobdrží tou svou mocí. 1) Srov. článek náš: Něco o proroctvích v XVII. století. (Národní Listy 1891, č. 282. 2) Český Lid, svaz. 19. (1910, str. 411.) 15

Strana 16
8. Tomu němýmu králi polskému ta fabule také známa bude. 9. Turek pak Uhry z bídy, nouze zprostí a královské ne- přátele v posměch uvede. 10. Z Jegerndorfu Českou zemi má vysvoboditi a v prvnější stav uvésti. 11. O Mejnc, aby se na pozoru měl, by o svou zemi nepřišel. 12. Tryerský pán starý. Jest jistá věc, že uprázdniti musí. 13. Falc naposledy vítězství dojde. 14. Ačkoliv Sax svým vojenským strojem podivné věci vy- hledávati bude, však Falc v dobré stráži zůstane. 15. Brandeburk zůstane v svém mírném pokoji. 16. Benátčané pozor majíc, jak se vede, vydřou se ven a z vazby nepřátel svých na plac vytrhnou. 17. Švajcerové také Boha chválí. 18. Holanďané své nepřátele v hanbu a posměch uvedou. 19. Savojský také do té hry přijde a třetí hlava v Říši býti chce. 20. Lotarinské země taky do chrastin uvedena bude, však se z nich naposledy vyvede. 21. Halberštocký pak svou mocí žene mnichy, popy až praští ve dne v noci. 22. Mansfeld k posledku Falc vyčišťuje, od ďábelského hmy- zu vysvobozuje. 23. Vircburský svůj stav opustiti musí. 24. Štejrská pak pejcha ustáti musí. 25. Naposledy ta přemilá a libá Unie od zmrtvých vzkříšena jsouc povstane, křesťanská církev vzhůru se popne, kte- ráž prve se vší mocí kvetne; papež pak se všemi svými houfy, dříve než rok přijde, pomine. Na straně katolické o něco později (v druhé polovici 16

Strana 17
XVII. století) rozšířilo se proroctví jesuity Martina Stře- dovského,1) které v latinském i českém jazyku přichází. Znělo: 1. Ferdinand IV. zůstane sice králem římským, ale brzo potom umře. 2. Leopold, jeho bratr, po mnohých těžkostech a oukla- dech zůstane naposledy římským císařem. 3. Leopold v mladosti své nebezpečné nemoci vytrpí a veliké protivníky míti bude. 4. Turek proti němu vojnu zdvilne, takže dům Rakouský v malé naději bude. Bůh však jemu přispěje a mimo naději mnohých a Turkům k zahanbení vítězství mu udělí. 5. V dosáhnutí dcery krále španělského za nevěstu bude míti mnoho prodloužilých těžkostí, však naposledy ve- selí se vykoná. 6. Při počátku mnohé vojny míti bude, takže malá naděje se ukáže; nebo král franskej všechno téměř si podmaní. Ale potom Bůh ku pomoci přispěje, francouzského krále a všech domu Rakouského nepřátel s potlačením a s po- divením všech lidí. 7. Potom bude míti šťastné panování, nad nepřáteli zvítězí a více krajin nabude nežli kteří z jeho předků jich měli. 8. Z toho Leopold zase dům Rakouský rozmnoží a bude šťastnější, nežli všickni jeho předchůdci. 9. Bude míti šťastně více manželek než jednu. 10. Za panování jeho rozličných zrádců zrády a zprone- věření se vyjeví a na jevo vyjdou. V XVIII. stoleti bylo ještě „proroctví obyvatele egypt- ského, zvláště v pravdě zkušeného hvězdáře, které jest nale- zeno u jednoho mrtvého pátera hvězdáře, doktora králov- 1) Viz náš článek: P. Martin Stredonius (Středovský). (Vlast. Časopis pro poučení a zábavu. V Praze. Roč. V. 11888 18891. Str. 342.) „Česká proroctví“ — 2. 17

Strana 18
ského“.1) Toto dotýká se některých událostí v letech 1710— 1999. A. 1740 bude jedno pozdvižení celého světa. Za druhé: v roce 1760 totiž Afrika, Řím bude hořeti, mnoho krve vylívati. V roce 1790 bude hněv Boží na všechen svět. V r. 1808 bude Pán Bůh od málo lidí poznán. V r. 1845 nebude žádného Pastýře. V r. 1846 povstane jeden veliký muž. V r. 1890 budou všichni v jednoho Boha věřiti. V r. 1999 nebeská světla shasnou a bude jeden ovčinec a jeden pastýř. Mimo jiné kolovalo v XVIII. století proroctví o Maroká- novi králi, které r. 1801 vytištěno bylo (Adámek 26). Zvláštní zmínku zasluhuje staré proroctví o královně če- ské, kteréž dříve dědiců po meči se neslibuje, dokud se nedá pomazati a korunovati. Bylo i v Němcích rozšířeno v první čtvrtině století XVIII.2) Kromě těchto proroctví nachází se ještě jedno dosud ne- známé, které vztahuje se též na zemi Českou. Proroctví to složeno bylo od Havlasa Pavlaty,3) jak on sám se nazývá „sprostého sedláka a horáka“ z Vysoké; přepsáno bylo od neznámého kněze r. 1669. Proroctví toto pochází prý z r. 1500. Ačkoliv nedá se upírati, že by proroctví toto nebylo mohlo zachovati se úsiním podáním v krajině tamější, přece 1) Český lid. Ročník 12. (1902), str. 230. 2) Český lid. Ročník 11. (1901), str. 249. 3) Podobné proroctví dávné nějakého Havlasa Pavlaty, Čecha starého a měštěnína v městu Vysokém pod Horami Krkonovskými“ jest v rukopise městské knihovny v Žitavě. Srovnej článek Jos. Volfa, Bratří Růžového kříže v Českém Lidu, svaz. 19. (1910), str. 339. 18

Strana 19
rozličné přívěsky ukazují k tomu, že mnoho, co se již sku- tečně vyplnilo, do něho vpleteno jest od skladatele. Že proroctví podobné bylo rozšířeno, dosvědčuje Jan Štel- car Želetavský (narodil se r. 1530), kněz pod obojí a farář v Bystřici u Libáně a v Kopidlně. Ve své „knížce o pravé a nepravé církvi“ zmiňuje se: „I plní se to, což onen sedlá- ček zde v Čechách prorokoval, že přede soudným dnem bude zima zimu stíhati, v kožiších že budon lidé žínati, a čtvrtý díl země české s kostely rybníci zatopiti mají.“ Štel- car žil v severních Čechách v dosti blízkém okolí města Vy- sokého a Mladé Boleslavi, kde podle vší pravděpodobnosti proroctví to sepsáno bylo. Není tedy nemožné, že slyšel tam o onom proroctví, a že již tenkráte proroctví Pavlatovo roz- šířeno bylo, třebas teprve se všemi přídavky později bylo sepsáno, ač možno jest i to, že snad myslí proroctví, které r. 1586 vytištěno bylo. Buďsi tomu tak nebo onak, srovná- vají se slova Štelcarova s proroctvím tímto: Praví se zde, „že obili až do svatého Václava na poli státi bude“, i zde vypisují se veliké mrazy; též i patrná záliba ve stavu sedl- ském se jeví (ač i v ostatních proroctvích stav sedlský není zanedbán), neb vypočítávají se všeliké útrapy, které lid pod- daný hlavně po marném pokusu, aby setřásl se sebe pod- danství, stihly. Avšak i toto proroctví není zcela původní, nebo nalé- zaji se v ném stopy, které ukazují k tomu, že i Pavlata znal nějaké jiné proroctví, nejspíše Sibylinské. I tu se mluví o králi Fridrichovi z daleké země, který nebude uměti česky rozprávěti; zažene Turka a pojede k Božímu hrobu, kdež zahyne. Tuť opět patrná stopa oné německé pověsti. Zmín- ka o neznalosti Fridrichově českého jazyka poukazuje k tomu, že i toto proroctví, často se se skutečností srovnávající, po- vstalo aneb alespoň rozmnoženo bylo dlouho po vypuzení Fridricha z Čech. Podobně zná proroctví toto, jak povede se za krále Ferdinanda I. (1526—1564), za krále Matyáše a za 19

Strana 20
Fridricha. Lepší časy nastanou prý, až bude kníže Drážďanský v Čechách panovati a říkati mu budou Anbestas. Poslední pak král bude kníže z Vimperka. Proroctví tato povstávala jedno z druhého; již v německé Sibyle spatřujeme zmínky o „Turcích a Tatarech“, ke kte- rýmžto později v Čechách připojili též kozáky, jakožto lid, který dobře znám byl i u nás svým pleněním za války třiceti- leté. Jednotlivé části proroctví těchto rozšiřovány byly, a nejen Praze, ale i větším městům českým osudy připomí- nány. V proroctví Kříšťana z Prachatic nachází se toliko: Praha, Hradec, Kutná Horal) a Žatec; v nejpozdějším pak z proroctví těchto objevují se již i Jičín, Klatovy, Mladá Boleslav, Mělník. Pozoruhodno jest též, že věnovala pro- roctví velkou pozornost lidu sedlskému, jakož pak tento nejvíce se jimi obíral a v krutých dobách se jimi těšil. O tom, jak hluboko do života národního vnikla, svědčí zmínka, která se zachovala v písni, z minulého století pocházející, jest to „špásovná novina o sedlské svobodě“.2) Tam se praví: Musím říct znova: Šli ste podle Sibily a kterak ste chybili, protože se kráva s volem o to radili. Můžete začít znova jako Kec u Jankova, uděláte si památku, na léta mnohá. Nastanou jiný tance. Až půjdete na šance to Sibylino proroctví vemte do rance. Také přicházejí zmínky o proroctví Sibyly a Slepého mládence v divadelní hře prostonárodní „Selská rebelie“, kde 1) Balbin, Miscellanea III., str. 227. 2) Uveřejněna ve Světozoru 1877, č. 15. Adámek I. c. 27. 20

Strana 21
stojí: Dle proroctví Sibyly až prej se budou psát léta lichou, bude naděje ke svobodě a robota pomine.1) Neméně oblíbeným předmětem bylo vypisování neřádů, jaké se zahnízdí v národě ve všech třídách lidu, což všecko právě tak nás může poučiti o tehdejším životě, jako mělo souvěké pohnouti k napravení života. Byloť toto jedním úče- lem, pro které proroctví sepisována byla, a zdá se, jakoby větším dílem od kněží sestavována bývala. Tak již Martin Luther vydal celou řadu výkladů na proroctví svatého písma, ve kterýchž napomíná křesťany a zvláště Němce k boha- bojnému životu. Nedá se upříti, že i proroctví tato vzala původ svůj v mysli nábožné, a že účelem jejich bylo napomínati lid, kterému za této doby jiná duševní potrava poskytována nebyla. Byť pak neobsahovaly v sobě žádné poetické krásy, přece nám jsou mile vítána, pocházejíce z doby, kdy nebylo ničeho lepšího v literatuře naší, než několik podobných spisů pro- stonárodních, kterými alespoň udržoval se pod popelem dout- nající oheň lásky k národu a zemi České. * 1) Adámek: Příspěvky k dějinám selského lidu. V Praze. 1897, str. 17. 21

Strana 22
I. PROROCTVÍ JANA DE RUPESCISSA. roroctví toto nalézá se v rutkopise archivu Třeboňského (A. 7. f. 286). Pochází pak rukopis z XV. stol., a jest psán od rozličných písařů; některé kusy pocházejí od kněze Oldřicha Kříže z Telče, pilného písaře XV. století (zemřel 1502). V rukopise tom nalézá se i latinské proroctví Libušino, které mnoho se nelíší od proroctví, uveřejněného v Časopise mus. r. 1859 str. 214. Proroctví toto liší se obsahem od pro- roctví mnicha Jana (ve Fasciculu) uvedeného. „Od léta božieho tisícieho čtyrstého dvacátého pátého až do léta božieho tisícieho (čtyrsta) třicátého pátého budú na světě hrozné noviny, přijdú na žákovstvo hrozní a tvrdí bičové. A naplní se proroctví Ezechiele: „Od svatyně mé počnete tresktati.“ Neb jedna strana kněžská pro své za- tvrzení budú spáleni, nežli by pravdu poznali, a druzí se pokoří a přijmú život apoštolský. Ale zatvrzení v zlosti budú spáleni a zbiti. A na světě budú noviny hrozné, že červi zemští v tak velikú smělost a v sílu se oblekú, že ukrutně vlky, medvědy a levharty, jakož mním, že duostojenstvie světských zžerú. A skřivání a drozdové a jiní ptáčkové malí, to jsú kněží nedoučení, ptáky veliké, žakoly1) a jastřáby v žákovstvě sžerú pudíce je. A po těch letech nastanú spravedliví lidé z ukrutníknov a zrádce v o- strosti meče pomstú potupí; a padnú kniežata od duostojenstvie svých a od slávy sbožje svých, a bude tresktánie v urozených lidech viece než muož věřeno býti; a budú stínáni mocní od toho lidu, které sú dříve skrze zrády zlúpili. 1) sokol. 22

Strana 23
Vstane veliká orlice v letech tisíciech třech stech dva- krát 50 a ve třikrát desetech, to bude v léto boží tisíc čtyry- sta a po třidceti letech, ještě po pěti letech ustavení Kon- stantina padne a koňové z mramoru učinění a kamení po- zdvižené a mnoho palácuov v Římě Vlach; vespod bude miesto ledva biskupa hodno. Papež brzo umře, císař bude kralovati všady, pod nímž v tu dobu přestane chvála žá- kovstva. A jinýť má býti císař než tento; a král nový přide ve všecken svět padnúti maje, aby ukrotil vlast hrózú boje, z nedoúfanie přiblíží se s hor velikých a dúpnatých dalekých tichý a beze lsti. Lilium1) v lepší straně ostane a přijde v zemi lvovú a stane na poli mezi trním královstvie svého. Posléz syn člo- věčí přijde nesa mezi rameny svými zvieřata, jehožto krá- lovstvie jest na zemi po všem světě, s velikým zástupem přejda vody mořské a vejde v zemi lvovů, jenž nemá pomoci: neb hovada vlasti své již sú zuby svými zedrali. V tom létě přijde orlice od východu slunce s velikým množstvím svých; kniženec to jest, s lidem na pomoc synu člověčímu. To léto hradové budú bořeni, bázeň veliká bude na zemi po všem světě a v zemi hojnost užitkóv. A když budú volati pokoj, tehdy nebude pokoj: a tu povstanú zrádce v zástupu prve než přijde léto boží tisící čtyrsté třicáté páté. A pak rozhněvá se svět v léto boží tisící čtyrsté 35té proti kněžstvu, a svěcký lid nenadějný sberú a otejmú jim panstvie časná rozličná ostavuje v prá- vech apoštolských. A trápení odpočinú, neb nebudú viece moci mieti bojem ani kletbami, než musí se v hřieších po- znati. A budú haněni a posměváni papež, biskupové a jiní bohatí kněží s mnichy. A v šesti letech má se dokonati práce věrných; a pak potom budú v pokoji. 1) Toto proroctví uvádí v latinském překladu Balbín (Mis- cellanea 11I. 226), zároveň s výkladem. 23

Strana 24
II. PROROCTVÍ SIBYLININO. roroctví toto nalézá se v rukopise v museu českém (4. D. 4), v kterémžto i Dalimil, Nová rada a jiná skládání se nacházejí. Dle pravopisu a řeči soudíc, pochází z konce XV. století: písmen líší se od kusů dříve jmenovaných. Tam- též nalézá se ještě přepis podobného proroctví přepsaný od Rosciszewského, co do forem starších mnohem chudší, a i obsahem úplný. Že jsou to překlady z němčiny, již praveno. Při bedlivějším zkoumání tohoto proroctví shledáme v někte- rých částech stopy rýmů, což nás opravňuje tím více k do- inněnce, že dle uvedené německé knihy přeloženy byly. Toho času za múdrého krále Šalomúna bieše prorokyně hvězdářka jménem Sibyla; a ta bieše převelni múdrá, že na hvězdách mnohé věci v budúcích věcech a časiech předzvě- děla přes mnoho tisíc let, co se v zemích státi má. Ta jie múdrost od boha dána aneb známa bieše; a bieše krásná a bohatá velmi. Ale je škodieše, že jednu nohu ku podo- benství husie noze mějieše, a za to se velmi stydieše. Ale proto jest na té noze stála i chodila jako jiní lidé na zemi. Prvá kapitola. Sibyla uslyšavši o Šalomúnově múdrosti a o kráse jeho dvora chtěci se ujistiti toho, i jide k němu. A když to krát zvědě, tehda ihned proti nie pojide; nebo také byl slyšal praviece o nie mnoho I přijal jest ji s milým vítáním a s ve- likú ctí velmi mile a řka: „Vítaj, milá hosti, takového já 24

Strana 25
sem neviďal k své libosti.“ A ona jemu z toho poděkovala velmi mile. Kapitola druhá. I vece k ní král: „Sibyla! chtěl bych rád zvěděti, proč's ty sem trúdila se.“ Sibyla odpovědě řkúci: „Králi, tobě chci pověděti, aby ty ráčil věděti; mněť jest o tvé múdrosti praveno a (o) kráse tvého dvora mnoho pověděno. I také o jiných věcech mnoho mi jest zjeveno, i ráda bych to za pravdu zvěďala.“ Kapitola třetí. Tehdy král vece: „Nechci bez toho býti; musíš se mnú prvé jiesti.“ A když jdieše s ním Sibyla ku dvoru, jenž s ním jiesti měla, i přihodi se tak, jakž se mělo státi. I měli sú přes Adamovo dřevo1) jíti; a když ona dřevo spatři, tu ihned od boha stal se div veliký, že Sibyla na svú nohu husí bješe zdráva a jmějieše nohu člověčí jakžto jiní lidé. A tomu se Sibyla velmi zaradovala. Ale to bieše král mlče všecko 1) Pověst tato o dřevu Adamovu přešla z podání semit- ských k národům indoevropským. Dle talmudistů bylo Ada- movo dřevo vlastně víno. Opět dle jiného podání sloužilo Adamovo dřevo za kříž lotru Dismasovi, Evino pak za kříž lotru se rouhajícímu. Též se povídá, že z metly, kterou anděl Adama z ráje vyhnal, vyrostly tři stromy: cypříš, cedr a boží dřevo, z kteréhožto posledního udělán byl kříž pro Ježíše. O osudech tohoto dřeva Adamova jsou ještě jiné pověsti. Anděl dal Sethovi tři zrna, které tento vsadil pod jazyk zemřelého Adama, pochovaného v údolí Hebronském. Z nich vypučely tři pruty: olivový, cedrový a cypřišový. Až do časů Mojžíšových nerostly mnoho; tento pak na rozkaz Boží s nimi konal mnohé zázraky. Po smrti Mojží- šově zůstaly pruty ty uschovány v údolí Hebronském až do Davida, který je přenesl do Jerusaléma, kde dotykaje se jimi nemocných, je uzdravoval. Židé, chtějíce znesvětiti dřevo to, učinili z něho most přes potok Siloě, aby je lidé nohaini šlapali, až konečně královna ze Sáby proroctví vy- řkla, že na něm Vykupitel ukřižován bude. 23

Strana 26
spatřil, a nic neřekl, až jeliž bylo po (v) obědě na králově dvoře. Kapitola čtvrtá. Král vece: „Sibyla! Pověz mi, co's tiem mienila, že's se mnú přes to dřevo nešla?“ A ona jemu povědě řkúci: „Věz, králi, že se má dietě naroditi ještě na tento svět z Panny, a to má na tom dřevě umřicti, a má mnohému člověku z núze pomoci, kterýž veň bude věřiti i také Panně, matce jeho.“ Pátá kapitola. Král vece: „Sibyla! pověz mi, kdes tu múdrost vzala? Chtěl bych, by mi ji pověďala.“ Tehdy ona k tomu od- povědě: „Toť já zajisté tobě povědě, že jednu hvězdu vi- dím na nebi krásnú a kříž, aneb jeden okršlek; a v tom okršlku vidím jednu děvečku a jedno děťátko, a mnohé mi- sterné věci, kteréž jsú mi od Boha zjeveny.“ Šestá kapitola. Tehdy Šalomún jie dále otázal, řka: „A vieš-li, kdy se to dietě narodí, a kterak jemu jméno přezdějí?“ Sibyla jemu odpovědě řkúci: „Jáť to beze všeho falše dobře viem, že bude člověk a pravý Buoh, a bude nazván Jesus Kristus, A ten bude učiti lidi na zemi, kterak by měli býti živi věčně 6 v nebi. Sedmá kapitola. „A on bude přikazovati ustanovenie nová a přikázanie mnohá a potom veň lid veliký uvěří, a následovati jeho budú i učenie jeho. A potom jméno jeho a jeho božstvie bude ve všech zemiech rozhlášeno, a bude buoh modlící a ctící; a od něho bude křesťanstvo rozmnoženo, ale židovstvo bude potlačeno, tak že potom žádného krále ani ciesaře nikdy viec nebudú mieti. Osmá kapitola. To uslyšav král, zdála se jemu ta řeč rúhavá aneb klá- 26

Strana 27
bosná; i nechtěl se na tu řeč obrátiti, ani tomu chtěl věřiti, by mělo židovstvo zkaženo býti. A což jemu o Kristu pra- vieše, nikoli tomu věřiti nechtieše. Devátá kapitola. Sibyla vece: „Ty mně, králi, věřiti nechceš; věz, žeť sem já to všechno na hvězdách spatřila, a to se všechno státi má. Tehdy to král uslyšav umlče toho i poče jie dále tázati a řka: „Sibyla! Ač si mi pověďala o Kristu a o křesťanech a ačkoli tomu věřiti nemohu, však o tom rád slyším praviece; a když pak křesťané budú, kterak bude v ty časy na zemi?“ Sibyla vece: „Králi! to já pravím tobě, ač ty koli nevěříš mně; Židóv bude velmi málo; židé musie býti poddáni kře- sťanóm. A když se křesťanstvo množiti bude, tehdy váš lid židovský bude hynúti, a kteříž budú křesťanskú vieru dobře držeti, blahoslaveni budú; jako i já o tom mám věřiti. Desátá kapitola: O súdném dni. Král vece: „Tieži tebe, zprav mě toho, kterak dlúho svět má státi?“ Ona vece: „Já toho věděti nemohu. Ale když súdný den má přijíti, o tom viem praviti, kteříž to chtie za pravdu přijieti: Když bude po čtrnásti stech letech po Kri- stově narození. A v ty časy nastane jedna hvězda na nebi a bude mieti jako ocas pávový; a ta bude znamenati, že mnozí divové nastanú mezi křesťany se lžemi, s mordy, s lú- pežem, pálením i falešným blížních oklamáváním a nedostat- kem mnohým na vodách i na zemiech, ježto to všeckno od těch, kteří budú živi, shledáno bude. Opět potom viem, co se státi má po prvniem a po sedmdesáti letech. Křesťan- stvo bude plano, kněžstvo bude se neřádně chovati a hanbě nebudú se chtieti brániti a pohoršenie veliké církvi. A protož lid jich nebude ve cti míeti, aniž jich budú poslúchati chtieti." Kapitola jedenáctá: O panstvu. Král opět povědě. „Znamenaj na hvězdách a zjev mi, 27

Strana 28
kterak v ty časy bude panstvo!“ A ona vece: „Panstvo bude nespravedlivé, a po jich příkladiech budú se obraceti rytíři, panoše i pacholci; a ti, jenžby měli země brániti, budú při sobě mordéře a zloděje chovati. A pán bude zloděje a zloděj pána vymlúvati a očisťovati: a skrze to bude mnoho lidí zlých v zemi. Ale kdyby páni milovali spravedlnost, byl by v zemi pokoj i všeckna cnost, a přestala by zlost. Ale tak bude, že bratr proti bratru a syn proti otci, každý bude chtieti jeden nad druhého býti a moc nad niem mieti. A z toho se pozdvihne po zemiech lid, zde i jinde, i přijde jedno a zabie druhé; a tak ztratí jedno a svój život, až jemu božie tělo dáno. Bude jeden král F a jeden F, ti zarovno budú bojo- vati viece než za sedm let o římské královstvie. Avšak to- mu se musí zdařiti, že královstvie bude silně brániti. Dvanáctá kapitola. Král Šalomún vece: „Daj mi rozum těch dvú. Sibyla vece: „Jeden bude nazván Albrecht, a druhý Adolphus, a třetí ten bude slúti Ludvík, a čtvrtý F(ridrich). To věz, že ten bude Fridrich a toť já tobě pravím, že když ten cie- sařen bude, ten přiezní od kněží mieti nebude; pak Ludvík král kralovati bude a po jeho smrti nebude viec než jediný ciesařem na zemi; a ten má Karel slúti. A jakžkolivěk ti všichni králové i ciesařové kralovati budú, však římské krá- lovstvie bude velmi zemdleno a zkaženo, bude i pohaněno " a nevzácno, tak že řiedký anebo žádný žádati jeho nebude. Třináctá (a čtrnáctá) kapitola. A die král Šalomún. „Pověz mi, kterak se králi Karlovi vésti bude?“ Sibyla odpovědě: „Tu bude v časy jeho i potom zármutek a veliká psota; křesťané budú mučiti svého Boba a přísahati budú skrze tělo jeho i skrze údy jeho, a mu- čiti jej budú slovy svými řkúce: přísahu bohu; přísahu bohu, v hodině mnohokrát, jakoby jej svýma rukama sami bili. A 28

Strana 29
proto bude na ně rána od Boha poslána od nebe sem na zemi vietr, krúpy, hromobitie, nepočasie, země třesenie, po- topy a vody, ješto veliké škody budú činiti. A na ovociech škoda mnohá a mnozí nedostatci; a nedostatky lidé trpěti budú, mordy, lúpeže, ohně, zrády, falše, zlosti, mnohé oso- čování, vády, kteréž nikdy od lidí nejsú slýchány ani roz- pravěny byly mezi lidini. A mnoho jich u velikú núzi u- padne a mečem zbito bude, mnoho spáleno a zbito mečem bude v boji, a zvláště panstvo, rytieřstvo u velikú hanbu a núzi i take panie urozené upadnú, a to proto, neb jim črvie zemští (totižto sedláci) za dlúhú chvíli panovati budú; a co se v ty časy převelikých divóv stane, málo neb nic po- lepšenie v lidu bude. A čím starší, tiem horší, a čím boha- tější, tiem skúpější budú. Budú nalézati nálezky nové, kte- rak by byli doplněni hřiechové nečistými hřiechy a to roz- ličným obyčejem a pýchú nevýmluvnú, a zlým obchodem, dobývajíc zbožie, kterak by bohati byli bez milosti bozie. A potom viece nésti budú oděv předivný a pánu bohu jich ne- vzácný na paniech neb na pannách budu rozličných faldóv kroji a tak vendú lidé se pánem Bohem u veliký boj. A málo budú dbáti na kněžské kázanie a k svým pánóm nebudú mietí poslušenstvie ani bázni, a taky každý bude chtisti svú vuolě mieti. Jak chodí pán aneb panoše, takéž chce sedlák choditi jako jinoše, a jestli že pán ponese klobúk špičatý, sedlák chce mieti takový; a budeliť na pánu kukla bez cípa, musít býti na sedláku taková. Také nastanú střevíce s dluhými špi- cemi a budú známy po rynku a v uliciech. A tak bude v pýše mnoho zámyslóv, že by múdrý vida to mohl z smysla vystúpiti. Pravda v ty časy zahyne, nevěra a faleš se roz- množí; budú ortelové nespravedlivě vyřeknutí nad chudými a křivě a lživě súditi muže i ženy, a to podle přiezni, ale ne podle spravedlivosti; a skrze to mnohá rána božie přijde na lidi proto, že se již skuoro žádná pravda nebude moci státi sirotkóm, vdovám aneb chudému.“ 29

Strana 30
Patnáctá kapitola. I povědě král k Sibyle, táže jie dále a řka: „Co se dále potom stane?“ Ona odpovědě: „Na hvězdách sem dále viďala, co skrze popy lotry má se státi, že popy a kněžie velmi zemdleji tak duchovní i světští, tak že bude svat mezi popy, papeži, biskupy i obecnými kněžími. Mají-li neb mieti budú kde co ještě, každý z nich bude chtieti mieti věčie, ve cti žádati a důstojenstvie věčieho dojíti a budú velmi lháti a o sbožie velmi státi budú. Města, vsi i ze- mě rádi by věděli, by to vše v jich moci bylo. A když se to všecko stane, slovo božie, kterýmž lid učiti budú, v jich srdcích neostane, neb to, což lidu kázati budú, sami toho v skutku činiti nebudú. Jich pýchy a moci pozdviženie, to bude jich veliké pohoršenie: neb viece budí žádati mimo sví potřebu mieti, budú velmi lháti a o sbožie velmi státi. A od lidí budú trestáni a proto budú hřiešni nazváni a jich život bude zjeven všem křesťanóm. A to bude tak až do jednoho času, až na ně pán Buoh dopustí mnoho zlého, takže jich zlost a jich hřieši budú ohlášeni všie křesťanské říši a budú rozehnáni a shlazeni takměř všickni z nich, že jedva jediná částka zuostane jich. Budú také zbiti a spáleni a druzí zmořeni. A tak se bude přibližovati den súdný a křesťanská viera bude velmi zmúcena, a bude miesto kněze člověk člověku hodně mluviti. A tomu jest již dobře po- dobno.“ Šestnáctá kapitola. Sibyla povědě: „Ještě sem viece viďala, co se potom státi má, když jiné vše skryto bude. Tedy Antikrist na- rozen bude. Sedmnáctá kapitola. Král opět vece: „Sibyla! Prosím tebe, pro dobré tovaři- stvic nepřikrývaj již tajemstvie, pověz, kdy ta léta zlá, hladná 30

Strana 31
a škodlivá lidem minú, a ještě-li se kdy s nimi pominú, když se lidé lepšiti budú?“ Osmnáctá kapitola. Sibyla odpovědě: „Tehdy pán Buoh utěší svój lid kře- sťanský, i vyvolí sobě jednoho krále a tomu bude Fridrich jméno. Ten shromáždí po zemiech lidu mnoho křesťanského a s nimi je rozmnožuje křesťanskú vieru. I dobude hrobu božicho. A tu stojí jeden strom před Jerusalemem velmi ve- liký a ten nemá listie, ale tak stojí holý a tak má hol státi až právě do toho času, až ciesař Fridrich přijede a položí se u toho stromu a na něm štít svój pověsí. Tak ihned list po- nese a zase dobrá léta nastanú a křesťané zase vzhórú po- vstanú; ale viera židovská všecka zahyne a jich naděje všecka pomině a uvěřie v pána Boha z židovstva i z pohanstva mnoho. A každý muože mi dobře věřiti toho. Bez jednoho dvacátá kapitola. „Potom kněžé, kteříš byli rozehnáni, zase budú na svá miesta a na své řády pozváni a vstúpie zase na svá duosto- jenstvie a bude je zase milovati křesťanstvo a bude zase vzácno jich kázanie a uvedú zase lid v boží bázeň a budú řádně živi. Ale potom všickni židé budú křesťané a tak bude jedna viera sama, od Krista tak dokonaná.“ Dvacátá kapitola. „Potom přijde Antikristus. A ten bude opět učiti lidi nové vieře a lid po sobě a k sobě obracovati bude; a bude lháti a praviti, že on jest Kristus a pravý Mesiáš a právě, by on byl slíbený židóm; a bude lhář od počátku světa až do toho věku. A veliký zástup po něm a slova jeho poslúchati budú a veň i také jemu věřiti, což on bude mluviti. A počne opět býti a zármutek a psota, neb bude s ním veliká rota. Jedenmecietma kapitola. Král Šalomún vece: „Kterak to bude, že to pán Buoli 31

Strana 32
dopustiti ráčí toho na pravé i nepravé.“ Ona vece, odpo- vědě řkúci: že proto, abych zkusil pravých u vieře: a kdož bude stálý u vieře, ten spasen bude a kdož nestálý a ne- setrvalý v nestálosti, bude věčně zatracen. Dvúmecietmá kapitola. „Potom pán Buoli svú mocí, když ďáblové vznesú Anti- krista k nebi pod oblaky, srazi jej dolóv ohněm a síru a po- větřím až do kořenu pekla. A tam musí zuostati s Luciperem věky věkoma bez konce. Dvacátá třetí kapitola. „Potom pán Buoh dá příročie světu pét a čtyřiceti dní, kterýžby člověk naučiv se jeho nedověře a po něm postúpil, aby v tom příročí kál se a měl skrúšené srdce, aby zatracen nebyl, ale nadějí spasen. Dvacátá čtvrtá kapitola. „Pak ti, kteříš jsú byli služebníci Antikristovi, kteříš slepí jeho vieře zuostanú, budú se veseliti, a potom se jim zle stane, tak že se s ním k Luciperovi dostanú. Dvacátá pátá kapitola. „A když přijde pán Kristus, živý Buoh a věčný, súditi bude živé i mrtvé; ale před tiem, než se to stane, mnoho se prve divóv jiných stane v patnácti dnech. A to na každý den zvláštní div se stane. První den div se stane veliký, že moře výše všech hor stane a tu jeho krópě neukane; druhý den moře v své miesto spadne a srovná se s zemí zase rovně; třetí den: ryby, mořské potvory žalostí velikú zúpějí a řváti budú; čtvrtý den, vody tekúcie hořeti budú; pátý den, listie krvavým potem potiti se bude; 32

Strana 33
Od šestý den, uvadnú všickni stromové; sedmý den, skálé pukati se bude; osmý den, země třiesti se bude; devátý den, srovnají se hory i duoly; desátý den, kdož se byl kdekolivěk ukryl, ven musí vyjíti veliké hruozy; jedenáctý den, mrtví vstanú; dvanáctý den, hvězdy padati budú s nebe; třináctý den, s země všechno stvořenie, kteréž jest na nie, oheň spálí; čtrnáctý den, střiebro i zlato i všecko sbožie užitečné v zemi i všecky věci, což bylo, shuoří a zahyne, a již nic ne- bude; ale tu již všecko konec vezme a zahyne, jedině spra- vedliví nezahynú, ale s milým pánem Kristem v radosti budú; patnáctý den, budú nebe i země obnovena a přestane veškeren běh hvězdy i planety i slunce i měsíc. Slunce stane na východ a měsíc na západ; tu tak stanú až na věky. A tu již konec všecko vezme a zahyne; všickni rozděleni bu- dú, zlí do věčné žalosti a dobří do věčné radosti. Amen. Skonalo se proroctvie Sibyly prorokyně.1) 1) Srovnej s tím: Spravedlivé proroctví Sibyly, královny ze Šáby. Se zvláštním ohledem k naší České zemi. Vydal F. M. (Knihovna kuriosit. Svazek 1. Nakladatel Emil Šolc v Karlíně.) „Česká proroctví“ — 3 33

Strana 34
III. VEJTAH Z DVANACTERÉHO SIBYLINÉHO PROROCTVÍ v píseň uvedené o předpověděné zkáze Českého království. K ustrnutí a vejstraze všemu lidu pro polepšení života na světlo vydané.1) (Zpívá se jako: Barboro, panenko svatá atd.) 1. Ve jménu tvém, největší náš pane, Kriste Ježíši! začnu teď toto zpívání, a Čechům ku polepšení. 2. Ach, Čechové, se sejděte, všickni lidé poslechněte, co se vám bude zpívati, budoucí věc zvěstovati. 3. Co Bůh mužům osvíceným zjevil, lidem posvěceným, aby to věděl každý z nás, že světa již jest krátký čas. 4. Prorocké předpovědění teď o naší České zemi, co má hrozného přijíti, nesluší déle tajiti. 5. Aby se spíš napravili a pokání z hříchů činili mnozí bezbožní hříšníci, Boha k hněvu vzbuzující. 6. V pravdě mimo jiné země Česká země stojí zřejmě, ne tak z hvězd, planet patřením, anobrž Božím řízením. 7. Avšak jestliže v sprostnosti Čechové a v upřímnosti budou v bázni Boží státi, chce je Pán Bůh ostříhati. 8. Ale jakžby zle činili, od ctných mravův odstoupili, ná- sledujíc nepravosti cizozemcův, jejich zlosti: 9. dá jim Bůh krále přísného a to z národu cizího, kte- rýž ztresce pejchu jejich, nebude litovati jich. 1) Vytlštěno předně v Kozmonozích, nyní zase v Litomyšli přetištěné. s. a. 8°. 34

Strana 35
10. Přijde do jejich České země, bezbožné a chlípné plé- mě, lid smilný a bohaprázdný, sobě volný a nevážný. 11. Takové přijde soužení, těla i duše trápení, že mnozí radší umříti zvolí, nežli živu býti. 12. Přijde povětří bouřlivé, i hromobití strašlivé, krupobití a blejskání, hrozné prudkých větrův vání. 13. Veliká sucha na zemi, časná mokra k rozvodnění při- jdou, pokazí osení, obilí, mnohá stavení. 14. K tomu náramné drahoty, hlad, ukrutné těžké psoty; budou lidé hladem mříti, jiní plod svůj vlastní jísti: 15. I trávu za pokrm míti, chtíc se hladu ubrániti, z toho nemoci, ouzkosti, pojdou bolesti, těžkosti. 16. Přijdou léta neúrodná, že se dva na lánu ledva s těž- kostí budou živiti, aby mohli svůj chléb míti: 17. neb strych žita, zrn sto klasných, za sto grošů bude českých, i též ovsa za padesát, to draho má dost dlouho stát. 18. Dopustí také Bůh dále, smrti náhlé nenadále, mory a těžké nemoci, soužíce je ve dne v noci. 19. Též budou hovada mříti, a brouci stromům škoditi, všecko zlé se bude díti, že se steskne živu býti. 20. Dav lidu a naříkání, daně mnohé, šacování pro hříchy Pán Bůh dopustí, když se Čechové spustí. 21. Však na to nebudou dbáti, nechtíc se napravovati, budou se povýšovati a pejchy provozovati: 22. chtíc se rovnat cizozemcům, Uhrům, Špaňhelům, Fran- couzům, prve v nevídaném kroji, v skvostném pokrmu, nápoji. 23. I v nestydatostech zjevných, takže kdyby Bůh vyvo- lených svých neměl tehdy v té zemi, přived by je hned v zkažení. 24. Neb v ten čas mnozí stavové, i v ouřadech měšťanové přestoupí své povinnosti, páchajíce nepravosti. 35

Strana 36
25. Tenkrát kněží mají bdíti a jiným za světlo býti, hor- livě Boha vzývati a lidi z hříchův trestati. 26. Však mnozí, kteří zlost vykonávají, bezbožnost, pejchu, nádhernost, ukrutnost, stresce je Boží spravedlnost. 27. A jiní pro své lakomství, nespravedlnost, ožralství, skrz smilstvo a velkou chlípnost, vzbudí se Boží přísnost. 28. Praha ta přijde k zkažení, s mnohými městy k spuštění, takže jí ledva znamení pozůstane v české zemi. 29. Neb z dopuštění Božího od ohně velmi prudkýho má velkou škodu vzíti a tak pohořelá býti. 30. K tomu povodeň strašlivá přijde velká a škodlivá, že na rynku Staroměstským v Praze na kostele Tejnským. 31. Obrazu pozlaceného, na štítu vyzdviženého voda má dosahovati, a tak Prahu vytopiti. 32. Staré Město s Malou Stranou tou povodní neslýchanou, zatopí se díl jiného Nového města Pražskýho: 33. Tak že voda ta k svatýmu tam Štěpánu Velikýmu na třetí stupeň vstoupí, domy zkazí, mnohé stopí. 34. Též od nepřátel soužena Praha bude i zkažena, sta- vení ohněm spáleno a bude s zemí smíšeno: 35. takže když forman pojede, mrští bičem a tak řekne: Ejhle, Praha byla tuto a někdy rathous byl tamto. 36. Země česká žalovati, bude náramně truchliti pro Pra- hu, Horu a Žatec, i také Králové Hradec. 37. Tyto všeliké těžkosti, dopustí Pán Bůh bídností pro mnohé nešlechetnosti, hříchy, mrzké nepravosti. 38. Neb se mnohem věcí horších dopouštěli mrzutějších, než někdy první svět onen, který byl vodou zatopen. 39. Zvlášť pak Prahu trestati, bude v hněvu svém kárati, nebo se v ní neřádové rozmohou, mrzcí hříchové. 40. Nejvíc při ženském pohlaví, jenž se šperkovně přípraví, bude nádherně choditi, pejchu na hrdle nositi. 41. Nadra rozpjaté majíce, díl těla ukazujíce, činit podnět k smilstvu a hroznému cizoložstvu. 36

Strana 37
42. Na hlavách rohy vysoké budou nositi mrzuté, což prve nikdy vídáno nebylo, ani slýcháno. 43. Těch časů zřídka kde pravou najdete pannu zachova- lou, vdovu, vdovce poctivého, mládence nezprzněného. 44. Ženy s národy cizími budou se s nešlechetnými spo- jovati, aby dosti učinily své chlípnosti. 45. Mnohý majíc manželky své zachovalé, také vzácné, budou se cizích držeti, naplodě panchartů dětí. 46. Mnohé kuchařky, děvečky, šenkýřky, panen cvikýřky plod svůj budou mordovati a do záchodů házeti. 47. Však se jak panny ponesou, vezmou věnec na hlavu svou, budou se za ctné vdávati, panenství své předtím ztratí. 48. Taková vzejde ohavnost, že tu jejich hroznou mrzkost nesmím pro stud vyjevovat, jaké skutky budou páchat. 49. Kdo pak bude bohabojný, přikázání plníc ctnostný, ten s pomocí Boha svého bude moci ujít zlého. 50. Před pádem pak země České na Čechy tři metly těžké, válka, mor také, hlad přijdou, jestli se káti nebudou. 51. Však jestli mor prve přijde, tehdy v tom menší zlé bude, jestli pak ty těžkosti značnou, metly a neřesti, 52. když budou léta sudou, počítat lehčeji budou; pakli lichou, tehdy těžší trvat budou na delší. 53. První bude to znamení, že nastane v České zemi berně veliké šacování, a víry též sužování. 54. Druhé znamení přednáší: kdyžto masopůst nejkratší bude, za tím mnoho zlého nastane v Čechách trpkého. 55. Třetí znamení v ta léta, jako před potopou světa, že- niti se, holdovati, budou stavět, štěpovati. 56. Čtvrté jest, že v té drahotě žádný nad svým bližním v psotě nebude míti lítosti, hledíc falše, zrád, chytrosti. 57. Pátá, že bude vadnouti, na hoře Blanické schnouti dříví pomalu od vršku, znamená proměnu velkou. 37

Strana 38
58. Šesté bude to znamení, že mnohotvorná učení po- vstanou prv neslýchaná a řemesla nevídaná. 59. Sedmé znamení má státi, má zima zimu stíhati, v ko- žichách žit chodívati budou, vše se zpět obrátí. 60. Mnohé panství se zatopí, skrze rybníky vytopí, přes čtvrt země lid hubíce, živnost jim odjímajíce. 61. A povstanou loupežové, zoufalství, krádež, mordové, však pobožní se těšiti budou v Bohu a modliti. 62. Jestli se nepolepší v tom, Bůh dopustí na ně potom: nepřátele ode čtyř stran, jenž zle zbije skrze svou zbraň. 63. První vojsko od půlnoci přitáhne s velikou mocí, po- loží se a roztáhnou mezi Kouřímem a Prahou. 64. Na Špitálsku tu se bíti počnou, z sebe krev cediti, odtud meč k Blaníku půjde, mnohé mordovati bude. 65. Druhé vojsko od východu bude dělat velkou škodu, mezi Horou a Čáslaví své vojenské šiky spraví. 66. Třetí vojsko od poledne okolo Tábora lehne, a bude všecko hubiti, s Čechy se ukrutně bíti. 67. Čtvrté vojsko od západu bude vykonávati vraždu od Plzeňska k městu Žatci, to bude ze všech největší: 68. Jenž s nástroji válečnými tak hustě přikreje zemi, bude zbroje jako tyčí jest na nejhustší vinici. 69. Nebo cizí národové se sejdou moci takové, chtíc če- ský národ zhladiti, pro víru Krista zkaziti. 70. To se stane, aby věrní byli v své ctnosti zkušeni, a zlí aby pomstu vzali pro hříchy, které páchali. 71. Skrýti se možné nebude zlému, neb meč i Říši projde, a po všem světě souženi budou, náramně trápeni. 72. Tehdáž, jak dí Jan v Zjevení, mříti budou zarmouce- ní, bude i ta sedmá báně tu vylita v hněvu Páně. 73. A stane se zeměhnutí, veřejné lidu pohnutí, jakéž ne- bylo na zemi nikdy od světa stvoření. 74. Nebo se hory hýbati, budou spolu potýkati, totiž ve- licí králové a rozliční národové. 38

Strana 39
75. Skrz to vyhynou rodové, někteří slavní stavové, a pad- nou mnohá království, města slavná i knížectví. 76. Takové veliké rány těžké přijdou na křesťany, že sobě zlostní zoufati, budou se Bohu rouhati. 77. Války, boje, hrozné hoře uzří všudy i to moře, že Troja, Kartago a Řím nemělo v sobě nikdy, vím. 78. A ve všech krajinách světa, takhle bude krev vylita, že jich potopou zkaženo, nebylo tolik ztopeno. 79. Žádný bezbožný se skrýti, nebude moci ujíti, neb jej všudy vyhledají, štíři, hadi vyštípají: 80. Byť se schoval v děrách skalních, v hustých neb velkých hájích, k smrti by nebyl vyhledán, od nepřátel zamor- dován. 81. Veliké krve prolití pod Blaníkem též má býti mezi Načeradcem nejvíc, blízko ode vsi Bejkovic. 82. Jest pod tou vsí rybník jeden, ten bude krví naplněn, a poteče krve potokem jako voda pod Blaníkem. 83. Tuť bude pláč, naříkání, k Bohu žalostné volání, ne- milostné zajímání, přeukrutné mordování. 84. Ačkoliv lid sklíčen bude, avšak vyhlazen nebude, nebo Čechové zvítězí naposledy s mocí Boží. 85. A své věrné Pán Bůh divně vysvobodí neomylně, shromáždí je jako ony za první církve křesťany. 86. Když Jerusalém zkažený, měl býti lid pohubený, cír- kev majíc to znamení a od Boha oznámení: 87. Z města za Jordán se brala do městečka jménem Palla, v němžto byli zachováni, že nebyli zamordováni. 88. Tak tuto Bůh dá svým znáti, kde se mají zachovati, oblak tehdáž je zastíní, aby nebyli viděni. 89. A nepřátele znamení(m) potom budou předěšeni, že se sami mordovati, budou spolu potýkati. 90. A v tom Pán Bůh pomoc divnou svým učiní neomyl- nou, z prostředku hory Blanické muže silné a rytířské 39

Strana 40
91. Vyšle, kterýž je sobě sám tomu vítězství chová tam, kteřížto odsud vyjdouce, jiní jezdecky jedouce, 92. Nepřátele mordovati, budou hubit, z země hnáti; též Bůh některé přistroji (z) Čechův věrných k tomu boji. 93. Jakž to vojsko vyjde, strach na nepřátele přijde, bu- dou hrozně zmordováni, jiní ven z země vyhnáni. 94. V Němcích v pobití ukrutném, krve prolití velikém, mají věrní zvítěziti, nepřátele poraziti. 95. U Rejna Kolína jistě, kdež nepřátelé v tom místě skutkem mají zahynouti, konec vzíti a padnouti. 96. 1 v Čechách též u Blaníka, blíž řečeného rybníka, bude čtrnáct dní trvati, bitva silná se konati. 97. Po té bitvě čtrnáctý den, kdo se schová, zas vyjde ven, pobožní se shledávati, budou spolu radovati. 98. A budou se objímati, jeden druhého se ptáti: Co jsi jedl? Kdes se schoval? On dí: Pán Bůh mne za- choval. 99. A pojídal jsem koření, kteréž mi vyrostlo v zemi! Potom přijíti zase má, jak bylo od starodávna. 100. Tu sedmého anjela hlas, vejde požehnání v ten čas, kterým ho Bůh dá dočkati, budou Bohu děkovati. 101. Jakž dí svatý Jan v Zjevení v jedenáctém položení: že budou Boha chváliti, hlasové věrných tak zníti, 102. řkouc: Království učiněno jest Pána Boha našeho, v tomto světě napraveno skrze Krista, syna jeho. 103. Kdyžto od kněze pobožného a Bohem zachovalého Krista Pána tělo pravé bude věrným podávané. 104. Starci pobožní s mladšími po bojích pozůstalými na tváře své k zemi padnou a Boha chváliti budou. 105. Ten čas pod sedmou pečetí má se také rozuměti. My k konci pečetě šesté trouby té báně jsme jisté. 106. Již jde čas pečeti sedmé, kterou Kristus když otevře, stane se v církvi mlčení jakožto za půl hodiny. 40

Strana 41
107. To znamená čas pokoje, když již utichnou bojové. Skrze půl hodiny míní, padesát let pokoj činí: 108. V kterémž bude panování církve Kristovy na zemi, jak za apoštolův svatých bylo jest těch časů zlatých 109. Budou se s Boží milostí rozmáhati lidé v ctnosti, v víře, lásce, pobožnosti, následujíc svatých ctností. 110. Po těch letech lidé zase zapomenou na Boha se, pej- chajíce v té hojnosti, vydají se v nepravosti. 111. Pročež potom přijde na ně nenadále zas den Páně, když budou svatí spaseni a bezbožní zatraceni. 112. Ej, hleďme krotit hněv Páně, dřív než bude sedmá báně hněvu Božího vylita, ať nás chybí Boží metla. 113. Nedoufejme v své odění, ani v nákladné stavení, nebo stříbro, zlato, zboží, nespomůž v čas pomsty Boží. 114. V pravém pokání trvejme, ku Pánu Bohu volejme, ať se ráčí smilovati, hněv svůj od nás odvrátiti. 115. Ó, milosrdný Bože náš! Odvrať mile hněv svůj od nás, pro Ježíše, syna svého a svaté zásluhy jeho. 116. Zachovej naši vlast milou, chraň nás svou pravicí sil- nou, a zažeň nepřátele sám, pak budiž zde olivou nám. 117. Budiž vždycky veskrz vojny potěšitel náš přehojný, a dej nám vysvobození v čas těžkého pokušení. 118. Abychom chválu vzdávali, tebe, Boha, vždy vzývali, a po tomto světa boji odpočívali v pokoji: 119. Kdež přebýváš s Kristem Pánem, spolu také svatým Duchem, dej se nám tam všem dostati, v nebi věčně přebývati. Amen

Strana 42
IV. DVANÁCT SIBYL. Sibyla Persica první. ibyla Persica, jméno její pravé Sambetha, slove v kra- D jině perské v městě Coche(?). Vyšla jest již řeč: „Aj. hovado potlačeno bude; urodí se pán na okršlek země a luono panenské bude spasenie lidské, a nohy jeho v moci lidských.“ A byla oděna oděvem zlatým, šlojieř na hlavě její bielý. Sibyla Lybica druhá. Sibyla Libyca v Cyrenejském kraji vyšla, takto řekla: „Aj, přijde den a osvětí vám zahubitele temnosti a rozvázáni budú svazkové sboruov a zmizejí rty lidské; a viděti budú krále živúcieho, držeti budú jeho v luoně judská panna lidská a kralovati bude v milosrdenství.“ A má mieti ta Sibyla věnec zelený s kvítím na hlavě, ozdobená, pláštěm poctným oděna, nevelmi mladá. Sibyla Delfica třetí. Sibyla Delfica v Evropě z krajiny měsíčného lesa, pravým jménem Libuše, před boji trojánskými prorokovala, z kterejž Tirsippa takto die: „Narodie se prorok bez mužského spojení z panny.“ Má oděna býti rúchem črným, vlasy spletené a obvázané okolo hlavy, v ruce roh držeci a mladá. Sibyla Chimeria neb Chimica čtvrtá. Sibyla Chimeria aneb Chimica vlaská, z kteréjž takto die Emeria: Na prvním obličeji panny vystupuje děvečka pěknej 42

Strana 43
tváři s dlúhými vlasy sedíc na stolici ozdobený, krmě dietě dávajíc jemu k jedení pokrm vlastní neb přirozené mléko s ne- be poslané.“ A má býti oděna oděvem barvy nebeské, totiž modrým, zlatem ozdobeným, s rozpuštěnými vlasy po ramenú a mladá. Sibyla Eritrica pátá, ale znamenitější. Sibyla Erytrika pravým jménem Herophila nazvaná, z Babylonie vyšla nejšlechetnější, velmi stará. Svatý Augustin svědčí o ní, že tak řekla: „Kristus bude súdce živých i mrt- vých. Opět takto svými literami psala: ihs xps yos sother: totiž: Ježíš Kristus, boží syn, spasitel. Opět praví o Kristu: Ale na posledním věku pokorný učiněn bude buoh a vtělí se božské pokolenie; neb člověkem učiněn bude syn boží; spo- jeno bude božstvie s člověčenstvím, ježeti bude na seně be- ránek, z panny narozen neb vyveden bude buch i člověk.“ Sibyla Europa šestá. Sibyla Europa o Kristovi takto die: „Přijde ten a puojde po horách a pahrbcích a potocích lesních olympských, kralo- vati bude v chudobě a panovati bude v tajemství a vyjde z břicha panenského.“ A má býti krásná, mladá, stkvúcí tváři, z najtenčieho hedvábí hlavu šloieřem otočila, s zlatým oděvem oděna. Sibyla Kumana sedmá. Sibyla Kumana řečená Amalthea neb Taraxandská neb Deifeba, v Vlaších blíž Nápuli vyšla, mnoho o příští pána Kristovu pravila, jakož píše Varro aneb Virgilius: „Že ve- liký narodí se od neporušitedlného neb celého neb stálého věku, rád již navrátí se i panna navrátí se i Saturnovo krá- lovstvie, totiž časy pod nim šťastně zpracované, neb dobré časy, kteréž se nyní Jupiterovi připisují, totiž nejdobrotivěj- šímu správci. Již nové rozplozenie neb urozenie s nebe pustí 43

Strana 44
se vysokého pokolenie; též nynie majíciemu se naroditi die- těti, skrze kteréhož najprve opuštěn bude zatvrzený lid, a vše- mu světu povstane zlatý (věk). Sibyla Elespontica osmá. Sibyla Elespontica, o kterejž píše Eraklides, řekla: „S vy- sokosti nebeských příbytkuov prohlédl jest buch pokorné své, a narozen bude v posledních dnech z panny židovské v jeslích země.“ A baba stará sedlskými šaty oděná, sta- rým šlojierem neb plátnem hlavu obvila, i pohrdlek až po ra- mena. Sibyla Frygia devátá. Sibyla Frygia syrská, jménem Abunca mezi Trojem a Rodem vyšla, v netropoli písem. Ukazuje: „Bičován bude buch od mocných země a z Olympu vyvýšeně přijde; a ulo- žena bude rada v nebi a zvěstováno bude panně v údolí púšť.“ A má býti stará obvetšelej tváři s nahými rameny, s vypuštěnými vlasy, oděna načrveným oděvem a prstem u- kazuje. Sibyla Tiburtina desátá. Sibyla Tiburtina v Vlaších u Říma vzešla, jejiežto radú Augustus Kristu se klaněl, modlu a knichy držala, kdež bylo psáno: „Narodí se Kristus v Betlemě, zvěstován bude v Na- zaretě, zpracujícieho býka pokojného kruntovníka pokope. Ó šťastná ta máti, jejiežto prsy jeho krmiti budú“. Okta- vianovi řekla: „Vyšší tobě přijde; nedaj se sobě klaněti!“ Má býti ne velmi stará, črným rúchem oděna s rozpuštěnými vlasy. Sibyla Agrippa (jedenáctá). Sibyla Agrippa tak praví o Kristovi: „Nevidomé slovo dali, káti se bude a plemeniti bude jako kořen a utrhnuté bude jako list; a nebude zjevena okrasa jeho a obklíčen bude břiech mateřin a plakati bude buch veselosti věční. A od 44

Strana 45
lidí potlačen bude jako hřiešník.“ A má býti nevelmi mladá, ruku drží na luoně jako ohledajíc se a divíc se neb doluov hlediec, pláštěm oděvem růžovej barvy oděna. Sibyla Samia (dvanáctá). Sibyla Samia v ostrovu Thuen v Syrii v moři egejském. Zde se končí zpráva o dvanácti Sibylách, která se na- chází v rukopise univ. knihovny (17 D. 18), pocházejícího ze XVI. století. Mezi počtem těchto Sibyl schází třináctá: Kolophonská, řečená Campusia, čtrnáctá: Epirotská z Epiru.

Strana 46
V. PROROCTVÍ SLEPÉHO MLÁDENCE. Přepodivné předpovídání, které roku 1462. od jistého slepého mládence, jenž 36 let starý byl, Karlovi, králi českému a císaři římskému, skrze Ducha Svatého oznamoval:1) S ačátek čtení: Císař Karel Čtvrtý, král český a pravý Otec vlasti své, navracejíce se ze Špaňhelské a Bavorské země do své vlasti, a když přišel na pomezí, byla jemu ukázána jedna malá vesnice, kdežto jistý slepý mládenec bydlel. I stoupil on s koně, a šel do té chaloupky, v kteréžto onen slepý mládenec bydlel, a zastihnouc jej při stole sedícího, takto k němu promluvil: Pozdraven buď, mládenče ctný! Mládenec jemu uctivě poděkoval a odpověděl: Zdráv buď, císaři, muži svatý, a králi náš! Císař odpověděl: Proč mne svatým nazýváš, jsouce já člověk hříšný, a kterak ty to věděti můžeš, že já císařem jsem, poněvadž nevidíš, a o mém k tobě příchodu žádné povědo- mosti míti jsi nemohl? Odpověděl Slepý: V pravdě muž Boží jsi, poněvadž to s skutky svými dokazuješ, což tobě chudí lidé dosvědčí; neb známo jest celému království tvému, že chrámy Boží pozdvi- huješ, v nich příkladem a skutky k pobožnosti vzbuzuješ, a právě jako dobrotivý otec svého českého národu starostí svou 1) Vytištěno v Příbrami r. 1616. Jungmann. III. 908. 46

Strana 47
spravedlivě a upřímně poddané své řídíš, kdežto po třech stech a dvacíti letech král české země jazyk ten v nenávisti míti bude, a jej potupiti se vynasnaží. A proto o činech tvých bylo by mnoho co mluviti, však ale měj na tom dosti, že praveno jest: Muž pravého srdce jest muž Boží! To domluvíc, žádal císaře, by se k němu za stůl posadil. Císař to mile učinil a, aby téhož mládence lépe vyšetřiti mohl, počal s ním rozličné věci rozmlouvati, s kterými by jemu pří- činu dal také o budoucích mluviti. I taky mezi jinými řekl: Milý mládenče! já soudím, že snad proto tebe Bůh tohoto světského světla zbavil, bys mohl jeho návěštím budoucí věci viděti. Pročež pověz, cols dříve napověděl, jak se tedy s královstvím Českým díti bude, a jak dlouho v své slávě bude trvati, poněvadž, jak slyšeno jest, že všechna království hned od počátku rozdělená svou proměnu v jistých časech vezmou tak, jak Pán Bůh uložil na tomtě světě.“ Mládenec poslouchal pilně a nepromluvil jediného slova, nýbrž vzal křídu a napsal tyto latinské litery na stůl, jednu od druhé podále, jakož následuje: W. Z. A. B. O. W. L. F, M. L. Q. G. K. „Hle císaři! Tyto slova napsané jsou jména a počet ná- sledovníkův tvých; všecko, cožkoli nyní v české zemi jest, čest, sláva, bohatství pozůstane; po smrti ale tvé za panování vlastních synů tvých, totiž Václava, vojna domácí a velké krve prolití se počne; však ale ta vojenská kořist všechna v zemi zůstane, a proto zem Česká ještě žádné zkázy nevezme. Však ale, když Čechové víru svou potlačí, tehdy po třech stech letech začnou lidé mezi sebou velikou nesvornost, a budou falešní a podvodní, nestydatí, zlolající, kubináři pyšní a nemilosrdní staří i mladí, a obzvláště ženské pohlaví bude smilné, nádherné, chlípné. Cizí národ ženskému pohlaví lí- biti se bude. Budou i také Francouzové, Němci a Vlaši, též i také jiní národové s nimi obcovati, je za muže sobě bráti a jinač nepočestně s nimi obcovati, i také ze sebe plod 47

Strana 48
vyháněti, do záchodu házeti, a přece se za panny vydávati budou. Muži nebudou ženám věřiti, že děti vlastní jejich jsou, aniž jich živiti budou, však ale cizích národů děti za vlastní živiti budou. Ženské pohlaví předivné, ano od ďábla vymyšlené kroje ponesou, a ženám muži, dcerám pak matky to všecko zaopatřiti musejí. Tenkráte panny ztrati stud svůj docela, nebo prsa obnažovati, nestydaté řeči mluviti a mužské osoby k chlípnosti popouzeti budou a tak budou oplzlé, že zřídka mládenec poctivou pannu dostane, nebo i tentokráte ani za hřích smilstvo pokládati nebudou, poněvadž konšelé pro ouplatky žádného trestati nebudou proto, že zřídka člověka čistého srdce k nalezení bude, a jestli se takový nalezne, všem jiným k posměchu bude. Lecjakás děvka, která prve v če- pení svém chodila, napotom divnými čepci hlavu svou okraš- lovati, vlasy stříhati a jakýmsi železem páliti bude. Ten- kráte muži od žen a ženy od mužů oddělovati se a jiné sobě vyhledávati budou. Soudcové podle bohatství, stavu a vážnosti jen souditi bu- dou. Vdov, sriotků a chudých všecka pravda opovržená, a ve všem potlačeni býti musejí; tehdáž nebude žádný hlasu chudých slyšeti, kterýžto až nebesa pronikati bude. Proto také Bůh svou tvář odvrátí, skrze to také náboženství velmi se stenčí, a také budou sobě rozličné cizé vybírati, tak že někteří věděti nebudou, jakého jsou náboženství, neboť jejich vysokomyslnost tak dalece vystoupí, že ani v Boha věřiti ne- budou. Tehdáž také povstane mezi duchovenstvem rozbroj tak, že jedni proti druhým v náboženství válčiti budou, neb někteří budou zákon Boží vykládati tak a druzí jinač. Mnozí také skrze povýšení důstojenství simonii užívati budou, a ne- milosrdenství mezi nimi se rozmnoží a pejcha se uchopí, nebo cizí vlasy nositi, své kadeřiti a posejpati budou; peníze na lichvy půjčovati a pak o ně souditi se budou. Nadto budou někteří na peníze tak lakomí, že ani chudému pochovat chtít nebudou, dokavadž na pohřeb nevyžebrají. Slovo Boží bu- 48

Strana 49
dou kázati tak, aby se vyšším stavům zalíbili, byť by i vy- stupovali z zákona Božího, však přece jakkoli se vyvyšovati budou, přece jen u lidí v malé vážnosti budou. Neb toho času nedozralé pokolení lidské množiti se bude, poněvadž dítě od čtrnácti let v manželství vstupovati bude. Tenkráte bratr po bratru, sestra po sestře, sestřenice s bratránkem, a i jiné krvopřátelství rušiti se bude, tak že skrze hrozné hříchy Pán Bůh rozličným způsobem lid trestati bude, nebo hladem, morem, vojnou trestáni budou, a zima zimu stíhati bude, ve- liké povodně, velká sucha a neourody jak na polích, tak na štěpnicích. A tenkráte ani přičinění lidské nic platné nebude, nebo budou lidé polí přidělávati, a přece chleba přibývati nebude, nebo nebude požehnání božské v České zemi. Tenkráte nastanou daně, platy, též i roboty neslýchané, které ubohé sedláky sužovati budou. Ze všeho, co lidé po- žívají, platiti se musí, z vína, piva, masa, chleba, tabáku i jiných. Zboží budou po městách a vesnicích prodávati, však jej žádný kupovati nebude. Muže od žen na vojnu bráti bu- dou, a válka válku stíhati bude. Toho času bude chudý lid k Bohu volati a smrt na sebe žádati, však ale Pán Bůh ani hlasu chudých nevyslyší, neb budou tak lidé zatvrzelí, že jim chleba neprodají. Tehdáž vrchnosti světské i duchovní če- ského jazyka nenáviděti budou, nebo větším dílem Němci Prahu opanujou. Tehdáž na jednom vrchu v Kouřímském kraji stromoví od vrchu schnouti bude, a tenkráte veliký hlad nastane, tak že nic jiného nežli pláč a naříkání slyšeti bude. Pak se zbouří veliké množství cizích národův, kteří Čechy plundrovati budou; pak se stane veliké krve prolití, nebo ten- kráte zbouří se na Čechy tak mnoho nepřátel, že jako hustý déšť na ně sypati se budou, a všecko splundrují tak, že ani slepice ve vsi nezůstane. Co ale dlouho trvati nebude, nebo zase v nějakém čase k svému předešlému stavu Česká zem přejde. Po několika pak letech mnohem horší nastanou věci, kteréž kdo přečká, ten blahoslavených časů užije. „Česká proroctví“ — 4. 49

Strana 50
Jak ten mládenec řeč tu dokonal, tázal se jeho císař, řkouce: „Milý mládenče! Toto všecko, co jsi mně pověděl, dobře jsem vyrozuměl; však těmto literám, které jsi tuto na- psal, rozuměti nemohu, pročež žádám tebe, vylož mně to, co skrze tyto litery říci chceš.“ „Slavný císaři! Tyto litery vyznamenávají toto: První litera V. jest jméno Václav, první syn. Z. Ten bude tvůj syn Zikmund, král český a uherský, císař římský. Za těch dvou synů tvých nové falešné náboženství nastane v zemi české, a tenkráte skrze deset let bude krve prolití. A. To bude Albrecht, arcikníže rakouský a král český. J. To bude Jiří, kníže Konštátu a Poděbrad, král český L. To bude Ludvík, syn Vladislava, král český. F. To bude arcikníže Ferdinand, král český a císař římský. M. To bude Maximilián, syn Ferdinanda, král český a císař římský. F. To bude Ferdinand, syn Maximiliána, král český, císař římský. L. To bude Leopold, syn Ferdinanda, král český a císař římský. J. To bude Josef, syn Leopolda, král český a císař římský. Ten nebude dlouho panovati. K. To bude Karel, syn Leopolda a bratr Josefa, král český a císař římský. Za něho ty největší bídy se začnou, a po jeho smrti, poněvadž mužského dědice nepozůstane, tu se začne hrozné krveprolití, nebo za toho krále počnou se ty věci díti, kteréž jsem, císaři, tobě oznámil. A tu již ku pádu zem Česká schylovati se bude, neb se stane hrozné sužování lidu obecného, kteréž nebylo od počátku světa. Panstvo bude zlé a falešné, budou sami mezi sebou zle mysliti, neb se nebudou moci v ničem srovnati, a jejich sláva bude u velikém nebezpečenství. Tenkráte nastane trest Boží na Českou zem a Bůh všemohoucí velice rozhněván bude pro lidské nepravosti. 50

Strana 51
Císař Karel sobě vzdechl a pravil: „Ó kéž možné jest to zlé předejíti, všecko bych vynaložil, ano i svůj život pro zem českou bych nelitoval. Nedej Bože, abych Já, člověk hříšný, také téhož zlého příčina byl.“ „Pravil jsem,“ řekl mládenec, „že ty muž Boží jsi, a proto budeš se modliti a postiti, i také trýzniti tělo své na zámku, budeš samojediný zůstávati až do smrti, a když zemřeš, ta postel posvěcená bude, neb kdo nehodný bude, žádného, aniž syna tvého nesnese, nebo rouhavý člověk nemůže pravdy " trpěti. Tu císař žádal opět mládence, by jemu ty ostatní čtyry li- tery a vyznamenání jejich vysvětlil, totiž: P. P. V. T. I řekl mládenec: „P. Půlnoční národ, než se Čechové na- dějí, na ně přikvapí, zem Českou tak zplundrují a zhubí, že za mnohá léta do stavu svého zase nepřijde. A tenkráte budou lidé jako ovce rozprchnutí: matka bude hledati své dítky, muž svou manželku, a když se shledají, radostí na předešlou bídu zapomenou, a budou ze sídla do druhého putovati a své živnosti vyhledávati. P. To znamená národ dolejší: Turci, Saraceni, Kozáci a jiný národ pohanský. Tenkráte hrozné krve prolití bude v římském císařství, nebo ten čas veliká proměna se stane, o kteréž žádný nikdy neslyšel, nebo někteří východní náro- dové odstoupí od římského císaře a budou bouřiti a popou- zeti mnohá knížata proti němu, takže povstane neslýchaná roztržitost mezi těmi národy, neboť jeden na druhém msty vyhledávati bude, a nebudou věděti sami, proč to činí. A takové roztržitosti budou mnohá léta trvati, a tenkráte nebude jeden druhému věřiti, nebo bude lid pomatený. Což se všecko s hrozným krveprolitím skončí. V. To znamená lid zbrojný od východu, který kvapně do Čech vpadne, mnoho nepořádnosti, škody, plundrování a krveprolití způsobí, takže Česká zem skrze ty šíky nepřátel 51

Strana 52
do takových bíd přijde, že jeden druhého obživiti moci ne- bude. A to bude za dlouhý čas trvati. Tato poslední litera F. znamená přehrozný počet lidu zbrojného do Čech se valící. Nebo Francouzové a jiní k zá- padní straně ležící národové proti římskému císaři povstanou a jako lijavec na něj se povalí. Tuť bude přeukrutné krve- prolití, že všichni ostatní národové děsiti se budou, a ten strach a bída bude mnohá léta trvati, nebo všickni budou po- mateni v myslích svých, tak že se v jedno snésti moci nebu- dou. Posledně, když se zase všickni k Bohu obrátí a s hůry pomoci žádati budou, všichni nepřátelé zase do vlastí svých se rozprchnou. A tenkráte dlouhý čas v pokoji živi budou nebo povstane jako z hrobu upřímnost starých Čeců, a s ní povstane také láska, svornost a udatnost. Když pak to za dlouhý čas trvati bude, pak nějakým ne- obyčejným vnuknutím shromáždí se nesčíslné množství Če- chů k jednomu velikému vrchu, jenž slove Blaník, o kterém staří Čechové zaznamenali toto: Že v témž vrchu nebo skále veliké množství udatných a silných jezdců pozůstává, kteří k témuž cíli s předivnou mocí Boží tu schováni, vyrčeného času očekávají, ten čas přijde, když již posledně zase všickni národové proti Čechům potáhnou: tenkráte ono mnoho set let očekávající vojsko z té skály vystoupí a proti všem ne- přátelům země České potáhne. Tu se stane veliký hřmot a bitva tak přehrozná, že žádný pomysliti nemůže, neb bude takové silné krveprolití, že z pobitých těl krev jako nějaký potok poteče. A to bude za kolik dní trvati. Když pak ty všecky zde nepřátele pobijou, půjdou po všech městách, mě- stečkách, hradech a zámcích, všecky Němce a cizí národy budou plundrovati a mordovati, tak že ta místa pustá zů- stanou. Když pak ku Praze přitáhnou, tu se všichni dohro- mady spolčí a budou všecky Němce a cizozemce plundro- vati a mordovati, takže více než polovic domů v Praze prázd- ných zůstane. A takové mordy se činiti budou, že krev od 52

Strana 53
Strahovské brány až dolů k mostu poteče. Tu teprv svatý Václav na bílém koni s svým praporem pojede a Čechy bude napomínati. Svatý Prokop bude i ostatní Němce, kteří ještě někde skryti budou, svou berlou vyháněti. Když pak se to všecko skončí, tu teprve svatý a stálý pokoj nastane, všickni vespolek sjednoceni budou, a láska, svornost, přízeň a upřím- nost mezi nimi kvésti bude. Tenkráte budou zlatí časové, nebo duchovní stavové jako jasné svíce skvíti se budou, ovčičky své k spasitedlnému obcování povedou a tak Bůh ten národ zamiluje.“ i odpověděl císař: „Dejž to milý Pán Bůh, aby aspoň tenkráte zem Česká šťastná byla!“ V tom pak vzal císař toho slepého mládence za ruku a řekl jemu: „Dobrý mládenče! Pojď se mnou do zámku mého, abych tebe do smrti tvé zaopatřiti a tobě se od- sloužiti mohl.“ Ten mládenec docela tomu přivolil, a tak až do smrti své při dvoře na hradě Pražském setrval. Konec. 1) Z exempláře Českého musea: 27. D. 14. 53

Strana 54
VI. PROROCTVÍ HAVLASA PAVLATY. roroctví toto v XVII. století psané, nalézá se v rukopise c. k. dvorské knihovny (č. 7362), jenž obsahuje diplo- matář Mladé Boleslavi a kromě toho „Žalostnou píseň“ o po- žáru v Mladé Boleslavi. Vejpis tohoto proroctví Havlasa Pavlaty, sprostého sedlá- ka a horáka, který ani písma čísti neuměl. Ten živ byl leta 1500 v městečku Vysokém pod horami Krkonošskými, kte- réžto proroctví poučné našel ctihodný kněz Šimon Derdarda, kterýž toho času byl kazatelem v církvi páně v městečku Vysokém, kteréž přepsal léta Páně 1510. Kterýž vzní takto. Když umříti měl Havlas Pavlata, měštěnín v městečku Vysokém pod horami Krkonošskými, bylo mu věku jeho 115. Pracujíc k smrti žehnal se s syny svými, vnukami a pravnukami, řka: Synové, moje dcery i všickni přátelé moji milí! já se již poberu od vás z tohoto světa, byvše na něm živ 115 let. Byly za mně léta dobrá, ourodná za našeho krále českého Vladislava, a nachovali sme hojně grošův a zmrzlíkův i malých peněz, co pak tolarův a greicarův s ko- runkami! Ještě i vy, synové, budete potom moci některý dobrý tolar zachovati; než potom bude brzo veliký mor a drahota prve nikda nevídaná ani neslýchaná. Potom po „20“ letech přiletí kobylky nikdy zde v Čechách nevídané, a potom přiletí po druhé ve 20 letech a kdekoliv padnou, 54

Strana 55
obilí i jiné všecko pokazí a pojedí. A potom bude veliký mor, takže i po horách vymrou lidé a vlci budou choditi a do oken po chalupách a hrozně řváti a mnějíc, že žád- ného člověka nebude. Třetí mor bude velmi veliký, takže obilí bude do svatého Václava na polí státi a nebude, kdo klíditi; a potom budou tři morové pořád vždycky v 18 le- tech a to budou první při moři; a nebudou mříti po vší zemi, než toliko krajinami. Než potom bude mor hlavní, nad kterýž nikdy větší nebyl v České zemi; a to bude po- slední. A to budou mříti počnouc hned pomalu v zimě o masopustě a budou mříti až zase do vánoc; a obilí na poli státi do svatého Václava aneb do sv. Martina, nebo nebude kdo kliditi, a budou pro umrlé kopati šachty veliké a potom do těch jam budou umrlé házeti, vyvážejíce zemi na vozích; neb ani třicátý člověk nezůstane živ v České zemi. A potom již nebude žádného moru až do soudného dne; nebo brzy den soudný bude. To o moru Havlas Pavlata pověděl. Přitom také bude veliká vojna v Čechách, mnohem hojnější, nežli kdy za Žižky byla. Přitáhnou do Čech ne- jednou divnější národ, a vyhubí Čechy; nebo Čecové budou sami se nesnaditi, vezmou sobě za krále jakého Ferdinanda.1) Potom budou se trousiti do Čech divní národové, Vlaši, Nýdrlandi, Francouzové a vynesou Čechům všecky dobré peníze pryč, a do našich hor sami budou choditi pro drahé kamení, takže jim budou hory naše známé, jakoby v jejich zemi byly. Po domích bude též mnoho malých peněz a ne- bude jich sto státi za jeden nejmenší peníz na dobrotu; a potom bude mnoho malých českých grošův a budou tak malé, jako nejmenší grejcary. A když ty české groše tak hamižní půjdou, tehdáž bude tak veliká vojna do Čech ode čtyř stran světa; na Prahu potáhnou, Turci do Čech vpad- nou. A budou míti v Čechách krále jakéhosi Fridricha z da- 1) Snad míní se tím král Ferdinand I., neboť již od něho počíná se vtírání cizích živlů do země. 35

Strana 56
leké země, a nebude uměti česky rozprávěti jako tento nynější náš Vladislav; ten Fridrich bude míti dost co Prahy brániti. Pak porazí Turka a pojede k božímu hrobu. Bu- de státi strom suchý, jemuž jméno palma, a na tom stro- mě ten král zavěsí svou zbraň a zahyne tam. Zatím bude veliká neupřímnost v České zemi před její zkázou; skrze to Pán Bůh Čechy bude hrozně trestati, města i městečka skažena budou, v Praze veliké povodně budou. Potom to město trestati bude ohněm nesmírně velikým a dřív ohně morem, jako toho moru mnoho města i vsi zakusiti musí. Potom město Klatova, když něco málo mory přeběhnou, shoří;1) potom bude v České zemi a po horách velmi ve- liký hlad, drahota, chudý lid hladem mříti bude. Mělník také ohněm padne velmi velikým, takže lidé padnou do veliké chudoby v něm.2) V tom čase budou velmi veliké roz- tržitosti mezi východním tureckým císařem, takže z toho po- jde mnoho žalostné naříkání mezi lidmi mladými, nebo mnozí ani v noci bezpečni nebudou; větším dílem Česká země toho zakusí. V tom čase také Francouzové zkazí mnoho pěkných měst; bude chtíti Prahy dobývati. Skrze to nastanou velmi veliké daně, za našich let sme o nich neslyšeli; a tu po- vstanou v zemi naší divní oděvové, takže lidé prostí, co na páních uhlídají, také to míti musí. Skrze to pojde v městech velmi veliká pýcha, takže prve nikdy o takové slýchati jest nebylo. Ženy musejí míti kabáty až na paty zároveň s věrtochy, že by za našich let mohly býti dva, střevíce jako čápí nosy a všecko nákladně. Skrze to ve všem veliká drahota u lidí, nebo mnohá žena, co po- 1) Město Klatovy shořelo několikrát po sobě, tak že ne- víme, který požár by se tu myslil. 2) Mělník vyhořel r. 1513; potom r. 1646 vyhořelo asi 40 domů, 1652 však skoro celé město. Nejspíše na tento po- žár, který nebyl dlouho před sepsáním tohoto proroctví, se slova ona vztahují. 56

Strana 57
nese na své, (hla)vě za čepec, chudý by sobě člověk za to koupil celé šaty. Přitom z těch krojův (hůní) králi svému daně dávati musejí. Pročež Pán Bůh je bude v naší zemi hrozně trestati krupobitím, dlouhými mrazy, kteréžto činiti budou na obilí velmi velikou škodu, na stromích i vinicích; skrze mrazy a krupobití, též rezy žádného z nich užitku bráti nebudou. To všecko Pán Bůh dopustí pro veliké roz- tržitosti, nepravosti, které Čechové páchati budou, nebo v ten čas žádného milosrdenství nebude. Páni někteří své podda- né velmi nemilostivě trápiti a sužovati budou, neohlížejíce se nic na spravedlivost, kterou nám sám pán Bůh naříditi ráčil, ani na jeho svatá přikázání; beze vší slušné příčiny s nima hrozně nakládati budou. U správcůť pak také žád- ného milosrdného rozvážení nebude; nebo s lid(mi) hrozně zle nakládati budou pokutami je sužujíce a Pánu Bohu sa- mému se rouhati budou říkajíce, že jest větší hrst moci nežli pytel spravedlnosti, kterou nám sám Pán Bůh naříditi ráčil. Také se v jednom roce v této zemi České vyskytnou komety velmi hrozné tři: jedna od poledne, druhá od západu, třetí od příchodu; a v tom čase přijde (na) hrobku města Mladého Boleslava1) velmi veliká zkáza ohně, takže v něm lidé pad- nou do velmi veliké chudoby. To na ně Pán Bůh dopu- stiti ráčí pro jejich chlípnost a velmi veliké hříchy; nebo v něm vyšší nic chudému lidu přáti nebudou, chtíce jenom sami vším nasyceni býti. Potom po několika letech přijde zkáza Hoře Kutné, nebo jí má mnoho shořeti a ostatní má se zasypati, čehož Pán Bůh je sám rač takového neštěstí chrániti. Tu opět povstane mezi lidmi selskými veliká pýcha a nádhernost, takže v šatstvě budou města ve všem převy- šovati mnozí majíce požehnání boží; ještě se divná a ne- náležitá slova do nich uslyší a to slyšíce páni jejich, hrozně je trestati budou, pokutováním, vězením je budou trápiti. Někteří skrze to i o hrdlo přijdou, jiní pak páni jejich, chtíce 1) Boleslav shořela r. 1631. 57

Strana 58
jich skrotit dávajíce je z lepších živností na horší, spustlé, chtějíce je v poslušnost uvésti; ale vše nadarmo. Nebo bu- dou velmi zatvrdilí. Jiní pak své poddané pro neposlušnost jejich z panství, pryč z toho gruntu vyženou. Potom pojde větší zlé, že se všickni sedláci vzhůru zdvihnou a mstíti bu- dou, pány zámků seženou, pomordují, sbijí a některé i odrou, z kůže buben udělají. A to bude teprve veliká vojna, jako je jak živa byla. Potom již teprve Česká země dokonalou zkázu vezme. To Havlas Pavlata o neúpřímnosti Čechův pověděl. Ještě před zkázou České země veliké zimy, velicí větrové a sněhové budou, ještě větší zimy nežli tehdáž byly, jako když sem já Havlas Pavlata za mých mladých let pálivši milíř v Rokytnici, a medvěd byl nemohl obstáti v svém místě pro velikou zimu, donucen jsa přišel se ohřívati k tomu mému milíři. Zahříval se s jedné strany a já byl z druhé a házel sem mu chléb a co sem měl chleba, všecek sem jemu vydal. I přišel ten medvěd i druhou noc a já mu opět dával chleba. On se tím sytil, a krotil; a když byla třetí noc, týž medvěd opět přišel a já již sobě na něho přichystal houžev březovou. Utočil sem ji, rozřev dával sem mu chléb a hladil sem ho a potomi tu houžev protáhl sem mu skrze chřípi a vedl sem ho až do města Vysokého k nám. Ná- potom do Prahy vedl sem ho a Brož Vrchlahský byl se mnou. Budou také v této České zemi velicí a častí ohňové, mnoho měst, městeček ohněm zkaženo bude. Po mé smrti po 35 letech vyhoří Jičín město; ten třikrát vyhoří a po čtvrté se propadne, nebo v něm lid bude velmi pyšný1) 1) Dle jeho slov byl by Jičín vyhořel r. 1535 neb 1536; čemuž tak není. Pamětihodné požáry tam jsou r. 1519, 1. srpna 1572, 11. srpna 1588 (ve čtvrtek po sv. Vavřinci). V únoru pak 1620 vyhozen byl hrad jičínský prachem do povětří, při čemž 41 osob zahynulo a 24 jich poraněno bylo. 58

Strana 59
Pán Bůh se na ně hněvati bude. Turnov podruhé zka- žen bude od vojákůví); Pán Bůh se na ně rozhněvá a to dopustí, že v něm lidé budou k svým bližním neupřímní. A to se stane za krále, kterého Čechové budou míti od půl noci. Předtím mnoho měst, městeček, i vsí za mnoho mil zšíří zdéli zkaženo bude od vojákóv a potom všecka Česká země splundrována bude; ani Praha se neobrání. Tu- recký císař vtrhne do Čech a položí se u Hory Kutný, a Prahy oblehnou. Tataři se položí u Litomyšle a u Králova Hradce a tu krajinu všecku pokazí a popálí! Pardubice též budou vodou zatopeny.2) A co mám toho víc vypravovati? Však toho živí dočekají a za pravé mi dají. Však těmi pokutami a zkázou tou České země sami Čechové tím vinni budou pro jejich neupřímnost, zlé činy a sodomářské skutky, kteréž páchají a činí a dále ještě více činiti budou. Všecko zlé, hrozná bída bude v lidu, jakožto se všecko nemůže dosti vypraviti; dočkáte, moji milí synové, odporných let a neveselých bídných, ješto za mých mladých let bylo lepší jedno léto nežli jich potom bude patnácte. Divná proměna bude v lidu jak v učeném, tak i v prostém, jak v králích tak i v knížatech a páních i v chudých lidech. A nynčky kdo jen s koho bude moci býti, jak bude moci o panství a zboží a tu mamonu světa tohoto připraviti, se pokusí, nepamatujíc nic na Pána Boha a na jeho přikázání a poslední soud hrozný. A nebudou dbáti na žádný dobrý řád a budou sobě dobývati zboží pravé neprávě, jak jen kdo bude moci. Měšťané své chudé sousedy o statečky jich bez příčiny a bez vinny připraví a lichvy nesmírné bráti budou. S falší, se pří více obírati budou, by se pak měli do horoucího pekla dostati; žádné spravedlnosti a upřímnosti mezi lidmi nebude, nic se nebudou toho báti, že z dopu- 1) Turnov vyhořel r. 1538 skoro celý; potom opět r. 1643. 2) Pardubice byly vícekráte povodní zatopeny. 59

Strana 60
štění božího může je něco horšího potkati a čert je může s tělem i s duší pobrati. Čehož, milý Bože, rač nás zachovati. Moji milí synové! Budete moci dočekati něco trochu let lehčích, která teď brzo budou za tohoto našeho krále českého Vladislava; a potom bude Ferdinand. Po Ferdinan- dovi a tu hned se začnou ta těžká léta, kteráž nebyla od počátku světa, že se to dosti vypraviti nemůže. Za krále Matyáše a za krále Fridricha, to budou nejtěžší léta, a lidé nebudou chtíti sobě déle živi býti. Když pak bude králem v Čechách kníže drážďanský z Drážďan, tehdáž bude v Če- chách dobře; ale malý houf Čechův toho dočeká! Po kní- žeti drážďanském bude jiný král, kníže z Vimperka, a to bude poslední král v České zemi. To o králích Havlas Pa- vlata pověděl. Mnohé a rozličné víry se rozmnoží a s pletichy i ty vojny se rozmohou před zkázou České země; a ty vojny vždycky budou v zemi, až dotud, dokud to kníže drážďanské z Dráž- ďan v Čechách králem nebude. A budou tomu knížeti dráž- ďanskému říkati Anbestas. Tu zas bude v Čechách dobře a bude zase jedna víra stará katolická i za toho krále z Vim- perku1) až do soudného dne. A budou tomu králi říkati dvoje jméno: bude dobrý král, pobožný a svatý život po- vede, i biskup jeho. A nebude tehdáž žádného papeže, ani císaře, ani potom nikdá až do soudného dne. To o víře, náboženství, roztržitosti Havlas Pavlata povědel. To proroctví kněz V. K. napsal Havlasova léta Páně 1669. 1) Povstalo snad ze jména Winterkönig, jak Fridrichovi falckému přezděli. 60

Strana 61
VII. PÍSEN O PROROKYNI SIBYLE.1) oslouchejte všickni mile o prorokyni Sibyle, co vám budem zpívati, její řeč vyčítati. Což jest dávno prorokovala, když s králem Šalomounem seděla, všecko jest mu zvěstovala, co jest na hvězdách víděla. „Nastanouť, králi, křesťané, ale židův málo zůstane: nebudouť míti krále jiného, neb umučí Boha svého. Nechtěl tomu král věřiti; jal se Sibyly tázati: „Pověz mi, Sibylo milá, dlouho-li stane křesťanská víra? „Staneť až do dne soudného podle zákona nového. Přijdeť na něho mnoho zlého, opustí-li Boha svého. Po čtrnácti stech letech, nastaneť jim král Jiříček; za něho pejcha nastane, rozhněváť se pán Bůh na ně. Nastaneť pak roucho dvorné, kukly, čepce, vše potvorné, ano nyní v tyto časy sukně s dlouhými ocasy. " 1) Píseň tato uveřejněna jest od Jos. Jirečka ve „Světo- zoru“ r. 1877, č. 18. Tam zároveň se praví, že jest ještě jakési „sepsání o životu a obydlí prorokyně Sibyly“ od kněze Matěje, faráře ze Solnice a krajana jeho Rafaele. V písni uvádí se Jiří Poděbradský. 61

Strana 62
Pána Boha se nebojí, mnohé ženy s rohy chodí, any na nich zřezané suknice, a na nohách krátké střevíce. Co sedlák uhlédá na pánu, byť měl prodati půl lánu, chceť takové šaty míti: jak jich nemají páni dříti? Pověděla Sibyla dále: „Budete míti Fridricha krále, nad něhož nebude vyššího; tenť dobude hrobu božího. Když pak bude světa skonání, budeť na hvězdách znamení! Toť nám svědčí svaté Čtení, sluníčko svou krásu změní. Vedle těchto a jiných v prose psaných a častěji vydáva- ných proroctví máme ještě proroctví Sibylinino ve verších, které též častěji tiskem vydáno bylo. Jedno takové pro- roctví nalézáme v rukopise c. k. universitní knihovny v Praze (VII. A. 24). Jungmann klade je do doby mezi r. 1410 až 1526 (str. 114. č. 911) řídí se dle slov z jedné velmi staré sepsané knihy vytaženo“. Prohlédneme-li však proroctví toto, shledáme, že povstalo teprve v XVIII. století, a že knihou, z níž proroctví toto „vytaženo“ bylo, bylo pro- roctví Sibylinské. Mnohé verše totiž jsou do slova vzaty z uvedeného na straně 34—41 (III.): Výtahu dvanásterého proroctví.“ Ovšem na mnohých místech přidáno bylo mnoho, takže obsahuje 180 veršů, kdežto starší předloha jen 119 veršů čítá. A právě dle těchto přídavků poznáváme dobu, kdy povstalo. Uvádí se, že muž z rodu Franského, „obdrží korunu českou, tu učiní dědickou. Jeho kmen má panovati, přes sto let trvati. 62

Strana 63
Rudolf První jméno jeho; Karel bude posledního, velmi přirození mdlého, k správě zemí váhavého. Za nějž přijde mnoho zlého. Štěstí bude mu přát mnoho. K posledku otráví jeho od štěstí opuštěného. Po něm nebude žádného, mimo pohlaví ženského, nápadníka k České zemi. Nastane regiment ženy, nestálý, těžký, vrtkavý, oddá svou naději v stavy, povrhne upřímné rady a poslechne tajné zrady. Povstanou skrze ni nevole, proti ní mnozí králové. Tu činí se tedy zmínka o posledním mužském potomku z rodu Habsburského, pocházejícího ze Šváb (zde Franky), o Karlovi VI. († 1740) a o nastoupení Marie Terezie, ja- kož i o válce o posloupnost v zemích rakouských. Poně- vadž se zde mluví o čtyřech vojskách, které do České země vtrhnou, tedy nejspíše proroctví sepsáno bylo, kdy války ty v živé byly paměti. I to poukazuje na pozdní složení proroctví tohoto, že se zde děje zmínka o sochách postavených na kamenném mostě pražském Bylo sice již dříve několik soch na mostě, ale počet jich rozmnožen jest teprve začátkem- XVIII. století za císařův Leopolda I. a Josefa I. a sice tak, že „most pak pražský zdobený rozličnými figurami, tak že pilíře žádného nebude na něm prázdného. Ze staršího proroctví přijaty jsou i verše, týkající se krále Fridricha, kterým se tuto ovšem míniti nemůže kur- 63

Strana 64
first Fridrich Falcký; neboť jak nahoře podotknuto, část tato přijata byla z proroctví německých. Toť jim jeden král nastane, taky císařství dostane; ten prv spolu bojovati, bude víry zastávati; přemůže své nepřátely, kteří ho nenáviděli; jehož jméno Fridrich bude, žádný mu rovný nebude. Ten z milosti Nejvyššího, dobyde hrobu božího. Tam stojí strom suchý jeden, pod něj král bude přiveden; odpočinout si bude chtít, zavěsí na ten strom svůj štít. Hned se bude zelenati, velmi libě rozkvétati, a kdož mimo něho půjde, tomu se diviti bude. Mimo to jest ještě několik nových částí, jichž ve star- ších proroctvích se nedočítáme, jmenovitě prorokuje se zde o velikém krveprolití „u Strnavy nedaleko města Prahy“, v kterém hlavně Blanickým vojskem vítězství Čechům má dobyto býti. I zmínka o „dvou kazatelích“ jest zde něco zcela nového. Praví se, že když Antikrist „již mnohý lid svede, hle, pán Bůh dva kazatele zbudí, věrné učitele, pravdy své vykladatele. Ti budou směle kázati, Antikrista jmenovati, že on ten ďábel vtělený, jest z dávna předpověděný. Skrz ně Antikrist padnouti, musí hanebně zhynouti i se všemi pomocníky, pravdy boží protivníky. 64

Strana 65
Zdá se, jakoby spisovatel tohoto proroctví nebyl kato- líkem. Nasvědčují tomu i ony verše, ve kterých se mluví o ka- lichu na chrámě Týnském; nebo, kdežto starší vydání zmi- ňuje se o obraze pozlaceném, který na štítu chrámu Týn- ského po r. 1623 místo starého kalicha od krále Jiřího Poděbradského tam daného se nalézal, podotýká se zde vý- slovně: „povodeň strašlivá, přijde veliká škodlivá, že na rynku Staroměstském v Praze, při kostele Týnském kalicha položeného, na štítu vyzdviženého, voda má dosahovati, tak Prahu vytopovati. Je-li tomu tak, tedy oněmi kazateli nevyrozumívá se za- jisté nikdo jiný, než mistrové Hus a Jeroným, jimžto ještě v tomto pozdním věku ukrytě projevuje se úcta. Proroctví toto zpívalo se dle noty: Doroto, panno krásná, a nejspíše se tak rozšířilo, že později podle jeho nápěvu jiné písně se upravovaly, jako na př.: „O znameních hněv boží a soud poslední předcházejících“, notou obecní aneb jako o Sibyle. O skladateli proroctví toho nevíme ničeho; nevíme ani, kdo starší tato proroctví nám v jazyk český převedl: Praví se ovšem, že jakýsi kardinál z Čech, který se zdržoval při dvoře papežském, byl překladatelem proroctví Sibylinských. V řadě kardinálů, které Balbín v Miscellaneích (díl IX. str. 34) uvádí, není ani jednoho, na kterého by se toto vztahovati mohlo. Jediný arcibiskup Jan z Jenštejna po svém se zřeknutí stolice arcibiskupské žil u dvora papežského v Římě, kdež i r. 1400 zemřel. Podvolil-li se on této práci, zůstane i na dále nerozřešeno. Možno jest, že proto překladatel jmenuje se kardinálem, aby proroctví jakási větší cena do- dána byla. „Česká proroctví“ — 5.

Strana 66
OBSAH: Strana 3 Úvod . . Proroctví Jana de Rupescissa . . . . . 22 Proroctví Sibylino 24 Vejtah z dvanácterého Sibylininého proroctví 34 Dvanáct Sibyl 42 . . . . . Proroctví slepého mládence . . . . . . 46 Proroctví Havlasa Pavlaty . . . . . . 54 Píseň o prorokyni Sibyle . . . . . . 61 *

Strana 67
Dr. Vilém Krejza: SARAJEVSKA TRAGEDIE. Drama života a smrti rakouského následníka trůnu a jeho choti vévodkyně Hohenbergové. V S množstvím vyobrazení za 65 hal. Na skladě v každému knihkupectví, jakož i v nakladatelství E. SOLLE společnost s r. o. v Karlíně.

Strana 68
Chcete-li sledovati pohyby vojska na bojištích, opatřte sobě tyto mapy Storchova nejnovější pulitická, železniční a cestovní mapa Rakousko-Uherska. Dle nejspolehlivějších pramenů upravil a kre- slil JAN SRP. Cena K 2.—, v deskách K 2.60, napnutá na plátně i v plátěných deskách K 4.— K 4.50, napnutá na plátně s lištěmi k pověšení poštou franko o 45 h více, kdo obnos předem poštovní poukázkou zašle. Storchova nejnovější politická cestovní, železniční a paroplavební mapa Evropy. Dle nejnovějších a nejlepších pomůcek kreslilí JAN SRP. Cena K 2.40, v deskách K 3.—. Na- pnutá na plátně i v plát. deskách K 4.40, na- pnutá na plátně s lištěmi k zavěšení K 4.90, pošt. franko o 45 h více. Na skladě u všech knihkupců a zejména v nakladatelství Emil Šolc spol. s r.o. v Karlíně.