z 63 stránek
Titul
1
2
Předmluva
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
Edice
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
Přídavek
62
63
- s. 8: ...r. 1548. před sv. Janem Křtitelem dopis Václavovi Fukáčkovi do Staré Prahy, v němž tohoto napomínal k počestnému životu. R. 1550. byl...
- s. 37: ...na rathúze Lopatský 1), starého města měštěnín znamenitý, umřel v Staré Praze. A za toho krále Ludvíka pikartští sborové po české zemi...
- s. 40: ...Jana z Husince ve čtvrtek, konšelé pražští ten Tomáš3) v Staré Praze a jiní, neb nebylo pana Jakuba primasa doma, od Kós...
- s. 43: ...kde co vzíti; někto musel dáti jako někteří městěné v Staré Praze nedávno tu bytem sa, také črbóv 4 tisíce, někto tři,...
- s. 45: ...městech: cus di Ger,2) a oba primasy Duchky. Učinil v Staré Praze apatečníka 3) Duchka, a v Novém Městě kožišníka Duchka. *)...
- s. 46: ...že král chce míti svého rychtáře v každém městě; v Staré Praze vy- pověděli Jiříka 2) Komed(ka), ješto prvé rychtářem býval; v...
Název:
Zápisky kněze Václava Rosy
Autor:
Menčík, Ferdinand
Rok vydání:
1879
Místo vydání:
Vídeň, Jičín
Počet stran celkem:
63
Počet stran předmluvy plus obsahu:
63
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Předmluva
- 14: Edice
- 62: Přídavek
upravit
Strana 1
Zápisky kněze Václava Rosy. Vydal =. Menčík. Víden. Nákladem vydavatelovým. V KOmIiSSi u o. Paska v OICine. 1879.
Zápisky kněze Václava Rosy. Vydal =. Menčík. Víden. Nákladem vydavatelovým. V KOmIiSSi u o. Paska v OICine. 1879.
Strana 2
Strana 3
Důležitým pramenem pro dějepisce jsou tak zvané paměti nebo memoiry, jichž cena ovšem dle toho roste, jak osoba, která zápisky své zaznamenala, blíže neb dále u děje samého stála aneb snad v událostech samých se súčastnila. Často nám memoiry ovšem jen osobní náhledy a domněnky podávají, a tu právě přispívají k tomu, aby- chom poznali, kterak jednotlivé osoby neb třídy smýšleli, a jaké pohnútky a úmysly při událostech těch hlavní vůdcové měli. Na dějepisci potom záleží, aby se dopídil čiré pravdy, odstraňuje všecky osobní, někdy i nepravé náhledy právě tak, jako to činiti musí s rozličnými kronikami. Literatura naše i v tomto ohledu nestoji nikterak za literaturami ostatních národů. Ve Francii počalo toto odvětví dějepisu kvésti teprvé během XVII. století, a dosáhlo svého vrchole ve století předešlém, právě tak jako v sousední nám Polsce. U nás hned začátkem XVI. století objevují se paměti neb kronika Bartoše písaře, a počet těchto roste čím dále tím více, čemuž ovšem tehdejší stav politický mnoho byl nápo- mocen. Uvádíme zde toliko nevydané dosud paměti Jana Zajíce z Hazmburka 1), paměti Sixta z Ottersdorfu, rodiny Dačických a Viléma Slavaty. Neznámými dosud jsou zápisky Václava Rosy, kněze utrakvistického. Jméno muže tohoto ovšem není neznámým; neboť již Denis ve svém spise: Codices manuscripti theo- logici bibliothecae palatinae vindobonensis. Vindobonae. 1795. Vol. I. Pars III. str. 2631. a následující, vyslovuje se o knězi tomto s podivením, že tolik rukopisů sám jediný nashromáždil; ale i Denis ještě nevěděl, nepro- hlédnuv bedlivěji rukopisův jeho a neznaje česky, že by ještě něco jiného kromě několika českých a latinsko- českých kázaní byl napsal. K jeho chvále však budiž řečeno, 1) Paměti tyto připravují se k tisku, a budou bohdá během tohoto roku vydány. 1
Důležitým pramenem pro dějepisce jsou tak zvané paměti nebo memoiry, jichž cena ovšem dle toho roste, jak osoba, která zápisky své zaznamenala, blíže neb dále u děje samého stála aneb snad v událostech samých se súčastnila. Často nám memoiry ovšem jen osobní náhledy a domněnky podávají, a tu právě přispívají k tomu, aby- chom poznali, kterak jednotlivé osoby neb třídy smýšleli, a jaké pohnútky a úmysly při událostech těch hlavní vůdcové měli. Na dějepisci potom záleží, aby se dopídil čiré pravdy, odstraňuje všecky osobní, někdy i nepravé náhledy právě tak, jako to činiti musí s rozličnými kronikami. Literatura naše i v tomto ohledu nestoji nikterak za literaturami ostatních národů. Ve Francii počalo toto odvětví dějepisu kvésti teprvé během XVII. století, a dosáhlo svého vrchole ve století předešlém, právě tak jako v sousední nám Polsce. U nás hned začátkem XVI. století objevují se paměti neb kronika Bartoše písaře, a počet těchto roste čím dále tím více, čemuž ovšem tehdejší stav politický mnoho byl nápo- mocen. Uvádíme zde toliko nevydané dosud paměti Jana Zajíce z Hazmburka 1), paměti Sixta z Ottersdorfu, rodiny Dačických a Viléma Slavaty. Neznámými dosud jsou zápisky Václava Rosy, kněze utrakvistického. Jméno muže tohoto ovšem není neznámým; neboť již Denis ve svém spise: Codices manuscripti theo- logici bibliothecae palatinae vindobonensis. Vindobonae. 1795. Vol. I. Pars III. str. 2631. a následující, vyslovuje se o knězi tomto s podivením, že tolik rukopisů sám jediný nashromáždil; ale i Denis ještě nevěděl, nepro- hlédnuv bedlivěji rukopisův jeho a neznaje česky, že by ještě něco jiného kromě několika českých a latinsko- českých kázaní byl napsal. K jeho chvále však budiž řečeno, 1) Paměti tyto připravují se k tisku, a budou bohdá během tohoto roku vydány. 1
Strana 4
4 že znal téměř všecky rukopisy Rosovy, které nyní chovají se ve dvorské knihovně vídeňské. O životě jeho věděl Denis pramálo, a i po něm nikdo nepamatoval více na něho. Chtějíce aby jméno muže takového, jakým Rosa byl, nebylo zapomenuto, naopak aby mu nyní za jeho opomenutí jaksi zadost učiněno bylo, podáváme zde jeho životopis. Opíráme se v něm jednak o jeho vlastní zápisky, jednak i o rozličné poznámky, které napsal v rozličných jemu patřících rukopisech. Václav Rosa 1) jest jedním z těch mužů, kteří do Čech přišli ze Slovače, a jimž Čechy druhou vlastí se staly. Narodil se v Prešově,2) nejspíše mezi r. 1490—1500, a nazývá se odtud Pressorovius, ač se tu i tam podpisuje „z Holejšova“, 3) neb „z Chrudimě“.*) Nejspíše že v těchto místech byl vychován. O jeho studiích není nám známo nic bližšího. Dle obyčeje tehdejších čekatelů stavu duchov- ního strany pod obojí odebral se r. 1516. do Italie, kde ve městě Modeně byl na kněžství vysvěcen. Praví o tom sám při létě 1546: „a já kněz Václav Rosa v kněžství měl jsem let třiceti.“ Po návratu svém do Čech slavil své kněžské prvotiny ve městě Písku, snad u faráře Jana Grubacha; na tuto památku napsal sám verš: 5) Roso vydaj počet z vladařství svého, jak's užíval ouřadu kněžství tvého. Byl, jak se zdá, ustanoven od konsistoře strany pod obojí, jak svědčí o tom mnozí příkladové, a dán za kaplana na faru do Lažišť u Prachatic, kdež nepobyl snad déle než po celý rok 1517.6) Při neustáleném tenkráte právu podacím nebudeme se zajisté diviti tomu, že Rosa nikde na faře dlouho nesetrval, neboť kollátoři i osadníci dle vůle své 3) 4) 5) 6) 1) I v XVII. století žil jeden český spisovatel Václav Rosa. († 1689.) 2) Cod. m. 4221. f. 175a. Venceslai Rossonis libellus iste est, qui est genitus in Pressorovia, et sacerdos ordinatus in Mutina 1516. Cod. 4290. f. 377. Rossius, sacerdos de Holajšov; Cod. 4325. f. 207. Rossius Pressorovius de Holajšov. Cod. 4890. (na deskách.) Quis fecit in Apocalypsim opus arduum, ille fecit sermones istos ; et sunt Rossonis de Chrudim; ad ejus manus venerant anno 1533. in oppidulo Cernovic trans montes Sviník (Sviní hory). Cod. 4890. f. 90. Cod. 4658. f. 87a. Sacerdos Venceslaus Rosius habet librum ab anno 1517. emptum in Prachatic.
4 že znal téměř všecky rukopisy Rosovy, které nyní chovají se ve dvorské knihovně vídeňské. O životě jeho věděl Denis pramálo, a i po něm nikdo nepamatoval více na něho. Chtějíce aby jméno muže takového, jakým Rosa byl, nebylo zapomenuto, naopak aby mu nyní za jeho opomenutí jaksi zadost učiněno bylo, podáváme zde jeho životopis. Opíráme se v něm jednak o jeho vlastní zápisky, jednak i o rozličné poznámky, které napsal v rozličných jemu patřících rukopisech. Václav Rosa 1) jest jedním z těch mužů, kteří do Čech přišli ze Slovače, a jimž Čechy druhou vlastí se staly. Narodil se v Prešově,2) nejspíše mezi r. 1490—1500, a nazývá se odtud Pressorovius, ač se tu i tam podpisuje „z Holejšova“, 3) neb „z Chrudimě“.*) Nejspíše že v těchto místech byl vychován. O jeho studiích není nám známo nic bližšího. Dle obyčeje tehdejších čekatelů stavu duchov- ního strany pod obojí odebral se r. 1516. do Italie, kde ve městě Modeně byl na kněžství vysvěcen. Praví o tom sám při létě 1546: „a já kněz Václav Rosa v kněžství měl jsem let třiceti.“ Po návratu svém do Čech slavil své kněžské prvotiny ve městě Písku, snad u faráře Jana Grubacha; na tuto památku napsal sám verš: 5) Roso vydaj počet z vladařství svého, jak's užíval ouřadu kněžství tvého. Byl, jak se zdá, ustanoven od konsistoře strany pod obojí, jak svědčí o tom mnozí příkladové, a dán za kaplana na faru do Lažišť u Prachatic, kdež nepobyl snad déle než po celý rok 1517.6) Při neustáleném tenkráte právu podacím nebudeme se zajisté diviti tomu, že Rosa nikde na faře dlouho nesetrval, neboť kollátoři i osadníci dle vůle své 3) 4) 5) 6) 1) I v XVII. století žil jeden český spisovatel Václav Rosa. († 1689.) 2) Cod. m. 4221. f. 175a. Venceslai Rossonis libellus iste est, qui est genitus in Pressorovia, et sacerdos ordinatus in Mutina 1516. Cod. 4290. f. 377. Rossius, sacerdos de Holajšov; Cod. 4325. f. 207. Rossius Pressorovius de Holajšov. Cod. 4890. (na deskách.) Quis fecit in Apocalypsim opus arduum, ille fecit sermones istos ; et sunt Rossonis de Chrudim; ad ejus manus venerant anno 1533. in oppidulo Cernovic trans montes Sviník (Sviní hory). Cod. 4890. f. 90. Cod. 4658. f. 87a. Sacerdos Venceslaus Rosius habet librum ab anno 1517. emptum in Prachatic.
Strana 5
5 kněze měnili. Rosa přestěhoval se z Lažišť na faru pana Šťastného z Valdštýna do Ranné u Chrudimi, kde účin- koval též jeden rok. Vzdav se místa toho a hledaje nějakou lepší faru, byl nějaký čas bez zaměstnání, až konečně se dověděl, že v Uhlířských Janovicích nemají kněze; uvázal se tedy ve správu farnosti Janovické. Ale již po půl létě, přemluven byv od Diviše ze Zdislavic, odstěhoval se nej- spíše r. 1520. do „nuzného“ Lukavce; nalézáme ho zde ještě r. 1522. 1) V Lukavci vytrval celá dvě léta. Myslíme, že ještě během r. 1522. se přesídlil do Votic,2) na faru Buriana Votického, a zde půl druhého léta vybyv, odebral se snad o sv. Jiří 1524. do Slaného; neboť již na den Nanebevstoupení Páně psal zde své kázaní.3) Jen půl léta zde vytrval; chtěl potom přijmouti faru v Peruci od V. Pětipeského, ale nucen byl přestěhovati se do Prahy nejspíše proto, že tehdejší administrátor strany pod obojí, Havel Cahera, choval osobní záští k Pětipeskému a jemu takto ani faráře dopřáti nechtěl. Dostal se tedy Rosa koncem r. 1524. do Prahy, právě v dobu, kdy kněží v Praze z far jsou vyháněni a celé město na tyranství Caherovo toužilo. Zde přidělen byl nejprvé na faru u sv. Jiljí, kde byl farářem Jíra Mitis; nepohodnuv se však se svým farářem, byl od Cahery, jemuž farář na něho žaloval, vězením potrestán. Vyšed ze žaláře musel vzdor tomu, že nechtěl jíti, vrátiti se opět na faru sv. Jiljskou a zde čas svůj vybýti. Potom teprvé, od sv. Jiří (1525.) přesazen byl na faru sv. Martina, kde byl farářem právě onen Jan Grubach, u něhož Rosa slavil své prvotiny v Písku; jak praví sám, dal ho Cahera „z pod kýje pod palici.“ Zda jest Rosa jedna a táž osoba s kaplanem „Václavem od sv. Martina,“ který podepsal dne 26. června artykuly, ježto kněži a obecný lid sub utraque zachovávati povinni byli, nemůžeme dotvrditi; 2) spíše zdá se, že jest uveden jako kněz „Venceslaus a Rosa“, který byl knězem na Malé Straně, ačkoliv ani tu Rosa v tento čas již nebyl, jak níže řečeno bude. I s farářem Grubachem nerozešel se 2) 3) 1) Cod. 4324. f. 249b. Lukavec. Venc. Rosius Pressorovius erat et hanc sermonem praedicavit 1522. Cod. 11743. f. 289. In Votic sub milite Buriani 1522. Rossa. Cod. 11743. f. 296. Hic primus a me 1524. in vigilia Ascen- sionis, Slanae. 4) Jednání a dopisy konsistoře katolické a utrakvistické vydal K. Borový. I. 25.
5 kněze měnili. Rosa přestěhoval se z Lažišť na faru pana Šťastného z Valdštýna do Ranné u Chrudimi, kde účin- koval též jeden rok. Vzdav se místa toho a hledaje nějakou lepší faru, byl nějaký čas bez zaměstnání, až konečně se dověděl, že v Uhlířských Janovicích nemají kněze; uvázal se tedy ve správu farnosti Janovické. Ale již po půl létě, přemluven byv od Diviše ze Zdislavic, odstěhoval se nej- spíše r. 1520. do „nuzného“ Lukavce; nalézáme ho zde ještě r. 1522. 1) V Lukavci vytrval celá dvě léta. Myslíme, že ještě během r. 1522. se přesídlil do Votic,2) na faru Buriana Votického, a zde půl druhého léta vybyv, odebral se snad o sv. Jiří 1524. do Slaného; neboť již na den Nanebevstoupení Páně psal zde své kázaní.3) Jen půl léta zde vytrval; chtěl potom přijmouti faru v Peruci od V. Pětipeského, ale nucen byl přestěhovati se do Prahy nejspíše proto, že tehdejší administrátor strany pod obojí, Havel Cahera, choval osobní záští k Pětipeskému a jemu takto ani faráře dopřáti nechtěl. Dostal se tedy Rosa koncem r. 1524. do Prahy, právě v dobu, kdy kněží v Praze z far jsou vyháněni a celé město na tyranství Caherovo toužilo. Zde přidělen byl nejprvé na faru u sv. Jiljí, kde byl farářem Jíra Mitis; nepohodnuv se však se svým farářem, byl od Cahery, jemuž farář na něho žaloval, vězením potrestán. Vyšed ze žaláře musel vzdor tomu, že nechtěl jíti, vrátiti se opět na faru sv. Jiljskou a zde čas svůj vybýti. Potom teprvé, od sv. Jiří (1525.) přesazen byl na faru sv. Martina, kde byl farářem právě onen Jan Grubach, u něhož Rosa slavil své prvotiny v Písku; jak praví sám, dal ho Cahera „z pod kýje pod palici.“ Zda jest Rosa jedna a táž osoba s kaplanem „Václavem od sv. Martina,“ který podepsal dne 26. června artykuly, ježto kněži a obecný lid sub utraque zachovávati povinni byli, nemůžeme dotvrditi; 2) spíše zdá se, že jest uveden jako kněz „Venceslaus a Rosa“, který byl knězem na Malé Straně, ačkoliv ani tu Rosa v tento čas již nebyl, jak níže řečeno bude. I s farářem Grubachem nerozešel se 2) 3) 1) Cod. 4324. f. 249b. Lukavec. Venc. Rosius Pressorovius erat et hanc sermonem praedicavit 1522. Cod. 11743. f. 289. In Votic sub milite Buriani 1522. Rossa. Cod. 11743. f. 296. Hic primus a me 1524. in vigilia Ascen- sionis, Slanae. 4) Jednání a dopisy konsistoře katolické a utrakvistické vydal K. Borový. I. 25.
Strana 6
6 v dobrotě; obdržel totiž od Cahery dovolení, aby sobě nějakou faru vyhledal; chtěl se tedy dostati na panství pána Škvoreckého. Farář však jeho naň u administrátora žaloval, že faru chce opustiti, a tento rozhodl, aby až do sv. Jiří (1526.) u fary svatomartinské vytrval. Spor tento potvrzuje se i dopisy konsistoře pod obojí. Zde (I. str. 16.) stojí: „Knězi Václavovi Žílovi rozkázáno na rathous, aby když bude psáti pan Škvorecký o něho, že tu také odpo- věď od nás uslyší. Propuštěn jest kněz Václav Žíla z rathouzu a smluvili se s farářem svým, aby tu, kdež zhřešil, pokání činil (1525).“ 1) Ještě r. 1526. přestěhoval se Rosa do Stodůlek2) u Prahy, kdež byl již toho roku, kdy král Ferdinand I. v Praze byl korunován (1527). V osadě té ztratil se mu z kostela kalich a sedláci mu učinili stání u konsistoře. Tu opětně se potkáváme v aktech konsistoře s Václavem Žilou. (I. 37.).: „Ze Stodůlek kněz Václav, přijmí Žíla, učinil smlouvu s úředlníky pana Lva, nejvyššího purkrabí a s týmiž osadními ze Stodůlek.“ Ujednali tenkráte, aby se pilně u zlatníků i jinde po kalichu pátralo, ale Rosa odtud až do sv. Jiří hýbati se neměl. Potom, chtěje se odtud stěhovati, učinil s nimi o kalich smlouvu, a aby mu tito žádných nepříjemností neči- nili, odpustil jim pět kop miš., které mu byli dlužni, aby si za ně nový kalich pořídili. Dne 15. srpna 1528. nalézal se Rosa ještě ve Stodůlkách.3) O svatém Havle r. 1528. odebral se do Nového Strašecí, a po roce do Ovčár u 1) Domníváme se, že tento Václav Žíla a Václav Rosa jsou jedna a táž osoba. Rosa ve svých zápiskách vypravuje sen, který měl po několika letech. „V noci na den sobotní, ješto byla jeho syllaba: Janus, sen: jako v Praze, a bratr Petr Žila, ješto umřel před třiceti léty, byl ve snách vidín a jakoby se ženil.“ Ovšem se význam „bratr“ může vykládati jako „bratr v Kristu,“ obyčejný to výraz mezi kněžími; ale pak jsou téhož času dva kněži: Václav a Petr Žíla, z nichž ovšem jen Václava nalézáme mezi kněžstvem tehdejším. Spíše má se bráti slovo „bratr“ v obyčejném smyslu. Domněnku naši potvrzuje i to, že kněz Václav Žíla nalézal se za týchž okolností a téhož času na farách, kde byl Rosa. Vedle toho nalézáme v rukopise č. 4206. f. 113. poznámku: Sermony byly, poctivé Žíly; a v ruk. č. 4272. f. 51.a. Feria sexta: ri e te (dne 21. května 1547.) v Zlat- nicích Žíla. Cod. 4272. f. 86. Die Veneris 1526 in Stodůlek. 3) Cod. 11743. f. 313. 1528. feria sexta post Dorotheae scripsi in Stodůlek. 2)
6 v dobrotě; obdržel totiž od Cahery dovolení, aby sobě nějakou faru vyhledal; chtěl se tedy dostati na panství pána Škvoreckého. Farář však jeho naň u administrátora žaloval, že faru chce opustiti, a tento rozhodl, aby až do sv. Jiří (1526.) u fary svatomartinské vytrval. Spor tento potvrzuje se i dopisy konsistoře pod obojí. Zde (I. str. 16.) stojí: „Knězi Václavovi Žílovi rozkázáno na rathous, aby když bude psáti pan Škvorecký o něho, že tu také odpo- věď od nás uslyší. Propuštěn jest kněz Václav Žíla z rathouzu a smluvili se s farářem svým, aby tu, kdež zhřešil, pokání činil (1525).“ 1) Ještě r. 1526. přestěhoval se Rosa do Stodůlek2) u Prahy, kdež byl již toho roku, kdy král Ferdinand I. v Praze byl korunován (1527). V osadě té ztratil se mu z kostela kalich a sedláci mu učinili stání u konsistoře. Tu opětně se potkáváme v aktech konsistoře s Václavem Žilou. (I. 37.).: „Ze Stodůlek kněz Václav, přijmí Žíla, učinil smlouvu s úředlníky pana Lva, nejvyššího purkrabí a s týmiž osadními ze Stodůlek.“ Ujednali tenkráte, aby se pilně u zlatníků i jinde po kalichu pátralo, ale Rosa odtud až do sv. Jiří hýbati se neměl. Potom, chtěje se odtud stěhovati, učinil s nimi o kalich smlouvu, a aby mu tito žádných nepříjemností neči- nili, odpustil jim pět kop miš., které mu byli dlužni, aby si za ně nový kalich pořídili. Dne 15. srpna 1528. nalézal se Rosa ještě ve Stodůlkách.3) O svatém Havle r. 1528. odebral se do Nového Strašecí, a po roce do Ovčár u 1) Domníváme se, že tento Václav Žíla a Václav Rosa jsou jedna a táž osoba. Rosa ve svých zápiskách vypravuje sen, který měl po několika letech. „V noci na den sobotní, ješto byla jeho syllaba: Janus, sen: jako v Praze, a bratr Petr Žila, ješto umřel před třiceti léty, byl ve snách vidín a jakoby se ženil.“ Ovšem se význam „bratr“ může vykládati jako „bratr v Kristu,“ obyčejný to výraz mezi kněžími; ale pak jsou téhož času dva kněži: Václav a Petr Žíla, z nichž ovšem jen Václava nalézáme mezi kněžstvem tehdejším. Spíše má se bráti slovo „bratr“ v obyčejném smyslu. Domněnku naši potvrzuje i to, že kněz Václav Žíla nalézal se za týchž okolností a téhož času na farách, kde byl Rosa. Vedle toho nalézáme v rukopise č. 4206. f. 113. poznámku: Sermony byly, poctivé Žíly; a v ruk. č. 4272. f. 51.a. Feria sexta: ri e te (dne 21. května 1547.) v Zlat- nicích Žíla. Cod. 4272. f. 86. Die Veneris 1526 in Stodůlek. 3) Cod. 11743. f. 313. 1528. feria sexta post Dorotheae scripsi in Stodůlek. 2)
Strana 7
Kolína (1529.) 1) Na nové faře této, v které tři léta působil, přišel do sporu s Alešem Holickým ze Šternberka, tenkráte purkrabím na Kolíně a s Vilémem z Pernštýna. Tento chtěl totiž jakéhosi kněze Floriana na faru Ovčárskou dosaditi. Ale tu kněz Jan Lahvička poradil hejtmanovi, aby kněze Floriana pro jeho prudkosť na onu faru nedával. (1533.) 2) Brzo potom zemřel Aleš Holický; avšak i Rosa nezůstal déle v Ovčářích a stěhoval se o sv. Jiří r. 1533. opět do Votic. Horlivým jsa utrakvistou popudil proti sobě při kázaní Buriána Votického, jenž byl vřelým ochrancem bratří českých, takže pobyv zde jen čtvrt roku odešel do Neústu- pova ke svému příteli panu Janovi Paškovi. Ale ještě téhož roku (1533.) o sv. Havle usídlil se v Černovicích, chtěje v osadě té od bratří českých opuštěné rozsívati símě boží; poněvadž pak paní kollátorka fary té nechtěla míti kněze pod obojí, opustil Černovice a přestěhoval se po roce do Hořepníka. (1534.)3) Půl třetího roku vytrval zde na faře pana Mikuláše Leskovce. R. 1536. byl před- volán před administrátora Václava Unhošťského pro nějaký dluh, o nějž ho žaloval Jíra Mitis, tentýž pravě, o němž vyznává, že mu kradl; byl odsouzen, aby zaplatil.4) Ještě jiná nehoda stihla Rosu. Jakýs kněz Jan z Pácova zali- chotil se Leskovcovi, a Rosa byl z fary vypuzen. O svatém Jiří následujícího roku (1537) usadil se na faře v Zdisla- vicích u Vlašími; zde měl, jak praví sám, faru velmi správnou. Domníváme se, že i zde nepobyl déle než rok, a na- vrátil se potom po druhé do Hořepníka (1538); když pak 2) 8) 4) 1) Cod. 4278. f. 128a. Rosa Václav by tedy farářem třetího léta v Ovčářích, když najprv Vojtěch z Perštejna uvazoval se v hrad Kolín na den božího vstúpení 1531. (18. května.) A bylo teh- dáž v Kolíně žita korec za 42 gr. č. Jednání a dopisy konsistoře I. 81. Cod. 4277. f. 235b. Sacerdos Rosius Pressorovensis sermonem tenuit novembris XII. die sabbato Leonardi ante dominicam in oppidulo Hořepník supra tertium annum curam pastoralem ibi gerrens. Rex Ferdinandus non aderat domi. 1535. Tentýž ruk. f. 19. Psáno in dote Hořepník feria sexta largum sero anno 1535. Nubilosa dies erat sine rore. Venc. Rossa. fol. 22b. Scrip- tum in stupa facultatis sabbato in nativitate Christi 1535 in Hořepník. Jednání a dopisy I. 117. Kněz Václav Žíla, farář Hořepnický, stál a obviněn jest, že dluh nezaplatil Jiříku Mitlovi, 10 kop. miš. 1536.
Kolína (1529.) 1) Na nové faře této, v které tři léta působil, přišel do sporu s Alešem Holickým ze Šternberka, tenkráte purkrabím na Kolíně a s Vilémem z Pernštýna. Tento chtěl totiž jakéhosi kněze Floriana na faru Ovčárskou dosaditi. Ale tu kněz Jan Lahvička poradil hejtmanovi, aby kněze Floriana pro jeho prudkosť na onu faru nedával. (1533.) 2) Brzo potom zemřel Aleš Holický; avšak i Rosa nezůstal déle v Ovčářích a stěhoval se o sv. Jiří r. 1533. opět do Votic. Horlivým jsa utrakvistou popudil proti sobě při kázaní Buriána Votického, jenž byl vřelým ochrancem bratří českých, takže pobyv zde jen čtvrt roku odešel do Neústu- pova ke svému příteli panu Janovi Paškovi. Ale ještě téhož roku (1533.) o sv. Havle usídlil se v Černovicích, chtěje v osadě té od bratří českých opuštěné rozsívati símě boží; poněvadž pak paní kollátorka fary té nechtěla míti kněze pod obojí, opustil Černovice a přestěhoval se po roce do Hořepníka. (1534.)3) Půl třetího roku vytrval zde na faře pana Mikuláše Leskovce. R. 1536. byl před- volán před administrátora Václava Unhošťského pro nějaký dluh, o nějž ho žaloval Jíra Mitis, tentýž pravě, o němž vyznává, že mu kradl; byl odsouzen, aby zaplatil.4) Ještě jiná nehoda stihla Rosu. Jakýs kněz Jan z Pácova zali- chotil se Leskovcovi, a Rosa byl z fary vypuzen. O svatém Jiří následujícího roku (1537) usadil se na faře v Zdisla- vicích u Vlašími; zde měl, jak praví sám, faru velmi správnou. Domníváme se, že i zde nepobyl déle než rok, a na- vrátil se potom po druhé do Hořepníka (1538); když pak 2) 8) 4) 1) Cod. 4278. f. 128a. Rosa Václav by tedy farářem třetího léta v Ovčářích, když najprv Vojtěch z Perštejna uvazoval se v hrad Kolín na den božího vstúpení 1531. (18. května.) A bylo teh- dáž v Kolíně žita korec za 42 gr. č. Jednání a dopisy konsistoře I. 81. Cod. 4277. f. 235b. Sacerdos Rosius Pressorovensis sermonem tenuit novembris XII. die sabbato Leonardi ante dominicam in oppidulo Hořepník supra tertium annum curam pastoralem ibi gerrens. Rex Ferdinandus non aderat domi. 1535. Tentýž ruk. f. 19. Psáno in dote Hořepník feria sexta largum sero anno 1535. Nubilosa dies erat sine rore. Venc. Rossa. fol. 22b. Scrip- tum in stupa facultatis sabbato in nativitate Christi 1535 in Hořepník. Jednání a dopisy I. 117. Kněz Václav Žíla, farář Hořepnický, stál a obviněn jest, že dluh nezaplatil Jiříku Mitlovi, 10 kop. miš. 1536.
Strana 8
8 Hořepničtí bez jeho vědomí nového kněze jednali, opustil na jaře (1539) osadu tuto a uvázal se ve faru v Keblové. Maje však i zde při svém farářování mnoho škody a poněvadž se mu Keblovští „tuze neforemnými“ býti zdáli. přešel odtud o novém roce 1540. na faru pana Zděnka Trčky ve Vlašimi. 1) Teprvé r. 1543. přestěhoval se odtud do Žebráku.2) Panství toto náleželo panu Volfovi z Krajku mladšímu, jehož pomocí se čeští bratří jako v Mladé Boleslavi, šířili, majíce sbory své dílem na Žebráku, dílem na Točníku; nejspíše nemohl se Rosa jakožto horlivý utrakvista, i zde se svým kollátorem shodnouti a proto opustiv o sv. Jiří 1545. Žebrák odebral se do Unhoště. 3) Po roce, v třicátý rok svého kněžství (1546) zaujal faru Zlatnickou u Jílového, a tu přebyl onen bouřlivý čas až do r. 1550. Zde napsal r. 1548. před sv. Janem Křtitelem dopis Václavovi Fukáčkovi do Staré Prahy, v němž tohoto napomínal k počestnému životu. R. 1550. byl odtud od administrátora Mystopola vy- puzen, a musel se vystěhovati do „exilu“ do Českého Dubu.) Tu, jakož i Sýcíně u Mladé Boleslavi, dvě léta 2) 3) 4) 1) Cod 4281. f. 36. 1540. Pikarté zjevní v Mladé Boleslavi rau- hání své zjevili a jakoby jáhny světili a kněží 12 a jahnů 52, přikazovali ty, kteříž se dělali kněžími a biskupy aby ti jahnové kázali čtení a kněží po všem světě. I bylo té věci dívákův, tak praví, na tři tisíce letního času. Počátek zkázy českých obyvatelův, tu ukázalo se, jestli tomu brzo v cestu se nevyjde. In vaporario Vlašim, Rosius. Týž rukopis f. 48a. Ta kavka stala se feria sexta naposledy 1540. pro kněze Jiříka Menda(ra.) třetí den nového ledna. Justitia esto apud deum. Vlašim. Cod. 4545. f. 108. S. Venceslaus Pressorovius ab anno 1516. scripsit in Vlašim 1540 aestate. Cod. 4312 f. 40. Perlegit Venceslaus Rosius ista in anno 1542. tempore regis Ferdinandi Hispani, in quo anno maxima bella fuerunt contra Saracenos in Ungaria, tempore aestatis in Vlašim plebanus, quando Sara- ceni tertiam partem debellaverunt Ungariae. Cod. 4285. f. 8. Vojáci čeští proti Turku vyslaní šťastně přišli a zvlášť do Žebráku 1543. feria tertia crastino post Galli. Cod. 4279, f. 145. Feria quarta post Martini (14. list.) najprv sem přišel do Žebráku (1543.). Cod. 4272. f. 4. V Unhošti feria quinta v prostředku Caniculi 1545. (Psí dny od 14. července do 15. srpna.) Cod. 4272. f. 95a. V Dubu léta milostivého na té syllabě: ven di (10. ledna) feria sexta u stolu, na němž týměř rok slouženo bylo v kostele dubském, Bidlovo pachole roztrúsilo oblata. 1550. Cod. 4883. f. 69. S. Venceslaus Rossius Pressorovius 1516. habuit librum ab anno et scripsit in Dub civitate.
8 Hořepničtí bez jeho vědomí nového kněze jednali, opustil na jaře (1539) osadu tuto a uvázal se ve faru v Keblové. Maje však i zde při svém farářování mnoho škody a poněvadž se mu Keblovští „tuze neforemnými“ býti zdáli. přešel odtud o novém roce 1540. na faru pana Zděnka Trčky ve Vlašimi. 1) Teprvé r. 1543. přestěhoval se odtud do Žebráku.2) Panství toto náleželo panu Volfovi z Krajku mladšímu, jehož pomocí se čeští bratří jako v Mladé Boleslavi, šířili, majíce sbory své dílem na Žebráku, dílem na Točníku; nejspíše nemohl se Rosa jakožto horlivý utrakvista, i zde se svým kollátorem shodnouti a proto opustiv o sv. Jiří 1545. Žebrák odebral se do Unhoště. 3) Po roce, v třicátý rok svého kněžství (1546) zaujal faru Zlatnickou u Jílového, a tu přebyl onen bouřlivý čas až do r. 1550. Zde napsal r. 1548. před sv. Janem Křtitelem dopis Václavovi Fukáčkovi do Staré Prahy, v němž tohoto napomínal k počestnému životu. R. 1550. byl odtud od administrátora Mystopola vy- puzen, a musel se vystěhovati do „exilu“ do Českého Dubu.) Tu, jakož i Sýcíně u Mladé Boleslavi, dvě léta 2) 3) 4) 1) Cod 4281. f. 36. 1540. Pikarté zjevní v Mladé Boleslavi rau- hání své zjevili a jakoby jáhny světili a kněží 12 a jahnů 52, přikazovali ty, kteříž se dělali kněžími a biskupy aby ti jahnové kázali čtení a kněží po všem světě. I bylo té věci dívákův, tak praví, na tři tisíce letního času. Počátek zkázy českých obyvatelův, tu ukázalo se, jestli tomu brzo v cestu se nevyjde. In vaporario Vlašim, Rosius. Týž rukopis f. 48a. Ta kavka stala se feria sexta naposledy 1540. pro kněze Jiříka Menda(ra.) třetí den nového ledna. Justitia esto apud deum. Vlašim. Cod. 4545. f. 108. S. Venceslaus Pressorovius ab anno 1516. scripsit in Vlašim 1540 aestate. Cod. 4312 f. 40. Perlegit Venceslaus Rosius ista in anno 1542. tempore regis Ferdinandi Hispani, in quo anno maxima bella fuerunt contra Saracenos in Ungaria, tempore aestatis in Vlašim plebanus, quando Sara- ceni tertiam partem debellaverunt Ungariae. Cod. 4285. f. 8. Vojáci čeští proti Turku vyslaní šťastně přišli a zvlášť do Žebráku 1543. feria tertia crastino post Galli. Cod. 4279, f. 145. Feria quarta post Martini (14. list.) najprv sem přišel do Žebráku (1543.). Cod. 4272. f. 4. V Unhošti feria quinta v prostředku Caniculi 1545. (Psí dny od 14. července do 15. srpna.) Cod. 4272. f. 95a. V Dubu léta milostivého na té syllabě: ven di (10. ledna) feria sexta u stolu, na němž týměř rok slouženo bylo v kostele dubském, Bidlovo pachole roztrúsilo oblata. 1550. Cod. 4883. f. 69. S. Venceslaus Rossius Pressorovius 1516. habuit librum ab anno et scripsit in Dub civitate.
Strana 9
9 pobyl. Rozkmotřiv se však se svým kollátorem, Jiříkem Ceteňským z Cetně, přestěhoval se do Nových Benátek; a ačkoliv zde snášel dosti mnoho přikoří od bratří českých, jichž ochrancem byl nový jeho pán, pan Fridrich z Donína, přece zde tři léta přebyl (od 1554—1556). Z tohoto času nalézáme v památné knize města Benátek při dni 29. prosince poznámku: „nedělního dne v noci na pondělí byly veliké bouřky a větry, které nadělaly velikých škod na staveních a na zemích po všech krajích českých; a na Mělníce blesk ztrávil přemnoho domů.“ Nejspíše pochází tato poznámka od ruky Rosovy, který se zde mezi faráři uvádí. 1) Z Benátek vrátil se opět do Zlatník (1556.). Odtud mizí nám více a více jeho stopa. Ještě z roku 1558. nacházíme v jednom rukopise malou poznámku, a sice z doby, kdy již 43. roky byl knězem. 2) Též r. 1560 byl živ, a sice opětně držel nejspíše faru v Unhošti.3) Zdali zemřel na této faře, a kdy život svůj skončil, nemůžeme říci; opouštějíť nás prameny naše i doklady. Co se týče zápisků Rosových, tedy jak již nahoře bylo podotknuto, nalézají se tyto jakož i valný počet jeho rukopisů, ve dvorské knihovně. Ale mýlil by se každý, kdo by se domníval, že v seznamu rukopisů zápisky tyto jsou uvedeny; i nám jen náhoda zápisky tyto do rukou přinesla. Též nenalézají se v jediném svazku, nýbrž rozděleny jsou ve třech rozličných. Největší jich díl jest v rukopise č. 4279. a sice od stránky 7—30, potom 145—184; v ruk. č. 4278. od str. 170—181. a konečně v ruk. č. 4285. od str. 91—98. Jak jest viděti, jen malý díl rukopisů těchto vyplňují zápisky Rosovy, většinu pak ona česká kázaní a latinsko-české výklady, z nichž mnohé od Rosy pocházejí, pod kterýmžto názvem i v seznamu rukopisů zaznamenány jsou. Byť pak i částky tyto tři tak od sebe roztrženy byly, dají se přece sestaviti v jakýsi celek, který ovšem dotud neúplným bude, do- 2) 3) 1) Město Nové Benátky nad Jizerou. Sepsal L. Š. Praha. 1865. Cod. 4890. Rosius tenebat praeceptum Domini in universas terras in ordine ab an. dom. 1516. usque ad annum 1558. Annorum autem in ordine fuerunt ipsius 43. Cod. 4281. 308a. Finis per manus Venceslai Rossii, ordinati Mudinae 1516. Italiae trans Ferariam et scripsit hoc in Unhošt 1560. Cod. 4325. f. 45b. Sac. Venceslaus Rosius scripsit anno 1560. post novum annum.
9 pobyl. Rozkmotřiv se však se svým kollátorem, Jiříkem Ceteňským z Cetně, přestěhoval se do Nových Benátek; a ačkoliv zde snášel dosti mnoho přikoří od bratří českých, jichž ochrancem byl nový jeho pán, pan Fridrich z Donína, přece zde tři léta přebyl (od 1554—1556). Z tohoto času nalézáme v památné knize města Benátek při dni 29. prosince poznámku: „nedělního dne v noci na pondělí byly veliké bouřky a větry, které nadělaly velikých škod na staveních a na zemích po všech krajích českých; a na Mělníce blesk ztrávil přemnoho domů.“ Nejspíše pochází tato poznámka od ruky Rosovy, který se zde mezi faráři uvádí. 1) Z Benátek vrátil se opět do Zlatník (1556.). Odtud mizí nám více a více jeho stopa. Ještě z roku 1558. nacházíme v jednom rukopise malou poznámku, a sice z doby, kdy již 43. roky byl knězem. 2) Též r. 1560 byl živ, a sice opětně držel nejspíše faru v Unhošti.3) Zdali zemřel na této faře, a kdy život svůj skončil, nemůžeme říci; opouštějíť nás prameny naše i doklady. Co se týče zápisků Rosových, tedy jak již nahoře bylo podotknuto, nalézají se tyto jakož i valný počet jeho rukopisů, ve dvorské knihovně. Ale mýlil by se každý, kdo by se domníval, že v seznamu rukopisů zápisky tyto jsou uvedeny; i nám jen náhoda zápisky tyto do rukou přinesla. Též nenalézají se v jediném svazku, nýbrž rozděleny jsou ve třech rozličných. Největší jich díl jest v rukopise č. 4279. a sice od stránky 7—30, potom 145—184; v ruk. č. 4278. od str. 170—181. a konečně v ruk. č. 4285. od str. 91—98. Jak jest viděti, jen malý díl rukopisů těchto vyplňují zápisky Rosovy, většinu pak ona česká kázaní a latinsko-české výklady, z nichž mnohé od Rosy pocházejí, pod kterýmžto názvem i v seznamu rukopisů zaznamenány jsou. Byť pak i částky tyto tři tak od sebe roztrženy byly, dají se přece sestaviti v jakýsi celek, který ovšem dotud neúplným bude, do- 2) 3) 1) Město Nové Benátky nad Jizerou. Sepsal L. Š. Praha. 1865. Cod. 4890. Rosius tenebat praeceptum Domini in universas terras in ordine ab an. dom. 1516. usque ad annum 1558. Annorum autem in ordine fuerunt ipsius 43. Cod. 4281. 308a. Finis per manus Venceslai Rossii, ordinati Mudinae 1516. Italiae trans Ferariam et scripsit hoc in Unhošt 1560. Cod. 4325. f. 45b. Sac. Venceslaus Rosius scripsit anno 1560. post novum annum.
Strana 10
10 kavad se nenajde počátek zápisků těchto a některé části, ježto v prostředku se nedostávají. Ješto nemáme mnoho naděje, že by chybící čásť ještě nalezena byla (prohlédli jsme všecky nám známé rukopisy Rosovy), podáváme zápisky ty, jak jsme je nalezli, sesta- vivše je ovšem tak, aby dle pořádku chronologického po- sobě zprávy šly. Kdy tyto zápisky od sebe roztrženy byly nevíme; tolik jen jest jisto, že se se to stalo před XVIII. stoletím, od kteréhožto času rukopisy tyto v tomto stavu, ovšem ve vazbě novější ve dvorské knihovně se chovají. Vedle těchto rukopisů však jest ještě celá řada jiných, většinou náboženské kusy obsahujících, ano počet jich jest tak veliký, že již Denis ve spise napřed uvedeném obdi- vuje se muži, jako byl Rosa, který nemaje vždycky nej lepší obročí, tolik rukopisů sám jediný choval. Měl jich nejspíše ještě mnohem více; ale některé mu byly buď ukradeny, některé zapůjčil přátelům svým a více jich nazpět nedostal. Tak možno se dočísti o tom v zápiskách. Celá řada rukopisů, pokud jsme se jich dopátrati mohli. jest následující, ale tvrditi nechceme, že by byla úplná. 99 R. č. 4136, 4150, 4206, 4221, 4269—4286, 4290, 4303, 4312, 4305, 4324, 4325, 4326, 4401, 4490, 4545, 4552, 4658, 4883, 4890, 4944, 4994, 11728, 11731, 11743. Celkem 42 rukopisů! 1) A všecky tyto se nacházely, dříve než dostaly se do dvorské knihovny, ve sbírce Ambraské; kdo a kdy je do sbírky této dal, nevíme. Jen tolik můžeme se do- mýšleti, že snad po smrti Rosově, která nejspíše padá do let šedesátých, byly dány buď od některého pána, na jehož faře Rosa zemřel a na nějž pak rukopisy a jmění Rosovo jako odúmrť spadly, bývalému správci země české, arci- knížeti Ferdinandovi Tirolskému, darem, anebo je Fer- dinand sám někde zakoupil. Jistotu však nevíme. Rosa zajisté nikdy nečekal, že by snad zápisky jeho pozdějším pokolením byly vítanými. Proto mají hlavně na počátku za obsah toliko soukromý život a putování; teprvé, když se Rosa dostal k r. 1546. stal se obšírnějším, vy- pisuje dosti důkladně běh událostí pražských, při čemž souhlasí ve mnohém ohledu i se Sixtem z Ottersdorfu, jak jsme mohli poznati z vylíčení v „Odporu stavů“ od K. Tieftrunka. Pozorujeme pak, že velmi stranicky se Rosa chová k utrakvistům a uvaluje všecku vinu za pohromy 1) Č. 4280. jest dvojaté.
10 kavad se nenajde počátek zápisků těchto a některé části, ježto v prostředku se nedostávají. Ješto nemáme mnoho naděje, že by chybící čásť ještě nalezena byla (prohlédli jsme všecky nám známé rukopisy Rosovy), podáváme zápisky ty, jak jsme je nalezli, sesta- vivše je ovšem tak, aby dle pořádku chronologického po- sobě zprávy šly. Kdy tyto zápisky od sebe roztrženy byly nevíme; tolik jen jest jisto, že se se to stalo před XVIII. stoletím, od kteréhožto času rukopisy tyto v tomto stavu, ovšem ve vazbě novější ve dvorské knihovně se chovají. Vedle těchto rukopisů však jest ještě celá řada jiných, většinou náboženské kusy obsahujících, ano počet jich jest tak veliký, že již Denis ve spise napřed uvedeném obdi- vuje se muži, jako byl Rosa, který nemaje vždycky nej lepší obročí, tolik rukopisů sám jediný choval. Měl jich nejspíše ještě mnohem více; ale některé mu byly buď ukradeny, některé zapůjčil přátelům svým a více jich nazpět nedostal. Tak možno se dočísti o tom v zápiskách. Celá řada rukopisů, pokud jsme se jich dopátrati mohli. jest následující, ale tvrditi nechceme, že by byla úplná. 99 R. č. 4136, 4150, 4206, 4221, 4269—4286, 4290, 4303, 4312, 4305, 4324, 4325, 4326, 4401, 4490, 4545, 4552, 4658, 4883, 4890, 4944, 4994, 11728, 11731, 11743. Celkem 42 rukopisů! 1) A všecky tyto se nacházely, dříve než dostaly se do dvorské knihovny, ve sbírce Ambraské; kdo a kdy je do sbírky této dal, nevíme. Jen tolik můžeme se do- mýšleti, že snad po smrti Rosově, která nejspíše padá do let šedesátých, byly dány buď od některého pána, na jehož faře Rosa zemřel a na nějž pak rukopisy a jmění Rosovo jako odúmrť spadly, bývalému správci země české, arci- knížeti Ferdinandovi Tirolskému, darem, anebo je Fer- dinand sám někde zakoupil. Jistotu však nevíme. Rosa zajisté nikdy nečekal, že by snad zápisky jeho pozdějším pokolením byly vítanými. Proto mají hlavně na počátku za obsah toliko soukromý život a putování; teprvé, když se Rosa dostal k r. 1546. stal se obšírnějším, vy- pisuje dosti důkladně běh událostí pražských, při čemž souhlasí ve mnohém ohledu i se Sixtem z Ottersdorfu, jak jsme mohli poznati z vylíčení v „Odporu stavů“ od K. Tieftrunka. Pozorujeme pak, že velmi stranicky se Rosa chová k utrakvistům a uvaluje všecku vinu za pohromy 1) Č. 4280. jest dvojaté.
Strana 11
11 let těch na bratry české, jimž dle tehdejšího obyčeje pikartů nadává a o jichž šíření se v Čechách zajímavé zprávy nám podává. Jeho péro, které neušetřilo ani krále Ferdinanda I. a tím méně ještě nepříznivce Havla Caheru, jest hlavně při roce 1547. velmi ostré; že svědkem byl všech událostí, jež vypisuje, domníváme se proto, že se zdržoval za těch časů ve Žlatníkách, jen několik hodin od Prahy vzdálených, a nebyl-li sám svědkem při událostech těch, zajisté od někoho hodnověrného se toho všeho do- věděl. Zápisky jeho nám mohou, třebas ne veliký, však proto přece hledaný materiál poskytnouti jak k politic- kému životu, tak hlavně k dějinám osvěty v Čechách a osudu kněží zvláště. Nejsou pak tyto jen jediným dílem Rosovým; napsal jak dříve řečeno, dosti českých kázaní, ovšem jen ke své vlastní potřebě; mimo to máme od něho ještě jakési hospodářské poznámky, ve kterých sobě zaznamenal rozličné dávky svých osadníků, ve kterých nevynechal „ani jedné slepice a několika věrtel ovsa“, jakož i některé svoje vydání. Tyto poznámky sepsal za svého farářování v Unhošti, neboť vypočítává jednotlivé své dlužníky v osadě této, jak na svém místě ve příloze po- dotknuto bude. Abychom konečně se zmínili i o tom, kterak sobě jsme počínali při vydávání zápiskův těchto, podotýkáme, že sestavili jsme je chronologicky obracejíce pozornost svou hlavně k tomu, aby části k sobě patřící, které však v rozličných rukopisech od sebe odtrženy se nalézají, opět k sobě se dostaly. Kterak se nám to podařilo, nechť čtenář sám rozhodne; jen na to upozorňujeme, že poslední částky při nejlepší své vůli nemohli jsme tak k sobě položiti, neboť tu právě, jak se zdá, jakási prostředkující čásť schází. Ostatně ještě připomínáme, že nám valně pomohly poznámky v jednom rukopise, kde vypočítávají se téměř všecky stanice Rosovy, sestavené nejspíše ještě tenkráte, když zápisky tyto pohromadě byly.1) Uveřejňujeme zápisky tyto v pravopise nynějším, při čemž ovšem pone- cháváme všecky formy tak, jak jich nalézáme. I dvou- hlásky au jsme šetřili, ač jak již rodák Rosův, Benedikt Nudožerský dosvědčuje, první samohláska skoro jako o vyslovována byla ve století XVI. Ovšem udrželo se au ještě hluboko do věku našeho, ale zajisté již dávno před- 1) Cod. 4278. f. 17b.
11 let těch na bratry české, jimž dle tehdejšího obyčeje pikartů nadává a o jichž šíření se v Čechách zajímavé zprávy nám podává. Jeho péro, které neušetřilo ani krále Ferdinanda I. a tím méně ještě nepříznivce Havla Caheru, jest hlavně při roce 1547. velmi ostré; že svědkem byl všech událostí, jež vypisuje, domníváme se proto, že se zdržoval za těch časů ve Žlatníkách, jen několik hodin od Prahy vzdálených, a nebyl-li sám svědkem při událostech těch, zajisté od někoho hodnověrného se toho všeho do- věděl. Zápisky jeho nám mohou, třebas ne veliký, však proto přece hledaný materiál poskytnouti jak k politic- kému životu, tak hlavně k dějinám osvěty v Čechách a osudu kněží zvláště. Nejsou pak tyto jen jediným dílem Rosovým; napsal jak dříve řečeno, dosti českých kázaní, ovšem jen ke své vlastní potřebě; mimo to máme od něho ještě jakési hospodářské poznámky, ve kterých sobě zaznamenal rozličné dávky svých osadníků, ve kterých nevynechal „ani jedné slepice a několika věrtel ovsa“, jakož i některé svoje vydání. Tyto poznámky sepsal za svého farářování v Unhošti, neboť vypočítává jednotlivé své dlužníky v osadě této, jak na svém místě ve příloze po- dotknuto bude. Abychom konečně se zmínili i o tom, kterak sobě jsme počínali při vydávání zápiskův těchto, podotýkáme, že sestavili jsme je chronologicky obracejíce pozornost svou hlavně k tomu, aby části k sobě patřící, které však v rozličných rukopisech od sebe odtrženy se nalézají, opět k sobě se dostaly. Kterak se nám to podařilo, nechť čtenář sám rozhodne; jen na to upozorňujeme, že poslední částky při nejlepší své vůli nemohli jsme tak k sobě položiti, neboť tu právě, jak se zdá, jakási prostředkující čásť schází. Ostatně ještě připomínáme, že nám valně pomohly poznámky v jednom rukopise, kde vypočítávají se téměř všecky stanice Rosovy, sestavené nejspíše ještě tenkráte, když zápisky tyto pohromadě byly.1) Uveřejňujeme zápisky tyto v pravopise nynějším, při čemž ovšem pone- cháváme všecky formy tak, jak jich nalézáme. I dvou- hlásky au jsme šetřili, ač jak již rodák Rosův, Benedikt Nudožerský dosvědčuje, první samohláska skoro jako o vyslovována byla ve století XVI. Ovšem udrželo se au ještě hluboko do věku našeho, ale zajisté již dávno před- 1) Cod. 4278. f. 17b.
Strana 12
12 tím v obecné mluvě změnilo se dvouhláskou ou. Příčina změny této záleží totiž v orgánech mluvících. Pozoru- jeme-li důkladně změnu zvuků, když vyslovujeme dvou- hlásku au, shledáváme, že mluvidla naše probíhají od samohlásky a skrze o směrem k u, a při tvrdosti au vy- světlíme si, že spíše jazyk sobě zvykne na ou neb ó než na au. Že v jazyku našem dvouhláska au není ani tak mnoho oblíbená, toho důkazem jsou slova z němčiny přijatá. Tak k. p. jazyku německému není au nemilé, a přece v češtině zní německé: Schraube, šroub, Haufe, houf atd. Hlavně toto slovo obdrželo již dávno u nás domovské právo, byvši přijato, kdy au v českém jazyku počíná se objevovati, t. j. v XV. století; a přece povážíme-li, že ve slovech z cizích jazyků přijatých více se šetří původního zvuku, ač i tu slova dokonalým proměnám podléhají, přece nevyslovuje se i nyní hauf nýbrž houf, ačkoliv se říká raubíř z ně- meckého rauber. Nechceme tvrditi, že by v XV. století nebylo se vyslovovalo au, jak tomu i nasvědčují německá slova z češtiny přijatá k. p. houfnice německy Haubitze, též XV. v stol. povstalé, v němž utkvělo české au; nýbrž jen tolik se domýšlíme, že au záhy změnilo se v ou, takže již dlouhý čas předtím neodpovídala dvouhláska au pravému znění. Že tenkráte vyslovování ou zcela neproniklo, shle- dáváme ze spisu Drachovského: Grammatica boemica in V. libros divisa. Olomucii (1660) kdež na str. 168. stojí: Diphtongi aliae sunt propiae, aliae improprie: Propriae: ay, au, ey, oy, uy, impropriae ě, ů, ý. Im locutione producuntur ut budancy, okrauhly, mi- leyssi; a na straně 154. Ex vocalibus fiunt diphtongi, quae ex duabus componuntur. Aperte: ay, au, ey, oy, uy; occulte: é, ú, ý. Ještě co se týče druhé změny, totiž ó m. au; toho doklady máme již v sprosté mluvě latinské, kdež se říkalo: claudius m. clodius, caudex vedle codex a. p. Také i francouzština tomu nasvědčuje, píšíc l' auteur, ale lotér vyslovujíc, l' Autriche místo vyslovovaného lotriš a j. v. Podobné nalézáme v koncovce Instr. sing. fem.: české: rukou zní polsky rénko, ale píše se reka. Proměny tyto ovšem dějí se ponenáhlu, ale dějí se jistě; čeština vzdělaná nekloní se ovšem ještě k tomu, aby změnila bývalé au v ó, ale ji předešlo v tom ohledu nářečí olomúcké1), kde 1) Šembera. Základové dialektologie str. 39.
12 tím v obecné mluvě změnilo se dvouhláskou ou. Příčina změny této záleží totiž v orgánech mluvících. Pozoru- jeme-li důkladně změnu zvuků, když vyslovujeme dvou- hlásku au, shledáváme, že mluvidla naše probíhají od samohlásky a skrze o směrem k u, a při tvrdosti au vy- světlíme si, že spíše jazyk sobě zvykne na ou neb ó než na au. Že v jazyku našem dvouhláska au není ani tak mnoho oblíbená, toho důkazem jsou slova z němčiny přijatá. Tak k. p. jazyku německému není au nemilé, a přece v češtině zní německé: Schraube, šroub, Haufe, houf atd. Hlavně toto slovo obdrželo již dávno u nás domovské právo, byvši přijato, kdy au v českém jazyku počíná se objevovati, t. j. v XV. století; a přece povážíme-li, že ve slovech z cizích jazyků přijatých více se šetří původního zvuku, ač i tu slova dokonalým proměnám podléhají, přece nevyslovuje se i nyní hauf nýbrž houf, ačkoliv se říká raubíř z ně- meckého rauber. Nechceme tvrditi, že by v XV. století nebylo se vyslovovalo au, jak tomu i nasvědčují německá slova z češtiny přijatá k. p. houfnice německy Haubitze, též XV. v stol. povstalé, v němž utkvělo české au; nýbrž jen tolik se domýšlíme, že au záhy změnilo se v ou, takže již dlouhý čas předtím neodpovídala dvouhláska au pravému znění. Že tenkráte vyslovování ou zcela neproniklo, shle- dáváme ze spisu Drachovského: Grammatica boemica in V. libros divisa. Olomucii (1660) kdež na str. 168. stojí: Diphtongi aliae sunt propiae, aliae improprie: Propriae: ay, au, ey, oy, uy, impropriae ě, ů, ý. Im locutione producuntur ut budancy, okrauhly, mi- leyssi; a na straně 154. Ex vocalibus fiunt diphtongi, quae ex duabus componuntur. Aperte: ay, au, ey, oy, uy; occulte: é, ú, ý. Ještě co se týče druhé změny, totiž ó m. au; toho doklady máme již v sprosté mluvě latinské, kdež se říkalo: claudius m. clodius, caudex vedle codex a. p. Také i francouzština tomu nasvědčuje, píšíc l' auteur, ale lotér vyslovujíc, l' Autriche místo vyslovovaného lotriš a j. v. Podobné nalézáme v koncovce Instr. sing. fem.: české: rukou zní polsky rénko, ale píše se reka. Proměny tyto ovšem dějí se ponenáhlu, ale dějí se jistě; čeština vzdělaná nekloní se ovšem ještě k tomu, aby změnila bývalé au v ó, ale ji předešlo v tom ohledu nářečí olomúcké1), kde 1) Šembera. Základové dialektologie str. 39.
Strana 13
13 se mluví místo českého slepicí, slepicou i slepicó, na mó došo (na mou duši), von kópil lóko (koupil louku); tež v němčině prostonárodní zní au jako české ou: landhous m. landhaus. Že nemůže býti důkazem, že „poněvadž se tak psalo, tedy též tak se vyslovovalo,“ chceme ještě podotknouti. Neboť písmem nedávají se proměny jazykové na jevo hned, jak povstaly, ale často teprvé po dlouhých letech. Pozoru- jeme to opětně na jazyku francouzském, kde několik století znělo již v řeči é, ačkoliv psáno bylo dlouho oi, až konečně za Voltaira uvedeno jest i do řeči písemné ai = é místo starého oi; k. p. François, nynější Français. Ani tak daleko choditi nemusíme, i v češtině Palacký dosud užíval au, a nikdo přece nebude mysliti, že vyslovuje se dosud au m. ou. Ovšem, i některá česká podřečí mají dvouhlásku au: kauka m. kavka; povídau m. povídal, kteréžto u poslední povstavši z 1 podobá se maloruskému v m. 1: čuvav m. čuval, obuvav m. obuval, a k chorvatsko-srbskému o m. l: orao m. oral, misao m. misal (mysl), ježto však nejsou pravou dvouhláskou. Důkazy pak, zda v XVII. století již vesměs ou se užívalo, podají nám teprvé dle našeho mínění slova z jazyku českého do jiných přijatá. Co se týče slohu, o tom nemůžeme zde ani mluviti, jako i u jiných pamětí, které původně nebyly uchystány pro veřejnost. Podávajíce zde zápisky tyto přejeme sobě, aby památka Rosy po tak dlouhém zapomenutí obnovena byla.
13 se mluví místo českého slepicí, slepicou i slepicó, na mó došo (na mou duši), von kópil lóko (koupil louku); tež v němčině prostonárodní zní au jako české ou: landhous m. landhaus. Že nemůže býti důkazem, že „poněvadž se tak psalo, tedy též tak se vyslovovalo,“ chceme ještě podotknouti. Neboť písmem nedávají se proměny jazykové na jevo hned, jak povstaly, ale často teprvé po dlouhých letech. Pozoru- jeme to opětně na jazyku francouzském, kde několik století znělo již v řeči é, ačkoliv psáno bylo dlouho oi, až konečně za Voltaira uvedeno jest i do řeči písemné ai = é místo starého oi; k. p. François, nynější Français. Ani tak daleko choditi nemusíme, i v češtině Palacký dosud užíval au, a nikdo přece nebude mysliti, že vyslovuje se dosud au m. ou. Ovšem, i některá česká podřečí mají dvouhlásku au: kauka m. kavka; povídau m. povídal, kteréžto u poslední povstavši z 1 podobá se maloruskému v m. 1: čuvav m. čuval, obuvav m. obuval, a k chorvatsko-srbskému o m. l: orao m. oral, misao m. misal (mysl), ježto však nejsou pravou dvouhláskou. Důkazy pak, zda v XVII. století již vesměs ou se užívalo, podají nám teprvé dle našeho mínění slova z jazyku českého do jiných přijatá. Co se týče slohu, o tom nemůžeme zde ani mluviti, jako i u jiných pamětí, které původně nebyly uchystány pro veřejnost. Podávajíce zde zápisky tyto přejeme sobě, aby památka Rosy po tak dlouhém zapomenutí obnovena byla.
Strana 14
V tom*) času měl sem kuchařku, babu z Písku, starú; a ta pravila, že za její mladosti v Prachaticích slepice, když kuchaná byla, měla v sobě dítě. Druhé pravila, že v jedné vsi u Bavorova blízko, žena nějakú věc velmi mrzkú porodila, co nějakú čepici živú; a hned vypadši z ní běželo pod lavici maje šest noh. Odtud stěhujíce se na Písku chtěl mne staviti pan z Rožmberka, Jan 1) křižovník proto, že sem řekl, poně- vadž sám náleží kněžství, neměl by tak strany pod obojím spuosobem haněti, by byl sám dobraj. A tak skrze to poslal, aby mě stavili; ale oni Písečtí dali mi výstrahu, kteruož sem ušel rukú jeho. Přijeli smy na Tábor a tu se peněz nedostávalo. I prodal sem některé knihy (faráři Petrovi). A tu do tře- tího dne byl sem, až ti sedláci z Ranný 2) přijeli, pana Šťastného lidé 3) z Rychberku od Skuče; a s těmi skrz Chotěboř brali sme se ke Skuči. Tu na Ranné rok toliko sem trval; a letního času chodě na procesí až do Krauný, 4) komuný velkú maje vykomunikoval jsem všecka sacramenta i z monstrancí. I musili laici jíti jako adversaři s procesím chodí, bez svá- tosti těla božího zase do Ranný. A tu hned posměváčkové řekli: Hle, kněz nemá zase doma boha, než od domu tuším, že jej zachoval do tobolky. Pacholaty sem se přetěžoval, uče je, takže sem nemohl pán penězi býti, a kdež sem jednomu měštěnínu byl za sud piva dlužen ve Skuči, nemaje tak brzo co dáti *) Začátek schází. Udával tam nejspíše dřívější osudy, a svou faru Lažiště (u Husince). Následující jest v ruk. 4278. f. 170—181. 1) Jan z Rožmberka, převor řádu malteského od r. 1511—1532. 2) Ranná na Chrudimsku. Jindřich Šťastný z Valdšteina na Rychmburce († 1537). 4) Krouná (nedaleko Ranné). 3)
V tom*) času měl sem kuchařku, babu z Písku, starú; a ta pravila, že za její mladosti v Prachaticích slepice, když kuchaná byla, měla v sobě dítě. Druhé pravila, že v jedné vsi u Bavorova blízko, žena nějakú věc velmi mrzkú porodila, co nějakú čepici živú; a hned vypadši z ní běželo pod lavici maje šest noh. Odtud stěhujíce se na Písku chtěl mne staviti pan z Rožmberka, Jan 1) křižovník proto, že sem řekl, poně- vadž sám náleží kněžství, neměl by tak strany pod obojím spuosobem haněti, by byl sám dobraj. A tak skrze to poslal, aby mě stavili; ale oni Písečtí dali mi výstrahu, kteruož sem ušel rukú jeho. Přijeli smy na Tábor a tu se peněz nedostávalo. I prodal sem některé knihy (faráři Petrovi). A tu do tře- tího dne byl sem, až ti sedláci z Ranný 2) přijeli, pana Šťastného lidé 3) z Rychberku od Skuče; a s těmi skrz Chotěboř brali sme se ke Skuči. Tu na Ranné rok toliko sem trval; a letního času chodě na procesí až do Krauný, 4) komuný velkú maje vykomunikoval jsem všecka sacramenta i z monstrancí. I musili laici jíti jako adversaři s procesím chodí, bez svá- tosti těla božího zase do Ranný. A tu hned posměváčkové řekli: Hle, kněz nemá zase doma boha, než od domu tuším, že jej zachoval do tobolky. Pacholaty sem se přetěžoval, uče je, takže sem nemohl pán penězi býti, a kdež sem jednomu měštěnínu byl za sud piva dlužen ve Skuči, nemaje tak brzo co dáti *) Začátek schází. Udával tam nejspíše dřívější osudy, a svou faru Lažiště (u Husince). Následující jest v ruk. 4278. f. 170—181. 1) Jan z Rožmberka, převor řádu malteského od r. 1511—1532. 2) Ranná na Chrudimsku. Jindřich Šťastný z Valdšteina na Rychmburce († 1537). 4) Krouná (nedaleko Ranné). 3)
Strana 15
15 v trh ve Skuči, nešlechetně mě chlap ulál, až mi zase jiní sedláci láli (jako lotru). Rybníček nějaký byl při faře na Ranné; toho nedali osadní sloviti (z rozkazu pana Šťastného); a já pro ten sem nechtěl býti. (K) tomu neveliký desátek žita a vovsa, kteréhož obilí nemálo mi zůstali. A počet sem za dvanáct kop miš., co mi nedodali ve všech věcech. A protož sem se stěhoval do Chrudimě; a tam sem byl podruhé u Tobiáše. A nechav tu kuchařky, sám sem chodil spaciatum po kněžích, a několiko dní byl sem u kněze Jana ve Vlíněvsi 1) pod Mělníkem; a pašiji zpíval sem v Počápcích, 2) a ve veliký pátek šel sem k Mělníku a od Mělníka za šibenicí, i jiné blízko místo popravní pomije, viděl sem čápů množství u Vinec 3) a nejda cestú při stráni nad řekú hrubú velmi bylo s řežáby spolu. Dojda v sobotu bílú přišel šem do Kauříma; neb sem měl tu kněze známého Vondráčka faráře; a tu přes velikú noc sem byl. A potom do Uhlířských Janovic sem šel; a tu neměli kněze. Ihned se se mnú dostatečně mlu- vili ti měšťané, abych u nich farářem byl. K čemuž na snažnú žádost povolil sem, a pobyl tu u nich některý den, zase sem se do Chrudimě navrátil. A oni z Janovic Uhlířských rychle nemeškavše při sv. Jiří přijeli do mne do Chrudimě. A tak sme se stěhovali tam do Janovic. A byl sem tu toliko puol léta; neb kněz Jan Mancipalík, když sem k němu jda od Prachatic od pana Diviše ze Zdislavic velikými prosbami a námluvami i živnosti přiříkaje lepší do nuozného Lukavce*) přimlúval se, abych na zimu v tom polauletí se přistěhoval. A tu Janovští, když znali, že býti nechci, zničivše smluvu, nedodali mi čtyry kopy a za dvě (kopy) na polí vovsa jináč obrátivše, než ná- mluva byla, nedali mi užíti. A tak stěhoval sem se do toho Lukavce stranú Načeradce; a byl sem tam dvě letě. Ale tomu zadosti se nedálo, co mi ten kněz od těch pánů přiříkal: nějaké rybníčky, dva pole že pustí aneb každého měsíce sud 1) Vliněves (Palacký, Popis 84). 2) Snad Počeplice u Mělníka (Pal. 85). Jsou ještě jiné Počeplice (Pal. 75). v Litoměřicku, ale zde nenalézá se kostel. 3) Vinec (Pal. 80) na panství Dobrovicích. *) v Čáslavsku.
15 v trh ve Skuči, nešlechetně mě chlap ulál, až mi zase jiní sedláci láli (jako lotru). Rybníček nějaký byl při faře na Ranné; toho nedali osadní sloviti (z rozkazu pana Šťastného); a já pro ten sem nechtěl býti. (K) tomu neveliký desátek žita a vovsa, kteréhož obilí nemálo mi zůstali. A počet sem za dvanáct kop miš., co mi nedodali ve všech věcech. A protož sem se stěhoval do Chrudimě; a tam sem byl podruhé u Tobiáše. A nechav tu kuchařky, sám sem chodil spaciatum po kněžích, a několiko dní byl sem u kněze Jana ve Vlíněvsi 1) pod Mělníkem; a pašiji zpíval sem v Počápcích, 2) a ve veliký pátek šel sem k Mělníku a od Mělníka za šibenicí, i jiné blízko místo popravní pomije, viděl sem čápů množství u Vinec 3) a nejda cestú při stráni nad řekú hrubú velmi bylo s řežáby spolu. Dojda v sobotu bílú přišel šem do Kauříma; neb sem měl tu kněze známého Vondráčka faráře; a tu přes velikú noc sem byl. A potom do Uhlířských Janovic sem šel; a tu neměli kněze. Ihned se se mnú dostatečně mlu- vili ti měšťané, abych u nich farářem byl. K čemuž na snažnú žádost povolil sem, a pobyl tu u nich některý den, zase sem se do Chrudimě navrátil. A oni z Janovic Uhlířských rychle nemeškavše při sv. Jiří přijeli do mne do Chrudimě. A tak sme se stěhovali tam do Janovic. A byl sem tu toliko puol léta; neb kněz Jan Mancipalík, když sem k němu jda od Prachatic od pana Diviše ze Zdislavic velikými prosbami a námluvami i živnosti přiříkaje lepší do nuozného Lukavce*) přimlúval se, abych na zimu v tom polauletí se přistěhoval. A tu Janovští, když znali, že býti nechci, zničivše smluvu, nedodali mi čtyry kopy a za dvě (kopy) na polí vovsa jináč obrátivše, než ná- mluva byla, nedali mi užíti. A tak stěhoval sem se do toho Lukavce stranú Načeradce; a byl sem tam dvě letě. Ale tomu zadosti se nedálo, co mi ten kněz od těch pánů přiříkal: nějaké rybníčky, dva pole že pustí aneb každého měsíce sud 1) Vliněves (Palacký, Popis 84). 2) Snad Počeplice u Mělníka (Pal. 85). Jsou ještě jiné Počeplice (Pal. 75). v Litoměřicku, ale zde nenalézá se kostel. 3) Vinec (Pal. 80) na panství Dobrovicích. *) v Čáslavsku.
Strana 16
16 piva. A toho nedávavše, ani nepustivše těch věcí k faře, také ranau morní saužen, když sem dvě letě dobyv a setrval, chtě se odstěhovati, Jan Lukavecký, ten nedal mi nic; a on pivo vařil. Bratr jeho Lukavecký dal mi jednu kopu; a protož bylo škody za dvanáct kop miš. Potom odtud do městečka Otic stěhování bylo; a tu pobyv 11/2 léta, s Votickým neuměl o nic trefiti; zvláště že byl jal Přecha z Podolí chtěl mně v kostele vězení dáti. Nechtěl sem tu jemu vůle dáti; také pro pikarty, s kterýmiž Burian Votický mistrně se líbal. Na penězích zůstali mi deset kop miš., a pan Burian Votický za letníky 1) dvě kopy miš. A odtud na kaplanství stěhoval sem se do Slaného s knězem Mikulášem Lékařem ze Sedlčan; a puol léta tu pobyv ubývalo statečku. Měl sem býti v Peruci; a když páni Pětipeští z fary pobrali obilí, hrách, i nechtěl sem dojeti do Peruci. A Havel administrátor dověděv se toho, že nemám fary, musil sem se jemu k vůli stěhovati do Prahy. A toho času podzimního bylo disturbio 2) pražské v pikartech a veliký zámutek učiněn byl na všecko to město; neb slavnější jich utíkali z Prahy měšťané i kněží od far. A byl sem u sv. Jiljí kaplanem s Petrem Poláčkem; 2) 1) Letník, o letnicích dělaný sýr; poplatek, místo sýra dávaný farářům. Cod. 4883. (fin.) Doktor Špik kanclíř, jenžto seděl ve vazbě od sv. Vavřince až do středy po sv. Stanislavu, ten den vypuštěn a vypověděn do západu slunce, aby více ani déle v Praze nebyl. Ten byl najprv přezděl pomazání kněžskému špikování; Burian měl vlastni jméno. A vedle toho znamenité konšely a súsedy čtyry pražské vypověděli l. 1525. Item. Ve čtvrtek hned potom na zajtří 10 súsedú opět do dvou neděl kázali preč bohatým a slovútným. Tehdy při těch, ježto jsou spravovali a i jiné z Prahy vypovídali; nezůstalo než ukrutenství šibeničné; tak jakož shledati se mohlo pro málo a snad pro nic usmrcovali a ohavovali. Viz bože spuštění země někdy křesťanské české a přispěj s pomocí a zhynouti nedaj; neb všickni od tebe odvrátili jsou se od moci a pravdy tvé k své moci a k pravdě své, o nichž jsi řek, že přišlo kníže a na mne nemá nic, co jest ani ještě co z tvé moci není, ani potom nebude. Syllaba: Lini pape Šídláč (Šídlo) doktor, Václav kněz v Tajně v Praze jsa farářem vypověděn jest, že tehdáž kázával. Havel Cahera, kněz administrátor vypověděn, neb někdy Lutera vykládal a někdy pikart, i pro svou neustavič- nost.“ Doktorem Špikem nazván byl Burian Sobek z Kornic (Bartoš, kronika. 60). V. Jireček. Rukověť II. 236.
16 piva. A toho nedávavše, ani nepustivše těch věcí k faře, také ranau morní saužen, když sem dvě letě dobyv a setrval, chtě se odstěhovati, Jan Lukavecký, ten nedal mi nic; a on pivo vařil. Bratr jeho Lukavecký dal mi jednu kopu; a protož bylo škody za dvanáct kop miš. Potom odtud do městečka Otic stěhování bylo; a tu pobyv 11/2 léta, s Votickým neuměl o nic trefiti; zvláště že byl jal Přecha z Podolí chtěl mně v kostele vězení dáti. Nechtěl sem tu jemu vůle dáti; také pro pikarty, s kterýmiž Burian Votický mistrně se líbal. Na penězích zůstali mi deset kop miš., a pan Burian Votický za letníky 1) dvě kopy miš. A odtud na kaplanství stěhoval sem se do Slaného s knězem Mikulášem Lékařem ze Sedlčan; a puol léta tu pobyv ubývalo statečku. Měl sem býti v Peruci; a když páni Pětipeští z fary pobrali obilí, hrách, i nechtěl sem dojeti do Peruci. A Havel administrátor dověděv se toho, že nemám fary, musil sem se jemu k vůli stěhovati do Prahy. A toho času podzimního bylo disturbio 2) pražské v pikartech a veliký zámutek učiněn byl na všecko to město; neb slavnější jich utíkali z Prahy měšťané i kněží od far. A byl sem u sv. Jiljí kaplanem s Petrem Poláčkem; 2) 1) Letník, o letnicích dělaný sýr; poplatek, místo sýra dávaný farářům. Cod. 4883. (fin.) Doktor Špik kanclíř, jenžto seděl ve vazbě od sv. Vavřince až do středy po sv. Stanislavu, ten den vypuštěn a vypověděn do západu slunce, aby více ani déle v Praze nebyl. Ten byl najprv přezděl pomazání kněžskému špikování; Burian měl vlastni jméno. A vedle toho znamenité konšely a súsedy čtyry pražské vypověděli l. 1525. Item. Ve čtvrtek hned potom na zajtří 10 súsedú opět do dvou neděl kázali preč bohatým a slovútným. Tehdy při těch, ježto jsou spravovali a i jiné z Prahy vypovídali; nezůstalo než ukrutenství šibeničné; tak jakož shledati se mohlo pro málo a snad pro nic usmrcovali a ohavovali. Viz bože spuštění země někdy křesťanské české a přispěj s pomocí a zhynouti nedaj; neb všickni od tebe odvrátili jsou se od moci a pravdy tvé k své moci a k pravdě své, o nichž jsi řek, že přišlo kníže a na mne nemá nic, co jest ani ještě co z tvé moci není, ani potom nebude. Syllaba: Lini pape Šídláč (Šídlo) doktor, Václav kněz v Tajně v Praze jsa farářem vypověděn jest, že tehdáž kázával. Havel Cahera, kněz administrátor vypověděn, neb někdy Lutera vykládal a někdy pikart, i pro svou neustavič- nost.“ Doktorem Špikem nazván byl Burian Sobek z Kornic (Bartoš, kronika. 60). V. Jireček. Rukověť II. 236.
Strana 17
17 a farář byl Mitis 1), velmi utěšený pacholek. A když bylo v pustě, nětco s tím farářem pro potřeby domácí, a že mi se tratilo z komůrky, zašel sem v svár. Takéž on zjednal mi nepřízeň u administrátora, (neb ten farář, jakož mi pravil Polák, kněz Petr, že mnoho kop mu pomalu pokradl; a slul Jan Habrovec z Prahy,) Havla, k tomu že byl zvoníkem u administrátora Havla a u Vojty faráře; více Votický Jan, Důry Dobiašovy z Votic syn, i pravili, že peníze dával schovati (od koledy); a bylo tak; neb koledy dal jim deset kop schovati. Nětco mi k tomu ještě pokradše rozličně a nekřesťansky s ním nakládavše chtěli jej i do vězení dáti; a já jak sem mohl, tak sem ho z toho vysvobodil. A když neměli zvoníka, prosil mne administrátor Havel, abych mu půčil (sic) deset zlatých, a já sem toho nechtěl udělati. A ten kněz, kterýž mi kradl, Jan Mitis zatím dal koflíček a nože stříbrné administrátorovi. A potom při Salve sa obeslán, abych do Tajna přišel, tu kolikos kněží bylo; a tak administrátor na mne s křikem, že mu zvoníka kazím a že jeho věci řídím a chovám a rajstruji a že sem hrd panu faráři. A tak ti kněží a on sám: „poď se mnú,“ řka a já po něm chtěv jíti. A on mne osadil v světnici: „Kde chci voliti jíti, na rathúz-li?“ Co sem mluvil a žádal, že nemám proč tam choditi. Kněží ti ujavše mne táhli do jakéhos přístaupku tu na faře Tajnské při sklepě dole a dobře mne uzavíravše, odešli. A pod světnicí poleny na podlahu tlaukli a bubnovali a trúsili na mne myši německý. Za několik dní to nýsti sem musel; blázna Von- dráčka navozovali, pokuty dávali a často mi láli. Ale od jiných dobrých lidí vínem a jinými věcmi dobrými měl sem dobrý fedruňk. A potom odtud vyšed zase sem byl u sv. Jiljí až do sv. Jiří; a po svatém Jiří bezděky mne opět administrátor Havel vstrčil k svatému Martinu opět kaplanem, u toho faráře, u kteréhož sem na Písku měl primitias; i dodal mne z pod kýje pod palici. 2) Neb ten administrátor Havel byl posměváček mistrný, pyšný; přijmí měl Cahera z Žatce, učený. A tu u sv. Mar- 1) Jméno to jest nejasně psáno. (Mitl?) 2 ) Jednání a dopisy I. 25: Uvádí se u sv. Martina. Plebanus sacerdos Joannes Grubach, Sacerdos Paulus. Zde se tedy Rosa nejmenuje. Ale na straně 25. stojí: S. Venceslaus a S. Martino plebanus. 2
17 a farář byl Mitis 1), velmi utěšený pacholek. A když bylo v pustě, nětco s tím farářem pro potřeby domácí, a že mi se tratilo z komůrky, zašel sem v svár. Takéž on zjednal mi nepřízeň u administrátora, (neb ten farář, jakož mi pravil Polák, kněz Petr, že mnoho kop mu pomalu pokradl; a slul Jan Habrovec z Prahy,) Havla, k tomu že byl zvoníkem u administrátora Havla a u Vojty faráře; více Votický Jan, Důry Dobiašovy z Votic syn, i pravili, že peníze dával schovati (od koledy); a bylo tak; neb koledy dal jim deset kop schovati. Nětco mi k tomu ještě pokradše rozličně a nekřesťansky s ním nakládavše chtěli jej i do vězení dáti; a já jak sem mohl, tak sem ho z toho vysvobodil. A když neměli zvoníka, prosil mne administrátor Havel, abych mu půčil (sic) deset zlatých, a já sem toho nechtěl udělati. A ten kněz, kterýž mi kradl, Jan Mitis zatím dal koflíček a nože stříbrné administrátorovi. A potom při Salve sa obeslán, abych do Tajna přišel, tu kolikos kněží bylo; a tak administrátor na mne s křikem, že mu zvoníka kazím a že jeho věci řídím a chovám a rajstruji a že sem hrd panu faráři. A tak ti kněží a on sám: „poď se mnú,“ řka a já po něm chtěv jíti. A on mne osadil v světnici: „Kde chci voliti jíti, na rathúz-li?“ Co sem mluvil a žádal, že nemám proč tam choditi. Kněží ti ujavše mne táhli do jakéhos přístaupku tu na faře Tajnské při sklepě dole a dobře mne uzavíravše, odešli. A pod světnicí poleny na podlahu tlaukli a bubnovali a trúsili na mne myši německý. Za několik dní to nýsti sem musel; blázna Von- dráčka navozovali, pokuty dávali a často mi láli. Ale od jiných dobrých lidí vínem a jinými věcmi dobrými měl sem dobrý fedruňk. A potom odtud vyšed zase sem byl u sv. Jiljí až do sv. Jiří; a po svatém Jiří bezděky mne opět administrátor Havel vstrčil k svatému Martinu opět kaplanem, u toho faráře, u kteréhož sem na Písku měl primitias; i dodal mne z pod kýje pod palici. 2) Neb ten administrátor Havel byl posměváček mistrný, pyšný; přijmí měl Cahera z Žatce, učený. A tu u sv. Mar- 1) Jméno to jest nejasně psáno. (Mitl?) 2 ) Jednání a dopisy I. 25: Uvádí se u sv. Martina. Plebanus sacerdos Joannes Grubach, Sacerdos Paulus. Zde se tedy Rosa nejmenuje. Ale na straně 25. stojí: S. Venceslaus a S. Martino plebanus. 2
Strana 18
18 tina sa byl sem kaplanem; a maje vůli od Havla Cahery, abych sobě zjednal faru a já zjednal sem. A když pro mne přijeli, abych se stěhoval do Tuklak, toho svého faráře šel sem napomenúti, aby mi vrátil katalog knihy Viklofovy a dal dvě kopy z kaplanství, které přijal. A tento nechtěl toho učiniti a uzamykav dvéře fary, pravil administrátorovi, že sem ho chtěl utlúci. A administrátor mne obeslal, pravil: že mi vůle nedal k faře! A nechtěje mne nic slyšeti, kázal mi na rathúz, neslavně se směje. abych počet Rokycanových sermonů. A tak když sem nechtěl jíti, pravil, že mi káže všecko pobrati. Musel sem jíti a tam sem seděl. Potom přátelům mým ledacos žval a to najtěžší, že sem se chtěl vykrásti na panství Škvo- rockého, ješto ten pán byl toho administrátora nepřítel. A tak k vůli se mne natrápiv musil sem zase u sv. Mar- tina zůstati až do sv. Jiří (velut nobis opportebat). A protož tedy za toho admistrátora počali kněží mnozí apostatovati od strany pod obojím spuosobem. k straně pod jednú spuosobem, jako nějaký Hájek kněz Václav, bráně své poctivosti, ješto mu pan z Citlic 1) statek bez viny pobral a Havel administrátor chtěl v tom spolek míti. I musel mu ten pán vrátit zase statek, a zlého nic, ač o něm mluvili s tím administrátorem, nedo- kázavše; kanovníci rádi jej měli a potom proboštem a prelátem Boleslavským učinili. 2) Jiných mnoho kněží při tom času s ním přestúpilo, a někteří do pikartů, někteří do Lutra vlezli a zženili se kněží pro moc jeho nespravedlivú. Při tom kaplanství pražském sa, přidal sem i Slánským bytem dvaceti kop míš., neb sem musel hospodářství uprodati, a již byl prázden měšec. Po svatém Jiří dopustil do vsi Stodůlek 3) mi se stěhovati; a nebylo statku krom kněh dobře mnoho. Ale maló míli od Prahy pokradli za třicet kop kněh, kdež sem byl dal je schovati. A tu sa po dvě letě, když sem již nechtěl býti, ztratil se z kostela kalich z kancelů, kteréž jsú pod mým bytem tu stál a byl jinam přenášen bez pytlíka. Tak tu sedláci v konsistoři učinili mi stání 1) Byl to Hynek Zeydlic z Schönfeldu, který mu pobral statek, a s nímž se soudil. V. Čas. č. musea. 1864. 99. O Hájkovi viz. Jireček. Rukověť I. str. 216—222. 3) (u Prahy.) 2)
18 tina sa byl sem kaplanem; a maje vůli od Havla Cahery, abych sobě zjednal faru a já zjednal sem. A když pro mne přijeli, abych se stěhoval do Tuklak, toho svého faráře šel sem napomenúti, aby mi vrátil katalog knihy Viklofovy a dal dvě kopy z kaplanství, které přijal. A tento nechtěl toho učiniti a uzamykav dvéře fary, pravil administrátorovi, že sem ho chtěl utlúci. A administrátor mne obeslal, pravil: že mi vůle nedal k faře! A nechtěje mne nic slyšeti, kázal mi na rathúz, neslavně se směje. abych počet Rokycanových sermonů. A tak když sem nechtěl jíti, pravil, že mi káže všecko pobrati. Musel sem jíti a tam sem seděl. Potom přátelům mým ledacos žval a to najtěžší, že sem se chtěl vykrásti na panství Škvo- rockého, ješto ten pán byl toho administrátora nepřítel. A tak k vůli se mne natrápiv musil sem zase u sv. Mar- tina zůstati až do sv. Jiří (velut nobis opportebat). A protož tedy za toho admistrátora počali kněží mnozí apostatovati od strany pod obojím spuosobem. k straně pod jednú spuosobem, jako nějaký Hájek kněz Václav, bráně své poctivosti, ješto mu pan z Citlic 1) statek bez viny pobral a Havel administrátor chtěl v tom spolek míti. I musel mu ten pán vrátit zase statek, a zlého nic, ač o něm mluvili s tím administrátorem, nedo- kázavše; kanovníci rádi jej měli a potom proboštem a prelátem Boleslavským učinili. 2) Jiných mnoho kněží při tom času s ním přestúpilo, a někteří do pikartů, někteří do Lutra vlezli a zženili se kněží pro moc jeho nespravedlivú. Při tom kaplanství pražském sa, přidal sem i Slánským bytem dvaceti kop míš., neb sem musel hospodářství uprodati, a již byl prázden měšec. Po svatém Jiří dopustil do vsi Stodůlek 3) mi se stěhovati; a nebylo statku krom kněh dobře mnoho. Ale maló míli od Prahy pokradli za třicet kop kněh, kdež sem byl dal je schovati. A tu sa po dvě letě, když sem již nechtěl býti, ztratil se z kostela kalich z kancelů, kteréž jsú pod mým bytem tu stál a byl jinam přenášen bez pytlíka. Tak tu sedláci v konsistoři učinili mi stání 1) Byl to Hynek Zeydlic z Schönfeldu, který mu pobral statek, a s nímž se soudil. V. Čas. č. musea. 1864. 99. O Hájkovi viz. Jireček. Rukověť I. str. 216—222. 3) (u Prahy.) 2)
Strana 19
19 pravě, že chovám žáky tři hrubý, že by oni toho s těžkem neučinili. Jindra byl jeden z Prahy súsed, literat od sv. Štěpána malého, druhý Jan z Votic, kuchařčin syn a Jan Vopičkář z Chrudimě rozený. A ptav se na nich dostatečně, nemohl sem se nic doptati. Proto sem se bál, aby ti sedláci nějakých klevet nespuosobili o nich. Když mne žádali, že mají nětco stříbra, a že chtějí nětco každý pomoci, aby jiný kalich udělán byl, na tu věc pomoc učinil sem rád; a kterých mi pět kop miš. zůstali na penězích, odpustil sem, aby sobě je vybral(i). Toho času král Ferdinand korunován. 1) Které pak knihy do Prahy dal sem schovati do pokoje, ty falešnými klíči komnatu odmykaje pobrali lepší vybravše; na nich škody vzal sem za 30ti kop míš. K tomu sedláci, což mi místo peněz dáti měli, nedodali za čtyry kopy. Odtud stěhování bylo do Strašecího městečka; a ti zapřevše luk, za nějž sedm kop béře i lépe prodávají se, ukázali mi jednu toliko laučku; a já to věda do nich, do roka tam toliko sem přebyl; a k tomu pole osytá sobě dávali, že mi se z nich málo dostalo; a z desátkuov nedodali mi za tři kopy. A nějaký Vaněk Slovák, rectorem (sa), kdež co mohl ukrad mi, až s nějakým restantem, ješto byl diaconus, ukradli mi biblí; a ten Vanek tím pochlúbal se, že na ty knihy, biblí i jiné v Praze pil. A za ty knihy počet sem osm kop míš. škody. Při stěhování dal sem kuchařce tři kopy pro útraty, a ona uložila ku žličkám na stuol; a málo poodšedši hned neměla, co zase míti. A tak bez toho musili sme pryč se stěhovati. Jiný statček rozkradli mnohý, což se nepočítá, Do Prahy najprv odtud stěhoval sem se maje býti v Vovčářích2) na svuoj kroš; a tu několik kop utrativ počtem šest formanům; nenahradili mi Vovčarští než 4 kopy. A tu v Ovčářích byl sem tři léta ne bez starosti znamenitých účinků. Nebo pro jakéhosi Havlíka podsedka v Ovčářích hajtman Aleš Holický a Rošalovský, purkrabě na Kolíně obeslavši mě na hrad, svedli do veliké světnice čeleď dvorskú tu na Kolíně, židy i jiné; ale měsťana žádného nezavolali. A tak, že bych haněl královského (a řka) člověka, a že bych Rošalovského neměl ve cti a 1) Dne 24. února 1527. 2) Ovčáry (Pal. 237) u Kolína na pravé straně Labe. 2 Z
19 pravě, že chovám žáky tři hrubý, že by oni toho s těžkem neučinili. Jindra byl jeden z Prahy súsed, literat od sv. Štěpána malého, druhý Jan z Votic, kuchařčin syn a Jan Vopičkář z Chrudimě rozený. A ptav se na nich dostatečně, nemohl sem se nic doptati. Proto sem se bál, aby ti sedláci nějakých klevet nespuosobili o nich. Když mne žádali, že mají nětco stříbra, a že chtějí nětco každý pomoci, aby jiný kalich udělán byl, na tu věc pomoc učinil sem rád; a kterých mi pět kop miš. zůstali na penězích, odpustil sem, aby sobě je vybral(i). Toho času král Ferdinand korunován. 1) Které pak knihy do Prahy dal sem schovati do pokoje, ty falešnými klíči komnatu odmykaje pobrali lepší vybravše; na nich škody vzal sem za 30ti kop míš. K tomu sedláci, což mi místo peněz dáti měli, nedodali za čtyry kopy. Odtud stěhování bylo do Strašecího městečka; a ti zapřevše luk, za nějž sedm kop béře i lépe prodávají se, ukázali mi jednu toliko laučku; a já to věda do nich, do roka tam toliko sem přebyl; a k tomu pole osytá sobě dávali, že mi se z nich málo dostalo; a z desátkuov nedodali mi za tři kopy. A nějaký Vaněk Slovák, rectorem (sa), kdež co mohl ukrad mi, až s nějakým restantem, ješto byl diaconus, ukradli mi biblí; a ten Vanek tím pochlúbal se, že na ty knihy, biblí i jiné v Praze pil. A za ty knihy počet sem osm kop míš. škody. Při stěhování dal sem kuchařce tři kopy pro útraty, a ona uložila ku žličkám na stuol; a málo poodšedši hned neměla, co zase míti. A tak bez toho musili sme pryč se stěhovati. Jiný statček rozkradli mnohý, což se nepočítá, Do Prahy najprv odtud stěhoval sem se maje býti v Vovčářích2) na svuoj kroš; a tu několik kop utrativ počtem šest formanům; nenahradili mi Vovčarští než 4 kopy. A tu v Ovčářích byl sem tři léta ne bez starosti znamenitých účinků. Nebo pro jakéhosi Havlíka podsedka v Ovčářích hajtman Aleš Holický a Rošalovský, purkrabě na Kolíně obeslavši mě na hrad, svedli do veliké světnice čeleď dvorskú tu na Kolíně, židy i jiné; ale měsťana žádného nezavolali. A tak, že bych haněl královského (a řka) člověka, a že bych Rošalovského neměl ve cti a 1) Dne 24. února 1527. 2) Ovčáry (Pal. 237) u Kolína na pravé straně Labe. 2 Z
Strana 20
20 nesnímal před ním koblúku. A Lahvička 1) kněz Jan nětco tomu Alšovi vdy šeptal až mne závázal slibem, hlasem velikým že sem musel potom hajtmanovi říkaje: Slibuji na své kněžství, že mu se postavím ve čtyrech nedělích pořád zběhlých. A ten Aleš Holický ve dvú nedělí umřel; a tak toho byl sem prázden co Josef Herodesa. A tři léta tu vybyl, za desátky co mi nedodali v těch letech počet sem sedm kop míš. Mezitím lotr nějaký přiběh nah do konce; potom ten pán dav mu košili, přiběh padúch do Vovčár a rozličně padal a slinil jako málomocný od padúcí nemoci. A kuchařka, Důra Votická, jda do krčmy pro pivo an sedláci, co by nemocnému náleželo nechovají, (j)de jakž k němu i lítostí nad ním mněje, že jest nemocen, se ukazoval, pojma jej a veda se s ním a opatruje pilně na faře, jako nemocnému pohodlí sluší, činila. Ale mně padlo proto na mysl, kde pravil, že jej lotři urazili, nebylo nic zúčiti, když sem mu ohledoval; než tak slušný pacho- leček byl, jako ve dvaceti letech; a nechtěl sem ho míti, a on ani choditi nechtěl, a Důra kuchařka vdy mě prosila. 2) I jdem oba v pondělí do Kolína, a pacholat čtvero zůstalo doma. A lotr ten najprv ležel, pacholata do háje (poslal), aby mu přinesli dubových šišek pravě, že chce prachem z nich sobě zasypati úraz. A když pacholata odešla, vzavši sv. Petra klíč, to jest kladivo, sekeru, ko- mory, truhlice vysekal, kaftan, kožich a což mohl, vačník výborný, pobrav táhl pryč; a pacholata přišedši, nalezši vylaupaný komory, pověděli do vsi, a ti lidé, jako dobří osadili tu u faře a zvonili k šturmu, a honili snažně. Však ušel přes Labe k Kravařům; škody jest učinil za čtyrycet kop. [Mezitím 3) z Prahy jda jakéhos pacholíka, ješto se pravil býti z Klatov, pojal sem k sobě do Vovčár; a on pobyvši některý týden, roznemohl se nemocí těžkú mornú, až na něm pruhy byly; a nelituje nákladu hojil sem jej pilně. I zhojil sem jej. A ten když bylo z jara, pobravše za čtyry kopy peněz šel pryč, po jiných věcí za jednu kopu, Rohatků přítel z přítelkyně, téhož Rohatky pošlý, pravil, že jest. Potom jiný lotřík, jehož sem poznal, z Sta- 1) O Janu Lahvičkovi viz Jednání a dopisy I. str. 80. 173. a j. 2) Cod. 4279. f. 165a—172. 3) V závorkách položená část vzata jest z ruk. 4279. f. 164.
20 nesnímal před ním koblúku. A Lahvička 1) kněz Jan nětco tomu Alšovi vdy šeptal až mne závázal slibem, hlasem velikým že sem musel potom hajtmanovi říkaje: Slibuji na své kněžství, že mu se postavím ve čtyrech nedělích pořád zběhlých. A ten Aleš Holický ve dvú nedělí umřel; a tak toho byl sem prázden co Josef Herodesa. A tři léta tu vybyl, za desátky co mi nedodali v těch letech počet sem sedm kop míš. Mezitím lotr nějaký přiběh nah do konce; potom ten pán dav mu košili, přiběh padúch do Vovčár a rozličně padal a slinil jako málomocný od padúcí nemoci. A kuchařka, Důra Votická, jda do krčmy pro pivo an sedláci, co by nemocnému náleželo nechovají, (j)de jakž k němu i lítostí nad ním mněje, že jest nemocen, se ukazoval, pojma jej a veda se s ním a opatruje pilně na faře, jako nemocnému pohodlí sluší, činila. Ale mně padlo proto na mysl, kde pravil, že jej lotři urazili, nebylo nic zúčiti, když sem mu ohledoval; než tak slušný pacho- leček byl, jako ve dvaceti letech; a nechtěl sem ho míti, a on ani choditi nechtěl, a Důra kuchařka vdy mě prosila. 2) I jdem oba v pondělí do Kolína, a pacholat čtvero zůstalo doma. A lotr ten najprv ležel, pacholata do háje (poslal), aby mu přinesli dubových šišek pravě, že chce prachem z nich sobě zasypati úraz. A když pacholata odešla, vzavši sv. Petra klíč, to jest kladivo, sekeru, ko- mory, truhlice vysekal, kaftan, kožich a což mohl, vačník výborný, pobrav táhl pryč; a pacholata přišedši, nalezši vylaupaný komory, pověděli do vsi, a ti lidé, jako dobří osadili tu u faře a zvonili k šturmu, a honili snažně. Však ušel přes Labe k Kravařům; škody jest učinil za čtyrycet kop. [Mezitím 3) z Prahy jda jakéhos pacholíka, ješto se pravil býti z Klatov, pojal sem k sobě do Vovčár; a on pobyvši některý týden, roznemohl se nemocí těžkú mornú, až na něm pruhy byly; a nelituje nákladu hojil sem jej pilně. I zhojil sem jej. A ten když bylo z jara, pobravše za čtyry kopy peněz šel pryč, po jiných věcí za jednu kopu, Rohatků přítel z přítelkyně, téhož Rohatky pošlý, pravil, že jest. Potom jiný lotřík, jehož sem poznal, z Sta- 1) O Janu Lahvičkovi viz Jednání a dopisy I. str. 80. 173. a j. 2) Cod. 4279. f. 165a—172. 3) V závorkách položená část vzata jest z ruk. 4279. f. 164.
Strana 21
21 rého Kolína, aby mě pravil, ukradši slonový hřeben a střevíc a nějaké věci kuchařce nočně ušel (za jednu kopu.] Potom odtud tlachy Buriána Votického sa namluven při sv. Jiří stěhoval sem se podruhé do městečka Votic; a tu toliko čtvrt léta byl sem. Neb 1) když přišla dominica de falsis fratribus atque prophetis na kázání dokládal sem na pikarty; a on mne Votický sa tu přítomen vytrpěl na kázaní. Až když bylo jest post benedictionem a když sem již obecně komunikoval cum calice zleřečil mi na kruchtě stoje, zastávaje pikarty a že jeho máti byla s nimi, přidav, že tě nechci míti. A já učinil sem tak; a tu mi zůstali za dvě kopy míš. a Petr Votický za letníky tři kopy zůstal. I stěhoval sem se potom do Neústupova. 2) A tam sem byl druhého čtvrt léta a měl sem pana Jana, přítele dobrého a laskavého k sobě. A což bylo smluvy osění, to se mnú vyřídil a dali. I posluhoval nějaký kněz Jakub Sopaušek v Miličíně3); ten se mi vdy často mluvil, abych byl (v) Černuovicích. A tak vida, že tam po adversářích jest potřebí kněze, ač v mém místě pan Pašek, když byl v ty časy na Neústu- pově žádal, abych v Neústupově zůstal. Nechtěl sem sobě váže bože stánkův potřebu než Paškova zakazování. V ty časy v Uticích a v Neustupově měl sem ku- chařku v nemoci franské po tváři i po rukau šrámovanú. Avšak i stará súce čistě mně kradla, k čemu přijíti mohla: prsten, pečeť stříbrnú a šnůry se zlatem, peřiny vysula, peníze mnohé. A když sem ji nechtěl s sebú vzíti, pachole mi odlúdila. A tak i v Uoticích s Neústupovem za jedenáct kop míš. poznal sem, že se mi škody stalo; baba ta za pět kop míš. pokradla. I stěhovali sme se do Černovic a zima byla o sv. Havle. A když sme míjeli Sviní Hory k městečku, vlci proti nám nesli po husí; křiku lidského nevelmi se bojíce s kořistí utekli. A tu v Černovicích rok vybyv, když jakás kněžna z Hradce nechtěla kněze pod obojím spuosobem tu v Čer- novicích míti, bral sem se do Hořepníka.3). A tu v Čer- 1) Neděle 7. po sv. Duchu (20. července 1533.) 2) (v Táborsku.) Palacký. 282. Jakub Sopoušek r. 1529. farářem v Církvici (Jednání I. 49.) (v Táborsku.) 3) *)
21 rého Kolína, aby mě pravil, ukradši slonový hřeben a střevíc a nějaké věci kuchařce nočně ušel (za jednu kopu.] Potom odtud tlachy Buriána Votického sa namluven při sv. Jiří stěhoval sem se podruhé do městečka Votic; a tu toliko čtvrt léta byl sem. Neb 1) když přišla dominica de falsis fratribus atque prophetis na kázání dokládal sem na pikarty; a on mne Votický sa tu přítomen vytrpěl na kázaní. Až když bylo jest post benedictionem a když sem již obecně komunikoval cum calice zleřečil mi na kruchtě stoje, zastávaje pikarty a že jeho máti byla s nimi, přidav, že tě nechci míti. A já učinil sem tak; a tu mi zůstali za dvě kopy míš. a Petr Votický za letníky tři kopy zůstal. I stěhoval sem se potom do Neústupova. 2) A tam sem byl druhého čtvrt léta a měl sem pana Jana, přítele dobrého a laskavého k sobě. A což bylo smluvy osění, to se mnú vyřídil a dali. I posluhoval nějaký kněz Jakub Sopaušek v Miličíně3); ten se mi vdy často mluvil, abych byl (v) Černuovicích. A tak vida, že tam po adversářích jest potřebí kněze, ač v mém místě pan Pašek, když byl v ty časy na Neústu- pově žádal, abych v Neústupově zůstal. Nechtěl sem sobě váže bože stánkův potřebu než Paškova zakazování. V ty časy v Uticích a v Neustupově měl sem ku- chařku v nemoci franské po tváři i po rukau šrámovanú. Avšak i stará súce čistě mně kradla, k čemu přijíti mohla: prsten, pečeť stříbrnú a šnůry se zlatem, peřiny vysula, peníze mnohé. A když sem ji nechtěl s sebú vzíti, pachole mi odlúdila. A tak i v Uoticích s Neústupovem za jedenáct kop míš. poznal sem, že se mi škody stalo; baba ta za pět kop míš. pokradla. I stěhovali sme se do Černovic a zima byla o sv. Havle. A když sme míjeli Sviní Hory k městečku, vlci proti nám nesli po husí; křiku lidského nevelmi se bojíce s kořistí utekli. A tu v Černovicích rok vybyv, když jakás kněžna z Hradce nechtěla kněze pod obojím spuosobem tu v Čer- novicích míti, bral sem se do Hořepníka.3). A tu v Čer- 1) Neděle 7. po sv. Duchu (20. července 1533.) 2) (v Táborsku.) Palacký. 282. Jakub Sopoušek r. 1529. farářem v Církvici (Jednání I. 49.) (v Táborsku.) 3) *)
Strana 22
22 novicích, když kuchařka Důra z Votic toho čtvrt léta nebyla u mne, jednal sem kuchařky, kterú sem mohl; až jakás žena přišla nesa břímě šatů, pravila se býti z Ledče dobrých přátel. A ona vysuvši peřiny a peněz i jiných věcí pokradši za tři kopy, šla pryč. Černovští zastavili mi pět kop; ale s pomocí pana Mikuláše 1) stanným právem dali mi po čtyrech kopách a prvé mi nedodali za dvě kopy; a tak škody tři kopy učinili. V Hořepníce puol třetího léta byl sem; a při sv. Havle loni sem se přistěhoval u Závisti pán; i osadní někteří rozličného mi hledali ke škodě; neb rychtář Máša sel na polí, žita nedal mi třiceti mandelů; desátků sutých nedo- dali mi i sedláci a auroků počet sem za čtyřiceti kop míš. A pán sám, když voves byl po osmi groších, za dvě kopy žberů mi zůstal, za voves dvacet čtyry kopy. Pán ten Mikuláš Leskovec z Leskovce, hrdina. Rectores in Hořepník quotquot fuerunt, omnes latrones fuerunt. A proč jeden se v Brodě Českým utopil v lauži pivě, maje jiné; chtěl mužem býti! Mitis, nějaký knap maje mistra Jiříka přítele, připravil mne do Prahy k stání, administrátora; a chtěl i nebo nechtěl musel sem osm kop položiti, nedal mi ten administrátor Václav Unhoštský2) ani mluviti, ani na toho padaucha Mitisa Jíru z Písku svědomí výsti neb byl zloděj muoj i jiných. A to byla jistá pravda a tak pro toho s útratú škody za dvanácte kop míš. A tak ti rektoři dělají řemesla umějíc, což pokradau světským, pokrývají u kněží, což kněžím, pokrývají to u laiků. A věčím řemeslem povstal nějaký kněz Jan z Pácova, z Kauřímě nějakýho zahradníka syn, aukladně u mladých Leskovcuov sobě jednaje a u paní, kdež jeho vdova byla; vystrčil mne z fary a nemohl sem času svého dobyti, aby pilně léto vyšlo čtvrté.3) [A takto mu v konsistoři řekl: Chceš-li na nás pře- státi, coť se vypoví, a já mně, když mne neslyšeli, měl se(m), že bude má nevinnost dobrá. A on řek, aby položil 3) 1) Nejspíše pomocí Mikuláše Leskovce z Leskovce. 2) Václav Unhoštský od r. 1531. administrátorem strany pod obojí. R. 1535. uvádí se v Hořepníce ještě farář Jan. Zda však byl na fáře té, anebo ve vězení, jak tomu nasvědčuje zpráva (Jednání I. 109.), či snad s Rosou zároveň na faře, nemůžeme dotvrditi.
22 novicích, když kuchařka Důra z Votic toho čtvrt léta nebyla u mne, jednal sem kuchařky, kterú sem mohl; až jakás žena přišla nesa břímě šatů, pravila se býti z Ledče dobrých přátel. A ona vysuvši peřiny a peněz i jiných věcí pokradši za tři kopy, šla pryč. Černovští zastavili mi pět kop; ale s pomocí pana Mikuláše 1) stanným právem dali mi po čtyrech kopách a prvé mi nedodali za dvě kopy; a tak škody tři kopy učinili. V Hořepníce puol třetího léta byl sem; a při sv. Havle loni sem se přistěhoval u Závisti pán; i osadní někteří rozličného mi hledali ke škodě; neb rychtář Máša sel na polí, žita nedal mi třiceti mandelů; desátků sutých nedo- dali mi i sedláci a auroků počet sem za čtyřiceti kop míš. A pán sám, když voves byl po osmi groších, za dvě kopy žberů mi zůstal, za voves dvacet čtyry kopy. Pán ten Mikuláš Leskovec z Leskovce, hrdina. Rectores in Hořepník quotquot fuerunt, omnes latrones fuerunt. A proč jeden se v Brodě Českým utopil v lauži pivě, maje jiné; chtěl mužem býti! Mitis, nějaký knap maje mistra Jiříka přítele, připravil mne do Prahy k stání, administrátora; a chtěl i nebo nechtěl musel sem osm kop položiti, nedal mi ten administrátor Václav Unhoštský2) ani mluviti, ani na toho padaucha Mitisa Jíru z Písku svědomí výsti neb byl zloděj muoj i jiných. A to byla jistá pravda a tak pro toho s útratú škody za dvanácte kop míš. A tak ti rektoři dělají řemesla umějíc, což pokradau světským, pokrývají u kněží, což kněžím, pokrývají to u laiků. A věčím řemeslem povstal nějaký kněz Jan z Pácova, z Kauřímě nějakýho zahradníka syn, aukladně u mladých Leskovcuov sobě jednaje a u paní, kdež jeho vdova byla; vystrčil mne z fary a nemohl sem času svého dobyti, aby pilně léto vyšlo čtvrté.3) [A takto mu v konsistoři řekl: Chceš-li na nás pře- státi, coť se vypoví, a já mně, když mne neslyšeli, měl se(m), že bude má nevinnost dobrá. A on řek, aby položil 3) 1) Nejspíše pomocí Mikuláše Leskovce z Leskovce. 2) Václav Unhoštský od r. 1531. administrátorem strany pod obojí. R. 1535. uvádí se v Hořepníce ještě farář Jan. Zda však byl na fáře té, anebo ve vězení, jak tomu nasvědčuje zpráva (Jednání I. 109.), či snad s Rosou zároveň na faře, nemůžeme dotvrditi.
Strana 23
23 osm kop míš. konsistoři před nimi. Ten administrátor Václav byl prostý kněz, ani mistr, ani brani a kněz Jan druhý.] Ale v puol čtvrtém létě při sv. Jiří odstěhoval sem se do Zdislavic blízko Vlašimi; 1) a tu pro opatrnost těch lidí osadních už mi se škoda nestala na desátcích. Trefilo se cos hrozného, když sem šel z Keblova a přišel sem do Javorníka, spolehl sem při zdi a pachole pozůstavši šlo na jinú cestu okolo humen; a já v rohu jednoho proto čekaje pacholete u vsi pod stromem jakési zídky lehl sem. Vstanu i uhlídám člověka z Mnichovic vísky, jehož sem neznal na ten čas, an jde od Štěpánova (městečka) skrz Javorník; a já jako bych spal učiním se. A tento vzal mi sebera pluhařnici i odcházel s tím pryč. (Já volám po něm) a on vrátivši se zase dal mi tau sekyrú v hlavu, málo, že mne nezabil. A já řek sem: Což tak kněze mor- duješ! A on povrh si sekyru i utíkal a sedláci, když po- křik učinil se, honili ale neuhonili, ač zvěděli, kto jest. Snášel sem na úředlníka Jindřicha z Berku jináč Lupusa, i na pana Trčku Zděnka, neb jeho panství bylo; pán byl by, trvám, aby mě byl zabil, aby něco uchvátil, neb za zdravého života brával kněžím jako nebožtíkovi knězi Matějovi Krškovi z Křisaud(ova)2). Když ho sedláci obránili za zdravého života a nedali bráti, ješto byl naň poslal; potom brzo kněz umřel a Trčka všeckno uchvátil: byla jeho kollatura. A úředlník počty od sedláků bral a když nebylo trestání lidí; asa vokolo padesáti sebralo se i s nimi osadní a ti mě prosili, abych tomu holýmu mordýři svému odpustil na silnici kralovské; a když sem uzřel, že pláčí více mne litujíce srdce mého změkčili povahu, plakal sem s nimi a odpustil sem jemu tu ve Zdeslavicích v světničce u vrat. Avšak buoh jenž řekl: mně pomsta boží, dopustil, že ten člověk zabit jest a mně se dostalo v té malé vísce Mnichovicích i zaň mši slúžiti. Zprávnějších lidí, což sem já kněz Václav (Rosa) měl far v městečkách i ve vsech v desátcích i ku poctivosti a opatření v tom neměl sem žádných jiných krom Zdi- slavických osadních upřímných. 7) 1) (Rosa) Václav Chrudimský ve Zdislavicích na hradě hladil se často smuten sa po bradě. (1537.) Cod. 4277. f. 80a. Křivsoudov v Čáslavsku (Pal. 194.)
23 osm kop míš. konsistoři před nimi. Ten administrátor Václav byl prostý kněz, ani mistr, ani brani a kněz Jan druhý.] Ale v puol čtvrtém létě při sv. Jiří odstěhoval sem se do Zdislavic blízko Vlašimi; 1) a tu pro opatrnost těch lidí osadních už mi se škoda nestala na desátcích. Trefilo se cos hrozného, když sem šel z Keblova a přišel sem do Javorníka, spolehl sem při zdi a pachole pozůstavši šlo na jinú cestu okolo humen; a já v rohu jednoho proto čekaje pacholete u vsi pod stromem jakési zídky lehl sem. Vstanu i uhlídám člověka z Mnichovic vísky, jehož sem neznal na ten čas, an jde od Štěpánova (městečka) skrz Javorník; a já jako bych spal učiním se. A tento vzal mi sebera pluhařnici i odcházel s tím pryč. (Já volám po něm) a on vrátivši se zase dal mi tau sekyrú v hlavu, málo, že mne nezabil. A já řek sem: Což tak kněze mor- duješ! A on povrh si sekyru i utíkal a sedláci, když po- křik učinil se, honili ale neuhonili, ač zvěděli, kto jest. Snášel sem na úředlníka Jindřicha z Berku jináč Lupusa, i na pana Trčku Zděnka, neb jeho panství bylo; pán byl by, trvám, aby mě byl zabil, aby něco uchvátil, neb za zdravého života brával kněžím jako nebožtíkovi knězi Matějovi Krškovi z Křisaud(ova)2). Když ho sedláci obránili za zdravého života a nedali bráti, ješto byl naň poslal; potom brzo kněz umřel a Trčka všeckno uchvátil: byla jeho kollatura. A úředlník počty od sedláků bral a když nebylo trestání lidí; asa vokolo padesáti sebralo se i s nimi osadní a ti mě prosili, abych tomu holýmu mordýři svému odpustil na silnici kralovské; a když sem uzřel, že pláčí více mne litujíce srdce mého změkčili povahu, plakal sem s nimi a odpustil sem jemu tu ve Zdeslavicích v světničce u vrat. Avšak buoh jenž řekl: mně pomsta boží, dopustil, že ten člověk zabit jest a mně se dostalo v té malé vísce Mnichovicích i zaň mši slúžiti. Zprávnějších lidí, což sem já kněz Václav (Rosa) měl far v městečkách i ve vsech v desátcích i ku poctivosti a opatření v tom neměl sem žádných jiných krom Zdi- slavických osadních upřímných. 7) 1) (Rosa) Václav Chrudimský ve Zdislavicích na hradě hladil se často smuten sa po bradě. (1537.) Cod. 4277. f. 80a. Křivsoudov v Čáslavsku (Pal. 194.)
Strana 24
24 Odtud (z) Zdislavic zase do Hořepníka. A tam byl sem rok neb sem více nechtěl býti, že potutedlně jiného kněze jednali k svatému Havlu, a byli ke škodě jakési spletky učinili obilím při setí na polí a ovsem třiceti štrychů. Tak toho na podzim byl voves po sedmi míš. ale léta a byli mi to řekli dáti a pustiti. Potom, když sem se přestěhoval pokřívali 1) a až sem se chtěl stěhovati v roce při sv. Jiří, napadli mne tak že sem musel dáti třiceti štrychů vovsa. A byl voves po deseti bílých a vzali zaň hned deset kop; a o žito s sedláky, kteří pro mne přijeli, učinili bez mé vůle smluvu, to setí s nimi žberů sutého sobě položivši. A tak puol osmé kopy m. škody na vovsi, ale žita sem jim ani potom nedal, neb mi nevěrně učinili a podvodně, přidavše mi to všeckno v polí i suté obilí; potom platiti sem musel k tomu desátku a auroku nedali za čtyry kopy. Když stěhovali (k) Keblové a jiné věci metali s vozu potřeby a co pokradli, za dvanáct kop m. škody počteno. [Dobře lidé říkají, že po dvakrát jedno maso vařený nebývá chutný, tak kněžím fary;2) a Keblovští sedláci nosili do hospod voves a já mněl, že na vuoz.] Potom z Hořepníka do Keblové; a tu sedláci přijevše hned, nevinně a ničemně vezli voves a žito, majíc nositi na vozy, nosili do hospod a prodávali. A když kuchařka měla půčiti dobrému člověku na žádost Purkrábkovi kopy grošů, ukládajíce peníze z uzlíka ukradli jí zlatý a jiných peněz, a mincí dobrých za pět kop. Potom propukovalo se na ty, kteříž to učinili, ale že bylo zameškáno 3) zaměst- knáni mnohými jinými krádeži a šibalstvím, chtěl-li sem, aby zvěšeni nebyli, musil sem jich tak nechati. A při samém stěhování učinili mi škody i s kuchař- činými penězi za dvacet kop; neb což mohli kradli vidi- tedlného jedni před druhými, když jedině já sem nevěděl. A tu noc (v Keblové) zapálila se byla světnička na faře, když sme tu přistěhovali se u dvéří, abychom ven nemohli; a kdyby byl lhavý2) déšť nepřišel, ještě sme ani studnice nevěděli, byli bychom uhořeli na faře v Klebové. 1) křívám (od křiviti) = ohýbám, shýbám; zde snad tolik, jako nadávati, láti. 2) Bartoš ve své kronice (145) uvádí slova tato jako přísloví Paška z Vratu: Řídko bývá maso dvakrát vařené a přítel dvakrát smířený. 3) Cod. 4285. f. 91.—98. 4) líhavý = lijavý.
24 Odtud (z) Zdislavic zase do Hořepníka. A tam byl sem rok neb sem více nechtěl býti, že potutedlně jiného kněze jednali k svatému Havlu, a byli ke škodě jakési spletky učinili obilím při setí na polí a ovsem třiceti štrychů. Tak toho na podzim byl voves po sedmi míš. ale léta a byli mi to řekli dáti a pustiti. Potom, když sem se přestěhoval pokřívali 1) a až sem se chtěl stěhovati v roce při sv. Jiří, napadli mne tak že sem musel dáti třiceti štrychů vovsa. A byl voves po deseti bílých a vzali zaň hned deset kop; a o žito s sedláky, kteří pro mne přijeli, učinili bez mé vůle smluvu, to setí s nimi žberů sutého sobě položivši. A tak puol osmé kopy m. škody na vovsi, ale žita sem jim ani potom nedal, neb mi nevěrně učinili a podvodně, přidavše mi to všeckno v polí i suté obilí; potom platiti sem musel k tomu desátku a auroku nedali za čtyry kopy. Když stěhovali (k) Keblové a jiné věci metali s vozu potřeby a co pokradli, za dvanáct kop m. škody počteno. [Dobře lidé říkají, že po dvakrát jedno maso vařený nebývá chutný, tak kněžím fary;2) a Keblovští sedláci nosili do hospod voves a já mněl, že na vuoz.] Potom z Hořepníka do Keblové; a tu sedláci přijevše hned, nevinně a ničemně vezli voves a žito, majíc nositi na vozy, nosili do hospod a prodávali. A když kuchařka měla půčiti dobrému člověku na žádost Purkrábkovi kopy grošů, ukládajíce peníze z uzlíka ukradli jí zlatý a jiných peněz, a mincí dobrých za pět kop. Potom propukovalo se na ty, kteříž to učinili, ale že bylo zameškáno 3) zaměst- knáni mnohými jinými krádeži a šibalstvím, chtěl-li sem, aby zvěšeni nebyli, musil sem jich tak nechati. A při samém stěhování učinili mi škody i s kuchař- činými penězi za dvacet kop; neb což mohli kradli vidi- tedlného jedni před druhými, když jedině já sem nevěděl. A tu noc (v Keblové) zapálila se byla světnička na faře, když sme tu přistěhovali se u dvéří, abychom ven nemohli; a kdyby byl lhavý2) déšť nepřišel, ještě sme ani studnice nevěděli, byli bychom uhořeli na faře v Klebové. 1) křívám (od křiviti) = ohýbám, shýbám; zde snad tolik, jako nadávati, láti. 2) Bartoš ve své kronice (145) uvádí slova tato jako přísloví Paška z Vratu: Řídko bývá maso dvakrát vařené a přítel dvakrát smířený. 3) Cod. 4285. f. 91.—98. 4) líhavý = lijavý.
Strana 25
25 A ač fara Keblovská dosti byla by užitečná, ale že nechtí dávati ani snopných ani sutých desátků mnozí, neb mě na tom škody pro nedodání za sedm kop miš. se stalo těch užitků v roce; a uznav je mnoho velmi neforemné po třech Králích stěhoval sem se z Keblové do Vlašimě; neb od sv. Havla kněze neměli (v) Vlašimi. A pan Zděnek Trčka sa kollatorem fary a pánem těch lidí, musili tomu cestu dáti, neb jim na vzetí byl přes příliš těžký. A měšťané ten pán svau věc řídil mezi poddanými, že i smrtí i katy, vězením na mnohých zdobýval. A tam když sem se přistěhoval do Vlašimě nebylo beze škody; neb po některém dni konšelé vlašimští při- šedše v tom mi poctivě činili, jakož oni umějí; ale v tom obmyslili svú věc, žádajíc mne za nějakú lásku i auroky některých, co by měli mě při tom dáti času; a já nevěda, co jest toho, i dám; a bylo toho sedm kop; a tak já Vaněk (kněz Rosa) bez toho. 1) A sa tu (v) Vlašimi trefilo se, že Mazanec zemánek tehdáž v Domašíně bydleje,2) když sem s ním nětco proti jemu řečem nevážného a nemravného v odporu byl, a já sem šel k faře až sem skuoro pomíjel ty domky k hradu, pachole jdúc za mnú řeklo: Běží za vámi Mazanec! a já ohlídnúce se a on s vytrženým mečem; ale že běželi za ním služebníci panští a chytili jej, byl by mi zrádně učinil, neb dle známosti s ním dobře byl k tomu. Já se zbrojí sem nechodil a rytířským lidem pověst dobrá pod řádem a pod právem neshromažduje se za zradu, aby měl mor- dovati toho, ktož se brániti v zbroj nepřipravuje, ale čeká řádu a práva, kto by ho z čeho vinil, aby dostal před pánem bohem i před lidmi nevinny na křivdu svú ukazuje. Tehdáž, jak Peterka z Ratiměřic, 3) ješto býval rychtářem, děvečku velikú najal, aby ve Veliši zapáli(la) dav jí i 2) 1) V pátek na sobotu sen v noci po sv. Bartoloměji. Kdež sem v malé vísce kvasil s mistrem Janem Husí a tak o jeho spisech rozprávěje byl u mne; veliký plášť, v černé sukni nevelmi s po- rostlú bradú. A když se chtěl opraviti v sukni, neměl košile dobré ale hadrovaté, jemuž sem košili dal. A byl sám pátý s mužmi školskými; a jeden by, maje dlúhé vlasy, dělané kadeře. Po šesté hodině bylo (1541) v Vlašimi po neděli dvanácté. Сod. 4277. f. 91b. Bohuslav Mazanec ze Frimberku († 1580). 3) Radměřice v Táborsku.
25 A ač fara Keblovská dosti byla by užitečná, ale že nechtí dávati ani snopných ani sutých desátků mnozí, neb mě na tom škody pro nedodání za sedm kop miš. se stalo těch užitků v roce; a uznav je mnoho velmi neforemné po třech Králích stěhoval sem se z Keblové do Vlašimě; neb od sv. Havla kněze neměli (v) Vlašimi. A pan Zděnek Trčka sa kollatorem fary a pánem těch lidí, musili tomu cestu dáti, neb jim na vzetí byl přes příliš těžký. A měšťané ten pán svau věc řídil mezi poddanými, že i smrtí i katy, vězením na mnohých zdobýval. A tam když sem se přistěhoval do Vlašimě nebylo beze škody; neb po některém dni konšelé vlašimští při- šedše v tom mi poctivě činili, jakož oni umějí; ale v tom obmyslili svú věc, žádajíc mne za nějakú lásku i auroky některých, co by měli mě při tom dáti času; a já nevěda, co jest toho, i dám; a bylo toho sedm kop; a tak já Vaněk (kněz Rosa) bez toho. 1) A sa tu (v) Vlašimi trefilo se, že Mazanec zemánek tehdáž v Domašíně bydleje,2) když sem s ním nětco proti jemu řečem nevážného a nemravného v odporu byl, a já sem šel k faře až sem skuoro pomíjel ty domky k hradu, pachole jdúc za mnú řeklo: Běží za vámi Mazanec! a já ohlídnúce se a on s vytrženým mečem; ale že běželi za ním služebníci panští a chytili jej, byl by mi zrádně učinil, neb dle známosti s ním dobře byl k tomu. Já se zbrojí sem nechodil a rytířským lidem pověst dobrá pod řádem a pod právem neshromažduje se za zradu, aby měl mor- dovati toho, ktož se brániti v zbroj nepřipravuje, ale čeká řádu a práva, kto by ho z čeho vinil, aby dostal před pánem bohem i před lidmi nevinny na křivdu svú ukazuje. Tehdáž, jak Peterka z Ratiměřic, 3) ješto býval rychtářem, děvečku velikú najal, aby ve Veliši zapáli(la) dav jí i 2) 1) V pátek na sobotu sen v noci po sv. Bartoloměji. Kdež sem v malé vísce kvasil s mistrem Janem Husí a tak o jeho spisech rozprávěje byl u mne; veliký plášť, v černé sukni nevelmi s po- rostlú bradú. A když se chtěl opraviti v sukni, neměl košile dobré ale hadrovaté, jemuž sem košili dal. A byl sám pátý s mužmi školskými; a jeden by, maje dlúhé vlasy, dělané kadeře. Po šesté hodině bylo (1541) v Vlašimi po neděli dvanácté. Сod. 4277. f. 91b. Bohuslav Mazanec ze Frimberku († 1580). 3) Radměřice v Táborsku.
Strana 26
26 peníze. Veliká což i učinila, i shořely tři dvory; a oni javše dítě i zahrabali; 1) a ten padúch starý vedle toho Peterky a nechtěl se znáti a potom z vězení z Domašína utekl a tepruv poznán že jest byl v nèm kmet, již sa sešlého věku. Tak ten pan Trčka ledacos dopauštěl a dovozoval k těžkosti lidu mnohokrát bez viny, Zděnek. Také při tom bytu přišla Divišova dcera z Kauřimě, jakoby za mateří šla na pauť na Blaník k svaté Maří Majdaleně; i pravila, že jest nemocná. A byla tu u nás na faře na dvě neděli a svůj čas uzdřevše ukradla ku- chařce pět kop miš. a vylízala hrnec medu za kopu; a jiné věci pokradši ušla pryč škody za šest kop učinivši. Pánu Votickému žita a ječmene z Vlašimě tak, jakž mně umluvil, poslal sem sedmdesat žberů; nedal mi nic za dvanáct toho. S kuochařkú Durú, Votického kmetičnú svěřuje poslal sem na statku, na penězích, na svrchcích za sedmdesát kop; ještěť nic z nich nemám a nevím, budu-li míti [umřel léta 1554. před postem a nedal nic Votický] a půčeno mu bylo čtyřicet kop; také ani těch nedal. 1) Vyravuje o tom na jiném místě takto. Transfigurationis bylo potom tu neděli feria sexta a po tém dni (dne 26. února 1540) muži nemilostivě kázali zahrabati děvečku nevelikú let nema- jíce, ješto byla návodem, jakož se k tomu znala, navedena, aby zapálila v Velíši stranú Vlašimě, a shořely tři chalupy. Prosili za ní mnozí, ale tyranství lidí těch, Mikuláše Chobot- ského, Jana Záhora krajčíře, ježto nekřtil dětí ani pochovával na krchově, zbraňovalo, jiní tomu a dvěma měšťanům tábor- ským, ješto nejsú dobrého jména. Pro to tyranství hodně z nich zatvrdil srdce ukrutníku, ješto řekla mnohokrát i již v hrobě: „Milí páni, pro milosrdenstvie boží zbavte mě této smrti!“ Pláč byl veliký a těch tyranů ukrutenství větší; neb ani pravda ji od smrti neosvobodila. Měsíce nového a na první čtvrti záhří sešli se Táborský (sic) na robátko, kteréž dobře se dáli u lidí skáčíce jako na Krista židi s pohany. O bože polituj a jako řekl učin ... (několik slov nečitelných). A ten lotr starý, kterýž tu děvečku najal, ješto mu to vůči mluvila, býval rych- tářem Táborských. Tudíž ho šonovali Táborští a potom ukradl krávu pro Berku v Domašíně vsazen a odtud časem utek; a Táborští (1547) pokutu nesli z božieho dopuštění. Ale buch dobrotivý nevzal bez pomsty dietěte toho; neb ne po mnohých letech služebník boží král Ferdinandus pobral jim Domašín a jiná zboží pozemská, děla i zbroj jinú bojovú; k tomu šacuňk několiko tisíc dáti králi svému museli. A tu sníženi sú nemi- lostivě Táborští a padli (1547.) Cod. 4277. f. 71b—72b.
26 peníze. Veliká což i učinila, i shořely tři dvory; a oni javše dítě i zahrabali; 1) a ten padúch starý vedle toho Peterky a nechtěl se znáti a potom z vězení z Domašína utekl a tepruv poznán že jest byl v nèm kmet, již sa sešlého věku. Tak ten pan Trčka ledacos dopauštěl a dovozoval k těžkosti lidu mnohokrát bez viny, Zděnek. Také při tom bytu přišla Divišova dcera z Kauřimě, jakoby za mateří šla na pauť na Blaník k svaté Maří Majdaleně; i pravila, že jest nemocná. A byla tu u nás na faře na dvě neděli a svůj čas uzdřevše ukradla ku- chařce pět kop miš. a vylízala hrnec medu za kopu; a jiné věci pokradši ušla pryč škody za šest kop učinivši. Pánu Votickému žita a ječmene z Vlašimě tak, jakž mně umluvil, poslal sem sedmdesat žberů; nedal mi nic za dvanáct toho. S kuochařkú Durú, Votického kmetičnú svěřuje poslal sem na statku, na penězích, na svrchcích za sedmdesát kop; ještěť nic z nich nemám a nevím, budu-li míti [umřel léta 1554. před postem a nedal nic Votický] a půčeno mu bylo čtyřicet kop; také ani těch nedal. 1) Vyravuje o tom na jiném místě takto. Transfigurationis bylo potom tu neděli feria sexta a po tém dni (dne 26. února 1540) muži nemilostivě kázali zahrabati děvečku nevelikú let nema- jíce, ješto byla návodem, jakož se k tomu znala, navedena, aby zapálila v Velíši stranú Vlašimě, a shořely tři chalupy. Prosili za ní mnozí, ale tyranství lidí těch, Mikuláše Chobot- ského, Jana Záhora krajčíře, ježto nekřtil dětí ani pochovával na krchově, zbraňovalo, jiní tomu a dvěma měšťanům tábor- ským, ješto nejsú dobrého jména. Pro to tyranství hodně z nich zatvrdil srdce ukrutníku, ješto řekla mnohokrát i již v hrobě: „Milí páni, pro milosrdenstvie boží zbavte mě této smrti!“ Pláč byl veliký a těch tyranů ukrutenství větší; neb ani pravda ji od smrti neosvobodila. Měsíce nového a na první čtvrti záhří sešli se Táborský (sic) na robátko, kteréž dobře se dáli u lidí skáčíce jako na Krista židi s pohany. O bože polituj a jako řekl učin ... (několik slov nečitelných). A ten lotr starý, kterýž tu děvečku najal, ješto mu to vůči mluvila, býval rych- tářem Táborských. Tudíž ho šonovali Táborští a potom ukradl krávu pro Berku v Domašíně vsazen a odtud časem utek; a Táborští (1547) pokutu nesli z božieho dopuštění. Ale buch dobrotivý nevzal bez pomsty dietěte toho; neb ne po mnohých letech služebník boží král Ferdinandus pobral jim Domašín a jiná zboží pozemská, děla i zbroj jinú bojovú; k tomu šacuňk několiko tisíc dáti králi svému museli. A tu sníženi sú nemi- lostivě Táborští a padli (1547.) Cod. 4277. f. 71b—72b.
Strana 27
27 Od Vlašimě, když mor na podzim veliký byl, při svatém Havle léta 1543. stěhovali sme se do městečka Žebráku; 1) a já kněz Václav po obnovení milosti božské z Chrudimě po jiných kněžích byl sem v počtu takovém sub utraque specie. První byl Skřemenec Viktorín; 2) druhý byl Michal, ješto sa v Žebráce farářem, umřel v Praze; třetí byl sem já kněz Václav Rosa z Chrudimě puol druhého léta; 3) a kdybych byl neměl překážky od Krajíře Volfa mladšího, pikharta, kteříž pikartské sboření na Točníku mívali i jináč proti křesťánkům povstával, byl bych tam dobře déle. Ten Krajíř najvíc hrad zámek Žebrák pokazil a sbořil; ten kázal na rynku proti faře stíti v Žebráce Matěje Krauskýho Beraunskýho, súseda žebráckýho nepotřebně řečníka pohodlně tébci2). Tu v Žebráku odkladem staré kuchařky své, Důry Tobiašovy z Votic, že bude zas u mně, (nemohl sem míti dosti dlauho), měl sem kuchařky: První z Prahy, jakýsi Volfrum s pacholetem; druhú, rych- tářkú bývala v Kácově; třetí Anna od Ledče, vše dobré až fi! Žáky, jakéhos Václava Hrubého a Jana Šilhavého, nemalého Vopičku Jana, rectora, dobrého pacholka; brali, kradli a blázen s nimi z Rokycan Holý. A tak škody v Žebráku počet sem, i co mi desátku nedodali, v tom v půl druhém létě puol třinácta kop míš. Když s Krajířem Volfem mladším nemohl sem trefiti, mněje že zbudu neštěstí i škod, stěhoval sem se při svatém Jiří z Žebráku do Unhoště; a vez sem s sebú babu Anku jakús, Čížkovu a Holýho z Rokycan blázna, chtěje v nětco lepšího obrátiti; nemohl sem v nic. Baba klevetala, kaž- dého dne vožralá byla a s Holým bláznem, což zapopadli, za pivo nesli. Při svatém Havle kázal sem babě pryč léta 1544. a Holého blázna sem nechal. Po svatém Havle jeda do Žebráku nahodau trefila se v Žebráku žena, kteráž 1) Fer IV. post Martini (14. list.) najprv sem přišel do Žebráku (1543). Cod. 4279. f. 145. 2) Viktorín ze Skřemenie byl ještě r. 1540 zde farářem. (Jednání a dopisy konsistoře. I. 163.) Zemřel před 15. únorem r. 1550. v Bechlíni. (I. 273.) Feria quarta cinerum rex Ferdinandus supra noctem f. quintae quievit cum filiis suis in Zebrák. Et apud me Sac. Venceslaum hispites fuerunt sacerdos elemosinarius regiae Maj. abbas La- berský, biskup S. Mathaeas et sacerdos primas; et in crastino transmigrati sunt ad Plznam 1544. Cod. 4278. f. 146a. 4) tepati, bíti. 3)
27 Od Vlašimě, když mor na podzim veliký byl, při svatém Havle léta 1543. stěhovali sme se do městečka Žebráku; 1) a já kněz Václav po obnovení milosti božské z Chrudimě po jiných kněžích byl sem v počtu takovém sub utraque specie. První byl Skřemenec Viktorín; 2) druhý byl Michal, ješto sa v Žebráce farářem, umřel v Praze; třetí byl sem já kněz Václav Rosa z Chrudimě puol druhého léta; 3) a kdybych byl neměl překážky od Krajíře Volfa mladšího, pikharta, kteříž pikartské sboření na Točníku mívali i jináč proti křesťánkům povstával, byl bych tam dobře déle. Ten Krajíř najvíc hrad zámek Žebrák pokazil a sbořil; ten kázal na rynku proti faře stíti v Žebráce Matěje Krauskýho Beraunskýho, súseda žebráckýho nepotřebně řečníka pohodlně tébci2). Tu v Žebráku odkladem staré kuchařky své, Důry Tobiašovy z Votic, že bude zas u mně, (nemohl sem míti dosti dlauho), měl sem kuchařky: První z Prahy, jakýsi Volfrum s pacholetem; druhú, rych- tářkú bývala v Kácově; třetí Anna od Ledče, vše dobré až fi! Žáky, jakéhos Václava Hrubého a Jana Šilhavého, nemalého Vopičku Jana, rectora, dobrého pacholka; brali, kradli a blázen s nimi z Rokycan Holý. A tak škody v Žebráku počet sem, i co mi desátku nedodali, v tom v půl druhém létě puol třinácta kop míš. Když s Krajířem Volfem mladším nemohl sem trefiti, mněje že zbudu neštěstí i škod, stěhoval sem se při svatém Jiří z Žebráku do Unhoště; a vez sem s sebú babu Anku jakús, Čížkovu a Holýho z Rokycan blázna, chtěje v nětco lepšího obrátiti; nemohl sem v nic. Baba klevetala, kaž- dého dne vožralá byla a s Holým bláznem, což zapopadli, za pivo nesli. Při svatém Havle kázal sem babě pryč léta 1544. a Holého blázna sem nechal. Po svatém Havle jeda do Žebráku nahodau trefila se v Žebráku žena, kteráž 1) Fer IV. post Martini (14. list.) najprv sem přišel do Žebráku (1543). Cod. 4279. f. 145. 2) Viktorín ze Skřemenie byl ještě r. 1540 zde farářem. (Jednání a dopisy konsistoře. I. 163.) Zemřel před 15. únorem r. 1550. v Bechlíni. (I. 273.) Feria quarta cinerum rex Ferdinandus supra noctem f. quintae quievit cum filiis suis in Zebrák. Et apud me Sac. Venceslaum hispites fuerunt sacerdos elemosinarius regiae Maj. abbas La- berský, biskup S. Mathaeas et sacerdos primas; et in crastino transmigrati sunt ad Plznam 1544. Cod. 4278. f. 146a. 4) tepati, bíti. 3)
Strana 28
28 byla sestra ženy Budskýho Jana, ješto tu na ten čas bydlel v Žebráku; i rokovali sme s ní. A ona šla s námi do Unhoště; a byla Důra z Votic, Jana Votického mátě u nás; a ta slula Káča, nějakého mydláře Blažka dcera, člověka dobrého, jakož lidé pravili. A ta Káča také někdy byla súsedú v Tajnci, maje muže Mikuláše nějakého mašta- kýře. 1) A ta Káča čistě mě kradla, až pak ukradši klíče, z truhlic pokradla peněz ke dvacíti kopám; ale o tom sem nevěděl, až když pro její nezachování sa již drchta2) stará, bývala v noci v krámcích řeznických zle súc živa s lotry. Což sem měl damašku, aksamity a rozličných věcí od mnoho let ač sem měl, co od ní vzal, nevěda peněz aby mi tak mnoho pokradla, pustil sem ji pryč zaplativ jí za deset nedělí. Ta měla syna jakéhos Jana a byl řezníkem v Dlauhé střídě u Válka řezníka; a druhé pa- chole Jaroše. Takováto že by byla, pravili z Žatce, kdež byla v hojnosti Blažka mydláře otce svého a dívkú ještě, od jedné ženy tu v Žatci ulaudila muže a zle s ním živa súc, a leckudy jakož lotrům náleželo pocházejíc, toho muže při- pravila o hrdlo. Traveminta (?) procházela, umořila některé z žákuov chtějíc z nich muže míti; v Žatci, otce svého ukrádaje statku připravila k chudobě, až i k žebráku ku bratru nebratru, bohatému řka, ješto v Žatci a tudy po městech na padesáti kop utržoval jednoho trhu za majdlo a svíčky. Ta ještě puštěna ode mne pryč moha vedle práva ji předržeti, pohruožky činila, jakož jakýsi Pondě- lečník od koňské brány pravil z Prahy. Ale já naději mám v boha, onť dí: mně pomsta a jáť odplatím. Po té zlé ženě měl sem čeleď, nějakého Diviše krč- máře v Jesenici s jeho ženau Annú, staří lidé; Annu, vnuku Důry z Votic, Severina pacholíka Vlkova z Votic. Psáno in die annuntiationis ad perfectionem. Bože obrať, jakž ráčíš. 1545. feria IV. Tu děvečku Annu poslal sem z Unhoště do Votic; byla dívka patnácti let asa maje, dobře formovaná. Ztratil feria ante palmarum post annuntiationem Mariae, ten den vajec dvě kopě Václav Konvář, synu Klementovu a Janu nožíři po kopě a čtyr holubat, starého města pražského měšťanům. 1) maštalíř, pacholek od koní. 2) drhta, rozdrchaná ženská.
28 byla sestra ženy Budskýho Jana, ješto tu na ten čas bydlel v Žebráku; i rokovali sme s ní. A ona šla s námi do Unhoště; a byla Důra z Votic, Jana Votického mátě u nás; a ta slula Káča, nějakého mydláře Blažka dcera, člověka dobrého, jakož lidé pravili. A ta Káča také někdy byla súsedú v Tajnci, maje muže Mikuláše nějakého mašta- kýře. 1) A ta Káča čistě mě kradla, až pak ukradši klíče, z truhlic pokradla peněz ke dvacíti kopám; ale o tom sem nevěděl, až když pro její nezachování sa již drchta2) stará, bývala v noci v krámcích řeznických zle súc živa s lotry. Což sem měl damašku, aksamity a rozličných věcí od mnoho let ač sem měl, co od ní vzal, nevěda peněz aby mi tak mnoho pokradla, pustil sem ji pryč zaplativ jí za deset nedělí. Ta měla syna jakéhos Jana a byl řezníkem v Dlauhé střídě u Válka řezníka; a druhé pa- chole Jaroše. Takováto že by byla, pravili z Žatce, kdež byla v hojnosti Blažka mydláře otce svého a dívkú ještě, od jedné ženy tu v Žatci ulaudila muže a zle s ním živa súc, a leckudy jakož lotrům náleželo pocházejíc, toho muže při- pravila o hrdlo. Traveminta (?) procházela, umořila některé z žákuov chtějíc z nich muže míti; v Žatci, otce svého ukrádaje statku připravila k chudobě, až i k žebráku ku bratru nebratru, bohatému řka, ješto v Žatci a tudy po městech na padesáti kop utržoval jednoho trhu za majdlo a svíčky. Ta ještě puštěna ode mne pryč moha vedle práva ji předržeti, pohruožky činila, jakož jakýsi Pondě- lečník od koňské brány pravil z Prahy. Ale já naději mám v boha, onť dí: mně pomsta a jáť odplatím. Po té zlé ženě měl sem čeleď, nějakého Diviše krč- máře v Jesenici s jeho ženau Annú, staří lidé; Annu, vnuku Důry z Votic, Severina pacholíka Vlkova z Votic. Psáno in die annuntiationis ad perfectionem. Bože obrať, jakž ráčíš. 1545. feria IV. Tu děvečku Annu poslal sem z Unhoště do Votic; byla dívka patnácti let asa maje, dobře formovaná. Ztratil feria ante palmarum post annuntiationem Mariae, ten den vajec dvě kopě Václav Konvář, synu Klementovu a Janu nožíři po kopě a čtyr holubat, starého města pražského měšťanům. 1) maštalíř, pacholek od koní. 2) drhta, rozdrchaná ženská.
Strana 29
29 Haec recordatus sum et effudi i me animam meam, quoniam transibo in locum tabernac(u)li ad mirabilia ad domum Dei, 1545, kněžství mého od léta běžných bylo od léta 1516. Což počteš, to najdeš. 1) Psáno Donati v sobotu.7) Ten den přijel král Ferdinand do Prahy, nic neboje se horka sub sidere ancillae! Při těch časech pod Buštěhradem zemánkové jacísi zeprali se a zabili jednoho Šmihaře. Na hati (lese) zabili zloději posla, v Kyšicích se sedláci ssekali, v Hostivicích Laurenti jednoho ssekali, že se tu hned zpovídal. A byla znikla lotrovství veliká týměř v zemi na vše strany, než že se báli krále páni, tak se ne všeckno zjevovalo. Pikarté, majíce se vynésti z nářku, že nejsú křesťané, ani křtění, ani manželé, ani kněžstva nemají, ohlásili se, že sú třetí stav v náboženství. Ale v tomto vyvodění mlčí podnes; a v české zemi že chtí míti vuoli jako v saudu a v jiných potřebách kněžských. Toto hlavní byl Jindřich z Perštýna, ten ještě nic svého neměl, neb otec jich nepodělil, Moravec, jakož titul a nápis jeho vokazuje. Do Čech přijati Aubrecht Krajíř, a druhý Volf mladší; z Rakaus Němci do Čech přijati, a chudobní obohatše v Čechách, již chtí víře učiti Čechy, Ale buoh v lepší obracuje. Naměřuje se, aby pořádný biskup byl, světě oboje kněží české i římské; i prohlášen jest doktor kněz Václav Hazimburgův, 3) člověk dobrý. Dajž buoh, aby Čechové zase v míru dobrú náboženství uhodili, z kteréž byli odkrojili přede sty léty v nábo- ženství, aby praebendy kněžské a zase mile následovali vůli mnozí. Mistrných sekt: pikartský(ch), luterských, novokřtěn- ských, saducejských, cvildelských, mikulašenských, arián- ských a kacířstva, čeho se doptati mohli, všelikého užívali. Každý, jak chtěl a zvláště páni, jenž kněžské věci měli; a tak pikarté měli z moci své v Mladé Boleslavi i jinde, že se rozmáhali a stavěli sbory a i do kostelů vkračovali, jako v nějaké vísce Libči k Jílovému od Prahy jdúc 1) Cod. 4279. f. 18—7. 2) 7. srpna. 3) Václav Horák, dle rodiště Hazmburk nazývaný, byl učitelem synů krále Ferdinanda. V. Balbin. Boh. docta II. 146.
29 Haec recordatus sum et effudi i me animam meam, quoniam transibo in locum tabernac(u)li ad mirabilia ad domum Dei, 1545, kněžství mého od léta běžných bylo od léta 1516. Což počteš, to najdeš. 1) Psáno Donati v sobotu.7) Ten den přijel král Ferdinand do Prahy, nic neboje se horka sub sidere ancillae! Při těch časech pod Buštěhradem zemánkové jacísi zeprali se a zabili jednoho Šmihaře. Na hati (lese) zabili zloději posla, v Kyšicích se sedláci ssekali, v Hostivicích Laurenti jednoho ssekali, že se tu hned zpovídal. A byla znikla lotrovství veliká týměř v zemi na vše strany, než že se báli krále páni, tak se ne všeckno zjevovalo. Pikarté, majíce se vynésti z nářku, že nejsú křesťané, ani křtění, ani manželé, ani kněžstva nemají, ohlásili se, že sú třetí stav v náboženství. Ale v tomto vyvodění mlčí podnes; a v české zemi že chtí míti vuoli jako v saudu a v jiných potřebách kněžských. Toto hlavní byl Jindřich z Perštýna, ten ještě nic svého neměl, neb otec jich nepodělil, Moravec, jakož titul a nápis jeho vokazuje. Do Čech přijati Aubrecht Krajíř, a druhý Volf mladší; z Rakaus Němci do Čech přijati, a chudobní obohatše v Čechách, již chtí víře učiti Čechy, Ale buoh v lepší obracuje. Naměřuje se, aby pořádný biskup byl, světě oboje kněží české i římské; i prohlášen jest doktor kněz Václav Hazimburgův, 3) člověk dobrý. Dajž buoh, aby Čechové zase v míru dobrú náboženství uhodili, z kteréž byli odkrojili přede sty léty v nábo- ženství, aby praebendy kněžské a zase mile následovali vůli mnozí. Mistrných sekt: pikartský(ch), luterských, novokřtěn- ských, saducejských, cvildelských, mikulašenských, arián- ských a kacířstva, čeho se doptati mohli, všelikého užívali. Každý, jak chtěl a zvláště páni, jenž kněžské věci měli; a tak pikarté měli z moci své v Mladé Boleslavi i jinde, že se rozmáhali a stavěli sbory a i do kostelů vkračovali, jako v nějaké vísce Libči k Jílovému od Prahy jdúc 1) Cod. 4279. f. 18—7. 2) 7. srpna. 3) Václav Horák, dle rodiště Hazmburk nazývaný, byl učitelem synů krále Ferdinanda. V. Balbin. Boh. docta II. 146.
Strana 30
30 Vilém 1) Skřinecký, sa pikarta a kollatorem proti vůli jiných pánů, ješto lidi mají k té osadě, uved pikarta, že tam své nehody a pikartství ohlašovali a činili rauhání mnohá. Kostelík utěšený, škřídlicí všecek pokrytý a ná- kladně udělaný. Nenadáli se ti páni a lid, ješto ten kostel pod jménem sv. Jilje ke cti bohu a Panně Marii stavěli, aby v něm se nevěrní pikarti shnízdili a peleší svú lotrovskú učinili z něho. A to se stalo let 1545. Dobré by bylo pikartům smysliti, nechtěli z božího dopuštění zhynúti, toť jim praví písma svatá, žeť zahynú rúhavá ústa ta. Toho léta 1545 nebyla z jich vojna. Když pak stě- hování bylo při sv. Jiří z Unhoště do Zlatník, tedy sva- tého Jiří bylo u veliký pátek 1546; 2) a já kněz Václav Rosa již v kněžství měl sem let třiceti. A ti Unhoští za dvanáct kop zůstali mi to tam. Item. Burian Votický, 3) kdež sem byl stěhuje se z Vlašimě do Žebráku, Důry Tobiašovy z Votic kuchařky nechav v Uticích, neb tu syna měla z mladosti její s ní živ sa; takéž lidé pravili, měla toho syna (s Votickým Burianem), k němuž se Votický znal. A již byl ženatý ten čas, Thetriurd z Kácova dceru měl. Dal sem jí schovati peníze i jiný statek. Peníze mě Burian Votický ná slova tato vymluvil na té Důře, aby mu půčila, přísahal: „Sem-li dobrý Burian Votický, na mú víru a duši, že než kněz Václav zví, žeť já vrátím, a dám netolik to, ale více!“ A bylo čtyrycet kop. Čemuž zadosti neučinil, ale přel i peněz i toho závazku, jako zrádný pes. K tému sem mu žita prodal čtyřiceti žberů vlašimské míry a sedmnáct žberů obú obilí; žita čtyřicet a ječmenu sedmnáct žberů. Všeho toho popíral. A v těch penězích čtyřiceti kopách grošů na míšenských, a jediná tu byla (kopa) grošů českých krále Václava, dvě šedesáte po 6 groš. 2) 3) 1) Vilém Křinecký z Ronova. Cod. 4271. f. 106. Při stěhování, kteréž bylo feria sexta in pascha do Zlatník, sněm byl veliký v Vratislavi. Tedy M. K. pány české tam obeslal i ze všech měst posly. A pak tuto sem najprv počal psáti, 1546. — Král Ferdinand nalézal se od 20. března ve Vratislavi. V. Zimmermann. Příběhové I. 110. Jan Burián Votický z Votic poslední z toho rodu, vládnoucí ve Voticích.
30 Vilém 1) Skřinecký, sa pikarta a kollatorem proti vůli jiných pánů, ješto lidi mají k té osadě, uved pikarta, že tam své nehody a pikartství ohlašovali a činili rauhání mnohá. Kostelík utěšený, škřídlicí všecek pokrytý a ná- kladně udělaný. Nenadáli se ti páni a lid, ješto ten kostel pod jménem sv. Jilje ke cti bohu a Panně Marii stavěli, aby v něm se nevěrní pikarti shnízdili a peleší svú lotrovskú učinili z něho. A to se stalo let 1545. Dobré by bylo pikartům smysliti, nechtěli z božího dopuštění zhynúti, toť jim praví písma svatá, žeť zahynú rúhavá ústa ta. Toho léta 1545 nebyla z jich vojna. Když pak stě- hování bylo při sv. Jiří z Unhoště do Zlatník, tedy sva- tého Jiří bylo u veliký pátek 1546; 2) a já kněz Václav Rosa již v kněžství měl sem let třiceti. A ti Unhoští za dvanáct kop zůstali mi to tam. Item. Burian Votický, 3) kdež sem byl stěhuje se z Vlašimě do Žebráku, Důry Tobiašovy z Votic kuchařky nechav v Uticích, neb tu syna měla z mladosti její s ní živ sa; takéž lidé pravili, měla toho syna (s Votickým Burianem), k němuž se Votický znal. A již byl ženatý ten čas, Thetriurd z Kácova dceru měl. Dal sem jí schovati peníze i jiný statek. Peníze mě Burian Votický ná slova tato vymluvil na té Důře, aby mu půčila, přísahal: „Sem-li dobrý Burian Votický, na mú víru a duši, že než kněz Václav zví, žeť já vrátím, a dám netolik to, ale více!“ A bylo čtyrycet kop. Čemuž zadosti neučinil, ale přel i peněz i toho závazku, jako zrádný pes. K tému sem mu žita prodal čtyřiceti žberů vlašimské míry a sedmnáct žberů obú obilí; žita čtyřicet a ječmenu sedmnáct žberů. Všeho toho popíral. A v těch penězích čtyřiceti kopách grošů na míšenských, a jediná tu byla (kopa) grošů českých krále Václava, dvě šedesáte po 6 groš. 2) 3) 1) Vilém Křinecký z Ronova. Cod. 4271. f. 106. Při stěhování, kteréž bylo feria sexta in pascha do Zlatník, sněm byl veliký v Vratislavi. Tedy M. K. pány české tam obeslal i ze všech měst posly. A pak tuto sem najprv počal psáti, 1546. — Král Ferdinand nalézal se od 20. března ve Vratislavi. V. Zimmermann. Příběhové I. 110. Jan Burián Votický z Votic poslední z toho rodu, vládnoucí ve Voticích.
Strana 31
31 = tak přide 12 kop. m. A za vobilí tak se mnú smluvil, co budu chtíti, neb žito a ječmen zase o tu míru, neb za to peníze; nedal nic. K tomu co sem nechal statku jiného tam dodav z Durú do Votic za deset kop; udělali mi škody za deset kop grošů českých. Žel se tobě nad tím Votickým všemohúcí bože a pomsti sluhu svýho; neb jest všechen nešlechetný a ne- věrný Saduceus, těla přátelského kazitel, neb vlastní své bratří ztrávil; neb ten jeho jistý Jan umřel jak mistrně morem, kromě moru zdravý [i syna Jana Brajšu, neb když jeho lotrovství schylovalo se, aby se na konec ne- otevřel, tak se Votický hůře nežli kat měl k tomu, by byl najlepší přítel jeho; hned jej svedl (z) světa]. Item. K svatému Jakubu toho času propustili páni císaři lid, aby což by jich koli potřeboval z Němec, táhli. I táhli mnozí Čechové. Ale když přijel král do Čech, a sněm byl po svatém Jakubě v tu středu, král obdržel, aby pomoc dali jemu; a on s těmi lidmi ku pomoci císaři aby byl proti některým německým knížatům, ješto nechtěli ani císaři poddáni býti, a jakés víry zamýšleli volíce sobě roz- ličné biskupy a kněze a sami kážíce. A tak čeští páni svolili se, že jest slušné, aby král bratru svému císaři pomoc učinil; i dali páni pod korauhví deset tisíc, zemané deset tisíc, a města deset tisíc; a potom vdy jiní než svolení vojáci šli k císaři na jeho žold. Bože rač u pokoji a rauhání zastaviti. 1546. Na pátek po neděli, kdež se pamatovalo sv. Petra v okovách 1) v noci okolo Vořecha tam třeskem bylo veliké hromobití a příval, že zkázu učinil na obilí již sežatém; v chalupách ve Zbuzanech2) pro vody nemohli býti. Na dobytcích škody; a kdež byla auhorem zvoraná země až do Jeliny (?) vytrhla a odnesla. Nepamatují takového pří- valu lidé; neb i hovada i několiko lidí po vesnících zhynulo; a u Prahy přijali dítě živé s kolíbkau a druhé mrtvé na kolébce u lázně Karlovy: z Hlubočic to pravili. Item. Kobylky3) jakési hrozné na čtvrtek na syllabě: Burg točily se nad Libicí, kdež byl pikarty Skřinecký, a v tom přišlo povětří od půlnoci a zanesly se v větším 1) dne 6. srpna. 2) v Rakovnicku. 3) Též r. 1542 přiletěly kobylky z Polska. V. Zimmermann. 96.
31 = tak přide 12 kop. m. A za vobilí tak se mnú smluvil, co budu chtíti, neb žito a ječmen zase o tu míru, neb za to peníze; nedal nic. K tomu co sem nechal statku jiného tam dodav z Durú do Votic za deset kop; udělali mi škody za deset kop grošů českých. Žel se tobě nad tím Votickým všemohúcí bože a pomsti sluhu svýho; neb jest všechen nešlechetný a ne- věrný Saduceus, těla přátelského kazitel, neb vlastní své bratří ztrávil; neb ten jeho jistý Jan umřel jak mistrně morem, kromě moru zdravý [i syna Jana Brajšu, neb když jeho lotrovství schylovalo se, aby se na konec ne- otevřel, tak se Votický hůře nežli kat měl k tomu, by byl najlepší přítel jeho; hned jej svedl (z) světa]. Item. K svatému Jakubu toho času propustili páni císaři lid, aby což by jich koli potřeboval z Němec, táhli. I táhli mnozí Čechové. Ale když přijel král do Čech, a sněm byl po svatém Jakubě v tu středu, král obdržel, aby pomoc dali jemu; a on s těmi lidmi ku pomoci císaři aby byl proti některým německým knížatům, ješto nechtěli ani císaři poddáni býti, a jakés víry zamýšleli volíce sobě roz- ličné biskupy a kněze a sami kážíce. A tak čeští páni svolili se, že jest slušné, aby král bratru svému císaři pomoc učinil; i dali páni pod korauhví deset tisíc, zemané deset tisíc, a města deset tisíc; a potom vdy jiní než svolení vojáci šli k císaři na jeho žold. Bože rač u pokoji a rauhání zastaviti. 1546. Na pátek po neděli, kdež se pamatovalo sv. Petra v okovách 1) v noci okolo Vořecha tam třeskem bylo veliké hromobití a příval, že zkázu učinil na obilí již sežatém; v chalupách ve Zbuzanech2) pro vody nemohli býti. Na dobytcích škody; a kdež byla auhorem zvoraná země až do Jeliny (?) vytrhla a odnesla. Nepamatují takového pří- valu lidé; neb i hovada i několiko lidí po vesnících zhynulo; a u Prahy přijali dítě živé s kolíbkau a druhé mrtvé na kolébce u lázně Karlovy: z Hlubočic to pravili. Item. Kobylky3) jakési hrozné na čtvrtek na syllabě: Burg točily se nad Libicí, kdež byl pikarty Skřinecký, a v tom přišlo povětří od půlnoci a zanesly se v větším 1) dne 6. srpna. 2) v Rakovnicku. 3) Též r. 1542 přiletěly kobylky z Polska. V. Zimmermann. 96.
Strana 32
32 počtu k řece a něco za Jílový. A tu škodu nemalú udělaly na obilí, kdež připadly u Slivence. Také i předtím někte- rého léta nedávno byly v zemi české okolo Slané; byl potom hned mor veliký a trefilo se, forman že jel cestú (i trefil) an se i jimi cesta zasula a chtě jich odsypati lopatú, pojednú umřel, i ten ješto na koních seděl. Ale třetí stoje po daleku, dívaje se onemocněl a dlúho stonaje, také umřel. Při řeči ante aulam regiam kobylky padly na topole a na jiné dříví tak v mnoze, že větví lámala se s nimi, jak dobře tlusté zbřevno; a to bylo ten týden ante assumptionem Mariae. 1) Také v sobotu přes Modřany 2) táhly v několika haufích kobylky hrubé, šeredné, rozličných barev, na křidlách majíce jako litery co řecké, židovské, latinské přede dnem vzetí Panny Marie; a jeden hauf se jich usadil u vsi Slivence na ovocích, a do čista, což bylo k jedení, sežraly. A tu ten svátek na den matky boží vzetí panny Marie do nebes Slivenští přišedše do Modřan na posvícení, na mne knězi Václavovi Rosovi z Chrudimě, tedy faráři v Zlatnicích, a někteří s pláči, žalováním pravili. A předtím noční přival tu v Modřanech hlubokú šachtu a vujmol učinil, čehož za pamětníků se nestalo, že vsí ta voda šla, kdež žádní temenci 5) netekú; a tak veliké škody ta voda zdělala netoliko při vodách a audolí, ale také na kopcích a strániech, kdež lidé osedli a ten příval na ně připad. Item. Byli sme v Jilovém feria secunda in vigilia Bartholomaei*) na posvícení u Kališe s knězem Tomáškem a z Prahy ženy mnohé, a Blazník z města pražskýho proti dvoru králově. A když sem šel zas, jakási chlustka 5) z ulice k Libči, a pustil se za mnau na koni a dohoniv mne na cestě. Vojny jakési toho léta získali králi Ferdinandovi k vůli. Prvé se okazovali po krajích každý jeden pán v náležitém městě toho kraje. V Praze bylo se čemu podívati [neb nebyl doma král.]. Potom k svatému Václavu táhli v pořádcích svých, kdež jim bylo ukázáno v tu stranu 3) 4) 1) Připadá na 15. srpen. 2) v Berounsku. temenec = pramen, potok. dne 23. srpna. 5) chlust = chrust, neohrabaný člověk, ničema.
32 počtu k řece a něco za Jílový. A tu škodu nemalú udělaly na obilí, kdež připadly u Slivence. Také i předtím někte- rého léta nedávno byly v zemi české okolo Slané; byl potom hned mor veliký a trefilo se, forman že jel cestú (i trefil) an se i jimi cesta zasula a chtě jich odsypati lopatú, pojednú umřel, i ten ješto na koních seděl. Ale třetí stoje po daleku, dívaje se onemocněl a dlúho stonaje, také umřel. Při řeči ante aulam regiam kobylky padly na topole a na jiné dříví tak v mnoze, že větví lámala se s nimi, jak dobře tlusté zbřevno; a to bylo ten týden ante assumptionem Mariae. 1) Také v sobotu přes Modřany 2) táhly v několika haufích kobylky hrubé, šeredné, rozličných barev, na křidlách majíce jako litery co řecké, židovské, latinské přede dnem vzetí Panny Marie; a jeden hauf se jich usadil u vsi Slivence na ovocích, a do čista, což bylo k jedení, sežraly. A tu ten svátek na den matky boží vzetí panny Marie do nebes Slivenští přišedše do Modřan na posvícení, na mne knězi Václavovi Rosovi z Chrudimě, tedy faráři v Zlatnicích, a někteří s pláči, žalováním pravili. A předtím noční přival tu v Modřanech hlubokú šachtu a vujmol učinil, čehož za pamětníků se nestalo, že vsí ta voda šla, kdež žádní temenci 5) netekú; a tak veliké škody ta voda zdělala netoliko při vodách a audolí, ale také na kopcích a strániech, kdež lidé osedli a ten příval na ně připad. Item. Byli sme v Jilovém feria secunda in vigilia Bartholomaei*) na posvícení u Kališe s knězem Tomáškem a z Prahy ženy mnohé, a Blazník z města pražskýho proti dvoru králově. A když sem šel zas, jakási chlustka 5) z ulice k Libči, a pustil se za mnau na koni a dohoniv mne na cestě. Vojny jakési toho léta získali králi Ferdinandovi k vůli. Prvé se okazovali po krajích každý jeden pán v náležitém městě toho kraje. V Praze bylo se čemu podívati [neb nebyl doma král.]. Potom k svatému Václavu táhli v pořádcích svých, kdež jim bylo ukázáno v tu stranu 3) 4) 1) Připadá na 15. srpen. 2) v Berounsku. temenec = pramen, potok. dne 23. srpna. 5) chlust = chrust, neohrabaný člověk, ničema.
Strana 33
33 k Kadani; najprv tu aby se stáhli, odtud mustrovaní aby jeli, kamž buoh a král bude chtíti (1546). A té chvíle k svatému Václavu počalo draho býti v Praze: voves po deseti groších českých, a žito po osmnácti gr. čes.; také i jiné vobilí mělo drahost. Item: Sti Galli fuerat syllaba: Gal. 1546. 1) A hned v neděli na zajtří slyšeli sme dobře nešťastnú rozpravu o císaři; neb když u nějakého města chtě sobě jeho pod- maniti ležal ne ve mnoze, ale jako v šesti tisících, tu knížata ten lid císařský pobili, že jich ledva tisíc zůstalo. Ale i to může býti lež; neb prvé pikarté lhali, poženú české pravíce, že císařský lid jako úsporný kniežata po- razili a pobili na dvacet tisíců. A nebylo toho, takéž i toho bohdá nebude. Z táborských také bylo slyšeti, že by ti Hispani, kteříž táhli skrze Prahu, velikú jim u vojště a na cestě činili nesnáz, a korúhev jim ssekali a nětco jich pobili. Ale poněvadž mají jednoho krále pána a od něho táhnú: muož býti lžička bez topořiště. Přiskakovalo obilí: pšenice k kopě dražší, žitu k tři- ceti gr. voves ku patnácti gr. Bože, bože, učiň mír, daj, ať zhyne ten štír, kterýž všudy jedy pauští; pikarté se hauští ač jed ten rozlívají, knížata a pány napájejí. Nebudelit, bože, tvé lásky, rozdělíť pikarté štíra v ocásky, ať by zrostly v draka dlauze, kterýžby v své tauze zarmútil slona silného a napil se krve jeho. Takét i lva nepomine když se z jedu jich napije; musíť svěsiti hlavu dolů, odepře tomu ten vdy buohu. Ať přestane jed rúhaní, navrátí prosté věření, jakož bylo na počátku v církvi svaté bez zmatku. 1) 16. října, v sobotu.
33 k Kadani; najprv tu aby se stáhli, odtud mustrovaní aby jeli, kamž buoh a král bude chtíti (1546). A té chvíle k svatému Václavu počalo draho býti v Praze: voves po deseti groších českých, a žito po osmnácti gr. čes.; také i jiné vobilí mělo drahost. Item: Sti Galli fuerat syllaba: Gal. 1546. 1) A hned v neděli na zajtří slyšeli sme dobře nešťastnú rozpravu o císaři; neb když u nějakého města chtě sobě jeho pod- maniti ležal ne ve mnoze, ale jako v šesti tisících, tu knížata ten lid císařský pobili, že jich ledva tisíc zůstalo. Ale i to může býti lež; neb prvé pikarté lhali, poženú české pravíce, že císařský lid jako úsporný kniežata po- razili a pobili na dvacet tisíců. A nebylo toho, takéž i toho bohdá nebude. Z táborských také bylo slyšeti, že by ti Hispani, kteříž táhli skrze Prahu, velikú jim u vojště a na cestě činili nesnáz, a korúhev jim ssekali a nětco jich pobili. Ale poněvadž mají jednoho krále pána a od něho táhnú: muož býti lžička bez topořiště. Přiskakovalo obilí: pšenice k kopě dražší, žitu k tři- ceti gr. voves ku patnácti gr. Bože, bože, učiň mír, daj, ať zhyne ten štír, kterýž všudy jedy pauští; pikarté se hauští ač jed ten rozlívají, knížata a pány napájejí. Nebudelit, bože, tvé lásky, rozdělíť pikarté štíra v ocásky, ať by zrostly v draka dlauze, kterýžby v své tauze zarmútil slona silného a napil se krve jeho. Takét i lva nepomine když se z jedu jich napije; musíť svěsiti hlavu dolů, odepře tomu ten vdy buohu. Ať přestane jed rúhaní, navrátí prosté věření, jakož bylo na počátku v církvi svaté bez zmatku. 1) 16. října, v sobotu.
Strana 34
34 Ještěť bude sk(oro) bohdá, když se pikart bohu poddá, aby verštaty spravoval a kněz boha ohlašoval. Z té vojny naši Čechové jaksi ucházeli a roztrhovali se na rózno; některé sázeli potom do vězení, a některé nic. A tak na čem by ta vojna byla a pomoc česká císaři, nebylo rozuměno. Scriptum in Zlatník anno 1546 syllaba: The lud.1) Již pak po sv. Martině rozešli se všickni vojáci; ale proč by netáhli dále k pomoci, tepruv známo i prostým, že kníže drážďanský Mauric vůli od krále českého měl, aby což muož sobě těch knížat odporných dobyti a jiných pánuov, sobě aby podmanil. A dobyl i obdržel Cvikov město pohruožkami českými vojsky; neb jináč byl by jich neobdržel ani některých jiných panství. A taky, když to bylo opanováno od knížete Maurica, na ten čas nebylo třeba Čechům dál táhnúti. Také císař podmanil některá města těch nepřátel u Rajna Kolína; všicknu špíži se všemi, kteřížto tu špíži knížatům dodati měli, zajal do svého vojska. Také i to slyšeti bylo, když někteří královští z Čech táhli vojensky jako Uhři a služební královští, za horami sebrali se Němci v Míšni v jednom húfě jako tři tisíce a v jiných městech také v záloze onde i onde leželo jich několik set. A Uhři vše jízdní vzdržavše je, že se chtí brániti, Němci lekli se a k najvyššímu hajtmanu potom českému poslali, aby dva tisíce střelců poslal jim ku pomoci proti Němcům. Což se i stalo. A když se strhli, hřmotem velikým udeřili na Němce a porazili je; a ledva který z toho haufu utek. A tu Uhři i Čechové, kteříž byli Němci nebrali a ti, kteříž byli v záloze Němci neukázavše se někam se rozešli. A oni v té krajince, což mohli, vsi, tvrzi pálili a lidi mordovali, zvláště Uhři nelitostivě s nimi činili padauši. jako katané! Některé, ješto byli hajtmané na dráby, kázal král vsázeti, protože sú netáhli do Němec. V adventu se v Praze prohlásilo na lotry, že na provazy chytali lidi po ulicech a tak že škrtíce do vody pod led metali i některé vy ... A protož pravili, že v Praze súsedů se několiko ztratilo od zlodějů; a mordů mnoho bylo po cestách na vše strany. 1) dne 9. listopadu.
34 Ještěť bude sk(oro) bohdá, když se pikart bohu poddá, aby verštaty spravoval a kněz boha ohlašoval. Z té vojny naši Čechové jaksi ucházeli a roztrhovali se na rózno; některé sázeli potom do vězení, a některé nic. A tak na čem by ta vojna byla a pomoc česká císaři, nebylo rozuměno. Scriptum in Zlatník anno 1546 syllaba: The lud.1) Již pak po sv. Martině rozešli se všickni vojáci; ale proč by netáhli dále k pomoci, tepruv známo i prostým, že kníže drážďanský Mauric vůli od krále českého měl, aby což muož sobě těch knížat odporných dobyti a jiných pánuov, sobě aby podmanil. A dobyl i obdržel Cvikov město pohruožkami českými vojsky; neb jináč byl by jich neobdržel ani některých jiných panství. A taky, když to bylo opanováno od knížete Maurica, na ten čas nebylo třeba Čechům dál táhnúti. Také císař podmanil některá města těch nepřátel u Rajna Kolína; všicknu špíži se všemi, kteřížto tu špíži knížatům dodati měli, zajal do svého vojska. Také i to slyšeti bylo, když někteří královští z Čech táhli vojensky jako Uhři a služební královští, za horami sebrali se Němci v Míšni v jednom húfě jako tři tisíce a v jiných městech také v záloze onde i onde leželo jich několik set. A Uhři vše jízdní vzdržavše je, že se chtí brániti, Němci lekli se a k najvyššímu hajtmanu potom českému poslali, aby dva tisíce střelců poslal jim ku pomoci proti Němcům. Což se i stalo. A když se strhli, hřmotem velikým udeřili na Němce a porazili je; a ledva který z toho haufu utek. A tu Uhři i Čechové, kteříž byli Němci nebrali a ti, kteříž byli v záloze Němci neukázavše se někam se rozešli. A oni v té krajince, což mohli, vsi, tvrzi pálili a lidi mordovali, zvláště Uhři nelitostivě s nimi činili padauši. jako katané! Některé, ješto byli hajtmané na dráby, kázal král vsázeti, protože sú netáhli do Němec. V adventu se v Praze prohlásilo na lotry, že na provazy chytali lidi po ulicech a tak že škrtíce do vody pod led metali i některé vy ... A protož pravili, že v Praze súsedů se několiko ztratilo od zlodějů; a mordů mnoho bylo po cestách na vše strany. 1) dne 9. listopadu.
Strana 35
35 (V pátek druhý adventní jdúc od pana Histrle z Chodů 1), na tři kopy strak pasúce pospolu viděli sme, Rosa Václav, Vlk Starý, Jan písař z Březan léta 1546.) Kterak2) snadně pádové a zkáza lidská přichází skrze vrchnost a správce nekřesťanské, ukrutné, lakomé, pyšné, (odtuchy), zármutkové všechněm připadají a obecným lidem chudým i bohatým, dobrým i zlým, zhúba osob, cti, zmenšení víry i věrných krajin, zemí, měst, městeček, vsí, řádů, vobyčejů, násilím, zlostí, oklamáváním, pod- vodem zlých vrchností uvedeno bývá, což v Čechách za času našeho, ješto pokoj, svornost, láska, víra svuoj příchod měla; a když vrchnost zle ve dne v noci přemy- šlovala o českým, k jaké skáze dovedli a zemi českú od převýšené slávy snížili, i jiné krajiny. Nebo císař kře- sťanský křesťanské krajiny hubil, a turecký hajtman těch let kazil křesťany rozličných krajin, a najvíce tomu pře- slavnému království a hojně zkazil Uhry a jich uherskú zemi, aby na tři rozdělena byla. Dva díly samé té země Turek opanoval a zkazil. Ferdinand král krajiny všeckny, kteréž měl pod mocí svú hubil nekřesťansky a chudé křesťany mordují(c) nelíto- stivěji víc než Turek, až i se Čechům dostalo, ješto byl jich králem na léto dvacáté druhé léta božího 1547. Ale maličkuo tuto chci dotknúti o zavedení měst království českého, kudy k tomu přivedeny sú, aby tak od svého krále byly zlúpeny. Měli Čechové krále Poláka po králi Jiřím, Vladislava, bratra krále polského Zigmunda, kterýž teprvé umřel léta 1516. Páni čeští za toho krále najvíce se zmohli; neb jim byl dobrý král. Což bylo ještě tomu králi pozůstalo k živnosti, buď na jakémkoli panství aneb záduší, to jim dával za malé kořisti; a pakli měl kto prvé toho něco v zástavě, jako kto měl v tisíci, dal králi sto zlatých, přidal mu druhý tisíc na tom statku s druhými víc. A tak v jiných věcech lehce sobě činil ten král Polák. A kdy pak byl králem uherským po králi Matyášovi, teprvé 1) Krištof Hisrle z Chodů, půčil sem mu knížek nějakých, písní mnohejch svázaných jako na puol arku. Slíbil mi rukú dání(m) domlúvaje na svuo čest. Ten selhal a nenavrátil mi zase a nechce vrátiti. V Zlatnicích 1557 knězi Václavu Rosovi z Ho- lajšově a Pressorovia v kněžství let 50 maje bez mála. 2) Cod. 4279. f. 153.—163. 3
35 (V pátek druhý adventní jdúc od pana Histrle z Chodů 1), na tři kopy strak pasúce pospolu viděli sme, Rosa Václav, Vlk Starý, Jan písař z Březan léta 1546.) Kterak2) snadně pádové a zkáza lidská přichází skrze vrchnost a správce nekřesťanské, ukrutné, lakomé, pyšné, (odtuchy), zármutkové všechněm připadají a obecným lidem chudým i bohatým, dobrým i zlým, zhúba osob, cti, zmenšení víry i věrných krajin, zemí, měst, městeček, vsí, řádů, vobyčejů, násilím, zlostí, oklamáváním, pod- vodem zlých vrchností uvedeno bývá, což v Čechách za času našeho, ješto pokoj, svornost, láska, víra svuoj příchod měla; a když vrchnost zle ve dne v noci přemy- šlovala o českým, k jaké skáze dovedli a zemi českú od převýšené slávy snížili, i jiné krajiny. Nebo císař kře- sťanský křesťanské krajiny hubil, a turecký hajtman těch let kazil křesťany rozličných krajin, a najvíce tomu pře- slavnému království a hojně zkazil Uhry a jich uherskú zemi, aby na tři rozdělena byla. Dva díly samé té země Turek opanoval a zkazil. Ferdinand král krajiny všeckny, kteréž měl pod mocí svú hubil nekřesťansky a chudé křesťany mordují(c) nelíto- stivěji víc než Turek, až i se Čechům dostalo, ješto byl jich králem na léto dvacáté druhé léta božího 1547. Ale maličkuo tuto chci dotknúti o zavedení měst království českého, kudy k tomu přivedeny sú, aby tak od svého krále byly zlúpeny. Měli Čechové krále Poláka po králi Jiřím, Vladislava, bratra krále polského Zigmunda, kterýž teprvé umřel léta 1516. Páni čeští za toho krále najvíce se zmohli; neb jim byl dobrý král. Což bylo ještě tomu králi pozůstalo k živnosti, buď na jakémkoli panství aneb záduší, to jim dával za malé kořisti; a pakli měl kto prvé toho něco v zástavě, jako kto měl v tisíci, dal králi sto zlatých, přidal mu druhý tisíc na tom statku s druhými víc. A tak v jiných věcech lehce sobě činil ten král Polák. A kdy pak byl králem uherským po králi Matyášovi, teprvé 1) Krištof Hisrle z Chodů, půčil sem mu knížek nějakých, písní mnohejch svázaných jako na puol arku. Slíbil mi rukú dání(m) domlúvaje na svuo čest. Ten selhal a nenavrátil mi zase a nechce vrátiti. V Zlatnicích 1557 knězi Václavu Rosovi z Ho- lajšově a Pressorovia v kněžství let 50 maje bez mála. 2) Cod. 4279. f. 153.—163. 3
Strana 36
36 čeští páni svau pískali a v dědictví královské se uvazovali, málo mu něco dávajíce. Mezitím města k obcem, mnoho tvrzí i hradů panských i zemanských kupovali s vólí královskú; neb jim dával k tomu svobody, a oni zase jemu koláč dobrý. A tak páni a města malé pány a chudé skaupili, že z rodů znamenitých súce páni a rytířstvo museli býti po městech a po vsech cizímu panství a pod- dáni býti všelijakému obyčeji a právu. A páni toho nepře- stali kupování, ale městům ne tak vedlo. Za toho krále Poláka také pikarti se rozmohli i rozličné sekty v Čechách, a ti ku pádu země. Nebo mnozí k nim páni přistupovali a těch sekt následovali. A v jeden čas sněm učiněn byl o pikartech, abych svuoj konec vzali; a když k tomu přišlo, že na zajtří již výpověď měli vzíti, ti čtyři pikarti tu postaveni byli, tedy nějaká vdova z Krajku, 1) paní někdy a žena Tovačovského, bytem na Rohožci hrádku, maje sboží i panství po manželu svém veliká jako Boleslav Mladú i Starú, Rohožec, Turnov, Brandýs atd., poslala králi dva tisíce zlatých uherských a něco veliké zvěře a jiných věcí mnoho v dary. Knězi Pavlovi,2) mistru admini- strátorovi sto zlatých uherských, některý zajíc a ptáků i srnců. A tak se s králem uradili, aby ti lidé ne ohněm, ale rozkazem napomenuti, aby trestáni byli. I mluveno v plném sněmu a tu byl král, páni i rytířstvo, páni Pražané a jiná města. A tak nejsú usmrceni, ale přikázáno jest jim, aby víc se toho nedopúštěli a ne- rúhali se pikarté, a nekázali a nekřtili. A když tak léta toho prázdni byli, baba ta boleslavská poslala, aby kteří by kde koli nalezeni byli po Moravě k ní přišli pikarté, a na jejím panství učili. Což se i stalo; a přišli, neb na Moravě byli jich několik upálili. A měli jména rozličná: pikarté, jamníci, stodolníci, neb po jamách i po lesích a stodolách kázali. O babo, babo, nehodná ty babo! nená- ležíť dobré o tobě slovo; neb nad Pražany i jinými přišel lid pro pikarty v Čechách s velikým neklidem. Baba v Čechách rozmohla pikarty, a tudy posilu měly i jiné sekty, a rauhání proti Bohu a svatým za mnohá léta, že mnozí nevěděli Čechové, jak by měli zemříti, a co za pravú 2) 1) Paní Johanka z Krajku byla velmi náchylná k českým bratrům, kteří od té doby se panstvích se velmi rozšířili. Viz Novotný, kronika Mlado-Boleslavská. Pavel ze Žatce, administrátor od r. 1500.
36 čeští páni svau pískali a v dědictví královské se uvazovali, málo mu něco dávajíce. Mezitím města k obcem, mnoho tvrzí i hradů panských i zemanských kupovali s vólí královskú; neb jim dával k tomu svobody, a oni zase jemu koláč dobrý. A tak páni a města malé pány a chudé skaupili, že z rodů znamenitých súce páni a rytířstvo museli býti po městech a po vsech cizímu panství a pod- dáni býti všelijakému obyčeji a právu. A páni toho nepře- stali kupování, ale městům ne tak vedlo. Za toho krále Poláka také pikarti se rozmohli i rozličné sekty v Čechách, a ti ku pádu země. Nebo mnozí k nim páni přistupovali a těch sekt následovali. A v jeden čas sněm učiněn byl o pikartech, abych svuoj konec vzali; a když k tomu přišlo, že na zajtří již výpověď měli vzíti, ti čtyři pikarti tu postaveni byli, tedy nějaká vdova z Krajku, 1) paní někdy a žena Tovačovského, bytem na Rohožci hrádku, maje sboží i panství po manželu svém veliká jako Boleslav Mladú i Starú, Rohožec, Turnov, Brandýs atd., poslala králi dva tisíce zlatých uherských a něco veliké zvěře a jiných věcí mnoho v dary. Knězi Pavlovi,2) mistru admini- strátorovi sto zlatých uherských, některý zajíc a ptáků i srnců. A tak se s králem uradili, aby ti lidé ne ohněm, ale rozkazem napomenuti, aby trestáni byli. I mluveno v plném sněmu a tu byl král, páni i rytířstvo, páni Pražané a jiná města. A tak nejsú usmrceni, ale přikázáno jest jim, aby víc se toho nedopúštěli a ne- rúhali se pikarté, a nekázali a nekřtili. A když tak léta toho prázdni byli, baba ta boleslavská poslala, aby kteří by kde koli nalezeni byli po Moravě k ní přišli pikarté, a na jejím panství učili. Což se i stalo; a přišli, neb na Moravě byli jich několik upálili. A měli jména rozličná: pikarté, jamníci, stodolníci, neb po jamách i po lesích a stodolách kázali. O babo, babo, nehodná ty babo! nená- ležíť dobré o tobě slovo; neb nad Pražany i jinými přišel lid pro pikarty v Čechách s velikým neklidem. Baba v Čechách rozmohla pikarty, a tudy posilu měly i jiné sekty, a rauhání proti Bohu a svatým za mnohá léta, že mnozí nevěděli Čechové, jak by měli zemříti, a co za pravú 2) 1) Paní Johanka z Krajku byla velmi náchylná k českým bratrům, kteří od té doby se panstvích se velmi rozšířili. Viz Novotný, kronika Mlado-Boleslavská. Pavel ze Žatce, administrátor od r. 1500.
Strana 37
37 víru držeti; neb pánů mnoho drželo s pikarty a s jinými rotami, skuoro že pod jednú a pod oběma spuosoboma málo kto přijímali, a ani jednú v roce ani nikda pod obojí. Toliko málo dítkami zameškávali přijímání. A ten král s administrátorem pražských vřel takovým bludem prostranství. Potom, když umřel v Uhřích, zůstavil syna Ludvíka, jehož Uhři málo sobě vážili jako prvé i otce jeho. Ke dvoru s hlavicemi kdež chtěli jísti, musili ta oba krále po víno sobě posélati, a druhdy i na dluh co chudí lidé, maje najznamenitější dvoje království. Za toho krále Ludvíka dvakráte v Čechách koruno- vání viděl. Hlavu svatého Pavla, prvního pústeníka z Karl- štýnu vzevše páni čeští, králi Ludvíkovi dali; a on ji do Uher odnesl, neb tam těla téhož svatého Uhři pravili se míti. A jakož se domnívali dobří lidé, že sú toho Čechové neměli učiniti a dáti preč hlavy toho svatého z Čech od koruny. A věrní páni by tomu neučinili, než nevážní, na kvasení (s) pikartskými to dokonalí. Protož brzo pád za krále Ludvíka přišel na Prahu, že sami mezi sebú jímali se, purgmistra mistra vsázeli, víc než na dvě stě súsedů, a osadili oděnci rathúz a dlúho drželi u vězení; a to bylo pro pikartství. Neb mnozí jim nákladně byli a chtěli ko- stely zahladiti, i ten lid, který by slaužil v nich Bohu. I nedal pikartům toho buoh; neb pak vypověděno jich z Prahy súsedů na dvě stě, a tím rozmáhali se po zemi a plodili jiný pikarty. Avšak v té nesnázi žádný popravú neumřel; toliko na rathúze Lopatský 1), starého města měštěnín znamenitý, umřel v Staré Praze. A za toho krále Ludvíka pikartští sborové po české zemi byli zavřeni za některú neděli, ne dlúho, a zas brzo otevřeni byli. V Uhřích pád v brzkém času se stal; nebo Turci vtrhli do té země a Uhry a všechno vojsko porazili sebrané proti nim. Král pak utíkaje od pobití s jinými pány, ješto před ním i za ním jeli přes nějakú vodu, strachem mládenec přílišným postížený z břehu nějaké vody chtěje vyjeti, zapoměl se hřívy držeti a s oře se vždy převrátil na se kuoň, a utopil se; potom nalezený pochován v Uhřích. A hned Uhři brzo sobě zvolili krále, i korunovali Jana Štěphana vajvodu. Turci pak Budín opanovavše, Budín Štěphanovi poručili, a do svých krajin vrátili se s vítězstvím. 1) Jiřík Lopatský, jeden z vypovězených měšťanů vrátiv se byl do vězení dán, v kterémžto zemřel (1526.) Bartoš. 211.
37 víru držeti; neb pánů mnoho drželo s pikarty a s jinými rotami, skuoro že pod jednú a pod oběma spuosoboma málo kto přijímali, a ani jednú v roce ani nikda pod obojí. Toliko málo dítkami zameškávali přijímání. A ten král s administrátorem pražských vřel takovým bludem prostranství. Potom, když umřel v Uhřích, zůstavil syna Ludvíka, jehož Uhři málo sobě vážili jako prvé i otce jeho. Ke dvoru s hlavicemi kdež chtěli jísti, musili ta oba krále po víno sobě posélati, a druhdy i na dluh co chudí lidé, maje najznamenitější dvoje království. Za toho krále Ludvíka dvakráte v Čechách koruno- vání viděl. Hlavu svatého Pavla, prvního pústeníka z Karl- štýnu vzevše páni čeští, králi Ludvíkovi dali; a on ji do Uher odnesl, neb tam těla téhož svatého Uhři pravili se míti. A jakož se domnívali dobří lidé, že sú toho Čechové neměli učiniti a dáti preč hlavy toho svatého z Čech od koruny. A věrní páni by tomu neučinili, než nevážní, na kvasení (s) pikartskými to dokonalí. Protož brzo pád za krále Ludvíka přišel na Prahu, že sami mezi sebú jímali se, purgmistra mistra vsázeli, víc než na dvě stě súsedů, a osadili oděnci rathúz a dlúho drželi u vězení; a to bylo pro pikartství. Neb mnozí jim nákladně byli a chtěli ko- stely zahladiti, i ten lid, který by slaužil v nich Bohu. I nedal pikartům toho buoh; neb pak vypověděno jich z Prahy súsedů na dvě stě, a tím rozmáhali se po zemi a plodili jiný pikarty. Avšak v té nesnázi žádný popravú neumřel; toliko na rathúze Lopatský 1), starého města měštěnín znamenitý, umřel v Staré Praze. A za toho krále Ludvíka pikartští sborové po české zemi byli zavřeni za některú neděli, ne dlúho, a zas brzo otevřeni byli. V Uhřích pád v brzkém času se stal; nebo Turci vtrhli do té země a Uhry a všechno vojsko porazili sebrané proti nim. Král pak utíkaje od pobití s jinými pány, ješto před ním i za ním jeli přes nějakú vodu, strachem mládenec přílišným postížený z břehu nějaké vody chtěje vyjeti, zapoměl se hřívy držeti a s oře se vždy převrátil na se kuoň, a utopil se; potom nalezený pochován v Uhřích. A hned Uhři brzo sobě zvolili krále, i korunovali Jana Štěphana vajvodu. Turci pak Budín opanovavše, Budín Štěphanovi poručili, a do svých krajin vrátili se s vítězstvím. 1) Jiřík Lopatský, jeden z vypovězených měšťanů vrátiv se byl do vězení dán, v kterémžto zemřel (1526.) Bartoš. 211.
Strana 38
38 Potom Čechové mnoho neprodlévavše, ani o to mnoho se nenaradivše, prohlásili králem Ferdinanda, arcikníže rakúské. A ten do Prahy přijedši jest korunován na sv. Matěje1) na hradě pražském. A odtud bral se brzo do Uher; a opět toho někteří Uhři korunovali v Uhřích. Ale Štefan podkládal se jemu, poněvadž prvé jest koru- nován, a aby přijel Ferdinand platy, zlata i dobytkuov mnoho do života jeho a že by se nechtěl ženiti až do smrti. Pohrzel těmi věcmi Ferdinand a nechtěl nic přijeti od něho, ale vojensky strojil se Uhrů dobývati. A král Štefan vzal sobě za přítele pohana, kteřížto navrátivše se zkazili tři díly uherské země a přitáhli k samé Vídni a na čtvrt léta leželi a mnoho Rakús pohubili až Vídně nedobyli. A tak války ty rostly k zkáze uherské země a těch lidí, ješto vedlé Ferdinanda táhli, neb málo se jich zas vra- celo. I sami vrchnost hajtmané vojska na všeckny strany křesťané křesťany hubili na hrdlech, na statcích, a pikarti a luteráni na vieře; a byly zámutkové ne dnův křesťanům, ale léta mnohá. Neb císař, pátý Karel ten v říši bez počtu lidí zhubil a přemáhal mnohé království a země na skázu velikú přived; a zlaupil Genf2) město Flandrů a všeckna města říšská šacuňk mu, pokudž chtěl, dávati musily, k městům panství s jich volí kúpená a předky musili od měst pauštěti a on daroval komu chtěl, saskú zemi skuoro zahladiti, neb město Ctvikuv 3) na polovici svých obyvatelů spálili, nemálo vsí, městečka spálena. Kurfirst Fridrich jat a u vězení chován v císařské moci. A tak pohané s jedné strany hubili křesťany a císař a jeho bratr Ferdinandus v Němcích beze vší lítosti a hůře nežli pohané, a napořád duchovním a světským na těžkost byli rozpisujíce, že nechtí než pokoji, i mnohým mnoho slibujíce málo plnili, a tako- vými sliby pod spuosobem pokoje nekřesťansky se oddávali v mordy, v lúpež a v zkázu nevinných lidí. Neb císař pod jménem pokoje muže statečné obrátiv k sobě v Němcích, zlaupil všeckna města německá říšská a mnohé krajiny 1) dne 24. února 1527. O tom rozšiřovaly se i v Čechách různé zprávy. Město Gent opřelo se pro nějakou berni Karlovi V., který vojskem nepo- slušnost přemoha uložil městu 50.000 zl. pokuty a roční daň 6000 zl. 3) Cvíkov. 2)
38 Potom Čechové mnoho neprodlévavše, ani o to mnoho se nenaradivše, prohlásili králem Ferdinanda, arcikníže rakúské. A ten do Prahy přijedši jest korunován na sv. Matěje1) na hradě pražském. A odtud bral se brzo do Uher; a opět toho někteří Uhři korunovali v Uhřích. Ale Štefan podkládal se jemu, poněvadž prvé jest koru- nován, a aby přijel Ferdinand platy, zlata i dobytkuov mnoho do života jeho a že by se nechtěl ženiti až do smrti. Pohrzel těmi věcmi Ferdinand a nechtěl nic přijeti od něho, ale vojensky strojil se Uhrů dobývati. A král Štefan vzal sobě za přítele pohana, kteřížto navrátivše se zkazili tři díly uherské země a přitáhli k samé Vídni a na čtvrt léta leželi a mnoho Rakús pohubili až Vídně nedobyli. A tak války ty rostly k zkáze uherské země a těch lidí, ješto vedlé Ferdinanda táhli, neb málo se jich zas vra- celo. I sami vrchnost hajtmané vojska na všeckny strany křesťané křesťany hubili na hrdlech, na statcích, a pikarti a luteráni na vieře; a byly zámutkové ne dnův křesťanům, ale léta mnohá. Neb císař, pátý Karel ten v říši bez počtu lidí zhubil a přemáhal mnohé království a země na skázu velikú přived; a zlaupil Genf2) město Flandrů a všeckna města říšská šacuňk mu, pokudž chtěl, dávati musily, k městům panství s jich volí kúpená a předky musili od měst pauštěti a on daroval komu chtěl, saskú zemi skuoro zahladiti, neb město Ctvikuv 3) na polovici svých obyvatelů spálili, nemálo vsí, městečka spálena. Kurfirst Fridrich jat a u vězení chován v císařské moci. A tak pohané s jedné strany hubili křesťany a císař a jeho bratr Ferdinandus v Němcích beze vší lítosti a hůře nežli pohané, a napořád duchovním a světským na těžkost byli rozpisujíce, že nechtí než pokoji, i mnohým mnoho slibujíce málo plnili, a tako- vými sliby pod spuosobem pokoje nekřesťansky se oddávali v mordy, v lúpež a v zkázu nevinných lidí. Neb císař pod jménem pokoje muže statečné obrátiv k sobě v Němcích, zlaupil všeckna města německá říšská a mnohé krajiny 1) dne 24. února 1527. O tom rozšiřovaly se i v Čechách různé zprávy. Město Gent opřelo se pro nějakou berni Karlovi V., který vojskem nepo- slušnost přemoha uložil městu 50.000 zl. pokuty a roční daň 6000 zl. 3) Cvíkov. 2)
Strana 39
39 německé jináč v panování sobě uved; než co staří císaři drželi a spravovali a dobrovolně vystaviti sobě dali, a zvlášť města svobodná stížila ti dva v svých letech přes příliš. Také i krále některé k své vůli měl císař, jako Franského, Englického a jiné, knížat, hrabí, panuov; mocni byli a s nimi činili jak chtěli a co zemané s svými chlapy, a museli jim poddáni býti, čemuž všickni křesťané divili se a nemohli odepříti až do léta 1547. Item. Při času letnic král Ferdinandus přijev do Prahy v sobotu den navštívení panny Marie, mnoho zlého městu pražskému učinil, potupil a snížil a všechněm městům pod obojím spuosobem pod zástěrau pokoje a slibuov na své království, aby se nebáli nic, ani nejmenší škody. A tomu mandatu, ješto v něm bylo psáno od král. M., aby se nebáli, že nic zlého jim nemá přihoditi, kteří sau nic neubližovali vrchnosti jeho. A tudy pohnul pány i města k sobě a mnozí páni i z zemanuov k králi jeli do Litoměřic (prvé) a k němu proti svým zápisům se spol- čovali a poddávali. Neb byli se zapsali a snesli týměř všickni páni spolu s městy, aby se neopauštěli do hrdel i statků, a v tom zavázali potomky své a zpečetili. Avšak páni a zemané z většího počtu zadost neučinivše, nechali v tom Pražany a měst a nětco panuov rytířstva. Neb král vojensky k Praze táhl někdy nočně posílaje lidi; pak i sám přijel. Žádný neodporoval v Starém Městě a když sám přijel v sobotu s mocí dosti nenadále velikú, vpadli na Malú Stranu a na most skuoro dopolu Němci; a toho se nenadáli Pražané. A obecní pražští bauřili se nevědúc, co se to děje, zdvihli se na Němce a mocně hned chtěli na ně padnauti. A mnozí na retuňk i z měst chtěli, ku Praze šli, běželi z blízka i z daleka; ale Pražané konšelé životem i pros- bami po všech silnicích a až k Hoře jezdili, posílali, aby netáhli, že není potřebí, že král nemyslí nic zlého. A tu v městě nedali na žádného Němce... A na hrad všickni konšelé sem i tam jeden po druhém jezdili a zase s hradu páni k nim, a když již vyrozuměli konšelé Pražané, že odjinud netáhne retuňk, hrozili svým domácím obecným rozličně, pravíce, že nás spálí neb mají ohnivé kule, jakož z nich stříleli do řeky. A když domácí i zběhlí lidi v Praze chtěli vdy na ty Němce, ti kteří byli králi na Pražany radili, když uzřeli haufy lidu, ani k bránění hotovi, do- mlúvali na ně mrzkými slovy a aby se šídili z města etc.
39 německé jináč v panování sobě uved; než co staří císaři drželi a spravovali a dobrovolně vystaviti sobě dali, a zvlášť města svobodná stížila ti dva v svých letech přes příliš. Také i krále některé k své vůli měl císař, jako Franského, Englického a jiné, knížat, hrabí, panuov; mocni byli a s nimi činili jak chtěli a co zemané s svými chlapy, a museli jim poddáni býti, čemuž všickni křesťané divili se a nemohli odepříti až do léta 1547. Item. Při času letnic král Ferdinandus přijev do Prahy v sobotu den navštívení panny Marie, mnoho zlého městu pražskému učinil, potupil a snížil a všechněm městům pod obojím spuosobem pod zástěrau pokoje a slibuov na své království, aby se nebáli nic, ani nejmenší škody. A tomu mandatu, ješto v něm bylo psáno od král. M., aby se nebáli, že nic zlého jim nemá přihoditi, kteří sau nic neubližovali vrchnosti jeho. A tudy pohnul pány i města k sobě a mnozí páni i z zemanuov k králi jeli do Litoměřic (prvé) a k němu proti svým zápisům se spol- čovali a poddávali. Neb byli se zapsali a snesli týměř všickni páni spolu s městy, aby se neopauštěli do hrdel i statků, a v tom zavázali potomky své a zpečetili. Avšak páni a zemané z většího počtu zadost neučinivše, nechali v tom Pražany a měst a nětco panuov rytířstva. Neb král vojensky k Praze táhl někdy nočně posílaje lidi; pak i sám přijel. Žádný neodporoval v Starém Městě a když sám přijel v sobotu s mocí dosti nenadále velikú, vpadli na Malú Stranu a na most skuoro dopolu Němci; a toho se nenadáli Pražané. A obecní pražští bauřili se nevědúc, co se to děje, zdvihli se na Němce a mocně hned chtěli na ně padnauti. A mnozí na retuňk i z měst chtěli, ku Praze šli, běželi z blízka i z daleka; ale Pražané konšelé životem i pros- bami po všech silnicích a až k Hoře jezdili, posílali, aby netáhli, že není potřebí, že král nemyslí nic zlého. A tu v městě nedali na žádného Němce... A na hrad všickni konšelé sem i tam jeden po druhém jezdili a zase s hradu páni k nim, a když již vyrozuměli konšelé Pražané, že odjinud netáhne retuňk, hrozili svým domácím obecným rozličně, pravíce, že nás spálí neb mají ohnivé kule, jakož z nich stříleli do řeky. A když domácí i zběhlí lidi v Praze chtěli vdy na ty Němce, ti kteří byli králi na Pražany radili, když uzřeli haufy lidu, ani k bránění hotovi, do- mlúvali na ně mrzkými slovy a aby se šídili z města etc.
Strana 40
40 A tak bylo v neděli i v pondělí; v úterý však proto počali stříleti přes vodu na Němce někteří a někteří ne- dali z menších haufnic a hakovnic; a měli srdce na ty Němce. A byli na břehu k hradu i děla zasadili a již puškař s svícny měl uhel jedné zapalovati: a přišel konšel Jiřík Komedka s prachoven prach smetal. A v tom času purkrabě najvyšší a hofmistr, purkrabě hradu pražského z Daubravické Hory a Volf Krajíř starší a jiní páni jeli od krále k Pražanům konšelům; a když skrze Němce jeli na mostě prosili a žádali, že od krále list mají, aby po- slali na rathúz s nimi, slibujíc jim od krále na čest i na svědomí královské, a jeho věru. Sami ti páni, ješto tu na mostě byli přimířejíce, na své krky, pod hrdly že sú s nimi a staneli se co zlého, že svá hrdla za ně pokládají a s nimi zemříti chtí. A tak v úterý a v středu ti páni poukrotili, a po- jednú děla schovali; však byli prvé na Zderaze počali přes vodu na Němce stříleti, a oni na ně zas. V středu pak Uhři husaři okolo Prahy lidi mordovali; a z Prahy na bílo(u)? někteří jezdecky s pěšími se vybrali proti Uhrům a pěší šli na ně. A jakž již jedni uzřeli jednoho husara, hned nazpátek se obrátili a zdávili nemálo pěších; utekli zas do města a husaři, jakž byli naučeni, mordovali chudinu bez práva, že jich často sbili. A tak se stalo, že chtěli jich sbíti z města, jakož se po tom husarském útoku rozprchli hostinští. 1) A tak nemalý strach připad na pražskú obec, že nevěděli, co mají činiti; ale páni kon- šelé dobře věděli. Neb v Novém Městě purkgmistr jakýs Kotlář 2) jezdil po ulicích na koni, volaje hlasem velikým, aby se nebrojili a měli pokoj a nebáli se ničehéhož, že král nemyslí nic zlého, ale vše dobré, a chce pokoj míti: „A nebuřte se pro vaše dobré i pro vaše děti!“ A hned na zajtří po dni svatého mistra Jana z Husince ve čtvrtek, konšelé pražští ten Tomáš3) v Staré Praze a jiní, neb nebylo pana Jakuba primasa doma, od Kós jináče Fikara. Byl ten vyslán sa, aby sadil konšely od krále po městech, ješto nebylo potřeba, a tak jezdě namlúval mnoho králi po městech k ruce; ale více byl odeslal jeho král z Prahy, 1) Cod. 4279. fol. 145.—147. 2) Burián Kotlář, byl i po r. 1547. konšelem na Nov. Městě. 3) Mistr Tomáš z Javořic; byl purkmistrem na Nov. městě. V. Ji- reček. Ruk. I. 310.
40 A tak bylo v neděli i v pondělí; v úterý však proto počali stříleti přes vodu na Němce někteří a někteří ne- dali z menších haufnic a hakovnic; a měli srdce na ty Němce. A byli na břehu k hradu i děla zasadili a již puškař s svícny měl uhel jedné zapalovati: a přišel konšel Jiřík Komedka s prachoven prach smetal. A v tom času purkrabě najvyšší a hofmistr, purkrabě hradu pražského z Daubravické Hory a Volf Krajíř starší a jiní páni jeli od krále k Pražanům konšelům; a když skrze Němce jeli na mostě prosili a žádali, že od krále list mají, aby po- slali na rathúz s nimi, slibujíc jim od krále na čest i na svědomí královské, a jeho věru. Sami ti páni, ješto tu na mostě byli přimířejíce, na své krky, pod hrdly že sú s nimi a staneli se co zlého, že svá hrdla za ně pokládají a s nimi zemříti chtí. A tak v úterý a v středu ti páni poukrotili, a po- jednú děla schovali; však byli prvé na Zderaze počali přes vodu na Němce stříleti, a oni na ně zas. V středu pak Uhři husaři okolo Prahy lidi mordovali; a z Prahy na bílo(u)? někteří jezdecky s pěšími se vybrali proti Uhrům a pěší šli na ně. A jakž již jedni uzřeli jednoho husara, hned nazpátek se obrátili a zdávili nemálo pěších; utekli zas do města a husaři, jakž byli naučeni, mordovali chudinu bez práva, že jich často sbili. A tak se stalo, že chtěli jich sbíti z města, jakož se po tom husarském útoku rozprchli hostinští. 1) A tak nemalý strach připad na pražskú obec, že nevěděli, co mají činiti; ale páni kon- šelé dobře věděli. Neb v Novém Městě purkgmistr jakýs Kotlář 2) jezdil po ulicích na koni, volaje hlasem velikým, aby se nebrojili a měli pokoj a nebáli se ničehéhož, že král nemyslí nic zlého, ale vše dobré, a chce pokoj míti: „A nebuřte se pro vaše dobré i pro vaše děti!“ A hned na zajtří po dni svatého mistra Jana z Husince ve čtvrtek, konšelé pražští ten Tomáš3) v Staré Praze a jiní, neb nebylo pana Jakuba primasa doma, od Kós jináče Fikara. Byl ten vyslán sa, aby sadil konšely od krále po městech, ješto nebylo potřeba, a tak jezdě namlúval mnoho králi po městech k ruce; ale více byl odeslal jeho král z Prahy, 1) Cod. 4279. fol. 145.—147. 2) Burián Kotlář, byl i po r. 1547. konšelem na Nov. Městě. 3) Mistr Tomáš z Javořic; byl purkmistrem na Nov. městě. V. Ji- reček. Ruk. I. 310.
Strana 41
41 že se ho obával král, aby v Praze a proti němu neradil obci pražské, neb jím mnoho odkládali konšelé obce, ažby přijel pan Jakub, a drželi tím obce. A toto rychle konšelé opatrovali všech tří měst, Srna sa starší na Novém Městě a jich konšelé; též i Malostranští. Ve čtvrtek rozeslali lístky na jednu každú osobu, zejmena také i podruhy z Čechů. Nic ani král požádal; neb král poručil byl, aby konšelé byli, a osob prvních z města Starého sto a z Nového sto a z Malé Strany třetinu toho. A oni obeslali lístky těmi více nežli sedm set osob; a v pátek shromaždivše se nejedúc haufně jakožto ovce k zabití šli na hrad k králi, někteří lepšieho svědomí plačíce. A když vešli do hradu, zavřena po nich brána; avšak ještě z toho počtu Ruka nějaký měštěnín Starého Města, na něhož král měl pilnú zlost, ušel vyprosiv sobě u někoho jakés mošny a tykve 1) staré, šel jakoby někomu slúže; puštěn z hradu. Velikomyslnost Pražanův některých v tom se ukazuje, že k tomu královskému obeslání jemu k vůli beze všeho odporu postavili se, majíc příčiny mnoho spravedlivé, že se mohli zprotiviti témuž králi, sobě dané od něho a ty pak Němce jeho mohli sbíti; neb válečným během do země pokojné neměl ten král vtrhnúti a měli sme majíc dosti a kdyby byli pustili na ně sedláky, čehož žádali na Pra- žanech, i bylo by i králi těsno. Jakož i tak byl na po- skoku, a juž ujížděje, když mněl, že stříleti budú k hradu, byl za Hradčany. Jiné příčiny mnoho měli na téhož krále; zapoměv se na přísahy své ubližoval stavům a najvíc městům Praze a jiným, maje je jako věrné své opatrovati, byl ten král jim na odpor. A protož velikomyslností svú Pražané k ztracení statků, cti, hrdel kráčeli, šli a brali se, ne- mnoho méně učinivši dobrého, jako deset tisíc rytířů, ješto statky i hrdla složili pro krev Ježíše pána.2) Dobře věděli Pražané, že mnoho proti přísaze své ten král jiným na radu činíval, též Pražanům a jiným Čechům. Uhlíře 3) a jich horníky spolu s jich majestáty zkazil vymluvíc na nich krásnými řečmi a sliby, aby mu ukázali 1) Tykvice = Kürbissflasche. 2) Známá legenda o 10.000 rytířích. 3) T. j. kutnohorské.
41 že se ho obával král, aby v Praze a proti němu neradil obci pražské, neb jím mnoho odkládali konšelé obce, ažby přijel pan Jakub, a drželi tím obce. A toto rychle konšelé opatrovali všech tří měst, Srna sa starší na Novém Městě a jich konšelé; též i Malostranští. Ve čtvrtek rozeslali lístky na jednu každú osobu, zejmena také i podruhy z Čechů. Nic ani král požádal; neb král poručil byl, aby konšelé byli, a osob prvních z města Starého sto a z Nového sto a z Malé Strany třetinu toho. A oni obeslali lístky těmi více nežli sedm set osob; a v pátek shromaždivše se nejedúc haufně jakožto ovce k zabití šli na hrad k králi, někteří lepšieho svědomí plačíce. A když vešli do hradu, zavřena po nich brána; avšak ještě z toho počtu Ruka nějaký měštěnín Starého Města, na něhož král měl pilnú zlost, ušel vyprosiv sobě u někoho jakés mošny a tykve 1) staré, šel jakoby někomu slúže; puštěn z hradu. Velikomyslnost Pražanův některých v tom se ukazuje, že k tomu královskému obeslání jemu k vůli beze všeho odporu postavili se, majíc příčiny mnoho spravedlivé, že se mohli zprotiviti témuž králi, sobě dané od něho a ty pak Němce jeho mohli sbíti; neb válečným během do země pokojné neměl ten král vtrhnúti a měli sme majíc dosti a kdyby byli pustili na ně sedláky, čehož žádali na Pra- žanech, i bylo by i králi těsno. Jakož i tak byl na po- skoku, a juž ujížděje, když mněl, že stříleti budú k hradu, byl za Hradčany. Jiné příčiny mnoho měli na téhož krále; zapoměv se na přísahy své ubližoval stavům a najvíc městům Praze a jiným, maje je jako věrné své opatrovati, byl ten král jim na odpor. A protož velikomyslností svú Pražané k ztracení statků, cti, hrdel kráčeli, šli a brali se, ne- mnoho méně učinivši dobrého, jako deset tisíc rytířů, ješto statky i hrdla složili pro krev Ježíše pána.2) Dobře věděli Pražané, že mnoho proti přísaze své ten král jiným na radu činíval, též Pražanům a jiným Čechům. Uhlíře 3) a jich horníky spolu s jich majestáty zkazil vymluvíc na nich krásnými řečmi a sliby, aby mu ukázali 1) Tykvice = Kürbissflasche. 2) Známá legenda o 10.000 rytířích. 3) T. j. kutnohorské.
Strana 42
42 ty majestáty, že chce jim také toho potvrditi. A když oni ukázavše zřezal listy a pečeti odtrhal rukú svú, ješto ti Uhlíři všem Čechům a s svými horníky byli českému království potřebni. Neb ve dvú nedělích, kdyby potřeba kázala, mohli vojensky sebrati 40 tisíců a pomezných lesů a hor beze vší těžkosti hájiti panuov, rytířstva i Pražanů a měst. A tomu se páni a města dívali a nic neřekli. Také 1) na místě arcibiskupství pražského admini- strátora mistra Havla Caheru král vypověděl, toto za pří- činu vzav. Měl král jakéhos tu v Praze s seb(ú) biskupa Němce, Jana vídeňského, kterýž byl jakýsi traktatec uděl(al) proti přijímání pod obojím spuosobem, a nětco na hradě týž biskup (z)austně dal se slyšeti. A administrátor sa učený muož daleko více než ten biskup, u matky boží pod Týnem sa prelátem, kázal proti tomu tractatu mnoho, až i to dopověděl: Ten biskup Fabry chce nás Čechy učiti víře a neumí hřebíčku udělati! A tudy král Ferdinand rozbněván sa vypověděl ze všech zemí svých mistra Havla. Brzy pak umřel Fabry2) biskup v Vídni a Havel v Anšpachu za Normberkem se oženil. 3) Páni i rytířstvo, ješto volí administrátora i Pražané, vzlášť Pašek primas jich, to vidúce umlkli a nic k tomu neřekli. Potom vypověděl mistra Jana Paška, slavného Sta- rého města měštěnína proti „potřihačům,“ ješto králové a knížata, páni, rytířstvo, Pražané a všeckny obce české se spravovaly jeho múdrostí a rady jeho. Již 4) pak zase ku Pražanům se navrátě, Pražané když pak tak byli slúpeni a vězení nesli, ještě někte vy- brání a páni, počal král se s nimi mučiti. A zmučil několikrát Pètipeského, Barchanci, Jakuba od Kós, primasa Starého Města pražského, a Václava Jelenického a Kra- 3) 4) 1) Cod. 4279. f. 148. 2) Jan Faber (vlastně Heigerlin) nar. r. 1478, sekretář a zpovědlník krále Ferdinanda I., horlivý odpůrce učení luteránského. Roku 1530. stal se biskupem ve Vídni. Za svého pobytu v Praze kázával proti utrakvistům, kterážto kázaní vydal pod názvem: Sermones habiti Pragae apud Bohemos de sacrosancto eucha- ristiae sacramento 1529. Zemřel 1541. Bartoš (308). Cahera vybral se do města Anšpachu pět mil za Normberkem a tu oblíbiv sobě stav manželský a potupiv stav kněžský i oženil se a pojal sobě nějakou děvečku 1. p. 1531. Cod. 4279. fol. 184.
42 ty majestáty, že chce jim také toho potvrditi. A když oni ukázavše zřezal listy a pečeti odtrhal rukú svú, ješto ti Uhlíři všem Čechům a s svými horníky byli českému království potřebni. Neb ve dvú nedělích, kdyby potřeba kázala, mohli vojensky sebrati 40 tisíců a pomezných lesů a hor beze vší těžkosti hájiti panuov, rytířstva i Pražanů a měst. A tomu se páni a města dívali a nic neřekli. Také 1) na místě arcibiskupství pražského admini- strátora mistra Havla Caheru král vypověděl, toto za pří- činu vzav. Měl král jakéhos tu v Praze s seb(ú) biskupa Němce, Jana vídeňského, kterýž byl jakýsi traktatec uděl(al) proti přijímání pod obojím spuosobem, a nětco na hradě týž biskup (z)austně dal se slyšeti. A administrátor sa učený muož daleko více než ten biskup, u matky boží pod Týnem sa prelátem, kázal proti tomu tractatu mnoho, až i to dopověděl: Ten biskup Fabry chce nás Čechy učiti víře a neumí hřebíčku udělati! A tudy král Ferdinand rozbněván sa vypověděl ze všech zemí svých mistra Havla. Brzy pak umřel Fabry2) biskup v Vídni a Havel v Anšpachu za Normberkem se oženil. 3) Páni i rytířstvo, ješto volí administrátora i Pražané, vzlášť Pašek primas jich, to vidúce umlkli a nic k tomu neřekli. Potom vypověděl mistra Jana Paška, slavného Sta- rého města měštěnína proti „potřihačům,“ ješto králové a knížata, páni, rytířstvo, Pražané a všeckny obce české se spravovaly jeho múdrostí a rady jeho. Již 4) pak zase ku Pražanům se navrátě, Pražané když pak tak byli slúpeni a vězení nesli, ještě někte vy- brání a páni, počal král se s nimi mučiti. A zmučil několikrát Pètipeského, Barchanci, Jakuba od Kós, primasa Starého Města pražského, a Václava Jelenického a Kra- 3) 4) 1) Cod. 4279. f. 148. 2) Jan Faber (vlastně Heigerlin) nar. r. 1478, sekretář a zpovědlník krále Ferdinanda I., horlivý odpůrce učení luteránského. Roku 1530. stal se biskupem ve Vídni. Za svého pobytu v Praze kázával proti utrakvistům, kterážto kázaní vydal pod názvem: Sermones habiti Pragae apud Bohemos de sacrosancto eucha- ristiae sacramento 1529. Zemřel 1541. Bartoš (308). Cahera vybral se do města Anšpachu pět mil za Normberkem a tu oblíbiv sobě stav manželský a potupiv stav kněžský i oženil se a pojal sobě nějakou děvečku 1. p. 1531. Cod. 4279. fol. 184.
Strana 43
43 bice: v jakés kleště královští kati dávali jim pudibunda a potom pálili životy jich, jakž mohli i najohavněji. Z Nového pak města primasa Srna Jana ponechal pod závazkem král; až když Jakuba od Kós zmučili, te- pruv obeslal s některými konšely Jana Srnu; on na paláci s jinými čekal, až přišel jakýs brabant: 1) Pane Srno! poďte. A on řekl: kam mám jíti? A ten řekl: Bude vám ukázáno. A dav peče(ť) tomu některému konšelu šel s nimi; a tak do vězení na hradu dán. A potom mnoho- krát mučen rozličně, až oslep; po mnoha nedělích svezen (s) hradu do domu, kdež bydlel sa zavázán, aby z domu nechodil přes práh. A tak po některé neděli po té krato- chvíli královské2) umřel, nemoha ani seděti až do smrti. A tak dobře mu král zapověděl, aby pod hrdlem nechodil přes práh domu! 3) A tak zámutek byl v Praze veliký; neb i kat,*) když měl ty pány mrskati, klek před nimi prose, aby mu od- pustili a plakal. Když pak již zbroje válečného, děla velká i malá, hakovnice malé i veliké i všecknu takovú obecnú zbroj a prachy měl v moci, a pobral z rathúzu plechu i zbroje více než na čtyřiceti tisíc pacholků v samé Praze, tedy dal se v šacuňky osob, na komž co viděli, kde co vzíti; někto musel dáti jako někteří městěné v Staré Praze nedávno tu bytem sa, také črbóv 4 tisíce, někto tři, někto dvě a tak méně a více až do dvú kop.5) Také všech věcí jiných obecných k sobě potáh, rybníky, řek, mlýny, ctla bran, tržného; ale což uznal na malé živnosti vracoval jim. A nechtěje býti mlynářem král, vrátil mlýny Praža- nům; a tržné od jablek a cibule a od hub, a šosovné od zelé a od petružele etc. to jim vrátil a od drobných ryb. 1) 2) 3) 4) 5) Z té doby pochází i slovo: drabant, ač odvozuje se od trabant. Cod. 4279. f. 177. Jan Srna z Králové Hory, primas Nov. města zemřel 20. pro- since 1547. Cod 4279. f. 173.—176. Léta toho smutného vší zemi české pro Pražany, kteréž se králi Ferdinandovi na jeho sliby jeho vieře přišlo jest (1547). Feria sexta post Hus (8. července) vsázel Pražany: na zajtří děla, a prachy, peníze z rathúza pobral a na hrad vez. Potom čtyry sťal, vsi a všeckno panství s majestáty pobral, Čechy a obvláštně súsedy napořád po vší Praze šacoval. U vigilii sv. Bartoloměje klášter braslavský vyhořal; kobylky hrozné v sobotu po sv. Bartoloměji u velikém haufu. Cod. 4277. f. 116b.
43 bice: v jakés kleště královští kati dávali jim pudibunda a potom pálili životy jich, jakž mohli i najohavněji. Z Nového pak města primasa Srna Jana ponechal pod závazkem král; až když Jakuba od Kós zmučili, te- pruv obeslal s některými konšely Jana Srnu; on na paláci s jinými čekal, až přišel jakýs brabant: 1) Pane Srno! poďte. A on řekl: kam mám jíti? A ten řekl: Bude vám ukázáno. A dav peče(ť) tomu některému konšelu šel s nimi; a tak do vězení na hradu dán. A potom mnoho- krát mučen rozličně, až oslep; po mnoha nedělích svezen (s) hradu do domu, kdež bydlel sa zavázán, aby z domu nechodil přes práh. A tak po některé neděli po té krato- chvíli královské2) umřel, nemoha ani seděti až do smrti. A tak dobře mu král zapověděl, aby pod hrdlem nechodil přes práh domu! 3) A tak zámutek byl v Praze veliký; neb i kat,*) když měl ty pány mrskati, klek před nimi prose, aby mu od- pustili a plakal. Když pak již zbroje válečného, děla velká i malá, hakovnice malé i veliké i všecknu takovú obecnú zbroj a prachy měl v moci, a pobral z rathúzu plechu i zbroje více než na čtyřiceti tisíc pacholků v samé Praze, tedy dal se v šacuňky osob, na komž co viděli, kde co vzíti; někto musel dáti jako někteří městěné v Staré Praze nedávno tu bytem sa, také črbóv 4 tisíce, někto tři, někto dvě a tak méně a více až do dvú kop.5) Také všech věcí jiných obecných k sobě potáh, rybníky, řek, mlýny, ctla bran, tržného; ale což uznal na malé živnosti vracoval jim. A nechtěje býti mlynářem král, vrátil mlýny Praža- nům; a tržné od jablek a cibule a od hub, a šosovné od zelé a od petružele etc. to jim vrátil a od drobných ryb. 1) 2) 3) 4) 5) Z té doby pochází i slovo: drabant, ač odvozuje se od trabant. Cod. 4279. f. 177. Jan Srna z Králové Hory, primas Nov. města zemřel 20. pro- since 1547. Cod 4279. f. 173.—176. Léta toho smutného vší zemi české pro Pražany, kteréž se králi Ferdinandovi na jeho sliby jeho vieře přišlo jest (1547). Feria sexta post Hus (8. července) vsázel Pražany: na zajtří děla, a prachy, peníze z rathúza pobral a na hrad vez. Potom čtyry sťal, vsi a všeckno panství s majestáty pobral, Čechy a obvláštně súsedy napořád po vší Praze šacoval. U vigilii sv. Bartoloměje klášter braslavský vyhořal; kobylky hrozné v sobotu po sv. Bartoloměji u velikém haufu. Cod. 4277. f. 116b.
Strana 44
44 Ale bran a ctla sobě zanechal; k tomu od vězení jemu k vuoli kdekoli seděli na hradě, na rathúzích, v šatlavách po městech, toho vězňové ti nezbyli snadně; ale každý musel dáti dvě kopě míš gr. A protož, od vězňův mnoho set sebrauc Pražským Novoměstským vrátil od sviní a od krav vocasné. V tomto se král ohlašoval, že jest král spravedlivý a křesťanský, a saudem chce rozeznán býti, jakoby to bylo vedlé práva a zřízení zemského; ale tak se nenašlo. Neb nad těmi, kteří mu se našli, nic křesťanského neučinil, a sa sám ve při, sám saudil. A potom jinými, a nedo- mácími saud osazoval, Němci hostinskými a mnozí českého slova neuměli. Někteří cizozemci byli tito: Syn krále Ferdinanda, kníže rakauské; Václav Mo- ravec 1) z Chropíně; Pertold z Lippého2); Hanuš z Lichten- štajnu; Václav Tetaur 3) z Tetova; Přeněk2) z Víčkova; Jan Kropáč z Novědomí; Krištof z Donína; Voldřich z Nostic, doctor; Hanuš Šliben; Mikuláš Mecerod; Hauk z Maxen; kníže Václav Těšínské; Joachim Malcan; Va- vřinec z Drahotauš; Jan Starší 5) z Vrbna; Balcar Starší*) z Kytlic; Balcar z Biberštajna; Matyáš Log; Jan Pošá- dovský; Jan Plankvar; Franz Kečerský ?); Hanuš Kotš 3); Jiřík Švejnichen; Petr z Rodenštocku; Vavřinec Knor, doctor, z Dolních Lužic; Bedřich Škvorovic.*) Pohleď na toto, bože, a popatř, český národ věrný tvůj potom opatř, ať ho více nesúdí Němci zlí, a proti tvému národu českému velmi mdlí, až by zas na vrch pravdy tvé povstali, a Němcům v Čechách po rebuti1 ) dali. 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8 9) 10) 1) Václav z Ludanic, hejtman moravský. nejvyšší maršálek český. nejvyšší písař moravský. podkomoří moravský. hejtman knížectví Opavského. komorník knížectví Opavského. František Kecerský z Rotenberku. Hanuš Gots. Tohoto neuvádí Tieftrunk; Odpor stavů str. 256. Rebuť (rzebut), pták. V. Hanka. Zbírka slovníků. str. 60. 449. Latinsky osma(?).
44 Ale bran a ctla sobě zanechal; k tomu od vězení jemu k vuoli kdekoli seděli na hradě, na rathúzích, v šatlavách po městech, toho vězňové ti nezbyli snadně; ale každý musel dáti dvě kopě míš gr. A protož, od vězňův mnoho set sebrauc Pražským Novoměstským vrátil od sviní a od krav vocasné. V tomto se král ohlašoval, že jest král spravedlivý a křesťanský, a saudem chce rozeznán býti, jakoby to bylo vedlé práva a zřízení zemského; ale tak se nenašlo. Neb nad těmi, kteří mu se našli, nic křesťanského neučinil, a sa sám ve při, sám saudil. A potom jinými, a nedo- mácími saud osazoval, Němci hostinskými a mnozí českého slova neuměli. Někteří cizozemci byli tito: Syn krále Ferdinanda, kníže rakauské; Václav Mo- ravec 1) z Chropíně; Pertold z Lippého2); Hanuš z Lichten- štajnu; Václav Tetaur 3) z Tetova; Přeněk2) z Víčkova; Jan Kropáč z Novědomí; Krištof z Donína; Voldřich z Nostic, doctor; Hanuš Šliben; Mikuláš Mecerod; Hauk z Maxen; kníže Václav Těšínské; Joachim Malcan; Va- vřinec z Drahotauš; Jan Starší 5) z Vrbna; Balcar Starší*) z Kytlic; Balcar z Biberštajna; Matyáš Log; Jan Pošá- dovský; Jan Plankvar; Franz Kečerský ?); Hanuš Kotš 3); Jiřík Švejnichen; Petr z Rodenštocku; Vavřinec Knor, doctor, z Dolních Lužic; Bedřich Škvorovic.*) Pohleď na toto, bože, a popatř, český národ věrný tvůj potom opatř, ať ho více nesúdí Němci zlí, a proti tvému národu českému velmi mdlí, až by zas na vrch pravdy tvé povstali, a Němcům v Čechách po rebuti1 ) dali. 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8 9) 10) 1) Václav z Ludanic, hejtman moravský. nejvyšší maršálek český. nejvyšší písař moravský. podkomoří moravský. hejtman knížectví Opavského. komorník knížectví Opavského. František Kecerský z Rotenberku. Hanuš Gots. Tohoto neuvádí Tieftrunk; Odpor stavů str. 256. Rebuť (rzebut), pták. V. Hanka. Zbírka slovníků. str. 60. 449. Latinsky osma(?).
Strana 45
45 Ač nemají děl, střelby ani jiné brani, ať jich tvoji andělé sami chrání, kyje, palice, cepy sukovaté i tesáky, když budeš chtíti pane ukázati Němcům z Čech taky. A když tak k své vůli král Ferdinand všeho sobě k vuoli pořídil, rozpauštěl ty Němce služebné; o nich puštěno, že někam byli měli dále táhnúti. A na mostě pro ně nebylo slyšeti českého slova, ani kto směl z Čechů co říci; a ženy, panny i děvy přes most když šly, hurnami nazvány byly od těch Němců. A tak divnější byl Čech na mostě než jelen (s) zlatými rohy. 1) Těmi také Němci škodu král učinil, ač rozpíval, aby se nebáli, že žádnému škoda od nich díti se nemá, a pakli by komu učinili, že chce sám král zaplatiti. Ne- dali mnohým nic a udělali škody na vinicích a na zahradách více než za padesát tisíc. Také jímajíce lidi tu v zahradách ošacovali. Žen jalových vylúdili ti Němci z Prahy ke stu, tak že se jich nedoštli muži a hospodáři dívek. Rozpauštěl pomalu ač pak sám strojil se z Prahy. Potom po neděli osmnácté po svaté Trojici v sobotu, ješto jest den k tomu nenáležitý, ale proto aby kteříž přišli, sadili konšely na obú městech: cus di Ger,2) a oba primasy Duchky. Učinil v Staré Praze apatečníka 3) Duchka, a v Novém Městě kožišníka Duchka. *) Potom hajtmany jim vyhlásil sám král na hradě; Staroměstským hajtmana Adama Repického z Sudoměře; to zeman chudý. Novoměstským Ludvíka5) Kosateckého 1) Již v české Alexandreidě jest následující, na rozmnožení Němců se vztahující verš: I to by se státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hostě chtie doždáti, by na mostě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebude viděti Čecha. Viz čas. čes. mus. 1841. str. 96. I Aeneaš Silvius ve svých dějinách českých mluví o jelenu se zlatými rohy na mostě pražském. 8. října. Duchoslav Chmelíř ze Semechova. Duchek Veliký. 5) U Tieftrunka: Ludvík Bezdružický z Kolovrat. 2) 3) 4)
45 Ač nemají děl, střelby ani jiné brani, ať jich tvoji andělé sami chrání, kyje, palice, cepy sukovaté i tesáky, když budeš chtíti pane ukázati Němcům z Čech taky. A když tak k své vůli král Ferdinand všeho sobě k vuoli pořídil, rozpauštěl ty Němce služebné; o nich puštěno, že někam byli měli dále táhnúti. A na mostě pro ně nebylo slyšeti českého slova, ani kto směl z Čechů co říci; a ženy, panny i děvy přes most když šly, hurnami nazvány byly od těch Němců. A tak divnější byl Čech na mostě než jelen (s) zlatými rohy. 1) Těmi také Němci škodu král učinil, ač rozpíval, aby se nebáli, že žádnému škoda od nich díti se nemá, a pakli by komu učinili, že chce sám král zaplatiti. Ne- dali mnohým nic a udělali škody na vinicích a na zahradách více než za padesát tisíc. Také jímajíce lidi tu v zahradách ošacovali. Žen jalových vylúdili ti Němci z Prahy ke stu, tak že se jich nedoštli muži a hospodáři dívek. Rozpauštěl pomalu ač pak sám strojil se z Prahy. Potom po neděli osmnácté po svaté Trojici v sobotu, ješto jest den k tomu nenáležitý, ale proto aby kteříž přišli, sadili konšely na obú městech: cus di Ger,2) a oba primasy Duchky. Učinil v Staré Praze apatečníka 3) Duchka, a v Novém Městě kožišníka Duchka. *) Potom hajtmany jim vyhlásil sám král na hradě; Staroměstským hajtmana Adama Repického z Sudoměře; to zeman chudý. Novoměstským Ludvíka5) Kosateckého 1) Již v české Alexandreidě jest následující, na rozmnožení Němců se vztahující verš: I to by se státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hostě chtie doždáti, by na mostě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebude viděti Čecha. Viz čas. čes. mus. 1841. str. 96. I Aeneaš Silvius ve svých dějinách českých mluví o jelenu se zlatými rohy na mostě pražském. 8. října. Duchoslav Chmelíř ze Semechova. Duchek Veliký. 5) U Tieftrunka: Ludvík Bezdružický z Kolovrat. 2) 3) 4)
Strana 46
46 z Kolovrat; to jest pán, ale chudina. A na Malú Stranu také jakéhos pána jim Malostranským vystavil. 1) Potom pak ti, kteří pány sadili konšely, že král chce míti svého rychtáře v každém městě; v Staré Praze vy- pověděli Jiříka 2) Komed(ka), ješto prvé rychtářem býval; v Novém Městě Lom(ěje). 3)'4) Těch osob 5) sluší dotknúti, kteří sú stínáni, ješto k obeslání královskému se postavili, a jiní mrskáni. Tak berúce před se, jakož jim vedle jiných sliboval na svú čest královskú a na své hrdlo, vším dobrým pravě, že se jim chče odplacovati, i k tomu své potomky míti a syny a že jim ničím zlým nechce toho připomínati. Sú sťati čtyři v pondělí po svatém Bartholoměji a na zajtří začal se sněm in vigilia Bartolomaei. Když pak měli jíti k smrti, jednoho každého páni a saudci zemští i rady královské do světnice saudné pauštěli sami. A tak když pořádkem vykonali to, v cházení k popravě majíce ruce napřed svázané; katové jich nevedli, ale šli okolo nich s oděnci mnohými. Když pak přišli naproti tomu koni ve dvoře mosauznímu, 6) Jakub Fikar hlavní a první konšel, člověk starý v pravé sešlosti věku týměř sa, řekl: „Ó bože! co si ty na mne ráčil dopustiti!“ Tedy pan Václav Pětipesk z Krásného Dvoru ozval se a řekl: „Pane Jakube! nestajskaj sobě a nelekaj se; však sme nic zlého neučinili. Dnešní den s všemohúcím bohem budem. A tak šli k bráně hořejší hradu, až skrze brány prošli k jakémusi šráku aneb ponebí. A tu tepruv kati připravili je k smrti. A nejprvé vedli na ten šrák Václava Pětipeského, pána svobodného; a ten snažně se bohu modlil. A biřic z Litoměřic volal nad ním, že jest, když 1) Jindřich Plánský z Žebrovic. 2) Jiřík Komedko z Rovin; o tomto vyslovuje se i Sixt z Otters- dorfu nepříznivě; viz o něm napřed str. 40. Matěj Loměj. Hasištajnský, Šebestian Šlik, páni korouhevní, (k) straně pravdy a přijímání pod obojí spuosobú přistoupili jsou v plném sněmu na hradě pražském a přede všemi stavy na sv. Dorotu v pon- dělí l. 1547. Dajž jim buoh věčný život, jakož jest dal i dává Čechům, amen. Rossius, sacerdos de Holajšov. Cod. 4290. f. 377. a. Cod. 4279. f. 177.—183. K soše sv. Jiří, nacházející se dosud na předvoří královského hradu. R. 1562. při turnaji sřítila se, protože se množství dí- váků na ni usadilo. 3) 4) 5) 6)
46 z Kolovrat; to jest pán, ale chudina. A na Malú Stranu také jakéhos pána jim Malostranským vystavil. 1) Potom pak ti, kteří pány sadili konšely, že král chce míti svého rychtáře v každém městě; v Staré Praze vy- pověděli Jiříka 2) Komed(ka), ješto prvé rychtářem býval; v Novém Městě Lom(ěje). 3)'4) Těch osob 5) sluší dotknúti, kteří sú stínáni, ješto k obeslání královskému se postavili, a jiní mrskáni. Tak berúce před se, jakož jim vedle jiných sliboval na svú čest královskú a na své hrdlo, vším dobrým pravě, že se jim chče odplacovati, i k tomu své potomky míti a syny a že jim ničím zlým nechce toho připomínati. Sú sťati čtyři v pondělí po svatém Bartholoměji a na zajtří začal se sněm in vigilia Bartolomaei. Když pak měli jíti k smrti, jednoho každého páni a saudci zemští i rady královské do světnice saudné pauštěli sami. A tak když pořádkem vykonali to, v cházení k popravě majíce ruce napřed svázané; katové jich nevedli, ale šli okolo nich s oděnci mnohými. Když pak přišli naproti tomu koni ve dvoře mosauznímu, 6) Jakub Fikar hlavní a první konšel, člověk starý v pravé sešlosti věku týměř sa, řekl: „Ó bože! co si ty na mne ráčil dopustiti!“ Tedy pan Václav Pětipesk z Krásného Dvoru ozval se a řekl: „Pane Jakube! nestajskaj sobě a nelekaj se; však sme nic zlého neučinili. Dnešní den s všemohúcím bohem budem. A tak šli k bráně hořejší hradu, až skrze brány prošli k jakémusi šráku aneb ponebí. A tu tepruv kati připravili je k smrti. A nejprvé vedli na ten šrák Václava Pětipeského, pána svobodného; a ten snažně se bohu modlil. A biřic z Litoměřic volal nad ním, že jest, když 1) Jindřich Plánský z Žebrovic. 2) Jiřík Komedko z Rovin; o tomto vyslovuje se i Sixt z Otters- dorfu nepříznivě; viz o něm napřed str. 40. Matěj Loměj. Hasištajnský, Šebestian Šlik, páni korouhevní, (k) straně pravdy a přijímání pod obojí spuosobú přistoupili jsou v plném sněmu na hradě pražském a přede všemi stavy na sv. Dorotu v pon- dělí l. 1547. Dajž jim buoh věčný život, jakož jest dal i dává Čechům, amen. Rossius, sacerdos de Holajšov. Cod. 4290. f. 377. a. Cod. 4279. f. 177.—183. K soše sv. Jiří, nacházející se dosud na předvoří královského hradu. R. 1562. při turnaji sřítila se, protože se množství dí- váků na ni usadilo. 3) 4) 5) 6)
Strana 47
47 král přijel, bauřil po Praze a pravě, aby přijímali slu- žebné; že chtěl polovici statků dáti svým etc.: a proto mečem trestán má býti. A tak modle se umřel ten nevinný pán; ten pak na ten čas bytem byl v Praze, a přál Pražanuom z srdce mnoho dobrého, vedle nich k tomu přišel. Osoba zrostu velikého, k sedm(desáti?) věku sa. Potom vedli Barchance Bernharta. Ten hlasem veli- kým modlil se bohu, a když biřic volal, že jest psaní činil a posly rozsílal na svuoj kroš, aby táhli ku Praze, že král snad nic dobrého nemyslí, a že jest nám v ničemž za spravedlivé nečinil, což slíbil na pomezí, a ještě ne- udělá; ale krále pak Jeho Mti. žádný z toho nevinil. Biřic dopověděl: a proto má mečem trestán býti, ozval se Barchanec k tomu: „Co sem pravil, ještě pravím“ a naklonil hlavy, jest sťat. Potom o druhá dva někteří na tom ponebí od krále mluvili katu pražskému, aby své pány stínal; ale kat domácí nechtěje toho udělati, řekl tomu katu: když jiné stínal, také to udělaj dále. I tak se stalo. Tehdy připravili pana Jakuba Fikara, člověka sta- rého, primasa města Prahy Staré. A biřic volal: že maje doma býti a krotiti obec, nebyl, a že mu král mnoho poraučel psaním; sa od něho k tomu oddán, že jest králi k vůli nebyl etc. A ten byl by rád dal odpověď, než že mu mučením vytáhli luony a boky vypálili, když ku pře- kážce řeči, že: ničeho zlého neučinil, sám v sobě se modlil, umřel. Tento Jakub krále Ferdinanda přítelem velikým byl, a on mu k té moci a slávě dopomohl. A protož mu král říkal, i onen pánům a knížatům: Iste Jacobus est meus proximus. Avšak král nedověřil jemu i vyslal jej, neb byl (h)ofrich(t)ýřem, aby konšely sadil, ješto tomu žádná po- třeba nebyla; avšak kdežkoli do obcí přijel konšelům i obcím chválil krále, a aby mu se neprotivili, že ničeho zlého nemyslí, ani se nebáli. A tau cestau nebyl doma. Ale král a jeho rady jináč o Jakubovi smýšleli a to takto, kdyby byl doma v Praze, že by se nestalo králi nic k vůli neb byl dobrý rádcí a již nějakú známost, domnívali se král a jeho pomocníci, těch úkladů on znáti, míti a věděti. A tím vyslán byl ven z Prahy. Avšak on upřímě slyšev, že se poddali králi a sú u vězení u ve- likém počtu Pražané dobrovolně přijel a šel k králi jako
47 král přijel, bauřil po Praze a pravě, aby přijímali slu- žebné; že chtěl polovici statků dáti svým etc.: a proto mečem trestán má býti. A tak modle se umřel ten nevinný pán; ten pak na ten čas bytem byl v Praze, a přál Pražanuom z srdce mnoho dobrého, vedle nich k tomu přišel. Osoba zrostu velikého, k sedm(desáti?) věku sa. Potom vedli Barchance Bernharta. Ten hlasem veli- kým modlil se bohu, a když biřic volal, že jest psaní činil a posly rozsílal na svuoj kroš, aby táhli ku Praze, že král snad nic dobrého nemyslí, a že jest nám v ničemž za spravedlivé nečinil, což slíbil na pomezí, a ještě ne- udělá; ale krále pak Jeho Mti. žádný z toho nevinil. Biřic dopověděl: a proto má mečem trestán býti, ozval se Barchanec k tomu: „Co sem pravil, ještě pravím“ a naklonil hlavy, jest sťat. Potom o druhá dva někteří na tom ponebí od krále mluvili katu pražskému, aby své pány stínal; ale kat domácí nechtěje toho udělati, řekl tomu katu: když jiné stínal, také to udělaj dále. I tak se stalo. Tehdy připravili pana Jakuba Fikara, člověka sta- rého, primasa města Prahy Staré. A biřic volal: že maje doma býti a krotiti obec, nebyl, a že mu král mnoho poraučel psaním; sa od něho k tomu oddán, že jest králi k vůli nebyl etc. A ten byl by rád dal odpověď, než že mu mučením vytáhli luony a boky vypálili, když ku pře- kážce řeči, že: ničeho zlého neučinil, sám v sobě se modlil, umřel. Tento Jakub krále Ferdinanda přítelem velikým byl, a on mu k té moci a slávě dopomohl. A protož mu král říkal, i onen pánům a knížatům: Iste Jacobus est meus proximus. Avšak král nedověřil jemu i vyslal jej, neb byl (h)ofrich(t)ýřem, aby konšely sadil, ješto tomu žádná po- třeba nebyla; avšak kdežkoli do obcí přijel konšelům i obcím chválil krále, a aby mu se neprotivili, že ničeho zlého nemyslí, ani se nebáli. A tau cestau nebyl doma. Ale král a jeho rady jináč o Jakubovi smýšleli a to takto, kdyby byl doma v Praze, že by se nestalo králi nic k vůli neb byl dobrý rádcí a již nějakú známost, domnívali se král a jeho pomocníci, těch úkladů on znáti, míti a věděti. A tím vyslán byl ven z Prahy. Avšak on upřímě slyšev, že se poddali králi a sú u vězení u ve- likém počtu Pražané dobrovolně přijel a šel k králi jako
Strana 48
48 k synu svému nic zlého nemysle. A k tomu pravili, že tomu králi byl i kmotrem tomu synu, který jest byl se urodil na hradě pražském. Pohleďtež Čechové a znamenajte, co tomu rytíř- skému člověku a staršímu Prahy, z Vratu přihodilo se, ano ti oděnci Němci stojíce okolo tohoto divadla, řekli: že tomu pánovi neměl toho král udělati. Naposledy veden na to ponebi aneb šrák Václav Jelenský, také zeman, však městskú živnost tkaní suken měl v rukú svých, a měšťanem pražským byl. Ten byl nad jiné na lůně i na bocích trápen, a protož pro bolest nemaje rukú svázaných však sa brzo umřití sám sobě v košili odpínal hrdlo. A biřic volal: že jest mluvil proti královské zápovědi a vobec pražskú bauřil. Dal odpověď: „Nic sem nemluvil, co by pravé nebylo.“ A tak jsa sťat k bohu odšel. Pražský kanclíř ač byl také puštěn pod závazkem, sa zmučený umřel.1) Od 2) Skalských proti Servati Benedicti také hospodář zmučen; ale ten již v Praze v šatlavu na Novém Městě proto, že řekl: Vdy jest nám ten král zadosti neučinil, co jest sliboval na svú víru a na svú čest královskú. A pastorek jeho to pověděl, až se doneslo naň králi. Potom některé vzácný Pražany katem domácím kázal mrskati a rychtář hradčanský je provázel s hradu až z Horské brány. 3) Tu oděnců žádných nebylo, leč kdež se s nimi zastavivše, mrskáni. A opět jiní sú vypovídáni Pražané bez lítosti. A tak z vůli města zstrápiv a nekře- sťansky i nelidsky podmaniv, obrátil se král Ferdinand na pány, kteříž mu se obrátili proti jeho vůli nazpět.*) Byli a obeslal je: 2) 4 ) 1) Kancléřem Starého Města byl Sixt z Ottersdorfu, který do vězení byl dán a potom z něho vypuštěn. Ondřej Skalský jinak Klika vypovězen v 10 dnech ze země. 3) Tak osm osob z Prahy vymrskáno a vypovězeno ze země; ode- brali se do Polska. Léta 1547. v pátek Kyliani (8. července) Pražany král vsázel počtem sedm set. A tudy přišla těžkost na všecknu českú zemi; neb v pondělí před svatým Bartolomějem (Calendarum XI. in octava Assumtionis Mariae) sťal čtyry muže a pány, Pětipeského Václava, již letitého pána, Barchance z Tajnce, Jakuba (Fikara) ctného staršího staroměstského, a Václava saukenníka, dobrého člověka, z Nového města pražského súseda. Pomsti bože jich. Cod. 4272. f. 95. a.
48 k synu svému nic zlého nemysle. A k tomu pravili, že tomu králi byl i kmotrem tomu synu, který jest byl se urodil na hradě pražském. Pohleďtež Čechové a znamenajte, co tomu rytíř- skému člověku a staršímu Prahy, z Vratu přihodilo se, ano ti oděnci Němci stojíce okolo tohoto divadla, řekli: že tomu pánovi neměl toho král udělati. Naposledy veden na to ponebi aneb šrák Václav Jelenský, také zeman, však městskú živnost tkaní suken měl v rukú svých, a měšťanem pražským byl. Ten byl nad jiné na lůně i na bocích trápen, a protož pro bolest nemaje rukú svázaných však sa brzo umřití sám sobě v košili odpínal hrdlo. A biřic volal: že jest mluvil proti královské zápovědi a vobec pražskú bauřil. Dal odpověď: „Nic sem nemluvil, co by pravé nebylo.“ A tak jsa sťat k bohu odšel. Pražský kanclíř ač byl také puštěn pod závazkem, sa zmučený umřel.1) Od 2) Skalských proti Servati Benedicti také hospodář zmučen; ale ten již v Praze v šatlavu na Novém Městě proto, že řekl: Vdy jest nám ten král zadosti neučinil, co jest sliboval na svú víru a na svú čest královskú. A pastorek jeho to pověděl, až se doneslo naň králi. Potom některé vzácný Pražany katem domácím kázal mrskati a rychtář hradčanský je provázel s hradu až z Horské brány. 3) Tu oděnců žádných nebylo, leč kdež se s nimi zastavivše, mrskáni. A opět jiní sú vypovídáni Pražané bez lítosti. A tak z vůli města zstrápiv a nekře- sťansky i nelidsky podmaniv, obrátil se král Ferdinand na pány, kteříž mu se obrátili proti jeho vůli nazpět.*) Byli a obeslal je: 2) 4 ) 1) Kancléřem Starého Města byl Sixt z Ottersdorfu, který do vězení byl dán a potom z něho vypuštěn. Ondřej Skalský jinak Klika vypovězen v 10 dnech ze země. 3) Tak osm osob z Prahy vymrskáno a vypovězeno ze země; ode- brali se do Polska. Léta 1547. v pátek Kyliani (8. července) Pražany král vsázel počtem sedm set. A tudy přišla těžkost na všecknu českú zemi; neb v pondělí před svatým Bartolomějem (Calendarum XI. in octava Assumtionis Mariae) sťal čtyry muže a pány, Pětipeského Václava, již letitého pána, Barchance z Tajnce, Jakuba (Fikara) ctného staršího staroměstského, a Václava saukenníka, dobrého člověka, z Nového města pražského súseda. Pomsti bože jich. Cod. 4272. f. 95. a.
Strana 49
49 Viléma Skřineckého. Ten od pánů, rytířstva tomu snešení byl řečníkem po rathúzích a v kolleji. Ten se nepostavil. Z Ronova pikart. Michal Kuor z Rórova; nestál i ten, bytem v Praze; Arnošt z Krajku, pikart Boleslavský, pán, jehož strýc byl najvyšším purkrabím, Volf starší z Krajku; Diviš Slavata 1) z Košumberka; Bořivoj, purkrabě z Donína, pikart; Zdeslav Vrabský zavolán; na Bernarta Bar- chance, na Hynka Krabici z Vajtmile, na Šlika Kašpara z Holajče, hrabí z Posaunu na Ostrově; Hendrik Šlik za- volán; Kašpar Šlik z Rábštajna na Bečově, Albín 2) Šlik zavolán; zavoláno na Mauriciho 3) Šlika; Hendrich Vitpach*) zavolán; Adam z Vatnberku 5); Mauricův Šlik; Václav Pěti- peský 6); Bohuše Kostka7) pikart; Jiřík Vchýňský ze Vchynic; Jan Čejka z Olbramovic zavolán; Petr Velemický v Hojbrsdorfě; Šebestian Hasištajnský z Lobkovic; Jindřich, jinak Mikuláš Hasištajnský; Václav Daupovec; Volf mladší z Krajku zavolán, pikart, na Švamberce; Viléma z Vall- štajna 3) na Rychburce jináč Šťastného. Potom zavoláno na tyto: Na Jiřího z Valštajna, Arnošta Jilemnického, Václava z Žehusic; Zigmund Anděl, Jindřich Haugvic, Jan Vrabský. Na Václava z Vatnberka na Lipém a Krupce, na Václava Valkauna zavoláno; Dětřich Špetle z Janovic na Březa- nech (u Zlatník 1547); Petr Malovec z Chajnova na Vim- berce; David Borně z Lhoty na Míkovicích. Ti všickni, kteříž stáli i nestáli, hanby nýsti museli sau a škody. A málo se těžkost jich dělila; neb ti, kteří sau se postavili, někteří stínáni: Pětipeský Václav, Bernart Barchanec, Jakub Fikar od Kós, Václav Jelenický. Někteří vězení nekřesťanské nesli, aby nevycházeli přes určitý prách 9) na tvrzech a hradích svých súc zavá- záni pod hrdlem i statkem. 1) Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka. 2) Albin Šlik na Pomyšli. Moric Šlik na Plané. Henrich Wildpach z Wildpachu na Kralupích za Chomútovem. 5) Adam z Wartemberka. 67) Václav Pětipeský z Krásného Dvora. 7) Bohuš Kostka z Postupic na Litomyšli. S5) Vilém z Waldšteina na Rychenburce. 9) Práh. 3) 4)
49 Viléma Skřineckého. Ten od pánů, rytířstva tomu snešení byl řečníkem po rathúzích a v kolleji. Ten se nepostavil. Z Ronova pikart. Michal Kuor z Rórova; nestál i ten, bytem v Praze; Arnošt z Krajku, pikart Boleslavský, pán, jehož strýc byl najvyšším purkrabím, Volf starší z Krajku; Diviš Slavata 1) z Košumberka; Bořivoj, purkrabě z Donína, pikart; Zdeslav Vrabský zavolán; na Bernarta Bar- chance, na Hynka Krabici z Vajtmile, na Šlika Kašpara z Holajče, hrabí z Posaunu na Ostrově; Hendrik Šlik za- volán; Kašpar Šlik z Rábštajna na Bečově, Albín 2) Šlik zavolán; zavoláno na Mauriciho 3) Šlika; Hendrich Vitpach*) zavolán; Adam z Vatnberku 5); Mauricův Šlik; Václav Pěti- peský 6); Bohuše Kostka7) pikart; Jiřík Vchýňský ze Vchynic; Jan Čejka z Olbramovic zavolán; Petr Velemický v Hojbrsdorfě; Šebestian Hasištajnský z Lobkovic; Jindřich, jinak Mikuláš Hasištajnský; Václav Daupovec; Volf mladší z Krajku zavolán, pikart, na Švamberce; Viléma z Vall- štajna 3) na Rychburce jináč Šťastného. Potom zavoláno na tyto: Na Jiřího z Valštajna, Arnošta Jilemnického, Václava z Žehusic; Zigmund Anděl, Jindřich Haugvic, Jan Vrabský. Na Václava z Vatnberka na Lipém a Krupce, na Václava Valkauna zavoláno; Dětřich Špetle z Janovic na Březa- nech (u Zlatník 1547); Petr Malovec z Chajnova na Vim- berce; David Borně z Lhoty na Míkovicích. Ti všickni, kteříž stáli i nestáli, hanby nýsti museli sau a škody. A málo se těžkost jich dělila; neb ti, kteří sau se postavili, někteří stínáni: Pětipeský Václav, Bernart Barchanec, Jakub Fikar od Kós, Václav Jelenický. Někteří vězení nekřesťanské nesli, aby nevycházeli přes určitý prách 9) na tvrzech a hradích svých súc zavá- záni pod hrdlem i statkem. 1) Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka. 2) Albin Šlik na Pomyšli. Moric Šlik na Plané. Henrich Wildpach z Wildpachu na Kralupích za Chomútovem. 5) Adam z Wartemberka. 67) Václav Pětipeský z Krásného Dvora. 7) Bohuš Kostka z Postupic na Litomyšli. S5) Vilém z Waldšteina na Rychenburce. 9) Práh. 3) 4)
Strana 50
50 Jetřich Špetle ten poseděl, jest propuštěn na závazek, když mu se dá znáti, aby se postavil. K tomu jim kaž- dému díl statku pobráno pozemského, a mistrně přesazo- váni, někteří na pány, ješto se to po spisích královských nenadáli. Petr pak Malovec, když mu vzal král Vimberk a nechal ho v Březnici u vězení nějakém domu, aby z něho nevycházel, maje poklad někde skrytý v poli vylúdil se, aby jej vzal. A nemoha brzo se vrátiti, zvěděli, že ho není; i v cestě jest naň pověděno, že vědě že jest odšel. A on nesměje se vrátiti zas nikam, odšel; i přišel o všecko zboží. Jiní pak, kteří se nepostavili, od krále též na cti a statku pokutováni; a měli napřed nechoditi kudy chtěli, až na ně dána moc. Vzlášť na Fluga, ktož by jej jal. že tomu pet tisíc míš. bude dáno. Také chudších zemanóv nemálo se odebralo pryč z Čech, boje se krále. A kte by ta mudrování českým jazykem ku pádu a škodě v mandátech rozkazoval, psáti o nich, mudrovat ku pádu spoluobyvatelův českým, poně- vadž král neumí žádného slova česky. Jest rozuměti, že jest Němec, nebyl ani cizozemec, než musil býti Čech a domácí, ješto tu skázu na se uvedli. 1) 1) Do času jeho pobývání v Zlatníkách padá list, který napsal Rosa r. 1548 Václavovi Fukáčkovi do Prahy. Psaní toto jest necelé, po stranách urvané. Podáváme zde čásť z něho. „V Kon- stantinopolu, v hlavním městě řeckém mládenec jeden vdovu a matku maje i zármútil a smutkoval zlými nemravy. Čehož došel, vzdal, odnes, (pro)dal, prohrál i utrácel. A senatus mésta uslyšev o tom, kázali mu katem oči vybosti, aby světla nebe- ského neviděl jako nehodný syn a zlý mládenec toho města. Co by pak tobě se přihoditi mohlo od pánů, sám toho považ, pro tvé činy. Jestli že ty nezměníš v lepší a nepřestaneš činiti, což nenáleží. A protož tvé matky v ničem sem lépe pro tebe nespatřil, jedině v ustavičném zármutku a v pláči srdečném k bohu naříkaje, že jest tebe syna neposlušného a zlého dáti ráčil, boje se den (po) dni, hodinu po hodině čeká s težkostí, brzo-li po zl(é) horší novinu uslyší ... Pamatuj na boží při- kázaní: cti matku svú, kterúžť buoh dá tobě otec tvoj, (abys) vzácný byl; nepotupaj pověsti oné dobré po otci i matky, pamatuj i na město, v němž zplozen si, vykrmen a poctivě vychován. Střez se dobrých kozáků a s nevěstkami neměj nic činiti, jakož tvá léta mladá, vosmnácté let věku, toliko studem všeckno lotrovství měla odháněti, aby k tobě zlé nepřistupovalo myšlení; zlým nepovolný; dobrému myšlení povolen buď, neb
50 Jetřich Špetle ten poseděl, jest propuštěn na závazek, když mu se dá znáti, aby se postavil. K tomu jim kaž- dému díl statku pobráno pozemského, a mistrně přesazo- váni, někteří na pány, ješto se to po spisích královských nenadáli. Petr pak Malovec, když mu vzal král Vimberk a nechal ho v Březnici u vězení nějakém domu, aby z něho nevycházel, maje poklad někde skrytý v poli vylúdil se, aby jej vzal. A nemoha brzo se vrátiti, zvěděli, že ho není; i v cestě jest naň pověděno, že vědě že jest odšel. A on nesměje se vrátiti zas nikam, odšel; i přišel o všecko zboží. Jiní pak, kteří se nepostavili, od krále též na cti a statku pokutováni; a měli napřed nechoditi kudy chtěli, až na ně dána moc. Vzlášť na Fluga, ktož by jej jal. že tomu pet tisíc míš. bude dáno. Také chudších zemanóv nemálo se odebralo pryč z Čech, boje se krále. A kte by ta mudrování českým jazykem ku pádu a škodě v mandátech rozkazoval, psáti o nich, mudrovat ku pádu spoluobyvatelův českým, poně- vadž král neumí žádného slova česky. Jest rozuměti, že jest Němec, nebyl ani cizozemec, než musil býti Čech a domácí, ješto tu skázu na se uvedli. 1) 1) Do času jeho pobývání v Zlatníkách padá list, který napsal Rosa r. 1548 Václavovi Fukáčkovi do Prahy. Psaní toto jest necelé, po stranách urvané. Podáváme zde čásť z něho. „V Kon- stantinopolu, v hlavním městě řeckém mládenec jeden vdovu a matku maje i zármútil a smutkoval zlými nemravy. Čehož došel, vzdal, odnes, (pro)dal, prohrál i utrácel. A senatus mésta uslyšev o tom, kázali mu katem oči vybosti, aby světla nebe- ského neviděl jako nehodný syn a zlý mládenec toho města. Co by pak tobě se přihoditi mohlo od pánů, sám toho považ, pro tvé činy. Jestli že ty nezměníš v lepší a nepřestaneš činiti, což nenáleží. A protož tvé matky v ničem sem lépe pro tebe nespatřil, jedině v ustavičném zármutku a v pláči srdečném k bohu naříkaje, že jest tebe syna neposlušného a zlého dáti ráčil, boje se den (po) dni, hodinu po hodině čeká s težkostí, brzo-li po zl(é) horší novinu uslyší ... Pamatuj na boží při- kázaní: cti matku svú, kterúžť buoh dá tobě otec tvoj, (abys) vzácný byl; nepotupaj pověsti oné dobré po otci i matky, pamatuj i na město, v němž zplozen si, vykrmen a poctivě vychován. Střez se dobrých kozáků a s nevěstkami neměj nic činiti, jakož tvá léta mladá, vosmnácté let věku, toliko studem všeckno lotrovství měla odháněti, aby k tobě zlé nepřistupovalo myšlení; zlým nepovolný; dobrému myšlení povolen buď, neb
Strana 51
51 Léta 1) božího tisícího pětistého padesátého zauplna léto milostivé na druhé tvářnosti bliženců; a byl sem já kněz Václav Rosa z Chrudimě v Dubu bezděčně skrz administrátora Jana, (z) Nového Města rodilého; pravili, že byl vyřezán z máteři. Člověk neučený, bez titule kolliat- ského. Ten sobě od krále Ferdinanda na kněží a protož postrkal jiných, těžce ukládal, mnozí apostatovali; a nikde více neapostatovali jako za toho administrátora, a kněze Václava z Unhoště, který byl před mistrem Martinem 2), také byl bez titule kollejatské, těžký a chytrý proti kněžím. A tak oba dva ta administrátoři kněží vláčeli smyslíc se pány všelijakými proti kněžím. V Dubu byl hajtmanem jakýsi Foršt Srb. Byt muoj byl od sv. Jiří léta 1549., ješto byl ten svátek v tom týdnu veliké noci. Z Zlatník sem se stěhovati musel do Dubu s velikú škodú, maje již úřadu kněžského 44. A tak ten administátor ani pro mladost ani pro starost, maje list na kněze od krále, neuměl se kněžsky míti, kněží v ničem neopatřil a neměl k tomu moci. Než trápiti kněze moc měl, páni brali kněžím statky a jej ctili, i byl kněz nejsa v něm vdyckny křiv. Za pocty dával, jakoby prodával kněži pánům, a musel býti, kde on chtěl, lečby apostatoval neb se kněžství zbavil. A tak těžkosti veliké byly na kněžích v Čechách a v Moravě, kteréž nebyly nikda jindy tau cestau; neb tu administrátora od nějakého mistra Holuba, pikartům nákladni byli, kromě mistra Matěje Koramby,3) cizokrajného a mistra Martina z Klatov, chtíce k napravení pány přivésti, nemohli a jednoho páni ssadili s admistrátorství a potom Pražané vypověděli, a druhýho sám vzal odpuštění, než aby těžkosti kněžské viděl a leckomus k vůli kněží trápil etc.*) 2) 3) 4) od boha sú. Matku cti, neb když tu ztratíš, na věky jiné míti nebudeš jako i otce nemáš. S tím tobě dej všemohúcí velikému dobru a poctivosti. Před svatým Janem Křtitelem božím 1548. Kněz Václav Rosa, farář v Zlatnících. Cod. 2480. f. 178. Cod. 4279. f. 27—30. Martin Klatovský adminitrátor od r. 1539. Matěj Korambus administrátor r. 1517. Cod. 4279. f. 122b.—123. Sabbate ante Occuli syllaba: de mar. Té zimy také byli sněhové u Krkonoše a u Ještědu spadli po sv. Václavě, a potom brzo k sv. Havlu; a sjihli zas a byly na Jizeře veliké vody. A potom nepršelo skuoro až do adventu a při adventu spadli a pršeli týměř den po dni a byli hrubí a padli okolo Dubu, a nebyl na ně jih dobrý až do soboty před A *
51 Léta 1) božího tisícího pětistého padesátého zauplna léto milostivé na druhé tvářnosti bliženců; a byl sem já kněz Václav Rosa z Chrudimě v Dubu bezděčně skrz administrátora Jana, (z) Nového Města rodilého; pravili, že byl vyřezán z máteři. Člověk neučený, bez titule kolliat- ského. Ten sobě od krále Ferdinanda na kněží a protož postrkal jiných, těžce ukládal, mnozí apostatovali; a nikde více neapostatovali jako za toho administrátora, a kněze Václava z Unhoště, který byl před mistrem Martinem 2), také byl bez titule kollejatské, těžký a chytrý proti kněžím. A tak oba dva ta administrátoři kněží vláčeli smyslíc se pány všelijakými proti kněžím. V Dubu byl hajtmanem jakýsi Foršt Srb. Byt muoj byl od sv. Jiří léta 1549., ješto byl ten svátek v tom týdnu veliké noci. Z Zlatník sem se stěhovati musel do Dubu s velikú škodú, maje již úřadu kněžského 44. A tak ten administátor ani pro mladost ani pro starost, maje list na kněze od krále, neuměl se kněžsky míti, kněží v ničem neopatřil a neměl k tomu moci. Než trápiti kněze moc měl, páni brali kněžím statky a jej ctili, i byl kněz nejsa v něm vdyckny křiv. Za pocty dával, jakoby prodával kněži pánům, a musel býti, kde on chtěl, lečby apostatoval neb se kněžství zbavil. A tak těžkosti veliké byly na kněžích v Čechách a v Moravě, kteréž nebyly nikda jindy tau cestau; neb tu administrátora od nějakého mistra Holuba, pikartům nákladni byli, kromě mistra Matěje Koramby,3) cizokrajného a mistra Martina z Klatov, chtíce k napravení pány přivésti, nemohli a jednoho páni ssadili s admistrátorství a potom Pražané vypověděli, a druhýho sám vzal odpuštění, než aby těžkosti kněžské viděl a leckomus k vůli kněží trápil etc.*) 2) 3) 4) od boha sú. Matku cti, neb když tu ztratíš, na věky jiné míti nebudeš jako i otce nemáš. S tím tobě dej všemohúcí velikému dobru a poctivosti. Před svatým Janem Křtitelem božím 1548. Kněz Václav Rosa, farář v Zlatnících. Cod. 2480. f. 178. Cod. 4279. f. 27—30. Martin Klatovský adminitrátor od r. 1539. Matěj Korambus administrátor r. 1517. Cod. 4279. f. 122b.—123. Sabbate ante Occuli syllaba: de mar. Té zimy také byli sněhové u Krkonoše a u Ještědu spadli po sv. Václavě, a potom brzo k sv. Havlu; a sjihli zas a byly na Jizeře veliké vody. A potom nepršelo skuoro až do adventu a při adventu spadli a pršeli týměř den po dni a byli hrubí a padli okolo Dubu, a nebyl na ně jih dobrý až do soboty před A *
Strana 52
52 Sen na nové léto po jedenácté hodině muoj byl, jakobych v kostele v Praze v velikém a ten byl zaměstnán řemeslem, saustružníky, rozličnými věc(mi); a já slaužil sem mši a literáti zpívali, a po dominus vobiscum první nemohl sem epištoly zpívati; a tak sem i jiných věcí ne- mohl dokonati, až sem se probudil. Čeleď na den první milostivého léta nebyla v Dubu: Dorota z Votic, baba 70 léta, Severin Vlk z Votic, pa- chole, Anna Krajčieřčina z Hory a z Prahy koledovnice; Jíra Poledne starý a jiní. Pachole Václav Bidlo, Jan Kalaba pachole. Hostí dosti bylo přišlo více mužů než ženské tváři, domácí i přespolní. Jíra jakýs knap tuze upomínal s koledy, jemuž na pohodlí ledajakés učinilo. Mše byla slúžena a byl hajtman a Svátkovský v kostele na nové léto. Před tím adventem byl o víru král Čechy obeslal, a jakých administrátor poddal listů aneb artikulů pánům a rytířstvu a kněží po sobě potáhl, jakoby tak měli toho vědět. A protož někteří nemajíc o tom vědomosti odstau- pili od administrátora, a páni, jimž se ti artikulové nelí- bili, prosili krále za odložení a tak se rozešli nic nezje- dnavše; neb nebyly hodné. Druhý den nového léta feria quinta byl sen; v něja- kých chalupkách byl sem, co ve vsi došky přikrytými; ale v Praze kdes sem se vzal a mezi pražskými lidmi sa, procítil sem. Item supra feria sexta sen. Co v Praze k rathúzu Nového Města jdúce s širokú ulicí napřed na mastných krámů jakoby studýnka byla široká, obhlubná; i uhlídal sem tam ženskú rúchu hedbávnú a sahaje po ni, uhlídal sem jiné šátky a uzlík; a v tom uzlíku utopené dítě a to přišlo před pány Novoměstské; a tak s nimi o tom těžce třetí nedělí v pustě. I báli se lidé v tom pohoří v poli za obilí (v)ozimě. Neb když k sv. Václavu bylo teplo, mezitím vrhli se jacísi hlemajždíkové malí a pohlodali bylinu z osení tak i v poli, že někteří na podzim zavorávali obilí a zase sili; a někteří z těch hlemajždíků měli strach veliké drahoty, kteréž rač nás uchovati buoh v Trojici svaté. Amen. To bylo léto milostivé, když ti hlemajždíci splodili; a léta 1549. chrausti z jara se zplenili velcí i malí a kazili stromy i ovoce jich. A potom šeredné kobylky. A v tom pád a snížení mno- hých v české zemi a ještě, když konce nebylo a buoh ví, kdy bude. Děj se jak děj, já bohu mému slúžiti budu. (Psáno jest 8. března 1550.)
52 Sen na nové léto po jedenácté hodině muoj byl, jakobych v kostele v Praze v velikém a ten byl zaměstnán řemeslem, saustružníky, rozličnými věc(mi); a já slaužil sem mši a literáti zpívali, a po dominus vobiscum první nemohl sem epištoly zpívati; a tak sem i jiných věcí ne- mohl dokonati, až sem se probudil. Čeleď na den první milostivého léta nebyla v Dubu: Dorota z Votic, baba 70 léta, Severin Vlk z Votic, pa- chole, Anna Krajčieřčina z Hory a z Prahy koledovnice; Jíra Poledne starý a jiní. Pachole Václav Bidlo, Jan Kalaba pachole. Hostí dosti bylo přišlo více mužů než ženské tváři, domácí i přespolní. Jíra jakýs knap tuze upomínal s koledy, jemuž na pohodlí ledajakés učinilo. Mše byla slúžena a byl hajtman a Svátkovský v kostele na nové léto. Před tím adventem byl o víru král Čechy obeslal, a jakých administrátor poddal listů aneb artikulů pánům a rytířstvu a kněží po sobě potáhl, jakoby tak měli toho vědět. A protož někteří nemajíc o tom vědomosti odstau- pili od administrátora, a páni, jimž se ti artikulové nelí- bili, prosili krále za odložení a tak se rozešli nic nezje- dnavše; neb nebyly hodné. Druhý den nového léta feria quinta byl sen; v něja- kých chalupkách byl sem, co ve vsi došky přikrytými; ale v Praze kdes sem se vzal a mezi pražskými lidmi sa, procítil sem. Item supra feria sexta sen. Co v Praze k rathúzu Nového Města jdúce s širokú ulicí napřed na mastných krámů jakoby studýnka byla široká, obhlubná; i uhlídal sem tam ženskú rúchu hedbávnú a sahaje po ni, uhlídal sem jiné šátky a uzlík; a v tom uzlíku utopené dítě a to přišlo před pány Novoměstské; a tak s nimi o tom těžce třetí nedělí v pustě. I báli se lidé v tom pohoří v poli za obilí (v)ozimě. Neb když k sv. Václavu bylo teplo, mezitím vrhli se jacísi hlemajždíkové malí a pohlodali bylinu z osení tak i v poli, že někteří na podzim zavorávali obilí a zase sili; a někteří z těch hlemajždíků měli strach veliké drahoty, kteréž rač nás uchovati buoh v Trojici svaté. Amen. To bylo léto milostivé, když ti hlemajždíci splodili; a léta 1549. chrausti z jara se zplenili velcí i malí a kazili stromy i ovoce jich. A potom šeredné kobylky. A v tom pád a snížení mno- hých v české zemi a ještě, když konce nebylo a buoh ví, kdy bude. Děj se jak děj, já bohu mému slúžiti budu. (Psáno jest 8. března 1550.)
Strana 53
53 rozmlúvaje procítil sem. Byli přitom novém létě časové od polu až v pátek první jasný den byl na syllaba: o Janus. 1) Item. V noci na den sobotní, ješto byla jeho syllaba Janus, sen: jako v Praze a bratr Petr Žíla, ješto umřel před třicíti lety, byl ve snách vidín a jakoby se ženil, se nějakú znamenitú suchú ženú. A pravili o ní všelikú nepoctivost a dali nám mnoho koláčů kořenných, jakož obyčej jest, húscí dlúhých a jelikož najvětší hósce však svrchní kůra oblámána, vzal šel pryč; [a v tom sem pro- cítil] a tu sme jedli a pili až sem procítil. Nedělé2) prvního nového léta na té syllabě byla: Nus E, přišel muož šedivý, nesmíšený v koblu, jakoby byl kněz ve snách Duchek starý z Míchalovic; a dali sme na ten den hrdličku preč. V pondělí Epifanie, po té jakýsi ve snách bylo vína, a vše jako v Praze. V úterý fi Si nic velmi nebylo; 3) a přečtena koleda: na penězích bylo toho čtyry kopy a něco víc nemnoho, a toho přídavku za dvě kopě. Feria quarta si bi ven *) děla král Ferdinand co městu pobrána byla, léta 1550 hned při počátku bral do Němec; a tak Čechové byli spustlí, a neměli ani děl, ani prachů, ani zbroje plechové. Za vše buď buoh pochválen. Čechové nazí. Mistry kollejatské oddělil král Ferdinand, aby s kně- žími nestávali. V 5) Uhřích byl rakuš; pravili, že znamenitějších bylo přijelo Uhrů na ten sněm ledva deset pánů. V Římě pravili, že franský král na hrad Anjelský dosedl a žeby chtěl papežem býti, a císařská Velebnost že sú jiného chtěla mieti a voliti. Ty noviny léta milosti- vého brzo bylo po vánociech. 1) 3. ledna. 2) 5. ledna. 3) dne 7. ledna. 4) 8. ledna. Cod. 4279. f. 149—152. 6) Cod. 4272. f. 120—121. Následující píseň složil jakýsi mládenec Šebestián, který byl sťat v Dubu r. 1550 a Rosa si ji opsal. 5) Všemohúcí,) věčný bože, v samého tě doufám, neb při všem stvoření všecken nedostatek já znám; ale tys sám dostatečný, náš pán buoh jediný! Kdož v tebe silně aufá, nebude zahanbený.
53 rozmlúvaje procítil sem. Byli přitom novém létě časové od polu až v pátek první jasný den byl na syllaba: o Janus. 1) Item. V noci na den sobotní, ješto byla jeho syllaba Janus, sen: jako v Praze a bratr Petr Žíla, ješto umřel před třicíti lety, byl ve snách vidín a jakoby se ženil, se nějakú znamenitú suchú ženú. A pravili o ní všelikú nepoctivost a dali nám mnoho koláčů kořenných, jakož obyčej jest, húscí dlúhých a jelikož najvětší hósce však svrchní kůra oblámána, vzal šel pryč; [a v tom sem pro- cítil] a tu sme jedli a pili až sem procítil. Nedělé2) prvního nového léta na té syllabě byla: Nus E, přišel muož šedivý, nesmíšený v koblu, jakoby byl kněz ve snách Duchek starý z Míchalovic; a dali sme na ten den hrdličku preč. V pondělí Epifanie, po té jakýsi ve snách bylo vína, a vše jako v Praze. V úterý fi Si nic velmi nebylo; 3) a přečtena koleda: na penězích bylo toho čtyry kopy a něco víc nemnoho, a toho přídavku za dvě kopě. Feria quarta si bi ven *) děla král Ferdinand co městu pobrána byla, léta 1550 hned při počátku bral do Němec; a tak Čechové byli spustlí, a neměli ani děl, ani prachů, ani zbroje plechové. Za vše buď buoh pochválen. Čechové nazí. Mistry kollejatské oddělil král Ferdinand, aby s kně- žími nestávali. V 5) Uhřích byl rakuš; pravili, že znamenitějších bylo přijelo Uhrů na ten sněm ledva deset pánů. V Římě pravili, že franský král na hrad Anjelský dosedl a žeby chtěl papežem býti, a císařská Velebnost že sú jiného chtěla mieti a voliti. Ty noviny léta milosti- vého brzo bylo po vánociech. 1) 3. ledna. 2) 5. ledna. 3) dne 7. ledna. 4) 8. ledna. Cod. 4279. f. 149—152. 6) Cod. 4272. f. 120—121. Následující píseň složil jakýsi mládenec Šebestián, který byl sťat v Dubu r. 1550 a Rosa si ji opsal. 5) Všemohúcí,) věčný bože, v samého tě doufám, neb při všem stvoření všecken nedostatek já znám; ale tys sám dostatečný, náš pán buoh jediný! Kdož v tebe silně aufá, nebude zahanbený.
Strana 54
54 Stalo se léta 1550 po vánocech, mládence žáka vsadili do šatlavy, protože se byli někde vadili; a seděl ten sladovník, že sladoval na vánocech, a tak o nějakú podušku se vadě sladovník dal pohlavek několik žáku; a žák popadši nuož vrazil do hlavy sladovníku súsedu. Ten umřel a žáka mládence sťali. Byl z Prahy, výborný mlá- denec a mnoho lidi chtèli dáti, i otec i ten ješto umřel, než umřel pravil, že se bráně to mu musel učiniti. Nebylo nic platno. A tak více novin zlých bylo slyšáno od počatku roku a léta milostivého nežli dobrých. Item. Sen byl v noci k svět(l)u na svátek sv. panny Doroty. A já kněz Václav před nějakými pány kázal sem na zemi stoje; a oni po pavlačech stáli i dole. A když se Budiž mi sám za obrance a za město pevné, již já v žádném jiném nechci míti své naděje; neb sem v pravdě, skutku poznal, že sem tě hněval, když sem v člověku smrtedlnému svú naději dal. I odpustiž mi to pane, všecko provinění, znajíc k sobě obrácené mé věrné svědomí, přijmi mne pod svú ochranu, skrz falešnú radu proti služebníku svému neprávně služenú. Ty si jisté autočiště a upevnění nechť všecka moc nepřátelská proti mě povstane nebuduť se jich všech báti, v tě budu úfati, neb vím, že statečně budeš za mne bojovati. Ej, kdo bude moci tvé mocnosti odepříti, koho právě miluješ, nad tím zvítěziti? Dábel se vší svú chytrostí, člověk (s) svú múdrostí, špatný a hubený jest proti tvé velebnosti. Faraon král málo jest na tobě vybojoval, proti tvému přikázání když lid svůj sužoval: zbil's ho těžkými ranami s mnohými pohany, naposledy's ho potupil (v) červeném moři. Protož já nešťastný člověk maje dóvod toho, jak své stvoření miluješ, nevážíš ho málo, k tobě se není utíkám, tě za pomoc žádám, ze všech mých (m. mým) nepřáteluov vysvobodiž ty mne sám.
54 Stalo se léta 1550 po vánocech, mládence žáka vsadili do šatlavy, protože se byli někde vadili; a seděl ten sladovník, že sladoval na vánocech, a tak o nějakú podušku se vadě sladovník dal pohlavek několik žáku; a žák popadši nuož vrazil do hlavy sladovníku súsedu. Ten umřel a žáka mládence sťali. Byl z Prahy, výborný mlá- denec a mnoho lidi chtèli dáti, i otec i ten ješto umřel, než umřel pravil, že se bráně to mu musel učiniti. Nebylo nic platno. A tak více novin zlých bylo slyšáno od počatku roku a léta milostivého nežli dobrých. Item. Sen byl v noci k svět(l)u na svátek sv. panny Doroty. A já kněz Václav před nějakými pány kázal sem na zemi stoje; a oni po pavlačech stáli i dole. A když se Budiž mi sám za obrance a za město pevné, již já v žádném jiném nechci míti své naděje; neb sem v pravdě, skutku poznal, že sem tě hněval, když sem v člověku smrtedlnému svú naději dal. I odpustiž mi to pane, všecko provinění, znajíc k sobě obrácené mé věrné svědomí, přijmi mne pod svú ochranu, skrz falešnú radu proti služebníku svému neprávně služenú. Ty si jisté autočiště a upevnění nechť všecka moc nepřátelská proti mě povstane nebuduť se jich všech báti, v tě budu úfati, neb vím, že statečně budeš za mne bojovati. Ej, kdo bude moci tvé mocnosti odepříti, koho právě miluješ, nad tím zvítěziti? Dábel se vší svú chytrostí, člověk (s) svú múdrostí, špatný a hubený jest proti tvé velebnosti. Faraon král málo jest na tobě vybojoval, proti tvému přikázání když lid svůj sužoval: zbil's ho těžkými ranami s mnohými pohany, naposledy's ho potupil (v) červeném moři. Protož já nešťastný člověk maje dóvod toho, jak své stvoření miluješ, nevážíš ho málo, k tobě se není utíkám, tě za pomoc žádám, ze všech mých (m. mým) nepřáteluov vysvobodiž ty mne sám.
Strana 55
55 dotknuv pánů slovem k trestání, tedy jeden vyskočiv chtěl probosti mečem v jícen a k samtu v karkule černé. (Feria Dor fe bra in). 1) V úterý ante Dorothae in syllaba sus Ag 2) v Dubu se vdávaly: Regina Pavlíčkova za kováře do Hradiště; Eliška Bidlova za kováře, syna Andreska domácího 1550. Item. Kníže Ferdinand v Praze Staré kratochvíle a turneje puosobiti; a starého krále nebylo doma. Papež brzo po vánocech volen nějaký Franc(úz);3) ale mnozí mu toho nepřáli Němci, léta milostivého. Administrátor Jan po shoření na faře Mikulášské*) vystěhoval se z fary, tu někde do železné ulice. A tedy pravili o masopustě, že Uhři do ostatků odstúpili od krále. A protož, když v Prešpurku měl sněm, málo jich přijeli; nevěřili králi pro Pražany, co jim od něho bylo se při- hodilo, měli jeho sliby k němu, avšak Uhři dobře opatrni sauce; potom opatrnost jich nemohla vystačiti. Brzo po tom sněmu někteří z rozkazu sau stínáni. Item. V adventu, kdež byl sjezd do Prahy kněžstva a pánů pod obojím spuosobem na hradě pražském ten čtvrtek; artykulové byli ukázáni pánům a kněžstvu, když král dlauho mluvil, ustaveni. 5) A potom vypověděl král sám z úst svých, aby vy- stúpili ven najprv ti, kteříž nejsú pod jednú ani pod oběma spuosobama. I vystúpilo jich z saudné svědnice nemálo. A když ti vystúpili, král řek: I kteří sau pod jednú, aby vystúpili. I vystúpilo jich množství. A když ti vystúpili, připověděl král: aby o ty artykule jinde nebylo jednáno, než zde tuto na hradě pražském. A tak ten den odloženo do zajtří. Na zajtří v pátek na den sv. Mikuláše, když byli se sešli někteří kněží, jako v Kristě byli s sebú srovnáni, aby králi J. Milosti dali supplikaci, aby jim ráčil příti, aby na ty artykle poradili se; a jiným kněžím byly na ukázaní. 1) dne 6. února. 2) dne 7. února. 3) Julius III. (Giovanni Maria Giocci, známý předseda sněmu tridentského pod jménem kardinal del Monte), zvolen byl papežem dne 7. února 1550. Zemřel 23. března 1555. *) Požár tento ztrávil i knihovnu Mystopolovu. Viz Zimmermann, J V. Přiběhové. II. 393. 5) O sněmu tomto, dne 4. prosince 1549 odbývaném, viz Gindely: Geschichte der böhm. Brüder. Praha 1857. I. svaz. str. 347.
55 dotknuv pánů slovem k trestání, tedy jeden vyskočiv chtěl probosti mečem v jícen a k samtu v karkule černé. (Feria Dor fe bra in). 1) V úterý ante Dorothae in syllaba sus Ag 2) v Dubu se vdávaly: Regina Pavlíčkova za kováře do Hradiště; Eliška Bidlova za kováře, syna Andreska domácího 1550. Item. Kníže Ferdinand v Praze Staré kratochvíle a turneje puosobiti; a starého krále nebylo doma. Papež brzo po vánocech volen nějaký Franc(úz);3) ale mnozí mu toho nepřáli Němci, léta milostivého. Administrátor Jan po shoření na faře Mikulášské*) vystěhoval se z fary, tu někde do železné ulice. A tedy pravili o masopustě, že Uhři do ostatků odstúpili od krále. A protož, když v Prešpurku měl sněm, málo jich přijeli; nevěřili králi pro Pražany, co jim od něho bylo se při- hodilo, měli jeho sliby k němu, avšak Uhři dobře opatrni sauce; potom opatrnost jich nemohla vystačiti. Brzo po tom sněmu někteří z rozkazu sau stínáni. Item. V adventu, kdež byl sjezd do Prahy kněžstva a pánů pod obojím spuosobem na hradě pražském ten čtvrtek; artykulové byli ukázáni pánům a kněžstvu, když král dlauho mluvil, ustaveni. 5) A potom vypověděl král sám z úst svých, aby vy- stúpili ven najprv ti, kteříž nejsú pod jednú ani pod oběma spuosobama. I vystúpilo jich z saudné svědnice nemálo. A když ti vystúpili, král řek: I kteří sau pod jednú, aby vystúpili. I vystúpilo jich množství. A když ti vystúpili, připověděl král: aby o ty artykule jinde nebylo jednáno, než zde tuto na hradě pražském. A tak ten den odloženo do zajtří. Na zajtří v pátek na den sv. Mikuláše, když byli se sešli někteří kněží, jako v Kristě byli s sebú srovnáni, aby králi J. Milosti dali supplikaci, aby jim ráčil příti, aby na ty artykle poradili se; a jiným kněžím byly na ukázaní. 1) dne 6. února. 2) dne 7. února. 3) Julius III. (Giovanni Maria Giocci, známý předseda sněmu tridentského pod jménem kardinal del Monte), zvolen byl papežem dne 7. února 1550. Zemřel 23. března 1555. *) Požár tento ztrávil i knihovnu Mystopolovu. Viz Zimmermann, J V. Přiběhové. II. 393. 5) O sněmu tomto, dne 4. prosince 1549 odbývaném, viz Gindely: Geschichte der böhm. Brüder. Praha 1857. I. svaz. str. 347.
Strana 56
56 A administrátor, jakož se sešli na hrad, když se páni smlúvali, že nevíme, kdo je ty artykule skládal a řídil, ale ani kněží mnozí. Tedy proti administrátor se ozval, že tito všickni kněží nejsú proti těm artyklům. I rozkázali páni vystúpiti kněžím a zůstavši stavové v světnici saudné v pátek na den sv. Mikuláše, někteří se zle přimlúvali proti kněžím, těžkost smrtedlnú hodinu jim pravíce, ktož sú ty artykule dělali a kteří, a že toho mínili učiniti bez vědomí panuov, rytířstva a jiných měst. A když pak opět spolu byli, a páni domlúvali se, že bez vědomí jich neměli těch artykulů rovnati, tedy pan administrátor dal tyto slova: A milí páni, divíte se tomu, že sme to srovnali v artykulích bez vás; a ne vyvolili ste arcibiskupa bez nás a dali ste do desk zapsati, ješto to nemělo býti? A tak páni slyšíce to, odložili do zajtří, to jest do soboty, ješto byla po sv. Mikuláši na té syllabě: co Con сер. 1) V sobotu pak páni vdy žádostiví súce dobrého ohla- šovali: všickni-li sú k těm artykulům povolili. A hned kněz Václav od Hory Vysokého kostela děkan a jiných kněz, až počtem sedmnáste 2) ozval se, že sú tak neučili o těle a krvi páně nikdy, jako ten artykul ukazuje; a při těch artykulích nechci státi. A tak páni s žádostí k Jeho M. královské šli a žá- dali, aby o ty artykule odloženo bylo. A J. M. královská najprv zuřivě povědě pánům, že vám do toho nemá nic býti, neb i vy kněžími máte se spravovati; a protož, jak se oni snesú, tak vy držeti máte. Tu tři věci nesnadné, artykulové, pan administrátor řek, že mohlo to býti též snešení na stavy, na rovnání samými kněžími, že žádného není proti těm artyklům. Král pán, že jak se kněží narovnají, páni i jiní mají tomu obvyknauti a jimi se při víře spravovati. A tu kněží se odtrhli od těch artykulův. Nětco v sobě chovati budau dobrého. Sunt ista Boemorum fidei principia. To bylo léta 1549 na hradě pražském. [Pikartina volila]. 1) dne 7. prosince. 2) S ním ozvali se ještě Martin, děkan Nymburský, a Jan děkan Žatecký.
56 A administrátor, jakož se sešli na hrad, když se páni smlúvali, že nevíme, kdo je ty artykule skládal a řídil, ale ani kněží mnozí. Tedy proti administrátor se ozval, že tito všickni kněží nejsú proti těm artyklům. I rozkázali páni vystúpiti kněžím a zůstavši stavové v světnici saudné v pátek na den sv. Mikuláše, někteří se zle přimlúvali proti kněžím, těžkost smrtedlnú hodinu jim pravíce, ktož sú ty artykule dělali a kteří, a že toho mínili učiniti bez vědomí panuov, rytířstva a jiných měst. A když pak opět spolu byli, a páni domlúvali se, že bez vědomí jich neměli těch artykulů rovnati, tedy pan administrátor dal tyto slova: A milí páni, divíte se tomu, že sme to srovnali v artykulích bez vás; a ne vyvolili ste arcibiskupa bez nás a dali ste do desk zapsati, ješto to nemělo býti? A tak páni slyšíce to, odložili do zajtří, to jest do soboty, ješto byla po sv. Mikuláši na té syllabě: co Con сер. 1) V sobotu pak páni vdy žádostiví súce dobrého ohla- šovali: všickni-li sú k těm artykulům povolili. A hned kněz Václav od Hory Vysokého kostela děkan a jiných kněz, až počtem sedmnáste 2) ozval se, že sú tak neučili o těle a krvi páně nikdy, jako ten artykul ukazuje; a při těch artykulích nechci státi. A tak páni s žádostí k Jeho M. královské šli a žá- dali, aby o ty artykule odloženo bylo. A J. M. královská najprv zuřivě povědě pánům, že vám do toho nemá nic býti, neb i vy kněžími máte se spravovati; a protož, jak se oni snesú, tak vy držeti máte. Tu tři věci nesnadné, artykulové, pan administrátor řek, že mohlo to býti též snešení na stavy, na rovnání samými kněžími, že žádného není proti těm artyklům. Král pán, že jak se kněží narovnají, páni i jiní mají tomu obvyknauti a jimi se při víře spravovati. A tu kněží se odtrhli od těch artykulův. Nětco v sobě chovati budau dobrého. Sunt ista Boemorum fidei principia. To bylo léta 1549 na hradě pražském. [Pikartina volila]. 1) dne 7. prosince. 2) S ním ozvali se ještě Martin, děkan Nymburský, a Jan děkan Žatecký.
Strana 57
57 Item: 1) Když sem ze Zlatník já kněz Václav od- stěhova(1) k vůli administrátorovi, kterýž byl kněz Jan prostý, a slul Mystopolus; v Dubu sem byl dvě letě. Tedy král měl to sboží v držení a jakýsi Foršt2) byl auředl- níkem. Dub město bylo k autoku křižovnických na Stra- konicích, a tu kdež není jest hrad, byli kostelové, a kněžský Dub sbořil pan z Vatumberka, 3) kostel tu, kdež byl pohřeb, opanovavši; a tu špatný daněk*) knězi faráři připravili. Živnost knězi špatná, neb všeckno zvodjímali, což bylo kněžského, nic nenechavše ani sutého obilí, čehož kněží užívali. Páni užívají sami, měšťani, a osadní málo se zdávajíce na penězích chovali kněze. A tak bylo až nějakému pánu král jest dal ten Dub, který přispořil faráři, aby víc dáváno bylo, j nějakými rolemi připomohl, změnil v městě pohřeb a osadní, aby se nepochovávali toliko v Světlé anebo v Leta- řovicích5) Dubští; i jiné věcí knězi napraveny sú skrze toho pána. 6) Potom Dubu bylo stěhování do vsi Sajčíny 7) k Bole- slavi Mladé, a tu sa dvě letě maje úmysl ještě déle býti, když kollator viděl Jiřík Cetenský 8) dobré a mnoho osetí, přijev ke mne domlúvaje, abych dával. A když sem já již věku starého byl, nechtěl sem tomu učiniti a on připověděl s hněvem: Já sem za to peníze dal, protož chci toho užívati! a já ostatku sem dorozuměl, že chce sám farářem býti. A ten se zdá křesťanem býti, proto tu laupež na se vzal, že sám nesměl nikda kněze neměti; třetí rok vdycky bývá farářem v Sajčíně,2) neb tu blízko bydlí na Vinařicích. 3) 4) 5) 6) 7) * 9) 1) Cod. 4279. f. 19—27. 2) V jednáních konsistoře I. sluje Toršt. Wartenberka. daněk, daňk, dík. obě vsi na úpatí hor Jizerských. Bahno slul muož hrubý, zabil se na hradě v Zvířeticích po první neděli v adventě v noci, chtěje na potřebu jíti v úterý syllaba: fi de teber 1550. Cod. 4890 (na deskách). Sýcín, Sejčín (Pal. 79). Jířík Cetenský z Cetně. Čeleď v Sajčíně: Kuchařka Důra z městečka Votic, Severin odtud na vosmé léto; Hermonský Šebesta Kučerů z Hory; z Dubu Vilé(m) Kopřiva, z Dubu Jíra, jeho bratr, Cod. 4277. f. 79a.
57 Item: 1) Když sem ze Zlatník já kněz Václav od- stěhova(1) k vůli administrátorovi, kterýž byl kněz Jan prostý, a slul Mystopolus; v Dubu sem byl dvě letě. Tedy král měl to sboží v držení a jakýsi Foršt2) byl auředl- níkem. Dub město bylo k autoku křižovnických na Stra- konicích, a tu kdež není jest hrad, byli kostelové, a kněžský Dub sbořil pan z Vatumberka, 3) kostel tu, kdež byl pohřeb, opanovavši; a tu špatný daněk*) knězi faráři připravili. Živnost knězi špatná, neb všeckno zvodjímali, což bylo kněžského, nic nenechavše ani sutého obilí, čehož kněží užívali. Páni užívají sami, měšťani, a osadní málo se zdávajíce na penězích chovali kněze. A tak bylo až nějakému pánu král jest dal ten Dub, který přispořil faráři, aby víc dáváno bylo, j nějakými rolemi připomohl, změnil v městě pohřeb a osadní, aby se nepochovávali toliko v Světlé anebo v Leta- řovicích5) Dubští; i jiné věcí knězi napraveny sú skrze toho pána. 6) Potom Dubu bylo stěhování do vsi Sajčíny 7) k Bole- slavi Mladé, a tu sa dvě letě maje úmysl ještě déle býti, když kollator viděl Jiřík Cetenský 8) dobré a mnoho osetí, přijev ke mne domlúvaje, abych dával. A když sem já již věku starého byl, nechtěl sem tomu učiniti a on připověděl s hněvem: Já sem za to peníze dal, protož chci toho užívati! a já ostatku sem dorozuměl, že chce sám farářem býti. A ten se zdá křesťanem býti, proto tu laupež na se vzal, že sám nesměl nikda kněze neměti; třetí rok vdycky bývá farářem v Sajčíně,2) neb tu blízko bydlí na Vinařicích. 3) 4) 5) 6) 7) * 9) 1) Cod. 4279. f. 19—27. 2) V jednáních konsistoře I. sluje Toršt. Wartenberka. daněk, daňk, dík. obě vsi na úpatí hor Jizerských. Bahno slul muož hrubý, zabil se na hradě v Zvířeticích po první neděli v adventě v noci, chtěje na potřebu jíti v úterý syllaba: fi de teber 1550. Cod. 4890 (na deskách). Sýcín, Sejčín (Pal. 79). Jířík Cetenský z Cetně. Čeleď v Sajčíně: Kuchařka Důra z městečka Votic, Severin odtud na vosmé léto; Hermonský Šebesta Kučerů z Hory; z Dubu Vilé(m) Kopřiva, z Dubu Jíra, jeho bratr, Cod. 4277. f. 79a.
Strana 58
58 I vybyv dvě letě v Sajčíně, stěhoval sem se do Be- nátek Nových mezi pikarty.1) Den po dni od nich rauhání nesa vytrval sem tři léta. A ačkoli zhubil pan Fridrich z Donína obojích Benátek, záduší i platy kněžské i na dědinách, sám sa pikart, na faráře osadil; a nemíval kněze čtyry, pět, šest let, aby na to kněží nehleděli, kterak to odjímal. A když všecko zodjímal sobě k vůli a jiným pi- kartům obrátiv, tepruva týž některá léta měl kněze; ale aby potvrdil své pikartství a že se odřek svaté víry kře- sťanské, když Jindřicha syna měl, toho dal okřtíti knězi chrámu. A potud potom žádného dítěte nedal kněžím řádu křesťanského křtíti, ale jakož pikarté praví, že pokřtívají, dával jim děti svě pokřtiti. 2) Protož Jan z Donína, dvě sestry jeho sú nekřtěné; neb žádný nekřtí než Ježíš Christus skrze pořádné kněze, jakož dí sv. Jan: Já mám od tebe pokřtěn býti! A protož pikarté toliko se rauhají pobožnosti křesťanské, a někteří ani jiného nečiní. Uvodiž na ně pomstu, bože náš. Muož býti živnost, ale v Benátkách musí kněz učesna tvrdú hrušku s(h)rajsti. 3) Fridrich na Dražicích za bradu choval, a tak jeho odtud vystrašil. Tu v Benátkách tři léta vykonav opět do *) Zlatník zase po sedmi letech při svatém Jiří navrátil sem se léta 1556. Ty sem našel vymetené od dobrého a maje saud o 2) 3) 4) 1) Sen v Benátkách. Jakéhosi Sovinského, tu súseda, přines na faru tři libry vosku i při stole dával je kuchařce ve světnici. Tedy jeden obrátil se vosk v ubrus velmi krásný kostelní, a druhý obrátil se kus vosku v bochník chleba režného čistého a třetí libra vosku tak zůstala. Feria tertia super feriam quartam, quae fuerat vigilia Bartolomaei, anno 1553. (Ze dne 22. srpna na 23. srpen). Fridrich z Donína byl tenkráte, když se přistěhoval Rosa do Benátek, již mrtev (1547). Byl dvakráte ženat, a sice nejprv s Johanou z Valdštýna, která mu porodila tři syny: Jindřicha, Krištofa, Jana a tři dcery: (Johanu), Ludmilu a Kateřinu, provdané za bratry Jindřicha a Děpolta Popely z Lobkovic; po druhé s Annou z Harasova. zhrýsti. V rukopise č. 4281. f. 284. nalézá se malý listek, psaný něja- kým knězem Janem Rosovi. Zní takto. S. p. in Christo. Mój milý kněže Václave a bratře v Kristu. O tu věc, kterú sem vám poručil a vy sami mne na to narazili, bratrské jest, abyste mi přátelskú a bratrovskú odpověď dali. Za to zás žádám. Kněz Jan. 1555.
58 I vybyv dvě letě v Sajčíně, stěhoval sem se do Be- nátek Nových mezi pikarty.1) Den po dni od nich rauhání nesa vytrval sem tři léta. A ačkoli zhubil pan Fridrich z Donína obojích Benátek, záduší i platy kněžské i na dědinách, sám sa pikart, na faráře osadil; a nemíval kněze čtyry, pět, šest let, aby na to kněží nehleděli, kterak to odjímal. A když všecko zodjímal sobě k vůli a jiným pi- kartům obrátiv, tepruva týž některá léta měl kněze; ale aby potvrdil své pikartství a že se odřek svaté víry kře- sťanské, když Jindřicha syna měl, toho dal okřtíti knězi chrámu. A potud potom žádného dítěte nedal kněžím řádu křesťanského křtíti, ale jakož pikarté praví, že pokřtívají, dával jim děti svě pokřtiti. 2) Protož Jan z Donína, dvě sestry jeho sú nekřtěné; neb žádný nekřtí než Ježíš Christus skrze pořádné kněze, jakož dí sv. Jan: Já mám od tebe pokřtěn býti! A protož pikarté toliko se rauhají pobožnosti křesťanské, a někteří ani jiného nečiní. Uvodiž na ně pomstu, bože náš. Muož býti živnost, ale v Benátkách musí kněz učesna tvrdú hrušku s(h)rajsti. 3) Fridrich na Dražicích za bradu choval, a tak jeho odtud vystrašil. Tu v Benátkách tři léta vykonav opět do *) Zlatník zase po sedmi letech při svatém Jiří navrátil sem se léta 1556. Ty sem našel vymetené od dobrého a maje saud o 2) 3) 4) 1) Sen v Benátkách. Jakéhosi Sovinského, tu súseda, přines na faru tři libry vosku i při stole dával je kuchařce ve světnici. Tedy jeden obrátil se vosk v ubrus velmi krásný kostelní, a druhý obrátil se kus vosku v bochník chleba režného čistého a třetí libra vosku tak zůstala. Feria tertia super feriam quartam, quae fuerat vigilia Bartolomaei, anno 1553. (Ze dne 22. srpna na 23. srpen). Fridrich z Donína byl tenkráte, když se přistěhoval Rosa do Benátek, již mrtev (1547). Byl dvakráte ženat, a sice nejprv s Johanou z Valdštýna, která mu porodila tři syny: Jindřicha, Krištofa, Jana a tři dcery: (Johanu), Ludmilu a Kateřinu, provdané za bratry Jindřicha a Děpolta Popely z Lobkovic; po druhé s Annou z Harasova. zhrýsti. V rukopise č. 4281. f. 284. nalézá se malý listek, psaný něja- kým knězem Janem Rosovi. Zní takto. S. p. in Christo. Mój milý kněže Václave a bratře v Kristu. O tu věc, kterú sem vám poručil a vy sami mne na to narazili, bratrské jest, abyste mi přátelskú a bratrovskú odpověď dali. Za to zás žádám. Kněz Jan. 1555.
Strana 59
59 peníze Zdlaužkovy kdy mi měla dáti sto kop při sv. Vítě, nedala až k sv. Havlu. Protož sem musil útraty nésti a řečníky jednati a jim platiti. Mistrovi Bartolomeovi Palič- kovi dal sem kopu grošů a jináč útraty až do čtrnácti kop. Jakémus Pavlovi též v Novém Městě na příkopech. Desátku osadní, kterýž dávají při sv. Havle, nedali mnozí ani Zlatničtí do vánoc; a tak po hodech vánočních zůstali ti osadní 80 strychů samého žita. Byl by byt v Zlatnicích, aniž že se pletú Zlatničtí v dědiny kněžské a někteří to drží, jakoby jejich bylo: spasú, jak osejí a málo co vyjde hned pasú; a tak až do žní. A protož kněz nemuož míti užitku velkýho. A nětco také upírají desátkův, sad vysekávají a vovoce odírávají. Léta 1557. feria sexta bylo nového léta. Ztratil sem čtyry kopy z Kundratic v neděli jeda na saních; a tak škody ledajaký nemálo hned po novém letu bývaly. Než ztracení těch peněz bylo v neděli. V neděli třetí po vánocích přišel hned i muoj starý Martin švec z Benátek od Veselí sa. Item. Byli sme v úterý v Praze po neděli po čtvrté, 1) u pana Popela, maršalka zemského v středu Fabiani; a tu něco s ním porozmluvivše v středu potom feria sexta zůstali sme v Praze usque Sabbatum. Item. Tedy líhal sem u nějakého Němečka Pavlusa na příkopech nedaleko od „černé růže“ na Novém Městě pražském. Byla dobrá hospoda, co by kakal. Item. Po neděli páté masopustní v pátek přišel ja- kýsi, jmenoval se Matěj Kulhavý, a tak byl přes noc kdes v Zlatnících; a přišed na faru ledacos na knězi vyzýval. Měl zelené nohavice, kabát vlčatý, pravil, že mu říkají Kulhánek, a mnoho tu řečí nevázaných činil. A že jej znají i hvězdáři v Praze na Novém Městě. Ladislav Popel, zemský maršálek (Fabiani fer. quarta) namluvil se se mnú, abych byl v Jistebnici farářem; ale že Zlatničtí nedodali osadní desátku k sedmdesáti strychům, vše žita, když sem mu to oznámil, dal knězem faru od sebe. Item. Pravili, že se Turci strojí na křesťany. Toho léta Špetle Jetřich vstížený statek od Libně platil. Item. Jakýsi pan Bechyně k Zlatníkům vsi prosbú na králi Ferdinandovi za plat byl by postúpil; ale pán buoh změnil, že lépe k záduší svatého Jiljí jest stvořena 1) dne 20. ledna.
59 peníze Zdlaužkovy kdy mi měla dáti sto kop při sv. Vítě, nedala až k sv. Havlu. Protož sem musil útraty nésti a řečníky jednati a jim platiti. Mistrovi Bartolomeovi Palič- kovi dal sem kopu grošů a jináč útraty až do čtrnácti kop. Jakémus Pavlovi též v Novém Městě na příkopech. Desátku osadní, kterýž dávají při sv. Havle, nedali mnozí ani Zlatničtí do vánoc; a tak po hodech vánočních zůstali ti osadní 80 strychů samého žita. Byl by byt v Zlatnicích, aniž že se pletú Zlatničtí v dědiny kněžské a někteří to drží, jakoby jejich bylo: spasú, jak osejí a málo co vyjde hned pasú; a tak až do žní. A protož kněz nemuož míti užitku velkýho. A nětco také upírají desátkův, sad vysekávají a vovoce odírávají. Léta 1557. feria sexta bylo nového léta. Ztratil sem čtyry kopy z Kundratic v neděli jeda na saních; a tak škody ledajaký nemálo hned po novém letu bývaly. Než ztracení těch peněz bylo v neděli. V neděli třetí po vánocích přišel hned i muoj starý Martin švec z Benátek od Veselí sa. Item. Byli sme v úterý v Praze po neděli po čtvrté, 1) u pana Popela, maršalka zemského v středu Fabiani; a tu něco s ním porozmluvivše v středu potom feria sexta zůstali sme v Praze usque Sabbatum. Item. Tedy líhal sem u nějakého Němečka Pavlusa na příkopech nedaleko od „černé růže“ na Novém Městě pražském. Byla dobrá hospoda, co by kakal. Item. Po neděli páté masopustní v pátek přišel ja- kýsi, jmenoval se Matěj Kulhavý, a tak byl přes noc kdes v Zlatnících; a přišed na faru ledacos na knězi vyzýval. Měl zelené nohavice, kabát vlčatý, pravil, že mu říkají Kulhánek, a mnoho tu řečí nevázaných činil. A že jej znají i hvězdáři v Praze na Novém Městě. Ladislav Popel, zemský maršálek (Fabiani fer. quarta) namluvil se se mnú, abych byl v Jistebnici farářem; ale že Zlatničtí nedodali osadní desátku k sedmdesáti strychům, vše žita, když sem mu to oznámil, dal knězem faru od sebe. Item. Pravili, že se Turci strojí na křesťany. Toho léta Špetle Jetřich vstížený statek od Libně platil. Item. Jakýsi pan Bechyně k Zlatníkům vsi prosbú na králi Ferdinandovi za plat byl by postúpil; ale pán buoh změnil, že lépe k záduší svatého Jiljí jest stvořena 1) dne 20. ledna.
Strana 60
60 ta věc, nežli prvé 1546. Když se pánem Ladislavem byl sem měl námluvu, abych byl (z) Zlatník v Jistebnici brzo po vánocech, z toho nic nebylo v pondělí post Dominicam sexagesima fer. II. A ten pan psal se takto: Ladislav Popel z Lobkovic, krále J. M. dvoru v království českém maršálek a nad appelacími profaus. Bydlil tehdáž v Praze na Malé Straně, ale sedění své měl na Chlumci nad Sedlčany. Kněz Václav Rosa, farář na ten čas v Zlatnících 1557. Item. Toho lét(a) 1557 zimy byly v zimě neobyčejné Čechům a týměř v najvýbornějších krajinách českých byli sněhové, jako v kraji okolo Prahy; a trvala dlúho zima, sněhové v pustě. Teď v pustě „Invocavit“ utopil se Aupolníček; a jakási mořská potvora, jíž svině říkají, též toho dne sce- peněla 1557. Král Ferdinand přijel do Prahy dominica Occuli ante festum anuntiationis M. fuerat festum feria quinta: Salvete pоpuli 1557. 1) Prior Vojtěch apud arenam mortuus Pragae 1557. Senex fuerat. Zima od svaté Lucie toho léta 1556 byla sněžná okolo Prahy. Což bylo zapovědění až nemohli zahradních ani polních semen síti až do svátku vtělení se pána Krista, kterýž svátek trefil se v středopostí léta 1557 dne března 25. Ten čas před družebnau nedělí byl sněm léta 1557. uložen a berně z kopy míš. aby dán byl groš míš.; po- sudní aby před se šlo. Item. 1557. post domin. de passione feria quinta přijel volený král Maximilian2) do Prahy, feria quinta tolik na vozích, ješto slovú kočí; a prvé byl tam votec jeho Ferdinand. Toho Maximiliana volili páni bez jeho pří- tomnosti. A to najprvé volený přijel do Prahy po volení k desíti letům. Dajž jim buoh zdraví. Sedláci v Zlatnících dominica passionis vadili se v krčmě; skuoro jednoho zabili. Feria sexta ante palmarum Zlatnická Kurdová pra- vila, že Jesenští chtí spolu kněze držeti, kněze na (O)pa- 1) dne 21. března. 2) Maximilian byl zvolen dne 19. února 1549.
60 ta věc, nežli prvé 1546. Když se pánem Ladislavem byl sem měl námluvu, abych byl (z) Zlatník v Jistebnici brzo po vánocech, z toho nic nebylo v pondělí post Dominicam sexagesima fer. II. A ten pan psal se takto: Ladislav Popel z Lobkovic, krále J. M. dvoru v království českém maršálek a nad appelacími profaus. Bydlil tehdáž v Praze na Malé Straně, ale sedění své měl na Chlumci nad Sedlčany. Kněz Václav Rosa, farář na ten čas v Zlatnících 1557. Item. Toho lét(a) 1557 zimy byly v zimě neobyčejné Čechům a týměř v najvýbornějších krajinách českých byli sněhové, jako v kraji okolo Prahy; a trvala dlúho zima, sněhové v pustě. Teď v pustě „Invocavit“ utopil se Aupolníček; a jakási mořská potvora, jíž svině říkají, též toho dne sce- peněla 1557. Král Ferdinand přijel do Prahy dominica Occuli ante festum anuntiationis M. fuerat festum feria quinta: Salvete pоpuli 1557. 1) Prior Vojtěch apud arenam mortuus Pragae 1557. Senex fuerat. Zima od svaté Lucie toho léta 1556 byla sněžná okolo Prahy. Což bylo zapovědění až nemohli zahradních ani polních semen síti až do svátku vtělení se pána Krista, kterýž svátek trefil se v středopostí léta 1557 dne března 25. Ten čas před družebnau nedělí byl sněm léta 1557. uložen a berně z kopy míš. aby dán byl groš míš.; po- sudní aby před se šlo. Item. 1557. post domin. de passione feria quinta přijel volený král Maximilian2) do Prahy, feria quinta tolik na vozích, ješto slovú kočí; a prvé byl tam votec jeho Ferdinand. Toho Maximiliana volili páni bez jeho pří- tomnosti. A to najprvé volený přijel do Prahy po volení k desíti letům. Dajž jim buoh zdraví. Sedláci v Zlatnících dominica passionis vadili se v krčmě; skuoro jednoho zabili. Feria sexta ante palmarum Zlatnická Kurdová pra- vila, že Jesenští chtí spolu kněze držeti, kněze na (O)pa- 1) dne 21. března. 2) Maximilian byl zvolen dne 19. února 1549.
Strana 61
61 toviciech 1); a byl tam v Jerčanech 2) kněz Duchek, v Zlat- nicích kněz Václav. Ante palmarum fer. quinta přijel král Maximilian do Prahy. 3) Pasca fiebat 18. dne měsíce dubna léta 1557. Psáno téhož dne. A jacís lotříkové z Prahy přišli do Zlatníku žáci; jeden pravil, z Miličína, a pruhý Velič Felix, lotří- kové. Potom pravil se býti jakýs Mendl z Mnichovic mě- stečka; ten přišel v pondělí velikonoční dne dubna 19., žáci vakanti. Král Maximilian jel zase z Prahy v úterý velikonoční, dne 20. dubna; a pravili, že v Praze byl Maximilian v Tajně u Matky boží v kostele, a jiných knížat několiko v pondělí velikonoční přes kázaní a mši velkau. Potom když všichni vrchní vyjeli, král i synové, berně a posudné zůstalo. Potom léta toho když ještě Rožmberský z Krumlova Českého, přines ženu do Čech knížete z Brunšvického dceru, zas se rozjíždějíc v Praze odpočívajíce v noci na hradě pražském páni dva v komnatě jedné v rožmberském domě, zabil jeden druhého; a ten ve středu sťat před vánoci.3) A pravili, že chtěl otec králi dáti 18 tisíc, a potom na zajtří do Prahy přijel, to jest ve čtvrtek před stědrým dnem a byl sněm. Bylo po hodech. ) 2) 3) 4) 5) 1) Které Opatovice to jsou, nevíme. V Opatovicích na Kouřímsku a Časlávsku nenacházíme kostela. Opatovice na Chrudimsku jsou však příliš vzdáleny. Jerčany dolní v Kouřímsku (Pal. 229). Kněz Duchek byl již r. 1548 a ještě r. 1562 farářem v Jirčanech (Jednání I. 217. 386.) dne 8. dubna. Byli to služebníci hraběte z Henneberka, Dam von Herda a Eschwir. Pro jakou příčinu Eschwir tovaryše svého zabil, s kterým předtím nikdy se nesvářil, neudává se. Březan (124) praví, že Eschwir po dlouhém vězení na svobodu byl pro- puštěn. (1557). Cod. 4136. f. 252. 1560. Et infelix hoc anno fui, quia furtim mihi surripuerunt tempore veris in parochia Unhošt ad mille sexagenas.
61 toviciech 1); a byl tam v Jerčanech 2) kněz Duchek, v Zlat- nicích kněz Václav. Ante palmarum fer. quinta přijel král Maximilian do Prahy. 3) Pasca fiebat 18. dne měsíce dubna léta 1557. Psáno téhož dne. A jacís lotříkové z Prahy přišli do Zlatníku žáci; jeden pravil, z Miličína, a pruhý Velič Felix, lotří- kové. Potom pravil se býti jakýs Mendl z Mnichovic mě- stečka; ten přišel v pondělí velikonoční dne dubna 19., žáci vakanti. Král Maximilian jel zase z Prahy v úterý velikonoční, dne 20. dubna; a pravili, že v Praze byl Maximilian v Tajně u Matky boží v kostele, a jiných knížat několiko v pondělí velikonoční přes kázaní a mši velkau. Potom když všichni vrchní vyjeli, král i synové, berně a posudné zůstalo. Potom léta toho když ještě Rožmberský z Krumlova Českého, přines ženu do Čech knížete z Brunšvického dceru, zas se rozjíždějíc v Praze odpočívajíce v noci na hradě pražském páni dva v komnatě jedné v rožmberském domě, zabil jeden druhého; a ten ve středu sťat před vánoci.3) A pravili, že chtěl otec králi dáti 18 tisíc, a potom na zajtří do Prahy přijel, to jest ve čtvrtek před stědrým dnem a byl sněm. Bylo po hodech. ) 2) 3) 4) 5) 1) Které Opatovice to jsou, nevíme. V Opatovicích na Kouřímsku a Časlávsku nenacházíme kostela. Opatovice na Chrudimsku jsou však příliš vzdáleny. Jerčany dolní v Kouřímsku (Pal. 229). Kněz Duchek byl již r. 1548 a ještě r. 1562 farářem v Jirčanech (Jednání I. 217. 386.) dne 8. dubna. Byli to služebníci hraběte z Henneberka, Dam von Herda a Eschwir. Pro jakou příčinu Eschwir tovaryše svého zabil, s kterým předtím nikdy se nesvářil, neudává se. Březan (124) praví, že Eschwir po dlouhém vězení na svobodu byl pro- puštěn. (1557). Cod. 4136. f. 252. 1560. Et infelix hoc anno fui, quia furtim mihi surripuerunt tempore veris in parochia Unhošt ad mille sexagenas.
Strana 62
Přídavek. Novodomský Šrútka Vlk Starší Packa apatečník Šimůnek řezník Sedlata 3 1 věrtel Sůlek Vrbský 3 strychy 1 Vondra „ 1 věr. 1 st. Skos Srb 3 strychy 4 st. 3 věr. Maříček Kovář Starý 1 věrtel 2 st. 3 věr. Pan Jan Adam 2 strychy 7 věrtel Zych Palmarum dominica: útraty 24 gr. m. Paschae 22 gr. Feria tertia et feria quarta byli sme na Křivoklátě a ve Zbečně2) u mnicha Vojtěcha. Feria sexta. Dovez do Slaného jakémusi Viktorínovi 17. na naši míru a nebylo než 8 strychů slanských. Z Dolan 3) Janošů 3 věr. žita a 3 ječmene. Mareš tolikéž dává; nedal. Ten týden byli sme u kněze Martina v Hořelicí(ch). U Tomáše v Hostivicí(ch). V Unhošti 1) 1545. (feria quinta post octavam Epifaniae). Tito dali desátek. 1 strych Pastucha Muchova Maruška 3 4 Lacvar vyrazil Kyrovský Klatovský Kostský Zachol Palček Jan Tacek Kunc dává Nedala lonského: Martinova Dali Zůstalo zaplatili 3 3 1 strych vovsa čtvrci 2 strychy 2 „ 3 věr. 2 „ po 5 věrtelích 2 strych po 4 strych 1 strych 20 str. 1 věr. 29 „ 1 „ 3 strychy. 1 věrtel 3 strychy 1) Cod. 4273. f. 278—82. 2) v Rakovnicku. 3) v Rakovnicku.
Přídavek. Novodomský Šrútka Vlk Starší Packa apatečník Šimůnek řezník Sedlata 3 1 věrtel Sůlek Vrbský 3 strychy 1 Vondra „ 1 věr. 1 st. Skos Srb 3 strychy 4 st. 3 věr. Maříček Kovář Starý 1 věrtel 2 st. 3 věr. Pan Jan Adam 2 strychy 7 věrtel Zych Palmarum dominica: útraty 24 gr. m. Paschae 22 gr. Feria tertia et feria quarta byli sme na Křivoklátě a ve Zbečně2) u mnicha Vojtěcha. Feria sexta. Dovez do Slaného jakémusi Viktorínovi 17. na naši míru a nebylo než 8 strychů slanských. Z Dolan 3) Janošů 3 věr. žita a 3 ječmene. Mareš tolikéž dává; nedal. Ten týden byli sme u kněze Martina v Hořelicí(ch). U Tomáše v Hostivicí(ch). V Unhošti 1) 1545. (feria quinta post octavam Epifaniae). Tito dali desátek. 1 strych Pastucha Muchova Maruška 3 4 Lacvar vyrazil Kyrovský Klatovský Kostský Zachol Palček Jan Tacek Kunc dává Nedala lonského: Martinova Dali Zůstalo zaplatili 3 3 1 strych vovsa čtvrci 2 strychy 2 „ 3 věr. 2 „ po 5 věrtelích 2 strych po 4 strych 1 strych 20 str. 1 věr. 29 „ 1 „ 3 strychy. 1 věrtel 3 strychy 1) Cod. 4273. f. 278—82. 2) v Rakovnicku. 3) v Rakovnicku.
Strana 63
63 U Jana v Hostouni 1) Dom. de pastore 55 gr. m. usque festum; a byla u nás Dûra baba. Dominica infra octavam Epifaniae dali a zůstali: V Byšicích2) dali žita 18 str.; zůstali žita Zaplatili: Machan 2 str. Navarka puol str. Zach 1 str. 15 gr. Rychta 1 str. Zůstal Mikuláš za puoldruhého. Braškově. 3) 1 str. Rychtář dedit Zlatohlá(ve)k 2 „ Aujezd pletený Dali: Pražek 2 str. žita, pšenice 1 str. Starý 4 „ „ 1 štr. hrachu, ječmena zaplatil 3 str. 57 gr.; strych 1 ječmena dal. Vdova puol str. Jíra 2 str. Zůstali: Starý 3 str. pšenice. Vítek 6 str. Vaněk 1 „ Přítočení 5) velký dali: Rychtář 3 str. žita. Pan Jaroš svým saukupem 5 str. Zů stali): Janoš 5 str., Novák 2 str., Vaněk 2 str. Přítočení menší: Klecanda čtvera vobilí, hrachu, žita, ječmene, vovsa 6 Sláma Benak 2 str. Martin Maciar 6 věr. pšenice. 2 str. dal. Zůstalo: Kuneš 5 věr. žita. 5 věr. Jan Starý Non dederunt Unhošt. Vít Maříčků 1 věr. 7 Zych Jiříků Jan 2 str. 3 štr. Vít Švec 1 věr 9 str. Kunc Malíkova 12 " Zůstali: Vavák 1 str. Krčmář 1 „ Navara Mikuláš Jaroš Havel Kudlata 10 str. 1 „ 4 str. 3 věr. 10 věr. 3 str. 6 věr. 1) R. 1550. byl ještě Jan Varhaník zde farářem a zažalován byl od Tomáše Hostivického u konsistoře. (Jednání. I. 279.) R. 1562 byl tu Matouš z Telče (386). 2) v Boleslavsku (Pal. 84). 3) v Rakovnicku (Pal. 18). 4) v Rakovnicku (Pal. 18). 5) Přítočno v Rakovnicku (Pal. 16).
63 U Jana v Hostouni 1) Dom. de pastore 55 gr. m. usque festum; a byla u nás Dûra baba. Dominica infra octavam Epifaniae dali a zůstali: V Byšicích2) dali žita 18 str.; zůstali žita Zaplatili: Machan 2 str. Navarka puol str. Zach 1 str. 15 gr. Rychta 1 str. Zůstal Mikuláš za puoldruhého. Braškově. 3) 1 str. Rychtář dedit Zlatohlá(ve)k 2 „ Aujezd pletený Dali: Pražek 2 str. žita, pšenice 1 str. Starý 4 „ „ 1 štr. hrachu, ječmena zaplatil 3 str. 57 gr.; strych 1 ječmena dal. Vdova puol str. Jíra 2 str. Zůstali: Starý 3 str. pšenice. Vítek 6 str. Vaněk 1 „ Přítočení 5) velký dali: Rychtář 3 str. žita. Pan Jaroš svým saukupem 5 str. Zů stali): Janoš 5 str., Novák 2 str., Vaněk 2 str. Přítočení menší: Klecanda čtvera vobilí, hrachu, žita, ječmene, vovsa 6 Sláma Benak 2 str. Martin Maciar 6 věr. pšenice. 2 str. dal. Zůstalo: Kuneš 5 věr. žita. 5 věr. Jan Starý Non dederunt Unhošt. Vít Maříčků 1 věr. 7 Zych Jiříků Jan 2 str. 3 štr. Vít Švec 1 věr 9 str. Kunc Malíkova 12 " Zůstali: Vavák 1 str. Krčmář 1 „ Navara Mikuláš Jaroš Havel Kudlata 10 str. 1 „ 4 str. 3 věr. 10 věr. 3 str. 6 věr. 1) R. 1550. byl ještě Jan Varhaník zde farářem a zažalován byl od Tomáše Hostivického u konsistoře. (Jednání. I. 279.) R. 1562 byl tu Matouš z Telče (386). 2) v Boleslavsku (Pal. 84). 3) v Rakovnicku (Pal. 18). 4) v Rakovnicku (Pal. 18). 5) Přítočno v Rakovnicku (Pal. 16).
- 1: Array
- 3: Array
- 14: Array
- 62: Array