z 64 stránek
Titul
17
18
Edice
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
Rejstřík
78
Opravy a Doplňky
79
Výklad některých slov
80
Název:
Petra Chelčického Replika proti Mikuláši Biskupci Táborskému
Autor:
Straka, Josef
Rok vydání:
1930
Místo vydání:
Tábor
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
64
Počet stran předmluvy plus obsahu:
64
Obsah:
- 17: Titul
- 19: Edice
- 78: Rejstřík
- 79: Opravy a Doplňky
- 80: Výklad některých slov
upravit
Strana 17
**0000 Prameny dějin táborských. DDDD--NNeNN----xxnxxc- oooooconu--DoDoD-S.DEDD---NxxN--Nxxxx** ** II. Josef Straka: Petra Chelčického Replika proti Miku- láši Biskupci Táborskému. Tábor 1930.
**0000 Prameny dějin táborských. DDDD--NNeNN----xxnxxc- oooooconu--DoDoD-S.DEDD---NxxN--Nxxxx** ** II. Josef Straka: Petra Chelčického Replika proti Miku- láši Biskupci Táborskému. Tábor 1930.
Strana 18
Strana 19
Josef Straka: P. Chelčického Replika proti Mikuláši Biskupci Táborskému. Ze čtyř rukopisných sborníků století XV. a XVI., které obsahují drobné práce Petra Chelčického (srv. J. Jakubec, Dějiny literatury české I, 2. vyd., str. 467 n.), jest papírový sborník, chovaný v studijní kníhovně o- lomoucké (pod signaturou G. 18, čís. 1232), znám již od let padesátých minulého století; ano z těch dob pochází i přepis jeho v pražském Museu, bohužel, málo pečlivý a nešetřící ani pravopisu. Bedlivěji si těch sedmi trak- tátů rukopisu Olomouckého povšiml až J. Jireček (v své Rukověti I. r. 1875), zvláště však mladý ruský učenec Jurij Semenovič Annenkov (nar. r. 1849), který se hned za let universitních v Petrohradě s nadšením oddal studiu české řeči i staršího písemnictví a potom za svého pobytu v Praze náležel k nejšťastnějším objevitelům nových prací P. Chelčického. Chystal o našem náboženském mysliteli i velikou monografii a podal k vydání Petrohradské akademii nauk jeho „Sieť viery“ s obšírným ruským obsahem, když tu za tisku r. 1885 náhle zemřel. Dokončení toho vydání bylo svěřeno prof. Vatro- slavu Jagičovi, který přijal od vdovy Annenkovovy s ostatní pozůstalostí též přepis sborníku Olomouckého a navrhl ruské Akademii jej spolu vydati. Poněvadž však právě tou dobou přešel V. Jagić na universitu do Vídně, vydání se zdrželo až do r. 1893, kdy vyšlo v Sborníku Petrohradské aka- demie nauk sv. 55 pod názvem „Sočinenija Petra Chelčickago“. Obsahuje obšírné Uvedenie o P. Chelčickém z péra Jagićova (str. Ll), pře- tisk „Sieti viery“ (str. 1—339) a ruský její obsah od J. S. Annenkova (do str. 408), potom z rukopisu Olomouckého jedinou Repliku proti Mi- kuláši Biskupci Táborskému (str. 411—501), kterouž starým pravo- pisem přepsal žák Jagićův Dr. Josef Karásek*), a ruský obsah této Repliky, složený od M. N. Šperanského (str. 503—542). Chelčického Replika nejen poskytuje důležitá data o stycích autorových s kněžími táborskými, nýbrž náleží i k nejznamenitějším tehdejším traktátům eucharistickým (o svátosti oltářní). Byla psána podle obecného souhlasu ba- datelů, obhájeného naposledy (proti odchylnému mínění Jastrebovovu) prof. Dr. F. M. Bartošem („K počátkům Petra Chelčického“ ČČM 1914, 150 un.) a Dr. Janem Sedlákem („Táborské traktáty eucharistické“ v Brně, nákl. benediktinů rajhradských r. 1918) kolem r. 1425, aby ukázala na obojakost předních kněží táborských, kteří sice v učených traktátech popírali osobní přítomnost Kristovu v svátosti oltářní, ale bojíce se k tomu před lidem poctivě přiznati, zastírali svou nebezpečnou nauku mnoha krásnými slovy. Chelčický se držel názoru Viklefova o remanenci, t. j. že podstata chleba po proměnění zůstává, než zamítal každé radikálnější učení. Proti podezírání Biskupcovu, že měnil cizí slova a podložil jim jiný smysl, uvádívá mínění svých odpůrců
Josef Straka: P. Chelčického Replika proti Mikuláši Biskupci Táborskému. Ze čtyř rukopisných sborníků století XV. a XVI., které obsahují drobné práce Petra Chelčického (srv. J. Jakubec, Dějiny literatury české I, 2. vyd., str. 467 n.), jest papírový sborník, chovaný v studijní kníhovně o- lomoucké (pod signaturou G. 18, čís. 1232), znám již od let padesátých minulého století; ano z těch dob pochází i přepis jeho v pražském Museu, bohužel, málo pečlivý a nešetřící ani pravopisu. Bedlivěji si těch sedmi trak- tátů rukopisu Olomouckého povšiml až J. Jireček (v své Rukověti I. r. 1875), zvláště však mladý ruský učenec Jurij Semenovič Annenkov (nar. r. 1849), který se hned za let universitních v Petrohradě s nadšením oddal studiu české řeči i staršího písemnictví a potom za svého pobytu v Praze náležel k nejšťastnějším objevitelům nových prací P. Chelčického. Chystal o našem náboženském mysliteli i velikou monografii a podal k vydání Petrohradské akademii nauk jeho „Sieť viery“ s obšírným ruským obsahem, když tu za tisku r. 1885 náhle zemřel. Dokončení toho vydání bylo svěřeno prof. Vatro- slavu Jagičovi, který přijal od vdovy Annenkovovy s ostatní pozůstalostí též přepis sborníku Olomouckého a navrhl ruské Akademii jej spolu vydati. Poněvadž však právě tou dobou přešel V. Jagić na universitu do Vídně, vydání se zdrželo až do r. 1893, kdy vyšlo v Sborníku Petrohradské aka- demie nauk sv. 55 pod názvem „Sočinenija Petra Chelčickago“. Obsahuje obšírné Uvedenie o P. Chelčickém z péra Jagićova (str. Ll), pře- tisk „Sieti viery“ (str. 1—339) a ruský její obsah od J. S. Annenkova (do str. 408), potom z rukopisu Olomouckého jedinou Repliku proti Mi- kuláši Biskupci Táborskému (str. 411—501), kterouž starým pravo- pisem přepsal žák Jagićův Dr. Josef Karásek*), a ruský obsah této Repliky, složený od M. N. Šperanského (str. 503—542). Chelčického Replika nejen poskytuje důležitá data o stycích autorových s kněžími táborskými, nýbrž náleží i k nejznamenitějším tehdejším traktátům eucharistickým (o svátosti oltářní). Byla psána podle obecného souhlasu ba- datelů, obhájeného naposledy (proti odchylnému mínění Jastrebovovu) prof. Dr. F. M. Bartošem („K počátkům Petra Chelčického“ ČČM 1914, 150 un.) a Dr. Janem Sedlákem („Táborské traktáty eucharistické“ v Brně, nákl. benediktinů rajhradských r. 1918) kolem r. 1425, aby ukázala na obojakost předních kněží táborských, kteří sice v učených traktátech popírali osobní přítomnost Kristovu v svátosti oltářní, ale bojíce se k tomu před lidem poctivě přiznati, zastírali svou nebezpečnou nauku mnoha krásnými slovy. Chelčický se držel názoru Viklefova o remanenci, t. j. že podstata chleba po proměnění zůstává, než zamítal každé radikálnější učení. Proti podezírání Biskupcovu, že měnil cizí slova a podložil jim jiný smysl, uvádívá mínění svých odpůrců
Strana 20
20 doslovně a to: 1) z traktátu Mikuláše z Pelhřimova, řečeného Bis- kupce, který se počínal slovy „Ad sacramenti eukaristie in veritate magni- ficacionem“, ale je zachován jen v českém překladě, otištěném v pří- loze I. našich „Pramenů dějin táborských“ (značka M); 2) z jiného českého traktátu Mikulášova, poslaného Chelčickému (podle jeho vlastních slov), ale nedochovaného; 3) z traktátu, jehož incipit (začátek) zní „Multi a patre luminum“ a jejž napsal přímý žák Viklefův, mistr Petr Payne, řečený Engliš (zkratka P); 4) nejčastěji však z traktátu táborského kněze Jana Němce ze Žatce „Cum spiritus veritatis summe odiens mendacium“. (Poněvadž duch pravdy převelmi lži nenávidí“, zkratka Ž). Po- měr Repliky Chelčického k těmto traktátům zjistil Dr. J. Sedlák (na str. 42-44), který též P. a Ž. otiskl v příloze mezi svými texty (str. 21-28 a 1-20). Nemohl jsem užíti přímo rukopisu Olomouckého, i přepsal jsem Repliku Chelčického podle vydání Jagićova — Karáskova. Velmi vadnou interpunkci Karáskovu jsem zlepšoval, opravil jsem i některé zjevné chyby písařské jed- nak ze srovnání s citovanými úryvky, jednak z dohadu, přes to však zůstalo tu a tam místo nedosti jasné. Pod čarou všude uvádím původní čtení, po- kud se od něho odchyluji, dále všecky citace, které v svém ruském obsahu Speranskij snesl, i nové, které já. Replika P. Chelčického vyžádá si ovšem jednou vydání dokonalejšího, avšak do té doby může naše vydání, myslím, **). dobře nahrazovati ruské, dnes již nadobro nepřístupné = *) Ostatních šest traktátů rukopisu Olomouckého vydal Dr. J. Karásek v Praze V „Comeniu“ r. 1891 a 1892 pod názvem „Menší spisy P. Chelčického.“ **) Panu prof. Dr. F. M. Bartošovi děkuji nejen za podnět k této práci, nýbrž i za lask. zapůjčení všech k tomu pomůcek, p. konsist. radovi P. Fr. Starému, profesoru st. reáln. gymnasia v Táboře, za obětavou výpomoc při hledání biblických citátů (zkratka St).
20 doslovně a to: 1) z traktátu Mikuláše z Pelhřimova, řečeného Bis- kupce, který se počínal slovy „Ad sacramenti eukaristie in veritate magni- ficacionem“, ale je zachován jen v českém překladě, otištěném v pří- loze I. našich „Pramenů dějin táborských“ (značka M); 2) z jiného českého traktátu Mikulášova, poslaného Chelčickému (podle jeho vlastních slov), ale nedochovaného; 3) z traktátu, jehož incipit (začátek) zní „Multi a patre luminum“ a jejž napsal přímý žák Viklefův, mistr Petr Payne, řečený Engliš (zkratka P); 4) nejčastěji však z traktátu táborského kněze Jana Němce ze Žatce „Cum spiritus veritatis summe odiens mendacium“. (Poněvadž duch pravdy převelmi lži nenávidí“, zkratka Ž). Po- měr Repliky Chelčického k těmto traktátům zjistil Dr. J. Sedlák (na str. 42-44), který též P. a Ž. otiskl v příloze mezi svými texty (str. 21-28 a 1-20). Nemohl jsem užíti přímo rukopisu Olomouckého, i přepsal jsem Repliku Chelčického podle vydání Jagićova — Karáskova. Velmi vadnou interpunkci Karáskovu jsem zlepšoval, opravil jsem i některé zjevné chyby písařské jed- nak ze srovnání s citovanými úryvky, jednak z dohadu, přes to však zůstalo tu a tam místo nedosti jasné. Pod čarou všude uvádím původní čtení, po- kud se od něho odchyluji, dále všecky citace, které v svém ruském obsahu Speranskij snesl, i nové, které já. Replika P. Chelčického vyžádá si ovšem jednou vydání dokonalejšího, avšak do té doby může naše vydání, myslím, **). dobře nahrazovati ruské, dnes již nadobro nepřístupné = *) Ostatních šest traktátů rukopisu Olomouckého vydal Dr. J. Karásek v Praze V „Comeniu“ r. 1891 a 1892 pod názvem „Menší spisy P. Chelčického.“ **) Panu prof. Dr. F. M. Bartošovi děkuji nejen za podnět k této práci, nýbrž i za lask. zapůjčení všech k tomu pomůcek, p. konsist. radovi P. Fr. Starému, profesoru st. reáln. gymnasia v Táboře, za obětavou výpomoc při hledání biblických citátů (zkratka St).
Strana 21
21 (Kapitola prvnie). [1a] Poněvadž mé pozdravenie a prošenie hóře jest padlo v tobě, než ť bych zjevně lál, již ť jeho nechám; ale to řku, že ze trého jedno najpodob- nější své mysli učinil si, když si ani povolil, ani se jinak pomstil, jediné aby toho pohaněl jako bláznovstvie z nenávisti skládaného na tě; nebo snáze jest tobě uvinitil) mě než samého se. A poněvadž to, že sem tebe pozdravil a pro- sil, aby trpělivě přijal to, coť sem psal a ve zlé sobě toho neobracel, jest [ti]2) takež, jako Jidášovo a Joabovo pozdravenie a jako katovo prošenie, to f čiji na svém svědomí, že ť nedosáhne té miery bohdá. Nebo Joab měl jest složenu v úmysle nenávist, aby pozdravuje nebo líbaje Amazu, mečem protekl jeho, a tak jesti vskutku učinil“); ale4) jáť sem neučinil, ani pomyslil, ani jesti na mé srdce vešlo, abych tě mečem protekl, anebo co nelibého tobě požádal tak jako svému životu.5) Jidáš nenávistně v úmysle položiv, aby Krista zradil, a pojem zástup oděncóv skrze políbenie jim Krista v ruce zradil, ale4) já sem tobě to[1b]ho neučinil, ani pomyslil, ani jest to na mé srdce vstúpilo. Kat*) penieze bera za to, ješto stíná, nebo věsí?), prosí člověka, kteréhož stí- ná, aby jemu odpustil; ale4) já sem ani peněz vzal za to, ani sem toho učinil, ani pomyslil, ani jest to vstúpilo u mé srdce, ani ť na tě meče kterého ostřím, ani f kterými lidmi hrozím; jediné ť sem na listu napsal věda to, že ť někteří 20 hrozie. Nenieť nepodobné ani Písmus) odporné mezi křesťany v takové věci prositi jeden druhého, aby tresktánie neb napomenutie tvrdé trpělivě přijal, nebůře se proto s hněvy a zase se mstě a tak sobě v zlé obracuje. A poně- vadž se jest tobě nezdálo podobné ani tomu povoliti tak3), ani za dobré při- jieti, nejsi té prosby nic škoden, a při svém ostav; nebo si se pomstil haněním 25 se na to obrátiv a pokojně si nepřijal. 5 10 15 1) vwinniti. 2) Doplňuji podle smyslu. 3) 2 Král. 20, 10. 4) Vyd.: Ale (po tečce). *) Snad jest doplniti: nežádám. 6) Kath. 7) wiely. 3) piímu. 3) Vyd. čárky po slově „tak“ nemá. — 5 10 15 Kapitola druhá. Potom, ješto dieš, že by se prvé smrti nadál, než bych já i s jinými z nás tak lstivě na tobě dobýval těch všech písem k tomu konci, který již jest zjeven, opět toho nebylo jest u mém srdci, bych proto lstivě s tebú u přiezen všel, abych tě projda i písem na [2a] tobě dobuda, potom povstal jako ne- přietel proti tobě. Protož pomni se dobře na tom, žeť sem ani počátka já v té přiezni s tebú učinil, ale ty; a já jako i dnes neviem, proč si ty to uči- nil. Nynie, mním, tři léta tomu jsú, jakž sta byla s knězem Lukášem u Vod- ňanech, a tu sta po mě poslala a tu sta mne tázala, sediece na hrázi rybničné, co já slyším o vás, kterak vy držiete o tělu Kristovu. A já ť sem řekl, že slyším, ano pravie jedni, že dobře držiete, a druzí, že zle držíte. A ty s' řekl, že s' proti tomu nikdy nebyl a že to držíš právě podlé čtenie, a že s' měl tu žádost i práci o to, aby odlúčil od té svátosti rozomy křivé a od lidí zamyšlené. A mnoho o to řeči bylo tu. A když si tak mluvil, mně se jesti to dobře líbilo. Po- tom po dlúhém času opět si po mě poslal, abych přišel k vám. Tu si opět v týž rozum mnohé řeči mluvil o též věci, ty vieš, u koho a s kým. A ty řeči tak, jakož ste je mluvili ke mně, líbily sú se mně. A těch sem požádal, aby mi je napsal, ne toho mysle, abych tě zradil jimi anebo se proti tobě zdvihl,
21 (Kapitola prvnie). [1a] Poněvadž mé pozdravenie a prošenie hóře jest padlo v tobě, než ť bych zjevně lál, již ť jeho nechám; ale to řku, že ze trého jedno najpodob- nější své mysli učinil si, když si ani povolil, ani se jinak pomstil, jediné aby toho pohaněl jako bláznovstvie z nenávisti skládaného na tě; nebo snáze jest tobě uvinitil) mě než samého se. A poněvadž to, že sem tebe pozdravil a pro- sil, aby trpělivě přijal to, coť sem psal a ve zlé sobě toho neobracel, jest [ti]2) takež, jako Jidášovo a Joabovo pozdravenie a jako katovo prošenie, to f čiji na svém svědomí, že ť nedosáhne té miery bohdá. Nebo Joab měl jest složenu v úmysle nenávist, aby pozdravuje nebo líbaje Amazu, mečem protekl jeho, a tak jesti vskutku učinil“); ale4) jáť sem neučinil, ani pomyslil, ani jesti na mé srdce vešlo, abych tě mečem protekl, anebo co nelibého tobě požádal tak jako svému životu.5) Jidáš nenávistně v úmysle položiv, aby Krista zradil, a pojem zástup oděncóv skrze políbenie jim Krista v ruce zradil, ale4) já sem tobě to[1b]ho neučinil, ani pomyslil, ani jest to na mé srdce vstúpilo. Kat*) penieze bera za to, ješto stíná, nebo věsí?), prosí člověka, kteréhož stí- ná, aby jemu odpustil; ale4) já sem ani peněz vzal za to, ani sem toho učinil, ani pomyslil, ani jest to vstúpilo u mé srdce, ani ť na tě meče kterého ostřím, ani f kterými lidmi hrozím; jediné ť sem na listu napsal věda to, že ť někteří 20 hrozie. Nenieť nepodobné ani Písmus) odporné mezi křesťany v takové věci prositi jeden druhého, aby tresktánie neb napomenutie tvrdé trpělivě přijal, nebůře se proto s hněvy a zase se mstě a tak sobě v zlé obracuje. A poně- vadž se jest tobě nezdálo podobné ani tomu povoliti tak3), ani za dobré při- jieti, nejsi té prosby nic škoden, a při svém ostav; nebo si se pomstil haněním 25 se na to obrátiv a pokojně si nepřijal. 5 10 15 1) vwinniti. 2) Doplňuji podle smyslu. 3) 2 Král. 20, 10. 4) Vyd.: Ale (po tečce). *) Snad jest doplniti: nežádám. 6) Kath. 7) wiely. 3) piímu. 3) Vyd. čárky po slově „tak“ nemá. — 5 10 15 Kapitola druhá. Potom, ješto dieš, že by se prvé smrti nadál, než bych já i s jinými z nás tak lstivě na tobě dobýval těch všech písem k tomu konci, který již jest zjeven, opět toho nebylo jest u mém srdci, bych proto lstivě s tebú u přiezen všel, abych tě projda i písem na [2a] tobě dobuda, potom povstal jako ne- přietel proti tobě. Protož pomni se dobře na tom, žeť sem ani počátka já v té přiezni s tebú učinil, ale ty; a já jako i dnes neviem, proč si ty to uči- nil. Nynie, mním, tři léta tomu jsú, jakž sta byla s knězem Lukášem u Vod- ňanech, a tu sta po mě poslala a tu sta mne tázala, sediece na hrázi rybničné, co já slyším o vás, kterak vy držiete o tělu Kristovu. A já ť sem řekl, že slyším, ano pravie jedni, že dobře držiete, a druzí, že zle držíte. A ty s' řekl, že s' proti tomu nikdy nebyl a že to držíš právě podlé čtenie, a že s' měl tu žádost i práci o to, aby odlúčil od té svátosti rozomy křivé a od lidí zamyšlené. A mnoho o to řeči bylo tu. A když si tak mluvil, mně se jesti to dobře líbilo. Po- tom po dlúhém času opět si po mě poslal, abych přišel k vám. Tu si opět v týž rozum mnohé řeči mluvil o též věci, ty vieš, u koho a s kým. A ty řeči tak, jakož ste je mluvili ke mně, líbily sú se mně. A těch sem požádal, aby mi je napsal, ne toho mysle, abych tě zradil jimi anebo se proti tobě zdvihl,
Strana 22
22 25 35 dobuda toho na tobě, ale chtě sobě k užitku přivésti jako věrné naučenie; 20 neboť sem [2b] o ničemž nic nevěděl sprostně, dokavadž sem jiných tvých písem neměl a právě jich neroztikall), kterýchžto ne všech sem já na tobě dobýval. Ale když si k nám přišel, dal si nám jedno sám od sebe, a jiná sú mi dána od těch, ješto sú s tebú jako čeled v tovařiství byli, tvú rukú psané2). Protož nižádnú lstí bohdá já, ani kto z našich, písem nižádných ne- dobývali sme na tobě. Ale když sem v tvých písmiech jinak nalezl, než si ty mně najprve vyznal, to ť mi se jest zdálo pomluviti o to prostě tak, ja- kož ta písma okazují na ruozno rozdielně, i nemohlo to býti. I popsal sem ty věci tak, jakož sem já mohl rozoměti podlé viery. A ty mi přidáváš, žeť sem křivdu učinil proměniv písma tvá, zujímav některých a druhým přidá- 30 vaje, a z některých jiné rozomy táhna, ješto jich tvá písma ani tvé řeči nemluvie. Tohoť sem v mysli neměl, ať bych kterú řeč tvú tak změnil, abych ji v jiný rozom uvedl, než ona jej prvotně v sobě má. Ale na tom rozomu nižádnému nemóž překaziti, ktož hledí k úmyslu té řeči neb jiné, nebo přidá3) jí slov, tiem [3a] zevnějí úmysl řeči móž býti, anebo v kratčiech sloviech týž rozum móž ostati; ale v jiný rozum řeč obrátiti anebo bráti z nie, což ona nemluví, to ť jest křivda písmu každému. Protož ť měl sem to na mysli chtě psáti, ať bych vaše písma napřed položil tak, jako ste vy svú rukú popsali; a hledě k tomu, o čem ť mluví, držím ť to, že ť mienie písma tvá i Němcova, o čem ť mnoho rozdielóv sem i tam činie, samotně zejména vy- 40 kládajíce, co kterak má rozoměno býti. Protož já hledě, kterak vy sami svá písma vykládáte s pilností, za jistú věc mám, že to jesti úmysl váš v řeči, k ňemuž táhnete řečí; nebo vykládanie řečí4) rozdielně v strany jest, zjeve- nie úmysla k čemu táhne. A což ste tak zjevně svých úmyslóv v řečí ozná- mili, k tomu ť sem zřel. A toho ť bych vám nerad převrátil v jiné rozomy. 1) neroztykal. 2) pfane (t. j. písma). 3) Snad jest čisti: přidada. 4) řečij. Kapitola třetie. Opět jakož dieš, že ť bych na tom křivdu učinil řka na tě, že držíš to, že Kristus tiem tělem, kterým jesti vstúpil na nebesa, nikdiež po svém vstúpení na zemi nebyl, a že tiem tělem posvátným a bytným v svátosti chleba a vína nenie: a o prvniem, ješto [3b] dieš, že na tě křivě vedu to, by Kristus po svém na nebesa vstúpeníl) nikdiež na zemi nebyl, o tom mnoho dóvodóv tvú rukú psaných ve dvú traktátú tvú mám, ale tuto je- diné některú řeč položím. Najprve jakož dieš, že nenie nikdiež Kristus zde na zemi s námi po svém na nebesa vstúpeníl) podstatně, osobně, bytně a 10 tělestně2) v tom těle a v té velikosti, v kterém3) a v které4) vstal jest z mrtvých a na nebesa vstúpil, ano na to apostolé5) hledie, ačkolivěk týž Kristus jest zde na zemi s svými syny a dcerami duchovně skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlo, skrze ducha svatého, skrze vieru, lásku a milost6). Tato ť slova všecka tvú rukú psána jsú. Opět na jiném miestě dieš též take, jakož rozoměno má býti, jelikožto k tomu, i o tělu oslaveném již Kristovu, že ť jesti na jednom zvláštiem miestě osobně, tělestně2), bytně a podstatně tiem tělem přirozeným, kterýmž jesti na nebesa vstúpil, a nenie ť spolkem v jeden čas tak všudy?). Ta ť sú slova psána tvú rukú, a mezi mnohými dóvody k tomu rozomu přivodíš sv.8) 20 Augustina, ješto die: Do[4a]kudž se svět neskoná, dotud jest svrchu na nebi pán. Ale však také s námi zde jest pravda páně; nebo to tělo, v ňemž 5 15
22 25 35 dobuda toho na tobě, ale chtě sobě k užitku přivésti jako věrné naučenie; 20 neboť sem [2b] o ničemž nic nevěděl sprostně, dokavadž sem jiných tvých písem neměl a právě jich neroztikall), kterýchžto ne všech sem já na tobě dobýval. Ale když si k nám přišel, dal si nám jedno sám od sebe, a jiná sú mi dána od těch, ješto sú s tebú jako čeled v tovařiství byli, tvú rukú psané2). Protož nižádnú lstí bohdá já, ani kto z našich, písem nižádných ne- dobývali sme na tobě. Ale když sem v tvých písmiech jinak nalezl, než si ty mně najprve vyznal, to ť mi se jest zdálo pomluviti o to prostě tak, ja- kož ta písma okazují na ruozno rozdielně, i nemohlo to býti. I popsal sem ty věci tak, jakož sem já mohl rozoměti podlé viery. A ty mi přidáváš, žeť sem křivdu učinil proměniv písma tvá, zujímav některých a druhým přidá- 30 vaje, a z některých jiné rozomy táhna, ješto jich tvá písma ani tvé řeči nemluvie. Tohoť sem v mysli neměl, ať bych kterú řeč tvú tak změnil, abych ji v jiný rozom uvedl, než ona jej prvotně v sobě má. Ale na tom rozomu nižádnému nemóž překaziti, ktož hledí k úmyslu té řeči neb jiné, nebo přidá3) jí slov, tiem [3a] zevnějí úmysl řeči móž býti, anebo v kratčiech sloviech týž rozum móž ostati; ale v jiný rozum řeč obrátiti anebo bráti z nie, což ona nemluví, to ť jest křivda písmu každému. Protož ť měl sem to na mysli chtě psáti, ať bych vaše písma napřed položil tak, jako ste vy svú rukú popsali; a hledě k tomu, o čem ť mluví, držím ť to, že ť mienie písma tvá i Němcova, o čem ť mnoho rozdielóv sem i tam činie, samotně zejména vy- 40 kládajíce, co kterak má rozoměno býti. Protož já hledě, kterak vy sami svá písma vykládáte s pilností, za jistú věc mám, že to jesti úmysl váš v řeči, k ňemuž táhnete řečí; nebo vykládanie řečí4) rozdielně v strany jest, zjeve- nie úmysla k čemu táhne. A což ste tak zjevně svých úmyslóv v řečí ozná- mili, k tomu ť sem zřel. A toho ť bych vám nerad převrátil v jiné rozomy. 1) neroztykal. 2) pfane (t. j. písma). 3) Snad jest čisti: přidada. 4) řečij. Kapitola třetie. Opět jakož dieš, že ť bych na tom křivdu učinil řka na tě, že držíš to, že Kristus tiem tělem, kterým jesti vstúpil na nebesa, nikdiež po svém vstúpení na zemi nebyl, a že tiem tělem posvátným a bytným v svátosti chleba a vína nenie: a o prvniem, ješto [3b] dieš, že na tě křivě vedu to, by Kristus po svém na nebesa vstúpeníl) nikdiež na zemi nebyl, o tom mnoho dóvodóv tvú rukú psaných ve dvú traktátú tvú mám, ale tuto je- diné některú řeč položím. Najprve jakož dieš, že nenie nikdiež Kristus zde na zemi s námi po svém na nebesa vstúpeníl) podstatně, osobně, bytně a 10 tělestně2) v tom těle a v té velikosti, v kterém3) a v které4) vstal jest z mrtvých a na nebesa vstúpil, ano na to apostolé5) hledie, ačkolivěk týž Kristus jest zde na zemi s svými syny a dcerami duchovně skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlo, skrze ducha svatého, skrze vieru, lásku a milost6). Tato ť slova všecka tvú rukú psána jsú. Opět na jiném miestě dieš též take, jakož rozoměno má býti, jelikožto k tomu, i o tělu oslaveném již Kristovu, že ť jesti na jednom zvláštiem miestě osobně, tělestně2), bytně a podstatně tiem tělem přirozeným, kterýmž jesti na nebesa vstúpil, a nenie ť spolkem v jeden čas tak všudy?). Ta ť sú slova psána tvú rukú, a mezi mnohými dóvody k tomu rozomu přivodíš sv.8) 20 Augustina, ješto die: Do[4a]kudž se svět neskoná, dotud jest svrchu na nebi pán. Ale však také s námi zde jest pravda páně; nebo to tělo, v ňemž 5 15
Strana 23
23 25 30 35 jesti z mrtvých vstal, na jednom miestě býti se ukazuje. To ť řeč toho sva- tého. Aj, kterak tento svatý sjednávaje se s řečmi božími napřed psanými praví, že Kristus, rozoměj osobně a podstatně, bydlí nahoře9) v nebi a že nikdy tak nesstúpí1o), dokudž se svět nedokonál1)! Toť sú všecka slova tvú rukú psaná, protož to ť se již zjevně teď vypisuje a slovy tvými jmenuje, že Kri- stus nenie s námi nikdiež zde na zemi po svém na nebesa vstúpení pod- statně, osobně, bytně a tělestně2), a že tiem tělem podstatným a bytným jediné miesto drží v nebi, a že tiem tělem bytným a podstatným nenie po- jednú na miestech mnohých od sebe vzdálených, a že tiem tělem nesstúpí do súdného dne, a že těmito čtyrmi slovy osahuje se Kristus tak, kterak jest v osobě tělestné12), i kterak by mohl býti rozomem13) v bytné podstatě, když se die osobně, tělestně2), podstatně a bytně, a tak že nenie s námi zde nikdiež na zemi ani tělestně2), ani kte [4b] rak jinak bytně a podstatně; a tak rozdielně pokládáš, že nenie Kristus s námi nikdiež zde na zemi po svém na nebesa vstúpeníl) podstatně, osobně14), bytně a tělestně2), a tak nižádnú z vlastnosti toho těla, kteráž jest bytná a podstatná. A druhé, že jest Kristus zde na zemi s svými syny a dcerami duchovně skrze slovo své, pravdu, moc, múdrost a skrze jiné dary ducha svatého15). Protož, nechceš-li 40 zapierati svých řečí, to máš v sloviech svú rukú psaných, ješto ť na tě naze a zjevně to mluvie, že ť nenie nikdiež na zemi zde Kristus tělem svým pod- statným a bytným. 1) wftupenim. 2) tielestnie. 3) w ktere (v. M 2b). 4) w kterake (v. t.). 5) appoſtole. 6) V. M 6b. 7) V. M 6a. 5) So. 3) na hoře. 10) neftupi. 11) V. M 5a. 12) tieleftne. 13) Snad čisti: rozoměn. 14) osobie 15)V M 7b. Čtvrtá kapitola. Druhé, ješto mi za křivé přidáváš, že bych já tobě bezprávně přidal to, že Kristus tiem tělem bytným a podstatným v svátosti chleba a vína nenie, to ť opět ukáži tvými slovy vlastními, ač jich nezapříš.1) A že si ty postihl všecky lidi v tom, kterak obláště jiní a jiní držie nebo rozomějí o tom, kterak jest ta svátost tělo Kristovo bytné; a že troji jsú, ješto rozdielně držie o těle Kristově bytném na oltáři. Jedni2) jsú, o nichž dieš, že3) držie, že by Kristus v tom rozomu ten chléb svým [5a] tělem nazval, že by viece nezóstana chléb v svém přirození všecken v tělo Kristovo se změnil; a ti řkú, že by tu bělost chleba 10 divně moci božskú bez podstati chleba stála. A4) tak jest držal i dodnes " drží kostel a obecnie kněžstvo jeho zpievajíce: „nenie ť chléb, ale jesti ť bóh“. A3) tak tomu chlebu jako bohu se modlé. A6) těch za pravé nemáš, což oni tak držie o tělu Kristovu bytném, že se chléb v ňe mění. O druhých dieš: Jiní sprostně zapierají slov Kristových varujíce pójčiti, by ten chléb, kterýž 15 vidie, kterým obyčejem byl tělem Kristovým. Protož sú zjevně řiekali: „ne to, což vidíš, jest tělo Kristovo, ale to, což jest v tom“, mieniece, že by tělo Kristovo bylo tu v tom chlebu tělestně, miestně s rozdělením svých údóv tak, jako v nebi na pravici otce sedí, tak aby pod zpósobem toho chleba tu jinde bylo ukázati hlavu jeho, jinde nos a tak jiné údy, v tom smyslu 20 zpievajíce v oné piesni: „tuť sú věci posvátné s kostmi, s vlasy, s žilami“. Protož jemu tu v tom chlebu klanějí se túž poctivostí, kterúž se jemu klanějí v nebi. A ten rozom zamietáš nepójčuje, by tak tělo Kristovo [5b] tělestně, s rozdělením údóv bylo v svátosti, a dieš: Tito všickni napřed řečení neprá- vě smyslé o jedení těla Kristova, přieliš hrubě. Třetí sú, ješto držie, že tělo 25 Kristovo podstatné a bytné jest v svátosti oltářní, ač ne tělestně a hmotně, ale v duchovní zvláštnosti nečitedlné. A proti tomu ty mnohé dóvody činíš, 5
23 25 30 35 jesti z mrtvých vstal, na jednom miestě býti se ukazuje. To ť řeč toho sva- tého. Aj, kterak tento svatý sjednávaje se s řečmi božími napřed psanými praví, že Kristus, rozoměj osobně a podstatně, bydlí nahoře9) v nebi a že nikdy tak nesstúpí1o), dokudž se svět nedokonál1)! Toť sú všecka slova tvú rukú psaná, protož to ť se již zjevně teď vypisuje a slovy tvými jmenuje, že Kri- stus nenie s námi nikdiež zde na zemi po svém na nebesa vstúpení pod- statně, osobně, bytně a tělestně2), a že tiem tělem podstatným a bytným jediné miesto drží v nebi, a že tiem tělem bytným a podstatným nenie po- jednú na miestech mnohých od sebe vzdálených, a že tiem tělem nesstúpí do súdného dne, a že těmito čtyrmi slovy osahuje se Kristus tak, kterak jest v osobě tělestné12), i kterak by mohl býti rozomem13) v bytné podstatě, když se die osobně, tělestně2), podstatně a bytně, a tak že nenie s námi zde nikdiež na zemi ani tělestně2), ani kte [4b] rak jinak bytně a podstatně; a tak rozdielně pokládáš, že nenie Kristus s námi nikdiež zde na zemi po svém na nebesa vstúpeníl) podstatně, osobně14), bytně a tělestně2), a tak nižádnú z vlastnosti toho těla, kteráž jest bytná a podstatná. A druhé, že jest Kristus zde na zemi s svými syny a dcerami duchovně skrze slovo své, pravdu, moc, múdrost a skrze jiné dary ducha svatého15). Protož, nechceš-li 40 zapierati svých řečí, to máš v sloviech svú rukú psaných, ješto ť na tě naze a zjevně to mluvie, že ť nenie nikdiež na zemi zde Kristus tělem svým pod- statným a bytným. 1) wftupenim. 2) tielestnie. 3) w ktere (v. M 2b). 4) w kterake (v. t.). 5) appoſtole. 6) V. M 6b. 7) V. M 6a. 5) So. 3) na hoře. 10) neftupi. 11) V. M 5a. 12) tieleftne. 13) Snad čisti: rozoměn. 14) osobie 15)V M 7b. Čtvrtá kapitola. Druhé, ješto mi za křivé přidáváš, že bych já tobě bezprávně přidal to, že Kristus tiem tělem bytným a podstatným v svátosti chleba a vína nenie, to ť opět ukáži tvými slovy vlastními, ač jich nezapříš.1) A že si ty postihl všecky lidi v tom, kterak obláště jiní a jiní držie nebo rozomějí o tom, kterak jest ta svátost tělo Kristovo bytné; a že troji jsú, ješto rozdielně držie o těle Kristově bytném na oltáři. Jedni2) jsú, o nichž dieš, že3) držie, že by Kristus v tom rozomu ten chléb svým [5a] tělem nazval, že by viece nezóstana chléb v svém přirození všecken v tělo Kristovo se změnil; a ti řkú, že by tu bělost chleba 10 divně moci božskú bez podstati chleba stála. A4) tak jest držal i dodnes " drží kostel a obecnie kněžstvo jeho zpievajíce: „nenie ť chléb, ale jesti ť bóh“. A3) tak tomu chlebu jako bohu se modlé. A6) těch za pravé nemáš, což oni tak držie o tělu Kristovu bytném, že se chléb v ňe mění. O druhých dieš: Jiní sprostně zapierají slov Kristových varujíce pójčiti, by ten chléb, kterýž 15 vidie, kterým obyčejem byl tělem Kristovým. Protož sú zjevně řiekali: „ne to, což vidíš, jest tělo Kristovo, ale to, což jest v tom“, mieniece, že by tělo Kristovo bylo tu v tom chlebu tělestně, miestně s rozdělením svých údóv tak, jako v nebi na pravici otce sedí, tak aby pod zpósobem toho chleba tu jinde bylo ukázati hlavu jeho, jinde nos a tak jiné údy, v tom smyslu 20 zpievajíce v oné piesni: „tuť sú věci posvátné s kostmi, s vlasy, s žilami“. Protož jemu tu v tom chlebu klanějí se túž poctivostí, kterúž se jemu klanějí v nebi. A ten rozom zamietáš nepójčuje, by tak tělo Kristovo [5b] tělestně, s rozdělením údóv bylo v svátosti, a dieš: Tito všickni napřed řečení neprá- vě smyslé o jedení těla Kristova, přieliš hrubě. Třetí sú, ješto držie, že tělo 25 Kristovo podstatné a bytné jest v svátosti oltářní, ač ne tělestně a hmotně, ale v duchovní zvláštnosti nečitedlné. A proti tomu ty mnohé dóvody činíš, 5
Strana 24
24 nepójčuje takového duchovenstvie tělu Kristovu, o kterémž pravie tvoji pro- tivníci, jakož v této řeči jim odpieráš řka: Z7) kteréžto řeči známo jest, že z toho slova svatého Pavla nemohú protivníci naši toho, čehož chtie, dovésti, 30 že by Kristus proto, že podlé svého těla má byt duchovní, byl proto duch podobný otci a v tom rovný anjelu neb duši, neb anjel a duše jsúť púzí8) duchové, ale tělo Kristovo, ačkolivěk jest duchovnie, však nenie duch. A opět jinde dieš: Nebo9) kterak kolivěk Kristus umřel,10) zprošťen11) jest od zákona těla, a vstav z mrtvých v novém životě složil jest smrtedlnost a nesmrtedlnost 35 oblekl; a tak o jiných věcech, které jest přijal; avšak pravé tělo jeho člověčie zóstává pod túž ve [6a]likostí: též kosti i tíž všickni údové, ač již oslavení. A v těch řečech pójčuješ Kristovu tělu některého duchovenstvie, ale s tiem jemu zóstává pravé tělo hmotné, čitedlné dotýkanie kostí,12) i maso maje takéž, jako i prvé, jediné že již nesmrtedlné a oslavené. Ale nepójčiješ tomu 40 tělu Kristovu takého duchovenstvie jako božstvie, ni takého jako anjelu, ani takého jako duši, ješto sú duchové púzí. A poněvadž Kristus tiem tělem hmot- ným, kterým sedí na pravici moci boží, nenie v svátosti chlebné na oltáři, a toho duchovenstvie jako bóh, anjel a duše v svém těle nemá, ovšem tiem v svátosti oltáře nenie, čehožť nenie. A tak ani tělestně ani duchovně pod- 45 statným a bytným tělem nenie v svátosti podlé tvých dóvodóv, ač jich ne- budeš zapierati; nebo s' potkal každý rozum lidský, který mají o tom, a od- poru učinil si každému tak jako bludu velikému. 1) Illa verba Christi: „hoc est corpus meum“ quatuor modis a diversis intelliguntur. Primi dicunt, quod Christus ita panem dicit esse corpus suum, quod nihil de pane mate- riali remaneat, sed totus transit in corpus Christi: et hii dicunt, quod accidencia stant sine substanciis. Et ita tenuit et tenet ecclesia Romana et clerus eius cantans: „non est panis, sed est deus“. Et ita panem illum ut deum adorant. Alii specialiter negant verba Christi, nullatenus volentes concedere, quod panis ille sit corpus Christi, sed quod in hoc pane est corpus Christi, verum, naturale, corporaliter et cum membris suis, prout sedet ad dextram patris. Propter quod canunt: „ibi sunt res mistice, corpus, sanguis cum ossi- bus, venis et cum crinibus“. Et hii adorant Christum in sacramento adoratione latrie. Alii dicunt non negando verba Christi sicut secundi, nec sicut primi dicunt, quod desinat panis, sed tenent sicut secundi, quod in illo pane est verum corpus Christi, ibidem ado- randum cultu latrie. 2) Vyd.: na oltari, gedni gfu. 3) dieš: že držie. 1) Vyd.: Itala; a tak. 5) Vyd.: boh; a tak. 6) Vyd.: modle, — a tiech. 7) Vyd.: odpieraš řka, z kterežto. 8) puzye. 2) Vyd.: dieš, nebo. 10) vmřeli. 11) zproftien (vyd. není před tím slovem čárky). 12) kolti. Kapitola pátá. Již pak najzvláštnějí móž býti poznán tvój úmysl nebo rozom při tom, když přistúpáš k slovu Kristovu a dělíš na rózno řeči [6b] i rozomy, mluvě na obě straně, i o chlebu i o tělu bytném Kristovu, a mezi jinú řečí dieš: A mám za to, že z těch při tom rozomóv') všecka nezřiezená poklona v té nebo před tú svátostí Kristovi2) jest vynikla, že točiž3) věřie, by Kristus tě- lestně, miestně rozdělením svých tělestných údóv v té svátosti byl, tak jako na pravici otce sedí, nevážiece mnohých písem, z nichžto křesťan věřiti má, že tak Kristus odšel jest od nás. A nenie tak nikdiež v zemi neb na zemi po 10 svém na nebesa vstúpení aniž do skonání světa bude. Aniž také právě zřie k této Kristově řeči, kdež neřekl jest: „Tuto, točiž3) v chlebu jest tělo mé“ Ani jest řekl: „Tuto, točiž3) v kalichu nebo u víně jest krev má“. Ale řekl jest: „Toť, točiž3) chléb, jest tělo mé, a toť, točiž2) víno v kalichu, jest krev má“. [Klkteréžto4) řeči doktorové nepilně zřiece, umiesili sú nám bez založe- 15 nie ten rozum: „Tu nebo v tom nebo pod tiem“ a veli[7ajký sú zmatek 5
24 nepójčuje takového duchovenstvie tělu Kristovu, o kterémž pravie tvoji pro- tivníci, jakož v této řeči jim odpieráš řka: Z7) kteréžto řeči známo jest, že z toho slova svatého Pavla nemohú protivníci naši toho, čehož chtie, dovésti, 30 že by Kristus proto, že podlé svého těla má byt duchovní, byl proto duch podobný otci a v tom rovný anjelu neb duši, neb anjel a duše jsúť púzí8) duchové, ale tělo Kristovo, ačkolivěk jest duchovnie, však nenie duch. A opět jinde dieš: Nebo9) kterak kolivěk Kristus umřel,10) zprošťen11) jest od zákona těla, a vstav z mrtvých v novém životě složil jest smrtedlnost a nesmrtedlnost 35 oblekl; a tak o jiných věcech, které jest přijal; avšak pravé tělo jeho člověčie zóstává pod túž ve [6a]likostí: též kosti i tíž všickni údové, ač již oslavení. A v těch řečech pójčuješ Kristovu tělu některého duchovenstvie, ale s tiem jemu zóstává pravé tělo hmotné, čitedlné dotýkanie kostí,12) i maso maje takéž, jako i prvé, jediné že již nesmrtedlné a oslavené. Ale nepójčiješ tomu 40 tělu Kristovu takého duchovenstvie jako božstvie, ni takého jako anjelu, ani takého jako duši, ješto sú duchové púzí. A poněvadž Kristus tiem tělem hmot- ným, kterým sedí na pravici moci boží, nenie v svátosti chlebné na oltáři, a toho duchovenstvie jako bóh, anjel a duše v svém těle nemá, ovšem tiem v svátosti oltáře nenie, čehožť nenie. A tak ani tělestně ani duchovně pod- 45 statným a bytným tělem nenie v svátosti podlé tvých dóvodóv, ač jich ne- budeš zapierati; nebo s' potkal každý rozum lidský, který mají o tom, a od- poru učinil si každému tak jako bludu velikému. 1) Illa verba Christi: „hoc est corpus meum“ quatuor modis a diversis intelliguntur. Primi dicunt, quod Christus ita panem dicit esse corpus suum, quod nihil de pane mate- riali remaneat, sed totus transit in corpus Christi: et hii dicunt, quod accidencia stant sine substanciis. Et ita tenuit et tenet ecclesia Romana et clerus eius cantans: „non est panis, sed est deus“. Et ita panem illum ut deum adorant. Alii specialiter negant verba Christi, nullatenus volentes concedere, quod panis ille sit corpus Christi, sed quod in hoc pane est corpus Christi, verum, naturale, corporaliter et cum membris suis, prout sedet ad dextram patris. Propter quod canunt: „ibi sunt res mistice, corpus, sanguis cum ossi- bus, venis et cum crinibus“. Et hii adorant Christum in sacramento adoratione latrie. Alii dicunt non negando verba Christi sicut secundi, nec sicut primi dicunt, quod desinat panis, sed tenent sicut secundi, quod in illo pane est verum corpus Christi, ibidem ado- randum cultu latrie. 2) Vyd.: na oltari, gedni gfu. 3) dieš: že držie. 1) Vyd.: Itala; a tak. 5) Vyd.: boh; a tak. 6) Vyd.: modle, — a tiech. 7) Vyd.: odpieraš řka, z kterežto. 8) puzye. 2) Vyd.: dieš, nebo. 10) vmřeli. 11) zproftien (vyd. není před tím slovem čárky). 12) kolti. Kapitola pátá. Již pak najzvláštnějí móž býti poznán tvój úmysl nebo rozom při tom, když přistúpáš k slovu Kristovu a dělíš na rózno řeči [6b] i rozomy, mluvě na obě straně, i o chlebu i o tělu bytném Kristovu, a mezi jinú řečí dieš: A mám za to, že z těch při tom rozomóv') všecka nezřiezená poklona v té nebo před tú svátostí Kristovi2) jest vynikla, že točiž3) věřie, by Kristus tě- lestně, miestně rozdělením svých tělestných údóv v té svátosti byl, tak jako na pravici otce sedí, nevážiece mnohých písem, z nichžto křesťan věřiti má, že tak Kristus odšel jest od nás. A nenie tak nikdiež v zemi neb na zemi po 10 svém na nebesa vstúpení aniž do skonání světa bude. Aniž také právě zřie k této Kristově řeči, kdež neřekl jest: „Tuto, točiž3) v chlebu jest tělo mé“ Ani jest řekl: „Tuto, točiž3) v kalichu nebo u víně jest krev má“. Ale řekl jest: „Toť, točiž3) chléb, jest tělo mé, a toť, točiž2) víno v kalichu, jest krev má“. [Klkteréžto4) řeči doktorové nepilně zřiece, umiesili sú nám bez založe- 15 nie ten rozum: „Tu nebo v tom nebo pod tiem“ a veli[7ajký sú zmatek 5
Strana 25
25 a nesnázi tiem učinili. Toť všecka slova ta psána sú tvú rukú, v nichž naj- prve dieš, že pro ty zlé rozomy lidské vynikla jest Kristovi5) poklona před svátostí nezřiezená. Proto žeť věřie, že jest v ní Kristus tělestně a miestem přítomný8), an již tak nenie nikdiež na zemi po svém na nebesa vstúpení. 20 A poněvadž jest nezřiezená poklona v lidech, proto že se tak tělestně domnie- vají Krista v svátosti7): takéž by musila býti nezřiezená poklona, ktož by tu v svátosti věřil Krista býti pravým tělem bytným v duchovní zvláštnosti. Ale poněvadž jest to dovedeno, že nenie nikdiež zde na zemi Kristus svú osobú tělestně, miestně, podstatně a bytně, tehdy nikakž nenie ani v tělestné zvlášt- nosti ani v duchovní; když nenie podstatně a bytně nikdiež, tehdy ani v svátosti, nebo svátost zde na [7b] zemi jest. A kdyžť nenie svú bytnú podstatú v svátosti, tehdy móž řečeno býti: Proto že tomu věřie lidé, že Kristus jest bytným tělem v svátosti, vynikla jest nezřiezená poklona Kristu v svátosti, an tu nenie. A jest-li proto poklona nezřiezená těch lidí, tehdy 30 prvé nezřiezená viera jich jest, že tu věřie bytně tělo Kristovo; neboť pro jiné ten konec klaněnie nenie nezřiezený, jediné že jest prvů nezřiezené a ne- pravé věřiti tomu, že jest bytně tělem svým v svátosti, a8) protož se ruší ta poctivost Kristu v svátosti, že jeho nenie ani tětestně, ani miestně, ani podstatně, ani bytně, jakož to ukazují dalšie řečí, že ti lidé, ješto věřie, že Kristus jest bytně svým tělem v svátosti, že ti toho nečinie z poznanie ani z viery slova božieho, ale z své slepoty, že nezřie právě k této řeči Kristově, kdež neřekl jest: „Tuto jest v chlebě tělo mé, tutoť jest u víně krev má“. A poněvadž jest on neřekl, by tu v chlebu jeho tělo bylo a u víně krev jeho, tehdy ten, ktož tomu věří, že jest v chlebu tělo jeho a u víně krev [8a] 40 jeho, již sám od sebe kromě naučenie slova Kristova veěří tomu a tak sobě zamyslé blud drže to, což nenie. Ale ktož prohlédá k slovu Kr stovu, že neřekl jest: „v tom chlebu, v tom víně“, i nedrží toho, by v chlebu jeho tělo bylo, ten se spravuje9) slovem božiem a zřílo) právě k slovóm Kristovým. Ale doktorové k té řeči Kristově nepilně zřiece, umiesili sú nám bez založe- 45 nie ten rozom: „tu nebo v tom anebo pod tiem“, a veliký sú zmatek a nesnázi tiem učinili. A poněvadž to držeti a řéci, že v chlebu jest tělo Kristovo, jest z slepoty doktorské, ješto jsú právě a pilně nezřeli k řeči Kristově, jediné sami od sebe bez založenie viery umiesili sú ten rozom v lidi, a tiem rozo- mem zmatek a nesnázi uvedli, tehdyť je jíž zjevno z tvých vlastních slov,11) 50 v čem ostávají slova Kristova za vieru12) lidu. Jakož další tvá řeč ukazuje, ješto dieš: Protož jiní blíže a pilnějie zřiece k řečem Kristový,m k skutku a ustanovení jeho, ačkoli pójčují a držie, že Kristus ten chléb, který vzem a lámaje dal svým učedlníkóm, nazývá tělem svým, které jest [8b] za nás zrazeno, ale ne v rozomu prvních. A potom dieš: Tito řkú, že v takovémž 55 rozomu Kristus chléb posvátný tělem svým nazývá, v kterakém rozomu na- zvána jest skála ona, z niež synové Izrahelští pili sú, Kristus13) a Jan Eliášem, tociž*) že ten chléb znamenává tělo Kristovo, které jesti za nás zrazeno. Tak tociž14), že to, coč v svém přírození ostává chléb tělestný, ačkoli již skrze slovo božie povýšený, jest15) tělo Kristovo u podobenství, tociž14) 60 že znamenává tělo Kristovo za nás obětované. 25 35 1) rozomiech. 2) Kryftowy. 3) toćiz. 4) Kterežto. 3) Kryftowi. 5) přitomnym. 7) A po- niewadz gest nezriezena poklona w lidech, proto že ſe tak tieleſtnie domniewagi Kryfte w ſwatofti. Takeż by muſyla byti nezriezena poklona w lidech, proto že se tak tieleftnie domniewagi Kryfta w ſwatoſti. Takeż by muſyla byti nezřiezena poklona, ktož by atd. 8) Vyd. tu čárky nemá. 3) zprawuge. 10) žři. 11) zgewno z twych řeči wlaſtnich flow znamo gest, w čem. 12) za wieru. 13) 1 Kor. 10, 4. 14) tociz. 15) ačkoli giż ſkrze llowo bozie po- wyfenie gelt tielo; srv. níže 18a.
25 a nesnázi tiem učinili. Toť všecka slova ta psána sú tvú rukú, v nichž naj- prve dieš, že pro ty zlé rozomy lidské vynikla jest Kristovi5) poklona před svátostí nezřiezená. Proto žeť věřie, že jest v ní Kristus tělestně a miestem přítomný8), an již tak nenie nikdiež na zemi po svém na nebesa vstúpení. 20 A poněvadž jest nezřiezená poklona v lidech, proto že se tak tělestně domnie- vají Krista v svátosti7): takéž by musila býti nezřiezená poklona, ktož by tu v svátosti věřil Krista býti pravým tělem bytným v duchovní zvláštnosti. Ale poněvadž jest to dovedeno, že nenie nikdiež zde na zemi Kristus svú osobú tělestně, miestně, podstatně a bytně, tehdy nikakž nenie ani v tělestné zvlášt- nosti ani v duchovní; když nenie podstatně a bytně nikdiež, tehdy ani v svátosti, nebo svátost zde na [7b] zemi jest. A kdyžť nenie svú bytnú podstatú v svátosti, tehdy móž řečeno býti: Proto že tomu věřie lidé, že Kristus jest bytným tělem v svátosti, vynikla jest nezřiezená poklona Kristu v svátosti, an tu nenie. A jest-li proto poklona nezřiezená těch lidí, tehdy 30 prvé nezřiezená viera jich jest, že tu věřie bytně tělo Kristovo; neboť pro jiné ten konec klaněnie nenie nezřiezený, jediné že jest prvů nezřiezené a ne- pravé věřiti tomu, že jest bytně tělem svým v svátosti, a8) protož se ruší ta poctivost Kristu v svátosti, že jeho nenie ani tětestně, ani miestně, ani podstatně, ani bytně, jakož to ukazují dalšie řečí, že ti lidé, ješto věřie, že Kristus jest bytně svým tělem v svátosti, že ti toho nečinie z poznanie ani z viery slova božieho, ale z své slepoty, že nezřie právě k této řeči Kristově, kdež neřekl jest: „Tuto jest v chlebě tělo mé, tutoť jest u víně krev má“. A poněvadž jest on neřekl, by tu v chlebu jeho tělo bylo a u víně krev jeho, tehdy ten, ktož tomu věří, že jest v chlebu tělo jeho a u víně krev [8a] 40 jeho, již sám od sebe kromě naučenie slova Kristova veěří tomu a tak sobě zamyslé blud drže to, což nenie. Ale ktož prohlédá k slovu Kr stovu, že neřekl jest: „v tom chlebu, v tom víně“, i nedrží toho, by v chlebu jeho tělo bylo, ten se spravuje9) slovem božiem a zřílo) právě k slovóm Kristovým. Ale doktorové k té řeči Kristově nepilně zřiece, umiesili sú nám bez založe- 45 nie ten rozom: „tu nebo v tom anebo pod tiem“, a veliký sú zmatek a nesnázi tiem učinili. A poněvadž to držeti a řéci, že v chlebu jest tělo Kristovo, jest z slepoty doktorské, ješto jsú právě a pilně nezřeli k řeči Kristově, jediné sami od sebe bez založenie viery umiesili sú ten rozom v lidi, a tiem rozo- mem zmatek a nesnázi uvedli, tehdyť je jíž zjevno z tvých vlastních slov,11) 50 v čem ostávají slova Kristova za vieru12) lidu. Jakož další tvá řeč ukazuje, ješto dieš: Protož jiní blíže a pilnějie zřiece k řečem Kristový,m k skutku a ustanovení jeho, ačkoli pójčují a držie, že Kristus ten chléb, který vzem a lámaje dal svým učedlníkóm, nazývá tělem svým, které jest [8b] za nás zrazeno, ale ne v rozomu prvních. A potom dieš: Tito řkú, že v takovémž 55 rozomu Kristus chléb posvátný tělem svým nazývá, v kterakém rozomu na- zvána jest skála ona, z niež synové Izrahelští pili sú, Kristus13) a Jan Eliášem, tociž*) že ten chléb znamenává tělo Kristovo, které jesti za nás zrazeno. Tak tociž14), že to, coč v svém přírození ostává chléb tělestný, ačkoli již skrze slovo božie povýšený, jest15) tělo Kristovo u podobenství, tociž14) 60 že znamenává tělo Kristovo za nás obětované. 25 35 1) rozomiech. 2) Kryftowy. 3) toćiz. 4) Kterežto. 3) Kryftowi. 5) přitomnym. 7) A po- niewadz gest nezriezena poklona w lidech, proto že ſe tak tieleſtnie domniewagi Kryfte w ſwatofti. Takeż by muſyla byti nezriezena poklona w lidech, proto že se tak tieleftnie domniewagi Kryfta w ſwatoſti. Takeż by muſyla byti nezřiezena poklona, ktož by atd. 8) Vyd. tu čárky nemá. 3) zprawuge. 10) žři. 11) zgewno z twych řeči wlaſtnich flow znamo gest, w čem. 12) za wieru. 13) 1 Kor. 10, 4. 14) tociz. 15) ačkoli giż ſkrze llowo bozie po- wyfenie gelt tielo; srv. níže 18a.
Strana 26
26 Kapitola šestá. 10 15 20 25 30 35 40 45 Ta všecka slova jsú popsána tvú rukú dobrovolně bez podtrženie k tomu úmyslu, který jest v tobě byl, vykládaje v nich všecky strany i rozomy lidské i Kristovy, kterak kteří lidé rozomějí těm slovóm Kristovým; a že doktorové s jiným lidem držiecé a řkúce, že v chlebu posvátném jest bytné tělo Kristovo, bludně podlé svého oslepenie to činie, ano toho neřekl Kristus; ale že jiní lidé blízce a pilně zřie k řeči Kristově, a ti držie a znají rozom Kristóv v tom slovu, ješto die: [9a] „Toť jest tělo mé“. A takový jest rozom Kristóv v tom slovu: Jakož ona skála bieše Kristus, proto že znamenala Krista, takež Kristus nazval chléb tělem svým u podobenství, že má zname- nati jeho tělo za nás obětované. A poněvadž jest bludné kromě slova božieho řéci, že v chlebu jest bytné jeho tělo, a pravý rozom Kristóv jestl) řéci, že nazýval chléb k znamení tělem svým, kterak to tělo, ješto jeho nenie v té svátosti, jest věc té svátosti?2) A když to tělo sedí v nebi na pravici boží, a svátost zde na zemi, daleko ť jest miestem rozdělena svátost od věci zna- menané té svátosti. Protož neroď řékati proti svědomí svému a proti svému pilnému vykládaní dlúze a široce, by ť tobě křivda učiněna byla ode mne, že bych já takové rozomy táhl z tvého písma, ana toho nepravie. Ale toť teď diem, které sem o tom rozomy psal,že s' ty je sám prvé velmi zjevně vypsal, rozličné rozdiely v nich čině, že by najhlúpější člověk, který čísti umie, mohl těm rozdielóm rozoměti, poněvadž obláště děle ukazuješ, [9b] kto a kterak právě drží slova Kristova o tom, a kto a kterak neprávě. Opět tyto ješto dieš, že dvojieho modloslúženie při tom máme se varovati: řeči tvé, jednoho, jímžto někteří modlé se tomu chlebu posvátnému jakžto jednobyt- nému tělu Kristovu; druhého modloslúženie máme se při tom varovati, jímžto se modlé mnozí neupřiemo tomu chlebu posvátnému.3) Ale jiné věci, kteréž sobě bez založenie a bez písma sami smyslují nebo řkú jako chtiece rotu papežovú z prvnieho bludu tresktati, že tomu chlebu posvátnému nemají se jako bohu klaněti, ale Kristu v ňem; a odpieraje tomu dlúhú a mnohú řečí dieš: K tomu odpoviedajíce dieme, že počátek poblúzenie těch pochodí z toho, že nepilně oné řeči Kristovy vážie, kdež jest neřekl, chléb vzem: „Tuto ť jest tělo mé“, ale řekl jest: „To ťjest tělo mé“. To ť jsú všecko řečitvé a velmi zjevné, kte- rýmiž řečmi nazýváš druhé modloslúženie těch lidí, ješto držie, že v svátosti oltář- nie4) jest Kristus tělem svým bytně. A že počátek jich bludu pochodí z toho, že nepil- ně vážie řeči Kristovy, že jest [10a] neřekl: „Tuto v chlebu jest tělo mé“, ale jako nerozomní slovóm Kristovým a slepí sami od sebe smyslují sobě ten blud a vedú se jím v modloslúženie. Protož tvé ť jest psanie, tvé dlúhé vykládanie, dobrovolně si vyložil na jevo to, cožť jesti v tvém srdci bylo, ať bychom5) čtúce tvá mnohá vykládanie mohli tobě tak urozoměti, jakož ty sám žádáš, ať bys) rozoměno bylo, k čemu táhne tvój úmysl v těch písmiech, jakož vy- znáváš, že s'7) proto dal nám písmo, abychom jemu urozoměli. A o toto zvláště nižádnú sme tě lstí neoklamali, z ňehož tuto řeč vynímám, o dvojím modloslúženie8), nebo si je sám dobrovolně k nám přinesl, a já o tom nic nevěděl. Aniž také té9), za kterúžť sem tebe prosil, pode lstí sem jie prosil, nebo tak sem já málo věděl v tu chvíli o těchto věcech, kteréž ť odpisují, jakoť málo viem, co nynie papež v Římě činí. A když sem takových věcí nevěděl, ani jim rozoměl, tehdy beze lsti sprostně dobrého žádaje prosil sem tebe za ně. A to ť sem po dlúhém času čta srozoměl o tomto, že toho pilně dovodíš, aby rozoměno bylo, že jest neřekl Kristus: „Tu [10b]to ť v chlebu jest tělo mé“, ale řekl chlebu: „To ť jest tělo mé“, a ten chléb nazval u po- dobenství tělem svým. A tak z tvého naučenie to již mám, že nenie bytně 5 50
26 Kapitola šestá. 10 15 20 25 30 35 40 45 Ta všecka slova jsú popsána tvú rukú dobrovolně bez podtrženie k tomu úmyslu, který jest v tobě byl, vykládaje v nich všecky strany i rozomy lidské i Kristovy, kterak kteří lidé rozomějí těm slovóm Kristovým; a že doktorové s jiným lidem držiecé a řkúce, že v chlebu posvátném jest bytné tělo Kristovo, bludně podlé svého oslepenie to činie, ano toho neřekl Kristus; ale že jiní lidé blízce a pilně zřie k řeči Kristově, a ti držie a znají rozom Kristóv v tom slovu, ješto die: [9a] „Toť jest tělo mé“. A takový jest rozom Kristóv v tom slovu: Jakož ona skála bieše Kristus, proto že znamenala Krista, takež Kristus nazval chléb tělem svým u podobenství, že má zname- nati jeho tělo za nás obětované. A poněvadž jest bludné kromě slova božieho řéci, že v chlebu jest bytné jeho tělo, a pravý rozom Kristóv jestl) řéci, že nazýval chléb k znamení tělem svým, kterak to tělo, ješto jeho nenie v té svátosti, jest věc té svátosti?2) A když to tělo sedí v nebi na pravici boží, a svátost zde na zemi, daleko ť jest miestem rozdělena svátost od věci zna- menané té svátosti. Protož neroď řékati proti svědomí svému a proti svému pilnému vykládaní dlúze a široce, by ť tobě křivda učiněna byla ode mne, že bych já takové rozomy táhl z tvého písma, ana toho nepravie. Ale toť teď diem, které sem o tom rozomy psal,že s' ty je sám prvé velmi zjevně vypsal, rozličné rozdiely v nich čině, že by najhlúpější člověk, který čísti umie, mohl těm rozdielóm rozoměti, poněvadž obláště děle ukazuješ, [9b] kto a kterak právě drží slova Kristova o tom, a kto a kterak neprávě. Opět tyto ješto dieš, že dvojieho modloslúženie při tom máme se varovati: řeči tvé, jednoho, jímžto někteří modlé se tomu chlebu posvátnému jakžto jednobyt- nému tělu Kristovu; druhého modloslúženie máme se při tom varovati, jímžto se modlé mnozí neupřiemo tomu chlebu posvátnému.3) Ale jiné věci, kteréž sobě bez založenie a bez písma sami smyslují nebo řkú jako chtiece rotu papežovú z prvnieho bludu tresktati, že tomu chlebu posvátnému nemají se jako bohu klaněti, ale Kristu v ňem; a odpieraje tomu dlúhú a mnohú řečí dieš: K tomu odpoviedajíce dieme, že počátek poblúzenie těch pochodí z toho, že nepilně oné řeči Kristovy vážie, kdež jest neřekl, chléb vzem: „Tuto ť jest tělo mé“, ale řekl jest: „To ťjest tělo mé“. To ť jsú všecko řečitvé a velmi zjevné, kte- rýmiž řečmi nazýváš druhé modloslúženie těch lidí, ješto držie, že v svátosti oltář- nie4) jest Kristus tělem svým bytně. A že počátek jich bludu pochodí z toho, že nepil- ně vážie řeči Kristovy, že jest [10a] neřekl: „Tuto v chlebu jest tělo mé“, ale jako nerozomní slovóm Kristovým a slepí sami od sebe smyslují sobě ten blud a vedú se jím v modloslúženie. Protož tvé ť jest psanie, tvé dlúhé vykládanie, dobrovolně si vyložil na jevo to, cožť jesti v tvém srdci bylo, ať bychom5) čtúce tvá mnohá vykládanie mohli tobě tak urozoměti, jakož ty sám žádáš, ať bys) rozoměno bylo, k čemu táhne tvój úmysl v těch písmiech, jakož vy- znáváš, že s'7) proto dal nám písmo, abychom jemu urozoměli. A o toto zvláště nižádnú sme tě lstí neoklamali, z ňehož tuto řeč vynímám, o dvojím modloslúženie8), nebo si je sám dobrovolně k nám přinesl, a já o tom nic nevěděl. Aniž také té9), za kterúžť sem tebe prosil, pode lstí sem jie prosil, nebo tak sem já málo věděl v tu chvíli o těchto věcech, kteréž ť odpisují, jakoť málo viem, co nynie papež v Římě činí. A když sem takových věcí nevěděl, ani jim rozoměl, tehdy beze lsti sprostně dobrého žádaje prosil sem tebe za ně. A to ť sem po dlúhém času čta srozoměl o tomto, že toho pilně dovodíš, aby rozoměno bylo, že jest neřekl Kristus: „Tu [10b]to ť v chlebu jest tělo mé“, ale řekl chlebu: „To ť jest tělo mé“, a ten chléb nazval u po- dobenství tělem svým. A tak z tvého naučenie to již mám, že nenie bytně 5 50
Strana 27
27 tělo Kristovo v chlebu posvátném, i z tvých zvláštních slov, která jsi mluvil ke mně svými ústy dobrovolně, a jálo) tebe ani prosím, aniž nutím, ani kterú lstí jich na tobě dobývám, a to11) v komoře své mezi ložem a mezi pulpitem, 55 a já sedím před tebú na lavici. Tu s' mluvil, že nenie tělo Kristovo bytně v svátosti; nebo kdyby tu v svátosti bylo, aniž by nám co prospělo. A toho s' potvrdil řka, že s.12) Ambrož a s. Augustin to pravie, že tělo Kristovo, sa bytně v svátosti, nic by nám neprospělo. A toť jest již velmě nahé, ješto ť zakrýti jeho nemóž; netoliko že nenie v svátosti jeho bytně, a že, by to již 60 tak bylo, ale nic by nám neprospělo. Protož neřiekaj, bych ť křivě takové rozomy táhl z tvých písem; nebo o čem ť mnoho tvá písma velmi zjevně rozomně vykládají, o tom ještě zjevnějí tvá ústa dobrovolně, bez přinucenie jsú3) vyznala. 1) a prawy rozom geſt Kryftow recy. 2) kterak to tielo, geſto geho nenie w te fwatofti, gefto to tielo bytne gest wiec te swatofti. 2) Et isti dicunt, quod in eodem sensu Christus dicit illum panem esse corpus suum, in quo sensu scriptura vocat petram Chris- tum et loanem Heliam. hoc est, quod ille panis s ignific at corpus Christi etestcorpus Chri- sti in figura. Isti omnes non bene considerant, quod Christus non dixit „hoc“, adverbialiter, id est „in hoc“, hoc est „in pane isto“, nec dixit: „ibidem est Christus“, sed dixit „hoc“, id est „panis est corpus meum“. Et illi doctores male considerantes immiscuerunt nobis illos sensus: hoc est corpus Christi, ibidem est corpus Ch sti vel sub hoc est corpus Christi. 4) oltařnie (místo: oltářní). 5) bylo. Atbychom. 6) atby. 7) že proto dal nam. 5) modlofluženie (místo: modloslúženi). 3) Rozumím: té řeči. 10) dobrowolnie. A ia. 11) do- bywam. A to. 12) S. 13) glta. Kapitola VII. Také o té řeči, ješto dieš, že ť bych [11a] křivě to přidal, by ty mi- losti pocházejície od těla Kristova nazýval tělem podstatným jeho, ty řeči, které ť se o milostech mluvie nebo ode mne sú psány, vyňal ť sem je z písma kněze Jana Žatecského1), kteréž se počíná: „Poněvadž duch pravdy převelmi se protiví lži“. A to ť sem proto učinil, nebo když sem přišel, tehdy oba i s knězem Korandú chtěla sta mě uviniti tiem, od někoho slyševše, že bych také já haněl toho kněze Jana; a když sem řekl vám, že neviem, bych tak před kým haněl jeho, tehdy sta mi velmi chválila život jeho i písmo a 10 z toho ť sem srozoměl, že sta2) jedné vóle i rozomóv v těch písmiech; a také i z tohoť sem srozoměl, že řiedký rozom jest v jeho písmě, bych ť jeho v tvém písmě nenalezl, jediné3) že v sloviech některá proměna móž býti u vašich písmiech. Protož tvój rozom tobě i jemu počítám za jeden; neboť viem, by jeho nedržal, nepostavil by se o ňeho, ani by chválil jeho písma, ni života. 15 Ale že on zjevně na mnohých miestech mluví o milosti, že jest Kristus pří- tomen, dávaje milosti hodným, když jedie a pijí svatosti, a to zjevně vykládá, že nenie tělem bytným [11b] v svátosti, protož, když4) ty mi tak mnohými dóvody ukáže5) a za blud modloslužebný položě6) ten rozom, kto die nebo drží, že Kristus tělem svým bytným jest v svátosti oltáře, a vyznaje mi to ústy, že tu nenie jeho těla bytného v svátosti a že, by7) tu bylo přítomně v svátosti to tělo bytné, nic by nám neprospělo, již ť8) jinak nemohu řéci, jediné tak, že ty nedržíš toho; a netoliko sám nedržíš, ale potupuješ na ji- ných, ješto držie, že Kristus jest tělem bytným v svátosti, ten rozum řka, že?) jest to druhé modloslúženie těch, ješto jemu věřie a chtie tu poctivost činiti Kristovi. A když ty, zvěda do mne, že já v tom nepřijímám tvého naučenie, pójdeš ke mně s túto řečí, že Kristus jest přítomně v svátosti svým pravým tělem, — tak1o) si mluvil ke mně mnohými řečmi, jako sem u vás byl posledně, — 5 20 25
27 tělo Kristovo v chlebu posvátném, i z tvých zvláštních slov, která jsi mluvil ke mně svými ústy dobrovolně, a jálo) tebe ani prosím, aniž nutím, ani kterú lstí jich na tobě dobývám, a to11) v komoře své mezi ložem a mezi pulpitem, 55 a já sedím před tebú na lavici. Tu s' mluvil, že nenie tělo Kristovo bytně v svátosti; nebo kdyby tu v svátosti bylo, aniž by nám co prospělo. A toho s' potvrdil řka, že s.12) Ambrož a s. Augustin to pravie, že tělo Kristovo, sa bytně v svátosti, nic by nám neprospělo. A toť jest již velmě nahé, ješto ť zakrýti jeho nemóž; netoliko že nenie v svátosti jeho bytně, a že, by to již 60 tak bylo, ale nic by nám neprospělo. Protož neřiekaj, bych ť křivě takové rozomy táhl z tvých písem; nebo o čem ť mnoho tvá písma velmi zjevně rozomně vykládají, o tom ještě zjevnějí tvá ústa dobrovolně, bez přinucenie jsú3) vyznala. 1) a prawy rozom geſt Kryftow recy. 2) kterak to tielo, geſto geho nenie w te fwatofti, gefto to tielo bytne gest wiec te swatofti. 2) Et isti dicunt, quod in eodem sensu Christus dicit illum panem esse corpus suum, in quo sensu scriptura vocat petram Chris- tum et loanem Heliam. hoc est, quod ille panis s ignific at corpus Christi etestcorpus Chri- sti in figura. Isti omnes non bene considerant, quod Christus non dixit „hoc“, adverbialiter, id est „in hoc“, hoc est „in pane isto“, nec dixit: „ibidem est Christus“, sed dixit „hoc“, id est „panis est corpus meum“. Et illi doctores male considerantes immiscuerunt nobis illos sensus: hoc est corpus Christi, ibidem est corpus Ch sti vel sub hoc est corpus Christi. 4) oltařnie (místo: oltářní). 5) bylo. Atbychom. 6) atby. 7) že proto dal nam. 5) modlofluženie (místo: modloslúženi). 3) Rozumím: té řeči. 10) dobrowolnie. A ia. 11) do- bywam. A to. 12) S. 13) glta. Kapitola VII. Také o té řeči, ješto dieš, že ť bych [11a] křivě to přidal, by ty mi- losti pocházejície od těla Kristova nazýval tělem podstatným jeho, ty řeči, které ť se o milostech mluvie nebo ode mne sú psány, vyňal ť sem je z písma kněze Jana Žatecského1), kteréž se počíná: „Poněvadž duch pravdy převelmi se protiví lži“. A to ť sem proto učinil, nebo když sem přišel, tehdy oba i s knězem Korandú chtěla sta mě uviniti tiem, od někoho slyševše, že bych také já haněl toho kněze Jana; a když sem řekl vám, že neviem, bych tak před kým haněl jeho, tehdy sta mi velmi chválila život jeho i písmo a 10 z toho ť sem srozoměl, že sta2) jedné vóle i rozomóv v těch písmiech; a také i z tohoť sem srozoměl, že řiedký rozom jest v jeho písmě, bych ť jeho v tvém písmě nenalezl, jediné3) že v sloviech některá proměna móž býti u vašich písmiech. Protož tvój rozom tobě i jemu počítám za jeden; neboť viem, by jeho nedržal, nepostavil by se o ňeho, ani by chválil jeho písma, ni života. 15 Ale že on zjevně na mnohých miestech mluví o milosti, že jest Kristus pří- tomen, dávaje milosti hodným, když jedie a pijí svatosti, a to zjevně vykládá, že nenie tělem bytným [11b] v svátosti, protož, když4) ty mi tak mnohými dóvody ukáže5) a za blud modloslužebný položě6) ten rozom, kto die nebo drží, že Kristus tělem svým bytným jest v svátosti oltáře, a vyznaje mi to ústy, že tu nenie jeho těla bytného v svátosti a že, by7) tu bylo přítomně v svátosti to tělo bytné, nic by nám neprospělo, již ť8) jinak nemohu řéci, jediné tak, že ty nedržíš toho; a netoliko sám nedržíš, ale potupuješ na ji- ných, ješto držie, že Kristus jest tělem bytným v svátosti, ten rozum řka, že?) jest to druhé modloslúženie těch, ješto jemu věřie a chtie tu poctivost činiti Kristovi. A když ty, zvěda do mne, že já v tom nepřijímám tvého naučenie, pójdeš ke mně s túto řečí, že Kristus jest přítomně v svátosti svým pravým tělem, — tak1o) si mluvil ke mně mnohými řečmi, jako sem u vás byl posledně, — 5 20 25
Strana 28
28 35 50 55 protož11) já hledě k tvým prvním dóvodóm a k tvému vyznání prvniemu, této poslednie řeči tvé přijímám jinak, jediné že řka: „jest přítomně2) pravé tělo jeho v svátosti“, mieníš jako kněz Jan, že milosti přítomen jest Kristus, těm dávaje jel3), kteříž jedie14) svatosti. Pakli [12a] se toho rozomu odpieráš, tehdy mluvě ke mně taková slova, že Kristus jest přítomně svým svatým tělem v svátosti, jediné mne dobýváš těmi slovy, nedrže pod nimi ani těla Kristova bytného, ani těch milostí již pověděných; nebo kterak by ty mi ta slova v pravdě mohl mluviti, že Kristus svým pravým podstatným tělem jest v svátosti přítomně, věda, že mnoho lidí jest, ješto od tebe i od jiných ma- jíce naučenie, tupie to jako blud; však by prvé musil odvésti to naučenie v těch a musil byl5) to dóvody odvolati, nebo řéci mně, abych toho neměl za pravé, ješto s' položil druhé modloslúženie na těch lidech, kteříž věřie 40 a držie, že Kristus jest bytným tělem v svátosti přítomně, a činie jemu tu poklonu. A tak tepruv bych věděl, že móžeš již v pravdě mně i jinému to mluviti, že jest přítomně tělo pravé, podstatné Kristovo v svátosti. Ale nynie, položiv tolik dóvodóv proti tomu a dav mi je, i chceš mi to mluviti, proti čemu s' mi písma dal, a ještě za nevěru mi to přičítati, že ť sem jako lestný 45 učinil, a já ť tvé řeči položiv, toliko sem jim odpieral! Protož to ť vždy řku, když dóvody činíš o tom, že Kristus [12b] po svém na nebesa vstúpení ne- nie nikdiež zde na zemi svú osobú, tělestně, miestně, podstatně a bytně, a že jesti to druhé modloslúženie těch, kteříž věřie a držie, že Kristus tělem bytným jest v svátosti, a tu jemu poklonu činie, a toho bludu počátek berú z toho, že nepilně zřie k řeči Kristově, kdežto jest neřekl: „Tuto ť v chlebu jest tělo mé“. A tak ti blúdie a modlosluhy sú, to držiece. Tehdy již ne- móžeš nic u pravdě toho mluviti, by ť tělo Kristovo bylo v svátosti přítomně, a některé milosti toho těla; ani móžeš u pravdě kdy řéci: „Kristus jest v svátosti právě a přítomně“, nebo nenie Kristus nižádná věc jiná, jediné pravý Bóh a pravý člověk, jeden Kristus. A když nenie pravým tělem bytným v svátosti, tehdy nenie Kristus v ni, ani která moc jeho duchovnie, jediné toliko jako v jiném stvoření obecním. Protož což vy o ní diete, a kterak s ní stanete před lidem, to ť jest všecko cizie kromě viery; nebo když ť jest od nie odlúčeno vašimi16) dóvody to, proč jest ta svátost ustavena, tehdy, když ji budete oh [13a] rázeti nebo lepšiti, nic se k ní nepřihodí ani jí slušie jako mrtvému oděv krásný, ale spieše ť to bude, když ť jejie moc nebude s ní, tehdy f17) i sama potupně padne, jakožto očitě vidíme po hřiechu. 30 60 1) žatecíkeho. 2) ſte. 3) gedinie (!). 4) protoz kdyz. 5) vkaže (part. místo slovesné formy určité 2. sg. ukážeš). 6) polozie. 7) a že by. 8) neprofpielo. Gižt. 9) ten rozum řka: že gest. 10) tielem: tak. 11) poſlednie. Protoz. 12) pritomne. 13) ge (t. j. milosti). 14) ge die. 15) muſylby. 16) naſimi. 17) ſ ni; tehdyt. Kapitola osmá tuto se píše. Ještě f1) i to diem, když tak velmi saháš na mě tiem o svých rozomiech i o sloviech, že ť bych přidával tobě některá slova ne tvá a z tvých slov bral rozomy mrtvé: jedno ťjest, že ť2) sem již pověděl, že ť k slovóm toliko nemóž zřěno3) býti, ač jich ujme nebo přidá, anebo jinak je promění, když tiem nemiení ro- zomu těch slov zkaziti, nebo týž rozum ostává v kratších nebo v delších sloviech, a móž státi i pod jinými slovy týž rozom. Ale rozomu, kterýž sám zjevně mnohú řečí vykládáš, nemienil ť sem z úmysla proměniti. Opět jakož ť sem již pověděl, že ť sem mnohé řeči vyňal z písma kněze Jana Žatecského1), 10 vida, že jeho písmo chválíš, a vida, že vaše písma v jeden rozum táhnú, 5
28 35 50 55 protož11) já hledě k tvým prvním dóvodóm a k tvému vyznání prvniemu, této poslednie řeči tvé přijímám jinak, jediné že řka: „jest přítomně2) pravé tělo jeho v svátosti“, mieníš jako kněz Jan, že milosti přítomen jest Kristus, těm dávaje jel3), kteříž jedie14) svatosti. Pakli [12a] se toho rozomu odpieráš, tehdy mluvě ke mně taková slova, že Kristus jest přítomně svým svatým tělem v svátosti, jediné mne dobýváš těmi slovy, nedrže pod nimi ani těla Kristova bytného, ani těch milostí již pověděných; nebo kterak by ty mi ta slova v pravdě mohl mluviti, že Kristus svým pravým podstatným tělem jest v svátosti přítomně, věda, že mnoho lidí jest, ješto od tebe i od jiných ma- jíce naučenie, tupie to jako blud; však by prvé musil odvésti to naučenie v těch a musil byl5) to dóvody odvolati, nebo řéci mně, abych toho neměl za pravé, ješto s' položil druhé modloslúženie na těch lidech, kteříž věřie 40 a držie, že Kristus jest bytným tělem v svátosti přítomně, a činie jemu tu poklonu. A tak tepruv bych věděl, že móžeš již v pravdě mně i jinému to mluviti, že jest přítomně tělo pravé, podstatné Kristovo v svátosti. Ale nynie, položiv tolik dóvodóv proti tomu a dav mi je, i chceš mi to mluviti, proti čemu s' mi písma dal, a ještě za nevěru mi to přičítati, že ť sem jako lestný 45 učinil, a já ť tvé řeči položiv, toliko sem jim odpieral! Protož to ť vždy řku, když dóvody činíš o tom, že Kristus [12b] po svém na nebesa vstúpení ne- nie nikdiež zde na zemi svú osobú, tělestně, miestně, podstatně a bytně, a že jesti to druhé modloslúženie těch, kteříž věřie a držie, že Kristus tělem bytným jest v svátosti, a tu jemu poklonu činie, a toho bludu počátek berú z toho, že nepilně zřie k řeči Kristově, kdežto jest neřekl: „Tuto ť v chlebu jest tělo mé“. A tak ti blúdie a modlosluhy sú, to držiece. Tehdy již ne- móžeš nic u pravdě toho mluviti, by ť tělo Kristovo bylo v svátosti přítomně, a některé milosti toho těla; ani móžeš u pravdě kdy řéci: „Kristus jest v svátosti právě a přítomně“, nebo nenie Kristus nižádná věc jiná, jediné pravý Bóh a pravý člověk, jeden Kristus. A když nenie pravým tělem bytným v svátosti, tehdy nenie Kristus v ni, ani která moc jeho duchovnie, jediné toliko jako v jiném stvoření obecním. Protož což vy o ní diete, a kterak s ní stanete před lidem, to ť jest všecko cizie kromě viery; nebo když ť jest od nie odlúčeno vašimi16) dóvody to, proč jest ta svátost ustavena, tehdy, když ji budete oh [13a] rázeti nebo lepšiti, nic se k ní nepřihodí ani jí slušie jako mrtvému oděv krásný, ale spieše ť to bude, když ť jejie moc nebude s ní, tehdy f17) i sama potupně padne, jakožto očitě vidíme po hřiechu. 30 60 1) žatecíkeho. 2) ſte. 3) gedinie (!). 4) protoz kdyz. 5) vkaže (part. místo slovesné formy určité 2. sg. ukážeš). 6) polozie. 7) a že by. 8) neprofpielo. Gižt. 9) ten rozum řka: že gest. 10) tielem: tak. 11) poſlednie. Protoz. 12) pritomne. 13) ge (t. j. milosti). 14) ge die. 15) muſylby. 16) naſimi. 17) ſ ni; tehdyt. Kapitola osmá tuto se píše. Ještě f1) i to diem, když tak velmi saháš na mě tiem o svých rozomiech i o sloviech, že ť bych přidával tobě některá slova ne tvá a z tvých slov bral rozomy mrtvé: jedno ťjest, že ť2) sem již pověděl, že ť k slovóm toliko nemóž zřěno3) býti, ač jich ujme nebo přidá, anebo jinak je promění, když tiem nemiení ro- zomu těch slov zkaziti, nebo týž rozum ostává v kratších nebo v delších sloviech, a móž státi i pod jinými slovy týž rozom. Ale rozomu, kterýž sám zjevně mnohú řečí vykládáš, nemienil ť sem z úmysla proměniti. Opět jakož ť sem již pověděl, že ť sem mnohé řeči vyňal z písma kněze Jana Žatecského1), 10 vida, že jeho písmo chválíš, a vida, že vaše písma v jeden rozum táhnú, 5
Strana 29
29 protož tiem smělejí takéž jeho řeč i tvú sem postavil a mluvil sem ke všem vám: „Bratřie kněžie!“, anebo tato vaše písma právě mienie tě i druhého i všecky, ktož s [13b] vámi ty rozomy držie. Ještěš) i toto diem o těch slo- viech, z nichž mě viníš, že ť sem jich ujal, přidal anebo změnil některá: 15 nejsi ty lepší než pán Ježíš, svrchovaná pravda, a on měv pravdu v sobě nepečuje o to, kto jemu slova změní. Protož toho, co jest zjevně kázal mezi mnohými zástupy, nechce6) sám biskupovi7) k tázaní odpoviedati, ale die: „Co8) mne tiežeš? Otěž9) těch, ktož ť sú slyšeli! Aj11), oni ť vědie, co ť sem mluvili1).“ Veli12) svého učenie hledati v celé obci a nebojí se toho, by jemu 20 slova proměnili nebo mu jich ujeli. A když ty, na jeho miestě stoje, učíš mnohé, proč bych já podlé té řeči Kristovy netázal těch, kteří se od tebe učie, o tvém učení, i o každém o jiném knězi, abych poznal tvé učenie v těch, nehledaje tvých slov toliko?13) A proč bych já neslyšel těch, kteříž se od tebe učie a přijdúce ke mně pravie mil4) učenie tvá, tak jakož sú se od tebe naučili, a nosie písmo s sebú tvú rukú psané? A kterak15) sobě i tvým písmóm rozomějí, ješto je učíš, to mi pravie. Protož k tomu zřiece, daleko ť od slov bude, když se učenie jako viera sstalál6) v někom nalezne. A ty mě ú [14a] sty na slově chceš potupiti, že ť sem jel7) proměnil!8) A opět pán Ježíš lidi duchovní neupřémné19), ješto jiné vedú, nazývá falešnými pro- 30 roky a přikazuje apostolóm20) i vší obci křesťanské, aby se pilně ostřiehali od nich, a die, že v ovčiem rúše budú a vnitř vlcie hltaví, „a po jich ovoci poznáte je.“ Opět tu pán Ježíš nezavazuje obce křesťanské, by k vám, kně- žím, tak zřela podlé slov vašich, až byste vy jim řekli: „Zlí ť21) sme, nepo- slúchajte nás, nevěřte nám“; ale na skutky velí hleděti a znáti je po těch. Nebo kteří kdy takoví lidé, ješto sú od Boha vedli lid skrze modly, skrze čáry, anebo jinak zkřivujíce cesty božie v lidu, řekli sú lidu: „My ť22) zle23) vedem“? Ale24) vždy skrze sladké řeči a žehnánie svodili sú srdce nevinných. Protož die Kristus, že jich zlost vlčie vnitř leží, ješto jest velmi tajná lidu, a neumějí rozoměti jí. Ale však skutkové a prospěchové jich zjevní mohú 40 býti lidu, aby nedbajíce toliko na jich slova, jimiž se ozdobují jako rúchem poctivým, hleděli, co se rodi25) z jich obcovánie, a co se rodí v lidu z jich učenie; rostú-li f26) cepové, palice a hromažďenie zástupóv a strojenie vojen, potom ť má [14b] lid znáti, že ť sú takoví vlnobitie morské, jímžto bůře temnosti schována jest na věky. Takéž já chci se mieti ke všem kněžím i k vám, abych netoliko k slovóm vašim hleděl, co vy o sobě vyznáváte, abych na tom přestal, ale k ovoci vašich skutkóv, co z vás roste v obyčejích, a co v lidech z vašeho učenie. A když vidím, ano s vámi jednostajné rozomy držie a vaše písma nosie, také ť hledím, kam s tiem učením táhnú a co ť mluvie o svátosti i o jiných věcech. A vás nazývají jako světlo v tom učení. 50 A takové věci jsú ť ovoce vaše, ješto po nich mohú znáti vás i úmysly vaše, tak mnoho, jako z toho, což s pilností píšíce, vykládáte chtiece, aby vám rozoměno bylo; nebo obcovánie vaše zjevné vzní, jako trúba, a tova- řistvie svorné s mnohými27) v písmiech i v rozomiech, s kněžími i s jinými lidmi. A učenie vaše, ješto se rozlévá ve mnohé, lépe vás oznamuje, k čemu táhnete, a co roste z těch, ješto vaše učenie držie, než která slovce zvláštie28), jimiž mě chceš uviniti29), že ť sem je změnil nebo jich ujal, a30) než ta slova, kterými vy svědectvie31) o sobě vydáváte [15a] nechtiece, by o vás mimo ta slova co držáno bylo neb řečeno. 25 35 45 55 1) Getfiet. 2) žet (snad jest čísti: jež). 3) zřieno (snad čísti zřieno). 4) žatecíkeho. 5) držie; geftie. 5) zaſtupy: nechce. 7) Biſkupowi. 3) co. 3) otiež. 10) flyfeli, ay onit. 11) Jan. 18, 21. 12) mluwil; weli. 13) toliko. 14) mie. 15) pſane; a kterak. 16) sitalaa. 17) ge (t. j.
29 protož tiem smělejí takéž jeho řeč i tvú sem postavil a mluvil sem ke všem vám: „Bratřie kněžie!“, anebo tato vaše písma právě mienie tě i druhého i všecky, ktož s [13b] vámi ty rozomy držie. Ještěš) i toto diem o těch slo- viech, z nichž mě viníš, že ť sem jich ujal, přidal anebo změnil některá: 15 nejsi ty lepší než pán Ježíš, svrchovaná pravda, a on měv pravdu v sobě nepečuje o to, kto jemu slova změní. Protož toho, co jest zjevně kázal mezi mnohými zástupy, nechce6) sám biskupovi7) k tázaní odpoviedati, ale die: „Co8) mne tiežeš? Otěž9) těch, ktož ť sú slyšeli! Aj11), oni ť vědie, co ť sem mluvili1).“ Veli12) svého učenie hledati v celé obci a nebojí se toho, by jemu 20 slova proměnili nebo mu jich ujeli. A když ty, na jeho miestě stoje, učíš mnohé, proč bych já podlé té řeči Kristovy netázal těch, kteří se od tebe učie, o tvém učení, i o každém o jiném knězi, abych poznal tvé učenie v těch, nehledaje tvých slov toliko?13) A proč bych já neslyšel těch, kteříž se od tebe učie a přijdúce ke mně pravie mil4) učenie tvá, tak jakož sú se od tebe naučili, a nosie písmo s sebú tvú rukú psané? A kterak15) sobě i tvým písmóm rozomějí, ješto je učíš, to mi pravie. Protož k tomu zřiece, daleko ť od slov bude, když se učenie jako viera sstalál6) v někom nalezne. A ty mě ú [14a] sty na slově chceš potupiti, že ť sem jel7) proměnil!8) A opět pán Ježíš lidi duchovní neupřémné19), ješto jiné vedú, nazývá falešnými pro- 30 roky a přikazuje apostolóm20) i vší obci křesťanské, aby se pilně ostřiehali od nich, a die, že v ovčiem rúše budú a vnitř vlcie hltaví, „a po jich ovoci poznáte je.“ Opět tu pán Ježíš nezavazuje obce křesťanské, by k vám, kně- žím, tak zřela podlé slov vašich, až byste vy jim řekli: „Zlí ť21) sme, nepo- slúchajte nás, nevěřte nám“; ale na skutky velí hleděti a znáti je po těch. Nebo kteří kdy takoví lidé, ješto sú od Boha vedli lid skrze modly, skrze čáry, anebo jinak zkřivujíce cesty božie v lidu, řekli sú lidu: „My ť22) zle23) vedem“? Ale24) vždy skrze sladké řeči a žehnánie svodili sú srdce nevinných. Protož die Kristus, že jich zlost vlčie vnitř leží, ješto jest velmi tajná lidu, a neumějí rozoměti jí. Ale však skutkové a prospěchové jich zjevní mohú 40 býti lidu, aby nedbajíce toliko na jich slova, jimiž se ozdobují jako rúchem poctivým, hleděli, co se rodi25) z jich obcovánie, a co se rodí v lidu z jich učenie; rostú-li f26) cepové, palice a hromažďenie zástupóv a strojenie vojen, potom ť má [14b] lid znáti, že ť sú takoví vlnobitie morské, jímžto bůře temnosti schována jest na věky. Takéž já chci se mieti ke všem kněžím i k vám, abych netoliko k slovóm vašim hleděl, co vy o sobě vyznáváte, abych na tom přestal, ale k ovoci vašich skutkóv, co z vás roste v obyčejích, a co v lidech z vašeho učenie. A když vidím, ano s vámi jednostajné rozomy držie a vaše písma nosie, také ť hledím, kam s tiem učením táhnú a co ť mluvie o svátosti i o jiných věcech. A vás nazývají jako světlo v tom učení. 50 A takové věci jsú ť ovoce vaše, ješto po nich mohú znáti vás i úmysly vaše, tak mnoho, jako z toho, což s pilností píšíce, vykládáte chtiece, aby vám rozoměno bylo; nebo obcovánie vaše zjevné vzní, jako trúba, a tova- řistvie svorné s mnohými27) v písmiech i v rozomiech, s kněžími i s jinými lidmi. A učenie vaše, ješto se rozlévá ve mnohé, lépe vás oznamuje, k čemu táhnete, a co roste z těch, ješto vaše učenie držie, než která slovce zvláštie28), jimiž mě chceš uviniti29), že ť sem je změnil nebo jich ujal, a30) než ta slova, kterými vy svědectvie31) o sobě vydáváte [15a] nechtiece, by o vás mimo ta slova co držáno bylo neb řečeno. 25 35 45 55 1) Getfiet. 2) žet (snad jest čísti: jež). 3) zřieno (snad čísti zřieno). 4) žatecíkeho. 5) držie; geftie. 5) zaſtupy: nechce. 7) Biſkupowi. 3) co. 3) otiež. 10) flyfeli, ay onit. 11) Jan. 18, 21. 12) mluwil; weli. 13) toliko. 14) mie. 15) pſane; a kterak. 16) sitalaa. 17) ge (t. j.
Strana 30
30 slova?). 18) promienil. 19) nevpřemne. 20) Appoftolom. 21) zlit. 22) myt. 23) zlie. 24) we- dem? ale. 25) rodie. 26) včenie: rofiulit. 27) fworne, I mnohymi. 28) flowce, zwlaftie. 29) vwinniti. 30) vyal. Ani. 31) ſwiedecſtwie. Kapitola devátá. 10 15 20 25 30 35 40 Bratřie kněžie, z dávna dobrú přiezen i svolenie o mnohé věci viery našie měl sem s vámi, ale1) o svátosti oltární2) a o jejie pravdě nic, ač bych chtěl tu vždy přiezen,3) ústy k ústóm s vámi o to stále rozmluviti, jakož slušie na křesťany. Ale vidím, že ť nemohu, nebo vy se mnú o to prostě nechcete mluviti, ač ste mi o tom písma prostého a zjevného rozomu dali, a vyznali ste mi chtiece tomu, abych rozoměl jim podlé vašeho úmysla. Protož co tuto činím, proto f činím, že ť o to mluviti s vámi nemohu tak, jakož ť bych chtěl. Proto nechtě vždy přiezni staré rušiti, ač mi to bude moci ostati, a že to vidím, že nechcete ode mne súzeni býti skrze svědecstvie4) cizích úst, ač dávno mnohých z Prahy, z Tábora“) i odjinud*) vašie strany svědecstvie přišlo jest ke mně o vás: protožl) prosím vás trpělivě, přijměte ode mne slovo úst vašich, nebo psanie rukú vašich i toho, jemuž svědecstvie vy dali ste, že první a světlejší v rozomu i v svatosti života byl jest než vy. A8) póvod pře vašie, jehož psanie takto se počíná: „Poněvadž duch [15b] pravdy převelmi ť lži nenávidí“, toho ť9) vezmu v též rovnosti jako vaší rukú, nebo sem pilně přehlédal, že velmě svorným10) rozomem věřiete v tu při, a k těm vašim rozomóm řku, což moci budu. A že jedno znamenité polože- nie jest u vašich pismiech, o čtyřech11) bytech nebo zvláštnostech Kristových, kterýž12) rozdielně a jinde má byt mocný, jako pán v nebi i v zemi, moha zkaziti nebo ustaviti v nebi i v zemi, což chce, a jsa všudy ve všem mocí svú svobodnú a pansků jako král v svém království. Jiný byt nebo zvláštnost má Kristus zde na zemi, duchovní!3) s svatými a v svatých, a to14) rozličně skrze ducha svatého,3) skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo božie, pravdu, moc a múdrost a světlo své bráně jich a spomáhaje jim, duchem svým hojně obohacuje a ve všem dobrém rozplozuje15). Třetí byt nebo zvláštnost Kristova jest podstatný byt jeho těla spojený s božstvím, al6) tiem bytem těla svého podlé dóvodu mnohých písem vstúpil jest na nebesa podstatně, bytně a tělestně, v tom těle a v té velikosti, v kterémi7) a v kteraké vstal jest z mrtvých, [16a] a tiem tělem nesstúpí až do súdného dne, ani tiem tělem jest kde na zemi, ani jesti tělem tiem v svátosti chleba a vína, jediné v nebi, jako die s.18) Augustin: „Dokud19) se svět neskoná, dotud jest svrchu na nebi pán. Anebo to tělo, v ňemž jest z mrtvých vstal, na jednom miestě býti se ukazuje, ale pravda jeho všudy rozlita jest“. O tomto bytu podstatném, tělest- ném a osobném zvláštnějí o jiném20) dovodíte, že po svém na nebesa vstú- pení do súdného dne nesstúpí na nižádný oltář, by pak s.18) Petr mši slúžil21), a že tiem tělem nikdiež na zemi nenie, ani v svátosti chleba a vína. Ještě viece ukazujete, že tělo Kristovo podstatné a bytné nenie, ani bývá v svátosti chleba a vína, přidávajíce modloslúženie těm, ktož tomu věřiece chtie se Kristovi v svátosti modliti; takoví22) jiné učenie bez založenie a bez písma sami sobě smyslují řkúce, že „ne tomu chlebu, ale Kristovi v ňem modlíme se“. Protož k tomu odpoviedajíce dieme, že poblúzenie těch pochodí z toho, že nepilně oné řeči Kristovy vážie, kdež jest neřekl chléb vzem: „Tutoť jest v chlebu tělo mé“, ani jest řekl: „Tuto ť jest u víně v kalichu krev má“. A tú[16b] to řečí zamietáte přítomné bytie těla Kristova podstatného a bytného v svátosti oltářní, jako v nově blud zamyšlený bez založenie a bez písma. 5 45
30 slova?). 18) promienil. 19) nevpřemne. 20) Appoftolom. 21) zlit. 22) myt. 23) zlie. 24) we- dem? ale. 25) rodie. 26) včenie: rofiulit. 27) fworne, I mnohymi. 28) flowce, zwlaftie. 29) vwinniti. 30) vyal. Ani. 31) ſwiedecſtwie. Kapitola devátá. 10 15 20 25 30 35 40 Bratřie kněžie, z dávna dobrú přiezen i svolenie o mnohé věci viery našie měl sem s vámi, ale1) o svátosti oltární2) a o jejie pravdě nic, ač bych chtěl tu vždy přiezen,3) ústy k ústóm s vámi o to stále rozmluviti, jakož slušie na křesťany. Ale vidím, že ť nemohu, nebo vy se mnú o to prostě nechcete mluviti, ač ste mi o tom písma prostého a zjevného rozomu dali, a vyznali ste mi chtiece tomu, abych rozoměl jim podlé vašeho úmysla. Protož co tuto činím, proto f činím, že ť o to mluviti s vámi nemohu tak, jakož ť bych chtěl. Proto nechtě vždy přiezni staré rušiti, ač mi to bude moci ostati, a že to vidím, že nechcete ode mne súzeni býti skrze svědecstvie4) cizích úst, ač dávno mnohých z Prahy, z Tábora“) i odjinud*) vašie strany svědecstvie přišlo jest ke mně o vás: protožl) prosím vás trpělivě, přijměte ode mne slovo úst vašich, nebo psanie rukú vašich i toho, jemuž svědecstvie vy dali ste, že první a světlejší v rozomu i v svatosti života byl jest než vy. A8) póvod pře vašie, jehož psanie takto se počíná: „Poněvadž duch [15b] pravdy převelmi ť lži nenávidí“, toho ť9) vezmu v též rovnosti jako vaší rukú, nebo sem pilně přehlédal, že velmě svorným10) rozomem věřiete v tu při, a k těm vašim rozomóm řku, což moci budu. A že jedno znamenité polože- nie jest u vašich pismiech, o čtyřech11) bytech nebo zvláštnostech Kristových, kterýž12) rozdielně a jinde má byt mocný, jako pán v nebi i v zemi, moha zkaziti nebo ustaviti v nebi i v zemi, což chce, a jsa všudy ve všem mocí svú svobodnú a pansků jako král v svém království. Jiný byt nebo zvláštnost má Kristus zde na zemi, duchovní!3) s svatými a v svatých, a to14) rozličně skrze ducha svatého,3) skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo božie, pravdu, moc a múdrost a světlo své bráně jich a spomáhaje jim, duchem svým hojně obohacuje a ve všem dobrém rozplozuje15). Třetí byt nebo zvláštnost Kristova jest podstatný byt jeho těla spojený s božstvím, al6) tiem bytem těla svého podlé dóvodu mnohých písem vstúpil jest na nebesa podstatně, bytně a tělestně, v tom těle a v té velikosti, v kterémi7) a v kteraké vstal jest z mrtvých, [16a] a tiem tělem nesstúpí až do súdného dne, ani tiem tělem jest kde na zemi, ani jesti tělem tiem v svátosti chleba a vína, jediné v nebi, jako die s.18) Augustin: „Dokud19) se svět neskoná, dotud jest svrchu na nebi pán. Anebo to tělo, v ňemž jest z mrtvých vstal, na jednom miestě býti se ukazuje, ale pravda jeho všudy rozlita jest“. O tomto bytu podstatném, tělest- ném a osobném zvláštnějí o jiném20) dovodíte, že po svém na nebesa vstú- pení do súdného dne nesstúpí na nižádný oltář, by pak s.18) Petr mši slúžil21), a že tiem tělem nikdiež na zemi nenie, ani v svátosti chleba a vína. Ještě viece ukazujete, že tělo Kristovo podstatné a bytné nenie, ani bývá v svátosti chleba a vína, přidávajíce modloslúženie těm, ktož tomu věřiece chtie se Kristovi v svátosti modliti; takoví22) jiné učenie bez založenie a bez písma sami sobě smyslují řkúce, že „ne tomu chlebu, ale Kristovi v ňem modlíme se“. Protož k tomu odpoviedajíce dieme, že poblúzenie těch pochodí z toho, že nepilně oné řeči Kristovy vážie, kdež jest neřekl chléb vzem: „Tutoť jest v chlebu tělo mé“, ani jest řekl: „Tuto ť jest u víně v kalichu krev má“. A tú[16b] to řečí zamietáte přítomné bytie těla Kristova podstatného a bytného v svátosti oltářní, jako v nově blud zamyšlený bez založenie a bez písma. 5 45
Strana 31
31 A tiem bludem sami sobě zamyšleným že23) v též modloslúženie vpadají, jako cierkev papežova, o niež vy diete, že chlebu vidomému jako bohu modlí se. Opět jiné položenie činíte řkúce o těch, ješto věřie, že v svátosti oltáře 50 jest bytně tělo Kristovo, že sú nestatečné nebo malé viery nemohúce věřiti tomu, aby mohl Kristus milosti a dary svým věrným dávati, jediné leč pří- tomně a bytně v svátosti bude. Ale ti sú veliké viery, ješto držie a věřie, že nejsa v svátosti, ale v nebi miestem, dává na zemi hojné dary svým. A ti z své veliké viery sú hodni chvály od Krista, jako centurio řka: „Pane, nejsem ť hoden, aby všel pod střechu mú, ale tam daleko jsa rci24) slovem, a bude ť zdráv sluha mój“ 25) Ale první jako králik26)z malosti viery hodni sú tresktánie od Krista, ješto nechtie věřiti jinák, leč by jim domóv v svátost přišel, jako králík.27) Opět jiné položenie učinili ste na to, aby [17a] nedomnieval se nižádný toho, by tělo Kristovo bytně v svátosti přítomno bylo, aby kněžie, ješto mají přisluhovati v tom lidu, neřiekali těchto slov: „Posvěcuji28) nebo připravuji tělo Kristovo, nosím nebo zdvihám, anebo jdu s tělem Kristovým“, a lid aby neřiekal knězi: „Daj29) mi tělo Kristovo a jeho krev“, aby lid z takého mluvenie nedomnieval se toho, by chléb30) jednobytně byl tělo Kristovo, ani toho aby se domnieval, by tiem tělem bytným, kterým sedí 65 v nebi na pravici otce, byl v svátosti chleba a vína. Toto konečně ústy k ušima vyznali ste mi, že nenie ani bývá tělo Kristovo bytně v svátosti, řkúce, že ač by bylo bytně tělo Kristovo v svátosti chleba a vína, nic by nám ne- prospělo, nebo užitku nepřineslo sa bytně v svátosti,31) a na to ste mi dva doktory ku potvrzení své řečí přivedli: svatého32) Augustina a svatého Ambrože, 70 že by oni tak drželi, a vy od nich se tomu učili, [17b] že by nám neprospělo tělo Kristovo jsa bytně v posvátném chlebu a vínu. A v té dlúhé řeči bytí podstat- né33) těla Kristova dvojí věcí se dovodí od vás, jedno34) že osobně, tělestně, pod- statně a bytně sedí na pravici moci boží, druhé že nesstúpí na nižádný oltář do súdného dne a že nebude na zemi ani v svátosti tiem tělem bytně.35) 55 60 1) Iwami. Ale. 2) oltarni. 3) Vyd. tu čárky nemá. 4) ſwiedecltwie. 5) z prahy, I tabora. 6) od ginud. 7) o was. Protoż. 8) nez wy; a. 9) nenawidi, tohot. 10) itwornym. 11) pifmiech: O čtiřech. 12) ktereż. 13) na zemi:duchowni. 14) w ſwatych. A to. 15) M 6b. 16) z bozítwim. A. 17) w ktere. 18) S. 19) dokud. 20) Snad vypadlo po „zvláštněji“: „než“. 21) quod nunquam descendet ad quodcunque altare illo corpore, etiamsi s. Petrus missa- ret (Z 142b) 22) modliti, takowi. 23) zamyſlenym, že. 24) řcy. 25) Mat. 8, 8. 26) Jan 4, 46n. 27) M 7a. 28) pofwiecugi. 29) day. 30) chlleb. 31) Text od slova „řkúce“ až po toto „v svátosti“ napsán byl chybou písařovou dvakrát. 32) Swateho. 33) byti podítatnem. 34) gedna. 35) Quilibet credere debet, quod Christus hic in terris est cum sanctis et in san- ctis spiritualiter per fidem, per spiritum sanctum, per caritatem, gratiam, virtutem et veri- tatem... Non tamen possunt probare nec ille scripture hoc pretendunt, quod ex illis. fideles credere debeant, quod Christus post suam in celum ascensionem sit hic alicubi in terris substancialiter, corporaliter, essencialiter et personaliter. Kapitola desátá. Čtvrtý byt nebo zvláštnost Kristovi se přičítá bytí) posvátný, kterúžto zvláštností jest s svými skrze oltárný2) pokrm a nápoj.3) A4) k té zvláštnosti o svátosti chleba a vína, cožb) o nich má držáno býti nebo rozoměno, jest od vás široce a rozomně vypsáno. Najprve5b) s pilností oddělujíce to, aby nebylo držáno ani rozoměno od lidu, by v chlebu posvátném bytně tělo Kristovo bylo, diete8), že doktorové nepilně zřiece k řeči Kristově vymyslili sú nám bez založenie rozomu: „Tu neb v tom nebo pod tiem“, a7) tiem rozomem veliký zmatek a nesnázi učinili sú. Protož vy k sobě řeč obracujíce diete, 10 ale blíže8) a pilnějie zřiece k řečem Kristovým a k ustanovení skutku jeho: „Ačkoli2) pójčují a držie, že Kristus ten chléb, kte[18arý vzal a lámaje dal 5
31 A tiem bludem sami sobě zamyšleným že23) v též modloslúženie vpadají, jako cierkev papežova, o niež vy diete, že chlebu vidomému jako bohu modlí se. Opět jiné položenie činíte řkúce o těch, ješto věřie, že v svátosti oltáře 50 jest bytně tělo Kristovo, že sú nestatečné nebo malé viery nemohúce věřiti tomu, aby mohl Kristus milosti a dary svým věrným dávati, jediné leč pří- tomně a bytně v svátosti bude. Ale ti sú veliké viery, ješto držie a věřie, že nejsa v svátosti, ale v nebi miestem, dává na zemi hojné dary svým. A ti z své veliké viery sú hodni chvály od Krista, jako centurio řka: „Pane, nejsem ť hoden, aby všel pod střechu mú, ale tam daleko jsa rci24) slovem, a bude ť zdráv sluha mój“ 25) Ale první jako králik26)z malosti viery hodni sú tresktánie od Krista, ješto nechtie věřiti jinák, leč by jim domóv v svátost přišel, jako králík.27) Opět jiné položenie učinili ste na to, aby [17a] nedomnieval se nižádný toho, by tělo Kristovo bytně v svátosti přítomno bylo, aby kněžie, ješto mají přisluhovati v tom lidu, neřiekali těchto slov: „Posvěcuji28) nebo připravuji tělo Kristovo, nosím nebo zdvihám, anebo jdu s tělem Kristovým“, a lid aby neřiekal knězi: „Daj29) mi tělo Kristovo a jeho krev“, aby lid z takého mluvenie nedomnieval se toho, by chléb30) jednobytně byl tělo Kristovo, ani toho aby se domnieval, by tiem tělem bytným, kterým sedí 65 v nebi na pravici otce, byl v svátosti chleba a vína. Toto konečně ústy k ušima vyznali ste mi, že nenie ani bývá tělo Kristovo bytně v svátosti, řkúce, že ač by bylo bytně tělo Kristovo v svátosti chleba a vína, nic by nám ne- prospělo, nebo užitku nepřineslo sa bytně v svátosti,31) a na to ste mi dva doktory ku potvrzení své řečí přivedli: svatého32) Augustina a svatého Ambrože, 70 že by oni tak drželi, a vy od nich se tomu učili, [17b] že by nám neprospělo tělo Kristovo jsa bytně v posvátném chlebu a vínu. A v té dlúhé řeči bytí podstat- né33) těla Kristova dvojí věcí se dovodí od vás, jedno34) že osobně, tělestně, pod- statně a bytně sedí na pravici moci boží, druhé že nesstúpí na nižádný oltář do súdného dne a že nebude na zemi ani v svátosti tiem tělem bytně.35) 55 60 1) Iwami. Ale. 2) oltarni. 3) Vyd. tu čárky nemá. 4) ſwiedecltwie. 5) z prahy, I tabora. 6) od ginud. 7) o was. Protoż. 8) nez wy; a. 9) nenawidi, tohot. 10) itwornym. 11) pifmiech: O čtiřech. 12) ktereż. 13) na zemi:duchowni. 14) w ſwatych. A to. 15) M 6b. 16) z bozítwim. A. 17) w ktere. 18) S. 19) dokud. 20) Snad vypadlo po „zvláštněji“: „než“. 21) quod nunquam descendet ad quodcunque altare illo corpore, etiamsi s. Petrus missa- ret (Z 142b) 22) modliti, takowi. 23) zamyſlenym, že. 24) řcy. 25) Mat. 8, 8. 26) Jan 4, 46n. 27) M 7a. 28) pofwiecugi. 29) day. 30) chlleb. 31) Text od slova „řkúce“ až po toto „v svátosti“ napsán byl chybou písařovou dvakrát. 32) Swateho. 33) byti podítatnem. 34) gedna. 35) Quilibet credere debet, quod Christus hic in terris est cum sanctis et in san- ctis spiritualiter per fidem, per spiritum sanctum, per caritatem, gratiam, virtutem et veri- tatem... Non tamen possunt probare nec ille scripture hoc pretendunt, quod ex illis. fideles credere debeant, quod Christus post suam in celum ascensionem sit hic alicubi in terris substancialiter, corporaliter, essencialiter et personaliter. Kapitola desátá. Čtvrtý byt nebo zvláštnost Kristovi se přičítá bytí) posvátný, kterúžto zvláštností jest s svými skrze oltárný2) pokrm a nápoj.3) A4) k té zvláštnosti o svátosti chleba a vína, cožb) o nich má držáno býti nebo rozoměno, jest od vás široce a rozomně vypsáno. Najprve5b) s pilností oddělujíce to, aby nebylo držáno ani rozoměno od lidu, by v chlebu posvátném bytně tělo Kristovo bylo, diete8), že doktorové nepilně zřiece k řeči Kristově vymyslili sú nám bez založenie rozomu: „Tu neb v tom nebo pod tiem“, a7) tiem rozomem veliký zmatek a nesnázi učinili sú. Protož vy k sobě řeč obracujíce diete, 10 ale blíže8) a pilnějie zřiece k řečem Kristovým a k ustanovení skutku jeho: „Ačkoli2) pójčují a držie, že Kristus ten chléb, kte[18arý vzal a lámaje dal 5
Strana 32
32 svým učedlníkóm, nazývá tělem svým, které jesti za nás zrazeno,10) ale ne- v rozomu prvních. Potom diete o sobě: Tito řkú, že v takovém rozomu Kristus chléb posvátný tělem svým nazývá,11) v kterakém rozomu nazvána 15 jest skála ona Kristem, z niež sú synové izrahelští pili, a v kterém rozomu od Krista Jan nazván jest Eliášem, tociži2) že ten chléb znamenává tělo Kristovo, které jesti za nás zrazeno; tak že což v svém přirození zóstává chléb tělestný, ačkoli9) již povýšený skrze slovo božie, jest tělo Kristovo u podobenství, že znamenává tělo Kristovo za nás obětované. Opět druhá řeč jest 20 položena: Protoží3) rozum křesťanský toto f13b) jest, že ten chléb jest tělo Kri- stovo posvátně neb znamenaně14); neb ten chléb a víno znamenává, že tělo Kristovo a jeho krev za násl5) na kříži trpělivě obětovány jsú15b). Ale16) nechtiece tolikéž ovšem vyznávati o tomto chlebu jako o skále oné, ješto jdieše za židy v zna- mení zdaleka znamenajíci Krista budúcieho, protoži7) diete, [18b] že ten posvátný chléb jest bližšie znamenie těla Kristova než skála nebo beránek velikonoční nebo které svatosti; neb znamenie Nového17b) zákona převyšují znamenie zákona Starého. Tak18) chléb blíž19) znamenává tělo Kristovo než skála; nebo20) sva- tosti zákona nového, znamenajíce Krista, mají jeho některak přítomna, účastny jsúce jeho skutkóv. Opět druhá řeč položena jest, že Kristus uvedl jest tuto svátost v cierkev svatú po jedení beránka velikonočnieho, kterýž bieše púhé znamenie umučenie Kristova budúcieho... takéž abychom21) my miesto toho požívali většieho znamenie na pamět téhož umučenie již minulého22). A22b) tiem se povyšuje tento chléb nad skálu a nad beránka, že ona znamenie znamenala sú budúci23) věc daleko, a tato znamenie minulú věc znamenají a vždy ne- 35 mohú výše položena býti, jediné púhá znamenie; ač by pak najblíže přičetl kto je k umučení Kristovu časem nebo miestem, vždy jediné jsú znamenajíce je kromě sebe daleko časem a miestem; a chtěl-li by kto hledati užitka [19a] z umučenie Kristova skrze ta znamenie, musí někam daleko se obrátiti od těch znamení23b), kde ona kromě sebe znamenají užitek umučenie Kristova. 40 Ale jakož nechcete, by držáno nebo věřeno bylo tělo Kristovo bytně v svá- tosti chleba, takež nechcete, aby věřeno bylo o kterých dařiech Kristových v tom chlebu posvátném. Protož diete, že Kristus jest hojnějie a dokonalejí u věrném člověku, zpósobuje duši nebo rozum jeho uměním, múdrostí, radú, a věrů osvěcuje jeho, a vóli láskú a náboženstvím zapaluje, moc24) jeho 45 horlivú k dobrému popuzuje a proti zlostem jeho posiluje. Ale tak býti nemóž v svátosti, nebo chléb a víno těchto daróv nižádným zpósobem nemóž po- chopen býti24b). Ta řeč ukazuje, že Kristus tak dokonale jest v člověku věrném skrze dary mnohé, že již nemóž viece potřebovati ani jeho kde jinde hledati, nebo sám v ňem přebývaje všecko dobře dělá v ňem. Druhé ta řeč ukazuje, 50 že v svátosti nenie Kristus takovými dary, aniž móž býti, proto že jest věc mrtva. [19b] A poněvadž ani dary svými ani tělem svým jesti ť v chlebu Kristus, tehdy jediné púhé znamenie jest, znamenaje daleko od sebe umuče- nie Kristovo.25) A proto jemu máme řékati: „tělo26) Kristovo nazvané“, a to podlé vašeho počtenie rozměřeného rozdielně, kteréž přidáváte Kristovi v těch povědě- 55 ných čtyřech zvláštnostech, o kterýchž diete, že sú ti lidé přieliš hrubí, kteříž nemohú srozoměti těm čtyřem zvláštnostem Kristovi27) přičteným, jimž se nezdá, by Kristus mohl kde jinú zvláštností býti, kdež by nebyl bytem pod- statným těla svého. A nesrozomějí-li těm rozličným zvláštnostem Kristovým, podlé nichžto jinak a jinak rozdielně býti móž, nejsú zpósobeni ku poznání23) 60 tajných věcí svátosti těla a krve Kristovy a hlubokosti písma;29) . . .., již tehdy rozdielně rozomějíce těm čtyřem zvláštnostem, které se Kristovi přičítají, kterak30) a v čem záleží. Ač sme prvé nevěděli tajných věcí o svátosti těla a krve Kristovy, ale již i skrze vaše vypsánie zjevno jest nám to tajemstvie, 25 30
32 svým učedlníkóm, nazývá tělem svým, které jesti za nás zrazeno,10) ale ne- v rozomu prvních. Potom diete o sobě: Tito řkú, že v takovém rozomu Kristus chléb posvátný tělem svým nazývá,11) v kterakém rozomu nazvána 15 jest skála ona Kristem, z niež sú synové izrahelští pili, a v kterém rozomu od Krista Jan nazván jest Eliášem, tociži2) že ten chléb znamenává tělo Kristovo, které jesti za nás zrazeno; tak že což v svém přirození zóstává chléb tělestný, ačkoli9) již povýšený skrze slovo božie, jest tělo Kristovo u podobenství, že znamenává tělo Kristovo za nás obětované. Opět druhá řeč jest 20 položena: Protoží3) rozum křesťanský toto f13b) jest, že ten chléb jest tělo Kri- stovo posvátně neb znamenaně14); neb ten chléb a víno znamenává, že tělo Kristovo a jeho krev za násl5) na kříži trpělivě obětovány jsú15b). Ale16) nechtiece tolikéž ovšem vyznávati o tomto chlebu jako o skále oné, ješto jdieše za židy v zna- mení zdaleka znamenajíci Krista budúcieho, protoži7) diete, [18b] že ten posvátný chléb jest bližšie znamenie těla Kristova než skála nebo beránek velikonoční nebo které svatosti; neb znamenie Nového17b) zákona převyšují znamenie zákona Starého. Tak18) chléb blíž19) znamenává tělo Kristovo než skála; nebo20) sva- tosti zákona nového, znamenajíce Krista, mají jeho některak přítomna, účastny jsúce jeho skutkóv. Opět druhá řeč položena jest, že Kristus uvedl jest tuto svátost v cierkev svatú po jedení beránka velikonočnieho, kterýž bieše púhé znamenie umučenie Kristova budúcieho... takéž abychom21) my miesto toho požívali většieho znamenie na pamět téhož umučenie již minulého22). A22b) tiem se povyšuje tento chléb nad skálu a nad beránka, že ona znamenie znamenala sú budúci23) věc daleko, a tato znamenie minulú věc znamenají a vždy ne- 35 mohú výše položena býti, jediné púhá znamenie; ač by pak najblíže přičetl kto je k umučení Kristovu časem nebo miestem, vždy jediné jsú znamenajíce je kromě sebe daleko časem a miestem; a chtěl-li by kto hledati užitka [19a] z umučenie Kristova skrze ta znamenie, musí někam daleko se obrátiti od těch znamení23b), kde ona kromě sebe znamenají užitek umučenie Kristova. 40 Ale jakož nechcete, by držáno nebo věřeno bylo tělo Kristovo bytně v svá- tosti chleba, takež nechcete, aby věřeno bylo o kterých dařiech Kristových v tom chlebu posvátném. Protož diete, že Kristus jest hojnějie a dokonalejí u věrném člověku, zpósobuje duši nebo rozum jeho uměním, múdrostí, radú, a věrů osvěcuje jeho, a vóli láskú a náboženstvím zapaluje, moc24) jeho 45 horlivú k dobrému popuzuje a proti zlostem jeho posiluje. Ale tak býti nemóž v svátosti, nebo chléb a víno těchto daróv nižádným zpósobem nemóž po- chopen býti24b). Ta řeč ukazuje, že Kristus tak dokonale jest v člověku věrném skrze dary mnohé, že již nemóž viece potřebovati ani jeho kde jinde hledati, nebo sám v ňem přebývaje všecko dobře dělá v ňem. Druhé ta řeč ukazuje, 50 že v svátosti nenie Kristus takovými dary, aniž móž býti, proto že jest věc mrtva. [19b] A poněvadž ani dary svými ani tělem svým jesti ť v chlebu Kristus, tehdy jediné púhé znamenie jest, znamenaje daleko od sebe umuče- nie Kristovo.25) A proto jemu máme řékati: „tělo26) Kristovo nazvané“, a to podlé vašeho počtenie rozměřeného rozdielně, kteréž přidáváte Kristovi v těch povědě- 55 ných čtyřech zvláštnostech, o kterýchž diete, že sú ti lidé přieliš hrubí, kteříž nemohú srozoměti těm čtyřem zvláštnostem Kristovi27) přičteným, jimž se nezdá, by Kristus mohl kde jinú zvláštností býti, kdež by nebyl bytem pod- statným těla svého. A nesrozomějí-li těm rozličným zvláštnostem Kristovým, podlé nichžto jinak a jinak rozdielně býti móž, nejsú zpósobeni ku poznání23) 60 tajných věcí svátosti těla a krve Kristovy a hlubokosti písma;29) . . .., již tehdy rozdielně rozomějíce těm čtyřem zvláštnostem, které se Kristovi přičítají, kterak30) a v čem záleží. Ač sme prvé nevěděli tajných věcí o svátosti těla a krve Kristovy, ale již i skrze vaše vypsánie zjevno jest nám to tajemstvie, 25 30
Strana 33
33 že sú púhá znamenie, znamenajíce daleko kromě sebe minulé umučenie Kri[20a]stovo. A31) proto že znamenají tak mdle32) a dalece umučenie Kristovo, řiekáte tomu „byt Kristóv“, ješto nemóž v pravdě řečen býti stien jeho bytu, jakož i řeč vaše to zjevně oznamuje u vykládaní slov Kristových, že jest neřekl zjevně: „Toť jest tělo mé“, ale přidal: „kteréž za vás zrazeno bude“. Ani jest řekl sprostně: „To ť jest kalich nového svědecstvie v mé krvi“, ale přidal: „kteráž za vás vylita33) bude“, dávaje tiem na znameníe, že tyto svá- tosti chléb a víno nemají znamenati Krista, jelikožto již na nebi kralujícieho34) 20 a oslaveného, ale toliko Krista, jelikožto beránka za nás obětovaného a ko- nečně za naše hřiechy ukřižovaného35). A z té vašie řeči zjevno jest, že ty svátosti chléb a víno nepříslušejí k tomu, aby nynie Krista kralujícieho ani kterú věc jeho znamenaly, jediné daleko minulé umučenie jeho. 15 1) le přičita, gelt. 2) oltarny. 3) Sunt igitur alii quarti propius considerantes illa verba Christi, concedentes et tenentes, quod Christus illum panem nominat corpus suum. 1) napog, a. 5) to. 5b) wypfano, nayprwe. 6) bylo: diete. 7) pod tiem; a. 8) ale gim bliže. 9) geho, ačkoli. 10) Mat. 26,26. 11) Za tím chybně následují tato slova: [w kterakem rozomu Kryftus chleb poſwatny tielem ſwym nazywa]. 12) tociz. 13) položena protoż. 13b) kreſtianſky, totot. 14) poſwatnie neb znamenanie. 15) krew, genz za nas. 15b) Figurat enim, quod caro Christi et eius sanguis pro nobis in cruce pacienter oblata sunt (Z 140b). 16) gfu; ale. 17) budu- cieho. Protoz. 17b) noweho. 18) ftareho, tak. 19) bliž. 20) ſkala, nebo. 21) buducieho, takez, aby- chom. 22) hoc sacramentum Christus introduxit in ecclesiam post esum pure figuralem agni paschalis, ut patet Mat. 26, ut sicut agnus paschalis debuit offerri et manducari in figuram passionis Jesu Christi pro futuro ymmolandi, sic loco illius utamur figura alci- ori, sacraciori et utiliori in memoriam eiusdem passionis iam retroacte (Z 140b). 22b) mi- nuleho, a. 23) buducie. 23b) znamenie. 24) woli, laſku, a naboženſtwim zapaluge moc. 24b) Chri- stus est habundancius, dignius et perfeccius in fideli homine quam in sacramento, quia existens in homine Christus animam eius informat, racionem eius sapiencia, sciencia, consilio et fide illuminat, voluntatem eius caritate et devocione inflammat, potenciam eius irascibilem ad bona provocat et contra mala confortat; sed non sic potest esse in sacramento, quia panis istorum donorum nullo modo sic potest esse capax (Ž 146a). 25) Vyd. vmucenie Kryftowo [nazwane]. 26) řekati: Tielo. 27) Kryftowym. 28) k upoznani. 29) My- slím, že tuto vypadl kus textu. 30) přičitagi: kterak. 31) Kryftowo, a. 32) mdlie. 33) mylita. 34) kralugiecieho. 35) Ecce non dixit simpliciter: hoc est corpus meum, sed adiunxit: quod pro vobis tradetur, et non dixit simpliciter: hic calix novum testamentum est in meo sanguine, sed adiunxit: qui pro vobis fundetur, significans, quod hec sacramenta non debent figurare Christum regnantem in celis et gloriosum, sed solum Christum, prout est tamquam agnus pro nobis oblatus et finaliter crucifixus pro nostris peccatis (P 153a). Kapitola jedenádstá. 10 Ale toto vám diem, bratřie kněžie, že v této věci nechcete zjevni nebo vděčni býti; téměř bezmála ode všech lidí oblepšujete to znamenie nahé, chrániece nahoty jeho řečmil) těmi, kteréž se mluvie o pravém, bytném tělu Kristovu, a jdúce k lidu s ním pod [20b] slovy živého chleba, a na druhú stranu jeho tak ponižujíce, že nemóž rozoměno býti, má-li o něm držáno býti to, že jest v znamení tělo Kristovo. Avšak sami to potupujete, vnášeti na to znamenie ty řeči, kteréž slušejí k živému chlebu, řkůce: Písma2), kte- rážto toliko příležie k chlebu živému, nemají mluvena býti o chlebu posvát- ném, poněvadž chléb posvátný nenie chléb živý, ani má v sobě chleba ži- vého, jediné znamenává mdle a zdaleka3) od sebe umučenie Kristovo minulé dávno. Tehda vy, ješto sám púhý chléb posvátný máte i moci....4,) oznamte prostě lidu těmi písmy, kteráž samotně o chlebu posvátném položena jsú, a ihned lid pozná, co vy činíte, ten chléb púhý vystavujíce a v ústa jim jej 15 kladúce; a shledáte5) to, že vy jim budete tak lehci“) v oči, jako jim to
33 že sú púhá znamenie, znamenajíce daleko kromě sebe minulé umučenie Kri[20a]stovo. A31) proto že znamenají tak mdle32) a dalece umučenie Kristovo, řiekáte tomu „byt Kristóv“, ješto nemóž v pravdě řečen býti stien jeho bytu, jakož i řeč vaše to zjevně oznamuje u vykládaní slov Kristových, že jest neřekl zjevně: „Toť jest tělo mé“, ale přidal: „kteréž za vás zrazeno bude“. Ani jest řekl sprostně: „To ť jest kalich nového svědecstvie v mé krvi“, ale přidal: „kteráž za vás vylita33) bude“, dávaje tiem na znameníe, že tyto svá- tosti chléb a víno nemají znamenati Krista, jelikožto již na nebi kralujícieho34) 20 a oslaveného, ale toliko Krista, jelikožto beránka za nás obětovaného a ko- nečně za naše hřiechy ukřižovaného35). A z té vašie řeči zjevno jest, že ty svátosti chléb a víno nepříslušejí k tomu, aby nynie Krista kralujícieho ani kterú věc jeho znamenaly, jediné daleko minulé umučenie jeho. 15 1) le přičita, gelt. 2) oltarny. 3) Sunt igitur alii quarti propius considerantes illa verba Christi, concedentes et tenentes, quod Christus illum panem nominat corpus suum. 1) napog, a. 5) to. 5b) wypfano, nayprwe. 6) bylo: diete. 7) pod tiem; a. 8) ale gim bliže. 9) geho, ačkoli. 10) Mat. 26,26. 11) Za tím chybně následují tato slova: [w kterakem rozomu Kryftus chleb poſwatny tielem ſwym nazywa]. 12) tociz. 13) položena protoż. 13b) kreſtianſky, totot. 14) poſwatnie neb znamenanie. 15) krew, genz za nas. 15b) Figurat enim, quod caro Christi et eius sanguis pro nobis in cruce pacienter oblata sunt (Z 140b). 16) gfu; ale. 17) budu- cieho. Protoz. 17b) noweho. 18) ftareho, tak. 19) bliž. 20) ſkala, nebo. 21) buducieho, takez, aby- chom. 22) hoc sacramentum Christus introduxit in ecclesiam post esum pure figuralem agni paschalis, ut patet Mat. 26, ut sicut agnus paschalis debuit offerri et manducari in figuram passionis Jesu Christi pro futuro ymmolandi, sic loco illius utamur figura alci- ori, sacraciori et utiliori in memoriam eiusdem passionis iam retroacte (Z 140b). 22b) mi- nuleho, a. 23) buducie. 23b) znamenie. 24) woli, laſku, a naboženſtwim zapaluge moc. 24b) Chri- stus est habundancius, dignius et perfeccius in fideli homine quam in sacramento, quia existens in homine Christus animam eius informat, racionem eius sapiencia, sciencia, consilio et fide illuminat, voluntatem eius caritate et devocione inflammat, potenciam eius irascibilem ad bona provocat et contra mala confortat; sed non sic potest esse in sacramento, quia panis istorum donorum nullo modo sic potest esse capax (Ž 146a). 25) Vyd. vmucenie Kryftowo [nazwane]. 26) řekati: Tielo. 27) Kryftowym. 28) k upoznani. 29) My- slím, že tuto vypadl kus textu. 30) přičitagi: kterak. 31) Kryftowo, a. 32) mdlie. 33) mylita. 34) kralugiecieho. 35) Ecce non dixit simpliciter: hoc est corpus meum, sed adiunxit: quod pro vobis tradetur, et non dixit simpliciter: hic calix novum testamentum est in meo sanguine, sed adiunxit: qui pro vobis fundetur, significans, quod hec sacramenta non debent figurare Christum regnantem in celis et gloriosum, sed solum Christum, prout est tamquam agnus pro nobis oblatus et finaliter crucifixus pro nostris peccatis (P 153a). Kapitola jedenádstá. 10 Ale toto vám diem, bratřie kněžie, že v této věci nechcete zjevni nebo vděčni býti; téměř bezmála ode všech lidí oblepšujete to znamenie nahé, chrániece nahoty jeho řečmil) těmi, kteréž se mluvie o pravém, bytném tělu Kristovu, a jdúce k lidu s ním pod [20b] slovy živého chleba, a na druhú stranu jeho tak ponižujíce, že nemóž rozoměno býti, má-li o něm držáno býti to, že jest v znamení tělo Kristovo. Avšak sami to potupujete, vnášeti na to znamenie ty řeči, kteréž slušejí k živému chlebu, řkůce: Písma2), kte- rážto toliko příležie k chlebu živému, nemají mluvena býti o chlebu posvát- ném, poněvadž chléb posvátný nenie chléb živý, ani má v sobě chleba ži- vého, jediné znamenává mdle a zdaleka3) od sebe umučenie Kristovo minulé dávno. Tehda vy, ješto sám púhý chléb posvátný máte i moci....4,) oznamte prostě lidu těmi písmy, kteráž samotně o chlebu posvátném položena jsú, a ihned lid pozná, co vy činíte, ten chléb púhý vystavujíce a v ústa jim jej 15 kladúce; a shledáte5) to, že vy jim budete tak lehci“) v oči, jako jim to
Strana 34
34 20 25 30 35 40 púhé znamenie lehko7) bude a jest i dnes těm, kteříž vám rozomějí v tom. Ale že se toho bojíte8), aby vás nepoznali v tom, chráníte2) boha řečmil) slavnými s jedné strany řkúce, že nemá od nižádného tak řečeno býti, že v svátosti toliko tu některací darové ducho [21a vní těla a krve Kristovy přijímali by se, al0) že by nižádným obyčejem věrní skrze ty vidomé svá- tosti pravým tělem Kristovým a krví jeho v duše své nekrmili se. A10) tak viece než o dařiech těla Kristova, ale o samém tělu Kristovu, že se jie v svátosti vidomé, má držáno býti a praveno podlé té řeči, tak jako by u pravdě tu v svátosti bylo tělo jeho. A druhá řeč vaše ihned zpětí této, kteráž die: Nebo1ob) jedenie zevnitřnie tohoto chleba jest jedenie těla Kristova v znamení. Protož tato jedenie ustaviv Kristus, řekl jest: Toto, vece, koli- krátil) budete činiti, na mú památku čiňte to.12) Nebo když by tato jedenie byla u pravdě a ne v znamení, tehdy Kristus byl by k němu ustavičně za- vázal na každú hodinu. Ale duchovnie jedenie jest upřiemo potřebné, o němž Kristus die, že jest jeho jiesti v něm přebývati skrze vieru. Diel3) tato řeč, že nenie to u pravděl4), jediné v znamení; ale pravé jedenie těla Kristova jest přebývanie skrze vieru v Kristu, a to jest jedenie vždy s člověkem bez toho znameniel4b). Protož tato řeč onu první vyprazdňuje, ješto mluví, že u vi- domé svátosti kr [21b] mí se duše pravým tělem Kristovým, a netoliko tu řeč vyprázdní, ale i tu svátost, v nížl5) se děje jedenie v znamení bez pravdy. Nebo poněvadž duchovnie jedenie upřiemo potřebné člověku jest, přebývanie v Kristu skrze vieru, a člověk má ustavičněl6) v Krista věřiti na každú ho- dinu, to vždy doma má, což upřémol7) pravé a potřebné jest k jeho spasení; co by18) ten člověk vás, kněží, daleko chodil hledat pro to jedenie v znamení bez pravdy? A když jest bez pravdy, tehdy19) jest lež neužitečna. Protož bratřie20) kněžie, pohledajte písma k těmto řečem vašim a ukažte jim cestu věrú Kristovú, ješto ť sú sobě odporné a vyprazdňují pravé a věrné usta- venie Kristovo, ješto jest u pravém užitku lidem věrným položeno. 1) řečemi. 2) piíma. 3) z daleka. 4) Při opisování vypadlo tu myslím, nějaké slovo. 5) schledate. 6) lechcy. 7) lechko. 8) bogiece. 3) chraniete. 10) ſe; a. 10b) die: nebo. 11) řekl gest tyto wiecy: kolikrat. 12) Luk. 22, 19. 13) wieru; die. 14) že nenie to gedinie v prawdie. 14b) Et sic manducacio exterior istius panis est manducacio corporis Christi in figura. Et propterea hanc manducacionem Christus instituens dixit: Hoc quociescunque feceritis, in mei memoriam facietis. Nam si hec esset manducacio in veritate et non in figura, tunc Christus continue ad eam obligasset, quia manducacio spiritualis illa est necessaria, quod continue fiat omni hora et omni momento.... Et Christus dicit, quod ipsum mandudare est in ipso manere per fidem... Ergo cum Christus non obligat qualibet hora ad sacra- mentalem manducacionem, ... innuit, quod illa manducacio exterior est figuralis... (P 152b). 15) w niez: 16) vſtawične. 17) vpřemo. 18) coby. 19) Tehdy. 20) Bratřie. Kapitola dvanádstá. Opět jiné položenie učinili ste k zvelebení svátosti i Krista v svátosti řkúce, že křesťané mohú slušně netoliko Kristu v svátosti, ale také i samé svátosti těla a krve jeho modliti se a klaněti nižším modlením, když myslí a žádostí svrchu, kdež Kristus jest na pravici boží, tam ustrnú.1) Ta řeč podlé prvních slov ukazuje, že Kristus ži [22a] vý chléb jest v svátosti, a že křesťané mohú slušně jemu v svátosti modliti se, i samé svátosti nižším modlením. A opět tomu odpora se činí, že křesťané podlé zákona božieho nejsú dlužni modliti se Kristu v svátosti, modliti se i samé svátosti modlením2), 10 kteréž na samého boha slušie; toliko tak v nebi na pravici boží mají se jemu modliti.3) To jest divné a neslýchané naučenie křesťanóm vyneseno!4) 5
34 20 25 30 35 40 púhé znamenie lehko7) bude a jest i dnes těm, kteříž vám rozomějí v tom. Ale že se toho bojíte8), aby vás nepoznali v tom, chráníte2) boha řečmil) slavnými s jedné strany řkúce, že nemá od nižádného tak řečeno býti, že v svátosti toliko tu některací darové ducho [21a vní těla a krve Kristovy přijímali by se, al0) že by nižádným obyčejem věrní skrze ty vidomé svá- tosti pravým tělem Kristovým a krví jeho v duše své nekrmili se. A10) tak viece než o dařiech těla Kristova, ale o samém tělu Kristovu, že se jie v svátosti vidomé, má držáno býti a praveno podlé té řeči, tak jako by u pravdě tu v svátosti bylo tělo jeho. A druhá řeč vaše ihned zpětí této, kteráž die: Nebo1ob) jedenie zevnitřnie tohoto chleba jest jedenie těla Kristova v znamení. Protož tato jedenie ustaviv Kristus, řekl jest: Toto, vece, koli- krátil) budete činiti, na mú památku čiňte to.12) Nebo když by tato jedenie byla u pravdě a ne v znamení, tehdy Kristus byl by k němu ustavičně za- vázal na každú hodinu. Ale duchovnie jedenie jest upřiemo potřebné, o němž Kristus die, že jest jeho jiesti v něm přebývati skrze vieru. Diel3) tato řeč, že nenie to u pravděl4), jediné v znamení; ale pravé jedenie těla Kristova jest přebývanie skrze vieru v Kristu, a to jest jedenie vždy s člověkem bez toho znameniel4b). Protož tato řeč onu první vyprazdňuje, ješto mluví, že u vi- domé svátosti kr [21b] mí se duše pravým tělem Kristovým, a netoliko tu řeč vyprázdní, ale i tu svátost, v nížl5) se děje jedenie v znamení bez pravdy. Nebo poněvadž duchovnie jedenie upřiemo potřebné člověku jest, přebývanie v Kristu skrze vieru, a člověk má ustavičněl6) v Krista věřiti na každú ho- dinu, to vždy doma má, což upřémol7) pravé a potřebné jest k jeho spasení; co by18) ten člověk vás, kněží, daleko chodil hledat pro to jedenie v znamení bez pravdy? A když jest bez pravdy, tehdy19) jest lež neužitečna. Protož bratřie20) kněžie, pohledajte písma k těmto řečem vašim a ukažte jim cestu věrú Kristovú, ješto ť sú sobě odporné a vyprazdňují pravé a věrné usta- venie Kristovo, ješto jest u pravém užitku lidem věrným položeno. 1) řečemi. 2) piíma. 3) z daleka. 4) Při opisování vypadlo tu myslím, nějaké slovo. 5) schledate. 6) lechcy. 7) lechko. 8) bogiece. 3) chraniete. 10) ſe; a. 10b) die: nebo. 11) řekl gest tyto wiecy: kolikrat. 12) Luk. 22, 19. 13) wieru; die. 14) že nenie to gedinie v prawdie. 14b) Et sic manducacio exterior istius panis est manducacio corporis Christi in figura. Et propterea hanc manducacionem Christus instituens dixit: Hoc quociescunque feceritis, in mei memoriam facietis. Nam si hec esset manducacio in veritate et non in figura, tunc Christus continue ad eam obligasset, quia manducacio spiritualis illa est necessaria, quod continue fiat omni hora et omni momento.... Et Christus dicit, quod ipsum mandudare est in ipso manere per fidem... Ergo cum Christus non obligat qualibet hora ad sacra- mentalem manducacionem, ... innuit, quod illa manducacio exterior est figuralis... (P 152b). 15) w niez: 16) vſtawične. 17) vpřemo. 18) coby. 19) Tehdy. 20) Bratřie. Kapitola dvanádstá. Opět jiné položenie učinili ste k zvelebení svátosti i Krista v svátosti řkúce, že křesťané mohú slušně netoliko Kristu v svátosti, ale také i samé svátosti těla a krve jeho modliti se a klaněti nižším modlením, když myslí a žádostí svrchu, kdež Kristus jest na pravici boží, tam ustrnú.1) Ta řeč podlé prvních slov ukazuje, že Kristus ži [22a] vý chléb jest v svátosti, a že křesťané mohú slušně jemu v svátosti modliti se, i samé svátosti nižším modlením. A opět tomu odpora se činí, že křesťané podlé zákona božieho nejsú dlužni modliti se Kristu v svátosti, modliti se i samé svátosti modlením2), 10 kteréž na samého boha slušie; toliko tak v nebi na pravici boží mají se jemu modliti.3) To jest divné a neslýchané naučenie křesťanóm vyneseno!4) 5
Strana 35
35 15 25 30 35 40 A kto kdy tak mierně uměl jest v to modlenie uhoditi, aby se varoval mo- dlenie takového Kristu v svátosti, které na samého boha slušie, a tu se jemu modlil nižším modlením, ale žádostí aby se obrátil nahoru, kdež on sedí na pravici boží?4) Tuto v svátosti má býti jemu modlenie nízké bez žádosti!4) Milí, slýchali-li ste u Písmě5) kde, aby co u pravdě mělo řečeno býti modle- nie, aby s ním žádost neměla státi? A mělo-li by takové modlenie k Kristovi obráceno býti? Buď to v svátosti nebo jinde, však neuslyší toho modlenie bez žádosti, ani kterého jiného, jediné to modlenie Kristus uslyší, kteréž na 20 samého boha slušie. A jest-li Kristus v svátosti, [22b] tehdy slušie na něho pravé božské modlenie; pakli jeho tu nenie, tehdy ani nižšie bez žádosti, ani vyššie modlenie nemá jemu tu činěno býti, ani od věrných lidí co ji- ného má držáno neb nazýváno býti. Ale že vy něco Kristem nazýváte, ješto nenie Kristus, a něco modlením, ješto nenie modlenie; nebo když nahoru do nebes velíte“) žádost k němu tam obrátiti, tehdy jeho nenie tuto, nebo jediné svátost znamenává umučenie Kristovo minulé. A proto řéci, že jest v svátosti, nemóž to u pravdě mluveno býti, jediné jest ohraditi se těmi řečmi před lidmi, ješto se zdají v sloviech něco, ale ovšem v sobě sú mrtvé a pravdy nižádné nemají. Nebo takového skládanie řečí vymyšlených a sobě odporných nemóžete nižádným písmem okázati, aby co Kristem nazvali, ješto nenie Kristus, a položili jemu tu modlenie bez žádosti. A7) bude sobě rovné: jakož8) Kristus, takáž jemu modlitba. I bude o tom řeč jako dielo kajklé [23a] řovo, ješto se zdá něco oku, ano nic nenie. Takéž položiti modlenie svátosti nižšie bez žádosti, opět velmi rovné jest, aby tomu modlenie bez žádosti bylo, ješto neslyší ani vidí ani čije; nebo posvátný chléb nenie od Boha ustaven na to, ať by modlitby našie poslúchal, nebo nemóž modlitby našie naplniti, ale k jiné službě naší jest potřebně ustaven. A poněvadž nenie k tomu, tehdy těm, ješto pravdy v svých řečech následují, neslušie takových řečí mluviti, nebo nemohú pravdy mieti ani mohú užitku. A ovšem jich proto nemluviti, chtiece jimi něco dobrého a jiného lidem přikrýti, aby něco jiného dali o sobě domnievati se lidem, než vám v srdci jest; a tiem všem aby vhod mohli mluviti, jakž koho vidíte. Ale by o té věci upřiemo, jakož u vás jest, mluvili, velmi by se ke mnohým nepřihodili. Ale za těmito řečmi, ješto se zdají nemúdrým lidem něco, móžte tak dlúho se všemi pokoj mieti, vy- měříce se jim modlením i jinými poctivostmi k tomu [23b] znamení, ješto o tom tak nedržíte. 45 1) geft, na prawicy boži tam vítrni. 2) nižlim modlenim. 3) Smysl myslím, tento: tak mají se jemu (t. j. Kristovi) toliko modliti, kdež (an) v nebi na pravici boží. 4) Vyd. má tu tečku. 5) v piłmie. 5) welice. 1) bez žadoſti a. 5) rowne. Jakoz. Kapitola třinádstá. Opět jiné [položenie] učinili stel), povyšujíce svátosti, řkúce, že Kristus zpósobil jest k tomu svátost těla a krve své, kteréžto svátosti mocí [věrní]2) proti trápení dábelskému utvrzují se, moc velikú berú proti jeho pokušením.3) A poněvadž moc berú proti dáblóm, aby jich nemohli trápiti, to ť jest moc božská živá, ta ť jesti daleko od znamenie mrtvého. Ta ť řeč slušie na živý chléb Krista, ať by tu moc od něho brali tu, kdež ť jeho v sobě přebývajícieho mají. Ale chléb a víno, ješto ť nenie v pravdě jediné jeho tělo, ale v znamení4), nemá té moci, by ť komu od ďábla spomá- 10 hal, jakož i vaše řeč to ukáže tu, kdež5) diete, že jakož obrazové nemohli sú sobě ani svým modlitebníkóm proti jich i svým nepřátelóm spomoci, takéž 5
35 15 25 30 35 40 A kto kdy tak mierně uměl jest v to modlenie uhoditi, aby se varoval mo- dlenie takového Kristu v svátosti, které na samého boha slušie, a tu se jemu modlil nižším modlením, ale žádostí aby se obrátil nahoru, kdež on sedí na pravici boží?4) Tuto v svátosti má býti jemu modlenie nízké bez žádosti!4) Milí, slýchali-li ste u Písmě5) kde, aby co u pravdě mělo řečeno býti modle- nie, aby s ním žádost neměla státi? A mělo-li by takové modlenie k Kristovi obráceno býti? Buď to v svátosti nebo jinde, však neuslyší toho modlenie bez žádosti, ani kterého jiného, jediné to modlenie Kristus uslyší, kteréž na 20 samého boha slušie. A jest-li Kristus v svátosti, [22b] tehdy slušie na něho pravé božské modlenie; pakli jeho tu nenie, tehdy ani nižšie bez žádosti, ani vyššie modlenie nemá jemu tu činěno býti, ani od věrných lidí co ji- ného má držáno neb nazýváno býti. Ale že vy něco Kristem nazýváte, ješto nenie Kristus, a něco modlením, ješto nenie modlenie; nebo když nahoru do nebes velíte“) žádost k němu tam obrátiti, tehdy jeho nenie tuto, nebo jediné svátost znamenává umučenie Kristovo minulé. A proto řéci, že jest v svátosti, nemóž to u pravdě mluveno býti, jediné jest ohraditi se těmi řečmi před lidmi, ješto se zdají v sloviech něco, ale ovšem v sobě sú mrtvé a pravdy nižádné nemají. Nebo takového skládanie řečí vymyšlených a sobě odporných nemóžete nižádným písmem okázati, aby co Kristem nazvali, ješto nenie Kristus, a položili jemu tu modlenie bez žádosti. A7) bude sobě rovné: jakož8) Kristus, takáž jemu modlitba. I bude o tom řeč jako dielo kajklé [23a] řovo, ješto se zdá něco oku, ano nic nenie. Takéž položiti modlenie svátosti nižšie bez žádosti, opět velmi rovné jest, aby tomu modlenie bez žádosti bylo, ješto neslyší ani vidí ani čije; nebo posvátný chléb nenie od Boha ustaven na to, ať by modlitby našie poslúchal, nebo nemóž modlitby našie naplniti, ale k jiné službě naší jest potřebně ustaven. A poněvadž nenie k tomu, tehdy těm, ješto pravdy v svých řečech následují, neslušie takových řečí mluviti, nebo nemohú pravdy mieti ani mohú užitku. A ovšem jich proto nemluviti, chtiece jimi něco dobrého a jiného lidem přikrýti, aby něco jiného dali o sobě domnievati se lidem, než vám v srdci jest; a tiem všem aby vhod mohli mluviti, jakž koho vidíte. Ale by o té věci upřiemo, jakož u vás jest, mluvili, velmi by se ke mnohým nepřihodili. Ale za těmito řečmi, ješto se zdají nemúdrým lidem něco, móžte tak dlúho se všemi pokoj mieti, vy- měříce se jim modlením i jinými poctivostmi k tomu [23b] znamení, ješto o tom tak nedržíte. 45 1) geft, na prawicy boži tam vítrni. 2) nižlim modlenim. 3) Smysl myslím, tento: tak mají se jemu (t. j. Kristovi) toliko modliti, kdež (an) v nebi na pravici boží. 4) Vyd. má tu tečku. 5) v piłmie. 5) welice. 1) bez žadoſti a. 5) rowne. Jakoz. Kapitola třinádstá. Opět jiné [položenie] učinili stel), povyšujíce svátosti, řkúce, že Kristus zpósobil jest k tomu svátost těla a krve své, kteréžto svátosti mocí [věrní]2) proti trápení dábelskému utvrzují se, moc velikú berú proti jeho pokušením.3) A poněvadž moc berú proti dáblóm, aby jich nemohli trápiti, to ť jest moc božská živá, ta ť jesti daleko od znamenie mrtvého. Ta ť řeč slušie na živý chléb Krista, ať by tu moc od něho brali tu, kdež ť jeho v sobě přebývajícieho mají. Ale chléb a víno, ješto ť nenie v pravdě jediné jeho tělo, ale v znamení4), nemá té moci, by ť komu od ďábla spomá- 10 hal, jakož i vaše řeč to ukáže tu, kdež5) diete, že jakož obrazové nemohli sú sobě ani svým modlitebníkóm proti jich i svým nepřátelóm spomoci, takéž 5
Strana 36
36 15 20 25 ani chléb posvátný móž spomoci těm, ješto se jemu modlé. Kdež se tehdy béře moc v tom chlebu proti dáblóm, když nemá té moci jako obrazové vysvoboditi z jeho núze menšie, než z pokušenie dábelského? [24a] A po- něvadž jako obraz nemá moci tělestné ani duchovnie, tehdy nemóž právě mluveno býti to, by moc ta svátost6) měla proti ďáblóm, protože něco Kri- stova daleko mdle znamenává, a protož nenie dóvodu v těch řečech odpor- ných, co se v nich hledá, aniž mohú státi, poněvadž jedny druhé kazie. Opět jiné položenie činíte řkúce, že těžké rúhanie proti bohu činie ti, ktož se svátosti těla a krve Kristovy řádně zpósobené rúhají a jí pohrzejí praviece, by chléb posvátný a víno od chleba a vína tělestného a obecného se nedělil7). K tomu ť diem, bratřie8) kněžie: jest-li to zlé a těžké proti bohu, že ť se mnozí rozličně rúhají svátosti těla a krve Kristovy, vy se toho najprvé bojte, nebo nenie slýcháno v Čechách prvé za nás rúhanie takového, jako se jest zdvihlo od té chvíle, jakž ste vy a tovařišie vaši vnesli v lid to znamenie a množenie řeči o modloslúženie. Tak viec vždy až do dnešnieho dne jedno motýl škva- rek a modla v ústech mnohých vězí, a takoví rúhači nechavše [24b] toho znamenie mrtvého jako modly, i obrátili sú se v ohavné a v neukrocené smilstvie, kteréž i dnes vieme a známe je. A oni vás pochvalují před námi, 30 že ste vy stateční?) kněžie, ješto tu modlu papežovú kážete, a že ještě právě nesmiete pro ďábelníky10) a pro modlosluhy; ale11) byste směli, tepruv byste zjevili věrným tu velikú ohavnost postavenú na svatém miestě. A jeden zna- menav12) kazatel z tovařišóv vašich kázal, a my slyšíme, vykládaje čtenie o ženě krvotoké13), i položil lid obecný ženú krvotokú, kterúžto ženu léčili sú 35 falešní proroci dávno odpustky, pútmi, očistcem a modlením svatých i jinými zámysly bludnými, a nic sú jich neuléčili tiem, ale čím sú se viece léčili a viece na to nakládali statkóv i práce, tiem se vždy hóře na duši měli. A obrátiv řeč k tomuto času řekl jest: Ovšem14) nynie v tento čas zlý, kdežto pod bližšími věcmi, ješto sú v zákoně božiem položeny, ukazují jim lékarstvie, 40 v nichž se neuléčie, ale viece se otrávie, [25a] poněvadž čím jest která větčieho jména, a nenie v ní toho, což se jmenuje, tehdy tiem viece oklamáni a otráveni budú, vystavujíce jim jako svaté a dávajíce jim v ústa jako svaté, nalit15) horúcie modla! A16) lid všecko, což má, to na to lékarstvie naloží, všicku vieru, náboženstvie i všecko své srdce obrátěl7) na to, domnievaje se, 45 že tu spasenie nalezne, ano jeho horúcie zatracenie, a vždy se hóře má potom. 1) Opiet gine včinili ſte. 2) Vyd. chybí. 3) Virtute huius fidelis contra insultus dya- boli roboratur..., ut hac esca contra temptamenta essent validiores (Ž 144a). 4) Snad jest „ale“ písařský omyl a čísti: gedine geho tielo w znameni. 3) vkaze. Tu kdez. 6) moc te ſwatofti. 7) Alii vero errant dicentes, quod panis sacramentalis nichil differt a pane communi et illi blasphemant Christi statutum et sunt ingrati eius donis (Z 147a). 8) Bratrie. 3) že fte wy geftie ſtatečni. 10) diabel niky. 11) modlofluhy. Ale. 12) Buď ro- zuměti: „kázal... znamenav, a my slyšíme“, nebo: „jeden znamenitý kazatel“. 13) Mat. 9, 20 nn. 14) geft: owfem. 15) ſwate nalit. 16) modla, a. 17) obratie. Kapitola XIV. 5 A má-li rúhanie za škodu nebo za zlé položeno býti, tu ť je móž každý snažně poznati; nebo poněvadž ta svátost jemu modlú v srdci i v ústech jest, již tehdy viece váží svój chléb obecný než tu svátost, nebo jeda chléb ten ku potřebě, nemá jeho za modlu. Ale ť takový skrúšeně podává v ústa lidem té modly, usmievaje se na ni, ana jemu váznel) v srdci jako ona kóže, ješto se s viselce dolóv lúpí, a zlehka2) najvětší dóvod jest, proč takový u té modly úředlníkem jest, jediné že jest jeho břicho pásla, aby strojil tu
36 15 20 25 ani chléb posvátný móž spomoci těm, ješto se jemu modlé. Kdež se tehdy béře moc v tom chlebu proti dáblóm, když nemá té moci jako obrazové vysvoboditi z jeho núze menšie, než z pokušenie dábelského? [24a] A po- něvadž jako obraz nemá moci tělestné ani duchovnie, tehdy nemóž právě mluveno býti to, by moc ta svátost6) měla proti ďáblóm, protože něco Kri- stova daleko mdle znamenává, a protož nenie dóvodu v těch řečech odpor- ných, co se v nich hledá, aniž mohú státi, poněvadž jedny druhé kazie. Opět jiné položenie činíte řkúce, že těžké rúhanie proti bohu činie ti, ktož se svátosti těla a krve Kristovy řádně zpósobené rúhají a jí pohrzejí praviece, by chléb posvátný a víno od chleba a vína tělestného a obecného se nedělil7). K tomu ť diem, bratřie8) kněžie: jest-li to zlé a těžké proti bohu, že ť se mnozí rozličně rúhají svátosti těla a krve Kristovy, vy se toho najprvé bojte, nebo nenie slýcháno v Čechách prvé za nás rúhanie takového, jako se jest zdvihlo od té chvíle, jakž ste vy a tovařišie vaši vnesli v lid to znamenie a množenie řeči o modloslúženie. Tak viec vždy až do dnešnieho dne jedno motýl škva- rek a modla v ústech mnohých vězí, a takoví rúhači nechavše [24b] toho znamenie mrtvého jako modly, i obrátili sú se v ohavné a v neukrocené smilstvie, kteréž i dnes vieme a známe je. A oni vás pochvalují před námi, 30 že ste vy stateční?) kněžie, ješto tu modlu papežovú kážete, a že ještě právě nesmiete pro ďábelníky10) a pro modlosluhy; ale11) byste směli, tepruv byste zjevili věrným tu velikú ohavnost postavenú na svatém miestě. A jeden zna- menav12) kazatel z tovařišóv vašich kázal, a my slyšíme, vykládaje čtenie o ženě krvotoké13), i položil lid obecný ženú krvotokú, kterúžto ženu léčili sú 35 falešní proroci dávno odpustky, pútmi, očistcem a modlením svatých i jinými zámysly bludnými, a nic sú jich neuléčili tiem, ale čím sú se viece léčili a viece na to nakládali statkóv i práce, tiem se vždy hóře na duši měli. A obrátiv řeč k tomuto času řekl jest: Ovšem14) nynie v tento čas zlý, kdežto pod bližšími věcmi, ješto sú v zákoně božiem položeny, ukazují jim lékarstvie, 40 v nichž se neuléčie, ale viece se otrávie, [25a] poněvadž čím jest která větčieho jména, a nenie v ní toho, což se jmenuje, tehdy tiem viece oklamáni a otráveni budú, vystavujíce jim jako svaté a dávajíce jim v ústa jako svaté, nalit15) horúcie modla! A16) lid všecko, což má, to na to lékarstvie naloží, všicku vieru, náboženstvie i všecko své srdce obrátěl7) na to, domnievaje se, 45 že tu spasenie nalezne, ano jeho horúcie zatracenie, a vždy se hóře má potom. 1) Opiet gine včinili ſte. 2) Vyd. chybí. 3) Virtute huius fidelis contra insultus dya- boli roboratur..., ut hac esca contra temptamenta essent validiores (Ž 144a). 4) Snad jest „ale“ písařský omyl a čísti: gedine geho tielo w znameni. 3) vkaze. Tu kdez. 6) moc te ſwatofti. 7) Alii vero errant dicentes, quod panis sacramentalis nichil differt a pane communi et illi blasphemant Christi statutum et sunt ingrati eius donis (Z 147a). 8) Bratrie. 3) že fte wy geftie ſtatečni. 10) diabel niky. 11) modlofluhy. Ale. 12) Buď ro- zuměti: „kázal... znamenav, a my slyšíme“, nebo: „jeden znamenitý kazatel“. 13) Mat. 9, 20 nn. 14) geft: owfem. 15) ſwate nalit. 16) modla, a. 17) obratie. Kapitola XIV. 5 A má-li rúhanie za škodu nebo za zlé položeno býti, tu ť je móž každý snažně poznati; nebo poněvadž ta svátost jemu modlú v srdci i v ústech jest, již tehdy viece váží svój chléb obecný než tu svátost, nebo jeda chléb ten ku potřebě, nemá jeho za modlu. Ale ť takový skrúšeně podává v ústa lidem té modly, usmievaje se na ni, ana jemu váznel) v srdci jako ona kóže, ješto se s viselce dolóv lúpí, a zlehka2) najvětší dóvod jest, proč takový u té modly úředlníkem jest, jediné že jest jeho břicho pásla, aby strojil tu
Strana 37
37 modlu, jako onen kněz Miche, ješto [25b] jeho připravil Micha na penězích 10 aby byl knězem jeho modly pro své břicho, nic modly neváže, jediné že Micha vážil modlu a krmil kněze pro ni3). Takéž tuto zdali ť takový kněz váží tu modlu anebo duše lidské, poněvadž to, což za modlu má, toho jim pro břicho podává věda, že jest lid k tomu nakloněn a něco věří o tom. A on řka jim, že jest to horúcie modla, podá jim jie v ústa, aby oni jemu podali svého piva a jiných pokrmóv a tak se živil na tu modlu, jako kněz Miche, bera na každé léto deset střiebrných a dvoje rúcho a což ku pokrmu slušie. I diem ještě viece proti vám o tom rúhaní, ač je vážíte4) tak, jakož vaše řeč ukazuje. To ť mám za rúhanie potupné, jakož diete: Poněvadž5) chléb posvátný, sa věc v svém přirození bezdušná, jest menšie vážnosti, než která věc z prvé řečených věcí, protož6) čím jest chléb posvátný v svém přirození krta, netopýře anebo hada věc nižšie, tiem toho lidu, který chlebu posvát- nému poctivost božskú přidávají7), hřiech jest obtieženější. Toho nechválé, ktožkolis) počest [26a] božskú přidával by chlebu posvátnému; také i vás nebudú chváliti z toho, že tak potupně ponižujete chleba posvátného pod ty věci potupné, mrzké9) a škodné, jehož u pravdě dovésti nemóžte, ani ktokoli10) by to pravil, tohol1) nemóž dovésti, by ty věci mrzké12) a jedovaté lepšie nebo hodnější proto byly, že sú živé, a chléb posvátný, nemaje duše v sobě, aby proto byl méně hodný, než ty ohavy. Chci ť řéci o chlebu obecném, žeť jest dóstojnější v svém přirození než takové věci jedovaté, a že člověk 30 jest mezi vším stvořením najdóstojnější stvořenie na zemi, a pro něho jsú všecka jiná stvořenie stvořena, a která 13) jemu najviece prospievají, ta v pravdě najvětší a najlepší mohú nazvána býti. A že chléb obecný najviece jest člověku prospěšen k životu tělestnému, protož nad jiné věci hodný jest, nebo drží život člověka, dokud vóle boží ráči, jakož písmo die: Počátek života člověčieho 35 voda a chléb14). A v jiném miestě die písmo: Chléb nedostatečný jest život jich, a kto jim jej odjímá, člověk krve jest; ktož odejme chléb tomu, ktož jest jeho s potem dobyl, jest jako ten, ktož zabíjie [26b] bližnieho svého15). A z těch písem móž známo býti, že chléb obecný, ješto drží život stvořeníí6) najdó- stojnějšiemu a posiluje jemu srdce, tehdy ihned najblíže nad jiná stvořenie 40 hodná dóstojnější jest; a 17) proti tomu ta stvořenie mrzká18) a jedovatá, ješto mrtvie člověku život a sú všelikak ohyzdná, jsú 19) najpotupnějšie mezi jiným stvořením. A 20) že z písma naleznem, že ne podlé toho se povýšenie v stvoření počítá, že leze, letí a hýbe se maje duši živú; nebo když by podlé toho šlo povýšenie a dóstojnost stvořenie, tehdy pán Bóh, ješto jest rozkazoval stánek stavěti, byl by kázal jej některými živočichy, ptáky nebo jinými ozdobiti; ale všecky mrtvé věci, zlato 21), stříebro, měd, mosaz, dřievie, plátno, postavec a jiné, což k tomu potřebie bylo, bezdušné věci přikazoval dělati, ale hadóv a krtóv a netopýřóv, jako nečisté věci, kázal se varovati a nedotýkati se, a ktož by se dotekl takové věci nečisté, byl sám nečist do 50 večera. Protož ač vy mudrujete, z lojky vykládajíce podlé toho povýšenie v stvoření, že [27a] něco leze neb letí, ale22) pravda i rozom ukáže s jiné strany povýšenie v stvoření, a vy pak čerta móžete povyšovati 23) nad svátost. Nebo 24) ten jest stvořenie rozomné, výše rozoměje než člověk; nebo člověk některý věří25) tomu viece, třese se před ním, a jesti ť hýbavý, obchodízemi a prochodí ji, 55 chodí okolo jako lev řeva a hledaje, koho by sežral25b). Avšak 26) pravda viery nepovyšuje ho nad svátost proti pověděné věci, ale to, což móž řečeno býti 28); nebo lhář jest a otec její, 29) a on od po- . . zlé prvotně a najtieže,27) čátka hřeší skrze všecky hřešície, nebo jeho nenávistí vešla jest smrt na okrslek všie země. Protož co móž býti řečeno zlé od Boha našeho, nenávistné 60 a potupujície, to jest ďábel; avšak jeden z vašich, vlastní tovařiš váš, u vás 15 20 25 45
37 modlu, jako onen kněz Miche, ješto [25b] jeho připravil Micha na penězích 10 aby byl knězem jeho modly pro své břicho, nic modly neváže, jediné že Micha vážil modlu a krmil kněze pro ni3). Takéž tuto zdali ť takový kněz váží tu modlu anebo duše lidské, poněvadž to, což za modlu má, toho jim pro břicho podává věda, že jest lid k tomu nakloněn a něco věří o tom. A on řka jim, že jest to horúcie modla, podá jim jie v ústa, aby oni jemu podali svého piva a jiných pokrmóv a tak se živil na tu modlu, jako kněz Miche, bera na každé léto deset střiebrných a dvoje rúcho a což ku pokrmu slušie. I diem ještě viece proti vám o tom rúhaní, ač je vážíte4) tak, jakož vaše řeč ukazuje. To ť mám za rúhanie potupné, jakož diete: Poněvadž5) chléb posvátný, sa věc v svém přirození bezdušná, jest menšie vážnosti, než která věc z prvé řečených věcí, protož6) čím jest chléb posvátný v svém přirození krta, netopýře anebo hada věc nižšie, tiem toho lidu, který chlebu posvát- nému poctivost božskú přidávají7), hřiech jest obtieženější. Toho nechválé, ktožkolis) počest [26a] božskú přidával by chlebu posvátnému; také i vás nebudú chváliti z toho, že tak potupně ponižujete chleba posvátného pod ty věci potupné, mrzké9) a škodné, jehož u pravdě dovésti nemóžte, ani ktokoli10) by to pravil, tohol1) nemóž dovésti, by ty věci mrzké12) a jedovaté lepšie nebo hodnější proto byly, že sú živé, a chléb posvátný, nemaje duše v sobě, aby proto byl méně hodný, než ty ohavy. Chci ť řéci o chlebu obecném, žeť jest dóstojnější v svém přirození než takové věci jedovaté, a že člověk 30 jest mezi vším stvořením najdóstojnější stvořenie na zemi, a pro něho jsú všecka jiná stvořenie stvořena, a která 13) jemu najviece prospievají, ta v pravdě najvětší a najlepší mohú nazvána býti. A že chléb obecný najviece jest člověku prospěšen k životu tělestnému, protož nad jiné věci hodný jest, nebo drží život člověka, dokud vóle boží ráči, jakož písmo die: Počátek života člověčieho 35 voda a chléb14). A v jiném miestě die písmo: Chléb nedostatečný jest život jich, a kto jim jej odjímá, člověk krve jest; ktož odejme chléb tomu, ktož jest jeho s potem dobyl, jest jako ten, ktož zabíjie [26b] bližnieho svého15). A z těch písem móž známo býti, že chléb obecný, ješto drží život stvořeníí6) najdó- stojnějšiemu a posiluje jemu srdce, tehdy ihned najblíže nad jiná stvořenie 40 hodná dóstojnější jest; a 17) proti tomu ta stvořenie mrzká18) a jedovatá, ješto mrtvie člověku život a sú všelikak ohyzdná, jsú 19) najpotupnějšie mezi jiným stvořením. A 20) že z písma naleznem, že ne podlé toho se povýšenie v stvoření počítá, že leze, letí a hýbe se maje duši živú; nebo když by podlé toho šlo povýšenie a dóstojnost stvořenie, tehdy pán Bóh, ješto jest rozkazoval stánek stavěti, byl by kázal jej některými živočichy, ptáky nebo jinými ozdobiti; ale všecky mrtvé věci, zlato 21), stříebro, měd, mosaz, dřievie, plátno, postavec a jiné, což k tomu potřebie bylo, bezdušné věci přikazoval dělati, ale hadóv a krtóv a netopýřóv, jako nečisté věci, kázal se varovati a nedotýkati se, a ktož by se dotekl takové věci nečisté, byl sám nečist do 50 večera. Protož ač vy mudrujete, z lojky vykládajíce podlé toho povýšenie v stvoření, že [27a] něco leze neb letí, ale22) pravda i rozom ukáže s jiné strany povýšenie v stvoření, a vy pak čerta móžete povyšovati 23) nad svátost. Nebo 24) ten jest stvořenie rozomné, výše rozoměje než člověk; nebo člověk některý věří25) tomu viece, třese se před ním, a jesti ť hýbavý, obchodízemi a prochodí ji, 55 chodí okolo jako lev řeva a hledaje, koho by sežral25b). Avšak 26) pravda viery nepovyšuje ho nad svátost proti pověděné věci, ale to, což móž řečeno býti 28); nebo lhář jest a otec její, 29) a on od po- . . zlé prvotně a najtieže,27) čátka hřeší skrze všecky hřešície, nebo jeho nenávistí vešla jest smrt na okrslek všie země. Protož co móž býti řečeno zlé od Boha našeho, nenávistné 60 a potupujície, to jest ďábel; avšak jeden z vašich, vlastní tovařiš váš, u vás 15 20 25 45
Strana 38
38 v kostele, na stolici před lidem, patře 30) k tomu, že ďábel jest stvořenie rozomné a hýbavé, řekl jest, že radějí bych před ďáblem klekal, než před tú svátostí. A31) toho mluvenie jeho ještě i nynie strana vaše pochvaluje, že jest právě a statečně vyznal; a zvláště ti rúhači smilní tomu sú rádi, což se od vás na 65 potupu té svátosti mluví, [27b] a by 32) vy ji prostě dábel řekli, ještě by to od vás radějše slyšeli. Ale33) že sem proti vám o to řeč začal, že chléb tělestný a obecný jest povýšenější v svém přirození, než krt, netopýř a had, ač se nehýbe, ale dává svým porozením 34) moc k hýbaní stvoření najvyššiemu 35) a drží jeho život, a pro to 36) své ušlechtilé a užitečné přirozenie jest vyššie37) stvořenie, než ony pověděné nečisté a ohavné věci. Ovšem pak posvátný chléb, jakož vy jej nad obecný chléb tiem povyšujete, že jest tělo Kristovo v znamení, a řkúce jemu to, i ponížiti jeho pod krta a pod hada, to ť 38) mám za veliké rúhanie. Nebo čím by ta věc tak ohavně mohla potupena býti, jako tiem rozomem jest? A to ste vy tak v lid vnesli ne s polepšením, ale s potlačením té věci, a v ten lid pohřiechu 33) nebožský, plný vražd a zlodějstvie a jiných zlostí naplněný. A40) takoví napáchavše vražd a narúhavše se té svátosti, i obrátili se v smilstvie ohavné do lesóv a do zákútin, tak že sú někteří na ostrově zmordováni i jinde, a někteří ještě se tak rúhají, netopýře, motýle a modly tomu dávajíce, a ně- kteří položivše za jedenie [28a] těla Kristova své smilstvie. A položili sú sobě v znamení chléb bělný, a když chtie mluviti o smilství, tehdy jediné jmenují chléb bělný a tak sobě rozomějí. Protož když vy ponižujete pod netopýře, pod hada a pod krta posvátného chleba, tehdy ta stvořenie tak sú potupná na zemi, že položiece 41) z těch hmyzavých4lb) země plazóv, neviem, který bych tak potupný, ješto by nižší 42) byl v bytu, položil, 43) nežli had. To jest i mrzké 85 i zlé stvořenie, a bychť pak blchu neb veš položil, ještěť jesti had ohyzdnější, než ty věci. A poněvadž chléb posvátný má přirozenie chlebné s jiným chlebem a Kristus 44) pro jeho přirozenie chlebné vzal jej a učinil jej tělem svým po- svátně, a když jest menší vážnosti než had, tehdy neviem, k čemu jest podoben? Bych řekl, že jest jako lajno kravie, ještě nebude podobné; nebo užitečnější 90 jest lajno lidem než had v svém přirození. Protož neviem, čím by mohla ta svátost v tak rúhanie veliké uvedena 45) býti, jako tiem, ponížiti jie pod hada, pod dábla, a modlú jsúc ohlášena. Protož, bratřie kněžie, vy vězte, co ste učinili, a co i nynie činíte vnášejíce to v lid, tak potupně k skutku božiemu, [28b] ješto byste nesměli tak potupně potupné věci vésti na dóm biřicóv! 70 75 80 1) wazna. 2) ſlechka. 3) Soudců 17, 10 (St.). 4) waziete. 5) diete, poniewadz. 5) wiecy; a protoz. 7) Vazba podle smyslu (lid). 3) ktoz koli. 3) mrzíke. 10) kto koli. 11) prawil, tiem toho. 12) mržke. 13) ktere. 14) woda a odiew. Srv. Sirach 29, 28 (St.): lnitium vitae hominis aqua et ignis, et vestimentum et domus protegens turpitudinem. 15) Sirach 34, 26 n. (St.). 16) žiwot, ftwořeni. 17) doſtoynieyfi chleb gest. A. 18) mržka. 19) ohyzdna, a gfu. 20) ftwořenim, a. 21) zlatto. 22) leti; ale. 22) popifowati. 24) ſwatoft; nebo. 25) wiery. 25b) 1 Petr. 5, 8. 26) fežral: awſak. 27) řečeno byti, zle prwotnie a naytieže. 28) Vypadl, myslím, kus věty asi tohoto smyslu: řéká o něm (o čertu). 29) t. j. lži. 30) patři. 31) ſwatofti, a. 32) mluwi. Aby. 33) flyfeli; ale. 34) Snad místo: požřením. 35) naywyfiemu. 36) proto. 37) wyſle. 38) hada: tot. 39) po hřiechu. 40) naplnieny; a. 41) Snad považovati jest toto položiece za přepsání a vypustiti je z textu. 41b) hmizawych. 42) plazow, newiem ktery bych, tak potupny geſto by nizli. 43) w bytu, tak položil. 44) Kryſta. 4*) welike tak vwedena. Kapitola patnádstá. Ještě o tomto položení vašem móž něco mluveno býti, ješto o některých diete, že právě nezřie k této řeči Kristově, kdež neřekl jest: „Tuto jest, totižto v chlebu, tělo mé“, ani jest řekl: „Tuto jest, tociž1) v kalichu nebo 5 u víně, krev má“; a druhé, ješto diete: „Kristus jest v svátosti těla a krve
38 v kostele, na stolici před lidem, patře 30) k tomu, že ďábel jest stvořenie rozomné a hýbavé, řekl jest, že radějí bych před ďáblem klekal, než před tú svátostí. A31) toho mluvenie jeho ještě i nynie strana vaše pochvaluje, že jest právě a statečně vyznal; a zvláště ti rúhači smilní tomu sú rádi, což se od vás na 65 potupu té svátosti mluví, [27b] a by 32) vy ji prostě dábel řekli, ještě by to od vás radějše slyšeli. Ale33) že sem proti vám o to řeč začal, že chléb tělestný a obecný jest povýšenější v svém přirození, než krt, netopýř a had, ač se nehýbe, ale dává svým porozením 34) moc k hýbaní stvoření najvyššiemu 35) a drží jeho život, a pro to 36) své ušlechtilé a užitečné přirozenie jest vyššie37) stvořenie, než ony pověděné nečisté a ohavné věci. Ovšem pak posvátný chléb, jakož vy jej nad obecný chléb tiem povyšujete, že jest tělo Kristovo v znamení, a řkúce jemu to, i ponížiti jeho pod krta a pod hada, to ť 38) mám za veliké rúhanie. Nebo čím by ta věc tak ohavně mohla potupena býti, jako tiem rozomem jest? A to ste vy tak v lid vnesli ne s polepšením, ale s potlačením té věci, a v ten lid pohřiechu 33) nebožský, plný vražd a zlodějstvie a jiných zlostí naplněný. A40) takoví napáchavše vražd a narúhavše se té svátosti, i obrátili se v smilstvie ohavné do lesóv a do zákútin, tak že sú někteří na ostrově zmordováni i jinde, a někteří ještě se tak rúhají, netopýře, motýle a modly tomu dávajíce, a ně- kteří položivše za jedenie [28a] těla Kristova své smilstvie. A položili sú sobě v znamení chléb bělný, a když chtie mluviti o smilství, tehdy jediné jmenují chléb bělný a tak sobě rozomějí. Protož když vy ponižujete pod netopýře, pod hada a pod krta posvátného chleba, tehdy ta stvořenie tak sú potupná na zemi, že položiece 41) z těch hmyzavých4lb) země plazóv, neviem, který bych tak potupný, ješto by nižší 42) byl v bytu, položil, 43) nežli had. To jest i mrzké 85 i zlé stvořenie, a bychť pak blchu neb veš položil, ještěť jesti had ohyzdnější, než ty věci. A poněvadž chléb posvátný má přirozenie chlebné s jiným chlebem a Kristus 44) pro jeho přirozenie chlebné vzal jej a učinil jej tělem svým po- svátně, a když jest menší vážnosti než had, tehdy neviem, k čemu jest podoben? Bych řekl, že jest jako lajno kravie, ještě nebude podobné; nebo užitečnější 90 jest lajno lidem než had v svém přirození. Protož neviem, čím by mohla ta svátost v tak rúhanie veliké uvedena 45) býti, jako tiem, ponížiti jie pod hada, pod dábla, a modlú jsúc ohlášena. Protož, bratřie kněžie, vy vězte, co ste učinili, a co i nynie činíte vnášejíce to v lid, tak potupně k skutku božiemu, [28b] ješto byste nesměli tak potupně potupné věci vésti na dóm biřicóv! 70 75 80 1) wazna. 2) ſlechka. 3) Soudců 17, 10 (St.). 4) waziete. 5) diete, poniewadz. 5) wiecy; a protoz. 7) Vazba podle smyslu (lid). 3) ktoz koli. 3) mrzíke. 10) kto koli. 11) prawil, tiem toho. 12) mržke. 13) ktere. 14) woda a odiew. Srv. Sirach 29, 28 (St.): lnitium vitae hominis aqua et ignis, et vestimentum et domus protegens turpitudinem. 15) Sirach 34, 26 n. (St.). 16) žiwot, ftwořeni. 17) doſtoynieyfi chleb gest. A. 18) mržka. 19) ohyzdna, a gfu. 20) ftwořenim, a. 21) zlatto. 22) leti; ale. 22) popifowati. 24) ſwatoft; nebo. 25) wiery. 25b) 1 Petr. 5, 8. 26) fežral: awſak. 27) řečeno byti, zle prwotnie a naytieže. 28) Vypadl, myslím, kus věty asi tohoto smyslu: řéká o něm (o čertu). 29) t. j. lži. 30) patři. 31) ſwatofti, a. 32) mluwi. Aby. 33) flyfeli; ale. 34) Snad místo: požřením. 35) naywyfiemu. 36) proto. 37) wyſle. 38) hada: tot. 39) po hřiechu. 40) naplnieny; a. 41) Snad považovati jest toto položiece za přepsání a vypustiti je z textu. 41b) hmizawych. 42) plazow, newiem ktery bych, tak potupny geſto by nizli. 43) w bytu, tak položil. 44) Kryſta. 4*) welike tak vwedena. Kapitola patnádstá. Ještě o tomto položení vašem móž něco mluveno býti, ješto o některých diete, že právě nezřie k této řeči Kristově, kdež neřekl jest: „Tuto jest, totižto v chlebu, tělo mé“, ani jest řekl: „Tuto jest, tociž1) v kalichu nebo 5 u víně, krev má“; a druhé, ješto diete: „Kristus jest v svátosti těla a krve
Strana 39
39 15 20 25 své mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně“. K té2) řeči vašie diem: Bratřie kněžie, proč sobě toho za cnost pojíčiete,3) což v jiných za blud po- tupujete, což jiným kromě viery přidáváte? Tiem sami v jiných vieru staviete, poněvadž jest to zlé řéci: „V tom4) chlebu posvátném jest pravé tělo Kristovo, kteréžto za nás zrazeno jest, a v tom víně posvátném pravá jeho krev, za mnohé vylitá“. A proto že5) jest neřekl toho v ta slova Kristus: „V tom4) slovu jest tělo mé, v tom víně jest krev má“, tehdy i vám jest zle řéci: „V svátosti5b) jest Kristus mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně“. Nebo 6) takové nižádné slovo nevyšlo jest z úst Kristových, když jest ten skutek ustanovoval, ani jest jeho který apostol7) kde napsal, [29a] by řekl tomu chlebu: „On 8) jest Kristus“, anebo: „V tom4) chlebu jest Kristus mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně“ To nižádné slovo nevyšlo jest z úst božích. A jakož vy diete proti jiným, že doktorové nepilně zřiece k řeči Kristově, vymyslili sú nám bez založenie ten rozum: „V tom4) neb pod tiem jest tělo Kristovo“,2) a vy pak pilně zřiece k řeči Kristově, ukažtež jeho slovy tyto řeči, že jest Kristus v svátosti mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně! Ale poněvadž nižádného slova z těch neukážete řečí Kristovú, tehdy ste ty řeči vzali z doktoróv anebo ste je sami sobě vymyslili. A jest-li že ste je z doktoróv 1°) vzeli tehdy je křivě haniete tiem, že sú sobě vymyslili to bez založenie. Nebo ť11) sú toho slova u vietr nemluvili: „Tělo 12) Kristovo jest v svátosti, Kristus jest v svátosti“; nebo sú drželi, že nenie nic jiného Kristus, jediné pravý bóh a pravý člověk, jeden Kristus, a kdež jeho tělo jest, tu božstvie jeho. Protož byť se toho ovšem chybili a neměli nižádného založenie z naučenie Kristova o tom,13) že jest on své pravé tělo spojené s božstvím14) ustavil v svátosti chlebné 30 a vinné ku pokrmu a k nápoji, jediné [29b] že by se toho domnievali, pra- vým omylem jsúce zklamáni: alel4b) na tom by právi byli, že, kdež by se do- mnievali, že jest tělo Kristovo, tu bez pochybenie mohli by držeti, že jest spo- jenie s božstvím, a kdež ta dvoje věc jest, tu jest právě bez omyla Kristus. Ale vy když ste dovedli mnohými písmy, že nenie jeho tělo nikdiež na zemi 35 ani v svátosti, ani bude do súdného dne, a že chléb jediné k znamení na- zval jest tělem svým, a 15) že znamenává umučenie jeho: i 16) nazvati pro zna- menánie, že Kristus jest v svátosti, to ť jest u vietr mluvenie a nemáť pravdy. Protož, což doktoróm přidáváte, že ť sú sobě zamyslili bez založenie, to v svých nadřiech 17) máte, a jich řeči potupiece jako bludné bez založenie, i vyndete 40 lidem z rukú, jich řečí řkúce:18) Kristus jest v svátosti mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně. Ale což v sobě máte o té svátosti, tomu jest tak podobné řéci Kristus, jako vrhcábnici 19) králově král. A to již tak lidem vyznávajíce, že Kristus jest v svátosti mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně, opět tomu zpítíte, vystřiehajíce lidu skrze čtenie, že řekli-li by 45 jim: „Tutoť jest [30a] Kristus nebo onde“, neroďte věřiti. A 20) to upřiemo vykládáte o svátosti, aby tomu nevěřili, ač by slepí řekli, že jest Kristus v svátosti duchovně, skutečně, právě a přítomně. Čil to když vám kto die...,21) kto jest tomu kázal věřiti, že v chlebu jest Kristus? Protož u vás móž nalezeno býti: jest a nenie. Jednú řečí vyznáváte někomu Krista v svátosti a druhú řečí vy- 50 střieháte někoho, aby tomu nevěřil, by byl Kristus v svátosti, jako bludu. A to, ješto béřete jako za pravý dóvod o tom, že 22) by nevydal Kristus svého pravého a bytného těla za pokrm v svátosti, tak jakož jest řekl, a to z toho slova, že jest neřekl:„ V tom 4) jest tělo mé“, ale řekl jest: „Toť jest, chléb, tělo mé“: také ť 23) toho neřekl jest, to24) ste vy sami přidali, byť obláštně na chléb obrátil tu řeč. Nenie 25) to dóvod viery, ač to móž někdy u pravdě jíti, aby se člověk v Písmě 26) jednoho slova jal a drže se jeho dotáhl pravdy skrze ně, a móž také křivě se něčeho u Písmě27) chytě, táhnúti28) je po své 10 55
39 15 20 25 své mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně“. K té2) řeči vašie diem: Bratřie kněžie, proč sobě toho za cnost pojíčiete,3) což v jiných za blud po- tupujete, což jiným kromě viery přidáváte? Tiem sami v jiných vieru staviete, poněvadž jest to zlé řéci: „V tom4) chlebu posvátném jest pravé tělo Kristovo, kteréžto za nás zrazeno jest, a v tom víně posvátném pravá jeho krev, za mnohé vylitá“. A proto že5) jest neřekl toho v ta slova Kristus: „V tom4) slovu jest tělo mé, v tom víně jest krev má“, tehdy i vám jest zle řéci: „V svátosti5b) jest Kristus mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně“. Nebo 6) takové nižádné slovo nevyšlo jest z úst Kristových, když jest ten skutek ustanovoval, ani jest jeho který apostol7) kde napsal, [29a] by řekl tomu chlebu: „On 8) jest Kristus“, anebo: „V tom4) chlebu jest Kristus mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně“ To nižádné slovo nevyšlo jest z úst božích. A jakož vy diete proti jiným, že doktorové nepilně zřiece k řeči Kristově, vymyslili sú nám bez založenie ten rozum: „V tom4) neb pod tiem jest tělo Kristovo“,2) a vy pak pilně zřiece k řeči Kristově, ukažtež jeho slovy tyto řeči, že jest Kristus v svátosti mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně! Ale poněvadž nižádného slova z těch neukážete řečí Kristovú, tehdy ste ty řeči vzali z doktoróv anebo ste je sami sobě vymyslili. A jest-li že ste je z doktoróv 1°) vzeli tehdy je křivě haniete tiem, že sú sobě vymyslili to bez založenie. Nebo ť11) sú toho slova u vietr nemluvili: „Tělo 12) Kristovo jest v svátosti, Kristus jest v svátosti“; nebo sú drželi, že nenie nic jiného Kristus, jediné pravý bóh a pravý člověk, jeden Kristus, a kdež jeho tělo jest, tu božstvie jeho. Protož byť se toho ovšem chybili a neměli nižádného založenie z naučenie Kristova o tom,13) že jest on své pravé tělo spojené s božstvím14) ustavil v svátosti chlebné 30 a vinné ku pokrmu a k nápoji, jediné [29b] že by se toho domnievali, pra- vým omylem jsúce zklamáni: alel4b) na tom by právi byli, že, kdež by se do- mnievali, že jest tělo Kristovo, tu bez pochybenie mohli by držeti, že jest spo- jenie s božstvím, a kdež ta dvoje věc jest, tu jest právě bez omyla Kristus. Ale vy když ste dovedli mnohými písmy, že nenie jeho tělo nikdiež na zemi 35 ani v svátosti, ani bude do súdného dne, a že chléb jediné k znamení na- zval jest tělem svým, a 15) že znamenává umučenie jeho: i 16) nazvati pro zna- menánie, že Kristus jest v svátosti, to ť jest u vietr mluvenie a nemáť pravdy. Protož, což doktoróm přidáváte, že ť sú sobě zamyslili bez založenie, to v svých nadřiech 17) máte, a jich řeči potupiece jako bludné bez založenie, i vyndete 40 lidem z rukú, jich řečí řkúce:18) Kristus jest v svátosti mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně. Ale což v sobě máte o té svátosti, tomu jest tak podobné řéci Kristus, jako vrhcábnici 19) králově král. A to již tak lidem vyznávajíce, že Kristus jest v svátosti mocně, duchovně, skutečně, právě a přítomně, opět tomu zpítíte, vystřiehajíce lidu skrze čtenie, že řekli-li by 45 jim: „Tutoť jest [30a] Kristus nebo onde“, neroďte věřiti. A 20) to upřiemo vykládáte o svátosti, aby tomu nevěřili, ač by slepí řekli, že jest Kristus v svátosti duchovně, skutečně, právě a přítomně. Čil to když vám kto die...,21) kto jest tomu kázal věřiti, že v chlebu jest Kristus? Protož u vás móž nalezeno býti: jest a nenie. Jednú řečí vyznáváte někomu Krista v svátosti a druhú řečí vy- 50 střieháte někoho, aby tomu nevěřil, by byl Kristus v svátosti, jako bludu. A to, ješto béřete jako za pravý dóvod o tom, že 22) by nevydal Kristus svého pravého a bytného těla za pokrm v svátosti, tak jakož jest řekl, a to z toho slova, že jest neřekl:„ V tom 4) jest tělo mé“, ale řekl jest: „Toť jest, chléb, tělo mé“: také ť 23) toho neřekl jest, to24) ste vy sami přidali, byť obláštně na chléb obrátil tu řeč. Nenie 25) to dóvod viery, ač to móž někdy u pravdě jíti, aby se člověk v Písmě 26) jednoho slova jal a drže se jeho dotáhl pravdy skrze ně, a móž také křivě se něčeho u Písmě27) chytě, táhnúti28) je po své 10 55
Strana 40
40 65 75 vóli, aby své křivdě napomohl, a tiem mnohé pravdě osídlo bude uvedeno v takovém pochycení ufatém slova. Když29) by o čem ne[30b]mohlo na- lezeno býti Písma viece, jediné 30) slovo, jako to: „Toť jest tělo mé“, a ne- mohl člověk od koho pravého rozomu mieti, ani zjevenie od boha nalézti: tehdy měl by podobnú příčinu, aby se toho slova tak chytil, jakož jest po- věděno. Ale o čem mnoho řečí jest u Písmě, 27) oné i oné, a z toho jedno slovo pochytiti a nedati pak mnohým slovóm v cestu, ješto o též věci dó- 31). Nebo 32) větší jest ujištěnie, vodnějí jistotu ukazují, než to samo slovo, kdež Kristus to slovo vykládá než to samo slovo; řka33) tak: „To ť jest tělo mé“, vykládá34) tiemto řka: „kteréž 35) za vás zrazeno bude“. A jest-li 36) prvnie samotně, bez vykládanie lidských rozomóv, za jistú pravdu a zprávu viery vzieti, proč [ne] i druhého37)? Pakli v onom nětčí 38) rozum užívá se, 70 tehdy vždy z lidí rozom jest, ale ne z úst božích. Ale takové zastiženie slova u Písmě27) móž ve mnohých miestech býti, jako tuto, kdež die Bóh otec apostolóm 39): „Tento ť jest“, aneb: „Toto ť 46) jest syn mój milý, jeho po- slúchajte“41). Ježíš chudý, pracný a tělestný člověk, jako i jiný; a [31a však 42) prostě bóh řekl jest: „Toť jest syn mój, jakž jeho vidíte“, a neřekl jest: „V tom 4) člověku jest syn mój“. Avšak tiem nezapřel jest toho, že v tom člověku pravý syn boží byl jest. Opět ješto die bóh: „Dóm42b) mój dóm modli- tebný jest“, a ktož by se té řeči tak chytil, opět móž příčinu mieti, že jest neřekl: „v domu mém máte se modliti“; ale 43) řka: „dóm mój modlitebný“ nemiení, by se dóm modlil, ale lidé v něm. A slovo první tak mluví, jako 80 by k domu samému chýlil je. Takéž v této řeči: „Toť jest tělo mé“ nezapierá tiem, by i v tom chlebu 44) nebylo pravé jeho tělo, i ten chléb by v znamení nebyl jeho tělo. Jinak kdy pójde podlé zastiženie uťatého v tomto slovu, tehdy veliká strana Písma 45) musí poražena býti, a musí se člověk s ním obinúti lidí i boha 46); nebo ť z úst božích toho nemá, by ta slova tak na púhé zna- 85 menie obrátil, a z doktoróv nižádného, jediné že 47) móž to z některých vynieti proti jich úmyslu. 60 1) tociž. 2) přitomnie, k te. 3) pogiečite. 4) w tom. 3) wylita, a proto že. 5b) w ſwa- tofti; všude tu přidány uvozovky. 6) a pritomnie; nebo. 7) Appoftol. *) chlebu: on. 3) Kryfto- wie. 10) z doktow. 11) bez založenie; nebot. 12) nemluwili: tielo. 13) Kriftowa, o tom. 14) zpogene z bozſtwim. 14b) zklamani; ale. 15) ſwym; a. 16) geho y. 17) nadřiech. 18) z ruku gich řečenu rkuce. 19) vrcabnicy. 20) wieřiti; a (Mat. 24, 23). 21) pritomnie. Cili to kdyz wam kto die: Tuto neb onde geft Kryftus, neroďte tomu wieřiti; nebo. 22) dovod, o tom že. 23) Tof geft chleb tielo me (takef. 24) geft) To. 25) řeč, nenie. 26) w piſmie. 27) v piſmie. 28) lahnuti. 29) flowa, kdyz. 30) piíma, wiece gedine. 3í) Vypadla tu hlavní věta. 32) flowo; nebo. 33) flowo, řka. 34) me wyklada. 35) řka, kterez. 36) bude; a geſtli. 37) proč y dru- heho ? 38) nietci. 39) appoftolom. 40) aneb totot. 41) Mat. 17, 5. 42) giny, awfak. 42b) boh: dom (Mat. 21, 13). 43) modliti, ale. 44) w tom (tiele) chlebu. 45) piíma. 46) v boha. 47) nižadneho gedine, že. Kapitola šestnádstá. Již pak o té řeči, kterú ste ke mně mluvili o tom, že pravé tělo Kri- stovo právě a přítomně jest v svátosti chleba a vína, něco mluviti móžem. [31b] Najprvé o tom, ješto diete, že tělo Kristovo pravé jest v svátosti, ta věc již napřed mluvena jest, že s dóvodem1) mnohých písem dovedli ste toho, že Kristus svým tělem podstatným a bytným sedí na nebi na pravici boží, a nesstúpí do súdného dne tiem tělem na svět sem, a nemá viece těl, jediné to, v němž sedí na pravici boží, a že jeho nenie nikdiež na zemi, ani v svátosti. To jest váš dóvod. A poněvadž nenie tiem pravým tělem bytným,2) 10 tehdy již ta řeč, kterú ste ke mně mluvili o tom, že jest pravým tělem v svá- tosti, nemóž u pravdě státi v tom rozomu, když toliko o moci a o užitku těla 5
40 65 75 vóli, aby své křivdě napomohl, a tiem mnohé pravdě osídlo bude uvedeno v takovém pochycení ufatém slova. Když29) by o čem ne[30b]mohlo na- lezeno býti Písma viece, jediné 30) slovo, jako to: „Toť jest tělo mé“, a ne- mohl člověk od koho pravého rozomu mieti, ani zjevenie od boha nalézti: tehdy měl by podobnú příčinu, aby se toho slova tak chytil, jakož jest po- věděno. Ale o čem mnoho řečí jest u Písmě, 27) oné i oné, a z toho jedno slovo pochytiti a nedati pak mnohým slovóm v cestu, ješto o též věci dó- 31). Nebo 32) větší jest ujištěnie, vodnějí jistotu ukazují, než to samo slovo, kdež Kristus to slovo vykládá než to samo slovo; řka33) tak: „To ť jest tělo mé“, vykládá34) tiemto řka: „kteréž 35) za vás zrazeno bude“. A jest-li 36) prvnie samotně, bez vykládanie lidských rozomóv, za jistú pravdu a zprávu viery vzieti, proč [ne] i druhého37)? Pakli v onom nětčí 38) rozum užívá se, 70 tehdy vždy z lidí rozom jest, ale ne z úst božích. Ale takové zastiženie slova u Písmě27) móž ve mnohých miestech býti, jako tuto, kdež die Bóh otec apostolóm 39): „Tento ť jest“, aneb: „Toto ť 46) jest syn mój milý, jeho po- slúchajte“41). Ježíš chudý, pracný a tělestný člověk, jako i jiný; a [31a však 42) prostě bóh řekl jest: „Toť jest syn mój, jakž jeho vidíte“, a neřekl jest: „V tom 4) člověku jest syn mój“. Avšak tiem nezapřel jest toho, že v tom člověku pravý syn boží byl jest. Opět ješto die bóh: „Dóm42b) mój dóm modli- tebný jest“, a ktož by se té řeči tak chytil, opět móž příčinu mieti, že jest neřekl: „v domu mém máte se modliti“; ale 43) řka: „dóm mój modlitebný“ nemiení, by se dóm modlil, ale lidé v něm. A slovo první tak mluví, jako 80 by k domu samému chýlil je. Takéž v této řeči: „Toť jest tělo mé“ nezapierá tiem, by i v tom chlebu 44) nebylo pravé jeho tělo, i ten chléb by v znamení nebyl jeho tělo. Jinak kdy pójde podlé zastiženie uťatého v tomto slovu, tehdy veliká strana Písma 45) musí poražena býti, a musí se člověk s ním obinúti lidí i boha 46); nebo ť z úst božích toho nemá, by ta slova tak na púhé zna- 85 menie obrátil, a z doktoróv nižádného, jediné že 47) móž to z některých vynieti proti jich úmyslu. 60 1) tociž. 2) přitomnie, k te. 3) pogiečite. 4) w tom. 3) wylita, a proto že. 5b) w ſwa- tofti; všude tu přidány uvozovky. 6) a pritomnie; nebo. 7) Appoftol. *) chlebu: on. 3) Kryfto- wie. 10) z doktow. 11) bez založenie; nebot. 12) nemluwili: tielo. 13) Kriftowa, o tom. 14) zpogene z bozſtwim. 14b) zklamani; ale. 15) ſwym; a. 16) geho y. 17) nadřiech. 18) z ruku gich řečenu rkuce. 19) vrcabnicy. 20) wieřiti; a (Mat. 24, 23). 21) pritomnie. Cili to kdyz wam kto die: Tuto neb onde geft Kryftus, neroďte tomu wieřiti; nebo. 22) dovod, o tom že. 23) Tof geft chleb tielo me (takef. 24) geft) To. 25) řeč, nenie. 26) w piſmie. 27) v piſmie. 28) lahnuti. 29) flowa, kdyz. 30) piíma, wiece gedine. 3í) Vypadla tu hlavní věta. 32) flowo; nebo. 33) flowo, řka. 34) me wyklada. 35) řka, kterez. 36) bude; a geſtli. 37) proč y dru- heho ? 38) nietci. 39) appoftolom. 40) aneb totot. 41) Mat. 17, 5. 42) giny, awfak. 42b) boh: dom (Mat. 21, 13). 43) modliti, ale. 44) w tom (tiele) chlebu. 45) piíma. 46) v boha. 47) nižadneho gedine, že. Kapitola šestnádstá. Již pak o té řeči, kterú ste ke mně mluvili o tom, že pravé tělo Kri- stovo právě a přítomně jest v svátosti chleba a vína, něco mluviti móžem. [31b] Najprvé o tom, ješto diete, že tělo Kristovo pravé jest v svátosti, ta věc již napřed mluvena jest, že s dóvodem1) mnohých písem dovedli ste toho, že Kristus svým tělem podstatným a bytným sedí na nebi na pravici boží, a nesstúpí do súdného dne tiem tělem na svět sem, a nemá viece těl, jediné to, v němž sedí na pravici boží, a že jeho nenie nikdiež na zemi, ani v svátosti. To jest váš dóvod. A poněvadž nenie tiem pravým tělem bytným,2) 10 tehdy již ta řeč, kterú ste ke mně mluvili o tom, že jest pravým tělem v svá- tosti, nemóž u pravdě státi v tom rozomu, když toliko o moci a o užitku těla 5
Strana 41
41 20 25 35 40 55 Kristova mieniece, nazýváte tu moc duchovní tělem jeho, jakož písmo vaše ukazuje, že Kristus jest v svátosti duchovně, tocižto3) skrze zvláští milost krmě v pravdě duše svatých lidí*). A opět jinde: Když 5) tiemto obyčejem těch svátostí požíváme, jakož od Krista ustaveno jest, tehdy v pravdě milosti do- cházieme6). A z těch řečí již?) známo jest, že nenie řeč o těle Kristově, jediné o moci8) duchovní, ješto záleží na milosti, kteráž [32a] zaslúžena jest věrným v umučení jeho těla, aby jedúce ta znamenie vidomá i docházeli těch milostí; a té věci nemóž řečeno býti tělo, ani móž co dalšieho býti od těla než milost, poněvadž nenie byt čitedlný nižádný. Neb9) duch bóh jest, anjel a duše 10) jsú duchové a majíť byt svój povýšený a duchovní, ale 11) milost nebo dar, pocházeje od Boha, nemóž řečen býti nižádný byt; protož 12) najvzdálenější věc jest od těla všelikakého jménem i mocí. Protož slova písem o tělu Kri- stovu mluvená nepodobná 13) by byla všecka, 14) což jich jest, by milosti ducha svatého nazývala tělem Kristovým. A vy takéž řkúce, že pravé tělo Kristovo jest v svátosti, mieníte 15) toliko moc duchovní, ješto pocházie lidem skrze tělo Kristovo; a poněvadž16) vy některým lidem máte za zlé to a za blud jim počítáte, ješto sú proti vám dóvody činili o tělu Kristovu praviece, že 17) tělo Kristovo jest duch všudy rozšířený, jako bóh duch 18) jest všudy 30 rozšířený, a že již má všecky zvláštnosti božské to tělo: a vy 19) dovodiece proti nim doktory diete: „Aj, kterak tito velicí lidé, sjednávajíce se se čtením, vypravují [32b] jiný a pravý rozom 20) té řeči svatého Pavla, nesmějíce sobě cizieho rozomu a čtení svatému odporného smysliti, jakož činie naši protivníci, kteříž sú sobě cizí rozom toho písma skovali, odporný rozomu svatého Pavla a svatému čtení! Protož mají se styděti a báti to, což s. Pavel nedie, jemu připsati, aby nebyli od Boha tresktáni, jakožto lúpežníci viery a ti, ješto prav- du boží falšují.“ A když mluvíte o tom, že s. 21) Pavel nazývá těla duchovnie, avšak jich duchem púhým jako božstvie nenazývá, haniete v tom protivníky své, že odporně čtení svatému i řeči svatého Pavla sami sobě cizí rozom vymyšlují, připisujíce jemu to, což on nedie. A poněvadž vy jiné tiem po- stíháte, že to berú z řeči svatého Pavla, o čem ona nemluví, a . . ustaviti 22) jeho řeči, což ona nemiení, sami svým smyslem obracujíce jeho řeč, nač chtie: takéž 23) vy se bojte, toho, což Písmo 24) die „tělo“ 25) a vy „milost“, sami svým smyslem odporně všem čtením skládajíce sobě, až, 26) ačkoli nenie 45 dóvod podobný protivníkóv vašich [33a] v tom, že chtie to uvésti, že tělo Kristovo jest duch, z té řeči svatého Pavla, ješto nazývá těla duchovnie, však 27) nenie tak nepodobný a tak daleký od pravdy, jako váš. Nebo to by mohlo býti na tom stvoření, kteréž má byt, aby v jiný byt bylo obráceno mocí boží, duchovní, 28) a nebesa v púhý duch mohla by uvedena býti. Jakož 50 sú stránkú duchovnie skrze moc boží, takéž ovšem mohú býti duchovnie túž mocí a vždy proto těla budú přirozená. Všecko ť jest to podobnější a bohu ovšem neodporné. Ale milost duchovní, ješto jie nemóž u pravdě řéci nebo nazývati nižádným bytem duchovním, tomu řékati „tělo“ pod těmi slovy čtenie, ješto ona toho nemluví! Ani 29) kto z křesťanóv mluvil jest o milostech ducha svatého, kterýmiž Kristus jmenuje tělo své; ač 30) to mluvie mnozí, že ti, kteříž jedie právě a věrně tělo jeho, berú z toho jediné 31) užitky ve- liké duchovnie: ale však těch užitkóv duchovních nepravie tělem jeho, ale kladú u prostředek jedenie, a jedenie těla jeho, kteréž jest za nás zrazeno. Ale [33b] zase odjiti jedenie a odjieti tělo jeho, i nazývati samotnie užitky 60 duchovnie tělem i jedením toho těla, k tomu nemáte jediného slova ze čte- nie, ani kterého křesťana, který jest čtenie následoval o té věci 32). Protož, poněvadž vy takové, ješto tělo Kristovo púhým duchem nazývají, pravíte, že sú lúpežníci viery a falšují pravdu boží a cizoložie Písmem.33) proč vám 15
41 20 25 35 40 55 Kristova mieniece, nazýváte tu moc duchovní tělem jeho, jakož písmo vaše ukazuje, že Kristus jest v svátosti duchovně, tocižto3) skrze zvláští milost krmě v pravdě duše svatých lidí*). A opět jinde: Když 5) tiemto obyčejem těch svátostí požíváme, jakož od Krista ustaveno jest, tehdy v pravdě milosti do- cházieme6). A z těch řečí již?) známo jest, že nenie řeč o těle Kristově, jediné o moci8) duchovní, ješto záleží na milosti, kteráž [32a] zaslúžena jest věrným v umučení jeho těla, aby jedúce ta znamenie vidomá i docházeli těch milostí; a té věci nemóž řečeno býti tělo, ani móž co dalšieho býti od těla než milost, poněvadž nenie byt čitedlný nižádný. Neb9) duch bóh jest, anjel a duše 10) jsú duchové a majíť byt svój povýšený a duchovní, ale 11) milost nebo dar, pocházeje od Boha, nemóž řečen býti nižádný byt; protož 12) najvzdálenější věc jest od těla všelikakého jménem i mocí. Protož slova písem o tělu Kri- stovu mluvená nepodobná 13) by byla všecka, 14) což jich jest, by milosti ducha svatého nazývala tělem Kristovým. A vy takéž řkúce, že pravé tělo Kristovo jest v svátosti, mieníte 15) toliko moc duchovní, ješto pocházie lidem skrze tělo Kristovo; a poněvadž16) vy některým lidem máte za zlé to a za blud jim počítáte, ješto sú proti vám dóvody činili o tělu Kristovu praviece, že 17) tělo Kristovo jest duch všudy rozšířený, jako bóh duch 18) jest všudy 30 rozšířený, a že již má všecky zvláštnosti božské to tělo: a vy 19) dovodiece proti nim doktory diete: „Aj, kterak tito velicí lidé, sjednávajíce se se čtením, vypravují [32b] jiný a pravý rozom 20) té řeči svatého Pavla, nesmějíce sobě cizieho rozomu a čtení svatému odporného smysliti, jakož činie naši protivníci, kteříž sú sobě cizí rozom toho písma skovali, odporný rozomu svatého Pavla a svatému čtení! Protož mají se styděti a báti to, což s. Pavel nedie, jemu připsati, aby nebyli od Boha tresktáni, jakožto lúpežníci viery a ti, ješto prav- du boží falšují.“ A když mluvíte o tom, že s. 21) Pavel nazývá těla duchovnie, avšak jich duchem púhým jako božstvie nenazývá, haniete v tom protivníky své, že odporně čtení svatému i řeči svatého Pavla sami sobě cizí rozom vymyšlují, připisujíce jemu to, což on nedie. A poněvadž vy jiné tiem po- stíháte, že to berú z řeči svatého Pavla, o čem ona nemluví, a . . ustaviti 22) jeho řeči, což ona nemiení, sami svým smyslem obracujíce jeho řeč, nač chtie: takéž 23) vy se bojte, toho, což Písmo 24) die „tělo“ 25) a vy „milost“, sami svým smyslem odporně všem čtením skládajíce sobě, až, 26) ačkoli nenie 45 dóvod podobný protivníkóv vašich [33a] v tom, že chtie to uvésti, že tělo Kristovo jest duch, z té řeči svatého Pavla, ješto nazývá těla duchovnie, však 27) nenie tak nepodobný a tak daleký od pravdy, jako váš. Nebo to by mohlo býti na tom stvoření, kteréž má byt, aby v jiný byt bylo obráceno mocí boží, duchovní, 28) a nebesa v púhý duch mohla by uvedena býti. Jakož 50 sú stránkú duchovnie skrze moc boží, takéž ovšem mohú býti duchovnie túž mocí a vždy proto těla budú přirozená. Všecko ť jest to podobnější a bohu ovšem neodporné. Ale milost duchovní, ješto jie nemóž u pravdě řéci nebo nazývati nižádným bytem duchovním, tomu řékati „tělo“ pod těmi slovy čtenie, ješto ona toho nemluví! Ani 29) kto z křesťanóv mluvil jest o milostech ducha svatého, kterýmiž Kristus jmenuje tělo své; ač 30) to mluvie mnozí, že ti, kteříž jedie právě a věrně tělo jeho, berú z toho jediné 31) užitky ve- liké duchovnie: ale však těch užitkóv duchovních nepravie tělem jeho, ale kladú u prostředek jedenie, a jedenie těla jeho, kteréž jest za nás zrazeno. Ale [33b] zase odjiti jedenie a odjieti tělo jeho, i nazývati samotnie užitky 60 duchovnie tělem i jedením toho těla, k tomu nemáte jediného slova ze čte- nie, ani kterého křesťana, který jest čtenie následoval o té věci 32). Protož, poněvadž vy takové, ješto tělo Kristovo púhým duchem nazývají, pravíte, že sú lúpežníci viery a falšují pravdu boží a cizoložie Písmem.33) proč vám 15
Strana 42
42 viece nemá řečeno býti: lúpežníci viery? Falšujíce 34) pravdu boží a cizo- 65 ložiece písmy a sami sobě vymyšlujíce nepodobné věci, uvodíte v lid pod slovy božími a rušíte vieru v lidech tiem, nazývajíce milosti duchovnie tělem Kristovým, ješto nemóž taková věc u pravdě mluvena býti; a tú35) řečí po- rážie se pravda mluvená od Krista o jeho tělu i o jedení jeho. A ještě viece diem: Má-li 36) těm milostem, které sú smrtí těla Kristova zaslúženy, věrným 70 lidem řečeno býti tělo Kristovo, když by je brali, jedúce a pijíce svátosti tě- la a krve Kristovy, púhá znamenie, proč by takovéž milosti, zaslúžené jeho tělem na kříži, nebyly tak dobré [34a] pod37) jinými svátostmi, ješto sú púhá znamenie, jako křest? Podlé toho vašeho rozomu móž tak dobře býti tělo Kristovo jako pod těmito znameními chleba a vína; neb umytie druhého narozenie jest zaslúženie smrti Kristovy38) a jest milost duchovnie, móž takovýmž právem řečeno býti tělo Kristovo jako ona milost, a což věřící lidé mohú milostí od Boha vzieti skrze zaslúženie smrti Kristovy, to všecko má týmž právem řečeno býti tělo Kristovo. A potom královstvie nebeské najlépe móž slúti tělo Kristovo, nebo najvyššie 39) dosáhnú milosti spravedliví skrze tělo Kristovo. Ale rozdielové sú milostí, ale týž duch; rozdielové40) sú služeb- ností, ale týž pán; rozdielové 40) sú skutkóv, ale týž bóh. Rozličná ustavenie Kristova, aby ono jinak zachováváno bylo a jiné jinak, i jiní skutkové jinak aby 41) činěni byli a jiní jinak, a týž duch aby řiedil milosti své pod každými, jakož chce, a o kterých ustaveních nebo skutcích Kristových která zvláštie písma položena jsú, aby tak k tomu brána by[34b]la, o čemž mluvie, aby jimi jiných věcí nedovodili, poněvadž k zvláštím skutkóm Kristovým zvláštie písma sú, i 42) k skutkóm lidským. 75 80 85 1) z dowodem. 2) Doplňuji za podmět věty podle smyslu: „milost“ nebo „moc du- chovni". 3) tocizto. 4) Tercio est ibi (Christus in hoc sacramento) „spiritualiter, i. e. per graciam suam specialem in veritate pascendo animas sanctorum“ (Z 144b). 5) ginde, kdyz. 6) sic dum illo modo hiis sacramentis utimur, sicut a Christo est institutum, realiter graciam consequimur (Z 144a). 7) dochazieme; a z tiech reci, giz. 3) o moc.2) nizadny, neb. 10) duch boh gest angel, a dufe. 11) duchowni. Ale. 12) byt, protož. 13) mluwena, nepo- dobna. 14) wlicka. 15) mieniece. 16) Kryftowo, a poniewadz. 17) prawiece: že. 18) boh a duch. 19) tielo; a wy. 20) gini a prawie rozom. 21) S. 22) nemluwi a tiechto vftawiti („tiechto“ jest, myslím, přepsání za nějaké sloveso chtění, jako na př. „chtie“ nebo pod., ale ne- povedlo se mi dohádati, za které as). 23) chtie. Takež. 24) pifmo. 25) die: Tielo. 26) ſobie, a že. 27) duchownie; wſak. 28) Mezi rukopisným „mocy bozi“ a „duchownie“ jest podle udáni vydavatelova připsána po straně poznámka: owſem wiece tiela duchowni, kdyz fu z hrubych uciniena mocy bozi. Ve vydání jsou ta slova v hranatých, závorkách. 29) nemluwi; ani. 30) ſwe, ać. 31) gedinie (!). 32) naſledowal ote wiery. 33) pifmem. 34) wiery, falfugice. 35) byti, a tu. 36) diem, ma-li. 37) nebyli tak dobre tielem I geho pod. 38) fmrti Kryftowu. 39) naywyfie. 40) Rozdielowe (po tečce). 41) ginak, aby. 42) fu y. Kapitola XVII. Druhá strana té řeči jest, že tělo Kristovo právě a přítomně jest v svá- tosti. A poněvadž pravé a bytné jeho tělo nenie přítomno v svátosti, 1) tehdy již nenie řeči o něm, ale2) miesto něho o milostech má řeč býti. A jest-li*) mluviti o milosti a o přítomnosti té milosti v svátosti, ta nemóž přítomna býti spojením k bytu svátosti, ani jiné které věci mrtvé; nebo nenie věc ta- ková, ješto by mohla s čím nebo na čem státi, což jie k užitku sebe nemóž dr- žeti. A to jest mysl rozomného a spravedlivého člověka, tú milostí ducha sva- tého móž pochopna býti4), kterážto milost nemóž jiného nic řečena býti, jediné 10 moc ducha svatého, ješto sám sebú zpósobuje duši, jakž ráčí, světlem5) múdrosti, uměnie, poznánie budúcích věcí, očištěnie svědomie, zapálenie v do- brém, a což jiného v tom srdci člověka postaví brzce. A ta přítomnost nenie 5
42 viece nemá řečeno býti: lúpežníci viery? Falšujíce 34) pravdu boží a cizo- 65 ložiece písmy a sami sobě vymyšlujíce nepodobné věci, uvodíte v lid pod slovy božími a rušíte vieru v lidech tiem, nazývajíce milosti duchovnie tělem Kristovým, ješto nemóž taková věc u pravdě mluvena býti; a tú35) řečí po- rážie se pravda mluvená od Krista o jeho tělu i o jedení jeho. A ještě viece diem: Má-li 36) těm milostem, které sú smrtí těla Kristova zaslúženy, věrným 70 lidem řečeno býti tělo Kristovo, když by je brali, jedúce a pijíce svátosti tě- la a krve Kristovy, púhá znamenie, proč by takovéž milosti, zaslúžené jeho tělem na kříži, nebyly tak dobré [34a] pod37) jinými svátostmi, ješto sú púhá znamenie, jako křest? Podlé toho vašeho rozomu móž tak dobře býti tělo Kristovo jako pod těmito znameními chleba a vína; neb umytie druhého narozenie jest zaslúženie smrti Kristovy38) a jest milost duchovnie, móž takovýmž právem řečeno býti tělo Kristovo jako ona milost, a což věřící lidé mohú milostí od Boha vzieti skrze zaslúženie smrti Kristovy, to všecko má týmž právem řečeno býti tělo Kristovo. A potom královstvie nebeské najlépe móž slúti tělo Kristovo, nebo najvyššie 39) dosáhnú milosti spravedliví skrze tělo Kristovo. Ale rozdielové sú milostí, ale týž duch; rozdielové40) sú služeb- ností, ale týž pán; rozdielové 40) sú skutkóv, ale týž bóh. Rozličná ustavenie Kristova, aby ono jinak zachováváno bylo a jiné jinak, i jiní skutkové jinak aby 41) činěni byli a jiní jinak, a týž duch aby řiedil milosti své pod každými, jakož chce, a o kterých ustaveních nebo skutcích Kristových která zvláštie písma položena jsú, aby tak k tomu brána by[34b]la, o čemž mluvie, aby jimi jiných věcí nedovodili, poněvadž k zvláštím skutkóm Kristovým zvláštie písma sú, i 42) k skutkóm lidským. 75 80 85 1) z dowodem. 2) Doplňuji za podmět věty podle smyslu: „milost“ nebo „moc du- chovni". 3) tocizto. 4) Tercio est ibi (Christus in hoc sacramento) „spiritualiter, i. e. per graciam suam specialem in veritate pascendo animas sanctorum“ (Z 144b). 5) ginde, kdyz. 6) sic dum illo modo hiis sacramentis utimur, sicut a Christo est institutum, realiter graciam consequimur (Z 144a). 7) dochazieme; a z tiech reci, giz. 3) o moc.2) nizadny, neb. 10) duch boh gest angel, a dufe. 11) duchowni. Ale. 12) byt, protož. 13) mluwena, nepo- dobna. 14) wlicka. 15) mieniece. 16) Kryftowo, a poniewadz. 17) prawiece: že. 18) boh a duch. 19) tielo; a wy. 20) gini a prawie rozom. 21) S. 22) nemluwi a tiechto vftawiti („tiechto“ jest, myslím, přepsání za nějaké sloveso chtění, jako na př. „chtie“ nebo pod., ale ne- povedlo se mi dohádati, za které as). 23) chtie. Takež. 24) pifmo. 25) die: Tielo. 26) ſobie, a že. 27) duchownie; wſak. 28) Mezi rukopisným „mocy bozi“ a „duchownie“ jest podle udáni vydavatelova připsána po straně poznámka: owſem wiece tiela duchowni, kdyz fu z hrubych uciniena mocy bozi. Ve vydání jsou ta slova v hranatých, závorkách. 29) nemluwi; ani. 30) ſwe, ać. 31) gedinie (!). 32) naſledowal ote wiery. 33) pifmem. 34) wiery, falfugice. 35) byti, a tu. 36) diem, ma-li. 37) nebyli tak dobre tielem I geho pod. 38) fmrti Kryftowu. 39) naywyfie. 40) Rozdielowe (po tečce). 41) ginak, aby. 42) fu y. Kapitola XVII. Druhá strana té řeči jest, že tělo Kristovo právě a přítomně jest v svá- tosti. A poněvadž pravé a bytné jeho tělo nenie přítomno v svátosti, 1) tehdy již nenie řeči o něm, ale2) miesto něho o milostech má řeč býti. A jest-li*) mluviti o milosti a o přítomnosti té milosti v svátosti, ta nemóž přítomna býti spojením k bytu svátosti, ani jiné které věci mrtvé; nebo nenie věc ta- ková, ješto by mohla s čím nebo na čem státi, což jie k užitku sebe nemóž dr- žeti. A to jest mysl rozomného a spravedlivého člověka, tú milostí ducha sva- tého móž pochopna býti4), kterážto milost nemóž jiného nic řečena býti, jediné 10 moc ducha svatého, ješto sám sebú zpósobuje duši, jakž ráčí, světlem5) múdrosti, uměnie, poznánie budúcích věcí, očištěnie svědomie, zapálenie v do- brém, a což jiného v tom srdci člověka postaví brzce. A ta přítomnost nenie 5
Strana 43
43 milost v svátosti. Dru [35a]hú přítomnost milosti móžem nazývati anebo ji za pravú mieti z slibu božieho, když bóh ostavě púhé znamenie6) zaslíbil 15 k němu některú milost dáti tomu, ktož toho znamenie požívati bude. A když by se k kterému znamení tak zavázal slibem dávati milost některú, tehdy tiem činem móž přítomna býti znamení, aby dostatečna učinila ihned člověka před Bohem a vzácna7) jemu. A jest-li tak přítomna milost znamení, tehdy i zlý milost vezme, aby se slíbil bohu ihned vezma milost jeho. Ale vy toho 20 nepójčíte, jakož písma vaše ukazují tu, kdež se die: „Protož 8) ten člověk toliko, kterýž s těmito ctnostmi napřed psanými k svátostem Kristovým při- stúpá, tenť v pravdě jie Krista, kterýž se dává duchovně v těch svátostech, ale ktož mrtvě bez těchto ctností svátosti béře, k věčnému zatracení“9) A opět, kdež se die: „Nebo12) když by ten chléb jednobytně tělo Kristovo byl, 25 tehdy by od každého nevěrného mohl se jiesti, ješto toho všecka cierkev zapierá tvrdieci, že nevěrný béře toliko svátost...“11) A tak12) odpieráte i těla Kristova i milostí přítomných zlým, jediné dobrým [35b] milosti pójčie- ce v jedení těch znamení. Tehdy ihned z toho rozomu nedojde to písmo: „Protoži3) ktožkolivěk jésti bude chléb ten a píti kalich páně nehodně, vinen 30 bude tělem a krví páně“14). To musi slovo býti pryč; nebo zlý nemóž vinen býti tiem, čehož jest nevzal, když má o milostech rozoměno býti tělo páně. Ale!5) odpoviete mně proti tomu, že bude zlý vinen tú milosti, kteráž měla dána býti při tom znamení. Jakož i písmo vaše die: „Kolikrátkoli'6) tu svátost na památku Kristovu béře a k této milosti se nevzbuzuje a nepřipraví, jako 35 nevděčný umučenie a smrti páně súzen bývá“.17) Nenie podobná věc tak položiti, že18) nepřipraviv se i nevzal nic, aby jemu mělo proto řečeno býti, že jest tiem vinen, čehož jest nedošel. Protož jiná věc jest držeti to, že tělo Kristovo jest bytně v svátosti vidomé a tělestné, ješto se k ní móž člověk tělestný, zlý i dobrý, přimiesiti, — a jest-li19) dobrý, aby tu užitek vzal toho 40 těla, jakož jest hodný viece nebo méně; pakli jest zlý, aby to potupenie na něho odtud upadlo, aby vinen byl tělem a krví páně, proto že jest [36a] po- tupně vzal svátost spojenú s tělem páně, — ale20) jiná jest věc držeti, že jest svátost ustavena k znamení, aby pod tiem znamením hledali milosti od boha toliko sami dobří, a zlí aby jie nalézti nemohli, ani se k nie kterak přimiesiti 45 mohli. Ač by se k tomu znamení přimiesili, a bóh jim nic nedal, kterak je bude viniti21) tiem, což komu nedá? Nemóž22) dóvodu býti o tom rozomu, aby s.23) Pavel mieně ty milosti, ješto jich bóh někomu nedal, i řekl: „vinen jest tělem a krví páně“. Nebo jedno jest řeč velmi nepodobná o milostech mluviti pod těmi slovy, a druhé jest nespravedlivé, tiem hřiešné uviniti24), že jim Bóh nechtěl milosti dáti. A móžem to i z jiné řeči svatého Pavla po- znati, že tiem činem neviní25) bóh hřiešných, což jim jest nechtěl26) dáti; ale27) což jim jest dal, a oni sú to potupili, tiem je viní. To28) mluví v této řeči: „Nelze29) jest těm, kteříž sú jednú osvieceni a také okusili sú daru nebeského a účastni učiněni sú ducha svatého a odpadli sú, obnoviti se opět ku pokání, opět30) křižujíce v sobě syna božieho a posmievajíce se jemu“. Die,31) že ti, kteříž sú okusili daru nebeského a účastni sú byli ducha svatého v jeho [36b] dařiech a odvrátili se zase, pohrzejíce těmi dary, tiť křižují syna božieho. Ale tomu nepodobné jest, když bóh, vida nehodné lidi svých daróv a milostí duchovniech, i nedá jim jich, aby je tiem vinil,32) proto že se pletú k těm 60 znamením33) a nevědie, co tu chtie hledati v těch mrtvých znameních. Když vy nebo jiní kněžie učiníte ta znamenie obecná hřiešným lidem, tak34) jim lacina budú, že nevědie, co o nich smysliti, a jest-li že35) co o bohu pomyslé, chtiece jeho někak pohledati v těch znameních mrtvých, tak v své slepotě, jako Saul36) skrze kněží a skrze čáry chtět vóli boží zvěděti a milost jeho 50 55
43 milost v svátosti. Dru [35a]hú přítomnost milosti móžem nazývati anebo ji za pravú mieti z slibu božieho, když bóh ostavě púhé znamenie6) zaslíbil 15 k němu některú milost dáti tomu, ktož toho znamenie požívati bude. A když by se k kterému znamení tak zavázal slibem dávati milost některú, tehdy tiem činem móž přítomna býti znamení, aby dostatečna učinila ihned člověka před Bohem a vzácna7) jemu. A jest-li tak přítomna milost znamení, tehdy i zlý milost vezme, aby se slíbil bohu ihned vezma milost jeho. Ale vy toho 20 nepójčíte, jakož písma vaše ukazují tu, kdež se die: „Protož 8) ten člověk toliko, kterýž s těmito ctnostmi napřed psanými k svátostem Kristovým při- stúpá, tenť v pravdě jie Krista, kterýž se dává duchovně v těch svátostech, ale ktož mrtvě bez těchto ctností svátosti béře, k věčnému zatracení“9) A opět, kdež se die: „Nebo12) když by ten chléb jednobytně tělo Kristovo byl, 25 tehdy by od každého nevěrného mohl se jiesti, ješto toho všecka cierkev zapierá tvrdieci, že nevěrný béře toliko svátost...“11) A tak12) odpieráte i těla Kristova i milostí přítomných zlým, jediné dobrým [35b] milosti pójčie- ce v jedení těch znamení. Tehdy ihned z toho rozomu nedojde to písmo: „Protoži3) ktožkolivěk jésti bude chléb ten a píti kalich páně nehodně, vinen 30 bude tělem a krví páně“14). To musi slovo býti pryč; nebo zlý nemóž vinen býti tiem, čehož jest nevzal, když má o milostech rozoměno býti tělo páně. Ale!5) odpoviete mně proti tomu, že bude zlý vinen tú milosti, kteráž měla dána býti při tom znamení. Jakož i písmo vaše die: „Kolikrátkoli'6) tu svátost na památku Kristovu béře a k této milosti se nevzbuzuje a nepřipraví, jako 35 nevděčný umučenie a smrti páně súzen bývá“.17) Nenie podobná věc tak položiti, že18) nepřipraviv se i nevzal nic, aby jemu mělo proto řečeno býti, že jest tiem vinen, čehož jest nedošel. Protož jiná věc jest držeti to, že tělo Kristovo jest bytně v svátosti vidomé a tělestné, ješto se k ní móž člověk tělestný, zlý i dobrý, přimiesiti, — a jest-li19) dobrý, aby tu užitek vzal toho 40 těla, jakož jest hodný viece nebo méně; pakli jest zlý, aby to potupenie na něho odtud upadlo, aby vinen byl tělem a krví páně, proto že jest [36a] po- tupně vzal svátost spojenú s tělem páně, — ale20) jiná jest věc držeti, že jest svátost ustavena k znamení, aby pod tiem znamením hledali milosti od boha toliko sami dobří, a zlí aby jie nalézti nemohli, ani se k nie kterak přimiesiti 45 mohli. Ač by se k tomu znamení přimiesili, a bóh jim nic nedal, kterak je bude viniti21) tiem, což komu nedá? Nemóž22) dóvodu býti o tom rozomu, aby s.23) Pavel mieně ty milosti, ješto jich bóh někomu nedal, i řekl: „vinen jest tělem a krví páně“. Nebo jedno jest řeč velmi nepodobná o milostech mluviti pod těmi slovy, a druhé jest nespravedlivé, tiem hřiešné uviniti24), že jim Bóh nechtěl milosti dáti. A móžem to i z jiné řeči svatého Pavla po- znati, že tiem činem neviní25) bóh hřiešných, což jim jest nechtěl26) dáti; ale27) což jim jest dal, a oni sú to potupili, tiem je viní. To28) mluví v této řeči: „Nelze29) jest těm, kteříž sú jednú osvieceni a také okusili sú daru nebeského a účastni učiněni sú ducha svatého a odpadli sú, obnoviti se opět ku pokání, opět30) křižujíce v sobě syna božieho a posmievajíce se jemu“. Die,31) že ti, kteříž sú okusili daru nebeského a účastni sú byli ducha svatého v jeho [36b] dařiech a odvrátili se zase, pohrzejíce těmi dary, tiť křižují syna božieho. Ale tomu nepodobné jest, když bóh, vida nehodné lidi svých daróv a milostí duchovniech, i nedá jim jich, aby je tiem vinil,32) proto že se pletú k těm 60 znamením33) a nevědie, co tu chtie hledati v těch mrtvých znameních. Když vy nebo jiní kněžie učiníte ta znamenie obecná hřiešným lidem, tak34) jim lacina budú, že nevědie, co o nich smysliti, a jest-li že35) co o bohu pomyslé, chtiece jeho někak pohledati v těch znameních mrtvých, tak v své slepotě, jako Saul36) skrze kněží a skrze čáry chtět vóli boží zvěděti a milost jeho 50 55
Strana 44
75 85 44 65 naleznúti ne tiem řádem, jakož měl milosti hledati, i nenalezl nic. Avšak nenie zjevno, by tiem uviněn byl, že jest jemu pán bóh milosti neukázal v jeho slepém hledání, ale tiem zjevně uviněn jest, že jesti měl milost boží a pohrdal jí, zavrhl slovo božie, a bóh také jeho zavrhl. Takéž lid hřiešný neumie Boha právě hledati, a přimiesí-li se k těm znamením, ješto něco 70 někde daleko od jich srdce i od jich rozomu znamenají, tuť na ně vina37) nemóž uvedena býti, [37a] že prostě bóh jím nechtěl dáti toho, což sú oni pod těmi znameními nemohli rozoměti, ani pilně požádati ani hodni vzjeti toho byli. Pakli vždy chcete v tom rozomu vinu38) uvésti na hřiešné, že sú se nepřipravili38b) vzieti milosti pod tiem znamením, tehdy prvé jinými věcmi39) mohú takoví uvinění40) býti. Nebo41) držíeme to obecně všickni, že nynie čas jest a svoboda k nalezení milosti43) skrze pána Jezu milosti, zákon milosti42 toho nedbají, ani tomu rozomějí a všecko to zmeškají Krísta rozličné, a lidé44) 15) jim dieme, čím sú vinni?45) Najprvé tiem, že se v své slepotě; kterakž nepoznali pána Jezu Krista, ani uvěřili v něho, ani co jeho milostem urozo- 80 měli. A o takové věci budeť delšie otázanie, kto jesti tiem vším vinen, že těch všech milostí nevzeli sú takoví lidé, nerozoměvše jim pro svú slepotu. Snad vás, kněžie, z toho najprvé napomenu, že ste toho právě lidu neozná- mili, kterak mají věřiti v Krista a poznatí jeho, a kde kterých milostí má hledati od Boha skrze něho. A on sám, ješto všechen svět bude sůditi, věda proč, takéž snad i ty,47) ješto v slepotě pod věrú stojie, nezna[37b]jíce pána Ježíše a nepřipravujíce se k nižádné milosti a majíce dlúhý a svobodný čas k tomu. Protož o tom, kdež jest bóh zaslíbil milosti dáti dobrým pod zname- ními a zlí pletú se k těm znamením, ješto jest bóh neuložil dáti jim milosti pro ta znamenie, jediné samým dobrým, nemóžem u pravdě řéci, že by tú 90 milostí vinni byli, které sú nedosáhli. Ale to móžem řéci, že, kterak a kde hledali sú hřiešní boha a nenalezli sú, to jich škoda jest, že sú jeho nena- lezli. Ale potupenie sú nižádného neučinili té milosti, které jest jim nedal. A poněvadž o milostech móž rozoměno býti to: „Ktož48) jie nehodně chléb posvátný a víno pie, vinen bude tělem a krví páně, jako by jeho zradil 95 na smrt“, to ť nedojde o milostech v tom rozomu; a poněvadž nemóž státi, tehdy nenie pravý. 1) Od slov „A poniewadž“ až po „w ſwatoſti“ byl text omylem přepsán dvakrát. 2) o niem. Ale. 3) byti, a geftli. 4) Snad jest pokládati „gest“ za písařovo přepsání a takto text upraviti: „A to mysl rozomného a spravedlivého člověka tú milostí ducha svatého móž pochopna býti“. Tak, jak je, má, myslím, tento smysl: A takovou věcí, s kterou by mohla milost státi, jest mysl člověka rozumného a spravedlivého; ta tou milosti stává se „pochopna ducha svatého“. 5) raci ſwietlem. 6) Snad čísti: ustavě; znamie. 7) wzaćna. b) die: protoz. 9) Solum ergo ille, qui cum hiis virtutibus ad sacramenta Christi accedit, in veritate Christum manducat et recipit graciarum incrementa per Christum se spiritualiter in sacramentis tribuentem. Qui autem mortue sine hiis virtutibus sacramenta suscipit, ad sui dampnacionem. (P 154b.) 10) die: nebo. 11) Si enim (panis) foret ydemptice corpus Christi, tunc Christus cottidie fieret deus recens in ecclesiis infinitis et a quocunque infideli posset manducari, quod tota ecclesia negat asserens, quod infidelis sumit tantum sacramentum. (Ž 140 b.) 12) ſwatoſt; a tak. 13) piſmo: protoz. 14) 1 Kor. 11,27. 15) panie, ale. 16) die: kolikrat koli. 17) Et quocienscunque homo hoc sacramentum sic in Christi memoriam institutum receperit et se ad hanc graciam non excitaverit et preparaverit, ut ingratus passionis et mortis Jesu Christi abiudicatur... (Ž 145 a). 18) Snad toto první „že“ jest přepsání (podle druhého) místo nějakého „protože“ nebo „jestliže“ a j. 19) pri- miefyti; a geſtli. 20) panie. Ale. 21) winniti. 22) neda; nemož. 23) S. 24) vwinniti. 25) ne- winni. 26) nechtil. 27) dati. Ale. 8) winni to. 29) řeci. Nelze (citát je z Pavlova listu k Židům 6,4-6). 30) ku pokani; opiet. 31) gemu, die. 32) winnil. 33) k tiem neznamym. 34) lidem, že tak. 35) ſmyfliti. A geftli že. 36) Sawi; vydavatel vyložil na sv. Pavla, ale týká se krále Saula (srv. 1. Král. 13, 9 nn. a 28, 7 nn.). 37) winna. 38) winnu. 38b) ne- pravili. 39) wiecemi. 40) vwinnieni. 41) byti; nebo. 42) čas miloſti zakon miloſti. 43) miloftij. 44) rozlične. A lide. 45) 1lepotie, kterakz. 46) wini? 47) takez ſnad y ti. 48) to: ktoz.
75 85 44 65 naleznúti ne tiem řádem, jakož měl milosti hledati, i nenalezl nic. Avšak nenie zjevno, by tiem uviněn byl, že jest jemu pán bóh milosti neukázal v jeho slepém hledání, ale tiem zjevně uviněn jest, že jesti měl milost boží a pohrdal jí, zavrhl slovo božie, a bóh také jeho zavrhl. Takéž lid hřiešný neumie Boha právě hledati, a přimiesí-li se k těm znamením, ješto něco 70 někde daleko od jich srdce i od jich rozomu znamenají, tuť na ně vina37) nemóž uvedena býti, [37a] že prostě bóh jím nechtěl dáti toho, což sú oni pod těmi znameními nemohli rozoměti, ani pilně požádati ani hodni vzjeti toho byli. Pakli vždy chcete v tom rozomu vinu38) uvésti na hřiešné, že sú se nepřipravili38b) vzieti milosti pod tiem znamením, tehdy prvé jinými věcmi39) mohú takoví uvinění40) býti. Nebo41) držíeme to obecně všickni, že nynie čas jest a svoboda k nalezení milosti43) skrze pána Jezu milosti, zákon milosti42 toho nedbají, ani tomu rozomějí a všecko to zmeškají Krísta rozličné, a lidé44) 15) jim dieme, čím sú vinni?45) Najprvé tiem, že se v své slepotě; kterakž nepoznali pána Jezu Krista, ani uvěřili v něho, ani co jeho milostem urozo- 80 měli. A o takové věci budeť delšie otázanie, kto jesti tiem vším vinen, že těch všech milostí nevzeli sú takoví lidé, nerozoměvše jim pro svú slepotu. Snad vás, kněžie, z toho najprvé napomenu, že ste toho právě lidu neozná- mili, kterak mají věřiti v Krista a poznatí jeho, a kde kterých milostí má hledati od Boha skrze něho. A on sám, ješto všechen svět bude sůditi, věda proč, takéž snad i ty,47) ješto v slepotě pod věrú stojie, nezna[37b]jíce pána Ježíše a nepřipravujíce se k nižádné milosti a majíce dlúhý a svobodný čas k tomu. Protož o tom, kdež jest bóh zaslíbil milosti dáti dobrým pod zname- ními a zlí pletú se k těm znamením, ješto jest bóh neuložil dáti jim milosti pro ta znamenie, jediné samým dobrým, nemóžem u pravdě řéci, že by tú 90 milostí vinni byli, které sú nedosáhli. Ale to móžem řéci, že, kterak a kde hledali sú hřiešní boha a nenalezli sú, to jich škoda jest, že sú jeho nena- lezli. Ale potupenie sú nižádného neučinili té milosti, které jest jim nedal. A poněvadž o milostech móž rozoměno býti to: „Ktož48) jie nehodně chléb posvátný a víno pie, vinen bude tělem a krví páně, jako by jeho zradil 95 na smrt“, to ť nedojde o milostech v tom rozomu; a poněvadž nemóž státi, tehdy nenie pravý. 1) Od slov „A poniewadž“ až po „w ſwatoſti“ byl text omylem přepsán dvakrát. 2) o niem. Ale. 3) byti, a geftli. 4) Snad jest pokládati „gest“ za písařovo přepsání a takto text upraviti: „A to mysl rozomného a spravedlivého člověka tú milostí ducha svatého móž pochopna býti“. Tak, jak je, má, myslím, tento smysl: A takovou věcí, s kterou by mohla milost státi, jest mysl člověka rozumného a spravedlivého; ta tou milosti stává se „pochopna ducha svatého“. 5) raci ſwietlem. 6) Snad čísti: ustavě; znamie. 7) wzaćna. b) die: protoz. 9) Solum ergo ille, qui cum hiis virtutibus ad sacramenta Christi accedit, in veritate Christum manducat et recipit graciarum incrementa per Christum se spiritualiter in sacramentis tribuentem. Qui autem mortue sine hiis virtutibus sacramenta suscipit, ad sui dampnacionem. (P 154b.) 10) die: nebo. 11) Si enim (panis) foret ydemptice corpus Christi, tunc Christus cottidie fieret deus recens in ecclesiis infinitis et a quocunque infideli posset manducari, quod tota ecclesia negat asserens, quod infidelis sumit tantum sacramentum. (Ž 140 b.) 12) ſwatoſt; a tak. 13) piſmo: protoz. 14) 1 Kor. 11,27. 15) panie, ale. 16) die: kolikrat koli. 17) Et quocienscunque homo hoc sacramentum sic in Christi memoriam institutum receperit et se ad hanc graciam non excitaverit et preparaverit, ut ingratus passionis et mortis Jesu Christi abiudicatur... (Ž 145 a). 18) Snad toto první „že“ jest přepsání (podle druhého) místo nějakého „protože“ nebo „jestliže“ a j. 19) pri- miefyti; a geſtli. 20) panie. Ale. 21) winniti. 22) neda; nemož. 23) S. 24) vwinniti. 25) ne- winni. 26) nechtil. 27) dati. Ale. 8) winni to. 29) řeci. Nelze (citát je z Pavlova listu k Židům 6,4-6). 30) ku pokani; opiet. 31) gemu, die. 32) winnil. 33) k tiem neznamym. 34) lidem, že tak. 35) ſmyfliti. A geftli že. 36) Sawi; vydavatel vyložil na sv. Pavla, ale týká se krále Saula (srv. 1. Král. 13, 9 nn. a 28, 7 nn.). 37) winna. 38) winnu. 38b) ne- pravili. 39) wiecemi. 40) vwinnieni. 41) byti; nebo. 42) čas miloſti zakon miloſti. 43) miloftij. 44) rozlične. A lide. 45) 1lepotie, kterakz. 46) wini? 47) takez ſnad y ti. 48) to: ktoz.
Strana 45
45 Kapitola osmnádstá. 10 15 30 35 Opět jest-li že Bóh položil jest ta znamenie a zaslíbil pod ními dávati milosti některé samým dobrým, tehdy takéž naleznem, že jest dával přítomniel) milosti spravedlivým pod znameními Starého2) zákona, a že oběti Starého2) zákona znamenaly sú Krista, obět pravú, a tak [38a] naleznem spravedlivé od počátka, že sú v těch znameních milosti přítomné nalézali. Jako Noe po potopě, vyšed z korábu, udělal oltář Pánu3) a obětoval na něm obět ze všeho pokolenie hovad a ptákóv čistých, a povoněv Pán3) vóně přechutné, řekl jest k Noe: „Již ť viece nepoklnu země pro lidi, neb jich srdce pochýleno jest ke zlému od jich mladosti“.1) A tak velikú milost nalezl jest pří- tomnú4b) v té oběti, aby i nám se hodila, kdyžž) tu slib učinil jest Bóh, aby potopú neporazil lidí nikdy na zemi. Opět když núzi velikú trpěl lid židovský od pohanóv za dnóv Samuele proroka, tehdy vzem jehňátko obětoval bohu. A6) když obětoval Samuel obět zapálenú, mod- lil se pánu bohu a boj se stal s pohany, porazil jest je Bóh ranú velikú a zprostil židy; a to jest milost přítomná, veliká.7) Takéž když David shřešil pro počítanie lidu, a pán bóh pro jeho hřiech uvedl mor na vešken lid, a mnoho tísícóv zemřelo jest lidu, a David udělav oltář obětoval na něm oběti, i přestala jest rána morová;8) a to jest milost přítomná, veliká. 20 Takéž zákon ukazuje, kterak sú milosti přítomné mohli nalézti9) pod těmi znameními; nebo die Bóh: „Pakli by10) vešken zástup synóv Izrahelských shřešil a učinil proti přikázaní božiemu hřiech nevěda a potom srozoměv hřiechu svému obětovati bude telec za hřiech svój, a milostiv bude jim Pán“.11) A z těch písem i z jiných mnohých známo jest, že pod znamenímil2) 25 zákona Starého2) spravedliví brali sú milosti veliké i hřiechom odpuštěnie; i což jiného potřebovali, v tom sú boha s milostí jeho naleznúti mohli v těch znameních tak hojně, že vy nemóžte písem nalézti jediného, byť pod zname- ními chleba a vína takové milosti přítomnie nalezl. A poněvadž tato znamenie púhá jsú jako ona, jediné k nalezení milosti spravedlivým, tehdy nemóž dó- vodu o nich býti, by co vyššie byla než ona znamenie zákona Starého,2) aníž jest dóvod, proč ona sú. A diete-li, že sú převýšila tato znamenie ona prvnie, nebo prvnie znamenie daleké věci budúcie, ješto skrze Krista měly plněny býti, znamenaly sú, uvésti spravedlnosti k spasení hodné, ale tato znamenie [39a] již znamenají Krista obětovaného na kříži, a některak mají jeho přítomna, účastni jsúce jeho skutkóv,13) — a14) poněvadž jediné tiem převyšují, že znamenají stalú věc, umučenie15) Kristovo, a některak jeho skutkóv účastnil6) bývají: však17) had měděný a beránek také sú znamenali18) Kri- stovo umučenie, a ktož sú užívali věrně těch znamení,19) také jsú účastni umuče- nie Kristova i jeho skutkóv a spravedlivi sú skrze něho, jako i nynie věřící, jakož 40 die s.20) Pavel: „Kristus jest Nového21) zákona smírce, aby22) smrt mezi to vstú- pieci na vykúpenie těch přestúpení, ješto sú byly pod prvním svědecstvím, přijeli zaslíbenie věčného dědicstvie ti, kteříž sú povoláni“.23) Die:24) Smrt25) Kri- stova na vykúpenie těch přestúpení26) těch lidí, kteříž pod prvniem zákonem sliby přijeli; protož27) za ta přestúpenie Kristus trpěl a vykúpil ty přestúpníky 45 a spravedlivy je učinil a účastny svého královstvie, prvé než apostoly.28) Jakož vyznává s.29) Pavel: „Vstupuje na výsost jatú vedl vazbu a dal dary lidem“.30) A tak ti vězňové prvé Krista v jeho chvále užívali sú, než čeled Kristova. [39b] Die s.29) Pavel o sobě i o jiných židech: „Zákon Starý31) byl náš pěstún, v Kristu32) zpósobuje“,33) jako pěstuna dietě na rukú držéci, aby jeho mateři podala, ješto krmí. A tak zákon ostřěha jěs4) v Kristu, do- dal jest jich Kristovi, aby jeho smrti účastni byli dostatečně, jako i nynie 5 50
45 Kapitola osmnádstá. 10 15 30 35 Opět jest-li že Bóh položil jest ta znamenie a zaslíbil pod ními dávati milosti některé samým dobrým, tehdy takéž naleznem, že jest dával přítomniel) milosti spravedlivým pod znameními Starého2) zákona, a že oběti Starého2) zákona znamenaly sú Krista, obět pravú, a tak [38a] naleznem spravedlivé od počátka, že sú v těch znameních milosti přítomné nalézali. Jako Noe po potopě, vyšed z korábu, udělal oltář Pánu3) a obětoval na něm obět ze všeho pokolenie hovad a ptákóv čistých, a povoněv Pán3) vóně přechutné, řekl jest k Noe: „Již ť viece nepoklnu země pro lidi, neb jich srdce pochýleno jest ke zlému od jich mladosti“.1) A tak velikú milost nalezl jest pří- tomnú4b) v té oběti, aby i nám se hodila, kdyžž) tu slib učinil jest Bóh, aby potopú neporazil lidí nikdy na zemi. Opět když núzi velikú trpěl lid židovský od pohanóv za dnóv Samuele proroka, tehdy vzem jehňátko obětoval bohu. A6) když obětoval Samuel obět zapálenú, mod- lil se pánu bohu a boj se stal s pohany, porazil jest je Bóh ranú velikú a zprostil židy; a to jest milost přítomná, veliká.7) Takéž když David shřešil pro počítanie lidu, a pán bóh pro jeho hřiech uvedl mor na vešken lid, a mnoho tísícóv zemřelo jest lidu, a David udělav oltář obětoval na něm oběti, i přestala jest rána morová;8) a to jest milost přítomná, veliká. 20 Takéž zákon ukazuje, kterak sú milosti přítomné mohli nalézti9) pod těmi znameními; nebo die Bóh: „Pakli by10) vešken zástup synóv Izrahelských shřešil a učinil proti přikázaní božiemu hřiech nevěda a potom srozoměv hřiechu svému obětovati bude telec za hřiech svój, a milostiv bude jim Pán“.11) A z těch písem i z jiných mnohých známo jest, že pod znamenímil2) 25 zákona Starého2) spravedliví brali sú milosti veliké i hřiechom odpuštěnie; i což jiného potřebovali, v tom sú boha s milostí jeho naleznúti mohli v těch znameních tak hojně, že vy nemóžte písem nalézti jediného, byť pod zname- ními chleba a vína takové milosti přítomnie nalezl. A poněvadž tato znamenie púhá jsú jako ona, jediné k nalezení milosti spravedlivým, tehdy nemóž dó- vodu o nich býti, by co vyššie byla než ona znamenie zákona Starého,2) aníž jest dóvod, proč ona sú. A diete-li, že sú převýšila tato znamenie ona prvnie, nebo prvnie znamenie daleké věci budúcie, ješto skrze Krista měly plněny býti, znamenaly sú, uvésti spravedlnosti k spasení hodné, ale tato znamenie [39a] již znamenají Krista obětovaného na kříži, a některak mají jeho přítomna, účastni jsúce jeho skutkóv,13) — a14) poněvadž jediné tiem převyšují, že znamenají stalú věc, umučenie15) Kristovo, a některak jeho skutkóv účastnil6) bývají: však17) had měděný a beránek také sú znamenali18) Kri- stovo umučenie, a ktož sú užívali věrně těch znamení,19) také jsú účastni umuče- nie Kristova i jeho skutkóv a spravedlivi sú skrze něho, jako i nynie věřící, jakož 40 die s.20) Pavel: „Kristus jest Nového21) zákona smírce, aby22) smrt mezi to vstú- pieci na vykúpenie těch přestúpení, ješto sú byly pod prvním svědecstvím, přijeli zaslíbenie věčného dědicstvie ti, kteříž sú povoláni“.23) Die:24) Smrt25) Kri- stova na vykúpenie těch přestúpení26) těch lidí, kteříž pod prvniem zákonem sliby přijeli; protož27) za ta přestúpenie Kristus trpěl a vykúpil ty přestúpníky 45 a spravedlivy je učinil a účastny svého královstvie, prvé než apostoly.28) Jakož vyznává s.29) Pavel: „Vstupuje na výsost jatú vedl vazbu a dal dary lidem“.30) A tak ti vězňové prvé Krista v jeho chvále užívali sú, než čeled Kristova. [39b] Die s.29) Pavel o sobě i o jiných židech: „Zákon Starý31) byl náš pěstún, v Kristu32) zpósobuje“,33) jako pěstuna dietě na rukú držéci, aby jeho mateři podala, ješto krmí. A tak zákon ostřěha jěs4) v Kristu, do- dal jest jich Kristovi, aby jeho smrti účastni byli dostatečně, jako i nynie 5 50
Strana 46
46 55 60 70 75 věrní lidé, jediné že jest časem nedošlo dlúho prvním: Adamovi i jiným. A protož jich figury35) zdaleka sú znamenaly Krista, ale35) skutečně sú do- sáhli věrní lidé toho, což Kristus svú smrtí dobrého přivedl jest. A nemóž-li jiný dóvod býti o znamení chleba a vína, jediné ten, že znamenají minulé umučenie Kristovo, tehdy ť nic vyššie nejsú nebo jediné znamenají již stalé37) věci, a ony židovské budúcie věci znamenaly sú a ještět vždy. Z těchto řečí vašich nenie dóvod, proč sú přestaly figury35) pro ně, a čím tyto pře- vyšují ony, ač to přidáváte, že sú milosti přítomny těmto, kteréž znamenají. A že sem řekl prvé, kteráž by znamenie bóh ustavil půhá a zaslíbil k nim někaké milosti dáti, to by mohlo řečeno býti, že sú přítomny milosti zname- ním.38) (41a] Ale že toho nenaleznem podlé vašich dóvodóv, by ť Kristus které milosti zaslíbil dáti těm, kteříž budú jiesti ta znamenie. Mně ste řekli, že ze čtenie nemáme viece o té svátosti, jediné že ji ustaviv přikázal jiesti 65 a píti na svú památku. A39) lúčite řeči šesté kapitoly svatého Jana od tohoto skutku Kristova, jakož písma vaše ukazují, že písmo, které jest o živém chlebu, nemá býti chýleno k chlebu posvátnému, ani které jest o posvátném, k živému. A tak písma ta nemají v jeden rozom vedena býti, nebo jiné tato mluví a ona jiné. A jeden vlastní váš tovařiš, přišed od vás k nám, řekl jest nám, abychom se nedali svoditi o to, že jedno tknutie šesté kapitoly ne- slušie k tomuto skutku Kristovu. A když ona řeč, ješto sú k ní sliby položeny, neslušie k tomuto skutku, tehdy také nižádný slib boží nenie k tomuto jedení chleba posvátného.40) Jediné ktož jie živý chléb, ten má život věčný; a když jest toto obláštie jedenie kromě onoho, tehdy jest toto chudý a oblúpený chléb, nemaje nižádné chvály v slibiech božích. Protož vy i to, což o něm pravíte, že sú milosti přítomny těm znamením, [41b] i to neprávě na očistu lidem pravíte. Ale u pravdě, což o tom jednú řečí vyznáváte, to druhú rušíte. Protož podlé řečí vašich nemóžte o nižádných milostech přítomných mluviti těm mrtvým znamením. Protož ani tělo Kristovo přítomnie, ani milosti těm 80 znamením jsú. 1) přitomnie (srv. o tři řádky níže: přitomne). 2) ítareho. 3) panu, pan. 4) 1 Mojž. 8, 20 n. 4b) pritomnie [místo: přítomní]. 5) a kdyz. 6) bohu, a. 7) 1 Král. 7. 10. [St. 8) 2 Král. 24. [St ] 9) nalezli. 10) Pakliby. 11) 3 Mojž. 4, 13-14. 12) pod znameni(m). 13) T. j. Jsou-li kdo účastní skutků Kristových, mají jeho nějak přítomna. 14) ſkutkow A. 15) wiec: vmučenie. 16) T. j. lidé; či jest čísti „účastny“, t. j. znamení? 17) bywagi. Wſak (počínám odtud hlavní větu té periody). 18) znamenali, 19) znamenie. 20) S. 21) noveho. 22) Imirce. Aby. 23) K Židům 9, 15; podle toho latinského textu upravuji špatně dochovaný český: Aby ſmrt mezy to wſtupiecy na wykupeni tiech přestupenie gesto ſu byli pod prwnim ſwiedecftwim prigeli zaſlibeni ti, kteriž fu powolani wiečneho diedicstwie. „Smrt vstúpieci“ mám za neobratný překlad lat. ablativu absol.: morte ad redemptionem earum transgressio- num intercedente; „ješto sú byly“ (t. j. přestúpenie), srv.: quae (transgressiones) fuerant sub priore pacto. 24) diedicftwie, die. 25) Imrt. 26) přeftupenie. 27) Protoz (po tečce). 28) appoftoly 29) S. 30) Ef. 4. 8 (Zalm 68, 19) St. 31) ftary. 32) pieftun; w Kryftu. 33) Gal. 3, 24 (St.) 34) oftriehage. 35) ffigury. 36) Kryfta. Ale. 37) sítale. 38) miloſti znamenane znamenie. 39) Následujíci „když“ (A kdyz lucite) považuji za přepsání (srv. o pět řádků níže: A když ona řeč); čili vypadla po slově „k živému“ část věty? 40) k tomuto chleba gedenie poſwatneho. 5 Kapitola devátýnádstá. 1) A to i ona řeč vaše ukazuje, kterúž dovodíte, že Kristus v člověku věr- ném hojnějé jest než v svátosti, neb Kristus, jsa v člověku věrném, duši jeho osvěcuje a k dobrému zapaluje a proti zlému posiluje, čehož v svátosti ne- učiní, poněvadž chléb těch věcí pochopen nemóž býti. Protož když by se měli Kristovi modliti proto, že jest svým obyčejem v svátosti, tehdy pro takovúž věc měli by se v každé věci modliti. Nebo Bóh, jenž jest větší než
46 55 60 70 75 věrní lidé, jediné že jest časem nedošlo dlúho prvním: Adamovi i jiným. A protož jich figury35) zdaleka sú znamenaly Krista, ale35) skutečně sú do- sáhli věrní lidé toho, což Kristus svú smrtí dobrého přivedl jest. A nemóž-li jiný dóvod býti o znamení chleba a vína, jediné ten, že znamenají minulé umučenie Kristovo, tehdy ť nic vyššie nejsú nebo jediné znamenají již stalé37) věci, a ony židovské budúcie věci znamenaly sú a ještět vždy. Z těchto řečí vašich nenie dóvod, proč sú přestaly figury35) pro ně, a čím tyto pře- vyšují ony, ač to přidáváte, že sú milosti přítomny těmto, kteréž znamenají. A že sem řekl prvé, kteráž by znamenie bóh ustavil půhá a zaslíbil k nim někaké milosti dáti, to by mohlo řečeno býti, že sú přítomny milosti zname- ním.38) (41a] Ale že toho nenaleznem podlé vašich dóvodóv, by ť Kristus které milosti zaslíbil dáti těm, kteříž budú jiesti ta znamenie. Mně ste řekli, že ze čtenie nemáme viece o té svátosti, jediné že ji ustaviv přikázal jiesti 65 a píti na svú památku. A39) lúčite řeči šesté kapitoly svatého Jana od tohoto skutku Kristova, jakož písma vaše ukazují, že písmo, které jest o živém chlebu, nemá býti chýleno k chlebu posvátnému, ani které jest o posvátném, k živému. A tak písma ta nemají v jeden rozom vedena býti, nebo jiné tato mluví a ona jiné. A jeden vlastní váš tovařiš, přišed od vás k nám, řekl jest nám, abychom se nedali svoditi o to, že jedno tknutie šesté kapitoly ne- slušie k tomuto skutku Kristovu. A když ona řeč, ješto sú k ní sliby položeny, neslušie k tomuto skutku, tehdy také nižádný slib boží nenie k tomuto jedení chleba posvátného.40) Jediné ktož jie živý chléb, ten má život věčný; a když jest toto obláštie jedenie kromě onoho, tehdy jest toto chudý a oblúpený chléb, nemaje nižádné chvály v slibiech božích. Protož vy i to, což o něm pravíte, že sú milosti přítomny těm znamením, [41b] i to neprávě na očistu lidem pravíte. Ale u pravdě, což o tom jednú řečí vyznáváte, to druhú rušíte. Protož podlé řečí vašich nemóžte o nižádných milostech přítomných mluviti těm mrtvým znamením. Protož ani tělo Kristovo přítomnie, ani milosti těm 80 znamením jsú. 1) přitomnie (srv. o tři řádky níže: přitomne). 2) ítareho. 3) panu, pan. 4) 1 Mojž. 8, 20 n. 4b) pritomnie [místo: přítomní]. 5) a kdyz. 6) bohu, a. 7) 1 Král. 7. 10. [St. 8) 2 Král. 24. [St ] 9) nalezli. 10) Pakliby. 11) 3 Mojž. 4, 13-14. 12) pod znameni(m). 13) T. j. Jsou-li kdo účastní skutků Kristových, mají jeho nějak přítomna. 14) ſkutkow A. 15) wiec: vmučenie. 16) T. j. lidé; či jest čísti „účastny“, t. j. znamení? 17) bywagi. Wſak (počínám odtud hlavní větu té periody). 18) znamenali, 19) znamenie. 20) S. 21) noveho. 22) Imirce. Aby. 23) K Židům 9, 15; podle toho latinského textu upravuji špatně dochovaný český: Aby ſmrt mezy to wſtupiecy na wykupeni tiech přestupenie gesto ſu byli pod prwnim ſwiedecftwim prigeli zaſlibeni ti, kteriž fu powolani wiečneho diedicstwie. „Smrt vstúpieci“ mám za neobratný překlad lat. ablativu absol.: morte ad redemptionem earum transgressio- num intercedente; „ješto sú byly“ (t. j. přestúpenie), srv.: quae (transgressiones) fuerant sub priore pacto. 24) diedicftwie, die. 25) Imrt. 26) přeftupenie. 27) Protoz (po tečce). 28) appoftoly 29) S. 30) Ef. 4. 8 (Zalm 68, 19) St. 31) ftary. 32) pieftun; w Kryftu. 33) Gal. 3, 24 (St.) 34) oftriehage. 35) ffigury. 36) Kryfta. Ale. 37) sítale. 38) miloſti znamenane znamenie. 39) Následujíci „když“ (A kdyz lucite) považuji za přepsání (srv. o pět řádků níže: A když ona řeč); čili vypadla po slově „k živému“ část věty? 40) k tomuto chleba gedenie poſwatneho. 5 Kapitola devátýnádstá. 1) A to i ona řeč vaše ukazuje, kterúž dovodíte, že Kristus v člověku věr- ném hojnějé jest než v svátosti, neb Kristus, jsa v člověku věrném, duši jeho osvěcuje a k dobrému zapaluje a proti zlému posiluje, čehož v svátosti ne- učiní, poněvadž chléb těch věcí pochopen nemóž býti. Protož když by se měli Kristovi modliti proto, že jest svým obyčejem v svátosti, tehdy pro takovúž věc měli by se v každé věci modliti. Nebo Bóh, jenž jest větší než
Strana 47
47 Kristovo tělo, jest mnoho hojnějí v každém stvoření nežli tělo Kristovo v svá- tosti; nebo Bóh v každé věci jest bytem svým, jako napřed dovedeno jest 10 od vás. A v těch řečech známo jest, že jeden byt Kristóv jest v svatých skrze dary a milosti duchovnie, a [42a]le chléb a víno těch daróv nemóž pochopno býti; protož2 Kristus těmi dary nenie v chlebu, ale v spravedlivých lidech. A3) druhé, že Bóh hojnějie jest v každém stvoření, než Kristus v svá- tosti; nebo*) Bóh v každém stvoření jest bytem, ale5) Kristus nenie v svátosti 15 bytem těla svého a tak ani tělem ani dary kterými6) přítomen jest v té svá- tosti. A poněvadž bóh jest hojnějie v každém stvoření než tělo Kristovo v svátosti, že jest bytem přítomně v každém stvoření, a7) poněvadž podlé písma vašeho každé stvořenie vidomé móž slúfi svátost, — nebo8) jest znamenie od boha ustavené, aby věc svatú, nevidomú znamenalo, nebo všeliké stvo- 20 řenie jest znamenie stvořitele, — a3) poněvadž bóh bytem přítomen jest v každém stvoření, a to stvořenie jest znamenie nevidomého stvořitele, maje jeho v sobě přítomně a na to od něho sa ustaveno, aby jeho svú tvářností v sobě ukazovalo: tehdy 10) každé stvořenie jest vyššie znamenie než zna- menie chleba a vína; znamenává něco dalekého těla Kristova, ale nemá toho 25 ničehož [42b] v sobě. Ale jiné stvořenie, maje bytně boha v sobě, jest nad mieru velebnější znamenie nad ono. A čím ušlechtilejší stvořenie, tiem v něm dávnější bóh. A tak jest člověku mnohem užitečnější než ona znamenie — chléb a víno, aby11) od jeho velikosti a krásy poznal velikost a krásu stvořitele, ješto v něm bytně jest, a co pak v tom stvoření jest užitka, že 30 jest v sobě užitečno člověku. 12) Oheň v zimu mnoho dobrého učiní člověku, že se shřeje u něho, a podiví se Bohu v něm, a tak jest lepí člověku, duši 13) k spasení i tělu, než ona svátost chleba14) a vína, ješto něco Kristova těla mdle15) a dalece od sebe znamenává. A čím pak lepši jest krmě dobrá16) lačnému člověku, ješto v ní bóh bytem jest, a ona znamenie jeho jest, a ihned na tom miestě polepší člověka!17) A ten dóvod položiece pošlem onu svátost chleba a vína do Němec 18), ještoť boha neznají; ať se jí tam blázni klanějí! A podlé takových dóvódov velmi podobně příleží ta řeč, ješto diete: Kri [43a] stus jest v svátosti nižším obyčejem než v člověku věrném. Již to móž známo býti, že tak jest nízkým obyčejem v ní, že zjevně móžem věděti to, že u falešných prorocích, ješto přijdú ve jméno jeho a svedú mnohé, jest vyšším obyčejem Kristus a užitečnějším zvoleným jeho, než v té svátosti; nebo19) ti falešní proroci, pod jménem jeho stojiece lestně, mnohé 20) věci jeho pravé ohlašují, a z kořen jimi hýbajíce, ješto sú dávno tajny byly. Jedno proto činie to, aby se ukázali v lidu nad jiné sobě rovné, a druhé z sváru jedny 21) proti druhým 45 dovodie, a zjevují tudy ony i ony tajné věci, ješto sú lidé o nich nevěděli. A to vše voleným božím k užitku bóh přivede. Ač22) oni svú neupřémností ohyzdie jméno pána Ježíše, vóli odpornú ve všem, což jemu činie, majíce, avšak23) některú stranú v jeho věcech se obierají a ohlašují jeho, a to vždy přijde ku prospěchu voleným jeho, kterýchž 24) nesvedú. Jakož die s.25) Pavel: „Někteří káží Krista neústupně a neupřémně, někteří z sváru a někteří z lásky, upřiemo žádajíce zvelebiti jméno jeho. Což pak?26) [43b] Kterýmkoli27) oby- čejem se ohlašuje jméno jeho, viem, že mi to k užitku přijde“. 28) Takéž i nynie, ač nevěrně ve mnohých zjevuje se Kristus, vždy ť v nich něco svého zjedná k užitku těm, ješto všecko pro ně činí a ze všeho jim prospěch vy- vede; a oni s ďáblem nepravým zahynú pro svú neupřémnost. I řekl sem prvé, že móž býti vyšším obyčejem Krista29) v takových svódcích, než v svá- tosti chleba a vína. A poněvadž nenie v ní ani tělem svým ani mocí duchov- ních daróv, jediné že znamenává něco jeho daleko a mdle,15) a podlé toho mdlého znamenie nemóž u pravdě řečeno býti tomu Kristus, nebo ani duše 35 40 50 55
47 Kristovo tělo, jest mnoho hojnějí v každém stvoření nežli tělo Kristovo v svá- tosti; nebo Bóh v každé věci jest bytem svým, jako napřed dovedeno jest 10 od vás. A v těch řečech známo jest, že jeden byt Kristóv jest v svatých skrze dary a milosti duchovnie, a [42a]le chléb a víno těch daróv nemóž pochopno býti; protož2 Kristus těmi dary nenie v chlebu, ale v spravedlivých lidech. A3) druhé, že Bóh hojnějie jest v každém stvoření, než Kristus v svá- tosti; nebo*) Bóh v každém stvoření jest bytem, ale5) Kristus nenie v svátosti 15 bytem těla svého a tak ani tělem ani dary kterými6) přítomen jest v té svá- tosti. A poněvadž bóh jest hojnějie v každém stvoření než tělo Kristovo v svátosti, že jest bytem přítomně v každém stvoření, a7) poněvadž podlé písma vašeho každé stvořenie vidomé móž slúfi svátost, — nebo8) jest znamenie od boha ustavené, aby věc svatú, nevidomú znamenalo, nebo všeliké stvo- 20 řenie jest znamenie stvořitele, — a3) poněvadž bóh bytem přítomen jest v každém stvoření, a to stvořenie jest znamenie nevidomého stvořitele, maje jeho v sobě přítomně a na to od něho sa ustaveno, aby jeho svú tvářností v sobě ukazovalo: tehdy 10) každé stvořenie jest vyššie znamenie než zna- menie chleba a vína; znamenává něco dalekého těla Kristova, ale nemá toho 25 ničehož [42b] v sobě. Ale jiné stvořenie, maje bytně boha v sobě, jest nad mieru velebnější znamenie nad ono. A čím ušlechtilejší stvořenie, tiem v něm dávnější bóh. A tak jest člověku mnohem užitečnější než ona znamenie — chléb a víno, aby11) od jeho velikosti a krásy poznal velikost a krásu stvořitele, ješto v něm bytně jest, a co pak v tom stvoření jest užitka, že 30 jest v sobě užitečno člověku. 12) Oheň v zimu mnoho dobrého učiní člověku, že se shřeje u něho, a podiví se Bohu v něm, a tak jest lepí člověku, duši 13) k spasení i tělu, než ona svátost chleba14) a vína, ješto něco Kristova těla mdle15) a dalece od sebe znamenává. A čím pak lepši jest krmě dobrá16) lačnému člověku, ješto v ní bóh bytem jest, a ona znamenie jeho jest, a ihned na tom miestě polepší člověka!17) A ten dóvod položiece pošlem onu svátost chleba a vína do Němec 18), ještoť boha neznají; ať se jí tam blázni klanějí! A podlé takových dóvódov velmi podobně příleží ta řeč, ješto diete: Kri [43a] stus jest v svátosti nižším obyčejem než v člověku věrném. Již to móž známo býti, že tak jest nízkým obyčejem v ní, že zjevně móžem věděti to, že u falešných prorocích, ješto přijdú ve jméno jeho a svedú mnohé, jest vyšším obyčejem Kristus a užitečnějším zvoleným jeho, než v té svátosti; nebo19) ti falešní proroci, pod jménem jeho stojiece lestně, mnohé 20) věci jeho pravé ohlašují, a z kořen jimi hýbajíce, ješto sú dávno tajny byly. Jedno proto činie to, aby se ukázali v lidu nad jiné sobě rovné, a druhé z sváru jedny 21) proti druhým 45 dovodie, a zjevují tudy ony i ony tajné věci, ješto sú lidé o nich nevěděli. A to vše voleným božím k užitku bóh přivede. Ač22) oni svú neupřémností ohyzdie jméno pána Ježíše, vóli odpornú ve všem, což jemu činie, majíce, avšak23) některú stranú v jeho věcech se obierají a ohlašují jeho, a to vždy přijde ku prospěchu voleným jeho, kterýchž 24) nesvedú. Jakož die s.25) Pavel: „Někteří káží Krista neústupně a neupřémně, někteří z sváru a někteří z lásky, upřiemo žádajíce zvelebiti jméno jeho. Což pak?26) [43b] Kterýmkoli27) oby- čejem se ohlašuje jméno jeho, viem, že mi to k užitku přijde“. 28) Takéž i nynie, ač nevěrně ve mnohých zjevuje se Kristus, vždy ť v nich něco svého zjedná k užitku těm, ješto všecko pro ně činí a ze všeho jim prospěch vy- vede; a oni s ďáblem nepravým zahynú pro svú neupřémnost. I řekl sem prvé, že móž býti vyšším obyčejem Krista29) v takových svódcích, než v svá- tosti chleba a vína. A poněvadž nenie v ní ani tělem svým ani mocí duchov- ních daróv, jediné že znamenává něco jeho daleko a mdle,15) a podlé toho mdlého znamenie nemóž u pravdě řečeno býti tomu Kristus, nebo ani duše 35 40 50 55
Strana 48
48 60 ani těla nemá ta věc: nikterá 30) pravda jest podlé těch vašich dóvodóv, vy- prázdniece to všecko, což by tu mělo lidem užitečno býti, a ohlašovati to mrtvé znamenie pod těmi slovy: „Kristus jest v svátosti nižším obyčejem“. Byste aspoň chutně řekli: „Takým31) obyčejem tu jest, že ť nemóž níže ře- čeno býti“, nebo: „nižádným obyčejem“, ať by urozoměli lidé tomu česky!32) Protož nenie ť dóvod ani rozom který v vašich [44a] písmiech, by se to chý- lilo k kterému naučení a k srozomění pravdy, ale 33) řeči neustavičné, nemajíce nižádného založenie pravého na porozenie34) viery. 70 1) Capitola dewatynadſta. 2) byti. Protoz. 3) lidech. A. 4) w ſwatoſti, nebo. 5) bytem ; ale. 6) ani dary, kterymi. 7) ftwořeni; a. 8) ſwatoft, nebo. 9) ftwořitele, a. 10) vkazovalo, tehdy. 11) znamenie: chleb a wino, aby. 12) Tak upravuji tento text, jistě špatně docho- vaný: bytnie gest. A co pak w tom člowieku ſtwořenie geſt vzitka, ze gest w ſobie vzi- tečno člowieku, z Itwořenie gest vzitka, že gest w ſobie vzitečno člowieku. 13) člowieku k duſi. 14) fwatoft (tiela) chleba. 15) mdlie. 16) krmie, dobra. 17) Vyd. nemá tu vykřičníku. 18) do niemec. 19) ſwatofti, nebo. 20) frogiece, leftnie mnohe. 21) z fwaru, gedni. 22) při- wede, ač. 23) magice. Awfak. 24) kteriz. 25) S. 26) Quid igitur? 27) Což pak ] kterym koli. 28) Filip. 1, 15—19. 29) Kryfta (gen. celk.); ale spíše jest, myslím, opraviti na „Kristus“ (podle 43a). 30) wiec, ani gi moz rečeno byti: niektera. 31) řekli: takym. 32) Vyd. nemá tu ani vykřičníku ani uvozovek. 33) prawdy. Ale. 34) Jest tu jistě nějaké přepsání (po- lepšenie? poznánie?). Kapitola dvadcátá. Opět to položenie vaše jest, kdež diete, že často u Písmě 1) ta věc, kteráž jinú znamenává, jmenuje se jménem té věci, kterúž znamená. Jako u příkladě to máš v těchto písmiech: Jan jest Eliáš, skála bieše Kristus. 5 A v takých řečech, v nichžto věc, kterúž jiná znamenává, jmenuje se jménem věci znamenané, sú rozliční stupňové, nebo některá znamenie přítomnú věc znamenanú zblízka znamenají. 2) A tu řeč chýlíte k svátosti těla a krve Kri- stovy, že ten chléb jmenuje se jménem věci znamenané, těla Kristova, zblízka přítomné sobě. A že ty řeči jiní před vámi věrně sú mieniece3) rozdělovali 10 znamenie prvnieho zákona od znamení Nového“) zákona a povyšovali5) jich, a zvláště svátosti těla Kristova praviece, že znamenie jmenuje se jménem věci znamenané, a že znamenie má přítomnú věc znamenanú. To rovnánie [44b v jich řečech známe. Ale že vy nikteréhož takéž nedržíte!6) Nebo když má rovnáno býti znamenie jménem věci znamenané,7) nesrovná se, aby znamenie 15 mělo jméno „tělo Kristovo“8) a věc znamenaná „milost nebo darové du- chovní“.8) Aniž se v tom srovná: věc?) znamenaná přítomna jest znamení, poněvadž znamenává tělo Kristovo na kříži obětované; to10) jesti dvé od sebe velmi daleko. A opět, když se die, že milost znamenává, a ta jest daleko od znamenie, nebo tepruv chtě někto milost mieti, hledá znamenie, a skrze zna- 20 menie tepruv milosti od Boha musí hledati. Protož nižádným obyčejem nemóž řečeno!1) býti: „přítomna8) jest tomu znamení milost“.8) A když tak daleko jest, kto jí rozomie, a kto jie hledati bude skrze to znamenie, protoži2) váš rozum nemóž státi pod těmito řečmi,13) aniž kto móž od pravdy přichýliti k úmyslóm vašim těch řečí. Ale že i to nenie lehké,14) že písma některá 25 jmenují znamenie jménem věci znamenané; to15) nenie [45a] toliko příhodně nazvati znamenie jménem věci znamenané, ale pro pravdu a moc, kterúž znamenie má přítomně takéž, jakož věc znamenaná. V tom rozomu Písmol6) ta znamenie jménem věci znamenané jmenuje, jakožto skála,17) z niežto sú pili židé na púšti, byla jest znamenie Krista nel8) samým púhým nazváním, 30 ale pro moc, kteráž k skále!9) bieše přítomna. A neumenšeně20) takýmž divem moci božské z kamene vody hojné tekly všemu zástupu synóv Izrahelských
48 60 ani těla nemá ta věc: nikterá 30) pravda jest podlé těch vašich dóvodóv, vy- prázdniece to všecko, což by tu mělo lidem užitečno býti, a ohlašovati to mrtvé znamenie pod těmi slovy: „Kristus jest v svátosti nižším obyčejem“. Byste aspoň chutně řekli: „Takým31) obyčejem tu jest, že ť nemóž níže ře- čeno býti“, nebo: „nižádným obyčejem“, ať by urozoměli lidé tomu česky!32) Protož nenie ť dóvod ani rozom který v vašich [44a] písmiech, by se to chý- lilo k kterému naučení a k srozomění pravdy, ale 33) řeči neustavičné, nemajíce nižádného založenie pravého na porozenie34) viery. 70 1) Capitola dewatynadſta. 2) byti. Protoz. 3) lidech. A. 4) w ſwatoſti, nebo. 5) bytem ; ale. 6) ani dary, kterymi. 7) ftwořeni; a. 8) ſwatoft, nebo. 9) ftwořitele, a. 10) vkazovalo, tehdy. 11) znamenie: chleb a wino, aby. 12) Tak upravuji tento text, jistě špatně docho- vaný: bytnie gest. A co pak w tom člowieku ſtwořenie geſt vzitka, ze gest w ſobie vzi- tečno člowieku, z Itwořenie gest vzitka, že gest w ſobie vzitečno člowieku. 13) člowieku k duſi. 14) fwatoft (tiela) chleba. 15) mdlie. 16) krmie, dobra. 17) Vyd. nemá tu vykřičníku. 18) do niemec. 19) ſwatofti, nebo. 20) frogiece, leftnie mnohe. 21) z fwaru, gedni. 22) při- wede, ač. 23) magice. Awfak. 24) kteriz. 25) S. 26) Quid igitur? 27) Což pak ] kterym koli. 28) Filip. 1, 15—19. 29) Kryfta (gen. celk.); ale spíše jest, myslím, opraviti na „Kristus“ (podle 43a). 30) wiec, ani gi moz rečeno byti: niektera. 31) řekli: takym. 32) Vyd. nemá tu ani vykřičníku ani uvozovek. 33) prawdy. Ale. 34) Jest tu jistě nějaké přepsání (po- lepšenie? poznánie?). Kapitola dvadcátá. Opět to položenie vaše jest, kdež diete, že často u Písmě 1) ta věc, kteráž jinú znamenává, jmenuje se jménem té věci, kterúž znamená. Jako u příkladě to máš v těchto písmiech: Jan jest Eliáš, skála bieše Kristus. 5 A v takých řečech, v nichžto věc, kterúž jiná znamenává, jmenuje se jménem věci znamenané, sú rozliční stupňové, nebo některá znamenie přítomnú věc znamenanú zblízka znamenají. 2) A tu řeč chýlíte k svátosti těla a krve Kri- stovy, že ten chléb jmenuje se jménem věci znamenané, těla Kristova, zblízka přítomné sobě. A že ty řeči jiní před vámi věrně sú mieniece3) rozdělovali 10 znamenie prvnieho zákona od znamení Nového“) zákona a povyšovali5) jich, a zvláště svátosti těla Kristova praviece, že znamenie jmenuje se jménem věci znamenané, a že znamenie má přítomnú věc znamenanú. To rovnánie [44b v jich řečech známe. Ale že vy nikteréhož takéž nedržíte!6) Nebo když má rovnáno býti znamenie jménem věci znamenané,7) nesrovná se, aby znamenie 15 mělo jméno „tělo Kristovo“8) a věc znamenaná „milost nebo darové du- chovní“.8) Aniž se v tom srovná: věc?) znamenaná přítomna jest znamení, poněvadž znamenává tělo Kristovo na kříži obětované; to10) jesti dvé od sebe velmi daleko. A opět, když se die, že milost znamenává, a ta jest daleko od znamenie, nebo tepruv chtě někto milost mieti, hledá znamenie, a skrze zna- 20 menie tepruv milosti od Boha musí hledati. Protož nižádným obyčejem nemóž řečeno!1) býti: „přítomna8) jest tomu znamení milost“.8) A když tak daleko jest, kto jí rozomie, a kto jie hledati bude skrze to znamenie, protoži2) váš rozum nemóž státi pod těmito řečmi,13) aniž kto móž od pravdy přichýliti k úmyslóm vašim těch řečí. Ale že i to nenie lehké,14) že písma některá 25 jmenují znamenie jménem věci znamenané; to15) nenie [45a] toliko příhodně nazvati znamenie jménem věci znamenané, ale pro pravdu a moc, kterúž znamenie má přítomně takéž, jakož věc znamenaná. V tom rozomu Písmol6) ta znamenie jménem věci znamenané jmenuje, jakožto skála,17) z niežto sú pili židé na púšti, byla jest znamenie Krista nel8) samým púhým nazváním, 30 ale pro moc, kteráž k skále!9) bieše přítomna. A neumenšeně20) takýmž divem moci božské z kamene vody hojné tekly všemu zástupu synóv Izrahelských
Strana 49
49 k nasycení,21) jakýmž divem moci božské pán Kristus22) mrtvé křiesil jest, anebo jiné [divy] mocí23) božskú ukazoval, aby moc samé pravdy znamení24) přítomna byla. A pro tu moc skála jest znamenie Krista a jméno má „Kri- stus“,25) nebo skutek moci božské stal se jest nad skalú jako Kristu. Takéž Jan jest Eliáš v znamení. Vy26) tak vykládáte, že ne mnoho proroka onoho Eliáše Jan znamenie byl jest, ale toho, který měl jest k skonání světa při- jíti, v témž duchu, jako Jan, a že by nynie již ten duch Eliášóv přišel horlivý u věrných, ješto [45b] nemohú strpěti křivdy božie v nižádné truhle ani v jámě 40 ani v které záhatce;27) vše ť shledají. Protož28) nenie podobný výklad, ale Jan u pravdě přišel jest v duchu a moci Eliášově, maje svatost života a ducha svatého hojnějé než Eliáš. Pak-li chcete kterakého budúcieho Eliáše jistiti podlé toho pověděnie, tehdy vždy v moci duchovnie, pravé přijde jako Jan. Protož, jest-li Jan znamenie toho Eliáše nebo onoho, tehdy Písmo29) pro moc přítomnú jmenuje jménem věci znamenané jeho, aby týž duch a moc pří- tomna byla Janovi jako Eliášovi. A když se těmi písmy předstěňuje skutek Kristóv, aby znamenie i věc znamenaná jedno jméno měly, tato30) jako ona, a31) nenie-li skutečně a bytně věc znamenaná spojena s znamením, proč by ta věc znamenie jméno měla,32) a pravda jeho nestála s ním? Však33) tato 50 písma u vietr by rovnána byla. Nebo jest-li úmysl těch, ješto tato písma tak srovnávali sú, aby sami od sebe dali chlebu to jméno „tělo Kristovo“,34) toliko k znamení věci nebo pravdy [46a] své kromě sebe zdaleka,35) a tak proto, že mají v jedení toho chleba hledati někakých užitkóv nebo daróv od boha, zaslúžených36) tělem Kristovým: tehdy i beránkovi Starého37) zákona mohli sú převzdieti týmž právem „tělo Kristovo“,38) a ti, ktož sú věrně stáli pod tiem znamením, dosáhli sú užitkóv zaslúžených tělem Kristovým. Protož, nenie-li přítomna moc bytného těla Kristova tomuto znamení, tehdy tak jest nepravé dáti jemu jméno, že jest tělo Kristovo, jako [nazvati] osla anjelem;39) nebo jiné věci mnohé týmž řádem mohú nazvány býti tělem Kristovým pro 60 samo znamenie anebo pro hledánie milosti od Boha skrze ně. A my máme svobodu hledati od pána boha skrze všecky [věci] milosti40) jeho. Protož nenie podobné, skutky božie zvláštie položiti v rovnost obecných zasluhování milosti od Boha, ješto se v nich zasluhuje milost od boha toliko pro šlechetnost některých lidí snažných, že jim všechny věci v dobré obrátí pro jich dobrý 65 úmysl a šlechetný. 35 45 55 1) v piímie. 2) nebo niektera znamenie (pritomnu wiec znamenanu) z blizka wiec znamenagi. Takto jest ve vydání pfetistěno, ale v ruském obsahu té kapitoly se pravi: ibo inyja znamenija ne oboznačajut vešč' neposredstvenno. — Talis igitur est modus loquendi sacre scripture, quo figura exprimitur nomine figurati et econtra figuratum nomine figure. — Mat. XI (t. j. Mat. 11, 14) Johannes vocatur a Christo Helias, qui venturus est...... Similiter l. Cor. X. (t. j. 1 Kor. 10, 4): „Bibebant de spiri- tuali consequente eos petra, petra autem erat Christus“, i. e. sequens petra figurabat Christum venturum. — Ulterius notandum attente, quod in huiusmodi locucionibus figu- rativis in sacra scriptura fundatis sunt varii gradus. Nam una significat rem fi- guratam esse figure propinquius, alia vero remocius, et sic alio modo petra est Christus et alio modo iste panis est corpus Christi. (Ž 141 ab, na různých místech). 3) miniece. 4) noweho. 5) powyfowawali. 6) Vyd. nemá vykřičníku. K textu srv. Ž. 141 b: Figure enim veteris legis tantum significabant misteria adhuc futura in nostra redemp- cione per Christum implenda, non autem habebant graciam iustificantem actualiter presentem..... Et sic sicut lex nova excellit legem veterem, sic et sa- cramenta nove legis omnia figurancia Christum crucifixum habent quo- dam modo ipsum realiter presentem et cooperanter, dum rite suscipiuntur. 7) ne- znamenane. 8) Vyd. nemá uvozovek. 9) frowna, wiec. 10) obietowane, to. 11) řečena. 12) zna- menie; protoz. 13) řečemi. 14) lechke. 15) znamenane, to. 16) piímo. 17) yakozto znamenie fkala. 18) Kryfta, ne. 19) k ſkalie. 20) A aby nevmenſenie. 21) 2 Mojž. 17, 6 (Isaiáš 48, 21). 22) bozíke, kteruž pan Kryftus. 23) gine mocy. 24) fame prawdie znameni. Celá věta do-
49 k nasycení,21) jakýmž divem moci božské pán Kristus22) mrtvé křiesil jest, anebo jiné [divy] mocí23) božskú ukazoval, aby moc samé pravdy znamení24) přítomna byla. A pro tu moc skála jest znamenie Krista a jméno má „Kri- stus“,25) nebo skutek moci božské stal se jest nad skalú jako Kristu. Takéž Jan jest Eliáš v znamení. Vy26) tak vykládáte, že ne mnoho proroka onoho Eliáše Jan znamenie byl jest, ale toho, který měl jest k skonání světa při- jíti, v témž duchu, jako Jan, a že by nynie již ten duch Eliášóv přišel horlivý u věrných, ješto [45b] nemohú strpěti křivdy božie v nižádné truhle ani v jámě 40 ani v které záhatce;27) vše ť shledají. Protož28) nenie podobný výklad, ale Jan u pravdě přišel jest v duchu a moci Eliášově, maje svatost života a ducha svatého hojnějé než Eliáš. Pak-li chcete kterakého budúcieho Eliáše jistiti podlé toho pověděnie, tehdy vždy v moci duchovnie, pravé přijde jako Jan. Protož, jest-li Jan znamenie toho Eliáše nebo onoho, tehdy Písmo29) pro moc přítomnú jmenuje jménem věci znamenané jeho, aby týž duch a moc pří- tomna byla Janovi jako Eliášovi. A když se těmi písmy předstěňuje skutek Kristóv, aby znamenie i věc znamenaná jedno jméno měly, tato30) jako ona, a31) nenie-li skutečně a bytně věc znamenaná spojena s znamením, proč by ta věc znamenie jméno měla,32) a pravda jeho nestála s ním? Však33) tato 50 písma u vietr by rovnána byla. Nebo jest-li úmysl těch, ješto tato písma tak srovnávali sú, aby sami od sebe dali chlebu to jméno „tělo Kristovo“,34) toliko k znamení věci nebo pravdy [46a] své kromě sebe zdaleka,35) a tak proto, že mají v jedení toho chleba hledati někakých užitkóv nebo daróv od boha, zaslúžených36) tělem Kristovým: tehdy i beránkovi Starého37) zákona mohli sú převzdieti týmž právem „tělo Kristovo“,38) a ti, ktož sú věrně stáli pod tiem znamením, dosáhli sú užitkóv zaslúžených tělem Kristovým. Protož, nenie-li přítomna moc bytného těla Kristova tomuto znamení, tehdy tak jest nepravé dáti jemu jméno, že jest tělo Kristovo, jako [nazvati] osla anjelem;39) nebo jiné věci mnohé týmž řádem mohú nazvány býti tělem Kristovým pro 60 samo znamenie anebo pro hledánie milosti od Boha skrze ně. A my máme svobodu hledati od pána boha skrze všecky [věci] milosti40) jeho. Protož nenie podobné, skutky božie zvláštie položiti v rovnost obecných zasluhování milosti od Boha, ješto se v nich zasluhuje milost od boha toliko pro šlechetnost některých lidí snažných, že jim všechny věci v dobré obrátí pro jich dobrý 65 úmysl a šlechetný. 35 45 55 1) v piímie. 2) nebo niektera znamenie (pritomnu wiec znamenanu) z blizka wiec znamenagi. Takto jest ve vydání pfetistěno, ale v ruském obsahu té kapitoly se pravi: ibo inyja znamenija ne oboznačajut vešč' neposredstvenno. — Talis igitur est modus loquendi sacre scripture, quo figura exprimitur nomine figurati et econtra figuratum nomine figure. — Mat. XI (t. j. Mat. 11, 14) Johannes vocatur a Christo Helias, qui venturus est...... Similiter l. Cor. X. (t. j. 1 Kor. 10, 4): „Bibebant de spiri- tuali consequente eos petra, petra autem erat Christus“, i. e. sequens petra figurabat Christum venturum. — Ulterius notandum attente, quod in huiusmodi locucionibus figu- rativis in sacra scriptura fundatis sunt varii gradus. Nam una significat rem fi- guratam esse figure propinquius, alia vero remocius, et sic alio modo petra est Christus et alio modo iste panis est corpus Christi. (Ž 141 ab, na různých místech). 3) miniece. 4) noweho. 5) powyfowawali. 6) Vyd. nemá vykřičníku. K textu srv. Ž. 141 b: Figure enim veteris legis tantum significabant misteria adhuc futura in nostra redemp- cione per Christum implenda, non autem habebant graciam iustificantem actualiter presentem..... Et sic sicut lex nova excellit legem veterem, sic et sa- cramenta nove legis omnia figurancia Christum crucifixum habent quo- dam modo ipsum realiter presentem et cooperanter, dum rite suscipiuntur. 7) ne- znamenane. 8) Vyd. nemá uvozovek. 9) frowna, wiec. 10) obietowane, to. 11) řečena. 12) zna- menie; protoz. 13) řečemi. 14) lechke. 15) znamenane, to. 16) piímo. 17) yakozto znamenie fkala. 18) Kryfta, ne. 19) k ſkalie. 20) A aby nevmenſenie. 21) 2 Mojž. 17, 6 (Isaiáš 48, 21). 22) bozíke, kteruž pan Kryftus. 23) gine mocy. 24) fame prawdie znameni. Celá věta do-
Strana 50
50 chována byla chatrně. Speranskij v svém ruském obsahu vykládá na př. zázrak se skalou jako znamení moci boži při vzkříšení Kristově z mrtvých („Voda vyteklá ze skály byla o nic menším divem božím pro lid Izraelský, než bylo vzkřišení Krista Pána divem síly boží“), nikoli jako znamení Kristových zázraků. Srv. s tím níže: „skutek moci božské stal se jest nad skalú, jako Kristu“ (3.sg.), t. j. nad Kristem. 25) ma: Kryftus. 26) non quod Baptista sit persona Helie rapti in turbine in igneo curru in celum, cum Baptista hunc se esse constanter negabat, ut patet Joh. I, sed est sensus: Ipse est Helias, qui venturus est, i. e. iste Johannes, qui meum primum adventum in spiritu Helie precessit, figurat Heliam, qui eodem spiritu preveniet adventum meum secundum (Z 141 a). Vyd.: znameni, wy. 27) w které zahatce. 28) Protoz jest snad přepsáním (v. o větu níže zase: Protoz gestli) místo: „To nenie podobný výklad....“ 29) piímo. 30) mieli, nebo tato. 31) iako ona; a. 32) proč by ta řeč byla, aby znamenie gmeno miela. 33) I nim; wſak. 34) gmeno tielo Kryftowo. 35) z daleka. Text byl tu, myslím, na rozhraní dvou stránek pí- sařem porušen. 36) zafluzenym. 37) Itareho. 38) Vyd. nikde tu uvozovek nemá. 39) jako ofla angelem. 40) ſkrze wſecky miloſti. Kapitola XXI. tuto. 5 20 25 30 Opět to položenie učinili ste o jedení těla Kristova a o pitie jeho krve duchovní, o němž téměř1) ve všie kapitole šesté svatého Jana psáno stojí, kteréžto jedenie záleží [v]2) skutečném a pravém spojení duše se pánem Kristem, a v něho proměněnie jestiť tak potřebné, že nižádnému bez něho spasenu nelze býti, a dobrým toliko příleží. Ale jedenie a pitie svátosti těla a krve Kristovy podlé ustanovenie Kristova a vydánie svatého Pavla, kteréž ono prvnie znamenává, 3) jest z příčiny potřebné netoliko dobrým, ale i zlým obecné. Taková řeč tak, jakož slova záležie v sobě, dobré 4) věci mluví 10 a příležie těm, kteříž jedie tělo Kristovo tak, jakož jim jest on ustavil. Ale v sobě takové spojenie a proměněnie samotně nenie řečeno od Krista jedenie, ale pro spojenie řečeno jest: „Ktož jie...., ve mně přebývá a já v něm“.5) A ta řeč všecka toliko samotně o mraviech a o skutciech ctnostných mluví a na to se chýlí, jakož Martinek, prorok táborský, a Zikmund“) z Repan ten 15 rozom [47a] vedú na šestú kapitolu svatého Jana a die na tu řeč pána Ježíše: „Dělajte“) dielo, točižto8) ne ten pokrm, ješto ť zhyne, ale kterýžť zóstává k životu věčnému“.9) A ten chléb záleží v diele, jakož i židé rozoměli tomu řkúce: „Co činiti budeme, abychom dielo dělali10) božie?“ A potom řekl jest: „Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, [kteréž já dám] za život světa.“!1) To Slovo12) věrné učiněno jest tělem a učinilo jest v těle skutky boží, ješto13) duše, která dělá božská diela,14) nakrmí se jimi, jako tělo chlebem. Protož ti skutkové slova božieho nazváni jsú chlebem, nebo krmie následujícíeho; a nazváni sú tělem, nebo činěni sú v těle, jsúce jedno s tělem. To vše čte- nie praví. A rozvážiece to poznánie, že této řeči rozom jest tento: Nebudete- li jésti těla syna člověka, to jest, nebudete-li činiti skutkóv, jako najdále bu- dete moci, které jest syn člověčí činil v těle; a nebudete-li píti krve jeho, to jest, nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkóv, kteříž proto činěni sú, abychme jich následujíce, jako syn s otcem jedno jest, i my s otcem i s synem [47b jedno byli. A potom mluví mnoho Martinek o skutciech dobrých a dě, žel5) večeře páně založena jest na lásce, o kteréž jim pán mluvil a ukázal jim ji u vidomých skutciech, zmyv jim nohy, a příklad jim ostavil, aby oni jeden druhému nohy myli. A odtud sú byli vzeli příklad první světí, když který host, pútník nebo kazatel přišel k nim, a aj, prvé z veliké lásky, kterúž k němu mějiechu16), nohy jemu omývali!17) A mnoho jiného mluví o lásce a o skutciech, zakládaje na nich večeři páně. A povrtěv se na lásce a na skutciech die: Apostolé18) při večeři páně zachovali sú obyčej, který sú viděli na púšti od Ježíše, když lid krmil dvakrát a kázal lid zsaditi po stu a po stu, a každé 35
50 chována byla chatrně. Speranskij v svém ruském obsahu vykládá na př. zázrak se skalou jako znamení moci boži při vzkříšení Kristově z mrtvých („Voda vyteklá ze skály byla o nic menším divem božím pro lid Izraelský, než bylo vzkřišení Krista Pána divem síly boží“), nikoli jako znamení Kristových zázraků. Srv. s tím níže: „skutek moci božské stal se jest nad skalú, jako Kristu“ (3.sg.), t. j. nad Kristem. 25) ma: Kryftus. 26) non quod Baptista sit persona Helie rapti in turbine in igneo curru in celum, cum Baptista hunc se esse constanter negabat, ut patet Joh. I, sed est sensus: Ipse est Helias, qui venturus est, i. e. iste Johannes, qui meum primum adventum in spiritu Helie precessit, figurat Heliam, qui eodem spiritu preveniet adventum meum secundum (Z 141 a). Vyd.: znameni, wy. 27) w které zahatce. 28) Protoz jest snad přepsáním (v. o větu níže zase: Protoz gestli) místo: „To nenie podobný výklad....“ 29) piímo. 30) mieli, nebo tato. 31) iako ona; a. 32) proč by ta řeč byla, aby znamenie gmeno miela. 33) I nim; wſak. 34) gmeno tielo Kryftowo. 35) z daleka. Text byl tu, myslím, na rozhraní dvou stránek pí- sařem porušen. 36) zafluzenym. 37) Itareho. 38) Vyd. nikde tu uvozovek nemá. 39) jako ofla angelem. 40) ſkrze wſecky miloſti. Kapitola XXI. tuto. 5 20 25 30 Opět to položenie učinili ste o jedení těla Kristova a o pitie jeho krve duchovní, o němž téměř1) ve všie kapitole šesté svatého Jana psáno stojí, kteréžto jedenie záleží [v]2) skutečném a pravém spojení duše se pánem Kristem, a v něho proměněnie jestiť tak potřebné, že nižádnému bez něho spasenu nelze býti, a dobrým toliko příleží. Ale jedenie a pitie svátosti těla a krve Kristovy podlé ustanovenie Kristova a vydánie svatého Pavla, kteréž ono prvnie znamenává, 3) jest z příčiny potřebné netoliko dobrým, ale i zlým obecné. Taková řeč tak, jakož slova záležie v sobě, dobré 4) věci mluví 10 a příležie těm, kteříž jedie tělo Kristovo tak, jakož jim jest on ustavil. Ale v sobě takové spojenie a proměněnie samotně nenie řečeno od Krista jedenie, ale pro spojenie řečeno jest: „Ktož jie...., ve mně přebývá a já v něm“.5) A ta řeč všecka toliko samotně o mraviech a o skutciech ctnostných mluví a na to se chýlí, jakož Martinek, prorok táborský, a Zikmund“) z Repan ten 15 rozom [47a] vedú na šestú kapitolu svatého Jana a die na tu řeč pána Ježíše: „Dělajte“) dielo, točižto8) ne ten pokrm, ješto ť zhyne, ale kterýžť zóstává k životu věčnému“.9) A ten chléb záleží v diele, jakož i židé rozoměli tomu řkúce: „Co činiti budeme, abychom dielo dělali10) božie?“ A potom řekl jest: „Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, [kteréž já dám] za život světa.“!1) To Slovo12) věrné učiněno jest tělem a učinilo jest v těle skutky boží, ješto13) duše, která dělá božská diela,14) nakrmí se jimi, jako tělo chlebem. Protož ti skutkové slova božieho nazváni jsú chlebem, nebo krmie následujícíeho; a nazváni sú tělem, nebo činěni sú v těle, jsúce jedno s tělem. To vše čte- nie praví. A rozvážiece to poznánie, že této řeči rozom jest tento: Nebudete- li jésti těla syna člověka, to jest, nebudete-li činiti skutkóv, jako najdále bu- dete moci, které jest syn člověčí činil v těle; a nebudete-li píti krve jeho, to jest, nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkóv, kteříž proto činěni sú, abychme jich následujíce, jako syn s otcem jedno jest, i my s otcem i s synem [47b jedno byli. A potom mluví mnoho Martinek o skutciech dobrých a dě, žel5) večeře páně založena jest na lásce, o kteréž jim pán mluvil a ukázal jim ji u vidomých skutciech, zmyv jim nohy, a příklad jim ostavil, aby oni jeden druhému nohy myli. A odtud sú byli vzeli příklad první světí, když který host, pútník nebo kazatel přišel k nim, a aj, prvé z veliké lásky, kterúž k němu mějiechu16), nohy jemu omývali!17) A mnoho jiného mluví o lásce a o skutciech, zakládaje na nich večeři páně. A povrtěv se na lásce a na skutciech die: Apostolé18) při večeři páně zachovali sú obyčej, který sú viděli na púšti od Ježíše, když lid krmil dvakrát a kázal lid zsaditi po stu a po stu, a každé 35
Strana 51
51 sto rozděliti na padesáti9) a na padesát.19) A tak oni lid zsadili, a jakož od Krista viděli, berúce lidu dávali. Tak řád večeře páně vypravuje. A ještě 40 viece ukazuje řádu při večeři páně, aby křesťané, scházejíce se v svátek a popracujíce v slovu božiem, aby2*) pro naučenie lásky ku potřebě [48a] pojedli a jako hody měli. Jakž jest živ, již nemohl jest na lepší řád večeře páně uhoditi, jedno v svátek popracujíce v slovu božiem, sezvati se z lásky a pohodovati a najésti se ku potřebě a zajésti práci první a nehubenovati 45 s kusem21) chleba na večeři papežské a kacierské. A toto naučenie mnozí držie a kvasie hojně na to a rúhají se ustanovení páně. Protož od vysokých, anjelských věcí počieti, od22) lásky a od skutkóv, které jest Kristus v těle činil, a23) s tiem se skutečně spojiti s ním, a od těch věcí v tělo spadnúti a tiem zdaleka rušiti jiná mnohá slova božie — vědomé f24) jest, že takové 50 věci z ďábla sú na oklamánie mnohých lidí. 1) temef. 2) Vyd. chybí. 3) Ta věta vztažná, jest myslím, dochována chybně; nebo jest smysl její: kteréž (vydánie Pavlovo) podává smysl onoho prvního, t. j. ustanovení Kristova? *) zalezie, w ſobie dobre. 5) Jan 6, 36. 6) Zygmund. 7) Gežile: dielayte. 3) točižto. 3) Jan 6, 27 n. 10) dielo dobra dielali. 11) gest, za život fwieta (Jan 6, 51). 12) flowo. 13) kterežto; myslím, že původně stálo: ješto ... jimi (= jimiž), ale písař rukopisu dosadil tuto, jako i jinde často, za „ješto“ vztažné zájmeno tehdy již obvyklejší „kteréžto“. 14) diela bozíka diela. 15) die: že. 16) migiechu. 17) Vyd. nemá vykřičníku. 18) Appoſtole. 19) paddefat. 20) Takto rkp. 21) ſkufem. 22) počieti od. 23) činil a. 24) bozie wiedomet. Kapitola dvadcátá druhá. Ale však což pak koli pokládáte za jedenie těla božieho v svých písmiech, buďto lásku nebo skutky Kristova těla činiti a těmi se s ním spojiti, buďto v něho věřiti nebo milosti někaké od něho bráti, všudy pokládáte svátost těla a krve Kristovy znamenie těch rozličných jedeni) těla Kristova a tak vyklá- dáte, že sú proto [48b] ta znamenie ustavena, aby skrze ně k nevidomým a duchovním věcem jako rukú přivedeni byli, poněvadž sú tvářnost nevidomé pravdy neb milosti, a že sú ty věci duchovnie spojeny přítomně k znamením. Ale ta znamenie proto jsú znamenie těch věcí duchovních, že sebú podobně 10 znamenají tu pravdu, kterúž znamenají; a poněvadž předcházejí věc zname- nanú a vedú k nie člověka tělestného, ješto pro svú hrubost sám od sebe po- zdvihnúti se nemóž k duchovním a nevidomým věcem, kterak jest to nepodobné k tomu,2) položiti duchovní jedenie těla Kristova u pravém a skutečném spo- jení s Kristem,2) činiece ty skutky, které on v těle jsa činil, a že ti skutkové 15 sú tělo jeho,2) a svátost položiti, že znamená ta spojenie a ty skutky! Ktož3) je na sobě má, již4) tehdy nenie potřebie toho znamenie, poněvadž pravda znamenaná u člověka jest, nebo se nepotřebuje vésti ku pravdě. A že zna- menie — svázavše pravdu s Kristem, — aniž také ty věci, jako skut[49a kové (nebo to spojenie skutečné s Kristem), v čem přítomno jest, aniž k ně- 20 mu přiblíženo kterú stránkú móž býti: protož5) hlediece k úmyslu a k dóvo- du vašich písem o jedení těla Kristova a živého chleba, ješto jest s nebe sstúpil, kterak záleží na skutciech dokonalých, kteréž sú činěny Kristovým tělem, a na spojení pravém těmi skutky s ním, tehdy6) nenie nižádný dóvod ani rozom,7) proč by Kristus ustavil svátost těla a krve své. Nebo což dieme 25 o znamení té svátosti, to vše prvé v člověku bytně má býti, jako ty mravnosti skutečné, jimiž se má spojiti s Kristem, ty musie bytně8) po všecky časy v člověku býti, poněvadž mají bytné spojenie s člověkem a skrze to pravé spojenie s Kristem. A nemóž-li vyšší a jiný dóvod býti o tom skutku ustavenie Kri- 5
51 sto rozděliti na padesáti9) a na padesát.19) A tak oni lid zsadili, a jakož od Krista viděli, berúce lidu dávali. Tak řád večeře páně vypravuje. A ještě 40 viece ukazuje řádu při večeři páně, aby křesťané, scházejíce se v svátek a popracujíce v slovu božiem, aby2*) pro naučenie lásky ku potřebě [48a] pojedli a jako hody měli. Jakž jest živ, již nemohl jest na lepší řád večeře páně uhoditi, jedno v svátek popracujíce v slovu božiem, sezvati se z lásky a pohodovati a najésti se ku potřebě a zajésti práci první a nehubenovati 45 s kusem21) chleba na večeři papežské a kacierské. A toto naučenie mnozí držie a kvasie hojně na to a rúhají se ustanovení páně. Protož od vysokých, anjelských věcí počieti, od22) lásky a od skutkóv, které jest Kristus v těle činil, a23) s tiem se skutečně spojiti s ním, a od těch věcí v tělo spadnúti a tiem zdaleka rušiti jiná mnohá slova božie — vědomé f24) jest, že takové 50 věci z ďábla sú na oklamánie mnohých lidí. 1) temef. 2) Vyd. chybí. 3) Ta věta vztažná, jest myslím, dochována chybně; nebo jest smysl její: kteréž (vydánie Pavlovo) podává smysl onoho prvního, t. j. ustanovení Kristova? *) zalezie, w ſobie dobre. 5) Jan 6, 36. 6) Zygmund. 7) Gežile: dielayte. 3) točižto. 3) Jan 6, 27 n. 10) dielo dobra dielali. 11) gest, za život fwieta (Jan 6, 51). 12) flowo. 13) kterežto; myslím, že původně stálo: ješto ... jimi (= jimiž), ale písař rukopisu dosadil tuto, jako i jinde často, za „ješto“ vztažné zájmeno tehdy již obvyklejší „kteréžto“. 14) diela bozíka diela. 15) die: že. 16) migiechu. 17) Vyd. nemá vykřičníku. 18) Appoſtole. 19) paddefat. 20) Takto rkp. 21) ſkufem. 22) počieti od. 23) činil a. 24) bozie wiedomet. Kapitola dvadcátá druhá. Ale však což pak koli pokládáte za jedenie těla božieho v svých písmiech, buďto lásku nebo skutky Kristova těla činiti a těmi se s ním spojiti, buďto v něho věřiti nebo milosti někaké od něho bráti, všudy pokládáte svátost těla a krve Kristovy znamenie těch rozličných jedeni) těla Kristova a tak vyklá- dáte, že sú proto [48b] ta znamenie ustavena, aby skrze ně k nevidomým a duchovním věcem jako rukú přivedeni byli, poněvadž sú tvářnost nevidomé pravdy neb milosti, a že sú ty věci duchovnie spojeny přítomně k znamením. Ale ta znamenie proto jsú znamenie těch věcí duchovních, že sebú podobně 10 znamenají tu pravdu, kterúž znamenají; a poněvadž předcházejí věc zname- nanú a vedú k nie člověka tělestného, ješto pro svú hrubost sám od sebe po- zdvihnúti se nemóž k duchovním a nevidomým věcem, kterak jest to nepodobné k tomu,2) položiti duchovní jedenie těla Kristova u pravém a skutečném spo- jení s Kristem,2) činiece ty skutky, které on v těle jsa činil, a že ti skutkové 15 sú tělo jeho,2) a svátost položiti, že znamená ta spojenie a ty skutky! Ktož3) je na sobě má, již4) tehdy nenie potřebie toho znamenie, poněvadž pravda znamenaná u člověka jest, nebo se nepotřebuje vésti ku pravdě. A že zna- menie — svázavše pravdu s Kristem, — aniž také ty věci, jako skut[49a kové (nebo to spojenie skutečné s Kristem), v čem přítomno jest, aniž k ně- 20 mu přiblíženo kterú stránkú móž býti: protož5) hlediece k úmyslu a k dóvo- du vašich písem o jedení těla Kristova a živého chleba, ješto jest s nebe sstúpil, kterak záleží na skutciech dokonalých, kteréž sú činěny Kristovým tělem, a na spojení pravém těmi skutky s ním, tehdy6) nenie nižádný dóvod ani rozom,7) proč by Kristus ustavil svátost těla a krve své. Nebo což dieme 25 o znamení té svátosti, to vše prvé v člověku bytně má býti, jako ty mravnosti skutečné, jimiž se má spojiti s Kristem, ty musie bytně8) po všecky časy v člověku býti, poněvadž mají bytné spojenie s člověkem a skrze to pravé spojenie s Kristem. A nemóž-li vyšší a jiný dóvod býti o tom skutku ustavenie Kri- 5
Strana 52
52 stova těch svátostí, jediné že k znamení takých marností, tehdy Kristus tak jest to 30 marný skutek učinil, jako dobře neutá 49b]zalý opilec, opiv se večer vínem i prodal duom se vším nábytkem, ano o tom žena ani která čeled co zvěděla. Nebo ten sku- tek podlé těchto vašich dovodóv jest zbytečný a všecken daremný. Nebo jakož pra- víte o povýšení toho diela a jiedla duchovnieho těla Kristova, že záleží na pravém a skutečném spojení duše s Kristem a na proměnění jeho, tehdy takového jedenie netoliko svátost nebo co jiného [nejmóž9) předznamenati a s ním spo- jena býti, ale tak jesti vysoké to10) jedenie, že lidi přesáhá. Nebo koho na- leznem, ješto by se skutečně a právě s Kristem spojil a v něho se proměnil?11) Bych řekl o apostolech,12) to sú svrchovaní lidé byli, avšak jest slyšeti svatého Pavla, an o soběl3) jiné věci než takové spojenie vyznává řka: „Vóle!4) mi příleží, ale dokonati dobrého nenalézám. Já sám myslí slúžím zákonu božiemu podlé vnitřnieho člověka, ale vidím jiný zákon na údech mých, jenž se protiví zákonu mysli mé a jenž mě jímá v zákoně hřiechu“.15) A tak16) ukazuje ne- dostatek veliký v sobě, že viece nemóž řéci o sobě, jediné žel7) jemu vóle [50a] příleží, a dokonánie v dobrém nemá; myslí samú raduje se zákonu božiemu a slúží jemu, ale tělem svým zákonu hřiecha. Protož ač někaké skutkóv18) dobrých následovánie měl jest s Kristem, jakož móž na tak padlém člověku státi, ješto jediné chtě a dokonati nemóž, ale pravé spojenie skutečné s Kri- stem a proměněnie v něho daleko jest od Pavla, takéž od nás i od vás. A poněvadž na takovém spojení záleží jedenie těla Kristova, tehdy vy jeho 50 nemáte ani viete, kto jest kdy měl je anebo mieti bude. A poněvadž tomu učíte, což sami nemáte ani viete, kto by takové věci měl, tehdy neviete, o kom jistíte a čeho potvrzujete, ale u vietr své řeči vynášiete. Jediné vám se líbí mluviti nebo psáti vysoké a dokonalé věci z šesté kapitoly svatého Jana o živém chlebu, ješto jest s nebes sstúpil, v uši19) těch, ješto rádi čtú nebo slyšie sladké řeči, aby tiem snáze chléb velikého čtvrtka, který Kristus ustavil, zmálel v nich a zlaciněl,20) aby sobě [50b] velikých užitkóv v něm neskládali, jediné aby se k živému chlebu obrátili. Jakož jest na mnohých viděti, ješto tento váš rozom držie, že sendúce se, jediné se rúhají posvátnému chlebu a živý, ješto jest s nebe sstúpil, velebie, jedie21) a pijí hojně; na nichž 60 nenie viděti, by podlé vašeho dóvodu skutky Kristovy na sobě měli a s ním se spojili, ale viděti jest na nich život tělestný a rozpuštěný v obžerstvie a pitie neskrovné, a v některých smilstvie neukrocené. A tak ť bude užitek vašich dóvodóv nebo řečí v těch, že ť posvátného chleba nechají a živého, který jim v dobrých skutciech chválíte, také nemají, aniž brzy s tiem hovadným 65 životem mieti budú. 35 40 45 55 1) gedenie. 2) Vyd. nemá tu čárky. 3) fkutky, ktoz. 4) ma: giz. 3) A že znamenie, ſwazawſe prawdu I Kryftem, aniż take ty wiecy: yako ſkut[49a]kowe nebo to ſpogenie Ikutečne i Kryftem, w cem pritomno znamenie gelt, aniz k niemu přibliženo kteru ſtranku moz byti, protoz atd. Místo dochováno bylo vinou písařovou dozajista chybně; rozumím mu takto: Protože v něčem přítomno jest jen znamení, nikoli však takové věci, jako skutkové (neboť to je spojení skutečné s Kristem, kde jsou spolu i skutkové), a protože znamení nemůže býti nijak ke Kristu přibliženo, tehdy atd. 6) í nim: tehdy. 7) rozomu. 8) bytne. 3) mož. 10) to wyfoke. 11) Vyd. má tu tečku. 12) o Appoſtolech. 13) ano fobie. 14) řka: wole. 15) Řim. 7, 18 a 22 n. 16) hriechu, a tak. 17) o fobie gedine, že. 18) ač niekake a niekake fkutkow. 19) ſtupil w uſli. 20) zlač- niel. 21) welebie gedie. Kapitola XXIII. Ale že vy to vyznáváte, že Kristus přišel jest s polepšením; jelikožto1) k svátostem zřiece, že povýšil jest svátosti zákona Nového2) nad svátosti židovské,
52 stova těch svátostí, jediné že k znamení takých marností, tehdy Kristus tak jest to 30 marný skutek učinil, jako dobře neutá 49b]zalý opilec, opiv se večer vínem i prodal duom se vším nábytkem, ano o tom žena ani která čeled co zvěděla. Nebo ten sku- tek podlé těchto vašich dovodóv jest zbytečný a všecken daremný. Nebo jakož pra- víte o povýšení toho diela a jiedla duchovnieho těla Kristova, že záleží na pravém a skutečném spojení duše s Kristem a na proměnění jeho, tehdy takového jedenie netoliko svátost nebo co jiného [nejmóž9) předznamenati a s ním spo- jena býti, ale tak jesti vysoké to10) jedenie, že lidi přesáhá. Nebo koho na- leznem, ješto by se skutečně a právě s Kristem spojil a v něho se proměnil?11) Bych řekl o apostolech,12) to sú svrchovaní lidé byli, avšak jest slyšeti svatého Pavla, an o soběl3) jiné věci než takové spojenie vyznává řka: „Vóle!4) mi příleží, ale dokonati dobrého nenalézám. Já sám myslí slúžím zákonu božiemu podlé vnitřnieho člověka, ale vidím jiný zákon na údech mých, jenž se protiví zákonu mysli mé a jenž mě jímá v zákoně hřiechu“.15) A tak16) ukazuje ne- dostatek veliký v sobě, že viece nemóž řéci o sobě, jediné žel7) jemu vóle [50a] příleží, a dokonánie v dobrém nemá; myslí samú raduje se zákonu božiemu a slúží jemu, ale tělem svým zákonu hřiecha. Protož ač někaké skutkóv18) dobrých následovánie měl jest s Kristem, jakož móž na tak padlém člověku státi, ješto jediné chtě a dokonati nemóž, ale pravé spojenie skutečné s Kri- stem a proměněnie v něho daleko jest od Pavla, takéž od nás i od vás. A poněvadž na takovém spojení záleží jedenie těla Kristova, tehdy vy jeho 50 nemáte ani viete, kto jest kdy měl je anebo mieti bude. A poněvadž tomu učíte, což sami nemáte ani viete, kto by takové věci měl, tehdy neviete, o kom jistíte a čeho potvrzujete, ale u vietr své řeči vynášiete. Jediné vám se líbí mluviti nebo psáti vysoké a dokonalé věci z šesté kapitoly svatého Jana o živém chlebu, ješto jest s nebes sstúpil, v uši19) těch, ješto rádi čtú nebo slyšie sladké řeči, aby tiem snáze chléb velikého čtvrtka, který Kristus ustavil, zmálel v nich a zlaciněl,20) aby sobě [50b] velikých užitkóv v něm neskládali, jediné aby se k živému chlebu obrátili. Jakož jest na mnohých viděti, ješto tento váš rozom držie, že sendúce se, jediné se rúhají posvátnému chlebu a živý, ješto jest s nebe sstúpil, velebie, jedie21) a pijí hojně; na nichž 60 nenie viděti, by podlé vašeho dóvodu skutky Kristovy na sobě měli a s ním se spojili, ale viděti jest na nich život tělestný a rozpuštěný v obžerstvie a pitie neskrovné, a v některých smilstvie neukrocené. A tak ť bude užitek vašich dóvodóv nebo řečí v těch, že ť posvátného chleba nechají a živého, který jim v dobrých skutciech chválíte, také nemají, aniž brzy s tiem hovadným 65 životem mieti budú. 35 40 45 55 1) gedenie. 2) Vyd. nemá tu čárky. 3) fkutky, ktoz. 4) ma: giz. 3) A že znamenie, ſwazawſe prawdu I Kryftem, aniż take ty wiecy: yako ſkut[49a]kowe nebo to ſpogenie Ikutečne i Kryftem, w cem pritomno znamenie gelt, aniz k niemu přibliženo kteru ſtranku moz byti, protoz atd. Místo dochováno bylo vinou písařovou dozajista chybně; rozumím mu takto: Protože v něčem přítomno jest jen znamení, nikoli však takové věci, jako skutkové (neboť to je spojení skutečné s Kristem, kde jsou spolu i skutkové), a protože znamení nemůže býti nijak ke Kristu přibliženo, tehdy atd. 6) í nim: tehdy. 7) rozomu. 8) bytne. 3) mož. 10) to wyfoke. 11) Vyd. má tu tečku. 12) o Appoſtolech. 13) ano fobie. 14) řka: wole. 15) Řim. 7, 18 a 22 n. 16) hriechu, a tak. 17) o fobie gedine, že. 18) ač niekake a niekake fkutkow. 19) ſtupil w uſli. 20) zlač- niel. 21) welebie gedie. Kapitola XXIII. Ale že vy to vyznáváte, že Kristus přišel jest s polepšením; jelikožto1) k svátostem zřiece, že povýšil jest svátosti zákona Nového2) nad svátosti židovské,
Strana 53
53 jakožto zvláště tělo své; a poněvadž ten rozom jest Kristóv, který vy vedete o je- de[51aJní těla Kristova a živého chleba, ješto záleží na skutečném spojení s Kris- tem, pójčiete3) toho spojenie skutečného s Kristem v rovenství, kteréž móž již na skažených lidech státi v zákoně Novém.4) A jest-li tak mluviti o jedení těla Kristova, kteréž záleží na samých mraviech, skrze něž má člověk býti spojen s bohem, tehdy takové jedenie duchovnie a spojenie s bohem skrze mravy mohlo jest 10 státi pod zákonem Starým5) na dobrých lidech tak hojně, jako na lidu zá- kona Nového,2) jakožto řeč boží ukáže. Toť die Bóh: „Jakož6) se přidrží zpodní7) pás ledvím mužovým, tak sem k sobě přivázal vešken dóm izra- helský i vešken dóm Juda, praví hospodin, aby byli mně v lid i ve jméno i v chválu i v slávu“.8) A z toho jest známo, že ten lid pod zákonem Sta- rým,5) kterýž jest chtěl, mohl jest spojiti se s bohem a bóh s ním. A opět, kdež mluví o fíciech, die Bóh: „Co ty vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Fíky,2) fiky dobré, velmi dobré; a zlé, velmi zlé, ješto jedeny býti nemohú, proto že sú velmi zlé. I stalo se jest slovo božie ke mně řka: [51b] Toť praví pán Bóh Izrahelský: Jako1o) fíkové tito dobří, tak pozná přestěženie Juda, ješto sem 20 vyslal z tohoto miesta do země kaldejské k dobrému. I položím oči moji na ně k slitování a přivedu je zase do země této, a vzdělám je a nezruším jich, 111) vsadím je a nevytrhám. A12) dám jim srdce, aby věděli, že já sem pán. I budú mně v lid, a jáť jim budu v boha; nebo navrátieť se ke mně v celém srdci svém“.13) Toť mluví bóh o tom lidu zákona prvnieho, že jako dobří fikové budú, majíce pravú sladkost; známost14) boha svého majíce a ze všeho srdce jeho milujíce, aby jemu byli chot a on jich ženich, aby se s nimi oddal na věky u vieře a v milosrdenství, a spojil se s nimi obyčejem jednoty manželské. A z té božie řeči i z jiné móž býti shledáno, že ten lid skutečně mohl [se]15) spojiti s bohem tak blizce, jako pod zákonem Novým, skrze16) 30 mravy. Pakli chceme vzieti o skutciech milosrdných, o pokoře, o trpělivosti anebo o jiných ctnostech, toho mnoho móžem nalézti netoliko za času zákona [Starého],15) [52a] ale i před zákonem: Joba, Abrahama, Lota, Izáka, Jakoba a mnohé spravedlivé, ješto sú pútníky, hosti přijímali do svých domóv a krmili je, nohy jim myli, odievali, a což potřebovali, tiem jim slúžili a trpěli pokorně mnoho zlého pro jméno božie. Jakož s.17) Pavel o nich vyčítá, přivodě jich stálost na příklad křesťanóm, i dě: „Někteří13) z nich posmievanie a bitie trpěli sú, a nadto i okováni, žalářováni, kamenováni, sekáni sú, pokúšeni sú, v zabití meče zemřeli sú, obchodili sú v húniech, v kozích kožiech, jsúce potřebni, súženi, trápeni, jichžto jest hoden nebyl svět, po 40 púštiech blúdiece i po horách i v jeskyniech i v dúpatech zemských. A ti všickni svědecstvím viery zkušeni jsúce,..“19) A poněvadž20) již podlé vašeho dóvodu ta- kové ctnosti majíce, jest jiesti tělo Kristovo: tehdy21) ti židé spravedliví tak hojně mohli sú jiesti tělo Kristovo a živý chléb anjelský, jako světí22) [52b] křesť anové.23) A jest-li ten rozom o jedení živého chleba, tehdy v té straně Kristus nic vyššieho 45 neukázal jest nad zákon Starý,24) ani chléb k znamení ustaviv, ani o živém chlebu mnoho mluviv. A nemóž řečeno býti, by s polepšením v které té věci přišel; nebo což vy móžete řéci o živém chlebu v tom25) rozomu nebo o svá- tosti k znamení púhému, to ť všecko u židóv mnohem slavnějí nalezeno bude, než ta pověděnie budú vaše. Také to vykládanie vaše slov Kristových velmě 50 nemierně příslušie, tak26) je natahovati k svému zamienění řkúce: Ti skutkové slova božieho nazváni sú chlebem nebo krmě následujícieho, a27) nazváni sú tělem, nebo činěni sú v těle, súce28) jedno s tělem.23) Nebudete-li30) jiesti těla syna člověka, to jest, nebudete-li činiti skutkov, které jest syn člověka v těle činil, a nebudete-li píti krve jeho, to jest, nepoznáte-li příčin skutkóv31) jeho. 15 25 35 5
53 jakožto zvláště tělo své; a poněvadž ten rozom jest Kristóv, který vy vedete o je- de[51aJní těla Kristova a živého chleba, ješto záleží na skutečném spojení s Kris- tem, pójčiete3) toho spojenie skutečného s Kristem v rovenství, kteréž móž již na skažených lidech státi v zákoně Novém.4) A jest-li tak mluviti o jedení těla Kristova, kteréž záleží na samých mraviech, skrze něž má člověk býti spojen s bohem, tehdy takové jedenie duchovnie a spojenie s bohem skrze mravy mohlo jest 10 státi pod zákonem Starým5) na dobrých lidech tak hojně, jako na lidu zá- kona Nového,2) jakožto řeč boží ukáže. Toť die Bóh: „Jakož6) se přidrží zpodní7) pás ledvím mužovým, tak sem k sobě přivázal vešken dóm izra- helský i vešken dóm Juda, praví hospodin, aby byli mně v lid i ve jméno i v chválu i v slávu“.8) A z toho jest známo, že ten lid pod zákonem Sta- rým,5) kterýž jest chtěl, mohl jest spojiti se s bohem a bóh s ním. A opět, kdež mluví o fíciech, die Bóh: „Co ty vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Fíky,2) fiky dobré, velmi dobré; a zlé, velmi zlé, ješto jedeny býti nemohú, proto že sú velmi zlé. I stalo se jest slovo božie ke mně řka: [51b] Toť praví pán Bóh Izrahelský: Jako1o) fíkové tito dobří, tak pozná přestěženie Juda, ješto sem 20 vyslal z tohoto miesta do země kaldejské k dobrému. I položím oči moji na ně k slitování a přivedu je zase do země této, a vzdělám je a nezruším jich, 111) vsadím je a nevytrhám. A12) dám jim srdce, aby věděli, že já sem pán. I budú mně v lid, a jáť jim budu v boha; nebo navrátieť se ke mně v celém srdci svém“.13) Toť mluví bóh o tom lidu zákona prvnieho, že jako dobří fikové budú, majíce pravú sladkost; známost14) boha svého majíce a ze všeho srdce jeho milujíce, aby jemu byli chot a on jich ženich, aby se s nimi oddal na věky u vieře a v milosrdenství, a spojil se s nimi obyčejem jednoty manželské. A z té božie řeči i z jiné móž býti shledáno, že ten lid skutečně mohl [se]15) spojiti s bohem tak blizce, jako pod zákonem Novým, skrze16) 30 mravy. Pakli chceme vzieti o skutciech milosrdných, o pokoře, o trpělivosti anebo o jiných ctnostech, toho mnoho móžem nalézti netoliko za času zákona [Starého],15) [52a] ale i před zákonem: Joba, Abrahama, Lota, Izáka, Jakoba a mnohé spravedlivé, ješto sú pútníky, hosti přijímali do svých domóv a krmili je, nohy jim myli, odievali, a což potřebovali, tiem jim slúžili a trpěli pokorně mnoho zlého pro jméno božie. Jakož s.17) Pavel o nich vyčítá, přivodě jich stálost na příklad křesťanóm, i dě: „Někteří13) z nich posmievanie a bitie trpěli sú, a nadto i okováni, žalářováni, kamenováni, sekáni sú, pokúšeni sú, v zabití meče zemřeli sú, obchodili sú v húniech, v kozích kožiech, jsúce potřebni, súženi, trápeni, jichžto jest hoden nebyl svět, po 40 púštiech blúdiece i po horách i v jeskyniech i v dúpatech zemských. A ti všickni svědecstvím viery zkušeni jsúce,..“19) A poněvadž20) již podlé vašeho dóvodu ta- kové ctnosti majíce, jest jiesti tělo Kristovo: tehdy21) ti židé spravedliví tak hojně mohli sú jiesti tělo Kristovo a živý chléb anjelský, jako světí22) [52b] křesť anové.23) A jest-li ten rozom o jedení živého chleba, tehdy v té straně Kristus nic vyššieho 45 neukázal jest nad zákon Starý,24) ani chléb k znamení ustaviv, ani o živém chlebu mnoho mluviv. A nemóž řečeno býti, by s polepšením v které té věci přišel; nebo což vy móžete řéci o živém chlebu v tom25) rozomu nebo o svá- tosti k znamení púhému, to ť všecko u židóv mnohem slavnějí nalezeno bude, než ta pověděnie budú vaše. Také to vykládanie vaše slov Kristových velmě 50 nemierně příslušie, tak26) je natahovati k svému zamienění řkúce: Ti skutkové slova božieho nazváni sú chlebem nebo krmě následujícieho, a27) nazváni sú tělem, nebo činěni sú v těle, súce28) jedno s tělem.23) Nebudete-li30) jiesti těla syna člověka, to jest, nebudete-li činiti skutkov, které jest syn člověka v těle činil, a nebudete-li píti krve jeho, to jest, nepoznáte-li příčin skutkóv31) jeho. 15 25 35 5
Strana 54
54 1) f polepſenim, gelikožto. 2) noweho.3) poyciece. 4) nowem. 5) ſtarym. 5) Boh iakoz.7) zpod- ni. 3) Jer. 13, 11.2) Geremiasi? y řekl fem: ffiky. 10) Izrahelſky: yako ffikove. 11) gich; y. 12) newytrham; a. 13) Jer. 24, 3-8. 14) íladkoft: znamoft. 15) Vyd. chybí. 16) nowym fkrze. 17) S. 18) y die: niekteri. 19) Žid. 11, 36 nn.; vypadla, myslím, druhá polovice verše 39. 20) gluce, a poniewadz. 21) Kryſtowo (Tehdy ti zide ſprawedliwi tak hoynie mohli fu gieſti tielo Kryftowo.) tehdy. — Slova ve vydání uzávorkovaná napsána byla v rukopise omylem dvakrát. 22) Na konci stránky chybně psáno: angelowe, kteréž ve vydání tištěno v závorkách. 23) Křeftia- nowe. 24) ftary. 25) chlebu, w tom. 26) priſlufie tak. 27) nafledugicieho. A. 28) w tiele fuce. 29) Srv. str. rkp. 47a. 30) f tielem; nebudete-li. 31) a Ikutkow. Kapitola XXIV.1) Bratřie kněžie, však vy i jiní lidé z slov Písmu2) musíte rozoměti a chcete jeho poži[53a]ti proti každému z slov;3) leč by4) podobenstvie za- vřené neznámú řečí položeno bylo úplně5) v Písmě, tak by někaký rozom daleký od slov mohl vyňat býti, a ten skrze jiná písma má ohledán býti; neruší-li“) pravdy vieře pomocné, měl by držán býti. Ale7) že tato řeč mlu- vená od Krista o tělu a o krvi jeho nenie zavřiena8) púhým podobenstvím, aby z nie bráni byli rozomové takoví, ješto se jich ovšem slova chybie aniž co podobného k tomu mluvie. Jinak nižádný člověk nikdy Písmu2) nemohl 10 by rozoměti, kdybys) se tiem nezpravoval, co čte se u Pismě1o) a co Písmo11) jmenuje, ale toho prvotně u Písmě10) musí následovati, o čem mluví, co jme- nuje. A12) hlediece k těmto výkladóm vašim, tehdy sú daleko od slov svých, a podobenstvie púhé nejsú. A také prostá řeč o ctnostech nenie, nebo nenie podobné, aby takovými dalekými slovy o těch ctnostech mluvil, kteréž vy z toho výkladem béřete, když o takových ctnostech mnohých zjevných řečí Kristus i apostolé13) položili sú, kterak Krista v skutciech máme následovati, hlediece na to, které [53b] jest on skutky jsa v těle činil. Kdyby nic zákon o takové věci nemluvil, kterak Krista v skutciech máme následovati, tehdy hlúpý člověk, maje milost k tomu, aby v týchž skutciech Krista následoval 20 a vzal ten rozom z těch písem o činění skutkóv, mohlo by se jemu14) v dobré obrátiti. Ale Martinek nebyl jest sprostný a trpěti pro Krista dobrú vóli ovšem jest nemienil, ani vy, nebo sme s ním mnoho mluvili o tom i o jiném. A vy- znal ť jest před námi, že ť již královstvie svatých na zemi bude nové, a že již trpěti nebudú dobří, a že, když by vždy měli tak křesťané trpěti, já15) bych nechtěl sluha boží býti. To ť16) jest mluvil. A k takému úmyslu neměl jest podobné příčiny, těch slov Kristových tak17) s násilím vykládati, to18) z nich vynímaje, což ona nemluvie. Ale potupiv ustavenie Kristovo, nazval je večeří papežskú a kacierskú, i chtě v těchto sloviech Kristových živý chléb uká- zati u práci skutkóv, ješto jest lépe bylo vykládati: tělo Kristovo, spojené 30 s božstvím, jest19) živý chléb ku posílení pracujícím v dobrých skutcích. Ale úsilé bolestné za pokrm [54a] vykládati nerovné hnánie20) jest: kdež21) slova o pokrmu mluvie, tu on bolestné úsilé pokládá, kterýžto pokrm síla jest těch, kteříž v dobrém věrně usilují!22) Avšak i vaše písma takové věci za nepravé mají tu, kdež se odpierá tomu, že Kristus mnoho těl nemá a jedním na mno- hých miestech od sebe vzdálených zajednú23) nemóž býti. K tomu přivodí svatého Ambrože, ješto die, že nic nenie nepravějšieho nežli nechtieti věřiti prostě tomu, co se čte, a směti věřiti to, což se nečte. A když podlé toho rozomu pójde, velmi t24) jest to nepodobný výklad: „Nebudete-li píti krve syna člověčieho“, i25) řéci točiž:26) „Nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkóv“ 40 a vrci v to slovo „poznánie27) jeho skutkóv“, ano se to nečte. Pójde-li f28) tak vykládanie písem, tehdy cožť praví písmo „na levo“, a my dieme „na pravo“. Avšak29) nenie darmo pověděno od svatého30) Pavla, že sú rozdie- 15 25 35 5
54 1) f polepſenim, gelikožto. 2) noweho.3) poyciece. 4) nowem. 5) ſtarym. 5) Boh iakoz.7) zpod- ni. 3) Jer. 13, 11.2) Geremiasi? y řekl fem: ffiky. 10) Izrahelſky: yako ffikove. 11) gich; y. 12) newytrham; a. 13) Jer. 24, 3-8. 14) íladkoft: znamoft. 15) Vyd. chybí. 16) nowym fkrze. 17) S. 18) y die: niekteri. 19) Žid. 11, 36 nn.; vypadla, myslím, druhá polovice verše 39. 20) gluce, a poniewadz. 21) Kryſtowo (Tehdy ti zide ſprawedliwi tak hoynie mohli fu gieſti tielo Kryftowo.) tehdy. — Slova ve vydání uzávorkovaná napsána byla v rukopise omylem dvakrát. 22) Na konci stránky chybně psáno: angelowe, kteréž ve vydání tištěno v závorkách. 23) Křeftia- nowe. 24) ftary. 25) chlebu, w tom. 26) priſlufie tak. 27) nafledugicieho. A. 28) w tiele fuce. 29) Srv. str. rkp. 47a. 30) f tielem; nebudete-li. 31) a Ikutkow. Kapitola XXIV.1) Bratřie kněžie, však vy i jiní lidé z slov Písmu2) musíte rozoměti a chcete jeho poži[53a]ti proti každému z slov;3) leč by4) podobenstvie za- vřené neznámú řečí položeno bylo úplně5) v Písmě, tak by někaký rozom daleký od slov mohl vyňat býti, a ten skrze jiná písma má ohledán býti; neruší-li“) pravdy vieře pomocné, měl by držán býti. Ale7) že tato řeč mlu- vená od Krista o tělu a o krvi jeho nenie zavřiena8) púhým podobenstvím, aby z nie bráni byli rozomové takoví, ješto se jich ovšem slova chybie aniž co podobného k tomu mluvie. Jinak nižádný člověk nikdy Písmu2) nemohl 10 by rozoměti, kdybys) se tiem nezpravoval, co čte se u Pismě1o) a co Písmo11) jmenuje, ale toho prvotně u Písmě10) musí následovati, o čem mluví, co jme- nuje. A12) hlediece k těmto výkladóm vašim, tehdy sú daleko od slov svých, a podobenstvie púhé nejsú. A také prostá řeč o ctnostech nenie, nebo nenie podobné, aby takovými dalekými slovy o těch ctnostech mluvil, kteréž vy z toho výkladem béřete, když o takových ctnostech mnohých zjevných řečí Kristus i apostolé13) položili sú, kterak Krista v skutciech máme následovati, hlediece na to, které [53b] jest on skutky jsa v těle činil. Kdyby nic zákon o takové věci nemluvil, kterak Krista v skutciech máme následovati, tehdy hlúpý člověk, maje milost k tomu, aby v týchž skutciech Krista následoval 20 a vzal ten rozom z těch písem o činění skutkóv, mohlo by se jemu14) v dobré obrátiti. Ale Martinek nebyl jest sprostný a trpěti pro Krista dobrú vóli ovšem jest nemienil, ani vy, nebo sme s ním mnoho mluvili o tom i o jiném. A vy- znal ť jest před námi, že ť již královstvie svatých na zemi bude nové, a že již trpěti nebudú dobří, a že, když by vždy měli tak křesťané trpěti, já15) bych nechtěl sluha boží býti. To ť16) jest mluvil. A k takému úmyslu neměl jest podobné příčiny, těch slov Kristových tak17) s násilím vykládati, to18) z nich vynímaje, což ona nemluvie. Ale potupiv ustavenie Kristovo, nazval je večeří papežskú a kacierskú, i chtě v těchto sloviech Kristových živý chléb uká- zati u práci skutkóv, ješto jest lépe bylo vykládati: tělo Kristovo, spojené 30 s božstvím, jest19) živý chléb ku posílení pracujícím v dobrých skutcích. Ale úsilé bolestné za pokrm [54a] vykládati nerovné hnánie20) jest: kdež21) slova o pokrmu mluvie, tu on bolestné úsilé pokládá, kterýžto pokrm síla jest těch, kteříž v dobrém věrně usilují!22) Avšak i vaše písma takové věci za nepravé mají tu, kdež se odpierá tomu, že Kristus mnoho těl nemá a jedním na mno- hých miestech od sebe vzdálených zajednú23) nemóž býti. K tomu přivodí svatého Ambrože, ješto die, že nic nenie nepravějšieho nežli nechtieti věřiti prostě tomu, co se čte, a směti věřiti to, což se nečte. A když podlé toho rozomu pójde, velmi t24) jest to nepodobný výklad: „Nebudete-li píti krve syna člověčieho“, i25) řéci točiž:26) „Nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkóv“ 40 a vrci v to slovo „poznánie27) jeho skutkóv“, ano se to nečte. Pójde-li f28) tak vykládanie písem, tehdy cožť praví písmo „na levo“, a my dieme „na pravo“. Avšak29) nenie darmo pověděno od svatého30) Pavla, že sú rozdie- 15 25 35 5
Strana 55
55 lové milostí ducha svatého, rozdielové služebností a rozdielové skutkóv.31) A jakož sú rozliční rozdielové v skutciech božích, v Kristových i v lidských, 45 takéž sú rozdielové v písmiech, mluviece o těch o všech věcech zejména rozdiel[54b]ně a zvláště o každém, tak aby mohli lidé rozoměti čtúce, o čemž písma mluvie. A nebude-li tak Písmo32) užíváno od lidí, jinak v něm pravdy nenaleznú; pójdú-li,33) Písmo32) táhnúce po svém rozomu a zámysle, tehdy se stane veliké obořenie viery. Opět toto diem o té řeči34) svatého Augustina 50 ješto vykládaje řeč pána Ježíše i die: „To jest tělo Kristovo jiesti — v Kri- stu35) přebývati a Krista přebývajícieho v sobě mieti.“36) A vy pak tak prostě to samo37) přebývanie v Kristu pravíte jedenie těla jeho a38) na tom jemu křivdu činíte. Nebo39) nikdy jest jeho úmysl nebyl, aby samo přebývanie v Kristu chtěl položiti jedenie těla jeho, nebo musil by byl tiem rozomem 55 poraziti jiná písma svá, ješto jest psal drže, že pán Ježíš ustavil jest své pravé tělo a svú pravú krev v svátosti chleba a vína. A tomu jest učil lidi, aby hodně jedli a pili tělo a krev jeho, tak jakož jest jim jich bóh ustavil. Ale42) že jest to řekl proto,41) že to jest jeho tělo jiesti — v něm42) přebý- vati, v tom ť jest právě řekl; nebo43) jiesti mohú v svátosti tělo Kristovo 60 a súd sobě jiesti, ale užitečně jiesti.... Ta ť44) jest [55a] jistota zjevná na lidech, kteřížto užitek pravý z jedenie berú, kdyžto v Kristu bydlé a Kristus v nich. Však by neprávě proti slovu božiemu vykládal, když by samo pře- bývanie v Kristu nazýval jedenie těla jeho; nebo pán die: „Kto jie tělo mé a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm.“45) A když by samo přebýva- 65 nie v něm mienil jedenie těla jeho a na to vedl, tehdy by ta všecka slova utrhl jako neužitečná a daremná, ješto die pán: „Tělo mé právě jest pokrm To všecko a krev má právě jest nápoj, ktož jie tělo mé a pie krev mú.“46) nic by neplatilo, jediné konec té řeči: „ve47) mně ť přebývá.“ Ale právěť on vykládá, že konec pravého jedenie budeť poznán na tom, ktož potom 70 v Kristu věrů a láskú ostane. Ale nižádný, ani vy, právě48) toho nevykládá, když konec přebývanie nazývá jedenie, ješto jest Kristus položil prvé jedenie a pitie pro konečné přebývanie v člověku a člověka49) v něm. A ktož ne- jeda jeho těla tak, jakož jest připravil, chválí toliko přebývanie za jedenie, nevěrně proti slovu božiemu činí, a nestane se jemu přebývanie [55b] v něm, když jedenie cestu ku přebývaní v něm opustí; a ktož jeda samotně bez pravých příčin k tomu, nedbá5o) konečně přebývati v něm, zle se oklamává. A k tomu jest to51) pověděno, že jest to pravý užitek jedenie jeho těla — potom52) konečné v něm přebývanie; ale nevěrné jest učenie chváliti přebý- vanie v Kristu, odejmúce jedenie jeho těla. 75 1) Capi(tola) čtirmiedcyt(m)a. Písmena, která jsou ve vydání Annenkovově-Jagićově tištěna v závorkách, nebyla v rukopise vypsána, nybrž nahrazena byla zkratkou. 2) piímu. 3) Srv. příslušný výklad Speranského: „a chcete ho, t. j. Písma, upotřebiti na objasnění každého slova.“ 4) z flow, lečby. 5) „vplnie“ je, myslím, přepsání (srv. následující „w pif- mie“) a mělo by se z textu vypustiti, nebo se chybou písařovou ocitlo na nepravém místě ve větě („úplně zavřené“? „úplně neznámú řečí“?). *) byti, neruffi-li. 1) byti; ale. 8) zawřiena. 3) kdy by. 10) v piímie. 11) piímo. 12) gmenuge; a. 13) appostole. 14) Výšin z vazby: tehdy hlúpý člověk.... mohlo by se jemu .... 15) trpieti: Ja. 16) byti, tot. 17) pri- činy tiech flov Kryftowych, a tak. 18) wykladati to. 19) wykladati tielo Kryftowo ſpogene I bozítvím: Gest. 20) hnanie. 21) gest, kdez. 22) Vyd. vykřičníku nemá. 23) mieítech za gednu od febe wzdalenych. 24) Vyd.: (welmit) welmit. 25) člowiečieho y. Všude tu uvo- zovky přidány. 26) tociz. 27) ſlowo: poznanie. 28) nečte; pogdelit. 29) na prawo; awfak. 30) Swateho. 31)1 Kor. 12, 4 nn. 32) pifmo. 33) nenaleznu, pogdu-li. 34) Srv. příslušné místo z obsahu Speranského: Potom obrátím na objasnění slov Kristových: „Toto jest tělo mé“ výklad Augustinův, 35) gielti: w Kryftu. 36) Hoc est manducare illam escam et illum bi- bere potum in Christo manere et illum in se manentem habere. (Ž 145a; pod. P 152b). 37) A wy pak to tak proftie ſamo. 38) geho; a. 39) činite, nebo. 40) vítawil, ale. 41) „Proto
55 lové milostí ducha svatého, rozdielové služebností a rozdielové skutkóv.31) A jakož sú rozliční rozdielové v skutciech božích, v Kristových i v lidských, 45 takéž sú rozdielové v písmiech, mluviece o těch o všech věcech zejména rozdiel[54b]ně a zvláště o každém, tak aby mohli lidé rozoměti čtúce, o čemž písma mluvie. A nebude-li tak Písmo32) užíváno od lidí, jinak v něm pravdy nenaleznú; pójdú-li,33) Písmo32) táhnúce po svém rozomu a zámysle, tehdy se stane veliké obořenie viery. Opět toto diem o té řeči34) svatého Augustina 50 ješto vykládaje řeč pána Ježíše i die: „To jest tělo Kristovo jiesti — v Kri- stu35) přebývati a Krista přebývajícieho v sobě mieti.“36) A vy pak tak prostě to samo37) přebývanie v Kristu pravíte jedenie těla jeho a38) na tom jemu křivdu činíte. Nebo39) nikdy jest jeho úmysl nebyl, aby samo přebývanie v Kristu chtěl položiti jedenie těla jeho, nebo musil by byl tiem rozomem 55 poraziti jiná písma svá, ješto jest psal drže, že pán Ježíš ustavil jest své pravé tělo a svú pravú krev v svátosti chleba a vína. A tomu jest učil lidi, aby hodně jedli a pili tělo a krev jeho, tak jakož jest jim jich bóh ustavil. Ale42) že jest to řekl proto,41) že to jest jeho tělo jiesti — v něm42) přebý- vati, v tom ť jest právě řekl; nebo43) jiesti mohú v svátosti tělo Kristovo 60 a súd sobě jiesti, ale užitečně jiesti.... Ta ť44) jest [55a] jistota zjevná na lidech, kteřížto užitek pravý z jedenie berú, kdyžto v Kristu bydlé a Kristus v nich. Však by neprávě proti slovu božiemu vykládal, když by samo pře- bývanie v Kristu nazýval jedenie těla jeho; nebo pán die: „Kto jie tělo mé a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm.“45) A když by samo přebýva- 65 nie v něm mienil jedenie těla jeho a na to vedl, tehdy by ta všecka slova utrhl jako neužitečná a daremná, ješto die pán: „Tělo mé právě jest pokrm To všecko a krev má právě jest nápoj, ktož jie tělo mé a pie krev mú.“46) nic by neplatilo, jediné konec té řeči: „ve47) mně ť přebývá.“ Ale právěť on vykládá, že konec pravého jedenie budeť poznán na tom, ktož potom 70 v Kristu věrů a láskú ostane. Ale nižádný, ani vy, právě48) toho nevykládá, když konec přebývanie nazývá jedenie, ješto jest Kristus položil prvé jedenie a pitie pro konečné přebývanie v člověku a člověka49) v něm. A ktož ne- jeda jeho těla tak, jakož jest připravil, chválí toliko přebývanie za jedenie, nevěrně proti slovu božiemu činí, a nestane se jemu přebývanie [55b] v něm, když jedenie cestu ku přebývaní v něm opustí; a ktož jeda samotně bez pravých příčin k tomu, nedbá5o) konečně přebývati v něm, zle se oklamává. A k tomu jest to51) pověděno, že jest to pravý užitek jedenie jeho těla — potom52) konečné v něm přebývanie; ale nevěrné jest učenie chváliti přebý- vanie v Kristu, odejmúce jedenie jeho těla. 75 1) Capi(tola) čtirmiedcyt(m)a. Písmena, která jsou ve vydání Annenkovově-Jagićově tištěna v závorkách, nebyla v rukopise vypsána, nybrž nahrazena byla zkratkou. 2) piímu. 3) Srv. příslušný výklad Speranského: „a chcete ho, t. j. Písma, upotřebiti na objasnění každého slova.“ 4) z flow, lečby. 5) „vplnie“ je, myslím, přepsání (srv. následující „w pif- mie“) a mělo by se z textu vypustiti, nebo se chybou písařovou ocitlo na nepravém místě ve větě („úplně zavřené“? „úplně neznámú řečí“?). *) byti, neruffi-li. 1) byti; ale. 8) zawřiena. 3) kdy by. 10) v piímie. 11) piímo. 12) gmenuge; a. 13) appostole. 14) Výšin z vazby: tehdy hlúpý člověk.... mohlo by se jemu .... 15) trpieti: Ja. 16) byti, tot. 17) pri- činy tiech flov Kryftowych, a tak. 18) wykladati to. 19) wykladati tielo Kryftowo ſpogene I bozítvím: Gest. 20) hnanie. 21) gest, kdez. 22) Vyd. vykřičníku nemá. 23) mieítech za gednu od febe wzdalenych. 24) Vyd.: (welmit) welmit. 25) člowiečieho y. Všude tu uvo- zovky přidány. 26) tociz. 27) ſlowo: poznanie. 28) nečte; pogdelit. 29) na prawo; awfak. 30) Swateho. 31)1 Kor. 12, 4 nn. 32) pifmo. 33) nenaleznu, pogdu-li. 34) Srv. příslušné místo z obsahu Speranského: Potom obrátím na objasnění slov Kristových: „Toto jest tělo mé“ výklad Augustinův, 35) gielti: w Kryftu. 36) Hoc est manducare illam escam et illum bi- bere potum in Christo manere et illum in se manentem habere. (Ž 145a; pod. P 152b). 37) A wy pak to tak proftie ſamo. 38) geho; a. 39) činite, nebo. 40) vítawil, ale. 41) „Proto
Strana 56
56 vadí smyslu věty a jest snad jako přepsání vypustiti. 42) tielo: giefti, w niem. 43) řekl, nebo. 44) grefti, tat; myslím, že tu při opisování vypadl kus věty. 45) Jan 6, 56. 46) Jan 6, 55. 47) řeči: We. 48) wy prawie. 49) člowiek. 50) k tomu nedba. 51) A k tomu, gefto to. 52) tie- la, potom. Kapitola XXV. 15 25 30 Opět tato řeč vaše netáhne k zvelebení ustavení Kristova řkúce, že „samo jedenie jest upřiemo potřebné, aby bylo1) ustavičně v každú hodinu, v každý čásek najmenší jako okamženie. Nebo2) die s.3) Augustin, že ten jie 5 v pravdě, ktož věří v Krista. A4) Kristus die, že jest jeho jiesti v něm5) pře- bývati, točižto6) skrze vieru. A poněvadž člověk ustavičně má v Krista věřiti [a]7) v každú hodinu v Kristu přebývati, tehdy jeho musí tak ustavičně jiesti. A poněvadž Kristus nezavazuje v každú hodinu ku posvátnému jedení, ale jistý čas ukazuje řka: Kolikrátkoli, dává na znamenie,8) že to jedenie zevnitřnie 10 nenie v pravdě, ale v znamení“.9) A10) opět jinde: „Nebo mnozí věrní před ustavením [56a] i po ustavení této svátosti takéž ť sú dobře bez přijímaní svá- tosti jedli tělo Kristovo a pili jeho krev, jako s.3) Jan křstitel a lotr na kříži, nebo ť byť byli nejedli, věčného ť by života neměli“.11) Ktož ť komu nepřeje, nemóž-liť jemu hóře učiniti, ale kámen jemu v koleji uvalí, aby tudy jeda kolo sobě zlámal. Protož, bratřie kněžie, toto ť pravá, nenávistná nepřiezen k ustavení Kristovu činí u vás takové vyměřené dóvody s uštípováním toho, aby tak zlacnělo12) a umřelo lidem v srdci, samo jedenie duchovnie z po- třeby položiti, řkúce, že k němu samému zavázal jest Kristus v každý naj- menší čásek, a to duchovní jedenie položiti na ustavičném věření v Krista, 20 a posvátné jedenie že nenie v pravdě, jediné13) v znamení, — protož k němu nezavázal ustavičně,14) — a že sú mnozí, nejedše té svátosti, spaseni. Takoví dóvodové nesvědčie této řeči vašie, že chcete psáti „k zvelebení v pravdě svátosti těla a krve Kristovy“.15) Tiem ť nebude zvelebena, když ji tak ochu- dítel6) jako púhé znamenie, a že to jedenie nenie v pravdě, a že tak dobře ti život mají věčný, ješto sú jie nejedli. A když samo jedenie duchovnie po- třeb[56bjno jest, již viece nemóž býti zlehčena7) a jako nepotřebná v srdci lidem položena. Proč kto měl by se potáhnúti k nie po těchto dóvodiech, poněvadž vždy móže mieti při sobě duchovnie jedenie skrze vieru, ješto jest upřiemo potřebné, aniž ta svátost z které potřeby jest podlé těch dóvodóv?18) A když ji těmito řečmil9) umrtvíte v lidech, to f nenie velebiti, ale potupiti. A poněvadž samo věřenie v Krista jest duchovnie jedenie a upřiemo jest po- třebné, tehdy nenie potřebie nižádné věci jiné, jediné na to vésti lidi, aby věřili v Krista a duchovně v něm přebývali. A20) ten dóvod vyvrže všecky prostředky, kteréž k věření od Boha přidány jsú, jakožto tento: „Ktož uvěří 35 a bude pokřstěn, spasen bude“.21) A jest-li22) na vieře dosti, čemu to přidáme: „křstěn bude“?23) Opět: „Tělo mé právě jest pokrm“, a: „Ktož24) jie tělo mé, ve mně přebývá“. 425) jest-li to řéci: „To ť jest tělo jeho jiesti — v něm26) přebývati“, čemu27) tělo Kristovo bude, čemuž jedenie jeho, když samo pře- bývanie v něm za jedenie počteno bude, jako by jedenie těla jeho nebyla 40 cesta ku přebývaní v něm?28) A jakož diete, že jest nezavázal ku posvátnému jedení ustavičně, tiem [57a] dávaje znáti, že nenie upřiemo potřebné, ale v znamení, — an29) nezavázal vždy, ustavičně ke křstu, avšak30) kto by je- dinú z potupy jeho31) neučinil u vodě,32) na věky viery ani lásky nemohl by mieti v sobě, aniž by pokánie mohl mieti hodného kromě křstu vodného, vždy 45 tupě křest u vodě, když33) Pán tak chce mieti, aby v duchu svatém a u vodě byl křest (protož s.34) Petr ty, ješto sú ducha svatého přijeli, u vodě křstil)
56 vadí smyslu věty a jest snad jako přepsání vypustiti. 42) tielo: giefti, w niem. 43) řekl, nebo. 44) grefti, tat; myslím, že tu při opisování vypadl kus věty. 45) Jan 6, 56. 46) Jan 6, 55. 47) řeči: We. 48) wy prawie. 49) člowiek. 50) k tomu nedba. 51) A k tomu, gefto to. 52) tie- la, potom. Kapitola XXV. 15 25 30 Opět tato řeč vaše netáhne k zvelebení ustavení Kristova řkúce, že „samo jedenie jest upřiemo potřebné, aby bylo1) ustavičně v každú hodinu, v každý čásek najmenší jako okamženie. Nebo2) die s.3) Augustin, že ten jie 5 v pravdě, ktož věří v Krista. A4) Kristus die, že jest jeho jiesti v něm5) pře- bývati, točižto6) skrze vieru. A poněvadž člověk ustavičně má v Krista věřiti [a]7) v každú hodinu v Kristu přebývati, tehdy jeho musí tak ustavičně jiesti. A poněvadž Kristus nezavazuje v každú hodinu ku posvátnému jedení, ale jistý čas ukazuje řka: Kolikrátkoli, dává na znamenie,8) že to jedenie zevnitřnie 10 nenie v pravdě, ale v znamení“.9) A10) opět jinde: „Nebo mnozí věrní před ustavením [56a] i po ustavení této svátosti takéž ť sú dobře bez přijímaní svá- tosti jedli tělo Kristovo a pili jeho krev, jako s.3) Jan křstitel a lotr na kříži, nebo ť byť byli nejedli, věčného ť by života neměli“.11) Ktož ť komu nepřeje, nemóž-liť jemu hóře učiniti, ale kámen jemu v koleji uvalí, aby tudy jeda kolo sobě zlámal. Protož, bratřie kněžie, toto ť pravá, nenávistná nepřiezen k ustavení Kristovu činí u vás takové vyměřené dóvody s uštípováním toho, aby tak zlacnělo12) a umřelo lidem v srdci, samo jedenie duchovnie z po- třeby položiti, řkúce, že k němu samému zavázal jest Kristus v každý naj- menší čásek, a to duchovní jedenie položiti na ustavičném věření v Krista, 20 a posvátné jedenie že nenie v pravdě, jediné13) v znamení, — protož k němu nezavázal ustavičně,14) — a že sú mnozí, nejedše té svátosti, spaseni. Takoví dóvodové nesvědčie této řeči vašie, že chcete psáti „k zvelebení v pravdě svátosti těla a krve Kristovy“.15) Tiem ť nebude zvelebena, když ji tak ochu- dítel6) jako púhé znamenie, a že to jedenie nenie v pravdě, a že tak dobře ti život mají věčný, ješto sú jie nejedli. A když samo jedenie duchovnie po- třeb[56bjno jest, již viece nemóž býti zlehčena7) a jako nepotřebná v srdci lidem položena. Proč kto měl by se potáhnúti k nie po těchto dóvodiech, poněvadž vždy móže mieti při sobě duchovnie jedenie skrze vieru, ješto jest upřiemo potřebné, aniž ta svátost z které potřeby jest podlé těch dóvodóv?18) A když ji těmito řečmil9) umrtvíte v lidech, to f nenie velebiti, ale potupiti. A poněvadž samo věřenie v Krista jest duchovnie jedenie a upřiemo jest po- třebné, tehdy nenie potřebie nižádné věci jiné, jediné na to vésti lidi, aby věřili v Krista a duchovně v něm přebývali. A20) ten dóvod vyvrže všecky prostředky, kteréž k věření od Boha přidány jsú, jakožto tento: „Ktož uvěří 35 a bude pokřstěn, spasen bude“.21) A jest-li22) na vieře dosti, čemu to přidáme: „křstěn bude“?23) Opět: „Tělo mé právě jest pokrm“, a: „Ktož24) jie tělo mé, ve mně přebývá“. 425) jest-li to řéci: „To ť jest tělo jeho jiesti — v něm26) přebývati“, čemu27) tělo Kristovo bude, čemuž jedenie jeho, když samo pře- bývanie v něm za jedenie počteno bude, jako by jedenie těla jeho nebyla 40 cesta ku přebývaní v něm?28) A jakož diete, že jest nezavázal ku posvátnému jedení ustavičně, tiem [57a] dávaje znáti, že nenie upřiemo potřebné, ale v znamení, — an29) nezavázal vždy, ustavičně ke křstu, avšak30) kto by je- dinú z potupy jeho31) neučinil u vodě,32) na věky viery ani lásky nemohl by mieti v sobě, aniž by pokánie mohl mieti hodného kromě křstu vodného, vždy 45 tupě křest u vodě, když33) Pán tak chce mieti, aby v duchu svatém a u vodě byl křest (protož s.34) Petr ty, ješto sú ducha svatého přijeli, u vodě křstil)
Strana 57
57 —: takéž35) tuto, ač nezavazuje na každý čas k tomu jedení posvátnému, ale v podobný čas. A když to pójde skrze vaše ohyzděnie,36) že ť toho nechají, již nevážiece toho, milí,37) neukazujte jim jedenie v samé vieře; nebo38) pro 50 takové zhyzděnie,36) byť to jedinú potupně opustili, již viery mieti nemohú, nebo ť nedržie slova božieho. Ale Pán prvotně z potřeby spasenie všecky za- vázal, aby podstatně a bytně měli v sobě vieru pravú a neposkvrněnú, a lá- sku k bohu a k lidem ze všeho srdce. A položil v to prostředky hodné, aby je drželi k dělání viery a lásky hojnějí v nich a ku kázaní skutečné viery a lásky skrze ně, jako křest,39) tělo a krev svú, modlitby, posty a almužny, ká[57b]zanie pravdy, ducha svatého přijímanie40) a jiné skutečnosti, ješto sú potřebny. Avšak k takovým věcem nezavázal jest na každú hodinu, ale časem a miestem podobným. Avšak kto by se na tom ustanovil, chtě na samé vieře a na lásce dosti mieti, i pustil ty prostředky od sebe, nemóž viery ani lásky 60 mieti; nebo41) nevěří bohu, ani jeho poslúchá v tom, což on velí. Protož váš dóvod s svatým42) Augustinem nenie pravý, že jesti to tělo Kristovo jiesti — v Krista43) věřiti, jakož44) by on tiem potupil jedenie těla Kristova v svátosti řka: „Co připravuješ zub? Věř45) a jedl si“.46) Nemiení f47) tiem slovem proti jedení těla Kristova v svátosti, ale drže to, že móž nevěrný přimiesiti se ne- hodně k svátosti spojené s tělem Kristovým, velí vieru pravú mieti prvé; ale48) tiem nehyzdí jedenie v svátosti. Jinak by darmo psal a učil tomu kře- sťany, když by v samé vieře jedenie těla Kristova zakládal; nebo ť49) jest to věděl, že Pán věřícím učedlníkóm jest řekl: „Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj; ktož50) jie tělo mé a pie krev mú, ve mně přebývá a já v něm“. A opět51) věřícím a [58a] milujícím na večeři52) řekl: „Vezměte a jezte; to f53) jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude“. A jest-li samo věřenie a mi- lovánie těla jeho jedenie, proč to ustavuje a proč jim jiesti velí, proč u vietr slova svá vynášie? Jest-li54) při nich jedenie jeho těla pro vieru a lásku, kterúž k němu mají, zbytečnú věc činí i mluví. 55 65 70 1) byla. 2) okamženie, nebo. 3) S. 4) w Kryfta, a. 5) giefti, w niem. 6) tocizto. 7) Vyd. chybí. 8) Kolikrat koli dawage na znamenie. 9) Celé místo, označené uvozovkami, jest přeloženo; srv.: [Nam si hec esset manducacio in veritate et non in figura, tunc Christus continue ad eam obligasset, quia] manducacio [spiritualis] illa est necessaria, quod continue fiat omni hora et omni momento. Nam Augustinus dicit, quod ille manducat in veritate, qui credit in Christum. Et Christus dicit, quod ipsum manducare est in ipso manere per fidem. Et cum homo debet continue credere et omni hora in [153a] Christo manere, necesse est eum continue sic manducare. Ergo cum Christus non obligat qualibet hora ad sacramentalem manducacionem, sed certum tempus demonstrat dicens Quo- ciescunque, innuit, quod illa manducacio exterior est figuralis (P 152b n.). 10) w zna- meni; a. 11) Et sic multi fideles ante institucionem et post institucionem huius sacramenti eque bene carnem Christi manducaverunt [146a] et eius sanguinem biberunt, sc. Johanes Baptista et latro in cruce, quia nisi manducassent, vitam non haberent. (Ž 145b n.). 12) zlačnielo. 13) w prawdie gedine. 14) Vyd. pomlček nemá. 15) Srv. počátek nedocho- vaného latinského traktátu Mikuláše z Pelhřimova, o němž je řeč na str. 20. 16) ochudice, 17) zlechcena. 18) dowowodow; otazníku ve vydání není. 19) řečemi. 20) přebywali; a. 21) Mar. 16, 16. 22) bude, a geftli. 23) přidame: křtu bude. 24) pokrm, a ktoz. 25) přebywa, a. 26) giefti. w niem. 27) přebywati: čemu. 28) Vyd. tu nemá otazníku: 29) w znameni, an. 30) ke křítu; awfak. 31) t. j. křtu. 32) vwodie. 33) v wodie. Kdyz. 34) křeft, protoz S. 35) křítil. Takez. 36) ohyzdenie, zhyzdienie. 37) mily. 38) wieře, nebo. 39) iako gest křeft. 40) kazanie, prawdy ducha fwateho, přigimanie. 41) mieti, nebo. 42) f Swatym. 43) giefti: w Kryfta. 44) wieřiti. Jakoz. 45) zub, wieř. 46)... dicente Augustino: Quid paras dentem et ventrem? Crede et manducasti (z II. traktátu Paynova „Nota“, 168a). 47) a gedl fy; nemienit. 48) prwe, ale. 49) zakladal, nebot. 50) napoy, ktoz. 51) w niem, a opiet. 52) za wečeri. 53) gezte, tot. 54) wynaſie, geſtli. =
57 —: takéž35) tuto, ač nezavazuje na každý čas k tomu jedení posvátnému, ale v podobný čas. A když to pójde skrze vaše ohyzděnie,36) že ť toho nechají, již nevážiece toho, milí,37) neukazujte jim jedenie v samé vieře; nebo38) pro 50 takové zhyzděnie,36) byť to jedinú potupně opustili, již viery mieti nemohú, nebo ť nedržie slova božieho. Ale Pán prvotně z potřeby spasenie všecky za- vázal, aby podstatně a bytně měli v sobě vieru pravú a neposkvrněnú, a lá- sku k bohu a k lidem ze všeho srdce. A položil v to prostředky hodné, aby je drželi k dělání viery a lásky hojnějí v nich a ku kázaní skutečné viery a lásky skrze ně, jako křest,39) tělo a krev svú, modlitby, posty a almužny, ká[57b]zanie pravdy, ducha svatého přijímanie40) a jiné skutečnosti, ješto sú potřebny. Avšak k takovým věcem nezavázal jest na každú hodinu, ale časem a miestem podobným. Avšak kto by se na tom ustanovil, chtě na samé vieře a na lásce dosti mieti, i pustil ty prostředky od sebe, nemóž viery ani lásky 60 mieti; nebo41) nevěří bohu, ani jeho poslúchá v tom, což on velí. Protož váš dóvod s svatým42) Augustinem nenie pravý, že jesti to tělo Kristovo jiesti — v Krista43) věřiti, jakož44) by on tiem potupil jedenie těla Kristova v svátosti řka: „Co připravuješ zub? Věř45) a jedl si“.46) Nemiení f47) tiem slovem proti jedení těla Kristova v svátosti, ale drže to, že móž nevěrný přimiesiti se ne- hodně k svátosti spojené s tělem Kristovým, velí vieru pravú mieti prvé; ale48) tiem nehyzdí jedenie v svátosti. Jinak by darmo psal a učil tomu kře- sťany, když by v samé vieře jedenie těla Kristova zakládal; nebo ť49) jest to věděl, že Pán věřícím učedlníkóm jest řekl: „Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj; ktož50) jie tělo mé a pie krev mú, ve mně přebývá a já v něm“. A opět51) věřícím a [58a] milujícím na večeři52) řekl: „Vezměte a jezte; to f53) jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude“. A jest-li samo věřenie a mi- lovánie těla jeho jedenie, proč to ustavuje a proč jim jiesti velí, proč u vietr slova svá vynášie? Jest-li54) při nich jedenie jeho těla pro vieru a lásku, kterúž k němu mají, zbytečnú věc činí i mluví. 55 65 70 1) byla. 2) okamženie, nebo. 3) S. 4) w Kryfta, a. 5) giefti, w niem. 6) tocizto. 7) Vyd. chybí. 8) Kolikrat koli dawage na znamenie. 9) Celé místo, označené uvozovkami, jest přeloženo; srv.: [Nam si hec esset manducacio in veritate et non in figura, tunc Christus continue ad eam obligasset, quia] manducacio [spiritualis] illa est necessaria, quod continue fiat omni hora et omni momento. Nam Augustinus dicit, quod ille manducat in veritate, qui credit in Christum. Et Christus dicit, quod ipsum manducare est in ipso manere per fidem. Et cum homo debet continue credere et omni hora in [153a] Christo manere, necesse est eum continue sic manducare. Ergo cum Christus non obligat qualibet hora ad sacramentalem manducacionem, sed certum tempus demonstrat dicens Quo- ciescunque, innuit, quod illa manducacio exterior est figuralis (P 152b n.). 10) w zna- meni; a. 11) Et sic multi fideles ante institucionem et post institucionem huius sacramenti eque bene carnem Christi manducaverunt [146a] et eius sanguinem biberunt, sc. Johanes Baptista et latro in cruce, quia nisi manducassent, vitam non haberent. (Ž 145b n.). 12) zlačnielo. 13) w prawdie gedine. 14) Vyd. pomlček nemá. 15) Srv. počátek nedocho- vaného latinského traktátu Mikuláše z Pelhřimova, o němž je řeč na str. 20. 16) ochudice, 17) zlechcena. 18) dowowodow; otazníku ve vydání není. 19) řečemi. 20) přebywali; a. 21) Mar. 16, 16. 22) bude, a geftli. 23) přidame: křtu bude. 24) pokrm, a ktoz. 25) přebywa, a. 26) giefti. w niem. 27) přebywati: čemu. 28) Vyd. tu nemá otazníku: 29) w znameni, an. 30) ke křítu; awfak. 31) t. j. křtu. 32) vwodie. 33) v wodie. Kdyz. 34) křeft, protoz S. 35) křítil. Takez. 36) ohyzdenie, zhyzdienie. 37) mily. 38) wieře, nebo. 39) iako gest křeft. 40) kazanie, prawdy ducha fwateho, přigimanie. 41) mieti, nebo. 42) f Swatym. 43) giefti: w Kryfta. 44) wieřiti. Jakoz. 45) zub, wieř. 46)... dicente Augustino: Quid paras dentem et ventrem? Crede et manducasti (z II. traktátu Paynova „Nota“, 168a). 47) a gedl fy; nemienit. 48) prwe, ale. 49) zakladal, nebot. 50) napoy, ktoz. 51) w niem, a opiet. 52) za wečeri. 53) gezte, tot. 54) wynaſie, geſtli. =
Strana 58
58 Kapitola XXVI. 15 20 25 35 Opět diete, že Jan Křstitel boží a lotr na kříži a mnozí jiní mají život věčný, nejedše této svátosti. Ne proto sú jie nejedli, týmž smyslem ji oku- sujíce, jako vy, ale že sú jie proto nejedli, nebo pro čas nedošli sú jie; ale!) by ť za nich byla, nemluviliť by tak oni, jako vy tak mluvíte. A poněvadž o těch mluvíte, ješto sú toho nedošli a jedli sú duchovně tělo Kristovo, ten rozom jest o všech židech věrných, že sú jedli tělo Kristovo v manně a v beránku a pili jeho krev z skály toliko skrze2) vieru. O nichž die s.3) Pavel, že týž pokrm a týž nápoj jedli sú a pili: „Pijiechu z duchovenstvie, 10 a skála jdieše za nimi“.4) A když sú týž pokrm jedli a týž nápoj pili duchovní, samotní vieru majíce, budem z duchovenství [58b] jiesti a píti. Což tehdy Pán přišed s pravdú, nám viece učinil jest, oč jest s námi mluvil, opět nám púhú figuru5) ustavuje a vele6) nám v těch sloviech z duchovenstvie [skrze vieru jiesti7) a píti jako židóm: „To ť jest tělo mé, to ť jest krev má Nového8) ? Toť jest divná řeč nad obyčej, když zákona; jezte a píte z toho všickni“9) jediné nás v témž duchovenství jako židy pod figurú5) púhú ustavuje těmi slovy a bez potřeby beránka lepšieho než kus chleba nám odjímá; kteréž10) přivodiece ty, ješto sú nedošli časem11) k této svátosti, i dieme, žeť sú došli života věčného bez nie duchovně, skrze vieru jedše tělo Kristovo. Tiem potáhnem se pod stien, činiece [se] dostatečni následujíce!2) stienu. A již se nám pravda svozila jako radlice v zemi, že nemóžem ani nic vyššieho pověděti, než jako o stienu. Však proto se pokládají dostatečni spasenie, nejedše této svátosti, že nic vyššieho nesúdie se v ní, jako bez nie. Opět ten rozom jakož poklá- dáte, že ty svátosti púhých znamení13) chleba a vína ustavil jest na památku svého umučenie již jako nepřítomného, aby tiem se vzbuzovali k náboženství [59a] a k jiným věcem takovým, nenie podobné, aby ta pamět púhým chle- bem a vínem, tak jakož vy mluvíte, mohla jíti. Ani jest jeho úmysl, aby tu jediné pamět chtěl mieti o těch věcech, které vy vykládáte tu, aby v lidech stály popúzením toho chleba a vína. Ale ta pamět pilnější věc nese než ty 30 jmenované věci, ač i toho neodmlúvám, aby ty věci byly skrze jedenie těla Kristova uvedeny v pamět lidem, anebo moc vzaly v nich, když ta pravá a užitečná pamět jeho divných věci činí se. A že zřiece k tomu, co vy tu vykládáte, aby moc mělo pamatovati užitečně umučenie jeho, anebo popúzeti se k těm věcem pověděným skrze ty mrtvé věci, nemóž toho býti. Však pokoj, láska, náboženstvie a následovánie Krista sú veliké ctnosti, a chléb púhý a víno, když nemá těla Kristova v sobě ani jiné moci duchovnie, ne- móž uvésti v lidi ani pokoje ani lásky ani náboženstvie ani jiných ctností, jediné že ť znamenává velmi zdaleka14) a mdle umučenie Kristovo, nebo ono spojenie skutečné duše s Kristem. Ale hlediece k takým popúzením pa 59b]- 40 měti, nenie ť podobné věřiti tomu, aby samotný chléb a víno ustavil k tomu, poněvadž člověk věrný takové věci dostatečnějie [móž]i5) mieti sám v sobě. Však slovo božie u pravdě takové všecky věci živě uvodíl6) u pamět lidem a moci duchovnie síly dělá v nich,7) a na to sú kněžie ustaveni, aby tak lid spósobili v takovú pamět. A18) sám v sobě člověk upokojuje se, móž lépe 45 pamatovati umučenie Kristovo, nežli jeda to znamenie; né, j19) obraz vyře- zaný a s ranami krvavými malovaný mohl by lépe hnúti člověkem ku pa- měti umučenie Kristova, k té případné věci,20) než ten kus chleba a krópě vína. Diete-li, že proto lépe než obraz Ijest chléb], nebo chléb tělo Kristovo jest,21) ale k znamení, již ste prohráli tiem slovem. Viece22) ste ohyzdili tiem, 50 řkúce lidu, že jest jediné k znamení tělo Kristovo, než by jim obraz vysta- viece řekli: „Pamatujtež umučenie Kristovo hlediece naň“; nebo23) ten obraz 5
58 Kapitola XXVI. 15 20 25 35 Opět diete, že Jan Křstitel boží a lotr na kříži a mnozí jiní mají život věčný, nejedše této svátosti. Ne proto sú jie nejedli, týmž smyslem ji oku- sujíce, jako vy, ale že sú jie proto nejedli, nebo pro čas nedošli sú jie; ale!) by ť za nich byla, nemluviliť by tak oni, jako vy tak mluvíte. A poněvadž o těch mluvíte, ješto sú toho nedošli a jedli sú duchovně tělo Kristovo, ten rozom jest o všech židech věrných, že sú jedli tělo Kristovo v manně a v beránku a pili jeho krev z skály toliko skrze2) vieru. O nichž die s.3) Pavel, že týž pokrm a týž nápoj jedli sú a pili: „Pijiechu z duchovenstvie, 10 a skála jdieše za nimi“.4) A když sú týž pokrm jedli a týž nápoj pili duchovní, samotní vieru majíce, budem z duchovenství [58b] jiesti a píti. Což tehdy Pán přišed s pravdú, nám viece učinil jest, oč jest s námi mluvil, opět nám púhú figuru5) ustavuje a vele6) nám v těch sloviech z duchovenstvie [skrze vieru jiesti7) a píti jako židóm: „To ť jest tělo mé, to ť jest krev má Nového8) ? Toť jest divná řeč nad obyčej, když zákona; jezte a píte z toho všickni“9) jediné nás v témž duchovenství jako židy pod figurú5) púhú ustavuje těmi slovy a bez potřeby beránka lepšieho než kus chleba nám odjímá; kteréž10) přivodiece ty, ješto sú nedošli časem11) k této svátosti, i dieme, žeť sú došli života věčného bez nie duchovně, skrze vieru jedše tělo Kristovo. Tiem potáhnem se pod stien, činiece [se] dostatečni následujíce!2) stienu. A již se nám pravda svozila jako radlice v zemi, že nemóžem ani nic vyššieho pověděti, než jako o stienu. Však proto se pokládají dostatečni spasenie, nejedše této svátosti, že nic vyššieho nesúdie se v ní, jako bez nie. Opět ten rozom jakož poklá- dáte, že ty svátosti púhých znamení13) chleba a vína ustavil jest na památku svého umučenie již jako nepřítomného, aby tiem se vzbuzovali k náboženství [59a] a k jiným věcem takovým, nenie podobné, aby ta pamět púhým chle- bem a vínem, tak jakož vy mluvíte, mohla jíti. Ani jest jeho úmysl, aby tu jediné pamět chtěl mieti o těch věcech, které vy vykládáte tu, aby v lidech stály popúzením toho chleba a vína. Ale ta pamět pilnější věc nese než ty 30 jmenované věci, ač i toho neodmlúvám, aby ty věci byly skrze jedenie těla Kristova uvedeny v pamět lidem, anebo moc vzaly v nich, když ta pravá a užitečná pamět jeho divných věci činí se. A že zřiece k tomu, co vy tu vykládáte, aby moc mělo pamatovati užitečně umučenie jeho, anebo popúzeti se k těm věcem pověděným skrze ty mrtvé věci, nemóž toho býti. Však pokoj, láska, náboženstvie a následovánie Krista sú veliké ctnosti, a chléb púhý a víno, když nemá těla Kristova v sobě ani jiné moci duchovnie, ne- móž uvésti v lidi ani pokoje ani lásky ani náboženstvie ani jiných ctností, jediné že ť znamenává velmi zdaleka14) a mdle umučenie Kristovo, nebo ono spojenie skutečné duše s Kristem. Ale hlediece k takým popúzením pa 59b]- 40 měti, nenie ť podobné věřiti tomu, aby samotný chléb a víno ustavil k tomu, poněvadž člověk věrný takové věci dostatečnějie [móž]i5) mieti sám v sobě. Však slovo božie u pravdě takové všecky věci živě uvodíl6) u pamět lidem a moci duchovnie síly dělá v nich,7) a na to sú kněžie ustaveni, aby tak lid spósobili v takovú pamět. A18) sám v sobě člověk upokojuje se, móž lépe 45 pamatovati umučenie Kristovo, nežli jeda to znamenie; né, j19) obraz vyře- zaný a s ranami krvavými malovaný mohl by lépe hnúti člověkem ku pa- měti umučenie Kristova, k té případné věci,20) než ten kus chleba a krópě vína. Diete-li, že proto lépe než obraz Ijest chléb], nebo chléb tělo Kristovo jest,21) ale k znamení, již ste prohráli tiem slovem. Viece22) ste ohyzdili tiem, 50 řkúce lidu, že jest jediné k znamení tělo Kristovo, než by jim obraz vysta- viece řekli: „Pamatujtež umučenie Kristovo hlediece naň“; nebo23) ten obraz 5
Strana 59
59 65 70 75 samým patřením přidá to člověku k srdci, aby vzpomenul, kterak jest byl těžce přibit, roztažen a raněn, a tak24) móž na to dále pomysliti sa tiem hnut. Ale zvie-li to na vás lid, že vy jim tu kusa [60a] chleba podáváte, za dro- bet25) u vás i s tiem znamením nebudeť jeho vážiti, byste vy pak jemu i Bóh převzděli v znamení, neřku tělo Kristovo. A poněvadž móž býti v lidech ta pamět případna mnohými činy pravějí než skrze ten kus chleba a pitie vína, neslušie ť jeho velebnosti nižší věc ustaviti, než sú obecné věci člo- věka. A ze čtenie26) ani z jiného písma nemáte dóvodóv, by ť Kristus ten 60 chléb a víno k znamením samotným a púhým ustavil, ani mnohých dokto- róv kromě Dionysia27) a Viklefa 28); ti spolu znamenie s věcí svú pravie. A z toho najviece béřete ten rozom, jako písma svatá ukazují, a také ne- dávno jeden s vašie strany, tovařiš váš na Hradišti, 29) spravil nás toho, kterak ty věci držíte; a že všecky ty rozomy, což jich o tom znamení ve- dete, vzeli ste z kněh dvojích Viklefových30) o tělu Kristovu psaných. Protožť bych ť já chtěl vám tak odpierati z jeho písma, jako bych je úplně přečetl, toho ť nediem, ale něco málo četl sem.31) Ale viece rozmlúval sem o ně s věrnými Čechy, ješto milují boha i tu prav[60b]du z srdce, kterú jest po- psal Viklef82) v těch dvojiech kniehách o tělu Kristovu, kteřížto hledie k jeho řečem zvláštím i k úmyslu konečnému jeho v těch řečech, jako jest byl dobré a svaté paměti Mistr Jan Hus [a] Mistr33) Jakúbek, ješto sú nad jiné Čechy rozoměli jim. Protož oni i jiní Čechové vyznávají, že jest Viklefs4) v dobrém a věrném rozomu ostavil to, že chléb k znamení jest tělo Kristovo, ale že proto jest tak v znamení tělo Kristovo, že má přítomně, bytně tělo Kristovo, kteréhož jest znamenie; a že tak jest držal, hledě k založení Kri- stovu, že při té svátosti dvoje podstata má držána býti: božská a zemská. Jakož od počátka křesťanové nazývali sú skutek veliký Kristóv, kterýž učinil na poslední večeři, jakož řekl s.35) Jan Zlatoústý dě: „Nejsú ť skutkové lidské moci, kteříž sú tu, ale ktož jest je činil na první večeři, ten ť i nynie činí.“ 80 A když činěnie velikého skutku jemu se přidává, tehdy činí36) spolu pod- statu chleba s tělem svým, aby to učiniv mohl právě řéci: „Vezměte a jezte; to ť tělo mé.“ Jakož všecka čtenie i řeči svatého Pavla vždy dvoji [61a] tu řeč37) mluvie, o té věci jmenujíce dvě podstatě, chléb a tělo páně; ješto móž v pravdě taková řeč o jedné podstatě projíti, aby nazova chléb, ješto 85 móž výkladně řečen býti k znamení tělem Kristovým, i položil tudiež řeč dlúhú o tělu páně, a klada súd na lidi, proto že nehodně jedúce súd sobě jedie, proto že nerozsuzují těla páně.38) Ješto znamení púhému nepříslušie ta řeč, jediné řéci „chléb“. A že39) ten rozum po apostolech40) učedlníci jich drželi sú, jako vy viete, co ť Dionysius píše o tom, mluvě o znamení i o tělu 90 páně; a 41) mně jest vypsal jednu řeč z jeho knih Mistr Martin z Bethlema, příjmím Volyně, a dal mi ji, kdežto Dionysius, modle se v svátosti Kristovi na oltáři, i mluví k němu v svém modlení takto: „O Kriste, jenž si bóh svatý bez nedostatku, ale ve všem dobrém plný, přikryl si se svatými zna- meními vidomými a tajnými, zástěrkú zastřel si se, kteráž obložena jest tobě 95 pro některé skryté božské věci nám tajné, prosíme tebe, otevři nám tu krásu tvého božstvie přesvětlého a skrze ty věci vidomé, kteréž patříme očima, osvěť nás tiem chle[61b]bem a světlem!“ Ta řeč zjevně ukazuje, že znamenie i věc znamenaná spolu jedna obět jest, a od nich s počátka tak držána byla jest. Opět s.3) Ambrož, mluvě o tajnostech božských, die: „Podstata oběti, kteráž bieše tehdy i nynie jest v rukú Biskupa našeho, ne jedna sprostně jest, jakož ani on, Biskup, jedné toliko, božské nebo človětské,42) podstaty jest, nebo tak jest v Biskupu, jako v oběti: božská43) podstata i zemská v obém jest. Protož“4) řekl jest týž veliký Biskup, chléb a víno drže: Toť 55 100
59 65 70 75 samým patřením přidá to člověku k srdci, aby vzpomenul, kterak jest byl těžce přibit, roztažen a raněn, a tak24) móž na to dále pomysliti sa tiem hnut. Ale zvie-li to na vás lid, že vy jim tu kusa [60a] chleba podáváte, za dro- bet25) u vás i s tiem znamením nebudeť jeho vážiti, byste vy pak jemu i Bóh převzděli v znamení, neřku tělo Kristovo. A poněvadž móž býti v lidech ta pamět případna mnohými činy pravějí než skrze ten kus chleba a pitie vína, neslušie ť jeho velebnosti nižší věc ustaviti, než sú obecné věci člo- věka. A ze čtenie26) ani z jiného písma nemáte dóvodóv, by ť Kristus ten 60 chléb a víno k znamením samotným a púhým ustavil, ani mnohých dokto- róv kromě Dionysia27) a Viklefa 28); ti spolu znamenie s věcí svú pravie. A z toho najviece béřete ten rozom, jako písma svatá ukazují, a také ne- dávno jeden s vašie strany, tovařiš váš na Hradišti, 29) spravil nás toho, kterak ty věci držíte; a že všecky ty rozomy, což jich o tom znamení ve- dete, vzeli ste z kněh dvojích Viklefových30) o tělu Kristovu psaných. Protožť bych ť já chtěl vám tak odpierati z jeho písma, jako bych je úplně přečetl, toho ť nediem, ale něco málo četl sem.31) Ale viece rozmlúval sem o ně s věrnými Čechy, ješto milují boha i tu prav[60b]du z srdce, kterú jest po- psal Viklef82) v těch dvojiech kniehách o tělu Kristovu, kteřížto hledie k jeho řečem zvláštím i k úmyslu konečnému jeho v těch řečech, jako jest byl dobré a svaté paměti Mistr Jan Hus [a] Mistr33) Jakúbek, ješto sú nad jiné Čechy rozoměli jim. Protož oni i jiní Čechové vyznávají, že jest Viklefs4) v dobrém a věrném rozomu ostavil to, že chléb k znamení jest tělo Kristovo, ale že proto jest tak v znamení tělo Kristovo, že má přítomně, bytně tělo Kristovo, kteréhož jest znamenie; a že tak jest držal, hledě k založení Kri- stovu, že při té svátosti dvoje podstata má držána býti: božská a zemská. Jakož od počátka křesťanové nazývali sú skutek veliký Kristóv, kterýž učinil na poslední večeři, jakož řekl s.35) Jan Zlatoústý dě: „Nejsú ť skutkové lidské moci, kteříž sú tu, ale ktož jest je činil na první večeři, ten ť i nynie činí.“ 80 A když činěnie velikého skutku jemu se přidává, tehdy činí36) spolu pod- statu chleba s tělem svým, aby to učiniv mohl právě řéci: „Vezměte a jezte; to ť tělo mé.“ Jakož všecka čtenie i řeči svatého Pavla vždy dvoji [61a] tu řeč37) mluvie, o té věci jmenujíce dvě podstatě, chléb a tělo páně; ješto móž v pravdě taková řeč o jedné podstatě projíti, aby nazova chléb, ješto 85 móž výkladně řečen býti k znamení tělem Kristovým, i položil tudiež řeč dlúhú o tělu páně, a klada súd na lidi, proto že nehodně jedúce súd sobě jedie, proto že nerozsuzují těla páně.38) Ješto znamení púhému nepříslušie ta řeč, jediné řéci „chléb“. A že39) ten rozum po apostolech40) učedlníci jich drželi sú, jako vy viete, co ť Dionysius píše o tom, mluvě o znamení i o tělu 90 páně; a 41) mně jest vypsal jednu řeč z jeho knih Mistr Martin z Bethlema, příjmím Volyně, a dal mi ji, kdežto Dionysius, modle se v svátosti Kristovi na oltáři, i mluví k němu v svém modlení takto: „O Kriste, jenž si bóh svatý bez nedostatku, ale ve všem dobrém plný, přikryl si se svatými zna- meními vidomými a tajnými, zástěrkú zastřel si se, kteráž obložena jest tobě 95 pro některé skryté božské věci nám tajné, prosíme tebe, otevři nám tu krásu tvého božstvie přesvětlého a skrze ty věci vidomé, kteréž patříme očima, osvěť nás tiem chle[61b]bem a světlem!“ Ta řeč zjevně ukazuje, že znamenie i věc znamenaná spolu jedna obět jest, a od nich s počátka tak držána byla jest. Opět s.3) Ambrož, mluvě o tajnostech božských, die: „Podstata oběti, kteráž bieše tehdy i nynie jest v rukú Biskupa našeho, ne jedna sprostně jest, jakož ani on, Biskup, jedné toliko, božské nebo človětské,42) podstaty jest, nebo tak jest v Biskupu, jako v oběti: božská43) podstata i zemská v obém jest. Protož“4) řekl jest týž veliký Biskup, chléb a víno drže: Toť 55 100
Strana 60
60 110 115 jest tělo mé, toť jest krev má. Chléb45) s tělem a víno s svú krví spojo- 105 váše.“ Túž řeč nalezl sem jinde, ale podepsán jest napřed Fulgencius,46) ten doktor. A v té řeči vždy jednostajný rozom, a obět47) oltářnie že dvojie48) podstaty jest, zemské a božské, podlé49) těla spojeného s božstvím. Ale Viklef34) na tom rozomu stál jest, patře k těm ku prvním křesťanóm, o té oběti, jakož všickni Čechové50) vyznávají, a v jeho písmiech rozomějíce tomu. Ale patře k zboru Římské říše, k některým51) doktoróm té strany pape- žovy ...., že52) to v jiném ro[62a zomu nepodobném a škodném držie na škodu velikú obci křesťanské a proti úmyslu pána Ježíše, proti prvním křesťanóm věřiece i držiece, že pán Ježíš v tom rozomu nazval neb učinil chléb tělem svým, že přirozenie jeho nebo byt jeho proměnil jest v tělo své, tak že by viece chléb neostal v svém bytu, jediné případkové chleba, ka- kosti a barvy beze všie podstaty chlebné. A tak nepodobné zřenie k tomu měli sú, a poctivost přidávajíce ku posvátnému chlebu jako jednobytné- mu tělu Kristovu, a což kdy svátosti chlebné přihodilo se, to sobě vzeli, jako by se tělu Kristovu přihodilo. 1) gie. Ale. 2) famu. 3) S. 4) 1 Kor. 10, 4(St.) 3) ffiguru. 6) weli. 1) z duchowenstwie wieru giefti.2) noweho.2)Mat. 26, 26 nn.; vyd tu otazníku nemá. 10) t. j. Židy (kteréž ty); ale spíše je, myslím, „kterez“ přepsáním. 11) čaffem. 12) činiece doſtatecny, nafledugice; t. j. činíce se dostatečnými spasení (že k našemu spaseni dostačí), když jen stín následujeme. 13) zna- menie. 14) z daleka. 15) Vyd. chybí. 16) vwodie. 17) lidem, a mocy duchownie fyly diela, w nichzto. Speranskij vyložil si „diela“ jako subst. ve významu latinského opera, ale jinak obtíže toho místa obeplul výkladem volným. 18) pamiet; a. 19) znamenie. Ne y. 20) Vykládám to dochované čtení (podle textu o 10 řádků níže) jako přístavek slov „ku paměti....“ 21) lepe než obraz nebo chleb tielo Kryftovo geft. Již Speranskij vyložil: Vy ... pravíte, že chléb proto jest lepší obrazu, neboť jest tělem Kristovým v znamení. 22) flowem; wiece. 23) nan, nebo. 24) ranien. A tak. 25) na drobet. 26) A poniewadz ze čtenie. 27) Dyonyzya. 28) Wykleffa. 29) geden I waffie ftrany towaris was na hradiſti ſpra- wil. 30) Wykleffowych. 31) četl ſem. (Ale nieco malo četl ſem.) 32) Wyklef. 33) Hus, Miftr. 34) Wykleff. 35) S. 36) činie. 37) řeč. 38) 1 Kor. 11,29. 39) ta řeč gedine řeci chleb, a ze. Chel- čický chtěl, myslím, říci asi toto: Ta slova sv. Pavla (o nerozsuzování těla Páně) na- svědčují, že viděl v svátosti více než pouhé znamení; kdyby byl viděl v ní pouhé znamení, byl by mluvil jenom o chlebu. 40) po Appoftolech. 41) panie, a 42) clowietſke. 43) w obie- ti bozíka. 44) geft; protoz. 45) ma, chleb. 46) Ffulgencyus. 47) obieti. 48) ze dwogie. 49) geft zemíke a bozíke podle. 50) cechowe. 51) k zboru Rimſke řifle k niekterym. 52) papezowy, ze; snad tu vypadlo nějaké sloveso „napsal“ nebo pod. Kapitola dvadcátá VII. Protož Viklef1) želeje toho neřádu a modloslúženie při tom, dal se jest na práci velikú, chtě rád z toho neřádu lidu spomoci, a psal jest proti tomu nerozomu i proti těm doktoróm, kteříž držie, že se chléb proměňuje v tělo Kristovo. A že ačkolivěk mnohé řeči a dóvody činil jest v těch dvojích kně- hách o té věci, chtě, by tomu srozoměno bylo právě podlé rozomu prvních křesťanóv, znamenitě ve všech kněhách dva rozomy drží, jeden o ch[62b le- bu, dovodě rozličnými rozomy, že ostává v svém pravém a bytném přiro- zení, a to proto, že cierkev římská drží, že se mění chléb v přirozenie těla 10 Kristova, ostávají takovi nepodobní případkové chleba, jakož je drží ta strana papežova, kakosti a barvy chleba, již ovšem bez podstaty2) chleba. A to obé těžké i bludné jest. Protož o tom dvém, aby právě rozom3) ukázal, velikú práci měl jest; neb) o změnění chleba v tělo Kristovo [věří] těžké a nepo- dobné rozomu a hotové k rúhaní od nevěrných,5) poněvadž mohli sú nevěrní 15 shledati potupné věci na tom. Nebo když by se ovšem proměnil chléb v tělo Kristovo, musilo [byl6) tělo Kristovo přijieti na se proměny tak mnohé ne- lepé,7) které chléb podstatný na se přijímá nebo přijieti móž. A tak, kdyby 5
60 110 115 jest tělo mé, toť jest krev má. Chléb45) s tělem a víno s svú krví spojo- 105 váše.“ Túž řeč nalezl sem jinde, ale podepsán jest napřed Fulgencius,46) ten doktor. A v té řeči vždy jednostajný rozom, a obět47) oltářnie že dvojie48) podstaty jest, zemské a božské, podlé49) těla spojeného s božstvím. Ale Viklef34) na tom rozomu stál jest, patře k těm ku prvním křesťanóm, o té oběti, jakož všickni Čechové50) vyznávají, a v jeho písmiech rozomějíce tomu. Ale patře k zboru Římské říše, k některým51) doktoróm té strany pape- žovy ...., že52) to v jiném ro[62a zomu nepodobném a škodném držie na škodu velikú obci křesťanské a proti úmyslu pána Ježíše, proti prvním křesťanóm věřiece i držiece, že pán Ježíš v tom rozomu nazval neb učinil chléb tělem svým, že přirozenie jeho nebo byt jeho proměnil jest v tělo své, tak že by viece chléb neostal v svém bytu, jediné případkové chleba, ka- kosti a barvy beze všie podstaty chlebné. A tak nepodobné zřenie k tomu měli sú, a poctivost přidávajíce ku posvátnému chlebu jako jednobytné- mu tělu Kristovu, a což kdy svátosti chlebné přihodilo se, to sobě vzeli, jako by se tělu Kristovu přihodilo. 1) gie. Ale. 2) famu. 3) S. 4) 1 Kor. 10, 4(St.) 3) ffiguru. 6) weli. 1) z duchowenstwie wieru giefti.2) noweho.2)Mat. 26, 26 nn.; vyd tu otazníku nemá. 10) t. j. Židy (kteréž ty); ale spíše je, myslím, „kterez“ přepsáním. 11) čaffem. 12) činiece doſtatecny, nafledugice; t. j. činíce se dostatečnými spasení (že k našemu spaseni dostačí), když jen stín následujeme. 13) zna- menie. 14) z daleka. 15) Vyd. chybí. 16) vwodie. 17) lidem, a mocy duchownie fyly diela, w nichzto. Speranskij vyložil si „diela“ jako subst. ve významu latinského opera, ale jinak obtíže toho místa obeplul výkladem volným. 18) pamiet; a. 19) znamenie. Ne y. 20) Vykládám to dochované čtení (podle textu o 10 řádků níže) jako přístavek slov „ku paměti....“ 21) lepe než obraz nebo chleb tielo Kryftovo geft. Již Speranskij vyložil: Vy ... pravíte, že chléb proto jest lepší obrazu, neboť jest tělem Kristovým v znamení. 22) flowem; wiece. 23) nan, nebo. 24) ranien. A tak. 25) na drobet. 26) A poniewadz ze čtenie. 27) Dyonyzya. 28) Wykleffa. 29) geden I waffie ftrany towaris was na hradiſti ſpra- wil. 30) Wykleffowych. 31) četl ſem. (Ale nieco malo četl ſem.) 32) Wyklef. 33) Hus, Miftr. 34) Wykleff. 35) S. 36) činie. 37) řeč. 38) 1 Kor. 11,29. 39) ta řeč gedine řeci chleb, a ze. Chel- čický chtěl, myslím, říci asi toto: Ta slova sv. Pavla (o nerozsuzování těla Páně) na- svědčují, že viděl v svátosti více než pouhé znamení; kdyby byl viděl v ní pouhé znamení, byl by mluvil jenom o chlebu. 40) po Appoftolech. 41) panie, a 42) clowietſke. 43) w obie- ti bozíka. 44) geft; protoz. 45) ma, chleb. 46) Ffulgencyus. 47) obieti. 48) ze dwogie. 49) geft zemíke a bozíke podle. 50) cechowe. 51) k zboru Rimſke řifle k niekterym. 52) papezowy, ze; snad tu vypadlo nějaké sloveso „napsal“ nebo pod. Kapitola dvadcátá VII. Protož Viklef1) želeje toho neřádu a modloslúženie při tom, dal se jest na práci velikú, chtě rád z toho neřádu lidu spomoci, a psal jest proti tomu nerozomu i proti těm doktoróm, kteříž držie, že se chléb proměňuje v tělo Kristovo. A že ačkolivěk mnohé řeči a dóvody činil jest v těch dvojích kně- hách o té věci, chtě, by tomu srozoměno bylo právě podlé rozomu prvních křesťanóv, znamenitě ve všech kněhách dva rozomy drží, jeden o ch[62b le- bu, dovodě rozličnými rozomy, že ostává v svém pravém a bytném přiro- zení, a to proto, že cierkev římská drží, že se mění chléb v přirozenie těla 10 Kristova, ostávají takovi nepodobní případkové chleba, jakož je drží ta strana papežova, kakosti a barvy chleba, již ovšem bez podstaty2) chleba. A to obé těžké i bludné jest. Protož o tom dvém, aby právě rozom3) ukázal, velikú práci měl jest; neb) o změnění chleba v tělo Kristovo [věří] těžké a nepo- dobné rozomu a hotové k rúhaní od nevěrných,5) poněvadž mohli sú nevěrní 15 shledati potupné věci na tom. Nebo když by se ovšem proměnil chléb v tělo Kristovo, musilo [byl6) tělo Kristovo přijieti na se proměny tak mnohé ne- lepé,7) které chléb podstatný na se přijímá nebo přijieti móž. A tak, kdyby 5
Strana 61
61 25 30 35 40 45 50 myš tělo Kristovo jedla, tělo Kristovo by zetlelo, obrátilo by se v črvy, kněz by slúže údy Kristovy lámal.3) A mnohé jiné rúhanie tělu Kristovu bylo by přidáno a vieru by ohyzdilo. A pro takové bludné a nepodobné věci proti tomu rozomu papežovy strany, ješto drží o změnění?) chle[63a]ba v tělo Kristovo, dóvody činil jest Viklefi) ruše to, že nenie pravé podlé viery. Ta- kéž o případciech o těch lživých dovodí proti nim, ješto pravie, že divně mocí božíl0) stojie na těle Kristově ty kakosti a barvy chleba bez své pod- staty a že lámanie vidieme, upadenie a jiné příhody, kteréž padnú na to, že ty nedějí se na tělu Kristovu, ale na případcích. A to obé bludné jest: po- ložiti případky chleba na těle Kristově bez podstaty chleba a řéci, že se mohú lámati, upadnúti ti případkové, ale tělo Kristovo neupadne a nelámá se, a tak věc, nejsúci viece, trpí příhody bez té věci, na kteréž stojí. To vše jest sklá- danie lži vymyšlené. Protož Viklef 1) takovú věc lživú ruší dovodě čteními a řečí svatéholi) Pavla, že všudy svátost vidomú nazývají chléb a vino, ja- kož rozom i smyslové toho pójčují. Ale když by případkové chleba bez pod- staty chleba stáli, tehdy by písma lhala, nazývajíce chléb to, což nenie chléb. A tak ti případkové podlé jich pletenie nebyli by ani na těle Kristově ani na chlebě; neboť kdyby na těle Kristově stáli, tehdy by tělo Kristovo bylo bielé, okrúhlé nebo smědé, nebo jakž by svá[63b]tost byla zpósobena. Protož dovodí proti tomu, že to nemóž nalezeno býti v stvrzených a čitedlných by- tech, by který byt mohl bez případku hodného státi nebo bez tvářnosti, ani zase případek [bez] bytu.12) A toho mnoho jediné o tom dovodil jest, že chléb přirozený v své podstatě ostává, a případkové jeho na něm. A potom dovodí, že chléb jediné k znamení ostává tělo Kristovo a nemění se v podstatu těla Kristova, maje přítomně tělo Kristovo k svému znamenání,3) jakož mezi mnohými řečmil4) tuto jednú on praví. Třetie máš, že se neodpierá, ale sjednává se, jako die v dekretálech, že v svátosti jsú spolu pravda i figura;15) nebo svátost znamenává Krista a spojenie jeho s Cierkví svatů, a u pravdě činí a znamenává přítomnost Kristovu, posvátnú nad jiné figury. Protož ja- kožto daremně se nazývá kacierstviem to, že Kristus jest stvořenie, že Ari- us15) tak die, takéž bláznivý dóvod jest, že by ten rozum byl kacierský, kte- rýž die, že tato řeč jest figurniel7): „Toť jest tělo mé“18), a že ta obět jest figura, proto že kacieři to pravie; nebo19) oni, to jest [64a] kacieři, nehledie k obyčeji ani k úmyslu řečenie s jinými případky. A dolejé20) die: „A to jest mnú hnulo, abych řekl, že tisíc sto čtrnádste dekret Římského sboru tuto svátost nazývá podstatně chléb a víno, pod nimižto má věřeno býti, že jest člověčenstvie Kristovo v každé stránce.“ A v páté kapitole die: „Ale 55 nad tyto nové jsú starší, kteříž se protivie smyslu Písma21) o mluvení figur- niem22) v sloviech páně, jimiž svátost tato spolu se činí.“ A v té řeči mnoho dovodí, že ta slova páně, ješto die: „To ť jest tělo mé“, což se chleba do- týče, jest figurnie22) tělo Kristovo. A mluví proti těm doktoróm, kteříž sú nechtěli pójčiti toho, by chléb posvátný k znamení byl tělo Kristovo, a23) že 60 to slovo, ješto pán řekl vzem chléb: „Toť jest tělo mé“, figurně22) řečeno.24) Toho móž pójčeno býti, rozomně25) chtiece vykládati, že jest figurnie. Ale od Písma21) nenie jemu dáno to jméno „tělo26) Kristovo“, ale prostě „chléb“; ale móž jemu řečeno býti „tělo Kristovo“ figurně27) pro přítomnost těla jeho, jakož mi jest poslal o tom rozum Mistr Jakúbek, že jest chléb účastně tělo jeho pro přítomnost těla jeho. Ale sám púhý [64b] chléb nemohl by toho mieti jinak, jediné leč by chtěl púhú figurul5) tak nazvati, jako mannu nebo beránka, tělem svým, jehožto slova božie neukazují, ani Viklef1) v těchto řečech, kteréž teď vede o mluvení figurniem.22) Ale světle28) na obě straně ukazuje z dekretálóv, že v svátosti spolu jsú pravda a figura,15) pravda 20 65
61 25 30 35 40 45 50 myš tělo Kristovo jedla, tělo Kristovo by zetlelo, obrátilo by se v črvy, kněz by slúže údy Kristovy lámal.3) A mnohé jiné rúhanie tělu Kristovu bylo by přidáno a vieru by ohyzdilo. A pro takové bludné a nepodobné věci proti tomu rozomu papežovy strany, ješto drží o změnění?) chle[63a]ba v tělo Kristovo, dóvody činil jest Viklefi) ruše to, že nenie pravé podlé viery. Ta- kéž o případciech o těch lživých dovodí proti nim, ješto pravie, že divně mocí božíl0) stojie na těle Kristově ty kakosti a barvy chleba bez své pod- staty a že lámanie vidieme, upadenie a jiné příhody, kteréž padnú na to, že ty nedějí se na tělu Kristovu, ale na případcích. A to obé bludné jest: po- ložiti případky chleba na těle Kristově bez podstaty chleba a řéci, že se mohú lámati, upadnúti ti případkové, ale tělo Kristovo neupadne a nelámá se, a tak věc, nejsúci viece, trpí příhody bez té věci, na kteréž stojí. To vše jest sklá- danie lži vymyšlené. Protož Viklef 1) takovú věc lživú ruší dovodě čteními a řečí svatéholi) Pavla, že všudy svátost vidomú nazývají chléb a vino, ja- kož rozom i smyslové toho pójčují. Ale když by případkové chleba bez pod- staty chleba stáli, tehdy by písma lhala, nazývajíce chléb to, což nenie chléb. A tak ti případkové podlé jich pletenie nebyli by ani na těle Kristově ani na chlebě; neboť kdyby na těle Kristově stáli, tehdy by tělo Kristovo bylo bielé, okrúhlé nebo smědé, nebo jakž by svá[63b]tost byla zpósobena. Protož dovodí proti tomu, že to nemóž nalezeno býti v stvrzených a čitedlných by- tech, by který byt mohl bez případku hodného státi nebo bez tvářnosti, ani zase případek [bez] bytu.12) A toho mnoho jediné o tom dovodil jest, že chléb přirozený v své podstatě ostává, a případkové jeho na něm. A potom dovodí, že chléb jediné k znamení ostává tělo Kristovo a nemění se v podstatu těla Kristova, maje přítomně tělo Kristovo k svému znamenání,3) jakož mezi mnohými řečmil4) tuto jednú on praví. Třetie máš, že se neodpierá, ale sjednává se, jako die v dekretálech, že v svátosti jsú spolu pravda i figura;15) nebo svátost znamenává Krista a spojenie jeho s Cierkví svatů, a u pravdě činí a znamenává přítomnost Kristovu, posvátnú nad jiné figury. Protož ja- kožto daremně se nazývá kacierstviem to, že Kristus jest stvořenie, že Ari- us15) tak die, takéž bláznivý dóvod jest, že by ten rozum byl kacierský, kte- rýž die, že tato řeč jest figurniel7): „Toť jest tělo mé“18), a že ta obět jest figura, proto že kacieři to pravie; nebo19) oni, to jest [64a] kacieři, nehledie k obyčeji ani k úmyslu řečenie s jinými případky. A dolejé20) die: „A to jest mnú hnulo, abych řekl, že tisíc sto čtrnádste dekret Římského sboru tuto svátost nazývá podstatně chléb a víno, pod nimižto má věřeno býti, že jest člověčenstvie Kristovo v každé stránce.“ A v páté kapitole die: „Ale 55 nad tyto nové jsú starší, kteříž se protivie smyslu Písma21) o mluvení figur- niem22) v sloviech páně, jimiž svátost tato spolu se činí.“ A v té řeči mnoho dovodí, že ta slova páně, ješto die: „To ť jest tělo mé“, což se chleba do- týče, jest figurnie22) tělo Kristovo. A mluví proti těm doktoróm, kteříž sú nechtěli pójčiti toho, by chléb posvátný k znamení byl tělo Kristovo, a23) že 60 to slovo, ješto pán řekl vzem chléb: „Toť jest tělo mé“, figurně22) řečeno.24) Toho móž pójčeno býti, rozomně25) chtiece vykládati, že jest figurnie. Ale od Písma21) nenie jemu dáno to jméno „tělo26) Kristovo“, ale prostě „chléb“; ale móž jemu řečeno býti „tělo Kristovo“ figurně27) pro přítomnost těla jeho, jakož mi jest poslal o tom rozum Mistr Jakúbek, že jest chléb účastně tělo jeho pro přítomnost těla jeho. Ale sám púhý [64b] chléb nemohl by toho mieti jinak, jediné leč by chtěl púhú figurul5) tak nazvati, jako mannu nebo beránka, tělem svým, jehožto slova božie neukazují, ani Viklef1) v těchto řečech, kteréž teď vede o mluvení figurniem.22) Ale světle28) na obě straně ukazuje z dekretálóv, že v svátosti spolu jsú pravda a figura,15) pravda 20 65
Strana 62
62 85 70 spolu s figurú15), kteréžto pravdy spolu figural5) jest. A opět, kdež29) veliký sbor biskupóv za papeže Mikuláše potvrdili toho rozomu a vyznali, že tato svátost podstatně chléb a víno jest, pod nimižto má věřeno býti, že Kristovo člověčenstvie jest v každé stránce: a30) takové řeči v pravdě nemohú obrá- ceny býti na některúž stranu jednu, ani k tomu, by31) se chléb měnil v tělo 75 Kristovo, ani na tu stranu, že jediné samotně v znamení chléb jest tělo Kri- stovo; nebo porůznu32) obé mluví,33) i svátost, i pravdu svátosti přítomnu, a to spolu se činí v sloviech páně. Druhý rozom34) móž v jeho kněhách znamenitě shledán býti s strany těla Kristova, ačkoli mnohú řečí a k rozo- mění neobecnú, v kterýchžto ře[65alčech odpierá některé zvláštnosti k bytí 80 toho těla v svátosti a některé pójčie. A tak tělestné obyčeje nebo zvláštnosti a hmotné s vyměřením údóv tělestných, tak jakož jest zde chodil v těle smrtedlném, anebo i tak, jakož jest vstúpil na nebesa a sedí na pravici otce boha, s údy roztaženými, jakož slušie na člověka Krista [s] takú35) zvlášt- ností masitú a kostlivú, toho odpierá, že tak nenie v svátosti. A to jest po- dobné, což jest neslično, neužitečno a u vieře potupno, aby to odlúčeno bylo od mysli lidem, aby ani tak smyslili ani věřili, jako36) věci nepodobné. Ale pójčuje a vyznává, že též podstaty tělo Kristovo, v jiné zvláštnosti, povýše- nější a k našie potřebě přiblíženější, bez37) vyměřenie čitedlného jest v svá- tosti, jakož die: „Kdežkoli38) jest obět posvěcena, tu také jest tělo Kristovo, ale nenie roztažené v svátosti, nebo by se musilo tělo Kristovo roztáhnúti, jakáž by byla obět posvěcena.“ 90 1) Wykleff; kde není nic poznamenáno, rozuměti je psaní s jedním f. 2) bez pod- ſtati; ale jinde: podítaty. 3) prawie rozom; snad jest čisti: pravý rozom. 4) geft, neb. 5) neb o zmieniení chleba w tielo Kryſtowo tiezke a nepodobne rozomu a hotowe k ru- hani wiery od newiernych. Text jest tu jistě porušen; „wiery“ bylo snad při opisování omylem přestavěno a podmětem původně „cierkev římská“. 6) Vyd. chybí. 7) tak mnoho nelepe. 8) vdy Kryftowy by lamal. 9) o zmienienie. 10) božie. 11) S(wateh)o. 12) připadek bytu. 13) k ſwemu znamenani. Snad nějaké přepsání, srv. krátce před tím: k znameni oftawa. 14) řečemi. 15) ffigura, jinde: ffiguru atd. (v. i pozn. 1). 16) Arryus. 17) fikurnie. 18) V ru- kopise jest psáno ještě jednou: tot geít tielo me; vydavatelé kladou to do závorek. 19) pravie, nebo. 20) pripadky; a dolege. 21) piíma. 22) ffigurniem, ffigurnie. 23) tielo Kryftowo chleb, a. 24) řečene. 25) byti rozomnie. 26) gmeno: tielo; uvozovky jsou tu všude přidány. 27) Kryftowo [ale proftie chleb] figurnie. 28) swietlie. 29) A opiet kdez. Speranskij podává obsah místa takto: „Zcela nesprávně tudíž ustanovil sbor biskupů... Takový výklad nemůže se připustiti...“ 30) ftrance. A. 31) ani k tomu by. 32) po ruznu. 33) Za podmět doplňuji: veliký sbor biskupóv. 34) Vyd. není tu nového odstavce, ale srv. výše ř. 6: (Viklef) dva rozomy držie, jeden atd. 35) Kryfta, taku. 36) wieřili yako. 37) tielo Kryftovo w gine zwlaftnoſti powyſenieyfi a k nafie potřebie přibliženieyfi bez. 38) die: Kdez koli. Kapitola XXVIII. Opět odpoviedaje k odporám pohanským, ješto řkú, že pes, myš nebo svině mohú jiesti boha vašeho nebo tělo Kristovo, die: [65b] „Ale odpovie- dáme jim podlé viery napřed položené, že nevěrně odpierají, nebo taková hovada mohú jiesti obět posvěcenú, kteráž jest toliko svátost, ale ne tělo Kristovo nebo krev jeho. Protož jakožto lev, jeda tělo člověčie, nejie duše jeho, ačkoli duše jest v každé stránce toho těla, takéž má rozoměno býti o tělu Kristovu v svátosti oltáře“. A v těch řečech jeho znáti jest, že drží tělo Kristovo bytně v svátosti, v duchovní zvláštnosti, kteréžto móž mieti 10 hodné spojenie s svátostí, aby hodný pokrm bylo lidem. Jinak takové řeči nemohú věrně vykládány býti, když k samé svátosti mají obráceny býti, když prostraně a obláště mluvě o dvú podstatú, jmenuje v jiném rozomu tělo 5
62 85 70 spolu s figurú15), kteréžto pravdy spolu figural5) jest. A opět, kdež29) veliký sbor biskupóv za papeže Mikuláše potvrdili toho rozomu a vyznali, že tato svátost podstatně chléb a víno jest, pod nimižto má věřeno býti, že Kristovo člověčenstvie jest v každé stránce: a30) takové řeči v pravdě nemohú obrá- ceny býti na některúž stranu jednu, ani k tomu, by31) se chléb měnil v tělo 75 Kristovo, ani na tu stranu, že jediné samotně v znamení chléb jest tělo Kri- stovo; nebo porůznu32) obé mluví,33) i svátost, i pravdu svátosti přítomnu, a to spolu se činí v sloviech páně. Druhý rozom34) móž v jeho kněhách znamenitě shledán býti s strany těla Kristova, ačkoli mnohú řečí a k rozo- mění neobecnú, v kterýchžto ře[65alčech odpierá některé zvláštnosti k bytí 80 toho těla v svátosti a některé pójčie. A tak tělestné obyčeje nebo zvláštnosti a hmotné s vyměřením údóv tělestných, tak jakož jest zde chodil v těle smrtedlném, anebo i tak, jakož jest vstúpil na nebesa a sedí na pravici otce boha, s údy roztaženými, jakož slušie na člověka Krista [s] takú35) zvlášt- ností masitú a kostlivú, toho odpierá, že tak nenie v svátosti. A to jest po- dobné, což jest neslično, neužitečno a u vieře potupno, aby to odlúčeno bylo od mysli lidem, aby ani tak smyslili ani věřili, jako36) věci nepodobné. Ale pójčuje a vyznává, že též podstaty tělo Kristovo, v jiné zvláštnosti, povýše- nější a k našie potřebě přiblíženější, bez37) vyměřenie čitedlného jest v svá- tosti, jakož die: „Kdežkoli38) jest obět posvěcena, tu také jest tělo Kristovo, ale nenie roztažené v svátosti, nebo by se musilo tělo Kristovo roztáhnúti, jakáž by byla obět posvěcena.“ 90 1) Wykleff; kde není nic poznamenáno, rozuměti je psaní s jedním f. 2) bez pod- ſtati; ale jinde: podítaty. 3) prawie rozom; snad jest čisti: pravý rozom. 4) geft, neb. 5) neb o zmieniení chleba w tielo Kryſtowo tiezke a nepodobne rozomu a hotowe k ru- hani wiery od newiernych. Text jest tu jistě porušen; „wiery“ bylo snad při opisování omylem přestavěno a podmětem původně „cierkev římská“. 6) Vyd. chybí. 7) tak mnoho nelepe. 8) vdy Kryftowy by lamal. 9) o zmienienie. 10) božie. 11) S(wateh)o. 12) připadek bytu. 13) k ſwemu znamenani. Snad nějaké přepsání, srv. krátce před tím: k znameni oftawa. 14) řečemi. 15) ffigura, jinde: ffiguru atd. (v. i pozn. 1). 16) Arryus. 17) fikurnie. 18) V ru- kopise jest psáno ještě jednou: tot geít tielo me; vydavatelé kladou to do závorek. 19) pravie, nebo. 20) pripadky; a dolege. 21) piíma. 22) ffigurniem, ffigurnie. 23) tielo Kryftowo chleb, a. 24) řečene. 25) byti rozomnie. 26) gmeno: tielo; uvozovky jsou tu všude přidány. 27) Kryftowo [ale proftie chleb] figurnie. 28) swietlie. 29) A opiet kdez. Speranskij podává obsah místa takto: „Zcela nesprávně tudíž ustanovil sbor biskupů... Takový výklad nemůže se připustiti...“ 30) ftrance. A. 31) ani k tomu by. 32) po ruznu. 33) Za podmět doplňuji: veliký sbor biskupóv. 34) Vyd. není tu nového odstavce, ale srv. výše ř. 6: (Viklef) dva rozomy držie, jeden atd. 35) Kryfta, taku. 36) wieřili yako. 37) tielo Kryftovo w gine zwlaftnoſti powyſenieyfi a k nafie potřebie přibliženieyfi bez. 38) die: Kdez koli. Kapitola XXVIII. Opět odpoviedaje k odporám pohanským, ješto řkú, že pes, myš nebo svině mohú jiesti boha vašeho nebo tělo Kristovo, die: [65b] „Ale odpovie- dáme jim podlé viery napřed položené, že nevěrně odpierají, nebo taková hovada mohú jiesti obět posvěcenú, kteráž jest toliko svátost, ale ne tělo Kristovo nebo krev jeho. Protož jakožto lev, jeda tělo člověčie, nejie duše jeho, ačkoli duše jest v každé stránce toho těla, takéž má rozoměno býti o tělu Kristovu v svátosti oltáře“. A v těch řečech jeho znáti jest, že drží tělo Kristovo bytně v svátosti, v duchovní zvláštnosti, kteréžto móž mieti 10 hodné spojenie s svátostí, aby hodný pokrm bylo lidem. Jinak takové řeči nemohú věrně vykládány býti, když k samé svátosti mají obráceny býti, když prostraně a obláště mluvě o dvú podstatú, jmenuje v jiném rozomu tělo 5
Strana 63
63 Kristovo a v jiném svátost, a praviecel) podobné spojenie obého v jednu obět, jediné toliko nepodobné věci dělécei) od něho, aby nebyly držány tu 15 o tělu Kristovu ty tělestné a masité. Jakož on die v jednom miestě, že řéci: „Tuto jest tělo Kristovo“ blud jest.2) Toť vždy k tomu rozomu právě pójde, že řéci, že „tuto“ nebo „v tomto miestě tělestném“ tělestně, s [66a] vymě- řením údóv jest v svátosti, blud jest.3) Protož ostavuje lidem k věření zvlášt- nost duchovní toho těla, ješto v ní nenie stíhanie měr větších nebo menších, 20 klada podobné v něčem spojenie, spolu činěnie nebo shromážděnie jeho k svá- tosti, jako duše s tělem. Ne tak ovšem, jako4) duše k živení béře spoje- nie s tělem, ale aby státi mohla jedna podstata s druhú k užitku lidem tě- lestným, ješto samé podstaty těla Kristova nemohli by mieti v taký užitek, bez tělestné5) svátosti. Ale zdá mi se, že tyto řeči, hlediece6) k vašim úmy- 25 slóm a rozomóm, pod které ste je směřili,7) budú ť vám vzácny, jako suol v oči. Ale však poněvadž máte najviece Viklefa9) k dóvodu svých rozomóv, tehdy vždy tyto řeči, jeho vlastnie sú a vzaté rozomy z jeho řečí, ješto ovšem zpětnie proti vašemu rozomu sú. A že sem tak zpra- ven od Čechóv věrných o těch jeho kněhách, že ten rozum, kterýž vy béřete, z jeho knih móž2) vzat býti nebo vyňat, ač nevěrně; nebo velmi mnoho řeči takové!o) uvodí, málo se pohna z toho, opět se na tu řeč obrátí, nazývaje obět „posvátnú“ nebo tuto svátost „člověčenstvie [66b] Kri- stovo v svátosti«, ale tak, jakožto v znamení. A takých i k tomu podob- ných řečí mnoho pokládá, tak že móž, kto chce, k znamení obrátiti vlastnie... z slov jeho,1) ale vždy ne podlé úmysla jeho. A zvláště poněvadž některými řečmi12) a k některému rozumu odpierá těla Kristova v svátosti, z toho móž, kto chce, vzieti, že nikterakž nepójčí a že odpierá tělestně s vyměřením údóv těla jeho a pójčie, že jest duchovně v svátosti. A z toho vezme, ktož chce, že nenie v svátosti tělem svým, ale mocí duchovní, a užitky dávaje 40 hodným v jedení. A tiem odepří: když13) nenie tak, jako na pravici boží, s rozdělením14) údóv, tehdy jiného těla nemá; aniž15) jiné zvláštnosti pójčí tomu tělu, ač mluví o ní Viklef3) i jiní věřící lidé některá sloval6), ješto mohú na obě straně jíti, k znameni17) nebo k věci znamenané. A když18) on drží spojenie svátosti s tělem Kristovým, tehdy taková slova, ješto mohú přichý- lena býti k znamení nebo k věci znamenané, ten!9), kto jest přichýlen k zna- mení, na tu stranu obrátí se20) po těch sloviech. Jako to slovo „Kristus“ móž, na kterú [67a] stranu chce kto, vzieti, nebo o božství nebo o člově- čenství, když on spojen jest ze dvú podstatú, a die-li „Kristus“, chýle k člo- věčenství, právě jemu pójde v obecném mluvení: takéž21) v jeho mnohých slo- 50 viech latinských móž býti, jakož všickni obecně pravie, ktož v jeho kněhách čtú, že jest těžků a krátkú řečí položil je. Ač já malé nebo lehké22) svědec- stvie mohu o latině vydati, ale však některé mám vykládanie mistrovo Hu- sovo i jiných, zvláště to, jakož vy latině řiekáte „sacramentaliter“ 23) a česky „svátostně“, že taková řeč móž někdy chýlena býti k znamení a někdy k věci znamenané, když se to mluví o dvú24) podstatú spolu spojenú. Jakož se mnú jeden mistr mluvě o té věci prostě, v ta slova25) mluvil, že nenie tělestně, s vyměřením údóv tělo Kristovo v svátosti, ale jest tu svátostně, a maje ten rozom, že právě a drželivě jest pod přikrytím svátosti jinú zvláštností téhož těla, než kostlivú a masitú. A ten mistr tvrdě drží, že právě bytným tělem jest v svátosti, avšak toho slova požíval k tomu řka, že jesti svátostně tu tělo Kristovo. A po tom ť 26) znám, žeť ta 67b]kové řeči mohú pověděny býti také k věci znamenané. A ktož chce chýliti k znamení takové řeči, těch přemnoho má v jeho kněhách, jakožto27) v této řeči jeho, ješto die: „Kristus jest jakožto v znamení; nebo jinak obět nebyla by svátost“. Opět jinde die: „Ale tělo 30 35 45 55 60
63 Kristovo a v jiném svátost, a praviecel) podobné spojenie obého v jednu obět, jediné toliko nepodobné věci dělécei) od něho, aby nebyly držány tu 15 o tělu Kristovu ty tělestné a masité. Jakož on die v jednom miestě, že řéci: „Tuto jest tělo Kristovo“ blud jest.2) Toť vždy k tomu rozomu právě pójde, že řéci, že „tuto“ nebo „v tomto miestě tělestném“ tělestně, s [66a] vymě- řením údóv jest v svátosti, blud jest.3) Protož ostavuje lidem k věření zvlášt- nost duchovní toho těla, ješto v ní nenie stíhanie měr větších nebo menších, 20 klada podobné v něčem spojenie, spolu činěnie nebo shromážděnie jeho k svá- tosti, jako duše s tělem. Ne tak ovšem, jako4) duše k živení béře spoje- nie s tělem, ale aby státi mohla jedna podstata s druhú k užitku lidem tě- lestným, ješto samé podstaty těla Kristova nemohli by mieti v taký užitek, bez tělestné5) svátosti. Ale zdá mi se, že tyto řeči, hlediece6) k vašim úmy- 25 slóm a rozomóm, pod které ste je směřili,7) budú ť vám vzácny, jako suol v oči. Ale však poněvadž máte najviece Viklefa9) k dóvodu svých rozomóv, tehdy vždy tyto řeči, jeho vlastnie sú a vzaté rozomy z jeho řečí, ješto ovšem zpětnie proti vašemu rozomu sú. A že sem tak zpra- ven od Čechóv věrných o těch jeho kněhách, že ten rozum, kterýž vy béřete, z jeho knih móž2) vzat býti nebo vyňat, ač nevěrně; nebo velmi mnoho řeči takové!o) uvodí, málo se pohna z toho, opět se na tu řeč obrátí, nazývaje obět „posvátnú“ nebo tuto svátost „člověčenstvie [66b] Kri- stovo v svátosti«, ale tak, jakožto v znamení. A takých i k tomu podob- ných řečí mnoho pokládá, tak že móž, kto chce, k znamení obrátiti vlastnie... z slov jeho,1) ale vždy ne podlé úmysla jeho. A zvláště poněvadž některými řečmi12) a k některému rozumu odpierá těla Kristova v svátosti, z toho móž, kto chce, vzieti, že nikterakž nepójčí a že odpierá tělestně s vyměřením údóv těla jeho a pójčie, že jest duchovně v svátosti. A z toho vezme, ktož chce, že nenie v svátosti tělem svým, ale mocí duchovní, a užitky dávaje 40 hodným v jedení. A tiem odepří: když13) nenie tak, jako na pravici boží, s rozdělením14) údóv, tehdy jiného těla nemá; aniž15) jiné zvláštnosti pójčí tomu tělu, ač mluví o ní Viklef3) i jiní věřící lidé některá sloval6), ješto mohú na obě straně jíti, k znameni17) nebo k věci znamenané. A když18) on drží spojenie svátosti s tělem Kristovým, tehdy taková slova, ješto mohú přichý- lena býti k znamení nebo k věci znamenané, ten!9), kto jest přichýlen k zna- mení, na tu stranu obrátí se20) po těch sloviech. Jako to slovo „Kristus“ móž, na kterú [67a] stranu chce kto, vzieti, nebo o božství nebo o člově- čenství, když on spojen jest ze dvú podstatú, a die-li „Kristus“, chýle k člo- věčenství, právě jemu pójde v obecném mluvení: takéž21) v jeho mnohých slo- 50 viech latinských móž býti, jakož všickni obecně pravie, ktož v jeho kněhách čtú, že jest těžků a krátkú řečí položil je. Ač já malé nebo lehké22) svědec- stvie mohu o latině vydati, ale však některé mám vykládanie mistrovo Hu- sovo i jiných, zvláště to, jakož vy latině řiekáte „sacramentaliter“ 23) a česky „svátostně“, že taková řeč móž někdy chýlena býti k znamení a někdy k věci znamenané, když se to mluví o dvú24) podstatú spolu spojenú. Jakož se mnú jeden mistr mluvě o té věci prostě, v ta slova25) mluvil, že nenie tělestně, s vyměřením údóv tělo Kristovo v svátosti, ale jest tu svátostně, a maje ten rozom, že právě a drželivě jest pod přikrytím svátosti jinú zvláštností téhož těla, než kostlivú a masitú. A ten mistr tvrdě drží, že právě bytným tělem jest v svátosti, avšak toho slova požíval k tomu řka, že jesti svátostně tu tělo Kristovo. A po tom ť 26) znám, žeť ta 67b]kové řeči mohú pověděny býti také k věci znamenané. A ktož chce chýliti k znamení takové řeči, těch přemnoho má v jeho kněhách, jakožto27) v této řeči jeho, ješto die: „Kristus jest jakožto v znamení; nebo jinak obět nebyla by svátost“. Opět jinde die: „Ale tělo 30 35 45 55 60
Strana 64
64 65 Kristovo, ačkoli28) jest tu v svátostí právě a bytně, však jest tu nepravěji, než posvátně, jakožto v znamení“. A z takých řečí velmě hotovo jest vzjeti ten rozom, že ač jest tělo jeho tu, však nenie jinak tu, jediné jakož v znamení móž řečeno býti, že znamenává ta svátost tělo Kristovo za nás dobrovolně na kříži obětované. Tak náš rozom jest v těchto řečech jeho 70 a nevlastně ještě z jeho slov, ale musí výkladu přidáno býti, aby došlo k mieře položené.29) Ale nenie pravé vésti v ten rozom jeho řeči, ale hleděti, na čem ť jest založil psanie a proti komu ť dóvody činí. A že30) proti těm doktoróm, kteříž držie a učie, že chléb posvátný proměňuje se v bytné tělo jeho, aby jemu nebylo řéci: „V svátosti chleba 75 jest tělo Kristovo“, ale ukázati na svátost prstem a řéci: „To ť jest tělo Kristovo, což oči vidíta a což [68a] kněz rukama dotýká“. Protož Viklef8) chtě od toho rozomu lidi odvésti, odpierá tomu řka, že „tělo Kristovo, [ač] jest 31) v svátosti právě a bytně, však jest [tu] [nepravějí, [než] posvátně,32) jakožto v znamení“. Tiem ť pravú odpověd činí těm, kteříž chtie tu mieti tělo Kristovo pravějie nebo jistějí, než33) v znamení přikrytém,34) ale zjevně, očitě a dotýkavě; protož35) aby ti, ješto pravdy mají následovati, jinačejí tu nehledali těla Kristova, jediné že jest pod přikrytím znamenie vi- domého, aby znamenie neměli za to, což pod jeho přikrytím jediné věrú držeti mají. Ale takú řeč vzieti k samému púhému znamení z toho, že die: „Nenie tu pravějí, než posvátně, jakožto v znamení“, toho ť ani ta řeč móž ukázati. Leč by 36) u něho bylo „jest“ a „nenie“, aby řka túto řečí: „Tělo Kristovo jest v svátosti“ to jedno, že jest v svátosti, a druhé, že jesti právě a bytně, i blúdilť by37) túto řečí ruše první: „však38) tu nenie pravějí nebo jinačejie, než posvátně, jakožto v znamení, a tak39) nebude v svátosti, ale sama svátost 90 ostane púhé znamenie“. Kteréžto 40) věci křesťanský člověk nesměl by vzieti z takové řeči jeho. 80 85 1) prawiece, dielece; vyložiti lze buď jako doplněk k slovu „takové řeči“, nebo jako přechodníky absolutní (ovšem po předchozím shodném »mluvě«) k slovesu »jmenuje« (t. j. Viklef), nebo — a to pravdě nejpodobněji — jest tu zase nějaké přepsání. 2) w ſwatoiti, blud geſt. 2) pogde, ze tuto nebo w tomto mieſtie tieleſtnem tieleſtnie i [66a] wymierenim vdow recy, že gest w fwatofti, blud gest. 4) owlem iako. 5) vžitek beztielest- ne. 6) řecy hlediece. 1) Imierili. 3) Wykleffa; pod. Wykleff atd. 9) beřete z geho knih, moz. 10) mnoho řeči takove; snad opřaviti na gen. plur.... 11) k znameni obratiti wlaſtnie z flow geho. Po slově „wlaſtnie“ vypadlo nějaké slovo, nebo jest tu přepsání. 12) řečemi. 13) odepři, kdyz. 14) z rozdielenim. 15) nema, aniž. 16) lide, take kdyz mluwi niektera flowa. 17) giti k znameni. 18) znamenane; a kdyz. 19) znamenane, tehdy ten. 20) k znameni na tu ſtranu, obrati ſe. Celé to místo od slov „A tiem odepří“ dochováno bylo s písařskými omyly, které nelze již s jistotou opraviti. 21) mluweni. Takez. 22) lechke. 23) Sacramentaliter; uvozovky jsou tu všude mnou přidány. 24) od dwu. 25) proftie w ta ſlowa. 26) potomt; vykládám: znám po tom, t. j. podle toho (případu s mistrem). 27) w geho kniehach. Jakozto. 28) ač koli. 29) Smysl místa jest tento: O ta- ková místa knih Viklefových opírají se výklady kněží táborských (»náš rozom«), kteří ovšem musí leccos přidávati, chtí-li po svém ona místa obraceti. 30) Považuji tuto větu s „že“ za další předmětnou k předcházejícímu „hleděti“. Není prý správné vykládati si slova Viklefova k svému úmyslu, nýbrž přihlížeti jest k tomu, že čelí proti církvi katolické, která se nespokojuje s učením, že je v svátosti tělo Kristovo, nýbrž chce prstem na chléb přímo ukázati, to že je tělo Kristovo. 31) ze tielo Kryltowo gest. 32) wfak geft pra- wiegi, poſwatnie. 33) giftiegi nez. 34) w znameni přikrytem. 35) dotykawie. Protoz. 36) vka- zati, leč by. 37) bytnie; y bludilt by. Toto „by“ nadbytečně přidáno (abyřka.., i blúdil.) 38) prwni: włak. 39) w znameni. A tak. 40) znamenie, kterezto. Kapitola XXIX. [68b] Takéž i druhá řeč, ješto die: „Kristus jest v oběti jakožto v zna- mení, nebo jinak obět nebyla by svátost“. Tu opět vzato 1) móž býti, že je-
64 65 Kristovo, ačkoli28) jest tu v svátostí právě a bytně, však jest tu nepravěji, než posvátně, jakožto v znamení“. A z takých řečí velmě hotovo jest vzjeti ten rozom, že ač jest tělo jeho tu, však nenie jinak tu, jediné jakož v znamení móž řečeno býti, že znamenává ta svátost tělo Kristovo za nás dobrovolně na kříži obětované. Tak náš rozom jest v těchto řečech jeho 70 a nevlastně ještě z jeho slov, ale musí výkladu přidáno býti, aby došlo k mieře položené.29) Ale nenie pravé vésti v ten rozom jeho řeči, ale hleděti, na čem ť jest založil psanie a proti komu ť dóvody činí. A že30) proti těm doktoróm, kteříž držie a učie, že chléb posvátný proměňuje se v bytné tělo jeho, aby jemu nebylo řéci: „V svátosti chleba 75 jest tělo Kristovo“, ale ukázati na svátost prstem a řéci: „To ť jest tělo Kristovo, což oči vidíta a což [68a] kněz rukama dotýká“. Protož Viklef8) chtě od toho rozomu lidi odvésti, odpierá tomu řka, že „tělo Kristovo, [ač] jest 31) v svátosti právě a bytně, však jest [tu] [nepravějí, [než] posvátně,32) jakožto v znamení“. Tiem ť pravú odpověd činí těm, kteříž chtie tu mieti tělo Kristovo pravějie nebo jistějí, než33) v znamení přikrytém,34) ale zjevně, očitě a dotýkavě; protož35) aby ti, ješto pravdy mají následovati, jinačejí tu nehledali těla Kristova, jediné že jest pod přikrytím znamenie vi- domého, aby znamenie neměli za to, což pod jeho přikrytím jediné věrú držeti mají. Ale takú řeč vzieti k samému púhému znamení z toho, že die: „Nenie tu pravějí, než posvátně, jakožto v znamení“, toho ť ani ta řeč móž ukázati. Leč by 36) u něho bylo „jest“ a „nenie“, aby řka túto řečí: „Tělo Kristovo jest v svátosti“ to jedno, že jest v svátosti, a druhé, že jesti právě a bytně, i blúdilť by37) túto řečí ruše první: „však38) tu nenie pravějí nebo jinačejie, než posvátně, jakožto v znamení, a tak39) nebude v svátosti, ale sama svátost 90 ostane púhé znamenie“. Kteréžto 40) věci křesťanský člověk nesměl by vzieti z takové řeči jeho. 80 85 1) prawiece, dielece; vyložiti lze buď jako doplněk k slovu „takové řeči“, nebo jako přechodníky absolutní (ovšem po předchozím shodném »mluvě«) k slovesu »jmenuje« (t. j. Viklef), nebo — a to pravdě nejpodobněji — jest tu zase nějaké přepsání. 2) w ſwatoiti, blud geſt. 2) pogde, ze tuto nebo w tomto mieſtie tieleſtnem tieleſtnie i [66a] wymierenim vdow recy, že gest w fwatofti, blud gest. 4) owlem iako. 5) vžitek beztielest- ne. 6) řecy hlediece. 1) Imierili. 3) Wykleffa; pod. Wykleff atd. 9) beřete z geho knih, moz. 10) mnoho řeči takove; snad opřaviti na gen. plur.... 11) k znameni obratiti wlaſtnie z flow geho. Po slově „wlaſtnie“ vypadlo nějaké slovo, nebo jest tu přepsání. 12) řečemi. 13) odepři, kdyz. 14) z rozdielenim. 15) nema, aniž. 16) lide, take kdyz mluwi niektera flowa. 17) giti k znameni. 18) znamenane; a kdyz. 19) znamenane, tehdy ten. 20) k znameni na tu ſtranu, obrati ſe. Celé to místo od slov „A tiem odepří“ dochováno bylo s písařskými omyly, které nelze již s jistotou opraviti. 21) mluweni. Takez. 22) lechke. 23) Sacramentaliter; uvozovky jsou tu všude mnou přidány. 24) od dwu. 25) proftie w ta ſlowa. 26) potomt; vykládám: znám po tom, t. j. podle toho (případu s mistrem). 27) w geho kniehach. Jakozto. 28) ač koli. 29) Smysl místa jest tento: O ta- ková místa knih Viklefových opírají se výklady kněží táborských (»náš rozom«), kteří ovšem musí leccos přidávati, chtí-li po svém ona místa obraceti. 30) Považuji tuto větu s „že“ za další předmětnou k předcházejícímu „hleděti“. Není prý správné vykládati si slova Viklefova k svému úmyslu, nýbrž přihlížeti jest k tomu, že čelí proti církvi katolické, která se nespokojuje s učením, že je v svátosti tělo Kristovo, nýbrž chce prstem na chléb přímo ukázati, to že je tělo Kristovo. 31) ze tielo Kryltowo gest. 32) wfak geft pra- wiegi, poſwatnie. 33) giftiegi nez. 34) w znameni přikrytem. 35) dotykawie. Protoz. 36) vka- zati, leč by. 37) bytnie; y bludilt by. Toto „by“ nadbytečně přidáno (abyřka.., i blúdil.) 38) prwni: włak. 39) w znameni. A tak. 40) znamenie, kterezto. Kapitola XXIX. [68b] Takéž i druhá řeč, ješto die: „Kristus jest v oběti jakožto v zna- mení, nebo jinak obět nebyla by svátost“. Tu opět vzato 1) móž býti, že je-
Strana 65
65 diné, což podlé znamenie Kristových věcí kromě sebe ukazuje, tak zóstane v oběti; jakož2) znamenie móž přidáno býti pro znamenánie něčeho, bylo by řečeno „Kristus v svátosti“: jako3) u manně bylo tělo Kristovo, takéž v té oběti mrtvé. Ale ont) věrně miení, že v oběti jest jako v znamení, nebo pod přikrytím znamenie právě jest Kristus svým tělem. Jinak u vietr mluvil jest, nazývaje tu Krista býti, kdež nenie; ani tomu móž Kristus řečeno býti, což nenie Kristus, aniž5) móž podobně řečeno býti, by to púhé znamenie chleba 10 a vína mohlo jeho věcí býti. Jakož i sám die v této řeči další: „Jinak obět nebyla by svátost; odejmúce6) přítomnie bytie těla Kristova, nemóž ta obět býti svátost nebo svaté věci znamenie, jediné7) tiem obecným během, jako jiné stvořenie jest) zna- menie stvořitele, kterémuž nemóžem tak obláště řékati: „svátost9) těla a krve Kri- stovy“, [69a] nebo nepříleží každému sebú vyznamenati tělo Kristovo sobě pří- tomné“. Protož tato obět nemóž nazvána býti opět ani svátost; odlúčiece10) to, čehož znamenie jest přítomnie, drže v sobě: jinak11) vyššie věci nemóž nésti lidem, jediné jako12) jiné obecné stvořenie nese jim, Boha sebú některak ukazuje jim. A poněvadž se máme domýšleti zvláštiech rozomóv a v jeho nesnadných sloviech dobývati úmysla, k kterému táhnú jeho písma, proč radějše z jeho slov vlastních nepřijímáme úmysla jeho, kterýž zjevuje a vykládá v těchto řečech proto, aby jemu rozoměli?13) Počínaje knichy o tělu Kristovu psáti, činí otázku, jest-li v svátosti oltáře u pravé pravdě tělo Kristovo. A odpo- viedaje k tomu sám i die takto: „V kteréžto řeči řiekal sem často, že v svá- tosti oltáře jesti ť tři věci znamenati, to jest: svátost, ale ne věc znamenanú 25 skrze svátost, a to jest věc posvátná; druhé svátost a věc, a to jest pravé tělo Kristovo a jeho svatá krev; třetie věc svátosti, ale ne svátost, a to jesti spojenie Krista s jeho tělem duchovním, kteréž jesti cierkev jeho, a to nikdy nenie čitedlné“. A poněvadž [69b] jinak nemóž rozum ani úmysl písma14) nižádného poznán býti, jediné z slov svých, o čem mluvie slova, a když tak 30 člověk prostě hledá rozomu jich jinak, než ona mluvie, nenalezne jim pravdy snadně, když jich nevezme jako púhého podobenstvie, ani podlé slov jich, o čem mluvie, rozoměti hledá.14b) Ale nad tuto15) bližšie věc člověku k jeho ro- zomu, kteráž popsánie naze rozoměti hledá,15b) kteréž mienie,16) a pro lepšie rozoměnie rozdiely činiel7) v řeči, v rozomiech i v těch věcech, o nichž mluví. A kto by se takovéhož pořadu popsánie pustě,18) bral z toho jiný rozom, již by samoděk19) dal se v nebezpečenstvie a něco by jiného žádal, než ta pravda popsaná chce. Protož má-li člověk zvláštích slov hledati k rozomění a kú- myslu těchto knih, jižť nenalezne jinde, pustě se tohoto počatého založenie20) v nich. A hlediece k vašemu rozomu, který vy béřete z těchto knih, tenť 40 viece nedrží,21) jediné púhé znamenie od sebe vzdaluje,22) věc znamenaje. Ale Viklef pokládá najprvé [svátost] oltářní a učí23) lid tomu, aby tři věci rozoměl v té svátosti: samu svátost obláště, [70a] jenž jest znamenie, a druhé věc znamenanú skrze svátost, a to jest pravda těla a krve Kristovy; a24) když by toho spolu v jednom spojení nedržel, co by to učil lid, aby i jednu věc po- ložil, i dvě obláště, jim vykládaje, rozoměti velel? Však25) kdyby v této řeči o púhém znamení smyslel, tehdy lid najtieže by zapletl a na rozomu viery by překazil, tak 26) rozdiely jim čině věci od věci v bytech a spojenie dvú pod- statú [v] jednu obět,27) by jedna byla znamenie a druhá v svém bytu byla pravda toho znamenie. Kdy by28) z takých věcí k rozomu viery došli, jest-li jeho práce v tom, aby je v samém znamení těmi rozdiely ustavil a ukáže jim tělo Kristovo na kříži, i jistil jim, že ten chléb znamenává to tělo za nás obětované na kříži?13) Ale diete vy nám, že ste vy slepi a ne- patříte pilně k jeho řečem jiným; jediné29) sobě osobiece toho řeč některú, i mniete, že všemu rozomiete. Milí,30) ale vy, jenž právě vidíte, ukažte, kte- 15 20 35 45 5 50
65 diné, což podlé znamenie Kristových věcí kromě sebe ukazuje, tak zóstane v oběti; jakož2) znamenie móž přidáno býti pro znamenánie něčeho, bylo by řečeno „Kristus v svátosti“: jako3) u manně bylo tělo Kristovo, takéž v té oběti mrtvé. Ale ont) věrně miení, že v oběti jest jako v znamení, nebo pod přikrytím znamenie právě jest Kristus svým tělem. Jinak u vietr mluvil jest, nazývaje tu Krista býti, kdež nenie; ani tomu móž Kristus řečeno býti, což nenie Kristus, aniž5) móž podobně řečeno býti, by to púhé znamenie chleba 10 a vína mohlo jeho věcí býti. Jakož i sám die v této řeči další: „Jinak obět nebyla by svátost; odejmúce6) přítomnie bytie těla Kristova, nemóž ta obět býti svátost nebo svaté věci znamenie, jediné7) tiem obecným během, jako jiné stvořenie jest) zna- menie stvořitele, kterémuž nemóžem tak obláště řékati: „svátost9) těla a krve Kri- stovy“, [69a] nebo nepříleží každému sebú vyznamenati tělo Kristovo sobě pří- tomné“. Protož tato obět nemóž nazvána býti opět ani svátost; odlúčiece10) to, čehož znamenie jest přítomnie, drže v sobě: jinak11) vyššie věci nemóž nésti lidem, jediné jako12) jiné obecné stvořenie nese jim, Boha sebú některak ukazuje jim. A poněvadž se máme domýšleti zvláštiech rozomóv a v jeho nesnadných sloviech dobývati úmysla, k kterému táhnú jeho písma, proč radějše z jeho slov vlastních nepřijímáme úmysla jeho, kterýž zjevuje a vykládá v těchto řečech proto, aby jemu rozoměli?13) Počínaje knichy o tělu Kristovu psáti, činí otázku, jest-li v svátosti oltáře u pravé pravdě tělo Kristovo. A odpo- viedaje k tomu sám i die takto: „V kteréžto řeči řiekal sem často, že v svá- tosti oltáře jesti ť tři věci znamenati, to jest: svátost, ale ne věc znamenanú 25 skrze svátost, a to jest věc posvátná; druhé svátost a věc, a to jest pravé tělo Kristovo a jeho svatá krev; třetie věc svátosti, ale ne svátost, a to jesti spojenie Krista s jeho tělem duchovním, kteréž jesti cierkev jeho, a to nikdy nenie čitedlné“. A poněvadž [69b] jinak nemóž rozum ani úmysl písma14) nižádného poznán býti, jediné z slov svých, o čem mluvie slova, a když tak 30 člověk prostě hledá rozomu jich jinak, než ona mluvie, nenalezne jim pravdy snadně, když jich nevezme jako púhého podobenstvie, ani podlé slov jich, o čem mluvie, rozoměti hledá.14b) Ale nad tuto15) bližšie věc člověku k jeho ro- zomu, kteráž popsánie naze rozoměti hledá,15b) kteréž mienie,16) a pro lepšie rozoměnie rozdiely činiel7) v řeči, v rozomiech i v těch věcech, o nichž mluví. A kto by se takovéhož pořadu popsánie pustě,18) bral z toho jiný rozom, již by samoděk19) dal se v nebezpečenstvie a něco by jiného žádal, než ta pravda popsaná chce. Protož má-li člověk zvláštích slov hledati k rozomění a kú- myslu těchto knih, jižť nenalezne jinde, pustě se tohoto počatého založenie20) v nich. A hlediece k vašemu rozomu, který vy béřete z těchto knih, tenť 40 viece nedrží,21) jediné púhé znamenie od sebe vzdaluje,22) věc znamenaje. Ale Viklef pokládá najprvé [svátost] oltářní a učí23) lid tomu, aby tři věci rozoměl v té svátosti: samu svátost obláště, [70a] jenž jest znamenie, a druhé věc znamenanú skrze svátost, a to jest pravda těla a krve Kristovy; a24) když by toho spolu v jednom spojení nedržel, co by to učil lid, aby i jednu věc po- ložil, i dvě obláště, jim vykládaje, rozoměti velel? Však25) kdyby v této řeči o púhém znamení smyslel, tehdy lid najtieže by zapletl a na rozomu viery by překazil, tak 26) rozdiely jim čině věci od věci v bytech a spojenie dvú pod- statú [v] jednu obět,27) by jedna byla znamenie a druhá v svém bytu byla pravda toho znamenie. Kdy by28) z takých věcí k rozomu viery došli, jest-li jeho práce v tom, aby je v samém znamení těmi rozdiely ustavil a ukáže jim tělo Kristovo na kříži, i jistil jim, že ten chléb znamenává to tělo za nás obětované na kříži?13) Ale diete vy nám, že ste vy slepi a ne- patříte pilně k jeho řečem jiným; jediné29) sobě osobiece toho řeč některú, i mniete, že všemu rozomiete. Milí,30) ale vy, jenž právě vidíte, ukažte, kte- 15 20 35 45 5 50
Strana 66
65 75 80 85 95 100 66 55 rými prostředky potomními odpierá nebo ruší toto založenie prvnie. Ač31) skrze množenie potomních řečí i v tomto založení lúčí některé věci od toho, ješto by v zlém rozomu mohly [70r] držány býti od lidu, ale 32) neruší dvú pod- statú v oběti oltářní, ješto jest svátost k znamení a pravda toho znamenie pravé tělo Kristovo spojené bytně s svátostí. A opět mezi jinú řečí přivodí 60 s.33) Augustina sobě k dóvodu, kdež s.33) Augustin dělí mezi obětí a svátostí a dě, že obět spolu se činí z svátosti a z věci svátosti, jenž jest tělo Kristovo a krev, jakožto jest v osobě Kristově; neb i božstvie a člověčenstvie byly strany Kristovy, ale jeho byt, z nichžto obú jest celý Kristus. Takéž obět jest shromažděnie34) anebo35) spojenie stran: svátost čitedlná a tělo Kristovo se krví, tělo Kristovo, kteréž pod zpósobem [chleba] přikryté36) v svátosti při- jímáme. V té řeči opět v první rozom tiehne; ukazuje, že obět ze dvú pod- statú spolu se činí, spojuje nebo shromažďuje: z svátosti37) a z těla Kristova, kteréžto pod spósobem chleba přikryté v svátosti přijímáme. Kterážto řeč jednoduché svátosti nepříleží, jedno o samé svátosti aby byla, [ale i] o tom,88) 70 co a kde znamenává, a o užitku, který přinášie svým znamenáním. Opět mezi jinú řečí die, že v tomto mluvení figur[7la]ném sú stupňové rozliční, z nichžto najdivnější jest, že miesto chleba bývá tělo Kristovo posvátně. Jakožto dovodí s.33) Ambrož, že jest bohu podobné a k vieře hotové, ne by chléb se zrušil, ale že znamenává tělo páně tu přítomnie v svátosti, [k] které- mužto musí,39) nechaje patřenie k chlebu, pilně zřieti. A v páté kapitole die mezi jinú řečí: Slušie na Krista, boha našeho, aby větším divem milostivosti a milosti přišel v Novém49) zákoně, jelikožto k svátosti ostatní, v nížto bývá památka jeho divných věcí dokonalá. Ale40b) v Starém 41) zákoně bylo jest tělo Kristovo v manně a v jiných figurách jakžto v znamení. Protož musí v člo- věčenství, aby v této svátosti bylo tělo Kristovo42) mocnějie, dokonalejie neb dostatečněji, nežli v znamení; nebo43) jinak lajk anebo jiný učinil by v hlasu tělo Kristovo tak mocně, dokonale“4) neb dostatečně v znamení, jakožto jest v oběti posvátné. Tu vždy mluví o dvojí podstatě oběti oltářnie, pravě chléb k znamenie těla Kristova sobě přítomného, jehož znamenie jest, k němuž má zřieno býti od věrných, nechajíce zřenie k chlebu. A45) [71b] opět dále die, že slušie na Krista, boha našeho, aby větčím46) divem milosti přišel v zákoně Novém. 40) jelikožto k svátosti ostatní, nad7) zákon Starý,41) po- něvadž jeho tělo v manně bylo jest a v jiných figurách jakožto v znameních púhých, zdaleka znamenajíce jeho tělo. Ale poněvadž větším divem, k této 90 svátosti ostatní zřiece, přišel jest, tehdy slušie na něho, aby převýšil ony svátosti člověčenstvím nebo tělem svým v této svátosti; pakli by výše nad samá znamenie nic nebylo, tehdy lajk nebo jiný člověk učinil by tělo Kri- stovo v hlasu tak mocně, dokonale44) neb dostatečně v znamení a v takovém jeho vyjevení. Již najlépe móžem znáti, kterak on sám má se k takovému rozomu, kterýž vy vedete, když povyšuje této svátosti nad47b) svátosti židovské tiem, že ony samotně púhé znamenie byly sú48) těla Kristova; ale48b) svátost tato tiem lepší jest, že znamenává tělo Kristovo a má je v sobě přítomně, kteréž znamenává. Ale odejmúce přítomnost těla Kristova, [72a] ihned sstu- puje dolóv. Die, že lajk49) učinil by v hlasu tělo Kristovo tak mocně v zna- mení; a již nebude nic výše, jediné50) púhé znamenie jako židovské, jemuž nebude potřebie řéci: „Slušie na Krista, boha našeho 51), aby věcším divem přišel v zákoně Novém,40) jelikožto k svátosti ostatní“, poněvadž lajk móž učiniti mocně jednoduché tělo Kristovo v znamení slovy. V takové řeči naj- lépe móž úmysl Viklefóv 52) poznán býti, na to-li ť jesti táhl jinými řečmi,53) ať by chléb ostavil tělo Kristovo v znamení jednoduchém, čiliť sám teď takovú věc jako marnú potupuje. 105
65 75 80 85 95 100 66 55 rými prostředky potomními odpierá nebo ruší toto založenie prvnie. Ač31) skrze množenie potomních řečí i v tomto založení lúčí některé věci od toho, ješto by v zlém rozomu mohly [70r] držány býti od lidu, ale 32) neruší dvú pod- statú v oběti oltářní, ješto jest svátost k znamení a pravda toho znamenie pravé tělo Kristovo spojené bytně s svátostí. A opět mezi jinú řečí přivodí 60 s.33) Augustina sobě k dóvodu, kdež s.33) Augustin dělí mezi obětí a svátostí a dě, že obět spolu se činí z svátosti a z věci svátosti, jenž jest tělo Kristovo a krev, jakožto jest v osobě Kristově; neb i božstvie a člověčenstvie byly strany Kristovy, ale jeho byt, z nichžto obú jest celý Kristus. Takéž obět jest shromažděnie34) anebo35) spojenie stran: svátost čitedlná a tělo Kristovo se krví, tělo Kristovo, kteréž pod zpósobem [chleba] přikryté36) v svátosti při- jímáme. V té řeči opět v první rozom tiehne; ukazuje, že obět ze dvú pod- statú spolu se činí, spojuje nebo shromažďuje: z svátosti37) a z těla Kristova, kteréžto pod spósobem chleba přikryté v svátosti přijímáme. Kterážto řeč jednoduché svátosti nepříleží, jedno o samé svátosti aby byla, [ale i] o tom,88) 70 co a kde znamenává, a o užitku, který přinášie svým znamenáním. Opět mezi jinú řečí die, že v tomto mluvení figur[7la]ném sú stupňové rozliční, z nichžto najdivnější jest, že miesto chleba bývá tělo Kristovo posvátně. Jakožto dovodí s.33) Ambrož, že jest bohu podobné a k vieře hotové, ne by chléb se zrušil, ale že znamenává tělo páně tu přítomnie v svátosti, [k] které- mužto musí,39) nechaje patřenie k chlebu, pilně zřieti. A v páté kapitole die mezi jinú řečí: Slušie na Krista, boha našeho, aby větším divem milostivosti a milosti přišel v Novém49) zákoně, jelikožto k svátosti ostatní, v nížto bývá památka jeho divných věcí dokonalá. Ale40b) v Starém 41) zákoně bylo jest tělo Kristovo v manně a v jiných figurách jakžto v znamení. Protož musí v člo- věčenství, aby v této svátosti bylo tělo Kristovo42) mocnějie, dokonalejie neb dostatečněji, nežli v znamení; nebo43) jinak lajk anebo jiný učinil by v hlasu tělo Kristovo tak mocně, dokonale“4) neb dostatečně v znamení, jakožto jest v oběti posvátné. Tu vždy mluví o dvojí podstatě oběti oltářnie, pravě chléb k znamenie těla Kristova sobě přítomného, jehož znamenie jest, k němuž má zřieno býti od věrných, nechajíce zřenie k chlebu. A45) [71b] opět dále die, že slušie na Krista, boha našeho, aby větčím46) divem milosti přišel v zákoně Novém. 40) jelikožto k svátosti ostatní, nad7) zákon Starý,41) po- něvadž jeho tělo v manně bylo jest a v jiných figurách jakožto v znameních púhých, zdaleka znamenajíce jeho tělo. Ale poněvadž větším divem, k této 90 svátosti ostatní zřiece, přišel jest, tehdy slušie na něho, aby převýšil ony svátosti člověčenstvím nebo tělem svým v této svátosti; pakli by výše nad samá znamenie nic nebylo, tehdy lajk nebo jiný člověk učinil by tělo Kri- stovo v hlasu tak mocně, dokonale44) neb dostatečně v znamení a v takovém jeho vyjevení. Již najlépe móžem znáti, kterak on sám má se k takovému rozomu, kterýž vy vedete, když povyšuje této svátosti nad47b) svátosti židovské tiem, že ony samotně púhé znamenie byly sú48) těla Kristova; ale48b) svátost tato tiem lepší jest, že znamenává tělo Kristovo a má je v sobě přítomně, kteréž znamenává. Ale odejmúce přítomnost těla Kristova, [72a] ihned sstu- puje dolóv. Die, že lajk49) učinil by v hlasu tělo Kristovo tak mocně v zna- mení; a již nebude nic výše, jediné50) púhé znamenie jako židovské, jemuž nebude potřebie řéci: „Slušie na Krista, boha našeho 51), aby věcším divem přišel v zákoně Novém,40) jelikožto k svátosti ostatní“, poněvadž lajk móž učiniti mocně jednoduché tělo Kristovo v znamení slovy. V takové řeči naj- lépe móž úmysl Viklefóv 52) poznán býti, na to-li ť jesti táhl jinými řečmi,53) ať by chléb ostavil tělo Kristovo v znamení jednoduchém, čiliť sám teď takovú věc jako marnú potupuje. 105
Strana 67
67 1) nebyla by Iwatoft; tu opiet die, že geft Kryftus w obieti yakozto w znameni. Tolikez opiet vzato. 2) w obieti, yakoż. 3) řečeno: Kryftus w ſwatofti yako. 4) T. J. Vi- klef. 5) Kryftus; aniž. 6) fwatoft, odegmuce. 1) znamenie; gedine. 5) Itworenie, gest. 2) řekati: Swatoſt. 10) ſwatoft, odluciece. 11) drze w ſobie ginak. 12) lidem gedine, yako. 13) Vyd. otazníku není. 14) Vyd.: do piíma, ale rkp. jenom: piíma (R.). 14b) Speranskij podává obsah celého místa takto: „A poněvadž se smysl i účel slov mohou chápati jenom na základě slov, t. j. podle toho, co ona značí, samo prosté přirovnání nestačí, nýbrž nutno přihlížeti též k sou- vislosti“. „Jich“ vztahuje se snad na „písma“; jinak by se muselo z textu: „podle slov jich“ jako přepsání vypustiti. 15) Vyd.: tato, ale rkp.: tuto (R.). 15b) rozomu, kteraz po- planie naze mluwie, rozomieti hleda. Rozumím takto: Nad toto blíže napomáhá člověku to, hledá-li naze (t. j. bez podobenství) rozoměti popsání slov, t. j. souvislosti jich. 16) T. j. co popsání míní. 17) Rozumím takto: bližší jest věc, kteráž... rozuměti hledá... a pro lepší porozumění čini rozdily v ... (t. j. bližší jest člověku hledati ... a roz- lišovati...). 18) proftie. 19) famodiet. 20) Srv. výše ř. 22 nn. 21) tent, wiete, nedrži. 22) Speranskij pochopil takto: „Soudě podle vašeho výkladu, kterýž vy čerpáte jakoby z knih Viklefových, přiznává on toliko toto dvé: pouhé znamení a věc znamenanou“. 23) Ale Wykleff pokla- da nayprwe nayprve oltařni, a včil. Rkp. má druhé nayprwe červeně přeškrtnuto (R.). 24) Kryftowy. A. 25) welel, wfak. 26) překazyl; tak. 27) podítatu, gednu obiet, by. 28) Kdy- by. 29) ginym, gedine. 30) Mily. 31) prwnie, ać. 32) od lidu. Ale. 33) S. 34) ſhromazdienie. 35) Rkp.: a ne. Snad opraviti jest: anebo (srv. o něco níže: ſpoiuge nebo ſhromazduge). 36) pod zpolobem přikryte. 37) ſhromazduge z fwatofti. 38) gedno o fame ſwatoſti aby řeč byla a o tom. 39) w fwatofti, kteremuzto mufy. 40) w nowem. 40b) dokonala; ale. 41) w ftarem; niže: ftary. 42) Protoz mufy, aby w teto ſwatofti bylo w člowiečenftwi tielo Kryftowo. 43) w znameni, nebo. 44) dokonalie. 45) k chlebu; a. 46) wietčim. 47) k ſwatoſti oſtatni nad. 47b) neb. 48) Vyd.: byli by fu; rkp.: byli fu (R.). 48b) tiela Kryftowa. Ale. 49) situpuge dolow die: Ze layk. 50) nic wyle gedine. 51) na boha Kryfta naſeho. 52) Wy- kleffow. 53) řečemi. Kapitola třidcátá. Opět jinde mluví Viklef1) vykládaje Anzelma2) i die: „Z tohoto zdá se, že by tento svatý3) držal, že by toliko zóstávali případkové, jakož držl Řím- ského kostela strana. Ale tuto znamenati máme, že Anzelmus4) i jiní světí pracovali sú ne ku poctivosti toho znamenie, ale ku poctivosti těla Kristova znamenaného, a tak Krista. A tak sú usilovali, aby byt pod[72b]staty chleba a vína znamenitě byl pohrzien,5) jelikožto k zření lidskému, a celá nábožná mysl aby byla shromáždiena6) v Kristu, pro něhož zóstávají znamenie zevnitř- nie, nebo tak u přítomnosti většie nebo vážnějšie věci vážnost nižšie věci se zapomíná.“ A tú řečí vynímá Anzelma,2) že toho nedrží, by případkové chleba stáli bez podstaty chleba, a die, že Anzelmus2) a jiní světí pracovali sú v svých písmiech ne ku poctivosti znamení, ale ku poctivosti těla Kristova znamenaného. Nebo chtiece uvésti v lid, že jest to vidomé tělo Kristovo, i vedli7) by poctivost těla Kristova k znamení vidomému; i die,8) že sú oni o takovú věc nepracovali. Protož jest-li dóvod, že Viklef1) odjímá tělo Kri- stovo právě a bytně přítomnie9) v svátosti chleba a vína, a na to své dó- vody činí: tehdy10) ostavuje ty svátosti púhá znamenie, i všicku práci, což jie jest měl v těch dvojiech kněhách, činil jest ku poctivosti toho znamenie; nebo všecky řeči, čtenie i řeči jiné apostolské,11) kteréžto o tom mluví, musí 20 přichýliti k tomu znamení, aby vždy znamení řiekali „tělo Kristovo“. A to držiece [73a] lidé vždy budú ctíti a vážiti, aniž toho kto vytrhne lidem z srdce, by ť toho velmě nevážili, dokud to slovo stojí při chlebu, že jest tělo Kristovo. A jest-li že by, chtiece všecko zřenie lidské k tomu uhasiti, i zjevili jim úplně, že jediné púhé znamenie jest, nemaje v sobě těla Kristova ani které moci duchovnie, jediné že znamenává spojenie skutečné duše s Kri- stem, tehdy ostane jako bláto lidem, jakož na mnohých viděti jest, kteříž ten rozom držie, že by nedunuli za to znamenie. A tak12) vždy z toho dvého jedno musí býti: nebo ť13) jest čtenie shladiti a řeči apostola,14) ať nikdiež15) nenie nalezeno: „chléb — tělo Kristovo a víno — krev jeho“16), ať nemají 10 15 25
67 1) nebyla by Iwatoft; tu opiet die, že geft Kryftus w obieti yakozto w znameni. Tolikez opiet vzato. 2) w obieti, yakoż. 3) řečeno: Kryftus w ſwatofti yako. 4) T. J. Vi- klef. 5) Kryftus; aniž. 6) fwatoft, odegmuce. 1) znamenie; gedine. 5) Itworenie, gest. 2) řekati: Swatoſt. 10) ſwatoft, odluciece. 11) drze w ſobie ginak. 12) lidem gedine, yako. 13) Vyd. otazníku není. 14) Vyd.: do piíma, ale rkp. jenom: piíma (R.). 14b) Speranskij podává obsah celého místa takto: „A poněvadž se smysl i účel slov mohou chápati jenom na základě slov, t. j. podle toho, co ona značí, samo prosté přirovnání nestačí, nýbrž nutno přihlížeti též k sou- vislosti“. „Jich“ vztahuje se snad na „písma“; jinak by se muselo z textu: „podle slov jich“ jako přepsání vypustiti. 15) Vyd.: tato, ale rkp.: tuto (R.). 15b) rozomu, kteraz po- planie naze mluwie, rozomieti hleda. Rozumím takto: Nad toto blíže napomáhá člověku to, hledá-li naze (t. j. bez podobenství) rozoměti popsání slov, t. j. souvislosti jich. 16) T. j. co popsání míní. 17) Rozumím takto: bližší jest věc, kteráž... rozuměti hledá... a pro lepší porozumění čini rozdily v ... (t. j. bližší jest člověku hledati ... a roz- lišovati...). 18) proftie. 19) famodiet. 20) Srv. výše ř. 22 nn. 21) tent, wiete, nedrži. 22) Speranskij pochopil takto: „Soudě podle vašeho výkladu, kterýž vy čerpáte jakoby z knih Viklefových, přiznává on toliko toto dvé: pouhé znamení a věc znamenanou“. 23) Ale Wykleff pokla- da nayprwe nayprve oltařni, a včil. Rkp. má druhé nayprwe červeně přeškrtnuto (R.). 24) Kryftowy. A. 25) welel, wfak. 26) překazyl; tak. 27) podítatu, gednu obiet, by. 28) Kdy- by. 29) ginym, gedine. 30) Mily. 31) prwnie, ać. 32) od lidu. Ale. 33) S. 34) ſhromazdienie. 35) Rkp.: a ne. Snad opraviti jest: anebo (srv. o něco níže: ſpoiuge nebo ſhromazduge). 36) pod zpolobem přikryte. 37) ſhromazduge z fwatofti. 38) gedno o fame ſwatoſti aby řeč byla a o tom. 39) w fwatofti, kteremuzto mufy. 40) w nowem. 40b) dokonala; ale. 41) w ftarem; niže: ftary. 42) Protoz mufy, aby w teto ſwatofti bylo w člowiečenftwi tielo Kryftowo. 43) w znameni, nebo. 44) dokonalie. 45) k chlebu; a. 46) wietčim. 47) k ſwatoſti oſtatni nad. 47b) neb. 48) Vyd.: byli by fu; rkp.: byli fu (R.). 48b) tiela Kryftowa. Ale. 49) situpuge dolow die: Ze layk. 50) nic wyle gedine. 51) na boha Kryfta naſeho. 52) Wy- kleffow. 53) řečemi. Kapitola třidcátá. Opět jinde mluví Viklef1) vykládaje Anzelma2) i die: „Z tohoto zdá se, že by tento svatý3) držal, že by toliko zóstávali případkové, jakož držl Řím- ského kostela strana. Ale tuto znamenati máme, že Anzelmus4) i jiní světí pracovali sú ne ku poctivosti toho znamenie, ale ku poctivosti těla Kristova znamenaného, a tak Krista. A tak sú usilovali, aby byt pod[72b]staty chleba a vína znamenitě byl pohrzien,5) jelikožto k zření lidskému, a celá nábožná mysl aby byla shromáždiena6) v Kristu, pro něhož zóstávají znamenie zevnitř- nie, nebo tak u přítomnosti většie nebo vážnějšie věci vážnost nižšie věci se zapomíná.“ A tú řečí vynímá Anzelma,2) že toho nedrží, by případkové chleba stáli bez podstaty chleba, a die, že Anzelmus2) a jiní světí pracovali sú v svých písmiech ne ku poctivosti znamení, ale ku poctivosti těla Kristova znamenaného. Nebo chtiece uvésti v lid, že jest to vidomé tělo Kristovo, i vedli7) by poctivost těla Kristova k znamení vidomému; i die,8) že sú oni o takovú věc nepracovali. Protož jest-li dóvod, že Viklef1) odjímá tělo Kri- stovo právě a bytně přítomnie9) v svátosti chleba a vína, a na to své dó- vody činí: tehdy10) ostavuje ty svátosti púhá znamenie, i všicku práci, což jie jest měl v těch dvojiech kněhách, činil jest ku poctivosti toho znamenie; nebo všecky řeči, čtenie i řeči jiné apostolské,11) kteréžto o tom mluví, musí 20 přichýliti k tomu znamení, aby vždy znamení řiekali „tělo Kristovo“. A to držiece [73a] lidé vždy budú ctíti a vážiti, aniž toho kto vytrhne lidem z srdce, by ť toho velmě nevážili, dokud to slovo stojí při chlebu, že jest tělo Kristovo. A jest-li že by, chtiece všecko zřenie lidské k tomu uhasiti, i zjevili jim úplně, že jediné púhé znamenie jest, nemaje v sobě těla Kristova ani které moci duchovnie, jediné že znamenává spojenie skutečné duše s Kri- stem, tehdy ostane jako bláto lidem, jakož na mnohých viděti jest, kteříž ten rozom držie, že by nedunuli za to znamenie. A tak12) vždy z toho dvého jedno musí býti: nebo ť13) jest čtenie shladiti a řeči apostola,14) ať nikdiež15) nenie nalezeno: „chléb — tělo Kristovo a víno — krev jeho“16), ať nemají 10 15 25
Strana 68
68 30 nižádné příčiny ctíti té věci, anebo pod těmi slovy vznášeti na púhá zna- menie chleba a vína poctivost těla Kristova. Něco vždy musíte o tom řéci: nebo, že ť jest užitečno, nebo neužitečno, a prostředka mezi tiem dvým ne- naleznete. Protož Viklef1) to, což by od jiných odjímal, o to by sám usiloval, aby všemi dóvody svými vyňal z lidí to, aby nedrželi tu v svátosti pravé 35 spojenie přítomnosti těla Kristova, a pod slovy čtenie slavili samo púhé z[73b]namenie; ale z této řeči jeho, kterú ť vymlúvá Anzelma4) a jiné, ne- shledává se na něm ten dóvod. Nebo ť die, že sú oni první usilovali o to, aby byt podstaty chleba a vína znamenitě byl pohrzien,5) jelikožto k zření lidskému, a celá nábožná mysl aby byla shromáždiena6) v Kristu, pro ně- 40 hožto zóstávají znamenie zevnitřnie, nebo u přítomnosti vážnější věci poza- pomíná se vážnost našie věci. A tak17) zjevně vyznává přítomnost těla Kri- stova v svátosti, pro něžto ostávají znamenie chleba a vína v svém pravém bytu, a že k těm znamením nemá zřieno býti, ale celú a nábožnú myslí mají se obrátiti k tělu Kristovu, nebo k němu samému tu přítomnému tělem svým, pro něž ta znamenie ustavena sú, aby nemělo dáno býti lidem tak tělo Kristovo přítomnie k jedení; ta sama znamenie na to miesto nebyla by ustavena jako neužitečná, nebo figury18) púhé Starého19) zákona lepšie sú byly než to púhé znamenie. Opět Viklef1) na několiko miestech v svých kněhách přivodí odvolánie Berankaria23) jáhna, ješto držel ten rozom o svá- tosti oltáře, že jediné k znamení chléb [74a] a víno, které se na oltáři přiklá- dají, tělo Kristovo a krev jeho sú. Kterýžto blud odvolal jest Berankarius jáhen11) před Mikulášem papežem a před sto a čtrnádsti biskupy a před sborem; opravuje svój blud vyznal jest vieru naučenů od sboru těch bisku- póv o svátosti oltáře řka: „Věřím chléb a víno, kteréž se na oltáři kladú, po posvěcení netoliko sakrament, ale pravé tělo a krev pána našeho Je- žíše Krista“. 45 50 55 1) Wykleff. 2) Anzhelma, Anzhelmus a p. 3) Swaty. 4) Anſhelmus a p. 5) pohrzien. 6) Ihromazdiena. 7) Vyd.: vwedli, rkp.: y wedli (R.). 8) widomemu, y die. 2) pravie a bytnie, přitomnie. 10) ćini, tehdy. 11) Appoftolſke.. 12) znamenie; a tak. 13) byti, nebot. 14) Appoltola. 15) Tak rkp. (R.); vyd.: niekdież. 16) nalezeno: chleb tielo Kryftowo a wino krew geho. 17) wiecy; a tak. 18) ffigury. 19) ftareho. 20) Berankarya. 21) Berankaryus Jahen, t. j. Berengar. 5 15 Kapitola třidcátá prvá. Ale Viklef1) k svému dóvodu požívá toho odvolánie před tiem velikým sborem za času Mikuláše papeže proti sboru Římské Říše a cierkve po- slednie potom papeži2), kteráž drží, že chléb posvátný mění svú pod- statu v bytné tělo Kristovo. Ale ten sbor s Mikulášem papežem, před nímž Berankariuslb) odvolal a opravil blud svój, držal jest, že obět oltářnie ze dvú podstatú spolu se činí: z svátosti a těla3) Kristova. Jakož Viklef1) vyznává v jednom miestě řka: „A to jest mnú hnulo, abych řekl, tuto poklada: Tisíc4) sto a čtrnádste dekret římského zboru tuto svátost5) nazývá podstatně chléb 10 a víno, pod nimižto má věřeno býti, že jest [74b] Kristovo člověčenstvie v každé stránce.“ V těch rozdielech,6) jimiž sám Viklef1) hýbe, móž jeho rozom zjevně poznán býti, kterú stranu ze dvú ostavuje sobě k dóvodu zbor biskupóv s papežem drže, že obět oltářnie z svátosti a z těla Kristova spolu se činí. A Berankariuslb) drží, že chléb a víno, které se na oltáři kladů, tělo Kristovo toliko v znamení púhém ostávají. Protož jest-li jeho7) rozom k tomu a na to činí dóvody, aby lidem k užitku to púhé znamenie ostavil, tehdy ihned pochválil by rozomu, který jest držal Berankariuslb) o samotném znamení a potupil by sbor tak veliký, ješto drží, že v svátosti jest pravé tělo Kristovo bytně, když by sám stál proti tomu. Ale že nechválí rozomu,
68 30 nižádné příčiny ctíti té věci, anebo pod těmi slovy vznášeti na púhá zna- menie chleba a vína poctivost těla Kristova. Něco vždy musíte o tom řéci: nebo, že ť jest užitečno, nebo neužitečno, a prostředka mezi tiem dvým ne- naleznete. Protož Viklef1) to, což by od jiných odjímal, o to by sám usiloval, aby všemi dóvody svými vyňal z lidí to, aby nedrželi tu v svátosti pravé 35 spojenie přítomnosti těla Kristova, a pod slovy čtenie slavili samo púhé z[73b]namenie; ale z této řeči jeho, kterú ť vymlúvá Anzelma4) a jiné, ne- shledává se na něm ten dóvod. Nebo ť die, že sú oni první usilovali o to, aby byt podstaty chleba a vína znamenitě byl pohrzien,5) jelikožto k zření lidskému, a celá nábožná mysl aby byla shromáždiena6) v Kristu, pro ně- 40 hožto zóstávají znamenie zevnitřnie, nebo u přítomnosti vážnější věci poza- pomíná se vážnost našie věci. A tak17) zjevně vyznává přítomnost těla Kri- stova v svátosti, pro něžto ostávají znamenie chleba a vína v svém pravém bytu, a že k těm znamením nemá zřieno býti, ale celú a nábožnú myslí mají se obrátiti k tělu Kristovu, nebo k němu samému tu přítomnému tělem svým, pro něž ta znamenie ustavena sú, aby nemělo dáno býti lidem tak tělo Kristovo přítomnie k jedení; ta sama znamenie na to miesto nebyla by ustavena jako neužitečná, nebo figury18) púhé Starého19) zákona lepšie sú byly než to púhé znamenie. Opět Viklef1) na několiko miestech v svých kněhách přivodí odvolánie Berankaria23) jáhna, ješto držel ten rozom o svá- tosti oltáře, že jediné k znamení chléb [74a] a víno, které se na oltáři přiklá- dají, tělo Kristovo a krev jeho sú. Kterýžto blud odvolal jest Berankarius jáhen11) před Mikulášem papežem a před sto a čtrnádsti biskupy a před sborem; opravuje svój blud vyznal jest vieru naučenů od sboru těch bisku- póv o svátosti oltáře řka: „Věřím chléb a víno, kteréž se na oltáři kladú, po posvěcení netoliko sakrament, ale pravé tělo a krev pána našeho Je- žíše Krista“. 45 50 55 1) Wykleff. 2) Anzhelma, Anzhelmus a p. 3) Swaty. 4) Anſhelmus a p. 5) pohrzien. 6) Ihromazdiena. 7) Vyd.: vwedli, rkp.: y wedli (R.). 8) widomemu, y die. 2) pravie a bytnie, přitomnie. 10) ćini, tehdy. 11) Appoftolſke.. 12) znamenie; a tak. 13) byti, nebot. 14) Appoltola. 15) Tak rkp. (R.); vyd.: niekdież. 16) nalezeno: chleb tielo Kryftowo a wino krew geho. 17) wiecy; a tak. 18) ffigury. 19) ftareho. 20) Berankarya. 21) Berankaryus Jahen, t. j. Berengar. 5 15 Kapitola třidcátá prvá. Ale Viklef1) k svému dóvodu požívá toho odvolánie před tiem velikým sborem za času Mikuláše papeže proti sboru Římské Říše a cierkve po- slednie potom papeži2), kteráž drží, že chléb posvátný mění svú pod- statu v bytné tělo Kristovo. Ale ten sbor s Mikulášem papežem, před nímž Berankariuslb) odvolal a opravil blud svój, držal jest, že obět oltářnie ze dvú podstatú spolu se činí: z svátosti a těla3) Kristova. Jakož Viklef1) vyznává v jednom miestě řka: „A to jest mnú hnulo, abych řekl, tuto poklada: Tisíc4) sto a čtrnádste dekret římského zboru tuto svátost5) nazývá podstatně chléb 10 a víno, pod nimižto má věřeno býti, že jest [74b] Kristovo člověčenstvie v každé stránce.“ V těch rozdielech,6) jimiž sám Viklef1) hýbe, móž jeho rozom zjevně poznán býti, kterú stranu ze dvú ostavuje sobě k dóvodu zbor biskupóv s papežem drže, že obět oltářnie z svátosti a z těla Kristova spolu se činí. A Berankariuslb) drží, že chléb a víno, které se na oltáři kladů, tělo Kristovo toliko v znamení púhém ostávají. Protož jest-li jeho7) rozom k tomu a na to činí dóvody, aby lidem k užitku to púhé znamenie ostavil, tehdy ihned pochválil by rozomu, který jest držal Berankariuslb) o samotném znamení a potupil by sbor tak veliký, ješto drží, že v svátosti jest pravé tělo Kristovo bytně, když by sám stál proti tomu. Ale že nechválí rozomu,
Strana 69
69 20 který jest držal Berankarius,lb) a ten rozom velmi chválí, který jest držal Mikuláš papež s tiem sborem, a tiem silnějí mluví proti těmto posledním, ješto pustivše pravý rozom svých předkóv o oběti oltářní, i zklektali sobě sami falešný a křivý. Protož ač bychom to chtěli bráti z některých slov Viklefových,1) viece máme v takovýchto pověděných věcech jeho úmysl 25 znáti než v sloviech [75 a] zvláštiech. Opět když Mistr hlubokých smyslóv5) potupuje některé lidi pro ten rozom, ješto sú drželi, že svátost v tom ro- zomu tělo Kristovo v znamení jest, jakožto skála bieše Kristus, a mluvě?) k tomu Viklef1) die: „Zdá se, že v sloviech posvátných jest mluvenie figur- niel0) mocnější, dostatečnější než v této řeči: Skála bieše Kristus; nebo ta 30 slova činie z příčiny, aby člověčenstvie Kristovo bylo bytně, ale posvátně v každé stránce oběti posvátné. A tak ta obět jest znamenie mocnější, dokonalejšie než chléb požehnaný od lajka nebo od kněze jiným obyčejem požehnaný.“ A tak opět z toho dělenie na ruozno odporných věcí móž poznán býti ro- zom, že ač výkladně z slov páně móž řečeno býti s strany chleba mluvenie figurnie10) v těch sloviech: „Toť jest tělo mé“, ale poněvadž samotná figura chleba nenie tělo Kristovo, jediné pro spojenie přítomné těla Kristova, móž jemu přidáno býti figurnie tělo jeho. Protož povyšuje figurnieho10) mluvenie v sloviech páně, proto že ta figura chleba mál1) v sobě tělo jeho bytně, a tiem nad skálu vyššie znamenie jest. A proto [75b] ta obět posvátná jest 40 mocnější znamenie než chléb od lajka požehnaný,12) učiněn jsa v znamení púhém tělo Kristovo. A to již zjevně z jeho řeči máme, že odejmúce tělo Kristovo bytné od svátosti, že ť je výše nepokládá, jediné za tak mocné zna- menie těla Kristova, kterak mocně móž lajk chléb žehnaje učiniti tělo Kri- stovo v znamení. A to on zamietá, ale vy nesvolíte této řeči, ješto die: Nebo13) tato slova posvátná činie z příčiny, aby člověčenstvie Kristovo bylo bytně [v každé stránce oběti] posvátné. Poněvadž14) die: „posvátně v každé stránce“, tehdy15) jediné v znamení,16) že znamenává obět17) jeho člověčenství kromě sebe. A jest-li tu řeč jeho vzieti jediné k znamení jednoduchému, tehdy ť nemóž mocnější nic býti než skála nebo chléb požehnaný od lajka; nebo jediné k tomu jest, aby něco kromě sebe znamenal. Také jest-li jeho řeč vzjeti mluvenie o púhém znamení, tehdy i sám proti sobě bude řka: „činie slova posvátná, aby bylo člověčenstvie nebo tělo Kristovo bytně v [76a každé stránce oběti posvátné“; musí18) řéci, že byt těla Kristova jest zna- menie. Ale nepříleží řéci bytu jeho těla „znamenie“, a příleží řéci, že „jest v svátosti jako v svém znamení vidomém“, příleží řéci „posvátně“19) proto, že jest bytně a drželivě v svátosti. „Proto že ta svátost samo púhé znamenie ostává těla Kristova kromě sebe.“20) Nenie z práva viery21) uvo- diti byt slovy a stavěti jimi stien toho bytu. Ale22) jeho řeč potomná tomu odepře, ješto die: „Tak móž věrný shromazditi [v] svátostil dobré milosti, [ješto] jest23) bytně chléb a víno; nebo, jakož jiní rozoměji, obět jest jedno shromažděnie z té podstaty a z těla Kristova.“ Protož jest řeč vždy o dvů podstatú jeho, ješto se v jednu obět shromažďuje nebo spolu činí z podstaty chleba a vína a z těla Kristova. A tak u pravdě jeho řeč dojde, že mluve- nie figurnie v sloviech posvátných mocnějšie jest než v této řeči: „skála bieše Kristus“, poněvadž tato figura má v sobě bytně, což ona zdaleka uka- zovala. A když má v sobě tělo Kristovo, tehdy i užitek věřícím přinosie...; pakli24) se hovado dotkne hory, budeť ukamenováno25). Ale když vy povy- šu[76bljete tohoto znamenie výše než skály, tehdy tiem jediné, že znamenává Krista za nás obětovaného, a že některak jeho má přítomně a že milosti někaké znamenává. 27 Kteréžto26) vše nemóž dovedeno býti jako cizie a pravdy nemajície; odejmúce2 přítomnost těla Kristova bytného od té svátosti, nižádné23) přítomnosti ani 35 45 50 55 60 65 70
69 20 který jest držal Berankarius,lb) a ten rozom velmi chválí, který jest držal Mikuláš papež s tiem sborem, a tiem silnějí mluví proti těmto posledním, ješto pustivše pravý rozom svých předkóv o oběti oltářní, i zklektali sobě sami falešný a křivý. Protož ač bychom to chtěli bráti z některých slov Viklefových,1) viece máme v takovýchto pověděných věcech jeho úmysl 25 znáti než v sloviech [75 a] zvláštiech. Opět když Mistr hlubokých smyslóv5) potupuje některé lidi pro ten rozom, ješto sú drželi, že svátost v tom ro- zomu tělo Kristovo v znamení jest, jakožto skála bieše Kristus, a mluvě?) k tomu Viklef1) die: „Zdá se, že v sloviech posvátných jest mluvenie figur- niel0) mocnější, dostatečnější než v této řeči: Skála bieše Kristus; nebo ta 30 slova činie z příčiny, aby člověčenstvie Kristovo bylo bytně, ale posvátně v každé stránce oběti posvátné. A tak ta obět jest znamenie mocnější, dokonalejšie než chléb požehnaný od lajka nebo od kněze jiným obyčejem požehnaný.“ A tak opět z toho dělenie na ruozno odporných věcí móž poznán býti ro- zom, že ač výkladně z slov páně móž řečeno býti s strany chleba mluvenie figurnie10) v těch sloviech: „Toť jest tělo mé“, ale poněvadž samotná figura chleba nenie tělo Kristovo, jediné pro spojenie přítomné těla Kristova, móž jemu přidáno býti figurnie tělo jeho. Protož povyšuje figurnieho10) mluvenie v sloviech páně, proto že ta figura chleba mál1) v sobě tělo jeho bytně, a tiem nad skálu vyššie znamenie jest. A proto [75b] ta obět posvátná jest 40 mocnější znamenie než chléb od lajka požehnaný,12) učiněn jsa v znamení púhém tělo Kristovo. A to již zjevně z jeho řeči máme, že odejmúce tělo Kristovo bytné od svátosti, že ť je výše nepokládá, jediné za tak mocné zna- menie těla Kristova, kterak mocně móž lajk chléb žehnaje učiniti tělo Kri- stovo v znamení. A to on zamietá, ale vy nesvolíte této řeči, ješto die: Nebo13) tato slova posvátná činie z příčiny, aby člověčenstvie Kristovo bylo bytně [v každé stránce oběti] posvátné. Poněvadž14) die: „posvátně v každé stránce“, tehdy15) jediné v znamení,16) že znamenává obět17) jeho člověčenství kromě sebe. A jest-li tu řeč jeho vzieti jediné k znamení jednoduchému, tehdy ť nemóž mocnější nic býti než skála nebo chléb požehnaný od lajka; nebo jediné k tomu jest, aby něco kromě sebe znamenal. Také jest-li jeho řeč vzjeti mluvenie o púhém znamení, tehdy i sám proti sobě bude řka: „činie slova posvátná, aby bylo člověčenstvie nebo tělo Kristovo bytně v [76a každé stránce oběti posvátné“; musí18) řéci, že byt těla Kristova jest zna- menie. Ale nepříleží řéci bytu jeho těla „znamenie“, a příleží řéci, že „jest v svátosti jako v svém znamení vidomém“, příleží řéci „posvátně“19) proto, že jest bytně a drželivě v svátosti. „Proto že ta svátost samo púhé znamenie ostává těla Kristova kromě sebe.“20) Nenie z práva viery21) uvo- diti byt slovy a stavěti jimi stien toho bytu. Ale22) jeho řeč potomná tomu odepře, ješto die: „Tak móž věrný shromazditi [v] svátostil dobré milosti, [ješto] jest23) bytně chléb a víno; nebo, jakož jiní rozoměji, obět jest jedno shromažděnie z té podstaty a z těla Kristova.“ Protož jest řeč vždy o dvů podstatú jeho, ješto se v jednu obět shromažďuje nebo spolu činí z podstaty chleba a vína a z těla Kristova. A tak u pravdě jeho řeč dojde, že mluve- nie figurnie v sloviech posvátných mocnějšie jest než v této řeči: „skála bieše Kristus“, poněvadž tato figura má v sobě bytně, což ona zdaleka uka- zovala. A když má v sobě tělo Kristovo, tehdy i užitek věřícím přinosie...; pakli24) se hovado dotkne hory, budeť ukamenováno25). Ale když vy povy- šu[76bljete tohoto znamenie výše než skály, tehdy tiem jediné, že znamenává Krista za nás obětovaného, a že některak jeho má přítomně a že milosti někaké znamenává. 27 Kteréžto26) vše nemóž dovedeno býti jako cizie a pravdy nemajície; odejmúce2 přítomnost těla Kristova bytného od té svátosti, nižádné23) přítomnosti ani 35 45 50 55 60 65 70
Strana 70
70 milosti Kristovy nemóžte jistiti ani dovoditi výše, jediné jako chléb učiněný v hlasu tělem Kristovým v znamení jednoduchém od lajka. Protož ač béřete za Viklefa29) takové řeči, ale daleko ste se s tiem chybili v rozomu i v ú- 75 mysle v těch řečech. 1) Wykleff a pod. jinde s dvojím ff-. 1b) Berankaryus, t. J. Berengar. 2) T. j. proti sboru Římské říše a potom proti papeži církve poslední. 3) le čini z ſwatofti, tiela. 4) a- bych řekl, tuto poklada tific. 5) boru, tuto ſwatoſt [R.: zboru]. 6) strance w tiech roz- dielech. 7) T j. Viklefův. 8) T. j. Petrus Lombardus. 9) Kryftus. A mluwie. 10) ffigurnie a jinde s ff-. 11) (ma) ma 12) požehnan. 13) die. Nebo. 14) bytnie a ne poſwatnie, poniewadž. 15) ftrance; tehdy. Touto větou podává se táborský výklad slov Viklefových, kterýž se hned potom vyvrací („A jest-li tu řeč jeho“, t. j. Viklefovu atd.). 16) w znamenie. 17) o- bieti. 18) poſwatne, mufy (t. j. Viklef). 19) řeči poſwatne. 20) Myslím, že tato slova jsou nějaký citát, jejž Chelčický hned potom vyvrací. 21) tiela Kryftowa, kromie ſebe nenie zprava wiery, 22) bytu, ale. 23) ſhromazditi ſwatoft dobre milofti, gest bytnie. 24) přinofie. Pakli. 25) Žid. 12, 20 (2 Mojž. 19, 12 n.). 26) znamenava, kterezto. 27) nemagicye ode- ymuce. 28) od te ſwatoſti nižadne. 29) za Wyklefa, snad je čisti: z Viklefa. Kapitola XXXII. Opět když vy v svých písmiech kladete převýšenie té svátosti oltářnie nad svátosti židovské i nad jiné svátosti zákona Nového, 1) tehdy tiemto převy- šujete ji: „najprvé2) v tom, že mezi jinými svátostmi znamenitějí ustavil jest ji“, a že ji jest velmi slavně s velikú pilností a snažností ustavil Kristus; a druhé v tom převyšuje jiné svátosti, že „skrze tu, jako hodnější, jiné svá- tosti Starého3) zákona přestaly sú“, a že „jesti ji ustavil v čas najvětšieho [77a] milovánie nás“.4) Ty věci5) pravé v sobě sú, ale malý dóvod činie, proč ta svátost převýšila jest svátosti zákona Starého3). Ale tato řeč viece 10 ukazuje, že „Mistr najlepší a ciesař vždycky rozmnožitel na poslednie6) ve- čeři, když jest večeřal s učedlníky svými po jedení půze figurniem beránka velikonočnieho,7) uvedl jest slavně tuto svátost“.3) „Z toho máš“, poněvadž Kristus s polepšením přicházie, „že3) tato svátost jest mocnější, dokonalejší a věci sakramentu10) bližší než svátosti Starého3) zákona; nebo!1) jinak,“ byl2) tato svátost nebyla mocnější [a] dokonalejší, „nebyl byl3) dóvod, proč svátosti Starého3) zákona měly by přestati, když jest tato uvedena“.14) A po- tom se die: „A poněvadž figury15) v Starém16) zákoně prospěly sú těm, kteří sú je zachovali k spasení, protož musí to býti, aby tato nová figura těla Kristova převýšila ony figury, aby byla mocna, dostatečna a podobna Písmu, položitil7) přítomnost těla a krve znamenané Kristovy; nebo tělo18) Kristovo jest některak v jiných svátostech, viece v této, nebo slova této svátosti mocně, dostatečně to ukazují“.19) Těmi [77b] řečmi20) již ukazuje se, čím tato svátost převyšuje svátosti zákona Starého3) i Nového,1) a že pro věc jest vyššie všech svátostí zákona Starého3) i Nového,1) aby21) hodně 25 mohlo mluveno býti, že mistr najlepší a ciesař vždycky rozmnožitel všeho dobrého22) na poslednie večeři ustavil ji po jedení beránka figurnieho,15) ne jalovú, jako beránka, ale aby byla znamenie majíci věc znamenanů. Protož musí to býti, aby tato nová figura těla Kristova převýšila ony figury, aby byla mocna, dostatečna a podobna Písmu, položiti17) přítomnost těla Kristova 30 a krve znamenané.23) A to jest věc a pravda té svátosti, pro kterúžto věc móž u pravdě řečeno býti, že převyšuje svátosti zákona Starého3) i jiné svátosti zákona Nového1); v tom24) móž býti nalezeno, že s polepšením přichá- zie. Ale položiece jiné příčiny, kterakkoli25) slavné v sloviech, i to, že s ve- likú pilností a snažností ustavil ji Kristus, a když jediné samo púhé a mrtvé 35 znamenie ostane, jediné nám znamenaje obětovaného Krista na kříži zdaleka 5 15 20
70 milosti Kristovy nemóžte jistiti ani dovoditi výše, jediné jako chléb učiněný v hlasu tělem Kristovým v znamení jednoduchém od lajka. Protož ač béřete za Viklefa29) takové řeči, ale daleko ste se s tiem chybili v rozomu i v ú- 75 mysle v těch řečech. 1) Wykleff a pod. jinde s dvojím ff-. 1b) Berankaryus, t. J. Berengar. 2) T. j. proti sboru Římské říše a potom proti papeži církve poslední. 3) le čini z ſwatofti, tiela. 4) a- bych řekl, tuto poklada tific. 5) boru, tuto ſwatoſt [R.: zboru]. 6) strance w tiech roz- dielech. 7) T j. Viklefův. 8) T. j. Petrus Lombardus. 9) Kryftus. A mluwie. 10) ffigurnie a jinde s ff-. 11) (ma) ma 12) požehnan. 13) die. Nebo. 14) bytnie a ne poſwatnie, poniewadž. 15) ftrance; tehdy. Touto větou podává se táborský výklad slov Viklefových, kterýž se hned potom vyvrací („A jest-li tu řeč jeho“, t. j. Viklefovu atd.). 16) w znamenie. 17) o- bieti. 18) poſwatne, mufy (t. j. Viklef). 19) řeči poſwatne. 20) Myslím, že tato slova jsou nějaký citát, jejž Chelčický hned potom vyvrací. 21) tiela Kryftowa, kromie ſebe nenie zprava wiery, 22) bytu, ale. 23) ſhromazditi ſwatoft dobre milofti, gest bytnie. 24) přinofie. Pakli. 25) Žid. 12, 20 (2 Mojž. 19, 12 n.). 26) znamenava, kterezto. 27) nemagicye ode- ymuce. 28) od te ſwatoſti nižadne. 29) za Wyklefa, snad je čisti: z Viklefa. Kapitola XXXII. Opět když vy v svých písmiech kladete převýšenie té svátosti oltářnie nad svátosti židovské i nad jiné svátosti zákona Nového, 1) tehdy tiemto převy- šujete ji: „najprvé2) v tom, že mezi jinými svátostmi znamenitějí ustavil jest ji“, a že ji jest velmi slavně s velikú pilností a snažností ustavil Kristus; a druhé v tom převyšuje jiné svátosti, že „skrze tu, jako hodnější, jiné svá- tosti Starého3) zákona přestaly sú“, a že „jesti ji ustavil v čas najvětšieho [77a] milovánie nás“.4) Ty věci5) pravé v sobě sú, ale malý dóvod činie, proč ta svátost převýšila jest svátosti zákona Starého3). Ale tato řeč viece 10 ukazuje, že „Mistr najlepší a ciesař vždycky rozmnožitel na poslednie6) ve- čeři, když jest večeřal s učedlníky svými po jedení půze figurniem beránka velikonočnieho,7) uvedl jest slavně tuto svátost“.3) „Z toho máš“, poněvadž Kristus s polepšením přicházie, „že3) tato svátost jest mocnější, dokonalejší a věci sakramentu10) bližší než svátosti Starého3) zákona; nebo!1) jinak,“ byl2) tato svátost nebyla mocnější [a] dokonalejší, „nebyl byl3) dóvod, proč svátosti Starého3) zákona měly by přestati, když jest tato uvedena“.14) A po- tom se die: „A poněvadž figury15) v Starém16) zákoně prospěly sú těm, kteří sú je zachovali k spasení, protož musí to býti, aby tato nová figura těla Kristova převýšila ony figury, aby byla mocna, dostatečna a podobna Písmu, položitil7) přítomnost těla a krve znamenané Kristovy; nebo tělo18) Kristovo jest některak v jiných svátostech, viece v této, nebo slova této svátosti mocně, dostatečně to ukazují“.19) Těmi [77b] řečmi20) již ukazuje se, čím tato svátost převyšuje svátosti zákona Starého3) i Nového,1) a že pro věc jest vyššie všech svátostí zákona Starého3) i Nového,1) aby21) hodně 25 mohlo mluveno býti, že mistr najlepší a ciesař vždycky rozmnožitel všeho dobrého22) na poslednie večeři ustavil ji po jedení beránka figurnieho,15) ne jalovú, jako beránka, ale aby byla znamenie majíci věc znamenanů. Protož musí to býti, aby tato nová figura těla Kristova převýšila ony figury, aby byla mocna, dostatečna a podobna Písmu, položiti17) přítomnost těla Kristova 30 a krve znamenané.23) A to jest věc a pravda té svátosti, pro kterúžto věc móž u pravdě řečeno býti, že převyšuje svátosti zákona Starého3) i jiné svátosti zákona Nového1); v tom24) móž býti nalezeno, že s polepšením přichá- zie. Ale položiece jiné příčiny, kterakkoli25) slavné v sloviech, i to, že s ve- likú pilností a snažností ustavil ji Kristus, a když jediné samo púhé a mrtvé 35 znamenie ostane, jediné nám znamenaje obětovaného Krista na kříži zdaleka 5 15 20
Strana 71
71 minulého, [78a] co nám snažnost jeho přinese? Byť ji pět neděl ustavoval s velikú prací, vždy na to musíme zřieti, co jest ustavil, že znamenie púhé; a čemu26) jest nám, než jediné proto, aby znamenalo jeho minulé umučenie? A jest-li řéci, že v čas svého milovánie najvětčieho k nám ustavil jest ji, 40 a tiem převyšuje znamenie Starého3) zákona, v té věci nemóžem velikého milovánie nalézti, nenie-li ť v jiném. Složiv nám beránka velikonočnieho, ješto bychom se jeho do sytosti najedli, ustavil kus chleba, ješto ani jest to snědek k nasycení těla, ani kteraký byt tvářný,27) ješto by sebú dal popúzení člo- věku k náboženství. Protož, poněvadž jediné znamenie jest kromě sebe da- 45 lekých věcí, tehdy ť nenie dóvodu nižádného, proč by znamenie Starého3) zákona přestala; ani jest v tom dóvodu, by s polepšením Kristus přišel, nebo vy sami diete, že před ustanovením této svátosti mnozí mají věčný život, ne- jedše této svátosti. Protož nic lepšieho nemóž nalezeno býti, jediné jako za beránka. Opět potom die Viklef28) o převýšení svátosti oltářnie nad svátosti zákona Starého3) i Nového1): [78b] Protož obecně se praví, že tato svátost převyšuje jiné v těchto třech věcech, prvé že,29) kdyžto jiné svátosti daleko nebo mnoho sú se zdalovaly od věci svátosti tak miestem, jako časem, — nebo30) beránek Starého3) zákona, o němž v Exodu se mluví, mnoho vzda- luje se časem a miestem od těla Kristova, — ale31) tato svátost má celé32) 55 nebo všecko člověčenstvie potřebné spojené [a] v tom33) vždy hodné převý- šenie oněch znamení ukazuje, poněvadž má toto znamenie věc svú časem i miestem i spojením, kterúž znamenává. A to ť všickni věřící nazývají „svátost těla a krve Kristovy“, že toho jest znamenie blízké miestem a ča- sem, maje svú věc sobě přítomnú a spolu spojenú, aby nebylo řečeno „zna- 60 menie minulého umučenie Jezu Kristova“, ani „znamenie milosti duchovních“, ani „znamenie skutečného spojenie duše s Kristem“, ani „znamenie skutkóv Kristových“, — nebo34) ty všecky věci sú vzdáleny časem a miestem od těto svátosti, aniž těch věcí kterak vyznávati móž tato svátost, — ale35) aby jie bylo řečeno „svátost těla a krve Kristo[76alvy“, proto že je s sebú má bytně a přítomně, netolik36) aby mierně mohla vyznamenati tělo a krev Kri- stovu, ale aby lidé tělestní mohli skrze podstatu tělestnú sobě příslušnú a ku pokrmu a k nápoji připravenú, chleba a vína, účastni býti podstaty božské, aby jim něco znamenala svým přirozením a něco jim spomohla požívati božských a duchovních věcí v přítomnosti těla a krve Kristovy, Iješto] jest37) 70 pravý pokrm a nápoj. 50 65 1) noweho. 2) prewyfugete ge nayprwe. 2) Itareho. 4) [Licet autem Christus sit quodammodo in omnibus sacramentis, specialiter tamen est in sacramento altaris. quia] hoc sacramenta cetera multipliciter excellit. Ipsum enim pre aliis sacramentis solempnius est a Christo statutum. Per ipsum tamquam per dignius sacramenta fi- gurarum sunt sopita [sicut patet de agno paschali, in cuius locum successit]. Ipsum eciam tempore maxime dileccionis sue, cum suos usque ad finem diligeret, instituit sc. hora passionis. (Ž 141b n.). 5) nas, ty wiecy. 5) ciefař wżdycky rozmnozitel, na poſlednie. 7) kdyz gest wečeral putuge i učedlniky ſwymi po gedeni beranka figurnieho welikonoc- nieho. 8) Nam magister optimus et cesar semper augustus in cena ultima, quam prandebat cum suis apostolis post esum pure figuralem agni paschalis, introduxit solempniter hoc sacramentum. Z traktátu De quattuor modis essendi 158a (otištěného od J. Sedláka, str. 38 nn.). 3) Z toho maš, že Kryftus, poniewadž i polepfenim přichazye, ze. 10) dokonaleyfi a wietči, facramentu bližíi. 11) zakona, nebo. 12) ginak by. 13) mocnieyfi, dokonaleyfi, nebyl-li by. 14) Quare oportet, quod in isto sacramento sit habundancius Christus, efficacius et figure propinquius quam in veteri testamento, aliter enim non foret racio, quare illa cessarent novo non excedente superflue introducto. I tento citát jest z téhož traktátu De IV modis essendi 158a, stejně jako citát otištěný v pozn. 8. Dr. J. Sedlák k tomu poznamenal, že oba jsou z Viklefova De eucharistia; při druhém z nich uvedl Viklefovo různočtení (k slo- vům et figure propinquius): rei sacramenti, podle něhož jsem mohl opraviti text (v. pozn. 10). 15) ffigury a pod. jinde s dvojím ff-. 16) w ſtarem. 17) podobna piímu po-
71 minulého, [78a] co nám snažnost jeho přinese? Byť ji pět neděl ustavoval s velikú prací, vždy na to musíme zřieti, co jest ustavil, že znamenie púhé; a čemu26) jest nám, než jediné proto, aby znamenalo jeho minulé umučenie? A jest-li řéci, že v čas svého milovánie najvětčieho k nám ustavil jest ji, 40 a tiem převyšuje znamenie Starého3) zákona, v té věci nemóžem velikého milovánie nalézti, nenie-li ť v jiném. Složiv nám beránka velikonočnieho, ješto bychom se jeho do sytosti najedli, ustavil kus chleba, ješto ani jest to snědek k nasycení těla, ani kteraký byt tvářný,27) ješto by sebú dal popúzení člo- věku k náboženství. Protož, poněvadž jediné znamenie jest kromě sebe da- 45 lekých věcí, tehdy ť nenie dóvodu nižádného, proč by znamenie Starého3) zákona přestala; ani jest v tom dóvodu, by s polepšením Kristus přišel, nebo vy sami diete, že před ustanovením této svátosti mnozí mají věčný život, ne- jedše této svátosti. Protož nic lepšieho nemóž nalezeno býti, jediné jako za beránka. Opět potom die Viklef28) o převýšení svátosti oltářnie nad svátosti zákona Starého3) i Nového1): [78b] Protož obecně se praví, že tato svátost převyšuje jiné v těchto třech věcech, prvé že,29) kdyžto jiné svátosti daleko nebo mnoho sú se zdalovaly od věci svátosti tak miestem, jako časem, — nebo30) beránek Starého3) zákona, o němž v Exodu se mluví, mnoho vzda- luje se časem a miestem od těla Kristova, — ale31) tato svátost má celé32) 55 nebo všecko člověčenstvie potřebné spojené [a] v tom33) vždy hodné převý- šenie oněch znamení ukazuje, poněvadž má toto znamenie věc svú časem i miestem i spojením, kterúž znamenává. A to ť všickni věřící nazývají „svátost těla a krve Kristovy“, že toho jest znamenie blízké miestem a ča- sem, maje svú věc sobě přítomnú a spolu spojenú, aby nebylo řečeno „zna- 60 menie minulého umučenie Jezu Kristova“, ani „znamenie milosti duchovních“, ani „znamenie skutečného spojenie duše s Kristem“, ani „znamenie skutkóv Kristových“, — nebo34) ty všecky věci sú vzdáleny časem a miestem od těto svátosti, aniž těch věcí kterak vyznávati móž tato svátost, — ale35) aby jie bylo řečeno „svátost těla a krve Kristo[76alvy“, proto že je s sebú má bytně a přítomně, netolik36) aby mierně mohla vyznamenati tělo a krev Kri- stovu, ale aby lidé tělestní mohli skrze podstatu tělestnú sobě příslušnú a ku pokrmu a k nápoji připravenú, chleba a vína, účastni býti podstaty božské, aby jim něco znamenala svým přirozením a něco jim spomohla požívati božských a duchovních věcí v přítomnosti těla a krve Kristovy, Iješto] jest37) 70 pravý pokrm a nápoj. 50 65 1) noweho. 2) prewyfugete ge nayprwe. 2) Itareho. 4) [Licet autem Christus sit quodammodo in omnibus sacramentis, specialiter tamen est in sacramento altaris. quia] hoc sacramenta cetera multipliciter excellit. Ipsum enim pre aliis sacramentis solempnius est a Christo statutum. Per ipsum tamquam per dignius sacramenta fi- gurarum sunt sopita [sicut patet de agno paschali, in cuius locum successit]. Ipsum eciam tempore maxime dileccionis sue, cum suos usque ad finem diligeret, instituit sc. hora passionis. (Ž 141b n.). 5) nas, ty wiecy. 5) ciefař wżdycky rozmnozitel, na poſlednie. 7) kdyz gest wečeral putuge i učedlniky ſwymi po gedeni beranka figurnieho welikonoc- nieho. 8) Nam magister optimus et cesar semper augustus in cena ultima, quam prandebat cum suis apostolis post esum pure figuralem agni paschalis, introduxit solempniter hoc sacramentum. Z traktátu De quattuor modis essendi 158a (otištěného od J. Sedláka, str. 38 nn.). 3) Z toho maš, že Kryftus, poniewadž i polepfenim přichazye, ze. 10) dokonaleyfi a wietči, facramentu bližíi. 11) zakona, nebo. 12) ginak by. 13) mocnieyfi, dokonaleyfi, nebyl-li by. 14) Quare oportet, quod in isto sacramento sit habundancius Christus, efficacius et figure propinquius quam in veteri testamento, aliter enim non foret racio, quare illa cessarent novo non excedente superflue introducto. I tento citát jest z téhož traktátu De IV modis essendi 158a, stejně jako citát otištěný v pozn. 8. Dr. J. Sedlák k tomu poznamenal, že oba jsou z Viklefova De eucharistia; při druhém z nich uvedl Viklefovo různočtení (k slo- vům et figure propinquius): rei sacramenti, podle něhož jsem mohl opraviti text (v. pozn. 10). 15) ffigury a pod. jinde s dvojím ff-. 16) w ſtarem. 17) podobna piímu po-
Strana 72
72 ložiti. 18) Kryftowy, nebo poniewadž tielo. 19) Citátu tohoto v traktátu De IV modis není. 20) řečemi. 21) a že pro wiec ſwatofti zakona ſtareho y noweho gest wyffie wſech, aby. 22) ze cielař naylepfi a miftr, wzdycky rozmnožitel wíeho dobreho. 23) Doslovné opakování celé té věty činí ji velmi podezřelou, jakož se vůbec v těchto posledních kapitolách množí naše pochybnosti o správnost dochovaného textu, avšak, pokud nemáme paralel odjinud, nebudeme asi moci písařské chyby najisto opraviti, 24) noweho. W tom. 25) kterak koli. 26) puhe, a čemu. 27) twarny. 28) Wykleff. 29) wiecech prwe, ze. 30) tak mieftem iako ča- ſem Ipolu ſpogenu, nebo. Slova „ſpolu ſpogenu“, myslím, dostala se sem do textu pře- psáním podle řádku 59, nebo vypadl před nimi kus textu podobného s tím řádkem. 31) Kryftowa. Ale. 32) celie. 33) ſpogene, w tom. 34) Kryftowych. Nebo. 35) fwatoft, ale. 36) při- tomnie ne tolik, aby. 37) Kryftowy, geft. Kapitola třidcátá třetie. Protož, bratřie kněžie, poněvadž z Viklefa1) béřete tyto některé dóvody a v jiné rozomy daleké od něho přinášlete je, prosím vás, poznajte se před Bohem, že ani Viklefa ani čtenie nedržiete o svátosti oltářní. Aniž2) tento dó- vod váš s chválú velikú jest, kterýž béřete z Viklefal) nebo od jiných písem o tom, že Kristus nenie zde na zemi s námi po svém na nebesa vstúpení podstatně, osobně, bytně a tělestně v tom těle3) a v té velikosti, v kterém a v kteraké4) vstal jest z mrtvých a na nebesa vstúpil. A že5) nenie duch jeho tělo, jako anjel, ač jest dary vzal v tom těle a již oslaven jest, ale však6) 10 jest vždy proto pravé [79b] tělo měl pod túž širokostí, dlúhostí, vysokostí a hlubokostí a těžkostí, a též?) všecky údy. A tiem8) tělem podlé viery křesťanské vstúpil jest na nebesa, a potom již nesstúpí na nižádný oltář tiem tělem, by pak s.3) Petr slúžil, dokudž se svět neskoná. A žel0) nemá mnoho těl, aniž jedniem tělem móž se hýbati pojednú na mnohá miesta od sebe 15 vzdálená. A takových věcí mnoholi) vaše písma ukazují, sčítajíce tělo Kri- stovo, co má a co nemá, co móž a co nemóž, kde jest a kde nenie, a kde a dokud býti nemóž. A že ty všechny věci pověděné o tělu Kristovu, kteréž písma ukazují, že pravé človětské12) tělo má a že pod miery slušné, vzróstu člověčieho, velikost a širokost na všech údech, a že tiem tělem jediné miesto 20 na pravici boží sedě drží a nesstúpíl3) do súdného dne, to vše pravé jest a má tak podlé viery křesťanské držáno býti.14) Ale k tomu ť jest zřjeti, když se to všecko směří a počte skrze písma, toho-liť se žádá, aby lidé pevně ostali v té vieře počtené Písmem,15) čili se ta viera proto hromaždíl6) a rovná k některému konci zamieněnému, aby sobě snáze mohli [80a] dotáhnúti jedné věci uložené16b) tiemto sečtením těla Kristova? A že, poněvadži7) držiete, že tělo Kristovo bytně nenie ani móž býti v svátosti oltáře, těmito dóvody a počty se v tom tvrdítel8) a jistíte, jako by v těch dóvodiech velmi pravú věc u vieře poznali a u Písmě.19) A poněvadž pán Ježíš mnoho mluvil jest o svém těle, chvále je lidem za pravý pokrm, a zjevně na poslední večeři 30 ustavil je v svátosti chleba a poručil to apostolóm,20) aby služebně to řiedili a jiné lidi o tom zpravili i písma položili, tehdy on sám u pravdě vždy to činí a kněžie služebně, což na lidi slušie. A tu vieru od apostolóv21) kázanú a psanú, vzeli sú22) potomní jich od nich, a opět jiní od nich vzeli sú to a psali i učili o tom až do těchto časóv. Protož nenie ť zamyšlenie ani ť jest 35 novina neznámá, ale skutek zjevný a veliký boží a jest viera křesťanská dr- žeti to, že pravé tělo Kristovo a jeho krev bývá v svátosti oltáře. A poně- vadž viera jest, tehdy vy těmito dóvody a sečtením těla Kristova nedovedli ste sobě, ale od viery potřebné odvedli23) ste a osídlo veliké u vieře učinili ste sobě, a/80b]byšte23b) pro ně k té vieře přistúpiti nemohli, a jednu vieru dru- hú věrú v sobě ste zkazili. Však ta všecka položenie písem o člověku Kristovi24) pravá sú a jsú24b) vstupňové viery našie, abychom na nich stojiece, některé potřebné věci sobě k spasení drželi, vidúce z té viery, kde nynie 5 25 40
72 ložiti. 18) Kryftowy, nebo poniewadž tielo. 19) Citátu tohoto v traktátu De IV modis není. 20) řečemi. 21) a že pro wiec ſwatofti zakona ſtareho y noweho gest wyffie wſech, aby. 22) ze cielař naylepfi a miftr, wzdycky rozmnožitel wíeho dobreho. 23) Doslovné opakování celé té věty činí ji velmi podezřelou, jakož se vůbec v těchto posledních kapitolách množí naše pochybnosti o správnost dochovaného textu, avšak, pokud nemáme paralel odjinud, nebudeme asi moci písařské chyby najisto opraviti, 24) noweho. W tom. 25) kterak koli. 26) puhe, a čemu. 27) twarny. 28) Wykleff. 29) wiecech prwe, ze. 30) tak mieftem iako ča- ſem Ipolu ſpogenu, nebo. Slova „ſpolu ſpogenu“, myslím, dostala se sem do textu pře- psáním podle řádku 59, nebo vypadl před nimi kus textu podobného s tím řádkem. 31) Kryftowa. Ale. 32) celie. 33) ſpogene, w tom. 34) Kryftowych. Nebo. 35) fwatoft, ale. 36) při- tomnie ne tolik, aby. 37) Kryftowy, geft. Kapitola třidcátá třetie. Protož, bratřie kněžie, poněvadž z Viklefa1) béřete tyto některé dóvody a v jiné rozomy daleké od něho přinášlete je, prosím vás, poznajte se před Bohem, že ani Viklefa ani čtenie nedržiete o svátosti oltářní. Aniž2) tento dó- vod váš s chválú velikú jest, kterýž béřete z Viklefal) nebo od jiných písem o tom, že Kristus nenie zde na zemi s námi po svém na nebesa vstúpení podstatně, osobně, bytně a tělestně v tom těle3) a v té velikosti, v kterém a v kteraké4) vstal jest z mrtvých a na nebesa vstúpil. A že5) nenie duch jeho tělo, jako anjel, ač jest dary vzal v tom těle a již oslaven jest, ale však6) 10 jest vždy proto pravé [79b] tělo měl pod túž širokostí, dlúhostí, vysokostí a hlubokostí a těžkostí, a též?) všecky údy. A tiem8) tělem podlé viery křesťanské vstúpil jest na nebesa, a potom již nesstúpí na nižádný oltář tiem tělem, by pak s.3) Petr slúžil, dokudž se svět neskoná. A žel0) nemá mnoho těl, aniž jedniem tělem móž se hýbati pojednú na mnohá miesta od sebe 15 vzdálená. A takových věcí mnoholi) vaše písma ukazují, sčítajíce tělo Kri- stovo, co má a co nemá, co móž a co nemóž, kde jest a kde nenie, a kde a dokud býti nemóž. A že ty všechny věci pověděné o tělu Kristovu, kteréž písma ukazují, že pravé človětské12) tělo má a že pod miery slušné, vzróstu člověčieho, velikost a širokost na všech údech, a že tiem tělem jediné miesto 20 na pravici boží sedě drží a nesstúpíl3) do súdného dne, to vše pravé jest a má tak podlé viery křesťanské držáno býti.14) Ale k tomu ť jest zřjeti, když se to všecko směří a počte skrze písma, toho-liť se žádá, aby lidé pevně ostali v té vieře počtené Písmem,15) čili se ta viera proto hromaždíl6) a rovná k některému konci zamieněnému, aby sobě snáze mohli [80a] dotáhnúti jedné věci uložené16b) tiemto sečtením těla Kristova? A že, poněvadži7) držiete, že tělo Kristovo bytně nenie ani móž býti v svátosti oltáře, těmito dóvody a počty se v tom tvrdítel8) a jistíte, jako by v těch dóvodiech velmi pravú věc u vieře poznali a u Písmě.19) A poněvadž pán Ježíš mnoho mluvil jest o svém těle, chvále je lidem za pravý pokrm, a zjevně na poslední večeři 30 ustavil je v svátosti chleba a poručil to apostolóm,20) aby služebně to řiedili a jiné lidi o tom zpravili i písma položili, tehdy on sám u pravdě vždy to činí a kněžie služebně, což na lidi slušie. A tu vieru od apostolóv21) kázanú a psanú, vzeli sú22) potomní jich od nich, a opět jiní od nich vzeli sú to a psali i učili o tom až do těchto časóv. Protož nenie ť zamyšlenie ani ť jest 35 novina neznámá, ale skutek zjevný a veliký boží a jest viera křesťanská dr- žeti to, že pravé tělo Kristovo a jeho krev bývá v svátosti oltáře. A poně- vadž viera jest, tehdy vy těmito dóvody a sečtením těla Kristova nedovedli ste sobě, ale od viery potřebné odvedli23) ste a osídlo veliké u vieře učinili ste sobě, a/80b]byšte23b) pro ně k té vieře přistúpiti nemohli, a jednu vieru dru- hú věrú v sobě ste zkazili. Však ta všecka položenie písem o člověku Kristovi24) pravá sú a jsú24b) vstupňové viery našie, abychom na nich stojiece, některé potřebné věci sobě k spasení drželi, vidúce z té viery, kde nynie 5 25 40
Strana 73
73 50 55 75 jest a který konec všemu najposledy učiní.25) Ale aby ta položenie písem jeho plnost byla, by Kristus, pravý Bóh a člověk, pod tiem počtem vaším zavřien byl, toho nesmiete řéci. Pakli diete, že jediné tu plnost móž mieti, která tiem počtem jest vyměřena, tehdy jediné jeho plnost pod měru vašeho rozomu stojí; a tu ť již nenie viery požívanie, ale sebú k bohu přistúpenie, pokud miera svá k němu dopustí. A to diem, poněvadž táž26) viera skrze písma položena jest o tom, že jest mienil a ustavil tělo své k jedení lidem, jakož o tom položeno jest, že sedí na pravici boží. Tehdy tak dovoditi jest jedna písma proti druhým na zkaženie ustaviti, jediné proto, že to nepadá mierně lidem, kterak by drželi o jednom těle, že jedno miesto drží, a též27) tělo jie se roz/81a dielně miesty mnohými od sebe vzdálenými. Toho rozum lidský nemá, ale písma oboji věc věřiti velé. A my, vezmúce tu stranu, která nám mierně v rozum tělestný padne, dieme o druhé, že nenie a nemóž býti, že my věřiti nemóžem, zkazivše jednú stranú viery v sobě i také druhú28) stranu viery. Ale těmi dóvody tak ste málo ujistili tu věc, že nemóž tělo Kristovo v svátosti bytně býti, jako bych29) já vám ujistil tiemto dóvodem, že jest tělo jeho v svátosti, polože, že Kristus má tělo ovšem duchovnie 60 a všudy30) rozšířené, jako božstvie jest. Ještě3í) bych tiem nedovedl, polože je v též plnosti jako božstvie; nebo32) kterak toho dovedu, kterým písmem nebo rozomem, kterak syn boží spojil se jest s tělem a byl33) svú osobu prá- vě v tom člověku, poněvadž nenie smierný ani miestný a nic nikdiež prvé nenie, než on?34) A což kde jest, v tom ve všem bytem podstatným jest 65 a tak v každém člověku, i35) v matce Kristově pravým bytem podstatným byl jest36) prvé, než se v ní vtělil. Kterak výše a zvláštněji svú vlastní a nesmiernú osobú byl [81b] jest v jejiem životě, kto jesti tak múdrý, nechať to rozomem vyvede; a písma viece nemá, jediné žeť se jest vtělil. Takéž i tuto jediné viery člověk potřebuje, ale37) nic neodvede ten, kto odpierá, ani 70 ten, kto potvrzuje, dovede. Ale38) což Viklef1) odpierá při té věci, že nesstúpá, nenie tělestně nebo hmotně, nešíří se, netáhne se údy masitými s miesta na miesto, to ť jest pravé, aby odlúčil od toho nepodobné věci, ješto se v pravdě neděje ta věc,39) ale v jiné daleké zvláštnosti od toho rozomu tělestného. Ale40) počtúce literně tělo Kristovo a pod mieru rozomu tělestného podvedúce je, i41) odpierati skrze ten rozom tělestný tomu, že nemóž býti na oltáři v svá- tosti jeho tělo, nic42) nenie svrchovanější ten rozum než oněch židóv, ješto sú řekli: „Kterak nám chce tento dáti své tělo k jedení?“43) Protož tiem jediné jest Boha zavřieti pod svým rozomem a učiniti nepodobně43b) řeči jeho, jako by on nemohl tak hotově a snadně dáti těla svého k jedení, jako jest 80 hotově o tom ústy mluvil; a samému se zavřieti jest, aby nemohl rozoměti ani věřiti mimo miery, pod nimiž jest boha položil. Ale Sa[82a]lomon44) die: „Jakož nevieš, která jest cesta duchu, ani rozomieš, kterak se spojují kosti v životě ženy těhotné, takéž nevieš skutkóv božích, jenž jest stvořitel všech věcí“.45) Protož což ť jest řekl pán Bóh: „Vezměte a jezte; to ť jest tělo mé, 85 kteréžto zrazeno bude za vás“, to ť jest věc božská, vyššie meze46) lidské. Ale jediné věřícím bude čest, a nevěřícím kámen tvrdý k zetření. Protož ty řeči i jiné, v nichžto jest mluvil o svém těle, jakož nemohú právě státi, chtiece je tiem činem židovským, aby krvavě, masitě a kostlivě mělo jedeno býti tělo jeho,47) takéž nemohú státi ani pravdy mieti, opět je obrátiece48) na samy užitky a milosti duchovnie, že by pod těmi všemi slovy jediné mi- losti duchovnie mienil a užitky těla svého řka: „Vezměte a jezte; to ť jest tělo mé, kteréž zrazeno bude za vás“. Tak o dařiech a o užitciech samých toho těla jeho mluviti..,49) ani nejedie, ani jest tu jeho těla ..., když jiesti velí:49) najprvé,50) že pravda v sloviech nemóž státi, když nenie věci, kterúž 45 90
73 50 55 75 jest a který konec všemu najposledy učiní.25) Ale aby ta položenie písem jeho plnost byla, by Kristus, pravý Bóh a člověk, pod tiem počtem vaším zavřien byl, toho nesmiete řéci. Pakli diete, že jediné tu plnost móž mieti, která tiem počtem jest vyměřena, tehdy jediné jeho plnost pod měru vašeho rozomu stojí; a tu ť již nenie viery požívanie, ale sebú k bohu přistúpenie, pokud miera svá k němu dopustí. A to diem, poněvadž táž26) viera skrze písma položena jest o tom, že jest mienil a ustavil tělo své k jedení lidem, jakož o tom položeno jest, že sedí na pravici boží. Tehdy tak dovoditi jest jedna písma proti druhým na zkaženie ustaviti, jediné proto, že to nepadá mierně lidem, kterak by drželi o jednom těle, že jedno miesto drží, a též27) tělo jie se roz/81a dielně miesty mnohými od sebe vzdálenými. Toho rozum lidský nemá, ale písma oboji věc věřiti velé. A my, vezmúce tu stranu, která nám mierně v rozum tělestný padne, dieme o druhé, že nenie a nemóž býti, že my věřiti nemóžem, zkazivše jednú stranú viery v sobě i také druhú28) stranu viery. Ale těmi dóvody tak ste málo ujistili tu věc, že nemóž tělo Kristovo v svátosti bytně býti, jako bych29) já vám ujistil tiemto dóvodem, že jest tělo jeho v svátosti, polože, že Kristus má tělo ovšem duchovnie 60 a všudy30) rozšířené, jako božstvie jest. Ještě3í) bych tiem nedovedl, polože je v též plnosti jako božstvie; nebo32) kterak toho dovedu, kterým písmem nebo rozomem, kterak syn boží spojil se jest s tělem a byl33) svú osobu prá- vě v tom člověku, poněvadž nenie smierný ani miestný a nic nikdiež prvé nenie, než on?34) A což kde jest, v tom ve všem bytem podstatným jest 65 a tak v každém člověku, i35) v matce Kristově pravým bytem podstatným byl jest36) prvé, než se v ní vtělil. Kterak výše a zvláštněji svú vlastní a nesmiernú osobú byl [81b] jest v jejiem životě, kto jesti tak múdrý, nechať to rozomem vyvede; a písma viece nemá, jediné žeť se jest vtělil. Takéž i tuto jediné viery člověk potřebuje, ale37) nic neodvede ten, kto odpierá, ani 70 ten, kto potvrzuje, dovede. Ale38) což Viklef1) odpierá při té věci, že nesstúpá, nenie tělestně nebo hmotně, nešíří se, netáhne se údy masitými s miesta na miesto, to ť jest pravé, aby odlúčil od toho nepodobné věci, ješto se v pravdě neděje ta věc,39) ale v jiné daleké zvláštnosti od toho rozomu tělestného. Ale40) počtúce literně tělo Kristovo a pod mieru rozomu tělestného podvedúce je, i41) odpierati skrze ten rozom tělestný tomu, že nemóž býti na oltáři v svá- tosti jeho tělo, nic42) nenie svrchovanější ten rozum než oněch židóv, ješto sú řekli: „Kterak nám chce tento dáti své tělo k jedení?“43) Protož tiem jediné jest Boha zavřieti pod svým rozomem a učiniti nepodobně43b) řeči jeho, jako by on nemohl tak hotově a snadně dáti těla svého k jedení, jako jest 80 hotově o tom ústy mluvil; a samému se zavřieti jest, aby nemohl rozoměti ani věřiti mimo miery, pod nimiž jest boha položil. Ale Sa[82a]lomon44) die: „Jakož nevieš, která jest cesta duchu, ani rozomieš, kterak se spojují kosti v životě ženy těhotné, takéž nevieš skutkóv božích, jenž jest stvořitel všech věcí“.45) Protož což ť jest řekl pán Bóh: „Vezměte a jezte; to ť jest tělo mé, 85 kteréžto zrazeno bude za vás“, to ť jest věc božská, vyššie meze46) lidské. Ale jediné věřícím bude čest, a nevěřícím kámen tvrdý k zetření. Protož ty řeči i jiné, v nichžto jest mluvil o svém těle, jakož nemohú právě státi, chtiece je tiem činem židovským, aby krvavě, masitě a kostlivě mělo jedeno býti tělo jeho,47) takéž nemohú státi ani pravdy mieti, opět je obrátiece48) na samy užitky a milosti duchovnie, že by pod těmi všemi slovy jediné mi- losti duchovnie mienil a užitky těla svého řka: „Vezměte a jezte; to ť jest tělo mé, kteréž zrazeno bude za vás“. Tak o dařiech a o užitciech samých toho těla jeho mluviti..,49) ani nejedie, ani jest tu jeho těla ..., když jiesti velí:49) najprvé,50) že pravda v sloviech nemóž státi, když nenie věci, kterúž 45 90
Strana 74
74 95 naze jmenuje a jiesti [82b]50b) ji velí; druhé, jest-li podobenstvie, tehdy jest těž- šie k rozomu, než ona kola, která jest Ezechiel viděl.51) A stojie-li v tom ro- zomu, o který jesti prvé řeč byla, malý jest dóvod, by ť ty všecky řeči k tomu neužitečnému znamení chýle mluvil, ač některú stránku mohú figurně o chlebu vzaty býti.52) 1 Wykleffa atd. s dvojím ff-. 2) oltařni, aniž. Také Speranskij v svém obsahu po- číná tuto novou větu. 3) tielie. 4) Rkp.: w kterake na konci řádku a s červeným ob- loučkem nad koncovým e, t. j. v kterakém [R.]. 3) wítupil, a že. 6) gest. Ale wlak. 7) attez. 8) vdy; a tiem. 9) S. 10) neſkona; a že. 11) mnoha. 12) člowietfke. 13) neſtupi. 14) „A že“ na počátku věty mám za prostou spojku slučovací „a“ se sesilujícím „že“, u Chelčického hojným; rozumím tudíž takto: Ty všecky věci..., to vše pravé jest.... Druhé „tělo“ (kteréž písma ukazují, že ... tělo má, t. j. Kristus) jest mi podezřelé jako přepsání 15) pifmem. 16) hromaždi. 16b) Vyd.: wložene, ale rkp.: vlozene [R.J. 17) Kryftowa; a ze poniewadz. 18) dowody a pocty ſe w tom [drziete] twrdite. 19) v piſmie. 20) Appoftolom. 21) od Appoſtolow. 22) pfanu od nich, wzeli ſu. 23) dowedli. 23b) Vyd.: abyfte, ale rkp. s teč- kou nad I, t. j. abyšte [R.]. 24) o clowieku Kryftowi. 24b) Vyd.: ſu, y glu, ale rkp.: fu A gfu [R.J. 25) T.j. Kristus. 26) Táž viera..., jako .. . . t. j. stejně tak místy sv. Písma se žádá víra v jedno, jako v druhé. 27) drzi a tež. 28) nemožem zkazywſe gednu ftranu wiery w ſobie, y take druhu. 29) bytnie byti. Jako bych. 30) ma tielo owſem duchownie yako bozîtwie a wfudy. 31) geft; gestie. 32) yako bozítwie. Nebo. 33) i tielem, a byl. 34) Vyd. otazníku nemá. 35) podítatnym gest, a tak w každem clowieku y. 36) Vyd. tiskne: pod- ſtatnym [byl] geft. 37) potřebuge. Ale. 38) dowede; ale. 39) nepodobne wiecy. A geſto ſe w prawdie nadiege ta wiec, ale. 40) tieleftneho, ale. 41) podweduce ge y. 42) geho tielo; nič. 43) Jan 6, 52. 43b) nepodobnie, snad jest čísti: nepodobné. 44) Sa[82aJlon. 45) Kazatel 11, 5 [St.J. 46) wiec bozíka, naywyfi meze lidíke. 47) Rozumím takto: chtice (part. abso- lutní) je (t. j. řeči Kristovy v Písmě) tím způsobem Židů (t. j. rozuměti nebo vykládati a p.). Srv. přípisek rkp.: nekrozumu tomu [R.J. Jinak by se buď „je“ nebo následující „tělo jeho“ musilo vyloučiti jako přepsání, 48) ani prawdy mieti opiet ge obratiti. 49) Buď na jednom nebo na druhém místě vypadlo nějaké slovo; smysl jest asi tento: Jestliže v svátosti nejedi těla Páně a není-li ho v ní, nelze ani mluviti o darech a užit- cích jeho těla. 50) weli. Nayprwe. 50b) Nad textem je v rukopise přípisek: wteto kapi- tole treſk[cje blvdne kniezie przi tiele boziem [R.J. 51) Ezechiel 10, 9-12 [St.]. 52) ač nie- kteru ftranku wykladnie mohu ffigurnie wzata o chlebu byti. Kapitola třidcátá čtvrtá. Také to diem vám, bratřie kněžie, že ste vy všecky lidi zstíhalil) o tom- to kusu, kteříž2) na rozomu tělestném stojie a o něm držie tělestně něco, jakž komu smysl tělestný přidá. A proto vy je haniete a slepé jim dáváte, a že sú sobě to sami bludně smyslili, bez založenie viery; protož kto to bludně drží, nemá v tom chválen býti. Ale poněvadž vy diete, že vidíte v té věci pravdu, milí,3) prosím, ohledajte své dóvody o té věci. Já ť o nich diem, že nižádný rozom, k němuž písma vaše chýlé, obrátiece je4) o tom kusu těla Kristova, nemóž u vieře založen býti, ač dóvodové položeni jsú pod slovy písem, ale v sobě nejsúce Písmo5) ani dóvodové; také že sú tak rozličné [83a] a sobě odporné, že vlastně jedny6) druhými mohú rušeny býti, tak?) by všecky netoliko naučenie [nebyly8), ale aby k mieře nepříslušely.*) Pro- tož což vy potupného móžte k tomu řéci o té věci, tak vám potupně mohú zase mluviti a řéci, že naučenie vaše nesnadně móž vymluveno býti. Protož 15 nenie hodné o tom naučení řéci: „Pán Bóh, jenž jest dal tento dar“ 10) ani to móž řečeno býti: „Mnozí od Otce světlostí vnověli) jsúce osviecení jasně“,12) ani to: „Tento neb onen byl dobrého života“,12b) ani to, že „vy ste světlo v tom a mnohým ste oči otevřeli o té pravdě, ješto dávno svět blúdil o ní“,13) ani jest to „duch pravdy“,14) o němž se vyznává. A poněvadž vás tak povyšují, že jiným oči odvierá- 20 te těmito naučeními, pohleďte sami na ně, móž-li ť jim řečeno býti „dar boží“ nebo „světlo od otce světla pošlé.“ A tato ť jest příčina mého psanie, že, poněvadž nemohu prostě mluviti s vámi o to,aspoň toto přečtete; nebo sem vás vždy viece miloval než jiné kněžie. Protož viece jesti mi vás žel než jiných, a lidí 5 10
74 95 naze jmenuje a jiesti [82b]50b) ji velí; druhé, jest-li podobenstvie, tehdy jest těž- šie k rozomu, než ona kola, která jest Ezechiel viděl.51) A stojie-li v tom ro- zomu, o který jesti prvé řeč byla, malý jest dóvod, by ť ty všecky řeči k tomu neužitečnému znamení chýle mluvil, ač některú stránku mohú figurně o chlebu vzaty býti.52) 1 Wykleffa atd. s dvojím ff-. 2) oltařni, aniž. Také Speranskij v svém obsahu po- číná tuto novou větu. 3) tielie. 4) Rkp.: w kterake na konci řádku a s červeným ob- loučkem nad koncovým e, t. j. v kterakém [R.]. 3) wítupil, a že. 6) gest. Ale wlak. 7) attez. 8) vdy; a tiem. 9) S. 10) neſkona; a že. 11) mnoha. 12) člowietfke. 13) neſtupi. 14) „A že“ na počátku věty mám za prostou spojku slučovací „a“ se sesilujícím „že“, u Chelčického hojným; rozumím tudíž takto: Ty všecky věci..., to vše pravé jest.... Druhé „tělo“ (kteréž písma ukazují, že ... tělo má, t. j. Kristus) jest mi podezřelé jako přepsání 15) pifmem. 16) hromaždi. 16b) Vyd.: wložene, ale rkp.: vlozene [R.J. 17) Kryftowa; a ze poniewadz. 18) dowody a pocty ſe w tom [drziete] twrdite. 19) v piſmie. 20) Appoftolom. 21) od Appoſtolow. 22) pfanu od nich, wzeli ſu. 23) dowedli. 23b) Vyd.: abyfte, ale rkp. s teč- kou nad I, t. j. abyšte [R.]. 24) o clowieku Kryftowi. 24b) Vyd.: ſu, y glu, ale rkp.: fu A gfu [R.J. 25) T.j. Kristus. 26) Táž viera..., jako .. . . t. j. stejně tak místy sv. Písma se žádá víra v jedno, jako v druhé. 27) drzi a tež. 28) nemožem zkazywſe gednu ftranu wiery w ſobie, y take druhu. 29) bytnie byti. Jako bych. 30) ma tielo owſem duchownie yako bozîtwie a wfudy. 31) geft; gestie. 32) yako bozítwie. Nebo. 33) i tielem, a byl. 34) Vyd. otazníku nemá. 35) podítatnym gest, a tak w každem clowieku y. 36) Vyd. tiskne: pod- ſtatnym [byl] geft. 37) potřebuge. Ale. 38) dowede; ale. 39) nepodobne wiecy. A geſto ſe w prawdie nadiege ta wiec, ale. 40) tieleftneho, ale. 41) podweduce ge y. 42) geho tielo; nič. 43) Jan 6, 52. 43b) nepodobnie, snad jest čísti: nepodobné. 44) Sa[82aJlon. 45) Kazatel 11, 5 [St.J. 46) wiec bozíka, naywyfi meze lidíke. 47) Rozumím takto: chtice (part. abso- lutní) je (t. j. řeči Kristovy v Písmě) tím způsobem Židů (t. j. rozuměti nebo vykládati a p.). Srv. přípisek rkp.: nekrozumu tomu [R.J. Jinak by se buď „je“ nebo následující „tělo jeho“ musilo vyloučiti jako přepsání, 48) ani prawdy mieti opiet ge obratiti. 49) Buď na jednom nebo na druhém místě vypadlo nějaké slovo; smysl jest asi tento: Jestliže v svátosti nejedi těla Páně a není-li ho v ní, nelze ani mluviti o darech a užit- cích jeho těla. 50) weli. Nayprwe. 50b) Nad textem je v rukopise přípisek: wteto kapi- tole treſk[cje blvdne kniezie przi tiele boziem [R.J. 51) Ezechiel 10, 9-12 [St.]. 52) ač nie- kteru ftranku wykladnie mohu ffigurnie wzata o chlebu byti. Kapitola třidcátá čtvrtá. Také to diem vám, bratřie kněžie, že ste vy všecky lidi zstíhalil) o tom- to kusu, kteříž2) na rozomu tělestném stojie a o něm držie tělestně něco, jakž komu smysl tělestný přidá. A proto vy je haniete a slepé jim dáváte, a že sú sobě to sami bludně smyslili, bez založenie viery; protož kto to bludně drží, nemá v tom chválen býti. Ale poněvadž vy diete, že vidíte v té věci pravdu, milí,3) prosím, ohledajte své dóvody o té věci. Já ť o nich diem, že nižádný rozom, k němuž písma vaše chýlé, obrátiece je4) o tom kusu těla Kristova, nemóž u vieře založen býti, ač dóvodové položeni jsú pod slovy písem, ale v sobě nejsúce Písmo5) ani dóvodové; také že sú tak rozličné [83a] a sobě odporné, že vlastně jedny6) druhými mohú rušeny býti, tak?) by všecky netoliko naučenie [nebyly8), ale aby k mieře nepříslušely.*) Pro- tož což vy potupného móžte k tomu řéci o té věci, tak vám potupně mohú zase mluviti a řéci, že naučenie vaše nesnadně móž vymluveno býti. Protož 15 nenie hodné o tom naučení řéci: „Pán Bóh, jenž jest dal tento dar“ 10) ani to móž řečeno býti: „Mnozí od Otce světlostí vnověli) jsúce osviecení jasně“,12) ani to: „Tento neb onen byl dobrého života“,12b) ani to, že „vy ste světlo v tom a mnohým ste oči otevřeli o té pravdě, ješto dávno svět blúdil o ní“,13) ani jest to „duch pravdy“,14) o němž se vyznává. A poněvadž vás tak povyšují, že jiným oči odvierá- 20 te těmito naučeními, pohleďte sami na ně, móž-li ť jim řečeno býti „dar boží“ nebo „světlo od otce světla pošlé.“ A tato ť jest příčina mého psanie, že, poněvadž nemohu prostě mluviti s vámi o to,aspoň toto přečtete; nebo sem vás vždy viece miloval než jiné kněžie. Protož viece jesti mi vás žel než jiných, a lidí 5 10
Strana 75
75 sprostných velmi jesti nám žel, že vy při té svátosti jiný rozom [83b] máte, 25 a lid obecný daleko od vás jiný. Lid15) podlé čtenie od mladosti slyší, že jest Kristus své tělo ustavil a dal je lidem za pokrm; ač pak16) hlúpě se má k těm věcem jako sirý17) a vždy od kněží zklamaný, ale vždy podlé slov božích chýlí se k tomu, chtě svému dobrému tu, jakož dávno naučen jest. A vy jinak proti jich úmyslu i božiemu s tiem púhým chlebem a vínem 30 obraciete se mezi nimi, kterážto věc neslýchaná jest od počátka, aby lid v jiném rozomu hledal spasenie, a kněz v jiném rozomu posluhoval lidu a nesměl lidu upřiemo ohlásiti toho, co smyslí o tom, čím lidu posluhuje. Protož z toho poznajte, že ť to pravda nenie, což držíte a vedete; nebo byť byla pravda ten rozom, tehdy by vás bóh poslal s ním. A poslal-li by vás bóh s ním, tehdy by pro užitek lidský učinil to, aby zjevili vóbec všem. A jest-li že by kto na vás sáhl, tehdy by se postavili podlé té věci k smrti; nebo'8) tak jest každý musil učiniti, koho jest bóh kdy s čím poslal, aby zjevně vyhlásil to, což ráčí a chce od lidu mieti. A jest-li že se19) [84a] jest kto postavil proti tomu, tehdy nebo dovésti nebo trpěti musil. Ale28) vy jediné 40 zdaleka a jako u podobenství namietáte těch věcí; pakli20b) kto čemu urozo- mie z vašich kázaní a potká vás tiem, ale jiného něco v to uvržete.21) Protož této věci do súdného dne obec od vás neurozomie, jediné leč komu súkro- mě a prostě poviete svój úmysl a rozom. Nebo sme pilně se ptali na těch, ješto vy je za najmúdřejší máte v svém naučení, a nemohli sme jedinů ženu nalézti,21b) ješto něco vám rozomie, ale ne ovšem. Protož jest-li vaše posel- stvie od Boha v tom, když je zdějete obci sprostné? A poněvadž22) tupíte to, ješto se modlé chlebu papežovu jako bohu, však ten chléb púhý před lidem tiem staviete, na vojnu nosíte, dáváte, ješto vždy lid jako k tělu božiemu jde! Ač jim pak23) zdaleka poviete, aby se varovali modloslúženie, co24) jest to platno, když vy jim nepoviete zjevně, že jest modla nebo chléb prostý, a oni pójdu k němu jako k tělu Kristovu!25) Nebo musíte s tiem chlebem státi pod slovy čtenie před lidem, a móžte jich nahnati, jako vlka na kosu, [84b] v modloslúženie. A budete je vždy ústy vystřéhati od modloslúženie, a v skut- ku je vženete v modloslúženie a budete vždy sluhy toho modloslúženie, které 55 tupíte na papežově straně. Protož potom poznáte, co nynie činíte zlého sobě i lidu, kteraku křivdu bohu činíte všemohúciemu i jeho svatým řečem, jinak, zpět26) se obrátivše, než on mienil a učinil. A27) poznáte, že ť vás28) jest bóh neposlal, aby oslaven byl skrze vás v lidu, ale dopustil vás na lid hřiešný, aby za vámi bez pokánie zahynul, a vy abyste nesli hřiechy mnohé a těžké 60 toho lidu, ač toho pravým pokáním neopravíte, i s tiem lidem. Také toto pilně přemyslte, ješto se vám zdá bludné a zamyšlené, slaviti pod slovy nebo v sloviech šesté kapitoly svatého Jana Krista, v jeho těle spojeném s božstvím29) chléb živý, jenž jest s nebe sstúpil a ostává tiem tělem v svá- tosti oltáře za pravý pokrm. Ale zdá se vám za pravějšie pod těmi slovy čtenie slaviti obecnú spravedlnost, ješto jest přikázána prvotně netoliko sva- tým křesťanóm, ale i svatým židóm. Přijde-li ť [85a] na dóvod, kterak do- vedete toho, že ti skutkové bolestní, kteréž Kristus v těle jsa činil, sú chléb živý, ješto jest s nebe sstúpil, nebo i ti skutkové, kto jeho v nich následo- vati bude? Však30) sú ty bolesti v nebi nebyly, ani odonud31) sem vstúpily, ale Adam svými hřiechy uvalil je na Krista i na všecky lidi. Protož, bratřie kněžie, vaše učenie, ač ť trvá a šíří se tajným krádežem v lidu hřiešném, ješto snadně potupí chléb posvátný a živého nejie ani o něm vie, ale33) při- jde-li ť na jevo vaše tajemstvie, nedovedete netoliko33) umělým, ale svých domácích budete se hanbú34) styděti. Nebo, poněvadž spravedlnost činěná 75 v následování skutkóv Kristových jest jedenie živého chleba, tehdy všeliká 35 45 50 65 70
75 sprostných velmi jesti nám žel, že vy při té svátosti jiný rozom [83b] máte, 25 a lid obecný daleko od vás jiný. Lid15) podlé čtenie od mladosti slyší, že jest Kristus své tělo ustavil a dal je lidem za pokrm; ač pak16) hlúpě se má k těm věcem jako sirý17) a vždy od kněží zklamaný, ale vždy podlé slov božích chýlí se k tomu, chtě svému dobrému tu, jakož dávno naučen jest. A vy jinak proti jich úmyslu i božiemu s tiem púhým chlebem a vínem 30 obraciete se mezi nimi, kterážto věc neslýchaná jest od počátka, aby lid v jiném rozomu hledal spasenie, a kněz v jiném rozomu posluhoval lidu a nesměl lidu upřiemo ohlásiti toho, co smyslí o tom, čím lidu posluhuje. Protož z toho poznajte, že ť to pravda nenie, což držíte a vedete; nebo byť byla pravda ten rozom, tehdy by vás bóh poslal s ním. A poslal-li by vás bóh s ním, tehdy by pro užitek lidský učinil to, aby zjevili vóbec všem. A jest-li že by kto na vás sáhl, tehdy by se postavili podlé té věci k smrti; nebo'8) tak jest každý musil učiniti, koho jest bóh kdy s čím poslal, aby zjevně vyhlásil to, což ráčí a chce od lidu mieti. A jest-li že se19) [84a] jest kto postavil proti tomu, tehdy nebo dovésti nebo trpěti musil. Ale28) vy jediné 40 zdaleka a jako u podobenství namietáte těch věcí; pakli20b) kto čemu urozo- mie z vašich kázaní a potká vás tiem, ale jiného něco v to uvržete.21) Protož této věci do súdného dne obec od vás neurozomie, jediné leč komu súkro- mě a prostě poviete svój úmysl a rozom. Nebo sme pilně se ptali na těch, ješto vy je za najmúdřejší máte v svém naučení, a nemohli sme jedinů ženu nalézti,21b) ješto něco vám rozomie, ale ne ovšem. Protož jest-li vaše posel- stvie od Boha v tom, když je zdějete obci sprostné? A poněvadž22) tupíte to, ješto se modlé chlebu papežovu jako bohu, však ten chléb púhý před lidem tiem staviete, na vojnu nosíte, dáváte, ješto vždy lid jako k tělu božiemu jde! Ač jim pak23) zdaleka poviete, aby se varovali modloslúženie, co24) jest to platno, když vy jim nepoviete zjevně, že jest modla nebo chléb prostý, a oni pójdu k němu jako k tělu Kristovu!25) Nebo musíte s tiem chlebem státi pod slovy čtenie před lidem, a móžte jich nahnati, jako vlka na kosu, [84b] v modloslúženie. A budete je vždy ústy vystřéhati od modloslúženie, a v skut- ku je vženete v modloslúženie a budete vždy sluhy toho modloslúženie, které 55 tupíte na papežově straně. Protož potom poznáte, co nynie činíte zlého sobě i lidu, kteraku křivdu bohu činíte všemohúciemu i jeho svatým řečem, jinak, zpět26) se obrátivše, než on mienil a učinil. A27) poznáte, že ť vás28) jest bóh neposlal, aby oslaven byl skrze vás v lidu, ale dopustil vás na lid hřiešný, aby za vámi bez pokánie zahynul, a vy abyste nesli hřiechy mnohé a těžké 60 toho lidu, ač toho pravým pokáním neopravíte, i s tiem lidem. Také toto pilně přemyslte, ješto se vám zdá bludné a zamyšlené, slaviti pod slovy nebo v sloviech šesté kapitoly svatého Jana Krista, v jeho těle spojeném s božstvím29) chléb živý, jenž jest s nebe sstúpil a ostává tiem tělem v svá- tosti oltáře za pravý pokrm. Ale zdá se vám za pravějšie pod těmi slovy čtenie slaviti obecnú spravedlnost, ješto jest přikázána prvotně netoliko sva- tým křesťanóm, ale i svatým židóm. Přijde-li ť [85a] na dóvod, kterak do- vedete toho, že ti skutkové bolestní, kteréž Kristus v těle jsa činil, sú chléb živý, ješto jest s nebe sstúpil, nebo i ti skutkové, kto jeho v nich následo- vati bude? Však30) sú ty bolesti v nebi nebyly, ani odonud31) sem vstúpily, ale Adam svými hřiechy uvalil je na Krista i na všecky lidi. Protož, bratřie kněžie, vaše učenie, ač ť trvá a šíří se tajným krádežem v lidu hřiešném, ješto snadně potupí chléb posvátný a živého nejie ani o něm vie, ale33) při- jde-li ť na jevo vaše tajemstvie, nedovedete netoliko33) umělým, ale svých domácích budete se hanbú34) styděti. Nebo, poněvadž spravedlnost činěná 75 v následování skutkóv Kristových jest jedenie živého chleba, tehdy všeliká 35 45 50 65 70
Strana 76
76 90 95 100 skutečnost, ješto se u vieře přikazuje k činění skutkóv Kristových, obdrží jméno chléb živý; a každá ctnost i skutečnost bolestná bude35) slúti jedenie živého chleba, kteréžto skutečnosti měly sú miesto od počátka spravedlivých i před zákonem. Jako Job trpělivý a milosrdný, nejeda chleba svého bez si- 80 rotka a vdovy [85b] a boky nahých odievaje z vlny ovcí svých,36) mohl jest podlé vašeho dóvodu jiesti živý chléb tak hojně, jako dnes který křesťan. A když taková spravedlnost od počátka na dobrých lidech stála jest, proč tehdy svatý nad svatými přišed řekl jest: „Já ť sem chléb živý, kterýž sem s nebe sstúpil, a kterýž já chléb dám, tělo mé jest za život světa?“37) To jest 85 daremnie řeč, když v následování spravedlnosti ostává to jedenie a u- měli sú ji před ním věřící lidé. Protož nebude ť snadno dovésti, když pravda potká vaše rozomy. Ovšem pak ti rúhači smilní, ješto držie ro zomy vaše o svátosti a mluvie vaše dobré slovo, kteříž za své utěšenie mají, sendúce se, i rúhati se svátosti oltářní, takoví svému převrácení převzděli sú „následovánie skutkóv Kristových“, „láska božie“, „obcovánie svatých“, „ve- čeře páně“. Když38) se snášejí v obžerství a v hojném pití při tulení a v ji- ném smilném popúzení, tomu přidati „láska křesťanská“, „obcovánie svatých“ v duchu39) smilném a tělestném ukazujíce sobě ochotenstvie a řeči sladké množiece, aby se zdály40) láska božie a obcovánie svatých, a takové [86a ohavnosti a skutky smilné zjevně nazývati „jedenie těla Kristova!“25) A toť jest již ovšem daleko mieru minulo. Těm již vlastně slušie řéci..., milost“1) boha našeho přenosiece v smilstvie a žádosti tělestné, mnějíce dennie42) roz- koši, když se pohřižují v žádostech smilných a tělestných, aby43) mohli řéci těm, ktož jich ohavnosti nenávidie: „Slepí ť sú, nerozumějí ť jedení těla Kristova!“25) Takoví ovšem své rozkoši mrzké mají jako světlo dne božieho a následovánie života nového, ješto sú jej věrní poznali. A když sů takové nepravosti přišly na miesto svaté, již tehdy zjevno jest, že peklo vylilo jest poslední chmel svój, aby jím svět ochmelilo. 1) zítihali. 2) kteryz. 3) mily. 4) T. j. vaše písma; „obrátiece“ mám za part. abso- lutní. 5) piímo. 6) gedni. 1) ruſeni byti. Tak. 8) navcenie byli. 3) Vyd: k wieře nepřiſluſeli, ale rkp.: k mieře [R.]. 10) Srv. konec traktátu Z (147a): et adversarii eius (t. j. protivnici učení táborského o svátosti oltářní) ponant juxta sentenciam suam, deus autem, qui donavit hoc donum noticie et odit mendacia, multiplicet secundum dignitatem ca- pacium fidei veritatem. 11) Vyd.: od Otce w ſwietlofti nowie, rkp.: od Otce fwietlofti wnowie [R.J. 12) Srv. počátek traktátu P (151a): Multi a patre luminum noviter illustrati clare. 12b) Jest to výrok Táborských o Žateckém. 13) Podle Dra J. Sedláka (na uv. m. 44) jsou to slova kněží táborských, která byla Chelčickému ústně řečena, nebo citát z nedochovaného spisu Biskupcova „De non adorando“. 14) Srv. počátek traktátu Ž (na naší str. 20). 15) daleko od was. Giny lid. 16) pokrm. Ać pak. 17) fyry. 18) k Imrti, nebo. 19) Pod textem v rukopise připsá- no: poznayte ſwy lez kniezie [R.J. 20) muſyl; ale. 20b) wiecy. Pakli. 21) Vyd.: wržete, ale rkp. vwržete [R.]. 21b) nemohli ſme gedinu ženu nalezti. Snad opraviti jest: „mohli jsme“ nebo: „ne- mohli jsme nikoho, leč jedinů“ nebo pod. 22) zdiegete bobcy ſproftne, a poniewadz. Takto ti- štěno ve vydání, ale R. našel v rukopise čtení: kobcy ſproftne. 23) gde, ač gim pak. 24) modloſluzenie; co. 25) Vyd. vykřičníku nemá. 26) řecem. Ginak zpiet. 27) včinil, a. 28) waš. 29) z bozítwim. 30) bude; wfak. 31) od onud. 32) wie; ale. 33) T. j. netoliko nedo- kážete učeným. 34) haňbu. 35) boleftna gedine bude („gedine“ přepsání podle následujícího „gedenie“). 36) Job 31, 17-20 (St.). 37) Jan 6, 41a51. 38) panie, kdyz. 39) obcowanie Iwatych w duchu. 40) aby se zdali. 41) flufie řecy: Miloft. Myslím, že tu vypadlo nějaké slovo; věta jest řečena s ironií: Ba, takovým přísluší mluviti o „jedení těla Kristova“, kteří..! 42) de(n)- nie. Rozumím takto: když se oddávají smyslnostem, mají to za rozkoši denní. 43) Spojka ta zdá se mi rovněž podezřelou. Kapitola třidcátá pátá. Ještě toto diem: Poněvadž podlé svědecstvie viery našie a vyznánie všech věřících svátost oltářnie chleba a vína jest ustavena samotně a jediné1)
76 90 95 100 skutečnost, ješto se u vieře přikazuje k činění skutkóv Kristových, obdrží jméno chléb živý; a každá ctnost i skutečnost bolestná bude35) slúti jedenie živého chleba, kteréžto skutečnosti měly sú miesto od počátka spravedlivých i před zákonem. Jako Job trpělivý a milosrdný, nejeda chleba svého bez si- 80 rotka a vdovy [85b] a boky nahých odievaje z vlny ovcí svých,36) mohl jest podlé vašeho dóvodu jiesti živý chléb tak hojně, jako dnes který křesťan. A když taková spravedlnost od počátka na dobrých lidech stála jest, proč tehdy svatý nad svatými přišed řekl jest: „Já ť sem chléb živý, kterýž sem s nebe sstúpil, a kterýž já chléb dám, tělo mé jest za život světa?“37) To jest 85 daremnie řeč, když v následování spravedlnosti ostává to jedenie a u- měli sú ji před ním věřící lidé. Protož nebude ť snadno dovésti, když pravda potká vaše rozomy. Ovšem pak ti rúhači smilní, ješto držie ro zomy vaše o svátosti a mluvie vaše dobré slovo, kteříž za své utěšenie mají, sendúce se, i rúhati se svátosti oltářní, takoví svému převrácení převzděli sú „následovánie skutkóv Kristových“, „láska božie“, „obcovánie svatých“, „ve- čeře páně“. Když38) se snášejí v obžerství a v hojném pití při tulení a v ji- ném smilném popúzení, tomu přidati „láska křesťanská“, „obcovánie svatých“ v duchu39) smilném a tělestném ukazujíce sobě ochotenstvie a řeči sladké množiece, aby se zdály40) láska božie a obcovánie svatých, a takové [86a ohavnosti a skutky smilné zjevně nazývati „jedenie těla Kristova!“25) A toť jest již ovšem daleko mieru minulo. Těm již vlastně slušie řéci..., milost“1) boha našeho přenosiece v smilstvie a žádosti tělestné, mnějíce dennie42) roz- koši, když se pohřižují v žádostech smilných a tělestných, aby43) mohli řéci těm, ktož jich ohavnosti nenávidie: „Slepí ť sú, nerozumějí ť jedení těla Kristova!“25) Takoví ovšem své rozkoši mrzké mají jako světlo dne božieho a následovánie života nového, ješto sú jej věrní poznali. A když sů takové nepravosti přišly na miesto svaté, již tehdy zjevno jest, že peklo vylilo jest poslední chmel svój, aby jím svět ochmelilo. 1) zítihali. 2) kteryz. 3) mily. 4) T. j. vaše písma; „obrátiece“ mám za part. abso- lutní. 5) piímo. 6) gedni. 1) ruſeni byti. Tak. 8) navcenie byli. 3) Vyd: k wieře nepřiſluſeli, ale rkp.: k mieře [R.]. 10) Srv. konec traktátu Z (147a): et adversarii eius (t. j. protivnici učení táborského o svátosti oltářní) ponant juxta sentenciam suam, deus autem, qui donavit hoc donum noticie et odit mendacia, multiplicet secundum dignitatem ca- pacium fidei veritatem. 11) Vyd.: od Otce w ſwietlofti nowie, rkp.: od Otce fwietlofti wnowie [R.J. 12) Srv. počátek traktátu P (151a): Multi a patre luminum noviter illustrati clare. 12b) Jest to výrok Táborských o Žateckém. 13) Podle Dra J. Sedláka (na uv. m. 44) jsou to slova kněží táborských, která byla Chelčickému ústně řečena, nebo citát z nedochovaného spisu Biskupcova „De non adorando“. 14) Srv. počátek traktátu Ž (na naší str. 20). 15) daleko od was. Giny lid. 16) pokrm. Ać pak. 17) fyry. 18) k Imrti, nebo. 19) Pod textem v rukopise připsá- no: poznayte ſwy lez kniezie [R.J. 20) muſyl; ale. 20b) wiecy. Pakli. 21) Vyd.: wržete, ale rkp. vwržete [R.]. 21b) nemohli ſme gedinu ženu nalezti. Snad opraviti jest: „mohli jsme“ nebo: „ne- mohli jsme nikoho, leč jedinů“ nebo pod. 22) zdiegete bobcy ſproftne, a poniewadz. Takto ti- štěno ve vydání, ale R. našel v rukopise čtení: kobcy ſproftne. 23) gde, ač gim pak. 24) modloſluzenie; co. 25) Vyd. vykřičníku nemá. 26) řecem. Ginak zpiet. 27) včinil, a. 28) waš. 29) z bozítwim. 30) bude; wfak. 31) od onud. 32) wie; ale. 33) T. j. netoliko nedo- kážete učeným. 34) haňbu. 35) boleftna gedine bude („gedine“ přepsání podle následujícího „gedenie“). 36) Job 31, 17-20 (St.). 37) Jan 6, 41a51. 38) panie, kdyz. 39) obcowanie Iwatych w duchu. 40) aby se zdali. 41) flufie řecy: Miloft. Myslím, že tu vypadlo nějaké slovo; věta jest řečena s ironií: Ba, takovým přísluší mluviti o „jedení těla Kristova“, kteří..! 42) de(n)- nie. Rozumím takto: když se oddávají smyslnostem, mají to za rozkoši denní. 43) Spojka ta zdá se mi rovněž podezřelou. Kapitola třidcátá pátá. Ještě toto diem: Poněvadž podlé svědecstvie viery našie a vyznánie všech věřících svátost oltářnie chleba a vína jest ustavena samotně a jediné1)
Strana 77
77 pro užitek, který mají věrní lidé vzietí v jedení2) těla Kristova, přítomnie ma- jice je v té svátosti, protož, poněvadž ste vy všemi písmy i dóvody svými odsúdili přítomnie spojenie těla jeho bytného s [86b] svátostí, tehdy již což- koli3) diete o té svátosti a kterakkoli4) oblepšovati budete nebo kterakkoli4) s ní před lidem stanete, to ť všecko4b) ve lsti a ve lži pójde. Nebo když moc pravá té svátosti jest přítomnost bytného těla Kristova, což tehdy odsúdiece 10 tu budete mluviti pravého o nie?5) Však kromě přítomnosti těla Kristova nižádným dóvodem ani pravdú nemóžte jí řéci: „Tělo Kristovo v znamení jest,“ nebo nemóž jeho znamenati nikdiež kromě sebe. Aniž móžte o kterém užitku té svátosti mluviti, u pravdě pravý užitek jejie odsúdivše; jediné6) což o ní diete, to vše ve lsti složené kromě viery a pravdy, vždycky hřiechy a okla- mánie množíte v sobě i v lidu skrze ni. Nebo stojiece s ní před lidem pod slovy čtenie a pod jménem těla Kristova, úraz7) modly postavili ste před nimi, aby k věci mrtvé žádost obrátili*) jako k tělu Kristovu a jinú poctivost činili jí jako tělu Kristovu. A tak dvoje oklamánie na lid uvedete, jedno modloslú- ženie a druhé zbavenie užitka, který by mohl přijat býti od lidu, kdyby jim 20 tak dáno bylo tělo Kristovo [87a] v svátosti, jakož jim bóh připravil. A to jim zhyne pro vaše oklamánie, ješto ste, tu vieru zavrhše, modlu před lid postavili. Pakli všie věci v kom umrtvíte co, aby3) věda, že tu nic nenie, jediné ten púhý chléb, i nechal toho jako modly, tehdy tu potupu uvedete na skutek Kristóv a potlačite s ním to dobré, což jest on připravil v těle svém, ustaviv je v svátosti vidomé. A tak vám i lidu úraz i smrt všudy rozmnožena jest skrze to lestné obieranie s tú svátostí, ješto se vám zdá, že na šlépějích apostolských ) s ní stojiete. 15 25 5 1) vſtawena gedine famotnie a gedine. 2) w gedenie. 2) coz koli. 4) kterak koli. 4b) Vyd.: wfecka, ale rkp. wſecko [RJ. 3) Vyd. otazníku nemá. 6) odfudiwſe, gedine. 7) vraz (srv. níže: vraz y fmrt). 8) Vyd.: obratil, ale rkp.: obratili [R.J. Srv. přípisek v rukopise: vraz modly ply lharzi [R.]. 3) Vyd.: vmrtwite, to. Rkp.: vmrtwite co [R.]. 1) na flepie- gich appoſtolfkych. Kapitola třidcátá šestá. Opět toto diem, že ste křivdu velikú učinili Viklefovil) i jeho kniehám, vzevše2) ten rozom z jeho mluvenie figurnieho3) v sloviech páně, jakož na mnohých miestech činí zmienku o tom mluvení figurniem a zvláště tuto, ješto die, že daremně se nazývá kacierstvím to, že pán Kristus stvořenie jest. Takéž bláznivý dóvod jest, že by ten rozom byl kacierský, kterýž die, že tato řeč jest figurnie“): „Toť jest tělo mé,“ a že ta obět jest figura. A tak slova páně klade figurně nebo posvátně. I diem,5) že dvojím obyčejem mohl [87b] jest Viklef u pravdě položiti v sloviech páně mluvenie figurnie, obina 1o se vašeho rozomu cizieho od viery a jalového ode všech užitkóv, které jste vy vzeli z jeho mluvenie figurnieho v sloviech páně. Najprvé proto, že drží a vyznává, že v oběti oltářnie jest dvoje podstata: božská a zemská, kteráž spolu se činí z svátosti a z těla Kristova. A poněvadž to drží, tehdy právě mohl jest chlebu přidati: „Tělo páně u figuře jest,“ nebo i slova páně tak vykládati, když on, učiniv spolu s chlebem tělo své, podal jeho učedlníkóm řka: „Vezměte a jezte, to ť jest tělo mé“. A když nerozdielně to jediné slovo řekl jest: „Toť jest tělo mé“, tehdy Viklef, chtě lidem rozdiel v té oběti5b) ukázati, že jiné jest svátost a jiné věc nebo pravda svátosti, a to jest pravé tělo Kristovo, spojené s svátostí, protož zře6) k tomu, co jest chléb, ale zna- 20 menie pravdy sobě spojené, mohl ta slova figurně7) položiti pro svátost vi- domú. A druhé proto mohl jest pravějí figuru položiti, nebo tiem odporu činí 5 15
77 pro užitek, který mají věrní lidé vzietí v jedení2) těla Kristova, přítomnie ma- jice je v té svátosti, protož, poněvadž ste vy všemi písmy i dóvody svými odsúdili přítomnie spojenie těla jeho bytného s [86b] svátostí, tehdy již což- koli3) diete o té svátosti a kterakkoli4) oblepšovati budete nebo kterakkoli4) s ní před lidem stanete, to ť všecko4b) ve lsti a ve lži pójde. Nebo když moc pravá té svátosti jest přítomnost bytného těla Kristova, což tehdy odsúdiece 10 tu budete mluviti pravého o nie?5) Však kromě přítomnosti těla Kristova nižádným dóvodem ani pravdú nemóžte jí řéci: „Tělo Kristovo v znamení jest,“ nebo nemóž jeho znamenati nikdiež kromě sebe. Aniž móžte o kterém užitku té svátosti mluviti, u pravdě pravý užitek jejie odsúdivše; jediné6) což o ní diete, to vše ve lsti složené kromě viery a pravdy, vždycky hřiechy a okla- mánie množíte v sobě i v lidu skrze ni. Nebo stojiece s ní před lidem pod slovy čtenie a pod jménem těla Kristova, úraz7) modly postavili ste před nimi, aby k věci mrtvé žádost obrátili*) jako k tělu Kristovu a jinú poctivost činili jí jako tělu Kristovu. A tak dvoje oklamánie na lid uvedete, jedno modloslú- ženie a druhé zbavenie užitka, který by mohl přijat býti od lidu, kdyby jim 20 tak dáno bylo tělo Kristovo [87a] v svátosti, jakož jim bóh připravil. A to jim zhyne pro vaše oklamánie, ješto ste, tu vieru zavrhše, modlu před lid postavili. Pakli všie věci v kom umrtvíte co, aby3) věda, že tu nic nenie, jediné ten púhý chléb, i nechal toho jako modly, tehdy tu potupu uvedete na skutek Kristóv a potlačite s ním to dobré, což jest on připravil v těle svém, ustaviv je v svátosti vidomé. A tak vám i lidu úraz i smrt všudy rozmnožena jest skrze to lestné obieranie s tú svátostí, ješto se vám zdá, že na šlépějích apostolských ) s ní stojiete. 15 25 5 1) vſtawena gedine famotnie a gedine. 2) w gedenie. 2) coz koli. 4) kterak koli. 4b) Vyd.: wfecka, ale rkp. wſecko [RJ. 3) Vyd. otazníku nemá. 6) odfudiwſe, gedine. 7) vraz (srv. níže: vraz y fmrt). 8) Vyd.: obratil, ale rkp.: obratili [R.J. Srv. přípisek v rukopise: vraz modly ply lharzi [R.]. 3) Vyd.: vmrtwite, to. Rkp.: vmrtwite co [R.]. 1) na flepie- gich appoſtolfkych. Kapitola třidcátá šestá. Opět toto diem, že ste křivdu velikú učinili Viklefovil) i jeho kniehám, vzevše2) ten rozom z jeho mluvenie figurnieho3) v sloviech páně, jakož na mnohých miestech činí zmienku o tom mluvení figurniem a zvláště tuto, ješto die, že daremně se nazývá kacierstvím to, že pán Kristus stvořenie jest. Takéž bláznivý dóvod jest, že by ten rozom byl kacierský, kterýž die, že tato řeč jest figurnie“): „Toť jest tělo mé,“ a že ta obět jest figura. A tak slova páně klade figurně nebo posvátně. I diem,5) že dvojím obyčejem mohl [87b] jest Viklef u pravdě položiti v sloviech páně mluvenie figurnie, obina 1o se vašeho rozomu cizieho od viery a jalového ode všech užitkóv, které jste vy vzeli z jeho mluvenie figurnieho v sloviech páně. Najprvé proto, že drží a vyznává, že v oběti oltářnie jest dvoje podstata: božská a zemská, kteráž spolu se činí z svátosti a z těla Kristova. A poněvadž to drží, tehdy právě mohl jest chlebu přidati: „Tělo páně u figuře jest,“ nebo i slova páně tak vykládati, když on, učiniv spolu s chlebem tělo své, podal jeho učedlníkóm řka: „Vezměte a jezte, to ť jest tělo mé“. A když nerozdielně to jediné slovo řekl jest: „Toť jest tělo mé“, tehdy Viklef, chtě lidem rozdiel v té oběti5b) ukázati, že jiné jest svátost a jiné věc nebo pravda svátosti, a to jest pravé tělo Kristovo, spojené s svátostí, protož zře6) k tomu, co jest chléb, ale zna- 20 menie pravdy sobě spojené, mohl ta slova figurně7) položiti pro svátost vi- domú. A druhé proto mohl jest pravějí figuru položiti, nebo tiem odporu činí 5 15
Strana 78
78 25 35 straně odporné, papežově, jesto drží z slov8) páně, že to, což jest svátost chlebná a vinná, že se měnie [88a] v bytné tělo Kristovo a v jeho krev; a poněvadž chlebu přidává se bytné tělo jeho z slov páně, tehdy odporu podobnú učinil jest tomu rozomu, že ta slova figurnie7) sú s strany svátosti vidomé. Ale když by, jako vy, ovšem) ta slova všecka páně chtěl položiti figurně, nemohl by tohoto mluviti. Protož musí to býti, aby tato nová figura1o) těla Kristova převýšila ony figury,10) aby byla mocna a podobna Písmu11) položiti přítomnost těla Kristova a krve znamenané. Protož jako slova páně 30 mocně ukazují pravdu a byt jeho v tom řkúce!2): „To ť jest tělo mé, kteréž zrazeno bude za vás“, takéž Viklef,1) ač stranú13) die, že jest mluvenie figur- nie14) v sloviech páně, ale společně s pravdú spojená figura, o kteréž ta slova mluvie. Nebo to tělo, které jest zrazeno na smrt, dal jim a jiesti jim je přikázal, nenie figura, ale konec figur židovských, ač také pod přikrytím figury nové jésti jim je dal. Ale váš rozom nepodobný, ješto15) z jeho rozomu vzat jest z mluvenie figurnieho, nedosahuje židovských figur, ale dosahuje pekla hlubokého. Zachovajž nás jeho náš milý pán Ježíš. Amen. 1) Wykleffowi a j. s dvojím ff. 2) wžewfe. 3) ffigrnieho. 4) figrnie. 5) poftwatnie; y diem. 5b) Vyd.: w te ſwatofti, rkp.: w te obieti (R.). 5) zřie. 1) ffigurnie. 5) s Ilow (ale v. níže: z flow). 2) Ale kdyz by yako wy o wfem. 10) ffigura, niže: ffigury. 11) piímu. 12) Roz- umím takto: „v tom“, t j. v následujícím výroku Páně, takže by vedle stojící „řkúce“ bylo jaksi nadbytečně. 13) Snad ve smyslu: jednů stranů, stranú, partim. 14) ffikurnie. 15) ne- podobny gest, z geho. Rejstřík jmen. XXX Číslicí římskou jest označena řeč, arabskou řádek její. Sv. Ambrož VI 57, IX 69, XXIV 36, XXVI 99, XXIX 73. Sv. Anselm XXX 2, 4, 10, 11, 36. Arius (kacíř) XXVII 47. Sv. Augustin III 20, VI 57, IX 32, 69, XXIV 49, XXV 61, XXIX 60. Berengar jáhen (z Toursu) XXX 49, 51, XXXI 6, 14, 17, 20. Dionysius (Areopagita) XXVI 61, 89, 91. Fulgencius ten doktor XXVI 105. Mistr Jan Hus XXVI 71, XXVIII 52. Mistr Jakúbek (ze Střibra) XXVI 71, XXVII 64. Kněz Koranda (Václav) VII 7. Mistr hlubokých smyslóv (Sententiarum) Petrus Lombardus XXXI 25. Kněz Lukáš II 8. Martinek, prorok táborský (řeč. Húska) XXI 14, 29, XXIV 21. Papež Mikuláš XXVII 71, XXX 52, XXXI 3, 21. Kněz Němec, Jan Žatecký II 39, VII 5, 30, VIII 9. Zikmund z Repan XXI 14. Viklef XXVI 61, 65, 69, 72, 108, XXVII 2, 22, 30, 67, XXVIII 26, 77, XXIX 41, 104, 2, 15, 33, 48, XXXI 2, 7, 11, 28, 74, XXXII 49, XXXIII 2, 4, 5, 70, XXXVI 2, 9, 17. Mistr Martin z Betlema, příjmím Volyně XXVI 91. Sv. Jan Zlatoústý XXVI 78. Dekretály XXVII 44, 69. Jeden mistr XXVIII 56.
78 25 35 straně odporné, papežově, jesto drží z slov8) páně, že to, což jest svátost chlebná a vinná, že se měnie [88a] v bytné tělo Kristovo a v jeho krev; a poněvadž chlebu přidává se bytné tělo jeho z slov páně, tehdy odporu podobnú učinil jest tomu rozomu, že ta slova figurnie7) sú s strany svátosti vidomé. Ale když by, jako vy, ovšem) ta slova všecka páně chtěl položiti figurně, nemohl by tohoto mluviti. Protož musí to býti, aby tato nová figura1o) těla Kristova převýšila ony figury,10) aby byla mocna a podobna Písmu11) položiti přítomnost těla Kristova a krve znamenané. Protož jako slova páně 30 mocně ukazují pravdu a byt jeho v tom řkúce!2): „To ť jest tělo mé, kteréž zrazeno bude za vás“, takéž Viklef,1) ač stranú13) die, že jest mluvenie figur- nie14) v sloviech páně, ale společně s pravdú spojená figura, o kteréž ta slova mluvie. Nebo to tělo, které jest zrazeno na smrt, dal jim a jiesti jim je přikázal, nenie figura, ale konec figur židovských, ač také pod přikrytím figury nové jésti jim je dal. Ale váš rozom nepodobný, ješto15) z jeho rozomu vzat jest z mluvenie figurnieho, nedosahuje židovských figur, ale dosahuje pekla hlubokého. Zachovajž nás jeho náš milý pán Ježíš. Amen. 1) Wykleffowi a j. s dvojím ff. 2) wžewfe. 3) ffigrnieho. 4) figrnie. 5) poftwatnie; y diem. 5b) Vyd.: w te ſwatofti, rkp.: w te obieti (R.). 5) zřie. 1) ffigurnie. 5) s Ilow (ale v. níže: z flow). 2) Ale kdyz by yako wy o wfem. 10) ffigura, niže: ffigury. 11) piímu. 12) Roz- umím takto: „v tom“, t j. v následujícím výroku Páně, takže by vedle stojící „řkúce“ bylo jaksi nadbytečně. 13) Snad ve smyslu: jednů stranů, stranú, partim. 14) ffikurnie. 15) ne- podobny gest, z geho. Rejstřík jmen. XXX Číslicí římskou jest označena řeč, arabskou řádek její. Sv. Ambrož VI 57, IX 69, XXIV 36, XXVI 99, XXIX 73. Sv. Anselm XXX 2, 4, 10, 11, 36. Arius (kacíř) XXVII 47. Sv. Augustin III 20, VI 57, IX 32, 69, XXIV 49, XXV 61, XXIX 60. Berengar jáhen (z Toursu) XXX 49, 51, XXXI 6, 14, 17, 20. Dionysius (Areopagita) XXVI 61, 89, 91. Fulgencius ten doktor XXVI 105. Mistr Jan Hus XXVI 71, XXVIII 52. Mistr Jakúbek (ze Střibra) XXVI 71, XXVII 64. Kněz Koranda (Václav) VII 7. Mistr hlubokých smyslóv (Sententiarum) Petrus Lombardus XXXI 25. Kněz Lukáš II 8. Martinek, prorok táborský (řeč. Húska) XXI 14, 29, XXIV 21. Papež Mikuláš XXVII 71, XXX 52, XXXI 3, 21. Kněz Němec, Jan Žatecký II 39, VII 5, 30, VIII 9. Zikmund z Repan XXI 14. Viklef XXVI 61, 65, 69, 72, 108, XXVII 2, 22, 30, 67, XXVIII 26, 77, XXIX 41, 104, 2, 15, 33, 48, XXXI 2, 7, 11, 28, 74, XXXII 49, XXXIII 2, 4, 5, 70, XXXVI 2, 9, 17. Mistr Martin z Betlema, příjmím Volyně XXVI 91. Sv. Jan Zlatoústý XXVI 78. Dekretály XXVII 44, 69. Jeden mistr XXVIII 56.
Strana 79
79 Opravy a doplňky. Když jsem přejímal úkol, abych přepsal Repliku P. Chelčického podle vydání An- nenkovova - Jagičova (Karáskova), nevěděl jsem, že má p. univ. prof. Dr. Frant. Ryšánek v svém výtisku provedeny opravy celého textu přímo podle Olomouckého rukopisu. La- skavostí p. profesora, za niž mu tuto veřejně vzdávám uct. díky, bylo mi takto umožně- no opraviti aspoň hlavní omyly přepisu Karáskova,*) bohužel, přímo v textu až při korek- tuře posledního archu, kdežto chyby tří prvních archů opravuji až tuto. I 8, VI 10, X 41 místo: takež čti: takéž. — II 26, III 8, V 16, X 5 místo najprve čti: najprvé. — II 42 čti: k němuž. — lI 43 v řeči. — III 15 také. — III 21, IX 33 v němž. — IV 10 bez podstaty; 13 v ně; 33 zproštěn. — V 9 nebo (místo: neb); 31 prvé (místo: prvů); 33: jeho tu nenie ani tělestně; 34 řeči; 40 věři (místo: veěří); 51: k řečem Kristovým, k skutku; 58 což (místo: coč); pozn. 7 Kryfta (místo: Kryfte). — V 57, 58, 59, XV 4 točiž. — VI 29, IX 41, X 49 v něm. — VI 42 z něhož. — VII 14 o něho. — VII 31, X 26, 27 svátosti. — VIII 25 tobě (místo: sobě). — VIII 57 svědecstvie (místo: svědectvie), ale možná tu čísti, pod. jako IX 10, 12, 13 i j.: svědečstvie. — IX 29 mělo se v poznámce připomenouti, že rkp. má: wkterakem (R.). — IX 46 vnově. IX 71 místo: bytí podstatné čti: o bytu podstatném; 72 místo: dvojí věcí čti: dvojí věc. — IX pozn. 34 čti: gedne. — X 28 čti: Nového17b); 51 mrtvá; 60 Písma; pozn. 33 jest vypustiti (rkp.: wylita R.). — XI 31 čti: že nenie to jedenie u pravdě; 36: jest přebývanie; pozn. 14: gedenie (místo: gedinie): — XII 32 jakýž; 41 těm (místo: tiem); pozn. 8: Jakyz. — XIV 13 o tom?; 35: voda a chléb a oděv (tak má rkp. R.); 56: proty pověděné věci (rkp.: pro ti R.); 58 v okrslek; 68: přirozením (tak rkp. R.); 79: I položili; vypustiti jest pozn. 18 (rkp.: mrzka R.), 25 (rkp.: wierzi R.), 34, 37 (rkp.: wylie, s tečkou nad f R.), 44 (rkp.: Kryft se zkratkou místo us). — XV 12 čti: chlebu (místo: slovu), 40 řečmi (místo: řečí, rkp.: řečemí R.); 44 lid (místo: lidu). — XVI 19 aniž (místo: ani); 20: Neb bóh duch jest (rkp. má tu znaménka opravující slovosled R.); 35 čti: s. 3 (rkp.: S.); 56: z toho jedenie (místo: jediné); 72: nebyly tak dobře tělem jeho; vypusť pozn. 18 [rkp.: boh duch R.J, 32 [rkp.; ote wiecy R.]. — XVII 14 čti: ustavě [místo: ostavě, rkp.: vſtawie R.]; 29 jiesti [rkp.: gielti R.]; 78: že sú nepoznali; vypusť pozn. 6, 26 [rkp.: nechtiel R.], 36 [rkp.: Sawl R.]. XVIII 21 čti: zna[38b]meními; 27: nemóžte písem ukázati [místo: nalézti]; 56: nejsú; nebo. — XIX 70: u vašich. — XX 6 n.: nebo některá znamenie zblízka věc znamenanů znamenají; 25: to nenie toliko 145a] příhodně; 35: jako v Kristu [rkp. má w nadepsáno R.]; 50 k slovu „písma“ náležela by poznámka o rukopisném piſe s obloučkem nad e (R.); vypusť pozn. 3 [rkp.: mieniece] a v pozn. 2 čti: zblizka wiec znamenanu znamenagi. — XXI 1 po „tuto“ polož: [46 b]; 18 čti: abychom diela dobrá dělali; 25: jiesti Irkp.: giefti]; 33: najprvé [misto: a aj, prvé; rkp.: Nayprwe R.]; 34: umývali [rkp.: vmywali R.]; pozn. 3: Ta věta vztažná jest, myslím, dochována; vy- pusť pozn. 16 [rkp.: miegiechu R.J. — XXII 22: kteříž sú činěni; 27 po slovech: „v člo- věku býti“ vypadl text: Gichzto nemož ničímž předznamenati nebo nepocínagi čaſne byti poniewadz (R.); 38: o apostoléch; 61: v obžerstvie a v pitie. XXIII 19: poznám [rkp. pozna s obloučkem nad a R.]: 53 skutkóv. — XXIV 10: co se čte. — XXV 30: těmi řečmi. — XXVI 25: zbuzovali; pozn. 25: Rkp. má nadrobic (R.). — XXVII 73 u pravdě; 74: nikterúž. — XXVIII 27: řeči jeho. *) Menší omyly, jako nespolehlivost některých údajů Karáskových o velkých a malých písmenech na začátku slov, nebo o diakritické tečce nad c, r, f, z atd., musil jsem většinou nechati již nepovšimnuty, třebaže se tím některé mé poznámky, ano i mé původní rozlišování v textu tociž od točiž, svědecstvíe místo svědečstvie, jak se přiznávám, staly zbytečné. Slova, která jsou od Karáska kladena v závorkách, jsou podle p. prof. Ryšánka v rukopise jako přepsání červeně přeškrtnuta.
79 Opravy a doplňky. Když jsem přejímal úkol, abych přepsal Repliku P. Chelčického podle vydání An- nenkovova - Jagičova (Karáskova), nevěděl jsem, že má p. univ. prof. Dr. Frant. Ryšánek v svém výtisku provedeny opravy celého textu přímo podle Olomouckého rukopisu. La- skavostí p. profesora, za niž mu tuto veřejně vzdávám uct. díky, bylo mi takto umožně- no opraviti aspoň hlavní omyly přepisu Karáskova,*) bohužel, přímo v textu až při korek- tuře posledního archu, kdežto chyby tří prvních archů opravuji až tuto. I 8, VI 10, X 41 místo: takež čti: takéž. — II 26, III 8, V 16, X 5 místo najprve čti: najprvé. — II 42 čti: k němuž. — lI 43 v řeči. — III 15 také. — III 21, IX 33 v němž. — IV 10 bez podstaty; 13 v ně; 33 zproštěn. — V 9 nebo (místo: neb); 31 prvé (místo: prvů); 33: jeho tu nenie ani tělestně; 34 řeči; 40 věři (místo: veěří); 51: k řečem Kristovým, k skutku; 58 což (místo: coč); pozn. 7 Kryfta (místo: Kryfte). — V 57, 58, 59, XV 4 točiž. — VI 29, IX 41, X 49 v něm. — VI 42 z něhož. — VII 14 o něho. — VII 31, X 26, 27 svátosti. — VIII 25 tobě (místo: sobě). — VIII 57 svědecstvie (místo: svědectvie), ale možná tu čísti, pod. jako IX 10, 12, 13 i j.: svědečstvie. — IX 29 mělo se v poznámce připomenouti, že rkp. má: wkterakem (R.). — IX 46 vnově. IX 71 místo: bytí podstatné čti: o bytu podstatném; 72 místo: dvojí věcí čti: dvojí věc. — IX pozn. 34 čti: gedne. — X 28 čti: Nového17b); 51 mrtvá; 60 Písma; pozn. 33 jest vypustiti (rkp.: wylita R.). — XI 31 čti: že nenie to jedenie u pravdě; 36: jest přebývanie; pozn. 14: gedenie (místo: gedinie): — XII 32 jakýž; 41 těm (místo: tiem); pozn. 8: Jakyz. — XIV 13 o tom?; 35: voda a chléb a oděv (tak má rkp. R.); 56: proty pověděné věci (rkp.: pro ti R.); 58 v okrslek; 68: přirozením (tak rkp. R.); 79: I položili; vypustiti jest pozn. 18 (rkp.: mrzka R.), 25 (rkp.: wierzi R.), 34, 37 (rkp.: wylie, s tečkou nad f R.), 44 (rkp.: Kryft se zkratkou místo us). — XV 12 čti: chlebu (místo: slovu), 40 řečmi (místo: řečí, rkp.: řečemí R.); 44 lid (místo: lidu). — XVI 19 aniž (místo: ani); 20: Neb bóh duch jest (rkp. má tu znaménka opravující slovosled R.); 35 čti: s. 3 (rkp.: S.); 56: z toho jedenie (místo: jediné); 72: nebyly tak dobře tělem jeho; vypusť pozn. 18 [rkp.: boh duch R.J, 32 [rkp.; ote wiecy R.]. — XVII 14 čti: ustavě [místo: ostavě, rkp.: vſtawie R.]; 29 jiesti [rkp.: gielti R.]; 78: že sú nepoznali; vypusť pozn. 6, 26 [rkp.: nechtiel R.], 36 [rkp.: Sawl R.]. XVIII 21 čti: zna[38b]meními; 27: nemóžte písem ukázati [místo: nalézti]; 56: nejsú; nebo. — XIX 70: u vašich. — XX 6 n.: nebo některá znamenie zblízka věc znamenanů znamenají; 25: to nenie toliko 145a] příhodně; 35: jako v Kristu [rkp. má w nadepsáno R.]; 50 k slovu „písma“ náležela by poznámka o rukopisném piſe s obloučkem nad e (R.); vypusť pozn. 3 [rkp.: mieniece] a v pozn. 2 čti: zblizka wiec znamenanu znamenagi. — XXI 1 po „tuto“ polož: [46 b]; 18 čti: abychom diela dobrá dělali; 25: jiesti Irkp.: giefti]; 33: najprvé [misto: a aj, prvé; rkp.: Nayprwe R.]; 34: umývali [rkp.: vmywali R.]; pozn. 3: Ta věta vztažná jest, myslím, dochována; vy- pusť pozn. 16 [rkp.: miegiechu R.J. — XXII 22: kteříž sú činěni; 27 po slovech: „v člo- věku býti“ vypadl text: Gichzto nemož ničímž předznamenati nebo nepocínagi čaſne byti poniewadz (R.); 38: o apostoléch; 61: v obžerstvie a v pitie. XXIII 19: poznám [rkp. pozna s obloučkem nad a R.]: 53 skutkóv. — XXIV 10: co se čte. — XXV 30: těmi řečmi. — XXVI 25: zbuzovali; pozn. 25: Rkp. má nadrobic (R.). — XXVII 73 u pravdě; 74: nikterúž. — XXVIII 27: řeči jeho. *) Menší omyly, jako nespolehlivost některých údajů Karáskových o velkých a malých písmenech na začátku slov, nebo o diakritické tečce nad c, r, f, z atd., musil jsem většinou nechati již nepovšimnuty, třebaže se tím některé mé poznámky, ano i mé původní rozlišování v textu tociž od točiž, svědecstvíe místo svědečstvie, jak se přiznávám, staly zbytečné. Slova, která jsou od Karáska kladena v závorkách, jsou podle p. prof. Ryšánka v rukopise jako přepsání červeně přeškrtnuta.
Strana 80
80 Výklad některých slov). hubenovati s kusem chleba na večeři papežské XXI 44 = uskrovňovati se K. VIII 75 [místo cituje již Palacký Děj. IV 1, 413]. lojka XIV 50 = logika. osahovati se slovy III 31 = býti obsažen (srv. K. VII a VIII 259 osahati, ale doklady svědčí pro osáhnúti). předstěňovati, předstěnovati XX 46 [Smysl: když se ta místa Písma stavějí před skutek Kristův, předcházejí před skutkem; K. II a VII zná jen z nové doby předstěna a předstienka = záminka, ale srv.: předznamenati v naší Replice XXII 35 a zástěnek = umbraculum Flajšhans, Klaret II 515]. případek XXVI 115 a j. = accidens K. II. VII. roztíkati II 21 = rozvážiti K. III (srv. Šímkovo vydání Postilly Rokycanovy II 120, 45 a k tomu pozdější variant: toho rozhodnouti). škodný čeho býti I 24 = miti z čeho škodu K. VII 851 a VIII 406. vzpětiti, vzpietiti čemu XI 24 a XV 44 = protiviti se K. IV. záhatka XX 40 = cesta zastavená [srv. K. VIII 494 zahátka, kde je naše místo citováno, ale nevyloženo, a záhata f. = hat, plot a zahatiti = hatí zahraditi K. V]. zákútina XIV 77 = zákoutí [srv. Zákutiny = jm. lesa K. X 515 a zákout m., zá- koutí K. V a VIII 497, zákútie = vicus Ev. Olom. K. VII 1111 a zákuteň K. VII 1399] Q *) K. = Fr. Št. Kott, Česko-německý slovník. Díl I — VII; K. VIII, IX, X = První, druhý, třetí příspěvek.
80 Výklad některých slov). hubenovati s kusem chleba na večeři papežské XXI 44 = uskrovňovati se K. VIII 75 [místo cituje již Palacký Děj. IV 1, 413]. lojka XIV 50 = logika. osahovati se slovy III 31 = býti obsažen (srv. K. VII a VIII 259 osahati, ale doklady svědčí pro osáhnúti). předstěňovati, předstěnovati XX 46 [Smysl: když se ta místa Písma stavějí před skutek Kristův, předcházejí před skutkem; K. II a VII zná jen z nové doby předstěna a předstienka = záminka, ale srv.: předznamenati v naší Replice XXII 35 a zástěnek = umbraculum Flajšhans, Klaret II 515]. případek XXVI 115 a j. = accidens K. II. VII. roztíkati II 21 = rozvážiti K. III (srv. Šímkovo vydání Postilly Rokycanovy II 120, 45 a k tomu pozdější variant: toho rozhodnouti). škodný čeho býti I 24 = miti z čeho škodu K. VII 851 a VIII 406. vzpětiti, vzpietiti čemu XI 24 a XV 44 = protiviti se K. IV. záhatka XX 40 = cesta zastavená [srv. K. VIII 494 zahátka, kde je naše místo citováno, ale nevyloženo, a záhata f. = hat, plot a zahatiti = hatí zahraditi K. V]. zákútina XIV 77 = zákoutí [srv. Zákutiny = jm. lesa K. X 515 a zákout m., zá- koutí K. V a VIII 497, zákútie = vicus Ev. Olom. K. VII 1111 a zákuteň K. VII 1399] Q *) K. = Fr. Št. Kott, Česko-německý slovník. Díl I — VII; K. VIII, IX, X = První, druhý, třetí příspěvek.
- 17: Array
- 19: Array
- 78: Array
- 79: Array
- 80: Array