Strana I
FONTES RERUM BOHEMICARUM. TOM. II. COSME CHRONICON BOEMORUM CUM CONTINUATORIBUS. PRAMENY DEJIN ČESKÝCH, VYDÁVANÉ Z NADÁNÍ †ALACKÉHO. DÍL II. KOSMŮV LETOPIS ČESKÝ S POKRAČOVATELI. VYDAVATEL : Dr. JOS. EMLER. PŘEKLADATEL: V. V. TOMEK. V PRAZE 1874. NÁKLADEM MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. V KOMISSi KNĚHKUPECTVÍ: Dr. GRÉGR A FERD. DATTEL.

Strana II
Knihtiskárna: J. Otto v Praze.

Strana III
KOSMŮW LETOPIS ČESKY.

Strana IV

Strana V
ÚWOD. Prwním dílem „Pramenů dějin českých“, obsahujícím žiwoty swatých a některých jiných osob zwláštní zbožností proslulých, dostaly se badatelům dějin českých do rukau prameny dějin našich i nejstarší a některé poměrně nowější. Pomýšlelo se na to, wydáwati sbírku Pramenů dějin českých přísně podlé chronologického sepsání jich, a bude se i tak díti; ale tu zdálo se býti odchýlení od prawidla wěcí radnau, již i proto, poněwadž z tohoto oddílu pramenů historické zpráwy dosti spoře se prýští a celé práce rázem zwláštním se wyznamenáwají. I budeme nyní podáwati prameny čistě dějepisné, staré české kronikáře a letopisce, jichž řadu začínáme nej- starším a i nejlepším z nich, s Herodotem dějepisectwí českého, s welebným Kosmau. O žiwotě Kosmy nemáme žádných jiných zpráw, než které nám zachowal on sám naho- dilým zmíněním se o sobě na rozličných místech w díle swém. Zmínky tyto nejsau ani zrowna hojné, ani nejsau weskrz nematné. Nazýwaje se roku 1125 již osmdesátníkem (mihi jam octo- genario), udáwá nám tím dosti určitě, že se narodil asi roku 1045. Jest wšak jiné místo w druhé knize jeho díla, které zawdáwá příčinu ku pochybnostem o rodu, z kterého pocházel. Prawí totiž při wyprawowání o zajatých Polácích, které kníže Břetislaw I přiwedl s sebau z wítězné swé wýprawy do Polska roku 1039, že mezi nimi, ač překládáme-li doslowně, přiweden byl jeho praděd (atavus), kterého přitom nazýwá swým towaryšem w duchowenstwí, knězem w důstojen- stwí (consors in clero, presbyter officio). Saudí z toho někteří, jakož zejména učený Köpke, wydawatel Kosmy w Pertzowých Monumenta historiae Germaniae, že tedy Kosmas pocházel z rodu polského, což se zdá tím wíce býti podobno k wíře, že dle wlastního wyprawowání Kosmy byl jistý kmen Polanů, Gedčané čili Hedčané, Břetislawem I přeweden do Čech a obýwal potom stále we wykázané sobě krajině. Nicméně přihlédneme-li blíže k wěci, naskytují se welké nesnad- nosti, jak bychom sobě to měli mysliti. Samo w sobě nebylo by to nic diwného, žeby se zajatý Polák byl usadil w Čechách a měl tu časem swým syny i dočkal se také wnuků a prawnuků. Ale tak tomu s pradědem Kosmowým nebylo. Kosmas narodil se, jak ukázáno, asi roku 1045, tedy asi w šestém roce po příchodu swého domnělého praděda do země. Z toho následuje newy- hnutedlně, že by již w čase zajetí jeho praděda byl musil býti na žiwě také děd a také otec Kosmůw. Byli-li ti také přiwedeni w zajetí z Polska do Čech? Pak je welmi diwné, žeby byl Kosmas neřekl nic o zajetí swého otce a swého děda, než jen zmínil se o swém pradědu. Či přistěhowali se otec a děd dobrowolně teprw za pradědem do Čech? Totě rowněž k wíře málo

Strana VI
VI KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. podobné. Zajatý hledí se obyčejně spíše wykaupiti, aby se nawrátil ke swé rodině a do swé wlasti, zwláště muž starý, musíme si představowati předce asi šedesátiletý; bylť by jistě aspoň po zawření míru neměl w tom žádné překážky. Přichází pak k tomu ještě, že měl dle wýslowného podotčení Kosmy towaryšiti s ním, s prawnukem swým, we stawu duchowním, což by bylo ne- mohlo býti než teprw asi po roce wěku jeho osmdesátém, i kdyby byl Kosmas přijal některá nižší swěcení welmi záhy, snad asi we swém roce šestnáctém. Poněwadž toto wše jest welmi k wíře nepodobné, mám za to, že prawější jest wýklad Dobrowského a Pelzla k oněm slowům Kosmowým (we předmluwě k jich wydání Kosmy w Scriptores rerum Bohemicarum Tom. I), kteří se domníwají, že on slowem atavus nemínil přitom swého předka, nýbrž některého starého kněze při kostele Pražském, s nímž we mladších létech swých slaužil, a kterému žertowně říkal „dědečku, staraušku“ nebo podobně. S tím se srownáwá žertowný spůsob mluwení Kosmowa, kdež o onom zajetí wyprawuje: „Inter quos“ (i. e. Polonos), prawí, „heu! male captus est meus atavus consors in clero, presbyter officio,“ a hned dále oslawuje tehdejší wítězstwí Čechů: „O dies illa, dies Boemis honoranda et per saecula memoriae commen- danda“ a t. d., což není spůsob mluwení hodící se k upomínce na swůj rod, ale ku powaze Kosmy hodí se, wzpomněl-li si přitom na swého starého polského druha, který se tehdáž newolky dostal do Čech. Z některých okolností dá se sauditi, že byl Kosmas rodu šlechtického. Wěnowal se wšak, ač, jak se zdá, newelmi záhy, stawu duchownímu, a sice we službě biskupského kostela Pražského. Ještě roku 1074, tedy w 29. roce swého wěku, nacházel se co žák we školách, a sice owšem we školách při kostele Pražském, we kterém již zároweň konal služby mezi nižším duchowenstwem. Wyprawujeť o sobě k tomu roku, kterak jednoho dne žalmičky přežwykowal (dum psalmiculos ruminarem), stoje w kryptě sw. Kosmy a Damiana, a co že se mu přitom přihodilo. Později ode- bral se k wyššímu učení do ciziny, totiž do Lütticha w Lotharingii, kdež pod slawným tehdáž mistrem Frankem Kolinským učil se w grammatice a dialektice. Tehdáž byl biskupem Pražským Jaromír, syn slawného knížete Břetislawa I a bratr tehdejšího knížete Wratislawa (od r. 1068), muž, k němuž Kosmas w díle swém jewí nejwětší lásku a oddanost, jehož ctnosti i slabosti, jehož wšecky zwyklosti tak wypisuje, jak je mohl znáti jen z nejbližšího zacházení s ním. Prawíť sám, že píše o tom, jak sám spatřowal (ut ipsi vidimus). Musí se sauditi z celého toho spůsobu psaní, že se těšil Kosmas také z přízně tohoto biskupa; čemuž aspoň jeden skutek od něho připomenutý naswědčuje. Bylť Kosmas roku 1086 w Mohuči za času slawného sněmu, na kterém císař Jindřich IV poctil knížete českého Wratislawa korunau králowskau, a byl tam jmenowitě přítomen při wydání listiny císařské na obnowení starých hranic biskupstwí Pražského, wida swýma očima, když císař Jindřich napsal znamení swé na listinu tuto, wyžádanau biskupem Jaromírem se swolením bratra jeho Wratislawa, kteří oba wedlé četných jiných biskupů a knížat byli tudíž přítomni. Patrné jest, že se tu Kosmas nacházel we průwodě swého biskupa Jaromíra, ne owšem mezi dwořany knížete Wratislawa, ku kterému wšudež we spise swém jewí patrnau nechuť, pocházející ze sporů, které býwaly mezi knížetem a biskupem. Bezpochyby užíwal biskup Jaromír služeb jeho na této cestě a při tom jednání. Při této přízni, we které byl u biskupa, sotwa pochybíme domníwajíce se, že byl Kosmas již tehdáž, totiž roku 1086, jedním z kanowníků Pražských, a že se jím tedy stal za času slaw-

Strana VII
KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. VII ného probošta Marka, který prwní uwedl duchowenstwo kostela Pražského w řád kanownický zřízením kapituly z jeho prostředka, čítající 25 bratří. Jsa tehdáž muž 41letý, byl nejspíše již dříwe wstaupil we staw manželský, což tehdáž a ještě dlauho potom bylo při duchowenstwu českém w obyčeji přes zákony papeže Rehoře VII, kterými se to zakazowalo. Manželka jeho jme- nowala se Božetěcha. Porodila mu syna, jménem Zdika, jinak Jindřicha; newíme, zdali wíce jiných synů nebo dcer. Roku 1090 zemřel biskup Jaromír w Ostřihomě w Uhřích, kamž se byl odebral, hledaje pomoci krále Ladislawa Swatého w nowé rozepři s bratrem swým Wratislawem. Dle spůsobu, kterým želí Kosmas bolesti, jež zakusil nebožtík za nemoci swé šestidenní, téměř zdá se, že i tam byl jeho průwodčím. Po wíce než třidceti létech nemohl w letopise swém nalézti dosti slow k wy- řčení swého zármutku z této ztráty. W roce prwním potom (1091) nacházel se wšak Kosmas w Praze za času sporu, jenž wypukl mezi knížetem Wratislawem a synem jeho Břetislawem II. Nástupcem Jaromírowým byl biskup Kosmas. I u něho požíwal Kosmas náš patrně zase přízně a důwěry. Jelť s ním a s nowým biskupem Olomauckým Ondřejem roku 1092 do Italie, kdež biskupowé w Mantui obdrželi investituru od císaře Jindřicha. Když se odtamtud wraceli, došla jich zpráwa z Čech o úmrtí knížete čili již krále Wratislawa II. Teprw o dwě léta později (1094) odebrali se obadwa řečení biskupowé, již za panowání Břetislawa II, do Mohuče, aby obdrželi swěcení od swého arcibiskupa tamže; a opět doprowázel je tam Kosmas a wracel se s nimi potom do Čech přes Amberk za času welkého moru w krajinách německých. W Amberce samém nalezli farní kostel přeplněný mrtwolami, které byly položeny na podlaze jedna wedlé druhé po celém kostele. W jiném místě, přes které potom cestowali, které Kosmas nazýwá Kaker, nebylo domu, we kterém by neležela tři nebo čtyry mrtwá těla; pročež jdauce mimo, přenocowali pod šírým nebem. Biskup Kosmas zemřel již po osmi létech dne 10 Prosince 1098, a za nástupce jeho zwolen jest Heřman probošt Boleslawský, cizozemec z daleké Lotharingie, narozený w Maastrichtě. Kosmas byl i w jeho průwodě, když w letě roku 1099 s knížetem Břetislawem II jel na Morawu, kdež kníže nawrátil k biskupstwí Pražskému hrad Podiwín, odejmutý předtím Jaromírowi od krále Wratislawa. Kníže Břetislaw držel potom hned osobní sjezd s králem uherským Kolomanem, na kterém poručil biskupa Heřmana, který byl dotud toliko jahnem, arcibiskupu Ostřihomskému tudíž přítomnému, jménem Serafinowi, aby od něho wyswěcen byl na kněžstwí. Biskup Heřman odebral se tedy do Ostřihoma, a obdržel tam swěcení dne 11 Čerwna; zároweň pak s ním byl také Kosmas tudíž wyswěcen za kněze. Mám za to, že toto wyswěcení na kněžstwí sauwiselo s powýšením Kosmowým za děkana kostela Pražského, protože k důstojenstwí tomuto, jak jest aspoň ze 14. století známo, swěcení na kněžstwí se wyžadowalo, kdežto ku kanownictwí postačowalo nižší swěcení, zejména třeba jen na podjahenstwí. 1) 1) Köpke se domníwá, že se stal Kosmas děkanem teprw po sepsání prwní a před sepsáním druhé knihy swého díla, to jest mezi léty 1119 a 1122, zakládaje se na tom, že se Kosmas teprw we předmluwě ke druhé knize sám nazýwá děkanem, we předmluwě pak ku knize prwní toliko skrownějším prý názwem: Sancto Wenceslao famulantium famulus. Tento důwod nemá wšak žádné podstaty. Kdyby se mělo propowědění to bráti we smyslu doslowném, musilo by se z něho odwoditi, že nebyl Kosmas roku 1119 ještě ani kanowníkem. Jsau-li totiž

Strana VIII
VIII KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Také roku potomního 1100 nacházel se Kosmas we průwodu biskupa Heřmana, když od něho swěcen byl kostel sw. Petra w neznámé wsi na panstwí jeptišek sw. Jiří na hradě Pražském, snad nepříliš daleko od Prahy, při čemž wyprawuje nám o zázraku, který se prý stal před jeho očima se záwojem sw. Ludmily.2) W bauřliwých létech potom, we kterých nejprwé bratr Břetislawa II Bořiwoj II zbawen byl panstwí od Swatopluka knížete Olomauckého, po smrti pak Swatoplukowě wálčilo se o trůn mezi Bořiwojem a mladším bratrem jeho Wladislawem, který se konečně upewnil w panstwí, přebýwal Kosmas bezpochyby wětším dílem při kostele swém w Praze, kdež jmenowitě roku 1108 byl očitým swědkem krwawého pronásledowání staroslawného rodu Wršowiců od Swatopluka. Když se w těchto rozmíškách konečně roku 1110 stalo utišení na čas, zejména když se kníže Wladislaw smířil toho roku s Ottau Černým, bratrem Swatoplukowým, knížetem Olomauckým, na osobním sjezdě s ním w Týnci na Labi, odebral se Kosmas co plnomocník kapituly Pražské (missus ex parte fratrum) k témuž sjezdu, a přednesl knížeti Wladislawowi a sněmu županů stíž- nost na kníže Ottu, že byl kostelu Pražskému odňal trh čili tržné w Sekyři Kostele na Morawě blíž hradu Podiwína wýše zmíněného, kteréžto tržné byl otec Otty Černého, rowněž Otto jménem, nejmladší syn krále Wratislawa, spolu s manželkau swau darowal služebníkům sw. Wácslawa, to jest kanowníkům Pražským. Kosmas užil w žalobě swé slow, že prý kníže Otto swítelnici rodičů swých, kterau by byl měl rozežžíti, zhasil. K tomu odpowěděl prý kníže Otto, řka: „Já swítelnice roditelů swých nezhasínám, ale nechci, aby bylo w moci biskupa, co jest dáno wám obzwlášť. A nyní ne biskupowi ani žádné osobě, ale wám, Bohu a swatému Wácslawu slaužícím, řečený trh nawracuji.“ A tak tudíž trh ten nawrátil dobrowolně kapitule, jejíž práwo, jak wyswítá z jeho slow, byl prwé biskup proti úmyslu darowatelů potahowal na sebe. Wyprawowání toto jest prwní wýslowná zmínka o tom, že byl Kosmas členem kapituly Pražské. Z ní wšak patrně nenásleduje, že by se jím teprw tehdáž byl stal, a neodporuje dokonce mínění našemu, že jím byl dáwno předtím, ano že již wíce let byl předstaweným kapituly jakožto děkan, poněwadž práwě děkanowi náleželo na předním místě, aby práwa spolubratří swých hájil. Roku 1117, tedy we dwaasedmdesátém roce žiwota Kosmowa zemřela manželka jeho Božetěcha, wšechněch osudů jeho družka nedílná (rerum cunctarum comes indimota mearum), jak opěwuje ji weršíky wloženými do swého letopisu, udáwaje den úmrtí jejího na 23 Ledna. Na žiwě byl wšak ještě syn jeho wýše zmíněný Zdik, jinak Jindřich, muž nepochybně již dospělého wěku, a sic, jak se zdá, tehdáž ještě stawu swětského, který přežil i otce swého a stal se roku Sancto Wenceslao famulantes kanowníci, pak by byl Kosmas co famulantium famulus musil býti méně než kano- wníkem. Skrownost ona w mluwení o sobě upomíná naopak spíše no známé nazýwání se papežů: servus servorum Dei, tak že famulantium famulus zdá se že práwě má znamenati předstaweného kapituly. Jest wůbec welmi ne- podobné samo w sobě, žeby byl Kosmas teprw, když se takořka chýlil již ke hrobu, býwal powýšen k úřadu tak namáhawému, jakým bylo kapitulní děkanstwí. 2) Dobrowský a Pelzel i Köpke kladau kostel tento do Prahy, ale omylem; nebo w Praze nebylo žádného kostela sw. Petra na patronátě kláštera sw. Jiří. Kosmas pak nazýwá ten kostel ecclesiam sancii Petri apostoli, sitam in territorio ejusdem monasterii, což neznamená w ohradě kláštera (in munitione monasterii), nýbrž na panstwí jeho.

Strana IX
KOSMŮW LETOPIS ČESKY. IX 1126 biskupem Olomauckým. Kosmas zmiňuje se o něm k roku 1123, we kterém Zdik spolu se županem Dluhomilem a wíce jinými šlechtici českými wydal se na paut do Jerusalema, na kteréžto cestě umřel mu panoše neboli náprawník jeho jménem Pertolt. Musí se z tohoto wypra- wowání sauditi, že byl Zdik jak i otec jeho Kosmas dle rodu šlechtic dosti zámožný, a zejména držitel wětších statků zemských, poněwadž jen takový mohl sobě držeti panoše (clientes) we službě swé. 3) Teprw we pozdních létech žiwota swého předsewzal si Kosmas sepsati dílo o dějinách českých. Pojal úmysl ten w době, když we wyšším wěku snad již méně než předtím zaneprazd- ňowal jej weřejný žiwot a po smrti milowané choti méně zajímala ho domácnost. Prawí, že prwní knihu díla toho složil za času papeže Kalixta, totiž toho jména druhého, a za biskupa Pražského Heřmana, o němž jest wýše mluweno. Kalixtus II byl papežem od 1 Unora roku 1119 do 12 Prosince 1124, Heřman pak biskupem Pražským od roku 1099 až do 17 Září roku 1122; z čehož následuje, že musil Kosmas prwní onu knihu dokončiti w létech 1119 až 1122. Bylo pak to spíš dříwe než později, poněwadž po roce 1122 zbýwala již jen tři léta žiwota Kosmowa, we kterých byl by mu snad sotwa stačil čas k sepsání obau dwau ostatních knih, jimiž se dílo jeho zawírá. Lze sobě tedy mysliti, že dopsal prwní knihu třeba již roku 1119, počaw psáti již w některém z posledních let předtím. Kosmas wěnowal prwní tuto knihu obzwlášť wydanau mistru Gervasiowi, učenému příteli swému, kterého nazýwá arcistarostau (archigerontes). Dá se nejpodobněji ku prawdě sauditi, že to byl asi tehdejší scholastikus kapituly Pražské, poněwadž k důstojenstwí tomu, s nímž byl spojen dohled na školy, býwali obyčejně woleni mužowé učení. Také druhau knihu wydal Kosmas obzwlášť, a wěnowal ji Klimentowi opatu kláštera Břewnowského; po sepsání pak knihy třetí wěnowal celé dílo opět jinému wrstewníku swému, Šebířowi proboštu Mělnickému. Třetí tuto knihu dowedl Kosmas nejprwé až do smrti knížete českého Wladislawa I, který zemřel dne 12 Dubna 1125. Později wšak učinil k ní předce ještě některé přídawky. Zmiňuje se w nich ještě i o smrti císaře Jindřicha V dne 31 Kwětna toho roku, a wyslowuje swé radostné podiwení nad 3) Wyprawowání Kosmowo o oné pauti do Jerusalema jest takowé, žeby se doslownému jeho znění ne- mohlo rozuměti tak, že byl Jindřich čili Zdik, potomní biskup Olomaucký, synem jeho. Zníť tak celkem: Anno dominicae incarnationis Mill. CXXIII mense Martio comes Dluhomil et Gumpreht et Gilbertus et Henricus, qui et Zdik, et cum eis alii lerozolimam perexerunt: ex quibus quidam mense Novembri redierunt, quidam ibi interierunt. Nam comes Dlugomil jam in revertendo VIII. Idus Julii obiit; similiter et Pertoldus cliens Henrici filii mei VIII. Idus Augusti moritur. Rozuměje Jindřichem synem swým Jindřicha Zdíka byl by měl Kosmas dle obecných pra- widel slchu hned při prwním Jindrichowi (qui et Zdik) přidali filius meus. Takto se musí zdáti, jako by dwa Jindřichy rozeznáwal, jednoho Jindřicha Zdika a druhého Jindřicha syna swého; při čemž by se dalo mysliti, že třeba Jindřich syn Kosmůw sám ani pauti té se neúčastnil, než toliko panoše jeho Pertolt. Ale totožnost Jindřicha Zdíka, potomního biskupa Olomauckého, jenž zemřel roku 1150 dne 25 Čerwna, s Jindřichem synem Kosmowým wyswítá s welkau aspoň ku prawdě podobností z dopisu Golšalka, opata Želiwského, k nástupci jeho Janowi biskupu Olomauckému, kterým oznamuje jemu, že se wýroční služby za duše rodičů Zdikowých konají w klášteře Želiwském od něho založeném hned od počátku toho kláštera, a sice matky jeho dne 23 Ledna, otce pak 21 Října. Tyto dni jsau wšak práwě dni úmrtní Božetěchy manželky Kosmowy a Kosmy samého. Zdá se tedy, že Kosmas, mluwě k roku 1123 o synu swém Jindřichowi Zdikowi, pochybil toliko proti spráwnosti slohu. 2

Strana X
X KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. tím, že po smrti knížete Wladislawa I nepřišlo toho roku k žádnému krweprolití, jehož se bylo obáwati z rozepře o trůn mezi Soběslawem I a Ottau Černým Olomauckým. Zdá se dle toho, že psal tyto přídawky, když již rok tehdejší dosti daleko překročil přes prwní polowici, a že tedy tím spůsobem pokračowal w díle swém až téměř do swé smrti. Zemřelť jest, jak poznamenal některý z prwních přepisowačů díla jeho, dne 21 Října téhož roku 1125. Již z toho, že požíwal Kosmas důwěry tří biskupů Pražských po sobě a bylo služeb jeho od nich užíwáno w důležitých potřebách jich, widěti jest, že byl muž w powolání swém schopný a nad jiné wýtečný. Jak za příčinau studií swých tak na cestách, na kterých biskupy prowázel, seznámil se s cizími zeměmi. Bylť w Němcích, w Lotharingii, w Italii a w Uhřích, a měl tedy širší rozhled we swětě. Wládl také znamenitau učeností dle míry onoho času. Znal se jmenowitě w latinských klassicích, které netoliko četl, nýbrž tak sobě oswojil, že o tom swědčí sloh jeho. Z častého wplétání wět aneb ozdob řečí z nich wyňatých do knihy jeho jest widěti, že zejména znal Sallustia, Terentia, Horatia, Virgilia, Lukana a Juvenala, Boëthia, Statia a Prudentia. Patrně zanášel se s nimi netoliko we školách, nýbrž musil se s nimi bawiti po wšechen čas swého žiwota. Dílo jeho swědčí také o osobní powaze Kosmowě; neb jest tak psáno, že se w něm patrně beze wšeho líčení wyráží celá letora a spůsob smýšlení jeho. Kosmas jewí se nám co člowěk bodré mysli, wíc k weselosti než k zasmušilosti náchylný, w žertech jovialný, někdy až rozpustilý přes meze slušnosti, jinde ostře a chytře satyrický, wšak také we wážných wěcech wážný a mužný, we wšem poctiwý, nábožný bez lícoměrnosti, wlasti swé syn wěrný. Na čem pak při dějepisci zwláště mnoho záleží, wyslowuje on se na nejednom místě díla swého o zásadách, dle kterých se při psaní řídil, takowým spůsobem, že dokazuje auplně znalost hlawních požadawků prawého dějepisectwí. Rozeznáwá totiž dobře bájku od prawdy historické, a pečliw jest wšude odděliti jedno od druhého, udáwaje, co čerpal z pauhého podání (rerum fabulosa relatione), co z písem- ných pamětí, které dílem wložil do swého díla, co ze slyšení od swědků hodnowěrných (quae ab his referentibus, qui viderunt, veraciter audivimus), co konečně z wlastního widěni (quae ipsimet vidimus). Dějepisecké toto uwědomění powznáší Kosmu wysoko nad mnohé jak domácí tak jino- zemské spisowatele toho i pozdějšího času, při kterých bylo dosti wzácné. Že při swědomitém hledání prawdy nicméně, zwláště při wyprawowání o starších časích často se zmýlil, že jmenowitě udání letopočtu jest u něho přečasto chybné, dá se wyložiti z nedostatečných pramenů, z kterých wážil. I za jeho času bylo ostatně již spojeno s nebezpečenstwím, psáti nepříjemnau prawdu o mocných lidech. Kosmas stěžuje na to wýslowně w úwodu k třetí knize díla swého, která práwě jedná weskrz o jeho sauwěku. Z té příčiny pohříchu o mnohých wěcech jemu dobře známých pomlčel, aby se uchránil škody. Kosmas nebyl také zcela prost strannosti; ale poněwadž nikdež nezapírá swého smýšlení, jest lehko poznati, komu přál wíce nebo méně; pročež chyba ta není dílu jeho na welkau záwadu. Co se historické ceny kroniky Kosmowy týče, tu on sám we swém díle rozeznáwal dobu báječnau a dobu historickau, z nichž prwní zawírala w sobě čas pohanstwí, druhá pak začí- nala zawedením křesťanstwí w Čechách, což dle Kosmy připadlo na r. 894. O době báječné rozepisuje se takto: „Tak tedy tohoto wyprawowání wzal jsem začátek od prwních obywatelů země české a něco málo, co jsem zwěděl z báječného starců wyprawowání, ne pro lidské chwály wyhledáwání, ale by powěsti nepřišly docela w zapomenutí, jak wím a jak

Strana XI
KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. XI umím podáwám lásce wšech dobrých lidí.“ Tím dáno měřitko k posauzení pohanské doby jeho letopisů, a když na jiném místě o této době Kosmas prawí: „a poněwadž tyto wěci, jak se po- wídá, zběhly jsau se za starých časů, jsau-li prawdiwé čili neprawdiwé, zanecháwám při saudu čtenáře,“ widěti zároweň z toho, že dobře wěděl, co powinností jest dějepisce a jak se k prawdě dějepisné tyto bájky mají. Ale z básnického podání některých zpráw o starých pohanských Češích widěti, že ještě i za Kosmowých časů nalezaly se některé hmotné památky (u př. hrad Krokow, Libušín, mohyla Kazina a t. d.), s nimiž tehdejší lidé wyprawowání swá o dáwných dobách před- křesťanských spojowali. Historickau dobu kroniky swé dělí Kosmas na dwě části, prwní z nich sahá od přijetí křtu Bořiwojem (dle Kosmy r. 894) až do nastaupení wlády knížete Břetislawa I r. 1038, druhá pak jde od tohoto léta až do r. 1125, když Kosmas letopis swůj dokončil. Za wšecky zpráwy doby prwní nechce Kosmas wšude státi; prawíť sice, když byl swé wyprawowání o době pohanské ukončil, že psáti chce co pamětihodno tak, jak to z wyprawowání hodnowěrných lidí byl seznal, ale konče knihu prwní a tím i dějiny této prwní části historické doby, uznal předce za dobro podotknauti: „hactenus acta antiquitus liber continet primus; sed quia, sicut ait b. Hieronymus, aliter visa, aliter audita, aliter narrantur ficta, quae melius scimus melius et proferimus“, načež k druhé době r. 1039 začínající přecházeje dí: „nunc auxiliante deo et s. Adalberto ea fert animus dicere, quae ipsemet vidimus, vel quae ab his referentibus, qui viderunt, veraciter audivimus." Tedy jmenuje se wrstewníkem toho, co teprw částečně w druhé a w celé třetí knize wyprawuje. Ale kromě wyprawowání lidí hodnowěrných měl Kosmas při spisowání prwní části doby historické (894—1038) některé písemné památky před sebau, tak jmenowitě spisy neb listiny, jež nazýwá: Privilegium Moraviensis ecclesiae, Epilogus Moraviae et Bohemiae, Žiwot čili utrpení sw. Wáclawa (kn. I, kap. 15), Privilegium ecclesiae s. Georgii (kn. I, kap. 22), Privilegium Pra- gensis episcopatus (kn. I, kap. 34) a Žiwot čili utrpení sw. Wojtěcha (kn. I, kap. 30), jejž byl sám dříwe než kroniku swau psal dle Kanapariowa žiwota sw. Wojtěcha weršowaně složil (srown. Prameny dějin českých I, str. XXIII a XXIV). Není nemožno, že při práci swé užil i nekrologií kostela Pražského, klášterů Swatojiřského a Břewnowského jakož i proboštstwí Mělnického. Nezdá se wšak prawdě býti podobno, že by byl měl Reginonowu kroniku a jeho pokračowatele před sebau, poněwadž by z nich byl wzal wíce zpráw o Čechách do letopisu swého, než jak se tam s nimi nyní setkáwáme. I zdá se, že co se w Kosmowě kronice z Reginona nalézá, teprw později tam některým přepisowatelem bylo přijato. Že jiných písemných památek Kosmas spisuje přední část doby historické kroniky swé neměl, než o kterých jsme se wýše zmínili, o tom swědčí i jeho letopočty, které jsau na mnoze pochybeny. Šířeji o této stránce kroniky Kosmowy pojednal Palacký (Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber, str. 25—31); i nechceme opakowati tuto, co tam již bylo powědíno, spokojujíce se s podotknutím, že jak při wydání půwodního textu tak také i w překladu k pochybenému letu Kosmowu do hranatých záworek [] položíme wždy rok prawý. Awšak i při té části Kosmowa díla, kde psal dle zpráw očitých swědků anebo dle wlast- ního poznání wěci, rozeznáwati dlužno dwě oddělení, z nichž prwní, začínajíc létem 1039, podáwá nám wyprawowání o nejbližších padesáti letech a knihu druhau kroniky Kosmowy naplňuje, druhé pak namnoze do knihy třetí padá. W prwním z oddělení práwě dotčených nalezají se také mnohé poklesky jak proti spráwnosti chronologické tak také i proti spráwnému podání mnohých po- 2*

Strana XII
XII KOSMŮW LETOPIS ČESKY. drobností dějů. Jak jedno tak i druhé dá se omluwiti tau okolností, že Kosmas skládaje swé letopisy na sklonku swého žiwota snadně mohl méně přesně podati zpráwy o událostech, které se před 40, 50 a wíce lety byly sběhly. Nejdokonalejší a nejspolehliwější jest třetí kniha kroniky Kosmowy, jdaucí od r. 1092—1125, a i tu můžeme říci, že čím bližší jsau události, o nichž jedná, času, když kroniku swau psal, tím zpráwy jeho a úsudky w podrobnostech prawější, jistší a spolehliwější. Kosmas snažil se líčiti jakož wůbec tak i w této části díla swého prawdiwě, ale nedá se zapříti, že na mnohých místech nedůwěřowal si holau prawdu oznámiti, ale že z bázně, jak wýše jsme již prawili, nucena se widěl místy prawdu zamlčeti, jak toho i sám upřímně doznáwá. Rukopisů, w nichž jest kronika Kosmowa, zachowalo se dosti. Freher užil při swých wydáních rukopisů dwau, Menkenem přišel w známost rukopis třetí, Dobrowský a Pelzel wy- dáwajíce tyto letopisy wyčítají jich šest, Palacký w důkladném spise swém „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ popisuje jich osm, Köpke wěděl při swém uweřejnění Kosmy o 13 rukopisech, z nichž arciť karlowského ani nespatřil. Nám kromě toho přibyl ještě jeden, tak že naše wydání Kosmy na 14 rukopisech jest založeno. Jsau pak hlawně dwa druhy rukopisů kroniky Kosmowy, které nám poskytují text dwau její recensí. A) Recense starší zachowala se jak se zdá toliko w jednom rukopise w knihowně lipské, který z XII wěku pochází a jest ze wšech rukopisů nejstarší. Rukopis tento má nápis „Liber beate Marie virginis de Huysborg“ a nebyl asi příliš pozdě w dotčeném wěku sepsán, což poněkud i dle toho můžeme si domysliti, že seznam papežů w něm přicházející jde jen až k papeži Hadrianowi IV t. j. až do r. 1154. Rukopis lipský nebyl základem žádnému z rukopisů jiných, které se až do našich časů zachowaly. Jsauť w něm wynechána mnohá místa, která jsau we wšech jiných, a jsau w něm některé varianty čtení, která nejsau w žádném jiném rukopise. Také w něm není žádných glos. Při wydání našem kroniky Kosmowy znamená se písmenau A znění variantů rukopisu tohoto. S rukopisem lipským shoduje se na mnohých místech Annalista Saxo, který do letopisů swých nezřídka slowo od slowa přijal zpráwy kroniky Kosmowy, a to dle recense, jak ji w ruko- pisu lipském nalezáme. Kde se zdálo potřebí připojiti varianty z tohoto letopisce, poznamenali jsme je takto: A 1. B) Ostatní rukopisowé kroniky Kosmowy z jednoho společného zřídla se praudící ale od textu rukopisu A wíce se lišící jsou: 1. Rukopis knihowny Gersdorfské v Budišíně; psán byl na pergameně w XIII wěku na 73 listech, z nichž poslední wlhkostí mnoho utrpěly. Litowati jest, že rukopis tento nezachowal se celý; neb wyříznut jest list prwní, na němž byla obě připsání (dedikace) Kosmowa, za listem sedmým schází půldruhého listu a od polowice kapitoly 47 knihy druhé wše až do polowičky hlawy 15 w knize třetí. W složce osmé scházejí zase dwa listy, jiné dwa jsou pošpiněny, a widěti, že jich již na obálku knihařem bylo užito, ostatní pak listy složky té jsau w neprawém pořádku swázány. Psán jest rukopis ten tak zwaným písmem minuskulním dosti úhledně, černidlem poně- kud zarudlým, a není prost chyb. Záhlawí jsau čerweně psána ale ne číslowána. Místy jsau při-

Strana XIII
KOSMŮW LETOPIS ČESKY. XIII dány české glossy, což přimělo Köpkeho k domění, že po ukončení prwního znění kroniky, jak je w rukopise A máme, kde glossy tyto nepřicházejí, skladatel při opětné přehlídce díla swého je připojil, jsa na rozpacích, má-li jimi wěc naznačiti anebo snad slowy jinými. Glossy ty přešly do wšech rukopisů, w nichž jest kronika Kosmowa, kromě rukopisu A, kde, jak wýše dotčeno, jich není. Na základě rukopisu budišínského spůsobil wydání swé kroniky Kosmowy Köpke, w čemž i my jej následujeme, zároweň s ním jména wlastní dle rukopisu lipského (A) podáwajíce. Rukopis budišínský jest s ostatními rukopisy příbuznější než s rukopisem A; nelze wšak twrditi, žeby některý z rukopisů těchto přímo byl opsán z rukopisu budišínského, neb jsau w něm mnohá čtení, která se w rukopisech druhých newyskytují. Nejwíce se s ním srownáwá 2. Rukopis knihowny kapituly pražské pro biskupa Jana IV z Dražice asi r. 1340—1342 psaný. Kronika Kosmowa s pokračowateli jmenuje se tu „Prima pars chronice Bohemie“, kronika Františka, kanowníka pražského, „sccunda pars chronice Pragensis“. Rukopis tento pěkným wel- kým písmem na pergameně psaný čítá 200 listů we welikém čtwerci a obsahuje následující kusy w tomto pořádku: Kanapariůw žiwot sw. Wojtěcha, Brunonůw žiwot sw. Wojtěcha, werše o utrpení sw. Wojtěcha, Křištanůw žiwot sw. Wáclawa a báby jeho sw. Lidmily, Gumpoldůw žiwot sw. Wáclawa, jiné dwa žiwoty sw. Wáclawa (z nichž prwní začíná „Crescente per orbem universum catholice religionis incremento“, druhý pak „Crescente fide christiana“), kroniku Kosmowu s pokračowateli, seznam biskupů pražských až do arcibiskupa Arnošta rukau pozdější psaný, kroniku Františka kanowníka pražského a notabilia capituli (paměti kapituly) z druhé polowice wěku XVII, tedy později připsané. 4) 4) Poznámky tyto znějí: A. 1667, 25 Oct. obiit Viennae redux Roma ab electione Clementis IX papae eminentissimus et reverendissimus princeps Ernestus Adalbertus cardinalis ab Harrach, archiepiscopus Pragensis. Praefuit ecclesiae Pragensi annis 44. Sepultus est Viennae in cripta familiae. Intellecta morte illius obsignavit ven, capitulum cubicula in domo archiepiscopali et inchoavit administrationem tam in spiritualibus quam in tempo- ralibus. Quidam ex proceribus regni conabantur capitulo eripere administrationem temporalem; tandem rationes gestae oeconomiae in bonis archiepiscopalibus sibi a capitulo exhiberi uolebant ; sed ven, capitulum ad caesarem provocavit et defensum fuit. Sede vacante electus est a venerabili capitulo in vicarium generalem reverendissimus dominus, d. Sebastianus Sbraslausky, decanus ecclesiae metropolitanae. Administratores bonorum archiepiscopalium electi fuerunt rev. d. Thomas Pessina de Czechorod s. metr. eccl. scholnsticus et rev. d. Joannes Bock de Munggau ad s. Vitum canonicus, inspector domus archiepiscopalis deputatus fuit rev. d. Christianus Pfalcz s. theol. doctor, canonicus et concionator germanicus ad s. Vitum. Testamentum pie defuncti eminentissimi cardinalis ab Harrach in capitulo fuit promulgatum et ab eodem capitulo confirmalum. Heres cuivis canonico obtulit 100 imperiales. Ven. Lohelius archiepiscopus, antea episcopus Sebastiensis, constitutus a Paulo V pontifice ad instantiam Mathiae regis coadjulor in temporalibus et spiritualibus Caroli a Lamberg, nominati archiepiscopi Pragensis, palientis quendam menlis defectum: capitulum tamen Pragense toto Caroli tempore mente moti usque ad concessam Lohelio coadjutoriam in spiritualibus et temporalibus administrabat sedem archiepiscopalem. Data est administratio Lohelio a. 1612 pridie idus Maii. A. 1668 die ultima Maii post quatuordecim epilepticos paroxismos praesentissimus sibi inter 10 et 11 horam pie in domino obiit Joannes Guilielmus comes de Kolowrat, archiepiscopus Pragensis, in civitate Brunensi. Lucerna ista ecclesiae prius quam super candelabrum poneretur, extincta est.

Strana XIV
XIV KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Kronika Františka kanowníka Pražského, začínající listem 150 a jdaucí až na list 185, jest psána rukau jinau než žiwoty swatých a letopis Kosmy s pokračowateli, ale s onau saučasnau, a poněwadž inicialky jak w části prwní tak i w této druhé rukopisu jsau nade wši pochybnost umělcem jedným dělány, nemůže býti pochybno, že rukopis podán byl biskupowi Janowi w té spůsobě, jak leží nyní před námi. O osudech jeho po smrti biskupa Jana wíme jen tolik, co na prwní straně prwního listu rukau z počátku XVI wěku napsáno, kde stojí: Liber ex bibliotheka castri ...; jmeno hradu jest wyškrábáno a místo toho a přetrženého slowa castri jest pozdější rukau připsáno: Capituli metrop. Pragensis. Pod tím pak dále stojí: Anno salutis fluente 1535 in die s. Viti martyris acceptus est. Na druhé straně pak téhož prwního listu dowídáme se, že rukopis tento získán Pontanem z Braitenberka a jím se dostal kapitule pražské. 5) Rukopis kapi- tuly pražské jest nejpříbuznější rukopisu budišínskému, s nímž jedině se w mnohých čteních jak dobrých tak i nespráwných srownáwá, jimi od ostatních se líše; má wšak tu zwláštnost, že při některých letech jsau kratičké poznámky, nemající arciť žádné zwláštní historické ceny, které zajisté od Kosmy nepocházejí, ale od pozdějšího přepisowatele některého z nějaké na ten čas nám neznámé kroniky do textu Kosmowa pojaty byly. Jsau to zwláště zpráwy k l. 1008, 1011, 1014, 1015, 1026, 1032, 1041, 1053, 1061, 1081, 1084. 2a. Rukopis lobkowické knihowny w Raudnici z wěku XV, na papíře psaný. Rukopis tento, w němž se i prwní pokračowatel Kosmy nalézá, objewil r. 1826 Palacký a podal z něho důležitější varianty we spise již často jmenowaném (Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber str. 13—15). Rukopis raudnický srownáwá se nejwíce s kapitulním, ale není opsán z tohoto posled- ního; neboť má některé zpráwy, které w kapitulním nejsau. Laskawosti p. bibl. Maxm. Dwořáka děkujeme to, že jsme jej mohli užiti při wydání našem u wětší míře, než jak se to posud stalo. 2aa. Rukopis knihowny fürstenberské w Donaueschingen na papíře čistě psaný ku konci wěku XV. Obsahuje kromě Kosmy a wšech pokračowatelů, jak je máme w rukopise kapitulním, také prwní knihu kroniky Petra, opata zbraslawského. Že rukopis tento byl w Čechách psán, dokazují na mnohých místech české glossy k wěci samé ani nenáležející, ale jen písařem dle A. 1668 die 20 Julii accepit capitulum Pragense literas ab imperatore Leopoldo I° sub Hartwigio comite de Nostitz, supremo regni Boemiae cancellario, ut administrationem temporalem archiepiscopatus tradat Mathaco Ferdinando, nominato archiepiscopo Pragensi nec dum a sede pontificia confirmato. Quod idem Mathaeus nominatus archiepiscopus valde ursit et capitulo persuadere conabatur. A. 1669 die s. Adalberti, quae erat 24 Aprilis, Mathaeus archiepiscopus voluit per vim habere, ut in introductione sua in residentiam archiepiscopalem abbates monachi praecedant capitulum metropolitunum, vel saltem commixti eant cum capitulo, contra antiquissimam canonibus et consuetudine probatam praerogativam capitulorum cathedralium. At protestatum est contra hunc monachismum cum solemni effectu. A. 1674 idem Mathaeus archiepiscopus post obitum Wenceslai Coelestini praepositi volebat sibi arrogare praesentiam in electione praepositi. Huic novitati acriter resistente Thoma Pessina decano et toto capitulo saltem electionis diem dicere el praesentationem electi pro confirmatione sollicitabat, sed capitulum solemni forma pro- lestatum est et antiquum jus manutenuit. 5) Jest tu wlastni rukau Pontana z Braitenberka poznamenáno: Recuperala u me Georgio Barth. Pontano a Braitenberg, metr. ecclesiae huius Prag. praeposito a. 1597.

Strana XV
KOSMŮW LETOPIS ČESKY. XV okamžitého nápadu přidané. Rukopis tento blíží se nejwíce rukopisu předešlému, ačkoli nelze říci, žeby z něho byl zrowna opsán býwal. Rukopis tento byl zapůjčen J. Jasností p. knížetem z Fürstenberka Museu král. Českého, kde jsme jej k wydání našemu srownali. 2b. Rukopis knihowny kláštera Břewnowského na papíře w druhé polowici XVI století psaný. Ačkoli rukopis tento poměrně jest pozdní, zasluhuje předce powšímnutí, poněwadž w něm wíce dobrých čtení se nalézá. I není pochybno, že opsán z některého welmi starého, nyní již neznámého rukopisu, jak o tom spůsob psáti wlastní jména swědčí. Kromě wšech tří kněh obsa- huje rukopis břewnowský i pokračowání Kosmy kanowníka wyšehradského až téměř do konce, maje nápis: Paralipomena Cosmae a monacho quodam, ut apparet, descripta. Jen konec zpráwy letopisce tohoto od slow Theobaldum et Henricum — in saecula saeculorum amen nedostáwá se. Byl to poslední arch opisu a ztratil se bezpochyby ještě před swázáním rukopisu. Text letopisce wyšehradského jest psán rukau jinau než text letopisu Kosmowa. Tatáž osoba, která přepsala pokračowatele wyšehradského, srownala mimo to i kroniku Kosmowu s některým druhým starým rukopisem, jak poznámky postranní o tom swědčí. Rukopis břewnowský jest nejwíce příbuzný rukopisu kapitulnímu, ale není opsán z něho, poněwadž mnohými i lepšími čteními se od něho liší. Při wydání tomto srownali jsme rukopis břewnowský znowa. 3. Rukopis štockholmský z XIII wěku na pergameně welmi skwostně psaný. Jest to onen rukopis, jejž we Šwédsku nazýwají rukopisem obrowským (codex gyganteus), poněwadž má přes půldruhého lokte dlauhé listy. Rukopis ten sepsán byl pro klášter Podlažický, přešel w držení kláštera Sedleckého, pak kláštera Břewnowského, od r. 1594 byl na hradě Pražském, odkud jej Šwédowé 1. 1648 s mnohými jinými uměleckými a literárními poklady českými do wlasti swé zawezli. Dle rukopisu toho spůsobil Freher swé druhé wydání kroniky Kosmowy, jak se o tom Dobrowský, srownaw wydání to s rukopisem, dostatečně přeswědčil. Píšeť o tom Freher w dedikaci swé k panu Wokowi z Rosenberka: Hunc quoque fructum bohemici et polonici itineris, lustro superiore princi- pis mei missu suscepti, tulisse gaudeo, quod dum in regia urbe Praga diversor, memorabile istud monumentum indigenae vetustatis in manus meas bona fortuna detulit, cuius particulam cum Bohemicis meis vulgari in laude ponebam, utinam aeque mendis naevisque liberum. Quamvis autem unico exemplari nitendum esset, eoque non felicissima manu e veteribus membranis de- scripto: dedi tamen diligenti relectione operam, ut detersis maculis, quantum hoc quidem tempore licebat, aequi lectoris oculos quam minimum offendere posset: daturus etiam porro magis, si quis me publicae utilitatis studiosus, quod spero, aliis exemplaribus iuvare voluerit. 3a. Rukopis c. k. dworní knihowny wídeňské č. 7391 na papíře jest přepis kroniky Kosmowy we wěku XVI z rukopisu předešlého učiněný. 4. Rukopis pergamenowý král. knihowny w Drážďanech znamenaný I, 43. O rukopisu tom zwěděl skrze Jiřího Fabricia Lupáč, pak Menken, též Dobrowský a Pelzel, kteří napsání jeho kladli do XIII stol., ač ráz písma rukopisu toho nám spíše k wěku XII ukazuje. Písmo rukopisu jest welmi pěkné, iniciálky barwami malowané, zkratek jest málo. Zwláštní cenu má rukopis tento wkládaním zpráw do kroniky Kosmowy, a pokračowáním jí od nějakého mnicha, který žil kolem polowice wěku XII w klášteře Sázawském, o nichž později šíře pojednáme. Kapitoly textu jsau naznačeny písmem čerweným, ale nejsau počítány, text sám má mnohá wýborná čtení. Za zwlášt-

Strana XVI
XVI KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. nost rukopisu tohoto podotýkáme, že přidáwá jmena u př. knížat, králů, biskupů a p., kde toho nebylo potřebí a kde jich jiné rukopisy také nemají. Rukopis drážďanský není opsán ze žádného rukopisu, o nichž jsme wýše jednali, nejwíce se blíží rukopisu štokholmskému. 4a. Rukopis pergamenowý c. k. dworní bibl. wídeňské č. 1544 jest opis XIII wěku z ruko- pisu drážďanského, učiněný, jak se zdá, w klášteře Milewském. W XV wěku dostal se do kláštera Strahowského, později se dostal Jezuitům. Roku 1780 darowal jej rytíř Wokoun c. k. dworní knihowně wídeňské. Kromě rukopisů Kosmy tuto wyčtených zachowalo se jich ještě několik necelých. Jsouť jak tuto následují: 5. Rukopis morawského Musea w Brně na papíře w XV wěku psaný. Rukopis tento nalezl r. 1819 Meinert we farním kostele w Morawské Třebowé. Kosmowa kronika jest tu na mnohých místech zkrácena, privilegia jinde do textu přijatá jsau wynechána anebo jen zkráceně podána; některé zpráwy scházejí docela. 6. Rukopis karlowský na papíře ku konci wěku XIV neb na počátku wěku XV psaný, nyní w arcibiskupské knihowně w Praze chowaný. Z rukopisu tohoto učinil si přepis Pitter. Pitter prawí, že byl r. 1465 dán kanowníkům sw. Augustina na Karlowě; odkud se toho dozwěděl, ne- umíme powěditi, w rukopisu o tom není zmínky žádné. Taktéž neumíme wyswětliti, jakým spůso- bem se dostal z Karlowa do arcibiskupské bibliotéky. Že wšak rukopis knihowny arcibiskupské s karlowským jest identický, widěti z toho, že w rukopise knihowny arcibiskupské při r. 1009 jest poznámka A. dominicae incarnationis M°IX° coenobium s. Procopii fundatum est, jaká se i w rukopisu karlowském nalézá, a že, kde jsau zpráwy týkající se r. 1086, list taktéž jest wy- tržen jako w rukopise karlowském, jak o tom zmínku činí Palacký (Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber str. 15). Rukopis tento čítá 80 listů; na prwních 48 jest kronika Martina Pol- ského (Martinus Polonus), od listu 49 do listu 79 jest kronika Kosmowa, a sice až do listu 69 psána rukau půwodní, což jde až do kapitoly 36 knihy druhé, z níž jen slowa: nomine sui patrui Bolezlav est vocatus scházejí. Tuto se ztratily tuším dwa listy, obsahující wýše dotčená slowa, kapitolu 37, 38 a z 39 asi 2/ až po slowa: provocat umbra caudae suae de antro. Quos ut, kterážto mezera wyplněna byla r. 1751 přičiněním se Wokauna na třech listech z rukopisu kapi- tulního. Potom jest list 73 zase z rukopisu půwodního, obsahující kroniky Kosmowy druhé knihy kapitolu 39 od slow : viderunt nostrates, inconsulti homines až k slowům ingressus est cum exer- citu Moraviam, ut eum similiter expelleret de provincia, quae sibi sorte ac funiculo hereditatis et... kapitoly 43; ostatek pak až ku konci knihy druhé dopsáno opět tau rukau, která prwní mezeru wyplnila. Zdá se, že snad již půwodně jen dwě knihy kroniky Kosmowy byly tu opsány. Text rukopisu karlowského blíží se nejwíce textu rukopisu budišínského, ačkoliw má i některá čtení, která jen w rukopisu lipském přicházejí. 7. Rukopis štrasburský na pergameně we wěku XII neb s počátku wěku XIII psaný čítal toliko 14 listů a šel jen do r. 1086. Dle rukopisu tohoto spůsobil Freher swé prwní wydání kro- niky Kosmowy r. 1602, a to jak widěti dosti spráwně. Později byl rukopis tento welmi zmrzačen, tak že se z něho zachowaly z knihy prwní toliko kapitoly 1—15, 21—23 a z knihy druhé kapitoly 37 a 38. R. 1870 shořel rukopis ten zároweň s celau knihownau štrasburskau.

Strana XVII
KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. XVII 7a. Rukopis knihowny mnichowské na papíře we wěku XV psaný. Jest rowněž welmi kusý; obsahuje z knihy prwní kapitoly 1—19 kromě zpráw o letech 895—929, kap. 21—26, 29—31 až k slowům: eo anno fuit pascha 7 kal. Maii. Potom následuje ještě známá podwržená bulla o založení kostela wyšehradského, ostatní pak wše schází. Konečně 8. Rukopis Musea českého, až do r. 1846 na děkanstwí w Budějowicích chowaný, odkudž do knihowny musejní byl darowán. Ruk. musejní psán jest na papíře s počátku wěku XV, čítá 132 popsaných listůw, z nichž prwních 12 naplňují dwa latinské traktáty obsahu lékařského. Na 13 listu počíná kronika Kosmowa jdauc až na list 72, načež až k listu 123 pokračowatelowé ná- sledují; poslední listy naplňují wýpisky dějepisu českého se týkající z rozličných kronik snešené, k čemuž se potom na konci ještě jiné pozdější přípisky obsahu historického i nehistorického při- pojují. Rukopis musejní srownáwá se nejwíce s rukopisem raudnickým, ano dělí i jako tento kroniku Kosmowu na čtyry knihy tím spůsobem, že třetí kniha končí slowy: Sit libri finis, nostri ducis est ubi finis (kn. III, kap. 59), načež následuje nápis: Incipit prologus in quartum librum cronicae Bohemorum, editus a decano Pragensi dicto Cosma, et cetera. K této čtwrté knize připojen prwní pokračowatel Kosmůw; i může se spíše říci, že prwní pokračowatel Kosmůw s posledními čtyřmi kapitolami třetí knihy Kosmowy činí čtwrtou knihu letopisu Kosmowa dle rozdělení rukopisu raudnického a musejního. Rukopis tento známe jen z popsání K. J. Erbena: Rukopis musejní letopisů Kosmowých a jeho pokračowatelů (Časop. Česk. Mus. z r. 1847, str. 171, 235 a násl.); neb na ten čas nebyl w knihowně musejní k nalezení. Dle popsání toho jest rukopis tento dosti nespráwný. Erben srownal rukopis musejní s wydáním Pelzla a Dobrowského kroniky Kosmowy, znamenaje si odchylky do swého exempláře dotčeného wydání, jichž jsme i při wydání našem užili. Bohužel stalo se wšak podrobnější srownání teprw při pokračowatelích Kosmy, při kronice Kosmowě samé přijaty jen odchylky nápadnější, a tak se jen s těmi co varianty musíme spokojiti. Wydání tiskem dočkala se kronika Kosmowa následujících: 1. Markward Freher wydal w publikaci swé: „Rerum Bohemicarum antiqui scriptores aliquot insignes, partim hactenus incogniti“ kroniku Kosmowu w Hanowě r. 1602, končí wšak již r. 1086 se slowy vita, laus, victoria, tak že ani celé druhé knihy nedokončil. 2. Druhé wydání kroniky Kosmowy spůsobil též Freher r. 1607 a to wšech tří kněh z ruko- pisu nyní štokholmského, jak se Dobrowský o tom srownáním swým wydání toho s rukopisem práwě jmenowaným přeswědčil. Freher, maje opis méně spráwný, nemohl se uhnouti we wydání swém rozmanitým pokleskům, jež wíce méně přidati dlužno na wrub opisowatele, na něhož Freher sám zi stěžuje. Zwláště porušena jsou wlastní jmena. 3. Třetí wydání Freherowo z r. 1620 jest totéž jako druhé, opatřené jen nowým titul- ním listem. 4. Menke přijal do prwního dílu swých „Scriptores rerum Germanicarum, praecipue Saxonicarum“ také kroniku Kosmowu, dada pauze otisknouti text druhého wydání Freherowa. Krist. Boh. Schwarz, professor w Altdorfu, srownaw zpráwy Kosmowy s jinými starými letopisci německými, opatřil wydání to příhodnými poznámkami. We třetím pak díle swé publikace práwě zmíněné uweřejnil některá čtení a přídawky mnicha Sázawského z rukopisu drážďanského. 3

Strana XVIII
XVIII KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 5. Welmi dobré wydání kroniky Kosmowy Pelzelem a Dobrowským r. 1783 spůsobené w prwním dílu sbírky: Scriptores rerum Bohemicarum zakládá se na rukopisu kapitulním; ale i k rukopisům drážďanskému, břewnowskému a wídeňskému přihlíženo wydawateli welmi swědo- mitě. Pelzel a Dobrowský wydali nejen Kosmu, ale i jeho pokračowatele a sice w takowém po- řádku, jak je našli w rukopisu pražské kapitoly. 6. Šesté konečně wydání kroniky Kosmowy jest Köpkem učiněno w Pertzowě slawné histo- rické publikaci: „Monumenta Germaniae historica“, w dílu XI (Script. IX). Wydání toto, zakládajíc se nejwíce na rukopisu budišínském, jest nejlepší ze wšech předešlých. Neboť přihlíží se w něm nejen k nejwětšímu počtu rukopisů, tak že mohl se podati text w skutku dokonalý, ale opatřeno jest i důkladnými poznámkami, jichž arciť snad místy wíce než potřebno. O Köpkowě spůsobu wydání pokračowatelů jakož i o wydání samém promluwíme šířeji, až se k nim dostaneme. 7. Sedmé wydání kroniky Kosmowy jest v 166 díle publikace Migneowy: Patrologiae cursus completus, kteréžto publikace wšak w Praze není, tak že jsme wydání toho ani ne- widěli. Došlé nás zpráwy o wydání tom naznačují je co otisk wydání Köpkowa, a to co otisk nedosti spráwný. W tomto wydání Kosmy drželi jsme se hlawně textu Köpkem upraweného, srownali jsme jej wšak ještě jednau se wšemi rukopisy, kterých Köpke sám bezprostředně neužil, jakož i s těmi, které posud známy nebyly. Jsau to jmenowitě rukopisy kapitulní, břewnowský, raudnický, donaueschinský, brněnský a karlowský (arcibiskupský) a musejní, jak dalece jej w Erbenowě srownání máme před sebau. Jestli nějakého zdokonalení wydání naše při tom došlo, nechť posaudí naši čtenářowé sami. Konečně podotýkáme jen ještě, že přídawky, které se pozdějšími přepisowateli dostaly do kroniky Kosmowy (srownej o tom Palackého Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber str. 16—20) dali jsme wytisknouti we wydání našem písmem drobnějším a že wšecky přídawky naše a oprawy w textu wložili jsme do hranatých záworek [ l. A tak již odewzdáwáme letopis praotce dějepisectwí českého do rukau našeho wlastene- ckého obecenstwa, daufajíce, že se tím poslauží i dějepisnému wědeckému badání našemu i že potěšení spůsobíme širším kruhům čtenářstwa našeho, které učíc se tu znáti jak cnosti tak i chyby předkůw swých, následowati bude prwní a wystříhá se druhých ku zdaru a blahu národa našeho. W Praze w kwětnu r. 1873. Dr. Jos. Emler. W. WI. Tomek.

Strana 1
Incipit prologus ad Severum, Melnicensem !) praepositum®). Domno?) Melnieensis?) ecclesiae praeposito Severo 5), tam litterali scientia *) quam spirituali intelligentia praedito, Cosmas, Pragensis eccle- siae solo nomine decanus, post huius vitae stadium in coelesti regno bravium. Quanta men- tis meae devotione ac dilectione vestrae pater- nitati") substernor, Deum testor, eloqui nequeo. Neque enim est magna dilectio, quam humana comprehendit ratio. Dilectio enim vera nichil proprium, nichil secretum aut occultum habere quit *), quod non ei”) promat, quem: sincero af- fectu diligit. Ea mihi nisi affuisset!"), nequaquam tantae auctoritatis viro haec mea senilia delira- menta offere praesumpsissem. Quaerens enim quaesivi, quid iocundum, quid ociosum vobis offerem : set, nichil tam ridiculosum quam opus- culum meum inveni $i enim suaviter ridemus, cum aliquem offendi pede ad lapidem videmus, quot in hoc!!) opere meas offensiones, quot gram- maticae artis synalimphas videbitis; de quibus $i per!?) singula ridere velitis, ultra modum po- testis uti proprietate hominis.!?) Sive 4) enim vobis soli hae seniles nugae placeant sive dis- pliceant, rogo ne tercius eas oculus'*) videat'*). Item ad magistrum Gervasium praefacio operis !?) sub- sequentis !*). Liberalium artium quibusque studiis ple- niter inbuto, et omnimodae '") scientiae sapien- tia delibuto??), archigerontae Gervasio, Cosmas, Potíná se piedmluwa ku probostowi Sebírowi. Panu Sebirowi, probo&tu kostela Mélnického, jak literním uméntm tak duchowni wódomosti nadanému, Kosmas kostela Pražského toliko dle jména děkan. Po běhu tohoto žiwota w nebe- ském králowstwi odplata. Jakau oddanosti mysli mé a jakau láskau oteowstwi Wasemu podroben jsem, Büh wi, nemohu wyslowiti. Neb ani není welké milowáni, jeż obsáhne lidské rozumění. Prawémuf milowäni nelze jest míti ničeho zwlášt- ního, ničeho tajného nebo skrytého, jehož by tomu nezjewilo, jejź upiimnau liskau miluje. Kdyby jeho při mně nebylo, nikterak bych se byl neopowážil muži takowé wážnosti wěnowati tyto mé starcowské hlauposti. Nebo hledaje hledal jsem, co bych příjemného, co bych zábawného Wám obětowal; ale nenalezl jsem ničeho tak směšného jak mé dílečko. Jestližeť se rádi zasmějeme, když uwidiíme někoho naraziti nohau o kámen, kolikož mých uwidite w tomto díle naražení, kolikož umění mluwnického změtení! Kterýmžto budete-li se jednomu každému chtíti smáti, budete moci přes míru užiti wlastnosti člowěka. Wšak ať se Wám tyto starcowské frašky líbí neb nelibi, prosím aby jich třetí oko nespatřilo. Opět k mistru Gervasiowi předmluwa následujícího díla. Swobodných uměni wšelikým učením docela napojenému a maudrostí weškerého druhu wědění pomazanému arcistarostowi Gervasiowi, Kosmas, 1) Nemá 2, 4, 4a. — ?) ad pr. Meln. 2a, 2ae. Cosmae, Pragensis decani. prologus in chronicam Boemorum ad Severum prueposilum 3. Incipit prohemium ín cronicam Bohemorum 5. Incipit prologus in clironicam Boemorum 7. prologus libri Boemorum 7a. — ?) Domino Seuero Meln. e. pr. 2aa. Domino et uero 2b. — *) Mylocensis 4a. — 5) Sereno 8. — 9) nemá 5, 7. — 7) Tak wsecky; jen A a 1 fraternitati — 9) habel místo h. q. 6. — ?) nemá 6. — 10) affuissent 4, du. — !!") Tak A, 6, 1, 2a, 2aa, 4; ostatni nemaji hoc. — !?) nemá 7. — !9) Tu dokládejí ruk. 2, 2aa ul', coż se mó tísti vale neb valete; uel 2b. — 14) Vel sive vobis enim soli 7. — !*) nemá 4, 4a. — 16) Tu dodáwá Valete 4, 4a. — 17) corporis 8. — 19) op. subseq. nemá 4. — !?) omnino de 4, 4a. — 29?) inbuto A. 3* 

Strana 2
9 KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. quod dicitur, haut dici dignus, Deo tamen et sancto Wenceslao!) famulantium famulus, de- bite orationis munus et mutuae delectionis pig- nus. Cum acceperis?) hanc scedulam?), scias), quod tibi transmiserim Boemorum chronicam, quam ego nullo gramaticae artis lepore politam, set simpliciter et vix latialiter digestam, tuae prudentiae singulari examinandam deliberavi, quatinus tuo sagaci iudicio aut omnino abiciatur, ne & quoquam legatur: aut si legi adiudicatur, lima tuae examinationis ad unguem prius elime- tur, aut potius, quod magis rogo, per te ex in- tergo lacialius?) enucleetur 9). Nam id solum opere precium duxi in meo opere, ut vel tu, cui a Deo collata est sapientia, vel*) alii po- ciores sapientia 5) vel scientia, sicut Virgilius habuit Troiae excidia?), et Stacius Aeacida !"), ita ipsi hoc meum opus habeant pro materia, quo et suam scientiam posteris notificent, et no- men sibi memoriale!!) in secula magnificent. Igitur huius narrationis sumpsi exordium a pri- mis incolis terrae Boemorum !?), et perpauca, quae didici senum fabulosa relatione, non hu- manae laudis ambitione, set ne omnino tradan- tur !?) relata oblivioni, pro posse et nosse pando omnium bonorum dilectioni. Bonis et ^) peritis semper placere cupio'?); idiotis autem et discolis displicere non pertimesco. Scio enim non nullos affore aemulos, et eos emori!5) risu subsannationis cum viderint scema !?) huius operationis; qui tantummodo docti sunt aliis derogare, et ipsi per se nichil boni!*) sapiunt erogare. De talibus canit propheta: sapientes sunt, ut. faciant mala, bene autem facere nesciunt. '?) Hii namque ea solummodo lynceis oculis *") inspiciunt *'), et in corde suo, velut in??) adamante, figunt memo- riter, quae dicta sunt inproprie, aut ubi mens mea dormitans titubavit. Quid mirum? Quando- que bonus dormitat Homerus *). Horum ergo **) nec invidiosis derogationibus perterreor, nec yro- coż slowe nehodny slauti, Dohu wáak a sw. Wáe- slawu slaużicich sluha, powinné modlitby dar a wzájemné lásky znamení. Když obdržíš tento listek, wóz, že jsem ti zaslal letopis Cechi, který jsem já žádnau leposti mluwnického umění neuhlazený, leč sprostě a sotwa po latinsku složený, twé zwláštní opatrnosti ke zkaušení ustanowil, aby dle twého důwtipného úsudku buď dokonce byl zahozen, by ho nikdo nečetl, bnď, jestližeby usauzeno bylo jej čísti, aby pil- nikem twého zkaušení prwé dočista byl wy- pilowán, neb raději, čeho wice žádám, od tebe docela znowu lepší latinau wyložen. Neb to jen zdálo se mi za to státi při mém dile, abys buď ty, jemuż od Boha udólena jest maudrost, nebo aby jiní maudřejší neb umólejśl, tak jako mél Virgilius zkázu Troje a Statius Aeakowice, toto mó dilo móli za latku, by umóni swć budancim ukázali a jméno sobě pamitnć na wóky oslawili. Tak tedy tohoto wyprawowini wzal jsem załótek od prwnich obywateli země české, a něco málo, co jsem zwěděl z báječného starců wyprawowáni, ne pro lidské chwály wyhledá- wáni, ale aby powěsti nepřišly docela: w za- pomenutí, jak wím a jak umím, podáwám lásce wšech dobrých lidí. Neb dobrým a zkušeným wždy taužím se zalibiti ; ale newědomým a ne- kázaným nedbám se nelibiti. Wimf, że budau někteří: záwistníci, a ti że pojdan smíchem aušklebným, jak spatří složení díla tohoto okem swym; kteřížto jen znaji jinym ujimati, ale sami ze sebe ničeho dobrého neumějí wydati. O tako- wych prawi prorok: manii jsan, aby činili zlé; dobře wšak činiti neumějí. Ti totiž jen na to ostrowidowýma očima hledí a to w srdci swém jako w diamantu pro pamět uloží, co jest řečeno neprawé, nebo při čem duch můj dřímaje po- chybil. Což diwného? někdy i dobry Homerus podřímá. Já se ani jejich záwistiwým utrhowá- nim mneohrozim, ani ironickým | pochlebowáním 1) Wencezlao 6, 2b, 4, 4a. — *) aceipi::s A, acciperis 6. — 9%) cedulam 6, 2, 2aa; schedulam 2b. — 4) scito 2b, 3, 4a, 7. — 5) latialius A, lacius 6. — 9) enudetur A; tak také mél 6, ale po strané jest opraweno enucleetur. — 7?) et 4a. -— P) sap. vel mají jen A a 1. — 9) eacidia A. — !9) Eacidia 2aa. — !!) mortale A. — 1?) Boemiorum A. — '*) tradalur 6, tr. dicta rel. 2aa. — '*) Tak jen A, 6, 1; ostatni wżak Bonis enim. — 15) Tak A, 6, 1, 2aa; oslatni glisco. — 16) mori 2. — !7) schema 2b ; scemata 4, 4a. — 18) nemají A, 6, 1. — 19) Jerem. 4, 22. — ?" Hor. Serm. I, 2, 90. — "!) aspiciunt 4. —- ??) nemá 22a. -- *?) Hor. epist. ad Pisones 359.— ?3) ego 2, 2b, 2an; g A, 6. 

Strana 3
KNIHY I 3 nicis adulationibus permulceor: qui volunt, le- gant, qui nolunt, abiciant. Tu autem, frater karissime), si me tuum amicum diligis, si meis precibus tangeris, praecinge lumbos mentis et accipe in manum rasorium ?), calcem et cala- mum, ut quod superest radas, et quod non est de- super addas, in proprie dicta proprietate muta?) ; ut sic mea inscientia *) tua subleretur*) facetia. Non enim ab amico corrigi erubesco, qui etiam ab inimicis 9) nimio affectu emendari exposco. Conti- net autem hic liber primus Boemorum gesta, prout mihi scire licuit, digesta usque ad tem- pora primi Bracislavi?), filii ducis Odalrici*). Annos autem?) dominicae incarnationis idcirco a temporibus Borivoy !*) primi ducis catholici ordinare coepi, quia in !*) initio huius libri nec fingere volui nec cronicam reperire potui, ut, quando vel quibus gesta sint temporibus scirem, quae ad praesens recitabis in sequentibus. Vale et tuo iussu aut me ad cetera evolvenda prae- cingam, aut ibi gradum sistam et, meis ineptis modum figam coeptis. Vive, vale, mea ne rennues optata, set imple. Est autem haec chronica !") composita regnante quarto Heinrico, Romano!?) imperatore, et gu- bernante sanctam ecclesiam dei papa Kalisto!^) sub temporibus '*) ducis Boemorum Wladizlay !9), simul et praesulis Pragensis ecclesiae Herman- ni ut in sequentibus datur omnibus scire vo- lentibus, quibus sint acta annis Christi vel in- dictionibus. Incipit. primus libellus in chronicam Boemorum. quam composuit Cosmas Pragensis ecclesiae decanus, !?) 1. Post diluvii effusionem, post virorum ma- ligna mente turrim aedificantium confusionem, humanum genus, quod tum !3) fere constabat in neukojim; kdo chce, af čte, kdo nechce, ať odhodí. Ale ty, bratře rozmilý, jestli mě co přítele swého miluješ, jestli tě prosba má do- týká, opásej bedra mysli swé, a wezmi do ruky škrabátko, kámen a péro, abys, co jest zbyteč- ného, wyškrabal, a co neni, k tomu přidal; co jest newlastné powédéno, to dle wlastnosti zmóń, by tak má neumélost byla naprawena twau wtipnosti. Neb se neostychám byti kárán od pfitele, ano s welkau tauhau přeji si býti oprawen i od nepřítele. Obsahuje pak tato prwní kniha děje české, pokud jsem o nich mohl zwédéti, sloZené 'aZ do času prwniho Dfetislawa, syna knížete Oldřicha. Léta pak od wtělení božího proto jsem začal klásti od časů Boriwoje, prwniho knizete katolického, ze jsem na začátku této knihy wymýšleti nechtěl a letopisu nalézti jsem nemohl, abych zwěděl, kdy neb za kterých časů stalo se, co nyni čísti budeš, jak následuje. Měj se dobře, a dle twého slowa bud se dám do spisowáni ostatku, nebo tam přestanu, a míru wytknu mému po- činu nejapnému. Žiw buď, zdráw buď, mých nezapuď přání, ale splň je. Jest pak tento letopis složen za panowání Jindři- cha čtwrtého císaře Římského a za sprawowání swaté církwe Boží papežem Kalixtem, za časů knížete českého Wladislawa a biskupa kostela Pražského Heřmana, jak se w následujícím udá- wá wšem zwěděti chticím, kterých let Kristo- wych se co stalo neb kterych indikci. Potinají se prwui knizky letopisu českého, jejž složil Kosmas děkan Pražského kostela, 1. Po wyliti potopy swóta, po zmatení lidí, kteří.: we zlém umyslu swóm stawóli wóż, po- koleni lidské, tehdaż asi ze 72 mužských se 1) charissime 2b. — ?) rosarium 7. — 9) mutam A. — *) inscilia wšecky kromě A a 1. — 5) subvehalur 4, 4a. — 8) Tak Freli ; amico 4, 4a; amicis oslalni. — 7) Bracizlai 6, 4, 4a; Braczislaij 2aa; Brzieczislavi 2; Braci- zlavi 2b, 7a; Brulizlavi 7, — 9) Tak A a 2; Udaldrici 2b, 7 ; Oalrici 3; Odalrici s u nad O jesté 4, 4a; Udalrici 7a, a lak tóż i 6, jen że nad V jest o jeàté napsáno. — ?) anno igitur 2aa ; anno eutem 2. — 19) Tak A, 1, 2b; Boriwoi 4; Boriwoy 4a; Boriwoii 7 ; Borivoi 72; Borziwogii 2. — !!) nemá 2aa. — 1?) cronica 6, 2, 2a, 2aa, 2b. — 13) Romanorum imp. 3, 4a, 7. — !4) Calixto A, 2, 2ae, 2b; p. K. nemá 4, 4a. — !5) temporibus 2b, 3, 4a, 7. — 16) Wiadyzlai 6; Wladizlay 2b; Wladislai 2. — !7) libellus in cronicam Boemorum 1. Incipit liber primus chronicae Boemorun 3. Incipit primus libellus Cosme, decani Pragensis ecclesie in chronica Doemorum 4. Incipit chronica Boemo- rum, qvam composuit Cosmas 7. Inc. pr. liber in oc. 2aa; Inc. pr. liber in cronica (sic) B. 8. — !9) tamen 2a, 2aa, 8. 

Strana 4
4 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 72 viris, pro tam illicitis et temerariis ausis!) cum divina ultione quot?) capita virorum tot in diversa linguarum genera dividerentur, sicut hi- storica?) relatione didicimus, unusquisque eorum vagus et profugus, longe lateque dispersi, per diversa spacia terrarum errabant, ac de die in diem corpore decrescentes, in generationes et generationes multipliciter crescebant. Unde hu- manum genus, Dei nutu omnia disponente, in tantum diffusum *) est per orbem terrae, ut post multa secula tandem has etiam in partes deveniret Germaniae: eum enim?) omnis illa 9) regio sub arctoo?) axe Thanaytenus9) et usque ad occiduum?) sita, licet in ea singula propriis loca nominibus nuncupentur, generali tamen vo- cabulo Germania vocitatur !). Ad hoc ista retu- limus, ut nostrae intentionis melius exequi pos- simus propositum. Verumtamen interim, prius- quam ad exordium narrationis veniamus, situm terrae huius Boemicae!!), et unde nomen sit sor- tita, breviter exponere temptabimus. 2. In divisione orbis'?) secundum geome- iricos Àsia nomine sub suo dimidium mundi obtinuit, et dimidium Europa et Affrica !'), In Europa sita est Germania, cuius in partibus versus aquilonalem !*) plagam est locus late ni- mis diffusus '?), cinctus '*) undique montibus per gyrum, qui mirum !? in modum extenduntur totius terrae per circuitum, ut in aspectu ocu- lorum quasi unus et continuus mons totam illam terram circueat !®) et muniat. Huius terrae su- perficiem tunc temporis vastae tenebant solitu- dines nemorum sine habitatore !?) hominum; ni- mis tamen sonorae erant examinibus apum et diversarum modulationibus volucrum. Ferae silvarum innumerae ceu maris harenae *") vel quot sunt stellae in aetherc*!), nec ab ullo perterritae errabant per devia?") terrae, et be- stiarum gregibus vix sufficiebat tellus. Ad nu- merum locustarum aestate per arva saltantium, skladajici, kdyż za tak nedowolenć a opowóż- liwć skutky mstau bożi, kolik bylo hlaw muż- ských, na tolik rozdílných druhů jazyků byli rozděleni, jak ze zpráwy dějepisné wime, wšichni blaudice a utikajice daleko široko rozptýleni, po rozličných krajinách swěta se taulali a ode dne ke dni, na těle wždy menší jsauce, w pokolent a pokolení mnohonásobně wzrůstali. Tudy po- koleni lidskć pokynutím božím, které: wšecko řídí, tolik se rozšířilo po okršku země, že po mnoha stoletích konečně také se dostalo až do téchto krajin Germanie, jelikoz totiz celá ona éást zemé pod toénau sewerni k Tanai a až k západu slunce položená, ač se w ni jednotliwá místa swymi zwláštními jmény nazy- waji, předce obceným názwem Germania slowe. Proto to prawim, abych lépe mohl wykonati piedsewzeti úmyslu swéhbo. Nicméně wšak zatím, prwé než přijdeme k začátku: wyprawowáni, zkusime w krá!kosti wyloziti polohu této země české a odkud jest wzala jméno swé. 2. W rozdělení swčta dle zeměměřičů Asie pod jménem swym polowici swóta zahrnuje, a polowici Europa a Afrika. W Europé leží Germanie, w jejichzto krajinách k straně půl- noční rozkládá se místo welmi široce, kolem do kola odewšad horami obejmuté, které se podiwným spůsobem táhnau okolo celé země, tak že na pohled jakoby jedna sauwislá hora celau tu zemi obcházela a ohrazowala. Powrch této země zaujímaly toho času šíré pauště lesů, kteréž byly bez obywatelü lidskych, ale welmi hlučné od rojü wéel a od zpéwü rozlióného ptaetwa. We hwozdech bylo bez počtu zwéfe jak w moři písku nebo koliko hwózd jest na nebesich; od nikoho nejsauc lekána pfrebihala po neschüdné zemi, a stadium zwiiat sotwa postačowala půda. Počtem kobylek w leté po polích skákajících sotwa se —— !) ausibus 4, 4a. — 2) quod 1. — 9) hysloriaca 6, 1, 2; historiaca 2b, kde wšak a po i jdaucí jest wylrżeno ; ystorica A. — *) difusum 1. — 9%) Wzato z Paula diacona : Hisloria Langob. I, 1 dle Reginonowy kroniky kr. 889, — 6) nemá 4, 4a. — 7) arelo A, 2, 4, 4a. — 5) Thanaylenos 1; Tanoy lenus 2b. — *) occiduam |, 4, 48. — !?) voculur A, 6. — '!) Boemiae 7. — 12) terrae měl půwodně 2b, ale opraweno puk na orbis. — 13) Alrica 1. — '*) aquilonurem 4 a lak stóle i uiże. — '5) difusus 1. — !9) cinctusque 2b. — ?!?) inim. 4; nemá 4a. — !9) circuiat A, 6. — 9) habilalione 2b; habitare 22a. — ?9) arenę 1; arene 6, 2, 2a, — 21) helhere A; helere 1. — ??) via 2ea. 

Strana 5
KNIHY I 5 vix poterant aequiparare !) armenta iumento- rum. Aquae illic nimis perspicuae et ad huma- nos usus sanae;. similiter et pisces, suaves et ad comedendum salubres. Mira res, et unde perpendere potes quam in alto aere?) haec pendeat?) regio, cum nulla peregrina hanc in- fluat aqua, set quotquot amnes, parvi et immanes ex diversis montibus orti, à maiori aqua, quae dicitur Labe, recepti usque aquilonale fluunt in mare. Et quia haec?) regio tempore in illo intemptata iacebat aratro, et homo, qui tempta- ret, adhuc eam non intrarat, de fertilitate sive sterilitate eius magis placuit tacere, quam in- expertam ?) rem dicere. Has solitudines, quis- quis fuit ille hominum, — incertum est, quot in animabus, — postquam intravit, quaerens loca humanis habitationibus oportuna, montes, val- les, tesqua, tempe visu sagaci perlustravit, et ut reor, circa montem Rip 5), inter duos fluvios, scilicet Ogram ?) et Wlitavam$), primas posuit sedes, primas fundavit et aedes, et quos in hu- meris secum apportarat?), humi sisti penates gaudebat. Tunc senior, quem alii quasi domi- num comitabantur, inter cetera suos sequaces sic affatur: O socii, non semel mecum graves labores!?) per devia nemorum perpessi, sistite gradum, vestris penatibus litate libamen gratum, quorum opem!!) per mirificam hanc vobis olim fato praedestinatam tandem venistis ad patriam. Haec est illa, haec est illa terra !?), quam saepe me!?) vobis promisisse memini, terra obnoxia nemini, feris et volatilibus referta, nectare mellis et lactis humida, et ut ipsi perspicitis, ad habi- tandum aere iocunda. Aquae ex omni parte co- piosae, et ultra modum piscosae. Hic vobis ni- chil'4) deerit, quia nullus vobis oberit'5). Set cum haec talis, tam pulchra ac tanta regio in manibus vestris sit, cogitate aptum terrae no- men quod sit. Qui mox quasi ex divino com- moniti oraculo: Et unde, inquiunt, melius vel aptius nomen inveniemus, quam quia !5) tu o pa- mohla wyrownati stáda koní. Wody tu welmi čisté a zdrawé k užíwání lidskému. Také ryby chutné a kjidlu dobré. Diwná wěc, a z čeho lze powážiti, wjak wysokém podněbi se wznáší tato krajina, že do ní newtéká žádná cizí woda, nýbrž což jest toků malých i welkých, z rozličných hor se pry&tieich, wsecky od wčětší řeky, která slowe Labe, pojaty do sewerního tekau moře. A poněwadž ta země onoho času ležela ne- zkušena rádlem, a člowěk, jenž by zkusil, ne- byl ještě do ni wešel, widělo se mi o úrodnosti neb neúrodnosti její raději pomlčeti, nez říci něco, co nezwédéno. Do téchto pausti když wstaupil člowěk, který to asi, neznámo o kolika duších, hledaje mista příhodná ku příbytkům lidským, hory, doly, pusté, ladné zrakem zpy- tawým přehlídl, a jak za to mám u hory Kipu mezi dwëma řekama, totiž Obří a Witawau, prwni zarazil sídla, prwní také založil bydla, a dědky, jež na plecích s sebau přinesl, ra- dostně na zemi postawil. Tehdy starosta, s nímž druzí jako s pánem swým šli, mezi jiným takto promluwil k následowniküm swÿm: O druhowé, kteří jste se mnau těžké práce přes neschůdné lesy zkusili; staňte a dědkům swým libau oběť wzdejte, jichž pomocí zázračnau konečně přišli jste do této wlasti dáwno wám osudem před- určené. Toť jest ona, toť jest ona země, kterau že jsem wám často slibowal pamatuji; země, která nikomu nenáleží, zwěře a ptactwa plná, sladkým medem a mlékem oplÿwajici, a jak sami spatřujete, ku přebýwání co do powětrnosti příjemná. Wody odewšad hojné a nad miru rybné. Zde nic wám nebude scházeti, neb nikdo wám nebude překážeti. Když wšak takowáto tak krásná a tak weliká země jest w rukau wašich, pomyslete, jaké by bylo příhodné jméno země. Kteřiž hned, jako božím wnuknutim wzbu- zeni, prawili: A odkud bychom lepší nebo pří- hodnější jméno nalezli, nez ponéwadz ty otče sloweš Čech, nechať země slowe Čechy. Tehdy T) aequiperari 7; equipperare 6; equipparare 2; :přetrženo k naznačení zkrácení A. — 2) aethere 2b, ele equippare opraweno w eguippari, při čemž druhé p dole nad tím nadepsáno aere. — 9) penderat 7. — %) h. pen- deat r. 5. — 5) ineptam 4, 4a. — 9) Rip 1; Rzip 2, 2b; yp 6. — 7) Ocram 7; Oegrem 2ea. — 9) Tak A, 1; Wultauam 2; Wiltavam 5; ostotní ruk. Wultauam. — ?) aportarat A. — Virg. Aen. 1V, 598. — !?) dolo-es A. — 11) ope 2b, 4. — !?) Haec est illa, illa t. 2b; hec est illa terra 6. — 19) nemá 2aa. — !4) nihit 1. — 15) quia — oberit nemá 4a. — !5) quod 2b. 

Strana 6
6 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. ter diceris Boemus, dicatur et terra Boemia? Tunc senior motus sociorum augurio, coepit ter- ram osculari prae gaudio, gaudens eam ex suo nomine nuncupari, et surgens ac utrasgue pal- mas tendens ad sidera) sic orsus?) est loqui: Salve terra fatalis, mille votis quaesita & nobis, olim diluvii tempore viduata homine, nunc quasi monimenta hominum nos conserva incolumes, et multiplices nostram sobolem a progenie in progenies. 3. Quorum autem morum, quam honestorum vel quantae simplicitatis e£ quam admirandae?) probitatis tunc temporis fuerint homines, quam- que inter se fideles et in *) semet ipsos miseri- cordes, cuius etiam modestiae, sobrietatis, con- tinentiae, si quis his modernis*) hominibus valde contraria imitantibus pleno ore narrare tempta- verit, in magnum deveniret fastidium. Propterea haec praetermittimus, et pauca, ac quae sunt vera, illius primae aetatis de qualitate dicere cupimus. Felix?) nimium erat aetas illa, modico contenta sumptu, nec tumido inflata fastu. Cere- ris et Bachi munera haud norant, quia neque erant. Sera prandia solvebant glande vel ferina carne. Incorrupti?) latices haustus dabant salu- bres. Ut solis splendor vel aquae humor, sic arva et nemora, quin etiam 5) et ipsa connubia erant ilis communia. Nam more pecudum singulas ad noctes novos") ineunt !?) hymeneos, et surgente aurora trium gratiarum copulam et ferrea!!") amoris rumpunt!?) vincula; et ubi nox quemque occuparat!?) ibi fusus!4) per herbam, frondosae arboris sub umbra dulces carpebat somnos. Lanae vel lini eis usus ac!*) vestis ignotus, hieme feri- nis aut ovinis pellibus utuntür!9) pro vestibus. Nec quis quam meum dicere norat!?), set ad instar monasticae vitae, quicquid habebant, no- strum ore, corde et opere sonabant. Ad stabula!5) non erant repagula, nec portam inopi claudebant, quia neque !?) fur neque latro neque inops quis- starosta, pohnut wčštbau druhú swych, jal se radostí zemi libati, raduje se, že nazwána jest jménem jeho, a wstaw a wztáhnuw obč ruce k nebi, takto počal jest mluwiti: Witej země nám sauzená, tisicerymi sliby wyhledäwanä, kteráž jsi w čas potopy prázdna učiněna byla lidu, nyní jako památky lidstwa nás zachowej bez aurazu a rozmnožuj potomstwo naše od pokolení ku pokolení. 3. Pak jakých mrawů a jak poctiwých byli lidé toho času, a jaká jejich prostota a podiwu hodná šlechetnost, a jak byli mezi sebau wěrní a na sebe milosrdni, jaké mírnosti, střídmosti, zdrželiwosti, kdoby těmto nynějším lidem we- lice w opak chodicim, plnymi üsty ehtél wypra- wowati, přišel by we welkau nelibost. Pročež toho pomijíme, a něco málo a což prawé jest o spůsobu onoho prwowéku powéditi minime. Přešťastný byl onen wčk, spokojený se skrow- nau útratan a nenadmuty hrdau pychau. Darú Cerery a Baccha se neznalo, proto že jich ani nebylo. Pozdních obědů odbýwali žaludy neb zwěřinau. Toky nezkalené dáwaly jim napiti zdrawé. Jako slunee lesk neb wody mok, tak luhy a háje ano i také sňatky jim byli obecné. Nebo na spüsob zwifat na kazdau noe vkauseli nowé swatby, a kdyZ wze&la zora, píetrhli swazek tií milostnie a železná lásky pauta, a kde koho zastihla noc, tam sobě lehl do zeleného a we stinu košatého stromu sladkého uZiwal spánku. Wlny a Inu i odéwu potfeby ne- znali, w zimé kozi z diwoké zwére neb owctch za šat užiwali. Také žádný neznal fikati wé, nýbrž na spüsob žiwota mnišského, co měli, naše ústy, srdcem i skutky hlásali. U chléwü nebylo záwor, ani nezawirali dweri pied nuz- ným, poněwadž nebylo ani zloděje ani laupež- níka ani nuzného. Žádný zločin nebyl u nich těžší jak krádež a laupez; zbraní žádného spů- 1) Virg. Aen. V, 253, 256. — ?) ortus 1. — ?) ammir. A. — 4) inter 1. — ?) mod. temporibus b. 2aa. — 6) Následující řádky jsau sloZeny dle Boetiowa spisu: De consolatione philosophiae ll, 5. —- ?) incorrupte 4, 4a; incorrupti — carpebal somnos nemá 5. — 5) quin et ipsa 3; quin eliam ipsa 7. — ?) novas incu..bant imineos 1; ymineos 6 ; hymneos A. — 19) probant 2, 288; probant et ineunt 4, 4a; promebant 7, — !!) fereu | ; secrela A. — !*) rumpebant 7, — !?) occupauerat 4 a 6, — 4) fustus 2aa. — 19) uclui i, A. — !9) utebantur 7. 17) noverat 4. — !$) stabulum 6; Ad stabula — feras habuere nemá 5. — !?) nec f. nec l. nec inops A. 

Strana 7
KNIHY I. 7 quam erat; nullum scelus aput eos furto gra- vius et latrocinio. Nullius generis !) arma videre, tantummodo sagittas, et has propter feriendas feras habuere. Quid plura? Proh dolor! prospera in contraria, communia in propria cedunt; se- curam paupertatem ?) olim amabilem quasi coc- nosam rotam vitant et fugiunt, quia amor ha- bendi sevior ignibus Aethnae in omnibus ardet. His?) ac talibus malis emergentibus de die in diem peius*) et peius iniuriam, quam nemo prius inferre norat, alter ab altero sibi illatam patienter sufferebat, et cui querimoniam suam apploraret, iudicem nec principem habebat. Post haec quicumque in sua tribu vel generatione, persona, moribus potior et opibus honoratior habebatur, sine exactore, sine sigillo), spon- taneg voluntate ad illum confluebant*), et de") dubiis causis ac sibi illatis iniuriis salua liber- tate disputabant?). Inter quos vir quidam ori- undus extitit nomine Crocco?) ex cuius voca- bulo castrum iam arboribus obsitum in silua, que adiacet pago Stybeczne !?), situm !!) esse di- noscitur. Vir fuit hic in suis generationibus ad unguem perfectus, rerum!?) secularium opulentia praeditus, iudiciorum in deliberatione discretus, ad quem tam de propriis tribubus quam ex totius provinciae plebibus velut apes ad alvearia ita omnes ad dirimenda convolabant !?) iudicia. Hic tantus vir ac talis expers virilis fuit pro- lis; genuit tamen tres natas, quibus natura non minores, quam solet viris, sapientiae dedit divitias. 4. Quarum maior natu nuncupata est Ka- zi, quae Medeae Cholchicae !4*) herbis et car- mine!?) nec Paeonio'5) magistro arte medicinali cessit; quia saepe Parcas cessare '*) interminali ab opere, — Ipsaque fata!) sequi fecit sua carmine !'9) iussa. Unde et incollae huius terrae, quando aliquid est perditum, et quod se posse rehabere ?") sobu newidali:; toliko šípy měli, a to ke střílení zwěře. Co dále? ach bohužel! dobré w opak, obecné we wlastni se obrátilo, bezpečné chu- době jindy milé jako zablácenému kolu se wy- hybali a ji zamitali, poněwadž dychtiwost jmění prudčejší ohňů Aetninych we wšech zahořela. Když to a takowé zlé ode dne ke dni hür a hůře se zmáhalo; křiwdu, které předtím ni- kdo činiti neznal, jeden od druhého sobě uči- nénau trpěliwě snášel, a u koho by se Zalobau swau stěžowal, neměl saudce nebo knižete. Po- tom kdož byl we swém kmenu neb we swém pokolení jmín za osobu poctiwéj$i w mrawich neb wážnější pro bohatstwi, k tomu bez bifice, bez pečeti, ze swobodné wůle přicházeli a o po- chybné záležitosti i o křiwdy sobě učiněné bez ujmy swobody se přeli. Mezi těmi wznikl muž jeden jménem Krok, dle jehož jména znám jest hrad již stromy zarostlý, stojící w lese, který leží při wsi Ztbečně. Muž ten byl we swých pokoleních naskrz dokonalý, statků zemských hojnost maje, w uwažowání saudů rozšafný, a k němu nejen z jeho wlastních pokolení nýbrž z kmenů celé země, jako wčely k aulům, tak wSichni sbihali se k saudüm pro rozhodnutí. Tento taký a takowý muž neměl mužského potomstwa, splodil wšak tři dcery, kterým pří- roda udělila nemenších, než obyčejně mužům, pokladà maudrosti. 4. Z niehz nejstarái nazywala se Kázi, která Medei Kolcehické w byli i wé&tbách, a mistru Peonskému w uméni lékařském ničeho neode- wzdala; neb casto spüsobila, Ze Sudice upu- stily od dila nekonečného, Sám i osud ke swé kauzlem přinutkala wůli. Pročež také obywatelé této země, když se něco ztratí, čehož žeby zase dostati mohli nemají na- 1) Tak 3, ostatní gentis. — ?) paupertatis olim amabilitatem 2b. — 3) Hiis 2aa a 6, a tak téměř wšude. — 5) peius iniuriam 6. — 5) t. j. bez pohnání:; neb komorník k saudu pohánějící musel wykázati se pečetí od saudu, jak to w Srbích i podnes jest. — 9) Confluebat A, 6. — 7) nemá 1. — 9) disputabat A, 6. — 9) Groh 3; Grecko 4, 4a. — 0) Ztibcne 1, 7; Ztbecne 4, 4a; Ztibene 2aa, 7a; Stibene 55 Stibrcne A. — 11) suum 6. — 12) r, s. o. p. nemá 7. — 1%) convolant 4a. — !4) colchice 2aa. — 15) gramine 4. — 16) ponio 1. — 17) cas- sare 2. — 19) facta 1. — 19) carmina 3. — 20) habere A, 6. 4 

Strana 8
8 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. desperant, tale proverbium de ea ferunt. Illud nec ipsa potest recuperare !) Kazi. Ad Cereris natam haec est ubi rapta tyrannam *), eius usque hodie cernitur tumulus, ab incolis ") terrae ob memoriam suae dominae nimis alte congestus, super ripam fluminis Mse*), iuxta viam, qua itur in partes provinciae?) Bechin 6), per montem), qui dicitur Osseca $). Laude fuit digna set natu Tetka?) secunda, Expers et maris, emunctae '?) femina naris, quae ex suo nomine Tethin!!) castrum !?) na- tura loci firmissimum, praeruptae rupis in cul- mine iuxta fluvium Msam !5) aedificavit "). Haec stulto et insipienti populo Oreadas'?), Driadas!$), Amadriadas adorare et colere, et omnem super- stitiosam sectam ac sacrilegos ritus !?) instituit et docuit; sicut hactenus '“) multi villani velut pagani, hic latices seu ignes colit, iste lucos !?) et arbores aut?") lapides adorat, ille montibus sive?!) collibus litat, alius quae ipse fecit ydola surda et muta rogat et orat, ut domum suam ?") et se ipsum regant. Tertia natu??) minor set prudentia maior vocitata est Lubussa?*) quae etiam urbem tunc potentissimam iuxta silvam, quae tendit ad pagum Stebecnam ?5) construxit, et ex suo nomine eam ?5) Lubossin ??) vocitavit. Haec fuit inter feminas una?*) prorsus femina, in consilio provida, in sermone strenua, corpore casta, moribus proba, ad dirimenda populi iudi- cia nulli secunda, omnibus affabilis, set plus ama- bilis, feminei sexus decus et gloria, dictans ne- gotia providenter virilia. Set quia nemo ex omni parte beatus, talis ac tantae laudis femina, heu dira conditio humana! fuit phitonissa *?) Et quia populo multa et certa praedixit futura, děje, takowé mají příslowi o ni: Toho ani Кам nedowede nawrätiti. Když ta k porozené Cererau jest odňata kněžně, podnes spatřuje se mohyla jeji, od obywatelů země na památku panownice welice wysoko na- nesená na břehu řeky Mže, wedlé cesty, kudy se chodí do krajin župy Bechyňské přes horu řečenau Osek. Hodná chwály bylať, druhá wšak we wěku Tetka, Bez muže též, nosu pak čiprného ženština welmi, která dle jména swého wystawila Tetin, hrad powahau místa welice pewny na wrchu skály přikré nad řekau Mží. Tato naučila hlaupý a newědomý lid etiti Oready, Dryady, Ama- dryady i klaněti se jim, a celau powěrnau nauku a bezbožné řády zawedla; jakož doposud mnozí wesničané jako pohané jeden studánky neb ohně cti, druhý hájům a stromům neb kamenům se klani; jiny wrehüm neboli chlumům obětuje, jiný k modlám hluchým a němým, které sám udělal, se modli a jich prosi, aby dům jeho a jej sa- mého ostříhaly. Třetí wěkem nejmladší, ale mau- drosti pfedéicí, nazywala se Libuša, která též wystawila hrad tehdáž welmi mocný wedlé lesa, který se táhne ke -wsi Ztbečnu, a dle swého jména jej nazwala Libušin. Ta byla mezi že- nami prawé jediná žena, w radách prozřetelná, w řeči jistá, téla cudného, mrawü šlechetných, w rozsuzowáni pii lidských za žádným nezü- stáwala, ku každému wlidná, ale wice líbezná, ženského pohlawi ozdoba a sláwa, úkoly mužské konajíc rozšafně. Ale poněwadž nikdo není we- skrze blažený, žena takowá a také chwály ho- dná, ach nešťastná powaho lidská! byla hadačka. A poněwadž lidu zwéstowala mnoho a prawdiwč 1) rehabere A; rehibere 6. — *) tyranam A. — 3) accolis 4; ab colis 4a. — ?) Mzie 2, 2aa; Mzye 6; Msae 2b; Mse 4, 4a, 5, Ta; Alsae 7. — 9) nemá A, 6. — 9) Behin 1, 4, 4a. — 7) montes, gui dicuntur A, — ®) Ossieka 2. O poloze hory této srownej W. W. Tomka pojednáni: „O panstwi rodu Slawnikowa w Čechách“ w Cas, Mus. král. Cesk. r. 1852, IV, str. 41 a násl. Pak Orth w pojednání: „Hrad Kazin a mohyla Kazina“ w Pam. archaeol. a místop. r. 1864, str. 153. — ?) Tethka 1, 2b, 3, 7; Tetnka 4, 4a; Thelka 5, 6; Tetcka A ; Thechka 7a,— 19) in marg. 6, w textu pro slowo to místo wynecháno prázdno ; mar. ac emuncte 2aa, — !!) Thethin 1; Thetin 2b, 4, 4a ; Thetyn 6; Thechin 7a, — !?) cast. contruxit nat. два. — 13) Mzam 2b, 4a; Osum 7; Mzye 6. — 14) nemá 2as. — 15) Омайав 4, 4a. — !9) nemá 1. — ?7) ritus oprawuje № usus 1. — !9) actenus A. — 19) locus 1. — ??) seu 7. — ?!) et A, 6. — ??) nemá 2. — *?) nemá 4. — ?*) Tak A, ? a 2aa; prwni dwa podobné i níze; Libussie 2; Lybussie 6; Lubussa 5.—— ?*) Ztibecinam 1, 2b, 5; Ztibecznam 2; Ztebezinem 2aa; Zubecznam 3; Ztbecnam 4. 4a; Zilbecinam 7; Zcibecinam 7a.— ?5) nemá A, 6. — ??) Lubosin 1; Libossin 2; Lubossam 7, 7a; Libussin vocauit 2aa. — Hrad Libušín ležel na někdejším panstwi Smecenském. — ?9) mira 1, 7. — 29) fitonissa 2, phytonissa 2b, 6. 

Strana 9
KNIHY I 9 omnis illa gens commune consilium iniens, patris eius post necem hanc sibi praefecit in iudicem !). Ea?) tempestate inter duos cives, opibus et ge- nere eminentiores et qui videbantur populi esse rectores, ortà est non modica litigio agri con- tigui de termino?). Qui in tantum proruperunt in mutuam rixam, ut alter alterius spissam un- guibus volaret in barbam, et nudis convitiis se- metipsos turpiter digito sub nasum confundentes, intrant bachantes curiam, ac non sine magno strepitu adeunt dominam, et, ut ratione iusticiae dubiam inter eos dirimat causam suppliciter *) rogant. Illa interim, ut est lasciva mollities mulierum, quando non habet, quem timeat vi- rum, cubito subnixa, ceu puerum enixa, alte in pictis stratis?) nimis moliter accubabat*). Cum- que per callem iusticiae incedens 7), personam hominum non respiciens ?), totius controversiae inter eos orte causam ad statum rectitudinis perduceret, tunc is, cuius causa in iudicio non obtinuit palmam, plus iusto indignatus terque?) quaterque caput concussit, e& more suo terram ter baculo !?) percussit ac barbam pleno ore saliva conspergens!!) exclamavit!?): O iniuria viris haud toleranda! femina rimosa virilia iudi- cia mente tractat dolosa. Scimus profecto, quia femina sive stans !?) seu !*) in solio residens !?) parum sapit'*), quanto minus cum im stratis accubat? Revera tunc magis est ad accessum mariti apta, quam dictare militibus iura. Cer- tum est enim, longos esse crines omnibus set breves sensus mulieribus. Satius est mori quam viris talia pati. Nos solos obprobium nationibus et gentibus destituit natura, quibus deest rector et virilis censura, et quos premunt feminea iura. Ad haec domina!*) illatam sibi contumeliam dissimulans, et dolorem cordis femineo pudore celans, subrisit et: Ita est, inquit, ut ais; fe- mina sum, femina vivo, set ideo parum sapere vobis videor, quia vos non in virga ferrea iudico ; et !8) quoniam sine timore !?) vivitis, merito me budaueiho, wiéechen onen národ, we&áed w obec- nau radu, po smrti jejiho otce, ji předstawil sobě za saudce. Toho času mezi dwéma obywa- teli, ktefi wynikali bohatstwim a rodem a kteří byli jako wüdei nad lidem, wznikla jest nemalá pře o mez sausedného pole. Ktetizto tak se pu- stili mezi sebau do hádky, ze jeden druhému nehty wjeli do hustých wausů, a holymi na- dáwkami s prstem pod nosem hanebné se tuplce, s křikem wešli do dwora a u welikém hluku pfedstaupili pfed knéznu i aby dle sprawedli- wosti spornau wéc mezi nimi rozhodla, snažně žádali. Ona zatím, jak jest rozpustilá wilnost žen, když nemají muže, jehož se báti, na loket po- depfena, jak by byla práwé porodila, wysoko na wySiwanych poduskách mékauéce sobé po- léháwala. Kdyż pak, jdauc cestau sprawedli- wosti, na osobu lidí nehledic, záležitost celé pře mezi nimi wzniklé we staw prawy uwedla, tu ten, jehoż pfe liteni na saudć neobdrżelo za wy- hranau, wice neż sluśno se rozhněwaw, několik- krát hlawau zatfasl a dle zwyku swého třikrát holí na zem udeřil, a bradu z plných ust slinau poprskaw, zwolal: O kfiwdo mużim nesnesi- tedlná! žena štěrbiwá mužské saudy lestnau myslí konś. Wime zajisté, že žena, stojíc neb na trůně sedic, málo rozumu má; tím méně, když na poduškách leżi? Tehdy wóru spise spû- sobná jest ku pfistaupeni muže, než aby bojow- níkům nalézala práwa. Neb jisté jest, že wšecky ženské mají dlauhé wlasy, ale krátké rozumy. Lépe jest umříti; než aby mužowé to snášeli. Nás jediné, w hanbu wšem národům a kmenům, opustila příroda, že nemáme spráwce a mužské- ho sauda, že nás tisknau ženská práwa. Na to kněžna, pohanění swého nedbajíc a bolest srdce ženským studem zastírajíc, usmála se, a prawila: Jest tak, jak díš; ženská jsem, jako ženská se chowäm; ale proto se wäm zdäm málo roz- uměti, že wäs nesaudim metlau Zeleznau; a pro- tože žijete bez bázně, práwem mě málo wážite. 1) Et quia populo — iu iudicem nemó 4, 4a. — ?) Et 1. — 9) continui determinio A, 6. — *) supli- citer 1. — 5) thoris A, 6. — ©) acubabat 1. — 7) indecens 4a, a tak mél i 4, co2 wàak jinau rukau w indecens opraweno. — 5) aspiciens 2. — 9%) ter 4, 4a. — !?) baculis 2, — !*) conspuens A, 6; aspergens 4, 4a. — !?) exclamat 2, 3, 4, 4a. — !9) stat 4, 4a. — !5) seu in consilio vel in solio resid. 2aa. — 19) resideat 4, kromě toho wkládá 4 a 4a licel. — !9) sapiat 4, 4a, 7. — ?7) domna 1; 4 a 4a wkládají tu Lubossa, — 19) sed 4. — !?) sine dolore et timore 4, 4a. 4* 

Strana 10
10 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. despicitis. Nam ubi timor est, ibi et!) honor. Nunc autem necesse est valde, ut habeatis recto- rem femina fortiorem ?). Sic et columbae olim albiculum milvum ?), quem *) sibi elegerant?) in regem, spreverunt, ut vos me spernitis, et acci- pitrem multo ferociorem 5) sibi ducem praefece- runt, qui fingens culpas, tam nocentes quam innocentes coepit necare, et ex tunc usque hodie vescitur columbis accipiter. Ite nunc domum, ut quem vos cras eligatis in dominum, ego as- sumam mihi?) in maritum. Interea praedictas advocat sorores, quas non inpares agitabant fu- rores, quarum magica arte et propria ludifica- bat populum per omnia; ipsa enim Lubossa?) fuit, sicut praediximus, phitonissa, ut Chumaea Sybilla, altera venefica ut Cholcis?) Medea, tertia malefica ut Aeaeae!") Circes. Illa nocte quid consili inierint illae tres Eumenides, aut quid secreti egerint, quamvis ignotum fuerit, tamen omnibus luce clarius mane patuit, cum soror earum Lubossa et locum ubi dux futurus latuit, et quis esset, nomine indicavit. Quis enim cre- deret, quod de aratro sibi ducem praerogarent? Aut quis sciret, ubi araret, qui rector populi fieret? Quid enim phitonicus furor nescit? Aut quid est, quod magica ars non efficit!!)? Potuit Sybilla Romano populo seriem fatorum fere usque in diem iudicii praedicere, quae etiam, si fas est credere, de Christo vaticinata est, sicut. quidam doctor in sermone suae praedicationis versus Virgilii '?) ex persona Sybillae de adventu do- mini compositos introducit. Potuit Medea her- bis?) et carmine saepe e coelo Hyperionem !'!) et Derecinthiam !?) deducere; potuit ymbres, ful- gura et!9) tonitrua !*) elicere'5) de nubibus; potuit regem Eiacum ?) de sene facere iuve- nem. Carmine Circes ?") socii Ulixis *') conversi sunt in diversas ferarum formas, et rex Picus in volucrem; quae??) nunc dicitur picus. Quid mirum? Quanta egerunt artibus suis magi in Neb kde bázeü, tam je kázeň. Ale nyní jest welice potřebí, abyste měli spráwce krutějšího než jest ženská. Tak také holubi někdy běla- wau káni, již si byli zwolili za krále, pohrdli, jako wy mnau pohrdáte, a zwolili si za kníže jestřába, mnohem drawějšího, kterýž. wymýšleje winy, začal zabíjeti jak winné tak newinné, a odtud do dneška žere holuby jestřáb. Jděte nyní domů, a koho zejtra zwolíte za pána, toho já přijmu za manžela. Mezitím powolala před- řečené sestry, kterými wládla podobná běsstwi, jejichž jak i swým wlastním čarodějnickým umě- nim šálila lid we wšem ; neb Libuša sama byla, jak jsme již prawili, hadačka, jako Kumejská Sibylla, druhá kauzelnice jako Kolchická Me- dea, třetí čarodějka jako Aeejská Cirka. Jakau té noci radu wzaly ony tři Wzteklice, neb co tajného wykonaly, ač se newědělo, wšak ráno wšem slunce jasněji se zjewilo, když sestra jejich Libuša jak místo, kde přebýwal budauci knize, tak i kdo byl, zejména oznámila. Kdož medle byl by myslil, že sobě kniže od pluhu wyžá- dají? Neb kdož by byl wěděl, kde oře ten, jenž měl býti spráwcem lidu? Wšak čehož by newédélo hadaéské dbelstwi? Aneb což jest, čeho by nedowedlo čarodějnické umění? Mohla Sibylla národu Římskému předpowěditi pořádek příběhů skoro až do saudného dne, ana, lze-li wěřiti, i o Kristu wěštila, jakož jistý doktor w řeči swého kázání werše Virgilia uwodí z oso- by Sibylliny o příchodu páně složené. Mohla Medea bylinami a čarowáním častěji: s nebe swésti Hyperiona a Berecynthii; mohla deště, blesky a hromy wylákati z oblaků; mohla krále Eiaka ze starce učiniti mladíkem. Čarami Cirči- nymi proménéni jsau towarysi Ulyxowi w po- doby rozličné zwéie a král Pikus we ptáka, který se podnes nazýwá picus, to jest straka. Což diwu? Jaké wěci učinili Magowé w Aegyptě swým uměním, kteřížto čarami swými skoro to- 1) ibi est et 3, 4a. — ?) ferociorem 1, 2, 2b, 4, 7. — 9) milvium 7. — *) que 1. — 9) elegerunt 3. — 8) ferociorem 1, 2, 2b, 4, 7. — 7) nemá A, 4, 4a, 6. — 5) Libossa 2aa, a tak i nize stridawé s Libussa. — 9) Cholhis A, Chcohis 1. — 1°) Ae ae ae 2, 2a, 2aa, 2b, 4a, 6; 2b má w&ak in marg. opraweno Aeaea Circe. A a 1 meji jak poloZeno tu Circes. — !?) suíficit 2. — !?) Uigilii 2; Virgili 1. Srown. Augustinowy wjklady listà k Rim. Opp. III, 2 a Virgilowy Eclogy IV, ad Pollionem. — 13) cibis 2b. — !4) Yporionem A; Hyporio- nem 6. — !5) Herecinthiam 1, 2, 2a, 2aa. — !6) nemá A. — 17) tonithrua 6. — !5) ducere 4, 4a. — !?) Egacum 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 4, 6, 7. — 2°) Cirnis 4a, — ?!) Ulixes 1, 2, 6. — ??) qui 4, 4a. 

Strana 11
KNIHY I 11 Aegipto? qui pene totidem mira carminibus suis fecerunt, quot dei famulus Moyses ex virtute dei exhibuisse perhibetur. Hactenus haec. 5. Postera die, ut iussum fuerat, sine mora convocant coetum, congregant populum; con- veniunt simul omnes in unum, femina !) residens in sublimi solio concionatur ad agrestes viros?): O plebs miseranda nimis, quae libera vivere nes- cit, et quam nemo bonus nisi cum vita amittit, illam vos non inviti libertatem fugitis, et insuetae servituti colla sponte submittitis. Heu tarde fru- stra vos poenitebit, sicut?) poenituit ranas, cum ydrus *), quem 5) sibi fecerant regem, eas necare coepit. Aut si nescitis, quae sunt) iura ducis, temptabo vobis ea verbis dicere paucis. Inprimis *) facile est ducem ponere, set difficile est, positum deponere; nam qui?) modo est sub vestra potesta- te, utrum eum constituatis ducem an non, post- quam vero constitutus fuerit, vos et omnia vestra erunt eius in potestate. Huius in conspectu vestra febricitabunt?) genua, et muta sicco palato adhe- rebit lingua. Ad cuius vocem prae nimio pavore vix respondebitis: ita domine, ita domine !?), cum ipse!) solo suo nutu sine vestro praeiudicio hunc dampnabit, et hunc obtruncabit, istum in carcerem mitti, illum praecipiet in patibulo sus- pendi. Vos ipsos !?) et ex vobis, quos sibi libet, alios servos, alios rusticos, alios tributarios, alios exactores, alios tortores, alios !?) praecones, alios cocos seu pistores !^) aut !?) molendinarios faciet. Constituet etiam sibi tribunos, centuriones, villi- cos, cultores vinearum simul et agrorum, messo- res segetum, fabros armorum, sutores pellium diversarum et coriorum. Filios vestros et filias in obsequiis suis ponet; de bubus etiam et equis siue equabus seu peccoribus vestris optima quae- que ad suum palatium !5) tollet. Omnia vestra, quae sunt potiora!?), in villis, in campis, in agris, in pratis, in vineis auferet et in usus suos rediget. Quid multis moror? Aut!5) ad quid haec, quasi vos !?) ut terream, loquor? Si persistitis in??) incepto et non fallitis voto, iam vobis et lik diwü wykonali, jako se prawi, że bożi sluha Mojžíš spůsobil mocí boží. O tom potud. 5. Druhého dne, jak bylo nařízeno, bez pro- dlení. swolala sněm, shromaždila národ; sešli se wšichni wespolek; žena sedic na wysokém stolci oslowila hrubě muže: O lide politowáni hodny welice, ktery swobodné Ziti neumiá; swo- bodu, které žádný statečný muž neztrácí leč se žiwotem, wy ne bezděky zamítáte, a nezwyklé služebnosti šije swé dobrowolně poddáwáte. Ba pozdě budete darmo litowati, jako litowaly žáby, když wodni had, kterého sobě udělaly králem, začal je usmrcowati. Nebo jestli newite, jaká jsau práwa knizeci, pokusim se wám o nich po- wéditi krátkau řečí. Předně jest lehko kniže dosaditi, ale těžko jest dosazeného ssaditi. Nebo který nyni jest pod waší moci, jestli jej po- wýšite za kníže nebo nic, ale až bude powý- šen, budete wy a wšecko waše w jeho moci. W jeho pohledu budau se zimnicí třásti kolena waše, a jazyk oněmělý přilípne se k suchým ústům. K jeho promluweni z welké bázně sotwa odpowite: tak pane, tak pane. On pak pauhym pokynutím swým bez wašeho potazu onoho od- saudií, onoho utratí, onoho dá uwrhnauti do wézeni, onoho oběsiti na šibenici. Wás samy a z wás, kohož se mu zachce, jiné učiní: po- roby, jiné sedláky, jiné poplatníky, jiné wýběr- čími, jiné katy, jiné bifici, jiné kuchaři nebo pekaři, jiné mleči. Ustanowi sobě také plukow- níky, setniky, wládaře, dělníky na winnicich a na polich, żence obili, kujce zbraní, šewce rozličných kožišin a koži; syny waše i dcery wezme k službám swým; také ze skotu waše- ho, z koní neb klisen neb dobytka nejlepší wezme dle swé libosti. Wšecko, co jest wa- šeho lepšího, we wsech, w polich, rolich, w lu- kách, we winnieich pobéfe a obráti k užitku swému. Což mnoho prodléwám? Neb nač to mluwim, jako abych wás strašila? Zůstáwáte-li při swóm piedsewzeti a neklamete-li slibem 1) Lubossa wkládá tu 4. — ?) dicens dodáwá 4, 4a. — ?) sic. p. ran. nemá 7. — *) ydra A. — 5) quam A. — $) sint A, 6. — 7?) Inprimo 1. — 9) namque 4. — ?) febricita habet 1; febricilata labentur 3, 7. — 19) ila dom. mají jen jednau A a 6. — !!) nemá 4, 4a. — !?) nemá A; vos ipsos — tollet nemá 5. — !3) nemá 4, 4a. — 15) piscatores 4, 4a. — !*) alios 7. — 16) Tak A, 1; pallacium 6; placitum ostatní rukopisy. — !7?) quaeque pecora sunt 4, 4a. — !$) ad quid ad haec 1.— !?) vos uterream 1. — ??) in cepto 4, 4a. 

Strana 12
12 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. nomen ducis et locum, ubi est, indicabo. Ad haec vulgus ignobile confuso exultat!) clamore; omnes uno ore ducem sibi poscunt dari. Quibus illa: En, inquit, en ultra illos?) montes — et monstravit digito montes — est?) fluvius non &deo magnus nomine Belina 5, cuius super ripam dinoscitur esse?) villa, nomine Stadici 9). Huius in territorio *) est novale unum, in longi- tudine et in?) latitudine XII?) passuum, quod mirum in modum, cum sit inter tot?) agros in medio positum, ad nullum tamen pertinet agrum. Ibi dux vester duobus variis bubus arat; unus bos praecinctus est albedine et albo ca- pite, alter !!) a fronte post tergum !?) albus, et pedes posteriores habens albos. Nunc !9), si vobis placet, meum accipite thalarium '4) et clamidem ac mutatoria duce digna et pergite ac mandata populi atque!*) mea referte viro, et adducite vobis ducem et mihi maritum. Viro nomen est !6) Premizl|!7), qui super?) colla et capita vestra iura excogitabit plura; nam hoc nomen latine sonat praemeditans vel superexcogitans!9). Huius proles postera *°) hac?!) in omni terra in aeter- num regnabit ??) et ultra. 6. Interea destinantur, qui iussa dominae et plebis ad virum perferant nuncii; quos ut vidit domina quasi inscios de via cunctari: Quid, inquit, cunctamini? Ite securi, meum equum se- quimini, ipse vos ducet??) recta via et reducet, quia ab illo non semel illa via est trita. Vana volat fama, nec non et ?*) opinio falsa, quod ipsa domina equitatu phantasmatico semper in noctis conticinio solita sit ire illo, et redire prae galli- cinio: quod ?*) Judaeus credat?**) Apella. Quid tum? ?7) Procedunt nuncii sapienter indocti, va- dunt scienter nescii, vestigia sequentes equi. Jamque montes transierant, iam *$) iamque ad- propinquabant villae, ad quam ibant, tum ?9) T) exallante 4, 4a, — ?) vos A, — ?) swým, již wám jméno kniZete a misto, kde jest, oznámim. K tomu ehasa sprostá zajásala kfiky smíšenými; jedním hlasem wšichni žádali, aby jim dán byl kniže. K nimž ona: Hle, prawila, hle za oněmi horami, a ukázala na hory prstem, kdežto řeka ne tak welká jménem Bělina, a na břehu jejím známa jest wesnice, řečená Stadici. W okršku jejím jest aulehle, w délee i &ifi 12 loket, která ku podiwu, ač leží uprostřed mezi tolika rolemi, předce k žádné nenáleží roli. Tam kniže wáš oře dwéma woly strakatyma; jeden wül má bílau pásku kolem a hlawu bílau, druhy jest od čela po zádech bílý, a maje zadní nohy bilé. Nyní, jestli wám libo, wezměte mau řízu a klok i také přewlaky, jaké se sluší na kniže, a jděte i wyřiďte muži wzkázání od národu i ode mne, a přiweďte sobě kníže a mně man- žela. Jméno muže jest Přemysl; kterýžto na hrdla a hlawy waše wymysli mnohá práwa; nebo toto jméno znamená po latinsku praeme- ditans neb superexcogitans, to jest rozmýšlející neb pfemyilejiei. Jeho pokolení potomní bude w celé této zemi panowati na wěky a déle. 6. Mezitím ustanoweni jsau poslowé, kteří by mužowi přednesli uzawření kněžny i lidu. Ty když kněžna widěla, ani wáhajt jako ne- wědauce kudy, prawila: Což wáháte? Jděte bez rozpaků za koněm mým ; ten wás dowede a při- wede zpátky prawau cestau, neb jest od něho ta cesta nejednau šlapána. Jest lichá powěst i také křiwé domnění, že ona kněžna jizdau piisernau wZdy tam jezdiwala w saumraku noč- nim a zase wracela se pfed kuropénim; coz af bláhowec wéti. Co dále? Maudre kráéeji poslowé neučení, putují wědomě newédomi, jdauce za kročeji koně. Již pak byli přešli přes hory, již a již blížili se ke wsi, ku které šli; tu běžel ubi 2. — 4) Bělina 2b; Bielina 2aa; Byelino 6; Belena 7. — 5) nemá 4, 4a. — 9) Ztadice 2b; Ztadici 2, 4; Ztadiczi 1, 3, 7; Sladice 2aa. — 7) teriorio A ; leritorio 1. — 8) nemá 2b; et in latit. nemé 4, 4a. — 9) Tak 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 6, 7; ostatni maji XXII. — 10) tantos 2, — 1!) et alter A. — 12) tegrum 1. — 19) Hunc 2as. — !*) Tak A, 2b a 6; thelilarium 1, 2 a pred oprawenim měl i ruk. 2b totéž, — 19) ac A, 2b. — !9) nemá A a 6, — !7) Piémizl 2b ; Prziemysl 2a ; Przyemis! 6 ; Przemysl 2aa; Primizl ostatni; a lak wšecky rukopisy prawidelně i níže. — 9) supra 2aa. — 1) supercogitans 2oa : srownej Dobner: Annales Il, 158. — 2") postea 2b. — *') hec 1. — ??) nemá A, 6. — ?5) adducet A, 6; deducet 4, 4a. — ?*) nemá 4a. — 25) quod videns credat apella 6. — 26) nemá 7. — ?7) temen A; dum 7. — 28) iam iamque — ibant nemá A. — ?9?) tunc 4, 4»; dum 7. 

Strana 13
KNIHY I. 13 ilis puer unus obviam currit?) quem?) inter- rogantes aiunt ?): Heus bonae indolis puer, estne villa ista nomine Stadici?): aut si est in illa vir nomine Premizl? — Ipsa est, inquit, quam queritis villa, e& ecce vir Premizl prope in agro boves stimulat, ut quod agit, citius opus?) per- agat. Ad quem nuncii accendentes inquiunt: Vir fortunate, dux nobis*) diis generate! Et, sicut mos est rusticis, non sufficit?) semel dixisse, set inflata bucca ingeminant: Salve dux, salve?), magna dignissime laude, Solve boves, muta vestes, ascende caballum! Et monstrant vestes sternutantemque?) cabal- lum !?). Domina nostra Lubossa et plebs universa !!) mandat, ut cito venias, et tibi ac tuis nepoti- bus fatale regnum accipias. Omnia nostra et nos ipsi in tua manu sumus, te ducem, te iudi- cem, te rectorem, te protectorem, te solum no- bis in dominum eligimus. Ad quam vocem vir prudens!*) quasi futurorum inscius ')) substi- tit, et stimulum, quem manu gestabat, in terram fixit, et solvens boves: ite illuc, unde venistis! dixit. Qui statim citius dicto ab oculis evanu- erunt, e£ nusquam amplius comparuerunt. Co- rilus autem !5, quam humi fixit, tres altas pro- pagines, et quod est mirabilius, cum foliis et nucibus produxit. Viri autem illi '!*) videntes haec talia ita !9) fieri, stabant obstupefacti. Quos ille grata vice hospitum invitat ad prandium, et de pera subere!*) contexta excutit!9) mucidum !?) panem et formatici partem, et ipsam peram in cespite pro mensa et super rude textum ponit et cetera. Interea dum ??) prandium sumunt, dum aquam de anphora bibunt, duae propagines sive?!) virgulta duo aruerunt et ceciderunt, set tertia multo altius et latius ??) accrescebat. Unde hospitibus maior excrevit admiratio *?) cum ti- more. Et ille: quid admiramini? inquit. Sciatis, ehlapec jakys w jich austiety, jehoz tázali se, prawice: Ei, dobry ehlapecku! zdali jest toto wesnice Stadice? a zdali jest w ni muz jmé- nem Přemysl? Jest to, odpowédél, wes, kterau hledáte, à hle! muz Pfemysl na blizku w poli woly popohání, aby dílo, které koná, rychleji dokonaál. K němuž poslowé přistaupiwše, prawili: Muži blažený, kníže nám bohy splozeny! A jak je zwyk sedláků, není dost jednau říci, než hubau nadmutau opétowali: Zdráw bud knize, a opét zdriw, wil chwaly piehodny ; Pusf woly, raucha zméü, na komoiü ten raé posadit se. Raucha pak ukazují, koně téZ, an wesele fehce. Pani nage Libuía a wéechen lid wzkazuje ti, abys brzy přišel a přijal panstwi tobě a po- tomkům twým sauzené. Wšecko naše a my sami w twých rukau jsme, tebe za kníže, tebe za saudce, tebe za spráwce, tebe za ochránce, tebe jediného za pána wolime. Ku kteréžto řeči muž mandry, jako předwidaje wěci budaucí, zastawil, a otku, kterau držel w ruce, wdruzil w zemi, i pustiw woly, prawil: jděte, odkud jste přišli; kteřižto ihned rychleji, než wyřčeno, z oči zmizeli a nikde wice nejsau spatření. Ale líska, kterau byl w zemi wdružil, wypustila tfi wysoké prameny 2, což wic ku podiwu, s listy a s ořechy. Mužowé pak, widauce tyto wěci, je£to se dály, stáli jsau zaraZeni. KteréZ on wlidnym spüsobem hospodářů zwal k snídaní, i wyňal z kabele lyčené chleb plesniwý a kus sýra, a tu kabeli položil na tráwu na místě stolu a na hrubý ubrus at. d. Zatím když sni- dali, kdyz wodu z lahwice pili, dwa prameny čili odnože uschly a opadly, ale třetí rostl tim wýše a Sife. Z toho wzniklo hostem jeáté wét&i podiweni s bázni. A on dí: co se diwite? Wéz- te, Ze z našeho pokolení mnoho se pánů zrodi, 1) cucurrit 2aa. — ?) nemá 4. — ?) a. ad illum 4, 4a. — ?) Tak A, 2; Stadyci 6; Ztadiezi 7a; Sta- dice 2aa; Zladice 2b. — 5) nemá 2. — ©) nema 4, 4a. — 7) sufficiunt 1. — 8) salve dux, mag. 4, 4a. — 9) Tak wiecky ruk. kromé A, jenz má sternuntque cab. — !?) Et — caballum nemá 4, 4a, — 11) immensa 2. — 1?) Primizl wkládá lu 4, da. — 1%) prescius 2sa a tak 2b, kde nad podirzenjm inscius nadepsáno praescius, — M) nemá A.— !5) nemá A. — 16) nemá 2aa, 6; ibi A. — !7) subure 4. — 18) concutit A, — 19) Tak A, 1, 2aa, 2b, 3, 6; nucidum mél 2, coi wsak pretrieno a rukau wéku XIV na strané napsáno muscidum; musci- dum 4, 4a; mucidum vel muscidum 7, — 29?) dum — sumunt nemá 4, 4a. — ?1) seu 2b ; sive virg. duo nemá 5. — 27) altius A, 6. — ??) ammir. A, 4, 6 a tak níže stále. 

Strana 14
14 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. ex nostra progenie?) multos dominos nasci, set unum semper dominari. Atqui?) si domina ve- stra non adeo de hac re?) festinaret, set 4) per) modicum tempus) currentia fata expectaret ?), ut pro me tam cito non mitteret: quot natos heriles natura proferret, tot dominos terra ve- stra haberet. T. Post haec indutus veste principali et cal- ciatus calciamento regali, acrem ascendit equum arator; tamen suae sortis non inmemor, tolit secum suos coturnos ex omni parte subere con- sutos, quos fecit servari in posterum, et servan- tur Wissegrad?) in camera ducis usque hodie et in sempiternum. l'actum est autem, dum per compendia?) viarum irent, nec tamen !°) adhuc ili nuncii ceu ad novitium dominum familia- rius'!) loqui auderent, set sicut columbae, si quando aliqua peregrina ad eas accedit, inpri- mis eam pavescunt, et mox in ipso volatu eam assuefaciunt!") et?) eam quasi propriam fa- ciunt et diligunt; sic illi!) cum fabularentur equitantes et sermocinationibus iter adbreviarent, ac iocando '*) per scurrilia verba laborem falle- rent, unus qui erat audacior et lingua promp- tior: O domine, dio, inquit, nobis, ad quid hos coturnos subere consutos et ad nichilum, nisi '*) ut proiciantur !?), aptos nos servare fecisti, non satis possumus admirari. Quibus ille: Ad hoc'*) inquit eos feci et faciam in aevum seruari, ut nostri posteri sciant, unde sint orti, et ut sem- per vivant pavidi et suspecti, ne!?) homines a deo sibi commissos ??) iniuste opprimant per superbiam, quia facti sumus omnes equales per naturam. Nunc autem et mihi liceat vos vicis- sim ?!) percontari| utrum magis laudabile est, de paupertate ad dignitatem provehi, an de dignitate in paupertatem redigi? Nimirum res- pondebitis??) mihi, melius esse ??) provehi ad gloriam, quam redigi ad inopiam. Atqui sunt nonnulli parentela geniti ex nobili, set post ad turpem inopiam redacti et miseri facti; cum ale jeden pokazdé bude panowati. Ale kdyby paní waše nebyla s tau wěcí tak spěchala, nýbrž po malau chwili osudů běžících čekala, by pro mne byla tak brzo neposlala, kolik synů panow- ničích by se narodilo, tolik pánů měla by waše země. 7. Potom odón w kniżeci raucho, a wzaw obuw králowskau, wsedl na koné bujného oráé; wsak nezapominaje na swüj staw, wzal s sebau swé stfewice weskrze z lýčí ušité, kteréž kazal chowati pro budaucnost, i chowaji se na Wyśe- hradě w komoře knižecí až podnes a na wěčné časy. Stalo pak se, když šli nadcházkami, a po- slowé předce ještě jakožto s pánem zánownim nedůwěřowali si wolněji mluwiti, než jako ho- lubi, když k nim nějaký cizí přiletí, z počátku se ho boji, ale brzy w letu samém naň si zwyknau a jako za swého jej maji a miluji, tak oni, kdyż jdauce rozpráwéli a řečmi cestu sobć ukracowali i šaškujíce žertownými řečmi na unaweni zapominali, jeden, ktery byl smě- lejší a prostořečejší, řekl: 0, pane! powčz nám, nač jsi tyto stfewice z lýčí ušité, které k niče- mu nejsau, neż aby je zahodil, nám kázal seho- wati, nemůžeme se dosti nadiwiti. Jimž on di: Na to jsem je dal a dám schowati na wěky, aby naši potomci wěděli; odkud pošli, i aby żiwi byli wżdy w bázni a nedowétowali, aby lidí sobě od boha swéfenyeh netiskli nespra- wedliwé z hrdosti, ponéwadZ w&ichni jsme rowni ucinéni od přirozenosti. Nyní wšak buď zase mně dowoleno, wás se tázati, zdali jest chwa- litebnéji, z chudoby powysenu býti k hodnosti, čili z hodnosti uwrženu býti w chudobu. Zajisté odpowite mi, že jest lépe powznešenu býti k slá- wě než sejiti w nauzi. Ale jsau mnozí z wyso- kého rodu pošli, potom wšak w potupnau nauzi uwedeni a bidni učinění, kteří, když jiným po- widají, jak předkowé jejich byli slawní a mocní, newëdi, že sami sebe tudy wic tupi a hanobi, 1) propagine A. — ?) at 2. — ?) nemá 4a. — 4) si 7; p. mod. temp. nemá 7. — 5) nemá 4, 4a. — 6) dum wkládá tu 1. — 7) numeret 1. — 9) Wissegrar A; Wisegrad 1, 4, 7; Wyssegrad 6. — 9) compendia w 2 přetrženo a po strané napsáno compita. — !9) nemá 4; nec non 4a. — 1!) familiaris 7. — !?) asuefaciunt 1, 6. — !?) et eam tsmquam A, 1; a prop. fac, má A po strané; et eam — faciunt nemá 6. — '*) nemá 6. — 15) iocundo A; iocunda 6. — !9) nemá 2. — !7) propiciantur 1. — !9) hec 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 6. — 19) пес А; neu 7.— 2?) dedilos A. — ?!) vos vic. nemá 2; vos invicem percunctari 4, 4a. —- ??) respondetis 4, 4a. — ??) est 2aa. 

Strana 15
KNIHY L 15 suos parentes gloriosos fuisse et potentes aliis praedicant, haut ignorant, guod semetipsos inde plus confundunt et deturpant, cum ipsi per suam hoc amiserunt ignaviam, guod illi habuerunt per industriam. Nam fortuna semper hanc ludit ale- am sua rota, ut nunc hos erigat ad summa, nunc illos mergat in!) infima. Unde fit, ut digni- tas terrena, quae erat aliquando ad gloriam, amissa sit ad ignominiam.-At vero paupertas per virtutem vieta, non se celat sub pelle lu- pina, set victorem suum tollit ad sydera, quem olim secum traxerat ad infera.?) 8. Postea vero quam?) iter emensi fuerant, et iam iamque prope ad urbem venerant, ob- viam eis domina stipata suis satellitibus accele- rat, et inter se consertis dextris cum magna laetitia tecta subeunt, thoris discumbunt, Cerere et Bacho corpora reficiunt, cetera noctis spatia Veneri ^) et Hymenaeo ?) indulgent. Hic vir, qui vere ex virtutis merito dicendus est vir, hanc efferam gentem legibus frenavit, et indomitum populum imperio domuit, et servituti, qua. nunc premitur, subiugavit, atque omnia iura, quibus haec terra utitur et regitur, solus cum sola Lu- bossa dictavit. 9. Inter haec primordia legum quadam die praedicta domina, Phitone concitata praesente ©) viro suo Premizl et aliis senioribus populi?) astantibus, sic est vaticinata "): Urbem conspicio, fama quae sidera tanget, Est locus in silva, villa?) qui!'?) distat ab ista!) Terdenis stadiis, quem Wltaua!?) terminat undis. Hunc!?) ex parte aquilonali '*) valde !5) munit valle?) profunda rivulus Brusnica !); at'!9) australi ex latere latus mons nimis petrosus, qui a petris dicitur Petrin '?), supereminet loca. Loci autem mons curvatur in modum delphini *?) marini porci, tendens usque in?!) predictum amnem??") Ad quem cum perveneritis, in- venietis hominem in media?*) silva limen do- poněwadž ztratili to swau nedbalosti, co oni měli swau pilností. Nebo štěstí pořád tak w kostky hraje kolem swým, že teď ty powznese nejwýše, teď ony pohrauží nejníže. Tudy býwá, že hod- nost pozemská, která někdy byla k sláwě, ztratí se k hanbě. Ale chudoba ctností přemožená ne- skrýwá se pod wlčí koží, nýbrž witěze swého powznáši do nebes, jehož někdy byla s sebau strhla do pekel. 8. Když pak potom cestu dokonali a již již přicházeli ke hradu, kněžna obstaupená swymi dwořany přispišila wstříc, a podawše sobě prawic u welkém weselí wešli do příbytku, usadili se na pohowkách, jidlem a pitím těla posilnili, ostatní noční čas Venuši a Hymenaeowi wěnowali. Tento muž, který w prawdé pro mužnost zasluhuje zwán býti mužem, lid tento bujný zákony uwá- zal, a národ nezkrocený mocí panownickau zkro- til, a w poddanstwi, které jej nyní tíží, uwedl, i wšecka práwa, kterými země tato nyní se řidí a sprawuje, sám s Libuší samau nalezl. 9. Mezi těmito prwopočátky práw jednoho dne řečená kněžna, duchem wěštím pobádána, před mužem swým Přemyslem a u přítomnosti jiných starších lidu takto jest prorokowala: Spatřuji hrad, jenž sláwau swau bude hwězd se dotýkat. Jest w lese misto, jehož wzdáli od wesnice této Tfideet jesti honü, jeZ Wltawa řeka obíhá. To z půlnoční strany ohražuje welmi hlubokým audolim potůček Brusnice, na polední pak stra- ně hora welmi skalnatá, která od skal (latině petrae) slowe Petřín, přewyšuje okolí. Hora pak toho místa skrčuje se na spůsob delfina, moř- ského wepře, směřujíc k řece swrchu jmenowané. Tam když přijdete, najdete člowěka uprostřed 1) ad A, 2b. — ?) infima 2, 6; inferna 5. — 9) cum 2b. — 4) Veri A. — 5) nemá 6; imineo 1; Himi- neo 2, 2a, 2ea. —- 9) pr. viris Przyemisl 6. — 7) populis 1. — 9) vocitata 4, 4a. — 9) willa 1, — 19) quae 4a. — 11) illa 2b. — !*) Wlitaua A; Wiltaua 4a. — !?) Henc 4, 4a; Nunc 7. — !*) aquilonari 4, 7. — !*) valde prof. valle mun. 6. — 16) valde 2, 2b. — !7) Tek A; Bruzenca 2; Bruznice 4, 4a; Bruzniozka 6; Bruznica ostatní. — 19) at ex austr. lat, 6. — !°) Paetrin 1; Petrzin 2, 2a, 2aa; Petrzyn 6; Petrun 7. — 20) Slowo delphinus wykládá se w ruk. 2aa na česko: swině mořská. — ?!) ad A. — ??) ampnem 6 e tak se p wkládá wäude, kde m a n se sbihaji. — 2°) dum 4, 4a, — ??) medii 1. 5 

Strana 16
16 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. mus operantem. Et guia ad humile limen etiam magni domini se inclinant, ex eventu rei urbem, quam aedifieabitis, vócabitis Pragam. Hac in urbe olim in futurum binae aureae ascendent olivae, quae cacumine suo usque ad septimum !) penetrabunt coelum, et per totum mundum sig- nis et miraculis coruscabunt. Has in hostiis et muneribus colent et adorabunt omnes tribus terrae Boemiae et nationes reliquae. Una ex his vocabitur ?) Maior Gloria, altera *) Exercitus consolatio. Plura locutura erat, si non fugisset?) Spiritus pestilens et?) prophetans a plasmate dei. Continuo itur in antiquam silvam, et re- perto dato signo in$) praedicto loco urbem, to- tius Boemiae dominam, aedificant?) Pragam. Et quia ea tempestate virgines huius terrae sine iugo pubescentes veluti Amazones militaria ar- ma aflectantes et sibi ductrices facientes, pari modo uti tirones") militabant?), venationibus per silvas viriliter insistebant, non eas viri, set ipsaemet '°) sibi viros, quos et quando volue- runt, accipiebant; et sicut gens Scitica Plauci!!) siue'*) Picenatici!?), vir et femina in habitu nul- lum discrimen habebant. Unde in tantum femi- nea !*) excrevit!5) audacia, ut in quadam rupe, non longe a praedicta urbe, oppidum !5) natura loci firmum sibi construerent, cui a virginali vocabulo inditum est nomen Diewin ?). Quod vi- dentes iuvenes, contra eas nimio zelo indignan- ies, multo plures insimul conglobati non longius quam unius buccinae '5) in altera !?) rupe inter arbusta aedificant urbem, quam moderni nun- cupant Wissegrad, tunc autem ab?9) arbustis traxerat nomen Hrasten?!) Et quia saepe vir- gines solertiores ad decipiendos iuvenes fiebant, saepe autem iuvenes virginibus fortiores "") exi- stebant, modo bellum, modo pax inter eos age- batur. Et dum interposita pace potiuntur, placuit utrisque partibus, ut componerent ??) cibis ?*) et lesa, an dělá práh k domu. A ponéwadz u niz- kých dweří i welcí páni se shybují, dle té při- hody nazwete hrad, jejž wystawite, Prahau. W tomto hradě budaucně někdy wzejdau dwě zlaté oliwy, které wr&kem swym' proniknau aZ do sedmého nebe a po celém swětě budau se zářiti znameními a zázraky. Je budau obětmi a dary ctiti a k nim se modliti wšecka poko- lení země české a druzí národowé. Jedna z nich budce slauti Wětší Sláwa, druhá Woje utěšení. Byla by wice mluwila, kdyby byl duch zlý a prorokujici neodstaupil od boZiho tworu. Ihned šli do starého lesa, a nalezše znamení sobě dané, na předřečeném místě wystawili hrad panující celé zemi české, Prahu. A poněwadž toho času panny této země beze jha dospiwaly jako Ama- zony, dychtiwy jsauce wojenských zbraní a bo- rauee sobé wüdkyné, rownéz jako jinochowé wojenstwi prowozowaly, lowü po lesich na spü- sob mužských pilny byly, ne mužowé jich, než oni sobě muže, které a kdy chtěly, bráwaly, a jako národ skythický, Plawci čili Pecenci, muž a žena w oděwu žádného rozdilu neměli ; z toho tak welice se zmohla ženská smělost, až sobě na jedné skále, nedaleko od hradu prwé řečeného, wystawily hrad polohau místa pewný, kterému od názwu panen dáno jest jméno Dčě- win. Což widauce jinochowé, na ně přílišným hněwem se rozhněwawše, we mnohem wčtším počtu spolu se sebrali, a nic dále než na za- traubení na jiné skále mezi chrastím wystawili hrad, jejž nynější nazýwaji Wyšehrad, ale tehdáž od chrastí byl wzal jméno Chrasten. A poné- wadž často panny byly chytřejší ku přelstění jinochů, často pak zase jinochowé udatnější než panny, byla brzy wálka mezi nimi, brzy pokoj. A když měli mezi sebau příměři, oblibily si obě strany, aby složili jidla a pití ke společným ho- dům i aby po tři dni měli beze zbraní slawné 1) sempiterrum A. — ?) nemá 4; Wiceslaw et Woytiech piipsáno rukau XV wéku w ruk, 1; Wechlawa pridáéwá 3; Weceslava 3a; Weczlawa oprawuje Dobrowskÿ. — ?) Tressivoya 3, coz Dobrowsk$ oprawuje w Tiessiwoya. — *) fuisset 2, 2a, 7. — 8) sed 7. — 5) nemá A. — 7) aedificavit 3, 7. — ?) thyrones A. — 9) mil. et ven. 2aa, — !9) semet A. — !7) Tak wsecky kromé 3, 3a, 4a, 7. — !?) seu mél nejdiíwe 2b, coz opraweno w nadepsané sive. — !?) Pecenalici 2, 2aa. — !*) feminarum 1. — !*) exercuit mél 2; ale po straně již rukau XIV wéku opraweno excreuit. — !9) opid. A, 6. — 7) Divin A; Devin 1, 7; Deuin màl 2b, ale opra- weno to w Déuin; Dyewin 6; Dieuin 2. — !8) bucine A, 1. — !°) alta 1. — 2°) nemé 7. — ?!) Tak A, 5; Nurasten 3; Wrasten 4, 4a; Hurasten ostatní, — ??) ferociores 7. — 7?) componeret 7. — ?1) et cibis 4a. 

Strana 17
KNIHY I. 17 potibus simbolum, et per tres dies sine armis sollempnem insimul agerent ludum in constituto loco. Quid plura? Non aliter iuvenes cum puellis ineunt convivia, ac si lupi rapaces quaerentes edulia !), ut?) intrarent ovilia. Primam diem epu- lis et nimiis potibus hylarem ?) ducunt. Dumque volunt sedare sitim, sitis altera crevit, Laetitiamque suam iuvenes vix noctis?) ad ho- ram 5) differunt. Nox erat et coelo fulgebat luna sereno ©) ; Inflans tunc lituum, dedit unus eis ita signum, dicens : Lusistis satis, edistis satis atque") bibistis ; Surgite, vos rauco clamat Venus aurea sistro. Moxque?) singuli singulas rapuere puellas. Mane autem facto, iam pacis inito pacto, sublatis?) Cerere et Bacho ex earum oppido '^) muros Lemniaco!!) vacuos indulgent Vulcano. Et ex illa tempestate, post obitum principis Lubossae, sunt'?) mulieres nostrates virorum sub potesta- te!3) Sed'*) quoniam omnibus Ire quidem restat, Numa quo devenit'*) et Ancus !5), Premizl iam plenus dierum postquam iura in- stituit legum, quem coluit vivus ') ut deum, rap- tus est ad Cereris generum !5). Cui Nezamizl !°) successit in regnum. Hunc ubi mors rapuit, Me- nata principales obtinuit fasces. Quo decendente ab hac vita, Vogen ??) suscepit rerum guberna- cula. Huius post fatum Unezlau?!) rexit duca- tum. Cuius vitam dum rumpunt Parcae, Crezo- misl22) locatur??) sedis in arce. Hoc sublato 6e?!) medio, Neclan *) ducatus potitur solio. Hic ubi vita?9) decessit?"), Gostivit**) throno successit. Horum igitur principum de vita ??) aeque?) et morte siletur, tum ?!) quia ventri??) hry wespolek w ustanoweném misté. CoZ wice? Nejinak jinochowé dali se w hody s diwkami, než jakoby drawi wlci, hledajice jidla, weëli do owéina, Prwni den stráwili w kwase a weli- kém piti wesele. Zizeh chtice hasit, znowu jsau dostáwali Zizné, Sotwa pak až na čas noční chtěli mládci ra- dost swau odložiti. Noe byla a mésie zářil se je na nebi jasném, W tom zatraubil w roh kdosi z nich, a dal zna- meni jim, prawě: Hráliť dost jste a jedli i též i dosti pili jste, Wstaňtež, Krásopaní zlatá trubkau zwe šepotnau. A hned wzali každý jednu pannu. Když pak bylo ráno a již byl učiněn pokoj, odnesše Cereru a Baccha z jejich hradu, zdi prázdné Lemnen- skému odewzdali Vulkanu. A od toho času, po smrti kněžny Libuše, jsau u nás ženy pod moci mužů. Než poněwadž Wšem nastáwá jit, kam Numa za&el jako Ankus, Přemysl již jsa wysoko w létech, po ustanoweni práw a zákonů, k tomu, jejž za žiwobytí ctil jako boha, zeti Cereřinu, wzat jest, po němž Nezamysl nastaupil jest. Toho když smrt wzala, dostala se Mnatowi knížecí berla. Když ten sešel se swéta, ujal se Wojen fedidla. Po jeho sjiti spra- wowal Mnislaw knizetstwi. JehoZ žiwot když pfetrhly Sudice, Kfesomysl postawen jest na wrch stolice. Když nebylo jeho, dosáhl Neklan stolce knížecího. Když on se swěta sešel, Hosti- wit na stolec wzešel. O těchto pak knižatech jak o žiwotě tak o smrti jejich mlčí se, jednak poněwadž jsauce w poddanstwi bficha a sna, newzdélani, neuëeni, podobali se dobytku, jimz !) edilia měl 2, ale jià rukau XIV wéku opraweno prwní i w u, — ?) wymazáno w 2. — ?) nemá 4, 4a, — 4) noctu A, 1, 2, 2a, 2aa; tek mél i 2b, ale opraweno nadepsánim w noctis, — 5) ad hor. nemá A. — 5) Horat. Epod. 15. 1. — 7?) salisque 7. — 3) Moxque — puellas má A po strané pripsáno. — ?) sublatus 2aa, — 10) opido 1, 6, a tak obyčejně i níže, — !!) w 6 pro slowo to wynechäno prázdné místo. — !?) erant 2b. — 13) Tu. w 2aa pripsáno po strené: neopijejle se panny s mládenci hráti a kwasiti, — 14) et 7. — 1%) venit 2aa, 2b, 3, 4; pervenit 7; nimia quo venit 4a. — !9) Hor. epist. I, 6, 27. — !7) nimis 2, 6; unus 4e; invisum deum A. — !$) Juv. X. 112. — 19) Nezamil 1; Nezamys| 2, 2aa. — ?9) Voyn 1, 2a, 3, 5, 7; Vogin 2; Moyen 4, 4a; Voin 7a. — ?!) Unizlu 1; Winzlau 2b; Vitozlau 4, 4a ; Unizlau 5, 7; Vnislaw 2; Wnyezlaw 6 ; Wnislaus 2ae. — ??) Crezomizl 1, 2b, 3, 7; Crezomysl 2, 6; Kresomizl 4, 4a; Creczomiczl 7a. — ?9) sed. i. a, loc, A. — 24) in 2b. — ?5) Neklan 2, 2aa, 6. — 29) vira 1. — 27) discessit 1, 2, 6. — ?9) Hostiuit 2, 2b; Hostiwyt 6; Gozlivit 4. — ?9) de vita nemá 5. — 39) nemá 2b, 3, 4, 4a, 7. — 9!) tuum 1. — 32) Veneri 4, 4a. 5* 

Strana 18
18 et somno dediti, inculti et indocti assimilati sunt pecori, quibus profecto contra naturam corpus voluptati, anima fuit oneri!); tum quia non erat illo in tempore, qui stilo acta eorum commendaret memoriae. Sed sileamus de qui- bus siletur, et reddeamus unde paulo devia- vimus ?). 10. Gostivit autem genuit Borivoy *), qui primus dux baptizatus est^) a venerabili Metu- dio?) episcopo in Moravia, sub temporibus Ar- nolfi?) imperatoris, et Zuatopluk?) eiusdem Mo- raviae regis. Nec superfluum esse iudicavimus 9), quod referente fama, audivimus, huic operi nostro hoc in loco summatim literarum apicibus inse- rere bellum, quodque?) olim antea retro die- rum, tempore ducis Neclan ?) in campo, qui !!) dicitur Turzco!?) consertum est inter Boemos et Luczanos!?) qui nunc a modernis ab urbe Satec '4) vocitantur Satcenses '*). Unde autem antiquitus ') nuncupetur 7) ea!*) natio Lucza- no, nolumus !?) praeterire sub silentio. Quippe illa distinguitur provincia quinque regionibus lo- corum per compendia. Prima regio est sita circa rivum nomine?9?) Gutna*") Secunda ex utraque parte est fluvii Uzka??). Tercia extenditur per circuitum torrentis Brocnica??) Quarta, quae et silvana dicitur, sita est infra terminos fluminis Msa ^). Quinta?5) quae in medio est, dicitur ?9) Luka?7): pulcherrima visu et utillima?5) usu ac uberrima satis, nec non habundantissima pratis, unde et nomen ipsa regio traxit, quia luca la- tine pratum dicitur. Et quoniam ?") haec regio primum, longe antequam Satec?") urbs condita KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. wěru proti přirozenosti tělo bylo k rozkoši, duch k obtizi; jednak že nebylo nikoho za onoho 6asu, kdożby pismem zachowal pamět jejich skutků. Než mlčme o nich, o kterých se mlčí, a nawratme se tam, odkud jsme se maličko odchýlili. 10. Hostiwit pak splodil Bořiwoje, který prwni z kniżat kftón jest od ctihodnóho Methu- dia, biskupa na Morawě, za časů cisaře Arnulfa a Swatopluka tamže morawského krále. Aniž wšak neměl jsem za zbytečné, do tohoto mého díla krátce písmem wetkati bitwu, o které jest zpráwa z powésti, a která dáwno předtím prwé, za času knižete Neklana, na poli, které slowe Tursko, swedena byla mezi Čechy a Lučany, kteří se nyní od nowějších dle hradu Zatče nazywaji Zatóanć. Od čeho wšak za starodáwna lid ten nazýwán byl Lučané, nemíním pominauti mlčením. Totiž krajina ona dóli se na pět žup dle polohy mist. Prwni župa leží na potoce řeče- ném Hutná. Druhá jest na obau stranách řeky Uzky. Třetí rozkládá se okolo bystřiny Brocnice. Čtwrtá, která se také nazýwá lesní, leží w pod- kraji řeky Mže. Pátá, která jest uprostřed, na- zýwá se Lauka, překrásná na pohled a bohatá na užitek, welice úrodná na setbách a hojnost mající luk, odkud také župa ta wzala jméno; neb lauka slowe latiné pratum. A poněwadž krajina tato nejprwé, mnohem dříw než založen jest hrad Zateč, obydlena byla od lidí, práwem obywatelé jeji od krajiny nazwáni jsau Luča- ne. Jim stál w čele kníže, jménem Wlastisław, 1) Sallust. Cat. c. 2. — ?) p. digressi sumus 4, 4a. — 9) Tak 1. 2b, 3, 7; Borwoy A; Borziwoy 2, 2aa; Borzywoi 6; Boriwoy 4. — *) e. b. A, 6, — ?) Methodio 3; Methudio 4, 4a. — 9) Arnulphi 2b. — 7) Zwato- pluc 4; Zwetoplk 2; Zwatoplik 1, 2b, 7; Swatopluk 6 ; et domini Suatopluk 2aa. Panowání krále Arnulfa padá do roků 987—899; Swetoplukowo na Morawé do l1. 870—894. Sw. Meludius arcibiskupowal na Morawé od r. 868— 885. Pokiténi Boriwoje stalo se nejspíse hned w prwních letech panowáni Swatoplukowa od arcibiskupa Meludia, arcil ne za panowání Arnulfa, který teprw po smrti Metudowě k wládě přišel. Srownej o tom W. W. Tomka spis: Apologie der aelt. Gesch. Böhmens. — 9) iudicamus A, 6, 7. — ?) quidem 4, 4a; quod 7. — 10) Neclam 7. — !!) quod 4a. — !?) Turzko 1, 2, 2a, 2aa, 2b. 6; lurzko 7. — 19) Lutzanos 7. — !4) Satc 1 a tak i níže; Sate 2, 2b, posledni wżak mó nadepsóno Ziatec; Satz 3; Salhec 4, 4a; Salx 7; Zatecz 6. — 19) Sathcenses 4, 4a; Zacenses 6. — !9) antiquius A. — !7) nuncupentur 7. — !5) hec A. — !9) volumus prae- teriri 4, 4a. — ?9) nemá A. — ?!) Tek A, 2, 6; Buntua 2a; Guntna ostatni, jen 2b má nad tímto slowem jesté nadepsáno Suntua, — ??) Uzkca 1, 6; Utkca 3, 7; Uzca 4, 4a; Uztka 5; Usstka 2aa. — ??) Bocnica A; Bocnyka 6; Brocznika 2; Brocznica 2aa; Brocinca (nadepsáno Brozinca) 2b; Briznica 4, 4a; Brocnice 5. — M) Mzie 2; Myza 6. — ?%5) Quinota 1. — 26) nemś 4, 4a, — 2?) Luca 1, 2, 4. — 29) utilissima 3; ultima 7. — 29) quando 7. — 99) Satech 4a ; ostatni jako wýše. 

Strana 19
KNIHY LI 19 foret, est inhabitata hominibus, recte eius in- colae sunt a!) regione Luczane?) nuncupati ?). His praefuit dux nomine Wlaztizlaw *), vir belli- cosus et in bellicis armis animosus?), ac9) con- siliis supra modum dolosus, satisque in proeliis felix potuisset dici, si sors supprema non clau- sisset eum fine infelici. Nam contra Boemos frequenter susceperat bellum, et semper Marte secundo atque diis auspicibus praevaluerat, ter- ramque eorum saepe ingressus caedibus, incendiis ac”) rapinis crudeliter devastarat?), et ipsos po- puli primates in tantum praesidiis attenuaverat?) ut parvo clausi in oppido, quod dicitur Levi- gradec "), hostium incursiones timerent oppido. Hic condidit urbem, quam appellavit nomine suo Wlaztizlav'! inter duos montes Meduez!?) et Pripek!?), scilicet in confinio duarum provincia- rum Belina !*) et!*) Lutomerici!9), et posuit in ea viros iniquos, ob insidias utriusque populi, qui& hii adiuvabant partes Boemorum. Et sicut in omnl vicissitudine rerum prosperitas elevat, adversitas humiliat cor hominum, ex nimia quam semper obtinuit in proeliis prosperitate 7), exal- tatum est cor ducis et elevatum, ut mente feroci exardesceret omnem Boemiam ad obtinendum. Ah 'S)! mens hominum ignara futurorum saepe suo fallitur augurio, saepe fit, quod ante ruinam cor extollitur 9), sicut ante laeticiam saepe hu- miliatur. Mox tumido inflatus fastu ??) superbiae, scire volens virtus sua quantae sit potentiae, mittit gladium per omnes fines tocius provinciae hac conditione?!) principalis sententiae, ut qui- cunque ??) corporis statura praecellens gladii mensuram segnius iusso "5) egrederetur ad pu- gnam, procul dubio puniretur gladio. Quos ^) cicius ?*) dicto ut vidit in condicto coadunatos loco, stans in medio aggere, corona vulgi sep- tus, clippeo?9) subnixus, manu ensem vibrans, muž wálečný a we wálečných zbraních statečný i w radách nad míru lestný; a byl by dobře mohl jmenowán býti w bitwách šťastným, kdyby ho nebyl poslední osud stihnul koncem nešťast- ným. Nebo byl proti Čechům častěji zdwihl wojnu, a wždy přízní štěstí wálečného a říze- ním bohů obdržel wrch, a wšed do jejich země častěji wražděním, pálením a laupením ukrutně ji pohubil, ano pfedstawené lidu tak welice stis- nil w moci, Ze skliceni jsauce w malém hrádku, jenż slowe Lewy Hradec, báli se wtrhnuti ne- přátel do hrádku. On wystawil hrad, jejż dle jména swóho nazwal Wlastislaw, mezi dwóma wrchy, Medwézi a Pfipetí, totiZ na pomezi dwau Zup, Bílinska a Litoméfieka, a wloZil do ného muže zlé k aukladům proti obojimu lidu, pro- tože ti pomáhali straně české. A jakož we wšem béhu wéei &tésti powznáài, protiwenstwi poko- řuje srdce lidská, z welkého prospěchu, kterého wždy dosahowal w bojích, powýšilo a powzneslo se srdce knižete, tak že w hrdé mysli zadychtil celé Čechy obdržeti. Ach! mysl lidská, neznajíc budaucnosti, často se oklamá swym domyslem ; často se stáwá, že se před zkázau srdce po- wznese, jakož před radosti často poklesne. Ihned nadmut bujnau hrdopychau, wédéti chtéje, jakau by wládl silau, wy&le meó wáudez celau kraji- nau pod takowau kniżeciho rozkazu wyminkau, aby kdožkoli přesahující wýškau těla meče miru wytáhl by zdlauhawěji, než kázáno bylo, na woj- nu, bez rozdílu pokutowán byl mečem. Když rychleji než to wyřčeno shledal sebrané w usta- noweném místě, stoje uprostřed na náspu, shro- mážděním lidu obstaupen, podepřen na štít a me- čem w ruce máchaje, takto počal mluwiti: O bo- jownici, w jichžto rukau poslední se nachází witézstwi, prwé jste nejednau zwitézili, nyni wykonanau, wéc konáte. Naó potfebi zbraně? 1) nemá 7. — *) Lucz. a r. n. A; s. L. reg. n. 65 a reg. Lucz. nuucii patere 2. — ?) nuncupatae 1, 4, 4a, 7. — 3) Wlaztizłau 2b; Wlatislaw 2; Wlastyzlaw 6; Wlalizlaus 4, 4a; Wralizlav 3, 7. — 5) et in bell. ar. anim. nemś 4, 4a; inbecillis arm. anim. 7. — 9) hac |. — 7) nemá 6. — 9) devastaverat 7. — ?) atenuarat 2, 6, 7. — 19) Leuigradek 2, Lewygradag 6. Lewy Hradec stól nad Żalowem bliże Roztok; stopy opewnóni hradu tohoto widéti az podnes. — !!) Wlaztzlau 2b; Wlastislaw 2; Wlaztyzlaw 6; Wlaztizlaus 4, 4a ; Wrati- zlav 3, 7. — !?) Medviz 1; Meduel 2; Meduez 2e8, 2b ; Medwez 6. — !?) Przipek 2 ; Pripec 4, 4a; Prybek 6. — 13) Byelina 6. — 15) nemá 1. — !5) Luthomirici 4, 4a; Luthomerzicz 2aa; Lutomeryci 6. — 7?) prosperitatem 4a, 6. — !9) Ah! ah! 4a, 4. — 19) exaltatur 4, 4a. — 20) fatu 4. — ?!) convineie 1. — ??) qui 7. — 77) iussu 4a. — ?*) quo 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 6. — 35) tocius 4, 4a. — ?6) clipeoque 6. 

Strana 20
20 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ, sic est exorsus: O milites, quibus ultima in!) manibus est victoria, olim non semel vicistis, iam actum agitis. Quid opus est armis? Arma 8d?) speciem militiae portare faciatis. Quin po- tius falcones, nisos, herodios et omne?) huius- modi genus volatilium, quod magis aptum est ad iocunditatem et ludum, tollite vobiscum, qui- bus carnes inimicorum, si forte sufficient, dabi- mus?*) ad vescendum. Teste Marte deo et mea domina Bellong, quae mihi fecit omnia bona, per capulum ensis mei iuro, quem manu teneo, quod pro infantibus eorum catulos canum po- nam ad ubera matrum: Levate signa, tollite mo- ras; semper nocuit differre paratis?). Ite iam velociter et vincite feliciter. Exoritur clamor ad ðerg&?) utilis et inutilis, fortis et vilis?), po- tens et inpotens, perstrepunt arma), saltat sca- biosa 9) equa ut acer equus in pugna. 11. Interea quaedam mulier, un& de nu- mero Eumenidum, vocans ad se privignum, qui iam iturus eret ad proelium. Quamvis, inquit, non est naturale movercis, ut benefaciant suis privignis, tamen non immemor consortii tui pa- tris, cautum te faciam, quo?) possis vivere, si vis. Scias Boemorum strigas sive lemures !?) nos- iras praevaluisse votis Eumenides, unde nostris usque ad unum interfectis dabitur Boemiis !!) victoria. Hanc tu, quo tandem valeas evadere gladem, quem in primo congressu interficies tibi adver- santem, utramque sibi abscidens !?) aurem, mitte in tuam bursam, et inter utrosque pedes equi in modum crucis evaginato ense terram lineabis. Hoc enim faciens invisibiles !?) ligaturas laxabis, quibus ira deorum vestri equi obligati deficient!4) et cadent, quasi ex longo itinere fatigati, mox- que!?) insiliens equum, terga vertes!9) et si magnus post te fragor!?) ingruerip nunquam retro aspicias, fugam sed acceleres, atque ita iu solus vix!5) effugies. Nam qui dii vobiscum !?) comitabantur??) in proelium, versi sunt in auxi- Zbraně jmété se nositi na znamení wojenstwi. Ale raději sokoly, krahuje, kulichy a wšechen takowy druh ptaetwa, které jest wice pro wy- ražení a pro hračku, s sebau wezméte, aby- chom jim masa nepfátel aó jen postaéi-li, dali k jidlu. Boha wojny a paní wojny bohyni, která mi učinila wšeliké dobrodiní, za swédky beru, a na jílec meče mého přísahám, který w ruce držím, že na misto jejich děti dám štěňata k prsům matek wložiti. Zdwihnéte korauhwe, nechte prodléwání; wždy hotowym škodil od- klad. Jděte jiZ rychle a zwitézte šťastně. I zdwihl se hlas až k nebesům; dobrý a špatný, udatný a nestatečný, mocný a slabý břinčeli zbraněmi ; mrzácká kobyla poskakowala jako bujný hře- bec w bitwě. 11. Mezitim jakási žena, jedna z počtu Wzteklic, zawolawši k sobě pastorka, který již chtěl táhnauti do bitwy, prawila k němu: Ač není přirozeno macechám, aby dobře činily swým newlastním, wšak nezapominajíc swazku s otcem twým, chci tě ostříci, abys mohl žiw býti, chceš-li. Wéz, Ze čarodějnice čili můry české swými ča- rami přemohly naše Wzteklice, pročež naši wšichni do jednoho zahynau a witězstwí dáno bude Čechům. Této zkáze abys mohl ty w onu chwili ujíti, koho w prwním setkání zabiješ, který bude státi proti tobě, uřež mu obě uši a wstrč do mošny swé, a mezi obojíma nohama koně udělej mečem wytaženým čáru na zemi na spůsob kříže. Nebo když to učiniš, přetrhneš tím newiditedlné waz- by, kterými koně waši hněwem bohů jsauce Swázáni budau mdliti a padati, jako dlauhau jizdau unaweni. A hned wsedna na küii, obrať záda, a když se strhne za tebau welky ties- kot, nic se neohlížej zpátky, nýbrž pospěš si útěkem, a tak ty sotwa jediný ujdeš. Nebo ti bohowé, kteří wás doprowázeli do bitwy, obrá- J) v. i. m. e: A. — ?) et 1.—9) omnis 2.— 9%) dapibus 1, 7.— *) Luc. Pharm. I, 281.-— 5) hethera 1. Připomíná místo z Virg. Aen. II, 313, 338. — 9) fortis et v. nemá 1. — 7) arma.opakují ruk, 1, 3, 7. — 8) scabio 4, 4a. — 9) ut. 4, 4e. — 1?) nemá 4a; sine 1. — !!) Boemis 28a, 2b; Bohemis 2; dab. v. Bohemis A, 6. — ??) abscindens 2b, 3, 4a, 7. — !?) invis. — obligati nemá 2. — 4) inuicient 2; cad. et def. A. — !5) mox 2b. — !9) ver- tens; tak mél i 1, coz ale opraweno na verles, — !7) magnus lerror ingr. À; m. p. t. vel fragor vel timor 1; m. p. t. timor vel fragor 3, 4, 7; ut fragor 5. — 18) nemá 2. — 19) nobiscum 7. — ?9) comitantur 4, 4a. 

Strana 21
KNIHY I. 91 lium inimicis vestris !). At contra Boemis resiste- re non valentibus, hostibus quippe iam totiens triumphantibus?) una salus?) erat victis nul- lam sperare salutem. Sed sicut semper infideles homines, et eo ad malum proniores?), ubi de- ficiunt vires et bonae artes, illico ad deteriores pravitatis vertuntur partes: haud aliter gens ista vanis ?) sacris dedita, plus mendaciis credula, iam desperantes viribus et armis militaribus, quandam adeunt sortilegam et consulunt eam atque instant, ut“) edicat, quid opus sit facto in tali discrimine rerum, aut quos euentus futurum obtineat bel- lum. Illa, ut erat plena Phitone, ambigua?) non tenuit eos diu verborum ambage?*). Si vultis, in- quit, triumphum victoriae consequi, oportet vos prius?) iussa deorum exequi. Ergo litate !°) diis vestris asinum, ut sint et ipsi vobis in asylum. Hoc votum fieri summus Jupiter, et ipse Mars sororque eius Bellona, atque gener Cereris iubet. Quaeritur interim miser asellus et!) occiditur, et ut iussum fuerat, in mille millies frusta con- ciditur, atque ab universo exercitu citius dicto consumitur. Quibus ita esu animatis asinino !?) — res similis prodigio — cerneres laetas phalanges et viros mori promptos ut silvaticos porcos; et sicut post!^) aquosam nubem fit sol cla- rior et visu iocundior, ita post nimiam jner- tiam exercitus ille fuit alacrior et ad pugnam audatior. 12. Interea dux eorum Neclan!*), lepore pa- vidior et pardo") fuga velocior, pugnam inmi- nentem pertimuit, et ficta infirmitate in castro supradicto delituit. Quid facerent membra sine eapite, aut milites in proelio sine duce? Erat ea tempestate quidam vir praecipuus honestate corporis, aetate et nomine "Tyro, et ipse post ducem secundus imperio!) , qui ad occursum mile obpugnantium in proelio nullum timere, nemini scivit cedere. Hunc dux clam ad se vo- cat et praecipit, ut arma sua induat, et paucis clientibus id scientibus '") herilem equum iubet ut ascendat atque vice sui!9) milites ad pugnam tili se na pomoc wašim nepřátelům. Naproti tomu zatím když Čechowé k odporu postačiti nemohli, když totiž nepřátelé již tolikkrát nad nimi zwitézili, jediná spása byla pfemoZenym žádné nedaufati spásy. Ale jako wždy lidé ne- wěřící a tudy k zlému wice nácbylní, když je opaustéji sily a dobré wlastnosti, hned k horší stränce neprawosti se obracuji; nejinak lid ten marnému modláístwi oddany, wiec klamüm wé- Hel, zaufajice jiZ nad silami a zbranémi wojen- skými, obrátili se k jistě hadaéce, a tázali se ji i Zádali, aby powédéla, coby bylo činiti w ta- kowém nebezpečném stawu wěci, nebo jaký ko- nec bude miti nastáwajici bitwa. Ona, jakz byla plna ducha wéstiho, nezdrzela jich dlauho obo- jetnými okolky. Chcete-li, di, dosáhnauti sláwy witězstwi. musíte napřed rozkazy bohů wyko- nati. Tedy obětujte bohům swým osla, aby se wám dostala jejich ostraha. Tuto obět učiniti káže nejwyšší Jupiter ano i Mars a sestra jeho Bellona i Cereřin zeť. Wyhledán tedy ubohý osliček a zabit, i jak kázáno bylo, rozsekán na tisic tisíců kausků a ode wšeho wojska rychleji než řečeno sněden. Když takto jidlem posíleni byli oslíim — zázraku wěc podobná — spatřil jsi tlupy weselé a umříti hotowé muže jako lesní wepře; a jako po wlhkém mraku býwá slunce jasnější a oku lahodnější, tak po welké malát- nosti wojsko to bylo éilejsi a k boji smělejší. 12. Mezitím kniže jejich Neklan bojácnější než zajíc a na útěku rychlejší než panther, na- stáwající bitwy se strachowal, a čině se nemoc- ným, w řečeném hradě se schowáwal. Co měly činiti audy bez těla? nebo bojownici w bitwě bez wůdce? Byl toho času jeden muž, krásau těla wýtečný, dle wěku i dle jména Tyr (ju- nák); a byl po knižeti druhý w mocnosti; který, byť tisíc naň dotíralo w boji, žádného neznal se báti, žádnému ustaupiti. Toho kníže podtaji k sobě powolal a kázal mu, aby jeho odění wzal na se, i s wédomim jen nékolika sluzeb- nikü nařídil mu, aby wsedl na knížecího koně !) nostris 7. — ?) trihuphantibus 1. — 9) Soli měl půwodně 1, ale nadepsüno pak salus. — *) promcio- res 1.-— 5) vallis 1. — 9) et 1. — 7) ambiguitate 7. — ©) ambage 7. — Ÿ) nemé 2. — 10) libate 4, 4a. — 11) nemá A. — !") asineo 7. — 19) nemá 6; per 7. — 4) Niclan 4, 4a. — !5) Partho 2, 2a, 2aa, 2b; lak také měl 1, ale opraweno rukau jinau w pardo; patho 6. — !9) i. sec, A. — !7) id scient. nemá 4, 4s. — 'R) sua A. 

Strana 22
99 KOSMÜW LETOPIS CESKY. praecedat, quae non longe ab urbe, sed quasi duobus stadiis distabat. Ventum erat ad cam- pum ab utrisque exercitibus condictum; sed prius Boemi praeoccupant collem in medio cam- po eminentem, unde et hostes praeviderent ad- ventantes, et is "), qui aestimabatur dux, stans in eminentiori loco, concionaretur ad milites Tyro: Si fas, inquit, esset duci verbis addere virtutem militibus ?), multiplicibus vos tenerem sermo- num?) ambagibus. Sed quia hostis ad oculum stat, et breve tempus ad exortandum?) extat, fas mihi sit vos vel paucis succendere dictis. Omnibus in bello dimicandi par est devotio, sed impar vincendi ratio ?). Illi paucorum 9) pugnant pro gloria, nos pro patria dimicamus et populi atque nostra libertate?) et salute ultima. Illi ut rapiant aliena, nos ut defendamus dulcia pignera et cara connubia. Confortamini?), et estote viri. Nam deos vestros, quos actenus habuistis offen- sos, placastis votis, quibus placari voluerunt. Ergo timorem eorum ne timueritis, quia ®), qui- bus?) in proelio timor!) officit'?) animo !9), maximo !4) versantur in periculo; audatia autem habetur pro muro!5) audacibus et ipsi!9) dii auxiliantur. Credite mihi, ultra illa castra ves- tra 17) salus posita est et gloria. At si terga ho- stibus vertitis, mortem tamen non effugietis. Set utinam mortem! verum peius morte agetur; con- iuges vestras in conspectu vestro violabunt, et in sinu earum infantes ferro trucidabunt, et ad lactandum eis catulos dabunt, quia victis una est virtus, victoribus nil denegare. Interea dux Lucensis, ferocissimus mente, cum superbissima gente, quibus et hodie à malo innatum est su- perbire, veniens ex adverso, ut.vidit hostes non cedere loco, iubet suos paulisper stare illico, et quasi condolens super fata inimicorum, his dictis acuit animos suorum 9). O miserabiles !?) timidorum hominum manes, frustra prendunt ?9) colles, quibus desunt vires et bellicae artes, nec iuvat collis, si est virtus debilis. Cernitis, quia in planis vobis non audent occurrere?!) campis, a na jeho misté aby &el pfed bojowniky do bitwy, která nebyla daleko od hradu, ne% jako na dwa hony wzdáli. Pfisli na pole od obau wojsk umluwené ; ale Cechowé dfiwe opanowali wrBek uprostred pole stojicl, 8 néhoz by widéli nepfátely ani pficházeji, à ten, kterého méli za knize, Tyr, aby stoje na powy&eném míisté, mlu- witi mohl k bojowniküm. Kdyby lze bylo wüdci, prawil, slowy dodati stateënosti wojinäm, wéeli- jakymi bych wàs pozdrzel feëmi sirokÿmi. Ale ponéwadz stoji nepfitel pfed ofima a malo zby- wá éóasu k napomináni, bud mi wolno tfeba jen malo slowy wás powzbuditi. Wsechnéch jest w bitwé stejná k boji oddanost, ale nestejná zwitézeni moZnost. Oni pro sláwu nékolika bo- jují, my potykáme se pro wlast a pro swobodu lidu i swau i pro posledni spásu. Oni, aby po- brali cizi statek, my abychom obranili drahé ditky a milé manzelky. Sebeïte sily a zmuzte se. Nebo bohy swé, ktefi dotud byli wámi ura- Zeni, smifili jste obétmi, kterÿmi chtéli bÿti smi- feni. Tedy stra&liwosti jejich nestrachujte se, protoze ti, jimZ prekäzi strach w bitwé, tápajt w nejwétsim nebezpeóenstwi; smélost pak zdi jest, smélym i bohowé sami pomáhajt. Wérte mi, za onim lezenim poloZena jest wa&e spása a slâäwa. Ale ukäzete-li nepiiteli zäda, smrti pfedce neujdete. Wäak byf smrti! ale hiie ne; smrt diti se bude; oni manZelky wage pred wa- Sima o¢ima zprzni, a w kliné jejich ditky meëem zabiji a ku kojeni jim stéñata daji; ponéwadz pfemoZenyeh jediná je etnost, witézüm niéeho neodepfiti. Mezitím knize lucky, srdce ukrut- ného, w éele lidu hrdého, kterym i podnes od zlého ducha wátipeno jest pychati, pfichäzeje s druhé strany, kdyz widél, Ze nepíátelé ne- ustupuji z mista, käzal swym chwilku postáti ; w tom, jako by Zelel osudu nepfâtel, takowÿmi slowy pobádal myslt swého lidu: O bidné duèe lidi bázliwych; darmo chytaji se kopcû, kterÿm se nedostáwá sil a wálecného uméni; neprospéje kopec, kdyZ srdnatost mdlà jest. Widite, Ze !) his, ale wynech. qui 7.— ?) Sallust. Cat, 58. — 3) sermone 4, 4a; verborum 7.— *) ad exhort, nemá 7. — $) conditio uel ratio 1, 3, 7; w 2 a 5 jest uel ratio jinau rukeu nadepsáno. — 9) perpaucorum 28a. 2b. — 7) Sell. Cat, — 5) et nolite dokládá 1. — 9) nemá 4, 4a. — !?) quibus tim. i. pr. A, 6. — !!) nemá 2. — 1?) efficit 2. — 13) nad of. a. má 2b nadepsáno rukau jinau aufert animos. — 4^) mox uno A. — !5) Sell. Cat, — 16) nemá 1. — !7) nemá 7. — !9) eorum 7. — 1?) mirabiles 1. — 2°) pendunt 4a. — ?!) occurre 4a. 

Strana 23
KNIHY I nimirum si non fallor, iam fugere parant, Sed vos, priusquam fugiant, irruite super eos inpetu repentino, et sub pedibus vestris ceu frivola !) stipularum, ut conterantur, facite more solito. Parcite, ne ignavorum sanguine polluatis fortia tela, sed pocius submittite “), quae portatis vo- latilia, ut?) perterrefaciatis*) falconibus pavidas acies ut columbas. Quod ut factum est, tanta fuit densitas diversarum ?) avium, ut sub pennis earum obscuraretur aer velut sub aquosa nube, vel nigrae tempestatis tempore. Hoc cernens intrepidus Tyro"), coeptum interrumpens collo- quium ad suos dixit?): Si forte contigerit me mori in proelio, sepelite me in hoc colliculo et construite mausoleum mihi9) in secula nomina- tivum?) vel memoriale !?). Unde et hodie nomi- natur militis acerrimi bustum Tyri!!. Moxque prosiliens ceu maxima moles rupis, quae !?) ful- miue rupta de summitate alti montis fertur per abrupta loca, sternens omnia obstacula, haud aliter ruit fortissimus heros Tyro in confertissi- mos hostium cuneos. Ac veluti si quis in horto!) tenera papavera succideret ferro, ita obstantium metit ense capita hostium; donec plenus astili- bus, quasi herinatius in media strage super magnam struem '*) occisorum cecidit. Incertum est, quis a quo, vel quali vulnere quisque ceci- derit, nisi hoc solum scimus pro certo, quia!) Boemi potiti sunt'9?) triumpho, Lucensibus '?) omnibus 9) interfectis usque ad unum, praeter ilum videlicet, quem noverca olim praemonue- rat euntem ad proelium. Isque dum iussa peregit novercae praepeti'?) elapsus fuga, dumque *?") concitus veniret ad domum, ecce uxor sua plan- gebatur defuncta. Quam ut videret vir suus, dum discooperuisset faciem eius, res similis fictae, vi- sum est funus habere in femineo pectore vulnus et abscisas*!) aures. Tunc vir?*) recolens, quod 23 w rowném poli nesméji se wám postawiti, ba nemylim-li se, již se maji k útěku. Wy wšak, prwé než utekau, obořte se na ně úprkem ná- hlým a učiňte spůsobem zwyklým, aby pod no- hami wašimi zdrceni byli jako sláma ničemná. Setite, abyste krwi zbabělců neposkwrnili mo- hutných kopí, ale raději wypusfte ptactwo, které s sebau nesete, abyste těmi sokoly postrašili bo- jácné šiky jako holuby. Což když se stalo, byla takowä haušť rozličných ptáků, že křídly jejich zatmíwalo se nebe, jako mrakem dešťovým nebo za černé bauřky. Když to spatřil neohrožený Tyr, pfetrhnuw řeč začatau prawil ke swým: Stane-li se snad, že padnu w bitwě, pohřbete mé w tomto pahrbku, a udělejte mi hrob na wěky slawný neb památný; pročež podnes na- zýwá se Zarowistem udatneho bojownika Tyra. A hned wyskočiw, jako weliký balwan skály, který bleskem uražen, s wrchu wysoké hory padá po příkře a strhuje wšecky překážky, tak nejináé wtrhnul rek udatný Tyr do nej- hustších klínů nepřátel. A jakoby někdo w za- hradě slabé makowice podsekáwal železem, tak sekal mečem hlawy nepřátel, kteří se mu brá- nili, až pln šípů, jako ježek uprostřed seče padl na welikau hromadu zabitých. Neznámo jest, kdo od koho a jakau ranau jedenkaždý padl, jen tolik wime zajisté, že Čechowé dobyli witěz- stwí a Lučtí wšichni byli zabiti až do jednoho, totiž mimo toho, kterého prwé wystřáhla ma- cecha, když šel do bitwy. A ten když wykonal, co mu byla kázala macecha, zachrániw se pře- rychlým útěkem, a když rozčilen přišel domů, hle oplakáwala se manželka jeho co zemřelá. Kterauž když muž její spatřil, jak odkryl její oblíčej (wée na pohled smyšlená), widino, že mrtwola měla w ženském prse ránu a uši use- čeny. Tu muž, wzpomněw si, co se bylo stalo 1) Tak měl i 2ao, což wšak po straně opraweno ma fauilla, — *) nemá 4a. — ?) in 2. — 4) perire A; tak měl též 2aa, což wšek opraweno w perterere; pertremefaciotis 6. — 9?) nemá A, 6. — 6) Styro 6. — 7) d. ad s. A, 6. — 9) nemá 2. — ?) nominatum 4, 4a; nominatiuum vel nemá 6. — !9) vel memoriale nemá A, 4, 4a; w 5 jseu ta slowa pripsána rukau nowéjsi; také w 2b schází v. memor., ale memoriale nadepsáno nad nominaliuum rukau jinau, tak Ze jen vel schází. — !!) Dobner Ann. Haj. MI, 108 wyprawuje, Ze na polích u Turska widél kus skály, která prý sem byla priiwalena nad hrob reka tohoto. Lid říká místu tomu „Na krleši“. in s. vel memoriale nominalivum 1. — !?) rupisque 1. — !9) orto 4. — 1%) stragem A; strugem 1. — 5) guod 2b, 4, 4a. — 19) pfipsäno rukau druhau A. — !7?) Luccensibus 2; Luczensibus 2aa, 2b. — 19) hominibus 1. — 19) prae celeris 1. — ?") que prelrzeno w A. — ?!) abscissas 2, 2b, 3, 7. — 29) nemá 1. 6 

Strana 24
24 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. factum fuerat") in proelio, protulit aures de bursa cruentis?) cum inauribus, atque recogno- vit hanc fuisse in specie illius?), quem adver- santem occidit in bello. 13. Post haec Boemi intrantes terram il- lam *) et nullo resistente devastantes eam *), ci- vitates destruxerunt, villas combusserunt, spolia multa acceperunt. Inter quae filium ©) herilem apud quandam vetulam mulierem inveniunt ?) latitantem. Quem dux ut vidit, quamvis paga- nus, tamen ut catholicus bonus, misericordia su- per eum motus aetatulae eius?) et formae peper- cit; et novam urbem in plano loco construens nomine Dragus?) super ripam fluuii Ogre '") iuxta pagum Postolopirth !!), ubi nunc cernitur sanctae Mariae coenobium, tradidit civitatem !?) et puerum paedagogo, cui antea !") pater suus eum 5 commiserat, nomine Duringo, qui fuit de Sribia !?) genere, excedens hominem scelere, vir peior pessimo '5) et omni bellua crudelior. Quod utique'?) factum est omnium consilio co- mitum 5) ut populus '?) qui dispersus fuerat, ad filium herilem, suum quippe principem, ceu apes ad suam materculam confluerent; tum 2) si quando resistere vellent in plano loco facile capi possent, tum quia cum viro alienigena non tam cito conspiraret plebs indigena. His ita?!) dispositis repedant ad propria cum magna laeti- cja, atque victrices aquilas in sua referunt sta- cia *?). Interea scelestus Zribin ?/) ille, deterior infidele, perpetrat scelus crudele. Nam quadam die piscatores nunciant stacionem piscium non modicam in placida aqua sub glacie nova *!) Erat enim glacies perspicua, quam nec adhuc ??) aura corruperat, nec pulvis **) commaculaverat. Tunc ille Iudas secundus Durinch ??), ratus esse congruum tempus ad exercendam suam nequi- w bitwé, wytáhl uái z moány se zakrwácenymi náušnicemi, a poznal, že ona byla w podobé onoho, kterého byl co protiwnika zabil w boji. 13. Poté Čechowé, wšedše do oné země a hubice ji, kdez nikdo neodporowal, hrady rozbofili, wesnice spálili; mnoho kořistí wzali. Mezitím našli syna knižecího skrytého u jedné stařičké ženy. Kteréhožto když spatřil kníže, ač jsa poban, předce jako dobrý katolik, hnut jsa milosrdenstwim k nómu, nad mladym wékem a. podobau jeho se slitowal, a wystawiw nowy hrad w poloze na rowiné, jménem Drahau&, nad břehem řeky Ohře wedlé wsi Postoloprt, kdež se nyni spatřuje klášter panny Marie, odewzdal hrad i pachole wychowateli, kterému ho prwé otec jeho byl poručil, jménem Durynkowi, kterýž byl ze Srb rodem, nešlechetnosti nad lidským spůsobem, muž horší než nejhorší a každé drawé zwěře ukrutnější. Což owšem stalo se dle rady wšech županů, aby lid, ktery se rozprehnul, k synu panskému, totiž ku knížeti swému, jako wčely k swé matce se shromáždil: též kdyby se někdy chtěli dáti w odpor, aby w místě row- ném lehéeji mohli býti dobyti, jakoż i żeby se s ćlowekem cizim tak hned nespikl lid do- máci. Po takowém zařízení nawrátili se k do- mowu s welkau radosti, a witézné orly donesli zpět na jich stanowiśtć. Zatím onen SŚrbin neślechetny, horsi nez newěřící, spáchal zločin ukrutný. Neb jednoho dne oznámili rybáři nemalé sebrání ryb we wodě tiché pod nowym ledem. Bylť led prů- hledný, jehož posud ani powčtrnost nezkazila ani prach nepošpinil. Tu ten druhý Jidáš, Du- rynk, shledáwaje whodnau chwili k wywedeni zlosti swé, kterau dáwno byl vlau mysli, zlym !) erat 2b. — ?) cruentas 4, 4a. — ?) eius 1. — *) Tak A, 4 a 6; ostatni B. L. i. intr. — %) nemá 1. — $) nemá 4, 4a. — 7) inuenerunt 2aa. — 9?) nemá 2. — *) Vragus 2a, Oragus 7. O poloze toholo hradu wiz Pamétky archaeol. VIII, str. 139. — !9) Oggre 5, 7. — !!) Postolopri 2; Postoloprith 2b, 7: Postoloporth 4; Postoloprth 4a, 6; Postolopret 5. — !?) eam 2aa; vel civ. eam 1; et civ. eam 3, 7; eandem civ. 4, 4a. — 19) ente 4, 4a. — !*) nemá 1. — !5) Zribia 1, 2, 2b, 3, 4a, 7 ; Zurbia 4; Surbia 6; Zirbia 22a; Ztribia 5. — 19) pessimus 1. — !7) itaque 1. — !5) nemá 4, 4a. — '9) nowójśi rukau pripsáno 1. — 79) tum — capi pos- sent neni w 3, 4, 4a, 7. — ?!) Hisque disp. A. — ??) spatia 3, 7. — ??) Zirbin 4, 4a; Zribni 7; Srbin 2a. — 73) nitida A, 4, 48; nova vel nitida 1; nad nova má rukau pozdější napsáno nitida, — 25) nemá 4, 4a. — 26) pulvis pfetrieno a nadepsáno pluvias, — 27) Durinch 5; Durinell 3, 7; During 4; Durinh 4e; Durine 6; Durink 2; 2b mél Iud. sceleratus Durinch, ale druhau rukau napsáno pod lo lud. secundus Duringus. 

Strana 25
KNIHY L 25 ciam, quam dudum mala mente, malo animo conceperat in domini sui!) necem, ait ad pue- rum: eamus?) piscari quem fraude parabat necare?) Quo cum) peruenissent, inquit: O mi dominelle, perspice natantes, ecce sub glacie pis- ces, plus quam mille. At ille, sicut erat puer, pueriliter genua flectens, dum inspicit sub glacie pisces, securus securim tenero collo?) excepit, et cui hostis pepercit, suus eum paedagogus 5) inter- fecit?). Diffugiunt omnes a tali spectaculo. At ille?) plusquam parricida, quod non potuit uno ictu securis, peragit cultello, caput suo dominello &bscidens ut porcello. Quod abscondens?) sub clamide velut domini sui pro honore, munda in- voluit sindone, ut ad ducem, qui sibi eum com- miserat, infelix malo suo deferat. Fert sine mora funesta dona, sperans pro tali facto innumera !?) consequi munera, et invenit ducem in Pragensi palatio cum omnibus residentem comitibus in concilio; atque optimum ratus fore, ut in con- spectu omnium facinus suum referat in medium, intrat et salutat ducem, et resalutatus stans exspectat, et ut data est sibi copia fandi, dixit: En !!) ego, en ego solus mea effeci securi, ut vos omnes dormiatis in utramque aurem securi. Saepe enim una et minima scintilla !?), quam incaute custos domus reliquit sub tenui favilla, excitat ignes magnos, et non solum domum, sed etiam involvit et comburit ipsos?) domus domi- nos. Hanc ego '*) scintillam praecavens et prae- videns in futurum vobis nocituram extinxi, et '*) vos vestrosque !5) posteros a ventura clade, quasi ex divino oraculo praemonitus, protexi. Vos autem, qui estis capita terrae, huie facto no- men invenite. Si est meritum, facite, ut omnes sciant, quantum merui; aut si dicitis esse sce- lus, plus mihi debetis, quod vos ipsi non facitis scelus. Án ideo debuistis infanti parcere, quia pater eius vestros infantes interficere et catulos voluit ponere ad sugendum !?) vestras coniuges? Certe nec carnes suaves!") rabidi nec suave 9 vitam A, 6: duchem počal na bezZiwoti pána swého, prawil ku pacholeti : jděme chytat ryby, chtěje jej úklad- né zabiti. Když tam přišli, prawil: O panáčku můj, podíwej se, hle jak plawau ryby pod wo- dau, wic než tisíc. On pak, jakož pachole, po pacholetsku skloniw kolena, kdyż se diwal na ryby pod ledem bezpečný, dostal sekerau do autlého krku, a jehož nepřítel ušetřil, toho wlastni wychowatel zawraëdil. Wéichni odbéhli od takowého diwadla. Onen pak horší než otce- wrah, čeho nemohl jedním udeřením sekery, do- konal nożem, ufiznuw hlawu swému panáčku jako prasátku. Kteraužto schowaw pod klokem, jako ku poctiwosti pánu swému, zaobalil do čistého kmentu, aby ji donesl ku knížeti, který mu jej byl poručil, nešťastník ke swé škodě. Nese bez prodlení smutné nadělení, daufaje za skutek takowý nesmírné dostati odměny; i našel kniże w Pražském paláci, an sedi w raddé se wšemi župany; a maje za nejlepší před očima wšechněch weřejně oznámiti swůj skutek, wstau- pil a pozdrawil kníže, zase pak pozdrawen byw stál a čekal. A když mu bylo dáno powolení, aby mluwil, řekl: Hle já, já sám jediný dowedl jsem toho sekerau, abyste wšichni bezpečně spali na obě uši pojednau. Neb často skrz jedinau a nejmenší jiskřičku, které hlídač domu nepo- zorně zanechá w drobném popeličku, býwají ohňowé welicí, a nejen dům, nýbrž i sami: páni domu powali à upáli se. Tuto jsem já jisktióku piedeśel, a piedwidaje, że by wám někdy uško- dila, uhasil, a wás i waše potomky jako bož- ským zjewením napomenut, od nastáwající zkázy zachránil. Wy pak, kteří jste hlawami země, na- lezte jméno skutku tomuto. Je-li to zásluha, učiňte, aby wšichni wédéli, jak mnoho jsem zaslaužil; pakli řeknete, že jest to zločin, jste mi jesté wice powinni za to, že sami nepášete zločinu. Čili jste proto móli ditóte żetiiti, że otec jeho chtěl waše děti zabiti a štěňata při- lożiti, aby ssáli waše manželky? Zajisté nejsau vitam vel necesse 1; vitam vel necem ostalní. — ?) tu wkládojí po eam 4, 4a domne. — 3) necari 2b, 4, 4a. — *) cum omnes 2, — ?) securi tenerum collum 4, 4a. — 9) paedagagus 4a. — *) inter- licit 7. — 9) Zirbiu wklüdá 4, 4a. — 9) abscidens A, 1, 2, 4, 6. — !°) nemá 2. — "!) en, en 1 ; Eu ego má 4s jen jednau. — !?) scintillula opraweno w A; tak má takć 6. — !?) nemá A. — !*) ergo 2aa. — !5) et vos — protexit nemá A; et vosque posleros 4, 4a. — !5) utrosque měl 1, ale druhau rukau opraveno ua vestrosque. — 17) sugendas 1. — 'S) nemá 1. 6* 

Strana 26
26 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. lupi ius. Ecce paternis sanguinis ultor, vobis quandoque !) nociturus iacet sine vestro sanguine victus. Quin ite potius, accipite regnum ocius, quod sine metu possidebitis in sempiternum feli- cius. Et statim protulit caput in disco tenellum, in quo nichil adhuc vivi hominis fuit extermi- natum, nisi tantum quod erat voce privatum. Expavit dux, corda tremuerunt comitum, con- fusum inhorruit murmur. Tunc dux torsit ca- put a munere nefando et solvit ora ") talia fando: Aufer ab aspectu nostro tua?) dona sceleste, tua scelera excedunt modum et veniam, nec dignam inveniunt vindictam. Ad hoc flagicium nec potest dignum excogitari preiudicium nec par supplicium. Àn putas, quod facere non po- tuissem, quod fecisti, si voluissem? Michi autem fuit licitum occidere inimicum, sed non tibi do- minum. Hoc quod peccasti peccatum maius est, quam dici potest peccatum. Certe quicunque te occiderit vel occidere te iudicaverit, non solum peccatum sed duplex incurrit peccatum, quia et peccatum, quod occidaris?), et peccatum, quod occidisti dominum, pro utroque peccato triplica- tum portabit peccatum. Verum si pro hoc tam scelere immani aliquod a nobis donativum spe- rasti, scias tibi pro magno munere hoc dari, ut unam de tribus, quam velis, eligas mortem. Aut te praecipites ex alta rupe, aut te manibus tuis suspendas in quavis arbore, aut scelerosam vi- tam tuo finias?) ense. Ad hec vir9) ingemiscens ait: Heu!?) quam male virum?) habet, cum prae- ter spem sibi evenit. Et statim abiens in alta?) alno se suspendit laqueo; unde alnus illa quam- diu non cecidit, quia iuxta viam erat, dicta est alnus Durinci!") Et quoniam haec antiquis re- feruntur evenisse temporibus, utrum sint facta an ficta, lectoris iudicio relinquimus. Nunc ea, quae vera fidelium relatio commendat, noster stilus, licet obtusus tamen devotus, ad exarandum digna memoriae se acuat!!). sladká wzteklá masa, ani není sladká biecka wléi. Hle mstitel krwe oteowy, který by wám někdy byl škodil, leží poražen bez waši krwe. Ano jděte raději, přijměte panstwi čím spěšněji, které beze strachu držeti budete nawždy šťast- něji. A hned ukázal hlawu autličkau na talíři, na které ještě nic od žiwého člowěka nebylo sešlo, než toliko že byla řeči zbawena. Zhrozil se knize, srdee županů se chwěla, howor pomatenÿ wzezwnéel. Tehdy knize od- wrátil hlawu od daru ohawného, a otewřel ústa ku promluweni slowa takowého: Skliď s očí nasich twé dary neslechetnièe ; neprawosti twé sáhaji přes miru a přes odpuštění, a nenalézají hodně pomsty. K tomu zločinu nelze wymysliti slušného nálezu ani dostatečného trestu. Což myslíš, žebych byl učiniti nemohl, cos ty uči- nil, kdybych byl chtěl? Mně pak bylo dowo- leno zabiti nepřítele, ale ne tobě pána. Hřích, kteryms ty hřešil, jest wětší, než možná na- zwati hříchem. Zajisté kdo by tě usmrtil nebo k usmrcení odsaudil, upadl by nejen we hřích, ale we dwoji hfich, protoże by nesl i hfich, žes ty byl usmrcen, i hřích, žes ty usmrtil pána, za oboji ten hřích břích ztrojnásobněný. A wšak, jestližes ty za tento zločin tak ukrutný očekáwal od nás nějaké odměny, wěz, že se tobě za welký dar tolik uděluje, abys ze tři smrtí jednu sobě zwolil, kterau budeš chtiti. Buď abys po hlawć skočil s wysoké skály, buď se oběsil swyma rukama na kterémkoli stromé, buď nešlechetný žiwot ukončil wlastním mečem swým. K tomu on, wzdychnuw sobě, prawil: Auwech, jak jest élowéku mrzuto, kdyż se mu stane proti nadání. A hned odešel, a oběsil se prowazem na jedné wysoké olsi. Odtud ta olše, pokud nebyla porazena, neb stála wedlé cesty, nazywana jest ole Durynkowa. A ponćwadź tyto wéei, jak se powidá, zbéhly jsau se za starých časů, jsau-li prawdiwé cili neprawdiwe, zanecháwám při saudu čtenáře. Nyní se k wy- liéeni toho pamétihodného, co prawä hodno- wérnÿch zpräwa připomíná, péro naše jakkoli tupé, wšak pobožné, brausí. 1) nobis quoque 3, 7. — ?) ora sua 2aa. — ?) nemá 4, 4a. — *) occideris 7. — 9) finies A, 6. — 9) vir Zirbin 4, 4a. — 7) Heu, heu! 4, 4a. — 9) vir 4, 4a, — 9) alto 4, 4a. — !?) Durinici 7. — !!) Po slowé tomto má ruk. Břewnowský (2b) znamení, kteréž se opakuje při dolejším kraji rukopisu a pfi ném pripsána jsau rukau 

Strana 27
KNIHY I 14. Anno dominicae incarnationis 894. Bo- rivoy !) baptizatus est primus dux) sanctae fidei catholicus ?). Eodem anno Zuatopulch +), rex Moraviae, sicut vulgo dicitur, in medio exer- citu suorum delituit et nusquam comparuit. Sed revera tum?) in se ipsum 5) reversus, cum re- cognovisset?) quod contra dominum suum im- peratorem et compatrem Arnolphum$) iniuste et quasi immemor beneficii arma movisset — qui sibi non solum Boemiam, verum etiam alias re- giones, hinc usque ad flumen?) Odram '^, et inde versus Ungariam usque ad fluvium !!) Gron subiugarat!?) — poenitentia ductus, mediae noctis per opaca, nemine sentiente '?), ascendit equum, et transiens sua castra fugit ad locum in latere montis Zober'^) situm, ubi olim tres heremitae inter magnam et, inaccessibilem hominibus sil- vam eius ope!?) et auxilio aedificaverant!9) eccle- siam. Quo ubi pervenit, ipsius silvae in abdito loco equum interficit '?), e£ gladium suum humi con- didit, et ut lucescente die ad heremitas acces- sit !8), guis sit illis ignorantibus, est tonsuratus et heremitico habitu indutus, et quamdiu vixit, omnibus incognitus mansit; ubi!?) cum iam 20) se mori cognovisset *", monachis semetipsum, quis sit, innotuit et statim obiit. Cuius??) regnum lilii eius parvo ?") tempore sed minus feliciter tenuerunt. parlim ?*) Ungaris illud diripientibus, partim Teuto- nicis **) orientalibus, partim Poloniensibus solo- tenus hostiliter depopulantibus. . 15. Borivoy autem genuit duos filios Spiti- gneum?9) et Wratizlaum *?), ex ea, quae fuit 21 14. Léta od narozeni páné osmistého de- wadesátého ótwrtého kitén jest Borfiwoj, prwni kniże we swatć wife katolieky. TéhoZ léta sm Swatopluk král morawsky, jak se wibec prawi, uprostred wojska swóho zmizel jest a nikdeż wice newidin. Ale w prawdé tehdy spamatowaw se sám nad sebau, když uznal, že jest proti pánu swómu, cisafi a kmotru Arnulfowi nesprawedliwé a jako nepamětliw dobrodiní zbraně zdwihl — kterýž jemu byl nejen Čechy, nýbrž i jiné kra- jiny odtud až křece Odře a odtamtud do Uher až k řece Hronu podrobil — hnut lítostí, w tem- nostech půlnočních, aniž ho kdo pozorowal, wsedl na koně, a prošed ležením swým, odjel na jedno místo, ležící na stráni hory Soboru, kdež předtim byli tfi paustewniei we welkém a lidem nepfi- stupném lese podporau a pomoei jeho wystawili kostel. Tam když přišel, we skrytém místě w témž lese zabil koně swého, a meč swůj w zemi zahrabal a kdyz za switáni ranniho piisel ku paustewnikim a oni newédéli, kdoby byl, jest oholen a oblecen w raucho paustewnići, i pokud žiw byl, zůstal nepoznán ode wšech; teprw když jiż poznal, że jest mu umiiti, sim se mnichům, kdo by byl, oznámil, a hned umřel jest. Jehož králowstwíi za krátký čas, ale méně šťastně, drželi jeho synowé, ježto je z část Uhři rozptýlili, z část Rakušané, z část Poláci až do základů nepřá- telsky pohubili. 15. Bofiwoj pak splodil dwa syny, Spyti- hnéwa a Wratislawa, s onau, kterż byla dcera jiuau slowa: Quae hic desunt adscribe, na listech pak menších do rukopisu wlozenych jest tautéZ druhau rukau jako dotčený přípisek opsán pocátek 2 kap. Krislanowa Ziwota sw. Wácslawa az po slowa Christo domino acqui- rentes (w. i'ram. dój. d. I, str. 202—203). Rukopis 4a má za slowem acuat wlozeno: De chronika s. Hieronimi el compositione annorum. Bealus Ilieronimus in chronica, quam propriis manibus contexuit, ità commemorat. Ab Adamo usque diluvium anni duo millia ducenti XLII, a diluvio usque ad Abraham anui nongenti XLII, ab Abraham usque ad nalivilatem domini anni duo millia quindecim. In quorum summa inveniuntur quinque millia et insuper centum nonaginta novem, Anni ab incarnatione domini, !) Borivy 1; Borwoy 4; Borzywoi 6; Borziwoy 2, 2u, 2aa. — ?) Bohemiae má po strané 2 pripsáno: Boemorum wkládà tu 4. 4a. — 9) O dobé pokiténi wéwody Boriwoje srownej poznamenáni 6 str. 18. — 3) Zuathopluk 1; Zuatoplick 2b, 7: Zwatopluck 3; Zvatopluc 4, 4a; Swalopluk 2a, 2aa, 6; Zwatopluk 2. — ^) pretreno w 2; dum 7: refertur 5. — 6) nemá A, 6. — ?) cognov. A. — ?) Arnulfum 2, 2b ; Arnulphum 6. — 9) fluvium. 7. — '9) Ogra A; Gram 6. — !!) flumen 4, 6, 7. — '!?) subiugaverat 1. — !?) sciente oprawily 1, 3, 7. — 13) m. s. Zob. A, 6. — 19) opere 2aa, — 19) aedificaverat 2, 4a, — 7) interfecit 4, 4a, — !8) Tak 1, 2, 2a, 2aa, 4, 6, 7; ostatní ascendit, — !?) Tak A; ostalni nisi; 1 nemá. — ??) nemají rukopisy kromě 4, 4a, A. — ?!) cogn. et mon. À. 2?) Cuius — diripientibus wzato z letop. Reginonowa, — ?2) pauco 1, 2, 2a, 2aa, 4, 6. — **) pariter 1. — ?5) Theutonis 4, — ?6) Tak A, 2; Spytigneum 6; Zpitigneum ostatní, — 27) Wratislaum 2, 2a, 2aa, 6. 

Strana 28
28 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. filia Zlavoboris '), comitis de castello Psov *), no- mine Ludmila?) Quo feliciter universae carnis viam ingresso, successit paternum in principa- tum Spitignev *); post cuius obitum obtinuit Wra- tizlav ) ducatum, qui accepit uxorem nomine .Dragomir5) de durissima gente Luticensi, et ipsam saxis duriorem ad credendum, ex provin- cia nomine Stodor*). Haec peperit binos natos, Wencezlaum *) deo et hominibus acceptabilem, et Bolezlaum ?) fraterna caede execrabilem. Qua- liter autem gratia dei semper praeveniente !?) et ubique subsequente dux!) Borivoy adeptus sit sacramentum baptismi, aut quomodo per eius successores his in partibus de die in diem sancta processerit religio catholicae fidei, vel qui dux quas aut quot primitus ecclesias credulus erexit ad laudem dei, maluimus !?) praetermittere quam fastidium legentibus ingerere, quia iam ab aliis scripta legimus: quaedam in privilegio Moravi- ensis ecclesiae, quaedam in epilogo '?) eiusdem terrae atque Boemiae, quaedam in vita vel pas- sione sanctissimi nostri patroni et martiris !!) Wencezlai 19). Nam et escae execrantur, quae saepius sumuntur. Inter'9) hos autem annos, quos infra subnotavimus "), facta sunt haec, quae supra !*) praelibavimus: non enim scire potuimus, quibus annis sint'?) gesta sive tem- poribus. "^) Slawiborowa, Zupana ze hrádku Pšowa, jménem Ludmila. Když on cestau wšeho smrtelného bla- ženě sešel, nastaupil w panstwi oteowské Spyti- hnéw, a po jeho smrti obdrzel knizetstwi Wrati- slaw, jenž pojal manželku: jménem Drahomiř, z twrdého lidu lutického, kteráž i sama byla k wiře twrdší než skála, z krajiny řečené Sto- dor. Ta porodila dwa syny, Wścslawa bohu a lidem milého, a Boleslawa bratrowrażdau ohawného. Kterak wšak milosti boží wždy před- cházející a wšudež sprowázející knize Boriwoj došel swátosti křtu, aneb jakým spůsobem skrz jeho nástupce w krajinách těchto den ode dne se rozmáhalo swaté nábozenstwi wiry katolické, nebo ktery knize wéfici jaké a kolik kostelů jest wystawil ke chwile boZi, minil jsem radéji pominauti, neżli nechut ćtaucim spůsobiti, protože jsem četl sepsání jiných o tom, něco w privi- legii kostela morawského, néeo w epilogu též země i země české, něco w ziwoté 4 umučení přeswatého našeho dédice a mucennika Wác- slawa. Neb i jidla se zprotiwuji, kterà se ča- stéji jidaji. Stalo se pak to, coż jsem swrchu podotkl, mezi těmito léty, které jsem doleji položil; neb jsem wěděti nemohl, kterého roku se co stalo nebo kterého času. 16. Anno dominicae incarnationis 895. 16. Léta od narození páně 895. Anno dominicae incarnationis 896. Léta od narození páně 890. Anno dominicae incarnationis 897. "Léta od narození páně 897. Anno dominicae incarnationis 898. Léta od narození páně 898. Anno dominicae incarnationis 899. Léta od narození páně 899. Anno dominicae incarnationis 900. Léta od narození páně 900. Anno dominicae incarnationis 901. Léta od narození páně 901. Anno dominicae incarnationis 902. Léta od narození páně 902. Anno dominicae incarnationis 903. Léta od narození páně 903. U) Zlauboris 2h, 3. 7; Zlaviboris 4, 4a: Slauiboris 2, 2a, 222; Slawyboris 6. — 2) Psow 2, 20, 2ua, 4a, 5, 6, 7; Pson 3; 2aa dokládá po stranć, qui nunc Mielnik dicitur, — ?) Luidmila 2b; Ludmilla 4, 4a; Ludmyla 6. — *) Zpitigneu 2b, 3, 7. — ®) Wratislaw 2; Wralizlaw 6; Wratislau 3; Wralizlaus 2aa, 4, 4a. — 6) Dragomirz 2aa. — *) Stotor 7. Ditmar prawi quae Hevellun dicitur IV, 20. — 3) Wenceslaum 2, 2a. 20a, — ?) Boleslaum 2. — !?) proveniente 2aa. — !!) nemá 2b, 3, 4, 4a. — '*) malumus 3. — 13) ephilogo 1. — UW) mart. Christi W, 4, 4a. — 15) Wencezlavi 1; Wenceslai 2, 2a, 2aa. — !9) Intra 7. — '7) subnotamus 2, 2a, 2aa, 6. Ruk. 2b mi misto quos — subnot. tato slowa : annum videlicet dom. incarnalionis 895 et annum 929, a wynecháwá pak níže řadu let jednotliwé wypoéténjch. — !3) scripta 3. — 19) sunl 2b. — ?9) W ruk, 7 scházi wse co nisleduje az k r. 967. Za to polożena tu lato pozaśmka: Interea deficiente nostra maleria, quam nemo illius temporibus hominum, clericorum seu - laicorum memoriae commendavit posterorum, rursus ad nobilia facla Romanorum imperatorum recurramus. 

Strana 29
KNIHY I. 29 904. 905. 908. 901. 908. 909. 910. 911. 912. 913. 914. 915. 916. 917. ) 918.") 919.5) 920. 921. 922. 923.4) incarnationis incarnationis incarnationis incarnationis incarnationis incarnationis Anno dominicae Anno dominicae Anno dominicae Anno dominicae Anno dominicae Anno dominicae Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis Anno dominicae incarnationis 924. Anno dominicae incarnationis 925. Anno dominicae incarnationis 926. Anno dominicae incarnationis 927. Anno dominicae incarnationis 928. 11. Anno dominicae incarnationis 929, IV kalend. Octobris sanctus Wencezlaus, dux Boe- miorum*), fraterna fraude martirizatus Bolezlav") in urbe?) intrat perpetuam coeli feliciter au- lam.*) Nam Dolezlaus?) haut dignus dici sancti viri germanus, quam fraudulenter fratrem suum invitaverit ad convivium, quem potius machina- batur '*) ob regni retinendi gubernacula '!) ne- candum; aut qualiter coram hominibus sed non apud deum, dissimulaverit fratricidi, reatum, suf- ficienter dictum puto in passionis eiusdem sancti viri tripudio. Cuius post vitae bravium alter Cain Bolezlaus heu! male adoptatum obtinuit duca- tum. Haee autem inter convivia, quae !?), ut !?) supra rétulimus, fraterna caede execrabilia, na- scitur proles eximia ducis Bolezlai ^) ex coniuge egregia, cui ex eventu rerum nomen est inditum 904. 905. 906. 907. 908. 909. 910. 911. 912. 913. 914. 915. 916. 917. 918. 919. 920. 921. 922. 923. 924. 925. 926. Léta od Léta od Léta od Léta od Léta od Léta od Léta od Léta od Léta od Léta od narození narození narození narození narození narozeni narození narození narození narození Léta od narozeni Léta od narození Léta od narození Léta od narození Léta od narození Léta od narození Léta od narození Léta od narození Léta od narozeni Léta od narozeni Léta od narození Léta od narození Léta od narození Léta od narození páně 927. Léta od narození páně 928. 17. Léta od narození páně dewitistého dwad- cátého dewátého, osm a dwadcátého dne měsíce Zäïi, swatÿ Wäcslaw, knize české, Isti bratrskau we hradě Boleslawi umuéen, wéel blazené do wèé- ného dwora nebeského. Nebo kterak Boleslaw, nehodny slauti bratrem mue swatého, Istiwé po- zwal jest bratra swého k hodům, kterého w prawdě zamyślel zawrażditi, aby obdrżel panstwi w zemi, nebo kterak před lidmi, ale ne před bohem, ukrywal bratrowrazdy winu, jest tuším dosta- tečně powěděno w oslawě umučení téhož muže swatého. Po jehož šťastném žiwota skončeni, druhy Kain, Boleslaw, obdrżel kniżetstwi, ach zle wyzádané. Za těch pak hodů, jak prwé feceno, bratrowrazdau zohawenyeh narozeno jest dítě wýtečné z manželky knížete Boleslawa wý- borné, kterému od příhody té dáno jest jméno páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně páně !) DCCCCXII 1, — 7) DCCCCXIII 1, — 3) DCCCOXIILI 1, — 4) Od místa tohoto schází w ruk. 4a několik listů obsahujících text aż k r. 994, kn. I, kap. 29 a sice k-slowüm honores fugio pompas sec. despicio. — ?) Boe- morum 2a, 22a, ?h; Boh. 2, 6. — 9) Bolezlaw 6; Bolezlau 2b; Boleslaw 2, 2a; nemá 3. — 7) in urbem 3. — 8) in aulam 2. — ?) Boleslaus 2, 2aa a tak i stale níZe. — !9) machinaretur 1. — !!) gubernaculum 2b. — 12) nemá 3, — !?) nemá 4. — 14) Bolezlavi 1. #35 

Strana 30
30 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. sss Ztrahquaz !), guod nomen sonat terribile con- vivium. Quod enim terribilius potest esse con- vivium, quam in quo perpetratur fratricidium ? Ergo dux Bolezlaus, sceleris patrati conscius ?), timens poenas tartari, mente semper recolens sagaci quoquo modo possit deus super hoo cri- mine placari, votum vovit domino dicens: Si iste meus filius?), inquit, superstes fuerit, ex toto corde meo deo eum voveo, ut clericus sit et serviat Christo omnibus diebus vitae suae, pro meo peccato et huius terrae pro*) populo. 18. Post?) haec genitor, voti non immemor, cum esset iam puer docibilis et multum paren- tibus amabilis, non ferens pater, ut suis disce- ret?) prae oculis, misit eum Radisponam *) tra- dens sub regulares alas abbati sancti Em- merami martiris. Ibi ecclesiasticis et regulari- bus?) sanctionibus est imbutus ?), ibi monachico habitu indutus, ibi usque ad virile robur est enutritus; de cetero eius vitae cursu in sequen- tibus sat manifestabitur. De actibus autem ducis Dolezlai nichil aliud dignum relatione percipe- re'?) potui nisi unum, quod vobis opere pre- cium pandere duxi. Nam seruus dei Wencezlaus ecclesiam in metropoli Praga sub honore sancti Viti martiris constructam non tamen consecra- iam, morte preventus, reliquit. Hanc ut conse- crare dignaretur, qui tunc praeerat Ratisponensi ecclesiae praesul, nomine Michael '!), dux '?) Bo- lezlaus supplex, missis legatis cum magnis mu- neribus et maioribus promissionibus atgue pol- licitacionibus, guo peticionem suam adimpleret, vix impetravit ^). Quod utique '*) haud annuis- set praesul, nisi ob recordationem animae et salutem Wencezlai'") amici sui iam interfecti, id deliberasset fieri, quia vir dei Wencezlaus, dum carne viguerat, nimio eum 5) affectu co- luerat utpote patrem spiritualem '*) et benegnis- simum praesulem. Nam et'!5) praesul Michael similiter hunc sibi adoptaverat in filium dilec- tissimum, tum !?) saepe instruens timorem 2?) et Strachkwas, kteréžto jméno znamená: strašliwé hody. Nebo které mohau strašliwější býti hody, jak při kterých spáchá se skutek bratrowraždy. Tedy kníže Boleslaw, swědom zločinu spácha- ného, boje se trestů pekelných, přemýšleje wždy w duchu čilém, kterým a jakým spůsobem mohl by boha pro ten zločin smiířiti, učinil slib hospo- dinu, prawé: Jestliže tento syn můj zůstane Ziw, z celého srdce swého bohu jej zaslibuji, aby byl duchowním a slaužil Kristu po wšecky dni ži- wota swého za müj hfich a za lid země této. 18. Potom rodië, slibu swého nezapomenuw, když bylo pachole již k učení a rodičům swým welké potěšení, nemoha otec snésti, aby se učil před jeho očima, poslal jej do Řezna, a ode- wzdal pod feholni pééi opatu swatého Emwe- rama muéennika. Tam jest zákonüm cirkewninm a řeholním naučen, tam w raucho mnišské oble- čen, tam až do mužské sily odchowán. O dal- Sim běhu jeho žiwota bude dále dostatečně po- wčěděno. O skutcích pak knížete Boleslawa no- mohl jsem zwěděti ničeho jiného wyprawowání hodného, než jedno, co wám oznámiti pokládám za prospěšné. Nebo sluha boží Wácslaw zůstawil kostel we hlawnim sídle w Praze ke cti swatého Wita muéennika wystaweny, ale, ponéwadzZ jej smrt píedesla, nezaswóceny. "Ten aby zaswétiti ráčil biskup, jenž tebdáž předstawen byl kostelu Řezenskému, jménem Michal, knize Boleslaw pro- sebně, wyprawiw posly s welkými dary a wět- ším slibowáním a přislibowáním, aby žádost jeho splnil, sotwa obdržel. K čemuž zajisté biskup sotwa by byl swolil, leč. že pro pamět duše a pro spasení Wácslawa, přítele swého již za- bitého, uzawřel tak učiniti; protože muž boží Wáeslaw, pokud tělesně žil, s welkau náklon- ností byl jej ctil, jakožto duchowniho otee a bi- skupa dobrotiwého. Nebo i biskup Michal po- dobně jeho sobě wywolil za syna nejmilejšího, tu jeho &asto nawodé k bäzni a k lásce boží, tu jemu často posílaje dárků swých, kterých !) Ztrahkwas 2 ; Strahquaz ostatní, — ?) c. s. p. 1, 2, 2aa, 2b, 6. — 9) fil. Strahguaz přídáwá tu 4. — +) nemá A. — ?) Pot 1. — 9) discederet 3. — 7) Ralisponam 2, 2a, 2aa, 2b; Ralysponam 6 a tak wsecky obyčejně i níže. — 9) reg. disciplinis et sanct, 2aa, 2b; posledni má slowa disc. et pripsána rukau pozdéjsí. — ?) ibi ecclesiasticis — imbulus nemá 4. — !9) reperire A. — ?!) Michael byl biskupem w lezné w letech 941 až do 972. — !*) d. Boemorum 4. — !?) impetrat 2b, — !*) nemá A. — '!?) sal, beati W. 4. — !9) cum 2, — '7) spiritalem 1, 4. — !9) nemá A. — !?) tum — dei nemá 4. — 0) timore et amore 1, 2b. 

Strana 31
KNIHY I. 31 amorem dei, tum saepe mittens ei') sua dona- ria, quibus maxime illo in tempore indigebat nova ecclesia Christi. Mox ubi dux est factus compos voti, plebs universa et proceres atque clerici obviam advenienti episcopo ruunt devoti, et cum magno honore et laeticia recipiunt eum in?) metropolis Pragae aedificia. Quid multa? X kal. Octobris dedicata est?) s. Viti martiris?) ecclesia, laetus repedat?) praesul ad propria. 19. Auno dom, iuc, 930 Otto, filius Heurici im- peraloris, Edgid, 9) filiam Anglorum regis, duxit uxo- rem *). Anno dom. inc. 931 Abotridorum et regem Danorum 8) effecit °) christia- nos !9), Anno dom. inc. 932, IV !' Nonas Martii translatum est corpus s. Wencezlai martiris de Bolezlav !?) oppido in urbem Pragam invidi fra- tris odio '?). Siquidem frater eius Bolezlaus de die in diem peius ") faciens et peius, nulla com- punctus sui facinoris poenitentia, mente non tu- lit'?) tumida, quod per martiris sancti!*) Wen- cezlai merita deus declararet innumera ad eius tumbam '*) miracula, clam sibi fidis clientibus mandat, quo eum in urbem Pragam transferen- tes, noctu in ecclesia sancti Viti humi condant, quatenus, sj quae deus mira suis ostenderet ad gloriam sanctis, non eius fratris, sed sancti Viti martiris ascriberetur meritis. Cetera eius male- facta nec duxi relatione digna, nec pro certo habui comperta. Unum tamen eius satis audax et memorabile facinus, quod retro dierum in iuventute sua fecit, vestrae caritati referre cu- pimus. Fuit enim iste dux Bolezlaus, si dicen- dus est dux, qui fuit impius atque tyrannus saevior Herode, truculentior Nerone, Decium su- perans scelerum immanitate, Diocletianum cru- delitate, unde sibi agnomen '5) ascivit saevus Bolezlaus ut diceretur. Tantae enim fuit severi- tatis, ut nichil consilio, nichil ratione regeret, sed omnia pro sua voluntate atque impetu animi Henricus imperator regem toho času nejwice potfebowal nowy chrám Kri- .. stüw. Hned jak dosáhl knize pfíáni swého, lid wäechen a welmozi i duchowni bézeli wstiic biskupu pfichazejicimu s pobożnosti, a 8 welkau poctiwostí a radosti přijali jej we přístřeší hlaw- ního sídla Prahy. Což dále? Dne 22 Září wy- swětiw kostel sw. Wita mučenníka, biskup we- sele se wrátil do swého domowa. 19. Leta od narozeni páné dewítistého tridcátého Otto syn císaře Jindřicha pojal za manżelku Edgidu dceru krále anglického. Léla od narození pánč dewítistého třidcálého prwní- ho císař Jindřich krále Bodrců a krále danského učinil křesťany. Léta od narození páně dewitistého třidcá- tého druhého, čtwrtého dne měsíce Března, pře- neseno jest télo swatého Wácslawa muéóennika z Boleslawé hradu na hrad Pražský ze zawi- losti bratra nenáwistiwého. Nebo bratr jeho Bo- leslaw, ode dne ke dni hůř a hůř čině, nejsa nikterak hnut litosti nad zločinem swým, ne- mohl toho snésti w hrdé mysli, že pro zásluhy swého mučenníka Wácslawa bůh zjewowal ne- sčíslné zázraky nad rakwi jeho; pročež nařídil podtaji służebnikim sobě wěrným, by jej pře- nesli do Prahy a w noci w kostele sw. Wita pohřbili; aby tudy, když by bůh jaké diwy ukázal swatým swým k oslawě, nebylo přičteno zásluhám jeho bratra, než swatého Wita mučen- nika. O jiných jeho zlých skutcích neměl jsem za hodné wyprawowati, aniž jsem wěděl s jisto- tau. Jeden wšak jeho skutek dosti smělý a pa- mětihodný, který před časem wykonal za swého mládí, předce žádostiw jsem Lásce Waší wypra- wowati. Bylť tento kniže Boleslaw, smi-li se na- zywati knížetem, jenž byl bezbožník a násilník, krutéjší Herodesa, strašliwéjší Nerona, přewyšuje Decia hrüzau neprawosti, Diokletiana ukrutnosti, odkudž získal sobě příjmi, že nazýwán jest Bo- leslawem Ukrutným. Neb tak byl přísný, že nic 1) ei per s. d. A, 2, 6. — *) nemá 2. — 9) Tak A, 6; est nemaji oslatni. — *) nemá 3. — 5) repe- dabat 3. — 5) Egidio 6; Cogid 2aa; Eggid A. — 7) in vxorem 2aa. — ©) Danoriorum 2aa, — *) eflicit 6. — 10) Obé zpráwy k lelu tomuto a předcházejícímu položené, které w ruk. 4 scházejí, wzaty jsau z Reginona. — 11) intra nonas 3.— 1%) Bolezlau 1, 2b; Bolezlaw 6; Boleslaw 2; Boleslauia 2aa. — 18) Srownej o tom ži- woty sw. Wáclawa w | dilu Pramenü "uwerejnàné. — 14) prius A, — 15) intulit 1. — 16) sui W. A, 4, 6. — 17) tumulum. 3. — '5) nomen 2; cognomen 2b. 7 930 31 

Strana 32
32 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. ageret. Unde factum est, ut in mente conciperet, guo sibi urbem Romano opere conderet. Moxgue populi primates!) convocat in unum et usque ad unum, et deducens eos in locum *) iuxta flu- men Labe?), atque designans loeum, aperit eis sui cordis secretum?). Hic, inquiens, volo et iubeo, ut mihi") opere Romano aedificetis murum urbis nimis altum per girum. Ad haec illi, nos qui sumus, inquiunt, populi fauces et tenemus digni- tatum fasces, nos tibi abrenuntiamus, quia neque scimus neque volumus facere, quod praecipis, ne- que enim pafres nostri tale quid; antea fecere. Ecce in tuis conspectibus *) assistimus *), et po- tius tuo gladio quam importabili servitutis jugo nostra colla submittimus. Fac, quod velis, non enim tuis obtemperabimus*) iussis. Tunc dux?) duram exarsit in iram, et prosiliens stetit in pu- irido trunco, qui forte tunc ibi iacuit in luto!"), et evaginato gladio dixit: O ignavi et patrum ignavorum fili. Si non estis semiviri aut non !!) viliores !?) peripsimate piri!'?), factis dicta com- probate, et utrum gladio an servitutis iugo sit levius ^) colla submittere temptate. Erat res spectaculo digna et audacis procacitate ducis ammiranda. Nam si mille dextras in uno corpo- re!5) armatas haberet, non in tantum !5) tanta turma hominum trepiduret. Quos ut vidit dux !*) buxo prae timore pallidiores, unum, qui fuit pri- mus inter seniores, apprehendens per cincinnos!$) verticis ut fortius valuit, percutiens amputavit?) ceu teneris papaveris caput, et inquit: Sic volo, sic faciam, sit pro ratione voluntas*") Ceteri hDoc cernentes sero poenitentia ducti ceciderunt ad genua ducis?!) veniam cum lacrimis postu- lantes. Jam, inquiunt, domine nostris parce cul- pis, jam per omnia tuis obtemperabimus ius- sis, iam ultro??) facimus quaecunque velis, ne sis nobis ultra crudelis. Et statim ad ducis vo- luntatem aedificant civitatem spisso et alto muro, opere Romano, sicut hodie cernitur, quae ex nomine sui conditoris Bolezlav ??) dicitur. neřídil s předložením, nic dle rozumu, než wše- cko činil dle wůle swé a dle mysli dojmu. Tudy stalo se, že w mysli swé uzawřel, aby sobě hrad dílem Římským wystawěl. A hned přednější z lidu swolal do jednoho a do posledního, i do- wed jich k místu wedlé řeky Labe, a ukäzaw misto, projewil jim tajemstwi srdce swého. Zde, prawil, chci a poraučím, abyste mi wystawili zeď hradskau dílem Římským welmi wysokau do kola kolem. K tomu oni prawili: My, kteří: jsme ústa lidu a wedeme w hodnostech wládu, my od- powidáme ti, že ani neumíme ani nechceme uči- niti, co nařizuješ; neb také otcowé naši: nic ta- kowého prwé nedélali. Hle pied ocima twyma stojime, a radéji pod meé twüj nez pod ne- snesitedlné jho otroctwi Sije nase sklánime. Cin co chceš; neb neuposlechneme, co rozkazuješ. Tu se knize rozlitil w diwokém hněwu, a wy- skočiw postawil se na spukřelém kmenu, který tam náhodau ležel we blátě, a wytasiw meč prawil: O! leniwci a leniwých otců synowé! Nejste-li polomužowé nebo špatnější než slup- ka hruščí, skutky slowa dokažte, a zdali jest lehéeji meci noezli jhu otroetwi &ije poddati, zkuste. Byla wěc hodná podiwáni a pro drzost opowázliwého knizete ku podiwu. Nebo kdyby měl tisic prawic na jednom těle ozbrojených, ne- třáslo by se tolik takowé množstwí lidí, Kteréžto když kníže widěl, že byli bledší než zimostráz, po- padnuw jednoho, který byl prwni mezi staršími, za pačesy, seknuw, jak nejsilněji mohl, uťal mu hlawu jako slabé makowici, a řka: tak chci, tak u&inim, buď místo rozumu wůle. Druzí, když to widéli, po- zdě litujíce, padli ku kolenaum knížete, prosice se slzami: za odpuštění. Již, prawili, promiň kniže naše winy. Již we wšem uposlechneme twých roz- kazů. Již dobrowolně učinime, cokoli budeš chtíti ; nerač proti nám déle zůřiti. A hned dle wüle kni- Zete wystawili hrad se zdi tlustau a. wysokau di- lem Éimskym, jak se spatruje podnes, který dle jména zakladatele nazwán jest Boleslaw. 1) prim. pop. A, 6. —2) lucum 4. — 3) Albe 1; Albye 6; Albim 2, 2b. — *) secreta 4. — 5) nemá 4, — 5) aspectibus 3. — ?) Consistimus 1. — 3) obtemperamus 2, 2b. — ?) d. Bolezlaus pridáwá 4. — 9) luco ostatní. —- !') nemá 2. — !?) cultores 3. — !?) pili měl 2b, ale opraweno w piri rukau druhau. -—- !) levi 1. — !?) corp. ac arm. 4. — !6) in tant. piipsáno w 1 rukau jinau. — !7) Bolezlaus piidáwá 4. — !") Tak 1, 2, 2aa, 2b, 6; cinninos À, 2a; circinos ostatuí. — 19) amputat 1, 2, 2a, 2aa, 2b. — ?9?) Juvenal. Sat, VI, 223. — ?!) d. Bo- lezlai 1. — *?) nemá A. — 23) Boleslaum 3; Bolezlaw 6; Boleslav 2; Boleslaw 2a. 

Strana 33
KNIHY L 33 20. Anno dom. inc. 933 Ungari orientales Fran- vos et Alamanniam atque Galliam !) devastanies per Ita- liam redierunt. Anno dom. inc. 934 Heinricus?) rex Ungaros?) mulla caede prostravit, pluresque ex iis comprehendit. Anno dom, inc, 935 Heinricus rex paralysi per- eutitur. Anno dom. inc, 936 obiit Heinricus rex, cui suc- cessit 4) lilius eius Otto imperator. Anno dom. inc. 937 Arnolfus, dux Bavariorum %) obiit. Anno dom. inc. 938 Ungari iterum a Saxonibus multa caede devastantur, el filii ducis Arnolfii regi re- bellant 9) Ottoni. Anno dom. inc. 939 Luduicus 7) rex Gerpirgam 9) viduam Giselberti 9) duxit uxorem !9). Anno dom. inc. 940 Heinrico, fratri regis, Lotha- viensis. ducalus comillilur, et eodem anno inde expel- litur. Anno dom, inc. 941 Heinricus [rater regis!) cum quibusdam Saxonibus contra regem conspirat, sed nil nocere potuil. Anno dom. inc. 942 sidus simile comelae per 14 moeles visum est, et. inmensa mortalitas boum '?) se- cula esl. Anno dom. inc. 943 Oto dux obiit, cui Conra- dus filius !?) Werinheri 11), in ducatum !?) successit. Anno dom, inc. 944 Ungari a Corantanis 5) multa caede mactantur. Anno dom. iuc. 945 Bertholdus !*), dux Bawarien- sis 18) obiit, cui Heinricus, frater regis, successit. Anno dom. inc. 946 Luduicus rex a suis !9) regno expellitur 29), Anno dom, inc. 947 *') domna ??) Edgid ®3) ге- gina obiit. Anno dom. inc. 948 **) synodus in Inglenheim ?9) a XXXIV numero ?5) episcopis habila est **). 20. Léta od narození páně 933 Uhři, zlaupiwše wýchodní Franky a Šwabsko i Francauzsko, pres ltalii se nawrálili. Léta od narození pán& 934 król Jindřich pobil Uhry s welkau porážkau, a mnoho jich zajal. Léta od narození páně 935 král Jindřich poražen jest mrtwici. Léta od narození páně 926 zemřel král Jindřich, po némz nastaupil syn jeho Otto císař. Léta od narození páně 937 zemřel Arnulf, wé- woda baworský. Léta od narození páně 938 Uhři opět od Sasi zhubeni jsau welkym pobilim, a synowé wéwody Ar- nulfa wzbaurili jsau se proti králi Ottowi. Léta od narození páně 939 král Ludwík pojal za maużelku Gerpirku wdowu Gisalbertowu. Léta od narození páně 940 uděleno jest Jindři- chowi bralru králowu wéwodstwi lothrynské, a téhoz léta jest z ného wypuzen. Léta od narození páné 941 spikl sc Jindrich bratr králüw s některými Sasy proti králi, ale nemohl jest nic uškoditi, Léla od narození páně 942 hwězda podobná ku kometě po 14 nocí widína jest, a welké mření howad následowalo. Léta od narození páně 943 zemřel wéwode Otto, po němž Konrad syn Wernherüw následowal u wé- wodstwi. Léta od narození páně 944 Uhři pobiti jsau od * Korutanü s welkau porázkau. Léla od narození páně 945 zemřel Pertold wéwoda baworský, po němž nastaupil Jindřích bratr králůw. Léta od narození páně 946 król Ludwik od sw$ch wypuzen jest z králowstwi. Léta od narození páně 947 paní Edgida králow- na zemřela. Léta od narození páně 948 držána jest synoda w Inglenheimě od biskupů w počtu čtyryatřidceti. !) Celliam 2, 2a. — *) Henricus 2, 2a, 2aa, 2b, 6. — 9) Ung. H. r. A. — *) suce. in regnum 4. — 5) rex Bavariae 3. — ©) debellant 2, 20, 2aa. — 7) Ludouicus 2aa, 2b a lak niże; Hludowicus 2a. — 9) Ber- pirgam 2a. — 9) Bisalberti 2a; Giselberti 2aa, 4; Gisalbum 3. — 19) Eodem anno cometes apparuit pridáwá 4. — 1!) Ottonis pridáwá nad rádkem 2b. — !?) bovum 1, 2a; — 12) filius — successit nemá 5. — 14) Werinari A; Veneri 3; Vernheri 2, 2a. — !?) ducatu 2b, 3. — 16) Carinthiis 3. — !7) Berdoldus 1 ; Pertoldus 2, 2a; Ber- loldus 2b. — 39) Bavariae 3. — 19) nemá A , assuis suo 1, 4. — 20) exp. r. A; 6 má Luduicus rex expellitur a regno. — ?!) místo A. d. in. 947 má 2b Sequenti anno d. E. etc, — ??) nemá 3, 6. — ??) Edid 3; d. Hed- gyd 4. — ?*) místo A. d. inc. 948 má 2b Sequenti deinde a. — ?5) Ingelenheim 3. — 2%) nemá 2a, 2aa, 2b, 4, 6; ostalni rukopisy maji XXX. — ??) a XXXIV — hab. est nemá 2. 7* 333 934 935 936 437 938 938 940 941 942 013 945 "46 47 918 

Strana 34
34 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 951 952 953 954 955 956 957 958 959 960 961 962 96 96.1 96 966 967 Anno dom. inc. 949 1) Liudolfo 2), filio regis, Mach- tildis 3) filia nascitur. Anno dom. inc. 950, dux Boemorum Bolezlaus regi rebellabat 4), quem rex vallida manu adiit suaeque per omnia dicioni subdidit 5). Anno dom. inc. 951 6) rex Otto in Italiam per- 7) Anno dom. inc. 952. s) Anno dom. inc. 953. Anno dom. inc. 954. Anno dom. inc. 955. Anno dom. inc. 956. Anno dom. inc. 957. Anno dom. inc. 958.9) Anno dom. inc. 959. 10) Anno dom. inc. 960. Anno dom. inc. 961. 11) Anno dom. inc. 962. Anno dom. inc. 963. Anno dom. inc. 964. Anno dom. inc. 965. Anno dom. inc. 966. 21. Anno dom. inc. 967 13) Idus Julii dux, cui agnomen 14) saevus Bolezlaus 15), male mer- catum fraterno sanguine ducatum cum vita ami- sit. Cui filius eius equivocus in principatum suc- cessit, multum dissimilis patri moribus bonis et conversatione spirituali 16). O mira dei 17) cle- mencia! O quam incomprehensibilia eius sunt iudicia! ecce de rubo uva, de spinis rosa, de rexit 129 Léta od narození páně 949 Ludolfowi synu krá- lowu narozena jest dcera Machtilda. Léta od narození páně 950 kniže český Boleslaw protiwil se králi; proti němuž král s welikau mocí wy- táhl a docela jej podmanil pod swé panstwí. Léta od narození páně 951 král Otto táhil jest do Italie. Léta od narození páně 952. Léta od narození páně 953. Léta od narození páně 954. Léta od narození páně 955. Léta od narození páně 956. Léta od narození páně 957. Léta od narození páně 958. Léta od narození páně 959. Léta od narození páně 960. Léta od narození páně 961. Léta od narození páně 962. Léta od narození páně 963. Léta od narození páně 964. Léta od narození páně 965. Léta od narození páně 966. 21. Léta od narození páně 967 patnáctého dne měsíce Čerwence kníže, jemuž bylo příjmi ukrutný Boleslaw, knížetstwí swého, bratrskau krwi zle nabytého, spolu se žiwotem pozbyl. Po němž nastaupil w panstwí syn jeho téhož jména, otci welmi nepodobný dobrými mrawy a duchow- ním obcowáním. O diwné milosti boží! O jak nepochopitelné jsau jeho saudy! Hle! hrozen 949 950 1) Místo A. d. inc. 949 má 2b Tandem altero anno. — 2) Ludolfo 2a, 2aa, 6. — 3) Mechtildis 3. — 4) rebellat A, 6; rebellavit 3. — 5) subiugavit 3. — 6) Místo A. d. inc. 951 má 2b Sequenti anno. — 7) Wšecky zpráwy k letům 933—951 položené wzaty jsau z pokračowatele Reginona. — 8) Takowéto pauhé wyčtení let (od r. 952—966), jest jen w ruk. A, 1, 2a, 2aa, 6, w ostatních ruk, naprosto schází. Kapitulní wyčítá léla tato také, ale zmatením klade k l. 952—957 slowa k r. 967 náležející, a sice od slowa de rubo uva — patris aequiuocatio, což i Dobrowský we wydání swém učinil. A. d. inc. 951 opakuje 4. — 9) K létu tomuto přidáwá ruk. Drážďanský: Signum crucis in vestimentis hominum apparuit. Illis autem, qui derisui illud habebant, mortem inferens; illis autem, qui pie et religiose illud venerabantur, nil mali intulit. - 10) K létu tomuto klade rukopis Drážďanský následující zpráwu: Isto anno venerunt legati Rusciae gentis ad regem Ottonem et deprecati sunt eum, ut aliquem suorum episcoporum transmitteret, qui eis ostenderet viam veritatis; et professi sunt, se velle recedere a paganico ritu et accipere nomen et religionem christianitatis. Et ille consensit petitioni eorum, et transmisit Adelbertum episcopum in fide catholicum. Illi per omnia mentiti sunt, sicut postea eventus rei probauit, quia ille praedictus episcopus non evasit lethale periculum ab insidiis eorum. — 11) K létu tomuto klade ruk. Dražď. (4): Tuto episcopus Ratisponensis ecclesiae obiit přidáwá týž rukopis. — 12) K létu tomuto má ruk. Drážď. připsáno: Magnum synodale concilium factum est Romae in ecclesia s. Petri apostoli; ibique praesidebat Otto imperator augustus cum magna multitudine episcoporum, abbatum, monachorum, praepositorum, clericorum, illicque deiectus est Bene- dictus papa ab apostolica sede et Adaldago episcopo commissus, in Saxoniamque est deductus, illicque vitam finivit. Et ipso in anno mortalitas invasit exercitum Ottonis imperatoris. — 13) DCCCCLXII má 4. Co se k létu 967 wyprawuje, čte se i w 7 a 7a. — 14) cognomen 2b. — 15) nemá 2aa. — 16) spiritali 7. — 17) cl. dei A. 6.

Strana 35
KNIHY I. tribulis ficus gignitur generosa: videlicet de fra- tricida prodit christicola, de lupo agnus, de ty- ranno!) modestus, de impio Bolezlao pius na- scitur secundus Bolezlaus dux, nulli probitate secundus. Neque eum contaminat iniqui patris aequivocatio, in quo verus Christi fervebat amor et pura dilectio; nam sicut multi nomina sanc- torum sortiuntur ?), nec tamen sanctitatem ?) as- sequuntur ?), quoniam neque sanctitas neque ini- quitas ex nomine, sed pro merito haec utraque dinoscuntur?) in homine 5). 22. Erat autem iste princeps, secundus Bo- lezlaus, vir christianissimus, fide catholicus, pater orphanorum ?), defensor viduarum, gementium consolator, clericorum et peregrinorum pius sus- ceptor, ecclesiarum dei praecipuus fundator. Nam ut") in privilegio ecclesiae sancti Georgii?) le- gimus, 20 ecclesias christianae religioni credulus erexit, et eas omnibus utilitatibus, quae perti- nent ad ecclesiasticos usus sufficienter ampliavit. Huius fuit germana soror nomine Mlada, virgo deo devota, sacris '") litteris erudita, christianae religioni dedita, humilitate '") praedita, alloquio blanda. pauperibus et orphanis fautrix larga ac omni morum honestate decorata. Quae dum causa orationis Romam veniret !?), benigne ab apostolico '!) suscipitur: ubi tempore aliquanto degens, monasticis sat ''*) disciplinis imbuitur, et ad ultimum domnus papa suorum cardinalium !9) consilio, immo volens novae ecclesiae benigno !5) subvenire '*) suffragio, consecrat eam abbatissam, mutato nomine Mariam !$), dans ei sancti Bene- dicti regulam et abbacialem virgam. Post haec nova abbatissa novam et sanetam illatura !?) Joemiae terrae monachicam *?) regulam, accepta licentia et benedictione apostolica, equitat in dulcem patriam cum suo comitatu valde laeti- ficato. Ventum erat ad regiam urbem Pragam, et dux Bolezlaus diu desideratam honorifice re- cepit sororem amantissimam, et inter se mani- bus consertis subeunt regalia tecta; ubi simul residentes diu mutuis alternatim sermonibus dum 35 z ostružiny, růže z trní, fik z bodláčí zrodí se ušlechtilý; to wěz z bratrowraha wzejde Kri- stüw sluha, z wlka beránek, z násilníka mírný, z bezbožného Boleslawa pobożny splodi se kniże Boleslaw druhy, za żadnym druhy w ślechetno- sti. Aniž jeho hanobí zlého otce totéž nazwani, w němž hofela prawá láska Kristowa a čisté milowáni; než jako mnozí obdrží jména swa- tých a přede nedosahují swatosti, protože ani swatost ani nešlechetnost nepoznáwá se na člo- wěku dle nazwśni, nybrż oboji dle zaslaużeni. 22. Byl pak tento panownik, Boleslaw dru- hy, muž nejkřesťanštější, we wiře katolický, otec sirotků, ochránce wdow, kwilicich těšitel, du- chowních a pautníků dobrotiwý přijimatel, ko- stelů božích obzwláštní zakladatel. Nebo jak čte- me w privilegii kostela sw. Jiří, dwadcet kostelů křesťanskému náboženstwi co wéfiei wyzdwihl, a wšemi požitky, které náležejí ku potřebám ko- stelním, dostatečně je zwelebil. Jeho byla wlastni sestra jménem Mlada, panna bohu zaslíbená, we swatych pismich wzdélaná, kfesfanskému nábo- żenstwi oddani, pokorau nadaná, w rozprawé libezná, chudym a sirotküm prízniwkyné štědrá 4 wii poéestnosti mrawü ozdobená. Kterázto když za příčinau pobožnosti přišla do Říma, piiwótiwć od apoštolského jest přijata; kdež některý čas pobywši, mnišským prawidlům do- statečně se wyutila, a naposledy papež pán s radau swých kardinálů, ano ehtéje dobrotiwau üchwalau pfispéti nowému kostelu, poswétil ji za abatysi, zménénym jménem Marii, daw ji swatého Benedikta řeholi a opatskau berli. Po- tom nowá abatyše, mající nowý a swatý řád mnišský přinésti do země české, wzawši pro- puštění a požehnání apoštolské, jela do sladké wlasti s komonstwem swym welice potěšeným. Piijeli jsau ku králowskému hradu ku Praze, a kniże Boleslaw dlauho čekanau poctiwě uwi- tal sestru milenau, a wzawse se za ruce weśli do příbytku králowského, kdež posadiwse sc spolu, když se dlauho obapolně wzájemnými řeč- 1) üranno 1. — ?) sociuntur 1. — ?) sanctitate 7. — *) assecun. 2aa. — 5) dinoscitur A, 6. -— 9) no- mine 4. — 7) orph. et A. — 9) uti 2b; nemá 6. — ?) Georii A. — 9) s. I. d. nemá 5, — '!!) humilitali 2; humilitate — larga nemá 5. — !?) ad limina sanctorum apostolorum Pelri et Pauli pridáwá tu 4. — !?) papeze Jana XIII, — 4) satis 2a, 2aa, 2b, 6. — 15) ex card. cons. À. — '9) benigniss. 3. — !7) po straně připsáno A. — '5) Maria 3. — !?) alatura. 1. — 20) monahicam 1. 961 

Strana 36
36 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. fruuntur, dum multa, quae vidit Romae sive ") audivit relatione digna et admiratione ?), fratri suo refert, insuper litteras ex parte apostolici sibi directas obtulit?) quarum formula huius- modi fuit: Johannes,*) servus servorum dei, Bo- lezlao?) catholicae fidei alumno 5) apostolicam benedictionem. Justum est benivolas aures iustis accomodare petitionibus: quia deus est iusticia, et qui diligunt deum *) iustificabuntur, et omnia diligentibus dei?) iusticiam cooperantur in bo- num. Filia nostra, tua relativa ?), nomine Mlada, quae et Maria, inter ceteras haud !") abnegandas petitiones cordi nostro dulces intulit ex parte tui preces, scilicet. ut'') nostro assensu '?) in tuo principatu ad laudem et gloriam dei!?) ec- clesiae liceret fieri episcopatum. Quod nos uti- que laeto animo suscipientes, deo gratias !4) re- tulimus, qui suam ecclesiam semper et ubique dilatat et magnificat in omnibus nationibus. Unde apostolica auctoritate et sancti Petri principis apostolorum potestate, cuius licet indigni, tamen sumus '?) vicarii, annuimus et collaudamus !5) at- que incanonizamus, quo ad !*) ecclesiam sancti !9) Viti et '") Wencezlai martirum fiat sedes episco- palis; ad ecclesiam vero sancti Georii??) mar- tiris sub regula sancti Benedicti et obedientia filiae nostrae, abbatissae Mariae, constituatur congregatio sanctimonialium?!). Verumtamen non secundum ritus aut sectam Bulgariae gentis vel?*) Ruziae??) aut Sclavonicae?*!) linguae, sed ma- gis sequens?*) instituta et decreta apostolica, unum pociorem totius ecclesiae ad placitum eli- gas in hoc opus clericum, Latinis adprime lit- teris eruditum, qui verbi vomere novalia cordis gentilium scindere et triticum bonae operatio- nis serere atque manipulos frugum vestrae fidei Christo reportare sufficiat. Vale. 26) , ni. bawili, kdyż mnoho, co widóla w Římě nebo slyšela powědění a podiwení hodného, bratru swému wyprawowala, mimo to odewzdala jest mu list od apoštolského k němu psaný, jehož forma takowá byla: Jan, sluhů božích sluha, Boleslawowi učnu wiry katolické apoštolské požehnání. Sprawedli- wé jest, dobrotiwě sluch nakloňowati k žádostem sprawedliwym; nebo Bůh jest sprawedliwost, a kdož miluji boha, budau osprawedlněni, a wše- cko těm, kteří milují sprawedlnost boží, spolupů- sobi k dobrému. Dcera naše, se wztahem twi, jménem Mlada, jinak také Maria, mezi jinými, jichž odepřiti nelze, žádostmi prosbu srdci naše- mu libau od tebe přednesla, aby se swolením naším we twém panstwi ke cti a sláwé eirkwe bozi smélo zfizeno byti biskupstwi. Coz my zajisté s mysli weselau slyśice, bohu jsme diky wzdali, jenż cirkew swau powżdy a wśude śifi a zwelebuje we wšech národech. Pročež z apo- štolské wážnosti a swatébo Petra knížete apo- štolů moci, jehož ač nehodní, předce jsme ná- městci, swolujeme a sehwalujeme i ustanowu- jeme, aby při kostele swatého Wita a Wácslawa bylo sídlo biskupské, při kostele pak sw. Jiří mučenníka aby pod prawidlem swatého Bene- diktà a pod poslusenstwim dcery naši, abatyše Marie, zřízen byl sbor swatých panen. Wšak ale ne dle řádu neb sekty lidu bulharského neb ruského aneb jazyka slowanského, nýbrž spíše zachowáwaje řády a nařízení apoštolské, wywol k tomu účelu jednoho z lepších duchownich se schwálením celé eirkwe hlawné w latinském pismé wzdélaného, ktery by dowedl rádlem slo- wa aulehel srdce pohanů probrati a pšenici do- brych skutků zasiti a snopy aurody Wiry waśi Kristu odwésti. Zdráw bud. !) seu 2b. — ?) digna et admir. nemá 4; ammir. 2, 2a, 20s. -- 3) tradit mél 2b, ale opraweno w ob- tulit. — +) episcopus dodáwá za slowem timto 7; w ruk. 5 jest list ten walné zkrácen. — ?) B. duci 4. —— 9) alumpno 2as. — 7) eum 7; w 2b piipsal srownawstel ruk. alius eum. — 9) dei dil. A. — ?) Dobner, Annal. IV, 173 nawrhuje, aby se lu doplnilo filia, tak že by list ten byl zaslán bywal Boleslawowi I a ne Bolesla- wowi II. — 10) aud 1; non 7. — !!) in mél 1, ale opraweno rukau druhau w ut. — '?) asensu 1. — !?) dei el eccl, 7. — !4) grates 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 4, 7. -— 15) nemá 6; vic. sum. A. — '5) laudamus 2. — 17) quod A. 2b. — !9) sanclorum 2a, 2aa, 2b, 3, 4, 7. — !9) nemá 2, 2a, 2aa, 4; V. W. Adalberti 4. — ?9) Georgii 2, 2u, 2aa, 2b. — ?!) mouialium A, 6. — ??) et 2b. — ?3) Ruzye 6; Russiae 3; Rusiciae 4. — ?4) Slavoni- cac 2b, 6. — ?5) seqnentes 4. — ?9) Ze list w tom znění, jak leží před námi, z kanceláře papeže Jana XIII wydán nebyl, nelieba šíře dokazowati, Utinil to Pubitka we swem déjepisu ceském lll, 7, kdy se o tom byl 

Strana 37
KNIHY L 37 Et statim, ut iussum fuerat, consilio ducis et abbatisae sancti Viti!) ecelesia decernitur futuro episcopo"), ecclesia vero sancti Georgii martiris ad praesens datur abbatisae, ducis so- rori, Mariae. 23. Igitur quidam de Saxonia vir mirae elo- quentiae et literalis scientiae, nomine Dethma- rus"), presbiter promotione, monachus professione, olim in antea diebus causa orationis venerat Pra- gam, qui dum ducis secundi Bolezlai deveniret *) ad notitiam, in brevi tempore magnam eius grati- am adeptus fuerat et amiciciam. Et quoniam Scla- vonicam perfecte?) linguam sciebat, hunc per suos legatos dux advocat, clerum, primates terrae et populum convocat, atque suis precibus et monitis efficit, ut eum sibi in episcopum omnes communi assensu eligant. Postera autem die ut duci pla- cuit, favorali*) acclamatione ab omnibus in epis- copum Dethmarus 7) eligitur, ad imperatorem ¥) christianissimum Ottonem, filium Henrici impe- ratoris"), ex parte ducis et tocius cleri atque cum plebis his transmittitur litteris : O") gloriosissime imperator et christianae religionis maxime cultor, suscipe nostras clemens et tocius cleri atque populi preces, et hunc vi- rum per'!) omnia obprobatum !?), nomine Deth- marum, quem '?) nobis in pastorem eligimus !!), vestra sanctissima collaudatione ac?) iussione, ut ordinetur in episcopum, suppliciter exoramus. Tunc imperator, sicut erat divinae legis ama- tor, consilio ducum et principum sed praecipue praesulum, consulens saluti et novitati christia- nae plebis iussit Maguntinum archiepiscopum 9), A hned, jak bylo nařízeno, dle usnešení knižete i abatyše kostel sw. Wita určen jest pro budaucího biskupa, kostel pak sw. mučen- níka Jiřího na ten čas dán abatyši, sestře kní- žete, Marii. 23. Byl pak ze Sas jisty muz diwné wy- mluwnosti a literni ucenosti, jménem Détmar, kněz dle powýšení, mnich dle přiznání, před- tím někdy za příčinau modlitby přišel do Prahy; který když přišel knížeti Boleslawowi druhému we známost, za krátký čas obdržel welkau u něho milost i pfátelstwi. A poněwadž dokonale uměl řeč slowanskan, knize jeho po swych poslich powolal, duchowenstwo, welmoze zemské a lid swolal, a prosbami i pfímluwami swymi spüso- bil, aby jej sobé w&ichni obeenym pfiswédéenim za biskupa zwolili. Potomniho pak dne, jak se kniżeti libilo, piizniwym pfizwukem ode w$ech zwolen jest Dótmar za biskupa, a k císaři nej- kfestanstéj$imu Ottowi, synu Jindřicha císaře, od knižete a ode wšeho duchowenstwa i lidu s tímto poslán jest listem : O nejslawnójśi císaři a křesťanského nábo- Zenstwi nejwětší ctiteli! uslyś milostiw naše & wBeho Zákowstwa i lidu prosby, a tohoto muže we wšem chwalitebného, jménem Détma- ra, jehož sobě za pastýře wolime, aby z Wa- šeho nejswětějšího schwálení a rozkazu za bi- skupa wyswěcen byl, snažně žádáme. Tehdy cisař, jakž byl zákona božího milow- nik, dle rady wówod a kniżat, ale zwlá&té bi- skupů, maje péči o spasení a nowotnost lidu křesťanského, kázal arcibiskupowi Mohučskému, jia Assemann neudáwsaje arci Zádnjch düwodü, wyslowil (Origg. eccl. Slav. Tom. lll, pars ll, sir. 169). Pubicka dokazowal hluwuć ze slow secundum ritum aut sectam Bulgariae genlis vel Ruziae aut Sclavonicae linguae, ie list ten podwrzen, ponéwadz Dulhaii tenkráte drzeli se wyznání římského a Rusowé ještě ani křesťany ne- byli. Palacký saudí, Ze Kosmas podal jen smysl obsahu, jak mu byl w pameli utkwel, że wżak nemel pii se- pisowáni swé kroniky list w piwodnim znéni před sebau. Tak se také asi wéc má. 1) eccl. s. Viti A, 6. -- ?) Zalożeni biskupstwi nestalo se r, 967 ale 973; neb sw. Woligang byl k zřízení biskupstwi w Preze nápomocen; om pak se stal biskupem w Rezné leprw r. 972. Srownej o tom: Dobner, Aun. IV, 213: Pubicka lll, 1S. Palacký, Dějiny 1, 256, kde najdeš otištěno i místo ze žiwota sw. Wolfganga wéci lé se týkající z Pertzowy publikace: Mon, Germ. hist. VI, 538. Srownej téz Annales S. Emmerami, Mon. Germ. h. 1, 94. — 9) Dielmarus 2; Dyethmarus 6; Dilhmarus 2a; Diethmarus 2aa; Diehlmarus 7, a tak wšecky stále, -— *) veniret 3. — 5) I. perf. A; perferre 1. — 9) favorabili 2b. — 7) Deth. elig. -- obprob. nomine nema 2aa. — 9) primi regis pripsáno po strané rukau pozdější w 7. — ?) Saudíce dle slow medius Otto Caesar w żiwotć sw. Wolfganga mohli bysme míli za to, že poslání se stalo k Otowi II. Srownej Pelacký, Dějiny 1, 257. — 19) O glorios. — exoramus nemá 5.— !!) per omnia — nobis nemá A. — ??) probatum 3. — !?) nade- psano rukau jinau w A. -— '*) elegimus 2b. — 15) nemá 1. — '6) Tenkráte (970--975) byl arcibiskupem w Mohuii Rupert, éili Rolhbert (Ruotberlus) neb Robert. 

Strana 38
468 982 38 qui tunc praeerat curti'), ut eum ordinaret in episcopum. Tunc praesul?) mitra redimitus no- vus novam redit laetus totius Boemiae in paro- chiam, atque ut ventum est metropolim Pragam, iuxta altare sancti Viti intronizatur ab omnibus ?), clero modulante: Te Deum laudamus. Dux autem et primates resonabant: Christe*) Keinado, Kirie eleison, und die halicgen alle helfuent unse, Kyrie eleison et cetera; simpliciores autem et idiotae clamabant Kerlessu?) et sic secundum morem suum totam illam diem hylarem sumunt. *) Anno dominicae incarnationis 968 obiit Vok comes 7). 24. Post haec praesul Dethmarus ecclesias a fidelibus in multis locis ad dei laudem con- structas consecrat, et populum gentilem bapti- zans quam plurimum facit Christo fidelem: nec post multos dies, anno scilicet dom. inc. 969 "), 14. Non. Jan. vinclis carnis absolutus, talentum sibi creditum Christo reportavit centuplicatum *). 25. Interea rediens philosophiae de castris, ubi ') decem aut plus militarat!") annis, secum haud modicam librorum copiam referens, aderat spectabilis heros nomine Wogtech '*), adhuc or- dine subdiaconus; qui velut tener agnus inter oves sui pastoris super?) morte moerentes, se- dulus exhibebat exequias funebres; orationibus diurnis instans simul et nocturnis animam pa- tris universalis elemosinis commendabat deo lar- gis et precibus sacris. Quem dux Bolezlaus et eius optimates!?) in tam bono opere devotum cernentes et in futurum devotiorem fore speran- ies, gratia Spiritus sancti inspirante, iuvenem !?) nimis renitentem rapiunt et adducunt in me- dium, atque inquiunt: Nolis, velis, noster epis- KOSMÜW LETOPIS CESKY. který tehdáž pfedstawen byl dworu, aby jej poswětil za biskupa. Tehdy biskup owěnčen če- pici, nowy do nowé radostně se wrátil celých Čech osady, a když přijel do mateřského sídla do Prahy, wedlé oltáře sw. Wita jest ode wšech nastolen, ano žákowstwo prozpěwowalo: Tě boha chwálíme, kníže pak a welmożi hlaholili: Kri- ste Keynado, Kyrie eleison, a swatf wšichni po- máhejte nim, Kyrie eleison; sprostójsi pak a ne- wédomí wolali: Krle$; a tak dle swého zwyku cely onen den strawili u wesell. Leta od narození páně 968 zemřel jest Wok župan. 24. Potom biskup Dětmar swětil kostely, od wěřících we mnohých mistech ke ehwále bozi wystawené, a křtě lid pohanský přemnohý, činil jej wěrným Kristu, a po nemnohých dnech, totiž léta od narození páně 969 druhého dne měsíce Ledna, wybawen z paut tělesných hřiwnu sobě od Krista swórenau odwedl zestonásobenau. 25. Mezitim nawrátiw se z tábora filosofie, kdež byl slaužil deset let neb wice, pfiwez s sebau nemalé knih množstwí, byl tu rek sta- tečný, jménem Wojtěch, dle swěcení teprw pod- jahní, kterýž jako autlý beránek mezi owčičkami truehlieimi pro smrt pastýře swého pilně konal služby pohřební, trwaje: w modlitbách denních i také nočních, duší: otce obecného almužnani poraucel bohu átédrymi a modlitbami swatými. Kterćhoż kniże Boleslaw a jeho welmożowć wi- dauce w tak dobrém skutku zbožného, a daufa- jice, że napotom bude tím zbožnějším, milostí ducha swatého nadšeni, popadli jinocha bráni- cího se welmi, a přiwedše jej do shromáždění prawili: Chtěj, nechtěj, našim biskupem budeš, 1) W 2aa opraweno slowo lo po slraně w curie, — ?) venerandus Dielhmarus wkládá lu 4. — 9) homi- nibus Christe keynado et cetera maji 2aa, 3, 7: 7. — *) Xps keinando kirief unddi gallihcen alle helfuent unse kyriel jest čleuí nejstaršího rukopisu 13 2b mi jen X a pak prázdné místo, načež následuje et cetera; Christe keynado, Christe kreynat et cetera 4: Christo keynado 7a; w 6 jest resonubant: Kyryeleyson, simpliciores autem et ydiotae krlessu. -- 5) krilesu A; krleyssu 2a, 28a; krlesu 7a; krlesn 7; kyrieeleyson 3; kyrieleyson 1. — 6) W ruk. 7 následuje pak wyprawowání o založení kapituly Wyšehradské r. 1070, ostatní pak schází až do Il knihy kap. 37. — 7) Tak 2, 2a, 2aa; Wok c. A, 2b; comes Wok 4; Wolkomes 3; Wok 6. — 9) Opět pochybeno w létech ; neb Dětmar zemřel r. 982, 2. led., jak to již Ann. Saxo, Żijici okolo r. 1140, poznamenal. Srownejz o tom u Dobnera, Ann. IV, 281; Palackj, Würdigung 27. Se dnem smrlí (2. ledna) srownáwá se necro- logium Boh. u Dobnera, Mon. hist. Boh. II, 9. — 9) centuplum A. 6. .— !9) Srownej Kanapárüw ziwot swatého Wojléche k. 3. Prameny dějin českých I, 236. — !!) militaverat 3; militavit 4. — !*) Tak A; Woyliech 2, 2aa; Woythech 2a; Woytech ostatni. — !3) de A, Annal. Saxo; 6. — !4) oblimantes 1. — '*) Woytech wkládá tu 4. 

Strana 39
KNIHY I 39 copus eris, et Pragensis !) vel invitus episcopus vocaberis. Tua nobilitas, tui mores et actus opti- me concordant cum honore pontificatus. Tu nobis talos a vertice notus ad imos*). Tu bene scis nobis pandere viam, qua itur ad coelestem patriam. Jussa tua nobis quam posse sequi, tam velle necesse est. Te dignum omnis clerus, te universus idoneum episcopatu accla- mat populus. Facta est autem haec electio non longe ab urbe Praga Levigradec in oppido XI Kal. Mart. eodem?) quo obiit Diethmarus epis- copus anno.^) 26. Ea?) tempestate rediens de Saraceno bello adiit?) Veronam urbem praecellentissinius imperator Otto secundus, pacis amator, iustitiae cultor, gloriosissimo patre primo Ottone glorio- sior?), qui in omnibus proeliis extitit victorio- sissimus victor. Ad quem Sclavonica*) manus Boemiae cum electo pergit episcopo, ferens ex parte ducis legationem ac totius cleri atque po- puli petitionem, quo?) imperiali nutu eorum com- munem confirmaret electionem. Igitur serenissi- mus!?) imperator condescendens eorum dignae!) petitioni III Non. Junii!?) dat ei annulum !?) et pastoralem virgam 4): et, cuius suffraganeus erat, Willigisus !5), Maguntinus archipraesul'9), qui!7) ibi!5) forte aderat, iussu imperatoris consecrat eum in episcopum nomine Ádalbertum. Nam archipraesul Adalbertus Magidburiensis !?) ec- clésiae olim confirmans chrismate, hoc proprio suo vocitarat ?") eum: nomine. Consecratus *") autem III Kal. Julii?) cum suis sequacibus ??) equitat in?*) dulcem patriam, et ut pervenit ad?*) civitatem Pragam nudo pede et humili corde, clero et omni plebe prae laetitia modulante *") episcopalem obsedit?") kathedram. Huius tam a byť nerád Pražským biskupem jmenowán bu- deš. Twá urozenost, twoji mrawowé a skutkowé nejlépe se srownáwaji s düstojenstwim knéZstwl. Tys nám od hlawy wráku znám aZ do paty nejniz. Ty znáš dobře otwirati nám cestu, kterau se jde do wlasti nebeské. Rozkazů twých jest nám potřebí, abychom mohli i abychom chtěli poslau- chati. Tebe w&ecko Zákowstwo za hodného, tebe wšechen lid wywoláwá k biskupstwi za schop- nébo. Stalo jest pak se toto zwoleni nedaleko od hradu Prahy na Lewém Hradci na hrádku 19. dne měsíce Unora w témž roce, we kterém zemřel biskup Dětmar. 26. Toho času wraceje se z wálky saracen- ské přijel do města Verony přejasný císař Otto Druhy, pokoje milownik, sprawedliwosti ctitel, nejslawnéjéiho otee swého Otty Prwniho slaw- nější, jenž byl we w&ech bitwách witěz nej- witěznější. K němu jel slowanský průwod z Čech se zwoleným biskupem, nesa od knižete wzká- zání a ode wšehbo žákowstwa i lidu žádání, aby rozkazem císařským stwrdil společné jejich zwo- lení. Tedy nejjasnější císař, swoliw ke slušné jejich žádosti, dne 3. Čerwna dal jemu prsten a berlu pastýřskau, a jehož byl suffraganem, Villigisus arcibiskup Mohučský, který tam prá- wé byl pfitomen, z rozkazu cisafowa joj poswétil za biskupa, jménem Adalberta. Nebo pfedtim byl jej arcibiskup kostela Magdeburského Adalbert, když jej biřmowal křížmem, nazwal tímto swým jménem. Byw pak poswěcen 29. dne měsíce Čerwna, jel se swými průwodčími do milé wla- sti; a když přišel ke hradu Praze, bosýma no- hama a s pokornym srdeem, pfi radostném pént Zákowstwa i lidu wsedl na stolici biskupskau. Dle rady tohoto tak přeslawného pastýře Woj- těcha a na přímluwu swrchuřečené a milowané 1) nemá A; urbis wkládá tu 4. — ?) Srow. Hor, ep. Il, 2. 4. — 3) Místo eodem -— anno má 3 lempore et anno. quo.ob. Dell. — 4) nemá 4. — 9) Ea vero 4. Obsah kusu od slow: Ea lempestate — obsedit cathedram podán dle ziwola sw. Wojlécha, sepsaného Janem Kanapárem, kap. 8 a 9. Wiz Prameny L str. 270 a 271. — 9) abiit 1. — 7) gloriossior 1. — 8) slauonica 6; munifica 2, 2a, 28a. — 9) qui 2. — 9) serenimus |. — !!) nemá A, 6. — 1?) nemá 5. — !3) am. dat ei A. — !4) curam A, Al, 6. — !9) Willegisus 2b; Wylligisus 6. — 16) archiepiscopus 4. — 17) gui — Nam archipraesul jest w A připsáno po kraji. — 18) ibi tune 4, — !?) Mag- buriensis !, 3; Magburgensis 2b; Magburiensis 2, 2a, 2aa, — 20) vocilaverat A, A1; vocitauit 6. — *!) est aulem s. Adalbertus pridáwá 4. — ?") Tak 4; oslatní wesmés: III Idus Junii. Srownej o tom Ziwot sw. Woj- těcha, sepsaný Janem Kanapárem, kap. S, — 3) sequentibus 3. — 24) in suam dulce. 3. — 29) ad senclam c. 4. — 26) mod. kyrieleyson 4. — ?7) consedit 2aa. 8 982 983 

Strana 40
40 KOSMŮW LETOPIS ČESKY. 970 971 972 973 974 975 976 977 978 979 980 981 983 praeclari pastoris Adalberti consilio et praedictae ac dilectae suae sororis abbatissae Mariae1) inter- ventu dux Bolezlaus, quicquid praesul Pragensis usque hodie in suo possidet vel obtinet episco- pio, vel quicquid abbatissa optavit dari et fieri utilitatis in suo coenobio, gratuita utrique 2) concessit pietate et canonum sacra confirmavit auctoritate. 3) 27. Anno dominicae incarnationis 970. Anno dominicae incarnationis 971. Anno dominicae incarnationis 972 sanctus Oudalricus 4) migravit a seculo 5). Anno dominicae incarnationis 973. 6) Anno dominicae incarnationis 974. Anno dominicae incarnationis 975. 7) Anno dominicae incarnationis 976. Anno dominicae incarnationis 9778) obiit Dubrauca, quae quia nimis improba fuit, iam mulier provectae aetatis cum nupsisset Poloniensi duci9), peplum capitis sui deposuit, et puella- rem coronam sibi imposuit: quod erat magna dementia mulieris. Anno dominicae incarnationis 978. Anno dominicae incarnationis 979. Anno dominicae incarnationis 980. Anno dominicae incarnationis 981 obiit Slav- nic 10), pater sancti Adalberti 11), cuius de mori- bus et vita licet plurima eniteant memoriae 12) digna, ex quibus tamen ut referamus 13) pauca, coepta intermittimus nostra. Erat enim 14) vir lae- tissimus ad omnes facie, in consiliis serenissimus mente 15), alloquiis 16) blandissimus, locuples di- viciis quam secularibus tam spiritualibus. In 17) domo illius honestas 18) fulgebat et sincera di- lectio, iudiciorum rectitudo et procerum multi- tudo. In operibus eius erat legum cognitio, pau- perum refectio, moerentium consolatio, peregri- sestry swé abatyše Marie kníže Boleslaw wše- cko, což biskup Pražský podnes má a drží k swému biskupstwí, neb což abatyše wyžá- dala požitků dáti a obrátiti k swému opatstwí, s ochotnau oběma udělil láskau, a stwrdil zá- konů církewních mocí swatau. 27. Léta od narození páně 970. Léta od narození páně 971. Léta od narozeni páně 972 swatý Oldřich sešel se swěta. Léta od narození páně 973. Léta od narození páně 974. Léta od narození páně 975. Léta od narození páně 976. Léta od narození páně 977 zemřela Dau- brawka, která, poněwadž byla welmi nešlechet- ná, již co žena wysokého wěku, ježto byla za- snaubena s knížetem polským, sňala záwoj s hla- wy swé a wstawila si wěnec panenský; což bylo welké bláznowstwi ženy. Léta od narození páně 978. Léta od narození páně 979. Léta od narození páně 980. Léta od narození paně 981 zemřel jest Slaw- ník, otec swatého Wojtěcha; o jehož mrawích a žiwotu, ač mnoho wyniká paměti hodného, wšak z toho jen málo abychom powěděli, wy- prawowání swé přetrhujeme. Bylť jest muž ke wšem twáře weselé, w radách mysli jasné, w roz- prawách přelíbezný, bohatý na statky jak swět- ské tak duchowní. W domě jeho stkwěla se po- ctiwost a upřímná láska, saudů sprawedliwost a welmožů mnohost. We skutcích jeho byla zná- most zákonů, chudých podporowání, smutných těšení, pautníků přijímání, wdow a sirotků há- 1) Mar. ab. A. — 2) utrisque A, 2, 2n, 2aa, 6. —3) Od slowa tohoto schází w ruk. 7a wše až k r. 994 (do konce kap. 28). — 4) Odalricus 2, 2aa; Udalricus 2b. — 5) sanctus — a seculo nemají A, 2a, 5, 6. Swatý Oldřich zemřel 4 čerwence 973. Srownej Mon. Germ. hist. VI, 414. — 6) Otto imperator primus Teutonicorum pius heu proh dolor! non. Maii obiit, cui Otto, filius eius, successit 4 přidáwá. — 7) Hiems durissima et impor- tunae longa. Et idus Maii nix magna nouiter lapsa terram operiebat. Eodem anno Rudbertus archiepiscopus obiit, cui Willigisus successit 4 přidáwá. — 8) We Freherowě wydání položena zpráwa následující k létu předcházejí- címu. — 9) Srownej Thietmar, kn. IV, kap. 35, 36, Pertz, Mon. Germ. hist. V, str. 783 a 784, kde se Dubrawka 10) Zlaunik 1, 2a, 2b; Slawnyk 6; Zlaunik dux 4.—11) XV Kal. Apr. wkládá tu ještě 4. — docela jinak líčí. — 12) memoria 2b. — 13) refferamus 1.—14) nemá A. — 15) vitae 3. — 16) all. bl. nemá 5.— 17) In domo — defensio nemá 5. — 19) honesta 4 a 2b; poslední wšak měl honestas, což přetržením slabiky as a nadepásním a proměněno.

Strana 41
KNIHY I norum receptio, viduarum et!) orphanorum de- fensio. Huius tam insignis ducis metropolis fuit Lubic?), sita loco ubi &mmnis Cydlina?) nomen perdit suum, intrans liberioris aquae*) in flu- vium Labe. Habuit autem sui principatus hos?) terminos. Ád occidentalem plagam contra Boe- miam rivulum Suriam$) et castrum, quod est situm in monte Oseca") iuxta flumen Msam *). Similiter plagam ad australem contra Teutoni- cos?) orientales has urbes habuit. terminales: Chinov '?), Dudlebi '!), Netolici!?) usque ad me- diam silvam. Item solis ad ortum contra Mora- viae regnum castrum sub silva situm, nomine Luthomisl!?), usque ad rivulum Svitawa?), qui est in media silva. Item ad aquilonalem pla- gam contra Poloniam castellum Cladzoco !5), si- tum iuxta flumen nomine Nizam?!5) Hic dux Slavnic, quamdiu vixit, feliciter vixit. 28. Anno dominicae incarnationis 982. Anno dominicae incarnationis 983. Anno dominicae incarnationis 9847?) obiit Romae caesar Otto secundus. Huic imperatori Adalbertus, praesul Pragensis, adeo fuit familia- ris et carus obsequiis, ut in pascha domini !9), quod celebravit rex Aquisgrani in palatio coram omnibus episcopis, hac eum '?) officii celsitudine sulblimaret, quo sibi coronam inponeret et maio- rem rmissam celebraret, quod solum fas erat, ut archiepiscopus faceret. Post festum vero cum iam acciperet?) a caesare licentiam redeundi ad patriam, sevocat?!) eum caesar in secretarium, et faciens suorum confessionem peccaminum ??), commendat se piis recordationibus eius oratio- num. Insuper dat ei paramenta, in quibus mis- sam celebrarat??) in pascha, scilicet albam, dal- maticam, casulam, cappam et faciterium ?*), quo 41 jeni. Tohoto tak znamenitého wojwody sidlem byla Libice, ležící w místě, kdež říčka Cidlina ztráci jméno swé, wpadajíc do řeky swobodnější wody Labe. Mél pak tyto meze swého panstwi: K západní straně proti Čechám potůček Zirinu a hrad, který leží na hoře Oseku wedlé řeky Mže. Podobně ku polední straně proti Rakau- süm tyto měl hrady pomezní: Chýnow, Daudle- by, Netolice až k rozhraní lesa. Rowněž k wý- chodu slunce proti králowstwi morawskému hrad pod lesem ležicí, jménem Litomyšl až ku po- tü&ku Switawě, který jest na rozhraní lesa. Rowněž k půlnoční straně proti Polsku hrá- dek Kladsko, ležicí wedlé řeky řečené Nisa. Tento wojwoda Slawnik, pokud ziw byl, &tast- né Ziw byl. 28. Léta od narozeni páné 982. Léta od narozeni páné 983. Léta od narození páně 984 zemřel jest w Ří- mě císař Otto druhý. Tomuto císaři byl Wojtěch biskup Pražský tak důwěrný a milý we služ- bách, že o hodu božím welkonočním, který slawil w Cáchách w paláci u přítomnosti wšechněch biskupů, takowau jej poctil sluZby wzneáenostt, aby mu korunu wstawil a welkau mši slaužil, což příslušelo toliko arcibiskupu učiniti. Po hodu pak, když wzal již odpuštění od císaře, aby se wrátil do wlasti, zawolal jej císař w saukromi, a uciniw zpowéd ze hříchů swých, poručil se dobrotiwému wzpominání jeho w modlitbách. Při- tom dal jemu raucha, w nichž by mši slaužil o welkonocich, totiž albu, dalmatiku, kasuli, kápi a ručník, aby je měl na jeho památku. Kte- 1) et orph. nemá 4. — ?) Lubycz 6; Luc 2a — ?) Cydelina 6; Cidlina 1, 3; Cldlinia 2, 2a, 2aa. — 4) atque 1. — 5) os mél 1 ale druhau ruhau opraweno w hos. — 9) Sirina |; Suryna 6; Surma 3. — ?) Os- sieka 2; Osseca 2a, 2aa; Osseka 6. — 9) Mzie 2. — 9) Theutunicos 2a, 2as. — 19) Chinow 2a; Hinow A; Chynow 6, — !!) Dudleby 6; Vndlebi 2a, — !*) Netholici 1, 3; Nololiezi 2; Notholyci 6; Nolholici 2b; No- tolici 2a. — 19) Lutomisl 1, 4; Liulomysl 2; Lutomizl 2b; Luthomysl 6 ; Lutomis vel' s wynecliáním nomine 3. — 14) Swytawa 6; Zuilaua 1, 2a, 2b; Zuitawa 2; Suttaua 3; Zwilana 4. — !5) Kladzcho 1, 2a, 2b; Kladzko 2; Kladsco 3; Gleez pridáwüá nowéjsi rukeu 5; Cladsko 2aa. —— !9) Nisam měl 1, ale opraweno w Nizam; Wzam 2,222; Nyzam 2a; Nizzam 3; Nizan 4. Wiz W. W. Tomek: O panstwi rodu Slawnikowa w Čechách. Čas. mus. král. C. 1852, 1V, 41. — !7) Oto Ml zemřel 7 pros. I. 983. — 18) nemá 3. — 19) cum 2, 2a. — 20) acce- písset 3. — 2!) clam vocat 4. — ??) peccatorum mél 2b; ale opraweno rukau jinau w peccaminum. — ?3) cele- bravit 4; celebraret. 3; w 2b opraweno celebraret na celebraret. — ?*) facitergium 3, 2b; poslední opreweno rukau druhau z facitersium. ge 981 982 983 988 

Strana 42
42 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 98s ea habeat sui ob memoriam. Quae usque hodie in Pragensi ecclesia honorifice habentur et di- cuntur paramenta sancti Adalberti. 1) Léta od narození páně 985. Anno dominicae incarnationis 985. 2) Léta od narození páně 986. Anno dominicae incarnationis 986.3) Anno dominicae incarnationis 987 obiit Stre- Léta od narození páně 987 zemřela jest Střezislawa, swatého Wojtěcha ctihodná matka zizilava 4), sancti Adalberti mater venerabilis et a žena bohu milá, takowého a tak swatého deo acceptabilis matrona, tantae et tam sanctae plodu matkau slauti a býti hodná. sobolis dici mater et esse digna.*) Léta od narození páně 988. Anno dominicae incarnationis 988. 6) Léta od narození páně 989. Anno dominicae incarnationis 989.7) Léta od narození páně 990 swatý Wojtěch Anno dominicae incarnationis 990 sanctus w Římě u sw. Alexia, když opat newěděl, kdo Adalbertus Romae ad sanctum Alexium, inscio by byl, učiněn jest mnichem. abbate, quis esset, factus est monachus s). Léta od narození páně 991. Anno dominicae incarnationis 991. Léta od narození páně 992. Anno dominicae incarnationis 992. Léta od narození páně 993. Anno dominicae incarnationis 993. Léta od narození páně 994. Anno dominicae incarnationis 994. 29. Také nechci přeskočiti, co od jiných wi- 29. Nec2) transiliendum censeo, quod ab dím býti pominuto. Nebo biskup Wojtěch, když aliis praetermissum video. Nam praesul Adalber- widěl, že stádo jemu swěřené pořád přicházelo tus videns, quod grex sibi commissus semper in ke zkáze a nemohl jeho obrátiti ku prawé dráze, praecipicium iret, nec eum ad rectam viam con- obáwaje se, aby i sám nezahynul s lidem hy- vertere quiret, timens, ne et ipse cum pereunte 10) naucím, nesměl déle s nimi zůstáwati, aniž ne- plebe periret, non ausus est cum eis amplius mínil wíce darmo s kázáním práci sobě dáwati. stare, nec passus est suam ulterius incassum- Ale když již a již chtěl se dáti na cestu do praedicandi operam dare. Sed cum iam iam- Říma, náhodau nahodilo se, že téhož času Strach- que 11) Romam iter arripere vellet, forte fortuna kwas, o němž jsme wýše podotkli, s powolením tempore in ipso Ztrahquaz 12), de quo supra re- opata swého přišel z Řezna, aby po mnohých tulimus, sui abbatis cum licentia venerat de Ra- disbona, post multos annos visere patriam dul- létech nawštíwil wlast drahau a příbuzné i bratra swého, kníže české. S nímž muž boží, biskup Woj- cem et cognatos atque fratrem suum Boemiae těch, wyžádal sobě saukromí, a měl s ním roz- ducem. Cum quo vir dei, praesul Adalbertus, prawu, mnoho naříkaje na newěru a neprawost secretum petiit et colloquium tenuit, multa con- lidu, na sňatky hříšné a na nedowolená roz- questus de infidelitate et nequicia populi, de wádění nestálého manželstwi, na neposlušnost incesta copula et super illicita discidia 13) in- constantis coniugii, de inobedientia et negligentia a nedbalost duchownich, na zpupnost a nesne- 985 986 987 988 989 990 991 992 993 994 995 rážto se podnes chowají w kostele Pražském a nazýwají se raucha sw. Wojtěcha. 1) Léta 985 a 986, taktéž níže 988 a 989 scházejí w ruk. 2b. — 2) Suxones Sclauoniam invaserunt, quibus ad supplementum Misacho dux cum magno exercitu venit, qui totam lerram Sclauonicam incendiis el cae- 3) Otto rex adhuc puerulus cum magno exercitu Saxonum venit in Sclauiam et dibus devastarunt 4 přidáwa. — multis incendiis et caedibus deuastarunt 4 prid. — 4) Zrezizlaua 1, 2b, 4; Strziezislaua 2; Zrezislana 2; Ztrehzi- zlaua 5; Strzyezislawa 6; Zlrziezislaua 2n. — 5) Tu přidáwá 4: Eodem anno Saxones tertium Sclauiam inuaserunt, et ad ultimum ipsi Sclaui regis ditioni subduntur et castella iuxla Albim lluuium denuo restaurala sunt. Et ventus 6) Isto anno aestatis feruor immanis pene cunctos fructus consumpsit, et mox ingens aedilicia multa strauit. — grandis mortalitas hominum subsequuta est přidáwá 4. — 7) Eodem anno cometac apparnerunt, quos pestilencia subsecuta grandis hominum el iumentorum, maxime boum. — 8) Leta 991—994 nejsau w textu ruk. 2h polo- žena; jen po straně jest podotknuto: Hic (t. j. za slowem monachus) interponuntur anni: 991, 992, 993, 11) nemá 1, 3. — 12) Strahquaz A, 9) Tu zase začíná další text ruk. 7a. — 10) perheunte 1. — 994, 995. — 2b, 4; Strachquas 6; Ztrahquam 2a. — 13) dissidia 2b, 3, 4.

Strana 43
KNIHY I. cleri, de arrogantia et intollerabili potentia co- mitum. Ad ultimum omnem intenitonem sui cor- dis sibi aperuit!), quod vellet Romam apostoli- cum consultum ire, et ad gentem apostatricem ?) numquam redire. Inter haec et ad baec haec addidit: Et bene est, inquit, quod tu frater nos- ceris esse ducis, et huius terrae ex?) dominis) originem ducis?): te plebs ista mavult*) domi- nari, et tibi magis obedire quam mihi. Tu?) con- silio et auxilio tui?*) fratris superbos comprimere, negligentes arguere, inobedientes corrigere, in- fideles increpare poteris. Tua dignitas et scientia, tui habitus sanctimonia multum 5) concordant ad pontificalia regimina. Quod ut fiat, ego tibi cum") dei voluntate et mea potestate concedo, et ut liceat me vivente, istic episcopus ut sis, aput apostolicum omnibus votis intercedam !?) Et quem forte manu tenebat episcopalem baculum, ponit sibi in sinum. Quem ille, quasi furibundus, in terram proiecit, et haec verba insuper adiecit: Nolo aliquam dignitatem !!) in mundo, honores??) fugio, pompas seculi despicio: indignum me iudico episcopali fastigio, nec tantum pondus pastoralis curae ferre sufficio. Monachus sum, mortuus sum: mortuos sepelire non possum. Ad haec praesul respondit: Scias, frater !?), scias, quod modo non facis cum bono, facies autem postea, sed cum tuo maximo !*) malo. Post haec prae- sul!5) ut proposuerat, Romam iter arripit !9), et gentem suis praeceptis inobedientem relin- quit!^). Et quia tunc temporis dux non erat suae potestatis, sed comitum !*), comites versi in dei odium, patrum iniquorum pessimi filii, valde malum operabantur facinus !?) et iniquum. Nam sub quadam festiva die?") furtim irrum- punt urbem Lubec?!), in qua fratres sancti Adal- berti et milites urbis universi velut oves innocen- tes assistebant sacris missarum solempniis festa celebrantes. At illi ceu lupi inmanes urbis moe- nia irrumpentes, masculum et feminam usque 43 sitedlnau moc županů. Naposledy wšechno mí- nění srdce swého jemu zjewil, žeby chtěl do Říma k apoštolskému pro radu jíti a k náro- du odpadlickému nikdy se newrátiti. Mezi tím a k tomu to doložil: A dobře jest, dí, že ty znám jsi co bratr knížete a pocháziš z pánů této země. Tebe lid raději chce, abys panowal, a tebe raději chce poslauchati než mne. Ty bu- deš moci s radau a pomocí bratra swého pyšné potlaciti, nedbalé kárati, neposluáné trestati, ne- wéficim domlauwati. Twá düstojnost a wédomost, swatost twého stawu dobře se hodí na duchowni spráwu. Což aby se stalo, já tobě s wili bożi a mocí mau propüjéuji i aby smělo býti, bys za mého žiwota byl biskupem, u apoštolského wšemi prosbami se wynasnažím. I wložil mu berlu biskupskau, kterau práwě držel w ruce, do klína. On wšak ji, jako zůřiwý, na zem od- hodil, a tato slowa k tomu dodal: Nechci, abych mél jakau hodnost na swété; düstojenstwim se wyhybám, nádherau swétskau pohrdám; poklà- dám se za nehodna biskupské wysosti, a ne- stačím unésti takého břemene pastýřské starosti. Mnich jsem, mrtew jsem, abych mrtwé pocho- wáwal s to nejsem. K tomu biskup odpowěděl: Wiéz, bratíe, wéz, čeho nyní nečiníš po dobrém, wšak potom ućiniś, ale s welikau škodau swau. Poté biskup, jak si byl uminil, dal se na cestu do Říma, a lid rozkazů swých neposlušný opu- stil. A poněwadž té chwile kníže nebyl w moci swé, než županů, župané obrátiwše se w nená- wist proti bohu, zlých otců nejhorší synowé, welmi zlý a neślechetny skutek jeden wyko- nali. Nebo za jistého dne swáteéniho pokradi wtrhli do hradu Libice, we kterém bratří swa- tého Wojtócha a bojownici hradsti wśichni, jako newinnć owečky stáli při slawnć msi swatć, swátek slawice. Ti pak, jako wlci ukrutni, zlezże zdi hradské, muze i Zeny do jednoho zbili, staw- še čtyři bratry swatého Wojtócha se wiżim po- 1) aperit A. Al. %aa, 6. — *) apostaticam 3. — ?) el mél I, ale. opraweno w ex, — *) Tak mél i 1, ele opraweno w domini. — 9) et huius — ducis nemá A, Al. — 9) mogis vult 4. — 7) Tu cons. — poteris nemá 4, — 7%) nemá A, Al. — 9) nemá 2, — 9) nemá 3. — 19) intendam 204, 3, — 1!) Misto Nolo al. dig. mají A, 1, 4 Nolo, ut aliquam dign. habeam. — 1%) Od slowa lohoto začíná zase text w ruk. 4a. — 19) frater Zwabquaz wklódaji tu 4, 42, — 14) nemá A, A1, 6. — !5) pr. Adelbertus 4. — !6) arripuit 2aa. — '?) reliquit z, 2ua, 6. — 19) ducum A, 6; ducis Al. — !?) scelus 4, 4a. — ?") die festivo A, Al; Teslivitale 4, 4a. — 21) Lubik 2aa; Lubycz 6. 995 

Strana 44
44 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 39 ad unum interficientes, quatuor") fratribus sancti Adalberti cum omni prole ante ipsum altare de- collatis, urbem?) comburunt, plateas sanguine perfundunt, et cruentis spoliis ac crudeli praeda onerati hilares ad proprios?) redeunt?) lares. Interfecti sunt autem in urbe Lubic quinque fratres sancti Adalberti a. dom. inc. 995), quo- rum nomina sunt haec: Sobebor*), Spitimir"), Pobrazlav 8), Porey °), Caslav !°). 30. His ita!!) peractis, dux Bolezlaus inito consilio cum clericis, Maguntinum praesulem !?) his sollieitat verbis: Aut nostrum pastorem Adal- bertum ad nos revoces, quod magis volumus, aut alium nobis in loco sui ordines, quod inviti pos- cimus !?). Nam !*) Christi ovilia adhuc in hac gente fidei novicia, nisi eis assit vigilans pasto- ris custodia, cruentis !5) lupis opima recta !$) fiunt'7) edulia!9). Tunc metropolita Magunti- nus!) sollicitus, ne populus nuper??) Christo &dquisitus, relapsus in antiquos pereat sacri- legos ritus, mittens legatos ad apostolicum cla- mat, ut aut viduatae Pragensi ecclesiae maritum remittat, aut alium in loco sui?') ordinari per- mittat. Et quoniam servus dei Adalbertus iussu apostolici factus liber a custodis gregis domi- nici in coenobio sancti Alexii??) cum senatori- bus coeli infra amoenam curiam terreni con- versabatur ??) Elisii, Hunc domnus papa, suus et pius insimul abba ?*), Talibus alloquiis *") moestum solantur amicis: O fide dulcissime et frater amantissime ?6), per caritatem dei te deprecamur ??), et per amo- rem proximi obtestamur, üt ad tuam parrochiam dignanter redeas regimenque tuarum ovium dili- genter recipias. Si te audierint, deo gratias: si tomstwem před samým oltářem, hrad wypálili, ulice krwi zkropili, a naložiwše si krwawé koři- sti a ukrutnau laupež, wesele nawrátili se k swým domowům. Zabito pak jest na hradě Libici pět bratří swatého Wojtěcha léta od narození páně 995, kterých jména jsau tato: Soběbor, Spyti- mir, Pobraslaw, Pořej, Čáslaw. 30. Když se toto tak zběhlo, kniže Bole- slaw, wzaw radu s duchownimi, žádal arcibisku- pa Mohučského takowými slowy: Buď k nám pastýře našeho Wojtěcha powolej zpět, čehož si wice přejeme, buď nám jiného na jeho mistě po- swéf, čehož nerádi žádáme. Neboť owčince Kri- stowy posud w národě tomto wiry zánowni, ne- budeli při nich bedliwé stráže pastýřowy, stanau se wlküm krwolačným práwě tučnými krměmi. Tehdy metropolita Mohučský, pečliw jsa, aby ná- rod nedáwno Kristu získaný nezahynul upadna do starých bezbožných řádů, wyprawil posly, a wolal k apoštolskému, aby buď owdowělé cirkwi Praž- ské manžela nawrátil, buď jiného na jeho místo zříditi dowolil. A poněwadž služebník boží Woj- těch, z rozkazu apo&tolského oswobozen od hli- dání stáda páně, w klášteře sw. Alexia se sta- rostami nebes obcowal w libém dwoře zem- ského ráje, Pán jej rowně papež jak opat také jeho zbožný Smutného slowy prâtelstwi jsau tésili takto : O synu nejsladši a bratře nejmilejší ! pro lásku k bohu tě prosíme a pro milowání bližního na tobě žádáme, abys se do osady swé blaho- sklonně nawrátil a w řízení oweček swych ocho:- ně znowu se uwázal. Uposlechnau-li tě, bohu 1) universis 3. — ?) ur. Lubic 4, 4a. — 9) proprias A, 1, 6. — *) recedunt A, At. — 5) slowa a. d. inc. 995 jsau w 2 pietrżena jiným inkaustem než text jest psán; lakć quorum nomina není w tomto rukopisu. — 8) Sobiebor 2aa: Sobyebor 6. — 7) Spilimur 2; Sptimir 4, 4a; Spytimer 6. — 9) Bobrazlau 1, 2b; Bobraslau měl půwodně i 2, ale pozdější rukau přeměněno b w h, ra se wymazalo a misto toho nadepsalo u, tak że nyni se musi bisti Bohuslau ; Bohrazlau 2a, jakoż i korrektura w 2b; Bohraslav 2aa; Bobraslaw 2b; Drobozlau 3; Pobrazlau 4, 4a; Dobrozlav A. — ?) Poreii 3. — 19) Cazlav 1; Czaslau 2; Kazlau 2a; Czaslaw 2aa; Cazlau 2b; Czazlaw 6. Za slowem OCzaslau má 2 poznámku pozdéjsí rukau Porei evasisse fertur; 4 a 4a dokládají: atque in ecclesia s. Bonifacii martyris sepulti sunt. VI Idus Octobris, — !7) itaque 2a. — !?) nemá A, 6. — !?) possimus měl 1, ale opraweno rukau jinau w poscimus. — !!) Nam — edulia nemá 5. — !*) repidis vel rabidis cruentis 1; rapidis 6. — !9) recte 2b, 4, 4a. — !?) fient 2b, 3, 4, 4a. — 19) edilia mél 2, ale opraweno rukau jinau w edulia. — 19) Magontinus 2aa, a tak obyčejně níže. — ?9) nuper a 2; nuper ad Christo (sic) 2a. — ?!) suo ordinare 4, 4a. — ??) Alexii confessoris 4, 4a. — 25) tak nyní i 1, kter$ mél conversabantur. — 24) Opat klástera sw. Alexia jménem Lew. — ?9) alloquuiis 1. — ?9) amant. Adalberle 4a, — ?7) deprecor 1. 

Strana 45
KNIHY I te non audierint, fugientes te!) fugias, ne cum pereuntibus pereas, et ad nationes exteras prae- dicandi licentiam habeas. Hac praesul?) valde exhilaratus ?) sententia, quod sibi sit^) data do- cendi exteras gentes licentia non sine magna moesticia?) fratrum dulcia linquit) consortia. Et cum viro summae discretionis praesule, no- mine Nothario?), adiens8) archiepiscopum Ma- guntinae urbis, in palatio rogat, quo per eius missos scire posset, si se suus grex?) recipere vellet. Quo facto, quid sibi suus grex respon- derit, aut quam ob causam eum non receperit, vel ad quas gentes inde transierit, quantae etiam frugalitatis omnibus diebus sui episcopii fuerit, quanta morum honestate enituerit, scire poterit, qui vitam eius seu !9) passionem legerit. Nam mihi iam dicta bis !!) dicere non placet ista. Tunc Ztrahquaz !?), frater ducis, de quo su- pra meminimus, videns episcopum quasi iure et regulariter !?) a sua plebe repudiatum, tumido fastu exarsit. in episcopatum. Et quia facile est volentem cogere, protinus hunc ydiotam et sico- phantam populus nequam in episcopalem levat !*) kathedram. Sic enim, sic deus saepe?) permittit per sui providentiam pravorum hominum inva- lescere potentiam, sicut in hac inregulari !5) elec- tione ludicra!?) praevaluere'!9) Cereris generi !?). Nam fuit hic Ztrahquaz veste compositus, mente tumidus, actibus dissipatus, oculis vagus, verbis vanus, moribus ypocrita, et tocius erroris man- drit&, atque in omnibus operibus malis iniquo- rum archigeronta ??). Plura referre pudet Ztrahquaz de praesule pseudo. Sufficiunt ?!) pro multis pauca. Ventum erat Maguntinae sedis ad ??) archipraesulem ??) ; ubi peractis omnibus, quae agenda erant, per ordi- nem, sicut fieri solet, post examinationem epis- 45 diky; pakli neuposlechnau, odejdi od odcháze- jicích od tebe, abys nezahynul se zahynaucími, a mějž powolení kázati mezi národy cizími. Tim- to biskup welice obweselen wyféentm, Ze mu bylo dáno powolení k cizích národů učení, ne bez welkého zarmaucení sladké s bratřími opu- Stil obcowání. A s mužem na nejwýš rozšafným, biskupem, jehož jméno bylo Notharius, došed k arcibiskupu we dwoře we městě Mobučském, žádal jeho, aby po jeho wyslaných mohl zwě- děti, zdali by jej stádo jeho chtělo zase přijmauti. To když se stalo, co jemu lid jeho odpowěděl, neb pro kterau příčinu jeho přijmauti nechtěl, neb ku kterým národům odtud šel, též w jaké po wšecky časy swého biskupstwi skrownosti bydlil, jakau mrawü poetiwostt se stkwěl, bude moci zwě- děti, kdož přečte sobě jeho žiwot čili umučení. Neb mi se již řečené nezdá tu powidati opět. Tehdy Strachkwas, bratr. knížete, o němž jsme wyáe wzpomnéli, kdyZ widél, Ze byl biskup od lidu swého zawržen jaksi dle fádu a spra- wedlnosti, w naduté py&e zahofel po biskupstwi. A ponéwadz snadno jest chticiho nutiti, ihned toho newédu a utrhaée lid nezdámny pozdwihl na biskupskau stolici. Neb tak Bůh často swau prozřetelnosti dopau&ti se zmoci zlých lidí moci, jak při této wolbě nepořádné obdržely wrch šprýmy zetě Cereřina. Neboť byl jest tento Strachkwas w šatstwu úprawný, w mysli nadutý, we skutcích nezřízený, očí těkawých, řečí mar- ných, we mrawich pokrytec a celého bludu otec i we wšech zlých skutcích nešlechetníků arci- starosta. | Wice se fici stydím o Straehkwasu biskupu lichém. Postaói málo za mnoho. Pfisli k arcipiedsta- wenému stolice Mohuóské; a kdyZ tu wá&ecko bylo wykonáno, co mélo wykonáno byti, w po- řádku, jak jest obyčej, po zkaušce biskupské, 1) nemá 4, 4a. — ?) pr. Adalbertus 4, 4a. -— 9) h w 1 rukau jinau nadepsáno. — *) est 1. — 9) tristi- cia 2aa. — 9) liquit 2b. — 7?) Votharino nadepsáno w 2b nad Nothario; Volhario 2aa; Notario 4a. — Š) nemá 4. 4e, — 9) Slowa grex — suus jsau po slrené pfipsána rukau jinau w A. — !9) sive 2. — 11) biis 1. — 1?) Ztrachquas 6; Slrachquam 2e; Strehquas 2. — 13) regaliler 2a. — !7) locat 3. — !5) Deus sic saepe 3; svepe nemá 4, 4a. — !9) in nadepsáno rukeu druhau w A; regulari 4, 4a: irreg. 22a. — !7) ludricu A; ludi- cius 3. — !9) praevalere 4, 4a; tak mél i A, ale opraweno w praevaluere. — !?) genere mél A, ale opraweno w generi. — ??) erchigeron 4. — ?!) sufficiant 2b, 3, 4. — ??) nadepsáno rukau druhau w A. — *?) episco- pum 3. 995 

Strana 46
995 46 copalem, choro letaniam !) modulante, dum pro- cumbit super tapetia archipraesul infulatus ante altare, et post eum inter duos suffraganeos, qui ordinandus erat Ztrahquaz dum?) prosternitur in medio, heu dira?) condicio, arripitur atroci daemonio: et quod servus dei*) olim sibi prae- dixerat clanculo, palam fit coram clero et omni populo. Hactenus haec?) inseruisse sufficiat 9). 31. Anno dom. inc. 996 7) postquam insignis signifer Christi, praesul Adalbertus, retibus fidei coepit Pannoniam simul et Poloniam, ad ultimum dum in Pruzia?) seminat verbum dei, hanc prae- sentem vitam pro Christo feliciter terminavit martirio IX Kalendas Maii?) feria VI!9) Eo anno !!) fuit pascha VII!2?) Kalendas Maii !?). Anno dom. inc. 997 saepe memoratus dux Bolezlaus videns Pragensem ecclesiam suo pa- store viduatam, dirigit legatos suos ad impera- torem tertium Ottonem, rogans !^), ut Boemiensi ecclesiae sponsum meritis dignum daret, ne !5) grex Christo noviter mancipatus redeat !9) ad pristinos vanitatis ritus et ad iniquos actus; quippe profitetur non haberi in tota Boemia tunc temporis clericum episcopatu dignum. Mox caesar augustus Otto, sicut!7) erat in divinis humanisque rebus prudentissimus, annuens pe- titioni eorum coepit curiosius cogitare, quem de suis potissimum in hoc tam arduum opus diri- geret clericum. Forte aderat in regali curia ca- pellanus 18) nomine Theadagus!9), actibus pro- bis??) et moribus decoratus, liberalibus studiis adprime eruditus genere de Saxonia, lingua per- fecte 2!) imbutus Sclavonica ?*). Hunc quia sors obtulerat, omnis regiae aulae senatus et ipse caesar valde laetificatus in pontificem Pragen- sis ecclesiae eligit et collaudat, et mittens ad KOSMÜW LETOPIS CESKY. kdyż kir zpiwal litanii a arcibiskup infulowa- ny poklekl na kobercích před oltářem, a za nim mezi dwóma podbiskupimi, jenż mól swś- cen byti, Strachkwas, kdyż uprostfed padl na zem, o! hrozná pfihodo, uchwácen jest ukrut- ným ďábelstwim ; a co mu někdy služebník boží předpowěděl saukromi, stalo se jest zjewně před žákowstwem a před lidmi přede wšemi. Potud o tom podotknauti bud' dosti. 31. Léta od narození páně 996, když byl slawny Kristàw korauhewník, biskup Wojtěch, sítěmi wiry ulowil Uherska i také Polska, na- posledy když we Prusích rozséwal slowo boží, skončil jest tento zdejší žiwot šťastně pro Krista umučením dne 23. Dubna w den páteční. Toho roku byla jest welikánoc dne 25. Dubna. Leta od narození páně 997 často řečený kniže Boleslaw, když widěl, an kostel Pražský zbawen byl swého pastýře, wyprawil jest posly swé k cisaři, třetímu Otowi, žádaje, aby kostelu českému dal ženicha zásluhami hodného, aby stádo Kristowo nedáwno ziskané newrátilo se ku předešlým řádům lichým a ke skutkům ne- prawým. Neboť oznamowal, že nebylo té chwile w celjch Gechách duchowniho biskupstwi hod- ného. Hned cisař, rozmnožitel říše, Otto, jak jest byl we wěcech božských i lidských welice opa- trný, swoliw k žádosti jich, počal jak nejpilněji přemýšleti, kterého by ze swých nejschopnějšího k tomu tak těžkému powolání wyprawil duchow- niho. Práwé byl u dworu králowského kaplan jménem Tehdak, dobrymi skutky i mrawy ozdo- beny, we swobodnych uménich obzwlá&té wzdé- lany, rodem ze Sas, jazyku slowanskému doko- nale naučený. Toho, ježto jej přihoda naskytla, celá králowského dworu radda i cisař sám we- lice potěšen za kněze kostela Pražského zwolil 1) letamini mél 2b, ale opraweno srownawatelem w letaniam ; laetamina 3. — ?) nemá A. — 9) Tak měl i 2b, ale opraweno rukau druhau w mira. — ^?) Adalbertus wkládá tu 4, 4a. — 9) Hic 2a». — ©) Hactenus — sufficiat nemá 5; sufficiant 3. — 7) Letopoélu tohoto nemá 7a. — 9) Prussia 2; Brussia 3 ; Pruzya 6: — 9) Roku 996 nepripad! den 23 dubna na pátek, ale na čtwrtek, ale roku 997 případlo 23 dubna na pátek, — 10) W ruk. 7a schází ostatek této knihy a pokračowání začíná teprw w druhé knize při r. 1070, kde se jedná o založení kostela Wysehradského. — !!) Slowa anno F. p. V Kal, jsau w 6 po straně napsána; w lexlu jest co tam na- psáno bylo wyškrábáno. — 12) VI Cal. 3; V Kal. Apr. 6. — 19) R. 996 bylo welkonoc dne 12 dubna, léta pak 997 dne 28 března. — M) nemá 3. — !5) ut 2, 2a, — 16) non redeat 2, 2a. — !7) nemá 2. — 19) sacellanus mél 2b, ale pozdější rukau opraweno a nadepsáno také capellanus. -- 19) Thegdagus 1, 3, 6, 2b, w poslednim wšak nadepsáním opraweno w Thedgadus; Tegdagus 2, 2aa; Thegclagrus 2a. — 20) probus 2ua. — 27) proferre 1, 3. — 3?) Slavica 4, 4a; Zlauonica 6. 

Strana 47
KNIHY I Maguntinum !) archipraesulem, guo eum celeri- ter in episcopum consecret, mandat. Anno dom. inc. 998 Nonis Julii consecratus est Teadagus, honeste a clero et?) populo Pra- gensis ecclesiae recipitur, atque cum magno gau- dio ad cornu altaris sancti Viti intronizatur. Dux valde congratulatur, quia pastor bonus suo gregi arridet, et grex laetus pastori novo?) alludit. 32. Rexit autem iste excellentissimus prin- ceps Bolezlaus post patris obitum 32 annis du- catum, quia quae iustitiae, quae catholicae!) fidei, quae christianae religionis sunt, erat ardentissi- mus executor, apud quem) nullus ecclesiasticam, nullus mundanam dignitatem obtinuit per pecu- niam 9). Fuit etiam ?), ut res probat, in proeliis victoriosissimus victor, sed victis clementissimus indultor atque praecipuus pacis amator. Cui erant maximae opes bellica instrumenta et dulcia ar- morum studia. Nam plus diligebat ferri rigorem quam auri fulgorem, in cuius oculis nemo utilis displicuit, numquam inutilis placuit, suis mitis, hostibus terribilis fuit. Habuit autem hic glorio- sissimus dux*) Hemmam ") sibi in matrimonio iunctam, quae genere fuit ceteris nobilior, sed quod magis laudandum est, nobilitate morum multo praestantior Ex qua duos !°) filios susce- pit elegantissimae indolis, scilicet Wencezlaum et Bolezlaum ; sed Wencezlaus ab ineunte aetate hanc!!) fragilem vitam mutavit aeternitate; Bo- lezlaus autem post discessum patris sedis sus- cepit gubernacula principali, ut in sequentibus declarabitur '*). 33. Factum est autem, cum appropinqua- rent '*) dies supra memorati ducis '*) Bolezlay, quo iam aeternam commutaret morte vitam !5), vocat aequivocum suum et superstitem natum !5), et adstante coniuge Hemma'*) et multa pro- cerum turma !5), jam interrumpente !?) singultu verba, prout potuit, his dulcem affatur filium dictis: Si fas esset matri, sui??) uteri infanti ut 4T a schwálil, a poslaw k arcibiskupu Mohucskému, nařídil, aby jej brzce za biskupa poswétil. Léta od narození páné 998 Tehdak, byw poswécen, poctiwé od žákowstwa i lidu kostela Pražského přijat jest, a s welkau radostí na straně oltáře sw. Wita posazen na stolici. Kníže si welice libowal, an pastýř dobrý na swé stádo se usmíwal, a stádo potěšené na nowého pa- stýře patřilo. 32. Sprawowal jest pak kniżetstwi tento prewytećny kniże Boleslaw po smrti otcowé dwa a třidceti let, a což se týkalo sprawedli- wosti, co wiry katolickć, co nabożenstwi kfe- stanskóho, byl nejhorliwejsim wykonawatelem, u něhož nikdo cirkewni, nikdo swětské hodnosti nedosáhl penězi. Byl pak také, jak skutek uka- zuje, w bojích witěz nejwitěznější, ale ku pře- moženým smilowatel nejdobrotiwější a pokoje mi- lownik obzwlá&tni. On mél za nejwét&t bohatstwi wálečné zásoby a we zbraních sladké zalíbení. Nebo wice milowal železa twrdost nežli zlata lesklost; w očich jeho nikdo schopný se ne- zo&kliwil, nikdo neschopny se nezalibil; k swym mirny, nepfátelüm strašliwý byl. Měl pak nej- slawnější kníže tento w manželstwi k sobě při- drużenu Hemmu, kteraż byla co do rodu jinych uślechtilejśi, ale coż wice jest ehwály hodno, u&lechtilosti mrawů mnohem wznešenější. Z níž obdržel dwa syny powahy nejsličnější, totiž Wác- slawa a Boleslawa; a wšak Wácslaw žiwot od počátku křehký směnil s wécnosti. Boleslaw pak po imrti otce uwazal se w moc kniżeci, jak se w následujícím ukáže. 33. Stalo pak se, že když se blížili dnowé swrchu jmenowaného knižete Boleslawa, že již měl smrtí wyměniti žiwot wěčný, powolal syna swého stejnojmeného a který jej přebyl, i u pří- tomnosti manželky Hemmy a welkého zástupu welmožů, při čemž slowa již wzdýcháním byla přetrhowána, jakž mohl, takowými řečmi oslo- wil milého syna: Kdyby lze bylo matce, dítěti 1) Magontinum 2aa a tak i obyčejně níže. — ?) et pop. nemá 2b. — 3) suo 2b. — *) chatolice 1. — 5) christia- nae opskuje 1. — 9) pro pecunia 2b, 3, 4, 4a. — 7) et 2b, 3, 4, 4s. — 9) d. Bolezlaus 4, 4a. — 9) Nem- mam 288. — 1%) Ctyry syny mól Boleslaw II, Wáclaws, Bolesluwa, Jaromíra a Oldiiche, z nichZ prwní pred olcem zemrel. Jaromíra a Oldiicha má Kosmas omylem za syny Boleslawa Ill. — !?) nemá 2, 2a, 2ea, 2b, 3. — 12) declaratur A. — !3) appropinquaret 3. — 14) nemá 2, 2a, 2aa, 2b, 3. — !5) com. m. v. eet. A. — !6) nalu 4, 4a. — 17) Nemma 2as. — !8) turba 2. — !9) interrupente A. — ?9) suae ut. infantis 1. 9 999 

Strana 48
999 48 lactis ubera sic sapientiae dare munera, non natura, sed homo creatus dominaretur in crea- tura. Attamen nonnulla deus sua concessit homi- nibus dona, sicut Noe, Ysaac, Thobiae atque Mathatiae, ita duntaxat, ut quos illi benedixe- runt, benedixit illis deus, et quos praeordinave- runt!) ad bonae conversationis vitam, contulit et illis deus perseverantiam. Sic et hodie, fili mi, si non assit sancti spiritus clementia, parum pro- dest meorum verborum iactantia. Ducem te, in- quit deus, constitui"): noli extolli, sed esto quasi unus ex illis?), id est, si te ceteris sublimiorem sentias, mortalem tamen?) te esse?) cognoscas, nec5) dignitatis gloriam, qua in seculo sublima- ris, aspicias, sed opus, quod tecum ad inferos deportes, intendas. Haec praecepta dei in cor- de tuo scribe, et haec mandata patris tui non omitte. Ecclesiae limina frequenter visita, deum adora, sacerdotes eius honora, ne sis sapiens apud temetipsum, sed consule plures, si sapi- ant in id ipsum ?). Pluribus ut placeas, sed qua- libus, stude. Omnia cum amiois, sed prius de ipsis tracta. Juste iudica, sed non sine miseri- cordia. Viduam et advenam ne despice ad tuam stantes ianuam. Dilige denarium, sed parce di- lige formam. Res enim publica, licet. sit?) nimis adaucta, per formam?) nummismatis falsam cito erit ad nihilum redacta. Est aliquid, fili mi, quod Karolus, rex sapientissimus et manu !?) potentis- simus, haud !!) aequiparandus !?) nobis homini- bus valde humilibus, cum filium suum Pipinum!?) post se in solio sublimandum disponeret, cum !*) terribili eum sacramento constringeret, ne in regno suo subdola !*) et prava !5) taxatio !?) pon- deris'5) aut monetae fieret. Certe nulla clades!?), nulla pestilentia ??), nec mortalitas nec non si ?!) hostes totam terram rapinis??), incendiis deva- starent??) magis populo dei nocerent, quam fre- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. Ziwota swého poskytnauti jako mléka prsau tak darü maudrosti, newládla by pfiroda we stwo- ření, nýbrž člowěk stwořený. Nicméně wšak ně- kterých darů swých udělil bůh lidem, jako Noe, Isaakowi, Tobiáši a Mathatiášowi, tak alespoň, že kterým oni požehnali, požehnal jim bůh, a koho předustanowili k dobrému chowání za žiwota, udělil jim i bůh stálosti. Tak i dnes, synu můj, nebyloliby milosti ducha swatého, málo prospěje chlubnost mluwení mého. Knižetem, prawí bůh, jsem tě učinil; newynášej se, nýbrž buď jako jeden z oněch, to jest ač cítíš se býti wyšším než druzí, znej se proto, že jsi smrtelný, abys nehleděl na sláwu hodnosti, kterau jsi powýšen na swětě, nýbrž abys pilen byl dila, které s se- bau doneseá pod zemi. Tato kázání boží zapiš do srdce swého, a těchto nařízení otce swého neopomíjej. Kostela prahy často nawštěwuj, bohu se klaň, kněze jeho cti; nebuď maudrý sobě sa- mémnu, ale s jinymi wíce se rad, zdaliby rozuméli tomu samému. Mnohým abys se líbil, ale jakým, snaž se. Wšecko s přátely, ale prwé o nich je- dnej. Sprawedliwě suď, ale ne bez milosrdenstwi. Wdowau a hostem nepohrdej, stojí-li před dweř- mi twymi. Miluj peniz, ale skrowné miluj po- dobu. Nebo říše, byť byla welmi rozmnožena, lichau podobau mince rychle bude w niweč obrá- cena. Jest to cos, synu můj, že Karel král nej- maudřejší a w síle nejmocnější, který se nemůže stawěti na roweň s námi lidmi welmi nízkými, když uzawřel syna swého Pipina po sobě po- wýšiti na stolec, hroznau jej přísahau zawázal, aby se w říši jeho nedálo podwodné a nešle- chetné cenění wáhy neb mince. Zajistě žádná rána, žádný mor ani mření, ani kdyby nepřá- telé celau zemi laupením a pálením hubili, tolik by neuškodilo lidu božímu, jako časté měnění a podwodné lehčení mince. Která záhuba neb ') praeordinaverit 3. — ?) constituit 2. — ?) eis 4, 4a. — 4) přídáno rukuu druhau w A: nemö 2b, 3, 4, 4s. — 5) esse nemaji 4, 4a. — 9) ne 2, 2a, 2b, 3. — 7) sed — ipsum nemá A. — 9) nemá 4, 4s. — 9) Nad slowem tím nadepsáno čerweně autem 1, — 10) nemá 4, 4a. — ?!!) Nad slowy haud —- humilibus jsau pry dle Kópkeho nadepsány w ruk. 2 české glossy, čemuž wšak není tak; zdá se, Ze místo 2 má státi 1. Glossy tyto jeau: gesto mi nizizi hide nemnozem si geczin wrolonati, — !?) equipperendus 1; — !?) Philippum 2aa; Pypi- num 6.— 34) cum ter. eum 2, 2a, 2aa, 2b ; eum ter. cum 3. — 19) nadepsáno tamtéž chytre, — 18) nad. czena. — 17) nadeps. promiena, — 9) nadeps. wehy. — !9) nedeps. záhuba, — ?9) nadepsáno mor. W ruk. 2aa jest po straně čerweně připsáno: toť mudrost. — ?!) nemá 2, 6; místo nec non si má 4, 4a si; non má 2b podlrzeno rukau oprawowalele; 22a má nec lamen. — ??) rap. et inc. 2b, 3; nad. lupezem. —- ??) deveslantes 3. 

Strana 49
KNIHY I quens mutatio et fraudulenta peioratio nummi. Quae pestis aut quae infernalis Herinis inclemen- tius spoliat, perdit et attenuat christicolas quam fraus'in nummo herilis? Atqui!) post haec se- nescente iustitia et invalescente nequitia surgent non duces, sed fures, non rectores populi dei, sed nequam exactores, àvarissimi sine misericor- dia homines, deum omnia cernentem non timen- tes *), qui ter vel quater in anno monetam mu- tando?) erunt*) in lagueum 5) diaboli) ad per- ditionem populi dei. Talibus enim nequam arti- bus et per legum insolentiam coangustabunt huius regni?) terminos, quos ego dilatavi usque ad montes, qui sunt ultra Krakov 9), nomine Trytri ?), per dei gratiam '?) et populi opulentiam. Nam Divitiae plebis sunt laus et gloria regis, Nec sibi sed domino gravis est, quae servit !!) egestas. !"*) Plura locuturus erat; sed extrema hora dirigue- runt?) principis ora, et citius dicto obdormivit in domino, atque magnus super eum factus est planctus; dies autem sui obitus est VII Idus Februarii anno dom. inc. 999. 34. Eodem anno Gaudentius!!) qui et Ra- dim, frater sancti Adalberti, ordinatus est epis- copus !5) ad titulum Gnezdensis '5) ecclesiae. Hic gloriosissimus dux, secundus Bolezlaus, vere et hodie haud plangendus satis '?), cuius memoria in benedictione est, in quantum ampliando dilata- verit '*) ferro sui terminos ducatus, apostolica testatur auctoritas in privilegio eiusdem Pragen- Sis episcopatus. Post cuius obitum filius eius, tertius Bolezlaus, ut supra relatum est 9), suc- cessit in ducatum; sed non eisdem rerum suc- cessibus, nec paternis auspiciis terminos adqui- sitos obtinuit. Nam dux Poloniensis Mesco %), quo non fuit alter dolosior homo, mox urbem Kracov abstulit?!) dolo, omnibus, quos ibi inve- nit, Boemiis??) extinctis gladio. Fuerunt autem 49 která pekelnà wzteklice nemilostiwéji laupt, hubi & na mizinu pfiwodi ctitele Kristowy jako pa- nowniéi Bidba w penézich? Ale powstanau po čase, když sprawedliwost sestárne a nezdárnost se wzmůže, ne knižata, ale zloději, ne spráwci lidu božího, ale ničemní dřiči, lidé lakomi bez milosrdenstwi, boha wše widauciho se nebojíci, kteří třikrát neb čtyrykrát do roka měnice minci, wlezau do osidel dáblowyeh na zkázu lidu bo- ziho. Takowymi pak nićemnymi lstmi a neby- walymi zakony zaużi meze tohoto králowstwi, které jsem já rozšířil až k horám, ježto jsau za Krakowem, řečené Tatry, milostí boží a lidu možnosti. Neb Národu bohatstwi jest králi k sláwé a ke cti, Chudoba otrocká sobé ne, ale pánu je w obtiż. Chté] mluwiti wice; ale w hodiné posledni rty kniZete ztuhly, a prwé nez by wytkl, sesnul w pánu, i učiněn jest nad nim pláč weliký; den pak smrti jeho byl 7 Unora roku od na- rození páné dewitistého dewadesátého dewátého. 34. Téhoz léta Gaudentius, jinak Radim, bratr sw. Wojtécha, poswécen jest za biskupa na jméno kostela Hnězdenského. Tento pieslawny knize, druby Boleslaw, jehož památka zůstawá žehnána, kterak široko rozšířil mečem hranice swého kniżetstwi, swódći apośtolskć swódectwi w privilegii Pražského biskupstwi. Po jehož smrti syn jeho, třetí Boleslaw, jak swrchu řečeno jest, nastaupil w kniżetstwi; ale nemaje téhož dobrého prospěchu a zdaru jako otec, nezachowal jest dobytých mezi. Neb kníže polské, Měšek, člo- wěk jehož nebyl druhý Istiwější, hned se zmocnil hradu Krakowa lstí, zbiw mečem wšecky Čechy, které tam zastihl. Měl pak kniże Boleslaw z choti ušlechtilé dwa syny, kteří byli chlaubau matky plodné, bratry Oldřicha a Jaromíra. Jaromir pak 1) aut qui 4, 4a. — *) meluentes 3. — 9) nemá 5. — 4) ruunt 3; eunt 4, 4a. — 5) osidla nadepsino. — 6) nad. diablowa. — 7) terre 2aa. — 9) Crakov 1; Crakow 2; Krakou 3; Krakow 6. — 9) Triti A, 3; Tryti 2a, 2b, ele w tomto srownawatel pozdéjsi nadepsel Troin; Tritri 4, 4a; Tryn 2; Trin 2aa. — 9) misericordiam A. — '1) premit nadepsala ruka pozdější w 1; quem gravat qui servit 3, 4, — !?) Lac. Phars. III, 152, — 13) diri- guerek 3. — !4) G. archiepiscopus 4, 4e. — !*) nemá 4, 4a. — ?6, Genezd. 1: Bnezd. 2a. — !7) nemá A, 1, 2, 2a, 200, 4, 4a, 5; beud jekoi i salis nemá 2b. — !9) dilatando ampliaverit 2b. — !9?) retulimus 4, 4a. — 30) Mesko 1, 2, 2e, 2ea. 2b a tak stále. — ?!) obtinuit 2ae. Boleslaw Chrabry oblehl a dobyl Krakowa. — 22) nemá 3. 9* 1000 999 

Strana 50
50 19» duci!) Bolezlao?) ex coniuge nobili duo?) fra- 1003 tres, foecundae*) matris gloria nati, scilicet Ódal- ricus?) et Jaromir. Sed Jaromir iuvenis patris est nutritus in aula, Ódalricus autem a pueri- tia 5) traditus erat imperatoris Henrici in?) cu- riam, quo addisceret morem?) et eorum?) astu- tiam ac teutonicam'") linguam. Post haec trans- acto non longo tempore supradictus uterque dux Mesco et Bolezlaus in condicto!') loco conveni- unt ad colloquium, et data fide ac iuramento firmata inter se pace, dux Mesco invitat Bole- zlaum, quo dignaretur venire ad suum !?) con- vivium. At ille, sicut erat vir columbinus et sine felle '?), suorum consilio familiarium dixit se omnia facturum velle. Sed quae pestis nocentior quam familiares inimici? Quorum quia non po- tuit contraire dolosis consiliis, immo iam suis fatis, hah '*) mens praesaga ducis! vocat ad se nobiliores, et quos relicturus erat in regno, qui videbantur sibi fideliores, et his eos affatur dic- tis: Si quid forte mihi, quod absit, aliter et praeter fidem atque spem in Polonia evenerit, hunc !?) meum natum Jaromir vestrae fidei com- mitto, et mei in loco ducem vobis relinquo. Sic- que dispositis regni negotiis it cariturus lumine, et intrat urbem Kracov sinistro omine'!9) perfidi ducis Mesconis ad '7) convivium. Nam mox inter prandendum pax, fides, ius hospitale rumpitur, dux Bolezlaus capitur atque oculis privatur, suos- que omnes alios trucidant !5), alios obtruncant, alios carceri tradunt!?). Interea ducis Bolezlai domestici et familiares inimici, gens invisa, gene- ratio mala, Wirsovici ??), operabantur?!) abhomi- nabile malum et antea retro seculis inauditum. Quorum primus et quasi caput totius iniquitatis KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. we mládí chowán jest při dwoře otce swého ; ale Oldřich od chlapectwi byl odewzdán ke: dworu císaře Jindřicha, aby se naučil jejich spůsobům a auskokům i německému jazyku. Potom po ne- dlauhém čase obadwa swrchuřečení knižata, Mě- šek i Boleslaw, sešli se w ustanoweném místě k wyjednáwání, a když si dali slowo a pfisahau stwrdili mír mezi sebau, kníže Měšek pozwal jest Boleslawa, aby ráčil k němu přijítí k hodům. On pak, jak byl muž holubičí a beze žluči, prawil, že učiní wše, jak se radau swých wěrných poučí. Ale který mor jest škodliwější než nepřátelé do- máci? Jichžto poněwadž nemohl zwrátiti zlých úkladů ano již swého osudu, o! předwidawé mysli kniżeci! powolal k sob& znamenitéjsich, a kte- rych minil zanechati w krilowstwi, ktefi se mu zdali byti wórnójśi, a takowymi k nim promluwil slowy: Kdyby se mi snad, čehož nebuď, jinak a mimo wiru a naději w Polsku přihodilo, po- raučím wa$i wérnosti tohoto mého syna Jaro- míra, a na mém místě wám jeho zanecháwám kniżetem. A tak spořádaw wěci zemské, šel, jenž měl zbawen býti widění, a wjel do Kra- kowa do hradu o zlém znameni, k hodům kni- žete Měška newěrného. Nebo hned mezi hodo- wáním mír, wira, práwo bostinské jest zrušeno, Boleslaw kníže zajat a zbawen očí, jeho pak lidi wšecky zbili nebo posekali nebo uwrhli do wézeni. Mezitím domácí a družní nepřátelé kni- žete Boleslawa, plémě nenáwiděné, pokolení zlé, Wrsowici wykonali zloéin ohawny a předtím po wéky neslychany. Jiehzto pfednosta a jako hlawa wài neprawosti byl Kochan, muż neśle- chetný a wšech zlých lidí nejhorší. Ten a jeho 1) nemá A, 6. — ?) Bolezlav A. — 9) duae; ale fratres wynecháno 3. — *) secundae 2, 2u, 4a. — ?) Odal- ricus 2, 2a, 2aa; Odalricus 1; Vdalricus 2b; Oaldricus 3; Odelricus 45; Oudulricus 4a ; Dedalricus 5; a tak obytejné i nize. — ©) a puer. nema A, 6. — 7) ad 2. — 9) lak mól i 1, ale opraweno w mores. — ?) nemá A, 6. — 10) theuton. 2, 6; leuthonicam 2a; lheulunicam 2aa. Netieba podotfkati, 4e Jaromír a Oldrich nebyli synowé ale bralii Boleslawa lll; lakć se wóci maji jinak w příčině odejití Oldřícha do Némec; neb Oldrich ulekl do Němec ze strachu před bratrem swym Boleslawem, jenž Jaromíra dal wyklestiti e Oldficha rozkazal zardausili. Srownej kroniku Détmarowu V, 15, Pertz, Monum, Germ. hist, V, 797 a násled., kde o této a o následujících událostech se nalézají nejlepší zpráwy. Také nemohl Oldřích utéci k Jindřichowi co císaři římskému, jímž ten- krále ještě nebyl, ale co wéwodowi baworskému, — !!) concilio 1. — 12) ad suum venire A, 6. — !?) Jiné prameny a welespolehliwć wypruwu,i opak o powaze Boleslawa III. — 14) ah 2, 6; ach 2a, 200, — '5) wy- Skrábáno w 1. — 16) homine 1. 2, 2a, 28a, — 17) nemá 4, 4a. — !9) alios truc, není w 4, 4s. — !?) trudunt 2, 2a, 2ua. — ??) Wrisovici A; Wirsseuici 2b; Wrsseuice 2; Wirseuici 2a; Versouici 3; Wrssovici 4, 4a. — *!) operantur 4, 4a. 

Strana 51
KNIHY I erat Kochan !), vir sceleratissimus et omnium ma- lorum hominum pessimus. Hic et sui propinqui, homines iniqui ?), ducis cum filio Jaromir venien- tes venationis ad locum, qui dicitur Weliz 3), post- quam referente fama perceperunt *) quae facta sunt de duce in Polonia: Quis iste es, inquiunt, homuncio alga vilior, qui super nos debeat) esse maior et dominus vocari? Àn non invenitur inter nos melior, qui et dignior sit dominari? Ah$) mala mens, malus animus! Quod rumi- nant sobrii palam faciunt ebrii. Nam iniquitas eorum ut incaluit et assumpsit cornua mero, ca- piunt dominum suum et crudeliter ligant, atque nudum et resupinum per brachia et pedes lig- neis?) clavis affigunt humi, et saltant saltu?) ludentes militari, saltantes in equis trans cor- pus sui?) heri '"). Quod videns unus de conser- vis!') nomine Dovora!?) velociter currens in Pragam, quod factum fuerat, ducis!?) nunciat'4) amicis: et eadem hora deducit eos ad turpe bravium sine mora. Quos!*) ubi!9) viderunt ini- quitatis operarii armatos super se repente irru- ere, diffugiunt ut vespertiliones per silvarum la- tebras!?). At illi, ut invenerunt!'") ducem male muscis laceratum, seminecem, nam ut examen &pum, sic ascendebat agmen muscarum super corpus nudum, solventes eum et vehiculo po- nentes deferunt Wissegrad !?) in urbem. Servo autem Dovorae, omni aude digno ducis amico, talis gratia redditur?") pro merito. Nam voce?!) praeconica ??) indicitur ubique per fora, ut quam ipse Dovorae tam eius proles postera sit inter nobiles et ingenuos *?) in aeternum et ultra. In- super dant ei et dignitatem venatoriam, quae pertinet ad curtem Stebecnam "^), quam ex tunc et usque modo per generationes eius possident nepotes. 51 příbuzní, lidé zlostní, přišedše se synem kniže- eim Jaromirem k místu loweckému, které slowe Weliz, kdyż powésti, která se roznesla, zwédéli, co se stalo s kniZetem w Polsku, prawili: Kdož jest tento élowiéek, fásy mořské sprostší, že má býti wyšším nad námi a pánem se nazywati? Zdaliz se nenajde mezi námi lepái, a ktery by byl wice hoden panowáni? O! zlé mysli zlého ducha! Co pfemitali stiizliwi, zjewnć wykonali opili. Neb jak se neprawost jejich rozpalila a winem se ji dostaly rohy, chopili pána swého, a ukrutně swázali jej, a nahého, položeného na znak, za ruce a za nohy dřewěnými koly jej přibili k ze- mi, a kfepóili, hrajice w kiepot wojensky, kfep- číce na koních přes tělo pána swého. Což když widěl jeden z druhů, jménem Dowora, rychle běžel do Prahy, a co se stalo, oznámil přátelům kniżete, a tu chwili dowedl jich k hanebnému plesu s píli. Které když dělníci neprawosti spa- třili;, ani se zbraní náhle na ně udeńi, rozutikali se jako netopýři po skrýších lesních. Oni pak, jak našli kniže od much zle postipaného, polo- mrtwého (neb jako roj wčel tak napadlo hejno much na tělo nahé), rozwázali jej, a položiwše na wůz dowezli na hrad na Wyšehrad. Ale sluhowi Doworowi, wil chwaly hodnému kni- žete příteli; takowá odměna stala se za jeho zásluhu. Hlasem bificowym totiž po trzích wšu- dež ohlášeno, že jak on sám Dowora tak wšecko jeho budauci potomstwo má byti mezi šlechtici a urozenÿmi na wéky a pífes to. Mimo to dali jemu také düstojenstwi lowecké, které prislu&i ke dworu ke Zbečnu, kteréž od toho času i az doposud drží po kolenech jeho potomci. 1) c nadepsáno w A rukeu jinau; Koban 1, 2b, 4, 4a; Coban 3. — ?) hom. iniqui nema A, 1, — 9) Veliz 2; Welyz 6, 8. Weliz také Welis u Kublowa na nékdejsim panstwi Toënickém, kde bylo probost- stwi ku cli swatého Jana Křtitele na památku události této založeno. — 4) perceperat 3, — 5) debet A, 2, 2a, 4, 6. — ©) ach 2a. — 7) nemá 2b, 4. 4a. — 9) nemá 4, 4a. — 9) nemá 4, 48. — 10) eri měl pů- wodné 1, ale opraweno rukau druhau w heri. — !!) cons. suis 3. — !?) Douora 2; Houora 2a, 2aa a tak stile; 2b md H rukau srownawatele nadepsáno nad D. — 13) duci 2. — !*) nunciavit 1, — !5) quod 4. — 16) nemá 2. — 7) tenebras A. — 19) viderunt 4, 4e. — !?) Wisegrad 1; Wissograd 2; Wyssegrad 6; Wis- siegrad 2a. — ?9) nemá 2. — ?!) Chybné opakuje tu 1 pro merito. — ??) praeconia A, 2a, 3, 4, 4s. — 23) ing. due. amicos in 2aa & 2b; poslední jen po strané rukau druhau pozdéji pripsáno. — **) Stebecznam 2, 6; Sthecnam 3; Stbecnam 4, 4a. 1008 

Strana 52
1008 1004 52 35. Dum haec geruntur in Boemia, dux Mesco veniens cum valida manu Polonica invasit urbem Pragam, et!) per duo spacia annorum, scilicet &nno dom. inc. 1000, anno dom. inc. 1001, ob- tinuit eam. Sed Wissegrad?) urbs duci suo fide- lis?) mansit imperterrita et inexpugnabilis. Hisdem^) vero diebus *) idem dux Mesco mit- tit legatos ad imperatorem, dans ei et promittens?) infinitam pecuniam, quo filum ducis Bolezlai, nomine Ódalricum 9), qui erat eius in obsequio, catenatum ?) mitteret in custodiam. O invictis- sima fames auril ubi est potentissimum ius Ro- mani imperi? Ecce possessor auri pressus pon- deribus auri ducis obtemperat iussis, et tortor fit ac 9) carceris mancipator auro corruptus im- perator. Nec mirum, si ille paruit duci?), cum nostris temporibus Wacek !?), sub mola rusticana natus, tertium Henricum, regem potentissimum, — o indignum!!) facinus!?) — catena aurea ut molos- sum traxit in Boemiam ; et quod iubet famulorum famulus, paret dominorum dominus, atque Bori- voy !?) ducem iusti tenacem, virum veracem, us- que ad genua compeditum rex mittit in custo- diam ceu iniquum") hominem et mendacem. Sed haec in suo loco plenius exarabuntur stilo. 36. Factum !») est autem anno dom. inc. 1002 iam Christo Boemos respiciente et sancto Wencezlao suis auxiliante, incertum est nobis, utrum clam fuga elapsus an iussu imperatoris dimissus, dux Ovdalricus !$), rediens in !?) pa- triam, intrat munitissimum !9) castrum, nomine Drevic!?), unde militem mittit sibi fidelem et ammonet, quo intrans urbem Pragam per noctem clangore ??) bucinae perterrefaciat?!) incautum hostem. Mox fidelis cliens iussa facit, et ascen- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. 35. Když se tyto wěci w Čechách dály, kniže Měšek přitáhnuw s welkau moci polskau, udeřil na Prahu, a po čas dwau let, totiž Roku od narození páně 1000 a Roku od narození páně 1001 ji držel. Ale Wyšehrad, knížeti swému wěrný, zůstal neustra- šen a nedobytný. Téhož pak času týž kniže Měšek poslal wyslance k cisaři, dáwaje a slibuje jemu ne- smírné penize, aby syna knižete Boleslawa, jmé- nem Oldřicha, který byl pod jeho mocí, spautal a dal do wézeni. O! nepřemožitedlná žízní zlata! kdež je wšemocné práwo říše Římské? Hle, ma- jitel zlata, tlačen tižemi zlata, uposlechl rozkazů knižete, a stal se katem a žalářníkem císař zka- žený zlatem. A není diwu, že ten poslechl kní- žete, když za našich časů Wacek, narozený pod mlýnem sedlským, Jindřicha třetího, krále nej- mocnějšího, o zločine nehodny! na vlatém fetéze jako chrta přiwedl do Čech, a co kázal pacholek pacholků, poslechl pán pánů, a Bořiwoje kněze sprawedlného, muže prawdy milowného, w oko- wich až po kolena král uwrhnul we wazbu jako člowěka zlého a podwodného. Ale o tom bude na swém místě šířeji wypsáno. 36. Stalo se wšak léta od narození páně 1002, když wzhlédl již Kristus na Čechy a swatý Wácslaw swým přispěl ku pomoci, nejisto jest nám, zdali podtají útěkem wywáznuw čili z roz- kazu císaře propuštěn, kníže Oldřich nawrátiw se do wlasti, wešel na hrad welmi pewný, řeče- ný Dřewič, odkudž wyslal bojownika sobě wěr- něho a uložil mu, aby wejda do hradu do Prahy w noci zwukem trauby postrašil nepřítele, an se nenaděje. Ihned wěrný služebník rozkaz wyko- ') nemá 2aa. — ?) Wissehrad 4, 4a.— 9) fideliter 3. — 4) isdem 1. — 1*) idem také A, rukau pozdější nadepsáno wàak isdem, — ?) et promittens nemá A, 6, — 6) Óaldricum 1. — 7) filium ducis Bol. — calenatus mitteretur 4, 4a. — 9) ac 2aa. — 9) ducis suasionibus 2b. — !?) Wacec 1; Wack 2, 2a; Wak 2b; Waczek 6; Vecek 3. — !!) ob indignum 2; o dignum 4, 4a. — !?) scelus 4, 4e. — !3) Tek mél i 2aa, coz wsak pře- trženo a opraweno w Odalricum; tak talé oprawuje srownawatel ruk. 2b po straně, kdežto w lextu stojí Bo- riuoy. — 14) ruk. A mél pred oprawením inimicum. Kosmas pochybuje na místě tomto i co do chronologie i co do wyprawowání událostí. Nejlepším pramenem jseu tu kronika Détmarowa a annaly Quedlinburské. Co se pragmatického sestawení událostí týče, srownej o tom Palackého Dějiny národa Českého I, 277 — 287, a Tomkůw dějepis města Prahy I, 103— 105, kde zwláště na pozn. 68 pozornost obrátiti si dowolujeme. Srownej též Jireček, die Kóniginhofer Handschrift, — 19) actum 2b, 3. — !6) Détmar wyprawuje, Ze to byl Jaromír. — 17) ad A, 2, 2b, 3. — !9) invictissimum 3. — !?) Dreuic 2, 2b; Drewik 2a; Drzewicz 2aa; Drewicz 6 ; Dre- vis 3; Drewic 4, 4a. Hrad tento lezel u Kozojed; stopy hradu tohoto se aZ podnes tam zachowaly. — 30) clangorem 2. — ?!) perlerrere faciat 2aa. 

Strana 53
KNIHY LI dens noctu in media urbe eminenciorem locum, qui dicitur!) Zizi?) tuba intonat et clara voce clamans ingeminat: lugiunt, fugiunt?) Polonii*) confusi turpiter ?), irruite, irruite armati Boemi acriter. Ad quam vocem irruit super eos formido et pavor, quod erat mira dei permissio et sancti Wencezlai intercessio. Diffugiunt 5) omnes, alius oblitus sui et *) armorum, nudus nudum insilit) equum et fugit, alius ut dormivit, etiam ") sine bracis !^) accelerat fugam. Fugientesque nonnulli praecipitantur de ponte, quia pons erat inter- ruptus ad insidias hostibus: aliis fugientibus per!') praeruptam viam, quod vulgo dicitur per caudam urbis, in arta posterula prae angustia exitus ibi innumeris oppressis, vix ipse dux Mes- co cum paucis evasit. Sicque fuit, ut solet fieri, quando homines fugiunt!?) prae timore, etiam ad motum aurae pavent, et ipse pavor timorem sibi auget, ita, hos!?) nemine persequente !^), videbantur eis saxa et parietes post se clamare et fugientes persequi. Postera luce dux 5) Ov- dalricus 9) intrat urbem Pragam, et iisdem !7?) familiaribus inimicis, de quibus supra retulimus, fraudulenter suggerentibus, fratrem suum Jaro- mir tercia die privat lumine !5). Huic ex legiti- mo matrimonio non est nata soboles propter infoecunditatem coniugis; sed ex quadam femina nomine Bozena '") quae fuit Cresinae "?), filium praestantissimae formae suscepit, quem Braci- zlau?') appellari fecit. Nam quadam die de ve- natu cum rediret per villam rusticanam, hanc, quam praediximus, feminam ad puteum lavan- tem pannos vidit, et intuitus eam à vertice usque ad talos, hausit pectore ignes amoris non mo- dicos. Erat enim corporis eius habitudo ??) in- signis, nive candidior, mollior cygno *?), nitidior ebore antiquo, pulchrior saphiro. Hanc continuo mittens dux tulit in sua, nec tamen antiqua so- 53 nal a wystaupiw w noci uprostřed hradu na misto něco wywýšené, kterému říkají Žiži, za- traubil a welikým hlasem opětowal: běží Pola- né, bézi zmateni hanebné, udeřte, udeřte Čecho- wé branni udatné. Ku kterému£to hlasu pojal je strach a hrůza; což bylo diwné boží dopu- štění a sw. Wácslawa zastaupení. Rozběhli jsau se wšichni; onen zapomena na sebe i na zbraň, nahý wskočí na koně nahého a utíká, onen, jak byl spal, i bez nohawie na üték pospichá. A ně- kteří utikajíce padaji s mostu, nebo byl most přetržen nepřátelům w auklady, jiní když utíkali po příkré cestě, což se obecně říká po opyši hradu, w úzkých zadních wrátcích pro těsnost wychodu mnoZzstwi se .jich umačkalo, a sotwa kníže Měšek sám s málokterymi ušel. A tak bylo, jak se stiwá, kdyz lidé utikaj! ze strachu, i &u- stotu powétii se lekaji, a lekánt strach jim přimnožuje. Tak ti, ježto jich nikdo nehonil, wi- dělo se jim jakoby skály a stěny za nimi wolaly a na útěku je pronásledowaly. Nazejtři kněz Old- řich wešel do hradu do Prahy, a z náwodu lsti- wého týchže domácích nepřátel, o kterých jsme wy&e prawili, tretiho dne bratra swého Jaromira zbawil zraku. Jemu se z řádného manželstwi ne- narodil potomek pro neplodnost choti; ale z jisté ženštiny, jménem Boženy, kteráž byla Křesinowa, měl syna překrásného wzrostu, jehož dal nazýwati Břetislaw. Neb jednoho dne, když se wracel z lowu skrz jednu dědinu kmeci, spatřil tuto prwé řečenau ženštinu, ana pere raucha u studánky; a pohle- děw na ni od hlawy až do paty, pocítil w prsau plameny lásky neskrocené. Bylať postawa těla jejího wýtečná, sněhu bělejší, labutě jemnější, staré slonowiny skwělejší, safyru lepější. Pro tu hned poslaw kniže, wzal ji we swé, ač starého nerozwäzal, manzelstwi. Neb tobo éasu, jak se komu libilo, dwé neb tfi manzelky miti wolno 1) qui dicitur nemá 2.— 7) Zizi 2; Sizi 2a: Zizi 2b; Zicis 4, 4a. Ruk. 2aa má po slrané Cerwené pii- pséno: qui nunc Slrabow vocitatur a ruk. 2b modo Strahow vocitatur. — ?) fug. jen jednau w 4, 4a. — 4) Po- looi 2b, 3. — 5) turp. nadepsáno w 2b rukau srownawalele. — 9) W 6 newypsáno slowo to, ale polozeno po straně, — 7) uemá 4, 4a. — 9) insil. in equum A, 6. — 9) et 2b, 3. — 9) braccis 2b, 3. — 1!) nemá 4a. — 17) prae lim. fug. A. — 19) ita ut hos měl A, ale ut wyskrábáno ; ut hos 1; ita homines 2; ostatní ila hos. — 14) prosequente 2, 2b, 3. — !?) dux luc. A. — !9) Ódeldicus 1.— 17) his 2b, 3. — 18) Kosmas tu opět po- ohbybil; neb Jaromír, který po wypuzení Poláků k wládě se dostal, byl bratrem swÿm wypuzen |. 1012 a teprw r. 1034 z rozkazu jeho oslepen. — 19) Boziena 2; Bozyena 6. — 20) Krezine 1, 2, 2a; Krezyne 6; Krizine 4, 4a. — ?!) Brziecislaum 2; Braczislau 2a; Bralizlou 2b; Brzeczislaw 2aa; Brecislaum 3; Brazizlau 4a; Brati- slaw 5. — ?") abitudo opraweno w albitudo 1. — 28) cingno 6. 1004 

Strana 54
1002 54 luit conubia, quia tunc temporis, prout cuique placuit, binas vel ternas coniuges habere licuit: nec nefas fuit viro rapere alterius uxorem, et uxori alterius nubere marito?) Et quod nunc ascribitur pudori, hoc tunc fuit magno dede- cori?) si vir una coniuge aut coniux uno viro contenti viverent. Vivebant?) enim quasi bruta animalia, connubia habentes communia. 317. Eodem anno Caesar ab hoc mundo migravit tertius Otto, Vivat ut in coelis, ubi vivit quisque fidelis. Huic successit filius eius*) Henricus imperator, qui inter cetera *), quae fecit in vita sua pro Christi nomine magnalia, construxit castrum 9) in quodam monte, non modico sumptu empto a possessore loci, nomine Pabo, unde traxit no- men Bamberk?), quod est Pabonis mons. Ibi etiam constituit?) episcopatum, quem in tantum ampliavit facultatibus et dignitatibus pontifica- libus, ut in tota orientali Francia non ultimum sed secundum post primum habeatur?) episco- pium !?). Aedificavit etiam !!) ibi et templum mirae magnitudinis in honore!?) sanctae Mariae virginis et sancti Georgii Christi martiris, quod similiter in tantum adauxit dotalibus ecclesiae et ornatibus auri et argenti et ceteris regali- bus !*) aparatibus, ut mihi videatur de his ta- cere melius, quam dicere minus et quam ha- beatur in re. Utile de multis factum referam tamen '*) unum. Haud longe ab urbe praedicta quidam erat anachoreta !?) sanctarum virtutum archiman- drita, ad quem imperator, saepe 5) fingens, quasi venatum ire vellet, saepe faciens aliquam occasionem, clam cum solo cliente veniebat et se elus orationibus commendabat. Hunc cum intellexisset caesar !?), quia!) causa orationis Hierosolymam !?) ire vellet, committit ei domi- nici corporis et sanguinis calicem aureum, qui KOSMUW LETOPIS CESKY. bylo, aniž bylo muži neprawé wziti manielku druhého, neb manželce zasnaubiti se s mužem jiné ženy. A co se teď přičítá stydliwosti, to tehdáz bylo k welké necti, aby muž žiw byl spokojen s jednau ženau aneb žena s jedním mužem. Byliť jsau žiwi jako hlaupá zwifata, majice manżelstwi obecna. 37. Téhož léta S tohoto jest třetí sšel Otto se swěta císař Žiw aby byl w nebesich, wěřící kdež žije každý. Po něm nastaupil syn jeho, cisaf Jindfich, ktery mezi jinymi wéemi welikymi, jez uéinil za Żiwobyti swóho pro jmóno Kristowo, wysta- wil zamek na jedné hoře, kaupené s nemalým nákladem od drżitele mista, ktery se nazywal Pabo, odkudź wzal jméno Bamberk, což zna- mená hora Pabowa. Tam také založil biskup- stwi, které tak welice rozmnožil statky a hod- nostmi duchownimi, že w celém Fransku poklá- dáno bylo ne za poslední, nýbrž za druhé po prwnim biskupstwi. Wystawil jest tam také chrám podiwu hodné welikosti ke cti swaté panny Marie a swatého Jifí Kristowa mučen- nika, který podobně tolik obdařil nadáními ko- stelními a ozdobami zlatými a stříbrnými i ji- nými úprawami králowsky, že se mi widí lépe o tom pomléeti, než powědlti méně a než jak se má w skutku. Ze mnoha wšak powim jeden aspoň děj chwa- litebný. Nedaleko od řečeného hradu přebýwal jeden paustewnik, swatych ctnosti arcipfednostnik, ku kterému cisa, často stawé se, jakoby chtól jiti na honbu, éasto bera sobé jakaukoli pfléinu, tajné s jediným sluhau přicházel a jeho modlitbám se poraučel. Když cisař zwěděl, že on za příčinau modlitby chtěl putowati do Jerusalema, odewzdal mu těla a krwe páně kalich zlatý, který pro swau welkost, aby mohl lehčeji od každého býti !) víro 266. — ?) decori A, 2, 2a, 4, 4a. — 3) Videbant bylo püwodnà w A, ale opraweno w viveb. — 4) fil. eius nemá 2, 2a, 2aa. — 9) cuncta 2. — 9) claustrum A, 6. — 7) Babenberk 1, 2, 2a; Pabenbergk 3; Pabenberk 2aa; Babenberg 4. — 9) construxit 1, — 9) habetur 2, — !9) episcopatum 2. — !!) Aedificavit eliam — sancii Georgii in monasterio (ku konci télo kapitoly) není w 5. — 1%) honorem 2b, 3. — 13) tak 1; ostatní regaliter. — 14) nema A, 6. — 15) anachorila 1, 2a, 28s; archimandrita 2, 2a. — 16) ad venaliouem faciens A, 2, 2b, 6; ad venationem iter 3; ad venelum ire vellet 4, 4a; quasi ad venationem 6. — 17) caes. Heiori- cus 4. — 19) quod 2b. — !9) Iherosolimam 1, 2a, 2aa, 4; lerozolimam 2, 4, 6. 

Strana 55
KNIHY I pro sui magnitudine, ut facile possit a guoguam levari, duas ex utrogue latere habuit ansas, guod nos vulgo dicimus aures, guem ut intinguat !) sub trina?) mersione in Jordane, ubi?) Christus baptizatus est a Johanne, praecipit imperator et rogat, dans ei pecuniam quantum sufficeret *) ad viam. Quid multa? Homo dei vadit Jerosoli- mam, iussa fecit ter mergens calicem Jordanis in unda ?). Post rediens per Constantinopolim, transi- bat9) per Bulgariam. Ibi quidam erat?) here- mita, sancta?) degens vita, ad quem ille veniens Hierosolimita, post multa et dulcia atque sancta colloquia, suppliciter rogabat eum, ut pro in- colomitate imperatoris Henrici oraret deum). Ad quem ille: Non est, inquit, pro incolomitate eius orandum, quia ex hac convalle lacrimarum translatus est iam in requiem beatorum. At ille instat et rogat, ut sibi dicat, unde hoc sciat. Et ille: Hac, inquit, proxima nocte, dum nec adeo vigilarem nec omnino dormirem, sustulit me alta visio ad magnum campum valde planum et ni- mis latum atque iocundum ; et vidi ibi malignos spiritus teterrimos, quorum ex ore et naribus exibat sulfurea !?) flamma, qui imperatorem Hen- ricum per!!) barbam invitum et quasi ad iudi- cium !?) trahebant !?): alii collum eius furcis fer- reis inpingentes ) laeti clamabant 9): Noster est, noster est. Quos a longe sequebatur sancta Maria et!5) sanctus Georgius, quasi tristes et quasi eripere eum volentes et cum eis litigantes, donec suspensa est in medio campo trutina, cuius capacitas latior fuit, quam duo milliaria '*). Ad sinistram maligna pars magna et immensa pon- dera et innumerabilia, quae sunt !5) mala opera, inponebant. At contra sanctum Georgium vidi monasterium magnum cum toto claustro inpo- nere, vidi aureas cruces pretiosis lapidibus gra- ves, vidi tot plenaria gemmis et auro grandia, vidi candelabra argentea?) et turibula atque pallia innumera, et quicquid boni rex in vita fecerat. Sed adhuc maligna pars praeponderabat 55 pozweden, s obau stran mél dwé drzadli&té, co říkáme obecně ucha, i nařídil mu a žádal ho cisař, aby jej třikrát pohrauže smočil w Jordanu, kde byl Kristus pokřtěn od Jana, a dal mu pe- nize, kolik by postačilo na cestu. Co dále? Muž boží putowal do Jerusalema, a wykonal rozkaz, pohrauziw třikrát kalich we wodě Jordanské. Potom wraceje se přes Konstantinopoli, ce- stowal přes Bulhary. Tam byl jeden paustew- ník, swatého žiwota smrtelník, ku kterému při- šed onen Jerusalemský pautnik, po mnobych a milých rozpráwkách swatých snažně přimlau- wal druhu, aby se za zachowání cisaře Jindři- cha modlil k bohu. Jemuž onen dí: Není se, řka, modliti za jeho zachowání, protože z tohoto slzawého audolí již jest přenesen k blahoslawe- ných pokoji. Onen pak táže se a prosi, aby mu powěděl, odkud by to wěděl. A on: Této poslední noci, dí, když jsem ani tak práwě nebděl ani docela nespal, potáhlo mě wzneše- né widění na welké pole welmi rowné a ná- ramně široké a krásné, a widěl jsem tam zlé duchy welmi oškliwé, z jichž hub a nosů wy- cházel sirowy oheň, kteři císaře Jindřicha za bradu bezděky a jako k saudu táhli; jiní do jeho hrdla železnými widlemi pichajíce radostně křičeli: náš jest, náš jest. A za nimi pozdáli šla swatá Maři a swatý Jiří, jako smutní a jakoby jej chtěli wytrhnauti a s nimi se prauce, až za- wěšena jest u prostřed pole wáha, jejíž objem byl širší dwau mil. Na lewici zlá strana wklá- dali jsau welké a nesmírné tíže i nesčislné, což jsau zlí skutkowé. Ale naproti widél jsem swatého Jiří, an chrám weliký s celým klášte- rem wkládá, widěl jsem zlaté kříže těžké od drahých kamenů, widěl jsem tolik plenářů wel- kých s perlami a se zlatem, widěl jsem stříbrné swieny a kadidlnice a pláště nesčíslné, a což dobrého král za žiwota učinil. A předce ještě zlá strana přewažowala a křičela: náš jest, náš 1) intingat 2b, 3. — ?) terna 2b, 3, 4, 4a. — 9) ubi lesus Chr. 4. — *) tak mél i 2aa, ale opraweno w sufficiat. — 9) undam 4, 4a. — 5) transiebat A, 4. — ?) er. quid. A, 6. — 8) sanctam gerens vitam A ; sanc- tam degens vitem 3. — ?) dominum A. — 10) fulgurea 1. — 11) et 1. — !?) et — iudicium. nemá A, 6. — 13) habebant 3. — !%) urgentes A, 4, 4a, 6; inpingentes urgentes 1. — 15) clam. dicentes 2a8, srownawalel w 2b, 4, 4e. — 16) nemá 2. — !7) milia 1. — 15) quae sunt nemé 4, 4a. — 1°) aurea 1. 10 1024 

Strana 56
1024 1003 1004 56 et clamabat!): ,Noster est, noster est?).^ Tunc sancta Maria accepit aureum calicem magnum de manu sancti Georgi, et concutiens ter caput inquit: Certe?) non vester, sed noster est), et cum magna indignatione proiecit calicem ad pa- rietem ecclesiae, et?) fracta est una 5) ansa ca- licis. Ad cuius tinnitum ") mox evanuit agmen ignitum 5), et accepit sancta Maria per manum dexteram et sanctus Georgius per sinistram im- peratorem ?), et duxerunt !?) secum, ut credo, in coelestem !!) habitationem. Àt ille Hierosolimita corde revolvens ea, quae dicta sunt, descendit ad sarcinas et invenit fractam calicis ansam, si- cut praedixerat heremita. Qui usque hodie magni miraculi pro testimonio habetur Bamberk sancti Georgii !?) in monasterio. Anno dominicae incarnationis 1003. Hic in- terfecti sunt Wrissovici. 1%) 38. Anno dominicae incarnationis 1004 Be- nedictus '") cum sociis suis martirizatus est !9). Temporibus !5) Henrici!") imperatoris, qui post Ottonem tertium rexit Romanum imperium, in partibus Poloniae quinque fuere monachi et he- remitae, veri '*) Israelitae, Benedictus, Matheus, Johannes, Ysaac, Cristinus!), et sextus Barnabas: quorum non est inventus in ore dolus nec in manibus pravum opus. Horum de vita patrum scripturus multa, malui pauca, quia semper dul- cius sumitur, quae parcius apponitur esca. Erat enim eorum ??) conversatio laudabilis, deo accep- tabilis, hominibus admirabilis et eam sectari vo- lentibus?") imitabilis. Nam ad hoc??) merita sanc- torum ??) ammiramur?), ut eos imitando ipsi am- mirabiles reddamur. Hos**) quippe viros quin- que non incongrue aequiparare possumus sive quinque porticibus probaticae piscinae, siue quin- que prudentibus virginibus oleo habundantibus KOSMUW LETOPIS CESKY. jest. W tom swatá Maří wzala zlatý kalich welký z rukau sw. Jiří, a třikrát zakrautiwši hlawau, pra- wila: zajisté není wáš, nýbrž náš jest; a s wel- kým hněwem hodila kalichem o zeď kostela, i zlámalo se jedno ucho kalicha. Při jehož wze- znění hned zmizel zástup pekelný, i wzala jest swatá Maří císaře za ruku prawaun, a swaty Jifi za lewau, a wedli jsau jej s sebau, jak myslim, do bydla nebeského. Onen wšak Jerusalémský, pfemitaje w mysli to, co bylo praweno, pose&el k nákladu, a nalezl ucho kalicha zlámané, jak byl pfedpowédél paustewnik. Kteryżto do dne- ška pro pamět welkého zázraku chowá se w ko- stele sw. Jiří. w Bamberku. Léta od narození páně 1003. Tuto jsau zbiti Wršowici. 38. Léta od narození páně 1004 Benedikt se swymi saudruhy jest umučen. Za časů císaře Jindřicha, jenž po Ottowi třetím sprawowal říši Římskau, bylo w krajinách polských pět mni- chi a paustewnikü, prawych Israelità, Bene- dikt, Matauš, Jan, Isaak, Křištan a Barnabáš, wichžto ústech nebyl nalezen klam ani w ru- kau jejich zlý skutek. O žiwotě těchto otců byl bych mohl psáti mnoho, ale chtěl jsem raději málo, protože se sladčeji požiwá, jehož se skrow- něji předkládá, jídlo. Nebo bylo obcowání je- jich chwalitebné, bohu milé, lidem obdiwu hodné a těm, kteří jeho následowati chtěli, příkladné. Nebo proto se obdiwujeme zásluhám swatých, abychom se stali sami obdiwu hodni následu- jlee jich. Těchto zajisté pět mužů ne zle při- rownati můžeme buď ku pěti slaupením ryb- níka brawného, buď ku pěti maudrým pannám, majicim dostatek oleje milosrdenstwi, protože sa- 1) clamabant 2aa. — ?) nemá 1. — 3) nadepsino w 1. — 4) wynechäno w 4, 4a, — 9) ubi 3, — 9) una pars ansa 2, — 7) tremilum 3. — 9) nadepsáno w 1 rukau druhau. — ?) imp. Henricum 4, 4a. -- 1°) edux. 1, — 1!) patriam. vel hab. A. — !?) G. martiris 4; místo s. G. in mon. má A a 6 in ecclesia s. Georgii. — !?) Wri- sevici 1; ostatní jako wy8e. — !4) sanctus Ben. 4, 4a. — !^) quinque fratres martyrizati sunt 3. — 16) Od slowa tohoto az k slowüm atque Johannes (na konci této kapitoly) schází wše w ruk. 1. — !7) Heinridi 1. — !9) viri 1, 4, 4a: ostatni jako nahoie, — !9) Crispinus 3. — ?9) w A po straně připsáno. — ?!) za slowem tímto při- psáno w 3: Hactenus haec, coż pak másleduje ez k slowüm Passi sunt (ku konci kapitoly), to wše schází. — 2%) ob A. — 23) eorum A. — ?*) amiramur 4a. — 25) Misto loto podáwá ruk. A takto: Hos quippe viros V prudenlibus virginibus oleo habundantibus misericordiae et eos (pod tímto slowem jsau tétky) mon (jineu rukau nadepsáno slowo to) incongrue equipparare possumus sive V portionibus (písmeny onibus jsau zese podleckowány u rukea druhau nadepsáno libus) probalicae piscine, quia oc. 

Strana 57
KNIHY I misericordiae, guia pauperes ipsi pauperibus Chri- sti, quos in suis confovebant mansionibus, prout!) poterant, subministrabant misericordiae sumpti- bus. Ipsis autem virtus talis erat abstinentiae, ut alius bis, alius semel in sabbato, nullus tamen die- tim?) sumeret cibum. Cibus autem eis?) olus pro- priis elaboratum manibus; panem raro habuere, sed piscem ^) nunquam, legumina aut?) milium non) nisi in?) pascha aut pentecosten5) sumere licuit, lympham incorruptam, et hanc libant?) ad mensuram ; carnis esca eis abhominabilis !?) et fe- minae visus execrabilis. Vestis hirta et aspera !!), contexta de cauda et equinis!?) iubis. In lectulo lapis pro sustentaculo capitis et matta, pro lecti- sternio, et haec vetus nimis et singularis. Nec fuit ulla quies, stant tota nocte lugentes Tam proprium quam plebiculae scelus atque reatum. Nunc sonant pectora crebris tunsionibus livida; nunc!?) sudant!^) corpora?) innumeris genu- flexionibus fessa, nunc manibus expansis et ocu- lis erectis vivat ut in coelis, precibus unusquis- que instat anhelis. Numquam locuti sunt ad in- vicem, nisi venientem ad hospitem, et ad hunc paucis. Vere legis factores, non auditores erant, vere semetipsos cum vitiis et concupiscentiis mundi crucifigentes, et crucem Christi mente et corpore baiulantes, gratum deo sacrificium non ex!") pectore alieno, sed ex corpore proprio of- ferebant !?), quia cottidie vicissim vapulabant. Talis enim Mos erat illorum simul unaquaque '5) dierum !9), Post primam dorsum mollirier ??) usque deorsum. In faciemque *') cadens ad fratrem frater ?") aiebat *?) Si parcis, peccas?^) cum tangis, ne*5) michi parcas, et stans cum flagello respondit: Sicut Vis, fiat, Christumque rogat, fratremque flagellat, dicens: 51 mi jsauce chudi, chudým Kristowym, které cho- wali we swých příbyteich, jak mohli, posluho- wali dárky milosrdenstwi. Oni pak sami méli takowau ctnost zdrZeliwosti, Ze néktery dwakrát, některý jednau w den sobotní, ale žádný každo- denně nepožíwal krmě. Potrawa pak jejich byla zelenina wlastnimi rukami péstowaná. Chléb málo- kdy miwali, ale ryby nikdy. Luštěnin nebo jahel směli požíwati jen o welkonocich neb o letnicích. Wodau neporusenau pfipijeli si, a to na miru; masité jidlo jim bylo ohawné a Zenskau widéti ukrutné. Oděw jejich byl drsnatý a hrubý, se- šitý z ocasů a hřiw koňských. Na lůžku byl kámen podporau hlawé a hüné za pokrywku, a to welmi stará a zwlá&tni. Neměli pak pokoje, w žalu přes noe wZdy trwajice Nad wlastnimi i národu nezdárnostmi a hřichy. Nyní znějí prsa éastym tlucenim zsinalá, nyni potí se těla ustawiénym klekánim zemdlená, nyni s rozepiatýma rukama a upřenýma očima, aby žiw byl w nebi, každý se wzdechy pilen jest modlitby. Nikdy nemluwili na sebe, než jen na přicházejícího hosta, a to málo slowy. W prawdě byli zákona konateli, ne sly&iteli, w prawdě samy sebe s winami a žádostmi swěta křižujíce a kříž Kristůw mysli i tělem nosíce, obět bohu milau ne z cizího dobytka, ale z wlastniho těla wzdá- wali; nebo každodenně se tepali. Takowýť Byl obyčej wespolný jich den jak den a powždy, Shora dolů po primě hned si zwláčeti záda. Na twář léhaje pak, bratr bratrowi tak připo- mína]: Šetřiti. jestli budeš, máš hřích, bije nic mě ne- šetři. A ten, stoje s důtkami odpowidal: Jak chceš, děj se; a Krista wzýwal, mrskaje bratra prawil : 1) eis prout 4, 4a. — ?) dictim 1. — ?) eis erat 4, 4a, — ^?) pisces 4, 4a. — 5) autem 1. — S) nemá 2, — 7) nema A. — 9) pascha aut pentecosten 4, 4a. — ?) libebant 2aa. — !?) habom. 1. — 1!) asp. et cou. À. — 12) dequinis 1. — !?) Rukp. 1 mél pred oprawenim tunc. — !*) fundant 1; sonant 6. — 15) pectora A, 6. — 16) nedepsáno w A. — !7) offerreb. A. — 1%) unaquaeque 1, 2, 2b, 3, 4. — !9) die A. — ??) Tak mél i 2, ale pietrZeno slowo to a po strané napsáno delegunt; mollire 4, 4a. — ?!) Ruk. 2 mél za timto slowem jesté suam, col wàek podtetkowáno jest. — 2?) Místo ad ír. fr. má 2 fraler fratri, — 2?) agebat 2o. — ?*) Tak 2, 2a, 28a, ostatní parcas. — ?5) non 2ae. 10* 1004 

Strana 58
1004 58 Haec per facta!) pius solvat tua crimina?) Christus. Atque cadens iterum praebet sua terga vicissim, Nec doluit frater, dum?) fratrem verberat alter, Sed miserere mei deus aut Benedicite cantat. Nam suffert leviter, patitur quod quisque libenter. Horum deus ex alto prospectans patientiam et vitae innocentiam atque fidei et operis perse- verantiam, cum iam laborum sanctorum suorum*) mercedem reddere vellet, et ut per viam mira- bilem eos ad patriam reduceret?) exultabilem. Dux Mesco audiens bonam famam eorum et con- versationem sanctam, venit cum paucis, ut se commendaret hominibus sanctis. Et ut5) eorum cognovit inopiam, dat eis magnam census co- piam, scilicet marsupium centum marcis plenum. Et accipiens ab eis fraternitatem et orationum communitatem, laetus abiit ad suam aulam 7) multum?) rogans et commendans se, ut sui habe- ant memoriam. At illi nesciunt?), quid faciant") de pecunia, quia tale quid nunquam habuerant. Stant stupefacti, et quia iam per dimidium an- num nihil fuerant ad invicem locuti, unus ex ilis aperuit os, et ait: Est laqueus!!) mortis argenti pondus et auri, et quibus super?) habundat mordax crumena, his!?) non facile patebunt loca elysei amoena, sed horrore !*) plena infernalis poena illos cru- ciabit!5) in Ethna!*). Nimirum haec est temp- tatio humani generis inimici, ut nos faciat inimi- cos Christi. Nam qui amicus est mundi, inimicus constituetur!?) dei. Deo namque '*) contradicunt, qui eius mandata non custodiunt. Nam deus dixit: nemo potest!9?) duobus dominis servire, et quasi exponens adiunxit: non potestis deo servire et mammonae. Jam mammonae erimus servi, qui hactenus fuimus parsymoniae liberi. An non ad motum aurae portans aurum pavebit? An non cantabit vacuus coram latrone viator ??)? Nonne multotiens ad nos latrones venerunt?!) et?) ob quam rem nos interficerent non invenientes, ali- quando plagis nobis impositis, aliquando benedic- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. Skutkem timto milý twé sejmiž zločiny Kristus. A zas léhaje sám, wydáwal swá jemu záda. Bratr také neželel, když bratra druh jeho mrskal, Než miserere mei Deus neb benedicite zapěl. Lehceť jesti to nést, což každý snese ochotně. Na jejich trpěliwost a žiwota newinnost, též wiry a skutků ustawičnost když Bůh s wýsosti hledě již chtěl wzdáti mzdu praci swatých swých, i aby je cestau diwnau uwedl we wlast rozkoš- nau: přišel kníže Měšek, uslyšew o jich dobré powésti à swatém obcowáni, k nim s malým prů- wodem, aby se poručil mužům swatým. A když poznal jejich nuznost, dal jim welkau peněz hoj- nost, totiž měšec plný se sto hřiwnami. A wzaw od nich bratrstwi a modliteb spolecenstwi, wesel odesel k swómu dworu, welmi je prose a jim se poraułeje, aby jej měli w paměti. Ale oni newěděli, co by s penězi počali, protože nikdy ničeho takowého neměli. Stáli w užasnutí, a po- něwadž již od půl léta nebyli spolu nic mluwili, jeden z nich otewřel ústa, a prawil: Nástraha smrti to jest zlata poklady tyto i stríbra : a těm, kterým měšec hryzawý přeplýwá, ne- snadno otewrau se ráje mista libezná, ale hrü- zy plná muka pekelná k trápení jich chystá Aetna. Zajisté jest to pokušení nepřítele lid- ského pokoleni, aby nás učinil: nepřátely Kri- stowými. Nebo kdo jest přítelem swěta, stane se nepřítelem božím. Nebo Bohu se protiwi, kdož jeho rozkazů nezachowaji. Neb řekl Bůh: Ne- může nikdo dwěma pánům slaužiti, a jako k wý- kladu přidal: Nemůžete slaužiti Bohu i mam- monu. Již budeme mammonu otroky, kteří jsme dotud byli šetrnosti dětmi. Zdaliž nebude se báti při zašustění wětru nesaucí zlato? Zdali nebude před laupežníkem zpíwati pocestný prázdný? Čili nepřišli k nám laupežnici často, a když nenašli, pro kterau wěc by nás zabili, odešli, někdy dawše nám rány, jindy obdržewše požehnání ? Jistě běží !) perfecla 2b; praefata 4, 4a. — ?) tormina 2b. 4a ipsorum, — 5) perduceret 2b. — 9) cum A, 6. — 7) — 3) eum A, 6. — *) místo sanctorum suorum má 4, aul. curiam 1, ale poslední slowo jest podteékowáno. — S) multis 2b, ale pozdéjsí rükau opraweno w multum. — ?) nescientes A. — '?) facerent A. — !1) Laq. est A, 2, — 1?) semper 4, 4a. — !?) illis 2aa. — 14) horroris 4, 4a. — 15) cruciabat 2. — !9) Hetna 1. — 17) est A, 6; constituitur 4, 4a. — !5) autem měl A, ale opraweno w namque. — !?) Non potestis À; potest digne dominis seruire duobus 2aa. — ?9) cor. lat. vac. viator A. — ?!) veniunt 4, 4a. — ??) nemá 2b. 

Strana 59
KNIHY LI tionibus acceptis abierunt? Certe iam volat fama per mundum, nos diligere mundum et ea, guae sunt mundi. Clamat contra nos et haec ipsa, guae nunguam scit tacere pecunia, et iam iamgue ade- rit inproba manus latronum in ianua, guia guod faciunt domini, sciunt plurimi, quiin !) potius eiici- atur citius mortis?) fomentum, mali nutrimen- tum, animae detrimentum, et referatur ad eum, cuius est hoc argentum. Et mittunt unum de fratribus, cui nomen Barnabas, qui semper ex- teriores tractabat causas, ut haec ex?) parte fratrum referat duci: Licet nos peccatores et in- digni^) sumus?), tamen vestri memoriam in nostris orationibus habemus continuam. Argentum nun- quam habuimus, nec habere volumus. Dominus enim noster Jesus Christus à nobis non argentum, sed bonae operationis duplex exigit talentum. Mo- nàchus si habet obulum 5), non valet?) obulum. Ecce, quod tuum est, accipe argentum, nobis illi- cita possidere non est licitum. Illo abeunte ducis ad curiam, mox in prima noctis vigilia affuit manus inimica, et irrumpentes valvas?) domus Subito, inveniunt eos cantantes et psallentes do- mino. Quorum adactis iugulo gladiis inquiunt: Vivere si vultis cum pace bona, quod habetis Argentum nobis date nunc, et parcite vobis, Scimus enim yere, vos censum regis?) habere. At illi teste deo iurant, censumque negant constanter et aiunt: Pecunia, quam quaeritis, iam est in camera ducis, quia non fuit necessaria nobis. Quod si non creditis, ecce domus nostra, quaerite quantum placet vobis, tantummodo no- lite male facere nobis!?). At illi rigidiores saxis: Non est, opus, inquiunt, verbis, aut nobis reddite ducis pecuniam, aut!!) diram mortis subibitis sententiam, et statim crudeliter eos ligaverunt et per totam noctem diversis poenis affecerunt, ad ultimum in ore gladii simul omnes interfece- runt. Sieque furor impiorum transvexit eos ad regna polorum. Passi sunt autem hi fratres quin- que, Benedictus, Matheus, Ysaac, Cristinus atque Johannes!") anno dominicae incarnationis 1004, III?) Idus Novembris. 59 již powěst po swětě, že milujeme swět a to což jest swěta. Wolaji proti nám i tyto peníze samy, ježto nikdy mlčeti neumějí, a již již tu bude zlá rota laupežniků we dweřích, protože co činí páni, wědí mnozi. Tedy raději ať se wyhodi tim rych- leji tato smrti wnada, zlého potrawa, duše škoda, a wráti se tomu, či jest, toto stříbro. I poslali jednoho z bratří, jménem Barnabáše, který byl wždy jednal wěci zewnější, aby tolik powěděl knížeti: Ačkoli jsme hřišníci a nehodni, předce waši pamět pořád chowáme we swých modlit- bách. Stříbra wšak jsme nikdy neměli, aniž chceme miti. Nebo pán náš Ježiš Kristus od nás nežádá stříbra, ale aby byla dwojnásobná dobrého našeho činění hřiwna. Mnich, maje peníz, nestojí za peniz. Hle, wezmi stříbro, které jest twé; nám neni dowoleno míti nedowolené. Když on odešel ke dworu knižecímu, hned w prwní noční hodinu byla tu rota nepřátelská, a wra- ziwáe do dweří domu náhle, nalezli je, ani k ho- spodinu zpíwají a žaltář říkají. Meče k hrdlüm jejich přistawiwše, prawili : We swatém pokoji chceli žíti se Wám, wše co máte Stříbro, to nám ihned sem dejte, a tim se uśetite; Dobřeť známo je nám wše, co wám od kniZete dáno. Ale oni na Boha swědka přísahali, a peníze stále zapirali, prawice: Stříbro, které hledáte, již jest w komoře knížecí, protože nám ho nebylo zapotřebí. Jestli tomu newéfite, tu jest obydli naše, hledejte, jak se wám líbí, jen nám ne- ubliżujte. Ale oni, twrdší než skály, prawili: Neni potřeba žádných řečí; buď nám wydejte penize od knížete, nebo hrozné hrdla odsauzení propadnete ; a hned ukrutně jsau je swázali a po celau noc wšelijakými mukami trápili, až je na- posledy wšecky pojednau mečem usmrtili. A tak zlosynů zůřiwostí přeneseni jsau do nebeského králowstwi. Jsau pak umučeni Benedikt, Matauš, Isaak, Křištan a Jan, těchto pět bratří, léta od narození páně 1004 dne 11. Listopadu. 1) quin etiem 2. — ") mortes A. — 3) nemá 4, 4a. — *) indignissimi A. — 9) simus 4, 6. — ©) slowo to opraweno po straně w nimium w 288. — 7) val. ipse ob. 2aa. — 8) wal. 1. — ?) ducis 2aa, — 1°) nobis quicquam A. — 11) nadeps. rukau drubau 1. — !?) Wyéteni téchto jmen scházi w 3. —- !?) II id. 2, 2a, 2aa, 2b; Ill Id. Nov, neni w 6. 1004 

Strana 60
1005 1006 1007 1008 1009 1010 1011 1012 1013 1014 1015 1016 1017 1018 1019 1020 1021 60 39. Anno dominicae incarnationis 1005. Anno dominicae incarnationis 1006 !) prin- ceps Hemma, feminei sexus gemma, febre cor- repta®), a vinculis carnis est‘) erepta. Cuius epitaphium his versiculis aut vidi, aut vidisse me*) memini editum. Quae fuit ut?) gemma, vilis iacet en cinis Hemma. Die, precor: Huic animae da veniam, domine. Anno dominicae incarnationis 1007. Anno dominicae incarnationis 1008 Siepha- nus, rex Ungerorum, claruit. 5) Anno dominicae incarnationis 1009 coenobium sencli Procopii fundalum est. ?) Anno dominicae incarnationis 1010. *Anno dominicae incarnationis 1011 dedicatio Babinbergensis ecclesiae. 9) Ànno dominicae incarnationis 1012. Anno dominicae incarnationis 1013. Anno dominicae incarnationis 1014 rex Hen- ricus imperator consecratur. 9) Anno dominicae incarnationis 1015 imperator Henricus Boleslaum, Poloniee ducem, subegit. !9) Anno dominicae incarnationis 1016.!") Anno dominicae incarnationis 1017, IV !?) Idus Junii obiit Teadagus '?), tertius!*) episco- pus 15) Pragensis ecclesiae. Fuit autem hic!$) Teadagus sancti praesulis Adalberti successor!) idoneus, corpore virgineus, moribus aureus, acti- bus purpureus, sui antecessoris sequens vestigia, commisae plebis persequens flagitia, et si non corpore, mente tamen tulit martirium : nec obiit more !5) hominum, sed secutus dominum in pace, in id ipsum dormit!9) et requiescit??) Cui an- no?!) dom. inc. 1018 ??) successit Heccardus ??) praesul. Anno dominicae incarnationis 1019.4) Anno dominicae incarnationis 1020. 40. Interea natus ducis, Bracizlaus, de pue- ritia transcendens in iuventutem, ibat de virtute KOSMÓW LETOPIS CESKY. 39. Léta od narozeni páně 1005. Léta od narození páně 1006 kněžna Hemma, ženského pohlawi perla, zimnicí popadena, z waz- by tělesné jest wybawena. Kteréžto nápis hrobni těmito weršíčky buď jsem widěl, buď pamatuji že jsem widěl psaný: Bywala jak perla, tli popele hrst tuto Hemma. Rci: modlím se, duši té buď milostiw hospodine. Léta od narozeni páně 1007. Léta od narozeni páně 1008 Štěpán, král uher- ský, panowal slawně. Léta od narození páně 1009 klášter sw. Pro- kopa byl založen. Léta od narození páně 1010. Léta od narození páně 1011 poswěcení ko- stela Bamberského. Léta od narozeni páně 1012. Léta od narození páně 1013. Léta od narození páně 1014 král Jindiich na císařslwí poswěcen. Léta od narození páně 1015 císař Jindřich podrobil si Boleslawa, wéwodu Polského. Léta od narození páně 1016. Léta od narozeni páně 1017, 10 dne Čerwna zemřel jest Tehdak, třetí biskup kostela Praž- ského. Byl pak tento Tehdak swatého biskupa Wojtěcha nástupce schopný, co do těla panenský, co do mrawů zlatý, co do skutki purpurowy; následuje předchůdce swého šlépěje, swěřeného sobě lidu neprawosti stihaje, kdyż ne tólem, wiak duchem podnikl mućennictwi; a nese&el dle obyčeje lidi, než následowaw pána w pokoji, tak také spí a odpočiíwá. Po němž léta od na- rození páně 1018 nastaupil jest biskup Hekkart. Léta od narozeni páně 1019. Léta od narození páně 1020. 40. Mezitim syn knížete, Břetislaw, z pacho- letstwi pfesed we mladietwi, kráčel od ctnosti 1) Co následuje, položeno jest w 4, 4a kroku předcházejícímu. — ?) correcia 1. — *) nemś 4a, — 4) nadeps. rukau jinau 1. — 5) in 1. — ©) Zpráwa tato jest jen w rukop. 2, 2a, 2aa. — 7) Zpráwa tato jest jen w ruk. 6. — 9) Zpráwa lato jest jen w ruk. 2. 2a, 2aa. — 9) Taktei, — 1°) Takléž a w ruk. 2b; w ruko- pisu tomto není také položena řada let od r. 1007— 1015. — !!) Taktéz není toto léto wyśteno w ruk. 2b. — 19) III 2, 2a, 2aa, 2b, 6; IV id. není w 4, 4a, — 13) Tegdagus 2aa. — '4) Tek 2, 2a, 2aa; ostatni quarlus. — 15) ep. sanctae Preg. 4, 4a. — !9) nemá 4. — !7) po straně w 1. — !9) morte 1. — !9) dormivit 4, 4a. — 7?) Tu klade 2b amen a cui schází; w 2aa scházi cni. — ?!) Eodem anno 4, 4e. — ??) MXVIIII t. — ?3) Eccardus 1, 6, 4a, ale w tomto opraweno rukau pozdéjéí w Erhardus; Ekkardus 2; Echardus 4. — ?*) Rádek tento není w 1. 

Strana 61
KNIHY I 61 in virtutem ; cui prae ceteris prosperitas ope- ris!), proceritas corporis et formae pulchritudo, ac virium?) sapientiaeque magnitudo, in adversis fortitudo, in prosperis temperata inerat mansue- tudo. Hisdem temporibus Teuthonicis?) in parti- bus fuit quidam comes valde potens, cognomine Albus Otto?*), sanguine de regio prodiens stem- mate patrio. Uniea huic erat gnata), nomine Judita, pulchritudine Sub Phoebo cunctis quae sunt praelata puellis; quam bonus pater et eius optima mater, quo addisceret psalterium, tradiderat in coenobium, quod dicitur Zuinprod5), loci situ et moenibus munitissimum. Sed quae?) turres, quamvis altis- simae, aut quae moenia firmissima ?) amori re- sistere et amantem possunt excludere ?)? Omnia vincit amor: rex et dux cedit amori !9). Igitur '") Bracizlaus, iuvenum pulcherrimus, heros acerrimus, multis referentibus audiens de nimia pulchritudine !?) et morum probitate ac generositate parentelae supra dictae puellae, ultra non habebat spiritum et intra semetipsum coepit cogitare, utrum eam vi rapere?) temptet, an dotalibus connubia paret. Sed maluit viriliter agere quam supplicando colla submittere. Per- pendit enim 4 innatam Teutonicis superbiam, et quod semper tumido fastu habeant despectui Scelavos et eorum linguam. Sed quanto fit sem- per difficilis aditus ad amorem tanto amanti filius Veneris ignem !?) incutit validiorem. Fluc- tuat!9) mens iuvenis igne succensa Veneris !7), velut ignibus aestuat Ethna. Et hanc!9) apostro- pham !?) eufonizat secum: Aut ego?") coniugio fungar egregio, aut ego ludibrio mergar perpe- tuo, fieri non poterit*'), ut mea non fuerit Ju- ditha, nobilibus edita natalibus, virgo specta- bilis, multum amabilis, solis luce??) clarior, vita mihi carior; vivat ut superstes laus deo sit per- pes. Et statim quos inter??) suos novit manu promptiores et sibi fideliores, iubet probatos et ke ctnosti. Bylať při něm obzwlásté zdarilost 1021 pfedsewzeti, wysoky těla wzrůst a krása posta- wy, síly a maudrosti welikost, we protiwenstwi udatnost, we štěstí mirná krotkost. Toho času byl w krajinách německých jeden hrabě welmi mocný, jménem Bílý Otto, který pocházel z krwe králowské dle poslaupnosti oteowské. Ten měl jedinau deeru Juditu, krásau Pod sluncem co je jich, stkwiei se přes déwy w&ecky ; kterauž dobrý otec a matka nejlaskawější, aby se žaltáři naučila, odewzdali do kláštera, jenž slowe Swinibrod, polohau místa i zdmi welice pewného. Ale které wěže, kterakkoli wysoké, neb které zdi jakkoli pewné mohau odolati milosti neb odlaučiti milownika ? Láska přemáhá wše, král, wéwoda lásce koří se. Tedy Břetislaw, z jinochů nejkrásnější, rek nejudatnější, slyše od mnohých wyprawujicích o wýtečné kráse a ušlechtilosti mrawů i uroze- nosti půwodu řečené díwky, již neměl ducha, a sám při sobě začal o tom přemýšleti, měl-li by se pokusiti ji mocí unésti, čili námluwami jednati o swatbu. Wšak uzawřel, raději mužně si počínati, než prošením schylowati šíji. Nebo powážil wrozenau Němcům hrdost, a že wždy s nadutau pýchau pohrdají Slowany a jazykem jejich. Ale čím býwá wždycky těžký přístup k lásce, tím prudčejší oheň whání syn Venušin w milence. Praudí mysl jinocha, roznicená pla- menem Venušiným, jak se ohni rozdmychuje Aetna. A takowym zahlaholi k sobé oslowenim: Budto jà w manzelstwi wstaupim wytecné, nebo 8e pohrauzim w potupení wéóné; neni mozná, aby nebyla má Judita, paupě rodem ušlechtilé, panna sličná přelibezná, jasnější swětla sluneč- ného, dražší mi žiwota mého; aby dlauho žila, stále buď bohu chwála. A hned kázal těm, které ze swých znal hbitější a sobě wěrnější, aby připrawili koně zkušené a co nejwíce otužené, 1) opis 3. — ?) virtutum 1. -- ?) Theutunicis 2aa a tak stile. — ?) Albertus 3. — 9) nata A, 2, 2a, 2as, 4, 4a, 6. — 9) Zuinprid 1; Zuinbrod 3, 4, 4a. — 7) nemá 3. — 9) fortissima 4. — 9) extrudere 2, 2a, 2aa, 2b. — !9) Virg. Eclog. X, 69. — ?!) Interea 4, 4a. — !?) pulcrit. 28a. — !?) capere A. — !4) autem 2as. — 15) ignem — iuvenis není w 2. — !5) fuctuatque 2b, 3. — '7) cupidinis À; nad slowy igne s. Ven. w 1 nadepsáno telo lesa cupidinis; tímz spüsobem w 2 a 5; telo igne: 4; tak i 4a, při čemž telo jest pod- treno. — !9) ahnc 1. — !9) apostrapham 3, 4a. — 20) nemá 1. — ?!) potuit 8. — ??) vice 3. — ??) nemá 1, 

Strana 62
102 - 62 laboris patientiores aptari equos, et fingit se ad imperatorem cito iturum et citius rediturum. Jussa viri faciunt, sed quid dominus suus mo- liatur nesciunt. Mirantur inter se, quod tam celeriter vadunt, et quasi septem dierum iter agentes, vice hospitum !) intrant praedicti coe- nobii atrium. Interdixerat enim suis omnibus dueis natus, ne alicui eum, quis vel?) unde esset, innotescerent, sed quasi unum ex ipsis se ipsum haberent. Cedat Ithakus callido ingenio investi- gasse natum Thethidis?), nec se iactet?) Iliacus pastor Tyndaridem ®) rapuisse Amiclis, quia hic iuvenis Bracizlaus ambos it prae®) et animosi- tate et audacis facti immanitate. Nam postquam data est eis ibi pernoctandi licentia, sicut lupus, quando obambulat ovilia; quaerens qua parte irrumpat, ut nitidam rapiat agnam ; sic et?) he- ros Bracizlaus visu?) sagaci et animo illustri lustrans claustrum, vult vi irrumpere, sed non audet, quia secum tantam copiam militum ?) non habet. Forte fortuna affuit dies festa, et ecce mille votis optata cum suis coaevulis de claustro exit!?) virgo Juditha, sicut puellae solebant te- nellae ad vesperas pulsare campanas in medio ecclesiae. Quam ut vidit audacissimus raptor, sui prae gaudio factus !) immemor, ceu lupus, qui ex occulto irruit et rapit agnam, et conscius facti fugit submittens caudam !'?), petens ulterio- rem latebram, sic et ille rapta virgine fugit: et ut venit ad portam, invenit eam catena !?) mo- lendinari fune grossiori!*) praestrictam !5) et viam exeundi praeclusam. Mox exempto gladio ut festucam praecidit acuto, quae usque hodie cernitur sectio fortissimi ictus pro testimonio. Ceteris autem sociis id minime scientibus et ad- huc in papilionibus manentibus, ab irruentibus inimicis comprehensis, aliorum erutis oculis et naribus abscisis, aliorum manibus et pedibus truncatis, dux cum paucis et virgine rapta per noctis vix evasit opaca. Rapta est autem virgo Judità anno dominicae incarnationis 1021 !*). KOSMÜW LETOPIS CESKY. a předstíral, jako by chtěl rychle jeti k cisaři, a ještě rychleji se nawrátiti. Učinili, co jim bylo kázáno; ale co pán jejich zamýšlel, newěděli. Di- wili se mezi sebau, že tak rychle jeli, a když tak asi sedm dni byli na cestě, wešli po hostin- sku do předsíně řečeného kláštera. Byl pak syn knižeci wšem swým zapowěděl, aby jeho žádné- mu, kdo by byl neb odkud, neoznámili, než aby se k němu chowali jako k jednomu mezi sebau. Ať se ztrati Ithakus, Ze chytrÿm dûüwtipem wy- pátral syna Thethidina, i ať se nechlubí pastýř Iliacky, kterak Tyndarowée uehwátil w Amy- klich; protoze tento jinoch Břetislaw oba pře- wysuje srdnatosti a smélého éinu welikosti. Nebo když jim bylo dowoleno tam pfenocowati; jako wlk, kdyZ obcházi owéin, hledaje kudy by wra- zil, aby ukradl péknau owecku, tak také rek Břetislaw zrakem ostrým a duchem jasným ohle- dáwaje klášter, chtělby wraziti, ale nesmí, protože nemá takowé síly bojownikü. Sfastnau náhodau byl den swáteóni; a hle panna tisicerymi tuz- bami wyZadowaná Judita se swÿmi druzkami wyjde z kláštera, jak byl obyčej, Ze diwky autlé k nešporům zwoniwaly prostřed kostela. Jak ji uwidél smély uchwatitel, radosti sebe zapome- nuw, jako wlk ze skry&e wypadä a uchwacuje oweëku a swëdom skutku spusté ocas utíká a pâdi do wzdälenéjsich skrysi, tak také on wzaw pannu běží, a když přijde ke wratům, spatří je přepiaté řetězem tlustším než prowaz mlýnský a cestu k wyjití zawřenu. Ihned wy- táhna meč ostrý, přetne řetěz jako stěblo; a jest podnes widěti toto sečení na pamět rány pře- silné. Ostatní wšak druzi, ničehož o tom newě- dauce a ještě w stanech züstáwajice, jsau od nepřátel, kteří na ně udeřili, zjímáni, jedněm oči wylaupeny a nosy uřezány, jiným ruce a nohy osekány; kníže pak s několika málo a s pannau unesenau sotwa utekl w temnosti noční. Byla pak unesena Judita panna roku od narození páně 1021. I aby nebyla Němcům dána sprawedliwá 1) hospitii 3. — 2) et A, 2; aut 2aa. — 9) Tethidis 2b; Cheridis 3; Thechidis 4; Tchechidis 4a. — 4) iecet mél 1, ale opraweno nowéjsi rukau w iactet. — 5) i. Helenam nadepsino rukau pozdější w A. — $) praeit 3, 4, 4a. — 7) sicut 2; sic uemá 2b, 4. — 8) nisu 4, 4a. — 9) nemá 2. — !0) 4, 4a, — !!) nemá 4, 4a. — 1?) causam mél 2, ale s wy&krábáno. — 13) nemá 3. — !4) nemá 3. — 15) peretrictam 2aa. — 16) Léto o uneseni Jitky Kosmas nedobre udáwá; stalof se to, jak z Kosmowa daliího wyprawowání jde, teprw po wydobytí Morawy, kteréZ připadá na rok 1029. 

Strana 63
KNIHY L Et!) ne daretur Theutonicis iusta occasio ca- lumpniandi Boemos quasi pro illata iniuria, illi- co heros?) Bracizlaus cum nova?) nupta, patre salutato, duce Oudalrico *), recta via proficiscitur in Moraviam. Nam antea) pater sibi totam illam terram tradiderat in potestatem, fugatis cunctis de civitatibus 5) Poloniis?), ex quibus multos com- prehensos centenos et centenos ordinatim cate- natos vendi iusserat in Ungariam et ultra; quia revera post obitum secundi Bolezlai sicut ur- bem Pragam, ita totam Moraviam vi obtinue- rant Polonii. Anno dominicae incarnationis 1022 in Po- lonia facta est persecutio christianorum 9). Anno dominicae incarnationis 1023, VI Idus Augusti Occardus ?), quartus episcopus Pragensis ecclesiae !?), transivit ab hac luce victurus per- pete?!) vita. Fuit autem hic !?) praesul!?) con- ira potentes erectus, erga humiles et mansue- tos!) pius et!*) modestus, facundissimus prae- dicator, largus elemosinarum dator, dominicae familiae in mensura tritici fidelis dispensator. Hic constituit, ut pro decimatione unusquisque, sive!9) potens sive dives sive pauper, tantum qui de suo pheodo 7) vel allodio !5) araturam haberet, duos modios quinque palmarum et duo- rum digitorum, unum tritici et alterum avenae episcopo solveret. Nam antea, sicut primo epis- copo Dethmaro?) constitutum erat, pro deci- matione duos messis acervos dabant; dicimus enim ?") acervuum quinquaginta?!) manipulos ha- bentem. Huius post obitum Izzo?") obtinuit epis- copium??) qui ordinatus est eodem anno IV Kal. Januarii ab archiepiscopo Maguntino ?4). 41. Anno dominicae incarnationis 1024, IV Idus Julii obiit Heinrichus rex *). Anno dominicae incarnationis 1025, XV Kal. Julii obiit Boleslaus rex 9). 63 příčina k winění Čechů jako pro křiwdu učině- nau, hned hrdina Břetislaw s nowau choti swau, pozdrawiw otce, kněze Oldficha, rownau cestau jel na Morawu. Nebo předtím byl mu otec ce- lau tuto zemi dal w moc, wypudiw Polany ze wšech hradů, jichž mnoho jatých po stu a stu pořád spautaných kázal jest prodati do Uher a dále; poněwadž zajisté po smrti druhého Bole- slawa tak jako hrad Prahu, i celau Morawu ná- silim byli opanowali Polané. Léta od narození páně 1022 stalo se jest w Polsku pronásledowání křesťanů. Léta od narození páně 1023 dne 8 Srpna Okkard, čtwrtý biskup Pražský, odešel z tohoto swéta, aby Ziw byl w žiwotě wěčném. Byl pak tento biskup proti mocným přísný, k nízkým a skrowným dobrý a mírný, kazatel wýmluwný, almužny dárce štědrý, čeládce páně w měření pšenice spráwce wěrný. On jest ustanowil, aby misto desátku jedenkaždý, buď mocný neb bo- haty bud chudy, jen mélli swé wýsluhy neb swého jmění jedno popluží, odwáděl biskupu dwé měřice o pěti pídich a dwau palcích, jednu pšenice a jednu owsa. Nebo předtím, jak bylo ustanoweno prwnim biskupem Détmarem, dáwali desátku po dwau küpách obilí. Říkáme pak kupa, což jest padesát snopů. Po jeho smrti obdržel Izzo biskupstwi, který téhož roku swěcen jest dne 29 Prosince od arcibiskupa Mohučského. 41. Léta od narození páně 1024 dne 12 Čerwence zemřel král Jindřich. Léta od narození páně 1025 dne 17 Čer- wna zemřel Boleslaw král. 1) Et ne iusta. d. A, 6. — ?) nemá 4. — ?) nemá 4, 4a. — *) Ödalrico 1. — 5) ante 2b. — 9) de civilalibus nemá 4, 4a. — 7) Polonis.1, 2ae, 3. — 9) chr. persec. A; kroku tomuto nemá zpráwy 4, 4a. — 9) Occardus A; Oggardus 2; Okkardus 2b; Ekardus 3; Eccardus 4; Heccardus 4a; Ekkardus 2a. — 10) nemá 2aa. — !!) perpetua À, 2aa; perpeli 6; perpetem vitam 3. — !?) nemá 4. — !3) pr. Heccardus 4, 4a. — !*) mansuetus 4, 4a, pri éemz i predcházející et wynecháno. — 19%) nemá 2, 2b, 3. — 16) nemá 4, 4a. — 17) jineu rukau nadepsáno w A. — !9) allidio 4a. — !?) Diethmaro 1, 2a; Dietmaro 2, 2aa; Dyethmaro 6. — 20) nemá A, 4, 6. — 21) vel 3, což jen přepisowatel špatně četl, maje | — 50 za vel, které zkrácené 4 se w ru- kopisech psáwá, — ??) Izo A; Yzzo 2a. — ??) episcopatum A, 2, 2as, 3; episcopum 2a, — 24) eb arch. Mag. nemá 4, 4a. — 25) IV 1d. Julii — rex nemá 5; Theutonicorum ptidáwá 4, 4a, a slowa teké ponékud jinak klade. — ?6) XV kal. Julii — rex nemá 5; w 2b jest rex podtrženo a nadepsáno dux; w 4a jest rex pozdéji wyskrá- 11 1021 1023 1024 1025 

Strana 64
1026 1027 1028 1029 1030 64 Anno dominicae incarnationis 1026 Conradus rex Romae consecratur !). Anno dominicae incarnationis 1027. Anno dominicae incarnationis 1028. Anno dominicae incarnationis 1029. Anno dominicae incarnationis 1030. Hoc an- no dux Bracizlaus *) magna caede prostravit Un- garos et terram eorum usque ad urbem Strigo- niam devastavit. Eodem anno III Kal. ?) Februarii Izzo, quin- tus episcopus Pragensis ecclesiae, Transit?) ab hoc mundo bravio fruiturque*) iocundo. Hic fuit nobilis genere, sed nobiliori opere, qui prior fecit, quae facienda praecepit. Nam nulli magis est nota propria sedes, quam sibi carcer et infirmorum erant aedes. Nec eum?) latuit, quot hominum capita vitae sint reddita, Vel quot mors animas ad furvas?) mitteret umbras. Praeterea solitus erat cottidie quater denos pau- peres pascere, quibus habunde procuraus cibum et potum ipse benedixit et ipse hilariter?) dis- tribuit. Erat enim et corporis eius pulchritudo insignis, caput capillo albius cigno, unde cogno- men obtinuit, ut diceretur albus atque: blandus episcopus Izzo. Post hunc Severus praesul successit in ordine sextus, qui tempore iuventutis mire enituit decore agili- tatis; quia quotquot erant in curia ducis, omnes suis praecellens obsequiis, sedulum suo domino et magis gratum, quia?) fidele exhibebat servi- tium. Primus enim fuit officiis !9) clericorum, nec minus deditus studiis laicorum; semper aderat comes individuus !!) duci in venationibus, pri- mus enim affuit in occisione silvatici apri, et abscindens eius '?) caudam purgat et parat, ut ducem velle norat, paratamque venienti domino ad vescendum donat, unde dux Oudalricus saepe sibi fertur dixisse: O Severe, dico tibi vere, pro hoc tam dulci edulio dignus es episcopio. His KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Léta od narození páně 1026 poswécen w Římě král Konrad. Léta od narození páně 1027. Léta od narození páně 1028. Léta od narození páně 1029. Léta od narození páně 1030. Toho roku kněz Břetislaw welkau porážku spůsobil Uhrům, a zemi jejich pohubil aż ke hradu Ostřihomu. Téhož léta dne 30 Ledna Izzo, pátý biskup kostela Pražského, S tohoto swěta sešel, již užíwá odplaty sladké. On byl rodu ušlechtilého, wšak jednání ušlech- tilejšího, jenž prwé činil, co činiti rozkazowal. Neb nikomu není lépe známo wlastní sídlo, než bylo jemu wězení a nemocných bydlo. Aniž bylo jeho tajno, kolik lidských hlaw wstaupilo do žiwota, Neb koliko w černé smrt stiny odeslala duši. Mimo to měl obyčej, že každodenně krmil čtyřid- cet chudých, kterým, poskytuje w hojnosti, že- hnal sám jídlo a pití a sám přiwětiwě podáwal. Byla pak znamenitá těla jeho krása a přitom hlawa od wlasů bělejší jak labuť; od čehož obdrżel piijmi, że se fikalo bily a libezny bi- skup Izzo. Po něm Šebíř následowal biskup šestý dle pořádku, který w létech mladosti podiwuhodnau slynul obratnosti, tak že, což jich bylo při dwoře kní- żecim, wsecky pfedchazeje swau usluźnosti, pil- nau a milejái, protoZe wérnau, swému pánu ko- nal sluZbu. Nebo prwni bywal pfi powinnostech Zákü, a neméné pilny zaméstnánt laikü ; pokaždé byl knížeti prüwodétm nerozdílnym pii honbách, a prwní bywal pti ruce pfi zabijeni kance, i uiiz- nuw mu ocas, wyčistil a pfiprawil jej, jak wěděl, že měl kníže rád, a připraweného podáwal ho pánu přicházejicímu k jídlu ; pročež kněz Oldřich častěji prý říkal: O Šebiři, prawim tobě, wěř mi, za to tak sladké jidélko biskupstwí hoden jsi. bino; 6 má. obiit rex a wynecháwá slowo Boleslaus; slowo rex má přetrženo a nadepsáno rukau pozdější a bledym inkaustem dux. 1) Tak 2, 2a, 20a, 2b; w ostatnich zprówy tć neni. — *) Bolezlaus 1. — 3) Tak wšechny kromě A, kde také bylo Kal., ale opraweno w ldus, — ?) transiit 4, 4a. — 5) frugilurque A. — 5) enim 4a. — 7) furias A, 6; furnas 3, 4, 4a. — 9) hylarum 1. — 9) et 4, 4a. — 19) píem, iis druhau rukau nadepsánu w 1. — !!) indivi- duis A. — 12) nemá A. 

Strana 65
KNIHY I atgae huiusmodi studiis habuit gratiam ducis et placuit universis. Anno dominicae incarnationis 1031 !) sanc- torum apostolorum Petri et Pauli in natalitio ordinatus est Severus episcopus & Maguntino archiepiscopo. Eodem anno natus est Spitigneu?), filius Bracizlai ducis. Anno dominicae incarnationis 1032 ibitium Sazauiensis ecclesiae ?). Anno dominicae incarnationis 1033. Anno dominicae incarnationis 1034. Anho dominicae incarnationis 1035. Anno dominicae incarnationis 1036. 49. Anno dominicae incarnationis 1037 obiit dux Bolezlaus*), quem Mesco**) lumine privarat?). Eodem anno V Idus Novembris dux Oudal- ricus, linquens terrena captat coelestia regna. Tunc Jaromir, de quo supra meminimus 5), lu- mine orbus, cui dux Oudalricus destinaverat *), ut degeret?) Liza?) in vinculo!?), audiens, quod frater suus ab hoc migrasset seculo, surgit dilu- culo, et imperat, ut se deducant ad urbem Pra- gam vehiculo !! Quo cum pervenit, iam fratrem suum in ecclesiam !?) delatum sancti Georgii !?) invenit, ad cuius funus stans iuxta feretrum, omnium circa astancium movit et concussit !4) corda huiusmodi elogii lamento: Hei'5) mihil quid dicam, nisi saepius: Hei mihi, dicam ? Hei!6) mihil germane, hei dira conditio mortis amarae! Mortuus ecce iaces, nec ego nec tu modo gaudes Huius terreni fugitivo !7) culmine regni. Nudius tertius'*) dux nobilis, hodie truncus im- mobilis, cras vermibus esca, post tenuis favilla !?) et manis eris fabella. Lumine Privasti me, nec fratrem ut frater amasti ; Non fecisse modo, quod fecisti mihi, malles. Nunc scio, si posses, mihi lumina redere velles. 65 Pro ty a takowé wdéky byl w milosti u kni- żete a w&echném se líbil. Léta od narození páně 1031 we swátek swa- tých apoštolů Petra a Pawla swěcen jest biskup Sebif od arcibiskupa Mohučského. Téhož léta na- rodil se Spytihnów, syn kniżete Bietislawa. Léta od narození páně 1032 stal se počátek kostela Sázawského. Léta od narození páně 1033. Léta od narození páně 1034. Léta od narozeni páně 1035. Léta od narození páně 1036. 42. Léta od narození páně 1037 umřel kniže Boleslaw, kterého byl Měšek zbawil zraku. Téhož léta dne 9 Listopádu kněz Oldřich opustiw zemské, obdržel králowstwi nebeské. Tehdy Jaromír, o němž jsme swrchu prawili, zraku zbawený, kterému byl kněz Oldřich usta- nowil, aby bydlil w Lysé we wésce, uslyšew, že bratr jeho sešel s tohoto swěta, wstal při switàni, a nafidil, aby jej na woze doprawili do hradu do Prahy. Tam když přišel, již nalezl bratra swého doneseného do kostela sw. Jiří; při jehož pohřbu stoje wedlé mar, srdce wšech přítomných pohnul a dojal nářkem takowého znění: Což nastojte! mi fikati, neż: nastojte, a opět: Nastojte mi! bratře, nastojte, hrozná jest newyhnutedlnost smrti hořké. Hleď! mrtwý tu ležíš, ani já ani ty netěšiš se JiZ z panstwi tohoto swéta nestálého trwánt. Piedwéirem knéz slawny, dnes trup nepohyb- liwy, zejtra čerwům krmí, potom lehkým pope- lem a prázdnau budeš bájkau. Zrak Tys mi wzal, laskaw jsi nebyl jak bratr na bratra; Bys byl neučinil, chtěl bys teď, cos učinil mi; Wim, žebys oči mi rád dal zpět teď, by bylo možno, 1) 1032 2b, 4a; prwnójsi mó polożenau łu zprówu na dolejsim kreji rukau srownawatele piipsanau. — ?) Zpitigneu 1, 2a, 2b; Zpiligneus 4; Spiligneus 2aa, 4a; Spylignew 6; a tak i obyčejně níže. — ?) Tak 2, 2a, 2aa, w oslalnich zprówy té není; ruk. 2b mó ji polożenau k roku 1033: Factum est initium sc. — *) Bo- lezaus 1. — 4*) Mesko 2, 4a. — 5) privavit 4. 4a; privaverat 2as. — 6) mem. Iar. A, 6; poslední píše laromyr. — 7) destinarat 4, 4a. — 5) podtetkowáno w A, a nadepsáno darelur. — *) Licza 1; Lisza 2, 2a, 2aa, 4; Lizza 3; Lyza 6, kterýž kromě toho má po strané Lyzsa. — !9) viculo 4, 4a. — !!) veiculo 1. — !?) monasterium 2aa, 6, A; poslední má po strané rukau jinau pripsáno ecclesiam ; in eccl. nemá 2, 2e, 2b; srownawatel ruko- pisu 2b po straué pridáwá ad monasterium. — !?) martyris pridáwá 4, 4a. — !?) converlit 3. — !*) hey 2. — 16) Heri 3. — !*) fruiluri 4, 4a. — !9) concius 1. — !9) et iam es wklśdaji tu 4, 4a. 11* 1030 1031 1032 1033 1034 1035 1036 1037 

Strana 66
1097 66 Cum tua sunt!) nuda et?) aperta seu bene seu male facta. Sed nunc ex toto tibi, frater, corde?) remitto, Ut pietate sua deus omnipotens tibi parcat, Spiritus atque?) tuus post hac in pace quiescat. Post expletis ?) rite funebriis9) exequiis ac- cipit?) Bracizlaum fratruelem, et ducit eum ad sedem principalem: et sicut semper in electione ducis faciunt, per superioris?) aulae cancellos decem millia nummorum aut plus per?) populum spargunt, ne!") ducem in solio comprimant, sed potius sparsos nummos rapiant. Mox duce locato in solio et facto silentio, tenens dextram sui !!) fratruelis Jaromir, dixit ad populum: Ecce dux vester! At illi!?) succlamant!?) ter: Kirlessu!*), quod est Kyrieleyson !*). Et iterum Jaromir ad populum: Accedant, inquit, de gente Muncia!$), accedant de gente Tepca!^*), et vocat eos nomina- tim, quos norat armis potentiores, fide meliores, militia fortiores et divitiis eminentiores. Quos ut sensit adesse, dixit: Quoniam me mea fata non sinunt, ut sim vester dux, hunc assignamus vobis in ducem !7) et collaudamus, quod ei obediatis, ut dignum est duci, et debitam fidelitatem ex- hibeatis, ut par est!9) suo principi Te autem, fili; moneo et repetens iterum !") iterumque mo- nebo, istos colas ut patres, hos diligas ut fratres, et in omnibus negotiis tibi consiliarios habeas. His urbes et populum ad regendum committas, per hos enim Boemiae regnum stat et stetit at- que stabit in*9?) sempiternum. Ast illos, qui sunt Wrissowici iniquorum patrum nequam *") filii, nostri generis ??) hostes domestici, familiares ini- mici, ut coenosam rotam devites et consortia eorum declines, quia nobis nunquam fuere fide- les. Ecce me innocentem et suum principem in- primis ligaverunt et diversis affecerunt ludibriis, post sibi innatis versutiis et fraudulentis con- silis id egerunt, ut frater fratrem me hisce pri- KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. když jsau odhalení a zjewni twoji skutkowé dobří i zlí. Já wšak, bratře milý, odpauštím rád ti upřímně, By smilowal se a odpustil ti i Bůh wšemohaucí, Duch pak twůj napotom by w pokoji mile pře- býwal. Potom, když byly řádně wykonány služby pohřební, pojal Břetislawa synowce, a wedl jej na stolec knižeci; a jak se wždy stáwá při wolení knížete, přes mříže hořejší sině házeli penize, deset tisíc nebo wice, mezi lid, aby kniZete na stolci nemačkali, než raději sbírali házené penize. Když pak byl kněz powýšen na stolec a stalo se ticho, Jaromir, drže synowce za prawau ruku, promluwil klidu: Hle, kněz wáš! Oni pak třikrát wzezwučeli: Krleš, což jest: Kyrie eleyson. Opét di Jaromir k iidu: Přistuptež z pokolení Municů, přistuptež z po- kolení Těpty, a wolal dle jmen ty, které znal we zbrani mocnější, we wěrnosti stálejší, we wojně udatnější a bohatstwim čelnější. A když pozorowal, že přistaupili, prawil: Poněwadž mé přihody mi nedopauštějí, abych byl waším kniže- tem, ustanowujeme wám tohoto za knize a schwa- lujeme, abyste ho byli poslušni, jak náleži kní- žeti, a abyste mu powinnau wěrnost prokazowali, jak se sluší k panownikowi. Tebe pak synu na- pominám a opakuje opět a opět tě napomínati budu, abys tyto ctil jako otce, tyto milowal jako bratry, a we wšech wécech mél je sobé za rádce. Těm hrady a lid porué ke sprawowáni ; neb jimi stojí země česká a stála a bude státi na wěky. Ale těch, kteříž jsau Wršowici, zlých otců ni- čemní synowé, rodu našeho nepřátelé domácí, rodni škůdci, jako zabláceného kola se wystři- hej a družstwa jejich se chowej, neb nám nikdy nebyli wěrní. Hie, mne newinného a panownika swého, jsau nejprwé swázali a rozličné se mnau prowodili šašky; potom wrozenými sobě potméši- lostmi a lstiwymi radami to spüsobili, Ze bratr T) sint 4, 4a. — ?) nuda et nemá 2b. — 9) nemá 2ae, — *) utque 2b. — 5) hexpl. mél A, ele opr. — 9) funebris 2, 2a, 2aa; tak mél i 1, ale opraweno we funeriis. — 7) accepit 2b, 3, 4, 4a, — 9) superiores 4a. — 9) nemá 2a; in 2b. — !9) ut — non 2, 2a, 2aa. — !!) nemá 2aa. — !?) isti 2b, 3. — !?) subclamabent 4, 4a. — !5) kryelesu 1; krlesu 2e, 2b; krlessu 2, 4, 4a; krleysu 2aa: krilessu A. — !?) nemá A ; teké tak bylo w 6, kde wšak na hořejším pokraji připsáno: id est kyryeleyson; kyrieson 2aa, — !9) Muncina 4. 4a. —- 16%) Tepea 2b. — !7) iudicem 3. — !9) tek wsecky; jen 1 na wyskrábaném sautasné místó decet. — !9) it. alque iterum. mon. A, 6. — ??) in sempit. nemá A. — ?!) nemá 2. — ??) generi 1. 

Strana 67
KNIHY LI varet oculis. Habeas, fili mi, semper in memo- ria s. Adalberti praeconia, qui eorum ob facta crudelia ter, ut fiant super eos excidia, sancto ore confirmavit et excommunicavit eos in!) ec- clesia. Quae nutu dei jam bis sunt facta, tertio ut fiant super?) eos excidia, adhuc sunt sollicita fata?*). At illi audientes haec dissecabantur cordi- bus et fremebant dentibus in eum ut leones: nec post multos dies Kohan?) de quo supra retulimus, misso lictore suo, dum ille caecus purgat ventrem in necessario noctis in hora, acutissima sica perforat eum in posteriora usque ad cordis?) interiora. Sicque iustus vir, velut") dei martir, dux Jaromir, obiit anno dominicae incarnationis 1038 pridie Nonas Novembris. Hactenus acta antiquitus liber continet pri- mus. Sed quia, sicut ait beatus Hieronimus, ali- ter visa, aliter audita *), aliter narrantur ficta 9), quae melius scimus, melius et") proferimus, nunc?) auxiliante deo et s. Adalberto ea fert animus dicere, quae?) ipsimet vidimus, vel quae ab his referentibus !?), qui viderunt, veraciter audivimus. Explicit !!) liber primus de chronicis Boemorum !?). 67 bratra těchto oči mě zbawil. Měj, synu můj, wždy w paméti swatého Wojtécha proroctwí, který pro jich ukrutné skutky, třikrát aby na ně přišly pohromy, swatými stwrdil ústy a pro- klel je w církwi. Dwakrát již se stalo z božího welení. By se potřetí stalo, ještě se starají osu- dy. Ale oni, slyšíce to, sápali se w srdcích a skříi- pali naà zuby jako lwowé; a po nemnohych dnech Kochan, o kterém jsme wýše powěděli, wyprawiw drába swého, když onen slepý konal potřebu w chyšce, w hodině noční ostrým oště- pem proklal jej zadkem až do wnitřnosti břicha. A tak muž sprawedliwý, Jaromír kněz, jako mučenník boží skonal roku od narození páně 1038 4 dne měsíce Listopadu. Až dotud obsahují, co se za starodáwna zběhlo, knihy prwni. Než poněwadž, jak prawi swatý Jeronym, jinak wyprawují se wčěci widě- né, jinak slyšené, jinak smyšlené, co lépe wime, lépe také pronášíme: nyni pomocí boží a swa- tého Wojtěcha duch k tomu nás nese, abychom wyprawowali, co jsme sami widěli, neb co jsme od wyprawujících těch, kteří widěli, prawdiwé zwěděli. Končí se prwní knihy o letopisech českých. 1) Tak mél i 2b, ale rukau srown. ex. — ?) super eos excid. nemá 2a, 2aa, 2b. — ?") facta 1. — *) Kochan 2, 2an, 6; Cochan 2a. — *) nemá 2, 6; corporis 2b; ventris 3, 4, 4a. — **) slowa vel a pridie nadepsána w A taotéz rukau; pridie nemá 1. — 5) mandata mél A, ale opr. rukau pozdéjií w audita, — 9) w 2 nadepsáno nad i pozdější rukau a, i eto by se pak facta. — 7) nemá A. — 9) nam 1. — 9) quia 3. — 19) ferentibus 1. — 1!) Explicit — Boemorum nemá 2a. — !?) Tu klade rukopis 2b jesté následující: Lubossam ferunt praedixisse : Citius anguis in glacie calefiet, quam Boémo cum Alemano conueniel, Quodam in libro legi Libussam anno Christi 894 uiguisse. Plolomaei temporibus Cassurgum oppidum eo loci erat, ubi nunc Praga est. Nam hactenus astro- nomi in omnibus dimensionibus signorum zodiaci et aspectuum atque motuum planetarum pro erigenda figura coeli ad vrbem Pragae Cassurgi situm obseruant, (Quidam Pulkawa, rector scholae diui Egidii Pragae, temporibus Caroli Boliemorum historiam conscripsisse fertur. Magister Gallus, ostronomus peritissimus et medicus eximius, ante mullum annorum curriculum in suis scriptis haec verba reliquit, Hoc regnum Bohemiae nullo humanae intelligentiae alias prouidentiae regitur consilio, sed sola coelesti influentia gubernalur. Est enim his diebus primi mobilis in eo bene- uolus aspectus, quo euoluto si regulari ingenio direclum non fuerit aut, desolabitur aut alienigenarum dilioni sub- sternelur, Haec ille. Vide Coch, pag. 227. — Wilhelmus Lepus, fidelissimus regum Bohemorum et gentis tulor Bohemicae, obiil anno 1320. — Gesnerus in Appendice Bibliothecae. Cosmas Pragensis scripsit annales Pragae patriae suae el regum Bobemicorum nondum impressos. — Dále nmásleduje series ducum alque regum Bohemiae, jež jsme dle rukopisů jiných položili až na konec pokračowatelů Kosmowých. 1037 

Strana 68
KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Incipit !) proemium ?) ad Clementem Breunovensis 3) ecclesiae abbatem. Spiritali*) Breunensis coenobii patri Cle- menti sic ex re nomen habenti, semper theo- riae?) inhaerenti, Cosmas, haud dignus dici de- canus, angelici5) consortia") senatus. Cum multa mecum revolvens supersederem, quid potissimum caritatis viro tantae sanctitatis transmitterem, quippe cui pondera auri et argenti sordent, sola- que, quae sunt spiritualia, placent, optimum fore) duxi tuae tantummodo voluntati obsequi. Intellexi enim per?) tuum clericum, nomine Deo- carum, qui mihi clam innotuit familiariter, quod meas naenias, quas olim Gervasio !?) scripseram, velles videre libenter. Hac oblata occasgione ro- boratus, immo cari amici persuasione conpulsus, non solum, quod optasti !), verum etiam secun- dum eiusdem narrationis, ut ita dicam, libellum, quem similiter, prout scire licuit '?), a tempore Bracizlai, fili ducis Oudalrici, usque ad eius aequivocum filium regis Wratizlay !?) digestum, tuae paternitati pandere praesumo. Licet enim, pater o venerande, divinas non cesses epotare scripturas et profundos philosophiae semper ex- haurias fontes, tamen hoc tam tenui liquore non dedigneris tua sacra proluere labra. Saepe enim fit, ut post fortia vina et soporifera 11) po- cula, naturalis quandoque homini incidat!5) sitis, fitque !5) haustus puri!?) laticis suavior dulci- bus poculis. Počíná se predmluwa ku Klimentowi, opatu kostela Brewnowského. Klimentowi kláátera Bfewnowského otei du- chownímu, jméno dle skutku tak majícímu, po- řád w učenosti trwajícímu, Kosmas, nehodný slauti děkanem, družstwa andělského přeje sbo- ru. Když jsem mnoho při sobě přemítaje na tom zasedal, co bych nejwhodněji k libosti muži ta- kowé swatosti poslal, kterému totiž tíže zlata a stříbra jsau smetím, a jen co jest duchowního, libí se, měl jsem za nejlepší pauze uposlechnauti wůle twé. Zwěděl jsem totiž od twého žáka jménem Bohumila, ktery mi saukromí powédél düwérné, Zebys mé fra&ky, které jsem nékdy psal Gervasiowi, rád ehtél widéti. Posilen tauto mi danau příležitostí, ano přimlauwáním milého přítele donucen, nejen, cos si přál, nýbrž i dru- hau téhoZ wyprawowáni, abych tak rekl, knizku, kterau jsem podobně, jak mi lze bylo zwěděti, sepsal od času Břetislawa syna knížete Oldři- cha, až do jeho jmenowce, syna krále Wrati- slawa, otcowstwi twému pfedkládati se osměluji. Neb ačkoli, ctihodný otče! nepřestáwáš wypijeti písma božská a pořád wyčerpáwáš hluboké filo- sofie prameny; nepohrdni předce, sprostým tim- to nápojem propláknauti rty twoje swaté. Neb stáwá se často, že po silných winech a uspá- wajicích čiších také jednau přijde člowěku ži- zeň přirozená, a býwá napití čisté wody milejší než číše sladké. 1) Incipit — Clementem nemé 2a. — ?) prohennium 2, 2aa, 6. — 3) Brewnensis 2, 6; Breunensis 1, 2b; při posledním wšak srownawatel nadepsal Brewnoviensis ; Brennesis 2a; Brzewnouiensis 2aa, a tak i níže. Pro- hennium ad Cl. Breunensem abbatem 4, 4a, — 4) Spirituali 2b, 3, 4, 4a. — 9) theorice A. — 9) angelica 3. — 7) consorti 4, 4a, — 9) nemá 4, 4a. — 9) per Tyrum cl. N. deo carum 2; per tuum cl. N. deo carum 2a; per tuum cl. deo carum N. 2aa. — !9) magistro Gerv. 4, 4a. — !!) optari 1. — !?) debuit 1. — !?) Wratislai 2, 2a, 2an, a tak níže obyčejně. — !4) sopifera 4, 4a. — !^) incidit 2, 2a, 2b, 3. — 16) sicque 1. — 17) purae 4, 4a. 

Strana 69
KNIHY IL 69 Saepe fit, ut Martis!) miles, qui sudat in armis, Gaudeat?) virgineis se commiscere ?) choreis, Aut iuvat in circo?) puerili )) ludere throco 5). Sic tu, o sanctissime pater, iam grandia et sillogistica volumina linque, et haec mea opuscula sensu puerilia, stilo rusticalia, perlege: ubi non- nulla subsannatione et derisione?) digna inve- nies, quae utique idcirco memoriae commendes, ut ea tibi à deo collata sapientia quandoque ad unguem ?) emendes. Quod autem in quibus- dam locis quasi metricos versus invenis?), scias me scienter nescium fecisse, dum feci versus. Vale. Incipit liber secundus. !*) 1. Igitur dux Bracizlaus iam in paterna sede vigoratus, quam deo tam hominibus beneplacitis actibus calcans vestigia") patrum et eos prae- cellens contigua arce !*) virtutum, sicut sol in !?) virtute sua sidereum !3) lumen et lunae nimio splendore occulit et ebetat '*), sic novus Achilles, novus Thitides!9) Bracizlaus novis triumphis fortia acta et victoriosissimas atavorum palmas atte- nuat et obscurat. Nam deus talem sibi gratiam contulit, ut quas singulis hominibus particula- riter, has quoque huic indeficientes virtutes lar- gitus est generaliter. Quippe hanc virtutum ob- tinuit accumulationem, ut in rebus bellicis stre- nuitate praecelleret Gedeonem, corporis viribus exsuperaret Samsonem, quadam speciali prae- rogativa sapientiae praeiret Salomonem. Unde factum est, ut in omnibus proeliis victor existe- ret ceu Josue, auro et argento locuplecior esset regibus Arabiae, et undique inexlaustis affluens divitiis, atque in largiendis muneribus non de- ficiens, assimiletur aquae, quae nunquam deficit amne. Huie coniunx Juditha nobilissima genere, foecundissima prolis germine, genuit quinque iu- venes, corpore insignes et supereminentes ceu He- matiae !*) montes, sapientia singulares, probitate Bywá éasto, wojin zwykly zbraní 'se potýkat Ze se do diwéich her weselých rád též spolu pusti, Neb se mu we chlapčím kruhu zachce hráti oblaukem. Tak ty, otče nejswětější, již zanech swazků welikých a syllogistických, a přečti si tato má dílka smyslu chlapeckého, slohu sedlského ; kdež najdeš wšelicos aušklebku a wysmání hodného; což nicméně proto sobě wlož w pamět, abys maudrosti tobé od boha danau někdy do čista oprawil Ze pak na některých místech najdeš jako metrické werše, wěz, že wědomě newědom jsem činil, když jsem werše činil. Buď zdráw. Počínají se knihy druhé. 1. Tak tedy kníže Břetislaw, když se již utwrdil na knižecím stolci, skutky jak Bohu tak lidem milými sleduje šlépěje otců swých a je pře- wyšuje nepřetržitau hradbau ctnosti, jako slunce w sile swé swětlo hwězd a měsíce welkým les- kem zastiňuje a oslabuje, tak nowý Achilles, nowy Tithides Břetislav: nowými witězstwlmi statečné skutky a nejwitěznější dědů swých palmy zmenáuje a zatemüuje. Neb jemu Düh tukowau milost dal, že kterých darü jednotliwym lidem částečně, těch také jemu bez ujmy udělil obec- ně. Takowý totiž obdržel saubor přednosti, že we wojenstwi přewyšowal udatnosti Gedeona, si- lau těla byl nad Samsona, jakansi pak zwláštní přewahau maudrosti předcházel Šalomauna. Tudy přišlo, že we wšech bitwách byl witězem jako Josue, na zlato a stříbro byl bohatší než králo- wé Arabie, a oplýwaje wšudež newyčerpatedlným bohatstwim, w rozdáwáni pak darü neustáwaje, podobal se wodě, jíž nikdy neschází toku. Jemu manželka Judita rodem nejušlechtilejší, plemene dítek nejplodnější pět jinochů porodila, tělem wýtečných a wysoko wztýčených jako hory He- matejské, maudrosti zwláštní, rozšafnosti, jakau se jim nikdo newyrownal, mrawů příjemných, ku 1) mortis opraw. fortis 1, — ?) tak 4, oslatní gaudet, — 3) commiscens 1. — ?) in circo nemá A ; idcirco 4, 4a. — 9) pueruli 4a. — 5) trocho 3. — 7) irrisione 2b. — S) poslední písmena uem nadepsána w A rukeu druhau. — ?) invenies 22a, 6. — !") Incip. |. sec. in chronica Boemorum 4; Incip. sec. libellus 6. — 1!) vesli- gium. 3. — !?) arte 2aa, 3. — !9) nemá A, 6. — 1?) syderum 4, 4a. — !5) ebethat 1; hebetat 3. — 16) Tithides 2, 2a; Tydides 2b; Tychides 4, 4a; Tylhides 6; nov. Thit. nemá 3. — !7) Ehematiae A; Ethniacie 6. 

Strana 70
70 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1039 nulli comparabiles, moribus 1) acceptabiles, in delinquentes placabiles, in universa virtutum ho- nestate laudabiles. Fuit autem primogenitus 2) nomine Spitignev 3), secundus natu Wratizlav 4), tertius stemmate Conradus 5), quartus genitura Jaromir6), quintus et ultimus Otto pulcherrimus. Horum 7) de vita et gloria, prout affluet ver- borum copia, sufficienter in suis locis explica- bitur. Quos adhuc positos annis 8) in puerilibus sed studiis pollere") virilibus pater valde miratur : Cernens egregium decus et par nobile fratrum 10) ), Nec minus angebant matrem sua gaudia laetam11) de tanto provectu 12) filiorum et magnificae glo- riae statu. 2. Ea 13) tempestate Kazimir 14) Poloniensi nobilissimo duce ab hac subtracto luce, filiis eius Bolezlao et Wladizlao adhuc in infantia positis ad ubera lactis 15), una 16) erat spes salu- tis in misera fuga fugientibus per diversa loca Poloniensibus 17). Quod animadvertens 18) dux Bra- cizlaus, quarto anno sui ducatus 19), optimum fore ratus, ne differet oblatam occasionem calumpni- andi suis inimicis, immo ulciscendi de illatis in- iuriis, quas olim dux Mesco 20) intulerat Boemis, quantotius 21) potuit, inito consilio cum suis, eos invadere statuit, statimque 22) terribilem dictat sententiam, totius Boemiae per 23) provinciam mittens in signum suae iussionis torquem de subere 24) tortum, ut quicunque exierit in castra segnius dato signaculo, sciret procul dubio tali torque se 25) suspendendum in patibulo. Quibus in momento, in ictu oculi congregatis in unum et usque ad unum, intrat terram Poloniae suo viduatam principe et eam hostiliter invasit, ac velut ingens tempestas furit, saevit, sternit om- nia; sic villas caedibus, rapinis, incendiis deva- stavit, in 26) municiones irrupit. Krakov autem prowinilcům smířliwých, we wší poctiwosti ctno- stí chwalitebných. Byl pak prworozený jménem Spytihněw, druhý dle narození Wratislaw, třetí w poslaupnosti Konrad, čtwrtý rodem Jaromír, pátý a poslední Otto nejkrásnější. O jejich ži- wotě a sláwě, pokud stačí hojnost slow mně, bude místy swými dostatečně powědíno. Jim že když ještě stáli w létech pacholetských, slynuli snahami mužů, otec welice diwil se, Patře na ozdobu wýtečnau, krásnau tuto saubratř, Matka také blažená nemenší plála radostí z takowého prospěchu synů a oslawy welké. 2. Toho času když Kazimír, slawný polský wéwoda, wykročil z tohoto swěta, a synowé jeho Boleslaw a Wladislaw ještě w dětstwí zůstáwali u prsau mléčných, nebylo než jedno útočiště w bídném útěku Polákům na rozličné strany se rozutíkáwajícím. Což když spatřil kněz Břeti- slaw, we čtwrtém roce swého knížetstwí, po- kládaje za nejlepší, neodkládati dané příležitosti k trýznění swých nepřátel, ano ku pomstě za utrpené křiwdy, které byl někdy kněz Měšek spáchal nad Čechy, jak na rychlo mohl, pora- diw se se swými, uzawřel na ně udeřiti, a hned nález wyhlásil strašliwý po celé české zemi, wyslaw popruh z lýčí ukraucený, kdožby wy- táhl do pole později, než dáno znamení, aby wěděl bez pochybení, že takowým popruhem má býti oběšen na šibenici. Kteřížto když se tu chwili okamžením sebrali w jedno a do jednoho, wešel do země polské, knížete swého zbawené, a nepřátelsky na ni udeřil, i jako weliký wichr zůří, řádí, wše poráží, tak dědiny wražděním, laupením, pálením hubil, hrazená místa ztékal. Do Krakowa pak, hlawního sídla jejich, wtrhnuw, 1) moribus — placabiles nemají 2, 2a, 2b, 3. — 2) primus A, 6. — 3) Zpitigneu 2a; Spitigneus 2aa; 4) Wratislaw 2; Wratislau 2a; Wratyzlaw 6; Wratizlau 2b. — 5) Chonradus 1, 2b; Cuon- Spytignew 6. — 6) Ianimir 4a ; Jaromyr 6. — 7) Quorum A, 6. — 8) nemá 3. — 9) studere A. — 10) Hor. radus 4, 4a. — Serm. II, 3, 243. — 11) leta 1.— 12) profectu 2b. — 13) Ea vero t. 4. — 14) Cazimir 4. 4a; Kazymir 6. — 15) nemá 1. — 16) nulla 4, 4a. — 17) Kosmas podáwá tu o rodinných poměrech panowníků polských zpráwy méně dobré; neb Kazimír nezemřel před Břetislawem, ale teprw tři léta po něm r. 1058; také neměl jen dwau synů, ale čtyry. Srown. Mart. Pol. I, 19. — 18) Igitur advertens 4, 4a. — 19) Wýprawa do Polska nestala se čtwrtého léta panowání Břetislawowa, ale hned druhého (1039), jak níže (II, kap. 5) Kosmas sám wyprawuje 20) Mezko 2, 2a, 2b. — 21) quanto o přenesení ostatků sw. Wojtěcha, které při té wýprawě byly ukořistěny. — 23) Místo per prov. má A provinciae. — 24) subure 2, 2b, 4, 4a, cicius A. — 22) st. dux Bracizlaus 4, 4a. — opr. 1.— 25) nemá 4, 4a. — 26) vi 4, 4a, 6.

Strana 71
KNIHY II. eorum metropolim ingressus a culmine subvertit, et spolia eius obtinuit; insuper et veteres the- sauros ') ab antiquis ducibus in aerario abscon- ditos evolvit, scilicet aurum et argentum infini- tum nimis. Similiter et ceteras urbes igne suc- cendit et usque ad solum destruxit. Cumque pervenissent ad castrum Gedec?), castellani et simul qui illuc confugerant villani?), non valen- tes ferre impetum ducis, exeunt ei obviam au- ream gestantes virgam, quod erat signum dedi- cionis, et ut eos pacifice cum suis pecoribus et ceteris") rerum appendiciis transferat in Boe- miam, suppliciter rogant. Quorum dux petitioni- bus adquiescens, postquam perduxit?) eos in‘) Boemiam, dat eis partem silvae, quae vocatur Cirnin*), non modicam, constituens eis?) unum ex ipsis praefectum?) et iudicem, et decernit, ut sub lege quam in Polonia habuerant, tam ipsi quam eorum posteri in sempiternum vivant, atque nomine ab urbe derivato usque hodie nun- cupantur Gedcane '*). 3. Nec!) longe a praedicta urbe ventum erat ad metropolim Gnezden, natura loci et an- temurali firmam, sed facilem?) capi ab hosti- bus, raris!?) eam inhabitantibus civibus, ubi tunc temporis '^) in basilica sanctae dei genitricis Ma- riae perpetuae virginis preciosissimus !^?) quiesce- bat thesaurus, scilicet beatissimi Adalberti mar- tiris !*) corpus. Qua mox DBoemii'?) sine Marte potiuntur urbe, et cum magna laeticia intrant!) sanctae ecclesiae adita !?), atque omni praeda posthabita, solam sibi poscunt dari pro Christo passam sacri corporis preciosam massam. Quo- rum praesul Severus ut vidit temeritatem, et "^) pronam in omne fas*!) nefasque sensit volun- 71 wrchem dolů jej podwrátil, a kořisti jeho pobral. K tomu i staré poklady od dáwných knížat w po- kladně uschowané wylámal, totiž zlata a stříbra nesmírné množstwi. Podobně též ostatní hrady ohněm wypálil, i aZ po zem rozbořil. A když přišel ke hradu Hedči, hradčané i také kteří se tam byli utekli wesničané, nemohauce odolati útoku knížete, wyšli jemu naproti nesauce zlatau metlu, což bylo znamení wzdání se, a poniženě žádali; aby je w pokoji s dobytkem jich a ji- nými swrchky přewedl do Čech. K jichžto žá- dosti kníže swoliw, když je do Čech přiwedl, dal jim nemalau část lesa, který slowe Černín, ustanowiw jim jednoho z nich za spráwce a za saudce, i nařídil, aby pod práwem, které měli w Polsku, jak oni tak potomci jich żiwi byli na wěky; a jménem wzatým od hradu nazý- waji se podnes Hedčané. 3. Nedaleko pak od řečeného hradu přitáhlo wojsko k sidelnému mistu ke Hnézdnu, powahau mista i ohradau pewnemu, wiak lehko bylo ho dobyti nepřátelům proti skrowným na počet zů- stáwajleim w ném obywatelüm ; kdež toho času w basilice swaté boží rodicky Marie, wécné pan- ny, nejwzácnější odpočiwal poklad, totiž tělo nej- blahoslawenějšího mučenníka Wojtěcha. Toho hra- du Čechowé hned dobyli bez boje, a s welkau radostí do weřejí chrámu wstaupili, a wší kořisti nedbali, jediné žádali, aby jim dána byla wzácná hmota swatého těla, která pro Krista utrpěla. Jichžto když widěl biskup Šebiř opowážliwost a k dobrému jak ke zlému znamenal wůle ná- !) thesauros 2aa. — ?) Tak A a 6; Gradec 1; Gdec 2, 2a, 2aa; Gdee 2b; Goec 4, 4a. — ?) villa 2a. — +) ceterum. 4, 4a. — 9) duxit A, 6. — 9) ad 2b. — ?) Cirum 2, 2a; nijakż nemüze se wsak w 2 ísli Ciruins; takteż ne w 2a, jak w Dobrowského a dle toho w Kópkowé wydání se podotjká; neb w 2 jsau písmena welmi jasně položeno, také nad i by scházela čárka, který w rukopisu tom prawidelné nad i prichází, w 2aa pak jest laklo słowo wypsáno a zkráceno Cirnu; Ciruin 2b; Crinin A; Crynin 6. Misto, kde asi nyní lezí wes Cernín blíže Králowé dvora. Srownej o tom Dra. Ilerm. Jire&ka spis: Slowanshé práwo w Cechách a na Morawé II, 35, a Komárkowo pojednání: Die polnische Colonie der Hedéané in Bóhmen. Pojednání král. české spol. náuk VI fady, 2 dil, Palackého Dějiny T, 305, — 9) un. eis A. — 9) perfectum opraw. praef. 1. — !?) Bedcane 2a; Ge- deane 2b, 3; Gednane 6. — ?!) Non A, 6. — !?) facile 4, 4a. — 13) w 1 nedepsáno rukau druhau paucis. — 3) nemá A, 6. — !^) preciosissime 1. — 16) nemá 2. — !7) Tak A, 1, 2b; ostatní Bohemi. — 19) adeunt in- want 1; nad intrant nadepsáno w 2 adeunt; w 2aa jest toto slowo takć nadepsáno, ale Cerwené. — !?) limina adita 1; 2 adile, nad éímZ nadepsáno limina; w 2aa jest po strané éerwené pripsáno limina; adyta 2b; limina 4. — 20) w 2 wyskrábáno. — ?") fasque 2, 2a, 2aa, 4. 12 1038 

Strana 72
1039 72 tatem, talibus alloguiis temptat eos revocare ab illicitis ausis!): Fratres mei et filii ecclesiae dei, non tam ex facili constat, sicut vos aesti- matis, ut sacram corporis glebam, dei virtutibus plenam, quis mortalium tam temere praesumat tangere. Timeo enim valde, ne percellamur aut mentis oblivione aut coecitate aut aligua mem- brorum debilitate, si id temere praesumpseri- mus?) agere. Quapropter prius triduo ieiuna- te”), de peccatis vestris poenitenciam agite, et *) ab omnibus abhominationibus, quas ipse abho- minatus est in vobis, abrenuntiate, et?) ex toto corde, quod eas ultra non faciatis, promittite. Spero enim in misericordia dei et nostri patroni s. Adalberti, quod non privabimur spe petitio- nis nostrae, si persistimus fidei) in?) devotione et precum assidua oratione. At illis visa sunt praesulis verba quasi deliramenta, et continuo aures suas continentes?), fecerunt impetum, ut raperent sacrum corpus, et quia post altare iuxta parietem conditum fuerat, et aliter evelli non poterat, nisi altare?) destrueretur !"), manus in- proba cum mente ferina operantur profana; sed non defuit ultio divina. Nam in ipso !!) opere suae temeritatis steterunt sensibus obstupefac- tis'?), nec erat vox nec sensus nec visus per trium fere horarum spatia, donec iterum pro- pitiante dei gratia rehabuere pristina officia. Moxque licet sero poenitentia ducti faciunt iussa episcopi, et quanto erant divino nutu evidentius castigati, tanto devotius perstabant precibus in- fatigati, triduo ielunantes et veniam postulantes. 4. Tertia nocte Severo episcopo post matu- tinalem synaxim quiescenti sanctus praesul in visione apparens Adalbertus !?): Dio, ait, ista duci") et eius comitibus: Pater de coelis dabit quod petitis, si non repetitis mala, quibus ab- renuntiastis in fonte baptismatis!" Hoc mane cum praesul!5) innotesceret duci et eius comi- tibus, mox exhilarati intrantes ecclesiam s. Ma- riae, et ante sepulchrum s. Adalberti !?) humi !*) prostrati, diu fusa communi oratione surgit dux!*), KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. chylnost, hledël takowymito feémi zdrżeti je od nedowolenyeh pfedsewzeti: Bratří moji a syno- wé cirkwe bozi! nejde to tak lehce, jak wy myslíte, aby swaté rudy těla, kteráž jest bož- ských ctností plna, člowěk který tak wšetečně směl dotknauti se. Neb já se welmi bojím, aby- chom nebyli poraženi buď pominutím mysli, buď slepotau, buď nějakau údů mdlobau, kdybychom wšetečně se opowážili to učiniti. Pročež prwé po tři dni se posťte, ze hříchů swých pokání éifte, a wsech ohawnosti, které jemu byly ohaw- né na wäs, se odřekněte, a z celého srdce swého, że jich wice konati neminite, slibte. Daufámf w milosrdenstwi bozi a na&eho dédice Wojtécha swatého, Ze nebudeme zbaweni nadéje žádosti naší, kdyZ setrwáme w oddanosti wiry a stálém modlení se modlitby. Ale jim widéla se slowa biskupowa byti jako bláznowstwim, a hned za- wřewše uši swé, učinili nawal, aby wzali swatć tělo; a poněwadž bylo pochowáno za oltářem wedlé zdi, a jinak nemohlo býti wykopáno, leč- by byl oltář rozbořen, ruka nešlechetná a mysl sweřepá wykonaly skutek bezbožný; ale nezů- stalo bez boží msty. Nebo při samém skutku swé opowážliwosti stanuli o smyslích ztupělých ; nebylo hlasu ani citu ani zraku po tři hodiny, až zase propůjčením milosti božské nawrátily se k swym wýkonům. Hned pak ač pozdě litosti pohnuti, splnili kàzáni biskupowo, a éim byli pokynutim bożim patrnóji pokäräni, tim pokor- nóji setrwali w modlitbách bez ustání, tfi dni se postice a odpu&téni Zádajice. 4. Třetí noc, když biskup Šebiř po ranni slużbć odpodiwal, swaty biskup Wojtśch u wi- dění se mu zjewiw, prawił: To powóz kniżeti a jeho županům: Otec s nebes dá, čeho žádáte, nenawrátite-li se k zlým činům, kterých jste se odřekli we wodé kiestu. To kdyz biskup ráno oznámil kniZeti a Zupanüm jeho, hned obwese- leni wáedáe do chrámu swaté Mati, pfed hro- bem swatého Wojtécha na zem padli, po del- ším pak společném konání modlitby wstal kníže, !) opr. A misto causis. — 2) praesumamus 2, — ?) ieiun. karissimi 4, 4a. — *) et poenitentiam agile ab omnibus 4, 4a. — 5) nemá 2. — 9) federi 4, 4a. — 7) nemá 2. — 9) continuentes A ; conlinnientes 2. — ?) písmeny re nadeps. rukau pozdéjsí; alt. prius dest, 4, 4a, -- 19) destrueret 2b, 3. — !!) w A opr. z impio. — !?) obstupe- facti 4, 4a. — !?) sanctus Adalbertus in visione apparens 4, 4a. — !*) d. Bracizlao 4, 4a. — 15) in baptis- mate A, At. — !5) pr, Severus 4, 4a. — !7) Ad. martyris 4, 4a. — !*) humo 4, 4a. — !?) Bracizlaus 4, 4a. 

Strana 73
KNIHY II et stans in ambone '), hac rupit silentia voce*): Vultis praevaricationes vestras emendare, et a pravis operibus resipiscere? At illi obortis cla- mant*) cum lacrimis*): Emendare parati su- mus, quicquid in sanctum dei?) patres nostri vel nos 9) praevaricati sumus, et à pravo opere omni?) cessare. Tunc dux?) extendens manum suam super sacram tumbam, sic orsus?) est ad populi turbam !9): Extendite, fratres !!), si- mul!?) vestras ad dominum '?) dextras et ad meos attendite sermones, quos volo, ut vestrae fidei sacramento confirmetis. Ergo hoc meum maximum !#) et primum sit decretum, ut vestra connubia, quae actenus habuistis ut lupanaria, et ceu!?) brutis animalibus communia, amodo iuxta canonum scita sint legitima, sint privata, sint insolubilia, ita duntaxat ut una vir'S) con- iuge et coniunx viro uno contenti vivant. Si autem coniunx virum aut vir coniugem spreve- rit, et rixa inter eos usque ad discidium effer- buerit!*) qui ex eis !S) in priorem copulam legi- time celebratam redire noluerit, nolo, ut secun- dum ritum nostrae terrae huius rei violator !?) in servitutem redigatur, sed potius nostri in- mutabilis decreti per angariam, qualiscunque sit persona, redigatur in Ungariam, et nequaquam liceat, ut pretio se redimat aut in hanc terram redeat, ne unius contagio oviculae totum Christi serpat per ovile. Severus episcopus dixit: Qui- cunque aliter fecerit, anathema. sit. Eadem sen- tentia sint plectendae virgines et viduae et adul- terae, quae nomen bonum amisisse et pudorem corrupisse ac per scortum concepisse dinoscun- tur. Nam cum liberum nubendi habeant arbi- trium, cur committunt adulterium et conceptus suos obortivant?") quod est pessimum scelus scelerum? Tunc dux?!) subiungens inquit: Si vero mulier proclamaverit?*) pari vice non amari, sed inclementer a viro suo?) aftligi et profli- gari**) detur inter eos iudicium dei, et qui in- ventus fuerit reus, solvat poenas rei Similiter 18 a stoje na kazatedlnici, takowym slowem pře- trhnul ticho: Zdali chcete naprawiti neprawosti swé a nawrátiti se k rozumu od skutki zlych? Oni pak s wystaupenim słz wolali: Ochotni jsme naprawiti, w éemkoli oteowć naši neb my jsme wykroéili proti swatému Božímu, a od wšelikého skutku zlého upustiti. Tu kniże, wztabnuw ruku swau nad swatým hrobem, takto počal mluwiti ke shromáždění lidu: Pozdwihněte, bratří, wespolek rukau swých k hospodinu, a pozorujte řečí mých, které chei abyste pfisahau wiry swé stwrdili. Tedy toto jest mé nejpřednější a prwni přiká- zání, aby sňatky waše, které jste měli dotud jako smilniště, a jako hlaupá zwiřata obecné, od té chwile byly dle církewnich přikázání zá- konné, byly saukromé, byly nerozlučitedlné, tak a nejinak, aby muż s jednau choti a choť s jed- ním mužem spokojeně žili. Kdyby pak choť mu- žem nebo muž manželkau opowrhnul a swár mezi nimi wzplanul až do roztržení, kdo by z nich ku předešlému swazku práwné zawfenému ne- chtěl se nawrátiti; chceme aby rušitel toho ne- byl uweden w porobu dle řádu země naši, nýbrž spiśc tuhosti nezměnitedlného našeho příkazu, buď osoba jakákoliwěk, aby odweden byl do Uher a nebylo mu lze nikterak aby se za cenu wykaupil neb do země této nawrátil, aby jedné owečky nákaza po celém owčinci Kristowu ne- lezla. Sebif biskup prawil: kdozby se jinak za- chowal, klet bud. Tymz nálezem buďte stíhány panny a wdowy neb cizoložnice, o kterých se zwí, že dobrého jména pozbyly a stud porušily i smilstwim počaly. Nebo když mají na swo- bodné wůli wdáti se, proč dopauštějí se cizo- ložstwí a rody swé zapuzují, což jest nejhorší neprawost neprawosti. Potom kniże dolozil, řka: Kdyby wšak žena prohlásila, źe ji muz rowné nemiluje, nýbrž nemilostiwě trápí a bije, wydan bud mezi nimi saud bozi, a kdož bude nalezen winnym, trp pokutu winnika. Podobné o tách, kteïi jsau naféeni mu%obojstwimi, arcipryst oznam !) umbone 3. — ?) v. dicens 4, 4a. — ?) slowo to bylo w 1 dwakráte, ale jednau wyslrábáno. — ?) lac. dicentes 4, 4a. — ?) v. d. Adalberlum 4, 4a. — 9) nos peccatores 4, 4a. — ^) omnino 2aa; animo 1. .— 9) d. Bracizlaus 4, 4a. — ?) exorsus A, Aí, 6. -— 19) tumbam mél 1, ale opraweno w turbam ; turmam 4, 4a. — 11) karissimi (r. 4, 4a. — !?) nemá 4, 4a. — !?) d. deum 4, 4a. — !*) proximum 1.— !?) sunt wkládaji tu 4, 4a. — '6) po stranć piipsino w 6, — ') b nadepsóno w A rukau jinau; efferuerit 2, 2a, 3. — 19) his A. A1. — !*) praeevaricalor 4, 4a. — ?9) avorcivant A, 3. — ?!) d. Bracizlaus 4, 4a, — **) perclamaverit 1, — 23) nemá 3, — **) proalligari A, 1, 2, 2aa, 6. 12* 1039 

Strana 74
1099 74 et de his, qui homicidiis infamantur, archipres- biter comiti illius civitatis nomina eorum as- scribat, et comes eos conveniat; et si sunt!) re- belles, in carcerem redigat, donec aut poeniten- tiam dignam agant, aut si negant, ignito ferro sive adiurata aqua, utrum culpabiles sint, exa- minentur; fratricidas autem et parricidas sive sacerdotum interfectores et huiusmodi capitali- bus criminibus irretitos, archipresbiter assignet eos comiti vel duci, sive?) per manus et?) ven- trem ferratos^) de regno eiciat, ut ad instar Cain?) vagi et profugi circueantS) terram. Seve- rus episcopus dixit: Ista ducis deliberatio iusta sit anathemate firma. Nam ad hoc vobis duci- bus?) mucro pendet in femore, ut manus vestras saepius9) lavetis peccatoris in sanguine. Iterum dux?): Tabernam !?), inquit !!), quae est radix omnium malorum, unde prodeunt furta, homi- cidia '?), adulteria !?) et cetera mala, et qui pa- rat et qui paratam !*) comparat, Severus episco- pus dixit: Anathema sit. Et dux!?): Qui, inquit, comprehensus fuerit huius violator decreti taber- narius, in medio foro ad palum suspensus, et usque ad fastidium praeconis caesus depiletur; res tamen eius non infiscentur 9), sed potus?) tantum in terram proiiciatur!"), ne quis!?) exe- crabili haustu ??) polluatur. Potatores autem, si deprehensi?!) fuerint, non prius de carcere exe- ant, quam in fiscum ducis unusquisque 300 num- mos componat. Severus episcopus dixit: Quae dux iudicat, nostra auctoritas firmat. Adhuc dux??) prosequitur dicens: Fora autem domini- cis diebus omnino ne fiant, interdicimus, quae ideo maxime in his celebrant regionibus, ut ce- teris diebus suis vacent operibus. Si quis autem quam dominicis tam festis?*) diebus publice ad ecclesiam feriari indictis in aliquo servili opere inventus fuerit, ipsum opus et quod in opere est inventum, archipresbiter tollat iumentum ?"), et 300 ducis?*) in fiscam solvat nummos. Simi- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. jména jejich županu toho hradu, a župan je po- žeň, a protiwi-li se, uwrz je do wézeni, az bud učiní whodné pokáni, bud, jestliZe zapiraji, utázt se železem rozžatým neb wodau zažehnanau, jsau-li winni; ale bratrowrahy a otcewrahy neb zabijce knéZi a w takowé hrdelné zločiny upa- dlé nechaf je areipryst oznámi županu nebo knížeti, by je na rukau i okolo břicha spautané wywrhnul z králowstwi, aby jako Kain blaudice a utikajiee pobihali po zemi. Sebif biskup rekl: toto uzawteni kniZete sprawedliwé bud klatbau utwrzeno. Nebo k tomu wám, knížatům, wisi meč po straně, abyste ruce swé častěji smýwali w krwi hříšné. Opět kniže: Krčmu, di, která jest kořen wšeho zlého, odkud pocházeji zlodéjstwi, muzo- bojstwi, cizoloZstwi a jiné hříchy, kdoby zřidil i kdoby zřízenau přejal; biskup Sebit prawil: klet buď! A kniže prawil: Který by tohoto pří- kazu rušitel postižen byl, krčmář, buď uprostřed tržiště ku kolu přiwázán a do unawení biřice zmrskán a seškubán; swrchky wšak jeho ne- buďtež pobrány, ale pití toliko na zem wylito, aby se nikdo proklatým nápojem nepoškwrnil. Pijáci pak, když by byli postiženi, nechť prwé newyjdau z wězeni, až každý složí 300 peněz do důchodu knížecího. Šebíř biskup prawil: Co kníže usaudil, moc má potwrzuje. Dále pokra- éowal knize, prawé: Trhowé pak we dni nedělní aby dokonce nebýwali, zakazujeme, které lidé w těchto krajinách proto nejwice konaji, aby jiné dni byli prosti práce. Pakli by kdo jak w nedélni tak we swátecni dni, o kterých woe- fejné w kostele ohlá$eno jest, Ze se swéti, spa- třen byl při nějakém díle robotném, seber arci- pryšt i dílo i potah ten, který bude při dile dopaden, a do důchodu knižete ať zaplatí 300 peněz. Podobně také, ktefi swé mrtwé pocho- wáwaji w polich nebo w hájich, kdoZ takowau wée pfed se berau, dejte arcijahnowi wola, a 300 peněz do důchodu kniZete; mrtwého pak pocho- 1) nadepsáno rukeu jinau w A. — ?) vel — sive A, seu 2b. — ?) ad 2aa. — %) serratos 2a. — *) ca- num 3. — 9) circuerant mél 1, ale opraw. — 7) dulcibus mél A, ale opr. w ducibus. — 9) nemá 2. — ?) dux ait 4a. — !?) Taberna A. 6. — !!) nemá 4a. — 1?) hunicidia 4a. — !?) adult. fornicationes, ebrietates et 4, 4a, — 15) partam A, 1, 2; tak mél i 6, ale po strané opraweno w paratam. — !?) d, iterum 4, 4a. — !9) confis- centur 2b. — !7) potius A. — !9) seu potius — proiiciantur 3. — 19) de execr. h. 4, 4a. — 20) hastu měl 1. — 21) de presensi 1, ale opraw. rukau jinau, — ??) Bracizlaus pridáwá 4, 4a. — ??) tem dominicis quam festivis 4, 4a; quam dom. diebus t. f. A. — ?*) nemá A, A1. — ?*) duci 4, 4a. 

Strana 75
KNIHY II. liter ct qui in agris sive in silvis suos sepeliunt mortuos, huius rei praesumptores archidiacono!) bovem et 300 in fiscum ducis solvant?) num- mos?): mortuum tamen in poliandro *) fidelium humi condant denuo. Haec sunt, quae odit deus, haec s. Adalbertus pertaesus?), nos) suas dese- ruit oves et ad exteras maluit ire docturus gen- tes. Haec ut ultra non faciamus, nostrae simul et vestrae fidei sacramento confirmamus. Sio ait dux: Et praesul?) sanctae Trinitatis nomine in- vocato et malleo assumpto, ceteris 9) clericis sep- tem ?) psalmos et alias huic sancto '?) operi com- petentes orationes ymmizantibus, coepit molliter destruere summa sepulchri, destruens eum usque ad ima thesauri sacri, et cum aperuissent sarco- phagum'!), omnes, qui in ecclesia aderant, tanta flagrantia '?) suavissimi odoris sunt referti, ut per tres dies quasi opimis?) ferculis refecti obliviscerentur cibo refici quin etiam et!!) in- firmi sanati sunt codem die'?) quam plurimi. Tune dux'*) et episcopus !?) et pauci comitum inspicientes, ut viderunt sanctum dei !5) ita, vultu et habitu clarum, et sic corpore integrum per omnia, ac si eadem die sacra missarum celebras- set solempnia, clerici Te deum laudamus, laici Kyrie-eleyson '?) modulantur, et resonant voces eorum usque ad aethera ?") His ita peractis dux prae gaudio faciem perfusus lacrimis, sic orat*"): O**) Christi martyr??), beate Adalberte, nostri semper et ubique miserate?!), nunc solita nos respice pietate, et nobis peccatoribus pro- pieiare, atque ad?) tuam sedem Pragensis °S) ecclesiae per nos quamvis peccatores referri non dedignare. Mira res et valde stupenda, cuius tum- bam nudius tertius contingere non poterant, con- tünuo dux et episcopus sine inpedimento corpus eius sarcophago levant et serico cooperientes in superiori altari locant, ut plebs sua vota sol- vat*"), quae deo et eius sancto voverat, atque eadem ?*) die?9) compositae sunt 200 marcae altaris in arce. 15 wejte znowu na hïbitowé wéficich. To jsau wéci, kterých nenáwidí Bůh; z těch swatý Wojtěch se omrzew, nás, swé owčičky, opustil a raději k ci- zím se odebral národům. Těch že wickrát či- niti nebudeme, přísahau spolu na swau jak na waśi wiru stwrzujeme. Tak prawil kniże. A bi- skup, wzywaw jméno swaté Trojice, a wzaw kladiwo, při čemž ostatní duchowni sedm žal- mů a jiné k tomu swatému skutku se hodici modlitby zapéli, poëal polehaunku bořiti swršek hrobu a bořil jej a do wnitř k samému swa- tému pokladu; a když otewřeli rakew, wšichni, kteří byli w kostele, takowym wánim přelíbezné wüné jsau nadchnuti, że po tii dni, jakoby nej- sytójsieh krmi byli pożili, zapomněli na posil- nění se jidlem ; ano také welmi mnoho nemoc- nych uzdraweno jest tauż chwili. Tu kdyż kni- że a biskup a několik málo županů pohleděwše widěli swatého božího, we wzezření a w podobě tak jasného, a těla tak celého: owšem, jakoby toho dne byl slawil mše swaté, zapěli duchowní Té boha chwälime, a laikowé Kyrie elcison, a hlasy jejich se rozléhaly až k wýsostem. Když pak to tak bylo wykonáno, kníže, jehož oblí- čej z radosti byl polit slzami, takto se modlil: O muéenniée Kristüw, swaty Wojtése! jenZ jsi měl s námi wždy a wáude slitowáni, hled na nas s obwyklau dobrotau nyni, a buď nám hříš- nikim milostiw, z toho, że tś, ać hfiśni jsauce, k twé stolici, ku kostelu Pražskému, doneseme, nehněwiw. Diwná wče a welice k úžasu; jehož hrobu před třemi dni nemohli se dotknauti, ihned kniže a biskup bez překážky tělo jeho z hrobu wyzdwihli, a pokrywie hedwabim postawili na wyśsim oltáři, aby lid splnil sliby swé, které byl zaslibil Bohu a jeho swatému, a toho dne zajisté složeno jest hřiwen na dwě stě na wrchu oltáře. ') archidiaconus 4a. — ?) solvat 4. — 3) nemá 1, 2, 2a, 2aa, 6. — %) polyando 2, 4. — 5) perosus 2. — 6) vos 2b. — 7) pr. Severus 4, 4a. — S) nemá 4, 4a. — ?) VI 4a. — 10) nemá 3. — !!) sarchofagum 2aa. — 12) fraglancia 1, 4; fragrantia 6. — 19) optimis A, 4, 4a. — !4) nemá 2. — 19) ora 1. — '6) d, Bracizlaus 4, 4a, — 7) ep. Severus 4, 4a. — 9) d. Adalbertum 4, 4a. — !?) kriles A; kyrI 4; krleyss 6. — ?9) he- lera 1. — ?!) o. dicens 4, 4a. — ?") nemá 1. — ??) m. Adalberte 1. — 2%) miserere 3. — ?*) nemá 3. — 26) sanctae Prag. 4, 4s. — 2?) solvant mél A, ale opraw. w solvat. — ?9) eodem 2aa. — ?°) nemá 3. 1039 

Strana 76
1039 76 O deus omnipotens, mundum per secla revol- vens, Qui semper regnas, solus qui cuncta gubernas, Nil fit, nec fuit in mundo nec erit bone Christe, tuo sine nutu. Quisnam mortalis hoc unquam credere posset, ut ad gentes apostatrices iam in coelesti regno laureatus corpus suum referri sineret, quarum!) aspernatus facinora aufugit?) consortia, cum adhuc viveret. Sed si maiora dei et antiqua miracula?) perpendimus, quomodo po- pulus Israeliticus sicco vestigio transivit mare, qualiter de sicca rupe fluxerunt) aquae, vel qualiter factor orbis apparuit in orbe natus ex Maria virgine; non ammirari, sed potius deo, qui fecit et facere potest, quae vult, nos decet humiliari et eius gratiae totum assignare, cuius gratia inspirante ascendit in cor ducis, ut simi- liter transferat?) corpus archipraesulis eiusdem civitatis, nomine Gaudentii, qui in eadem forte ©) ecclesia quiescebat. Hie, uti?) superius retuli- mus, non solum carnáli verum et spirituali 9) coniunctione?) frater s. Adalberti et comes in- dividuus in omni labore et erumma fuit, et si cum eo non corpore martirium '?), mentis tamen compassione tulit. Nec enim fieri poterat, ut!!) gladius animam eius non pertransiret, cum ger- manum suum rompheis paganorum .in frusta !?) concidi videret, et ipse pariter occidi valde op- taret !*). Item 7) visum est duci '?) et episcopo, ut'5) quinque íratrum reliquias sancto corpori adiunctas, quorum de vita ac passione satis supra retulimus '?), qui '5) in eadem civitate sed in alia ecclesia quiescebant, pariter cum summa diligen- tia transferant. Quid multa? 5. Ventum erat cum omni sacra sarcina in prosperitate et laetitia Boemiam, et in vigilia!) s. Dartholomei apostoli prope metropolim Pra- gam castra metati sunt circa rivulum Rokitni- cam *') ubi lucescente die clerus et universa KOSMUW LETOPIS CESKY. O bože, jenž swět we běhu wěčně držíš, wše- mohauci, Weine ty jenž kraluješ, sám jenž iidiś, spra- wujeś wie! Kriste mily! coż na swótć jest, bylo neb bude, bez twé nie nedéje se bez wüle. Neb který člowěk smrtedlny by tomu kdy uwěřil, žeby owén- čený již w králowstwi nebeském dopustil tělo swé přenésti zpět ku plemenům odpadlým, je- jichž společnosti utíkal, maje w oškliwosti skutky jejich, když ještě žiw byl. Ale když powážíme wětší a starodáwné boží zázraky, kterak lid israelský suchýma nohama přešel přes moře, kterak ze suché skály tekly prameny, nebo kterak stwořitel swěta zjewil se we swětě, na- rodiw se z Marie panny; není se diwiti, ale sluší: se raději Bohu. jenž činí a činiti může co chce, se kořiti a jeho milosti wšecko při- čítati; z jehož milostiwého wnuknutí wstaupilo také do srdce knižete, aby rowněž přenesl tělo arcibiskupa toho mista, jménem Gaudentia, který w témž práwě kostele odpočíwal. Ten byl, jak jsme wýše wyprawowali, nejen tělesným ale i duchowním swazkem bratr swatého Wojtécha a towaryš nerozdilný we wší práci a tryzni, a s ním mučennictwi, byť ne tělem, ale saustrasti mysli přestál. Neb nemohlo býti, aby dusi jeho neprojel meč, když widěl, kterak bratr jeho meči pohanů na kusy byl sekán, a když sám sobě welice přál, býti též usmrcen. Také se widělo knížeti a biskupu, aby ostatky pěti bratři, o je- jichž žiwotě a utrpení jsme wýše prawili, kteří w témž hradě ale w jiném kostele odpočíwali, k swatćmu tólu piilożice, rownóż s nejwótśi pili piewezli. Coż wice? 5. Přišli jsau se wáim poswátnym nákladem se zdarem a u weselosti do Čech, a u vigilii swatého Bartoloměje apoštola blíž hlawního sídla Prahy položili jsau tábor u potoka Rokytnice, kdež při rozednění přišlo naproti duchowenstwo !) quorum 4, 4a. — 2) aufugeral 2b. — ?) nadepsáno rukau jinau w A. — *) fluxerint 2b. — 5) trans- ferret 1. — 9) fere A, 6. — 7) Tak wsecky kromé 1, kterj má utique. — 9) spiritali 1. — 9) coniuncione 1; compunctione 4. — ??) mart. suslinuit 4, 4a. — !!) nemá 1. — 12) frustra měl A a 1, ale druhé r jest wy- Skrábáno. — 13) optarat A, ale opraw. w optaret. — '4) Iterum 1. — 9) nobilissimo duci Bracizlao 4, 4s. — 16) ut sanctorum martyrum quin, 4, 4a. — !7) deo donante relaturi sumus 3. — '$) qui non A, ale non nade- psáno rukau jinau. — !?) vigiliis 4, 4a, .— ?9) Rokitniezam 2b; Rokitnikam 2aa; Rokytniczam 2, 6. 

Strana 77
KNIHY II plebs cum processione occurit, cuius longam se- riem latus vix explicuit campus. Talis enim pro- cessio fuit: Dux ipse et episcopus humeris sub- nixi dulce pondus portant martiris Christi Adal- berti; post simul abbates ferrebant reliquias quinque!) fratrum, deinde archipresbiteri gau- dent onere Gaudentii archiepiscopi, quos electi XII?) presbiteri, vix sustentantes pondus ?) aurei crucifixi; secuntur. Nam dux Mesco ter^) se- metipsum hoc apponderabat auro. Quinto) lo- co ferunt tabulas tres graves auro, quae cir- са altare, ubi sanctum corpus?) quievit, positae fuerant. Erat enim maior tabula quinque ulna- rum in longitudine et decem palmarum in lati- tudine, valde adornata lapidibus pretiosis et cri- stallinis sachis. Cuius inscriptus fuit hic in mar- gine versus: Ter centum libras apponderat hoc opus auri. Postremo plus quam centum plaustris ducunt inmensas campanas et omnes Poloniae gazas. quas sequitur innumera nobilium virorum turma, astricti^) manicis ferreis et contriti colla ba- gis"), inter quos, heu! male captus, adductus est meus atavus?), consors in clero, presbiter officio. O dies illa, dies !) Boemis honoranda et per secula memoriae commendanda, sacris my- steriis frequentanda, dignis praeconiis celebranda, laudibus devotissime veneranda, divitibus laeta- bunda, debilibus exoptanda, pauperibus iocunda, datione elemosinarum decoranda, et omnibus bo- nis!!) studiis excollenda, in qua festis. festa re- fulgent accumulata. O nimium '?) felix metro- polis Praga, olim sacro duce!?) sublimata, nunc beato praesule 4) decorata, à domino deo tibi colata excipis gaudia geminata, et per has bi- nas misericordiae olivas fama volas!?) ultra Sa- romatas!5) atque Sarigas!") Facta est autem haec translatio beatissimi Christi martiris Adal- berti anno dominicae incarnationis 1039!*), Kal. Septembris !?). 71 a wšechen lid w processí, jehož dlauhau řadu sotwa osáhlo široké pole. Neb takowé bylo processí: Kniže a biskup podjawše na ramena nesli jsau milé břímě mučenníka Kristowa Woj- técha. Za nimi pospolu opatowé nesli ostatky pěti bratří. Potom arcipryštowé se těšili z bře- mene Gaudentia arcibiskupa, za nimiž kráčelo 12 kněží wywolených, sotwa snášejíce tiZi zla- tého ukřížowaného. Nebo byl kněz Měšek tři- krát sám sebe dowážil tím zlatem. Na pátém mistě nesli jsau tři desky těžké od zlata, které byly položeny okolo oltáře, kdež odpotiwalo poswátné tělo. Bylať wětší deska pěti loket w délce a desíti dlaní w šiřce, hojně okrášlená drahými kameny a wykládánim kříštálowým, a na kraji tento napsán byl weršík: Tři sta liber zlata wáží, hle! toto dílo zajisté. Ku konci wezli na wice než na sto wozich ohromné zwony a poklady Polska, za nimiž šel nesčíslný zástup urozených mužů, spautaných železnými okowy ručními a stažených kruhy okolo krků; mezi nimiž hle! nešťastně zajatý přiweden jest můj staroděd, towaryš w ducho- wenstwi, knéz w düstojenstwi. O dne onoho, dne Čechům slawnéhbo a na wěky památného, který má bÿti swatÿmi obfady slawen. düstojnÿmi osla- wami swécen, chwalozpéwy poboëné ctěn, bo- hatÿm radosten, chorobným žádosten, chudým milosten, wyznačowán dáwáním almužen a wšeli- kými dobrými skutky blažen, w kterýžto stkwáji se hody na hody nahromaděné. O mateřské sidlo, Praho přewelmi šťastná, někdy swatým wojwo- dau powznešená, nyní blahoslaweným biskupem ozdobená! od Boha hospodina propüjéená tobě we- seli pfijímás dwojnásobné, a pro tyto dwé milo- srdenstwi oliwy wzlétá$ we sliwé az za Saroma- ty i za Sarigy. Stalo pak se jest toto pfeneseni nejblahoslawenéjsiho muéennika Kristowa Wojté- cha léta od narození páně 1039 dne 1 Září. ') quiu. sanctorum. [r. 4, 4a. — ?) XX 4, 4a. — ?) corpus 2. — ?) nemá 1. — ?) to nadepsáno w A rukau jinau. — 9) corp. positum 2b. — 7) astrictis 4, 4a. — $). bogis 4. — ") meus attavus nemá A, 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 3, 6, a čte se jen w 4, 4a. — 1°) nema 4, 42. — !!) nemá 3. — !?) Omnium 2. — !2) d. Wence- zlao 4, 4a. — '*) Adalberto 4, 4a. — 15) volat 4, 4a, — 1%) Tak 1; Solamatas A; Foramatas 2, 2a; Sarma- las 2b; Souromatas 3; Soromatas 4, 4a; Saromalas 6. — !7) lazyges 3. — 18) 1030. MXXXVIIL 4, da, — Amen. dodáwají lu jeslé 4, 4o. 9 Cl. Sept. 2b; '9) regnante domino nostro lesu Christo, cui est honor et imperium in secula seculorum. 1039 

Strana 78
1039 78 6. Sed his prosperis à deo!) concessis in- probus delator non defuit?), qui apostolico uti gesta haec erant retulit ?), divinas sanctiones et sanctorum patrum traditiones violasse ducem Boemiae et episcopum promulgavit; et si hoc inultum dominus papa praetermitteret, iura apo- stolicae sedis per totum mundum observanda imminueret. Continuo sacer conventus celebra- tur, canones recitantur, sacrae scripturae scru- tantur. Dux et episcopus, quamvis absens, de praesumptione arguitur; alii ducem omni digni- tate privatum per tres annos in exilium decer- nunt, alii episcopum ab omni pontificali officio suspensum, quoad usque vivat, in claustro mo- nachorum degere iudicant, ali ambos gladio anathematis feriendos clamant. 1. Interea legati ducis et episcopi Boemo- rum ex parte totius populi et ipsorum Romam adveniunt, ferentes mandata magis muneribus oblita?), quam facundiae verbis?) polita. Quibus ubi data est copia fandi, in conspectu?) aposto- lici et sacri concili tali sermone causam suae legationis sunt prosecuti*): O fidei catholicae et sedis apostolicae sanctissime rector, et o patres in libro vitae?) conscripti, quibus à deo collata est potestas iudicandi simul et miserendi, mise- remini peccasse confitentibus, parcite poeniten- tibus simul et veniam postulantibus. Fatemur enim, quod illicita et contra canonum statuta egimus, quia de tam?) longinquis partibus ob tam breve temporis spatium ad tam sanctum negotium vestrum !?) nequivimus habere nunti- um. Sed quicquid est illud, quod fecimus, sciatis, o patres, sciatis'!), conscripti, nos non ex teme- ritate, sed pro magna utilitate christianae religio- nis atque bona intentione id fecisse. Aut si un- quam bona intentio cadit in vitium, o sanctissimi patres, secundum vestrum iudicium parati sumus nostrum emendare flagitium. Ad haec apostolicus paucis: Si poenitet, inquit, haud nocet error. Mox legati summoti a concilio !?) potiuntur ho- spitio, sequenti die reddituri rationem in iudi- cio. Illa autem nocte ducis missi et episcopi, cir- KOSMUW LETOPIS ČESKÝ. 6. Ale při tomto zdaru od Boha propůjčeném nezůstalo bez nešlechetného udawače, který ozná- mil apoštolskému, jak se stalo, a prohlásil, že porušil kníže a biskup český božské zákony a swatých otců podání, a kdyby toho papež pán pominul bez pomsty, že by tim práwa sto- lice apoštolské, která mají po celém swětě býti zachowáwána, zlehčena byla. Ihned držáno jest swaté shromáždění, církewní zákony čtly se, swatá písma skaumala se. Kniže i biskup, jak- koli nepřítomen, winěn jest z opowážliwosti; jedni nalezli; aby kniže, zbawen wšeho důsto- jenstwi, po tři léta byl u wyhnanstwi; jiní usaudili, aby biskup ssazen se wšeho kněžské- ho úřadu, jak dlauho žiw bude, přebýwal w klá- šteře mnichů; jiní wolali, aby obadwa byli ude- řeni mečem klatby. 7. Zatím přijeli poslowé knížete a biskupa českého od celého národu i od nich do Říma, piinażejice wzkázání wice dary obmazané než slowy wýmluwnosti uhlazené. Když jim bylo do- woleno mluwiti, před twáři apoštolského a swa- tého sboru takowau řečí wedli wěc swého po- selstwi : O fediteli wiry katolickć a stolice apo- stolskć nejswétéjsi, a wy oteowé w knize Ziwota zapsaní, jimž od Boha propůjčena jest moc sau- diti i také smilowati se! smilujte se nad těmi, kteříž se znaji že hřešili, odpusťte litujícím a od- puštění žádajícím. Nebo přiznáwáme se, že jsme učinili; coż nedowoleno a proti ustanowenim zá- konů, protože jsme z tak wzdálených krajin pro krátký čas k tomuto tak swatému sboru wašemu nemohli míti posla; ale což jest koliw, co jsme učinili; wězte otcowé shromážděni, že jsme toho neučinili z opowážliwosti, nýbrž pro welký uži- tek křesťanského náboženstwi a z dobrého úmy- slu. Ale ač jestliže dobrý úmysl spadá w pro- winéni, o otcowé swati! wedlé waseho usauzeni hotowi jsme naprawiti swé procinéni. K tomu apo- &tolsky di w krátkosti: blud, kdyZ se ho żeli, ne&kodi. Hned poslowé propustóni z rady ode- brali se do hospody, aby druhého dne na saudé skládali počty. Té noci wšak wyslanci knížete a biskupa, obšedše, porušili penězi kardinálů 1) domino A. — ?) destitit 3. — 3) nemá 3. — ^) oblata A. — 9) facundia verborum 3. — 9) conspectum 2, 2a, 4, 4a. — 7) persecuti 3. — 9) nemá A. — 9) terra 1. — !9) nemá 4, 4a. — !!) Tak 1; ostatní wy- nechśwaji. — !?) ad concilio 1; negotio 2. 

Strana 79
KNIHY I 19 cueuntes!) corruperunt pecunia cardinalium astu- tiam, auro subplantant iustitiam, mercantur pre- tio?) clementiam, muneribus leniunt?) iudicialem sententiam. Postera autem die iterum legatis sacri concilii in capitolio *) praesentatis, domnus apostolicus os aperuit sacrum, ponderosis verbis et auctoritate plenum. Sicut, inquit, pertinacibus in impietatis ?) culpa est saevior exerenda 9) vin- dicta, ita reatum suum recognoscentibus et poeni- tentiam desiderantibus facilem praebemus assen- sum *), et ab hoste*) inflictis vulneribus miseri- cordiae adhibemus antidotum. Magnum enim pec- catum est aliena rapere, sed maius christianos non solum spoliare, verum etiam captivare et captivos") ceu bruta animalia vendere, nimis est abhominabile: quod vos perpetrasse in Polonia, nobis relatum est per veridica nuncia. Quod autem nulli liceat sine nostra permissione de loco ad locum sacrum transferre corpus, testan- tur canones, prohibent!" patrum decreta, et praesumptores huiuscemodi !!) rei divina iubent eloquia, gladio anathematis ut feriantur. Sed quia vos sive per ignorantiam sive bonae intentionis ob gratiam hanc rem fecistis, praecipimus!?), ut pro hae tam temeri!?) praesumptione dux vester et episcopus coenobium omnibus ecclesiasticis usibus et honoribus sufficienter amplificatum in competenti 5) loco construant, probatasque per- sonas ac officia servientium clericorum ex more constituant, ubi deo sedulum servitium tam pro vivis fidelibus quam pro defunctis in sempiter- num exhibeatur, ut saltem vel sic in conspectu dei reatus vestri transgressio deleatur. Mox legati valde 5) exhylarati proficiscuntur et referunt duci iussa apostolici. Quibus dux velut divinis iussis obtemperans, sub honore sancti Wencezlai marüris in urbe Boleslau!9) iuxta flumen Labe, ubi idem sanctus !*) olim feliciter consummavit martirium, venustissimum fabricavit coenobium, in quo, sicut et hodie cernitur, deo servit caterva fratrum numerosa, et habetur praepositura et basilica valde religiosa. lstiwost, zlatem podrazili sprawedliwost, cenau wykaupili milost, dary obměkčili nálezu saudního twrdost. Druhého pak dne, když poslowé opět postawili se pied kapitulan swatého sboru, pan apoštolský otewřel usta swatá, wážných slow a wznešenosti plná. Jakož, dí, proti zatwrzelým we winé bezbožnosti sluší se krutější konati po- mstu, tak zase těm, kdož prowinéni swé wyzná- wají a jeho litují, lehce propůjčujeme swolení, a proti ranám od nepfitele zasazenym uZiwime léku smilowáni. Neb welky jest to hřích, cizí statek pobrati, ale: wětší, křesťany netoliko olau- piti, ale i zjimati; a zajaté jako hlaupá zwitata prodati, jest nanejwys o&kliwé; což že jste wy spáchali w Polsku, jest nám oznámeno zpráwami hodnowěrnými. Že pak nikomu dowoleno není bez našeho powoleni z mista na misto pienésti swaté télo, swédéi zákony, zakazuji otcü nálezy, a o těčh, kteří se takowé wéci dopaustáji, kázi božské wýroky, aby mečem klatby byli udeřeni. Ale poněwadž jste wy buď z newědomosti buď z příčiny dobrého aumyslu tu wče učinili: roz- kazujeme, aby za toto tak opowážliwé předse- wzetí kniže wáš a biskup wystawili klášter, wšemi kostelními potřebami a poctami dostatečně zwe- lebeny w místé k tomu přiměřeném, i aby osoby spůsobilé a slaužícího žákowstwa powinnosti dle obyčeje zřídili; kdež by pilná služba boží jak za žiwé wčřicí, tak za zemřelé powždy byla konána, aby aspoň tudy před oblíčejem božím wina wašeho přestupku setřena byla. Ihned po- slowé, zaradowawše se welice, na cestu se dali, a knižeti rozkazy apoštolské oznámili. Kterýchžto kníže jako božských rozkazů uposlechnuw, ke cti swatého Wácslawa mučenníka we hradě Bole- slawi při řece Labi, kde týž swatý někdy bla- ženě podstaupil mučennictwi, překrásný wystawil klášter, we kterém, jak se i podnes spatřuje, Bohu slauží hromada bratří četná a jest pro- boštstwí a basilika welice zbožná. !) circuientes A. — 2) premio 2aa, — ?) emunt 1. — ^4) capitulo 4, 4a. — *%) imp. místo culpa 4, 4a. — 6) exercenda 2b, 4, 4a. — 7) asensum 1. — 9) hostibus 2b. — 9) captivatos 2aa, 2b, 3. — '?) perhibent 2b. — 1!) huiusmodi 2b, 3. — !2) pr. per sanctam obedientiam 4, 4a. — !?) temera 3. — !!) compenti mél A, ale opraweno rukau jinou w competenti. — 1%) nemá 2. — '6) Boleslaw 2; Boleslai 3; Bolezlai 4a; Bolezlaw 6. Netřeba podotýkati, že se tu myslí Boleslaw Stará. — !7) s. Wencezlaus 4, 4a. 13 1039 

Strana 80
1040 80 8. Anno dominicae incarnationis 1040 fama, gua nullum peius malum viget in mundo, et guae mendaciis pinguescit, et miscens plura paucis, falsa veris, volando crescit, perfert ad aures im- peratoris secundi!) Heinrici cencies plus quam verum fuit, pondus auri et argenti Boemos de Polonia asportasse. Tunc imperator?) coepit quae- rere occasiones?) adversus eos, quoquomodo *) ab eis, quod sibi dictum fuerat), eriperet aurum. Et mandans per quaestionarios, ut argentum, quod in Polonia rapuerant, nisi infra statutum terminum usque ad unum obulum 5) sibi mittant, minatur bellum. Ad haec Sclavi*) inquiunt: Sem- per salvo tenore nostrae legis fuimus et hodie sumus sub imperio Karoli regis et eius succes- soribus; nostra gens nunquam extitit?) rebellis, et tibi in omnibus bellis mansit et semper ma- nebit fidelis, si iustitiam nobis tantum?) facere velis. Talem enim nobis legem instituit Pippi- nus'", magni'!) Karoli regis filius, ut annuatim imperatorum successoribus 120 boves electos et 500 marcas solvamus. Marcam nostrae mone- tae 200 nummos dicimus. Hoc testatur nostra- tum!?) aetas in aetatem; hoc omni anno sine refragatione!) tibi solvimus et tuis successori- bus solvere volumus. At si aliquo praeter soli- tum legis *) iugo nos aggravare volueris, mori potius prompti sumus, quam insuetum ferre onus. Ad haec imperator respondit'?): Regibus hic mos est semper aliquid novi legi addere anteriori, neque enim omnis lex est constituta tempore '%) in uno, sed per successores regum crevit series legum. Nam qui regunt leges, non reguntur le- gibus, quia !*) lex, ut aiunt vulgo, cereum habet nasum, et rex ferream manum et longam, ut eam f[lectere queat, quo sibi placeat. Pippinus rex '*) fecit, quod voluit; vos autem nisi, quod volo, faciatis, ostendam vobis, quot!?) pictos ha- beam clipeos aut quid bello valeam. 9. Et statim mittens litteras per totum reg- num, valde fortem colligit exercitum. Altera via, KOSMUW LETOPIS CESKY. 8. Léta od narození páně 1040 powést, nad kterau není horšího zlého na swětě, a která Ižemi tlaustne a přiměšuje k málu wice, k prawdě ne- prawé, w letu roste, donesla k uším císaře dru- hého Jindřicha stokrát wic, než prawda bylo, že Čechowé zlata a stříbra tíže odwezli z Polska. Tu císař počal hledati příčin proti nim, jak by jim pobral zlato, o kterém mu bylo praweno. I wzkázal jim po drábích, jestliže peněz, které w Polsku wzali, jemu w ustanowené lhüté do po- sledniho penize nepo&li, wálkau hrozc. K tomu Slowané prawili: Wždycky jsme byli bez ujmy práwa našeho a jsme podnes pod panstwim Karla krále ; aniž nástupcům jeho kdy zprotiwil se ná- rod náš, a tobě též we wšech wálkách zůstal a zůstáwá wěrným, jen když nám učiniš po spra- wedliwosti. Neb takowau powinnost nàm ustano- wil Pipin, syn Karla Welilého, abychom nástup- cům císařů odwáděli ročně 120 wolü wybranych a 500 hfiwen. Hiiwnu nasi mince klademe po 200 penéziéh. To swédéi našinců pokolení za pokolenim; to tobé kazdého roku platime bez odpornosti a chceme platiti nástupeüm twym. Ale jestlizebys nds chtél néjakau porobau mimo zwyklost práwa obtéZowati, jsme hotowi radáji umříti, než snášeti břímě nezwyklé. K tomu císař odpowěděl: Králowé mají tu zwyklost, wždy něco nowého přidati ku práwu předešlému ; neb není wšecko práwo ustanoweno jedním časem, nýbrž poslaupností králů wzrostla řada zákonů. Nebo ti, jenž sprawují zákony, nesprawují se zákony, protože zákon, jak wůbec říkají, má nos z wosku, a král ze železa ruku dlauhau, aby jej mohl natahowati, kam by se mu libilo. Pipin král učinil, co chtěl; ale wy, neučiniteli, co já chci, ukáží: wám, kolik mám štítů malowaných, neb co zmohu we wálce. 9. A hned wyprawiw listy po celé říši, welmi silné sebral jest wojsko. Druhau ccstau, kterau 1) Kosmas počítá tu Jindřichy císaře, ne krále. — 2) imp. Henricus coepit 4, 4a. — *) occasionem 2aa. — ^) quomodo 2, 2h, 3, 4. — 9) f. ut A. — ©) obolum 1. — 7) Boemi 22a. — ¥) fuit 2aa. — ?) tant. nob. A; tantummodo 2b. — 1°) Kosmas iiní tu uarázku na wyprawu Karla, syna Karla Welikého, do Cech roku 805 uéinénau. — !!) magnus 2aa. — !?) nostrarum etas elatum A; nostrarum elas in etatem 6. — !9) reflagra- one A, 1; refragratione 6. — !4) regis A.— !5) respondens dixit 2b. — 6) nemá 2aa.— 17) quia lex — nasum nemá A. — !5) r. Franciae 2b. — 19) quod mél A, 1, ale opraweno w quot; quot má nadepsáno nad quod 2b. 

Strana 81
KNIHY II 81 qua itur per!) Zribiam ?), et est exitus de silva in istam terram per castrum Hlumec?), iussit Saxones intrare Boemiam, quorum tunc temporis dux?) erat Occardus?), cui omnis Saxonia tan- quam regi paruit per omnia. Fuit enim vir magni consili, et in ordinandis") regni negotiis singu- lari sollertia praeditus et rebus bellicis a pueritia deditus, sed nunquam belli feliees obtinuit suc- cessus. Ipse autem caesar castra metatus est ex utraque parte fluminis Rezne*). Postera autem 9) die pertransiens castrum Kanb?), cum admoveret aquilas silvae, quae dirimit Bawariam atque Boe- miam, ut'") cognovit, quod obstruerent Boemii vias per silvam !!), indignatus parum tacuit, con- cutiensque caput ter concipit iras caesare !?) dignas '?), atque in haec verba solvit ora: Licet exstruant muros silvis altiores, licet elevent tur- res. sublimes usque ad nubes, uti frustra iacitur rete ante oculos pennatorum, sic nichil valent contra Teutonicos obpugnacula Boemorum'^). Aut si ascendent super nubila, aut si includant!*), se inter sidera, perditam et miseram gentem nihil ista iuvabunt. Sic ait et iussit cunctos ir- rumpere silvam, et ipse '*) eos praecedens ascen- dit montem ') altum in media silva situm, se- densque in tripode ^) dixit ad adstantes totius regni principes: Hao in valle cohors ignava latet Boemorum, quasi mus agrestis in suis recepta- culis antrorum. Sed fefellit caesarem sua opi- nio ?); nam ultra alterum montem fuit illorum munitio. Tunc unumquemque caesar appellans no- mine, prius marchiones, dehinc quosque nobilio- res armatos praemittens, iubet pedestres ire in pugnam, his verbis pollicitans eis victoriam: Non est, inquit, vobis opus laborioso certamine; tan- tum descendite, certe ipsi fugient??) prae timore, nequeunt enim vestrum impetum ferre. Ite, mei ite falcones, pavidas capite palumbes, et ut fero- ces leones, more luporum, qui dum irrumpunt ovilia ovium?!"), non eurant de numero, et non nisi toto grege mactato potiuntur edulio. se jde skrz Srbsko a jest wýchod ze hwozdu 1040 do této země přes hrad Chlumec, kázal Sasům wpadnauti do Čech. Jichžto wéwodau byl tehdy Okkart, jehož celá saská země jako krále po- slauchala zawše. Bylť muž welkého dümyslu a w řízení záležitostí říšských zwláštní schop- nosti nadaný wojenstwi od mládi oddaný. Ale nikdy neobdržel šťastného wýpadku wálky. Sám pak císař položil se jest na obojí straně řeky Řezna. Potomního pak dne přešed přes hrad Kaubu, když se s orly přiblížil k lesu, jenž dělí Bawory od Čech, jak shledal, že Čechowé za- raubili cesty přes les, rozhněwaw se, maličko se zamlčel, a třikrát zatfás hlawau, zlobil se, jak na císaře sluší se, a w tato slowa otewřel ústa: Byť wystawili zdi lesů wyšší, byť wy- zdwihli wéze az k nebes wy&si, jak by darmo wrhnul síť před očima opefencü, tak nie nepro- spějí proti Němcům náspy Čechů. Byť wystaupili buď nad oblaky, buď zawřeli se mezi hwězdami, ztracenému a bídnému národu nie nepomohau. Tak prawil, a kázal wšem wtrhnauti do lesa, & sám kráéeje pfed nimi, wystaupil na horu wysokau stojicí prostřed lesa, a sedč na tfínoži, promluwil ku knizatüm celé říše při něm stojí- cím: W tomto náspu skrýwá se leniwá tlupa Čechů, jako polní myši we swých děr skrýši. Ale zmýlil se císař we swém mínční ; nebo teprw za druhau horau bylo jejich ohražení. Tehdy cí- sař, jednoho každého jménem jeho wolaje, na- před poslaw markrabi, potom wšecky znameni- tější ozbrojené, kázal jim pěšky jíti do boje, těmito slowy witézstwi jim slibuje: Neni wám potřeba pracného boje; jen sestupte dolů; oni jisté utekau ze strachu: neb nemohau snésti wa$eho útoku. Jděte, jděte moji sokoli! chyťte bázliwé holuby, a jako diwoci lwi na spůsob wlků, kteří když wtrhnau do owéinee, o počet owci se nestarají, a teprw když celé stádo za- hubí, do jídla se daji. 1) ad 2b. — ?) Zrybiam 6; Sirbiam 2aa; Zrbiam 3. — ?): Hlymec 1, 6; Hlymee 2, 2b: Hlmce 2aa: Hlumer 3. —- *) princeps 4, 4a. — 5) Okkardus 2; Okardus 3 a tak níže. Ekkard byl markrabě míšenský. — 5) ordinandi 4, 4a. — 7) Rezene 1; ieka Regen. — ?) vero A. — ?) Kamb 1, 2, 2b; Kambu 4, 4a. Kauba w Bawořích. — !?) ut quod 2. — ?!) silvas 4, 4a. — 1?) caesari 4, 4a. — !?) Slowa lato jsau oprawowalelem ruk. A lokto změněno: cepit irasci: slabiky con w slowé concipit a sare w caesare jsnu wySkrébány, slowo dignas podtetkowáno, — '*) Boemi puguare A. — !5) includent A. — 19) ipse super eos Á. — !?) m. magnum el alium 4, 4e. — !?) tripede 2aa, — 19) oppinio A. — ?9) fugiunt 4, 4a, — ?!) omnium 4, 4a. 13* 

Strana 82
1040 82 10. Mox secundum iussum regis ruunt lori- cata!) agmina; de primo loco pugnae certant proceres, conspicuae ?) nitent acies ut lucida gla- cies, et, ut sol refulsit eorum in arma, resplen- dent frondes silvarum ab eis et cacumina mon- tium. Descendentes autem in vallem neminem inveniunt, quia hinc et illinc spissa silva et in- penetrabilia sunt loca; et sicut solet in omni certamine fieri, subsequentes etiam invitos inpel- lunt ad pugnam praecedentes, sic iam fatigati proceres iterum conpelluntur?) a subsequentibus transcendere alterum montem. Sed iam aestu*) et siti sicco ?) lingua adhaeret palato; vires de- ficiunt, dexterae languescunt, anhelitus aegros de pectore trahunt, nec tamen sistere queunt") gradum. Alii super scuta suas *) loricas deiciunt, alii stant appodiati arboribus, frustra inanem auram captantes, alii iacuere ut trunci, homines crassi et insueti itinere certamine pedestri; et cum applieuissent munitioni, exoritur undique clamor, ascendit ut nebula super silvam fatigato de corpore vapor. Quod videntes Boemi ad breve tempus haesitaverunt, moxque, ut intellexerunt, viribus eos defecisse, audacter prosiliunt?) de munitione. Audatiam dabat eis invicta soror for- tunae Bellona. O fors?) fortuna! nunquam es perpetuo bona, Instabilique rota magnates mergis in ima. Fortunatorum en ora !?) verenda virorum Ungula ferrata!) saltantium foedat equorum, et ventres in deliciis ac lumbos baltheis bis !?) cocco!?) tinctis'!) praecinctos!*) runcinus!5) pede rumpit, et distrahit intestina et exta ceu !?) fas- ciam aut ligamina cruris '*). Plura referre pudet de tantae nobilitatis Morte repentina nec scriptis promere digna. Tanta enim nobilium ibi !?) facta est strages viro- rum, quanta nec in campis Emathiae??), nec in tempore Sillae, nec aliqua ?!") mortalium peste, nec hosti; unquam gladio ??) fertur simul Teuto- nicorum interisse nobilitas. Interea caesar sedens KOSMUW LETOPIS CESKY. 10. Ihned dle rozkazu králowa hrnau se obr- néné zástupy; o prwni misto w pütce prau se welmozi, auhledné lesknau se šiky jako led prů- hledný, a když slunce zaswitilo na jejich odění, zalesklo se od něho listí lesní i hor wrcholy. Ale kdyż sestaupili do audoli, nikoho nenalezli, protože zde i tam jest hustý les a mista ne- proniknutedlná. A jak býwá při každém boji, zadní tlačí přední do boje i proti jich wůli; ták welmoži již unawení nuceni jsau od následujících přejíti také přes druhau horu. Ale již horkem a Zizni lpěl jim jazyk na ústech; sily ubywaly, prawice zemdliwaly, a dechy téiké z prsau wy- ráželi, a předce nemohli kroků zastawiti. Někteří sházeli panciře swé přes štíty; jiní stáli podpí- rajice se na stromy, darmo lapajíce prázdný wzduch; jiní leželi jako špalkowé, lidé tlusti a nezwykli ehüzi w pěším boji; a když uhodili na ohražení, strhnul se odewšad křik, wystaupila ze zemdleného těla pára nad les jako oblak. Což když spatřili Čechowé, krátkau chwili rozpako- wali se; potom hned, když zpozorowali, že oni zemdleli w sile, srdnatě wyskočili z ohrażeni. Smčělosti jim dodáwala nepřemožitedlná sestra štěsti Bellona. O! štěstí náhodné, nikdy nejsi stile dobre ; Nestalym ty kolem swym welmoże na dno potápís; Přešťastných hle! mužů těch jak tu twáře ctihodné Podkowa skáčicích komoňů tepe hnusně železná, a břicha w lahůdkách i boky opásané pásy dwa- krát w šarlachu smočenými klisna kopytem páře a roztahuje střewa a wnitřnosti jako tkanici nebo podwazky. Wice se ostýchám takowéhoto pád urozenstwa Wypsáwat nenadály, jejz lióit jc nehodno. Neb takowá se tam stala porážka lidí urozených, jak ani w polích Emathejských, ani za času Sylly ani žádným morem na lidi, ani mečem nepřátel- ským nikdy neprawi se o zahynutí šlechty ně- mecké najednau. Mezitím císař sedě na wrchole 1) ta nadepsáno w 1 rukau jinau. — ?) prospicuae A. — ?) Tak opr. 1, ostatní coguntur. — *) nemá 3. — 5) sicca 2b. — 9) w A nadeps. rukau jinau; není w 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 3; valent 4, 4a. — 7) sua A, 6. — ") unt nadepsáno w 1 rukau jinau. — ?) sors 4, 4a. — 1°) opa s protrienym p mél A, pak nadepsino t, tak že celek se musí Cisti operta. — !!) ferrea 4, 4a, — '?) his A. — 19) dj nadepsáno rukau jinau w A, — 14) tinclus 2. — 1%) praecinctis 4, 4a. — 1%) runcius 2aa; rancinus 2b, — 17) nemá A. — '8) crucis 2aa. — 19) nemń 2b, 3. — 20) Amathiae 4, 4a; srown. Luc. Phars. L. 1. — *!) aquila 2. — ??) nemá 3. 

Strana 83
KNIHY II. 83 montis in supercilio, suae mentis fallitur augurio. Nam dum suos vinci non aestimat ab hoste, victo- res ut vidit adesse cruentos, insiliens tergo so- nipedis !), incumbit iubis et admovet?) lumbis calcar quadrupedis caesar, quem nisi habuisset promptum, eadem hora descendisset in orcum sie mora Romanus imperator ?). 11. Dum haec ibi geruntur, Saxones cum duce Occardo +), de quo supra dixi, Boemiam in- grediuntur et, unam parvam regionem, quae est circa fluvium *) Delinam "), hostiliter demoliuntur. Interea dux eorum famam ut percepit sinistram, Selavos de caesare habuisse victoriam, fixit *) gradum ad pontem Gnevin$) iuxta fluvium Be- liam), valde sollicitus, utrum bello fortunam temptaret, an cum") tanto dedecore!) repa- iriaret. Maluit tamen prius experiri ! animum ducis, e£ per nuncios temptans eum verbis sua- det amicis: Qui te modo pugnando?) vicisse gaudes, si supplicando vicisses, melior multo 1+) victor '?) fuisses; propterea noli temetipsum su- per te inaniter exaltare, quia durum est tibi contra stimulum calcitrare. Nam qui modo, quasi parcendo vobis et miserando vestram terram cum paucis intrabat, eius interim gratiam nisi inve- neritis !9), cito cum tanta multitudine exercituum superveniet, quibus nec fontes vestri sufficient, et quos vestra terrula vix capiet; tunc erunt novissima peiora prioribus. Unde iterum admo- neo te et consilium do, ne totum, quod possidere videris, amittas. Reginam'?) pecuniam, quae om- nia superat, iratos placat, inimicos reconciliat, per tibi fideles amicos non modicam caesari mit- tas, quatenus pro te ipsa intercedat et eius tibi!5) gratiam acquirat. Ad haec dux Bracizlaus ira commotus salubres sprevit monitus, et innixus manum capulo sic ait: Dicite vestro '?) Occardo: consilii ") satis est mihi, neve?!) monendo pro- hory, zmylil se w pfedpowédéni swé mysli. Nebo 1040 když nemyslil, žeby jeho lidé byli pfemoZeni od nepřítele, jak spatřil, že jsau tu witězowé okrwá- cení, wskočiw na hřbet oře, přihnul se ke hří- wě, a wrazil ostruhy do boků čtwernožce cisař. A kdyby ho byl neměl hbitého, tu hodinu byl by sestaupil w krajinu podzemskau bez prodlení císař. Římský. 11. Když se toto tam dálo, Sasowé s wéwo- dau Okkartem, o némz jsem wy$e prawil, wtrhli do Čech, a malau jednu krajinu, kteráž jest okolo řeky Biliny, nepřátelsky zpustošili. Zatím když wéwoda jejich uslyšel zpráwu nemilau, že Slo- wané nad císařem zwitezili, stanul u Hněwina mosta na řece Bílině, welice se rozmýšleje, zdali by se měl bitwau o štěstí pokusiti čili s takowau hanbau domů odtáhnauti. Mínil wšak raději prwé skaumati smýšlení knižete, a zkaušeje jej po po- slích, radil jemu slowy přátelskými: Ty, jenž se nyní těšíš, že jsí w boji zwitězil, kdybys byl zwitézil prošením, mnohem lepším byl bys wi- tězem. Pročež newynásej se marné piiliś nad sebe, protože jest ti těžko kopati nohama proti otce. Nebo ten, jenž tentokrát, jako by wás šetřil a litowal, do waši země wtáhl s malým počtem, jestliže zatím jeho milosti nedojdete, brzy s ta- kowym mnoZstwim wojsk na wás přijde, že jim ani wody waše stačiti nebudau, a do waší zemi- ćky se sotwa wejdau ; potom budau posledni wóci horši prwních. Pročež opět napomínám tč a radu ti dáwám, abys wšeho, co mysliš míti, nepozbyl. Penize, toho krále, který wšecko přemáhá, roz- hněwané udobřuje, nepřátely smiřuje, po swých wěrných přátelích nemalé pošli, aby se ony za tebe pfimluwily a milost jeho ti zjednaly. K tomu kněz Dfetislaw, hnéwem pohnut, zawrhnul dobré napomenutí, a podepřew ruku na jilee, tak pra- wil: Řekněte swému Okkartowi: Rady já dost mám, nemysli, že napomenutím eo požidiš. Ať tě ') semipedis A. 1, 2, 2a, ?aa, 3. — 2) t nadepsáno rukau jinau čerweně w 1. — ?) Bitwa knízete Breli- slawa s Jindiichem Ill swedena byla u Brodku (Viertel) nedaleko Kdyné, kde posud stojí kaple sw. Wácslawa, postawená prý na památku dobytého wítězstwí. Srownej o tom důkladné pojednání Dra. Kalouska w časopise Pokrok zwaném, ročník 1872, č. 316, 317 a 321. — *) Okardo 1. — $) nemá 4a. — 9) fluvium quae egt circa Belinam 2, 2a; fluvium, qui est circa Belinam 2b; Bielinam 2aa. — 7) fecit měl A, ale opraweno we fixit. — 3) Gneum 3; Ghuevin 4, 4a; Gnewyn 6. — ?) Bilinam 4a. — 10) de pridáwá tu 4. — ?!!) dolore 2b. — 12) experire měl A a 1, ale opruweno w experiri; experire 6. — !?) pugnare 1. — '4) w A nadepsáno rukau jinau. — 19) nemá 4, 4a. — !9) ne nadeps. jinau rukau w 1. —- !7) regina 3. — !9) nemá 4, 4a. — !?) viro 1. — 20) sat, cons. A. — *!) ne 2; ne me 4, 4a. 

Strana 84
1040 1041 84 fecisse putes. Audiant te!) Saxones?) saxis rigi- diores, et si qui sunt inconsulti?) homines, qui te sapere aliquid putant. Ego autem, nisi his in tribus diebus hac de mea provincia sine omni violentia exeas, hoc ense caput tuum abscidam, et tua ora ponam tibi ad posteriora. Caesaris in curte quid agatur, non mihi curae est *). Quam- diu in femore Bracizlai pendet ensis, non lac sed similis fluet sanguis ex latere caesaris. Quae cum ?) duci$) relata fuissent, quamvis nimis aegre id tulisset, tamen invitus ceu lupus, qui?) cum amittit praedam et investigantibus canibus sub- mittens caudam repetit silvam, sic dux Occar- dus magno cum dedecore repedat in Saxoniam. Item relatum est duci Bracizlao de Pricos?*) co- mite, qui praefuit?) Beline'!") in urbe, quod cor- ruptus Saxonum pecunia non stetisset ex ad- verso munitionis in custodia; sed ubi sunt ne- mora hostibus pervia, ibi posuisset!!) praesidia. Hune enim dux praefecerat toti'^) cohorti, quae fuit de Moravia, et tribus legionibus, quae fu- erant!?) missae in auxilium de Ungaria. Quem statim '") dux!*) iratus, erutis oculis, manibus et pedibus abscisis, iussit praecipitari!9) in abys- sum !7) fluminis '8) anno dominicae incarnatio- nis 104119). 12. Anno dominicae incarnationis 1042 Hein- ricus imperator, semper magnificus triumphator, volens ulcisci suorum ruinam inclitorum, intrat tribus itineribus terram Boemorum, et eam fere totam hostiliter devastat, ac multas civitates, quas illi?) defendere non valentes deseruerant, igne succendit. Et ut pervenit ad urbem Pragam, ante ipsam ex adverso fixit aquilas Sibenica *!) in montüculo. Ibi nichil actum dignum relatu comperi*?) nisi quod praesul Severus caesaris ad castra clam noctu fugit ab urbe, timens, ut aestimo, ne quasi domino suo rebellis privaretur sedis honore pontificalis. Quod videns dux Bra- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. poslauchaji Sasi, twrdsi nezli skaly, nebo jsau-li lidé nepředloženi, kteří mysli, že něčemu roz- umiš. Já wšak, jestli w těchto třech dnech z této krajiny beze wšeho násilí neodejdeš, tímto me- čem hlawu ti useknu a položím ti oblíčej k zad- ku. Co se děje we dwoře cisařowě, nedělá mi starosti. Pokud po boku Břetislawa wisi mec, nepoteče mléko, nýbrž podobná krew z těla cisa- řowa. Což když wéwodowi bylo wyřizeno, ačko- liw welmi těžce to nesl, předce nerád, jako wik, který když ztrati kořist a psi jej stíhaji, swisi ocas a utiká do lesa, tak wéwoda Okkart s wel- kau hanbau odtáhl do Sas. Také doneseno bylo knizeti Bfetislawowi o Prko&i Zupanu, ktery byl postawen nad hradem Dilinau, Ze podplacen pe- nézi Sasü nepostawil se proti nim na strázi we hradbě; nýbrž kde jsau háje nepříteli schůdné, tam postawil hlidky. Neb toho byl kniže po- stawil nad celým zástupem, který byl z Morawy, a nad třemi pluky, které jemu byli poslány na pomoc z Uher. Kniže rozhněwaw se, dal mu wy- laupiti oči, ruce a nohy usekati a hoditi jej do hlubiny řeky léta od narození páně 1041. 12. Léta od narození páně 1042 Jindřich cisař, powždy slawný witězitel, chtěje pomstiti záhubu swých wýtečníků, třemi cestami wtrhnul do země Čechů, a skoro celau ji nepřátelsky zpustošil, a mnoho hradů, které oni opustili; nemohauce jich braniti, wypálil. A když přitáhl ke hradu ku Praze, před ní wstříc zarazil orly na Šibenici na kopečku. Tam se, pokud mi známo, nestalo nic wyprawowání hodného, leč že biskup Šebíř tajně w noci utekl ze hradu do ležení císařowa ; obáwaje se, jak myslím, aby jako pánu swému odbojný nebyl zbawen stolice biskupské hodno- sti. Což když spatřil kněz Břetislaw, newěděl, 1) se 4. — ?) Saxone 2as. — ?) inconsullu 4, 4a. — *) nadepsáuo w A rukau jinau. — ?) dum 2, 2a, 3. — 6) nemá A; d. Ockardo 4, 4a. — 7) nemá 4. — 9) Prikos 1; Prycos 2, 2b; Prkoss 2a, 2na ; Picos 3; Prkos 6. — ?) fuit 4, 4e. — 1?) Belin 1, 2, 2a, 4; Bielin 220; Byeline 6 ; Bolin 3. — !!) posuissent 1. — !2) tote 4, 40. — 13) fuerunt 4, 4a. — !*) nemá 4, 4a. — !?) d. Bracizlaus 4a. — !6) praecipitare 3. — 7) abissum 1. — 18) Ad hunc annum perlinet annus dom. incarn. MXLI pridáwá tu 4a. — !9) Imperator Henricus pugnat cum duce Brzie- ezisleo et lurpiter fugalur pridáwají 2, 2a, 2aa, 2b. — 20) quas — valentes připsáno po straně w 6. — ?!) Sibe- nice 1; w 6 připsáno Sibenica po straně. Polohu wrchu tohoto dokonale uréiti nesnadno, ponéwadz w rozlicnych časích polohy míst takto zwaných se měnily; zdá se wšak, že to jest uynější Žižkow. — 22) comperit 4, 4a. 

Strana 85
KNIHY II cizlaus nescit, guod faciat, mentem dolor undigue turbat. Jam ') poenitet eum olim pugnasse con- tra caesarem, jam poenitet eum sprevisse?) mo- nita ducis Occardi,iam mavult?) precibus pug- nare, et eum precibus superare*), quem olim pugnando superarat; atque his verbis temptat diram deflectere caesaris iram: Bella geris, caesare, nullos habitura triumphos. Nostra ?) terra tua est camera, nosque tui sumus, et esse tui?) cupimus. Nam qui suos in subiectos saevit, hoste crudeli crudelior noscitur esse; si spectas ad robur tui exercitus, nos tibà nec mo- menta rerum sumus; cur ostendis potentiam tuam quasi contra folium, quod a ventro rapi- tur? Nam ventus deficit, ubi nichil sibi officit. Quod vis *), ut sis, iam victor es, Jam tua iam cinge victricia*) tympora?) lauro!"). Insuper ci promittit mille et quingentas marcas denariorum, quod erat tributum trium annorum iam praeteritorum '!). Mox velut insignis cum flammis aestuat ignis; si quis nimiam desuper fundit aquam, paulatim impetum eius confundit!?), et praevalentibus un- dis deficit ignis, haud secus?) extinxit regina pecunia caesaris iram. Nam qui olim hanc ter- ram intraverat inmitis, accepta pecunia rever- titur mitis, pace interposita !4). 13. Anno dominicae incarnationis 1043 tanta fames fuit in Boemia, ut tertia pars populi in- teriret fame. Anno dominicae incarnationis 1044. Anno dominicae incarnationis 1045 obiit Gun- ter monachus, VII Idus Octobris '*). Anno dominicae incarnationis 1046 dedica- tum est monasterium in urbe Bolezlau XIV Kal. Junii '*) a Severo, Pragensis '*) ecclesiae sexto episcopo. Anno dominicae incarnationis 1047. Anno dominicae incarnationis 1048. 85 eo by činiti měl; žal odewšad swiral jeho srdce. Již litowal, že kdy bojowal s císařem, již lito- wal, že pohrdnul napomínáním wéwody Okkarta; již chtěl raději bojowati prosbami a prosbami jej přemoci, jejž prwé byl přemohl bojem ; a tako- wymi slowy pokusil se ukrotiti eisafüw hnów hrozný: Císaři! wálky wedeš, z nichž míti sláwy nemůžeš. Neb země jest twá komora, a my jsme twoji, a twými přejeme si býti. Kdož pak zůří proti poddaným swým, jest zajisté ukrutného nepří- tele ukrutnéjái; hledi$-li k sile swého wojska, my ti nejsme ani, coby za to stálo. Což ukazujes moc swau jako proti listečku, jejž witr wezme. Nebo witr pomíjí, kde se mu nic neprotiwi. Co chceš, bys byl, již witěz jsi, Již, již witězné bobkem si skráně owijej. Krom toho slibowal mu tisíc a pět set hřiwen peněz, což byl poplatek za tři léta již prošlá. Ihned jako znamenitý oheň plameny plápolá, když někdo naň nalije hodně mnoho wody, po- malu prudkost jeho zemdli, a wodau premożen oheň zanikne; nejinak penize, ten król, uhasily hnéw císaíüw. Neb ktery prwé do zemé této byl wkroéil nemilostiwy, obdrzew penize wrátil se milostiwy, pod umluwan miru. 13. Léta od narození páně 1043 byl jest ta- kowý hlad w Čechách, že třetina lidu zahynula hladem. Léta od narození páně 1044. Léta od narození páně 1045 zemřel jest Gunter, mnich, dne 9 Října. Léta od narození páně 1046 zaswěcen jest chrám we hradě w Boleslawi dne 19 Kwětna Šebířem, kostela Pražského šestým biskupem. Léta od narození páně 1047. Léta od narození páně 1048. Anno dominicae incarnationis 1049. Léta od narozeni páné 1049. !) Jam poenitet — caesarem nemá 4, 4a. — ?) sprevisse — et eum piipsdno w A po stranć rukau jinau. — ?) maluit 2, 2b, 3. — *) exsuperare 4, 4a. — ?) nam 2, 2a, 2b, 3. — 9) nemá A. — ?) nemá A. — 5) vic- trici 2b, 3. — 9) limpora 2, 2b, 4; tempora 3. — !?) Virg. Aen. V, 539. — ?!) nemá 2b, 3, 4, 4a. — **) fun- dat 2b, 3. — !?) sexus opr. w secus w A. — '*) Mir Bielislawa s Jindiichem Ill byl ubinćn dle wyprawowání Letopisce Saského na podzim o sw. Michale. — !%) W rukopise 4, 4a čte se zpráwa tato jak následuje podána : Obiit Guntherus monachus et heremita et sepultus est in monasterio sanctorum Adalberli atque Benedicti ante altare s. Stephani prothomarlyris. — 19) 1I Kal. Jan. 3. — !?) a d. S. sanctae Prog. 4, 4a. 1041 1043 1044 045 1046 1047 1048 1049 

Strana 86
86 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1050 1051 1052 1053 1054 1055 Anno dominicae incarnationis 1050. Anno dominicae incarnationis 1051. Anno dominicae incarnationis 1052 obiit Bo- zena 1), coniunx Oudalrici ducis, mater Bracizlai. Léta od narození páně 1050. Léta od narození páně 1051. Léta od narození páně 1052 zemřela Bo- žena, manželka knížete Oldřicha, matka Břeti- slawowa. Anno dominicae incarnationis 1053 sanctus Léta od narození páně 1053 zemřel jest swatý Procopius abbas obiit.2) Prokop opat. Anno dominicae incarnationis 10543) urbs Léta od narození páně 1054 hrad Wrati- Wratizlav 4) et aliae civitates a duce 5) Bracizlao slaw a jiní hradowé jsau od knížete Břetislawa nawráceni Polákům, na ten spůsob, aby jak jemu redditae sunt Poloniis 6) ea conditione, ut quam tak nástupcům jeho platili pět set hřiwen stří- sibi tam suis successoribus quingentas marcas bra a 30 zlata ročně. argenti et 30 auri annuatim solverent. Anno dominicae incarnationis 10557) Léta od narození páně 1055 Ctností wšech wrcholem slawný Břetislaw kněz, Dux Bracizlauss) virtutum culmine clarus, Gemma Boemorum2), patrum lux clara suorum, Perla Čechů ona, otců swých to swětlo přejasné, když byl s pomocí boži celé Polsko sobě pod- cum adiuvante deo totam sibi subiugasset Polo- robil, dwakrát byw wítězem, již potřetí minil niam, nec non bis victor, iam tertia vice propo- udeřiti na Uhry, a když jeda napřed čekal na suerat invadere Pannoniam, dumque praecedens wojsko swé, we Chrudimi we hradě prudkau suum exspectat exercitum, Hrudim 10) in urbe acri pulsatur aegritudine; quam ut sensit ma- uchwácen jest nemocí; a když pozorowal, že se gis magisque ingravescere, et sui corporis vi- nemoc zmáhala a síly těla jeho mizely, swolal přednější w zemi, kteří tu práwě byli, ku kte- res evanescere, convocat eos, qui forte aderant terrae!1) primates, quibus astantibus verbis fatur rýmž přístojícím promluwil takowými slowy: Poněwadž mě wolá osud můj, a smrt strašliwá talibus: Quia me mea fata vocant, et atra mors již se míhá před očima, chci wám oznámiti a wěr- iam prae oculis volat, volo vobis assignare et nosti waší poručiti, kdo by po mně měl zemi vestrae fidei commendare, qui 12) post me de- sprawowati. Wám jest powědomo, že byl náš beat 13) rem publicam gubernare. Vos scitis, quia nostra principalis 14) genealogia, partim sterili- knížecí rod dílem neplodností, dílem že zemřeli w nedospělém wěku, sešel až do mne do jedi- tate partim pereuntibus in 15) inmatura aetate, ného. Nyní wšak, jak widíte, jest mi od Boha me usque 16) ad unum fuit redacta. Nunc autem, dáno pět synů, mezi které zemi českau rozdě- ut ipsi cernitis, sunt mihi a deo dati quinque nati, inter quos dividere regnum Boemiae non liti newidí se mi užitečné býti, protože každé králowstwí w sobě rozdělené zahyne. Že wšak videtur mihi esse utile, quia omne regnum in se ipsum 17) divisum desolabitur. Quia 18) vero od stwoření swěta a od počátku císařstwí Řím- 1) Bona 6; tak měl i A, ale rukau druhau nadepsáno ze; Boziena 2. Zpráwu tuto klade jak ruk. A tak 2) Zpráwa takto položena jest jen w rukopisech 2, 2a, 2b. W ruk. 4, 4a jest poznamenáno: i 6 k r. 1050. — Procopius primus abbas Zazowensis monasterii felici fine cursum vitae suae consumans VIII Kal. Aprilis huius mundi exiuit stadium aeternae felicitatis percepturus bravium. W ruk. 6 jsau položena následující slowa: A. d. inc. MLIII°, VIII Kal. Apr. hoc est in die annunciacionis beatissime virginis Marie obiit sanctus Procopius abbas, karitalis flagrancia plenus, castimonia purus, humilitate preclarus, cuius exequiis et sepulture Seuerus, sextus Pragensis ecclesie episcopus, affuit et honorifice corpus eius in ecclesia sancte dei genitricis, quam ipse struxerat, sepeliuit. Idem sanctus in hac vita dum deguit, quanta morum honestale et miraculorum patrocinio et iam in celesti regno laureatus enituerit, liber gestorum eius de vita euidentius legenti indicat. Que quia iam dicta sunt. hec hic non iteranda. — 3) Nad tímto rokem jest w A rukau jinau připsáno MLIII. — 4) Wratislaw 2; Wrati- 5) d. Boemičo Br. 2b, 4, 4n. — 6) Polonis 2aa. — 7) Mill. LIII slai 3; Wratislau 2b, 4a; Wratizlawy 6. — nadepsáno rukau jinau w A. — 8) Br. Boemorum 4, 4a. — 9) Sclavorum 4, 4a. — 10) Chrudim 2; Hrudin 3 ; Chrudym 6. — 11) sui 2. — 12) w A nadepsáno nad místem wyškrábaným. — 13) debet 6. — 14) nemá A. — 15) nemá 2, 2a, 3, 4, 4a. — 16) opraw. w A rukau jinau. — 17) in se ipso připsáno po straně rukau jinau; ipsum není w 2aa. — 18) quod 2b.

Strana 87
KNIHY II. 81 ab origine ") mundi et ab initio Romani imperii, et usque ad haec tempora fuerit fratrum ?) gratia rara, testantur nobis exempla rata. Nam Cain?) et Abel, Romulus et Remus, et mei atavi Bole- zlaus et sanctus Wencezlaus, si spectes, quid fe- cerint^) fratres bini, quid facturi sunt quini?)? Hos ego 5) quanto potiores ac potentiores intueor, tanto mente praesaga peiora augurior. Heu mens semper pavida genitorum de incertis fatis nato- rum. Unde praevidendum*) est, ne post mea fata?) aliqua inter eos oriatur discordia propter obtinenda regni gubernacula. Qua de re rogo vos per dominum?) et obtestor fidei vestrae per sacramentum, quatinus inter meos natos sive nepotes semper maior!?) natu summum ius et solium obtineat in principatu, omnesque !!) fra- tres sui sive qui sunt orti herili de tribu, sint sub eius dominatu '?). Credite mihi, nisi monar- chos !) hunc") regat ducatum, vobis principi- bus ad iugulum, populo ad magnum deveniet !?) damnum. Dixerat, et inter astancium manus cor- poreos artus linqueus petit aethera flatus eius IV Idus Januari!5) ac magnus planctus est desuper illico factus. Quantae autem dux iste Bracizlaus frugalitatis!*) vel!5) quantae discre- tionis in divinis legibus ??) et humanis iudiciis, aut quam largus dator *?) elemosinarum et quam pius fautor ecclesiarum sive viduarum fuerit, facundia Tulli prius defecisset, quam singula eius?!) quaeque merita explicuisset *?). 14. Post cuius obitum filium eius primoge- nitum nomine Spitignev ??) omnes Boemicae gen- tis, magni et parvi, communi consilio et volun- tate pari eligunt sibi in ** ducem ?*), cantantes Kirieleison cantilenam dulcem. Erat enim vir valde speciosus, caesaxie pice nigrior atra, barba prolixa, facie laeta "5, genae eius candidiores ni- ve, et parum rubentes per medium. Quid plura? Vir bonus et talos & vertice pulcher ad imos erat?" Prima"9) die, qua intronizatus est, hic ského i aZ do těchto časů bratrská láska bý- 1055 wala wzáen&, swédéi příkladowé zjištění. Nebo co Kain a Abel, co Romulus a Remus, co Bo- leslaw a swatý Wácslaw uéinili, kdyZ pomnt- me, wždy bratří dwa, co pojde z bratří patera? Když na ně patřím, čím jsau schopnější a moc- nější, tím w duchu předzwidawém tuším wěci horší. Ach, mysli wždy auzkostliwá rodičů pro nejisté osudy synů! Pročež potřebí jest opatřiti, aby po mém skonání newznikla mezi nimi ně- jaká rozepře o obdržení panstwi nad zemí. Pro- to žádám wás pro hospodina a zapřísahám wás přísahau waši wěrnosti, aby mezi mými syny nebo wnuky wždy prwní dle stáří obdržel práwo a stolec w knižetstwi, a wšichni jeho bratří nebo kteří: jsau z panownického pokolení, aby stáli w jeho poslušenstwi. Wěřte mi, nebudeli jeden moenár sprawowati tohoto kniZetstwi, půjde wám předním o krk, lidu pak bude ke škodě weliké. Dořekl to, a w rukau přistojících duch jeho opu- stiw audy tělesné, wzletěl k nebesům dne 10 Ledna, i byl z toho hned pláč weliký. Pak jak knize tento Bietislaw byl rozumny a jak maudry w zákonech božských i w práwich lidských, neb jak byl štědrým almužen dárcem, jak zbožným kostelů a wdow zastáncem, Tulliowa by prwé wýmluwnost došla, nežby wšecky jeho zásluhy wyložila. 14. Po jeho smrti wšichni welcí i malí ná- rodu českého z usnešení obecného a z jedno- sworné wůle zwolili sobě prworozeného syna jeho, jménem Spytihnéwa, za knize, pisnicku péknau Kyrieeleison zpiwajice. Nebo byl muz welmi krásný, wlasů černějších než smůla černá, wausů hustých, wzezření weselého; twáře jeho byly sněhu bělejší a maličko přičerwenalé w pro- středku. Co wice? Byl muž dobrý a od hlawy do nejnižší paty krásný. On sobě prwniho dne, 1) oriente 1. — ?) nemá A, 1, 2, 2a, 2aa, 4. — ?) Chain 1. — ^) fecerunt 22a; fuerint 3. — 5) quini 3. — 5) ergo 1, 4. — 7) providendum A. — 9) facta mél A, ale opraw. w fata. — 9) deum 2b, 3. -- !?) minor 3, — 1') et omnes 4. — !?) Srownej o téze wéci konec kapituly 13 kn. lI. — !'3) monachos má rukau jinau nade- psáno 1; nec mon. 2b; si monarcla 3. — 14) habent 2aa. — !*) deveniret mél 1, ale r wyskrábáno. — !9) nemá 4a. — 17) iragilitatis opr. frugilitatis A. — !9) et 2aa. — !9) regibus 1. — ?9) dator opakuje 1. — ?!) eius opera et mer. 2a. — ??) explicuissent A. — ?3) Zpitignev 1. 2b; Spitigneu 2, 2aa; Zpitigaen 3; Zpitigneum 4; Spi- tigneum 4a; Spitygnew 6. — ?*) nemá 4, 4e. — ?*) iudicem 4, 4a. — 25) lata 4. — ?7) Hor. Ep. II, 2, 4. — ?5) p, autem 4, 4a. 14 

Strana 88
1055 88 magnum et mirabile ac omnibus seculis memora- bile fecit hoc sibi memoriale; nam guotguot in- venti sunt de gente Teutonica, sive dives sive pauper sive!) peregrinus, omnes simul in tribus diebus iussit eliminari de terra Boemia, quin etiam et genitricem non tulit remanere suam, de qua supra meminimus, Ottonis natam, no- mine Juditham. Similiter et abbatissam sancti Georgii, Brunonis filiam, eliminat, quia haec olim antea eum verbis offenderat acerbis. Nam dum pater eius Bracizlaus reaedificaret moenia totius urbis Pragae per girum, et hic?) supradictus he- ros à patre sibi concessam Satec ?) haberet pro- vinciam, forte *) exiit, ut cum suis circa sancti Georgii claustrum componeret murum. Et cum nullo modo recte poni posset murus, nisi de- strueretur fornax?) abbatissae, qui9) ibi?) forte stabat, iactata fune in media tunc aliis hoc fa- cere cunctantibus accessit natus herilis, et quasi risum sibi faciens, cum magno cachinno ?) iussit eum deicere subito in torrentem Bruzincam ?), dicens: Hodie domina abbatissa calidas non gu- stabit placentas. Quod agnoscens abbatissa exiit irata de claustro, et valde moleste eius dicta ferens, sic eum yronicis aggreditur et confun- dit dictis: Nobilis, insignis, vir fortis et inclitus armis, Quam magnas turres nunc expugnavit et urbes, Et sibi famosum fert de fornace triumphum, Timpora iam lauro victricia cingat et auro. Clerus multimodas, campanis!?) personet!!) odas, Dux quia deiecit !?) fornacem miraque fecit. Ah?! pudet effari'?) quae non pudet hunc operari. Corpore diriguit vir, vox et fancibus haesit !*), Indignansque suam gemitu compescuit iram !9). Haec quoniam '”) abbatissae dicta dux alta in mente reposita reservarat!9), postquam est intronizatus, priusquam sancti Georgii ecclesiam intrarat!?) abbatissam expellit ??), mandans sibi KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. jak byl posazen na stolec, welkau a diwnau i na wšecky wěky pamětihodnau takowau zjed- nal památku. Koliko totiž nalezlo se rodu ně- meckého, buď bohatých buď chudých buď pří- chozich, wéechny najednau do tři dní kázal wyobcowati ze země české. Ba ani matce swé nedopustil tu zůstati, o níž jsme swrehu wzpo- mněli, dceři Ottowě, jménem Juditě. Podobně i abatyši swatého Jiří, dceru Brunonowu, wy- obcowal, poněwadž ona jej byla někdy před ča- sem urazila slowy důtkliwými. Nebo když otec jeho Bfetislaw prestawowal zdi celého hradu Pražského kolem do kola a hrdina swrehureceny měl toho času kraj Žatecký sobě propůjčený, stalo se práwě, že se swými kladl zeď u klá- štera sw. Jiří. A když Zádnym spüsobem nemohla zeď dobře býti postawena, lečby rozbořena byla pec abatyše, která tam práwé stála, a již byl obhozen okolo ni prowaz, tu když druzi se wá- hali to učiniti, přistaupil syn knižecí, a jako po- sméch sobé délaje, s welkym chechtotem kázal ji najednau shoditi do potoka Brusnice, řka: Dnes pani abatyše neokusí teplých koláčů. Což zwěděwši abatyše wyšla z kláštera rozzlobena, a welmi těžce nesauc jeho slowa, takowými jej oslowila a zahanbila řečmi ironickými : Slawný, urozený muž, chrabrý, we zbrani čelný, Jak welikÿch twrzi i hradů dobyl on tuto chwili; A z pece powčstnau sobě získal witězosláwu ! Skräné nechat bobkem witézné obwine, zlatem. Zäci zpiwejte mnohozwuëné, à na zwony zwoûte ; Neb jest pec porazil wáš kníže a díw tu dokázal. Ach, o! hanba wyříci, co ten páchat se nehanbi'! Stuhlo mu tělo celé, a hlas w ústech mu uwázl, Rozhněwaný wšak powzdychnuw, hněw swůj uta- jil jest. Ta slowa abatyše poněwadž kniže hluboko w mysli swé uložená zachowal, když byl posta- wen na stolec, prwé než wešel do kostela sw. Jifi, abatysi wyhnal, wzkózaw ji tak : Nyni spiśc 1) seu 4. — ?) haec 1. — ?) Satc 1; Satcz 2; Sate 2a, 2b; Sathec 4, 4a; Sacz 2an; Zalecz 6. *) sorte 2, 4. — 5) Tak i 2b, ale po stranó fornus piipsáno ještě. — ") que 2aa. — 7?) nemá 4, 4a. 8) chachinno 1, 4a. — ?) Brusnicam 1; Bruskam 2aa; Bruznicam 2a, 2b, 4, 4a; Brucitucam 3; Brusnyozkam 6. — 10) campanas 4, 4a; tak mól i A, ale opraw. w campanis, — ?!) personat 3; resonet 2aa. — !?) deicit 4a. — 13) Ach 4. — !*) ea fari 4, 4a. — 15) Virg. Aen. Ilf, 48. — !6) Luc. Phars. IX, 166. — !?) quum 2b, 3. 18) reservaret 1. — !?) intret A ; intraret 4, 4a; ostatní int, ad ab. — 20) Tak w A připsáno sautasnau rukau; w ostatních slowa abbatissam expellit scházejí. 

Strana 89
KNIHY II. talia"): Nune potius convenit clerum resonare odas et pulsare campanas, cum abbatissa foras et?) de terra hae eicitur?) quam cum fornax eius deicitur. Ecce vir fortis et inclitus armis non turres, non urbes expugnando, sed te ab- batissam ^), illius fornacis dominam, hodie eici- endo 5) fert famosum triumphum, et cingit tim- pora lauro. Et ut iussum fuerat, super bigam inposita fertur velociter abbatissa, et citius dicto eicitur huius terrae de confinio. 15. His ita") peractis, vadit novus dux no- vum disponere Moraviae regnum, quod olim pater eius inter filios suos dividens, partem dimidiam Wratizlao*), partem alteram Chonrado*) et Ot- toni?) dederat: Jaromir autem adhuc deditus studiis inter scolares versabatur alas. Praemisit autem dux Spitignev illius terrae '!) ad prima- tes litteras, in quibus nominatim vocat trecen- tos viros, quos ipse novit!) meliores et'!*) no- biliores ex omnibus civitatibus, et!?) ut sibi ad urbem Hrudim ") occurrant!5), per salutem ca- pitis sui mandat. Jussa viri faciunt, et iam !9) ultra portam custodiae in agris Grutov !*) duci obviam veniunt, quos statim dux 9) iratus quia non ad condictum locum occurrerant, iussit com- prehendere, et catenatos misit ad custodiendum, dividens eos per singulas civitates Boemiae. Equos &utem et arma eorum inter suos distribuit, et tenuit viam in Moraviam. Quod audiens frater eius ?) Wraiizlaus valde eum timuit, et seces- sit in partes Pannoniae ??), relicta coniuge Olo- muc?!) in urbe. Quem rex Andreas gratanter suscepit et quamdiu secum fuit, honorifice eum habuit??) Ergo dux Spitignev, postquam ad suum placitum *?) omnia ordinavit in Moravia, fratres suos accepit, ut essent secum in curia, Conradum ?') praeficiens venatoribus, Ottonem vero posuit super pistores atque cocos magi- 89 sluší se, aby Zákowstwo zpiwalo zpéwy au zwo- nilo na zwony, kdyZ se abatyse wen a ze zemé wyhazuje, nežli když byla pec její shozena. Hle muže chrabrého a we zbrani čelného! ne z do- bywáni twrzí a hradů, ale z wyhozeni tebe aba- tyBe, pani oné pece, má dnes powéstnau witézo- sláwu, à owiji skráné swé bobkem. A jak bylo nafizeno, posazena jest abatyáe na wüz dwau- spfeZni a wezena kwapem, i rychleji neZ wy- feno wyhozena jest přes meze této země. 15. To když se stalo, wyjel nowý kniže, aby uspořádal nowé panstwi morawské, kteréž někdy otec jeho mezi syny swé rozděliw, polo- wici byl dal Wratislawowi, druhau polowici Kon- radowi a Ottowi, Jaromir pak oddaný učení ještě meškal we školstwi. Poslal pak kníže Spytihněw napřed list ku předním mužům oné země, kte- rým wyzýwal zejména 300 mužů, které znal jako nejlepší a nejznamenitější ze wšech hradů, a pod ztrátau hlawy nařizowal, aby mu přijeli naproti do hradu Chrudimé. Muži rozkaz zacho- wali, a již za branau stráZnau w polieh Hrutow- ských přišli knížeti w austrety ; knize wsak roz- hnéwán, že nepřišli na místo ustanowené, hned kázal je jmauti, a w okowieh dal je wéziti, roz- déliw je po jednotliwyceh hradech w Čechách. Koně pak a zbraně jejich rozdělil mezi swé, a táhl dále cestau do Morawy. To uslyšew bratr jeho Wratislaw, bál se ho welmi, a utekl jest do země uherské, zůstawiw manželku swau we hradě Olomauci. Jejž král Ondřej příwětiwě při- jal, a pokud u něho byl, poctiwě chowal. Tedy kniže Spytihněw, když wšecko dle swé libosti spořádal na Morawě, wzal bratři swé, aby byli s ním u jeho dwora, Konrada předstawiw low- cům, Ottu pak postawil co mistra nad pekaři a kuchaři. Swaku pak swau chopiw, dal do- wézti na jistý welice pewný hrad, řečený Le- 7) Ruk. 3 čte abbalisae mandat lalia; abbatissae mandans sibi lolia 6. — *) nemá 4, 4a. — ?) eicitur d. t, A. — 7) m nadeps. w A rukau druhau; abbatissa 3, — ?) eici ipio 1, — ") ilaque 1. — 7) Wratizlavo 1, — S) Conrado À, 2; Chunrado 2b, 4a ; Cunrado 2a, 4. — 9) Otoni 1. — !?) nadepsáno rukau druühau, — !!) vidit 2, — 17) et. nob. nemá 4, 40. — 9) nemá 2aa, — !*) Grudim 1, 2a; Grudym 6. — 19) Tak wšecky kromě A, kde čteme oceurrerent. — 75) etiam 4, 4a. — 17) Grutou 2, 2b; Gruton 2aa; Brutou 2a; Chruton 3 ; Grothou 4, 4a. O poloze Hrutowa psal prof. Aug. Sedláéek élánek w Památkách archaeol. a místopisnych, díl VIII, str. 59 ; dle článku tohoto lezel lirutow asi půl hodiny od Litomysle nade wsí Benátkami, kde se nad fríékau Trstenicí Gili Laucnau posud mohíütná ohrada zachowala. — !9) dux Spitigneus 4, 4a. — !9) suus A, — ?9) Polouiae 4, 4a. — ?!) Olo- mucz 2, 2a, 4, 4a, 6. — 22) Tak i 2ae, ale opraweno w pertractauit. — ??) palatium 4, 4a. -— ?*) Conratum 1; Cunradum 2a, 4, 4a. 14* 1055 

Strana 90
1055 90 strum !). Nurum autem suam comprehensam mi- sit in quoddam castrum?) munitissimum nomi- ne?) Lescen 5), committens eam ad custodiendum comiti nomine?) Mztis5), quam ille, non ut de- cuit talem dominam, custodivit. Nam omni nocte eius pedem suo cum^) pede munivit compede. Quod vir eius audiens aegre tulit, e£ quid mer- cedis comiti pro tam temeri facto postea reddi- derit, in sequentibus patebit. 16. Post unum vero mensem 5) evolutum in- terventu Severi episcopi et comitum nurum suam dimittit, et?) dans ei conductum, fecit eam '?) redire ad suum maritum. Quae!) quoniam vi- cina partui erat, dum ire properat !?), matricem viciat, et infra spatium trium dierum spiritum !?) exalat pulcherrima mulierum, quia non potuit!4) uteri exponere pondus inmaturum. Cuius de morte rex Andreas !*) cum videret suum hospi- tem 9) usque adeo moerentem, his!?) iuvenem dictis moestum solatur amicis: O mi care ho- spes, deus faciat, ut sis sospes. De cetero iacta super dominum !5) curam tuam, et spera in eum, et ipse faciet, ut hic moeror citius !?) vertatur in gaudium. Saepe enim fit, ut unde homo mi- nus proficui??) sperat, inde plus?!) commodi ferat. De obitu autem tuae consortis esto vir fortis, nec. dolendo excedas modum, quasi tibi soli aliquid contigerit novum, cum omnibus ho- minibus constet notum, omne redire*" suum humanum corpus ad ortum. Dixerat et tristem secum ducit?) ad mensam hospitem, ubi opimis ferculis reficiuntur atque mero leni efficiuntur laeti. Forte fuit huic regi?*) unica *^) gnata *6), nomine Adleyta ??), iam thoro ?5) maritali *?) tem- pestiva, valde formosa et multis procis nimium spes invidiosa. Hanc bospes ut vidit, misere ada- mavit, quod rex bonus non recusavit, atque ??) post paucos?!) dies matrimonio sibi eam copu- lavit. Quod cum audisset dux Spitignev, sagaci KOSMUW LETOPIS CESKY. štěn, a poručil ji hlidati żupanowi jménem Mstišowi; kterýž chowal ji, ne jak se slušelo na takowau pani. Neb každé noci nohu její se swau nohau spautal okowem. Což když zwěděl muž její, těžce to nesl, a jakau mzdau se žu- panowi za tak opowážliwý skutek potom od- platil, dáleji se ukáže. 16. Když wšak minul jeden měsíc, ku pří- mluwé biskupa Sebire a Zupanü propustil swaku swau, à daw ji prüwod, spüsobil, aby se nawrá- tila k swému choti. Ona, poněwadž byla blízko porodu, když na cesté pospichala, ublizila mateř- skému žiwotu, a do tří dní wypustila ducha žena nejkrásnější, poněwadž nemohla ze sebe wydati nezralého autěžku žiwota. Když král Ondřej wi- děl, kterak host jeho z jeji smrti až příliš byl zarmaucen, těšil muže mladého takowými přá- telskymi slowy: O můj hosti milý; bůb učiň, abys byl blažený. Ostatně wznes strast swau na hospodina, a w něj daufej; on pak učiní, aby se twůj zármutek brzy obrátil w radost. Neb se často stáwá, že z čeho člowěk méně dobrého se naděje, z toho wice užitku wezme. Což pak do smrti choti twé, buď mužem sil- ným, a nežel přes míru, jakoby se tobě samot- nému bylo stalo něco nowého, ježto wšem lidem jest známo a jisto, že se každé tělo lidské na- wrátí k swému půwodu. To řekl, a wedl smut- ného hosta s sebau ke stolu, kdež se sytými jídly posilnili a starym winem obweselili. Král tento měl zrowna jedinau dceru, jmé- nem Adleytu, k manżelstwi jiż dospólau, welmi krósnau, a která byla mnohým ženichům před- mětem naděje záwistiwé. Jak ji host spatřil, zle se zamilowal, čemuž král dobrý nebyl na odpor, a po několika dnech oddal mu ji k manželstwi. Což když uslyšel kněz Spytihněw, bystrým roz- 1) posuit pistorum atque cocorum magistrum 4, 4a. — *) castelium A. — *) nemá 3. — *) Lesczen 2, 6; Lesslien 2aa. Hrad Leštno leží w někdejším kraji Beraunském, nyní w saudnim okresu Beneżowskem. — 9) nemi 2aa. — 9) Mstis A; Mztys 6. — 7) cum pede nemá 2. — 9) n nadepsáno w 1 rukau jinau. — ?) Tak A, w ostat- nich schází et. — !9) nemá 4, 4a. — !!) quia 4, 4a. — ??) dum te properat 2, 2a, 2b; dum properat 3; w 6 wynecháno w textu prázdné místo, a po straně napsáno dum te. — !?) spiritus 2. — !^) poterat 3. — 1) audiens 2. — 16) w 6 po straně připsáno. — 17) totéž, — 19) deum 2b, 3. — !?) tuus 3. — 2) pro- fectus 3. — ?!) populus 2aa. — ??) reddere A. — ??) duxerat 3. — ?*) regia A. — 5) nemá A, 6. — 26) nata A, 6, poslední má wsak po strané gnata, — 27) Adlegta A, Al. — ?5) h nadepsáno rukau jinau w 1, — 29) nemá 4, 4a. — 99) atque — copulavit nemá 1, — 31) paucos nemá A, 2, 2a, 28a; post dies aliquot 3. q P P , 4 P 

Strana 91
KNIHY II ingenio praecavens, ne forte invaderet frater suus totam !) cum Ungaris Moraviam, mittens nuncios revocat eum de Ungaria et reddidit?) sibi civita- tes, quas ei ante?) pater suus dederat in Mora- via. Erat enim dux*) Spitignev vir prudens?) rerum in discrimine, sciens arcum suum tendere et laxare in opportuno *) tempore. Cuius inter ceteras virtutes hoc praecipuum studium memo- ria dignum posteris vero imitabile exemplum pro- ferimus'*) in medium. Talis enim mos suus erat, 'semper quadragesimali tempore aut monachorum aut canonicorum degens in claustro, elemosinis vacabat, divinis officiis instabat, vigiliis et oratio- nibus *) inhaerebat, sic tamen, ut ante matuti- nalem melodiam aut cum extensione manuum aut cum genuflexionibus totam ruminaret psal- modiam. Post completorium vero ad instar mo- nachorum servat?) silentium. usque ad primae Statium "). Et quamdiu ieiunus fuit, ecclesiastica disponit !") negotia, post prandium autem secula- ria tractat!!) iudicia!?). Pelliceam autem '*) epis- copalem et tunicam clericalem, quam desuper induens ") in capite ieiunii per totam quadra- gesimam gestabat, in coena domini suo capel- lano cubiculario eam dabat, bene et religiose reputans, ut qui tempore poenitentiae particeps laboris !5) fieret, in die magnae festivitatis '?) non inmunis abiret. 17. Anno dominicae incarnationis 1050. Anno dominicae incarnationis 1057. Anno dominicae incarnationis 1058, IV No- nas Augusti Judita, coniux Bracizlavi, ductrix Boemorum, obiit, quam quia filius suus Spiti- gneus eiecerat de regno suo, cum non posset aliter uleisci!") iniuriam suam in filio, ad con- tumeliam eius et omnium Boemorum nupserat Petro, regi Ungarorum. Haec postea!*) a filio suo Wratizlao duce inde translata et sepulta est Pragae ?) iuxta virum suum Dracizlaum sancto- rum martirum Viti, Wenceslai atque??) Adal- berti *') in ecclesia honorifice ?*). 91 umem chtěje předejíti; aby třeba bratr jeho ne- udeřil na celau Morawu s Uhry, wyprawiw posly, powolal jej zpět z Uher, a nawrátil mu hrady, které jemu byl prwé otec jeho dal na Morawě. Nebo byl kněz Spytihněw muž opatrný w roz- hodné době, uměje luk swůj napinati a popau- štěti w prawau chwili. Z jiných jeho ctností to zwláštní: snažení: pamětihodné a jehož by bu- dauci mohli následowati, oznimim. Takowy totiż byl jeho obyčej; pokaždé w čas postní bydle w domě mnichů nebo kanowniků konal almužny, trwal na službách božích, oddáwal se bdění a mo- dleni, tak sice, že před ranním zpíwáním buď roztáhnuw ruce buď s poklekáwáním celý žalm přeříkal. Po kompletoři pak na spůsob mnichů zachowal mlčení až do času primy. A pokud byl lačný, jednal záležitosti cíirkewní; po obědě pak konal swětské saudy. Kožišek pak biskupský a sukni žákowskau, kterau přes sebe bráwal na začátku postu a přes celý čas čtyřidceti- denni nosiwal, w den weéefe páné dáwal swé- mu kaplanu komnatnému, dobíe a zboZné pfe- mitaje, aby ten, jenž w čas pokání byl práce účasten, w den welkého hodu neodešel prázden. 17. Léta od narození páně 1056. Léta od narození páně 1057. Léta od narozeni páně 1058 dne 2 Srpna ze- mřela jest Judita, manželka Břetislawowa, kněž- na česká, kterážto když ji syn jeji Spytihněw wypudil ze země swé, když se nemohla za křiw- du utrpenau jinak pomstíti nad synem, k hanbě jeho a wšech Čechů zasnaubila se s Petrem, krá- lem uherským. Ona později od syna swého Wra- tislawa knížete odtamtud přenesena jest a po- hřbena w Praze wedlé muže swého Břetislawa w kostele swatých mučenníků Wita, Wácslawa a Wojtěcha poctiwě. !) totam terram Mor. cum Ung. A. — *) redidit 1; reddit ei 4, 4a. — 9) antea 2b, 3. — 4) nemá 3. — 5) prudentissimus 4, 4a. — 9) importuno 4; in portuno 4e. — 59") proferemus 2, 2b, 3. — 7) ieiuniis 4, 4a. — 5) servabat 3. — ?) spacium A. — 19) exponit A; disponebat 3; disposuit 2aa, 6. — 1!) tractabat 3. — !?) ne- gotia A, 6. — 19) nemá A. — '*) indutus 3. — 15) nemó 2. — '9) resurectionis lesu Christi domini nostri pri- dáno w 4, 4a. — !*) ulcirisci mél A, ale opraweno. — !5) post 4, 4a. — !9) nemá 2aa. — ??) nemá A, 1, 6. — 21) připsáno po kraji w 6. — ??) Tak A, 6; není w ostatních. 1055 1056 1057 1058 

Strana 92
1059 1000 1061 92 Anno dominicae incarnationis 1059. Anno dominicae incarnationis 1060 cum ad festum sancti Wencezlai dux Spitignev venisset Pragam, videns ecclesiam sancti Viti non adeo magnam nec capessentem populum concurren- tem ad festivitatem sanctam, quam videlicet ipse sanctus Wencezlaus construxerat?) ad similitudi- nem!) Romanae ecclesiae rotundam, in qua etiam eiusdem 2) corpus sancti Wenceslai quiescebat; similiter et aliam ecclesiolam 2), quae fuit con- tigua et quasi in porticu sita eiusdem ecclesiae, cuius in medio nimis in arto 4) loco erat mau- soleum ®) sancti ®) Adalberti; optimum ratus fo- re, ut ambas destrueret?) et unam utrisque pa- tronis magnam®) construeret ecclesiam. Conti- nuo per longum gyrum designat ecclesiae: locum, iacit fundamenta, fervet °) opus !°), surgit murus; sed eius felicia coepta in subsequenti mox anno intercipit mors inepta. Eiusdem anni tempore, quo legiones procedunt ad bella, cum iam le- vatis signis militiae dux!') quasi unius diei iter ageret, obviam habuit '*) viduam, quae flens et eiulans ac pedes eius deosculans, currens’3) post eum clamabat dicens: Domine, vindica me de?) adversario meo. Et ille: Faciam, inquit, cum de expeditione redeam. Et illa: Quid si, ait'®), non redibis, cui me vindicandam '%) dimittis'?)? Aut cur tuam mercedem a deo accepturus omittis? Qui statim unius viduae ad petitioner inter- mittit expeditionem, eamque iusto iudicio vin- dicavit de adversario. Quid ad haec vos, 0 mo- derni principes, dicitis, qui tot viduarum, tot pupillorum ad clamores non respicitis, sed eos tumido fastu superbiendo despicitis? Talibus, ut supra diximus, misericordiae visceribus dux Spiti- gnev hoc agnomen sibi ascivit, ut ab omnibus diceretur pater clericorum, defensor viduarum. Sed quia saepius '®) videmus occulto dei iudicio malos relinqui, bonos subtrahi !*) de medio, hic vir tantae®) probitatis est?') ab hac luce sub- tractus V Kal. Februarii, anno sui ducatus VI, anno 2%) dominicae incarnationis 1061 *%). KOSMUW LETOPIS CESKY. Léta od narození páně 1059. Léta od narození páně 1060, když kněz Spytihněv o swátku sw. Wácslawa přijel: do Prahy, wida, že kostel sw. Wita nebyl tak wel- ký, an nestačil pro lid sbíhajicí se k swátku za- swěcenému, jejž byl totiž sw. Wácslaw wysta- wil ku podobenstwi kostela Římského okrauhlý, w němž také tělo téhož swatého Wácslawa od- počiwalo, jakož i také druhý kostelíček, který byl wedlé a jako we dweřích téhož kostela po- stawený, w jehož prostředku w místě welmi těs- ném byl hrob sw. Wojtěcha; uznaw za nejlepši, aby obadwa rozbofit a nowy welky kostel pro obadwa dědice wystawil, wykázal ihned dlau- hým okolem místo pro kostel, a položil základy ; dilo rostlo, zeď se zdwihala; ale začátky jeho šťastné přetrhla již w roce potomním smrt we chwili newhodné. Téhož roku w čas, když plukowé táhnau do wojny, když již korauhwe byly wztýčeny a kníže wykonal již jako cestu jednoho dne, přišla jemu wstříc wdowa, která plačic a bědu- jie a nohy jeho libajic, za nim běžíc křičela, prawic: Pane, pomsti mé nad protiwntkem mym. A on prawil: Uéinfm to, až se wrátim z wy- prawy. A ona řekla: Což jestliže se newrátiš, komu mě zanecháš, aby mě pomstil? Anebo proč maje wziti odměnu od Boha, pomiíjíš jí? On pak hned k žádosti jedné wdowy nechá zatím wyprawy, a saudem sprawedliwym po- mstil ji nad protiwnikem. Co tomu wy ¥kate, nynější knížata, kteří tolika wdow, tolika sirot- ků wolání nedbáte, nýbrž w hrdém nadýmání-se pyšně jimi pohrdáte? Takowými, jak swrchu ře- čeno, milosrdenstwí wnitřnostmi kníže Spytihněw to příjmí sobě získal, že ode wšech nazýwán jest otcem duchownich, obráncem wdow. Ale poněwadž často widime, že ze skrytého usau- zeni božího zlí tu zůstáwají, dobří býwají od- jimani, muž tento tak nábožný wzat jest z to- hoto swčěta dne 28 Ledna, roku swého knížet- stwí šestého, léta pak od narození páně 1061. 1) construcxerat 1. — 1*) sim. sanctae Rom. 4. — ?) nemá A. —%) ecclesiam 2b, 3, 4, 4a. — 4) a. e. I. m. A. — %) mauseolum 2b, 4, 4a; manseolum 6. — ©) beali 3. — 7) construcret 1. — 9) nemá A. — 9) acce- lerat 4, 4a. — 1°) Virg. Georg. 1V, 169. — !!) dux Spiligneus 4, 4a. — 1%) hab. quandam vid. 4, 4a. — 13) r na- depséno rukeu jinau w A. — 14) nadeps. w 1. — 1%) nema 2. — 6) miseram 4, 4a, — 17) remittis 2b. — ¥) saepe 2aa. — 7) subthai 1. — 20) tale mél 1, ale opraweno w tante. — 21) nemá 2b, 3. — 2%) Tak wsecky, jen A wklidé tu vero. — 23) roku tohoto nema 1. Tu dodawaji 2, 2a obiit Spiligneus, dux Bohemorum, 

Strana 93
KNIHY II 18. Post cuius obitum frater eius") Wrati- zlaus omnibus Boemis faventibus sublimatur in solium, qui confestim ?*) Moraviae regnum in- ter fratres suos dividit per medium, dans Ottoni orientalem plagam ?) quam ipse prius obtinue- rat, quae *) fuit aptior venatibus ?) et abudantior piscibus, occidentalem vero, quae est) versus Teutonicos, dat Conrado, qui et ipse sciebat Teutonicam linguam. Regio autem illa est pla- nior et campestris atque fertilior frugibus. Inte- rea sole morante in prima parte piscium, bonae indolis Jaromir iuvenis, audita nece fratris sui Spitignev?), quem non*) minus quam?) ut pa- trem timore et amore coluit, iam deposito pue- rli metu rediit '*) de studio, sperans aliquam portionem !!) se habiturum hereditatis in patrio regno. Quem dux Whratizlaus frater suus, ut sen- sit magis affectari !*) laicalem quam sacrae doc- trinae militiam, his verbis castigat eius pertina- tiam: Noli, inquit, frater !!), noli a capite, cuius effectus es membrum, per apostasiam !*) absci- di!*) et!9) proici in infernum. Olim divina gratia per sui providentiam'*) elegit'*) te in sacerdotii gradum, propterea et genitor noster tradidit te ad literarum exercitium, ut successor idoneus Severi episcopi habearis, tantummodo deo fa- vente si superstes fueris. Moxque intrante Martio mense, prima sabbati die, quando celebrantur!?) sacri ordines, quamvis invitum et coactum atque nimis renitentem totondit eum, et in praesentia ipsius ducis ordinatus est usque “°) ad diacona- tus officium, legitque publice evangelium et pon- tifici missam?') celebranti iuxta morem mini- stravit **). Post haec novus diaconus, immo anti- quus dicendus?) apostata Julianus, parma?!) sacrae militiae non bene abiecta, et gratia?) quam per inpositionem manus acceperat, neglec- ta "5), sumpsit militare cingulum et aufugit cum suis sequacibus ad ducem Polonicum??), man- sitque secum usque Severi?*) episcopi **) ad obitum. 93 18. Po jeho smrti powýšen jest bratr jeho Wratislaw swolením wšech Čechů na stolec; kte- rýž hned zemi morawskau rozdělil mezi bratry swé na polowie, daw Ottowi krajinu wychodni, kterau byl sám prwé držel, která se hodila wice k lowům a měla wětši hojnost ryb; západní pak, která jest proti Němcům, dal Konradowi, který sám také uměl německy. Ta krajina pak jest rownéëjsi a lauénatéjsi i také na obili aurodnójśi. Mezitím když stálo slunce na prwní části ryb, Jaromír, jinoch hodný, uslyšew o smrti bratra swého Spytihněwa, kterého ctil s bázní. a s lá- skau neméně než otce, již odložiw bázliwost chlapčí, odešel z učení, daufaje obdržeti nějaký podil dědictwi w panstwi otcowském. Bratr jeho wšak, kněz Wratislaw, když znamenal, že on wice baží po swětském než swatého učení rytiřstwíi, takowymi slowy káral jeho zatwrzelstwi: Nechtěj, bratfe, prawil, nechtéj odpadlictwim odříznut býti od hlawy, jejimż audem ucinén jsi, a uwrZen býti do pekelné propasti. Již tě jednau milost boží prozřetelnosti swau zwolila k stupni knóżstwi; proto tě také rodič náš odewzdal na literné ueni, abys byl schopným biskupa Šebíře nástupcem, když jej jen z milosti boží přečkáš swým žiwo- tem. A hned, jak přišel měsíc Březen, prwní den sobotní, když se slawi swěcení na kněžstwí, oholil jej ač bezděky a z přinuceni, ježto se welice tomu bránil, i u přitomnosti knížete samého swěcen jest až do hodnosti jahenské, i četl weřejně ewange- lium, a biskupu mši slaužícímu dle obyčeje mini- strowal. Poté nowý jahen, ba aby slaul starym odpadlikem Julianem, śtit poswätného rytifstwa nechwalné odhodiw, a milosti, kterau wloZenim rukau obdržel, pohrdnuw, wzal pás rytířský, a utekl se swými následowniky ku knížeti pol- skému, i zůstal u něho aż do smrti biskupa Šebiře. 1) suus 2b. — ") statim 4, 4a. — ?) t. j. Olomácko. — ?) qui 2. — 5) venationibus 3. — ©) nemó 4, 4a. — 7) Spitignei 2aa. — 9) nadepsáno rukeu jinau w A. — ?) nemá A, 6. — 19) redit A, 6. — !!) partem A. — 1*) opraweno w 1; allectarc A, 3, 4, 4a, 6. — !?) fr. inq. A, 6. — 4) apostaciam 1. — 15) abscindi 3. 16) nadepséno vukau jinau w 1. — !7) pro sui providentia 2b. — !9) eligit 2. — ?9) celebrabantur 2b. — 20) nemá 3. — ?!) cel. mis. A. — ??) celebravit 2. — 2°) nemá 4, 4a; dic. ant. A. — **) Tak A; arma 6; per arma ostatni. Hor. Od. II, 7, 10. — 25) gratiam A, 2b, 3, 4, 4a, 6. — ?6) neglectam 2b, 3, 4a. — ?") Jmé- nem Bolesław ll. — 26) nemá 4, 4a. — ??) nemá A, 6. 1061 

Strana 94
1061 1062 94 19. Ea tempestate Mztis "), comes urbis Be- linae *), filius Boris, vir magnae audaciae, maio- ris eloquentiae, nec minoris prudentiae, quamvis non inmemor, quod suspectum ducem habuerit ?), quia eius coniugem sibi quandoque a domino suo commissam in custodia tenuerit?) tamen 9) audacter palatium ducis ingressus, rogaturus eum his verbis suppliciter est agressus: Fratris tui, inquit, per gratiam in honore sancti Petri apo- stoli aedificavi ecclesiam, cuius ad dedicationis sollempnitatem quo dignemini adventare 9) simul et urbem adventu tuo laetificare, supplices meas ne despice?) preces. Ille quamvis non inmemor acceptae iniuriae, quam olim sibi fecerat in con- iuge?) tamen propter novitatem suam dissimu- lans in corde ?), quam habuit iram !9?), dixit: Ego veniam, civitatem laetificabo meam !!), et quod res et iustitia postulat, faciam. Hoc verbum, quod locutus est princeps, non intellexit comes !?), et magnas duci agens grates !?) laetus abiit, et pa- rat, quae sunt necessaria ad magna convivia. Venerat dux et episcopus ^), et ecclesia, quae est sita !^) in suburbio, mox dedicata, ascendit dux in urbem ad prandium !6); episcopus vero et comes in sua curte, quae fuit ante ecclesiam, similiter positis mensis epulis discumbunt. Et inter prandendum '?) venit nuncius, qui diceret in aure!9) comiti: Ablata est tibi urbis prae- fectura et data est Koyatae!?), filio Wsseboris?), qui tunc temporis primus erat in palatio ducis. Ad haec comes respondit: Dux est et dominus, de civitate sua, faciat, quod *!') sibi placet. Quod &utem mea ecclesia hodie habet, auferendi dux potestatem non habet. Qui nisi illa nocte con- silio praesulis?) et auxilio ??) aufugisset *4), pro- cul dubio ?5) oculos et pedem suum, quem olim compedivit cum pede coniugis ducis, amisisset. 20. Anno dominicae incarnationis 1062, VI Kal. Februarii obiit ductrix?9) Adleyth?"), mater Judithae et Ludmilae, similiter et Bracizlai iunio- 1) Mztys 6. — ?) Reline 2; Byeline 6. — ?) habuit 2b. — *) tenuit A ; lenuerat 4, 4a. — *) nemá 2b, 3. — KOSMÜW LETOPIS CESKŸ. 19. Toho času Mstiš, župan na hradě Biliné, syn Borůw, muž welké smélosti, wétsi wÿmluw- nosti a nemenší prozřetelnosti, ačkoliw nezapo- mněl, že mu byl kníže podezřelý, protože byl ně- kdy manželku jeho z poručení pána swého drzel u wézeni, předce směle wešel do paláce knize- ciho s prosbau k nému, a těmi slowy jej pro- sebné oslowil: Z milosti, prawil, twého bratra, wystawil jsem kostel ke cti swatého Petra apo- štola, k jehož slawnosti zaswěcení abys ráčil při- jiti i také hrad příjezdem swým potěšiti, nerač oslyšeti prosby mé. On, ačkoliw nezapomněl na úkor sobě učiněný, jehož onen se dopustil na jeho choti, wšak hledć k nowosti swć, utajil hněw, jejž měl w srdci swém, a prawil: Já při- jdu, hrad twůj potěším, a ca bude kázati potřeba a sprawedliwost, učiním. Tomuto slowu, které kniže řekl, župan neporozuměl, a čině knižeti díky weliké, odešel wesel, a připrawowal což potřebí k welikému weseli. Přišel kniže i biskup, a když byl hned kostel wyswčcen, který leží w podhradí, odebral se kniże naboru na hrad k obědu; biskup pak a żupan we dwofe swéni, který byl před kostelem, rowněž posadili se k sto- lům postaweným. A mezi obědem přijde posel pošeptat županu do ucha: Jest ti odejmuto žu- panstwi hradu a dáno jest Kojatowi synu Wše- borowu, kterýž byl toho času prwnim w paláci knižecím. K tomu župan odpowěděl: Jest kni- žetem a pánem, učiň s hradem swým, jak se mu libi. Co wšak kostel můj dnes má, toho odejmauti kniže moci nemá. Ale kdyby byl té noci. s radau a pomocí biskupa neutekl, beze wší pochybnosti byl by zbawen byl oči i nohy swé, kterau někdy byl spautal s nohau choti knižete. 20. Léta od narození páně 1062, dne 27 Ledna zemřela jest kněžna Adleita, matka. Ju- dity a Ludmily jakoż i Břetislawa mladšího 9) 4, 4a. — 7) nadepsáno c w 1. — 9) fon. con. sua A. — 9) e. suo A, 4, 4a. — !°) ir, suam A. — !!) nemá 4, 4e. — 1%) c. Mzlis 4, 4a. — 19) gralias 2b. — 14) ep. Severus 4, 4a. — 19) nemé 4, 4a. — !5) pranden- dum 4, 4a. — !7) prandium 2b. — !9) in aurem A, 2b, 3, 6. — '9) Kovate mél A, ale opraweno w Koyale; Coyate 1, 6; Koiethe 4; Koielae 4a. — ?") Wseboris 1, 4, 4a, 6 ; Vseboris 2b. 3. — ?!) quid 2b, 3. — 22) pr. Severi 4. — ??) et auxilio nemá 4. -— ?*) affuisset 2aa. — 25) procul dubio nemá 1; od proc. dubio — amisisset mó takto slowa seradéná 1; ostatní proc. dub. amis. oc. — coniug. duc. — ?6) duct. nomine A, 6. — 27) Adlegth 1; Adleyta 3, 6; Adleylha 22a. 

Strana 95
KNIHY I. ris et Wratizlai, qui in!) primo flore iuventutis occidit?) XIII Kal. Decembris. Evoluto autem fere unius anni spatio post obitum ductricis Adleythae, Wratizlaus dux accepit uxorem no- mine Zuatavam ?), Kazimir Poloniorum ducis na- tam, Bolezlai vero et Uladizlai germanam, ex quà habuit quatuor liberos, bonae indolis viros, Bolezlavum, Borivoy, Wladizlaum*), Sobezlavum?). De quibus in suis locis, uti deus dabit, satis copiose tractabitur. 21. Anno dominicae incarnationis 1063. Anno dominicae incarnationis 1064. Anno dominicae incarnationis 1065. Anno dominicae incarnationis 1066. Anno dominicae incarnationis 1067, V Idus Decembris Severus, sextus Pragensis ecclesiae episcopus, migrat?) ab hoc mundo ?), bravio frui- turque iocundo. Hic utramque fortunam prospe- ram et adversam satis expertus est: nam ali- quando a duce Bracizlao captus, catenatus, car- ceri mancipatus, utrumque simul in occulto et in9) aperto martyrium tulit. Hic fere omni tem- pore sui praesulatus sine aliqua refragatione 9) et sine omni contradictione Boemiae et Moraviae quasi unum et individuum episcopium !?) rexit, et rexisset, si non post obitum Zpitigneu !!), ni- mia devictus efflagitatione Wratizlai ducis, con- sensisset pronioveri Johannem episcopum in Mo- ravia, prius tamen multorum sub testimonio huiusmodi?) deliberato pheodo et allodio sive concambio !?), scilicet ut. Pragensis praesul XII villas, quae sunt in omni Boemia potiores, pro illo episcopio '*) eligat, insuper et centum mar- cas argenti annuatim de camera ducis accipiat, curtem autem, quae est in Moravia ad !%) Sekir- costel 19), cum suis appendiciis, ut antea sic et in posterum possideat, similiter et villam Sliuni- cam '?) cum foro, atque castrum ibidem situm in media aqua Zuratka!*) nomine, Podivin !?) 95 a Wratislawa, ktery w prwnim kwétu mládí sešel dne 19 Listopadu. Po projití wšak času skoro jednoho roku od smrti kněžny Adleity, Wratislaw kněz pojal manželku, jménem Swa- tawu, Kazimíra knížete polského dceru, Bole- slawa pak a Wladislawa wlastni sestru, z níž měl čtyry děti, hodné muže: Boleslawa, Boři- woje, Wladislawa, Soběslawa. O kterýchžto na swých místech, jak dá bůh, dosti obšírně bude jednáno. 21. Léta od narození páně 1063. Léta od narození páně 1064. Léta od narození páně 1065. Léta od narození páně 1066. Léta od narození páně 1067 dne 9 Prosince Šebíř kostela Pražského, biskup šestý se swěía tohoto sešel, odměny utěšené došel. On obojího štěstí, dobrého i zlého dosti zkusil. Neb jednau od knižete Břetislawa zajat, spaután, do wězení uwržen, obojí muéennietwi zárowel we skrytu i zjewně utrpěl. On sprawowal téměř po celý čas swého biskupowáni beze wšeho protiwenstwi a beze wšeho odporu jako jedno a nerozdílné biskupstwi w Gechách i na Morawé, a byl by sprawowal, kdyby nebyl po smrti Spytihněwa, přemožen příliš welkým prošením knižete Wrati- slawa, swolil k dosazení Jana biskupa na Mora- wě, wyjednaw wšak prwé pod swědectwim mnoha osob takowé léno a zboží neboli směnu, aby sobě biskup Pražský zwolil za ono biskupstwi 12 wes- nic, které jsau w celých Čechách nejlepší, mimo to také aby dostáwal ročně sto hřiwen stříbra z komory knížecí, dwůr pak, který jest na Mo- rawé n Sekyre Kostela, s jeho prislu&enstwim aby měl jak předtím tak potom, rownéz i wes Sliwnici s trhem a hrad tamże ležící uprostřed řeky řečené Swratka, Podiwiín, nazwaný dle za- kladatele swého Podiwy Žida, později wšak ka- tolika. Prawi se wšak, že byl na Morawě před ’) nemá A, 6. — ?) cecidit 3. — 9) Swatauam 2, 6. — +) Wlad. et Sob. 4, 4s. — 9) Zobzlavum 1; Sobiesłaum 2, 28a; Zobezlaum 2a, 2b, 4; Sobeslaum 3; Zobislaum 4a. — 9) Tak A, 3, 4, 6; migravit ostatni. — ") de hoc seculo 4, 4a. — 9) nemá 2aa. — ?) refraglatione A, 2, 6; reflagracione opraw. 1; slowa refragl. et sine jsau w 6 připsána po straně, na řádku textu wynecháno wšak prázdné místo. — !9?) episcopatum 2, 2b. — 1!) Spingnei 3; Spilignei 4, 4a. — 12) nemá 1. — !%) conc. ut 4, 4a. — '4) episcopatu 2, 2b. — 15) ad Sekir- costel — similiter nemá A. — !€) Sekyrcostel 4, 4a, 6; cástel 1; Sekyrkostel 2; Sehir costel 2a, 3. — !7) Tak A, 1, 2, 2b; Slinnicam 3 ; Slmincam 2a. — 19) Zuarka 4 ; Zuartka A, 1, 2a, 2aa, w A opraweno w Zuratka ; Zwarlka 2, 6; Zwarka s nadepsanym c nad r má 2b; Zuracka 3. — 19) Poduin 2; může se, poněwadž není znaménka nad i, čísti též Podiun; toteż w 2a; Podiuin 2aa; Podium 3; Podyvin 6. 15 1062 1068 1064 1065 1066 1067 

Strana 96
1067 1068 96 dictum a conditore suo Podiva!) Judaeo, sed postea catholico. Fertur autem *), quod fuisset in Moravia ante tempora Severi quidam epis- copus, ut reor, nomine Wracen 3). De qua paro- chia quantum conflictum cum praedicto praesule Johanne successor Severi Jaromir habuerit in loco suo declarabitur 4). 22. Tunc Conradus et Otto audientes Pra- gensem episcopum migrasse ad Christum, mit- tunt et revocant fratrem suum Jaromir de Polo- nia, et discingunt eum zona militari, et iterum recipit?) habitum et tonsuram clericalem. Inter- ea dux Wratizlaus praecavens sibi in futurum $), et?) timens, ne germanus suus, cum praesul factus foret, cum praedictis fratribus contra se conspi- rarent?), coepit tacitus secum tractare, quoquo modo posset eum episcopio defraudare. Erat autem tunc temporis in curia ducis quidam Lanczo?) capellanus, de Saxonia nobili prosa- pia natus, vir personatus et admodum literatus, ac praepositura Lutomericensis !?) ecclesiae sub- limatus, moribus et vita non contradicens honori pontificatus; et quia duci semper fidelis mansit, omnibus modis dux elaborabat!!) is Pragensis praesul ut sit!?). Interim Conradus et Otto ve- niunt de Moravia fratrem suum Jaromir secum afferentes!?) et subnixe!*) ducem pro eo?) po- stulantes, quo sit memor germanitatis, memor paternae institutionis !5), memor sacramentorum, quibus pater suus obligarat fidem comitum, quod post Severi praesulis obitum Jaromir sibi elige- rent !?) in episcopum. At ille, sicut erat in si- mulandis et dissimulandis rerum causis vir in- geniosus atque dolosus ut vulpecula, quae non's) illuc fugit!?), quo suam iactavit caudam 9), ita dux aliud clausum retinens in pectore, aliud promit?!) suis fratribus ore. Non est, inquit, unius hominis tractare hoc negotium, quod po- stulat communis ratio omnium. Sed quoniam nunc interim iam pars??) maior populi et pro- KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. časy Šebířowými jakýsi biskup, trwám jménem Wracen. O kteréžto biskupstwi jakau rozepři měl s řečeným biskupem Janem nástupce Šebířůw Jaromír, bude na swém místě ukázáno. 22. Tehdy Konrad a Otto, když uslyšeli, že biskup Pražský odešel ku Kristu, poslali pro bratra swého Jaromira, a powolali jej nazpět z Polska, i sňali s něho pás rytířský, a přijal opét raucho a pleá duchowni. Mezitim knéz Wra- tislaw, pfedziraje do budauenosti, a obáwaje se, aby bratr jeho, když by se stal biskupem, s před- řečenými bratřími proti němu se nespikl, začal mlčky sám u sebe rozjimati, jakým by koli spů- sobem mohl jej o biskupstwi připrawiti. Byl pak toho času při dwoře knižecím jakýsi Lanc, kaplan, ze Sas z wysokého rodu pocházející, muž pře- twářený a welice učený, i k proboštstwi kostela Litoměřického powýšený; mrawy a žiwotem dů- stojenstwi biskupskému se nepříčící. A poně- wadž knižeti wždycky zůstáwal wěrný, kniže wšemi spůsoby o to se snažil, aby ten bisku- pem Pražským byl. Mezitim Konrad a Otto přišli z Morawy, bratra swého Jaromíra s sebau wedauce, a snažně knizete za né&j prosili, aby pamatowal na bratrstwi, pamatowal na otcowo nařízení, pa- matowal na přísahy, kterými byl otec jejich za- wázal wíru županů, aby po smrti biskupa Šebíře Jaromira sobě zwolili za biskupa. On wšak, ja- kož byl w předstírání a zastírání příčin wěci člo- wěk důmyslný a chytrý jako liška, která neutíká tam, kam mrštila swým ocasem, tak kniže něco jiného podržew ukryto w srdci, něco jiného pro- nesl bratřím swým ústy. Nesluší, di, jednomu člowěku této záležitosti wyřízení, která náleží k společnému wšechněch srozumění. Wšak poně- wadž nyní zatím již wětší část lidu a náčelníků wojska wytáhla do pole, nebude, jak myslim, ni- !) Podyva 6. — ?) etiam 2aa. — 3) Wraezen 2. — ^) O zálezitosti ziízení biskupstwí Olomauckého srownej Palackého dějiny národu českého w Čechách a na Morawě, dílu I částka 1, str. 324 a násl.; dále spis dra. B. Dudíka: Máhrens allg. Geschichte, II díl, str. 296 a násl. — 9) recepit 4, 4a. — 6) in fut. sibi A, 6. — 7) ne- má 2b. — 9) conspiraret 3. — ?) Ianczo 2. — 19) Lutomiricensis 4, 4a; Lucomir. 3; Luthomiericensis 2aa; Lythomericensis 6. — 11) elaborat A, 6. — 1%) w 6 sit připsáno po straně. — 13) olferentes A, 1, 2a, 2an, 2b, 4; w 2 o opraw. w a. — 4) subnice mél A, ale opraw. — !5) pro eo nemá A. — 16) instructionis 3. — 17) q nadepsáno w 1. — 18) nisi 2b. — !?) fingit 1. — 2) caud. iact. A. — 21) Tak 1, 2, 2a, 2aa, 4; oslatni promisit, — ?7) par 1, 2. 

Strana 97
KNIHY II 97 cerum militiae processit in castra, nusquam me- lius, ut reor, hac tractabitur de causa quam isti- us!) terrae custodiae ad claustra : ibi omnes ma- iores natu huius gentis, ibi proceres et comites, ibi qui sunt in clero meliores aderunt, quorum in arbitrio stat episcopalis electio. Hoc ideo dux fecit, ut ibi inter suos milites, septus armis, mu- nitus praesidiis, posset contraire?) suorum volun- tati fratrum, et hunc quem volebat Lanczonem ?) sublimaret in episcopum. Sed frustratur sinistra intentio ^) ducis, quia omnis potestas a deo est, et esse praesul non potest, cui a deo praedesti- natum aut?) permissum) non est. 23. Quid multa?)? Ventum erat ad custo- diae portam, qua itur in Poloniam, et in loco, qui dicitur Dobenina?) dux convocat populum et proceres?) in coetum, et fratribus '% suis 2!) dextris et a sinistris assistentibus !?), cleri- cis vero et comitibus per longum gyrum consi- dentibus !?), et post eos cunctis militibus asstan- tibus, vocat Lanczonem, et stantem in medio laudat et commendat eum populo, sic ei clara voce dicens: Egregià tua fides mihi spectata cot- tidie exigit !^) hoc et cogit me, ut faciam, quod facturus sum hodie, et ut per hoc discant poste- ri, quantum dominis suis debeant fideles fieri!*). Accipe en anulum !5) et baculum, esto sponsus Pragensis ecclesiae et pastor sanctarum ovium. Fit murmur in populis !7), nec resonat vox con- gratulationis, sicut semper solet in tempore epis- copalis electionis. Tunc Koyata!9), filius Wse- bor '9), palatinus comes, hoc.nimis inpatienter ferens, sicut erat verax in sermone et simplex in verbo, stans a dextris Ottonis, fratris ducis, Íortiter inpingit??) latus eius dicens: Quid stas, An drog Migas 1)? Quare?*) non adiuvas fratrem tuum? An non vides, quia *?) frater tuus, filius kde lépe jednati o wěci té, jak u ohrady stráže 1068 této zemé; tam budau wšichni starší národu to- hoto, tam welmoži a župané, tam ti, ktefi jsau přednější z duchowenstwa, přítomni, na jejichž usauzeni zalezi biskupa zwoleni. To kniZe proto učinil, aby tam mezi swymi bojowniky, obklopen zbraní, ohražen strážemi, mohl překaziti wůli bra- tří swých, a toho, kterého chtěl, Lance powýšiti za biskupa. Ale zmařil se neprawý knižete zá- měr, protože wšecka moc od Boha jest, a bisku- pem býti lze neni, komu od Boha usauzeno a do- woleno neni. 23. Co wice? Piiśli jsau ke bráně strážné, kudy se jde do Polska, a w mistě, ježto slowe Dobenina, swolal knize lid a welmoze dohro- mady, a když bratří jeho stáli wedlé něho po prawé a po lewé ruce, duchowni pak a Zupa- nowé w dlauhém kole seděli, a za nimi wšichni bojownici stáli; zawolal Lance, a stojícího upro- střed chwálil, a poraučel jej národu, tak k němu prawě nahlas: Wýtečná wěrnost twá, spatřená mnau každého dne, žádá a wymáhá toho ode mne, abych učinil, co učiním tohoto dne, a aby tudy poznali potomní, jak mají pánům swým býti wěrní. Hle! wezmi prsten a berlu, buď že- nichem kostela Pražského a pastýřem swatých oweček. Stalo se reptáni w zástupich, a neozy- wal se hlas blahopřání, jako wždycky býwá při biskupském wolení. W tom Kojata, syn Wšebo- rüw, Zupan nádworni, jemuZ to bylo pfiliś ne- snesitedlné, jakoZ byl prawdomluwny a w fedi sprostý, stoje po prawé ruce Otty bratra kni- žete, silně jej šťauchl do boku a ika: Co sto- jiš? Zdali bude osel hráti na hausle? Proč se neujmeš bratra swého? Což newidiš, že se bratr twüj, syn kniżeci, odstrkuje, a piichozi i eizo- !) illius. 2b. — ?) contravenire 2b. — ?) n nadepsáno w 1. — *) duc. int. A. — 5) et A. — ©) promis- sum 1. — 7) plura 4, 4a. — ©) Bobenina A; Dobeuina 2b; Debonina 4, 4a; Dobienina 2aa. O poloze Dobe- niny srownej pojednání K. Hrase: Zemská stezka kledsko-polská a stráZná branka u Náchoda, a K. Rojka: Strážná branka u Dobeniny, obé w Pamálkách archaeol. a mistopisnych dil VIII, prwnéjsi na str. 443 — 450, druhé na str. 542—544. — 9) proc. et pop. 3. — 19) nemá 4, 4a. — !!) addextris A, 1. — !?) astantibus 4, 4a, — 13) consedenlibus 2, 2a, 22a; residentibus 4, 4a. — 4) erit mél A, nadepsáno wáak rukau druhau exigit w A. — 15) fier mél 1, opraw. rukau jinau w fieri; servi 4a, — 16) w 6 po strané; w textu. wyskrábané prázdné místo, kde slowo to mělo státi. — !7) populo A, 6. — 18) Kogata mél A, ale opraw. w Koyata; Coyala 1; Koyalha 4; Koylha 4a, — 19) Wsseborii 2aa; Swebor 4. — ?9) inp. in latus 28a. — *!) Ananocayopac A, 3; ananoc aypac 1; ana noc ay pac 2, 2aa; ana noe ay pac 2e, 2b; Ana. noc aipac 4, 4a; En onac aya pac 6. — 27) Cur 2b, 3, 4. — ?3) quod 2b. 15* 

Strana 98
1068 98 ducis, repudiatur, et proselitus ') atque advena, qui in hanc terram sine femoralibus?) venit, in solium sublimatur? Atque si?) dux violat patris sui “) sacramentum, absit a nobis?) ut manes5*) nostrorum parentum apud deum pro hoc“) sa- cramento reddant rationem aut supplicium luant. Scimus enim ?), et ad hoc nitimur, ut possumus, quod genitor vester Bracizlaus nos et patres nos- tros sub fidei sacramento constrinxit, quo post 9) obitum Severi episcopi frater vester?) Jaromir praesul sit. Àut si tibi displicet frater tuus, cur sordet nostratum clerus non modicus, scientia aeque praeditus ut iste Teutonicus? O si tot ha- beas episcopatus, quot cernis capellanos hac in terra progenitos episcopio !?) dignos! Án putas, quod alienigena plus nos diligat et melius huic terrae cupiat quam indigena? Humana quippe sic est natura ''), ut unusquisque, quacunque sit terrarum, plus suam quam alienam non solum diligat gentem, verum etiam, si quiret, peregrina flumina in patriam verteret. Malumus ergo, ma- lumus '?) caninam 19) caudam aut asini !^) mer- dam, quam Lanczonem locarier !5) super sacram kathedram. Frater tuus, beatae memoriae Spiti- gneu, aliquid sapuit, qui una die omnes Teuto- nicos hac de terra extrusit. Vivit adhuc Roma- nus imperator Heinricus, et vivat; quem tu te- metipsum !*) facis, cum eius potestatem usurpans das baculum et!7) anulum episcopalem famelico cani. Certe!9) non inpune") tu et tuus episco- pus feret, si Koyata, filius *?) Wsebor vivet. 24. Tunc Zmil filius Bozeni?!, qui fuit praefectus in urbe Satec??) simul et Coyata accipientes per dextras Conradum ??) Ottonem et Jaromir %): Eamus, inquit, et?*) videamus, utrum unius versutia et simulata aequitas prae- T) proselita A, 6; proselytans 2a; misto rep., et al nadepsány w 1 rukeu jinau. — 3) nemé A, 6; ac quasi po strané pripsáno i. aie manes (id est animae manes); KOSMÜW LETOPIS ÓESKY. zemec, který přišel do této země bez haci, na stolici se powyšuje? Wšak ale jestli kníže ruší přísahu otce swého, daleko od nás, aby duše otců našich u Boha pro takowau přísahu od- powidaly nebo trest trpěly. Wimeť a o to se zasazujeme, jak můžeme, že rodič wáš Břetislaw nás a otce naše přísahau pod wěrau zawázal, aby po smrti Šebiře biskupa bratr wáš Jaro- mir byl biskupem. Anebo jestliže se ti nelibí bratr twůj, proč se ti zdá sprostým duchowen- stwo naše domácí, nemálo četné a učené row- něž jako tento Němec? O! kdybys jen měl tolik biskupstwi, kolik spatřuješ kaplanů w této zemi rozených biskupstwi hodnych! Myslisli, by nas eizozemec wice milowal a lépe této zemi přál než domácí? Takowá zajistě jest přirozenost lid- ská, že každý, buď si z kterékoli země, netoliko wice miluje národ swůj než cizí, nýbrž žeby, kdyby mohl, cizi řeky do wlasti swé obrátil. Tedy chceme raději, ano raději, aby psí ocas neb oslí lejno postaweno bylo na swatau stolici, nez Lane tento. Bratr twüj, blahoslawené paméti Spytihněw, něčemu rozuměl, jenž jedním dnem wšecky Němce z této země wypudil. Ještě žije císař Římský Jindřich, i ať žije. Kým ty sám sebe činíš, když jeho moc na se bera, podáwáš berly a prstenu biskupského psu hladowému ? Zajisté neprojde tobě ani biskupu twému bez trestu, pokud žiw bude Kojata, syn Wšeborůw. 24. Tož Smil syn Bozenůw, který byl před- stawen hradu Žatci, spolu s Kojatau wzali za prawice Konrada, Ottu i Jaromíra, a prawili: Pojďme, a uwidíme, zdali jednoho wrtkawost a twářená rozšafnost wice zmůže, čili: obdrží pr. atgue má 2b rep. a proselyta atque. — ?) písmeny 4a. — ^) nemá 4, 4a, — 5) vobis 2b. — 5") inanes 2; manus 3. — S) hac mél 1, ale opr. w hoc. — 7) Ruk. 1 a 2 mají tu *N, coz Dobrowshy a Pelzel wykládaeli za chybu pisafe, ponéwadZ to prý jinde naznočowáwá slowo nomen. Po ních částečně poznámku tu přijal Koepke. Tof arci prawda, ale o chybě písaře tu nemůže býti řeči; nebo N, mající tečku před sebau a za sebau (*N-) anebo čárku prostřední (šikmau) čárkau kolmau přetrženau není nic jiného než zkratka slowa enim, která w rozličných rukopisech bezpočtukráte by se nalézti mohla. — 9) guod 2aa, 3. — 9) fr. vest. nemá A, 6. — !9) episcopatu 2. — '!!) nat. sic est A. — !?) nemá A. — 19) can. rati caud. 2b. — !4) asininam A; caninam merdam aut asininam caudam 4, 4a. — 1%) locari A, 28a, 4, 4a, 6; locare 2a. — 16) tu metipsum 2; tu met te ipsum 4a. — !?) et anulum nema 4, 4a. — 18) Certe — vivet ne- má 2. — !?) impute mél 1, ale opraweno w impune. — ??) nemá 4a. — ?!) fil. B. Zmil A; Boren 1; Bozen 2a, 20a, 4. — ??) Zacz 2, 2aa; Zatecz 6; Zale 2a. — 23) Conrandum A, 4. — ?*) Iaromirum A. — ?5) nemá 2as. 

Strana 99
KNIHY II. valeat, au iustiti& et mira aequitas praecellat trium fratrum, quos par aetas, una voluntas, eadem potestas sociat, eb maior militum copio- sitas juvat. Fit per castra commotio non modica populi, arma '), arma clamant singuli, omnibus est odio illa inconsulta episcopalis electio. Ideo- que maior pars exercitus cessit ad illos tres do- minos, metatique sunt castra circa oppidum Opo- cen?) et infra. Et quia iam altera pars militum praecesserat in silvam, videns dux?) quasi se destitutum *), nec satis fratrum ab inpetu fore tutum, fugit quam celerius potuit, timens ne ipsi praeoccuparent Pragam aut*) Wissegrad*) ur- bem. Mittit tamen de via ad fratres nuntium di- cens : Non propter Koyatae, filii") Wsebor, magni- loquam linguam aut Zmil, filium Bozen, cuius est in ore mel et in corde fel, quorum pravis atque dolosis consiliis, quod factum est, feceram, — quos ego, si vixero! — Sed 9) reprimam me?); verum!?) nunc magis paternae traditionis memor, sacra- mentorum eius, quod iustitia, quod fraterna di- lectio poscit, faciam. Tantummodo sequimini me!!) ad urbem Pragam. Qui advenientes ca- stra fixerunt in pratis iuxta villam Gostivar, '?) et mittunt ad ducem !?), si factis dicta compro- bare velit. Quos ille pacifice suscipiens, fratrem suum Jaromir eligit !^) in episcopum, Conradum vero et Ottonem, datis et acceptis inter se sacra- mentis, dimittit cum pace in Moraviam. At vero Zmil!^) et Coyata, quamvis inter principes con- cionati sint, vera et iusta, tamen nisi noctu elapsi delituissent fuga !9), sine omni audientia dux eos ut hostes!?) rei publicae'!S) punisset. Facta?) est autem electio haec anno dom. incarn. 1068 sole intrante vigesimam quintam partem gemi- norum *9), 25. Nec mora dux Wratizlaus mittit comites Severum, Alexium, Marquardum Teutonicum cum fratre suo Jaromir iam electo ad imperatorem 99 wrch sprawedliwost a wzäcné rozáafnost tii bra- tH, kterć rowny wók, jedna wile a taż moc spojuje a wét&i mnoZstwi bojownikü podporuje. Stalo se w ležení nemalé pobaufeni lidu; do zbraně, do zbraně wolal jedenkaždý; wšem jest w nenáwisti ono nerozwážné biskupa woleni. A protož wětší dil wojska přistaupil ke třem oněm pánům, a zarazili ležení u hradu Opočna a pod nim. A poněwadž jiny dil bojowniků byl jid wytáhl napfed do lesa; knize wida, Ze byl opuštěn a nedosti jist proti útoku bratří, utekl, jak nejrychleji mohl, obáwaje se, aby před ním neopanowali hradu Prahy neb Wyśebradu. Poslal wšak z cesty k bratřím posla, prawě: Ne pro hrdomluwný jazyk Kojaty syna Wšeborowa ani pro Smila syna Bozenowa, w jehož ústech jest med a w srdci jed, k jichžto zlé a lstné radě, se stalo, jsem učinil, — kteréž já, buduli Ziw!— Ale zdržím se; než pamětliw jsa nyní wice na- Kizeni otcowa a přísah jeho, učiním, co žádá sprawedliwost, co láska bratrská. Toliko pojďte za mnau ke hradu ku Praze. Oni pak přišedše zarazili tábor w lukách u wsi Hostiwaf, a po- slali ku kniżeti, zdali by feói swé chtël skutky stwrditi. KteréZ on klidně prijaw, bratra swého Jaromíra zwolil za biskupa, Konrada pak a Ottu, když mezi sebau učinili a přijali přísahy, pro- pustil s pokojem na Morawu. Ale Smil a Kojata, ačkoliw byli mezi knižaty jednali, což bylo pra- wé a sprawedliwé, kdyby se byli w noci ne- ztratili dawše se na útěk, bylby je kniże beze wšeho slyšení káral jako nepřátely wlasti. Stalo pak se toto woleni léta od narození páné 108, kdyż wstupowalo slunce do 25. části bliženců. 25. Také bez prodlení kněz Wratislaw poslal Zupany Sebife, Alse, Markwarta Němce s bra- trem swym Jaromirem jiZ zwolenym k cisafi dru- 1) jen jednau 4. — 2) Opoczen 2, 6; Opecen 2b. — ?) d. Wratizlaus 4, 4a. — ?) destutum A, nadepsáno rukau jinau tu. — ©) et A, 6; nemá 4. — 9) Wisegrad 1. — 7) filium 1. — 9) nadepsáno rukau jinau w A. — 9) ne opraw. rukau jinau w me A; reperiam 4, 4a. — 10) w A po kraji jinau rukau pripsáno. — '!) nadepsáno rukau jinau w A. — 12) Gozliuar 1, 4; Bostiuar 2a; Gosliuer 2, 2b; Gosliuar 3; Gosliiuar 4a ; Hostiwarz 2aa ; Hostywarz 6. — 19) aducem 1, opraw. ale rukau jinau w ad duc. — !*) elegit 2, 2aa, 4, 4a. — 15) Kmyl 1; Smil 2; Smyl 6. — 16) nemá A.—— !7) naedepsáno rukau jinau w 1. — !9) publice 4, 4a. — 19) Acta A. — 20) gemorum A, ale opraw. gemin. ; genitorum mól 1, ale opr. też w gemin. Dobner w annalech swjch V, 394 wypoćilal, że to bylo o sw. Wílé (dne 15 čerwna), kteréhož léta skutečně nedóle piipadla na 15 čerwna. 1068 

Strana 100
1008 100 secundum !) Heinricum. Qui venientes in vigilia sancti Johannis baptistae adeunt caesarem in*?) urbe Maguntia *), tractantem cum episcopis et principibus inperialia. negotia, et oflerentes elec- tum suum rogant ex parte ducis et totius po- puli, quo sua auctoritate dignetur eorum electio- nem confirmare. Quorum petitioni caesar annu- ens, tertia die, id +) est VI Kal. Julii, feria?) secunda, dat %) ei anulum et”) pastoralem vir- gam, et in proximo die dominico, VI) Nonas Julii, a praesule Maguntino Jaromir, mutato no- mine Gebeardus*), ordinatus est in episcopum. Eodem die transfretantes Renum, cum post pran- dium quidam suus miles Willalmus '9) super ri- pam '') sederet !?) demissis !*) pedibus in alveum, accessit retro clam novus episcopus, et nesciens, quod ibi lateret profunda aqua, deiecit eum '*) in Reni '*) fluenta dicens : Denuo te baptizo, Wil- lalme '*). Qui diu submersus, tandem emersus, caput rotando et undas captando dixit: Si sic baptizas, valde deliras, episcope '?). Hic nisi bene natare scisset, una die et sumpsisset '*) episco- pium '?) et amisisset praesul Gebeardus. 26. Qui?) cum pervenisset Pragam, eo die quo iuxta morem obsedit episcopalem kathedram, dat Marco, capellano suo, eiusdem *') ecclesiae praeposituram, qui secundum hominis genituram nobili ortus erat °°) atarorum prosapia, ducens originem de gente Teutonica, pollens sapientia prae cunctis, quos tunc habuit terra Boemica 29). Nam in omnibus liberalibus artibus valde fuit **) bonus scolasticus ?*), qui potuit dici et esse mul- torum magistrorum didascalus, in divina vero pagina interpres mirificus ?©), in fide catholica et in lege *?*) ecclesiastica doctor magnificus. Quicquid enim religionis, quicquid regularis ?8) institutionis ?*), quicquid honoris hac est in ec- clesia, hic sua erudivit et ordinavit pruden- KOSMUW LETOPIS CESKY. hému Jindřichowi; kteříž pfisedse u vigilit sw. Jana Křtitele předstaupili před císaře we hradě Mohuči, kdež jednal s biskupy a s knížaty o wě- cech říšských ; a predstawujice jemu swóho zwo- leného, žádali od knížete i od celého národu, aby ze swé moci ráčil zwolení toto stwrditi. K jichžto žádosti císař swoliw, třetího dne, 26 Čerwna, w pondělí, dal jemu prsten a berlu pastýřskau, a w prwni neděli potom dne 2 Čerwence jest Jaromír, změněným jmémem Gebhart, od arci- biskupa Mohučského swěcen za biskupa. Toho samého dne přebředše přes Rýn, když po obědě jeden z bojowniki jeho Wilém seděl na břehu spustiw nohy do řečiště, přikročil tajně k němu nowý biskup, a newěda, že tam byla w skrytu woda hluboká, srazil jioj do wln Ryna, prawś: poznowu tó krtim, Wilćme. Kteryż dlauho zů- staw ponofen, konećnó se wynofiw, hlawau toce a do wlny móchaje, řekl: Takli křtíš, wehni bláz- niš, biskupe. Kdyby ten byl neuměl dobře plo- wati, byl by jedním dnem došel i pozbyl bi- skupstwi Gebhart biskup. 26. Když pak přijel do Prahy, téhož dne, kterého dle obyčeje zasedl na stolici biskupskau, udělil kaplanu swému Markowi proboštstwi téhož kostela, kterýžto dle lidského zrození pocházel ze wzácného dědů pokolení, jsa půwodem swým Němec, a předčil maudrosti nade wšemi, což jich měla tehdáž země česká. Nebo we wšech swobodných uměních byl welmi dobrým učen- cem, který mohl slauti a býti mnohých mistrů učnem, w božském pak písmě wykladatelem zna- menitým, we wiře katolické a w zákoně cirkew- nim učitelem wýtečným. Nebo co jest w tomto kostele nábožnosti, co řeholního zřízení, co po- ctiwosti, on: wzdělal a zawedl swau rozšafností. Prwéť byli nezřízení a jen dle jména kanownici, !) Byl to Jindiich IV. — 2) nadepsáno w 1. — 9) Magoncia 1, 2a; Magontina 2; Magontia 2b; Magun- tina 4. — *) scilicet 2b. —— 5) feria — lulii jinau ale sauwóknu rukau na dolejsim pokraji piips. w A. — ") da 1. — 7) et haculum pastoralem siue virgam 2aa. — 9) Ani VI Kal, Jul. (26 Jun.) nepiipadó na pondóli (ale na śtwrtek) ani VI Non. Jul. na neděli (ale na středu). — % Gebeheardus 1; Gebhardus 2, 2a, 2aa; Gebehardus 2b, 3, 4, 4a. — 1°) Willehalmus 1, 2b, 3; Wilhelmus 2; Wilehelmus 4, 4a; Wyllehalmus 6. — 11) ripam fluminis 4a. — 1°) sedet 2b. — !2) dimissis 2, 4. — !1) misto eum in Reni mó 2 Wilhelmum. — '5) Rhein 2b. — 16) Willehelme 2aa. — 17) nemá 3. — 19) assumpsisset 2aa. — 19%) episcopatum 2, 4, 4a. —- 2°) qua opraweno qui A. -- *!) dem piips. rukau jinau w A. — 22) fuit w 2aa piips. nad řádkem. — 29) Boemia 1. — “1) nade- psóno w A rukau jinau. — 29) scolastricus jiným żernidlem opraw. w scolesticus 1. — 29) mir. ac in fide 2a. — 27) in lege nemá 4, 4a. — 9) singularis 4, 4a. — 2?) quidquid reg. inst. po stranć piips. rukau jinau w A. 

Strana 101
KNIHY II. 101 tia 1). Prius enim erant irregulares et2) nomine tantum canonici, inculti3), indocti, et in habitu laicali in choro servientes, velut acephali aut bestiales centauri 4) viventes. Quos vir prudens Marcus suis verbis et exemplis instruens, et e multis meliores, quasi de prato excerpens flores, ope divina cooperante XXV fratres ordinavit, dans eis religionis habitum et secundum regu- lam aequalem cibi et potus mensuram. Sed cum saepe aut 5) negligentia ministrorum aut occasio- ne aliqua magistrorum intermitteretur fratrum praebenda, et inde saepe fratres 6) eum afflige- rent sua quaerimonia"), volens placere eis per omnia, decimationis illorum quartam partem sibi asscribens, tres inter fratres dividit, ita ut unus- quisque frater annuatim 30 modios tritici et to- tidem avenae, insuper et 4 denarios ad septi- manam pro carne s) sine intermissione haberet. De cuius deo placitis actibus plura poterant9) dici relatu 10) digna, sed melius est, ut de his sileam, quam videar e multis dixisse pauca. Hic beatae memoriae praepositus 11) post XXX annos, quibus huius ecclesiae rexit praeposituram, iam in coelesti regno beatam comissi talenti recep- turus usuram XVIII Kal. Decembriis migrat12) ab his tenebris ad lucis amoena perhennis 13). newzdělaní, neučení, we swětském oděwu w kůru 1068 slaužice, jako bezhlawí a diwocí koněhlawci ži- jíce. Rozšafný muž Marek nawedl je slowy a pří- klady swými, a ze mnohých lepší jako z lauky kwěty wybraw, přispěním pomoci boží 25 bratři zřídil, kterým dal oděw řeholný a dle prawidla rownau míru potrawy a nápoje. Když pak často z nedbalosti služebníků neb nějaké záminky mi- strů zadržowala se praebenda bratří, a proto jej bratří častěji trápili swau žalobau, chtěje jim býti cele po wůli, přiřkl sobě čtwrtý díl jejich desát- ku, a tři rozdělil mezi bratří, tak aby každý bratr měl ročně 30 korců pšenice a tolikéž owsa, k tomu také 4 peníze na týden na maso bez přetržení. O jehožto skutcích Bohu milých mohlo by se mnoho powěditi wyprawowání hod- ného; ale lépe jest, abych o nich pomlčel, než aby se zdálo, že jsem powěděl málo z mnohého. Tento blahoslawené paměti probošt po 30 létech, za kterých sprawowal tohoto kostela proboštstwí, maje již ze hřiwny sobě swěřené wzíti aurok w nebeském králowstwí, dne 15 Prosince odešel z této temnosti do wěčného swětla radosti. 1) sapientia 3. — 2) nemá A. — 3) inc. et ind. 4. — 4) ceu tauri 4, 4a. — 5) aut — magistrorum při- psáno w A po straně rukau jinau. — 6) eum fr. A, 6. — 7) quer. ipse vero in deo vol. 4, 4a. — 8) car. da- batur 1.— 9) poteram, ale dici wynecháno. — 10) pelatu měl 1, ale opraw. w rel. — 11) praep. Marcus 4, 4a. — 12) migravit 2, 4, 4a. — 13) ad lucem amena perhennis A; nadepsáno pak ještě rukau druhau amenaque p. pa- radisi. Za slowem tímto jest jen w dwau rukopisech, totiž 7, 7a, zpráwa o založení kostela čili kapituly wyše- hradské. Doba založení kapituly wyšehradské nedá se určitě ustanowiti, jest wšak prawdě podobnější, že se musí položiti do času pozdějšího než do r. 1070; ještě wšak říci můžeme, že bulla Alexandra II w příčině té wydaná a tuto níže ze dwau rukopisů wýše jmenowaných položená není autentická. Zpráwa o tom do ruk. 7 a 7a wsutá zní, jak následuje: „Anno dominicae incarnationis Mill. LXX dux Wratislaus in moribus deo carus et hominibus, nec non in rebus bellicis miles praeclarus, inspiratione divina commonitus, monasterium in metropoli Bohemiae, urbe Wissegrad vocata, quae omnium terrae illius civitatum quasi mater et domina est, deo iuvante construen- dum pia mente proposuit. Ad cuius propositi efficientiam non mediocri animo consilia pertractans, dignum duxit, quatenus monasterium, quod gratia dei cooperante conficiendum devote promiserat, sanctae Romanae ecclesiae pontifici regendum omnique ab adversitate diligenter protegendum, simul cum canonicis ejusdem ecclesiae com- mendaret. Igitur Petrus, ecclesiae sancti Georgii praepositus, Romam missus devota nuncia sui ducis domino apostolico fideliter insinuavit. Quo audito venerabilis papa Alexander II deo gratias pro tam felici praefati prin- cipis desiderio retulit; moxque synodum convocavit, in qua LXXII episcopi fuerunt. Quibus postquam omnia prae- dicti ducis verba recitavit, cuncti unanimi corde et voce glorificantes deum, qui sanctam suam ecclesiam in toto orbe terrarum dilatare non cessat, responderunt: Amen. Dominus ergo papa Petrum praepositum domino suo cum privilegio in haec verba remisit. — Alexander, servus servorum dei, urbis Romae episcopis et papis suis successoribus, nec non catholicis episcopis sanctaeque Romanae ecclesiae subiectis cunctis, utriusque vitae pros- peritatem et apostolicam benedictionem a summo deo cum omnibus sanctis. Ea, quae dominus deus suam per clementiam ad augmentum apostolicae sedis condonare dignatus est, ad agnitionem omnigenarum linguarum hoc sub chyrographo propagari volumus, primum quidem misericordiam dei super nos diffusam liquide annunciamus.

Strana 102
102 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1069 1070 1071 1072 1073 Wšak hle! co o swých důchodech jednáme, Sed 1) ecce, dum nostra 2) tractamus stipen- wzdálili jsme se daleko od díla předsewzatého dia, longe digressi sumus ab incepto opere via- rum per dispendia. Nunc autem 3) ad ea, quae dlauhau zacházkau. Nyní wšak k tomu, co jsme swrchu slíbili, se wraťme, a která příčina také supra promisimus 4), redeamus, et quae causa rozepře mezi dwěma andělskými muži wzpla- tanti conflictus inter duos viros angelicos effer- buerit, videamus. O avaritia et ambitio seculi, nula, pohleďme. O! lakomstwí a žádosti swětská! more proklatý a nepřátelský pokolení lidskému, pestis execrabilis et inimica humano generi, quae etiam appetis tuis artibus sacerdotes dei! který swými lstmi i na kněze boží dorážíš! Léta od narození páně 1069. Anno dominicae incarnationis 1069.5) 27. Anno dominicae incarnationis 1070, VI 27. Léta od narození páně 1070, dne 8 Čerwna poswětil jest biskup Gebhart swůj ko- Idus Junii praesul Gebeardus consecravit eccle- stel w nowém dwoře, jenž se nazýwá Zerčině- siam suam6) in nova curte, quae dicitur Zrici- wes. naves 7). Léta od narození páně 1071. Anno dominicae incarnationis 1071. Léta od narození páně 1072. Anno dominicae incarnationis 1072. Léta od narození páně 1073, když widěl Anno dominicae incarnationis 1073 post- Gebhart, že bylo usilowání jeho marné, poně- quam praesul Gebeardus 8) vidit, quod labor wadž ani prosbami ani dary ani skrze přátely suus cessit in cassum, quia9) nec precibus 10) nemohl pohnauti bratra swého Wratislawa, aby nec muneribus 11) nec per amicos flectere qui- wzal zpět wýměnu swau a biskupa Jana od- vit fratrem suum Wratizlaum, ut suum reciperet concambium et Johannem eliminaret episcopum, stranil a obojí biskupstwí opět sjednotil, obrátil 1008 Bohemorum dux Wratizlaus, vir christianus, fidei integerrimus amator, rebus in bellicis magnificus triumphator, quod serenissime ubique terrarum claruit, limina apostolorum Petri et Pauli honestos per nuncios quotidie visitans, nos ceterosque in dei servitio devotissimos omni beneficio non minime praeteriens piae mentis devotione innotuit. Multa ante tempora votum deo vovi, quod adhuc nequaquam implevi. Ecclesiam in honorem salvatoris nostri, cuius ubique protectione munitus, vestrae pietatis auxilio aedificare cupio. Dictis talibus auditis, pontificalis apex ut ad- cresceret, sanctorum patrum numero septuaginta duorum communi consilio penitus collaudavimus. Igitur ad haec perficienda Johannem, episcopum Tusculanensem, fundamentum dare misimus, cuius in praesentia ipse praefatus dux cophinos terra onustatos duodecim propriis humeris portasse videbatur. Locus ergo, in quo est erecta, Wissegrada cognominatur, quod sonat literaliter, altior civitatibus. Quam sacrosanctam ecclesiam totius provinciae caput dici, venerari sanximus, praediis, mancipiis, auro, argento, ceterisque ornamentis decenter ditatam comperimus. Episcopi eius sub dominio suis de decimis, trecentos homines ad eandem ecclesiam segregaverunt; praesul Pragensis ducen- tos, Olomucensis centum, fratrum suorum Conradi, Ottonis consensu. Hoc itidem asylum tutamini beati Petri prin- cipis apostolorum cunctisque in eius sede sessuris firmiter commendavit. Marcas XII de eadem ecclesia ad pedes universalis papae, quicunque erit, omni anno offerendas sub Christi testimonio destinavit. Huius vero conditionis gratia cunctis celsior in eadem regione ut videretur ecclesiis, qualicunque apparamento septem cardinales altari sancti Petri ministrare student, mitra, sandaliis, simili modo ipsius ecclesiae praepositum, presbyterum, diaconum, subdiaconum incedere praecipimus. Laudes, quas sub diademate statutis diebus proclamare solemus, solummodo in ista ecclesia astante duce summa diligentia Christum collaudare permittimus. Chrisma baptizandi, consecratio- nem clericorum, episcopus loci illius invidia diaboli attactus abnegare si praesumpserit, nostri decreti iudicio apud quemlibet episcopum inveniat et accipiat. Nemine autem praepediente omnem injuriam in Romana synodo libere proclamet. Scripta istarum literarum sigillo impresso supra venerandum corpus beati Petri apostoli posuimus ma- xime ea pro causa, ut si quis dei inimicus mandatorumque eius contemptor hoc divellere voluerit, sciat se ab omnipotenti deo in perpetuum condemnatum, ac cum coetibus sanctorum nil commune fore, sed cum diabolo inextinquibili gehennae incendio aeternaliter concremari. Data haec in manus Petri, praepositi sancti Georgii, in palatio Lateranensi sub Henrico rege, filio Henrici gloriosissimi imperatoris, VII idus Maii.“ Tuto se končí ruko- pis 7a. W 7 schází od slow těchto wše až k l. 1086. 1) Ruk. 4 po straně: R(elatio) de Wr(atizlao), qualiter construxerit Wissegrat ecclesiam. — 2) de nostra A, 1, 2, 2a. — 3) nemá 1.— 4) promissimus 1; praemisimus 3. — 5) Tak A, 1, 6, w ostatních schází. — 6) nemá 3. — 7) Serczinauez 2; Sercinawez 2a; Serczinauer 2aa; Sremavez 3; Scircinawez 4, 4a ; Srczyna- wes 6. Nyní Zerčice w Boleslawsku. Srownej Tomek, O st. rozdělení Čech, Čas. Mus. r. 1858 str. 225. — 8) Gebardus 1. — 9) quod 2b; nemá 2aa. — 10) nec prec. nemá 4, 4a. — 11) nec mun. nemá 3.

Strana 103
KNIHY II atque iterum utrumque!) coadunaret episcopium, vertit se ut Prometheus in alterius technae for- mam: Quoniam quidem, inquit, iam per quatuor annos aut plus supplicando nequeo efficere, quod volo; faciam quod queo ; et teste deo, aut utrum- que coadunabo?) aut utroque carebo episcopio ?). Nec mora, disponit ire in curtem suam, quae est ad Zekir costel ¥) in Moravia, et deflectens iter iam iamque palam nociturus et quasi fratrem suum visitaturus, adiit Johannem praesulem Olo- muc?) in urbe. Quem ille suscipiens grata vice hospitis: O si, inquit, scissem tuum adventum, parassem tibi episcopale pulmentum. Ille vero velut leaena, quam exagitat fames9) iam du- dum scintillans torvis oculis in eum, respondit: Aliud tempus est, dum sumitur esca; nunc aliud negotii agitur. Sed eamus, inquit, opus est, se- eretum colloquii?) ineamus locum ?). Tunc prae- sul?) nescius futurorum ducit eum in?) cubile suum; non !!) aliter videres !?), ac si mitis agnus rabidum '?) lupum duceret in stabulum, sponte semetipsum !4) offerens ad mactandum. Ubi ante lectum, ut vidit Jaromir formaticam semesam!*) et.serpilli particulam, et cepe super scutellam!*) ac tostam panis buccellam, quae forte supera- verant!?) praesuli post hesternam genticulam!5); tanquam magna et cruce digna inventa sit culpa, nimis indignans!?) ait: Cur vivis parce? Aut 2°) cui parcis, o miser et mendice? Me?") hercle, non decet episcopum vivere parce. Quid tum 2%)? Oblitus sacri ordinis, oblitus fraternitatis, inme- mor humanitatis, ceu leopardus lepusculum aut leo agniculum rapit, ita ille furibundus hospes ambabus manibus per capillos fratrem suum episcopellum ??) alte sustulit, et ut manipulum proiecit in pavimentum. Repente, qui ad hoc facinus-parati erant, alius super collum sedit, alius super pedes, tertius dum flagellat episco- pum subridens aiebat: Disce pati, puer centum annorum, invasor alienarum **) ovium. Humilis 103 se jako Prometheus w podobu jiné lsti. Prawil totiž: Poněwadž již po čtyry léta neb wice pro- šením nemohu dowésti toho, co chci ; ucintm, co dowedu; a jak jest Bůh swědek, buď spojím obojí, bud pozbudu obojtho biskupstwi. Také neme$kal; ustrojil se na cestu do dworu swého, kteryz jest u Sekyre Kostela na Morawé, a uchy- liw se z cesty, čhtěje již zjewné škoditi, a jakoby chtěl nawštíwiti bratra swého, přišel k biskupowi Janowi na hradě Olomauci. Ten jeho přijaw jako příwětiwý hospodář, prawil: O! kdybych byl wě- děl o twém příchodu, byl bych ti zjednal krmi biskupskau. Ale on jako Iwice, kterau moři hlad, již dlauho naň jiskře očima diwokýma, odpowčě- děl: Jiný jest čas kjidlu; nyni se jedná o jinau wěc. Wšak, dí, musíme zajítí do samotného mí- sta k rozprawě. Tu jej biskup, newěda co bude, zawedl do swé ložnice; nejinak bys widěl, než jakoby tichý beránek drawého wlka wedl do chléwa, podáwaje se mu sám dobrowolně k se- žrání. Tam když Jaromír widěl sýr napolo uje- dený, trochu kminu a cibuli na mísce, k tomu krajíček chleba opečený, což nejspíš zbylo bisku- powi od wčerejší snídaně; jakoby byl shledal winu welkau a ukřižowání zasluhující, welice hněwiw, prawil: Proč žiješ skaupě? Nebo pro koho skrbiá, o bidáku a žebráku? Na mautě! nesluší se biskupu skaupé Ziti. Co potom? za- pomnéw na swaté swéceni, zapomnéw na bra- trstwi, zapomnéw na lidstwi, jako lewhart za- jiéka nebo lew beránka popadá, tak ten züriwy host oběma rukama bratra swého, biskupečka, za wlasy wyzdwihl do wýšky a jako otep hodil jím na zem. Najednau ti, kteří k takowému zlo- činu byli pohotowě, jeden mu na hrdlo sedl, je- den na nohy, třeti bičuje biskupa s posměchem prawil: Uč se trpěti chlapče stoletý, uchwatiteli cizích oweček. Pokorný wšak mnich, když jej bili, jak byl zwykly w klášteře, Miserere mei Deus zpiwal. Z toho, když to widěl, byl welký 1) iterumgue 3. — ?) codunabo 2aa. — ?) episcopatu 2, — 4) Zekircastel 1; Zekir Kostel 2b; Zekyr kostel 2; quae dicitur Sekir Costel 3; Sekircoztel 4, 4a; Sekyrcostel 6. — 5) Olomuce 1; Olomuz 4; Olo- mucz 6. — 9) famas mél 1, ale opraw. w fames. — 7) nemá A. — 8) secr. loc. ineam. A; secretum colloquii ineamus 6. — °) pr. lohannes 4, 4a. — 1°) ad 2as. — !!) nam 1.—- !?) videlicet 3. — !?) rapidum 4, 4a. — 14) semet 2b; offer. sem. A. — 1°) prips. po strané w 6; w textu jest prázdné místo. — !9) scultellem 2aa. — 17) superfuerant 2b. — ?9) refectiunculam 4, 4a. — !9) indignas 1. — ?9) t prips. rukau jinau w A. — 27) te 4, — 72) tuum. 1. — ?3) ep. Iohannem 4, 4a. — 2%) aligenarum: mél 1, g wsak wyskrábáno. 16 1073 

Strana 104
1073 104 at!) monachus dum vapulat, sicuti in claustro solitus erat, Miserere mei, deus, cantat. Talia cernenti magnus erat risus plaususque maligno *), qui nulli risit, nisi quem male agere vidit; et veluti si?) quando miles acer noctu hostium castra irrumpit^) audacter), et eos invadit dor- mientes hostiliter, ac ne capiatur ab eis aufugit celeriter, ita praesul Jaromir, fratre9) dedeco- rato*) et felle suae improbitatis dulcorato*), re- licta civitate?) it in curtem suam?) ad quam olim condixerat ire !!). 28. Haec fuit!") prima causa et!3) fomes atque initium totius discordiae, quae post !*) in- ter duas!^) columnas ecclesiae orta est huius ex occasione calumpniae. Nam praesul Johannes tanta suscepta iniuria, mox dirigit nuncium suum sollicitans ducem Wratizlaum tali querimonia: Si contumeliam mihi a fratre tuo Gebeardo in- humanitus illatam aequo animo spectas, fac pe- riculum '*), ut omnes sciant non meam hanc esse!7), sed tuam iniuriam !?). Quid enim ego deliqui aut quid merui, qui nil nisi quod pla- cuit tibi!'") feci? Ecce ego licet indignus, tamen dictus per tuam gratiam episcopus, flagellis cae- sus praeconis usque ad fastidium, mallem nun- quam attigisse pontificale fastigium. Certe 29) aut me meo abbati redde?!), quamvis tarde, aut me- cum aequanimiter hanc contumeliam comportan- do divide, et me aut nuncium meum ad aposto- licam sedem dirige. His auditis dux Wratizlaus zelo accenditur magno, nec se continet a lacri- mis in discrimine rerum tanto. Mox mittitur mi- litum legio pro Johanne episcopo, ut sine vitae suae dispendio posset adesse ducis in colloquio. Timuit enim dux ??), ne frater suus Jaromir per insidias tolleret eum de medio. Fuit autem in capella Johannis episcopi clericus nomine Ha- gno *?), vir Teutonicus, philosophiae domesticus, Tullianae elloquentiae alumnus. Hunc dux seor- KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. smích, welké zalíbení zlému duchu, který se na žádného nesměje, než koho widi činiti zle; a jako když tak někdy bojownik udatný w noci do le- žení nepřátelského wskočí směle, a napadne na né, ani spi, wražedně, i aby nebyl od nich zajat, uteče spěšně; tak biskup Jaromir bratra zhano- biw a žluč swé nešlechetnosti osladiw, opustiw hrad, odjel na dwůr swůj, do kterého byl usta- nowil jíti. 28. To byla prwní příčina a traud i začátek celé rozepře, která potom z tohoto předmětu ža- loby wznikla mezi dwóma slaupy cirkwe. Nebo biskup Jan, kdyż se mu stala takowa kfiwda, ihned wyprawil posla swého, wznäseje na kniże Wratislawa takowau Zalobu: Jestliže na pohanění nelidsky mně učiněné od bratra twého Gebharta hlediš s myslí sprawedliwau, ukaž, aby wšichni wěděli, že to není má, nýbrž twá urážka. Nebo což jsem prowinil, co jsem si zaslaužil, ježto jsem já ničeho, než co se tobě libilo, neučinil ? Hle já, jakkoli nehodný, wšak twau milosti bi- skupem jmenowaný, biči zmrskán do omrzeni bifice, přál bych si, abych byl nikdy nedosáhl biskupského powýšení. W prawdě buď mě dej zpět mému opatu, ač pozdě, buď se se mnau, wolně pohanění toto snášeje, rozděl, a mne nebo posla mého wypraw ke stolici apoštolské. To uslyšew kníže Wratislaw, rozpálil se welkau horliwosti, ano nezdržel se slz w takowém zlém stawu wéci. Hned poslán jest pluk bojownikü pro Jana biskupa, aby bez nebezpečenstwi ži- wota swého mohl pfijiti k rozmluwé s knizetem. Neboť se bál kníže, aby jej bratr jeho Jaromir aukladně nepřiprawil ze swěta. Byl pak mezi kaplany biskupa Jana duchowni, jménem Ha- gen, Němec, we filosofii zaswěcenec, Tulliowy wýmluwnosti učenec. Toho kníže powolal k sobě 1) Humiliatur A. — 7) maligni 22a. — 9) nemá A. — 4) irrumpens fortiter et aud. 2aa. — 5) audactater A. — $) fr. suo loanne 4, 4a. — 7) decollato A, nadeps. rukau jinau capillato. — 8) dulcoratus mól A, opraw. ale. — 9) civ. Olomuz 4; civ. Olomuc 4a. — 10) ad sua položily tu jeślć 4, 4a. — !!) ire nemá A. Slow condixerat ire nemá leż ruk. 2aa. Slowa la jsau zároweň prwní slowa na listu, který w rukopisu tomto schází. I není w něm text nalézející se w kapitole 28, 29 a w 30 až k slowüm: matris ecclesiae; slowa pak nésledujici sul- catur frons již zase jsau w ruk. 2aa, — 12) sunt 1. — 19) nemá A; 6 má haec [uit prima causa fomitis. — 14) prius A. — 19) eos ac si inter columnas A. — !9) podtečkowáno A; w 6 prázdné místo w textu a po strané sautasné plipsáno periculum, — !?) causam A. — !9) sciant A. — !?) sibi 1. — ?9) ecce 3. — ?!) red- de a. A. — 2?) dux Wratizlaus 4, 4a. — ?3) Hagna 1; Ahna 3. 

Strana 105
KNIHY II. sum vocat et multis promissis obligat, atque multa!) sibi super fretre suo Gebeardo, multa super illata iniuria lohanni episcopo, multa su- per statu ecclesiastico scriptis pariter et dictis, ut ea referat apostolico, commendat. Qui cum iter ageret, transiens per Ratisbonam?) sinistro omine?) hospitatus est*) aput quemdam civem nomine Kompoldum*), qui fuit miles Gebeardi*) episcopi, habens annuatim ab eo beneficium ?) 30 marcas argenti. Hic post coenam inter po- cula, ut solet hospes ab hospite, inquirens, quis aut unde esset, vel quae causa sit viae, callida ab eo mente investigat. Et ut cognovit, quod adversus praesulem Gebeardum ageret legatio- nem, non tulit hanc deferri?) contra dominum suum delationem *), et mittit post illum altera die !°) latrunculos, ut'!) aliqua molestia impedi- rent viae eius intentionem. Qui comprehendentes eum in via, spoliant censu, detruneant naso?) et nisi revertatur, adactis iugulo gladiis mortem minantur. Qui timens quamvis turpem amittere vitam, reversus est &d praesulem suum '*) in Moraviam. 29. Mox ex magna maior crevit indignatio ducis !*), et, iterum decernitur Romam legatio, sed cautiori consilio et tutiori!*) viae subsidio. Erat enim ducis in capella quidam Petrus pres- biter, patre genitus Podiwa!5), pollens sancti Georgii '*) praepositura, et ceteros!) praecel- lens!?) scientiae?") literatura, atque utramque linguam sciens aeque teutonicam simul et ro- manam. Hunc?!) dux cum comite nomine Pre- da **), filio Bys ??), non sine grandi pecunia Ro- mam dirigit, primas et novissimas a fratre suo sibi?*) et episcopo Johanni illatas iniurias lite- rali compendio inclusas insinuans eis 5), quo eas ad apostolici aures deferant. Qui ut tutius iter agere possent, committit eos Romani impe- ratoris palatino comiti nomine Rapotae **), ro- gans eum nimio supplicatu, quo sui legati irent 105 a mnohými sliby jej zawázal, i mnoho jemu o bratru swém Gebhartowi, mnoho o křiwdě učiněné biskupu Janowi, mnoho o stawu cirkwe jak písemně tak austně poručil, aby apoštolské- mu přednesl. Ten když cestowal, jeda přes Řez- no, zlau pfíhodau leżel hospodau u jednoho oby- watele, jménem Rembolda, který byl služebník biskupa Gebharta, maje od něho roční plat 30 hřiwen stříbra. Ten po wečeři při koflicích, jak býwá mezi hospodářem a hostem, tázaje se, kdo by byl a odkud, neb jaká jest příčina jeho cesty, chytře od něho wyzwidal. A jak zwěděl, že koná poselstwí proti biskupu Gebhartowi, nesnesl toho, aby žaloba ta byla donesena proti jeho pánowi; i poslal za ním druhého dne šibaly, aby něja- kým přikořím překazili úmysl jeho cesty. Kte- řížto napadše jej na cestě, pobrali mu penize, uřízli mu nos, a jestližeby se newrátil, namíře- nými k hrdlu jeho meči hrozili mu smrti. On pak ze strachu, aby nebyl ač ostudného zba- wen Ziwota, nawrátil se k swému biskupu na Morawu. 29. Tu z welkého wzrostl wét&i hnéw knt- žete, a opět uzawřeno jest poslání do Říma, wšak spůsobem opatrnějším a s jistější ochranau na cestě. Byl jest totiž mezi kaplany knižecími kněz jeden jménem Petr, pocházejicí od otce Po- diwy, jenž držel sw. Jiří. proboštstwi a wyzna- menáwal se nad jiné w písmích učenosti a obojí znal řeč jak německau tak i Římskau. Toho kniže wyprawil do Říma se županem Predau synem Buzowým, ne bez welkých peněz, a ode- wzdal jim prwni i potomni kfiwdy ucinéné sobé a biskupu Janowi od bratra, w sepsání uwedené, aby je k uším apoštolského donesli. Aby pak bezpečněji mohli cestowati, poručil je falekrabi císaře Římského Rapotowi, žádaje jeho s wel- kau prosbau, aby poslowé cestowali do Říma a zase wrátili se pod jeho průwodem. Neb byl 1) multa — Gebeerdo nemá 4, 4a, — *) Radisponam A, 1; w A opraw. Ratisbonam. — ?) homine 1, 2. — *) cum 2. — 5) Komboltum 1; Kamboldum 3; Komboldum 2, 2a, 2aa, 4, 6 ; Compoldum jiné. — ©) Iaromir 3 a tak stále. — 7) nemá 2b. — 5) dilTerri 2b. — 9) deliherationem 2b. — '9) dia A. — 1!) et mél 1, nadeps. ut. — 12) nasu mól 1, ale opraw. w naso. — !3) s. Iohannem 4, 4a. — 74) d. Wratizlai 4, 4a. — 715) tutioris 4, 4a. — 16) Podywa 6. — '7) G. martyris 4, 4a. — 19) et cet. nemá 4, 4a. — 19) cellens 4. — 2?) scientia literarum 4, 48. — ?!) Nam mél A, ale opraweno w hunc. — *?) Podiva A; Podywa 6. — ?3) Buz 3; Byss 6. — ?*) sibi nemá 2; sibi et nemá 3. — ?5) nemá A. — ?6) Repothe (Rapothae) 1, 4, 4a, 6. 16* 1073 

Strana 106
1073 106 Romam et redirent sub eius conductu. Nam tan- tae potestatis hic comes erat, quod!) usque Ro- mam per continua loca proprias villas seu prae- dia et per castella milites sibi devotos habebat; qui etiam ex parte ducis praedicti CL marcas argenti annuatim pro beneficio accipiebat. Cuius per conductum cum venissent Romam legati, offerunt apostolico literas CC marcis delibutas. Quae cum a notario coram omnibus recitatae essent"), interrogat Romanus pontifex eos, si verbis probant, quod literae sonant. Aiunt le- gati valde inconveniens fore, aliud literis, aliud ut?) promamus ore. Tunc 18 *), qui post papam secundus erat sessione, consulens omnes, qui aderant?) in contione, iudicat tale scandalum ab ecclesia exstirpandum apostolica iussione. Mox dirigitur Àin Boemiam Rudolfus*) apocrisiarius et consiliarius Gregori*) papae, quod, si ita res se habeat, uti summo pontifici relata fuerat, vice ipsius errata corrigat, inobedientes arguat, in- fideles increpet*), negligentes anathemate feriat ; et si qua sint, quae modum excedant correctio- nis, ea?) differat et compellat ad maiorem audi- entiam apostolicae sedis. 30. Quo cum pervenisset missus apostolici, invenit ducem Wratizlaum in urbe Praga, cui offerens apostolicam benedictionem et universa- lis patris adoptivam !?) filiationem, tanta aucto- ritate usus est et potestate, ac si idem !!) sum- mus pontifex ipse praesens fuisset. Denique ius- si& ducem, ut!?) omnes principes terrae simul et abbates ac praepositos ecclesiarum !?), nec non et Johannem episcopum Moraviensem ad sinodum convocaret sacram. Ad quam praesul Gebeardus semel et bis ex nomine vocatus re- nuit") venire, et ad ultimum tale fertur dedis- se 5) responsum: Juxta canonum scita, salva pontificali dignitate et iustitia, ad tua non venio placita, nisi ubi affuerit meus magister Magun- tinus metropolita !*) et aliorum coepiscoporum praesens frequentia. Sciebat enim, quod ibi '”) incideret in ląqueum et in retributiones '*) et in scandalum. Videns autem Romanus missus KOSMUW LETOPIS CESKY. ten hrabě tak mocný, že měl až do Říma po- řád po sobě swé wlastní wsi a dědiny a po zámcích bojowniky -sobě oddaně; také pak od řečeného knižete bral 150 hřiwen stříbra roč- niho platu. Když pod jeho průwodem poslowé přišli do Říma, odewzdali apoštolskému psani dwě- ma sty hřiwen namazané. Kteréžto když od pi- saře přede wšemi bylo přečteno, tázal se jich papež Římský, zdali slowy w tom stojí, co bylo znění listu. Řekli poslowé, žeby bylo welmi ne- slušné, abychom něco jiného pismem, něco ji- ného ústy přednesli. Tu ten, jenž byl po pa- рей druhy w sezeni, tazaje wiecky, ktefi byli pfitomni we shromážděni, usaudil, takowé po- horšení že musí wymýtěno býti z církwe roz- kázáním apoštolským. Hned poslán jest do Čech Rudolf, náměstek a radda papeže Řehoře, mělali by se wěc tak, jak byla papeži oznámena, aby na jeho místě chyby naprawil, neposlušné po- trestal, newériícim domluwil, nedbajici klatbau udeřil. A byloli by co, ježto by přesahowalo miru napraweni, aby odložil a odkázal k wět- šímu slyšení stolice apoštolské. 30. Když přijel posel apoštolský, našel kně- ze Wratislawa na hradć Praze; jemuż podaw apoštolského požehnání a obecného wšechněch otce za syna přijetí, takowé užil wážnosti a moci, jakoby on sám papež tudíž byl přítomen. Potom kázal knížeti, aby wšechny přední muže w zemi spolu i opaty a probošty kostelů jakož i Jana biskupa morawského swolal k swaté synodě. Ku kteréžto biskup Gebhart poprwé a podruhé jmé- nem byw wolán, odepřel přijíti, a naposledy tako- wau pry dal odpowéd: Dle ustanowent vákonü, bez ujmy důstojnosti a sprawedlnosti papeZské, k twému nepřijdu sboru, leč by tu byl mistr můj metropolita Mohučský a jiných spolubiskupů počet walný přitomen. Wědělf, žeby tu wpadl do osidel a do odplat i do hanby. Posel wšak Řim- ský wida, že jest pohrzen a zahanben, hněvem pohnut ssadil jej se wšelikého úřadu kněžského, a zbawil jej důstojenstwi biskupského. To usly- ') q9 1. — ?) erant 1. — ?) nadeps. w A rukau jinau. — 1) his 1. — ?) erant 4, 4a. — 9) Ruodolfus 1; Hodolfus 3. — ?) Alexandra ll, který Rudolfa roku 1072 do Cech wyslal. — 9) increpat 1. — ?) illa 3. — 109) ad optimam 3. — !!) eidem 2b. — !?) nemá 4, — !?) eccl. dei 4, 4a. — !4) rennuit 1. — 15) dixisse A. — '6) t nadeps. rukau jinau w 1. — !7) nemá 2. — !9) retributionem 4, 4a. 

Strana 107
KNIHY II se esse despectum et dehonestatum, ira motus suspendit eum ab omni officio sacerdotali et dignitate privat episcopali. Quod audientes!) non solum canonici verum etiam per capellas clerici, omnes sciderunt sua oraria*) et denudaverunt?) ut in parasceue altaria. Matris *) ecclesiae sul- catur?) frons 5) ruga non modica, quia*) silent sacerdotalia officia, et nisi pastori suo restitua- tur pristinus?) honor et gradus, totus clerus mavult in perpetuum suos amittere gradus. Vi- dens autem cardinalis magis tumultum in populo fieri, necessitate compulsus reddidit?) episcopo!?) tantummodo sacerdotale officium ; et nisi episco- pus uterque eodem anno de inductis causis red- dat 1!) rationem pontifi Romano, ambos con- stringit '?) banno. Nec mora, proficiscuntur epis- copi '?) praedicti Romam, et offerunt apostolico suarum literarum formam; quibus recitatis, nec ad missa nec repulsa nec discussa eorum cau- sa, iussi sunt ire ad hospitia ") sua, quo ad usque revocarentur ad generalem sinodum die constituta. 31. Hisdem diebus venerat Romam Mach- tildis !?) potentissima domina, quae post obitum patris sui Donifacii totius Longobardiae simul et Burgundiae suscepit!5) regni gubernacula, habens potestatem eligendi et intronizandi sive eliminandi 120!*) super'*) episcopos. Huius quasi propriae dominae'") ad nutum omnis?) senato- rius ordo parebat, et ipse Gregorius papa per eam divina et humuna negotia disponebat, quia erat sapientissima consiliatrix et in omnibus ad- versitatibus sive necessitatibus Romanae eccle- siae maxima fautrix. Cuius de genealogia ?') ma- terno sanguine"") praesul Gebeardus descen- dens *!) duxit affinitatem. Quo ipse de se refe- rente, ut recognovit praedicta domina, quod suus esset consanguineus, coepit eum valde honorare et domno apostolico commendare, ac quasi fra- 107 sewse netoliko kanownici, nybrż i po kaplich žáci, wšichni roztrhali šátky swé, a obnažili ol- táře jako u weliký pátek. Matky cirkwe čelo swraštilo se wráskau nemalau, že umlkly služ- by úřadu kněžského. A jestližeby pastýři jeho nebyla nawrácena piede&là éest a düstojenstwi, ehtélo wáechno duchowenstwo radéji na wzdy pozbyti swych distojenstwi. Kardinal pak, wida že byl wždy wětší zmatek w lidu, nutnosti pu- zen nawratil biskupowi aspoń kněžský úřad. A jestliżeby jeden i druhý biskup toho téhož roku z uwedených příčin newydali počtu papeži Římskému, pobádal obadwa klatbau. Bez me- škání jeli biskupowé řečení de Říma, a podali apoštolskému znění listů swých;. kteréžto když byly přečteny, nebyla jejich pře ani připuštěna ani zawržena ani w potaz wzata, než kázáno jim odebrati se do swých hospod, ažby byli zase powoláni k obecnému sboru dne ustano- weného. 31. Tytéž dni byla přijela do Říma Mah- tilda, paní: welmi mocná, která po smrti otce swého Bonifacia ujala panstwi celé Longobardie i Burgundie, majíc moe woliti, dosazowati neb ssazowati přes 120 biskupů. Jejího pokynutí po- slauchal celý řád senatorský jako wlastní paní swé, a sám papež Řehoř skrz ni sprawowal božské i lidské wěci, poněwadž byla nejmau- dřejší rádkyně a we wšech protiwenstwich i po- třebách kostela Římského nejwětší přízniwkyně. Z jejího: rodu biskup Gebhart krwi matefskau pochazeje odwozowal swakowstwi. Coż kdyż sim o sobć oznamowal, jak zwédéla řečená pani, że jest jeji pokrewny pfitel, pocala jej welmi etiti à pánu apostolskému porauceti a jako k swómu bratru jak jen mohla poctiwé se ehowati. A jistě byl by biskup Gebhart dobré jméno i čest s dů- 1) audiens mól 1; opraw. jinau rukau w audientes, — 2) nemá 4a. — 9) dimidiaverunt 2, — *) m. sanctae eccl. 4, 4a. — ?) od toholo slowa počíná zase další text w ruk. 2aa. — 5) fons 2. — ?) quod A, 4, 4a; w 6 quia in margine. — 9) nemá A, 6, -- ?) reddit A, 2, 2b, 3, 6. — '") ep. Gebehardo 4, 4a. — !!) reddant 4, — 12) constriuxit A, opraw. w confringit, — !?) praed. episc, A. — 4) ospieia 1. — 15) Mahtildis 1, 2, 4; Mach- iyldis 6; Macht. nobilissima dom. et potentissima 2aa, — !9) suscipit 2b. — !7) CXXX 2aa. — !9) supra 4a. — 19) nadeps. rukau jimau w A. — ?") nemá 1. — ?!) analogia A, 1, 2, 2a, 20a. — ??) mat. sang. nemá 4, 4a. — 28) nemá 1. O příbuznosti té dí Palacký (Děj. nár. Českého I, 333): Mathildina i Jaromirowa bóby byly wlastni sestry, dcery Hermanna II, wówody Śwóbskćho. Srownej też poznómku Schwarzowu w Menkenowć wydóni Kosmy o tóto wóci, Pojednśni król. baw. akademie I, 185 a Dudikowo dilo Gesch. v. Máhren II, 361. 1078 1074 

Strana 108
1074 108 trem suum prout potuit honorifice tractare. Et!) certe praesul Gebehardus nomen bonum et ho- norem cum gradu amisisset, si ?) haec Romae non affuisset ; qua interveniente et multis apostolicum precibus fatigante, facta, est pax inter praedictos episcopos ea ratione, ut in pace quieti et pro- priis episcopatibus contenti vivant; sin autem, post X annos iterum ad apostolicam sedem?") hac de eadem causa iudicium accepturi?) redeant ). Et ita per Gregorium papam agente Machtilda 5) restitutus est praesul Gebehardus in pristinum gradum et honorem anno dominicae incarnatio- nis 10745) sole intrante XV partem Virginis. Adhuc etiam et*) hoc efficiente Mahtilda, dom- nus papa&5) legatis Boemorum tradit?) apices literarum, in quibus mandat et praecipit duci!?), ut fratrem suum!) Jaromir honorifice suscipiat et ei quasi patri suo et pastori per omnia obe- diat, atque in pace cum dei benedictione vivant. 32. Sed quoniam incidit nobis mentio de Mahtilda!?) unum quod fecit femina viriliter, breviter !?) referam, ne lectori fastidium inferam. Igitur cum praedicta puella semper !^) existens victrix !$) inter multa bella, patris sui post mor- tem !5) vitam ducens celibem, nimis amplum!) Longobardiae!*) sola?) regeret ??) regnum, visum est principibus terrae et comitibus atque episco- pis, ut eam ?!) persuaderent, quo sibi acciperet virum, ne sine herede regalis celsitudo simul cum prole deficeret. Quae adquiescens eorum consi- lis, misit ad ducem Sueviae nomine??) Wel- phum ?5) literas inulta paucis continentes?^) ver- bis: Non ego feminea levitate aut temeritate sed totius regni mei pro commoditate dirigo tibi has literas, quas cum **) acceperis me accipe et to- tius regnum ?9) Langobardiae. Dabo tibi tot civi- tates, tot castella, tot palatia inclita, aurum et argentum nimis infinitum; super?") omnia haec habebis nomen praeclarum ?S), te si facies mihi KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. stojenstwim ztratil, kdyby ona nebyla bywala w Římě; jejímž prostřednictwím a když apo- štolského mnohými prosbami obtěžowala, stal jest se mír mezi řečenými biskupy na ten spů- sob, aby w pokoji a tichosti, spokojeni jsauce se swymi biskupstwimi, žili. Neli pak, aby po desiti létech opět ke stolici apoštolské se na- wrátili, by wzali rozsudek w té při. A tak skrze papeže Řehoře spůsobením Mahtildinym nawrá- cen jest biskup Gebhart k swému předešlému úřadu a důstojenstwi, léta 1074, když slunce wstaupilo w 15. stupeň panny. Ktomu také též spůsobením Mahtildy papež pán odewzdal po- slům českým dopis, jímž nařizowal a poraučel knizeti, aby swého bratra Jaromira poctiwé pfi- jal a jeho jako otce swého a pastýře we wšem poslauchal i aby spolu žiwi byli w pokoji s bo- žím požehnáním. 32. Ale poněwadž nám připadla zmínka o Mahtildé, jednu wée, co ta žena zmužile ucinila, w krátkosti oznámím, aby nebylo čte- náři s omrzením. Tedy když panna prwé feée- ná mezi mnohými wálkami wždy jsauc witězná, po smrti otce swého žijíc bez manžela, sprawo- wala samotna panstwi longobardské welice roz- sáhlé, widélo se knizatüm té země a hrabatům i biskupům, přimluwiti ji, aby sobě wzala muže, aby wznešenost králowská i s potomstwem ne- zašla bez dědice. Ona pak přiswědčiwši k radám jejich, poslala k wéwodowi šwábskému jménem Welfowi psaní málo slowy mnoho obsahující: Ne z lehkomyslnosti ani ze smělosti ženské, než pro dobré weškerého králowstwi mého posílám ti ten- to dopis, který když obdržíš, obdrž mne i pan- stwi celé Longobardie. Dam ti tolik měst, to- lik hradů, tolik paláců slawných, zlata a stříbra mnoZstwi nesmírné; nad to nade wše jméno slawné obdržíš, jestlie se mi zalibi$. A wšak 1) nemá A. — *) si — alluisset příps. jinau rukau po straně w A. — ?*) fidem 1. — 3) accepuri 1. — 4) Kosmas spojuje tuto nedobre, co se we dwau letech w záležitosti této sbéhlo, tak jako by se to bylo bez přetržky po sobě slalo. Srown. Paleckého Déjiny I, 332— 335; Dudíka, Allgem. Gesch. v. Mühren, 358 a násl. — ?) Mathilda 1, 2; Machtylda 6. — 9) MLXXIII 2, 2a, 2as, 2b. — 7) nemá A, 4, 4a, 6. — 9) papa Gregorius 4, 4e. — 9) tradidit 2b, 3, 6. — !?) duci Wratizlao 4, 4a. — !!) nemá 1. — !?) Machtylda 4, 6. — !?) nemá 4. — 14) semper — vitam nema 4. — 15) nemá 4. — !5) obilum A. — ??) ampliavit A, 6. — !9) L. fines el s. A; L. cum s. 6. — !?) nemá 3. — ?9) rexerat 1. — ?!) ei 4, 4a. — ??) nemá 4a, — ??) Velphum 2. — 4) con- tinentem 2, — 2°) nadepsáno rukau jinau w A. — ?9) regni mei L. A. — 27) et sup. 4. — ?9) clarum 2. 

Strana 109
KNIHY I. carum. Nec tamen me notes audacitatis elogio, quod nunc aggredior te prior alloquio'). Licet enim tam virili quam femineo sexui?) legitimum appetere coniugium. Nec differt ?), utrum vir an femina primam amoris lineam tangat; tantum- modo indissolubile contingat conubium. Quod ali- ter non fit, nisi utrorumque) per consensum. Vale. Quid autem ad haec dux Welpho respon- derit, aut qua ratione ei consenserit, aut quot millia armata domina Mahtildis ad suscipiendum ducem in fines Longobardiae praemiserit, aut quam honorifice ipsa eum susceperit, vel quan- to?) apparatu convivium fecerit, si quis scire vellet*), prius lux diurna deficeret, quam haec omnia perlegerit?). Cedat rex Assuerus cum suis apparatibus, qui suis militibus fecit magnificum per 1205) dies”) convivium ; cesset regina Saba &dmirari!") mensam et cibos regios Salomonis; nam quod illic totum, hic centessima pars !!) maior fuit toto. Quid multa? Nox aderat, cubi- culum intrant, super alta strata gemini se lo- cant, dux Welpho sine Venere cum Mahtilda virgine. Ubi inter alia et post alia inter tales qualia fiunt, dux Uelpho ait: O domina, quid tibi voluisti, quare me vocasti, ut risum de me faceres, et me in sibilum populis et in commo- tionem capitis poneres? Plus te confundis, tu me confundere si vis. Certe aut tuo iussu aut per tuas pedissequas aliquod maleficium vel in tuis vestimentis vel in lectisterniis latet. Crede mihi, si frigidae naturae fuissem, ad tuam volun- tatem nunquam venissem. Haec cum prima et secunda nocte dux?) obiceret dominae, tertia die sola solum ducit in cubiculum, ponit in me- dio tripodas et desuper mensalem locat tabulam, et exhibuit se sicut ab utero matris nudam et inquit: En quaecunque'!?) latent, tibi omnia pa- tent, nec est, ubi aliquod maleficium lateat. Át ille stabat auribus omissis, ut iniquae mentis asel- lus '*), aut carnifex, qui longam accuens mache- ram stat in macello super pinguem vaccam ex- coriatam, cupiens exenterare !?) eam. Postquam vero diu sedit mulier super tabulam, et velut 109 neznamenej mne proto lehkosti piislowim, że se k tobé prwni obraeuji oslowenim. Neb jest dowoleno jak muzskému tak Zenskému pohlawi, žádati sobě fádného manzelstwi. A nezáleží na tom, zdali muž nebo žena dotkne se prwní čárky lásky, jen když se stane nerozlučitedlné zasnau- bení. Kteréž jinak se nestáwá než swolením obau. Zdráw buď. Co jest pak k tomu wéwoda Welf odpowěděl, neb jakým spůsobem jí přiswědčil, neb kolik tisíc odénych pani Mahtilda k uwi- tání wéwody na hranice longobardské napřed poslala, neb jak poctiwě sama jej přijala, nebo s jakau piiprawau hody wystrojila, kdoby wě- děti chtěl, prwé by den swótly dośel, neżby wšecko to přečetl. Ať ustaupí král Assuerus se swymi pfiprawami, ktery swym bojowniküm slawné učinil hody po 120 dní. Ať přestane králowna Saba diwiti se stolu a jidlům králow- ským Šalomaunowým. Neb co onde bylo celé, zde sty dil byl wétái neż ono cele. Co wice? Přišla noc, wstaupili do ložnice ; položili se spolu oba na wysoké lože, wéwoda Welf bez Wenuše s Mahtildau pannau. Tu mezi jiným a po tako- wyeh wécech, jaké se mezi takowymi déji, wé- woda Welf fekl: o pani! cos si usmyslila, proé jsi mue wolala, bys sobé smich ze mme uéinila, a mne w pomluwu lidem a w pomateni hlawy uwedla? Wice sebe zahanbuješ, když mne za- hanbiti chceš. Jistě buď z twého nařízení: buď od služek twých nějaké čáry buď w šatech twých buď w loži jsau ukryty. Wěř mi, kdy- bych byl studeného přirození, nebyl bych nikdy přišel tobě k wůli. To když w prwní a we druhé noci wéwoda pani wytykal, tfetlho dne samotna jeho samotného zawedla do ložnice, postawila do prostřed stolice a na ně položila desku ze stolu a ukázala se mu nahá jako ze žiwota matčina, i prawila: Hle, cokoli jest ukryto, jest ti wšecko odkryto, a není kde by se jaké čáry skrýwaly. On pak stál s ušima schlípenýma jako smutné duše oslík neb jako řezník, který dlauhý nůž brause stojí w krámě nad tučnau kráwau z kůže swlečenau, chtěje ji wykuchati. *) eloquio 3. — ?) sexu 1. — ?) r nadepsáno rukau jinau w 1. — *) virorumque 1. — 5) quando 1. — 6) velit 4. -— ?) perlegerel 2b, 3, 4, 4a. — 9) CXXX 2aa. — ?) nadeps. 1. — !9) admirati mél 1, ale opraw. w admirari, — !!) p. maxima maior 2. — !*) d. Welpho 4, 4a. — !?) eu quaec. nemá 1. — !^) Horat, Epp. l, 9, 20. — !*) exanterare 2o, 28s, 6. 

Strana 110
1074 110 anser cum!) facit sibi nidum, huc et illuc ver- tens caudam frustra, tandem indignata surgit femina nuda, et apprehendit manu sinistra anti- ciput ?) semiviri, atque exspuens?) in dextram palmam dat sibi*) magnam alapam, et extrusit eum foras dicens: I?) procul hinc, monstrum, regnum ne pol- lue nostrum. Vilior es galba 5), proiecta vilior alga. Si mihi visus eris cras, morte mala morieris. Taliter confusus dux Welpho fugit et re- portat omnibus suis confusionem in sempiter- num. Haec sufficit breviter dixisse, quae utinam non dixissem "). 33. Factum 5) est autem, postquam praesul Gebeardus reverteretur ab urbe Roma, proceres quotquot erant sui clientes, de reditu eius valde gratulàntes, occurrunt ei obviam sub ipso exitu silvae. Quibus in iocunditate susceptis?), dum refert!?, quae gesta fuerant Romae, et qualiter sit!") fretus ope Mahtilde dominae, uni eorum, quem prae ceteris diligebat, nomine Belec !*), alludens ait: Vide qualem barbam reporto, et permulcens eam manu: Certe, dixit, est caesare digna. At ille: Placet!?) inquit, omne") quod laudas, domine; sed plus laudarem, si animum mutatum cum barba reportares!5). Quem o '!9) si mutasses, posthac in pace fuisses. 34. Nec tacere cupio, quod eodem anno no- bis adhuc positis in scolis contigit audire et vi- dere. Quadam ergo?) die, dum psalmiculog ru- minarem stans in cripta sanctorum martirum Cosmae et Damiani, venit quidam vir portans cereum et filum argenteum, quo secundum ius- sum visionis metitus erat 'S) sui corporis artus, et accedens ad me'!?): Heus, inquit, indica mihi, bone puer, ubi iacet sanctus Radim, sancti Adal- berti frater. Ad quem ego dixi: Quem tu dicis KOSMÜW LETOPIS CESKY. Když pak dlauho seděla žena na desce a jako hus, když sobě dělá hnízdo sem a tam wrtíc ocasem darmo, konečně wstala nahá žena roz- hnéwaná, a popadla lewau rukau obličej polo- muże, a naplywśi na prawau |dlań, dala mu wel- ky políček, i wystrčila jej ze dweii, prawie: Klid se ohyzdo, a králowstwi toho dél neha- nob mi; Bídnější neż mol jsi ty, bidnéjái toho rásu; Zejtrali té spatílm, zachwáti smrt tebe désná. Tak potupen byw, wéwoda Welf utekl, a od- nesl wšem swym potupu na wśky. Postałi, że jsem to w krátkosti powěděl, což bohdejž bych byl nepowédél, 33. Stalo se pak, że kdyż se biskup Geb- hart nawrátil z mósta Tima, welmozi wéichui, kteří: byli jeho služebníky, z nawrácení jeho welice se radujice, wyśli jemu naproti až k sa- mému wýchodu lesa. Kteréž on u weselosti při- jal, a když jim wyprawowal, co se bylo w Římě dálo, a kterak jest ujištěn pomoci paní Mah- tildy, k jednomu z nich, kterého měl nad jiné rad, jmónem Bóleowi, prawil żertuje : Podiwej se, jakau si nesu bradu zpět; a rukau si ji hladć, di: jistě by slušela císaři. Onen pak řekl: líbí se mi wsecko, co chwdliś, pane, ale jeśtć wice bych chwálil, kdybys mysl změněnau přinášel s bra- dau. O! kdybys ji byl změnil, byl bys býwal napotom w pokoji. 34. Nechci téZ mléenim pominauti, co se mi toho roku, když jsem ještě byl we školách, přihodilo slyšeti a widěti. Jednoho tedy dne, když jsem přežwykowal žalmičky, stoje w kryptě swatých mučenníků Kosmy a Damiana, přišel muż jakysi, nesa woskowau swićku a stříbrný drát, jimž byl dle uložení we snách přeměřil audy téla swého, a pfistaupiw ke mné, prawil: Ej, powěz mi dobrý hochu, kde leží swaty Ra- dim, bratr swatého Wojtécha? Já jsem pak mu 1!) nema 2aa. — 2) sinciput 4, 4a. — 9) nemá 3. — %) ei A. — %) I nemá, ale místo toho id est uade pr. 2, 2a; w 2b I po strené, — 6) 1 nadepsáno rukau jinau w A; glabn 1; 6 má prázdné místo w textu a po strané napsáno galba, glaba. — 7) Haec sufficit — dixissem nemá 4, 4a. Co w kapitole této Kosmas wyprawuje, podáno jest jen dle powídaček, jaké k uším Kosmowým se dostaly. Neb známo jest, že Welf mladší r. 1089 s Mathildau w manzelstwi wstaupil, s ní pak r. 1095 se rozešel, twrdě arci, jak kronikáři jiní wyprawuji, Ze se jí nikdy nedotkl. — 9) actum 6, ale po straně napsáno f. — *%) Tak A, 6; w ostatních není. — '*) serit 1. — 1!) fuerat A. — !?) Belecz 1, 4; Belez 2, 2a, 2b; Bielecz 2aa; Byelecz 6. — 3) inq. placet A. — '*) omen 3..— 1%) reportas 1, 2a, 2aa, 2b, 6. — 16) nemá 4, 4a. — !?) vero 1; nemaji A, 6. — 9) est 2 ; fuerat 2b. — 19) ad me nadepsáno rukau jinau w A. 

Strana 111
KNIHY II sanctum, adhuc non est per apostolicum inca- nonizatus!), adhuc?) missam eius ut pro defunc- tis celebramus. Et ille: Talia ego, inquit, nescio, sed unum scio, quia?) cum essem Krakov?) in urbe per tres annos positus in subterraneo car- cere, in quo una fenestrula*) desuper erat, qua mihi panem raro et aquam porrigebant, hac in angustia dum vita mea versabatur, quadam die asstitit") vir coram me, cuius vestes erant sicut nix albae") et facies eius ut sol fulgebat; tan- tum memini, et statim fui in extasi, et quasi de somno gravi evigilans ante urbem stare me sensi. Et qui mihi?) in carcere apparuit, stans iuxta me dixit: Perge Pragam, ne timeas quen- quam, et intrans sancti Viti?) ecclesiam in cripta sanctorum martirum Cosmae et Damiani, offer munus tuum ad meam tumbam, ego sum Radim, sancti Adalberti frater. Haec mihi dixit, et sta- tim ab!") oculis meis evanuit. Ecce isti crines et vultus mei macies testantur, quia !!) vera sunt, quae tibi referuntur. Praeterea saepe in eadem cripta vident visiones custodes ecclesiae, dum visitant candelam, quae ibi accenditur nocte. 35. Nec praetereundum censeo, quod dux Wratizlaus et sui fratres Chounradus atque Otto contra orientalem marchionem Lupoldum!?), fili- um Lucz, commiserunt bellum; sed prius viden- dum est, unde ortae sunt!?) tantae inimicitiae inter Lupoldum '*) et Chounradum diarcham Mo- raviae; nam antea semper fuerant amici ad in- vicem. Cum enim utrarumque provinciarum ter- minos non silva, non montes, non aliqua obstacula dirimant, sed rivulus, nomine Dia !*?), fluens per plana'!5) loca vix eas disterminat, semper noc- tibus mali homines alternatim latrocinantes !*), pecora") diripientes, villas vastantes ex utroque populo praedam '?) sibi*^) faciebant. Et sicut saepe parvula scintilla magnum excitat ignem, ita *") isti, de quibus diximus, domini, quia no- luerunt nocivum ??) extinguere fomitem, ex his minimis rebus ad magnam suorum *") deveniunt !) canonizalus 4a. — ?) nemá 3. — ?) quia nemá 111 řekl: Jehož ty jmenuješ swatým, neni ještě od apoštolského swatořečen; posawad slaužíme za něj mši co za zemřelého. On pak di: Toho ji newím, ale jedno wim, když jsem byl w Kra- kowě we hradě tři léta wsazen do podzemniho žaláře, we kterém bylo shůry jedno okénko, kterým mi podáwali chleba a wody zřídka, když se můj žiwot w té auzkosti nacházel, stanul jednoho dne wedlé mne muž, jehož raucha byla bilá jako sníh a twář jeho se leskla jako slunce ; tolik se pamatuji, a w tom jsem byl u wytrżeni, a jako z těžkého sna se probudiw, znamenal jsem, že jsem stál před hradem. A ten, jenž se mi w žaláři zjewil, stoje wedlé mne prawil: Putuj do Prahy, neboj se nižádného, a wejda do ko- stela sw. Wita do krypty swatych mučenníků Kosmy a Damiana, obětuj dárek swůj u mého hrobu. Já jsem Radim, bratr swatého Wojtěcha. To mi řekl, a w tom zmizel z očí mých. Hle, tyto wlasy a suchost obliteje mého swédéi, Ze prawé jest, co ti wyprawuji. Krom toho často w též kryptě widaji znamení strážci kostela, když piihliżeji ke swićce, která se tam rozswěcuje w noci. 35. Neminim také pominauti wálky, kterau wedli kněz Wratislaw a bratří jeho Konrad i Otto proti markrabí rakauskému Lipoltowi, synu Lu- cowu; ale prwé musíme widěti, odkud pošla takowá záští mezi Lipoltem a Konradem polo- wládeem morawskym; nebo prwé byli spolu wždy přátely. Poněwadž totiž hranice obau zemí nejsau rozděleny lesem, ani horami, ani žádnými překážkami, nýbrž říčka, jménem Dyje, tekaucí rowinami sotwa je rozhraňuje, wždycky w noci zlí lidé nawzájem wycházejíce na lup, pobirajíce dobytek, hubice dědiny, z obojího národu kořisti sobě činili. A jako často maličká jiskřička welký rozněcuje oheň, tak ti, o kterých jsme prawili, pá- ni, když nechtěli škodliwý traud uhasiti, z těchto malých příčin přišli k welké swých záhubě. Nebo když častěji Konrad posílal k markrabi, aby ta- kowau wýtržnost stawil, on pak w hrdém nadý- A, 2, 2b. — 4) Krakow 2; Cracow 6; Krakou 2a. — 5) fetistrula opraw. fenstrula 1. — 5) affuit 2aa. — 7) alba 3. — 8) nemá 2b; in carc. mihi A. — 9) V. mar- lyris 4, 4a. — 19) ex A. — !!) quod 2b. — !?) Leupoldum 2; Ludolphum 3. Leopold byl syn markraběte Ar- nośla II, který r. 1075 bojuje we wojsté Jindiicba IV padl w bitwé na Unstruté, — 13) sint 2b, 3; nemá 4, 4a. — 1) Luppoldum 1. — !5) Dya 2, 2a, 4, 6; Dyia 3. — !5) nemá 1. — !7) latronizantes 4, 4a. — !$) pecora — vastantes. nemá 1. — '9) nemó A, 6; ale w A nadepsáno dampnum. — ?9) sibi facientes faciebant, 2aa, — 21) nadepsóno rukau jinau w A ; nemá 6. — ?") novicium A; nocuum 2, 2b, 4, 4a. — ??) nemá 4, 4a. 17 1074 1082 

Strana 112
1082 112 perniciem. Nam cum frequenter Chounradus !) ad marchionem huiusmodi de?) compescenda mitteret seditione?) et ille tumido fastu despi- ceret eius verba, supplex adiit fratrem suum Wratizlaum, ducem Boemorum, rogans eum sibi in auxilium contra superbiam Teutonicorum. Qui suis?) quamvis non diffidens viribus, tamen Ra- tisponensis episcopi unam scaram ex electis mi- litibus pretio conducit?) sibi in auxilium. Nec celat marchionem dux adventum suum, sed ©) mittens unum de satrapis quasi per antiphrasin loquens ei mandat, ut sibi paret grande convi- vium seque ipsum pollicetur aleam Martis cito venire lusum. Ad haec marchio efficitur laetus, et a subulco usque ad bubulcum *) armatos 5) omnigena specie ferri, à subula usque ad sti- mulum, omnes iubet paratos esse ad bellum. Venerat dux Wratizlaus cum Bohemis?) simul et Teutonicis, qui erant praesulis Ratisponen- sis 1%); ast alia de parte Otto et Conradus ad- iungunt se cum suis omnibus, qui sunt in tota Moravia militibus. Quos ut vidit marchio longe in plano occurrere campo, praeordinat suos lignei in modum cunei et corroborat!!) animos eorum huiusmodi monitis alloquii !?): O milites, quorum vires per multas satis expertus sum fortunae pugnas, ne timeatis ilas fugitivas umbras, de quibus valde doleo, quod eis patet!?) campus in fugam. Scio enim, quia non audent vobiscum committere pugnam. Àn non videtis, quoniam H) illos arguit inertia virium, quos timor compulit in unum globum !5)? Nulla species ibi apparet armorum; oves sunt, ut reor, et esca luporum. Quid statis o lupi rapaces et catuli leonum fe- roces? Irruite in greges ovium et diripite cor- pora, quae stant sine sanguine, prius casura quam bellum visura, atque cito milvos nostros et vultures pascitura. O inferne, quantas tibi ho- die dabimus victimas! Relaxa tuas offieinas ad suscipiendas Bohemorum animas. Scio enim !9), quod deo et sanctis eius sunt odibiles sine mi- sericordia homines, qui!") ad hoc hanc terram KOSMUW LETOPIS CESKY. mání se slow jeho newážil, obrátil se s prosbau k bratru swému Wratislawowi, knižetí českému, žádaje jeho na pomoc proti pychu německému. Kterýž, ač směl důwěřowati w síly swé, nicméně jeden zástup biskupa Řezenského wybraných bo- jowniků za peníze sobě najal ku pomoci. Aniž tajil kníže markrabímu swého příchodu, nýbrž poslaw jednoho ze swych sluzebnikü, jako opaé- nau feci mluwé, wzkázal mu, aby mu zjednal hody weliké, a slibowal, že přijde brzy hráti s ním w kostky Marsowy. K tomu se markrabí wzradowal, a od swiňáka do woláka kázal wšech- něm ozbrojeným wšelikého druhu železem, od šidla až do otky, aby se přichystali do boje. Kníže Wratislaw přitáhl s Čechy i také s Němci, kteří byli biskupa Řezenského. S druhé pak stra- ny připojili se Otto a Konrad se swými se wše- mi, což jich jest na celé Morawě, bojowniky. Jak je spatřil markrabí zdaleka přicházeti w rowině, spořádal swé napřed na spůsob dřewěného klínu, a posílil mysli jejich napomenutim takowého oslowení: O bojownici, jejichž sily jsem já do- statečně zkusil mnohými šťastnými bitwami! ne- bojte se oněch těkawých stínů, o kterých já we- lice lituji, Ze jest jim pole otewřeno k útěku. Neb wim, Ze nesméji s wámi boj swésti. Newi- dite-li; že se wyzrazují slabosti sil, které strach sehnal w jeden hluk ? Není tam widéti Zádné po- doby zbraní, jsau to tuším owce a pokrm wiki. Co stojíte, o! wlci drawi a Ilwičata diwoká? wtr- hněte do stád owec, a trhejte těla tu stojící bez krwe, která prwé padnau, než boj uwidí, a brzy budau krmiti naše wýry a jestřáby. O! peklo, jaké to dnes odewzdáme tobě oběti! Rozšiř dílny swé ku přijmutí duší Čechů. Neb wim, Ze jsau Bohu i swatym jeho w nenáwisti, lidé bez milo- srdenstwi, kteíi proto do této země wešli, aby nejen naše statky, ale i manželky naše a jejích ditky pobrali; čehož bůh daleko uchowej. Wšak ale kdyby některému z wás bylo umříti; jedna ta smrt jest blaženější než každá jiná smrt, umříti pro wlast drahau. Bylby mluwil wice; ale ütok 1) Conradus 2, 2a, 2aa. — ?) pro huiusmodi 4, 4a. — ?) vel sedicione vera 1; werra 4, 4a. — *) nemá A. — 5) conducti 2, 2a, 2b ; conduxit 2aa, 3. — 9) nemá 2b. — 7) publicum 4, 4a. — 5) armatos — subula nemá A. — 9) Polonis A. — 1°) Radisperonensis 1. — !!) corroborabat 2aa. — !?) alloquendo opraw. rukau jinau w A. — 19) peret 1. — !4) quomodo 2b. — 15) locum 2aa; diíwe bylo w ruk. tomto nimium globum. — !5) etenim 4. — 17) quod 2b. 

Strana 113
KNIHY II intrant!), ut non solum nostra bona, sed et uxo- res nostras et earum soboles diripiant, quod deus procul avertat. Atqui si alicui vestrum contigerit mori, una mors est haec?) beatior omni morte, dulci pro patria mori. Plura locuturus erat, sed eius verba impetus Boemorum abbreviat. Nam dux Wratizlaus ut vidit hostes non cedere loco ?), jussit Teutonicos*) dextrum irrumpere cornu, fratres vero suos Chounradum et Ottonem or- dinat pugnare in sinistra ala?). Ipse autem ubi erat confertissima hostium acies, in ipsa fronte Martis iubet exercitum suum descendere, et pe- destri congressione cum adversariis decertarier*). Qui citius dicto &b equis disilientes ") et clamore exhortationis 8) dato, sicut ignis in siccam stipu- lam inmissus furit et in momento cuncta com- burit, ita vires adversariorum ferro conterunt?) terraeque !") eos prosternunt, et de tanta multi- tudine vix residuus fuit, qui cum ipso marchione 2ufugit. Sicque greges ovium lactaverunt catulos leonum et paucis ex suis amissis Boemi!!) de plaga orientali famosum referunt !?) triumphum. Hac in caede occissi sunt Ztan!?) cum fratre Radim'*), et Gridon'*), filius Zanek'®), et Dobro- gost!”), filius Hines'*), et alii non adeo '*) multi anno dominicae incarnationis 1082, IV Id. Mai. Rex Henricus Romam obsedit biennio 29), 36. Anno dominicae incarnationis 1083. Anno dominicae incarnationis 1084 rex Hen- ricus fit. imperator. ?") Anno dominicae incarnationis 1085, VIII Kal. Jan.?*?) obiit Juditha**), coniunx Wladizlai, ducis Poloniorum **), quae fuit filia Wratizlai, ducis Boemorum. Haec cum esset sterilis, semetipsam semper mactabat offerens?*) vivam hostiam deo cum lacrimis, vacans elemosinis, viduis subve- niebat et orphanis, aurum et argentum nimis large dispartiens ©) per monasteria, commenda- bat se orationibus sacerdotum, ut per suffragia sanctorum, quam *?) natura negaverat, ex divina 113 Čechů zkrátil jeho slowa. Neb kniže Wratislaw, když widěl, že se nepřítel nehýbal z mista, kázal nejprwé Němcům udeřiti na prawé křídlo. Bratří pak swé, Konrada a Ottu, postawil aby bojowali na lewém křídle. Sám wšak kde byl nejhustší šik nepřátel w samém čele Marsowě kázal woj- sku swému sesednauti a w pěším setkání bojo- wati s protiwniky. Ktefiż rychleji než wyřčeno skočili s koní, a zdwihše kfik powzbuzujici, jako oheň do suchého strniště pu&tény züfi, tak sily nepřátel mečem zničili a na zem je powalili, a z tak welkóho mnożstwi sotwa kdo zbyl, ktery s markrabim samym utekl. A takto stáda owci na- pojili Iwitata: a Čechowé, ztratiwše málo swých, nad Rakušany dobyli znamenitého witězstwi. W této seëi jsau zabiti Stan s bratrem Radi- mem, a Hrdoñ syn Janküw a Dobrohost syn Hynšůw a jiných nemnoho, léta od narození páně 1082, dne 12 Kwětna. Král Jindřich obléhal Řím po dwě léta. 36. Léta od narození páně 1083. Léta od narození páně 1084 król Jindiich stal se císařem. Léta od narození páně 1085 dne 25 Pro- since zemřela jest Judita, manželka Wladislawo- wa, knížete polského, která byla dcera Wrati- slawa knížete českého. Ona, poněwadž byla ne- plodná, sebe samu wždy mrtwila, obětujíc sebe co žiwau obět Bohu se slzami, oddáwajíc se almužnám, pomáhala wdowám a sirotkům, zlato a stříbro welmi štědře rozdáwajíc po klášteřích, poraučela se modlitbám knóżi, aby skrze mod- litby swatých plod, jehož příroda jí odpirala, !) intraverant 2, 4a. — ?) nemá 2aa; hace bent. w 6 po straně naps. — ?) loca mél 1, ale opraw. w loco. — 3) Teutonicis 4. — 5) alia 1, 2, 4, 5. — 9) decertare A, 2a, 6; decertari 4, 4a. — 7) desilientes 4a. — 8) exhor- tandi 4, 4a. — ?) contter 1, — '*) comburit wklódź tu 1. — !!) Bohemii 2. — !?) ferunt 4; reportant po strané 2aa. — 19) Zdan 2; 6 po strané ; Zthan 4, 4a, — !*) Radvim 1; Radym 2a. — !?) Grydon 1, 2a, 2b; Grdon 3. — 16) Zanec 1; Lanek 2aa; Zauek 2b; lanek 3. — !?) Dobrohost 2, 2a, 2aa, 6; slowa Zanek et Dobrogost nejsau w 4, 4a. — !9) Hynes 1, 2, 2a; Hyness 6; Hones 3. — !?) al. non in tentum multi 2, 3; et alii multi 4a. — ?0) Zpráwa tato jest jen w ruk. 2, 2u, 2aa, 2b. — ?') Taktéž, — 22) VIII Kal. Jan. nemá 2aa. — 29) Jud. ductrix 2b, 4, 4u. — ?*) Polonorum 2, 6. — ?*) nemá 2. — ?9) dispensans A, 6. — ??) quod 2b. 17* 1082: 1083 1084 1085 

Strana 114
1085 1086 114 gratia prolem obtineat. Praeterea!) mittit capel- lanum suum nomine Petrum, qui et eius vota sancti Egidii?) ad sepulchrum et alia munuscula abbati et fratribus suis deferat, quatenus per intercessionem eorum deus exaudiat eius petitio- nem. Qui mox, ut dominae suae implevit iussa, cum iam repatriare vellet, sic ei abbas quasi prophetico ore fertur dixisse: Vade cum dei benedictione et dic tuae dominae: Spera in deum et nichil in fide haesites, quia concipies et pa- ries filium. Nullus est?) enim, qui^) non obtinuit, quod sanctum Egidium fideliter?) petivit. Sed ti- meo, ne forte deum offendamus, cum contra fata precibus eum fatigamus, licet ipse per merita huius nostri patroni$) nonnunquam petentibus annuat, quod natura vetat. Qui cum dominae suae haec retulisset, tempore suo concepit, et postquam peperit?) filium, tertia die obiit in primo galli cantu supra praenotatae?) diei. Fi- lius autem eius post in baptismate nomine sui patrui?) Bolezlav est vocatus !?). 37. Anno dominicae incarnationis 1086 iu- bente et peragente Romanorum!) imperatore Tertio Heinrico augusto celebrata est sinodus magna in urbe Moguntia '*), ubi IV archiepis- copi et XII praesules, quorum nomina post do- cebimus, simul cum abbatibus monasteriorum et ceteris fidelibus residentes, plurima decreta super statu sanctae!?) ecclesiae scriptis robora- verunt. In quo conventu idem caesar omnibus sui regni optimatibus, ducibus, marchionibus, sa- trapis et episcopis assentientibus, et collaudan- tibus, ducem Boemorum Wratizlaum tam Boe- miae quam Poloniae praefecit, et inponens capiti eius manu sua regalem circulum, iussit archiepis- copum Treveriensem'*) nomine Engilbertum '*), ut eum in sede sua metropoli Praga iu regem ungat et diadema capiti eius inponat. In eodem con- cilio Pragensis praesul Gebeardus'!5) scripta suae antiquae querimoniae repraesentat de Moraviensi episcopo Johanae supra memorato. Qui quamvis KOSMUW LETOPIS CESKY. z milosti boží obdržela. Mimo to poslala kaplana swého, jménem Petra, aby sliby její ke hrobu sw. Jiljí, jakož i jiné dárky opatowi a bratřím donesl, aby skrz jejich přímluwu Bůb wyslyšel její: modlitbu. Kterýž hned jak splnil rozkazy paní swé, když chtěl putowati zase k domowu, opat prý jemu takto řekl jako ústy prorockými : Jdi s božím požehnáním, a powěz paní swé: daufej w Doha a newiklej se we wiře, nebo počneš a porodiś syna. Neb není nikdo, kdoby neobdrżel, zać swatćho Jilji wére žádal. Ale bojím se, abychom snad Boba neurazili, když naň proti osudu modlitbami doléháme, byť pro zásluhy našeho patrona někdy žádajícím pro- půjčil, co příroda zakazuje. Když onen paní swé to oznámil, swým časem počala; a když porodila syna, třetího dne zemřela při prwním zpíwání kohauta dne swrchuřečeného. Syn pak její potom na křtu jest nazwán Boleslawem, dle jména stryce swého. 31. Léta od narozeni páné 1086 z rozkazu a spůsobením císaře Římského třetího Jindřicha, rozmnožitele říše, držán jest welky snóm we městě Mohuči. Tam čtyři arcibiskupowé a 12 biskupů, jejichž jména potom oznimime, spolu s opaty klášterů a jinými wčrnými zasedajice, mnoho nálezů o stawu cirkwe swaté pismy stwrdili. W tomto shromázdéni tyZ císaf se swo- lenim a schwilenim wsech welmożi, wówod, markrabí, hrabat a biskupů kniże české Wrati- slawa postawil jak nad Čechy tak nad Polskem, a wloziw na hlawu jeho swau rukau korunu králowskau, kázal arcibiskupu Tricrskému, jmé- nem Engelbertowi, aby jej we hlawnim sidle jeho w Praze za krále pomazal a korunu na hlawu jeho postawil. W témž sboru biskup Praž- ský Gebhart písma staré žaloby swé předložil o biskupu morawském Janowi swrchuřečeném. Ač ten toho roku byl již sešel s tohoto swěta, nicméně biskup prwé řečený, welice se staraje 1) Propterea 4, 4a. — ?) Eg. confessoris 4a. — 7) nemá 4. — 1) nemá 4, 4a. — P) nemá A. — 5) patr. Aegidii 4, 4a. — 7) concepit A. — 9) notatae 3. —?) patris mél A, ale opraw. w patrui; patris 1, 6. Po slowé tomto (ne jako sme w úwodu str. XVI řekli po slowé baptismate) schází w ruk. 6 jeden (ne dwa) list, který nahražen přepisem z ruk. kapitulního. — 70) vocitatus 2a, 2b, 3. Filius autem eius politus est in baptismate no- mine sui patris Bolezlau 4, 4a. — '!) nemé 2. Co nyní následuje až ku kap. 38, jest též w ruk. 7. — !*) Ma- guntina A; Maguntia 4; Magoncia 7. — !?) nemá A. — 9) nemd A; Treveriensem 1, ale i má pod sebau tečku, — 15) Egelbertum 2b. — 16) Iaromir 3; Gebehardus ostatní. 

Strana 115
KNIHY II eodem anno iam!) ab hoc seculo migrarat?), ta- men valde praecavens in futurum praedictus ?) praesul et agens per amicos pulsat aures cae- saris, ne iterum in eodem loco alius subrogetur episcopus, replicat coram omnibus privilegium olim à sancto Adalberto episcopo, suo anteces- sore, confirmatum, tam a?) papa Benedicto quam a primo Ottone imperatore. Ad cuius iustam que- rimoniam imperator motus precibus ducis Wrati- zlai, fratris eiusdem episcopi Gebeardi, et consilio archiepiscopi Maguntini Wezelonis?) et aliorum bonorum, qui iustitiae favebant, novum antiquo fere eiusdem tenoris addit privilegium et signo imperiali confirmat, ut in sequentibus 5) patebit. Cuius privilegii formam, si huic operi nostro in- seramus, non superfluum fore aestimamus; con- tinet enim aut hunc aut huiusmodi textum: In nomine sanctae et individuae ?) Trinitatis. Heinricus tertius, divina favente clementia Roma- norum imperator augustus. legio nomini et im- peratoriae dignitati congruere novimus, ut?) ec- clesiarum dei utilitatibus?) ubique opitulantes, dampna vel !9?) iniurias earum quacunque necesse fuerit propulsemus. Quapropter !!) universis !?) dei nostrique regni fidelibus, tam futuris quam praesentibus, notum esse volumus, qualiter fide- lis noster Pragensis episcopus Gebeardus saepe confratribus!?) suis et coepiscopis ceterisque prin- cipibus nostris ac novissime nobis conquestus est, quod Pragensis episcopatus, qui ab initio per totum") Doemiae ac!*) Moraviae ducatum!9) unus et integer constitutus, et tam a papa Bene- dicto quam à primo Ottone imperatore sic con- firmatus est, postea antecessorum suorum con- sensu, sola dominantium potestate, subintronizato intra terminos eius novo episcopo, divisus esset et inminutus. Qui cum Maguntiae coram legatis apostolicae sedis, praesentibus nobis ac pleris- que regni nostri optimatibus, eandem querimoni- am intulisset, ab archiepiscopis Wezlone Magun- tino!*), Sigevino'*) Coloniensi, Egilberto Treve- riensi, Licmaro '?) Bremensi, ab episcopis quoque 115 napřed o budaucnost a skrze přátely jednaje, naléhal cisaři na uši, aby w tom místě nebyl opět jiný biskup dosazen. Rozwinul přede wšemi privilegium nékdy od swatého biskupa Wojté- cha, předchůdce swého, stwrzené, jak od papeže Benedikta tak od prwního Otty císaře. K jehožto sprawedliwé stížnosti císař, pohnut prosbami kni- žete Wratislawa, bratra téhož biskupa Gebharta, a radan arcibiskups Mohuéského Wezela i jinych dobrých, kteří přáli sprawedliwosti, k starému přidal nowé privilegium skoro téhož znění, a zna- kem cisaiskym stwrdil, jak se dále ukáže. Kte- réhožto privilegia opis jestliže do tohoto díla na- šeho wložíme, za zbytečné nepokládáme ; obsa- huje totiž toto neb takowé znění: We jménu swaté a nerozdílné Trojice. Jin- dřich třetí, z přízně milosti boží Římský císař, rozmnožitel říše. Wime, že přísluší jménu krá- lowskému a důstojenstwi císařskému, abychom prospěchům kostelů božích wšudež napomáhali, škody neb křiwdy od nich, kdežkoliwby po- třebí bylo, zaháněli. Pročež chceme, aby wšem wčrným božím i říše naše, jak přítomným tak budaucím, bylo wědomo, kterak wěrný náš bi- skup Pražský Gebhart často swým spolubratřím a spolubiskupům i ostatním knižatům našim a po- sledně nám žalowal, že biskupstwi Pražské, které od počátku přes celé knižetstwi české i moraw- ské jedno a celé bylo žřízeno a jak od papeže Benedikta tak od prwniho Otty cisaře tak stwrze- no, potom se swolenim jeho předchůdců pauhau mocí panujicich podstréenim nowé dosazeného biskupa wnitř hranic jeho bylo rozděleno a zmen- šeno. Kterýžto když w Mohuči před legaty sto- lice apoštolské, u přítomnosti naší a mnobých welmožů říše naší tauž žalobu wznesl, od arci- biskupů Wezla Mohučského, Sigewina Kolinské- ho, Egilberta Trierského, Liemara Bremenského, též od biskupů Dětřicha Virdunenského, Konrada Maastrichtského, Oldřicha Eistetského, Otty Ře- 1) nemá 4. — ?) zemrel, jak w starém seznamu biskupii Olomauckych se wyprawuje, 25 listop. 1086. — 3) praedileclus 2aa, — *) nemá 4. — 9%) Wezzelonis 4; Weczlonis 2aa. — ©) místo in seq. má 2aa inferius. — 7) et indiv. nemá A. — 9) nadeps. w A rukau jinau. — ?) dignilatibus 2. — 9) dampnabiles iniurias 4, 4a, — 1) quapropter 1. — !?) nemá 4. — 19) cum fratribus 4, 4a. — !*) per tot nemá 7. — 15) et 2aa. — '%) duca- tuum 7. — !7) Magonlino 2, 2a, 2b. -— 18) Sigeuino 2; Siceuino 2b. — !?) Lyemaro 4, 4a. 1086 

Strana 116
1086 116 Tiedrico ') Virdunensi, Chounrado ?) Traiectensi, Oudalrico ®) Eistetensi *), Ottone Ratisponensi, cum assensu laicorum, ducis Boemorum Wrati- zlgi, et fratris eius Chounradi, ducis Friderici), ducis Lutoldi5), palatini comitis Rapotonis?), et omnium, qui ibidem convenerant, primitiva illa parochia cum omni terminorum suorum am- bitu Pragensi sedi est adiudicata. Termini autem eius occidentem versus hii sunt: Tugost®), qui?) tendit ad medium fluminis Chub, Zelza 1°), Ze- dlica !!) et Liusena?) et Dasena !?), Lutomeri- ci 11), Lemuzi !5) usque ad mediam silvam, qua Boemia liminatur!9). Deinde ad aquilonalem !7) hii sunt termini: Psovane !5), Ghrovati !9), et al- tera Chrowati??) Slasane?!) Trebowane??), Bo- boran??, Dedosane?*5) usque ad mediam sil- vam, qua Milcianorum **) occurrunt termini. Inde ad orientem hos fluvios habet terminos: Bug 26) scilicet ?") et Ztir?9) cum Cracoua ??) civitate pro- vinciaque, cui Wag 3°) nomen est, cum omnibus regionibus ad praedictam urbem pertinentibus, quae Cracova 3) est. Inde Ungarorum 3%) limiti- bus additis usque ad montes, quibus nomen est Tritri??), dilatata ?*) procedit. Deinde in ea parte, quae meridiem respicit, addita regione Moravia usque ad fluvium, cui nomen est Wag, et ad medi- am silvam, cui nomen est Moure?5), et eiusdem ?5) montis, eadem parochia tendit, qua Bavaria li- minatur ??). Mediantibus itaque nobis et communi KOSMUW LETOPIS CESKY. zenského, se swolenim laikü, knižete českého Wra- tislawa a bratra jeho Konrada, wéwody Fridricha, wéwody Litolta, falekrabi Rapoty a wSech, kdoZ tam jsau byli pohromadé, prwotni ona osada Ss we&kerym objemem hranic swých jest stolici Pražské přisauzena. Hranice pak její na západ tyto jsau: Tuhošť, která dosahuje k rozhraní řeky Kauby, Mža, Sedlice a Lučané a Děčané, Lutomifici, Lémuzi aZ k rozhrani lesa, ktery Čechy ohražuje. Potom na půlnoc tyto jsau hra- nice: Pšowané, Chrowáti a druhá Chrowáti, Sle- zané, Třebowané, Bobořané, Dědošané až k roz- hraní lesa, kdež přicházejí hranice Milčanů. Od- tud na wýchod má tyto řeky za hranice: totiž Buh a Styr s hradem Krakowem a s krajem, jehož jméno jest Wáhb, se wšemi krajinami k ře- čenému hradu náleZejicimi, kteryz jest Krakow. Potom pfipojenim hranie uherskych aZ k horám, které slowau Tatry, široko wztahuje se. Konečně w té straně, která jest obrácena na poledne, při- pojením krajiny morawské až k řece, která slowe Wáh, a k rozhraní lesa, který se nazywá Moure, i té hory, osada ta se wztahuje, kdež s Bawory hraničí. Prostfednictwim tedy naším a přistau- pením obecného přiswědčení knížat stalo se, že kniže české Wratislaw a bratr jeho Konrad swrchuřečenému biskupu Pražskému, bratru swé- mu osadu, které se řádem saudním dožadowal, celkem zpět přičetli a nawrátili. A protož my 1) Tietrico 1; Tiederico 2; Liederico 3; Theoderico 4; Thyederico 4a. — *) Cunrado 4; Cünrado 7. — 3) Odaldrico 1; Odalrico 4n; Vdalrico 2b. — 4) Cistetensi A ; Heysthelensi 4, 4a. — ?) prips. w A rukau jinau. — 9) Lutholdi 4, 4a. — 7) Rapothonis 1, 2b, 4, 4a, 7: Repotae 3. — 9) Tugast 1, 2, 2a, 2aa, 2b; lugast 3; Tugoze 4. 4a; Cugast 7. Nynější Domažlicko. O poloze starého Tugastum srownej pojednání hr. Eugena Černína w Pam. archaeol. a mistopis., VI, str. 56 a násl. Srow. léž Palackého Dějiny nár. Česk., I, str. 254 a násl. — 7) que 2, 2a, 2b, 3, 4, 4a, 7. — !?) nemá A, 3; Zeyza 4, 4a; w 2b jest při slowě Zelza křížek a potom po straně při takowémléž znamení jest připsáno alias Zedlica, — 11) nema 2a, 28a, 7; Zedlea 3; Zedlicane 4, 4a. Dobrowsky má za to, ze Zelza a Zedlica jest jen rüzné čtení téhož jména; nám se zdá, že by se mělo císti Mza, Zedlica, — 1?) W 2 müze se čísti Liusena nebo Luisena; Luisena 2b; Liusena 3, 7; Lucsanc 4, 4a; et zdroweil wynecháno. — 13) Dasena Dacane 1, 2; w 2b po strané alias Dacane; Daciane 4, 4a. — !^) Liutomerici 2, 3, 7; Luthomirici 4, 4a. — '%) Lemuci 4. — !6) Liminatur 2aa. — !7) aquilonem 3, 4, 4a, 7. — !9) Prouane 2, 2a, 2b. — 19) Chrouati 1, 2, 2a, 2b; Chrovati 2aa; Chouuati 3; Crouali 4; Choweti 7, — ?9) nemá A, 1; Chrouati 2, 4, 4a; Hrouati 3; Chrowecz 2aa. — ?!) Zlasane 1, 2, 2a, 2aa, 2b, 4. — ??) Tak A, 1; Trewobaue 7; ostatní Trebousne. — ?3) Bobrane A; Pobrane 3. — ?*) Dedosese 1, 2, 2a, 2b: Dedossene 3; Dedosesi 4, 40. — 25) Milcanorum 4, 4a. — %0) Buo 7. — ?7) feliciter 1. — ?9) Ztiz 2b; Zur 4a. — ??) Krakova 1: Krakovin 2; Krakoua 2a, 2aa, 2b, 7; Chracoua 4a. — 3%) Tak A; ostatni Wag, — 3!) Krakow 2, 2b. 3; Cracoua 2a; Cra- cowia 2aa. — 3?) Uugariorum 4, 4a. — 33) Tatri 2a. — 3%) dilata 4a. — 3%) Mdere 2, 22a; More 2a; Mderre 2b; Mure 4, 4a; More 7. — 39) eius A. — 37) limitatur 2, 2a, 4. Tuto jest w 5 poznamendno: Qualiter autem hec parochia dilatata fuerit et confirmata, qui vult melius scire, querat in privilegio eiusdem ecclesie, ostatní pak schází. O poloze míst tuto jmenowaných srownej Palackého: Dějiny národu Českého I, 254, kde i jiné spisy téhož se lýkající jsau wyčleny. 

Strana 117
' KNIHY I. principum aspirante!) suffragio factum ?) est, ut dux Boemiae Wratizlaus et frater eius Choun- radus supradicto Pragensi episcopo ?), fratri suo, parochiam iudiciario ordine) requisitam ex in- tegro?) reprofiterentur et redderent. Proinde nos rogatu eiusdem episcopi racionabiliter inducti, Pragensis episcopatus redintegrationem 5) nostrae imperialis auctoritatis edicto*) illi et successoribus eius?) confirmamus et stabilimus, inviolabiliter decernentes, ne ulla posthac cuiuslibet conditio- nis persona vel ulla societas hominum, Pragensi ecclesiae quicquam sui iuris in praenotatis termi- nis alienare praesumat. Cuius redintegrationis?) et confirmationis'*) auctoritas, ut omni aevo sta- bilis et inconvulsa permaneat, hanc cartam inde conscribi, quam sicut infra apparet, manu pro- pria roborantes!!) inpressione signi nostri ius- simus insigniri !?) Data!?) III Kal. Maii anno ab'*) incarnatione domini 1086, indictione IX!) anno autem !9) domini Heinrici regni quidem XXXII, imperii vero III. Signum !?) domi- ni Heinrici!®) tertü, Romanorum impe- ratoris augusti, quod ego vidi ipsum caesarem suis mani- bus annotantem in privilegio Pragensis episcopatus. 117 prosbau téhož biskupa rozumně jsauce nawedeni, znowuzcelení Pražského biskupstwi wýrokem naší císařské moci jemu a nástupcům jeho stwrzujeme a stanowime, rozkazujice nezruitedlné, aby na- potom žádná jakéhokoli stawu osoba aneb jaký lidský spolek Pražskému kostelu čehožkoli z prá- wa jeho w mezích prwé naznačených odciziti se neopowážil. Kteréhožto znowuzcelení a stwrzení moc aby po wšechen čas stálá a nezwrácena zů- stala, tento list o tom kázali jsme sepsati, kterýž, jak jest doleji widéti, wlastni rukau stwrdiwše pritisténtm znaku našeho dali jsme označiti. Dáno dne 29 Dubna léta od narození páně 1086, in- dikei 9, roku pak Jindřicha pána kralowani 32, ° cisařstwi třetího. Znak pana Jind- řicha třetího cisaře Římského, rozmno- Zitele fife, který jsem ja widél cisa- ře samého swýma rukama znamenati w privilegii Praz- ského biskupstwi. 1) aspirantibus 2aa. — ?) per factum 1; peractum 2aa; pactum 3. — 9) ep. Gebehardo 4, 4a. — *) iure A, — 5) int, et repr. A. — 5) reintegr. 2, 2a, 4. — 7) adicto 1. — 8) suis 2aa. — 9) jako wýše w pozn. 6. — 10) et conf, nadeps. w A rukau jinau, — !!) Tak 4a; nemá 1; ostatní laborantes. — !?) insignari 4; consigniri 2aa. — 13) datae 2b. — !9) místo ab inc. dom. má 3, 4, 4a dominicae incarnationis, — !?) VII 2, 7. — 16) nemd 4, 4a. —- 17) W ruk. 4 jest misto monogramu prázdný kruh zluteu barwau lażeny; w A pak jsau čárky střídawě cernau, żlulawau a ćerwenau barwau ubinóny. W ruk. 2b jest monogram teprw po poslednich slowích této kapitoly po- lozen a schózi docela w ruk. 2a. — !9) Heinricici 1. 1086 

Strana 118
1086 118 38. Similiter eodem anno Heinrico impera- tore demandante et Maguntino archiepiscopo We- zlone!) interveniente, per?) legatos apostolici ?), qui eidem interfuerunt concilio, domnus ^) Cle- mens?) papa secundum praedictos terminos suo privilegio corrobat 5) Pragensem episcopatum, id efflagitante") et suggerente Gebehardo episcopo per suum capellanum nomine Albinum, quem cum legatis apostolici ex Maguntia hac?) de eadem causa miserat Ttomam. Eodem anno V Idus Junii?) obiit Otto, dux Moraviae, frater Wratizlai ducis Boemiae!?). In- ‚ terea Egilbertus!!) Treverensis archiepiscopus!?) 1087 iussis obtemperans imperatoris !?) adveniens me- tropolim Pragam, XVII Kal. Juli inter sacra missarum sollempnia regalibus fascibus indutum unxit!) in'5) regem Wratizlaum, et inposuit dia- dema super caput tam ipsius quam eius coniugis Zuatavae!9), ciclade regia") amictae, clericis et universis satrapis ter!?) acclamantibus: Wrati- zlao regi tam !?) Boemico tam Polonico, magni- fico et pacifico, a deo coronato, vita, salus ??) et victoria. Post haec tertia die archipraesul se- cundum regiam magnificentiam inmenso pondere auri et argenti ditatus?!) et ceteris xeniis??) ac ®3) muneribus donatus, cum magno honore laetus?*) ad propria remeat. 39. Anno dominicae incarnationis 1087 rex © Wratizlaus collecto exercitu intrat Zribiam ?5), quam olim imperator Heinricus in perpetuum sibi habendam tradiderat, et dum ?*) quoddam castrum nomine Gvozdek?") prope urbem Mis- sen ?9) reaedificat ??), aliis insistentibus operi, mit- tit duas scaras ex electis militibus cum filio suo Bracizlavo ultum ire olim sibi illatae ?") iniu- riae. Nam quodam ?!) retro dierum tempore, dum redit imperatoris de curte, casu contigit in qua- dam villa nomine Kileb??) valde magna eum per- noctare, ubi noctu orta seditione inter suos et KOSMÜW LETOPIS CESKY. 38. Rowněž toho roku z uložení císaře Jind- řicha a zprostředkowáním arcibiskupa Mohuč- ského Wezela po legatech apoštolských, kteří byli při tom sboru, pan Kliment papež dle prwé- řečených hranic privilegiem swým stwrdil biskup- stwí Pražské k žádosti a přičiněním biskupa Geb- harta skrze kaplana jeho jménem Albina, kterého s legaty apoštolského z Mohuče z též příčiny byl poslal do Říma. Téhož léta dne 9 Čerwna zemřel jest Otto kníže morawské, bratr Wratislawa knížete če- ského. Mezitím Egilbert arcibiskup Trierský, po- slechnuw rozkazu cisařského, přijel do sídelního mista do Prahy a dne 15 Čerwna mezi slauže- ním mše swaté pomazal Wratislawa, w králowské znaky odčného, za krále, a posadil korunu na hlawu jak jeho tak také manželky jeho Swatawy, rauchem králowskym ozdobené, pii éemz Zákow- stwo à wáiehni welmozi tfikrát wolali: Wrati- slawu králi, jak českému tak polskému, wzne- &enému a pokoje milownému, od Boha koruno- wanému, Ziwot, §tésti a witézstwi! Potom třetího dne arcibiskup podlé králowské wznešenosti ne- smírnau tíží zlata a stříbra obohacený a jinými dary a poctami obdařený s welkau poctiwostí wesele odjel k domowu. 39. Léta od narození páně 1087 král Wrati- slaw sebraw pole wytábl do Srbska, které jemu prwé cisař Jindřich odewzdal nawždy w majetek. A když obnowowal nějaký zámek řečený Hwoz- dec blíž hradu Míšně, co jiní setrwali w dile, poslal dwa zástupy wybranyeh bojownikü se synem swym Bietislawem ku pomsténi uciné- ného sobě prw pychu. Nebo předtím jednoho času, když se wracel od dworu císařského, ná- hodau stalo se, že přenocowal w jedné wsi wel- mi weliké, řečené Kileb; kdež w noci stala se různice mezi jeho lidmi a obywateli, a zabiti 1) Wezelone 1, 2, 2a, 2aa; Wezolone 3; Wezzelone 4, 4a; Welizone 2a. — ?) pro legatis A. — 9) ap. ex Magoncia přidáno, ale potom podtečkowáno w 1. — ^) podtečkowáno w 2. — ®) nemä 2, 2a, 2b. — ©) cor- roborarat 4, 4a, — 7) flagitante 2b. — 8) ac 1. — 9) Tulii 4, 4a. — 10) Boemorum 4, 4a. — !!) Eilbertus 1. — 12) episcopus 1, 7. — !3) imperatori opraw. A; imp. Henrici 4, Аа. — 1%) duxit A. — 15) nemá A. — 6) Sua- tave 2; Zuataue 2a; Zuathave 4, Аа; Zuathane 2b; Zuatavae 7. — !7) aurea 2as, — 18) nemá 7. — 9) quam místo tam 1, 2a, 2aa, 2b, 3; nemají 4, 4a. — 20) laus místo salus a následující et wynechéno 7. — 2') cst nadeps. A. — ??) exeimiis 1; xen. ac nemá A. — ?3) nemá 1. — 4) nemá 3. — 2%) Zrbiam 3; Srbiam 20a. — 26) cum 1. — ?7) Guozdec 2, 2a, 2b, 4, 4a ; Gwozdecz 2aa; Gnozdec 3, — 2°) Misen 1; Misnam 4 ; Missn 4a. — 29) redificat 1. — 3%) illatam iniuriam 4, 4a. — 3!) quoddam 1. — 3%) Kyleb 1, 2, 2a. 

Strana 119
KNIHY II cives occisi sunt a villanis duo fratres, primi inter primates, huius patriae inmanes columnae, virtutum clari lumine !), Nacarat?) et Bznata?), filii Taz*) comitis. Mox secundum regis iussum, qui missi fuerant festinantes die et noctu, tertia luce *) summo diluculo invadunt cum magno im- petu praedictam villam, et diripiunt omnia bona illorum, ipsos quoque et uxores eorum usque ad corrigiam") calciamenti spoliant, et funditus aedi- ficia subvertunt igne comburentes, atque equis et pecoribus simul abductis illaesi viam tenuerunt. Facta autem meridie, dum transirent quoddam flumen, filius herilis nactus amoena loca fluminis, iussit cum praeda scutarios?) praecedere, viros autem [fortiores secum invitat ibiS) prandium sumere?) Et quia magnus aestus erat, filius du- cis nimio calore exaestuans, dum post prandium in aqua paulisper refrigeraretur natans, mittit!") ad eum Alexius comes ita mandans: Non hic, ait, in Wlitava!!) aut in?) Ogra tua natas. Tolle moras, fortium portas virorum gazas. Ad haec juvenis: Naturale est, inquit, senibus ad aurae!?) motum semper trepidare, et quamvis sibi iam inminentia, plus tamen quam iuvenes, timere fata. Quod cum relatum esset Alexio: Deus, in- quit, faciat, sed eventu prospero), ut talis assit nunc et inevitabilis fortunae occassio, ubi iuvenes videant, utrum senes an ipsi magis fata timeant. Dum haec loquitur praedictus comes, ecce plus quam 20 apparent equites missi a Saxonibus, ut eos provocarent cimbello!9), sicut mustela hostem suum aspidem strangulare volens provocat um- bra caudae suae de antro. Quos ut'9) viderunt!) nostrates, inconsulti homines, plus audaces quam perspicaces, Alexio nimium refutante et prohi- bente eos ac revocante, ruunt in sua fata per- sequentes '$) inimicos. Nam statim ferrea legio Saxonum'!?) prosilit ex insidiis, et nec unus, qui persecuti sunt hostes, evasit ex nostris. Cumque hi, qui remanserant in castris, viderent in coelum ascendere quasi per turbinem globum pulveris, 119 jsau od wesničanů dwa bratří, prwni mezi prwnt- mi této wlasti slaupowé znamenití, ctnosti swě- tlem se zářící, Načerat a Wznata synowé Tasa župana. Ihned dle rozkazu králowa ti, kteří byli posláni, spěchajíce dnem i noci, třetího dne o prwním switání udeřili s welkau silau na tu wes, a pobrali wšecky swrchky jejich, a je samy i ženy jejich swlékli až do řemínka na střewici, a od země staweni rozborili, ohném pálíce; i od- wedše s sebau koné i dobytek, bez ükoru na cestu se dali. Ale když bylo poledne, když šli přes jednu řeku, syn knižecí, shledaw příjemná mista u řeky, kázal štitonošům s kořistí napřed jíti, muže wšak w boji udatnější pozwal, aby tu s ním obědowali. A poněwadž bylo welké parno, syn knizeci horkem pfili$ rozpálen, po obédé se trochu obéerstwil we wodé plowaje. Tehdy po- slal k němu Aleš župan, tak mu wzkazuje: Ne- plowáš tu, dí; we swé Wiltawě nebo w Ohři. Nechej me&káni, udatnych muzü poklady neseš. K tomu mladík odpowěděl: Jest to přirozeno starcům, že se pokaždé třesau, jak witr zawěje, a smrti, ač jim již nastáwá, wice než mladí se bojí. Což když oznámeno bylo Alšowi, řekl: Bůh dej, ale s dobrým wýpadkem, aby nyni byla ta- kowá a newyhnutedlná štěstí příhoda, aby mla- dici widěli, zdali se starci čili oni: wic bojí smrti. Co to mluwil předřečený župan, hle wic než dwadcet jezdeü poslaných od Sasů ukázalo se, aby je cimbálkem wylákali, tak jako kolčawa chtic nepřítele swého hada uškrtiti, stinem swého ocasu jej láká z díry. Naši, jak je uwiděli, lidé nepowázliwi, wice smělí než prozřetelní, ač jim Aleš welice zrazowal a zbraňowal a zpět je wo- lal, bézeli w smrt swau honice nepřátely. Nebo hned železný pluk Sasů wyskočil z úkrytu, a ani jeden z našich, který byl za nepřátely běžel, ne- ušel. Když pak ti, kteří byli w ležení zůstali, widěli do nebe wystupowati chumáč prachu jako wirem, i ač náhlé a nenadálé příhody někdy i nejudatnější muže w boji we zmatek uwádějí, 1) nomine 3; culmine 288. — 2) Nakarat 2; Nacherat 4, 4a; Wanczerat 2aa. — 9) Wznato 2. — *) Iaz 3; Thaz 4, 4a, — 5) die opraw. 1. — 5) gi nadeps. rukau jinau w A. — 7) scrutiarios 2a, 2b; tak mél i 2, ale r wySkrábáno. — 8) ad A. — ?) nemá A. — 10) misit 4, 4a. — !!) Wlyteua 1, 2b; Witauia 2; Wltaua 2a, 3, 4, 4a; Multauia 2aa. — '?) nemá 3, 4, 4s. — 19) adure 1. — 74) propicio vel prospero 1, 2; propicio 2a, 288, 2b; poslední kromé toho po strané jesté alias prospero. — !?) Tak A; cimpello 1; cum bello 2, 2a, 2aa, 2b; cum dolo 3; cymbello 4, 4a. — !9) podtetkowáno w A & nadepsáno rukau jinau cum. — !7?) Tímto slowem zatíná zase text rukopisu w 6. — !9) prosequentes 2. — 19) Sacxonum 1. 18 1087 

Strana 120
1087 1088 120 et licet repentini et subitanei casus etiam fortissi- mos viros in bello conturbare !) soleant *), tamen arma quam citius?) arripiunt *), hostes viriliter excipiunt, pugna?) summa vi conseritur, fragor armorum 5) et clamor virorum usque ad nubes exoritur?), hastilia?) in primo ?) congressu fran- guntur, res gladiis agitur !"), donec deo opem ferente Saxones versi sunt in fugam, nostrates!) habuere victoriam, sed nimis cruentam. Quia vero secundi ordinis milites cum praeda iam praeces- serant!?), in hac pugna soli tantum nobiles in- terierunt, Alexius '?), Ratibor gener ^) suus, Bra- nis !°) cum fratre Zlava et alii quam plurimi; Preda comes amisso pede vix mortem evasit. Filius vero ducis vulneratus est sub dextro pol- lice, et nisi capulus ensis, quem manu tenuit, ictui obstitisset, ex toto manum amisisset. Acta est autem haec strages VI Nonas Julii. 40. Anno dominicae incarnationis 1088. His- dem'6) temporibus haec acta quibus referuntur, Quidam miles erat, qui Beneda nomen habebat, Magnanimus iuvenis praestanti corpore talis, Hector erat!*) qualis pulcher vel Turnus in armis, Ex Jurata!9) natus, cui primus Taz'!?) fuit avus. Nescio, qua de re tunc offenso quoque rege Wratizlao, fugiens in Poloniam factus est miles domnae Judithae, coniugis ducis Wladizlai. Iam- que duobus annis evolutis?") remeans?!) de Po- lonia, adiit Wigbertum, generum regis*?), rogans, ut per eius suffragia pristinam domini sui possit redire in gratiam. Sed quia hic Wigbertus vir erat in rebus valde discretus, nolens?") ut in aliquo socerum suum offenderet, dat ei consilium, monens, ut interim apud Misnensem**) episcopum nomine Dennonem tutius??) maneret, et eum si- bi *9) similiter intercessorem pararet. Intera con- igit, ut iterum rex Wratizlaus Zribiam *") cum KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. nicméně zbrani co nejrychleji se chopili, nepřá- telim muzné se postawili; swedena bitwa silau nejwét&i, tfeskot zbrani a kfik mužů až do obla- kü se strhnul; kopi w prwnim setkání se zlámala, na meče došlo, až pomocí boží Sasowé obrácení jsau na útěk; naši dobyli witězstwi, wšak welmi krwawého. Poněwadž pak bojownici druhého řádu byli s kořistí již napřed šli, w této bitwě samí toliko šlechtici zahynuli, Aleš, Ratibor zeť jeho, Braniš s bratrem swým Slawau a jiných welmi mnoho. Předa župan, přišed o nohu, sotwa smrti ušel; Syn pak knižeci raněn jest pod prawým palcem; a kdyby nebyl jilec meče, který držel w ruce, ránu zadržel, celkem byl by o ruku při- šel. Stala se pak tato porážka dne 2 Čerwence. 40. Léta od narození páně 1088. Těch časů, za kterých se wyprawuje, že se toto stalo, Byl jest bojownik; jeho jest bylo Beneda jméno; Welkoduchý to jinoch, wýtečný tak těla krásau, Jak jest Hektor byl nebo Turnus we zbrani krásný. Splozen byl Juratau; tomu Tas prwnim slowe předkem. Newim, pro jakau wéc tehdy uraziw také krále Wratislawa, utek] do Polska, a stal se bojow- níkem paní Judity manželky knizete Wladislawa. A když již uplynula dwě léta, wrátiw se z Polska, přišel k Wigbertowi, zeti králowu, aby jeho při- mluwau niohl zase dojíti předešlé milosti u swého pána. Ale poněwadž tento Wigbert byl muz we wěcech welmi obezfetny, neehtéje, aby w čem tehána swélio urazil, dal mu radu, piimlauwaje jemu, aby zatím zůstal we wětší jistotě u bi- skupa Misenského jménem Bennona a jeho aby sobě rowněž zjednal za pfimluwce. Mezitim stalo se, že král Wratislaw opět přitáhl s wojskem !) turbare A, 6. — ?) solent 4, 4a. — *) quanto 2b. — 4) corripiunt A, 2, 2a, 2aa, 2b, 6, 3, tento ale opraweno w arripiunt. — 5) nemá 4. — 5) Lucan. Phars. I, 281. — 7) Virg. Aen. ll, 313. — 5) astilis 1. — 9) Místo in primo má 2b in immo. — !?) Sallust. Cat. 60. — !!) hab. nost. A. — !?) praecesserunt 3. — 13) Al. comes 4, 4a. — '4) gen. suus není w A, 6. — !5) Brauis 2b; Bratus 3. — 16) His 3. — !7) nemá 3. — 18) lurzata 2. — 19) Thaz 4, 4a; laz 3. — 2°) evolutus mél 1, ale opraweno evolutis. — 7!) remanens A, ale opraw. inkaustem jinfm w remeans, — ??) Wratizlai 4, 4a. Wigbert, hrabé Grojskj, pozdéji markrabé mísensky a lužický, měl za manželku Jitku, krále Wratislawa druhau dceru téhož jména; prwní, jak práwě zmíněno, měl Wladislaw, kníže Polské, — 29) nollens 1; volens 2aa. — 4) Missenssem A; Mysnensem 6. — ?5) tutus A. — 26) sim, sibi A. — ?7) Zrybiem 6. 

Strana 121
KNIHY II suo exercitu intraret, guo praedictum castrum Gvozdec!) in alium firmiorem locum transferret ; et ut coguovit rex, quod Beneda in urbe Mis- sen ?) esset, mittit pro eo, quo ?) veniat ad eum *) sub fidei?) pacto. Quem statim venientem rex ut vidit, qualiter eum dolo caperet, cogitare coepit. Ubi post multa verba promiscue dicta et quae- dam convenienter ficta, accepit eum fraudulenter rex manu dextra et ducit seorsum extra castra, quasi ibi secreta locuturus. Tunc videns *) capu- lum et caput?) ensis aureum, quo erat miles?) praecinetus, inter?) talia quaerit ab eo, quanti valeat gladius suus. Et ile: Molam, inquit, si ponas super galeam, utramque!?) simul et caput atque corpus usque ad femur in uno ictu hoc ense dimidiabo. Miratur rex dolo, et laudat en- sem atque rogat, ut eum'!) sibi ostendat. At ille nihil mali '*) suspicans, dat '*) regis in ma- num exemptum de vagina gladium: quem rex arripiens et manu vibrans: Quid, inquit, ais !*) nunc, o fili mulieris ultro 5) virum appetentis? Et asstanti camerario, qui solus erat cum eo, homo peior pessimo, Vito Seliboric '*), ait: Rape hunc, rape sublimem et liga quadrupedem. Sed quia semper in audaces audacia non est tuta, audax miles '*) mox arripiens de femore came- rarii per capulum ensem, praecidit lumbos eius per medium, qui caleitrans humum iacuit semi- vivus. Nec fugit miles acer, quamvis aufugere poterat, sed velut Hercules circa Lerneam ydram assiliens et !9) resiliens Ter vili regem !?) paulisper vulnerat ense, Ipse tamen nullum dextra ducis excipit ictum. donec ad clamorem de castris ruunt. Cucata sed primus prae cunctis advolat unus, et ceu silvaticum porcum super se irruentem lato excipit "") venabulo militem. Tunc rex?!), quasi in mortuo possit ulcisci, iussit eum *?) equi ad caudam per pedes ligari, et sic huc et illuc per tribulos trahi. 121 swym do Srbska, aby prwé řečený hrad Hwoz- 1088 dec přeložil na jiné pewnčjší místo: a jak zwě- děl král, že jest Beneda we hradć Miśni, poslal pro něj, aby k němu přišel pod umluwau wiry. Hned jak jej král widěl přicházeti, počal my- sliti, jak by jej lsti mohl zajmauti. Tu po mno- hyeh fecech wzäjemné mluwenÿch a některých jak se hodilo pfetwárenyeh, wzal jej król Istiwć za prawau ruku, a wedl jej stranau wen z leżeni, jakoby tam chtól s nim saukromi mluwiti. Tu wida rukowët a jílec meče zlatý, kterým byl bojownik opásán, mezi jinym tázal jest se ho, coby meč jeho zmohl. A on dí: Kdybys Zernow položil na přilbu, oboji najednau i hlawu i télo ‚а% ku kyélàm jednau ranau tim mecem rozpol- tim. Diwil se král Istiwé, a chwálil meč, a žádal, aby mu jej ukázal. On pak nic zlého netuše, wložil králi do ruky meč z pošwy wytažený. Jejž král wzal a rukau jím máchaje, prawil: Co říkáš nyni, zkurwysynu? a pritomnému ko- mornikowi, ktery byl sám jeden s nim, clowék horší nejhor&ího, Witowi Zeliboricowu prawil: chop se ho, chop ho wzwyśi, a spautej ho do kozlíka. Ale poněwadž wždycky na smělé smě- lost není jistá, smělý bojownik najednau wy- trhnuw komornikowi od boku meč za jilec, pře- fal kyčly jeho weskrz; kterýž zaklopýtaw na zem, ležel položiwý. A neutekl bojowník udatný, ačkoli utéci mohl, ale. jako Herkules, na Ler- nejskau Hydru dorážeje a odskakuje, Krále mečem poraní přešpatným jen něco málo, Sám ani jedné wšak nepřijme od knižete rány, až na křik přihnali se z ležení. Kukata pak prwni přiletí sám před wšemi napřed, a jako do kance na sebe se fiticiho wrazil do bojownika swij široký bodák. Tu král jako by se mohl na mrtwém wymstiti, kázal jej přiwá- zati koni na ocas za nohy a tak sem a tam wléci pres trni. 1) Gwozdecz 6; Gwozdec 2aa. — ?) Misen 1; Mysen 6. — 3) ut A, 1; quod 4, 4a. — ?) ipsum 2aa. — 5) fideli Аа. — ©) vid. rex 4. — 7) et cap. nemä A. — 9) mil. Beneda 4, 4a. — 9) Tak 2, 2e, 2ea, 6; ostatní intra, — 19) utrumque 3. — !!) eam mél 1, ale opraw. w eum. — !?) nemá 4, 4a. — 19) dat regis — arripiens nemá 4, 4a; w poslednim wàak chtěl později někdo místo to doplniti, — !4) agis 1, 4, 6. — 19) ulira 4, 4a. — 16) Vseborio 3; Seliboric napsáno w 6 po straně; Seliboric 2aa. — 17) mil. Beneda 4, 4a, — '8) et res. ne- má 2.— 19) r. Wralizlaum 4, 40. — ?9) venabulo excipit 1. — 2!) rex Wralizlaus 2, 2a, 2aa, 2b, 4, 4a. — 22) nemá 1. 18* 

Strana 122
1089 1090 122 41. Anno dominicae incarnationis 1089 erectio ecclesiae Wissegradensis. !) Anno dominicae incarnationis 1090. Antiquus ille chelidrus?), humani generis inimicus, qui nun- quam dormitat, sed semper quietos inquietat, non tulit ulterius pacatos vivere fratres, regem ?) scilicet Wratizlaum et praesulem *) Gebeardum. Hune vexat vana gloria et ambitione?), illum exagitat arrogantia et tumido fastu superbiae, ita tamen ut nec ille huic cederet, nec hic illum exsuperare quiret. Iste non vult fratrem sibi*) habere?) parem, ille non vult minor fratre ha- beri; iste vult praeesse, ille non: vult subesse; iste vult quasi rex dominari et praecellere, ille non vult iussis suis obtemperare, sed soli impe- ratori suum profitetur servitium, à quo accepe- rat episcopium 9). Qui in tantum virili animosi- tate inter se aliquando dissidebant, ut saepe festis diebus rex episcopum non haberet, qui sibi coronam imponeret. Hac necessitate simul?) et ambitione rex compulsus, non ratione sed so- la dominatione iterum subintronizat capellanum suum nomine !°) Wezlonem !!) in territorio Mo- raviensi episcopum. Quo in?) facto !?) palam?) se fecit notabilem non solum sprevisse !*), quod ipse coram imperatore et eius episcopis collau- daverat, ut unus foret uterque episcopatus, ve- rum etiam papae Clementis violasse privilegium, quo!*) eiusdem terminos episcopii roboraverat!"). Hanc ut apploraret!9) apostolico illatam eccle- siae iniustitiam, praesul Gebhardus!?) iturus erat Romam, sed consilio cum suis familiaribus inito, prius adit antiquum amicum Wladizlaum, regem Pannonicum, et patefaciens ei suae eccle- siae iniuriam "^, postulat ab eo ad Romanum iter auxilium ?!), Inscius heu fatum sibi iam superesse propin- quum. Nam prima die, qua regem adiit, nimiam corpo- ris incidit molestiam, et quia prope urbem erat KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 41. Léta od narození páně 1089 založení kostela Wyšehradského. Léta od narozeni páně 1090. Starý onen had, lidského pokolení nepřítel, který nikdy nespí, ale wždy pokojným pokoje nedáwá, nesnesl toho, aby déle w pokoji žili bratří, totiž král Wratislaw a bi- skup Gebhart. Toho pokaust marnau sláwau a eti- žádosti, onoho pobádá hrdostí a nadýmawým wy- nášením se pýchy, ale tak, že ani onen tomuto neustaupi, ani ten onoho nemiże pfekonati. Ten nechce miti bratra sobě rowného, onen nechce jmín býti za menšího než bratr; ten chce před- čiti, onen nechce se podříditi; ten chce jako krá! panowati a přewyšowati, onen nechce rozkazů jeho poslauchati, než toliko k císaři se přizná- wá swau službau, od kterého přijal biskupstwi. I tak aż mużskau wysokomyslnosti mezi sebau někdy newřeli; že často w zaswécené swátky král neměl biskupa, aby mu korunu postawil na hlawu. Tauto potfebau i také ctiZádosti král puzen, ne z rozumu, ale z pauhé panstwichtiwosti opět podstrčil kaplana swého jménem Wecela w zemi morawské za biskupa. Tím činem zřejmě na sobě ukázal, že netoliko zawrhnul, co byl sám před císařem a před biskupy schwálil, aby bylo sjednoceno oboji biskupstwi, nýbrž i že po- rušil privilegium papeže Klimenta, kterým on byl hranice tóhoż biskupstwi stwrdil. Aby u apoštol- ského wedl stížnost na tuto křiwdu učiněnau ko- stelu, chtěl biskup Gebhart jeti do Říma; ale poradiw se se swymi sluZebniky, prwé zašel k starému příteli Wladislawowi, králi uherské- mu, à oznámiw mu křiwdu swého kostela, žá- dal od něho pomoci k cestě do Říma, Newěda ach, že osud již blízký jej očekáwá. Nebo prwniho dne, když ku králi přišel, upadl we welkau tělesnau chorobu. A poněwadž byl 1) Zpráwa tato jest jen w ruk. 2a, 2b. — ?) chelydrus 2b, 3. — ?) nemá 3, 4a. — *) nemó A. — 5) Tak w&ecky kromó 1, 4, 4a. — ©) slowa násl. až po tantum virili jsau w ruk. 1 psána rukau jinau. — 7) p. hab. A, 6. — 9) episcopatum 2 a tak níze stále. — ?) nemá 4, 4a. — 10) nemá 3. — '!) Weclonem 1, 2, 2a; Wecelonem 4, 4a; Weczlonem 2aa. — !?) wyskrábáno w A. — !?) pacto 3. — !*) palam fecit notabile 3. — 15) sol. se spr. 3. — !9) qui 4, 4a. — !7) corrobor. 3. — !9) apploret A; tak i 6, ale po stran& approbet; approbaret 2. — !9) Iaromir 3; Gebehardus 2aa. — 2?) Tak A a 6; dampnum vel iniuriam 1, 2; dampnum 2a, 2ea, 4; w 2b nadepsáno nad damnum iniuriam. — ?!) pecuniam auxilium 1, 4; w 2b nad auxilium nadepsáno pecuniam ; pecuniam et auxilium 4a. 

Strana 123
KNIHY I Strigoniam !), illuc mittit eum rex navigio ?), com- mittens curam eius illius urbis episcopo. Pertulit heu?)! quales sex lucibus ^) ipse dolores, Inpedior lacrimis nec possum promere dictis). Septima die iam advesperascente 9), Sol Julii senas qua tangit luce Kalendas *), Gemma sacerdotum, cunctorum lux Boemorum, Dogmate praeclarus pius antistes Gebeardus Vivat ut in Christo, mundo migravit ab isto. Moribus et vita de cuius dicere multa Fert animus mihi), sed desunt in pectore sen- sus. Pauca tamen fari libet haec, quae vidimus ipsi. 42. Tempore quadragesimali talis mos erat suus. Semper cilicium habens subtus, desuper veste episcopali indutus, diebus pascit?) huma- nos obtutus, noctibus vero sacco vestitus la- tenter ecclesiam ingressus et super pavimentum humi") prostratus, tamdiu perseverat in preci- bus, quoadusque largo imbre lacrimarum ma- dida '') fuit, cui incubuit '?), humus. Inde con- surgens ad. agapen ") faciendam !4), et prius- quam ruminet psalmos, quotquot ante ecclesiam invenit miseros, boni?) operis per copiam sup- plet !'6) eorum inopiam; finito psalterio idem facit. Post matutinas autem quadraginta pa- nis!?) quadrantes et totidem allecia, sive ali- cuius edulii partes dividit inter pauperes. Quarta autem vice jam adpropinquante luce, ad nume- rum apostolorum lavans!5) pedes XII peregrino- rum, dividit his formas bis senas denariorum. Quibus ad horam '?) prandii in abdita stuba vel casa positis habunde ipse necessaria apponit, et dextra sua cibum et potum eis benedicit, deinde ad publicam mensam ??) vadit, et secum XL ?!) egenos pavit. Similiter ad sedem suam Pragae constituit cottidie XL pauperes pascendos, et bis 123 blízko hradu Ostřihoma, wyprawil jej tam král na lodi, poručiw péči o něj biskupu onoho hradu. Šest dní jak weliké, ach! jest snášel tu bolesti, Od slz nelze mi jest a nemožné slowy wytici. Sedmého pak dne již k wečeru, když Sesté pred prwntm Cerwencem ewitilo slunce, Perla duchownich w&echnéch též i Čechů ono swétlo Přeslawné w učení, Gebhart biskup to pobožný, W Kristu by žil, z toho již jest ze swěta od- stěhowal se. O jehož obyčejich, též spůsobu žiwota duch můj Rád by chtěl mnoho diti, prsaum wáak sila do- cházi ; Málo wšak, co widěl jsem sám, přede wypra- wowat chci. 42. W čas čtyřidcetidenního postu byl ta- kowý jeho zwyk. Košili hůněnau wždy maje wespod, swrchu ozdoben rauchem biskupským jewil se we dne zrakům lidským, w nocich wšak oděn hrubým plátnem, tajně wšed do kostela, a na dlažbě k zemi lehnuw, tak dlauho setrwá- wal w modleni, až byla zem, na které ležel, mokrá od deště slz. Potom wstal ku konání lásky k bližnímu, a prwé než řikal žalmy, ko- lik nalezl bídných před kostelem, dobrého skut- ku hojnosti přispěl jejich chudobnosti; po skon- čení žalmů též učinil. Po ranní pak rozdělil 40 čtwrti chleba a tolikéž slanečků nebo částek jiné krmě mezi chudé. Po čtwrté pak když se blížil den, dle počtu apoštolů umyw nohy dwa- nácti pautníkům, rozdělil mezi ně dwanáct ku- sů peněz. A w hodinu oběda posadiw je we wzdálené jizbě čili chyši, hojně jim co potřeba předkládal, a prawici swau jidlo a pití žehnal. Potom šel ke stolu weřejnému, a nakrmil s se- bau 40 chudých. Podobně při stolici swé w Praze ustanowil každodenně krmiti 40 chudých a dwa- krát za rok oditi od řemínku na střewici až do třapce na klobauku. Také několik přespolních l) Ztrigoniam 4; Stryg. 6. — ?) magnigio A; remigio nauis 4, 4a. — ?) eu 2. — *) na wyškrábaném místé w 1 rukau jina napsáno, — 5) verbis 3. — 9) advesperante 2. — 7) Palacký, Děj. nár. Českého I, 342 a 343, klade smrt Jaromírowu do r. 1089 a ne 1090; a to na den 26 čerwna, což se i srownáwá s necro- logium boh. Dobner, Mon. hist. Boh. I, 13. Seznam biskupů Olomuckých má X Kal. Jul. tedy 22 čerwna. — S) nemá 4. — ?) pascis 1. — !9) umi 1. — !!) madita w 1, ale opraweno w madida, — !?) incumbit A, 6. — 13) agape faciendum A, 2, 2a, 2aa, 2b, 6. — 1*) fac. vadit 4, 4a. — !*) op. b. A. — !9) supplex 2. — 17) pa- nes 22a. — !9) lauat 2aa, 4, 4a. — !?) oram 1. — 2?) missam A, 4, 4a, 6. — ?!) XII A. 1090 

Strana 124
124 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1091 1090 in anno vestiendos a corrigia calcei usque ad mastigam 1) pilei 2). Item nonullos adventantes 3) hospites et pauperes clericos nimiis dationibus obligat, ut per totam quadragesimam secum ma- nentes tam pro vivis quam pro defunctis psal- teria legant 4). Ad singula quaeque 5) missarum sollempnia, quotquot in capella quaque 6) die fuerint celebrata, trina dari fecit nummismata denariorum. Omnibus autem diebus dominicis XII nummos, festis vero apostolicis et in aliis maioribus solempnitatibus CC offert super pixi- dem sanctarum reliquiarum argenteos. Quamque fuerit largus, si te delectat o prudens scire ") lector, pellicams) episcopalem nunquam integrum per annum portabat, sed unam hiemalem2) in pasca, alteram aestivalem 10) in festo sancti Wen- cezlai suis capellanis donat. Sic et in ceteris donativis largum fuisse scias. Post cuius obitum anno dominicae incarnationis 1091, IV 11) Nonas Martii Cosmas electus est in episcopum tam a rege Wratizlao quam 12) omni clero ac populo Boemorum, tertio Heinrico imperante 13) augusto, sed in Longobardia hisdem temporibus imperia- lia tractante negotia. 43. Téhož léta dne 17 Dubna, we středu 43. Eodem 14) anno XV 15) Kal. Maii, IV druhý týden po welkonocích shořel jest chrám feria in secunda ebdomada paschae, combustum swatých mučenníků Wita, Wácslawa a Wojtěcha est monasterium sanctorum martyrum Viti, Wen- cezlai atque Adalberti 16) in urbe Praga. Eodem na hradě Pražském. [A w zimě nebylo ani sněhu ani deště.] Toho roku král Wratislaw welice se anno 17) rex Wratizlaus valde iratus est 18) con- rozhněwal na bratra swého Konrada, že on ne- tra fratrem suum Chounradum, quia hic, non inmemor mutuae dilectionis, favebat parti19) filio- zapomenuw na wzájemnau lásku, přál straně synů bratra swého Otty, Swatopluka totiž a Otí- rum fratris sui Ottonis, Zuatopluc 20) videlicet 21) et Ottik 22), quibus expulsis de paterna here- ka, kteréž byl král wypudil z otcowského dě- dictwi a dal hrad Olomauc a jiné hrady swému ditate, filio suo Bolezlao rex urbem Olomuc et synu Boleslawowi; kdežto on za nedlauhý čas alias civitates tradiderat, ubi non longo post potom w předřečeném hradě uchwácen jest tempore in praedicta urbe inmatura praeventus předčasnau smrtí dne 11 Srpna. A poněwadž est morte III Idus Augusti. Et quoniam illi 23) oni tři bratří, totiž Jaromír, Otto a Konrad, tres fratres, scilicet24) Jaromir, Otto et 25) Choun- radus, quamdiu fuerunt vitales, ita erant unani- pokud byli žiwi, tak byli jedné mysli, že jich — příchozích a chudých duchowních welkými dary zjednáwal, aby po celý čtyřidcetidenní půst s ním zůstáwajíce, jak za žiwé tak za zemřelé žaltáře čítali. K jedněkaždé službě mešní, kolikž se jich koli každý den w kapli konalo, dáwal platiti po třech mincích penězích. Každý pak den nedělní obětowal 12 peněz, o swátcích pak apoštolů neb o jiných wětších slawnostech po dwau stech stří- brných na skříni swatých ostatků. A jak byl štědrý, bawili tě maudrý čtenáři wěděti, biskup- ského kožisku nikdy celý rok nenosil, nýbrž jeden zimní o welkonocích, druhý pak letní na swátek sw. Wácslawa swým kaplanům darowal. Tak wěz že byl štědrý i w jiném swém daro- wání. Po jeho smrti léta od narození páně 1091 dne 4 Března zwolen jest za biskupa Kosmas, jak od krále Wratislawa tak ode wšeho ducho- wenstwa a lidu českého, za cisařstwí třetího Jindřicha, rozmnožitele říše, který wšak toho času w Lombardii jednal záležitosti císařské. 1) mastigiam 2, 4, 4a. — 2) picei 2aa. — 3) advenientes 2aa. — 4) perlegant A, 4, 4a, 6. — 5) quoque 4, 4a. — 6) qua 2aa. — 7) l. sc. A, 6. — 8) pellicinam 1.— 9) genialem 1. — 10) festivalem 2. — 11) nemá 4. — 12) quam a 2. — 13) imperatore 4, 4a; nemá 6. — 14) Eodem — Praga na dolejším kraji w A napsáno. — 15) O letopisné zpráwě této srownej Palackého Děj. nár. Českého I, 343 (poznámka 339), kde ukázáno, že se má XV před slowem Kal. wynechati a doba sběhnutí se události té ne do r. 1091, ale na 1 kw. 1090 polo- žiti. K témuž poslednímu létu (1090) náležejí pak wšecky zpráwy níže položené a slowy codem anno (1091) začínající. V 2aa. — 16) slowo monasterium položeno w A na tomto místě. — 17) a. XV Kal. Maii 4, 1a. — 18) nemá A. — 19) pati 1. — 20) Zuatoplik A; nad i nadeps. wšak v; Zuatoplic 1; Zuatoplik 2; Zwatopluk 6. — 21) nemá 4. — 22) Otic 2; Otik 2b; Ortik 3. — 23) Hi 4, 4a. —21) nemá 4, 4a. — 25) nemá A, 3, 4, 6.

Strana 125
KNIHY II mes, ut per nullas posset!) eos rex divellere artes, — et sicut fertur leo pertimuisse tres iuven- cos inter se collatis cornibus stantes, ita nun- quam ausus est rex invadere suos?) fratres, — postquam vero vidit solum Chounradum post obi- tum fratrum ex omni parte fraterno amminiculo privatum, ingressus est cum exercitu Moraviam, ut eum similiter expelleret de provincia, quae sibi sorte?) ac funiculo hereditatis et^) per con- cessionem iure acciderat paternam. Ventum erat ad urbem, cui nomen Brnen?) ubi rex circum- stantibus ©) terrae magnatibus?) disponens ob- sidionem per girum, dum designat loca, ubi quis- que comes tentoria figat, Zderad") villicus, sicut erat homo versipellis, ex obliquo innuens regi oculis, iuvenem Bracizlaum inter satrapas coram patre suo stantem denotat carbone") confusio- nis. Quoniam quidem '?), inquiens, tuus, o do- mine rex, natus libenter aestate ludit in flumine et natat, si placet tuae maiestati, iuxta fluvi- um '') hace ex parte urbis cum suis papiliones ponat. Haec ideo dixit, quod!*) olim in partibus Saxoniae, dum meridie natat praedictus iuvenis in flumine, hostes ex adverso irruunt et eos in- vadunt, ut supra retulimus. Hoc verbum nimis alte in corde iuvenis !" sedit, et non minus do- luit, quam si toxicata sagitta cor eius vulneras- set. Tristis abiit in'^) castra, et?) non sumpsit cibum usque noctis !9) ad astra. Nocte autem sub opaca, turma suorum advocata, pandit cor- dis sui vulnera, consulens, qualiter in villico ul- cisci possit iniquo '. Eadem etiam nocte clam mittit ad patruum suum Chounradum, dedecus sibi et '*) a quo sit illatum exponens, quid opus sit facto, quaerit ab eo consilium. At ille: Si te, inquit, quis sis, cognoscis !?), ignem me non mi- nus quam te urentem extinguere??) noli timere; negligere laudabile non est. Non enim latuerat Chounradum, quod rex haec omnia ageret Zde- rad per consilium. Cumque nuntius dicta patrui 125 král žádnými Istmi nemohl roztrhnauti, a jako se prawi, že se lew bál tří býčků, když stáli sraziwše rohy, dohromady, tak král nikdy ne- směl na swé bratří uderiti. Ale když widél Konrada samotného, po smrti jeho bratří an ode wšad podpory bratrské byl zbawen, wtrhnul jest s wojskem do Morawy, aby jej podobně wypudil ze země, která jemu losem a prowáz- kem dědickým a udělením od otce práwem byla připadla. Přitáhli ke hradu, který slowe Brnen, kdež král obstaupen welmoži zemskými nařizuje obležení do kola, když ustanowowal místa, kdeby který župan měl postawiti stany, Zderad wládař, jak byl člowěk potměšilý, mrk- nuw se strany na krále očima, mladého Břeti- slawa, stojícího mezi náčelníky před otcem, po- éernil uhlem zahanbeni, prawě: Poněwadž twůj syn, pane králi, rád w leté si hraje w fece a kaupà se, libili.se Twé Milosti, af si se swými postawi stany u řeky z této strany hra- du. To proto řekl, že ondy w zemi saské, když se w poledne jinoch řečený kaupal w řece, ne- přátelé přitáhli wstříc a na ně udeřili, jak jsme swrchu powěděli. To slowo přiliš hluboko w my- sli jinocha uwäzlo, a mrzelo ho neméně, než kdyby šip kalený poranil srdce jeho. Zasmušilý odešel do ležení, a newzal jidla až do času nočního. Ale za noci tmawé, zawolaw druhy swé, zjewil jim rány srdce swého, tázaje se, jak by se pomstil nad wládařem nešlechetným. Té samé noci také poslal tajně k strýci swému Konradowi, a přednesl jemu swé pohanění a od koho by mu bylo učiněno, i žádal jeho o radu, co by měl učiniti. On pak prawil: Znášli sebe, kdo jsi, nestrachuj se zhasiti oheň, který mne neméně pálí než tebe; nedbati není chwalno. Neb nebylo Konrada tajno, že král to wše či- nil k radě Zderadowě. A když posel slowa strý- cowa Břetislawowi wyřidil, oblíbili si wšichni a přiswědčili a chwálili wsichni üsudek knizete !) rex eos posset À. — ?) fr. suos A. — 9) aut A; jinau rukau nadepsáno ac. — *) et jest posledni slowo ruk, 6, wse oslatní, co pak následuje, schází. Jen do konce druhé knihy učiněn opis w předešlém století z ruk. kapitulního (2). — 5) Brinen 1; Brnno 2; Brynen 2va, 2b; Bruen 3; Brneu 4; Brnen 4a na wyskrábaném místé, — 6) circum astantibus 3. — 7) primatibus 3. — 9) Sderad A ; Zd. sic. er. h. uers. villicus 2aa, — 9) elogio A, 2, 2a, 22a, 2b, 3; elogio vel carbone 1; elogio carbone 4, 4a. — !9) quando quidem 4a. — !!) flumen 2ag. Říčka Switewa se tu bezpochyby rozuméli mó. — !?) quia 4, 4a. — !?) iuvens 1. — !%) ad 4, 4a. — 15) nemá A. — !9) ne- má 4e, — !?) in aliquo 4, 4a. — 19) et a quo sit neni w A. — '!?) recognoscis 2aa. — 2°) extingue 4a. 1091 

Strana 126
1091 126 Bracizlao retulisset, favent omnes et assentiunt, et quasi à deo sibi datam laudant ducis senten- tiam, quoniam et ipsi identidem !) prius consul- uerant. Quid multa? Tota nocte illa agitur, quod mane peragitur. 44. Nam lucescente die Bracizlaus mittit ad praedictum villicum, demandans ei, ut, ubi sibi?) placeret, secretum consili?) simul ineant. Qui nichil mali suspicans, accepto comite Drisimir*), tantummodo soli?) duo procedunt. Quos ut 9) vi- dit & longe iuvenis, tantum a suis prosiliit 7) obviam eis, quantum iactus?) est lapidis; dede- rat enim suis militibus signum, ut quando suam cirotecam illius proiceret in sinum, facerent, quod facere spoponderant °). Ubi!?) pauca exprobrans ili'!), quibus saepe offenderat eum: Quam, in- quit, pollicitus sum, en abrenuntio tibi fidem meam, et avertens equum, proiecit in faciem eius cirotecam !?). Non aliter quam cum !?) ira- tus leo erexit iubas et submittens caudam, nodo, qui est in extremitate caudae, percutiens fron- tem suam, et stimulo, qui est sub cauda sua, pungens '*) posteriora !?), fertur in omne, quod obstat: ita prosiliunt illico ex agmine ardentes et armati iuvenes, Nozizlau 5) et frater eius Drisikray !?), filii Lubomir, et tertius Borsa !5), filius Olen!5), atque?^) frustra fugientem ?!) Zde- rad ternis hastilibus alte in aera sustollunt, et ut manipulum in terram deiciunt, et calcant equorum pedibus, et iterum atque iterum vul- nerant et affigsunt corpus humi*?) telis. Tali morte suae de summitate rotae fallax fortuna deiecit amicum suum Zderad V Idus Julii. Co- mes autem Drisimir?!) pallidus advolat in ca- stra et nuntiat?*) regi?*), quae fuerant?*) facta. Solus rex moeret et plorat, omnes iuvenem ?") laudant?5) quamvis??) aperte laudare??) non audeant. Bracizlaus autem non longe ultra unum KOSMÜW LETOPIS CESKY. jako od Boha sobě daný, poněwadž i oni sami nékolikkrát prwé tak radili. Co wice? Celau tu noc o to se jednalo, co se ráno wykonalo. 44. Nebo když se rozednilo, poslal Bieti- slaw k wládaři prwé řečenému, wzkazuje jemu, aby, kdež by se jemu libilo, wzali spolu tajný potaz. On ničeho zlého se nenaděje, wzal s se- bau Zupaua DrZimira, a samotni toliko dwa wyB&li. Jak je mladík z daleka uhlidal, tolik od swÿch wyskoëil jim naproti, coby dohodil ka- menem. Bylť dal swým bojownikům znamení, aby, jak on swau rukawici wrhne jemu do ňa- der, učinili, co byli učiniti slíbili. Potom krátce jemu wytykaje, éim ho kdy byl urazil, prawil : hle! wiru, kterau jsem ti slibil, wypowidám tobé; a obrátiw koné, wrhnul jemu do oéí ru- kawici. Nejinak nežli když lew rozzlobeny zježí hříwu a pozdwihna ocas, úzlem, který jest na konci ocasu, tepa čelo swé, a ostnem, který jest pod ocasem jeho, bije w zadek žene se do wše- ho, což jest w cestě; tak wyskočili ihned ze zá- stupu jinoši hořící a ozbrojení, Nožislaw a bratr jeho Drzkraj synowé Lubomíirowi a třetí Borsa syn Olenůw, a Zderada, který darmo utíkal, tro- jím kopím wysoko do powětří wyzdwihli, a jako otep na zem smrštili, a šlapali naň kopyty koň- skými a opět i opět jej ranili, a pripichli télo jeho k zemi kopími. Takowau smrtí štěstí ne- wérné swrhlo s wrchu swého kola pfitele swé- ho Zderada dne 11 Čerwence. Ale župan Drži- mír bledý přiběhl do ležení, a zwěstowal králi, co se bylo stalo. Sám toliko kräl truchlil a kwi- lel; wüiehni mladika chwálili, a6 werejné ehwá- !) itentidem 2, 2b. — ?) nemá A. — ?) consilium 2as, 3. — ^) Drysimir 1; Drsimir 3; Disimir 4, 4a. — 5) illi 4, 4a. — 9) nadepsáno rukau jinau w A. — 7) prosilit A. — 8) ictus A. — 9) Od slow: a suis prosilit jest w 4, 4a znění textu poněkud jinší, a to: a suis militibus secessit, ut signum possent cognoscere, quod facere se spoponderat. — !9) Un s čárkau nad n má A na místě, kde diíwe wyskrábáno nèco. — !!) ei A. — 1?) cyrolecam 1, 4; cyrothecam 2, 4a. — !?) opraweno w ut 2aa. — !4) pugnens 1. — !^) peclora A; p. sua 4, 4a. — 19) Nozizlaw 2, 4a; Nozizlaus 3. — !7) Drysimir 1; Dyrzkroy 2; Drsikrai 4, 4a. — !9) Boress 2aa. — 19) Bolen 2a. — ?9) at 4. — ?!) [fugiente 3. — ??) nemá 4, 4a. — ??) Dyrzimir 2; Drismir 2b; Drsimir 3; Disimir 4; Drzimir 4a. — ?*) nunciont 1, n podtetkowáno, — ?^) nemá A. — ?6) fuerunt 2aa. — 7) iuv. Braci- zlaum 4, 4a. — 29) I. et glorificant 4, 4a. — ??) vis piipsáno rukau jinau w A. -- %) laudant 1. 

Strana 127
KNIHY II. monticulum separatim sua transfert !) castra, quem maior pars exercitus et fortior?) bello?) est secuta. 45. Interea coniunx Chounradi nomine Wir- pirk*), una mulierum de numero prudentum, inscio marito suo venit in castra regis. Quae cum nunciata esset regi, convocat?) rex proceres in coetum, et iussa venire stetit?) coram rege, large perfusa?) faciem ?) lacrimis, et singultibus verba interrumpentibus tandem eluctata in vo- cem sic est locuta?): Haud'*) ego iam digna dici tua, rex pie!!), nurus Supplex ad genua nunc!?) non temere tua veni. Et cecidit in faciem et adoravit regem. Quae iussa surgere stetit et ait: Nullam!?), domine mi rex, his in partibus belli invenis materiam, nullam de proelio hinc!) reportas victoriam, bellum plus quam civile geris!?). At si nos!) et nostra bona tuis militibus praedam esse decer- nis, in te tua vertis tela, cum fratrem tuum, cui debeas '?) esse tutela, spolias rapina cru- enta. In deum vadit, qui suos invadit. Nam quae- cunque hic longe in tuis finibus spolia quaeris habenda, ostendam tibi potiora in medio tui regni posita. Nusquam enim melius !5) ditabe- ris, nec!?) amplius magnificaberis, quam in sub- urbio Pragensi et vico Wissegradensi??). Ibi Ju- daei auro et argento plenissimi, ibi?') ex omni gente negotiatores ditissimi, ibi monetarii opu- lentissimi, ibi forum, in quo praeda habundans superhabundabat tuis militibus. Aut si te delec- tat, qualiter Troia arserit??) videre, nusquam ma- gis Vulcanum videbis furentem ?*), quam cum ?*) utramque urbem praedictam videas ardentem. Atqui: Illa mea sunt, dicas. Ista autem, quae hostiliter devastas, cuius esse putas? Nonne nos et nostra tua sunt? Sin autem solummodo tua fulmina acuis in iugulum tui fratris, absit, ut alter Kain?5) habearis. Salva tui?9) gratia fratri tuo patet Graecia, patet Dalmatia, ipse mavult 127 liti nesméli. Bretislaw pak nedaleko odtud za jeden wršek přeložil lezeni swé obzwlást, a wétii část wojska a to w boji udatnější šla za nim. 45. Mezitim choť Konradowa, jménem Hil- burga, jedna z počtu žen maudrých, bez wědomí manžela swého přišla do ležení králowa. A když byla králi oblażena, swolal král přednější muže do sboru, a když jí bylo kázáno přijíti, stanula před králem, hojně skropiwši obličej slzami, a ježto wzlikání překáželo ji w řeči, konečně domohái se hlasu, tak jest promluwila: Já, twau, králi milý! již swatkau slauti nehodná, W pokoře přišla jsem, směle nikoli, ku kolenaum twým, a padla na twář a pokořila se králi. A když jí kázal wstáti, wstala a prawila: Nenacháziá, pane můj králi; w těchto stranách žádného předmětu wálky, žádného z bitwy odtud neodneseš witěz- stwi; wedeš wálku wic než občanskau. Ale minišli nás a naše jmění dáti w kořist wojá- küm swym, obració proti sobě šípy swé, když bratra swého, kterému powinen jsi býti ochra- nau, obíráš laupeZi krwawau. Na Boha táhne, kdo na swé napadne. Nebo jakékoli zde daleko na hranicích swých wyhledáwáš míti kořisti, ukáži ti lepší, které se nacházejí uprostřed twé- ho králowstwi. Nebo nikde se lépe neobohatiš, nikde wice nezwelebiś, jako we podhradi Praż- ském a w ulici Wyśehradskć. Tam jsau Židé zlatem a stříbrem nejwie oplywajici, tam z we- škerých národů kupci nejbohatší, tam penéZnici nejzámožnější, tam tržiště, na kterém kořist hoj- ná a přes hojnost dostane se twým wojinüm. Aneb líbili se ti widěti, kterak hořela Troja, nikde neuwidiš Vulkana wice zůřiti, než když uwidi$ oba prwé řečené hrady hořeti. Ale, řek- neš, toť jest mé. Wšak to zde, co nepřátelsky hubiš, Gi mysliś, że jest to? Nejsmeli my a naże wise twoje? Pakli wsak blesky swć jen na hrdlo bratra swého brausiš, nebuď toho, abys byl jmin za druhého Kaina. Bez ujmy twé milosti bratru 1) transferet 1. — ?) ferocior 2b. — 9) nemá 3. — 9) Wirbirk 3. — 5) convocat — rege nemá 1. — 9) et iussit eam venire. Stelitque 4, 4a. — 7) profusa 3. — 9) facie A, 4, 4a. Virg. Aen. XII, 64, 65. — 9) loc. dicens 4, 4a. — !?) aut mél A, ale opraw. w heud. — !!) nemá 4. — 12) místo nunc non má 2b nec non. — !3) nulla 4, — '4) hic 1. — !9) Lucan. Phars. I, 1. — 16) nos et nemá 1. — 17) debebas 3. — !8) ne- má 1. — 79%) nec ampl. magn. nemá 4a. — ??) Uisegr. 1; Wissogr. 2. — ?!) nemá 4a. — ??) Virg. Aeu. ll, 581. — 9) lamtéž V, 662. — ?*) nemá 3. — ?5) Cain 1. — ?6) tua 4, 4e. 19 1091 

Strana 128
1091 128 peregrinari guam te fratricidio criminari Quin potius accipe, quae tibi mittit, iam non frater, sed quasi tuus?) servus; et protulit de sinu forcipes?) et fascem ex virgultis. Et?) si quid, inquit^), frater in fratrem peccavit, emenda; terram autem), quae tua est, cui mavis com- menda. Dixerat, et ita cor regis tetigit et movit corda principum, ut nullus se continere posset.) & lacrimis. Quam rex*) ad latus suum iubet, ut sedeat, sed priusquam sederet: Quandoquidem, inquit, inveni gratiam in oculis tuis, adhuc unam petitionem posco, ne confundas faciem meam, quaeso. Pro magno peccato fili paululum sup- plici satis est patri. Tunc rex: Scio, ait, quo pergis. Sed perge potius, et adduc ocius fratrem meum et?) filium ad me?) in osculo sancto et in!9j vinculo pacis. Et osculatus est eam. Timue- rat enim rex valde?) ne frater suus et filius conspirarent contra eum. Qui cum venissent '?) per conductum dominae Wirpirk 19) ad regem, dans eis pacis osculum, rex ait ad filium suum: Fili mi, si bene egist, nulli melius quam tibi erit: sin autem male, peccatum tuum in fori- bus aderit !4). i 46. Post haec Bracizlaus intelligens, suum patrem non ex corde, sed pro necessitate fecisse pacem, cum omnibus, qui suam transierant in aciem, secessit in partes urbis !°) Gradec !°), et ibi morabatur frustra expectans incertam fortu- nae vicissitudinem. Quotquot enim secuti eum fuerant, nullus ausus est proprios revisere 7) lares, quia regem, quem offenderant, valde me- tuebant, ne captos aut!9) in vincula mitteret, aut capitali sententia dampnaret. Videns autem rex, quod non posset, uti volebat, iram suam ulcisci in filio nec in eius sequacibus, advocat fratrem suum Chounradum, et congregat ter- rae!?) maiores natu, atque corroborat omnium Sacramento comitum 7?) quod?!) post suum ??) obitum frater eius Chounradus obtineat solium ac Boemiae ducatum. Tunc rex roboratus fratris KOSMÜW LETOPIS CESKY. twému otewfeno jest Recko, otewfeno jest Dal- matsko; chce raději w cizině putowati, než tebe z bratrowraždy winiti. Ano, raději wezmi, co ti posílá již ne bratr, než jako otrok twůj; a wy- ňala z ňader kleště a metlu z prauti. A jestlize, prawila, bratr proti bratru čím chybil, trestej ; zemi pak, která jest twá, poruč komu chceš raději. Domluwila, a tak dojala srdce králowo a hnula srdci welmožú, že se žádný nemohl zdržeti pláče. A král kázal ji, aby se posadila po jeho stranč, ale ona prwé než se posadila, řekla: Když jsem tak našla milost před očima twýma, žádám ještě jednu prosbu; prosím ne- zahanbi twáře mé. Za welké prohřešení syna jest malého trestu dosti otci. Tu král prawil: Wim, kam směřuješ. Ale jdi raději, a přiweď čím dříw bratra mého i syna ke mně w swa- tém polibeni a we swazku pokoje. A políbil jest ji. Neb se král welmi obáwal, aby se bratr jeho i syn proti němu nespojili. Kteřížto když přišli, jsauce doprowoděni pani Hilburgau ku králi, dal jim polibení miru, a řekl král k synu swému: Sy- nu můj, dobřeli jsi učinil, nebude nikomu lépe jak tobě; pakli zle, bude hřích twůj státi we dweiich. 46. Poté Břetislaw, znamenaje, že otec ne- učinil pokoj ze srdce, než protože musil, se wše- mi, kteří byli přešli do jeho šiku, odešel do kra- jin hradu Hradce, a tam zůstáwal, darmo čekaje na nejistau proměnu štěstí. Neb kolikž jich bylo za ním šlo, žádný nesměl se podíwati zase k swé- mu domowu, protože se krále, kterého byli urazili, welice bali, aby jich nezajal a bud uwrhnuul do wézeni bud hrdla neodsaudil. Wida pak král, že nemohl, jak chtél, wyliti hnéwu swého na synu ani na jeho příwržencich, powolal bratra swého Konrada, a swolal starší země, a stwrdil přísa- hau wšech županů, aby po jeho smrti bratr jeho Konrad obdržel stolec a české knižetstwi. Tehdy král, posílen radau i také pomocí bratra swého, začal zjewně o to se zasazowati, jak by se na synu pomstil. A nebylo to tajno syna jeho Břeti- 1) nemá 4, 4a. — ?) forpices A. — 9) Exiguid 1, nad lim ještě s nadepsáno. — 4) nemá 48. — 5) aut. tuam 1. — 9) se nadeps. w A jinau rukau. — 7) r. Wrat, 4. — 9) et fil. nemá 4a; et fil. meum 4. — ?) ad me nemá 1, 3. — '9) nemá 4. — !!) ulde 1. — !?) convenissent mél 1, ale opraw. rukau jinau cum venissent, — 13) per — Wirp. nemá A, Wirpyrk 1. — !4) sin autem — aderit nemá 4, 4a. — 15) nemá 2. — !9) Hradecz 2ae. — 17) visitare A. — 19) atque 2; nemá 3. — 19) mai. ter. A. — 2°) communi 2b; fidem 4, 4a. — ?!) quo 4, 4a. — ??) ob. s. A. 

Strana 129
KNIHY II sui!) consilio simul et auxilio, coepit aperte ma- chinari, qualiter ulciscatur in filio. Nec?) hoc?) latuit Bracizlaum, filium eius*), et sine mora congregati sunt ad eum plus quam tria millia fortium virorum, et accelerantes metati sunt castra circa Rokitnicam ?) rivulum, in crastinum parati contra regem committere proelium. Prae- miserat enim ad patrem suum nuntium dicens: En ego, en adsum longe, quem quaesiturus eras, quod facturus es posthac, hodie fac. Nec 5) prae- tereundum est sub silentio, quod eiusdem noctis in conticinio?) divina operari dignata est reve- latio. Nam si acta hominum nostrae scientiae pro modulo pandimus, indignum est, ut ea, quae ipsi$) vidimus, magnalia dei taceamus. 47. Igitur nocte praefata dum inter princi- pes ea, quae praediximus geruntur, nostri pa- troni, videlicet sanctus Wencezlaus et sanctus Adalbertus, visitant in carcere positos, et eos nimia afflictione contritos sua sanctissima digna- tione taliter liberant. Postibus inprimis anterio- ribus simul cum ianua erutis, mox ipsius carceris velut ferream posterulam") cum suis vectibus frangunt, nec non et cippum, in quod dampna- torum pedes crudeliter constringuntur, fractum forinsecus proiciunt!9), statimque auribus damp- natorum vox pia insonuit dicens: Hactenus vobis et huic patriae nostra suffragia defuere, quia gratia dei indigni'!) extitistis !*), ex quo bellum hoc plus quam civile inter Boemiam et Mora- viam principes isti habuere. Sed quoniam?) gra- tia dei et misericordia et respectus est in sanctos dei '4) et, electos illius, nosque eo dirigimur, quo ipsa respexerit, pro certo nusquam nostri prae- sentia suffragando adesse poterit, ubi illa prius miserando non affuerit!^). Quare iam certi de mi- sericordia dei exsurgite 6), ad ecclesiam dei 7) properate, nosque nominatim sanctum Wencez- laum et sanctum Adalbertum vos absolvisse et pacem apportasse omnibus nunciate. Qui mox quasi de gravi somno excitati et!9) a!9) vinculis absoluti, adhuc custodibus dormitantibus *°) li- 129 slawa; a bez me&káni sebralo se k nómu wie 1091 než tři tisíce, mužů udatných, a přispíšiwše za- razili jsau leżeni u potoka Rokytnice, nazejtří hotowi jsauce swésti s králem bitwu. Nebo byl poslal napřed k otci swému posla, prawé: Hle, já, jejž jsi daleko chtěl hledati, hle, jsem tu; cos chtěl potom učiniti, dnes učiň. Také nesluší pominauti mléenim, eo té noci w pozdni chwili božské ráčilo jest spůsobiti zjewení. Nebo když skutky lidské podlé míry wědomosti naši wy- prawujeme, nehodno by bylo, abychom o wel- kých těch činech božských, které jsme sami widéli, mléeli. 47. Tedy předřečené noci, když se to, co jsme prwé prawili, dálo mezi knižaty, dědici naši, to jest swatý Wácslaw a swatý Wojtěch, nawšti- wili jsau wězně w Zalári, a strasti welikau sklice- né swatym smilowánim takowym spüsobem je wy- swobodili. Wytrhše předně weřeje přední i s dweř- mi, hned téhož žaláře zadní dwiřka jako železná sochory swými wypáčili, a také slaup, ku kterému odsauzených nohy ukrutně byli připiaty, přera- ziwáe wen ze ауте! wyhodili; hned pak w uších odsauzenců hlas milý zawznél, prawé: AZ dosud wám a wlasti této orodowáni naáe newzpomá- halo, protože jste byli nehodni milosti boží, co tuto wálku wic než občanskau mezi Čechy a Mo- rawan wedli tito knižata. Ale poněwadž jest mi- lost boží a milosrdenstwi a ohled na swaté boží a wywolené jeho, my pak tam směřujeme, kam ona hledí, zajisté nikde přítomnost naše orodo- wánim nebude moci pfispéti, kde ona prwé smi- lowánim nepřispěje. Pročež již jsauce jisti milo- srdenstwim Božím, wstaňte, ke chrámu božímu pospěšte, a že jsme my, zejména swatý Wácslaw a swatý Wojtěch, wás propustili a pokoj přinesli, wšem powězte. Kteřížto hned jako z těžkého sna probuzeni a paut zbaweni, když strážní ještě spali, wyšli jsau swobodní, a jak jim bylo ká- záno, učinili. Toho také téhož dne jiný opět ") nemá А. — ?) hec A. — ?) nemá A. — ?) regis 4. — 9) Rokytniczam 2; Rokitincam 3. — S) nemá 4a. — ?) concilio 1, — 9) ibi A. — ?) portulam A. — '9) proterunt 4a. — 11) nadepsóno rukau jinau w A. — 12) existilis 2b, —— 19) quia 2b. — 14) nemá A, 2a, 2aa, 3, 4, 4a. — 19) Tu schází w ruk. 1 konec knihy druhé a počátek třetí aż ku kapitole XV, a sice k slowüm: Quorum succenderat animum. — 16) exsurgite et 4, 4a. — !7) Tak A, nemeji ostatni. — 18) Tak opr. w A; et iam a 2, 2aa, 2b; eliam 4. — !?) auctoribus 3. — 30) dormienlibus 3, 4, 4a. 19* 

Strana 130
1091 130 beri exeunt iussague perficiunt. Hac etiam ipsa die aliud item miraculum enituit, quia!), ut supra sanctorum martirum revelatio retulit, Chounradus, frater regis, pacem inter ipsum regem et filium eius composuit. Nam antea in tantum discorda- bant?), ut uterque ab utrimque?) suspecti, iste ne solio privaretur, ille ne a patre caperetur, valde invicem timerent. Sed illum par aetas iuvenum et maior pars procerum, manu quidem promp- tiores et bello fortiores comitabantur ^), istum vero episcopus Cosmas et praepositi ecclesiarum omnesque terrae magnates aetateque?) provec- tiores et consilio utiliores cum omni militia ple- bis favebant9) et nimio affectu venerabantur. Et profecto?) illa tempestate post conditam urbem Pragam pessimum facinus patratum fuisset, si non ad votum) omnem principum et populi mo- tum?) sancta dignatio beatissimi Wencezlay et magna miseratio omnipotentis dei composuisset. 48. Quod videntes, qui in castris remanse- rant") comites, mittunt ad Bracizlaum dicentes: Si tu credulus patri tuo pristinam cum eo redis in gratiam, nos nequaquam credimus ei, quia callidam eius sat!!) novimus astutiam. Plus enim eius amicitias timemus quam inimicitias. Nam veluti ursus nec minimum?) ictum patitur inul- tum, ita ille nunquam cessabit a vindicta, donec omnia, quibus eum offendimus, usque ad unum iotha non dimittet inulta. Qua de re!?) aut nos quovis terrarum abire dimittas!") cum tui gratia, aut nobiscum ubicunque terrarum altiora quae- ras palatia. Nulli enim magis!?) quam tibi nostro parati sumus servire domino. Videns autem Bra- cizlaus, quia sicut miles sine armis suo officio caret, sic dux sine militibus nec nomen ducis habet, mavult!'9?) cum eis extraneum quaerere panem, quam solus sine milite!) cum patre do- mesticam habere pacem. Nec mora, congregatis omnibus tam pecoribus quam mancipiis, plus quam duo milia militum cum Bracizlao duce proficiscuntur ad regem Pannonicum 5). Quem rex Wladizlaus!?) recognoscens cognatum sibi ??) KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. zázrak se objewil, ponówadź, jak swrchu swa- tých mučenníků zjewení oznámilo, Konrad bratr králůw mír zjednal mezi týmž králem a synem jeho. Nebo předtím tak na sebe newřeli, že oba z obau stran majíce podezření, onen aby nebyl stolce zbawen, ten aby nebyl od otce jat, wel- mi se obapolně báli. Onoho pak rowného wěku mládež a wětší díl welmožú, hbitéjšich rukau a w boji udatnějších následowala ; tomuto zase bi- skup Kosmas a proboštowé kostelů a wšichni ná- čelníci země a starší w létech i užitečnější w ra- dách se wším obecným wojskem přáli, a s wel- kau láskau jej etili. A wéru toho éasu od zalo- žení hradu Prahy nejhorší zločin byl by byl spáchán, kdyby podlé přání wšechno šlechty a lidu powstání nebylo swatým smilowánim pře- blahoslaweneho Wäcslawa a welkym slitowänim boha wsemohauciho utiseno. 48. Kdyż to widéli zupanowé, ktefi byli zůstali w ležení, poslali jsau k Bretislawowi, a prawili: Jestli ty wěříš swému otci a na- wraeiá se ku předešlé lásce s ním, my žádným spúsobem newčfíme jemu, protože chytrau jeho lstiwost dobře známe. Wiceť se bojíme jeho přá- telstwi než nepřátelstwi. Neb jako medwěd ani nejmenšího udeření nesnese bez pomsty, tak on nikdy neupustí ode msty, až ničeho, čím jsme jej urazili, ani do jedinkého ? bez pomsty ne- nechá. Pročež buď nás propust, abychom kam- koli ze země odešli s twým dowolením, buď s námi kdekoli jinde wyšších hledej paláců. Neb žádnému raději než tobě hotowi nejsme slauZiti co pánu swému. Břetislaw pak, wida, že jako bojownik bez zbrani nemá swého powoláni, tak wüdce bez bojownikü ani jména wüdee nemá, wolil raději s nimi cizího chleba hledati, neż sám bez bojownika s otcem domácí miti pokoj. Také nemeškali, a sebrawše jak dobytek tak paroby wšechny, wic neż dwa tisice bojowniki odtáhlo s Bretislawem kniżetem ku králi uher- skému. Jehoż król Wladislaw poznaw co swóho 1) quod 2b. — *) discordabaniur 3, 4a ; opraw. 4. — 3) utroque 3. — %) пешё 4. — 5) aelaue 2 ; aetate 2, 2e, 2aa, 2b. — 9) faciebant 3. — 7) perfecto 2aa, — 5) vot, regis 2b, 3, 4, — 9) volum 2, — !0) nemá 2. — 11) satis 2, 2a, 2ae, 2b, 4, 4a. — !?) nimium w A podle&kowáno a jinau rukau nadeps. minimum. — !?) Qua de re nemá A. — 14) nemá 2. — 15) pemá A. — !9) maluit 2aa, — 17) militibus 3. — !8) Pan. Wladizlaum 4, 4a. — !?) Wratisleus 3. — 7?) suum 2, 2a, 2aa, 2b, 4. 

Strana 131
KNIHY II. benigne suscepit, et concessit militibus eius in- habitare locum, qui dieitur Banow !), iuxta cas- trum nomine Trencin?); locus in mediis silvis atque in montibus est situs?), et, nimium *) ap- tus atque opimus?) venationibus. Victualia 9) autem et cetera naturae adminicula per praecep- tum regis ab adiacentibus subministrabantur eis regionibus; ipsum autem Bracizlaum cum paucis secum rex habuit in delitiis aulae regalis ?). 49. Anno eodem rege Wratizlao disponente Cosmas electus ) ad Pragensem ecclesiam et Andreas similiter ad Olomucensem sedem per conductum palatini comitis Rapothae veniunt Mantuam?), et praesentantur imperatori, tertio Heinrico augusto, inchoante anno dominicae in- carnationis 1092 in!") Kal. Januarii. Secunda!!) autem Nonas eiusdem mensis, mediante prae- dicto comite Rapotha, sedens in palatio Man- iuano, episcoporum atque comitum ordine non modico ex utroque latere collocato !?), et electis iam praedictis episcopis positis !?) in medio, diu tacita pulcher caesar pulchra labia!^) aperit di- cens: Hos fratres ad nos misit noster fidelis amicus Wratizlaus, rex Boemicus, ut secundum canonicam et apostolicam institutionem nostra auctoritate confirmemus eorum !*) electionem, quam sine vestro consensu nolumus 5) facere diffinitionem. Tunc praesul Monasteriensis!?), qui isdem temporibus venerat de Hierosolimis, surgit et appodians se mensae, in qua baculi, anuli epis- copales atque reliquiae sanctorum erant positae, ait: Periculosum est valde a paucis destrui, quod multorum sanctione confirmatum est. Multi enim interfuimus episcopi multi et principes imperii Romani atque apostolicae sedis interfuere legati, quando vestro privilegio confirmastis, ut uterque episcopatus, Pragensis simul et Moraviensis, sicut fuit ab initio, ita unus et integer permaneat. Ad haec caesar ait: Sine modo, ut quod me!5) meus rogavit!?) amicus, faciam ; de his autem postea suo tempore in suo*?) discutiam. Et statim de- 131 pfibuzného, wlidné jej pfijal a wykázal bojow- niküm jeho ku pfebywáni misto, které slowe Banow, u hradu Trenčína; to misto leżi upro- střed lesů a w horách, a welmi whodné jest a hojné na lowy. Špíži pak a jiné tělesné po- třeby jsau jim z rozkazu krále dodáwány od sausedních krajin; samého pak Břetislawa s ně- kolika měl král u sebe w rozkoších dworu krá- lowského. 49. Téhož léta z nařízení krále Wratislawa Kosmas zwolený k Pražskému kostelu a Ondřej rowněž na stolici Olomauckau průwodem falc- hrabi Rapoty přišli do Mantue, a předstaweni jsau cisaři třetímu Jindřichowi, rozmnožiteli fi&e,. na začátku roku od narození páně 1092 prwniho dne Ledna. Čtwrtého pak dne téhož měsíce sprostfedkowánim prwé řečeného falekrabi Ra- poty, sedě na paláci Mantuanském, kdež biskupů a hrabat řada nemalá s obau stran jeho seděla, kdyż zwoleni biskupowé prwé řečení postawili se uprostřed, císař krásný dlauho tichá otewřel jest krásná ústa, prawě: Tyto bratry poslal jest k nám náš wěrný přitel Wratislaw král český, abychom dle řádu kanonického a apoštolského z moci naší stwrdili jich zwoleni, kteréhožto rozhodnutí nechceme učiniti bez wašeho přiwo- lení. Tu biskup Miinsterský, který byl ty časy přišel z Jerusaléma, wstal, a podepřew se na stůl, na kterém byly položeny berly, prsteny biskup- ské a ostatky swatých, prawil: Nebezpečné jest welmi, aby malý počet zrušil, co mnohých schwá- lením stwrzeno jest. Nebo mnozí jsme přitom byli biskupowé, mnoho též knižat říše Římské, a byli přitom také legatowé stolice apoštolské, když jste privilegiem swým stwrdili, aby obojí biskupstwi, Praźskć a morawskó, jak bylo od počátku, tak jedním a w celosti zůstalo. K tomu cisař řekl: Nech, ať nyní, zač mne přítel můj žádal, učiním; o tom pak později swým časem porokuji. A hned zasnaubil je prsteny ku ko- stelům ku každému zwlášť, a dal jim pastýřské 1) Banoy A; Banou 2b; Banon 2a, 3; Baniow 2aa; Banov 4, 4a. — ?) Trenczin 2; Trenem 2a; Ore- nem 3. — ?) consitus 3. — +) at nimirum 3. — 5) locus in insidiis silvarum (et 4a) in montibus est situs et nimium aptus atque optimus 4, 4a. — 5) victualia ministrabantur eis regionibus ipsum oc. 4. — ?) nemá 4a. — 8) el. est 3, 4, 4a. — 9) Mantouam 2aa. — 19) III Kal. Jan. 2b, 3. — !!) pridie 4. — '!?) collato 4, 4a. — 13) positus 2aa. — ^) ap. lab. A; aperuit labra 3; aperuit 4. — 15) nemá 2, 4a. — !6) noluimus 2b, 3. — 17) jmeno jeho bylo Erpo. — !9) nemá 4. — !?) rogat 2, 2ae, 3, 4, 4a; meus amicus rogat 2a ; nimis roget amicus 2b. — 20) post suo temp. A, A1; postea temp. in suo ostatni, 1091 1092 

Strana 132
1092 132 sponsat eos anulis ad singulas ecclesias, dans eis pastorales virgas. His ita peractis, iussi sunt ambo episcopi redire Weronam et ibi expectare, donec patratis") regalibus negotiis palatinus co- mes Rapotha iterum reduceret eos secum ?) ad patriam. 50. Interea sinister rumor nostras diverbe- rat aures, regem Wratizlaum XIX?) Kal. Februa- rii migrasse ad Christum, et eius fratrem Choun- radum succesisse in principatum. Qui statim cur- sorem mittit ad imperatorem, et promittens ei pecuniam rogat cassari*) episcoporum electio- nem, quorum supra fecimus mentionem. Sed caesar magis consulens iustitiae quam iniqui- tatis consentiens pecuniae: Quod feci, inquit, feci, nec possum meum mutare factum. Tristis abiit legatus nomine Woclin?) quia non obti- nuit, quod petiit ex parte ducis. Episcopi vero secundum iussa caesaris morati sunt Weronae usque ad initium quadragesimae, expectantes re- ditum et conductum praedicti comitis Rapotae"*). Post haec advenientes Pragam in ipsa die pal- marum?) suscepti sunt?) a clero et populo ho- norifice, et adeunt ducem Chounradum in urbe Bolezlau ?) tertia feria eiusdem ebdomadae. Quos dux!?) iam mutato animo benigne suscepit, et celebravit cum eis pascha in urbe Wissegrad. Et in ipsa paschae ebdomada circa Kalend. Apri- lis descendit maxima nix, et tantum inhorruit frigus mixtum cum glatie, quantum raro in me- dia contingit!!) hieme. Gesta autem huius?) du- cis 14) non habemus plurima ad scribendum !4) quia post VII menses et dies XVII!5) eodem anno, quo suscepit ducatum VIII Idus Sept. cum vita amisit!6). Cui successit iunior Bracizlaus!?), quem advenientem in urbem Pragam laetis cho- reis !5) per diversa compita dispositis tam puel- larum quam iuvenum modulantium ??) tibiis et iympanis, et per ecclesias pulsantibus campanis plebs laetabunda suscepit?") Ipse autem Cosmas KOSMÓW LETOPIS CESKY. berly. Po wykonáni toho tak kázáno jest obéma biskupům, aby šli zpět do Verony a tam čekali, ażby je falekrabi Rapota po wyfizeni wéei krá- lowských zase s sebau dowedl zpět do wlasti. 50. Mezitím powěst zlá bičowala naše uši, že král Wratislaw dne 14 Ledna odešel ku Kri- stu, a Że bratr jeho Konrad nastaupil w kni- żetstwi. Kteryż hned poslal rychlauna k cisafi, a slibuje jemu peníze žádal, aby zrušil zwolení biskupů, o němž jsme swrchu učinili zmínku. Ale cisař wice hledě k sprawedliwosti, než aby přiswědčil penězům neprawosti, řekl: Co jsem učinil, učinil jsem, a nemohu swého zméniti činu. Smutně odešel wyslanec jménem Woklin, poněwadž neobdržel, zač byl žádal, od knižete. Biskupowé pak dle rozkazu cisaíowa meákali jsau we Veroně až do začátku postu, očekáwa- jice nawrácení a průwodu prwé řečeného hraběte Rapoty. Potom když přijeli do Prahy w samau nedéli kwétnau, uwitáni jsau od Zákowstwa i od lidu poctiwé, a pfedstaupili pred knize Konrada na hradě Boleslawi w autery toho tyhodne. Kniże je wlidně přijal, změniw již smýšlení swé, a sla- wil s nimi welikonoce na hradě Wyšehradě. A w samy tyden welikonoćni o prwnim Dubnu spadl weliky snih, a takowy mróz uhodil spo- jený s ledem, jak málo kdy býwá i prostřed zimy. Ale o skuteich tohoto knížete není nám mnoho psáti, protože po sedmi měsících a 17 dnech téhož léta, we kterém knížetstwi došel, dne 6 Září se žiwotem jeho pozbyl. Po němž nastaupil mladší Břetislaw, jehož, když přijížděl do hradu Prahy, s weselými tanci rozestawenými po rozličných rozcestích ulic, jak diwek tak ji- nochû, hudaucich na pistaly i bubny a se zwo- nénim zwonü po kostelích lid radostně uwital. Sám pak biskup Kosmas se žákowstwem a se slawnau processí uwitaw jej we bráně hradské 7) peractis 4a. — ?) nemá A. — 9) XVIII? 2. S udáním tímto srownáwá se Necrol. Boh. (Dobner, Mon. hist. Boh. III, str. 9 a Calendarium Pegaviense. Letopisy Hildesheimské a mnich Pegawsk$ wyprawují, Ze na honbé s konć spadl. — 4) cessari opraw. w A rukau jinau w cassari. — 5) Wiclin 2, 2a; Wiczlin 4, 4a ; Wicdin 2aa. — 6) nemá A. — 7) 21 biezna. — P) nemó 3. — *) Boleslaw 2 ; Boleslau 2a; Boleslai 3. — 19) d. Chunradus 40; Cünradus 4. — !!) cont. i. m. A; contingit 2b. — 12) nemó A, 3. — 19) d. Conradi 2b; Cunradi 4, 4a, — 14) ad ser. p. A. -- 15) XVI 4, 4a. — !5) S tím srowuáwá se i zpráwa w Necrologium Boh. poloäené. — 17) Breczislaus 2; Bracislaus 2a; Brecislaus 3. — !9) choris 3. — !9) mod. in t. 2, 4, 4e; in tybiis 2a. — 20) suscipit 2, 2a. 

Strana 133
KNIHY II episcopus !) cum clero et magnifica processione suscipiens eum in porta civitatis ante templum sanctae Mariae, deducit?) ad solium, et secundum ritum huius terrae ab universis comitibus et satrapis est intronizatus dux iunior Bracizlaus XVIII Kal. Octobris. 51. Eodem anno?) facta est eclipsis solis XII Kal. Octobris VI feria post meridiem. Eius in Kal. *) Octobris quidam pseudoepiscopus no- mine Routpertus?), veniens in hanc terram re- ferebat se in Vasconia provincia Kavellonam 9) multis annis rexisse ecclesiam ; et quoniam re- cognovit eum frater noster Ozel *), qui et Asinus, et eum olim episcopavisse perhibuit5), quando de Ungaria secum iter ageret?) Hierosolimam, dux Bracizlaus et Cosmas electus gratanter eum recipiunt!?), et divinum officium sive cursum epis- copaliter agere permittunt. Quid multa? Multas ecclesias consecrat, multos mense Martio cleri- cos ordinat, et in coena domini sacrosanctum !!) crisma exorcizat. Àd quem quidam in pascha ve- nit clericus, nimirum sui erroris conscius, et ne- scio quid sibi clam innotuit. Mira res, nec dux nec electus impetrare potuit, ut saltem parvo tempore ibi staret, quin in ipsa ebdomada pas- chae cum festinatione !?) tenuisset viam versus Saxoniam. Postea vero cum innotuisset, quod pseudoepiscopus fuisset, mittunt?) unum ex La- tinis nomine Constantium !!) in Vasconiam, per quem Kavellonae ecclesiae nomine Desiderius praesul demandat litteris, quod illa ecclesia nun- quam 5) habuisset episcopum nomine Routper- tum 5). Miserunt etiam ad papam nomine '") Clementem, eius consulentes auctoritatem, quid sit opus facto!S) rerum in discrimine tanto? Quibus ille remandans iussit ecclesias ex integro reconsecrare, baptizatos crismate pseudoepiscopi non rebaptizari!?) sed tantum confirmare, simi- liter ordinatos non reordinari, sed solummodo inter ordinandos stare ad ordinationem ?"), et 133 před chrámem panny Marie, dowedl jej ke stolci, a dle řádu této země ode wšech županů a wel- možů jest postawen na stolec kněz mladší Břeti- slaw dne 14 Září. 51. Toho roku stalo se jest zatmění slunce dne 20 Září w pátek po polední. Prwniho pak Října jakýsi lžibiskup, jménem Rudpert, přišed do země prawil, že w zemi Waskonii mnoho let sprawowal kostel Kavellonský; a poněwadž jej poznal bratr náš Osel, jinak také Asinns. a doswědčil, že jest někdy biskupowal, když s nim z Uher konal pauť do Jerusaléma, kněz Břetislaw a Kosmas biskup zwolený rádi jsau jej přijali; a dopustili mu služby boží čili běh po biskupsku konati. Co wice? Poswétil mnoho kostelů, wyswětil w měsíci Březnu mnoho žáků, a na zelený čtwrtek swatoswaté křížmo zažehnal, O welkonocích wšak přišel k němu jakýs du- chowni, ktery totiž jeho bludu byl spoluwédom, a newim co mu w tajnosti oznámil. Diwná wěc, ani kniże ani biskup zwoleny nemohli toho wy- prositi, aby aspoň krátký čas tu zůstal, nýbrž w samý týden welkonoční se spěchem dal se na cestu do Sas. Potom wšak když se rozhlá- silo, że byl lžibiskup, poslali jednoho z lati- niků, jménem Konstantia, do Waskonie, po němž biskup kostela Kavellonského, jménem Desiderius, oznámil psaním, že ten kostel nikdy neměl bi- skupa jménem Rudperta. Poslali jsau také ku papeži jménem Klimentowi, tázajíce se jeho moc- nosti, co by se mělo státi w takowé těžké wěci. Jimž on odpowěděw zpátky, kázal kostely do- cela znowu poswétiti; křtěných křížmem lži- biskupa nekřtíti znowa, než toliko biřmowati, podobně wyswěcených newyswčcowati znowu, než aby toliko stáli mezi swěcenci při swěcení a toliko wzložením ruky aby přijali požehnání. A tak rány matce církwi učiněné od nepřítele !) nemá 2b; electus 2. — ?) deduxit 2b; ducit 4. — ?) Zatmění toto nestalo se I. 1092. ale 1093. — 1) eiusdem anni in Kel. Oct. 2b; eius lll Cal. Oct. 2b, 3; w 2b wiak nadepsáno in XII; cuius in Kl. 2. — 5) Rd'pertus 2; Rutpertus 3, 4, 4a, a tak stále; Rupertus 2b. — ©) Cauellonam 3; Kauellonam 2, 2b; Kawe- lonam 2a. Cavaillon le2í w Provensi, — 7) Ossel 2, 2aa; Ozzel 2a, 2b, 3, 4, 4a. — 9) prohibuit 3. — ?) per- ageret 2b a nadepsáno nad řádkem. — !?) suscipiunt 2aa, — '!) sacrosacrum 2b. — !?) festivitate mél A, ale opraw. rukau jinau festinatione. — 1*) mittit 4, 4a. — !4) Constantinum 4, 4a. — !5) nusquam 2e, — 16) Ro- berlum 2aa, — !7) Tak A, ostatni nemají. — !9) factu 2b, 3. — !?) rebaptizare 3. — ?9) ordinem 4, 4a. 1092 

Strana 134
134 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1092 per solam manus inpositionem recipere bene- dictionem. Sicque inflicta ab hoste vulnera matri ecclesiae curata sunt antidoto iustitiae, statum fidei catholicae regente 1) papa tertio Clemente, Jesu Christo domino nostro cum Patre et Spi- ritu sancto regnante per 2) omnia3) secula secu- lorum Amen 4). Siste gradum, Musa, chronicis es iam satis usa. Carmine completo dic lector, amice 5) valeto 6). zahojeny jsau lékem sprawedliwosti, když jest sprawowal staw wiry katolické papež Kliment třetí, Ježíš pak Kristus pán náš s otcem a du- chem swatým kralowal po wšecky wěky wě- kůw. Amen. Zastaw Muso krok, jest již té kroniky dosti; Píseň skončena jest, žehnej přemilému čtenáři. Explicit 7) liber 8) secundus de chronicis Boemorum. Skonáwají se knihy druhé o letopisech českých. 1) regnante opraw. rukau jinau w regente A, 4.— 2) in A. — 3) nemá A. — 4) nemá 3. — 5) amico 4, 4a. — 6) tento werš schází w 3. — 7) Expl. — Boemorum psáno w A, 2, 4 čerweně. — 8) Expl. sec. lib. in cronicam Bohemorum 2a.

Strana 135
KNIHY III Incipit apologia eiusdem decani supra ") praetilulati ?) in lerlium librum itentidem ?) operis 4). Jam pietate dei promissa favente peregi Me quaecunque reor fore?) pollicitum tibi lector. Jam de retro actis causis sive transcursis 5) temporibus pauca ex multis commemorans, hi- Storiam meae narrationis usque ad tempora?) ducis Bracizlai iunioris perduxi Quare autem operae pretium duxi iam ab instanti opere ces- sare, non est ab 9) re. Nam de modernis homini- bus sive temporibus utilius est, ut omnino tacea- mus, quam loquendo veritatem, quia veritas semper parit odium 9), alicuius rei incurramus'?) dispendium !!. Si autem averitate deviantes aliter quam se res habeant'!?), scripserimus, cum pene omnibus notae sint causae, nichilominus adulationis et mendacii notam incidimus. Siqui- dem huius temporis homines virtutibus nudi solis laudibus gestiunt vestiri!?), quorum ea est ma- xima 4) dementia!?), favoribus velle docorari!*), et quae sunt favore digna minime operari. At- qui non ita erat!?) apud veteres, qui quamvis dignissimi laude fuissent, tamen fugiebant, quas '$) moderni appetunt laudes, et quod illis extitit pu- dori, hoc istis habetur honori Horum nos si'?) ad liquidum stilo exequamur *^) acta, quia quae- dam non sunt cum deo facta, procul dubio offen- sam non effugiemus quorundam, qui adhuc super- stites sunt homines neophiti*' atque itaci?"), qui ad vocem ducis nichil aliud tam promptum Potíná se predmluwa léhoZ dékana swrchufeceného k třetím knihám téhož díla. Již já wše s pomoci Boha dobrotiwého splnil jsem, Cožkoli, jak za to mám, jsem slíbil tobě čtenáři. Již jsem o minulých příbězích čili prošlých casich málo ze mnohého zaznamenaw, béh swého wyprawowáni dowedl aZ k časům knížete Břeti- slawa mladšího. Proč jsem wšak měl za dobré již upustiti od dila započatého, není od wěci. Nebo o nynějších lidech neboli časích užitečněji jest, abychom docela mlčeli, než mluwice prawdu, poněwadž prawda wždy nenáwist plodí, w něja- kau škodu uběhli. Kdybychom pak od prawdy se uchýlice, jinak psali, než by se wěci měly, poněwadž příběhy skoro wšem známy jsau, ne- méně w nařčení pochlebenstwí a lži bychom upadli. Nebo lidé tohoto wěku z ctnosti jsauce wyswlečeni, baží, aby chwalami byli priodéni; což jest jejich nejwětší blàznowstwl, ehtiti byti oslawau ozdobeni a toho, co oslawy hodné jest, nikterak nečiniti. Wšak nebylo tak za starých, kteří, ač byli nejwice chwály hodni, wšak chwa- lám, po kterých nynější tauží, wyhýbali se; a co oněm bylo stydné, to těmto jest čestné. Těchto kdybychom na čisto wypsali činy, poněwadž mnohé nebyly z boží příčiny, nepochybně by- chom se newyhnuli uražení některých, kteří ještě na Ziwé züstáwaji, lidé nowopečení a potakowači, kteří k řeči knižete ničeho tak pohotowé nemajt w ústech, jako: tak pane, druhý: tak jest pane, 1) nemá 2a, 2b. — ?) titulati 4a. — 9) ilttendidem A; huius 2b; eiusdem 4a. — ^) in tert, — operis není w 2a. Slowu Incipit — operis jsau w ruk. A, 2, 4 psány Gerwené, — 5) Místo fore — lector má 2b tibi polli- citum pie lector; pii tom jest jesté nad pie nadepsáno bone. — ©) transaclis 4, 4a. — 7) ipia mél A, ale opraw. rukau jinau w tempora, — 8) abs re 2b, 4e. — ?) Terent. Andria I, 1, 41. — 10) ignoramus A, ale podtetko- wáno a po strené pripsáno incurramus, — !!) stipendium A, 2, 2a, 2aa, 2b, 3, ale w 2 jsau písmeny li pod- letkowány a napřed slabika di napsána. — !?) habent 2, 2a, 2aa, 4. — !?) ditari 4, 4a. — 14) nemá 4, 4e. — 15) clementia 4. — !9) dicorari 3, 4. — !7) erant 4, 4a. — !9) quasi mél A, ale opr. w quas. -- !9) si uliqui dum st. 2, ?aa; si aliquidem st. 2; si aliquando st, 3. — ?9) exequimur 2b. — ?') neophytici 3. — 2?) ytaci 45; verlaci 4a. 20 

Strana 136
1092 136 in ore!) habent quam: ita, domine, alius?): ita est, domine, tertius ita fac, domine. At non ita olim fuit. Illum enim?) dux maxime coluit, qui ratione iustitiae ex adverso clipeum iniquitati opposuit, et qui malos consiliarios et a tramite deviantes aequitatis uno compescuit verbo veri- tatis. l'ales nunc aut nulli aut pauci sunt; et si sunt, dum tacent, quasi non sunt. Par nam- que est vitium atque iudicium, seu tacuisse veri- tatem seu concessisse falsitatem. Unde videtur nobis multo tutius narrare somnium, cui nemo perhibet testimonium, quam praesentium gesta Scribere hominum. Quapropter posteris latius ex- plananda eorum ?) relinquimus facta; sed tamen ne ab aliquo culpemur praeterisse intacta, sum- matim annotare currabimus pauca. Incipit liber tertius eiusdem operis ?), 1. Ergo novus dux Bracizlaus iunior, sed ma- turus 5) aetate, sensu maturior, postquam huius terrae secundum ritum debitis obsequiis digne sancti Wencezlai, sui patroni, in urbe Praga ce- lebravit?) natalitium, et omnibus satrapis atque comitibus magnificum per tres dies exhibuit con- vivium ; ubi pro novitate?) sui quantum valuit quaedam ad utilitatem ecclesiae decernens, quae- dam ob") commoditatem huius terrae instituens, Sicut olim ab ipso suae aetatis tyrocinio omnem spem habuit in solo dei patrocinio, ita modo prin- cipatus sui in exordio christianae religionis zelo succensus nimio, omnes magos!?), ariolos et sorti- legos extrusit regni sui e medio, similiter et lucos sive arbores, quas in multis locis colebat vulgus ignobile, extirpavit et igne cremavit. Item et su- perstitiosas institutiones, quas villani adhuc semi- pagani in pentecosten tertia sive quarta feria observabant, offerentes libamina super fontes mactabant victimas et daemonibus immolabant, item sepulturas, quae fiebant in silvis et in cam- pis, atque scenas!!), quas!?) ex gentili ritu facie- bant, in!?) biviis et in triviis, quasi ob!4) anima- rum pausationem, item et!9) iocos profanos, quos KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. třetí: tak učiň pane. Ale nebýwalo tak jindy. Neb toho kníže nejwice miwal we wážnosti, který pro sprawedliwost nastrčil štít proti ne- sprawedliwosti, a který zlé rádce a uchylující se od stezky slušnosti zakřikl jedním slowem prawdy. Takowých teď není aneb málo jest jich; a jsauli, když mlčí, jako by nebyli. Neb stejná jest wina a odsauzení, buď zamlčeti prawdu, buď přiswědčiti neprawdě. Protož zdá se nám býti mno- hem bezpečněji wyprawowati sen nějaký, o němž "nikdo newydá swědectwi, než psáti o příbězích nynějších lidí. Z té příčiny zanecháwáme po- tomním, aby šíře wyložili skutky jejich ; nicméně wšak, aby nikdo neměl za zlé, že jsme jich po- minuli, ani se jich nedotknuwše, w krátkosti se pokusíme něco málo o nieh zaznamenati. Počínají se knihy třetí téhož díla. 1. Tedy nowé kniže, Břetislaw mladší, ale wékem dospély, rozumem dospělejší, když dle řádu této země byl dosazen, powinnými služ- bami slušně slawil na hradě Pražském swatého Wácslawa, patrona swého, narození, a wšem dwořanům a županům slawné po tři dni učinil hody, kdežto, jak mohl dle swé nowosti, něco k užitku církwe uzawřew, něco k dobrému země této nařídiw, jakož hned od počátku mladosti swé wši naději skládal w ochraně božské, tak nyní při začátku swého knižetstwíi, roznicen wel- kau horliwosti pro křesťanské náboženstwi, wše- chny čaroděje, kauzelníky a hadače wypudil z ob- jemu swého králowstwi; rowněž i háje neb stro- my, které we mnohých místech ctil sprostý lid, wymýtil a spálil ohněm. Též také obyčeje po- wéreéné, které wesničané posud polau pohané o letnicich w auterý nebo we středu zachowá- wali přinášejíce dárky k studánkám, oběti zabí- jeli a zlým duchům obětowali, též pohřby, které se stáwaly w hájích a w polích, a tryzny, které konaly dle řádu pohanského na rozcoestich a troj- cestich jako pro odpočinuti duši, též také bry bezbožné, které nad mrtwými swými, na prázdné 1) in ore nemá 2aa. — ?) nemá A. — 9) nemá A. — 4) nemá 4. — 9) w ruk. A a 4 jsau slowa tato na- psána čerwenau barwau; w ruk. 2b wělším písmem; Incipit tercius liber 2a; incipit tertius liber chronicae 2b; inc. tert. lib, chronicorun 4a; incipit lertius liber vnde supra 2, 2aa, — 9) maturis 2. — 7) cel. suum nat, 2. — 9) natiuitate 3. — 9) ad 2aa, — !9) mag. et ar. 3, 4a, — !!) ceuas 4, 4u. — '?) nemá 8, — !?) nemá 4u, — 13) ud 4, 4a, — !5) ut est 4. 

Strana 137
KNIHY III super mortuos suos, inanes!) cientes manes ac?) induti faciem larvis bachando exercebant; has abhominationes et alias sacrilegas adinventiones dux bonus, ne ultra fierent in populo dei, ex- terminavit?). Et quia semper solum deum et verum puro corde coluit et eius zelum habuit, universis dei amatoribus placuit. Erat enim prin- ceps spectabilis, dux in castris acceptabilis *), miles in armis inexpugnabilis. Hic quotiescunque Poloniam invasit, semper cum magno triumpho remeavit. Quam utique anno dominicae incarna- tionis 1093, sui vero ducatus primo, ita?) cre- bris incursionibus?) demolitus est, ut ex ista parte fluminis Odrae a castro Recen, usque ad urbem Glogov?) praeter solum Nemci?) oppi- dum, nullus habitaret hominum. Nec tamen ces- savit ab eius vastatione, donec princeps Poloniae Wladizlaus cum magna supplicatione praeteriti et praesentis anni tributum usque ad unum sol- veret obulum; cuius census haec summa fuit: M mareae argenti et LX") auri. Qui etiam dux idcirco civitates, quae pertinent ad provinciam Kladsco!*) nomine dictam, tradens filio '!) suo Bolezlavo, committit eum per manus traditionem et fidei sponsionem duci Bracizlao, quatenus ob- sequendo suo avunculo a patre sibi creditam cum pace") possideret provinciam. Ipse autem dux Wladizlaus dat sacramentum, quod tributum olim duce DBracizlao constitutum, 500 marcas argenti et 30 auri annuatim sibi pro concessa pace solveret determinato teinpore. 2. Anno dominicae incarnationis 1094 adhuc imperatore tertio Heinrico ultra montes in Longo- bardia!?) tractante imperialia'*) negotia, indicta est generalis synodus ab universis episcopis et principibus Romani imperii infra mediam quadra- gesimam in urbe Maguntüna 5) ad quam dux Bracizlaus transmittit electos. Cosmam et An- dream episcopos, committens eos et tradens per manus palatino comiti, iam saepe dicto 5) Ra- potae, rogans, ut eos offerat Maguntino archi- episcopo?) ordinandos. Quo pro eis interveniente 137 stiny wolajice a &kraboëky majice na obliéejich rozpustile prowozowali, tyto wsechny ohawnosti a jiné bezbožné wynálezy dobré kníže, aby se napotom nedály w lidu božím, wykořenil. A po- něwadž wždy Boha jediného a prawého z čistého srdce ctil a pro něj horliwost měl, wšem boha milownikům se líbil. Nebo byl kníže wážený, wůdce w ležení oblíbený, bojowník we zbrani nepřemožitedlný. On kolikkrát koli na Polsko udeřil, pokaždé s welkau witězosláwau se na- wrátil. Kterézto jmenowité léta od narození páně 1093, knižetstwi pak swého prwniho tak častými wpády zpustošil, že na této straně řeky Odry od hradu Rečena až ke hradu Hlohowu mimo jediné misto Němčí ani člowěk nebydlil; a také ne- přestal ji hubiti, aZ kníže polské Wladislaw s welkym prošením poplatek minulého a při- tomného roku zaplatil do posledního penizku. Kteréhožto poplatku auhrnek čimil tisíc hfiwen stříbra a 60 zlata. Kteryzto také knize z té příčiny hrady, které sausedi se Zupau řečenau Kladsko, odewzdaw synu swému Boleslawowi, poručil jej odewzdáním za ruku a slibenim wér- nosti knížeti Břetislawowi, aby poslauchaje swé- ho ujce, krajinu od otce sobě swěřenau držel w pokoji. Sám pak kníže Wladislaw učinil pří- sahu, aby poplatek někdy od knížete Břetislawa ustanowený, 500 hřiwen stříbra a 30 zlata, za mir sobě propůjčený platil každoročně w urči- tém čase. 2. Léta od narození páně 1094, když ještě císař třetí Jindřich za horami w Longobardii jednal záležitosti císařské, ohlášen jest obecný sjezd ode wšech biskupů a knížat říše Římské o středopostí we městě Mohuči; ku kterémužto kněz Břetislaw wyprawil zwolené biskupy Kos- mu a Ondřeje, poručiw je a za ruku odewzdaw falekrabi Rapotowi jiZ často řečenému, se žádo- stí, aby je pïedstawil arcibiskupu Mohučskému k swěcení. Když pak on za ně zakročil, a před arcibiskupem i weäkerÿm sborem wydal swě- !) inanescentes manes 3. — “) inanes cientes manes ac nemé 4, 4a. — °) exterminat 2b. —- *) spectabilis mél A, ale opraweno w acceplabilis, — 5) in 4. — 6) incursibus 2aa. — 7) Glogou 2b, 3, 4. — 9) Niemezie 2aa. — 9) quadraginta 1, 4e. — !") Kladeko 2, 2o: Kladzko 3; Kladzco 4, 4a. — !!) w A piips. po stranè — !7) patre 2, — !*) Lombardia posito iracl, 228 ; posito mä tnké A, ale slowo to podteèkowéno. — ‘#) nuplivlia 3.— 19) Magoucia 2, 2a, 2b, 4, 4a. — !5) pripsáno rukau jiuau w A po strané. — !?) episcopo 3, 4a. 20* 1092 1093 1094 

Strana 138
138 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1094 et coram archiepiscopo et universali synodo testi- monium perhibente, quod olim per imperatorem in urbe Mantua 1) corroborata sit2) eorum electio, omnibus suffraganeis collaudantibus ordinati sunt Cosmas 3) et Andreas episcopi IV Idus Martii ab archiepiscopo Maguntino nomine Routardo 1). 3. Eodem anno fuit mortalitas hominum 5), sed maxima 6) in Teuthonicis partibus. Nam re- deuntibus praedictis episcopis de Maguntia7), dum transirent per quandam villam, nomine Am- berk9), parrochiam ecclesiam2) quamvis satis amplam, quae sita est extra villam, non potue- runt intrare, ut audirent missam, quia totum eius 10) pavimentum usque ad unum punctum erat cadavere plenum. Similiter in urbe Kaker non fuit domus, ubi non essent tria aut quatuor cadavera hominum, quam praetereuntes non lon- ge ab urbe in medio pernoctavimus campo 11). Eodem anno dux Bracizlaus in mense Septem- bri quandam matronam de Bavaria nomine Lu- karth 12), Alberti comitis sororem 13), duxit in uxorem. Item eodem anno et eodem duce iubente Cosmas episcopus V Kal. Octobris consecravit altare sancti Viti martiris 14), quia monasterium adhuc non erat perductum ad ultimam manum. 4. Anno dominicae incarnationis 1095 aqui- lonalis 15) plaga per multas noctes in coelo ap- paruit rubicunda. Anno dominicae incarnationis 1096 1096, XVII Kal. Mai 16) iubente gloriosissimo duce Boemorum Bracizlao, a venerabili episcopo Cosma consecratum est monasterium sanctorum martirum Viti, Wencezlai atque Adalberti. Eodem anno tanta fuit commotio 17), immo divina com- punctio in populo Hierosolimam proficiscendi, ut 1095 dectwi, že ondy císařem we městě Mantui bylo stwrzeno zwolení jejich, se schwálením wšech podbiskupí wyswěceni jsau Kosmas i Ondřej za biskupy dne 12 Března od arcibiskupa Mo- hučského jménem Routarda. 3. Toho roku bylo welké mření lidí, ale nejwíce w krajinách německých. Nebo když se řečení biskupowé wraceli z Mohuče, když jeli skrz jistau wes, jménem Amberk, nemohli do farního kostela, ač dosti welikého, který leží wně wsi, wstaupiti, aby slyšeli mši, protože celé jeho dláždění až do posledního místečka bylo plno mrtwol. Podobně na hradě Kakeru nebylo domu, kde by nebyly tři i čtyry mrtwoly lid- ské; jejžto minuwše nedaleko hradu w šírém poli jsme přenocowali. Téhož roku kněz Břetislaw w měsíci Září jakausi paní z Bawor, jménem Lukardu, sestru hraběte Alberta, pojal za man- želku. Také toho léta a z rozkazu téhož kní- žete biskup Kosmas dne 27 Září poswětil jest oltář sw. Wita mučenníka, protože chrám ještě nebyl docela dostawen. 4. Léta od narození páně 1095 půlnoční strana na nebi po mnoho nocí widína jest čerwe- ná. Léta od narození páně 1096 dne 14 Dubna z rozkazu nejslawnějšího knížete českého Břeti- slawa od ctihodného biskupa Kosmy poswěcen jest chrám swatých mučenníků Wita, Wácslawa a Wojtěcha. Téhož léta bylo takowé pohnutí ano božské powzbuzení w lidu k putowání do Jeru- saléma, že jest welmi málo w krajinách něme- 1) Mantoua 2, 2a, 2b, 4. — 2) esset 4, 4a. — 3) episcopi C et And. A; Cosma 2, 2a, 2na, 2b, 4a. 4) Rd’thardo 2; Rothardo 2a, 2aa; Ruthardo 2b. — 5) hom. in Bohemia 4, 4a. — 6) maxime 4. — 7) Magutia A. — 8) Ainbeck 3; Hamberk 4; Bamberk 4a. — 9) nemá 4, 4a. — 10) erat měl A, ale podtečkowáno. — 11) O tehdejší welké úmrtnosti w Němcích dáwá nám zpráwu kronika Bernoldowa (Pertz Mon. Germ. hist. VII, str. 459 a 460). Tu čleme: In Baioaria magna mortalitas grassabatur, adeo ut in Ratisponensi civitate infra duodecim septimanas acto milia quingenti illa mortalitate intercepti numerarentur; set et alias provincias eadem mortalitas afflixit, non tamen adeo ut Baioariam...... Sed et alii innumerabiles preshiteri in Teutonicis partibus obierunt, qui suos parrocchianos in magno periculo eiusdem mortalitatis dimiserunt. Nam adeo maxima mortalitas usque quaque grassabatur, ut in una villa plus quam mille quinquaginta homines infra sex ebdomadas mortui numerarentur. Set et in una die. et in una villa plus quam quadraginta alicubi mortui sunt. Ipsa quoque cimiterin ecclesiarum adeo sepulturis impleta sunt, ut homines ibi mortuos suos sepelire non potuerint. Unde in pluribus 12) Lukardam locis facta praegrandi fossa extra cimiterium, omnes suos mortuos in illam coniecerunt...... — 2, 2a, 2aa, 2b, 4. 4a. — 13) nemá 3, 4. 0 rodu paní této jedná Pubička, IV, 72. — 14) mart. in urbe Praga 4, 4a. — 15) aquilonaris 4.— 16) dnů měsíce nemá 4, 4a; Kal. Maii 3. — 17) com. christianorum 4, 4a.

Strana 139
KNIHY IIL perpauci in Teuthonicis partibus et maxime in orientali Francia per urbes et villas remane- rent') coloni. Qui quoniam propter multitudi- nem exercitus una via simul ire non poterant, quidam ex eis per hanc nostram terram dum transirent, permittente deo, irruerunt super Ju- deos, et eos invitos baptizabant, contradicentes vero trucidabant. Videns autem Cosmas episco- pus contra statuta canonum haec ita fieri, zelo iustitiae ductus frustra temptavit prohibere, ne eos invitos baptizarent, quia non habuit, qui eum adiuvaret. Nam dux Bracizlaus eo tempore cum omni exercitu suo in Polonia super ripam fluminis nomine Nizam "), castro eorum destructo nomine Brido?), longe inferius eiusdem fluvii si- militer aedificabat firmissimum castrum super altum scopulum, unde nomen traxit Kamenec !). Quod autem Judei non post multos dies reiece- runt à se iugum Christi, et spreverunt gratiam baptismi?) atque salutem fidei catholicae, et ite- rum submiserunt colla iugo legis Moysaicae, sed*) episcopi et praelatorum ecclesiae poterat hoc as- scribi negligentiae. Jamque condito praedicto ca- stro Kamenec, priusquam inde abiret dux Draci- zlaus, Mutinam, filium Bosa?), suum collateralem et secretarium 5) apprehendens seorsum et multa exprobrans sibi, quibus?) saepe eum offenderat, dixit: Ego si'") non deum offendere metuerem, uti meritus es, profecto oculos!!) tibi eruerem!?); sed nolo, quia grande nefas est corrumpere, quod dei digitus operatus est in homine. Et permittens secum duos milites tantum ab aspectu suo et latere amovit eum, et mittens in Boemiam om- nem eius iussit infiscari substantiam. Nec mora, dum rediret, misit dux '?) manus, ut apprehen- derent'*) Bosey!5), filium Cac'*), cognatum Mu- tinae; semper enim illam nationem Wrissowici!*) habuit exosam, quia sciebat eam superbam esse valde et dolosam. Quem cum apprehendissent sta- tim, ut iussum fuerat, inpositus puppi cum uxore et duobus filis relegatus '?) est in Zribiam '*), 139 ckych a nejwice we wychodnim Francku po hradech i po wsech zistalo obywateli. Ktefiżto ponśwadź pro mnożstwi wojska jednau cestau spolu jíti nemohli, někteří: z nich, když táhli tauto naší zemí, z dopuštění božího uhodili na Židy a je bezděky křtili; kteří se pak proti- wili, ty zabíjeli. Kosmas pak biskup, wida, že se tak děje proti ustanowením zákonů, puzen horliwosti pro sprawedliwost, darmo se pokaušel zabräniti to, aby jich proti wili jejich nekftili; neb neměl, kdo by mu byl ku pomoci. Nebo kněz Břetislaw toho času se wsim wojskem swým w Polsku na břehu řeky, která se jme- nuje Nisa, rozbořiw hrad jejich Brdo, ınnohem doleji na též řece stawěl zámek welmi pewny na wysoké skále, odkudž wzal jméno Kamenec. Že wšak Židé po nemnohých dnech zase swrhli se sebe jho Kristowo a pohrdli milostí křestu a spasenim we wiie katolickć i opót podrobili swé šíje jhu zákona Mojžíšowa, toť mohlo se přičísti nedbalosti biskupa a předstawených ko- stela. A kdyż byl již wystawen prwé řečený zámek Kamenec, prwé než odtamtud kníže Břeti- slaw odešel, pojaw stranau Mutinu syna Božowa, swého pobočníka a tajemníka, a mnoho jemu wy- týkaw, čím jej byl často urazil, řekl: Já, kdy- bych se nebál uraziti Boha, jak jsi zaslauzil, wěru oči bych ti wylaupil; ale nechci, protože jest welký hřích zkaziti, co prst boží utwořil na člowěku. A dowoliw s ním dwa bojowniky toliko, od sweho obličeje a boku jej wzdálil, a poslaw do Čech, wšecko jeho jmění kázal pobrati. Také bez prodleni, když se wracel, wyslal kníže zástup, aby chopili Božeje syna Čáčowa, Mutiny příbuzného. Nebo wždy měl ono pokolení Wršowiců w nenáwisti, protože znal welkau jeho pýchu a jeho lsti. A jak jej chopili, hned, jak bylo nařízeno, posazen jest na loď i s manželkau a 8 dwéma syny, a wypowódón do Srbska, a odtamtud odjel do Polska, a tam 1) permanerent 3. — ?) Nizzom 3; Nissam ?aa; Nyzam 2a. — ?) Brydo 2b; Byrdo 3; Bryd 4, 4e. Warlha na hranici hrabstwí Kladského a Slezsha, — 4) Kamencz 2; Kamenc 2a; Kamene 2b; Comener 3. Mislo to leží asi 1'/, mile od Warthy wychodoéji. — 5) beatissimi mél A, ale opraweno w baplismi. — 5) nemá A, 2b, 3, 4, 4a. — 7) Boza 2b. — 9) consecrarium 4, 4a. — ?) quia 2b. — 19) si non — limerem A. — !!) oc. prof. A. — !?) eruerem luos A. — !7) rex 2, — !4) apprehenderet 3. — !*) Boziey 2; Bosen 4, 4a. — 1%) Czak 288. — 17) Vrsseuioz 2; Wryssouic 2a, 2b; Versouiee 3; Wirssowic 4, 4a. — !9) revelatus opraw. rukau jinuu reveclus À. — !9) Zbriam 3; Zirbiam 4; Zrbiom 4a; Srbiam 228. 1096 

Strana 140
1096 1097 1098 140 et exinde perrexit in Poloniam, et ibi invenit fratrem suum Mutinam, quos dux Poloniae satis recepit benigne. 5. Anno dominicae incarnationis 1097 dux Bracizlaus vocans ad se Oudalricum, filium Clion- radi, iussit eum capere et misit in castrum Clad- sco ad custodiendum. Anno dominicae incarnationis 1098 dela- tum!) est duci Bracizlao, quod quidam ex Ju- deis lapsi fuga, nonnulli furtim divitias suas sub- traherent partim in Poloniam, partim in Panno- niam. Unde dux valde iratus, misit camerarium suum cum aliquibus militibus, ut eos & vertice usque?) ad talos?) expoliarent. Qui veniens con- vocat ') ad se maiores natu Judeos, et sic exorsus est ad eos: O gens progenita manzeribus 5) Ismahelita, Ut sibi dicatis dux mandat, cur fugiatis, Et partis") gratis cur gazas attenuatis? Iuterea quaecunqne mea sunt, sunt mea cuncta, Nullas de Solimis res divitiasve tulistis. Uno pro nummo ter deni Vespasiano Caesare proscripti, sparsi sic estis in orbe. Macri venistis, macri quo?) vultis eatis. Quod baptizati sitis, deus est mihi testis. Non me^), sed domino?) sunt ista iubente pa- trata. Quod autem iterum relapsi estis in Judaismum, Cosmas episcopus videat, quid inde'") agere de- beat. Dixerat haec ex parte ducis, et statin irrumpentes everterunt domos, acceperunt the- sauros et quicquid supellectilis optimum inve- nerunt. Nihil, nisi!') quod solum '?) pertinet ad victum granum frumenti, eis reliquerunt. O quan- tum pecuniae eis miseris Judeis illa die '?) est sublatum, nec ex succensa Troia tantum divitia- rum in Euboyco litore fuit collatum. 6. Eodem anno IV Idus Decembris '!) Cos- mas episcopus migravit ad Christum. Fuit autem iste praesul humilis, simplex, patiens et multum misericors et illatas a quovis homine iniurias KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. naiezl bratra swého Mutinu, a kníže polské je dosti wlidně přijal. 5. Léta od narození páně 1097 kněz Břeti- slaw, powolaw k sobě Oldřicha syna Konradowa, kázal jej zajmauti, a dal jej dowézti na zámek Kladsko do wézeni. Léta od narození páně 1098 doneslo se kní- žeti Břetislawowi, že někteří z Židů utekli, ně- kteři že pokradmu bohatstwi swé odnášejí dílem do Polska dilem do Uher. Z éehoz kniże welice se rozhnéwaw, poslal komornika swého s něco bojowniky, aby je od hlawy aż do paty obrali. Kteryżto piised, swolal k sobé starsi Židy, a tak zadal k nim wluwiti: Ó lide zkurwysyny splozeny, lide Ismahelitsky ! Byste mu fekli, proć ńtók ten. jest kniżeto rozkaz, Proč chcete ubrati ted nabytého zdarma bohatstwi. Wśsak coż jest koli mé, to zajisté jes' moje wšecko. Žádných z Jerusaléma s sebau statků jste nenesli. Třidceti Wás za peníz počítaje. Vespasianus Cisaf wypowédél; roztrauseni po swété tak jste.- Přišli jste sem hubeni, hubení se mi kam chcete kliďte. Pokiténi Ze jste nyni, wšak Bůh jest sám toho swědkem, Nestalo jest se to mau, neZ bozskau stalo se wüli. Że jste pak zase upadli zpět do Zidowstwi, nechaf Kosmas biskup hledí, co by proto mél učiniti. Řekl jest to we jménu kuiżete, a hned wtrhse wybijeli domy, pobrali poklady a coż nejlepsiho nábytku našli. Ničeho než toliko zrna obilí, co potřeba Kk potrawë, jim nezancchali. 0, kolik jest peněz bídným Židům toho dne pobráno, ani z Troje zapálené tolik bohatstwi na bfehu Euboejském nebylo sneseno. 6. Téhož léta dne 10 Prosince Kosmas bi- skup odebral se jest ku Kristu. Byl jest pak tento biskup pokorný, sprostý, trpěliwý a welice milosrdný, a učiněná sobě od kohokoliwék pří- 1) relalum 4, 49. — ?) po straně w A rukau jinau piips. — ?) plantas 4, 4a. — *) venientes vocat 4. — 5) mansoribus 3. — ©) parlas 4, 4a; w 2b nadepsáuo nad i rukau drubau s. — 7) quoque 3. — 9) ne 2. — W) dom. iubente sunt isla 2. — 19) nemá 2aa. — !!) nemó 3. — !?) nemá 2b. — '?) w A prips. rukau jinau po straně. — !?) Necrol. boh. Dobner, Mon. lll, 16, přípomíná den úmrlí biskupa Kosmy též k 11 Pros. 

Strana 141
KNIHY IIL aequanimiter sustinens, recognoscentibus suas culpas pius indultor, viduarum non surdus audi- tor, orphanorum non tardus adiutor !), infirman- tium sedulus visitator, ultimae sortis non inme- mor, exequiarum promptus extitit executor. 7. Post cuius obitum dux Bracizlaus habens curam animarum, et perpendens collatam sibi a deo potestatem eligendi ecclesiae sponsum, coepit sollicitus et") pervigil secum tacita mente suorum inspicere mores clericorum 2), vitam et conversationem discutere singulorum, quem ex eis potissimum proveheret ad^) summum ?) sa- cerdotii gradum. Et quamvis ipse nosset inter suos ?) quid esset in quoquam ^) clerico), ta- men recollens illud Salomonis dictum: Omnia, fili*), fac cum consilio '!), advocat Wigbertum, suum per sororem generum, virum sapientem et in talibus negotiis eruditum valde et perspi- cacem, cui et!!) ait: Tu tempore patris mei re- gis!^) Wratizlai semper in curia primus inter amicos fuisti, tu mores et vitam Boemorum per- spexisti, tu non solum laicos, verum etiam cle- ricos omnes!?) intus et in cute nosti, tuo con- silio nunc episcopum eligere volo. Ad haec!) heros in propria verba non inproprie respondit: Olim, inquiens, dum rex pater tuus viguit, meuro consilium valuit; nunc horum vivunt homines!*) morum, qui semetipsos putant aliquid esse, cum nichil sint, et quibus nullius, nisi quod !5) ipsi sapiunt, placet consilium. Sed vos melius scitis, quod in tam sancto negotio, qui consulunt sanc- tae 17) ecclesiae utilitati, vacuos decet esse ab ira et odio, a!*) misericordia et amicitia, nam ubi ista officiunt animo, humana?) fallitur opi- nio ?"); me autem nec alicuius amicitia obligat, nec misericordia supplantat, nec odium exagitat, nec ira inflammat, quo minus coram vobis elo- quar, iustitiae quod postulat ordo. Est patris tui et nunc tuus capellanus, quem vos melius nostis, nomine Hermannus. Hic semper fuit regis in servitio constans *!) iu commisso fidelis, in legationibus agendis fidus executor, castus, so- 141 kofí s tichau mysli snášeje, těm, kteří winy swé poznali, dobrotiwé odpaustél; ke wdowám nebyl hluchým, wyslýchaje je, sirotkům pomáhal nepro- dléwaje, nemocné pilně nawštěwowal, posledního osudu nejsa nepamětliw, pohřby ochotně konal. 7. Po jehožto smrti kněz Břetislaw, maje péči o duše a uwažuje propůjčenau sobě od Boha moc woliti ženicha cirkwe, počal pozorně a bedliwě sám w mysli swé mléky piehlizeti mrawy duchownich, Ziwot a ehowáni jednoho- každého přemítati; kterého by z nich nejlépe powýšil k nejwyššímu stupni knéistwi. I ačkoli sám znal mezi swými, co na kterém duchow- nim bylo, pfedee wzpominaje na ono piislowl Šalomaunowo: wšecko, synu, čiň s radau, po- wolal Wikberta, swého swaka po sestře, muže maudrého a w takowyeh wécech welmi zbéhlého a obezfetného, i prawil k nému: Tys bywal za času otce mého, krále Wratislawa, wzdy u dworu prwnim mezi přátely. Tys prohlédl mrawy a ži- wobyti Čechů; ty znáš nejen laiky, nýbrž i du- chowni wá&ecky naskrz a weskrz; s twau radau chei nyni biskupa zwoliti. K tomu hrdina wlast- ními slowy ne newlastné odpowédél, prawé: jindy, pokud otec twůj žil, má rada platiwala ; nyni žijí lidé takowých mrawů, že samy sebe za něco drži, ač nic nejsau, a žádná rada se jim nelibi, než která je po jejich chuti. Ale wy lépe wite, že w tak swaté wéci ti, kdož radí k dobrému eirkwe swaté, maji byti prosti hnéwu a nená- wisti, milosrdenstwi a pfátelstwi. Nebo kde ty wéci ducbu prekàZeji, klame se lidské minéni; mne wá&ak ani pfátelstwi se žádným newáže, ani milosrdenstwi nepodjímá, ani nenáwist nesauží, ani hnéw meroznéeuje, abych před wámi ne- wyslowil, co žádá řád sprawedliwosti. Jest tu otce twého a nyní twůj kaplan, kterého wy lépe znáte než já, jménem Heřman. Ten byl wždycky we službě králowě stálý, w úlohách wěrný, w po- selstwich jednatel spolehliwý, čistý, střízliwý, po- korný a tichý; žádný piják wina, žádný ctižá- dostiwee, Zádny nadutec, a což jest prwni etnost 1) orph. n. tar. ed. nemá 3; auditor 4a. — ?) nemá 2. — ?) cl. et vit. 3. — 5) nadeps. rukau jinau w A. — 5) pema A.— ©) inler suos jinau rukau po straně připsáno w A, — ?) quoque 2b. — 9) Pii slowé tom esset jinou rukau nadepsáno w A. — ?) nemü 3. — 19) con. et post factum non penileberis 4, 4a. — !!) nemá 2b. — 12) nemá 2b. — !3) nemá A. — !*) quem A. — !5) hominum mores 3. — !9) w A po strané prips. — !?) ne- mi A. — !5) a mis. et amic, nemá A. — '?) uemá A. — 29) Sal, Cal. cap. 47. — 21) w A po straně připsáno, 1098 

Strana 142
1098 1099 142 brius, humilis et modestus, non!) vinolentus ?), non ambitiosus, non elatus, et quae prima est in clerico virtus, adprime literatus, et quantum spectat ad humanam opinionem, cernitur esse bonus vir et perfectus ad unguem, si solummo- do?) non obsit, quod hospes sit. Tunc dux?) ammirans suam et eius ungnimem voluntatem, ait: Haud?) aliter cor tuum atque meum sapit. Et quia hospes est, plus ecclesiae prodest; non eum parentela exhauriet, non liberorum cura aggravabit, non cognatorum turma despoliabit^), quicquid sibi undecunque veniet, totum sponsa eius e£ mater ecclesia habebit. Hic ergo faciam Pragensis episcopus ut sit. Nec mora, convocatis primatibus terrae simul et praepositis ecclesiae Bolezlau in urbe ad placi- tum ?) ducis collaudante clero cuncto$) populoque favente, Hermanus promotione diaconus, praepo- situra Bolezlavensi sublimatus, sublimiorem invi- tus subrogatur”) ad episcopatus honorem. Facta est autem haec electio anno dom. inc. 1099, pri- die Kalend. Martii. 8. Et quia eodem anno imperator tertius!?) Heinricus celebravit pascha Ratisponae, iussus est dux Bracizlaus cum electo suo illuc venire, qui celebrato pascha in urbe Wissegrad, tertia die post octavam paschae venit!'") Ratisbonam. Qui'?) quia ante festum caritativa praemiserat!?) donaria tam caesari quam eius satrapis, quot- quot erant de eius amicis in curia, obviam ei veniunt ad tria fere!'^) miliaria, et ita deducunt eum in!?) civitatem cum'!5) magna honorificentia. Cuius ad primam?) petitionem caesar confirmat Boemorum electionem, dans Hermanno anulum et virgam episcopalem. Item et hoc'$) obtinuit precibus !) apud caesarem, ut eius fratri Bori- voy vexillum daret et eum Boemis omnibus, qui cum eo?) venerant, assignaret, quo post obitum suum fratrem eius *') Borivoy sublimarent **) in 2) solium. 9. Eodem anno idem %) dux Bracizlaus ve- niens cum exercitu in Moraviam, reaedificat KOSMUW LETOPIS CESKY. na duchownim, obzwláště učený, a co se týče lidského minéni, widi se býti muž dobrý a do- konaly naskrz; jen kdyby nepřekáželo, že jest cizozemec. Tu se kněz diwil swému a jeho jedno- stejnému úmyslu, a prawil: Nejinak zdá se twé- mu jak mému srdci. A že jest cizozemec, tím wice prospěje církwi ; nebude ho pfátelstwo uta- howati, nebude ho tížiti starost o děti, nebude ho obirati tlupa příbuzných; co mu odkudkoli přijde, wšecko bude míti newěsta jeho a matka cirkew. Ten tedy Pražským biskupem ať jest, tak učiním já. Také bez prodlení swoláni jsau nejpřednější w ze- mi a pfedstaweni cirkwe we hradé Boleslawi, a k nawrhu kniżete se schwalenim duchowenstwa a s přiswědčením wšeho lidu, Heřman, dle powý- šení jahen, ku proboststwi Boleslawskému powzne- šený, ke wznešenější ač nerád wywolen jest biskup- ské hodnosti. Stalo se jest pak toto zwolení léta od narození páně 1099 posledního dne mósice Unora. 8. A poněwadž toho roku cisaF, tfeti Jind- fich, slawil welikonoce w Řezně, kázal knižeti Bietislawowi se swym zwolencem tam ptijiti. Kteryż, slawiw welkonoce na hradě Wyšehradě, třetího dne po prowodu piijel jest do Řezna. A poněwadž byl před swátky poslal napřed laskawé dary jak císaři tak jeho dwořanům, což jest bylo jeho přátel u dwora, prijeli mu naproti skoro na tři míle, a tak dowedli jej do města 8 welkau poctiwosti, A k prwni prosbě jeho císař potwrdil wolbu českau, a dal Heř- manowi prsten a berlu biskupskau. Dále také to obdržel: prosbami u cisaře, že dal korauhew bratru jeho Bořiwojowi, a wšem Čechům, kteří s ním byli přišli, jej předstawil, aby po jeho smrti bratra jeho Bořiwoje pozdwihli na stolec. 9. Téhož léta týž kněz Břetislaw, přišed s wojskem na Morawu, přestawil jest hrad Po- ) nec 2b. — *) violentus mél A, ale opraweno w vinolentus; viol. 2, 2b. — ?) solum A, 2b, 3, 4. — 3) dux Bracizlaus 4a. — 9) aut opraw. w haud A. — ©) Tak A a 2b; despoliet ostatni. — ?) palatium 4, 4a. 8) eunctoque populo 2b. — 9) rogatur 3. — 19) nemá 2b. — !!) in Ralisbonam 4, 4a. — !*) nemó ?ae. 19) praemisit 2b. — 19) nemá 4, 4s. — 15) ad 2b, — 16) padepsino w A rukeu jinau, — 17) immam 2b. 18) hic 2b. — 19) nema A. — 29) misto cum eo má 2aa secum. — ?!) suum A. — ?") sublevarent 2, 2a, 2b, 3, 4, 4a. — ??) ad 2b; nemáü 2aa. — ?*) ibidem 3. 

Strana 143
KNIHY IIL castrum Podivin!), et reddit id?), sicut antea fuerat?) in potestatem Hermanni episcopi, at- que ibidem in villa Zlaunica*) pentecosten cele- bravit. Deinde occurrens Pannonico regi Cholo- manno5) in campo, qui dicitur Luczko 5), multa sunt?) invicem concionati, placitantes*) ad pla- citum utrarumque?) partium. Ac inter se in- mensis !*) mutuatim datis muneribus, renovant antiqua amicitiae et!!) pacis foedera et ea sacra- mentis confirmant. Ibi dux Bracizlaus suum electum Hermannum diaconum'") committit Se- raphim !*) archiepiscopo ordinandum. Qui veni- éns ad sedem suam urbis Strigoniae tempore, quo sacri ordines celebrantur, III Idus Junii ordinat eum presbiterum, et me, quamvis indig- num, similiter ad eundem promovit gradum, Dux autem, post habitum concilium rediens, castra metatus est juxta urbem Brnen); erat enim valde iratus filiis patrui sui Conradi, Udal- rico et Lutoldo*). Qui fugientes a facie eius oppilaverunt se in'") munitis oppidis, et mit- tentes tradunt ei ceteras civitates, timentes ne hostiliter devastaret terram. IÍnterea dux Braci- zlaus dispositis praesidiis per civitates, quas sibi tradiderant, et eas fratri suo Borivoy comittens, reversus est in DBoemiam; Ottonis autem filii Suatopluc'?) et Ottik!5) cum matre sua Eufemia multum obedientes duci erant et fideles. Item eodem anno dux Bracizlaus in nativitate domini Bolezlaum per sororem sibi propinquum invitat ad convivium, quod erat in urbe Satec !?) dis- positum, ubi in ipso festo, consentientibus omni- bus comitibus Boemiae, factus est Bolezlaus en- sifer avunculi sui. Quem post festum dux remit- tens ad propria, dono*?") dat sibi et constituit, quatenus ensiferae dignitatis pro ministerio *!) ex tributo, quod pater suus Wladizlaus solve- bat annuatim semper, C marcas argenti et X &uri talenta habeat ?*). 10. Anno dominicae incarnationis 1100 dux Bracizlaus quibusdam referentibus habens com- 143 diwin, a nawrátil jej, jak bywalo prwé, w moc Heřmana biskupa, a tam we wesnici Sliwnici slawil letnice. Potom sjel se s králem uherským Kolomanem na poli, kterć slowe Lucko, a mnoho jsau spolu jednali, smlauwajíce se k spokojenosti obau stran. A dawše sobě nawzájem nesmírné dary, obnowili jsau staré umluwy piátelstwi a míru,i stwrdili jsau je prisahami. Tam kněz Bfetislaw swého zwolence Heřmana jahna poručil Serafinowi arcibiskupu k swóceni. Kteryż kdyż přijel do sídla swého na hradě Ostřihomě w čas, we ktery se koná swéceni na knéZstwi, dne 11 Gerwna wyswétil jej za kněze, a mne, ač ne- hodného, podobně k témuž powýšil stupni. Kníže pak po skončení toho sjezdu zarazil ležení před hradem Brným. Neb se hněwal welice na syny strýce swého Konrada, Oldřicha a Lutolta. Kte- HZ utek$e pfed obliéejem jeho, zawieli jsau se na pewnych zámcich, a poslaw$e k nému, po- staupili mu ostatních hradů, obáwajíce se, aby nehubil zemé. Zatím kněz Břetislaw, wložiw po- sádky do hradů, kterých jemu byli postaupili, a poručiw je bratru swému Bofiwojowi, wrótil se jest do Čech. Ale Ottowi synowé Swatopluk à Otik s matkau swau Eufemit byli knizeti welmi posluáni à wérni. Také téhoz léta kněz Břeti- slaw o wánocich Boleslawa, swého pfribuzného po sestře, pozwal k hodüm, které byly pripra- weny na hradě Žatci, kdež w samý hod boží se swolenim wšech županů země české učiněn jest Boleslaw štítonošem ujce swého. Kteréhožto když po swátcieh kniZe wyprawil zase domů, dal mu darem a ustanowil, aby za sluzbu hod- nosti Stitonoáské mél 7 platu, jejž otec jeho Wladislaw odwáděl ročně, pokaždé 100 hřiwen stříbra a 10 zlata. 10. Léta od narození páně 1100 kněz Břeti- slaw, zwěděw ze zpráw některých najisto, že by 1) Podwin 2; Podywin 2a; Podiwin 2b, 4a. — 2) eum A, Z, 2u, 2au; uemá 4. — ?) fuit 2aa. — 4) Zliunica 2, 2a, 2b; Zluinica 3; Sliwniea 4; Sluunica 4a; Sliwiuka 2aa. — 5) Chlomano 2, 2a; Colmanno 2aa, 4; Colomanno 3. — ©) Luzko 22e; Luczco 4. — 7) multa sibi in invicem 2b. — $) nemá A. — 9) ulrum- que 4. -—- 1?) nemá 2, 3. — '!) el pacis uemá 4, 4a. — !?) episcopum À. — !3) Seraphyn 4. — '4) Brinen 2a, 2b; Brno 24a; Bruen 3. — 15) Luitoldo 2b, 3. — 1%) nema 3. — 17) Zwaloplik 2; Zualoplyk 2b; Zuuto- lik 20, — 19) Tuk wšecky kromě A, který má Olto, a 3, kde jest Otlek. — 19) Zalez 2; Salec 20, 2h; Zacz 200. — 29) dona 2b, 3, 4, 4a. -- ?!) ni nadepsáno rukeu jinau w A. — 22) habebat opraw. habeat A. 21 1099 

Strana 144
1100 144 pertum pro certo, guod imperator in urbe Ma- guntia pascha celebrare vellet, optimum ratus fore, ut illuc electum suum !) Hermannum mit- teret, qui et munera sua caesari deferret, et quam expectabat a magistro suo benedictionem acciperet, et committens eum Wigberto?), qui similiter debuit interesse caesaris palatio, rogat, ut in?) omni suo faveret negotio tempore oppor- tuno. Sed quoniam archipraesul Routhardus ?) si- moniaca haeresi infamatus, relicta Maguntia his- dem temporibus ?) morabatur in Saxonia, iubente imperatore et collaudantibus omnibus suflraga- neis Maguntinae *) ecclesiae, à cardinali Rouper- to?), Clementis papae apocrisario, qui forte ibi aderat, ordinatus est Hermannus?) episcopus in octavis paschae VI?) Idus Aprilis. 11. Eodem anno admirabile et seclis'") com- memorabile!!, quod divina gratia per merita sanctissimae !?) martyris") Ludmilae dignata est revelare miraculum, ut ipsi vidimus, vestrae caritati pandimus. Nam domna abbatissa Win- delmuth, famula deo devota, ecclesiam sancti Petri apostoli, sitam in territorio eiusdem mo- nasteri, cui praeerat !*), ex vetustate a funda- mento dirutam usque ad perfectionem deducens reaedificavit. Quam ut consecraret praesul, cum impetrasset abbatissa, dum ex more reliquias sanctorum collocat in pixide, inter alia obtulit domina praesuli pannum unius palmae latum, quem acceperat de peplo sanctae Ludmilae, ro- gans, ut similiter inter reliquias sanctas ponat eum in pixide. Tunc praesul quasi indignans ait: Tace, domina, de eius sanctitate! dimitte anum!?) aviam!5) quiescere in pace. Ad haec'?) &batissa: Noli'*), inquit, domine, noli talia dicere; multa enim deus per eius merita cottidie opera- tur magnalia. Mox iussu praesulis sartago affer- tur!" magna, prunis ardentibus plena, ubi in- vocato sanctae Trinitatis nomine praesul iniecit pannum super flammivomos carbones. Mira res, fumiculus et flammicula circa pannum emicuit, sed minine nocuit. Et hoc etiam magni fuit in KOSMÜW LETOPIS CESKY. císař. mínil slawiti welkonoce we městě Mohuči, měl za nejlepší, tam poslati swého zwolence Heřmana, aby on jak dary swé císaři donesl, tak také požehnání, kterého očekáwal, od mistra swého obdržel; a poručiw jej Wigbertowi, který měl rowněž býti w paláci císařském, žádal, aby jemu we wší záležitosti jeho byl nápomocen časem swým. Ale poněwadž arcibiskup Ruthart, nařčen byw z kaciřstwi swatokupeckého, opustiw Mohué, ty éasy me&kal w Sasich, wyswécen jest biskup Heřman z rozkazu cisafowa a se sehwá- lenim wáech suffraganü kostela Mohuéského od kardinála Ruperta, tajemnika papeze Klimenta, ktery tam práwé byl pfitomen, o prowodu dne 8 Dubna. 11. Téhoz léta zázrak diwny a na wéky pamětihodný, jejž milost božská pro zásluhy nejswétéjái muéednice Ludmily ráéila objewiti, jak jsme sami widěli; Lásce waší předneseme. Nebo paní abatyše Windelmuth, sluzebnice boží pobožná, kostel sw. Petra apoštola, ležící na statcích téhož kláštera, kterému byla předsta- wena, pro stáří od základu rozbořený, přesta- wěla a k dokonání přiwedla. Když pak wyžá- dala sobě abatyše, aby jej biskup poswětil, když dle obyčeje ostatky swatých wložila do pušky, mezi jinými podala paní biskupowi látku na píď širokau, které byla dostala ze záwoje swaté Ludmily, žádajíc, aby ji podobně mezi swatými ostatky wložil do pušky. Tu biskup, jako hně- wiwé, řekl: Nemluw, paní, o jeji swatosti ; nech babičky stařenky odpočiwati w pokoji. K tomu abatyše prawila: Nemluw, pane, nemluw tako- wych řečí; nebo Bůh pro její zásluhy mnoho welkých wěcí koná každodenně. Hned přinesen jest z rozkazu biskupa kotel welký, plný žha- weho uhlí; a po wzýwání jména Trojice swaté" biskup whodil látku na uhly plamen sálající. Diwná wée, kauficek a plamének okolo látky wyšlehl, ale nic neuškodil. A to také bylo zna- menité k zwótśeni zazraku, że pro welkau żha- 1) s. elect, A. — ?) Wiberlo A. — 9) nemś 4, 4a. — *) Ruthardus 2, 228, 2b; Rolhardus 2a. — 5) die- bus 2, 2a, 2b, 3, 4, 4a. — 9) Maguncie A; Magoncie 2, 2a, 2aa. 2b. — 7) Ruperto 2, 2aa, 2b; Roperlo 2b. — $) dominus Herm, 4, 4a; Ermanus A. — ?) VII A. — 79?) seculis 2aa ; sedis 2a, 2b. — '!) commendebile 2aa. — 12) sanctissima 3. — 19) W rukopisech mris. — 14) Klášter sw. Jiří na hradě Pražském. — !9) unum 3; dominom Ав; nemä 4, — !6) nemá A; ruk. 2b má po straně die alte grosse mutter. — 77) nemá A. — !9) noli dom. A. — 19) offerlur 2b. 

Strana 145
KNIHY III. augmentum miraculi, guod propter nimium ar- dorem diu non potuit pannus de flammis eripi, et tandem ereptus sic visus est integer et firmus, ac si eadem die foret textus. Quo tam evidenti praesul et omnes nos perculsi miraculo, lacrimas fundimus!) prae gaudio, et gratias retulimus Christo. Dedicata est autem ecclesia in honore sancti Petri apostoli V?) Non. Octobris. 12. Item eiusdem anni XV Kal. Novembris Borivoy, frater ducis Bracizlai, in urbe Znogem ?) faciens permagnificum convivium, duxit uxorem nomine Helbirk?), orientalis marchionis Lupoldi sororem ?), Et quia hisdem diebus filius Conradi Lutoldus5) per concessum Gotfridi?) admissus in castrum Rakouz?), multas Borivoy inferebat iniurias, singulis noctibus devastans eius villas, et refugium habens in praedictum castrum, unde dux Bracizlaus valde iratus iterum coadunato exercitu movit castra in Moraviam, volens ulcisci fratris iniuriam. Sed prius mittit ad Gotfridum obtestans eum per antiquae amicitiae?) foedera, quo") sibi Lutoldum aut vinctum mittat sine mora, aut de castel suo eum expellat eadem hora. Quod cum non lateret Lutoldum, castel- lanis per fraudem foras exclusis, ipse cum suis militibus vi obtinuit castrum. Tunc Gotfridus!!) cum legatis, qui ad eum missi fuerant, occurrit duci iuxta oppidum Wranow, et coram omnibus clamat, Lutoldum perfidum esse et rei publicae inimicum, castrum vero sibi !’) sub fide amica- biliter!?) praestitum, iam hostiliter ad expugnan- dum postulat ducis!^) auxilium. Cuius petitioni dux non abnuens admovit exercitum urbis per circuitum, ubi per sex ebdomadas vi summa nocte et die conseritur pugna, donec fames, quae firmas expugnat urbes, praevaluit in castro. Ea?) victus Lutoldus et bello fractus noctu clam elap- sus vix solus aufugit, omissis!5) ibi'7) suis mili- tibus!9), qui facto mane semetipsos et castrum tradunt in manum ducis. Interea dum haec pugna geritur, Paulic!?), filius Marquardi?"), paedago- 145 wost dlauho nemobla látka wyiiata býti z pla- menů, a když konečně byla wyňata, jest widina tak celá a pewná, jako by toho samého dne byla tkána. Tím tak zřetedlným zázrakem pře- kwapeni jsauce, biskup a my wšichni slzami jsme byli skropeni z radosti, a wzdali jsme díky Kristu. Poswěcen pak jest kostel ke cti swatého Petra 'apoštola dne 3 Řijna. 12. Také téhož roku dne 18 Října Bořiwoj, bratr knizete Dietislawa, uciniw pfeskwostné ho- dy na hradě Znojmě, pojal za manželku Helbirgu, sestru markrabí rakauského Lipolta. A poněwadž téhož času syn Konradůw Lutolt s dowolením Gotfrida wpuštěn na hrad Rakoúsy, mnoho činil škod Bořiwojowi, každé noci hubě jeho dědiny, a maje autočiště w řečeném hradě ; protož kněz Břetislaw welice se rozhněwaw, opět sebral pole, a wtrhnul do Morawy, chtéje pomstiti škodu bratrowu. Ale prwé poslal ke Gotfridowi, a za- přísahal jej pro staré umluwy přátelstwi, aby mu Lutolta buď wydal spautaného bez prodlení, nebo aby jej ze zámku swého wyhnal tu chwili. To když nezůstalo Lutolta tajno, wystrčiw bradéany lstí wen, sám se swými bojowniky mocí hrad podržel. Tu Gotfrid s posly, kteří byli k němu wypraweni, přijel knížeti wstříc u zámku Wra- nowa, a přede wšemi wolal, že jest Lutolt zrádce a nepřítel wlasti. Žádal pak od knižete již po- moci k nepřátelskému dobytí zámku, jejž byl přátelsky pod wěrau onomu propůjčil. Jehož žá- dosti kniže neodepřew, položil wojsko kolem okolo hradu, kdež po šest neděl s nejwětší mocí w noci jak we dne bojowalo se, až pak hlad, který pewnýeh hradů dobywá, na zámku ob- držel wrch. Jím přemožen Lutolt a bojem wy- silen, čásu nočního tajně wywáznuw, sotwa sám jediný utekl, nechaw tam &wych bojownikü. Kte- ří, když bylo ráno, sebe samy i zámek wzdali do rukau knížete. Mezi timto bojem Pawlik, syn Markwartüw, wychowatel Wladislawüw, stíelau přišel o žiwot, Také Dobeš syn Lstimírůw padl, 7) lacrimis fundimur 2, 2a, 2a, 2b; fudimus 4. — ?) VI 3. — ?) Znoyem 3. — *) llelbyrk 2, 2b; Helluck 3; Kerberk 4, 4a. — 5%) uxorem 2as. — 5) Liutoldus 2, 2a; Luitoldus 2b; Lutholdus 4a. — 7) God- [ridi 3. — 8) Hakowz 242a; mésto Rely po německu zwené, na hranicích morawských blíže Znojma le2ící. — 9) fidei A. — 1°) quod 4. — !!) Gothlridus 2a, 4. — !?) nemá 3. — 19) am. sub (ide A. — !*) duc. in 2. — 15) Ea victa 4; victoria 4a. — 76) amissis 3. — !7) omnibus opraw. w A ibi. — !9) mil. suis A. — 19) Paulík 2, 2a, 2b, 3, 4, 4a. — ??) Markwardi 2. 21* 1100 

Strana 146
1100 146 gus Wladizlai, sagittatus moritur; item Dobes?!), filius Lstimir ?), dum per vicem suam servat vigilias noctis, occiditur. His duobus amissis et reddita urbe Gotfrido, dux victor cum suis re- meat in Boemiam. 13. Jamque Christi nativitate adpropinquan- te, et propter venationem in villa Stibecna ?) duce morante, quadam die inter prandendum fertur dixisse dux!) ad quendam venatorem *), qui non longe ab eo ad quartam sedebat mensam: Heus Cucata 9)! putas me nescire, quis sit inter?) vos, qui me quaerit interficere? Et ille, sicut homo erat vehemens in verbis, clamat?): Procul deus hoc avertat nec tuus oculus parcat, quin ipse citius occidatur, qui talia machinatur. Ad haec dux: Ah?)! bone vir, ait, nulli fas est evitare inevitabile fatum. Postera autem die, quia sancti Thomae apostoli erat vigilia, mane audita missa it venatum, et cum in!") nocte iam rediret, oc- currunt ei ante villam apparitores cum laternis et facibus". Moxque Lorck'?) impius latro missus a diabolo, prosiht ex latibulo praecinc- tus gladio, et ut fortius valuit, inter ipsa ilia ducem !?) percussit venabulo. Non aliter dux '4) cadit in medio luco 5), ac Si clarus Lucifer coelo cecidisset ab alto. Advolat extemplo'") lugubris turma suorum, et extracta hasta '”) seminecem levant ducem. Ille autem minister Satanae, dum accelerat fu- gam per noctem opacam, praecipitatur cum equo in cisternam, quam praeceps torrens decurrens fecerat imbre. Incertum est utrum ipse manu sua an gladius lapsus de vagina ita eum prae- cidit per'") mediam?) alvum, ut omnia sibi effluerent exta. Fit tumultus per villam, alii insiliunt equos, alü cum armis huc et illuc ?") discurrunt, investigantes tanti mali machinato- rem. Mox quidam invenit eum semivivum, et quamvis satis ad mortem habuit?") vulnus, ta- men amputat?") ense caput eius dicens: Inferni furvas *") non insons ibis ad umbras, Kt Cereris genero mea facta referre memento ?*). KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. když jsa na řadě konal hlídku noční. Tyto dwa ztratiw, a hrad Gotfridowi nawrâtiw, knize co wi- těz se swými přijel zpět do Čech. 13. A když se již blížili wänoce a knize na lowich meskal we wsi Stbeëné, jednoho dne prý mezi obědem řekl k jednomu lowci, který seděl nedaleko od něho u čtwrtého stolu: Ej! Kukato! mysliäli Ze newim, kdo jest mezi wämi, který mě hledá zabiti? On pak, jak byl élowék prudký w řečech, zwolal: Bůh to daleko odwraf, a oko twé jeho nešetři, ať ten čím rychleji padne, kdo takowau wéc stroji. K tomu kníže odpowě- děl: Ach, dobrý člowěče, nikomu nelze wyhnauti se newyhnutedlnému osudu. Nazejtří pak, po- něwadž bylo u vigilii swatého Tomáše apoštola, slyšew ráno mši, šel na low, a když se již w noci wracel wyá&li jemu pfed wes sluhowé wstříc se switiluicemi a pochodnémi. A w tom Lorek, zlÿ lotr poslaný od ďábla, wyskočil ze skrýše opásán mečem, a jak nejsilněji: mohl, probodl kniže zrowna do střew loweckým bo- dákem. Nejinak padl kníže u prostřed háje než jak by Swětlonoš upadl zářící s wýsosti nebeské. Přiletěl ihned truchlící zástup jeho, a wytáhše hrot, zdwihli kníže polomrtwé. Onen wšak slu- ha satanůw, když pospichal na útěku w temné noci, spadl s koněm do jámy, kterau byla uči- nila bystřina dešťowá náhle spadající. Není jisto, zdali on sám rukau swau čili meč z pošwy wy- padlý tak jej probodl prostředkem břicha, že z něho wšecky wnitřnosti wyběhly. Stal se po- křik po wsi; jedni skočili na koně, jiní se zbra- némi sem tam se rozbëhli, hledajice zpachatelo takowého zločinu. W tom jeden jej našel polo- žiwého, i ačkoliw měl ránu dosti smrtelnau, předce uťal jemu hlawu mečem, prawč: Pekla ty do stínů černých ne bez winy zajdeš; Skrz tebe zeť Cereřin činy ať mé zwí, pamatuj si. 1) Doles 3. — ?) Lyzlimir 2; Liztimir 2a; Litmiri 2aa; Istimir 3; Lztimir 4, 4a. — ?) Stbeczna 2; Stbecna 2a: Sihezua 2aa;- Slebua 2b; Sebecna 3; Sbencna 4, 4a. — *) dux dixisse A. — 9?) nemá 4, 4a. — 9) Lucata 28a, — 7) qui int. vos A. — 9) proclamat 4, 4a. — ?) Ach, ach 4. — !?) nemá 20a. — 1!) fascibus měl A, ale opraw. w facibus; fac. et armis 4, 4a. — 17) Lork 2, 2a, 2b; Lark 4. 4a. — 19) duc. Bracizlaum 4. 4a. — !) d. Brocizlaus 4, 4a. — !?) luto A, 2, 2a, 2aa, 2h, 4. — !6) exlimplo A. — !7?) asla. A. — 18) in 2. — 19) medium 2aà. — 79) illucque 4. — ?!) habuerit 2b. — ??) amputauit 2aa. — ??) furias A; fur- nas 4, 4a, — "*) virg. Aen. Il, 549. 

Strana 147
KNIHY III. Dux!) autem licet in tanto dolore sit positus et moerore, illa nocte et insequenti?) die non rela- xabat spiritum et ora a laude dei, nunc lacrimo- sam poenitentiam offerendo, nunc?) sua peccata confitendo tam episcopo Hermanno quam aliis sacerdotibus dei. Tributum autem, quod eo tem- pore fuit de Polonia allatum, et quicquid in^) sua invenit camera, per manus episcopi fecit dari?) per monasteria. Et cum disposuisset om- nia, quae erant disponenda pro anima: Date, inquit, filiolo meo lituum meum et iaculum, ce- tera non est meum sibi dare, quae deus posuit in sua potestate. Et ita 9) in sequenti nocte post gallicinium inter manus sacerdotum XI7) Kal. Januarii, velut bonus dei?) athleta, utramque hominis substantiam in sua divisit exordia, quem procul.dubio credimus aut jam?) accepisse aut jam !?) accepturum coelestia consortia. Cuius fe- retrum unus ex clero sequens usque ad sepul- chrum, huiusmodi planctum !!) iterabat dicens: Anima Bracizlai sabaoth adonay vivat expers thanaton Bracizlaus yskiroc!?). Mira res, sic fletu suo clerum et populum concitabat!?) ad fletum, ut dum fleres magis flere velles. Sepultus est autem cum maximo planctu suorum'^) in poly- andro!?) sancti Wencezlai ecclesiae forinsecus ante portam 2 sinistris, uti ipse disposuerat. Ubi soror eius Ludmila, deo devota famula !9), supra testudines construxit arcuatam in honore sancti Thomae apostoli capellam, et constituit, ut cottidie ibi celebraretur missa pro defunctis. Et quoniam statim percrebuit!*) fama in populo, ducem '5) esse interfectum Bosey !?) et Mutinae consilio, quos antea expulerat dux ?") de regno suo, dubitari à quibusdam solet utrum sontior*!) sit, qui consilium dat, an qui consentit, ut fa- ciat; sed revera uterque reus, veruntamen son- tior is est, qui homicidium consiliatur, quia et ipsum et alium criminatur. Ergo vos Bracizlaum occidistis, qui ut occideretur, consilium dedistis. Mittunt illico praesul et comites cum festinatione 147 Knize pak ačkoliw byl položen w takowé bo- lesti a zármutku, té noci a potomního dne ne- spustil ducha ani úst od chwálení boha, nyní slzawau lítost ukazuje, nyní ze hříchů swých se zpowidaje jak biskupu Hefmanowi tak jinym kněžím božím. Poplatek pak, který toho času byl přinesen z Polska, a což nalezl w komoře swé, skrz ruce biskupa dal rozděliti po klášte- řích. A když byl wšecko nařídil, co bylo po- třeba naříditi za duši, řekl: Dejte: synáčkowi mému trubičku mau a mé kopi házecí: ostatní není mé, abych mu dal, co bůh we swé moci zanechal. A tak w noci potom po kuropění w ru- kau kněží dne 22 Prosince jako dobrý boží bo- jownik dwojt podstatu lidskau rozdělil na její počátky, a beze wší pochybnosti wěříme, že buď již dosáhl buď brzy dosáhne družstwa nebeské- ho. Za jehož marami jda jeden z duchowenstwa, až ke hrobu opakowal takowé kwileni, wolaje: Duše Břetislawowa Sabaoth Adonay ať žije oswo- bozena od smrti, Břetislaw Ischyros. Diwná wěc, pláčem swým duchowenstwo a lid tak pobádal ku pláči, že pláče ještě wice bys chtél plakati. Pohřben jest pak s welikým nářkem swých na- hřbitowě kostela swatého Wäcslawa wenku pied dwefmi na lewé straně, jak byl sám nařídil. "Tam sestra jeho Ludmila, služebnice bohu od- daná, wystawila na pilířích kapli klenutau ke cti sw. Tomáše apoštola, a ustanowila, aby w ní každého dne byla slaužena mše za zemřelé. A poněwadž se hned roznesla powěst w lidu, že jest kniže zabit z náwodu Božeje a Mutiny, které byl prwé wypudil kníže ze země swé, roz- mýšliwaji se někteří, zdali winnější jest, kdo dal radu čili kdo přiwolil, aby učinil; ale w prawdé jsau oba zločinci; nicméně wšak winnčjší jest ten, jenž ke wraždě radi, protože sebe samého i drubébo we zločin uwodí. Tedy jste wy Bieti- slawa zabili, kteří jste, aby zabit byl, radu dali. Poslali jsau ibned biskup a županowé se spě- chem na Morawu k Bořiwoji posla, aby si při- v 1) d. Bracizleus 4, 4a. — ?) seguenti 2aa. — 9) nunc — confitendo má A po straně přips. — ^) inv. in sua À. — 5) dare 3, 4a. — 9) sic 3. — 7) IX 22a. — 8) dei bonus A. — ?) nemá 3; eum 2b. — !9) nemá A, 2, 2a, ?aa, 4, 4a. — !!) planclu 3. — !*) yskyros 2aa, 3; yschyros 4, 4a. icyvooc. — 1?) ciebat 2, 2a, 2b, 3, 4, 4e. — !*) suorum capellanorum Zea. — '5) podiandro A; polyandrio 3. — !6) fam. deo dev. A. — 17) per- crebruit 2aa. — 18) d. Bracizleum 4. — !?) Boziey 2. — ?") nemá 3; dux expul. A. — ??) sanccior 2, ale po -strané opraw. rukau slarau soncior. 1100 

Strana 148
1100 1101 148 in Moraviam ad Borivoy legatum!), quo accele- ret sibi?) a caesare olim datum totius Boemiae &ccipere ducatum. Qui festinus veniens in ips& die nativitatis Christi omnibus simul?) faventi- bus intronizatur. Tunc Cillenia*) delet*) omnino sug 5) vestigia, quae vix inpressa reliquerat?) in Boemia, cum exossa terras peteret coelestia. Justitia enim erat Boemorum, ut semper inter principes eorum maior natu solio potiretur in principatu. 14. Anno dominicae) incarnationis 11019?) Oudalricus et Lutoldus, filii Conradi, expulsis praesidiis de'°) Moravia, quae ibi Borivoy abiens reliquerat ob custodiam, rehabuerunt civitates suas; similiter Bosey et Mutina redeunt de Po- lonia, quibus duce Borivoy non ex corde, sed pro necessitate temporis concedente gratiam suam!!), recipiunt civitates suas, quas antea habuerant, Bosey Satec et Mutina Lutomerice !?). 15. Eodem anno Oudalricus !?) adit 5) im- peratorem in urbe Ratisbona, et eum per amicos sollicitat!?) precibus et fatigat inmensis promis- sionibus, quo sibi restituat iniuste !5) praerep- tum a fratre??) suo iuniore Borivoy Bohemiae ducatum. À quo caesar accepta pecunia, dat sibi!?) ducatus insignia et vexillum; sed in du- cem eligendi obtentum ponit in arbitrio Boemo- rum. Tunc Oudalrieus mittens legatum valde disertum !?) virum, Neusse??) nomine, filium ?") Dobremil??), arguit fratrem suum Borivoy, in- crepat comites et minatur eis, iactab se esse aetate maiorem, et secundum patriae morem debitum sibi iniuste??) sublatum per fratrem iuniorem poscit principalis sedis honorem. Qui quamvis iustam causam habeas?!), tamen frustra caudam captas, cum cornua ?5) amittas*9). Sic Oudalricus fratrem ?") suum Borivoy iam?5) con- firmatum in solio tarde nititur pellere de regno. Postquam vero suo referente legato animadvertit KOSMÜW LETOPIS ÓCESKY. spisil obdrzeti dané sobě od cisaře někdy celé země české knížetstwí. Kterýž přišed, spěšně w samý den božího narození s přiwolením wšech- něch wespolek pozdwižen jest na stolec. Tehdy sprawedliwosti bohyně setřela naskrz stopy swé, které byla sotwa zůstawila w Čechách wtlačené, když rozhněwawši se na země odešla do wlasti nebeské. Nebo bylo práwo Čechů, aby wždycky z knížat jejich rodu starší dle narození dosáhl stolce w kniZetstwl. 14. Léta od narození páně 1101 Oldřich a Lutolt, synowé Konradowi, zapudiwse posád- ky z Morawy, kterych tam byl Bořiwoj při odjezdu swém zanecbal na stráži, uwázali se w hrady swé; podobně Božej a Mutina wrátili se z Polska, a kníže Bořiwoj propůjčil jim mi- lost swau ne ze srdce, nýbrž že toho potřeba času žádala, i obdrželi zase hrady swé, které měli prwé, Božej Žatec a Mutina Litoměřice. 15. Téhož léta Oldřich přišel k císaři we městě Řezně, a staral jej prosbami skrze přá- tely swé, i doléhal naň nesmírnými sliby, aby mn -nawrátil knížetstwi země české od bratra jeho mladšího Bořiwoje jemu nesprawedliwě před- uchwácené. Císař, wzaw od něho peníze, dal mu znaky knížetstwí a korauhew; ale přede- stření, aby za kníže zwolen byl, wzlozil na wůli Čechů. Tehdy Oldřich wyprawiw posla, muže welmi wýmluwného, jménem Neuše, syna Dobřemilowa, winil bratra swého Bořiwoje, wy- týkal županům, a hrozil jim, odwoláwaje se, že jest starší wěkem, a wyžadowal sobě důstojen- stwi stolce knížecího, mladším bratrem nespra- wedliwě sobě odňaté. On, ač byla pře jeho spra- wedliwá, wšak darmo chytal za ocas, kde rohy pustil. Tak Oldřich pozdě se pokaušel, aby bra- tra swého Bořiwoje, již na stolci utwrzeného, wy- pudil z panstwi. KdyZ pak z wyfizeni posla swé- ho widél Oldřich, že ani bratr jeho nechce od 1) legatos 4, 4». — ?) olim sibi a caesare datum A, 2a, 2b, 3, 4, 4o; accel. a caes. olim sibi dotum 2. 3) insimul 28a. — *) Cyllenia 2b, 3, 4, 4a; Cilenia 2a. — 5) dolet A. — 5) delela uadeps. rukau jinsu w A. 9) -MCII A. — !9) in A. — !!) nemá 4. 4a. — !?) Lutomerziczie 2; Luthomerice 2n; Lutomiricae 3, 4a. -- !?) Odelricus 2, 2a; Vdalricus 2b a tal i níze. — !^4) adiit 4. 4e. 7) liquerat A, — 9) A. Christi MCI? 2. — 19) salutat 2; solicitat 2a. — !9) nemá 2. — !7) Boriwoj byl syn Wratislawüw a Oldrich syn Kunrétôw, nebyli ledy bratří. — !9) sibi tradal A, ale po slrené opreweno rukau jinau tradit. — !?) discretum 2aa. — 20) Neussa 4, 4a. — ?!) nemá 4, 4a. — ??) Dobrzemil 2aa. — ?7) proiuste 2. — “*) habeat 2, 4e. — ??) cornu 3. — 26) opraw. A, kde diiwe leké bylo amiltas, — ?*) w A rukau druhau pripsáno. — ?9) nemá 3. 

Strana 149
KNIHY III Oudalricus, nec fratrem suum cedere solio, nec comites acguiescere suo consilio, hoc solum ob- tinuit precibus, ut caesaris per licentiam liceat!) sibi debitam vi?) invadere provinciam; cuius?) mox associantur in contubernium viri in rebus bellicis strenui, Sigardus*) comes de oppido Sala, et eius frater Frisensis?) episcopus nomi- ne) Oudalrieus, atque suus per sororem gener nomine Fridricus?). Quorum succenderat ani- mum ad belli studium promittens eis aureos montes, et pollicitans suos esse fautores omnes Boemiae natu maiores. Praeterea?) undecunque potuit, non paucos sibi in auxilium acquirit Teutonicos, qui pro sui stultitia aestimabant in Boemia auri et argenti pondera fore in plateis sparsa et exposita. Quibus insimul coadunatis, Oudalricus cum fratre?) Lutoldo!") Augusto men- se intrant partes Boemiae, sed sinistro omine. Nam Borivoy collecto exercitu occurrens eis cas- ira metatus est!") supra duos colles iuxta op- pidum Malin!?), paratus in crastinum cum eis!?) comittere bellum. Teutonici vero non longe ex altera parte rivuli Vysplisa !*) applicuerunt !?) castra, ita ut uterque ab utrisque '5) possit !7) videri exercitus. Qui postquam animadverterunt unanimem esse cum !?) duce Borivoy constan- tiam Boemorum, inquiunt Oudalrico: Ubi sunt ili Boemiae natu maiores, quos dicebas tuos esse fautores? Recte mentitus es in caput tuum, et nos decepisti atque in magnum deduxisti peri- culum. Reverti volunt, sed nequeunt, quia eadem via post illos Suatopluk !?) cum fratre suo Ot- tone ducens secum duas scaras veniebat duci Borivoy in auxilium. Quid facerent? Magna undi- que *^) coartati*') angustia, per angustam viam et nimis artam semitam, qua itur trans silvam ad Gabr??), turpem noctu maturaverunt fugam. Ibi episcopus Frisensis??) amisit capellam suam, ibi propter difficilem viam omnem **) exercitus 149 stolce upustiti, ani Zupanowé k jeho ümyslu pti- staupiti, obdržel jen tolik prosbami, aby směl s powolenim cisafowym mocí napadnauti na zemi sobě náležející; a hned přitowaryšili se k jeho družstwu mužowé we wěcech wálečných stateční, Sigard hrabě ze zámku Sály a bratr jeho biskup Frisinský, jménem Oldřich, a swak jeho po sestře jménem Fridrich. Jejich ducha byl roznitil k žá- dosti wálky, slibowaw jim zlaté hory, a ujišťo- waw, Ze jemu jsau přátely wšichni země české starší. Krom toho, odkudž jen mohl, nemálo sobě ku pomoci zjednal Němců, kteří dle hlauposti swé myslili, ze jsau w Čechách zlata a stříbra tiže na ulicích rozházeny a wywrzeny. Kdyz pak ty sebral w jedno, wtrhli Oldřich s bratrem swym Lutoltem w měsíci Srpnu do krajin země české, ale o zlém znamení. Nebo Bořiwoj sebraw wojsko, wytáhl jim wstfie, a zarazil jest tábor na dwau chlumich u zámku Malina, hotow jsa nazejtří swésti s nimi bitwu. Němci pak neda- leko s druhé strany potůčka Wyspliše zřídili tábor, tak že obě wojska mohla od obojích býti widěna. Když pak oni shledali, že jest jedno- myslná stálost Čechů při knižeti Bořiwojowi, prawili k Oldřichowi: Kde pak jsau starší náro- du českého, o kterých jsi prawil, že jsau twými přátely. W prawdě lhal jsi w hrdlo swé, a nás jsi sklamal a uwedl we weliké nebezpecenstwi. Chtéli jsau se wrátiti, ale nemohli, protože po též cestě za nimi Swatopluk s bratrem swym Otau, weda s sebau dwa zástupy, pfieházel kni- žeti Bořiwojowi ku pomoci. Co měli činiti? Wel- kau odewsad stisnéni jsauce auzkosti, cestau auzkau a piilis tésnau stezkau, kudy se chodí přes les k Habrüm, pospisili sobé w noci hancb- ným útěkem. Tam jest biskup Frisinský ztratil kápi swau. Tam pro obtiznau cestu odhodilo wojsko wšechen náklad s wěemi potřebnými. Když pak bylo ráno, přišli Čechowé, a rozebrali 7) nemá 4, 4a. — 2) Misto vi invadere má 4, 4a invaderet, — ?) cui 2b. — *) Zighardus 2aa. — 5) Fri- siensis 2, 2a, 2as, 2b. — 9) et 3. — ?) Fridericus 2a, 2aa, Od 28 éerwna 1098 az do 9 října 1137 byl biskupem Frisinským Jindřích z rodu hrabat Eberšleinských a ne Oldřich. Toho času byl w Pasowě biskup jmé- nem Oldřích. — 9) Propterea 4, 4a. — 9) fr. suo 2b. — !9) Lutholto 1; Luitoldo 2; Lutholdo 2a. — !!) meteti sunt 4, — 12) Malyn 1. — !3) illis 4a — '*) Wyzplisa 1, 2b; Wyzpliza 2; Wizplisa 2a; Wispilza 22a; Wzal- sa 3; Wzlipsa 4; Wzlypsa 4a. — ??) opplicauerunt 2aa. — !6) utrique 2aa. — !7) posset A. — !$) nemá 1, — 19) Zuetoplik 1, 2b; Zwatoplik 2; Suatoplik 2a. — ?9) unde 3. — ?!) coartari A. — ??) Habr 2aa. — ??) Fr. Oudalricus 4, 4a. — ?*) omnis 3, 4, 4a. 1101 

Strana 150
1101 1102 1103 1104 150 cum rebus usualibus proiecit sarcinam. Mane &utem facto advenientes Boemi, hoste carentia!) diripiunt spolia. Erant autem illo tempore Bo- rivoy et Suatopluk concordes et ad invicem una- nimes, sed unde orta sit inter eos discordia, pa- rum superiora repetens oxordia, referam pauca. 16. Anno dominicae incarnationis 1102?) Wladizlaus dux Poloniae?) habens duos filios, unum de concubina progenitum, nomine Sbi- gnev "), alterum ex Juditha, Wratizlai regis filia, editum nomine Bolezlaum, hos inter?) suum re- gnum 5) dividit per medium ?) ; sed quoniam iuxta vocem dominicam, omne regnum in se ipsum?) divisum desolabitur, et domus supra domum cadet, et sicut vulgo dicitur, duo catti uno?) sacco capti!?) insimul esse non possunt, anno dominicae incarnationis 1103 Sbignev post obi- tum patris mox contra!) fratrem suum sumit arma, et promittens pecuniam associat ducem Borivoy sibi in auxilium. Qui statim misit post Zuatopluk in Moraviam, et convenientes simul castra metati sunt iuxta oppidum Recen'?). Quod audiens Bolezlaus mittit paedagogum !?) suum Skribimir!^) et rogat ducem Borivoy, ut sit me- mor affinitatis, se sibi per Juditham, eius soro- rem, dicit propinquiorem ; et insuper offert ei!*) ad manum 10 marsupia 1000 marcis plena. O pecunia totius mali 9) regina, fraudis amica, fidei hostis et inimica! Tu iustitiam comprimis, recta iudicia subvertis. Te corrupti Grabissa et Protiven "), ducis Borivoy consiliarii, compellunt ipsum ducem, fidem !*) Sbignev promissam ab- nuere. Qui statim accepta pecunia reversus est ad propria !") et quia nec unum obulum dedit Zuatopluk, indignatus valde et succensus ira. discedens fertur dixisse: Incendium meum ru- ina *") extinguam *!). 17. Anno dominicae incarnationis 1104 Jo- hannes electus est in episcopum Moraviae. Eodem anno mittit Suatopluk in Boemiam indagatores nequitiae, delatores iustitiae, seminatores discor- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. kořisti, při kterých nepřítele nebylo. Byli pak toho času Bořiwoj a Swatopluk sworní a jedné mysli wespolek; ale odkud wznikla mezi nimi rüznice, powlm w krátkosti, obrátě se k začát- kům málo dřewnějším. 16. Léta od narození páně 1102 Wladislaw kniže polské, maje dwa syny, jednoho naroze- ného ze sauložnice, jménem Zbyhněwa, druhého pošlého z Judity, Wratislawa krále dcery, jmé- nem BDoleslawa, mezi ty rozdélil panstwi swé na polowice; ale ponéwadz dle slow páně každé králowstwi w sobé samém rozdélené spuštěno bude a dům padne na dům, i jak se wůbec říká, dwa kocauři do jednoho pytle chycení že spolu býti nemohau, léta od narození páně 1103 Zbyhněw hned po smrti otce proti bratrowi swé- mu zdwibl zbraň, a slíbením penéz pridruZil sobé knize Bořiwoje ku pomoci. Tento hned poslal pro Swatopluka na Morawu, a když se spolu sešli, zarazili ležení wedlé zámku Rečena. To když slyšel Boleslaw, poslal wychowatele Bwého Skrbimira, a žádal knížete Bořiwoje, aby pamatowal na příbuznost; prawil, že jest jemu po Juditě sestře jeho bližším; a mimo to po- dáwal jemu do ruky desíti měšců naplněných tisíci hřiwnami. O penize! wy wšeho zlého krá- lowé, podwodu pfátelé, wiry protiwníci a nepřá- telé. Wy sprawedliwost kazite, prawé saudy pod- wracujete. Wámi podplaceni Hrabise a Protiwen, knizete Bofiwoje rádci, prinutili samého kntzete, slowo Zbyhnéwowi dané zapiriti. On pak hned, wzaw penize, nawrátil jest se k domowu; a po- néwadz ani peníze nedal Swatoplukowi, on roz- hněwaw se welmi a rozpálen hněwem, když od- cházel, řekl prý: můj požár zříceninami uhasim. 17. Léta od narození páně 1104 zwolen jest Jan za biskupa morawskélho. Téboz léta poslal Swatopluk do Čech wyzwčdače nepra- wosti, udawaée sprawedliwosti, rozséwaée ne- ') carentes. 2b. — ?) MCIII A. — 3) Poloniensis 2aa. — 4) lzbigneu 1, 2 a lak stále; Lzbignen 22; Zbihniew 2ua; Zbingueu 3; Zpiligneu 4, 4«. — ?) inter hus A. — 5) reg. s. A. — ?) Zbihnéw dostal Mazow- sko, Boleslaw Kraliowsko, Sandomirsko a Wraltislawsko. — 9) ipso 2b; nemá 4a. — ?) in uno A. — 19) po- sili A. — !!) cirea 2ae. — !?) Rzieczen 2ag, Místo to leží w Opawsku. — !3) legatum A. — !*) Zribimir |; Zkrybimir 2; Zkribimir 2b; Zkarbimir 3; Zhrbimir 4, 4a: Skrbimir 22a. — !5) sibi 2b. — !9) muudi 3. — 17) Hrabissie el lrotiua 2aa; Protyven 1; Protiwen 2, 2o, 2b, 3, 4, 4a. — !9) fidei 2. — !?) patriam A. — 20) A mél rugina, ale opraw. ruina, — ?!) Sallust. Cat. 31. 

Strana 151
KNIHY III. diae et omnium malarum) rerum artium inven- tores, qui ?) Possent unanimes armare in proelia fratres. Hii fere universas Boemiae civitates circuientes, alios pecunia corrumpunt, alios muneribus, alios promissionibus obligant, et quos sciebant novarum rerum avidos, aut dignitatibus privatos, aut versa- tiles et animo inconstantes, omnes ?) suis versutiis ' asciscunt?) in partes Zuatopluk ducis. His ita pa- tratis, anno dominicae incarnationis 1105 sole mo- raute in decima parte Librae, intrat Zuatopluk cum suo comitatu?) Doemiam, et occurrunt sibi perfidorum agmina ; quidam vero ex eis expectant, ut eum aperta ianua urbis Pragae recipiant infra moenia. Sed prius eadem die dux Borivoy valde diluculo veniens praeoccupat urbem, et ponit in ea fortia praesidia, atque episcopo Hermanno eam 5) comittens, se cum suis ad Vissegrad con- tulit. Et ecce Zuatopluk?) ordinatim") pulchre instructis cum sex legionibus apparet in campo, et quia nullus obviam sibi venit ab urbe, incer- tus et dubius parum substitit, et mox trans- vadentes?) fluvium Wlitavam infra villam, quae dictur Bubni'"), applicuerunt urbi, sed inveni- unt clausas portas et super muros fortiter re- sistentes milites. Ibi a quadam ancilla super muros astanti turpiter confusi, eadem via repe- dantes figunt tentoria inter utrasque urbes, in loco, ubi sabbato fiunt mercimonia'!), aestiman- tes, quod ex utraque urbe sui coniuratores illa nocte confluerent ad eos. Quod cum minime fecissent, mane facto, coetu convocato Zuatopluk sic orsus est ad eos: Quamvis non vacet modo, ut prolixo utar alloquio, pro re tamen pauca loquar, ne mortis occassionem timere alicui vi- dear. Timidis enim et ignavis, quibus misera vita!*) habetur?) suavis, aptissima mors est, forti autem !*) viro mortem subire in proelio dulcius est nectare liquido. Nam ego olim me- cum deliberavi aut potiri pane et honore potiori, aut pugnando honestae succumbere morti. Sed vobis sola nunc est mors ista cavenda, ne quis 151 swornosti a wšeho zlého auskoku wynálezce, a kteří by Seštwati jednosworné uměli do zbraně bratří. Ti ohšedše skoro weškeré hrady w Čechách, jedny penězi podplatili, jiné dary, jiné sliby zawázali, a které znali dychtiwé nowých wéei nebo zbawe- né düstojenstwi nebo wrtkawé a ducha nestálého, wšecky swymi auskoky ziskali k stranć kniżete Swatopluka. Kdyz se to tak nastrojilo, léta od na- rození páně 1105, když slunce meškalo w desátém dile wahy, wkrocil Swatopluk se swau druzinau do Cech, i wyšly jsau jemu wstříc zástupy newěrných; někteří wšak z nich očekáwali, aby jej otewřenau branau přijali downitř zdí hradu Pražského. Ale prwé téhož dne kněz Bořiwoj: welmi brzy 7 rina přišed, napřed osadil hrad, a wložil do něho sil- nau posádku, a poručiw jej biskupu Heřmanowi, se swými se odebral na Wyšehrad. A hle! Swatopluk w pořádku se šesti pluky pěkně uprawenými objewil se w poli, a ponéwadz jemu nikdo ne- wysel naproti z hradu, w nejistotě a w pochyb- nosti maličko se zastawil, a potom hned pfe- bředše pies feku Wltawu pod wesnici, která slowe Bubny, přiblížili se ke hradu, ale našli briny zawiené a ma zdech bojowniky udatné odporující. Tam od jedné služky stojící na zdech oškliwě bywše pohanćni, tauż cestau se nawra- tiwše, zarazili stany mezi oběma hrady na místě, kde se w sobotu konaji obchody, domniwajice se, že z obojího hradu spříseženci jejich tu noc sbéhnau se k nim. Čehož když dokonce neučinili, když bylo ráno, Swatopluk, swolaw shromáž- dění, tak začal mluwiti k swým: Ačkoliw neni teď kdy, abych se dal do obšírné řeči, předce powim něco málo whodného, aby se nezdálo ně- komu, že se bojím příhody smrti. Nebo bojácným a nečinným, kterým se bídný žiwot widí býti příjemný, jest smrt nejpřiměřenější; ale udatné- mu mużi najiti smrt w boji sladší jest než nektar tekutý. Wšak jsem já dáwno u sebe uzawřel, bud dojiti chleba a cti lepší, buď w boji pod- lehnauti smrti čestné. Ale wám jest se nyní chrá- 1) malvrum 288. — ?) quique 1. — 9) omnibus opraw. w omnes 1. — *) afficiunt 1. — 5) exercitu 4. 48. — $8) ea 2, 2a, 2b, 3, 4, 40. — 7) Tu schózi w ruk. 1 kus texlu, a to aż do kap. 21 k slowüm corruptus el avarus; züotily se, jak se zdá, dwa listy, — 9) ornalim A. — *) (ransvadentes 2aa, 3. — !?) Bubin 2, 2b, 3; Bubny 2a; Buben 28a; Burni 4, 4s. — 11) Misto toto hledali dlužno na nynějším Starém městě Pražském. — 12) captus oculis et mentula est privatus mél ruk, A, ale podteékowáno. — !?) videtur 4, 4s. — '4) nadepsáno W A rukau jinau, 22 1104 1105 

Strana 152
1105 1106 152 vestrum captus et manibus!) post terga liga- tus"), atque spectaculum hostibus factus, veluti bos ad victimam ductus, cadat securi peremptus. Victis enim una?) est victoria et digna laude memoria, ne incruenta hostibus contingat victo- ria. Dixerat, et continuo cum suo comitatu ver- tens iter?) Moraviam, sic fatur Wacek 5) ad co- mitem: O miserabilis fortunae conditio, qua ©) nunc cogor?) humi residere ut noctua, qui vi- sus ¥) eram veluti agilis aquilla ascendisse ?) fere usque ad nubila. Cui Wacko: Non?) te, inquit''), domine?) mi, frangat ista adversitas, quam citius felicior sequetur?) prosperitas, quia et solis post aquae '*) nubem magis nitet clari- tas. Talis enim vicissitudo omnium rerum est in mundo. Quos abeuntes dux Borivoy cum suis prosequitur'?) et quamvis septies plus de mili- tibus habebat, tamen non audet cum eis com- mittere proelium, quia timuit suorum!9) per- fidiam, ne sua castra deserentes ad hostium se transferant militiam. Prosecutus est autem eos 2 longe usque ad introitum silvae !?). 18. Anno dominicae incarnationis 1106 in- ventore discordiarum diabolo seminante discor- dias per universum '5) orbem terrarum, quidam sui cooperatores extiterunt ex Teutonicis proce- res '%), qui seducentes filium imperatoris, regem videlicet Henricum quartum, persuaserunt, ut contra genitorem suum arma sumeret. Qui filii sui a facie fugiens, in urbe Ratisbona cum pau- cis munivit se armis, et mittit pro duce Borivoy, ut sibi in auxilium cum exercitu suo veniat. Nec mora, venientes Boemi non longe a latisbona metati sunt castra iuxta fluvium Reznam*?); ex altera autem parte eiusdem fluminis erant castra filii imperatoris. Tunc qui videbantur esse fauto- res caesaris, primus Lupoldus *!), marchio orien- talis, lapsus fuga noctu repatriat cum suis, De- poldus ") autem et DBerengerus??) marchiones transferunt se ad castra regis Henrici iunioris. KOSMUW LETOPIS CESKY. niti té smrti, aby žádný 7 wás nebyl jat a s ru- kama za zády swázanýma nepřátelům diwadlem učiněn, jako wůl na porážku weden, a aby ne- padl zabit sekerau. Nebo poraženým jest jediné witézstwi to a památka ehwály hodná, aby se nepfátelüm nedostalo witézstwi bez krwe. Tak prawil, a ihned obrátiw se s druZinau swau na cestu do Morawy, fekl k Waekowi Zupanowi: O bídné řízení štěstí, kterým nyní nucen jsem seděti na zemi jako sowa, jenž jsem se zdál jako obratný orel powznešen býti skoro až k obla- kům. Ale Wacek jemu prawil: Nesmi tě pane zhrotiti toto protiwenstwi, po kterém tím rych- leji přijde blaženější štěstí, poněwadž také po wod- natém mraku jasnost slunce wice se stkwi. Neb takowá jest nestálost wšech wóci na swété. Pfi jiek odchodu kníže Bořiwoj se swymi je proná- sledowal, i ačkoliw měl sedmkrát wie bojowniki, předce neodwážil se swésti s nimi bitwy, protože se bál newěry swych, aby se opustice jeho leže- ni, k wojsku nepfátelskému neobrátili, ale proná- sledowal je pozdaleći aż ke wchodu lesa. 18. Léta od narození páně 11006, když wy- nálezce neswornosti dábel rozséwal neswornosti po weákerém swété, byli jsau nékteri 7 jeho po- moenikü z welmožů německých, kteří swedše syna cisařowa, totiž krále Jindřicha Čtwrtého, nawedli jej, aby proti otci swómu zbranć se chopil. A ou, utikaje pred synem, we městě Řezně s malým poétem ohradil se we zbrani, a poslal pro kníže Bofiwoje, aby mu pritàhl s wojskem na pomoc. Také bez prodlení přitáhli Čechowé, a nedaleko Řezna zarazili ležení u řeky Řezny; s druhé pak strany též řeky bylo ležení syna císařowa. Tu ti, kteří se zdáli býti přátelé cisařowi, prwni Lipolt markrabí rakauský, daw se na útěk w noci na- wrátil se domü se swymi. Dépolt pak a Derengar markrabowé odebrali se do ležení krále Jindři- cha mladsiho. Widance pak Cechowe, że byli odewsad opuśtóni, neméně, jak nejrychleji: mobli, 1) post t. man. A. — *) nemá A., — ?) nemä 4, 4a. — *) it. versus 4, 4a, — 9) Waczek 2; Wecek 3, — $) quia A, 4. — 7?) color měl A, ale opraw. w cogor rukau druhau. — 9) usus A, 2, 4, 4a. — 9) ascendere A. — 10) nemá 4a, — !!) nemó 2an, — 12) dux 2b. — 3) sequitur 2b, — !4) aquam ?, 208; aquosam 2a, 3 ; aqueam 2b; aquam el n. 4, 4u. — 35, persequitur 2b, 4. — 16) nemá 2, 2b, 3. — !7) Letopisy Hildesheimské a letopisec sasky (Annalisla Saxo) wyprawuji, że se události tyto sbéhly jiz léta 1104, — !9) Tak A; ostalni nemají, — 19) proceris 18. — 29) Rzeznam 2aa. — ?!) Luppoldus 2b. — 2%) Dypoldus 22a; Diepoldus 2a, 4 ; Dupoldus 2b. Depold hrobé Volibursky, markrahé marky sewerni. — ?3) Rerengerus 2, 2b; Perengerus %au; Regnerus 3. Be- rengar ze Sulcbachu. 

Strana 153
KNIHY III. Videntes autem Boemi se undigue esse destitu- tos, nichilominus celerius ut potuerunt, simul !) noctu maturaverunt fugam. Guod videns impera- tor deserit?) Ratisponam et transiens per austra- lem plagam via, qua itur ad Netolic?), intrat Boemiam, quem dux Borivoy honorifice suscipi- ens!), sicuti ipse caesar disponebat, versus Sa- xoniam dat sibi conductum per terram suam caesare dignum, deducens eum usque ad gene- rum suum Wicbertum ?). Inde per Saxoniam transiens et Renum perrexit Leodium, ubi non post multos dies cum vita amisit imperium VII") Idus Augusti. 19. Eodem anno Zuatopluk convocans eos, qui secuti eum fuerant de Boemia, quid opus sit facto iam in incepto negotio quaerit consilia. Budivoy *), filius Hren*), ceteris aetate senior linguaque desertior?), in adversis et prosperis vir aequanimus '"), et in talibus ab ineunte aetate vir eruditus ac plenus versutiis, his usus est alloqui: Varius est eventus in proelio et!) nunc hi, nunc illi praevaluere bello. Nos autem, fratres, nondum usque ad sanguinem pugnavi- mus, nondum fecimus capitibus nostris !?) pon- tem, quo '*) itur ad solium, quem '*) utique et facturi sumus, si sors facere compulerit. Sed quoniam non semper armis, sed saepius dolis ad ardua honoris venitur !?) fastigia, nunc po- sitis armis utamur dolis. Talibus '*) enim arti- bus Troya ab Argis est in decimo anno capta, et Prudentius refert in Psichomachia '?) dicens: Nil differt armis, contingat palma dolisve. Nec mora, mittitur alter, ut ita dixerim, versi- pellis Sinon '*) in Boemiam, multimodis instruc- tus dolis. nepos Gapatae!?), qui paratus in*^) utramque fortunam *!), casus **) non timuit mor- tis, cui apte sonat nomen virilis, quia viriliter egit. Nam sicut olim Sinon Argivos ) armatos equo inclusos per sua mendacia traxit Troyae in moenia, ita per istius falsidica commenta 153 pospíšili spolu na útěk w noci. Což když spatřil cisař, opustil Řezno, a přešed od polední strany po cestě, kterau se chodí do Netolic, wešel do Čech, kníže pak Bořiwoj poctiwě jej přijaw, jak císař sám chtěl, dal mu průwod k Sasům zemí swau císaře důstojný, i dowedl jej až ke swaku swému Wigbertowi. Odtamtud táhnuw skrz Sasy a přes Rýn, přijel do Leodie, kdež po nemnohých dnech pozbyl se Ziwotem cíisafstwi dne 7 Srpna. 19. Téhoz léta Swatopluk, swolaw ty, kteří s ním byli odtáhli z Čech, co by měl činiti již w dile započatém tázal se o radu. Tu Budiwoj, syn Chřenůw, wčkem starší než druzí a jazyka wýmluwnějšího, muž w protiwenstwi i we štěstí mysli chladné a w takowých záležitostech od prwnilo mládi wyuéeny a plny auskokü, ta- kowau řeč k němu učinil: proměnliwý jest wy- padek w bitwě, a brzy ti, brzy oni měli wrch we wálce. My wšak, bratří, ještě jsme nebojo- wali do krwe, ještě jsme neučinili hlawám swým mostu, po kterém se přichází na stolec, který wšak také učiníme, jestli nás osud donutí jej uči- niti, Ale poněwadž newždy zbraní, nýbrž častěji auskoky se přichází na příkré wrecholy sláwy, nyní odložice zbraň užíme auskoků. Neb takowými spů- soby jest Troja od Argů dobyta w desátém roce. A Prudentius prawi we Psychomachii, řka: Nie rozdilno neni, zdali zbraň neb lest ti pomůže. Také bez prodlení poslán jest druhý, abych tak řekl prohnaný Sinon do Čech, přerozličným na- učený auskokům, wnuk Hapaty, který připrawen na obojí štěstí, nebál se příhod smrti, kterému slušně zní jméno mužský, protože mužsky si po- činal. Nebo jako někdy Sinon Argivy ozbrojené zawřené do koně skrze swé lži wtáhl downitř zdí Troje, ták prohnanými smyšlenkami tohoto 1) mat, sim. noctu A. — ?) des. urb. Rat. 4a. — ?) Netolicz 2, 2a, 2aa, 2b; Netholic 3, 4, 4a. — ?) sus- cepit A, ale oprew. rukau jinau w suscipiens. — 9) Wigbertum 2, 2a; Wilberlum 2aa. — 9) VI mají 4, 4a. — 7) Borivoy 3. — 9; Chren 4, 4a; Hron 2aa. — ?) discrelior 2, 2a. — !?) aequanimis, tuk wäecky liromé A, 4a. — 1!) nemá 4a. — !?) vestris 2. — !?) viam qua 4, 4a. — !*) quam 4a. — !5) pervenilur 2as, — !6) Talibus est arlibus T. ab agris 2; lak i 2b, jen Ze místo agris jest Argis; Tal. est ar enim Tr. ab a (sic) Graecis 2a, 2aa. — 17) Psicomachia 4; Sycomachia 28; Psihbomahia A; inpsihimaclia 2aa; psihimachia 2b. -— !9) Symon 4.— 19) Gapsti 2b; Sepacae 3; Gapathe 4, 4a. — ?9) ut 2, — 208 čerweně psáno. ?1) Virg. Aen, II, 61. — ??) casum 2h. — 29) Grecos 22* 1106 

Strana 154
1106 1107 154 duci Zuatopluk victa patuit Boemia. Hic ut per- venit ad ducem Borivoy, genibus provolutus, fictis lacrimis rigat pedes ducis, et tandem sur- gere iussus talia fatur: O me miserum, vix deli- tuisse fuga, et!) vix evasisse scelestas manus impii Zuatopluk, qui si me cepisset, procul du- bio hosce oculos mihi eruisset. In quo quoniam me aliter ulcisci nequeo, o deus omnipotens, fas mihi sit eius secreta detegere, fas mihi sit omnes, qui sunt in bac terra eius familiares prodere. Sicque miscens vera falsis multis cri- minatur Zuatopluk flagitiis, et ut sibi magis credatur, dicta sua confirmat sacramentis. Tali- bus artibus atque insidiis vir bonus et simplex dux?) Borivoy deceptus et multum mendaciis credulus, ramos obustos, quibus et ipse innixus sedit et honor suus pependit, incaute praecidit, et ab alto culmine cecidit?) Nam amicos suos fideles Bosey et Mutinam saepe capere et ut hostes rei publicae punire voluit, sed quia con- siliarios suos Grabisam *) et Protiven*) plenos rimarum habuit, velle suum praedictos comites non latuit. Qui statim transferunt se ad fratrem eius Wladizlaum et iam frementi et saevienti*) addunt stimulos, ut magis saeviat contra ger- manum suum Borivoy, cui iam abrenuntiaverat fidelitatem et fraternitatem suam et amicitiam, et palam miserat ad“) Zuatopluk in Moraviam Vilalmi^) fratrem nomine Pulonem ?). Quem ad- venientem Wladizlaus et ceteri comites '", heu insensati! et quasi suimet hostes et patriae ini- mici, ad suam perniciem trahunt rabidum lu- pum in ovile!!) ovium, qui non solum oves, ve- rum etiam'*) ipsos dilaniaret'?) oppiliones. Ergo Borivoy mitis ut agnus, regno privatur, et Zuato- pluk saevior tigride, ferocior leone, intronizatur anno dominicae incarnationis 1107, II Idus Maii. 20. Hoc novum nec prius in Doemia factum circa '*) adiacentes mirantur gentes, et peiora in futurum Boemis vanae mentis per praesagia auguriantur !?). Hinc fili Pannoniae Cassandri KOSMUW LETOPIS CESKY. otewřela se knížeti Swatoplukowi země česká piemożena. Ten kdyż piisel ku kniżeti Bofiwo- jowi, padnuw na kolena slzami přetwářenými skropil noby knížete, a když mu bylo kázáno wstáti, takto mluwil: O, ja bidny, że jsem sotwa útěkem se ztratil a sotwa jsem ušel nešlechet- ným rukaum zlého Swatopluka, který kdyby mě byl chytil, bez pochyby tyto oči byl by mi wylaupil. I poněwadž se na něm jinak pomstiti nemohu, o bože wšemohaucí, buď mi dowoleno tajemstwi jeho odkryti, bud mi dowoleno wy- zraditi wšecky, kteří jsau w této zemi jeho přá- tele. A tak michaje prawe s ktiwym, ze mno- hych banebnosti winil Swatopluka, a aby inu wice bylo wéfeno, stwrdil edi swé pifsahami. Takowymi chytrostmi a úklady muž dobrý a sprostý, kněz Bořiwoj, sklamán a mnoho: wěře Ižem, sněti silné, na kterých i sám podepřen seděl i čest jeho wisela, neprozřetedlně přesekal a s wysokého wršku spadl. Nebo přátely swe wórnć Bożeje a Mutinu často zajmanti a jako nepfátely wlasti trestati chtól. Ale ponówadź měl rádce swé Hrabise a Protiwu plné pletich, nebyla wile jeho tajna fećenych żupani. Kte- řížto hned se odebrali k bratru jeho Wiladisla- wowi, a dodali ostnu jemu, který již reptal a zů- řil, aby ještě wice zůřil proti wlastnímu bratru swému Bořiwojowi, kterému již byl wypowěděl wérnost a bratrstwi swe i přátelstwi a zjewně byl poslal k Swatoplukowi na Morawn bratra Wilémowa jménem Pula. Když pak on přišel, Wladislaw a ostatní županowé, ach nesmyslní a jako swoji wlastni wrahowé a wlasti nepfi- telé, k swé zkáze přitáhli: wzteklébo wilka do owčince owci, aby roztrhal netoliko owce, nýbrž i pastýře samy. Tedy Bořiwoj tichý jak berá- nek, zbawen jest panstwi, a Swatopluk zůřiwější nez tygr, diwéjái neż lew, dosazen na knizetstwi léta od narození páně 1107 14 dne Kwétna. 20. Tomuto skutku nowému a prwé w Če- chách nebywalému diwili jsau se národowé wükol sausedici, a predpowidali napotom Cechim mysli lehké horší wěci z předtuchy. Z toho se uherské 1) nemá A. — ?) nemá 3, — ?) excidit 2. — *) Hrabissam et Protiuam 288. — ?) Protucen 3. — 6) si- tienti 3. — 7) Tak A; per 3; pro ostatní. — 9) Wilhelmi 2, 2aa; Willehalim 2a; Willehalmi 2b, 3; Willalmi 4. 4s, — ?) Polonem 2, 2a, 2aa. — 10) nemá 4, 4a. — !!) ov. suarum 4, 4a. — !?) nemá 2au. — !?) dila- niaverunt 4, 4a. — '4) ila 3. — 19) augurantur 2b, 3. 

Strana 155
KNIHY III laetantur, inde Poloniae nequam trapi incircum- cisis labiis gratulantur, quia, dum isti principes semetipsos inquietant, illi quiete potiuntur. Multi autem ex comitibus, quos ipse Borivoy de pro- selitis fecerat comites, comitabantur!) eum et secum in Poloniam proficiscuntur. Videns autem, quae fiebant, Sobezlaus?), tertius natu post Bo- rivoy?), iam bonae indolis iuvenis, secutus est fratrem ") in Poloniam. Hisdem temporibus rex Heinricus quartus forte aderat in Saxonia, ad quem DBorivoy accelerat et illatam sibi iniuriam applorat, et ut ei iniuste sublatum restituat Boemiae ducatum, inmensa auri et argenti pon- dera promittit se daturum. Protinus rex mittens unum de satrapis, sic mandat Zuatopluk paucis: Per coronam capitis mei mando tibi et praeci- pio?) ut sine dilatione ad me venias, aut si venire tardaveris, procul dubio ego*) in iusti- 'tia*) te et tuam Pragam celeriter?) visitabo. Qui mox coadunato exercitu veniens, sub ipso introitu silvae iuxta oppidum Hlumec ") convocat proceres et satrapas, et proponit eis fratrem suum Ottonem dicens: Ego solus ibo, et mei capitis periculo scrutabor accipites ') amicos regis. Vos hic expectate'") dubios casus incerti eventus; de cetero deus oumnipotens!?) nostros!?) praeveniat et subsequatur actus. Et assumptis secum paucis, ii temere in 5) apertum '^) rui- turus laqueum. O stulta sapientia virij immo audax audacia ducis! Vadit!") haud ignarus, quid sibi facturus rex auro '!*) corruptus et ava- rus ut infernus. Quem advenientem sine omni audientia rex iussit retrudi in custodiam, et convocans eos, qui secum venerant, tradit !9) eis Borivoy ducem, ut reducentes eum in urbem Pragam iterum relevent'?) in principalem cathe- dram. Qui remeantes cum eo, tertia die metati sunt castra iuxta castellum *") Donin. Audiens *!) haec Otto, ait ad suos: Quid expectamus hic? iam, quod timebamus, evenit, et quod verebamur 155 země synowé, prázdné hlawy, těšili, z toho polští: 1107 otrapowé rty neobřezanými blahořečili, protože po- kud tito knizata sebe samy nepokojili, oni pokoje poziwali. Mnozí wšak ze županů, které byl Boři- woj sám z nowáčků udělal župany, prowodili jej, a s ním do Polska jeli. Wida pak, co se dálo, Sobéslaw, tfetí dle narozeni po Dofiwojowi, jsa již mladík dobrého nadání, následowal bratra do Polska. Týchže časů král Jindřich Čtwrtý práwě byl w Sasieh. K némuz Boriwoj pospisil a na kíiwdu sobé uéinénau nafikal; i aby mu bez- práwné odiaté nawrátil knizetstwi éóeské, slibo- wal mu dáti zlata a stříbra množstwi weliké. Ihned král, poslaw jednobo z dwořanů, tak wzká- zal Swatoplukowi w krátkosti: Při koruně na hlawě mé wzkazuji ti a poraučím, abys bez od- kladu přišel ke mně; nebo jestliže budeš meškati přijíti, beze w&i pochybnosti jà we sprawedliwo- sti tebe i Prahu twau rychle nawštíwim. On pak hned, shromáždiw wojsko, přišel, a pod samým wehodem lesa u hradu Chlnmce swolal welmože a dwořany, a předstawil jim bratra swého Ottu, prawé: Já püjdu samoten, à s nasazenim hlawy swé budu skaumati obojetné prátely králowy. Wy zde čekejte pochybnyeh účinků nejisté příhody. Ostatně Bůh wšemohaucí předcházej a prowodiž waše skutky. A wzaw s sebau několik málo, šel odwážliwě, maje wpadnauti do otewřeného osidla. O! pošetilá maudrosti muže, ba smélá smélosti knizete! Sel nejsa nepowédom toho, coby mu měl učiniti král zkažený zlatem a lakomý jak peklo. Když pak přišel, král beze wšeho slyšení dal jej wstrčiti do wězení, a swolaw ty, kteří s ním byli přišli, odewzdal jim kněze Bořiwoje, aby dowedauce jej zpět do hradu do Prahy, opět pozdwihli jej na stolec knížecí. Kteřížto wrace- jiíce se s ním, třetího dne položili jsau tábor blíž zàmku Donína. Uslysew o tom Otto, di k swym: Co tu čekáme? již se stalo, čeho jsme se báli, a čeho jsme se strachowali, již se přihodilo. Jdě- 1) comilaniur 2aa. — 2) Sobieslaus 2; Zobezlaus 2a, 2b, 4, 4a; Zobeslaus 3, a tak i niZe. — 9) ter- tius — Bor. nemá A, — ?) [r. suum 4, 4a. — ?) et praecipio nemá 3. — *) nemá 3. — 7) iust. et iudicio 4, 4a. — 9) nemá 3. — 9%) Hlimecz 2; Limec 2a; Hlimek 2aa; Hlymec 2b. — !9) ancipes mél A, ale opraweno Jinau rukau, -- 1!) expeclat dubius 4. — !?) uemá A. — !?) vestros 2b, 3, 4, 4a. — 14) nemá 3. — !5) pa- ralum 2un, — 15) nemá 2. -— 7) W ruk. 1 jsau lísty následující při swázání nepráwě spořádány. — !9) tradidit ?ua, — !9) relevant opreweno w 1 inkaustem jiu$m; rel. eum 4. — ?9) cast, nomine D. 3. — ?!) slowo lo opakuje 1. 

Strana 156
1107 156 accidit. Eamus et videamus novum ducem, si regis dextra eum nostra!) defendat ab hasta ?). Et ordinans?) ex electis militibus sex legiones, noctu transcendens montes, mane diluculo irruit in castra Borivoy. Sed ille*) praescius iam lapsus fuga delituerat, quia quidam profugus ex castris Ottonis causam sibi clam innotuerat. 21. Praesul autem Hermannus, vir prudens et iustus, inter varios casus utriusque ducis quasi inter Scyllam et Charybdim positus, ne videretur utramvis partem eorum incertam secu- tus, secessit ad amicum suum Ottonem, Baben- bergensis?) ecclesiae episcopum. Borivoy autem, licet quod petierat non obtinuit, tamen quam promiserat regi pecuniam persolvit9). Quia vero omnes homines, uti res se habent, ita?) magni atque parvi sumus, ecce dux magni nominis positus in custodia cuiuslibet parvissimi hominis obtemperat iussis, et a minus'*) dignis lacera- tur5) obprobriis. Ach! secum quantas curas in pectore versat?), quotiens per primos palati iram regis flectere temptat? Sed quoniam manu vacua frustra pulsatur regum ianua, manus vero uncta frangit adamanta, promittit regi'®) decies, mille marcas argenti. Ah! quid non dabit homo imminente!!) cervicibus !?) gladio? Quis in an- gustia constitutus!?) non libenter daret pro se!^) quicquid haberet? Atqui'5) si rex ab eo centies mille talenta exigeret, nichilo stultius esset, si pro vita sua etiam montes aureos non promit- teret? Huius gratia rei accipiens!9) ab eo rex'!*) sacramentum fidei, dimittit eum et mittit secum ex clientibus unum, qui acciperet censum deno- minatum. Qui cum venisset Pragam, continuo sacra spoliat delubra, ornamenta contrahit mu- liebria, et quicquid micabat auri et argenti in Boemia corrasit, et vix collegit VII marcarum millia; de cetero fratrem suum !9) Ottonem dat regi obsidem. Similiter et praesul Hermannus &dveniens'?), de dote sanctae ecclesiae praestitit duci? LXX marcas obrizi auri; item eiusdem ecclesiae V pallia cum limbis Ratisbonae apud KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. me a wizme kníže nowé, zdali jej králowská prawice obrání proti této naší. A spořádaw z wy- branych wojinà &est legit, přešel jest w noci přes hory, ráno pak časně wtrhnul do ležení Bořiwo- jowa. Ale on zwěděw to prwé, již byl útěkem zmizel, protože přeběhlik jeden z ležení Ottowa byl mu podtají příčinu oznámil. 21. Biskup wšak Heřman, muž opatrný a spra- wedliwý, mezi rozmanitými příhodami obau kni- žat jako mezi Skyllau a Charybdau postawen jsa, aby se nezdálo, že za nejistau stranau jich obau šel, odebral se pryč ku příteli swému Otto- Wi biskupu kostela Babenberského. Bořiwoj pak, ač neobdržel, čeho žádal, předce peníze, které byl králi slíbil, zaplatil. Ale poněwadž wšichni lidé, jak se wěci mají, tak jsme welčí a malí, hle kníže jména welikého, wsazen jsa do wězení, poddán jest rozkazům člowěka nejmenšího, a od méné hodnych tryznén jest potupau. Ach! jak welké on we prsau swych péce piemital! jak často skrze přední w paláci bnéw kraliw ukro- titi hleděl! Ale poněwadž o ruce prázdné darmo se tluče na dwéře králowské, ruka wšak mazaná diamant pfelámá, slibil jest králi deset tiste hři- wen stříbra. Ach, čehoby člowěk nedal, když meč doráží na jeho &iji. Kdoby, jsa postawen w auzkosti, nedal rád za sebe, což by koliwék měl? Wšak kdyby král od něho wyžadowal sto- tisíc hřiwen, nebylo by nie pošetilejšího, jak kdy- by za žiwot swůj třeba zlatých hor neslibowal. Pro takowau příčinu král, wzaw od něho přísahu wiry, propustil jej, a poslal s ním jednoho ze swých služebníků, který by přijal plat swrchu jmenowa- ný. On pak když přišel do Prahy, ihned olaupil chrámy poswátné, sebral ozdoby ženské, a což- koli se třpytilo zlata a stříbra w Čechách, se- hrabal, a sotwa sebral sedm tisíc hřiwen stříbra. Za ostatní wydal bratra swého Ottu králi za ru- kojmi. Podobně také biskup Heřman přišed z dů- chodů kostela swatého propůjčil knížeti 70 hřiwen ryzého zlata. Též jest téhož kostela 5 plášťů s lemy položeno w vástawu w Řezně u Židů 1) vestra 2b. — ?) isla 2, 2a, 208, 2b, 3; hasta 4, 4a, — 9) ordinstis — legionibus 3. — *) ille iam A; ille borum pr. 4. — 9) Bamberiensis 2, 2a, 2b; Bambergensis 2ao, — 9) solvit 4. — 7) ila ut 4, 4a, — 7*) Tak 1; druhau rukau nadeps. w tomtéž ruk. a minimis; animus A, 2, 2e, 2b, 4, 4a. — 9) lac, dig. A. — ?) Virg. Aen. ll, 62, — !9?) nemá A. — !!) inmitente 1, — 12) cervici 48. — 18) positus 4. — 14) nemá 3. — !5) Aut qui 1; atque 3. — !6) acceplis — sacramentis 3, 4. — 17) nemá A, 2, 2b, 4a. — !9) nemá A. — !9) adveni- entes 4, — 20) d, Zwatopluk 4, 4a. 

Strana 157
KNIHY III. Judeos sunt posita in vadimonio pro D marcis argenti. Certe non abbas'), non praepositus, non clericus, non ?) Jaicus, non Judeus, non mercator, non trapezeta ") non citarista fuit, qui non con- ferret invitus aliquid duci*) de sua apotheca. Post paucos vero dies Otto elapsus fuga, regressus) est ad fratrem suum de curte regia, quod valde regi displicuit. 22. Anno dominicae incarnationis 1108. Si- cut saepe fit, ubi mas et femina uno lecto cu- bant duo, Gignitur extimplo tertius ut sit homo, ita coniunx nobilis Zuatopluk ducis Edidit et tenerum suspendit ad ubere natum 9). Pro quo rex Heinricus post quinque menses mi- sit, et de sacro fonte baptismatis eum levat, at- que nomine suo Heinricum vocat. Quem remit- tens ad patrem ?),?»omne debitum, scilicet 3000 talentorum, compatri suo Zuatopluk dimisit, et praecipit ?), ut paratus sit secum in expeditionem contra saevitiam Ungarorum, quia rogatu quo- rundam Teutonicorum illuc proposuerat ultum ire necem llierosolimitanorum, quos illa gens ob crudelitatem ") suam alios gladio interemit, alios in servitutem !") redegit. Jamque mense Septembri, dum moratur Zuatopluk dux cum rege in Pannonia iuxta civitatem Possen, Bori- voy cum Polonis hostiliter intrat Doemiam, Wac- kone!!) et Mutina in fugam versis cum suis praesidiis'*) de munitione, quae fuit firmiter po- Sita versus terminos Poloniae; nam dux Zuato- pluk abiens duobus his omnem curam suam co- miserat, et ut essent in tutelam Boemiae cunctis eos praefecerat. Cumque Wacko socium '?) Mu- ünam vidisset non acriter pugnare, nec viriliter hostibus resistere super munitionem, ex hac oc- casione ratus, quod consilio eius Borivoy Boe- miam intraret, mox unum ex militibus elam mi- sit, qui haec omnia duci Zuatopluk intimaret. Similiter alium militem instruxit dolis, et misit in castra Dorivoy ducis, qui paratus in utrumque Et versare dolos simul aut succumbere morti, veniens ad praedictum ducem Borivoy finxit se 157 w 500 hřiwnách stříbra. W skutku nebylo opata, nebylo probošta, ani duchowniho, ani laika, ani Žida, ani kupce, ani suken kraječe, ani citarníka, aby nepřispěl nerád něčím knížeti ze swého krá- mu. Po málo wšak dnech Otto wybawil se útě- kem, a wrátil se jest ke bratru swému od dworu králowského, coz se králi welice nelibilo. 22. Léta od narození páně 1108. Jak se stáwá často, kde muž a žena spáwají w jedné posteli dwa, W tom třetí se zrodí, člowěk aby z něho byl; tak choť ušlechtilá kniZete Swatopluka Pachole zrodila jest autlé a připiala k prsu; pro kteréžto král Jindřich po pěti mčěsicích po- slal a ze swaté wody křtu je wyzdwihl a dle jména swého nazwal je Jindřichem. A když je poslal zpět k otci, wšechen dluh, totiž tři tisíce hřiwen, kmotru: swému Swatoplukowi odpustil, à kázal aby byl pfiprawen sním na wyprawu proti ukrutnosti uherské, protoze k prosbé ně- kterých Němců byl uzawřel táhnauti tam na po- mstu za zawraždění Jerusalemských, které byl národ ten pro ukrutnost swau s část mečem usmrtil, část do otroctwi uwedl. A již w mésiei Září, když meškal Swatopluk kněz s králem w Ubřích u hradu Prešpurka, Bořiwoj s Poláky wtrhnul jest nepřátelsky do Čech, obrátiw Wacka a Mutinu na útěk s posádkami jich z ohrady, která byla welmi pewně položena proti hranicům polským. Nebo byl kníže Swatopluk při swém odjezdu těmto dwěma wšechnu starost swau po- ručil, a aby byli zemi české ochranau, wšechněm je předstawil. A když Wacek widěl, an towaryš jeho Mutina nebojuje udatně; z té příčiny domní- waje se, Ze z jeho rady Bořiwoj wešel do Čech, ihned poslal jest tajně jednoho ze swých bojow- niků, aby to wšecko knižeti Swatoplukowi ozná- mil. Podobně jiného bojownika nawedl Istiwě a poslal do ležení Bořiwoje knížete. Kterýžto na oboji pfiprawen Kutiti jednak lest nebo smrt podstaupiti muZné, když přišel k fecenému kntizeti Doriwojowi, sta- 1) habbas !. — ?) non l. nemá 3. — ?, trapezila 1. — 4) regi 1; nemá 4..— 5) Tak 1; oslalní rever- sus. — ?) nat. nomine Wacezlaum 4, 4a. — 7) p. suum 4, 4a. — 9) recepit zaa. — 9) credulilalem měl A, ale opraw. w crud, — !9) serv, suam 4. — !!) Waczkone 2; Wachkone 2a; Veckone 3. — !?) praediclis A. — 13) soc, suum 3. 1107 1108 

Strana 158
1108 158 fugisse ') de castris Zuatopluk ducis, et nuntiat iam de Ungaria eum?) redisse, atque in crasti- num ?) cum eis pugnaturum confirmat?) per suae fidei sacramentum. His mendaciis illi?) perter- riti, eadem nocte in Poloniam sunt reversi. Qui- bus auditis rex Heinricus fertur dixisse compatri Zuatopluk: Nisi tuas iniurias in Poloniis ulcis- car, proiecta vilior5) alga semper habear. Inte- rea Zuatopluk inflammatus ira, absens in ab- sentem Mutinam dentibus stridet, oculis scintil- lat, et alte suspirat. Vix diem expectat, quo in illum suam effundat iram; pro nichilo reputat, si unum Mutinam puniat, iam diris?) promissis cum iuramento se obligat, quod illam totam ge- nerationem ut lucernam gladio extinguat, et quia quosdam ex illis in obsequio suo?) prae oculis habet, corde dolet, vultu autem ad omnes se hilarem?) exhibet. Cui post advenienti sub ipso exitu silvae, iuxta oppidum Lutomisl !?), Wacek cum Mutina occurrunt. Nuntiatumque est illa die ter ab amicis suis Mutinae, quod nisi aufugeret, procul dubio aut vitam aut oculos amitteret. Sed quia iam eum premebant sua fata, visa sunt sibi verba amicorum !) suorum quasi de- liramenta!?). Neque est, inquit, vir fortis, fatum qui timet mortis. 28. Ut autem intraverunt castrum Wrati- zlau'?), postera luce summo mane convocat om- nes proceres in coetum ; quibus congregatis in unum, sicut leo de sua emissus cavea in teatrum stat rugiens et erectis iubis expectat edulium, sic Zuatopluk intrans stubam, sedit in medio super truncum fornacis, plus succensus ira quam fornax, qui!) septies succenditur flamma '?), et circumspectis omnibus, intuens torvis oculis Mu- tinam, taliter indignantia solvit ora !%). O gens invisa propagoque diis odiosa! o nequam") filii Vrisovici!5), nostri generis familiares inimici! An unquam mihi excidet de memoria, quod super atavum meum Jaromir in monte Veliz !") vobis KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. wěl se, jako by byl utekl z ležení Swatopluka knížete, a zwěstowal, že se již wrátil z Uher, a že zejtra s nimi bude bojowati, stwrdil piisa- hau na wiru swau. Těmi lžemi oni přestrašeni, té samé noci do Polska jsau se nawrátili. To když uslyšel král Jindřich, řekl prý kmotru swému Swatoplukowi: Jestli nepomstim škod twých nad Polany, ať jsem nawždy jmin za sprostáího fasy odhoděné. Mezitím Swatopluk zahořew hněwem, w nepřítomnosti na nepřítom- ného Mutinu zuby skiipal, ocima jiskřil, a dý- chal z hluboka. Sotwa dne dočkal, aby na něm wylil zlost swau; pokládal za nie, by jediné- ho Mutinu potrestal; již ukrutnými sliby a pří- sahau se zawázal, že celé to pokolení jako swi- telnici mečem zhasi. A ponéwadz nékolik jich měl we službě swé před očima, w srdci želel toho, ale oblíčejem ukazowal se weselým ke wšem. Potom když přicházel, pod: samým wýchodem z lesa, wedlé hradu řečeného Litomyšl, Wacck s Muti- nau wyšli jemu naproti. A bylo toho dne třikrát wzkazowáno Mutinowi od přátel jeho, že neute- čeli, přijde bez pochybnosti buď o žiwot buď o oči. Ale poněwadž naň již doléhal jeho osud, widěla jsan se mu slowa přátel jeho jako blá- znowstwi. Wšak neni, prawil, muž udatný, kdo se bojí osudu smrti. 23. Ale když wešli do hradu do Wratislawč, druhého dne nejčasněji ráno swolal wšecky před- ní muže we hromadu; a když se sešli do je- dnoho, jako lew ze swé klece wypuštěný na je- wiště stojí řwa a se hiiwan zjezenau čeká na pokrm, tak Swatopluk wstaupiw do jistby, po- sadil se uprostřed na podzídku kamen, wile než kamna sedmkrát ohném podpálená zlobau rozpá- len, a ohlídnuw se na wá&ecky, pohledéw stragli- wýma očima na Mutinu, takto otewřel ústa hně- wiwá: O! plémě nenáwidčné a pokolení Bohům protiwné! o! zlosynowé Wršowici, našeho rodu nepřátelé domácí! Zdali mi kdy wypadne z pa- měti, že jste nad pradědem mym Jaromirem na 1) aufugisse 4. — ?) eum iam A. — ?) in castrum 3. — 4) confirmans 45; nemá per. — 5) nemá 4. — 9) nemá 2, 2a, 2b. — 7) praemissis 4a. — 9) pripsáno w A po straná; se 2; se cb, ale nad lím nadepsáno sibi a po strané piips. forte suo; sibi 3; suo 4, 4a. — 9) ylarem 1; hilari 2b. — 1°) Liulomysl 2; Litomys! ?aa; Luconis 3; Lutomizl 4, 4a. — !!) suorum quasi delir. amicorum 2aa. — 12) liramenta 3. — !?) Wrelislaw 2; Wratislau 2o; Wralizlu !; Wralislai 3. — 14) quae 3. — !5) igne 2a. — !9) Srown. Ovid. Met. VII, 190, — 17) nunquam mél 2b, ale opraw. w nequam, — !9) Wrisowici 1; Wrsseuiezi 2; Wirssowiczi 2a; W'rissevici 2b Wersovici 3; Wrssowic 4, 4a. — !?) Weliz 1, 2, 2a, 2b. 

Strana 159
KNIHY III. quidem ludicra, nobis autem !) fecistis sempiter- na ludibria?)? An inmemor ero, quod fratrem meum?) Bracizlaum*) quasi eximium sidus in toto orbe ducum, tu et frater tuus Bosey frau- de maligna?) necastis )? Quid autem meruit?) frater meus Borivoy, qui sub vestra potestate regnabat, et per omnia vobis ut proprius em- ptitius parebat? Atqui per innatam vobis super- biam ducis non sustinuistis modestiam, et me quantum solitis versutiis inquietastis, donec ves- iris pravis acquiescens consiliis, peccans in fra- trem meum Borivoy, valde peccavi, quia) solio eum privavi! Et hoc est unum mihi, quod do- let atque dolebit in aevum. Adhuc etiam atque etiam audite, o mei proceres, quid filius iniqui- tatis et caput totius impietatis fecerit iste Mu- tina, quem ego nuper, cum vobiscum irem *) in expeditionem, post me secundum reliqui huius terrae praesidem et praeceptorem. Ille autem bonus vir fingens se!?) ire'!) venatum, non per- timuit noctu ire in Poloniam Zvini'?) ad oppi- dum, ut cum suo patruo Nemoy ageret consilio, quo me pelleret de solio. Fit murmur confu- sum !?), et ardentem ira ducis animum magis magisque, ut ardeat, per'suum succendunt as- sensum. Tunc dux!") asstanti et conscio sui co- natus lictori ex'*) obliquo innuens, exiit!5) foras. Qui statim super Mutinam nichil tale metuen- tem irruit. O mira patientia comitis! Ad duos ictus sedit immobilis, ad tertium vero cum sur- gere!?) conatur, capite plectitur. Eaden hora et in eadem stuba capti sunt Unezlav!5), Doma- sa'?), et duo filii Mutinae. Unus autem Neusa**), qui erat ex altera natione valde tamen familiaris Mutinae, videns, quae fiebant, fugit, et *") aufu- geret*?) iam*?) extra urbem fugiens ?*) per ar- busta, si non eum notabilem redderet rubra tunica; qui?*) illico captus, oculis et mentula est privatus. Et sicut saepe fit, cum irrumpit 159 hoie Welizi wykonali wśm owsem kratochwilnau, ale nam wóćnau potupu? Zdaliż nebudu toho pa- métliw, Ze jste bratra mého Břetislawa, jako wy- tećnau hwózdu w celem swété knizat, ty a bratr twij Bożej zlym ńkladem zawrażdili? Coż pak prowinil bratr müj Bořiwoj, který panowal pod waší mocí a we wšem wás jako wlastní zakau- pený otrok poslauchal? Ale pro hrdost wám wro- zenau nesnesli jste kniżete powahy skrowné; a ko- lik jste mné spüsobili nepokoje obwyklymi ausko- ky, aZ jsem swolil k wa&im zlým radám a hřeše proti bratru swému Boriwojowi welmi jsem zhfe- šil, protože jsem jej stolce zbawil; a to jest je- diné, co mne bolí a bude boleti na wěky. Ještě slyšte opět a opět, o moji welmoži, co jest syn neprawosti a hlawa w&i bezbožnosti učinil, tento Mutina, kterého jsem já onehdy, když jsem s wá- mi wytáhl do wojny, co druhého po sobě zane- .chal, piedstawenelo a welitele této zemé. Ten pak dobry élowék, stawé se jako by wysel na honbu, nestrachowal se w noci zajiti do Polska do hradu Swidnice, aby se uradil se strycem swym Nemojem, jak by m6 se stolce sehnal. I strhnul se hluk zmatený, a ducha knižete ho- fieibo hnéwem podpálili, aby wice a wice ho- rel, swym piizwukem. W tom kniże, pokynuw se strany katowi přítomnému, jenž wěděl o jeho předsewzeti, wyšel wen. Kterýž hned na Muti- nu, ničeho takowého se neobáwajicího, obořil se. O podiwuhodné trpéliwosti Zupana! Ke dwéma ranám seděl ani se nehnul, po třetí wšak, když chtěl wstáti, uťata jest mu hlawa. Tauż hodinu a w též jizbě jsau jati Unislaw, Domaša a dwa synowé Mutinowi. Jediný pak Neuša, který byl z jiného rodu, ale s Mutinau welmi přátelský, když widěl, co se dálo, dal se na útěk, a byl jiz utekl wen ze hradu, utikaje chrasti, leć bylo ho poznati po sukni Gerwene. Kteryż hned jest jat a očí i mužského audu zbawen. A jak se !) quidem 2. — *) lubria 2aa. — 9) nemá 3. — 9) Bolezlau mól A, ale nadeps. rukau jinau Braczizlaum. Ovid. Mel. I, 34. — 5) malicia 1. — 5) Ovid. Met. Ill, 13. — 7) demeruit 2aa. — 8) quod 2b. — *) veni 3. — 10) nemá 3. — !!) nemá A, 2, 2a, 2aa, 2b, 4. — !?) Swidnicz 2 ; Swinn 22a ; Zuini 2b; Zwiny 4; Swine 4n. — 19) confissum A. — !?) d. Zwatopluk 4, 4a. — 15) ex obl. nemá 2b. — '6) exit 2, 2a, 2aa, 3, 4. — 17) fu- gere 3. — 78) Vnislaw 2; Vnizlau 2a; Vnieslav 2aa; Vinzlau 2b; Unislau 3; Unizlau 4; Unizlaw 4a. — 19) Domassa 2, 2a, 2as, 2b, 4; Damasa 3. — ?9) Neussa 1, 2, 2e, 2b, 4; Newsa 2ua; Neusse 3. — ?!) et opraw. jinau rukou w ut w A; et ut 2, 4a. — 2?) aufugerat 2b, 3, 4a. — ??) iamque A. — ?*) fugerat A. — 25) qui — privalus nemá A. 23 1108 

Strana 160
1108 160 cruentus!) lupus in ovile ovium, saevit, mactat, nec prius rabiem suam?) placat aut a caede cessàt, quam ?) omnibus' mactatis ovibus: ita Zuatopluk oblitus unius caede hominis, exarsit in iram et iussit, ut omnis illa natio sine aeta- tis discretione et sine temporis dilatione plecte- retur capite, et astante comitum agmine dixit: Qui non abhorret mea implere iussa, dabitur ei crassa auri massa. Qui autem Bosey et eius filium interficiet, centuplum accipiet et heredita- tem illorum possidebit. Non ocius evolant ven- ti, quando rex*) eorum Aeolus?) perforat cuspi- de latera montis?), sub quo inclusi?) tenentur, quam) proceres Vacula?), Hermannus, Kiras- $30) et alii quam plurimi insiliunt equos!"), et volant praepeti!?) cursu in fata Bosey et filii eius; ceteri per terram discurrunt et investigant, ut totam !?) gentem illam de medio tollant. 24. Interea Bosey in villa Lubic, heu igna- rus fatorum, dum se locat cum filio et uxore ad prandium'*), astitit puer, qui diceret: Ecce, do- mine, multi sine ordine accurrunt per campum festinando. At ille: Veniunt, inquit, de expedi- tione; veniant ad nos cum dei benedictione !*), Dum haec loquitur, ecce truculentus !9) Kiras- s2!7) aperit ostia, et fulgurans evaginato gladio clamat 9): Exi, sceleste, exi, male conciliate, qui meum cognatum Thomam occidisti sine causa in tempore quadragesimae. Et surgens filius eius Boruth '!?): Quid, inquit, fratres, agitis? Si iussi sumus, ut capiamur, sine armis et tumultu capi possumus, et excipit incautus gladium capulote- nus*") per mediam *!) alvum? Nec mora, et ad- huc nati sanguine madentem?!*) iugulo pater ex- cipit ensem. At illi invasores, velut urbium ??) expugnatores??) inmensas diripiunt gazas, et, sicut ait Cato: Labitur exiguo, quod partum est tempore longo; namque *4) de tantis divitiis nec unus superfuit pannus, quo ?5) eorum tegeretur corpus. Sed sine sarchophago et obsequio funebri Bosey et filius?) KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. éasto stáwá, kdyZ wtrhne krwolaény wlk do owtinee owec, Ze züfi, wrazdi a prwé swého wzteku neukrotí ani od wraëdéni neupusti leë po zawrazdéni wsech owec; tak Swatopluk okrwa- wen wraÿdau jednoho élowéka, zahofel zlosti, a kázal, aby wšechen onen rod, bez rozdílu wéku a bez promeškání času zbawen byl hrdla, a před zástupem županů tu stojícím řekl: Kdo se ne- ostýchá splniti mé rozkazy, bude mu hrubá dána zlata ruda. Ale kdo Božeje a syna jeho zabije, dostane stokrát tolik, a obdrží jejich dědictwií. Rychleji newyleti wétrowé, když král jejich Aeolus hrotem swým propichne bok hory, pod kterau jsau w zawření držáni, než welmoži Wa- kula, Heřman, Krása a jiní welmi mnozí wskočili na koně, a letěli během okřídleným k usmrcení Božeje a syna jeho; druzi rozběhli jsau se po zemi, a pátrali; aby celý ten rod wykořenili. 24. Mezitím Božej w dědině Libici, ach ne- znaje co mělo pfijiti, kdyZ sedal se synem a s choti k obědu, byl tu ehlapee, a prawil: Hle, pane, mnobo jich bez řádu běží sem spěšně přes pole. Ale on prawil: Přicházejí z wýprawy ; ne- chať k nám přijdau s božím požehnáním. Co to prawil, hle newlidnik Krása otewře dwéfe, a za- blesknuw mečem taseným, zwolá : Zhyň zlosyne, zbyň, jenž jsi se poradil zle, když jsi mého pří- buzného Tomáše zabil bez příčiny w čas postní. I wstaw syn jeho Bořuta, dí: což činite, bratří ? Jestli nařízeno, abychom byli jati;, můžeme býti jati beze zbraní a bez hluku; a neostražitý již měl w sobě meč až po jilec prostředkem břicha. A bez prodlení meč ještě krwi synowau zmáčený měl také otec w hrdle. Oni pak wybijci, jako hradů dobywatelé, nesmírné rozebrali jsau po- klady, a jako prawi Kato: Za krátký promaříš, co za dlauhÿ čas se nabýwá. Nebo z takowého bohatstwi nezbylo ani látky, jíž by se pokrylo jich tělo; nýbrž bez rakwe a bez služby pohřební Božej i syn jebo Bořuta jako mrchy 1) nemá 4, 4a. — ?) nemá 2, 46. — ?) quomodo 4. — *) cum 2b. — 5) Eolus 1, 2, 2a, 2aa; Heolus A. — $) Virg. Aen. 1, 81. — ?) nemá 3. — 9) nemá 2, 4a, — ?) Vacl'a (Vacula) 2; Wacula ostatní, — !?) Kyrassa 1, 2, 2a, 2b; Kraissa 4, 4a. — !!) eos 2, — !?) perpeti 3, 4, 4a. — 13) nemá A. — !*) prandendum 4. — 15) veniant — benedictione nemá 2b. — 39) trunculentus 2, 4a. — !7) Kyrusa A. — !8) cl. dicens 4, 4a. — 19) Boruch 3; Borzuth 2as. — ?9) nemá 2b. — ?!) medium 4. — ?!*) madantem 2; madente nali sanguine 4e. — 27) urb. in exp. 1. — ??) impugnatores 2, 2a, 2aa. — ??) tak 1; ostatní iamque. — ??) in quo 2aa. — ?6) eius (ilius A. 

Strana 161
KNIHY II. eius Boruth, velut iumenta sunt nudi in fossam praecipitati VI Kal. Novembris. Scire mihi non li- cuit, quot capita ex!) gente illa leto sunt dedita, quia nec in una die nec uno in?) loco sunt per- empti. Alii namque in forum ducti ceu bruta ani- malia sunt mactati, alii in monte Petrin?) decollati, multi in tectis sive in plateis sunt^) trucidati. Quid autem referam de morte natorum Mutinae, quorum mors visa est omni?) crudelior morte? Erant enim bonae indolis pueruli, vultu spectabiles, visu 9) amabiles, quales nec sagax artifex in albo ebore nec pictor in pariete valet exprimere. Vidimus enim eos miserabiliter in forum trahi et saepius clamantes *): mater mi! mater mi! cum cruentus carnifex?) ambos ceu porcellos sub ascella in- terficeret cultello?) Diffugiunt omnes sua pec- tora percutientes, ne videant '?) carnificem tam crudele facinus operantem. Ceteri vero, qui su- perstites fuerunt, ex gente illa, delituerunt fuga; alii in Poloniam, alii fugientes in Pannoniam, de quorum excidio simul et discidio!") licet am- plam!?) habeamus ad scribendum materiam, sed ne videamur velut hircino!?) cantu explicuisse!?) tragoediam, redeamus, unde paulo digressi su- mus, ad chronicam. 25. Factum est autem, postquam rex Hein- ricus reverteretur soluta obsidione a civitate Pos- sen, Colmannus'?) rex Ungariae, non longo post tempore volens sibi illatas a Zuatopluc duce ul- cisci iniurias, intrat Moraviam et eam hostiliter devastare coepit. Nam cum rex Heinricus inten- tus bellicis armis ex omni parte cingeret obsi- dione!5) urbem Possen, dux praedictus cum suis Boemis, quicquid erat ex hac parte Vag'") flu- minis à Trencinopoli'?), quoad usque praedictus amnis influit!?) Danubium, nichil reliquerat in- combustum. Saepe etiam speculatores *") sive exploratores a rege Pannonico missos idem dux comprehensos naso privaverat et visu. Quadam similiter die plus quam mille viros ex?!) elec- tis??) militibus à praedicto rege ad hoc??) di- 161 nazi jsau uwrżeni do Jamy dne 27 Října. Nemohl: 1108 jsem se dowěděti, kolik hlaw z toho pokolení ode- wzdáno bylo smrti, protože nebyli zabiti ani jedno- ho dne ani w jednom místě. Nebo jedni byli we- deni na tržiště, a jako hlaupá zwířata zkoleni. Jini na hoře Petříně sťati; mnozí w příbytcích neb na ulicích byli usmrcení. Ale co mám říci o smrti synů Mutinowých, jichžto smrt widěla se býtí wšeliké smrti ukrutnější? Nebo byli dobrá pa- cholátka, oblíčeje auhledného, pohledu líbezného, jakých ani wtipný umělec w bilé slonowiné ani malíř na stěně nedowede wytwářiti. Nebo widěli jsme je žalostiwě wléci na tržiště, a kterak ča- stěji wolali: máti má! máti má! když je krwawý kat oba jako prasátka pod sekyrkau podřezal nožikem. Rozutíkali jsau se wšichni bijíce se w prsa swá, aby newidéli kata tak ukrutny skutek konajícího. Ostatní wšak, kteří zůstali z rodu toho, zmizeli útěkem, jedni do Polska, jedni do Uher se ubirajice; o jejichzto zkáze jak i rozptýleni, ač bychom měli látku obšírnau ku psaní, wšak aby se nezdálo, jako bychom zpéwem kozlím ukončili truchlohru, wraťme se, odkud jsme se maličko uchýlili; ku kronice. 25. Stalo se jest pak, když se král Jindřich nawracel od hradu Prešpurka zdwihnuw obležení, že Koloman král uherský za nedlauhý čas potom, chtěje se pomstiti za škody knižetem Swatoplu- kem sobě učiněné, wtrhnul do Morawy a jal se nepřátelsky ji hubiti. Nebo když král Jindřich, zabrán do wojenského brojení, ze wšech stran swiral hrad Prespurk obleżenim, kniże swrehu- řečený se swými Čechy, cokoli bylo s té strany řeky Wáhu až ke Trenčínu, ničeho byl nenechal bez wypálení. Často také wyhledače neboli wy- zwědače wyslané od krále uherského týž kniže byl zjímal a zbawil nosu i zraku. Podobně jedno- ho dne wic než tisíc mužů z wybraných bojow- níků k tomu od řečeného krále wyprawených, aby aukladně buď štítonoše picující lapili, buď 1) gente ex A. — ?) nemá 2aa. — ?) Petrzin 2, 2aa. — *) nemá A.=— 5) omnium 2b. — 6) iusti 2, a& by se také visu wyéísti dalo. — 7) cl. ac plorantes 4, 4a. — 9) artifex A, 1. — 9) cutello A, — !9) viderent 1. — 11) dissidio 2b. — !?) apostolicam 1. — !?) yrcino 1. — 14) compleuisse 28a. — 15) Colomannus 1, 2, 2a, 2aa, 2b; Cholomanus 3; Colmannus 4. — !9) obsidionem 4. — !7) Weg 2, 2a, 2ae. — 19) Atrenlinopolim 2, 2a, 28a; a Trentinopolim 2b; Atrenemopolim 3; a Trencinopolim 4. — !9) influat A, 1. — ?9) faculatores 2. — 21) nemó 2. — ??) electos 2. — 23) haec 2, 23* 

Strana 162
1108 1109 162 rectos, quatenus per insidias aut pabulantes scru- tarios!) caperent, aut super incautos Teutonicos noctu ir ruerent, dux Zuatopluk praegnoscens, ubi inter paludes?) latitabant, repente irruens, om- nes usque ad unum, velut pisces missa sagena captos, alios interfici alios in eculeo suspendi iusserat?), paucis vero accepta magna pecunia vitam concesserat. Talia ob facta et alia huius- modi*), quibus Ungaros afflixerat?) dux Zuato- pluk, ut audivit regem, videlicet Colomannum, invasisse Moraviam, confestim °) coadunavit 7) utrumque exercitum Boemiae atque Moraviae;. cumque festinasset in opaca nocte per silvam, ardens latenter subire inimicum et cum eo in crastinum committere pugnam, inter tot milia militum 9) secum festinantium, mira res! ipsius ducis in pupilla?) oculi male prominens prae- cisus ramus tam fortiter fixus est, ut surculo!?) vix eruto simul et oculo seminecem tollentes ducem, reversus est exercitus ad propria moe- stus pridie Idus Novembris. 26. Anno dominicae incarnationis 1109, IX lung mensis Februarii, quia grande inhorruerat frigus et omnes aquae erant congelatae valde, dux Suatopluk'!) iam eruti sanato vulnere oculi continuo iterum coadunato!") exercitu, tribus die- bus et tribus noctibus continuo festinans, intrat Ungariam, et nemine eorum praesciente, ex in- proviso applicuit cum exercitu ad urbem Nitram ; et irrupisset!?) in eam, si non vigiles, qui sem- per ibi sunt custodientes, clausissent portam. De- populato igitur et succenso eius suburbio, rede- untibus occurrunt eis agmina multorum in curri- bus et in equis fugientium ad praedictam urbem. Quibus insimul quasi manipulis in agro '4) col- lectis, villis eorum combustis, omni illa!*) regione devastata, Inaxima onustati iumentorum et cete- rarum rerum copia!) hilares ad proprios re- versi sunt lares. 27. Eodem anno excellentissimus !?) rex !3) Heinricus '?), memor irae suae et indignationis contra ducem Poloniae nomine Bolezlaum, me- KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. na Némce neostraZité w noci udeřili, kněz Swato- pluk, přezwěděw, kde se mezi bařinami skrýwali, najednau na ně udeřil, a zajaw w&ecky do posled- ního jak ryby do wrše wywržené, jedny byl dal zbiti, jiné ua koniku obésiti, několika pak málo za welké penize přijaté byl darowal ziwot. Pro takowé skutky a jiné toho spůsobu, kterými byl Uhry stíhal kněz Swatopluk, když slyšel, že král, totiž Koloman, wtrhnul do Morawy, ihned sebral jest wojsko obojí, české i morawské; a když spěchal w temné noci lesem, dychtiw jsa tajně podejiti nepfitele a s nim nazejtří swésti bitwu, mezi tolika tisici bojowniky, ktefi spóchali s nim, diwná wěc! do zřítelnice oka kniżete samého sněť ostrá zle wyéniwajiel tak silně wrazila, Ze raub sotwa wytrhli i s okem, a zdwihli kniže polomrtwé, i wrátilo se wojsko domů smutně dne 12 Listopadu. 26. Léta od narození páně 1109 dewátého dne měsíče Unora, poněwadž uhodil welký mráz a wšecky wody byly zmrzly welmi, kněz Swato- pluk, když již zahojena byla rána oka wytrže- ného, bez prodlení opět sebráw wojsko, tři dni a tři noci bez přetržení spěchaje, wpadl do Uher; a když žádný z nich o tom prwé nezwěděl, z ne- nadání dorazil s wojskem ke hradu Nitře, a byl by do něho wskočil, kdyby byli strážní, kteří tam jsau pořád na hlídce, nezawřeli brány. Tedy kdyz zlanpili a wypálili podhradi, potkali jsau se na zpáteční cestě s pluky četnými na wozich a na konich, kteří utikali do hradu prwé řeče- ného. 1 sebrawse je wsechny najednau jako snopy na poli, spálili jsau wsi jejich, zpustošili celau onu krajinu, a naložiwše ohromnau zásobu do- bytka i hojnost wéci jinych, wesele nawrátili jsau se k swym wlastnim domowům. 27. Téhož léta nejwýtečnější král Jindrich, pamětliw jsa hněwu swébo a nenáwisti proti kniżeti polskómu, jmenem Bolesławowi, pamótliw 1) scularios 1, 4a a opraw. w A. — *) palludes 1. — ?) interfici iussit, alios in eculeo suspensos 3. — 4) huiusiemodi 2aa. — 5) afflicxerat 1, 4a. — ©) Místo confestim — Mor. mó 2aa: vtrumque exercitum Boemie et Morauie confestim coadunauit, — 7) coadunat 2b, 3. — 8) milium 1. — ?) puplla 1. — '9) sarcullo 2aa. — !!) Zuatoplik 2. — !?) coad, iterum A, Al. — !3) irruisset 3. — !*) agris 4. — !5) reg. illa A. — 16) capia mél 1, ale opraw. w copia, — !7) rex excell. A. — !8) nemá 4a. — 19) nemá 3. 

Strana 163
KNIHY III mor pollicitationis, guam pollicitus erat compatri suo Zuatopluk!) iuxta urbem Possen ?), uti supra retulimus, iter agens per Saxoniam, duxit secum Bawaros?) simul et Alamannos?) atque Francos orientales, et eos, qui sunt circa Renum infra Agripinam Coloniam usque ad occidentales sui imperii terminos; nec defuerunt?) Saxones saxis rigidiores cum longis hastis 5) Quibus etiam Boemiis?) adiunctis mense Septembri intrat Polo- niam?), et circa primum eius oppidum Glogov ?) disposita obsidione, devastat eam'") ex utraque parte fluminis Odrae, a praedicto oppido usque ad castrum Recen!!) et iterum cum magna praeda reversus est ad castra. Ibi cum iam disposuisset, uti in crastinum ducem Zuatopluk et eius dimitteret exercitum, totam in regalibus negotiüs usque ad noctem deduxerunt") diem. Affuit interim !/) in castris quidam miles auda- cissimis !) audacior, et, ut post a referentibus audivimus, missus & Johanne, filio Csta !*) de gente Wrisovici'5), qui in utrumque !?) paratus aut partam !3) magnis ausibus '") acquirere fa- mam, aut cum morte ducis*") simul hanc amit- tere vitam, stetit sub patula fago*!) iuxta viam, qua itur ad regalem curiam, observans reditum ducis, dum rediret de curte regis. Quem ut vi- dit primo iam noctis in crepusculo stipatum in- genti") caterva militum obsequentium, insiluit equum, et paulisper se inmiscuit agmen in me- dium, et toto annisu virium inter scapulas du- vis !?) vibrans *') iaculum, Intima fatifero rupit praecordia ferro. Qui citius quam tangeret humum exalavit spiritum, Scilicet undenis Octobri mense Kalendis. Corpus et exanime "*) sua non sine turma moe- rore Sublevat et plorat, flens ad sua castra reportat, In castris multus per noctem fitque tumultus. 163 Slibu, ktery byl slibil kmotru swému Swatoplu- kowi u hradu Prešpurka, jak jsme wýše oznámili, konaje cestu skrz Sasy, wedl jest s sebau Ba- wory i také Šwáby a Franky wýchodní i ty, kteří jsau na Rýně pod Kolínem Agrippinskym až ku pomezí západnímu říše jeho. Také neschá- zeli Sasowé twrdší skal s dlauhymi kopimi, ku kterým když se též Čechowé připojili, w měsíci Záii wtrhnul do Polska, a okolo prwniho taméj- šího hradu Hlohowa nařídiw obležení, zpustošil ji na obau stranách řeky Odry od řečeného hradu až ke hradu Rečenu, a opět s welkau kořistí nawrátil se jest do swého lezeni. Tam když. se již na tom ustanowil, aby nazejtří pro- pustil kněze Swatopluka a jeho wojsko, stráwili jsau celý den w záležitostech králowských až do noci. Wyskytl se mezitim w ležení jistý bojow- ník nejsmělejšího smělejší, a jak jsme později od wyprawujicích uslyšeli, poslaný od Jana syna Tistowa z rodu Wršowiců, kterýž na obě jsa od- hodlán, buď dojíti powěsti nabyté welkými skutky nebo se smrtí knížete zároweň ztratiti tento žiwot, stanul pod košatým bukem wedlé cesty, kudy se Slo ku králowskému: dworu, maje pozor na nà- wrat knizete, aZ by se wracel od dworu králowa. Jakz jej pak uwidél jiz za prwniho noéniho sau- mraku obklopeného náramným zástupem bojow- níkú jemu slaužicích, wskočil na konč a málo se wmísil do prostfed zástupu, i plným napnutím sil mezi lopatkami knížete wraziw kopí, Prostředkem prsa jest železem proklál mu osudným. On pak dříw než dopadl k zemi, wypustil ducha, Tot pak pied prwnim jedenáctý den přede Říjnem. Bez ducha tělo jeho s zármutkem hned jeho družstwo Zdwihlo, a kwilelo, do ležení s pláčem je doneslo; Welký pak w ležení noci té byl jest nepořádek. 1) Zuatoplyk 1. — ?) Pozzen 2aa; Bossen 3. — ?) Bavarios 1, 2b, 3. — 4) Almanos 2, 2a; Alemanos 2b. — 5) defuere 4, 4a. — ©) mustis 1, ale opr. w hostis. — 7) Bohemis 2, 2a; Boemis 2ae. — 9) Dle letop. Marlina Gelle přešel prý Jindřích V Odru již dne 24 Srpne. (III, 5. Pertz, Mon. XI, 468.) — 9) Glogow 2; Glogou 4. — 1°) nemá 2, 4a. — !!) Rzieczen 2aa; Ritschen. — 3?) duxerunt 2, 2a, 2b, 3, 4a; duxerat 2aa. — 13) nema 4, 4a. — !?) audacissimus 1. — 19) Cysta 1, 2; Tyste 2a, 28a. — 9) Wrissovio 1; Wrsseuicz 2; Wrssewicz 2a; Wrssowicz 20a; Werssevic 2b; Warsovici 3; Wrssowic 4. — 17) utroque 4, 4a. — !9) aut parlam nemá 4. — !?) ausis 2b po slrané prips. — ?9) d. Zwatopluk 4, 4a. — ?!) Virg. Ecl. 1, 1. — ?") gente 3, 4a; magna 2aa. — ??) duc. Zwatopluk 4, 4a. — ?4) tak opreweno w A, 3 a 4; librans ostatní. *5) exanimem 2, 2a; exanimum 2b; exanime 3, 4, 4a, při čemž tyto el wynecháwají. 1009 

Strana 164
1109 164 Nam huc et illuc palantes!) diffugiebant et ite- rum redibant, donec a rege missus Purcardus?) incertos motus plebis vix compescuit. Mane autem facto venit rex?), ut lugeret super compatre suo?), et astantibus universis?) Boemis concessit, ut quemcunque voluissent?) suorum ex filiis princi- pum, sihi in ducem eligerent. Tunc Wacko, sicut, erat lugubris, rogat obortis ?) lacrimis, ut fratrem interfecti principis Ottonem decernat?) eis du- cem. Quem illico rex collaudat, et populus in- sipiens per castra ter Kyrieleison clamat. Nec mora, paucis scientibus filius Bugsa?) nomine Detrih'?) currit curriculo, atque quarta die sum- mo diluculo adducit Pragam Ottonem, quem Wac- ko!!) et!?) universi, qui erant de Moravia, sata- gebant principalis sedis provehere ad fastigia. Quod quia sine consensu Boemorum et episcopi efficere !?) conabantur, frustratur eorum temeri- tas, et sacramenta olim exhibita in medio con- cilio recitantur. Nam cum Zuatopluk ducem in- thronizarent!?) cuncti Boemi sacramentis con- firmaverant, ut post eius obitum Wladizlaus, si superstes esset, proveheretur ad solium. 28. Hos inter tantos populi motus Herman- nus praesul et Fabianus comes, qui habuit in urbe Wissegrad praefecturam, hii, quia ceteros sicut dignitate, ita et sapientia praeminebant, consilio praevaluerunt et toto annisu effecerunt, ut et sacramenta fierent?) inviolata, et Wladi- zlaus iura principatus iure adoptata omnibus assentientibus obtineret; elevatus est autem in solium sole morante in nona parte Librae. Cuius de virtutibus et gloria mihi videtur, ut interim sileatur, dum in hac vita conversatur, ne aut adulationis notam incurramus, aut dum !5) mi- nus de laudibus suis!*) scribamus, derogationis offensam incidamus. Unde quidam admonet di- cens; Lauda virtutem ducis, sed post huius bra- vium lucis. Ut autem audivit Borivoy, quod frater eius iunior Wladizlaus post obitum Zuatopluk KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Neb sem a tam různo rozbíhali jsau se, a zase se wraceli; až od krále poslán byw Purkart stěží ukrotil nejistá lidu hnutí. Když pak bylo ráno, přišel jest král, aby truchlil nad kmotrem swým; a u přítomnosti wšech Čechů swolil, aby kohožbykoli chtěli; ze synů knižat swých sobě za kniže zwolili. Tož Wacek, jak byl we smutku, prosil se slzami, které mu wystaupily, aby jim bratra knížete zabitého, Ottu, ustanowil za kníže. A král ihned jej schwálil, a lid nemaudrý wolal w ležení třikrát Kyrie eleyson. Také bez pro- dleni, jeZto máloktefi o tom wédéli, syn Duzàw jménem Dětřich kwapil na woze, a čtwrtý den za prwního switání přiwedl jest do Prahy Ottu, o nějž se Wacek a wšichni, kteří: byli z Mora- wy, zasazowali, aby byl powznešen na wrchol knížecí stolice. Poněwadž pak se bez swolení Čechů a biskupa pokaušeli to učiniti, zklamala se jejich opowážliwost, i oznamowaly jsau se u prostřed shromáždění učiněné od nich přísahy. Nebo když dosazowali kněze Swatopluka, byli jsau wüiehni Gechowé prsahami stwrdili, aby po jeho smrti Wladislaw, když by byl Ziw, powzne- Ben byl na stolec. 28. Mezi témito takowymi baufemi lidu Het- man biskup a Pabian župan, který měl úřad na hradě Wyšehradě, ti, poněwadž přewyšowali ostatní jak důstojenstwim tak také maudrostí, obdrželi wreh radau swau, a wšíi silau spůsobili, že i přísahy zůstaly neporušeny i Wladislaw práwa knižeci práwem pohledáwaná s přiwole- ním wšech obdržel. Pozdwižen pak jest na sto- lec, když slunce dlelo w dewáté části Wáhy. O jehozto ctnostech a sláwé widi mi se aby se prozatim pomléelo, pokud obeuje w tomto Ziwoté, abychom bud neuběhli w nařčení po- chlebnictwi, buď kdybychom méně psali o jeho chwále, abychom neupadli w obwinéni z ujimání. Pročež kdosi napomíná, prawě : Chwal statečnost knížete, alé po běhu tohoto swétla. Jak ale usly- šel Bořiwoj, že se bratr jeho mladší Wladislaw 1) balantes 4. — 2) Purchardus 1, 2aa. — 9) r, Heinricus 4. — *) Zwatopluk 4, 4a. — 9%) immensis 3. — 6) voluisset 1. — 7) exortis A; abortis 2. — 9) decertat mél 1, ale opraw. w decernat, — ?) Bosa 1; Busa 2, 2a, 2b, 4, 4a; Buze 28a; Bussae filius 3. — !?) Detrisek 1, 2b, 4. 4a; Dietrzisek 2; Dielrysek 28; De- trissik 3. — !!) Uacek 1; Waczek 2, 2aa; Wacek 2a, 2b. — !?) Tu scházejí w 1 asi dwa listy, tak že w ru- kopise tomlo není textu až ku kap. 33 kh slowüm frater eius Wladizlaus. — !3) eligere 2aa, — !*) nemá A. — 15) essent 3. — 19) cum 2aa. — 17) eius 3, 4a. 

Strana 165
KNIHY III. regni potiretur solio, continuo descendens a Po- lonia, perrexit in Zribiam!) ad Wigbertum, suum per sororem generum, Cuius consilio fretus et auxilio, nec non et quorundam perfidorum ex nostris promisso confisus adminiculo ?), in vigilia nativitatis domini mane diluculo nemine resi- stente urbem?) ingressus est Pragam, heu! ad perniciem et exhauriendam multorum crumenam. 29. Hoc inoppino rerum eventu urbani valde turbati trepidant), incerti, quas partes inter re- pentinos fortunae casus sequi debeant. Multi?), quorum sors fortunatior erat, Rebus in urbe suis cara cum prole relictis, Aufugiunt, nec scire queunt, quae castra se- quantur. Multi novarum rerum cupidi gaudent et exultant fugientibusque*) insultant ?), quia bona eorum duce Borivoy permittente diripiebant. Praesul autem Hermannus in suo palatio deprehensus, quasi hostibus septus, ita a suis pacificis ser- vabatur obclusus; sciebant enim, quod libenter aufugeret, si aufugere quiret. Hos inter ancipites populi metus, Fabianus, urbis Wissegrad prae- fectus*), quo se verteret?) incertus, Maluit audire '") quam praesto nefanda videre, Et sibi comissa discedens urbe relicta, De re communi, curae sibi quae fuit uni, Plurima conquestus, stans fatur talia moestus: Vae tibi Boemia! quae non adeo nimis ampla, Cum'!) sis communis dominis subiectaque multis, Herili de stirpe sati sexuque virili. Jam sunt bis deni, nisi fallor ego, dominelli. Unde poeta catus fertur dixisse Lucanus, Non?) sibi sed populo gravis est nimis aucta potestas, Nam quideunque!?) duces delirant, plectitur hoc plebs. Dixerat et, ut supra dictum est, relicta/^) Wisse- grad civitate, morabatur per villas in eius vici- nitate, fortunae suspensus ambiguitate. 165 po smrti Swatopluka zmocnil panownického stol- ce, ihned odjel z Polska, a oú>bral se do Srbska k Wikbertowi, swaku swému dle sestry. W jehož radu spoléhaje a w pomoc, jakož i w některých našich zpronewěřilých slíbenau podporu důwěřu- je, u vigilii narození páné ráno za switáni bez odporu wšelikého wkročil do hradu do Prahy, o! ke zkáze a k wyprázdnění kapes mnohých. 29. Tímto nenadálým obratem wěcí hrad- čané welice uleknuti, třásli jsau se, newědauce, které strany by měli w náhlých proměnách štěstí následowati. Mnozí, kterých staw byl šťastnější, Wéei we hradě swých zanechawše s dětmi drahými, Běželi pryč, wšak newěděli, kterého se tábora ujmaut. Mnozi promény wéel Zádostiwi radowali se a ple- sali, a utíkajícím činili příkoří; neb z dopu&tént knizete Boriwoje majetek jejich rozchwáceli. Bi- skup pak Heřman postižen we swém paláci, jako by byl od nepřátel obstaupen, tak od swých spo- luobywatelà hlidán byl w zawfeni. Nebo wédéli, žeby rád utekl, kdyby utéci mohl. Mezi těmito obapolnými strachy lidu Pabian župan Wyše- hradský, kam by se obrátil, jistě newěda, Chtěl odejiti raděj než z blízka na zločiny zřítí; A swěřený jenž byl jemu hrad jdauc odtud opu- stiw, O wéci pospolité, jež na jeho jen byla péči, Mnoho naříkaw, tak powěděl jest tu stoje smutný: Česká, ach běda, země! ty, jenž tak weliká nejsi, A přede toliko pánů máš, panujících tobě za jedno, Ze kmene panského splozených a to weskrze mužských. Již jest dwadceti těch, čítám-li je dobře, panáčků. Maudrý básník prý řekl jest proto někdy, Lu- canus: Sobě ne, wšak lidu jest obtíží moc přepočetná ; Neb což knížata poblauzní, w&im tresce se národ. Prawil, a jak swrchu řečeno, opustiw hrad Wy- šehrad, meškal po wsech w jeho sausedstwi, po- stawen jsa w mejistotě obojetnosti štěstí. 7) Srbiam 2aa. — ?) ammin. 2aa. — ?) nemá 2b. — *) trepidabant 4, 4a. — 5) multi eorum, guorum A., — $) fugenlibusque A. — 7) W 2aa po kraji opraweno w insistunt, — 9) praef. W. A. — 9) Tak opraweno w A; ostalní vertat. — 19) habire opraweno w À. — !!) Heu 4. — ??) Phars. III, 152. — !?) quodcunque 2, 4. Hor. Epp. I, 2, 14. — !4) nemá 4. 1109 

Strana 166
1109 166 Ocior interea ventis et fulmine fama !), Diversis omnes implet rumoribus urbes ?), In populo multus per terram fitque tumultus. Multi enim, quibus bonae desunt artes, rerum novitate gaudentes, huc et illuc per villas pa- lantes?) et eas devastantes, expectabant ambi- guos fortunae casus; ast aliij quibus mens erat altior et fides purior, tendunt ad principalem sedem in urbem Pragam. Quid facerent? Haud inscii in apertam ruunt foveam, et^?) nolentes volentesque 5) accedunt ducis Borivoy ad fatorum aleam **) Quos ille benigne suscipiens, obligat sacramentis et promissionibus multis, et commit- tens eos Grabissae5) comiti, eadem die transfert se cum aliis ad tutiora urbis Wissegrad moenia. Inde mane ad horam primam in ipso festo die regreditur Pragam, et cum magna cleri proces- sione suscipitur, atque ibi audita missa iterum reversus est ad praedictam urbem. 30. Eadem nocte Otto, frater Zuatopluc, et Wacek comes, venientes de castro Gradec?) cum tribus scaris militum, castra metati sunt circa Rokitnicam 9) rivulum. Mane autem facto Wisse- grad oppido applicuerunt, et") omnes vias cir- cumquaque custodibus oppilaverunt !?) ita ut nec egredi posset nec ingredi quisquam '!) in auxilium Borivoy. Disposuerat enim antea dux Wladizlaus, quod in praedicta urbe Gradec ipse natale domini celebraret. Sed quia interim regis Henrici vocatione!" debuit in octavis !?) domini interesse regali synodo Ratisbonae, praeceperat Wacek comiti, ut quam studiosius posset, Otto- ni, quem invitarat ad festum, amministraret con- vivium. Ipse autem propter iussum regis accele- rans, in civitate Plizen'*) cum ceteris comitibus festis diebus mansit duobus, tertia autem die, ut cognovit ea, quae gerebantur in urbe Praga, distulit et postposuit regis iussa, et in festo sancti Johannis apostoli et evangelistae cum his!*), qui secum fuerant in curte 5) ad moenia prae- dictae urbis advolat, sed clausas invenit portas, KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Rychlejší mezitím, než hrom nebo witr je, powěst Rozličné hlasy po wšechněch rozšířila zámcích, A w lidu po zemi wši byly zmatky tu chwili přewelké. Nebo mnozí, kteří neznaji mrawů dobrých, ma- jice radost z nowot, béhajice sem a tam po dě- dinách a bubice je, očekáwali nejistých osudu pří- hod. Ale jiní, kterých smýšlení bylo wyšší a wira čistší, zaměřili ku přednímu sídlu ke hradu ku Praze. Co měli činiti? Nejsauce toho newědomi, do otewřené běželi jámy, a nechtice i chtice při- staupili ku kostce osudů Bořiwojowých. On pak wlidné je přijaw, zawázal je přísahami a sliby mnohými, a poručiw je Hrabišowi županu, téhož dne odebral se s jinými do bezpeénéjsich zdi hradu Wyšehradu. Odtud ráno o prwní hodině w samý swátek přišel zpátky do Prahy, a přijat jest u welkém prüwodu duchowenstwa, a tam slyšew mši swatau, zase nawrátil se do hradu piedreceného. 30. Té noci Otto bratr Swatopluküw a Wa- cek župan přišli jsau od hradu Hradce s třemi pluky bojownikü, a položili jsau se táborem u po- toka Rokytnice. Když pak bylo ráno, přiblížili se ke hradu k Wyšehradu, a wšecky cesty kolem do kola stráznymi obsadili, tak aby nemohl nikdo wyjiti ani wejiti Boriwojowi na pomoc. Nebo byl prwé kniZe Wladislaw uzawřel, w péedfeéeném hradě we Hradci sám narození boží slawiti. Ale poněwadž zatím ku powolání krále Jindřicha mu- sil w oktav hodu wánočního býti při sjezdu krá- lowě w Řezně, byl nařídil Wackowi županowi, aby jakby nejpilněji mohl, Ottowi, kterého byl ke swátku pozwal, připrawil hody. Sám pak pro rozkaz králůw pospišiw, we hradě Plzni s ostat- nimi župany zůstal po dwa dni swáteční. Třetího wšak dne, když zwěděl o tom, co se dálo we hradě w Praze, odložil a opominul uložení krá- lowo, a we swátek swatého Jana apoštola a evan- gelisty s témi, ktefi byli s nim we dwoře, při- béhl pfede zdi feéeného.bradu; ale nalezl brá- ny zawfené, J) Virg. Aen. V, 319. — ?) Virg. Aen. VII, 549. — 3) balantes 4. — 4) et fide puriores nol. A, — 5) vo- lantes nolantesque A. — 5") Luc. Phars. V, 7. — 9) Hrabisse 2aa; Grabissi 4, 4a. — 7) Gradeck 3; Hradecz 2ea a tak níže. — 8) Rokylniezam 2; Bruznicam 3. — 9) et — oppil. nemá 4, 4e. — !9) oppituleverunt A, ale tu wy- Skrábáno. — 11) nec egredi nec ingredi possct quisque 3; nec egredi quisquam posset, nec ingredi quisquam 4, 4a. — 1?) nacione 2. — ?3) oct. nalivitalis 2b. — 14) Plzen 2, 2aa ; Pilzen 2a, 3; Plrzen 4, 4a. — 15) eis 4a, — 16) urbe 2b. 

Strana 167
KNIHY IIL Vidit et armatos secum pugnare paratos, Ad guos excelsa per propugnacula stantes, sic orsus est dicens: Pacificus ad vos venio, re- cognoscite me, et aperite vestro') ianuas domino. Ad haec verba ducis cum nullus respondisset, valde iratus?) et multum eis minatus flectit iter trans torrentem Bruznicam ?), et ut ascendit su- percilium montis, vidit à longe?) in campo lon- gam seriem armorum ?) in quibus Wacezlau 5), filius Wicberti, veniebat in auxilium Borivoy. Et mittens unum de satrapis*) explorat, utrum ex adverso an pacifici veniant. Ut autem per internuntium *) utrique recognoverunt se adinvi- cem, praedictus iuvenis expavit, et non aliter retorsit?) gradum ac si durum in vepribus la- tentem calearet: ydrum, et convocans suos in unum manipulum '*) dixit: Nullus nobis patet locus fugae, nec latet nos invitos'") subire ale- am pugnae. Hoc solum facite, ne hanc pugnam illi '*) inpune ferant. Dixit, e& expandunt !?) ve- xillum, atque'^) clamant sanctam Mariam'^) sibi in auxilium. Dux autem '*) per innatam !?) sibi probitatem semper exosus civilia bella, clamo- rem eorum et ipsos parvi pendens, volebat!) praeterire eos. 31. Tunc Detrisek '!), filius Busa ?"), fomes mali, incentor*!) sceleris: Si te, inquit, non mor- det nec tangit tua iniuria à minus dignis ti- bi illata, saltem nobis ignoscas, ut cognoscas, utrum ??) viva an mortua caro sinus. Ad haec Wladizlaus dux: Si, inquit, non gratiae sed igna- viae hoc asscribitur, hac hora videbis *?) illic, quot vicibus meus hic iterabitur ensis. Et citius dicto *'), arrepto clypeo *?), primus longe prosi- lit ex agmine, primus in adversa fulminat acie, et veluti setiger sus turba canum septus, ita dux inimicis circumventus hos proterit?9) illos pro- sternit, donec humano perfusus sanguine totus, uno amisso comite Wacena??), victor venit in 167 Spatřil též branné, hotowé s ním dáti se w pütku. K nimž on na wysokých stojícím we hradě baštách takto se jal mluwiti, prawě: W pokoji k wám přicházím ; poznejte mne, a otewřte brány swé- mu pánu. K těmto slowům knížete když nikdo neodpowédél, rozhnéwaw se welmi a mnoho jim hroziw, obrátil se na cestu přes potok Brus- nici. A jak wystaupil na wrch kopce, uzřel z dálky w poli dlauhau řadu zbraní, s kterými Wácslaw syn Wigbertůw přicházel Bořiwojowi ku pomoci. A poslaw jednoho z dwořanů, skau- mal, zdali přicházejí co nepřátelé čili co přátelé. Jak se wšak prostředkem posla obojí na wzá- jem poznali, jinoch prwé řečený ulekl se, a ne- jinak tabl krok zpátky, než jakoby byl šlápl na tuhého hada skrytého w trni, a swolaw swé do jednoho hluku, prawil: Nemáme mista wolného k útěku, a není tajno, že nerádi podstupujeme los bitwy. Tolik jen se přičiňte, aby oni této bitwy nepřestáli bez pokuty. To řekl, a rozwi- nuli korauhew a wolali swatau Mafi sobé ku pomoci. Kniže pak ctnosti sobě wrozenau wždy- cky nenáwidě wálek občanských, křik jejich i je samy málo wáže, chtěl jich minauti. 31. Tu Dětřišek, syn Buzůw, traud zlého, podpalce neprawosti, řekl: Jestliže tebe nehnéte a nedotýká se twá křiwda od nehodných tobě učiněná, aspoň nám dopusf, af seznáš, zdali jsme žiwé čili mrtwé maso. Ktomu Wladislaw di: Jestli se toto nepřičítá milosti, nýbrž ne- statečnosti, tu chwili uwidiš onde, kolikkrát se obrátí tento můj meč. A rychleji než to řekl, popadnuw štít, prwní daleko wyskočil ze zástupu, prwni hřímal we protiwném šiku; a jako ježatý kanec, hlukem psů obklopen, tak kniže od ne- přátel obstaupen, tyto potřel, ony porazil, až pak lidskau krwi postříkán celý, ztratiw jediného žu- pana Wacenu, co witěz přišel do swého ležení 1) vestros 4a. — *) Borivoy 4, 4a. — ?) Bruzincum 2; Bruskam mél 2aa, ale opraw. po straně w Ro- kylnicam. — *) a louge nemá 3. — ?) armatorum 2a, 2aa. — %) Waczlaw 2, 20a; Waceslaus 3. Ponéwadi jinde toliko .dwa synowć Więbertowi jsau znśmi, Wipert a Jindiich, maji néklefi za to, ie Wiperla Cechowé jmenowali Waclawem. — 7) de satrapis nemá A. — 9) nuncium A. — 9) retrorsit A, 1, 2. -— 10) maniplum 2. — 1!) nemá A. — !?) nemá 2. — !*) expendunt 3. — !*) atque nimis cl. 3. — !?) et s. Wencezlaum 4, 4a. — 16) nemá A. — '!*) iguat, mél A, ale opraw. w innatam, — !9) nolebat 3. — '!?) Dietraissek 2, 2au; Dietrisek 2a. — 29) Buze 2uu; Bussae 3. — *!) iucensor 2aa; inventor 3. — ??) utram 3. — *3) videbitis A. — ?4) d. dux Wladizlaus 4, 4e. — ?*) gladio má 2 w textu podletkowáno a po strané pak nepsáno clipeo. — ?6) per- lerit 200, — 27) Waczenn 2; Wecenn 3. 24 1109 

Strana 168
1109 1110 168 sua castra jam ad radicem urbis Wissegrad po- sita. Fit ingens clamor in castris prae gaudio, quia salvum ducem receperunt de proelio. Filius autem ') Wicberti, velut anguis?), guem pastor ?) sua peda medium fregit, ille“) attolens caput amissa cauda vix serpit, ita praedictus puer quibusdam amissis, quibusdam vero) graviter vulneratis, corde moerens valde subit5) ardua moenia Pragae. Res similis prodigio, quotquot vulnerati fuerunt, omnes interierunt?). Quid ad- miramur?) si propter unum scelus filiorum Pe- lonis?) sol suos occuluit et obumbravit radios super civitatem Argos, cum inter has contiguas urbes tot peiora sunt patrata scelera? Crudelius enim civili geritur bello, ubi filius patrem cim- bello!'?) et pater filium provocat duello, alius cit!) suum germanum ad monomachiam, alius fratrem ceu hostem captum ligat et expoliat, alius cognatum suum obtruncat, alius amicum quasi inimicum trucidat, ubique foeda res agi- tur'?) et abhominabile scelus patratur. O Jesu, bone domine! quae pateris in homine? Quam patienter expectas, quo minus habeas !?), quos pro merito punire debeas !4)? 32. Interea dux Wladizlaus iam dudum praemiserat Hermannum et Zezemam!?) comites ad regem Heinricum, qui forte in urbe Bamberk proximum celebrabat!'9) natale domini, et pro- mittens ei 500'7) marcas argenti, rogat supplex, quo dignaretur, aut per se aut per suos nuntios 3 fratre Borivoy instinctu Wicberti sublatum sibi restituere !?) ducatum. Rex autem, licet eo?) tempore valde iratus esset Wicberto, magis ta- men succensus amore denominati census, conti- nuo exercitu concitato ??) inchoante dominicae incarnationis 1110 anno, in ?") Kalendis Januarii ingressus est ??) Boemiam. Et praemittens duos marchiones Depoldum??) et Berngerum **), man- dat, ut interposita pace Borivoy et frater eius Wladizlgus, simul Hermannus praesul atque filius KOSMÜW LETOPIS ÓESK Y. rozbitého u paty hradu Wyšehradu. Strhnul se weliký křik w ležení z radosti, že knížete zdra- wého dostali z bitwy. Syn wšak Wigbertůw, jako had, kterého pastýř swau holí wýpůlky přerazil, on zdwihaje hlawu a ztratiw ocas sotwa že leze, tak řečený mladík, některé ztratiw, některé pak maje těžce zraněné, se srdcem truchliwým welmi wešel do twrdých zdí Pražských. Wěc diwu po- dobná, což jich bylo poraněno, wšichni zemřeli. Co se diwime, jestliže pro jeden zločin synů Pelejowých slunce zakrylo a zastínilo swé pa- prsky nad městem Argosem, když mezi těmito hrady wedlé sebe stojícími tolik horších spácháno jest zločinů. Neb ukrutněji se děje we wálce občanské, kdež syn otce cimbálkem a otec syna wybizi setkati se saubojem; jiný zýwá swého rodného bratra k půtce, jiný bratra jako nepři- tele zajatého wáže a obírá, jiný swého příbuz- ného zabíjí, jiný přítele jako nepřítele usmreuje, wšude hanebnost se prowozuje, wšude zločin nelidsky se páše. O Ježíši, dobrý hospodine ! co ty trpíš w lidské rodině? Jak ty showiwawé čekáš, bys jich měl méně, které bys měl tre- stati po zásluze? 32. Mezitim Wladislaw kněz již dáwno byl poslal napřed župany Heřmana a Sezemu ku králi Jindřichowi, který práwě we hradě Bam- berce tehdejší wánoce slawil, a slibuje jemu 500 hřiwen stříbra, prosebně ho žádal, aby mu ráčil buď sám buď po swých zřízencích nawrátiti zase knizetstwi odüaté jemu od bratra Bořiwoje k radě Wigbertowě. Král pak, ač toho času byl welice hněwiw na Wigberta, wšak wice roznicen zalibenim w platu jmenowaném, ihned swolaw wojsko, na začátku roku od narození božího 1110 dne 1 Ledna wtrhnul do Čech. A poslaw napřed dwa markrabí, Děpolta a Berengera, kázal, aby učiníce mezi sebau příměří, Bořiwoj a bratr jeho Wladislaw i spolu také Heřman biskup a syn Wigbertůw i wšichni starší Čechowé jemu přišli !) nemá 4, 4a. — 2) agnus A, 3. — 9) quem pastor nemá 2. — *) nemá 4a. — 5) nemá ?b. — 5) subiit 4a. Virg. Aen. XII, 745. — 7) perierunt 2aa. — 9) ammiramus: 4a. — ?) l'elei má 2b nadepsáno nad Pelonis. Pelopis 4. — !9) nemá 4e; in bello A; cum bello 2aa, 2b; ciuili bello 2u; bello 3. — HM) citat 4a: scit měl A, ale s wySkrábáno. — !?) Tak mél i 2aa, ale opraw. w gerilur. — !?) habebas mél A, ale opr. w habeas. — 14) debebas mél A, ale opraweno w debeas, — !5) Sazemam ?, 2b. 3, 4a; Sezemam 2ua..— !9) celebrarat 2, 2a, 2b, 3, 4. 4o, — 17) X A. — !$) rest. regnum vel duc. 4, 4a. — !?) nadeps. w A rukau jiuau. — "") con- gregalo 2uu. — ST) III cal. 3. — ??) est rex Henricus 4, Ju, — *?) Diepoldum 2, 2u, 2aa, |, 4a; Diepuldum 2b. — '3) Perngerum mél A, ale opraw. w Berng.: Bereng. ?, 22, 2b; Beriug. 4, 4a. 

Strana 169
KNIHY II. Wicberti!) ceterique Boemiae maiores natu oc- curant sibi ad curtem episcopi in villa Rokican *). Quo cum secundum regis iussum advenissent, sine omni audientia DBorivoy et filius Wicberti capitur?), praesulis autem causa probatur esse iusta, manu *) regis auro uncta. Post haec omnes fautores Borivoy iubente duce Wladizlao?) alii visu privantur et censu, ali tantum 9) rebus substancialibus expoliantur, ceteri qui hanc cla- dem evadere valuerunt, ad Zobezlaum ?), filium vegis, in Poloniam fugierunt. Inter quos Johan- nes, filius Csta 5), de gente Wrissovic captus, de quo supra retulimus, iubente Vacek visu priva- tus est et naso. Privitan?) quoque similiter in eadem comprehensus seditione, qui videbatur se- nior esse in urbe Praga, cuius super humeros alligato!?) maximo !!) cane scabioso et hesterno iure crapulato, raptus per barbam ter circa forum ductus est, cane reboante et suum de- merdante '*) baiulum, et praecone acclamante: Talem honorem portat, qui Wladizlao duci pro- missam fidem derogat. Atque omni foro spec- tante praecisa super tabulam eius barba rele- gatus est versus Poloniam in exilium. 33. Nec tamen idcirco defuerunt infideles et discordiae seminatores, qui inter unanimes fratres '*), Wladizlaum scilicet!) et Ottonem, tantas discordiarum seminaverunt!?) spinas, ut ad invicem mutuas pertimescerent insidias. Unde Otto invitatus a fratre") pertimuit venire ad festum paschae. Post pascha vero '?) in Kal. Maii ad tertiam vocationem Otto, suorum militum mu- nitus praesidii, venit ad fratrem suum Wladi- zlaum in condictam villam, quae dicitur Tinec!?) super monticulos. Ibi tota die de diversis causis concionati, datis et acceptis inter se sacramentis, uti visum est, sunt reconciliati. Sed quoniam idem Otto nobis interdixerat forum in villa Sekir Ko- stel '*), quod pater suus et mater pro remedio 169 naproti ke dworu biskupowu we wesnici Roky- canech. Kdyż tam dle rozkazu królowa přišli, beze wšeho slyšení jat jest Bořiwoj i syn Wig- bertůw. Biskupowa pře uznána jest za sprawe- dliwau, poněwadž pomazal zlatem ruku králow- Skau. Potom jsau wáiehni prátelé Botiwojowi z rozkazu kniżete Wladislawa jedni zraku a pę- néz zbaweni, jini toliko z wéci ke jméni nále- žejících olaupeni; ostatní, kteří mohli této po- hromé ujiti, k Sobéslawowi krälowici do Polska jsau utekli. Mezi těmi Jan syn Čestůw z pokolení Wršowiců, jat byw z rozkazu Wacka, o kterém jsme wyśe prawili, zbawen jest zraku i nosu. Piiwitan také rownéz postižený w témž wzbau- ření, jenž widin byl jako starším we hradě w Praze, jemuž na záda přiwázán welmi weliký pes prašiwý a wčerejší břečkau opojený, popaden za bradu weden jest třikrát okolo tržiště, a pes k tomu štěkal, a pokálel swého nositele, a bific wolal přitom: Takowau odnáší čest, kdo knižeti Wladislawowi wérnost slibenau ruší, A před oči- ma celého trhu jsau mu uříznuty wausy na desce, i wypowédén jest do: Polska u wyhnanstwi. 33. Wšak proto píedce nebylo bez newér- nych a neswornosti rozsewaćń, ktefi mezi bratry jednomyslnymi, Wladislawem totiż a Ottau, ta- kowe ro7seli trni swárü, Ze se mezi sebau oba- polnych bäli aukladû. Protoż Otto, byw zwan od bratra, bil se pfijiti k hodim welkonoćnim. Po welkonocich wsak ke dni prwniho Kwótna po tfetim woláni Otto, obklopen strázemi swych bojowniki, piijel ke bratru swému Wladislawowi na ustanowené misto do wesnice, která slowe Týnec nad wršky. Tam rokowawše spolu celý den o rozličných wěcech, dawše a přijawše pří- saby mezi sebau, jak se zdślo, byli smifeni. Po- nówadź pak týž Otto nám byl zapowédél trh we wsi Sekyři Kostele, který otec jeho a matka pro 1) Wigberti 1. — ?) Rokyczan 2; Rokican 3. —- 3) capiuntur 4, 4a, — ?) manus A. — *) Wladizlu 1; Wladisław 2: Wlodislao 3. — ©) antum A. — 7) Sobieslaw 2aa, — 9) Tista 2aa. — ?) Priwitan 2, 2a; Pri- witban 4: Priuithon 4a. — !0) allito 1. — !?) maximo — crapulato nent w 1, ale pozdější rukau po strané pří- psáno. — 12) demerdare mél A, ale opraweno w demerdanie ; inmundanie 4, 4a, — '9) Vladislav a Otto nebyli bratří ale bratranci, prwni syn Wralislawa krále, druh$ syn Wraüslawowa bratra Ottona. — '*) scil. W, A. — 15) sp. sem. À; sem. discordios 3, spinas lu wynecháno, — !9) ir. Wladizlao 4, 4e. — !7) III Kal. 2b. 3. — 18) Tinecz 2; Teynecz na Hurkach po strauè wykládá 2b; Tyuec 4, 4a. — !?) Zekyrkostel 2; Zekyrcostel 2a; Zekircostel 2un ; Costel 1. 24* 1110 

Strana 170
1110 170 animarum suarum deo et sancto Wencezlao nobis famulantibus!) perpetuo habendum tradiderant, ego missus ex parte fratrum, coram duce et eius comitibus conquestus sum super Ottone ?), quod?) lucernam parentum suorum, quam de- buerat accendere, extinguebat. Et ile: Ego, in- quit, lucernam genitorum meorum non extinguo, sed nolo), ut in potestate episcopi sit, quod vobis specialiter datum esse scio. Et nunc non ?) episcopo, non alicui personae, sed deo et sancto Wencezlao vobis famulantibus?) praedictum fo- rum restituo. Et ita coram duce") et eius co- mitibus restituto *) nobis foro post diem alteram Otto reversus est in Moraviam. 34. Item eiusdem anni?) III Idus Julii in- dicta est generalis synodus cunctis principibus terrae Bohemorum ''?) ad curtem Saczcam!!), quae sita, est in medio pratorum. Ad quam similiter Otto vocatus, venit incaute cum paucis, confisus valde de nuper datis inter se et!?) acceptis sa- cramentis; ubi tertia die iam definitis omnibus'!?) negotiis, mane surgens Otto in castris praecipit!) quaestionariis, ut sint parati cum suis necessariis ad repetendam viam. Ipse vero ascendit in cu- riam!?), accepturus a fratre suo licentiam. Quid multis moror? Cur!9) non citius, quod sine mora factum est, eloquor? Illico ceu ferocissimus!?) leo capitur!5) Otto velut à mitissimo agno, duce Wla- dizlao. Cui cum sui consiliarii instarent, ut eum lumine privaret: Nequaquam, inquit !?), assimi- labor?") duci Poloniensi Bolezlao, qui fratrem suum Sbigneu*!) sub fidei sacramentis advocavit dolis, et eum tertia die privavit oculis. Ego autem nolo cum fratre meo perpetuas inire discordias, sed volo castigare eum, ut castigatus resipiscat et cognoscat, atque sui posteri discant, quod terra Moravia et eius dominatores semper Boemorum principis sint sub potestate, sicut avus noster ??) piae memoriae Bracizlaus ordinavit, qui eam pri- mus dominio suo subiugavit. Sed quid fortius forti viro? Ecce vir fortis inter armatas manus Otto KOSMÜW LETOPIS CESKY. spaseni dusi swych byli nám slaużicim Bohu a swatému Wáeslawu dali k wěčnému jmění; já, poslán byw od bratří, před knížetem a jeho župany žalowal jsem na Ottu, že switelnici ro- dičů swých, kterau byl měl rozswititi, zhasinal. On pak prawil: Já switelnice roditelů swých ne- zhasinám, ale nechci, aby bylo w moci biskupa, eo jest dáno wám obzwlá&t. A nyni nc bisku- powi, ani žádné osobě, ale wám Bohu a swa- tému Wácslawu slaužícím řečený trh nawracuji. A tak před knižetem a župany jeho odewzdaw nám trh, pozejtfi wratil se Otto do Morawy. 34. Také téhož léta dne 13 Cerwence po- ložen jest sněm obecný wšem welmožům země české do dworu do Sadské, který leží prostřed luk. Ku kterémuž podobně Otto byw zwán, přišel jest neopatrné s malym lidem, spoléhaje se welmi ma přísahy nedáwno dané a přijaté; a třetího dne, když již wšecky záležitosti byly skoncowá- ny, ráno wstaw Otto w ležení, kázal drábüm, aby byli se swými potřebami pohotowě k obrácení se na cestu. Sám pak odebral se nahoru do dworu, aby wzal od bratra swého odpuštění. Co mnoho prodléwám? Proč newyslowim rychleji, co se stalo bez prodlení? W tom jako nejzůřiwější lew jat jest Otto jako od nejtiššího beránka, kniżete Wladislawa. Jemu když rádci jeho do- mlauwali, aby ho dal zbawiti zraku, prawil: Nikoli, nestanu se rowny kniżeti polskému Bo- leslawowi, který bratra swého Zbihněwa pod při- sahau wiry lstné powolal a tfetiho dne jej zba- wil očí. Wšak já nechci s bratrem swym zajiti we wééné rüznice; neZ chei jej pokárati, aby pokárán jsa zmudřel a poznal i potomci jeho aby se tomu naučili; že země morawská a pa- nownici jeji wzdy jsau pod mocí knížete českého, jak děd náš dobré paměti Břetislaw nařídil, který tu zem prwni pod swé panstwi připrawil. Ale co jest udatnější muže udatného? Hle muž udat- 1) familiaribus 1. — *) Ottonem A. — 9) quia 4a. — *) volo 2aa, 3. — 5) uec episcopo nec 4a. — 6) familiaribus 1. — 7) d. Wladizlao 4, 4a. — 9) restituo vobis 1; nobis reslituo A. -- 9) eodem auno 2ua, — 10 Boemie A. — '!) Saczkam 1. 2a, 2aa, 2b, 4, 4a; Saczskam 2; Sacskam 3. — !7) et acc. nemá A. — 13) nemá 2. — '4) praecepit 2b. — !9) curlem 4, 4a. — !5) Cur — eloquor nemá 2b. -- !?) fortissimus A. — 19) cap. dominus O. 4, 4a. — '?) nemá A. — 20) ass. ait A ; assimulabor 2b, 3, 4, 4a. -- ?!) Izbigneu 1, ?, 2b; Lzbigneu 2a; Sbihniew 2aa; Zpigueum 4a. — ??) vester 2aa. 

Strana 171
KNIHY III tripudiat, et vinculis mancipatus laeta!) facie et iocundo vultu quasi ad epulas invitatus ibat?), usque dum retruditur urbis Wissegrad in custo- diam ?). Ibi fertur dixisse ad eos, qui erant eum observantes per vigilias milites : Assimilantur *) api linguae mendacis amici, Cuius ab ore fluit mel, cauda sed*) ultima pun- git?) ; Me fore per talem deceptum credite fraudem, Sed casus variae fortunae ferre necesse est. Nec facit ista meus frater mihi?), sed vir ini- quus Sic voluit Wacek, agitur sic iudice Prostey 5). Quos ego, si vivam! me modo sed reprimam. Post haec tempore non longo reaedificato firmis- simo castro Krivoklat?) in silva iuxta fluvium Msam'?), traditus est ibi Otto armatis militibus ad custodiendum annis fere tribus. 35. Eodem anno duce Wladizlao et universa plebe Boemorum cum iocunditate et laetitia sui patroni'") Wencezlai celebrantibus natalicia, nun- tius affuit duci, qui talia retulit: Vobis hic in tranquillitate et securitate convivantibus, sed fra- tre tuo'?) Sobezlao!?) et duce Poloniorum Bole- zlao terram hanc depopulantibus, et populum quasi viles messis acervos diripientibus ego vix solus aufugi!?), ut haec nuntiarem tibi. Accele- rate!?) viam, iam'5) claudite vestra promptuaria, linquite convivia, Mars vocat vos ad proelia, cras aderunt hostium armata!*) mille!5) milia. Qui continuo surgentes de convivio, et celeriter exer- citu collecto, occurunt eis ex ista parte amnis Cydlina??) iuxta pagum, qui dicitur Lucica ?). Ast!) alia de parte eiusdem amnis sine rapinis et sine incendiis ibant incedentes *") Poloniorum phalanges "?), quoad usque pervenientes iuxta oppidum Oldris"^, applicuerunt ad undam Labe fluminis; inde mittunt ad ducem Wladizlaum dolo?*) dicentes: Non nos?5) hostilia portamus 171 ny Otto mezi hluky brannymi si wykraéuje, a spaután okowy s radostnau twáfi a s wese- lým wzezřením, jako by zwán byl k hodům, šel, až uwržen byl do wězeni na hradě Wyše- hradě. Tam prawi se, Ze řekl k bojownikům těm, kteří byli u něho na hlídce o ponůckách: Wčele se podobají Ihářských úst zástupy přátel, Již z huby sic teče med, ale koncem zadku tě pichne. Wěřte, že já nejinak než lstí takowau jsem ošálen. Štěstí příhody wšak rozličné snášeti jest nám. Pak nečiní bratr můj mi to, než ten muž ducha zlého Chtěl tomu Wacek tak, a sudí též snuje to Prostěj. Těm já, buduli žiw! Wšak zadržím se nyní. Potom za nedlauhy čas, když byl přestawen hrad welice pewný Křiwoklát w lese wedlé řeky Mže, odewzdán byl tam Oito brannym bojowni- kům k wězeni asi tři léta. 35. Téhož léta když Wladislaw kněz a we- Bkeren lid český s radosti a weselosti slawili jsau den narození dědice swého Wácslawa, při- byl posel, který knižeti takowau dáwal zpráwu : Co wy tu w pokoji a bezpečnosti hodujete, bratr wšak twůj Sobéslaw a knie polské Boleslaw zemi tuto hubí, a lid jako &patné snopy o Znich trhají; já jediný sotwa jsem utekl, abych ti toto oznámil. Pospěšte na pochod, již zawřete swé špižírny, opusťte hody, wálky bůh wolá wás do bitwy, zejtra budau tu do tisíce tisíců nepřátelé ozbrojení. Oni pak hned, wstaw&e od hodü, a ry- chle sebrawáe pole, postawili se jim wstfie na této straně řeky Cidliny wedlé wsi, která slowe Lučice. Wšak na druhé straně též řeky kráčely zástupy. Poláků, táhnauce bez laupeni a bez pá- lení, až přišedše blíž hradu Oldřiše, dorazili k toku řeky Labe. Odtud poslali ku kniżeti Wladislawowi, lstiwé prawice: Nepřicházíme my S kopimi nepřátelskými, ani nejdeme bojowat, než tebe s bratrem twym miřit. Jestliže wšak !) et a 3. — ?) ib. gaudens 4, 4a. — ?) custodia A. — *) assimulantur 2b, 3. — *) eius 4. — 5) pun- gat 1. -— *) nemá 4. — 9) Hosclhey 1, 2, 4; Rosethey 2a, 2b; Boselliey 2aa; Rosciey 3; Wsethey 4a. — 9) Krzivoplet A, 1; Krziwoplat 28a; Kriuoklat 2e, 2b, 4a. — !9) Mzam 2. — ") nemó A, 1; p. sancti W. 2, 2a, 2aa, 2b, 3: senclissimi 4, 4e. — !?) vestro A. -- 19) Sobieslao 2; Zobeslao 2b, 3; Zobezlao 4. — 1) efugi 2b. — 19) accelerat 4. — !5) nemá A. — !?) nemá 2. — 18) nemá A. — !?) Cidlina 1, 2. — ?9) Lu- czica 2; Luczka 2aa. — *!) Est 2. — ??) incendentes A. — ??) phalange 2, 2a, 2aa. — ?*) Olokis 4, 4a; Oldrzis 2aa. -— *9) nemá 4. — 26) vos 2aa. 1110 

Strana 172
1110 112 astilia !), nec venimus pugnare, sed te fratre?) eum tuo pacificare. Sin autem nostris monitis &dquiescere non vis, cras transibimus flumen, et cetera post haec Amen. Ad haec dux Wladi- zlaus paucis respondit: Non erit hoc anno, puto?), pax sine sanguine magno, Ad foedus pacis*), quia nemo venit in armis. Transibis?) flumen, post cetera non erit Amen ; Flumen transibis, sed non inpune redibis 5): Cetera, quae, dicis faciam, fac cetera, quae vis. Et statim male credulus verbis hostium do- losis cum suis nocte illa transvadentes fluvium ?) ante ortum solis ex adverso applicuerunt ripis 5) eiusdem fluminis. Poloni?) autem, ut viderunt dolos suos!9) profecisse !!), fecerunt impetum super terram, et eam devastantes incendiis et rapinis, inmensa !?) praeda onerati iuxta pontes Criucy '?) sunt castra metati. Nostrates autem, quia illa nocte nimis fatigati fuerant, nec!^) tam cito retransvadare!?) poterant, stabant stupefacti. 36. Ut autem dux'5) Wladizlaus se dolo deceptum intellexit, e& suorum quorundam de- sides animos ad pugnandum sensit, ira et in- dignatio et conscia virtus in duce!?) exarsit, et quasi tuba !5*) vehemens, quae ad bella milites concitat, ita eius oratio!?) torpentes suorum men- tes excitat: O Boemi, inquit, olim fama terra ma- rique incliti, virtutibus egregii, triumphis eximii! Nunc vestri tributarii, quibus semper fuistis ti- mori, vobis adhuc spirantibus insultant et terram vestram devastant. An vobis tilienses pendent in femore enses? An soli Polonienses habent ferreos enses? Quo vobis??) adhuc vivere? O sempiter- num nobis et nostris posteris dedecus! Ecce Ce- res vestra *!) favillat, Lares vestri usque ad nu- bila fumigant, Vulcanus tota terrae in superficie furit, et tamen adhuc corda vestra gelidiora gla- cie non urit? Aut si cor vestrum tabescit, saltem stomachus, qui iam fame languescit ??), cur zelo KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ, na naše napomenutí nechceš dáti, zejtra přes řeku přejdem, a ostatek potom Amen. K tomu kněz Wladislaw krátce odpowédél: Mnim, že pokoj ten rok se newräti bez krwe welké; Neb žeť jednat o mír nepřichází we zbrani nikdo, Přejdeš přes řeku; ostatkem wšak nebude Amen. Přes řeku přejdeš, wšak bez trestu se wrátiti ne- smíš, Ostatní, jak díš, učiním ; čiň pak ty si, co chceš. A ihned, když zle uwěřil slowům nepřátel podwodným, se swými oné noci přebředše přes řeku před wýchodem slunce, proti sobě jsau se postawili na březích též řeky. Poláci pak, když wideli, že se jim lsti jejich powedly, napadli zemi, a pohubiwše ji pálením a laupením, ne- smírnau kofist, naloZiw&e, zarazili leZent u mostü řečených Křiwci. Naši pak, protože se té noci welmi unawili a nemohli tak brzy přebřísti zpět, stáli w užásnutí. 36. Ale jak poznal kněz Wladislaw, že byl lstí podweden a pozorowal, že mysli některých jeho byly malátné k boji, zlost a hněw a udat- nost sebe wědomá w něm, w knižeti, rozhořela, a jako trauba zůřiwá, která bojowniky k bojům swoláwá, tak jeho řeč powzbudila omámené mysli jeho lidu: O Cechowé, prawil, nékdy powésti na zemi i na moti slawni, ctnostmi wyteëni, witézstwimi prosluli. Nyni waši poplatníci, kte- rým jste wždycky byli na postrach, wám ještě dýchajícím se posmíwají, a zem waši hubí. Což wám lipowé wisi na bocích meče? Což jen Po- láci železné meče nosí ? Nač jest wám ještě žíti ? O! wééné nám i našim potomkům hanby! Hle obilí waše popelem leží, příbytky waše až do oblaků plápolají, Vulkán züfí na celém powrchu země, a předce-li ještě srdci wašich ledu stu- denějších nepáli? Aneb jestliže srdce waše pukfi, proč aspoň žaludek wáš, který již hladem stoná, l) erma 4, 4a. — ?) fr. te A; fratrem 2. — 9%) nemá 3, — *) nadeps. w A. — 5) transibitis 4a; tronsi- bimus 2aa. -— 9) abibis A, 1; w prwnim nadeps. redibis. — 7) flumen 2ae. — 8) rupis 2, 2a. — °) Polonii 1. — 10) suos non prof. 4, 4a. — !!) perfecisse 2b. — !?) universa 3. — !?) Criuici 1, 3; Cryuczi 25 Cryvei 2a; Criuci 2b; Krziwezi 2aa; Kruici 4, 4a. — !*) nec — poterant nemá 22a. — !5) tronsvadare 1, 2b; (ransva- dere 3. — 16) nemá 3. — !7) ducis 4; 4a místo in duce. — !9) w A prips. rukau jinau po strané, — !?) omnino 2aa. — ?9) nobis A, 2, 3, 4, 4a. — ?!) nostra 4, 4a. — ??) languescel 1, 2, 2a. 

Strana 173
KNIHY IL. iustitiae non exardescit? An non movet vos fe- mineus planctus et ululatus, qui raucis clamo- ribus ardua sidera tangit? Quis lactentium !) singultus aut praegnantis?) gemitus sive uxoris raptae a paganis non amaro corde percipit? Quis temperet?) se a lacrimis, cum infantes suos ceu agnellos *) vagientes *) interfici, aut ma- tris*) ab ubere viderit abici? Atqui minus”) dolendum esset, si non a minus dignis illatus dolor iste fuisset. Certe si tria tantummodo scuta habeam, non intermittam hodie ancipitem fortu- nam belli intemptatam. Moxque ipse?) dux?) et totus simul exercitus, sicut unusquisque stabat in ripa, iam non quaerunt vada, sed sine ordi- ne prosiliunt et transnatant aquam !9), optant mori pro patria. Vires dabat eis dolor et illata iniuria, festinant quoquo modo possent, etiam vitae suae per dispendium, inimicorum laetum disturbare triumphum. Sed dux saepe dictus Poloniae postera die transiens rivulum Truti- nam!!, quia his non ubique est pervius, iussit cum praeda suos et quosque debiles praecedere. Ipse vero in loco ad pugnam sibi apto !?) cum expeditis equitibus pro defensione suorum stetit repugnare!?) paratus. Haec ita fieri cernens De- trisek!!) filius Busa!^) cuius supra saepe $6) mentionem fecimus, secedens in unum locum cum his, qui suo lateri adhaerebant militibus, dixit ad eos: Fratres mei et commilitones, qui- cunque pavidam aut mori timidam habet ali- quam in suo carunculam corpore!?), necesse est, ut eam prius aut abscidat, aut nunc ab agmine nostro discedat?) Nam vilior est alga maris, qui nescit, quam pulchrum sit'*) mori in armis. Quorum ut vidit animos ad pugnam alacres, erant enim fere centum milites, velut lupus, qui quaerit clam ex latibulo irrumpere ??) gregem, ita ille de?!) inproviso impetu cum magno ex nudo latere irruit in hostes. Ubi fere mille pro- stratis adversariis, fertur ut rabida tigris prae- dictus miles in confertissimos ??) hostium cuneos, 173 nerozpáli se horlením sprawedliwosti? Zdali wás nedojímá pláč a nářek ženský, který sípawými zwuky ke twrdým hwězdám dorázi? Kdoz üpéni nemluwňátek aneb kwilení rodičky nebo ženy od pohanů chopené neslyší s srdcem hořkým ? Kdož by se zdržel slz, když by widěl dítky swé jako beránky beCici zabijeti neb od prsu matky zawrhowati? Wšak ale méně by bylo želeti, kdyby nám žal ten nebyl spůsoben od méně hodných. Wěru, bychť měl toliko tři štíty, neopominu dnes zkusiti nejisté štěstí wálečné. A hned kniže sám i spolu s nim celć wojsko, jak každý stál na břehu, již nehledali brodů, než bez pořádku wyskočili wpřed a přeplauli přes řeku, přáli si zemfiti pro wlast. Sily do- dáwala jim lítost a úkor jim učiněný ; spěchali, jakým by koli spůsobem mohli, třeba ztrátau Ziwota swého, zkaziti weselau witézosláwu ne- přátel. Ale kníže často řečený polský druhého dne, přešed přes potok Trutinu, poněwadž ten neni wáude ku píejiti, kázal swym s kořistí i také wšem nemocným jíti napřed. Sám pak w místě, které se jemu hodilo k bitwě, s leh- kými jezdci k obraně swých stanul, hotow jsa postawiti se na odpor. To když tak widěl se diti Dětřišek syn Buzůw, o němž jsme wýše častěji zmínku učinili; odtáhnuw na jisté misto S bojowniky, ktefí stáli při jeho straně, prawil k nim: Bratří a spolubojowniei moji! Kdokoli má na swém těle nějaký kausek masa nesmě- leho nebo bojiciho se smrti, musi jej buď prwé odříznauti nebo nyní z našeho zástupu odstau- piti. Neb jest špatnější řásy mořské, kdo newi, jak jest krásné zemříti we zbrani. A jak widěl, že mysli jejich byly dychtiwy k bitwě — nebo bylo asi sto muźi — jako wlk, ktery hledí tajně z úkrytu napadnauti stádo, tak on z nenadáni s welkým úprkem se strany obnažené udeřil na nepřátely. Tu když padlo asi tisíc z protiwné strany, wrazil jest řečený bojowník jako zůři- wý tigr do nejhustších tlup nepřátel, a kteří se 1) laclantium 4, 4a, — *) praegnanlium 3. — 3) tempertet A. -- *) angellos 1, 2; angelos 2. — 9) va- ginantes A. — 9) matres 1. — 7) minis 4a. — 9) nemá A. — 9) d. Wladizlaus 4, 4a. — '*) aq. atque opt. 2b. — 1!) Trutnam 2aa; Crutinam 2a. — !?) aperto 4, 4a. — 13) pugnare A. — 14) Tak I, 2b, 4; Detrich A; Die- trzissek 2, 2a, 2aa, —- !5) Buze 2na; Bosa 1; Bussae 3; Duza 4, 4a. — !6) nemá 4a; saepius 3. — !?) Tak 3; jinau rukau piipsino w A; nemeji ostatni. — '8) abscedal 3. — 19) est A. — 2°) irr. in gr. 4. — 21) ex A, 3, Ja, — ??) conforlissimos 4. 1110 

Strana 174
1110 1111 1112 174 et eos a!) dextris et a sinistris obstantes, quasi spicas?) tenerae segetis, acuto metit*) gladio, donec inmani *) vi telorum obrutus cecidit super ingentem occisorum struem. Boemi vero, qui in adversa fronte Martis pugnaverunt, heu! insueta lapsi fuga, terga dederunt. Sobezlau*) cum Polo- nis infausta, quia plusquam civili, potitus est victoria. Facta est autem haec) strages VIII Idus Octobris, in qua Nosizlav?) et Drisicray 9) fratres?), filii Lubomir !?), et alii quam plurimi ceciderunt !!), 81. Anno dominisae incarnationis 1111 re- gina Svatava !?) inter natos suos satagente, et episcopo Hermanno mediante atque Wacek pa- latino comite, licet contra suam salutem id fa- vente, dux Wladizlaus fratrem suum?) Sobie- slaw !^) revocavit de Polonia, et dedit ei civita- tem Satec !°) cum omni ad eam pertinente pro- vincia. 38. Anno dominicae incarnationis 1112 re- gum antiquorum iuxta statutum, regis Heinrici quinti ad nutum dux Wladizlaus nepotem suum, Bracizlai filium et aequivocum, cum armata 300 clypeis legione 5) misit Romam. Sed quoniam iam rex longe antea!?) praecesserat, praedictus puer cum suis transiens Bawariae Alpes, invenit regem in urbe Werona, ibique cum eo celebravit pentecosten '*). In Augusto autem mense intravit rex Romam cum !?) ingenti multitudine diversa- rum nationum atque linguarum, accepturus in- periales fasces iuxta morem regum. Et quia idem rex olim surrexerat??) in suum patrem, idcirco Paschalis ?!) papa iudicans eum infamem, nolebat eius implere voluntatem ; quem rex illico iussit capi, et adacto ense iugulo coepit mortem mi- nari. At ille timens mori, consensit eius volun- tati, atque tertia die adinvicem pacificati, totius Romani populi et cleri favorabili acclamatione KOSMÜW LETOPIS ÓESKY. 8 prawé a s lewé strany stawéli na odpor, jako klasy autlého obili sekal je ostrym mečem swým, aZ náramnym mnożstwim kopi porażen padl na nesmirnau hromadu zabitých. Cechowé wšak, ktefi w protějším &iku bitwy bojowali, nastojte! na neobyčejný útěk se rozprchše, obrátili záda. Soběslaw s Poláky nešťastného, protože we wálce wice než občanské, dobyl jest witézstwi. Stala pak se jest tato porážka dne 8 Října, we kte- réžto padli jsau Nožislaw a Držkraj bratří, sy- nowé Lubomirowi, a jiných welmi mnoho. 37. Léta od narození páně 1111 usilowá- nim králowny Swatawy mezi syny jejími a pro- strednictwim biskupa Heřmana i také přičiněním Wacka župana, ač nebylo k jeho dobrému, král Wladislaw bratra swého Soběslawa powolal zpát- ky z Polska, a dal jemu hrad Žatec s celau kra- jinau k němu příležicí. 88. Léta od narození páně 1112 dle starých króli ustanoweni a ku króle Jindficha IV pfi- kázání král Wladislaw synowce swého, Břeti- slawowa syna a jmenowce, s plukem 300 oděnců se štíty poslal jest do Říma. Ale poněwadž byl král již daleko dojel napřed, jinoch práwě ře- čený se swými přešed přes baworské Alpy, na- šel krále we městě Veroně, a tam jest s nim slawil letnice. W měsíci pak'Srpnu wjel král do Říma u welikém množstwí rozličných náro- dů a jazyků, chtěje přijmauti znaky cisafské dle obyčeje králů. I poněwadž byl týž král někdy powstal proti otci swému, proto papež Paschalis, pokládaje jej za bezectného, nechtěl splniti jeho wůle. Jejž král ihned kázal zajmauti, a přitasiw meč k hrdlu jeho, počal mu smrtí hroziti. On pak, boje se smrti, přiwolil jemu, a když třetího dne spolu byli smíření, s přízni- wým přiswědčením wšeho lidu i duchowenstwa 1) ad 1. — ?) nemá 2. — 9) mittit 2. — *) nimia 3. — 5) Zobezlav 1; Sobieslav 2; Zobezlau 2a, 2b; a tak i niże, — ©) nemá 4. — ?) Nozizlav 1, 4; Nozislaw 2; Nozzizlau 2b; Nozislau 3. — 9) Drisykrey 1; Dyrzikray 2; Dirsikray 2a; Dirzkray 2aa; Driskray 2b; Drsikray 8, tu také predch. et wynechäno; Driscray 4, 4a. — °) nemé A. — !°) Liubomir 2; Labomir 3. — "!) O poloze míst, kde se události tyto sběhly, srownej pojednání následující: Oldřiš a Libice od W. W. Tomko, Památky archaeol. Ill, 97. O místé bitwy na Trutiné od léhož tamtéž II, 165. Ještě slowo o wpódu polském do Čech r. 1110. Pamálly archaeol. a místop. V, 41. — 12) Swalaua 2; Sualaua 2a; Zuataua 1, 2b. — 13) suum dux Sob. 2. — 14) Sobieslaum 2a, 2aa; Sobeslaum 3; Sobezlaum 4, 4a. — !5) Zacz 2aa; Satoz 2; Sale 2a, 2b. — !9) regione 2. — ?*) ante 2oa. — 18) 0 sw. duše r. 1111 byl Jindrich V we Veroné, kde jím dány byly některé lisliny due 19—22 kwótna. Sr. Bóhmen, Reg. imp. — !?) Tek A; in ostatní. — ?°) insurrexerat 2aa, — ?!) nemá 3. 

Strana 175
KNIHY III. imperator et') augustus vocatur et ordinatur). Altera autem die novus imperator tenta mittit apostolico dona?) ut pro sui magnitudine hu- manae crederentur sufficere cupiditati. His ita *) peractis reversus est imperator in Bawariam, et nostrates ad suam incolumes rediere 5) patriam. 39. Anno dominicae incarnationis 1113 qui- busdam 5) hominibus, qui vana et incerta liben- tius referunt, relatum est Sobezlao, quod frater suus, dux Wladizlaus, vellet eum capere, id sug- gerente et consiliante contra eum Wacek comite. Quibus ille respondit: Aut ego moriar, aut qui talia molitur prius morietur, quam ego capiar. Et unde rem relatam magis opinaretur?) veram esse, eadem hora) venit nuntius vocans eum fratris &d curiam. Qui accipiens fere trecentos milites, adit*) fratris curtem cum paucis, cete- ros non longius quam unius stadii spatio fecit stare cum armis. Ubi fratre salutato et pran- dio sumpto dux praecessit, praecipiens!?) fratri suo, ut eum sequeretur ad civitatem Wissegrad. Non enim longe, sed quasi X stadiis distabant!!) ab urbe. Tunc Sobezlaus mittens rogat Wacek comitem, quo per viam simul'^) gradientes ser- mocinarentur adinvicem. Quo facto, parum per viam !?) sermone communicato, ex utroque la- tere atque post tergum Wacek comiti incauto et innocenti Rumpunt fatifero praecordia vulnere terno, Mense quater denas Quintili intrante Kalendas. Statimque Sobeslau reversus ad suos, tenuit viam volens per Zribiam!?) transire in Poloniam ; valde enim timuit fratris sui praesentiam. Cumque trans- isset silvam, occurrit ei Erkembertus !?), prae- fectus de castro Donin, pellacis !9) Sribiae ple- nus versutiis, fingens multa amicabiliter pollice- tur?) ei, quod caesaris per gratiam omnem suam obtineret !9) iustitiam, si ad eius perveniret prae- sentiam, atque supplex invitat eum dolis, qua- tenus cum paucis secum ad convescendum !9) 175 Římského jest prohlášen a dosazen za cisaře a rozmnožitele říše. Druhého pak dne nowý císař. poslal apoštolskému tak weliké dary, že co do welikosti swé zdály se postačowati lid- ské dychtiwosti. Po wykonáni toho na ten spü- Sob nawrátil se jest císař do Bawor, a naši bez aurazu jsau se wrátili domů. 39. Léta od narození páně 1113 od někte- rých lidí, kteří příliš rádi donášeji wěci liché a nejisté; doneseno jest Soběslawowi, že jej bratr jeho, kníže Wladislaw, míní jmauti z po- bádáni a radéni k tomu naproti němu od Wacka župana. On pak jim odpowédél: Bud já umru, bud ten, kdo takowé wéci osnuje, prwé umie, neZ já budu zajat. A tim wice mél za to, Ze jest prawda, co mu bylo oznámeno, když tutanž hodinu přišel k němu posel, který jej powolá- wal ke dworu bratrowu. Tu on, wzaw s sebau asi tři sta bojowniků, přišel k sídlu bratrowu s malým počtem; druhým kázal státi se zbraní we wzdäli ne wětším než jednoho honu. Pak když byl bratra pozdrawil a poobědwal, kníže jel napřed, kázaw bratru swému, aby jel za nim na hrad na Wyšehrad. Neb nebyli daleko, než asi 10 honů od hradu. Tu Soběslaw poslaw pro Wacka župana, žádal ho, aby jdauce spolu promlauwali na cestě mezi sebau. I stalo se tak, a když maličko na cestě byli střídali řeč, s obau stran a se zad Wackowi županu neopatrnému a neprowinilému Prohnali jsau prsa trojnásob bodem osudonosným, Když osmnáctý den byl we běhu Čerwna měsice. A hned Soběslaw, wrátiw se k swým, wydal se na cestu, chtěje skrz Srbsko odebrati se do Pol- ska. Neb se welice bál přítomnosti bratra swého. A když byl přešel přes les, přijel jemu wstříc Erkembert, pfedstaweny z hradu Donina, plný auskoků podwodných Srb, a maluje mnoho přá- telsky jemu slibowal, žeby milosti císařowau ob- držel celau swau sprawedliwost, když by se ode- bral před jeho osobu; a snažně zwal jej se lstí, aby s několika málo s ním ku pojedení wjel do 1) imp. aug. A. — *) To se stalo 13 dubna r. 1111. — 9) Tak 1; donaria ostatní. — *) itaque 2aa. — 5) redire 2aa. — 9) a quib. 4a. — 7) crederet A ; crederetur 4, 4a. — 8) ora 1. — 9) adiit A, 2aa. — 10) et precepit fratri suo, vt sequeretur ud ciu. W. 2aa. — V!) distabat A, 4, 4a. — !?) secum A. — 19) per viam nemá 4, 4a, — 13) Sirbiam 2uv; Zibriam 2a. — '*) Erkeunbertus 4; Erkemberdus 2a. — !9) folacis 1. — !7) pollicitus 4, 4a. — 18) contin. màl A, ale opraw. w oblin.; obtinere 2as. — !9) vescendum A, 2. 25 1112 1118 

Strana 176
1113 1114 176 ascenderet in oppidum ; erat enim ea tempestate praedictum castrum caesaris sub potestate. Mox inter prandendum, armata manu adhibita, super hospitem clausit ostium !), et post paucos dies vinculatum mittit versus Saxoniam in quoddam firmissimum castrum, nomine?) ... ., tradens eum suo clerico, nomine Oudalrico, ad custo- diendum. Videntes autem militiae contubernales dominum suum fraude captum, diffugiunt alii in Poloniam, alii reversi sunt in Boemiam. Post unum mensem sed?) Christi per pietatem So- beslau ab eodem clerico noctu sic absolvitur. Superioris domus inter cancellos ad columnam fune ligata?) dimissus est per murum in sporta, atque per eandem?) funem praedictus clericus similiter5) dilapsus, cum quodam milite Counrado, filio Rivin?), qui etiam et ipse conscius facti eadem nocte sub murum adhibuerat equos, et sicut avicula amissa de cavea fugit et repetit silvam, ita illi lapsi celeri fuga tendunt in Po- loniam. Eodem anno mense Decémbri dux Wladi- zZlaus fratrem suum Ottonem solvit a vinculis, et quam olim post obitum fratris sui Zuatopluk habuerat, reddidit ei dimidiam totius Moraviae cum suis civitatibus provinciam. 40. Anno dominicae incarnationis 1114 men- se Maio, iubente domino Ottone, Prostey *) et eius gener, qui cognominabatur lenis Wacek, de qui- bus supra diximus, ambo privati sunt lumine ?). Eodem anno Sobezlau quibusdam Polonis secum assumptis veniens ad castrum Kladsco'"), temptat precibus et promissionibus multis, quo!') sibi cives aperirent portas urbis. Quibus non con- sentientibus, sed viriliter resistentibus, iuvenis praedictus?) ira inflammatus succendit palatium quod prope murum situm erat. Vento autem in- cumbente ex adverso, inflammata sunt propugna- cula in summitate turris, quae forte in antemu- rali stabant!5) propinqua muris. Unde urbani valde!4) turbati, iam desperantes saluti, rogant pacificam dari dextram pro vita'*) tantummodo KOSMÜW LETOPIS CESKY. hradu. Neb byl té chwile řečený hrad w moci cisařowě. W tom mezi obědem pomocí branného zástupu za hostem zawřena jsau wrata, a po málo dnech doprawil jej spautaného do Sas do jistého hradu welmi pewného, jménem. . . .. kdeZ jej odewzdal swému duchownimu, jménem Oldriehowi, k hlídání. Když pak wojenští dru- howé widéli, Ze pán jejieh podwodné vajat byl, rozutikali se jedni do Polska, druzi se wrátili do Čech. Po jednom měsíci z milosti Kristowy Soběslaw od téhož duchowního w noci takto jest oswobozen. Po prowaze přiwázaném ke slaupu mezi mřížemi hořejšího stawení spuštěn jest sc zdi w koši, a po témž prowaze řečený duchowni podobně uprchnul s jedním bojownikem Konra- dem synem Řiwinowým, který též také swědom toho skutku byl též noci přiwedl koně pod zeď; a jako ptáček wypuštěný z klece utíká a ubírá se do lesa, tak oui upreháe rychlym ütékem zaměřili do Polska. Téhož léta w měsíci Prosinci kněz: Wladi- slaw bratra swého Ottu propustil z wazby, a dal mu zase onu polowici celé zemé morawské, kterau byl nékdy mél po smrti bratra swého Swatopluka, s hrady tamějšími. 40. Léta od narození páně 1114 w měsíci Kwětnu z rozkazu páně Ottowa Prostěj a jeho zeť, kterému říkali tichý Wacek, o kterých jsme wy&e powédéli, obadwa zbaweni jsau zraku. Téhož léta Sobéslaw, wzaw s sebau některé Polany, přišel ke hradu Kladsku, a pokaušel se mnohými prosbami a sliby, aby mu otewřeli brány bradu. Kteří když neswolili, nýbrž mužně odporowali, mladík řečený, rozpáliw se hněwem, zapálil jest palác, který byl položen blize zdi. Když pak se witr wložil s protiwné strany, za- pálily jsau se sruby na wrchu wěže, která prá- wě stála w předhradí blízko zdí. Tim hradčané jsauce welmi zastrašení, již zaufajíce nad wy- bawením, žádali, -aby jim byla podána mírná prawice na zaehowáni toliko při žiwotě wšech- 1) hostium 2a, 282; cleusum ostium 2, 4. — 2) nomine nemá A, 3, 4: prázdné ponecháno wšak pro jméno hradu w 1, 2, 2a. 2b, 4a. — 9) nemá 4, 4a. — ?) ligetam 3; ligeto 4a. — 5) eundem 4, 4a. — 5) nemá A, — 7) Ritan 2; prázdné místo w 2a; Kram 2b; Conredi filii Riuini 2aa. — 9) Rosctey 1; Rosetey 2b; Rosclliey 4: Rosethey 4e: Bosiley 2aa. — 9) oculis 4, 4a, — !?) Kladzko 1; Kladsko 2: Kladzko 2a. — '!') quod 4a. — 12) pr. Sobezlous 4, 4e. — !3) stabat 2, 2a, 2b, 4, 4a. — W) nemá A. — !?) pro vita — periculum nemá 2b. 

Strana 177
KNIHY III. incolumi et singulari. Guibus concessa pace vix periculum mortis evadentibus, combusta et fun- ditus est eversa ") civitas tota. 41. Anno dominicae incarnationis 1115 men- se Januario dux Poloniorum Dolezlaus?) avun- culo suo Wladizlao precarias?) mittit litteras, scriptas in haec verba: Si valuerint penes te preces meae, et^) obtinuerint?) fratri tuo ger- mano Sobezlao locum indulgentiae, credo, quod firmum sit et stabile nostrae pacis vinculum et amicitiae. Nam si pro inimicis te“) exorarem, certe deberes facere, quanto?) magis nunc li- ceat mihi intercedere, ut sitis concordes, quos mater sub uno corde portavit ventre? Equi- dem 5) sancto Petro sciscitanti?), utrum fratri dimittat septies in die peccanti, dictum est a domino: „Non usque septies, sed usque '?) sep- tuagies septies.^ Ergo hoc exemplo inbuimur, ut fratribus nostris toties indulgeamus, quot ili in nos non") possint?) peccare '?) vicibus. His exemplis et precibus dux Wladizlaus com- pulsus, immo innata sibi super fratre!') com- motus !?) pietate, mense Martio iterum pristi- nam revocat eum'!*) ad'*) gratiam, et dat ei civitatem Gradec '*) et totam circa adiacentem '*) cum quatuor castellis provinciam. Eiusdem anni mense Julio dux Wladizlaus et fratres eius Otto et Sobezlau iuxta fluenta amnis Nizam ??) cum duce Poloniorum Bolezlau indictum ?!) conveni- unt??) ad placitum, atque inter se datis et ac- ceptis sacramentis confirmant foedera pacis. Al- tera autem die inmensis muneribus mutuatim adinvicem oblatis, hilares ad proprios remeant lares. Interea Oudalrico, ducis Cuonradi *?) filio, inevitabili fato e medio sublato, fratre vero eius iuniore Lutoldo**) olim antea similiter ab hac luce subtracto, filis autem illorum *) adhuc aetate parvulis, dux Wladizlaus germano suo Sobezlao dat totam illam *9) cum suis civitatibus provinciam, quam quondam pater praedictorum fratrum Cuonradus habuerat. 177 néch. KdyZ pak powolen byl jim mir a sotwa nebezpeéenstwi Ziwota u&li, wypálen jest a ze základu wywrácen hrad celý. 41. Léta od narození páně 1115 w měsici Lednu knize polsky Boleslaw poslal strýci swému Wladislawowi list prosebny, psany w ta slowa: Kdyby platily u tebe mó prosby a zjednaly místo odpuštění wlastnímu bratru twému Sobě- slawowi, myslím, žeby bylo pewným a stálým pautem pokoje a přátelstwi mezi námi. Nebo kdybych se o to přimlauwal u tebe za nepřá- tely, jistě měl bys to učiniti; o kolik wice sluší mi nyní přimlauwati se, abyste byli sworni wy, které jedna matka pod jedním srdcem nosila w lůně. Zajisté swatému Petru, když se dota- zowal, zdali by měl odpustiti bratru, který by sedmkrát za den zhřešil, řečeno jest od pána: ne do sedmikrát, ale do sedmdesátikrát sedmi- krát. Tak tedy příkladem tím se učíme, aby- chom bratfim swym odpaustéli tolikkrát, kolik- krát by oni proti nám hřešiti ani nemohli. Těmi příklady a prosbami kněz Wladislaw pobádán, ano pohnut wrozenau sobě dobrotau k bratru, w měsíci Březnu zase jej wzal w předešlau mi- lost, a dal jemu hrad Hradec 2 celau příležící krajinu se čtyrmi zámky. Téhož roku w měsíci Čerwenci kníže Wladislaw a bratří jeho Otto a Soběslaw při toku řeky Nisy sjeli se s kni- žetem polským Boleslawem k roku ustanowe- nému, a dawše i přijawše od sebe na wzájem piisahy, stwrdili jsau umluwy miru. Druhého pak dne podawše sobě wzájemně darů náram- ných, wesele se wrátili k swým domowům. Když mezitím Oldřich syn Konradůw newyhnutedlné- mu podlehl jest osudu, bratr pak jeho mladší Lutolt předtím již rowněž byl sešel s tohoto swěta a synowé jejich byli ještě mladého wčku; kníže Wladislaw dal jest bratru swému wlast- nimu Sobéslawowi celau onu krajinu s tamüj- Simi hrady, kterau byl někdy měl otec prwé- řečených bratří Konrad. 1) eversa est A. — *) Belezl. 1. — ?) precatorias 4, 4a. — *) nemá 2aa. — ?) obtinuerunt 2ea, — ©) te pro A. — 7?) quau. non A, 2, 2b, 3, 4. — *) et quidem 1; opraw. 4. — ?) sciscitante A, 3, 4a, — 10) ne- má A. — !!) nemá 4a, — '*) possunt 2a, 2b, 3. — 1%) nadepsóno rukau jinsu w A. — 4) fr. suo 1, 4. — 15) nemá A. — !5) nemá А, — !7) Tak 1, ostatni in. — !9) Gradecz 2; Hradecz 2aa. — '*) cireumiacentem 4. — *?) Nizzem 3. — *!) in condictum A; in. diclum locum 4, 4e, — ??) veniunt A. -- ??) Conradi A, 2, 2a, Зав, 2b. Dle Kolendáre Pegawslého stalo se lo 23 ledna. — *^4) Litoldo Zaa ; Liutoldo 2; Lutholdo 2a. — ?5) eorum 2b. — ?8) tot, il. prov. A. 25* 1114 1115 

Strana 178
1116 178 42. Anno dominicae incarnationis 1116 Un- gara gens viribus ingens, opibus pollens, armis bellicis praepotens!), et cum quovis rege terra- rum pugnare sufficiens, regis sui Colomanni post obitum principes eius mittunt?) ad ducem Wla- dizlaum, quatenus cum rege novello?) nomine 4) Stephano renovaret et corroboraret antiquam pacem et amicitiam. Quorum dux voluntati ad- quiescens, ea quae pacis sunt, se facturum spo- pondit?) Ventum erat Olzawam95) ad rivulum, qui tam Pannoniae quam Moraviae dirimit re- gnum. Et iam Ungara gens innumerabilis ?), velut arena maris aut?) pluviae stillae?), in campo Lucsco ?) totam superficiem ' terrae cooperue- rant sicut locustae; dux autem alia ex parte praedicti amnis'!) metatus est castra. Sed !?) sicut ait scriptura, Vae terrae, cuius est puer rex, principes eius per innatam sibi superbiam aberrantes, ad pacifica ducis verba remittunt!?) responsa magis rixam provocantia quam pacis osculum ferentia; unde dux illa die ad placitum distulit ire. Illi autem hoc indigne ferentes et aliter fieri suspicantes, tres armatas!*), quas vocant hospitum legiones, iubent extra castra ire et pro defensione sua stare ex adversa parte amnis. Dux autem '%) aestimans eos ad pugnam prorumpere, iussit suos arma capere !5), et ci- tius dicto contra eos terminalem transiliunt am- nem. Mox inopina et inprosperata 7) nec prae- cogitata atrox et cruenta conseritur pugna, in qua filius Sdan!$), cuius supra meminimus, no- mine Jurik!9) praefectus urbis Satec??), miles acerrimus, cum aliis eiusdem civitatis proceri- bus acriter pugnando occubuit III Idus mense Maio?'). Ast aliis terga vertentibus etiam ipse?" dux est in fugam compulsus??) Otto autem et Sobezlau, habentes robustas quatuor phalan- gas?*), et totidem de Doemis fortes??) accipi- entes cohortes?5), circuierunt??) monticulum, qui KOSMÜW LETOPIS CESKY. 42. Léta od narozeni páné 1116 národ uher- sky, welice silny, bohatstwim oplywajiei, we zbrani wálečné nad miru mocný a k boji s kte- rýmkoli králem na zemi dostatečný, po smrti krále jejich Kolomana welmoži jeho poslali jsau ku knizeti Wladislawowi, aby se zàánownim krá- lem jejich Štěpánem obnowil a utwrdil staro- dáwný pokoj a přátelstwi, K jichžto žádosti kníže swoliw, co by k pokoji náleželo, slíbil jest že učiní. Přijeli k Olšawě říčce, která dělí panstwí jak uherské tak morawské. A již lid uherský nesčíslný jako pisek mořský a kapky dešťowé na poli Lucku celý jsau powrch země pokryli jako kobylky. Kniže pak s druhé strany řečené wody rozbil jest tábor. Ale jak prawi písmo, běda zemi, jejímž králem jest dítě; welmožowé jejich z přirozené sobě hrdosti poblaudiwše, k slo- wům knížete pokojným wzkázali odpowědi wice hádku wyzýwající než polibení míru přinášející. Pročež kníže toho dne odložil jiti k roku. Oni pak to těžce nesauce, a něčeho jiného se domní- wajíce, kázali třem brannym, jak fikaji hostin- skym pluküm mimo lezeni wytáhnauti a pro obra- nu swau státi na protéjsi stranó reky. Knize pak, maje za to, že wytrhli k boji, kázal swým cho- piti se zbraní, i rychleji než wyřčeno přeskočili jsau přes pomezní řeku. Ihned nenadálá a neoče- káwaná aniž prwé rozmyšlená, ukrutná a krwawá swedena jest bitwa, we které padl jest syn Sta- nůw, o němž jsme wýše zmínili, jménem Jiřík, župan na hradě Žatci, bojownik welice udatný, s jinými předními téhož hradu dne 13 měsice Kwětna. Ale když jiní obrátili záda, byl i kníže přinucen k útěku. Otto w&ak a Sobéslaw, majiee silné čtyry čety, a wzaw&e tolik též zástupů če- ských, obešli jsau pahorek, který je náhodau dělil, a náhle udeřili s welkým úprkem na ležení Uhrů, kdež král a jeho přední s biskupy, newčě- dauce nie o bitwě, která se byla strhla, seděli 1) preeponens mél 1, ale opraw. w praepot. — ?) intraut 3, — ?) novo 2aa. — 1) ТаК А. 1, 4a; sencto 2, 2a, 2an; scilicet 3; suo 2b. — 5) respondit 2, 4a. — $) Olzavam A; Olzuuam 3; Olzauam 4, 4a; Osla- wam 2as. — ?) inmirabilis 2aa, — 8) ut. 1. — ?) nemá 3. — !?) Luezko 1, 2, 4; Luzko 2b. Dle domnění Pa- lackého jest to místo u nynéjsího mésleókg Hluku iezi Uherskym Brodem a Ostrohem na blizku ricky Ol&awy. Sr. Pal. d. n. €. I, 1, 395. — !!) annis mé) 1, ale opr. rukeu jinau w amnis. — !?) w A po straně piips. — 13) rem, ver. resp. A. — !*) armatos 2aa. — !*) autem Wladizlaus 4, 4a. — !5) rapere 4. — !7) inprospera A; inopinata et insperata 4, 4o. -— !9) Stan 1, 2, 2a, 28a; Scan 3; Szthau 4, 4a. — 9) Jurzik 2, 2aa; Tu- rik 3. — ?9) Zacz 2aa; Zatecz 2; Sate 2a, 2b. — ?!) lunio 3. -- ??) ipse Wladizlaus 4, 4a. — 73) compunc- lus 1. — 4) phalanges 2b, 3. — ?9) w A nadeps. rukau jinau. — ?5) choortes 1. — ?7) circumierunt, 3. 

Strana 179
KNIHY III. eos forte dirimebat, et repente irruerunt magno impetu super Ungarorum castra, ubi rex et sui proceres cum episcopis, nihil scientes de pugna!) quae facta fuerat, sedebant et bibebant et epu- labantur splendide. Quid multa? Nisi archiepis- copus Laurentius?) cum rege citius?) aufugisset, nec ipse periculum mortis evasisset. Certe tot no- biles et ignobiles ibi interierunt Pannones, quot nec tempore sancti Oudalrici iuxta fluvium Leh“) interisse referuntur. Illae autem, quas praedixi- mus hospitum ?) legiones, quae etiam contra nos- trum ducem bello praevaluerunt, revertentes a caede, ut viderunt suos profugatos, alios coacer- vatim prostratos et hostes in castris tripudian- tes") turpem inierunt fugam. Quos ut a longe aspexere?) in castris regis — iam enim ultra pon- tem Belin*) posita erant castra?) in campis, — aestimantes hostiles acies adhuc se insequi, multo plures submersi sunt in flumine Wag prae timo- re fugientes. Nostrates autem potiti victoria, in castris eorum nocte illa figunt tentoria, diripiunt milites Ungaricas gazas, scilicet. ambitiosam in vasis aureis et argenteis habundantiam, Inque suos vulgus bona cetera distrahit usus. 43. Anno dominicae incarnationis 1117, III Nonas Januarii, quinta existente feria, hora iam vespertinali, terrae motus factus est magnus, sed multo maior in partibus Longobardiae. Nam uti fama referente percepimus, multa ibi aedi- ficia ceciderunt, multa castella sunt diruta, multa monasteria sive delubra corruerunt et multos homines oppresserunt. Eodem anno, Rerum !?) cunctarum comes indimota mearum, Bis Februi quinis obiit Bozetecha !") Kalendis. Similiter !?) eodem anno !?) et semper regnante domino nostro Jesu Christo, cuius in manu corda sunt regum, quo '/) etiam clementer inspirante dux Wladizlaus recordatus est fratris sui Bori- voy 9), cuius humilitatem iam dominus '!*) pro- 179 a pili à hodowali skwostné. CoZ wice? Kdyby byl arcibiskup Wawřinec s králem rychleji ne- utekl, byl by ani on neušel nebezpečenstwi smrti. Tolik zajisté padlo jest Uhrů urozených i neuro- zených, kolik ani za času sw. Oldřicha, jak se prawi, na řece Lechu nezahynulo. Ony pak plu- ky hostinské, o kterých jsme prwé prawili, které sic byly proti knížeti našemu w bitwě obdržely wrch, wracejice se ze seče, jak widěly swé na útěk poražené, některé hromadně zbité a nepřá- tely, ani w ležení jejich řádí, daly jsau se na hanebný útěk. A když jsau je z daleka spatřili w ležení králowě — neb již bylo ležení rozbito w polích za mostem Bělinským — myslíce, že za nimi ještě běží šiky nepřátelské, ještě wice se jich utopilo w řece Wáhu, ze strachu spě- chajíce. Naši pak dobywše witčzstwi, w ležení jich té noci zarazili stany; bojownici rozebrali poklady uherské, totiž přepyšnau hojnost w ná- dobách zlatých a stříbrných. K swým pak wšecky jiné lid užitkům rozbere swrchky. 43. Léta od narození páně 1117 dne 3 Le- dna, ježto. jest byl čtwrtek, w hodinu nešporní stalo se jest welké zemětřesení, ale: mnohem wétsi w krajinách Longobardie. Neb jak jsme slyšeli z powésti, mnoho tam stawení se roz- padlo, mnoho hradů se pobořilo, mnoho chrámů neb kaplí se zřítilo, a mnoho lidí zasypalo. Téhož léta Wšechněch jež byla jest osudů mých družkanedilná, Zesnula Božetěcha w den Ledna tfimezicitmÿ. Podobně téhož léta a wždy za kralowäni pà- na našeho Ježíše Krista, w jehož rukau srdce jsau králů, z jeho také milostiwého wnuknuti kníže Wladislaw, wzpomenuw se nad bratrem swým Bořiwojem, na jehož pokoru již hospodin !) depuna mèl 1, ale opraweno w de pugna. — ?) Wawřinec, arcibiskup: Ostřihomský, — %) nemá A. — +) Lech 4, 4a. — ?) nemá A; hospitae 4. — 9) tripudiantes — castris nemá 2b. — 7) apparuere A. — 9) pont. Belin nadeps. w A rukau jinau; Belun mél 1, ale opr. w Belin; Bebin 3; Belin 4, 4a. — ?) castra regis A. — !0) Oba tylo werse pokraëowatel Sézewskÿ wypustil. — !!) Bozetcha 1; Boseteha 3. — 1?) nemá 4, 4a. — 13) anno volente omnipoteute 4, 4a. — !*) qui 2, 2a, 2ae, — 19) který držán byl w zajeli na Hammersteinó až do r. 1116. — 16) deus 3. 111 1117 

Strana 180
1117 1118 1119 180 spectans arcis de throno aethereae!), misertus ?) erat afflictionis eius et miseriae, et quia cui?) deus miseretur, homo non potest non misereri, statim praedictus dux iam nutu instinctus di- vino et Hermanni episcopi faciens omnia consi- lio 5), mittit et revocat mense Decembri *) fratrem suum Borivoy de exilio, et satisfaciens sibi ac semetipsum 5) eius submittens. dominio, iterum collocat eum in principali solio. O mira 'ducis benignitas, sed magis admiranda aequanimitas, quem nec secularis delectat dignitas, nec con- tristat posita honoris sublimitas! Juvit sumpta ducem, iuvit dimissa potestas. Talia quis unquam ?) audivit, dic rogo, facta? Utinam haec audiret Colomannus ?), rex Panno- nicus, gi viveret!. qui metuens, ne germanus suus Almus post eum regnaret, ipsum et filium eius mentula privavit et lumine. Borivoy autem?) non inmemor accepti beneficii, dat fratri suo dimidiam sui ducatus partem, quae sita!") ul- tra fluvium Labe tendit ad aquilonem, eratque fratri suo licet iuniori in omnibus obediens, et semper'!) eum praeveniens nichil sine suo con- silio gessit. 44. .Anno dominicae incarnationis 1118 men- se Septembri!?) tanta fuit inundatio aquarum '3), quantam non reor fuisse post diluvium in orbe terrarum. Nam noster ille!*) fluvius Wlitava re- pente praeceps erumpens de alveo, ah '?)! quot villas, quot in hoc suburbio domus !5), casas et ecclesias suo impetu rapuit! Aliis namque tem- poribus, tametsi hoc raro evenit, ut unda allu- ens!*) vix tabulata pontis tangeret, haec autem inundatio altius quam 10 ulnis super pontem excrevit. 45. Anno dominicae incarnationis 1119, III Kel. Augusti, feria vero quarta, cum esset iam inclinata!?) dies, ventus!?) vehemens, immo ipse Satan in turbine ab australi plaga repente ir- ruens super solarium ducis in urbe Wissegrad, antiquum murum et eo firmissimum funditus KOSMÜW LETOPIS CESKY. shlédnuw s trůnu brány nebeské, a nad jehož utrpenim a bidau se slitowal, a poněwadž nad kým Bůh se slituje, nelze jest aby se neslito- wal také člowěk, ihned knize prwéfeceny, po- kynutim božským jiZ ponuknut, éiné wáe dle rady biskupa Heřmana, poslal w měsíci Prosinci pro bratra swého Bořiwoje, a powolal jej zpět z wyhnanstwi, a uciniw jemu zadost i poddaw se sám pod jeho panstwi, dosadil jej zase na stolec knižecí. O diwna kniZete dobrotiwost, ale ještě podiwuhodnéjsi prostomysinost, které ani neoblazuje swétská hodnost ani nezarmucuje složená cti powýšenost. Těšila obdržená moc, též složená zase kníže. Kdo, rciž, medle widěl, kdo slýchal cos takowého. Bohdejž slyšel to král uherský Koloman, kdyby žiw byl, který obáwaje se, aby bratr jeho Almoš nepanowal po něm, jeho i syna jeho zbawil muzstwi i zraku. Bofiwoj pak, nejsa nepamětliw obdrzeného dobrodini, dal bratru swému polowici swého knizetstwi, ktera leží za řekau Labem a wztahuje se k seweru; byl také bratra swélio ač mladšího we wšem poslušný a wždycky jej nadeházeje, nie neéinil bez jeho rady. 44. Léta od narozeni páné 1118 w mésici Srpnu byla jest takowá powodeň, jaké myslím nebylo na zemi od potopy swéta. Nebo řeka tato naše Wltawa, náhle wyraziwši piekotem ze 8wébo koryta, ach, kolik to dédin, kolik we podhradí tomto domů, chyší a kostelů úprkem swým pobrala! Nebo w jinyeh éasich, ackoliw se to málokdy stáwá, aby woda dorážející leda podlahy mostu dosahowala, ale tato powodeň wystaupila až wýše desíti loket přes most. 45. Léta od narození páně 1119 dne 30 Čerwence we středu, když se již den schylowal, prudký witr ano sám Satanáš we wiru od strany polední najednau wraziw na palác knížecí na hradě Wyšehradě, zeď starau a tudy welmi pew- nau, ze základů wywrátil. A bylo se proto wice 1) etherie 28a; ete 1. — ?) miserlus — deus nemá 3. — ?) cuius 4, 46. — *) eum cons. A. — ?) De- cembris 2ae. — 9) semet 4. — *) nemá A. — 9) Cholomannus 1; Kolmennus 4; Colomannus ostatní, — 9) ne- mi. A. — !9) s. est rukau jineu prips. w 1. — !!) semp. bonore 4, 4s. — !?) Seplembris 2a». — !?) aq. in Bohemia 4, 4a. --.!^) Tak 1; n. fluuius iste Mulleuia 22a; oslalní iste, —.!9) ach, ach 4. — !6) domos 3. — 17) gll. i, e. invadens 2; 2b wylládeje alluens má po strané inundans, — ^) inclila A, — 19) nemá 4. 

Strana 181
KNIHY III subvertit. Et inde magis est admirandum, ex utrague parte anteriori et posteriori integra et inconcussa manente, medietas palatii solotenus est eruta, et citius quam tu festucam frangeres, trabes inferiores et superiores simul!) cum ipsa domo impetus venti fregit in frusta et disper- sit?) Fuit autem haec tempestas adeo valida, ut quacunque parte incubuit, huius terrae sil- vas et arbores plantatas?) et cetera sibi ob- stantia suo?) impetu prostravit ?). 46. Anno dominicae incarnationis 1120. Nunc, mea Musa, tuum digito compesce labellum. Si bene docta sapis, caveas ne vera) loquaris, Ut mecum sapias, breviter solummodo dicas: Est Borivoy rursus regni?) de culmine pulsus. Augusti quarta?) post Idus sunt ea facta. 47. Anno dominicae incarnationis 1121 ni- mis?) attenuatae sunt segetes propter nimiam siccitatem, quae fuit per tres?") continuos !!) menses, Martium seilicet et Aprilem atque Maium. Eodem '"*) anno dux Wladizlaus reaedifica- vit !9) oppidum Donin '*), similiter et Podwin '*) castrum, quod est in'!5) Moravia !*) situm infra fluvium Zuratka !5). 48. Eodem anno quidam ex Teutonicis '?) infra terminos Boemorum in silva, ad quam itur per villam Bela, in praerupta*?") rupe aedi- ficant *") castrum. Quod *?) audiens dux Wladi- Zlaus, acceptis tribus scaris ex electis militibus, repente ex improviso irruens obtinuit castrum, ubi in primo accessu missis de muro sagittis vul- nerati sunt, non tamen ad mortem, duo milites ducis, Oudalricus, filius Wacemil??), et Olen, filius Borsa. Illos autem Teutonicos, qui erant in cas- tro capti, nisi comes Albertus?*) superveniens multis precibus et innata sibi sagacitate liberas- set, procul dubio iam dux?*) in eadem silva omnes suspendi iusserat. 181 diwiti, że kdeż oboji strana, pfednt i zadni, zü- 1:9 stala celá a neotřesená, prostředek paláce až k zemi jest wywrácen, a rychleji než by klas prelomil, trámy dolejší i horej$i s domem sa- mým sila wětru zlámala na kusy a rozházela. Bylo pak toto powětří tak silné, že kdekoli wra- zilo, w této zemi lesy i stromy sázené a ostatní wše, což bylo w cestě, úprkem swym porazilo. 46. Léta od narození páně 1120. Teď má Muso milá, prst wlož si na pyštky. Dobfeli zprawit umiś, wsak chrań se mluwiti prawdu, Bys můj měla rozum, powěz w krátkosti tolik jen: Sehnán zas Boiiwoj s kniZetstwi swého a panstwi. Sestnácty stalo jesti se tak dne Srpna mésice. 47. Léta od narození páně 1121 zkazila jsau se přiliš oseni pro přílišnau suchotu, která byla pořád po tři měsíce, Březen totiž a Du- ben i Kwěten. Téhož léta kněz Wladislaw wystawil znowu hrad Donin, též také Podiwin hrad, který jest položen na Morawě wedlé řeky Swratky. 48. Téhož roku jakýsi Němec wnitř hranic českých we hwozdě, ku kterému se jde přes wes Bělau, wystawil sobě zámek na skále pří- kré. Což uslyšew kněz Wladislaw, wzaw s se- bau tři zástupy wybraných bojowniků, najednau nenadále udeřiw obdržel hrad; kdeZz pfi prwnim ütoku áipy se zdi seslanymi ranéni jsau, wüak ne smrtelně, dwa bojownici kniżete, Oldfich syn Wacemiliw a Olen syn Borśiw. Ty Nómce pak, kteří byli na hradě zajati, kdyby nebyl hrabě Albert k tomu přišel a mnohými prosbami a při- rozenau sobě obratnosti je wyswobodil, byl by kniže beze wši pochybnosti w témž lese wáe- cky dal zwěšeti. 1) Tak A; oslalní nemají. — *) discerpsit 4, 4a, — 3) plantas 2b. —— 3) nemá 3. — 5) Ruk. 2aa má luto pripsáno: Hoc auno lundalum est monasleriun Wylemow iubente duce Wladislao, rogatu Wilhelmi et Hermanni comitum. — 9) falsa po straně w 2. — ?) regis 2b. — 8) quarto 3, — ?) nimio 3. — !?) nemá A. — !!) con- tiguos 1. — '%) Eodem — Zuralka scházi w ruk. 4, 4a, — 1%) reaedilicat Sb. — '*, Donyn 2; Douin 2b. — 15) Podwin 2; Podiwin 2a, 2aa, 2b; Podiuin 3. — !9) nemé A. — '7) Moravie A. — '9) Zuracke 3. — 19) Theutonis 2, 2a. — ?9) interrupta 3. — ?!) aedificavit 2, 3. — ??) quod — castrum nemá 4. — *3) Wacze- mil 2: Wacemi 2b; Vecenul 3, (u také následující et, wynecháno. — **) Adalbertus 4, 4a, — ?*) iam dux ne- má 2; dux Wledizlaus 4, 4s. S udalosli laulo jest we spojení založení hradu Primdy, o óemz pojednal dümysl-. ným spůsobem w programu gymnasia Jitinského na r. 1856 prof. Maloch. 1120 1121 

Strana 182
1021 1122 182 Eiusdem!) anni fuit hiemps nimis ventosa?) et calida et a&quarum inundatio magna. 49. Anno dominicae incarnationis 1122, IX Kal.3) Aprilis, fuit eclipsis lunae media nocte, qua Judaicum erat pascha ^). Eodem anno Vir sacer Hermannus, doctrinae lumine clarus, Ter subiit quinis Octobris fata Kalendis 5), dominica iam illucescente*) die in?) festo sancti Lantberti$) episcopi et martyris, cuius dum vixit festum devotissime coluit, quia Traiectensi vico et ex eadem Lothrinia?) ortus fuit prosapia. Hic nonam vicem sedis pontificalis gerens, re- xit hanc ecclesiam annis XXII, mensibus VI, diebus XVII!9). Erat enim spectabilis, incogni- tis formidabilis, domesticis affabilis, morum qua- litate incomparabilis, lucerna lucens in mun- do et ardens, nec sub modio sed candelabrum posita, illuminabat corda!) non!?) credentium verbo doctrinae et exemplo, de cuius et aliis probis actibus, licet plura relatu digna eniteant, tamen e& intacta relinquimus propter instantis temporis homines, qui nichil boni ipsi operantes aliorum benefacta '") credere audita renuunt. Verumtamen non videatur esse absurdum, si praepostero ordine referamus, quae antea re- ferre debuimus. Nam praedictus!?) praesul cum suam aegritudinem invalescere sentiret, et pau- cos familiares circa lectum!*) astare'*) videret'”), ingemuit et ait: Secretum meum mihi, secretum meum mihi!9)! et obticuit. Illi autem stabant stupefacti!?), et intuebantur vultus suos adinvi- cem taciti. Et paulo post iterum praesul ape- ruit*?) os suum et inquit: Olim debueram, cum sanus fueram, haec fari stando in ambone, quae nunc compellor fateri iam spiritus mei in ago- ne. Fateor enim, quia?!) ego peccator??) com- peccantes de peccato suo non redargui, et po- tentes inique agentes et delinquentes non solum honoravi, verum etiam amavi, quos increpare, KOSMÓW LETOPIS CESKY. Téhož léta byla zima welmi wětrná a teplá, a bylo welké rozwodnění. 49. Léta od narození páně 1122 dne 24 Března bylo zatmění měsíce o půlnoci, když byla židowská Welkonoc. Téhož léta Muž swatý Heřman záři učenosti se skwicí Zemřel jest, když čitán den w Září sedmnáctý, w neděli již při rozedníwání we swátek sw. Lam- berta biskupa a mučennika, jehož den, dokud żiw byl, zwláště nábožně ctil, protože ze wsi Tra- jektu a rowněž z Lotharingie pocházel rodem swým. On jsa dewátým w řadě na stolici bi- skupské, sprawowal kostel tento 22 let, šest mósicii a 17 dni. Byl pak auhledný, neznámým piikry, swym domácím pfiwótiwy, wlastnosti mrawii newyrownany, switelnice switici we swě- tě a hořící, a ne pod kbel postawená, nybrZ na swicnu, oswócujici srdce newóficich slowem učení i příkladem ; o jehožto také jinych dobrych skut- cích, ač wice jest wynikajiciho, hodneho zmínky, wšak toho zanecháme bez podotkuuti pro lidi nynějšího času, kteří sami nic dobrého nečiníce, jiných skutky dobré, když o nich slyší, zpěčují se uwěřiti. Nicméně wšak nezdej se býti ne- smyslné, když we přewráceném pořádku powime, co jsme měli prwé powéditi. Nebo biskup prwé- řečený, když pozorowal, že nemoc jeho se zmá- hala, a widěl několik toliko slużebniki státi u swé postele, wzdechl si a řekl: Pro mne mó tajemstwi, pro mne mé tajemstwi, a umlknul. Oni pak stáli udiweni, a hleděli jeden na dru- hého mlčky. A brzy potom opět biskup otewřel ústa swá, a prawil: Jindy jsem měl, pokud jsem zdráw byl; prawiti toto stoje na kazatelně, co nyní přinucen jsem wyznati již při hasnutí mého ducha. Wyznáwámt, že já hříšník spoluhřešicích ze hříchu jsem nekáral, a mocné, kteří činili zle a se prohřešowali, nejen jsem ctil, nýbrž i mi- lowal, kteréž měl jsem napominati, a když by 1!) Eodem anno 4, 4a, — *) ventuosa 2, 4, 4a. — 9) nemá A, 1, 2, 2b, 3. .— *) phase 1, 2, 2a, 22a; pasche 2b. — 5) S tim srownäw& se i necrologium bohemicum v. Dobner, Mon. III, 14. — ©) illucente měl A, ale opr. jinau rukau w illucescente. — 7) nemá 2. — 8) Lamperli 2aa; Lamberti 1, 2, 2a, 2b, 4. — 9) Loth- rinia 2; Lothrima 2a; Lotharingia 4; de Lothrimia 4a, — '9) VII 3. — ?!!) corda hominum non cred. 2aa. — 12) nemá 3. — !3) beneficia 2ea. — !*) pr. Hermannus 4. — !5) l. suum 4, 4a, — 1%) essietere A. — !?) vi- derat màl 1, ale opraweno rukau jinau w videret, — !9) Ruk, A mihi, ve mihi et ob. — !9) obstupefacti 3. — 20) aperit 2a2. -- ?1) quod 2b. — ??) pecc. et indignus 4, 4a. 

Strana 183
KNIHY III et si non obedirent, excommunicare debui. Post- quam enim occubuit?) Bracizlaus?) iunior, quo nec fuit nec erit dux melior, hac in terra floruit iniquitas, germinavit superbia, pullulavit fraus, dolus et iniustitia, et ego semper dolens dolui, quod mihi cum?) bono duce mon licuit mori. Vae mihi*) quia?) siluij, quia 5) apostatricem gentem non revocavi, nec in gladio anathematis pro Christo dimicavi; sed me ipsum et populum christianum passus sum per tactum manus cum gente non sancta pollui, sicut scriptum est: Qui tangit inmunda *), inmundus erit, et qui tetigerit picem, inquinabitur 5) ab ea; aut quae conventio Christi ad Belial? Apostatricem?) gentem dico Judaeos, qui per nostram negligentiam post bap- tismum relapsi sunt in iudaismum. Unde valde timeo, ne Christus mihi!9) hoc!) obiiciat, et inferiorem me proiiciat in orcum. Nam huius in- tempesta noctis vox mihi audita est dicens: Tu non ascendisti ex adverso, nec obposuisti murum pro domo Israel, ut stares in proelio in die !?) domini; et gregem dominicum non auro, non argento, verum Christi pretioso !?) sanguine re- demptum, per unam morbidam oviculam passus es contaminari et a coelesti regno exterminari. Heu mihi misero! qualem me esse vellem, quam diversum ab illo, qualis olim eram, et nunc ipse- met mihi displiceo, quia parum boni me fecisse video. Dixerat, et statim, ut supra retulimus, Spiritus in vacuas fugiens evanuit auras !4), Post hunc Megnardus??) fit praesul in ordine denus. 50. Eodem 5) anno mense Martio, comes Bznata !?) de Jerosolimis simul et de Galatia!) rediit, et eiusdem anni XVII Kal. Novembris obiit. Item in eodem anno mel et vindemia pleno cornu abundavit et segetes satis creverant, sed in ari- stis granum non redundavit. Hunc annum secuta est hiems calida, unde in sequenti aestate ca- ruimus custodita glacie. 51. Anno dominicae incarnationis 1123 men- se Martio comes Dlugomil!?) et Gumprecht ?") 183 neposlechli, kliti. Nebo když jest zemřel Břeti- slaw mladší, nad nějž nebylo a nebude knižete lepšího, tehdy w zemi této wzkwetla neprawost, wypučela hrdost, rozmohla se lest, šalba a ne- sprawedliwost, a já pořád lituje litowal jsem, že mi nebylo s dobrým knižetem umříti. Béda mi, že jsem mlčel, že jsem lidu odpadlého ne- wolal zpátky, ani mečem klatby nebojowal jsem pro Krista, ale trpěl jsem poskwrnění sebe i lidu křesťanského dotýkáním ruky s národem neswa- tým, jakož psáno stojí: kdo se dotkne nečistého, nečistý bude, a kdo se dotkne smůly, pomaže se od ní; aneb jaké jest sejití Krista s Belia- lem? Odpadlým lidem jmenuji Židy, kteří naši nedbalostí po křtu upadli zpét w Zidowstwi. Pročež welice bojím se, aby mi Kristus toho newytýkal a'mne neuwrhnul do hlubšího pekla. Nebo této noci pozdni slyšel jsem hlas prawicí: tys newystaupil wstfic, nepostawil jsi zed před dim Israeliw, aby stal w boji w den hospodi- niw. A nechal jsi stado hospodinowo, ne zla- tem ani stříbrem, ale Kristowau drahau krwi wykaupené, jednau prasiwau owci zprzniti a z králowstwi nebeského wywrhnauti. O! jà bid- ný! jakým bych rád byl, jak rozdílným od toho, jakým jsem někdy byl! a nyní sám sobě se nelíbím, protože, kterak málo dobrého jsem učinil, widim. Řekl jest, a hned, jak swrchu powédéno, Duch jeho do prázdných odebral se utikaje wětrů. Nastaupil je po ném Menhart, biskup to desátý. 50. Téhož léta w mésici Bfeznu Zupan Wznata wratil jest se z Jerusaléma i také z Galatie, a té- hož roku dne 16 Října zemřel jest. Také toho roku medu a wina byla plná hojnost, a osení dosti wzrostlo, ale w klasičch zrno nebylo walné. Po tom roce přišla jest zima teplá, pročež w letě potomnim nebylo uschowaného ledu. 51. Léta od narozeni pané 1123 w mésici Bfeznu Zupan Dluhomil a Humpert i Gilbert, !) obcub. 2an. — ?) Br. dux 4. — 9) in 2aa. — 4) Vee mihi opakuji 4, 4a. — 5) quod 2b. — 5) quod 2b. — 7) immundam 2; immundum 2b, 3, 4, 48. — 9) inquinatar 3. — 9) apostricem 2aa. — '?) mili 1. — 11) nemá 1. — !?) in die nemá A; domo 2. — !3) nemá 3. — !*) Virg, Aen. IV, 278. — !5) Tak A, 4; ostatní Meynardus, — !6) Eodem anno — item in schází w 4, 4a. — !7) Wznata 2, 4, 4a. — 'S) Galicia 2aa. — 19) Diygomil 1, 2a, 2b; Dluhomil 2. — 2°) Gumperht 1; Gumpreht 2b; Gumpreth 3. 26 1129 1123 

Strana 184
1193 184 et Gilbertus !) et Heinricus qui et Sdie?), et?) cum eis alii Hierosolimam ^) perrexerunt, ex qui- bus quidam mense Novembri?) redierunt, gui- dam) ibi interierunt. Nam comes Dlugomil?) iam ?) in?) revertendo: VIII Idus Julii obiit; si- militer et Bertholdus !?) chens Heinrici, filii mei, VIII Idus Augusti moritur !!). Impedior lacrimis nec possum promere scriptis, Quis furor unanimes. aut. quae discordia fratres Ceu geminos tauros?) in.diram compulit iram. Nam dux Wladizlaus inmani motus ira, con- tra fratrem suum Sobezlaum mense Martio movit arma, et eum !?) cum suis omnibus expulit de Moravia, et reddidit Conrado, filio Lutoldi!4), hereditatem . suam !5). Partem autem quartam ilius regni, quam habuit tetrarcha Oudalricus, frater supradicti Lutoldi, addidit. Ottoni, Suato- pluk ducis fratri'9). Sobizlav autem fugiens a fa- cie sui germani, adiit imperatorem in Maguntia !?) urbe, sed parum sua !5) profecerunt negotia, quia sine pecunia apud omnes reges vanae sunt cuius- piam preces, et legum obmutescit iustitia. Tunc veluti lupus, qui inhians invadit!?) gregem, et frustra captans cum nil prehendit ??), submittens caudam repetit silvam ?'), sic Sobezlaüs apud caesarem infecta causa tendit??) ad Wicpertum, et apud eum 2%) per septem menses conversatus est?*). Deinde mense Novembri transiit in Polo- niam; quem dux Bolezlaus honeste in sua re- cepit, coniugem autem eius, Almuse ducis gna- tam 2%), Stephanus, rex Pannonicus, gratanter recepit, recognoscens cognatam suam. Item in quadragesima fere per universum or- bem?6) aeriae?") potestates quasi plurimae stellae, etsi non ceciderunt, visae sunt tamen cecidisse in terram, huic simile dominus dicit in evangelio: Vi- debam Satanam, quasi fulgur de coelo cadentem. 52. Eodem anno maxima fuit ubertas. tam autumno quam vere seminatis in frugibus, nisi KOSMUW LETOPIS CESKY. a Jindřich, jinak; Zdik, a jini 8 nimi putowali jsau do Jerusaléma, z' nichž někteří w měsíci Listopadu jsau..se nawrátili, nékteíi tam ze- mřeli. Nebo župan Dluhomil již na zpáteční cestě dne 8 Čerwence zemřel; podobně také Pertolt, služebník Jindřicha syna mého, zemřel dne 6 Srpna. Slzy mně nedají ani písmem nelze wyïici, Ký wztek sjednocené, kteraká to bratry neláska Jak saurodné dwa w strašný hněw weštwala býky. Neb knize Wladislaw, welikym hnut hnéwem, proti bratru swému Sobéslawowi wmésici Breznu zdwihl jest zbrań, a wypudil jej s jeho se wšemi z Morawy, a uawratil Konradowi synu Lutoltowu jeho dědictwi; Než čtwrtau část té země, kterau měl čtwrtokněz Oldřich, bratr řečeného Lutolta, přidal jest Ottowi, bratru knizete Swatopluka. Sobéslaw pak utikaje píed bratrem swym, jel k císaři: do Mohuče; ale málo se dařilo jeho wěcem, protože bez peněz u wšech králů jsau marné čikoli prosby a sprawedliwost zákonů onémi. Potom tak. jako wlk, který s otewřenau tlamau napadne stádo a darmo lapaje, když nic nepochyti, swése ocas bézi zpét do lesa; Sobé- slaw. u cisafe nie neporidiw, odebral se k Wig- bertowi, a u něho přebýwal sedm měsíců. Po- tom w měsíci Listopadu odešel do Polska, kdež kniže Boleslaw poctiwě jej přijal; manželku pak jeho, dceru Almoše knížete, král uherský Štěpán radostně přijal, uznaw ji za swan přibuznau. Také w postě skoro .po celém swětě moci powětrné jako přemnoho. hwězd, ač nespadly, přede widiny jsau jakoby spadly na zem; k to- mu podobné.prawi pan w evangelii: widól jsem Satanáše jako blesk s nebe padajícího. 52. Toho léta byla welká auroda w obilí, jak ozimi tak jaře, toliko kraupy uškodily jsau !) Gisilberlus 4, 4a. — *) Zdik 2, 2aa; Sdik 2a, 3, 4, 4a; Sditz 2b. — 9) atque A. — *) per. Hier. A. — 3) Sept. 2 mél 2; ale oprew. w době nowější:Novemb. — ©) quid; ibi interier. nemá 2as. — 7) Dlygomil 4, 2, 2a; Dligomil 2b. — 9) nemá 4, 4a, — 9) nemé A. — 1°) Bertoldus 1. 2, 2a, 2b, 4; simil. Perloldus 2as. — 11) obiit 3. — 1% Tak w&ecky kromé A, kde stoji apros; 1 také tauros, ale nadepsáno vel apros. — !*) nemä 3, 4a. — !*) Liutoldi 2; Litoldi 2aa, — ?9): Znojmsko. — !5) Brnénsko. — !7") Magonlia 2aa: Magoncia 2; in urhe Magunting 4; urbe není w ostatních. — !9) nemá A. — !9) nemá 4. — 2°) comprehendit 2, 4a; prendit 3, 4.-— *!) silv, subm. caud. cum nil preb. opakuje A. — 22) tetendit 4, 4a. — ?3) eum mansit, A, A1. — *4) nemá A. — 2°) Jest to Adléta, dcera Alma wéwody, bratra Kolomanowa, jehoi sym byl král Štěpán li. — 26) urbem. 1. — 27) atrie 2aa. 

Strana 185
KNIHY III quod grando!) locis nocuit in pluribus; mel autem in campestribus fuit abunde, in. silves- tribus locis minime. Hiemps aspera fuit nimis ?) et hivos&. Jamque eodem vergente?) anno mar- chionis Dedii?*) extrema stirpe fato extirpata ©), imperator quartus Heinricus praedicti Dedii mar- chionatum putans herede desolatum, dederat Wieperti-&ub potentiam. Sed erat in9) Saxonia quidam nomine Conradus*), ex tribu eiusdem Dedii natus, ad cuius manus iure pertinebat ille marchionatus; unde dux Lutera?) et alii Saxones valde indignantes contra imperatorem, susceperunt bellum B&dversus Wicpertum. 53. Hisdem diebus dux Wladizlaus et Otto, sicut praeceperat eis imperator; tam :Boemiae quam Moraviae coddunnto exercitu tránseuntes silvam, metati sunt castra ultra?) oppidum Guoz- dec!?) ex adverso praedicti ducis. Praesul autem Maguntinus !!) et comes Wicpertus citra !?) flu- vium Mlidava!?) stabant gravi cum !!*) multi- tudine. armata; Saxones autem positi castra in medio dirimebant eos, nec sinebant !?) insimul coire &dversarios suos 5). Tunc dux Boemiae et Otto miserunt ad Saxones dicentes: Non nos per superbiam contra vos sumpsimus arma, sed iussu imperatoris venimus in auxilium Magun- tino archiepiscopo !7) et Wicperto comiti. Sed quonigm hii non adsunt, qui adesse et primam committere pugnam debuerant, vos!?) tantum- modo cedite nobis loco, ut habeamus occasionem revertendi !?), videlicet et vos cessisse, et °) nos stetisse et expectasse eos?!) in condicto loco. Ad haec Lutera??) dux respondit dicens: Miror vos prudentes viros aperto non deprehendere ?9) animo dolos, quibus inducti frustra contra nos movistis arma innocuos. Án ulla ?*) putatis care- re dolis, consilia Maguntini archipraesulis Adal- berti? An nondum eius Atticam prudentiam sa- tis experti estis? Sic), sic notus est vobis Wic- 185 na mnohých mistech. Medu pak bylo w laučna- tých krajinách hojnost, w lesnatých nikoli. Zima byla welmi tuhá a mnoho sněhu. Pak již při 'sklonku téhož roku, když pokolení poslední markrabí Děda smrtí wyhaslo, císař Jindřich Čtwrtý, pokládaje markrabstwi řečeného Děda za odumřelé, byl je dal pod 'moc Wigberta. Byl wšak w Sasich jeden jménem Konrad, rodem z pokolení řečeného Děda, k jehož ruce dle prá- wa náleželo ono markrabstwí. Z čehož wéwoda Ludera a jiní Sasowé welmi se rozhněwawše na cisafe, zdwihli wálku proti Wigbertowi. 53. Ty doby kniže Wladislaw a Otto, jak jim byl kázal císař, sebrawše wojsko jak z Čech ták z Morawy, a přešedše přes les, položili jsan se táborem u hrádu Hwozdce proti řečenému wéwodowi. Arcibiskup pak Mohučský a hrabě Wigbert stáli u řeky Muldawy s množstwim těžce ozbrojeným; Sasowé wšak, majíce ležení zaražené w prostřed, dělili je od sebe, a nedali protiwniküm swym dohromady se sejíti. Tehdy kniže české a Otto poslali jsau k Sasům, pra- wice: My jsme proti wám nechopili zbraně z hrdosti, než z rozkazu císařowa přišli jsme ku pomoci arcibiskupu Mohučskému a hraběti Wigbertowi. Ale poněwadž ti tu nejsau, kteří tu méli byti a prwnl boj swésti, ustupte wy nám toliko z mista, abychom měli příčinu wrá- titi se, totiZ Ze jste wy ustaupili à my jsme Sstáli a éekali je w umluweném misté. K tomu wéwoda Ludera odpowédél, prawé: Diwim se, Ze wy mu£owé opatrni zjewnyeh auskokü ne- chápete mysli, kterymi jsauce nawedeni darmo jste zdwihli zbraá proti nám newinnym. Coz myslíte, Ze které rady arcibiskupa Mohucského Adalberta jsau bez auskoků? Což jste ještě ni- kdy dosti nezkusili attické jeho chytrosti? Takli wám znám jest Wigbert, druhy Ulixes, ktery 1) gr. in locis 2aa. — ?) nemá 4, 4e. — ?) urgente 2, 2e; uigente 2b; a. verg. A. — 4) Веда 3. — 3) Byl to míšenský markrabí Jindřich mladší. Srwo, Palackého Děj. n. č. I, 1, 398, 399. — 5) quid in Sax. 1. — 7) Konrad hrabě Witimský, předek ještě nyní panující král. rodiny saské. — 9) Ludera měl A, ale opr. w Lu- ters ; Judera 2ea. Jest to seský wéwodb Lotar, později král římský. — 9%) circa' 2; iuxta 2e. — 10) Guozdecz 2; Buozdec 2e; Hwozdek 2ae. — 1!) Megont. 2, 2e, aa. — 1%) circa 3, 4. — !?) Multaua 2aa, 3; Mlydawa 2; Mydawa 2a; Mildeue 4, 4a. — !*) nemá 3. — !5) videbant 4, 4a; sin. eos 2a8. — !9) nec— suos pripsáno w 1 po strané, — !7) Tek 1; ostatní archipraesuli, — !9) nemá 1. — !9) referendi 3. — 20) et nos stet. ne- má 1, — ?!) vos 4, 4n. — ??) Ludera 2, 2u, 2«a, 2b. — ??) repr. 1. — ?*) nulla 4, 4a. — ?5) Si sic 3. 26* 1123 

Strana 186
186 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1124 1123 pertus, alter Ulixes 1), qui circa eiusdem prae- sulis callipodium informatus est. Cur ipsi non veniunt, nos 2) ut salutent, qui libenter eos re- salutant. Sed tutius est a longe expectare, quam manu committere bellum, et alterius incommodo suum comparare 3) commodum. Certe, quivis 4) lippis 5) potest perspicere 6) oculis, quid 7) ipsi machinantur suis dolis. Sciunt enim et bene sa- piunt, quia si vos vincitis, quod non s) sine magno vestri dampno9) dabitur vincere Saxo- nes 1°); sin autem nos 11) potenter praevalere poterimus, Boemiam suis defensoribus viduatam facilius invadere 12) quibunt. Hoc vult impera- tor, hoc praesul Maguntinus consiliatur 13). Sic semper vester gener Wicpertus 14) Boemis ami- catur. Nam germanus suus 15) Sobezlaus 16), quem nuper Wicpertus ob17) voluntatem tuam 18) dolo abegit in Poloniam, nisi cito ad eundem Wic- pertum revertatur, amplius mihi non credatur. Nos autem sciatis magis paratos congredi prae- lio quam vobis cedere loco. His auditis male creduli verbis dolo compositis Boemi, depopu- lata regione, quae est circa urbem Misen, re- versi sunt ad propria, sole morante in XV sa- gittarii parte 19). 54. Anno dominicae incarnationis 1124, II Idus Februarii Hermannus, frater Willalmi 20) et Lutobor 21), filius Martini, perrexerunt Hiero- solimam. Eodem anno 22) Dux 23) Borivoy Nonis bis binis mense Plutonis, Exul in Ungaria carnis compage 24) soluta 25), Ad Christum migrat, pura quem mente colebat, Cum quo nunc ampla coeli laetatur in aula. Huius post omnes 26) vitae mundique labores, dle téhož arcibiskupa kopyta zprawen jest? Proč sami nejdau, aby nás pozdrawili, ježto my jim rádi pozdrawení oplatíme? Ale bezpečněji jest, z daleka čekati, než z těsna boj swésti, a ško- dau jiného zjednati sobě prospěch. Wěru bola- wýma lze prohlédnauti očima, co oni strojí swý- mi lstmi. Nebo wědí a dobře rozumějí, že když zwítězíte, nebude dáno bez welké škody waší zwítěziti nad Sasy. Pakli wšak my budeme moci mocně obdržeti wrch, budau lehčeji moci na- padnauti na Čechy zbawené swých obránců. To chce císař, to radí arcibiskup Mohučský. Tak wždy wáš zeť Wigbert Čechům přátelí. Nebo bratr twůj Soběslaw, kterého nedáwno Wigbert k wůli tobě lstiwě odbyl do Polska, jestliže se brzy k témuž Wigbertowi newráti, nechť se mi wice newěři. My wšak, wězte to, spíše jsme hotowi setkati se w bitwě, než wám ustaupiti z místa. To když uslyšeli Čechowé, zle uwě- řiwše slowům lstiwě složeným, popleniwše kra- jinu, která jest okolo hradu Míšně, wrátili jsau se domů, když stálo slunce w 15. části střelce. 54. Léta od narození páně 1124 dne 12 Unora Heřman bratr Wilémůw a Litobor syn Mar- tinůw putowali jsau do Jerusaléma. Téhož léta Kněz Bořiwoj po prwém Unoru w den následující Wenku ze země w Uhřích zbyw swé schránky tělesné, Jejž myslí čistau milowal, odebral se ku Kristu, S nímž we prostranném bydlí již dwoře nebeském Po wšechněch tohoto swěta a w něm žiwota trýzních, W cizině jež patnáct roků přebýwaje snášel, Šest pak trapných let těch zawřen stráwil u wazbě. Exul ter quinis quos 27) degens pertulit annis, E quibus est passus bis ternos 28) carcere clausus, 1) Ulysses 2b. — 2) nos měl A, ale opraw. w hos; vos 2aa; nos ostatní. — 3) parare 2b. — 4) Tak opraw. w A; quis 1; qui ostatní. — 5) lippus est 4, 4a. — 6) prospicere 3. — 7) quod 2b. — 8) nemá A. — 9) damp. non dab. A. — 10) Sacxones 1. — 11) vos 2aa; vobis 1.— 12) inquirere 2. — 13) consiliator 1.— 14) Wikp. 2aa, 2b; Wigbertus 2, 2a. — 15) tuus 4. — 16) Sob. Wikpertus ob. vol. suam 2ea, quem nuper schází. — 17) ad A. — 18) suam 2, 2b, 3. — 19) arce. 1. Dne 24 list. — 20) Wilhelmi 2, 2aa, 2b; Willehalmi 2a. — 21) Luthobor 2aa; Lutober 3; Liutobor 2. — 22) Od slowa II Idus až k tomuto slowu není w 4, 4a. — 23) dux Boemorum B. 4, 4a. — 24) compaga měl 1, ale opraw. w compage. — 25) saluta, opraw. ale w salu- to 1. — 26) omnis 4a. — 27) quo 1. — 28) Tak 1, 4, 4a; nadepsáno rukau jinau w 1, w textu jest sexannos; tak mají i místo bis ternos ostatní sex anuos.

Strana 187
KNIHY III Bis sublimatus solio, cur bis!) reprobatus ?). Non mihi scrutari?) fas est vel talia fari; Scit qui cuncta creat deus atque creata guber- nat. Qui legit haec, dicat: Borivoy dux nunc requies- cat), Est ubi sanctarum pars?) et requies anima- rum $). Sepultus est autem in. Praga metropoli anno tunc labenti?) bissextili*) pridie Idus Martii, ad principalem ecclesiam sanctorum martyrum Viti, Wencezlai atque?) Adalberti in cripta sancti Martini episcopi '?) et, confessoris. 55. Item eiusdem anni in quadragesima, IX") Kal. Aprilis, praesul'?) Megnardus??) casu reperiens in sacrario ossa Podivin!*), condit humi in capella, quae est sub turre inter altare sancti Nicolai episcopi et confessoris!?) et tumulum Gebeardi '*) episcopi. Hic fuit cliens et indivi- duus comes in labore et aerumpna sancti Wen- cezlai martyris, de cuius actibus in vita ipsius sancti?) satis declaratur scire volentibus. Tem- pore enim S) suo Severus sextus huius sedis episcopus ampliorem dilatans!?) capellam, circa Sacram praedicti patroni tumbam ossa praedicti clientis effodiens, quia aliter non poterat fundari murus, et collocans ea in sarcophago, posuerat in camera, ubi ecclesiastica servabantur xenia. Item VIII Idus Aprilis in die paschae caesar Heinricus quartus mittens epistolas ad omnes regni sui principes et episcopos, praecepit), quatenus omni occasione postposita IV Non. Maii in urbe Bamberch *!) ad suam coaduna- rentur curiam. 56. Interea Sobezlau, nostri ducis frater, linquens Poloniam, tenuit cum suis?") omnibus viam ad ducem Saxoniae Luteram ?), sperans tanti viri consilio simul et auxilio potiri. À quo 187 Dwakrät -w knizetstwi dosazen, proč zas za- wržen jest, Toho mi sauditi nelze aniZ takowého co fici. Bůh wi, jenž wše twoří, stwořené též sprawuje wšecko. Kdož toto čteš, rci: kněz Bořiwoj již klidu po- żiwej, Tam, kde duší zbožných wšech wččný klid a podíl jest. Pohřben pak jest w Praze w sidelnóm místě w roce tehdaż přestupném dne 14 Března při hlawnim kostele swatyeh mucennikü Wita, Wác- slawa a Wojtècha w krypté swatého Martina bi- skupa a wyznawače. 55. Také w postě téhož roku dne 24 Břez- na biskup Menhart, náhodau našed w sakristii kosti Podiwinowy, pohřbil jest je w kapli, která jest pod wěži mezi oltářem sw. Mikuláše bisku- pa a wyznawače a hrobem Gebharta biskupa. Ten byl služebníkem a nerozdilnym drubem w práci a we swizeli swatého Wáeslawa mu- čennika, o jehožto skutcích w žiwotě téhož swa- tého dostatečně wyprawuje se wěděti dychti- wym. Nebo swého času byl Šebíř, šestý této stolice biskup, když rozšiťowal wětši kapli, u swatého hrobu prwé řečeného patrona kosti prwé řečeného služebníka jeho wykopal, protože jinak nemohla se položiti zeď, a wložiw do rakwe postawil je w komoře, kdež se chowaly kostelní poklady. Také dne 6 Dubna w hod welkonoční cisař Jindřich Čtwrtý poslaw listy ke wšem knižatům 4 biskupům říše swé, kázal, aby se pominauce wšech wýmluw dne 4 Kwětna we městě Bamberce shromáždili u jeho dwora. 56. Mezitím Soběslaw, našeho knížete bratr, opustiw Polsko, dal se se swými se wšemi na cestu ku knížeti saskému Luderowi, daufaje po- moci sobě takowého muže radau i podporau. Od 1) Misto cur bis má 2b turbis; his 3. — ?) reprobalur 3. — ?) rimari A, 4, 4a; w A nadeps. jesté scrutari; vel rimari w 1; nadeps. ostatni. — ?) n. ibi vivat 1. — 5) nad slowem pars nadeps. pax 2b. — S) werš tento neni w A. — 7) habenti 2. — 9) sextali A. — ?) nemá 3, 4a. — 1°) ep. et conf. nema A. — 1") VIII A, 2, 4. — 12) nemá 3. — 19) Meinardus 1; Meynbardus 2; Meinhardus 2a; Meyhardus 2aa; Meginhardus 2b. — 4) Podi- uen 1, 2b, 4, 4a; Podiwen 2, 2a; Pediuen 3. — 19) et confess. nemá A. — 16) Gebehardi 2a, 2aa; Gebhardi 2; ep. Gebh. 2ea. — !7) nemá A, 3, 4a. — 18) autem A. —.1°) fabricans pfips. w 1 nowójśi rukau, — 2°) pre- cipit 2aa, — 2) W A po strané; Bamberk. 1, 2, 2a, 2ae, 2b; Babenberch 4. — ??) omn. suis 4a. — 29) Tak 1, ostatni Luderaim. 112€ 

Strana 188
1124 :188 honorifice: suscipitur. hospitio, et:*) optato: sube spei potitur solatio. Nam praedictus dux, ut cognovit principem ?) Boemiae ?): regali interesse curiae *), misit. Jegatum: cum hospite suo ad .cad- sarem dicens: Regiae potestati et imperatoriae digmitati congruit, patientibus iniuriam-'clemen- ter subvenire, et eam facientibus iustitiae rigore regaliter. obviare. Cuius :gratige «experimentum et principalis censurae nobis et cunctis ?) genti- hus: dabitis ?) documentum, si huic innocenti viro et iniuriam 'pacienti Sobezlao iustitiam fa- ciens, fratri stüo eum reconcilies. Unde caesar .valde indignatus, respiciens ad omneni coetum?) suum dixit): Satis pro imperio iste?) locutus est marchio; ipse nobis facit iniuriam, et ulcisci poscit iniuriam. Nam si mibi congruit, ut!?) ipse fatetur, alienas ulcisci iniurias, cur non!!) prius ulciscar meas? Áut quaenam maior polest esse iniuria, quam quod ipse vocatus non venit ad nostra concilia. Ergo quemcunque!?) zelus iusti- tiae et haec mordet iniuria, spondeat nunc fidem super saera plenaria, quod sua tollat arma, et sequatur me: post festum sancti Jacobi apostoli in Saxoniam. Assentiunt omnes .et collaudant prineipes, atque coniurant bellum adversus Saxo- nes secundum edictum caesaris. Hisdem diebus!?) moritur gener Wratizlai regis Wicpertus, de quo supra satis meminimus!) Videns autem Sobe- zlav, quia fortuna et regis censum") magis iuvat fratrem suum maiorem natu, vertit iter ad Wic- perü natum '!*), quo consolaretur !?) de obitu sui patris!$) suum per sororem cognatum, et!9) exinde misit ad Poloniae principem ??) Stepha- num comitem: per hunc enim sua omnia dispo- nebat consilia. Qui cum transiret silvam, quae est inter Saxoniam et Poloniam, incidit in?!) armatas latronum manus. Qui a longe stantes inquiunt ad eos: Parcimus et miserescimus vobis atque concedimus vitam, ite vestram cum pace viam ; equos autem et omnia, quae portatis lin- quite nobis, neque enim pauci multis resistere &ut??) fugere quitis. Quibus Stephanus imper- m — €—— KOSMÜW LETOPIS ČESKÝ. něhož potestné pfijat jest w hostinstwi a dosálil potěchy žádané we swé naději. Nebo řečený wéwoda, ják: zwěděl, že knižé český pHtomen byt u králowského dwora, wyprawil posly s ho- stem swÿm k cisaïi, prawé: Krälowské mocnosti a císařské hodnosti přísluší, těm, kteří: křiwda trpi, milostiwě přispěti a proti těm, kteří ji činí, s důrazem sprawedliwosti wystaupiti. Té milosti příklad a knížecí přísnosti dáte nám a wšem národům důkaz, když tomuto muži newinnému a kfiwdu trpicímu Soběslawowi sprawedliwost učimě, s bratrem jeho jej smíříš. Z čehož cisaï welice se rozhnéwaw, pohliZéje na weükeren zá- stup swüj, prawil: Dosti po pansku mluwil jest tento markrabí. Sám nám činí křiwdu, a žádá, abychom mstili křiwdu. Nebo jestliže mi přísluší, jak on uznáwá, mstíti křiwdy cizí, proč bych prwé nepomstil swých? Nebo která může býti wétsi kfiwda, nez že on, wolán jsa nepřichází k naším sněmům? Tedy koho hryže žádost spra- wedliwosti a tato kfiwda, af slibi nyni wórnost na swaté ostatky, že zdwihne zbraň swau a po- táhne za mnau po swatém Jakubu apoštolu do Sas. Přiswědčili wšichni a schwálili knižata i za- přisáhli se: k wálce proti Sasům dle rozkazu ci- sařowa. Ty samé dni zemřel jest zeť krále Wrati- slawa Wigbert, o němž jsme wýše mnoho- wy- prawowali. Znamenaw pak Soběslaw, že -štěstí a saud králůw wice přeje bratru jeho staršímu, obrátil se cestau k synu Wigbertowu, aby pro smrt otce potěšil swého pfibuzného po sestře. A odtamtud poslal ku knížeti polskému župana Štěpána; neb jím sprawowal wšecky záměry swé. Ten když jel přes les, který jest mezi Sasy a Polskem, wrazil jest na branné tlupy laupež- níků. Kteřížto stojice pozdáleči, wolali na ně: Ušetříme wás a slitujeme se nad wámi i daru- jeme wám žiwot; jděte w pokoji cestau swau. Ale koní a wšeho, co máte s sebau, nám za- nechejte; nebo wás málo mnohým odolati ani utéci nemůžete. Jimžto Štěpán neohrožený řekl : Dejte nám krátkau chwili na rozmyšlenau ; a když !) wyškrábáno w 1. — ?) ducem 2ae. — 9) nemé A. — +) cur. Wladizlei A. — 9) omnibus 4. — €) dabis 2b. — 7) suum coet, À. — 9) dicens A, ale opr. w dixit; dicens 2, — ?) nemá ?b. — !9) uti 2, 2a, 2b, 4. — 11) nemó 2aa. — 12) quaecunque 4, 4a. — !5) temporibus 2aa. 22 kwétne. — !4) memini 3. — 10) census 2b; cen- sura 3. — !6) Jindrich jmenowsal se tento syn Wipertüw, — ?!7) Tu nadeps. w 1 eum. — !8) fratris w A, ale po strané opraw. patris. — !?) nemá A — ?9) princ. Pol. A. — ?!) nemá 2an. — ??) nec 2aa. 

Strana 189
KNIHY III territus: Parvum, inquit, date nobis !). spatium jnire consilium. Illis autem concedentibus, dixit comes: O fratres et?) .o socii, ultimae iam?) sortis ne timeatis casum. fortunae?) mortis, quis- nam nobis suum?) franget panem versis®) in fugam turpem? Aut post continuatam turpiter vitam quis nobis tribuet necessaria vitae? Et) utrum hanc barbari?) nobis concedant ignora- mus. Heu frustra sero poenitebit?) nos non oc- cubuisse viriliter, cum diversis poenis affectos, hunc naribus truncatum, alterum oculis priva- tum, dabunt nos!^) in parabolam. et fabulam cunctis gentibus. At illi unanimiter inquiunt: Moriamur, moriamur; sed!!) videamus, ne inulti moriamur. Quos ut viderunt pagani, magis ad pugnam quam ad fugam aptare!?) arma, re- pente.irruunt super eos. Fit monstruosa pugna inter quinque ancilia et!?) quinquaginta fortium scuta. Presbiter autem ex eis, cui animas suas commendaverant, habens arcum et faretram, fu- gii; quem unus ex latronibus, videns virum !*) inermem, insequitur. fugientem. At ille!5*) non valens evadere, misit retro sagittam, et percus- sit equum in mediam 1rontem, ceciditque equus et ascensor eius retro. Sieque solus presbiter evasit et nuntiavit in urbe Glogov!9), quae facta fuerant. Praefectus autem illus urbis nomine Voyzlav cum ?*) multis!9). accelerans illc ar- matis, invenit!?) Stephanum semivivum in media aqua DBobr*") super frutices haerentem. Nam barbari, ut viderunt multos de suis interfectos et. alios vulneratos, irati valde praecipitaverunt eum in praedictum fluvium; quem praefatus praefectus suscipiens?!) et eius &ociog adhuc semivivos tulit in castrum suum, ibique ?") Ste- phanus in??) Kal. Junii dominica die moritur. Sobezlau autem. hisdem temporibus apud Wic- perti filium morabatur, quia post obitum patris sui praedictus puer atrociter ab inimicis undi- que *) coartabatur. 189 powolili, řekl župan: o bratří! o spoluaučast- nici posledního již osudu, nebojte se nešťast- ného -případu smrti; nebo kdopak nám -bude lá- mati ehleb swûj, kdy£ se obrátime na hanebny útěk? . Aneb když hanebné prodlauzime: aobé žiwot, kdopak nám poskytne potřeb žiwota? A zdali nám ho nechají diwoši, newime. Ha! darmo budete pozdě litowati, že. jsme: mužeky nepodlehli, aZ nás wéáelijdkymi spüsoby etryz- néné, jednoho s ufiznutym nosem, druhého zbà- weného oéi dají w pohádku a powěst wšem ná- rodům. Oni pak jednomyslně prawili: Umřemež, umfemez; ale hledme neumíiti beze msty. Tu když widěli je pohané wice k boji než k útěku chystati zbraně, najednau udeřili jsau na ně. I byla bitwa příšerná mezi pěti štítečky a pa- desáti štíty udatných. Kněz pak mezi nimi, kte- rému byli poruéili duše swé, maje luk a taul, dal se jest na útěk. Za nímž jeden z lotrů, wida člowěka bezbranného, an utíká, běžel. On pak nemoha ujiti, wystfelil zpdtkem šíp, a uhodil koně do prostřed čela, i padl jest kůň, a jezdec spadl s něho zpátkem. A tak jen kněz ušel, a oznámil we hradě Hlohowě, co se jest bylo stalo. Župan pak toho hradu, jménem -Wojslaw, přispíšiw tam s množstwim ozbrojených, našel Štěpána položiwého uprostřed řeky Bobry. wě- ziciho na kfowi. Nebo diwo&i, kdyZ widěli mnoho swÿch zabitych a jinych poranénych, welmi se rozzlobiw&e uwrhli jsau jej do řečené řeky. Zu- pan pak řečený wzaw jeho i jeho towaryše ještě položiwé, donesl je na hrad swůj, a tam Štěpán dne 30 Kwětna zemřel w neděli. Soběslaw pak ty časy meškal u syna Wigbertowa, poněwadž po smrti otce řečený jinoch zle se wšech. stran tištěn byl od nepřátel. !) nemá 3. — ?) nemá 2aa, — 9) nemá A, — 45) fortuitae 2aa. — 5) nemá 4,.4a. — 5) inversis 1. — 7) Eu 1. — 9) bobati 1. — °) poenitebis 1. — '°) vos 2, — !!) sed — moriamur nemá 28a. — 1%) aptarier 1; tak mél i 2, ale er wyskrébäno; aptari 4. — 19) et inter 3, + 1%) vir. vid. A. — 19) nemé. 4. — !°) Glogou 2a, 4; Glogow 2. —.!7) Nozizlev A; Woyslaw 2. 2ea; Woyslau 2a; Voyzlau 2b, 3; Woyzleus 4, 4a. — 18) nemá A. — 9) inveniunt 22a. — “%) Boler. 3; Borb 4, 4a. — 2!) suscip. mél 4,.ale- opr. suscip. — 2%) pbi 4, 4a; ubique 280. — ??) III 2b, 3. — 24) undique ab inim. A. 1124 

Strana 190
112% 190 Eodem anno mense Julio?) dux Wladizlaus natam suam primogenitam nomine Zwatawam ?), cum magno muliebri cultu et nimio census &p- paratu, dat nuptum cuidam?) inter Bavaros*) primates, famosissimo viro nomine Fridrico 5). 51. Eodem anno Christus, dei virtus et dei 9) sapientia, cuncta suo?) nutu$) gubernans sub- sistentia, hanc terrulam dignatus est sug eruere clementia a laqueo satanae?) et eius filii Jacobi Apellae!9). Cuius picea!!) dextra, quaecunque!?) tetigerit, inquinat, et oris!?) anhelitus ceu basi- lisci foetidus, quos afflat, necat!*); de quo etiam plurimi testantur veridici homines, quod saepe visus sit!*) Sathan in humana effigie eius lateri adhaerere atque sua obsequia exhibere. Unde eum in tantam suis artibus extulit audaciam, immo dementiam, ut excedens suum modum tam sceleratissimus homo: post ducem vicedomini '*) fungeretur officio; quod erat magnum chaos christiano populo. Hic idem !*) post baptisma factus apostata, altare, quod erat aedificatum et consecratum in synagoga eorum in nocte de- struxit, et sumens sacras reliquias, non est veri- tus eas in suam mittere cloacam. Hunc talem!) sacrilegum atque maleficum dux deo plenus Wla- dizlaus, zelum Christi zelans!?), XI Kal. Augusti tenuit atque sub arcta iussit eum constringi cu- stodia. Ah)! quantum de mamona iniquitatis ex ?') domo eiusdem subplantatoris sublatum est et in fiscum ducis *?) redactum! Praeterea sui compares in scelere Judaei, ne praedictus manzer capite plecteretur, tria millia argenti et centum auri libras composuerunt duci??) Quod autem **) dux, gratia dei instinctus ??), christia- n&à mancipia ab omnibus Judaeis redemit, et ut nullus ultra christianus serviret eis ?9), interdixit. Amen, amen, inquam, quicquid unquam deliquit, totum in hoc laudabili facto delevit et nomen sibi aeternum ascivit. KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. Téhož léta w měsíci Čerwenci kníže Wla- dislaw prworozenau dceru swau, jménem Swa- tawu, s welkau wýprawau ženskau a znameni- tým opatřením w penězích dal k manželstwí jednomu wysoce slowutnému muži mezi předními baworskými, jménem Fridrichowi. 57. Téhož léta Kristus, mocnost boží a mau- drost boží, wšecko co jest pokynutim swym fi- dicí, ráčil jest tuto zemičku milosti swau wy- trhnauti z osidel Satanáše a syna jeho Jakuba Apelly, jehož smolná prawice, čehokoli by se dotkla, pomaže, a jehož dech z úst, smrdutý jako basiliškůw, na koho dechne, toho usmrtí, o němž také swědčí mnozí lidé prawdy milowní, že často widin byl Satanáš w lidské podobě po jeho boku přiwislý a služby swé konaje; kudyž jeho lstmi swými k takowé powznesl smělosti ano silenosti, Ze wykraéuje ze swého oboru élowék tak přenešlechetný po knižeti úřad místopána wykonáwal; což bylo welké pohoršení lidu kře- sfanskému. On tentýž, po kitu staw se odpad- likem, oltář, který byl wystawen a poswěcen we škole jejich, w noci rozbořil, a wzaw swaté ostatky, nestrachowal se uwrci je do swého záchodu. Toho takowého swatokrádce a zločince kněz Wladislaw plný Boha, horle horliwosti pro Krista, dne 22 Čerwence zabawil, a kázal se- wříti jej t&nau wazbau. Ha! což mammonu zlosti z domu toho auskočníka pobráno jest a do měšce knížecího wneseno! Mimo to jeho rowní w šibalstwí Židé, aby řečený zkurwysyn nebyl sťat, tři tisice liber stříbra a 100 zlata složili knížeti. Že pak kniże z wnuknuti milosti boží wykaupil křesťanské otroky ode wšech Židů, a zakázal, aby napotom žádný křesťan jim ne- slaużil. Amen, amen, prawim, cokoli jest kdy prowinil, wšecko tímto chwalitebným skutkem smazal jest a jméno sobě na wěky zjednal. !) Julii 2aa. — 2) U Němců zwala se Luitgarde. — ?) cuid. in turba verios prim. 2, 2ea, — *) Bavericos 1. — 5) Friderico 2ae. Hrabóti z Bogen. — 9) nemá 3. — 7) sub 4. — 9) minu 2aa. — 9) satanee 1. — 10) Při- pominé Horacowo: Credat ludaeus Apelle. — !!) pioca 28e. — !'?) quemcunque 4, 4e. — !?) eius 2as. — 14) afflaverat 3; necat tu. wynecháno. — !5) est 2, 2a, 2aa. — !9) vice deum 3; vioedomni 4, 4a. — !) id. Jacobus 4, 4a. — 19) tal. Judaeum 4, 4a. — !9) zelatus 4, 4a. — 7?) ah opskujś se w 4, 4a, — *!) et 2aa. — 29) ducis Wledizlai 4, 4a. — 23) nemó 4, 4a. — ?*) accipiens 4, 4a. — 25) instructus 2aa. — 99) Ju- daeis 4, 4e. 

Strana 191
KNIHY III. 70!) Ohristi famula pia Magdalena Maria, ‘Semper devota tibi promit plebs sua vota, quoniam in tuo festo eruta est ab hoste infesto. Item eodem anno III Idus Augusti XI hora diei solis eclypsis fuit, et secuta est maxima pesti- lentia boum, ovium atque?) suum; apes multae interierunt, penuria mellis fuit nimia. Segetes ?) autumnales defuerunt?) simul et vernales prae- ter solum milium et pisam. Eodem anno dux Wladizlaus, vir?) prae- clarus et venerandus, natale domini et epipha- niem in villa Stebecna 9) celebravit. Deinde, quo- niam *) infirmabatur, transfert?) se in urbem Wissegrad, ibique usque?) ad suum obitum man- sit. Eiusdem hiemis intrante vere vehementissimi incubuerunt venti per totam lunationem mensis Martii !9). 58. Anno dominicae incarnationis 1125 So- bezlau audiens fratrem suum !!) graviter infir- mari, inito consilio amicorum salubri, immo sic iam disponente dei nutu, cum omni suo comi- tatu de Saxonia rediit, et IV Nonas Februarii prope urbem?) Pragam in silva, quae est circa coenobium Brevnov !5), noctu applicuerat. Latet causa, quid ipse hac in re faciendum disposue- rat; neque enim tantae indolis heros tam temere hane terram intrasset, si non aliqui !*) ex co- mitibus extitissent, quorum consilio id, ut reor, egerat. Namque eadem nocte retro pedem tor- quens, huc et illuc, nunc!5) per silvas, modo per villas latenter circuibat terram, nemini vim inferens aliquam, sed semper'*) fratris sui quae- ritans ) gratiam. Omnes quidem Boemi primi et secundi ordinis!) eum diligebant et eius par- ti'*) favebant, sola autem ductrix et pauci cum ea adiuvabant Ottonem. Qui, quoniam sororem eius °°) sibi copularat?*!) omnibus modis nite- batur, quo post virum suum Otto potiretur solio. 191 Maří Magdaleno, zbožná ty -Kristowa ‘ sluzko ! Powżdy ti oddán lid ‘ sliby swé za to wesele wzdáwá, ze we swátek twüj wyrwán jest nepfiteli zlómu. Také téhož roku dne 11 Srpna w jedenáetau hodinu denní bylo jest zatmění slunce, a přišel jest potom welky mor wolů, owec a wepřů; mnoho wčel pomřelo, nedostatek medu byl wel- ký. Ozim se zwrhla i jař, kromě toliko prosa a hrachu. Téhož léta kníže Wladislaw, muž wýtečný a ctihodný, wánoce a nowý rok slawil we wsi Stbečně. Potom, poněwadž onemocněl, přestěho- wal se na hrad Wyśehrad, a tam zistal aż do swé smrti. Po tć zimó když. nastalo jaro, byly jsau welmi prudké wétry po celý oběh měsíce w Breznu. 58. Léta od narození páně 1125 Soběslaw, když slyšel, že bratr jeho těžce stůně, wzaw radu spasitelnau s pfately swymi, ano již tak řízením Bożiho wnuknuti, se wii drużinau swau wrátil se jest ze Sas, a druhého dne měsíce Unora položili jsau se w noci blízko hradu Praž- ského w lese, ktery jest wedlé klástera Bfew- nowského. Newi se pfiéina, co on w té wéci byl mínil učiniti. Nebo by také hrdina takowého ducha nebyl tak nerozwážliwě wstaupil do ze- mě, kdyby nebyli býwali někteří že županů, z jichž rady, jak za to mám, byl to učinil. Nebo té samé noci obrátiw se zase zpět, sem a tam, brzy po lesích brzy po wsech skrytě obcházel zemí, žádnému nečině žádného násilí, leč. wždy wyhledáwaje milosti bratra swého. A wšichni Cechowé prwního i druhého řádu jej milowali, a jeho straně přáli; jediná wšak kněžna a málo některých s ní podporowali Ottu. Ta, poněwadž byl si wzal sestru její, usilowala wšemi spůso- by, aby po muži jejím Otto obdržel stolec. Ne- 1) O pia Chr. A. — %) nemá 4, 4a. — *) Segeies — pisam nemé A. — 4) defecerunt 2aa. — *%) dux 3; nemá 4, 4e. — ©) Stbeczna 2, 2aa; Sctecna 2a. —- 7) quandoquidem 2b; quia 3. — 5) transferri se iubet 4, 4a. — 9) Tak 2, 2a, 2aa, 2b, 4, 4a; usque nemá A, 1. — 1°) Marci 1. W ruk. A připsány jsau na míeté tomio werse nésledujicf, ele záworkami zatriené: Anno milleno sexageno quo deno | Anglorum melle crinem sensere comete | Anno milleno centeno quo minus uno | Hierosolima Frenci capiunt virtute potenli. — ?!) Wladizlaum 4, 4a. — 12) nemá A. — !?) Brzewnow 2, 2aa; Breunov 2a; Breunen 2b; Breunou 3; Breunev 4, 4a. — !?) alii 2. — 15) nemá A. — 16) Taktéž, — 17) Taktéž. — 19) ordines 1. — !9) patri měl A, ele po strené opraw. w parti, — 30) jmenem Żofii. — ?!) copulaverat A. 27 1124 1125 

Strana 192
1125 192 Ducis autem magis magisque invalescens mor- bus nimis eius exhauriebat corpus. Inter haec primates terrae conturbati!) ceu pisces in tur- bida aqua, incerti dum mente titubarent?) con- sternati, regina: Suatava *),. mater ducis, prae- monita et instructa Sobezlai ab amicis venit, ut visitaret filium suum, et: sie locuta est ad eum: Mater ego tua cum sim et regina, supplex. et timida ad tua venio genua, et quibus te tene- rum excepi, pro*). fratre tuo?) coram .te jam tremulis procumbo genibus,: Nec enim ea, quae iure possini- negari, peto, sed quae sunt et) deo placitg. et hominibus. aocepta. Placet enim deo,.sicut ipse dixit: Honora patrem tuum. et matrem, ut meas aniles placide suscipias preces, et hanc rugosam lacrimisque obortam ") precor ne confundas faciem. Liceat mihi vetulge matri apud filium suum?) impetrare, quod rogat et postulat prostratus laon umiversus Boemiae, li- ceat mihi decrepitae vos videre pacatos, quos pari conditione ex meo utero generatos video, gratia dei; bene educatos. Contingat mihi ani- culae cito moriturae non prius mori, quam huic incomparabili ?); meo-;deus conferat solamen moe- rori. : Merito: quidem. moereo:!?),quig: fera Erih- nis hac àn terra regnat, et vos fratres, olim unanimes, nunc in proelia armat t"). Quis enim ignorat, quod camisia propior sit corpori quam tuniea? Natura quippe, quae fecit propinquioraem genítura, facit, ut sit.suis propitior et in omni rerum :procurata. Ille autem, ille!?), quem- tibi fratrem facis, et cui modo tuae sobolis et carae coniugis curam iniungis. et in tutelam commnittis, crede mihi matri, ipse primus erit eis in laqueum et in foveam et in scandalum. lete autem, quem a te elongas et quasi ulienum reputas !?), cum sit tuus germanus, multo clementior in '*) tuos erit, quam tui patrui natus, cur post te decernis paterni solium .ducatus. Dixerat et flebat natum- que'*) su0o'*) angebat ploratu. Quem ut!*) vidit simul collacrimantem, haec adiecit dicens: Non tua, fili mi, inevitanda homini deploro fata '9), verum fratris tui miserabiliorem, morte vitam KOSMÜW LETOPIS ÓESKY. moc pak kniżete wic a wice se zmáhajiei welmi hubila jeho tělo. Když mezitím přední mužowé w zemi pomateni jako ryby w kalné wodě w ne- jistotě kolisali se w ustrašení, králowna Swata- wa, matka kniZete, zprawena jsauc a nawedena od pfátel Sobéelawowyoh, pfi&la jest naw&tiwit syna swého, a mluwila k nému tak: Já, jsauc matka twá.a králowna, přicházím prosici a bo- jiei se k nohaum twym, a na kolena, na kte- rých jsem tě autlého hýčkala, již se třesaucí pro bratra twého před tebau padám. Neb ne- žádám: wěcí, které by práwem: mohly býti ode- přeny, než které se Bohu libí :a kterých lidé si přeji. Neb se libi Bohu, jak sám řekl: cti otce swého i matku swau, abys:-mé: stařenské prosby wlídně slyšel a tohoto mého. wráskowi- tého. a slzami skropeného obličeje, prosim, abys nezahanbil. Nechať smím já, stará matka, pro- siti syna za to, co prosí a žádá na kolenau weškeren národ český, nechať jest mné wčkem sešlé widěti wás smiřené, které jednostejné z mé- ho lüna porozené widim z milosti Boží dobře wyehowané. Budiž popřáno mně babičce brzy umirajici, abych nezemiela prwé, neZ. mi Büh poskytne. potěšení w tomto mém. nesrownalém zarmauceni.- Práwem. zajisté: rmautiry. p, Że di- woká wzteklioe w této zemi: wládne a wás .bratží, někdy jeduosworné, nyní do; bojů strojí. Kdožť newi,:áe „jest košile :k tělu: bližší než sukně? Nebo priroda, která učinila bližšího dle naro- zení, činí, že jest k swým milostiwější také we wšem řízení. Onen wšak, onen, jejž sobč bra- irem činiš, a kterému .ten čas péči o swé ditky a drahau choť ukládáš. a.:pod jeho ocbranu po- raucié, wéf mné matee, tem jim. prwni bude osidlem a jamau a pohoréenim.. Ten wáak, které- ho od sebe wzdaluje$ a.jako.za ciziho poklś- dáš, ježto jest twůj bratr wlastni, bude k-twym mnohem dobrotiwájái nez syn twóho stryce, kto- rému po sobé odkazuje& stolec otcowského kní- żetstwi. Tak prawila a plakala a syna swého lkáním obtěsňowala. Když pak spatřila, an spolu s ni slzí, toto doložila, řkaue: Nelkám, synu můj, ?) turbati A. — ?) titubarunt 3. — 9) Zuatava 1; Zwatava 4; Swataua 2. — 4) cum A.—-*) t; Zobeziao 4, 4a. — 9) ex f, — ?) abortam: 2 ; 'obrutám 2b. — 9) si non 3. — 9%) incorparabili 2a. +— 10) meteor 1; mo- rior 4, 4a. .— !!) Srown. Virg, Aen. VII, 335. — !?) nemá 4, 4a. — 13) facis 2aa. — 19) inter vos 4, 4a. — 19) neumque 1. -- !6) suum 3. — !7?) cum 2aa. — '!3) facla 1. 

Strana 193
KNIHY II. defleo, qui profugus, vagus et exul mallet!) nune feliciter mori quam infeliciter vivere. Cui natus ?), perfusus faciem lacrimis: Faciam, inquit, mater mea, faciam, quod hortaris, non ?) sum adamante vel ex Charybdi*) genitus, ut non reminiscar uterini fratris?). Interea rediens praesul?) Bam- bergensis ?) ecclesiae Otto, miles Christi indolis 9), victis et destructis Pomoranorum idolis visitat, ducem iam viribus prae infirmitate deficientem. Cui dux?) cum sese et animam suam per sanc- tam confessionem commisisset, non prius posse dari aut. consequi indulgentiam, praesul!?) spo- pondit, quam fratri suo pacem veram et firmam promisisset et!!) gratiam. Moxque praesul prae- dictus curam animae eius et causam perficien- dae?) pacis Megnardo !?) iniungens episcopo, iuxta principalem munificentiam valde donis onus- tatus tenuit viam ; festinabat enim, ut ante do- mini coenam perveniret ad sedem suam. Mittitur illico pro !*) Sobezlao, iamque palam in populo agitatur, quod olim clanculo machinabatur. Talia ut sensit princeps Moraviae Otto fieri, qui semper adhaerebat ducis!^) lateri, timens ne forsan'9) caperetur, tristis revertitur in Mo- raviam. Pacificatus est autem Wladizlaus cum fratre'") quarta feria maioris ebdomadae. Post octavas autem 'S) paschae II Idus Aprilis !9), dominica die, quae tunc fuit Misericordia do- mini, pius et misericors dux Wladizlaus non sine magno suorum planctu migravit ad Christum, et quam semper pro nomine Christi in paupe- res exhibuit, nimirum iam ab ipso misericordi domino, consecutus est misericordiam. Sepultus est autem in ecclesia sanctae Mariae virginis, quam ipse aedificans Christo et eius matri omni- bus ecclesiasticis xeniis sufficienter auxit, et s&- tis honorificam monachorum ibidem ??) constituit abbatiam ; loci nomen est, Cladorubi?!). 193 nad twym osudem, kterému člowěk neujde, nýbrž bratra twého žiwot smrti žalostnější oplakáwám, jenž co poběhlý, těkawý a wypowěděný raději by nyní šťastně umřel, než nešťastně žiw byl. Syn pak, jehož obklčej polit byl slzami, řekl: Učiním, matko má, učiním, co žádáš; nejsem z diamantu ani z Charybdy zrozen, abych si newzpomnél na bratra žiwotního. Mezitím wra- ceje se biskup kostela. Bamberského Otto, Kri- stůw rytíř slawný, po přemožení a roztlučení model pomofskych, nawśtiwil kniże pro nemoc jiż sily pozbywajiciho. A kdyż kniże jemu sebe a duši swau skrze swatan zpowěd poručil, ozná- mil jemu biskup, že nelze prwé dáti neb ob- držeti odpuštění; než by bratrů swému slibil pokoj prawý a pewný i milost. A hned biskup řečený péči o duši jeho a záležitost učinění miru poručiw biskupu Menhartowi, dle kniżeci štědrosti welice byw dary obtiżen, dal se na cestu. Nebo pospichal, aby pred slawnosti we- čeře páně dojel k sídlu swému. Posláno ihned pro Soběslawa, a již se zřejmě w národu o to jednalo, co se prwé tajně strojilo. Když Otto kniże morawskć pozorowal, że se toto dálo, ježto wżdy byl po boku kniżete, obáwaje se, aby snad nebyl zajat, smutný wrá- til se na Morawu. Byl pak Wladislaw s bratrem smiřen we středu w týden welikonoční. Po okta- vu pak welikonočním dne 12 Dubna w neděli, w kterau tehdáž bylo Milosrdenstwi boží, dobrý a milosrdný kniže Wladislaw ne bez welkóho nářku swých odšel ku Kristu, a milosrdenstwí, které wždy pro jméno Kristowo prokazowal chu- dým, owšem již dosáhl od milosrdného hospodina. Jest pak pohřben we chrámu swaté panny Ma- rie, jejž sám wystawiw Kristu a jeho matce wšemi kostelními potřebami nadal dostatečně, a zřídil tam dosti počestné mnišské opatstwií ; jméno mista jest Kladruby. 3) valet 1, rukau jinau ptips. vellet; malit 3. — ?) n. Wladizlaus 4, 4a. — 9) nec 2aa, 3, 4. — *) ex nemá 3, 4a; vel execrebili genitus A. — 5) fr. mei 4, 4a. — 9) pr. red. A. — 7) Bamberiensis 1, 2, 2aa; Babenbergensis 4. — 5) inclytus 3, 4a. — 9) dux Wladizlaus 4, 4e. — !9) pr. Otto 4. — !!) nemá A, 2b, 3, 4, 4e. — 1?) perficiendi 28a; perficiente mél 1, ale opraw. w perficiende. — !3) Meynherdo 2, 2ea ; Maynhardo 2a; Meginerdo 1. — '4) per Sobieslaum 2aa; Boleslao 2, ele po strané opraw. Sobeslao. — 15) lat, duc. A. — 19) forle 2 ; forsitan 4, 4a. — !?) (r. suo Sobezleo 4, 4a. —- !9) nemá A. — !9) S tím se srownáwá i zpráwa Necrol. :Boh. Dobner, Mou. Il]. — 20) ibí 3. — ?7) Kledruby 2; Kladaruby 3; Cladruby 2ae. 27* 1125 

Strana 194
194 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1125 Dux fuit hic quantus 1), rexit dum spiritus ar- Kniže jaký ten byl, pokawad duch wladl mu tus, audy, Můžete z wypsání podaného wědět jeho skutků, Chwály jaké je hoden, jakowá patří jemu úcta. Buď knihy této konec, kde konec jest knížete ctného. 59. Poněwadž se pamatuji, že jsem na za- čátku prwní knihy řekl, že jest tato kronika wydána za času knížete Wladislawa a biskupa Heřmana, tito pak již z tohoto slzawého audolí smrti přeneseni jsau bohdá k místům weselí, ale látka wěcí zběhlých posud přeplýwá, mámli tu zaraziti kotwu u břehu, čili když posud wětry zůři, do wýše roztáhnauti plachty, Ty mi poraď w tom, sličná má učitelkyně Muso! Neb ty, která nikdy nestárneš, mne starce k uče- ním jinošským pokaušeti nepřestáwáš; není tě tajno, že w každém kterémkoli starci jako mně jest chlapecký smysl a duch slabý. O! by mi již osmdesátníku minulá Bůh nawrátil léta, w kte- rých jsi někdy w Leodii pod mistrem Frankem w zelených luzích brzy grammatické, brzy dia- lektické nauky se mnau dosti se nahrála. O! welice milostná jinochům a sladká, wždy styd- liwá ale nikdy nestárnaucí, proč na mne dorážíš na starce? Proč tupau pobádáš mysl? Již mi letitý wěk shrbuje záda, již swraštěná kůže zobyzďuje oblíčej, již prsa jako schwácený wa- lach dýchají. Již hlas chraptiwý sípá jako hus, a chorobné stáři oslabuje mé smysly; w prawdě mě wíce těší měkký chlebíček a topinka než twé mudrowěty, které jsme někdy pod waší peřinkau měkce léhajíce, sladce ssáwali z twého autlého cecíčku. O sofistiko za rohy chytající, samowděk mužům syllogistickým žádauci, od nás wšak již dosti zkušená, nechej starců, hoň se po jinoších tobě podobných, bystrého ducha a w na- ukách nauk důwtipných, kteří nedáwno u wel- kého stolu paní filosofie rozkošnými nakrmeni krměmi a přebrawše poklady celé Francie, co 59. Quoniam quidem primi 3) in exordio libri memini me dixisse, hanc chronicam sub tempo- ribus Wladizlai ducis et Hermanni praesulis edi- tam 4) esse, quibus iam ex hac convalle lacri- mosa 5) fato transvectis ad loca forsan delitiosa, sed adhuc gestarum rerum exuberante materia, utrum ibi6) figam littori7) anchoran, an etiam nunc furentibus euris8) in altum carbassa tendam, Consule formosa mea doctrix, nunc mihi Musa. Tu enim, quae nunquam senescis, me senem ad iuvenilia studia9) inquietare non quiescis, haud 10) ignoras, quod in uno 11) quocunque sene, sicut in me, puerilis est sensus et debilis animus. O si mihi iam ootogenario praeteritos deus re- ferat annos, quibus olim 12). Leodii sub Franco- ne 13) magistro tum gramaticae tum dialecticae artis in viretis14) pratis mecum lusisti satis! O nimium amabilis iuvenibus et suavis, semper pudica, sed nunquam vetula, cur me repetis se- nem? Cur hebetem incitas mentem? Jam mihi annosa aetas dorsum incurvat, iam rugosa 15) cutis faciem deturpat, iam pectus velut sonipes fessus anhelat, iam vox rauca ceu anser sibilat, et morbida senectus meos enervat sensus. Certe plus me delectat 16) mollis panis et tosta bu- cella, quam tua sophismata, quae quondam 17) sub vestra moliter cubantes ascella, suaviter ex tua tenera suximus papilla. O sophistica cor- nupeta, ultro viris syllogisticis appetenda, nobis autem iam satis experta, sine senes, pete iuve- nes tui similes, ingenio acutos et in artium ar- tibus argutos 18), qui nuper ad magnam mensam dominae 19) philosophiae delitiosis pasti epulis, et exhaustis totius Franciae thesauris, novi philo- Ex eius gestis iam scriptis scire potestis, Qua dignus laude sit, quove colendus honore. Sit libri finis, nostri ducis est ubi finis ?). 1) quintus 3. — 2) W ruk. 2a následují nyní slowa: Incipit prologus in quartum librum. We 4 čteme: Explicit liber IIIus. Incipit IIII de chronica Boemorum. Tatáž slowa jsau po straně w ruk. 4a pozdější rukau při- psána. W 8 čteme: Incipit prologus in quartum librum cronicae Bohemorum, editus a decano Pragensi dieta Cos- mas, et cetera. — 3). nemá 3. — 4) esse ed. A. — 5) lacrimarum A. — 6) sibi 2. — 7) lectori 2a. — 8) curis 4. — 9) stadia měl 1, alc. opraw. w studia. — 10) aut měl A, ale opraw. w haud. — 11) viro 3 ; in unoquoque 2b. — 12) enim. 2. — 13) Francorum 4, 4a. — 14) virentibus A; virectis 1, 4. — 15) rugosae 3. — 16) delec- tant 2b. — 17) condam 2en. — 18) acutos 2aa. — 19) deonae 4.

Strana 195
KNIHY III. sophi redeunt! Tales oratores inclita virtus ducis Sobezlai expectat, qui eius mirifica gesta stilo aureo mirifice deaurare queaht!); quibus et ego senex, quicquid inepte deliro?), usque, &d un- guem elimandum ?) supplex committo. Horum et omnium ista legentium cum licentia, liceat mihi praefati ducis pluribus ex gestis aliquid contin- gere scriptis. Et qui me senem vituperas, ipse cum sis sapiens, thesaurum tuae.scientiae in lucem proferas, et hunc rudem textum pro ma- teria habeas ). 60. Regnante domino nostro Jesu Christo, trino et uno?) omnipotente deo, uti supra. retu- limus, duce Wladizlao ex hac luce subtracto, frater eius Sobezlau, aetate quidem) iunior, sed maturis?) sapientia maturior, manu largus, civibus acceptus, plebi utriusque. sexus. et aetatis gratus, omnibus Boemis insimul faventibus, XVI Kal. Maii iure hereditario in principatus solio elevatus est avito. O qui perpetua mundum ratione gubernas, Quisnam 5) speraret vel quisnam credere posset, Quod pax hoc?) anno fieret") sine sanguine magno, praesertim cum dominus Otto, quorundam in- stinctus!!) consilio, tali se obligaverát sacra- mento ?), quod. non prius ab urbe Wissegrad cederet'?) quam aut victus !*) plecteretur ca- pite, aut victor potiretur .principalis sedis cul- mine. Sed dominus noster Jesus Christus, qui dissipat et reprobat consilia principum, sanctis- simi martyris!) Wencezlai per meritum.ita mi- sericorditer disposuit, uti me supra referente satis caritas vestra novit. Quapropter iam bo- nus dux desinat.super fratre suo simul et Otto- ne irasci*et!9) indignari, credat omnia ratione'?) dei gubernari, et!5)'nichil sine ipso posse fieri. Sed quoniam Salomone testante ira in sinu stulti quiescit, absit hoc a reverentissimo '?) duce, ut per iram et indignationem suas virtutes eximias commaculet, aut per inpatientiam ?") probabiles 195 nowi filosofowé se wraeuji. Takowé řečníky čeká slowutná ctnost knizete Sobéslawa, ktetí by po- diwuhodné jeho skutky zlatym rytkem: podiwu- hodné pozlatiti- dowedli: Těm také já stařec, což- koli nejapně nablábosim, aby to do čista wy- brausili, prosebně odewzdáwám. Sjich a wšech toto éótàueich dowolením buď mi dowoleno z wice dějů řečeného knižete něčeho dotknauti se' pis- mem. A kdož mne starce haníiš, když sám jsi maudrý, poklad swé učenosti wynes na swětlo, a brubé toto sepsání měj za látku. 60. Pod kralowánim pána našeho Ježíše Krista, trojího a jediného wšemohaucího Boha, jak jsme swrchu powěděli, když kniže Wladi- slaw sešel s tohoto swěta, bratr jeho Sobéslaw, wěkem sice mladší :alé maáudrostí zralých zra- lejší, ruky štědré, obywatelům milý, lidu obojiho pohlawi i stáří zalibený, s přiwolením: wšechněch Čechů wesměs, dne 16 Dubna dle práwa dědič- ného powýšen jest na knizeci stoléc : předků starodáwných. O! jenž tento swět wěčným rozumem, Bože, řidiš! Kdož by to daufal byl neb chtěl tomu přidati wiru, Že bude mir ten rok zjednán, a to bez krwe welké, zwláště poněwadž pan Otto, podpichnut radau nékterych, takowau se byl zawázal ptisahau, Ze prwé neodejde z hradü Wy&ehradu, nez bud pfe- možen přijde o hlawu neb co witěz dosáhne wýše stolce knižecího. Ale pán náš Ježíš Kristus, který kazi a ruší rady knížat, pro zásluhu nejswětěj- šího mučenníka: Wácslawa milosrdné tak spüso- bil, jak Láska Waše dobře. wi, že jsem wýše powěděl. A protož nechaf dobrý kniže již ustane zlobiti a hněwati se na bratra swého i také na Ottu; nechať. wěři, že wšecko rozumem božským se sprawnje a že nic bež: něho nemůž se státi. Wšak ponéwadz;dle swédectwi Salomauna hnéw w.üadrách. hlaupého spočíwá, buď daleko od slo- wutného knizete, aby mél zlostí a hnéwem wy- teéné etnosti swé poskwrniti nebo netrpéliwosti ehwalitebné skutky swé zhanobiti. Které zajisté l) queunt opraweno ft. —- ?) delibro. 22a; —.?) eliminandum. 2aa, 3. — ?) Tu w ruk. 2a následují slowa: Incipit liber quartus de sublimacione Sobeslai in ducem. Bolieimotum. — ?) unico 2, 2a, 202, 2b..— 9) nemá 2. — 7) nemá.2. — 8). nemá 4a; — ?):eo 4, 42..— 79) staret .2aa. — !!) Opr. 1 ánstructus,..— ?9). iuramento .2b..— 13) recederet. 2ag: ——:1*) -vict,.pl. cap. aut. vict, nemá 2aa, —— 15) Wenc. mar..A. — !5) mon 4, -— !7): d. rat. A dei nem 4, 4a. — !9) sed 2na. — !?) reverendissimo 3. — ?9) patientiam : 3. 

Strana 196
1125 196 suos contaminet actus. Quos revera si quis!) ob laudem?) sui singillatim 3) exprimere satageret, prius. diurna lux et pagina deficeret, quam in- ceptum *) opus perficeret. Verumtamen nos unum et praecipuum eius?) memoriale vestrae caritati p&ndimus, in quo nimirum omnibus pene prae- ferendus est actu, quod tantae potestatis dux nunquam mentis praedone poluit*) sua labra medone. Certe non modica est virtus cuipiam potenti viro os suum refrenare, et naturalis po- tus non amurcam, sed eius illecebras spernere. 61. Eodem anno XIII*) Kal. Junii, IV exi- stente feria, in ebdomada sacrosancta penteco- sten, magna nix in quibusdam silvestribus locis descendit, et sequentibus diebus grande frigus inhorruit, atque omnigenis et maxime in autum- no seminatis frugibus, simul?) et vineis, nec non et?) arboribus multum nocuit, ita ut?) in multis locis arbusta radicitus exaruissent, et minores gelu!!) rigescerent!?) amnes. Eius!?) eb- domadae in sabbatho X!*) Kal. Junii imperator Heinricus quartus obiit, ibique eius !?) et impe- rialis genealogia desiit, partim sterilitate femi- nei 18) sexus, partim ab ineunte aetate omni virili stirpe regali fato conclusa exitiali. 62. Interea per dei gratiam inclito duce So- bezlao in toto suo composita pace regno, dum!) heroicis cessamus a chronicis!9), referamus qua- liter presbiter quidam crudi per incendium oleris incentivas extinxerit !*) flammas pectoris; ipse enim clam mihi narravit familiariter, et ut nulli eum nomine proderem per Christum me rogavit amicabiliter, cui ita ego uti mihi credo, quia vita eius laudabilis fidem praebet verbis. Aie- bat?) enim, quod, postquam sibi?!) presbite- ram *?) dominus tulerat, devota mente deo vo- ver&t, quod nullam ultra cognosceret feminam. Sed quoniam valde difficile est assueta ??) fun- ditus &?*) mente evolvere, nescio quot??) post KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. kdyby kdo pro jeho chwalu usilowal jednotliwé wyloziti, spife by došlo denní swětlo a blánka k psaní, než by dokonal dilo podaté. Wiak ale my jednu a zwláštní jeho znamenitost Lásce Waši předneseme, skutek, we kterém bez po- ehybnosti skoro nade wšechny klásti se musí, że kniże tak mocný nikdy rtů swých neomočí medem, tím rozumu zlodějem. Jest zajisté ctnost nemalá při každém muži mocném, držeti ústa swá na uzdě a opowrhowati ne pěnau přiroze- ného nápoje, ale wnadami jeho. 61. Téhož léta dne 20 Kwětna we středu we swatém témdni Letnic napadl jest weliky sníh w některých krajinách lesních, a druhého dne uhodil weliký mráz a uškodil welmi wše- likého druhu obili, nejwice pak setému na pod- zim, rowněž také na winnicich a na stromich, tak že we mnohých místech sady z kořene uschly a menší řeky zamrzly. W témž týdni w sobotu dne 23 Kwětna zemřel jest císař Jindřich Čtwrtý, a tu jeho a cisařský rod wyhasl jest, dilem pro neplodnost pohlawi ženského, dílem že wšechno potomstwo mužské we mladém wěku skonalo smrti zhaubnau. 62. Mezitím, kdyZ z milosti Bozi slawny kni- £e Sobéslaw spüsobil mir w celém swém králow- stwi; co zanechéme kronik hrdinskych, powime, kterak kněz jeden ohněm cerstwé zeliny zhasil drdZdici prsau plameny; nebo sám mi to wy- prawowal düwérné, abych ho nikomu neprojewil dle jména, pro Krista mě žádal přátelsky; jemuž ja wófim jako sobě samému, protože žiwot jeho chwalitebný dodáwá slowům wiry. Prawil totiž, že když mu pán Bůh odňal kněžku, pobožnau mysli slibil Bohu, že wice žádné ženy nepozná. Ale poněwadž jest welmi těžko, obwyklau wěc dokonce z mysli wypuditi, newim po kolika lé- tech přišlo naň takowé těla pokušení, že skoro ve - - Le. 1) si quis pripsáno w A rukau jinau. — ?) lau 1, 2a8; ob laudem sui nemá 2b. — ?) singulatim 3. — 4) incertum A, 2, 2a, 2aa, 2b. — 5) suum 2as. — ©) polluit A; proluit 2, 2a. — 7) Tok 4a; XVI 4; ostatni VI. — 9) similiter 2b. — ?) nemá 3, 4, 4a. — !9) ita ut nadeps. w A. — !") gulu 268, — 1%) et min. — rigesc. nemá 2.— !?) Eiusdem 2aa. — '4) Tek 4a ; ostatni Ill. — 15) eiusdem imp. 3; eius 4, 4a, pfi tom et wynecháno. — 16) feminei — virili nema 1. — 17) nemé 3. — 18) W ruk. 4, 4a wynechśno wie od slow: Interes — chronicis, a na místo toho položeno: Hoc in loco licet extra ordinem nostrae sil narrationis, quoniam tamen aedificationi fidelium convenire credimus, referamus... — !?) extinxerat 1; extinxit 2. — 20) agiebat měl A, ale g wyškrá- báno. — ?!) nemá 28a. — ??) presbyteratum 2b. — 23) asueta A. — 2%) a meute nemá 2. — ?5) quod 1, 2. 

Strana 197
KNIHY III annós tanta eum temptatio earnis invaserat, ut pene voti oblitus, quod deo voverat, victus libi- dine in laqueum diaboli fere !) ceciderat. Quid enim ageret? aliquando legerat in dialogo, qua- liter sanctus Benedictus per incendium ?) urti- cae compescuit ardorem carnis inimicae. Cum subito superna gratia respectus et ad semet- ipsum reversus, quaerens?) ad simile opus, et non inveniens secretum locum, furtim collegit de urticis manipulum, clam petiit; cubioulum et super se clausit ostiolum, atque omne suum us- que ad unum filum abiecit vestimentum. Ah! si quis tum ^) presbiterum sanum insanientem vi- disset, etiamsi?) eadem die carum parentem se- pelisset, vellet nollet, utique rideret. Certe non tantum saevus magister in discipulum, aut do- minus iratus in servum saevit, quantum pres- biter in se et contra se inflammatus, atque prae ira insensibilis factus, per genitalia sua simul et posteriora urticis saevivit. Exinde) redit ad cor, et multo crudelius circa praecordia saevi- ens, aiebat: Tu me, tu, pessimum ?) cor, semper crucias, ego te sic modo cruciabo. Ex te enim exeunt cogitationes malae, adulteria 5), fornica- tiones et libidines. Sicque satisfaciens suo furori presbiter furibundus?), tantis atrectatus'?) dolo- ribus, per tres dies iacuit moribundus; nec satis se!!) fecisse reputans animae remediis, colligens fasciculum de urticis, suspendit in sua camera, quatenus eas semper haberet prae oculis, quas quotienscunque seu'?) pendentes seu succisas sive iuxta viam pollentes conspexit, cor eius in- tremuit mensque mala memor mali penitus !?3) evanuit. Nos autem huius presbiteri imitabilem saevitiam vertamus !!) ad virtutum custodiam, et quod ipse operatus est in corpore, nos ope- remur ?) mente. Sunt enim eloquia domini elo- quia veridica, quibus ait: Pater meus usque modo operatur, et ego operor. Ecce enim !5) presbiter, dum foris poenaliter '") arsit, quod illicite ar- debat!5) intus, per dei gratiam extinxit, vicit peccatum, quia mutavit incendium !?). 197 zapomenuw slibu swého, ktery byl uéinil Bohu, žádostí přemožen málem by byl upadl do osidla dáblowa.. Co medle měl učiniti? Jednau byl četl w Dialogu, jakým spůsobem swatý Benedikt pá- lenim koptiwy skrotil oheň těla nepřátelský, Tu najednau když milost shůry naň shlédla a sám k sobě se nawrátil, hledaje ku podobnému skut- ku a nenacházeje saukromého mista, pokradmu natrhal si otépku kopřiw, tajně zašel do poko- jíčka, a za sebau zawřel dweřička, i swrhnul se sebe oděw, že na něm niti nezůstalo. Ach! kdyby byl kdo tu chwili widěl kněze zdrawého, jak se wztekal, kdyby byl toho dne milého otce neb matku pochowal, chtěj nechtěj jistě by se byl smál. Tolik zajisté nezüfi züfiwy $kolmistr proti žákowi ani pán rozhnéwany proti otroko- wi, jak kněz na sebe a proti sobě rozpálený a ze zlosti necitelným učiněný přes přirození swé i zároweň přes zadnicí zůřil kopřiwami. Potom obrátil se k srdci, a ještě mnohém ukrut- něji okolo prsau zůře, prawil: Ty mne, ty zlé srdce, pořád mučíš; já tě nyni takhle mučiti budu. Nebo z tebe wycházejí myšlení zlá, cizo- ložstwi, smilstwi a zlé žádosti. A tak učiniw zadost swému wzteku kněz rozwzteklený, bo- lestmi takowými strýzněn po tři dni ležel umi- rající; a mysle ještě, že neučinil dosti pro spa- seni duše, swázaw metlu z kopfiw, powésil si ji we swé komoře, aby ji měl pořád před oči- ma; à kdykoli je widél bud wisici, bud posek- nuté bud wedlé cesty rostauci, zatíáslo se srdce jeho, a mysl zlá pamétliwa zlého zmizela. My pak tohoto kněze následowáni hodnau züfiwost obraťme sobě za stráž ctností, a co on učinil na těle swém, my čiňme w myšlení. Neb jsau wýpowědi páně wýpowědi prawdomluwné, an prawi: Bůh můj dotud působí, a já též půso- bím. Nebo hle! kněz když zewně z trestu ho- řel, co nedowoleně hořelo wnitř, z milosti Boží uhasil. Pfemohl hfieh, protoZe zménil pálení. ') vere 2b. — 2) incentivum 4, 4a. — 9) coherens A. — ^) tuum mél 1, ale opraw. w tum. — 5) etsi 4a. — 9) Exin. 2b. —- ?) pessime cur 2b; pess. cor semp. crucias wynecháno w 5. — 9) ad. superbia 4, 4a. — W) nemá 5. — !?) attenuatis 2b; attractus 4, 4e. — !!) me mél 1, ale opr. w se. — !?) nemá 2b. — 13) nemá 2b. — 15) ad virl, vert. A. — 9) op. in m. 4, 4a. — 16) nemá 4, 4a. — 17) peccaliter 2b. — !9) ardebit mél 1, ale opraw. w ardebat. — '?) Tu prestáwá ruk. 3 slowy: Hucusque Cosmae decani Pragensis editio. 1125 

Strana 198
198 KOSMŮW LETOPIS ČESKÝ. 1125 Noverint omnes 1) in Christo fideles, huius chronicae compositorem, scilicet 2), Cosmam, re- verentissimum Pragensis ecclesiae decanum, XII Kal. Novembris obiisse eodem anno, quo ducem Sobezlaum constat intronizatum fuisse 3). Wězte wšichni Kristowi wěřící, že sklada- tel této kroniky, totiž Kosmas, ctihodný kostela Pražského děkan, zemřel dne 21 Října téhož roku, we kterém, jak známo jest, kníže Sobě- slaw postawen byl na stolec. 1) omnes Christi fid. 2aa. — 2) nemá 2b. — 3) Pozdější ruka připsala w 2 MCXXV. Místo Noverint — fuisse mají 4, 4a: Hoc eodem anno exemptus est vita huius chronicae compositor Cosmas, reventissimus Prag. ecclesiae decanus, XII Kal. Nov. Ruk. 1 má tu Amen. Valete fratres, a A dokládá ještě amen.

Strana 199
II. KOSMOWA LETOPISU ČESKÉHO POKRACOWATELÉ. 28

Strana 200

Strana 201
I. KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. Kosmas zaslaužil sobě jméno otce dějepisu českého nejen tím, že se prwní o sauwislé sepsání dějin českých od nejstarších pamětí až do swého wěku pokusil, nýbrž také že vzbudil chuť w jiných, kteří po jeho smrti w díle jeho pokračowali, píšíce dílem dále o dějinách swého wěku, dílem doplňujíce rozličným spůsobem dílo Kosmowo přídawky k wyprawowání jeho o časích starších. Sepsání jejich srostla již we starých rukopisech s dílem Kosmowým jistým spůsobem w jeden celek: pročež nazýwáni jsau pokračowateli Kosmowými. Prwní z nich byl nejmenowaný kanowník Wyšehradský, který sepsal paměti prwních 17 let po smrti Kosmowě a tedy po onom roce, kterým se i letopis Kosmůw končí, totiž od roku 1126 až do roku 1142. Obsahuje tedy dílo jeho čas panowání slawného knížete Soběslawa I a prwní toliko začátky nástupce jeho Wladislawa II. Letopisec tento byl sauwěký, dílem bez- postředný, dílem postředný swědek wšeho, o čem píše, pročež zpráwy jeho jsau weskrz bezpečné. Dílo swé skládal postaupně během času, o kterém psal, přidáwaje k němu, když se práwě co nowého událo. Kosmowi nerownal se strojností slohu, ale owšem wěrným líčením událostí, jak se jemu předstawowaly před oči. Wlastenecké jeho smýšlení české jewí se při rozličných příležitostech, rowněž welká oddanost ku panujícímu knížeti Soběslawowi a zalíbení w tom, co se týkalo Wyše- hradu a zwláště kostela Wyšehradského. Krom toho byl pilným pozorowatelem hwězd a zname- nitějších wýjewů přírodních wůbec, o kterých pilně zaznamenáwal zpráwy do díla svého. Hájek přiwádí mezi prameny, jichž ku kronice swé užil, též kroniku jakéhosi Jaroslawa, který prý byl nejdříwe kanowníkem při kostele Pražském, potom wstaupil do kláštera Strahowského a od roku 1126 až do konce 12 stol. wyprawowání nějaké o dějinách českých složil. To přimělo ně- které starší badatele, jmenowitě Balbina a Pešinu, k domnění, že prwním pokračowatelem Kosmy byl tento Jaroslaw, a w ruk. Břewnowském (2b) připsáno rukau XVII wěku čerweným písmem k ná- pisu této části letopisů: Liber rarus; Author Jaroslaus. — Dobner a po něm Pelzel a Dobrowský wywrátili důkladně domnění toto, ale za to drželi se sami a po nich i jiní spisowatelowé nepra- wého mínění, že ten, kdo pokračowal w Kosmowě letopise, byl kanowníkem Pražským, což dostatečně wywrátil Palacký w díle swém: „Würdigung der b. Geschichtschreiber“ str. 37—39, ukazuje, že spisowatel ten byl kanowníkem Wyšehradským, což hlawně widěti jest ze záliby, s jakau se při událostech na Wyšehradě zběhlých zdržuje. 283

Strana 202
202 POKRAČOWATELÉ KOSMOWI.! Letopisy kanowníka Wyšehradského zachowaly se nám w 5 rukopisech a sice: a) W rukopisu knihowny kapitoly Pražské z XIV wěku, w němž jest letopis Kosmůw, a sice na listech 105 druhé strany až na list 117, kde se jen slowa „(ho)nor et gloria in secula seculorum. Amen.“ nalézají. My jej při udání různých čtení jako dosud znamenati budeme číslem 2. b) Rukopis knihowny raudnické, kde jest též kronika Kosmowa. Konec třetí knihy Kos- mowy a náš pokračowatel a zpráwy od slow: In diebus illis (str. 339 Pelzelowa wydání) až foris vastabat gladius (str. 358 téhož wydání) jest podáno w rukopisu tomto co čtwrtá kniha kroniky Kosmowy na str. 100—125. Čtení líšící se znamenati budeme jako dosud 2a. c) Rukopis knihowny Fürstenberské w Donaueschingen z konce XV wěku, kde taktéž jest kronika Kosmowa. Ruk. ten znamenati budeme 2aa. d) Rukopis knihowny kláštera Břewnowského, kde náš pokračowatel jinau rukau psán než kronika Kosmowa, ale tautéž, kterau oprawy a postranní poznámky w letopise Kosmowě jsau spůsobeny. Text pokračowatele Wyšehradského jde sice až k 1. 1142, ale jen k slowům: In crastino autem Moravienses cum profugis Boemis ... ostatek schází. Saudíce dle wíce okolností, newáháme twrdití, že přepis kusu tohoto w rukopisu břewnowském učiněn z rukopisu donaueschinského. Zna- menati budeme rukopis tento 2b. e) Rukopis Musea českého, o němž se na ten čas newí, jehož varianty známe a podáme ze srownání K. J. Erbenowa, znamenajíce je číslem 8. Wydání letopisce Wyšehradského učiněna dosud tři, a to a) co disertace habilitační dle rukopisu pražského od hr. Jachyma Krakowského z Kolo- wrat. Wydání to jest welmi chatrné, plno chyb a má názew: Continuatio chronici Bohemici, olim conscripti a Cosma, Pragensis ecclesiae decano, nunc e codice mspto Prag. producta, dum ex jure publice tentaretur ill. dom. Joachimus S. R. I. Krakowsky comes de Kolowrat, Viennae in collegio regio Theresiano nobilium. We Wídni 1752. b) Pražské Pelzlem a Dobrowským zároweň s letopisem Kosmowým učiněné w sbírce: Script. rer. Boh. I. str. 285—339 dle rukopisu pražského a břewnowského, a c) konečně Köpkowo zároweň s Kosmau w Pertzowě publikaci Mon. Germ. hist. XI, str. 132—148 dle těchže rukopisů a dle ruk. raudnického uprawené. Naše wydání kromě toho založeno na rukopise w Donaueschingen chowaném a na ruko- pise musejním.

Strana 203
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. Canonici Wissegradensis continuatio Cosmae !). Anno dominicae incarnationis ") 1126 Sobie- slaus?) dictus venit in Moraviam, et ablata Ot- toni provincia Dedalrici*) restituit filium eius Wratizlaum in paternam *) sedem. Otto, dux Mo- raviae, convenit Luderium “) in Ratispona*). So- bieslaus vastavit?) Moraviam, partem Ottonis. Eodem anno IV Non. Januarii lucescente die signum visum ?) est fulguris. Sed quibusdam visum est ante natale domini, quibusdam in vi- gilia nativitatis domini, sed plane visum est in nocte sancti Stephani prothomartiris. Eadem hie- me tanta multitudo !?) nivis fuit, qualem nullus hominum se vidisse dicebat, in qua multi homi- nes mortui!!) sunt. XIV Kalendas Martii inun- datio aquae; glacies multis rebus nocuit. Hic Luderius !/, rex Saxonum ?), seductus ab Ot- tone, duce Moraviae, inflatus magna superbia et avaritia pecuniae atque malitia et iniquitate, cum suo exercitu venit contra Bohemos iuxta oppidum nomine Chlumecz'*), ubi Sobieslaus dux cum dei adiutorio et suo comitatu XII !*) Kalen- das Martii prostravit quingentos primates illo- rum, exceptis scutiferis!9); inter quos ruit Otto dux memoratus. Et in tanto bello tres tantum Sclavi perierunt; regi autem Saxonum cum ce- teris pepercit dimisitque eum in pace. Et sic dominus Sobieslaus et Bohemi cum magno hono- re et gloria illaesi redierunt. Factum est autem inenarrabile '”) gaudium tam clericis quam lai- cis per totam familiam sancti Wenceslai, quia!9) nec patres nostri nec avi nec atavi habuerunt talem honorem, qualem omnipotens deus sua gratia concessit nobis, suaque dextera et!") iusto iudicio vicit eos, amen. Nolo autem %) vos la- tere patres et matres, quod audivi, annuntio vobis veritatem auxilii omnipotentis dei quae visa est pene ab *!) utroque exercitu, quod aquila 203 Kanownika Wysehradského pokraéowání letopisu Kosmowa. Léta od narození páně 1126 řečený Sobě- slaw přijel jest na Morawu, a wzaw Ottowi kra- jinu Oldřichowu, nawrátil zase syna jeho Wrati- slawa k sídlu oteowskému. Otto kniže morawské sešel jest se s Luderem w Řezně. Soběslaw po- plenil jest Morawu, část Ottowu. Téhož léta druhého dne Ledna při rozední- wání widíno jest znamení blesku. Ale někteři widéli je před narozením páně, někteří u vigilii narození páně, wšak zřetelně widino jest w noci dne swatého Štěpána prwomuéennika. Té zimy bylo takowé mnozstwi snéhu, Ze žádný člowěk neřekl, žeby je byl kdy widěl, a mnoho lidi: tu zimu pomïelo. Dne 16 Unora welká powodeň: led uškodil na mnohých wěcech. Tehdy Luder král saský, sweden byw od Otty knizete mo- rawského, nadmut welkau pÿchau a lakomstwim po penézich a zlosti i neprawosti, s wojskem swym přitáhl jest proti Čechům u hradu řeče- ného Chlumec, kdež kněz Soběslaw s pomocí Bozi a se swau družinau dne 20 Unora zbil 500 šlechticů jejich, nepočítaje štítonošů ; mezi: nimiž padl jest Otto kníže prwé zmíněný. A w tak welké bitwě jen tři Slowané přišli jsau o žiwot. Králi wšak saskému s ostatními odpustil jest, a propustil je w pokoji. A tak pan Sobéslaw a Čechowé s welkau ctí a sláwau bez aurazu jsau se wrátili. Byla pak jest newýslowná ra- dost jak duchownich tak swétskyeh w celé ro- diné swatého Wácslawa, protože ani otcowé naši ani dédowé a pradédowé neméli jsau takowé cti, jakau wsemohauci Bůh z milosti swé propůjčil nám, a swau prawicí a saudem sprawedliwym přemohl je. Amen. Nechci pak, aby wás bylo tajno, otcowé a matky, co jsem slyšel; zwěstuji wäm prawdu pomoci boha wšemohaucího, ježto widina byla dobře od obojího wojska: že jest 1) Nápis tento námi položen, ruk. 2 má místo něho rukau pozdní po straně připsáno: Continuatur Cosmae chronicon ab anonymo canonico Pragensi, — ?) Anno domini 2b, a tak níZe stále. — 3) Sobeslaus 2a, 2b, 8. — 5) t, j. Udalrici. Srwn. Let. Kosm. Ill, 41. — 5) patriam 2a, 2aa, 8. — 9) Luterum 2a, 2aa; s. m. 8. — 7) Ratis- bona 2b. — 9) vastabat 2b. — ?) nemá 2aa; visum est fulgur 2b. — 10) magnitudo ostatní. — !!) morti 2aa. — 1?) Lotherius 2b. — !3, Sexoniue 2b. — !*) Chlumec 2a. — 15) XVI 2b. — !9) curiferis 2. — 17) mirabile 2b. — 1$) sanctus Wenceslaus quam 2a, 8; quod palres n. 2aa, 2b; qua 2. — !?) nemá 2aa, 8. — 7°) nemá 2, 2a, 2aa, 8. — ?!) nemá 8. 1126 

Strana 204
1126 204 volans ea die, anteguam bellum fieret inter Sa- xones et Bohemos, sua voce clamabat super Sa- xones, praesciens nutu dei cadavera eorum; et campanam sonantem auditum est. Iterum cir- cum!) astantibus et custodientibus?) primatibus Bohemiensibus?) et praepositis et capellanis pene centum hastam sancti Wenceslai, inter quos unus capellanus, probus, nobili genere, nomine Vitus, qui tenebat hastam eiusdem sancti praememo- rati?) ut mos est, indutus lorica et galea, ut Achilles, lacrimans prae gaudio clamavit?) ad suos: O socii et fratres, constantes estote, video enim sanctum Wenceslaum sedentem in equo albo et indutum candida veste super cacumen") Sacrae hastae, pugnantem pro nobis; etiam et vos videte. Illi autem stupefacti”) aspicientes hac et illac nichilque videntes, quia non omni- bus, nisi dignis datum est a deo illud miraculum videre, tristantibus et lacrimantibus et ex?*) toto cordo gementibus ad deum, et oculis et manibus expandentibus ad*) coelum, et tamdiu clamanti- bus Kyrieeleison?), dum deus omnipotens sua misericordia et suo sancto nuntio Wenceslao, nostro protectore, vicit nostros hostes. Amen'*). Haec duce Sobieslao omnia agente, misit suum capellanum in villam !!?), quae vocatur nomine Wirbcane'?), cui fuit nota res, qui invenit in pa- riete ecclesiae!**) vexillum sancti Adalberti pon- tificis, et suspensum est in hasta sancti Wence- slai martyris in tempore belli contra Saxones, ubi deus '*) vicit eos. Amen M). Eodem anno V Nonas Octobris Zdik '*) ad sedem Olomucensem !5) episcopus secundum in- stituta canonum electus, ab archiepiscopo suo Magontino '?) ordinatur, et in ordinatione, ab- lato 5) nomine barbaro, Henricus appellatur. Eodem anno Sobieslaus dux et Ungarorum rex Stephanus !?) convenerunt ad colloquium, et munera dederunt adinvicem; rediens Sobie- slaus*") ad sua, cepit Bracizlaum *!), kathena- tumque duxit in*?) castellum nomine *3) Donin. POKRAGOWATELE KOSMOWI. orel toho dne letél] prwé, nez se stala bitwa mezi Sasy a Čechy, a hlasem swym wolal na Sasy, předwidaje z wnuknuti Bożiho mrtwoly jejich; též slyšán jest zwon, an zwont. A když stálo dobře sto welmožů českých a proboštů a kaplani okolo kopi sw. Wicslawa, je hlida- jlee, mezi nimiż jeden kaplan, etnostny, šlechtic- kého rodu, jménem Wit, který držel kopí téhož řečeného swatého, jak jest obyčej, maje na sobě brnění a přilbu, jako Achilles, radosti pláče zwo- lal na swé: O towaryši a bratří! stálí buďte; neb widím swatého Wácslawa sedicího na bílém koni a majícího na sobě šat bílý nad hrotem kopi swatého, an bojuje za nas; i wy wizte. Oni pak użasnuwie, hledice sem a tam a ni- čeho newidauce, protože nebylo wšem, než to- liko hodným, dáno od Boha widěti onen zázrak, když truchlili a slzeli a z celého srdce wzdý- chali k Bohu a oči i ruce obraceli k nebi a tak dlauho wolali: Kyrie eleison, aż Biih wšemo- haucí ze swého milosrdenstwi a swym swatym poslem Wácslawem, naším ochráncem, porazil ne- přátely naše. Amen. Když to wšecko konal kniže Soběslaw, poslal kaplana swého do wsi, která slowe Wrbčané, kterému byla wěc známa, kte- rýž nalezl na stěně kostela korauhew swatého Wojtěcha biskupa, a zawěšena jest na kopí sw. Wácslawa mučenníka w čas bitwy se Sasy, kdež Bůh jest je porazil. Amen. Téhož léta dne 3 Rijna Zdik, zwolen byw za biskupa na stolici Olomauckau dle fádu etr- kewnieh zákonü, poswécen jest od swého arci- biskupa Mohučského, a pfi poswéceni odloZiw jméno surowé, nazwán jest Jindřich. Téhož léta kniże Soběslaw a král uherský Štěpán sjeli jsau se kroku a dali sobě dary nawzájem; nawrátiw pak se Sobéslaw domi, zajal jest Bretislawa a w pauteeh dowezl jej na zámek řečený Donín. 1) a circumstantibus 2b. — ?) custodibus 2. — 3) Bohemorum 2b. — *) praenominati 2b, — ?) clamabat 2b. — 9) cacumina 2b. — ?) stup. et 2b. — "*) nemó 8. — 8) in 2a, 2aa, 2b, 8. — 9) kyr 2. — !?) nemá 2aa, 2b. — 7!) villam nomine Wrbiczany 222; ad v. 8. — !?) Tak 2a, 8; Wrbczane 2; in vil. Wrbczany 2b. — 12*) nemá 8. — 19) Dominus 2b. — !*) nemá 2ee, 2b. — !5) Zdiko 2aa, 2b, 8; Sdico 2a a tsk nie w&ecky. — 16) Olomucensis episcopatus 2, 2u, 8. — !?) Moguntino 2b; Meguntino 2a. Arcibiskupem w Mohubi byl tenkrśte Wojtśch. — 18) nemá 2b; et in ord, nemá 8. — !9) Stepán II. — ??) Boleslaus 8. — ?!) Bracislaum 2a, 8: Brzecislaum 2b. Bretislaw tento byl syn Brelislawa, knížete českého r. 1110 zemr. — ??) ad 2b. — ?*) diclum 2b. 

Strana 205
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. Eodem anno multi homines perierunt fame per totum mundum. Deinde transactis tribus mensibus Dracizlaus in arce Jaromir!) retrusus est, Eodem tempore?) quasdam munitiones Bo- hemi reaedificaverunt, quae sclavice?) Przimda*), Yzcorelik®), Tachow appellantur. Eiusdem etiam lemporis curriculo capellam 5) in monte Rzip nuncupatam?) Sobieslaus dux serenissimus de- structam reconstruxit, quam Zdik, sanctae Olo- mucensis ecclesiae venerabilis?) episcopus, pri- stino?) dotis!") iuri restauratam cum summa reverentia consecravit. Anno dominicae !!) incarnationis 1127, VII Kalend. Martii, caput !^ sancti Adalberti mar- tyris et pontificis in civitate Gnezden '*) reper- tum est, eo quidem loco, ubi martyr idem !*) martyrio fuit coronatus et tumulatus!*). Sobie- elaus vero, dux Bohemorum, tunc temporis Lo- tario, regi Teutonicorum, fuit reconciliatus, eius- que gratia et dilectione inductus, castrum Norm- berk 5) cum magna manu obsedit, et Bawariam fere'?) usque ad Danubium vastavit et!9) in- cendit. Decem hebdomadis!") expletis perfecto negotio cum magna pompa et triumpho ad pro- pria remeavit. Bawari vero et Sweui furore et indignatione accensi, ducem Conradum?*^) sibi in regem constituerunt, sicque novissimum erro- rem priore peiorem, proh dolor in regno ef- fecerunt. Anno dominicae incarnationis 1128 Lota- rius?!) rex in die paschae levavit de fonte bap- tismatis filium ducis Sobieslai, factique sunt in- timi amici. Cui parvulo post confirmationem, filius **) Wigberti?*) in exitu vitae suae promisit totum pheodum suum, astantibus ibidem prima- tibus Saxonum. Eodem anno expeditio facta est à Sobieslao in auxilium compatri suo Lotario °*) regi con- tra regem Conradum, sequenti vero die rediit 205 Téhož léta mnoho lidí: zemřelo jest hladem po celém swětě. Potom po proběhnutí tří měsíců Bretisław zawien jest na hradě Jaroměři. Téhož času wystawili jsau Čechowé znowu některé hra- dy, ježto slowansky nazwány jsau Přimda, Zho- řelev a Tachow. W běhu téhož času také kapli na hoře Řípu nazwanau nejjasnější kníže Sobě- slaw rozbofiw znowu wystawil, kterauzto Zdik ctihodný biskup swatébo kostela Olomauckého nawrátiw ku předešlému práwu nadání, s nej- wétsl uctiwosti poswétil. Léta od narození páně 1127 dne 23 Unora hlawa sw. Wojtécha mudennika a biskupa we hradě Hnězdně nalezena jest na tom práwě mí- stě, kde muéenntk tyZ muécennietwim byl koru- nowdn a pobiben. Kniże pak éesky Sobéslaw toho času smířen jest s králem německým Lo- tarem, a z náklonnosti a lásky k němu oblehl jest hrad Normberk s welikau moci, a Bawory skoro aż k Dunaji pohubil a popálil. Probéhnu- tim desiti neděl dokonaw dilo, s welkau nid- herau a witózosliwau nawratil se k domowu. Bawoii wsak a Sasowé, wztekem a hnówem rozniceni, ustanowili sobć wówodu Konrada za krále, a tak pohříchu poslední zmatek horší prwniho w říši jsau spůsobili. Léta od narozeni páně 1128 král Luther w den welkonoční zdwihl z wody křtu syna knižete Soběslawa, a stali jsau se nejwraucněj- Simi přátely; kterémužto dítěti po bitmowäni syn Wigbertůw při sklonku žiwota swého slibil jest celé léno swé, při čemž stáli přítomni wel- možowé saští. Téhož léta učiněna jest wýprawa od Sobě- slawa na pomoc kmotru jeho krali Lutherowi proti králi Konradowi; druhého wšak dne wrátil ") Yaromir 2a. — *) enno 2aa, 2b. — ?) slavonice 2b. — *) Primda 2a; Prymda 8; PrZinda 2b. — 5) Yzcorzelik 2aa, 2b; Yzcorekyl 2a. — 9) capella in m. Rz. nuncupatur 2, 2a. — 7) cap. — appellatur 22a, 2b. — 8) nemá 2b. —) pristini 2, 2s. — !*) nemá 2b. — !!) A. domini 2aa. — 1%) capella 2a; corpus 2b. — 13) Gnizno 2b. — 11) id. mart. nemá 2b, 8. — !5) VII Kal. — tumulatus w ruk. 2 jemné pretrzeno jest, — 6) Nu- remberk 2b; Nureaberk 28a. — !7) nemá 2b. — !5) nemá 2, 8. — 19) ebd, 2aa. Dle Reg. Bobmerowych byl Lotar w Bamberce 18 srpna 1127. — ?9) Byl to Konrad wéwoda Fransky z rodu llohenstoufüw. — ?!) Lothorius 2b. — ??) jméno jeho bylo Jindrich, — *3) Wikberti 2a a lak niże. W. Grojsky. — 7!) Lotherio 2b. Lotar obléhel tenkrát město Špír. 1 1 > 126 121 128 

Strana 206
1128 1129 206 ad propria cum gratiarum !) actione. Non post multum vero temporis!*) Conradus, filius Liutol- di*), captus est a Sobieslao, et inclusus est in?) claustro?^) Wissegradensis ecclesiae. Aestas,sicca. Eodem anno multi principes?) Bohemorum capti et catenati atque inclusi sunt in custodia a duce Sobieslao. Bracizlaus ductus est in ca- stellum Daczin*), et Conradus ad Henricum, filium Wigberti. Eodem anno V Idus Novembris et”) scla- vonice Prosince eclipsis lunae rubea; dicam, quod quidam viderunt particulam, quae remanserat iactantem se huc et illuc, donec defecit, et mul- tae stellae circumdederunt eam, quarum 5) una circumvolavit") lunam, altera proiecit se ad aqui- lonem. Transactis decem diebus ad noctem rubea signa apparuerunt in coelo ad!'®) aquilonem. Anno dominicae incarnationis 1129 Wrati- slaus filius Dedalrici captus est a Sebieslao, post haec !") in exilium missus est. Kladsko castrum renovatum est atque firmatum a Sobieslao. Eodem anno dux Sobieslaus renovavit Wi- ssegradense monasterium, quod pater eius, beatae memoriae?) rex!4) Wratislaus, aedificavit pro anima sua et uxoris suae prolisque suae, col- laudante et authoritate '*) gloriosissimi papae Alexandri atque LXXII patrum. Qui sanctae Romanae ecclesiae praenominatus pontifex ad corroborandam !?) eiusdem sacrae institutionis dignitatem !*) per Johannem, Tuscolanensem epis- copum, et per Petrum, praepositum sancti Geor- gii martyris, praedictae ecclesiae ministris, vide- licet presbytero, diacono !*) subdiacono et !*) etiam praeposito transmisit, et'?) ad insigne apostolicae authoritatis eis perpetuo hiis uti con- cessit, sandalia et mitras. Hiis vero ita disposi- tis et ordinatis, idem rex supra "" memoratus hoc praedictum monasterium subdidit sanctae Romanae ecclesiae, quod ?!) tali modo fundavit, portans propriis humeris XII cophinos plenos lapidibus in honore salvatoris, ut Constantinus POKRAGOWATELE KOSMOWI. jest se domů s díků činěním. Za nedlauho pak potom Konrad syn Lutoltůw zajat jest od Sobě- slawa a zawřen w domě kostela Wyšehradského. Léto suché. Téhož léta mnozí welmozi čeští jati a spau- tani i zawfeni jsau u wězení od knížete Sobě- slawa. Bfetislaw odwezen jest na hrad Děčín a Konrad k Jindřichowi synu Wigbertowu. 'l'éhoz léta dne 9 Novembris a po slowan- sku Prosince zatmění měsíce čerwené ; af řeknu, že někteří widéli částku, která byla zůstala mrskajici se sem a tam, aż se ztratila. A mnoho hwézd ji obstaupilo, z nichż jedna obletěla mě- síc, jiná wrhla se k půlnoci. Po desiti dnech na noc objewila jsau se čerwená znamení na nebi k půlnoci. "Léta od narození páně 1129 Wratislaw syn Oldřichůw jat jest od Soběslawa; potom wypo- wěděn jest ze země. Kladsko hrad jest obno- wen a opewněn od Soběslawa. Téhož léta knize Sobéslaw obnowil jest chrám Wyšehradský, jejž otec jeho blahoslawené paméti král Wratislaw wystawil za duäi swau a manželky swé i swého potomstwa se schwá- lenim a z moci slawného papeže Alexandra a 72 otců; kterýžto prwéřečený swatého kostela Řím- ského biskup k stwrzeni téhož swatého založení ráčil jest skrze Jana biskupa Tuskulanského a skrze Petra probošta sw. Jiří mučenníka, služeb- niküm řečeného kostela, totiž knězi, jahnowi a podjahnímu, i také proboštu poslati a na zna- mení moci apoštolské na wždy uděliti, aby jich uZiwali, sandaly a čepice. Když pak to tak bylo zjednáno a ustanoweno, podřídil týž král swrchu wzpomenutý ten řečený chrám swatému kostelu Římskému. Kterýžto takowým spůsobem založil, nesa na swych ramenau 12 niśi plnych kamene ke cti spasitele, tak jak Konstantin cisař založil kostel Římský; tedy učinil jej swobodný, a Sobě- slaw, jak jsme prawili, obnowil jej a obnoweny 1) nemá 8. — !*) temp. spatium 2b. — 2) Lutholdi 2a, 22a. Konrad tento byl syn Lulolta r. 1112 zemřelého a wnuk Konrade I r. 1092 zemiel. — 3) nemá 2aa. — ^) in castro Wissegradensi 2b, arcit eccl. wynecháno. — 5) primates 2a, 2b. — 9) Dacin 2a; Dieczin 2b. — 7) et scl. Pros. nemé 2aa, 2b, 8, — S) ex querum una 2, 2a, 2aa, 8. — 9) circumvolnbat 2aa, 2b. — !?) ab aquilone 2, 2aa, 2b. — !!) posthac 2b; et post haec 8. — !?) Marie 2aa, — !?) dux 2b. — !4) auctor. 2aa. — !5) corroborandum 8. — !$) dignatus rukopisy. — !?) diac. et subd. 2aa, 2b, — !'8) et etiam transm. 2b. — !?) nemá 2b. — ??) supra mem. nemá 320a, 2b. — ?!) Tak 2b; ostatní qui. 

Strana 207
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. imperator fundavit Romanam ecciesiam. Ideo !) fecit eam liberam esse, quam Sobieslaus, ut di- ximus, renovavit, et renovatam in melius auxit, quia parietes depingi fecit, coronam auream in ea suspendit, quae ponderat XII marcas auri, argenti vero LXXX, aes et ferrum sine numero, pavimentum pollitis lapidibus exornavit, porti- cus in circuitu addidit, laquearia in lateribus duobus affixit, tegulis summitatem totam cum tectis cooperuit, claustrum et omnes officinas cooperiri iussit; insuper et canonicos eiusdem ecclesiae multiplicavit stipendiis, praediis, aliis- que bonis augmentavit. Eodemque?) anno dominus Meynhardus, epis- copus Pragensis ecclesiae, renovat?) sepulcrum sancti Adalberti pontificis auro et*) argento et cristallo. Eodem *) anno Wencezlaus 5), filius Suato- pluk, missus est in Ungariam a duce Sobieslao in auxilium regi *) Stephano contra Graecos, sic- que cum pace rediit; sed vivens per quatuor menses quartanis febribus excoctus pridie?) Ka- lendas Martii exspiravit. Anno dominicae incarnationis 1130 ipsa na- tivitatis die surgente aurora Lucifer ortus est, quod nunquam visum vel auditum fuit. Hic?) dominus Meynhardus '?), episcopus Pragensis ec- clesiae, profectus est Ierozolimam causa orationis. Eodem etiam anno dux Sobieslaus profi- ciscens Ratisponam ad colloquium Lotari regis, in quodam rivulo nomine Regen !!) dei gratia evasit mersionem, in illaque urbe manens per septimanam destruxit 20 munitiones, sicque sa- nus et laetus rediit ad sua. Haec domino duce Sobieslao agente et ante et adhuc per omnia in- colomi existente, pervenit in castrum Cladsko'?) cum multo comitatu, quo solertius quam antea et robustius munito, in Moraviam proficisci dis- posuerat. Sed dei misericordia revelante, ut ipse ait: Nihil opertum, quod non reveletur, neque ab- sconditum, quod!?) non sciatur et cetera, insidiae et traditiones, quae longe ante in!") eum machi- natae erant, tunc in ipsa via patuerunt, sicque !?) 201 zwelebil lépe; neb dal stény malowati, zlatau korunu w něm zawésil, která wáži 12 hfiwen zlata, stříbra pak 80, mědi a železa bez čisla, dlažbu hlazenými kameny wykrášlil, přidal chod- by kolem, pilíře na obau stranách přistawil, ci- hlami wrch celý se střechami pokryl, klášter a dilny w&ecky dal pokryti; mimo to také ka- nowniky téhož kostela rozmnožil a přidal platy, dwory a jiné statky. Téhož také roku pan Menhart biskup ko- stela Pražského obnowil jest hrob swatého Woj- těcha biskupa zlatem a stříbrem i křištalem. Téhož léta Wácslaw syn Swatoplukůw po- slán jest do Uher od knížete Soběslawa na pomoc králi Štěpánowi proti Řekům; a tak s pokojem wrátil se, ale žije po čtyry měsíce čtwrtodenní zimnici wymořen posledního dne Unora zemřel jest. Léta od narození páně 1130 práwě w den narození božího pfi rozedniwáni wzeBel jest Swětlonoš, což nebylo nikdy widáno ani slý- cháno. Tehdy pan Menhart biskup kostela Praž- ského putowal jest do Jerusaléma na modlení. Téhož také roku Soběslaw kněz, když jel do Řezna k roku s králem Lutherem, w jednom potoce řečeném Regen z boží milosti ušel uto- peni; a w tom městě zůstaw týden, rozbořil jest 20 twrzi, a tak zdráw a wesel domů se nawrátil. To když konal kniže Soběslaw a před- tím i posud we wšem zůstáwal bez úrazu, při- šel jest na zámek Kladsko s četnau družinau, a ohradiw jej pilněji než prwé a pewnéji, minil jeti na Morawu. Ale zjewenim milosrdenstwi bo- £ího, jak sám di: nie pfikrytého, coby nebylo zjeweno, a nic tajného, coby se newědělo a tak dále, auklady a zrady, které byly dlauho před- tím na něj strojeny, tehdy na té cestě se wy- jewily; a tak cestu začatau do Morawy na ten !) imo 8. — ") Eodem 28a, 2b. — ?) renovavit 2a, 2as, 2b, 8. — 9) nemá 2aa, 2b. -- 5) Eod. enim o. 2. — 9) údělní kníže Olomáckf. — 7) duci 2b. — 9) VIII Kal. Mert, má Anonymus Grad. Richter, Series episc. Olomuc. sir. 23. — 9) nemá 2b. — !?) Meinhardus 2b. — !!) Tak 2b; má prázdné místo pro jméno 2, 2a 2aa, 8. — 1?) Kladsk 2. — !3) ut 2b. — 14) nemá 8. — !9) sicque — impediverunt nemá 2ae, 2b. 29 1129 1130 

Strana 208
1190 208 inceptum iter Moraviae ad tempus impediverunt. Proxima itaque die dominica XVII Kalendas Julii in ipso itinere cognoscens duos satellites, vitae eius insidiantes, vocavit comites suos, Zdeslaum!), filium Blagonis?), alterum Divis, rogans ab eis fidem, ne voluntati suae. in quodam secreto con- tradicerent. Illi vero duci fidem pro velle de- derunt. Quibus sub oculis traditores manifes- tans ait: Hii sunt vitae meae traditores ?), in- sidiatores et interemptores. Sicut") mihi paulo ante?) promisistis, impunitos usque ad praesen- tiam nostram ducatis, quatenus omnis ®) tradi- tionis tam suspectae quam manifestae veritatem plenius et lucidius cognoscamus. Quorum alter cum hasta et sicca toxicata deprehensus fuit ferme duorum cubitorum longitudine, alter vero fuga elapsus est. Tunc dominus Sobieslaus per dei sapientiam ?), ut Salomon praemonitus, qui- busdam venatoribus suis advocatis rem tamen dissimulans ait: Cuidam ex meis armigeris fu- rata est mantica, mittite indagatores canes, ut sequantur vestigia praedonis. Illi non spernentes iussa domini, velociter insecuti sunt, atque in quadam villa ceperunt eum 9), vinctumque ad du- cem adduxerunt, habentem gladium infectum ve- neno. Qui praesentibus primatibus Bohemiae in- terrogavit nefandos latrones dicens: Quam ob causam et cuius consilio tale et tam?) nefarium scelus perpetrare voluistis? cuiusve milites estis? Qui filii iniquitatis tam nefandam rem celare non potuerunt, sicque alter se militem esse Miroslai, fili Johannis comitis, alterque '?) fratris eius !!) iunioris Strezimir'") professus est. Haec autem verba fuerunt exordium!?) maledictae orationis: O bone et pie princeps, si causam quaeris et ordinem, omni nube mendacii remota haec est: Miroslaus nos infelices misit ad perdendam vi- tam inclitam tuam. At Miroslaus, qui in eodem itinere erat, vinculis durissimis est constrictus, Strezimir vero inito consilio cum fratre finxit matrem suam valde!) infirmam, licentiam do- mum eundi a duce de expeditione quaesivit. Qui similiter in quadam villa captus est, atque ambo POKRACOWATELÉ KOSMOWI. das ptekazily. Tedy prwni nedéli, due 15 Čer- wna, na té cesté poznaw dwa zbrojnoše, kteří ukládali o jeho žiwot, powolal župany swé Zde- slawa syna Bláhowa a druhého Diwiše, žádal od nich slowo, aby mu nebyli proti wůli w ji- stém tajemstwi. Oni pak knizeti dali slowo dle přání jeho. A on na jich oči ukázaw jim zrad- ce, prawil: Tito jsau zrádci nad mým žiwotem, ükladniei a wrazednici. Jak jste mi pfed chwili slíbili; ptiwedte je bez trestu až přede mne, abych plněji a jasněji poznal prawdu celé zrady jak podezřelé tak zjewné. Z nichžto jeden cho- pen jest s kopím a dýkau kalenau téměř dwau loket sdéli ; druhý wšak utekl jest. Tehdy kníže Soběslaw maudrosti božskau jako Šalomaun byw napomenut, powolaw některé swé lowce, ale taje wěc, prawil: Jednomu z mých zbrojnošů ukraden jest tlumok; wyšlete ohaře, aby sledowali stopy zloděje. Oni neleníce k rozkazům pána rychle běželi, a w jedné wesnici chytili jej, a přiwedli spautaného k pánu, majícího meč jedem napu- štěný. On pak u přítomnosti starost země české tázal proklatých lotrů, řka: Pro jakau příčinu a k čí radě chtěli jste takowý a tak nešlechetný zločin spáchati? neb čí jste bojownici? A ti sy- nowé neprawosti nemohli tak ne&lechetné wéci zatajiti; a tak jeden wyznal, Ze jest bojownfk Miroslawüw, syna Janowa Zupanowa, a druhý bratra jeho mladšího Stfezimira; tato pak slo- wa byla začátkem proklatě řeči: O dobrý a milý kniže! když se tážeš o příčině a běhu wéci, beze wšeho mráčku lži tato jest: Miroslaw nis nešťastné wyslal k zahubeni twého slawného ži- wota. Ale Miroslaw, který byl na též cestě, jest spautin okowy nejtěžšími. Střezimír wšak, pora- diw se s bratrem, smyslil, že jest matka jeho těžce nemocna, a žádal na knizeti powoleni, aby smél domi jiti z wyprawy. Jest pak podobně w jedné wsi zajat, a obadwa jsau s bratrem odwedeni na Wyšehrad. To když se tak stalo, Soběslaw pán jel do Prahy sidelného hradu pomodlit se, bosýma nohama a w oděwu změněném, jako král Nini- vetských, a při wjezdu wšichni jsau jej radostně 1) Sdeslaum 2. — ?) Blahonis 22a, 2b, 8. — ?) nemá 2, 2a, 8. — 4) Sie 2b. — 5) paulo nemá 2aa, 2b; paulo ante nemá 2a, 8. — 5) omnes 8. — 7) d. gratiam 2aa, 2b. — 5) illum 2ea, 2b, 8. — ?) tantum 2, 2e, 8. — '°) alter 2aa, 2b. — !!) sui 2aa, 2b. — !?) Tak 2a; Strziezimir 2; Strzezimir 288; Strzézimijr 2b. — 13) nemá 8. — !4) nemü 2aa. 2b. 

Strana 209
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. cum fratre ducti sunt in Wissegrad. Hiis ita transactis dominus Sobieslaus proficiscitur in ur- bem Pragam metropolitanam causa orationis, discaleiatis pedibus et. vestibus mutatis, ut rex Ninivitarum!), et ingredientem omnes laetanter?) cum ingenti triumpho et honore eum suscipiunt, de?) eius salute quidem ut merito gaudentes, hymnumque angelicum cantantes, nec non et campanis sonantes. Factaque ibi oratione dis- cessit in Wissegrad, ibique & canonicis patris sui, scilicet regis Wratizlai, cum inenarrabili gaudio susceptus est. Altera vero *) die, quemadmodum apes convolare solent^*) ad ducem et ad matrem suam, ita Bohemienses primates rescientes suum principem evasisse tanta pericula, convenerunt in altiorem urbem Wissegrad, ibique invenientes 5) eum, gaudent de eius salute, ut mater de unico filio. Sequenti vero die dux Sobieslaus congrega- vit nobiles et ignobiles in palatium Wissegra- dense, etiam Pragenses canonicos, atque nos ibi- dem fuimus*). Fuit multitudo magna virorum in concilio illo, pene tria millia. Ipseque monar- cha Boemorum, stans in medio omnium nostrum, sicut filius supplicans patri de omni inobedientia sua, ita elevans vocem suam, sic cum lacrimis ait: O Bohemienses proceres et scutum Bohe- micae terrae! Non laudo neque extollo me, sed veritatem dico: quando fui profugus, dei gratia ubique felix fui et habui de hiis sufficienter, quae mihi necessaria fuerunt; nunc autem flens dico, vivente fratre meo et duce Wladizlao ne- que scuto neque alia vi istum ducatum et ho- norem; percepi, sed dei misericordia et electione fratrisque mei adhuc viventis vestrique omnium sum adeptus, hacque ratione et iustitia me iuste et rationabiliter arbitror possedisse. Quidam vero ex huius provinciae?) nobilioribus instinctu sa- thanae commoti ?), me, proh dolor! perimere vo- luerunt, veluti quondam illorum antecessores fra- iren meum Bracizlaum, ducem prudentissimum, occiderunt, Suatopluk quoque sine causa perime- runt. Me vero, qui ad utilitatem patriae pariter- que?) ad vestrum honorem enisus sum, nescio ob quam causam me perdere!^) voluerunt, sed dei 209 uwitali s welikau sláwau a poctiwosti, radujice se, jak sluśno, z jeho zdrawi, a zpiwajice piseń angelskau a takć zwonice zwony. A když se tam pomodlil, odebral sa na Wyśehrad, a tam od kanownikń otce swóho, totiż króle Wrati- slawa, s newyslowitedlnau radosti jest uwitán. Druhého pak dne, jak se wéely slétáwaji ku králowné a k matce swé, welmoži čeští usly- šewše, že kníže jejich ušel takowých nebezpe- čenstwi, sešli jsau se na wyšší hrad Wyšehrad, a tam nalezše jej, těšili se z jeho zdrawi jako matka z jediného syna. Potom pak ten den So- běslaw kněz shromáždil šlechtice i nešlechtice na paláci Wyšehradském, také Pražské kanow- niky, a takć my jsme byli. Bylo jest mnożstwi muZü weliké w té radě, skoro tři tisíce. A sám mocnář český, stoje prostřed nás wšech, jako syn když prosí otce pro wšecku neposlušnost swau, tak pozdwihnuw hlasu swého, tolik pra- wil se slzami: O starostowé čeští a &tite zemé české! necehwáltm ani newyná&im se, ale praw- du prawim: když jsem byl wyhnancem, milostí boží wšude jsem byl šťasten a měl jsem s do- statek toho, čeho mi bylo potřeba; nyní wšak s pláčem prawim: za Ziwobyti bratra mého a knížete Wladislawa newzal jsem tohoto knižet- stwi a distojenstwi zbrani ani jakau jinau moci, ale z milosrdenstwi bożiho a zwolenim od bratra mého za jeho žiwota a od wás wšech jsem ho dosáhl. A z té příčiny a tím práwem myslim, že jsem je držel sprawedliwě a rozumně. Ale někteří z urozenějších této země, ponuknutím satanášowým puzeni, mne pohříchu! chtěli jsau zabíti, jako někdy předchůdce jejich bratra mé- ho Břetislawa kněze rozšafného zabili, též Swa- topluka bez pficiny jsau usmrtili. Mne pak, jenž jsem usilowal-o prospóch wlasti a o waże po- čestné, newim 7 jaké příčiny chtěli jsau zkaziti, ale z pomoci milosti boží nemohli jsan toho do- konati. Zdaliż newidite, jaká byla zatwrzelost, jaká bezboznost srdei jejich ? Nebo kterym jsem udélowal hojnějších darů mé milosti, a které jsem nad jiné ctil laskawější náklonnosti, a kte- rým jsem dal slušně sedati po boku mém, těch !) Mimuvilerum 2a. — ?) letantur 2, 2a, 2ae. — 9) et 280, 2b. — 4) aulem 2ae, 2b. — 4*) sol. conv, 8. — *) conv. 2b. — ©) W ruk. 2 po slrené ptipsáno rukeu asi XVII stol. Author canoninus Pragensis.^ — 7) pro- vinciae nobiliores 2, 2a, 2aa&, 8. — 9) commoniti 2, 2b. — ?) pariter et 8. — !?) prodere B. 29* 1130 

Strana 210
1130 210 gratia auxiliante perficere') non valuerunt. Non- ne videtis, quanta duritia quantaque impietas cordis eorum fuit? Quibus etenim uberiora dona meae gratiae impertiebar, et quos prae aliis ca- riori affectu venerabar, atque Jateri meo decenter assidere faciebam, horum maligna voluntas mihi exitium molita est. Ceterum ne vel ambitiose vel pro invidia eos dampnare videar, proprii oris eorum alloquio dignitati vestrae audire compla- ceat. Post haec autem praedicti filii sathanae praesentati sunt principi simulque discumbenti- bus; illi vero qui vitam ducis a maioribus suis") quaerere iussi fuerant, nefandam rem celare non potuerunt, sed Miroslaum, filium Johannis, in hiis omnibus accusaverunt, iussu cuius?*) omnia, quae?) facere voluerant, sibi iniuncta esse dice- bant; nam et servientes eius fuerant. Miroslaus autem conspectui ducis astare iussus est, prae- ceptumque est, ut unus de primatibus ab eo hanc causam inquireret, suane malitia an alio- rum suggestione tale crimen excogitare ausus esset, quisve huius coniurationis magister fuisset. Ipse vero ad haec respondit: Princeps piissime, nullatenus grande peceatum meum celare pos- sum, quod per maximum infortunium praemedi- tatus sum, sed in praesentia vestri atque simul discumbentium manifestare volo. Nam quodam tempore unus de militibus Bracizlai nomine Bo- lesa?*) causa huius mihi iniungendi peccati ter me visitavit, cuius ego consilio consentire nolui. Ad ultimum vero venit ad me?) Bosik), vester $) capellanus, atque tali modo me monere coepit: Nonne, charissime fili, patre tuo in hac provin- cia nullus nobilior nullusque sapientior fuit? tu autem inter alios huius terrae primates pro mi- nimo haberis, insuper et germanum tuum tamdiu in vinculis pro nihilo multa mala perferre pateris? Ergo melius est, ut hoc duce superbissimo per- empto, talem inthronizemus, a quo sine dubio cuncta, quae?) nobis placuerint, habere poteri- mus. Quod si mihi non credis, ad talem te de- ducam, cui indubitanter credere poteris. Hoc sermone finito ego pro peccato meo admonitioni eius acquievi, et ità perduxit me ad episcopum Meynhardum, qui in quadam villa manebat, quae POKRACOWATELÉ KOSMOWI. zlostná wüle pokau&ela se o mau zkázu. À wëak aby se nezdálo, že je odsuzuji hrdě nebo z ne- náwisti, buď důstojnosti waši libo slyšeti je mlu- wici swými wlastnimi ústy. Po té pak řečení synowé satanowi postaweni jsau před kníže a před ty, kteří s ním zasedali: oni pak, kterým bylo kázáno od jich starších hledati smrti kní- žete, bezbožného pfedsewzeti zatajiti nemohli, nýbrž winili w tom we wšem Miroslawa syna Janowa, prawice, že jeho kázáním wšecko, co byli chtěli učiniti, jim bylo nařízeno; nebo byli i jeho služební. Miroslawowi pak kázáno jest státi před oblíčejem knižete, a nařízeno jest, aby jeden z pánů jej tázal o té wěci, zdali směl ze swé zlosti čili z ponuknutí jiných takowý zločin zamysliti, aneb kdoby byl wůdcem toho spiknutí. On pak jest k tomu odpowěděl: Kniže nejmilo- stiwější ! nemohu welkého hříchu swého nikterak zatajiti, který jsem z nejwětšího neštěstí mého smyslil, nýbrž u přítomnosti waší a wšech pří- sedicích miním jej zjewiti. Neb jednoho času jeden z bojowníků Břetislawowých, jménem Bo- lesa, třikrát jest mě nawštiwil, aby mě k tomuto hřichu zjednal; k jehožto wybidnutí jsem já swo- liti nechtěl. Naposledy wšak přišel ke mně Bo- Zik, wáš kaplan, a jal se mě takowým spůsobem wyzýwati: Což, nejmilejší synu, býwali w této zemi kdo slawnější neb kdo maudřejší jak otec twůj? ty wšak mezi jinými předními této země jmin jsí za nejmenšího. Krom toho budešli trpěti, aby wlastni bratr twüj tak dlauho we wazbě pro nic snášel tak mnoho zlého? Jest tedy lépe, aby- chom toto pyšné kniže zabili a tak swého posadili na stolec, od kterého bychom mohli miti wše, co se nám zalíbí. Pakli mi toho newčfiš, já tě dowedu k takowému, kterému budeš moci wěřiti bez pochybnosti. Když jest tuto řeč dokonal, pro Bůh hřích můj! přiwolil jsem k jeho pobá- dání, a tak dowedl jest mě k biskupu Menhar- towi, který přebýwal w jedné wesnici, která se slowansky jmenuje Zerčinawes. To jest pak uči- nil, jako chtěje mě poručiti biskupu do služby, a tam jest se stal začátek celého tohoto spik- nutí. Potom tázán byw od knižete o řečeném spiknutí, winil jest těžce biskupa we wšem, tak 1) proficere 2ae, 8. — ?) nemá Zas, 2b. — 3*) cuius 8. — ?) nemá 2, 2a, 2aa, 8. —%*) Boleslaus 8. — 4) ad me nemá 2aa, 2b. — 5) Bozik 2aa; Boiik 2b. — ©) Tak 2b; ostatní noster. — ?) quaecunque 2ea, 2b, 8. 

Strana 211
KANOWNÍK WYSEHRADSKY. sclavice!) Zircinaues") appellatur. Hoc autem fecit ceu praesuli me cupiens in ministerium commendare, ibique totum initium huius con- iurationis factum est. Deinde a duce interroga- tus de praedicta coniuratione, episcopum gravi- ter in omnibus ita dicens?) accusavit: Praesul Meynhardus ob hanc causam, ut^) nos in hoc negotio constantes haberet, duos digitos super re- liquias sanctorum posuit, et verba huiuscemodi 5) mecum habuit: Si vitam ducis perdideris, inter ista quinque scilicet Zatecz$), Liutomirzicz?) et inter cameram et mensam et agazoniam ), quod- cunque elegeris, me promittente duceque Braci- zlao donante, sine dubio cum honore possidebis. Deinde postquam se ipsum cum aliis proprio ore?*) &ccusavit, de consilio?) cum sociis eductus est, sequentique die cum fratre Strezimiro et cum quodam medico omnibus membris in foro pri- vati sunt. Duo autem praedicti fibi sathanae inauditum tormentum subierunt, scilicet im ro- tam strictius implexi, oculis erutis, manibus cum lingua amputatis, cruribusque confractis super columpnas positi, quae interitui!?) eorum appa- ratae fuerant, miseram vitam finierunt. Kriwo- sud!) vero, qui patruus Miroslai fuerát, atque ali duo, quorum unus Waczemil!?) alter Hen-, ricus vocabatur, isti quidem, qui a praefato Miroslao coram duce atque praedicto!?) conventu accusati fuerant, ad iudicium destinati Pragae per ferrum incesserunt, et sic ab omnipotente deo damnati veraciter rei reperti sunt, ac pro- inde quatenus capitalem subeant sententiam de- cretum est; tandem ducti ad forum IX Kal. Julii cum securi decollati sunt. Bosik capellanus !'4), inter cetera populi multitudine quasi ad specta- culum affuit. Illud &utem nescio, an ad abolen- dum sibimet scelus impositum venerit, an sicut diabolus inventor huius negotii fuit, atque ductor ipsius per omnia extitit, ità ad spectandum in- teritum sodalium suorum eum adduxit; volendo agonistam suum non diutius à consortio sociorum vagari Nam qui antea conscius sibimet vagus et 211 prawě: Biskup Menhart pro tu příčinu, aby nás w té wěci měl stálé, položil jest dwa prsty na ostatky swatých, a měl se mnau řeč takowauto : Zhubisli Ziwot knizete, z téchto péti wéci, totiž Žatec, Litoměřice, komoru neb stůl neb konnici, cožkoli si' zwoliš, jak ti slibuji a Břetislaw kněz udělí, beze wši pochybnosti se ctí míti budeš. Konečně, když sám sebe i jiné wlastními ústy za winné udal; wyweden jest z rady spolu s druhy swými, a druhého dne s bratrem jeho Stfezimirem a s jedním lékařem osekány jsau jim wšecky údy na tržišti. Ale dwa prwé řečení synowé satanowi podstaupili jsau muka neslý- chaná; totiž jsau do kola těsně wpleteni, oči jim wylaupeny, ruce i jazyk ufiznuty a s pfe- razenymi hnáty poloZeni jsauce na slaupy k jich zahynuti priprawené, bidné Ziwoty skonéili Kti- wosud pak, jenž byl strýc Miroslawůw, a jiní dwa, ježto jeden slaul Wacemil, druhý Jindřich, ti, poněwadž byli od řečeného Miroslawa před knížetem a swrehufecenym sjezdem obwiněni, odkázáni jsauce na saud, kráčeli w Praze přes železo, a tak od Boha w&emohauciho jsauce odsauzeni w prawdé shledáni jsau co winniei; a protož nalezeno jest, aby podlehli trestu hrdel- nímu; poté wedeni jsau na trh dne 23 Čerwna, a plknem sfati jsau. Kaplan Božík byl jest mezi ostatním lidstwem jako na podíwanau. Toho wšak newím, přišelli, aby smazal zločin sobě přičitaný, čili jak byl ďábel smyslitelem této wěci, také po wše zůstal jejim řiditelem. Tak jej přiwedl, aby se diwal na zahynutí swých towaryšů, chtěje aby šermíř jeho déle neodbihal společnosti swých dru- hü. Neb jenz prwé swédom sebe tékal a ubihal, nyni milosti božskau wšem weřejně zjewen jest. Uwiděw jej totiž jeden z welmožů, chopil jej 1) nemá ?2aa, 2b. — ?) Zerczinaues 28a; Zerciinawec 2b; Zireina wes 8. — ?) dicendo 2aa, 2b. — ^) ut nos constantes in hoc facto hab. 2as, 2b. — 5) huiusmodi 8. — 5) Zacz 2ae, 2b; Zatec 2a. — 7?) Litho- mierzicz 2as; Lithomerzicz 2b; Luthomierzic 2a. — 5) agosoniam 2an; agason. 2b; gosinam 2a, 8. — 5*) ore pr. 8. — ?) concilio 8. — 10) interitu 2. — !!) Crziuosud 2a. — !?) Wieczemil.2ae; Wicemil 2b. — !?) pree- fato 2au, 2b. — 14) B. cap. quoque 2b. 1180 

Strana 212
1180 1131 212 exul extiterat, modo per dei gratiam manifestus omnibus apparuit. Quem videns unus de prima- tibus tentum perduxit ad ducem, et interrogatus de causa, sermoni sociorum in nullo discrepuit, sicque catena ferrea constrictus ad custodiam villico !) regis deputatus est. Sequenti vero septi- mana II Kal. Julii Braczislaus obcoecatus est. Eodem anno VIII Idus Octobris quoddam monstrum ad similitudinem serpentis uno mo- mento, scilicet circa occasum solis, visum est vo- lare per totam Bohemiam et per plurima alia loca. Post haec autem aliud signum visum est a qui- busdam nimis lucidum matutinali hora. Wrati- zlaus, filius Dedalrici, reductus est de exilio. Anno dominicae incarnationis 1131, IV Kal. Aprilis?), id est in dominica, qua cantatur Lae- tare, Lotarius rex cum multo comitatu tam cle- ricorum quam laicorum in civitate, quae Leodium vocatur, convenit. In?) quo conventu Innocen- tium?) profugum papam elegerunt, illum videli- cet, quem Petrus, Leonis filius?), cum clero et populo Romanae ecclesiae de pontificali sede pepulit. Quam ob rem ?*) episcopum Monasterien- sis ecclesiae?) miserunt ?), qui Petro papae?) omnibusque Romanis regem Teutonicorum cum exercitu post quinque menses ad eos venturum nunciaret?). Qui ob metum falsi regis Conradi unà a3 recta via deviando venit in Bohemiam, et in Wissegrad metropolitana civitate missam de inventione sanctae crucis magno cum honore nec non, cun) canonicis eiusdem ecclesiae cele- bravit; tandem a duce Sobieslao decenter dona- tus, per regionem Racudsis!?) marchionis trans- lit, sicque per multas provincias transiens red- lit ad sua. Sed illa res !!) ad nichilum redacta, quasi pulvis a vento raptus deperiit. Interea transcurrente tempore dux Sobie- slaus ad radicem cuiusdam villae nomine Ta- chow in finibus Mesco castrum aedificavit, quod ex nomine adiacentis vilae appellavit; aliud quoque aedificavit in partibus Milesko!?) iuxta flumen Niza, appelavitque nomine Yzhorelik !9), POKRAGOWATELE KOSMOWI. a přiwedl ku knižeti ; a tázán byw o wěci, ničím se od řeči saudruhů swých neuchylowal, a tak spaután byw okowem železným, doprawen jest do wazby wládaře králowského. Potom pak ten týden posledního dne měsíce Čerwna oslepen jest Břetislaw. Téhož roku dne 8 Října jakási obluda ku podobenstwi hada jednu ehwili, totiž při západu slunce, widina jest letící přes celau zemi českau i přes mnohá jiná mista. Potom pak widino jest jiné znameni od mnobých welmi jasné w hodinu ranní. Wratislaw, syn Dedálrikůw, nawrácen jest z wyhnanstwi. Leta od narození páně 1131 dne 29 Března, to jest w nedéli, kterau zpiwaji Lætare, kräl Lu- ther s éetnau. druzinau jak duchownich tak swét- ských měl sjezd we městě řečeném Leodium. Na kterémžto sjezdu zwolili jsau Innocentia uběhlého za papeže, toho totiž, kterého Petr syn Lwiw s duchowenstwem a lidem kostela Římského byli jsau zapudili od papežské stolice. Z té přičiny poslali jsau biskupa kostela Můnsterského, aby oznámil Petrowi papeži a Římanům wšem, že král německý s wojskem k nim míní přijíti za pót mósień. Kteryżto pro strach neprawćho krále Konrada od prawé cesty se uchýliw, přijel jest do Čech, a na Wyšehradě, sidelném místě, mši o nalezeni swatćho kfiże s welkau poctiwosti i s kanowniky tehoż kostela slawil jest; potom od knížete Soběslawa sluáné byw darowán, zemi markrabi rakauského se ubiral a tak mnohymi zemémi projew, wrátil se domü. Ale ta wée se nezdařila, zmizela jest jako prach wétrem odnesený. Mezi tim časem kněz Soběslaw na aupatí jedné wsi řečené Tachow w okršlku Mežska wystawil hrad, jej nazwal dle jména wsi pti něm ležicí; jiný také wystawil w krajině Mileč- ské wedlé řeky Nisy, a nazwal jej Zhořelec, kdežto předtím slaul Dřenow. Tehdy pan Men- !) illico 2b. — *) Dle zpráw jiných byl papež již dne 22 března t. I. w Luticbu, — ?) In -- elegerunt ne- mají. 2aa, 2b. — +) Innocence II. — 5) Anelekt II. — 5*) Misto quam ob rem má 8 queepropier. — 9) W Mün- steru biskupowal od r. 1127 —1132 Egbert (Ekbert). — 7) nemá 2a. — 9) propler 2a, 8. — ?) nunciere 2, 2aa, 8. — 1?) Racd'sis 2, 8; Raciesis 2a; Raedesis 2aa; Raeedep 2b. — !!) re 2b. — !?) Mileczko 2aa, 2b. — 13) Vzhorzelik 2b. 

Strana 213
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. quod antea Drenow!) vocabatur. Hic dominus Meynhardus episcopus sanus et incolumis ad se- dem episcopatus sui remeavit, se duci Sobieslao cum omnibus *) primatibus Bohemiae causa ex- purgandi sibi impositi sceleris ad omnia iudicia tradidit. Quam ob rem duo de canonicis Pragen- sis ecclesiae, unus ex parte domini episcopi, vi- delicet ydiota ?), qui vocabatur Heroldus, qui vi- carius et capellanus Bambergensis episcopi et archipresbyter*) Pilznensis*), quod non decebat, fuit, quem Miroslaus, filius Johannis, in capella Zirezinewsi9), ubi iuramentum inter episcopum Meynhardum et Bosik et Miroslaum factum est, affuisse dicebat, alter Tutha*) ex parte ducis; hi duo ad archiepiscopum Magontinum et epis- copum Bambergensem?) reissi sunt, ut quale- cunque iudicium Meynhardo episcopo imponerent, ipse aequanimiter susciperet. De duabus stellis vobis o0?) Bohemi ante XI annos?) memoratis, de ipsis postea nullo modo sermone meo aliquid explicare potui, quia diverse ibant. Sed interim dum ab aliis negotiis penitus otior, quantum Spiritus sancti gratia sen- sui meo administraverit et qualiter vidi, expla- nabo. Stella, quae surgente aurora VIII Kal. Martii instante vere orta est, quam vos, Doheini, Luciferum esse!?') dicebatis, quae VII Kal. Ja- nuarii in hiemali occasu !!) solis adveniente die occubuit. Eodem autem anno altera stella lucidior VIII Kal. Augusti in ortu solis apparuit, quae paulatim inferius descendendo II Idus Januarii non apparuit. Quae igitur inter illas Lucifer diceretur !?), non credo homines esse, qui sciant, sed deus, qui est creator omnium, per quem multa signa et prodigia videntibus nobis facta sunt, de quibus quaedam superius praenotavi, ipse scit. Eclipsis lunae; sed parva pars re- mansit, donec tota impleta !?) est. Redeamus ad superiora. IV Kal. Octobris praesul Bamberiensis!?) et antistes Olomucensis cum septem Bohemiensibus abbatibus, astante duce Sobieslao, cum populo et clero Meynhardum, 1) Drzewnow 2ea; Driewniow 2b; Orenow 2a. — 213 hart biskup zdráw a bez aurazu přijel zpět k swému sidlu biskupskému, a odewzdal se jest kniZeti Sobéslawowi se wšemi welmoži českými na wšeliké sandy, aby se očistil ze zločinu, kterým byl winěn. Z té příčiny jsau dwa ka- nownici kostela Pražského, jeden od pana bisku- pa, totiž idiota jménem Herold, kterýž byl viká- řem a kaplanem biskupa Bamberského a arci- knězem Plzenským, což se neslušelo, o kterém prawil Miroslaw syn Janůw, že byl přítomen w kapli w Zerčiněwsi, kdež se stalo zapřisáhnutí mezi biskupem Menhartem a Boztkem i Mirosla- wem, druhy Tutha od knizete, ti dwa poslání k areibiskupu Mohuéskému a k biskupu Bam- berskému, aby jakyz by koli saud Menhartowi biskupu uložili; on jej s pokojem přijal. O dwau hwězdách před 11 léty znamena- ných, o těch jsem wám, o Čechowé, potom nikterak nic wyprawowanim swým wyložiti ne- mohl, protože šly rozdílně. Ale nyní, pokud mám docela prázdno od jiných wěcí, wyložím wám o nich, pokud milost ducha swatého poslauží mému smyslu a jak jsem widěl. Hwězda, která wyšla při rozedníwání dne 22 Unora na začátku jara, o které jste wy Čechowé prawili, že jest to Swětlonoš, ta zašla dne 26 Prosince w zimní proměně slunce při začátku dne. Ale téhož roku jiná hwězda jasnější dne 25 Čerwence při wýchodu slunce se zjewila, která ponenáhlu se schylujic dne 12 Ledna se neukázala. Tedy která z nich se jmenowala Swétlonoá, nemnim, by byli lidé, kteři by to wédéli, ale Büh, jenz jest stwofitelem swéta, skrz kterého se stalo mnoho znamení a zázraků, a my jsme je widéli, o nichž něco jsem wýše položil, on sám wi. Zatmění měsíce; ale malá část zůstala do celého wyplnění. Nawratme se ku předešlému. Dne 28 Září biskup Bambersky a wrehni pastyf Olomaueky se sedmi opaty českými u přítomnosti knizete Soběslawa s lidem a duchowenstwem Menharta, 2) nemá 2. — 3) Ydio 2b. — *) archipresbiteri 2a. — 5) Plznensis 2aa; Plsneusis 2b. — 9) Zircinewsi 2a; Zerczieniewsy 28a; Ziercziiewsy 2b; Zyrlinewsi 8. — 7) Thute 2a&, 2b. — 9) arcibiskupem w Mohuti byl tenkráte Adelbert 1 a biskupem w Bamberku swaty Otlo. — 9) Tek. wáechny kromé 2. — !?) annis 2. — !0*) nemá 8. — !!) occasione 2, ?u, 2aa, 8..— !*) dicebatur 2. — 13) repleta 2b. — !*) Bamburgensis 2aa; Bambergensis 2b. 1131 

Strana 214
1181 1132 214 sanctae Pragensis ecclesiae episcopum, ab omni culpa, quae prius illata sibi fuerat, per deposi- tionem suarum stolarum expurgaverunt, profiten- do videlicet Meynhardum episcopum nihil adversi duci Sobieslao cogitasse, nisi ad hoc solummodo elaborasse!), quomodo Bracizlaus a vinculis possit liberari. Meynhardus episcopus remissa causa ad concilium'*) perrexit, in qua synodo Innocentius?) papa?) profugus supra memoratus cum quinqua- ginta episcopis praeter abbates fuit, ibique Pe- trum papam, qui tunc Romanae ecclesiae prae- erat, et) Conradum regem extinguendo lumina excommunicaverunt 5). Anno dominicae incarnationis 1182, XIX Kal. Februarii rubea signa varie?) in coelo ap- paruerunt ad septemtrionalem plagam. XIV Kal. Februarii domino Meynhardo in quodam villa Chuchel manente, in cuiusdam diei crepusculo inauditum horrendumque nimis accidit porten- tum. Cum") enim iam sopore gravatus lectum conscenderet, et servientes sui coram eo starent, subito strepitus horribilis, quasi de spelunca ve- niens, domui, in qua erat, imminebat, auribus eorum insonuit; quo strepitu perterriti solo do- mino relicto?) fugierunt, ipse vero nescius, quid faceret, saliens de lecto, velut in extasi positus, iuxta murum camini constitit?). Et ecce, lapis mirae magnitudinis de monte veniens, duos pa- rietes simul cum lecto episcopi contrivit ibique resedit; et ita dominus episcopus illaesus eva- sit. Amen. Eodem anno IV Nonas Martii, eclipsis lunae, et tota sanguinea fuit!?). Dux Sobieslaus ad con- cilium regis Lotari Bamberk profectus est. Cum- que conventus totius concilii!) in regale palatium convenisset, et rex Lotarius cum Sobieslao duce privatim in quadam camerula iuxta palatium posita sedisset, ecce, nescio, si vetustate loci vel aliquo malo homine regii!" pavimentum palatii cum omnibus intus manentibus corruit, in qua ruin& multi Theutonicorum vulnerati sunt, alii graviter laesi interitum mortis vix evaserunt, Bo- hemi vero omnes incolumes extiterunt. Non multo POKRACOWATELÉ KOSMOWI. swatóho kostela Praźskóho biskupa, ode wśl winy, která naň prwé byla skládána, složením štol swych jsau očistili; wyznáwajíce totiž, že jest biskup Memhart ničeho zlého proti knižeti Sobě- slawowi nesmýšlel, než jen o to se zasazowal, jakby Břetislaw mohl wyswobozen býti z waz- by. Biskup Menhart po skončení pře jel ku kon- cilii, we kterémžto sboru byl jest swrchuřečený papež odběhlý s padesáti biskupy mimo opaty; a tam papeže Petra, který tehdáž sprawowal církew Římskau, i krále Konrada, zhasiwše swice jsau klnuli. Leta od narození páně 1132 dne.14 Ledna čerwená znamení rozličná ukázala jsau se na nebi w stranu půlnoční. Dne 19 Ledna, když pan Menhart meškal w jedné wsi řečené Chu- chel, jednoho dne w saumrak stal se diw ne- slychany a welmi straśliwy. Kdyż totiż ospalosti jiż stiżen wstaupil do postele a slużebnici jeho stali u nóho, najednau hfmot hrozny, jako z je- skynć pfichazeje, bliżil se k domu, we kterém byl a zazwuéel jim w u&ich; kterymzto: hfmo- tem zastraseni utekli, pâna samotného nechawá&e ; on pak newěda, coby činil, wyskočil z postele, a jako u wytrżeni se nachśzeje, postawil se wedlć zdi komina; a hle! kámen diwné weli- kosti padaje s hory, zbořil dwě zdi i s postelí biskupowau a tam zůstal ležeti, a tak pán bi- skup zůstal jest bez aurazu. Amen. Téhož léta dne 4 Března bylo jest zatmění měsíce a to celé krwawé. Kněz Soběslaw jel na sněm krále Lothara do Bamberka. A když se shromáždění celého sboru sešlo w králowském paláci, a král Lothar se Soběsiawem knězem zasedl saukromi w jedné komofici, která byla wedlé paláce; newim zdali pro stáří stawení čili od nějakého zlého člowěka podlaha krälowského paláce se wšemi, kteří byli wnitř, sesula jest se, we kterémžto zřícení mnozi z Němců jsau zra- něni, jiní s těžkým úrazem sotwa ušli zkáze smrti. Cechowć wśak züstali-jsau wüichni bez ') nisi — elaborasse nemá 8. — !*) c. concilii p. 2a; concilii p. ad synodum, in qua synodo pepa Inno- centius prof. 8. — ?) nemá 2b. — ?) ppter 2. — *) nemá 2, 2aa, 8. — 5) Shromażdóni toto odbjwelo se w Re- meài, — ©) varia 2, 2aa, 2b. — 7) Nam cum iam 2aa. — 5) relicti 2. — ?) constetit 2, 2a, 28a; camini nemá 8. — 10) nemá 2. — !!) consilii 8. — !?) regis 2, 2a, 2ae, 8. 

Strana 215
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. post tempore rex Lotarius causa concilii in cast- ro Plysn!) cum multis Theutonicis convenit, rur- sum ?) palatium, in quo convenerant, cum omni- bus corruit, sed gratia dei omnes sani evaserunt. Eodem tempore Goslarii concilium a rege factum est, ubi cum palatium cum omnibus ru- isset, nullum dei gratia vulneravit. Sequenti sep- timana post resurrectionem dominicam tonitrua horribilia et inaudita fulgura ?) apparuerunt, ex quibus turris sancti Wenceslai, succensa est 4), sed dei gratia protegente et sanctorum marty- rum Wenceslai, Adalberti oratione iuvante, sola turris tantummodo combusta est, ecclesia autem tuta ab igne permansit?). Beatus Gothardus 9), confessor et episcopus, insignibus virtutum mi- raculis, quae per merita eius in Hyldensi urbe operata sunt, claruit. Quo facto per multas fide- lium gentes diffuso, plures propter videnda eius miracula, et maxime ut?) eius meritis et preci- bus universis criminum nexibus relaxatis, inter filios dei computari mererentur, Hyldense?) cast- rum petierunt. Eodem tempore Ratispona civitas potentis- sima fere tota combusta est, praeter quadra- ginta domos, quae vix evaserunt. Multis etiam in locis ipso anno ignis maxime nocuit. Dux Sobieslaus regi Lotario Romam proficiscenti CCC milites in auxilium misit, Jaromirum, filium Bo- rivoy, ducem praefecit, qui de terra sua egressi, dum ad quendam locum Omberk vocatum ve- nirent, ibi cum Theutonicis foro praedicti loci pugnaverunt, quos deo iuvante devicerunt. Wra- tzlaus dux de parte Moraviae, quae vocatur Brninzco?), filius Dedalrici, duxit uxorem de Rwusig, pulchritudine sua Helenam, Graecorum reginam, superantem, quae quoniam albi coloris ' specie nimium splendebat, ut rutilus fulgor auri albedinem corporis eius quibusdam rubeis notis inficeret. Eodem anno dux Polonorum '^) cum infi- nito exercitu in Ungariam profectus est, volens filium '!!') Colmanni, expulso rege coeco, qui vo- 215 úrazu. Po nedlauhém čase král Lothar z příčiny sněmu na hradě Plisni s mnohými Němci sešel jest se; opět palác, we kterém se shromáždili, se wšemi se sesul, ale z milosti boží wšichni zůstali jsau zdráwi. Téhož času držán jest od krále sněm w Gos- laru, kdežto když palác se wšemi se sesul, z mi- losti boží žádného neporanil. Ten týden po bo- žím wzkřiíšení zjewily jsau se strašliwé bauřky a neslýchané blýskání, odkudž wěž swatého Wác- slawa jest zapálena, ale že milost boží chránila a přímluwa swatých mučenniků Wácslawa a Woj- těcha přispěla, samotna toliko wěž shořela jest, ale kostel zůstal zachráněn od ohně. Blahosla- wený Gothart wyznawač a biskup znamenitými zázraky ctnosti, kteří jsau se dály pro zásluhy jeho we městě Hildesheimu, proslul jest. Což když se jest we mnohých národech wěřicích rozhlásilo, mnozí putowali na hrad Hildesheim- ský, aby widěli jeho zázraky a nejwice aby jeho zásluhami a pfimluwami spro&téni jsauce wüech paut zločinů, mezi syny boží počtenu býti zaslaužili. Téhož času Řezno město welemocné skoro celé jest shořelo mimo 40 domů, které sotwa se zachowaly. Také we mnohých mistech toho roku oheň welice uškodil. Kněz Soběslaw po- slal jest králi Lotharowi do Říma táhnaucímu tři sta branných na pomoc. Postawil nad nimi za wůdce Jaromíra syna Bořiwojowa, kteří wy- táhše ze země swé, když přišli k jednomu mistu, řečenému Omberk, tam jsau s Němci na trhu řečeného mista bojowali, a s pomocí Boží nad nimi zwitězili. Kníže Wratislaw z podilu Mora- wy, jenž slowe Brněnsko, syn Oldřichůw, pojal manželku z Rusi, krásau swau Helenu králownu řeckau přewyšující, která se nad miru stkwéla leskem bílé pleti, tak sice, že čerwený lesk zlata bělost těla jejiho některými čerwenými Skwrnami natiral. Téhož léta kníže polský s neséislnym woj- skem táhl do Uher, chtěje syna Kolomanowa po zapuzení krále slepého, jenž slaul Bela, proti 1) Plysu 2ao; Plysn 2b; Plisu 2a. — 2) rursumque 2b. — 9) fulmina wšecky kromě 8. — ^) nemá 2aa, 2b. — 5) remonsit 8. —— 6) Téhož léta stalo se přenesení sw. Gotharda. — ^) in 2aa, 2b. — 9) Hilsende 2ao ; Hildessense 2b. — ?) Brnsko 2as, 2b. — 10) Poloniorum 2a, 2aa; Poloniae 2b. — !!) Jmenowal se Boris a byl syn Eule- mic, dcery knížete Ruského Wiladimíra Monomacha, panowawšího I. 1113—1125. Král Koloman, maje ji w po- dezření z newěry, wypudil ji od sebe. Srown. Erben: K. J. Nestorůw letopis. Příloha: Kmen rodu Ruríkowo. 30 1132 

Strana 216
1132 1133 216 catur Bela !), invitis Ungaris intronizare. Mater enim praefati iuvenis a marito suo, rege videli- cet Colmanno, repudiata dum esset praegnans, rediit ad patrem, atque ibi puerum peperit. Hunc ergo dux Polonorum?) regem Ungaris praepo- nere cupiebat, sed eius propositum divina pro- videntia destruxit; nam coecus rex cum exercitu suo ei occurrit, et Boleslaus cum suis perterri- tus, expectata nocte fugam inii; quem Ungari insecuti, deo auxiliante multos in ipsa fuga in- terfecerunt. Interea dux Sobieslaus?*) dei miseri- cordia precibusque sancti Wenceslai munitus, Poloniam cum exercitu suo XV Kal. Novembris intravit, totamque partem illius regionis, quae Slezsko?) vocatur, penitus igne consumpsit. Mul- tos etiam captivos cum innumera pecunia nec non indomitarum equarum greges non paucos inde secum abduxit*), et ità dei gratia favente cum ingenti triumpho atque tripudio repatriavit?). Anno dominicae incarnationis 1133, VIII Kal. Martii luna passa est eclipsim sed quarta pars eius denigrata fuit, et ità imminente ortu solis occidit;. hanc eclipsim nimia mortalitas homi- num secüta est. XVII‘) Kal. Februarii acer dux Sobieslaus secundo Poloniam invasit?), eamque insigni trophaeo devastavit, multos inde captivos abduxit, villas fere trecentas succendit, tandem cum victoria deo praestante ad propria remeavit. Eodem tempore legatus apostolici veniens, Meynhardum episcopum in multis detestandis cri- minibus accusavit, et accusatum ad audientiam apostolici, ut de imposito sibi crimine se expia- ret, venire iussit; coniuraverant enim quidam ex eius monasterio perversi fratres contra eum, quatenus privatum sua dignitate turpiter pelle- rent 39) sede. Horum execrabile iniquumque molimen gratia dei ad effectum venire non per- misit. Dux Sobieslaus Ungariam leviro suo regi Ungarorum proficiscens, cis pagum nomine Vag castra metatus est, ibique multo tempore mo- ratus, tandem perfecto?) negotio suo ad propria ‚ rediit. IV Nonas Augusti eclipsis solis mirum in modum apparuit, qui paulatim deficiens in tan- POKRAGOWATELE KOSMOWL wüli Uhrà& dosaditi. Nebo matka řečeného jino- cha, zapuzena bywši od manžela swého, krále toti Kolomana, když byla těhotná, nawrátila se k otci, a tam porodila pachole. Toho tedy kniže polský chtěl Uhrům předstawiti za krále; ale piedsewzeti jeho zkazila bożi prozřetelnost; nebo slepý král wytáhl jest proti němu s woj- skem swým, a Boleslaw se swými uleknut wy- čkaw noc, dal se na üték; jehoz Uhri stihajice s pomocí boží mnoho jich na tom útěku zabili. Mezitím knéz Sobéslaw, posilen milosrdenstwim boZim a orodowánim sw. Wáeslawa, dne 18 Kijna wtrhnul jest s wojskem swym do Polska, a ce- lau.stranu té krajiny, která slowe Slezsko, we- skrze ohném pohubil. Také jest mnoho zajatych s nesčislnými penězi, jakož i nemálo stád swe- řepic odtamtud přiwedl s sebau, a tak z pro- půjčení boží milosti s welikau sláwau a weselim domů se nawrátil. Léta od narození božího 1133 dne 24 Unora měsíc utrpěl jest zatmění, ale čtwrtý díl jeho byl zčernal, a tak při nastáwajícím wýchodu slunce zapadl; po tomto zatmění přišla jest welká smy- telnost lidi. Dne 16 Ledna statečný. kněz Sobě- slaw podruhé udeřil na Polsko, a w slawném witězení je zpustošil, mnoho odtamtud zajatých přiwedl, wsi asi tři sta zapálil, potom propüj- čením božím s witézstwim domů se nawrátil. Toho času přijel jest legat apoštolský, winil biskupa Menharta ze mnohých ohawných zloči- nů, a kázal obwiněnému dáti se najíti k slyšení u apoštolského. Byliť se proti němu spikli ně- ktefi piewraceni bratii z jeho kostela, aby jej zbawili jeho důstojenstwi a hanebně sehnali se stolice. Tomuto jejich proklatému a nešlechet- nému záměru nedala wšak milost boží přijíti ke skutku. Kněz Soběslaw, jeda do Uher k swé- mu swaku králi uherskému, položil se jest tá- borem u mista řečeného Wáhb, a tam meśkaw delší čas, až dokonal wóc swau, domů se na- wrátil. Druhého dne Srpna zjewilo se jest zatméni slunce diwnym spüsobem; nebo ponenahlu uby- 1) Bela IL byl syn Almosüw a prisel k panstwi r. 1131. — ?) Polonicorum 2au. Boleslaw Ill. — ?*) Bole- slaus 8. — 9) Tak 2n; Slazko 2aa, 2b, 8; Slansko 2, — 4) adduxit 2a. — 5) reprimavit 22a; reportavit 2b. — 9) XVIII 2b. — 7) intravit 2as, 2b. — 8) de 2aa, 2b. — 9) profecto 2. 

Strana 217
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. tum diminutus est, ut corona quasi crescentis lunae ad meridianam plagam perrexerit') quae postea in orientem convertit, dehinc in occiden- tem, tandem in pristinum statum reformatus est. Per multa loca etiam in Theutonicis partibus, sj famae creditur, sanguis in hoc ipso die quasi imber defluere ?) visus est. Fertur quoque in quo- dam loco Theutonicarum partium in eadem hora particula?) carnea simul cum sanguineo imbre descendisse, quae tantae magnitudinis fuit, ut vix XII viri eam levare quivissent. Post haec praesul Meynhardus, sanctae pie- tatis alumnus, Maguntiam causa excusationis ad archiepiscopum suum profectus est, ubi?) etiam plures episcopi convenerant, in quorum audien- tia de imposito sibi crimine se decenter expur- gavit 5), et accusatoribus suis omne facinus, quo in se insurgere praesumpserant, misericorditer condonavit. Eodem anno rex Lotarius imperatoria in- signia adeptus, a papa Innocentio est in Late- rano sancti Johannis Baptistae in monasterio consecratus. Non enim ad ecclesiam sancti Petri apostoli pervenire praesumpsit, timens Petrum Leonis filium, qui tunc sanctae Romanae eccle- siae praesidebat. Eodem anno effrenae indolis tyro Wladi- zlaus, egregii patris aequivocus *), multis Bohe- micae terrae inclitis cum tyronibus Bavariae in partes fugam iniit). Anno dominicae incarnationis 1134 Polonia male fortunate improvidi*) ducis Bolezlai sub munimine constituta, iam saepius a Bohemis nec non?) Moravis hostiliter depopulata, rursus de- populanda utrisque supradictis ab!") exercitibus, Bohemis videlicet et Moravis, aditur atque hostili mànu diripitur, penitusque igne et ferro usque ad flumen, quod dicitur Odra, devastatur; sed de Bohemis praeter Gradicenses'!), Chrudimen- ses, Boleslavienses, Czaslavienses, Gladcenses, plures non fuerunt. Inclitus princeps Sobieslaus tam virtute animi quam vi corporis conspicuus et quo frequentius praedicandus, in civitate, quae 217 wajie tolik se zmenšilo, že jako koruna měsíce přibýwajicího přišla k straně polední, kteráž po- tom k wýchodu se obrátila a odtud k západu; potom se wprawilo do předešlého stawu. Na mnohých také místech w krajinách německých, ać wófime-li powěsti, widina jest toho: samého dne krew jako deśf priici. W jednom mistć w krajinách německých spadl prý také kus ma- sa, zaroweń s tim deštěm krwawým, který byl takowé welikosti, Ze ho sotwa 12 mužů mohlo wyzdwihnauti. Potom biskup Menhart, swaté pobožnosti odchowanec, cestowal jest do Mohuče k swému arcibiskupu, aby se osprawedlnil; kdež jest se také mnoho biskupů sjelo, w jejichžto shromáž- dění slušně se očistil z winy sobě přičítané a obżalowatelim swym wšechen zlý skutek, kterým se opowážili proti němu powstati, milo- srdně odpustil. Téhož roku král Lothar, dosáhnuw znaků cisařstwi, od papeže Innocentia jest poswěcen w Lateraně we chrámě sw. Jana Křtitele.. Neb nesměl jest wjiti do kostela sw. Petra apoštola, boje se Petra syna Lwowa, který tehdáž kostel Římský sprawowal. Toho léta wytrzné powahy jinoch Wladi- slaw, wyborného otce jmenowee, s mnohymi uro- zenymi . mladiky českými utekl jest do krajin baworských. Léta od narození božího 1134 Polska ne- šťastná, pod spráwau neprozřetelného kniZete Boleslawa postawená, již častěji od Čechů i od Morawanů nepřátelsky zpustošená, majíc pusto- Sena býti znowa, od obojích swrchuřečených wojsk, od Čechů totiž i od Morawanů, jest na- wštiwena a rukau nepřátelskau potřena i ohněm a mečem až k řece, která slowe Odra, dokonce zhubena; ale z Čechů nebyli přitom žádní jini než Hradeéti, Chrudimiti, Boleslaw&ti, Cáslaw- ští, Kladsti. Slawny knéz Sobéslaw jak etnosti ducha tak silau těla ozdobný a tudy tím častější chwály hodný, sešel jest se na hradě řečeném 1) perrexit 22a, 2b. — ?) pluere 2b. — ?) Tak 2a; ostatní patula. — *) ibi 2aa, — ?) d. excusauit et expurguuit 2a0; dec. excusabat ct purgabat 2b. — ©) syn Wladislewa kniZete, bratra Sobéslawowa, — 7) Tu do- kládá ruk. 8 ete, Alleluja. Amen. —- 9) inpavida 2a. — 9) nec non a Mor. 2aa; Boh. et Mor. 2b. — 10) nemá 8. — !!) Grodic, et Crud. 22a. 30* 1138 1134 

Strana 218
1134 218 Plzen vocatur, cum imperatore Lotario pro col- loquio convenit, cuius rei causa quidem talis fuit. Rex') Pannoniorum coecus episcopum Al- bae civitatis nomine Petrum ad imperatorem magnis cum muneribus, et ut iniurias a Polo- nico duce sibi illatas coram audientia impera- toris eiusque principum proclamaret, miserat. Sed quia, ut solet in talibus negotiis?) fieri, pa- rum aut nihil legatio minoris apud maiorem proficit, nisi mediator intersit, praefatus epis- copus ad Sobieslaum ducem in Bohemiam venit, quatenus eo mediatore ac intercessore legatio sua proficua fieret. Hanc igitur ob causam dux Sobieslaus profectus est ad imperatorem. Quo postquam pervenit benivole ac honorifice ab im- peratore susceptus est, omnemque petitionem benigne consecutus est, videlicet ut de rege Un- garorum et duce Polonorum ?) secundum volun- tatem ducis Sobieslai?*) imperatoria voluntas) procederet. Dona autem Ungarorum imperatori oblata haec sunt: duo albi?) equi decenter fal- lerati, quorum: sellae XXVI marcas auri in) se continebant, et alia quam plurima. Praedic- tus ergo Petrus, Albae civitatis episcopus, optata legatione potitus, insuper ab imperatore ac ab eius contectali^) multis muneribus pretiosis do- natus, laetus repatriavit. Interea Bohemi, quieti subiacere nescii, IV Kal. Martii, et forte quinquagesimae") feria se- cunda evenerat, Poloniam intraverunt. Poloni vero iam propinquante initio quadragesimae nul- lum hostem iam venturum aestimantes, de cas- tris diversisque munitionibus exierant atque in villis suis morabantur. Cum ergo?) quasi securi ab hostium incursu?) secunda cuperent ducere tempora pacis, subito!!) ac impraemeditate hos- tes superveniunt, et velut oves de caulis nullo tutante diripiunt..Et licet Bohemi sine duce So- bieslao !?) terram hostilem introissent, praedam tamen inde tantam reduxerunt, quae omnium Bo- hemiae ducum praedas, quas in Polonia fecerunt, exsuperat. O miserabilis regio duci subdita fatuo! Quidquid enim delirant reges, plectuntur Achivi'?). POKRAGOWATELE KOSMOWI. Plzeń s cisatem Lotharem k roku, čehož příčina byla takowá. Bylť král Uhrů slepý wyslal bisku- pa Bělehradského, jménem Petra, k císaři s wel- kými dary, i aby přednesl křiwdy od knížete polského jemu učiněné před shromážděním ci- safe a kniżat jeho. Poněwadž wšak, jak se w ta- kowých wěcech stáwá, málo neb nic neprospěje poselstwi mensiho k wótśimu, leć by byl pro- středník, přijel jest řečený biskup ku kniżeti Soběslawowi do Čech, aby se jeho prostředni- ctwim a pfíimluwau poselstwi jeho stalo pro- spěšné. Tedy z té příčiny kněz Sobéslaw jel k císaři, a když tam přijel, laskawě a poctiwě přijat jest od císaře, a wši žádosti swé laskawě dosáhl, totiž aby wůle císařowa co 'do króle uherského a do kniżete polského śla po wili knížete Soběslawa. Dary pak Uhrů předložené cisaii byly jsau: dwa konó bili sluśnć pokryti, jichžto sedla držela w sobě 26 hřiwen zlata, a jiného welmi mnoho. Řečený tedy biskup Petr Bělehradský poselstwi swé dle přání wykonaw, a k tomu od císaře i od jeho choti mnohými drahými dary podělen, wesele domů se nawrátil. Mezitím Čechowé, pokoji se poddati neumě- jice, dne 26 Unora, a bylo práwé pondéli o maso- pusté, wtrhli jsau do Polska. Polané wáak, kdyz se již bliZil zaéátek postu, majíce za to, že již Zádny nepfitel neprijde, byli z hradü a z jiných opewnóni wyśli, a pfebywali na wsech. Kdyż tedy jako bezpeční od wpádu nepřátelského chtéli pożiwati blahych dob miru, nahle a ne- nadále nepřátelé na ně udeiili, a jako owce z owóini, kdyż jich nikdo nechrani, sapali je. I ačkoli Čechowé bez knižete Soběslawa w zemi nepřátelskau wešli, nicméně tak welikau kofist odtamtud zpátkem přiwedli, že kořisti wšech kni- žat českých, co jich w Polsku nabrali, přewyšo- wala. O bidná krajino, poddaná knižeti bláznowé- mu; neb což se králowé natřešti, biti jsau Achivi. 7) R. autem P. 2, 2a, 8. — ?) reg. parum vel nichil f. 2aa, 2b, — ?) Polonicorum 2aa. — ?*) Boleslai 8. — +) dignitas 2aa, 2b. — 5) nemá 2a. — 5) in se nemá 2aa, 2b. — ?) conthorali 2a, 2b. — 9) quadragesimae 2aa, 2b. — 9) ergo sec. quasi ab host. 2aa, 2b; quasi nemá 8. — 9) cursu secura cup. 2b. -- !!) nemá 2a, 8. — 1?) Boleslao 8. — !3) Horat. epp. 1, 2, 14. 

Strana 219
KANOWNIK WYSEHRADSKY. Saepe dictus rex Pannoniorum !) Bela, impie- tate coecatus fraterna, a genero suo, duce sci- licet Sobieslao, petivit, ut infantem eius de fonte sanctae regenerationis?) levaret. Ob hoc autem mirari quispiam non debet, cum huiusmodi com- paternitas inter levirum et generum eius, inter ?) germanam et germanum componitur; adhuc enim posteri nostri mirabilius immo miserabilius se- cula procedere videbunt, dum, ut^) iam in mul- tis rerum eventibus claret, genitor nati sui com- pater efficitur. Nunc etenim alma fides, licet re- lictis mundialibus praesidiis astra petierit, ali- quantulum tamen de supernis terrena contuetur, sed post haec, dum?) calamitiosior perfidiae ") pestis magis inoleverit, tunc altiora petens lati- bula, ne visum quidem ad nos?) convertere vo- luerit. Rex vero Bela generum suum de infante sollicitavit, cuius petitioniS) dux Sobieslaus non abnuens, venerandum Pragensis?) ecclesiae prae- sulem'^) Meynhardum ceterosque primates quam plurimos cum infante in Ungariam misit. Quo postquam ventum est, non minori honorificentia praesul Meynhardus a rege Ungarorum susceptus est, quam cum primum pontificalibus infulis de- coratus ad principalem episcopatus sui sedem venisset. Baptizato itaque in die penthecostes infante, cum praedictus pontifex plurimis !!) pre- tiosis muneribus a rege remuneratus ad propria remearet!?) dumque servorum benignus remu- nerator fidelium deus, imminente die, qua fa- miliae suae fidelem ac idoneum dispensatorem Meynhardum huius vitae de angustiis educens, in gaudium transferre disposuerat perpetuum, in hoc ipso reditu infirmitate astrictus?) est. In- valescente vero aegritudine longius progredi ne- quiens, in villa ad episcopatum suum pertinente, quae Sekyr vocatur, in lecto se deposuit. Interea dux Sobieslaus levirum suum, re- gem Ungarorum, rogabat, quatenus sororem con- iugis 4) suae, videlicet reginae, principi Conrado Znoymensi in coniugium traderet, quo percus- sum foedus invicem huiusmodi causis corrobo- ratum firmius perduraret. Qua desponsata, et audito antistite languore detento, primum qui- 219 Často řečený král uherský Bela, zlostí bratra 11% zraku zbawený, žádal od swého zetě krále Sobéslawa, aby dité jeho zdwihl z wody swa- tého nowozrozeni. Proto wáak se nikdo nemusi diwiti, když takowé kmotrowstwi mezi swa- tem a zetém jeho, mezi wlastni sestrau a bra- trem bywá zawiráno; nebo potomni nasi budau widéti swét jesté diwnéji ano bidnéji pokraóo- wati, když, jak se již ukazuje we mnohém běhu wéei, stáàwá se i rodič kmotrem swého rozence. Nebo nyní blahá wira, ačkoli opustiwši: swětská bydla ke hwězdám se unesla, něco předce s wýše na zem pohlíží, ale potom, až se nešťastnější mor newéry wice zmiZe, tehdy do wyssich skrysi se obrátie, ani nebude chtiti zraku k nám obratiti. Král wšak Bela žádal swého zetě z příčiny dí- téte; jehož žádosti kněz Soběslaw neodepřew, ctihodného pastýře kostela Pražského Menharta a jiných welmožů jak nejwice s dítětem do Uher poslal. Když tam přijeli, jest biskup Menhart se cti nemenší přijat od krále uherského, jak když ponejprw ozdoben infulemi hiskupskými přišel ke hlawnimu sidlu swého biskupstwi. Tedy po- kítiw dité w den letnie, když řečený biskup, wzaw odménu mnohyeh wzáenych darü od krále k domowu se wracel, a kdyZ dobrotiwy wérnych sluhů swých odplatce, Bůh, uzawřel w den se bliziei wérného a schopného ředitele čeledi swé Menharta wywésti z auzkosti tohoto žiwota a u wěčnau radost jej přenésti, na té samé zpá- tečné cestě sklíčen jest nemocí. A když se ne- duh zmáhal, nemoha dále jeti, we wsi k bi- skupstwi jeho náležející; která slowe Sekyř, ulehl w posteli. Mezitím kněz Soběslaw žádal swaka swého krále uherského, aby sestru manželky swé, totiž králowny, dal knižeti Konradowi Znojemskému w manželstwi, aby spolek mezi nimi zawřený takowými příčinami sesilený trwal tím pewněji. A kdyz bylo po oddawcich, a uslyšel o biskupu, že upaután byl nemoci, nejprwé jakožto wraucí !) Pannoniae 2, 208, 2b, 8. — ") generationis 2aa. — ?) int, germanum et germanam 8. — *) nemá 2a, 2aa, 8. — 9) cum 8, — 9) perfide 2. — 7) ad iras rukopisy. — 9) petitionem 8. — 9) Pragensem 2a. — !?) epis- copum 2aa, 2b. — !!) pluribus 2aa, 2b, 8. — !?) remeat 2. — !?) constrictus 2b. — 14) Marie Srbské, 

Strana 220
1134 220 dem utpote visceribus pietatis redundans con- doluit, dehinc quantotius redire festinavit, quate- nus eum, quem intimo diligebat affectu, vivum invenire potuisset. Rediens igitur iam dictus prin- ceps de Ungaria, venit ad episcopum suum, cui!) infirmitate laboranti solatia pietatis, prout com- petens erat, impendit. At episcopus imminentem sui corporis dissolutionem praesentiens ?), cuncta, quae a rege Ungarico susceperat dona, suo duci tradidit, quibus acceptis et visitato suo pastore dux ad sua rediit. Post huius discessum vene- rabilis antistes Meynhardus, pio *) amore semper recolendus, talenti sibi commissi?) lucra dupli- cato fructu cumulata.summo creditori referens, de periculosis humanae vitae perturbationibus ud?) felices beatorum mansiones praemio laeta- turus aeterno migravit. Cuius venerandum funus postquam metropolim pontificatus sui adductum est, Henricus, Olomucensis episcopus, qui exe- quiis eius debitum exhibebat officium, lacrima- biliter obtestatus est ducem Sobieslaum omnes- que ibi astantes tam clericos quam laicos, ut si aliquid maligno potius instinctu quam aliquo iure veritatis commoti, cum misero alienigena, dum vixit; quamlibet dissensionem habuissent, saltem miserando funeri indulgerent. Expleto itaque funeris obsequio, in ecclesia sanctorum martyrum Viti, Wenceslai atque Adalberti decen- ter sepelivit eum. Huius vitae seriem et multi- plices adversitates, quas, machinante generis hu- mani adversario bonorumque omnium destruc- tore diabolo, in episcopatu suo pertulit, si quis cognoscere desiderat, ad superiora recurrat. Interea praesule Meynhardo, ut iam dictum est, de seculo mortis lege sublato, perplures extitere, occulti tamen, quorum quidam familia- rium ac propinquorum interventu, quidam vero censu etiam ") sanctos corrumpente, ducem So- hieslaum et Lotarium imperatorem sollicitavere, eorum concessu ^) divina sine voluntate sancti martyris Adalberti sedem aestimantes obtinere. Horum omnium iniquos deoque odibiles affectus judex supernus, cunctorum inspector verissimus, occultorum vota destruendo iniusta, cuius ?) pro- POKRACOWATELÉ KOSMOWI. dobrotiwosti preplywaje żelel toho, potom spó- chal, aby se jak nejrychleji nawrátil, aby toho, jejž milowal wraucnau náklonností, nalézti mohl žiwého. Tedy wraceje se již řečený kníže z Uher, přijel jest k swému biskupowi, jejž nemoci stiže- ného těšil dobrotiwě, jak bylo slušné. Ale biskup, předwidaje zaniknuti těla swého, wšeoky dary, které byl dostal od krále uherského, odewzdal jest kniżeti swému, a knize piijaw je a nawśti- wiw swého pastýře, domů se nawyrátil. Po jeho odjezdu ctihodný biskup Menhart, jenž má wždy wzpominán býti láskau zboznau, wzdaw zisk swěřené sobě hfiwny dwojnásobnym úrokem rozmnożeny swómu stwořiteli; z nebezpečných žiwota lidského zmatků odstěhowal se do šťast- nych bydliśt blahoslawenci, aby se těšil z wěč- né odměny. Když pak ctihodná mrtwola byla piiwezena do hlawniho sidla biskupstwi jeho, biskup Olomaucky Jindřich, jenž konal powin- nau službu při jeho pohřbu, se slzami zapřisá- hal jest kniže Soběslawa a wšecky tu přítomné duchowní i swětské, jestliže co spíše zlomyslným popudem neż nójakym. priwem prawdy pohnuti, s ubohým cizincem, pokud žiw byl, měli jakau různici, aby aspoň slitowání hodné mrtwole od- pustili. A tak po wykonáni služeb pohřebních slušně jej pohřbil w kostele swatých mučenniků Wita, Wácslawa a Wojtěcha. Kdožby si žádal poznati poslaupnost jeho žiwota a mnohonäsobnà protiwenstwi, ježto nastrojenim nepiitele poko- lení lidského a wšech dobrych škůdce ďábla snesl jest za swého biskupstwi, af se obráti ku předešlému. Mezitím když biskup Menhart, jak již řeče- no,. dle zákona smrti sešel se swěta, bylo welmi mnoho těch ačkoli skrytých, kteří dílem přímlu- wami přátel a příbuzných, dílem wšak auplatky, kteří i swaté pokazí, ucházeli se u kniZete Sobé- slawa i u císaře Lothara, mnice by jich propij- čením mimo wůli boží obdrželi swatého mučen- níka Wojtěcha stolici. Těchto wšech žádosti zlé a Bohu protiwné saudce nejwyšší, dozorce nade wším nejprawčjší, skrytých přání neslušná zka- ziw, jehož prozřetelnost we swém zařízení ne- 1) cui iam iu 2ae, 2b. — ?) praesciens 20a, 2b. — ?) pie 2ae, 2b. — *) commissa 2as. — 5) nemá 222; ad felices nemà 2aa. — ©) et elim 2aa, 2b. — *) consensu 22a; consensum ?b. — *) quippe cuius 8. 

Strana 221
KANOWNIK WYSEHRADSKY. videntia in sui dispositione non fallitur, cuius ‚certa praedestinatio minime in quibuslibet frust- ratur, ducem Sobieslaum ab eorum molimine procul avertit, et ut suis fidelibus idoneum pa- storem exquireret, suae potentia deitatis com- pulit. Itaque praedictus princeps discretionis spi- Titu refertus"), ne ultra suo pontifice proprio careret, III Kal. Octobris in sua metropoli Pra- ga concilium facit, in quo cuncti Bohemiae op- timates tam clerici quam laici fuerunt; nam forte propter festum beati patroni nostri, Wen- ceslai martyris, ibidem convenerant. Cum ergo rumor divinae?) contrarius rationi per concilium curreret, ut illi illum, et illi illum pontificatu dignum clamitarent, nullus ex hiis idoneum in- veniret, tandem ante secula electus a deo ad- vocatur?) Johannes. Hic eo tempore sanctae Wis- segradensis ecclesiae praeposituram regebat, in persona cunctos praecellens, omnibus affabilitate complacens, et in ceteris moribus deo acceptus et hominibus; merito itaque in culmen ponti- ficatus eligi, atque subditorum pastor rectorque institui promeruit. Hiems instabilis, ita ut nunc gelaret, nunc vernalis more temporis terra resolveretur, adeo ut Albis fluvius bis glacie astringeretur bisque liquefieret. Flumen vero Wltawa, quod metro- politanas nostras urbes?) Pragam et Wissegrad alveo suo dividit, quater gelatum est, et quater glacies eius dissoluta est; nivis?) autem penu- ria fuit. Haec intemperies aeris a mense No- vembri*) incipiens, per totum circulum sequentis anni nullum mensem praeterivit, quin aut in- trante aut exeunte unoquoque mense magno im- petu saeviret. Tandem in altero anno V Kal. Novembris vespertina hora per totum mundum saevissima tempestas ventorum orta est, quae ita saeviens usque ad noctem in primo crepus- culo noctis ecclesias tam lapideas quam ligneas, nec non aedificia, sepes, cumulos in horreis, ita ut nec manipulus super manipulum remaneret, destruxit, arbores per silvas funditus eradicavit. Anno dominicae incarnationis 1135 electus sanctae Pragensis ecclesiae?) Johannes ad im- peratorem profectus est, quatenus electio sua 1) refert rukopisy..— ?) diversae 2b. — 3) a d. 9) Novembre 8. — ?) eccl. episcopus Joh. 8. ^ 221 mýlí se, jehož jisté předurčení dokonce w ničem nemate se, kněze Soběslawa od jich pokaušení daleko odwrátil, i aby wyhledal wěřícím jeho schopného pastýře, moci swého Božstwíi přinutil. Tedy řečený kníže Soběslaw ducha rozumu plný, aby déle nebyl bez swého biskupa, dne 29 Září w sidelném hradé swém w Praze sněm jest uči- nil, na kterémž byli jsau wšichni nejpřednější ze země české jak duchowni tak swčtští: neb se tam práwč pro swátek blahoslaweného dčdice našeho, Wácslawa mučenníka, byli sešli. Když pak běžel we sněmě hlas božskému rozumu pro- tiwný, ježto ti toho, oni onoho za hodného bi- skupstwi wykřikowali, a žádný z těch nenalezen jest schopný; konečně před wéky od Boha zwo- lený Jan jest powolán. Ten jest toho času spra- wowal proboststwi kostela Wyšehradského, oso- bau swau wšechny přewyšuje, wšechněm přiwě- tiwostí swau se libé a jinak we mrawich jsa Bohu i lidem milý; práwem tedy zaslaužil býti zwolen k wrehu dústojenstwi kněžského a býti dosazenu za pastýře a spráwce poddaných. Zima nestálá, tak že brzy mrzlo, brzy jako w čas jarní země odwlhowala tau měrau, že řeka Labe dwakrát umrzla a dwakrát roztála. Ale Wiltawa řeka, která řečištěm swým hlawní naše hrady Prahu a Wyšehrad rozděluje, čtyrykrát zamrzla a čtyrykrát se led její rozpustil: ale sněhu byl nedostatek. Tato nestálost počasí, za- čawši se od měsíce Listopadu, neminula po celý běh potomního roku ani jednoho mésice, aby bud na začátku buď ku konci jednoho každého mě- síce s welkau prudkosti nezůřila. Konečně druhé- ho roku dme 28 Října w hodinu nešporní strhla jest se po celém swětě ukrutná bauře wětrů, která tak zůříc až do noci w prwním saumraku nočním kostely jak kamenné tak dřewěné, též stawení, ploty, hromady we stodolách pobořila, že nezůstal snop na snopě; stromy w lesich od kořene wywrátila. Léta od narození páně 1135 wywolenec kostela Pražského Jan cestowal jest k cisaři, aby zwoleni jeho cisaiskym swolenim a schwa- adv. nemá 8. — ^) urb. nostr. 8. — 9) nimis 2aa. — 1134 1135 

Strana 222
1186 222 imperiali assensu et approbatione corroborare- tur. Quo postquam ventum est, tanto culmine honoris honoratus est, ut imperator cum pro- cessione fecerit eum suscipi, dehinc ipse ei ob- viam exierit. Postquam vero pontificales digni- tates, id est baculum et annulum sibi tradidit, ad archiepiscopum Magontinum misit illum, ut deo dignum!) praesulem ordinaret. Itaque?) prae- sul Johannes XIII Kal. Martii ab archiepiscopo suo ordinatus cum laetitia et gaudio magno re- meavit. Sed antequam in?) metropolim episcopatus sui venisset, cuiusdam de primatibus ecclesiam consecravit ?à), quae venienti forte in via erat. Peragente autem eo ex more mystica dedicatio- nis officia, Nonis?) Martii signum in sole appa- ruit, erant enim quatuor?) circuli quibusdam complexionibus invicem colligati, unus in medio, qui erat aliis maior, secundus ad orientem, ter- tius ad occidentem, quartus ad aquilonem, infra quos multa signa quasi falsi soles circa verum solem apparebant, et ita fere trium horarum spatio permanserunt, vestigia quoque signi usque ad undecimam horam diei visa sunt. Praesul autem Johannes praedicta ecclesia dedicata, dum ad sedem sui pontificatus venit, cum magno cleri plebisque tripudio susceptus est. Eodem anno metropolis Bohemiae Praga more Latinarum civitatum coepit renovari. Per- manentibus itaque duce Sobieslao atque Bole- slao 7) in discordia, qua machinante humani ge- neris inimico invicem dissidere coeperant, cum nemo de comparibus eorum inter eos congrue mediando pacem reformare potuisset, imperator Lotarius, utique deo inspirante compulsus, utrum- que ad curiam suam venire statuto tempore fecit. Dum autem imperatoria iussa peracturi, festino cursu unusquisque suo cum ducatu pergeret, im- perator multos per legatos adhortatus est com- patrem suum Sobieslaum et fidelissimum regni fautorem, quatenus prius quam Boleslaus?) ve- niret. Id vero gratia huius rei praecipue facie- bat, ut compertum habuimus, in suo arbitrio ponere volens, quo vel quali honore ducem Bo- leslaum ?) reciperet. Veniente itaque duce Bole- slao !?) cum consilium de praedicta re ab im- POKRACOWATELÉ KOSMOWI. lenim bylo stwrzeno. Tam kdyz přijel, takowau swrehowanau ctí poctěn jest, že jej cisaf dal 8 proeessím pfijmauti a potom sám jemu wysel wstříc. Když pak mu odewzdal biskupské znaky hodnosti, totiž berlu a prsten, poslal jej k arci- biskupu Mohučskému, aby biskupa boha hodné- ho poswétil. Tedy biskup Jan dne 17 Unora od arcibiskupa swého byw poswécen, s radostí a weselim ‘welkym se nawratil. Wšak prwé než přišel k sidlu swého biskupstwi, poswétil kostel jednoho z welmožů, který jemu, když přicházel, byl na cestě. Když pak dle obyčeje konal my- stické obřady poswěcení dne 7 Března, ukázalo jest se znamení na slunci; bylyť čtyry kruhy jakýmisi zápletky mezi sebau swázané, jeden w prostředku, který byl menší druhých, druhý na wýchodě, třetí na západě, čtwrtý na půlnoci, mezi kterými jewila se mnohá znamení jako neprawá slunce wedlé prawého slunce, a tak züstaly dlauho skoro tfi hodiny, ano stopy zna- mení byly widiny až do jedenácté hodiny denní. Biskup pak Jan, poswětiw řečený kostel, když přijel k stolici swého biskupstwi, přijat jest s wel- kým jásotem duchowenstwa i lidu. Toho roku :pocala se Praha, hlawni sidlo země české, obnowowati dle spůsobu měst la- tinských. Tedy když kníže Soběslaw a Boleslaw zůstáwali w rozdwojení, we kterém z nastrojení nepřítele pokolení lidského byli počali spolu se příti, když nikdo z rowných jim nemohl mezi nimi prostřednictwím swym mír zjednati, císař Lothar práwé wnuknutim božím puzen spůsobil, aby oba w ustanowený čas přijeli k jeho dwo- ru. Kdyz pak chtice wykonati kázáni cisafowo, rychlau jizdau obadwa s prüwodem swym se ubírali, císaf po mnohych poslich napominal kmo- tra swého a nejwěrnějšího přítele říše Soběslawa, aby přišel dříwe než Boleslaw. A to z té pří- činy: nejwice činil, jak jsme zwěděli, že chtěl jeho úsudku ponechati, s kterau neb s jakau poctiwosti měl by Boleslawa přijmauti. Když tedy přicházel Boleslaw a držána byla rada o té ywéci od císaře a knížat jeho; kněz Sobéslaw powstal !) nemá 2a. — ?) Ita 2aa. — 9) Tak 85 nemají ostatní. — 4) dedicavit 2a, 2aa, 2b. — 5) nono 2a. — ©) mino- res 2b. — 7) Poloniae přídáwá 2b. — 9) Boleslaus 2b. — 9) Sobieslaum 2aa; Sobeslaum 2b. — 1°) Taktéž. 

Strana 223
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. peratore ac principibus eius fieret, assurgens dux Sobieslaus cunctis, qui aderant, audientibus dixit: Quia duci Boleslao ') nullus honor a deo congruit, quam ut?) lictor imperatoris efficia- tur?) Haec cum dixisset, cuncti principes Theu- tonici unanimiter responderunt, nullum impera- tori adeo fidelem et familiarem ut ducem Sobie- slaum, et cum prius pro infideli et inimico coram imperatore reputatus fuerit, in hoc praesenti negotio amicissimus?") et fidelissimus eius fautor liquido patuit*). Venit ergo Boleslaus, cumque in concilio sessum fuisset, dux Sobieslaus a dex- tris imperatoris sedit, ac ex altera?) parte alii principes, Boleslao autem ante conspectum eius sedes posita est tamquam lictori; tandem de multis causis multis consiliis?) ibi pertractatis, imperfecta pace, sed positis induciis, unusquis- que ad propria remeavit. Eodem tempore legati regis Graeciae *) ad imperatorem venerunt, multa et magna ferentes dona, hanc videlicet ob causam. Quidam enim dux nomine Rocherius?), manens ultra Siciliam, partes Graecorum infestabat, et ut hunc impe- rator compesceret, rex Graecorum postulabat. Apud Duringiam in quodam plano campo lapis mirae magnitudinis, ad modum magnae domus, per aera descendit, cuius sonitus praecedentium trium dierum spatio ab adiacentibus circa locum illum hominibus auditus est; hic postquam de- orsum decidit, dimidia pars sui in ima terrae descendit, atque triduo fervidus tamquam ca- lebs?) ex igne retractus iacuit '"). Anno dominicae incarnationis 1136 festum sancti Benedicti confessoris in die magno sab- bati, hoc est in vigilia resurrectionis domini ce- lebrandum evenit, quod raro evenire solet. Rem detestabilem et raro auditam dicam, prout com- pertum habeo. Quodam tempore episcopus Olo- mucensis Henricus in villa, quae Blansko voca- tur, ecclesiam constructurus erat; haec enim villa multo ante tempore sub potestate praede-. cessorum eius'!) fuerat; Wratizlaus autem, unus de '*) ducibus Moraviae, bonum propositum boni pontificis, ut cognovit, curiose pertractare coepit, 223 a tak že wšichni přítomní slyšeli, prawil, že kni- žeti Boleslawowi nenáleží žádná čest od Boha, než aby se stal bificem cisafowym. To kdyż řekl, odpowěděli jsau wšichni knižata němečtí jednomyslně, že neni nikdo cisafi tak wérny a oddaný jako kněz Soběslaw, a kdež prwé jmín byl před cisařem za newěrného a za ne- se býti nejpříchylnějším a nejwěrnějším jeho přítelem. Přišel jest tedy Boleslaw, a když se zasedlo w raddé, sedél jest knéz Sobéslaw na prawici eisafowé; ale s druhé strany jiná kni- żata; Boleslawowi pak byla postawena stolice před pohledem jeho jako bifici; potom ze mno- hých příčin, když se tam mnoho náwrhů pře- tfáslo, míru nedokonawáe, neZ uciniwáe pfiméti, jedenkazdy k swému domowu se nawrátil. Toho času přijeli jsau k císaři poslowé krále řeckého, nesauce mnohé a weliké dary, a to z té příčiny. Nebo jistý wéwoda jménem Rocherius, jenž bydlil za Sicilii, nabihal na krajiny Řeků, a král řecký žádal, aby jej císař pokáral. W Durynsku na jednom rowném poli kámen diwné welikosti, jako welký dům, spadl jest z powětří, jehož zwučení bylo po tfi dni předtím slyšeno od lidi blíž toho mista bydlí- cích ; a když spadl dolů, polowice ho do wnitř země wpadla a po tři dni ležel horký jako ocel z ohně wytažený. Léta od narození páně 1136 připadlo jest slawiti swátek swatého Benedikta: wyznawače na den welikć soboty, to jest u vigilii wzkfiżeni páně, eoz se málokdy stáwá. Powim o wéci ohawné a málokdy slýchané. Jednoho času bi- skup Olomaucký Jindřich chtěl stawěti kostel we wsi, která slowe Blansko; neb jest ta wes od mnoha časů byla pod mocí jeho předchůdců. Ale Wratislaw, jeden z kniżat morawskych, jak zwědět o dobrém předsewzeti dobrého biskupa, počal jest pilně pracowati, jakby mohl to před- sewzeti zkaziti. Nejwice pak o to usilowal, pro- !) Sobieslnum 2aa ; Sobeslaum 2b. — ") quod 2aa, 2b. — ?) elficiebatur 2. — 3*) amantissimus 8. — *) Tak 8, putverit ostatní. — 5) alia 2a. — 9) conciliis 2, 2a, 2aa, 8. — ?) Jana I Komnena. — 9) Roger ll, syn lto- gers I. — 9) chalybs 2b; calibs 2a. — !9) iac, immotus 8. — ') suorum 28a; nemá 2b. — !?) ex 8. 31 1135 1136 

Strana 224
1136 224 gualiter hoc propositum destruere posset. Hoc autem maxime moliebatur, quia plurima bona in apotheca sui pontificis in eadem villa repo- sita esse cognoverat, quae, si quoquo modo ra- pere quiret, avidissime curabat. Factum est ita- que, ut praefatus praesul nec non dux Conradus et dux Wratizlaus in quodam coenobio, quod Reyhrad!) vocatur, quaelibet consilia ") tracta- turi convenirent. Peractis?) autem negotiis dux Wratizlaus praesuli Henrico *) interdixit, ne ec- clesiam in supradicta villa construeret, asse- rens eam sibi magis quam pontifici attinere; tandent post multa consilia?) ibi habita positis induciis imperfecta pace unusquisque ad pro- pria redierunt. Imperator Lotarius Romam iturus auxilium & Sobieslao duce petiit. Ille imperatoriae peti- tioni annuens, congregato exercitui Wladizlaw 9) paulo ante de exilio reductum praefecit, cum- que donativum militibus erogaret, Wladislao non- gentas marcas denariorum tradidit, quibus ille acceptis cum suis complicibus fugam latenter iniit. Eodem anno XVII Kal. Augusti stella, quae Lucifer vocatur, ad. hiemalem ortum solis ap- paruit, quae superius cursum tenens ad eum locum tandem pervenit, quo sol VIII Kal. Julii oriri solet, ipso videlicet die, quo dies decres- cere, noctes incipiunt augeri Cum autem per aliquantum temporis in eo loco moraretur, quae- dam nova. stella post eam apparuit, quae nec nobis nec patribus nostris immo nec attavis nostris visa est, et in brevi spatio temporis priorem praecessit?), e£ non multo post prior eodem itinere ad locum suum regressa est ibique occidit, haec vero recto tramite ad partes occi- dentis perrexit. Hoc ideo?) maxime tam modernis quam posteris recitandum praenoto, quatenus qui minus studiosi?) sunt, novam stellam appa- ruisse noverint!9?); si quo vero id ipsum pervigili studio notaverint, noverint deum mirabilem in operibus suis et gloriosum praedicare, simulque orent, ut cuncta, quae visibiliter operatur, sic ordinare dignetur, quatenus in omnibus omni- POKRAGOWATELE KOBMOWI. toże byl zwédél, ze bylo welmi mnoho jmění uloženo we skladišti biskupowě w též wsi, o kte- ré: dychtiwě stál, aby je jakýmkoli spůsobem pobrati mohl. I stalo jest se, že řečený biskup a knéz Konrad i knéz Wratislaw w jednom klášteře, který slowe Rejhrad, sešli se, aby spolu o některé wěci radu wzali. Když pak bylo do- jednáno, kněz Wratislaw zakazowal jest biskupu Jindřichowi, aby kostela: we wsi prwé řečené nestawěl, twrdě, že wes spíše jemu patří než biskupu; konečně po mnohých radách tam wza- tych položiwše pfiméfi a nedokonawše míru, jedenkaždý domů jsau se nawrátili. Císař Lothar, chtóje jeti do Říma, žádal pomoci od kniżete Soběslawa. On k žádosti ci- safowé swoliw, sebral jest wojsko, a postawil nad ním Wladislawa, který byl nedáwno předtím pfiweden zpét z wyhnanstwi, a kdyZ wyplácel bojowntküm dary, odewzdal jest Wladislawowi dewét set hfiwen peněz; kteréž on wzaw, se swymi pomocniky dal jest se tajně na útěk. Téhož léta dne 16 Čerwence hwězda, kte- ráž slowe Swótlonoś, zjewila jest se na zim- nim wýchodě slunce a držíc běh u wětší wýši konečně přišla k tomu místu, na kterém slunce wychází dne 14 Čerwna, to jest ten den, když počíná dne ubýwati a noci přibýwati. Když pak některý čas na tom místě zůstáwala, ukázala jest se za ní jakási nowá hwězda, která ani od nás ani od oteü ano i pradédà widina ne- byla, a za krátký cas prwéjái předběhla, a za nedlauho potom prede&lá tau samau cestau k swé- mu mistu se nawrátila a tam zapadla; tato pak prawau dráhau k stranám západním se brala. Toto nejwice proto zaznamenáwám ke čtení ny- nějším i budaucím, aby ti, kteří méně toho hledí, wěděli, že se nowá hwězda zjewila; když by pak to samé bedliwau pilností zaznamenáwali, ať znají Boha diwného w skuteich swých a slawné- ho hlásati, i af se modli, aby wše, co widitedlně pitsobi, tak raćil iiditi, abychom we wiem jeho wisemohaucnost welebice, dary slibenć od nóho U) Rayhrad 2a, -2aa.— ?) Tak 8; concilia ostatní. — 3) Faclis 2b. — *) Henricum 2aa, — 9) Tak 8; con- cilia ostatni, — 5) Wiadislaum 2aa; Wl«dyslaum 2; Vladislaum 2b. — 7) ad priorem processit 8| — 5). imo 8. — 9) custodiosi 2a. — !9) noverunt, si quod vero: B. 

Strana 225
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. potentiam !):eius laudantes, promissae ab eo sa- lutis. dona percipere mereantur. Ipsius enim haec opera sunt, de quo ille egregius autor dicit: Qui stellas numeras, quarum tu nomina solus, Signa, potestates, cursus, loca, tempora nosti. Anno dominicae incárnationis 1137. Libet supra?) dictis paulisper omissis quoddam novum mirandum divinae pietatis ac potentiae opus in- serere, quod relatu veridicorum cognovi. In par- tibus Caslaw?) est quaedam villa Beztwina *) vocata. In hac mulier quaedam a virginitate sua per plures annos cum marito suo vixerat, fidem ei et dilectionem, prout decet, observans; longo autem post tempore, aetate videlicet sua iam in senectutem ?) vergente, morbo invasa est adeo gravi, ut nullo modo erecta procedere vel stare potuisset, sed manibus aliorum efferebatur et referebatur in grabato. Quid multa? Detenta est ab hac infirmitate per aliquot annos. Factum est autem, ut solemnia dominicae nativitatis, atque uti moris nostrae gentis est communibus vacare conviviis, praedicta mulier officio desti- tuta, sola domi iacebat. Igitur vicinae mulieres convenientes ad eam, rogaverunt, ut delata ab eis, et si sedere nequiret, saltem in conventu eorum utcumque 9) accumberet. Ipsa vero peti- tioni eorum non abnuens spopondit. Deportata ergo inter convivantes tamdiu iacuit, donec mur- mur multus et strepitus, uti inter convivas fieri solet, oriri coepit. Advocans itaque quendam sibi familiarem, petiit, quatenus domum depor- taretur, quod et factum est. Ipsa die festum erat beati Stephani prothomartyris et dies sab- bati, cumque sola domi sederet nec aliquis alius cum ea, subito suavem sonum audivit quasi so- num campanae, et. aliquantulum indignans: Heu, inquit, quantum frater meus comessationibus in- hiavit, quia tam intempestive officium divinum peragit! Nam germanus suus parochianus eoccle- siae ibidem constructae erat. Haec dum dixisset, ecce, ostium ^) domus, in qua sedebat, apertum est, sonus autem, quem audierat, quasi campa- na in domo eius suspensa resonabat. Unde pa- vefacta cum") ad ostium respiceret, vidit duos 225 blaženosti pfijmauti zaslauzili Neb jeho jsau dila, o němž prawi wyborny onen spisowatel: Hwézdy ty jenž čitáš, jediný jen jména jejich jenž Ty znáš i znameni, moc, běh, čas, prostory dráhu. Léta od narození páně 1137. Chce se mi, opustic na chwili, o čem mluweno prwé, wložiti zde o nowém podiwuhodném skutku božské do- broty a moci, o němž jsem zwěděl ze zpráwy hodnowěrných. W krajinách Čáslawě jest jedna wes řečená Běstwina. Tam byla žiwa jedna žena od panenstwi swého mnoho let s manželem swým, zaehowáwajie jemu wérnost a lásku, jak se sluší ; ale po dlauhém čase, když se wěk její chýlil již ke stáří, upadla jest w nemoc tak těžkau, že naskrze nemohlá rowně choditi ani státi, nýbrž od jiných byla wynášena i zase přinášena na posteli. Co wice? Skličena zůstala tauto nemocí po několik let. Stalo jest se pak, že w hod bo- žiho narozeni, když jest obyčej našeho lidu, spo- lečně hodowati, řečená žena nemajíc obsluhy, sa- motna doma ležela. Tedy sausední ženy, přišedše k ni, wyzywaly ji, aby dadauc se od nich do- něsti, byť seděti nemohla, aspoň we hromadě je- jich jakkoli poležela. Ona pak neodpirajíc přání jejich slibila. Tedy bywśi donesena mezi hodu- jici, poleżela tak dlauho, aż, jak mezi hodowni- ky býwá, počal býti welký hluk a lomoz. Tedy zawolawši k sobě jednoho s ní přátelského, žá- dala, aby byla donesena domů, což se také stalo. Toho dne byl swátek sw. Štěpána prwo- muéennika a den sobotní; a když samotna doma seděla a žádný jiný nebyl s ni, najednau slyšela příjemný zwuk jako zwoněníi, a poněkud se hně- wajic, prawila: ach, kterak se bratr můj kwasům oddal, že tak newčas koná službu boží; nebo byl bratr její farníkem kostela tam wystaweného. Když to řekla, hle, dwéře domu, w němž se- déla, otewfely jsau se; zwuk pak, jejż byla slyšela, rozléhal se jako by zwon w jejim do- mě byl zawěšen. A když ulekši se toho ohlédla se ke dweřům, widěla jest dwa muže urozené wzezfeni a raucha kněžského, ani stoji; z nichžto jeden dotknuw se jí berlau, kterau držel, dí: !) omnipolencia aw, — ?) super 2. — ?) Tak 2; Czaslauie 2aa, 2b; Cezlau 2a. — *) Beczlwina 2aa, 2b; Beztuina 2s. — *) Task 8; oslalni seneclule, — 9) utique 2b; utrumque .2ao. — 7?) hostium ?as a lak i niże, — ") dum aa, 31* 1136 1197 

Strana 226
1197 226 viros nobiles pontificali vultu et habitu indutos astare, quorum unus tangens eam baculo, quem tenebat: Surge, inquit, da gloriam deo, ego sum Johannes euangelista, cuius solemnia per orbem ierrarum a fidelibus in crastinum celebranda sunt. Hic est frater meus sanctus Gotthardus. Scias, te nostra prece sanatam ; et elevantes eam eduxerunt!), assumptamque deduxerunt"), ut di- vina virtus voluit, in villam, quae vocatur Zla- pi?) in qua quidam nobilis et potens nomine Mladota basilicam in honore beati Gotthardi episcopi et confessoris construxerat. Quo post- quam ventum est, deposuerunt eam ante tem- plum, quae ita firmo gradu stetit, acsi nunquam ab infirmitate tacta fuerit. Tenentes itaque ipsam per manum?) introduxerunt intus, et ecce, viri praeclara facie candidis vestibus amicti deo lau- des canentes dicebant. Sed quantum odorem quantumve?) splendorem ipsa dixerit se ibidem sensisse, humana lingua effari nequit. Dum haec geruntur, maritus suus veniens de conventu vici- norum, non inventa uxore, aliqua maligni temp- tatione seductam aestimavit; et convocatis vici- nis omnem circa villam per paludes et frutices quaerebant eam. Sed non invenientes, congregati domum lamentabantur sedentes. Interea illa ora- tione facta acceptas inaures super altare obla- tura erat, quod sanctus Johannes euangelista prohibuit dicens: Cras populo conveniente ad missam in loco*), tunc?) offer has inaures super altare in 'ecclesia tua, et narra magnalia dei, quae per nos gratia dei in te operata est, nec ulterius cum viro maneas. Hiis ita gestis iidem ") sancti reduxerunt eam, et ante portam domus suae statuerunt, statimque evanuerunt. Illa vero laet& domum suam ingressa invenit plorantes, narransque eis potentiam dei, ostendit, quae et quanta deus in illa operatus fuisset. At illi mu- tata vice?) non tantum de reditu suo, quantum de sanatione gaudentes fleverunt. Cumque cra- stina dies illuxisset, et tota vicinia mysteria missarum auditura concurreret, praedicta mu- lier, ut sibi & sanctis iussum fuerat, maures suas coram omnibus illic astantibus super altare POKRAGOWATELE KOSMOWI. Wstań a wzdej bohu sláwu; ja jsem Jan evan- gelista, jehoZ swátek zejtra má slawen byti od wéficich po celém swété. Tento jest můj bratr swaty Gothart; wóz, że jsi ma&i pfimluwau uzdrawena, a zdwihśe ji, wywedli jsau ji, wzali a dowedli, jak moc božská chtěla, do wsi, která slowe Slapy, we které jeden šlechtic a welmož jménem Mladota byl wystawil chrám ke cti swa- tého Gotharta biskupa a wyznawaée. A kdyz jsau tam přišli, postawili jsau-ji před chrámem, a ona stála tak pewným krokem, jakoby nikdy nemoci nebyla dotčena. Tedy drżice ji za ruku uwedli jsau ji downitf, a hle, mużi pfejasnych lici w bili raucha odění chwálořečili bohu zpí- wajice. Ale jakau że wini, jakau jasnost pra- wila, že tam znamenala, nelze lidským jazykem wypowěditi. Když se toto dálo, muž její přišed z hromady mužů, když nenalezl ženy, domní- wal se, že jest nějakým pokušením ďábelským swedena; i swolaw sausedy, okolo celé wsi po bafináeh a kiowi jsau ji hledali. Ale nenalezse ji, shromáždili se w domé, a kwileli sedice. Mezi- tim ona pomodliwši se sňala náušnice, a chtěla je obětowati na oltáři; což swatý Jan evange- lista zakázal, řka: zejtra, až se lidé sejdau na mái w misté, tehdy obétuj tyto náušnice na ol- táfi w kostele twém, a wyprawuj welké skutky boži, které skrze nás milost bozi wykonala na tobě, a již napotom nepiebywej s muzem. Kdyz se to tak stalo, tiZ swati dowedli ji nazpět, a přede dweřmi domu jejiho jsau ji postawili, a ihned zmizeli jsau. Ona pak weselá wstau- piwsi do domu swého, nalezla plaéicí, a pra- wiwši jim o moci boží, ukázala jest, co a jak welké wěci Bůh na ní byl wykonal. Ale oni w opak, radujíce se ne tolik z nawrácení, jak z uzdrawení jejího, plakali. A když zaswitl den zejtřejší, a celé okoli scházelo se k slyšení ta- jemstwi mší swatých, řečená žena, jak ji bylo od swatých kázáno, položila jest náušnice swé přede wšemi tudiž stojícími na oltář, a wypra- wala wše w pořádku, co se s ni boZskym fize- nim bylo stalo. Ktefiz sly&ice to a widauce ji ') eduxerunt assumplamque nemá 2aa. — 7) et deportauerunt 8. — *) Slapy 2aa, 2b. — *) manus 2aa, 2b. — 5) quautumve nemejí 2ee, 2b. — 9) 1. tuo 2aa, 2b. — 7) nemá 2a, 8. — ") idem 2aa. — ?) voce 2aa, 2b. 

Strana 227
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. posuit, atgue cuncta ordine, guae in ea divini- tus gesta fuerant, enarravit. Qui haec audientes, illamque sanam videntes, immensas deo et sanc- tis eius!) gratias egerunt. Venerabilis antistes Henricus?) ad sepul- crum domini ire disposuit, sed?) accepta a duce Sobieslao licentia festum natalis domini Pragae cum fratre suo praesule Johanne celebravit. Quo peracto uterque eorum Moraviam adierunt, ibi- que Olomuc in sede pontificatus festum epipha- niae egerunt. Johannes quidem repatriavit, Hen- ricus?) vero iter arripuit, cum quo pariter multi de utraque regione profecti sunt, inter quos et familiaris noster et fidelissimus huius ecclesiae fautor erat Boleslaus?). Verum. quia Constantino- poli?) diu detenti sunt — nam forte imperator in longinquis partibus bella peragebat — ante sab- batum sanctum paschae Ierozolimam venire non potuerunt. Sed postquam ventum est, praesul quidem ?) ibidem remansit, aliud festum paschae expectaturus. Porro socii itineris adorato sepul- cro domini remearunt, multa pericula in mari propter tempestates passi sunt. Unde plures eorum per mare errantes obierunt, inter quos praedic- tus Boleslaus 5) defunctus, in quadam deserta in- sula tamulatus est, reliqui cum magno labore evaserunt. Eodem anno dux Sobieslaus in quadrage- sima levirum suum, regem Ungariae, convenit, cum quo multis causis diversisque pertractatis sanctum pascha in castro Olomuc celebravit; non enim in metropolim suam Wissegrad ante pascha venire potuit. Egregia ductrix Adleyta ?) ardenter cupiens festo beati Stephani regis et confessoris adesse, Pannoniam petiit, sed ibi diutius à fratre retenta est, donec patrem suum Almum sepelivit. Hic enim Almus a fratre !") suo Colmanno coecatus, in partibus Graeciae exulando vitam finivit, sicque intumulatum fu- nus eius per decennium mansit, donec rex Bela, filius suus, ab eodem praedicto tyranno lumi- nibus orbatus, in regnum suum illud asporta- vit. Sepulto autem patre Adleyt!") ductrix, quia 221 zdráwu, neskonéené diky činili Bohu a jeho swatym.' Ctihodny biskup Jindfich uzawfel jest jiti ke hrobu páně; ale wzaw odpuštění od kni- žete Soběslawa, slawil jest hod božího narození w Praze s bratrem swým biskupem Janem. Když bylo po tom, jeli jsau obadwa na Morawu, a tam konali w Olomauci w sídle: biskupstwi slawnost tH krali. Jan pak nawrátil se k domowu, Jin- dřich wšak wydal se na cestu, s nímž jsau také mnozi zároweň putowali z obau zemí, mezi ni- miž byl také náš přítel a nejwěrnější tohoto ko- stela podpůrce Boleslaw. Poněwadž wšak w Kon- stantinopoli dlauho byli zdrzáni — nebo práwé císař. wedl wálky w dalekých končinách — ne- mohli jsau pfed sobotan welikonoćni pfijeti do Jerusalema. Ale kdyż piijeli, zństalć tam biskup, ehtéje druhého hodu welikonoéniho doéekati. Pak saudruzi cesty, pokloniwše se hrobu páně, odjeli zpět; mnoho nebezpečenstwi na moři skrze bauře zkusili jsau. Tudy někteří z nich blaudice po moři zahynuli jsau, mezi nimiž ře- éeny Boleslaw umiew, pochowán jest na jednorh pustém ostrowé; ostatni s welkau tíží se za- chránili. Téhož léta kněz Soběslaw o postě sjel se se swakem swým králem uherským, s nímž po- jednaw o mnohých a rozličných wěcech, slawil jest swatau welikonoe na hradé Olomauci; nebo do sidla swého na Wyšehrad nemohl před welko- noci dojeti. Wyborná knézna Adelhaida snazné sobé piejie byti pri slawnosti swatého Stépána krále a wyznawaće, jela jest do Uher, ale tam jest déle zdrżena od bratra, aZ pohřbil otce swého Almuse. Neb Almuś ten, od' bratra swého Kolomana byw oslepen, skončil jest żiwot swój we wyhnanstwi w krajinách řeckých ; a tak zů- stalo tělo jeho po deset let nepochowáno, až je král Bela, syn jeho, od téhož swrchuřečeného ukrutníka oslepený, do králowstwi swého při- nesl. Po pohřbu pak otcowě kněžna Adelhaida, J) nemá 2. — *) Sdiko dictus Heuricus 8; Henricus qui et Sdyko 2aa, 2b. — ?) seilicet 2, 2a, 2ea, 8. — *) Meur. Sdico 8. — ?) Tak 2b; Boleslai ostauí. — ©) Constantiuopolim 2aa. — 7) quidum Żaa. — 9) Bolesai 2, 2a, — ?) Adelleyt 2aa; Adelhayt 2b. — '9j Tak mél i 2an: Adelhayt 2b. 3, ale tauż rukau opraweno w palre. — !!) Adelheyt 

Strana 228
1137 2138 228 ad festum sancti martyris Wenceslai repatriare nequivit, in praefato castro Olomucz eius festum egit. Princeps Sobieslaus et dux Boleslaus in castro Kladsko, quod est in confinio Bohemiae, in festo pentecosten convenerunt, ibique foedus pacis inierunt, quo peracto ad propria redierunt. Post festum autem filius Bolezlai Wladislaw !) infantem filium ducis Sobieslai in castro Nemci de fonte suscepit?) cui Wencezlaus nomen?) indidit). Sed dum causas mortalium rerum seriatim describimus, restat, ut de supernis aliquantisper subiungamus. Et quia praecedenti anno de dua- bus stellis diximus, nunc etiam de tribus dice- mus. Nam tertia stella claritate similis duabus praedictis III Idus Septembris apparuit, quae ante crepusculum diei orta est eo loco, quo sol in Leonis signo graditur. Secunda, quae Lucifer dicebatur, V Kalend. Januarii orta est similiter ante crepusculum diei; tertia, quae priori anno visa fuerat, cum istis non apparuit. Imperator Lotarius principi nostro Sobieslao compaterni- tate iunctus, mortis iure de medio sublatus, in castello Rodburk migravit ad superos *), sepul- tusque in castello quodam nomine Brunsvik. Anno .dominicae incarnationis 1138, IV Kal. Martii quoddam signum ad modum serpentis post occasum solis per totam Bohemiam volare ad occidentalem plagam visum est, ipsumque subito evanescens, signa quasi rubea post se reliquit 5). Infra festum paschae V Idus Maii in aquilonali plaga rubea signa in coelo in modum columnarum apparuerunt, quae in duas partes divisa, quasi certantia modo*) concurrere, modo refugere videbantur. Electo itaque rege Conrado omnes princi- pes et quique primates ac familiares regni sui Statuerunt, quatenus in sancta sollemnitate pen- thecostes, quod erat XI Kal. Junii9), curiam et concilium Bamberk in civitate facerent, et ut omnes ad regnum suum spectantes ibidem in praedicto tempore conveniant, et ut electio sua pariter corroboretur ab omnibus, et insignia re- POKRACOWATELÉ KOSMOWI. ponéwadz nemohla do swátku swatého mučen- nika Wáeslawa do wlasti se nawrátiti, slawila swátek jeho w feceném hradé w Olomauci. Knize Soběslaw a kněz Boleslaw sešli jsau se o letni- cích na hradě Kladsku, kterýž jest w pomezí českém, a tam učinili smlauwu o mir, potom pak k domowüm se nawrátili. Po swáteich pak syn Boleslawůw Wladislaw noworozeného syna knizete Sobéslawa na hradě Němči ze křtu wy- zdwihl, kterémuz dal jméno Wácslaw. Ale když po pořádku wypisujeme wěci lidí smrtelných, zbýwá, abychom něco málo přidali o hořejších. A poněwadž jsme roku předešlého prawili o dwau hwězdách, nyní také powime o třech. Neb jest se třetí hwězda, jasností k prwéřečeným dwěma podobná, ukázala dne 11 Září, kterážto wyšla před switáním dne na tom místě, kde chodí slunce na znamení lwa. Druhá, která se nazýwala Swětlonoš, wyšla jest dne 28 Prosince, rowněž před switáním; třetí, kterau bylo widěti roku předešlého, s těmito se neobjewila. Cisat Lothar, s knizetem naéim So- béslawem kmotrowstwim spojeny, práwem smrti ze swěta tohoto unesen na hradě Rodburku, ode- bral se jest k nebešťanům, i pohřben jest na zámku jednom řečeném Brunswik. Léta od narození páně 1138 dne 26 Unora widino jest jakési znamení w podobě hada po západu slunce po celých Čechách, ano letí w stra- nu západní, a to, najednau zmizewši, nechalo za sebau znamení jako čerwených. Před hodem letničním dne 11 Kwétna zjewila jsau se na straně půlnoční znamení čerwená na nebi na spůsob slaupů, kterážto rozděliwše se na dwě strany, zdála jsau se brzy jako w boji se stý- kati, brzy zpét utikati. Tedy po zwoleni krále Konrada wšichni knižata a jiní přední a dwořané říše jeho usta- nowili jsau, aby we swatý den letnic, který byl 22 dne Kwětna, měli dwůr a sněm we městě Bamberce, i aby se wšichni k říši jeho příslušní tam w řečený čas sjeli, i aby zwolení jeho ode wšech jednostejně bylo stwrzeno, a od Řezen- ského wojwody aby se u přítomnosti wšech 1) Wladislay 2a; Wladislai 2b; nemá 8. — ?). Tak 2aa, 8; ostaluí susceperunt, -—- ?) vocabulum 2ae, 8. -- 3) iu castro — indidit nemá 2. — ?) a superis 2, 2a, 2aa. — 5) relinquit 2aa. — ?) modo conc. nemá 2aas, 2h. — 8) Julii 2b. 

Strana 229
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. galia coram cunctis principibus a Ratisponense duce ') reciperentur. Cumque, ut statutum erat, cuncti simul convenirent ?), Ratisponensis dux in- esse conventui nec ipse voluit nec regalia insignia reddidit. Habito igitur concilio multisque ne- gotiis pertractatis, cum unusquisque?) ad pro- pria repedaret, regem adhuc in eodem loco mo- rantem, noster dux Sobieslaus infra iam^) dictum festum adiit eum, receptusque a rege magno cum honore per aliquot dies ibidem stetit. Gra- tia quoque regis sibi favente id obtinuit, ut filius suus Wladizlaus in regimen ducatus ei succe- deret. Cui licet puero vexillum praesente patre a rege traditum: est, ad quod confirmandum omnes Bohemi proceres super reliquias sancto- rum coram rege sacramenta fecerunt. Hiis ita peractis dux Sobieslaus gaudio pro velle reple- tus, cum suis repatriavit. Cum autem solemnitas apostolorum Petri et Pauli celebranda fidelibus adventasset, dux Sobieslaus primi et secundi or- dinis militibus suis edicet, ut quantotius Sagzka ad se conveniant; quod cum factum fuisset, dux ipse partim rogat partimque imperat, quatenus fidem, quam filio suo post mortem eius servare velint, se praesente sub sacramento confirma- rent; quod et factum est. Eodem anno imminente festo beati patroni nostri Wencezlai, dux Sobieslaus filiam suam no- mine Mariam filio Leupoldi*), Orientalis mar- chionis, legitimo coniugio coniunxit, quam quin- gentis marcis argenti donavit. l'actae sunt autem hae nuptiae in Moravia in Olomucensi parte. Pridie Idus Octobris primo crepusculo noctis rubea signa ad aquilonem apparuerunt. Secunda nocte Idus, videlicet eadem hora, similiter fac- tum est. Tertia nocte XVII Kal. Novembris circa auroram eodem modo apparuerunt. Dux Bole- slaus 9) obiit. Anno dominicae intarnationis 1139 dux So- bieslaus ab uxore Wigberti?) aliquot castra DCC marcis argenti redemit. Addidit ei praeterea ter- tium denarium in castro Donin. Confirmatis 5) igitur militibus, qui castra custodierunt?), rede- 229 wzaly znaky králowské. A když, jak bylo usta- noweno, wšichni spolu se sjeli, wéwoda Řezen- ský ani nechtěl na sněmu sám býti, ani znaků králowskyeh newydal. Tedy po odbyti snému a po wyjednání mnohých záležitosti, když každý se wracel k domowu, král pak ještě dlel w ře- čeném mistě, náš kněz Soběslaw před hodem již řečeným přijel k němu, a přijat jsa od krále s welkau poctiwosti, pobyl jest tam několik dní. Pfizni pak milosti králowské obdržel to, aby syn jeho Wladislaw po něm nastaupil w kní- Zetstwi. Jemuž, ač byl dítě, korauhew u pří- tomnosti otce podána jest od krále; a k stwrzeni toho učinili jsau wšichni welmoži čeští přísahy na ostatky swatých před králem. Po wyří- zení toho kněz Soběslaw pln radosti dle přání swého nawrátil jest se se swými domů. Když wšak pfislo wéficim swětiti swátek apoštolů Petra a Pawla, oznámil kněz Soběslaw bojow- niküm swym prwniho i druhého stawu, aby se jak nejprwé mozná sjeli k němu w Sadské; a když se tak stalo, kníže dílem prosil a di- lem poraučel, aby wěrnost, kterau by minili po jeho smrti zachowati synu jeho, w jeho přítom- nosti pod přísahau slíbili; což jest se i stalo. Téhož léta, když nastáwal swátek blaho- slaweného dědice našeho Wácslawa, kněz Sobě- slaw dceru swau jménem Marii oddal w řádné manželstwí synu Leopolda markrabí rakauského, kteréž wěnowal pět set hřiwen stříbra. Byla pak ta swatba na Morawé w krajině Olomaucké. Dne 14 Října při prwním saumraku nočním ukázala jsau se znamení čerwená na půlnoci. Druhau noc, totiž 15, tauž hodinu stalo se po- dobně. Třetí noc dne 16 Října při ranním swi- tání ukázala jsau se týmž spůsobem. Zemřel jest kněz Boleslaw. Léta od narození páně 1139 wykaupil jest kněz Soběslaw několik hradů od manželky Wig- bertowy za 700 hřiwen stříbra. Přidal jest jí mimo to tfeti peniz na hradé Doniné. Ustano- nowiw pak bojowniky, kteří by hrady hlídali, !) Jindrich PySu$, wéwoda Baworskÿ a Saskÿ. — ?) conv. et Rutisp. 2aa, 2b. — 9) uvusquislibet 2na, Zb. — J) uemá 8, — 5) Leopoldowi IV, po jehoZ smrli se Marie prowdala za Heimana, wewodu Korutanskeho. — 6) Sobieslaus 288. Slow Dux Bol. obiit nemä 2b; 2 má pozdní rukau napsáno nad sl. Boleslaus ještě Polon, — 7) Wikperti 2aa, 2b. — 4) Confirmans ig. militihus 2, 2a, 2aa, 8. — 9) custodirent 2, 2a, 2aa, 8. 1138 1199 

Strana 230
1139 230 unte duce Sobieslao cum exercitu suo guodam die, cum esset in introitu terrae suae in media silva, vehementissimus flavit ventus, gui non so- lum aedificia seu quaelibet obstacula, sed!) eti- am grandes silvarum arbores radicitus eruebat. [uterea in?) magno periculo Bohemi constituti, adeo territi fuerunt, ut unus de castellanis ap- propinquans duci diceret: Ecce, domine dux, eoram deo et sanctis eius, vestra quoque gratia teste promitto, si omnipotentia dei ab?) hoc periculo vita comite eripere dignabitur, quanto- cius monasticae professionis habitum me subitu- rum noveritis. Sed deo protegente nonnisi sep- tem homines de toto exercitu casu arborum in- terierunt, ceteris cum incolumitate remeantibus. Septimo Nonas Martii rubea signa insueto loco a principio noctis usque ad finem visa sunt. IIoc anno solemnia sanctorum martyrum Adal- berti atque Georgii IX Kal. Maii a fidelibus celebrata sunt. Ipsa dies resurrectionis domini- cae sollemnitate clarebat. Eodem tempore dux Sobieslaus levirum suum Belam, regem Pannoniae, convenit, nam idem rex Bela filiam ") suam filio?) regis Theutonicorum Conradi tradebat.' Hae nuptiae in festo penthe- costen celebratae 9) sunt. Quarto decimo Kal. Augusti obscuritas aeris facta est; fumus enim inusitati foetoris quasi ne- bula exhalabat, sed neque die neque nocte fumi- gare cessabat, ea obscuritate sic per septimanam durante, IX Kal. eiusdem mensis nigredo den- sior solito circa meridiem aerem obfuscavit pu- tridissimo foetore, et velut ab inferis exeunte odoratus hominum persufflante "). Fuerunt etiam nonulli, qui dicebant se quasi fissuram in sole vidisse. Repugnantibus regi Conrado Saxonibus, suae- que electioni assensum et favorem praebere re- cusantibus, proposuit. bellis temptatos regno suo subiicere?). Cumque per plures familiares sup- plementa exercitus colligeret, inter reliquos du- cem nostrum Sobieslaum expetivit?), ut cum suis praedicto bello interesset; plurimum enim POKRAGOWATELE KOSMOWI. když jest se kněz Soběslaw wracel s wojskem swým, jednoho dne, když byl při wehodu země .swé prostied lesa, wal jest witr welmi prudky, který netoliko staweni neb jakékoli wěci w ce- stě stojící; nýbrž i welké lesní stromy z koře- ne wywracel. Přitom Čechowé u welkém ne- bezpecenstwi jsauce postaweni, tak jsau byli podé&eni, Ze jeden ze Zupanü, pfistaupiw ku knížeti, řekl: Hle kníže; pane! před Bohem a swatymi jeho a pred Wadi Milostí co swěd- kem slibuji: jestliže wšemohaucnost boží ráčí mě se zachowáním žiwota wytrhnauti z tohoto nebezpecenstwi, wězte, Ze co nejdílwe wezmu na se odéw slibu imnišského. Ale uchowáním božím nezahynulo wie než sedm lidí z celého wojska pádem stromů ; druzí wšichni bez aurazu se nawrátili. Dne 2 Března widína jsau znamení čerwená na místě neobyčejném od počátku noci: až do konce. Toho roku switek swatych mu- čenníků Wojtěcha a Jiřího od wěřících slawen jest dne 23 Dubna. Zrowna den božího wzkří- šení swátkem tím byl oslawen. Toho času sjel se jest kněz Soběslaw se swakem swým Belau králem uherským ; neb jest týž král Bela wdáwal dceru swau synu krále německého Konrada. Ta swatba wykonána jest w hod letniční. Dne 19 Čerwence zatmilo se welice w po- wétti; nebo dym neobyéejné smrduty wycházel jako mlha, a kaufiti se nepfestalo ani we dne ani w noci; kdyż pak ta tma trwala tyden, dne 24 Čerwence téhož měsíce ještě hustší setmění okolo poledne zastínilo powětří smradem welmi smrdutým, který jako z pekla wycházeje dech lidi owanowal. Niktefl takć prawili, że widóli jako šklábu we slunci. Když. se králi Konradowi protiwili Sasowé a nechtěli dáti swolenie a schwálení swé wolbé jeho, uzawřel wálčením jich pokusiti a panstwl swému podrobiti. A když po mnohých spřátele- ných sbiral posily wojsku swómu, mezi jinymi žádal knížete našeho Soběslawa, aby se swými se zucastnil té walky; neb jest nejwice nadóje !) et 2, 2a, 2aa, 8. — *) nemá 2, 2a, 2ae, 8. — 9) de 8. — +) Zolii, —- 5) jmenem Jindiichowi, — 6) celebrate 24a. — ?) perllante 8. — 9) Wyprawa ta ustanowena w schüzi dne 28 kwétna w Strasburce, wy- prawa pak zatetn koncem měsíce čerwence. — 9) expetunt 2aa. 

Strana 231
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. spei de victoria in fortitudine pugnatorum eius reponebat. Congregatis igitur rex et dux Sobie- slaus diversis aditibus Saxoniam cum intrarent, illi vim adventantium non ferentes ad castra confugierunt ), nec prius vultui regis apparere praesumpserunt, quam mediante duce Sobieslao 8e?) ditioni regis subdentes, per omnia pacem eius adepti sunt?). Sic salvo regis honore victo- ria sine armis peracta, inde redeuntes quendam locum vastaverunt et magnam praedam redu- xerunt *). Ea tempestate *) Johannes, Pragensis episco- pus, longa maceratus aegritudine, VI Idus Augusti migravit ad superos. Hic mense Martio languore tactus usque ad VI Idus Augusti, ut diximus, in- firmitate detentus est. Sepultus est autein in capel- la sancti Gothardi episcopi et confessoris, quam ipse perforato pariete ecclesiae sancti Wencezlai ad aquilonem construi iusserat. Cui Silvester, abbas Sazaviensis9), infausto omine successit. Huius electio III?) Kal.. Octobris facta est, sed quia consecratus non est, prius quam dux vi- tam finiret, cuius voluntate fuerat electus, elec- tio sua breviter duravit, ut in sequentibus cla- rebit. Post haec Sobieslaus dux curtem suam adiit, quae Chwoyno?) dicitur, ibique manens castrum renovare coepit, quod Hostin?) Hradecz dicitur. Cogitabat enim, si deus voluisset inter se et duces Poloniae dissensionem facere, et fortasse '") ex aliqua parte ut!'?) suo dominio eos subiugare posset, et ob hoc castra, quae sunt ex parte illorum, firmabat. Sed aliter convenire providentia divina disposuerat. Nam prius quam praedictum castrum ad perfectionem duxisset, proxima dominica ante natalem !*) domini in- firmitate tactus letifera, lecto prosternitur. Anno dominicae incarnationis 1140, dum gravius graviusque infirmitas invalesceret, subla- tus de Chuoynow !?) portatus est in castrum iam supra dictum. Interea quanti rumores, quanta consilia Bohemiae proceres actitarent !*), silen- tio praeterire sanioris consilii aestimavi, ne forte 231 witézstwi skládal w udatnosti bojownikü jeho. Spojiwše se tedy král a kněz Soběslaw když rozličnými cestami wkročili do Sas, tito nemo- hauce odolati sile wpadlych utekli se na hrady, a nesméli prwé pfed obltóejem králowym uká- zati se, aZ kdyz prostfednietwim knizete Sobé- slawa pod panstwi krále se poddawse wá&elijak mir od ného obdrZeli. Tak se zachowánim cti králowské witězstwi bez boje dosaženo. Odtud se wracejíce zpustošili jsau jisté misto, a s we- likau kofisti se nawrátili. Toho času biskup Pražský Jan dlauhau ne- mocí saužen dne 8 Srpna přestěhowal se k ne- besům. W měsíci Březnu byw nemocí uchwácen, jak řečeno, až do 8 Srpna byl skličen chorobau. Jest pak pohřben w kapli sw. Gotharta biskapa a wyznawače, kterau byl sám dal wystawiti, prolomiw zeď kostela sw. Wácslawa na straně půlnoční. Po něm nastaupil Silvester opat Sá- zawský o nešťastném znamení. Zwolení jeho stalo se jest dne 29 Září; ale poněwadž nebyl dříw poswěcen, než skončil žiwot kníže, z jehož wůle byl zwolen, trwalo zwolení jeho krátce, jak se potom ukáže. Poté kněz Soběslaw zajel na dwůr swůj, jenž slowe Chwojno, a tam pře- býwaje počal jest obnowowati hrad, jenž slowe Hostin Hradec. Myslilf, kdyby Bůh dopustil wznik- nutí různice mezi ním a knížaty polskými, žeby je: třeba s některau část mohl podmaniti pod panstwí swé, a protož opewňowal hrady, které jsau wich stranu. Ale jinak za slušné uzawřela boží prozřetelnost. Neb dříwe než prwé řečený hrad pfiwedl k dokonáni, tu neděli před naro- zením božím nemocí uchwácen smrtelnau, ulehl na posteli. Léta od narození páně 1140, když se ne- moc tíž a tíže zmáhala, odwezen jest ze Chwoj- nowa a nesen na hrad swrchuřečený. Mezitím jaké hlasy, jaké rady hýbali welmoži českými, měl jsem za lepší pominauti mlčením, abych snad, kdybych wše jak se zběhlo wyprawowal, !) confugerunt 2aa; relugerunt 2b. — ?) sese 2aa, 2b. — ") Při sprostředkowání míru byl také účastným Albero, arcibisk, Trevírsk$. — ?) abduxerunt 2aa, 2b. — ^?) tempestates 2aa. — 9) Saxonensis 2aa. — *) Ill mà 2b, 8. — 9) Chuoyno 2, 2b. Palachy myslí, Ze lo suad nynéjài Králowé Dwür. f'aelaeky, Déj. nár. 6. I, 2, 22. — 9 Goscim 2a; Hosczin llradek 22a, 2b. Hostinné nynéjàí jméno. — ??) forte 8. — !!) et 2, 2u, 2aa. — '?) na- tole 2, 2a, 2aa. — !") Chwoyna 2b. — !*) actitaverunt 8. 32 1139 1140 

Strana 232
1140 232 singula, ut fuerunt, prosequendo odium fortasse alicuius incurram. Confluxerant enim cuncti pri- mates Bohemi in urbem !) Wissegrad,. et die?) noctuque consilia tractantes, illi illum et illi illum eligere et inthronizare contendebant. Omnis ta- men ille conventus solum Naczerath intendebant, ut cuicunque ipse faveret, huic omnes pariter unanimiter subiacerent. Dum haec geruntur 3), hii, qui circa ducem Sobieslaum erant, pariter cum domina coniuge eius nullum signum recupe- randae sanitatis in eo notantes, oleo perunxerunt eum. Deinde magis magisque debilitate corporis invalescente, percepto viatico XVI Kal. Marti migravit a seculo. Proh dolor! quanta anxietate, quanta commotione Bohemia fuerit tunc agitata, ad enarrandum difficile manet. Merito quidem angebatur amisso tanto defensore et patre, quip- pe tanto patriae amore constrictus erat, ut om- nium gerens curam paratissimus esset*) mori pro libertate subditorum et honore. Unde et la- sciviam carnis omnibus modis*) devitabat, quae plurimos virorum enervare*) solet. Sobieslaus acer”) dux prae omnibus in persona egregius, in loquela amabilis, in militia strenuus, in con- silio providus, in eleemosyna largus. Noverat enim referentibus sibi collateralibus suis capel- lanis beatum Gregorium dixisse: Ad tribuen- dum ergo cur pigri estis, quando hoc, quod iacenti in terra porrigitis, sedenti in coelo. datis? Pauperum quoque curam sollicite et diligenter gerebat, quippe non surdus euangelici praecepti auditor erat: Quod uni ex minimis meis fecistis, mihi fecistis®). Nam licet magna sollicitudine non solum sui principatus esset occupatus *), verum etiam curam Moraviae et Sirbiae ') im- penderet, regi quoque Pannoniorum, sicut supra satis ostendi, in plurimis consilium suum prae- staret, saepius tamen in semetipso retractabat, ne huiusmodi occupationibus anima irretita im- provide '') periret. Quapropter, velut instruc- tus verbis sapientis cuiusdam dicentis: Munera, quae donat moriens, haec munera non sunt, cum contectali!?) sua domipa Adleyta salutiferum POKRAGOWATELE KOSMOWI. neupadl 'u nskoho w nenświst. Sjelić jsau se wšichni přednější Gechowć na hradě Wyšehradě, a we dne w noci majice rady, ti onoho a ti onoho usilowali zwoliti a posaditi na stolec. Nicméně celý ten sjezd hleděli na jediného Na- čerata, aby tomu, kterému by on přál, wšichni rowněž jednomyslně se poddali. Když se toto dálo, ti, kteři byli při kniżeti Sohé&slawowi, rowněž s paní jeho manželkau, neznamenajice při něm žádného znameni, żeby zdrawi zase na- byl, pomazali jsau jej olejem. Potom kdyż slabost těla wie a wice se zmihala, pfijaw swótost, dne 14 Unora seSel se swéta. Ach, nastojte! jakau auzkosti, jakým zmatkem byla země česká tehdy zmiítána, jest wždy těžko wyprawiti. Práwem za- jistć rmantila se ze ztráty takowého ochránce a otce; neb takowau láskau k wlasti byl ujat, že o wšechny maje péči, byl na nejwýše hotow zemříti za swobodu swých poddaných a za čest. Pročež také těla rozpustilosti wšemožně se cho- wal, která přemnoho mužů wysilowáwá. Sobě- slaw, kniže udatné, osobau swau nade wšechny wytećny, w promlauwani piijemny, we wślce sta- tečný, w radách prozřetelný, w almužnách štědrý. Wědělf, jak mu poboční kaplanowé jeho powč- děli, že swatý Řehoř. prawil: Tedy proč jste leniwi k dáwáni, když to, čeho podäwäte leZi- címu na zemi, dáwáte tomu, jenž sedí na nebi? Také pilně a úsilně míwal péči o chudé; neb nebyl hluchým posluchačem zákonu ewangeli- ckého: Co jednomu z mých nejmenších učiníte, mně jste učinili. Neb ač byl zaneprázdněn wel- kau starostí nejen o swé knižetstwi, než také wónowal práci Morawě a Srbsku, i také králi uherskému, jak jsem wýše dostatečně ukázal, we wěcech welmi mnohých poskytowal rady swé; předce častěji sám u sebe přemital, aby duše takowým zaneprázdněním obwinutá neza- hynula jsauc nepřiprawena. Pročež, jako nawe- den slowy jednoho mudrce prawicího: Dary, které: dáwá umirajici, to nejsau dary, s choti swau pani Adleitau spasitelnć chopil se rady, aby si pospišil přede dnem skonání swého ukro- 1) urbe 2, 2a, 288. — *) misto et die mä 2 diu. — 9) Tak 8; agereutur ostatni. — *) erat 2. — 5) omni- modis 2, 2a. — *) enarrare 2. — 7) Sob. vir. eb dux sacer 2b. — 9) mihi fecistis nemá 8. — ®) occupulurus 2aa. — '9) Scribie 2, 2a; Srbie 2aa. — !!) improvida 2. -- !*) conthorali 2b, 

Strana 233
KANOWNIK WYSEHRADSKY, aggreditur consilium, quatenus ante diem exi- tus sui summum iudicem et inspectorem con- scientiarum placare festinaret, praecipue repu- tantes post mortem suam nullum adeo fidelem, adeo familiarem sibi futurum, qui sic bona eorum pauperibus et deo servientibus erogaret, ut ipsi viventes fecerunt. Quid plura? advocant!) Vincentium capellanum, quo alter fidelior sibi non erat, cui sanctae cogitationis omne consili- um ordine manifestant^), et simul eundem iubent atque rogant, quatenus ex parte ipsorum sanctae Wissegradensis et Pragensis ecclesiae canonicos, nec non commilitones sancti Benedicti, moniales quoque rogaret cum omni clero intra urbem commorante, ut, sicut mos est?), pro defunctis officia peragerent, scilicet. prima et secunda et tertia et septima *) die, et cetera usque ad an- niversarium sic commemorationes facerent pro ipsis, alii missas pro salute vivorum, alii pro peccatis, alii pro fidelibus defunctis. Placuit ita- que primum diem in festo omnium sanctorum statui. Ad comprobandum ergo, quam affectuose quamque devote hanc eleemosynam ?) laudabilis dux Sobieslaus faceret, veniente anniversario ipsemet in claustro Wissegradensi cum canoni- cis eiusdem monasterii et cum omni clero de- voto e") suburbio collecto refectionem habuit, ibique in divite apparatu divitem *) voluntatem ostendit. Idem egregius?) dux Sobieslaus inter cetera gestorum suorum magnalia Lotario im- peratori et regi Conrado Saxoues et DBavaros nec non ceteros Romano imperio aliquando con- trarios subiugavit. Hiis et pluribus huiusmodi?) honoribus circumfultus. XVI Kal. Martii dux praedictus est morte praeventus. Retributor ergo omnium bonorum deus, pro cuius amore hoc bo- num opus praedictus dux operatus est, secun- dum largam hilaris datoris voluntatem nunc animam eus confovere ^) dignetur. Amen. Cui Wladizlaus successit. Silvester abbas amisit epis- copatum. Wladislaus cum suis convenit regem Conradum, levirum suum, in urbe Bamberk, et jbi accepto vexillo a rege rediit ad sua. 233 titi nejwyssiho saudce a dozorce swédomi lid- skych, zwlästé ponéwadz uwääili, Ze po smrti jich nikdo jim nebude tak wérnym, tak odda. nym, aby statky jejich ehudym a Bohu slauzi- eim tak rozdal, jak oni za Ziwota swého éinili. Co dále? Powolali jsau kaplana Vincentia, rad néjz nebyl jim druhÿ wérnéjsi; kterémuzto w&e- chen ümysl swatého rozjimäni napoïäd oznémili, a spolecóné jemu kázali a jeho Zádali, aby od nich kanownikü swatého kostela Wy&ehradskélio i Prazského, jakoz i spolurytéfujicich swatého Benedikta, téZ jepti&ek pozádal, se wéim ducho- wehstwem wnitf mésta bydlicim, aby dle zwyku sluzby za zemrelé wykonali, totiZ prwniho a dru- hého i tfetího à sedmého dne i ostatni aZ do dne wyroéniho a tak wzpomináni za né u£inili, jedni máe za spaseni Ziwych, jini za hrichy, jini za wérné zesnulé. Oblibeno tedy prwni den usta- nowiti we swátek Wáech Swatych. Na dükaz tedy, jak horliwé a jak pobozné ehwály hodny knéz Sobéslaw tuto almuznu konal, kdyz píi&el den wyroéni, on sám míwal pojedeni w klà&tere Wysehradském s kanowniky toho chrámu a se w&im zboznym Zákowstwem shromázdénym z pod- hradi, a tam we skwostné üprawé skwostnau wüli swau ukazowal. Tyz wytecóny knéz Sobé- slaw mezi jinymi welikymi skutky, které wy- konal, podmanil jest cisaïi Lotharowi a králi Konradowi Sasy a Bawory i jiné, ktefi se kdy cisaïstwi Rimskému protiwili. Témi a mnohÿmi oslawami podobnymi ozdoben, knize feéenÿ dne 14 Unora uchwácen jest smrtí, Odplatitel w&eho dobrého Büh, pro jehoz lásku feéeny kniZe tento dobry skutek jest wykonal, raciZ tedy podlé &tédré wüle ochotného dárce nyni duá&i jeho cho- wati. Amen. Po némZz nastaupil jest Wladislaw. Opat Silvester pozbyl jest biskupstwi. Wladislaw se swymi sjel se jest s králem Konradem swa- kem swym we mésté Bamberce, a tam wzaw korauhew od krále, nawrátil se jest domü. 1) advocat 2b. — ?) munifestavit 2aa, 2b. — ?) nemá 8. — *) .sexta 2b. — 5) elemosinam 2aa. — 5) nemá 2, 2a, 2as. — 7) diviti 2, 2a, 2a. — 9) Idem egregius nemá 8. — ?) huius mundi 2, 2o, 2aa. — 10) confovere degueris domine 2b. 32* 1140 

Strana 234
1140 1141 234 Eodem anno Otto processit ad ordinatio- nem episcopatus, quo accepto V Kal. Junii in metropolitana urbe Magontia ab archiepiscopo Alberto cum magno honore et laetitia rediit ad sua. Eodem anno ductrix Adleyta!) moribus ho- nesta et praeclara, non post multos huius vitae curriculos tacta cordis sui doloribus, siquidem vivens post obitum mariti sui septem mensibus, XVII Kal. Octobris migravit de hoc seculo. Flumen Sazaua XIII Kal. Decembris, quod vadit iuxta coenobium eiusdem nominis Sazawa, discerptionem ?) passum est, plus quam 20 sta- diorum longitudine à summo usque deorsum; molendinum eiusdem coenobii, quod ab antiquo nunquam defecerat aquis, tunc stetit in sicco. Abbas et fratres illius coenobii et servientes ve- nerunt ad litus, et miraculum considerantes, ad maiorem notitameeiusdem miraculi contra mo- rem solitum magnos pisces et cancros in sicco fundo collegerunt. A prima autem hora usque ad sextam hac in mutatione?) praedictum flu- men divina dispositione continebatur *). Anno dominicae incarnationis 1141 Wladi- zlaus dux habuit festum natalis domini in villa, quae vocatur Siwohost5), ubi puer Wladizlaus*) ipso festo") die, dum nox occupaverat totum mundum, iniit fugam ad avunculum suum nomi- ne Bela 9), qui tunc regnabat in Ungaria. Hiems tunc varia fuit. Bela, rex Ungarorum, obiit, et nostrates profugi submissis capitibus doluerunt. Hoc anno in quadragesima per totam re- gionem Bohemiae multi suspensi sunt in pati- bulo, praecipui autem in monte Sibenica?), ex quibus plures evaserunt et fugam inierunt. XVII Kal. Maii inundatio fluminis Wltaue!"), quae fluit inter urbes Wissegrad et Pragam, nimia facta fuit, et vicinis rebus multum nocuit. IX Kal. Maii novus Lucifer ortus est, sed dissimilis varietatibus priori Lucifero, quem ante memo- ravi ille XVII Kal. Augusti ortus est, iste IX Kal. Maii visus est, et sic varios cursus peragit!!). POKRAGOWATELE KOSMOWL Toho roku Otto pokročil jest k swěcení na biskupstwi, kteréž obdrżew dne 28 Kwětna w metropolitním městě Mohuči od arcibiskupa Alberta, 8 welkau poctiwosti a radosti nawrátil se jest domů. Téhož léta kněžna Adleita, w mrawich po- čestná a wýtečná, po nemnohých tohoto žiwota bězích utkána bolestmi srdce swého, když totiž po smrti manžela swého žila sedm měsiců, dne 15 Záři sešla jest s tohoto swóta. Řeka Sázawa, která teče okolo kláštera téhož jména Sázawy, utrpěla dne 19 Listopadu přetržení na wice než 20 honů sdeli od horejäka až dolů. Mlýn téhož kláštera, kterému od staro- dáwna nikdy nescházela woda, tehdy stál jest na suchu. Opat a bratři toho kláštera i slaužící přišli jsau ke břehu, a widauce zázrak, k wětšlmu ozna- čení zázraku toho sbírali jsau nad obyčej welké ryby a raky na suché půdě. Udržena jest pak zminéná feka od prwni aż do &esté hodiny w této změně řízením Božím. Léta od narození páně 1141 kněz Wladi- slaw držel hod narození božího we wesnici, která slowe Ziwhost, kdež pachole Wladislaw w tyż swótećni den, kdyż se noc rozhostila nad swětem, utekl jest k ujci swému jménem Belowi, který tehdy panowal w Uhřích. Zima byla tenkrát mě- niwá. Bela král uherský zemřel jest, a naši uteklí se swěšenými hlawami truchlili. Toho roku w postě po celé zemi české mno- ho jest zwěšeno na šibenici, nejpřednější wšak na hoře Šibeničné; z nichž někteří uśli jsau a dali se na útěk. Dne 15 Dubna stala jest se welká powodeň řeky Wiltawy, která teče mezi hrady Wyšehradem a Prahau, a uškodila mnoho na wöcech okolních. Dne 23 Dubna wyšel jest nowý Swětlonoš, ale zwláštnostmi nepodobný pře- dešlému Swětlonoši, o němž jsem prwé připome- nul; onen wyšel jest dne 16 Čerwence, tento jest widin dne 23 Kwótna, a tak koná běhy rozličné. !) Adleyt ?aa, — ?) disruptionem 2b. — ?) immutatione 2, 2b. — *) Tu piipsóno w 8: elc. abinde scripsit Wincentius, canonicus Pragensis. et undo hunc sequere usque Mill. CLXXXXVIII annum. — *%) Siuohost 2a, 222, 2b; poslední po straně má připsáno Czijhoss(. — 9) Wladislaw, syn knížete Soběslawa I, o němž wýše již zmíněno. — ?) nemá 8. — 9) Belam 2aa, 2b. — %) Srownej Prameny Il, str. 84, pozn. 21. — '9) Vultauiae 2b; Wltauie 2a ; Witawse 8, — !!) parit 2aa, 2b. 

Strana 235
KANOWNÍK WYÉEHRADSKY. Hie praesul!) Zdico Olomucensis ecclesiae accipiens crucem de sancto altari sancti Petri, lacrimans prae gaudio et cantaus hanc antipho- nam: Qui vult venire post me, abneget semet ipsum et tollat crucem suam etc. ascendit equum cum suis contra paganos, qui vocantur Pruzi?), ut fidem sanctae Trinitatis eis insinuaret et bap- tizaret eos; quod?) tamen mebus est silere de eius itinere, quoniam *) in vanum laboravit, et de eius reditu gaudere. Anno dominicae incarnationis 1142 regnante Conrado necdum imperatore Romano, inthroni- zato autem principe Bohemorum Wladislao, qui patruo suo successerat illustri viro Sobieslao, oritur inter Bohemos vesana seditio, quae eos perfidiae stimulo turbatos in duas turmas divi- sit, e& melior nobiliorque pars ad Conradum, du- cem Moraviae), perrexit, inferior vero et iunior oum Wladislao remansit. Hiis ita9) gestis subito pax abicitur, bellumque festinum indicitur; in condicto loco conveniunt, de Wladislai depul- sione et Conradi electione armati consulunt, et nullam concordiae pacisque firmitatem statuunt. In crastino autem Moravienses cum profugis Bo- hemis*) in Wladislaum et fratrem Theobaldum et Henricum *) ex improviso insurgunt, in fugam- que cum omni exercitu compellunt. Quibus re- sistentibus, quantum valuerunt, maiores belli duc- tores Naczerath, Smil, Ben?) et alii quam plu- res ex utraque parte ceciderunt'9). Tunc Bohemi videntes Moravos invalescere seque auxilio dei carere, omnes in evasionem fugierunt; Pragam vero metropolim civitatem ingressi cum Theo- baldo, munitiones firmaverunt, Wladislaum pro- pere ad regem Theutonicorum pro auxilio adi- piscendo direxerunt!!) Igitur Conradus ducatus concupiscentia accensus, fugitivos prosequens, Pragam obsidet!?) armatos circumquaque !?) adhibet, machinas, balistas, sagittarios instruit, ad ultimum in monasteria, in claustra, in!) aedificia ignes mittit. Proh dolor! nefas invisum, 235 Tehdy biskup Zdik kostela Olomauckého, wzaw kříž se swatého oltáře swatého Petra, slze radosti a zpíwaje tuto antifonu: Kdož chce přijíti za mnau, zapři sebe samého, wezmi kříž swůj atd. wsedl jest na kůň se swými proti pohanům, kteří slowau Prusi, aby jim wprawil wiru we swatau Trojici a pokřtil jich; ale jest lépe mlčeti o jeho cestě, protože usilowal darmo, a radowati se z jeho nawrácení. Léta od narození páně 1142 za panowání Konrada, pokud ještě nebyl císařem Římským, wšak za knizete éeského Wladislawa na stolec posazeného, jenZ byl nastaupil po stryci swém slawném muži Soběslawowi, strhla se jest mezi Čechy nerozumná různice, která je podnětem pronewěry pobauřila a rozdělila na dwa zástu- py; a lepší a urozenější strana obrátila jest se ku Konradowi knížeti morawskému, nižší: pak a mladší zůstala při Wladislawowi. Když se to tak stalo, jest najednau zawržen mír, prohlášena spěšně wálka; sešli jsau se w místě umluwe- ném, uradili se we zbrani o zapuzení Wladi- slawa a zwoleni Konrada, a neusnesli jsau se o Zádné stwrzeni swornosti a miru. Nazejtii pak Morawané s odběhlými Čechy z nenadání powstali jsau proti Wladislawowi a bratru Děpoltowi i Jin- dřichowi, a připrawili jsau je s weškerým woj- skem na útěk. Když pak oni se bránili, pokud mohli, wrehni wüdcowé wálky Načerat, Smil, Beneda a jiných mnoho s obau stran padli jsau. Tu Čechowé, widauce ani Morawané se zmáhaji. a pomoci boží jim se nedostáwá, wšichni dali jsau se na útěk; ale wšedše do Prahy, hradu sidelného, s Dépoltem hradby opewnili jsau, Wla- dislawa pak rychle ku králi némeckému wypra- wili jsau k wyZádáni pomoci. Tedy Konrad, za- hofew dyehtiwosti po knížetstwi, pronásleduje utikajici, oblehl jest Prahu, rozložil branné kol- kolem ; nastrojil praky, samostříly, lukostřelce ; posledně na chrámy, na kláštery, na stawení 1) nemá 8. — ?) Prusi 2a, 2aa. Srownej o tom list papeže Innocence lI k Jindiichowi biskupowi w Bo- tkowé diplom. Mor. I, 212 6. 227. — ?) quid tum 2; quid 2a, 2aa. — ') quam 2. -— ?) Konrat, Znojemské knize, syn Litolta a wnuk Konrada I, knížete Brněnského a pak Českého. — 9) itaque 2aa, 2b. — 7) Tu pře- stáwá text rukopisu Břewnowského, dole jen ještě co ukezowatel k straně následující připsána slowa in: Wiladi- slaum et fratrem, — 9) nejmladší bratr knížete Wladislaws. — ?) W 2 pripsáno rukau pozdni nad Ben eda, tak ie by se tísti mélo Beneda. — !9) Bitwa ts swedena na hore Wysoké w Cáslawsku. — !!) dixerunt 2aa. — 1?) obsedit 2b, 8. — !?) circumquam ?2aa. — !4) et 8. 1141 1142 

Strana 236
1142 936 inaudita angustia, tristitia insolita, curae, timor et tremor cives suburbanos affinesque eorum !) invaserunt, et moniales dilectae deo et homini- bus de coenobio sancti Georgii martyris sanc- taeque Ludmilae martyris, omnia sacraria et habitacula sua combusta videntes, territae cum gemitu gravique suspirio semivivae, vix valentes oculos et manus ad coelum levare, clamave- runt: Domine, miserere nostri et respice nos. Et subito invento exitu de civitate fugientes, in locum unum sub Petrzin?) monte secesse- vunt, ac in ecclesia sancti Johannis Baptistae, quoad restaurationem proprii loci viderent ?), quasi exules, tristes et flebiles manserunt. Evolutis igitur paucis diebus pro dolore et afflictione non computatis, regis Theutonicorum Conradi conductorumque eius Wladislai ducis et episcopi Zdiconis, venerabilis et sanctae me- moriae viri, adventus cum forti manu intonuit. Quo audito Conradus tetrarcha cum suis se- quacibus in terram suam latenter effugit, et amplius non comparuit. Veniens ergo rex Con- radus ducem restituit firma pace, sumpta pro- missa pecunia in propria profectus est^). Tunc omnes, qui in tristitia fuerant, quasi de gravi somno excitati, laetati sunt, coeperunt, quae vio- lata erant, reaedificare, quae vero omnino con- sumpta, renovare. Itaque dominae móniales, sanc- tae?) et fidei catholicae filiae, in loco praedicto conversantes, die noctuque flebili voce secun- dum desiderium iusti Simeonis dicebant: Quan- do hinc exibimus? quando in claustro manebi- mus? quando cum pleno gaudio deum orabi- mus? Mox exauditae à domino audierunt rela- tione custodum murorum piscatorumque 9) et pauperum in noctibus?) laborantium, vidisse flam- mas de earum?) ecclesia exiisse?) et usque in coelum se protendisse. Hac auditione per spiri- tum sanctum commonitae claustrum visitant, ec- clesiam lustrant, altaria inspectant, et maxime reliquias sanctae Ludmilae patronae suae cum lacrimis quaeritant, accersito Wernhero!'^) lapi- cida et caementario, ut inter saxa et titiones POKRACOWATELÉ KOSMOWI. oheń metal. Nastojte! zločin newidany, nesly- €haná auzkost, strast neobyéejná, starosti, strach a leknuti padly jsau na obywatele podhradské a na sausedy jejich, a jeptisky Bohu i lidem milé z klástera sw. Jifi muécenntka a sw. Ludmily muéennice, widauce wüecky swé swatyné a pfi- bytky spáleny, ulekané s náfkem a tézkym wzdy- chánim, jen poloZiwé, mohauce sotwa oci a ruce k nebi zdwihati, wolaly jsau: Hospodine, smiluj se nad námi a shlédni na nas. A w tom na- Sedáe wychod z hradu, utekly jsau a uchylily jsau se k jednomu mistu pod horan Petfinem, a w kostele swatého Jana kititele, aZ by spa- tfily obnoweni swého wlastniho mista, jako u wyhnanstwi, smutne a Ikajici zistaly jsau. Tedy kdyż pfeślo nékolik dni, pro bolest a zarmauceni nepoé&itanyeh, rozhlásil se jest pfi- ehod krále némeckého Konrada a prüwodéich jeho kniżete Wladislawa a biskupa Zdika, muże cti- hodného a swaté paméti, s wojskem udatnym. Uslysew to Konrad étwrták se swymi následo- wniky, utekl jest tajné do zemé swé, a wice se neukázal. Prišed tedy král Konrad, dosadil zno- wu kniże w pewnem miru, a wzaw slibené sobé penize, domi se nawrśtil. Tu wsśichni, kteii byli w truchliwosti, jako z téZkého sna probuzeni jsau- ce, radowali se; podali jsau, co było poruśeno, sprawowati, a co bylo dokonce zkażeno, znowu stawóti. Tedy pani jeptisky, swatć a katolické cirkwe dcery, w mist6 prwefetenóm pfebywajice, we dne w noci hlasem Ikajicim podle Zádosti spra- wedliwého Simeona fikaly jsau: Kdy wyjdeme odtud? kdy budeme bydliti w klástefe? kdy s plnau radosti Bohu se modliti? Brzy wysly&ány jsauce od hospodina, slysely jsau z powósti straż- nych na zdech, rybafń a chudych w noci praeuji- cich, Ze widéli, kterak plameny z kostela jejich wyśly i aż k nebi se powznesly. Uslyáenim toho byw&e skrze ducha swatého upomenuty, nawsti- wily jsau klá&ter, prohlédly kostel, spatrily oltáre, a nejwice ostatky swaté Ludmily dédiéky swé se slzami jsau hledaly, powolawáe Wernhera ka- mennika a zednika, aby mezi kameny a oharky hledal, od ného Zádaly. Hle! z wile bożi Wern- 1) nemá 2aa.— ?) Petrino 2a, 2a», 8. — ?) viverent 8. — *) Do Prahy pritáhl dle Vineenliovn letopisu o sw. Duże, t. j. 7 terwns. — 9) et sanctae fidei 8. — 9) que nemá 8. — *) místo in noct. má 8 nocle, — 8) eorum 2. — ?) exisse 2aa. — !?) Wernerio 2aa. 

Strana 237
KANOWNÍK WYŠEHRADSKÝ. reguirat, sollicitant. Ecce volente deo Wernhe- rus!) sarcophagum ?) incorruptum nec igne tac- tum reperit, ad dominas laetus rediit, et prae gaudio remunerationem postulans, laetitiam nun- ciavit. O sancte deus! o mirabilis in sanctis suis! o benedicte in operibus tuis?)! quanta exulta- tione famulas") tuas dignatus es replere, quali visitationis solatio perfundere, quam magno gau- dio praesentationis laetificare! In terram deo gratificantes corruunt, lacrimis loca perfundunt et oblitae tristitiae ad levandam *) thecam cur- runt, sed quasi stupefactae praesumptionem re- primunt, et vocato sacerdote Pudone, cuius con- silio et auxilio foras temptant efferre, et exeuntes ad portam civitatis inveniunt obstructam, serra- tam et quasi exitui oppositam, quam multo cona- mine quassatam nimiisque laboribus temptatam nullo modo aperiunt. Et hoc miraculo compunc- tae in locum, unde exierant, regressa esunt, misso- que nuncio ad episcopum Ottonem supplicant, ut veniat, quid agendum sit, decernat. Qui ) respon- dit, se non audere facere, nisi prius mittat Ro- mam. lterum autem praesulem Moraviae Zdi- conem implorant?) ut desiderium ipsarum im- pleat*). Qui se facturum promittit, si antisti- tis earum licentiam inveniat?) Non cessantes ergo ') claustricolae a proposito !!), domini de- cani Pragensis Henrici Petrique archidiaconi ce- terorumque de conventu consilio sarcophagum relevant, aperiunt, et praevisum iuxta altare lae- ianter recondunt. Nec hoc quoque praetereun- dum est, quod mirabile et in seculis praedican- dum furtum Wernheri declaratur, qui ablata la- tenter parte corporis beatae Ludmilae, athletae?) Christi, repatriat!*), ad construendum teplum deo duos conducit, qui coepto opere mortui sunt !), in sequenti enim alii duo, in tertio ipsemet de- funetus est. Hiis visis filius eius iussu vicinorum !?) propinquorumque Bohemiam intrat, Gervasio can- cellario, consanguineo suo, gesta replicat, per quem ammonitus ablata ecclesiae reddidit, in no- mine domini nostri Jesu Christi, cui est honor et gloria in secula seculorum. Amen. 231 her nalezl rakew neporu&enau, od ohné ani ne- dotknutau, k panim wesele se wrátil, a pro ra- dost odplaty Zádaje, weselost zwéstowal. O swaty boze! o diwny we swatych swych! o požehnaný we skuteich swyeh! jakym plesem ráčil jsi na- plniti éeledi swé, jakau nawstiweni ütéchau po- kropiti, jak welkau radosti objewent obweseliti! Na zem padly Bohu děkujíce, slzami místa skro- pily, a zapomněwše zármutku, běží, aby zdwihly schránku, ale jako ulekše se, potlačí: opowážli- wost, a powolawše kněze Puda, s jeho radau a pomoci, pokusi se ji wen wynésti. A když wy- šly ke bráně hradské, nalezly jsau ji zawřenu, uzamčenu a jako :protiwici se wychodn; kterauzto s mnohým úsilím tlačiwše a s welkým namáhá- ním o ni se pokusiwše, nikterak jsau ji neote- wřely. A tím zázrakem jsauce zaraženy, nawrá- tily jsau se k místu, odkud byly wyšly. A po- slawsi posla k biskupu Ottowi, prosily jsau, aby přišel a rozhodl, coby se mělo učiniti. Kterýž od- powédél, ze netraufá si tak učiniti; když by diiwe neposlal do Říma. Žádali pak Zdika mo- rawského, aby přání jejich splnil. Kterýž slíbil učiniti, kdyžby obdržel dowoleni předstaweného jejich. Tedy neupustiwše mnišky od swého předsewzetí, k radě pana děkana Pražského Jindřicha a Petra arcijahna i ostatních ze sbo- ru pozdwihly jsau rakew, otewřely, a ohledawše wedlé oltáře wesele zase pohřbily. Také to nemá býti pominuto mlčením, jakým zázra- kem na wéky hlásáni hodnym zlodéjstwi Wern- hera se ukázalo, jenž odnes podtaji částku těla blahoslawené Ludmily, bojownice Kristowy, do wlasti swé se nawrátil, k wystawení pak chrámu najal dwa, kteří začawše dilo zemřeli jsau, prwní rok potom jiní dwa, w třetím pak roce on sám zemřel jest. Wida to syn jeho, k wyzwáni od sausedů a přátel přijel do Čech, wyložil Gerva- siowi kaneléti, swému pokrewnému, co se stalo, od ného pak napomenut, nawrátil odejmutau wée kostelu. We jménu pána našeho Ježíše Krista, jemuž jest čest a sláwa na wěky wěkůw. Amen. !) Wernerus 2as, -- *) sarthoph. 2aa. — 9) suis 2ea. — *) deg. e. f. t. 8; familias 2. — 9) levandum 8. — 9) resp. se n. aud. fac. n. pr. m. Rom. llerum autem praesulem toliko 2a, 8. — 7?) implorant 8. — 9) im- pleant 2, M) sui 2as, — !5) vicinorum propinquorum 8. — ?) inveniant 2aa. — !?) igilur 2a, 8. — !!) uemá 8. — !?) ad lethem 8. — !3) reprimat 2aa. — 1142 

Strana 238
238 POKRAČOWATELÉ KOSMOWI. II. MNICH SÁZAWSKÝ. We druhé polowici 12 století chopil se péra ke wzděláwání dějepisu českého nejmenowaný jeden mnich kláštera Sázawského. Přepsal totiž celý letopis Kosmůw, a wložil do něho wětší a menší přídawky na rozličných místech, wážené dílem ze zahraničných letopisů Hersfeldských, dílem z do- mácích pamětí, týkajících se založení a příběhů Sázawského kláštera, dále pak kde Kosmas končí, pokračowal we wyprawowání událostí od roku 1126 až do roku 1162, tedy za panowání knížat Soběslawa I a Wladislawa II. I w pokračowání tomto wšímal sobě nejwíce příběhů swého kláštera a zwláště zaslaužilého opata tehdejšího Sylvestra (1134—1161). Dílo swé dokonal teprw wíce let po roce 1162, kterým ono se končí, poněwadž wyprawuje o zajetí potomního knížete Soběslawa II králem Wladislawem roku 1161 dokládá, že Soběslaw dlauhý čas w žaláři stráwil. Možné jest tedy, že psal také teprw po wybawení Soběslawa z žaláře tohoto, které se stalo roku 1173. Byl wšak sauwěkým swědkem událostí, které wyprawuje již k roku 1126, a neméně hodnowěrným než před- chůdce jeho kanowník Wyšehradský. Litowati jest toliko, že nepsal rowněž tak obšírně jak on o wšech událostech země české za swého času, nýbrž wětším dílem až příliš krátce. Letopis mnicha Sázawského zachowal se, jak již wýše naznačeno, dílem we spůsobě pří- pisků k jednotlivým rokům letopisu Kosmowa, dílem co pokračowání tohoto letopisu, a to jen w rukopisech Drážďanském (4) a Wídenském (4a) letopisu Kosmowa. Letopisu mnicha Sázawského máme wydání troje: 1. Menkenem r. 1730 spůsobené w 3 dílu jeho Ss. rerum Germanicarum str. 1771—1808 co dodatek a varianty k jeho wydání letopisu Kosmowa w 1 dílu této publikace obsaženého. Wy- dání to stalo se dle rukopisu Drážďanského. 2. Pelzelem a Dobrowským w sbírce Ss. rerum Boh. Tom. I učiněné, kde text jeho při příslušných letech do textu letopisu Kosmowa a kanowníka Wyšehradského jest položen a hra- natými záworkami [ ] a znamením uwozowacím „ jest naznačen. Pelzel a Dobrowský užili k wy- dání tohoto letopisu i rukopisu Drážďanského i Wídenského. Totéž stalo se 3. při třetím wydání w Pertzowě sbírce Mon. Germ. hist. XI str. 148—163 Köppkem uči- něném, jenž mu nápis dal: „Monachi Sazaviensis continuatio Cosmae.“ De chronica sancti Iheronimi et compositione annorum. O letopisu sw. Jeronyma a složení let. Beatus Hieronimus in chronica, quam pro- priis manibus contexuit, ita commemorat : Ab Adam usque ad diluvium anni 2242. A diiuvio usque ad Abraham anni 942. Ab Abraham usque ad nativitatem Domini anni 2015. In quorum summa inveniuntur quinque milia et insuper centum nonaginta novem. Anni ab incarnatione Domini: Swatý Jeronym w letopise, jejž wlastníma rukama složil, poznamenáwá takto: Od Adama až do potopy swěta 2242 let. Od potopy až do Abrahama 942 let, od Abrahama až do na- rození páně 2015 let. W jichžto auhrnku shle- dáwá se pět tisíc a ještě sto dewadesát dewět. Léta po wtělení Páně:

Strana 239
MNICH BAZAWSKY, 932, Eodem!) anno Hinricus rex Abottritos subegit. 958. Signum crucis in vestimentis hominum appa- ruit, illis autem, qui derisui illud habebent, mortem in- ferens, illis eutem, qui pie et religiose illud venera- bantur, nil mali intulit. 960. leto anno venerunt legati Rusciae gentis ad regem Ottonem, et deprecali sunt eum, ut aliquem suorum episcoporum transmilteret, qui eis ostenderet viam veritatis, et. professi sunt, se velle recedere a pa- ganico ritu et accipere nomen et religionem christiani- tatis. Et ille consensit petitioni eorum, et trensmisit Adalbertum episcopum in fide catholicum, llli per omnia menlili sunl, sicut poslea eventus rei probavit, quia ille praedictus episcopus non evasit letale periculum ab in- sidiis illorum. 962. Tuto, episcopus Ratisponensis eccle- siae, obiit. 963. Magnum synodale concilium factum est Romae in ecclesia sancti Petri apostoli, ibi- que praesidebat Otto imperator augustus cum magna multitudine episcoporum, abbatum, mo- n&chorum, praepositorum, clericorum, illicque deiectus est Benedictus papa ab apostolica sede, et Adaldago episcopo commissus, in Saxoniam- que est deductus, illicque vitam finivit. Et ipso in anno mortalitas invasit exercitum Ottonis imperatoris. 972. Sanctus, Oudalricus episcopus Augu- stensis ecclesiae, migravit ab hoc seculo IV Non. Julii, cuius corpus sepelivit sanctus Wolfgangus, episcopus Ratisponensis. 973. Otto imperator primus Theutonicorum pius, heu proh dolor! Non. Maii obiit, cui Otto, filius eius, successit. 975. Hyems durissima et importune longa. Et Idus Mai.nix magna noviter lapsa terram operiebat. Eodem anno Rudbertus archiepiscopus obiit, cui Willigisus successit. 985. Saxones Sclavoniam invaserunt, quibus ad supplementum Misacho dux cum magno exercitu venil, qui totem terram Sclavonicam incendiis et caedibus de- vastarunt. 239 932. Toho roku král Jindřich podmanil Bodrce. 958. Objewilo jest se znamení kříže na oděwích lidí; a těm, kteří se mu posmiweli, prinażejic smrt, oněm, kteří je dobromyslné a nábozné ctili, niéeho zlého peiinilo. 960. Toho roku přišli jsau poslowé národu ruského ku králi Ottowi, a prosili jsau ho, aby někoho ze swýcb biskupů wyprawil, který by jim ukázal cestu prawdy, a prawili jsau, żeby chtóli opustiti řád pohanský a při- jmauti jméno a náboženstwí křesťanské. A on jest swolil k jich žádosti, a poslal Wojlěcha biskupa wíry katolické. Oni naskrze selhali jsau, jak potom ukdzel wypadek wěci, poněwadž onen řečený biskup neušel smrtelnému nebezpecenstwi od néstrah jejich. 962. Zemřel jest Tuto, biskup Řezenský. 963. Bylo jest welké shromáždění synodal- né w Římě w kostele sw. Petra apoštola, a tam předsedal císař Otto, rozmnožitel říše, s welkým množstwim biskupů, opatů, mnichů, proboštů, du- chownich, a tudíž ssazen jest papež Benedikt se stolice apoštolské a odewzdán biskupu Adalda- gowi i odwezen do Sas, a tam jest žiwot skon- čil. A w témž roce přišlo mření na wojsko ci- safowo Ottowo. 972. Se&el jest s tohoto swóta swaty Old- Fich, biskup kostela Augsburského, dne 4 Čer- wence; jehož tělo pohřbil jest swatý Wolfgang biskup Rezensky. 973. Otto prwní německý cisař zbožný ach nastojte! zemřel jest dne 7 Kwětna; po němž nastaupil jest syn jeho Otto. 975. Zima welmi tuhá a nemile dlauhá; a dne 15 Kwětna kryl zemi welký sníh nowě spadlý. Téhož léta zemřel jest arcibiskup Rudbert; . po němž nastaupil jest Willigis. 985. Wirhli jsau Sasowé do Slowan, a přišel jest jim na pomoc kněz Měšek s wojskem welikým, a zhu- bili jsau celau zemi slowanskau pálením a zabíjením. 1) Zpráwy tuto kletům 932, 958, 960, 985— 989, 996, 998—1001 položené wzaty jsau z letopisů Quedlinbursk$ch, zpráwa k r. 990 položená podána dle Kosmowa letopisu. pis Kosmüw. Srownej pii letech těchto také leto- 33 933 958 962 963 913 973 975 985 

Strana 240
986 987 988 989 990 996 998 999 1000 1001 240 986. Otto rex adhuc puerulus cum magno exer- citu Saxonum venit in Sclaviam, et multis incendiis et : caedibus devastarunt, 987. Eodem anno Saxones iterum Sclaviam invo- serunt, et ad ultimum ipsi Sclavi regis ditioni subdun- tur, et castella iuxta Albim flumen denuo resteurata sunt, Et ventus ingens aedificia multa stravit. 988. Isto anno eslatis fervor immanis pene cunc- tos fructus consumpsit, et mox grandis mortalitas ho- minum subsecuta est. 989. Eodem anno cometae apparuerunt, quos pe- Slilentia subsecula grendis hominum et iumentorüm, ma- xime boum. 990. Eclipsis solis facta est XII Kal. Novembris, quinta hora diei. Eodem anno sanctus Adalbertus, epis- copus Pragensis ecclesiae sanclae, Romae ad sanctum Alexium confessorem et ad sanclum Bonifacium inscio abbete, quis esset, factus est monachus. Item eodem anno Nemci!) perdita est. Anno dominicae incarnalionis 996 sanctus Adal- bertus, episcopus Boemorum secundus de Prega civitate, a Pruzis glorioso martyrio IX Kol. Maii coronatur, cui Theedegus successit. 998. Eodem anno, mense Julio terrae motus fac- tus esl horribilis per totam Sexoniam, duoque lapides igniti ex tonitru ceciderunt, unus in ipsa civitate Mag- deburgensi, alter ultra Albim fluvium. 999, Eodem anno obiit Bruno papa, qui Romano more Gregorius vocabatur. 1000. Caesar vero Otto, antequam patriam visita- ret, humili devotione in Polonia sanctum Adalberlum episcopum el martyrem nuper Christo laureatum adiit, eius interventum obnixius peliit, ibique summo conani- me a duce Sclavonico Bolezlavone susceplus, xeniis omnigeni census obsequialiter honoratur. Dehinc in pa- triam imperator Otto reverlitur, ac Quidlinburgensi ?) loco dominicam resurectionis diem debitae venerationis obsequiis festive peregit. 1001. Pragam. Dux Mesco Poloniesis obtinuit civitatem Je exordio Zazavensis monasterii. Hoc in loco congruum videtur non debere praetermitti, qualiter coenobium Zazavense di- vinae dispositionis gratia exordium sumpserit, POKRACOWATELÉ KOSMOWI. 986. Kral Otto, ještě pachole, s welh$m wojskem sáským přitáhl jest do Slowan, a hubili jsau mnohým pálením a zabíjením. 987. Toho roku Sasowé opét wirhli jsau do Slo- wan, a naposledy oni Slowané uwedeni jsau pod panstwí králowo, a obnoweni jsau zsse hradowé na řece Labi. A wítr náramnj poboril jest mnoho stawenl, 988. Toho roku ukrutné horko letni zkazilo jest skoro wšecko obilí, a hned potom bylo welké mření lidí. 989. Téhož léta ukázely jseu se komety, po kte- rych nasledowel welký mor lidí i dobytka, zwláště ho- wězího. 990. Stalo jest se zatmění slunce dne 21 Října w pátau hodinu denní. Téhož léta swatý Wojtěch biskup swatého kostela Pražského w Římě u sw. Alexia zpo- wednika a u sw. Boniľacia bez wédomí opala. kdo by byl, stal se jest mnichem. Také téhož roku ztra- ceno jest Němči. Léta od narození páně 996 swatý Wojtěch, biskup český druhý z města Prahy od Prusů dne 23 Dubna slawnym mučennicíwím jest korunowán; po némi na- staupil jest Theadag. 998. Téhož léta w měsíci Čerwenci bylo jest země- třesení strasliwé po celých Sasích, s spadly jsau dwa obniwé kameny z powětří, jeden we městě Magdeburce, drubý za řekau Labem. 999. Téhož léta umřel jest papež Bruno, který se dle obyčeje Římského nazýwal Řehoř. 1000. Cisaf pak Otto, prwć neż nawBtíwil wlast, zašel jest s pokornau pobożnosti do Polska k swetému Wojtéchu biskupu a mubenniku nedáwno Kristu owón- čenému, Żódel jak nejsnażnóji o jeho piimluwu, a tam s nejwětší ochotau přijat jest od knížete slowanského Boleslawa, a dary wšelikého druhu wlídnč poctčn jest. Potom wrátil se císať Otto do wlasti a slewil w misté Kwedlinburce jak se slusi poboiné den wzkřísení Páně. 1001. Kněz polský Měšek obdržel hrad Prahu. O počátku kláštera Sázawského. Na tomto místě widí se býti whodno, žeby - nemělo býti pominuto, kterak klášter Sázawský z milosti řízení božího wzal jest začátek, pod 1) W Slezsku. -- ?) Quidiligensi 4a. 

Strana 241
MNICH SÁZAWSKÝ. sed guibus principibus et gualiter ex tenui ori- gine auctore deo in tantam, ut hodie cernitur, amplitudinem excreverit, ut et in hoc, sicut in ceteris pietatis suae operibus, divinae bonitatis magnificentia ab omnibus fidelibus laudetur. Tem- pore siquidem praefati ducis Oudalrici, in divino cultu viri magnifici, fuit heremita Procopius no- mine, natione Boemicus de villa Chotun !), scla- vonicis litteris a sanctissimo Quirillo episcopo quondam inventis et statutis canonice admodum imbutus; in seculo presbyter eximius, honesta vitae et casta mysteria celebrans, postmodum infula monasticae parmatus professionis, solus cum solo deo in fidei pignore inconvulsus de- guit. Hiec quippe. pro amore Jesu Christi toto spiritus sui ardore fervens, vanitatem nequam huius mundi contempsit, et domum uxoremque, agros, cognatos atque amicos, immo semetipsum sibi abnegans, versuciali seculo et pompis suis miserabilibus valedixit, a cuius tumultuoso tur- bine fugiens, secreta solitudinis petiit, atque su- percilio cuiusdam desertae speluncae*), quam mille daemonia, ut fertur, inhabitabant, coele- stibus armis loricatus, tonsedit, ibique quibus se posset tueri obstaculis virtutum constructis contra canes viciorum et impetum spiritualium nequitiarum ac suggestionum sagittas, ad petram, quae Christus est, orationibus, vigiliis, ieiuniis allidens, viriliter pugnare coepit. Dum igitur in dilecta sibi solitudine a naufragio secularis tu- multus liber ac ab omnibus occultus, per mul- tum tempus deo indefessus agonizaret, pia divi- nitatis dispositio civitatem in monte positam la- tere et lucernam sub medio abscondi minime voluit, sed ad laudem et gloriam nominis sui in propatulo exemplo multorum fidelium lucere. Coelesti namque gratia dictante, dum idem dux consueto more illum locum, quem ad venandum speciatim elegerat, quodam tempore venandi gra- tia adisset, interim dum venationi daret operam unum ex multitudine cervum ad secretiora ne- moris profugientem insecutus usque in verticem praedietae speluncae, reperit exili tugurio Pro- copium virum monachili sub habitu heremiticam 241 kterými kniZaty a jak z pocátku skrowného spà- — sobením božím w takowau, jak se dnes spatřuje, welikost wzrostl, aby i w tom, jako we wšech jiných dílech lásky swé wznešenost dobroty bož- ské ode wšech wěřicích chwálena byla. Za času totiá prwé řečeného knížete Oldřicha, muže w boží službě wznešeného, byl jest paustewník jménem Prokop, rodem Čech ze wsi Chotauně, slowanským písmenám, někdy od nejswětějšího biskupa Kyrilla wynalezeným a ustanoweným, zákonným řádem wýborně wyučený, we swětě kněz wýtečný, žiwota počestnost a tajemstwi čistotná konaje, později infulí slibu mnišského ozbrojený, samoten s Bohem samotným -w ruko- jemstwi wiry nezmaten pfebywal. Ten tedy pro milowání Ježíše Krista s celým zápalem ducha swého horle, marnost tohoto swěta nezdárného zawrhnul jest, a odřek se domu a choti, polí, příbuzných i přátel ano sebe samého, rozlaučil se jest se swétem wrtkawym a bidnymi jeho nádherami; od jehoz wiru himotného utikaje zašel jest do saukromi pau&té, a na wráku ja- kési pusté jeskyně, we které, jak se prawi, tisie dábelstwi pfebywalo, obrnén zbraněmi ne- béskymi, used] jest, a tam wystawiw hráze ctno- sti, jimiž by se chrániti mohl proti psům nepra- wosti a proti útoku duchownich nešwar a šípům podnětů, skály, kteráž jest Kristus, modlitbami, bděním, posty se přídrže, mužně bojowati začal jest. Když tedy w zalíbení sobě paušti a wlno- bití. hluku swětského zbawen a přede wšemi ukryt za dlauhý čas Bohu bez unawení slaužil, dobrotiwé řízení boží dokonce nechtělo, aby mě- sto na hoře položené zůstalo skryto a switelnice schowána pod kbelem, nýbrž aby ke chwále a sláwě jména jeho weřejně switil příkladem mnohým wěřícím. Nebo z nařízení milosti ne- beské, když tentýž kníže obwyklým spůsobem jednoho času za příčinau honby zašel k tomu místu, které si byl k lowu obzwlásté wywolil, tehdy když hleděl honby, stihaje jednoho z množ- stwi jelena do tamějších míst lesa utikajícího až na wrch řečené jeskyně, nalezl jest w cha- trné chyši Prokopa, muže, jenž w oděwu mniš- 1) Wes w někdejším kraji BydZowském asi dwé hodiny cesty od Ceského Brodu k wfohodu a toliktéZ od Keuríma k seweru wzdálené. — ?) Jest to bezpochyby rozsedlina, kterau lid naz$wá Certowá Brázda; rozsedlina' la leží asi čówrt hodiny od wsi Černých Bud. 33* 

Strana 242
242 excolere vitam. Primo igitur rei novitatem princi- palis celsitudinis modificato tenore, mentis ala- critate, dulci ‘verborum affabilitate singula ex ordine percunctatur, quis et quibus ab oris ve- nerit, vel qua de causa vir talis tamque rarus eas solitudines incolere voluerit. Cuius ad inter- rogata Procopius breviter ac humiliter respon- dens, omnem, sicut res erat, veritatem seriatim exposuit, et ad ultimum subiunxit, se pro amo- re dei et spe supernae retributionis mundo fun- ditus renunciasse, et in eodem deserto, si deo placeret, finetenus velle persistere. Princeps igi- tur prudens. in domino ammirans viri tam ar- duum propositum, et adtendens- vultum sanctae religionis gratia praeditum, utrasque manus coe- lis tetendit, deum lacrimis perfusus benedixit, deinde orationibus eius sese attentius commen- dat, et in spiritualem patrem sibi adoptat, et larga manu subsidium exhibens, ad militum sta- tionem regreditur gaudens. Exinde igitur coe- lesti dictante gratia crescebat adeo longe late- que per cuncta compita fama virtutum illius, multipliei sermone discurrens, ut ad eius opi- nionem catervatim provinciae eiusdem homines xenia offerrent ipsiusque orationibus sese de- vote manciparent. Qui caritatis flagrantia ple- nus, hospitalitate pie praeditus, prudentia sanc- ta decenter ornatus, castimonia purus, humili- tatis misericordia providus, temperantia clarus, habundantia zeli fidei plenus, qui sermone prae- dicationis sanctae pectora audientium, ut imber temporaneus oportuno tempore infusus irrigabat, ac doctrinae suae vomere mentes utillime re- formabat. Pauperes denique tanta pietatis largi- tione sibi divinitus ingenita suscipiebat, tamque prona et laeta famulatus sollicitudine ministra- bat, ac si -manifestissime Christus adesset, ut omnis territorii eius industria mendici atque pifaudi pascerentur. Properabat equidem ad eum multitudo fidelium, habentes in desiderio animi sui seculi lucris renunciare, secum finetenus commanere, quos benigne amplectans fovebat, sicut gallina pullos suos sub alis. Brevi itaque temporis dilapso interstitio, felix pater Proco- pius, coadunatis quibus potuit sumptibus, iecit fundamentum in.nomine domini, et basilicam in honore sanctissimae dei genitricis Mariae et sancti Joanis Baptistae construxit, et aggregavit POKRACOWATELÉ KOSMOWI. ském paustewnickÿ prowozowal ziwot. Zprwu tedy diwě se neobyčejné wěci, změniw twářnost wznešenosti knížecí, myslí čilau, sladkau libez- ností slow o wšem napořád přeptal jest se, kdož by byl, a z jakých krajin přišel, neb z jaké příčiny muž takowý a tak wzácný uminil sobě w těch pauštích bydliti. K jehožto dotazům Pro- kop krátce a pokorně odpowidaje, wšecku praw- du, jak tomu bylo, po pořádku powěděl, a ku konci doložil, že on pro milowání Boha a w na- ději odplaty shůry docela jest se odřekl swěta, a ze w té paušti, budeli se Bohu libiti, az do konce míní setrwati. Kníže tedy diwě se w Ho- spodinu tak twrdému předsewzetí muže, a hledě na oblíčej milostí swatého náboženstwi obdaře- ný, obau rukau k nebi jest pozdwihl, Bohu že- hnal polit slzami, konečně poručil se snažněji modlitbám jeho, a přijal jej sobě za duchow- ního otce, i poskytnuw jemu štědrau rukau dár- ku, radostně nawrátil se k stanowišti bojowníků. Od té chwile tedy z nařízení milosti nebeské wzrůstala daleko široko po wšech mistech po- wěst jeho ctností, rozbíhající se řečmi mnoho- násobnými tau měrau, že na jeho minění lidé té země hromadně přinášeli dary a pobožně ode- wzdáwali se jeho modlitbám. On pak pln wůně lásky, zbožně nadán hostinstwim, opatrnosti swa- tau slušně ozdoben, ryzí w čistotě, milosrden- stwim pokory prozřetelný, mírnosti proslulý, pln překypujicí horliwosti wiry, řeči swatého kázání prsa posluchačů jako witaný děšť w prawý čas wylitý owlažowal, a rádlem učeni swého mysli přeužitečně naprawowal. Chudé konečně s tako- wau dobrotiwau štědrosti, božsky sobě wroze- nau, přijímal, a s takowau ochotnau a wlidnau pečliwosti jim slaužil, jako by očitě Kristus byl tu, tak že žebráci a lační celé té krajiny jeho přičiněním byli žiweni. Spěchalo pak k němu množstwi wěřících, majíce w přání duše swé, od- říci se zisků swěta a s ním zůstáwati do konce; kteréž on dobrotiwě objímaje chowal jako kwoč- na kuřata swá pod křídly. Tedy po proběhnutí krátkého času blažený otec Prokop sebraw pro- středky, jakéž mohl, položil základ we jménu páně a wystawil jest basiliku ke cti nejswětější rodičky Boží Marie a sw. Jana Křtitele, a shro- máždil jest některé bratry, žiwotem i mrawy řeholné, z jichžto duchowntho srozuměni w lásce 

Strana 243
MNICH SÁZAWSKÝ. quosdam fratres vita et moribus religiosos, qui- bus spiritualiter ' concordantibus unanimi ca- ritate monastica fieri moderamina et mysteria divina iuxta exemplar almifici patris Benedicti constituit, ipse vero minimus in minimis effec- tus. Cuius quantum prudens et efficax diligentia mentis industriaque ac sollicitudo, et quam pia caritatis affluentia erga fratres extiterit, nullius facundia digne sufficit enarrare. Dux igitur?) praedictus et primatus curialis patrem vocitare usui suo?) commendaverunt, quem etiam pa- terna veneratione diligere decenter affectabat. Unde idem dux magnanimiter cum satraparum suorum ingeniositate perspicaci prudentique con- silio discretionis inito *), eum ad abbatiae in- vestituram debere promoveri decrevit, quaedam coenobiali usui necessaria decenter coaptans, quaedam pollicens, quae tandem decenter com- plevit. Ile vero sese ceteris praeferre perti- mescens, summo mansuetudinis humilitatisque emolumento omnino recusabat, semet asserens imperitum hominem, et indignum operam obe- dientiae minime subiectis impendere valere, deum, qui omnium occultorum solus cognitor est, inti- mae suae inspectionis testem praeponens. Interim piae memoriae duce Oudalrico ex hac luce subtracto, Bracizlaus, filius eius, regni principatum obtinuit, vir per omnia divinae re- ligionis cultum diligens, opus, quod pater suus imperfectum reliquerat, omni sagacitatis diligen- ti& ad perfectum consummare decrevit. Audiens namque beati viri sanctam opinionem, immenso tripudio, ultra quam credi posset, cum optima- tibus suis gavisus est, cuius sese gratulabundus commendans orationibus, seorsim assumpsit, et de suscipienda abbatiae infula commonuit; de- inde iterata vice in praesentia omnis curialis dignitatis verbis persuasoriis aggreditur, et licet velit nolit, pastoralis curae moderamina susci- pere deberet. Sed vir dei in sibi solita perdu- rans pertinacia omnino sese asserens indignum, nullatenus ad consensum ducis flecti potuit. Sed divinae ordinationi quis est, qui contradicat? Vietus: namque omni instantia precum omnique dilectionis ammonitione atque affabilitate opti- 243 jednomyslné uzawiel jest spüsobiti prawidla a ta- jemstwi boží podlé příkladu ctihodného otce Be- nedikta, sám pak stal se jest nejmenším mezi nejmenšími. Jak pak opatrná a aučinliwá byla pilnost jeho ducha a snaha i peéliwost, a. jakau mél pfekypujiei dobrotiwau lásku k bratřím, ne- stačí žádného wýmluwnost hodně powěditi. Tedy kniZe prwé feóené a panstwo dworské oblibili jsau sobě za obyčej otcem jej nazýwati, a také se slušně wynasnažowal s otcowskau úctau jej milowati. Pročež týž kníže welikomyslně s pro- zřetelným wéhlasem welmozZü swych wzaw radu, s maudrau opatrností uzawřel, že musi býti powznešen k dosazení za opata; některé wěci potřebné: ku' klášterskému obyčeji opatřil, ně- které slíbil, kteréž potom slušně doplnil. On wšak, boje se wynášeti sebe nad jiné, s nej- wětším üsilim tichosti a pokory swé dokonce se zpěčowal, prawě, že on jest člowěk nezku- šený a nehodný, že nedowede podřízeným uklá- dati ükolü poslu&enstwi, Boha, jen sám jediný jest znatel w&ech wěci skrytých, za swědka nejwnitřnějšího názoru swého předkládaje. Mezitim když byl dobré paměti kněz Old- fieh odlauéen od tohoto swéta, obdrzel panstwi w zemi Břetislaw syn jeho, muž, jenž naskrz milowal wzdéláni boZského nábozenstwi, a dilo, jež otec jeho ostawil nedokonané, se w8i pedli- wau pili uzawfel docela dokonati. Nebo když slyšel o swatém úmyslu blahoslaweného muže, náramnym plesem, wic neZ by kdo uwétil, s wel- mozi swymi zaradowal se, a s blahopfánim po- raučeje se jeho modlitbám, wzal jej stranau, a na- pominal jej, aby infuli opatskau přijal; potom podruhé u přítomnosti wšeho dworského důsto- jenstwa slowy přímluwnými jej oslowil, aby chtěj nechtěj řízení pastýřské péče přijmauti musil. Ale muž boží, setrwáwaje we swé zwyklé twrdo- Sijnosti, prawé, Ze by byl naskrze nehodny, na žádný spüsob nedal se pohnauti, aby swolil kni- Zeti; wüáak božskému nařízení kdož by .se pro- tiwiti mohl? Nebo přemožen wší ustawičnosti proseb a wším laskawym napominánim i pfi- !) spiritaliter 4e. — ?) ergo 4. — 9) sui 4. — ^) initio 4, 4a. 

Strana 244
244 matum, violenter abbas ordinatur. Facta ergo celebri promotione Bracizlaus primo quidem do- nationem, quam pater suus eidem patri adhuc ante susceptionem abbatiae fecerat, flumen vi- delicet subterfluens a Milobuz usque ad spelun- cam, quae vulgo Zacolnica dicitur, cum pratis et silva circumiacente, principali corroboravit auctoritate; dein etiam hanc eandem donatio- nem supervenientibus heredibus!) et eam suo iuri usurpative vendicare molientibus, nolens pa- terna cessare statuta, semet opposuit, litem di- remit, et eidem patri Procopio omnem utilitatem in aqua et silva & praedictis terminis redonavit, agros vero") et prata ex utraque parte adiacen- tia sub testimonio et confirmatione filii sui Wra- tizlai et principum suorum DC denariorum pretio redemit, et abbati Procopio scriptis et legitimis testibus reconsignavit. Ad extremum quoque ex propria largitione terram, quae circa est, usque ad silvam Strnounic, nec non villam Zcramnik?) et unum stagnum et structuram lignorum ad piscandum centum denariis comparatam eidem abbati et suis successoribus pro remedio animae suae in perpetuum possidenda contradidit. Tam igitur felici processu iam factus ab- bas, hon se super se extulit, sed firmiori virtu- tum soliditate fundatus, humilitatis quoque ac caritatis constanti excellentia stabilitus, tam hi- laris et affectione benevolentiae continens extitit, ut a subiectis sibi plus amori haberetur quam timori, quibus tam publice quam singillatim salutaria ministrare monita multaque exemplis priscorum dogmata pigmentata *) non desistebat. In tempore siquidem suo omnium rerum opu- lentia non defuit, qui tamen exercitio laboris manuum suarum sustentabatur, et pauperum in- opiam refocillabat, atque in tristitia positorum curam supportans cunctorum, eos uti prudens medicus infirmos antidoto paterno et solatio re- creabat. Qui dum tam beatam vitam et illust- rem 'duxit, virtutum signis in templo dei ceu sol usque ad consummationem vitae refulsit, quin immo saneti Pneumatis instinctu prophe- tiae mysterio claruit praesagus futurorum. Ante: POKRAGOWATELE KOSMOWI. wétiwosti welmozü, násilné zřízen jest za opata. Tedy po wykonáni slawného powyéeni kniże Břetislaw předně z kniżeci moci stwidil jest darowání, kteréž byl otec jeho učinil témuž otci ještě před přijmutím opatstwi, totiž řeku tekauci od Milobuze až k jeskyni, ježto obecně slowe Zákolnica, s lukami a s lesem wůkol; potom pak také když se na to darowáni táhli dédici a po- kau&eli se bezpráwné k swému práwu je potáh- nauti, nechtéje oteowského nafizeni ruśiti, proti tomu se postawil, pfi rozsaudil, a témuZ otei Pro- kopowi wšechen užitek z wody a z lesa w téch mezich zpét darowal, pole pak a luka s obau stran wedlé lezicí pod swédectwim a potwrze- nim syna swóho Wratislawa a welmożi swych za cenu šestnácti set peněz wykaupil a opatu Prokopowi písmem i před swědky dle práwa zpět postaupil. Na konec také ze swé wlastni štědrosti zemi, která jest tudiž až k lesu Strnow- niku i takć wesnici Skramniky a jedno jezero a dfewónć piistroji k loweni ryb kaupené za sto peněz témuž opatowi a nástupcům jeho pro blaho duše swé k wěčnému drzeni jest odewzdal. Tedy když tak šťastným během již se byl stal opatem, newynášel se nad sebe, nýbrž sil- nější: pewnosti ctností utwrzen a stálau wyteć- ností pokory a lásky ustawen, býwal tak wesel atak pln citu dobrotiwosti, że k němu podřízení jeho miwali wice lásky než bázně; kterýmžto nepřestáwal jak weřejně tak obzwlá&t dáwati spasitelná napomenutí a naučení mnohá příklady starých wyličená. Za jeho pak času nebylo bez hojnosti wšech wěci; on wšak konáním práce rukama swýma wydržowal se, a nauzi chudých odpomáhal, a bera na sebe starost wšech w zá- rmutku postawených, jako opatrný lékař remoc- né otcowskym lékem a těšením občerstwowal. A když wedl žiwot tak blažený a slawný, leskl se znameními ctností we chrámu božím jako slunce až do skonání swóho Żiwota, ano wnuk- nutim ducha -swatého slynul darem proroctwi, pfedwidaje wóci budauci. Nebo dwa dni napřed zjewením božské milosti zwěděl jest dobu swého. !) heresibus 4. — ?) nemá 4. — 9) Skramníky, wes na někdejším paenstwi Kosteleckém nad Černým lesy. — *) pigmenta rukopisy. 

Strana 245
MNICH SÁZAWSKÝ. biduum siquidem suae terminationem resolutio- nis revelante divinitatis gratia praescivit, qui accersito bonae !) qualitatis nepote Vito et filio: suo piae indolis Emmerammo, seriatim exposuit eis futura, sicuti et postea rei comprobavit succes- sus, singultuose tali verbi nobilitate inquiens: Ka- rissimi mei filioli, quos utpote gallina pullos edu- cavi, perpendite, quia tempus meae resolutionis adest; tertia certissime die domino annuente de huius carnis tabernaculo migrabo, vos commen- dans deo, sed vestrae circumspectioni innotesco, quod post discessum meum fluctivagorum de- tractionum varietate impetuosa quassabimini, ac pestifero persecutionum tribulabimini naufragio, atque extorres efficiemini sex annis in terra alie- na, et iste locus potestativa manu ducis tradetur possibilitati alienigenarum. Vos autem, dilectis- eimi filioli, idcirco nolite à fide naufragare, fra- tres vestros confirmate, deum expedibiliter lau- date, in prosperis benedicite, in adversis suppli- cate, in laetis gratias agite, in tristibus quaerite eventibus, cuius pietatis magnificentia tandem consolabimini. Nam revolutis sex annis exilii vestri misertus, tranquillitatis reparabit vobis statum, ac detractoribus vestris talionem merito reddet, vosque &d potum consolationis reducet. Defuncto namque praesente principe pio Braci- zlao succedet Zpitigneus, qui vos persequetur; quo mortuo Wratizlaus regimen principatus Bo- hemiae suscipiet, vir timoratus, benivolus. Hic reducet vos de exilio, et dabit vobis Jesus Chri- stus dominus noster in loco isto pacem et secu- ritatem omnibus diebus vitae vestrae. Amen. Jam vero decedente die sequente, dum finita canonice vespertinali synaxi et completorio re- sideret in lectulo, infirmitate vehementi correp- tus est, qui in articulo mortis positus, quanquam ultimum anhelitum traheret, tamen antiquum hostem orationis mucrone viriliter brachio ex- tenso iaculari non cessabat. Adesse extimplo fra- tres iubet, quos in moeroris?) afflictionem fletum- que inconsolabilem conversos paternae informa- tione consolationis corroborat, commonensque eos, de corpore suo, de mundi huius naufragio migravit ad domininum, de servitio ad regnum, 245 Skonáni; i powolaw dobrych wlastnosti synowce Wita a syna swého dobré powahy Emmerama, napořád wyložil jim, co bude, jak také potom ukázalo skutečné zběhnutí wěci, se slzami ta- kowau slowa znamenitosti prawě: Synáčkowé moji nejmilejší! kteréž jsem já wychowal jako kwočna kuřátka, powažte, že jest tu čas mého skonání; třetí zajisté den s powolením páně ode- beru se ze stánku této tělesnosti, poraučeje wás bohu; ale oznamuji waší opatrnosti, že po mém wzdálení budete moření bauřliwau rozmanitostí wlnotékawych pomluw a tryznéni mornau po- hromau pronásledowánl, a budete učinění wy- hnanci na šest let w zemi cizí, a toto misto Бойе mocnan rukau knížete odewzdáno w jmění cizozemců. Ale wy, synáčkowé nejmilejší, proto neodpadejte od wiry, utwrzujte bratry swé, boha snažně chwalte, w štěstí žehnejte, w neštěstí proste, w radosti díky wzdáwejte, w příhodách smutných hledejte; a nesmirností dobroty jeho budete konečně utěšeni. Nebo po uplynutí šesti let slituje se nad wasim wyhnanstwim, obnowi wám staw pokoje, a utrhaćim wasim odplati rownym dle zásluhy, wás pak uwede zpót do pfístawu uté$eni. Nebo po smrti nynějšího kni- żete, dobrélo Bfetislawa, nastaup! Spytilinéw, který wás bude pronásledowati, ale po jeho smrti ujme panstwi nad říší českau Wratislaw, muž bohabojný, dobrotiwý. Ten wás přiwede zpět z wyhnanstwi, a dá wám Ježíš Kristus, pán náš, w tomto místě pokoj a bezpečnost po wšecky dni žiwota wašeho. Amen. Když pak již docházel den následující а оп ро řádném skončení ne- šporní služby u kompletoře seděl na lůžku, cho- pen jest prudkau nemoci ; on pak we skonáwáni leže, ač již poslední dech potahowal, nicméně starého nepřítele dýkau modlitby ramenem mužně napřaženým porážeti nepřestáwal. Ihned kázal bratřím přijíti; kterýchž, když se pohřižili w bo- lest zármutku a w pláč neutěšitediný, naučením otcowské útěchy posilňowal, a napominaje jich, z těla swébo, ze zkázy swěta tohoto odešel jest k hospodinu, z poroby ku králowstwi, z práce k odpoéinuti, ze smrti k żiwotu wěčnému, z pro- půjčení pána našeho Ježíše Krista, který w tro- 1) piae 4e. — 2) Místo in moeroris mají rukopisy memoris. 

Strana 246
1053 246 de labore ad requiem, de morte ad vitam sem- piternam, praestante domino nostro Jesu Chri- sto, qui in Trinitate perfecta vivit et gloriatur deus unus per infinita secula seculorum. Amen. Consummavi tautem beatus abbas Procopius cur- sum vitae suae feliciter in domino anno ab in- carnatione domini 1053, et eiusdem anni VIII Kal. Aprilis ; praesente Severo, Pragensi episcopo, in ecclesia sanctae dei genitricie Mariae, quam ipse construxit, honorifice est sepulturae com- mendatus. ; Post discessum igitur beatissimi patris Pro- copii consors societas propria voluntate de con- gregatione Vitum, nepotem eius, elegit, qui elec- tus sine dolo, sine venalitate ordinatus est, vir in humanis et divinis rebus idoneus, seculi huius inimicus, inclite morigeratus, sapientia pervigil, reverendus in valtu, affabilis alloquio, lenitate placabilis. Quo in abbatia expedibiliter degente, Bracizlaus dux ultimum mundo valedixit, cuius loco Zpitigneus monarchiae gubernacula susce- pit. Quo tempore sancti patris Procopii vaticinii ordo completur. Instigante namque zelo diaboli, multi aemuli fictitia venenosa detractionum con- spirantes, laqueos cavillationum in curia ducis contra Vitum abbatem et fratres eius astruere ceperunt, atque aures principis favorabiliter com- positis mendaciis obfuscantes, eos multiphariis vituperiis publicabant, scilicet dicentes, per scla- vonicas litteras heresis secta ypochrisisque esse aperte irretitos ac omnino perversos; quam ob rem eiectis eis, in loco eorum latinae auctori- tatis abbatem et fratres constituere omnino esse honestum constanter affirmabant. O invidia, in- extricabilis maliciae zelus! O invidia detestan- da, omnimoda malitia conglobata, ignis inex- tinguibilis! Sed revera sicut tinea vestimentum consumitur, sic is, qui illam zelatur, cui autem invidet, clariorem reddet. Vitus itaque abbas assumptis fratribus suis, quos unitas caritatis concordaverat, peregre profectus est in terram Hunorum. Nunc opere pretium duximus unum ex multis beati viri miraculis compendio stili ac ve- ridica relatione fidelium memoriae caritativae tra- dere, quod domini nostri magnaificentia per merita elus post mortem declarare dignata est. Memo- ratus namque dux, Vito abbate cum nepote suo Emmerammo et fratribus, quos unitas caritatis POKRAGOWATELE KOSMOWI. jici dokonalé žiw jest a slyne bih jeden po neskontenć wóky wókiw. Amen. Dokonal pak jest blahoslaweny opat Prokop bóh żiwota swóho šťastně w pánu léta od narození páně 1053; a toho roku dne 25 Března u přítomnosti bi- skupa Pražského Šebíře w kostele swaté rodičky boží Marie, jejž sám wystawil, poctiwě jest ode- wzdán pohřbu. Tedy po sejití nejblaženějšího otce Prokopa towaryšstwo družné z wlastni wüle we shro- máždění zwolilo jest synowce jeho Wita; kte- rýžto zwolen byw, beze lsti, bez podkupnosti jest poswěcen, jsa muž w lidských i božských wěcech schopný, tohoto swěta nepřítel, mrawů wýtečných, maudrosti wysoce bedliwé, ctihodný we wzezření, příwětiwý w řeči, w mirnosti smiř- liwy. Za jeho užitečného přebýwánií w opatstwi rozlaučil se jest kněz Břetislaw naposledy se swětem, na jehož místě ujal se Spytihněw kor- midla jedinowlády. A toho času splnil se jest pořádek předpowědění swatého otce Prokopa. Nebo z podnětu nenáwisti ďáblovy mnozi so- kowé, sebrawše jedowatć smyšlenky útržek, po- čali jsau osidla pomluw nastrojowati při dwoře kniżecim proti opatowi Witowi a bratfim jeho, a zahlušujíce uši knižete příhodně složenými lžemi, dotýkali jich rozličnými hanami, prawice totiž, že jsau slowanskými písmenami w sektu kaciřstwi a pokrytstwi patrně zapleteni a owšem přewráceni; pročež twrdili úsilně, žeby slušné bylo je wypuditi a na jich mistě ustawiti opata a bratří wiry latinské. O záwisti! o newybawi- tedlné horlení zlosti! O záwisti prokletá, wše- likau zlostí swinutá, ohni neubasitedlný! Ale w prawdč, jako šat molem stráwen býwá, tak ten, který jí se rozhorlí; komu pak záwidí, toho činí: slawnějšího. Tedy Wit opat, wzaw bratří swé, které byla jednota lásky spojila, odebral se přes pole do %emě uherské. Nyní myslime, že stojí za to, jeden ze mnohých zázraků swa- tého muže prostředkem písma a dle zpráwy hodnowěrné laskawé paměti wěřících odkázati, který wznešenost hospodina našeho skrze jeho zásluhy po smrti jeho ukázati jest ráčila. Nebo wzpomenuty kniże, kdyż opat Wit s bratrancem 

Strana 247
MNICH SÁZAWSKÝ. concordaverat, in terram Hunorum peregre pro- ficiscentibus, propria fautorum suorum consilia- ria diffinitione utens, in loco illo abbatem gene- re Teutonicum constituit, hominem turbida in- dignatione plenum. Ubi dum nocte prima ad- ventus sui ex more ad matutinalem synaxim pergens foribus ecclesiae appropinquaret, appa- ruit vir sanctus Procopius infra ianuam oratorii appodians et dicens ei: Unde tibi potestas hic degendi? Quid quaeris? At ille: Potestativa, in- wuit, ducis maiestas et eius primatum inconvul- sa sublimitas meae possibilitatis regimini hoc coenobium usque ad finem vitae meae tradidit. Cui sanctus pater: Citissime, inquit, sine con- fusionis verecundia discede, quod si non fece- ris, ultio divinitus veniet super te. Et haec di- cens evanuit. At.ille aestimans esse delusionem sathanae, omnino nichili pendebat. Qui dum se- quenti et tertia nocte minacem parvi penderet, quarta nocte apparuit ei ad matutinum obse- quium eunti sanctus vir dicens: Cur meis mo- nitis amicabilibus obtemperare recusasti? Fi- liis meis spiritalibus à domino impetravi hunc locum, non tibi qui supplantatim intrasti. Et si à domino tuo tibi duce haec hactenus po- testas fuit inhibita, à me sit amodo prohibita. Et haec dicens, impetuose fortissimis ictibus cam- buta, quam manu gestabat, illum ferire coepit, qui mox quasi Bellone percussus oestro sine di- latione locum mutavit, et volatili cursu ad du- cem terrae pervenit, ae omnem rei eventum illi patefecit. At ille attonitus vehementi ammiratione vacilare coepit, et ambiguitatis laqueo irretitus usque ad finem vitae suae permansit. Defuncto igitur Zpitigneo duce, divinitas fideli suo servo Wratizlao memorali titulo duca- tus gubernationem !) tradidit, qui cum divinum ecclesiae diligeret unice cultum, etiam illum toto cordis affectu locum dilexit. Qui missis legatis Hunorum ad regem, de exilio Vitum abbatem et fratres eius cum honore reduxit et in loco suo decenter restituit. Quibus per merita et ora- tones beati patroni Procopii omnipotentis dei propitia consolatio affuit, quae ipsum locum om- J) gubernaculum 4a. 241 swym Emmeramem a s bratfimi, které jednota lásky byla spojila, do země uherské pies pole byli odeśli, ustanowiw se na swóm wlastnim rozhodnutí dle rad swych zalibeneń, ustanowil jest w tom místě opata rodem Němce, člowěka plného wášniwé zlosti. Ten kdyż w prwni noci po swém příchodu dle obyčeje jda k ranní službě ke dweřům kostela se blížil ; zjewil se jest swaty Prokop, podepřen na dwéfe modlitebny a prawé jemu: kde máš moc tuto pfebywati? Co hledá&? On pak di: Moená welebnost kniZete a nepod- wrátitedIná wzne&enost jeho nejwy&&teh odewzda- la jest tento klášter wládě mé možnosti až do konce žiwota mého. Jemuž otec swatý řekl: rychle odejdi beze zmatku hanby; pakli teho neučiniš, přijde na tě pomsta od boha. A to prawiw, zmizel jest. Ale onen, maje to za pře- lud satanůw, dokonce nic toho nedbal. Wšak když druhau a třetí noc málo wážil hrozícího sobě, zjewil se jemu muž swatý čtwrtau noc, když šel k ranní službě, a řka: Proč jsi odpo- rowal poslechnauti napomenutí přátelských? Pro swé duchowní syny wyžádal jsem od hospodina toto místo, ne tobě, jenž jsi wešel podlaudně. A jestliže tobě od pána twého knižete tato moc dotud byla dopuštěna, ode mne budiz ti od fé chwile zapowédéna. A to: fka, urputné začal jej biti ranami nejsilnéjétmi berlau, kterau držel w ruce. Ten pak hned, jako by byl ostnem bod- nut Bellony, bez meškání místo změnil, a během letaucim přišel jest ku knizeti zemskému, a celý běh wěci jemu oznámil. Ten pak užasnuw, po- čal jest welkym udiwenim wáhati se, a w osidla rozpa&itosti zapleten zůstal aZ do konce ži- wota swého. Tedy po smrti kniżete. Spytihnówa bożstwo wérnému sluhowi swómu Wratislawowi nazwem památnym odewzdalo jest spràwu knizetstwi. Ten když jediné milowal boží službu kostelní, také ono misto s celau wraucnosti srdce milowal jest. On poslaw posły ku králi uherskómu, Wita, opata a jeho bratii s poctiwosti zpót priwedl, a k místu jejich slušně nawrátil. Pro zásluhy a modlitby swatého dědice Prokopa dostala jest se jim Boha wšemohaucího útěcha, kteráž to misto mající 34 

Strana 248
248 nium rerum profectibus abundantem redundan- temgue in pristinum immo in ampliorem hono- rem enceniavit. Felix igitur abba Vitus, vir in- gentis industriae consiliique consensu fratrum, appropinquante vitae suae termino, arcisterii sui commisit ius regiminis abbatialis Emmerammo consanguineo suo, viro sanctitate conspicuo, in placito ducis satrapumque eius. Ipse denique postea brevi transacto dierum spatio, diem clau- sit extremum, cum domino victurus in aeternum. Cuius corpus iuxta fores in sinistra parte, in ingressu ecclesiae sanctae dei genitricis Mariae humatum est. Post discessum igitur eius Emmerammus &bba benignus, homo simplicitatis columbinae, sanctae vitae meritis et virtutum gemmis effulsit ; qui nequaquam serpentinae prudentiae animum admittens, fidei catholicae inconcussam, dum vi- xit, constantiam tenuit, ac multorum dubia corda in fide Christi stabiliter solidavit, vir per omnia perspicuae felicitatis in omnes et liberalitatis. Hic denique non aliter nis malum nominabat pecuniam, quam ex toto nichili pendens nec ma- nu tangere volebat, immo gressibus calcandam adiudicabat, sanctorum apostolorum vestigia se- cutus, qui pretia eorum, quae vendebantur, sacris tangere dextris vitabant, sed pedibus gazam ut lutum calcandam fore nobis exempla reliquerunt. Igitur beatus abba cum iam monachilis militiae ordine apud homines pater egregiae perfectionis, sanctae conversationis praedicaretur, et affectio- ne iusti amoris peroptime polleret, quia secun- dum veritatem nec civitas in monte posita, nec lucerna sub modio latere potest, misit divinita- tis dispensatio infirmitatum castigationes in om- nia membra eius, ne laudantium extollentiam ei ingereret adulatio, ne mens eius elationes per humanas laudationes incurreret, donec post pe- riculum navigationis hoc mari magno et spatioso securus ad felicitatis portum perveniret. Is ergo longo tempore, sicut dominus noster voluit, mul- tis calamitatum passionibus usquequaque afflic- tus, rebus humanis exemptus est, multis suis successoribus, quia discessit, flendus, sed quia ad regna coelestia pervenit, omni gaudio pro- sequendus. Hunc equidem fratrum unanimitas dextra parte ingressus ianuae supradictae ec- clesiae sepelivit. POKRAGOWATELE KOSMOWI. wšech wěcí prospěchů hojnost a nadbytek we předešlau ano i wětší čest nawrátila.. Blažený pak opat Wit, muž welké pilnosti a rozšafnosti, s přiwolením bratří, když se blížil konec jeho ži- wota, odewzdal jest práwo opatského řízeni arci- kláštera swého Emmeramowi, swému pokrew- nemu pfiteli, mużi stkwójicimu se swatosti, we shromáždění knížete a welmožů jeho. Sám ko- nečně potom po krátkém čase dokonal den po- slední, aby s pánem žiw byl na wéky.'Jehozto tělo pohřbeno jest wedlé dweří na lewé straně pfi wchodu do kostela swatć rodičky boží Marie. Po jeho sejiti tedy Emmeramus, opat dobro- tiwy, muż sprostnosti holubičí, swatého żiwota zásluhami a ctnosti perlami zastkwěl se jest, jenž nižádným spůsobem myšlení hadi chytrosti ne- připauštěje, pokud žiw byl, wiry katolické stálost neotřesenau zachowal, a mnohých srdce rozpačitá we wiře Kristowě stále upewnil, muž wšelijak zřetedlné blahosklonnosti ke wšem a štědrosti. On pak peněz nijak jinak nenazýwal než zlým, a do- cela za nic jich nepokládaje, ani rukau se jich do- týkati nechtěl, ano žeby nohama měly šlapány býti saudil, následuje šlépějů swatých apoštolů, ktefl cen wóci, jeżto se prodawaly, swatymi prawi- cemi swymi dotknauti se zamitali, nybrż, że maji poklady nohama býti šlapány jako bláto, příklady nám zůstawili. Tedy když ten blahoslawený opat w řádu služby mnišské od lidí co otec wýtečné do- konalosti, swatého obeowáni hlasán byl a z ná- klonnosti sprawedliwé lásky přewelice se těšil, poněwadž dle prawdy ani město na hoře postawe- né ani switelnice pod kbelem ukryta býti nemů- že, seslalo jest božské udělení trýzně nemocí na wiechny audy jeho, aby pochlebenstwi wychwalo- wačů newnuklo jemu wynášení se nad sebe, aby mysl jeho neuběhla we wychlaubání se chwalami lidskými, až by po nebezpečenstwi plawby po tom- to moři welikém a prostranném bezpečný wešel do přistawu blaženosti. On tedy za dlauhý čas, jakž hospodin náš chtěl, mnohými útrapami ne- hod až až sklíčen, z lidských wěcí wybawen jest, jehož by mnozí jeho nástupci, že sešel, oplaká- wati měli; ale poněwadž přišel do říší nebeských, má býti wzpomínán se wší radosti. Jeho tedy jednomyslnost bratří na prawé strané wclhodu do dweři swrehuřečeného kostela pochowala. 

Strana 249
MNICH SÁZAWSKÝ. Hoc ita tempore rex Wratizlaus, piae me- moriae commendandus, qui iam dicti claustri ecclesiam libenter ditabat, Boemiensis monar- chiae arcem regebat. Huius pia voluntate cum fratrum electione in loco patris Emmerammi Bozethecus abbatiae nactus est dignitatem, homo nimium circa omnes communis, liberalis in cunc- tos. Hic pingere venustissime meminit, fingere vel sculpere ligno lapideque ac osse tornare per- optime novit. Vir ingentis facundiae et promp- tae memoriae, sed gloriae popularis avidus, prae- sumptuosus, iracundus, aliquantulum vitiis de- ditus. Ipse siquidem locum illum laudabiliter omni ornatu, sicut hodierna die apparet, de- coravit, ecclesiam longitudine, latitudine, altitu- dine venustissime ampliando fundavit, immo palliis, campanis, crucibus et omnibus monasti- cis rebus adornavit, coenobium totum omni ex parte aedificiis et omni supellectili renovavit. Huius siquidem studium ad omnia necessaria monasticae utilitatis vigilabat, unde magnus discordiarum fomes, diaboli invidia instigante et famulante, inter fratres monasterii contra eum oritur, et lamentabilis ira scaturire coepit, scili- cet per miseros fratres Demetrium et Cananum et Golissonem presbyteros, homines tunc inep- tos et iniuriosos, et alios compliees et fautores eorum, qui bachantes bachabantur, opere et sermone turpi contra eum truces existentes. Rex autem supradictus, homo christianissimus, unice diligebat eum, cuius gratia idem abbas in tan- tum sublimatus erat, ut fere omnes Boemienses abbates dignitate praecellere videretur. Quam ob rem idem abbas praesumptuose agens, epis- copo suo officium praeripuit quadam summa festivitate. Nam regis supra nominati capiti co- ronam imposuit, quod praesul suus Cosmas fa- cere debuit. Igitur iratus est episcopus Cosmas ei furore inextinguibili, quare sibi calumpniis ilatis, eum degradare conabatur? sed optima- tum regalium precibus continuis resistere non valens, vix debitori suo Bozetheco abbati debi- tum iracundiae, licet non ex toto corde, dimi- sit, eo tamen tenore, uti respondit ei idem ad ultimum episcopus: Sed quia tu, abba, bene nosti sculpere et tornare, per sanctae obedien- tiae nostrae praeceptum ob diluendam culpam tuam, quam ex contumacia tua praesumptuose 249 Toho tedy času král Wratislaw, zbožné pa- měti hodný, který kostel řečeného kláštera rád obohacowal, řídil wrchol českého panstwi. Dle jeho pobozné wüle zwolenimn bratří na místě opata Emmerama dosáhl jest düstojenstwi opat- ského Božetěch, člowěk welmi u wšech oblíbený, ke wšem štědrý. Ten uměl welmi krásně ma- lowati, a znal se wyborné w fezáni neb ryti ze dřewa i z kamene a saustrühowáni v kosti. Muž weliké wýmluwnosti a hbité paměti, ale dychti- wý sláwy lidské, domýšliwý, hněwiwý, poně- kud neprawostem oddaný. On jest toto misto ehwalitebné wyozdobil wši okrasau, jak jest po- dnes widěti. Kostel založil rozšířením jeho do délky, do wýšky překrásně, ano pokrywkami, zwony, kříži a wšelikými wéemi klá&terskymi opatřil. Klášter celý se wšech stran: stawbami a wší potřebau obnowil. Jeho píle ke wšemu potřebnému ku prospěchu klášterskému přihli- žela; z čehož welký traud různic, z ponuknutí a poslauzeni dábelské záwisti, mezi bratfimi kláštera proti němu. wznikl jest a politowánt hodná zlost prýštiti se počala, totiž skrze bidné bratři. Demetria a Kanana i Golišu kněží, lidi nerozumné a utrhačné, i jiné towaryše a přá- tely jejich, kteří křičíce křičeli jsau skutkem i řečí hanebnau, proti němu se: rozzůřiwše. Král wšak prwéřečený, člowěk nejkřesťanštější, milo- wal jej jak jediného, a milosti jeho týž opat byl tak welice powýšen, že se zdál býti w dů- stojeustwi wznešenější skoro nade wšecky opaty české. "Tudy týž opat, počinaje si opowážliwě, biskupu swému přejal úřad o jedné z nejwětších Blawnosti. Nebo wsadil jest řečenému králi ko- runu na hlawu, coz mél biskup jeho Kosmas učiniti. Z toho se naň biskup Kosmas rozhně- wal zlosti neuhasitedlnau, pročež učiniw jemu důtky, chtěl jej ssaditi; ale nemoha odolati usta- wičným prosbám welmožů králowých, sotwa swé- mu winniku Božetěchowi opatowi winu hněwu, ač ne z celého srdce, odpustil, takowým wšak spůsobem, že mu wyřkl týž biskup konečně: Ale poněwadž ty, opate, umíš dobře řezati a strauhati, z uložení swatého poslusenstwi naseho k odéinéni winy twé, kterau jsi ve zatwrzelosti :Swé opowázliwé spáchal, rozkazujeme ti, abys .-udélal] ukiiZowaného u welikosti miry twé dél. ky a šířky a s křížem na zádech swých donesl 34 

Strana 250
1092 1045 1055 1070 250 perpetrasti, tibi praecipimus, quatinus tuae lon- gitudinis et latitudinis magnum mensuram cruci- fixum factum, cum cruce in dorso tuo usque Ro- mam deferas, et in ecclesia metropolitana sancti Petri apostoli ponas. Haec ipse abbas lubenti &nimo cum cordis contritione perficere non tar- davit et maiestati praesulari satisfecit. Post ali- quantum tempus, quantum coenobii fratres, de quibus superius praemisimus, contra eum zelo- tipiae venenum velut mortiferi serpentes con- spiravere, nullo more dicendum ; nam unusquis- que eorum accusationes quaerebat adversus eum, sed convenientia testimonia non inveniebantur. Nam idem fratres, membra sathanae, existima- bant, si abbas iàm nominatus quoquomodo ex- pelleretur, sperabant aliquem ex eis, eorum er- rorum complicem, abbatiae iura suscepturum. Rex autem Wratizlaus iam migraverat ad do- minum, cuius tunc successor Bracizlaus subli- mitate ducatus Boemiae pollebat. Huius aures cum supranotati fratres per se et per amicos multis fictitiis et innumeris vituperiis contra ab- batem suum Bozetechum compositis obpulsando maltiplicarent, idem dux nominatum abbatem de loco superius dicto extirpavit et fratres eie- cit. Ibi impleta sunt verba veritatis: Percutiam pastorem, et dispergentur oves gregis. Abbate itaque eiecto, eius fratres, qui proditionis aucto- res contra eum extiterant, ex tunc erraverunt usquequaque per incerta loca girovagi, donec &d ultimum aliqui corde compuncti vix in loco proprio recepti, eidem loco inepti vitam finie- runt, et libri linguae eorum deleti omnino et disperditi, nequaquam ulterius in eodem loco recitabuntur. 1045. Obiit Guntherus monachus et here- mita VII Idus Octob. et sepultus est in mona- sterio sanctorum Adalberti atque Benedicti ante altare sancti Stephani prothomartyris. 1053. Procopius, primus abbas Zazavensis monasterii, felici fine cursum vitae suae consum- mans, VIII Kal. Aprilis huius mundi exivit sta- dium, aeternae felicitatis percepturus bravium. 1070. Indictione IV, epacta VI, concurrente II, III Kal. Julii praesul Gebehardus consecra- vit ecclesiam in Zazoa in honore sanctae cru- cis, in cuius ara continentur reliquiae sanctae crucis, de vestimento sanctae Mariae, sancti Petri POKRACOWATELÉ KOSMOWI. aż do Rima a postawił. w kostele metropolitnim sw. Petra apośtola. Toho on opat s ochotnau my- sli se skrauSenym srdcem wykonati neobmeśkal, a welebnosti biskupské zadost jest uéinil. Po né- kterém čase, kteraký jsau bratří z kláštera proti němu jed rozhorlení jako smrtonosní hadi sebrali, nelze žádným spůsobem říci, Nebo jedenkaždý z nich hledal jest proti němu obwinění, ale pří- padnä swédectwi se nenaëla. Neb ti bratří, audo- wé satanááowi, myslili, kdyby opat jiz jmeno- wany jakymkoli spisobem wypuzen byl, daufali, żeby nékdo z nich, auéastny bludů jejich, dosáhl práw opatskych. Ale król Wratislaw byl jiż ode- šel k pánu,.a tu nástupce jeho Břetislaw slynul wznešeností knižetstwi českého. Do jehožto uší když swrchu zmínění bratří sami i skrze přá- tely mnohé smyslenÿmi a neséisinÿmi hanami, proti swému opatu DoZetéchowi sebranymi, mno- honásobné bili; tyż kniże jmenowaného opata z místa wýše řečeného wyobcowal, a bratří wy- hnal. Tu se splnila slowa prawdiwä: Porazim pastýře, a rozprchnau se owce ze stáda. Tedy po wypuzení opata bratří jeho, kteří byli pů- Wwodcowé zrady proti nému, odtud blaudili semo tamo, po nejistych mistech tékajice, aZ pak na- posledy někteří se srdcem dojatým sotwa do swého wlastniho místa přijati bywše, w témž mistě nespůsobile žiwot skončili; a knihy jazy- ka jejich, bywše dokonce zkaženy a rozházeny, nikdy wice w témž místě říkány nebudau. 1045. Zemřel jest Gunther mnich a paustew- nik dne 9 Října, a pohřben jest w klášteře swa- tých Wojtěcha a Benedikta před oltářem sw. Stépána prwomuéennika. 1053. Prokop, prwni opat klá&tera Sázaw- ského, dokonaw šťastným koncem běh swého ži- wota dne 25 Března wykročil z dráhy tohoto swě- ta, by se mu dostala wěčné blaženosti odplata. 1070. W indikci étwrtau, epaktu &estau, kon- kurrentu druhého dne 28 Cerwna biskup Gebhart poswéti] jest kostel w Sázawé ke eti swatého kříže, w jehožto oltáři nacházejí se ostatky swa- tého kříže, z oděwu swaté Maří, sw. Petra apo- 

Strana 251
MNICH SÁZAWSKÝ. apostoli, sancti Stephani prothomartyris sancti- gue Georgii martyris. 1088. Sicque iustus vir, veluti dei martyr, miles Beneda, obiit V Idus Julii, et sepultus est in urbe Missin ante portam monasterii sancti !) Johannis apostoli et euangelistae. 1089. Obiit dominus Megnhardus, abbas sancti Adalberti monasterii Breunouensis, à quo constructum est, cui successit Adalbertus. 1091. Et in hieme neque nix neque plu- via fuit. 1095. Eodem anno II Idus Octobris conse- cratum est oratorium in Zazoa a venerabili sanc- tae Pragensis ecclesiae octavo episcopo Cosma, quod Bozetech, eiusdem loci abbas, cuius supra meminimus,: sui regiminis tempore construxit, babens initium a dextris ab altari sancti Mar- tinij & sinistris ab ar& sancti Stephani protho- martyris usque in finem criptae. In medio vero oratorii, quo situm est altare, continet reliquias sancti Petri, sancti Pauli, sancti Andreae, sancti Bartholomaei, sancti Thomae, sancti Jacobi, sancti Philippi, sancti Lucae euangelistae, sancti Bar- nabae et omnium apostolorum. Sequenti vero die, quod est Idus Octobris, consecrata sunt tria altaria, unum super criptam, in quo conti- nentur reliquiae de sudario domini, de spinea corona eius, de sepulchro eiusdem, de sancta cruce, sanctae Mariae, sancti Johannis Bapti- stae, sancti Johannis apostoli et euangelistae; aliud altare sub cripta, in quo continentur reli- quiae sanctorum Cosmae fratrumque eius; item in capella, quae est a sinistra parte ecclesiae, altare, in quo continentur reliquiae sanctae cru- cis, sancti Laurentii martyris, sancti Blasii epis- copi et martyris, sancti Mauritii martyris, sancti Pancratii martyris. Deinde tertia die, quod est XVII Kal. Novembris, consecrata sunt duo al- taria, unum a dextris, in quo continentur reli- quiae sancti Martini, sanctorum Johannis et Pauli, sancti Tiburtii martyris, sancti Glebii et socii eius, sanctorum Benedicti, Johannis, Ysaac, Ma- thaei, Christiani, sancti Nicolai, sancti Jeronimi, sancti Uodalrici, sancti Fortunati *), sancti Adol- phii, sancti Lazari; aliud altare a sinistris, in 1) nemé 4a. — %) Porlunati 4. 251 štola, sw. Stépána prwomuéennika a swatého Jiří muéennika. 1088. A tak mui sprawedliwy, jako muéennik bożi, bojownik Beneda, dokonal jest dne 11 Čer- wence, a pohřben jest we hradě Mišni přede dweř- mi kláštera sw. Jana apoštola a ewangelisty. 1089. Zemřel jest Meinhart opat sw. Woj- těcha kláštera Břewnowského, od něhož byl jest wystawen; po němž nastaupil Wojtěch. 1091. A w zimě nebylo ani sněhu ani deště. 1095. Téhož léta dne 14 Října zaswěcena jest modlitebna w Sázawě od ctihodného biskupa kostela Pražského osmého, Kosmy, kterau byl wystawil Božetěch, téhož místa opat, o němž jsme se wýše zmínili, za času swé spráwy, ma- jící začátek s prawé strany od oltáře sw. Mar- tina, s lewé od oltáře sw. Štěpána prwomučen- nika až do konce krypty. Prostřed pak modli- tebny, kdež stoji oltář, obsahuje ostatky sw. Petra, sw. Pawla, sw. Ondřeje, sw. Bartoloměje, sw. Tomáše, sw. Jakuba, sw. Filipa, sw. Lukáše ewangelisty, sw. Barnabáše a wšech apoštolů. Nazejtří pak dne 15 Října poswěceny jsau tři oltáře, jeden nad kryptau, w němž nacházejí se ostatky ze šátku páně, z koruny jeho trnowé, z hrobu jeho, ze swatého kříže, sw. Maří, sw. Jana Křtitele, sw. Jana apoštola a ewangelisty ; druhý oltář pod kryptau, w němž se nacházejí ostatky sw. Kosmy a bratří jeho; pak w kapli, která jest na lewé straně kostela, oltář, w němž nacházejí se ostatky swatého kříže, sw. Wawřin- ce muécennika, sw. Blazeje biskupa a mučenníka, sw. Mauritia muéennika, sw. Pankrací muéennika. Potom třetího dne, to jest 16 Října, poswě- ceny jsau dwa oltáře, jeden na prawé straně, we kterém se nacházejí ostatky sw. Martina, swatych Jana a Pawla, sw. Tiburei mučenníka, sw. Glebia a towaryše jeho, swatých Benedikta, Jana, Isaaka, Matauše, Křištana, sw. Mikuláše, sw. Jeronyma, sw. Oldřicha, sw. Fortunata, sw. Adolfa, sw. Lazara; druhý oltář na lewé straně, we kterém se nacházejí ostatky sw. Štěpána prwomučenníka, sw. Ondřeje, sw. Tomáše apo- 1070 1088 1089 1091 1095 

Strana 252
1095 1097 252 guo continentur religuiae sancti Stephani proto- martyris, sancti Andreae, sancti Thomae aposto- lorum, sancti Clementis papae et martyris, sancti Georgii martyris, sancti Pantaleonis martyris. 1097. Dux Bracizlaus cunctorum primatum terrae cellaudatione et pontificis Cosmae electio- ne cum magno gaudio titulum Zazovensis abba- tiae Diethardo !) Breunovensi *) praeposito, III Non. Jan. imposuit, viro Latinis litteris suffici- enter imbuto, qui tunc in religione monachismi praeclarus habebatur. Homo egregius, vultu de- cens, sollers ingenio, animo gravis, moribus gra- tus, sermone cultissimus, ad loquendum parcus, infestus vitiis, tranquilissimus adeo, ut nec vul- tum ex gaudio nec ex moerore mutaverit. A prae- sule igitur Pragensi Cosma abbas VIII Idus Mar- tii ordinatus est. Ad locum igitur, ad guem ab- bas attitulatus extitit, dum primitus advenit, rebus monasticae suppellectibus omnimodis ad- nichilatis, incommodum invenit in tantum, ut nec uno mense eo victu, quem illic invenit, cum fratribus sustentari potuerit, nisi supra nomina- tus dux adiumentum ex propria camera sua praebuisset. Divina autem pietas eodem abbate vivente, in eodem loco non defuit, per quem eidem loco adiutoria adaugendo bonis omnibus eum abundare redundaregue fecit. Idem abbas libros, quos non invenit loco sibi commisso prae- ter sclavonicos ipsemet nocte et die immenso la- bore conscripsit, quosdam emit, quosdam scrip- tores seribere conduxit et omnibus modis ac- quisivit. Oratorium tegulis et aliis ornatibus renovavit. Praedecessorum suorum auctoritate dotalitia acquisita per ducum terrae praecepta et inconvulsa decreta roborando in perpetuum confirmavit, et per se aucta, scilicet mansiones, possessiones, mancipia, cartulatos, offertos, ser- vos et ancillas, terras et vineas, silvas cum mon- tibus et planitiebus, aquis- et aquarum discursi- bus atque piscariis. Hic siquidem opere mańuum etiam ultra vires praesumebat laborans, maxime plantasiae intentus et cultui vinearum, et ad omnes monasterii res omnino pervigil, mente semper revolvens scripta patris stupendi: Otio- sitas est inimica animae. Tota vita sua ingratum !) Dethardo 4n. — *) Breunovensis 4. POKRAGOWATELE KOSMOWI. Stoli, sw. Klimenta papeże a mucennika, sw. Jifi mućennika, sw. Pantaleona mułennika. 1097. Kniże Břetislaw se schwálením wšech předních w zemi a ze swolení biskupa Kosmy s welkau radosti udělil titul opatstwi Sázaw- ského Děthartowi proboštu Břewnowskému dne 3 Ledna, muži w pisemnictwi latinském dosta- tečně zběblému, který tehdáž byl jmin za wý- tečného w řádu mnišském. Muž wýborný, sluš- ného wzezření, welice wzdělaný w řeči, w mlu- weni skaupy, nepfitel neprawosti, pokojny tak, że oblíčeje ani z radosti ani ze smutku nezmě- nil. Tedy od biskupa Pražského Kosmy dne 8 Března ustawen jest: za opata. Když tedy ponejprw přišel do mista, ku kterému zřízen byl za opata, následkem zmaření wšelijakých wěcí náležejících k auprawě klášterské, shledal tako- wý nedostatek, že z potraw, které tam nalezl, nemohl s bratfimi żiw býti ani jeden měsíc, kdyby byl swrchu jmenowaný kniže jemu ne- poskytl ze swé wlastní komory. Ale dobrotiwost božská za žiwota téhož opata neopustila: mista toho, nýbrž skrz něho mistu témuž pomoci po- skytujíc dala mu miti hojnost ano nadbytek wšech statků. Týž opat knihy, jichž: nenalezl w mistć sobě swěřeném kromě slowanských, sám w noci i we dne s nesmiírnau praci sepsal, některé kaupil, některé dal sepsati písaři naja- tými, a wšelikými spůsoby zjednal je. Modlitebnu obnowil krycimi cihlami a jinymi ozdobami. Na- dání nabytá spůsobením předchůdců swých po- jistil na wżdy stwrzením jich rozkazy a ne- zwratnými nařízeními knížat zemských, tak též které sám přimnožil, totiž usedlosti, statky, paro- by, upsané, podané, sluhy i služky, země a win- nice, lesy s horami i rowinami, wodami a wodo- toky i rybniky. On zajistć dilem rukau pracowati i aż pies sily se odważuje, nejwice pilen jsa za- kládání a wzděláwání winnic, takć na wścchny wěci kláštera owšem byl bedliw, wždy na mysli piemitaje, co napsal otec preslawny: Zabalka jest nepiitelkynć duše. Po celý žiwot měl w nelibosti toho bratra, který se k uloženému dilu měl ne- 

Strana 253
MNICH SÁZAWSKÝ. habuit eum fratrem, qui ad iniunctum opus se impotem et pigritia hebetem fecit, dicens, esse quasi scelus ariolandi nolle obedientiae succum- bere. Hic quamdiu vixit, omnes fratres in bona voluntate complectens consolabatur, in eis pie vivendo, ut pater in filiis, eos ad coelestia re- gna, sicut aquila provocans, ad volandum pullos suos volitans, provocabat. In quo revera mutatio dextrae excelsi est completa, dum vixit. Tan- dem ipso maturam iam aetatem subeunte misit deus castigationem languoris in membra eius, prout ipse postularat, quia quem dominus diligit, corripit, unde fatigabatur in visceribus vexatione nimi& nocte et die, donec universae carnis viam ingressus est XV Kal. Jan. Rexit autem locum eundem annis XXXVII, mensibus IX, diebus XI. 1116. Eodem anno Dum!) viget Hermannus Pragensi pontificatu, Est sublimatus Silvester presbyteratu. 1122. Eodem anno III Non. Jan. Pater eximius et Christi cultor honestus, Koyatha mortalis subiit ius conditionis. 1123. Eodem anno 12 Kal. Aprilis Silvester divina dictante miseratione coenobialis vitae suc- census ardore, exitialibus mundi renuntiavit ver- sutiis, et in monasterio Zazovensi sub regimine bonge memoriae Diethardi") abbatis mutato secu- lari habitu, totum se penitus divinis mancipavit studiis, post amplexus videlicet lippientis Lyae Rachelis delectatus pulchritudine, et post Mar- thae laborem Mariae consequi desiderans con- solationem. Cuius quanta fuerit diligentia in di- vinis et ecclesiasticis rebus amplificandis, loco suo dicetur. 1125, XII Kal. Aprilis in festo scilicet sancti Benedicti abbatis, Silvester fecit professionem, et monachus effectus, in divinae religionis exer- citio in tantum auctore deo profecit, ut merito cunctis tam honorabilis quam amabilis haberetur. Unde postea factum est, ut tanquam secundus pater in congregatione decaniae sublimaretur honore. 1126. Igitur glorioso duce Sobezlao in so- lium paternae gloriae cum omnium Boemiae 253 spüsobile a dfepél w leniwosti, fikaje, że jest to jako neprawost kauzel, nechtiti poddati se posluż- nosti. On, pokud żiw byl, wšecky bratří w dobré wóli pojimaje tósiwal, w nich dobrotiwě žije jako otec w synech, je k nebeským fisim powzbauzel, tak jako orel létaje mladé swé powzbuzuje k letu. Na něm se zajisté splnila změna prawice swrcho- waného, pokud žiw byl. Potom, když již wešel do wěku zralého, seslal Bůh muka mdloby do audů jeho, jakž byl sám sobě žádal, poněwadž koho Bůh miluje, toho kárá; pročež zemdlíwal we wnitřnostech swých trápením welikým w noci i we dne, až pak nastaupil na cestu weškerého tělesa dne 18 Prosince. Sprawowal jest pak to misto 37 let, 9 měsíců a 11 dni. 1116. Téhož léta Když jest biskupský úřad sprawowal w Praze Heřman, Tehdy je Silvester na knóżstwi řádně powýšen. 1122. Téhož léta dne 3 Ledna Wýtečný otec a sluha Kristůw powždy počestný Kojata podstaupil dluh lidské smrtedlnosti. 1123. Téhož léta dne 21 Března Silvester z uložení božského milosrdenstwi, zahoïew tau- hau žiwota klášterského, odřekl se záhubných wrtkawosti swótskych, a w klaśtefe Sázawském pod wládau dobré paměti Dětharta opata pro- méniw swétsky odów, docela se oddal wócem božským, totiZ po objímáni s uplakanau Lyau téáe se z krásy Racheliny, a po práci Martině žádostiw jsa dosáhnauti utěšení Mariina. Jaká pak jest byla pilnost jeho w powznäseni wéci bozskÿch a cirkewnich, na swém misté powi se. 1125 dne 21 Března, to jest we swátek swatého Benedikta opat Sylvester učinil jest přiznání, a staw se mnichem, w konání řehole božské tak welice s pomoci Boží prospěl, že práwem ode wšech pokládán byl za hodného cti a lásky. Pročež potom stalo se, že co druhý otec we sboru powýšen jest k důstojnosti dě- kanské. Léta od narození páně 1126. Tedy když jest byl slawné kníže Sobéslaw powysen na stolec 1) Tylo dwa werSe pokratowatelem Säzawskÿm položeny jsau místo dwau weršů, w nichž Kosmas zmínku činí o smrti swé manżelky. Srownej Kosmów let. III, 43; Prameny ll, 179. — ?) Dethardi 4a. 1097 1116 1122 1123 1125 1126 

Strana 254
1126 254 principum exultatione sublimato, fit ingens om- nium laetitia, eo guod boni ducis principia su- perna, sicut cernere erat, comitabatur gratia, et quod eo anno, quod difficile credi potuit, inter ipsum ducem et Ottonem nulla fuit facta sanguinis effusio "). Sed proh dolor! urgente ve- sania antiqui hostis discordiam et intestina bella ubique seminantis, gaudia nostra contrarius ex- cepit successus. Succedente enim anno dux prae- titulatus Otto ultra modum anxiatus, quia spei suae voto fuerat frustratus, optimum ratus fore consilium, sed minus caute sibi providens in fu- turum, accelerat viam oum suis ad regem Lo- tharium et ad totius Saxoniae principes. Hono- re”) igitur condigno receptus, nacta loci tem- porisque oportunitate, causam sui itineris coram omnibus exposuit, Sobezlaum scilicet ducem Boe- miam furtivis intrasse vestigiis, et principalem tronum sibi hereditario iure debitum et ab om- nibus Boemiae primatibus designatum et sacra- mento confirmatum occupasse per violentiam ; et ad ultimum haec breviter subintulit: Vestrae ergo dignationis *), optime imperator, super hac causa pietas providere non abnuat, vos ex om- nibus totius regni principibus divinae dispositio- nis gratia imperatoriae dignitatis ad hoc subli- mavit excellentia, quatinus a benignitate vestra omnibus pro quibuslibet suis incommodis requi- rentibus misericordia exhibeatur et iustitia. Sci- mus equidem nos vestrae maiestatis imperiis in omnibus subiacere debere, ideoque nichilominus iustitiae rationem nobis ex vestra dignatione non esse denegandam *). Ad haec rex benigna responsione mitigat ducis animum, et coram omnibus Saxoniae principibus his verbis dicitur usus: Boemiae ducatus, sicut ab antecessoribus nostris didicimus, in potestate Romani impera- toris ab initio constitit, nec fas fuit unquam electionem aut promotionem cuiusquam ducis in terra illa fieri, nisi quam imperialis maiestas suae auctoritatis gratia initiaret, consummaret et confirmaret; unde qui contra hanc constitu- tionem praesumere nisus est, nostrae maiestatis contemptorem esse satis evidens est, nec tibi soli sed et nobis totique regno contumeliam non 1) Srownej Palackého Dójiny I, 2, POKRACOWATELÉ KOSMOWI. sláwy otcowské s plesáním wšech předních země české, byla jest welká wšechněch radost, pro- tože počátky dobrého knizete sprowäzela, jak bylo widśti, swrchowaná milost, a protože toho roku, což bylo těžko wěřiti, mezi týmž kniże- tem a Ottau nestalo se žádné krweproliti.. Wšak nastojte! popudem zlosti starého nepřítele, roz- sówajiciho wśude neswornost a wólky domści, po radostech našich přišel jest skutek opačný. Nebo potomniho roku kniže prwéřečený Otto nad míru se zarmautiw, protože byl sklamán slibem naděje swé, domniwaje se rady nejlepší, ale ne- dosti opatrně se potázaw pro sebe na budauc- nost, pospíšil sobě se swými na cestu ku králi Lotharowi a ke wšem knížatům saským. A tak přijat byw se slušnau poctau, obdržew příležitost místa i času, wyložil jest přede wšemi příčinu cesty swé, totiž Ze jest knize Sobéslaw wešel w Cechy krodeji pokautnimi a stolce kniżeciho, který po práwu dědičném náležel jemu a byl mu přiřčen ode wšech welmožů země české a pří- sahau stwrzen, zmocnil se násilím ; a na konec tolik doložil w krátkosti: Tedy Waši důstojnosti dobrota, císaři nejlaskawější, nezpěčujž se w této wěci učiniti. opatření; Wás ze wšech knížat celé říše božího řízení milost k tomu powýšila na wý- tečnost důstojenstwi císařského, aby od Waši do- brotiwosti wšem, kdož toho pro jakékoli nesnáze swé wyhledáwají, prokázáno bylo milosrdenstwi a sprawedliwost; neboť wime, že my powinni jsme rozkazům Waší Welebnosti we wšem se podrobiti, a proto neméné fâd sprawedliwosti nim dle Wašeho uwážení nemá býti odepřen. Na to král odpowědi dobrotiwau upokojil mysl kniżete, a přede wšemi knižaty saskými promluwil prý ta- kowymi slowy: Wówodstwi české, jak jsme zwě- děli od předků swých, stálo od počátku w moci císaře Římského, a nebylo nikdy dowoleno, aby se stalo jaké zwolenií nebo powýšení kteréhokoli wéwody w té zemi, než které by Welebnost ci- sařská z milosti mocnosti swé počala, skoncowala a stwrdila; pročež dosti zřetelné jest, že ten, jenž proti tomuto ustanowení směl se opowážiti, jest opowržitelem naší Welebnosti, a nejen tobě samotnému, nýbrž i nám a celé říši učiněna jest sir. 4.— 9) w Řezně asi w měsíci Listopadu, kde se Lothar tenkráte zdrżował, — *) igitur indignationis 4. — *) denegandum 4. 

Strana 255
MNICH SÁZAWSKÝ. 255 modicam esse irrogatam, quod minime aequani- miter ferendum est. Quid plura? Rex et omnes principes et. primi quique Saxoniae duci Ottoni dant et confirmant fidem, quod non alius prae- ter ipsum in Boemia sit regnaturus. Interim cal- lidus immo providus!) nimium dux singillatim quemque ex Saxoniae optimatibus convenire sat- agit, dona infinita et, ut dicitur, aureos montes promittit, quatenus omnium animos ad ferendum sibi praesidium potuisset habere promptissimos. Relatum est igitur duci Sobezlao, regem Lotharium minari Boemiis, bella parare, regni devastationem machinari, nisi citius Sobezlao depulso Ottonem sibi ducem intronizari consen- tiant. Sed dux Sobezlaus nichil penitus his mo- tus rumoribus modificata voce breviter respon- dit: Spero in dei misericordia et in meritis sanctorum martyrum Christi Wencezlai atque Adalberti, quia non tradetur terra nostra in manus alienigenarum. Ex hinc ergo prudentis- simus dux iactans totum cogitatum suum in domino, circuivit omnia monasteria, divina im- plorans in adversis eventibus sibi adminiculari praesidia. Postquam autem cognovit regem [Lo- tharium cum valida Saxonum manu Boemicis appropinquare terminis, festinavit ei occurrere ad castrum, quod Hlumec ?) dicitur. Sequenti die consedente duce Sobezlao cum suis ad pranden- dum, venerunt, qui dicerent: Optime dux, tu de- licis ciborum intendis et minus caute agis, quia jam ecce, nisi ocius obvies eis, hostium enses cervicibus nostris dominabuntur. Mox ergo fit clamor in castris, ut sit unusquisque paratus. Praemittt interim dux Sobezlaus legatos Naz- cerat, Miroslaum, Zmilonem et alios ex prima- tibus suis ad regem haec verba deferentes: Haec dicit Sobezlaus: Discretionem tuam, bone im- perator, scire convenit, quod electio ducis Boe- miae, sicut ab antecessoribus nostris accepi- mus, nunquam in imperatoris semper autem in Boemiae principum constitit arbitrio, in tua vero potestate electionis sola confirmatio. Sine causa novae legis iugo nos constringere cona- ris. Scias, nos nullatenus ad id consentire ma- gisque pro iustitia pie velle occumbere, quam 1) inprovidus 4a. —- ?) Chlumec 4a. potupa nemalá; čehož snášeti lhostejně nelze. Co dále? Král a wšichni knížata a přední mezi Sasy dali a stwrdili Ottowi swau wěrau, že nikdo jiný než on nebude w Čechách panowati. Mezitím chy- try ano welmi prozřetelný knize popilil sobě wšechny welmože saské po jednom obejíti; dary nesmírné a, jak se říká, zlaté hory slibowal jim, aby mohl mysli wšechněch miti jak nejochotnější ku poskytnutí sobě pomoci. Tedy dostal jest zpráwu kniže Soběslaw, že král Lothar hrozí Čechům, k wálce se strojí, zemi zhubiti zamýšlí, jestližeby jak nejrychleji Sobě- slawa newypudili a neswolili, aby jim Otto do- sazen byl za kníže. Ale kníže Soběslaw, nedbaje nie na tyto řeči, hlasem mírným krátce odpo- wédél: Daufám w milosrdenstwi boží a w zá- sluhy swatých mučenníků Kristowých, Wácslawa a Wojtěcha, že naše země nebude wydána w ruce cizozemců. Od té chwile tedy kníže nejrozšaf- nější přemítaje celé myšlení swé w Hospodinu, obešel wšecky chrámy modle se, aby mu w pro- tiwenstwich pomocna byla božská ochrana. Když wšak zwěděl, že se král Lothar s welikým woj- skem Sasů blížil ke hranicům českým, pospišil postawit se jemu wstříc u hradu, jenž slowe Chlumec. Druhého dne, když seděl kniže Sobě- slaw se swými při obědě, přišli, kteří: prawili: Knize nejlaskawější! ty hledíš rozkoše jídel, a nejsi dost opatrný; neb již hle! jestli jim newyjdeš rychleji wstříc, budau meče nepřátel panowati šijím našim. Tedy učiněn jest ihned pokřik w táboře, aby byl jedenkaždý pohotowě. Mezitím poslal kníže Soběslaw posly ku králi, Načerata, Miroslawa, Smila a jiné ze swých před ních, kteíi wznesli ta slowa: Toto prawi Sobě: slaw : Maudrosti twé, laskawy cisari, slusi wédéti, Ze woleni kniZete českého, jak jsme zwědčěli od předků našich, nikdy nebýwalo na wůli ci- saře, nýbrž wždy welmožů země české, w twé pak moci toliko stwrzení wolby. Bez příčiny zamýšlíš nás stiZiti jhem zákona nowého. Wěz, že k tomu žádným spůsobem neswolujeme, a spíše chceme pro sprawedliwost zbožně padnauti, než nálezům nesprawedliwým se poddati, a za- 35 1126 

Strana 256
1126 256 iniustis decretis cedere, et revera, nisi ab hac molitione desistas, in proximo est, omnipotentis dei iudicium ,inter nos inposterum memorabile seculis ostendat prodigium. Visa sunt autem haec dicta regi et omni exercitui eius quasi de- liramenta. Dux siquidem Otto regi omnem spon- debat securitatem, eo quod omnes sublimiores Boemiae fidei suae firmam ei fecissent sponsio- nem, nec dicebat armis opus esse, sed magis qui vellent cum falconibus et accipitribus ter- ram ingredi absque ullo offendiculo possent. Ergo XII Kal. Martii procedunt Saxonum male securi inter duos montes cuneorum globi, et quia den- sissima nix viae difficultatem fecerat, plurimi armis depositis pedites incedebant. Sed cum inter angusta faucium utriusque montis devenis- sent, ubi velut coelitus eis inclusis omnis fugi- endi sublata erat facultas, dux Sobezlaus divi- dens suos in tres scaras, subito impetu in eos proruit, et quotquot ex adversa parte constite- rant, omnes in ore gladii excepit. Ibi dux Otto, huius mali minister, corruit, ibi plurimi Saxoniae optimates prostrati sunt, et vix quisquam elabi potuit, nisi forte qui ad sarcinas tuendas emi- nus vel circa latus regis constiterant. Peracta ergo illa die tam miserabili caede, dirigit rex nuntios ) pro Sobezlao duce, mandans et rogans, ut veniat ad se. Qui nichil adversi veritus, as- sumptis secum paucis ex primatibus regem ad- iit, et stans prior his eum verbis affatur: Non nostrae temeritatis insolentia nos, optime rex, ad tuas impulit iniurias, non superba nos prae- sumptio ad effusionem sanguinis tuorum com- movit procerum. Nullum sane dampnum vel de- decus tuae maiestati moliti fuimus, sed sicut saepius ante tibi per legatos nostros innotuimus, novae legis iugo, quod nec patres nostri portare potuerunt, nostras cervices subdere noluimus, et ecce, divinum iudicium utriusque nostrum iusti- tiae maniféstum dedit indicium, et indebitae dissensionis omnemque utrarumque partium ade- mit occasionem. Cessent ergo vel iam causae omnis discordiae, redeat unitas concordiae. Om- nis iustitiae debitum, quam antecessores nostri regiae maiestati exhibuerunt, nos quoque nichi- 1) Jindřicha: Groiského, příbuzného Soběslawowa, POKRAGOWATELE KOSMOWI. jisté, jestli od tohoto predsewzeti neupustiś, jest welmi na blizku, Ze sand boha wśsemohaucilo mezi námi ukáže napotom znamení pamáfťné na wěky. A wšak slowa tato zdála se králi a wšemu wojsku jeho býti jako šilenstwi. Nebo kníže Otto zaručowal králi wšecku jistotu, že mu wšichni wznešenější Čechowé učinili pewný slib wěrnosti swé, a prawil, že není potřeba zbraně, nýbrž spiše, kdož by chtěli, žeby mohli se sokoly a jestřáby wtáhnauti do země beze wší zbroje. Tedy dne 18 Unora wytáhly wpřed, ale ubezpečeny tlup saských zástupy mezi dwóma horama, a poněwadž sníh welmi hustý učinil cestu obtížnau, wnnozi sloziwáe se sebe odění táhli pěšky. Ale když přišli do aužiny přesmyku obau hor, kdež jako spůsobením nebeským byli zawřeni, kniže Soběslaw, rozděliw swé na tři zá- stupy, z nenadání k útoku na ně wyrazil, a co se jich s protiwné strany postawilo, wšechny utknul ostřím meče. Tu padl knize Otto, zlé této pří- hody spůsobitel, tu jsau přemnozí welmoži saští zbiti, a sotwa mohl kdo ujiti, leda oni, kteii byli zůstali we wzdali u zawazadel nebo po boku kralowu. Tedy kdyż se stala toho dne tak bidna porażka, wyprawil jest król posly pro So- béslawa knéze, wzkazuje jemu a žádaje, aby při- šel k nómu. Kteryż nestrachuje se ničeho protiw- ného, wzaw s sebau několik z welmożń, odebral se jest ku králi, a stoje prwní jej oslowil tako- wymi to slowy: Nepopudila nás, králi nejlaska- wójśi, rozpustilost naší opowážliwosti k ukiiw- dění tobě, nepohnula nás hrdá smělost ku prolití krwe twých welmožů. Nezamýšleliť jsme zajisté žádného ublížení nebo pohanění twé Welebnosti, nýbrž jak jsme ti častěji předtím oznámili po poslích našich, pod jarmo nowého zákona, jehož také oteowé naši snésti nemohli, nechtěli: jsme skloniti šiji swyeh, a hle! saud bozi dal zjewné swódectwi o nasi obapolné sprawedlnosti, a od- stranil wšelikau příčinu nenáležité rozmíšky mezi oběma stranama. Tedy již přestaňte příčiny wše- liké neswornosti; nawrať se jednota swornosti. Wšechnu práwni powinnost, kterau předkowé naši prokazowali králowské Welebnosti, chceme ne- méné i my statky i osobau swau dle mista 

Strana 257
MNICH SÁZAWSKÝ. lominus rebus et persona nostra, loco et tem- pore impendere parati sumus. Ad haec rex: Nisi, inguit, dux Otto summa vi precum toto propo- sito nos obviare compulisset, nulla prorsus ratio- ne cogente animus noster ad hoc flecti potuis- set, ut cuiquam principum nec digitum contra te extendere licuisset. Annuente ergo et favente deo ducatus honore et solio fruere paterno, mu- tuae dilectionis et amicitiae vinculum nobis et toti regno conserves inconvulsum. Et haec dicens tradidit") ei per manum insigne ducatus vexil- lum, et ita datis invicem osculis dux Sobezlaus cum maxima gloria et honore suorumque ingenti tripudio &d dulcem suam rediens metropolim an- nis XVI optato potitus est solio. Eodem anno XI Kal. Martii Johannes, epi- scopus sextus sanctae Olomucensis ecclesiae, vinculis carnis absolutus, talentum sibi credi- tum Christo reportavit centuplicatum. Post hunc Sdico") praesul successit in ordine septimus, et eodem^anno ordinatus est VI Non. Ooetobris. Eodem anno obit Zvatava regina, mater Sobezlai ducis, Kal. Septembris. ' ' 1127. Obiit domnus Clemens, abbas sancto- rum Adalberti atque Benedicti monasterii Breu- novensis, eui successit Uodalricus. Eodem anno Mileysi deo devota famula, nulli pietate secunda, placitis dei moribus corde- tenus intenta, quatenus ex divina gratia exces- suum suorum sibi daretur indulgentia, Romae sanctorum apostolorum adiit limina, et eodem anno reversa, felici consummatione huius vitae studium est egressa IV Idus Julii. 1128. 1129. 1130. Meginhartus ?), episcopus Boemorum, adiit Jerosolimam. Item hoc anno Kal. Martii obiit Wacezlaus, dux Moraviensis, totius christia- nitatis pater et clericorum amator. Eodem anno VII Kal. Maii immensum si- gnum apparuit, et tonitruum horribile audi- tum est. Eodem anno XI Kal. Julii Sobezlaus, dux Boemorum, insidiatores vitae suae quosdam de- collavit in foro Pragensi publice, quosdam pedi- ') transdidit 4, — ?) Zdico 4s. — ?) Meginbertus 4. 251 i času konati. K tomu odwece král: Kdyby nás byl kniže Otto nejwětším násilím proseb nedonutil, abychom se twému pfedsewzeti protiwili, nebyla by mohla mysl naše naprosto žádným spůsobem býti pohnuta, aby komukoli z kniżat bywalo wolno i jen prstu proti tobé wztahnauti. Kdyż tedy swoluje a pieje ti Bih, poziwej cti a stolce oteowskóho kniżetstwi, a zachowej. swazek wzá- jemné lásky a přátelstwi nám a celé říši bez porušení. A takto prawě, odewzdal jest mu swau rukau znameni wéwodstwi, korauhew, a tak dali sobć nawzajem polibeni, a kniże Sobóslaw s nej- wétsi sláwau a eti i u welikém plesáni swého lidu 'nawrátiw se do libezného hlawniho sidla, po šestnáct let držel jest stolec. Téhož léta dne 19 Unora biskup Jan VI swatého kostela Olomauckého, sproštěn jsa paut těla, hříwnu sobě swěřenau Kristu jest nawrá- til zestonásobenau. Po něm nastaupil jest Zdik, biskup dle poslaupnosti VII, a téhož roku jest poswěcen dne 2 Rijna. Tehoż lóta zemfela jest kralowna Swatawa, matka kniżete Sobóslawa, dne 1 Září. : Léta božího wtělení 1127 zemřel jest pan Kliment opat kláštera swatých' Wojtěcha a Bene- dikta w Břewnowě, po němž nastaupil jest Oldřich. Téhož leta Milejśt, Bohu oddana služka, w pobožnosti za żadnym nezûstäwajici, mrawû Bohu libých ze srdce pilná, aby ji z božské milo- sti dáno bylo win jejich odpuštění, putowala jest ke stupňům swatých apoštolů w Římě, a téhož roku se nawrátiwši, šťastným skonáním z pfibyt- ku tohoto žiwota jest wykročila dne 12 Čerwence. 1128. 1129. Léta božího wtělení 1130 Menhart biskup český putowal jest do Jerusaléma. Také toho roku dne 1 Března zemřel jest Wáceslaw kniže morawské, wšeho křesťanstwi otec a duchownich milownik. Téhož léta dne 25 Dubna zjewilo se jest náramně welikć znamení, a slyšáno © hřmění strašliwé. Téhož léta dne 21 Čerwna Sobéslaw knize české dal jest některé aukladniky žiwota swého stiti weřejně na trhu Pražském, některé nohau Das DO 1126 1128 1129 1120 

Strana 258
1130 1131 1132 1133 258 bus ac manibus ac linguis et visu privavit. Braci- zlaus, filius Bracizlai ducis, privatus est oculis. 1131. Elevatae sunt reliquiae sancti Gode- hardi!) episcopi et confessoris, mirae sancti- tatis viri. Eodem anno Silvester, prior Zazovensis mo- nasterii, adiit Romam. 1132. Pribizlawa ?), coniunx Groznatae, suae fecit terminum vitae. De cuius pia conversatione quaedam fidelium memoriae stili officio summa- tim commendare satis ad rem arbitramur per- tinere. In cuius moribus, dum in carne vixit, et deo placuisse confidimus, et hominibus deum diligentibus omnigenae virtutis speculum consti- tisse vidimus. Totius namque vitae suae tempore familiare studium habuit cultum dei intime dili- gere, nichil amori eius praeponere, pauperum Christi ex visceribus pietatis matrem se exhi- bere, personis quoque dei servitio mancipatis tota mentis sinceritate ac?) devotione honorem et adiutorium, prout res exegisset, offere. Bona quidem legali iuncta marito fuit, melior deinde in viduitate permansit, optima post lacrimabi- lem dilecti et unici filii sui Severi humationem effulsit. Haec desiderio videndi sepulchrum do- mini flagrans, cum domno Megnhardo episcopo et cum aliis Jerosolimam adiit, et prospero suc- cessu ad sua rediit. Postquam vero tempus de- cessionis suae ex hae vita appropinquavit, et viribus corporis se destitui persensit, convocatis ad se cunctis suae cognationis natu et honore prioribus, villam Goztivar cum silva adiacente, agris et pratis et omni proprietate sua, quam inibi possidebat, nec non et omnem familiam suam, villam etiam Bosakouic ad hospitale deo et sancto Johanni Baptistae in Zazou, omnibus suis affinibus in id ipsum consentientibus, ob- tulit et sub legitimis testibus confirmavit. Et sic paucis interpositis diebus in eodem coenobio generalis resurrectionis diem expectatura, felici requie fruitura, V Non. Maii exiit ex huius mundi pressura. 1133. Diethardus*) abbas, cuius superius mentionem fecimus, in senectute bona XV Kal. Jan. felicem animam domino commendavit. 1) Gothardi 4a. — ?) Pbrzlava 4a. — ?) ad 4a. — *) Dethardus 4a. POKRAGOWATELE KOSMOWI. i rukau a jazyka i zraku zbawiti. Bfetislaw syn Bretislawa kniżete zbawen jest očí. Léta wtéleni bożiho 1131 wyzdwiżeny jsau ostatky swatóho Gotharta biskupa a wyznawaće, muze diwné swatosti. Tehoz léta Silvester, piewor klá&tera Sá- zawskóho, putowal jest do Rima. Leta boziho wtélent 1132 skončila jest żiwot swij Pribislawa choť Hroznatowa. O jejím zbož- ném obcowánt něco krátce pomocí péra w pamět wěřících uwésti, myslím že se dosti hodí k wěci. We mrawich swých, pokud tělesně žila, důwěřu- jeme se, že i Bohu se libila, i že lidem milujícím Boha wšeliké ctnosti obrazem byla, wěděli jsme. Nebo po celý čas žiwota swého měla zwláštní horliwost, služby boží wraucně pilna býti, niče- ho nad milowáni Boha neklásti, chudým z wnitř- ností lásky k bližnímu matkau se prokazowati, též osobám k slauZeni Bohu odewzdanym s ce- lau upfimnosti a zboZnosti mysli éest a pomoc, jak potfeba kázala, wzdáwati. Dobrá byla w za- snaubeni s manżelem prawym, lepsi potom zů- stäwala we wdowstwi, w nejlepái wynikla po Za- lostiwém pohřbení milého a jediného syna swého Šebiře. Ona hoříc tauhau, aby widěla hrob boží, s panem biskupem Menhartem a s jinými zašla jest do Jerusaléma, a s dobrým zdarem domů se nawrátila. Kdyz se pak blizil čas jejího sejití 8 tohoto Ziwota a pocítila, Ze ji sily téla opau- štěly, swolawši k sobě wšechny přednější wěkem a düstojenstwim z rodu swého, darowala jest wes Hostiwař s lesem přiležicím, 8 poli a lukami a se wším statkem, jejž tam měla, jakož i wšechnu če- leď swau, též wesnici Bosákowice k špitálu Bohu a swatému Janu křtiteli w Sázawě s přiwolením k tomu wšech swých příbuzných, a stwrdila to swědky präwnimi. A tak po inálo dnech w témž klášteře, majic dočkati se dne wzkřišení obecné- ho a pożiwati odpodinuti blaZeného, dne 3 Kwét- na wyśla jest z tohoto swéta btdného. Léta od narozeni páné 1133 opat Détlart, o kterém jsme wýše učinili zmínku, w dobrém stáří dne 18 Prosince blazenau du&i swau pánu poručil. 

Strana 259
MNICH SÁZAWSKÝ. Eodem anno Boemii vastaverunt Poloniam. Eodem anno eclipsis solis fuit media die. 1134. Obiit Bogudar Kal. Februarii. Silve- ster, prior Zazovensis monasterii, post. depositio- nem pii patris Diethardi unanimi fratrum con- silio et concordi voto IX Kal. Maii in abbatem eiusdem monasterii electus est, vir morum ho- nestate cunctis amabilis, colloquio plurimum af- fabilis, in abstinentia singularis, amicus humili- tatis, intimus verae caritatis alumnus, toti fra- trum congregationi adeo cum vinculo familiari- tetis et dilectionis sese adstringens, ut omnibus plus amori quam timori haberetur. Revoluto ergo eiusdem anni circulo, item IX Kal. Maii, metro- poli!) per manum Sobezlai ducis abbatili suscepto baculo, & Johanne, venerabili episcopo, ordina- ius est. Divinitus igitur tam decenti sublimatus honore, bonus pastor ad suo moderamini com- missa dulci& cum omnium suorum exultatione revertitur ovilia. Hic locus sese tulit, quod supe- rius promisimus absolvere, quanto scilicet in sanc- tae religionis studio flagraverit amore, et quam diligens cura sibi fuerit in meliorandis rebus et amplificandis monasteri. In quantum siquidem praevaluit et novit, omnem monasticam discipli- nam fratrum suorum cordibus saepius inculcare solitus fuit. Res superfluas privatas contra licitum possidere gravissimum crimen esse docebat, di- cens: monachum victum et vestitum habentem his debere esse contentum. Specialiter quoque humilitatis et patientiae omnibus in se praeten- debat exemplum, illud semper revolvens: Quanto magnus es, humilia te in omnibus. Hic tempore sui regiminis capellam sanctae dei genitrici con- struxit, monasterium sancti Johannis Baptistae picturae venustate decoravit, muros cum absi- dibus in medio oratorii ab altaribus sancti Ste- phani et sancti Martini interposuit, pavimentum ecclesiae lapidibus politis de Petrino monte ad- vectis adornavit, dormitorium, refectorium, cel- larium et coquinam atriumque claustri per cir- cuitum cum collumpnellis et absidiculis venustis- sime construxit. In villa Mnichovici *) nuncupata basilicam in honorem sancti Michaelis et om- nium coelestium virtutum aedificavit. Quid plura? Omnis eius intentio, omne studium, omnis sol- 259 Téhož léta Čechowé zpustošili jsau Polsko. Téhož léta bylo jest zatmění slunce půl dne. Léta od narození páně 1134 zemřel jest Bohudar dne 1 Unora.. Silvester přewor kláštera Sázawského po pohřbu zbožného otce Dětharta z jednomyslného uradění a jednosworným hla- sem bratří dne 23 Dubna zwolen jest za opata téhož kláštera, muž pro počestnost mrawü wácch- něm milý, w rozprawě welmi příwětiwý, w zdržen- liwosti obzwlá&tni, pfitel pokory, nejwrauenéj&l žák prawé lásky, celému sboru bratří swazkem piatelstwi a milowani tak, piitulny, że měli wšich- ni k němu wie lásky než bázně. Tedy po projití běhu téhož roku, opět dne 23 Dubna obdržew we hlawnim sidle berlu opatskau z ruky kni- Zete Sobéslawa, od ctihodného biskupa Jana po- swěcen jest. Tedy bożskym spisobenim powyśen jsa ke cti tak slušné, dobrý pastýř s radosti wšech swych nawrátil se k rozmilému owčínu swěře- nému jeho řízení. Zde se naskytuje místo, aby- chom učinili; co jsme wýše slíbili, totiž: jakau láskau hořel w péči o swatau řeholi, a jak pilná byla péče jeho o zwelebení a rozmnožení wěcí kláštera. Neb jak uměl a znal, wšechnu kázeň klá$terskau: srdeim bratří swych často wštěpo- wáwal. Zbytečné wěci saukromé míti bez powo- leni, uéil, že jest zločin nejwětší, říkaje, že mnich maje potrawu a oděw má s tím býti spokojen. Zwláště také ukazowal na sobě wšechněm při- klad pokory a trpěliwosti, wždy to opakuje: čim wótśl jsi, tim wice poniżuj se we wšem. On za Swé spráwy wystawil jest kapli swaté rodičky boZi, chrám swatého Jana křtitele ozdobil krás- nym malowánim, zdi s absidami postawil upro- střed modlitebny od oltářů sw. Štěpána a sw. Martina, dlažbu kostela okrášlil hlazenými ka- meny přiwezenými z hory Petřína, ložnici, refek- tář, sklep a kuchyň, též chodbu klášterní kolem do kola se slaupky a wyklenky wystawil welmi krásně. We wsi felenć Mnichowice wystawil jest basiliku ke cti sw. Michala a wšech ctnosti ne- beských. Což wice? Wšechno jeho úsili, wšechna pilnost, wšechna péče, pokud byl žiw, w tom !) metropolim 4. — ?) Městys na někdejším panstwí Hrádku nad Sázawau. 1133 1134 

Strana 260
1134 1135 1136 1137 1138 1139 260 licitudo, quoad vixit, in hoc praecipue perstitit, quatenus domui dei in omnibus utilem se ex- hiberet. Eodem anno obiit dominus Megnhardus, de- cimus episcopus sanctae Pragensis ecclesiae, V Non. Julii, monachorum et clericorum verus ama- tor, pauperum et peregrinorum pius consolator, cui successit Johannes. 1135. XIII Kal. Martii facta est ordinatio domni Johannis, undecimi episcopi Pragensis. Eodem anno facta est confirmatio ordinis sancti Augustini ad Praemonstratam ecclesiam per Innocentium papam in civitate Pysis V Non. Maii. 1136. 1137. Silvester abbas una cum domino Hein- rico , Olomucensi episcopo, et cum aliis instinc- tu divinae inspirationis orationis causa Jeroso- limam perrexit, interim coenobii sui gubernacula domino Beroni, eiusdem loci decano, procuran- da committens. In eodem anno IX Kal. Jan. prosperis austri flatibus rediit, in quo itinere miles deo devotus Ruzin defunctus est III Idus Octobris. Eodem anno II Non. Decembris?) Lotha- rius, Romanorum imperator, pauperum et pere- grinorum pius consolator, migravit ab hoc mun- do, cui successit Cuonradus ?. Lupoldus^) dux pulsus est de Moravia. 1138. | 1139. Domnus Heinricus, episcopus Olomu- censis reverendissimus, Romam causa orationis profectus est. Eodem anno domnus Johannes, episcopus undecimus sanctae Pragensis ecclesiae, elerico- rum et monachorum verus amator, pauperum et peregrinorum pius consolator, VI Idus Augu- sti migravit ab hoc seculo, cui eodem anno Silvester, Zazovensis ecclesiae abbas, vir vere Israelita, successit in episcopatum. Sed seguenti anno, deo, a guo omnia bona procedunt, inspi- rante, sano usus consilio, secum saepius re- tractans, semetipsum minus sufficere posse ad tam grande pondus episcopalis regiminis, et il- lud apostolicum: Nemo militans deo implicat T) Henrico 1a. — ?) Zemiel-li Lothar 3 anebo 4 POKRAGOWATELE KOSMOWI. predewsim setrwáwala, aby se we wšem pro- kazowal užitečným domu hospodinowu. Téhož léta zemřel jest pan Menhart, desátý biskup swatého kostela Pražského, dne 3 Čer- wence, mnichů a duchownich prawy milownik, chudych a přespolních dobrotiwy utěšitel; po němž nastaupil Jan. Léta od narození páně 1135 dne 17 Unora wykonáno jest poswěcení pana Jana, jedenáctého biskupa Pražského. | Téhož léta stalo se potwrzeni řádu sw. Augu- stina při kostele Praemonstratském skrze Inno- centia papeże dne 3 Kwótna we městě Pise. 1136. Léta od narození páně 1137 Silvester opat spolu s panem Jindřichem biskupem Olomauckým a s jinými z popudu wnuknutí božského putowal jest za příčinau modlitby do Jerusaléma, poručiw zatím wedení spráwy kláštera swého panu Be- ronowi, téhož místa děkanu. Téhož léta dne 24 Prosinee za pfizniwého wáni wétru poledniho nawrátil se jest; na kteréžto cestě zemřel jest bojownik bohabojny Ruzin dne 13 Října. Téhož léta dne 4 Prosince sešel jest s tohoto swěta císař Římský Lothar, chudých a přespol- ních dobrotiwý utěšitel; po němž nastaupil jest Konrad. Kníže Lupolt zapuzen jest z Morawy. 1138. Léta od narození páně 1139 jel jest welice ctihodný pan Jindřich biskup Olomaucký z pří- činy modlitby do Říma. Téhož léta sešel jest s tohoto swěta pan Jan, jedenáctý biskup swatého kostela Pražského, duchownich a mnichů prawy milowntk, chudyeh a přespolních dobrotiwý utěšitel, dne 8 Srpna; po němž téhož roku Silvester opat kláštera Sázaw- ského, muz práwé Israelsky, nastaupil jest w bi- skupstwi. Ale léta následujícího z wnuknuti Bo- ha, od něhož pochází wšecko dobré, užiw rady zdrawé, častěji u sebe přemítaw, žeby sám ne- dosti mohl postačiti tak welké tíži řízení biskup- stwi, a ono słowo apoštolské: Nikdo slaužíicí bohu nemichá se do wéei swétskych, téhoz bi- Prosince, není dosud na jislo postaweno. — 7?) Chun- redus 4a. — *) Leopoldus 2a. Knie Olomucké, syn Bietislawa I, syna Wratislawa krile. 

Strana 261
MNICH SÁZAWSKÝ. 261 se negotiis secularibus et cetera, eundem epis- skupstwi z dobré wůle wzdal se, a nawrátil se 1130 copatum cum bona voluntate dimisit, suamque k swému opatstwi. abbatiam recepit. 1140. Sobezlaus, dux Boemicus, XVI Kal. Léta od narození páně 1140 Soběslaw kníže 1140 Martii mortalibus exutus artubus, viam univer- český dne 14 Unora wybawen z audů smrtedl- sae carnis ingressus, cui eodem anno XIII Kal. ných odebral se na cestu wšeho těla; po němž Martii Wladizlaus, filius Wladizlai ducis, succes- dne 17 Unora téhož roku Wladislaw, syn kni- sit in principatu. Eademque tempestate renuente žete Wladislawa; nastaupil w knížetstwí. A téhož domno abbate Silvestro episcopatum Boemicum, času, když se pan opat Silvester odřekl biskup- Otto, Pragensis ecclesiae canonicus et praepo- stwí českého, zwolen jest Otto kanowník a pro- situs, electus est in episcopum, et eodem anno bošt kostela Pražského za biskupa, a téhož roku ordinatus est VII Kal. Julii 1). jest poswěcen dne 25 Čerwna. Eodem anno XVII Kal. Octobris obiit Ad- Téhož léta dne 15 Září zemřela jest kněžna leyth ductrix. Adleitha. 1141. Spitigneus, filius Borivoy ducis, Miro- Léta od narození páně 1141 Spytihněw syn 1141 zlau, Mukar causa orationis Jerosolimam perre- knížete Bořiwoje, Miroslaw, Mukar putowali jsau xerunt mense Januario. z příčiny modlitby do Jerusaléma w měsíci Lednu. Eodem anno fuit inundatio aquarum in Téhož léta byla jest potopa wod w Če- Boemia. chách. 1142. Nacerat 2) comes et alii primates Boe- Léta od narození páně 1142 župan Načerat 1142 miae adversus ducem Wladizlaum conspirave- a jiní starostowé čeští spikli jsau se proti kní- runt, et uniti Moraviensibus Boemiam magna žeti Wladislawowi, a spojiwše se s morawskými, manu hostiliter intraverunt. Deinde bello con- s welkau mocí nepřátelsky wtrhli jsau do Čech. Potom když swedli bitwu a Čechowé ustaupili, gressi, Boemis cedentibus, Pragam obsederunt, oblehli jsau Prahu a chrámy swatých Wita, Wác- et monasteria sanctorum Viti, Wencezlai atque Adalberti sanctique Georgii incendio vastaverunt. slawa a Wojtěcha i sw. Jiří ohněm jsau spusto- šili. Potom když na ně přitáhl král Římský Kon- Tandem superveniente rege Romanorum Cuon- rad, zapuzeni bywše od obležení hradu upustili rado depulsi ab obsidione urbis recesserunt et Moraviam redierunt, et interventu cardinalis jsau a do Morawy se wrátili, prostřednictwím Widonis 3) et episcoporum Ottonis, Henrici at- pak kardinala Widona a biskupů Otty, Jindřicha i opatů se slušným zadostučiněním o mír jsau que abbatum digna satisfactione in pacis foe- se smluwili. dus convenerunt. Téhož léta shořela jest škola židowská a Eodem anno synagoga Judaeorum et multa mnoho stawení w podhradí Pražském. Bylo wi- aedificia combusta sunt in suburbio Pragensi. dět lítati hada. Visus est serpens volare. Téhož léta dne 13 Čerwence zemřela jest Eodem anno III Idus Julii obiit Kerberk 4), Kerberka, choť Bořiwojowa. coniunx Boriwoy. Léta od narození páně 1143 kníže český 1143 1143. Wladizlaus, dux Boemorum, Moravi- Wladislaw Morawu ohněm pohubil. am incendio vastavit. Eodem anno legatus apostolici separavit Téhož léta legat apoštolského odlaučil kněží od manželek. sacerdotes ab uxoribus 5). Téhož léta nalezení hlawy sw. Wojtěcha bi- Eodem anno inventio capitis sancti Adal- berti episcopi et martyris in urbe Praga in ec- skupa a múčenníka na hradě Pražském w kostele 1) Zdá se, že se tu mysliti má na nastolení biskupowo; neb dle pokračowatele Wyšehradského přijal Otto biskupstwí (bezpochyby se tu rozumí poswěcení) od arcibiskupa Mohučského již 28 Kwětna. Wiz str. 234. — 2) Nazerat 4. — 3) O kardinálu Quidonowi srw. Boček, Cod. dipl. Mor. I, 216. — 4) Kerbek 4a. Necrolog. Boh. (Dobner, Mon. III, 13) má IIII Idus Julii a jmenuje zesnulau Gertrad. Srwn. Let. Kosm. III, 12, str. 145. — 5) Srownej o tom Bočeh, Cod. dipl. Mor. I, 223.

Strana 262
1149 1144 1145 1146 1147 1148 262 clesia sancti Viti martyris, et cilicium sancti .Wencezlai inventum est. Eodem anno venerabilis dedicatio monaste- rii sanctorum Viti, Wenceezlai atque Adalberti II Kal. Octobris a tribus episcopis, Ottone Pra- geusi et Heinrico Olomucensi et Babenbergensi episcopo. Eodem anno religiosus papa Innocentius mi- gravit ad dominum. 1144. Quido cardinalis et legatus apostoli- cae.sedis, cassis quorundam incitatus delationi- bus, Silvestrum abbatem suspendit ab officio, sed sequenti anno per domnum Heinricum, Olo- mucensem episcopum, redeuntem restituit. 1145. 1146. Dedicatio capellae sanctae Mariae in Zazoa a venerabili episcopo Ottone, quam con- struxit domnus Silvester abbas. 1147. Venerabilis abbas Clarevallensis Bern- hardus, deo et hominibus carus, audiens inva- sionem et persecutionem, quam Sanguin!) paga- nus fecit in confinio Jerusalem, sicuti Mathathias adhortabatur filios suos, sic adhortatus est re- gem Franciae Luodewicum?) omnesque Franci- genas gentes armata manu in expeditione dei ire lerusalem, animasque pro fratribus ponere, nec non christianam gentem de gladio pagano- rum auxilio dei liberare, cuius admonicione Fran- ciis gentes Francianae, Anglicae, Lotharingiae, Saxones, Boemienses, Suevienses, Bawarienses cum ferocibus Francis ad expeditionem domini sunt paratae. Commotio christianorum facta est in paganos. Eadem tempestate verbiger Sdico, episcopus Moraviensis, adiit Pruzos?) cum Hein- rico, decano Pragensis ecclesiae, ad praedicatio- nem, et eodem anno est reversus. Eodem anno II Idus Junii obiit Izcizlaus *) quintus abbas Postolopertensis ecclesiae, cui suc- cessit Bero Zazovensis monasterii decanus, et eodem anno ordinatus est VII Idus Decembris. 1148. VI Idus Julii Otto, duodecimus epis- copus sanctae Pragensis ecclesiae, obiit, cui successit Daniel, praepositus eiusdem ecclesiae. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. sw. Wita muéenntka; téZ koBile sw. Wáeslawa jest nalezena. Téhož léta slawné poswéceni chrámu swa- tých Wita, Wácslawa a Wojtěcha dne 30 Září od tří biskupů, Otty Pražského, Jindřicha: Olo- mauckého a biskupa Babenberského. Téhož léta zbožný papež Innocentius odešel jest ku pánu. Léta od narození páně 1144 Guido kardina! a legat stolice apoštolské, popuzen lichými nářky některých, stawil jest úřad opatowi Silvestrowwi ; ale následujícího roku dal jej skrze Jindřicha bi- skupa Olomauckého, když se wrátil, opět dosaditi. Léta od narození páně 1145. Léta od narozeni páně 1146 poswěcení ka- ple sw. Maří w Sázawě od ctihodného biskupa Otty, kteraužto wystawil pan opat Silvester. Léta od narození páně 1147 ctihodný opat Klarwallský Bernard, bohu i lidem milý, slyšew o útoku a pronásledowání učiněném od pohana Sanguina w krajinách Jerusalemských, jak na- pominal Matatiáš syny swé, tak jest napominal krále franckého Ludwika a wšechny muže Fran- cauze, aby brannau rukau wyšli na wýprawu božskau do Jerusaléma a položili duše swé za bratry i aby lid křesťanský s pomocí boží wy- swobodili od meče pohanského. K jehožto napo- minání k Francauzům woje francauzské, anglické, z Lotharingie, saské, české, šwábské, baworské s urputoaými Franky k wýprawě boží připrawili jsau se. Stalo se jest pohnutí křesťanů proti pohanům. Tauž chwili wýmluwný biskup moraw- ský Zdik zašel jest ku Prusům s Jindřichem dě- kanem kostela Pražského ku kázání, a téhož léta jest se nawrátil. Také toho roku dne 12 Čerwna zemřel jest Zdislaw, pátý opat kostela Postoloprtského; po němž nastaupil jest: Bero, děkan kláštera Sázaw- ského, a téhož roku jest poswěcen dne 7 Prosince. Léta od narození páně 1148 dne 10 Čer- wence zemřel jest Otto, dwanáctý biskup swatého kostela Pražského; po němž nastaupil jest Daniel, probošt téhož kostela. !) Emadeddin Zenki, panownik Mosulsky. — “) Ludwicum 4a. — ?) Pomořaním die Vincencia. — ?) Czci- slaus Ja. 

Strana 263
MNICH SÁZAWSKÝ. A. dom. 1149 ordinatus est Daniel episcopus a maguntino archipraesule. A. dom. 1150 vir clarus vita Sdico, septimus episcopus Olomucensis ecclesiae, subtrahitur ab hoc mundo!), victurus perpete vita, cui successit Johannes, canonicus de monte Ztragov. Eodem anno obiit Gertrudis, ducissa Boe- miae. A. dom. 1152. A. d. 1153 obiit papa Eugenius*), vir vita magnificus, cui successit Anastasius ?). A. dom. 1154. Jam die deficiente crepuscu- loque noctis imminere incipiente eclipsim luna passa est. Post haec maxima mortalitas in ho- mines irrepsit. A. dom. 1155 fratres nostri Arsenius, Sizna, Radosta hac vita exempti sunt. А. d. 1156 Bero, Postolopertensis abbas, V Idus Maii, heu! immatura morte diem clausit ex- tremum. Hic siquidem secunda aetatis suae vigilia, domini aspirante gratia, semetipsum in ara cru- cis Christi hoc in coenobio obtulit holocaustum deo. Vir caritatis virtute plenus, simplex et ca- stus in moribus, voluntarie paupertatis specialis amicus, qui ob meritum sanctae religionis primo apud nos honore decaniae, deinde Postoloper- tensis in monasterio per domnum Ottonem epis- copum abbatiae est culmine sublimatus. Prae- fuit autem eidem ecclesiae annis VIII, mensibus IV, diebus XXXV. 1157. V Idus Januarii Spitigneus dux, immo flos et honor ducum, proh dolor! nimis intem- pestiva morte vitae praesentis accepit terminum, vir prae ceteris divinae pietatis dote magnifice praeditus, et ut pace omnium dictum sit, totus ex omni virtutum elegantia compositus, cuius qui digne meminit, dolore et lacrimis nequa- quam carere poterit. Cecidit quippe aureus ec- clesiae dei clypeus, clericorum pater, pupillorum mater, moerentium intimus consolator, totius .ho- nestatis et bonitatis sollertissimus indagator, cui virtus amor, vitium fuit horrori, cuius in iudicio arcem victoriae misericordia et veritas semper obtinuit. Ad miserendum denique nullus eo fa- 263 Léta od narozeni páné 1149 wyswécen jest biskup Daniel od arcibiskupa Mohučského. Léta od narození páně 1150 muž slawného žiwota Zdik, sedmý biskup kostela Olomauckého, wzat jest z tohoto swěta, aby byl účasten wěč- ného žiwota; po němž nastaupil jest Jan ka- nownik z hory Strahowa. | Téhož léta zemřela jest kněžna česká Gertrud. . Léta od narozeni páné 1152. Léta od narození páně 1153 zemřel jest papež Eugenius, muž žiwota wysoceslawného ; po némZ nastaupil jest Anastasius. Léta od narození páně 1154, když se již den schylowal a počal nastáwati saumrak noční, stalo se jest zatmění slunce. Poté přišlo na lidi welké mření. Léta od narození páně 1155 sešli jsau s to- hoto swěta bratří naši Arsenius, Žižna, Radosta. Léta od narození páně 1156 dokonal po- slední den swůj Bero opat Postoloprtský dne 11 Kwětna, ach! smrtí předčasnau. On zajisté we druhé době swého wěku, z ponuknutí milosti božské, sebe samého na oltáři kříže Kristowa w tomto klášteře obětowal w obět bohu, muž plný ctnosti lásky, prostý a čistý we mrawich, dobrowolné chudoby zwláštní přítel, kterýžto pro zásluhu we swaté řeholi nejprw u nás k düsto- jenstwi dókana, potom ke wzneśenosti opatstwi w klášteře Postoloprtském skrze biskupa Ottu byl powýšen. Byl pak předstaweným toho ko- stela osm let, čtyři měsíce a 35 dní. Léta od narození páně 1157 dne 9 Ledna Spytihněw kníže, ano kwět a sláwa knížat, po- hříchu příliš newčasnau smrtí došel konce tohoto žiwota, muž nad jiné darem dobrotiwosti božské wysoce nadaný, i, buď s pokojem wšech řečeno, celý ze samé skwělosti ctností složený, jehož kdož slušně sobě připomene, nebude moci zůstati bez žalu a.bez slz. Neboť sklesl jest zlatý štít kostela bożiho, otec duchownich, matka sirotků, zarmaucených utěšitel nejwraucnější, wší počest- nosti a dobroty wyhledawatel nejpilnější, jenž měl ctnost w lásce, neprawost w oškliwosti, na jehož saudě milosrdenstwi a prawda wždycky dosáhla twrze witézstwi. Slitowáni se nebylo Zád- !) Dne 25 Cerwno. Wiz Necrol. Boh. Dobner Mon. Boh. hist. III, str. 13. — ?) Třetí, — ?) Ctwrtj. 36 1149 1150 1152 1153 1154 1157 

Strana 264
1157 264 cilior, ad .irascendum et vindicandum in reos ne- mo difficilior. Quem etiam deus virga benignae suae correctionis multo tempore in praesenti flagellavit, sed baculum consolationis ad perci- pienda vitae futurae praemia reservavit. Longa siquidem et difficilia apud exteras nationes pas- sus exilia, tandem tam praeceptione quam pe- titione Friderici, Romani imperatoris, a Wladi- zlao duce recipitur in patria, sed brevi temporis interstitio, fatis urgentibus migrat ab hoc se- culo, pro temporali dispendio felicitatis aeter- nae beandus solatio. Eodem anno XIII Kal. Febr. Fridericus, ab- bas Postolopertensis, vir in divinis et humanis rebus summae discretionis, erga deum et homi- nes devotae sinceritatis, intimae ad omnes affa- bilitatis, peracto itinere cum domno Daniele pontifice in terram «Hunorum abierat, quoniam videlicet idem antistes et Heinricus, frater Wla- dizlai ducis, cum aliis Boemicae terrae primati- bus filiam ") Ungarici regis ?) Friderico, filio eius- dem ducis, disponsandam detulerunt. In reditu in quandam villam suam pausandi gratia deve- niens, post trium dierum egritudinem ultimum exhalavit spiritum. Eiusdem quoque anni XI Martii Kalendis Jobannes, Olomucensis ecclesiae episcopus, qui de monasterio sancti Augustini Ztragov assump- tus fuerat, vitam terminavit praesentem, medio sane iuventutis constitutus flore, sed maturus morum nobilitate. Hic pro defensione iustitiae et statu ac honore sanctae dei ecclesiae sem- per, quantum in ipso fuit, inconvuleus proelia- tor perstitit, difficilis inobedientibus, facilis ac promtus et affabilis deum diligentibus. Cui ex quo episcopalem suscepit infulam in corde, in habitu et sermone praecipua semper extitit hu- militatis custodia, adeo ut plerumque etiam ab humilioribus personis venerari refugeret, dicens, non oportere se exigere honorem ab hominibus, utpote qui de eodem luto conditus esset. De probitate Wladizlai regis et fratris eius Theo- baldi ducis. Anno sub eodem Fridericus imperator, iunc- to sibi duce Wladizlao et fratre eius Theobaldo, 1) Eliška jménem. — ?) Geisy 2. POKRAČOWATELÉ KOSMOWI. nému lehéi nez jemu, rozhnéwáni a msténi se nikomu těžší. A bůh jej metlau swého dobroti- wéeho kárání w žiwotě zdejším dlauhý čas. tepal, ale berlu útěchy k obdržení odměn budaucího ži- wota uschowal. Neb jest zkusil dlauhá a těžká wyhnanstwi u cizich národů, až pak rowněž z roz- kazu jak k žádosti císaře Římského Fridricha od kniżete Wladislawa přijat jest nazpět do wlasti; ale po projití krátkého času z naléhání osudu sešel jest se swěta tohoto, aby za časné utrpení oblažen byl potěšením štěstí wécného. Téhož léta dne 20 Ledna Fridrich opat Po- stoloprtský, muž welké rozšafnosti jak w bož- ských tak lidských wěcech, zbožné upřímnosti k bohu i klidem a nejwraucnější ke wšem pří- wětiwosti, wykonaw cestu, ježto byl s panem Danielem biskupem jel do země uherské, po- něwadž totiž týž biskup Jindřich bratr knížete Wladislawa s jinými welmoži země české wezli dceru krále uherského k zasnaubeni s Fridri- chem synem téhož knižete, na cestě zpáteční přišed do jedné wsi na odpočinutí, po. nemoci tří- denní wypustil dech poslední. Také téhož roku dne 19 Unorá Jan biskup kostela Olomauckého, který byl powolán z klá- štera sw. Augustina na Strahowč, skončil přítom- ný žiwot, postawen jsa zajisté w kwětu mladosti, ale zralý &lechetnosti mrawü. On byl w hájení sprawedliwosti a stawu i eti swaté cirkwe boZi, seć byl, wżdy neohrożenym bojownikem, piikry k neposlušným, přístupný a ochotný i přiwětiwý k milujicim boha. On od času, co dosáhl infule biskupské, zachowáwal w srdci, w oděwu a w řeči wždy obzwláštní pokoru, tak že často i od nižších lidi nechtél pfijmauti ücty, říkaje, že nenáleží jemu wyżadowati cti od lidi, neb że jest utwo- fen z též hlíny. O Xlechetnosti krdle Wladislawa a bratra jeho knížete Děpolta. Za téhož roku císař Fridrich, wzaw s sebau kniże Wladislawa a bratra jeho Děpolta, wtrhnul 

Strana 265
MNICH SÁZAWSKÝ. Poloniam : exercitu valido intravit"), principes eius, Bolezlaum et Mesconem ?), suae ditioni sub- iugavit, infinitam pecuniam in auro et argento accepit, et pro confirmatione et stabilitate de- inceps pacis filios eorum obsides suscipiens, vic- toria pro voto potitus rediit. Pro cuius sane pacis compositione praecipue ducis Wladizlai in- stitit illustris industria; tantum enim imperato- riae voluntati se tunc benevolum exhibuit, ut per se tantum et suos vel ad deditionem prae- fatos principes flectere vellet, vel si necessitas rei poposcisset, ipse primus cum illis pugnam anticiparet. Imperator vero, ut dictum est, cu- pito potitus honore, ad sedem suam reversus est. Jar, scilicet anno ab anno incarnat. 1158 initiato, quid Boemico duci pro labore suo re- compensationis exhibere debuisset, cum princi- pibus regni consilium habuit. Dum ergo plures eorum assererent, dignum sibi videri optimis muneribus auri et argenti iuxta imperatoriam munificentiam ipsum remunerari debere, impe- rator liberiori usus consilio, ducem ad se accer- situm huius verbi nobilitate alloquitur. Virtutis tuae constantia nobis optime complacuit, nam et fidelitatis tuae erga nos sinceritas toti regno evidenter innotuit, quam fideliter, quam devote, et quam intime nostrum, immo totius regni integrum secundum deum diligas statum, cum in nostris necessitatibus et totius regni rei publicae tui ipsius tuorumque vitam periculo obiicere nun- quam haesitaveris. Hanc igitur egregiam virtutem in te considerantes ac diligentes, et de cetero te erga nostram imperatoriam serenitatem fide- lem et incommutabilem haberi cupientes, honore quo ipse volueris te secundum nostram liberali- tatem honorare decrevimus. Attamen quia ter- ram tuam auro et argento et omnium pretio- sarum rerum copia scimus redundare, et nichil in talibus tibi rarum existere, accipe ex dei gratia et nostra benevolentia tibi, quam tradi- mus, regni coronam et regiae potestatis et ho- noris dignitatem in regno tuo. Et haec dicens iussit proferri coronam auream gemmis, pretio- sis lapidibus mire adornatam, qua videlicet ipse imperator in summis festivitatibus uti ferebatur. 265 jest s wojskem silnym do Polska, podrobil kni- žata té země Boleslawa a Meska pod panstwi swé, wzal nesmírné penize w zlatě i we stříbře, a konečně pro utwrzení a trwání míru přijal syny jejich co rukojmě, i nawrátil se s obdrže- nim witézstwi dle pfáni swého. O kteréhozto 1157 miru zawfeni zwlaśtć kniżete Wladislawa wý- “ tečná pilnost se zasadila. Neb se tau mórau pro- kázal tehdáž ochotným po wůli cisařowě, že chtěl sám o sobě a se swými řečená knížata buď při- nutiti ke wzdání se, buď, kdyby bylo potřeba, sám prwní s nimi napřed swésti bitwu. Ale císař, jak řečeno, dosáhnuw sláwy, které si přál, na- wrátil se jest k swému sidlu, a když se již po- činal rok od narození páně 1158, s knížaty říš- skými radil se, jakau by měl knížeti českému za jeho přičinění wzdáti odměnu. Když tedy ně- kteří z nich prawili, żeby se jim widélo byti slu&- né, aby mu dle štědrosti císařské nejlepšími dary we zlatě a we stříbře odměna učiněna byla; císař užiw rady wolnéjéi, powolal kniZe k sobě, a takowým slowem ušlechtilým k němu promlu- wil: Stálost statečnosti twé nám se welice za- líbila; nebo také upřímnost wěrnosti twé k nám objewila se celé říši, kterak ty wěrně, kterak oddaně a kterak wraucně miluješ staw: náš ano celé říše dle boha nedotknutý, poněwadž jsi se nikdy newáhbal w potřebách našich a obce celé fise Żiwobyti swóć i swych wystawiti w nebez- pełenstwi. Tedy tuto wýtečnau statečnost při tobě spatřujíce a rádi widauce, i přejíce sobě, abys byl i napotom k naši Jasnosti císařské wérny a neproměnliwý, uzawřeli jsme poctíti te- be cti, kterau bys sám chtěl, dle naší štědrosti. Nicméně wšak poněwadž wime, že země twá oplýwá zlatem a stříbrem i hojnosti wšech wzá- enych wéci, a Ze ti nie toho není wzácné, wezmi z milosti boží a z naší dobrotiwosti ko- runu králowskau, kterau ti odewzdáwáme, i dů- stojnost moci a cti králowské w říši twé. A to řka, dal přinésti korunu zlatem, perlami a dra- hým kamením diwně okrášlenau, jíž totiž on ci- sař sám, jak se prawilo, užíwal o nejwětších slawnostech. Takowau tedy ctí božským říze- ním powznešen nawrátil se jest slawný kníže !) Císař Fridrich I přešel přes Odru dne 22 Srpna 1157. — ?) syny Boleslawe Ill. 36* 1158 

Strana 266
1188 1159 266 Tali igitur divinitus honore sublimatus, glorio- sus dux Wladizlaus cum ingenti tripudio et lae- titia suorum rediit ad sual). Deinde eiusdem anni mense Maio profecti sunt rex et frater eius dux Theobaldus cum caesare Friderico in Italiam adversus Mediola- nenses?), qui tunc imperatorem pro quadam se- ditione contra Laudunenses ac Nolanae urbis cives facta sibi graviter offensum habebant. De- creverat siquidem imperator non prius se cum exercitu ab urbe discessurum ?), quam hostibus suis igne et ferro meritam rependeret ultionem. Ibi gloriosus rex et vere glorificandus Wladi- zlaus cum suis optimatibus, veluti quondam Judas Machabaeus, modo frontes adversariorum conterendo, modo a tergo insequendo, modo eti- am a dextris et a sinistris acriter insistendo, quod proelia laudabiliter ac victoriose peregerit, dictu longum est. Áttamen quia in bellicis cer- taminibus victoriae proventus plerumque sit in- certus, et varii casus vices diversas et difficiles in talibus ludunt, fieri non potuit, quin et ipse quosdam ex suis primatibus illic amitteret. Me- diolani igitur cives egregiam eius virtutem et industriam considerantes, et quia caesari foret acceptissimus, legatis ad ipsum et precibus di- rectis, mediatorem eum inter se et caesarem esse pro offerenda digna satisfactione et pacis compositione deprecati sunt. Ipsius ergo annu- ente prudenti consilio et sedulitate, praefatae cives urbis potiti sunt pace. ?) A. d. 1159 Daniel episcopus Mediolanum ad caesarem Fridericum profectus est?), a quo be- nigne et honorifice susceptus est, quem in obse- quio suo suis et regni negotiis biennio implica- tum retinuit. Interim Romae defuncto Anastasio, apostolicae sedis pontifice, gravi exorta seditione, duo ex contrariis partibus apostolicae sedi prae- ficiendi electi sunt, Alexander?) et Victor”). Pro qua dirimenda seditione Daniel praesul Romam dirigitur, ut videlicet utraque persona caesaris et totius regni concilio interesse debeat, et iux- ta publicam et canonicam sanctionem is, qui POKRAÓOWATELÉ KOSMOWI. Wladislaw k swému domowu s náramnym. ple- sem a radosti. Potom téhož léta w mésici Kwétnu táhli jsau král a bratr jeho, kniže Děpolt, s císařem Frid- richem do Italie proti Mediolanským, kteří teh- dáž byli obrátili těžký hněw cisařůw proti sobě pro jisté pozdwiZeni učiněné proti měšťanům Laudskym a Nolským. Císař byl totiž uzawřel, že neodtáhne prwé s wojskem od města, než by swým nepřátelům učinil ohněm i mečem zaslau- ženau pomstu. Tam slawný král a w prawdě oslawy hodný Wladislaw se swými předními, jako někdy Judas Makabejsky, brzy potiraje cela protiwnikü, brzy ze zadu je stihaje, brzy zase 8 prawé a s lewé strany udatné dorázeje, kolik bitew chwalitebné a witézné swedl, dlauhé jest powidati. Nicméné ponéwadz we wáleénych zá- pasich wypadek witézstwi obyéejné bywá neji- stý, a wšelijaké případy seBaSkowáwaji pfitom rozličné a těžké proměny, nemohlo jinak býti, než, že i on ztratil tam některé ze swých před- ních. Měšťané Mediolanští tedy, znamenajice jeho udatnost a činnost, a protoZe byl cisafi nejmi- lejái, obrátiwáe se k nému posly a prošením, wyžádali sobě od něho, aby byl prostředníkem mezi nimi a císařem o slušné zadostučinění, kterého podáwali, a o zawření miru. Tedy s jeho opatrnau radau a pilným přičiněním, když swo- lil, dosáhli jsau měšťané řečeného města pokoje. Léta od narození páně 1159 jel jest biskup Daniel do Mediolana k cisaři Fridrichowi, od ně- hož dobrotiwě a poctiwě přijat jest, i zdržel jeho w sluZbé swé zaneseného wéemi swymi a fi$-: skymi dwé léta. Mezitím w Římě po smrti Ana- stasia stolice apoštolské wrchního kněze strhlo se jest welké pozdwizeni, a zwoleni jsau dwa od protiwnych stran k powýšení na stolici pa- pežskau, Alexander a Viktor. K upokojení té bauře wyprawen jest biskup Daniel do Říma, tak totiž, aby obadwa stáli w raddé cisaře a celé říše, a dle weřejného a cirkewniho zdkona aby ten, 1) Palacký, Dějiny nár. Č. 1, 2, str, 47 a násl. — 2) Cisaf Fridrich byl jesté 14 Cerwna 1158 w Augipurce, — 3) Obležení Mediolanu počalo počátkem měsíce Srpna 1158. — 4) Pokoj mezi Mediolouskymi a cisafem smluwen počátkem Září 1158, načež dne 8 t. m. Mediolanští učinili císaři pokoru. — %) Daniel, biskup Pražský, táhl do Italie zároweň s králem Wladislawem. — 6) Tieti, — 7) Ctwrty. 

Strana 267
MNICH SÁZAWSKÝ. magis competeret, apostolicae sedis principatum obtineret. In eo sane concilio") coram cunctis regni principibus et CL episcopis Victor iusti- tiae victoriam obtinuit, e& concordi omnium voto et acclamatione archisterium apostolicae sedis suscepit. His igitur rite terminatis Daniel prae- sul à caesare et apostolico multo sublimatus ho- nore, excellentia quoque functus legationis apo- stolicae, proficiscitur ad regem Hunorum*), et exinde ad propriam Pragensis pontificatus se- dem anno dominicae incarnationis 1160, in om- nibus auctore deo prospere agens, regreditur. A. dom. inc. 1161 IV Idus Febr. Silvester, Za- zovensis abbas, regiminis sui XXVIII anno exiit & tenebris huius corporeae regionis ad patriam perpetuae mansionis, pro labore praesentis vi- tae recepturus bravium beatae remunerationis. Vir omnium virtutum disciplina et morum ele- gantia decenter insignitus, atque adeo practicae exercitiis ac theoriae amori deditus, ut evidenter adverti potuisset, hominem licet adhuc in carne positum, totum tamen spiritus sui fervore iam in coelestibus constitutum. Specialis enim erat amicus parsimoniae, qui lautiores dapes vel vini pocula ceu quasdam morborum materias ab- horrebat, sed cibo simplici et pura fluminis unda delectabatur, convivia potentum et qua- rumlibet secularium personarum detestabatur, propter quod etiam a pluribus minus diligeba- tur, quia in talibus nulli se communem exhibe- bat. De cuius vitae laudabili qualitate multa quidem .àd exemplum pie vivendi et honestatis formam dici possent, sed quia superius iam in- de me ex parte dixisse memini, et maxime quo- modo operum eius in eodem monasterio magna- lia, quanta fuerint ei erga divini cultus honorem Studia, evidenter extant testimonia perhibentia, hoc in loco ista sufficiant. Hoc tantum, salva omnium gratia, dixerim, Quod locus ille patrem, vix invenit sibi talem Moribus et vita, ceu Silvester fuit abba. Huius post obitum Bozata, eiusdem loci prior, eodem anno per Wladizlai regis et epis- copi Danielis electionem in abbatiam successit, qui brevi tempore, exacto unius videlicet anni spatio, sui regiminis curam propria voluntate 267 kdoby se wice hodil, obdržel panstwi na stolici apoštolské. W tom shromáždění zajisté přede wše- mi knižaty říše a 150 biskupy Viktor obdržel za práwo, a z jednosworného usnešení a přiswěd- čení wšechněch dosáhl arcipastyfstwi: na stolici apoštolské. Tedy po řádném skoncowáni toho wšeho biskup Daniel powznešen ke mnohé cti' od cisaře i od apoštolského, jakož i poctěn po- wýšením za apoštolského legata, jel jest ku králi uherskému, a odtamtud k wlastnímu sidlu biskup- stwi Pražského léta 1160 s dobrým pomoci boží zdarem: we w&em se nawrátil. Léta od narozezi pàné 1161 dne 10 Unora Silvester opat Sázawsky w roce osmmecitmém sprawy sSwé, ode&el jest ze tmy této krajiny tělesné k wlasti bydla stálého, aby za práci pří- tomného žiwota wzal odplatu blažené odměny. Muž we prowozowání wšech ctností a. leposti mrawů slušně wýtečný a cwiku praktickému i lásce k theorii tak oddaný, že bylo lze patrně widěti, že člowěk ten, ač ještě w těle se nachá- zeje, nicméně horaucnosti ducha již celý w ne- beskych wócech byl ustawen. Byltć zwliśtni pfi- tel śetrnosti, tak że skwostnější jídla nebo po- hźry wina zamital jako nójakć latky nemocnć, a w jídle jednoduchém a čisté wodě z řeky měl zalíbení ; hodům mocných lidí a kterýchkoli osob swětských wyhýbal se, pročež také od mnohých méně byl milowán, protože w tom s nikým ne- miwal společnosti. O jehozto chwalitebném spů- sobu žiwota dalo by se sice mnoho powidati' za pfiklad zbozného Ziwobyti a za wzor počestnosti ; ale poněwadž pamatuji, že jsem již wýše něco toho powédél, a nejwice kterak weliká dila jeho w témž klášteře, jak byla welká jeho pilnost we zwelebowáni sluZby bozi, wydáwaji o tom jasná swědectwi, budiž na tom zde dosti. Jen tolik s powolením wšechněch ať řeknu: Žeť toto misto as otce takého by sotwa nalezlo W žiwotě, we mrawu, jak Silvester tento opat byl. Po jeho smrti nastaupil w opatstwi Božata, téhož místa přewor, ještě téhož roku zwolenim od króle Wladislawa a biskupa Daniele; kte- rýžto po krátkém čase, totiž po proběhnutí jed- noho roku, péči spráwy swé ze swé wlastní wůle 1) Shromáždění to odbýwáno w Ticiné na poéálku roku 1160. — ?) Geisovi Il. 1159 1160 1161 

Strana 268
2161 1162 268 deposuit. Hic namque in coenobiali conversatio- ne iam XXX compleverat annos, ac à tumultu secularium actionum adeo se alienum effecerat, ut nulla penitus ratione, quid in seculo abere- tur, sese vel scire modicum pateretur, ideoque ad disponendas exteriores monasterii utilitates, vel ad popularium quaestionum examinanda iudi- cia prorsus extitit ignarus. Praeterea tot et tam gravium infirmitatum detinebatur molestiis, ut vix aliquando, quantacunque necessitas exegis- set, pro utilitate ecclesiae extra monasterii septa procedere potuisset. His igitur et similibus de- victus incommodis, post anni circulum onus de- posuit suscepti regiminis. Eodem anno ducellus Sobezlaus !) noctu fe- cit irruptionem cum LX armatis militibus in urbem Olomucz; omnes fere, quos in ea repe- rit, diversis opprobriis dehonestari fecit. Quae mox fama volans Wladizlai regis perculit aures, quí collecto exercitu dictam circumdedit urbem ; sed cum cerneret forti custodia militum inac- cessabilem sibi suisque fore urbis aditum, cau- tius arbitratus est magis ex ingenio quam bello iuvenilem principis animum attemptare. Per in- ternuntios ducem invitat ad pacem, immo spon- det et firmat, quam velit pacis accipere condi- tionem. Princeps igitur, ut simplicissimus agnus, nil adversi ratus, it regis in manus, pax et pa- cis conditio iuramenti confirmatur sacramento. Ibi Johannes, episcopus Moraviae, illic iurat om- nis prímatus Boemiae, sicut rex dictat pro pacis et fidei confirmatione. Sed ubi fides? Sacramenta violantur, pactio pacis exinanitur, rapitur, cathe- natur princeps egregiae probitatis, et in castro munitissimo Prinda sub districtissima custodia multo tempore?) macerandus retruditur. À. d. inc. 1162 divina annuente pietate, regis- que Wladizlai ac etiam domni Danielis pontificis industria procurante, Regnardus, abbas Zazoven- sis monasterii, gubernacula suscepit. Hic primo Syloense coenobium admodum honeste rexit, pro- prioque labore in possessionibus diversi generis magnifice ampliavit. Primo autem anno ordi- nationis domni Danielis épiscopi insurrexerunt quidam viri iniquitatis contra eundem abbatem, virum venerandum, et quaecunque criminosa de 1) Syn Sobéslawa I. — ?) az do r. 1173. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. se sebe složil. Neb on w obcowání klášterském byl již dowršil třidceti let, a byl se tak odcizil hliku bihi swótskych, że naskrze żadnym spi- sobem nedáwal tomn, aby dost málo wěděl, co se we swětě dálo, a protož k opatřowání zewněj- ších prospěchů kláštera neb k řízení saudů w ro- zepřích obecného lidu dokonce byl nenmély. Krom toho pfekázely mu néhody tolikych a tak těž- kých nemoci, že sotwa kdy, byť jakkoli welká potřeba toho wyžadowala, za prospěchem kostela ‘z ohrady kláštera wyjiti mohl. Těmi tedy a po- dobnými obtížemi přemožen, po uplynutí roku složil se sebe břímě přijaté spráwy. Téhož léta kněžic Soběslaw wtrhnul óasu noéniho se &edesáti brannymi bojowniky do hra- du Olomauce; skoro wšecky, které tam zastihl, dal rozličným zhanobením potupiti. O tom hned powést létawá dotkla se u&i krále Wladislawa ; kterýž sebraw wojsko řečený hrad oblehl jest; ale když spatřil, že silnau hlidkau bojownikü byl jemu a jeho lidem wchod do hradu udinen nepiistupnym, widélo se mu byti opatrnóji, spie chytrosti než bojem zkusiti mysl mładistwóho knizete. Wyzwal jej skrze posly k míru, ano sli- " bil a stwrdil, jakauż by cht8l pfijmauti wyminku miru. Kněžic tedý, čo beránek: nejsprostnější, ni- čeho zlého se nenadiwaje, wešel králi do rukau ; mir a wyminką fniru stwrzeny jsau swatostí při- sahy. Tu biskup Jan morawský, tam wšechno panstwo éeské prisahalo, jak král kázal k utwrze- ni miru a wiry. Ale kdeż wira? Pfisaby jsau zrušeny, umluwa o mír zničena; chopen, spaután kníže wýtečné ctnosti, a na hradě Přimdě náram- né pewném zawfen pod pfisnau hlidkau k dlau- hému trápení. Léta do narození páně 1162 ze swolení do- broty božské a spůsobeniím snahy krále Wladi- slawa i také pana biskupa Daniele ujal jest opat Regnard spráwu kláštera Sázawského. Ten nej- prwé sprawowal klášter Želiwský welmi počestně, a swau prací zwelebil jej welice statky rozlié- ného druhu. Ale w prwnim roce swěcení biskupa Daniele powstali: jsau néktefi lidé ne&lechetni, proti tomu opatowi, muži ctihodnému, a cožkoli zlého mohli o něm smysliti, neostýchali jsau se 

Strana 269
MNICH SÁZAWSKY. ipso potuerunt confingere, auribus pontificis cre- bra et importuna delatione veriti.non sunt in- culeare, et quia, sicut. beatus dicit .Gregoriüs, animo in multis occupato facile ab adulatoribus subripitur, rem ita, ut conficta erat, episcopus esse credidit. Vix itaque venerabilis Regnardus siné canonic& audientia, nec accusatoribus seu testibus legitimis convictus, vel confessus de obiectione criminis, abbatiae .privatur honore, reicitur de monasterio cum universa sibi dilecta congregatione. Mirum sane de tanto viro, domno videlicet episcopo, quod tam crudelem .et tam praecipitem in pastorem simul et ovile potuit dare sententiam, et quod nulli prorsus parcen- dum ob unius aeousationem iudicavit, nisi forte, ut quidam tunc coniciebant, sicut et postmodum rerum probavit eventus, hac occassione id eum fecisse, ut quibusdam Augustiniani ordinis re- gularibus, de exteris ascitis nationibus, eundem locum commendaret. Praedictus vero domnus Reginhardus quarto decimo post depositionem sui regiminis anno, tribulationes eius et patien- tiam domino misericorditer respiciente, Zazoven- sis coenobii abba constituitur, Metensis genere, discretissimus moderator vitae monasticae, di- lectionis et affabilitatis gratia praeditus, humili- "tatis et mansuetudinis virtute constantissimus, omni morum elegantia melioribus per omnia comparandus. Cui pro hominum suorum defen- sione stare vigilantissimg semper cura fuit, cui pro assertione veritatis nec regia maiestas nec principum potestas terrorem vel ruborem un- quam incutere valuit, cuius animum nec prospe- ritas ad inanem unquam emollivit laetitiam, nec adversitas ad pernitiosam deiecit moestitiam ; vir in cunctis suis eventibus eundem laetitiae semper praeferens vultum. Universae congrega- toni plus amore quam terrore studebat prae- esse, tantum namque humilitati se subdiderat, ut cum esset omnium in congregatione dignior et sublimior, in omnibus suis actibus subiectio- ne se exhiberet. Ad humilia etíiam quaeque opera nullus eo promptior, nullus agilior, nullus efficacior; fuit in eo peritia pingere vel sculpere quaslibet imagines ligno vel osse vel etiam di- versi generis metallo, fabrilis quoque non igna- rus fuit artis, et omnis, quae ex vitro fieri so- let, compositionis. 269 wtlaukati do u&í biskupowyeh častým a ohaw- nym donásenim; a ponéwadZ, jak prawí swaty Řehoř, mysl mnohými wěcmi zaneprázdněná leh- ce býwá od pochlebniků podtržena, biskup uwě- fil, že tak jest, jak byli wymyslili. Ihned tedy ctihodný Regnard bez řádného slyšení, bez pře- kázání od žalobníků neb swédkü práwnich, bez přiznání se k wině přičítané, zbawen byl důsto- jenstwi opatského, a wypuzen z klá&tera s we- škerým jemu milým sborem. Diwno zajisté od takowého muže, totiž pana biskupa, že mohl tak ukrutný a tak přenáhlený rozsudek wydati na pastýře i zároweň na owčinec, a Ze usaudil do- konce nikoho nešetřiti pro obwinění jediného, leó asi, jak se tehdáž někteří domýšleli; jakž i potom ukázal skutek, že to pod tan zámin- kau učinil, aby ono místo doprawil některým zákonníkům řádu Augustinowého, přiwolaným z cizích národů. Řečený wšak pan Reginhard we 14. roce po ssazení se swé wlády, když ho- spodin milosrdně sezřel na jeho utrpení a trpě- liwost, ustanowen jest za opata klaštera Sázaw- ského; byl rodem z Mety, žiwota mnišského ředitel welice rozšafný, darem lásky a přiwěti- wosti nadaný, w ctnosti pokory a milosti nej- stálejší, we wšeliké leposti mrawů lze bylo jej s lepšími srownáwati. Měl wždy péči nejbedli- wější, postawiti se k hájení swých lidí; we mlu- weni prawdy nemohla mu ani welebnost králow- ská ani moc knižeci nikdy wehnati strachu ani ostýchání se; ducha jeho neobměkčowalo ani štěstí k marné radosti, ani ho ne&tésti nestrho- walo ke škodliwému smutku: bylť muž, který we wšech swých příhodách jewil pořád totéž wzezře- ni weselé. Sboru weškerému hleděl státi w čele wice láskau než strachem ; neb tau měrau pod- dal se pokoře, že ač byl we sboru wšechněch hodnější a wznešenější, we wšech skutcích swých poddajnost ukazowal. Také ku prácem sprostým nikdo nebyl ochotnější než on, nikdo hbitější, nikdo aučinliwější ; byl umělý w malowáni a ře- zání jakýchkoli obrazů ze dfewa, z kosti nebo také z kowu rozličného druhu; také nebyl ne- zběhlý w řemesle kowářském, jakož i we wšem dile, které se skládá ze skla. 1162 

Strana 270
270 POKRAČOWATELÉ KOSMOWI. III. WÝPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA A JINÝCH STARŠÍCH LETOPISCŮ ČESKÝCH. Kdysi we druhé polowici 13 století, a sice jak se podobá, krátce před narozením krále Wácslawa III, tedy před rokem 1289, sestawil neznámý jakýsi sběratel, jak se zdá některý z ka- nowníků neb jiných duchowních kostela Pražského letopis Kosmůw s pokračowáním kanowníka Wyšehradského a se sepsáními pozdějšími rozličných skladatelů, která zde dále we wydání tomto po sobě následují, w jedno dílo, které se nám zachowalo w rukopise kapituly Pražské, učiněném pro biskupa Pražského Jana z Dražic někdy mezi léty 1329 a 1343 (2), též w rukopise knížat z Fürstenberka w Donaueschingen (2aa) a w rukopise někdy děkanstwí Budějowického, nyní mu- sejním (8). W rukopisech těchto nacházejí se tedy wšichni tak zwaní pokračowatelé Kosmy, wyjma jediné mnicha Sázawského. Wšecko to, co w rukopisech těchto následuje po roce 1142, kterým končí kanowník Wyšehradský, zahrnuje se dle zwyku pod jménem druhého pokračowání letopisu Kosmowa, ač již Balbinowi a Pešinowi, později pak důkladnějším badatelům Pelzlowi a Dobrow- skému bylo zjewno, že celé toto snesení zpráw od roku 1142 až do roku 1283 nepochází od jednoho prwotního skladatele. We wšech rukopisech jest pořádek snesených zpráw historických takowý, jak jej we wydání Pelzelowě shledáwáme, které se dle rukopisu kapitulního stalo. W nowějším čase přičinili se Palacký a dle náwodu jeho Köpke wší pílí o rozeznání a rozebrání rozličných částí snesení tohoto od sebe, a na základě tom wydáni jsau pokračowatelé Kosmowi redakcí Köpkowau ponejprw w Monumentech Pertzowých každý o sobě, pokud práwě nejwíce možné bylo je od sebe odděliti. Následujeme při tomto wydání příkladu Köpkowa, užíwajíce toliko jiných nápisůw jednot- liwých sepsání, z nichž se tak zwané druhé pokračowání Kosmy skládá, jak se nám zdají k lep- šímu pochopení čtenáře býti přiměřenější. Prwní z těchto sepsání skládá se z pauhých wýtahů neb wýpisků z několika starších dějepisců českých, kteří se za pokračowatele Kosmowy nepokládaly, totiž z Vincentia kanowníka Pražského, z Gerlacha opata Želiwského a nějakých starších letopisů nebo pamětí, které se nám w půwodním sepsání nezachowaly. Zdá se, že, jak se domníwá Köpke, wýtahy a wýpisky tyto složil onen sbě- ratel z druhé polowice 13 století, který ponejprw spojil letopis Kosmůw s pozdějšími pokračowá- ními w jeden celek, aby jimi wyplnil mezeru, která se mu naskytowala od roku 1142 až 1196. Wýpisky tuto dotčené zachowaly se nám, jak již wýše naznačeno, w rukopisech knihowen kapituly Pražské (2), Donaueschinské (2aa) a musejní (8), z nichž prwní nejstarší pochází z konce prwní polowice wěku XIV, oba poslední z konce wěku XV. O rukopisech poslednějších nemožno říci, žeby snad w této části byly opisy rukopisu kapitulního, poněwadž na některých místech wíce než rukopis kapitulní se srownáwají s prameny, z nichž wýpisky půwodně učiněny byly — totiž s Vin- centiowým a Jarlochowým letopisem, — z čehož jde, že wšecky tři rukopisy mají swůj pramen we starším rukopise, nyní již neznámém.

Strana 271
WYPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA a j. Tn !) diebus illis regnante in regno Romanorum rege Conrado et in Bohemia principante duce Sobieslao, Zdico qui et Henficus, bonae memoriee Olomucensis episcopus, habitum nostrum, quem lherozolimis viderat, super se- pulerum vilae susceperat cum multo, sicut tradunt, imbre lacrimarum, et abdicatis ibi tam esu carnium quam ce- teris vitae blandimentis ?), reportabat memorato duci et Bohemis sicut novum hominem ita et novum ordinem ?), Quo duce in brevi defuncto, successor ipsius illustris Wladislaus, nec non et uxor sua nobilissima Gedrudis, soror praedicti regis Conradi, succensi?) exemplo et ex- hortatione5) praefati episcopi, novam ecclesiam novo con- dunt ordini, erigentes fabricam venustissimam in monte Strehow, mutato nomine ipsius in monte Syon, anno do- mini 1140, quibus optime cooperabelur idem episcopus, maxime in spirituelibus 9), coadunando undecunque pos- set religiosos [ratres, quibus et praefecit imprimis quen- dam Blesium. Postquam vero liquido comperit de institu- tione Praemonstratensis ecclesiae, quod inde esset?) ini- tium ordinis et magisterium vitae regularis, illico habita deliberatione cum ipsis fundatoribus, unanimi voto mi- serunt, et de Stenveldensi?) domo conventum postula- verunt. Et quidem lunc temporis ordo noster, licet non- dum?) dilatatus, magno tamen fervebot zelo, tum in Praemonstrato tum in omnibus ecclesiis nostri ordinis, et maxime in Stenveldensi !?) ecclesie, quae nullam ha- buit vel habet in religione secundam. Cuius tunc auavis- Simo tracti odore principes terrarum undecunque gaude- bant ecclesias fundare novas et personas ordinis evocare ad illustretionem provinciarum" suarum. Inter quos et isti fundatores, de quibus modo sermo est, porrigentes pe- titionem suam prius capitulo, deinde Stenveldensi eccle- siae, quod pie postulant, pleno comprehendunt effectu. Nam committitur Stenveldensi praeposito, ut negotium eorum promoveat et desiderata concendaet. Porro praepositus, vir deo plenus, non tardet in hiis, quae in !!) mandatis acceperat, sed assumptis !?) secum fratribus et domino Godeskelco, qui postea abbas in Syloa factus est, pro- ficiscitur in Bohemiam. Pragam venit, devote suscipitur, obliget se ad susceptionem loci, tendemque repatrians, dimittit ibi memoratum Godeskelcum e latere suo cum fratribus, qui conventui hobilacula praepararent interim lignee. Quibus paratis, iterum post anni circulum idem 271 Za onoho času když panowal w říši Římské král Konrad a w Čechách wládl kněz Soběslaw, Zdík, jinak Jindřích, dobré paměti biskup Olomaucký, šat náš, jejž byl widěl w Jerusalémě, na sebe wzal nad hrobem ži- wota s wclkým, jak se prawí, slz prolitím, a odřek se tam jak požíwání masa tak jiných wšech wnad žiwota, přinesl jest nazpět wzpomenutému knížeti a Čechům jek nowého člowěka tak také řeholi nowau, À když kníže ten w králce zemřel, nástupce jeho, slawný Wladislaw, jakož i manželka jeho wysoce urozená Gertrud, sestra prwé řečeného krále Konrada, powzbuzení příkladem a napomínáním řečeného biskupa, nowý kostel wysta- wili jsau nowemu řádu, wyzdwihše překrásné stawení na hoře Strahowě, jehož jméno proměnili jsau w horu Sion, léta páně 1140, s nimiž welmi dobře spolu pra- cowal týž biskup nejwíce w stránce duchowni, shromaz- dďuje odkudkoli mohl řeholné bratry ; jimž také předsta- wil jest nejprwé jakéhosi Blažeje. Wšak ale když do- čista zwěděl o zřízení kostela Praemonstratského, že odtamtud byl začátek řádu a wzor žiwota řeholního, hned dle uradění se zakladateli samými jednomyslně po- slali jsau a wyžádali sobě sbor z kláštera Stenfeldského. A toho času řád náš, ač ještě nebyl rozšířen, wšak hořel welkau horliwostí, jak w Praemonstratě tak we wšech kostelích řádu našeho a nejwíce w kostele Sten- feldském, který neměl aneb nemá žádného w řeholi row- ného. Jehožto nejlíbeznéjsí wüní wábeni jsauce, panow- nici nad zemémi odewsad zalibowali sobé zakládati nowé . kostely a osoby řádu toho powoláwati k oswícení zemí swých. Mezi kterýmiž také tito zakladatelé, o nichž prá- wě řeč jest, podawše žádosti swé prwé kapitule, potom kostelu Stenfeldskému, čeho zbožně žádali, plným skut- kem obdrželi jsau. Neb uloženo jest Stenfeldskému pro- boštu, aby záležitost jejich sprawil a přání zadost uči- nil. Poté probošt, muž boha plný, nemeškal w tom, co mu bylo rozkázáno, nybrZ wzaw s sebau bratií a pana Godeskelka, který se později stal opatem Želiwským, cestowal jest do Čech. Přišel do Prahy, zbožně přijat jest, zawázal se ku přijmutí místa, potom pak nawraceje se do wlasti, zůstawil tu wzpomenutého Godeskalka ze strany swé s bratřími, kteříž by pro konvent připrawili příbytky prozatím dřewčěné, A když ty byly zhotoweny, zase po proběhnutí roku týž probošt wrátil jest se, a příwedl s se- 1) Slowa In diebus illis — semper eum vivere protestantur wzata jsau z letopisu Jarlochowa, w. Dobner Mon. I, 100 a Pertz, Mon. XVII, 695. — ?) alimentis 2aa. — ?) Stalo se to r. 1137. — 4) successi 2aa. — 5) hortalione 2, 2aa. — 5) spiritalibus 2a. — 7) esse 2aa. — 9) Stenfeldensi 2aa a tak níZe ; Steymveldensi 8. — 9) necdum 2, 2as. — !?) Wladensi 8. -— 11) nemá 8. — !?) assumptus 2aa. 37 1140 

Strana 272
1154 1155 1156 272 praepositus revertitur, adducens secum conventum cleri- corum una cum abbete, quem elegeraut, cui nomen Gezo, qui dominum Godeskaleum libenter epud se relinuiseet, sed praepositus suus iubet eum redire ?) in Stenvelt ad id expectandum, quod ei divinitus fuerat?) praeordinatum. Nec absurdum puto, si paucis exprimam, qualiter idem Gezo, primus abbas Strahoviensis, primum in Sten- velt ad conversionem venerit; in hoc enim confitebuntur domino misericordiae eius, qui miris modis praedestinatos suos vocat. Cum esset ipse in Colonia canonicus et cu- stos maioris?) ecclesiae, vir dives et delicatus, quadam nocte per somnium putabat íratres suos concanonicos tanquam in gyro consedere, seque in medio eorum, cum ecce adstitit ante eos quidam horribilis aspectu, qui virga, quem manu gerebat, percussit primum in capite, deinde alterum, tertio tertium, et ita flagellavit omnes hinc et inde a dextris eius et a sinistris; postremo, cum vellet percutere et istum, declinavit ictum, et sic evigilavit. Quam visionem secuta est mors ipsorum, et omnes in brevi ex hac luce sunt subtracti, eo videlicet ordine, quo in?) visione fuerant percussi; quod ille videns et mori timens, fugit tamquam a facie?) unicornis, et con- fugit in Stenwelt ad portum monasterii, conversatus ibi iuste atque regulariter usque in diem, quo assumptus est in abbatem. Sane idem Gezo vir erat totias probitatis et industriae, providus dispensetor tam in spirituelibus quam lemporalibus, magnus zelator disciplinge, cuius institutione viget adhuc et regitur Strahowiensis ecclesia. lta memo- ria eius in benedictione est, cum post morlem non mo- ritur, et opera eius rediviva semper eum vivere pro- testantur 9), Anno?) dominicae incarnationis 11545) rex Con- radus vium universae carnis ingreditur, pro quo Fridri- cus?) suus patruelis, dux Sweviae, miles armis strenuus, in regem eligitur, qui totius orbis gubernacula feliciter!) regere coepit. Anno dominicae incarnationis 1155 dux Wladislaus a rege Fridrico in maximam recipitur gratiam. Filii autem Sobieslai exules domino regi Fridrico ad- haerent fideliter, et ab ipso et principibus eius honorifice tractantur. Anno dominicae incarnationis 1156 rex Fridricus collecta plurima principum et aliorum militum multitudine, Henrico duce Saxoniae et Fridrico, filio regis Conradi, POKRAGOWATELE KOSMOWI. bau konvent duchownich i 8 opatem, ktereho jsau byli zwo- lili, jemuż bylo jméno Gezo, kterýž by byl ród pana Godeskalka podržel u sebe, ale probošt jeho kázal mu nawrátiti se do Stenfelta, kdeZ mèl èekati, co mu bylo od boha prediizeno. Také myslím že nebude nemístné, když królce po- wim, jakym spisobem tyż Gezo, prwni opat Strabowsky, nejprwć byl we Stenfeltś prisel k obraceni ; nebo w tom bude pozneti milosrdenstwi Hospodina, který diwnými spůsoby wolá swé předurčené. On, když byl w Kolíně kanowníkem a kustosem wét&iho kostela, muž bohatý a rozkošný, jedné noci we snu spatřil bralií swé ka- nowníky, ani sedí pohromadě jako w krubu, a sebe w jich prostředku, a w tom hle! postewil se před ně jakýsi hrozného wzezření, který metlau, již držel w ruce, udeřil prwniho do hlawy, potom druhého, potřetí třetího, a lak stepal wšecky tu a tam po prawici i po lewici jeho ; na- posledy když chtěl udeřili i jeho, on se wyhnul ráné, a tak se probudil. Po tomto pak widění následowala smrt oněch, a wšichni w krátké době byli wzati z tohoto swě- ta, a to w tom pořádku, jak we widóni byli udeieni; což on wida a smrli se boje, utekl jest jako před jedno- rožcem, a utekl se do Stenfelda do přístawu kláštera i chowal se tam sprawedliwě a dle prawidla až do dne, w kterýž přijat jest za opata. Zajislé týž Gezo byl jest muž wšěí ctnosti a pilnosti, opatrný spréwoce jak w du- chownich tak swětských wěcech, welký horlitel kázné ; dle jehož ustanowení prospíwá a řídí se posawad kostel Strahowský. Tak jest památka jeho žehnána, ježto po smrti neumírá, a díla jeho znowa obziwlá porád, ze Ziw jest, hlásají. Léta od narození páně 1154 král Konrad dostal se na cestu wšeho léla, na jehož místo synowec jeho Fridrich, wéwoda šwábský, rytíř we zbraní udatný, zwo- len jest za krále, kterýž počal wésti šťastně ředidla ce- lého swéta. Léta od narození páně 1155 kněz Wladislaw přijat jest od krále Fridricha do nejwětší milosti. Ale syno- wé Soběslawowi wen ze země wyšlí přídrželi jsau se wěrně krále Fridricha, a chowáni jsau pocti- wě od něho i od knížat jeho. Léta od narození páně 1156 król Fridrich, sebraw welmi welkć mnożstwi kniżal a jinych bojowniki, meje při sobě Jindřicha wéwodu saského a Fridricha syna krále 1) venire 8. — ?) erat 8. — ?) Tak 2aa, 8; canon custos el maioris ecclesie 2. — ?) nemá 2. — *) a fac. nemá 2. — 9) prestatar 28a. — ?) Co od slowa tohoto a£ po slowa foris vastebat gladius tisléno drobnjm písmem, wzato jest z letopisu Vincentiowa..— 9) 1153 2aa. — ?) Fridericus 2aa, a tak stále. — 10) nemá 2. 

Strana 273
WÝPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA a j. aliisque principibus sibi adiunctis, Romam ad papam Adrianum, ut sum in !) caeserem iure debito consecret, iter cum forti manu militum srripit. Cum autem in exitu Alpium ante Veromam civitatem ad Gwardam ?) castellum inexpugnabile perveniunt, Veronenses tanquam de suo iure transitum sibi et suis prohibent, dicentes, eum non esse caesarem consecratum, propter hoc eum ex eorum iure eis debere pecuniam persolvere, si inde Romam transire velit; postquam autem eum in caesarem con- Secretum receperint, ei tunc honorem ut caesari debitum persolverent?), non ante) Haec rex Fridricus audiens iram 5) reprimit, et eam dissimulans, verba dans bona, pecuniam, quam exquirunt, eis promittit, et tanquam super hoc seouritete data, Veronam illaesis exercitibus suis transit, Regalibus itaque ultra positis exercitibus, mandat Veroniensibus, ut pro debita pecunia veniant, qui verbis eius credentes, XIII 5) nobiliores, plurimis nobilibus eis adiunctis, pro pecunia eis promissa ad regem dirigunt. Quos rex hilari vultu suscipiens, de promissa pecu- nia verbis datis oplimis, eos capi praecipit et plurimis ex eis interfectis nobiliores XIII suspendi praecipit 7). Et cum quidam ex eis de propinquiori linea cognatum eius se esse diceret, et 5) hoc testimonio comproberet, propter hoc eum altius tanquam nobiliorem suspendi prae- cipit, posteris suis hoc relinquens exemplum, et celeris timorem inculiens, ne talia contra dominos suos agere praesument. Interea Papienses, Cremonenses ei tanquam domino suo carissimo cum multe electa militia ?) occurrunt, et in servitium eius regiam viam proficiscuntur. Tandem rex optatem ingreditur Romam, et in constituto tempore a do- mino papa Adriano in imperatorem consecratur. Cumque consecratione peracta in stationibus regalibus, in planitie pulcherrima ante regiam urbem Romam positis, de eorum iure cibos sumerent !9), Romani antiquum fastum som- nientes, de domini imperatoris consecratione tanquam contra eorum voluntetem facte !!) indignati, forti manu contra ipsum armaentur. Quid plure? Armetae acies ul- tra !?) Tyberim progrediuntur. Hac dum imperator audit, contre armot exercitus, et nullum in eos !3) insultum fieri ^ praecipit, quousque in planum progredientur. Latera- nenses contre imperatoris exercitus in plenum cempum egrediuntur, a primis aciebus congrediuntur, fit pugna: verumtamen cum imperater Fridricus eum filio regis Con- 273 Konrada i jiná knížata, wydal se s wojskem silnym na cestu do Rima ku papeżi Adrianowi, aby jej dle powin- ného práwa poswětil za císaře. Když wšak při wýchodu z Alp před městem Veronau přitáhli ke hradu nedobyt- nému Gwaerdě, Veronští jako z práwa swého zapowídali jseu přechod jemu a jeho lidu, prawíce, žeť by nebyl swócen na ocísařstwí, pročež žeby dle práwa jejich byl powinen wyplatiti jim peníze, když by odtud chtěl téh- nauti do Říma. Ale až by jej přijali jeko swěceného za císaře, pak žeby jemu wykonali poctu powinnau jako císaři, nic prwe. To uslyśew król Fridrich potlačil jest hnów swój, a utajiw jej, dóweł dobr slowa, penize, kte- rych žádali, jim slíbil, a jakož dal na to ujištění, prošel přes Veronu beze škody na wojích swých. Když tedy králowské wojsky byly přewedeny skrz, kázal jest Ve- ronským, aby si přišli pro powinné peníze. Kteřížto wě- říce jeho slowům, wyprawili jsau 13 znamenitéjsích, mno- ho ślechlich k nim piipojiwse, ku króli pro peníze jim slíbené. Król wsśak, piijaw je 8 twáří weselau, daw nej- pěknější slowa o slíbených penézích, kázel je zejmauti, a usmrtiw nejwíce jich, tináct znamenitějších poručil obésiti, A když jeden z nich pfawil se býti jeho pří- buzným z bližšího přátelstwa, proto jej kázal wýše po- tohoto příkladu a wrhnuw strach we druhé, aby se ta- kowých wěcí ciniti proti pánům swym neopowařowali. Mezitím Pavijští, Kremonšlí jemu jakožto pánu swé- mu nejmilejšímu s mnohým wybraným lidem wojenským wstříc wyšli jsau, a k službě jeho po cestě králowské jeau króżeli. Konečně król wjel jest do Rima żódauciho, a w ustanowený čas od papeže pána Adriana za císaře jest poswěcen. Když pak po wykonaném poswóceni na stanowiślich králowských w rowině překrásné před Ří- mem městem králowským stáli a dle práwa swého po- krm brali, Římané sníce o starodáwné hrdosti, bněwajíce se na poswěcení císaře pána jakožto proti jich wůli před- sewzaté, ozbrojili jsau se proti němu w silné wojsko. Což dále? šiky ozbrojené proti sobě wytúhli za Ti- beru. To když císař uslyšel, proti nim zbrojil wojsko, a nedal na ně žádného útoku učiniti, až by do rowiny pokrotili. Laeteranstí wytáhli proti wojsku císařowu do rowného pole ; prwni šiky jsau se srazily, přišlo k bitwě 5 wšak ale když císař Fridrich se synem krále Konrada !) ad 2. — ?) Geruardam 2. — 9) porsoluent 2aa. — *) ante non 8. — 5) nemá 2aa. — ©) Vincent. h. XII. — 7) et plur. — susp. prac. nemá 2. — ©) et hoc testim. comp. nemá 8. — 9) mil. elec. 8. — !?) sume- ret 8. — !!) faclam 2, 8. — 1?) contra 2aa, 8. — 1?) e. exercituum insultum 8. 37* 1156 

Strana 274
1156 274 radi et aliis principibus eos in fronte viriliter caederet, Henricus, dux Saxoniae, eos a ponte Tyberis a tergo, ut vir bellicosus, armis fortiter invadit, et cum iam ad!) ferream portam, quae in medio pontis est, fere perve- nissent, Lateranenses hoc conspicientes, et inter duo mala minus melum eligentes, tem ab hostibus quam a suis ferream portam claudunt, et sic miserabiliter "prostrati, quidam gladio, quidam neufragio interierunt, reliqui capti domino imperatori numero 400 sunt praesentati. Quos dominus imperator Petro, Romanae urbis praefecto, qui ei fideliter adhneserat, tradidit, cuius ipsi tam Romae peletia quam alies munitiones destruxerant, ex quibus praefectus urbis quosdam pro tanto ausu punivit suspen- dio, a quibusdam ad destructa sua reaedificanda palatia plurimam accepit pecuniam, et sic imperator in planissi- mis campis opteta potitus est victoria. Post hanc itaque imperator victoriam, cum domino papa Adriano foedere et pacto inito, quod Romanos, qui hostes imperii se *) fecerant, nec?) ipsum regem Siciliae, qui imperio non obaudiebat, sine consilio et voluntate domini papae, nec e converso dominus papa sine consilio et voluntate do- mini imperatoris in graliam eos reciperet, feliciter in Lomberdiam revertitur. Mediolanensium itaque non im- memor offensee, Terdonam civitatem, Spoleto non longe ab urbe Roma iam destructo, quae contra imperatorem cum Mediolanensibus iuraverat, obsedit, et forti militia eam cingens, Papiensiensibus, Cremonensibus et aliis Lombardise civitatibus ei euxilium praebentibus, plurimis ex utraque parte peremptis, funditus destruit, victis so- lem salutem?) tribuens. Haec ista regalis est fortissirna civitas Terdonae vicina, quae cum ea iuramentis Mediola- nensibus assibilaverat, considerans, ad dominum imperato- rem confugit, et secundum voluntatem eius omnes turres el munitiones suas destruens, eum suo?) placat servitio. Auno dominicae incarnationis 1157 Fridricus impe- rator generalem curiam Wirezburk in festo pentecosten principibus suis indicit, ubi dominam Beatricem, filiam ducis 9) Burgundiae, specie et decore quodammodo quasi humanas formas superantem, tanquam divinam sobolem sibi iungit matrimonio. Hiis nuptiis inter alios principes dux Wladislaus cum domino Daniele, Pragensi episcopo, alfuit; sicut tanti imperatoris decet, nuptiae celebrantur feliciter. Ubi dominus imperator intolerabilem superbiam Mediolenensium aperit suis principibus, qui hoc audito, ut tanquem hostes imperii digna corriganiur poene, dant consilium. POKRAGOWATELE KOSMOWI. a s jinými knížaty s předu je mużsky porážel, Jindřich wéwoda saský, jakožto muž bojowný, udeřil na ně wo- jensky udalnć ze zadu od mostu přes Tiberu; a kdyż již přišli skoro k železným wratům, které jsau prostřed mostu, Lateranští to znamenajíce a wolíce ze dwau zlých wěcí menší zlé, zawřeli jsau železná wrata jek nepřá- telům tak swym, a tak jsau bídně porażeni, jedni me- čem, jiní we wodě zahynuli; ostatní w počtu 400 jsau zajati císaři pánu předwedeni. Císař pán pak odewzdal je Petrowi praefektowi mósta Římského, který se ho byl wěrně pfidrżel; jemuż oni byli poborili jak paláce jeho w Římě tak twrze jinde. Praefekt městský pro tokowauto opowážliwost některé z nich potrestal jest oběšením, od některých wzal jest přemnoho peněz k wystawění znowu swých paláců, a tak jest císař w nejrownějších polích dobyl Zádaucího witézstwií, Tedy po tomto witézstwi císar zawiew s pánem papežem Adrianem spolek a smlauwu, aby Římanů, kteří se byli učinili nepřátely říše, ani se- mého krále sicilského, který se říší nesprawowal, bez rady a wůle páně papežowy, ani naopak pán papež bez rady a wůle císařowy páně jich na milost nepiijimal, šťastně jest se nawrátil do Lombardie. Tedy nezapomenuw urážky Mediolanských, když byl již nedaleko Říma roz- bořil Spoletum, oblehl jest město Terdonu, které se bylo proti císaři spiklo s Mediolanskými, a obklíčíw je silným wojskem, k čemuž Pavijští, Kremonští a jiná města lom- bardská jemu jsau poskytli pomoci, když mnoho lidu padlo s obau stran, od základü rozbotil jest, nezenechaw poraženým jiného než žiwota. To když spatřilo ono mě- sto králowské a nejprwnější, s Terdonau sausedící, které bylo spolu s ní ku přísahám Mediolanských přizwukowalo, uteklo se jest k císaři pánu, a dle wüle jeho pobořiwši wšecky wěže a hradby swé, poddaností swau jej sobě usmířilo. Léta od narození páně 1157 položil jest císař Frid- rich knížatům swým obecny snàm we Würzburce k hodu letničnímu, kdež paní Beatrici, dceru wéwody burgund- ského, krásau a ozdobností jaksi takorka (wary lidské přewyšující, jako z božského plemene, připojil jest k sobě manželstwím. Při této swatbě byl jest mezi jinými kní- žaty kněz Wladislaw s panem Danielem biskupem Praž- skjm; jak se na takowého císaře sluší, swalba šťastně jest slawena; kdež pak císař pán oznámil knížetům ne- snesitedlnau hrdost Mediolanských; kteříž to uslyšewše radili jsau, aby byli stíhání treslem co nepřátelé říše. 1) in 8. — *) fec. se 8. — 3) ne 2. — 4) trib. sel. 8. — 5) nemá 2aa. — *) regis 8. 

Strana 275
WÝPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA a j. 275 Anno dominicae incarnationis 1158 Fridricus im- perator ducis Wladislai, exulis Poloniae, et sororis suae, quao ei matrimonio iuncta fuerat, misertus, ad eum duca- lui suo restituendum in Poloniam paret exercitus, quam cum plurimis intrans exercitibus crudeliter devastat. Prin- cipes autem Poloniae tanlae fortitudini eius resistere non valentes: mediante duce Wladislao Bohemiae, ad gratiam eius veniunt, sic tamen, quod nudos gladios supra?) colla sua porlentes, imperiali repraesentenlur maiestali. In gratiam domini imperaloris recipiuntur, pro salisfac- lione detis obsidibus, et iuramentis receplis, quod conva Mediolanum CCC armatos milites in auxilium domino im- peratori millere debeant, Anno dominicae incarnationis 1159 dominus impe- rator sollemnem curiam suis principibus in natali Domini Magdeburk indicit, ubi portatis regalibus et sollem- nitate feliciter peracta, ut regii sanguinis sui memores ad conterendaem Mediolanensium su- perbiam, ei suum praebeant auxilium, eos com- monet et exorat. Quod principes eius unanimi voto ei fideliter promittunt. Wladislaus quoque dux Bohemiae, tantos et tot principes contra Mediolanum in arma iam paratos esse conside- ràn8, in persona Bua cum sua militia ei in adiulorium se venire promittit, Dominus quoque Daniel, Pra- gensis episcopus, cum &uo duce hunc laborem contra Mediolanum suecipere non recusavit. Ob tantum laborem imperator Wladislaum?), ducem Bohemiae, regio exornat dyademate, de duce regem constituens. Fridrici imperialis finitur curia, contra Mediolanum perantur arme, undique Mediolani sonat obsessio. In condicto tempore ad obsidendum Mediolanum de diversis partibus mundi moventur exercitus, Fridricus imperator et sui duces, marchiones?) et alii principes contra Mediolanum proficiscuntur. Wladislaus, rex Bohemiae, prior Alpes superat, et Veronam feliciter trensiens, nnte Brixiam civitatem regiam suos?) ponit exercitus. Brixenses conlra eos exire nec tantae militiae se committere praesumentes, solummodo muros suos cu- stodiunt. A Bohemis tota Brixiensis devastatur provincia, Pos, pauco tempore imperiales exercitus adveniunt, pro adventu imperatoris omnes exercitus lripudiant gaudio. Super Oleam, flumen regium ?), imperiales ponuntur exer- citus. Ad Aduam, flumen vehementissimum, perveniunt, ubi pontes fractos: inveniunt, et Mediolanensis provin- cige maximam multitudinem hominum, transitum aquae ( Léta od narození páně 1158 císař Fridrich, slito- waw se nad Wiladislawem knížetem polským wyhnaným a nad sestrau swau, která s ním byla zasnaubena, chystal jest wojska do Polska, aby jej zase usadil w kuiZetstwi, A wirbnuw s welkými wojsky, ukrutně hubil.jest zemi. Knížata pak polští, nemohauce takowé síle odolati, pro- střednictwím knížete českého Wladislawa k jeho milosti jeau přišli, wšak tak, že nesauce obnažené meče nad hrdly swými předstawili jsau se Welebnosti císařské. Wzati jsau w milost císaře pána, daw&e rukojmé na za- dostučinění a když přijata jest od nich přísaha, že měli proti Mediolanu 300 oděnců poslati na pomoc císaři pánu. Léla od narození páně 1159 položil jest císař slawný sněm knížatům swým na wánoce do Megdeburka, kdež po průwodu s králowskými znaky a šťastném wy- konání slawnosti napomínal a žádal jich, aby pamatujíce na swau králowskau krew, ku potření pýchy Mediolanských jemu poskytli swé pomoci. To jemu knížata jednomyslně a wěrně slíbili. Též Wladislaw kníže české, spatřiw, že tolik a tako- wých knížat bylo již hotowo ke zbrani proti Mediolanským, slíbil jest osobně se swým lidem jíti jemu na pomoc. Také pak pan Daniel biskup Praž- ský neodepřel s knížetem swým tuto práci proti Mediolanským podstaupiti. Za takowé přičinění císař ozdobil jest Wladislawa kníže české korunau králowskau, a z wéówody učinil jej králem. I skončil jest se cí- safskf sném Fridrichüw; proti Mediolanu chystaly jsau se zbraně, odewšad hlásalo se obležení Mediolana. W ustanowený čas hnula jsau se k obležení Me- diolana wojska z rozličných krajin swěta. Fridrich císař a wojwodowé, markrabí a jiní knížata jeho táhli jsau proti Mediolanu. Wladislaw král český překročil jest prwní přes Alpy, a táhna šťastně k Veroně, položil jest wojska swá před králowským městem Brescií. Bresciané nesměwše proli nim wyjíti ani se postawiti takowému wojsku, toliko zdi swé js«u hlídeli. Od Cechü zhubena jest celá krajina Brescianská, Potom po malém éase pfi- táhla jsau wojska císařská; z příchodu císaře wšechna wojska radostí plesala jsau, Nad řekau králowskau Ogliem položila jsau se wojska císařská. K řece Addě nad míru prudké přišli jsau, kdež nalezli mosty stržené a přewe- liké množstwí lidu z krajiny Mediolanské, kteří přechodu přes woda bránili. Na břehu wedlé strženého mostu po- staweny jsau stany císařské, jimiZ naplnila se pole; ale T) super 2ae, 8. — ?) Wladislaus 2ea. — ?) nemá 8. — *) nemá 8. — ?) regum 2«a; regni 8. E > reg 1157 1158 

Strana 276
276 1158 eis!) prohibentium, Supra ripam iaxta praeruptum pon- tem imperialia 2) ponuntur?) tentoria, quibus undique re- plentur campi; infra autem has stationes fere per milliare domini Wladislei, regis Bohemiae, et domini Danielis, Pra- gensis episcopi, et aliorum principum Bohemisee ponuntur tentoria; post tot labores dulces capiuntur cibi. Interea Odolen, filius Zris *), miles strenuus, cum duobus militibus vadum invenire praetemptat, quod non inveniens mediis fluctibus se committit, uno tantum socio eum 5) sequente, quos mediis fluctibus sic rotari9) vi- dimus, quod nunc ipsi super equos, nunc ipsi super eos rotari videbantur. Tandem deo eos adiuvante incolomes flumen transeunt, tertius vero eorum socius, vel quia equum vel quia cor debile habuit, ad ripam revertitur. Huec dum regi Bohemiae referuntur, videlicet duos milites vadum invenisse, abiiciuntur tabulae, et tympanum, sig- num bellicum percutitur, armantur milites, ipso Wladislao, rege Bohemiae, strenuo et illustri milite, eos praecedente inter medios praecipites fluctus suos impellunt dextrarios, et sic divina pietate eos conservante, tam duros tam praecipites superent fluctus, plurimis ibi militibus nau- fragio perditis. Sic rex Bohemiae superatis (luctibus sua forti ermata militia suos irruit in hostes, eos ex ‘omni parte armata militia circumdans, caeduntur, ligan- tur, capiuntur plurimi?). Ex utraeque parte ad coelum levantur clamores, Bohemorum laeti de viotorie, Medio- lanensium funesti de inopinata miseria. Imperatoris autem exercitus primo Mediolenenses putant suis in adiutorium venisse, verumtamen cum Bohemos suos adversarios viri- liter caedere considerant, laeli de tanta victoria laetos ad coelum clamores levantes, quomodo vel qua arte tam praecipites fluctus superaverint, mirantur. Bohemi sic eis superatis castella, villas, praedem capientes plurimam, quae possunt, igni committunt. Rex) interea ad pon- tem imperatoris se trensfert, pro reparando ponte sol- licitus, ex 9) utraque parte, tam imperatoris quam regis, trabes comportentur ponti utiles, Interea tentum !?) la- borem nox dirimit. Summo. diluculo nuntius venit, Me- diolanenses ad defendendum vadum suis in auxilium venisse. Non fit more, armatur militia, pugnatur acriter, Mediolanenses victi fugam ineunt; nec mirum, mors ete- nim in teli re vel ferro vel pedibus vitanda est. Bohemi, ex eis plurimis interfectis, LXXX nobiliores de militia Mediolenensium capiunt, et eos regiae tredunt potestali, 1) nemá 8. — 7) imperatoria 2s. — 3) ponunt 8. — 4) Sursse 2as. — 5) se 2aa. POKRAGOWATELE KOSMOWI. níž tóchto stanowiś( asi ne mili postaweny byly stany króle českého Wiladisláwa a pena Daniele biskupa Praż- ského a jiných pánů českých ; po tolikém namáhání dali se w milé pojedení. Mezitím Odolen syn Střížůw, zeman udatný s dwéma bojowníky pokaušel se jest nalézti brod, a když ho ne- nalezl, wrhnul se do prostied win, a jen jeden drub za nim nésledowal ; kteréž widěli jsme uprostřed win tak se kauleli, że tu chwili zdálo se, jakoby se točili oni na' koních, tu chwíli zase koně nad nimi. Konečně s pomocí boží zdráwi přes řeku se dostali; ale třetí jejich druh, buď že měl koně slabého buď slabé srdce, wrátil se na břeh. To když bylo králi českému oznámeno, totiž že dwa bojownici nakli brod, odhodily se stoly, a w buben, znamení wálečné, udeřilo se; ozbrojili jsau se bojownici, a kdyš král český Wladislaw sám, co bojowník statečný a slawnÿ, šel pfed nimi, pobodli jeau swé ofe dopro- střed prudkých win, a tak pod ochranau božího milo- srdenstwi pfemohli jsau tak zlé, tak prchlé wlny, a& pri- tom mnoho bojowníků zahynulo utonutím. Tak král český po přemožení win se swým udatným branným lidem wsko- Gil jest do swych nepřátel, a se wšech stran je bran- nÿm lidem obehnal ; zbiti, ewézéni, zajati jsan premnozi. S obau stran zdwihli jeau se hlasowé. k nebi, weself od Čechů z witézstwi, smutní od Mediolanskfch z nenadá- lého neštěstí. Wojska pak oisafowa myslila zprwu, že Mediolanští swým přitáhli ku pomoci, wšak ale když widěli, kterak Čechowé mužsky poráželi jejich protiw- níky, radujíce se z takowého wítčzstwí hlasy radostné zdwiheli jeau k nebi, a diwili se, kterak a jakým spúso- bem tak prudké winy přemohli, Čechowé tak je přemoh- Se, twrze, wsi, berauce pfehojnau kofist, co mohli, ohni odewzdáwali. Král mezitím odebral se jest k mostu císa- řowu, maje péči o sprawení mostu; s obau stran, jak od císaře tak od krále snášena jsau dřewa k mostu potřebná. Zatím noo takowau práci pfetrhla. Pri prwním swítání přišla zpráwea, že Mediolanští k hájení brodu swým přišli na pomoc. Nemeškáno. ogbrojil se lid, bojowáno statečně, Me- diolanští poražení dali jsau se na üték ; aniZ diwu y nebo smrti w takowé případnosti musí se buď mečem buď no- hama bréniti. Cechowé z nich mnoho zabiwše, 80 wzne- šenějších z wejska Mediolanského zajali a odewzdali moc- 9) nalare 8. — 7) cap. plurima, quee se. 2, 2ma. — 8) R. autem 8. — 9) laborato ex utr. 8, — 10) tamen 8. 

Strana 277
WÝPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA a j. guos rex Bohemiae imperatoriae ad eius honorem tradidit maiestati. Dominus imperator per reparatos pontes cum suis exercitibus flumen Aduam feliciter transit. Trec !) firmissimum castrum Mediolanensium obsidet, quod in brevi capit. Inde venitur ad Leudam, civitatem quandam valde nobilem, quam Mediolanenses funditus destruxerant, In medio civitatis destructae imperialia ponuntur tentoria, cuius imperalor destructionem considerans, magis ad de- struclionem laborat Mediolani. Dum haec geruntur, Medio- lanenses ad curiam domini imperatoris cum eius conduclu veniunt, de suis excessibus condignam satisfactionem do- mino imperatoti offerentes. Principes: heec audientes, ut?) dominus imperator in?) gratiam suam eos recipiat, con- sulunt, Surgens eutem Anselmus, Havenalensis *) ecele- Biae archiepiscopus, contra hsec respondit: Non est, in- quiens, vobis nota estutis Mediolanensium ; dulcia qui- dem vobis verba et humilia offerunt, sed astutam vulpem Sub pectore servant, mensura, qua aliis mensi sunt, re- metiatur eis. Kcclesies dei, civitates liberas imperatoris deslruxerunt, et eorum destruatur Mediolanum; nullam in eis fecerunt misericordiam, nec eam consequantur. Hoc dominus imperator cum suis principibus audiens, eius acquievit consilio, et per suae abiectionem cyrothe- cae, ex more antiquorum imperatorum, eos publice in suum bannum milli, per haec?) eos ostendens esse ma- nifestos hostes imperii. Haec considerans laeta iuventus fremit in arma. Vereus Mediolanum ermsata progreditur militia, ut in arma ad signum domini imperatoris tota militie sit praeparata, indicitur. Dies ofitar, multis mor- tem, multis victoriam apportans 9). In campis plenissimis, iem ante Mediolanum exercitibus aplissimis, imperiales armantur exercitus. [n prima itaque fronte militae Ludo- vicus frater imperatoris, palelinus comes de Reno, in primo flore iuventutis suae, ex antiquorum suorum praede- cessorum?) dignitate Suevorum armata militia, Papiensium el Cremoniensium, qui huius expeditionis fabricatores extiterant, sibi militia adhibita, in campestria progreditur. Seeundum loeum Fridricus, filius regis Conradi, in annis iuvenilibus, dux de Rotmbuk9), cum sua forti militia pos- sidel. Ad hunc exercitum eagendum Hugo, marchio Montis Ferrali, cum Veronensium, Brixensiam, Mantuanensium forti militia eocedit, Tertium locum obtinet Wladislaus, rex Bohemisee, cum suo exercitu?), quem de (ota mili- üe sua in unum collecta collegerat, velde meguo et forti possidet, Quarto loco Hewmricus, dux Austriae, cum suo 271 ností králowské. Ale král český odewzdal je Welebnosti císařowě k jeho poctě. Oblehl jest Trec hrad Mediolan- ských pewný welmi, a dobyl ho w krátce. Odtud přitáhli jsau k městu Lodi welmi pěknému, které byli Mediolanšlí ze základu rozbořili. Prostřed města rozbořeného posta- weny jsau stany císařské, a hledě císař na jeho poboření, usilowal tím wíce o rozboření Mediolana. Když se tak dálo, Mediolanští ke dworu císaře pána s průwodem jeho přišli jsan, podáwajíce císaři pánu slušné zadostučinění za swá prowinění. Knížata to slyšíco radili jsau, aby je císař přijal na milost swau. Ale powstaw Anželm arcibiskup kostela Ravennského odpowěděl jest proti tomu, řka: Ne- znáte chytrosti Mediolanskych ; podáwají wám sice slad- kfch slow a pokornjch, ale chytrau lišku skrýwají w prseu; mérau, klerau jinjm mérili, nechat jim zase bude měřeno. Chrámy boří, swobodná města císařská rozbořili jsau, ať bude také jejich Mediolan rozbořen ; žádného na nich neučinili milosrdenetwi, at ho téZ ne- obdrží. To slyšew císař pán se swými knížaty, jebo radu přijal, a odwržením swé rukawice dle spůsobu starých císařů weřejně je uwrhnul we swau kletbu, tím ukazuje, že jsau zjewnými nepřátely říše. To spatřiwši, mládež we- selá' hřmotila do zbraně. Proti Mediolanu pokročil lid branný; aby ke zbroji wšecko wojsko připraweno bylo na znamení císařowo, prowolalo se. Wzešel jest den, který přinášel mnobým smrt, mnohým witězstwí. W po- lích nejrownějších již před Mediolanem, pro wojska nej- whodnějších, hotowila se wojska císařská. Tedy w prwnim tele wojska Ludwík bratr císařůw, falcekrabí Rýnský, w prwnim kwétu mladosti ewé dle düstojeustwi staryeh předků swých, maje pod sebau branný lid šwábský, Pa- vijských a Kremonských, kteří byli strůjcí lélo wýprawy. wyláhl w před do rowin. Druhé místo měl Fridrich, syn krále Konrada w lélech jinošských, wéwoda Rotenburský se swým wojskem udatným. K rozmnožení wojska tohoto přistaupil Hugo markrabí Montferratský s udatným lidem Veronských, Brescianských, Mantuanských. Třetí místo ob- držel! Wladislaw král český s wojskem swým, které ze wše- ho swého mužstwa sebraného w jedno shromáždil, welmi welkým a udalným. Na čiwrtém místě položil se Jindřich wéwoda rakauský se swým přewelkým wojskem. Na pá- tém místě Otto falckrabí Řezenský i s bratry swými Frid- 1) Trencz 2; Trek 208. Trezzo. — ?) nemá 2aa. — 3) ad 2aa. — *) Rauenensis 8.— 5) has 2aa. — $) importans 2. — 7) successorum 2as. — 9) Torynburk 2aa. — ?) exerc. cum tote milicia sua in vnum collecta 2aa. 1168 

Strana 278
278 maximo exercitu ponitur. Ouinto loco Otto, palatinus comes de Ratispona, et cum Fridrico et Ottonc, fratri- bus suis, et plurima Bavarorum militia, Sexto loco ipse imperator Fridricus cum suo exercitu, cuius longiludi- nem et lelitudinem comprehendere difficillimum erat. Sep- limo loco Fridericus, Coloniensis archiepiscopus, et exer- citus Theutonicorum et Lombardiae principum procedit, megna fortitudine collectus. Post haec multitudo princi- pum, quam dinumerare nemo poterat, quorum tu, deus, Signe, potestates, cursus, loca, tempora nosti. Sic tanti et tot exercitus, candore ferri horribiles, versum !) portam Mediolanensem, quae?) Romana porta dicitur, procedunt, et sic nullo impediente ad urbem diu optatem perveniunt. Mediolanenses autem in campis contra lot et tantos exercitus bello se committere non praesu- mentes, fossata sua et munitiones muniunt 2), ques circa muros fecerant, armata manu custodiunt. Dominus autem imperetor videns eos extra munitiones non audere pro- cedere, ante praedictam portam, quae Romana dicitur, nomine et re maior, sua figi praecipit tentoria. Et ut circa alias portas Mediolanenses aliorum principum figan- lur tentoria praecipit, et in brevi fit, quod praecipit, ad diversas portas diversorum principum figuntur tentoria. Mediolanenses vero, ex qua parte eos invadere possint, considerant, et in prima militia exercitum Ludvici*) fra- tis imperatoris invadendum, qui ad portam sancli Dio- nisii suos posuerat exercitus, suum ponunt studium, et circa horam vespertinam armata manu, ut fortius pos- sunt, ed bellum progrediuntur. Quibus praedictus prin- ceps ut strenuus miles cum sua forti militia occurrit. Fit pugna ex utrasque parte, fortissimi caeduntur milites, nunc hi vincunt, nunc illi. Haec audiens Wladislaus, rex Bohemiae, tympanum, signum suum) bellicum, percuti praecipit. Non fit mora, ermetur militia, pugnantibus in auxilium progreditur. Ludvicus 9), frater imperatoris, Me- diolanenses a se repellere fortius instat. Interes. Wiadislaus, rex?) Bohemiae, in suis splen- didus armis, cum sua militia primam militiam Mediola- nensium aggreditur, ipsum principem eorum et vexilli- ferum, Dacium, medium lancea perfodit, qui ibi perfossus occubuit. Ceteri vero milites tam Bohemiae quam Theu- toniae 9), qua qui possunt, irruunt iu hostes. Umbo um- boni allidilur, pes pede teritur, fortium virorum fortis- simi resonant ictus. Ex utraque parte fortissimi caeduntur milites, a vespertina hora usque ad crepusculum duret POKRAGOWATELE KOSMOWI. richem & Oltau a četným lidem baworským. Na šestém místě císař Fridrich sám s wojskem swým, jehož délky a šířky bylo welmi téZko poznati. Na sedmém místé wy- téhl Fridrich arcibiskup Kolinský a wojsko knížat nóme- ckých a lombardských, u welké síle sebrané. Potom množ- stwí knížat, jehož nikdo spočítati nemohl, kterých Bože Tyť jen znáš znamení; moc, běh, čas, prostory dráhu. Tak tedy wojska tak weliká a tolikerá bleskotem že- leza strašliwá, pokročila jsau proti bráně Mediolanské, která slowe Římská brána ; a tak nemajíce překážky od nikoho, přišla jsau k městu dáwno žádaucímu. Mediolanští wšak, nesmějíce se w polích dáti w boj s tolika a tekowými wojsky, opewňowali příkopy swé a hradby, které byli učinili okolo zdí, a branným lidem je hlídali. Císař wšak pán, když widél, Ze oni se odwezují wytáhnauti wen z hradeb, jsa jménem i skutkem mocnější, před řečenau branau, která slowe Římská, kázal jest zaraziti stany swé. A kózal też, aby se u druhych bran Mediolanských za- razily stany jinych kniżat; a brzy stalo se, co kázul; před rozličnými branami rozličných knížet stany jsau za- raZeny. MediolanBlí pak pozorowali jsau, s které strany by na né mohli udetiti, A w prwním šiku pokusili jseu se udeřiti na wojsko Ludwíka bratra císařowa, který byl woje swé -postawil u brány sw. Diwiše. A okolo hodiny wečerní wytáhli jsau k bitwě s branným zástupem, jak mohli nejsilněji. Jimž řečený kníže, jako bojowník udatný, s chrabrým lidem swým wsetříc se postawil. Přišlo k boji, s obau stran zbiti jsau nejudatnójsi bojownici; brzy ti witězili, brzy oni. To když slyšel Wladislaw král český, dal jest udeřiti w buben, znamení k bitwě. Nemeškáno ; ozbrojil se lid, wytáhl wpřed bojujícím na pomoc. Lud- wík bratr císafüw usilowal tím udatnéji Mediolanské od sebe odrazili. Mezitím Wladislaw král český stkwaucí se we swém odění s lidem swým udeřil na prwní šik Mediolanských, wůdce jejich a korauhewníka Dacia probodl weskrz ko- pím; kterýžto probodnut padl jest. Druzí pak bojowníci jak z Čech tak z Němec, kudy kdo mohl, wrazili jsau do nepřátel. Břicho břícha se dotýkalo, noha nohu šla- pala, udatných mužů rány pfeudatné jssu se rozléhaly. S obau stran padali nejudatnéjàí bojowníci; od hodiny weterní az do ranního swítání trwala bitwa. Mediolanśti 1) versus 8. — ?) nemeji 2, 2aa. — ?) nemá 2aa. — *) Loduici 2aa. — $) Tak 8; 2 a 2aa nemají. — 6) Lodewicus 22a. — 7) nemá 2aa. — 9) Theutonicorum 2aa. 

Strana 279
WÝPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA a j. praelium Mediolanenses victi, plurimis interfectis et captis, intra muros se retrehunt!). Tali?) chorees militum Me- diolanenses undique cinguntur. Dominus autem imperator singulis diebus cum exercitibus, ne aliqui inde exire possint, Mediolanum circuire mon cessat, singulis die- bus diversi in eos fiunt insultus; interfectioni- bus, ceptionibus artantur plurimis, quos intus pa- vor, foris vestabet gladius. Anno dominicae incernalionis 1159. Anno dominicae incarnationis 1160. Hoc Medio- lano Daniel praesul redit anno ?). Anno dominicae incarnationis 1161. Anno dominicae ihcarnationis 1162 Theobaldus pro- fectus est cum filio regis ín auxilium imperatori, et So- bieslaus -câptus est. Aono domini-1163. 1164. Wiadisleus rex terram Hunnorum intravit, regem Graecorum ex es perturbavit, Ungarorum opti- mates pacificavit. Anno domini 1165. Anno domini 1166. Anno domini 1167. 1168. Theobaldus dux et Daniel episcopus in Italia obiit, cui Fridericus quartus decimus episcopus successit. Anno domini 1169, Anno domini 1170. Auno dominicae incernationis 1171 sanctus Thomas archiepiscopus Canturiensis martyrizatus est. 1172 Wladizlaus rex?) cum caesare Poloniam intravit. : Anno domini 1173. 1174. Sobieslaus a vinculis dimittitur, et dux con- Blituitur 5). 1175. Odalricus dux, frater Sobieslei, profectus est Mediolanum. 1176. Sobieslaus dux vastavit incendio Austriam. Nimia siccitas attenuavit fruges. Sobieslaus pugnavit con- tra Fridricum in Bohemis. Ipso anno XV Kel. Februarii obiit rex Wladislaus, fundator Strehoviensis ecclesiae 9). 1177. Odelricus dux e fratre Sobieslao capitar. Ipse Sobieslaus 87) Bohemis de solio pellitur. Fridricus, fllius regis Wladislai, inthronizatur. Sobiesleus in exilio obiit. 1178. Fridricus episcopus obiit, cui Valentinus, quintus decimus successit. 219 poražení, když jich mnoho bylo zbito & zajato, ucauwli zpět do města. Takowýmto tancem wojenským Medio- lanští odewšad byli sewřeni. Císař pak pán každého dne s wojsky swými, aby nikdo x nich ujíti nemohl, nepřestal město obcházeti; každého dne stáwaly se proti nim rozličné útoky; pobíjením a zajímáním mnohým byli oslabowáni; wnit? je hubil strach, wenku met. Léta páné 1159. Léta páné 1160. Daniel biskup jest wrátil se z Me- diolana. Léta páné 1161. Léta páně 1162 táhl jest Děpolt se synem králo-= wým na pomoc císaři, a Soběslaw jat jest. Léta páně 1163. 1164. Král Wladislaw wtrhnul jest do Uber ; krále řeckého odtamtud wypudil; pány uherské piiprawil ku pokoji, 1165. 1166. 1167. 1168. Kněz Děpolt a biskup Daniel zemfeli jsau w Italii; po kterémžto nastaupil jest čtrnáctý w biskup- stwi Fridrich. 1169. 1170. Léta od uarozeni bo2ího 1171 umucen jest swaly Tomás Kanturiensky. 1172. Král Wladislaw táhl jest s císařem do Polska. 1173. 1174. Sobéslaw propuštěn jest z wazby a učiněn knížetem. 1175. Oldřich kněz, bratr Soběslawůw, táhl jest do Mediolana. 1176. Sobéslaw knéz hubil jest ohném Rakausy. Welká suchote zkezila obilí. Sobéslaw bojowal jest s Fri- drichem w Cechách. Téhoz roku dne 18 Ledna zemiel jest král Wladislaw, zakladatel kostela Strahowského. 1177. Kněz Oldřich zajat jest od Soběslawa. So- běslaw sám zapuzen jest od Čechů se stolce. Fridrich syn króle Wladisława posazen na stolec. Sobóslaw ze- miel jest u wyhnaastwi. 1178. Biskup Fridrich zemiel, po nómż nastaupil jest Walentin XV. !) trahunt 2ua. — *) Tali a chor, 2. — 3) Zprówa ta polożena v rkp. 2aa k r. 1161, a tak aż k r. 1168 wšecky zpráwy položeny o rok niże. — *) r. Bohemiae 8. — ©) const. Bohemiae 8. — 5) nemá 2, 8. — 7) a perfidis B. 8. 38 1158 1159 1160 1101 1162 1163 1164 1165 1106 1167 1168 1169 1170 1171 1172 1173 1174 1175 11176 1177 1178 

Strana 280
1179 1180 1181 1182 1162 1183 1184 1185 1186 1187 1188 1189 280 domini 1179. domini 1180. Anno domini 1181. Anno domini 1182 Strahoviensis ecclesia secun- do!) dedicata est, videlieet VII?) Kal. Maii a venerabili domino Adalberto, Salceburgensi ?) archiepiscopo, el hoc hac de causa, quia maius allare motum *), et chorus fuerat sublevatus. Preesentes erant canonici, Pragensis Anno Anno ecclesiae fere omnes el abbates multi, quorum unus et praecipuus, licet suo iudicio huomillimus, abbas Gode- scalcus, tantam sollemnitalem sermone suo adornans. Inter alia, quae locutus est, haec?) quoque dixit: As- sum, inqvit, o fralres karissimi, en alteri dedicatione vestrae, qui primae quoque interfui, et videor mihi vi- dere statum domus huius velde diversum ab eo, qui tunc eret. Tunc enim rebus pauper et merilis fuit dives, modo versa vice rebus crevit, et disciplina deperiit. Atque in hunc modum reprehendenda 5) reprehendens et ad honesta provocens, monila salulis porrigebat eis ?). 11829). Valentinus episcopus obiit. Henricus sex- tus decimus successit, qui in episcopalu ducatum obti- nuit postes. 11839). Conradus, dux Moreviae, Pragam obsedit. 1184. Bohemi cum Morevis bellum commiserunt. 1185. Wenceslaus dux Pregam coactus obsedil, et spe freudatus recessit. 1166. Eclipsis solis fuit. Mortalitas hominum facta est. 1187. Fridricus dux cum omnibus primati- bus terrae suae, similiter et dominus episcopus Henricus!?^) cum abbatibus et universo clero vocati sunt ad curiam caesaris, et magna syno- dus habita est. Ipso quoque anno Theobaldus a fratre suo Fridrico iussus est capi, sed a qui- busdam fautoribus praemonitus, fuga lapsus est. 1188. Iherosolima à paganis obsesea est et tradita Saladino. 1189. Fridricus dux obiit. Conradus, Moraviae leudebilis dux, successit. Theobaldus recepit provincias sues. Romanus quoque imperator cum innumerabili multi- tudine christianorum contra paganos pugnaturus, ultra mare viam tenuit, et ibi in !!) naufragio vitam finivit, 1) secundario 2, 2aa. — ?) V 8. — ?) Salczenb 200. — 7) e. omnibus in sermone dodáwá 8. — 9) Ru POKRAGOWATELE KOSMOWI. 1179. 1180. 1181. Léta páně 1182 jest kostel Strahowský podruhé swócen, totiż dne 25 Dubna, od ctihodneho pana Woj- těcha arcibiskupa Saloburského, a to z té příčiny, že bylo hnuto welkým oltářem a kůr byl zwýšen. Byli jsau pří- tomni kanowníci kostela Pražského skoro wšichni a opa- towé mnozí, z nichž jeden a nejpřednější, ač dle swého saudu nejmenší, opat Godeskalk, který takowau slaw- nost ozdobil kázáním swým a mezi jiným, co mluwil, teké toto řekl jest: Jsem tu, dí, o bratří nejmilejší, hle při druhém wašem poswěocení, kterýž jsem byl i při prwnim, a zdá se mi, Ze widím staw domu tohoto we- lice rozdílný od onoho, který byl tenkrát. Neb tehdy byl we statcích chudý, ale w zásluhách bohatý; nyní „ pa opak we stetoích se zmohl, ale kázeň utuchla; e na ten spůsob, co bylo pokárání hodno, káraje a k pocti- wému wyzywaje, dáwal jim spasitelná neučení. 1182. Umřel jest biskup Walentin. Nastaupil Jin- diich XVI, ktery potom w biskupstwi dośel kniżelstwi. 1183. Konrad kníže morawské obléhal Prahu. 1184. Čechowé wálčili jseu s Morawany. 11685. Wócslaw kněz přinucen obléhal jest Prahu, a naděje zbawen odtáhl jest. 1186. Stalo se zatmění slunce. Bylo jest welké mrení lidi. 1187. Kníže Fridrich se wšemi pány země swé, rowněž i pan biskup Jindřich s opaty a se wším duchowenstwem powoléni jsau ke dworu císařowu, a držán jest welký sněm. Téhož také roku měl býti Děpolt zajat z rozkazu bratra swého Fridricha; ale maje wýstrahu od někte- rých přátel swých, zachránil se útěkem. 1168. Obležen jest Jerusalem od pohanů a wzdán Saladinowi. 1189. Zemřel jest kníže Fridrich. Nastaupil Konrad kníže morawský chwály hodný. Děpolt obdržel zase krajiny swé. Také císař Římský s nesčíslným množstwím křesťanů chtèje wáléiti s pohany, dal se jest na cestu za moře, a tam we wodéch utonutim skončil jest žiwot, a pohřben . 2aa. — 1) m. fuit 8. — 5) hoc 2aa. — 9) deprehendenda k. 2aa mà: 1183 V. ep. obiit, cui H. (Bracislaus 8.) succ., qui in ep. duc. poslea obtinuit, et aliqui dicunt Brzeczislaum successisse. ln hoc est chronica viciete. To wáe psáno rukeu jednau, — 9) Ruk. 2aa mó 1184 a niże wżdy o rok wice neż rukopisy jinć. — '*) Brecislaus XV mó 8, — !!) nemá Baa. 

Strana 281
WÝPISKY Z VINCENTIA, GERLACHA a j. et in Antiochia sepultus guiescit. Ouem etiam multi no- biles Bohemicae ') terrae primetes cum duce Theobaldo secuti, inopinata morle sunt praeventi. 1190. Dux autem Conradus cum filio imperatoris - in Apuliam est profectus, ubi famosissimum de se refe- rens triumphnm, heu! immatura merle est praeventus, essaque dellata sua Pragae sunt tumulata. Quique gemant flentes super hunc et corde dolentes: Ach! ach! Conrade dux crebro commemorande, Vivas in Christo mundo translatus ab isto! 1191. Wenceslsus dux in solio paterno consedit, quod vix in tribus mensibus possedit. 1192. Wenceslaus dux de solio pellitur. Przieayel dux effcitar. Civiles Praga obsidione ?) circumdatur, nec capitur. Tandem post tres menses, ipso duce Wen- ceslao permiltente, per internuncium imperatoris nuncia- tur?), in menus domini episcopi traditur. Dux autem Wenceslaus, dum *) in confinibus Zribiae?) iter ageret, per insidias versipellis marchionis eius- dem provinciae capitur, et in munitissima custo- dia clauditur, solo Spitigneo evadente. Eodem anno dux Prziemysl quorundam Theutonum provinciam vastavit, et imperatorem ex hoc in iram concitavit. Dominus quoque episcopus ad limina sancti Jacobi apostoli causa orationis viam tenuit, quem imperator propter pecuniam sibi pollicitam detinuit, et sic impeditus reversus est in*) Bohemiam. | 1193 intrante Martio dominus episcopus Henricus") ed imperatoris curiam regreditur, et intrante Augusto cum magna gloria et honore in Bohemiam cum ducello Spiligneo reverlilur, gestans ab imperatore sibi tradita vexilla ducatus, non tamen obmillens nomen et digni- latem 8ui episcopatus. 1194. 1195. !) Bohemiae 8. — ?) in obsid. 8. — ?) nemá 2, 7) Bracislaus 8. 281 odpočíwá w Antiochii. A také mnozí urození páni země české s knížetem Děpoltem za ním tam šedše, smrtí ne- nadélau jsau uchwáceni. 1190, Knite Konrad pak téhl jest se synem cisa- řowým do Apulie; kdež od sebe dobyw nejslawnějšího wiklězstwí, ach! smrtí předčasnau jest uchwécen, a kosti jeho do Prahy jsau příwereny a pohřbeny. Nad nim plačte slzíco a z swych srdeí litujíce. Ach, ach! Konrad kněz ten, jenž nám w paměti často, Nech žije w Kristu milém, když se swěta tohoto wzat jest. 1191. Wácslaw kněz dosedl jest na stolec otcow- ský, jejž držel sotwa tři měsíce. 1192. Wäcslaw kněz zapuzen jest se stolce. Pře- mysl stal se jest kniżetem. Hrad Pražský jest obležením skliben, wšak nedobyt. Potom po třech měsících se swolením knížete Wócslawa skrze wyslance císařského wypowčdčn jest, a wzdán k rukaum biskupa. Kníže pak Wácslaw, když konal cestu w krajině srb- ské, skrze auklady wrtkawého markrabí té země jat jest, a zawřen na nejtwrdší stráži; toliko Spytihněw ušel jest. Téhož léta kníže Přemysl zlaupil jest kra- jinu jistých Němců, a císaře tím ke hněwu po- pudil. Také pan biskup ďal se na pauť ke chrá- mu swatého Jakuba apoštola z príčiny modlitby, a císař jej pro peníze jemu slíbené zabawil, a tak w záwadč nawrátil se jest do Čech. 1193. Na počátku Března pan biskup Jindřich wrátil se jest ke dworu císařowu, a na začátku Srpna s wel- kau sláwau a ctí wrátil se jest do Čech s knížátkem Spylihnéwem, nesa korauhwe wéwodské podané sohè od císaře, a předce neodiek se jména a dósłojenstwi swého biskupstwi. 1194. 1195. 8. — *) cum 28a. — 5) Syrbie 2aa. — 9) nemá 2aa. — 38* 1189 1180 1191 1192 1193 1194 1195 

Strana 282
1197 1198 1197 „1179 1197 1198 1201 1182 1202 1204 1182 1204 282 POKRAČOWATELÉ KOSMOWI. IV. LETOPISY ČESKÉ OD ROKU 1196- DO ROKU 1278. Od roku 1196 počínají se w rukopise kapituly Pražské zápisky dle let spořádané, které nejsau wáženy ze zřídel týchže jako část rukopisu bezpostředně předcházející, nýbrž nejwětší část, wyjmauc totiž jen některé krátké zpráwy při samém začátku, pocházejí od sauwčkých pamět- níků. Dle spůsobu psaní dají se rozeznati dosti určitě dwa skladatelé, z nichž prwní až do roku 1249 zaznamenáwal docela krátce, druhý od roku 1250 obšírněji. Obadwa zdá se že byli kanow- níci neb jiní duchowní kostela Pražského, poněwadž ku příběhům kostela toho se týkajícím obra- cují nejwíce swau pozornost. Druhý z nich byl krom toho pilný pozorowatel powětrnosti, zazna- menáwaje se zwláštním zalíbením wšecky bauřky, krupobití; neobyčejné proměny tepla a zimy, dobré a zlé žně i jiné k tomu podobné. 1196 ") XVII Kal. Julii obiit Henricus ?) epis- copus, qui fuit dux Bohemiae?) 11974). Dux Spitigneus superavit Prziemysl ducem. Eodem anno coecatus est. Hic Prziemysl & Philippo imperatore coronatus est. 11985) Brzieczislaus dux et episcopus ab hoc seculo migravit. 11995). Fridricus episcopus quartus decimus obiit. Daniel secundus eligitur in episcopum. Wladislaus?) de ducatu cedit fratri Prziemysl, et idem ibidem suscepit ducatum. 11995) rex ?) Prziemysl sublimatur in regem, et dimissa uxore sua duxit Constantiam, sororem regis Ungariae !?). 1200. 1201. Terrae motus fuit ubique. 1202. 1203. Conradus, dux Moraviae, Pregam obsedit. Rex Prziemys! rebellans Philippo regi, Ottoni imperatori fecit hominium. 1204. Sanctus Procopius canonizatus est. Eodem auno Bohemi cum Moravis bellum commiserunt. 1205. Rex Prziemysl in gratiam Philippi re- diit, et obsides pro 7000 marcarum dedit. 1196 dne 15 Čerwna zemřel jest biskup Jindřich, který byl knižetem českým. 1197. Spytihněw kněz přemohl Přemysla kněze. Téhož roku jest oslepen. Týž Přemysl jest korunowán od cisaře Filippa. 1198. Břetislaw . kniže a biskup sešel jest se swěta. ' 1199. Zemřel jest biskup Fridrich XIV. Da- niel druhý zwoleń za biskupa. Wladislaw po- staupil jest panstwi Pfemyslowi, a ten tudiž uwázal se w kniżetstwi. 1199. Král Přemysl powýšen jest za krále, a propustiw manželku swau zasnaubil se jest s Konstancí sestrau krále uherského. 1200. 1201. Bylo jest wäude zemětřesení. 1202. 1203. Konrad kníže morawské oblehl jest Prahu. Král Přemysl protiwil se králi Filippowi, a učinil slib Ottowi cisaři. 1204. Swatý Prokop wyhlášen jest za swa- tého. Toho roku Čechowé s Morawany boj swedli. 1205. Král Přemysl wrátil se jest do milosti Filippowy, a dal jest rukojmě za 7000 hřiwen. 7) 1197 mà 2aa. — *) nedepsáno Brzieczislaus w 2. — 3) Ruk. 8 mà obiit Bracislaus, qui fuit episcopus et dux Boh. — “) 1298 mé Zaa. — 5) 1199 tamtóż. Jindrich Brelislaw zemiel 15 Cerwna 1197. — 9) 1200 w 2ea. — ?) Wladislaus 2. — 9) 1201 w 2aa, a tak niże widy o dwó leta napied. — *) dux 8. — ') Ung. Andreae 8. 

Strana 283
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. 1206. Dux Lestko!) cum fratre?) Conra- do occiderunt Romanum, regem Rutenorum ?). Philippus cepit Coloniensem episcopum *) et Ot- tonem fugavit. 1207. Sol eclipsim passus est. Eodem anno Gunegundis, filia regis Philippi, data est in ma- trimonium Wenceslao, filio regis Prziemysl. 1208. Philippus *) imperator occissus est ab Ottone palatino. 1209. Otto Romie imperator efficitur. 1210. Coaradus dux in Apulia obiit ¢). Otto ex- communicatur. 1211. Rex Prziemysl rebellat. imperatori, et Chyrninus eiicitur de Bohemia. 1212. Allatio reliquiarum Thomae, Jacobi, et Thaddaei apostolorum, et sancti Mauritii de Theutonia in Pragam. Cyrininus ”), camerarius regis Bohemiae, pellitur de provincia a rege et ab universis primatibus. Fridricus, rex Siciliae, venit in Theutoniam. 1213. Regina Ungariae interfacta est *). 1214. Daniel secundus, Pragensis ecclesiae episcopus, obiit, cui Andreas succedit). 1215. Andreas ordinatus in episcopum Pra- gensem Romae in die sanctae Caeciliae. Conci- lium Romae celebratur. | 1216. Fratres sancti Adalberti portati sunt in Pragam. Eodem anno IV Idus Apr. Andreas episcopus posuit interdictum: in Bohemia a divi- nis et a sepultura, deinde?) Romam declinavit. 1217. IV Kal.!!) Junii archiepiscopus Magon- tinus '*) Bohemiae interdictum relaxavit. Eodem anno multitudo christianorum ultra mare pro- fecta est. 1918. Episcopus Wratislaviensis Laurentius cum Theobaldo, duce Bohemiae, in Prussiam profecti sunt. 1219. Hiems calida fuit et pluviosa.. Eodem &nno episcopus: Ándreas Pragensis secunda vice posuit Bohemiam sub interdicto. 1220. Poloni a Pruzis occisi sunt, et a Ru- thenis furore gladii interfecti '^), et. & fossoribus auri mactati miserabiliter interierunt. 283 1206. Kněz Lešek s bratrem Konradem po- razili jsau Romana krále ruského. Filipp zajal jest biskupa Kolinského, a porazil Ottu. 1207. Slunce se zatmilo. Téhož léta Kuni- gunda, dcera krále Filippa, dána jest w man- zelstwi Waeslawowi, synu króle Pfemysla. 1208. Zabit jest Filipp cisař od Otty falc- krabi. 1209. Otto stal se jest cisařem' w Římě. 1210. Kněz Konrad zahynul jest w Apulii. Otto klet jest. 1211. Král Přemysl protiwil se jest císaři, a Černín wypuzen jest ze země české. 1212. Přineseni ostatků Tomáše, Jakuba a Thaddaea apoštolů i sw. Mauritia z Némec do Prahy. Černín, komorník krále českého, wypu- zen jest ze země od krále a ode wšech pánů. Fridrich král sicilský přijel do Němec. 1213. Zabita jest králowna uherská. 1214. Daniel druhý, kostela Pražského bi- skup, zemřel jest; po němž nastaupil Ondřej. 1215. Ondřej swěcen jest za biskupa Praž- ského w Římě w den swaté Cecilie. Držáno kon- cilium w Římě. 1216. Bratří swatého Wojtěcha neseni jsau do Prahy. -Téhož léta dne 10 Dubna Ondřej biskup uložil jest interdikt w Čechách, zastaweni služeb božích i pohřbů; potom odebral se jest do Říma. 1217 dne 29 Kwčtna arcibiskup Mohučský zdwihl jest interdikt w Čechách. Téhož léta množ- stwi křesťanů putowalo jest za moře. 1218. Biskup Wratislawský Wawřinec s Dě- poltem knižetem českým táhli jsau do Prus. 1219. Zima byla teplá a deštiwá. Téhož léta biskup Pražský Ondřej podruhé uwrhnul Čechy pod interdikt. ' 1220. Polané jsau pobiti od Prusů, a kru- tosti meče od Rusů porubáni i od zlatorudníkú powraždčni bidné jsau pohynuli. 1) Wewoda Krakowský a Sandomičský. —* fr. suo Conr. 8. Wewodau Mazowským. Wólka knížat těchto s Romanem sběhla se r. 1205; a bitka mezi nimi 'u Zawichosta bliże 'Sandomife. — *) Prutenorum rukop. — 4) Brunona. — 5) Ph. oco, est imp. 2. — ©) obiit et Otto 8. — 7). Chyrinipus 2aa. — *) Gertruda jmónem ; -wra- lednik jeji byl Beneà, ban Chorwatsky: — 9) successit 2aa, 8. — 19) dein B. — '') Idus 8. -— !?) Sigírid jménem. — !9) interf. sunt 8. 1218 1214 1215 1216 1217 1218 1219 

Strana 284
1221 1292 1223 1225 1226 1227 1229 1230 1231 1232 1233 1234 1235 284 1221. Gregorius!) cardinalis a rege Przie- mysl et ab universo clero honorifice susceptus, ecclesias aperuit et interdictum relaxavit.. Hono- rius?) papa confirmavit ordinem Praedicatorum.. 1222. Wladislaus, dux Moraviae, frater re- gis Prziemysl, obiit?). Eodem anno stella inso- litae claritatis in occidente mundo apparuit: 1223. 1224. Andreas, episcopus Pragensis, Romae existens in exilio obiit, Eodem anno Peregrinus electus est in episcopum Pragensem. . 1225. Conradus?) cardinalis Bohemiam in- travit. Wladislaus?), marchio Moraviae,. frater regis Wenceslai, obiit. 1226. Praedicatores receperunt domum in civitate Pragensi. 1227. XIV Kal. Januarii Johannes) episco- pus consecratus est. XVII Kal. Septembris con- secratum est altare sanctae Katherinae virginis. 1228. Wenceslaus rex consecratus est cum uxore su& Cunegunde regina in ecclesia Pragensi a venetabili Ziffrido, Maguntino archiepiscopo, in dominica, Qua cantatur: Esto mihi. XVI Kal. Julii oonsecrata est capella sancti Thomae. 1229. Legatus apostolici, Symon dictus, om- nium proventuum decimam quaesivit ab ecclesia. Idem Symon omnes conventuales ecclesias a di- vino suspendit officio. 1230. Prziemysl, rex Bohemiae"), obiit XVIII Kal. Januarii. 1231. 1232. Fratres Minores receperunt domum Pragae. Sancta9) Elyzabeth canonizata est. 1233. Agnes, filia. regis Prziemysl, assum- psit habitum pauperum dominarum). 1234. Claustrum ecclesiae Pragensis repa- rhtum est de lapidibus et testudinatum. 1235. Vitus factus est canonicus ecclesiae Pragensis II Kal. Januarii. 1236. Johannes, episcopus Pragensis XXI, obiit XVI Kal. Septembris, cui Bernhardus suc- cessit. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. 1221. Kardinal Řehoř, čestně byw přijat od krále: Přemysla .a od weškerého duchowenstwa, otewřel jest. kostely, a zrušil intérdikt. Honorius papež stwrdil jest fâd kazatelskÿ.- 1222, Zemřel jest Wladislaw, kníže móoraw- ské, bratr krále Přemysla. Téhož léta hwězda neobyčejné jasnosti ukázala -jest se swětu: na západě. 1223. 1224. Ondřej, biskup Pražský, jsa w Římě, wenku ze země zemřel jest. Téhož roku Pel- hřim zwolen jest za biskupa Pražského. 1225. Konrad kardinal přišel jest do Čech. Wladislaw, markrabi morawsky, brafr króle Wśc- slawa, zemiel jest. 1226.. Kazatełć. obdrżeli jeau dim we mistó Pražském. e 1227 dne 19 Prosince jloswécen jest biskup Jan. Dne 16 Srpna wyswěcen jest oltéf swaté panny Kateřiny. . 1228. Král Wáeslaw poswécen jest s man- áelkau, swau, králownau Kunigundau, w kostele Pražském od ctihodného arcibiskupa Mohučského Žibřida w neděli, ježto zpiwá se: Ksto mihi. Dne 16 Üérwna poswěcena: jest. kaple sw. Tomáše. 1229. Legat apoštolský, Šimon jmónem, wy- Zadownl: jest : desti. wücch příjmů od 'kostela. Týž Šimon: wšem kostelům konventským zaká- zal jest slużby boźi. 1230. Zemřel jest Přemysl, král Cesky, dne 15 Prosince. 1231. 1232. Menší bratří obdrželi jsau dům w Pra- ze. Swatá Alžběta jest swatořečena. 1233. Aneška, dcera. králowa Přemyslowa, wzala jest na se odéw chudÿch panen. 1234. Klášter kostela Pražského oprawen jest z kamene a klenut. 1235. Wit stal jest se kanownikem kostela Pražského dne 31 Prosince. 1236. Jan biskup Pražský XXI, zemřel jest dne 17 Srpna; po němž nastaupil jest Bernard. 1) Řehoř de Crescentio. Srown. Paleckf, Déjiny národu Ceského I, 2, 135 a násl.— 2) Honorius Ill. — 3) Wladislaw zemřel 12 srpna. — *) Srown. Pelacky, Déjiny I, 2, 138. — 5) Wladislaw, syn krále Přemysla Otakara 1; který zemřel r. 1227, 168 února. — 9%) Druhý. — ?) Místo rex Boh. má 2, 2aa jen dux. — 8) Eodem anno sancte E. 8.— *) dom. ordinis Minorum 8. 

Strana 285
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. 1237. 1238. 1239. Bernhardus, episcopus Pragensis XXII, obiit") cui Nikolaus successit. 1240. Timor Tartarorum magnus irruit su- per Bohemos. Eodem anno Nicolaus episcopus Romae consecratus rediit?) in sede sua recep- tus V Kal. Augusti?) Constantia regina obit Idus Decembris *). 1241. Pagani, qui Tateri dicuntur, multa regna christienorum destruxerunt?); et Vitus decanus electus est in ecclesia Pragensi X Kal. Octobris. Hiidem Colmannum, fratrem regis Un- gariae, sagittaverunt. et Ungariam totam depo- pulaverunt, et Henrieum, ducem Poloniae, in bello occiderunt cum exercitu eius in ipsa Polo- nia. III Nonas Octobris eclipsis solis facta est post meridiem, ita ut putaretur crepusculum ab hominibus. 1242. Fridricus, dux Austriae, Moraviam vastavit, et eam cum magno damno confusus exivit, intrante Wenceslao, rege .Bohemiae, in ipsam Moraviam causa experiendi belli for- tunam. 1243. Soldanus Babyloniae cum maxima *) multitudine paganorum, qui Corozini dicuntur, terram senctam intravit, et civitatem sanctam Jerusalem ‘at templum cum sancto sepulero .do- mini totaliter destruxit, viros et feminas cum pueris indifferenter occidit. Longa vie claustri versus aquilonem depicta est. 1244. Ecclesiam 7) sancti Jacobi fratrum Mi- norum consecravit?). Eodem anno claustrum Pra- gense depietum est. 1245 reconsecratum est altare sancti Wen- ceslai, et altare sanctorum euangelistarum con- secratum est II Nenas Octobris. Innocentius pap& Lugduni concilium celebravit, in quo Fri- dricum imperatorem per diffinitivem sententiam deposuit, ipsum 'a, communione fidelium sepa- rando propter haeresim contra eum probatam. Et loco ipsius lancravius Duringiae Henricus 285 1237. 1238. 1239. Bernard biskup Prażsky XXII zemiel jest; po nómż nastaupil jest Mikuláš. 1240. Strach Tatarů weliký padl na Čechy. Téhož léta biskup Mikuláš byw poswěcen w Ří- mě, nawrátil jest se, a přijat jest w sidle swém dne 28 Čerwence. Králowna Konstancie zemřela jest dne 13 Prosince. 1241. Pohané, ktefi slowau Tatañ, zhubili jsau mnoho králowstwíi „křesťanských ; a zwolen jest Wit za děkana w kostele Pražském dne 22 Září. Oni Kolmana, bratra krále uherského, zastřelili jsau, & zemi uherskau celau pohubili jsau, a Jindřicha kniže polské w bitwè jsan zbili s wojskem jeho w Polsku samóm. Dne 5 Rijna bylo jest zatmění slunce po poledni, tak że jsau lidé myslili, że se stmiwi. 1242. Fridrich wówoda rakausky poplenil jest Morawu, a odtáhl odtud s welkau &kodau, byw uweden we zmatek, když přitáhl král český Wáeslaw do téZ země morawské, chtěje zkusiti wálečné štěstí. 1243. Žoldán Babylonský s welikým množ- stwim pohanů, kteří: slowau Korozini, wtrhnul jest do swatć země, a Jerusalém město swaté i ehrám se swatým hrobem páně dokonce zka- zil jest, muže i ženy s dětmi bez rozdílu zbil jest. Wymalowápa jest dlauhá chodba kláštera k straně půlnoční. 1244. Poswětil jest kostel sw. Jakuba men- ších bratří. Téhož léta wymalowán jest klášter Pražský. 1245. Wyswécen jest znowu oltář sw. Wác- slawa, a poswécen oltát swatych ewangelistü dne 6 Kijna. Papez Innocentius držel jest kon- cilium w Lyoně, na kterémžto cisaře Fridricha konečným rozsudkem ssadil, wylaučiw jej z ob- cowáni wéficich pro kacifstwi proti němu do- kázané. A na jeho misté lanthrabi durynsky, jménem Jindřich, zwolen jest za krále němec- 1) Zemřel dne 12 září 1240. — *) redit 2aa. — 9) To se stalo r. 1241. — *) Srown. Erben, Reg. I, č. 1012, str. 469, z čehož by šlo, že když již 7 pros. byla Konstancie mrtwa, bezpochyby před siowem Idus nějaké číslo wypadlo. — *% W ruk. 2aa jest pořadí slow takto: destruxerunt, et idem Colmannum — bominibus. Pak následuje: Eodem anno Vitus electus est in decanum Pregensem XIII Kal. Oct. — 9) magna 8. — 7?) Eccle- sia 2aa ; claustrum 8. — 9) consecrata est et claustrum P. dep. est 288; consecratum est 8. 1287 1238 1239 1240 1241 1242 1243 1245 

Strana 286
1245 1246 1247 1248 1249 1250 286 nomine electus est in regem Almaniae. In. eodem concilio Conradus depositus est, qui fuerat!) in Olomucensem episcopum per laycalem potentiam intrusus, cui dominus Bruno?) substitutus. 1246. Fridricus, dux Austriae, ab Ungaris in bello occisus est ?), et filia fratris sui senioris Henrici?) quondam ducis Austriae, cum Wladi- slao, filio regis Bohemiae, matrimonium contra- xit, et per hoc Wladislaus habebat Austriae du- catum. Mortuo etiam) tunc Meskone, duce Po- loniae), sine liberis, primates eiusdem ducatus Wladislaum: praedictum sibi in ducem accipiunt, se et su& iurisdictioni suae omnino subdendo. 1247. Wladislaus obiit, filius regis Wences- lai, qui Fridrico successerat in Austriae du- catu *). 1248. Rex Wenceslaus de solio pellitur. Re- gina Cunegundis obiit Idus Septembris. Studium Pragae perit?) Multae domus in civitate Pra- gensi et in toto regno Bohemiae plurimae vil- lae combustae sunt. Custodes &b ecclesiae Pra- gensi recesserunt. Rex Franciae cum exercitu Suo transfretavit feria VI ante penthecosten. Bo- hemi et Moravi in Ponte victi fugierunt. 1249 XI Kal. Aprilis episcopus ;Nicolaus suspendit ecclesias in sua dioecesi constitutas a pulsatione campanarum et omni ornatu eccle- siae sollemni, duabus tantum campanis minimis 2d pulsandum et ornatu quadragesimali pro festo ad officium concessis, in festo quantumlibet ma- gno occurrente. Eodem anno Wissegradensis ec- clesia combusta est. . 12509) VI Non. Julii grando magna cecidit post meridiem, quae multa damna intulit sege- tibus autumnalibus et vernalibus, vineis, arbori- bus pomiferis et aliis, multamque stragem fecit pecorum, volucrum diversi generis, eilvestria eti- am animalia plura peremit; in plerisque locis regni Bohemiae et maxime circa Pragam homi- nes quoque et iumenta multa submersa et aedi- ficia et granaria plurima turbine diruta, Quae grando duravit indissolubilis infra septem dies, et mirae fuit magnitudinis et triangula, et quae- POKRACOWATELÉ KOSMOWI. kého. Na témž koncilii ssazen jest Konrad, ktery byl moci swétskau wetfen do biskupstwi Olomauc- kého, na misté pak jeho. dosazen pan Bruno. 1246. Fridrich wéwoda rakauskÿ zabit jest w bitwě od Uhrů, a dcera bratra jeho staršího Jindricha, nékdy wéwody rakauského, wstaupila w manzelstwi s Wladislawem, synem: krále óe- ského, a tudy obdržel Wladislaw wéwodstwi rakauské. Také když tehdáž zemřel Měšek kniže polské bez dětí, páni toho kniZetstwi pfijali jsau řečeného Wladislawa sobě za kníže, poddáwajíce sebe a swé wšecko jeho moci. 1247. Zemřel jest Wladislaw, syn krále Wác- slawa, který byl po Fridrichowi nastaupil u. wé- wodstwi rakauské. 1248. Král Wáoslaw sehnán jest se. stolce. Králowna Kunigunda umřela jest dne 13. Září. Učení: w Praze zašlo. Mnoho domů we městě Pražském, a w celém králowstwi českém pře- mnoho wsi spáleno jest. Hlidaéi od kostela Praz- ského jsau utekli. Král franský přešel: jest s-woj- skem přes moře w pátek. před Letnicemi. Če- chowé a Morawané u Mostu bywše poražení utekli jsau. 1249 dne 22: Března: biskup . Mikuláš stawil jest we wšech.kostelich,.což jich: bylo w jeho dioecesi, zwonění na: zwony a wšelikau slawnau ozdobu kostelní, dowoliw toliko dwau zwonů nej- menších ke zwonění a oděwu postního we swá- tek ke mši, byť připadl swátek jakkoli welký. Téhož léta shořel jest kostel. Wyšelkradský. Léta 1250 dne 2 Čerwence spadly jsau krau- py weliké odpoledne, kteréž. jsau učinily. mnoho škod na osení zimním i jarním, na winnicich, na stromich owocných a jiných, a welkau uči- nily zádawu dobytka, ptactwa rozličného druhu, též mnoho zwěře lesní pobily; na mnohých mí- stech w králowstwi českém a nejwice okolo Pra- hy také mnoho lidi a :potahû utopilo se jest, a welmi mnoho staweni a stodol pobořeno jest powéttim. KteréZto krupobiti trwalo jest bez pfe- stání po sedm dní; a byly kraupy podiwné weli- 1) erat Zen. — *) Briinno 2. — 9) 15 éerwna 1246. — *%) jménem Gertrudo. — 5) nemá 28m. — 5) t, j. wéwoda Opolský. — 7) zemřel 3 ledna 1247. — S) periit 2aa. — °) 1253 mé 280. 

Strana 287
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. dam musco permixta, quam etiam nimia plu- via !) secuta est et?) inundatio. Eodem anno rex Wenceslaus collegit col- lectam per universum regnum suum de singulis araturis accipiens. Eodem anno XVI Kal. Januarii hora tertia, dum miles Pertoldus eques transiret per pon- tem et venisset ad turrim, quae est in fine pon- tis, duo corvi moverunt lapidem de summa car- ceris arce, qui veniens cecidit super caput eius- dem Pertoldi, & cuius ictu cadens de equo illico expiravit. Eodem anno XVI Kal. Decembris Vi- tus, decanus Pragensis, mandato regis Wences- lai accepto, venit ad eum in castellum Tyrow?), et sequenti die ad mandatum regis 'cinxit gla- dio Ursum, villicum regis?) in Velis, in eccle- sia sancti Johannis baptistae coram quibusdam Bohemiae nobilibus. Eodem anno Cztibor iudex IV Kal. Januarii in Petrzin monte gladio de- collatus est, et fllius eius Jaros extra muros civitatis rotatus est. 1251*) XVIII Kal. Februarii receptae sunt reliquiae cum totius fere populi concursu, et cum totius civitatis cleri processione extra mu- ros civitatis versus Wissegrad, quas dominus pape) misit Agneti, sorori regis Wenceslai, et aliae, quas Minores fratres attulerunt; et dela- tae suut in?) ecclesiam sancti Francisci. Eodem anno Wenceslaus, rex Bohemiae, processit ad expeditionem versus Bavariam cum multo exercitu Bohemorum et Moravorum, a qui- bus transeuntibus multa mala, spolia, incendia et alia damna infinita perpetrata sunt in Bohe- mia, pluribus in villis lacrimantibus usque mi- sellis. Rege interim cum.suis ad sua castra re- vertente, filius eius cum omni exercitu intravit Bavariam, et magnam partem eius vastavit, in- cendit et diversis malis afflixit 9). Tandem treu- gis interpositis cum duce Bavariae?) supplicante, ad Kal. Maii reversus est ad propria. Bohemi vero revertentes multa pecora traxerunt secum de Bavaria, praecipue Pilznenses '"). In purifi- catione vero sanctae Mariae episcopo praedi- 287 kosti a tflhrané a některé byly s mechem smi- chány a potom následowalo také welké pršení a powodeň. Téhož léta král Wácslaw sebral jest berni po celém krälowstwi swem, sbiraje od každého popluzi. Téhož roku dne 17 Prosince w hodinu třetí, když rytíř. Pertolt na koni jel přes most a při- šel k wěži, která jest konec mostu, dwa krkawci houli kamenem s nejwyššího wršku žaláře ; kte- rýž spadnuw udeřil do hlawy téhož Pertolda; od kteréhož udeření on spadnuw s koně ihned wypustil ducha. Téhož léta dne 16 Listopadu Wit děkan Pražský k rozkazu krále Wácslawa přišel jest k němu na zámek Týřow, a druhého dne k rozkazu králowu opásal mečem Nedwěda wládaře králowa na Welizi w kostele sw. Jana Křtitele u přítomnosti mnohých šlechticů če- ských. Téhož léta Ctibor sudi dne 29 Prosince sťat jest méčem na hoře Petříně, a syn jeho Jaroš jest kolem lámán za zdmi městskými. Léta 1251 dne 15 Ledna uwitány jsau ostat- ky w sebrání skoro wšeho lidu a w processi weškerého duchowenstwa města za zdmi měst- skými proti Wyšehradu, které poslal papež pán Anešce sestře krále Wácslawa, a jiné, které při- nesli menší bratří; a neseny jsau do kostela sw. Františka. Téhož léta král český Wäcslaw wytähl do pole proti Baworům s welkým wojskem českým a morawským, od něhož na cestě mnoho zlého, laupeze, Zháfstwi a jiné škody bez počtu spá- chány jsau po Čechách, tak že we mnohých wesnicích plakala jsau ubožátka. Když mezitím král se swými se nawrátil k swým zámkům, syn jeho se wším wojskem wtrhnul jest do Bawor, a welkau část země té pohubil, popálil a ucinil weliké nátisky. Potom zawfew pfiméti s wéwo- dau baworskym, ktery o né Zádal, k prwnimu Kwétnu nawrátil se jest k domowu. Gechowé pak na zpáteéné cestě hnali s sebau mnoho dobytka z Bawor, zwláště Plzenští. O hromnicích pak, když biskup kázal, strhla jest se welká síla wětrů, a po- 1) pluviae 2, 2ae. — ?) nemá 2, 2aa. — 3) Tyrzow 2aa. — ^) vill. regis, videlicet in eccl. s. J. B. 2aa, — 5) 1254 má 2es, 8 má 1257. -- ©) Inocenc IV. — 7) ad 2aa. — 9) affixit 2a. — ?) Ottau jménem. — 10) Piznienses 2aa. 39 1251 

Strana 288
125 = 288 cante magna vis ventorum exorta est, et aer obscuratus est, ita ut vix poterant hominum vultum dignosci; postea nix magna im plerisque partibus Bohemiae descendit, qualem non me- minit aetas nostra. V Idus Martii episcopus Nicolaus celebravit ordines in Tyn, in ecclesia sancti Christophori, et ibidem electum Patavi- ensem !) in diaconum ordinavit. Eodem anno Gallus factus est sacrista. Kal. Aprilis episcopus Nicolaus celebravit ordines in ecclesia sancti Francisci, ubi Salcburgensem elec- tum?) in diaconum, et Pataviensem electum in presbyterum ordinavit. V 3) Idus Aprilis et die palmarum electus Pataviensis Bertholdus pro- motus est in episcopum in ecclesia Pragensi, praesentibus quinque episcopis et benedicenti- bus eum, et sexto Salcburgensi electo; quo die data est indulgentia VII annorum et 280 die- rum, singulis ") episcopis et electo indulgentibus annum et XL dies. VIII .Idus Augusti primo crepusculo orta est magna vis ventorum et cho- ruscationum et tonitruum ®). Item XIX Kal. Sep- tembris similia orta fuesunt et terribilia. Iterum XV Kal eiusdem mensis media nocte similia orta fuerunt, de quorum gravi impulsu multa aedificia ruerunt, horrea funditus eversa sunt, homines plerique fulminati, fruges grandine per- cussae, fructus arborei excussi, vineae laesae per totam dioecesim Pragensem; annona male pro- venit et praecipue hiemalis. Papa exegit mille marcas argenti a clero Bohemiae eodem anno. Item 5) eodem anno prope festum sancti Wen- ceslai pecunia in auro ad valorem mille mar- carum argenti in pondere polonico ab universo clero regni Bohemiae collecta, in Poloniam est delata et domino Thomae, Wratislaviensi epis- copo, assignata. Eodem etiam anno pulli equarum nati sunt, signa videntibus praetendentes, ac?) si fuerint triennes. Nimia etiam siccitas fuit, propter quam homines seminare non valuerunt in Augusto, in 9) Septembri et Octobri medio") Hoc etiam anno male provenerunt annona, vinum, fructus arborei. Presbyter quidam de Bernarticz nomine !) Peuiensem 8. Bertolta. — *) Filipa, syna Bernarda, wówody Korutanského. — ?) nemaji rukopisy. POKRACOWATELE KOSMOWI. wětří se zatemnilo, tak že sotw2 bylo lze roze- znati obličejů lidi; potom spadl jest weliký sníh we mnohých krajinách země české, jakého náš wěk nepamatuje. Dne 11 Března biskup Mikuláš konal swéceni kněžstwa w Týně w kostele sw. Krištofa, a tam zwolence Passowského wyswětil za jahna. Téhož léta stal se jest Hawel sakristau. Dne 1 Dubna biskup Mikuláš swětil na kněžstwi w ko- stele sw. Frantiáka, kdez zwolenee Saleburského poswétil za jahna a zwolence Passowského 3a knéZstwi Dne 9 Dubna na Kwétnau neděli zwolenee Passowsky Berthold powyá&en jest na biskupstwi w kostele Pražském, a přitom bylo jest pót biskupi, ktefi jej żehnali, a šestý zwo- lenec Salcbursky; a toho dne dány jsau od- pustky na 7 let a 280 dni, jeżto jeden każdy biskup i zwolenec odpustil jeden rok a 40 dni. Dne 8 Srpna w prwnim switani strhla jest se welkà sila wétrà a blyskáni a hfméni. Opét dne 14 Srpna strhlo jest se podobně a strašně. A opět 18. dne téhoz mésice o pil noci strhlo jest se podobné powětří, jehož silným náwalem mnoho staweni se pobořilo, stodoly ze základu se wywrátily, mnoho lidi jest hromem udeřeno, obilí potlučeno krupobitím, owoce se stromů stře- seno, winnicím uškozeno w celé dioecezí Praž- ské. Obilí špatně wzešlo, a zwláště ozim. Papež toho roku wybral jest tisic hfiwen stfibra od duchowenstwa českého. Také toho roku brzy před swátkem sw. Wácslawa penize w zlatě do ceny tisíci břiwen stříbra wáhy polské ode wše- ho duchowenstwa králowstwi českého sebrané odwezeny jsau do Polska a odewzdány panu Tomáši biskupu Wratislawskému. Téhož také roku narodila jsau se hřibata, která těm, kdož jsau je widěli, jewila se, jako by byla tříletá. Také byla jest welká suchota, pro kterau lidé nemohli síti w Srpnu, w Záři a do polowice Října. Toho také roku špatně wześlo obili, wino, owoce stromowé. Knéz je- den z Bernartic, jménem Martin, zajat jest, a zle *) a singulis ep. 8. — ?) et tonitruum nemá 8. — $) Et 2aa. — 7) ac allueriot tr. 2ag, — 9) nemá 8, — 9) in medio 8. 

Strana 289
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. Martinus capitur, et in carcere publico ad pe- dem pontis spoliatus miserabiliter retruditur, et XIII Kal. Decembris de carcere absolvitur. Pri- die Kal. Decembris excommunicati et denuntiati sunt in ecclesia Pragensi abbas de Milewsk !), praepositus, prior, supprior, ecclesiasticus, ple- banus de Czeruen ?), magistri curiarum eiusdem monasterii, et: omnes ecclesiae eorum positae sub interdicto propter querimoniam Martini. Eodem anno XI Kal. Decembris Austria sub- didit se regi: Bohemorum Wenceslao, ad cuius possessionem habendam missus est filius regis Prziemys], qui intravit civitatem Viennam et ali- as civitates et?) urbes et castella. Eodem anno Bartholomaeus, canonicus Pra- gensis, privatus est praebenda sua per capitulum Pragense, episcopo Nicolao consentiente et con- firmante sententiam capituli, quam idem Bar- tholomaeus in anno praeterito contra se ipsum tulerat et in scripto redegerat, propter varios excessus et continuam absentiem chori Hiems temperata fuit, nec nimis aspera neque^*) lenis). 1252. Prziemysl, filius regis Wenceslai, cele- bravit nuptias in Henburk 5) III Idus Februarii, ducens in matrimonium dominam Margaretham viduam ?), filiam Leupoldi9), ducis Austriae, iam dudum defuncti. Eodem anno in quadragesima, quae occu- rebat XIII Kal. Martii, frater Hugo, presbyter cardinalis tituli sanctae Sabbinae, apostolicae sedis legatus, accepit procurationes nomine le- gationis suae a clero Bohemiae, tam religioso quam seculari, licet in Almania constitutus. Eodem anno tempore veris et ante initium aestatis erectus est chorus in ecclesia Pragensi, et capella sancti Michaelis dilatata, et etiam palatium a parte occidentali est constructum. Eodem anno XIV Kal. Junii occurrit festum penthecosten?); tunc in vigilia penthecosten et in die sancto magnum frigus inhorruit, et nix in plerisque locis descendit, a quorum asperi- tate multa iumenta, oves et pecora mortua sunt. Eodem anno capella sancti Michaelis in ecclesia Pragensi XII Kal. Junii dedicata est a venera- 289 olaupen uwrżen jest do wézeni wefejného konec mosta, a dne 19 Listopadu propuštěn jest ze wózeni. Dne posłedniho Listopadu jśau kleni a ohlášení w kostele Pražském opat Milewský, probošt, přewor, suppřewor, ekklesiastikus, farář Čerwenský, mistři dworů téhož kláštera, a na wšechny kostely jejich uloženo jest zastáwení služeb božích pro žalobu Martinowu. Téhož léta dne 21 Listopadu poddaly jsau se Rakausy králi českému Wácslawowi, a k uwá- zání se w ně poslán jest syn králůw Přemysl, kterýž wjel do městá Widně a do jiných měst a hradů i zámků. Téhož léta Bartoloměj kanowník Pražský zbawen jest swć praebeńdy kapitulau Prazskau se swolenim biskupa Mikuláše a stwrzenim od něho rozsudku kapituly, který byl týž Bartolo- měj roku předešlého učinil sám proti sobě a uwedl we spis pro rozličná prowinění a stálé nechodéni do küru. Zima byla jest lewná, ani příliš tuhá aní mírná. Léta 1252 syn krále Wácslawa slawil jest swatbu w Henburku dne 11 Unora, wzaw sobě za manželku paní Markétu wdowu, dceru Leo- polda wéwody rakauského, již dáwno zemřelého. Téhož léta w postě, který připadal na 17 Unora, bratr. Hugo kněz kardinal titulu swaté Sabbiny, legat stolice apoštolské, wzal jest plat pod jménem swé legací od duchowenstwa če- ského, jak řeholního tak swětského, ač přebý- wal w Němcích. Téhož léta jarního času a před začátkem leta wyzdwizen jest kür w kostele: Pražském, a rozšířena jest kaple swatého Michala, a také palác se strany západní jest wystawen. Téhož léta připadl jest hod Letnic na 19 Kwětna, a w den samého swátku ubodil jest welký mráz, a na mnohých místech padal jest sníh, a tu- hosti jich poślo jest mnoho koni, owec a do- bytka. Téhož léta poswěcena jest kaple swatého Michala w kostele Pražském dne 21 Kwětna od ctihodného otce pana Mikuláše biskupa Praž- ') Milewsko 2aa. — 2) Cyruem 2aa, 8. — 9) nemü 8. -- 9) nec 8. — 9) leuis 2aa. — 5) Haimburk ua Duneji. — 7) Wdowe po Jindfichowi VII, synu cisure Fridricha Il. — *) Lupoldi 2aa. — 9) l'enthecosles 8. 39* 1251 1253 

Strana 290
290 POKRAČOWATELÉ KOSMOWI. 1252 bili patre, domino Nicolao, episcopo Pragensi. ského. Byla jest welká nauze o píci a slámu. Pabuli sive straminum magnus defectus fuit. Jaro bylo skoro celkem suché, a konec jara Ver fere totum siccum fuit, cuius finis satis byl dosti mokrý; hlad dosti zlý na konci jara humidus erat ; fames satis dura in fine veris a na začátku leta. et in 1) initio aestatis. Eodem tempore multitudo Comanorum 2) de Téhož času množstwi Kumanů z hranic uher- ských wytrhše, zbili jsau na mnoho tisíc křesťanů finibus Ungariae prorumpens, multa millia chri- stianorum in Moravia peremit, nulli penitus se- na Morawě, neodpauštějíce téměř žádnému po- xui parcens vel aetati. Inter quos multi cleri- hlawi ani wěku. Mezi nimiž mnoho přišlo o ži- corum perieruut. wot duchownich. Idus Junii profluxit sanguis de pede cruci- Dne 13 Čerwna tekla jest krew z nohy ukři- fixi in ecclesia sancti Georgii Pragae, Pomieno3), žowaného w kostele sw. Jiří w Praze, an Poměn sudí krále českého klanil se jemu a rukau se- iudice regis Bohemorum, adorante et manu san- třel krew z nohy ukřižowaného. guinem de pede crucifixi detergente. Eodem anno hiemalia mediocriter in pleris- Téhož roku ozim prostředně wzešla w nej- que partibus provenerunt 4), aestivalia fere pe- wice místech; jař skoro docela zanikla, wyjma proso. nitus defecerunt excepto milio. Téhož léta dne 21 Kwětna založen jest špi- Eodem anno XII Kal. Junii fundatum est tál na konci mostu na břehu řeky Wltawy od hospitale ad pedem pontis, in ripa fluminis Wlta- bratří s hwězdau ke cti swatého Ducha. Toho vae, a fratribus Stelliferis ad honorem sancti roku byla jest welmi tuhá zima a led tlustý Spiritus. Hoc anno hiems valde 5) aspera fuit et 6) na dwa lokte. Téhož léta opewňowány jsau glacies grossa ad duas ulnas. Eodem anno turres wěže Pražského hradu i konec mosta. Pragensis castri et 7) ad pedem pontis munitae sunt 8). Léta 1253 brzy před swátkem zwěstowání 12539). Prope festum annunciationis plu- sjelo jest se wíce biskupů u krále českého na res episcopi convenerunt ad regem Bohemiae in Veteri castello, inter quos affuit Salczburgensis 10) starém hrádku, mezi nimiž byl jest zwolenec electus, et Bambergensis episcopus 11), Ratispo- Salcburský a biskup Bamberský, Řezenský, Mi- šenský, Passowský, Olomaucký a jiní biskupo- nensis 12), Misnensis 13), Pataviensis 14), Olomu- wé, kteréžto wšecky král Wácslaw příwětiwě censis 15) et alii episcopi, quos omnes rex Wen- ceslaus benigne suscepit, et per plures dies ma- přijal a po wice dní s welkým nákladem po- ctiwě chowal. Ale proč přišli, a co s králem gnis expensis honeste pertractavit. Quare autem venerint 16) vel quid cum rege fecerint, manet jednali, zůstáwá neznámo. incognitum. Také legat stolice apoštolské bratr Hugo Legatus etiam apostolicae sedis, frater Hugo, žádal jest po bratru Gerhardowi řádu kazatel- per fratrem Gerhardum ordinis Praedicatorum ského podruhé a obdržel 50 hřiwen od ducho- petiit secunda vice et accepit L marcas a clero wenstwa Pražské dioecesí. Desátého pak Čerw- Pragensis dioecesis. Quarto autem Idus Junii na swíce biskupská w kostele Pražském okolo cereus baptismalis in ecclesia Pragensi circa me- dium noctis corruit et in plures partes contritus půlnoci spadla jest, a roztlaukla se na několik kusů; hořejší část její uwázla na zábradlí. est, eius summitas haesit in portica. Také toho léta zděno jest město Pražské Eodem quoque anno civitas Pragensis mu- rata est versus aquilonem et occidentem, et proti půlnoci a západu, a dwůr biskupůw stojíci 1253 1) nemá 2ea. — 2) Cumarorum 8. — 3) Pomneno 2aa. — 4) pervenerunt 2aa. — 5) Tak 2aa; nemají ostat- ní. — 6) et — ulnas nemá 2aa. — 7) nemá 2aa. — 8) Tu položeno, co wýše wynecháno: Hoc anno glacies ad duas ulnas grossa fuit. — 9) 1256 má 2aa, a tak i při roce 1252 jest rozdíl o tři léta. — 10) Filip. — 11) Jin- dřich I. — 12) Albert I. — 13) Konrad 1. — 14) Bertold. — 15) Bruno. — 16) venerunt 2sa.

Strana 291
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. curia episcopalis ad pedem pontis posita alie- nata est ab episcopo Nicolao Pragensi, et mu- nita vallis et propugnaculis. Ecclesia quoque sanctae Mariae Cruciferorum munita est vallo, muro et propugnaculis '). Timor etiam ?) magnus Chomanorum ?) et aliorum extraneorum irruit su- per Bohemos, quorum impetum rex Wenceslaus praecavens, collegit expensas in frumento, vino, melle, pernis, sale et caseis ab omnibus religio- Sis Pragensis diocesis et villicis suis, et a qui- busdam civitatibus, certam summam cuilibet as- signans reddendam: in numero et mensura, et reposuit easdem in ecclesia sancti Georgii in ca- stro Pragae 5), cuius ecclesiae sanctimoniales coactae sunt exire de claustro et in civitate commorari, quod factum est XVI Kal. Julii?) Chomani etiam erumpentes de Ungarie, seu alii latrunculi cum eisdem VII Kal. Julii multa mil- lia christianorum occiderunt in Moravia circa Olomucz, infinitique sunt submersi fugientes à facie eorum. Rex etiam Ungariae eodem tem- pore superveniens cum infinita multitudine suo- rum et aliarum nationum, multa damna intulit Moraviae, quosdam occidens gladio, quosdam captivans misit in exilium, nulli sexui vel aetati parcens, fere totam Moraviam rapinis et incen- diis vastavit. Munitiones etiam plerasque, quas obtinere potuerunt, vastaverunt et incenderunt, campanas ecclesiarum et 5) reliquias de altari- bus fractis rapuerunt et?) secum asportaverunt, ecclesiis in favillam redactis, sacramenta eccle- siae profanaverunt, homines plures crucifixerunt in opprobrium crucifixi. Interea legatus domini papae 9) superveniens ad regem Ungariae, com- pescuit eum et ad propria redire coegit. Eodem anno rex Wenceslaus obiit X Kal. Octobris?); anno regni sui XXIV et VIII men- sium, cuius filius Prziemysl unicus rediens de Austria, receptus est honorifice in sede '?) regni sui & praelatis ecclesiarum et clero XVI Kal. Novembris. Eodem anno depictum est sanctuarium ma- ioris ecclesiae, procurante episcopo Nicolao, III Kal. Aprilis: Eodem anno allatae sunt reliquiae 291 konec mosta odcizen jest od biskupa Mikuláse isse Pražského a ohražen náspy a baštami. Též ko: stel panny Marie kfiZownikü ohražen jest ná- spem, zdí a baštami. Přišel jest pak welký strach na Čechy před Kumany a jinými cizimi nepřá- tely, jejichž nájezd král Wácslaw predeházeje, sebral jest potřeby w obili, wině, medu, uzeni- nách, soli a sýrech ode wšech řeholníků Praž- ske dioecezi a od wládařů swých i od někte- rých měst, ustanowiw každému jistau summu k odwedeni w poétu a w míře, a uložil je w ko- stele sw. Jifl na hradé Prazském, kteréhozto kostela jeptišky nuceny jsau wyjiti z klá&tera a pfebywati w mésté, coz se jest stalo dne 16 Üerwna. Kumani také, wyhrnuwse se z Uher nebo jiní zloději s nimi, dne 25 Čerwna mnoho tisic křesťanů zabili jsau na Morawě u Olomauce, a bez počtu lidi utopilo se, utikajie před nimi. Také král uherský téhož času přitáhnuw s ne- sčíslným množstwim swých a jiných národů, mnoho škody jest. učinil na Morawě; některé zabiw mečem, jiné zajaw odwezl ze země, ne- šetře žádného pohlawi ani wěku, skoro celan Morawu laupenim a pálenim pohubil. Také pewná mista mnohá, jeZ mohli obdrzeti, spusto&ili a wy- pálili jsau. Zwony kostelní a ostatky z oltářů rozbořených pobrali a s sebau odnesli; kostely w popel obracujíce, swátosti cirkwe zlehčili, mno- hé lidi ukriZowali na posměch Ukřižowanému. Mezitim legat papeže pána, přišed ku králi uher- skému, pokáral jej a připrawil k nawrácení se domů. Téhož léta král Wácslaw zemřel jest dne 22 Záři léta kralowání swého 24 a w osmém mésici Jehoz syn jediný Přemysl, nawrátiw se z Rakaus, přijat jest poctiwě na stolec swého krälowstwi od praelatů kostelních a od duchowen- stwa dne 17 Řijna. Téhož léta wymalowána jest swatyně wět- šího kostela spůsobením biskupa Mikuláše dne 30 Března. Téhož léta přineseny jsau ostatky 1) Tu vkládá ruk. 2aa: VIII Kal. Apr. canonizatus est Petrus, nouus marlir de ordine Predicatorum. — 2) autem 8, — 9) Comanorum 2aa a tak stále c místo ch. — *) Pragensi 2aa. — >) Junii 8. — °) quia 8. — T) et sec. asp. nemá 8, — 9) Welascus, — ?) V Počaplech. — !9) sedem 8. 

Strana 292
1253 1254 292 sancti Stanislai martyris de Cracovia XI Kal. Novembris, et receptae in ecclesia Pragensi cum 'processione sollemni. Anno incarnationis domini 1254 !), VIII Kal. Februarii Borso nobilis vir detentus est"), et Pragae vinculatus carceri est retrusus. Eodem anno VI Idus Julii Prziemysl, filius regis Wen- ceslai, reddidit capellam sancti Bartholomaei ecclesiae Pragensi, quam pater eius adhuc vi- vens contulerat eidem ecclesiae pro quibusdam possessionibus ablatis ?). Item eodem anno XII Kai. Julii venit Pra- gam Bernhardus) Neapolitanus electus, aposto- licae sedis legatus, et receptus est in ecclesia Pragensi cum solemni processione. Commoratus est autem in monte Syon cum tota familia sua usque ad XII Kal. Septembris, in quo spatio temporis exegit & clero Pragensis diocesis et recepit CC marcas argenti puri pro procuratio- nibus suis, de qua summa pecuniae capitulum Pragense solvit XVIII marcas. Alteri vero nun- tio cardinalis Petri Capucii solvit III marcas. Praefatus autem legatus Bernhardus fecit sta- tiones in plerisque ecclesiis, et indulgentias lar- gas dedit. In quibusdam ecclesiis dum celebra- vit, dedit indulgentiam annum unum et XL dies, in aliis vero ecclesiis singulis diebus usque ad octavam annum unum et XL dies et quartam partem venialium. Eodem anno obierunt canonici Pragenses Hermannus, praepositus Liutomiricensis *) V No- nas Martii, Johannes III Nonas Julii, Georgius XII Kal. Septembris 5). Hoc etiam anno male provenerunt annona autumnalis et?) fructus ar- borei, vinum penitus defecit. Cuius defectus quan- titatem, quod antea contigerit, aetas nostra non meminit. Hoc etiam anno Kal. Maii pax refor- mata est inter regem Ungariae et principem Bohemiae, filium regis Wenceslai 9). Princeps vero praedictus rediens ab Austria duxit secum quandam archam, quam clerici eius curiae vo- caverunt archam Noe, in qua reservantur diver- sorum oblationes xeniorum. Eodem anno obiit ma- gister Dionysius IV Nonas Octobris in Foro Julii. POKRAGOWATELE KOSMOWI. swatóho Stanislawa mułennika z Krakowa dne 22 Října, a přijaty jsau w kostele Pražském se slawnau processi. Léta od narození páně 1254 dne 25 Ledna Boreš muž urozený zatčen jest a w Praze w pau- tech uwržen do wězení. Téhož léta dne 10 Čer- wence Přemysl syn krále Wácslawa nawrátil jest kapli sw. Bartoloměje kostelu Pražskému; kterauž- to byl otec jeho ještě za swého žiwota dal témuž kostelu za některé statky odňaté. Také téhož léta dne 20 Čerwna přišel jest do Prahy Bernhard zwolenec Neapolský co le- gat stolice apoštolské, a přijat jest w kostele Pražském se slawnau processi. Přebýwal pak na hoře Sion s celau čeledí swau až do 21 Srpna, kterýmžto během času wybral od duchowenstwa dioecezi Pražské a obdržel dwě stě hřiwen či- stého stříbra co swé wychowáni; na kteraužto summu peněz kapitula Pražská zaplatila 18 hři- wen. A jinému poslu kardinala Petra Kapucia zaplatila tři hřiwny. Řečený pak legat Bernhard učinil zastawení we mnohých kostelích, a dal hojně odpustky. W některých kostelích, když slau- žil, dal odpustků jeden rok a 40 dní, w jiných pak kóostelich po každý den až do ochtábu je- den rok a 40 dni a čtwrtý dil wšedních. Téhož léta zemřeli jsau kanownici Prażśti Heřman probošt Litoměřický dne 3 Března, Jan dne 5 Čerwence, Řehoř dne 21 Srpna. Toho také roku špatně se urodilo obili zimni i owoce stromowé; wino dokonce se nezdařilo. A nedo- statku w té míře, žeby předtím byl býwal, ne- pamatuje wěk náš. Toho také roku dne 1 Kwětna obnowen jest mír mezi králem uherským a kní- žetem českým, synem krále Wácslawa. Řečený pak kniže, když se wracel z Rakaus, wzal s se- bau jakausi arehu, kterau duchowni píi jeho dwofe nazywali archau Noś, w niż chowaji se rozlióné darowané poklady. Téhoz léta umřel jest mistr Diwiš dne 4 Října we Furlanech. 7) 1257 má 2as. — ?) nemá 8. — ?) allatis 8. Tuto přídáno v ruk. 2aa: Eodem anno. Ouedam ymagi- nes lapidee ob recordacionem et memoriam perpetuam regis Boemie Wenceslai erecte sunt in foro ciuitatis l'ra- gensis, quod opus ymaginum consumalum est infra Kalendas Oclobris. — ?*) Bernardus 2aa, a lak i uíze. — *) praep. L. nemá 8; Luthomiericensis 2aa. — 9) Decembris 8. — 7) nemá 24a, — 9) dne 3 Dubna. 

Strana 293
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. Anno domini 1255 !) princeps Bohemiae et marchio Branburiensis ?) intrantes Prussiam, va- staverunt eam spoliis, incendiis et rapinis, et multimodis mortibus plurimos occiderunt, nulli sexui vel aetati parcentes. Ver huius anni fere totum fuit frigidum, ventosum et humidum. Procedente tempore Margareta regina, uxor Prziemysl, filii regis Wenceslai, exiens de fini- bus Austriae intravit Bohemiam, et V Idus Julii recepta est ante muros civitatis Pragensis ab omni clero et populo eiusdem civitatis cum pro- cessionibus et magno iubilo diversisque musicis instrumentis. Sequenti verQ die recepta est in porta castri Pragensis ab episcopo et canonicis Pragensibus cum processione sollemni, cui pro- cessioni affuit Martinus, abbas Brzewnoviensis ?), et Johannes, abbas montis Syon, cum toto con- ventu suo, cappis sollemnibus induti. Eodem anno organa nova facta sunt in ecclesia Pra- gensi, quae constiterunt XXVI marcas argenti, sed perfecta sunt futuro anno tempore quadra- gesimae. III Kal Januarii sol eclipsim passus est 4). Anno domini 1256 *) in prima vigilia noctis V Kal. Februarii magna lux orta est in diver- sis partibus Bohemiae, fulgura micuerunt, toni- trua audita sunt. Hiems asperior fuit solito, sed interpolata. Magna vis ventorum, sed frigus ma- gnum inhorruit VII 5) Kal. Novembris anni prae- teriti. Eodem anno III Idus Maii Petrus de Ponte Curvo, nuntius domini papae, venit Pragam et procurationem a clero totius diocesis Pragensis exegit, de qua summa capitulum Pragense tres marcas et dimidiam persolvit. Idem nuncius V Idus Junii posuit civitatem Pragensem *) sub inter- dicto, consentientibus canonicis cum ?) episcopo Pragensi et aliis praelatis, pro quodam monacho de Porta apostolorum in civitate Pragensi de- tento, spoliato et turpiter dehonestato, hoc suis &diiciens mandatis, quod officium divinum sub- missa voce ageretur, exclusis interdictis et ex- communicatis, praecipiens etiam, quod hora ves- 293 Léta páně 1255 kníže české a markrabí Brandenburský, wtrhše do Prus, pohubili zemi braním, pálením a laupením, a rozličnými smrtmi mnoho lidi pobili, neodpauštějice žádnému pohla- wi ani wěku. Jaro toho roku bylo skoro celkem studené, ' wétrné a. wlhké. Po některém čase králowna Markéta, man- želka Přemyslowa, syna krále Wáeslawa, ode- brawši se z Rakaus, přijela jest do Čech, a dne 11 Čerwence přijata jest přede zdmi města Praž- ského ode wšeho duchowenstwa a lidu téhož mésta s processimi a s welkym plesánim i s roz- ličnými hudebními nástroji. Nazejtří pak přijata jest we bráně hradu Pražského od biskupa a ka- nowniků Pražských s processim slawným, na kte- rómżto processi byl Martin opat Biewnowsky, též Jan opat hory Sion se wśim konventem swym, oděni jsauce w kápě slawné. Téhož léta dělány jsau nowé warhany w kostele: Pražském, které stály 26 hřiwen stříbra; ale dokonány jsau po- tomniho roku w čas postní. Dne 30 Prosince bylo jest zatmění slunce. Léta páně 1256 w prwni hodinu noční dne 28 Ledna ukázalo jest se weliké swétlo w roz- ličných krajinách země české; blesky proswi- taly, a hřiímání bylo slyšeti. Zima byla tužší než obyčejně, ale s přestáwkami. Welká síla wětrů ; ale welký mráz uhodil dne 26 Října roku pře- dešlého. Téhož léta dne 13 Kwětna přijel jest do Prahy Petr de Ponte Curvo, posel papeže pána, à wybral na wychowáni od duchowenstwa celé dioecezi Pražské; na kterauzto summu kapitula Pražský zaplatila jest půl čtwrté hřiwny. Týž posel dne 9 Čerwna uložil na Prahu stawení slu- żeb bożich se swolenim kanowniki a s biskupem Pražským a jinými praelaty pro jednoho mnicha Postoloprtského, který byl we městě Pražském zajat, obrán a hanebně zneuctěn, s tím doložením k swému rozkazu, aby se mše swatá konala pošeptmým hlasem s wylaučením těch, proti nimž bylo stawení a klatba, nařídiw také, aby se 1) 1258 má Эва, — ?) ВгошЬигреов!в Эва. — 9) Brunouiensis 2aa. — *) est. Amen. 8. — 5) 1259 má 2e». — 9) VIII má 8. — 7) nemá 2aa. — 8) Tak 8; ostatní místo canonicis cum mají tamen. 

Strana 294
1256 1257 294 pertina singulis diebus ter pulsarentur omnes campanae per singulas ecclesias, cum exstinc- tione candelarum super omnes detentores et spoliatores clericorum. Quod interdictum dura- vit usque ad IX Kal. Julii; quod relaxatum est eodem die propter juramentum et satisfactionem promissam civium Pragensium. Eodem anno XVI Kal. Augusti Conradus archiepiscopus Culoniensis Pragam venit, et in monte Syon hospitatus est pluribus diebus, et a principe terrae decenter receptus et in ex- pensis procuratus est, et, ut credimus, cum prin- cipe !) Bohemiae de imperio tractaturus. Tan- dem pluribus ac variis xeniis ab eodem principe remuneratus copiose, IV Idus Augusti ad sua reversus est. Qui tamen archiepiscopus in eccle- sia Pragensi noluit recipi cum processione sol- lemni, sed humiliter venit in habitu seculari sanctis martyribus reverentiam exhibiturus. Eodem anno ubertas annonae in plerisque partibus fuit, sed vini et pomorum carentia. Eodem anno in quadragesima dominus papa Alexander confirmavit quandam novam religio- nem, quae dicitur beatorum martyrum, cuius fratres Pragae apparuerunt ante festum beati Wenceslai ?). Anno dominicae incarnationis 1257 ?). Przie- mysl, dominus regni Bohemorum, filius regis Wenceslai, tertio anno sui ducatus, in principio veris pepulit Bohemos de suburbio et locavit alienigenas. Eodem anno dominus Ebrhardus III *) Kal. Aprilis emit quandam possessionem in villa, quae dicitur Belok, et contulit eam altari beatae Vir- ginis; aliam possessionem prius emptam in villa Draskowe eidem altari assignavit. Eodem anno POKRAGOWATELE KOSMOWI. w hodinu nešporní každého dne třikrát zwonilo na wsechny zwony po wsech kostelich, zbasnauc swiéky, proti wšem zajimačům a lupičům, dn- chownich. A to staweni trwalo jest až do 23 Čer- wna; a zrušeno jest toho dne pro přísahu a slib zadostučinění od měšťanů Pražských. Téhož léta dne 17 Čerwence přijel jest do Prahy Konrad arcibiskup Kolinský, a bydlil jest na hoře Sion po wice dní, a od knizete zem- ského slušně přijat jest a chowán w útratách, a sice, jak máme za to, aby s králem českým jednal o etsafstwi. Potom darowán hojné mno- hými a rozličnými klenoty od téhož kniżete, dne 10 Srpna wrátil jest se domů. Awšak ten arci- biskup nechtěl jest přijat býti w kostele Praž- ském se slawnau processi, než: pokorně přišel w oděwu swětském, aby wzdal poctu swatým mučenníkům. Toho roku byla welká úroda obili we mno- hých krajinách, ale nedostatek wina a owoce. Téhož léta w postě papež pán Alexander po- twrdil jest jisté nowé řehole, kteráž slowe bla- hoslawených mučenníků, jejížto bratři ukázali jsau se w Praze před swátkem sw. Wácslawa. Léta od narození páně 1257 Přemysl pán králowstwi českého, syn krále Wácslawa, w tře- tim roce swého knizetstwi na začátku jara za- pudil jest Čechy z podhradi, a wsadil cizozemee. Téhož léta pan Eberhart dne 30 Bfezna kau- pil jistý statek we wsi řečené Běloky, a dal jej oltáři blahoslawené panny. Jiný statek kaupený prwé we wsi Dražkowě přikázal jest k témuž oltáři. Téhož léta w polowici jara pan Mikuláš 1) Boh. rege 8. — 2) K tomuto lélu má rukopis kapitolní ještě následující zpráwy: Anno domini 1256 do- minus Conradus, archiepiscopus Coloniensis, accepit fraternitatem in ecclesia montis Syon, videlicet in die beatae Mariae Magdalenae, et elii nobiles viri cum eo, scilicet dominus praepositus Henricus de Selflica, Philippus comes de Falkensteyn, Henricus comes de Wirrenburc, Wernherus comes de Bolant, Dietrich nobilis de Milendunk, Gott- [ridus, notarius archiepiscopi, et alii nobiles. Ipso anno praedictus Conradus archipreesul contulit praenominato monasterio Stragoviensi in die beati Laurentii hanc indulgentiam, sollemnitate beatae Mariae virginis, in die beati Augustini episcopi ipserum sollemnitatum annum unum et XL dies, et hoc de licentiu dulgenlia in perpetuum durabit. Eodem anno allatum est corpus Colonia, el collocatum est in ecclesia montis Syon. Wsak zpráwa videlicel in die dedicationis ecolesiae, in omni et bealae Mariae Magdalenae, ac infra octavas domini Nicolai, Pragensis episcopi, et ista in- unum inlegrum sanctarum virginum 11000 de loto položena jest w rukopise mezi ukončením letopisu Kosmowa a počátkem pokračowání tohoto letopisu kanowníkem Wyšehradským. My jsme ji položili sem, poněwadž časem na mislo to náleží. — 9%) 1260 má 2aa. — +) němá 2. 

Strana 295
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. in medio veris dominus Nicolaus, episcopus Pra- gensis, tabulatum, guod vulgariter dicitur coe- lum, veteri destructo, renovavit. Eodem anno intrantibus Kal. Augusti facta est maxima inundatio aquarum, quae gravia et grandia damna per totam Pragensem dioecesim intulit in ortis, in seminatis, campis et aedificiis, quae iuxta ripas posita fuerunt; plures etiam homines suffocavit. Eodem eliam!) anno princeps Bohemiae, assumptis secum quibusdam Bohemis, Moravis et Australibus, profectus est versus Bavariam, ubi multas villas et ecclesias vastavit, praedavit ac incendit; sed tandem cum magno dedecore et damno suorum nobilium ac militum et rerum reversus est ad propria. Quidam enim eorum interfecti, quidam submersi, quidam rebus om- nibus et equis amissis pedites in magna pau- pertate ad propria redierunt. Hiems valde aspera fuit hoc anno. Anno gratiae 1258 Nicolaus episcopus obiit XVI Kal. Februarii, e& eodem anno in?) Kalen- dis Februarii Johannes electus est in episcopum Pragensem, et eodem anno confirmatus est in ecclesia Pragensi per dominum Brunonem Olo- mucensem auctoritate Maguntini?) VI Idus Martii. Hoc anno hiems et veris principium et me- dium valde aspera et frigida fuerunt, glacies Wltavae grossa nimis, et duravit usque ^) pascha, quod tunc occurrit IX Kal. Aprilis. Johannes consecratus est in episcopum Viennae in Austria IV Idus Maii, quia tunc occurrebat dies pente- costes die dominico. Receptus est autem in sede sua Pragae VII Kal. Junii, cum magno iubilo cleri et populi in cathedra sua collocatus. Ipso etiam die missam primam de gloriosa Virgine celebravit. Hoc anno gelu laesit fructus arboreos*) et vineas, et mortalitas ovium fuit. Eclipsis lunae fuit XIV Kal. Junii, et tunc agebatur festum sanctae Trinitatis die dominico. Idem Johannes reconsecravit?) altare sanctorum Andreae apostoli et Stephani protomartyris II Kal. Julii; post haec aliud altare fabricavit et consecravit in 295 biskup Pražský stropek, který slowe nebesa, když starý zkažen byl, dal jest obnowiti. Téhož léta když přicházelo prwniho Srpna, stala jest se náramná potopa, která učinila těžké a welké škody po celé dioecezi Pražské na zahradách, na oseních, na lukách a na sta- wenich, která stála na březích ; také mnoho lidí zahubila. Toho také léta kníže český, wzaw s se- bau některé Čechy, Morawany a Rakušany, táhl jest do. Bawor, kdež mnoho wsi a kostelů po- hubil, zlaupil a wypálil; ale potom s welkau hanbau a &kodau swych pánü a rytifü i na wé- cech domü se nawrátil. Nebo néktefi z nich byli zbiti, jini se utopili, jini ztratiwáe wáecky wéci swé i koně, pěšky we welké chudobě domů jsau se nawrátili. Zima byla welmi tuhá toho roku. Léta milosti 1258 zemřel jest biskup Mikuláš dne 17 Ledna; a téhož roku dne 1 Února zwolen jest Jan za biskupa Pražského, a téhož roku po- twrzen jest w kostele Pražském skrze pana Bru- nona biskupa Olomauckého z moci Mohučského dne 10 Března. Toho roku zima a začátek i polowice jara byly jsau welmi tuhé a studené, led na Wltawé welmi silný, a trwal až do welkonoc, které tehdy připadly na 24 Března. Jan poswěcen jest na biskupstwi we Widni w Rakausich dne 12 Kwét- na, protože tehdy připadal den Letnic, w ne- déli. Pfijat pak jest w sídle swém w Praze dne 26 Kwětna s welkým plesáním duchowenstwa i lidu, a posazen na swau stolici; také téhož dne slaužil prwní mši o slawné panně. Toho roku mráz uškodil owoci na stromich a winnicím, a bylo welké mření owec. Zatmění měsíce bylo jest dne 19 Kwětna, a tehdy sla- wil se swátek swaté Trojice, w den nedělní. Týž Jan poswětil znowu oltář swatých Ondřeje apoštola a Štěpána prwomučenníka dne 30 Čerw- na; potom jiný oltář: wystawil a poswětil ke l) nemá 8. — ?) in Kal. Febr. nemá 288; III Kal. Feb. 8. — 3) Magontini 28s. — ‘) usque ad 260. — 5) arbores 2as. — ©) consecr. 2as. 40 1257 1258 

Strana 296
1258 1259 1260 296 honore sanctorum Nicolai confessoris et beatae Ludmilae martyris XVIII !) Kal. Septembris. Anno domini 1258?) XIV Kal. Novembris in prima vigilia noctis, quae intempesta vocatur, ecclesia claustri montis Syon, quod et Strahow dicitur, ex candela, quam frater quidam inibi dormire?) solitus circa lectum suum noctu in- caute locaverat, est incensa, ac domino permit- tente, cuius providentia ipsam praeviderat pul- chriori scemate venustandam, cum omnibus aedi- ficiis, quae per girum ambitui dispositione clau- strali contigue adiacebant, ignis impetu deva- stata. Horum autem ruinam, quae ob magnitu- dinem vix longo annorum curriculo posse restitui putabatur, venerabilis domini Johannis, qui tunc ipsi loco abbas praefuit, sagax industria, quae *) licet alias efficax tamen in hoc efficacior claruit, infra quinquennium in statum priorem, immo multo venustiorem inopinabiliter restauravit. De- nique praeter alia, quae in melius ?) reformavit, ecclesiam quasi à fundamento exstructam testudi- nans, eique capellam beatae Ursulae de novo à latere adiiciens, quinto anno post incendicum XV Kal. Octobris satis praeclaro opere consummavit. Anno Domini 1258 consecratum est altare sanctorum Ándreae apostoli, Stephani protomar- tyris, sanctorum Gervasii et Protasii martyrum II Kal. Julii. Eodem anno consecratum est$) altare sanc- torum Nicolai confessoris et Ludmilae XVII Kal. Septembris. Anno dominicae incarnationis 1259 ?) conse- cratum est altare sanctorum Stanislai et Oswaldi martyrum li Nonas Junii Vinum miri valoris provenit in toto Bohemia. Ebrhardus, institutor bonfantorum 8), obiit Nonas Augusti. Anno dominicae incarnationis 1260, IV Nonas Martii Prziemysl, princeps terrae, collecta grandi multitudine processit versus Ungariam ad ex- peditionem, a cuius exercituum transitu Bohemia multum laesa est spoliis et rapinis. Hoc etiam anno sata laesa sunt et vineae et fructus ar- 'borei, quaedam siccitate, quaedam grandine in plerisque partibus. In aliis autem partibus vinum copiose provenit: POKRAGOWATELE KOSMOWIL. eti swatyeh Mikuláse wyznawaée a blahoslawené Ludmily mučennice dne 15 Září. Léta páně 1258 dne 19 Října w prwní hodinu noční, která slowe baufliwa, kostel klastera hory Sion, ktery jinak slowe Strahow, od swléky, kterau byl jeden bratr, jenZ tam spáwal, u postele swé neopatrné postawil, zapálen jest, a z dopuśtóni božího, jehož prozřetelnost předwidala, že měl pěknější stawbau býti ozdoben, se wšemi sta- wenimi, která dle spůsobu klášterského stála wedlé sebe kolem okolo rajského dwora, zůři- wosti ohně spuštěn. Tuto wšak zkázu, o které se myslilo, že pro welkost swau sotwa za dlauhý běh let bude moci býti naprawena, úsilná pil nost ctihodného pana Jana, který tehdy byl co opat předstawen tomu místu, ježto ač jindy účin- liwá, wšak w tom ještě účinliwější se prokázala, během pěti let we staw předešlý, ano mnohem krásnější proti nadání nawrátila. Konečně mimo jiné, co w lepší sprawil, kostel jako od základu wystaweny klenuw a k němu po straně přista- wiw nowě kapli swaté Woršily, w pátém roce po ohni dne 17 Září dosti wýtečným dílem do- konal. Léta páně 1258 poswčcen jest oltář swatých Ondřeje apoštola, Štěpána prwomučenníka, swatých Gervasia a Protasia mučenníků dne 30 Gerwna. Téhož roku poswécen jest jiny oltáf swatych Mikuláše wyznawače a Ludmily dne 16 Srpna. Léta od narození páně 1259 poswěcen jest oltář swatych Stanislawa a Oswalda mučenníkú dne 4 Čerwna. Wíno diwné dobroty urodilo jest se w celých Čechách. Eberbard učitel bonifantú zemřel dne 5 Srpna. Léta od narození páně 1260 dne 4 Března Přemysl kniže země shromáždiw weliké množ- stwi, sebral jest pole proti Uhrüm, kterychzto wojsk tažením země éeská welice jest obtiZena laupenim a branim. Toho také roku oseni utrpélo i winnice i owoce na stromich, nóco suchotau, nčco krupobitím we mnohých krajinách. W jiných stranách wšak wino hojné se urodilo. 1) XIV má 20a. — ?) Místo Anno dom. 1258 maji 2a», 8: Eodem snno. — 9) posuerat 8. — 4) gui 2, 288. — 5) nemá 2, — ©) est aliud alt. 8. — 7) 1262 mó 2aa. — 9) bonifantorum 8; bonifautorum 2ea. 

Strana 297
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. Hoc etiam anno princeps terrae, congregatis multis exercitibus diversarum nationum, proces- sit versus Ungaros, guia ') pacem factam pridem violaverant ; ubi et triumphum obtinuit, et multa millia Ungarorum et aliorum Saracenorum pro- stravit, divino et manifesto sibi subveniente ad- iutorio; quem revertentem ab eadem expeditione recepimus cum sollemni processione XI Kal. Septembris. Eodem anno consecrata est Judita, abbatissa sancti Georgii, in ecclesia Pragensi & Johanne IIL episcopo Pragensi vicesimo quarto, XVIII Kal. Septembris. Eodem anno dominus Thobias, praepositus Pragensis ecclesiae, de propriis bo- nis instituit et dotavit unam perpetualem vica- riam in choro Pragensi. Anno dominicae incarnationis 1261?) mense Aprili facta est concordia et pax inter reges Ungariae et principem Dohemiae, et vallata poe- nà pecuniaria, videlicet 11000 marcarum argenti. Regina Margareta exivit de Bohemia versus Austriam XV Kal. Novembris, quas ob causas dominus novit. Eodem anno VIII Kal. Novem- bris, princeps regni Bohemorum duxit in uxorem Cunegundem, filiam Rostislai?), ducis Bulgaro- rum in castello Ungariae, quod vulgari ungarico Possen nuncupatur, quam venientem Pragam cum sollemni processione recepimus in ecclesia Pragensi X Kal. Januarii. In die nativitatis do- mini princeps Bohemorum dictus Prziemysl con- secratus est in regem cum eadem Cunegunde in ecclesia Pragensi a venerabili patre Magun- tino Vernhero nomine, praesentibus sex epis- copis, Pragensi Johanne, Moraviensi*), Pata- viensi?) et 5) duobus do Prussia, praesente etiam marchione Branburiensi?) cum uxore et filiis et filiabus, praesentibus etiam ducibus Poloniae et aliis multis nobilibus), comitibus, purcraviis, supanis et aliis extraneis et infinita multitudine Bohemorum, quibus omnibus rex praedictus ?), permagnificum fecit convivium biduo in campo Letne!?^) nominato, qui jacet inter villas Ovencz! !), Holisoviez et Buben nominatas, in aedificiis so- lemniter ad hoc praeparatis. 297 Toho také roku kníže země, sebraw mnoho wojsk rozličných národů, wytáhl jest proti Uhrům, protože byli mir prwé zawřený zrušili; kdež jest také dobyl witězstwi a mnoho tisíc: Uhbrů a jiných Saracenů zbil přispěním sobě boží a zjewnau pomocí. Kteréhož jsme, když se z té wyprawy wracel, přijali se slawnau processi dne 22 Srpna. Téhož léta wyswěcena jest Judita abatyše sw. Jiří. w kostele Pražském od Jana III, bi- skupa Pražského čtyrmecitmého, dne 15 Srpna. Téhož léta pan Tobiáš probošt kostela Pražského z wlastních statků swých zřídil a nadal jest je- dno wěčné vikářstwi w kůru Pražském. Léta od narození páně 1261 w měsíci Dubnu stal se jest mír a pokoj mezi králem uherským a knižetem českým a utwrzen pokutau penéZitau, totiž 11.000 hřiwen stříbra. Králowna Markéta odjela jest z Čech do Rakaus dne 18 Října, z jakých příčin, Bůh wi. Téhož léta dne 25 Října kniže králowstwi če- ského pojal za manželku Kunigundu, dceru Ro- stislawa knížete bulharského na zámku w Uhřích, jenž w obecné mluwě uherské slowe Poseň; kte- raužto, když přijížděla do Prahy, přijali jsme se slawnau processi w kostele Pražském dne 23 Prosince. W den božího narození kniže český řečený Přemysl poswěcen jest za krále s tauž Kunigundau w kostele Pražském od ctihodného otce Mohučského jménem Wernhera u přítom- nosti šesti biskupů, Pražského Jana, Morawského, Passowského a dwau z Prus, též u přitomnosti markrabi brandenburského s manzelkau a syny i dcerami jeho, také knižat polských a jiných mnohých šlechticů, hrabat, purkrabí, županů a ji- ných cizích i nesčíslného množstwi Čechů; kte- rýmžto wšechněm pfewelice slawné hody uéinil jest po dwa dni na poli řečeném Letné, které leZi mezi wsemi fecenymi Owenee, Holisowice a Bubny, w stawenich slawné k tomu ptipra- wenych. 7) et 2. — ?) 1261 má 2ua.. — ?) Hostislai 2, 2aa. — ?) Bruno. — 5) Otto. — 6) nemá 286. — 7) Bram- burgensi 200. — *) nobilibus, militibus, com. 8. --- 9) omnibus praedictis 2. — !?) Lethen 2aa. — !!) Owenecz, Holyssowicz el B. 2aa. 40* 1260 1201 

Strana 298
1268 1263 1264 298 Anno dominicae incarnationis 1262 sata di- versi seminis tam hiemalia quam aestivalia in plerisque Bohemiae partibus fere penitus perie- runt, tum !) a grandine, tum ?) a siccitate, tum !) ab exercitu transeunte in Ungariam, excepto Solo milio, ita ut nec homines victualia nec iu- menta et pecora poterant habere pabula suffi- cientia. Verum in paucissimis eiusdem terrae partibus copia frumenti crevit in habundantia, vini quoque et fructuum arborum exigüa fuif ubertas. Hoc etiam anno incendia multa fuerunt in civitatibus et villis in Moravia, Bohemia et Austria. Anno gratiae domini nostri Jesu Christi 1263 maxima fuit caristià frumenti, foeni et pa- buli in Bohemia et Moravia, ita ut mensura regalis siliginis venderetur CXX denariis quan- doque plus quandoque minus monetae pragensis, tritici autem multo amplius et pisae CL. Tunc etiam ?) maxima fames fuit in populo, ita ut multi agricolae et artifices varii, venditis peco- ribus et rebus aliis, nec se sustentare valentes, cogerentur hostiatim eleemosynam petere ; plures etiam, domibus suis in rure?) relictis, cum uxo- ribus et liberis iverunt mendicatum ; multa etiam pecora et iumenta mortua sunt propter maxi- mum pabuli defectum et hiemis asperitatem, quae plus solito hoc anno inhorruerant. Anno domini nostri Jesu Christi 1264 ma- gna vis ventorum orta est V Kal. Februarii, qui- bus impellentibus multa aedificia, multa grana- ria corruerunt in civitate Pragensi et per totum regnum Bohemiae; multae etiam arbores in sil- vis et nemoribus radicitus sunt evulsae, fenestrae etiam Pragensis ecclesiae vitreae sunt confractae. Item eodem anno XI Kal. Martii aedificium turris Pragensis ecclesiae, quod vulgariter dici- tur campanarium, corruit, et alia multa aedi- ficia ecclesiarum corruerunt. Hoc anno consecrata est capella omnium sanctorum III Nonas Februarii a venerabili epis- copo Pragensi Johanne tertio sub rege Przie- mysl, filio Wenceslai regis, quae fuit fabricata anno gratiae 1263. Eodem anno mense Decembri facta est in- undatio magna aquarum per totam Bohemiam, T) tam. 22a. — ?) quam. — ?) et 2. — *) Misto in rure má 8 irruere. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. Léta od narození božího 1262. Obili rozliéného semene, jak zimního tak letního, we mnohých kra- jinách země české skoro docela zahynulo, dílem krupobitim neb suchotau, dilem od wojska táhnau- ciho skrz do Uher, mimo jediné proso, tak Ze ne- mohli míti ani lidé dostatek potrawy ani koně a do- bytek píce. Ale w nejmenších toliko částech též země urodilo se mnoho obilí w hojnosti; také wina a owoce byla malá úroda. Toho roku také bylo mnoho ohňů we městech a we wsech na Morawě, w Čechách a w Rakausích. W roce milosti pána našeho Ježíše Krista 1263 byla jest weliká drahota w obilí; w seně a w píci w Čechách i na Morawě, tak že králowská míra žita prodáwala se po 120 penězích, někdy wice, někdy méně, mince Pražské; ale pšenice mnohem dráž a hrachu po 150. Tehdy také byl welký hlad mezi lidem, tak že mnozí sedláci a ře- meslnici rozlióni, prodawse dobytek a jiné wéci a nemohauce se zachowati, byli pfinuceni od dweří k dweřům prositi almužny; někteří také opustiwše wenku swé příbytky, s ženami i dětmi Bli na zebrotu; také jest mnoho dobytka a koní zahynulo pro náramnau nauzi o píci a pro tu- host zimy, které toho roku wic než obyčejně zastrašily. Léta pána našeho Ježíše Krista 1264 zdwihla jest se weliká síla wětrů dne 28 Ledna, jichžto ná- walem mnoho stawení, mnoho stodol zbořilo jest se we městě Pražském a po celém králowstwi če- ském; mnoho také stromů w lesich a hájích od kořene jest wywráceno; také se roztlaukla okna skleněná kostela Pražského. Také téhož léta dne 20 Unora stawení wěže kostela Pražského, kteréž se obecně nazýwá zwo- nice, zbořilo se, a mnohá jiná staweni kostelà jsau pobořena. Toho roku poswěcena jest kaple Wšech Swa- tých dne 3 Unora od ctihodného biskupa Praž- ského Jana třetího za krále Přemysla, syna krále Wácslawa, kteráž byla wystawena w roce milosti 1263. Téhož léta w měsíci Prosinci stalo jest se welké rozwodnéni w celé zemi české, kterýmžto 

Strana 299
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. qua ') inundatione insolita facta sunt damna plu- rima aedificiorum, annonae diversi generis, et aliarum plurium rerum. Anno gratiae 1265 rex Prziemysl permagni- ficum celebravit convivium pro baptismo filiae suae primogenitae, quam levaverunt tres epis- copi de fonte Pragensis, Olomucensis et?) Bam- beriensis ?), et hoc in festo beatae Mariae puri- ficationis, vocatis ad hoc festum omnibus nobi- libus Bohemiae, Moraviae et Austriae. Ipso die idem rex coronatus regia corona venit ad pro- cessionem, et missam audivit ad altare sanctae Mariae in ecclesia Pragensi, et biduo celebravit prandium cum praedictis episcopis et nobilibus terrarum praefatarum in aula regia in castro Pragensi. Eodem anno facta est magna dissensio inter regem Bohemiae et ducem Bavariae, qua necessitate rex compulsus misit nobiles ad metas Bohemiae custodiendas *), qui transeuntes multa damna intulerunt villis episcopi Pragensis et aliarum ecclesiarum canonicorum. Moravi etiam transierunt ad metas Bohemiae *) defendendas 5), et plurima damna intulerunt in Bohemia tantum villis ecclesiarum et extra metas in Bavaria. Anno vero 1266 iterum transeuntes et Bo- hemi et Moravi circa purificationem sanctae Ma- riae et?) in quadragesima, rursus plurima dam- na intulerunt vilis episcopi et aliarum eccle- siarum diversae religionis. Hiems et ver in prin- cipio humida fuerunt et multa sata") siliginis perierunt. Anno?) dominicae incarnationis 1266, VII Idus Augusti Bohemorum rex Otakarus nomine, qui et Prziemysl, processit versus Bavariam cum multitudine copiosa Bohemorum, Moravo- rum, ÁAustralium, Karynthianorum, Polonorum, quorum quidam eorum praevenerunt regem, qui- dam comitati sunt eum, quidam vero subsecuti; in quo itinere plurima damna fecerunt in regno Bohemiae, rapinis et spoliis ac incendiis paupe- res et villas ecclesiarum graviter affligentes. Ba- variam vero intrantes multo graviora damna in- tulerunt, rapinis et spoliis ac incendiis partem 299 rozwodnénim neobyčejným staly jsau se pře- mnohé škody na stawenich, na obilí wšelikého druhu a na jiných wěcech mnohých. Léta milosti 1265 král Přemysl slawil jest hody přeslawné pro křest dcery swé prworozené, kterau wyzdwihli z wody tři biskupowé, Pražský, Olomau- cký a Bamberský, a to we swátek panny Marie očištění, a byli kté slawnosti zwáni wšichni páni čeští, moraw&ti a rakaušti. Toho dne týž král, maje korunu králowskau na hlawě, přišel jest na processí, a slyšel mši u oltáře panny Marie w kostele Pražském, a po dwa dni držel jest oběd s řečenými biskupy a pány řečených zemí we dwoře králowském na hradě Pražském. Téhož léta stala jest se welká různice mezi králem českým a wéwodau baworským; kte- raužto příhodau král nucen poslal jest pány ke hranicům baworským na stráž; kteříž táhnauce mnoho jsau škod učinili na wsech biskupa Praž- ského a kanowniků jiných kostelů. Také Mo- rawané táhli jsau skrz k hájení hranic země české, a učinili jsau mnoho škod w Čechách jen na wsech kostelů a za hranicemi: w Bawořich. Léta pak 1266 opět táhnauce jak Čechowé tak Morawané skrz okolo hrómnic a w postě, opět spůsobili jsau náramné škody we wsech biskup- ských a jiných kostelů rozličné řehole. Zima a jaro byly na začátku wlhké, a zahynulo jest mnoho oseni žita. Léta od narození páně 1266 dne 7 Srpna král český jménem Otakar, jinak Přemysl, wytáhl jest do pole proti Baworům s mnozstwim walnym Čechů, Morawanů, Rakušanů, Korutanů, Polanů, z nichž někteří byli wytáhli před králem, ně- kteří táhli s ním a někteří za ním, na kterémžto tažení učinili jsau mnoho škod we králowstwi českém, laupením a braním i pálením těžce uti- skujíce lidi i wesnice kostelů. Ale wtrhše do Bawor mnohem těžší škody učinili jsau, ukrutně pustošíce laupením, braním a pálením část země té, která leží až k Řeznu, ano mnoho mužů i žen 1) quae 8. — *) nemá 2aa. — ?) Bambergensis 2aa; jmenoval se Bertold. — 4) defendendas 2aa, 8. — $) Boemorum custodiendas 28s. — *) nemá 8. — 7) пешё Зав. — $) nemá 2a». — ?) Misto Anno d. in. 1266 má 8 Eodem anno. 1265 1266 1266 

Strana 300
1266 1267 1368 1269 1270 300 eius, quae iacet usque Ratisponam crudeliter devastantes, et viros ac mulieres plurimos con- cremantes. Hoc etiam anno annona, fructus ar- borum et vinum male in Bohemia provenerunt propter grandinis et siccitatis laesionem. Anno Domini 1267, XVI!) Kal. Aprilis apo- stolicae sedis legatus, scilicet frater Guido ordi- nis Cisterciensis, tituli basilicae sanctorum XII apostolorum ?) presbyter cardinalis, venit Pra- gam et moratus est Pragae usque ad V Kal. Apr., et recepit pro expensis a clero Bohemiae CL marcas argenti. Inde veniens Austriam mo- ratus est Viennae, et ibidem fecit concilium VI Idus Maii, cui concilio Johannes, Pragensis epis- copus, interfuit et plures canonici cum eo ?). Anno dominicae incarnationis 1268 praece- pit rex Otakarus fieri foveas in singulis villis, quibus foveis superponeretur anser vel porcellus ad capiendos lupos. Et eodem anno praecepit renovari pondera et mensuras et insigniri signo suo, quod antea non fuerat. Anno dominicae incarnationis 1269 nata est regi Otakaro filia *) Nonas Septembris et erectum est pulpitum et altare in ecclesia Pragensi, quod dedicavit Johannes episcopus in die sancti Mar- tini ad honorem sancto Matthiae apostolo et sanctis confessoribus Ambrosio, Jeronimo, Augu- stino, Gregorio et aliis quam plurimis sanctis. Anno dominicae incarnationis 1270 periit tota annona tam hiemalis quam vernalis fere per totam Bohemiam, fructus arborum provene- runt mediocriter, vinum abundans) fuit. Turris Pragensis ecclesiae, quae ante multos annos cor- ruerat, reparata est domino Johanne venerabili episcopo procurante. Multa aeris intemperies hoc anno fuit, et multa inundatio pluviarum in autu- mno. Rex Otakarus multas domos et castella in regno suo in diversis locis fabricavit hoc anno. Hoc etiam anno turris lapidea erecta estin medio claustri) Pragensis ecclesiae ad lumen ponen- dum in ea, Gregorio milite regis et reginae pro- curante eam in expensis. POKRACOWATELE KOSMOWL upalujice. Také toho roku obill, owoce a wino špatně se podařilo w Čechách pro uskozeni od krup a od sucha. Léta páně 1267 dne 17 Března legat stolice apoštolské, totiž bratr Guido řádu Cistercienského titulu basiliky swatých dwanácti apoštolů kněz kardinal, přijel jest do Prahy, a zdržel se w Praze až do 28 Března, a wzal na útraty od duchowen- stwa země české 150 hřiwen stříbra. Odtud jel do Rakaus, a zdržel jest se we Widni, a tam držel koncilium dne 10 Kwětna, na kterémžto kon- cilii byl jest biskup Pražský Jan a s ním ně- kolik kanowniků. Léta od narození páně 1268 kázal král Otakar udélati jàmy we wsech wesnictch, na kterézto jàmy aby položena byla hus neb sele ha chytánt wlkà. A téhož léta kázal obnowiti wáhy a míry a zna- menati znakem swým, čehož předtím nebýwalo. Léta od narození páně 1269 narodila jest se králi Otakarowi dcera dne 5 Září, a postawen jest pulpit i oltář w kostele Pražském, jejž poswčtil biskup Jan w den swatého Martina ke cti swa- tého Matěje apoštola a swatých wyznawačů Am- brože, Jeronyma, Augustina, Řehoře a jiných mnohých swatých. Léta od narozeni páně 1270 zkazilo jest se wšecko obilí, jak ozim tak jař, skoro po celé zemi české; owoce urodilo se prostředně; wina byla hoj- nost. Wěž kostela Pražského, která se byla před mnoha léty pobořila, jest oprawena spůsobením pana Jana ctihodného biskupa. Bylo jest toho léta mnoho zlého pow&tf a welke rozwodnöni od dešťů na podzim. Král Otakar toho roku wy- stawil mnoho domů a zámků w králowstwi swém w rozličných místech. Toho roku také wysta- wena jest kamenná wěžka prostřed kláštera ko- stela Pražského k postawení swčtla na ní, k če- muž nákladu poskytl Řehoř rytíř krále a krá- lowny. 1) Rukopisy mají VI Idus Apr., že wšek kardinal Kwido již w Praze byl dne 18 Března, dokazují listiny jím wydané, a w následující poznámce uwedené, proto má asi býti datum udáno, jako my jsme tady položili, a ne jako rukopisy kladou: VI Idus Apr. — ?) W listinách od ného wydonfch jmenuje se It, s. Laurentii in Lucine, w. Emler, Regesta Boemiae Il, č. 539, 540, 541, 543, 544, 551, 553, 554. — ?) O usneseních na tomto konci- lium wiz Emler, Reg. Boh. ll, Additamenta a Rauch, Script. r. Austr. 98. — +) Anežka. — >) hab. 2aa. — 9) castri 2a. 

Strana 301
LETOPISY ČESKÉ 1196—1278. Anno domini 1272, VI') Kal. Decembris Ruodolfus electus est in imporatorem. Eodem anno pons confractus est Pragensis in medio fluminis Wltavae IV Idus Martii. Anno domini 1272, XV Kal. Septembris in- undatio aquarum facta est magna in flumine Wltaviae*), ita ut capella lignea, quae sita erat ante pontem in Piesek?) totaliter cum funda- mento defluxit, et alia ecclesia lapidea, quae erat sub ponte in insula, pars eius media collisa est, e& omnia molendina, quae erant circa civi- tatem Pragensem, cum aqua confracta defluxe- runt; homines plurimos suffocavit, aedificia plu- rima!) subvertit. In campis annona et foenum de pratis cum alluvione descenderunt; ortos ole- rum vitiavit, per civitatem Pragensem fluxit, ex- tendens meatus suos usque ad ecclesiam sancti Aegidii et ecclesiam sancti Nicolai, fluens per totum vicum Judaeorum usque in ecclesiam sancti Francisci. Anno domini 1274 nobilis vir Borso recessit a rege, amissa gratia regis sine culpa, aemulis ipsius sinistra regi referentibus 3). Anno domini 1275, Kal. Maii Gregorius pa- pa X celebravit concilium Lugdono *). Quod con- cilium idem Gregorius indixerat ante biennium universarum terrarum pontificibus, ubi fides chri- stiana viget et nomen domini invocatur, qua- tenus convenirent ad concilium celebrandum in termino supradicto. Quod concilium duravit in- fra septem ebdomadas et eidem concilio inter- fuit Johannes, Pragensis episcopus, cum quibus- dam canonicis, et reversus ad suam sedem Pra- gensem, iniunxit per totam suam diocesim, ut juxta mandatum apostolicum trunci concavi loca- rentur per universas ecclesias, ad colligendas ob- lationes fidelium in subsidium terrae sanctae. In eodem etiam?) concilio Gregorius papa electionem Rudolfi confirmavit?), et decimas, quae exactae?) fuerant per Almaniam in sub- sidium terrae sanctae, Rudolfo electo in utili- tatem assignavit. 301 Léta páně 1272 dne 26 Listopadu zwolen jest Rudolf za císaře. Téhož léta zbořil jest se most Pražský uprostřed řeky Wltawy dne 12 Března. Léta páně 1273 dne 18 Srpna stala jest se weliká powodeň na rece Wltawé, tak Ze dfewéná kaplička, která stáwala před mostem na Písku, do- cela i se základem splawena jest, a jiný kostel ka- menný, který byl pod mostem na ostrowě, po- lowice se ho rozbořila; a wšecky mlýny, co jich bylo u města Prahy, pobořeny s wodau uply- nuly. Mnoho lidí se utopilo a staweni podwrá- tilo. W polich obili i seno z luk powodni uply- nulo; zahradám zelným uškodila woda; městem Pražským tekla jest, rozšířiwši tu běh swůj až ku kostelu sw. Jiljí a ku kostelu sw. Mikuláše, tekanc přes celan ulici židowskau až do kostela sw. Františka. Léta páně 1274 muž urozený. Boreš odstaupil jest od krále, ztratiw milost králowu bez winy swé; neb nepřátelé jeho krále zle zprawili. Léta páně 1275 dne 1 Kwětna papež Řehoř desátý drže! jest koncilium w Lyoně; kteréžto kon- cilium týž Řehoř byl jest ohlásil před dwěma léty kněžstwu wšech zemi, kdež wira Kristowa panuje a jméno páně se wzýwá, aby se sjeli ku kon- cilii w dase swrchu řečeném. Kteréžto koncilium trwalo jest sedm nedél, a pfi tom koncilii byl jest Jan biskup Pražský s několika kanowniky; a kdyz se wratil k swé stolici Pražské, nařídil jest po celé dioecezi swé, aby byly postaweny špalky prohlaubené we wšech kostelích k sbírání ofér wéfleich ku pomoci zemi swaté. Na tom koncilii také papež Řehoř stwrdil zwolení Rudolfa, a desátky, které byly sebrány w Němcích na pomoc země swaté, dal Rudolfowi zwolenci k jeho potřebě. 1) Wolba Rudolfa Habsburského za císaře Římského stala se na den sw. Michola (29 Září) l. 1273. — ?) Wltaue 2an. — 3) Pesek 2. — 1) nemá 2, 2a0. — 5) Srownej Palackého dějiny národa Českého II, 1, str. 108. — 9) Koncilium Lyonské seslo se I. 1274, počátkem měsíce Kwětne, a (rwalo až do polowice Srpna, tedy asi 15 nedél, — 7) nemá 8. — 5) Srownej o tom Palackého dějiny národa Českého ll, 1, str. 109 a násl. — 9) extraclac 2as, 1272 1273 1274 1275 

Strana 302
1276 302 Anno domini 1276 Johannes, episcopus Pra- gensis, cooperuit ecclesiam sancti Viti kathe- dralem !) pulchri et durabilis operis lapideis te- gulis. Fecit etiam duas fenestras magnas?) de subtili opere et pretioso, et vitro eas clausit, in quibus materia depicta continebatur veteris et novi testamenti. Erexit etiam ibidem ?) duo pul- pita decori et magnifici operis, unum ad altare beati?) Dyonisii, et aliud ad altare beatae?) Mariae Magdalenae, quod opus toto 9) sequenti anno vix poterat terminari. Eodem anno Vitkonides cum ingenti militia impetu malo ?) recesserunt a rege, et multa mala per regnum Bohemiae pauperibus et claustrali- bus intulerunt, et eo tempore rex nimium eorum auxilio indigebat. Saepe enim fit, ut dum prin- cipes inter se discordant, inimici victoria po- tiuntur. Visa est etiam hoc anno luporum ma- xima multitudo ante valvas castri Pragensis ex utraque parte clamore muko ululantium, per quem sinistrum eventum genti Bohemorum prae- stigio auguriati sunt. 1278. Eodem anno, Henricus Pragensis ca- nonicus et notarius aulae regiae XVIII Kal. Octobris detentus est ad mandatum Cunegundis reginge, et multis rebus et pecunia in domo sua est spoliatus, pro qua detentione episcopus Jo- hannes posuit interdictum in ecclesia Pragensi XI Kal. Oct. quod interdictum contigerat circa festum beati Wenceslai et infra. Idemque Hen- ricus III. Kal. Oct. a custodia liberatus est, et divina officia in ecclesia Pragensi relaxantur. Eodem anno hiems et autumnus calidi fue- runt et nebulosi, humidi et cum magno impetu ventorum, et transitus per glaciem haberi non poterat. Hoc etiam anno duo fossata facta sunt ante Pragense castrum, unum cum lapidibus et aliud maius sine lapidibus in latitudine XL cubitorum, in?) profunditate XXX, longitudo utriusque protendebatur a rivulo Bruska usque in Oboram. Renovatum est et antiquum, quod est propius muro castri, ab una parte muro caementato erectum est. Alia pars eius non est renovata ; latitudo eius XL cubitorum, et altitudo POKRAGOWATELE KOSMOWI. Léta páně 1276 Jan biskup Pražský pokryl kathedralny kostel swatóho Wita kamennymi ci- hlami pěkného a trwalého díla. Učinil také dwě okna welká jémného díla a drahého, a zawřel je sklem, na nichž nacházelo se malowánt ze starého i z nowého zákona. Postawil jest tam také dwa pul- pity pěkného a skwostného dila, jeden u oltáře sw. Diwiše a druhý u oltáře swaté Maři Magda- leny; a to dílo za celý potomní rok sotwa mohlo býti dokonáno. Téhož léta Witkowici s welkau moci wojen- skau odpadli jsau od krále, a učinili jsau mnoho zlého lidem a klášterníkům w králowstwi českém, a té chwile král welice potfebowal jich pomoci. Neb často se stáwá, że kdyź nejwyśśi mezi se- bau se nesnadi, neprátelé dobywaji witézstwi. Také widtno jest toho roku welké mnozstwi wlkü před branami hradu Prazského s obau stran, wyjicích welmi hlasitě, čímž předtuchau wěštili jsau zlý wýpadek národu českému. 1278. Téhož léta Jindřich kanownik Pražský a pisaf dworu králowského jest zajat dne 14 Září z rozkázáni králowny Kunigundy, a po- bráno jest mu mnoho wěcí a peněz w domě jeho, pro kteréžto zajetí biskup Jan položil jest staweni slużby bożi w kostele Pražském dne 23 Září; a to staweni pfipadlo na swátek sw. Wáeslawa a dále. A týž Jindřich propuštěn jest z wazby dne 29 Září, a služby boží w kostele Pražském jsau propuštěny. Téhož léta zima a podzimek byly teplé a mlhawé, wlhké, a byla welká prudkost wétrü, a nebylo lze přejížděti přes led. Také toho roku udělány jsau dwa příkopy před hradem Pražským, jeden s kamenem a druhý wětši bez kamene w šířce 40 loket, we hlaubce 30. Délka obau wztahowala se od potůčku Brusnice až k Oboře. Obnowen jest také starý, který jest blíže zdi hradské. Sjedné strany wystawen jest se zdí wápennau; druhá strana jeho nebyla ob- nowena; šířka jeho byla 40 loket, a hlaubka 50. S druhé strany hradu, kdež se říká u menší !) kathedram 2as. — ?) nemá 2a&. — ?) ibi 8. — *) sancti 8. — 5) sancte 8. — 9) totum 8, — 7) im- pelu molo nemá 2, 2aa. — 9) et in 8. 

Strana 303
PŘÍBĚHY KRÁLE WÁCSLAWA I. 303 L erat. Ex alia parte castri, quod dicitur ad brány, wykopán příkop od potůčku Brusky, a we- 1278 den přes horu Opyš až ke dworu páně bisku- minorem portam, fossatum effossum a rivulo powu za řekau Wltawau. Bruska, et ductum per montem Opis usque ad curiam domini episcopi trans flumen Wltavam. V. PŘÍBĚHY KRÁLE WACSLAWA I. Do letopisů zde předcházejících wetkal sběratel pokračowatelů Kosmowých, obsažených w rukopise kapituly Pražské, dwě zwláštní sepsání od jiných skladatelů pocházející, z nichž prwní jest wyprawowání o králi Wácslawowi I., jednající hlawně jen o příbězích powstání syna jeho Přemysla Otakara II., tedy o létech 1248 a 1249. Sběratel wložil celé toto wyprawowání do ře- čených letopisů k roku 1249. Slowa: Igitur rex Wenceslaus oc, kterým se wyprawowání toto za- číná, ukazují k tomu, že we spise tom předcházel nějaký úwod, jejž wšak sběratel wypustil, protože ho k swému účelu nepotřebowal. Skladatel tohoto wyprawowání dáwá se dosti zřetelně znáti jako kdosi z duchowenstwa kostela Pražského, s událostmi, které wypisuje, sauwěký. Igitur rex Wenceslaus anno primo et plu- ribus annis regni sui clerum secularem et reli- giosum multum dilexit, et ecclesias dei ac mi- nistros earum libentius honoravit. Procedente autem tempore, patre suo iam viam universae carnis ingresso, civitatem Pragensem fecit mu- rari, et alias villas forenses, quae iuxta vulgare nostrum dicuntur civitates, muniri praecepit li- gnis vel lapidibus, compellens religiosos et secu- lares clericos ad earundem civitatum munitiones vel fossata constituenda 1). Quo regnante pluri- bus annis pax bona viguit. Praedones et latro- nes ecclesiarumque infestatores et alii quam plures malivoli gravamina vel molestias inferre cessaverunt, vel qui inferebant, deprehensi sen- tentiam capitis subierunt. Sub eius etiam tempo- ribus adinventus est in Bohemia ludus torna- mentorum. A. 1245, regni autem regis Wenceslai XV2) vel XVI idem rex voluntati suae carnis deditus, coepit solitariam vitam amare et castella vel domos ad hoc fabricatas cum paucis solus inhabitare, pace tamen bona et quiete per totum adhuc regnum eius vigente. Sub eius etiam regni temporibus plures do- mus religiosorum fabricatae sunt in civitate Pra- Tak tedy král Wácslaw we prwním roce a po wíce let swého panowání welice milowal jest duchowenstwo swětské i řeholní, a s wětším zalíbením ctil kostely boží a služebníky jejich. Během času wšak, když již otec jeho odebral se na cestu těla každého, dal jest obezdíti mě- sto Pražské, a jiné trhowé wsi, které se w naši obecné řeči nazýwají městy, kázal opewniti ze dřewa nebo z kamene, donucuje řeholníky i swět- ské duchowní k stawění hradeb a příkopů týchž měst. Za jeho panowání byl po mnoho let dobrý pokoj. Laupežníci a zloději i násilníci kostelů a jiní rozliční zlosynowé přestali činiti nátisky a obtíže, aneb kteří činili, chopeni jsauce trest hrdelní podstaupili. Také za jeho času wynale- zena jest w Čechách hra turnajů. Léta 1245, pa- 1245 nowání pak krále Wácslawa patnáctého neb šest- náctého, týž král Wácslaw oddaw se libosti těla swého, počal jest milowati žiwot o samotě, a na zámcích neb domích k tomu wystawených s ma- lým průwodem samoten přebýwati, ač ještě wždy dobrý mír a pokoj panowal w celém jeho krá- lowstwi. Také za časů téhož krále wystaweno jest mnoho domů řeholných we městě Pražském, 1) construenda 8. — 2) V má ruk. 2. 41

Strana 304
1245 1248 1249 304 gensi, videlicet fratrum Praedicatorum ad sanc- tum Clementem, fratrum Minorum ad sanctum Jacobum, Pauperum dominarum ad sanctum Franciscum, Templariorum ad sanctum Lauren- tium, Hospitaliorum vel Stellariorum ad sanctum Petrum in vico Theutonicorum, et plures domus earundem religionum in regno Bohemiae rege praedicto annuente sunt fabricatae. Anno dominicae incarnationis 1249 !), regni autem Wenceslai regis XX, II. Kal. Augusti no- biles terrae Bohemiae et natu maiores filium eiusdem regis Wenceslai nomine Premisl sibi in ducem vel in regem acceperunt, et sibi fideli- tatem in claustro Pragensis ecclesiae iuraverunt, patre penitus ignorante. Quod dum pater audi- vit, aegre tulit, sed sibi innata discretione dis- simulavit. Anno vero regis Wenceslai regni sui XXI praedictus rex cum copioso exercitu Bohe- morum et Australium et Ungarorum Bohemiam intravit, et in Wissegrad castro suo cum exer- citu resedit Idus Februarii Octava autem die inde recessit, et flumen Wltavam sub villa Buben cum omni exercitu suo secure transvadavit?); et veniens in claustrum in monte Syon, aliquot diebus ibi mansit, exercitu suo circa et ultra montem et in claustro Brzewnow eommorante. Unde sexto die profectus ad civitatem Zatecz ?) accessit, et eam suo dominio sine Marte sub- iugavit, alias autem plures villas vastavit, pràe- davit, incendit. Circa finem anni praedicti et initio anni sequentis in hieme tamen multa facta sunt incendia in regno Bohemiae *). Composita itaque pace et firmata iuramentis concordia, ac confectis super hoc instrumentis, rex viam tenuit versus Liutomierzicz, mandans universis ecclesiae Pragensis dioecesis praelatis et tanonicis, ut infra octo?) dies sibi occurrant, pro“) viribus suis sibi assistere non obmittant, dato super eodem negotio a domino papa Inno- centio IV executore domino Misnensi episcopo, quod si praelati ecclesiarum Bohemiae et cano- nici non curassent regi occurrere et eidem pro viribus suis assistere, excommunicatione plecte- rentur et suis beneficiis tandem privarentur ?). POKRAGOWATELE KOSMOWI. totiž bratři kazatelů u sw. Klimenta, menších bratři u sw. Jakuba, chudých panen u sw. Fran- tiška, Templářů u sw. Wawřince, špitálníků čili ohwězděných u sw. Petra w ulici německé. A wice domi tychże feholi jest zalożeno w králowstwi českém se swolením téhož króle. Léta páné 1249, panowáni pak krále Wác- slawa dwadcátého, dne 31 Čerwence páni a starší země české wzali sobě syna téhož krále Wác- slawa, Přemysla, za kníže čili za krále, a při- sáhli jsau mu wěrnost w klášteře kostela Praž- ského, an otec dokonce nic o tom newěděl. Což když uslyšel otec, těžce to nesl, ale & opatrností wrozenau přetwařowal jest se. Léta pak pano- wáni krále Wáeslawa jedenmecitmého řečený král s wojskem welikym Čechů a Rakušanů i Uhrů přitáhl jest do Čech, a usadil se s woj- skem swým na hradě Wyšehradě dne 13 Unora. Ale w osmý den odtud odtáhl jest, a přebředl se wším wojskem swym bezpečně přes řeku Wiltawu pod wsi pod Bubny, a přišed do klá- štera na hoře Sion, několik dní tam pobyl, ano wojsko jeho meškalo kolem hory a za horau i také w klášteře Břewnowském. Odtud zdwi- hnuw se šestého dne, přitáhl jest ke městu Žatci, a připrawil je pod moc swau bez boje. Ale mnoho jiných wesnic poplenil, zlaupil, wypálil jest. Ku konci řečeného roku a na začátku roku potomniho, wšak w zimě, stalo se mnoho po- žárů w zemi české. Tedy když zawřen byl mír a smíření pří- sahami utwrzeno a byly: na to napsány listy, král dal jest se na cestu k Litoměřicům, káže wšem praelátům a kanownikům kostela i dioecezi Pražské, aby mu w osmi dnech wyjeli wstříc a neopominuli dle sil swých jemu býti nápo- mocni; a k záležitosti té byl od papeže pána Innocentia IV. ustanowen za wykonatele pan biskup Mišenský, aby praelati kostelů w Čechách i kanownici, kdyby obmeśkali króli wyjeti wstfic a jemu dle sil swych pomśhati, udefeni byli klat- bau a koneéné zbaweni swych beneficii. O těž 7) Má bjti 1248, — ?) transuadit 8. — 9) Satec 8. — *) in regno Bohemiae nemá 8. — 5) VII má 8. — $) et pro 8. — *) Srovnej: Erben, Regesta I, str. 571, c. 1231. 

Strana 305
PŘÍBĚHY KRÁLE WÁCSLAWA I. Super eodem etiam negotio litera novi regis Almanorum !) similem poenam continens fuit oblata, et canonicis et aliis clericis in ecclesia Pragensi publice fuit recitata. Filius autem regis credens illam pacem esse veram et non simula- toriam, veniens cum suis Pragae habitavit, urbi et civitati firmissimam adhibens custodiam, ac deinde ad alia, quae sibi in sortem evenerant, transivit oppida et castella. Interea rex moram faciendo in Liutomie- rziez infra aliquot septimanas copiosum congre- gavit exercitum, ubi plures praelatorum eccle- siarum et, quidam canonicorum ei?) occurrerunt, ac suas eidem personas et xenia rerum varia cum servitio fideli praesentaverunt. Rege interim suam cum suis fidelibus curiam in eadem civi- tate celebrante, mittitur edictum et per omnia fora vicina proclamatur sub obtentu gratiae re- galis ac poena sentiae capitalis evitanda, qua- tenus omnes iniuriarum molestiae, spolia villa- rum et rapinae cessare debeant, et omnes tam nobiles quam pauperes pace tranquilla gaudeant. Celebrata igitur curia et consilio valde secreto habito, rex cum suo exercitu iter arripuit pro- cedens versus Saczska, in qua processione plures peregit noctes, quibus ?) plurima gravamina pau- peribus sunt illata, et plures villae omnibus re- bus spoliatae, ac varia et inaudita commissa sunt facinora. Tandem perveniens Saczska in sua pau- savit munitione, dicens se processurum versus Moraviam, deinde versus Ungariam ^), sed aliter rei probavit eventus. Imminente siquidem festo assumptionis glo- riosa&e Virginis, filio regis interea in castro Pra- gae commorante, rex missis militibus suis Nonas Augusti civitatem ?) cepit, ut creditur, quibus- dam cigibus eam sibi tradentibus, et eodem die post meridiem eandem cum suis intravit. Cui episcopus Nicolaus cum fratribus Minoribus so- lemniter occurrit, ac eum cum processione et magna utriusque sexus turba, signis per omnes ecclesias civitatis sonantibus, honorifice suscepit, et in ecclesiam sancti Francisci cum magno po- puli gaudio deduxit. Filius autem regis, qui tunc !) Viléma piíjmím Holandského. — ?) eidem 2, nemá 8. — 9) město Prahu. 305 záležitosti byl také dodán list nowého krále ně- meckého obsahující podobnau pokutu, a byl čten kanownikům a jiným duchownim w kostele Praž- ském weřejně. Králowic pak, maje za to, že onen mír byl prawý a ne přetwářený, přišed se swými, bydlil jest w Praze, wložiw do hradu i do města welmi silnau posádku, a potom od- jel na jiné hrady a zámky, které mu byly při- padly za podíl. Mezitim král, přebýwaje w Litoměřicích, bě- hem několika neděl sebral jest četné wojsko, kdež mnoho praelatů kostelů a někteří kanownici wyšli jemu wetříc a podáwali mu swých osob a darů rozličných wěcí i služby swé wěrné. Když pak král držel sněm se swými wěrnými w témž městě, wydán jest nález, a po wšech blizkých trzích ohlášen jest pod obdržením mi- losti králowské a pod uwarowánim trestu hrdel- ního, aby přestala wšeliká násili a útisky, hu- bent a laupení wsi, i aby wšichni, jak urození tak chudi, poziwali bezpeéného míru. Tedy pc skončení sněmu a po uradéni welmi tajném král dal se na cestu s wojskem swým, táhna k Sad- ské; na kterémžto pochodě učinil několik noc- lehů, kterými se chudým staly nátisky pře- mnohé a mnoho wsí jest ze wšeho olaupeno a rozličné i neslýchané jsau spáchány zločiny. Potom přitáhnuw k Sadské, odpočal we swém hradišti, prawě, jako by chtěl táhnauti do Mo- rawy a potom do Uher; ale jinak ukázal skutek, Nebo když nastáwal swâtek nanebewzeti slawné panny, ježto mezitím králowic zůstáwal na hradě w Praze, král wyprawiw woje swé, dne 5 Srpna dobyl jest města; jak se myslilo, zradili mu je někteří měšťané, a téhož dne do- poledne wešel do něho se swými. Jemuž biskup Mikuláš s menšími bratřími slawně wyšel wstříc, a 8 processí i u welkém mnoëstwi lidu obojiho pohlawi poctiwé jej uwital, pfi čemž zwonilo Se na zwony we wáech kostelích po městě, a uwedl jej do kostela sw. Františka s welkau radostí lidu. Králowie pak, který tehdy přebý- 2aa. — ?) in quibus 8. — *) deinde versus Ungariam 41* 1249 

Strana 306
306 i4» manebat in castro, inteligens placitum patris sui penitus violatum, et civitatem videns esse captam contra suam voluntatem, castro Pragensi fidelibus suis ad custodiendum commisso, se ad loca transtulit tutiora. Quidam vero de fideli- oribus suis, quibus episcopalis curiae defensio erat commendata, videntes vires suas ad eius tutelam non posse sufficere, omnibus in ea rebus noctu sublatis, eadem nocte eam incenderunt, et onusti variis rebus ad castrum confugerunt. Sequenti vero die rex missis militibus suis turrim, quae sita est cirea pedem pontis, et curiam epi- scopalem adhuc fumantem cepit nullo resistente, et in eis collocavit") praesidium fortium virorum. Inde cum suis consilio habito et placito suo iam secundario violato, quod filio suo et nobilibus terrae bona fide promiserat, ordinavit exercitum ad expugnandam urbem Pragensem, disponens viros bellicosos versus orientem, versus occiden- iem et versus aquilonem, qui praedictam urbem impugnarent, ac neminem urbem intrare vel exire permitterent. Viros etiam impios de Gi- hlaw?) duxit, et machinas plures contra urbem erexit; dominas etiam de claustro?) exire man- davit. Nobiles autem quidam cum suis ministe- rialibus, qui ad custodiam urbis praedictae fue- rant relicti, modis omnibus resistebant, et muros urbis viriliter defendebant arcubus et balistis. Superveniente autem gloriosae Virginis assump- tione, rex militibus suis et castri defensoribus ireugas imposuit, ut nullus de suis vel adver- sariis tam solemni die aliquid molestiae vel ali- cuius dolorem laesionis pateretur. Nemini tamen de habitatoribus castri ad civitatem veniendi licentiam indulsit. Fuit itaque nimia aquae pe- nuri& hominibus in castro obsessis, et pabuli defectus equis et pecoribus in tantum, ut si plu- res^) dies obsessio castri protraheretur, homines et equi ac pecora simul prae nimia aquae carentia ac pabuli defectu mori cogerentur. Transacta igi- tur solemnitate beatae Virginis secure et pacifice rex sequenti die suam festivitatem celebravit, et magnificum suis principibus, clericis?) ac lai- cis praeparare fecit convivium. Quoniam -ipso POKRAGOWATELE KOSMOWI. wał na hradě, když widěl, že smlauwa otce jeho jest dokonce zrušena a spatřil, že město bylo dobyto proti jeho wüli, odewzdaw hrad Pražský wěrným swým ke hlídání, odebral se jest w misto bezpečnější. Někteří pak z wěrněj- ších jeho, kterým bylo poručeno hájení dworu biskupowa, widauce, že sily jejich k obhájení jeho nemohly postačiti, odwezše w noci wšecky wěci odtud, té samé noci jej zapálili, a nesauce rozličné wěci s sebau, utekli jsau se na hrad. Druhého pak dne král, poslaw swé bojowniky, osadil wěž, která jest konec mosta, i dwůr biskupůw, z něhož se ještě kauřilo, bez wšeli- kého odporu, a wložil do nich posádku udat- ných mužů. Potom poradiw se se swymi a zru- šiw již podruhé umluwu swau, kterau byl slibil drżeti synu a pánům zemským s dobrau wěrau, sešikowal wojsko k dobýwání hradu Pražského, postawiw bojowniky k wýchodu, k západu a k půl- noci, aby řečeného hradu dobýwali a nikomu nedopauštěli do hradu wejiti neb z ného wyjiti. Také zlé lidi z Jihlawy přiwedl, 3 mnoho strojů střelných zamířil proti hradu. Pannám také kázal wyjiti z kláštera. Někteří. wšak páni se swymi služebníky, kteří byli zůstaweni k hájení řeče- ného hradu, wšemi spůsoby odporowali, a brá- nili zdi hradu zmużile luky a samostfily. Kdyż wšak připadlo nanebewzeti slawné panny, król bojownikim swým i obráncům hradu položil příměří, aby žádný z jeho lidí ani z protiwnych w den tak slawný žádného příkoří ani bolesti poraněním netrpěl. Nicméně žádnému z obywa- telů hradu nepopřál dowoleni, aby směli do města přijíti. Tedy měli lidé w hradě obležení welkau nauzi o wodu, a pro koně i dobytek byl nedostatek píce, tau měrau, že kdyby se obležení hradu protáhlo wice dní, lidé i koně a dobytek jednostejně pro welký nedostatek wody a nauzi o pici byli by musili pomiiti. Tedy když bylo po swótku blahoslawenć panny, král w bezpečnosti a w pokoji druhého dne slawil swau slawnost, a dal jest učiniti skwostné hody swým nejpřednějším, jak duchowním tak swětským. Neb toho dne oděn we wšecky ozdoby !) nemeji 2, 2aa. — ?) Gyglawa 8. Kowkopy Jihlawské. — 9) z kláštera sv. Jiří. — *) in plures 8. — 5) et clericis et laicis praeparare 8. 

Strana 307
PŘÍBĚHY KRÁLE WÁCSLAWA I. die omnibus indutus ornamentis regalibus ad ecclesiam sancti Francisci venit, et coronam re- galem per manus episcoporum, Pragensis vide- licet !) et Olomucensis, capiti suo impositam suscepit, et sic clamide regali indutus ac pomum et sceptrum in manibus gestando, sacra missa- rum solemnia ecclesiam intravit auditurus, et audivit devotius, quam missam Olomucensis epis- copus celebravit et ad eius officium plurimos cereos pro gratia vel favore regis procuravit. Quibus finitis ventum est ad convivium, quod erat secundum magnificentiam regiam praepa- ratum, cui episcopi supradicti et aliarum eccle- siarum praelati interfuerunt. Nobiles vero Bohe- miae secundum suorum officia beneficiorum, di- verso gloriae apparatu ornati, decenter ad illud ministraverunt. Missum est etiam a rege pro filio suo et baronibus sibi adhaerentibus, ut ad eius praesentiam quantotius venirent, ac de re- formatione pacis et statu terrae meliore secum iractarent, Filius denique ad patrem veniens, se per omnia patri subdidit, et pro omnibus nobilibus, qui se offenderant, supplicavit. Ad cuius precum humilitatem filium et nobiles in plenitudinem suae gratiae suscepit, ac ipso die omnibus cum lacrimis oscula pacis porrexit. Interea filius ex ammonitione suorum, vel ut melius dicam, necessitate castrum Pragense et alia castra in manus patris resignavit, et se penitus subdendo patri cum suis omnibus suae gratiae commendavit, dicens se libentissime fore contentum, quibus largitas ipsius ipsum esse contentum voluisset. Super quo rex multo trac- tatu habito, marchiam Moraviae cum omnibus attinentiis filio concedit, media duntaxat moneta -"Giglaviae sibi retenta, et sic eum a se recedere gratuita licentia permisit. Postea rex cum suis fidelibus salubri inito consilio, feria sexta circa crepusculum diei, quae tune occurrebat XIII Kal. Septembris, castrum Pragae pedester intra- vit, electis tamen prius omnibus, qui fuerant eiusdem castri custodes, ubi in porta castri a praelatis et clero ecclesiae cum processione re- ceptus est, et honorifice ad ecclesiam deductus cum hymnis et laudibus, signis maioribus eccle- 301 králowské přišel jest do kostela sw. Františka, a wzal korunu králowskau, která jemu byla posazena na hlawu rukami biskupů, Pražského totiž i Olomauekého, a tak oblečen w plášť krá- lowský a drže w rukau jablko a žezlo, wešel do kostela, aby slyšel slawnau mši swatau, i slyšel pobožně; kteraužto mši držel biskup Olomaucký, a k slawení ji welmi mnoho wo- skowých swěc opatřil pro libost a milost krá- lowskau. Po skončení jí přistaupilo se k hodům, které byly připraweny' s nádherau králowskau; při nichž byli jsau biskupowé prwé řečení a z ji- nych kostelü praelati. Páni pak čeští dle po- winnosti üfadi swych, ozdobeni rozliónau slaw- nau üprawau, sluáné k tomu přisluhowali. I po- slal jest král také pro syna swého a pro pány, ktefi se jeho pfidrZeli, aby co nejdříwe přišli k jeho přítomnosti i aby s ntm jednali o napra- weni pokoje a pofádku lepšího w zemi. Konečně syn přišed k otci, we wšem poddal se jest otci, a za wšechny pány, kteří jej urazili, se přimlau- wal. K jehož poniženým prosbám syna i pány přijal jest k plné milosti swé, a téhož dne wšech- něm se slzami podal jest polibeni miru. Mezitím syn k napomináni od swych neb abych lépe řekl, z mušení postaupil hradu Praž- ského a jiných hradů do rukau otcowých, a wzdaw se dokonce otci se swými se wšemi poručil se jeho milosti, prawě, že rád bude spokojen, čim by štědrost jeho chtěla aby spokojen byl. O tom král dlauho jednaw, poté udělil jest synu swé- mu markrabstwí morawského se wším příslu- šenstwim, podržew pro sebe toliko polowici mince w Jihlawé, a tak jemu od sebe powolil jíti s dobrowolnym swolenim. Potom král, uži- tečně se poradiw se swými wěrnými, w pátek při switání dne, kterýž byl dwadcátý měsíce Srpna, wešel pěšky do hradu Pražského, wšak wypudiw prwé wšecky odtud, kteří: byli prwé strážci téhož hradu; kdež pak we bráně hrad- ské s processím přijat jest od praelatů a du- chownich kostela, a poctiwě uweden do kostela se zpěwy a chwalami při zwonění wětších zwonů 1) nemá 8. 1249 

Strana 308
1249 1254 308 siae maioris resonantibus, ac populo et nobilibus terrae, qui tunc aderant, Hospodin pomiluy ny resonantibus. Rege tunc temporis infra castrum commorante, privilegium de omni libertate, guam petierant, domino episcopo et canonicis maioris ecclesiae conceditur, et scriptum ac sigillis re- galibus confirmatum, in manus episcopi donatur duplicatum. 'Rex autem tribus diebus in castro commoratus, et ad suae beneplacita voluntatis rebus ordinatis, quarto die, quae tunc occurre- bat IX Kal. Septembris, primo mane castrum est egressus, et ad castella sua viam arripuit, in quibus prius solitus fuerat habitare. Post evo- lutionem vero quatuor septimanarum rege in quodam castello Tyrow nominato commorante, filius eius cum quibusdam nobilibus ad eum accessit, petiturus sibi et fidelibus suis gratiam ampliorem, quam per plures nuntios eidem filio et nobilibus promiserat, si ad eius in praefato castello veniret praesentiam. Tunc rex nacta opportunitate, quam animo suo diu conceperat, filum suum et quosdam nobiles in eodem ca- stello detinuit, ac penitus immemor suae pro- missionie, fillum suum in quandam munitionem firmissimam transmisit custodiendum. Nobiles autem terrae remisit ad castrum Pragae, distric- tissime praecipiens, eos binos et binos in sin- gulis carceribus detrudi cathenatos. POKRAGOWATELE KOSMOWI. kostela wětšího, při čemž lid a šlechta zemská, kteří byli tehdy přítomni, zpiwali Hospodin po- miluj ny. Když tehdáž král meškal na hradě, uděleno jest panu biskupu a kanownikům wět- šiho kostela privilegium na wšechnu swobodu, jaké žádali, psané i pečetmi králowskými stwr- zené, a dáno do rukau biskupowých dwojnásob- né. Král pak, zůstaw tři dni na hradě, a spo- řádaw wěci dle libosti wůle swé, čtwrtého dne, který tehdy připadal na 24 Srpna, časně ráno wyjel z hradu, a odebral se na zámky swé, na kterých prwé zwyklý byl přebýwati. Po uply- nuti pak čtyr neděl, když král přebýwal na jednom zámku řečeném Týřow, králowic s ně- kolika pány přišel jest k němu, chtěje žá- dati pro sebe i swé wěrné milosti hojnější, kte- rau on po wice poslich byl tćmuż synu swému a pónim slibil, kdyż by w jeho pfitomnost pii- jel na zámku prwé řečeném. Tu król, dostaw příležitosti, již sobě w mysli dáwno byl přál, syna swého i některé pány na témž zámku jal, a dokonce nedbaje slibu swého, syna dal od- wézti na jeden hrad welmi pewný k střežení. Pány pak zemské dal odwézti zpět na hrad Pražský, nařídiw jak nejpřísněji, aby dwa a dwa byli w pautech uwrženi do jednotliwých žalářů. VI. PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA IL Druhé zwláštní dílo, které wložil sběratel pokračowatelů Kosmowých do letopisů běžících od roku 1196 do roku 1278, jest obšírnější wypsání některých znamenitějších příběhů krále českého Přemysla Otakara II, učiněné rowněž od swědka sauwčkého, wětším dílem dobře zpraweného, který se také wyšším slohem od prostého skladatele letopisů oněch patrně rozeznáwá. I on náležel k du- chowenstwu kostela Pražského, jak se zjewuje zwláště z podrobného wypsání o zaslaužilém děkanu Pražském Wítowi, zemřelém roku 1271. Sběratel rozložil toto dílo dle let, položiw ku každému roku řečených letopisů, co do něho připadalo. Odtud přichází, že we sbírce té často ta sama událost wyprawuje se při témž roce dwakrát po sobě, pokaždé jiným spůsobem. (Wiz wydání* Dobrowského a Pelzla, we kterém wše zanecháno jest w tom pořádku, jak bylo práwě od onoho sběratele sestaweno.) Roku 1254 dne 14 Prosince Přemysl syn krále Wácslawa táhl jest do Prus opásán zna- mením kříže, chtěje wálčiti s Prusy, a za ním 1254, XIX Kalend. Januarii Prziemysl, filius regis Wenceslai, profectus est in Pruziam signo crucis accinctus, pugnaturus contra Prutenos, 

Strana 309
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. quem multa turba nobilium Bohemiae'), Mora- viae et Austriae secuta est et aliorum militum generis inferioris?). Veniens ergo Wratislaviam nativitatem domini celebravit, et cum magno honore a ducibus Poloniae ?) et nobilibus ac epis- copo Wratislaviensi?) decenter susceptus, et?) per aliquot dies cum omni exercitu suo decen- tissime procuratus est. Eo igitur in Wratislavia commorante, accessit ad eum marchio Branbu- riensis9) cum exercitu suo, et ambo pariter pro- fecti sunt in Prussiam, ducentes secum multi- tudinem copiosam. 1255. Interea potentes et maiores terrae Prussiae divino, ut credimus, timore perterriti ac nomine principis Dohemiae audito, cum omni humilitate venerunt ad eundem principem, se cum suis omnibus eius ditioni ac fidei christianae dedentes?). Quos piissimus princeps benigne sus- cipiens, ad baptismi gratiam invitavit et unum potentiorem ex illis ipse princeps de sacro fonte levavit; et eum suo nomine vocavit, appellans eum Otakarum, alium marchio Branburiensis 5) de fonte levavit, et eum suo nomine nominavit. Inde plures nobiles de utero matris ecclesiae levaverunt, et eosdem nominibus suis nuncupa- verunt, ac eisdem vestimenta sua quamvis pre- tiosa donaverunt. Inde ad quendam montem ve- nientes, quem Montem Regalem appellaverunt, fecerunt munitionem ad maiorem fidei christia- nae corroborationem. Inde plurimis Prussorum populis & domino episcopo Olomucensi et ab aliis episcopis baptizatis, princeps terrae Bohe- miae et marchio Branburiensis, confortatis in fide Christi Jesu neofitis, et obsidibus ab eisdem receptis, comissa terra et populo in manus cru- ciferorum de domo Teutonica, redierunt ad pro- pria cum omni prosperitate et laetitia. Princeps ergo Bohemiae venit Opaviam VIII Idus Febru- arii, inde properavit ad Austriam, ubi totam manendo transegit quadragesimam. Postea in octava paschae venit in?) Bohemiam, et cum magno tripudio cleri ac populi civitatis Pragen- sis, cum processionibus susceptus est honorifice 309 táhlo welké množstwí pánů českých, moraw- ských a rakauských i jiných bojowniků nižšího rodu. I přitáhnuw do Wratislawě, slawil jest wánoce, a 8 welkau poctiwosti slu&né pfijat jest od knizat polských a od pánů i od biskupa Wratislawského, i po nékolik dni se wüim woj- Skem swym chowán jak nejslu&ánéji. Tedy když meškal we Wratislawi, připojil se k němu mar- krabi brandenbursky s wojskem swym, a oba- dwa spolu táhli jsau do Prus, wedauce s sebau mnoZstw1 náramné. 1255. Mezitím welmoži a starší země pru- ské, jak myslime, zastrašení božským strachem, a uslyšewše jméno knižete českého, se wši po- nižeností přišli jsau k témuž knížeti, poddáwa- jice se jemu a wiře křesťanské se swými se wšemi. A kniže nejpobožnější, přijaw je laskawě, wyzwal je k milosti křestu, a jednoho mocněj- šího z nich on kniže sám wyzdwihl z wody swaté, a swým jménem jej nazwal, jmenuje jej Otakarem; jiného wyzdwihl z wody markrabí brandenburský, a nazwal jej jménem swým. Potom wice jiných urozených wyzdwihli jsau zlàna cirkwe, a nazwali je jmény swymi, a da- rowali jim swé oděwy, jakkoli drahé. Potom přišedše k jedné hoře, již nazwali horau krá- lowskau, wystawili hradiště k wětšímu utwrzení wiry křesťanské. Potom když welmi mnoho lidu pruského bylo pokřtěno od pana biskupa Olo- mauckého a od jiných biskupů, kniže země éeské a markrabi brandenbursky, utwrdiwáe nowokfténce we wife Krista JeZiBe, a wzawüe od nieh rukojmé, odewzdali jsau zemi a lid do rukau kfizownikü fádu némeckého, i nawrátili jsau se k domowüm swym se wáim zdarem a weselim. Kníže český tedy přijel do Opawy dne 6 Unora; odtamtud spěchal do Rakaus, kdež zůstáwaje pobyl přes celý půst. Potom w ochtab weliké noci přijel jest do Čech, a s wel- kým plesáním duchowenstwa i lidu města Praž- ského přijat jest s processi poctiwé dne 8 Dubna, a w kostele kathedralném od biskupa a téhož 1) Bohemorum, Moravorum et Austrorum 8. — ?) Bylo prý křižáků při tomto tažení na 60000. — 3) Jindiicha III a Konrada II, kteří co synové Anny, dcery krále Přemysla Otokara I, byli sestřenci krále Oto- kara II. — *) jmenem Tomáše. — 5) nemá 2ae. — 5) Bramburgensis 2aa. Otto lIL, který měl za ženu Roženu, dceru krále Václava I. — 7) dantes 8. — 9) Bramburgensis a tak stále níže 2sa, 8. — ?) nemá 2. 1254 1255 

Strana 310
1255 > 1260 310 VI Idus Aprilis et in ecclesia kathedrali ab epis- copo et eiusdem ecclesiae canonicis. Principe autem exeunte de castro Pragensi magna vis ventorum cum turbine exorta est. Unde quen- dam equitem sequentem principem deiecit de ponte ante castrum, cuius equus mortuus est ex casu, ipse vero sanus evasit. Campanarium etiam ligneum cum campanis infra muros sanctae Mariae corruit eadem hora vi ventorum magna impellente, et aliae plures ruinae factae sunt in civitate et per villas. Anno dom. incarn. 1260!) inter principes et proximos alti sanguinis, Prziemysl scilicet, dominum et heredem regni Bohemiae, ducem Austriae et Styriae et marchionem Moraviae, ex parte una, et Belam et natum eiusdem Stepha- num, Ungariae reges, ex altera, data prius ante aliquot annos occasione, immo causa ex parte ipso- rum Ungarorum regum, rursus priore acrior est discordia suscitata. Siquidem senior Ungarorum rex Bela contra initam compositionis olim for- mam cum nepote suo, dicto domino regni Bo- hemiae, et utrimque?) sacramentis corporaliter praestitis et publicis instrumentis exinde con- fectis firmatam, mox eodem anno veniens, quo ipsa compositio celebrata, Moraviae, Austriae et partis Styriae, quae per praehabitam composi- tionem in sortem praefati nepotis sui ceciderat, visus est confinia occupare. Sed et natus eius- dem rex Stephanus, progenitorum suorum tyran- nidis et caedis in?) innoxium Christi gregem habundantior aemulator existens, contra illustrem Karinthiae ducem Ulricum et fratrem eiusdem Philippum, quondam Salburgensem electum, dicti regis Bohemiae consobrinos, paci praenotatae inclusos, exercitum infidelium, inhumanorum sci- licet hominum, Comanorum, producens, in?) gravi et indifferenti strage monachorum, clericorum et simplicium laycorum cum parvulis eorundem, raptu et violatione sanctimonialium et matro- narum, et abductione?) huiusmodi et iuvenum transformandorum in ritum alterum, et confla- gratione monasteriorum et aliarum ecclesiarum et magnae partis terrae Karinthiae, stupenda 1) 1261 má 8..— *) utrumque 2; utriusque ductione 8. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. kostela kanowniků. Když pak knize wycházel z hradu Pražského, zdwihla jest se welká sila wétru s wirem. Tudy jednoho jezdce, který jel za knížetem, swrhla s mostu před hradem, a kůň jeho zahynul od pádu, ale on ušel zdráw. Zwo- nice také dřewčná se zwony we zdech panny Marie sesula se jest tu hodinu, kdyZ sila wétrü náramná dorážela; a jiných škod wice stalo jest se we městě i po wsech. Léta od narození páně 1260 wznikla jest znowu horší různice než prwni mezi knížaty a přátely krwe wznešené, totiž Přemyslem, pá- nem a3 dédicem králowstwi českého, wéwodau rakauskym a &tyrskym i markrabim morawskym se strany jedné, a Belau i synem jeho Štěpá- nem, králi uherskými, s druhé, když prwé před několika léty zawdána byla příležitost ano pří- čina se strany týchž králů uherských. Nebo starší: král uherský Bela proti znění smlauwy zawřené někdy se synowcem swým, řečeným pánem králowstwi českého, a stwrzené přísa- hami obau tělesně wykonanými a weřejnými listinami o tom učiněnými, najednau téhož roku, we kterém ta smlauwa byla zawřena, přitáh- nuw, hle, jal 8e osazowati hranice Morawy, Rakaus a oné části Štyrska, která předešlau smluwau připadla za podíl řečenému jeho sy- nowci. Awšak i syn téhož, král Štěpán, ukrut- nictwí a wražednictwi' předků swých proti ne- winnému stádu Kristowu pilnějším jsa násle- downikem, proti jasnému wéwodowi korutan- skému Oldfichowi a bratru jeho Filippowi, né- kdy zwolenci Salcburskému, řečeného krále če- ského sestřencům, kteří byli do onoho míru zawteni, wyprawiw wojsko newěřících, nelid- ských totiž lidí, Kumanů, těžkau a nerozdilnau zádawau mnichů, duchownich a prostých laiků s dětmi jich, uchwácením a porušením jeptišek a paní a odwedením takowých i jinochů, kteří by měli býti obrácení k cizímu řádu, a pálením klášterů i jiných chrámů i welké části země korutanské, neprawosti až přiliš strašné páchá- 8. — ?) nemá 2, 8. — “) nemá 8. — 5) ab in- 

Strana 311
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. nimium flagitia perpetrata") perperam perpe- travit. Pro quibus forefactis contra") iusiuran- dum et alis, quae compendii gratia praeter- mitto?), quia nulla satisfactio est secuta, ad in- stantiam Styriensium nobilium et civitatum, de concilio inclyti comitis Ottonis de Hardek*) et quorundam Australium et perpaucorum admo- dum de Moravis, dictus dominus regni Bohemiae Styrienses in suam protectionem recepit. Licet igitur in potestate regis Stephani tunc pene fuis- set Styria universa, et Ungari in ea quaeque castrorum et civitatum praesidia obtinerent, ta- men cum dicto comite de Hardek et quibusdam Australibus et5) Styriensibus brevi tempore dic- tum$) regem Stephanum et Ungaros de ipsa Styria supra opinionem humanam valide eiece- runt, civitates et castra inibi capientes. Petovia tamen castrum, in quo dicti regis Stephani uxor, natione Comana, sacramentis tamen fidei initiata, personaliter tunc manebat, cum civitate et pau- eis quibusdam aliis castris ad tempus remanse- runt iu dicti regis Stephani potestate. Unde in iniuriam praefati domini regni Bohemiae per Moraviam et Austriam, immo in offensam Christi patratarum, et livor odii atque zeli exinde con- cepti, et plaga doloris dolosa tumens spiritu indignationis, quasi rupta cicatrice foras in pu- blicum proruperunt. Nam anno domini 1260 inchoante inter principes praenotatos denuo sünt inimicitiae publicatae, adeo quod eodem anno sacro quadragesimali tempore validos utrin- que”) contra se invicem exercitus produxerunt. Verum cum ex utraque parte necessaria exer- citibus deessent, praesertim pro equis, coacti sunt principes memorati usque ad festum beati 9) Johannis baptistae proximo?) venturum treugas paci, ut sperabatur, praeambulas prorogare. Sed in contrarium, proh dolor! res evenit. Nam ni fallar!9), quod!') ante, et, postmodum initia sunt dolorum, quae gesta sunt. Igitur constituto treugarum tempore acce- dente, iunior rex Ungariae Stephanus cum robu- stioribus et electis bellatoribus Ungaris et Co- manis ad insidiandum passim et separatim ve- nienti de Bohemia et Polonia se paravit exer- 311 nim neprawym spáehal jest. činy proti přísaze a. jiné, jichž. pro: ukrácení pomijim, ponéwadz Zádné zadostučinění se ne- stalo, řečený pán králowstwi českého k žádosti šlechticů a měst štyrských dle rady omwiceného hraběte Otty z Hardeka a některých. Rakušanů a welmi málokterých Morawanů přijal jest Šty- řany pod swau ochranu; i ačkoli tehdy skoro celé Štyrsko nacházelo se w moci krále Ště- pána, a Uhři drželi w té zemi wšecky posádky hradů i měst, nicméně s řečeným hrabětem z Hardeka a s některými' Rakušany a: Štyřany w krátkém čase řečeného krále Štěpána a Uhry z též země štyrské přese wšechno domnění lid- Ské moené jsau wypudili, měst i hradů w ní dobýwajíce. Awšak Ptuj zámek, we kterém man- želka řečeného krále Štěpána, rodém.:Kumanka, wšak již swátostí wiry užiwající, osobně tehdy přebýwala, s městem a s několika malo jinými zámky na ten čas zůstáwaly w moci řečeného krále Štěpána. Tudy (skutkowé) na škodu prwé řečeného pána králowstwi českého. po Morawě 2 Rakausich. ano na urážku .Krista. spáchaní a züfiwost záští a rozhorlení z toho .počatých a rina bolesti lstiwá dmauci. se duchem hnéwu, jako protrienau jizwau wen na weřejnost pro- pukly. Neb na začátku léta páně 1260 objewilo jest se mezi swrchupsanými knížaty znowu ne- přátelstwi tau měrau, že téhož roku we swatý čas postní mocná s obau stran proti. sobě na wzájem wywedli jsau wojska. Ale když se na jedné i druhé straně nedostáwaly wojskám po- i1feby, zwláště pro koňstwo, byli knížata wzpo- menutí pfinuceni aZ do swátku swatého Jana křtitele nejprwé příštího prodlaužiti příměří, jak se daufalo, pokoj předcházející. Ale pohfichu naopak wypadlo. Neb nemýlím-li se, co se prwé stalo i potom, bylo začátkem lstí. Tedy když přišel ustanowený čas příměří, mladší král uherský Štěpán s chrabřejšími a wy- branějšími bojowniky, Ubry a Kumany, strojil se k aukladim na wojsko přicházející rüzno a oddílně z Cech a z Polska, chtěje udeřiti na 1) perpetratam 2. — ?) propter 8. — 9) premitto 2aa. — 9) Hradek 8, a tak i všude níže. — ®) nema 28s, — 9) nemá 2as. — 7) utrigue 2aa. — $) nemá 2aa. — ?) proximum 8. — 10) fallor 8. — !!) que 2aa. 42 Pro kteréžto pře- 1260 

Strana 312
312 citui, disponens irruere super incautos, guicun- que!) sibi occurrerent priores. Qui cum vene- rabilis domini Brunonis, Olomucensis episcopi, et Henrici Sleziae et Wladislai Opoliensis illu- strium 'ducum castra in pratis circa Pohorliz metata clam invadere et percutere decrevisset, et ad hoc peragendum tota nocte pluviosa et nubila?) processisset, errante ductore prope Walkenstein?) et Stozecz praeter propositum in ortu diei devenit, ubi e vicino circa praesidium, quod Lava nominatur, in pratis fuit locus, in quo iuxta condictum universus domini regni Bo- hemiae exercitus mox circa festum beati Johan- nis baptistae debuit congregari. Ad quem locum ingenui genere, inclyti probitate ac^) spectabiles dignitate viri, uterini fratres Otto et Conradus, comites de Hardek et Playn, primi cum suis omnibus &dvenere. Quibus cum suaderetur, ut usque ad adventum exercitus se intra Lavensem reciperent civitatem, ne forte Comanorum et Ungarorum insidiis ipsos praeoccupari contin- geret immunitos, verum tanquam viri animo et viribus fortes, immo ultra modum audaces id facere Yecusarunt?), quin post extensis in campo tentoriis, licet pauci, diebus et noctibus inibi perdurarunt. Exinde cum die sabbati, quae fuit tertia dies post festum ?) beati Johannis bapti- stae, ad locum condictum in pratis circa Lavam & diversis partibus confluens utcunque coepisset exercitus domini regni?) Bohemiae apparere S), et concurrentes armis pressi et laboribus fati- gati, hii de Bohemia et Moravia cum suo do- mino?) principe, alii de Saxonia cum !?) marchi- one de Brandeburk, quidam vero cum venera- bili domino Olomucensi episcopo et illustribus Zlesiensi et Opoliensi ducibus memoratis castra inibi metarentur, subito rumor insonuit in U) castris, quod Comani nimium prope forent, vi- cinam juxta regionem spoliis et strage vastantes et incendiis conflagrantes. Proinde universalis commotio fit in castris, et mirum in modum animo voluntarii et, armis instructi per ordinatas acies ad pugnandum exeunt universi. Quibus taliter egressis in campum, utrum ex industria POKRAGOWATELE KOSMOWI. neostražité, kteří. by se s nim prwni setkali. I kdyż uzawfel udefiti na ležení ctihodného pana Brunona biskupa Olomauckeho a jasnych knižat Jindřicha slezskóho a Wladislawa Opol- ského, zaražené w lukáeh u Pohofelie, a: pora- ziti je, i k wykonáni toho táhl ku pfedu po celau noc deśtiwau a mlhawau, pro zablaunzeni wodiče dorazil mimo úmysl swij pfi. rozedni- wáni na blízko Falkensteina a Stożce, kdeż nedaleko u posádky řečené Liwa, w lukách bylo misto, na kterém dle umluweni we- škeré wojsko páně králowstwi českého mělo se sejiti hned o swátku swatého Jana křtitele. Na kteréžto misto přišli jsau prwni mužowé rodu ślechetneho, prosluli ctnosti a znameniti hodno- sti, bratří pokrewni Otto a Konrad, hrabata z Hardeka a z Plaina, se swými se wšemi. - Ti, když se jim radilo, aby se až do příchodu wojska odebrali do města Láwy, aby se jim snad nestalo, žeby byli bez ohrady prekwapeni auklady Kumanü a Uhrü, wšak jakožto mużowć nad míru sméli odepfeli toho učiniti; nýbrž potom roztáháe stany swé w poli, aé jich bylo málo, we dne i w noci tam züstáwali. Tu kdyz w sobotu, která byla třetí den po swátku swa- tého Jana kititele, k mistu ,nmluwenému w lu- kách u Láwy počalo se poněkud sbirati wojsko páně králowstwi českého z rozličných stran při- cházející, a scházejice se obtížení oděním a ce- stau umdleni ti z Čech a z Morawy se swým pánem knizetem, oni se Sas a s markrabim Brandenburským, někteří pak se ctihodnym pa- nem biskupem Olomauckym a s jasnymi kniżaty ze Slezska a z Opole prwé zmíněnými jali se tam leZeni zarázeti; najednau rozhlásil se poktik w tabore, że jsau Kumani welmi na blizce, ta- mější blizkau krajinu laupenim a wrażdónim hubice a ohněm pdlice. Protoż stalo se obecné pohnutí w ležení, a ku podiwu duchem wolni a zbrojí opatření we spořádaných šicích wšichni k boji jsau wytáhli. A když tak wyšli do pole, newim, stalo-li se z aumyslu čili z omylu, Bůh wi, najednau oznámilo se, že málo nepřátel newěřicích ono spáchali, ale již že jsau se obrá- J) quibuscunque 2aa. — *) nubiliosa 8. — 9) Falkensteyn et Stozech 2aa. — 4) et 2aa, 8. — 5) recu- serent 2na. — 9) fes. nalivitelis b. — 7) regis 2an. — S) upparare 8. — *).d. et principe. — !?) rukopisy el..— 11) nemá 2ae; in castris nemá 8. 

Strana 313
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. an per errorem nescio, deus scit, subito nunci- atur paucos infidelium hostes praedicta fecisse, sed iam eosdem esse in fugam conversos. Tunc cunctorum ad id assentione fallaci securitatem ipsis pessimam generante ad castra singuli re- vertuntur, praenotati vero comites de Phleyn!) et strenuus miles Cadoldus Orphanus cognonime cum paucis alis, quasi pro custodia exercitus remanserunt in campo. Qui licet frequenter ex- perti dolos in certamine Comanorum vel cete- rorum, tamen, ut ait auctoritas: fata nolentem ducunt, volentem trahunt, se in praeceps dede- runt ad hostem fugam simulantes longius per- sequendum.. Quos'aliqui ex.nostris magni et nobiles passim sine ordine prosecuti ?), cum. eis- dem per insidias latentes & tergo conclusis?) et taliter postmodum interemptiis*) et ipsi quidam quidem mortis, quidam *) vero captivitatis, tunc simul exstiterunt laqueis irretiti. Quod cum licet tam dubie quam varie insonuisset in castris nun- tiantibus quibusdam, quod praedicti comites et Cadoldus et ceteri, qui.cum ipsis erant, adver- sariis occupatis postularent succursum, aliis vero e contra referentibus, quod ipsi ab hostibus potius praeoccupati fuissent — quod et fuisse verius rei postmodum probavit eventus — mox a mensis surgunt principes, ad arma festini$) anhelant. milites et clientes, et contra inimicos loricati, scutati et. galeati, et nonnulli inco- opertis equis properarunt?) sine modo. Qui cum inclitos paulo ante dictos bellatores scilicet, Ca- doldum?5) et comites et quosdam alios reperis- sent in vig, in loco pugnae absque anima humi prostratos, et ex hiis plerosque. prorsus nudatos, nonnulli fortes ipsorum pavore concussi, ob- riguerunt prima facie quasi lapis, plurimis etiam ad hostes terga vertentibus; nihilominus dominus regni Bohemiae cum paucis et dominus Olomu- censis episcopus priores omnium, et marchio Branburiensis cum suis fugientes adversarios presequuntur?). Quibus cum dictus dominis regni Bohemiae et Olomucensis episcopus priores om- nium proximassent, marchione Drandeburgensi adhuc a remotis sequente, alii visi sunt subsi- stere et ex adverso acies suas ordinare. Verum 313 tili na útěk. Tehdy když wšechněch křiwým 1960 k tomu přiswědčowánim zjednána jim byla nej- horší bezpečnost, nawrátili jsau se jedni po druhých do ležení; prwé wšak řečení hrabata z Plaina a statečný rytíř Kadolt, přijmím Siro- tek, s malým počtem jiných, zůstali jsau jako k strážení wojska w poli. Ti, ač často zkusili auskoky w boji s Kumany neb jinými, předce, jak prawi příslowi, že osudy nechticího мой, chticího tahají, dali jsau se překotem w pro- následowáni další nepřátel twářících se jakoby utíkali. Za nimiž někteří z našich welmožů a šlechticů jdauce porůznu a bez pořádku, s ni- mi, když skrytými zálohami ze zadu byli ob- klíčení a tak potom zbiti, také oni někteří w osidla smrti, někteří pak zajetí spolu 8 nimi jsau zapleteni. Což ač se jak pochybně tak rozličně rozhlásilo w ležení, když někteří pra- wili, Zeby řečení hrabata a Kadolt i druzí, kteří s nimi byli, utknuwše protiwniky žádali pomoci, jiní zase naopak oznamowali, Ze oni spíše od nepřátel byli překwapeni, což že bylo prawější potom wýpadek wěci dokázal; ihned wstali od stolü kniZata; a na rychlo sáhali ke zbrani rytíři a zbrojnoši, a proti nepřátelům w brnění, se Btity a s pfilbicemi, a nékteH na koních pokrytých spěchali jsau bez řádu.. Kteřížto když slawné nedáwno řečené bojowniky, totiž Kadolta a hrabata a některé jiné, nalezli na cestě na bojišti bez ducha na zemi lezici, a z nich wětší díl docela obnažené; někteří udat- ní mezi nimi leknutím ustrnuli, ztuhli jeau pfi prwnim pohledu jako kámen, a mnozí také k ne-. přátelům záda obrátili; nicméně pán králowstwi českého s malým počtem a pan biskup Olomau- cky prwni přede wšemi a markrabí branden- bursky ве swymi protiwniky utikajiei jsau pro- následowali. K nimž když se řečený pán krá- lowstwi éeského a biskup Olomaucky prwní přede wšemi přiblížili; markrabí pak branden- burský ještě opodál za nimi táhl, někteří: widini jsau, ani se zastawují a šiky swé naproti row- nají. Ale když se týž markrabi přiblížil a stalo se tu ehwili welké zatmění powětří, wání wětru a zwučení hromu i hučení silného deště s ble- !) Меуп 2an. — *) prosequentes 2aa, 8. — 9) conclusi 8. — ) interempti 8. — 5) quidem 2aa. — 6) festini festinant, aul. 208. — 7; properent 283. — 9) Cad. et milites et com. 8. — 9) perseq аа. 42* 

Strana 314
1260 314 eodem .marchione propius accedente, facta tunc magna!) obscuratione aeris, et & commotione et voce tonitrui et sonitu grandis pluviae cum fulgore choruscante, licet, nemine persequente, eo quod supra. modum defecissent lassati equi christiani exercitus, in fugam sunt inpii conversi. Et cum fluvius Morawa, quasi apertis coeli ka- tharactis et velut facto desuper kathaclismo, tunc nimium inundasset, in eodem hostium plu- rimi veraciter feruntur perisse submersi. Nihilo- minus. tamen. propter Cadoldi et comitum et aliorum lugubrem casum pene usque ad despe- rationem exercitus deiicitur christianus. O quantus luctus! et o?) quanta Lavensium lamenta fratrum Minorum, quando ad ipsos cum eiulatu et planctu cunctorum fere, qui cecide- rant, passim funera differuntur?)! Amodo quid facturus esset dominus regni Bohemiae, tanti exercitus caput ex dolore lanquidum, dubitatur. Aspirant plures ad reditum, sed notam probi- tatis vitantes, tanquam fili huius seculi pruden- tiores filiis lucis, praesertim principes et maio- res barones singuli per alios satagunt id fore et videri persuasum. .Oritur exinde dissensio, per occasionem. salubris unitatis et victoriae de- mum paritura salutem. Nam cum imponeretur dictis Henrico Zle- ziae*) et Wladislao?) Opoliensi ducibus, quod ipsi primi à loco castrorum ad propria inten- derent remeare, confusibiliter solvendo exercitui causam 5) taliter tunc daturi hüdem tanquam viri strenui et prudentes inficiantur dictum de ipsis, e£ huiusmodi concilii portum seu radicem in Branburgensem referunt marchionem. Ex?) tunc omni controversia cessante, communi con- cilio et pari voto illuc tendit exercitus universus, ubi nunciatur, rex Ungariae sua castra fuisse metatus. Itaque concurrentibus simul ad idem domino Philippo, quondam Salzburgensi electo, et fratre suo Ulrico, illustri?) Karinthiae duce et Styriensi, cum die dominica infra octavas apostolorum Petri et Pauli, post auditas in au- rora missas, ex communi condicto et principis, qui caput erat, et aliorum principum edicto, ad plenum, ut opus erat, armis instructus), et per POKRACOWATELÉ KOSMOWI. skem prokmitajicim, ać nikdo nestihal, protoże unawení koně wojska křesťanského přiliš byli zemdleni, bezbožní na útěk se obrátili. A když řeka Morawa jakoby splawy nebeské byly ote- wřeny a jakoby se stala potopa shůry, tehdy welice se rozwodnila, prawdiwě prawi se, že se w ní welmi mnozi nepřátelé utopili.. Nicméně wšak pro smutný pád Kadolta a hrabat i. ji- ných bylo wojsko křesťanské téměř až k zau- fání zarmauceno. O! jaky smutek a jaký nářek meněich bratři w Láwě, když k nim s pláčem a kwilenim při- nesena jsau po sobě těla skoro wšechněch, kteři byli padli. Nyni, coby učinil pán králowstwi českého, hlawa takowého wojska bolesti zemdlená, pochybuje se. Chce se mnohym dáti se na zpá- tećnau cestu; ale chránice se skwrny na pocti- wosti, jako synowć tohoto swěta opatrnější synů swótla, zwlaśtć knížata a přednější pánowé je- dnotliwi, snaží se, aby se zdálo, že to od jiných raděno. Wznikla z toho různice, která měla po příležitosti prospěšné jednoty a witězstwi ko- nečně spůsobiti spasení.: Nebo když se přičítalo řečeným kützatüm, Jindfiehowi slezskému a Wladislawowi Opol- skému, Żeby oni prwni ehtéli z mista, kde le- želi, táhnauti zpět domů, čímž by zmatečně tak tehdy zawdali příčinu k rozejití se woiska, oni jakožto muži stateční a opatrní zapirali, co se o nich prawilo, a takowé rady počátek a ko- řen swáděli jsau na markrabí brandenburského. Odtud přestal wšechen spor, a ze společného usnešení a stejného mínění obrátilo se weškeré wojsko tam, kdež zwěstowalo se, že král uber- sky zarazil tábor swůj. Tedy když přispěli k témuž také pan Filipp někdy zwolenec Salc- burský a bratr jeho Oldřich jasný kníže koru- tansky a štyrský, když w neděli mezi ochtá- bem swatých apoštolů Petra a Pawla, slyšewše z rána mše, z obecného umluwení a z rozkazu knižete, jenž byl hlawau, a jiných knižat, úplně jak bylo potřeba oděním opatřeno a we spo- 1) maxima 8, — ?) nemá 8. — 9) delferuntur: 2aa. — ?) Zelzie 2. — 5%) nemá 2; W. 8. — ©) temen 2ea. — 7) Et 2aa. — 9) nemá 8; illustre 2aa. — 9) indutus et instr. 

Strana 315
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. ordinatas acies incedens, et montana atgue plana operiens, apparuisset hostibus fidelium exercitus copiosus, saepe dicto domino regni Bohemiae sub vexillo gloriosissimi martyris Wenceslai cum suis de quadam .montis declivi in suprema!) ta- men plani altitudine castra adversariorum spec- tante *), hiidem infideles et ceteri, qui cum ipsis erant, sicut. ipsi postmodum retulerunt, statim tunc in fugam fuissent conversi, nisi in faciente chaos inter nos et se fluvio dicto Morawa fidu- ciam habuissent; nec mirum, quia timor et tre- mor super impios cecidere, cum Manaym, id est castra dei, contra se viderent venire. Siquidem domini regni?) Bohemiae et aliquorum princi- pum, quam tunc:conceperant devotio et pia pro- posita et vota, quibus domino se astrinxerant, spondentes vitam suam et terrarum suarum sta- tus suos in monetis et aliis in melius commu- taré, et plurimorum baronum et militum aliorum ad confessionem et signaculum sanctae crucis confugientium forsitan exorta) conversio ex ti- more; magnae?) autem a magna parte chri- stianitatis usque ad Coloniam magnam et ultra orationes pro ipsis sollemniter ad deum fusae ipsis, immo multo populo christiano divina prae- sidia et angelica meruere). Quid multa? Quem delectat plenius commissi postmodum belli pro- cessum et exitum (cognoscere), legat subiectam epistolam ex parte domini regni Bohemiae sanc- tissimo in Christo patri ac domino Alexandro, dei gratia papae quarto, exinde directam, quae talis est: Sanctissimo in Christo patri ac domino Ale- xandro ^), dei gratia sacrosanctae Romanae ec- clesiae summo pontifici, Otakarus?), eadem gra- tia dominus regni Bohemiae, dux Austriae et Styriae et marchio Moraviae et cetera. Quia pium pastorem suarum a lupis liberatio ovium delectat, ac?) beniguum patrem iocundum reddit cum salute prosperitas filiorum, gravis belli, quod adversus Belam et natum eiusdem Stepha- num, Ungariae reges illustres, et Danielem, re- gem Rusiae, et filios eius, et ceteros Ruthenorum ac Tataros, qui eidem in auxilium venerant et Boleslaum Cracoviensem et Lestkonem iuvenem, 315 fádanyeh &ieich táhnauei, hory a rowiny , po- krýwající wojsko četné wěřících nepřátelům se objewilo, a éasto feceny pán králowstwi &eského pod 'korauhwi nejslawnéjsiho mücennika Wác- slawa se swymi s wrcehu jedné hory pfikré ale nahoře rowné na ležení protiwnikü pohliZel ; oní newěřícíi a ostatni, ktefl s nimi byli, jak potom sami prawili, byli by se hned tehdy obrátili na útěk, kdyby se byli nespoléhali na feku Morawu, éinici překážku mezi námi a ni- mi; aniž diw, protože bázeň a strach padly na bezbozné, kdyZ widéli, ze Manais, to jest tábor boží, proti nim táhne. Nebo pána králowstwi českého a některých knižat tehdy počatá zbož- nost a dobrá předsewzetí i sliby, jimiž se za- wázali Hospodinu, slibujíce naprawiti k lepšímu žiwot swůj a řády zemí swých w minci a w ji- ných wěcech, a přemnohých pánů a jiných ry- tiřů, k zpowědi a ke znamení swatého kříže se utikajieich, snad ze strachu pošlé obrácení, welké pak od welké éásti kfesfanstwa aZ k wel- kému Kolinu a dále za né slawné konané mo- dlitby k Bohu jim ano mnohému lidu křesťan- skému božskau pomoc a andělskau wyžádaly. A co dále? Koho těší poznati úplněji průběh wálky potom wedené, nechať čte níže položený list od pána králowstwi českého nejswětějšímu w Kristu otci a pánu Alexandrowi z boží mi- losti papeži čtwrtému o tom zaslaný, kterýž takowý jest: Nejswětějšímu: w Kristu otci a pánu Ale- xandrowi z Boží milosti swatoswaté církwe Řím- ské nejwyššímu knězi. Otakar z též milosti pán králowstwi éeského, wéwoda rakausky a štyrský i markrabí morawský atd. Poněwadž pastýře dobrého těší oswobození oweček jeho od wlků, a otce dobrotiwého obweseluje zdrawi a štěstí synů jeho, měli jsme za nezbytečné, běh wálky těžké, kterau jsme z Boží wůle wedli proti Be- lowi a synu jeho Štěpánowi, jasným | králům uherským, a proti Danielowi králi ruskému a sy- nům jeho a ostatním Rusům a Tatarům, kteři jim přitáhli ku pomoci, a proti Boleslawowi 1) supremo 2. — ?) spectentem 2, 2aa. — 9) regis 2ma. — 4) extorta 2ae. — ) magis 2aa, — 5) me- ruere — posimodum není v 2. — 7) A. 8, — 8) N. 8. — ?) et 2aa, 8. 1260 

Strana 316
1960 316 Lasiciae duces, et innumeram multitudinem in- humanorum hominum Comanorum et Ungarorum et!) diversorum Sclavorum, Siculorum quoque et Walachorum, Bezzerminorum et Hysmaheli- tarum, scismaticorum etiam, utpote Graecorum, Bulgarorum, Rusciensium:et Bosnensium haere- ticorum, auctore deo gessimus, et victoriae nobis datae coelitus, et post victoriam inter nos ex parte una et dictos reges ex altera concordiae reformatae processum non ab re paternitati ve- strae duximus praevia veritate praesentibus de- clarandum. Sane cum ad flumen, quod") Morawa dicitur, circa locum a castro et oppido Hemburk duobus milliaribus distantem, Ungariae ac Au- striae confinia inibi terminantem, cum nostris exercitibus venissemus, dictos reges et exercitus eorundem illis castra metatos in opposita parte ri- pae invenimus ex adverso. Sicque factum est, ut nostra et adversariorum castra solus duntaxat di- videret fluvius memoratus. Cumque sic loci po- sitio se haberet, ut ad?) adversarios sine irre- mediabili nostrorum iactura votivum non posse- mus consequi?) accessum, et pro reformanda inter nos et eosdem reges pace fuisset, utrimque aliquoties multipliciter attemptatum, ipsis vero regibus de die in diem et?) de hora in horam suus in diversas variantibus voluntates, non re- staret aliquis paci locus, haud dubium ad instar Pharaonis corda illorum indurante domino ulti- onum; novissime unius duorum parti adversae obtulimus optionem, ut videlicet vel illa nobis cederet, quatenus ad eandem gerendi belli causa transire possemus, vel nos id parti adversae concederemus. E quibus disiuncte partibus alte- ram 9%) pars adversa elegit, ut videlicet nos ce- deremus et nostra cessione eisdem locum trans- eundi daremus. Et ut id posse fieri videretur quovis impedimento cessante, dicti reges et eo- rum bani et comites treugas constitutas et suis iuramentis firmatas per totum diem beatae Mar- garetae festum 7) proximo praecedentem et me- dietatem ipsius festi diei nobis mediantibus ido- neis nunciis remiserunt. Verum hiidem sua pacta et iuramenta soliti violare, per vada inventa et Sibi aptata clam?) noctu ad nostram partem POKRACOWATELE KOSMOWL Krakowskému a Leskowi mladému Lenéickému knížatům a nesčislnému množstwi lidi nelidských Kumanů a Uhrů a rozličných Slowanů, též Sé- kelů a Walachů, Bezerminů a Ismaelitd, schis- matiků také, jakožto Řeků, Bulharů, Rascianů a Bosüanü kacifskych, a witézstwi nám s nebes daného, a míru po witězstwí mezi námi s jedné a řečenými králi s druhé strany obnoweného, prawdu na oéich, majice, Otcowstwi Wasemu tímto wyložiti. Když jsme zajisté přitáhli s woj- Sky swymi k fece Morawé u mista dwé mile od zámku a města Hemburka wzdáleného, které tam naznačuje hranice mezi Uhry a Rakausy, spatřili jsme řečené krále a wojska jejich, kte- rak tam byli zarazili ležení na druhé straně řeky naproti. A tak se jest stalo, že naše a pro- tiwniků ležení jediná toliko zmíněná řeka od sebe dělila. Když pak položení mista bylo ta- kowé, že jsme žádaucího přístupu na protiwniky naše nemohli obdržeti bez nenabyté ztráty na- šich, a o obnowení miru mezi námi a týmiž králi s obau stran několikkrát wšelijak se je- dnalo, ale poněwadž oni králowé ode dne ke dni ano od hodiny k hodině rozličně wůle swé měnili; pro mir žádného mista nezůstáwalo, ježto nepochybně pán: mety zatwrzowal srdce jejich na spůsob Faraona; konečně jsme pro- tiwné straně podali, aby jedno ze dwau zwo- lila, totiž buď aby ona nám ustaupila, abychom k ni k swedeni bitwy přejíti mohli, neb že my toho straně protiwné dopustime. Z kterýchžto dwau rozdílných wěci protiwná strana druhau jest zwolila, totiž abychom my ustaupili a na- ším ustaupenim jim propůjčili místa ku pře- chodu. I aby se zdálo, že se tak může státi bez wšeliké překážky, řečení králowé a bání i Zupané jejich wydali näm po poslich spûso- bilych pfiméfi ustanowené a piisahami swymi stwrzené na celý den, který bezpostředně před- cházel před swátkem swaté Markety a na půl téhož dne zaswěceného. Ale oni, jsauce zwykli smlauwy a přísahy swé rušiti, přes brody wy- hledané a prwé pro sebe uprawené tajně w noci přešli na naši stranu se wším wojskem swÿm. A když jsme prawili: pokoj a bezpečnost, z ne- 1) nemá 8. — ?) gui rukopisy. — ?) nemé 2me. má B. — 9) alterum 8. — 7) festo 2ea. — 9) olim 2, — *) cons. cousensum simul et accessum 8. — 5) ne- 

Strana 317
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. cum omni suo exercitu transierunt. Et cum di- ceremus: pax et securitas !)! subito cum ine- narrabili multitudine contra nos inprovisos appa- ruerunt in campo. Et cum in spe treugarum vix decima pars nostri?) exercitus penes nos pro nostrae personae custodia remansisset, eo quod plures de nostris transito Danubio oppidurh Hem- burk intraverant?), alii vero cum curribus des- cenderant ad stationes et loca castrorum, hostes nostri fraude pleni in modum semicirculi per ordinatas acies nos cingentes, nisi dominus adiu- visset *) nos, vivos nos?) forsitan *) deglutissent. Igitur in tam inevitabili?) necessitatis articulo constituti, attendentes potestatem esse coelestem, et quoniam non multitudine exercitus sed de coelo victoria datur munere magni dei, totam in adiutorio altissimi spem ponentes, nostros adiutores et commilitones primitus adhortati, in plurimos adversariorum cuneos, data nobis de coelo fiducia, irruimus confidenter. Quos deus per manus nostras) et nostrorum immo suorum militum exterruit et prostravit et in fugam con- vertit, ita ut fugientibus cum impetu et sese invicem ?) comprimentibus dictus fluvius Morawa iuxta sui praesagi nominis ethymologiam, tam- quam mare rubrum Aegyptiis, multo caesorum sanguine rubricatus, factus sic in se submersis et intereuntibus mortis via. Siquidem in eodem fluvio fugientium a facie dei peccatorum tanta perit multitudo, quod per cadavera hominum et equorum quasi per factos pontes nonnuli ex nostris adversariorum castra intraverunt !"), et occupantes currus, tentoria et expensas quoque pretiosas spolia acceperunt. Quamvis igitur post triumphum divinitus nobis datum, quem admo- dum communiter videbatur, regnum Ungariae nostrae ditioni potuerimus sibiugare, et idem !!) in perpetuam premere servitutem, advertentes !?) tamen, quod melius sit bonum vicinum habere concordem, quam superBre et exterminare re- bellem, pensantes etiam, quoniam, ut ait !?) impe- rator Constantinus: crebro suaviores fiunt ami- citiae post inimicitiarum causas ad coneordiam 317 nadáni s newyslownym množstwim proti nám nepřipraweným objewili jsau se w poli. A když we wiře w příměří sotwa desátý díl wojska našeho zůstáwal u nás k střežení -naší osoby, protože mnozí z našich přešedše přes Dunaj byli wešli do města Hemburka, jiní pak s wozy sestaupili k stanowištím a místům ležení; ne- přátelé naši plní: lsti na spůsob polokruhu we spořádaných šicích nás obkličujíce, kdyby Ho- spodin nebyl pomohl, snad by nás žiwé. byli spolkli. Tedy w takowém newyhnutedlném pádu potřeby jsauce postaweni, hledice k tomu, Ze moe jest nebeská, a ponéwadZ witézstwi me z mnoZstwi wojska neZ od nebe pricházi z pro- půjčení welikého Boha, wšecku naději w pomoc nejwyššího skládajíce, napomenuwše prwé naše pomoeniky a spolubojowniky, na četné klíny protiwniků, obdržewše s nebe důwěru, odhodlaně udeřili jsme. A Bůh je rukama našima a našich, ne, swých bojowntků zastrašil a porazil a na útěk obrátil, tak že když utíkali kwapem a jedni druhé tlačili, řečená řeka Morawa dle odwození jména swého předzwěstného, jako moře čerwené Egypfanům, mnohau zabitých krwi zbarwena stala se utopeným a zahynulým w sobě moru dráhau. Nebo w též řece zahynulo takowé množ- stwi hříšníků utikajících před oblíčejem božím, že přes mrtwoly lidí a koňů jako přes mosty zdělané někteří z našich wešli do ležení protiw- níků a padše na wozy, na stany a na zásoby, pobrali wšeliké drahé kořisti. Ačkoliw jsme tudy po witězstwi Bohem nám daném, jak se obecně za to mélo, králowstwi uherské mohli našemu panstwi podrobiti a w stálau sluZebnost uwésti, wáak hledice k tomu, ze jest lépe miti dobrého sworného sauseda než přemoci a za- hubiti odpůrce, uwažujíce také, kterak cisař Konstantinus prawi: Často stáwají se přátel- stwa sladéi, kdyZ se po příčinách nepřátelstwi znowu uwedau we swornost; uzawieli jsme s fecenymi, totiZ králi uherskymi a králowau pani a mladym králem Belau, radéji dle formy nám podané od welikého Zupana Rulanda Prei- restitutae, cum principibus et proximis alti purského smlauwu o mir ujednati, neZ hubenim 1) et securitas nemá 8. — ?) nemá 8. — ?) intraverunt 2, 2oa. — *) ediuvasset 8. — ?) nemejí 7, 2aa.— 9) fortasse 8. — 7) inenarrabili 8. — 8) n. et vestras et nostr. 8, — 9) inv. prosternenlibus et compr. — 10) intraverunt 8. — !!) eidem 2, 2aa. — '?) advertens 2. — !2) quon. emp. Con. ait 2. 1260 

Strana 318
1960 818 sanguinis nostri, dictis scilicet Ungariae regibus et domina regina et iuvene rege Bela, secundum oblatam nobis &' magno comite Rulando de!) Posonio formam, maluimus pacis federa refor- mare, quam vastando et debilitando magnum Ungariae regnum ad idem et nostri terras do- minii Tataris ") aditum aperiere. Praenotatae ita- que compositionis formam ?) praedictorum re- gum, reginae. et. ducis Belae sigillis signatam *) vestro apostolatui transmittentes, suppliciter pe- timus eandem & sede apostolica confirmari, et ut operae pretium est, apostolico in aevum pa- trocinio. communiri. Itaque talis ac tanta victoria digne. soli deo et sanctis eius est cum cqondignis gratiarum ac- tionibus et laudibus ascribenda, quod etiam ex quibusdam revelationibus. comprobatur. Siqui- dem a multis fertur, quod quidam viri, qui & tergo ad custodiam exercitus fuerant deputati, imminente proelio referunt se vidisse quandam avem in lineamentis ad modum aquilae figura- tam, sed in colore nive candidioretmm, habentem &ureum caput et collum, vexillum beati Wen- ceslai quondam ducis, semper vero patroni Bo- hemorum, inclyti martyris, inseparabiliter prose- quentem; quae passim visa est eisdem crescere, quoad usque ad?) pugnam procedentem univer- sum corpore et plumis cooperuit exercitum chri- stianum. Eodem etiam die vir nobilis et devotus et omnimodis 5) fide dignus Johannes miles, filius Swoyslai, cum in domo propria aegrotaret, circa horam tertiam vidit in exstasi se quasi in campo certaminis cum exercitu suo constitutum. Quem cum cerneret esse modicum et inordinatum, si- mul vidit patronos Bohemiae gloriosos?) ad quen- dam campum lucidum tali ordine procedentes, primum conspicit procedentem sanctum Wences- laum lorica indultum, habentem galeam 9) suam in capite, gestantem gladium suum in vagina auro et gemmis ornata sub ascelle sinistra, in dextra?) vero manu proprium vexillum praefe- rentem; quem immediate sanctus Adalbertus, veluti vir magnus et robustus, decenter ornatus pontificalibus, sequebatur. Post haec vidit bea- tum !?) Procopium, quasi abbatem cum suo ba- POKRACOWATELÉ KOSMOWI. à. zemdlenim.. welkého králowstwi! uherského k němu i k zemim našeho panstwí Tatarům -přístup otewfiti. Posilajiee tedy znění prwé ře- čené smlauwy, pečetmi řečených králů, králowé a kniżete Bely znamenanć, Wasemu Apośtolstwi, poníženě žádáme, aby od stolice apoštolské schwálena a jak záhodno jest, ochranau apoštol. skau na wěky utwrzena byla. Tedy takowé a tak welké witézstwi hodné má byti jediné Bobu a swatym jeho se slušným díků činěním a s chwalami přičítáno, což také jistymi zjewenimi dokládá se. Nebo od mno- hych prawi se, což někteří mužowé, kteří: byli ustanoweni za stráž wojska w zadu, wyprawuji, že widěli při nastáwání bitwy jakéhosi ptáka w obrysech na spůsob orla uspůsobeného, ale -barwy bělejší sněhu, který měl hlawu a krk zlatý a nerozlučně následowal za korauhwi swa- tého Wácslawa, nékdy wojwody ale powždy ochránce Čechů, slawného mucennika; kteryito pták widěl se jim pořád. růsti, až. weškeré woj- sko křesťanské do bitwy táhnaucí tělem a peru- těmi swými pokryl. Téhož také dne muž uro- zeny a pobożny i wśelikć wiry hodny, Jan rytif, syn Swojslawůw, když we swém příbytku „ležel nemocen, okolo třetí hodiny widěl se u wy- trżeni jako na bojišti s wojskem postawena. Kteréžto když. spatřowal -býti malé a nezřízené, zároweň widěl jest slawné dědice české na je- dno pole swětlé w takowémto pořádku kráčejicí. Napřed widěl kráčeti swatého Wácslawa w brnění oděného, majícího přilbu swau na hlawé, an nese.meé swüj w poáwé zlatem a drahými ka- meny ozdobené pod lopatkau lewau, w prawé pak ruce swau wlastni korauhew napřed nese. Za ním hned šel swatý Wojtěch jako muž welky a silný slušně oděn w raucha kněžská. Potom widěl swatého Prokopa jako opata se swau berlau pastýřskau w patách za swatym bisku- pem jdauciho. Naposledy widěl jíti pět bratří !) et 2, 2e». — 2) "hartares 8. — 9) forma 2aa, — *) signatum 2ne, — 5) uemá 8, — 6) omni- mode 8. -— 7) nemá 8. — ©) in cepite suam galeum 8. — 9) dextera 2ma. -— 10) sanctum 8. 

Strana 319
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. culo: pastorali sanctum pontificem a vestigio co- mitantem ; novissime cernit segui guingue fra- tres martyres, quasi propriis tunicis vestitos. Tunc idem miles audivit sanctum Wenceslaum praedictis gloriae suae consortibus sic clara voce dicentem: Debilis est noster exercitus, ad dei praesentiam mox tendamus. Quo dicto vexillum suum contra hostes extendit, qui statim in fu- gam universaliter visi sunt converti. Exterioribus quoque oraculis interior consolatio concordavit. Nam sicut saepedictus princeps Bohemiae et ali principes, barones et milites communiter retulerunt, quod, quamvis paulo ante pene emor- tui et totis viribus destituti, in ipsa tamen hora conflictus. cum !) inexperta spiritus et corporis laetitia intra semet ipsos de assequenda victoria fere universi et singuli acceperunt responsum ?), parati non solum in hostes irruere, verum etiam muros ferreos audacter irrumpere. Jarosius etiam, purcravius Pragensis, vir fide dignus, co- ram episcopo Pragensi et praeposito et decano et canonicis in capitulo Pragensi retulit viva voce, quod exercitus eius, in cuius medio fere- batur vexillum sancti Wenceslai martyris, nullam laesionem aut iacturam sustinuit in equis et ho- minibus, sed quovis locorum se divertebat, ad- versarii a facie eorum terga vertebant fugientes. Ferrum etiam hastilis eius, in quo dependebat praedicti martyris vexillum, visum est & pluri- bus splendere velut radius solis praelucidus ?). Nuntii regis Ungariae, qui missi fuerant ex parte eius ad principem Bohemiae, retulerunt coram eodem principe et baronibus eius, quod hora congressionis exercituum ad invicem, Bohemi valido clamore in*) coelum exaltato canentes hymnum 5) & sancto Adalberto editum, quod po- pulus singulis diebus dominicis et aliis festivi- tatibus ad processionem cantat, equi adversari- orum invitis sessoribus fugam arripuerunt 5). Anno dominicae incarnationis 1264, IV Kal. Octobris in festivitate gloriosi patroni sancti Wenceslai idem rex Prziemys] currens ad eccle- siam maiorem, devotissime recommendans se orationibus tam clericorum quam laicorum, 319 mućenniki jako we swé wlastni sukné ustrojené. Potom tyz rytif sly$el swatého Wácslawa, an na hlas prawi k fećenym saudruhim slówy swó: Slabé jest wojsko naše; spějme hned před pří- tomnost boží. A to řknuw, korauhew swau ro- zestřel proti nepřátelům. Kteřížto hned widěni jsau wesměs, ani dáwají se na útěk. S wěštbami pak zewnéjsimi srownáwalo se také wnitini poté&eni. Neb jakož často řečený kniže český a jiní kní- žata, páni a rytiři obecně prawili, že, ač. krátce předtím jako na smrt umdleni a wšech sil swých pozbaweni, wšak w samu hodinu boje s wese- lostí ducha a těla nezkušenau mezi sebau o ob- držení witězstwi skoro wšichni a jedenkaždý dostáwali odpowědi, jsauce hotowi nejen na ne- pfátely uderiti ale i na železné zdi směle se obořiti. Jaroš také, purkrabí Pražský, muž hod- nowěrný, před biskupem Pražským a proboštem i děkanem a kanowniky w kapitule Pražské powěděl hlasitě, že woj jeho, w jehož prostředku nesena byla korauhew swatého Wácslawa mu- čenníka, neutrpěl žádného aurazu ani ztráty na konich ani na lidech, nýbrž kamkoli se obrátil, protiwníici od něho záda obraceli, utí- kajíce. Také železo toho kopií, na kterém wi- sela korauhew řečeného mučenníka, widino jest od mnohých, ano se třpytí jako přejasný pa- prslek slunce. Poslowé krále uherského, kteří byli posláni od něho ku knížeti země české, wyprawowali jsau před tymż kniżetem a pány jeho, že w hodinu setkání wojsk spolu, když Čechowé weliký hlas k nebi pozdwihše, zpíwali píseň od swatého Wojtécha wydanau, kterau lid: zpíwá kazdau neděli a o jiných swáteich w processi, koně protiwníkú proti wůli jezdců na útěk se dáwali. Léta od narození páně 1264 dne 28 Září we swátek slawného dědice swatého Wácslawa týž král Přemysl, wšed do wětšího kostela, a nábožně poručiw se modlitbám jak duchownich tak laiků, přijel wstříc zeti swému Ottowi mar- 1) nemá 2. — ") visum 8. —.?) perlucidi 8. — 4) od 8. — 5) ympnum 2aa. — ^) Tuto jest v rukopisech poznámka následující: Quidam scripturarum scrutator et in eisdem prophetico presertim sensu circa numerorum mysteria curiosior indagator sic ait: Post anno 1260 suprascripta sunt inihi amodo tempora el momenta. 43 1360 1264 

Strana 320
1264 320 occurrit genero suo Ottoni marchioni et sorori suae, dilectissimis de Bramburk OCzaslaw, qui filiam eorum secum duxerant, quam dominus rex, ne aliqua scintilla discordiae inter eum et regem Ungariae, patruum eius, remaneret, pro treugis reto habitis et pro pace perpetua terra- rum suarum, dictam puellam filio regis nomine Belae, ante Posonium coram tribus episcopis, Pragensi, Olomucensi, Bramburgensi matrimonio destinavit copulandam. Nec est praetermitien- dum, qualiter sumptus epularum ducibus et marchionibus diversarum terrarum nec non ter- rigenis per suas terras, Bohemiam, Moraviam et Austriam, usque ad consummationem festivi- tatis fuerint ministrat. Quid plura? Venit rex Ungariae, portans aureas murenulas iuxta tim- pora dependentes, paucis comitantibus, videre sponsam filii sui, ad tentoria regis Bohemiae et ordinat!) dotem propter nuptias. Quo recedente filius suus Bela, speciosus forma prae filiis plu- rium, auditis missarum sollemniis, capiti puellae matrimonialiter sibi traditae coronam auream superponit?) quam quidam suorum nobilium, evaginato gladio et vibrato de capite sponsae, abstrahit?) iuxta ritum suae gentis. Deinde na- vigio ducit ad propria non sine maximo paren- tum eiulatu. Eodem die rex Bohemiae in quodam ten- torio novo, ad modum ecclesiae praeparato et diversis pannis quasi de lateribus tecto, fecit milites quatuor marchiones et quintum ducem Poloniae, praeter alios comites et nobiles nobi- liter decoratos; cum quibus exercens ludos mili- tares et diversos actus, ponit ad mensam Unga- riae regem seniorem in thabernaculis ad hoc sumptuose praeparatis cum diversis principibus, gratiose ministrans et habunde III Non. Octo- bris. Quis autem non possit mirari de tam ma- gnifico principe, qui ab utero matris suae voca- tus est rex aureus, qui auro et argento nec non sibi desuper data sapientia pontem trans Danu- bium iam altera vice suis exercitibus transeun- dum et redeundum mirabiliter super naves ma- gnas artificiose f&bricavit. Sic autem festo con- summato, rex Otakarus Pragam revertitur sanus et incolumis cum suis omnibus. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. krabi a sestře swé nejmilejším z Brandenburka w Čáslawi, kteřížto wezli s sebau dceru swau, kterau král pán, aby ani jiskřička různice ne- zůstala mezi ním a králem uherským, strýcem jeho, pro příměří předtím zawřené a pro wěčný pokoj zemi swych, diwku řečenau synu krá. lowu, jménem Belowi, uzawfíel w manzelstwi oddati u Preápurka u pfitomnosti tři biskupů, Pražského, Olomauckého a Brandenburského. A nemá býti pomlčeno, jak nákladné hody wé- wodám a markrabím zemí rozličných jakož i do- mácím z jeho zemí, z Čech, z Morawy a z Ra- kaus až do skonání slawnosti byly strojeny. Co dále? Přijel jest král uherský, maje zlaté řetízky wWisici se spánkü, s malym prüwodem, aby widél newéstu syna swého, do stanu krále éeského, a ujednal wéno k swatbé. A kdyz on odešel, syn jeho Bela, krásné postawy nad syny mnohých, po slyšení mše slawné, diwce sobě manželsky oddané wsadil na hlawu zlatau ko- runu, kterauZ jeden z jeho šlechticů mečem wy- taženým z pošwy a napfaZenym shlawy newé- sty sňal zase dle řádu jeho národu. Potom ji na lodi odwezl k swému domowu ne bez wel- kého pláče rodičů. Téhož dne král český w jakémsi stanu no- wém, pfipraweném na spůsob kostela a rozlié- nými sukny jako cihlami krytém, učinil rytíři čtyry markrabí a pátého kníže polské mimo jiná hrabata a šlechtice skwostné ustrojené, s nimiž prowozowaw hry rytířské a rozličné, posadil za stůl staršího krále uherského we stanech nákladně k tomu připrawenýcb, s roz- ličnými knizaty laskawé slauze a w hojnosti dne 5 Října. Kdož pak by mohl nediwiti se takowému nádhernému knížeti, který z lůna matky swé jmenowán byl králem zlatým, který maje zlato a stříbro, a nadto maudrost sobě danau, most přes Dunaj, přes který již dwakrát wojskům jeho bylo přejíti a zase zpět jiti, diw- ně na welikých lodich uméle wystawil. Tak pak po skončení slawnosti král Otakar nawrátil jest se do Prahy zdráw a bez aurazu se swými se wšemi. !) ordinavit 2aa. — ?) superposnít 2aa. — ?) abstrexit 2aa. 

Strana 321
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA Ц. Anno domini 1271 obiit!) Vitus, decanus Pragensis, Kal. Maii. Hic verbum vitae praedi- cando et docendo fideles Christi salutarem dis- seminavit scientiam, spe uberioris fructus suis pro meritis et laboribus, coelestia pro terrenis comparando. Illuminabat enim mentes hominum utpote lucerna lucens, et confluebant ad eccle- siam Pragensem occasione sermocinationis ipsius singulis diebus dominicis et festivis nobiles ter- rae et burgenses, ceteri etiam artifices et ope- rarii, ut possent?) in arcella memoriae suae ad laudem et honorem dei et profectum ipsorum verbum salutis conservare?). Contulerat enim sibi dominus gratiam non modicam eloquentiae proponendi verbi sui, spiritus sapientiae reple- verat eum et intellectus, et ipse tamquam im- bres misit eloquia sapientiae suae, per quos arida corda hominum irrigabat. Iste vir totum exposuit se ad opus ecclesiae et sua pro nomine Jesu Christi. Compilavit lectionarium, quod matu- tinale appellatur, cum magnis laboribus et vigi- lis. Nam antea singuli libri, quibus $) ecclesia utitur per circulum anni, in voluminibus singil- latim conscripti exhibebantur ad matutinas iuxta distinctionem temporum?) et determinationem ; videlicet Isaias in adventu domini, post octavas epiphaniae epistolae Pauli5), tempore quadra- gesimali omiliae*) sive Genesis, in passione do- mini Jeremias, et sic de singulis, per quam mutationem dispendium et error circa minus officiatos generabatur. Procuravit etiam libros plures musicos scribi ad officium divini cultus pertinentes suis propriis sumptibus, invigilans, ne quid omitteretur, adiiciens epistolas et euangelia, quae in solemnibus festivitatibus *cantantur. Erant enim libri antiqui usuales et simplices, quidam etiam iam vetustate consumti, inutiles, nullum fructum?) proferentes, per quos error et confusio frequens in officio divino accidebat. Sunt autem hi) libri, qui conscripti sunt !9) Viti decani pretio et expensis, missalia, gradualia, antifonaria musica, psalteria, ymnaria '!), collec- taria, baptisteria !?), breviaria et alii plures ser- monum libri, per quos illuminavit et decoravit !3) 321 Léta páně 1271 umřel jest Wit děkan Praž- ský dne 1 Kwětna. Ten hlásaje slowo žiwota a uče wěřící Kristowy, rozséwal jest učení spa- sitelné w naději hojnější žně za zásluhy a práce, nebeské wěci za pozemské kupuje. Neboť oswě- cowal mysli lidské jako switelnice switici, a sbi- bali jsau se do kostela Pražského za příčinau kázání jeho w každau neděli a swátek páni zemětí i měšťané, též jiní řemeslníci a dělníci, aby'mohli we schránce paměti swé ke cti a chwále boží a ku prospěchu swému slowo spa- sení uchowati. Neb mu byl Bůh udělil milosti nemalé wýmluwnosti k wykládání slowa swého; duchem maudrosti a rozumu naplnil jej, a on wysilal jako de&té wypowédi maudrosti swé, jimiž owlažowal suchá srdce lidská. Tento muž wydal se zcela na dílo kostela a co měl pro jméno Kristowo. Sebral jest čitanku, která slowe matutinale, s welkau prací a bděním. Nebo před- tím jednotliwé knihy, kterých kostel užíwá bě- hem roku, wydáwaly se sepsané po jednotli- wých swazcích k ranním službám dle rozdilu a ustanowení óasu, totiZ Isaiá$ w adventé, po ochtabu božího křtění epištoly Pawlowy, w čas postu omilie čili genesis, o pašiích Jeremiáš, a tak po jednotliwých ; kterýmžto měněním plo- dila se rozpačitost a zmatek při méně zběhlých. Spůsobil jest také sepsání mnohých kněh hu- debních ku potřebě služby boží náležejících na swé wlastní autraty, přihlížeje, aby se nic ne- wynechalo, a přidal epištoly a ewangelia, které se o welkých slawnostech zpíwají. Bylyť staré knihy wšední a sprosté; některé také již stá- řím sešlé, neužitečné, nenesauci žádného pro- spěchu, kterými se chyby a zmatky časté stá- waly při službě boží. Jsau pak tyto knihy, které jsau sepsány nákladem a na autraty děkana Wita: missály, gradualy, antifonáře hudební, žal- táře, zpěwníky, kollektáře, baptistáře, breviáře a jiných mnoho kněh kázání, kterými oslawil 1) nemá 2ma. — ?) possint 8. — ?) seruare 8. — 5) et quibus 8. — 5) ipsorum 2ae. — 5) nemá 2aa. — 7) omelie 20a. — 5) honorem ferenles 8, — ?) hii 2aa. — !9) sunt procurante Vili 8. — !!) ympneria 2es. — 12) baptistaria 28g. — 183) ill. et decor. nemají 2, 2aa. 43* 1211 

Strana 322
1271 322 Pragensem ecclesiam in officio divino. Multae etiam et aliae ecclesiae conventuales et paro- chiales emendatae sunt in officio divino per trans- scriptionem librorum Pragensium et illuminatae, quod domino Vito decano, auctori huius operis, meritorium etiam et animae ipsius proficuum esse non haesitamus. Ampliavit!) etiam Pragen- sem ecclesiam construendo altaria. Erexit enim pulpitum facultatibus propriis testudinatum, et locavit altare sanctorum euangelistarum ad latus chori sanctae Mariae a sinistris. Erexit etiam et aliud pulpitum, ubi solent vicarii cantare in coena domini: Domine, miserere, in matutinis parasceue et vigilia paschae; et construxit altare sancti Mathiae, provisione competenti ministro altaris deputata. Per ipsum etiam consumatum est opus claustri in longa via versus aquilonem in columnis sculptis et testudinibus et pictura totius claustri. Capellam sancti Michaelis, in qua vestiuntur ministri ad missas celebrandas, ampli- ficavit subtus cameris testudinatis et supra, et locavit altare sancti Michaelis; quam etiam de- pingi procuravit, competentique provisione do- tavit, assignans terram in villa Horneticz et aliam in Przieboy *), quas propria pecunia com- paravit. Instituit etiam vicarium perpetuum de- caniae Pragensis, assignans terram in villa Bicos, de qua idem vicarius possit?) commode susten- tari. Induxit etiam idem dominus decanus Czie- czonem, iudicem totius regni Bohemiae, ad con- struendam ecclesiam omnium sanctorum, quae sita est in exitu claustri versus curiam regalem, quae ecclesia aedificata est, procurante et con- ducente lapicidas et alios operarios eodem de- cano usque ad perfectionem operis praenotati. In qua instituti sunt duo presbyteri ad offici- &ndum. Quibus etiam provisum est in agricul- turis et in dote mobili et immobili, et hominibus censualibus in duabus villis, videlicet Dyrhkow et Visin. Iste vir Vitus affectu pio, largitate pro- diga fervebat in eleemosynis?) erogandis ; stabi- lita enim erant bona ipsius in domino, et elee- mosynas illus enarrabit omnis ecclesia sancto- rum. Colligebat enim ad mensam suam singulis diebus tres pauperes scolares, aliquando quatuor, quibus et abunde?) praecipiebat ministrari. Di- !) Amplificavit 25a. — ?) Preboy 2aa. — ?) potest 2aa. — +) elemosynis 2aa. — 5) hab. 2aa. POKRAGOWATELE KOSMOWI. kostel Pražský we službě boží. Také i mnoho jiných kostelů klášterských i farních napraweno jest we službě boží přepsáním kněh Pražských a oswiceno, což newáháme se říci, že panu Witowi děkanu, půwodci toho díla, zásluhau, a duši jeho prospěchem jest. Zwelebil jest také kostel Pražský stawěnim oltářů. Neb jest po- stawil pulpit ze swých prostředků krytý, a wy- stawil oltář swatých ewangelistů po boku kůru panny Marie na lewo. Postawil jest také jiný pulpit, kdeż zpiwáwaji vikáfi na den wečeře páné: Hospodine smiluj se, z rána na weliky pátek a u vigilii weliké noci; a wystawil oltaf sw. Matéje, wykázaw opatfeni náleZité služeb- niku oltáfe. Jím také dokonáno jest dilo klá- stera na dlauhé chodbě na straně půlnoční, o slaupich fezanych a klenutých a malba ce- lého kláštera. Kapli swatého Michala, we které se strojiwaji služebníci k slaužení mší, rozšířil jest wdole.wyklenky klenutymi i swrehu, a po- stawil oltář sw. Michala; a také ji dal malowati, a nadal ji náležitým opatřením, wykázaw zemi we wsi Horněticích a jinau w Přibojích, které swými penězi kaupil. Zřídil jest také stálého vikáře děkanstwi Pražského, wykázaw zemi we wsi Bykoši, z které by týž vikář dobře mohl býti chowán. Nawedl jest také týž pan děkan Číče sudího celého králowstwi českého k wy- staweni kostela Wšech Swatých, který položen jest u wýchodu kláštera proti dworu králow- skému; při kteréhožto kostela stawbé tyż děkan jednal a najimal jest kamenniky a jiné dělníky až do dokonání díla řečeného. W ko- stele tom zfizeni jsau dwa knóżi k slaużeni ; kterým též učiněno jest opatření w polnostech a w nadání mowitém i nemowitém i lidech po- platných we dwau wsech, totiž w Drhkowé a Wyšině. Tento muž Wit hořel dobrým srdcem, štědrotau přehojnau w rozdáwání almužen ; neb jeho statky byly umístěny w hospodinu, a al- mužny jeho bude wyprawowati weškerá cirkew swatých. Nebo bral ke stolu swému každý den 

Strana 323
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. videbat etiam denarios pauperibus laicis viris et feminis in sequestro et in angulis ecclesiae in obscuriori loco, visitando altaria pro venera- tione reliquiarum, memor verbi euangelici: Ne- sciat sinistra tua, quid faciat dextera tua. Non quaerebat laudes humanas iuxta illud philoso- phicum: Virtutis fructum sapiens in conscientia ponit, minus perfectus in gloria; nam sapiens contentus conscientiae praemio gloriam non quae- rit. Hic vir non tantum scolaribus Pragensi ec- clesiae deservientibus subveniebat, verum etiam in generali studio existentibus pro possibilitate suarum facultatum affectuose, ut in plurimis patuit, providebat!). Cognatos et consanguineos et quoslibet propinquos speciali dilectione am- plectebatur, defectibus et necessitatibus ipsorum competenter subveniendo, non immemor aucto- ritatis: Cum tibi divitiae superant?) in fine senectus, Munificus esto, vivas nón parcus amicis. Hic, qui sui memores alios fecit esse merendo — aetas quippe sibi matura inerat et vicinata senio, et competebat sibi ilud sapientiae: Senectus venerabilis est non diuturna neque numero annorum computata; cani sunt enim sensus eius, et aetas senectutis vita immaculata. Iste vir multa pia officia peregit in domo domini, ad laudem eius perferens pondera diei et aestus, et non incongrue comparatur prophetae Samueli, qui postquam ablactatus fuit, oblatus est in do- mum domini cum tribus modiis farinae et an- fora vini ad serviendum domino omnibus diebus vitae suae. Iste etiam a pueritia sua nullo co- gente, quia coacta servitia exacerbant deum ?), sed proprii motus voluntate obtulit se in tem- plum domini, videlicet Pragenei ecclesiae ad ser- viendum indefessa mente, virili et constanti ani- mositate, praesentia continua ad serviendum ad laudem et gloriam Jesu Christi et beatorum martyrum Viti, Wenceslai atque Adalberti *) omnibus diebus vitae suae et ad finem usque complevit. Unde de Samuele?) dictum est: Co- gnoverunt omnes a Dan usque Bersabeae, quod T) subveniebat el prov. 8. — ?) superent 2aa mundi 8. — 5) Samuel 2. 323 tři chudé žáky, někdy čtyry, kterým také w hoj- nosti dáwal slaužiti. Také rozdáwal penize chu- dým laikům, mužům i ženám, w saukromi a po kautech w kostele w místě skrytějším, když nawštěwowal oltáře pro ctění swatých ostatků, pamatuje na slowo ewangelia: Af newi lewice twa, co Cini prawice twa. Newyhledawal chwaly lidské dle onoho slowa filosofowa: Owoce ctno- sti maudry w swédomi klade, méné dokonaly we sláwé; nebo maudry, spokojen jsa odménau swédoml, sláwy nehledá. Tento muž podporowal netoliko žáky kostelu Pražskému slaužící, nýbrž i o takowé, kteří se nacházeli na obecném učení, dle možnosti jmění swého pečowal, jak bylo při mnohých známo. Přibuzné a pokrewné i wšecky přátely zwlästni läskau objimal, po- máhaje jim náležitě w nedostatcich a potřebách jejich, nezapominaje pisma: Když ti bohatstwi nadbýwá, stiff je na konei; Stédry bud, nelakom ke swym, na pfätely mysli. On, jenž jiné učinil sebe pamětliwými, zasluhuje toho; nebo wěk jeho byl zralý a blízký stáří, a hodila se naň ona wýpowěd maudrosti: Stail jest ctihodné, ne délkau času nebo dle čísla let počitané; nebo šedé jsau smysly jeho a wčk stáří Ziwot bez poskwrny. Tento muž mnoho dobrých skutků wykonal w domě hospodinowě, ke chwále jeho snášeje břemena dne i horka; a ne nepříslušně přirownáwá se ku proroku Samuelowi, který jak byl odstawen, obětowán jest do domu Hospodina s tfemi mérami mauky a slahwi wina, aby slauzil Hospodinu po wše- cky dni Ziwota swého. On také od pacholetstwi swého bez nuceni od kohokoli, protože nucené služby Boha rozhnéwáwaji, ale z ponuknutí wlastní wůle swé obětowal se do chrámu páně, totiž kostelu Pražskému k slaužení s mysli ne- unawitedlnau, s odwahau mužnau a statečnau, přítomností stálau k slaužení ke cti a chwále Jezi$e Krista a swatých mučenníků Wita, Wác- slawa a Wojtěcha po wšecky dni žiwota swého, a wykonal to až do posledka. Pročež prawi se o Samuelowi: Poznali jsau wšichni od Dan . — ?) exacerbat deus 2, 2as. — 4) Ad. alque Sigis- 1371 

Strana 324
1271 324 fidelis Samuel propheta esset domini. Viro vero de isto gratia virtutum, quae micabat in ipso, divulgavit nomen eius occasione ) exercitationis operum ipsius in laudem domus dei per totam Pragensem dyoecesim ét in omnibus finibus eius cunctisque terminis totius regni Bohemiae. Efful- sit enim in templo dei velut lucerna, non sub modio, sed super candelabrum posita. Consur- gebat etiam media nocte de strato suo ante tempus matutinarum, lustrans omnia altaria pro veneratione reliquiarum cum veniis*) ét oratio- nibus ?). Aliquando etiam perlegebat tertiam par- tem psalterii, quam nos quinquagenam vocamus, si tantae prolixitatis tempus ante pulsationem matutinarum se offerret. Deinde suscitabat cam- . panarios ad pulsandas matutinas, et infra pul- s&tionem campanarum egressus de ecclesia, gi- rabat circumquaque *) pulsando ad5) cameras clericorum, excitando ipsos ad matutinarum of- ficium. Postmodum intrans ecclesiam veniebat ad chorum, et si ebdomadarium sacerdotem cer- nebat, annuebat eidem, ut inciperet matutinas; absente vero ebdomadario officia ipsius perso- naliter perferre non dedignabatur. Delectabatur enim in officio divino omnem defectum ecclesiae per ministros neglectum personaliter supportare. Hic vir nunquam audiebat iudicia secularia suo- rum subditorum, sed aliis commitebat audienda. Culpas vero horum, qui per determinationem iudicum damnabantur$) ad poenam solvendam, nunquam exegit nec oblatam recepit, sed pa- terna pietate tanquam filios corripuit, quando- que etiam asperioribus verbis, ne similia com- mittant, acrius increpavit. Áttendebat enim illud euangelicum: Nolite iudicare, ut non iudice- mini etc. Secularibus negotiis ne se inmisceret, omnibus modis evitabat. In villa, quae vulgari- ter") dicitur Velikawes, in qua Ebrhardus, felicis memoriae canonicus Pragensis, comparavit quae- dam bona pro remedio animae suae, et. assigna- vit ecclesiae Pragensi pro enutriendis et vesti- endis XII scolaribus, qui bonifanti sive boni pueri appellantur, qui continue tenentur in ec- clesia memorata deservire in cantu, legenda?) POKRAGOWATELE KOSMOWI. aż k Bersabei, że wórny Samuel jest prorokem Hospodina. O tomto pak mużi milost ctnosti, která se na nim stkwóla, rozhlasila jméno jeho z příčiny konání skutků jeho ke chwale domu božího po celé dioecezí Pražské a we wšech koncich jejich a na wšech hranicích celého krá- lowstwi českého. Nebo se zastkwěl we chrámu páně jako switelnice ne pod kabeli, nybrz na swienu postawená. Westáwal jest takć o pil noci s lože swého před časem ranních služeb, ohlédaje wšecky oltáře k ctění swatých ostatků s klaněním a modlitbami. Někdy také přečetl třetinu žaltáře, kterau nazywame quinquagenu, jestliže se naskytla takowa délka času před zwoněním na ranní. Potom budil zwoniky, aby zwonili na ranní, a mezi zwoněním wyšed z ko- stela, chodil wůkol tluče na komory duchownich a budé je k službě ranní. Potom wešed do ko- stela, přicházel do kůru, a widěl-li kněze tý- denníka, pokynul mu, aby začal ranní hodinky. Nebyl-li pak tu týdenník, neostýchal se sám konati jeho powinnost. Neb jej těšilo, we službě boží wšechen nedostatek w kostele od služeb- niki zawinény sám nahražowati. Muž tento nikdy neslýchal saudů swětských swých pod- daných, nýbrž jiným zanecháwal je slyšeti. Ale win těch, kteří rozhodnutím saudců byli odsau- zeni k placení pokuty, nikdy newymáhal, a byla-li podáwána, nepřijímal; ale s otcowskau dobrotau jako syny káral je, a někdy také přísnějšími slowy, aby se podobného nedopauštěli, ostřeji domlauwal. Nebo měl na mysli ono slowo ewan- gelia: Nesudte, abyste nebyli sauzeni a t. d. Aby se newměšowal do swětských záležitosti, wšemi spůsoby se chránil. We wsi, která obec- ně slowe Welikáwes, we které Ebrhart bla- žené paměti kanownik Pražský kaupil některé zboží za duši swau a odkázal kostelu Praž- skému k žiwení a odíwání 12 žáků, kteří se nazywaji bonifanti čili dobří chlapci, kteří po- winni jsau stále w řečeném kostele slaužiti pě- ním, čtením a říkáním žalmů, týž Wit děkan wyzdwihl jest do wýšky kostel ke cti swatého Wawřince, při kterém také wystawil wěž ozdob- 1) Místo occ. exerc. má 8 exercilalione. — *) ieiuniis 8. — ?) ordinibus 2a». — *) circumquam 2as. — ' 5) de cameras 2as. — 9) delerminabantur 2aa. — 7) nemá 8, — ) nemá 8. 

Strana 325
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. et psalmodia, idem Vitus decanus erexit in altum ecclesiam in honore sancti Laurentii, in gua et turrim exstruxit decori operis!) propriis sum- tibus et expensis. Obtinuit etiam ab episcopo Johanne indulgentiam XL dierum, fidelibus Chri- sti advenientibus in dedicatione eccelesiae et aliis summis festivitatibus largiendam. Erexit et aliam ecclesiam in Cogieticz villa suis sumptibus in ho- nore sancti Viti, in parietibus Japideis et tectura et turrim exstruxit in altum. In villa Sluhach ?) fama volante intellexit, guod esset ecclesia tota- liter diruta et desolata, ita% guod nec ostia remanserant in ipsa; porci, lupi, canes freguen- tem *) ingressum et patulum habebant in ipsa. Hanc dominus Vitus, decanus Pragensis, a fun- damento reaedificavit de nobilissimi operis struc- tura propriis facultatibus, et turrim pulcherri- mam exstruxit in: ea ob venerationem sancti Adalberti martyris. Construxit etiam altare in ecclesia Strahowiensi sub turri in honore sancti Matthiae apostoli. Idem decanus melioravit di- midiam *%) praebendam in Strachkow villa com- parando pecunia propria curiam et hereditatem cuiusdam militis nomine —— —, per guem multa mala inferebantur eidem dimidiae praebendae. Multa dicenda essent de virtutibus ipsius, guae digna sunt relatione, de castitate, de“) conti- nentia, de observantia ieiuniorum, de sobrietate, fidelitate ac pietate'), de compassibilitate pro- ximorum, de divinorum mandatorum observa- tione, veritatis et iusticiae imitatione. Sed ne videar singularum virtutum ipsi divinitus colla- tarum plenius facta proseguendo notam adula- tionis incurrere, stylo amoto malui posteris re- linguere, guia. sunt nonnulli, gduorum memoriae ipsius facta impressa sunt inulto meliora. Omnia guippe dona virtutum confíluxerant in ipsum omnipotenti domino largitore, nec inde gloria- batur; erat enim ei9) mundus mortuus, et ipse mundo. Nam mundus dicitur ei mortuus, guem suis illecebris non astringit?%), et ille dicitur mundo mortuus, gui nihil mundi concupiscit. Non inhiabat vaniloguiis, non spectaculis, non hystrionibus. Epitaphium ipsius: 325 ného dila na swé wlastní útraty a náklad. Obdržel jest také od biskupa Jana odpustek 40 dni, aby udělowán byl wěřícím Kristowým přicházejícím o poswicení a jiných nejwyššiích swátcich. Wystawil jest také jiný kostel w Koje- ticích we wsi na swůj náklad ke cti swatého Wita se zdmi kamennými a s krowem, a wěži wystawil do wýšky. We wsi Sluhách slyšel z powěsti, která lítá, že byl kostel docela zbo- řený a spustlý, tak že ani dwéře nezůstaly při něm; prasata, wlci, psi měli častý a otewřený přístup do něho. Ten wystawil pan Wit děkan Pražský znowu od základu stawenim dila nej- ušlechtilejšího ze swých prostředků, a wěži welmi krásnau wystawil při něm k oslawení swatého Wojtěcha mučenníka. Wystawil jest také oltář w kostele Strahowském pod wěži ke cti swatého Matěje apoštola. Týž děkan oprawil jest polowiční: praebendu we wsi Strachkowě, kaupiw za swé penize dwůr a dědictwi jistého rytíře jménem — — od něhož dálo se mnoho zlého též polowiční praebendě. Mnoho by bylo prawiti o etnostech jeho, co hodno jest powě- děni, o čistotě, o zdrželiwosti, o zachowáwání postů, o střízliwosti;, wěrnosti a pobožnosti, o snášeliwosti s bližními, o zachowáwání při- kázání božích, následowání: prawdy a sprawe- dliwosti. Ale aby se nezdálo, že širším wypra- wowánim skutků jednotliwých ctnosti jemu od boha udělených upadám w nařčení 7 pochlebni- chati, protože jsau někteří, w jichž: pamět skut- kowé jeho wtištěny jsau mnohem lépe. Wšecky zajisté dary ctností byly se spojily w něm z udělení boha wšemohaucího; ale nehonosil se tim. Neboť byl swěta odumřel a swět jeho. Neb swět prawi se tomu býti mrtwý, koho swými wnadami nepautá, a ten prawi se býti mrtwým swětu, který po ničem ze swěta ne- tauží. Nelibowal si w prázdných řečech, w di- wadlech ani w hercích. Náhrobek jeho: 1) Místo decoris operis má 8 decorem. — ?) Sluchach 8. — 9) ita ut guod 8. — *) freguenter, 8. — 5) mediem 8. — 6) et 2ma. — *) et 8. — 9) sibí 8. — 9) astrinxit 8. 1271 

Strana 326
326 Da deus aethereos Vito conscendere coelos, Astrigerumque !) sacro sub nomine noscere coelum, Perpetuogue frui sine mortis legibus aevo. Amen. Hoc etiam epitaphium lapidi ipsius tumbae su- perposito scriptum erat: Nomen sortitus fuit a vita vere Vitus, Cuius erat vita morum fidei redimita. Anno dominicae incarnationis 1271 °), mense Augusto missus est Coloniensis archiepiscopus, et ali cum eo plures?) nobiles ad regem Ota- karum, rogantes ipsum ex parte electorum, qui habebant potestatem et ius eligendi in *) impe- ratoriam dignitatem, quatenus dignaretur assu- mere &pices imperatoriae dignitatis. Quos Ota- karus, rex serenissimus, benigne -et gratiose reci- piens, honestissime tractat infra aliquot dierum spatia, et convocans nobiliores milites Bohemo- rum?) et maturiores aetate ac sapientia fulgen- tiores, quid opus sit facto in huiusmodi negotio studiosius?) inquirit. Congressis itaque in unum locum magnatibus et primis iuxta mandatum regium, consilio habito unus ex ipsis eminentior dignitate, qui eo tempore erat camerarius regni et facundior, Andreas nomine et talibus dicitur usus fuisse sermonibus: O rex invictissime et excellentissime, quis mortalium tuae potest in terris aequiparari potentiae! Deus in coelis re- gnat, tu in terris ex permissione eius, et ducibus et terrarum principibus dominaris, et non est, qui resistat tuae voluntati Incognitae enim tibi sunt, ad quas?) invitaris, diversarum gentium nationes, et rerum dubius eventus. Sede in solio patrum tuorum ; tuum regnum et potestas per climata mundi famosius$) dilatatur, et ad mare nomen tuum insonuit, jam et nutibus tuis cuncti terrarum principes famulantur. Ipse etiam, si necesse fuerit, imperator tuis parebit mandatis scuto et clypeo in auxilium tuae necessitatis. Rex itaque Otakarus auditis his sermonibus, consideransque potentiam suam extolli et magni- ficari, acquievit sermonibus, et recusans ad tan- POKRAGOWATELE KOSMOWI. Dej bože w nadwětrná nebesa swż wstaupiti Witu, Poznati pod slaweným jménem nebe hwězdy nesauci, A wěčného žití aby bez smrti práwa požíwal. Amen. Tento také náhrobek byl napsán na kameně položeném na jeho rakwi: Jméno obdržel od žiwota w prawdě Vitus, Jehož žiwot wěncem mrawů wiry byl wénéen. Léta od narození páně 1271 w měsíci Srpnu byl jest poslán arcibiskup Kolinský a jiných s ním šlechticů wice ku králi Otakarowi, žáda- jiee jeho od wolenců, kteří měli moc a práwo woliti na cisarskć distojenstwi, aby ráčil při- jmauti wrehol düstojenstwi císafského. Kterézto nejjasnější král Otakar laskawë a milostiwě přijaw jak nejpoctiwěji chowal po několik dní, a swolaw urozenější rytíře české a starší wě- kem i proslulejsi maudrosti, pilné se jich täzal, co by w takowé záležitosti bylo učiniti. Když jsau se tedy sešli w jedno místo welmoži a před- ni muzowé dle rozkazu králowského a když se uradili, jeden z nich přednější w hodnosti, který toho času byl komornikem králowstwi, a wý- mluwnější, jménem Ondřej, mluwil prý takowý- mito slowy: O králi nejnepřemožitedlnější a nej- wyÿteénéjsi! kdo z lidí může se w zemích row- nati twé moci? Bůh na nebesich kraluje, ty na zemích z jeho dopu&téni panujeś wéwodám a kniżatim zemí, a neni, kdoby odolal wüli twé. Jsauf tobé neznämi lidé rozličných národů, k nimž tě zwau, a pochybnÿ wypadek wéci. Sed na stolci oteń swych ; królowstwi twć a moc twá rozhlašuje se slawněji po končinách swěta, i až k moři zaznělo jméno twé; jižť i na po- kynuti twé wšichni knižata zemí poslauchaji. I sám císař, bude-li potřeba, poslauchati bude twych rozkazů se štítem a znakem ku pomoci w twé potřebě. Král Otakar tedy, uslyšew tyto řeči a znamenaw, kterak se moc jeho wynáši a welebi, uposlechl řeči, a odepřew nastaupiti w moc takowé hodnosti, darowal posly dary skwostnÿmi we zlatě, w stříbře, w drahých ka- . T) Astringerunt que 2aa. — ?) Tak rukopisy; zdá se však, že se to stalo teprv r. 1272 po smrti krále Rimskeho Richarda. — 3) quam plures 8. — *) nemé 2aa. — 5) Bohemiae 8. — 9) studiose 8. — 7) que 2aa. — 8) perfamosius 2an. 

Strana 327
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. 321 tae dignitatis !) fasces assurgere, remunerat nun- cios muneribus magnificis in auro, argento, gem- mis?) pretiosis, annulis, dextrariis, palefridis et diversis ac variis clenodiis, vestiens ipsos et to- tam curiam eorum, remisit ad electores cum uberiori gratiarum actione. Venerunt et plu- ries?) nuntii similia?) deferentes, quos rex be- nigne suscipiens petitionibus ipsorum nullo modo acquievit, sed muneribus ornatos?) ad electores remisit, gratiarum actiones referens pro evoca- tione ad apicem 5?) tantae dignitatis. 1976. Anno quinto electionis suae Rudolfus misit nuntios ad Otakarum, regem Bohemiae, petens sibi restitui terras, videlicet Stiriam, Àu- striam, Karinthiam, Portum Naonis, Fioletum, Forum Julii, asserens eas ad imperium pertinere et suo dominio subiacere. Rex autem Otakarus, vir magni cordis, in ordinandis regni sui nego- tiis singulari solertia praeditus, et rebus bellicis a pueritia deditus, cui audaciam dabat invicta soror fortunae Bellona et felix bellorum succes- sus, confidens potentiae suae affectansque sem- per bellare et praeliari, tale fertur nunciis Ru- dolfi electi?) in?) imperatorem dedisse respon- sum. Terras, quas Rudolfus repetit, nunquam possedit nec possidebit; sed mihi quaedam datae sunt in dote, ratione matrimonii contracti cum Margareta, filia Leupoldi ?), ducis Austriae, quas- dam etiam manu victrici et gladio acquisivi et dominio meo") subiugavi. Unde in terris sui imperii imperet, terris autem, quas à me repetit, nunquam imperabit. Videns itaque rex ltudol- fus, considerans '!!) se verbis non posse proficere, post primam et secundam monitionem furore iracundiae succensus, concepit in animo suo ar- mis vincere regem Otakarum, et praeparat se, prout!?) celerius potest, ad bellum. Comperiens itaque rex Bohemorum, quod Rudolfus attemp- taret ingredi terminos suos, misit exercitus in occursum eius versus Teplam '*) ad repugnan- dum, ne intraret metas eius; ipse autem rex morabatur in venationibus, deditus ludis et alis curialium delectationibus. menech, prstenech, ofich, komonich a wśelija- kých i rozličných klenotech, téZ odéw je a celé komonstwo jejich, poslal je zpět k wolencům s welkým díků činěním. Přišli jsau i wicekrát poslowé s podobným wzkázáním, kteréž król laskawé přijímaje k žádostem jejich přistaupiti nechtěl žádným spůsobem, ale poctěné dary k woleneüm zpět wyprawowal, wzdáwaje diku- činění za powolání k takowé důstojnosti. W pátém roce swého zwolení poslal jest Rudolf posly ku králi českému Otakarowi, žá- daje na něm, aby mu nawrátil země, totiž Štyr- sko, Rakausy, Korutany, Port Naonský, Fiolet, Furlany, twrdě, že ty země náležejí k cíisařstwi a že stoji pod jeho panstwim. Král wšak Ota- kar, muž srdce welikého, w řízení wěci krá- lowstwi swébo obzwlästnim důmyslem nadany a wdlećnietwi od pacboletstwi oddany, jemuż smólosti dodiwaia nepiemożeni sestra štěstí Bellona a śfastny ból wdlek, spoléhaje se na moc swau a chtóje wżdy wóślćiti a bojowati, dal pry poslim Rudolfa zwolenóbo na cisaïstwi odpowčd takowau: Zemí, kterých Rudolf žádá zpátky, nikdy jest neměl aniž bude miti; nýbrž některé: jsan mi dány wčnem z příčiny man- Zelstwi zawfeného s Marketau, dcerau Leopolda wéwody rakauského ; některých také nabyl jsem rukau witéznau a mečem, i podrobil jsem je panstwi swému. Pročež nechať panuje w zemích swého cisaïstwi; ale zemim, kterÿch ode mne žádá zpét, nebude nikdy panowati. Wida tedy král Rudolf, a znamenaje, Ze slowy nelze jemu prospěti, po prwním a druhém napomenutí roz- pálen wztekem zlosti uzawiel w duchu swóm zbraní přemoci krále Otakara, a pfiprawowal se jak nejrychleji mohl k wálee. Zwédéw tedy král český, že se pokaušel Rudolf wtrhnauti přes hranice jeho, wyprawil jest wojska naproti němu k Teplé k obraně, aby nemohl wniknauti do jeho země; sám pak kral meskal na lowich, oddaw se hräm a jinÿm radowänkäm dwořanů. 1) dignitates 20a. — ?) et gemmis 8. — ?) plures 2aa. — *) simillima 2, 2aa. — *) oneratos B. -— ©) ad apic. nemá 2. — 7) eleclum 2aa. — $) nemé 2ao.— ?) Lupoldi 2aa. — 1") suo 2, 8. — !!) et consid. 2aa. — 17) ut 2. — 19) Tepla 2; nemá 28a. 44 1271 1276 

Strana 328
1276 328 Sciens itague rex Rudolfus, guod Otakarus rex in occursum suum exercitus Bohemorum !) armatos, ne intraret terram ?) Bohemorum ?), venire decrevisset, aliorsum divertit gressus suos, et processit ex alia parte Danubii versus Au- striam, occupans castela et quaeque oppida, civitates et villas, omnia subiiciens ditioni suae, transiens per Pataviam usque?) Lincam, et ibi castra metatus est cum exercitibus suis. Quod &udiens rex Otakarus mandavit exercitibus suis, qui erant circa Teplam ?), ut, quanto citius pos- sunt, veniant usque in Droznovicz. Transeuntes itaque de Tepla per provincias Pilznensem ©), Bechinensem, Prachnensem") et per silvas ac ne- mora, multa mala perpessi sunt, errantes in invio et non in via, tamen a spoliatione pauperum per innatam malitiam non cessabant, nulli omnino sexui parcentes vel aetati, quod melius experti sunt illarum provinciarum viri claustrales 9). Tandem venientes ad condictum locum Drozn- dorf, occupaverunt?) fines provinciarum confini illius in longitudine et latitudine quatuor millia- riorum, et ibi tentoria tetenderunt et castra metati sunt, rege Otakaro inter ipsos iam com- morante !?) et rege Rudolfo ex altera!!) parte Danubii cum exercitibus suis circa Clinez !'?) exi- stente. Cumque iam septem hebdomadis mora- rentur praedicti principes cum exercitibus suis in locis antedictis ex utraque parte Danubii, videntes homines debilitari et deficere prae nimia anxietate et carentia victualium atque nimio de- fectu pabuli equorum, per nuncios ab utroque principe hinc inde missos treugis interpositis et securitate data sub iuramenti interpositione, ele- gerunt locum insulam?) quandam dictam ^) Kam- berk ad tractandum pro amicabili compositione et reformatione pacis, nutrice concordia medi- ante. Deinde statuto die intrante insulam supra- dictam utroque principe cum paucis ad hoc spe- cialiter!?) evocatis, tractatu prolixiori habito, tale foedus inierunt in contractu sponsalium: videli- cet ut Wenceslaus, filius regis Bohemiae, filiam Rudolfi electi accipiat in uxorem sibi, et e con- verso filius Rudolfi filium Otakari accipiat sibi POKRAGOWATELE KOSMOWI. Zwěděw tedy král Rudolf, že král Otakar uzawřel, aby proti němu wytáhly woje české ozbrojené, aby do země české wniknauti nemohl, obrátil jest jinam kroky swé, i táhl jest po druhé straně Dunaje do Rakaus, osazuje zámky a wšeliká městečka, města i wsi, wšecko pod- maňuje pod panstwi swé, táhna pies Passow až k Linci, a tam položil jest tábor s wojsky swými. To když slyšel král Otakar, kázal jest wojskům swým, která byla u Teplé, aby jakby nejrychleji: mohli, přitáhli až k Droznowicům. Tedy táhnauce od Teplé kraji Plzenským, Be- chynským a Prachenským i přes lesy a háje, zkusili jsau mnoho swizeli, blaudice po bez- cestich a ne po cestě; nicméně od laupení chu- dyeh ze zlosti wrozené jsau neustáwali, neod- pauštějíce žádnému poblawi ani wěku, což ještě lépe zkusili jsau klášterníci w těch krajinách. Konečně přišedše k ustanowenému mistu ke Drosendorfu, zaujali jsau meze krajin toho okršl- ku na délku a na šířku čtyř mil, a tam jsau stany roztáhli a ležení rozbili, a král Otakar již přebýwal mezi nimi, a král Rudolf byl na druhé straně Dunaje s wojsky swymi u Klince. A když již sedm neděl meškali řečení knižata s wojsky swými w mistech prwé řečených na obau stranách Dunaje, a widóli, kterak lidé mdli a hynau pro pfiliśnau nauzi a nedostatek potraw a pfiliśny nedostatek píce pro koně, učiněno jest příměří po poslích od obau knížat na wzijem wyprawenych a dána bezpečnost pod prisahau na to ucinéónau; i zwolili jsau misto, jistý ostrow řečený Kamberk, k jednání o přátelské narownání a obnoweni miru pro- středkem kojné swornosti. Potom w ustanoweny den odebrali jsau se na ostrow oba panowníci s malým počtem obzwláště k tomu powolaných, a měwše širší jednáni, w takowau umluwu jsau weśli w spisobu smluw swatebnich, totiż aby Wácslaw syn krále českého wzal sobě za man- želku dceru“ Rudolfa zwolence, a naproti tomu syn Rudolfůw aby wzal sobě za manželku dceru Otakarowu. Tato smlauwa stwrzena jest učině- ním přísahy od obau knižat u přítomnosti mno- !) Bohemie 2aa. — ?) in terram 8. — 9) Bohemie Зав. — 4) usque ad 8. — 5) Tepla 2, 2a. — 6) Plznensem 2as. — 7) Prachalinensem 2aa. — $5) Australes 2. — ? ) occuparunt 2. — !?) morante 8. — 11) elia má 2, 2aa. — !?) Linz 2aa. — !3) in insulam 8. — !$) nemá 8. — '!^) principaliter ac spec. 8. 

Strana 329
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. in uxorem. Hic contractus confirmatus fuit per utriusgue principis iuramenti interpositionem in praesentia multorum episcoporum et aliorum plurium nobilium ecclesiasticarum et secularium personarum. Fuerunt etiam !) instrumenta super eodem contractu confecta et multorum princi- pum pro testimonio sigillis insignita. Videns ita- que rex Otakarus tali confoederatione et ami- citia Rudolfo electo se iunctum, ad instantiam ipsius et petitionem, quorundam etiam suorum consilio inductus sub spe uberioris gratiae ob- tulit sibi vexilla quinque in signum subiectionis, sperans sibi eadem vexilla cum terris, quas re- signaverat, incontinenti restitui. Rudolfus vero, ut vir providus et discretus, cum suis primati- bus interlocutoria habita, usus maturiori con- silio regi Otakaro vexilla duo restituit cum ter- ris Bohemiae et Moraviae, ponens eum sub spe restitutionis et aliarum terrarum, asserens se necessitatibus et indigentiis ac rerum carentia esse praegravatum. His ita?) peractis vinculo pacis firmissime inter ipsos durante, inconvulsis radicibus amicitiae ad proprios lares laeti re- mearunt. Acta sunt haec anno domini 1276?), XII Kal. Septembris usque ad Kalendas Decem- bris*). Quaedam autem, quae ibidem in Kam- berk acta sunt, malui subticere, ne forte singula, ut fuerunt, prosequendo aliquorum odium in- curram. Anno domini 1277, VI Idus Septembris rex Otakarus, immemor sponsionis suae, filiam suam, quam desponsaverat N. filio Rudolfi, electi Ro- manorum, reclusit eam in monasterium sancti Trancisci, subiiciens eam regulae et religioni, quae vocatur religio pauperum dominarum. In- traverunt et aliae cum ipsa decem virgines sub eadem regula victurae, cupientes coelibem vitam ducere, et omnipotenti deo pro viribus, et sicut regula eiusdem conventus praecepit, deservire. Huius puellae ingressus et assumptio monasticae vitae non solum a sapientibus, verum etiam a simplicibus rurensibus laicis reputabatur initium fuisse totius mali et ruina regni Bohemiae. Cuius instinctu seu consilio rex Otakarus allectus ista fecerit vel facienti consenserit, quia inter sub- limes personas versatur factum, ad enarrandum 1) etiam et inst. 8. — 7?) ilaque 8. — 9) 1278 329 hych biskupi a jiných wice urozených osob duchownich i swětských. Sepsány jsau také listy na tauž smlauwu a opatřeny pečetmi mno- hych kniżat na swódectwi. Když tedy widěl kral Otakar, że byl takowau umluwau a přá- telstwim spojen s Rudolfem zwolencem, k nalé- hani a k żadosti jeho i naweden radau nékte- rých swých, w naději hojnější milosti odewzdal' jest mu pět korauhwi na znamení poddanosti, daufaje, že jemu ty korauhwe i se zeměmi, kterých se wzdal, ihned zase budau nawráceny. Ale Rudolf, jakožto muž prozřetelný a opatrný, wzaw potaz se swými předními, zraleji wóc uwážiw, nawrátil jest králi Otakarowi toliko dwě korauhwe se zeměmi českau a morawskau, dáwaje jemu naději w nawrácení také druhých zemi, prawé jako Ze jest obtiZen nutnostmi a po- třebami i nedostatkem wóci. Když se to tak stalo a swazek míru mezi nimi nejpewnčji trwal a kořeny přátelstwi zůstáwaly nepohnuty, weseli k domowům swýwm jsau se wrátili, Stalo jest se to léta páné 1216 od 21 Srpna az do 1 Pro- since. Něco pak toho, co jest se tam w Kam- berce dálo, mínil jsem raději zamlčeti, abych snad, kdybych wše wyprawowal, jak bylo, ne- upadl w nenáwist některých. Léta páně 1277 král Otakar, nedbaje na slib swüj, deeru swau, kterau byl zaslibil N. synu Rudolfa zwolence Římského, zawřel ji do kláštera sw. Františka, podrobiw ji prawidlu a řeholi, která slowe řehole chudých panen. Wstaupilo jest s ní také jiných deset panen, aby žily pod' tauż Feholi, chtice żiwot neman- Zelsky wésti a bohu wšemohaucímu podlé sil swych, a jak prawidlo toho klá&tera nařizuje, slaużiti. Wstaupeni této diwky a nastaupeni na Ziwot klá&tersky bylo netoliko od maudrych, nýbrž i od sprostých sedlských laiků pokládáno za začátek wšeho zlého a za zkázu králowstwi českého. Čím wnuknutím neb radau král Otakar naweden to učinil neb komu k učinění toho swolil, pončwadž skutek ten wysokých osob se dotýká, zústáwá za tčžko powčdíti. A také má 2aa. — ?) Septembris 2aa. 44% 1276 1977 

Strana 330
1277 330 difficile manet. Nec in aliis defuit hostis anti- quus, qui fraudis suae fomenta !) subministrans et semina discordiarum spargens, irretire non desinit humanum genus, qui etiam in tantum succendit animum regis Otakari ad belli stu- dium, ut obliviscens omnium promissionum sua- rum, quas pollicitus est electo Romanorum, vix diem expectat, quo in ipsum suam possit effun- dere iram. Mittit ad eum literas magis rixam provocando, quam pacis osculum offerendo. Eodemque?) anno molendinum ventosum est erectum in orto Strahoviensi. Anno domini 1278, V Kal. *) Julii rex Ota- karus profectus est ad expeditionem contra Ru- dolfum electum versus Moraviam, reseditque in Brunna*), expectando duces Poloniae et mili- tiam ipsorum, nobiles etiam Bohemiae atque Moraviae, quorum auxilio sperabat se victoriam obtinere, et terras sibi ablatas iterum dominio suo subiugare. Non attendebat intra se dubium esse evontum bellorum; varius est?) enim even- tus in proelio, et nunc isti, nunc illi praevalent bello. Et quem premunt sua fata, hunc continuo nolentem ducunt, volentem trahunt. Collectis itaque exercitibus processerunt ad Lavam, ibi- que immorati sunt, quamdiu poterant pabulum pro equis et victualia per spoliationes pauperum habere. Deinde venientes applicuerunt munitioni, quae dicitur Drozndorf, et ibi metati sunt castra, et vallaverunt praedictam munitionem, et loca- verunt machinas et alia varia instrumenta ad expugnandum. Videns quoque haec, quae fiebant Messover, miles strenuus, qui praeerat eidem munitioni, quod resistere nequiret, subdidit civi- tatem, se etiam ipsum et omnia, quae possidebat, dominio regis. Cumque haec innotescerent electo Rudolfo, iam enim dudum collegerat multitudi- nem copiosam Ungarorum, Comanorum, Suevo- rum, Saxonum, Australium, Stiriensium, Colo- niensium, Renensium et aliarum diversarum na- tionum, et transfretato Danubio venit in occursum eius. Rex autem Otakarus iam erat circa eum locum, qui dicitur vulgariter W sadu u kralowa 5) Lovistie?), et est mons nemorosus circa flumen Moravam. POKRACOWATELE KOSMOWI. jinak nezůstal pozadu starý nepřítel, který po- skytuje traudu lsti swé a simě různic rozséwaje, nepřestáwá obplétati pokolení lidské; kterýž také tau mérau roznítil mysl krále Otakara k žádosti wálky, že zapomenuw na wšecky sliby swé, které byl slíbil zwolenci Římskému, sotwa se dočkati mohl dne, we který by proti němu wylil hněw swůj. Poslal jest k nému list wice wyzýwající swádu, než políbení miru podáwajicí. A téhož roku postawen jest mlýn powětrný w zahradě Strahowské. Léta páně 1278 dne 27 Čerwna král Ota- kar wyjel jest na wýprawu proti Rudolfowi zwolenci na Morawu, a stanul w Brně, čekaje na knižata polská a wojsko jejich, též na piny české a morawské, jichž pomoci daufal obdrżeti witézstwi a zemé sobé odňaté zase podrobiti panstwi swému. Nepomněl toho při sobě, že jest poehybny wypadek wálek; neb jest wy- padek w boji rozliény, a jednau ti, jednau druzi w bitwé wreh maji. A koho osudy jeho tlačí, toho wżdy nechticího wedau, ehtietho táhnau. Tedy sebrawše wojska, přitáhli jsau k Láwě, a tam posečkali, co mohli píci pro koně a po- trawu sobě zjednati laupením chudých. Potom táhnauce pfisli jsau k pewnémn mistu, které slowe Drozndorf, a tam rozbili jsau tábor, a uči- nili nasep okolo toho hradiště, a postawili na něm stroje střílecí a jiné rozličné nástroje k do- býwání. A když to widěl, co se dálo, Messaucr rytíř statečný, který byl předstawen tomu hra- dišti, že nemohl odolati, wzdal jest město i sebe samého a wáe, co mél, panstwi králowu. Kdyz pak o tom zwédél Rudolf zwolenee, neb jiż dáwno byl sebral mnozstwi weliké Uhrü, Ku- manii, Swábü, Sasů, Rakušanů, Štyřanů, Kolin- ských, Rýnských a jiných rozličných národů, i přešed přes Dunaj, přitáhl jest mu wstfic, Król pak Otakar byl jest již u místa, které slowe obecně w sadu u králowa lowiště, a jest hora lesnatá u řeky Morawy. ') comments 28a. — ?) Eodem namque 2ae. — ?) Nonas 8. — *) Misto in Br. mó 2aa Brunne. — 5) nemó 2aa. — 9) Usadwora Lova 2. — 7) lovisstie 2aa, 8. 

Strana 331
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. Interea electus Rudolfus, ut vir providus et prudens in rerum discrimine, sciens arcum suum tendere et relaxare!) tempore opportuno, com- periens per exploratores suos, quod rex cum exercitibus suis nullam spem haberet de adventu inimicorum, et essent dispersi huc atque illuc, sicut consuetudo Bohemorum est, causa praedae rapiendae, et rege cum paucis commorante, re- pente irruit cum exercitibus suis super inpro- visos et inhermes, et in modum semicirculi per ordinatas acies cireumcingens eos multitudine innumerosa, contrivit tentoria ipsorum ?) et exer- citum eorum ?); et cecidit super militiam regis Otakari formido et pavor in magnitudine brachii electi Romanorum, et perterriti ac nimium stu- pefacti non valentes resistere potentiae ipsorum, fugierunt, sicque fieri solet, ut quando. homines prae timore fugiunt, etiam ad motum aurae pa- vent et ipse pavor timorem eis auget ?) ; in *) Ru- dolfi exercitus fugientes insecuntur forti et ar- mata militia, et quosdam interfecerunt, quosdam vulneraverunt. Nobiliores vero multi Bohemiae, Moraviae et Poloniae capiuntur ab eis, circum- dati ex omni parte et5) velut sues in stabulo conclusi; eliguntur potiores, ditiores et meliores, et deducuntur ad oppida et munitiones, et reclusi in carceribus, in manicis ferreis et compedibus, gravissimis cruciatibus et poenis variis torque- bantur, ut darent pecuniam non modicam ar- genti et auri detentoribus suis. Captivi vero vi- dentes se undique angustiis et tribulationibus ac cruciatibus magis magisque affici, nec aliquo remedio vel auxilio evadere manus persecutorum, quibus pecunia deposita deerat, vendentes bona progenitorum suorum, redemerunt semet?) ipsos cupientes vitam conservare. Et quid est, quod non daret homo imminente cervicibus gladio? Quis in angustia constitutus non libenter daret pro se, quidquid haberet? Nonnulli etiam fugien- tium sperantes se praesidio fugae evadere hos- tium persecutionem, se ipsos praecipitaverunt in flumen Moravam, quia circa ipsum fluvium 5) conflictus pugnae gerebatur, et mox suffocati ') loxore 2aa. — ?) eorum 2aa. — ?) ipsorum 2as. — 4) Tu vkládojí rukopisy 2se, 8: 331 Mezitím Rudolf zwolenec, jakožto muž pro- zřetelný a opatrný w bězích rozhodných, umě- jící luk swůj natahowati a powolowati w čas pilhodny, zwédéw po wyzwédatich swych, Ze král s wojsky swými neměl žádného zdání o příchodu nepřátel, a že jsau rozptýleni sem a tam, jak jest zwyk Čechů z příčiny kořisto- wini, a když král s malým počtem swych meškal, w tom udeřil jest s wojsky swými na nenadějící se a na bezbranné, a na spůsob polokruhu šiky spořádanými obstaupiw je množ- stwim nesčíslným, potřel jest stany jejich a woje jejich; i padl jest strach na wojsko krále Otakara, a zděsili jsau se welikosti ramene zwo- lence Rimského, i w uleknuti a welkém užas- nutí, nemohauce odolati moci jejich, dali jsau se na útěk; a tak stáwá se, že když lidé ze strachu utíkají, lekaji se hnuti wzduchu, a le- kání samo množí strach jejich; tedy woje Ru- ‚dolfowy za utikajicimi běžely jsau s lidem udat- ným a ozbrojeným, a některé jsau zbili, některé zranili. Urozenější pak mnozi z Čech, z Morawy a zPolska jati jsau od nich, obstaupeni jsauce ze wšech stran a jako swiné we chléwé za- wřeni; wybráni mocnější, bobatší a lepší, a we- deni do mést a hradii, a uzawirini we wdze- ních, železnými okowy na rukau i na nohau, nejtěžšími mukami a pokutami rozličnými trá- peni, aby dali penize nemalé we stříbře i we zlatě swým zajimačům. Zajatí pak, widauce se odewšad swizelemi a natisky a mukami wic a wice sklíčené a nemohauce žádným prostřed- kem nebo přispěním wybawiti se z rukau pro- následowniků, kteří neměli peněz uložených, prodáwajíce statky předků swých, wykupowali jsau se, chtice zachowati žiwoty. A což jest, čeho by člowěk nedal, když hrozí meč šiji? Kdoz w úzkosti postawený nedal by rád za sebe, cožkoli by měl? Někteří také z utíkají- cich, daufajice prostředkem útěku ujíti proná- sledowání nepřátel, wrhli jsau se sami do řeky Morawy, protože se u té řeky dál zápas bitwy; a hned jsau se utopili. O zahynutí pak krále nam nichil valet mulliludo in proelio, quando et deus permillil et validior multitudo fortium armatorum superveniens aciem castro- rum conlriverit militia forliori debellando, iuxta illud evangelicum: cum fortis armatus, ubi dicitur, si autem for- lior superveuerit et vicerit elc. — 9) nemá 2aa, 8. — ©) nemá 2ae. — 7) se 2. — 9) flumen 2aa, 8. 1378 

Strana 332
1278 332 sunt. De interitu autem regis Otakari nihil certi dicere possumus, quia diversi diversa dicunt, et sic multis haesitantibus vulgo proclamatur, quod infra exercitus delituit et amplius.non com- paruit. Capta est autem praeda innumerabilis a parte regis Rudolfi in curribus partis adver- sae, in auro, argento, cifis, scutellis argenteis, balkinis et aliis clenodiis et diversis rebus, or- natu capellae regiae, armis, nobilium dextrariis et aliis equis maioris et minoris valoris, cuius damni et iacturae rerum ratio humana aestima- tionem computare non valet. T'actus est autem timor magnus et turbatio per universam Bohemiam et Moraviam, qualis non fuit ex eo, ex quo regnum Bohemiae sump- sit initium. Nam spolia multa et infinitae ex- cussiones ecclesiarum perpetratae sunt in mona- steriis monachorum, Cruceferorum !), sanctimo- nialium, in domibus fratrum Minorum et aliarum diversarum religionum ?) collegiis. Tbeutonici?), expulsis et eiectis atque per colla*) extrusis ") de Insula monachis, commorati sunt in claustro sex septimanis, et omnia victualia, quae compa- rata fuerunt ad usus monachorum, qui ibidem deo sedulum exhibebant officium et orationes suas incessanter pro benefactoribus et salute vivorum deo non desinebant fundere atque de- functorum, expenderunt. XXIV villas eidem mo- nasterio spoliaverunt in mobilibus et in immo- bilibus, ita ut nec pilus nec granum posset in- veniri. Quid dicam de alis religiosorum domi- bus? In Corona, quae erat nova aedificatio do- mus, nec signa possunt, ubi domus monasterii constructa erat, inveniri. Quid dicemus de Gri- seis in Ossiek 9), in Brzewnow ?) ordinis sancti Benedicti, de dominabus in Tepliez et in Swie- tecz? Omnes in dolore et5) amaritudine paribus cruciatibus et similibus doloribus afflicti sunt. De remotioribus monasteriis a civitate Pragensi, quod similia perpessi sunt?) loqui non audeo, quia multa") graviora!') Ex quibus Wylemow potissimum !?) ]aesum est, quia circa ipsum rex Rudolfus cum omni sua potentia bis stetit, et Brandeburgensis marchio et duces !?) Poloniae POKRAÓOWATELÉ KOSMOWI. Otakara ničeho jistého powěditi neumíme, pro- tože rozliční rozličně prawi, a když tak mnozí se rozpakuji, wůbec rozhlašuje se, že jest mezi wojsky zmizel a wice se neukázal. Wzata jest pak kořist nesčíslná od krále Rudolfa na wo- zích strany druhé we zlatě, we stříbře, w ko- flícich, mískách stříbrných, balkynech a jiných klenotech a rozličných wěcech, w úprawě kaple králowské, we zbraních, w pokrytých koních pan- stwa a jiných koních wětší neb menší ceny, kteréžto škody a ztráty wěcí rozum lidský ne- postačí: wypočísti oceněni. Wzešel jest pak strach weliký a zmatek po. celých Čechách a po Morawě, jakého ne- bylo od času, co wzalo začátek králowstwi če- ské. Nebo spáchány jsau laupeže welké a wy- bijení kostelů bez konce w klášteřích mnichů, křížowniků, jeptišek, w domích menšich bratří a we sborech jiných rozličných řeholí. Němci, wypudiwše a wyhodiwše ano za krky wywlekše mnichy z Ostrowa, přebýwali jsau w klášteře šest neděl, a rozmrhali wšecky potrawy, které byly zjednány ku potřebám mnichů, ježto tam bedliwě prokazowali službu Bohu a nepřestáwali bez pfetrZeni konati modlitby swé k Bohu za dobrodince a pro spasení Ziwych i mrtwych. Čtyryadwacet wsí tomu klášteru wylaupili na mowitém i na nemowitém, tak že nebylo na- lézti ani chlupu ani zrna. Co mám fici o jinych domich řeholníků? W Koruně, což byl dům nowé wystaweny, nelze nalézti ani známky, kde dům klášterní byl wystawen. Co řekneme o šedých w Oseku, w Břewnowě řádu sw. Be- nedikta, o pannách w Teplici a we Swétcei? wšichni w bolesti a w hořkosti postižení: byli rownými nátisky a podobnými swizely. O wzdá- lenějších od města Pražského klášteřích nesmím mluwiti, Zeby podobně byly utrpěly, poněwadž mnohem hůře. Z těch nejwice zhuben byl Wile- mow, protože u něho král Rudolf dwakrát stál se wši mocí swau, a markrabí brandenburský a knížata polští se tam sešli. Také ohně bez počtu staly jsau se po celých Čechách po wsech à po méstech, olaupeni ehudych na howadech, T) cruciferorum 2as. — ?) legionum 2. — ?) Tleolunici 2aa. — *) gugulas 22a; cuculas 8. — *) extraclis 2aa, 8. — 9) Ossek 2a». — 7?) Brzewniow ?aa. — 9) et in amar. 2ae. — ?) místo perpessi sunt má 8 sint perpessi. — !9) multo 2aa. — !!) gr. füerunt 2aa. — '!?) potentissime 8. — !?) dux 8. 

Strana 333
PŘÍBĚHY KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. convenerunt. Incendia etiam innumera per totam Bohemiam facta sunt per villas et urbes, pau- perum spoliationes in pecoribus, iumentis et ce- teris animalibus ac altilibus diversi generis, in vestibus, in frumento et pabulo guadrupedum. Facta est autem !) distractio regni Bohemiae et divisio iuxta placitum et voluntatem regis Ru- dolfi, electi Romanorum. Dranburiensis marchio obtinuit Pragense castrum cum maiori parte Bohemiae, dux Poloniae Kladsko provinciam, regina partem cum filio Wenceslao. Et impletur illud ewangelicum: Omne regnum in se?) divi- sum desolabitur. Adhuc Bohemis peiora in futu- rum vanae mentis praestigia auguriantur. Mo- ravia etiam in plures partes fertur esse distracta. Proh dolor! quanta anxietate, quantaque com- motione Bohemia et Moravia agitatae sunt, nec ego nec pluralitas facundiorum ?) hominum valet explicare. Eodem anno XII Kal. Novembris obiit Jo- hannes, Pragensis episcopus vicesimus quartus. Hic vicem sedis pontificalis gerens rexit eccle- siam lP'ragensem annis XXII. Erat enim forma spectabilis, incognitis formidabilis, domesticis affabilis, veritatis imitator, iustitiae sectator in- defessus, in iudicio providus, in universa morum honestate praeclarus et qualitate incomparabilis, moerentium pius consolator, hospitum et pere- grinorum benignus?) susceptor et visitator. Fa- cundissimus in eloquentia utriusque idiomatis bohemici et latini, lucerna lucens in mundo et ardens non sub modio, sed super candelabrum: posita, illuminabat corda hominum verbo veri- tatis, factis") et exemplis. De cuius et) aliis claris actibus, licet plura digna relatu eniteant, tamen ea intacta relinquimus, quia quidam ipsi nihil boni operantes aliorum benefactis invidere non desistunt. Usus sibi maximus erat quaerere et amplecti consortia peritorum, per quorum eloquentiam laetificabat animum suum, et hau- riebat colores sententiarum dulcius nectare li- quido. Mieabat namque et aliud lumen quasi sol meridianus praecellens fulgore omnes reges, du- ces et principes suae magnificae potentiae, vide- má 8. — $) et de aliis 8. 333 koních a jiném dobytku a drůbeži rozličného druhu, na šatstwu, na obilí a na pici étwer- noZeü. Stalo jest se pak rozptyleni králowstwi éeského a rozdéleni dle libosti a wüle krále Rudolfa Římského zwoleného. Markrabí bran- denburský obdržel hrad Pražský s wětší částí země české, kníže polské zupu Kladskau, krá- lowna podíl se synem Wácslawem. A naplnilo jest se ono slowo evangelia: Kazdé králowstwt rozdělené spustne. Ještě horší wěci wé&ti Ce- chám přeludy plané mysli na budaucnost. Mo- rawa prý také na wice dilü jest roztržena. Ach nastojte! jakau auzkosti a jakym pobaufenim Čechy a Morawa jsau zmítány, ani já ani wice- násob lidí wýmluwnějších nedowede wypowéditi. Téhož léta dne 21 Října zemřel jest Jan biskup Pražský čtyrmecítmý. Ten zastáwaje mi- sto stolice biskupské řídil kostel Pražský dwa- mecitma let. Bylt jest postawy wážné, nezná- mym nepiiwótiwy, domścim wlidny, prawdy následownik, sprawedliwosti wykonawatel ne- unawny, na saudé prozřetelný, we wši počest- nosti mrawů wýtečný a wlastnosti newyrownané, truchlicích laskawý těšitel, hosti a přespolních dobrotiwý přijimatel a nawštěwowatel. Na nej- wýš wýmluwný w řeči obojího jazyka českého i latinského, switelnice switici po swětě a ho- řící ne pod kabeli ale na swienu postaweni, oswócowal srdce lidską slowem prawdy, skutky a příklady. O jiných také skutcích jeho slaw- ných, ač mnoho stkwi se wyprawowání hodného, wšak nechám bez dotčení, protože mnozi sami nic dobrého nečinice, nepřestáwaji dobrým skut- kům jiných záwiděti. Byl jeho obyčej welmi, wyhledáwati a přijímati rady zkušených, jichž wýmluwnosti obradowáwal mysl swau a poží- wal barew prüpowédi sladéich nektaru plynného. A stkwělo pak se také druhé swětle jako slunce polední zastiňující wšecky krále, wéwody a knížata leskem moci weleslawné, totiž nej- 1) nemó 2aa. — *) in se nemaji 2, 2aa. — 9) facundior 2aa; facundorum 8. — *) nemá 8. — 5) ne- 1978 

Strana 334
1278 334 licet Otakarus, serenissimus rex Bohemorum. Hic Otakarus ab ipso aetatis suae tyrocinio omnem spem ponens in solius dei patrocinio, virili animositate sui regni rexit dominium. Erat ‘enim princeps spectabilis, rex inexpugnabilis, dux in castris acceptabilis. Hic quotiescunque !) contra quemlibet regum vel ducum aciem belli movit, semper cum magno triumpho laetus ad propria remeavit. Erat etiam in sui principatus regimine zelo pietatis succensus nimio, culpas suas recognoscentibus pius indultor, viduarum non surdus auditor, orfanorum non tardus ad- iutor. Tempore quadragesimali nocturno solo servo contentus, latenter?) ecclesiam ingressus, et super pavimentum humi prostratus, tamdiu perseverat in precibus, quoad usque largo im- bre lacrimarum madida fuit, cui incubuit, hu- mus. Inde surgens ad agapen faciendum ante ortum solis vocat officialem, cui commiserat cu- ram pauperum, et requirit an parata habeat omnia pro pauperibus enutriendis. Erat enim mos eius omni quadragesimali tempore quin- gentos pauperes pascere et in parasceue eosdem vestire. Lavabat etiam et?) pedes pauperum in^) coena domini iuxta numerum XII apostolorum, dividens illis cuilibet solidum denariorum. Ve- niens etiam ad ecclesiam Pragensem tempore quadragesimali personaliter aggreditur sacerdo- tes, inducens eos petitionibus suis, ut missas cantent pro salute vivorum, alias pro animabus fidelium defunctorum, nec non et missas votivas de sancta Trinitate, de?) sancto Spiritu, de Do- mina, de patronis, de sancto Nicolao et alias quam plures, dum *) tantummodo tot possent in- veniri sacerdotes. Ad manum autem?) cuiuslibet sacerdotis missam dicentis offerebat duos aureos vel duodecim argenteos denarios. Haec vidimus, et testimonium perhibemus. Iste princeps quan- tum fuerit?) largus, mens humana nec?) appre- hendere nec enarrare potest. Quam innumera dona dedit extraneis ducibus, principibus in auro, argento, equis, annulis, vestibus, exprimere non valeo. Qualis comitatus sequebatur eum cottidie militum, principum, balistariorum, di- numerari non poterat !?). Nobiles terrae, in ama- V) quoliensc. quando 8. — ?) lat. ingr. eccl. 2aa. POKRAGOWATELE KOSMOWI. jasnější Otakar král český. Tento Otakar hned od wóku swóho pacholetstwi, wšecku naději w ochraně samotného Boha sklidaje, mużskau statećnosti sprawowal jest panstwi říše swé. Nebo byl knize wázny, král nepfemoZeny, wüdce w leZeni zalibeny. On, kolikokrátkoli proti kte- rómukoli z králů neb wéwod hnul àikem wo- jenskym, pokazdé s welkau wiítézoslàwau wesel domů se nawritil. Byl také w řízení swého panstwi nadšen welkau snahau dobrotiwosti ; tém, ktefi winy swé wyznali, rád odpauštěl, wdowy nehluch wyslychal, sirotküm nelené po- máhal. W čas postní nočně, s jedním sluhau to- liko, tajně weházel do kostela, a na dlažbě na zem padna tak dlauho setrwáwal w modlitbách, až hojným deštěm slz mokrá byla země, na které lezel. Potom wstana k činění almużny před wýchodem slunce zawolal úředníka, kte- rému byl poručil péči chudých, a tázal se, zdali mól pohotowć wśecko ku krmeni chudych. Nebo byl jeho obyčej, každý postní čas krmiti 500 chudých a na welký pátek je ośatiti. Také i mýwal nohy chudým na zelený čtwrtek podlé počtu 12 apoštolů, udileje každému z nich po jednom žoldu peněz. Přicházeje také do kostela Pražského w čas postní, osobně přistupowal ku kněžím, požaduje na nich, aby zpiwali mše za spasení žiwých, jiné za duše wčficích zemie- lých, jakož i mše záslibné o swatć Trojici, o swatém Duchu, o panně, o dědicích, o swa- tém Mikuláši a jiných jak nejwice, jen když se mohlo najiti dost kněží. Do rukau pak každého kněze, jenž mši slaužil, oférowal dwa zlaté nebo 12 stříbrných penčz. To jsme widali a wydá- wáme swédectwi. Jak byl kníže ten štědrý, ne- může mysl lidská pochopiti ani wypowédéti. Jak bezéíslné dary dáwal cizím wówodim, kni- žatům, we zlatě, we stříbře, w koních, prste- nech, odéwich, nedowedu wyslowiti. Jaké ko- monstwo za nim chodilo kazdodenné rytiiü, kniżat, stfeleü, nebywalo lze spoćisti. Slechtici této země! plaéte w hořkosti srdce krále swého, který wás odiwal šarlatem w rozkoši, a udélo- wal rauch zlatých k ozdobě waši, wystrojení oděwem rauch nejdražších, na nichž také s tře- — 3) nemá 8. — 1) et in 8. — 9) et de s. Spir. et de Domina 8. — 6) nemá 2aa. — 7) nemá 2aa. — 9) luit 8. — 9) nemá 2, 2aa. — !0) polerant 2ao, 

Strana 335
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. A. ritudine cordis flete regem vestrum, gui vestie- bat vos coccino in deliciis, et praebebat orna- menta aurea cultui vestro, accincti velamine !) ornamentorum pretiosissimorum, quibus etiam fucatis ostro fimbriis radiantia fila pendebant, quibus seculi arridebat pompa et altitudo mun- dana tumescebat. Ornatus capellae regiae non nisi de pretiosissimis balkinis purpura et bysso contextus erat in casulis, dalmaticis, cappis et alis ornatibus; calices quidam ?) aurei, argen- tei, et alia vasa, quae ad officium divinum des- tinata sunt, usque ad pelves omnia in auro et argento?) confecta sunt. Scutellae etiam mensae eius ex auro puro*) et argento subtili opere fabricatae, ad omnia fercula licet infinita men- sae eius deferebantur. Quid plura? a solis ortu usque ad occasum inter reges eo tempore non inveniebatur, qui tanta largitate et potestate atque morum fulgeret honestate. Quam largus fuerit?) et prodigus in suis donativis muneribus, stylo submoto, ne videar adulationis?) notam incurrere veritatem prosequendo, eius facta me- lius et verius explananda?) posteris relinquo. Largitionum enim eius immensitas fuit mensura. 335 peni purpurem wykrasleného tipytici se tkanice wisiwaly, jimž nádhera swétská se usmiwala a wysost lidskd se nadymala. Raucha kaple králowské byla nejinak než z nejdražších bal- kynů, purpuru a bawlny šita, totiž kasule, dal- matiky, kápé a jiné ornaty. Kaliehy byly né- které zlaté, stříbrné, a jiné nádoby, které byly ustanoweny k službě boží, až do umywadel, wśc- cky byly dělány ze zlata a ze stříbra. Také misy k stolu jeho z čistého zlata a stříbra: jem- ným dílem dělané ke wšem krmím, ačkoli ne- sčíslným na stůl jeho se nosily. Co wice? od wýchodu slunce až k západu nemohl býti nale- zen mezi králi toho casu, kdo by se skwél ta- kowau štědrosti a mocí i počestností mrawů. Jak byl &tédry a hojny we swych darowánich, odlože péro, abych se nezdál upadati we známku pochlebenstwi prawdu wyprawuje, zanechäm po- tomnim, aby skutky jeho lépe a prawdiwéji wy- psali. Nebo darü jeho mérau byla nesmirnost. VII. WYPRAWOWÁNÍ O ZLYCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE PŘEMYSLA OTAKARA II. Hned po letopisích českých, které se končí rokem 1278, následuje w rukopise kapituly Pražské často zmíněném dwojí wyprawowání o nešťastných osudech, které stihly zemi českau w prwních pěti létech po smrti krále Přemysla Otakara II, za poručnické totiž wlády markrabí Otty brandenburského na místě mladého krále Wácslawa II. I tato obě wyprawowání pocházejí od sauwékfch dwau duchowních kostela Pražského. A) WYPRAWOWANI PRWYI. Anno domini 1278 episcopo Johanne viam universae carnis ingresso, Thobias, praepositus Pragensis, vir nobili prosapia ortus, aetatis legi- timae, in nomine sanctae et individuae Trini- tatis, divina favente clementia, favorabili et con- cordi canonicorum assensu?) in episcopum sedis Léta páně 1278, když sešel smrtí biskup Jan, Tobiáš probošt Pražský, muž z ušlechti- lého rodu pošlý, wěku zákonného, we jménu swaté a nerozdilné Trojice, z milosti boZi, ochot- nym a jednoswornym swolenim kanownikü za biskupa stolice Pražské s mnohým zdrähänim ') velamento 8. — °) quidem 8. — 9) et arg. nemá 2. — *) nemá 8. — *) fuit 8. — 9) adulationibus 2aa, — 7) explanando 28a. — 9) consensu 8, 45 1278 1278 

Strana 336
1278 336 Pragensis, se nimium refutante'), XVII Kal, De- cembris?) est electus. Idem in officio praeposi- turae adhuc existens, non solum clericos Pra- gensis ecclesiae seu civitatis, immo quacunque terrarum parte advenientes sub alacri munifi- centia grata Christi vice recipiebat, et eis cari- tativo affectu necessaria vitae ministrabat. Cano- nici itaque Pragensis ecclesiae, cupientes elec- tionem suam omnium virium suarum nisu?) ad effectum perducere, compitato decreto iuxta for- mam electionis praehabitam, et sigillis omnium canonicorum munito per solemnes nuncios, Gre- gorium, magistrum et decanum Pragensem, Ale- xium, praepositum Olomucensem, ac Theodricum canonicos Pragenses, viros utique honestos et providos praesentaruut metropolitano, sedis Ma- guntinae ?) archipraesuli, petentes multa precum instantia humiliter et devote, quatenus olectio- nem per capitulum Pragense celebratam, ex- cusantes etiam absentiam electi, tum propter viarum discrimina, quia eo tempore commotio maxima et turbatio erat per totum regnum Bo- hemiae per interitum ?) regis in spoliis et oppres- sionibus, tum etiam propter distantiam locorum, solita pietate dignaretur misericorditer confir- mare. Effuderunt et alias eiusdem negotii duas necessarias petitiones coram reverendissimo ar- chipraesule, humiliter exorantes, quatenus vices suas dignaretur committere honorabili viro Bru- noni Olomucensi episcopo, ut in presbyterii ") gradum electum ipsorum *) promoveret, et cum aliis duobus coepiscopis vicinioribus sibi. adiunc- tis ad episcopalis gradus dignitatem consecraret. Metropolitanus itaque, sicuti?) vir prudens et discretus, studiosius cum suis canonicis et aliis peritis in iure canonico viris, examinato regula- riter et canonice decreto, nullaque comperta ?) in eo reprehensionis nota, sciens misericorditer compati necessitatibus subditorum, quia etiam constabat sibi alias de malo statu terrae Bohe- morum, et etiam propter viarum discrimina non posse commode venire ad praesentiam suam electum Pragensem, petitionibus ipsorum iustis acquiescens, considerans etiam, quod absenti electo confirmatio, si quam faceret, invalida J) refutontem 28a. — ?) Septembris mají rukopisy 2, 2aa. — ?) nisi 2aa. —- *) Magontine 5. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. zwolen jest dne 15 Listopadu. On ještě w úřadě proboštstwí postawený nejen duchowní kostela neb města Pražského, ale z jakékoliwěk krajiny swěta přicházející s ochotnau štědrosti pro lá- sku Kristowu přijímal, a jim laskawě potřeb žiwota poskytowal. Kanowníci tedy kostela Praž- ského, žádajíce swolení swé přičiněním wšech sil swých přiwésti ke skutku, sepsawše dekret dle spůsobu wolby prwé wykonané, a pečetmi wšech kanowniků stwrdiwše, po slawných po- slích, po Řehoři mistru a děkanu Pražském, Al&i probostu Olomauckém a Détfichowi ka- nownicich Pražských, mužích weskrze poctiwých a opatrných, předložili jej metropolitowi, arci- biskupu stolice Mohučské, žádajíce jeho s mno- hau pilnosti proseb poniženě a pokorně, aby zwolení: od kapituly Pražské wykonané, wy- mlauwajíe také nepřítomnost zwoleného jak pro nebezpečenstwi na cestách, poněwadž bylo toho času nejwětší pobauření a zmatek po celém králowstwi českém pro zahynutí krále, w Iau- pezieh a násilieh, tak také pro wzdálenost mist, s obwyklau dobrotiwosti rácil milosrdné stwrditi. Wyslowili také jiné dwé w té wéci potřebné žádosti před wysoce etihodnym areipredstawe- ným, pokorně prosice, aby místo swé ráčil po- ruciti ctihodnému muži Brunowi biskupu Olo- mauckému, aby zwolence jejich na stupeň kněž- stwi powySil a s jinými dwéma spolubiskupy bližšími, k sobě přijatými, na stupeň biskup- ského düstojenstwi wyswétil. Metropolitan tedy, jakožto muž opatrný a rozéafny, proskaumaw jak nejpilnáji dekret řádně a dle zákonů se swymi kaünowniky a jinymi muZi w práwé cír- kewním zbéhlymi, a nenalez w něm žádné známky záwadné, umíje milosrdné litowati ne- snázi swych podfizenyeh, ponéwadz mu také odjinud bylo známo o zlém stawu země české, a také že pro nebezpeéenstw! na cestách nc- mohl snadno přijíti u přítomnost jeho zwolence Pražský, k sprawedliwým žádostem jejich sc nakloniw, i uwažuje, žeby se nepřítomnému zwolenci stwrzení, kdyby jaké učinil, stalo ne- platným, Olomauckému biskupu dle znění žá- dostí poručil místo swé, aby wyžádaje a ohlé- — 5) pro interilu 2, 2aa. — ©) presbiteri 8. — 7) ipsun 8. -- 9) sicut 8. — ?) cooperta 2aa. 

Strana 337
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. A. fieret. Olomucensi episcopo iuxta formam peti- tionum committit vices suas, quatenus requisitis et inspectis omnibus articulis et articulorum circumstantiis, quae ad negotii qualitatem per- tinent, confirmationis et in gradum sacerdotii promotionis atque consecrationis !) electo in Pra- gensem episcopum munera seu beneficia largi- atur. Sic namque nuntii capituli Pragensis asse- cuti circa archiepiscopum Maguntinum comple- mentum petitionum suarum, iuxta propositum voluntatis suae exhibitis habunde gratiarum ac- tionibus, benedictione accepta laeti in Bohemiam remearunt. Venientes autem in urbem Pragen- sem, ab electo et ab honorabili coetu canonico- rum et clericorum ?) XI Kal. Januarii cum gaudio sunt recepti. Anno domini 1279, Nonis?) Januarii Tho- bias electus Pragensis, praemissis nuntiis cum litteris commissoriis ad honorabilem virum Olo- mucensem episcopum super confirmatione suae electionis ex parte archipraesulis Maguntini ^) proficiscitur versus Moraviam cum honorabilibus viris Gregorio, magistro et decano Pragensi, Alexio, praeposito Olomucensi, atque Theodrico, canonicis Pragensibus, sequentibus ipsum et aliis etiam capellanis minoris et maioris gradus, et secularium nobilium virorum cum multo comi- tatu, inveneruntque Olomucensem in civitate episcopali nomine Ostrawa, quae est sita ultra Opaviensem provinciam in metis Poloniae et Mo- raviae. Quos Olomucensis intelligens adventasse, honorifice suscepit, et gratiose tractat ac beni- gue. Nam moris eius fuit semper et est ad- ventu?) hospitum congaudere, imitatur enim authoritatem, quae dicit: Nobilium virorum spe- ciale solatium est quacunque terrarum parte advenientes hospitio recipere et benigne contrec- tare, et si quis motus zelo pietatis recipiat ex- traneos, succensus amore caritatis magis fer- vescit in propinquos. Apertis itaque negotiis suis ct oblatis literis cominissoriis, petivit humiliter, quatenus iuxta formam in commissione sibi traditam procederet in promissis. Olomucensis autem iustis petitioni- bus ipsorum et honestis aures patulas accom- modans, sciens lassis in labore compati, moestis 337 daje w&ecky články a článků okolnosti, které k powaze wěcí náležejí, zwolenému na biskup- stwí Pražské udělil darů čili dobrodiní stwrzení a na stupeń knóżstwi powýšení a wyswěcení. A takť poslowé kapituly Pražské, dosáhše od arcibiskupa Mohučského splnění swých žádosti dle zámyslu wůle swé, učiniwše díky weliké, a přijawše požehnání, weseli do Čech jsau se nawrätili. Když pak přišli do města Pražského, jsau od zwolence i od ctihodného sboru kanow- nikü a Zákowstwa uwitäni s weselim dne 22 Prosince. Léta páně 1279 dne 5 Ledna Tobiáš zwo- lenec Pražský, poslaw napřed posly s listem zmocňujícím ke ctihodnému muži biskupu Olo- mauckému o stwrzeni wolby swé od arcibiskupa Mohuéského, wyjel jest na Morawu se ctihod- nými muži Řehořem mistrem a děkanem Praž- ským, Alšem proboštem Olomauckým a Dětři- chem kanowniky Prazskymi, maje ssebau také jiné kaplany menšího i wětšího stupně a četný průwod swětských lidí urozených ; i našli jsau Olomauekého we městě biskupském řečeném Ostrawa, kterć leżi za żnpau Olomauckau na pomezi Polska a Morawy. A Olomaucky, zwó- dów że přišli, poctiwě přijal je, a laskawč cho. wal i dobrotiwć. Nebo byl wżdy a jest jeho obyčej, ze příchodu hostí těšiti se ; následuje také wyrok, ktery prawi: Urozenych lidí: zwláštní potěšení jest, příchozí z kterékoli krajiny swěta hostinsky pfijímati a laskawé k nim se chowati, a kdo hnut citem dobrotiwosti pfijimd cizí, blízkým. Tedy oznámiw wée swau a podaw listu zmochujiciho, žádal jest pokorně, aby dle znění we zmocnění sobě podaného jednal dle slibu. Olomaucký pak ke sprawedliwým a počestným , žádostem jejich nakloniw uši otewřené, znaje jak zemdlených namáháním litowati, smutnym ') nemá 8. —*) el clericorum nemá 2aa. — ?) Nonas 2aa. — *) Magonlini 2aa. — ?) adventní 2aa. 45“ 1278 1279 

Strana 338
1279 338 solatium inferre, quantocius possit, promittit mandatum sibi iniunctum effectui manciparc. Habebat autem eo tempore collegam episcopum Basiliensem sibi iunctum ad peragendas rogales legationes Rudolfi electi Romanorum. Eodem namque Dasiliensi episcopo ad executionem com- missi assumpto, secundum formam sibi traditam processit ad examinationem, et de circumstan- tis diligenter ac studiose inquisitionem faciens, de contingentibus, quae ad executionem huius negotii pertinent !), nihil obmittens, perduxit ad effectum. Hiis itaque rite omnibus peractis, in- vocato Jesu Christi nomine, confecto et dato privilegio confirmationis, authoritate sui metro- politani XV Kal. Februarii electionem Thobiae in episcopum Pragensem regulariter et canonice per capitulum Pragensem celebratam confirmavit. Eodem anno IX Kal Martii profectus est ''hobias electus, assumptis ex honorabili coetu Pragensis ecclesiae viris providis et eminentioris discretionis atque literaturae peritioris ?), vide- licet magistro Gregorio, decano Pragensi, Thoma praeposito, Gotfrido praeposito, Vernhero, Ulrico, Alexio, Theodorico ?), Petro, Sdeslao*), Benes- sio?), canonicis Pragensibus, et aliis capellanis episcopalis curiae, omnibus, pretiosissimo indu- mento vario subducto vestitis plenarie et pelli- bus mazdurinis 5) — nobiles etiam, milites domi- cellosqud curiae suae superiores, mediocres et infimos vestivit ex integro cuiuslibet vestimentis, videlicet sagitta circumflexa in auribus signo 7) progenitorum suorum insignito — in Moraviam in Drunuam civitatem ad venerabilem virum Brunonem, Olomucensem episcopum, ibique pro- motus est in gradum sacerdotii per honestissi- mum virum, multa laude dignum, Secoviensem episcopum XII Kal. Martii?) In crastino nam- que consecratus est in episcopum Pragensem tituli a venerabilibus viri Brunone, Olomucensi?), Secoviensi, Basiliensi episcopis in dominica, qua cantatur Reminiscere, in domo Praedicatorum et ecclesia sanctae Mariae virginis. Indulgentia autem die ipso data est annus et xL dies. Eodem die dedit omnibus advenientibus tam invitatis POKRACOWATELÉ KOSMOWI. potěšení poskytnauti, jak nejdfiwe by mohl, slíbil poručení sobě učiněné we skutek uwésti. Měl pak jest toho času saudruha, biskupa Ba- silejského, přidaného k sobě ku konání králow- ských záležitosti Rudolfa zwolence Římského. Tedy přijaw téhož biskupa Basilejského k sobě k wykonáni toho, co mu bylo poruceno, dle znění sobě podaného pristaupil ke zkauseni, a učiniw pilné a pecliwé wy&etfent o okolno- stech, z náleZitosti, které k wykonáni takowé wčci přísluší, ničeho neopominuw, priwedl ke skutku. To wše tak řádně wykonaw, wzýwaje jméno Ježíše Krista, sepsaw a wydaw privile- gium na stwrzení z moci swébo metropolity dne 18 Ledna zwoleni Tobiáše za biskupa Praž- ského řádně a zákonně kapitulan Prazskau předsewzaté potwrdil jest. Téhož léta dne 21 Unora jel jest '"Pobiáš zwolenec, wzaw s sebau ze ctihodného sboru kostela Pražského muže opatrné a wynikající rozšafnosti i znalejší w písemnictwí, totiž: mistra Řehoře děkana Pražského, Tomáše probošta, Bohumira probošta, Wernhera, Oldřicha, Alše, Détfieha, Petra, Zdeslawa, Denese kanowniky PraZské a jiné kaplany dworu biskupského, wšechny w nejdražší oděw se strakatau pod. Siwkau ustrojené auplně a w koZichy kuni; také šlechtice, rytíře a panoše dworu swěho wznešenější, prostřední i nejnižší: ošatiw auplně, znamenaw $aty jednolokazdého znakem předků swých, totiž šípem ndáusnieemi owinutym, do Morawy do města Brna ke ctihodnému muži Brunowi biskupu Olomauckému, a tam. powysen jest na stupeň kněžstwi skrze nejpoctiwějšího muže, mnohé chwály hodného, biskupa Sekow- ského dne 25 Unora. Nazejtíi pak poswécen jest za biskupa titulu Pražského od ctihodných mužů Bruna Olomauckého, Sekowského, Basi- lejského biskupů w nedéli, kterau zpiwaji Re- miniscere, w klášteře: kazatelů a w kostele swaté panny Marie. A jsau odpustky dány toho dne na jeden rok a 40 dní. Téhož dne dal jest wšem přišlým jak zwaným tak kteří přišli o swé ujmě slawné posílení, a přenádherné slawil jest JY) perlinent 2as. — ?) Maii 8. — ?) Tlieodrico 2aa. — 4) Zdislao 8. — %) Benesio 2aa; nemá 8. — $) magd. 2, 2aa. — 7) nemají rukopisové; ale Ze se tak musí doplniti, vyplývá z vypravování následujícího. — 9) Marlii aZ cousecr. es! in episc. uemá 2aa. — ?) Ol. episcopo et Seccoviensi, Basclensi 2a. 

Strana 339
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. A. guam ex propria voluntate advenientibus refec- tionem sollemnem, et permagnificum celebravit convivium, ità ut merito dies iste eius natalitius debeat in anni cuiuslibet circulo vocitari!). Re- cepto itaque consecrationis charactere pontifi- calis dignitatis, et per acto magnifico sui nata- litià convivio omnibus sanitate et incolumitate ") perseverantibus, laetum ad propria reversum cum magno tripudio a toto conventu Pragensi et aliorum, tam claustralium quam secularium tam civitatensium clericorum, cum ingenti gau- dio, utpote fili tristes adventum desiderantes sui patris cantantes: Ecce sacerdos, magnus?) clerici; seculares: Hospodin pomiluy ny, in ec- clesia montis Sion cum vexillis et processionibus receperunt IV Kal. Martii *), durante adhuc proh dolor! malo statu regni Bohemiae, qua de causa purchgravii?), qui praeerant urbi Pragensi, non praesumpserunt dominum 'Thobiam episcopum volentem ingredi intromittere, magna multitudine ipsum comitante. Omnipotens conditor et guber- nator totius orbis, qui vos ad pontificale decus vestris meritis conscendere statuit, ipse vobis pro reportato lucro de creditis ovibus coronam gloriae impertiri dignetur. Eodem anno sabbato ante palmas, quo die tunc occurebat annunciatio beatae Mariae vir- ginis, domino Thobiae Pragensi episcopo, volenti celebrare missam primam post sui episcopatus , consecrationem in kathedrali ecclesia sancti Viti, .denegatus fuit introitus castri Pragensis per purchravios9), qui rempublicam terrae Bohe- morum a *) simplicioribus et ratione tardioribus ;gubernare videbantur, sed ut verius dicam, de- struere ipsam nitebantur. Sollemnia missae an- nunciationis gloriosae Virginis celebravit in ec- clesia montis Syon non sine sulcatione frontis ruga non modica; ratione tamen iusta et pia movebatur, ut ibidem officia beatae Virginis perageret, quia eadem ecclesia in honore beatae Mariae consecrata et ecclesiae amplitudo, lati- tudo atque longitudo, nec non et operis ut Sa- lomonis templi pulchritudo, sed et hominum copiosa veniens multitudo ipsum) inducebant. Quanta autem confluentia ad primae missae 339 hody, tak že záhodno den ten jeho narození má w oběhu každého roku wzýwán býti. Když tedy přijal známku swěcení na biskupské dů- stojenstwi a wykonal nádherné hody swého dne narození a wšichni zůstáwali: zdráwi a bez aurazu, wesele k domowu se nawracujícího při- jali jsau s welkým plesem celého sboru Praž- ského a jiných jak klášterských tak swětských i městských duchownich s náramnau radosti jako smutní synowé taužící po pfichodu otce, zpiwa- jice duchowni: Hle kněz welký, swětští: Hospodine pomiluj ny, w kostele na hoře Sion s praporci a processí dne 24 (?) Března, když pobříchu trwal ještě zlý staw králowstwi českého; z kteréžto píiciny purkrabi, kteri byli predstaweni hradu Pražskému, neodwážili se pana Tobiáše biskupa, když chtěl wjeti, wpustiti, ježto jej welké množ- stwí prowodilo. Wšemohaucí stwořitel a roditel celého swěta, jenž uzawřel, abyste wy k sláwě biskupské pro zásluhy waše powznešeni byli, on sám račiž wám za odwedený zisk ve swé- fenyeh owecek korunu sláwy uděliti. Téhož léta w sobotu před Kwětnau nedělí, w kterýžto den připadalo zwéstowáni swaté panny Marie, když chtěl pan Tobiáš biskup Pražský slaužiti mši prwni po swém wyswčecení na biskupstwi w stoliéóném kostele swatého Wita, odepřen jest mu wehod do hradu Pražského od purkrabi, kteii, jak se widélo sprostáim 2 w rozumu zpozdilejéim, sprawowali, w&ak abych prawěji řekl hledéli zkaziti werfejnau spráwu zemé české. Slawnau mši o zwéstowáni slawné panny slaužil w kostele hory Sion, ne bez zamraéeni ela brázdau neskrownau; ale pohnut byl pficinau sprawedliwau a dobrau, aby tam službu swaté panny wykonal, protože jest týž kostel ke cti panny Marie zaswěcen a kostela prostrannost, šířka i délka, neméně také dila jeho krása jako chrámu Šalomaunowa, též i welké množstwí lidu, který přišel, jej na- wodily. Ale jaký shon k slawení mše prwní duchownieh, šlechticů, pánů, rytířů, měšťanů, l) voceri 2aa. — 2) incolomilate 2aa. — ?) nemá 7) et 8. — 9) ipsum non 2ee. 2.— ^) Maii 8. — 5) purcgravii 2aa. — 5) purgr. 8. — 1279 

Strana 340
1219 1280 1281 340 celebrationem clericorum, nobilium baronum, militum, civium, laycorum, rurensium, mulierum maritatarum, 'begynarum, viduarum, infantum, iuvenum et virginum congregata fuerit, si eadem multitudo armis vestita fuisset, confoederata omnium voluntate in unam, Pragensis civitas durante sponsionis voluntate inexpugnabilis per multa) temporum momenta inconvulsa perma- neret. Ipso namque die beatae Virginis cano- nicis Pragensibus et omnibus clericis largis- sime?) in abundantia ?) piscium, vini et medonis fuit in domo domni episcopi ministratum. Anno domini 1280*) autumnus calide exi- vit, sed hiems aspera fuit et nivosa, quae aspe- ritas duravit usque ad annuntiationem ®) bea- tae5) Mariae, et post dissolutionem nivis aqua- rum magna inundatio facta?) fuit infra XX dies, ita quod 4olendina non poterant prae nimia abundantia aquae infra dies praedictos ad pro- pria loca reduci et debito modo collocari. Eodem etiam anno magnaycaristia fuit om- nium rerum, in annona, in carnibus, in piscibus, in caseis?), in ovis, ità quod nonnisi duo ova gallinarum vix poterant pro denario comparari ?), multis tamen adhuc recolentibus, quia non mul- tum retroactis temporibus L ova pro denario emebantur in Pragensi civitate. Eodem anno VII Kal. Decembris treugae positae sunt inter Ottonem, marchionem Bram- burgensem, et nobiles terrae, sed a multis ma- gis sperabatur pax facta fuisse, quia ab eo tem- pore cessaverunt malefactores à gravaminum *illatione, a spoliatione, ab ecclesiarum violatione, & pecorum et iumentorum abductione, ab homi- num detentione et tormentorum affectione '?), a saccorum, mattarum et lecticarum vestitione. Nec fuit hoc anno seminatum ad hiemalia, nisi in remotis partibus a Pragensi civitate, et si fuit seminatum, tamen modicum, et ideo valida fa- mes cruciabat pauperes et multi egentium fame oppressi decesserunt. Eodem anno Pragae in summo coeperunt omnes campanae pulsari in Nonis Januarii, quae infra biennium non pulsabantur multis de cau- sis, cum nec custodes nec campanarii ecclesiae POKRACOWATELÉ KOSMOWI. laikú, wenkowanü, Zen wdanych, bekyü, wdow, déti, jinochü a panen sebral se, kdyby to množ- stwi bylo býwalo zbraněmi opatřeno a wšech- néch wüle w jedno spojena, město Pražské, pokud trwá wůle jednoty, nedobytedlné, zůstalo by po mnohé chwile časů ncotřesené. Téhož také dne blahoslawené panny jest kanowniküm Pražským a wšem duchowním štědře a w hoj- nosti ryb, wina a medu slauzeno w domé páně biskupowé. Léta páně 1280 podzimek prošel teple, ale zima byla tuhá a sněhowitá; kterážto tuhost trwala jest aZ do zwéstowáni panny Marie, a po roztání sněhu stalo jest se welké rozlití wod za dwadcet dni, tak že mlýny nemohly jsau pro přílišné množstwí wody za téch dni na swá wlastní místa býti zpět uwedeny ani řádným spůsobem postaweny. Téhož roku také byla jest welká drahota wšech wčci, w obilí, w mase, w rybách, w sý- rech, wejcích, tak že sotwa jen dwau wajec slepičích za peníz bylo možná dostati, kdežto mnozí ještě se pamatowali, že w časich nedáwno předtím kupowalo se we městě Pražském po 50 wejeich za peniz. Téhož léta dne 25 Listopadu zawřeno jest příměří: mezi Ottau markrabím brandenburským a pány zemskými; ale mnozi wice daufali, Ze byl učiněn mír; neb od té doby přestali zlo- činci od činění nátisků, od laupeni, od poskwriio- wání kostelů, od: zabawowání dobytka a koní, od zajimání lidi a trápení jich, od pobírání pytlů, pokrywek a postelí. A také toho roku neselo se na zimu leč we krajinách wzdálených od Prahy, a bylo-li zaseto, wšak málo, a odtud weliký hlad trápil jest chudé, a mnoho nuzných pomřelo utrápeno hladem. v Téhož roku w Praze nahoře počali jsau zwoniti wšemi zwony dne 5 Ledna, ježto se na ně nezwonilo po dwě léta ze mnohých příčin, protože ani strážní ani zwonici kostela Prai- 7) louginqua 2aa, 8. — ?) nemá 2. — 9) hab. 2a. — ¥) 1282 má 2 a 8; 1281 2aa. — 5) aununc- cial. 2aa. — ©) nemá 8. — 7) nemá 8. — f) caseo 2aa. — ?) comp. et computari 8. — !?) afflictione 20a. 

Strana 341
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. A. Pragensis intromitterentur in castrum ad pera- gendum in ecclesia officium suum. Imo guod magis est, nec vicariis, nec etiam ") ipsis cano- nicis Pragensibus, volentibus deo debitum offi- lcium persolvere, introitus castri praebebatur, exceptis paucis, videlicet Andrea solo sacrista et canonico Pragensi, Chwalecio ?) cantore, Geor- gio subsacrista, patre ministro altaris sanctae Mariae et vicario, magistro Gregorio, licet. de- canus eiusdem ecclesiae exstitisset, tamen fre- quenter fuit sibi introitus urbis denegatus. Anno domini 1281?) VIII Idus Martii Tho- bias, dei gratia Pragensis episcopus, celebravit ordines in ecclesia Pragensi primos a sui epis- copatus ordinatione?) Erat autem consecran- dorum multitudo copiosa, quae consecratio ini- tiata à mane vix poterat toto die finiri, ita ta- men cuod in crastinum sacerdotibus tunc con- secratis communicatio eucharistiae est translata. Eodem) die magister Gregorius, Pragensis de- canus, in presbyterum est ordinatus. Et licet contra eundem dominum episcopum multae sub- crescerent hiis temporibus curae seculi et diver- sarum turbationum fluctuationes, alienationes possessionum episcopalium et'spoliationes bono- rum episcopatus et pauperum suorum innume- rae, iià ut ad sustentationem suam et curiae suae ab aliquibus vix putaretur victualibus posse sufficere, tamen in crastno post promotionem clericorum in dominica, qua cantatur leminis- cere, in die anniversario consecrationis suae, non parcens laboribus suis, quos perpessus fue- rat in consecratione clericorum, et expensis, iuxta consuetudinem antecessorum suorum po- suit cereum episcopalem in ecclesia Pragensi, continentem CCXX libras cerae, ad honorem et Jaudem beatorum martyrum Viti, Wenceslai 9) atque Adalberti, pontificatus sui anno tertio. Celebravit et officia missae personaliter eodem die, ministravitque refectionem largissime cano- nicis Pragensibus et aliis quibuscunque adveni- entibus in abundantia piscium diversi generis, vini et medonis copia abundanti. IX ^) Kal. Julii anni praeteriti, hoc est in vigilia sancti Johannis baptistae*), pluvia des- 841 ského nebyli pau&téni do hradu k wykonáwáni, 1: powinnosti swé w kostele. Ano, eoZ wice jest," ani vikáfüm i ani samym kanowníküm Praz- ským, když chtěli bohu powinnau službu wy- konati, nedopauštěl se wstup do hradu, wyjma málokteré, totiž toliko Ondřeje sakristu a ka- nownika Pražského, Chwalka kantora, Řehoře podsakristu, Patera služebníka oltáře panny Ma- rie a vikáře. Mistru Řehořowi, ač. byl děkancm téhož kostela, nicméně mu často wstup do hradu byl odepřen. Léta páně 1281 dne 8 Března Tobiáš z boží milosti biskup Pražský konal swěcení na kněž- stwi w kostele Pražském, prwni po swém wy- swéceni na biskupstwi. Bylo pak mnoëstwi téch, kteří měli swěceni býti, weliké; kterézto swè- cení ráno bywši začato, sotwa mohlo za celý den býti skončeno, wšak tak, že kněžím tehdy wyswčceným přijímání swátosti oltářní: odloženo jest na zejtřek. Téhož dne mistr Řehoř děkan Prazskÿ wyswécen jest za kněze. I ačkoli té- muž panu biskupu mnoho těch časů powstalo starostí swětských a rozličných zmatků wlnobiti, odcizowání zboží biskupského a hubení statků biskupstwi i poddaných jeho bez počtu, tak že se mnohým zdálo, že k wýžiwě swé a swého dworu sotwa mohl potrawami postačiti, nicméně nazejtří po swěcení kněžstwa, w neděli, we kte- rau zpíwají Reminiscere, a wýroční den swého wyswěcení, nedbaje na swé namáhání, které zkusil we swěcení kněžstwa, ani na útraty, dle obyčeje předchůdců swých postawil jest swici biskupskau w kostele Pražském, která wäzila 220 liber wosku, ke cti a chwále swatých mu- tennikû Wita, Wácslawa a Wojtěcha, biskup- stwi swého w roce tretim. Slaužil jest také mši swatau osobně téhož dne, a učinil štědře ho- stinu kanownikům Pražským a jiným, kdožkoli přišli, w hojnosti ryb rozličného druhu, wina a medu nazbyt. Dne 23 Čerwna roku předešlého, to jest u vigilii swatého Jana Křtitele, spadl jest, dešť !) nemá 8. — ?) Cwalecio 2aa. — 9) 1280 rukopisy, — ^) consecratione 2aa. — ^) Eodem die až — ordinatus nemá 8. — *) Wenc. Adalberti atque Sigismundi 8. — 7) VIII ruk. — 9) nemá 8. 

Strana 342
1281 342 cendit post meridiem in maxima guantitate, guae multa et grandia damna intulit, subvertendo funditus aedificia murorum in Pragensi castro circa ecclesiam sancti Georgii, murum castri versus aquilonem funditus evulsit et in Bruscam rivulum impetu suo deiecit. Item in ecclesia Pragensi testudines claustri in longa via versus aquilonem omnes confractae et dimidia parte ambitus claustri et refectorium " cum muro castri mota sunt de loco suo, et omnia ruinam minantur. In silvis circa rivos decurrentes per pluviae impetum arbores infinitae radicitus evul- sae sunt, immo sed et montes et speluncae innumerae corruerunt ex abundatia et vehemen- tia aquae pluvialis, quot aedificia — muri vine- arum, domus in civitate Pragensi infra muros, extra computari non possunt — secum traxit et deduxit in flumina! Vias publicas et alias stra- tas in decursu suo erasit et effodit tanquam fossata circa munitiones castrorum, alicubi in profunditate sex cubitorum, in latitudine XII, et sic de singulis secundum maius et minus. In campis ante moenia civitatis in loco, qui di- citur na Skitine?), tanta fuit congregatio aqua- rum, quod naves tanquam in Tiberi vel Danubio possent a nautis deduci, et haec aqua defluens ad ecclesiam sancti Petri in vico Theutonicorum, intulit multa damna, subvertit muros curiae ipsorum, defluens in ecclesiam deiecit?) magnam copiam annonae, quam reservaverant parochia- les metu guerrae, quae eo tempore gerebatur inter Ottonem marchionem Bramburgensem, et barones regni Bohemiae et cives Pragenses. Inde descendens fluvius pluvialis traxit secum duo- decim domos, et deduxit ^) in flumen Wltavae; et quam plura mala contigerunt ex eiusdem pluviae decursu, longa serie verborum non pos- sent?) explanari 9). Nec est etiam obmittendum de impetu ven- torum, qui eodem anno III Non. Decembris, hoc est in die beatae Barbarae, orti sua vi et im- petu veloei deiecerunt de turribus gravissima et firmissima 7) aedificia. In turri, quae dicitur ad maiorem portam, Pragensis castri primum aedificium, secundum aedificium contra domum POKRAGOWATELE KOSMO WI. odpoledne hustý welmi, který učinil mnoho a welké škody, nebo wywrátil ze základu zdi stawené na hradě Pražském u kostela swatého Jiří, zeď hradu na půlnoční straně ze základu wytrhnul a do potůčku Brusky náwalem swym strhnul. Rowněž při kostele Pražském klenby kláštera we dlauhé chodbě na půlnoční straně wšecky popukaly, a polowice rajského dwora při klášteře i refektář se zdi hradskau po&inuly se z místa, a wšecko hrozi sesypati se. W lesích při bystřinách walicích se dolů násilím deště stromů bez čísla z kořene jest wywráceno, ano wšak i kopce a jeskyně přemnohé sesuly se z pilliéného mnożstwi a prudkosti wody deśfo- wé; co staweni, zdi okolo winnie, domi we městě Pražském wnitř. zdí i wně wzala s se- bau a strhla do řeky, nelze jest spočísti. Cesty weřejné a jiné silnice w běhu swém zničila, a wyhrabala jako příkopy okolo hradeb zámků, někde we hlaubi šesti loket, w šířce dwanácti, a tak wšude buď wice buď méně. W polích přede zdmi města w místě, kdež se řiká na Skytině, bylo takowé sběhnutí wod, že mohli plawei woziti lodé jako na Tibeře neb na Du- naji; a ta woda tekauc ku kostelu swatého Petra w ulici německé, spůsobila jest mnoho škod, podwrátila zdi dworu jejich à wbéhái do kostela strhla jest welké mnozstwi obili, které byli osadníci uschowali ze strachu wálky, která byla toho času wedena mezi Ottau markrabím Brandenburským a pány králowstwi českého i měšťany Pražskými. Odtud waliw se tok de- šťowý, wzal s sebau dwanáct domů, a strhnul je do řeky Witawy. A welmi mnoho zlého po- šlo z příwalu tohoto deště; dlauhau řadau slow nedalo by se wypowědíti. A také nesmíme pominauti o powětří, které toho roku dne 3 Prosince, to jest w den swaté Barbory, strhái se, silau swau a náwalem prud- kým srazilo s wěží nejtěžší a nejpewnější sta- weni Na wézi, která slowe u welikych wrat hradu Prazského, prwni staweni. Druhé staweni proti domu páné biskupowu a dworu, ktery se 1) refectorio 2, 2aa. — ?) na Shitiwe 8. — ?) eiecit 20a. — 4) duxit 8. — 5) possunt 2aa. — *) expli- cari 8, — *) fortissima 2aa. 

Strana 343
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. domini episcopi et curiam, guae vocabatur anti- quitus turris episcopalis, aedificata in fronte castri opere firmissimo et artificioso, decidit in terram. Tertium aedificium in turri circa. pedem pontis de") nobili et fortissimo opere vi vento- rum detrusum corruit in terram. De aliis mino- ribus aedificiis in turribus?) munitionum aedi- ficatis seu propugnaculis specificare non possu- mus, sed secundum quod veridica relatione cognovimus, XXIV aedificia turrium infra ca- strum Pragense et muros civitatum per vim ven- torum corruerunt. Quot domus in civitate Pra- gensi vi ventorum dirutae?) ceciderunt et extra, numero non est opus. In rure horrea vi vento- rum diruta, arbores fructuum et silvarum, qua- lia ab antiquis diebus et similia non dicuntur accidisse. Sub decursu temporis impacati quid boni sive mali fecerint in statonibus suis sub monte Petrzin*) Spakmannus?) Syberk5) et Sazema?) cum suis comitatibus, stylo explanari non est necesse, quia sufficienter notata cre- duntur apud illos, qui molestias diversarum passionum et iacturam rerum pertulerunt. Molendinum in Strahow ventosum vi ven- torum funditus corruit et eodem anno reaedifi- catum est. 343 za starodáwna nazýwal wěží biskupowau, ježto wystawena byla w průčelí hradu dílem welmi pewným a umělým, spadlo k zemi. Třetí sta- weni na wěži při konci mostu, wýtečného a welmi silného díla, prudkostí wětrů strženo sesulo se k zemi. O jiných menších stawenich zdělaných na wěžích hradeb čili na baštách nelze nám podrobně wypisowati, ale dle toho, jak jsme z prawdiwé zpráwy zwěděli, 24 staweni wèzi we hradě Pražském a we zdech měst silau wětrů se sesulo. Kolik jest se domů we městě Praž- ském a wně silau wětrů sřítilo, není potřeba pocitati. Na wenkowě zbořeny jsau stodoly silau wětrů, wywráceny stromy owocné i lesní, což se takowého neb podobného od dáwna prý ne- přihodilo. Co dobrého neb zlého během času ne- pokojného na staweništich swých pod horau Pe- třínem učinili Spacman, Siberk a Sazema sc swými průwody, není potřebí pérem wypsati, poněwadž jak myslím dostatečně zaznamenáno jest od těch, kteří nesnáze wšelijakých utrpení a ztrátu wěcí zkusili. Mlyn powétrny na Strahowé silau wétrü ad základu jest se sesul, a téhož roku zase jest wystawen. B) WYPRAWOWÁNÍ DRUHÉ. Anno domini 12795) Otto, marchio Bram- buriensis, tutor Wenceslai ducis, filii Otakari, serenissimi regis Bohemorum, et totius regni, VII Idus Januarii misit aliquot canonicos Pra- genses, capellanos suos, pro inquirendis quibus- dam privilegiis regis Otakari Misit etiam, sti- mulo cupiditatis et avaritiae tactus, milites et plures Theutonicos sub fraude et dolo, immemor salutis aeternae, iniungens eis occulte, quatenus requirant et experiantur?) ubi deposita sit pe- cunia Prosinconis !?), vulerii!!) et gratiarii regis Otakari et aliorum plurium. Adhuc enim terra Bohemiae eo tempore in malo statu erat, tur- babatur spoliis, rapinis et incendiis, ideoque multi seculares et clerici comportaverant res Léta páně 1279 Otto markrabí brandenbur- ský, poručník kněžice Wácslawa syna Otaka- rowa, nejjasnějšího krále českého, a celého krá. lowstwi, dne 7 Ledna poslal jest některé kanow- níky Pražské, kaplany swé, aby wyhledali ně- která privilegia krále Otakara. Poslal jest také puzen ostnem dychtiwosti a lakomstwi, rytíře a wice Némeü pode Isti a klamem, nepamětliw wěčného spasení, nařídiw jim podtaji, aby sc tázali a wyskaumali, kdeby byly uloženy pe- nize Průšenka, číšníka a milostnika králowa Otakarowa, a jiných wice. Neb ještě toho času země česká we zlém stawu se nacházela; zů- řily jsau w ní pleny, laupeže a ohně, a protož mnozí swětští i duchowní byli snesli wčci swé el 2a. — 2) tur. et mun. 280. — 3) nemá 2, 2aa, — *) Petrino 2aa, — 5) Spatzmannus 2aa; Spacima- nus 8. — 9) Syeberk Žaa. — 7) Sezema 2aa, 8. — 8) Rukopisy mají 1282. Ze r. 1279 Otto Braniborsk$ byl již v Čechách, viděli jest z mnohých zpráv jiných ; srovnej o jeho vládě v Čechách Palackého dějiny národu če- ského II, 1, 215. — ?) reperiantur 2as. — 19) Prosinezonis 2aa. — !!) rulerii 2as. 46 1281 1279 

Strana 344
344 xz» suas, et deposuerant in armario Pragensi, in &uro et argento, in cifis, annulis'), monilibus et alis quibuslibet vestibus pretiosis; quia me- lior et firmior tutiorque recursus non?) invenie- batur quam sanctuarium Pragensis ecclesiae ad conservationem rerum depositarum ?). Intrantes itaque sanctuarium Jesu Christi et beatorum martyrum, coneulcaverunt ornamenta sacerdo- talia, et reliquias sanctorum contaminaverunt et everterunt, attrectantes manibus impiis, quae- rentes pecuniae thesauros, putantes licere, quod eis propter loci sanctitatem non licuit. Rapue- runt scrinia, aponderantes cistas graviores, in securi et ascia eas confregerunt. Videntes ita- que canonici Pragenses et alii ministri ecclesiae perpetrari tam grave nefas, et profanari ita in- humaniter sancta cum sanctuario filii dei, nimio dolore tacti cum genuflexionibus et gemitu di- xerunt: domine Jesu Christe, sancta tua con- culcata sunt et contaminata, sacerdotes tui in luctu et humilitate iacent, et ecce, nationes con- gregatae sunt, ut^) nos disperdant. At illi saxis rigidiores, sicut?) est saevissima natura Theu- tonicorum, calore iracundiae succensi, proclivo cursu ad malum prompti, dehonestaverunt mi- nistros ecclesiae, timore dei postposito, probris et contumeliosis 6) verbis et verberibus, truden- tes pugno sub barbam; alios percutientes et in- composite trahentes eiecerunt, et a sacrista vio- lenter clavibus sacristae receptis, clausis sera- tisque ostiis, positis custodibus, exiverunt. Deinde intrantes capellam sancti Wenceslai, irruerunt ad sepulcrum eius, perspicientes") et palpantes ab omni parte superius et infra, quaerentes pecuniam, cum vix vel nunquam possit inveniri, ubi non ponitur. Unus tum) ex ipsis Theuto- nicis, minister dyaboli, instinctu eius subtraxerat furtim thuribulum argenteum in capella sancti Wenceslai, sed divina gratia favente et beato- rum martyrum auxilio, nimio timore perculsus, iterum sanum et incolome ministris ecclesiae repraesentat. Deinde tamquam canes indaga- tores intrantes criptam sanctorum Cozmae et Damiani, currunt per angulos huc atque illuc, et non invenientes numerarunt?)) scrinia, quae POKRACOWATELÉ KOSMOWI. a uložili w pokladně Pražské, we zlatě, w stfi- bře, w koflicich, prstenech, Fetizcich a jinych jakýchkoli odéwieh drahych; protože se lepší a pewnější a jistější útočiště nenacházelo, než swatyné kostela PraZského k uchowáni wéci uložených. Tedy wstaupiwše do swatyně Ježíše Krista a swatých mučenníků spřeházeli raucha kněžská, ostatky swatých poskwrnili a poházeli, dotýkajice se jich rukami nešlechetnými, hleda- jice poklady peněz, pokládajíce za dowolené, co jim pro poswátnost mista dowoleno nebylo. Popadali skříně, obtěžkáwajíce bedny těžší, se- keran a dlatem je wylamowali. Widauce tedy kanownici Pražští a jiní služebníci kostela, an byl páchán tak těžký zločin a rušeny tak ne- lidskym spüsobem swátosti se swatyni syna božího, welkau bolesti dojati jsauce, s klekánim a wzdychánim fikali jsau: Pane JeZisi Kriste ! swátosti twé jsau pohäzeny a poskwrnény, knéZi twoji lezi w zármutku a pokoře, a hle! náro- dowé sebrali jsau sc, aby más zkazili. Ale oni twrdší než skály, jakož jest welmi ukrutná po- waha Němců, horkém zlosti rozpáleni, béhem náhlým k zlému hotowi, pohanili sluhy kostela, nedbajice bazné boZi, lanim a slowy hanliwymi i ranami, pěstí pod bradau je šťauchajíce ; jiné bijice a nesluáné jimi strkajice wyhnali je, a wzaw&e sakristowi násilně klíče od sakristie a zawiewáe i zamknuwáe dwéfe, postawili jsau stráže, a odešli. Potom wstaupiwše do kaple sw. Wácslawa, obořili jsau se na hrob jeho, ohledäwajice a omakäwajice jej se wšech stran swrehu i sdüly, hledajice penéz, kdezto sotwa kde neb nikde nemůže býti nalezeno, kde ne- bylo uloženo. Jeden tu z nich z Němců, sluha dabliw, z jeho ponuknuti byl wzal pokradmu kadidlnici stfibrnau w kapli sw. Wáeslawa; ale z přízně milosti boží a pomocí swatých mučen- nikü, welkÿm strachem popaden, zase: w dobrém stawu a neporušenau sluhům kostela ji odo- wzdal. Potom jako chrti čenichalowé wšedše do krypty swatých Kosmy a Damiana, běhali po kautech sem a tam, a když nenalezli, spo- čítali skříně, které tam byly složeny, obtěžká- wali je nadzdwihowänim, a peéliwé znamenali 1) cif. et ann. 8. — ?) nemé 2aa. — ?) repositarum Zaa ; disposilarum 2. — *) ct 2ao, — 5) sicuti 2an. — 9) Misto cont. verbis má 8 contumeliis, — 7) prospic. 2aa. — 9) lamen 8. — Y) numersuerunt 8. 

Strana 345
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. ibidem ') deposita erant, ponderantes per ele- vationem ponderosiora, signantes studiose, ne mutarentur et leviora locarentur, habita deli- beratione pro clavibus, utrum deberent tolli claves et praesentari marchioni aut penes sa- cristam relinqui. Ad ultimum receptis clavibus à sacrista per vim criptae et capellae positis custodibus intra et extra ecclesiam ex omni parte, iniungentes eis, quatenus diligenter et studiose custodiant, sicut diligunt lumina capi- tum suorum servare?), recesserunt. Et ita nec libri nec candelae nec aliquis apparatus, qui ad cultum divini officii pertinebat, infra biduum et noctem poterat ab eis obtineri In crastino namque à radice turpis propositi non digressi, iuxta mandatum eis iniunctum, aperientes ostia, intrant sanctuarium beatorum martyrum, rapi- unt infinitam pecuniae quantitatem, et eam illico suo domino repraesentant. Nec erat eis horren- dum tale facinus perpetrare, quia iam traxerant in usum in multis monasteriis et aliis ecclesiis similia faciendo, et nisi compescantur per Jesu Christi potestatem ?) a tam sceleratissimis prae- sumptionibus, humano pudore et correctione non poterunt refrenari. Licet alias dicatur: Non po- terit in desertorum^) propagationibus aboleri licentia, nisi fuerit in eis propter correctionem disciplinae subsecuta censura. Et in legibus im- peratorum promulgatum meminimus: Diffinimus, ut remissionem veniae crimina non?) semel commissa non teneant, nec in eos augustae libe- ralitatis referatur humanitas, qui impunitatem veteris commissi non emendationi potius quam consuetudini deputarunt. O pecunia totius mali regina, fraudis et doli amica, fidei ac 5) animae hostis et?) inimica, tu iustitiam comprimis, iusta iudicia subvertis, tu es ignis urens, fomes sedi- tiosus, tu hominem a dei cultura vevocas et errare facis, ponens eum in loco erroris et ani- mae perditionis! Te instigante, stimulo cupidi- tatis et avaritiae accensi Bramburienses?) ra- puerunt aliena, scientes non esse sua, non atten- dentes, quod in veteri testamento non rapina tantum, imo etiam tenacitas mulctetur, sicut beatus Gregorius exponit Lucae euangelium di- 345 „ těžší, aby nebyly proménény a lehéi postaweny. Wzawáe radu o kliéieh, zdali by měly býti klíče wzaty a markrabimu odewzdány čili při sakristowi zanechány, naposledy odňawše klíče sakristowi násilím, ku kryptě i ku kapli po- stawiwše strážné wnitř i wně kostela se wšech stran, a nařídiwše jim, aby pilně a bedliwě hlídali, jakby chtěli zachowati swétla we hla- wäch swych, odeśli jsau. A tak ani knih ami swiček neb jakéhokoli náčiní potřebného ku konání slużby boží nemohlo se po dwa dni a nie od nich obdržeti. Neb nazejtří, neupu- stiwse od kofene zlóho predsewzeti, dle rozkazu jim daného otewfewie dwófe, wstaupili do swa- tyné swatych muéennikü, pobrali jsan nesmirnć množstwi peněz, a hned je pánu swému ode- wzdali. A nebylo jest jim hrozno zloëin takowy spáchati, protože již sobě byli wzali we zwyk, éinice podobné we mnohých klášteřích a jiných kostelich; a nebudau-li odstrašení mocí Krista Ježíše od tak zlo&innych pfedsewzeti, lidskym studem a káránim nebudau moci byti skroceni. Ač prawi se jinde: Nebude se moci zameziti prostopášnost w napomáhání uběhlíkům, leč když bude je stihati trestání pro napraweni kázné. A w zákonech cíisafü pamatujeme, że jest pro- hlášeno: Nařizujeme, aby zločiny nejednau spá- chanć nepożiwaly uděleného odpuštění, aby se wlidnost showiwawosti cisaïské newztahowala k takowym, kteří odpuštění pokuty za starau winu neobrátili ku polepšení se, nýbrž spíše k náwyku. O penize, wšeho zlóho królowe! lsti a podwodu přátelé! wiry a duše nepřátelé a pro- tiwnici! wy sprawedliwost utiskujete, sprawe- dliwé saudy podwraeujete, wy jste oheň pal- éiwÿ, traud nepokojny; wy élowéka od cténi boha odwraeujete, a éinite, aby blaudil, stawice jej w misto bludu a zatraceni duże. Z waścho popudu, ostnem dychtiwosti a lakomstwi pod- niceni, pobrali Brambur&ti cizi jméni, wédauce, £e nebylo jejich, nedbajice toho, Ze se we sta- rém zákoné tresce netoliko laupež, nýbrž i za- držení, jakož swatý Řehoř wykládá ewangelium Lukášowo, prawě: Jakým trestem má býti ká- rán, kdo cizí jmění beře, když se stthá odsau- !) ibi 8. — 7?) conservare 2aa.—?) pielatem 8. — *) discretorum 2aa. — 5) nisi 2aa, — ©) et Zne, 8. — 7) oc 8. — 9) Bramburgenses 2aa a lak stále níže. 46» 1279 

Strana 346
1279 346 cens: Qua poena mulctandus est, qui aliena diripit, si inferni damnatione percutitur, qui !) propria non largitur? Nam et legibus seculi et divalibus constitutionibus prospectum est, nemini per vim licitum?) rapere rem alienam; quia qui aliquo errore ductus, rem suam esse?) putans et imprudens iuris eo animo rapuerit, quasi do- mino liceat suam rem etiam per vim auferre a possessoribus; cum etiam, ne talia ^) cogitentur, statuta sit poena, per quam raptores non im- pune suam exerceant avaritiam. Hoc intelligen- dum est de re commodata sive locata sive im- pignorata vel%) deposita. Novimus et canonem latae sententiae in omnes violatores ecclesiarum esse promulgatum, per quem et infamiae nota resperguntur et a legitimis actibus repelluntur, nisi prius satisfactione competenti exhibita a Ro- mano pontifice absolvantur. Eodem anno XI Kal. Octobris Paulus Be- ruth 9) occupavit potentialiter 7?) munitionem do- mini Thobiae episcopi in Rudniez et civitatem, et eam suo dominio subiugavit. Occupavit etiam curiam domini episcopi in civitate Pragensi, in qua deposita erat magna copia frumenti, vini), pernarum, caseorum, et suo dominio applicavit. Idem?) marchio Bramburiensis nulla compunc- tus pro tam gravi facinoris perpetratione poeni- tentia, mente adhuc ferina a suo proposito con- cepti mali non resiliens, dominam reginam sere- nissimam Bohemorum cum filio Wenceslao unico ac tenello in tempesta noctis, dum cuncta sunt silentia, sopori deditos inquietare non expavit, mandans militibus suis et clientibus, ipsam cum puerulo invitos !?) et renitentes paucis vestimentis indutos deferri ad vehiculum et deduci in Bez- dyez castrum per abrupta viarum et latibula tenebrarum, cum nec sine ingenti timore et pa- vore competat etiam serenissimo die tam deli- catis hominibus huiusmodi vectura prae nimia itineris velocitate. Qualis turbatio cum moestitia cordium, qualis planctus ac!) gemitus a domina regina et a filio eius ac universa curia et familia reginae, maxime tamen a dominabus eo tempore habitus fuerit, non credo, quod in caede inno- POKRACOWATELÉ KOSMOWI. zenim do pekla, kdo wlastniho neudéluje. Nebo i zákony swěta i božskými rozkázaními jest stanoweno, že není dowoleno nikomu násilně wziti wée cizi, poněwadž i kdo omylem swe- den, maje wée za swau a neznaje práwa, w tom mínéni wzal by ji, jakoby majetniku bylo wolno swau wée i moci odejmauti drżitelim, ano i, aby se tak ani nemyslilo, ustanowen je trest, aby lupiéi nekonali bez trestu lakomstwi swého. To se rozuměti má o wčci půjčené nebo pro- najaté nebo zastawené neb uschowané. Wime také, že jest prohlášen zákon o nálezu wyda- ném na wšecky ukřiwditele kostelů, kterým se známkau bezectnosti postříkáwají a od práwnich skutki odpuzuji, leć by udinice prwé náležité zadostuéinéni od papeže Římského rozhřešení byli. Téhož léta dne 21 Září Pawel Beruth osa- dil jest moci hrad páně Tobiášůw biskupiw w Raudnici i město, a podmanil je pod swé panstwi. Osadil jest též dwůr páně biskupůw we městě Pražském, we kterém bylo složeno welkć mnożstwi obili, wina, uzenin, syri, a pfi- pojil jej k swému panstwl. Tyż markrabi Bran- denbursky, nehnut żadnau litosti pro spáchání tak těžkého zločinu, s myslí: posud zdiwočelau od swého předsewzeti zamýšleného zlého ne- upustiw, nejjasnější pani králownu českau se synem jejím Wácslawem jediným a autlinkým, w nepohodé noční, když bylo wše ticho, ne- strachowal se, když byli we spani pohfiżeni, wytrhnauti je, nařídiw rytifüm swym a služeb- nikům, ji i s pacholetem bezdóky a wzpirajici se w málo šatstwa oděné naložiti na wůz a od- wézti na hrad Bezděz po cestách drsnatých a zákautích tmawých, kdežto nehodí se takowá jizda bez welkého strachu a hrůzy ani w nej- jasnější den tak autlým lidem pro náramnau rychlost cesty. Jaké leknuti se zármutkem srdce, jaký byl té chwile nářek a wzdychání krá- lowny paní a syna jejího i celého dworu a če- ledi krälowské, nejwice wsak paní, nemyslím, żeby se podobne kwileni pii zawrażdćni mli- 7) qui — rapitur nemá 2aa. — ?) nemá 8. — 3) nemó 2aa. — *) ne lal. ne cog. 2, 2aa. — *) sive 8. — 6) Geruth 2aa. — 7) polentionaliter 2. — 9) scilicet vini, p. elc. 8. — ?) ltem 8. — !?) invitos — vehiculum ct nema 8, — 11) et 2aa, 

Strana 347
O ZLYCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. centum et filiorum Rachelis similis eiulatus fac- tus fuisse memoretur. Deducentes itaque domi- nam reginam cum filio sibi karissimo, locaverunt eam iuxta mandatum marchionis in Bezdyez munitione firmissima, in arto loco sub custodia alienigenarum saevissimorum Theutonicorum, omnibus Bohemis ad ipsos introitum penitus denegando, exceptis paucis vix tribus personis, qui victualia et alia necessaria, quae ad susten- tationem humanae vitae competunt, eis ministra- bant. Et ex illa hora curia dominae reginae et familia eius, quae ad magnam numerositatem creverat tam in domicellis nobilium quam in domicellabus et aliorum militum servorum offi- cialium, imminuta est et dispersa. Videntes itaque barones et natu maiores Bohemiae, dominam reginam cum filio suo ex nimia moeroris") anxietate et ingenti doloris afflictione turbatos, cupientes eis aliquod reme- dium inferre, in colloquio generali celebrato ex parte Ottonis, marchionis Bramburiensis, in quo exigebantur ab universis nobilibus iuramenta pro fidelitate servanda, inter ceteros tractatus iidem nobiles petitionibus suis obtinuerunt a marchione, quatenus dominam reginam cum filio suo reductos de Bezdyez castro, locaret eos in urbe Pragensi, ubi sedes regis Bohemorum et totius regni esse non dubitatur, ubi etiam puer ducellus natus est et educatus. Maiori enim solatio pueri gaudent in loco nativitatis suae commorantes. Domnus marchio petitionibus no- bilium acquiescens, licet liberaliter promiserit, tamen minime adimplevit. Comperta itaque do- mina regina de fraude et dolo marchionis et violatione promissionum suarum, quod nulla ipsarum fuisset effectui mancipata, quod etiam nec petitionibus nobilium consensit, nec aliquo remedio tam in arto loco reclusa molestias et angustias graves evadere posset, quas singulis diebus patiebatur, tacitis cogitationibus concepit in animo suo, qualiter huiusmodi afflictiones amarissimas evadere posset. Metuebat enim de tam sinistro principio, ne peior fortuna seque- retur, quia et auctoritas dicit: Maior calamitas in futuro de tam sinistro principio metuitur, quam felix exitus speratur; et iterum: Vix bono !) anguslia vel anx. 8. 347 dátek a synů Rachel bylo pamatowalo. Tedy odwezáe králownu pani se synem jejim nej- milejsim, wsadili ji dle rozkazu markrabowa na hrad Bezděz w místě těsném pod hlidkau. cizozemců nejukrutnějších Němců, tak že wšem Čechům byl k nim přístup zahražen, kromě mála, sotwa tří osob, ježto jim posluhowaly potrawau a jinými potřebnými wěcmi, které náleZeji k zachowáni Ziwota lidskébo. A od té ehwile dwür pani králowé a dworanstwo její, které bylo wzrostlo u welký počet jak mladých pánů šlechticů, tak slečen a jiných rytířských služebníků a aufedniki, zmizel a rozptylil jest se. Widauce tedy páni a starsi země české, kterak pani králowá se synem swym welkau auzkostí zármutku a náramnym horem bolesti byla skliéena, chtice jim spüsobiti nájakau po- moc, na snémé obecném swolaném od Otty markrabí brandenburského, na kterém byly wy- žadowány ode wšech šlechticů přísahy na za- chowani wórnosti, mezi jiným jednáním řečeni šlechtici žádostmi swými obdrželi od markrabi, aby pani králowau se synem jejím ptiwezl zpét z Bezdéze hradu a usadil je we mésté Pražském, kdež jest neomylné sidlo krále če- ského a celého králowstwi, kdež také pachole kníže mladé bylo narozeno a wychowáno. Nebo požiwaji děti wětšího potěšení, kdyZ pfebywaji w místě swého narození. Pan markrabi, k žá- dostem šlechty swoliw, ač jest ochotně slibil, wšak dokonce nesplnil. Když se tedy paní krá- lowá pfeswédéila o lsti a podwodu markrabi a o zrušení slibů jeho, že žádný z nich nebyl přiweden ke skutku, že také ani k žádostem šlechty neswolil, a když jsauci w tak těsném mistć zawiena, žádným spůsobem nemohla se zbawiti útrap a nátisků těžkých, které snášela každého dne, w tichém přemítání wymyslila si, jakým spůsobem by mohla z těchto přehořkých swizelů se wybawiti. Nebo se bála z tohoto zlého začátku, aby nepřišlo hůře, protože i pts- mo prawi: Jest se z tak zlého začátku obá- wati wětšího neštěstí pro budaucnost, než dau- fati dobrého konce. A opět: Sotwa se dojde 1279 

Strana 348
1279 348 peraguntur exitu, quae malo principio sunt in- choata. | Coepit itaque domina regina per intervalla temporum petere licentias a purcravio Hermanno, qui praeerat eidem castro in Dezdyez, quatenus posset visitare civitatem Vristad, in qua est ec- clesia sita in honore sancti Georgii martyris, causa orationis. Occurrerat enim ipso die festum beati Georgii. Idem purcravius Hermannus con- sentiens petitionibus dominae reginae, dedit li- beram facultatem veniendi quocunque placeret ei, tamen sub ea conditione, relictis pueris in castro, et quod peractis negotiis suis ad pueros revertatur. Et ita iuxta formam praemissam Íactum est; venit et revenit. Iterum post aliquot dies petivit licentiam visitandi griseos monachos in Hradist'"), obtentaque venit, et ipso die in eadem civitate comedit, monasterio sibi victualia procurante. Tertia vice accepta licentia venit in Mielnik civitatem ?), quae specialis eius erat, et ibi mansit tribus diebus in expensis burgensium, et rediit in Bezdyez. Adiecit adhuc petere licen- tiam veniendi in Pragam ad sororem Agnetem, et ea obtenta venit, et ibi de rebus suis dispo- sitis finxit se velle venire in Moraviam ad exe- quias mariti sui regis Otakari. Et arrepto iti- nere, cum deberet venire in Moraviam, divertit gressus suos in Opaviam, et sic astute et sapi- enter angustias et molestias, quas patiebatur ex parte Theutonicorum, evasit. Interdum enim?) mendacia prosunt, nam falli in hiis, quae ad fidem non pertinent, aut nullum aut parvum peccatum est. Post paucos vero dies Otto mar- chio Bramburiensem episcopum") toti regno prae- ficiens, et dans sibi omnem auctoritatem et po- testatem tamquam vero patrono, ut regat, pro- tegat et defendat, malefactores puniat, in Saxo- niam, dicens se arduissimis necessitatibus prae- peditum, profectus est. Episcopus itaque Bramburiensis positus ad curam aliorum, qui tenebatur ex officio pote- statis sibi traditae a rapinis, & spoliis, ab in- quietationibus )) omnium oppressorum cum ce- teris, qui secum ad hoc deputati erant, per poe- nas, quae legibus seculi statutae sunt, huiusmodi iransgressores punire debitas ultiones sontibus POKRAGOWATELE KOSMOWL dobrého konce w tom, co se počalo zlým za- čátkem. Počala jest tedy pani králowá od času k času wyprošowati sobě dowolení od purkrabí Heřmana, který byl předstawen témuž hradu Bezdězi, aby směla nawštiwiti město Freistat, we kterém jest kostel ke cti swatého Jiří: mu- čenníka, pro pomodlení se. Nebo připadl toho dne swátek swatého Jiří. Týž purkrabí Heřman swoliw ku prosbám pani králowé, dal jest ji swobodnau wili, aby śla, kam by se jí líbilo, wsak na ten spisob, aby zistawila děti we hradě a po wykonśni swych wóci aby se k détem nawrátila. A tak dle fecené umluwy stalo jest se; šla jest a přišla.. Opět po něko- lika dnech žádala jest dowoleni k nawśtiweni mnichů šedých we Hradišti, a obdržewši šla jest, a toho dne w témž městě pojedla, opa- třena jsauc strawau od kláštera. Potřetí wzawši dowolenau jela jest do města Mělníka, které bylo jeji zwláštní, a tam zůstala jest tři dni na útraty měšťanů, a wrátila se zase na Bez- děz. K tomu ještě také žádala jest za dowolení, aby zajela do Prahy k sestře Anešce, a když je obdržela, přijela, a tam sprawiwši swé wěci prawila, że mini jeti na Morawu ku pohřbu manžela swého, krále Otakara, a tak jest chytře a maudře auzkostem a swizelim, kterć trpěla od Němců, ušla. Nebo někdy lži jsau prospěšné ; nebo poblauditi w tom, co nenáleží k wiře, není buď žádný nebo malý hřích. Po málo dnech wšak Otto markrabí, předstawiw biskupa Bran- denburského celému králowstwi, a daw mu wšechnu moc a práwo jako prawému spráüwei, aby řídil, chránil a hájil, zločince trestal, odjel jest do Sas, prawě, že jest zaneprázdněn welmi důležitými potřebami. Tedy biskup Brandenburský, postawen byw, aby měl péči o jiné, jenž powinen byl z moci auřadu sobě swěřeného od laupeží, od krádeži, od nátisků wšelikých násilníků s ostatními, kteří s nim k tomu byli ustanoweni, prostfedkem tre- sti zakony swótskymi ustanowenych takowe piecinitele kárati, zaslauZenymi pomstami winné ') Gradisst 2aa, — ?) nemá 8. — ?) venit 2aa. — 4) Gebhard se jmenoval. — 5) inquielatibus 22a. 

Strana 349
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. infligendo, surda aure et oculo coeco transiens, consensit operibus malefactorum, gui per opera manuum suarum et sceleratissimorum actuum inferno sine omni haesitatione sunt deputati, non attendens decreta sanctorum patrum, quae!) dicunt: Consentire convincitur, qui cum possit, perversis negligit obviare. Nec?) caret scrupulo societatis occultae, qui manifesto facinori desiit obviare. Eo tempore spoliata sunt omnia clau- stra monachorum, Cisterciensium, Griseorum, Nigrorum, Cruciferorum, sanctimonialium et ca- nonicorum ceterorumque clericorum per totum regnum Bohemiae, pauperum etiam rusticorum possessiones non semel sed pluries, imo ?) innu- merabiliter in equis, in pecoribus et?) omnibus rebus, quae inveniri poterant, usque ad favillam igne sunt consumpta. Nec pertransivit dies sine spolio. Interea domnus Gregorius, Pragensis deca- nus, accessit cum ceteris canonicis, quorum co- piam poterat habere, ad praesentiam episcopi Bramburiensis, petens humiliter, ne praepositu- rae Pragensis bona spoliarentur, quia eo tem- pore fere tota possessio praepositurae Pragensis spoliata est, tam in civitate Pragensi; in curia praepositurae ultra trecentas regales?) frumenti in diverso grano sunt ablatae, per villas non tantum in equis, pecoribus diversi generis et frumento, imo in plerisque locis in favillam re- dactis, quibusdam vero aedificiis deductis, in universis altilibus nec pilus nec penna poterat inveniri. Episcopus vero Bramburiensis, precibus magistri ) Gregorii, decani Pragensis, et aliorum canonicorum petibilibus et tam humilibus non consentiens, nec misertus iacturae et damno ec- clesiastico, furore nimio succensus, sicuti mos est Theutonicorum zelo nimio saevire in Bohemos, verbum horribile protulit, ità quod quicunque audivit, tinnuerunt?) aures eius. Erat autem verbum huiusmodi: Non tantum bona Gotfridi praepositi?) spoliabuntur, sed et ceterorum ca- nonicorum, maxime autem?) eorum, qui domi- nam reginam Cunegundem !?) sequuntur et ca- pellanizant. Adiicimus etiam et antistitis bona non solum in rebus sed et. in persona ubicunque 349 stihaje, hluchÿm uchem a slepým okem toho pomijeje, přiwolowal ke skutkům zločinců, kteří pro skutky rukau swych a pfedsewzeti nejne- Blechetnéjsich beze wší pochybnosti peklu jsau odkázáni, nedbaje nálezů swatých otců, kteří déji: Uswédéuje se ze swoleni, kdož moha pře- wráceným se protiwiti, zanedbá. Aniž jest bez podezření spolku skrytého, kdož zjewnému zlo- činu zamešká se protiwiti. Toho času olaupeny jsau wšecky kláštery mnichů, Cistercienských, šedých, černých, křížowníků, jeptišek i kanow- nikü a jinÿch duchownich po celém krälowstwi českém ; ubobých také sedláků statky nejednau, nýbrž wicekrát, ano bezpočtukrát na koních, na dobytku a na wšech wěcech, což se najiti mohlo, až na popel ohněm zničeny. Ani den neminul bez laupeže. Mezitím pan Řehoř děkan Pražský před- staupil s ostatními kanowniky, kterých k tomu dostati mohl, před osobu biskupa Brandenbur- ského, poniženě žádaje, aby statky proboštstwi Pražského laupeny nebyly, protože toho času celé zboží: proboštstwi Pražského bylo zlaupeno, jak we městě Pražském; we dwoře proboštowě bylo přes 300 králowských měřic obilí roz- lióného zrna pobrámo, po wsech nejen w konich, dobytku rozlióného druhu a obili, ano w nejwice místech wše w popel obráceno, w některých pak staweni rozebrána, ze wšeho krmného nemohlo ani chlupu ani péra nalezeno býti. Ale biskup Brandenburský, ku prosbám mistra Řehoře dě- kana Pražského a druhých kanowniků proseb- ným à tak ponizenÿm nechtèje swoliti, aniz slitowäni maje nad zträtau a 8kodau cirkwe, welkym wztekem rozpálen, jakož jest obyčej Némeü s welkau zlosti zůřiti proti Čechům, slowo strašliwé pronesl, tak že kdožkoli slyšel, každému zabrnělo w uších. Bylo jest pak slowo takowé: Netoliko statky probošta Bohumíra ale i druhých kanowniků budau zlaupeny, nejwice pak těch, kteří s králownau Kunigundau drží a ji kaplanuji. Dodáwáme také k tomu: i statky biskupowy nejen na wěcech nýbrž i na osobě kdežkoli budeme moci pronásledowati, učiníme to. !) qui 2. — ?) Nec. car. nemé 8. — 9) imo miserabiliter, inn. 8. — *) et in omn. 8. — 5) reg. men- sures 2ae. — 9) nemá 8. — 7) tremuerunt 8. — 8) nemá 8. — 9) tamen 8, — 10) C, 2aa. 1279 

Strana 350
1279 350 persequi poterimus, faciemus. Utinam sagitta eorum reflecteretur in ipsos, quia non est lex iustior ulla, quam necis artificem arte necare sua!) Sed heu! quia adhuc afflictis afflictio adiicitur, quia ex eo tempore tanta indignatio domini extitit in Bohemos, maxime rurenses, ut dictum est: Quidquid delirant reges, plectuntur Achivi?), punivit eos deus per diversarum gen- tium nationes, sicut aliquando populum Israeli- tarum delinquentem punivit et afflixit. Errabant autem in montibus et speluncis et cavernis ter- rae, in silvis et nemoribus abscondentes res suas et corpora in locis vastae solitudinis, donec tem- pore hiemali nix descendit, et non poterant loca inveniri eorum habitationi opportuna, in quibus possent se ipsos cum rebus et pecudibus con- fovere, quia ab inimicis persequentibus, tanquam & canibus indagatoribus, per vestigia nivi im- pressa veluti ferae silvestres inventi capieban- tur, capti rebus exspoliantur, vestibus denudan- tur, gravibus tormentis, ut se pecunia redimant, afficiuntur. Vestibus et rebus exspoliati, quibus pecunia deerat, ambulabant in saccis et lecticis et mattis sua pudibunda tegentes, diversarum poenarum aculeis torti. In Mielnik multi in rotis extenti, in flumen Albiam praecipitati sunt de monte et suffocati, alii trucidati, alii gladio oc- cisi, alii vinculis mancipati, alii igne cremati, nonnulli etiam fame valida et frigoris asperitate afflicti et innumerabilibus aliis ac diversis pas- sionibus affecti spiritum exhalabant?). Et plura et varia tormenta his temporibus audivimus et vidimus, quam in codicibus legimus. Et licet temporibus Diocletiani et Maximiani imperato- rum persecutio maxima legatur facta ^*) fuisse in christianos, hic maior videtur causa inspecta extitisse. Illic homines disparis cultus, quia gen- tiles et Saraceni contra christianos, hic utrique baptisati ; illic perfidia gentilium et haereticorum pullulante, hic fide christiana in sui roboris fir- mitate durante; illic ut a fide et ritu christianae religionis recederent, hic super hiis nulla men- tione habita, et in aliis nec?) vestigio culpae apparente, tanquam oves a lupis opprimebantur, et venit super eos illud propheticum: Minabit 9) POKRACOWATELÉ KOSMOWI. Bohdejž šíp jejich obrátil se proti nim, po- něwadž není žádný zákon sprawedliwější jak strůjce wraždy zawražditi jeho nastrojením. Ale ach! když zarmauceným ještě zarmaucení se přidáwá; poněwadž od toho času takowý hněw Bozi byl na Čechy, zwláště wenkowany, jak jest praweno: Cozkoli králowé se nablázni, biti js&u Achajiti, trestal jest je Bůh skrze národy rozličných pokolení, jako jest někdy lid Israel- Sky prowinilý trestal a rmautil. Blaudili pak jsau po horäch, po jeskynich a skrÿsich w zemi, po lesích a hájích, ukrýwajíce wěci swé i těla w místech šíré pauště, až pak zimního času spadl snih, a nemohla nalezena býti místa kn přebýwání jejich příhodná, kdežby se se swrchky swými a s dobytkem mohli uchowati, poněwadž od nepřátel stihajících je, jako od psů slidicich po stopách do sněhu wtlačených jako lesní zwéf jsau nalezáni a chytání, chycení z wěcí swych obráni, z odéwü swlékáni, tézkymi mu- kami, aby se penězi wykaupili, trýzněni. Zba- wení oděwů a wěci swých, kteří peněz neměli, chodili w pytlich, a w peřinách neb pokrywkách swau hanbu zakrýwajíce, rozličných metel ži- hadly jsauce zmuéeni. Na Mélnice jsau mmozi na kola roztaZeni, do feky Labe swr£eni a uto- peni, jini utraceni, jini meéem usmrceni, jini wazbau opatreni, jini ohném upáleni, někteří také hladem welikÿm a tuhosti mrazu umoření a jinými i rozličnými trápeními bez počtu usau- Zeni ducha jsau wypustili. A wice jsme i roz- liónyeh muk za těchto časů slyšeli a widéli, než jsme we knihách čítali. I ačkoli za časů Diokletiana a Maximiana císařů čte se, že bylo nejwétsi pronäsledowäni kiesfanü, tuto kdyZ se hledí k wěci, zdá se Ze wétsi bylo! Onde lidé roziičného náboženstwi, jakožto pohané a Sara- ceni proti křesťanům ; zde obojí křtění; onde když panowala newěra pohanů a kaciřů, zde za trwáni wiry křesťanské w pewnosti síly swé; onde aby odstaupili od wiry a řádu nábožen- stwí křesťanského, zde beze wší zmínky o tom a beze wší naskytující se stopy winy w čem- koli jiném, byli jako owce od wlků potlačowáni, a přišlo jest na ně ono powědění prorocké: 1) Ovid. ers am. I, 655. — ?) Horat. epp. I, 2, 14. — ?) exal. 2aa. -- 4) nemá 2. — 9) ne 2aa. — $) Minabat 2aa. 

Strana 351
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. rex Assyriorum captivitatem Aegypti et trans- migrationem Aethiopiae, iuvenum et senum na- dam et discalceatam ?) et discoopertam natibus ignominiam Aegypti etc. Multi etiam clericorum, tam secularium quam religiosorum et laicorum, qui in?) hospitia convenerant in munitis civita- tibus, et ceteri inquilini rebus exspoliati sunt, turbationibus attriti?), tribulationibus affecti, variis persecutionibus afflicti, doloribus gravibus et gemitibus inenarrabilibus arefacti, opprobriis lacerati, variis tempestatum doloribus in pro- fundum miseriae demersi*), minarum asperita- tibus pavefacti, quidam extra moenia civitatum crudelibus vulneribus exanimati?), spiritum su- peris reddiderunt. Et impletum est illud prophe- ticum: Foris vastabit5) eos gladius et intus pavor. Qualiter etiam in Pragensi castro, in pala- tio regali plurimi diversarum poenarum tormen- tis, a quibus pecunia sperabatur haberi, morti- ficati sint^), malui sub silentio transire, quam tam turpia facta, quae ibi sunt. perpetrata, stylo descriptionis enarrare, ne tam solemnis locus, omni laude dignus, immundissimarum sordium spurcitüs et verborum foeda prolatione pollu- atur. In multis locis librorum invenimus, quod pro peccato alicuius tota familia vel provincia debeat puniri, imo et exemplis plurimorum appa- ret. Peccato Achab posteri eius regni solium amiserunt; peccato David gladius domini desae- viit 9) in populum, sed in gente lata gloria regis est, in diminutione plebis contritio principis, qui?) ergo !?) de numerositate suae gentis super- bivit, iure in eius diminutione punitus est, sicut ' legitur in historiis regum, ubi David dolore tac- tus lamentabatur dicens: Ego sum, qui peccavi, ego inique egi, isti, qui oves sunt, quid fecerunt? Peccato namque Sodomitarum parvuli eorum, qui beneficio aetatis paterna flagitia nesciebant, coelesti igne sunt, consumpti; peccato Amalechi- tarum non solum parvuli eorum, sed et bruta animalia iussa sunt a domino deleri; peccato Datan et Abyron, qui auctores scismatis fuerunt contra Moysem, non tantum soli, sed et omnis substantia eorum cum ipsis et liberis eorum ad inferos descendit; peccato civium thesauri Jhe- 351 Hroziti bude král assyrský zajetím aegyptskym a stěhowáním aethiopským, mladých i starých nahau a bosau s odkrytým přirozením hanbu Aegypta atd. Také mnozí duchownt jak swětští tak řeholní i laikowé, kteří sobě najali hospody we hrazených městech, a jiní podruhowé byli olaupeni o wěci swé, zkusili we zmatcích, přišly na ně swizele, stíháni byli rozličným pronásle- dowánim, bolestmi těžkými a wztesky newypra- witedlnymi sauZeni, potupami trápeni, rozliénymi ükory baufí do hlaubé bidy ponofeni, ukrut- nymi hrozbami stra&eni, néktefi wné zdi mést- ských ukrutnými ranami ztrýzněni ducha nebe- ským nawrátili. A naplnilo jest se ono powé- déni prorocké: Wenku bnude je hubiti meč a strach uwnitř. Kterak také na hradě Pražském w paláci králowském přemnozí rozličných pokut mukami, od kterych daufalo se dostati peněz, usmrceni jsau, chtěl jsem radéji mléenim pominauti, neZ tak hanebné činy, které jsau tam spáchány, pérem píšícím wyprawo wati, aby tak slawné místo wší chwály hodné neřády nejnečistších špin a slow oškliwým pronesenim poskwrněno nebylo. Na mnohých mistech we knihách nachá- zime, že pro hřích něčí celá rodina nebo kra- jina má býti trestána, ano zjewne jest to z pří- kladů mnohých. Hříchem Achabowým potomci jeho ztratili stolec králowstwí. Pro hřích Dawi- důw meč Hospodinůw zůřil proti lidu. Ale w lidu mnohém jest sláwa králowa, we zmen- šení lidu skraušení knížete. Který tedy se pyš- nil četností lidu sweho, práwem kárán jest jeho zmenšením; jakož se čte w příbězích králů, kdež Dawid bolestí uchycen žalostil, řka: Já jsem, jenž hřešil, já jsem konal neprawost; tito, kteří: jsau owečky, což učinili? Hříchem také Sodomskych ditky jejich, které pro swůj wěk otcowských ohawnosti neznaly, nebeským ohněm jsau sträweny. Pro hřích Amalechitů kázal jest Bůh netoliko dítky jejich nýbrž i němau twář zkaziti. Pro hřích Datana i Abyrona, kteři byli půwodci odboje proti Mojžiíšowi, nejen oni sami, ale i wšecko jmění jejich s nimi a s dět- mi jejich spadlo do pekel. Pro hřích měšťanů ') discalciatam 2aa. — 2) nemá 2, 2ae. — 9) affecti 20a. — 4) dim. 2»a, — 5) examinati 2aa. — 9) va- stabal 20a. — 7) sunt 2un, 8. — P) desaevit 2aa; descendit 8. — ?) quid 2aa. — 10) nemá 8. 41 1279 

Strana 352
1279 352 richo anathematizati!) sunt, unde Áchor?), qui regulam auream et quaedam alia pretiosa fura- tus est, de anathemate dicitur tulisse; peccato Aegyptiorum possessiones eorum grandini tradi- tae, iumenta eorum et primogenita eorum morte consumpta sunt; peccato Israhelitarum archa do- mini Phylisteis tradita est; peccato Achor plebs Israelitica manu?) hostium devicta est; peccato filiorum Hely populus in manu Philistinorum cor- ruit; peccato Cham filius eius Chanaan maledici- tur; peccato Jesi, qui gratiam sanitatis Naaman vendidit, eandem gratiam sanitatis Elisaeo *) vin- dicante leprosus factus amisit, et eius delicto lepra transmittitur ad posteros). Legitur in libro regno- rum et de aliis regibus, quibus ex voluntate divina, promissum 5) fuit, ut populum Israhelitieum et alias gentes affligerent?), captivarent et bellando de- vincerent. Tamen qui victorias potentiae suae et non divinae, quas assecuti fuerant, attribue- runt, divinitus sunt puniti. Nabuchodonosor, qui obtinuerat Aegyptum et Aethiopiam, cum super- biens diceret: Nonne haec est Babilon, quam ego condidi in throno regni mei etc. et9) statim deus immutavit mentem eius rationabilem, et induit eum ferina bestialitate, ita ut ab homi- nibus fugiens cum bestiis viveret. Contra super- biam Senacherib, qui gloriabatur de victoria, quam assecutus fuerat ascribens potentiae suae et?) non divinae, dominus dixit: Nunquid gloria- bitur serra contra eum, qui secat in ea? Num quid exaltabitur securis contra eum, qui caedit in ea? De Antiocho et de aliis regibus, qui ex delictis suis corruerunt, sicut legitur, quod per filios Israel punivit deus Amorheos, Chana- naeos!?) et alias gentes, quarum terram !!) de Egyptiaca servitute Israelitis '?) exeuntibus tra- didit possidendam. Legitur etiam in libro Judi- cum de Jabin, rege Chananaeorum, et de Ma- dianitis, quod propter idololatriam populi sus- citavit eos deus, ut Israhel affligerent!?) et ter- ram eorum occuparent. Cum autem populus dei sub manibus eorum diutius afflictus peccatum suum recognosceret et per poenitentiam deum POKRACOWATELÉ KOSMOWI. pokladowé Jericha kleti jsau; pročež Achor, který ukradl berlu zlatau a některé jiné kle- noty, z kletého prawi se že unesl. Pro hfich Aegypfanů jsau jejich dědiny wydány w kru- pobiti, koně jejich a prworozeňata jejich jsau smrtí zahlazena. Pro hřích Israelských archa hospodinowa wydána jest Fili&tinskym. Pro hřích Achorůw lid Israelský přemožen jest ru- kau nepřátel. Pro hřích synů Hely lid upadl w ruce Filišťanů. Pro hřích Chamůw syn jeho Chanaan proklet jest. Pro hřích Jesi, jenž: mi- lost zdrawi prodal Naamanowi, tauž milost zdrawí ztratil, učiněn jsa málomocným trestáním Elisaeowym. Čte se w knize králů i o jiných králích, kterým z wůle Boži dopuštěno bylo, aby lid Israelský i jiné národy stíhali, zajímali a wálečně přemáhali. Nicméně, kteří: witězstwl, jichž: dobyli, přičítali moci swé a ne božské, bohem jsau trestáni. Nabuchodonosor, který byl opanowal Aegypt a Aethiopii, když wychlau- baje se prawil: ZdaliZ neni toto Babylon, ktery jsem já wystawil za stolici králowstwi mého oc, i hned Bůh proměnil jest jeho rozumnau mysl, a oděl jej we zwifetstwi diwé zwěře, tak že od lidí utikaje se zwifaty žiw byl. Proti pýše Senacheriba, který se chlubil witěz- stwim, jehož byl dosáhl, přičítaje je swé moci a ne božské, hospodin řekl: Což bude se wy- nášeti pila proti tomu, který ji řeže? Což.bude se wynášeti sekera proti tomu, který jí seká? O Antiochowi a jiných králich, kteří zahynuli pro winy swé, jakož se čte, že syny Israel- skými trestal Bůh Amorhejské, Chananejské a jiné národy, jichž země odewzdal Israelitům wyšlým ze služebnosti aegyptské, aby je měli. Čte se také w knize saudců o Jabinowi králi chananejském a o Madianitech, že je pro mo- dlářstwi lidu wzbudil Bůh, aby udefili na Isra- elské a zemi jejich opanowali. Ale když lid boží pod rukama jejich déle saužený hřích swůj poznal a lítostí hospodina usmiřil, z božího roz- kazu Baruch, prowázeje Deboru prorokyni, ženu Lapidochowu, Jabina krále chananejského a Zi- 7) anathemizati 8. — ?) Acher 8. — 9) manu až populus in nemá ?ag. — *) Helisaeo 2as. — ?) et eius — posteros nemá 2. — 9) permissum 2aa. — 7) affligeret . . ., captivaret . . ., devinceret . . 2aa. — 9) ne- má 8. — ?) nemá 2ae. — !9) Cananeos 2as, a tak níze. — !!) terras 2. — '!?) Israeliticis 2aa, — 19) affli- geret . . . occuparet 2. 

Strana 353
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. placaret, ex dei praecepto Baruch comitatus De- boram prophetissam, uxorem Lapidoch, Jabin, regem Chananaeorum, et Zizaram ducem exer- citus sui contrivit, Gedeon Zebeam !) et Salmana reges Madianitarum, Orep et Zep duces eorum morti tradidit. Haec omnia, quae praemissa sunt, hiis tem- poribus effluxerunt in Bohemos, sed utrum ex ?) delicto regio an principum vel mediocrium sive infimarum personarum dei iudicio?) ignoratur. Sed scimus, quia cibavit nos pane lacrimarum, et potum nobis dedit in lacrimis in mensura, tamen laetati sumus pro diebus, quibus nos hu- miliavit, et annis, quibus vidimus mala. Ipse misertus est Sion, quia tempus miserendi eius, quia venit tempus. Convertat iam luctum nos- trum in gaudium, ut viventes laudemus eum omni tempore. Divina vindicta principem cum populo peccante corripit, et quantitatem offen- sionis qualitas ostendit ultionis. Anno domini 1281*) Otto, marchio Bram- buriensis, tutor Wenceslai, ducis Bohemorum, infra nativitatem domini et circumcisionem cele- bravit colloquium cum Thobia, episcopo Pra- gensi, et nobilibus terrae, militibus, baronibus nec non?) civibus munitarum civitatum, in quo colloquio idem marchio de consensu omnium praefecit Thobiam, episcopum Pragensem, toti terrae principalem, ad quem recursum haberent omnes oppressi violentiis, spoliis et quibuscun- que iniuriis praegravati. Adiunxit etiam eidem domino episcopo Theobaldum, iudicem totius regni, et alios beneficiarios ad corrigendos ex- cessus et culpas seculares, ut criminosos et quos- libet malefactores per sententias legum munda- lium eoherceant, et $i culpa 9) id meruerit, etiam capitali sententia deputarent puniendos. Hiis enim temporibus tanta multitudo Theutonicorum in terram Bohemiae influxerat diversarum na- tionum, nobilium, mediocrium et infimarum per- sonarum, ut numerositas ipsorum a multis aesti- mabatur pluralitatem muscarum superare. Sed domnus episcopus, sicuti vir providus et discre- tus volens proinde succurrere indemmnitati rei publicae, considerans summe malam tantam 353 zaru wüdee wojska jeho zahladil, Gedeon Ze- beááe a Salmana krále Madianità, Orepa a Zeba wůdce jejich usmrtil. Toto wšecko, což řečeno jest, těch časů strhlo se na Čechy, ale zdali pro winu krá- lowu, čili předních nebo prostředních čili: nejniž- ších osob božím saudem, newi se. Ale wime, že krmil nás chlebem slz, a nápoj nám dal w slzách do míry; nicméně radowali jsme se z dní, w které pokořil nás, a z let, we kterých jsme widěli zlé. On se smilowal nad Sionem, poněwadž jest čas smilowání se nad ním, po- něwadž přišel čas. Obrať již smutek náš w ra- dost, abychom žijíce chwálili jej po wšechen čas. Boží msta kniže i s lidem hříšným zahla- zuje, a welikost urážky ukazuje spůsob msty. Léta páně 1281 Otto markrabí branden burský, poručník Wácslawa kniZete českého o wánocich a o nowém roce držel jest sněm s Tobiášem biskupem Pražským a se šlechtau zemskau, s rytíři, s pány i také s měšťany hra- zených měst; na kterémžto sněmě týž markrabí z obecného swoleni předstawil jest Tobiáše bi- skupa Pražského celé zemi za nejwyššího, k ně- muž by měli útočiště wšichni utištění, násilími, laupežemi a jakýmikoli křiwdami stížení. I při- dal jest také k témuž panu biskupu Děpolta sudí celého králowstwi a jiné úředníky k tre- stání wýtržností a zločinů swětských, aby win- níky a jakékoli zločince nálezy zákonů swět- ských w kázni drželi, a kdyžby wina toho za- sluhowala, i hrdelním trestem dáwali trestati. Neb jest se těch časů takowé množstwi Němců nahrnulo do země české, rozličných národů, urozených, prostředních i nejsprostějších lidi, že, jak mnozí uwažowali, číslo jejich přewyšowalo mnohost much. Ale pan biskup, jakožto muž opatrný a prozřetelný, chtěje proto pečowati o obecnau bezpečnost, pokládaje za nejwětší zlé, že se tak welké množstwi cizích národů wkradlo do země české, od nichž hubena byla 1) Zebec 23a, — ?) ex et del. 2ae. — ?) iudicium 8. — 4) 1282 má 2aa; týž rok připsán po straně rukou témé? s rukopisem soutasnou v 2. — 9%) nec non el civ. 2aa, 8. — $) nemá 2aa. 4T* 1279 1281 

Strana 354
1281 354 multitudinem alienigenarum nationum in terram Bohemorum irrepsisse, per quam depopulabatur in rebus et personis, hoc primum concepit in animo suo de inminutione ipsorum, inducens nobiles terrae, quatenus petitionibus eius porrec- turis Ottoni marchioni debeant assistere, et pro viribus suis quantum possunt, ut totaliter de Bohemia radicitus evellerentur, invigilent, ad hoc dominum marchionem inducendo. Promiserunt etiam omnes nobiles terrae mandatis domni mar- chionis iustis velle obedire, ipsi tamquam vero domino debitam reverentiam in omnibus exbhi- bendo. Domnus itaque marchio auditis et visis innumeris malis, quae per Theutonicos alieni- genarum nationum commissa fuerant, conside- rans etiam de obedientia et subiectione nobilium, quam promiserant se praestaturos, petitionibus ipsorum acquievit, promittens, quantocius posset perducere!) ad effectum. Et sic moram parvam, vel ut ita dicam, nullam faciens, iussit mitti nuncios per civitates et fora ad edicendum et proclamandum voce praeconia, quatenus omnes Theutonici extranei, qui intraverunt Bohemiam causa praedae rapiendae "), infra triduum omni mora postposita exirent?) libere sine omni im- pedimento, adiiciens poenam, quod si infra tri- duum aliqui eorum?) non exiverint, sententia gravi, quà praedones, fures et latrones vel noc- turni hostiorum excussores puniuntur, et ipsi puniantur. Theutonici hiis auditis nullo spatio morae usi, tamquam iaculo toxicato sauciati, vehementer itnere arrepto exeunt, et velut ves- pertliones in aurora die lucescente se abscon- dunt; ita Theutonici, tamquam fumus evanescit, evanuerunt. Àb illo tempore incolae terrae, co- gnito exitu Theutonicorum, spiritu alacriori re- creati, qui habitabant in silvis et nemoribus, re- gressi sunt ad "proprios lares, et ex illa hora homo misit manum ad opera, bubulcus coepit laborare in aratro?), faber in fabrica, carpen- tarius in architectura, femina in colo et fuso, et quilibet artifex coepit suo operi insudare, de concordia principum et pacis incremento fidu- ciam gerens pleniorem. In eodem autem colloquio inter domnum marchionem et nobiles terrae foedus fuit initum J) perduceret 2.:— ?) nemá 8. — ?) nemá 22a POKRAGOWATELE KOSMOWI. na wécech i na lidech, o to prwni zasadil se w mysli swć, aby je odstranil, přimlauwaje pá- nům zemským, aby podporowali žádosti jeho, kterých mínil podati markrabi Ottowi, i aby toho bedliwi byli dle sil swych coż by mohli, by ze země české celkem a dokonce wymýtěni byli, k tomu markrabí pána nawedauce. Ślibili jsau také wšichni páni zemští, že chtí slušných rozkazů pana markrabi poslauchati, jemu ja- kożto prawómu pinu powinnau čest we wšem wzdówajice. Tedy pan markrabi, uslyśew a uziew nesčíslné zlé, které od Němců cizích národů bylo spácháno, hledě také ku poslušnosti a pod- danosti pánü, kterau byli slibili prokazowati, swolil jest k jich žádostem, a slíbil, jak by nejspíše mohl, přiwésti ke skutku. A tak učiniw malé, neb abych tak řekl, žádné prodlení, ká- zal wyprawiti posly po městech a po trzich, aby oznámili a prowolali hlasem biticowym, aby wšichni Němci cizozemci, kteří přišli do Čech k braní laupeže, we třech dnech nepro- dlewajice odešli beze wší překážky; dokládaje pokutau, pakli by kteří z nich do tři dní neodešli, aby nálezem těžkým, kterým laupež- nici, zloději a lotrowé nebo noční wybiječi wrat trestáni bywaji, oni těž trestání byli. Němci, to uslyšewše, nečiníce žádného prütahu,, jako kalenau střelau raněni, na kwap dawše se na cestu, odešli jsau, a jako se netopýři skrywaji, když ranní zář zaswitne, tak Němci, jak dým mizí, zmizeli jsau. Od té doby oby- watelé země, znamenawše odchod Němců, čilej- Sim duchem oZiweni, ktefi bydlili w lesích a há- jich, nawratili jsau se k swym wlastnim piibyt- kim, a od tć chwile člowěk přiložil ruku k dí- lim, pacholek začal pracowati pluhem, kowář w kowárně, tesař na střeše, žena na sýtě a na wřetánku, a každý řemeslník začal se pachtiti při swém dile, maje plnější důwěru we swor- nost knižat a w začátek míru. Na témž pak sněmě zawřena byla smlauwa mezi panem markrabim a pány zemskými w ten . — *) nemá 8. — 5) agro 8. 

Strana 355
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. sub hac forma, videlicet guod in festo aposto- lorum Philippi et Jacobi eiusdem anni nobiles Bohemiae de collecta generali totius terrae de- berent dare marchioni Bramburiensi 15000 mar- carum argenti ponderis pragensis, et domnus marchio, reducto ducello Wenceslao in Pragense castrum ad sedem patris sui, regis Otakari, com- mittat ipsum ') ad custodiendum *) domno Tho- biae, Pragensi episcopo, et aliis nobilibus terrae, adiunctis quibusdam Bramburiensibus, quibus- dam etiam civibus Pragensibus fidedignis, qua- tenus eum foverent sub custodia diligenti iuxta formam, quam domnus marchio et nobiles ter- rae statuere decrevissent. Adveniente termino praefato, videlicet festo sanctorum ?) apostolorum Philippi et Jacobi, dominus marchio misit nun- tios suos et litteras ad excusandam absentiam suam, dicens se arduissimis negotiis esse occu- patum, et ob hanc causam termino praefixo non posse^) interesse, nec ducem Wenceslaum con- spectui ipsorum praesentare, sed alium terminum, videlicet nativitatem sancti Johannis baptistae petivit sibi assignari, in quo sine omni scrupulo simulationis iuxta formam superius annotatam ducem Wenceslaum pollicetur se conspectui no- bilium debere praesentare. Quod audiens nobi- lium caterva Bohemorum, licet frustratione suae spei nimium turbata fuisset, et multis volunta- tibus motus animi eius discreparet, tamen ne maius malum sequatur, contenta proverbio, quod dicit: Labia principum pollui figmento mendacii non debent, termino praefixo acquievit. Anno domini 1282 fames validissima om- nium rerum, quae usibus humanis ad vescen- dum competunt, multarum terrarum homines interemit. Sed obmissis extraneis ad Bohemorum pressuras et calamitatum angustias progrediar), quia circumdederunt Bohemiam ex omni parte mala, quorum non est numerus; oppressionibus, spoliis, excussionibus nocturnis et incendiis, con- sumptionibus omnium rerum inimici induxerant famem in medium eorum, persequentes animas ipsorum comprehenderunt et conculcaverunt in terra 9) vitam eorum, et gloriam eorum in pul- verem redegerunt. Unde cor Bohemorum con- 355 'splisob, totiż aby we swátek apoštolů Filippa a Jakuba téhož roku páni češti z obecné berně celé země dali markrabí brandenburskému 15000 hřiwen stříbra wáhy Pražské, a pan markrabí přiweda kněžice Wácslawa zpět na hrad Praž- ský k stolici otce jeho krále Otakara, aby jej odewzdal ke chowání panu Tobiáši biskupu Praž- skému a jiným pánům zemským, přidaje k nim několik Brandenburských, několik také měšťanů Pražských hodnowěrných, aby jej chowali pod pilnau hlídkau dle spůsobu, který by pan mar- krabi a póni zemśti ustanowili. Kdyż piiżel swrchuieleny bas, totiż swatek apośtoli Filippa a Jakuba, pan markrabí poslal jest posly swé a listy k omluwení swé nepřítomnosti, prawě se býti zaměstnána welmi důležitými wěcmi, a že z té příčiny k roku ustanowenému státi nemůže ani kněžice Wácslawa před obličeji jich postawiti, než žádal, aby mu jiný rok byl wy- kázán, totiž narození swaićho Jana kititele, w který slibowal beze wšeho domnění přetwář- ky dle umluwy wýše psané, žeby měl kněžice Wácslawa postawiti před twáří pánů. To sly- šew sbor pánů českých, ač byli zmařením na- děje swé welmi pobaureni a hnuti mysli jejich rozcházelo se rozliónym minéntm, nieméné, aby nenásledowalo wětší zlé, upokojiwše se pfislo- wim, které prawi: rty knížat nemají wýmyslem lži poskwrněny býti, na ustanoweném roce pře- stali jsau. Leta páně 1282 hlad weliky we wáech wěcech, které náležejí ku potřebě potrawy lid- ské, lidi mnohých zemí mořil. Ale zanechaje cizozemců, k tisním a nešťastným uzkostem Čechů přistaupím, poněwadž obstaupila Čechy se wšech stran neštěstí, jichž není počtu; üti- sky laupeżemi, wybijenim noćnim a žhářstwim, zkażenim wsech wści nepfátelé uwedli jsau hlad mezi ně; pronásledujíce duše jejich, uchwá- tili a na zemi poślapali żiwoty jejich, a sláwu jejich we prach obrátili. Tudy srdce Čechů zarmautilo jest se mezi nimi, a strach smiti padl jest na ně, protože pozdwihl Bih prawice !) eum 8. — ?) custodiam 2as. — ?) nemají 2, 2aa. — ^) post se 2aa. — 9) pergrediar 2aa. — 8) terram 2aa. 1201 1282 

Strana 356
1283 356 turbatum est intra eos et formido mortis cecidit super eos, quia exaltavit deus dexteram depri- mentium regem Bohemorum, laetificavit inimicos eius, evertit gladii!) adiutorium eius, et non est auxiliatus ei in bello, destruxit eum, et sedem throni eius in terram collisit, minoravit dies temporis eius, perfudit eum confusione, sed et ad inferos deduxit, et cum mortuis deputatus est. Et quia pro delictis regum non tantum ipsi reges sed et populi puniuntur, teste propheta, qui videns angelum caedentem populum, dice- bat: Ego sum, qui peccavi, ego inique egi, isti qui oves sunt, quid fecerunt? et in Pharaone, qui non tantum solus persequendo Israeliticum populum submersus est in mari rubro, sed nec unus ex eis superfuit, et in aliis multis regibus similia?) contgerunt. Unde restat dicendum de pauperioribus ?) Bohemiae, qui rebus et divitiis multis affluebant, et hiis omnibus per praeda- tiones et spolia amissis, cum egenis hostiatim mendicando esurie in mortem corruerunt. Cir- cuibant itaque pauperes fame nimia compulsi civitatis Pragensis vicos, plateas et domos civi- um, petentes eleemosinam. Et quia iam nimia multitudo pauperum excreverat, ditiores in dis- tributione eleemosinarum eis sufficere non po- terant. Convertebantur itaque ad vesperam, et famem patiebantur ut canes, et esurie pressi murmurabant, et impletum est illud Davidicum: Ipsi dispergentur ad manducandum, si vero non fuerint saturati, murmurabunt. Mendicabant etiam infiniti artifices et diversarum artium ope- rarii, ex quibus nonnulli habuere de facultatibus rerum suarum ad valorem centum marcarum argenti; et hiis omnibus alii exspoliati, aliqui in familia sua consumptis vendebant de uxori- bus suis armillas, inaures, monilia et omnem ornatum, qui cultui femineo competebat?) in vestitu, cupientes salutem vitae depulsa esurie conservare, et tamen multi ex hiis, consumptis omnibus, quae habebant, cum egenis hostiatim mendicando vitam miserabili fine terminarunt. Habebant quidem omnes pauperes favorem ci- vium ingredi domos ipsorum ad expetendam eleemosinam, intrantibus autem villanis mendi- cis civitatem Pragensem, quorum non erat nu- POKRAÓOWATELÉ KOSMOWI. těch, kteří tiskli krále českého, obweselil ne- přátely jeho, wytrhnul meč pomocných jemu, a nepomohl jemu we wálce, zkazil jej a stolici králowstwi jeho porazil k zemi, zkrátil dni ži- wota jeho, udeřil jej zmatením, ano i w pod- zemský swět připrawil jej, a odkázán jest s mrtwými. A poněwadž pro winy králů neto- liko králowé sami trestáni býwají, nýbrž i ná- rodowé, dle swédectwi proroka, ktery wida an- gela porážejícího lid, řekl: Já jsem, jenž hře- šil, já jsem konal neprawost, tito, ktefi jsau owečky, což učinili? A jako Faraon, který pro- následuje lid Israelský, netoliko sám jediný uto- pen jest w čerweném moři, nýbrž ani jeden z jeho lidí nezůstal jest, a jiným mnohým krá- lům podobně se přihodilo. Tedy zbýwá nám promluwiti o nižších w Čechách, kteří měli hoj- nost statků a bohatstwi, a toho wšeho laupe- nim a branim pozbywse s chudymi ode dwefi ke dwefüm Żżebrajice, hladem w náručí smrti upadli. Chodili jsau tedy chudí, příliš welkým hladem přinucení, po ulicích města Pražského, po náměstích a po domich móśfani, prosice al- mužny. A poněwadž bylo již příliš welké množ- stwí chudých wzrostlo, bohatší nemohli jsau w udélowáni jim almužny postačiti. Wraceli jsau se tedy k wečeru, a trpěli hlad jako psi, a lačností usaużeni reptali, i naplnilo jest se wypowédéni Dawidowo: Oni se rozprchnau pro jídlo, když pak nebudau nasyceni, reptati bu- dau. Žebrali jsau i nesčíslní řemeslníci a roz- ličných řemesel dělníci, z nichž někteří měli jmění we wěcech swych do ceny sta hiiwen stříbra, a z toho wšeho někteří jsauce olaupeni, jiní s rodinau swau wáe protráwiw&e, prodáwali jsau s manzelek swych náramky, náušnice, ře- tézy a wšeliké ozdoby, které náležejí k obyčeji Éenskému w áatstwu, chtice zdrawy žiwot za- hnánim hladu zachowati; a pfedce mnozí z nich utratiwse wsecko, co móli, s bidnymi od dweii ke dweińm Żebrajice żiwot bidnym koncem do- konali. Měli jsau pak wšichni chudí dowoleno od měšťanů weházeti do domů jejich k žádání almužny; ale když přicházeli žebráci z wesnic do města Pražského, kterých bylo bez počtu, pro pfiliá welké mnoZstwi zaéóali jsau krásti *) gladium adjutorüi 2, 2aa. — ?) nemá 2aa. — ?) peuperibus 8. — 4) compelebant 2a. 

Strana 357
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. merus, prae nimia multitudine coeperunt furari ollas circa ignem cum cibis, gui ad vescendum civibus parabantur, alias etiam res domesticas, guascungue poterant rapere, subtrahebant in damnum suum et odium universorum. Et ita ab eo tempore denegatus fuit omnibus pauperibus introitus domorum, nec recipiebantur ad per- noctationes ') infra civitatem et extra, quia multa mala ex eorum obscoenis actibus civibus pro- veniebant?) Quidam pauperes recepti ad per- noctandum extra moenia civitatis, nocte surgen- tes, necato hospite et familia eius perempta, abla- tis rebus melioribus, recesserunt. Talia et hiis similia in plerisque locis contigerunt. Una mendica mulierem pauperem ad per- noctandum in Obora collegit in tugurio suo, quae non habebat de substantia sua, nisi quin- que frustella panis in sacculo, tegumentum vero corporis eius duo ova valere non poterant?) tamen hospita domus instinctu diaboli et famis nimiae esurie impellente, ipsam dormientem in tempore noctis cum securi^) tanquam porcum mactando crimen homicidii perpetravit. Habebat etiam eadem hospita domus filium duodecim annorum, qui huius criminis cooperante fomento hostis?) maligni cooperator extiterat. Sed quia divina providentia huiusmodi crimina non sinit inulta pertransire, erat quippe dies parasceue, quo crimen tam horribile perpetratum est, quo etiam die toto?) fideles Christi pro devotione circueunt per :cclesias, fortuitisque casibus quaedam mulieres in transitu suo viderunt fu- nus ligatum fune et trahi in sarcofagum circa ecclesiam sancti Johannis, ubi eo tempore cor- pora humana humabantur. Sed quia filius tur- pis nequissimae matris corpus trahere non po- terat, praefatae mulieres cupientes pro nomine Christi officio exequiarum se immiscere, acces- serunt.ad funus, et auxilio suae possibilitatis nitebantur coeptum opus effectui mancipare. Quaedam vero ex eis discretioris animi aspiciens corpus sanguinolentum, mirabatur vehementer, in animo suo revolvens, quia corpora humana naturali morte?) decedentia a sanguinis perfu- Sione penitus sunt aliena. Praedictae mulieres 851 hrnce od ohně s krměmi, které se pro měšťany k jidlu pfiprawowaly, také jiné nábytky domácí, cožkoli pobrati mohli, ukrádali ke škodě swé a k nenáwidění wšechněch. A tak od toho času bylo wšem chudým wcházeni do domü bráněno, a nebyli přijímání na noclehy wnitř ani wně města, protože mnoho zlého měšťanům pochá- zelo z jich oákliwého chowánt. Nékteti chudi, přijati bywše na nocleh wně zdí městských, w noci wstali, a zabiwše hospodáře a rodinu jeho usmrtiwše, pobrali wšecky lepší wěci, a utekli. Takowé a k tomu podobné wčci dály jsau se na welmi mnohých mistech. Jedna žebračka wzala jednu chudau ženu na nocleh w Oboře do chyše swé, kterážto ne- měla swého jmění nic než pět kausků chleba w měšečku, oděw pak na těle jejím nemohl státi za dwě wejce; nicméně hospodyně domu, wnuknutím ďáblowým a saužením hladu weli-. kým puzena, w noci když spala zabila ji seke- rau jako wepře, a tudy wraždy se dopustila. Měla také tato majetnice domu syna dwanácti- letěho, který spůsobením popudu nepřítele zlost- ného zločinu toho stal se spoluúčastníkem. Ale poněwadž prozřetelnost boží nenecháwá tako- wých zločinů projíti bez pomsty; bylť den we- likého pátku, we který zločin tak strašliwý byl spáchán, kteréhožto také dne celého wěřící: kře- sťané pro pobožnosť obcházejí po kostelich, a hodilo se náhodau, že nčkteré ženy, když šly mimo, widčly mrtwolu uwázanau za prowaz a wléci ji do šachty u kostela swatého Jana, kdež toho času těla lidská se pochowáwala. I poněwadž ohawný syn matky nezdárné ne- mohl téla utáhnauti, fecené Zeny, ehtíce se pro jméno Kristowo služby pohřební zůčastniti, při- staupily k mrtwole, a pomáhajíce dle možnosti swé, snažily se dilo začaté ke skutku pfiwćesti. Jedna wšak z nich rozumnější, pohleděwši na tělo zakrwácené, diwila jest se welmi, přemí- tajic w duchu swém, žeť těla lidská smrtí při- rozenau skonáwající prolití krwe býwají docela prosta. Když řečené ženy o tom prodlaužilejší jednáni majice saukromé se radily, coby bylo !) pernoctandum 8. — *) perveniebant 2aa. — 9) 6) nemá 8. — 7) vile 2aa. poluit 8. — 4) sec, aggressa 8. — *%) hospitis 2aa, — 1282 

Strana 358
1282 358 cum super his tractatu prolixiori separatim, quid esset faciendum, deliberarent, interim auc- irix sceleris, mater pueri, qui corpus fune tra- hebat, fugae praesidio mortem evasit, puer vero 8 dictis mulieribus detentus, iudici traditur civi- tatis. Judex autem cognita veritate ex confessione pueri, per leges seculi ipsum suspendio deputavit. Quadem femina pulchris fructibus arborum exhibitis cuidam puero quatuor annorum bene vestito, sicut in ea aetate patres magis consue- verunt diligere filios suos et vestire, fraudulen- ter pulchris sermonibus blandiendo deduxit eum in domum suam, claudensque fune) ostia do- mus") oppressit eum, spoliatoque ipso corpus sepelivit, statimque sine morae spatio cum ves- tibus pueri oppressi cucurrit ad forum ad ven- denda vestimenta, sperans de malitia sua lu- crum reportare?), cum fraus et dolus vix vel nunquam alicui valeant patrocinium impertiri. Considerans itaque quidam maccellarius mulie- rem deferentem vestimenta in humeris, sicut mos est deferri vestes venales iuxta consuetudi- nen fullonum, aggressus eam *) coepit quaerere ab ea, quanti pretii essent vestimenta. Erat enim vicinus eius, cuius filius peremptus erat, et cognitis vestibus duxit eam ad maccellariam suam, dicens se velle emere et incontinenti sol- vere; at illa secuta est eum. Venientes autem ad locum praedictum, maccellarius acceptis ves- tibus diligentius coepit intueri, an fili vicini ipsius?) sint, sicut. suspicabatur. Cumque ple- nius cognovisset, quaesivit ab ea, ubi vestes &ccepisset. Àt illa respondit: Domina quaedam dedit mihi ad vendendum eas. At ille: Furtim sublatae sunt vestes; et denegatis vestibus, sus- pendit eas in maccellaria sua supra perticam, et in prolixiori sermone, infra quem deferri pos- sit negotium ei, cuius interest, detinebat eam. Muliere vero iam ferventius certante pro resti- tutione vestimentorum, mox apparuerunt famuli, quaerentes puerum, et cognitis vestibus detinue- runt feminam, et praesentaverunt patri cum vestibus pueri occisi. Pater cognita veritate prae- sentavit iudici, judex patibulo eam adiudicavit 9). POKRAGOWATELE KOSMOWI. učiniti, zatím půwodkyně zločinu, matka chlapce, který tělo na prowaze táhl, prostředkem útěku smrti ušla; chlapec wšak od těch žen zadržán, odewzdán jest rychtáři městskému. Rychtář pak, poznaw prawdu z wyznání chlapce, dle práw swětských odewzdal jej k oběšení. Jedna žena, ukazujíc pěkné owoce pacholeti jakémus čtyrletému pěkně ustrojenému, jakož w tom wěku otcowé obyčejně miluji a šatí sy- náéky swé, pochlebujíc mu pěknými řečmi, zawe- dla je do domu swého, a zawřewši wrata domu, prowázkem zardausila je, a olaupiwši tělo jeho po- hibila; i hned pak bez meškání běžela s šaty usmrceného pacholete na trh, aby šaty prodala, daufajíc ze zlosti swé odnésti zisk, kdežto šalba a podwod sotwa kdy nebo nikdy nemůže ni- komu prospěchu přinésti. Tedy jeden řezník, když widěl ženu nesaucí šaty na ramenau, jak jest obyčej nositi šaty na prodej podlé zwyku tandléřů, pfistaupiw k ní, počal se jí tázati, zač by byly ty šaty. Nebo byl jest sausedem toho, jehož syn byl zabit; a poznaw šaty, za- wedl ji do swého masného krámu, prawě, že je chce kaupiti a hned zaplatiti; ona pak šla jest za nim. Ale když přišli k řečenému mistu, řezník wzaw šaty, začal se na ně bedliwěji dí- wati, zdaliby byly syna sauseda jeho, jak měl domnění. A když je lépe poznal, tázal se jí, kde ty šaty wzala. Ona pak odpowěděla jest: Jedna paní dala jest mi je, abych je prodala. On wšak řekl: ty šaty jsau ukradeny, a ode- přew ji šatů, powěsil je we swém krámě na bidlo, a w prodlaužilejší řeči, mezi kterau by wěc mohla oznámena býti tomu, jehož se tý- kalo, zdrżowal ji. Když pak žena již prudčeji hádala se, aby ji šaty byly nawráceny, w tom přišli jsau sluhowé hledajief pachole, a poznaw- še šaty zadrželi ženu, a přiwedli ji k otci i se šaty chlapce zabitého. Otec, poznaw prawdu, wydal ji rychtáři, rychtář. pak na šibenici ji odsaudil. 1) nemají 2, 20. — ?) nemá 8. — 9) deportare 2aa. — *) nemá 8. — 5) sui 20a. — 5) cam ediudi- cavit nemá 2, 2aa. 

Strana 359
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. Femina guaedam, sepulto viro suo et familia tota, sola filia superstite, ambae miserabilem !) vitam ducebant, nutrimenta per eleemosinam conquirendo, iam tanquam semivivae, quia multi pauperum toto die mendicando hostiatim, non dico buccellam panis vel morsellum, imo micam panis vel fragmentum poterant expetere, quo possent vitam miserabilem ?) recreare. O si ades- sent siliquae porcorum! Contigit quadam die post vacuos labores exhibitos pro eleemosina circa noctem fatigatam matrem et esurientem intrare domum. Postmodum veniens filia pulsavit ad ostium, cupiens intrare hospitium, sicut con- sueverat singulis diebus. Mater prohibuit sibi introitum domus, dicens: Ad quid venisti? Nonne jam in morte es tanquam mortua? Vultum cor- rugatum et palidum defers, morieris in tugurio, et non erit, qui te efferat busto, et non itro- misit eam. Contigit itaque matrem ipsam eadem nocte mori, et filia in crastino veniens in foveam proiecta matre longo tempore supervixit. Hiis temporibus prae nimia famis asperitate pater filio nullum remedium consolationis scie- bat impendere ?), et e converso filius patri, ma- ter filiae notitiam non habebat, nec filia matris, frater fratri incognitus; subtrahebatur enim eis cognitio naturalis cognationis ex causa rerum carentiae et impletur illud propheticum: Extra- neus factus sum fratribus meis et peregrinus filius?) matris meae. Et sic noscere propinquos saeviens subtraxit egestas. Plerumque contigit 5) contrarium dicente auctore: Forma, favor populi, fervor iuvenilis opesque Subripuere tibi noscere, quid sit homo; et iterum: Bis duo sunt, quibus extollit se quis sine norma Luxus opum, proles generosa, scientia, forma. Apud veteres erant omnibus omnia communia, nec aliquis, quod possidebat, suum esse dicebat. Sed iam radice cupiditatis et avaritae pullulante, et inedia famis impellente, frater fratrem videns nimia depressum egestate, et in articulo mortis constitutum, propter carentiam victualium, non dico alimenta tribuere, imo buccellam panis non 359 Jedna žena, pohřbiwši muže swého i celau rodinu, měla jen jednu dceru ještě na žiwě; obědwě wedly žiwot bidny, sbirajice potrawy almużnau, ji£ takorka polomrtwé, ponéwadz mnozí chudí, když cely den Żebrali ode dwefi ke dwefüm, nedic skywy chleba neb sausto, ale ani kurčičky neb drobtu nemohli wyprositi, jímž by bidný žiwot ožiwili. O kdyby bylo slupek prasat! Stalo jest se jednoho dne, že po mar- ném namáhání učiněném pro almužnu na noc matka zemdlená a lačná přišla domů. Potom přišla dcera, a zatlaukla na dwéře, chtějíc wejíti do příbytku, jak činíwala každý den. Matka zabránila ji wstaupeni do domu, prawic: Nač jsi. přišla? nejsi-li jiź we smrti jako mrtwá; obličej máš swraštělý a bledý; zemřeš w chyši a nebude nikoho, kdoby té wynesl ku pohřbení; a newpustila jest jí. Tedy stalo se, že matka sama té noci zemřela, a dcera nazejtří přišedši, uwrhši matku do jámy, za dlaubý čas ji přežila. Ty časy pro přílišnau krutost hladu neznal otec synu žádného prostředku pomoci poskyt- nauti, ani zase syn otci. Matka neznala dcery, ani dcera matky; bratr bratrů byl neznám; neb se jim ztrácela známost přirozeného příbu- zenstwi z příčiny nedostatku wóci, a naplnilo se ono powědění prorocké: Cizim stal jsem se bratřím swým a přespolním synem matky swé, A tak znani bližších zůřiwá pretrhla nauze. Obyčejně stáwal se opak toho, co prawi spi- sowatel : Krása a náwidéni lidu, sila jará i bohatstwi Zmátly té, Zet neumiá élowéka poznati již. A opět: Jsau čtyry wěci, jimiž mimo slušnost kdos Se Wyná&i: Hojnost statkü, urozenost, ucenost, k tomu krása. U starych byly wsecky wóci w&echném obecné, a nikdo nejmenowal swym, co drżel. Ale již wyrázenim kofene dychtiwosti a lakomstwi a puzenim laćnosti hladu, bratr wida bratra wel- kau nauzi sklióeného a umírajícího, pro nedo- statek potrawy neostycha se jemu nedim poskyt- nutí jídla, ale ani krajićku chleba odepfiti, J) miserabiliter 8. — ?) miserem 8. — ?) sc. inferre vel imp. 8. — ^) filiis 2aa. — 5) contingil 2aa. 48 1283 

Strana 360
1382 360 verecundatur sibi denegare, cum sint una caro et idem sanguis, utpote palmes ex eodem stipite propagati, non attendebat Johannem dicentem : Si quis habuerit substantiam mundi huius et viderit fratrem suum necessitatem patientem et clauserit viscera sua ab eo, quomodo caritas dei manet in eo? Et iterum: Omnis, qui odit fratrem suum, homicida est, et omnis homicida non habet vitam aeternam !) in se manentem. Hiis ita dicetur: Ite maledicti in ignem aeter- num, qui paratus est vobis ab initio seculi; hospes fui, et non collegistis me, esurivi, et non dedistis mihi manducare etc. Antiquitus toti orbi vitalis spiritus salubres auras ministrabat, quo- rum affluentia aeris perusti intemperiem permis- cens semina temperabat, corporibus humanis sanitatem infundebat, et cuiuslibet generis vel naturae species fructificabat, et ideo non imme- rite dicta sunt primitus aurea secula fuisse. Erant enim rudes et simplices homines, et inter eos mali nescia et adhuc astutiae inexperta sim- plicitas, quae nomen auri primis seculis prae- stitit, sed postmodum natura per metalla viliora degenerans, ferro secula postrema suae impro- viditatis") in curia foedavit; ideoque nostris tem- poribus pestem diram commerciis mortalium minando, anhelos ignes tulit torpentis frigoris venena, et in affligendum meare cogebant orbem, quia quo magis ad cultum rerum atque artium usus humanus processit, tanto facilius in animos serpsit aemulatio. Quae primum bene incipiens, in invidiam latenter evadit natura instruente, et ex hac?) iam nascitur quidquid genus huma- num post sequentibus seculis experitur. Cumque pauperibus denegaretur ingressus domorum civitatis Pragensis, nec ad^) pernoc- tandum reciperentur propter furti perpetratio- nes, quae ab ipsis committebantur, iacebant in nocte in vicis et plateis, tanquam sues fimo in- voluti, qui eiiciebatur in vicos de stabulis equo- rum, propter corporis nuditatem et frigoris aspe- ritatem. Erat itaque tempus hiemale et aura frigidissima et continua); et ita tempore aesti- vali non nisi occasione famis moriebantur, tem- pore vero?) hiemali geminatum est malum, quia POKRACOWATELÉ KOSMOWI. kdežto jsau jedno tělo a jedna krew, jakožto wětwičky z jednoho kmene wypuéelé, nedbaje Jana řkaucího: Kdo by měl jmění swěta tohoto a widěl by bratra swého an trpi nauzi a za- wfel by pied nim wnitifnosti swó, kterakż pak láska k Bohu přebýwá w něm? A opět: Každý, kdo nenáwidi bratra swého, wrazednik jest, a wrażednik žádný nemá žiwota w sobě pře- bywajietho. Tém bude tak řečeno: Jděte zatra- cenci do ohně wěčného, který jest wám připra- wen od počátku swěta; byl jsem hostem, a ne- přijali jste mě; lačněl jsem a nedali jste mi jisti atd. W prawéku celému swétu dueh żiwotni zdrawych wótórki poskytowal, kterych wäni promóżujie wedro wzducbu rozháralého, owla- Zowala semena, w téla lidská wléwala zdrawl a rostliny wselikého druhu i powahy oplozowala, a protož ne bez práwa řiká se, Ze byly prwotné časy zlaté; nebo byli lidé sprostní a jednoduší a mezi nimi prostota zlého neznající a we lsti ještě nezběhlá, která jméno zlata prwnim wé- kům zjednala; ale potom příroda odrodiwši se na kowy špatnější, železem wěky pozdější ne- dbalosti swé neprozřetelnosti zohawila. A tudy za našich časů zůřiwým morem skrze obchody smrtelnikü hrozie přinesla zející ohně, jedy mrazu tuhého, a ty nutily je putowati do swěta žalostiwého, poněwadž čím wice pokročil zwyk lidi ke wzdéláwáni wéci à uméni, tím snáze wluzowala se Zárliwost do mysli. Kterázto zprwu dobře počínajíc, w nenáwist ponenáhlu wzrostla nawedením přírody, a z té pak již roste, cokoli pokolení lidské potom w následujících stoletích zakauśi. A když se chudym zbrańowalo weházeni do domů we městě Pražském a nebyli přijímáni na nocleh pro pácháni zlodéjstwi, které se od nich prowozowalo, léhali jsau w noci na ulicích a na náměstích, jako swině do hnoje zawinuti, který se wyhazowal na ulice z konnic, pro nahotu těla a krutost zimy. Nebo byl čas zimní a po- wétii welmi studené a neustálé; a tak za času letního jenom pro hlad mřeli; w čas zimní wšak zlé se zdwojnásobilo, poněwadž smrt newlezla do swěta oknem, nýbrž dweřmi, neznajíc slito- 1) nemä 2, —- %) improbitatis 8. — 9) hoc 8. — 4) nemá 2aa.-- 9) Sufliciebat enim ad memoriam mise- riarum sola fames validissima, que plurimos peremit, etiam si tempeslas torpentis frigoris eisdem temporibus non successisset, vlożeno 2aa, 8. — ©) nemá 8. 

Strana 361
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. mors non per fenestram, sed per ostium irrepsit in orbem, inscia parcere humano generi; habebat guippe fortes comites, famem, nuditatem et fri- goris asperitatem, guorum robur celeriter pene- travit omnia, confinia totius Bohemiae et !) inte- remit maiorem partem mortalium, et non erat, qui sepeliret. O ! ubi erant viri religiosi his tem- poribus? qui se alias fingunt eximiae devotionis, qui?) ecclesiastica sacramenta in tantis periculis et afflictionibus, imo in hora mortis, vel ut aper- tius?) dicam, in morte ipsa constitutis saltem paucis exhibuissent, cum ad hoc deputati sint) sacerdotes ex officio sui ordinis et constitutioni- bus sanctorum patrum. Quis pro hiis negligen- tis culpabilis existat, cum tot millia hominum sine sacramentis ecclesiasticis decesserint?), dis- putandum est, determinandum vero cum venerit filius hominis in sua maiestate. Congregati sunt itaque omnes consules et maiores civitatis, et diutius habito consilio super hiis, quid esset faciendum ad purgandam 5) huiusmodi turpitudinem, tandem de consilio et voluntate communi decreverunt convenire opera- rios ad effodienda sepulera maxima, in quibus multa corpora humana possent collocari, quorum profunditas erat trium lastrorum, latitudo ab omni parte decem cubitorum, et quodlibet se- pulcrum capiebat corpora mille vel paulo magis vel minus. Haec sepulcra horrenda prae sui magnitudine erant numero?) octo: unum apud sanctum Petrum in vico Theutonicorum, in quo proiecta sunt 2000 corporum, apud ecclesiam sancti Lazari inter leprosos duo fossata, apud ecclesiam sancti Johannis in Piscina duo sepul- cra, in Psarz duo sepulcra, apud ecclesiam sancti Johannis in Obora unum. Haec omnia sepulcra repleta sunt corporibus humanis in spatio sex mensium. Diebus?) vero vernalibus, cum iam terra resoluta fuisset?), brumalibus recedentibus auris, sepeliebantur funera in insulis arenosis et campis ante moenia civitatis. Erant etiam ad officium sepulturae deputati aliquot viri, qui la- boribus insudantes !?) toto die vix poterant de- ferre ad sepulcra !!) omnia corpora, quae occu- buerant ipso die ante solis occasum. Sed quia 361 wáni nad pokolenim lidským ; nebo měla silné průwodce, hlad, nahotu a krutost mrazu, kterých síla rychle pronikla wšecky končiny celé země české, zabila wétái část smrtelných, a nebylo, kdo by pochowáwal. O! kdež byli toho času muži řeholníci, kteří se jindy twáří býti wýtečně zboźni, aby byli swatosti cirkewnich w takowych nebezpeéenstwich a zármuteich, ano w hodinu smrti, neb abych zjewněji řekl, we smrti samé postaweným aspoň některým podáwali, ježto k tomu jsau kněži ustanoweni z powinnosti řádu swého a nařízeními swatých otců. Kdo by byl winen těmito nedbalostmi, když jest tolik tisíc lidí zemřelo bez swátostí církewnich, lze o tom hádati se, ale rozsauzeno bude, až přijde syn ćlowóka we swé welebnosti. Tedy shromáždili jsau se wšichni konšelé a starší města, a déle měwše radu o tom, co by se mělo učiniti; aby ohawnost ta byla od- klizena, konečně z rady a wůle obecné uzawřeli jsau najmauti dělníky k wykopání hrobů weli- kých, do kterých by se mohlo wložiti mnoho těl lidských ; kterýchžto hlaubka byla tří láter, šířka po každé straně desiti loket, a do každého hrobu wešlo se tisíc těl neb něco wice neb méně. Těchto hrobů strašliwých pro swau welikost bylo počtem osm: jeden u swatého Petra w ulici německé, do kterého uwrženo jest dwa tisice těl; u kostela swatého Lazara u málomocných dwě jámy; u kostela sw. Jana na Rybničku dwa hroby, we Psářích dwa hroby, u kostela sw. Jana w Oboře jeden. Tyto hroby wšecky byly naplněny těly lidskými během šesti mě- sich. W čas jarní wšak, když se již země roz- tála, když zimní powětří odstaupilo, pohřbíwala jsau se těla na ostrowich písčitých a w polích přede zdmi městskými. Bylo pak ku powinnosti pohřbiwáni ustanoweno několik mužů, kteří pilně pracujice celý den, sotwa stačili donášeti wšecka těla ke hrobům, co jich zemřelo ten den do zá- padu slunce. Poněwadž wšak na druhé straně od mostu Staré město jest lidnatější, wozila se těla na wozích ku pohřbení. A když se piše, !) nemá 2. — *) qui alia eccl. 8. — 9) aptius 2aa. — +) sunt 2aa, — 5) decesserunt 2ea. — 6) lurpan- dem 2na. — ?) nemá 2. — 9) In diebus 8. — 9) est 8. — 1%) desud. 8. — !7) sepulturam 8, 48* 1282 

Strana 362
1282 362 ex alia parte pontis civitas Antiqua populosior est, in curruum vectura trahebantur corpora ad humandum. Et si in una civitate tot millia ho- minum tam !) in brevi spatio scribantur deces- sisse, quot millia hominum per totum regnum Bohemiae respectu unius civitatis computabantur cecidisse, cum nec tricesima pars totius regni Bohemiae sola civitas Pragensis esse comprobe- iur? Et sic indubitanter fertur per totum reg- num maior pars hominum occubuisse. Multi etiam agonizantes dicebant: O si nati non fuis- semus, nec oculus cuiusquam nos?) vidisset! O utinam translati fuissemus de utero matris ad tumulum, saltem manus propinquorum officio interessent sepulturae; quia Dulcius ossa cubant manibus tumulata suorum. Melius enim ?) erat nos bene mori, quam male vivere, cum et auctoritas dicat: Non bene pensantur laeti dispendia luctus, Plus moritur vivens, quam valet esse miser. Quidam homines miserrimi et infelices, egestate nimia depressi naturam corporis sui fovere nu- trimentis consuetis non valentes, devorabant ca- davera iumentorum, pecorum et quorumlibet animalium, mortuorum canum. Imo etiam, quod horribile est. auditui et nefandum, tamen quia auditui multorum insonuit, sub silentio transire non possumus, quod quidam more canum latran- tium homines perimendo in huius miseriae nau- fragio pro sustentaculo corporis devorabant. Quidam autem suspensos patibulo nocte furtim ablatos tempore quadragesimali non deserentes, timore dei avulso, comedere non formidabant, hominum abiecto pudore. Praeterea eodem anno contigit in villa dicta Horaz, spectante ad ecclesiam Saczsensem *), atque Pragensem, quod quaedam?) filia omni pietate deposita, et immemor maternae dilec- tionis, matrem suam incisam in partes decoquens manducavit. Et quia hac tempestate multa mala effluxerunt 5) in Bohemos, et qualiter diversarum poenarum aculeis sint stimulati, ut patuit in praemissis, procurante Saxonum industria, sed ne videamur digredi a tramite veritatis ipsam POKRACOWATELÉ KOSMOWI. že w jednom městě tolik tisíc lidi w krátkém čase zemřelo : kolik tisíc lidí počítalo se umrlých w celém králowstwi českém w porownání s jed- ním městem ? ježto nepokládá se ani za třidcátý dil celého králowstwi českého pauhé město Praž- ské; a tudy bez pochybnosti prawi se, Ze po celém králowstwi zahynula wétüi část lidí. Mnozí také k smrti pracujice fikali jsau: O kóż jsme se nenarodili à niéí oko newidélo nás. O kéž jsme ze Ziwota matčina přeneseni byli do hrobu ; aspoň by byly ruky příbuzných býwaly při ob- řadu pohřebním, poněwadž Sladčeji kosti leží přátelskau pohřbeny péčí. Neb lépe by nám bylo býwalo dobře umříti než zle žiti, ponówadź i pismo prawi: Tóżko je strast weselym dost dobie powážiti smutku; Spíšeť umře žiwý, než snese bídu chudák. Někteří lidé nejbidnéjái a ne&tastni, nauzí we- likau skliéeni jsauce, nemohauce pfirozenost tóla swého chowati potrawami obyčejnými, jedli jsau mrtwoly koni, dobytka a jakýchkoli zwifat, i sciplých psů. Ano také, což hrozné jest slyšeti a ohawné, wšak poněwadž to k sluchu mnohých přišlo, nelze nám pominauti mlčením, že někteří na spůsob psů štěkajících zabijejice lidi w tomto wlnobiti bídy k zachowáni těla požírali. Někteří pak oběšené na šibenici w noci pokradmu od- ná&eli, w čas postni toho nenecháwajice, a ne- dbajice bázné boží, jisti jich se nestrachowali, stud lidský se sebe swrhše. Mimo «to stalo jest se toho roku we wsi řečené Hořany, náležející ku kostelu Sadskému a Pražskému, že jedna dcera odložiwši wšeli- kau bohabojnost, a nepamatujie na lásku mateř- skau, swau matku rozsekala na kusy a uwa- Fiwái snódla. A ponówadź toho času mnoho zlého se přiwalilo na Čechy, a kterak żihadly rozličných pokut byli štípáni, jak jest zřejmo z předešlého, spůsobením činnosti Sasů, wšak aby se nezdálo, že se uchylujeme od stezky 1 5) nemä 28a. — 9) affluxerant 8. ) nemá 2, — ?) nemá 2»e. — 9) uemá 2aa. — ) Saccen. 228; atque Prageusem, quod nemá 2. — 

Strana 363
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. palliando, ut verius dicamus, Saxonum malitia principaliter et dolo procurante, ut autem appa- reant lucidius acta fraudum et dolositatum ipso- rum, originem eorum!) describendo circa opera ipsorum in apertum producemus. Etenim?) super origine gentis. Saxonum varia opi- nio est, aliis aeslimantibus de Danis Northmannisque originem duxisse, alii vero, quibus el Graeci dicuntur consenlire, eos reliquias Macedonici exercitus, qui se- cutus magnum Alexandrum posl morlem ipsius per to- tum orbem sil dispersus. Invenimus etiam in scrip- tis cuiusdam historiographi, quod antiquitete tra- denle ab Anglis, Britanniae incolis, sint egressi, et?) per oceanum navigantes, Germaniae litoribus studio et necessitale quaerendarum sedium *) sint appulsi in loco, qui vocatur Hathuloga, eo?) tempore, quo Theodoricus, rex Francorum, contra Irminfridum, ducem Thuringorum, dimicans, terram eorum crudeliter ferro vastavit et igne9). Cumque primum terrae applicuissent, incolae ipsius ter- rae, qui Thuringi dicuntur, adventum eorum graviter fe- rentes, arma contra eos moverunt. Saxones vero acriler resistentes porlum obtinuerunt. Diu denique inler se dimicanlibus et mullis hinc inde inter se?) cadentibus, tandem utrisque placuit de pace tractare, initumque est foedus eo pacto, quo haberent Saxones vendendi emen- dique copiam, ceterum ab) agris, a caede hominum alque repinis abstinerent. Stetitque idem foedus inviolabile mullis diebus. Cumque Saxonibus iam defecisset pecunia, quod emerenl aut venderent non habentes, inutilem sibi pacem esse arbilrali sunt. Ee igitur tempestate conligit adolescentem quemdam egredi de navibus oneratum multo euro, torque aurea, simulque armillis aureis. Cui?) obvius quidam Thuringorum, quid sibi vult, inquit, tam ingens aurum circa tuum famelicum collum? Emptorem, inquit, quaero, ad nihil aliud istud aurum gero, gui 10) enim fame premor, quid auro delector? At illo quali- latem, quanlitatemque pretii inlerrogante ait: Nullum mihi discrimen est in prelio, quidquid dederis, gralum habeo. Subridens Thuringus ait: -Quid si de pulvere isto sinum libi implebo ? Erat autem in eodem loco congesta humus plurima. Saxo nibil cunctatus aperit sinum, et accipit humum, illico Thuringo tradens aurum et laetus ulerque ed suos abiil, Thuringi Thuringum laudibus ad coelum lollunt, qui nobili (raude Saxonem decepit, for- tunatumque eum inler omnes mortales fuisse !!) dixerunt, !) nemá 2, 2as. — *) Co tuto drobným písmem 2aa, — 3) sed vi 2. — oby. 8. — 19) quia 8. — !!) nemá 8. 5)et 2. — 6) igni 2, 2aa. — 7) inter se nemá 2aa. — 9) ad 2aa. — 363 prawdy, zakrywajice ji, af prawdiwóji dime, hlawné spüsobením zlosti a lsti Sasů, ale aby se swétleji objewili skutkowé lstí a podwodů jejich, wypišíce o jich půwodu, na skutcích je- jich přiwedeme na jewo. Jest zajisté o půwodu národu saského mínění roz- dílné, ježto jedni myslí, ze wzali půwod od Danü a Normanů, jiní zase, s nimiž, jak se prawí, laké Řekowé se srownáwají, že byli zbytky wojska macedonskeho, který táhnuw s Alexandrem Welikým, po jeho smrli se rozptýlil po celém swětě. Nacházíme také we spi- sích jednoho dějepisce, že dle starodáwného podání wyšli jsau z Anglů, obywatelů Britannie, a přeplawiwše se přes welmoře, z dychtiwosti i polřeby hledajíce si sídla, ke břehům Germanie prihnäni jsau w místě, které slowe Ilalhuloga, a to w base, kdyż Dólfich król fran- ský, bojuje proti Irminfridowi knížeti darynskému, zemi jejich ukrutně hubil mečem i ohněm. A když jsau nej- prw přirazili k zemi, obywateló té zemé, klefí slowau Durynkowé, tézce nesauce příchod jejich, chopili se proli nim zbrené. Sasowé wàak udalné odporujíce, ob- drželi prístaw. Konečně když dlauho spolu bojowali, a mnozí z nich s obau stran padli, uzawřeli obojí jed- nati o mir. | zawreli jsau smlauwu W len spisob, aby bylo Sasim wolno prodźwali a kupowali, ale poli a za- bijeni lidi i laupeni aby nechali. A tato smlauwa züstá- wala bez porušení mnoho časů. A když Sasům již do- šly peníze, a neměli co kupowati nebo prodáwati, wi- děl se jim mír býti neužitečný. Tedy toho času slalo jest se, že jeden jinoch wyšel z lodí, maje na sobě mnoho zlate, řetěz zlatý i také náramky zlaté. Jehoż potkaw jeden Durynk, řekl: Což znamená tak náramně mnoho zlata okolo twého hladowého krku? Hledám, dí, kupce; k ničemu jinému toho zlata nenosím s ježlo hlad mě moří, nač by se mi líbilo zlato? Ale když onen tázal se po jakosti a welikosti ceny, řekl: mně nezá- leží nic na ceně; cožkoli mi dáš, rád wezmu, I usmáw se Durynk, řekl: Což naplním-li li klín tímto prachem ? Bylo pak welmi mnoho hlíny nawezeno na tom místě. Sas, nic se nerozpakowaw, otewiel klin, a wzal hlínu, ihned odewzdáwaje Durynkowi zlato. A obadwa jsau wesele odeśli k swym. Durynkowe Durynka chwalami k nebi wynáseli, Ze jest lak wybornau lstí podwedl Sasa, a wyllasowali jsau jej za nejstastnéjsiho mezi wšemi smrlelnými lidmi, že za špatnau cenu mél takowé wylisténo, wzalo z letopisů Ekkardowých. — 9) nemó 9) Cum fuit 1282 

Strana 364
364 qui vili pretio tam ingens aurum possederit !). Interea Saxo privatus auro, onerslus vero mulla humo appro- pie! navibus. Sociis igitur ei occurrentibus et quid ageret ammirantibus, alii amicorum eum irridere coeperunt, alii arguere, omnes pariter eum amenlem crediderunt, At ille postuleto silentio, sequimine me, inquit, optimi Sa- xones, el meam vobis amenliam probabilis utilem. At illi, licet dubii, sequuntur tamen, ille autem sumpta humo per vicinos agros, quam sublilius potuit, eam dispersit, et castrorum loca occupavit. Ut aulem viderunt Thuringi 8 Sexonibus castra occuperi, intolerabilis eis est res visa, eL missis legalis conquesti sunt de foedere violato el rupto pacto ex parte Saxonum. Saxones responde- runt se haclenus foedus inviolabiter servasse, lerram vero proprio auro comparatam cum pace velle obtinere, aut certe armis defendere. His suditis incolae Thuringiae aurum Sexonicum maledicunt, et quem paulo ante feli- cem praedicabant, auclorem perdilionis suae atque re- gionis felebantur. lia?) deinde accensi coeco Marte, Sine ordine el sine consilio irruunt in castra, Saxones vero parati hostes excipiunt sternunlque, et rebus pro- spere gestis, proxima circumcirca loca iure belli obti- nent. Diu itaque cum ab alterutris pugnatum foret, et Thuringi a Saxonibus se superatos viderenl, per inter- nuntios pacificari cum eis quaerunt, eosque in terra, quam ecceperunt, sedere concedunt. Haec ideo inserui- mus, ut prudens leclor agnoscat, quanta perfidia, dolo freudeque ?) usi sint. Ignorentes deum creatorem coeli et lerrae, meris el* in hiis degentium, coluerunt eos, qui nalura non erant dii maximeque Mercurium, cui certis diebus humanis quoque hostiis litabant. Deos suos neque templis includere, neque ullae humanae speciei assimilare pro magnitudine et dignitate divinilelis lici- tum arbitrati sunt, lucos ac nemora consecrantes deo- rumque nominibus appellantes, secretum illud sola reve- renlia contemplabantur. Auspicia et sortes quam maxime observabant, quarum sorlium consuetudo simplex erat. Virgam fruiferae *) arbori decisam in surculos amputa- bant, eosque notis quibusdam discretis super candidam vestem temere ac fortuito spargebent. Mox si publica consultatio fuit, sacerdos populi, si privala, ipse paler- families precetus deos coelumque suspiciens ter singulos tulit, sublalisque secundum impressam anlea notam?) interpretatus est; et si prohibuerunt, nulla de eadem re ipsa die consultetio eru; si permissum est, eventuum POKRACOWATELÉ KOSMOWI. mnoislwi zlata. Zatím Sas, pozbyw zlalg, ale obliZen mnohem hlíny, blížil se k lodím. Tedy když se s ním druhowé potkali a coby činil se diwili, někteří z přátel začali jsau se mu posmíwati, jiní jej káratí; wšichni jednostejné myslili, Ze ztratil rozum. On wšak. wyžá- dew sobě ticho, dí: Za mneu pojďte, dobří Sasowé, a poznáte, že mé bláznowstwí jest wám prospěšné. Oni pak, ač pochybowali, wšak šli jsau za ním; a on wzaw hlínu, po okolních polích rozsypal ji, jak nejdrobněji, a zaujal místo k ležení. Jak widéli Durynkowé, Ze Sa- sowé zaujímaji ležení, widéla jest se jim wěc býti ne- snesiledlná, a wyprawiwse posly stěžowali jsau na zru- šení míru a překročení smlauwy od Sasů. Ale Sasowé odpowěděli, že oni dolud zachowáwalí mír bez porušení, ale zemi za swé zlato kaupenau že míní w pokoji drèeti nebo jistě zbraní brániti. To když slyšeli obywatelé Durynska, proklínali jsau zlato saské, a o tom, kterého pred chwili wyhlasowali za Steslného, prawili, Ze jest püwodem zkázy jich i krajiny. Tak konečně se rorzpá- liwše, za slepým Martem bez pořádku a bez záměru udeiili jsau na lezeuí; Sasowé wsak pripraweni nepiá- lelüm se poslawili, a porazili je, takž: pak dobře po- chodiwše, nejbližší krajiny kolem do kola práwem wálky obdrželi jsau. Když tedy dlauho obojí bojowali a Du- rynkowé widěli se býli od Sasů přemožení, hledali: po poslích zawření míru s nimi, a dopustili, aby w zemi, kterau obdrželi, zůstali. To jsme proto položili, aby rozumný čtenář poznal, jaké lsti, chytrosti a podwodu užili. Neznajice Boha, stworitele nebe i země, moře a obywatelů jejich, ctili jsau ty, kteří od přirození ne- byli bohy, a nejwíce Mekuriáse, kterému w jislé :dni i lidskymi obétmi slauzili, Bohy swé ani we chrámích zawirali, ani k žádné lidské podobě připodobňowali, nepokládali za dowolené pro welikost a důstojnost bož- stwi; luhy a háje zaswěcujíce a dle jmen bohů nazý- wajíce, na tu lajnost jediné s úctou hleděli. Na hádání a metání losů jak nejwíce drželi; kleréhožto melání obyčej byl jednoduchý. Trest se slromu owocného use- čenau rozřezali na liístlky, a ty poznamenawše jislými známkami rozhodili na zdař bůh a jak padly. Polom bylo-li lázání weirejné, kněz lidu, bylo-li saukromé, sám otec rodiny, pomodliw se k Bohu a k nebi hledě, zdwihl je wšecky tříkrát po sobě a zdwizené dle známky na nich prwé wtištěné wykládal; a když tyto zakazowaly, neděla se o této wěci téhož dne žádná porada; bylo-li 1) possedit 8.— 7) Ira 8. — 3) fraude usi s. 22a; fr. semper usi sunt 8. — *) frugifere 2ea. — 5) no- tam — consultatio erat nemá 2. 

Strana 365
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. adhuc fides exigebalur. Avium voces volalusque interro- gare proprium gentis illius erat, eguorum quoque proe- sagia ac motus experiri, hinnitus ac fremitus observare, nec illi auspicio minor!) fides adhibebalur, non solum apud plebem sed eliam apud proceres, Erat et nlia observatio ^) auspiciorum, quo ?) sole- bant eventus gravium explorare *) bellorum ; eius sci- licet modo interceptum cum electo popularium suorum pa- gentis, cum qua bellandum luit, caplivum quoque?) triis quoque armis committere, et victoria huius vel illius iu providentia liabere. Frondosis arboribus fonti- busque venerationem exhibebant, Truncum quoque ligni non parvae magnitudinis in altum erectum sub divo colebant, patria eum) lingua 7) Irminsul appellantes, quod latine dicilur universalis columna, quasi sustinens omnia. Quomodo aulem cerlis diebus, cum aut luna inchoatur aut impletur, agendis rebus ouspicalissimum initium crediderunt, et alia. iunumerabilia vanarum super- stilionum genera, quibus implicili tenebantur, observave- runt, praeterimus?). Ilaec ideo scripto commendavimus?), quo prudens lector agnoscat, a quanlis errorum tenebris per dei gratiam sunt liberati, qui erant cultui daemonum dedili veraeque religioni contrarii, neque divina neque humana iura illicitum vel inhonestum trausgredi putantes. Quoticscunque ab aliquo rege superali sunt, eidem sup- plices sese dederunt, impereta facluros polliciti sunt, obsides, qui!?) imperabantur, absque dilatione dederunt, legotos, qui millebantur, susceperunt. Quandoque ita domili el emollili fuerunt, ut etiam cullum daemo- 1 christianae subdere sed religioni se sicut ad haec facienda num dimiltere et per omnia promilterent; aliquoties proni, sic ad eadem pervertenda semper fuere praecipites. Anno domini 1283, VII Kal. Januarii, hoc !!) est in die beati Stephani, contigit, quod raro contingere solet. Apparuit iris mirae pulchritudi- nis, quae circumdabat totam civitatem Pragen- sem, extendens finem unum ultra muros civitatis versus meridiem, alterum super flumen Wltavae ab alia parte civitatis versus aquilonalem pla- gam, per quam quidam Judaeorum, quaedam !?) etiam feminae christianorum eventum futurum bonae fortunae toti regno Bohemiae fato prae- w$ak powoleno, také jesté stwrzeni se wyhledáwalo. Hádati dle zwukü a letu ptactwa, bylo zwlást w oby- čeji toho národu, též tušení a pohyby koňů skaumati, řehlání a frčení pozorowati; kterémužto spůsobu před- zwédy prikládala se wira nemenší, netoliko od lidu nýbrž i od welmožů. Byl také jiný obyčej předzwídání, klerým skaumali wýpadek lěžkých wálek, totiž že zajatci z toho národu, s nimZ bylo wáliili, jakfmkoli spüsobem chopenému, dali bojowati s wybraným mužem z domácího národu též se zbraněmi domácími, a wíitězstwí toho neb onoho brali za předpowědění. Košatým stromům a pramenům prokazowali poctu. Také jistý špalek dřewěný nemalé welikosti do wýšky wzlýčený pod šírým nebem ctili, nazwený w národní řeči Irminsul, coZ latině znamená slaup weskerenstwa, jako ktery wsecko drii. Kterak pak wěřili, Ze w jisté dni, když jest začátek aneb au- plněk měsíce, jest nejšťastnější čas ku počínání wěcí a o jiných druzích lichých powěr bez počtu, w nichž tápali, to wynecháwáme. Tyto wéci proto jsme w písmé wzpomenuli, aby rozumný čtenář poznal, z jakých tem- nosti bludů jsau z milosti boží wyswobozeni, ježto byli oddání poctě zlých duchů a prawému náboZenstwí pro- tiwní, nemajíce za neslušné neb za nepočestné ani bož- ská ani lidská práwa přestupowati. Kdykoli byli přemo- Zeni od některého krále, pokorně se mu poddali, slibili rozkazy jeho plnili, rukojmě, kterých se wyžadowalo, bez meskáni wydali, posly, kteií byli wypraweni, piijali. Kolikkrát byli tak skroceni a skrauseni, Ze i cléní zljch duchů zanechali a slíbili we wšem náboženstwí křesťan- skému se poddati; ale jak byli několikkrát ochotní tak učiniti, tak wždy byli náchylni to zase prewrátili. Léta páně 1283 dne 26 Prosince, to jest w den sw. Štěpána, stalo jest se, co se málokdy stáwá. Ukázala jest se duha diwné krásy, která objímala celé město Pražské, wztahujíc jeden konec za zdi městské na poledne, druhý nad řeku Wiltawu s druhé strany města ku krajině půlnoční. Z té někteří Židé i také některé ženy křesťanské budaucí obrat dobrého štěstí celému králowstwi českému wýrokem předzwidawým prorokowali, twrdice, že jak duha stawic se !) ulli auspicio maior 8. — ?) conservatio 2aa. — 3) quae solebat 8. — 4) explere 2, 8. — 5) quoquo 28a. — 9) nemá 2as. — 7) liqua 2aa. — 9) praeterimus nemá 2. — 9) commendamus 8. — !?) ac qui 8. — 11) et hoc 8. — !?) et quaedam 8. 365. 1283 

Strana 366
1283 366 stigii praedixerunt, asserentes, ut guemadmodum iris opponens se imbribus tempestatum turbines restringit, sic domino deo gubernatore totius orbis concedente, incolas regni Bohemiae a pres- suris et variis passionibus conservabit. Sicut et in alio signo, videlicet in stella, quae visa est :Nonas Aprilis super cornu lunae lucidissimo splendens fulgore, quia sapientes et literati viri adventum sui principis et heredis regni Bohemici Wenceslai, qui morabatur apud Ottonem, mar- chionem Bramburiensem, tutorem suum, prae- dixerunt. Cui advenienti IX Kal. Junii occurre- runt barones ceterique milites ad plura milliaria. Clerici vero totius civitatis cum populo occur- rentes ei, processionibus susceperunt eum hono- rifice ante valvas castri decantantes: Advenisti desiderabilis cum aliis hymnis et canticis, populo etiam decantante: Hospodin pomiluy ny. Cui pro- cessioni interfuit Thobias episcopus cum canonicis ecclesiae suae, et ceteri claustrales conventus, Brzevnoviensis, Strahoviensis, Praedicatores, fra- ires Minores, et omnium ecclesiarum rectores, seculares viri et feminae, ceterique omnium cpe- rum artifices. Idem marchio Bramburiensis finito officio tutelae, cum deberet secundum normam legalem reddere rationem de amministratione sui officii, ut tradunt leges imperiales in institutione de Ati- liano tutore, ubi dicitur: Cum tutores pupillorum pupillarumve negotia gerunt, post elapsum ter- minum tutelae iudicio rationes reddunt. Idem marchio, dudum accepta pecunia 15000 marca- rum argenti de collecta generali, adhuc stimulo cupiditatis accensus, pudore hominum abiecto, exegit a duce Wenceslao') Bohemorum 20000 marcarum argenti pro absolutione suae tuitionis, non attendens, quod in eisdem legibus promul- gatum esse reperiatur, quod nonsolum tutores vel curatores pupillis vel adultis ceterisque per- sonis ex amministratione teneantur, sed etiam in eos?), qui satisdationes accipiunt, subsidiariam actionem esse ipsis pupillis, quae ad ultimum eis praesidium possit afferre?). Detinuit etiam idem marchio pro eadem summa pecuniae ra- tione pignoris munitiones firmissimas, videlicet POKRACOWATELE KOSMOWL proti dešťům bauře nečasů zastawuje, tak z do- puštění pána boha, ředitele celého swěta, oby- watele králowstwi českého od utištění a rozlič- ných utrpení zachrání. Jakož i w jiném znamení, totiž we hwězdě, která byla widina dne 5 Dubna nad rohem měsíce leskem nejskwělejším se třpy- ticl, poněwadž maudří a učení muži předpowi- dali příchod knižete swého a dědice králowstwi českého Wácslawa, který přebýwal u Otty mar- krabí brandenburského, swého poruénika. Je- muž, když přijel dne 24 Kwétna, wy3li jsau wstříc páni a druzi rytíři we wice tisících. Du- chowni pak z celého města s lidem wyšedše jemu wstříc, we processi přijali jej poctiwě před branami hradu, zpiwajice: „Přišel jsi žádauci“ a jiné zpéwy a pisné; lid pak zpiwal: Hospodine pomiluj ny. Při kterémžto processi byl jest biskup Tobiáš s kanowniky kostela swého a ostatni klááternici konventu Bfewnowského, Stra- howského, Kazatelowé, menší Bratří a spráwci wšech kostelů, swětští muži i ženy a jiní ře- meslnici wšelikého dila. Týž markrabí brandenburský, skončiw úřad poručnický, když měl dle nařízení práwa uči- niti poéet ze spráwy swého úřadu, jak ukazují práwa cisafská w nařízení o Atilianowi poruè- niku, kdeZ prawi se: KdyZz poruéniei sprawujt wěci sirotků mužských neb ženských, po uply- nuti času poruénietwi poéty kladau; tyz mar- krabi, obdržew dáwno peněz 15 tisic hřiwen stříbra z berně obecné, ještě podněcowán ostnem dychtiwosti, lidského studu se zbawiw, wynutil na kněžicíi českém dwadcet tisíc hřiwen stříbra za propuštění ze swého poručnictwi, nedbaje toho, že w zákonech týchž nacházi se prohlášeno, že netoliko poručníci nebo pěstitelé: sirotkům neb odrostlým a jiným osobám ze spráwy swé jsau powinni, nýbrž také proti těm, kteří přijímají zadostplacení, sirotkům přísluší žaloba pomocná, která jim konečně může býti obranau. Podržel jest také týž markrabí za tauž summu peněz w základé hrazená mista welmi pewná, totiz Déétn, Austi, Most, Ronow, Bezdéz hrady i s mé 1) nemá 2. — ?) suos 2ee. — ?) nfferi 8. 

Strana 367
O ZLÝCH LÉTECH PO SMRTI KRÁLE OTAKARA. B. Dieczin, Ustie, Pontem, Ronow, Bezdieziecastra!), cum civitatibus, donec praedictae pecuniae sum- ma solveretur ex integro. Eodem anno ver totum siccum fuit. Hoc etiam anno IV Idus Maii frigus vineas et fruc- tus arborum ita enormiter laesit, quod penitus nullos fructus protulerunt; laesit etiam segetes frumenti hiemales et aestivales per totam Bohe- miam tritici siliginis, ordei, pisae ceterorumque seminum, ita quod in plurimis locis defalcatae sunt propter suam infructuositatem, quia nutri- menta parva vel nulla humanis usibus conferre videbantur. Eodem anno consecrata est ecclesia sancti Nicolai in suburbio Pragensi à venerabili patre et domino Thobia, dei gratia Pragensi episcopo, II Idus Januarii, in qua consecratione quidam contractus erectus est meritis et precibus sancti Nicolai. Eodem anno XVIII Kal. Februarii stillicidia sanguinis manaverunt de pede crucifixi, locati circa tumbam sanctae Ludmilae in ecclesia beati Georgii, et super hiis, quae contigerunt et altera vice, viri fide digni testimonium perhibent dicen- tes, se talia vidisse. Nec praetermittendum puto, cum sit, memo- ria commendabili dignum, quod dominus Tho- bias, dei gratia Pragensis episcopus, licet ex officio sui regiminis teneatur omnes ecclesias suae dioecesis fovere, tamen ecclesiam Pragen- sem, cuius sponsus et dominus est, speciali di- lectione confovendo, providit ei in ornatibus pre- tiosis et libris ecclesiasticis ad honorem et?) laudem divini cultus, nec non et?) beatorum martyrum Viti, Wenceslai atque Adalberti *). Quarum rerum collatio talis est: Casula, dal- matica et subtile de axamito?) albo cum lim- bis5) magnis. Item contulit alium apparatum nigrum cüm auro textum. Item pallam altaris de albo balcyno, farratum de ruffo cendato. Item aliam pallam, in qua est leo et aquila de plumario opere. Item tria mensalia altaris cum latis praetextis. Item strifeum axamitum, qui ponitur in parasceve sub reliquias, et quartum mensale longum, quod etiam ponitur sub reli- 367 sty, až by summa řečených peněz byla auplně wyplacena. Téhož léta bylo celé jaro sucho. Také toho roku dne 12 Kwětna mráz tak náramně uškodil na winnicich a na owoci, że skoro žádného plodu nepřinesly. Uškodil také na oseních obilí zimního i jaře po celých Čechách, pšenice, žita, ječmene, hrachu a jiného zrna, tak že we mno- hych mistech jsau posečena pro neaurodnost, protože se widělo, žeby málo neb žadné potrawy ku potřebám lidským nepřinesly. l Téhož lóta poswócen jest kostel sw. Mika- áše w podhradí Pražském od ctihodného otce a pána Tobiáše, z boží milosti biskupa Praž- ského, dne 12'Ledna; při kterémžto swěcení jeden chromec učiněn jest rowný skrze zá- sluhy a přímluwy swatého Mikuláše. Téhož léta dne 15 Ledna kapaly jsau krů- pěje krwe z nohy ukřižowanéhbo, postaweného na hrobě swaté Ludmily w kostele sw. Jiří, a o tom, co se stáwalo také jindy, mužo wé hodno- wórni wydawaji swódectwi, prawice, że jsau to widóli. Take neminim pominauti, poněwadž jest hodno chwalnć paměti, že pan Tobiáš, z boží milosti biskup Pražský, ač. z powinnosti spráwy swé powinen jest wšechny kostely swé dioecezi podporowati, wšak kostel Pražský, jehož jest ženichem a pánem, zwláštní náklonností miluje, opatřil jej ornaty drahými a kostelními knibami ke cti a chwále služby boží jakož i swatých mučenníků, Wita, Wácslawa a Wojtěcha. Kte- rýchžto darů udělení takowé jest: Kasule, dal- matika a subtil z bílého aksamitu s welkými lemy. Dále udělil jest jiného oděwu černého wyślwanćho zlatem. Dále pallu na oltář z bi- lého balkynu, podšiwanau čerweným cendatem. Dále jinau pallu, na které jest lew a orel dila na spüsob pér. Dále tfi ubrusy oltářní s širo- kymi obrubami. Dále aksamit prauhowany, ktery se klade na weliký pátek pod ostatky, a étwrty ubrus dlauhý, který se také klade pod ostatky. Také jest dal weliký mšál se wšemi epištolami 1) castrum 2. — ?) et laud. nemá 2. — ?) nemó 8. — *) W. Adelb. atque Sigismundi 8. — 5) examito 2aa ; a lak niże. — 9) lumbis 2aa. 49 1283 

Strana 368
1283 368 quias. Contulit etiam missale magnum cum om- nibus epistolis et -evangeliis, tam ferialibus quam festivis, cum cantu per musicam scriptis, cum !) graduali et seguentiis. Item nocturnale magnum cum rubricis et cantu in ipso per musicam an- notato per totum antifonarium. Contulit etiam breviarium de magna litera iuxta cursum Pra- gensis") ecclesiae modo et consuetudine antiqua conservata. Talis quippe provisor?) dicitur utro- que pede calciatus esse, qui non tantum sibi, sed ^) ecclesiae suae iudicatur competenter pro- vidisse. Praecavit quippe?) de suspicione *) auc- toritatis illius, quae dicit: Quicunque percepto principatus officio perfrui seculariter coeperit, libenter obliviscitur, quicquid") religiose cogitavit. POKRAGOWATELE KOSMOWI. a ewangelii, jak wżednimi tak swóteśnimi psa- nymi hudbau se zpówem i s gradualem a se- quencími. Dále nokturnal weliky s rubrikami a 8e zpéwem w ném hudbau znamenanym -přes celj antifonáf. Také dal jest breviàf welké písmeny dle běhu kostela Pražského, se zacho- wánim starého spůsobu a obyčeje. Takowý za- jisté starosta prawi se byti na obau nohau obuty, o kterém saudi se, že se stará nejen o sebe, nýbrž také o kostel swůj náležitě. Pře- dešelť zajistě podezření pisma onoho, které prawi: Kdožkoli počne přijatého na sebe au- řadu wrchniho swětsky požíwati, rád býwá za- pomenut, ač cokoli nábožně myslil. VIII. ZÁWĚREK SBĚRATELE. Quia multorum hominum animos turbat sollicitatio de investiganda serie et descensione propaginis ducum ac$) regum regni Bohemici, qualiter ?) a primo duce Prziemysl usque ad: haec tempora, quot fuerint, et quis cui in ducatu suc- cesserit, ubi etiam regiae maiestatis dignitas exordium sumpserit, obmissa prolixitate verbo- rum, quae sapientibus displicere, nonnullis etiam et fastidium generare consuevit, prout. compen- diosius potero, nitar!?) explicare, ea tamen emen- datione relicta, ut, ubicunque in hiis scriptis lectori nodus dubietatis occurrerit, ad depellen- dum errorem recurrat superius ad scripta, ibi enim plenius inveniet annotata. In?!) divisione orbis secundum geometricos Asia sub suo nomine dimidium, mundi obtinet, et. dimidium Africa: et Europa ??). In Europa sita Germania, cuius in partibus versus aquilonalem plagam invenitur locata esse Bohe- mia, quam fertur introisse homo nomine Bohemus cum paucis animabus 13), a quo tota terra vocata est Bohemia. Hic homo Bohemus circa montem Rzip inter duos fluvios, scilicet Ohram !4) et Wltavam primas posuit sedes. Post- modum labentibus temporibus vir quidam nomine Croch- ko 5) inter ipsos oriundus extitit, ed quem tam de pro- Ponéwadz mnohych lidi mysli zabywá sna- feni o wyzpytowáni fady a poslaupnosti kmene knížat a králů země české, kterak od prwniho knižete Přemysla až do těchto časů kolik jich bylo a který po kterém následowal w knižet- stwi; odkud také wzalo zadatek dustojenstwi welebnosti králowské; zanechaje rozwlácnosti slow, která se maudrym nelibiwá a některým i omrzení činíwá, wynasnažím se, jak nejkrat- čeji bude mi lze, wyložiti, wšak tu oprawu wyhražujíc, aby, kdežkoli by w tomto spise naskytl se čtenáři uzel pochybnosti, k zamezení omylu obrátil se wýše k wypsání, neb tam najde úplněji položeno. nem swým polowici swěta zahrnuje a polowici Afrika a Europa. W Europě leží Germanie, w jejíchžto kraji- nách k straně půlnoční nachází se položena země če- ská; do kteréž prawí se že jest přišel člowěk jménem Čech s málo dušemi, od něhož celá země nazwána jest Čechy. Ten člowěk Čech založil prwní sídla u hory Řípu mezi dwóma řekama, totiž Ohří a Wltawau. Potom po proběhnutí časů powstal jest mezi nimi jeden muž jmé- nem Krok, k němuž jak z jeho wlastních kmenů, tak 1) nemá 2aa. — ?) Místo Prag. má 2, 2aa Pragensem. — ?) comprovisor 8. — *) sed et 2aa. — 5) quo- que 2aa. — ) susceptione 2aa, — 7) quidquid 2aa. — 9) et 8. — 9) nemá 2. — !?) nitar explanare et expl. 8; nitor 2aa, — !!) Z letopisu Kosmowa wzal sbératel co drobným písmem tuto wylist&no, — !*) Erupa 2a0. — !7) animalibus 2aa. — '4) Odram 2as. — 19) Croko 2aa. 

Strana 369
ZÁWĚREK SBĚRATELE. priis tribubus, quam eliam ex tota plebe omnes dirimenda iudicia confluebant. Hic vir carens virili prole, genuit tamen tres fllias phitonissas, quarum prima Kazy, secunda Tetka, tertia Liubussie *) sunt nuncupatae. Haec Liubus- sie?), licet fuisset?) natu minor, sed prudentia multo maior emicuit. Hanc sibi omnis populus, commune con- silium iniens, post decessum patris eius praefecit iudi- cem. Orla est autem eisdem temporibus in populo dis- cordia non modica, et deferentibus querelis ad domi- nem ct petentibus, ut citius ) sententias diffinitivas pro- munliaret, fertur respondisse: Ad dirimenda iudicia co- gnilio causarum necessaria est, nam sine cognitione mul- totiens iusti damnarentur. Et non poterat in continenti petitionibus eorum satisfacere. Tunc populus sprevit do- minam suam et iudicia eius, dicens, quamlibet feminam magis virilibus amplexibus aptam, quam dictere militibus iura. Ad haec Liubussie ?) cernens a populo tantam illa- tam contumeliam, femineo pudore celans ac phllians in- iuriam eit: Si digna non sum praeesse vobis, ite et eli- gite vobis dominum, et quem elegeritis, erit dux vester et mihi maritus. Et continuo dans eis indumenta regalia, nominens villam nomine Stadicz, quae sita est circa flu- vium Belina ©), misit eos, dans eis et equum suum, cui equo cognita erat via, quae 7) perduxit eos usque ad praefatom villam, dicensque ad eos: Invenielis hominem circa villam nominatam nomine Prziemysl in agro aran- tem variis bobus), ipsumque adducile, et eril vester dux el mihi meritus, Qui pergentes compleverunt omnia iuxta. mandatum dominae suae, Hic vir, qui vere ex vir- tutis merito dicendus est vir, qui omnia iura excogilavil el dictavit, quibus haec terra ulitur et regitur, hic est primus dux Bohemiae). Primus dux Prziemysl. II Nezamysl. III Mnata. IV Vogin. V Unislaw. VI Crezomysl. VII Neklan. VIII Hostivit. IX Borziwoy, primus christisnus; baptizatus est a Meludio, episcopo Moraviensi, anno dominicae incar- nationis 894. X Spitigneu. XI Vratislaw. 369 také z celého národu wšichni přicházeli k rozhodowání saudů. Tento muž, nemaje mužského potomstwa, splodil wšak tii dcery kauzelnice. Z nichZ prwni nazywala jest se Kázi, druhá Tetka, třetí Lubuse. Tato Lubu&e, a6 byla wékem mladší, wšak rozumem mnohem wíce wy- nikala, Tu sobě celý národ, wzaw společně radu, po smrti otcowě předstawil za saudce. Strhla jest se pak w těch časích w lidu rozepře nemalá, a když wznesli žaloby k paní a žádali, aby jak nejrychleji pronesla konečné nálezy, odpowěděla jest prý; K rozhodowání saudü jest polřeba známosti pří. Nebo bez poznání často by sprawedliwi byli odsauzeni. A nemohla jest hned tu chwili žádostem jejich zadost' ubiniti. Tu lid pohrdnul jest swau pani a saudy jejími, řka, že každá žena hodí se spíše k objímání mužskému než aby bojowníkům na- lézala práwa. Tehdy Libuše, widauc takowé od lidu po- hanění, ženským słudem tajíc a zakrýwajíc křiwdu, pra- wila: Nejsem-li hodna byli nad wámi, jdětež a zwoltež sobě pána; a kterého zwolite, bude waším knížetem a mým mužem. A hned dula jest jim šatstwo králow- ské, jmenujíc wes řečenau Stadice, která leží na řece Bělině, a poslala je, dawši jim také koně swého, kte- rémužto koni známa byla cesta, kteráž jest jich do- wedla až k řečené wesnici; a řekla jest jim: Najdete tlowéka w té wsi nazwaného jménem Přemysl, an oře na roli s woly strakalými, a toho přiweďte, a bude waším knížetem a mým mužem. A oni jdauce wykonali wše dle rozkazu paní swé: Tento muž, který w prawdě pro mužnost zasluhuje zwán býti mużem, wymyslil a na- řídil jest wšecka práwa, kterých užíwá a kterými spra- wuje se talo země; len jest prwní kníže české. Prwni kníže Přemysl. 2. Nezamysl. 3. Mnáta. 4. Wojen. 5. Unislaw. 6. Křesomysl. 7. Neklan. 8. Hostiwit. 9. Bofiwoj, prwni kiesfau, kilén jest od Metu- dia biskupa morawského léta narození božího 894. 10. Spytihněw. 11. Wratislaw. 1) Libossa 2aa. — 2) Lubossa 2aa. — 9) fait 8. — 9) nemá 8. — %) Lubossa 268. — 6) Bielina 2aa. — 7) qui 2aa. — 9) bovibus 2ae. — *) Boh. cui nomen Przemyśl 2aa, 8; ostalní nemá 2aa. 49* 

Strana 370
370 XII Wenceslaus sanctus, fraterna fraude mar- tyrizatus IV Kal. Octobris, XIII Boleslaus ferus, fratricida. XIV Boleslaus pius, creator episcopatus Pra- gensis. XV Boleslaus mitis. XVI Wladiwoy. XVII Jaromir. XVIII Odalricus. XIX Brzieczislaus. XX Spitigneus, fundator ecclesiae Pragensis. XXI Wratislaus dux et primus rex Bohe- miae. XXII Conradus dux. XXIII Brzieczislaus dux. XXIV Borziwoy dux. XXV Swatoplik dux. XXVI Wladislaus dux. XXVII Sobieslaus dux. XXVIII Vadislaus dux et secundus rex Bo- hemiae, fundator Strahoviensis ecclesiae. XXIX Fridricus dux. XXX Sobieslaus dux. XXXI Conradus dux. XXXII Henricus dux et episcopus. XXXIII Wladislaus dux. XXXIV Prziemysl dux et tertius rex Bohe- miae, qui et Otakarus dictus est. XXXV Wenceslaus rex. XXXVI Prziemysl rex. XXXVII Wenceslaus rex?). Et guia numerum ducum ac regum et ordi- nem breviter hoc loco descripsimus, dignum du- ximus, ut numerum annorum et distantiam tem- porum inter ipsos describamus. A primo igitur duce christianorum Borziwoy usque ad Wra- tislaum, primum in regem Bohemiae, leguntur successive fuisse XII duces, infra quod tempus computantur lustra XL. A Wratislao primo rege usque ad Vadislaum secundum regem fuerunt duces sex, infra quorum tempora subputawi... Cronica finitur, qui mortuus est sepelitur. POKRACOWATELÉ KOSMOWI. 12. Wáeslaw swaty, lstí bretrowau umučený dne 28 Září. 13. Boleslaw Ukrutný, bratrowrah. 14. Boleslaw Pobožný, zakladatel biskup- stwi Pražského. 15. Boleslaw Dobrý. 16. Wladiwoj. 17. Jaromir. 18. Oldřich. 19. Břetislaw. 20. Spytihněw, ského. 21. Wratislaw kníže a prwni král český. zakladatel kostela Praz- 22. Konrad kni£e. 23. Břetislaw kníže. 24. Bořiwoj kniže. 25. Swatopluk knize. 26. Wladislaw kníže. 27. Soběslaw kniže. 28. Wladislaw kniže a druhý král český, zakladatel kostela Strahowského. 29. Bedřich kníže. 30. Soběslaw kniže. 31. Konrad kníže. 32. Jindřich kníže a biskup. 33. Wladislaw kníže. 34. Přemysl kniže a třetí král český. 35. Wácslaw král. 36. Přemysl král. 37. Wácslaw král. A poněwadž jsme počet knížat a králů i pořádek krátce na tomto místě popsali, měli jsme za hodné, abychom počet let a wzdále- nost časů mezi nimi wypsali. Od prwniho tedy knižete křesťanského Bořiwoje až do Wrati- slawa prwního krále českého čte se, že bylo po sobě 12 knižat. Za kterýžto čas počítá se 40 pětiletí. Od Wratislawa prwního krále až do Wladislawa druhého krále bylo knížat šest, za jichž časů počítal jsem . . . Kronika končí se; jenž jest umřel, pohřbi se. 1) Po straně připsáno: A. d. 1320 obiit Wilhelmus Lepus, fidelissimus regum Bohemorum et gentis tutor Bohemioae, 

Strana 371
I. LETOPISY PRAŽSKÉ. LETOPISY ČESKÉ.

Strana 372

Strana 373
FONTES BOHEMICARUM. TOM. II. PARS 2. ANNALES PRAGENSES. ANNALES BOHEMIE. ANNALES GRADICENSES ET OPATOVICENSES. VINCENTII CANONICE PRAGENSIS ET GERLACI, ABBATIS MILOVICENSIS, ANNALES. CHRONICON DOMUS SARENSIS. RERUM PRAMENY DEJIN ČESKÝCH, VYDÁVANÉ Z NADÁNÍ † ALACKÉHO. DÍLU II. ČÁSŤ 2. LETOPISY PRAŽSKÉ. LETOPISY ČESKÉ. LETOPISY HRADIŠTSKÉ A OPATOVICKÉ. LETOPISY VINCENTIA, KANOVNÍKA PRAŽSKÉHO, A GERLACHA, OPATA MILEVSKÉHO. LETOPIS DOMU ŽŽÁRSKÉHO. VYDAL Dr. JOSEF EMLER. Q V PRAZE 1875. NÁKLADEM MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO.

Strana 374

Strana 375
Krátké neb delší výpisy dály se k rozličným potřebám od dávných časů jak z letopisu Kosmova tak i z jeho pokračovatelů. Mezi takovéto výpisy vkládaly se často i zprávy z letopisů jiných a pak nezřídka pokračoval vypisovatel své sepsání přidávaje zprávy o udalostech věku svého. Takové výpisky z letopisu Kosmova a jeho pokračovatelů protkané zprávami vzatými z některých letopisů cizích a s přídavky pozdějšími snad současnými zachovaly se nám dosud z doby před uplynutím věku XIII dvoje; jsou to tak zvané letopisy pražské a tak zvané leto- pisy české. A) V pergamenovém rukopise král. knihovny v Bamberce, B, IV, 6 znamenaném jsou ve- psány tak řečeným písmem lombardským kratší letopisy kláštera Cavy, k nimž na počátku věku XIII rukou prozrazující písaře z krajin zaalpských připsány byly zmíněné letopisy pražské. Pertz1) myslí, že vepsaní těchto letopisů do rukopisu svrchu zmíněného stalo se snad pražským biskupem Ondřejem, který 1. 1217 do Říma se ubíral, aby tu práva svého biskupství hájil, anebo jeho prů- vodcem Vincenciem, kanovníkem od sv. Antonína. Pertz soudí tak bezpochyby podle zpráv k letům 1216 a 1217 položeným, kde arciť připomenutí dnů při událostech tam vypravovaných aspoň k domnění oprávňuje, že osudy biskupa Ondřeje vpisovateli snad dosti podrobně byly známy. Pertz se zároveň domnívá, že sepsání těchto letopisů stalo se v první části dle pramenů, které též měli před sebou Kosmas a jeho pokračovatel mnich sázavský. Jinde vysloveno zase mínění, že jako se při jiných kostelích biskupských letopisy skládaly, že tak se dálo i při biskupském kostele pražském, a to že zbytek spůsobem tímto vzniklých leto- pisů pražských. Jich neb nějakých s nimi podobných zápisků užil prý Kosmas, a odtud prý sro- vnalost některých jeho zpráv s těmito letopisy. Avšak nedá se pochybovati, že nutno představovati si věc naopak. Sestavení letopisů pražských stalo se dle Kosmy, dle letopisů korveiských a hildesheimských. Nejsouť letopisy pražské nic jiného než kratičké výtahy z pramenů právě dotčených. Již chyby chronologické, s nimiž se tu potkáváme a kterých v letopisu Kosmovu není, dosvědčují, že mínění toto pravé. B) Letopisy české. Chvalně známému německému diplomatikovi K. F. Stumpfovi dostal se do rukou papírový list, který sňat byl z vnitřku desky jednoho rukopisu kapitulní knihovny břeti- slavské, na kterémžto listě na půldruhém sloupci jest konec textu jakéhosi rozjímání obsahu ná- božného, na zbytku pak t. j. na ostatním půltřetím sloupci jsou letopisné zápisky nejvíce dějin českých se týkající, psané rukou z konce věku XIV. Zápisky tyto nazval Stumpf letopisy české (böhmische Annalen) a vydal je tiskem. 2) 1) Monumenta Germaniae V, 119. — 2) Slavische Bibliothek oder Beiträge zur slav. Philologie und Ge- schichte, herausgegeben von Fr. Miklosich und J. Fiedler. II, str. 301—303. 50

Strana 376
376 LETOPISY PRAŽSKÉ. Cena letopisů těchto není zvláštní jako i tak zvaných letopisů pražských; neboť jsou na- skrz kratičké vyňatky ze známých letopisů jiných, jmenovitě z letopisu Kosmova a jeho pokračo- vatelů. Letopisy ty jdou až do r. 1163; bezpochyby šly ale dále, jen že se nám na tomto jediném zbylém listu více nezachovalo. Letopisy pražské vydány tiskem Pertzem vjeho Monumentech, V, 119—121, letopisy české Stumpfem v publikaci Slavische Bibliothek zvané II, 301—303, dle nichž i my naše texty podáváme. A. LETOPISY PRAŽSKÉ. 894. Hoc euno baptizatus est Borivoi, primus chri- stianus in Boemia, cum uxore sua Ludmile, ex qua natus est Wraliszlaus, pater sancti Wenceslai. !) 901. Alfonsus?) imperator obiit. 910. 911. 912. 915. 919. Ludowicus pugnevit contra Ungaros. ?) Ludowicus rex obiit, cui Conradus successit. *) Ungari Franciam vastaverunt. 5) Bellum fuit in Hersburch. Conradus rex obiit, cui Henricus successit. 9) 929. cratio ecclesie sancli Viti a Tutone episcopo Ralispo- nensi, per Boleszaum fratricidam. 7) 931. Translatio sancti Wenceslai de Boleszau in Pragam. 9) 933. Ungarorum exercitus & Henrico interfectus est, 9) 934. Henricus rex Danos subiecit. 935. Henricus rex obiit. !9) 939. Sol visus est minutus. 941. Comele apparuerunt. 945. Legali Grecorum ad regem Ollonem cum muneribus venerunt, !!) 950. Bellum magnum factum est inter Bavaros et Ungaros. 12) 966. Hoc anno constilutus est Pragensis episco- patus, Dethmarus primus Pragensis episcopus. 13) Sanctus Wencesleus martirizalus est. Conse- 968. Sanctus Adalberlus secundus Pragensis epis- copus, 973. OUo primus imperator obiit. 981. Slaunic, pater sancli Adalberti, obiit. 984. Otto primus cesar Rome exlitit. 14) 894. Tohoto léta byl jest pokitén Botivoj, první to křesťan v Čechách, i s manželkou svou Lidmilou, z níž se narodil Vratislav, otec svatého Václava. 901. Alfons císař. zemřel. 910. Ludvík bojoval jest proti Uhrům. 911. Ludvík král umřel jest, poněm následoval Konrad. 912. Uhri poplenili jsou Frencii. 915. Válka byla v Hersburku. 919. Král Konrad umřel jest, po něm následoval Jindřich. 929. Svaty Vaclav byl jest umučen. Posvéceni kostela sv. Víla, které se stalo od Tutona, biskupa ře- zenského, spůsobením Boleslava bratrovraha. 931. Přenesení sv, Václava z Boleslavi: do Prahy. 933. Vojsko uherské bylo jest poraženo od Jindřicba. 934. 935. 939. 941. 945. s dary. 950. Svedena velká bitva mezi Bavory a Uhry. Král Jiudiich podmanil jest Dány. Král Jindřich umřel jest. Slunce bylo vidět zatměno. Ukázaly jsou se vlasatice. Vyslenci Heküv přišli jsou ke králi Ottovi 966. Toho léta zřízeno jest pražské biskupství. Dětmar první biskup pražský. 968. Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský. 973. 981. 984. Otto první císař umřel jest. Slavník, otec sv. Vojtěcha, zemřel jest. Otto první byl v Římě císařem. 1) Dle letopisu Kosmova. — ?) Má býti Arnuldus, který zemřel 13 pros. 899. Dle letopisu weissenb. — 3) Let. hildesheimské. — 4) Tamtéž, ale z r. 912. — 5) Let. quedlinb. — ©) Let. hildesh. — 7) Kosm, let. — 8) Tamléž, ale při r. 932. — 9) Let. quedlinb. — !9) Jindrich I zemi. r. 936. — !!) Let lamb. — 1?) Let. hildesh. a quedlinb. — 13) Let. Kosmův sl. 967; a tek vzaty všecky z něho níže položené zprávy. — !*) Má býti Otto Il, který ale zemřel r. 983. 

Strana 377
LETOPISY 987. 990. dita est. 995. Lubic perdita est. 997. Sanclus Adalbertus marlirizatus est. 998. Tyadagus lertius episcopus successit. 999, [Silvester II.] Iste fuit Gilberlus, tempore cuius impletus est annus millesimus ab incarnatione domini. 1017. Tyadagus episcopus obiit, cui successit Hec- cardus, ?) 1024. Heccardus?) quartus episcopus obiit. Cui Izo successit quinius. 1030. Izo episcopus obiit. cessit. 1031. Severus episcopus ordinatus est. 1036. Odaldricus dux obiit, cui Bretizslaus filius eius successit. *) 1037. Boleszaus dux cecus obiil, 1038. Jaromyr dux cecus obiit. 1039, Sanctus Adalbertus translatus est de Polonia in Boemiam per Brecizlaum ducem. Strezslaua, mater sancti Adalberli, obiil. Professio sancti Adelberti. Nemcis!) per- Severus sexlus suc- 1042. Teulonici vastaverunt Boemiam. 1044. Brecizlaus fecit plagam super Ungaros. 1053. Domnus Procopius, felicis memorie abbas Zazavensis, viam universe carnis ingressus est. 1054. Brecizlaus dux obiit, cui Spitigneus suc- cessit. 5) 1059. Spitigneus vastavit Moraviam. 1060. Spitigneus dux obiit, cui Wratizlaus suc- cessit. 9) 1066. Severus episcopus obiit, cui Gebehardus septimus successit. ?) 1069. Gebehardus episcopus ordinatus est. 9) 1074. Gebehardus episcopus Romam adiit, pulsus a sede sua; set restituitur a Gregorio papa. 1087. Otto, dux Morsvie, obiit. ?) 1088. Wretizlaus unctus est in regem. !9) 1090. „successit. Gebehardus episcopus obiit, cui Cosmas 1091. Monasterium Pregense sancli Viti incendio corruit. 1094. Wratizlaus rex obiit, cui Conradus successit et obiil. Brelizlaus intronizatur. !!) PRAŽSKÉ. 371 987. Střezislava, matka sv. Vojtěcha, zemřela jest. 990. Složení slibu sv. Vojtěcha. Němčí bylo jest zničeno. 995. Libice zkažena jest. 997. Sv. Vojtěch byl jest umučen. 998. Tehdak třelí biskup nastoupil jest. 999. [Silvestr IL] Tento byl Gilbert, za jehož času naplněn jest tisící rok od narození páně. 1017. Zemřel jest biskup Tehduk, po nómż nó- sledoval Ekkard. 1024. Ekkard čtvrtý biskup zemřel jest, po němž nastoupil pátý lzzo. 1030. Biskup Izzo zemřel, po němž následoval šestý: [biskup] Šebíř. 1031. Šebíř biskup posvěcen jest. 1036. Kníže Oldřich zemřel jest, po němž násle- doval jeho syn Břetislav. 1037. Slepý kníže Boleslav zemřel jest. 1038. Slepý kníže Jaromír umřel jest. 1039. Přenešen jest svaly Vojtéch z Polska do Cech od knížete Břetislava. 1042. Némci poplenili Čechy. 1044. Břetislav učinil útok na Uhry. 1053. Pan Prokop, šťastné paměti opat sázavský, nastoupil jest cestu všeho tělesného. 1054. Břetislav kníže zemřel jest, po něm násle- doval Spytihněv. 1059. Spylihnév poplenil Moravu, 1060. Kníže Spytihněv umřel jest, po ném násle- doval Vratislav. 1066. Biskup Šebíř umřel, po něm nastoupil se- dmý Jaromír. 1069. Biskup Jaromír vysvěcen jest. . 1074. Biskup Jaromír šel do Říma, sehnán byv se svého stolce; ale papežem Řehořem zase jest dosazen. 1087. Olto, kníže moravské, umřel. 1088. Vratislav pomazán jest za krále. 1090. Biskup Jaromír zemřel jest, po něm násle- doval Kosmas. 1091. Pražský klášter sv. Víta ohněm zničen jest. 1094. Král Vratislav umřel, po něm Konrad ná- sledoval a zemřel. Břetislav na trün posazen. 1) Henicis ruk. a Pertz, Mon. V, 119. — ?) Ruk. a Pertz maji Meschardus. — 9) Taktéž. — *) Kosm. při 1. 1037. — 5) Kosm. při r. 1055. — 6) Kosm. při I. 1061. — 7) Kosm. pii r. 1067. — 9) Kosm. pii r. 1068. — ?) Kosm; při r. 1086. — 10) Vratislav korunován na krále r. 1086, — !!) Kosm. pri r. 1092. Ruk. mé Conrendus. 50* 

Strana 378
378 LETOPISY PRAŽSKÉ. 1095. Cosmas ordinatur. 1) 1096. Mortalitas hominum facta est.2) Judei bapti- zati sunt. 1097. Cosmas episcopus obiit, cui Hermannus no- nus successit. 3) 1100. Hermannus episcopus ordinatus est. Geto ep.. 1106. Henricus cesar obiit. 1107. Boryuoi dux de solio pellitur, Zuatopluk intronizatur. 1117. Terre motus fuit per mulla loca. 1118. Borivoy dux recepit ducatum. 4) 1122. Hermannus episcopus obiit. Meinnardus suc- cessit decimus. 1124. Borivoy dux obiit. 1125. Wiadizlaus dux obiit, Zobeslaus successit. 5) 1126. Otto, dux Moravie, interfectus est. 1130. Meinnardus episcopus, Pribislaua perrexit Hierosolimam. 1133. Sol visus est minutus. 1134. Meinnardus episcopus obiit. Johannes XI succesit, et hoc anno ordinatus est IX Kal. Maii. 1139. Johannes episcopus obiit. Silvester, Proco- piensis abbas, eligitur, non tamen ordinatus mansit, et postea reversus est in abbatiam. 1142. Bellum actum est inter Boemos et Moravos. 1143. Legatus apostolicus destruxit convivia sa- cerdotum. 1147. Wladizlaus dux Hierosolimam perrexit, contra paganos pugnaturus. 1148. Otto episcopus XII obiit. Daniel succes- sit XIII. 1149. Daniel episcopus ordinatur. Tungdalus vi- sionem vidit. 1157. Spitigneus dux obiit. Wladizlaus dux cesari Poloniam subegit. 1158. Wladizlaus factus est rex, Mediolanum adiit. 1160. Hoc anno Mediolano Daniel praesul redit. 6) 1164. Wladizlaus rex terram Hunorum intravit, regem Grecorum ex ea perturbavit, Ungarorum optima- tes pacificavit. 1168. Teobaldus dux et Daniel episcopus in Ytalia obierunt, cui Fridricus XIV successit. 1097. Kosmas biskup zemřel, jehož následoval Heřman devátý (biskup). 1100. Heřman biskup posvěcen jest. Geto biskup .. 1106. Cisař Jindřich umřel jest. 1107. Kníže Bořivoj byl s trůnu svržen. Svatopluk na trůn dosazen. 1117. Na mnoha místech bylo třesení země. 1118. Kníže Bořivoj dostal zase knížetství. 1122. Heřmann biskup zemřel. Menhart následoval desátý. 1124. Kníže Bořivoj zemřel jest. 1125. Kníže Vladislav zemřel jest, Svatopluk ná- sledoval. 1126. Otto, kníže moravský, byl jest zabit. 1130. Biskup Menhart a Přibyslava putovali jsou do Jerusalema. 1133. Bylo viděl zatmění slunce. 1134. Menhart biskup zemřel jest, Jan jedenáctý (biskup) následoval, a téhož léta dne 23 Dubna jest posvěcen. 1139. Jan biskup zemřel jest. Silvester, opat od sv. Prokopa, zvolen byl, ale zůstal nevysvěceným a vrátil se potom k svému opatství. 1142. Byla jest válku mezi Čechy a Moravany. 1143. Papežský legat rozloučil manželstva kněží. 1147. Kníže Vladislav táhl do Jerusalema, chtěje bojovati s pohany. 1148. Otto, biskup dvanáctý, zemřel, po něm ná- sledoval Daniel třináctý. 1149. Biskup Daniel byl jest posvěcen. Tungdal měl vidění. 1157. Kníže Spytihněv umřel jest. Kníže Vladislav podrobil císaři Polsko. 1158. Vladislav stal se jest králem a táhl k Milánu. 1160. Toho léta vrátil se biskup Daniel z Milána. 1164. Král Vladislav vtrhl jest do země Uherské; vypudil z ní krále řeckého a připravil ku pokoji pány uherské. 1095. Kosmas posvěcen. 1096. Umrtnost lidí stala se. Židé byli křtěni. 1168. V Italii zemřeli jsou kníže Děpolt a biskup Daniel, po kterémžto nastoupil Fridrich čtrnáctý. 1) Kosm. při r. 1094. — 2) Taktéž. — 3) Kosm. při r. 1098. — 4) Kosm. při r. 1117. — 5) Následu- jící zprávy vzaty jsou z pokračování letopisu Kosmova mnichem Sázavským. — 6) Následující zprávy podány jsou dle výpisků z Vincencia a Gerlacha v. II, str. 275 a násl.

Strana 379
LETOPISY PRAŽSKÉ. 379 1172. Král Vladislav táhl jest s císařem do Polska. 1174. Soběslav propuštěn jest z vazby a knížetem 1172. Wladizlaus rex cum cesare Poloniam intravit. 1174. Sobeslaus a vinculis dimittitur et dux con- stituitur. 1175. Oldaricus dux, frater Sobezlai, profectus est Mediolanum. 1176. Sobezlaus dux vastavit incendio Austriam. 1177. Nimia siccitas attenuavit fruges. Oldaricus dux a fratre suo capitur; ipse a perfidis Boemis de solio pellitur. Fridericus, filius regis Wladizlai, introni- zatur. 1180. Fridericus episcopus obiit. Valentinus XVus successit. 1182. Valentinus episcopus obiit. Henricus XVlus successit, qui in episcopatu ducatum optinuit postea. 1183. Conradus, dux Moravie, Pragam obsedit. 1184. Boemi cum Moravis bellum commiserunt. 1185. Wencezlaus dux Pragam coactus obsedit, et spe fraudatus recessit. 1186. Eclypsis solis fuit; inde mortalitas hominum facta est. 1187. Hoc anno capta est terra Jerosolimitana a Sarracenis. 1189. Romanus imperator contra paganos pugna- turus, ultra mare viam tenuit, et ibi naufragio vitam finivit, et in Anthyochia quiescit. Quem etiam multi no- biles Boemi cum duce Theobaldo secuti, inopinata morte sunt preventi. Fridericus dux obiit. Conradus, Moravie laudabilis dux, successit. Teobaldus recepit provincias. Hoc anno Fridericus imperator in Saretico fluvio sub- mersus est. 1190. Dux Conradus cum filio imperatoris in Apu- liam est profectus, ubi famosissimum de se referens triumphum, heu inmatura morte est praeventus, ossaque delata sunt Prage sua tumulata. Quique gemant flentes super hunc et corde dolentes. Ach! ach! Conrade dux crebro commemorande, Vivas in Christo, mundo translatus ab isto! 1191. Wencezlaus dux in solio consedit dux ; (quod) vix in tribus mensibus possedit. 1192. Wencezlaus dux de solio pellitur. Premizl dux efficitur. Civitas Pragensis obsidione circumdatur, nec capitur. Tandem post tres menses, ipso duce Wen- cezlao permittente, per internuntium imperatoris in ma- nus domini episcopi traditur. 1193. Hoc anno intrante Martio dominus episco- pus ad imperatoris curiam regreditur, et inde intrante učiněn. 1175. Kníže Oldřich, bratr Soběslavův, táhl jest k Mediolanu. 1176. Kníže Soběslav poplenil jest ohněm Rakousy. 1177. Přílišné sucho ztenčilo úrodu. Kníže Oldřich zajat jest od svého bratra, on pak sám od nevěrných Čechů s trůnu svržen. Fridrich, syn krále Vladislava, na stolec posazen. 1180. Biskup Fridrich zemřel, Valentin co patnáctý (biskup) následoval. 1182. Biskup Valentin umřel jest, následoval po něm Jindřich XVI, který potom v biskupství svém i kní- žetství došel. 1183. Konrad, kníže moravský, obléhal Prahu. 1184. Češi válčili jsou s Moravany. 1185. Kníže Václav přinucen obléhal jest Prahu, a naděje (k vítězství) zbaven byv, odtáhl jest. 1186. Stalo se zatmění slunce; z toho velké mření lidu bylo jest. 1187. Téhož léta dobyt jest Jerusalem od Saracenů. 1189. Římský císař chtěje válčiti s pohany, vytáhl na cestu za moře, a tam utopením skončil jest život a v Antiochii odpočívá. A také mnozí ze vznešených Čechů, kteří s knížetem Děpoltem jej následovali, před- časnou smrtí tam zahynuli. Kníže Fridrich zemřel jest. Konrad, kníže moravský, chvály hodný nastoupil jest. Děpolt obdržel krajiny své. Téhož léta císař Fridrich utopil se v řece Selefě. 1190. Kníže Konrad táhl jest se synem císařo- vým do Apulie, kdež dobyv nejslavnějšího vítězství, ach předčasnou smrtí jest uchvácen, a kosti jeho do Prahy jsou přinešeny a pochovány. Nad ním plačte slzíce a z svých srdcí litujíce Ach, ach! Konrad kněz ten, jenž nám v paměti často, Nech žije v Kristu milém, když ze světa toho vzat jest. 1191. Václav kníže dosedl jest na stolec otcovský, jejž držel sotva tři měsíce. 1192. Kníže Václav zapuzen jest se stolce. Pře- mysl knížetem učiněn. Hrad Pražský jest obležením se- vřen, ale nedobyt. Konečně po třech měsících se svo- lením knížete Václava skrze prostředkování posla císa- řova vydán jest v ruce biskupovy. 1193. Téhož léta na počátku měsíce Března vrátil se pan biskup zase ke dvoru císařskému a na začátku

Strana 380
380 LETOPISY ČESKÉ. Augusto cum magna gloria et honore in Boemiam cum Srpna s velkou slávou a se ctí vrátil se jest do Čech s knížátkem Spytihněvem, přinášeje korouhve vévodské ducello Spitigneo revertitur, gestans ab imperatore sibi od císaře sobě dané; předce však neodřekl se jmena tradita vexilla ducatus; non tamen omittens nomen et a hodnosti svého biskupství. dignitalem sui episcopatus. 1216. Toho léta opřel se Ondřej, biskup 1216. Hoc anno Andreas, episcopus Pragen- sis, opposuit se Ottakro, regi Boemie, et magna- pražský, Otakarovi, králi českému, a jeho vel- tibus eius pro libertate Pragensis aecclesie, et možům, chtěje obhájiti svobody kostela Praž- exilium petiit VII Kal. Novembr. ského, a odebral se do vyhnanství dne 25 Října. 1217. Hoc anno facto interdicto, Andreas, 1217. Toho léta uloživ interdikt přišel bi- Pragensis episcopus, venit Romam cum uno mo- skup pražský Ondřej do Říma s jedním toliko nacho de Ebra, et uno clerico Vincentio nomine, mnichem z Ebry a s klerikem Vincentiem zva- ným, kanovníkem od sv. Antonína, a to 21 Bře- canonico sancti Antonii, XII Kal. Aprilis ad pro- sequendas iniurias ecclesie Pragensis. zna, aby se bránil křivdám, kostelu Pražskému učiněným. 1218. Otto císař zemřel jest, byv sesazen a do klatby dán. 1220. Toho léta dobyta jest od křesťanů Damiata, město egyptské. 1218. Otto imperator obiit, depositus et ex- communicatus. 1220. Hoc anno capta fuit Damiata, civitas Egipti, a christianis. B. LETOPISY ČESKE. Anno domini DCCXXV Bonifacius episcopus con- Léta páně DCCXXV obrátil jest biskup Bonifac vertit Theutonicos ad fidem. Němce na víru. DCCCLXXXVII Arnolfus, filius Karolomanni, rex DCCCLXXXVII Arnolf, syn Karlomanův, král řím- Romanorum, concessit Zvatopluc, regi Morauie, conpatri ský, postoupil jest Svatoplukovi, králi moravskému, pří- buznému svému, vévodství České. suo, ducatum Boemie. Anno DCCC(LXX)XXIIII 1) Borzivoy, dux Boemie, Léta DCCC(LXX)XXIIII pokřtěn jest Bořivoj, kníže český, od Metoděje, biskupa moravskéko, i s manželkou baptisalur a Methudio, episcopo Morauie, cum uxore sua Ludmilla. svou Lidmilou. DCCC(C)I obiit Borziboy, cui succedit filius eius DCCC(C)I umřel jest Bořivoj; po něm následoval syn jeho Spytihněv. Spitigneus. DCCC(C)V obiit Spitigneus, cui frater eius Vratiz- DCCC(C)V umřel jest Spytihněv, po němž násle- doval bratr jeho Vratislav. laus succedit. DCCC(C)XXI defuncto Vratizlao sanctus Vencezlaus, DCCC(C)XXI po smrti Vratislava následoval syn filius eius, succedit. jeho svatý Václav. DCCCCXXIX sanctus Venceslaus martirio corona- DCCCCXXIX svatý Václav mučednictvím koruno- tur, cui succedit frater eius Bolezlaus. ván; po něm nastoupil bratr jeho Boleslav. DCCCCXXX porazili Sasové 120 tisíc Slovanův. DCCCCXXX Saxones prosternunt Sclauorum CXX milia. DCCCCXXXIII corpus sancti Vencezlay translatum est in Pragam. DCCCLIII Constantinus Imperator post XLVII annos imperii sui moritur, et hic finis imperatorum Constan- tinopolitanorum. DCCCCXXXIII přenešeno tělo sv. Václava do Prahy. DCCCLIII umřel císař Konstantin, panovav 47 let, a tu konec císařů cařihradských. DCCCCLXVIII Polonia cepit habere episcopum. DCCCCLXVIII začalo míti Polsko biskupa. 1) Co tuto a níže v závorkách položeno, přidáno jest od nás a v rukopise se nenalézá.

Strana 381
LETOPISY ČESKÉ. DCCCCLXXII obiit dux Bolezlaus, occisor sancti Vencezlay, cui succedit filius eius Bolezlaus cogno- mine pius. DCCCCLXXIIII Pragensis ecclesia cepit habere epis- copum nomine Dilmarum. DCCCCLXX(X)l obiit Zlauik, pater saucti Adalberti. DCCCCLXX(X)l sanctus Adalbertus in Pragensem episcopum consecratur. : DCCCCXC sanclus Adalbertus episcopus Rome ad sanclum Alexium monschus niger effectus est. DCCCCXX(XX)III per sanctum Adalbertum mona- slerium in Brevnov fundatum est et dedicatum. DCCCCXX(XX)VIII !) sanctus Adalbertus, Boemo- rum secundus episcopus, marlirio coronatus esl; cui Theogadus succedit, MIIII quinque fratres in Polonie martirisantur. MXXXIX Brelhizlaus dux vastauit Poloniam et trans- tulit corpus sancli Adalberti in Pragam. MXLV obiit Guntherus monachus et heremila, se- pullus in Brunonia in die beeti Dionysii. MXLIII fames maxima fuit in Bohemia. MXVII Theogadus, episcopus Pragensis tertius, mo- ritur, cui Echardus succedit IIII"s, MXXII[ obiit Echardus episcopus Pragensis IIII"s, cui Yzo succedit V"*, MXXX obiit Yzo, cui pus Vive, MLIII obiit sanctus Procopius abbas. MLXVII obiit Seuerus, episcopus Pragensis, epis- copus VI**, cui succedit Jaromir, frater ducis Bralizlay, qui et Gebhardus VII. MLXXI sanctus Stanizlaus Cracouiensis episcopus ordinatur ?). MLXXIX sanclus Slanizlaus marlüirio coronatur ?). succedit Severus episco- MLXXXVIII imperator Heinricus quartus ducem Boe- mie Vratizlaum sublimeuit in regem, et iste fuit primus rex in terra Boemie *). MLXXXIX ordo carlusiensis a Brunone incepit sub Victore papa secundo 5). MXC obiit Gebhardus, qui et Jeromir, episcopus Pragensis VII, cui Cosmas succedit VIII"5, 381 DCCCCLXXID umrel jest kníže Boleslav, vrah sv. Václava, po němž následoval syn jeho Boleslav s příjmím Pobožný. DCCCCLXXIIII zoëal míli kostel Pražský biskupa jmenem Dětmare. DCCCCLXX(X)l zemřel Slavník, otec sv. Václava. DCCCCLXX(X)II svatý Vojtěch na biskupa praž- ského posvěcen jest. DCCCCXC biskup sv. Vojtěch stal jest se v Římě u sv, Alexia černým mnichem. DCCCCXCIII zaloZen a posvěcen jest od sv. Voj- técha kláster Břevnovský. DCCCCXCVIIL sv. Vojlèch, drubÿ biskup český, mučednictvím korunován jest; po něm následoval Tehdak. MUN pet bratří v Polsku umučeno. MXXXIX kníže Břetislav poplenil jest Polsku a přenesl tělo sv. Vojtěcha do Prahy., MXLV umřel jest Vintíř mnich a poustevník a po- chovám v Břevnově v den sv. Divise. MXLII byl veliký hlad v Čechách. MXVII umřel jest Tehdak, třetí biskup pražský; po něm následoval Ekkard jakožto čtvrtý. MXXIII umřel jest Ekkard, čtvrtý biskup pražský, po kterém pátým byl Izzo. MXXX umiel jest Izzo, po némi nasloupil Sebif šestý biskup. MLIII zemřel jest sv. Prokop opat. MLXVII umřel jest Šebíř, šestý biskup pražský; po něm následoval sedmý v biskupství Jaromír, bratr knížete Vralislava, který se jmenoval teké Gebhart. MLXXI stal se sv. Stanislav biskupem krakovským. MLXXIX byl jest mucedniclvím korunován svatý Stanislav. MLXXXVII[ povýšil císař Jindřich IV Vratislava, vévodu českého, za krále, a ten byl prvním králem v zemi České. MLXXXIX učiněn od Brunona počálek řádu ker- tusianského za papeže Viktora II. MXC zemřel jest Gebhart jinak také Jaromír zvaný, biskup kostela Pražského sedmý, po němž biskupem osmým stal se Kosmas. 1) Sv. Vojtěch umučen r. 997. — 2) Zpráva tato položena v rukopise k létu následujícímu a — ?) zpráva tato zase k létu předcházejícímu. Patruě zmíchány obě zprávy nepozorností písařovou. — ‘) Povýšení Vratislava na krále stalo se r. 1086, — 5) Viktor II byl papezem r. 1086 a 1087. 

Strana 382
382 MXCI ignotorum vermiculorum prodigium fuit. MXCII terra sancta per christianos recuperatur. MXCVII Cistercium fundatur sub Urbano papa 11°, MXCVIII Cosmes Pragensis VIII"* morilur, cui Her- mannus succedit IX. MXCIX !) Franci expugnent Iherusalem et vincunt Soltanum. MCXIII sanctus Bernhardus in Cistercio monachus efficitur. MCXVIII inundatio equarum fuit ín omui terra. MCXIX in Boemia ventus magnus mira fecit. MCXXII Hermannus, episcopus Pregensis, obiit, cui Meinhardus succedit Xue. Anno milleno centeno bis quoque deno sub patre Rodperlo Premonstrati viget ordo. MCXXXIII Bohemi vastauerunt Poloniem. Eclipsis fuit III? Nonas Augusli. MCXXXIII obiit Meinhardus, episcopus Pragensis, cui Johaunes succedit XI"*. MCXXXVI confirmacio ordinis Premonstretensis ab Innocentio papa Pisis, MOXXXVIIII inventus est homo nomine Johannes, qui CCCLXI annis vixerat, scilicet a temporibus Karoli magni. MOXXXIX obiit Joannes, episcopus Pragensis XI^*, cui Otto succedit XII", MCXLII bellum factum est inter Boemos et Mo- rauos in Visoca, et ecclesia in . . . tur ?). MCXLIII Guido cardinalis fuit in Boemia. MOCXLVII Cunradus, rex Romanorum, et Vladiz- laus, dux Bohemorum, et omnes principes Alemanie Jerosolimam pergunt. MCXLVII obiit Otto, episcopus Pragensis, cui succedit Daniel XIII. MCLI Grecianus monachus decretum conponit et magister Pelrus sententias. MCLIII obiit sanctus Bernhardus. MCLVIII Fridericus imperator Poloniam ingreditur et Bolezlaum et Mescam vincit. MCLIX ?) dux Vladizlaus Ratispone in regem co- ronatur et sic conlra Mediolanum preparatur. MCLXIII rex Vladislaus mittit Theobaldum, fratrem suum, el Fridericum, filium suum, in auxilium Friderici impereloris Mediolanum, el hic Mediolanum destruitur. LETOPISY ÓESKÉ. MXCI bylo jestnesmírné množství červíků neznámých. MXCII vydobyta jest zase země svatá od křesťanů. МХСУП za papeże Urbana Il zalożeno Cistercium. MXCVII Kosmas biskup pražský osmý umřel jest; po něm nastoupil co devát$ Herman. MXCIX vydobyli jsou Frankové Jerusalem a pie- molli sultana. MCXIII stal jest se sv. Bernard mnichem v Ci- sterciu. MCXVIII byla jest veliká povodeň v celé zemi. MCXIX spůsobil jest vítr divné věci v Čechách. MCXXII Heřman, biskup pražský, umřel jest; po něm nastoupil Menhart XY. Leia MCXX za otce Rudperta v Praemonstrald zkvetl řád. MCXXXIII poplenili jsou Češi Polsku. Bylo jest zatmění slunce druhého dne měsíce Srpna. MCX XXIII umřel jest Menhart, biskup pražský; po ném nésledoval Jan XI, MCXXXVI stalo se stvrzeni fédu praemonstrét- ského v Pise od papeże Innocence. MCXXXVIIII nalezen byl člověk jmenem Jan, jenž 361 let byl ziv, to jest od čusů Karla Velikého. MCXXXIX umřel jest Jan, XI biskup pražský, po kterém následoval dvanáctý Otto. MCXLII svedena jest bitva mezi Čechy a Mora- vany na Vysoké, a kostel (sv. Jiří byl zapálen). MCXLII byl jest v Cechich kardinal Quido. MCXLVII Kunrát, král římský, a Vladislav, kniże český, a všichni knížata němečlí táhli jsou k Jerusalemu. MCXLYVIII umřel jest Otto, biskup pražský, po němž nastoupil Daniel XIII‘, MCLI mnich Gracian sebral jest dekrety a mistr Petr nálezy. MCLIII umiel jest sv. Bernard. MCLVIII vtrhl jest císař Fridrich do Polska a přemohl Boleslava a Meška. MCLIX korunován jest za króle kniże Vladislav, a tak piipraven, aby proti Mediolanským táhl. MCLXIII poslal jest král Vladislav na pomoc cí- saři Fridrichovi k Mediolanu Děpolta, bratra svého, a Fri- dricha, syna svého, a lu Mediolan byl jest rozbofen. T7) Ruk. mó MCXIXXCIX. — ?) Nedopinèné tuto misto vztahuje se bezpochyby k zapálení kostela sv. Jiří při oblehání hradu Pražského. — 9) Vladislav stal se králem r. 1158. 

Strana 383
II. LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ.

Strana 384

Strana 385
Až do věku XVIII nevěděli dějepiscové čeští ničeho o letopisech, jež jsme hradištsko- opatovické nazvali; ani Neplachovi, někdy opatu kláštera Opatovického, nebyly známy, když svou kroniku spisoval. Teprv pilný sběratel pramenů dějepisných Benediktin Bon. Pitter užil některých zpráv z nich spisuje život blahoslaveného Vintíře. Později dostal výpis zpráv Čech se týkajících až do r. 1093 od dvorního archiváře rytíře z Rosenthalu náš neunavný badatel Gel. Dobner a uve- řejnil je jakož i některé přídavky z Pitterova spisu „Thesaurus absconditus“ v III díle své publikace Monumenta hist. Bohemiae. Tenkráte (r. 1774) domníval se Dobner jako před tím Pitter, že letopis náš pochází od některého mnicha kláštera Hradištského na Moravě a že všecky zprávy o klášteře, v němž pisatel žil, jehož ale nejmenuje, týkají se kláštera právě jmenovaného. Ale již o pět let později (1779), když byl mezitím Pubička vyslovil domnění1), že některé zprávy táhnou se ku klášteru Opatovickému a ne Hradištskému, naklonil se i Dobner k náhledu tomu 2), doklá- daje, že snad některý mnich opatovický ke kronice kláštera Hradištského připojil některé zprávy o opatech opatovických. Není pochyby, žeby byl důmyslný Dobner udeřil ihned do černého, kdyby byl měl původní rukopis před sebou anebo alespoň jeho přepis, ale to měl jen výtahy do r. 1093, mnohem důležitější zbytek, který až do r. 1146 má zprávy ku každému roku, byl mu neznám. Konečný úsudek o naších letopisech a o vzniknutí jeho pronesl Palacký3), který s některými do- plňky, jež Wattenbach učinil4), v následujícím zahrnut jest: Rukopis letopisů našich chová se v c. k. dvorní knihovně vídenské a znamenán jest číslem 395 (druhdy theol. 125, potom hist. eccl. 50), jest pergamenový, v XII věku psaný a na poslední stránce jest připsáno: Liber mona- sterii Opatovicensis. Letopisy naše jsou tu na listu 111—148 a sice až k r. 1146 jednou rukou psány, potom do r. 1163 rukou jinou a konečně dvě zprávy let 1157 a 1158 se týkající jsou jaksi dodatečně připsány rukou třetí. Sepsání letopisů našich, které hned od 1 roku po narození páně začínají, stalo se původně v Hradišti. Až do roku 1000 užil skladatel letopisů Ekkardových připojuje mezi zprávy jeho vý- pisky z letopisu Kosmova, z něhož jakož i z jeho pokračovatelů kanovníka Vyšehradského a mnicha Sázavského jsou zprávy až do r. 1140, mezi něž ovšem přidána celá řada zpráv v řečených pra- menech nepřicházejících, buď samostatných buď vzatých z pramenů jiných nyní již neznámých. Tím se vyložiti dá, že některé zprávy k rozličným létům dvakráte se kladou. Co se doby sepsání letopisů hradištských týče, ta dá se určiti tím, že skladatel letopisů těch mluví o opatu Deokarovi co ještě žijícím, který r. 1138 byl zvolen, a o smrti Jindřicha Zdika, biskupa olomouckého, jenž r. 1150 zesnul, se nezmiňuje. I připadá dle toho sepsání letopisů našich v Hradišti asi do r. 1140—1150. 1) Chronol. Gesch. Böhmens IV, 315. — 2) Mon. historica Bohemiae IV, 106. — 3) Würdigung der allen böhm. Geschichtschreiber, str. 52—64. — 4) Pertz: Mon. Germ. hist. Ss. XVII, 643 a 644. 51"

Strana 386
386 LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. R. 1161 byli Benediktini z kláštera Hradištského vytlačeni a na místo jejich uvedeni Prae- monstráci do kláštera toho. I zdá se, že se uchýlili poslední bratří kláštera Hradištského do kláštera Opatovického, Benediktiny osazeného, a s nimi že se tam dostaly i jejich letopisy. Zde se letopisy hradištské přepsaly, některými přídavky nejvíce kláštera Opatovického se týkajícími rozmnožily a několik zpráv ku konci se přidalo. Jsou to jmenovitě zprávy z let 1143, 1146, 1147, 1148 a 1163, jakož i některé drobnější z let dřívějších. V té spůsobě zachovaly se nám letopisy hradištsko-opatovické až na naše dny, v jediném rukopisu, v němž mimo jiné jest i Necrologium Bohemicum, které z téže doby pochází a Dobnerem ve III dílu publikace Monumenta hist. Boh. na str. 9—16 bylo u veřejnost dáno. Co se vydání letopisů hradištsko-opatovických týče, o tom zmínili jsme se výše, že některé zprávy podal z nich nejdříve Bonav. Pitter ve svém spisu „Thesaurus absconditus in agro Brze- wnowiensi“, více pak Dobner ve své sbírce pramenů „Mon. hist. Boh.“ nazvané, v III díle na str. 17—24; celou řadu doplňků podal Palacký v nevyrovnané své práci „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ na str. 55—61, jež ještě více rozmnožil Meinert v pojednání svém „Durchsicht des Auszuges aus dem Hradischer Zeitbuche“ atd. uveřejněném v spise „Jahrbücher der Literatur“ v dílu 48, Anzeigeblatt str. 35—58. Celou kroniku od r. 894 uveřejnil dle rukopisu Wattenbach v Pertzových Monumentech, Ss. XVII na str. 644—653, vynechav toliko léta před rokem 894, právě zmíněným; k nimž vypsány a to ne vždy dosti přesně jsou zprávy z letopisů Ekkardových. Vydání naše začíná toutéž dobou, jen že jsme vynechali i všecka zaznámení po roce 894 z letopisů Ekkar- dových vzata, poněvadž se dějin českých netýkají a nezřídka valně pochybená jsou. LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. Anno 894 Borivoi est baptizatus, primus dux Boe- mie catholicus, patris nomine Goztivit filius, qui ori- ginem duxit a Premizl, qui primus ab aratro in primum Boemie principatum est raptus, vaticinante Lubosa, a qua castrum Lubosin dictum est, filia patris increduli nomine Crhoko, qui et ipse a primo nomine Boemus, a quo Boemia dicta est, [qui primus] 1) Boemiam intravit, ori- ginem duxit, et has tres filias habuit: Kazi, Theta, a qua 2) castrum dictum est Thetin. Ille quidem, ut iam dicere cepimus, Borivoi a Goztovit, Gozlovit a Neklan, Neklan a Crezamizl, Crezamizl ab Unezlau, Unezlau a Vo- gen, Vogen a Mnata, Mnata a Nezamizl, Nezamizl a Pre- mizl; ab his predictis genitus 3), ut iam dictum est, felicis memorie dux Borivoi feliciter est baptizatus. Ante cuius tempora Arnolfus Zvatopluk, filio suo 4), Mo- raviensium et Boemiensium a. d. 890 concessit ducatum. Hac ipsa tempestate Cyrillus et Methudius inventis Bulga- Léta 894 pokřtěn jest Bořivoj, první kníže kato- lický, syn z otce jmenem Hostivita, jenž měl původ svůj od Přemysla, který od pluhu za prvního knížete českého byl odveden, a od věstkyně Libuše, podle níž pojmenován hrad Libošín, která byla dcera nevěřícího otce Kroka, jenž sám zase pocházel od prvního [kní- žete] jmenem Čecha, dle něhož Čechy pojmenovány jsou a který první do Čech přišel, a [kterýžto Krok] měl tři dcery: [Libuši], Kazi, Tetu, dle níž má jméno hrad Tetín. Tento Bořivoj, jakž jsme již vyprávěti začali, pocházel od Hostivita, Hostivit od Neklana, Neklan od Křesomysla, Křesomysl od Vneslava, Vneslav od Vojena, Vojen od Mnaty, Mnata od Nezamysla, Nezamysl od Přemysla — od nich všech, jak již řečeno, pošel blahé paměti kníže Bořivoj, jenž šťastně jest pokřtěn. Před jehož časy roku 890 postoupil Arnolf Svatoplukovi, synu svému, knížetství Moravské a České. Toho samého času Cyrill 1) Slova ta scházejí v rukopisu. — 2) Ruk. má quo. — 3) gentibus ruk. — 4) Chyba tato vzešla asi z nerozumění slov Kosmových: contra dominum suum et compatrem.

Strana 387
LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. rorum litteris verbum dei predicaverunt Moraviois, Eodem vero anno, quo dux Boemie prefatus Borivoi est bapti- zatus, Zvalopluk, predictus rex Moravie, monachus factus est in Zober quodam cenobio Pannonie?), sed quot annis ibi vixerit, posteritas certitudinem non accepit. Borivoi vero dux iam tocies nominetus duos genuit filios, Zpiligneum et Vratizlaum, de Ludmila, Zlavoboris comitis filia, de castello Psov nomine orta. Quo 2), vide- licet Borivoi, defuncto?) Zpiiigneus, eius senior filius, principatum Boemie esi adeptus; post eum Vratizlaus, qui genuit duos filios de Dragomir, Lulicensis principis filia, orta ex Ztodor nomine provincia, beatum Wen- cezlaum et Bolezlaum, in eundem Boemie ducatum est adoptatus. His tot inlerim annis defluentibus, quos infra serie certa subnotavimus, incerti quo quisque illorum trium, id est Zpitignevi, Vratizlavi atque beati Wen- cezlavi, principatum post baptismum *) Borivoi et obitum acceperit et quot. eundem annis cum vila terminaverit*). A. d. 900 Arnolfus imperator obiit, moxque eodem enno Ungari morle illius audita collecto permagno exer- citu Moravianorum gentem, quam illorum auxilio Arnol- fus imperator sibi subdiderat, invadunt sibique vendicant. castella diruunt, Baioariorum quoque lines occupant, ecclesias igni consumunt, populos iugulant, et ut magis magisque limeantur, inter(ectorum sese sanguine potant. A. d. 929 sanctus Wencezlaus martirizatus est. Eodem anno Bolezlaus 6), infelix frater beati Wencezlavi, principatum Boemie accepit. A. d. 930 sancti Viti ecclesia X Kal. Octobris est dedicata a Michaele, Ralisbonensi episcopo. A. d. 931 Heinricus rex Boemiam petit. A. d. 932 translatum est corpus beati Wencezlavi de cestello Bolezlau in Pragam. 7) A. d. 950 Bolezlaus, dux Boemorum, frater beati Wencezlavi, Ottoni regi rebellavit; quem rex Otto va- lida manu adiit, sueque ditioni per omnia subdidit. 9) A. d. 957 Bolezlaus, frater beati Wencezlavi, Idus Iulii obiit, cui filius cuis Bolezlaus piissimus successit. Huius soror Mlada nomine hoc ipso mutato Maria prima ad cenobium sancti Georgii abbatissa conslituitur, et Dethmarus ecclesie Pragensis presul primus efficitur. ?) À. d. i. 969 Dethmarus, Pragensis episcopus, !V Non. Jan. obiit, cui beatus Adalbertus successit, XI Kal. Mart. eiusdem anni in episcopum electus, !?) 387 a Metudéj vynalezli jsou pismo bulharské a kazali slovo boží Moravanům. Téhož laké léta, když jmenovaný kníže český Bořivoj byl pokřtěn, stal se Svatopluk, řečený král moravský, mnichem v Zobenu, nějakém to klášteře Panonie; ale kolik roků tam žil, o tom se nedostalo potomstvu určité zprávy. Bořivoj kníže však již tolikrát jmenovaný zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava s Lidmilou, dcerou hraběte Slavibora, narozenou na hradě jmenem Pšov. Po jeho pak t. j. po Bofivojové smrti dosáhl jest knížetství Spytihněv, starší syn, a po něm dosáhl jest téhož kniżelstvi který zplodil s Drahomirou, dcerou knížete Lulického, mající svůj původ v kraji Stodorané zvaném, dva syny, sv. Václava a Boleslava, Mezilím co uplynulo tolik let, jak je niże dle řady vypotitivame, zůstalo nejistým, kterého léta Vratislav, každý z těchto tří, t.j. Spytihněva, Vratislava a sv. Vá- clava po pokřtění Bořivoje a po jeho smrti vládu dostal a po kolika letech ji a život svůj skončil. L. p. 900 zemřel císař Arnulf; Uhři pak jak mile se dozvěděli o jeho smrti, sebravše převelké vojsko, na národ Moravský, jejž si byl Arnulf s jejich pomocí pod- manil, vtrhli a sobě si jej podrobili. Také pomezí ba- vorských se zmocnili, hrady pobořili, kostely popálili, lid hubili, a aby větší a větší postrach budili, napájeli se krví zabitých. L. p. 929 svatý Václav byl umučen. Téhož léta dostal nešťastný Boleslav, bratr sv. Václava, knížetství České. L. p. 930 kostel sv, Víta posvěcen byl od Michala, biskupa řezenského, dne 22 Září. L. p. 931 udeřil Jindřich na Čechy. | L. p. 932 přenešeno jest tělo sv. Václava z hrádku Boleslavi do Prahy. L. p. 950 zdvihl se proti králi Ottovi Boleslav, bratr sv. Vaclava, na něhož král Otto mocně udeřil a jej svému panství docela podrobil. L. p. 957 zemřel Boleslav, bratr sv. Václava, dne 15 Července, jehož následoval syn jeho, Boleslav Zbožný, Jeho sestra Mlada přijavší změnou jmeno Marie stala se první abatyší kláštera sv. Jiří; Dětmar pak učiněn prvním biskupem kostela Pražského. L. p. 969 dne 2 Ledna zemřel Dětmar, biskup pražský, jehož sv. Vojtěch následoval, zvolen byv za biskupa 19 dne mósice Února téhož léta. T) ‘Rukop. mé ' panno, ole p. dole pietrżeno. — 2) Ruk. 9. — 3) defunto ruk. m baptismamr ruk; -— 3) termina ruk. — 9) '"Belezlaus rük. — 7) T. j. z Boleslavi Steré. — 9)' Srovn. Kósm. I. I, str. 20. — ?) Kos- mas I, 21 kláde zprávu tu kr. 967: — 10) Kosmas I, 24 str. 38. 

Strana 388
388 A. d. 977 Dubreuca obiit, que adeo fuit reproba, ut duci Polonico nupla peplum capitis iam vetula de- poneret et coronam puellarem sibi imponeret !). A. d. 990 sanctus Adalbertus Rome ad sanctum Alexium, ignotus quis esset, monachus efficitur. ?) A. d. 994 sanctus Adalbertus episcopus de Praga civitate a Prucis marlirio coronatur. A. d. 995 fratres sancti Adalberti Lubic sunt inter- fecti, quorum nomina hec fuerunt: Zobebor, Zpilimir, Probrezlau, Portu, Caslau 9), A. d. 998 sanclus Adalbertus est martirizatus feria sexta ^), quo A. d. 999 anno VII pascha Kal. Mai, et eodem anno Teddagus episcopus Non. lulii est in episcopum conse- cratus. Item hic secundus Bolezlaus dux petri dissimilli- mus utpote christianissimus obiit, cui terlius Bolezlaus suo fratre Wencezlao morłuo successit, Cui Mesco, dux Polonie, ad convivium invitato oculos abstulit, et Boe- miam a. d. M vi invasit, et duobus eam annis oblinuit. Item Vrissovici Ieromir, iuniorem filium Bolezlai ducis, ad montem Veliz captum ligaverunt; sed per fidelem servum Douloram proditi in fugam dilapsi sunt. Oldri- cus vero, senior filius Bolezlai, traditus fuerat a petre ad imperialem curiam. ltem eodem anno Radim, sancti Adalberti frater, ad Gneznensem ecclesiam episcopus ordinatur, Anno 1002. Hie dux Oldricus, incerlum est an clam fuga elapsus vel imperatoris gratia dimissus, in Boe- miam regrediens Meskone lurpiter fugato ducetum patris sui obtinuit, et ex Bozena, coniuge aliena non ex pro- pria, Bracizlaum filium genuit. Anno 1003. Hic interfecli sunt Vrissovici. Auno 1004. Hic quinque Iratres Bolezlavenses martirizati sunt. Anno 1017 Teddagus, Pragensis episcopus, IV Idus Junii obiit, cui Heccardus successit, qui constiluit, ut modius V pelmarum et II digitorum pro decimacione unus tritici et alter avene solveretur, Anno 1023 Heccardus presul obiit VI Idus Augusti, cui lzo successit, qui est?) ordinatus eodem anno IV Kal. Januarii. LETOPISY HRADISTSEO-OPATOVICKÉ. L. p. 977 zemřela Dubravke, která tak byla po- věstnou, že když se za vévodu polského provdala, ač již byla stařenou, závoj s hlavy své sňala a věnec pa- nenský si na ni vsadila. L. p. 990 sv. Vojtěch stal se v Římě u sv. Alexia, nebyv poznán, kdo by byl, mnichem. L. p. 994 sv. Vojtěch, biskup Pražský, od Prusů mučedlnictvím korunován. L. p. 995 bratři sv. Vojtěcha v Libici byli pobiti, Jejich jmena jsou: Sobébor, Spytimir, Probraslav, Porej a Čáslav. L. p. 998 svatý Vojtěch umučen v pátek, které- hozto... L. p. 999 veliká noc byla 25 Dubna, a téhož léla 7 dne měsíce Července posvěcen byl na biskupa Tehdak. cela nepodobný, zemřel co nejlepší křesťan, jehož ná- sledoval Boleslav třetí, poněvadž bratr jeho Václav ze- mřel. Jemu odňal zrak Mešek, vévoda polský, když jej byl k hostině pozval, a vpadl mocně do Čech r. 1000 a držel zemi po dvě léta. Také Vršovci Jaromíra, mlad- šího syna Boleslavova, na hoře Velisi jali a svázali, ale byvše věrným služebníkem Dovorou prozrazení rozutíkali se. Ale Oldřich, starší syn Boleslavův, dán byl od otce ke dvoru císařskému. Také téhož léta povýšen za bi- skupa hnězdenského Radím, bratr sv. Vojtěcha. Také druhý Boleslav vévoda, otci svému do- L. 1002. Tuto kníže Oldřich, nejisto tajně-li útěkem unik aneb byl-li z milosti císařské propuštěn, do Čech se vrátil a vypudiv potupně Meška obdržel vévodství otce svého, a z Boženy, ženy jiného a ne vlastní, zplo- dil syna Břetislava. L. 1003. Tuto jsou zbiti Vršovci. L. 1005. Tuto jest umučeno pět bratří Boleslav- ských. L. 1017 dne 10 Června zemřel Tehdak, biskup pražský, po němž následoval Hekkart, který ustanovil, aby místo desálku odváděla se měřice o pěli pídích a dvou pelcích jedna pšenice a jedna ovsa. L. 1023 Hekkart biskup zemřel 8 dne měsíce Srpna, po něm nésledoval lzzo, kterýž téhož roku svě- cen jest dne 29 Prosince. 7) Kosm. I, 27, str. 40. — ?) Kosm. I, 28, str. 42. — ?) Kosm. I, 29, str. 43 a 44. — *) Zprávu tuto klade Kosmns k r. 996, sč usmrcení sv. Vojtěcha stalo se r. 9975 a co při létě následujícím položeno, to klade Kosmas kr. 997—1003. Viz Kosm. let, Il, str. 46—51. Co niże drobnójsim písmem podáno, vzato jest buď z Kosmova letopisu, buď z letopisu kanovníka Vyšehradského, buď z letopisu mnicha Súzavského. — 9) nemá ruk. 

Strana 389
LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKÉ. Anno 1029. Hoc anno dux Bracizlaus magna cede Ungaros stravit, procedens de Moravia, el usque ad Eodem anno lzo episcopus obiit III Kal. Februarii, cui Severus successit, Swigoniam lerram illorum vastavit. et in festo apostolorum Petri et Pauli episcopus est ordinatus. Et eodem anno Zpiligneus, filius ducis Bra- cizlai, in Morevia natus eet. Auno 1038 Oldricus, dux Boemie, obiit, et dux lIaromir, quem frater Oldricus excecaveret, elegit nepo- lem suum Brecizlaum ducem Boemie. Bolezlaus obiit, quem Mesco, dux Polonie, cecaverat. !) Anno 1039. Hic de Polonia transfertur bealus Adalbertus et Radim, frater eius, et V fratres Bole- zlavenses. Anno 1040 Henricus ll imperator cum suo exer- citu in silva prope Tugoze a Boemicis graviter sternitur et [a] Bracizlao. Anno 1041 Henrieus imperator hostiliter invadit Boemiam, et igne vastat eam, sui ulciscens iniuriam, et usque ad Sybenu?) montem perveniens, ibi castra me- tatus est, et ibidem dux Bracizlaus redit in eius gratiam per coniugem suam. Anno 1045 Gunterius heremita VI Idus Oct. obiit. Anno 1046 ecclesia Bolezlaviensis a Severo epi- Scopo dedicala est XIV Kal. lunii. Anno 1049 hic Bracizlao a Polonicis est laudata pecunia D marcarum in perpetuum solvenda. Anno 1052 obiit Bozena, coniunx Oldrici, mater Bracizlai. Auno 1055 dux Bracizleus, obiit IV Idus Jan., cui Zpiligneus filius eius successit, qui absque mora omnes Teulonicos eiecit de terra, et cum malre sua nomine luditha, Ottonis Teuthonici filia, et sancti Georgii abbatissa. Anno 1058 Judile, uxor Bracizlai, ductrix Boemie, IV Non. Aug. obiit, que prius eiecta fuerat de terra, quia Pelro, regi Ungarorum, nupserat, que postea a (ilio suo Vralizlao reporlate, iuxta virum suum Bracizlaum in Pragensi ecclesia est sepulta. Anno 1059 dux Zpiligneu de rotonda sencti (Viti] ecclesia, [ubi sanctus Wenceslaus] est sepultus, et de altera quasi [in] por(ticu sita] ubi.corpus beati Adalberti iacebat, unam maiorem facit. Anno 1060 dux Zpitigneu obiit. VI. principatus sui anno, cui Vralizlaus frater eius successit, qui mox inter 389 L. 1029. Toho léta kněz Břetislav velkou porážku spüsobil Uhrüm, postoupiv z Moravy zemi jejich aż k Ostfihomu zpustośil. Toho roku zemřel biskup Izzo dne 30 Ledna, po němž Sever následoval a na den svatku svet$ch Pelra a Pavla na biskupa byl posyćcen; a téhož léta narodil se Spytihněv, syn Břetislava, kní- žete moravského. E. 1035 .zemřel Oldřích, kněz český, a kníže Ja- romir, jejż bratr Oldřich oslepil, ustenovil bratrovce svého Břetislava knížetem českým. L. 1039. Tuto přenešen z Polska sv. Vojtěch a bratr jeho Radím a pét bratří Boleslavských. L. 1040 Jindřich Druhý císař byl s vojskem svým v lese blíže Domažlic od Čechů a od Břetislava těžce povalen. L. 1041 Jindřích císař vpadl nepřátelsky do Čech a ohnóm je poplenil, mstě takto svou urážku, a přised až k hoře Šibenci, rozbil lu ležení, a tu obdržel kněz Břetislav odpuštění skrze manželku svou. L. 1045 umřel Vintíř poustevník dne 10 měsíce Října. L. 1046 vysvěcen jest 19 dne měsíce Května od biskupa Severa kostel Boleslavský. . L. 1049. Tuto Břetislavovi od Polan slíbeno od- vádéli po věčné časy poplatek 500 hřiven. L. 1052 zemřela Božena, matka Břetislavova. L. 1055 umřel 10 dne měsíce Ledna kníže Bře- lislav, po němž následoval jeho syn Spytihněv, který bez odkladu vyhnal všecky Němce ze země i s matkou manželka Oldfichova, svou Jitkou, dcerou Oty Němce, a s abatyší u sv. Jiří. L. 1058 umřela Jitka, manželka Břetislava, kněžna česká, která dříve vypuzena byla ze země, poněvadž se provdala ze Petra, krále uherského; ona potom při- nešena byla nazpátek a vedle manžela svého Břetislava v kostele Pražském pohřbena jest. L. 1059 kníže Spytihněv učinil z okrouhleho ko- stela sv. Víta, kde svatý Václav jest pohřben, a z dro- hého kostela, který byl jako ve dveřích prvnějšího, kde tělo svatého Vojtěcha odpočívalo, kostel jediný větší. L. 1060 umřel kníže Spytihněv roku svého kní- žetství 8eslého. Po něm následoval Vratislav, který brzy 1) Kosmas podává zprávy ty k r. 1037. — ?) Kosmas Sibenica. 

Strana 390
390 fratres. suos Conradum et Ottonem terram Moravicam dividit, Ottoni orientalem, Conrado dens eustralem. , Anno 1067 Severus episcopus V Idus Decembris obiit. Hic a duce Bracizlao caplus el calhenalus ac carceri fuit mancipalus, qui fertur omni tempore sui presuletus Boemie et Moravie unum rexisse episcopatum, nisi rogatu ducis Vretizlai concesisset lohannem mona- chum de Brevnov sumptum ordinari in episcopum. Anno 1068 Gebardus, a fratribus Conrado et Otone de militari habitu revocalus ad clericalem, in episcopum est electus. Lanco autem ab omnibus Boemicis solo eum duce predicto eligente repudiatur. Eodem anno Marcus, prepositus Pregensis, de íratribus eiusdem ecclesie irre- guleribus facit regulares et inslituit eis omni anno XXX modios tritici et totidem avene dari. Qui post XXX annos sue prepositure XVIII Kal. Mar. !) obiit. Anno 1074 Gebeardus episcopus Romam adiit, pulsus a sede sua, sed restituitur a Gregorio pepa. Anno 1077 pater patrie, Otto, dux Mora- vie, cum coniuge grata, nomine Eufemia, hoc in tempore construxit monasterium prope urbem Olomuc sancti Stephani in honore pro eterne retribucionis munere contemptoribus mundi deo 8d serviendum, auro et argento et omnibus ornamentis bene ditatum. Anno 1078, III Non. Febr. glorios& huius oratorii dedicatio, scilicet sancti Stephani proto- martyris, ab umillimo tertio Olomucensis ecclesie episcopo nomine Johanne facta est, presente serenissimo principe Ottone, eiusdem oratorii constructore, et coniuge sua Eufemia et aliis. Johannes abbas hic ordinatus est. Anno 1081 Johannes abbas obiit, cui Ber- marus successit. Anno 1082 principes Boemie devastaverunt Ra- couzi. Anno 1085 obiit Judita Polonica ductrix. Auno 1086 obiit Otto dux Moravie. Rex Vratizlaus factus est. Anno 1087 hic dux Boemie unctus est in regem Wratizlaus, et uxor eius Zuatava in reginam. Eodem anno V Idus Iunii pater Moravie, dux Otto, mi- gravit ab hoc mundo. Vivat in celis, ubi vivit quisque fidelis. LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKE. potom zemi Moravskou mezi bratry své Kunrata. a Otu rozdělil, odevzdav Otovi část východní, Kunratovi jižní. L. 1067 zemřel Šebíř biskup 9 dne měsíce Pro- since. On byl od knížete Břetislava zajat, spoután a do vězení uvržen; a on by byl léměř po celý čas svého biskupování jako jedno biskupství v Čechách a na Mo- ravě spravoval, kdyby nebyl k prosbě knížete Vratislava svolil k dosazení Jana, mnicha břevnovského, za biskupa. L. 1068 Jaromir od bratří svých Kunrata a Oty povolán nazpèt a pfijav misto odévu rylifského roucho duchovní zvolen jest za biskupa. Lanc všuk, jejž: kníže [Vratislav] sám zvolil, jest ode všech Čechů zavržen. Téhož léta Marek, probošt pražský, učinil z bratří [ka- novníkü] téhoz kostela nezřízených pořádné, a ustanovil, aby se jim dávalo po 30 mírách pšenice a toliktéž ovsa. On umřel po 30 létech svého proboštování dne 14 Února. L. 1074 odešel biskup Jaromír do Říma vypuzen byv od sídla svého;. ale od papeže Řehoře jest zase dosazen. L. 1077 otec vlasti Ota, kníže moravský, s milou manželkou svou Eufemie zvanou, zalo- žili tohoto času klášter blíže města Olomůce ku cti sv. Štěpána pro věčnou odplatu, aby v něm bohu sloužili; kdo světem opovrhují; a opatřili jej dobře zlatem a stříbrem a všemi ozdobami. L. 1078 dne 3 Února stalo se slavné vy- svěcení této modlitebnice, totiž sv. Štěpána prvo- mučeníka, od Jana, přezbožného třetího biskupa olomückého, u přítomnosti nejjasnějšího: knížete Oty, zakladatele této modlitebnice, a manželky jeho Eufemie a jiných. Tuto posvěcen jest opat Jan. L. 1081 zemřel opat Jan; po něm násle- doval Bermar. L. 1082 ‘poplenili knizata čeští Rakousy, L. 1085 umřela Jitka, kněžna polská. L. 1086 zemřel Ota, kníže moravský. Vratislav stal se králem. L. 1087. Tuto kníže český Vratislav pomezán byl za krále a manželka jeho Svatava za královnu. Téhož léta odebral se 9 dne měsíce Června z tohoto světa otec Moravy, kniže Ota. Kéž žijena nebesích, kdež žijí všichni pravověrní. 1) Decemb. u Kosmy. 

Strana 391
LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. Anno 1090, VI Kal. lul. obiit Gebeardus, septi- mus episcopus Pragensis ecclesie, qui fuit pater cleri- corum et consolator pupillorum. Anno 1091 Cosmas eleclus est in episcopum. Eo- dem anno monesicrium sancti Wencezlai combuslum est. In illa hieme nec nix nec pluvia fuit. Anno 1092 eclipsis solis fuit ). Anno 1093 obiit Wratizlaus rex. Cui Chonradus successit sed eodem post mensés VII mortuo Chuonrado Bracizlaus successit. Eclipsis solis fuit ?). Anno 1094 Cosmas ordinatus est episcopus octa- vus Pragensis ecclesie, el eodem anno Bracizlaus dux Boemie Liuchardam accepit in uxorem. Anno 1095 in Boemia el ubique mortalitas ho- minum faclu est). Obiit Wladizlaus, rex Unga- rorum ^). Anno 1096. Dedicatio ecclesiae sancti Viti. Et Judei chrislianisnum perceperunt. Eodem anno An- dreas, Moraviensis episcopus, obiit?) Eclipsis lune$). Ea tempestate Spes latine, sclavonice Nadey natus est *). Anno 1098, IV Idus Dec. Cosmas, episcopus octa- vus Pragensis ecclesie, obiit. Anno 1099 Hermannus episcopus nonus ordinatus est. Dux Boemie Bracizlaus iunior obiit, cui frater eius Borivoy successit in regnum. Eodem anno Theutonici cum filiis Chuonradi 9) Boemiam intraverant, ut seniorem eorum fratrem scilicet Udalricum intronizarent, et ducem Bori- voy de lerra fugarent. Sed dei non sua disposilione quidam eorum inlerfecti, quidam per fugam vix fuerunt morti erepti. Episcopus vero Frisingensis, qui simul cum eis venerat in auxilium, capellam suam amisit et ipse vix evasit. Anno 1101. Hie interfectus est dux Bracizlaus, et frater eius Borivoy successit. Anno 1104 Johannes electus est in episcopum Morevie. Anno 1105?) Hoc anno dux Borivoy cum suis venit in auxilium imperatori Heinrico, et eum revertentem de expedicione, quam contra filium suum habuerat, in terra sua quam optime suscepit. Quem ipsemet cum suis per terram suam conduxit ac de suis rebus dignissime pro- 391 L. 1090, dne 26 Června umřel Jaromír, sedmý biskup kostele Pražského, který byl otec duchovních a těšitel sirotků. L. 1091 zvolen Kosmas za biskupa. Téhož léta shořel klášter sv. Václava. Této zimy nebylo ani snéhu ani deště. L. 1092 bylo zatmění slunce. L. 1093 zemřel král Vratislav. Po něm následoval Kunrat, ale když Kunrat po 7 měsících umřel, následoval Břetislav. Bylo zatmění slunce. L. 1094 posvěcen jest Kosmas za osmého biskupa kostela Pražského a téhož roku pojal Břetislav Liuchardu za manželku. L. 1095 bylo v Čechách a všude mření lidí. Zemřel Ladislav, král uherský. L. 1096. Vysvěcení kostela sv. Víta; a židé pří- jímali křesťanství. Toho léta zemřel Ondřej, biskup moravský. Téhož času narodil se (syn Oty) Spes po latinsku a Naděj po slovansku jme- novaný. L. 1098 umřel 10 dne měsíce Prosince Kosmas, osmý biskup kostela Pražského. L. 1099 posvěcen Heřman, devátý biskup. Kníže če- ský Břetislav mladší umřel; po něm následoval v pano- vání Bořivoj. Téhož léta vešli do Čech se syny Kun- ratovými Němci, aby staršího jejich bratra, Oldřicha totiž, dosadili na lrin a knížete Bořivoje ze země vy- bnali. Ale z bozího dopusténí a ne ze svého nékleií z ních jsou pobiti, jiní sotva že útěkem smrtí unikli. Ale biskup frisinský, který též s nimi přišel ku pomoci, přišel o svou kapli a sám sotva vyvázl. L. 1101. Tuto zabit jest kníze Břetislav, a bratr jeho Borivoj následoval. L. 1104 zvolen Jen za biskupa moravského. L. 1105. Toho léta přišel na pomoc cisaři Jindřichovi kníže Bořivoj, a když se vracel z vý- pravy, již byl podnikl proti svému synovi, při- jal jej ve své zemi co nejlépe. A doprovázel jej sám se svým lidem skrze svou zemi a opa- třoval svými věcmi co nejpočestněji aż na 1) Toho léta bylo zatmění slunce 9 Května, — ?) To zatmění slunce bylo 23 Září. — 3) Kosmas klade zprávu tu k r. 1094, — 4) 29 Července. — 5) 22 Května. — 6) Zatmění měsíce bylo r. 1096 dne 11 Února a 6 Srpna. — 7) Bezpochyby Svatopluka, knížete olomouckého, který snad se“ stal později opatem třebičským. — 8) Srovn. Kosmův letopis III, 15. — 9) Kosmas klade zprávu tu k létu 1106. 52 

Strana 392
392 curavit donec in sumitate montis, gui boemice dicitur Wissechore, liberalissime donatum militi suo scilicet Wichberto conducendum commisit. Anno 1106 cometa apparuit. Heinricus ce- sar obüt. Anno 1107. Hic diabolo suadente expulsus est Borivoy de sede sua, et Zuatopluk introni- zatus. Wacezlaus natus est. Ones abbas obiit. Anno 1108. Isto anno populavit Borivoy provinciam fere totam Gradec. Eodem vero anno Zuatopluc rediens de Ungaria interfecit Ursen- ses VI Kal. Novembris !). Anno 1109 Zualopluk mense Februario oculo per- dito XI Kal. Octobris interfectus est?). Cui successit Wladizlaus. Anno 1110. Hoc enno furtim intravit Borivoy urbes Pragam et Wisegrad et vix evasit. Dux Sobeslaus cum duce Poloniorum Bolezleo depopulaverunt perlem Boemie ultra fluvium Labe, quibus Wladizlaus satis ob- slitit. Facla est autem hec strages VIII Idus Octobris, in qua Nozizlau et Drisicray, filii Lubomir, ac alii quara plurimi ceciderunt. Anno 1111 regina Zuatava inler natos suos sata- genle, et episcopo Hermanno medionte, atque Wacho paletino comite, licet contra suam salutem id favente, dux Wledizleus fratrem suum Zobezleum revocavit de Polonie, et dedit ei civilatem Satc cum omni ad eam pertinente provincie, Eufemia ductrix obiit?). Anno 1112 Otto dux dimissus). Anno 1113 Udalricus dux obiit ?). Anno 1114 Otto duxit 5) uxorem ?). Ludui- cus) deceptus est et catenatus. Anno 1115 Eufemia nata est?). Anno 1116 bellum fuit inter Boemos et Ungaros, sed Boemis terga vertentibus Moravienses maxima cede prostraverunt Ungeros. Ea lempestale obiit Colomannus rex. Eodem anno dimissus est Borivoy et recepit du- catum, frere Wladizlao bona voluntete sibi tredente, et prelium ortum est. Auno 1117 terre motus factus est, Anno 1118. Hoc enno duci Borivoy regnum resti- tulum est domino adiuvante. Eodem vero anno maxima inundacio fluminum fuit in Boemia. LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKÉ. vrch hory, která česky se nazývá Vysoká hora, a obdařiv jej hojně odevzdal jej k doprovázení ma- nu jeho Wikbertovi. L. 1106 ukázala se vlasatice. dřich umřel. L. 1107. Tuto z navedení ďábla vypuzen jest Bořivoj od vlády a Svatopluk dosazen na trůn. Václav narodil se. Opat Oneš zemřel jest. L. 1108. Toho léta poplenil Bořivoj skoro celý kraj Hradecký. Toho roku dne 27 Řijna Svatopluk vraceje se z Uher povraždil Vršovce. Císař Jin- L. 1109 Svatopluk ztrativ v měsíci Únoru oko za- vrazdén jest 21 dne měsíce Září. Po něm následoval Vladislav. L. 1110. Toho roku vkradl se Bořivoj do hradů Prahy a Vyšehradu a sotva Kníže Soběslav s Boleslavem, knížetem polským, spustošili část země české za řekou Labem, jímž Vladislav dosti odporoval. Stala se však tato: porážka 8 dne měsíce Října. V ní vyvázl. padli Nožislav a Držkraj, synové Lubomírovi, a velmi mnoho jiných. L. 1111 působením královny Svatavy na syny své a prostředkováním biskupa Heřmana a že tomu Vacek přál, ač nebylo kjeho dobrému, povolal kníže Vladislav bratra svého Soběslava zpátky z Polska a dal mu hrad Žatec s celou krajinou k němu náležející. Kněžna Eufemie umřela jest. L. 1112 kniże Soběslav propuštěn. Г. 1113 umfel kniże Oldfich. L. 1114 Otto pojal manželku. Ludvík jest oklamán a do vazby uvržen. L. 1115 Eufemie narodila se. L. 1116 byla válka mezi Čechy a Uhry, ale když Češi obrátili záda, spůsobili Moravané velkou porážku Uhrům. Toho času zemřel Koloman král. Toho roku propuštěn jest Bořivoj a obdržel knížetství, jež mu kníže Vladislav z dobré vůle postoupil, a strhla se válka. L. 1117 bylo zemětřesení. L. 1118. Tohoto léta vrácena jest vláda s pomocí boží knížeti Bořivojovi. A toho roku bylo veliké rozvod- nění řek v Čechách. 1) Necrolog. Boh. má V Kal. Nov. — ?) Méné správným stažením událostí tu položených jest toto udání časové nesprávné. Srov. Kosm. let, Ill, 26, str. 152. — 3) manželka Oty, knížete olomouckého. — *) Srov. Kosm. let. III, 39, str. 176, který smrt jeho klade kr. 1113. — 5) Kosmas uvádí, že zemiel r. 1115. — 6) dux ruk. — 7) Žofii, dceru Jindřicha hraběte z Bergu. — 9) Meinert myslí, že se tu má čísti Sobezlaus. Juhrb. der Lit, sv. 48, Auzghl. 51. — 9%) dcero Oty II. 

Strana 393
LETOPISY HRADIŠTSKO.OPATOVICKÉ. Anno 1119 ingens ventus multas municiones sub- vertit. Anno 1120 Borivoy tercio depulsus, locatus autem Wladizlaus. Anno 1122 Hermannus, nonus episcopus Pragensis ecclesie, obiit. Et Meginardus electis est. Dethleb natus est. Anno 1123 Zobezleus pulsus est de Moravia. Anno 1124, Ill Non Febr. dux Borivoy in Ungaria obiit. Wlaedizlaus cepit infirmari. Anno 1125, Il ldus Apr. obiit dux Wladizlaus pius et misericors ac humilis. Cui successit dux Sobe- zleus, vir strennuus, iunior etate, senior autem moribus el omnimoda probitate. Anno 1126 habundencie nivis maxima fuit, in qua multi homines morlui sunt. Inundacio aque et glacies multis rebus nocuit. Hic Lullerus rex venit cum exer- citu contra Boemienses iuxta oppidum nomine Hlumec, ubi Sobezlaus dux cum suo comilatu dei adiutorio par- tem primelum interfecit, inter quos ruit Oto dux, Mo- raviensis princeps, interfectus est XIV Kal. Mar?) Et sic domuus Sobezleus et Boemienses cum magno honore cL victoria redierunt. Brecizlaus captus est. Capella in monte Rip renovata est?) Zuatava regina obiit. Eodem anno IX Kal. Mar.?) obiit Johannes septimus episcopus. Item eodem anno electus est XI Kal. Aprilis. Presul Heinricus vere pietatis amicus, Dextera pauperibus infirmis atque baculus. Et eodem anno deo annuente honorifice Vorma- cie in ecclesia sancti Cyriaci martyris consecra- tus est V Non. Octobris. Wacezlaus dux intro- nizatus est *). Anno 1127 Sobezlaus dux et Liuterus rex inierunt pacem in oppido Merseburc. Transactis sex septimanis obsederunt castrum Normberc, ibique decem ebdomadis expletis redierunt ad sua. Obiit Zulizlaus abbas). Anno 1128 Liuterus rex in die pasche levavit in fonte baptismatis filium ducis Sobezlai, factique sunt intimi amici; cui parvulo post confirmacionem filius Wiberti post exitum vite sue promisit totum predium suum ibidem astenlibus primatibus Saxonum. Expedicio facta est 8 Sobezlao in auxilium compalri et regi contra 393 L. 1119 ohromný vítr vyvrátil mnoho tvrzí. L. 1120 Bořivoj po třetí vypuzen, dosazen však Vladislav. L. 1122 umřel Heřman, devátý biskup pražský, a Menhart zvolen jest. Dětleb narodil se. L. 1123 Soběslav vyhnán jest z Moravy. L. 1124, 3 dne měsíce Února umřel v Uhřích kníže Bořivoj. Vladislav začal churavětí. L. 1125 dne 12 Dubna umřel kníže Vladislav, pobožný, milosrdný a pokorný. Po něm následoval kníže Soběslav, muž to udatný, mladší věkem ale dospělejší mravy a všelikou šlechetností. L. 1126 bylo velké množství sněhu, v němž mnoho lidí zahynulo. Rozlilí vod a ledy mnohým věcem ško- dily. Tuto král Lotar přitáhl s vojskem protí Čechům až k hradu řečenému Chlumec, kde kníže Soběslav s pomocí boží a se svou družinou zbil díl šlechliců, mezi nimiż padl jest i Otto, kněz moravský, 16 dne měsíce Února. A tak pan Soběslav a Čechové s velkou cli a vítězstvím vrátili se. Břetislav zajut jest. Kaple na kopci Řípu znovu vystavena jest Králová Svatava umřela jest. Téhož roku 21 dne měsíce Února umřel jest Jan, sedmý biskup. Také toho léta dne 22 Března Opravdu zbožný vyvolen je za biskupa Jindřich, Nuzných všech pravice, a nemocných podpora pevná, a téhož roku z připuštění božího ve Vormsu v kostele sv. Cyriaka muéenika slavné jest po- svěcen dne 3 Října. Kníže Václav na trůn do- sazen jest. L. 1127 kniže Soběslav a král Lotar učinili mir v městě Merseburce. Po celých šest neděl obléhali hrad Norimberk a po ubéhnuti desiti neděl vrátili se k domovu. Umřel opat Sulislav. L. 1128 král Lotar zdvihl z vody křtu v den velko- noční syna knížete Soběslavova; a stali jsou se nej- vroucnójsimi prately. Kterémuito dítěti po biřmování syn Wiprechtův po skončení života svého slíbil jest všecko zboží a při tom byli velmožové sali. Učiněna jest výprava od Soběslava na pomoc kmotru své; 1) XII Kal. Mart. má pokrač. Vysehr. — 2) reuocata ruk. — 9) Tak tekć Necrol, Boh., ale pokrać. Só- zavský mé XI Kul, Mert. — ?) Václav, syn Svatopluküv v Olomüci posazen na stolec kniżeci. — 5) Opatovický. 52" 

Strana 394
394 falsum regem Conradum, sequenti vero die cum gratiarum accione rediit ad propria. Eodem vero anno Bla- sius !) gratia dei III Kal. Julii electus pridieque Idus Augusti ordinatus est. Non post multum vero temporis Cuonradus, filius Lutholdi, captus est a Sobezlao, et multi primates Boemiorum capti et calenali atque inclusi sunt in custodia. Eclipsis lune rubea. Trausactis decem diebus sd moclem rubea signa apparuerunl in celo ab aquilone. Anno 1129 Wiratizleus, filius Odalrici?) captus est u Sobezlao et post hec in exilium missus est. Anno 1130 Wacezlau, dux Moravie, obiit. Eodem anno domnus Meinardus, episcopus Pra- gensis, causa oracionis Hierosolimam petit. Dux Sobezlaus castrum Kladsko renovavit. Mirozlaus, filius Johannis, cum quibusdam nefariis in mortem eiusdem ducis coniuravit. Qua pernitiosa coniu- ratione evidenter patefacta tam ipse Mirozlaus quam sui fautores unanimi Boemiorum sententia dampnati, cecati et obtruncati interierunt. Kri- vozud quoque et Wacemil et Albrecht, super eadem coniuratione accusati, et ardenti ferro probati, divinoque iudicio dampnati, in Pragensi foro miserabiliter sunt decollati. Bosik eciam capellanus in'coniuracione iam dicta deprehensus, et ipsam ipse confessus, in custodia usque ad reditum domni episcopi Meinardi est tentus. Eo- dem anno VIII Kal. Aprilis inauditum seculis miraculum in aere visum est, videlicet circulus ultra modum splendidus in modum magne civi- tatis, ab hora tercia diei usque ad horam quin- tam, in quo eciam ad similitudinem solaris splen- doris quinque loca lucidissima visa sunt. Ea utique tempestate Visu privatus bonus heros est Bracizlaus ?). Item eodem anno signum ad similitudinem draconis vespertina hora per multas provincias in aere visum est. Anno 1131 gloriosissima et famosissima dedi- cacio scilicet Sancti Wencezlai martyris *) a re- verentissimo provisore suo Heinrico episcopo II Kal. Julii facta est presente serenissimo principe Sobezlao et coniuge sua necnon et plurimis pro- ceribus ac inequiparabili multitudine cleri et populi. Eodem anno domnus episcopus Meinar- dus Hierosolima rediit. LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKÉ. a králi proti nepravému králi Kunratovi: ale druhého dne vrátil se dom^, dékuje za to bohu. Toho také roku dobrodiním božím zvolen 29 dne měsíce Června Blažej a 21 Srpna posvěcen jest. Ne za dlouho potom Kunrat, syn Lutoldüv, zajat jest od Soběslava a mnozí velmoži čeští jati a spoutání a za- vieni jsou u vězení. Zatmění měsíce červené bylo. Po desíti dnech na noc objevila se znamení ne nebi od severu. L. 1129 Vrelislav, syn Oldřichův, jat jest od So- běslava a polom vypovězen ze země. L. 1130 umřel Václav, kníže moravský. Toho roku putoval pan Menhart, biskup pražský, do Jerusalema na modlení. Kniže Soběslav obnovil hrad Kladsko. Miroslav, syn Janův, spikl se s ně- kterými nešlechetníky, aby knižete toho zavraž- dili. Když pak bylo nebezpečné to spiknutí od- haleno, Miroslav a pomocnici jeho, jednomyslným usnešením Čechů byvše odsouzeni, oslepení a zmr- začení zahynuli. Také Křivosud, Vacemil a Albrecht byvše obžalováni z účastenství při tomto spiknutí a usvědčení žhoucím železem a božím soudem odsouzeni, byli na tržišti Pražském bídně sťati. Také Božík kaplan byl při spiknutí již zmíně- ném dostižen, a když se k tomu přiznal, až do návratu biskupa Menharta u vězení držán. Té- hož léta 25 dne měsíce Března div od věků neslýchaný viděti bylo ve vzduchu, totiž kruh nad míru se skvoucí a jako na spůsob velikého města, od třetí hodiny denní až k hodině páté, v němž také viděti bylo pět mist přeskvoucích podobných lesku slunečnímu. Také Dobrý rek Břetislav tenkráte jest o zrak oloupen. Toho také roku v mnohých krajích viděti bylo ve vzduchu o hodině večerní znamení na spůsob draka. L. 1131 stalo se slavné a velepovéstné vysvé- ceni kostela sv. Václava od veledüstojného opa- trovníka jeho, biskupa Jindřicha, dne 30 Června u přítomnosti nejjasnějšího knížete Soběslava a manželky jeho, jakož i přemnohých velmožů a nevyrovnaného množství kněžstva a lidu. Toho roku vrátil se z Jeruzalema biskup Menhart. !) Taktéž za opata v Opatovicích. — *) Nad O připsáno v. — *) Syn Břetislava II, vévody českého. — 4) v Olomouci. 

Strana 395
LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. Anno 1132 cometa apparuit. Inter principes Boemie et Polonie fides sacra et concordia est violata, utrimque dissensionis occasione inter- posita. Hinc dux Polonie Üngariam intravit, et discidium inter principes eius facere temptavit, nec, quod nequiter proposuit, ad effectum ') per- ducere valuit. At, dux Boemie?) Poloniam intra- vit, et pro sua suique leviri?) iniuria in magna parte eandem incendio multoque interitu vasta- vit. Hoc eciam anno elevate sunt reliquie sancti Gotheardi mire sanctitatis episcopi. Anno 1133, IV Non. Aug. eclipsis solis X hora diei facta est^). Eodem anno Boemienses cum Moraviensibus quater Poloniam nemine re- sistente depopulando invaserunt. Prefati vero Moravienses innata sibi probitate edificiis urbis, que vulgo, dicitur Kosli, exustis et funditus di- rutis infinitam multitudinem utriusque sexus cum Iultis spoliis in captivitatem duxerunt. Eodem anno dedicata est capella sancti Egidii. Anno 1134 Chonradus dux?) a vinculis so- lutus est. Hoc eodem anno Meinardus, decimus Pragensis ecclesie episcopus, Vita privatus est celi sede locatus. Cui Johannes successit Inclitus atque probus virtutum matre repletus. Anno 1135 Johannes, undecimus Pragensis ecclesie episcopus, deo annuente feliciter XIII 9) Kal. Mar. consecratus est. Lupoldus?) dux intro- nizatus est in Moraviam. Anno 1136 Heinricus marchio, filius Wi- prachti, mortalibus exutus ritibus viam universe carnis est ingressus. Hic quia neminem de pro- pinquitate sua superstitem habuit, predia ad se pertinencia Sobezlao?), duci Boemico, suisque po- steris dedit, hereditario iure in sempiternum possidenda. Hoc eciam anno in regione australis marchionis plus solito facta Danubii inundacio, immo digna dei indignatio, XL villas cum rebus suis submersit. Anno 1137 domnus Heinricus, huius terre reverentissimus antistes, Hierosolimam causa oracionis 'et ob remissionem facinorum suorum 395 L. 1132 ukázala se vlasatice. Mezi kniżaty českými a polskými porušeny sliby svaté a svor- nost vlouděním se rozmíšek z obojí strany. Po- tom odebral se kniże 'polský do Uher a pokoušel se, aby různici spůsobil mezi tamními knížaty, ale nemohl přivésti ku konci, co si ničemně byl obmyslil. Ale' kníže český vtrhl do Polska a za urážku svou a svého tchána poplenil je daleko široko ohněm a mnohým jiným zhubením. Toho také roku vyzdviženy jsou ostatky svatého Got- harda, muže zvláště svatého. L. 1133 stalo se zatmění slunce o 10 ho- dině denní. Toho roku Češi s Moravany čtyry- kráte do Polska vtrhli, a když se nikdo na odpor nepostavil, je poplenili. Moravanć pak zmínění z přirozené své špatnosti vypálivše a až do zá- kladů vyvrátivše stavení města, které obecně sluje Kozel, s mnohými loupežemi nekonečné množství lidu obojiho pohlaví uvedli v zajetí. Toho roku posvěcena jest kaple sv. Jiljí. L.1134,kniże Kunrat z vazby propuštěn jest. Toho roku Menhart, desátý biskup pražský, Života pozbavený usazen jest v sídle nebeském. Po něm následoval Jan, Proslaveny, hodny a plný všech mateře cností. L. 1135 Jan, jedenáctý biskup kostela Praž- ského, z milosti boží dne 17 Února šťastně jest posvěcen. Lupold kníže dosazen jest na trůn moravský. L. 1136 markrabě Jindřich, syn Wiprechtův, vybaven z poměrů lidí smrtedlných odebral se na cestu všeho těla. A poněvadž neměl žádného dědice z příbuzenstva svého, dal panství svá Sobéslavovi, knizeti českému, a jeho potomním právem dědičným k věčnému držení. Toho také roku v krajině východního markraběte stalo se větší než obyčejně rozvodnění Dunaje, — boží to spravedlivá nevole, — které 40 vsí i se zbo- žím jejich potopilo. L. 1137 pan Jindřich, této země nejdůstoj- nější biskup, putoval do Jeruzalema z příčiny modlitby a pro odpuštění svých hříchů. A toho 1) defectum ruk. — ?) Soběslav l. — 9) Bela II, král uherský. — *) Toho dne skutečně bylo zatmění slunce. — 9%) Kníže Znojemský, syn Lutoldüv, který zajat byl r. 1128; srov. pokrač. kanov. Vyšehradského str. 206. — 9) Kosm. pokr. mniche Sázavského má III Kal. Mart, — 7) syn Bořivoje II, knížete olomouckého. — 8) Soběslavovi dostalo se toliko Budišínsko, markrabství Míšenské sale Konradovi z Vitína. 

Strana 396
396 profectus est. Ea vero tempeslate Lupoldus dux pulsus, est de Moravia. Wladizlaus, filius Sobezlai *) ducis, intronizatus est. In Boemia monasterium sancti Johannis baptiste incendio ruit?). Eodem anno Lotarius, Romanorum imperator, pauperum et peregrino- rum pius consolator, Il Nonos Dec. migravit ab hoc mundo. Eodem anno dedicata est ecclesia in Segun?). Anno 1138 prefatus domnus episcopus visi- tato gloriosissimo domini sepulchro incolomis ad sedem suam rediit. Rex Cunradus electus est. Eodem anno VIII Kal. Sept. Cuno, abbas mona- sterii sancte Marie *), migravit ex hac luce, cui in sequenti anno Adalbertus successit. Ea tem- pestate Bolezlaus, dux Poloniorum, est vita pri- vatus. Eodem anno domnus Deocarus, nostri monasteri abbas?) et rector in omnibus discre- tus 5), videns valde destructum 7) monasterium cepit originalem partem laciorem a fundamento construere: quam ut perficiat vitam et sanitatem ac omnem prosperitatem concedat ei omnipotens dominus. Anno 1139 Johennes, undecimus Pragensis eccle- sie episcopus, clericorum et. monachorum verus amator, peuperom et peregrinorum pius consolator, VI Idus Aug. migravit ab hoc seculo, Cui eodem enno Silvester, Za- zevensis ecclesie abbas, vir vere Israelila, in episco- patum successit; sed in sequenti anno deo, [a quo] omnia bona procedunt, inspirante eundem episcopalum cum bona voluntate dimisit, suamque ebbaliam recepit. Anno 1140 Sobezlaus, dux Boemicus, XVI Kal. Mar. mortalibus exutus, viam universe carnis est ingressus. Cui eodem anno Wladizlaus, filius Wladizlei, successit. Qui eodem anno annuente deo revocavit fratrem suum, Ottonis principis Moravie filium, nomine Dethleb 9), de Ruzia et intronizavit eum in patria sua, scilicet, in Moravia?). Esdemque tempestate renuente Silvestro episcopatu Boemico, Otto duodecimus, Pragensis ecclesie cenouicus et prepositus, electus est in episcopatum et consecratus. Anno 1141 Bela, rex Ungarorum, obiit. Cui filius eius!?) in regnum successit. Wladizlaus, filius Zobezlai principis Boemie, aufugit de Boe- LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKÉ. času vypuzen jest kníže Lupold z Moravy. Vla- dislav, syn knižete Soběslava, dosazen jest na trůn. V Čechách zničen jest ohněm klášter sv. Jana Křtitele. Toho léta dne 4 Prosince sešel jest s tohoto světa císař římský Lotar, chudých a přespol- ních dobrotivý tésitel. Toho léta posvěcen jest kostel v Žehuni. L. 1138 pan biskup výše zmíněný navštíviv přeslavný hrob páně vrátil se beze všeho úrazu k sídlu svému. Král Kunrat zvolen jest. Toho roku 25 dne měsíce Srpna Kuno, opat kláštera sv. Marie, odebral se s tohoto světa, po němž roku potomního Vojtěch následoval. Téhož času Bole- slav, kníže polský, zbaven jest života. Toho také roku pan Bohumil, opat našeho kláštera a správce ve všem obezřetný, vida, jak velmi klášter jest sešlý, počal stranu prvotní u širší míře od zá- kladů stavěti: aby jí dokončil, ráčiž mu všemo- houcí bůh život a zdravi a vše dobré dáti. L. 1139 dne 8 Srpna sešel jest s tohoto světu Jan, jedenáctý biskup kostela Pražského, duchovních s mnichů pravý milovník, chudých a přespolních laskavý tésitel. Po němž téhož roku Silvester, opat kláštera Sázavského, muž právě izraelský, nastoupil v biskupství; sle roku následujícího z vnuknutí boha, od něhož po- chází všecko dobré, biskupství z dobré vůle vzdal se a navrátil se k svému opatství. | L. 1140 Soběslav, kníže český, dne 14 Února vybaven z oudů smrtedlných odebral se na cestu všeho těla, po němž Vladislav, syn Vladislavüv, nastoupil. Ten z vůle boží povolal z Ruska zpátek bratra svého, syna moravského knižete Oty, jmenem Dětleba, a dosadil jej na trůn ve vlasti jeho, totiž v Moravě. A téhož času, když se Silvestr od- řekl biskupství českého, zvolen jest Ota, kanovník a pro- bošt kostela Pražského, za 12 biskupa a posvěcen. L. 1141 umřel Bela, král uherský, po němž následoval v království jeho syn. Vladislav, syn Soběslava, knížete českého, utekl z Čech do Uher. 1) Vladislav žádný toho léta nenastoupil vlády; ale o 3 léta později, a byl syn Vledislava I. — %) Klášter Ostrovský. — 3) Bezpochyby Žehuň v někdejším kraji Bydžovském na panství Chlumeckém, nyní v soudním okresu Králova Městce. — *) Nejspíše klášter v Třebiči, — 9) v Hradišti na Moravě. — ©) discrectus mó ruk. — 7) structum mé ruk, — ©) Ne. Dětleb ale Ota II, bratr jeho. Také nebyli ani Dětleb ani Ota bratří Vladislavovi. Srov. Pal. dej. I, str. 341—343. — 9) V Olomoucku, Srov. Palackého Dějiny nár. českého II, str. 26 a 27. — 10) Gejsa II. 

Strana 397
LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. mia in Ungariam. Eodem anno domnus episco- pus Heindrieus ob amorem celestis patrie non veritus feritatem incredulorum convertit iter suum ad Pruzie terre gentem, dei celi igno- rantem et creaturam pro creatore colentem, quatinus ex ea, quos deus ad eternam predesti- navit vitam, ceu fluctivagos pisces rete fidei com- prehensos de erronea infidelitate ad indeficiens lumen perduceret. Anno 1142 !) eclipsis lune ante plenilunium facta est intantum, quod cornuta nobis esse videretur. Quam eclipsin quanta pericula parti- bus in nostris subsecuta sunt, non sine flebili gemitu perstringimus. Cogimur effari sunt horrida que meditari. Et nos erumnam ?) toleravimus heu triplicatam. Nam infandum et non tantum civile sed eciam plus quam civile bellum inter nostrates exortum est. Monasteria canonicorum et monialium ?) Prage exusta sunt, et depredaciones populi in diversis locis extiterunt. Ast Wladizlaus, dux Boe- micus, cum suis victus à Moravicis imperatorem Conradum adiit, quo in auxilium eius veniente prefatus dux principatum suum obtinuit. Epi- scopus vero Heinricus adhesit Boemico duci, fa- vens parti eius consilio et actibus, quapropter 2 principibus Moravie, videlicet Conrado, Ottone, Wratizlao*), pontificatus ei*) est interdictus. Sed ipse vehementer inde dolens duces cum suis fautoribus excommunicavit, sepulturam et ecclesiasticum officium necnon et baptismi sacra- mentum per totam parrochiam suam interdixit. Prefati vero principes facto conventu, habito consilio decreverunt iussa eius fieri irrita. At pontifex hac commotus controversia parrochianos suos generaliter sub bannum trusit, et“) qui paulo ante ignorantes deum a cultu idolorum satagebat eruere, nunc mediante tocius nequicie et necis auctore non est cunctatus gregem suum paganismo tradere. Justicii tempus nobis anno sit eodem. Regna sacerdocio contraria proh dolor extant. Quibus ita rite explicatis ultrix iusto dei iudicio fames invaluit. 397 Téhož léta pan biskup Jindřich z lásky k nebeské vlasti, neboje se ukrutnosti nevěřících, namiířil ce- stu svou klidu země Pruské, který boha nebes neznal a věci stvořené misto stvořitele vzýval, aby z tohoto lidu ty, jež bůh k životu věčnému ustanovil, jako ve vlnách bloudící siti víry polapil a je z bludné nevěry k věčnému světlu přivedl. L. 1142 stalo se zatmění měsíce před úplň- kem, a to takové, že se nám zdál býti měsíc rohatý. Jaké strasti pak následovaly v krajinách našich po tomto zatměni, ne bez žalostného vzdý- chání kratičce vypravujeme. Jest nám vypravovat, nač jen si pomysliti hrozno. Ach trojnásobnou my utrpěli pohromu. tenkrát. Nebo vypukla hanebná a nejen občanská ale více než občanská válka mezi našinci. Kláštery kano- vníků a jeptišek v Praze jsou vypáleny a v roz- ličných krajich děly se loupeže. A Vladislav, kníže český, přemožen byv se svými od Mora- vanův utekl se k císaři Kunratovi, a když on mu ku pomoci přišel, obdržel řečený kniže své kniżetstvi, Však biskup Jindfich pfidrżel se knizete českého, pomáhaje straně jeho radou i skutkem. Proto mu také od knižat moravských Kunrata, Oty a Vratislava biskupství jest za- povédino. Ale on velmi bolestně jsa tím dotknut, vyobcoval z cirkve knižata a jejich pomocniky, zakázal pohřby, služby boží a udílení svátosti křtu po celé své diecesi. Jmenovaná pak kní- žata učinivše sjezd a poradivše se uzavřeli roz- kazy jeho pfivesti v nivec. Ale biskup rozzloben touto pří dal všecky osadníky své do klatby, a ten, jenž nedlouho před tím neznajici boha z modlářství chtěl vytrhnouti, nyni z vnuknuti püvodee vái nepravosti a vraždy neváhal stádo své pohanství zanechati. Téměř soudný den nastával nám roku téhož. Žel bohu, vláda bylať jest nepřitelkyní kněžstva. Po těchto událostech, o nichž tuto jsme co pa- třilo vypravovali, rozšířil se ze spravedlivého soudu božího hlad co mstitel. 1) Toho léta byla zalmění měsíce 12 Února a 8 Srpna. — ?) cumeam má ruk. — ?) monalium ruk. — 4) Wladizlao má ruk. — 5) eius mó ruk. — 9) ut ruk. 

Strana 398
398 Anno d.i. 1143 favente nobis divina miseri- cordia cardinalis ab apostolica sede ad nos usque pervenit, et nos omnes ab excommunicationis vinculo absolvit. Eodem anno isdem cardinalis nomine Guido pristinam electionem domni B[lasii] abbatis se ipsum accusantis et ab eo consilium petentis subtiliter examinavit et eam illegitimam et contra statuta canonum factam reperiens irritam omnimodis fecit. Deinde ipsius admoni- cione prior cum ceteris fratribus habito consilio prefatum B[lasium] presbiterum unanimiter et canonice in presentia domni cardinalis et huius terre antistitis ") sibi in abbatem elegerunt. Anno 1144, II Idus Maii, videlicet in ipsa die pentecostes, nimis horribile et nostre etati inauditum apparuit monstrum iuxta castra du- cis Ottonis, intuente et aliis quam pluribus pro- ceribus necnon et innumerabili populi multi- tudine. Nam circa meridiem magna serenitate existente visa est & prefatis personis atra co- lumna ascendere & terra usque ad sumitatem nubium, in cuius circuitu rotabatur impetus tur- binis. Cumque niteretur ad prenotatum lo- cum?) pervenire, visum est a celi fastigio trian- gulum signum nimii candoris et miri acuminis sibi obviam venire, quod perculso infando mons- iro trasit id usque ad ima terre. Facto autem intervallo quasi unius hore iterum visa est alia columna tenebris densior et impetu turbinis validior eodem modo se a terra elevare, contra quam denuo etereum signum in modum splen- didissime?) zone, in cuius medietate signum sancte crucis videbatur apparens, mira celeritate eam pertusit e£ usque ad superficiem terre pres- sit. Cumque ex militibus quidam audacter causa contemplandi accessissent, obvolutis obtutibus discesserunt; non enim valebant materiem tanti monstri intueri, sabulo et minutis lapillis circa faciem eorum rotantibus et evulsis fruticibus aciem oculorum eorum prepedientibus. Anno 11454) Otto dux provincie huius, re- linguens temeritatem fratrum suorum, videlicet Conradi et Wratizlai, iure Boemico duci adesit. Eodem tempore presul Heinricus profecturus Romam assumpsit.secum Ottonem ducem et alios LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKÉ. Léta páné 1143 z milosrdenstvi boziho, je£ nám přálo, přišel od stolice papežské až k nám kardinál a osvobodil nás všecky od svazku klet- by. Téhož roku tentýž kardinál jmenem Guido učinil důkladné vyšetření předešlé volby pana Blažeje, který na sebe sám žaloval a od něho rady žádal, a shledav ji býti nezákonnou a proti nařízením cirkevním učiněnou prohlásil ji za ne- platnou. Potom k jeho napomenutí převor s ostat- ními bratřími, učinivše poradu mezi sebou, vy- volili si zmíněného B(lažeje) kněze jednomyslně a zákonně za opata u přítomnosti pana kardi- nála a biskupa této země. L. p. 1144 dne 14 Května, totiž v samý den letnic strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty, kterýž sám jakož i mnoho jiných velmožů a nesčislné množství lidu ji viděli. Nebo kolem poledne, když bylo velmi jasno, viděn jest od jmenova- ných osob černý. sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír. A když měl přijítí k dotčenému místu, bylo viděti jíti mu naproti s vrcholu nebes znameni, na spůsob třistranu velmi se skvoucího podivně přišpičatěné, které přemohši nevýslov- nou obludu vrazilo ji až do vnitřku země. Po nějaké pak přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější nežli tma a prudším ještě vírem na tentýž spůsob od země se zdvi- hati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na spůsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého křiže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo. A když někteří z rytířů zmuZile blize pristoupili, chtice to pozoro- vati, s pokrytyma oóima odeáli; nemohlit zirati na tuto obludu, když se jim pisek a drobné kaminky kolem obličeje točily a vytrhané chrasti povrchu oči jejich obtížnosti činilo. L. 1145 Ota, kníže kraje tohoto, opustiv svévolnost bratří svých, Kunrata totiž a Vrati- slava, přidržel se dle práva českého knižete. Téhož času biskup Jindřich chtěje cestovati do Říma vzal s sebou knížete Otu a mnoho jiných. 1) Biskupem pražským byl tenkráte Ota r. 1140 zvolený, — *) lucum ruk. — 3) apeodidissime ruk. — *) Podobnou zprávu klade kr. 1144 Vincencius. 

Strana 399
LETOPISY HRADIŠTSKO-OPATOVICKÉ. guam plurimos. Cumgue una venissent ad con- finium istius terre prefati duces, videlicet Kon- radus et Wratizlaus, collecto exercitu ex inpro- viso eos invaserunt, et omnia illa, cum quibus petituri erant limina apostolorum, eis abstule- runt; Heinrici vero episcopi, pii Moravie et Boe- mie patris, malorum consilio absque dubio vitam finire voluerunt, sed deo, à quo non mala sed omnia bona procedunt, auxiliante omne periculum evasit. De cuius evasione et adepta salute omnis clerus et omnis qui vere dilexit eum populus, non modice gavisus est et gaudet. Quam ob rem querimoniam faciente domno episcopo, omnes illi predones ab apostolico excommunicati sunt. Eadem utique tempestate filius Ottonis ducis natus est nomine Wladimir. Anno 1146 Blasius abbas obiit !). Anno 1148 Mizloc?) successit. Homo etate grandevus, in deliberatione consili conciliator prudentissimus, in fratrum exorbitationibus deli- quentium corrector mansuetus, quietis et ocii impaciens, iniurie à quolibet illate impiger pro- secutor, in cultu divino pronus et assiduus. Hic quarto electionis sue anno monasteri huius edificia pre vetustate antiquitatis videns partim corruisse partim casum minari, potissimum duxit reliquum edificii funditus destrui et ex integro reedificari, id ipsum quibusdam ex fratribus annuentibus, quibusdam pro parvitate sumptus renitentibus. Fretus tamen pietate dei ommipo- tentis fundamenta incoavit, et fidelium ammini- stratione circumquaque succurrentium prospe- ratus feliciter consummavit. Mira dicturi sumus. Quociescumque de tempore consecrandi mona- sterii inter fratres eo presente collocutionis dis- ceptatio agebatur, beate memorie pater iam dictus quasi quodam presagio inter cetera non sine gemitibus hoc a deo summo opifice obtineri desideranter deprecabatur, ut circiter festum beati Laurencii ipsa dedicatio templi con- Üüngeret; maxime propter apparatum, qui eo tempore magnificentissime fit, tum propter ami- corum eiusdem temporis confluentiam. Cuius desiderio et meritis deus haut defuit ?). 399 Když pak dohromady se dostali až na pomezí oné země, jmenovaní knižata, Kunrat totiž a Vra- tislav, sebravše ozbrojeného lidu co mohli, z ne- nadání na ně udeřili; a pobrali jim vše, s čím se odebrati chtěli ku prahům apoštolův. Však bi- skupa Jindřicha, zbožného otce Moravy a Čech, byli by z návodu zlých lidí bezpochyby zavraž- dili, ale pomocí boha, od něhož ne zlo nýbrž vše dobré pochází, vyvázl ze všeho nebezpečí. A z jeho vyváznutí a zachování potěšeno bylo a raduje se veškeré duchovenstvo a lid, jenž si ho skutečně vážil. A když pro tuto věc pan biskup učinil žalobu, byli jsou všichni tito lou- pežníci od papeže vyobcováni, Také toho času narodil se knížeti Otovi syn, jmenem Vladimir. L. 1146 opat Blažej zemřel jest. L. 1148 Myslok následoval. Muž stáří vyso- kého, při poradách udělovatel rady velemoudrý, pokleskü chybujících bratři karatel shovivavy, pokoje a zahálky nesnásenlivy, bezpráví kým- koli uéinéného nelenivy pronásledovnik, k službě boží náchylný a v ni horlivý. On vida, že stavení tohoto kláštera velikým stářím částečně se se- sula, částečné pak že sesutím hrozí, měl v čtvr- tém roce po zvolení svém za nejprospěšnější, zbytek až do základů dáti zbořiti a znova vy- staviti, čemuž někteří z bratří: přisvědčovali, jiní však tomu z příčiny skrovného majetku odpo- rovali. Důvěřuje však v laskavost boha všemo- houeiho začal základy, a pomocí věřících se všech stran přispívajících dařilo se a šťastně dokonáno (dílo). Divné nám jest: vypravovati. Kdykoliv u přítomnosti jeho. mezi bratřími pro- mlouváno o tom, kdy by se vysvěcení kláštera mělo státi, s jakousi předtuchou ne bez vzdý- eháni touzebné si přával blahoslavené paměti otec již řečený od boha všemohoucího obdržeti, aby se kolem svátku sv. Vavřince toto posvěcení stalo; a to hlavně z příčiny příprav, které toho času nejvznešeněji se vykonati daji, a pak že toho času nejvíce přátel se sejde. Jeho touzeni a zásluhám bůh také nebyl nepřízniv. 1) Odtud psán rukopis jinou rukou. — 2) Myslok, opat Opatovický, jmenuje se ještě r. 1160 co svědek jedné listiny, která vydána byla králem Vladislavem klášteru Hradištskému. V. Erben, Regesta I, str. 134 a Cod. dipl. Mor. I, 272. — 9) Ostatní až do konce pséno jinou rukou ale současnou. 

Strana 400
400 1163. Monasterium sancti Laurencii a Da- niele episcopo est consecratum et duo altaria, principale videlicet inferius altare et aliud supe- rius sub titulo sancti Michaelis archangeli, pre- sente rege Wladiszlao et compluribus eiusdem regis primatibus, et hec encenia in ipso festo ipsius sanctissimi patroni sunt celebrata. 1157. Dux Wladiszlaus regia vocatione appellatus ad curiam Ratisbonensem simul cum episcopo Daniele et plurimo suorum nobilium comitatu est, profectus, ibique suorum ministeriis secretorum publice ad libitum celebratis, cum iam dux predictus accepta licentia repatriare disponeret, imperator devotionem ipsius erga se per omnia promtissimam expertus, condignam familiaritati sue remunerationem recompensavit, quia mox regale decus id est diadema ad id ipsum episcopo Daniele speciali ministerio suf- fragante, innumerabilium principum choris astan- tibus capiti ejus superposuit, e& eum deinceps regem predicari ubique mandavit et terram Boemie non iam provinciam sed regnum fieri constituit. 1158. Imperator Federicus non ferens con- tumatiam arrogantie Mediolanensium per omnia Romana auctoritate renitentium debitamque obedientiam contradicentium, in proximo indicta curia cunctis regni sui principibus, statuit des- tructionem fieri civitatis illius, id ipsum omnibus assentientibus. Unde eodem anno collectis totius regni virtutibus cum rege Boemico et fratre eius Thebaldo Mediolanum obsidionibus invaserunt, et quantum liquit munitiones ipsius inpugnantes debilitaverunt; sed econtra innumera fortium ex menibus collectione diversis in locis occur- Sante et se iaculis gladiisque adversariorum opponente, murorum suorum propugnacula de- fensaverunt, et &d nutum sue voluntatis obtinue- runt. Et sic imperator inperfecta circa Medio- lanum intentione communicato consilio exinde procedens, in proximis eiusdem regni castellis eo anno hiemavit et exercitum ad propria remeare monuit. LETOPISY HRADISTSKO-OPATOVICKÉ. 1163. Klášter sv. Vavřince za přítomnosti krále Vladislava a mnohých velmožů tohoto krá- lovství od biskupa Daniele byl jest posvěcen a dva oltáře, hlavní totiž dolejší oltář a jiný hořejší k poctě sv. Mikuláše ; a toto vysvěcení slaveno jest v ten den svátku téhož přesvatého patrona. 1157. Povolán byv od krále odebral se kniże Vladislav ke dvoru do Řezna zároveň s biskupem Danielem a přečetným průvodem svých velmožů, a tam, oč se bylo tajně jednalo, u veřejnost přišlo. Když dotčený kníže obdržev odpuštění, k návratu do vlasti se chystal, císař shledav oddanost jeho k sobě ve všem nej- ochotnější, odměnil příchylnost jeho přiměřenou odplatou; neboť u přitomnosti nesčislného počtu kniżat položil na hlavu jeho ozdobu královskou t. j. korunu, při čemž biskup Daniel zvláštním přisluhováním byl nápomocen — a rozkázal, aby potom všude králem byl jmenován a země Česká aby více nebyla krajem ale královstvím. 1158. Cisař Fridrich nemoha snášeti své- volnost a zpupnost Mediolanských, kteří ve všem císařské moci se opírali a povinnému poslušen- stvi se bránili, určil všem kniżatim své říše sjezd, a ustanovil, aby se město toto zničilo, s čímž i oni se srovnávali. I sebray téhož roku síly celého království, s králem českým a bra- trem jeho Dépoltem Mediolanské obleZenim sevřeli a jak dalece mohli na opevnění jejich dorážejíce je seslabovali: ale na druhé straně sebrán velký počet udatných, kteří z opevnění svých na rozličných místech výpady činili, proti kopím a mečům nepřátel se stavěli, opevnění hradeb hájili a jak si přáli, toho i dosáhli. A tak císař nevykonav u Mediolanu, co byl obmyślel, odtud dle společného uradění odtáhl, v nejbližších hradech tohoto království přezimo- val a vojsku domů vrátiti se radil. 

Strana 401
III. LETOPISY VINCENCIA, KANOVNÍKA KOSTELA PRAŽSKÉHO, JARLOCHA, OPATA KLÁŠTERA MILEVSKÉHO. 53*

Strana 402

Strana 403
V knihovně kláštera Strahovského jest rukopis, který není méně osudem svým zajímavý než obsahem důležitý. Rukopis ten na počátku věku XIII v klášteře Milevském psaný náležel i klášteru tomu asi až do bouří husitských, později dostal se do knihovny kapituly pražské, kde se s ním obeznámil Jan Tom. Vojt. Berghauer, děkan kapituly vyšehradské, a r. 1737 na něj upo- zornil. Po něm měl jej v rukou světicí biskup Václ. Ant. Vokoun, který z něho čásť obsahující leto- pisy Vincencia a Jarlocha opsal a pak biskupovi litoměřickému Eman. Arnoštovi hraběti z Vald- šteina přenechal. Později dal si shotoviti přepis tohoto rukopisu také Bonaventura Pitter, a sice částí výše zmíněných a Ansbertovo vypravování o výpravě císaře Fridricha I. Když r. 1764 Dobner svá „Monumenta hist. Boh.“ vydávati si obmyslil, nenalezl ho již v knihovně kapitulní, neb byl mezi tím přišel v držení spůsobem nyní již neznámým Jana Aug. Kneysla, po jehož smrti se prý dostal do rukou židovských obchodníků a od nich koupí k nějakému ranhojiči blíže Postoloprt, který z rukopisu toho více listů k nějaké potřebě svého umění vyřezal. U něho nalezl Josef Dietrich, tenkráte kaplan v Postoloprtech, později ředitel škol v Lipsku, náš rukopis, jenž na něj upozornil slavného Dobrovského, který jej koupil a později klášteru Strahovskému, nyněj- šímu držiteli zboží někdy kláštera Milevského, daroval a tak jaksi pravému dědici navrátil. Rukopis ten čítá nyní 112 pergamenových listů, na prvních 76 jsou Bedovy církevní dějiny Anglů, které v 11 složkách a čtyrech dvoulistech činí zvláštní celek od ostatního rukopisu i co do písma se líšící. Listy do plného počtu všech 11 složek scházející jsou vyříznuty. Na listech nynějších 77—93 jsou letopisy Vincenciův a Jarlochův, kterýžto poslední ještě i na posledních dvou listech oddělení třetího jde a ještě i dále šel na složku následující, které již od nepamětných dob není. Třetí oddělení rukopisu, začínající nyní listem 94 a jdoucí až ku konci, obsahuje Ans- bertovo vypravování o křižáckém tažení císaře Fridricha I na východ, jen na dvou právě zmíněných posledních listech jest pokračování letopisu Jarlochova. Také tato čásť rukopisu činila samostatný celek, jehož kvaterniony byly zvláště znamenány; a i v té části byly listy vyříznuty. Poněvadž nám nyní především jde o letopisy Vincenciův a Jarlochův, obrátíme k nim svou pozornost. Vincencius byl, jak z některých míst jeho letopisu souditi se dá, rodem Čech. Jsa kaplanem Daniele, biskupa pražského, doprovázel jej r. 1158 do Italie, kam tento s králem Vladislavem I táhl ku pomoci císaři Fridrichovi I proti Mediolanským. Vincencius byl svědkem, jak sám vypravuje, událostí, které se sběhly ještě před oblehnutím Mediolanu, byl svědkem obležení toho, a když císař římský Mediolanské přijal na milost dne 8 Září r. 1158, sepsal o tom sám listinu Medio- lanským od císaře v příčině té vydanou. Po šťastném ukončení výpravy proti Mediolanským vrátil se král Vladislav I do své země, Vincencius zůstal ale s biskupem Danielem ve Vlaších, dopro- vázeje jej po cestách, když od císaře byl vyslán, aby přijímal od měst místo císaře přísahu věr- nosti a rukojmě. Později cestoval s Danielem usazujícím v městech italských jmenem císařovým podesty, a když v tétéž záležitosti přišli do Mediolana (1159), unikli sotva nebezpečí zabití, jež

Strana 404
404 LETOPISY VINCENCIŮV A JARLOCHŮV. jim od luzy rozsápané hrozilo. Když léta 1160 biskup Daniel po sjezdu v polích Ronkalských vyslán byl císařem Fridrichem I ku králi uherskému v příčině uznání Viktora IV za papeže, doprovázel jej Vincencius i tam, a vrátil se po mnohých svízelích a útrapách, jak sám praví, zase do vlasti. R. 1166 odebral se opět s řečeným biskupem pražským do Vlach, s nímž opět velkou čásť krajů těchto protáhl. Když však Daniel morem zahynul, odebral se Vincencius do své vlasti, a tu jal se sepisovati zprávy o udalostech, jimž na mnoze byl přítomen. Dílo své při- psal králi Vladislavovi, ale zároveň v jiném připsání ke královně Jitce prosí, aby práci jeho králi podala, milostivě k němu se naklonila a po takových útrapách a namáháních nějakou útěchu mu propůjčila. V předmluvě své nazývá se Vincencius kanovníkem kostela Pražského a notářem. Kdy Vincencius letopis svůj spisoval, nedá se docela určiti, zdá se však, že se to stalo r. 1273 anebo nedlouho před tím. Toho totiž léta vzdav se vlády Vladislav v prospěch syna svého Fridricha vstoupil do kláštera Strahovského, a když domácí bouře a boje rostly, odešel do Durynk na statky své manželky, kde i po dvou letech zemřel. Uvážíme-li, že dílo své připsal Vincencius králi Vladislavovi, a přihlížíme-li k tomu, že nám dostalo se v spůsobě poměrně nedokonalé, kusé, není pravdě nepodobno, že když Vladislav ušel ze země, nezdálo se býti rádno vypisovati, jak si byl předsevzal, dále skutky toho, jenž byl nového knížete Soběslava tak trpce pronásledoval. Ale možno si i mysliti, že Vincencius spisuje letopis svůj, smrtí byl uchvácen, tak že dílo jeho jen v prvním svém složení nedokonáno nám se zachovalo. V případě tomto by doba spisování jeho ohraničiti se dala lety 1168 a 1173, a je-li pravda, co Dobrovský a Pelcel praví, že královna Jitka starý kamenný most Pražský r. 1171 dokonala, připadlo by spisování letopisu Vincencia do 1. 1171—1173. Vincencius zamýšlel vypravovati události, které se sběhly od nastoupení vlády Vladi- slava I r. 1140, jak v přípisu k Vladislavovi praví: „Excellentie itaque vestre gesta regalia, — ut eterna potiantur memoria, scriptis mandare dignum duximus“; a vypravoval od řečeného léta dosti obšírně, co se pamětihodného stalo, ale jak se zdá více z paměti, poněvadž ne dosti přesně. Ještě úplnější a zároveň velmi spolehlivé jest vypravování o událostech italských od r. 1158—1160; k těm se druží zprávy dějin českých se týkající z let 1161—1165 a o věcech italských z roků 1161, 1162, 1166 a 1167, v kterémžto posledním létě se slovy „virum honestum preponit“ končí, nedokonav ani celé věty. Slova „Deest require“, která tu položena, ukazují nejen, že tady mezera ale také že tu již původně byla. Také slova, jež na tomto místě Jarloch připsal: „Hucusque Vincen- tius, Pragensis ecclesie canonicus, historiam suam deducit, videlicet ab anno dominice incarnationis MCXL usque ad annum MCLXVII“ dosvědčují, že více již ani Jarloch neměl před sebou. Přihlí- žíme-li též k té okolnosti, že slova „Deest require“ přicházejí při konci vypravování o bězích r. 1159, 1162 a 1164, možno souditi tím určitěji o tom, že Jarloch dávaje si přepsati letopis Vincenciův měl jen nedokonalou práci před sebou, snad jen na jednotlivých listech napsanou. Uvážíme-li dále, že největší poklesky a že nejvíce se jich v chronologické stránce díla Vincenciova vyskytuje, nebudeme váhati přidati se k náhledu Palackého, že jednotlivé kusy letopisu Vincen- ciova nebyly ani chronologicky všude označeny, a že práci tu učinil sběratel aneb přepisovatel jich, ovšem ne vždy správně. Později užili letopisu Vincenciova pokračovatelové Kosmy, Neplach, opat opatovický, a Pulkava, prvnější, jak se zdá, původního sepsání na jednotlivých listech ještě roztroušeného, druzí exempláře, kde jest původní složení letopisu Jarlochova, t. j. nynějšího ruko- pisu Strahovského.

Strana 405
LETOPISY VINCENCIŮV A JARLOCHŮV. 405 Ačkoli v prvních letech letopisu svého není Vincencius všude spolehlivým ano místy i po- někud povrchním, nemůže se předce popírati, že zprávy o věcech, jež sám viděl, jsou nade vši pochybnost dobré a spolehlivé, spůsobem jasným a dosti uhlazeně podané, které o zvláštním vzdělání spisovatelově svědectví dávají. K dějinám českým v letech 1140—1167 jest letopis Vin- cenciův nejen nejpřednějším ale namnoze i skoro jediným pramenem. Neméně vzácným jest letopis jeho i k poznání tehdejších běhů věcí italských, což zasluhuje tím většího uznání, poněvadž Vin- cenc jsa po straně císařově dovedl zachovati objektivnost v skutku nevšední. Jarloch jinak Gerlach (Gerlacus), opat milevský, vzav zápisky Vincenciovy dal je nejen přepsati, ale pokračoval v nich i dále. Jarloch pocházel jak se zdá ze šlechtické rodiny, jsa snad pří- buzným Jiřího pána Milevského, zakladatele kláštera Milevského, a narodil se r. 1165. Strýcem svým jmenuje jakéhosi pana Gerharda. L. 1174 v měsíci Listopadu dán do školy do nějakého kláštera u Würzburku, odkud jej asi po třech letech s sebou vzal Gotšalk, opat kláštera Želivského, vraceje se ze shromáždění kapitulního řádu svého pro jeho strýce Gerharda (qui capitulo rediens me propter avunculum meum domnum Gerhardum recollegit). U Gotšalka zůstal pak Jarloch sedm let až do jeho smrti (18 Února 1184), doprovázeje jej na všech cestách a ošetřuje jej v jeho chorobě. Týden po smrti Gotšalkově (25 Února 1184) posvěcen byl Jarloch za jahna a četl v kostele Želivském evangelium před biskupem Jindřichem Břetislavem, jemuž byl milým a známým tenkráte i později jak dlouho on byl živ. R. 1186 v sobotu o suchých dnech letničních (7 Června) posvěcen byl na kněze, jsa 21 let stár, a již roku následujícího stal se opatem kláštera Milevského, Jiřím, pánem Milevským, nově založeného. Přízni zakladatelově a snad i biskupa Jindřicha Břetislava děkoval, jak se zdá, za to povýšení v takovém ještě mládí. Počátek opatování Jarlochova padl do zlých let, plných bouří a válek o knížetství České, tak že, jak sám praví, ničeho dobrého se nedočkal. R. 1193 byl toho svědkem, když panstvo české přese všecky své sliby knížete Přemysla opustilo a k biskupovi Jindřichu Břetislavovi přeběhlo; r. 1197 doprovodil kardinála s Jiřím, pánem Milev- ským, do Prahy. Od té doby vyskytuje se ještě co svědek v listinách a sice až do 7 Čce r. 1221, kde byl svědkem narovnání mezi králem Přemyslem Otokarem I a biskupem Ondřejem. Možno-li víru dáti Hájkovi zemřel Jarloch r. 1228; že již r. 1234 opatem nebyl, toho jest důkazem, že se již jiný opat v Milevsku jmenuje. Kdy Jarloch letopis Vincenciův pokračovati začal, nedá se docela určiti, jistě to bylo teprv po r. 1190. Co k r. 1176 napsal o Jindřichovi, vévodě rakouském, jejž nazývá dědem toho, který nyní jest, to mohl napsati teprv v 1. 1195—1198, měl-li za tehdejšího vévodu rakouského Frid- richa I, anebo ještě později, měl-li za něj Leopolda VI, který panoval od r. 1198—1230. Při roku 1184 praví Jarloch, že mu biskup Jindřich Břetislav zůstal dobrým až do smrti (1197), nemohla tedy zpráva o tomto létě dříve než r. 1197 býti sepsána. Při tomtéž létě mluví o smrti Cypriana, biskupa Vratislavského, který r. 1207 zemřel, o králi Filipovi dotýká se při letě 1198 jeho poměru tak, že to nemohlo před jeho smrtí býti napsáno. 1) A poněvadž jednaje o ustanovení Daniele biskupem pražským v měsíci listopadu 1197 praví, že byl biskupem let sedmnácte a půl, mohl zprávu tuto napsati teprv po smrti biskupa Daniele (1214, 30 Bř.), a poněvadž se ukázati dá, 1) „Duravit autem hec quassatio non parvo tempore, sed fere undecim annis, donec mors Philippi litem diremit, de cuius morte plenius dicemus.“

Strana 406
406 LETOPISY VINCENCIŮV A JARLOCHŮV. že události při r. 1197 psal ještě za živobytí Vladislava, knížete moravského, který r. 1222 zemřel, můžeme říci, že doba skládání letopisu Jarlochova padá asi do let 1215—1222, ovšem v části nám zachovalé. I není nemožné, že měl dříve hotovo sepsáni své v jednotlivých kusích a že asi v té době, jak jsme právě podotkli, stalo se doplnění a složení zápisků, příležitostně učiněných. Tím se i vyložiti dá, že letopis Jarlochův v původním rukopisu několika rukami psán jest. Letopis Jarlochův jde od r. 1167 až do r. 1198, ale šel zajisté dále, jen že se bohužel poslední jeden nebo dva kvaterniony již před dávnými časy ztratily. Od r. 1198 do r. 1206 nahra- žují ztrátu tu poněkud výpisky, které se snad z Jarlocha v letopisu Pulkavově nalézají. Jarloch vypsal nám události let 1167—1198 bud ze své paměti neb dle zpráv od starších lidí, mezi nimiž na prvním místě jmenuje opata Gotšalka; přemnohých věcí svědkem byl sám, jmenovitě když stav se prelatem zemským nejen právem ale i povinností mu bylo účastniti se záležitostí veřejných. Podání Jarlochovo jest poněkud nesouměrné ale svědomitě nestranné: i o přá- telích a příznivcích svých neštítí se pověděti pravdu. Letopis Vincenciův a Jarlochův zachoval se nám v rukopisu nyní Strahovském, o jehož osudech jsme se zmínili, a v opise Vokounově a Pitterově. 1. Původní rukopis kláštera Strahovského. V rukopisu tom jest letopis Vincenciův od druhé strany listu 77 (první strana nechána prázdná) a jde až na druhou stranu listu nyní 87, mezi nimi ovšem tři listy byly vyřezány. Na listu nyní 87 hned za letopisem Vincenciovým začíná letopis Jarlochův a jde, jak výše řečeno bylo, do listu 93 a končí se na listu nyní 111 a 112. V letopisu Jarlochově jest nyní vyříznuto 8 listů. Na jednom ze scházejících listů napsáno bylo, jak se z Pitterova přepisu dovídáme: Ego Jar., qui post Vincencium hec scipsi amen; a na témž anebo na následujícím listu stálo: „Liber de Milensk ... abbatis de Mileusk. Gesta istorum annorum diligenter sunt annotata in IIII quaternis, qui sequuntur pariter cum profectione Friderici imperatoris. Require et invenies.“ Rukopis náš jest dosti slušně psán. Celý letopis Vincenciův a počátek letopisu Jarlochova až do r. 1173 psala jedna ruka, ostatní pak psaly asi 4 rozličné ruky; mimo to opravována jsou mnohá místa a činěny dodatky, vesměs rukou jednou, jak se pravdě podobá, rukou Jarlochovou, který i k vypravování o výpravě křižácké císaře Fridricha I, jinou rukou psané, opravy a všeliké dodatky po krajích učinil, ano na některých místech i sám text do našeho rukopisu vpisoval. Vazba rukopisu jest zajisté ještě původní; desky tvořily dvě prkénka, listy pergamenu uvnitř i zevně polepená, z nichž přední nyní již schází. Zadní deska podlepena byla uvnitř listem perga- menu popsaným písmem 9 neb 10 století, který ale nyní jest odlepen; na listě tom jest mimo jiné připsáno rukou věku XIII: Liber de Mileusk, Liber Mileucensis. Zmíňujíce se o rukopise tom v textu vydání našeho, znamenáme jej jedničkou (1). 2. Opis Vokounův, který se dostal do knihovny biskupské v Litoměřicích, oplývá chybami, jež Dobner, vydávaje letopisy, o nichž jednáme, důmyslně a učeně opraviti se snažil. V přepisu tom není vypravování Ansbertovo o výpravě křižácké císaře Fridricha I. Při vydání našem zname- nati budeme čtení rukopisu tohoto číslem 2. 3. Opis Pitterův není lepší; ten se nyní chová v Rajhradě, kde P. Bonaventura Pitter od r. 1756—1764 byl opatem a svou literární pozůstalost zanechal. Ve vydání našem znamenati budeme rukopis Pitterův číslem 3.

Strana 407
LETOPIS VINCENCIŮV. 407 Co se vydání dosavadních letopisů našich týče, o tom sluší podotknouti, že část letopisu Jarlochova položenou k r. 1184 uveřejnil Pešina (Phosphorus septicornis na str. 558 a 559); on se ale domníval, že pisatel se jmenoval Jaroslav a že byl nejdříve kanovníkem kostela Pražského, potom ale mnichem kláštera Strahovského. R. 1764 začal P. Gelasius Dobner svou publikací: Monumenta historica Bohemiae uveřejněním letopisu Vincenciova a Jarlochova, prvnějšího na straně 29—78, druhého na straně 79—129; tohoto vydal až po rok 1193 pod názvem „Chronographus Siloensis“ a teprv od léta řečeného co letopis Jarlochův. Vydání jeho zakládá se na opisu Vokou- nově. Vypravování o výpravě křižácké císaře Fridricha I na východ vydal Dobrovský r. 1827 v Praze nazvav je: „Historia de expeditione Friderici imperatoris edita a quodam Austriensi clerico, qui eidem interfuit, nomine Ansbertus“ a zároveň s tím uveřejnil ty části Jarlocha, které v rukopisu jsou připsány za vypravováním Ansbertovým, tedy v celku asi to, co Dobner nazývá letopisem Jarlochovým. Výborné vydání jak Vincencia tak i Jarlocha spůsobil r. 1861 V. Wattenbach v Pertzo- vých: Monumenta Germaniae hist. Script. XVII, str. 658—683 (Vincentii Pragensis annales) a str. 683—710 (Continuatio Gerlaci, abbatis Milovicensis). Vydání Wattenbachovo založeno jest na všech třech rukopisech. Současně téměř a velmi věrně vydali ve sbírce Fontes rerum Austriacarum v II oddělení, V dílu H. Tauschinski a M. Pangerl jak letopis Vincenciův tak i Jarlochův, jakož i vypravování Ansbertovo o výpravě křižácké císaře Fridricha I, davše publikaci své název: „Codex Strahoviensis“. Při vydání svém drželi se rukopisu původního, jeho mezery vyplňujíce nejvíce opisem Pitterovým. Vydání našeho základem jest ovšem rukopis kláštera Strahovského, mezery jeho jsme vy- plnili dle obou opisů výše zmíněných. Vypravování Ansbertova o výpravě Fridricha I na východ nepřijali jsme, poněvadž s dějinami českými až na nepatrné zmínky, které v jiném oddělení našich Pramenů budou uveřejněny, není ve spojení. Uvaladizlao, gloriosissimo et serenissimo regi Boemorum inclito et semper uictori, Vin- centius licet indignus, dei tamen gratia et sua sancte Pragensis ecclesie canonicus et notarius, cum oratione et seruicio per longa tempora trihumphare 1) feliciter, et post tot regales tri- humphos in eterne beatitudinis coronari gloria. Plerumque ex negligentia scriptorum seu inopia regum et uirorum fortium gesta, quia scriptis non fuerunt mandata, sine memoria interiisse dubium non est. Multarum etenim urbium struc- turas, aliarum ruinas uidemus, sed quis earum constructor seu destructor extiterit, incertum A. LETOPIS VINCENCIA, KANOVNÍKA KOSTELA PRAŽSKÉHO. Vladislavovi, nejslavnějšímu a nejjasnějšímu králi českému, vznešenému a vždy vítěznému Vincencius, ačkoliv nehodný, ale z milosti boží a z milosti jeho svatého kostela Pražského kano- vník a notář, při modlitbách a při službách svých přeje, aby dlouhá léta šťastně vítězil, a po mno- hých vítězstvích aby v slávě věčné blaženosti korunován byl. Není možno o tom pochybovati, že přečasto z nedbalosti spisovatelů anebo z ne- dostatku jich skutky králů a statečných mužů bez upomínky zanikají, poněvadž písmem ne- byly zaznamenány. Vidímeť stavby mnohých měst a zase zříceniny jiných, není však vědomo, 1) V ruk. 1 po straně připsáno. 54

Strana 408
408 est. Multorum autem fortium gesta uirorum ex uenerabili scriptorum memoria in perpetuum durare, tamquam nuper sint facta, est certissi- mum. Abrahe namque fides, Loth liberatio, Moysi miracula, Josue bella, uirtus Samsonis, fortitudo David, sapientia Salemonis, pulchritudo Absa- lonis, uellus Gedeonis et aliorum fortium !). uiro- rum gesta fortissima per omnia sopita essent, nisi scriptis commissa fuissent. Excellentiae ita- que uestre gesta regalia scriptis digna, licet hoc opus supra nos esse sciamus, de gratia dei ta- men et de excellentiae uestre misericordia pluri- mum confidentes, ut eterna potiantur memoria, scriptis mandare dignum duximus; lectores au- tem beniuolos pios et huic operi propitios esse rogamus. Si qua etenim in eo sunt corrigenda, nouaculum, et si qua augenda, calamum uelo- citer scribentem presto tenemus. Inuocata itaque sancti spiritus gratia, qui nos post tot labores ad hec tempora perduxit, ad laudem et gloriam nominis uestri eia dicamus ?). Ivdite gloriosissime et serenissimae regine Boemorum, domine sue inclite, Vincentius cleri- corum suorum minimus, cum orationum instantia seruitium et karitatis habundare uisceribus. Ipsa serenitatis uestre opera gloriosa, ut ea aeternae committamus memorie, nos compellunt. Nec mi- rum quod per feminam talia exercentur opera. Per feminam etenim gloriosissimam et sanctis- simam, reginam coelorum, matrem domini nostri Mariam salus humano generi collata est. Legi- mus etiam per Hester pacem et per gloriosam feminam Judith uictoriam populo Israel esse collatam ; per Helenam etiam Constantini matrem lignum salutifere crucis toti seculo deus mani- festari uoluit. Ecce secunda nostra Judith, glo- riosissima, et serenissima regina Boemie, quante sitis prudentie, nobilitatis et industrie uestra indicant opera, monasteriorum uidelicet diuersi ornatus, clericorum et pauperum solatia, et ut alia que innumerabilia sunt, omittamus, ad Aquas calidas in honore sancti Johannis Baptiste regalis monasterii constructio, et quod hec super- eminet omnia, Pragensis pontis opus imperiale. LETOPIS VINCENCIÓV. kdo je spůsobil anebo zničil. A opět velmi jisto jest, že slavné skutky mnohých mužů na věčné časy trvati budou ctihodnými spisy v paměti lidské, jakoby se nově byly sběhly. Abrahamova víra, osvobození Lotovo, divy Mojžíšovy, války Josuovy, sila Samsonova, Davidova udatnost, moudrost Salomounova, krása Absolonova a rouno Gedeonovo a jiných slavných mužů veleslavné činy byly by přišly v zapomenutí, kdyby se byly nezaznamenaly. I ač to jest nade naše síly, uminili jsme si předce, spoléhajíce se na vaší vznešenosti shovívavost, královské činy milo- sti vaší zaznamenání hodné v spisech uložití, aby věčně žily v paměti; čtenáře však prosíme, aby dobrotivi, laskavi a ptiznivi byli spisu tomuto; neboť, je-li v ném co opraviti, máme přichystaný ktomu nůž, a má-li se co přidati, jest nám po ruce péro rychle pi&ieí. Vzyvajice tedy milost ducha svatého, jenž nás po tolika pracích až do té doby ráčil doprovoditi, chceme již začíti ke cti a chvále jmena vašeho vypra- vovati. Juditě, nejslavnější a nejjasnější královně české, své vznešené paní, Vincencius, posledni z kleriků jejích, s úsilovnými modlitbami službu svou a nejoddanější úctu. Skutky jasnosti vaší samy nutkají nás k tomu, abychme je na vě- énou pamét uchovali. Nenit také divu, że se od ženy takové činy konají: neboť skrz ženu nejslavnější a nejsvětější, královnu to nebes, matku pána našeho Marii, dostalo se spasení pokolení lidskému. Ćtli jsme takć, że He- sterou mir a slavnou żenou Juditou vítězství lidu Israelskému přišlo; že bůh skrze Helenu, matku Konstantinovu, dřevo spasonosného kříže celému světu ráčil dáti objeviti. A ejhle, skutky vaše, druhá naše Judito, nejslavnější a nejja- snéjéi královno éeská, ukazuji, jak jste moudrá, šlechetná a horlivá, rozličné totiž klášterů ozdo- bování, kněží a chudých podporování, a ať o ji- ném mlčíme v Teplici královského kláštera ke cti sv. Jana Křtitele založení, a co nade všecko jest císařské dílo mostu Pražského to hlásají. Ne- boť co před tím až na vaše časy žádný z kní- žat, žádný z vévod, žádný z králüv ani zaéiti T) fortia 1. — ?) Tu nedopetrením opisovatele vlozena a nechána sláti slova: Anno dom. incarn. MCXL, coż mólo leprv piijii po následujíci druhé predmluvé, 

Strana 409
LETOPIS VINCENCIŮV. Quod etenim nullus principum, nullus ducum, nullus regum usque ad tempora uestra inchoare uel excogitare potuit, per uos gloriosam dominam nostram infra trium annorum spatium perficitur. Vestre itaque serenitatis inclita opera suo loco et tempore disponentes, quatinus hoc opus no- strum ad honorem et gloriam et ad perpetuam regalium gestorum uestrorum factum memoriam uultu benigno respicere, et post tot cruciatus et labores huius scriptori operis aliqua exhibentes solatia, per serenitatis uestrae manum domino nostro regi semper trihumphatori hoc ipsum opus uestra porrigere dignetur clementia, excellentiam uestram suppliciter et obnixe deposcimus. Anno dominice incarnationis MCXL Sobe- zlaus, dux Boemie, pater patrie, XVI Kal. Martii uiam universae carnis feliciter ingreditur, pro quo consensu totius Boemie nobilium Waladizlaus, filius Uvaladizlai ducis, paterna sede intronizatus collocatur. Siluester, abbas de Zazaua, qui fuit uiuente duce Zobezlao in Pragensem episcopum II Nonas Octobris electus, tanto labori et oneri se non posse sufficere considerans et coram omnibus renuntians, ad priora reuertitur, pro quo eodam anno Otto, Pragensis prepositus, VII Kal. Martii eligitvr. Anno dominice incarnationis millesimo CXLI dux Uvaladizlaus exulum ) experimento, quam res sit amara, non inmemor, cognatum suum principem Ottonem ?), qui post occisionem patris principis Ottonis in prelio Hilmec?) inter regem Lotharium et ducem Zobezlaum habito usque ad annos iuueniles in Ruzia exulando peruenerat, fraterna pietate commotus, maxime rogatu domni Henrici, Morauensis episcopi, qui alio nomine Sdico fuit dictus, et aliorum principum de exilio reuocat et Olomucensis prouinciae ducatu, quem pater suus male perdiderat, inuestit. Qui Hein- ricus quante religionis et quanti fuerit consilii, opera eius indicant. Ín ipsa etenim ciuitate Olo- muc monasterium in honore sancti Wenzlai mar- tyris Christi in ipsa arce à primis eiusdem terre ducibus inceptum ad unguem honorifice perduxit et ibi duodecim canonicis locatis sedem episco- patus ab ecclesia sancti Petri nichil ^) inde ab- 409 ani vymysliti nemohl; to vámi, veleslavnou pani naši, ve třech letech ku konci přivedeno jest. Chtějíce vznešené skutky jasnosti vaší na svém místě a při příslušném čase položiti, žádáme pro- sebně a snažně milosti vaší, abyste na to naše dilo ke cti a chvále a pro věčnou pamět královských činů vašich složené ráčila dobrotivě vzhlednouti a chtíc písaři díla toho poskytnouti útěchy po tolika protivenstvich a namahánich jeho, abyste je ráéila svou jasnou rukou králi a pánu našemu vždy vítěznému milostivě předložiti. Léta po vtělení páně MCXL Soběslav kniže český, otec vlasti, odebral se 14 dne měsíce Února šťastně cestou všeho těla, a na misto jeho se svolením panstva celé země České do- sazen na trůn otcovský Vladislav, syn knížete Vladislava. Silvestr, opat sázavský, který byl za Zivobyti knížete Soběslava dne 6 Rijna za biskupa pražského zvolen, vida, že nemůže do- stačiti takové práci a takovému břemenu, přede všemi odřekl se hodnosti té a vrátil se k pře- dešlému postavení svému, a na místě něho zvolen jest téhož léta dne 23 Února Ota, probošt pražský. Léta po vtělení páně MCXLI kniže Vladi- slav nejsa nepamétliv zkušenosti, jak to věcí trpkou, a hnut jsa láskou bratrskou, zvláště ale prosbou pana Jindřicha, biskupa moravského, jinak také Zdíka zvaného, jakož i jiných knížat, příbuzného svého knižete Otu, který potom, když byl otec jeho kníže Ota padl v bitvě u Chlumce mezi králem Lotarem a knižetem Soběslavem svedené, v Rusích u vyhnanství dospěl až k le- tům jinošským, z vyhnanství toho povolal na- zpátek a udělil mu kniżetstvi Olomůcké, jež byl otec jeho nešťastně ztratil. Kterýžto Jindřich jakž byl zbožným a moudrým skutkové jeho ukazují. Neboť v samém městě Olomouci klášter ku cti svatého Václava, mučeníka Kristova, jejž byli první knížata této země na hradě započali, vyvedl chvalně až do hřebenu, a usadiv tam 12 ka- novniküv pfenesl tam s pfivolenim papeZe Inno- cence od kostela sv. Petra, nióeho tu neodejmuv, 1) exilium. 1. — ?) Syn Oty padlého v bitvé u Chlumce r. 1126. — 9%) Chlumec něm. Kulm u Teplic. — 4) Dobner má za to, ie se lu má doploiti nichil canonicis. 54* 

Strana 410
410 latis licentia domini Innocentii pape transtulit !). De ligno etiam uictoriosissimae sancte crucis per eum de Hierosolimis apportato et plurimis ec- clesiasticis indumentis preciosissimis et rationali aureo honestissime decorauit. Qui etiam, quis in seculo hoc sit sibi aptus modus uiuendi, subti- liter inquirens, habitum et regulam sancti Àugu- stini sub. sanctis apostolis constitutam Hiero- solimis assumpsit?) et domno supra memorato duce una cum consorte sua felicis memorie do- mna Gerdrude, sorore regis Chvonradi, fauente et plurimam pecuniam subministrante, monaste- rium regalis operis in monte Ztragov, quem alio nomine montem Syon nominauit, et aliud quoque in introitu Boemie Lutomisl ei nomen montem Oliueti imponens, construxit?) et uiris religiosis, qui deo die ac noctu famularentur, impleuit et plurimas ecclesias, quas enumerare longum est, uigilias, elemosinas et cetera bona opera, que sibi testimonium perhibent, post se heredes in hoc seculo reliquit. Anno dominice incarnationis MCXLII a se- nioribus et nobilioribus Boemie plurimis, a qui- bus equitas oriri debuit, egressa est iniquitas. Cum etenim dux Waladizlaus *) secundum pote- statem a deo sibi collatam, licet etate adhuc sit iuuenis, moribus tamen et sensibus, qui cani sunt hominis, ualde maturus, secundum consi- lium sibi fidelium .ducatus eui gubernacula dispo- neret, quidam nobiles in terra hac meliora bene- ficia obtinentes cuncta secundum uoluntatem eorum disponere uoluerunt. Et cum hec adipisci non possent, conuenticula tractantes reuera de sanguinibus, dicunt. se male elegisse sibi domi- num, qui tanti ducatus gubernacula regere non posset. Et quorundam prauorum inito consilio in Morauiam quidam ad principem Chvonradum, quidam ad Ottonem, quidam :ad Wratizlaum, ad hoc ipsum scelus Waldizlao, filio Zobezlai, Spiti- gneo et Lüpoldo, filis Borywoy ducis, adhibito confugiunt et deo aliter disponente principem Chonradum ipso ad. hoc aspirante sibi in ducem eligunt. Heo itaque dux Waladizlaus considerans ex quorundam nobilium sibi fidelium, qui timo- rem dei pre oculis habentes secum remanserant, ad domnum Chonradum et ad dominum Wrati- LETOPIS VINCENCIÓYV. sídlo biskupské. Také je chvalně ozdobil dře- vem ze svatého kříže, jež byl s sebou z Jeru- salema: přinesl, a mnohymi pfeskvostnymi cir- kevnimi rouchy a zlatym rationalem. On tóż zkoumaje důkladně, jaký spůsob žití nejlépe by se pro něj na tomto světě hodil, přijal v Jeru- salemě roucho a zákon sv. Augustina pod ochra- nou sv. apoštolů postavený, a založil pomoci výše zmíněného pana knižete, jenž s manželkou svou blahoslavené paměti paní Kedrutou, sestrou krále Kunrata, tomu přál a mnoho peněz poskytl, klášter královského dila na hoře Strahově, jejž jiným jmenem na hoře Syonu nazval, a jiný také u vchodu do země České v Litomyšli, je- muž dal jmeno hora Olivetská, a naplnil je nábožnými muži, aby ve dne i v noci bohu sloužili; a přemnohé kostely, které vyéitati dlouhé by bylo, hodinky, almužny a jiné dobré skutky, jež svědectví o něm vydávají, na tomto světě co dědice po sobě zanechal. Léta po vtělení páně MCXLII od přemno- hbých starších přednějších Čechů, od nichž mělo původ míti: právo, vyšlo jest bezpráví. Neboť když kníže Vladislav dle moci od boha mu dané, jsa věkem sice mladý ale chováním a smysly, jak to shledáváme u lidí lysých, valně pokro- čilý, podle rady svých věrných správu knižet- ství svého vedl, chtěli někteří páni v zemi této, obdrževše přednější úřady, aby se všecko dle vůle jejich řídilo. A když toho dosáhnouti ne- mohli, jednali skutečně o tajných schůzích řkouce, že špatně sobě zvolili pána, který otěže tako- vého knižetství říditi neumí. A když se někteří nešlechetnici byli uradili, utekli do Moravy, ně- kteří: ke knížeti Kunratovi, jiní: k Otovi, jiní k Vratislavovi a użivajice kté ohavnosti Vladi- slava, syna Soběslavova, Spytihněva a Lupolda, synů knížete Bořivoje, zvolili si, ač bůh jinak byl ustanovil, knížete Kunrata za vévodu, který s tim srozumón byl. Vida to kniże Vladislav, poslal kradě některých pánů sobě věrných, kteří majíce. bázeň boží před očima při něm zů- stali, posly k panu Kunratovi a k panu Vrati- slavovi a rozkázal napomenouti je, aby pamě- tlivi jsouce věrnosti přísahou mu slíbené, země, !) To se stalo r. 1130. — ?) r. 1137. — 9) consluxit 1. — 4) Waladizaüs 1. 

Strana 411
LETOPIS VINCENCIÜV. zlaum nuntios mittit precipiens, qui eos moneant, quatinus terras, quas ab eo habent, fidei ei sub iuramento promisse memores, in pace teneant, nec illorum exulum ') prauo consilio acquiescant. Domnum autem Heinricum, Morauiensem epi- scopum, in quo plurimum eius pendebat consi- lium, ad Ottonem, principem Olomucensis pro- uincie, mittit, cuius consilio patrium ei princi- patum reddiderat et eum monet et fraterne rogat, quod tante gratie eius non sit inmemor, quod nullo eius preueniente merito, sed sola eius gratia ducem tanti ducatus eum constituit, et quod consilio domni Chonradi et eorum, qui ad eum de Boemia confugerant, nullomodo acquie- scat, sed pro honore eius armis et uita tuendo, secundum quod debet, stet fideliter. Quod si facere uelit, ei promittit, quod quamdiu uiuet, pro honore suo tuendo gladius suus, si opus esset, ei non deerit. Ipse autem tanti presulis, tanti patris et aliorum prudentum uirorum spreto consilio more Roboam iuuenum audiens consilium supradictis uiris adhesit nefariis. Quid plura? princeps Chonradus inuisibiles gunsos, uidelicet ducatum Boemie, mente concipit et tantos aspirat obtinere honores. Fortissimi undique parantur exercitus; dux Waladizlaus ne tantum ducatum, uidelicet Boemie, amittat, Conradus, ut eundem ducatum obtineat, quod nec pater eius mente aspirare ausus est, sacrilego ausu contra domi- num suum arma sumit. Eis introitus Boemie patuit, sed dum fere in medium Boemie perue- nissent, eos dux Waladizlaus ultra procedere non patitur, sed in monte, qui Vizoca dicitur, eis cum exercitibus plurimis occurit*). Aduenit itaque VII Kal. Mai dies illa, dies luctus et miserie, dies,.in qua in Boemia plus quam ciuile bellum ortum est, dies, in qua dux Waldizlaus cribrauit sibi fideles sicut triticum. Cum etenim uexilla rosea, signa bellica, sibi inuicem iam de prope minarentur «uictoriam, quidam nobiles perfidi, quia nondum fex eorum erat exinanita, in ipso congressu de exercitu pre- dicti ducis W[ladizlai] effugiunt, signa condicta dantes et sese alta uoce esse.iam per.omnia.uictos clamantes. Quid igitur? dux Wladizlaus et fra- !) exilium 4, — 9) V Čáslavsku od Kutné Hory Déjiny nár. Ces, I, 2, str. 29. 411 které od něho mají, v pokoji drželi a zlé rady těch uprchlíků nedbali. Pana Jindřicha, biskupa moravského, jehož rada velmi u něho vážila, poslal k Otovi, knížeti kraje Olomúckého, jemuž k radě jeho vrátil byl kniZetstvi otcovské a na- pomínal jej a prosil bratrsky, aby nebyl takové milosti jeho nepamétliv a Ze ne pro nějakou jeho zásluhu ale z pouhé své milosti učinil jej knižetem takového kníiZetství, a aby se nijakz nedržel rady pana Kunrata a těch, kdo k němu z Čech utekli, nýbrž aby při něm stál věrně, zbraňmi a životem jej chráně, jak to býti má. A to kdyby učiniti chtěl, slíbil mu, že jak dlou- ho bude Ziti, k ochránění cti meč jeho nikdy mu nebude scházeti. Ten však opovrhnuv radou takového biskupa, takového otce a jiných mužů moudrých vyslechl jako Roboam radu lidi mla- dých a přidržel se nešlechetných mužů napřed zmíněných. Co vice? kníže Kunrat vštípil si do mysli neviditelné přeludy, totiž vévodství české, a snažil se dosíci takovéto hodnosti. Přesilná s obou stran vystrojovali vojska, kníže Vladislav aby takovéhoto knižetství t. j. Čech neztratil, Kunrat, aby knižetství toto obdržel, o něž uchá- zeti se ani otci jeho v mysli nepřipadlo, chopil se zlopověstně zbraní proti pánu svému. Příchod do Čech stál jim otevřen, ale když skoro až do prostřed země přišli, nedal jim kniže Vladi- slav dále táhnouti, ale na hoře, která Vysoká sluje, postavil se jim s precetnÿmi voji svými naproti. I přišel tedy den 25 Dubna, den to smutku a bědování, kterého vznikl v Čechách boj více než občanský, den, kterého kníže Vladislav pře- sil si své věrné jako pšenici. Neboť když. mu blízké vítězství věštily, dali se někteří věro- lomní pánové z vojska dotčeného knižete Vladi- slava v okamžiku útoku na útěk, dávajíce jistá umluvená znamení a volajíce velkým hlasem, že již jsou docela přemožení; neboť nebyl z nich kvas ještě docela vyčistěn. Co tedy? kniže Vla- k západu mezi Suchdolem a Malešovem. Srov. Palackého 

Strana 412
412 tres eius, guod inter tam perfidos homines facere possunt, faciunt; exercitus ipsius Conradi ut leones fortiter irruunt et sic per medium hostiles exercitus eos uiriliter cedentes transeunt et plu- rimis ex parte sua amissis et plurimis ex ad- uersa parte occisis cum suis, qui secum reman- serant, et cum domno Heinrico, episcopo Mora- viensi, sibi fidelissimo Pragam redeunt. Nec mirum, hoc etenim uarius belli euentus exposcit. Ibi quantam fidern erga ducem dominum suum comes Velizlaus habuerit et comes Casta et comes Smilo cum filiis suis et Ben{essius] ceterique nobi- les, alii morte, alii autem sanguinis effusione pu- gnando pro patria ostenderunt. Dux itaque W{ladi- zlaus] firmata predicta ciuitate fratrem quoque suum Thebaldum in ea cum domna Gertrude, uxore sua, cui maxime in hoc articulo confidebat, cum quibusdam militibus ualde bellicosis pro tuenda ciuitate et principali throno, quodam saxo, quod etiam nunc in medio ciuitatis [est], pro quo non solum nunc, sed etiam ab antiquo multa millia militum bello corruerunt, Prage dimisit. Hein- ricum uero Bûdisin pro colligendo exercitu misit, ipse autem ad regem Conradum cum comite Velizlao, qui ei & puericia sua fidelis extiterat, et ibi pro honore suo fideliter uite sue non par- cens pugnauerat, quibusdam sibi adiunctis et cum Heinrico, Morauiensi episcopo, magni con- silii uiro, maxime tunc necessario, pro petendo contra hostes auxilio uiam arripit. Interim Conradus ciuitatem Pragam obsi- dione, prout plus potest, cingit et eam habere desiderans diuersis bellicis machinis inuadit. Princeps uero Tebaldus, qui pro tuenda ciuitate remanserat, cum uiris fortissimis in eos diuersos ineultus faciens more Catonis pugnando pro patria, plurimis hinc et inde morte cadentibus, eam ab hostibus, qui defensores eius esse debue- runt, uiriliter defendebat. Rex autem Conradus peticioni domni ducis W{ladizlai] satisfaciens ad eius expellendos hostes collectis regalibus plurimis exercitibus uersus Pragam castra mouet regalia. Hic rumor fama uolante, qua nulla res uelocior esse potest, ad aures Conradi Moravi- ensis cito peruenit. Ipse uero, quod eum ultra facere oporteat inscius, sagittarios colligit et eis sagittas in ciuitatem mittentibus quidam nefarius, cui reuera melius erat, si natus non fuisset, LETOPIS VINCENCIÜV. dislav a bratří jeho činili, co mezi takovými ne- věrnými lidmi činiti se dalo: jako lvové vrhli se statně mezi voje Kunratovy a tak prostřed- kem řad nepřátelských mužně je potirajíce prošli a ztrativše mnohé na straně své a pobivše jiné na straně protivné se svými, kteří při nich zůstali a s panem Jindřichem, biskupem moravským, vždy jim věrným, do Prahy se vrátili. Neni také divno! nebť toho vyžadoval nejistý výsledek války. Tam, jak kniZzeti a pánu svému oddání byli, župan Velislav a župan Časta a župan Smil se svými syny a Beneš a ostatní pánové ukázali v boji pro vlast, jedni smrti, jiní: prolitím krve. Kniže pak Vladislav opevnil zmíněný již hrad a zanechav v něm bratra svého Děpolda s paní Kedrutou, manželkou svou, jíž v příčině té nej- více důvěřoval, jakož i s některými udatnějšími rytíři k obraně hradu a knížecího trůnu, jakéhosi to kusu kamene, který i nyni u prostřed hradu stojí a za nějž nejen nyní ale již v dávných dobách tisícové a tisícové vojínů v boji bylo padlo, a opustil Prahu. Jindřicha poslal do Budi- šína sbírat vojsko, sám však přibrav k sobě některé věrné, odebral se ku králi Kunratovi prositi o pomoc se županem Velislavem, jenž mu zachoval od dětinství věrnost a onde pro jeho čest nešetře života svého bojoval, jakož i s Jindřichem, biskupem moravským, mužem velemoudrým a tenkráte mu tuze potřebným. Mezi tím skliëil Kunrat hrad Pražský, jak jen mohl, obležením a chtěje se v držení jeho do- stati, činil na něj útok rozličnými přístroji váleč- nými. Ale knize Děpolt, který byl zůstal k ochraně hradu, bojuje jako Kato pro vlast činil proti nim s nejudatnějšími muži rozličné výpady, a ač s obou stran přemnozí smrti sešli, hájil jej mu- žně před těmi nepřátely, kteří obhájci jeho měli býti. A král Kunrat vyslyšev prosbu pana kni- žete Vladislava a chtěje vytisknouti jeho ne- přátely sebral četné voje královské a táhl s nimi ku Praze. Zpráva o tom letem zvěsti, nad nějž nic nemůže býti rychlejšího, dostala se brzy k uším Kunrata moravského. Tento nevěda, co by mu dále bylo činiti, sebral střelce, a když ti šípy do hradu metali, jistý nešlechetník — jemuž by lépe bylo bývalo, kdyby se byl ne- narodil — připevniv uměle oheň k svému šípu, 

Strana 413
LETOPIS VINCENCIŮV. sagitte sue igne per artem adiuncto eam uersus monasterium sancti Uiti dirigit, que tecto mona- sterii affixa predictum monasterium incendit. Et sic hoc malum antiquo hoste operante predictum monasterium cum maximo thesauro et plurimis ecclesiis combustum est. Monasterium autem sancti Georgii non solum combustum, sed et funditus euersvm fuit. Dum talia geruntur, rex Chonradus, duce Wladizlao armata manu ei uiam preparante Boe- miam intrat. Quod Chonradus audiens ei armata manu parat occurrere, exploratores ad explo- randum, eorum quanta sit multitudo et utrum eis possint occurrere, uersus Plzen castrum diri- git. Qui cum usque ad campestria ultra Plzen perueniunt, tantam multitudinem — exercituum conspiciunt, quod sole super clipeos eorum deau- ratos et super loricas eorum et galeas refulgente omnia montana adiacentia resplendere uideban- tur. Quod cum domino suo referunt, Conradus exercitus suos ad pugnandum animat, tanquam contra regem Conradum bellaturus, verumtamen tuciori utens consilio in medio noctis silentio de Boemia fugam iniit. Nec mirum! mors etenim in tali articulo uel gladio uel pedibus uitanda est. Ceteri autem eius complices, qua quis potuit, de Boemia fugam iniit et sic desiderati honoris nichil inuenerunt in manibus suis. lex autem Conradus Wissegrad ueniens cum processione in die sancto pentecostes!) honeste suscipitur et honestissime a duce W(ladizlao| et domina Gertrude sua sorore, predicti ducis coniuge, Teuthoniam feliciter revertitur. Anno dominice incarnationis MCXLIII dux W[ladizlaus], illate sibi iniurie non inmemor, collectis exercitibus prouinciam Conradi Mora- uiensis, eius respondens meritis, ingreditur, vbi eius exercitus nimiam capientes predam cum his, que deuastare uel secum asportare non poterant, tam eius prouinciam, quam fratris?) eius Wrati- zlai crudeliter comburunt. Videns autem dux Waldizlaus, quod hoc placeret Boemis, apposuit eisdem flagellis cedere Ottonem. Et sic tota Morauia deuastata cum nimia?) preda Bohemiam 413 namifil jej naproti klášteru sv. Vita, kde na střeše uvázl a jmenovaný klášter zapálil. A tak zlo to ďáblem spůsobeno, a řečený klášter s ne- smirnÿmi poklady a více kostely shořel jest. Klášter však sv. Jiří nejen že jest shořel, ale i do základu byl jest vyvrácen. Mezi tím, co se toto dálo, přitáhl král Kun- rat do Čech, při čemž mu kníže Vladislav s ozbrojenou mocí cestu klestil. Uslyšev to (kníže) Kunrat, stroji! se táhnouti s vojskem proti němu a vyslal vyzvědače k hradu Plzenskému, aby vypátrali, mnoho-li je nepíátel a mohl-li by se s nimi setkati. Když ti přišli až na pláně za Plzeň, uzřeli tak četné voje, že od jejich štítů pozlacených, od jejich brnění a přilbic sluncem osvětlených sousední hory třpytiti se zdály. A když to pánu svému oznámili, dodával Kun- rat vojsku svému zmužilosti k boji, stavě se, jakoby proti králi Kunratovi do pole táhnouti chtěl, ale poradiv se s jistším u prostřed ticha nočního dal se na útěk z Čech. Neniť divu! neb v takovém případu ujdeme smrti buď mečem neb nohama. Ostatní pak jeho souspiklenci utekli z Čech, kam kdo mohl, a tak nedošli z rukou jeho žádné očekávané odměny. A král Kunrat přised na Vyšehrad byl v svatý den Letnic v prů- vodu od knížete Vladislava a pani Kedruty, své sestry, manželky řečeného knížete, co nej- počestněji přijat, a vrátil se pak šťastně do Němec. Léta po vtéleni páné MCXLIII knize Vla- dislav nejsa nepamétliv urázky sobé uüinéné sebral vojsko a ehtéje oplatiti Kunratovi Morav- Skému, jak si byl zasloužil, vtrhl do území jeho, kde jeho voje nesmírnou učinili kořist a spálili ukrutně vše co zkaziti anebo s sebou vziti nemohli, jak v území Kunratově tak i bratra jeho Vratislava. A když viděl Vladislav, že se to líbí Čechům, umínil si ještě i Otu těmitéž biéi zmrskati, A zpustosiv tak celou Moravu vrátil se s nesčislnou kořistí do Čech a odměnil !) Sv. Ducha bylo r. 1142 dne 7 Červne, — ?) Vratislav nebyl bratr Kunratův, ale jen bratranec. O příbu- zenstvi tom v. Palackého Děj. nár. Českého, l, 2, str. 341. — 9) Tu v původním rukopisu schází list a musel se text vyplnili z opisů. 

Strana 414
414 revertitur et post tot labores suos milites electos per arma probatos plurimis ditavit beneficiis. Anno dominicae incarnationis MCXLIIII princeps Otto cum!) fratre suo?) Wratizlao ?) sese contra dominum suum ducem inique egisse recognoscentes *), relicta temeritate Conradi fra- tris sui, per interventum domni Henrici, Mora- viensis episcopi, gratiam *) ducis Wladizlai, colla suà eburnea gladio suo submittentes, acquirunt et provincias suas licet devastatas habere per- mittuntur. — Eodem 'anno Welizlaus?) comes, Trojanum filium habens unicum optimae indolis, a duce Wladizlao Wissegradensi?) donatur?) castro, quod ?) usque ad finem vitae suae ob- tinuit. Anno dominicae incarnationis MCXLV do- mnus Henricus, Moraviensis episcopus, causa orationis una cum principe Ottone Romam iter arripuit, quem Conradus Moraviensis sub simu- lata pace et amicitia in exitu terrae illius con- venit et, ut per eum gratiam domini ducis Wla- dizlai obtinere valeat, suppliciter orat, et sic ad telonium Vzobren !?) ante ecclesiam eum dulcis- sima ‘allocutione circumveniens, tanquam de omnibus, quae &d pacem sunt, secundum con- silium ejus finem facturus, ad proprias sedes revertitur. In primo autem noctis silentio ipse cum suis nefariis complicibus, tanquam contra hostes loricis et ceteris bellicis armatur instru- mentis, et sic ad praedictum pastorem suum vel occidendum vel capiendum progreditur. Et cum jam ad ipsam villam, in qua episcopus tan- quam de pace securus dormiebat, processissent !!), solo ibi rivulo satis difficili transitu eos impedi- ente, quidam spiritum domini habens, quod prae- dictus episcopus posset evadere, signum dans, carmen bellicum incipit. Eo audito primo Mukar, Grisii ordinis monachus, eum silentium tenentem excitat, et ut cito mortem evadat, clamat et solummodo !?) pelliculis, quibus tunc coopertus erat, vestitum et vilibus calceatum calceolis, quidam de suis viri timorati ultra !?) sepem do- LETOPIS VINCENCIÜV. po tolika namahänich vyvolené a v zbraní osvědčené vojiny své preëetnÿmi milostmi. Léta po vtělení páně MCXLIV kníže Ota a bratr jeho Vratislav poznavše, že nešlechetně se měli k vévodovi, pánu svému, oddělivše se od zpupného Kunrata, bratra svého, obdrželi prostřednictvím pana Jindřicha, biskupa morav- ského, milost od vévody Vladislava, před jehož meči sklonili tvrdé své vazy; a dovoleno jim podržeti jich území, arciť popleněná. Téhož roku župan Velislav, který měl jediného syna jmenem Trojana velmi nadaného, obdarován od knížete Vladislava hradem Vyšehradem, jejž až na konec svého života podržel. Léta po vtělení páně MCXLV? pan Jindiich, biskup moravský, dal se z příčiny pobožnosti na cestu do Říma s knížetem Otou; k němu přidružil se blíž hranic oné země Kunrat Mo- ravský, ukazuje na oko mir a přátelství, a po- korné ho prosil, aby se zań u kniżete Vladi- slava přimluvil, aby u něho mohl dojíti milosti. A tak u celnice Úsobrnské před kostelem sli- boval biskupovi, klamaje ho lahodnými řečmi, že rád vše učiní, co by dle rady jeho vedlo ke smifeni, a odebiral se pak k svému domovu. Ale když nastalo první ticho noční, sebral se i se svymi bohaprázdnymi pomoeniky a ozbrojiv se brněním a jinými nástroji válečnými jako proti nepříteli, šel na biskupa, chtěje ho buď usmrtiti neb zajmouti. A když přiblížili se již ke vsi, v niż biskup jakoby byl v bezpečí, v spánku byl pohroużen, a toliko potok, jejż bylo nesnadno pfebilisti, jim překážel při přejití, tu jeden jako z vnuknuti božího, aby ušel řečený biskup nebezpecenstvi, jal se zpivati na znameni píseň válečnou. To uslyšev nejdřív Mukař, mnich řádu šedivého, vzbudil pokojně se chovajícího biskupa a volal na něj, aby rychle smrti hleděl utéci, a někteří ze zbožných průvodců jeho oděv- še jej jen v kožešiny, jimiž byl přikryt, a v cha- trné škorně pomohli.mu přes plot u domu. A po- .') unacum 2. — ?) nemá 3. — 9) Vratislav nebyl bratr Oty. O příbuzenství jejich srov, Palackého Dějiny nár. Ces. I, 2, str. 341. — *) recognoscente 3. — 5) gratia 3. — 9) Welizlao 2. — 7) Wissegrado 2. — 3) donatus 2. — ?) quo 3. — 39) Üsobrno, nékdy sídlo župní, nyní ves v soudním okresu Jevíčském ; teloneum vel Zobrem čte opis 2. O ütoku tom viz Semberovo pojednáni: O úkladném útoku, jejž učinil Kunrat na Olom. biskupa Jindficha Zdika v Casop. Mus. król, Geskćho r. 1875. — !!) processisset 3. — !*) solum 2. — 13) ultimum 3. 

Strana 415
LETOPIS VINCENCIŮV. mus jaciunt, gui parum inde progrediens inter fruteta et algores nivium se in orationibus jacit. Illi autem gravi impetu thalamum eius ingredi- untur, eiusdem ordinis ibidem quosdam regulares canonicos inveniunt, ex quibus. quendam Lucam nomine, ipsum putantes episcopum esse, gladiis caedunt, sed cum eum non esse comperiunt, ei colaphos et plurimas alapas superimponentes cum ceteris fratribus spoliatum semivivum relin- quunt. Quidam !) autem curiam cum facibus, ne evadere posset, circumdederant, equis brachia eius calcantes et ardentes carbones super eum?) de facibus excutientes, eum angelo dei?) bono coelitus protegente in dumetis videre non po- tuere. Dux autem scelesti exercitus domos com- buri praecipit, ut si qua?) absconditus lateat, comburatur. Sed postquam eum evasisse sciunt, pecuniam, cum qua Romam erat iturus, capel- lam, palefridos, militum dextrarios, pauperum jumenta, eorum possessores, prout quisque po- terat, spoliantes diripiunt et tanquam fausta) victoria potiti maximo foco in imedio curiae po- sito ducem suum circumstantes diversis poculis, quae ibi invenerant, post tantos sese labores reficiunt et admodum, quod votum suum non expleverant, tristes °) inde recedunt. Quod si pastor bonus manus ovium suarum sic non evasisset, quem affectum oves erga eum habeant, effectus ostenderet. Post has vero mise- rias, dum quidam rusticus boves suos media nocte quaerens ad locum, in quo praedictus episcopus latitabat, pervenisset, eum episcopus de familia sua esse cognoscens clanculo vocat") et ut patrem suum Guozdlam?) nomine cum aliquo runcinulo?) aut jumento, si fieri possit, ei adducat, rogat !?). Qui cum hoc patri referret, domini sui miserti et super eo misericordia moti jumentum, quod habebant, secum adducunt et ipso rogante, quod citius eum extra terram edu- cant, pro ocreis pedes tanti principis faeno cir- cumdantes et vesticulis!!) suis rusticalibus eum vestientes. super jumentum eum imponentes per devia et pessimos algores nivium usque Lutomisl cum magno labore deducunt, et sic diversa peri- 1). Eendem 3. — *) eem 3. — ?) domini 2. — 415 odešed pak něco málo dále ukryl se mezi křo- vim a v návějích sněhových a jal se k bohu modliti ; oni ale vrazivše hlučně do ložnice jeho, nalezli tam několik mnichů téhož řádu, z nichž jednoho jmenem Lukáše, jejž měli za biskupa, meti posekali. Ale když viděli, že to není -on, zfackovali a zpoličkovali jej a polomrtvého a obraného: à oloupeného zanechali s ostatnimi, Nóktefl obstoupili dvir s hoficimi pochodnémi, aby nemohl vyvaznouti, koni po rukou mu fapali a z pochodni hofici jiskry na nój sypali; ale nemohli ho uvidéti v ro&ti, nebof andól páně chránil jej s nebes. A vůdce bohaprázdného toho vojska rozkázal spáliti všecka: stavení, aby biskup, byl-liby snad někde ukryt, uhořel. I zna- menajice, Ze jim biskup ušel, pobrali penize, jež měl na cestu do Říma, oloupili jeho kapli, vzali koně tažné, i jízdné rytířův, dobytek pod- daných a odejmuli majitelům věcí téch, co .kdo mohl, a jakoby se byli dodělali šťastného vitěz- ství, udělali velký oheň u prostřed dvora a sto- jice kolem svého vůdce pfipijeli si z Gisi tam nalezených, po takovémto namáhání se občer- stvujíce, a ovšem pak, poněvadž nedosáhli, čeho chtěli, s.tváří smutnou odešli odtud. Kdyby byl pastýř dobrý z rukou oveček svých takto nevyvázl, bylo by se ukázalo, jak mu jsou ovečky jeho příichylny. Když pak po takovémto nebezpečenství jistý sedlák hledal v prostřed noci své voly a až ktomu mistu přišel, kde biskup uschován ležel, a biskup po- znal, że jest to jeden z jeho lidí, zavolal jej potichu, prose ho, aby otce svého Hvozdlu s ně- jakym konikem neb dobytčetem, ač: může-li to býti, přivedl. Ten jak to otci řekl, smilovali se nad pánem svym a. litujice ho přivedli s sebou dobytče, které měli, a poněvadž prosil, aby ho co nejrychleji ze země vyvedli, místo obuví ovinuli senem noby takového pána a oděvše jej v své šaty selské posadili jej na soumara a dopravili jej s velkým namáháním všelijakými nescestimi a závějemi sněžnými do Litomyšle. A tak ušel dobrý ten muž pomocí boží všeli- 3) quo 3. — 5) funesta 2. — 6) tesles 3. — 7) vo- cens 3. — 9) Tak 3 vtextě, po straně ale mó Gvozdlus; Gvozdlam 3, — *) vehiculo: 2, — '9) nemá 3. — !!) vesliunculis 2. 20 1145 

Strana 416
1145 1146 1147 416 cula mortis vir bonus, eum dextera dei prote- gente, evadit. Hi autem rumores!) cum ad aures domini ducis Bohemiae Waladizlai perveniunt, de illatis tanto viro calumniis dolet et ad eum consolandum cum palefridis et aliis necessariis nuntios dirigit, ipse quoque ei cum militia pro tutela occurrens eum Pragam deduxit. Nec mi- rum! eum etenim tanquam virum bonum et pa- trem spiritualem diligebat. Anno dominicae incarnationis MCXLVI prae- dictus episcopus querelis de illatis sibi calumniis domno Waladizlao peractis Romam pro eadem causa movet et de eadem causa querimoniis domino papae Eugenio?) delatis, de excommuni- catione Conradi ab ipso apostolico facta?) literas deportat et eum Pragae ex parte domini apo- stolici et sug cum suis complicibus excommu- nicat. Hoc facto?) dux Waladizlaus collectis exercitibus suis terram Conradi intrat et eam?) villas comburens miserabiliter devastat, castrum munitissimum Znogem obsidione circumdat et plurimis peremtis optata potitur victoria. Castrum etenim praedictum in manus ejus) traditur, ipse autem tam nobilium quam pauperum misertus 7), eos cum suis omnibus illaesos exire permittit). In tantis autem miseriis constitutus ad dominum regem Conradum se confert et?) ut pro resti- tutione suae terrae ducem Bohemiae roget, eum suppliciter expostulat. Cuius precibus dux com- motus !?) Conrado terram licet devastatam resti- tuit. — Eodem anno felicis memoriae dominus Alexander !!), frater domini Danielis, Pragensis praeposit, ad imperatorem Graeciae?) a duce Waladizlao dirigitur, et ibi feliciter in bona con- fessione in festo sancti Lucae evangelistae !3) mi- gravit a seculo. Anno dominicae incarnationis MCXLVII ni- mia commotio christianorum ad defendendam Hierosolimitanam ecclesiam contra regem Babi- lonicum facta est. Rex namque Franciae Ludo- vicus!^) prior omnibus per praedicationem domini Bernardi Clarevallensis abbatis, bonae conver- sationis viri, qui etiam » ut ejus praedicatio LETOPIS VINCENCIUV. kému nebezpečí smrti. Když pak se o tom do- staly zprávy k uším knížete českého Vladislava, litoval ho, že se stalo takové pohanění takovému muži, a poslal mu pro útěchu naproti posly s koni a jinými potřebami, sám pak jel mu vstříc s vojskem pro ochranu a přivedl ho do Prahy. Nenif se také diviti; neb si ho vážil jako do- brého muže a co duchovního otce svého. Léta po narození páně MCXLVI řečený biskup požalovav knížeti Vladislavovi pro křivdu sobě spůsobenou, obrátil se za touže příčinou do Rima, vedl tu stížnost u pana papeże Eugenia, a obdržev list o tom, že Kunrat od papeže sama dán byl do klatby, vrátil se s ním do Prahy a prohlásil tu se strany papeže i se strany své klatbu na něho i na jeho pomocníky. To když se stalo, kniže Vladislav sebrav vojsko vtrhl do země Kunratovy a spáliv tu mnoho vesnic a zhubiv zemi nelitostně oblehl hrad přepevný Znojem a zbiv mnohé dosáhl žádoucího vítěz- ství. Neboť jmenovaný hrad odevzdán do rukou jeho; on však slitovav se jak nad pány tak i nad obecným lidem, dovolil jim bez pohromy vytáhnouti. Kunraf pak odebral se v těchto trampotách ku králi Kunratovi prosit ho, aby se přimluvil u kniżete českého za vrácení mu jeho zemé. I hnut jsa primluvou jeho vrátil kniže Kunratovi zemi, ać velmi poplenénou. Toho roku poslán byl od kniżete Vladislava k císati feckému blahoslavené paméti Alexander, bratr pana Daniele, probošta pražského, kde šťastně odebral se z tohoto světa v den sv. Lukáše evangelisty. Léta po vtělení páně MCXLVII stalo se ohromné hnutí křesťanů za příčinou obhájení kostela Jerusalemského proti králi babylonskému. Neboť král francouzský Ludvík, hnut byv ká- záním pana Bernarda, opata z Clerveaux, muže bohabojného, o kterém se vypravovalo, Ze mo- dlitbami svymi i mnoho nemocných uzdravil, 1) memores 3. — _ Eugen III byl papeżem od r. 1143—1153. — 3) To se stalo r. 1145, dne 5 Gra. Srov. Erben. Regesta I, str. 113. — *) puclo 3. — 9) in ea 3. — 9) eis 3. — 7) miseretur 3. — 5) permi- sit 3. — 9) et pro rest, — rogat ac eum 2. — !9) inotus 2. — 1!) Ten byl proboštem Vy&ebradsk$m a kan- cléřem knížete Vladislava. Srov. 13) 18 Října. — 1) Ederich 3. — !5) et 3. Dobner, Mon. Ill, 18 Necrol. Boh. pii 18 ij. — !") Manuel Comnenus, — 

Strana 417
LETOPIS VINCENCIŮV. apud homines rata haberetur!), plurimos aegros orationibus suis sanare referebatur, commonitus crucem cun plurimis terrae suae ducibus, comi- tibus, primatibus et baronibus in nomine domini ultra mare assumit"). Cum autem ejusdem viri praedicatio tam literis quam viva voce ad do- minum Conradum regem pervenit, ob amorem domini cum infinita regni sui militia contra pa- ganos dimicaturus crucem ultra mare assumpsit. Cum haec itaque praedicatio supra memorati viri per epistolam transmissa ad?) aures domini Wladislai ducis Bohemiae et ad ejus principes et primates pervenisset?), et coram eo et epis- copo?) et clero et populo in publico lecta fuis- set, supradictus dux intra cordis sui secretum compunctus, ob amorem domini in remissionem criminum *) suorum cum fratre?) suo germano domino Henrico et cum patruele suo domino Spitigneo5) et cum plurima procerum suorum ") militia, fratri suo juniori domino Theobaldo, viro prudenti, et!") in armis strenuo, ducatus sui gubernacula relinquens, ultra mare iturus et contra paganos pugnaturus crucem assumpsit. Dominus autem Henricus, Moraviensis episcopus, pro nomine Christi cruce assumpta cum plurimis Saxoniae episcopis et plurima Saxonum militia ad fidem christianam pro convertendis Pomeranis Pomeraniam adiit. Verum ubi ad metropolim eorum Sthetin !!) nomine perveniunt, illud prout possunt armata militia circumdant. Pomerani autem cruces super castrum exponentes legatos suos una cum '*) episcopo suo nomine Alberto, quem dominus felicis memoriae Otto, Bamber- gensis ecclesiae episcopus, qui primo eos ad fidem christianam convertit, eis dederat, ad eos mittunt, quare sic armata manu venerint, cau- sam exquirunt?). Si pro confirmanda fide chri- stiana venerunt, non armis sed praedicatione episcoporum hoc eos facere debuisse referunt. Sed quia Saxones potius pro auferenda eis terra quam pro fide christiana confirmanda tantam !*) moverant militiam, episcopi Saxoniae hoc audi- entes cum Ratibor '*) principe et cum Alberto 417 aby kázání jeho našlo víry u lidí, přijal: první kříž .a s ním z jeho země mnozí knižata, hra- bata, velmozové a pánové, chtíce táhnouti ve jmenu páně za moře. A když se hlásání kříže muže tohoto jak písmem tak i živými slovy dostalo až ku králi Kunratovi, přijal on: z lásky k bohu s nesčíslným vojskem fise své křiž, chtěje za mořem proti pohanům bojovati. A když takovéto kázání muže výše řečeného skrze list zaslaný došlo k. uším pana Vladislava, knížete českého, a jeho velmožů a pánů, a když list ten se veřejně předčital u přítomnosti jeho a bi- skupa, duchovenstva a lidu, řečený kníže hnut jsa u vnitř srdce svého přijal též z lásky k bohu a pro odpuštění svých hříchů kříž, aby s bra- trem svym panem Jindřichem a se svým strý- cem, panem Spytihněvem a s přečetným prů- vodem svého rytířstva táhl za moře a proti pohanům bojoval. Správu svého vévodství za- nechal mladšímu bratru svému Děpoltovi, muži obezielćmu a v zbrani statećnómu. A pan Jin- diich, biskup -moravsky, pfijav pro jmeno Krista pána kříž, táhl s mnohými biskupy saskými a s přečetným vojskem Sasův do Pomořska, aby obrátili Pomořany na víru křesťanskou. A když přišli k hlavnímu sídlu jejich jmenem Štětínu, oblehli je vojskem, jak jen mohli. Po- mořané však vyvěsivše kříže na hrad svůj, vy- slali posly k oblehajícím i s biskupem svým Albertem, jehož jim dal blahoslavené paměti pan Ota, biskup bambersky, ktery je nejdříve obrátil na víru křesťanskou, a ptali se po pří- čině, proč s tak ozbrojenou mocí přišli, pravice, že jestliže přišli pro upevnění víry křesťan- ské, měli to učiniti kázáním biskupové a ne zbraní. Ale poněvadž Sasové přišli s takovou moci vojenskou spíše proto, aby jim odňali zemi než aby upevňovali víru křesťanskou, bi- skupové saští slyševše co k nim bylo praveno, sjednali s knížetem Ratiborem a Albertem, bisku- pem té země, to, čeho potřebí: bylo k míru, a vrátili se ztrativée. mnoho bojovníků svých i s knižaty svými zase domů; neboť těžko jest 1) habeatur 2. — *) assumsit 2. — 9) ad aures — Boh et nemá 3. — ?) Srov. Erbenova Reg. I, 119, — 7 5) episcopis 3. — 6) omnium 3. — *) fr. suo — suo nemá 3. — $) syn Borivojüv. — ?) nemá 3, — 1) ne- mó 3. — !!) Scehelin 3; Stetin 2. — !?) Misto una cum má 3 jen cum. — !?) inquirunt 2, — !?) tontum 3. — 15) Kadibor 2. 55* 1147 

Strana 418
1147 1148 418 terrae illius episcopo consilio de his, quae ad pacem sunt,.habito, plurimis amissis militibus, una cum principibus suis ad propria redeunt. Ubi etenim dominus non fuit in causa, bono fine terminari difficillimum fuit. Princeps autem Theo- baldus terram a fratre suo sibi commissam, la- trones, praedones, ecclesiarum vastatores, pau- perum oppressores, quosdam suspendie, quosdam diversis poenis: cruciando, interficiendo, feliciter gubernabat.. Interea Zobezlaus, filius Zobezlai ducis, qui exul in Thevthonicis manebat parti- bus, audiens fratrem!) suum, ducem Bohemiae, tam longam viam arripuisse, paternum ducatum affectans, Bohemiam cum suis, quos habebat, intrat et dulcibus verbis et promissionibus quos poterat sibi allicit. Quod cum domino Theobaldo fuisset relatum, diversas insidias, ut eum caperet, ponit, ad ultimum. eum in quadam villa ultra Uzdic?) cum magna militia?) de nocte circum- venit et tandem in quadam curia captum Pra- gam deducit et in turri majori et?) firmiori positum usque ad ducis Waladizlai adventum custodibus fidelibus tradit. Anno. dominicae incarnationis MOXLVIII rex Conradus et Ludevicus, rex Franciae, de ex- peditione, quam. contra Turcas habuerant *), plu- rima militia suorum ferro peremta, alia à Turcis captiuata 9) ad propria redeunt. Nec mirum! etenim frangit deus omne superbum. Predicti namque reges cum uxoribus suis, aliique baro- nes consortia muliercularum non repudiantes ?) talem uiam arripuerunt, ubi plurime deo abho- minabiles oriebantur spurciciae. Non autem bene conueniunt, nec in una sede morantur arma bel- lica et muliercularum .contubernia. Eodem anno dux Wlad[izlaus] de eadem expeditione reuertitur, in qua Jürik ejus agaso, uir nobilis et strennvus, filium nomine Jürik habens unicum optime in- dolis, cum aliis plurimis interfectus est. Bartho- lomeus autem, predicti ducis cancellarius, cum plurimis aliis à Turcis captus est, de quo nichil plus certi scire potuimus. Predictus autem dux per Ruziam ad propria remeans dominum Spiti- gneum, fratrem suum patruelem, pro quibusdam LETOPIS VINCENCIUV. přivésti věc k dobrému konci, když se o boha nejedná. Kníže Děpolt spravoval statně zemi od bratra mu svéfenou vymiceje vrażedniky, loupeZniky, kostelů pustositele a chudych uti- skovatele, dávaje jedny věšeti, jiné pak vše- likými tresty trýzniti. Mezitím když Soběslav, syn knižete Soběslava, který žil u vyhnanství v Němcích, uslyšel, že se bratr jeho, kníže če- ský, dal na tak dalekou cestu, zatoužil po otcovském knížetství, vešel do Čech se svými, jež při sobě měl, snaže se sladkými slovy a sliby přilouditi k sobě koho mohl. To když bylo knižeti Děpoltovi oznámeno, učinil všeliké ná- strahy, aby jej zajal; konečně jej v jedné vsi za Zdicemi v noci valným vojskem obkličil, v je- dnom dvoře jal a do Prahy odvedl. Zde jej uvrhl do velké a pevné věže a dal jej věrným strážcům opatrovati aż do navrácení knížete Vladislava. Léta po vtělení páně MCXLVIII? král Kun- rat a Ludvík, král francouzský, vrátili se domů z výpravy, jiź .pfedsevzali proti Turkům; neb velká část vojska jejich padla mečem, jiní: od Turků byli zajati. Neníť také divno; neb'hüh po- kořuje vše, co jest pyšno. Neb napřed jmenovaní králové vydali se na cestu s manželkami svými, jiní pak pánové neštítili se zacházeti s nevěst- kami; a tak se rodily tam přemnohé neřády bohu zošklivené; a nedobře se k sobě hodí a na je- dnom mistě snášejí zbraně válečné a obcování s nevěstkami. Téhož léta vrátil se kniže Vladi- slav z téže výpravy, na níž zahynul s mnohými jinými Jiřík, jeho maršálek, muž vznešený a uda- tný, mající syna jediného velice schopného jme- nem Jiříka. Bartoloměj pak, kancléř. řečeného knižete, byl s mnohými jinými od Turků zajat, a o něm nemohli sme se nie jistého více do- védéti. Řečený však kníže vraceje se skrze Rusko: domů, zajal bratrance svého Spytihněva pro některé jeho výtržnosti a uvrhnuv jej do 1) pstruum mó Pulkave. Soběslav byl syn Soběslava I r. 1140 zemrelého, — ?) .Uzdicz 2. — ^) lseli- tia 3. — 4) nemd 2. — 5) habuerunt 2, — $) Slovem tímto začíná zase text rukopisu strahovského. — *) Tak nadepsáno nad řádkem nad slovem declinantes. 

Strana 419
LETOPIS VINCENCIUV. suis excessibus captum et uinculis astrictum, genero suo firmissime custodiendum tradidit. Qui cum maximo gaudio tam ab episcopis, quam ab nobilibus suis honestissime Prage susceptus filium Zobezlai in castrum Primda firmissime custodiendum transmittit. — Eodem anno Otto VI Idus Julii obiit, pro quo Daniel !) IV Kal. Augusti eligitur et II Kal. Februarii Mogontie magnifice susceptus in épiscopum consecratur ?). Anno dominice incarnationis MCXLVIIII Waladizlaus, dux Polonie, collecta maxima?) tam Sarracenorum quam Rutenorum multitudine, Poznan, fratris sui Bolezlai ciuitatem, obsidet. At Bolezlaus cum Meskone, fratre suo iuniore, plus in deo quam in nufnero hominum spem ponens, tantam multitudinem eorum militia ferro aggreditur, et: maxime. Sarracenos et Rutenos cede crudeli prosternens4) ciuitatem ab obsi- dione liberat, et maximam: eorundem hostium cum suis rapiens predam?) inopinata potitur uictoria. Wladizlaus autem ad ducem confugiens Boemie, eius consilio ad regem Conradum, cuius sororem sibi iunctam habebat matrimonio, se confert et pro restituenda sibi terra eius po- stulat auxilium. Rex autem Conradus. militia collecta una cum duce Boemie intrauit Poloniam. Poloni uero quorundam sapientum utentes con- silio, regem Conradum pecunia leniunt et ad curiam eis indictam se uenturos et in eius stare mandato se promittunt. Nam quid promittere ledit? Et sic rex Conradus lenitus cum suo exule ad propria reuertitur. Anno dominice incarnationis MCL filius Zobezlai, a suis quibusdam fautoribus castellano Bernardo de nocte interfecto et in inferiorem turris:carcerem miserabiliter detruso, de carcere Prinda euasit. ' Ànno dominice incarnationis MCLI dominus Heinricus, Maraviensis episcopus, in senectute bona, plenus operibus bonis et elemosinis, cir- cumstantibus fratribus plurimis et pro ipso deum orantibus, VII Kal. Julii reddit deo spiritum feliciter. Qui prout optauerat, id monasterio 419 želez dal jej přísně opatrovati zeti svému. A když byl v Praze s velikou radostí a co nej- slavněji jak od biskupa tak i od panstva svého přivítán, odeslal syna Sobéslavova fa hrad Přimdu a dal jej přísně stfeżiti. Téhož léta zemřel desátého dne měsíce Července Ota, na jehož místo zvolen dne 29 (ervence Daniel, který byl 31 dne měsíce Ledna v Mohuči slavně přijat a na biskupa posvěcen. Léta po vtělení páně MCXLVIIII Vladislav, kniže polský, sebrav valné množství jak Sarra- cenüv tak i Rusinüv oblehl Poznaň, město bratra svého Boleslava. Avšak když Boleslav s mladším svym bratrem Me&kem důvěřuje více v boha než v počet svých bojovníkův ná toto množství ne- přátelských vojů mečem udefil a v kruté bitvé je potřel, zvláště Sarraceny a Rusíny, osvobodil město od obležení a učiniv se svými na těchto nepřátelich nesmírnou kořisť dosáhl takto neoče- kávaného vítězství. Vladislav utekl ke kniżeti českému, a k radě jeho odebral se ke králi Kunratovi, jehož sestru měl za manželku, a žádal ho o pomoc, aby mu země zase byla navrácena. Král Kunrat pak sebrav vojskó vtihl zároveň s knížetem českým do Polska. Tu Polści z rady některých moudrých lidí obměkčili krále Kun- rata penězi a slíbili dostaviti se k soudu jim ustanovenému a uposlechnouti tu rozkazüv jeho. Neb co škodí sliby? A král Kunrat takto byv obmékéen vrátil se i se svym uprehlikem domů. Léta po vtělení páně MCL syn Sobéslavüv vyvázl z vězení z Přimdy, když byli někteří z přátel jeho v noci hradního Bernarda zabili a do dolejšího žaláře ú věž bídně uvrhli. Léta po vtělení páné MCLI, 25 dne mésice Června vrátil pan Jindřich, biskup moravský, v hodném již stáří, vykonav plno dobrých skutků a almužen, ducha svého bohu, a při tom mnozí bratří. kolem něho stáli a k bohu se za něj modlili. On byl, jakož si' přál, za konání vše- ?) Otec Daniele biskupa byl kanovník Magnus. Srov. Dobner Mon. III, 10. — ?) Dle Jarlochova vypre- vování muselo se státi posvěcení Daniele dříve, a to jak se zdá due 31 Pros. 1148, což ovšem dle tehdejšího spůsobu počílání bylo na počátku r. 1149, lak že se zpráva la dobře srovnati dá se zprávou lelopisu mnicha Sázavského, který posvěcení Daniele klade k r; 1149. — ?) Mezi maxima a tam položeno ještě slovo multitudine, — 4) Původně bylo Rut. cede prostravit, ale pak opraveno, jako jest výše položéno. — *%) partem 2. 1148 1150 

Strana 420
1151 1152 3158 420 montis Syon, cuius maxime constructioni et tam religiosorum uirorum in ipso collocationi operam &dhibuerat, sicut usque nunc rei probat exitus, cum diuersis deo precum exhibitionibus in pace sepelitur. Pro quo domnus Johannes, sanctis- sime uir conversationis, priusquam predictus episcopus sepeliretur, eiusdem monasterii cano- nicus!), in episcopum eligitur et eodem anno Ma- guncie consecratur. — Eodem anno domina Ger- trudis ducissa ipsam suam regalem genealogiam morum honestate exsuperans, II Nonas Augusti uiam uniuerse carnis ingreditur et in eodem montis Syon monasterio, sicut optauerat, sepe- litur, multa siquidem bona illi monasterio contu- lerat. Dux autem Wlad[izlaus], sicut diuine dispo- sitioni placuit, sua orbatus coniuge, filium suum Adalbertum?) in montem Syon et filiam suam Agnen?) Doksan sacris litteris et sancte conuer- sationi ad erudiendvm tribuit, seniores autem filios, Fridericum et Suatopluk, militie et patrio ducatui deputat, qui utrique *) deo id disponente unusquisque in suo ordine de die in diem me- lius et melius proficere ceperunt. Anno dominice incarnationis MCLII comes Groznata, filius Ermanni comitis, bone et sanc- tae conuersationis uir, Jerosolimam proficiscitur) et casulam preciosissimam et multa donaria patriarchae et aliis sanctis patribus, archiepi- Scopis, episcopis, que domnus Heinricus, Mora- viensis episcopus, moriens destinauerat, rogatv domni Johannis, Morauiensis episcopi, fideliter deportat et eodem anno uoto, quod domino deo uouerat, fideliter expleto ad propria feliciter reuertitur. , Anno dominice incarnationis MCLIII predic- tus dux Wlad[izlaus] consilio episcopi svi Danielis et aliorum terrae suae primatum et principvm 9) domnam Juditam, specie et decore quodammodo quasi humanas formas, superantem, tamquam diuinam sobolem, sororem domni Ludwici de Turinga langrauii nobilissimam et honestissimam, litteris et latino optime eruditam eloquio, quod maxime domizellarum nobilium exornat decorem, sibi iungit, matrimonio. LETOPIS VINCENCIÓV. likých modliteb v pokoji pochován v klášteře Strahovském, k jehož založení a nadání vše- možně byl přispíval, jak to až podnes účinek věci ukazuje. Na misto jeho, dříve ještě než byl řečený biskup pochován, zvolen byl za bi- skupa pan Jan kanovník téhož kostela, muž života velice bohabojného, ktery ještě téhož léta v Mohuči byl posvěcen. Téhož roku dne 4 Srpna nastoupila cestu všeho těla paní Ke- druta kněžna, která šlechetnosti mravů ještě nad svůj královský původ vynikala, a jest po- chována jak si byla přála, v tomtéž: klášteře Strahovském, jemuž byla mnoho statků darovala. Ale kniže Vladislav, ztrativ manželku, odevzdal, jakož boží prozřetelnosti se líbilo, syna svého Vojtěcha na Strahov a dceru svou Anežku do Doksan, aby se naučili nábožnému životu; starší však syny určil k vojenství a k vládě, a oba, každý totiž v povolání svém, začali prospivati den ode dne vice a vice. Léta po vtělení páně MCLII župan Hroznata, syn župana Heřmana, muž dobrého a svatého života, putoval do Jerusalema a donesl tam poctivě k prosbě pana Jana, biskupa morav- ského, skvostné roucho a mnobé dary patriar- chovi a jiným svatým otcům, arcibiskupům a „ biskupům, jež jim byl umiraje odkázal pan Jin- drich, biskup moravsky, a splniv řádně slib, jejž byl bobu učinil, vrátil se téhož roku zase šťastně do vlasti. Léta po vtělení páně MCLIII řečený kníže Vladislav k radě biskupa svého Daniele a ji- ných velmožů a pánů své země pojal za man- żelku Juditu, pani vzrůstem a krásou takřka nad lidskou podobu vynikající a jakoby ratolest božskou, sestru to pana Ludvika, landkrabéte Durynského, vznešenou a velmi počestnou, zna- lou velice umění literního a řeči latinské, což nejvíce povznáší krásu paní vysokých. 1) canonicis 1. — ?) Později probošt mělnícký a arcibiskup saleburský. — 9%) Později abatyší u sv. Jiii na hradě Pražském. — *) utique 1. — *) profciscilur 1. — ©) et principvm nadepsóno nad řádkem, 

Strana 421
LETOPIS VINCENCIÜV. Anno dominice incarnationis MCLIV rex Conradus debita carnis persoluit !), pro quo Fri- dericus frater suus patruelis, dux Sueuie, armis strennuus, in regem eligitur?) qui eodem anno plurimis suis principibus et duci Boemie Mers- burk curiam?) indicit, ad quam dominus dux W[ladizlaus] tamquam. nouelle creature obaudire nolens ire rennuit, ex consilio tamen domnum D[anielem] episcopum cum quibusdam terrae sue sapientibus ad ipsum dirigit. Interea Ovlricus, filius Zobezlai ducis, ex consilio quorundam ad nouellum regem se confert et plurimam ei pro- mittens pecuniam, ut sibi ducatus tribuatur patrius rogat, ad quod amore pecunie facilis ei tribuitur promissio. Uerumtamen dum domnus D[aniel] Pragensis hec animaduertit*), ex con- silio procerum, quos tunc secum habebat, eius lenit animum et eum a curia illa ad gratiam ducis Boemie secum adducit, cui castrum Gra- dek ultra Albim cum suis appenditiis in bene- ficium tribuitur. Anno dominice incarnationis MCLV Ovlricus predictus domicellus in Poloniam cum suis com- plicibus fugit?) — Eodem anno W[ladizlaus] dux$) a rege Friderico in maximam recipitur gratiam, filiam marchionis?) Alberti de Saxonia, dominam honestissimam, optimis ornatam mori- bus, sibi iungit matrimonio. Anno dominice incarnationis MCLVI rex Fridericus collecta plurima multitudine princi- pum et aliorum militum, Heinrico duce Saxoniae et Friderico filio regis Conradi aliisque princi- pibus sibi adiunctis, Romam ad papam Adria- num, ut eum in cesarem iure debito consecret, iter cum forti manu militum arripit. Cum autem in exitu Alpium ante ipsam Veronam ciuitatem ad Guardum castellum inexpugnabile perueniunt, Ueronenses tanquam ex suo iure transitum sibi et suis prohibent dicentes, eum esse nondum cesarem sed regem, propter hoc eum ex eorum iure eis debere pecuniam persoluere, si inde Romam transire uelit. Postquam uero eum in cesarem consecratum receperint, ei tunc hono- rem cesari debitum persoluent, non ante. Hec 421 Léta po vtéleni páné MCLIV umfel král Kunrat, na jehož misto zvolen za krále bratro- vec jeho Fridrich, vévoda švábský, muž udatný, který téhož léta povolal mnoho knižat a také knižete českého k obecnému sněmu do Merse- burku, k němuž však kníže Vladislav, nechtěje se nováčkovi poslušným ukazovati, nedostavil se; ale z opatrnosti poslal tam pana biskupa Daniele s některými kmety své země. Mezi tím odebral se k radě některých lidí k novému králi Oldřich, syn Soběslava knižete, a slibuje mu mnoho peněz prosil, aby mu knižetství otcovské bylo uděleno, a z lásky k penězům učiněno mu lehce přislíbení. Ale když to pozoroval Daniel, biskup pražský, uradiv se s pány, jež měl ten- kráte s sebou, přemluvil mysl Oldřichovu a při- vedl jej od toho sjezdu s sebou ku knižeti če- skému, který mu dal v úděl hrad Hradec za Labem i s příslušenstvím. Léta po vtělení páně MCLV zmíněný mlá- denec Oldřich: utekl i se souspiklenci. svými do Polska. Téhož roku kniže Vladislav přijat od krále Fridricha do největší milosti, vzav si zá ženu dceru Alberta, markraběte saského, paní velice počestnou a nejpřednějšími ctnostmi ozdo- benou. Léta od narození páně MCLVI král Fridrich sebrav velmi velké množství knížat a jiných bojovníků, maje při sobě Jindřicha, vévodu sa- ského, a Fridricha, syna krále Kunrata, vydal se s vojskem silným na cestu do Říma ku pa- peži Adrianovi, aby jej dle povinnosti své po- světil za císaře. Když však při východu z Alp před městem Veronou přitáhli ke hradu nedo- bytnému Gvardě, Veronští jako z práva svého zapovídali jsou přechod jemu a jeho lidu, pra- vice, že není ještě císařem ale jen králem, a proto že dle práva jejich jest povinen vyplatiti jim penize, když by tady chtěl táhnouti do Říma. Ale až posvěcen bude za císaře a oni jej přijímati budou, že vykonají mu úctu po- vinnou jako císaři, však prvé nie. To uslyšev 1) 15 Ún. 1152. — ?) 5 Bf. r. 1152. — 3) O sv. Duše, dne 18 Kv. 1152. — 4) audiuit bylo v ruko- pisu 1 původně, ale opraveno límléž písařem v animadv. — 5) Oldřích uchýlil se do Polska r. 1153. Srov. Palscký, Děj. nár. č. I, 2, str. 43. —- 9) kníže polský. — 7) marhionis mé 1. 1153 

Strana 422
422 1155 rex. Friderious audiens iram reprimit et eam dissimulans, verba dans bona, pecuniam, quam exquirunt, eis promittit et tamquam super hec securitate data, Veronam jllesis exercitibus suis transit. Regalibus itaque ultra positis exercitibus mandat Veronensibus, ut pro debita pecunia ueniant, qui uerbis eius credentes duodecim meliores et nobiliores et aliis pluribus nobilibus adiunctis pro pecunia promissa ad regem diri- gunt, quos ipse rex hilari uultv suspiciens de promissa pecunia uerbis datis optimis eos capi precepit et plurimis ex eis trucidatis duodecim nobiliores suspendi precipit. Et cum quidam de propinquiori linea cognatum eius esse se diceret et hoc testimonio comprobaret, propter hec altius tanquam nobiliorem suspendi, precepit, posteris suis hoc relinquens et ceteris timorem incutiens, ne talia contra dominos suos agere presumant !). Interea Papienses et Cremonenses ei tanquam domino suo karissimo cum multa electa militia occurrunt et in seruitium eius regiam uiam pro- ficiscuntur. Tandem rex opatam ingreditur Ho- mam et in constituto tempore a domno papa Adriano in imperatorem consecratur *. Cumque consecratione peracta in stationibus regalibus in planitie pulcherrima ante regiam urbem Romam positis de eorum iure cibos sumerent, Latera- nenses antiquum fastum somniantes de domini imperatoris consecratione, tamquam contra eo- rum uoluntatem facta, indignati forti manu con- tra ipsum armantur. Quid plura? armate acies ultra Tyberim progrediuntur. Hec dum imperator audit, contra armat, exercitus, et, nullum in eos insultum fieri precipit, quoad ?) usque in planum progrediantur. Lateranenses contra imperatoris exercitus in planos campos egrediuntur, a primis aciebus congreditur, fit pugna. Verumtamen cum imperator Fridericus cum filio regis Conradi et alis principibus eos in fronte viriliter . cederet, Heinricus, dux Saxonie, per fractos muros, quos quondam Heinricus imperator fregerat, Romam intrat et ab ipso ponte a tergo eos. uir belli- cosus inuadit. Et cum ad ferream portam,. que in medio pontis est, fere peruenissent, Latera- nenses hec conspicientes et inter duo mala minus LETOPIS VINCENCIUV. král Fridrich, potlačil jest hněv svůj a přetva- řuje se dával dobrá slova, a penize, kterých žá- dali, jim slíbil, a jakož dal.na to ujištění prošel skrz Veronu .beze skody na vojich svych. Kdyż pak se opodál královské vojsko položilo, kázal jest Veronským, aby si přišli pro povinné pe- nize.. A ti věříce jeho slovům vypravili jsou ku králi pro slíbené penize 12 přednějších a vá- ženějších osob, k nimž i mnoho šlechticů při- pojili. Král pak přijav je s tváři veselou, mluvil nejpěknější slova o slíbených penězích, ale kázal je zajmouti a usmrtiv přemnoho z nich; poručil těch dvanáct znamenitějších oběsiti. A když jeden pravil se býti jeho příbuzným z bližšího přátel- stva, kázal jej proto výše pověsiti jakožto zna- menitějšího. Tak zanechal potomním svým pří- klad a nahnal strach jinym, aby se neopova- Zovali takové věci činiti proti pánům svým. Mezi tím Pavijští a Kremonští vyšli mu jakožto pánu svému nejmilejšímu s mnohým vybraným lidem vojenským vstříc a zůstali v službě jeho. Konečně král jak byl toužil vjel do Říma, a v.ustanovený čas od pana papeže Adriana za cisaře jest posvěcen. Když pak po vykonaném posvěcení ua stanovištích královských v rovině překrásné před Římem, městem královským, stáli a dle obyčeje svého pojídali; Římané snice o starodávné chrabrosti své a rozmrzeni jsouce na posvěcení císaře jakožto proti vůli jejich predsevzaté, chystali se na něj s četným sborem. Což dále? Šiky jejich ozbrojené vytáhly za Ti- beru. To když cisař uslyšel, nechal také vojsko vstoupit do zbraní, ale nedal na Římany žádného útoku učiniti, až by do roviny pokročili. Late- ranští vytáhli proti vojsku císařovu. do planiny; první šiky jsou se srazily, přišlo k bitvě. Ale když cisař Fridrich se synem krále Konrada a s jinými kniżaty s předu je mužně porážel, vešel Jindřich, vévoda saský, skrz prolomené zdě, jež někdy císař Jindřich byl pobořil, do Říma a jakožto muž bojovný udeřil na ně se strany , samého mostu. A když již přišli skoro k železným vratům, které jsou prostřed mostu, a Lateranští to znamenali, zvolivše ze dvou zlých věci zlo menší, zavřeli jsou železná vrata 1) Zpráva talo Vincenciem. bezpochyby, dle doslechu podaná neshoduje . se docela s pravdou. Srov. o tom: Raumer, Gesch. der Hohenstaufen. — ?) 18 Cna. 1155. — 3) quod 1. 

Strana 423
LETOPIS VINCENCIŮV. malvnt eligentes, tam ab hostibus guam a suis ferream portam claudunt, et sic miserabiliter prostrati quidam gladio, quidam naufragio inter- ierunt; reliqui capti domno imperatori numero trecenti sunt presentati. Quos imperator domno Petro, Romane urbis prefecto, qui ei fideliter adheserat, tradidit, cuius ipsi tam Rome palacia quam alias munitiones propter hoc destruxerant. Ex quibus prefectus urbis quosdam pro tanto ausu puniuit suspendio, à quibusdam uero plu- rimam accepit pecuniam. Ft sic imperator in tam planissimis campis, quos nos ipsi nobis hec referentibus, qui huic uictorie aderant, uidimus, deo auxiliante optatæa potitus est uictoria. Post hanc itaque uictoriam imperator cum domno papa Adriano federe et pacto inito, quod Ro- manos, qui hostes imperii se fecerant, nec ipsum vegem Sicilie, qui imperio non obaudiebat, sine consilio et uoluntate domni pape, nec e con- uerso domnus papa sine consilio et uoluntate domni imperatoris, in gratiam eos reciperet, feliciter in Lonbardiam revertitur. Mediolanen- sium itaque offensse non inmemor Terdonam ciuitatem regiam, que contra imperatorem cum Mediolanensibus iurauerat, obsedit et forti mi- lítia eam cingens, Papiensibus, Cremonensibus et aliis Lonbardie ciuitatibus. auxilium ei pre- stantibus, plurimis ex utraque parte peremptis, funditus destruit, uictis solam tribuens salu- tem !), Nullus etenim tam episcoporum, quam aliorum mvltitudinem ab hoc retrahere potuit. Hec Hasta, regalis et fortissima ciuitas, Terdone uicina, quae cum ea iuramentis Mediolanensium assibilauerat, considerans ad domnum impera- torem confugit et omnes excessus suos pecunia placat, quae apud imperatores et principes plu- rimum ualet ‘et plurima disponit, sic tamen, quod omnes turres tam paruas quam maximas ad laudem domni imperatoris eos destruere oportuit. Quorum ruinam ipsi uidimus, totam etenim fere Italiam in seruicio domni Danielis cum imperatore peragrauimus. — His itaque per- actis domnus imperator ex consilio suorum prin- cipum Veronenses in gratiam suam recipiens per Ueronam Teutoniam cum trihumpho feliciter reuertitur. 1) To stalo se zuse pie! korunoväénim za cisafe, 423 jak před nepřáteli tak i před svými, a ti byvše bidně poraženi jedni mečem jiní ve vodě zahy- nuli; ostatní v počtu tří set byli jsou zajati a císaři pánu předvedeni. Císař pán odevzdal je Petrovi, prefektovi města Římského, který se ho byl věrně přidržel, jemuž oni byli po- bořili jak paláce v Římě tak i tvrze jinde. Prefekt městský pro takovou opovážlivost ně- které z nich potrestal oběsením a od jiných vzal mnoho peněz. A tak dosáhl císař vítězství v této rovině, již jeme my sami viděli; a tak nám to vypravováno bylo od těch, kteří sami při tom byli. Tedy po tomto vitězství cisař. zavřev s panem papežem Adrianem spolek a smlouvu, aby Římanů, kteří se byli stali nepřáteli říše, ani samého krále sicilského, který se řiší ne- spravoval, bez rady a vůle páně papežovy, ani naopak pan papež bez rady a vůle páně cisa- řovy na milost nepřijímal, šťastně vrátil se do Lombardie. Nezapomenuv urážky Mediolanských oblehl Tortonu, město královské, které se bylo proti cisaři spiklo s Mediolanskÿmi, a obkliéiv je silným vojskem, k čemuž Pavijští, Kremonští a jiná města lombardská jemu poskytli pomoc, rozbořil je, když bylo mnoho lidu s obou stran padlo, až do základu, nezanechav přemoženým nic jiného než životy. To když spatřilo Hasta, mě- sto královské a velice pevné, s Tortonou sou- sedici, které bylo spolu s ní ku přísahám Medio- lanskÿch přizvukovalo, uteklo se jest k cisafi pánu a za všecky výtržnosti své učinilo za dost penězi, které u císařů a knížat velice platí a nejvíce vymohou, a našlo odpuštění pod tou výminkou, že dá dle vůle císaře pána pobořiti všecky věže, malé i největší. Jejich rozvaliny 1154 1155 viděli jsme sami; nebo skoro celou Italii prošli ' jsme v službě pana Daniele s císařem. Když se byly tyto věci staly, vrátil se cisař pán pfijav k radě svých knižat Veronské na milost, vítězo- slavně a šťastně přes Veronu do Němec. 

Strana 424
1156 1157 424 Anno dominice incarnationis MCLVII impe- rator Fridericus generalem curiam Wirzburk in festo pentecostes [1156, 3 Jun.] conuocat, ubi dominam Beatricem, filiam ducis Burgundie, ma- trimonio sibi copulat. His nuptiis dux Wlad[i- zlaus| cum episcopo suo, domno Daniele, et domno Thebaldo, fratre suo, ex uocatione do- mni imperatoris adest. Quid igitur? sicut tanti imperatoris decent, nuptie 'celebrantur. In his nuptiis inter imperatorem et domnum Danielem, domnum Geruasium, prepositum Wisegradensem, ducis Boemie cancellarium, uirum magni consilii, talis oritur machinatio, quod si dux Wlad[izlaus] in persona sua cum militia sua, prout melius potest, ad obsidendum Mediolanum imperatori &uxilium prebere promiserit, cum regio diade- mate decorare et in augmentum - honoris sui ei castrum Büdisin se reddere promittit. Tantam utilitatem ex hoc sibi fore dux considerans, quod imperator petit, se facturum promittit, et hoc nullis Boemorum scientibus preter supradictos duos uiros iuramento confirmat. Et hac fabri- catione inter se sepulta post celebratas nuptias leti ad propria redeunt. : Anno dominice incarnationis MCLVIII im- perator Fridericus ducis Wlad[izlai] exulis Po- lonie et sororis suae?) quae ei matrimonio iuncta fuerat, misertus, eum ad restituendvm in Poloniam parat exercitus, ad fratres eius Bolezlaum et Meskam, qui eum expulerant, le- gatos mittit precipiens, ut ei ducatum reddant uel ei armis respondeant. Legati in precepto eius nichil proficiunt, ad introitum Polonie su- per flumen magnum et, profundum, transitu dif- ficile, quod Odra dicitur, ad castrum Glogov dictum ponunt exercitus. Àd hanc expeditionem Wlad[izlaus] dux Boemie, ab imperatore uoca- tus cum fratribus suis domno Heinrico et The- baldo et principibus Morauie et aliorum baro- num cum forti militia uenit, et primus cum omni militia sua supradictum flumen forti impetu transit. Hoc Poloni cernentes in defensionem contra eos et imperatorem ire non ualentes ca- strum suum Glogov fortissimum ipsimet combu- runt. Post hec imperator cum omni militia flu- men íransiens progreditur inantea. Talia Po- 1) euge nadepsáno; v rádku sltojí eius. LETOPIS VINCENCIÜV. Léta od narození páně MCLVII položil jest císař Fridrich obecný sněm do Wirepurku k hodu letničnímu, kdež paní Beatrici; dceru vévody burgundského, přidružil jest sobě v manželství. Při této svatbě byl jest k pozvání císařovu kníže Vladislav s biskupem svým Danielem a s p. Dě- poltem, bratrem svým. Co dále? jak se na ta- kového císaře sluší, svatba byla slavena. Při této svatbě začalo se jednati mezi císařem, panem Danielem, panem Gervasiem, proboštem vyšehradským a kancléřem knižete českého, mu- žem velice moudrým, o to, že když kníže Vladi- slav s vojskem svým k obležení Mediolanu cisaři dle největší možnosti své osobně poskytne po- moc, že on jej korunou královskou ozdobí a krozmnožení cti jeho že mu hrad Budy- šín zase navrátí. Knize vida, Ze mu z toho takový užitek vzejde, slíbil že tak učiní a ztvrdil to přísahou, ač o tom nikdo z Čechů ničeho nevěděl kromě dvou mužů výše řečených. A toto ujednání u sebe zatajivše, vrátili se po svatební slavnosti vesele zase do vlasti. Léta po vtělení páně 1158 císař Fridrich smilovav se nad knižetem Vladislavem z Polska vyhnaným a nad sestrou svou, která mu byla manželstvím spojena, chystal vojsko, aby jej zase do Polska uvedl nazpátek, a poslal posly své k bratrům jeho Boleslavovi a Meškovi, na- řizuje jim, aby mu knížetství vrátili anebo mu zbraní odpověděli. Poslové nevyřidili nic v příčině daného rozkazu; ale rozložili na hranicích Pol- ska u řeky velké a hluboké, k přejití nesnadné, která Odra sluje, u hradu Hlohov zvaného voj- ska. K této výpravě byv Vladislav, kniže český, od císaře povolán, přitáhl s bratřími svými Jindřichem a Děpoltem a s knižaty mo- ravskými a s četnými voji jiných pánů a učiniv rázný útok první s celým vojskem svým přešel řeku výše jmenovanou. Vidouce to Polané a proti nim a cisati na obranu táhnouti nemohouce, spálili sami svůj přepevný hrad Hlohov. Potom přešed císař s celým svým vojskem řeku táhl dále. Poláci vidouce to tázali se svých kmetů, co by se mělo státi. Mezi tím jest vše, nač se 

Strana 425
LETOPIS VINCENCIÜV. loni cernentes, quid facto opus sit, suos consu- lunt sapientes. Interea quecunque inueniuntur, ab exercitibus destruuntur. Sapientum itaque suorum inito consilio, ut eos Wlad[izlaus], dux Boemie, eorum consanguineus, conueniat, exqui- runt. Dux autem uoluntati eorum satisfaciens pro securitate ex utraque parte datis obsidibus eos conuenit, et tanquam. fratribus fidele dat consilium, ne imperatorem usque in campesitria uenire paciantur, sed eius uoluntati satisfacien- tes, quoquomodo possunt, eum placent, ut re- deat. Huic consilio Poloni consentientes inter imperatorem et eos eum mediatorem pro bono pacis fieri expostulant. Dux itaque medium se inter eos conferens imperatorem pro eis, ut eis parcat iam subiectis, rogat. Imperator autem ex consilio suorum principum eis respondet, quod pro tali audatia, quod domino suo imperatori se opponere presumpserint, talem prius satis- factionem faciant: dux eorum discaltiatis pedi- bus, nudum super se ferens gladium, in con- spectu domni inperatoris publice ueniens, se pecasse confiteatur, condignam poenam suscep- turus, et quod fratrem suum exulem recipiat uel quare eum de ducatu suo eiecerit, ad curiam condictam domni imperatoris ei respondeat. Dux Polonie tali necessitate cum suis astrictus hoc totum se facturum promittit, e& ad curiam im- peratoris se uenturum et fratri suo se respon- surum. Quid plura? imperator in condicta curia suis circumdatus principibus suo sedet pro tri- bunali, dux Polonie cum suis discalciatis pedi- bus nudum supra se ferens gladium, duce Boe- mie ei securitatem prebente, coram progreditur, inperiali maiestati presentatur, se contra impe- rialem dignitatem male fecisse confitetur. His ita expletis plurimam in gratiam imperatoris in osculo pacis recipitur, curia ei ad respondendum fratri de iniuria illata in natali domni Maidburg indicitur. Eodem anno domnus Daniel, episcopus Pra- gensis, in legationem ad regem Ungarie Deucam!) dirigitur ad rogandum militiam ex parte eius contra Mediolanenses, qui in festo sancti Ste- phani regis eorum legatione peracta, impetratis uidelicet quingentis Sarracenis, cum multis mu- neribus in Boemiam reuertitur. 1) Gejze II. 425 přišlo, od vojska ničeno. Poradivše se s kmety svými žádali; aby s nimi mél sjiti Vladislav, kniže český, jejich příbuzný. A kníže vyplnil jejich vůli; z obojí strany dáni jsou pro bezpeč- nost rukojmové, a on sešed se s nimi, dal jim jakoby bratřím věrnou radu, aby nedali cisaři přijíti až do pole, ale učinivše vůli jeho za dost, aby jej, jakýmkoli spůsobem mohou, udobiili a k odtáhnuti pfiméli. Polané jsouce s radou tou srozuměni, prosili jej, aby mezi císařem a jimi byl prostředníkem. Kníže (český) prostředkuje mezi nimi prosil císaře, aby jich ušetřil, ani se již poddali; ale císař k radě svých knížat jim odpověděl, aby za smělost, že se císaři, pánu svému, opříti opovśżili, dfive takto učinili za dost: aby kníže jejich drže nad sebou obna- žený meč přišel veřejně bosý před císaře pána, přiznal se, že chybil a že ochoten jest sprave- dlivému trestu se podrobiti; aby bratra svého vypuzeného přijal anebo jemu před soudem cí- safe pána odpovídal z toho, proč jej z kniżet- ství jeho vyhnal. Kniže polský jsa nezbytno- stí donucen, slíbil i se svými, že to vše učiní, a že ke dvoru cisařskému přijde a bratru svému se zodpovídá. Co více? Císař na ustanoveném shromáždění obklopen svými knížaty seděl na svém trůnu, kniže polský maje obuv zutou a nesa nad sebou meč, přišel před císařskou velebnost a vyznal se, že proti cisařské důstoj- nosti zle jednal. Kniže český mu při tom za- bezpečil jistotu. A když tak se stalo, přijat v pokoji úplně na milost císařskou a ustanoveno mu, aby se o narození páně na sjezdu v Děvíně zodpovidal. z křivdy, kterou bratru: svému učinil. Téhož roku pan Daniel, biskup pražský, odebral se v poselství ke králi uherskému Gej- sovi, aby vyžádal od něho pomoc proti Medio- lanským, který vykonav poselství své v svátek. sv. Štěpána, krále jejich — vymohl totiž 500 Sa- racenův — s velikými dary do Čech se vrátil. 56* 1157 

Strana 426
1157 1158 426 Eodem anno domnus Jobannes, VIII Olo- mucensis ecclesiae episcopus, feliciter obiit?), pro quo Dragon, ducis Wlad[izlai] capellanus, electus fuit, sed supra se hoc onus esse consi- derans in breui per omnia publice recusauit. Ottone autem, duce Moravie, ex parte totius Olomucensis ecclesiae domnum Johannem, de Lvtomisl abbatem, uirum optimum et conuer- sationis bone, modestum, nominatim poscente secundum uoluntatem eorum in festo sancti Mi- chaelis?) in choro Pragensi in episcopum eligunt. Dominus autem Daniel, Pragensis episcopus, qui ad curiam domni imperatoris ad respondendam legationem Vngaricam Wirzburk ire debebat, religiosorum 'uirorum in hoc desiderium consi- derans, hanc electionem adiutorio dei ad effec- tum perducere desiderans, predictum electum ab imperatore more solito inuestiendum ad im- peratorem secum honorifice adducere non dis- tulit. Obsides quoque Polonorum, quos pro bono pàcis domno imperatori per ducem Boemie Wla- d[izlaum]| se daturum promiserant, ex mandato predicti ducis ad curiam domni imperatoris Wirzburk adducit, ex quibus bone indolis pue- rulus, filius unicus principis Lakse?), Prage obiit. Quid igitur? domnus Pragensis episcopus cum domino Moraviae electo ad curiam condictam peruenit, vbi quod uolebat, cito secundum uolun- tatem eis occurrit. Nam domnus imperator se- cundum peticionem ducis Boemie et domni epi- scopi et aliorum domnum Johannem electum regalibus inuestit et inuestitum ad domnum Arnoldum, Maguntie sedis*) archiepiscopum, cum litteris suis et legato suo Alberto marchione ad consecrandum in episcopum dirigit. Archiepisco- pus autem tam honeste petitioni annuens, eum Ebrffordie consecrat et consecratum ung cum domno Pragensi episcopo gregi suo remittit. Qui & canonicis Olomvcensis ecclesiae et omni clero et populo honorifice susceptus et in kathe- dra sua locatus, supercilia Phariseorum contemp- nens, episcopatus sui gubernacula feliciter re- gere cepit. Eodem anno Wlad[izlaus], dux Boemie, Ra- disponam ad curiam imperatoris marchioni- 1) Biskup Jen zemiel dne 19 més. Ün. r. 1157 LETOPIS VINCENCIÜV. Téhož roku zemřel šťastně pan Jan, osmý biskup kostela Olomůckého, na místo jehož Dra- hoň, kaplan knižete Vladislava, zvolen byl, ale poněvadž citil, že to břímě jest nad jeho síly, brzy potom docela veřejně je odmitl. A poně- vadž Ota, kniže moravský, jmenem celé církve olomůcké zvláště si přál pana Jana, opata z Litomyšle, muže předobrého, zcela zachova- lého, mírného, byl dle přání jejich o svátku sv. Michala v kůru pražském za biskupa zvolen. A pan Daniel, biskup pražský, který měl do Wircpurku jítí k dvoru cisaře pána z příčiny podání zprávy o vyslání svém do Uher, znaje v tom přání mužů zbožných, aby volba tato pomocí boží přivedena byla k platnosti a jme- novaný zvolenec dosáhl spůsobem obyčejným investitury od císaře, neváhal přivésti jej s se- bou počestně k císaři. Také rukojmě Polanů, které byli skrze Vladislava, knižete českého, pro dobro miru císaři pánu dáti slíbili; dovedl z rozkazu knížete již řečeného do Wircpurku ke dvoru císaře pána, z nichž chlapeček, jediný to syn knižete Leška, v Praze umřel. Co tedy? Pražský pan biskup přišel s panem zvoleným moravským ke dvoru, kde se jim rychle po vůli stalo, jak žádal. Nebo cisař pán podle žá- dosti knížete českého a pana biskupa a jiných udělil panu Janovi zvolenému královskou inve- stituru a stvrzeného takto poslal s listy svými a s poslem svým, Albertem markrabím, k panu Arnoldovi, arcibiskupu mohuéskému, aby jej posvětil na biskupa; a arcibiskup žádosti tak slušné přisvědčiv, posvětil jej v Ebrfordě a po- svěceného zároveň s panem biskupem pražským poslal k stádu jeho. A on byv počestně přijat od kanovniků kostela Olomůckého a ode všeho kněžstva a lidu a na stolec dosazen, opovrhuje pýchou Farisejských, jal se říditi šťastně otěže biskupství svého. Téhož roku Vladislav, kníže český přišel s velmoži svými do Řezna k sněmu císařskému, . — 2%) 29 Září 1158. — 9) Tek po straně, ale v textu Lasle. Mladík ten byl syn Leška, syna Boleslava IV Kadeřavého. — ^) nadepsáno v 1. 

Strana 427
LETOPIS VINCENCIÜV. bus et aliis principibus indictam cum suis uenit principibus, ubi quod clanculo agebatur, in publicum producitur. Nam domnus imperator predictum ducem ob fidele eius seruicium coram omnibus suis principibus III Idus Januarii regio ornat diademate et de duce regem faciens tanto exornat decore. Pro tanta !) svi ducis exaltatione omnes principes et proceres letantur Boemie, canonici et totus clericalis ordo cum suo pre- sule D[aniele|] maximo tripudiant gavdio, omni populo applaudente tanto decori. Rex itaque Wlad[izlaus] tantis se decoratum uidens hono- ribus, quomodo tantis eius respondeat honoribus, in propria persona cum suis principibus et forti militia ad obsidendum Mediolanum, regalem Lonbardie ciuitatem antiquissimam, situ loci munitissimam et mirabili militia fortissimam, se iturum et contra eos, qui colla sua eius imperio subdere nolunt, armis suis se pugnaturum pro- mittit. Tanto audito adiutorio imperialis militia plurimum exhilaratur et ad suos hostes deuin- cendos diuersi pugne modi iam in eorum cor- dibus preparantur. Regi autem nouo Boemie in adiutorium tota Boemie fremit iuuentus. His itaque peractis rex Wlad[izlaus] tanto honore decoratus, letus cum suis in regalem ci- uitatem Pragam reuertitur, et ad hoc proposi- tum, videlicet uersus Mediolanum iter mouen- dum, Boemie baronibus generalis curia Prage celebranda indicitur, in qua domnus uoluntatem suam in propria persona ad obsidendum Medio- lanum se uelle ire omnibus ostendit. Quod qui- dam nobiles de senioribus Boemie audientes, non bene hoc esse factum dicunt, quod sine eorum consilio tale quid actum est, et eum, cuius hoc actum est consilio, uera dignum cruce referunt, hec omnia domino Danieli, Pragensi episcopo, qui ex maxima parte huius rei fabricator exsti- terat, inponentes et in eum crvdeliter seuientes. Rex hec eos domno episcopo eorum obicere considerans: Nullius, inquid, consilio hoc domno imperatori promisi, sed sic eius honoribus mihi ab eo impensis propria uoluntate respondeo; qui me in hoc negotio iuuare intendit, hunc honore debito et pecunia &d hec necessaria, ut 1) tanti 1. 427 markrabüm a jiny knizatüm určenému, kde při- šlo u veřejnost, co tajně se bylo ujednalo; nebo císař. pán ozdobil dne 11 ledna jmenovaného knížete pro jeho věrné služby přede všemi svými knižaty korunou královskou a z knižete učiniv krále takovouto jej ozdobou okrášlil. Pro takové svého knížete povýšení radovali se vši- chni velmožové a pánové země České, kanovníci a veškeré duchovenstvo i s biskupem svým Danielem nesmírnou radosti jásali a veškerý lid se takovémuto povýšení těšil. Král Vladislav vida se takovou hodností poctěna a chtěje ně- jakým spůsobem za to se zavděčiti, slíbil tá- hnouti sám osobně i se svými velmoži a s če- tným vojskem k obležení Mediolanu, přestarému to královskému městu Lombardskému, polohou svou co nejpevnějšímu a obdivuhodným vojskem výborně hájenému, a slíbil bojovati svou zbraní proti těm, kdo nechtěli šiji svých skloniti pod pan- ství císařské. Když císařští bojovníci o takovéto pomoci uslyšeli, rozradovali se velice, v mysli své připravovali již rozličné spůsoby války, jak by nepřátele své měli potřiti. Novému pak králi českému nedočkavě zamýšlela jiti ku pomoci ve- škerá česká mládež. Když se tak vše sběhlo, vrátil: se král Vladislav takovýmto povýšením oslavený se svými vesel do královského města Prahy, a z při- činy dotčeného předsevzetí, táhnutí totiž proti Milánu, svoláni pánové země České k valnému sněmu do Prahy, na němž vyjevil král všem úmysl svůj, že chce osobně vypraviti se k obležení Mediolanu. Což když někteří starší pánové čeští slyšeli, pravili; že ne dobře se stalo, když se něco takového bez jejich rady předsevzalo, a minili, ze hoden ten skutečného kříže, z jehož rady se tak učinilo. To vše kladli na vrub pana Daniele, biskupa pražského, který se zdál větším dílem býti původcem této věci, a proto také urputně proti němu zuřili. Král vida, že takové vyčítky panu biskupovi činí, pravil: Ne kradé něčí jsem věc tu císaři pánu slíbil, ale takto z vlastní vůle oplácím za čest od něho mi pro- půjčenou; kdo mě při tomto díle podporovati chce, toho slušnou ozdobou a potřebnými k tomu penězi, jak se patří, vypravím, kdo však to za- 

Strana 428
1158 428 decet, exorno; gui uero negligit, mulierum ludis contentus et ocio, mea pace securus propria se- deat in domo. Hec a rege suo Boemi audientes contra Mediolanum seuiunt in arma et maxime nobilivm ad hoc strennua fremit iuuentus. In eorum cantibus et in eorum sermonibus Medio- lani resonat obsessio, arma undique preparantur et reparantur arma, et non solum nobilium iu- uentus, sed et de populo plerique ruris opera reicientes manus suas plus ligonibus et uomeri aptas scutis, lanceis et ceteris aptant armis militaribus. Hic rumor dum ad aures domicel- larum, quae uiros suos tenero diligebant amore, peruenit, earum corda perturbabat et cum magno dolore et gemitu diem ad hoc iter mouendum expectant. Ad eligendam contra Mediolanum militiam curia Prage Boemis indicitur, ad hoc idonei eliguntur milites. Primo itaque ipsius do- mni W[ladizlai] regis uexill procedunt rosea, post leta militum iuuentus fremens in arma pro- greditur. Domnus autem Geruasius, Wisegra- densis prepositus et cancellarius, in quo maxime domni regis pendebat consilium, cum domino suo rege magis labores eligens et exilium, quam ocium et delicias, eandem expeditionem et labo- res arripit. Plurime domicelle, quae uiros suos diligebant tenerrime, uiros suos iam Mediolani iam in corde habentes, et tamquam contra illud dextrarios suos urgentes eos cum fletu reuocant et eis quasi aliquid secrete locuture eis dulcia figunt oscula, eis filios suos salutandos offeren- tes, qui parentes suos flere uidentes, flere non cessant, causam fletus ignorantes ") Per mediam Radisponam regii egrediuntur exercitus inde in- numerabilem predam pecudum et aliarum rerum capientes gladiis suis sibi uiam parantes ad fau- ces Alpium perueniunt, et quia omnes incole regionis Álpium & conspectu tantorum exerci- tuum fugerant, uictualium et potus nimia exer- citus laborabant inopia. Tandem ad montem Pau- sanvm, qui nostro uocabulo Pocyn dicitur, per- ueniunt, ubi optimi uini maximam inueniunt habundantiam, qua defatigati exercitus recre- LETOPIS VINCENCIÜV. nedbá, hraním s ženami a pohodlím jsa spoko- jen, nechť bezpečen z mé strany ve vlastním domě zůstane sedět. To jak: od svého krále slyšeli Čechové, hnali se k zbrani proti Medio- lanským, zvláště však bouřila statná mládež panská. Z jejich zpěvův, z jejich řečí zazní- valo obležení Mediolanu, všude se zbraně chy- staly a opravovaly, a nejen mládež panská ale i mnozí z lidu zanechavše práci venkovanův, ruce své vice k motyce a rádlu schopné zbrojili &tity, kopimi a jinými náčiními vojenskými. A když hřmot ten docházel uší dívek, které muže své něžnou milovaly láskou, zarmoutila se srdce jejich a s velikou bolesti a vzdychánim oéeká- valy den, kdy se vyprava na cestu dáti méla. K sebrání vojska proti Milanským ustanoven Če- chům v Praze sněm, při němž vybráni byli schopní vojinové. Nejdříve ubíraly se tedy růžové prá- pory pana Vladislava krále sama, za nimi krá- čela pak veselá a zbraní chtivá mládež vojen- ská. Také pan Gervasius, probošt vyšehradský a kancléř, na němž. nejvice v radě si dal zále- žeti pan král, zvoliv si raději namahání a cizinu než pokoj a radovánky, odebral se se svým pánem a králem na výpravu a podnikl její obtíže. Přemnohé paní, které muže své vroucně milovaly, viděly muže své brzy v Miláně, brzy v srdci, a když ti, jakoby si z toho nic nedělali, oře své poháněli, volaly je plačky nazpátek a jakoby jim tajně něco říci chtěly, sladká jim dávaly polibeni, porouééjice jim syny své. À ti vidouce rodiée své plakati, nezdrzeli se také pláče, neznajíce příčiny jeho. Skrz prostřed města Řezna ubíraly se voje královské; potom ne- sčíslnou kořist dobytka a jiných věci učinivše a meči svými cestu si klestice přišli až k prů- smykům Alp; ale protože všichni obyvatelé kra- jin alpských před tváří takovýchto vojů na útěk' se dali, trpěla vojska veliký nedostatek potravy a nápoje. Konečně přišli k hoře Pausanum, v řeči naší Pocyn zvané, kde nalezen nejlepšího vína veliký nadbytek, jímž se umdleni vojové občerstvili a posilnili. Potom, když Brixenským 1) Dle mnicha Sázavského (Pram. II, 266) vytáhl král Vladislav s bralrem svým Děpoltem v mésíci Kvétnu do Italie. Tomu však jest na odpor listina vydaná dne 30 Května r. 1158 biskupem Danielem, v níž se vysvěd- čuje uložení některých oslatků svatých v kostele v Bohnicích u Bubenče. Mezi přítomnými jmenují se: Vladislav král, Jitka královna a Gervnsius, probošt vyšehradský, vystavitel řečeného kostele, Věc dá se vyložiti tak, že asi vojsko táhlo napřed, král pal že snad prúvě po té slavnosti za ním se odebral. 

Strana 429
LETOPIS VINCENCIC v. antur et reficiuntur. Post hec infra montana, Brixiensibus, Tridentinis per nuncios domni re- gis data securitate, forum uictualium et aliarum rerum necessariarum datur optimum. Inde ad preceptum domni imperatoris ponte super Átta- sim flumen nauibus facto ultra Ueronam regiam ciuitatem progrediuntur, et super lacum circa Wardam inter oliuas speciosissimas sua figunt tentoria, ubi oliuas pretiosissimas ad focum et ad equorum stabula, et malogranata tanquam salices cedi uidimus. Veronenses autem hec con- siderantes, domino regi plurimam offerentes pe- cuniam, eum exorant, ut in campestria Brixi- ensium, qui contra imperatorem cum Mediola- nensibus fuerant confederati, suos moueat exer- citus. Qui eorum peticioni satisfaciens uersus Brixiam suos mouet exercitus, circa quam cam- pos inuenit planissimos exercitibus aptissimos !). Volens itaque considerare, quantam exercituum habeant fortitudinem, armari suos exercitus pre- cipit, qui armati ordine suo dispositi?), in medio eorum ipsius domni regis exercitu fortissimo existente contra Brixiam progrediuntur, et fere usque ad portas eorum progredientes leta in armis iuuentus dextrariis insidens, Brixienses ad arma prouocat. Ipsi autem plus saluti sue con- sulentes extraire non presumunt, solummodo mu- ros suos defendunt. Hec Boemi considerantes non longe a Brixia in mediis frugibus sua po- nunt tentoria, et totam prouinciam illam penitus destruunt, naximam predam pecudum et alia- rum rerum in sua castra ducentes?). Brixienses dum hec considerant, domno Daniele, Pragensi episcopo, qui in seruicium domni sui regis Boe- mie cum militia sua et cum Dezlao, Peregrino, Detlhebo, Vincentio, Ottone et aliis capellanis comitatus in eandem expeditionem uenerat, me- diante, per domnum Odonem?) cardinalem et per consules suos domnum regem conueniunt, rogantes, ut per eius interuentum gratiam do- mni imperatoris obtinere possint, plurima ei offerentes munera, quod eis rex se facturum promittit. 429 a Tridentinskym skrze posly pana krále zabez- peéena jistota, mozno bylo pod bhorami velmi dobre kupovati potraviny a jiné pottebné véci. Pak kdyz k rozkazu pana eísafe sdélán pftes feku Adizi most lodni, ubirali se za Veronu mésto královské a na jezefe kolem Gardy mezi pfekrásnymi stromy olivovymi rozbili své stany, a tu jsme vidéli drahocenné olivy a stromy gra- nátové sekati jako vrby k palivu a stlant. Vi- douce to Veron&ti nabizeli panu králi velké mnoZ- sivi penéz a prosili, aby se hnul se svymi voji do üzemi Brescijskycb, kteri byli s Mediolan- skymi spojeni proti eisati pánu. A on vyhovév prosbé jejieh, obrátil vojsko své k Bresciji, kolem ni£ naSel roviny rozsáhlé a vojsku velmi pfiho- dné. I chtéje se dovédéti, jak maji vojsko silné, porucil bojovniküm svym ozbrojiti se, kteff roz- staviváe se v fady a majice ve stfedu svych pfecetnych vojà pana krále sama, hnuli se proti Brescijkym, a kdyZ pfisli az skoro k samym branám, vyzyvala veselá ozbrojená mládeZz sedic na svych ofich Brescijské k boji. Oni ale sta- rajice se tuze o svüj Zivot, neodvázili se vyjiti, ale hájili jen své zdi. Vidouce to Cechové udé- lali jeou nedaleko od mésta u prostfed ürody polni své stany a popleniváe docela cel tamni kraj, pfihnali jsou neséisIny poéet dobytka a ji- nyeh véci do svého leZeni. Znamenajice to Bres- cijéti, sprostfedkovánim pana Daniele, biskupa prazského, ktery v sluZbách pána svého, krále Geského, s bojovniky svymi provázen jsa Zdi- slavem, Pelhrtimem, Détlebem, Vincenciem a ji- nymi svymi kaplany, také byl pfi té vypravé, obrátili se skrze pana Odona kardinála a skrze kon&áely své k panu králi, prosice, aby se jim dostalo jeho pfímluvou milosti císare pána. À král, jemuz s sebou éetné dary zároveh ptinesli, slí- bil jim tak uéiniti. !) Na poóátku Cce. — 2) Ruk. 1 mél püvodné disponuntur, ale opraveno v dispositi. — ‘3) Piféinou tohoto pustosení bylo dle kroniky Morenovy, Ze Brescijstí uciniv8e (tok na ètitare královy koné jim odvedli, mnohé 2zabili e jiné zrenili. Popuzen tím dal král 6eskj celé okoli vojskem svjm, je2 velké bylo, pleniti. — 4) Ola kardinal z Brescije. 1158 

Strana 430
1158 430 Interea imperator cum exercitibus suis ma- ximis aduenit '), duabus etenim septimanis, ante- quam imperator Lonbardiam intrasset, Boemi prouinciam Brixiensem totam destruxerant, cui rex Boemie cum suis occurrit exercitibus. De ad- uentu domni imperatoris plurimo gaudio omnes tripudiant exercitus, qui super Oleam fluuium non longe a Brixia sua imperialia figi precipit tentoria. Brixienses autem tante fortitudini resi- stere non ualentes, per regem Boemie ad gra- tiam domni imperatoris adducuntur, domno imperatori et regi plurimis datis muneribus, obsidibus et iuramentis datis, quod ad obsiden- dum Mediolanvm electam domno imperatori mittant militiam. His ita peractis uersus Medio- lanum mouentur exercitus, uenitur ad Aduam flumen rapidissimum, nullo uado transmeabile ?), vbi pontes destructos inuenimus ?), ad quos plu- rimam Mediolanensis prouincie hominum multi- tudinem reperimus, qui contra imperatoris exer- citus sagittas mittentes, clamoribus suis exerci- tibus plurima inferebant obprobria; arcatores et balistarii plurimas contra eos pretemptant sa- gittas, sed propter latitudinem fluminis nichil proficiunt. Super ripam iuxta predictum pontem imperiales ponuntur stationes, quibus undique plurimi replentur campi. Infra autem has statio- nes per unum miliare domni regis Wü[ladizlai] Boemie et domni Theobaldi fratris eius et do- mni Danielis, Pragensis episcopi, ponuntur ten- toria. Post tot labores dulces capiuntur cibi. Interea [Berinnardus, filius Zobezlai], Odolen filius Ztris, miles strennuus, cum duobus militibus uadum inuenire pretemptat, quod non inueniens mediis fluctibus se committit uno tantum socio eum sequente, quos mediis fluctibus sic rotari uidimus, quod nunc ipsi super equos, nunc equi super eos rotari uidebantur; tandem deo eos adiuuante incolumes flumen transeunt, tercius uero eorum s0cius, uel quia equum uel quia cor debile habuit, ad ripam reuertitur. Hec dum: regi referuntur, uidelicet duos milites uadum inuenisse et iam torrentes fluctus transiisse, abi- ciuntur tabule, tympanum bellicum percutitur, armantur milites. Ipso rege Wald[izlao], strennuo et illustri milite, eos precedente, inter medios "LETOPIS VINCENCIÓY. Mezi tím přitáhl císař se svymi nescislnymi voji; neb dvě neděle před tím než cisař přišel, spustošili jsou Čechové celé okolí Brescijských. Jemu táhl naproti s bojovníky svými král český. Z příchodu císaře pána plesala všecka vojska jsou; on pak rozkázal nad řekou Ogliem neda- leko od Brescie rozbiti své stany císařské. Bres- cianć nemohouce takové sile odolati, přivedeni jsou králem českým na milost císaře pána, jemuž jakož i králi dali jsou mnohé dary, rukojmě posta- vili a přísahou zavázali se, že císaři pánu vybrané vojsko pošlou k obležení Mediolanu. Když se tak stalo, hnula se vojska k Mediolanu; přišlo se k řece Addě nad miru bystré, kde nebylo žádného brodu k přechodu, kdež jsme nalezli mosty stržené a převeliké množství lidu z kra- jiny Mediolanské, kteři proti vojsku císařskému šípy stříleli a pokřikováním na voje cisafskć mnoho potupy působili; lučištníci a střelci mnoho proti nim vyslali šípů, ale bez prospěchu; neb řeka byla široká. Na břehu vedle řečeného mostu postaveny jsou stany císařské, jimiž všu- de naplnila se pole; ale niż těchto stanovišť asi na mili postaveny byly stany pana Vladi- slava, krále českého, pana Děpolta bratra jeho a pana Daniele, biskupa pražského. Po tolikém namáhání dali se v milé hodování. Mezi tím Odolen, syn Střížův, rytíř udatný, s dvěma bojovníky pokoušel se nalézti brod, a když ho nenalezl, vrhnul se do prostřed vln, ale jen jeden druh za ním následoval. Viděli jsme je uprostfed vln tak se kouleti, że tu chvíli zdálo se, jakoby se točili oni na konich, tu chvili zase koně nad nimi. Konečně s pomocí boží zdrávi přes řeku se dostali; ale třetí jich drub buď že měl koně slabého buď slabé srdce vrátil se na břeh. To když bylo králi oznámeno, totiž že dva bojovníci našli brod a již proudící vlny přešli, nechalo se hodování a na buben znamení válečné udeřilo se, a když král český Vladislav sám, co bojovník statečný a slavný šel před nimi, pobodli jsou své oře do pro- střed prudkých vln a tak pod ochranou božího milosrdenství přemohli jsou tak náhlé vlny, ač při tom několik bojovníků zahynulo utonutim. Tak král český po překonání vln se svým 1) Dne 6 Čce. vešel Fridrich I u Verony do ltaiie. — *) Dne 23 Čce. — 9) Most u Cassana. 

Strana 431
LETOPIS VINCENCIÜCY. fluctus precipites suos impellit dextrarios, et sic diuina pietate eos conseruante, tam duros, tam precipites superant fluctus, nonnullis ') tamen mi- litibus ibi naufragio?) perditis. Sic rex Boemie superatis fluctibus sua forti armata militia suos irruit in hostes, eos ex omni parte circumdans militia; ceduntur, ligantur, capiuntur plurimi. Ex utraque parte ad coelum leuantur clamores, Boemorum leti de uictoria, Mediolanensium fu- nesti de inopinata miseria. Dvm hec geruntur, quidam sacerdos ruri- cola superpellicio pro lorica indutus, caluicio pro galea, canus, uentre rotundo, funda sua, qui capiebantur super ripam stans liberare uiri- liter laborat; sed et ipse captus in superpellicio ante regem Boemie adducitur, quem dominus Daniel suis precibus, super hac pugna risu ma- ximo facto, quod funda sua regales exercitus & transitu fluminis repellere nitebatur, pro re- medio anime domni regis a captiuitate liberat. Imperatoris autem exercitus primo Mediolanen- ses putant suis in adiutorium uenisse, uerun- tamen cum tympanum signum Boemorum audi- unt, suos aduersarios eos uiriliter cedere consi- derant, leti de tanta uictoria letos ad coelum clamores?) leuantes, quomodo uel qua arte tam precipites fluctus transierint, mirantur. Boemi uero reliqua parte hostium fugata plus de leta uictoria quam de preda curantes castella, uillas et que possunt, igni committunt. Rex interea ad pontem imperatoris se transfert pro reparando solicitus. Ex utraque parte, tam imperatoris quam regis, trabes comportantur ponti utiles. Interea tantum laborem nox dirimit. Rex ex parte Mediolanensi tuciori posita custodia, cum suis illam noctem sub diuo peragit. His ita per- actis dies aduenit inopinatam eis apportans uictoriam. Dum etenim summo diluculo ad re- parandum pontem domno imperatori?) instanter darent operam, nunciatur?) quod exercitus Mediolanensium, qui ad defendendum eis tran- situm missi fuerant, iam super eos ueniant. Non fit mora: armatur militia, e& quia exercitus ma- lores ex alia parte aque remanserant, ex con- 431 udatným branným lidem do svých nepřátel a 1158 se v&ech stran je brannym lidem obklopil; zbiti, svázáni, zajati jsou pfemnozi. S obou stran zdvihli jsou se hlasové k nebi, veselí Čechů z vítězství, smutní Mediolanských z ne- nadálého neštěstí. Co se toto dálo, usiloval jeden kněz ven- kovský v kutnu místo v brnění oděný a majicí lysinu a šediny místo přilby a okroublý břich stoje na břehu osvoboditi prakem svým ty, kteří byli zajati. Ale i on byl zajat a v kutně své před krále českého přiveden; ale pan Daniel osvobodil jej prosbami svými ze zajetí jakoby na odplatu duše pana krále, když se byl z toho velký smích proto strhl, že prakem svým chtěl vojsko královské od přejiti řeky zdržeti. Vojska pak cisařova myslila zprvu, že Medio- lanšti svým přitáhli ku pomoci, však když slyšeli bubny, znamení to Čechů, a viděli, kterak tito muZné porázeli své protivniky, radujíce se z ta- kového vitézstvi, hlasy radostné zdvihli jsou k nebi a divili se, kterak a jakým spůsobem tak prudké vlny překonali. Čechové však při- měvše ostatní část nepřátel k útěku a dbajice vice vitězství než kořisti, ničili tvrze, vsi a co mo- hli ohněm. Král mezitim odebral se jest k mo- stu císařovu maje péči o spravení jeho. Z obou stran, jak od císaře tak od krále, snášely se trámy na most potřebné. Zatím noc takovou práci přetrhla. Král rozestaviv na stranu k Mi- lanským silnější stráže, strávil se svými tu noc pod širým nebem. To když se bylo sběhlo, na- stal den, jenž jim přinesl neočekávané vítězství. Neb když při prvním svítání zase se namáhali, aby císaři pánu upravili most, zvěstováno jest, že vojsko Mediolanských, které vysláno bylo, aby jim překazilo přechod, již na ně přichází. I nemeškáno, ozbrojil se lid, a poněvadž větší část vojů zůstala na druhé straně řeky, vytáhlo vojsko daleko před lezeni, aby s nimi svedlo !) Po stroné přípsáno stejnou rukou. Dle pramenů jiných zahynulo při tomto piechodu na 200 muzü, — ?) naufreigio 1. — 9) uoces měl ruk. 1, ale opraveno v clamores. — ‘) imimperatori 1. — 5) nuntians rukopisy. 57 

Strana 432
1159 432 silio, qui in hoc negotio periti fuerant !), longe extra castra progreditur exercitus, ibi?) cum eis pugnaturus. Àd considerandum quanta sit eorum militia, electi mittuntur milites, qui majori et fortiori exercitui Mediolanensium ?) occurrentes, eos fortiter ut milites fortes aggrediuntur, Me- diolanenses victi fugam ineunt. Nec mirum ! mors enim in tali re vel ferro vel pedibus vitanda est. Quos Bohemi insequi, quam diu possunt, non cessant. Ubi plurimis vulneratis Bohemis Zuezt^), castellanus Melnicensis, interficitur, Diva *) vero, miles honestus, mortale vulnus in fronte recipit^). Hoc Bernardus, filius sororis ejus, considerans de?) avunculo suo, uleisci desiderans, eum in- sequitur et, cum gladio suo ut leo fortis medium dividit. Bohemi vero plurimos ad terram ferro prosternentes et ibi neci relinquentes, septua- ginta ex melioribus et nobilioribus militibus cap- tis ad domnum regem suum^) cum triumpho laeti redeunt et eos regiae tradunt potestati, quos rex forti tradens custodiae domni impera- toris pro?) perficiendo cum plurima militia in- sudat!?) ponte. Quo perfecto dómnus imperator cum electis militibus rapidissimum flumen supe- rans in auxilium sicubi opus esset!") domni re- gis advenit. Alii vero Bohemorum alium pontem ad opus suae militiae reparant, verum pro '!?) nimia ex utraque parte pressa magna parte pontis ruente, multi tam Boemi quam Ungari naufragio interierunt. Dominus autem Daniel, Pragensis episcopus, praedicta audita victoria etiam !?) ib domno suo regi debitum paratus exhibere servitium, in tanta se committens peri- cula, per pontem praedictum aquam transiens, in praedicto ponte vulneratis spiritualia prae- bet!*) solatia. Rursus'9) autem cum per repa- ratum pontem Boemi transirent, propter maxi- mam multitudinem pressam ponte majorem rui- nam faciente plures naufragio perierunt. Nullus etenim eorum vehementiam retrahere poterat. Ego autem Vincentius hoc malum considerans in tale periculum me praecipitare animum re- traho, quid factu opus sit in tali negotio cogi- LETOPIS VINCENCIÜV. bitvu. K vyzvědění, mnoho-li jest jejich vojska, vyslání jsou vybrani vojinové, ktefi srazivie se se silnějším a mohutnějším vojskem Mediolan- ských, jako statní bojovníci udatně se na ně obořili; a Mediolanští poraženi byvše dali se na outěk. A není divu; nebo v takové případnosti jest se smrti buď mečem buď nohama brániti. Če- chové neustali hnáti se za nimi, jak dalece jen mohli, Při tom bylo mnoho Čechů raněno: Zvěst, purkrabí mělnický, zabit a Diva, rytíř ctihodný, dostal smrtelnou ránu do čela. Spozorovav Bernard, syn sestry jeho, co se strýci stalo, a chtěje ho pomstiti hnal se za ním a mečem svým statečně jako lev cestu si klestil. Cesi pak pfemnohé k ze- mi mečem sklitivie a pobivše 70 vznešenějších a přednějších zajali a vrátivše se vítězoslavně a radostně ku králi, do moci jeho je odevzdali ; král pak dav je k střežení císaři pánu namáhal se s velikou částí svého vojska, aby dohotovili most. A když se tak stalo, přešel císař: pán s vybraným vojskem přes prudkou řeku panu králi ku pomoci, jíž velice potřebí: bylo. Ostatní však Čechové ku potřebě vojska svého jiný most si upravovali; ale ten pro velikou tíží z obou stran z velké části se zbořil, a mnoho Čechů a Uhrü ve vlnách zahynulo. Ale pan Daniel, biskup pražský, uslyšev o zmíněném již vitěz- ství a chtěje tam králi, pánu svému, konati povinné služby, dal se do takového nebezpečí, a dostav se přes most přes řečenou vodu, po- skytl duchovní útěchu těm, kdo na dotčeném mostě přišli k poranění. A když po mostu znova spraveném Češi táhli a pro veliké množství a tíži zase kus mostu se prolomilo, zahynulo jich opět více ve vlnách. Nemohlť nikdo jejich nedočkavost zabrániti. Já však Vincencius vida to neštěstí, zpečoval jsem se vrhnouti se do takového ne- bezpečenství a rozmýšleje, co bych v takovém položení činiti měl, a přihlížeje více k své bez- pečnosti než k odhodlanosti, připojil jsem se se služebnictvem svých společníků k Pavijským, kteři spíži vojsku cisařovu dováželi, jimž cesty a mo- sty známy byly, a dostal jsem se s nimi k sta- ') Tu opět v původním rukopisu list vyříznout, — ?) ubi 3. — ?) exercitu Mediolanensibus 3. Setkáni tolo vojskn teského s Mediolanskymi slalo se u Gorgonzoly. — *) Zwort Pulkava u Dobnera, ale Zwozt v rul. lulkavy nejslarsim. — 5) Dina Pulkava; quia 3. — 6) recepit 3. — 7) de av. suo ulc. desid. nemé 3. — 8) nemá 3. — 9) de 3. — !9) desudat 3. — 1!) est 3. — !°) per 2. — !3) et 3, — MY) prebeus 2, 3. — 15) rursum. 3. 

Strana 433
LETOPIS VINCENCIÜV. tans et potius saluti quam audaciae consulens, cum Papiensibus, qui forum exercitibus impera- toris adducebant, quibus viae et pontes noti erant, ad stationes ducis Karinthiae, qui in su- periore parte fluminis quandam fortem munitio- nem contra castrum Trek!) ceperat, me cum familia meorum contubernalium confero et sic illam noctem, sicut status illius temporis se offerebat, exegi. Crastina autem die, in festo videlicet sancti Jacobi, cum supradicta familia salvis omnibus nostris rebus existentibus, per pontem domni imperatoris secure flumen transi- vimus, et sic ad stationes domni nostri regis et domni episcopi venimus, ubi multos naufra- gio et Mladorkam scutarium ?) episcopi nostri?) interiise reperimus. Imperator vero praedicto flumine superato Trek, castrum Mediolanense, valde forte obsidet, quod infra paucos dies cepit“) et ad custo- diendum illud ibi forti posita militia diu incep- tum iter progreditur. Venitur ad Laudam, civi- tatem quondam valde nobilem, quam Pompeius, sicut ab incolis civitatis eius audivimus, struxe- rat, locans in ea pyratas, quos navali bello vi- cerat, eam a Lauda principe illorum pyratarum Laudam vocans. Laudenses itaque magis?) do- mno imperatori et principibus eius miserias suas manifestare volentes, ut in medio civitatis desertae imperatoris et suorum principum figan- tur tentoria, exorant. Mediolanenses etenim tam Laudam quam Cumas regales civitates funditus destruxerant et incolas earum sibi in servitutem redegerant. Quod ad voluntatem eorum fit, in medio civitatis destructae figuntur tentoria. Tan- tae civitatis imperator destructionem considerans, magis5) destructionem parat Mediolani. Interea domno imperatore cum rege Boemiae et aliis principibus, quid de tanta audacia Mediolanen- sium faciendum sit pertractante 7), Laudenses %) episcopo, canonicis, monachis, clericis, moniali- bus, viduis et aliis pauperibus sibi adhibitis in conspectu domni imperatoris et suorum princi- pum progrediuntur, et secundum consvetudinem eorum singuli singulas cruces portantes, ad pe- des domni imperatoris prosternuntur, et ut civi- 433 novistim vévody korutanského, jenž na hořejší části řeky dobyl nějaké pevné tvrzi ležici naproti hradu Trezzu. A tak sem strávil onu noc, jak to poměry tehdejšího času s sebou přinesly. Zej- třejšího však dne, t. j. v svátek svatého Jakuba, dostali jsme se s řečeným služebnictvem se všemi věcmi dobře zachovalými bezpečně přes řeku po mostě cisaře pána, a tak přišli jsme do ležení pana krále a pana biskupa, kde jsme se dověděli, že jich mnoho utopením zahynulo; a mezi nimi Mladorka, stitnik biskupa našeho. Cisař však překonav zmíněnou řeku oblehl jest Trezzo, hrad Mediolanských pevný velmi, a dobyl ho za málo dní a zanechav tam k ob- hájení silnou posádku, ubíral se dále po cestě dávno začaté. Přitáhli jsou k městu Lodi, někdy velmi pěknému, jež Pompejus založil, jak: nám obyvatelé města vypravovali, usadiv tam mořské loupežníky, jež ve válce námořní přemohl, nazvav město to po Laudovi, knížeti těchto loupežníků, Laudou. Lodšti chtějíce vznešenému cisaři a pánu a knizatim jeho strasti své okázati, prosili, aby u prostřed opuštěného města stany své a svých knižat rozbil. Mediolanští byli totiž jak Lodi tak i Como, královská to města, až do základů roz- bořili a obyvatelé jejich do poddanství svého přivedli. Aby se přání jejich splnilo, postaveny jsou stany u prostřed zbořeného města; císař pak hledě na poboření města takového, usiloval tím více o rozboření Mediolana. A když mezi tim cisař pán s králem českým a jinými knt- žaty o tom jednal, co by se za takovou smě- lost Mediolanským státi mělo, přitáhli Lodští s biskupem, kanovniky, mnichy, kleriky a jepti- škami,; s vdovami i jinými ubohými před cisaře pána a jeho knižata, nesouce dle spůsobu svého každý kříž a vrhli se k nohoum cisaře pána, prosice, aby vzezřel na pobořené město jejich a na jejich neštěstí a aby vtom nápravu učinil. I pohnuly k odpomoZeni nejen jejich slzy, ale ') Trezzo. — ®) secretarium. 3. — 3) nostri de stalionibus 3. — *) captum 3. — 5) magno 2. — ") maguom 7. — 7) percunclaule 3. — 9) Laudensis episcopus . . . progreditur 2. 57* 

Strana 434
1158 434 tatis suae destructionem et eorum miserias aspi- ciat et emendare dignetur, exorant. Quem ad hoc emendandum non solum eorum movent la- crimae, sed etiam civitatis eorum destructio, ec- clesiarum quoque ') desolatio. Imperiale etenim monasterium, sedes episcopalis, in guo *) sanctus Bassianus, gloriosissimus confessor et illius loci episcopus, guiescebat, et alia plurima monasteria tam monachorum quam monialium semiruta?) a divino officio vacabant. Dum hec geruntur, Mediolanenses ad curiam domni imperatoris cum eius conductu veniunt, de his omnibus do- mno imperatori satisfactionem *) offerentes. Prin- cipes?) eorum verba humilia et satisfactionis promissionem audientes, ut ea recepta eos in gratiam suam recipiat, citius ad propria redire cupientes, dant consilium. Surgens autem An- shalmus ©), Ravennatensis ecclesiae archiepisco- pus, contra hoc respondit: Non est, inquiens, vobis nota astutia Mediolanensium, dulcia qui- dem vobis verba et humilia offerunt, sed astu- tam vulpem sub pectore servant. Mensura, qua aliis mensi sunt, remetiatur eis. Ecclesias dei, civitates liberas imperii?) destruxerunt, destru- antur5) et ipsi nullam in eis misericordiam fecerunt, nec eam consequantur. Haec dominus imperator cum suis principibus audiens, ejus acquiescit?) consilio, et per suae objectionem cerotecae ex more antiquorum imperatorum eos publice in suum bannum mittit, per hoc ostendes esse manifestos hostes imperii. Haec considerans laeta iuventus, fremit in arma. Post haec pro- xima die!9) vix duobus milliaribus a Mediolano ponuntur exercitus in arma promptissimi, et cum positis stationibus plurima militia huc et illuc equitando tempus deduceret, Herkenbertus !!), princeps de regia stirpe, ipsius imperatoris co- gnatus, assumptis plurimis militibus quasi indi- gnans, quod Boemi tot et tanta fecerint, uersus Mediolanum progreditur. Verumtamen cum vult abbatiam Vallem Claram monachorum Clareval- lensium lorica sua quoquomodo superposita dorso suo tanquam securus spatiando deambulare, Mediolanensis super eum irruit militia. Alii tam LETOPIS VINCENCIÜV. i pobořené město jejich a opuštěné kostely. Ne- boť císařský klášter, sídlo to biskupské, kde sv. Bazian, přeslavný vyznavač a biskup tohoto místa odpočíval, a mnohé jiné kláštery jak mni- chův tak i jeptišek byly na polo sesuty a zů- stávaly beze služeb božích. Když se tak dálo, přišli jsou Mediolanští ke dvoru císaře. pána s prů- vodem jeho, podávajice cisafi pánu zadostiuči- nění za všecky své činy. Knížata slyšice jejich ponizené prosby a sliby o učinění zadost, radili, aby je cisaf pïijal na milost svou; přáliť si vrátiti se co nejdříve domů. Ale Anselm, ko- stela Ravenského- arcibiskup, povstav uéinil od- povéd proti tomu, řka: Neznáte chytrosti Medio- Janských; promluví k vám sice sladká slova a pokorná, ale chytrou lišku chovají v prsou; měrou, kterou jiným měřili, nechať jim zase se měří. Chrámy boží, svobodná města říšská roz- bofili jsou a sami žádného milosrdenství na nich nekonali jsou, ať ho též nedosáhnou. Usly- šev to císař pán se svými knížaty, přijal jeho radu a dle spůsobu starých císařů odvržením rukavice veřejně je dal ve svou klatbu, uka- zuje tím, že jsou zjevnými nepřátely říše. Vidouc to veselá mládež, hřmotně hnala se do zbraně. Potom druhého dne položila se vojska zbraní chtivá sotva dvě mile od Mediolana; a když za- ujala svá stanoviště, projížděly se četné řady sem a tam, aby si ukrátily čas. Tu namifil si Ekbert, kníže z rodu královského, příbuzný samého cí- saře, s četným průvodem rytířstva na stranu k Mediolanu, jakoby z mrzutosti nad tim, že Če- chové tolik a takové věci byli vyvedli. Ale když si chtěl opatství: mnichů cisterciackých Vallis Clara zvané projíti, maje brnění své jako na bezpečné procházce nedbale na zádech pře- hozené, vyrojilo se na něho vojsko mediolanské. Nékteri byváe touto náhlou a neocekávanouu dá- losti polekáni dali se ihned na üték, ale vzne- šený tento kníže Ekbert vida to sestoupil se svého koně, aby s nimi podstoupil boj. A že jiní utekli a jen několik štítníkův a jeho mar- šálek, muž vznešený a rytíř statečný, ku pomoci mu zůstali, byl řečený kniže od Mediolanských 1) nemá 3; gun 2. — *) Místo in quo má 2 que. — ?) se mirata 3. — ?*):congruem Pulk,; condignam Výpis pokrač. Kosmy, — 9) princeps ... audiens 2. — 9) nemá 2. — 7) imperatoris 2. — 8) nemá 3. — ?) acquiescens 2; acquieuit 2. — 1") 5 Srp. — !!) Ekbert Il], hrabé Pütensk$ a Formbassky. 

Strana 435
LETOPIS VINCENCIUV. subito et inopinato rei eventu perterriti, subter- fugiunt !) ipse vero nobilis princeps Herkenber- tus hoc considerans, cum eis pugnaturus de suo descendit dextrario, aliis subterfugientibus pau- cis scutiferis et suo agasone, viro nobili et stre- nuo milite, eum iuvante, supranominatus prin- ceps a Mediolanensibus victus humi prosternitur, supradictus marscalcus eius, ne interficiatur, ar- mis prohibet?) qui cum ipso interficitur. Abba- tiae supradictae monachi, ne corpora tantorum virorum a bestiis consumantur, pietate ducti in monasterium deportant. Quorum carnes ibi se- pultae fuerunt, ossa, miserabile obsequium, in terram eius sunt deportata?). Ibidem Diva, miles strenuus, qui super Áduam flumen mortale vul- nus acceperat, sepelitur *). Haec fama ad aures domini imperatoris pervenit, unde maximo dolore commotus, plus in Mediolanenses saevit, ut in?) arma ad signum domni imperatoris tota sua militia sit9) prae- parata, indicitur., Dies oritur, multis mortem multis apportans victoriam. In campis planissi- mis iam ante Mediolanum exercitibus aptissimis ad bellum imperiales armantur exercitus. In prima itaque fronte militiae?) Ludovicus 5), fra- ter domni imperatoris, palatinus comes de Rheno, in primo iuventutis suae flore, iuvenili decore et fortitudine praeclarus, ex antiqua antecesso- rum?) suorum dignitate Swevorum armata mi- litia, Papiensium et Cremonensium, qui huius expeditionis fabricatores exstiterant, sibi militia adhibita in campestria progreditur. Secundum locum Fridericus, filius regis Conradi, in annis iuvenilibus, dux de Rotenburg cum forti militia possidet. Ad hunc exercitum augendum Ugo marchio Montisferrati, qui materteram impera- toris matrimonio sibi iunctam habebat, cum Veronensium, Brixensium, Mantuanensium forti militia accedit. Tertium locum Wladizlaus, rex Boemorum, cum suo exercitu, quem de tota mi- litia sua in unum collecta collegerat, valde ma- gno et forti sine Lombardorum additamento possidet. Quarto loco Henricus, dux Austriae, cum aliis principibus de Austria ponitur. Quinto 435 přemožen a k zemi povalen, a dotčený maršálek, jenž bránil, aby nebyl zabit, i s ním usmrcen. Aby těla takových mužů nestala se potravou dravých šelem, odnesli je zbožní mnichové do kláštera, kde maso jejich bylo pochováno, kosti pak do země jejich — nesfastná to služba — dopraveny. Tam jest také pochován Diva, statný rytíř, jenž na Addě smrtelné poranění obdržel. Když o té věci přišla jest zpráva k uším císaře pána, hnut byl velkou bolestí a rozhněval se na Mediolanské ještě vice; i provoláno, aby se na znamení císařské do zbrani všecko voj- sko připravilo. Vzešel jest den, který přinášel mnohým smrt, mnohým vítězství. V polích nej- rovnějších již před Mediolanem, pro vojska nej- vhodnějších hotovila se k boji vojska císařská. Tedy v prvnim čele vojska Ludvík, bratr. císaře pána, falekrabi Rynsky, v prvnim květu mladosti své, mladickou krásou a statečností proslavený, dle důstojenství starých předků svých, maje pod sebou lid švábský, Pavijských a Kremonských, kteří: byli strůjci této výpravy, vytáhl v pred do rovin. Druhé misto měl Fridrich, syn krále Konrada, vévoda rotenburský, jsoucí ještě v le- tech mladistvých, se svým vojskem udatným. K rozmnožení vojska toho přistoupil Hugo mar- krabi montferratský, který měl za manželku tetu cisafovu, s udatnym lidem Veronskych, Bres- cijskych, Mantuanskych. Třetí misto obdržel Vladislav, král český, s vojskem svým, velmi velkým a udatným, které ze všeho svého muž- stva sebraného v jedno shromáždil, nemaje žá- dného přídavku lidu Iombardskeho. Na čtvrtém místě položil se Jindřich, vévoda rakouský, s jinými pány z Rakous. Na páté misto táhl císař Fridrich sám se svým vojskem velmi stra- 1) subito fugiunt 3. — *) prohibetur 3. — 3) in terra eius deporlata 3. — *) Dle Nekrologia Podlazi- ckého zemřel Diva dne 5 Srp. — 5) ad 2. — 5) sic 3. — 7) militia 3. — 9) Kunrat ne Ludvík. — cessorum opisy oba i také vypisky pokr. Kosmova letop. 9) suc- - 158 158 

Strana 436
1158 436 loco ipse imperator Fridericus cum suo exercitu, cuius longitudinem et. latitudinem comprehen- dere difficillinum erat, valde terribili progre- ditur. Sextus exercitus de Bavarorum militia et aliarum regionum Alamanniae constructus procedit, cui rector princeps Otto palatinus co- mes cum suis fratribus !) de Ratispona prae- ficitur. Septimus exercitus ex Tevtonicorum et Lombardorum principum *) militia collectus pro- cedit *). Sic tanti et tot exercitus candore*) ferri horribiles uersus portam Mediolanensem, quae Romana porta dicitur, procedunt et sic nullo impediente ad urbem diu optatam perueniunt. Mediolanenses autem in campis contra tot et tantos imperatoris exercitus bello se committere non presumentes, fossata sua et munitiones, quas circa muros suos fecerant, armata manu custo- diunt. Dominus autem imperator uidens extra munitiones suas eos non audere procedere, ante portam predictam, que Romana porta dicitur, nomine et re maior, sua figi precipit*) tentoria forti pro cautela circumposita militia, et ut ad alias portas Mediolanenses aliorum principum figantur tentoria precipit. Et in breui fit, quod precipit. Ad diuersas portas diuersorum exer- cituum figuntur tentoria. Interea W[ladizlaus], rex Boemie, non longe a Mediolano sua figi precipit tentoria, expectans, que porta ad obsi- dendum ei ab ipso imperatore deputetur. Medio- lanenses uero, ex qua parte eos inuadere possint, considerant. Et in prima militiaą exercitum Lud- wici, fratris imperatoris, inuadendum, qui ad por- tam sancti Dionisii eorum episcopi fuerat positus, suum ponunt studium et circa horam uesperti- nam armata manu, ut fortius possunt, progredi- untur. Quibus predictus princeps in primo flore sue iuuentutis, ut strennuus miles cum sua occurrit militia. Fit pugna, ex utraque parte fortissimi ceduntur milites, nunc hii uincuntur, nune illi. Videns autem predictus princeps, se eis sufficere non posse, ad regem Boemie pluri- mos mittit nuntios rogans, ut ei sua subueniat militia. Hec audiens rex Boemie tympanum signum bellicum percuti precipit. Non fit mora, armatur militia, pugnantibus in auxilium progre- LETOPIS VINCENCIUV. śnym, jehoż deólku a śifku bylo velmi těžko přehlednouti. Na šesté místo ubíralo se vojsko z Bavor a z jiných krajů Švábska, jež vedl kniže Ota, falckrabi, s bratry svými z Řezna. Na se- dmé místo vytáhlo vojsko z Němec a Lombard- ska sebrané. Tak tedy vojska tak veliká a toli- kerá bleskem zbraní strašlivá, pokročila jsou k bráně mediolanské, která slove Římská; a tak nemajice pfekńżky od nikoho, přišla jsou k mě- stu žádoucímu. Mediolanští však, nemohouce se v polích dáti v boj s tolika a takovými vojsky, hájili jsou branným lidem příkopy 4 opevnění, které byli učinili okolo zdí. A cisař pán, když viděl, že se neodvažují vytáhnouti ven z hradeb, jsa jmenem i skutkem mocnější, před řečenou branou, kteráž slove Římská, kázal jest zaraziti stany své, rozestaviv pro bezpečnost kolem silné vojsko, a kázal též, aby se u drubých bran mediolanských učinily stany jiných knížat. A brzy stalo se, co kázal: před rozličnými branami roz- ličných knižat stany jsou zaraženy. Zatím Vladi- slav, král český, rozkázal zaraziti nedaleko Me- diolanu své stany, očekávaje, která brána mu bude od císaře sama ukázána, aby ji oblehl. Mediolanští pak pozorovali jsou, z které strany by na ně mohli udeřiti. A v prvním šiku po- kusili jsou se udeřiti na vojsko Ludvíka, bratra císařova, který byl voje své postavil u brány sv. Diviše, jejich biskupa. A okolo hodiny ne- šporní vytáhli jsou k bitvě s branným zástupem, jak mohli nejsilněji. Jim řečený kniže, v prvním květu své mladosti stojící jako bojovník udatný se svým lidem naproti se postavil. Přišlo k boji; z obou stran zbiti jsou nejudatnójśi bojovnici, brzy ti vítězili, brzy druzí. Vida však jmenovaný kniže, že jim odolati nemůže, poslal ku králi českému mnobé posly, aby mu vojskem pomohl. To když uslyšel král český, dal udeřiti na bu- ben znamení k boji. Nemeškáno; ozbrojil se lid, vytáhl v před bojujícím na pomoc. Uslyšev to Ludvík usiloval tím udatněji Mediolanské od sebe odraziti. Zatim sim král český stkvoucí se ve svém odění s lidem svým udeřil na první šik Mediolanských, vůdce jejich a korouhevníka Dacia probodl veskrz kopím, kterýžto smrtelně 1) Výpis v pokrač. Kosmy jmenuje Fridricha a Otu. — ?) nemá 2. — 9) Výpis v pokr. Kosmy jmenuje tu Fridricha, arcibiskupa kolínského. — *) Slovem tímto začíná zase text originalu. — 9%) precepit 1. 

Strana 437
LETOPIS VINCENCIŮV. ditur. Hec audiens Ludwicus Mediolanenses a se repellere armis fortius instat. Interea ipse rex Boemie in suis splendidis armis cum sua forti militia primam militiam Mediolanensem aggre- ditur, ipsum principem eorum et uexilliferum Dacium ") medium lancea perfodit, qui ibi mor- taliter perfossus occubuit. Ceteri uero milites Boemie, qua quis potest, irruunt in hostes; vmbo vmboni alliditur, pes pede teritur, fortium uiro- rum fortissimi resonant ictus. Mediolanenses pro libertate aducrsariis suis fortissime resistunt, ex utraque parte fortissimi ceduntur milites. À ve- spertina hora usque ad crepusculum durat pre- lium. Mediolanenses tandem plurimis amissis et captis Boemorum ictus plus non ualentes susti- nere, inter muros se retrahunt, quos Boemi uictores usque ad ipsas portas cedentes inse- quuntur. Ínterea nox prelium dirimit, quod. nisi diremisset*) Boemi uictores una cum eis ciui- tatis muros intrassent. Rex uero letus de uicto- ria cum suis uictoribus ad sua reuertitur ten- toria. Plurimi autem milites plurima ad stationes suas reportauerunt uulnera. In hoc autem prelio in iuuenili aetatis suae flore Mikus, Otto, Zue- ztec, Gerardus, nepos magni Grabisse, ut leones fortes occubuerunt, quos cum domino nostro Daniele, Pragensi episcopo, in abbatia Vallis Clare non longe à Mediolano cum maximo planctu sepeliuimus. Mediolanenses tantam fortitudinem Boemorum considerantes extra has portas exire non presumunt, immo sese ab eis fortius muni- entes lapidibus eas omnino obruunt sola ex hac parte contenti portula. In palatiis abbatis sancti Dionisii optimis ante ipsam portam rex Boemie suas ponit mansiones, militum suorum ex omni parte stationibus positis. Mediolanum ex omni parte forti circumdatur militia. Huic itaque tante et tam forti obsidioni in seruicio domini imperatoris hi affuerunt prin- cipes: Wi[adizlaus], rex Boemorum, cum domno Thebaldo, inclito fratre suo, et aliis principibus et primatibus. De principibus autem Alamannie hii huic negotio affuerunt principes: Fridericus, filius Conradi dux de Rotenburk, Heinricus, dux de Austria, Ludwicus, frater imperatoris palati- 431 proboden byv podlehl jest. Druzí pak bojovníci 1158 z Čech, kde kdo mohl, vrazili jsou do nepřátel. Břicho břicha se dotýkalo, noha nohu šlapala, udátných mužů rány přeudatné se rozléhaly. Mediolanští bojujíce za svou svobodu odporovali svým nepřátelům velmi statečně; s obou stran padali nejudatnější bojovníci; od hodiny nešporní až do setmění trvala bitva. Konečně Mediolan- ští ztrativše mnobo lidí buď smrti buď zajetím a nemohouce útoky Čechů více vydržeti, táhli nazpátek do svých zdí; a vitězní Čechové se- kajíce je, až k samým branám je pronásledovali. Zatim přetrhla noc další boj, ale kdyby ho byla nepřerušila, byli by vítězicí Čechové zároveň s nimi do zdí městských se dostali. Král však raduje se z vitězství, vrátil se se svými vítězi do svých stanů. Přemnozí pak rytíři přinesli do ležení přečetná poranění, V této bitvě v květu svého jinošského věku podlehli jsou Mikůš, Ota, Zvěstek, Gerard, syn velkého Hrabiše, všichni bojujice jako lvi; a ty jsme s Danielem, pánem svým a biskupem pražským, za velkého hoře- kování v opatství Vallis Clara nedaleko Medio- lanu pochovali. Mediolanští přesvědčivše se takto o takovém udatenství Čechů, neodvážili se více vyjiti za tyto brány, nýbrž opevňovali se co nejvíce při nich, zazdivajice je úplně kame- nim, spokojujíce se toliko jedinou brankou. V paláci opata sv. Diviše před samou branou ubytoval se král český sám, rozloživ. kolkolem své voje. Mediolan takto ze všech stran silným vojskem obklíčen jest. Při takovémto a tak usilovném obležení byli jsou ve službě císaře pána tito knižata: Vladislav, král český, s panem Děpoltem, vě- hlasným bratrem svým, a s jinými pány a vel- moži. Z knižat německých pak při tom byli .tito knizata: Fridrieh, syn Kunratüv, vévoda roten- bursky, Jindrich, vévoda z Rakous, Ludvik, bratr císařův, falekrabi ze Šváb, Ota falekrabí z Ba- ?) .0. Morena jmenuje Tassa z Maudella a mimo to ještě Girarda, co přední hejlmany Mediolonsk$ch. — 2) dirimisset 1. 

Strana 438
1158 438 nus comes de Sueuia, Otto, palatinus comes de Bawaria, cum suis fratribus, duo filii marchionis Alberti et alii principes de Saxonia cum forti militia, plurimi guogue totius Teutonie principes. Affuit quoque Peregrinus, patriarcha Aquilegen- sis, Fridericus, Coloniensis archiepiscopus, Wik- mannus, Maigdburgensis archiepiscopus, Ansal- mus, Rauennatensis archiepiscopus, Ermannus, Verdensis episcopus, Daniel, Pragensis episcopus, Ratisponensis !), Wirzburgensis episcopus”), Ci- censis episcopus”), Wormacensis episcopus *), Alexander, Laodicensis episcopus, Metensis epis- copus*), Camaracensis episcopus °), Treuerensis episcopus”), Argentinensis episcopus*), Augu- stensis episcopus °), Curensis episcopus !°) et alii Tevtonie episcopi. Lonbardie etiam huic obsi- dioni hii affuerunt principes: Vgo, marchio de Monteferrato, Gvido comes Blandratensis cum filiis suis, Obico marchio Malaspina, Gerardus de Carpeneto, Gerardmus de Ferraria, Vgo, Al- bertus, Vgolinus, Albertinus et plurimi alii Lon- bardie principes. Maximum uero auxilium ad hoc negotium conferentes, tam forti militia, quam aliis instrumentis et necessariis domno impera- tori Papienses, Cremunenses, Laudenses, Kûmani, qui maxime huius obsidionis fabricatores exsti- terant, accurrunt. Alie quoque Lonbardie ciui- tates cum sua forti militia huic affuerunt operi, uidelicet Veronenses, Brixenses, Mantuani, Ber- gamenses, Parmenses !"), Placentini, Genuenses, Terdonenses, Astenses, Albani, Vercellenses, Nouuarienses. Yporienses, Paduani !?), Teruisiani, Aquilegenses, Ferrarienses, Reginenses, Mutinen- ses, Bolonienses quoque cum suis legistis et sapientibus, Immolenses. Maritime quoque ciui- tates: de Cisena, de Seruia, de Foro Julii, Ra- uennates, de Foro Liuii, Ariminienses, Fanenses, Anconitani, Firmenses, Senegonenses, Esculani, aliarum quoque Lonbardie ciuitatum plurima militia. Plurime etiam ciuitates Tuscie et Roma- niae, quedam cum militia, quaedam domno im- peratori debitum offerentes affuerunt seruicium, Lucenses scilicet, Pisani, Lunenses, de Aquis- pendentibus, Senenses, Biterbienses, Florentini, Sutrienses, Nepenses, Flagentini, Anangientes, LETOPIS VINCENCIÜV. vor s bratry svÿmi, dva synové markrabiho Alberta a jiní knižata ze Sas s četným li- dem, a přemnozí knížata z celého: Německa. Byl jest také při tom obležení Pelhřím, patri- archa akvilejský, Fridrich, arcibiskup kolínský, Wikman, děvinský arcibiskup, Anselm, arcibiskup z Ravenny, Hermann, biskup werdenský, Daniel, biskup pražský, biskupové řezenský, wirepurský, naumburský, wormský, Alexander, biskup lutiš- ský, biskup metský, kambrejský biskup, biskup trevirský, biskup štrasburský, augšpurský biskup, biskup kurský a jiní biskupové z Německa. Také z Lombardie byli jsou při obležení tom tito knizata: Hugo, markrabi montferratskÿ, Guido, hrabë blanderskÿ, Obik, markrabi ma- laspinskÿ, Gerard z Carpeneta, Gerard z Ferra- ry, Hugo, Albertus, Hugolinus, Albertinus a pre- mnozi jiní náčelníci z Lombardie. Největší: však pomoc k tomu podniknutí poskytli jsou jak sta- tečným vojskem tak i nástroji a jinými potře- bami Pavijèti, Kremonšti, Lodští, Komští, kteří byli hlavními strůjci této výpravy. Ale také jiná města lombardská byla s četným lidem při tomto podniknutí, jmenovitě Veronští, Brescijšti, Man- tovšti, Bergamští, Parmšti, Placentinšti, Janované, Terdonšti, Astenšti, Albanští, Vercellšti, Novarští, Iporyjští, Padovští, Trevisanšti, Akvilejští, Fer- rarští, Reginští, Modenští a Bononští se svými zákonníky a mudrci, Imolští. Také z pomoř- ských měst: z Ceseny, z Cervie, z Furlanu, z Ra- veny, z Forli, z Rimini, z Fani, z Ankony, z Ferma, z Seny Gallické a z Askula a jiných měst Lombardie bylo mnoho vojska. Též přemnohá města Tuscie a Romanie byla přítomna, některá s vojskem, jiná aby císaři pánu povinnou službu nabídla, totiž Lučtí, Pisanšti, Lunêti, Akvijäti, Senenští, Biterbšti, Florentinští, Sutrijští, Ne- pijšti, Flagentinšti, z Anagni, Tuskulanští, Tibur- tinští; z Horty, z Perusia a též z jiných měst Tuscie v okoli římském přišla mnohá a silná pomoc. Jmena měst těchto, v nichž biskupství 1) Hartvík II. — ?) Gebhard II. — 3) Bertold. — 4) Kunrat. — 9) Štěpán. — $) Mikuláš. — 7) Hillinus. — 8) Burchard. — 9) Konrad. — 19) Adalgot, — !!) Parimenses 1. — !?) Puduani 1. 

Strana 439
LETOPIS VINCENCIŮV. Tusculani, Tiburtini, de Orto, de Perusio, alia- rum quoque ciuitatum Tuscie circa Romam adia- centium plurima et fortis aduenit militia. Harum ciuitatum nomina, in quibus episcopatus sunt, ex quibus peragrauimus et pedibus nostris tri- uimus, quasdam ipsas, quarundam consules uidi- mus, describere non incongruum duximus. Ipsi quoque Romani harum ciuitatum commotionem in auxilium domni imperatoris uenire conside- rantes, domnum Petrum urbis prefectum cum suis senatoribus in seruicium domni imperatoris transmittunt. Hac forti militia domnus imperator fretus Mediolanenses obsidet. Ad portam, quae Romana dicitur, ad quam domnus imperator militiam suam posuerat, nullus Mediolanensium militiam pretemptare presumit, solummodo portas suas defendunt. Turris maxima de fortissimo opere marmoreo, quae arcus Romanus dicebatur, ad honorem antiquorum imperatorum facta, non longe à porta illa inter staciones domni impera- toris et portam illam stabat, in qua Mediola- nenses milites suos posuerant ad defendendum ibi stationes imperatoris, homines stultissimi. Quos imperator militia sua cireumdans turrim illam maximam cum eis ad terram deici pre- cepit, qui solam uitam ab imperatore exorantes turrim predictam domno imperatori reddunt, in qua domnus imperator fortem locat militiam. Papienses, Cremonenses Lomellum, castrum for- tissimum Moyce et plurima alia castra Medio- lanensium et aliorum aduersariorum suorum destruunt. Boemi uero castra, uillas comburunt, mulieres quoque pulchras iuuenculas multas rapiunt, secum in castra deducunt, quas domnus Daniel, Pragensis episcopus, de manibus eorum, quasdam precibus, quasdam pecunia liberans domno Peregrino archidiacono suo custodiendas committebat, qui eas in tentorio suo fideliter custoditas, recreatas, consolatas in ciuitatem Mediolanensem fideliter deducebat. Heinricus autem dux Avstriae ad portam suam facit in- sultum, & tercia hora diei usque ad noctem fit prelium, ex utraque parte percutiuntur plurimi, ignes ante ipsam portam iaciuntur, quos Medio- lanenses se uiriliter defendentes extinguunt. Tali .chorea et ioco Mediolanenses undique cinguntur, domnus autem imperator singulis diebus eum 439 jsou, jež jsme prošli a nohama svýma se do- tkli, z nichž některé samy, z jiných pak konšely viděli, nezdálo se nám nevhodno vypsati. I sami Římané vidouce takové hnutí těchto měst, pomoc cisafi pánu činicíich, vyslali jsou pana Petra, prefekta města, se senatory v službu císaře pána. Císař pán, spoléhaje se na toto silné voj- sko, jal se Mediolanské obléhati. Před bránu, kteráž římská se nazývá a při niž císař. pán řady své rozložil, neodvážil se nikdo z Medio- lanských s vojskem; nýbrž hájili jen svou bránu. Nedaleko od brány této mezi stanovištěm cisa- řovým a mezi ni stála převelká věž z přepe- vného zdiva mramorového, zvaná oblouk římský, jejž někdy ku poctě starých císařů římských vy- stavěli; věž tu Mediolanští, ti zpozdilí lidé, ob- sadili lidem svým, jenž býti měl ku obraně proti stanovištím cisařovým. Císař však dal obe- hnati převelkou tu věž lidem svým a kázal ji k zemi povaliti i s obhájci ; ale ti vyprosivše na císaři, aby uchování byli na holých životech, vzdali řečenou věž císaři pánu. Pavijští a Kre- monští pobořili Lomello, přepevný hrad Monzu a mnohé jiné hrady Mediolanských a jiných nepřátel. Češi pak pálili hrady, vsi a uná- šeli také mnohé krásné a mladé ženy a při- váděli je do ležení, z nichž některé pan Daniel, biskup pražský, prosbami, jiné penězi z rukou jejich vysvobodil a panu Pelhřimovi, arcijáhnu svému k opatrování odevzdal; ten je v stanu svém věrně ošetřoval, občerstvením opatřil, potěšil a poctivě do města Mediolana dovedl. Jindřich, vévoda rakouský, učinil útok na svou bránu, i strhla se z toho bitva od třetí hodiny denní až do noci trvající; z obou stran pfemnozi byli poraženi, ohně před bránu samu metány, jež Mediolanští, hájice se statné, uhasi- nali. Takovým tancem a rejdem byli Medio- lanátí se všech stran svíráni; císař pán pak neopomenul každého dne obcházeti s vojskem Mediolan, aby nikdo neunikl. Mezi tím připra- vovaly se stroje, pomoci jichž se měly zdi po- 58 1158 

Strana 440
1158 440 exercitibus, ne aliqui inde exirent, Mediolanvm circumire non cessat. Interea machine, per quas muros eius deicere intendebant, preparantur. Dum hee geruntur, Peregrinus, Aquilegensis pa- triarcha, Ebrehardus, Babenbergensis episcopus, Daniel, Pragensis episcopus, Mediolanenses de his, quae eis ad pacem sunt, conueniunt, qui ex consilio suorum fidelium in consilio domni Wi[adizlai] regis Boemie, se ponunt, et ut per eum ad gratiam imperatoris perueniant, exorant. Hanc eorum uoluntatem rex imperatori insinuat. Imperator his auditis principum suorum super hec communicat consilia. Ansalmus, Rauenna- tensis ecclesiae archiepiscopus, interea mori- tur!) Per omnes exercitus sonat, quod deus ideo evm percusserit, quod Mediolanum obsidere imperatori dederat consilium. Principes de uicto- ria et de pace gaudentes talem uiam in gratiam eos recipiendi inueniunt, rege Boemie inter eos mediante, et hec iuramentis confirmant?) et hec dictante: quod Laudam, Kumas et alias ciuitates imperatoris ita liberas esse permittant, sicut ipsum Mediolanum ab eis liberum est, et quod decem millia marcarum imperatori pro suis ex- cessibus soluant, omnes captivos?) tam Cremo- nenses quam Papienses per manum regis Boemie dimittant, fidelitatem domno imperatori iurent, omnem iusticiam ab antiquis imperatoribus con- stitutam imperatori soluant, pacem omnibus ciuitatibus iurent, coronam et honorem imperii gladio suo custodiant, palatia imperialia secun- dum honorem imperatoris reedificent, et ut mi- litiam, quo imperator uoluerit, tribuant; duo- decim eorum consules, quos imperator elegerit, imperatore pro tribunali suo sedente nudipedes ad satisfactionem domno imperatori nudos gla- dios super colla sua portent; et ut hec et alia imperialia instituta rata et firma teneant, tre- centos obsides filios nobilium et proborum uiro- rum in potestatem imperatoris tribuant. Dies, in qua hec fieri debeant, dies natiuitatis sanc- tae Marie virginis instituitur. De pace futura ex utraque parte gaudent, Mediolanenses etenim foris uastabat gladius, intus pauor, estus autem, puluis, fetor cadaverum intollerabilis ex utra- LETOPIS VINCENCIÜV. valiti. Zatim co se toto dálo, dali Pelhřim, patri- archa akvilejský, Eberhard, biskup bamberský, Daniel, biskup pražský, Mediolanským pokynutí, jak by k míru mohli prijiti, a ti k radě svých věrných na pana Vladislava, krále českého, se podali a jej prosili; aby na milost císaře pána pomocí jeho byli přivedeni. To přání jejich oznámil král císaři. Císař uslyšev to, žádal kní- žat svých vté věci za radu. Anselm, arcibiskup kostela Ravenského, byl zatím zemřel. Po celém vojště rozléhalo se jakoby jedním hlasem, že proto jej bůh zasáhl, že radil císaři, aby oblehl Mediolan. KniZata radujice se i z vitézstvi i z po- koje nalezli prostredkovánim krále českého takovouto cestu, aby Mediolanští na milost při- jati byli, i stvrzeno to přísahami, co on byl usta- novil, totiž aby Lodi, Komo a jiná města elsai- ská nechali při takové svobodě, jako od nich «Mediolan svoboden jest, a aby cisafi za své provinění deset tisíc hřiven, všecky zajaté jak Kremonské tak i Pavijské skrze ruce krále českého propustili na svobodu, věrnost císaři pánu přísahali, všecka práva od někdejších ci- sařů ustanovená aby plnili, pokoj všem městům přísahali, korunu a čest říše mečem svým aby hájili; zámky královské, jak toho čest cisařská vyžaduje, aby znova vystavěli, a aby dali voj- sko, kamkoli by je císař míti chtěl; dvanáct konšelů jejich, jež byl císař určil, aby, nesouce obnažené meče nad šíjemi svými, přišli bosí před císaře na soudu sedícího učinit zadost, a k ujištění, že toto a jiná císařská ustanovení splní a zachovávati budou, aby za rukojmě dali tři sta synů lidí: urozených a počestných v moc cisařovu. Ustanoveno, aby se tyto věci staly v den blahoslavené panny Marie. Budou- eimu míru těšili se z obou stran; neboť Medio- Janské ničil z venku meč, a uvnitř města bázeň; vedro pak, prach, nesnesitelný puch z mrtvol sou- žil na obou stranách vojska, tak že již velmi mnozí četnými sužováni byli nemocemi. Především dáno jest v moe krále českého tři sta rukojmí, sto padesát urozených a sto padesát z lidu; také zajatí Pavijští a z jiných měst, asi tisic. nebo přes to, z nichž někteří již na deset let byli 1) Anselm zemřel r. 1158 dne 12 Srpna. — ?) confirmante Wallenbach. — *) Ruk. mól milites, coż opraveno v caplivos, 

Strana 441
LETOPIS VINCENCIUV. que parte omnes cruciabat exercitus, ita quod iam plurimi plurimis cruciabantur egritudinibus. Optata dies nativitatis beate Marie uirginis ad pacem faciendam aduenit. Ante omnia in potes- tatem regis Boemie trecenti dantur obsides, cen- tum quinquaginta nobiles et centum quinqua- ginta de populo; captivi quoque Papiensium et aliarum ciuitatvm mille et ultra, quorum qui- dam decem annis in captiuitate manserant, filios, quos paruulos dimiserant, iam factos milites lacrimabiliter salutabant, qui in monasterio sancti Dionisii sub custodia domni regis Boemie militum ea conditione ponuntur, ut si ad gra- tiam imperatoris per regem Boemie reduceren- tur, captivi liberi dimitterentur !, quod si non fieret, Mediolanensibus remitterentur. His ita dispositis ad adducendum in gratiam imperatoris archiepiscopum Mediolanensium ?) Ebrhardus, Bambergensis episcopus, et dominus Daniel, Pragensis episcopus, mittuntur. Primo itaque cum crucibus, cum plenariis et thuribulis bini et bini procedunt clerici, deinde canonici, monachi et abbates ordine disposito cappis ec- clesiasticis, casulis et albis induti progrediuntur, quorum tantam mulütudinem vidimus, quod licet tentoria imperatoris a portis Mediolanen- sium satis fuerint remota, processio tamen illa & predictis portis usque ad tribunal imperatoris durabat. Predictus archiepiscopus a predictis episcopis adductus in osculo pacis recipitur et uerbo facto, quod erga Mediolanum, imperialem ciuitatem antiquissimam, agat misericorditer, inter alios archiepiscopos collocatur. Post hec duodecim Mediolanenses consules electi gladios suos super colla sua ferentes nudis pedibus, licet enim plurimam offerrent peccuniam, quod eis calciatis hanc satisfactionem facere liceret, nullo modo tamen obtinere potuerunt, suo ordine progrediuntur, coram tot et tantis principibus imperatori suo sedenti pro tribunali super colla sua nudos offerunt gladios. Ex quibus Obertus de Orto consul, uir sapiens et lingue tam lon- bardice quam latine eruditus, in hec uerba pro- rupit: Peccauimus, inique egimus, ueniam peti- mus, collà nostraque ditioni et gladiis uestris 1) dimittentur 1. — *) Huberta z Pirovana. 441 v zajetí a syny své, jež co chlapce opustili, 1158 ji£ eo vojiny pozdravovali, dáni jsou do kláštera sv. Diviše pod stráž vojska krále českého s tou výminkou, aby propuštěni byli na svobodu, když Mediolanští skrze krále českého přivedeni budou v milost císaře, ale kdyby se to nestalo, aby jim zase byli vráceni. Když se tak stalo, byli vysláni Eberhard, biskup bambersky, a pan Daniel, biskup praz- sky, aby uvedli na milost cisaiskou arcibiskupa mediolanského. Nejdříve vytáhli tedy klerikové s kříží, s knibami bohoslužebnými a s kadi- telnicemi, jdouce dva a dva, pak kanovnici, mniši a opatové v určeném pořádku, jsouce odění v roucha církevní, kasule a alby; i viděli jsme jich tolik, že ač stany cisařovy od bran me- diolanských dosti byly vzdáleny, průvod ten od řečených bran až k trůnu císařskému sahal. Jmenovaný arcibiskup přiveden: byv od řeče- ných biskupů, přijat jest polibkem miru, a uči- niv řeč, aby císař. konal milosrdenství k Medio- lanu, prastarému tomu městu císařskému, posazen jest mezi jiné arcibiskupy. Potom dvanácte kon- šelů mediolanských vybraných nesoucích meče nad šíjemi svými kráčelo ve svém pořádku s bosýma : nohama — ačkoli mnoho peněz chtěli dáti, kdyby jim dovoleno bylo v obuvi to zadostiučinění od- byti, nemohli toho předce nijakZ obdrZeti — a u přítomnosti tolika a takových knižat při- nášeli císaři na soudné stolici sedicímu nahé meče na svých šíjích. Z'nich konšel Hubert z Orto, muž moudrý a jak řeči lombardské tak i latin- ské znalý, ujav se slova promluvil takto: Hře- šili jsme, nepravě jednali jsme, za odpuštění prosime, hrdla všech Mediolanských a co našeho jest podrobujeme panství vašemu a vašeho meče 58* 

Strana 442
1158 442 subdimus omnium Mediolanensium, et in his gladiis omnia tela eorum imperiali potestati sub- dita esse. Imperator uero singulorum recipiens gladios suis tradit ministris eos in gratiam suam reci- piens. Eorum archiepiscopus ad celebranda di- uina preparatur in ipso die natiuitatis beate Marie modo extraneo, modo Ambrosiano, quo soli ex antiquorum concessione apostolicorum utuntur Mediolanenses. Vbi cantorem eorum, uirum statura procerum, canum, uetustissimum, in albis, cappam choralem de serico in humero portantem, baculum de aneto maximum rubri- catum cum minis ferentem, mirabiles in circuitu canentium gyrationes et saltus facere uidimus, cuius gestus plus quam eorum cantus ab omni- bus ammirabantur. Domnus autem imperator imperiali diademate exornatus in medio tentorio suo tribunali residens, ubi hec fiebant diuina, quod ei rex Anglie miserat maximum et de opere mirabili, domnum Wi[adizlaum], regem Boemie, post tot labores et regales trihumphos coram tot tam Alamanniae, quam Italiae prin- cipibus, regio donat et exornat diademate. Et sic finitis diuinis omnibus Mediolanenses ad edes proprias, alii ad sua redeunt tentoria. De pace facta tam Mediolanenses quam alii exercitus maximo tribumphant gaudio. Imperator Mediolanensibus sua conlata gra- tia exercitus suos uersus preposituram Moyce, que ad imperialem spectat coronam, mouet et ibi ex iure antiquorum imperatorum regiam por- tat coronam, quanquam locus ille a Papiensibus esset combustus. Rex Boemie in infirmitate satis graui arreptus, in terram suam post tot labores cum suis exercitibus ab imperatore licentiam querit redeundi, quem ipse in persona sua uisi- tans ei per Brixiam dat licentiam redeundi. Pre- ter alia munera eum mille donat marcis, quas a Mediolanensibus acceperat; Mediolanenses enim eum decem millibus marcarum placauerant. Dom- no Danieli, Pragensi episcopo, imperator se- cum in [Italia remanendi querit licentiam, qui eodem tempore acutis tenebatur febribus; erat enim italice lingue peritus et in curia impera- toris acceptus et utilis Quam quidem obtinet uerumtamen contra eius uoluntatem. Ea nocte media predictus rex in terram suam suas mouet LETOPIS VINCENCIÜV. a chceme, aby s těmito meči všecky zbraně jejich moci císařské byly poddány. Císař však přijav od jednotlivých meče, odevzdal je svým služebníkům a přijal je na milost. Arcibiskup jejich připravoval se k služ- bám božím, jež sloužil v ten den blahoslavené panny Marie spůsobem cizím, spůsobem Ambro- sianským, jehož dle starých nadání papežů jen Mediolanští užívají. Při tom viděli jsme jejich zpěváka, muže postavy vysoké, lysého, velmi starého v albé, kapi kürovou z hedbávi na ple- cich nesoucího, který velikou hůl olšovou čer- veně natřenou v rukou držel a v kole zpívají- cích všelijak se točil a rozličné skoky činil, tak že se všichni více jeho pohybům než jeho zpěvu divili. A cisař pán ozdoben jsa korunou císařskou a sedě na trůně u prostřed stanu, kde se služby boží konaly, obdaroval a ozdo- bil po tolika pracích a královských vítězstvích u přítomnosti tak mnohých knízat jak néme- ckých tak i vlašských pana Vladislava, krále českého, královskou korunou zvláště velkou a práce podivuhodné, již mu byl král anglický poslal. A po skončených službách božích vrá- tili se Mediolanští do svých příbytků, ostatní však k svým stanům. Z učiněného pak miru ra- dovali se velice jak Mediolanští tak i jiná vojska. Cisaf pfijav Mediolanské na milost hnul se s vojskem svým k Monze, proboštství koruně císařské přislušejícímu, a tam, jak bylo právo starých císařův, posadil si korunu královskou na hlavu, ačkoli misto to bylo od Pavijských vypáleno. Král český jsa nemoci dosti těžkou postížen, žádal po takových namaháních na cí- saři dovolení, aby se mohl se svými řadami vrátiti domů, a on jej sám osobně navštívil a dovolení mu dal k návratu pfes Bresciji. Mimo jiné dary udělil mu tisíc hřiven, jež byl od Mediolanských obdržel; nebo Mediolanští byli jej udobřili desiti tisíci hřiven. Panu Danielovi, biskupu pražskému, který byl toho času prud- kou zimnicí zastížen, vyžádal císař dovolení, aby s ním směl v Italii zůstati: bylť on řeči vlašské známý a při dvoře císařském rád viděný a velice užitečný. Dovolení to dáno, ač proti jeho vůli. O polovici téže noci hnul se řečený král se svým ležením, aby se vrátil do vlasti. 

Strana 443
LETOPIS VINCENCIÜV. stationes. In curia imperatoris predictus episco- pus remanet, conualescit, per ciuitates Italie pro recipiendis obsidibus et iuramentis eorum mit- titur. Quantos et quales dolores et gemitus in remanendo cum episcopo et caros nostros in terram suam dimittendo habuerimus, deus nouit. Rex feliciter cum suis in terram suam reuertitur, qui Prage in ciuitate sancta a clero, principibus, nobilibus et populo receptus, laborum Italie non inmerüor feliciter regnauit. Has autem ciuitates, earum iuramenta et obsides et plurimam domno nostro episcopo ab eis pro expensis et pro ho- norario recipientes pecuniam peragrauimus: Bri- xiam, Mantuam, Ueronam, Cremonam, Papiam, Parmam, Placentiam, Regium, Mutinam, Bolo- niam. Alii domni imperatoris nuntii pro eodem negotio exequendo per alias ciuitates mittuntur. Imperator autem Mediolanensibus sua conlata gratia generalem curigm omnibus urbibus Italie Runkalie supra Padum non ionge a Placentia in festo beati Martini indicit), vbi antiquorum imperatorum confirmatis legibus et suis ascrip- tis?) Mediolanenses in suum uocat consilium, quomodo urbes Italie sibi fideles habeat, querit. Qui ei tale dant consilium, quod eos, quos per ciuitates Italie sibi fideles habet, per suos nun- tios eos ibi suas constituat potestates, quos ipsi consules nominant. Quod imperator laudans us- que ad tempus huic rei competens in corde suo recondit. Ea finita curia principes Italie ad pro- pria redeunt. Imperator uero nullo prohibente per Lonbardiam, qua uolebat, ibat. Imperator denique Fridericus in ciuitate Alba, non in ea, quam Eneas construxit, sed in alia inter ciui- tates Vercellas et Astam, natale domni cum suis principibus celebrat et ibi suum imperiale portat diadema feliciter. His ita peractis consilii Mediolanensium non immemor pro ponendis suis potestatibus per ciui- tates Lonbardie suos dirigit nuntios, uidelicet domnum Danielem, episcopum Pragensem, Reg- naldum cancellarium, qui eodem anno Colonien- sis archiepiscopus factus fuit, Ermannum, Ver- denensem episcopum, uirum sapientissimum, Ottonem, palatinum comitem de Ratispona, Gi- donem, Blandratensem comitem, uirum eloquen- 443 Biskup jmenovaný zůstal při dvoře cisařském, pozdravil se, byl vyslán po městech italských, aby přijímal rukojmě a přísahy jejich. Jak velice nás to bolelo a jak jsme vzdÿchali, jimž zůstati bylo s biskupem, když jsme své drahé do vlasti ubírati se viděli, bohu jen jest známo. Král šťastně se vrátil do své země, a byv v svaté Praze od kněžstva, knížat, pan- stva a lidu přijat, panoval šťastně, nejsa nepa- mětliy namáhání, jež měl v Italii.. Tato pak města, od nichž jsme přijímali přísahy a ru- kojmě a od nichž jsme pro našeho pana biskupa mnoho obdrželi peněz na útraty a v odměnu, prošli jsme : Brescii, Mantovu, Veronu, Kremonu, Pavii, Parmu, Placencii, Regium, Modenu, Bo- nonii. Jiní poslové cisafe pána za toutéž pří- činou vysláni byli zase po jiných městech. Císař pfijav Mediolanské na svou milost ustanovil všem městům vlašským obecný sjezd v polich Ronkalských na Padu blíže Placencie k svátku sv. Martina, kde ztvrdiv zákony starých císařův a knim své nové připojiv, Mediolanské k sobě povolal a jich se ptal, jak by města italská sobě věrnými udržel. A ti mu dali takovou radu, aby ty, jež jsou v městech jemu věrni, skrze posly své učinil tam svÿmi podestami, jež oni sami konšely nazývají. Císař schväliv to, zachoval věc v mysli až k příhodné době. Po skončení tohoto sjezdu vrátili se knižata vlašští do svých domovův, císař pak táhl po Lombardii; kam se mu libilo; neboť nebylo žádné překážky. Konečně v městě Albě, ne v té, již založil Eneáš, ale v jiné, mezi městy Vercelli a Astem položené, slavil císař Fridrich i se svými knížaty šťastně den narození páně, při čemž ukázal se v cisařské koruně. Mezitím nezapomněl rady Mediolanských a vyslal své posly, aby po městech lombardskÿch sadili podesty, a to pana Daniele, biskupa praž- ského, Regnalda kancléře, který téhož léta stal se arcibiskupem kolínským, Hermanna, biskupa verdenského, muže velice moudrého, Otu falc- krabiho z Éezna, Guidona, hrabéte Blanderského, muže velmi vymluvného, ktert v Kremoné, v Pa- vii, v Placencii a v jiných městech rozkazy 1) 114 Listopadu. — ?) Srovnej v Pertzových Mon. Germ. hist, Leg. U, 110—114. 1158 1159 

Strana 444
1159 444 tissimum, gui Cremone, Papie, Placentie et in alis ciuitatibus iussa domni imperatoris exe- guentes, ueniunt nouam Laudam, guam predic- tus imperator non longe a ueteri Lauda super flumen Aduam paruo adhuc fossato circumde- derat. Vbi incolas paucos pauperes et casas eorum pauperrimas, et ubi monasterium eorum dispositum fuerat, altare eorum cratibus uilibus de frutice circumdatum et campanulam solam, que ad diuinvm officium et ad consilia incolas illos conuocabat, et episcopellum eorum paupe- rem, inopem, contractum, sed uitae!) sanctis- simae, invenimus. Ibi Mediolanenses de potesta- tibus iussa imperatoris nullo modo velle facere audivimus. Tandem Mediolanum venimus, con- sules eorum convocantur, eis voluntas domni imperatoris aperitur, pro consilio cum suis nobi- libus et populo capiendo inducias quaerunt, quas obtinent, in dominico die responsuri Dies res- ponsionis advenit, nullo modo se hoc facere 'posse respondent, verumtamen sicut in privilegio imperatoris habebatur, quod ego Vincentius ex parte imperatoris et regis Doemiae scripseram, se per omnia facturos promittebant, scilicet quod ipsimet, quos vellent, consules eligerent et elec- tos &d imperatorem vel ad eius nuntium ad hoc constitutum pro iuranda imperatori fidelitate &dducerent?). Contra hoc nuntii imperatoris res- pondent, quod ipsi Runkaliae?) hoc imperatori dederint consilum, quod per suos nuntios in civitatibus Lombardiae ponat potestates, eo con- silio utantur et ipsi, attamen quos velint eligant, sicut volunt consules vel potestates eos appel- lent?), solummodo per nuntios imperatoris eos eligi permittant. Cum hanc voluntatem eorum tam populo quam alii in summo monasterio sanctae Mariae virginis referunt?), repente fit clamor: fora, fora! mora, mora! quod in$) vul- gari eorum sonat: trahantur foras, moriantur. Firmiter curiae claudimus?) portas, per fenes- tras in palatia nostra iaciuntur lapides, consules eorum accurrunt, sedatur?) populus, tantus quiescit tumultus. Haec populum ebrium sine eorum consilio fecisse referunt, ne hoc usque LETOPIS VINCENCIÜV. císaře pána vykonavše přišli do nového Lodi, jež řečený císař. nedaleko od starého Lodi na řece Addě dosud jen malým přikopem byl obe- hnal. Tu jsme našli lidí málo a chudé a cha- loupky jejich přebídně, a tam kde měl státi jejich klášter, viděli jsme oltář jejich vetchým pleti- vem a ratolestí pokrytý, atu byl jediný toliko zvo- nek, kterým svolávali se lidé ke službám božím i do rady; a našli jsme biskupika jejich chudého, nuzného, sešlého, ale života velice svatého. Tu jsme slyšeli, že Mediolanští rozkazů cisařových o podestách na žádný spůsob nechtéji prijmouti. Konečně jsme přišli do Mediolanu. Konšelé je- jich svolání jsou, vůle císaře pána se jim ozná- mila, oni pak žádali za odklad, aby se mohli o tom poraditi se šlechtou i s lidem. I dán jim odklad, a chtěli budouci neděli odpověd dáti. Den odpovědi přišel, ale oni odvětili, Ze na žádný spůsob tak učiniti nemohou, ale jak v pri- vileji císafském bylo, jež jsem já Vincencius k nařízení císařovu a krále českého byl sepsal, slíbili vše plniti, totiž že si sami zvolí za kon- šely takové osoby, jež budou chtíti, a zvolené že pošlou k císaři anebo k jeho poslu k tomu ustanovenému, aby přísahali cisaři věrnost. Proti tomu odpověděli poslové ciísařovi, že oni sami v Ronkalii dali císaři radu, aby svými posly ustanovoval v městech lombardských podesty, ta- kové rady nechť se užije také i při nich ; avšak které by si přáli, ať si vyberou, nechť si je, jak sami chtějí, konšely nebo podesty jmenují, ale ať jen se spokoji, aby od poslů císařových byli zvo- leni. Když tuto žádost lidu a jiným v hlavním klášteře blahoslavené panny Marie oznamovovali, křičeno pojednou fora, fora! mora, mora! což znamená v obecné jejich mluvě, pryč s nimi, nechť zemřou. Pevně zavřeli jsme hned vrata dvo- ru, ale okny házeny jsou kameny do příbytků našich; konšelé přiběhli, lid: se utišil a shlu- knuti to se upokojilo. Opily lid ze to bez jejich vůle učinil pravili, prosice, aby se to aZ k cisaïi nedoneslo, slibujice zároveň mnoho penčz k za- dostučinění. Poslové cisařovi slibovali, že učiní, jak si toho přáli; každý se vrátil do své ho- 7) Tu opět v původním rukopisu jeden list vyríznut, tak Ze text od slova následujícího podán zase dle opisů. — ?) adducerentur 3. — °) Kunk. 3. — ?) compellant 3. — 5) refertur 3. — 9) nemá 3. — 7) clau- p simus 3. — 9) sedatus 3. 

Strana 445
LETOPIS VINCENCIŮV. ad imperatorem perveniat.rogant, plurimam eis pro satisfactione promittentes pecuniam. Nuntii imperatoris secundum voluntatem eorum bene respondent, ad sua quisque vadit hospitia, in- iurias sibi illatas dissimulant et in medio noctis silentio, qua qui poterant, de supradicta civitate effugiunt, ad imperatorem veniunt, haec omnia ei referunt. Ex hoc tam modico fermento, tam modica scintilla excidium tantae urbis, tam an- tiquae, tam nobilis Mediolani ortum esse, qui- libet lector sciat. Posita solemni principibus curia!) de illata nuntiis suis et imperatori in- iuria conqueritur. Ex?) consilio principum Me- diolanenses ad curiam imperatoris de hoc re- sponsuri vocantur, veniunt, de hoc se satisfacturos ad eius voluntatem humiliter promittunt. In octava?) paschae huic^) rei terminus ponitur. Mediolanenses hoc jurato, quod omnibus civita- tibus imperatoris pacem habeant, ad sua rede- unt. Imperator de iuramentis eorum tanquam securus cum exercitibus versus maritima pergit?), Mutinae pascha celebrandum disponitur. In sab- batho palmarum *) non longe vix per unum mil- liare a Bolonia in burgo ad sanctam Helenam tentoria eorum figuntur. Ea nocte capella do- mni Danielis, Pragensis episcopi, et camera tota penitus comburitur, Dietlebus?), eius fidelis ca- pellanus, per totura dorsum duriter combustus incendium vix evasit. Hoc autem strictum et durum deo id disponente convivium feliciter evasi; pro emendis enim decretis et aliis libris ab eodem episcopo Boloniam missus fueram. Rem gestam scribo, ipsum episcopum in solo mantello, quo coopertus fuerat, et cum solo cothurno in- cendium evasisse inveni. Imperator et sui prin- cipes hoc audito plurimum dolent et plurima ei offerunt donaria. In ipsa civitate Mutina im- perator pascha?) solemniter celebrat, et cum tertia feria pasche?) in media curia imperatoris principes eius") iuniores et alii milites more suo eos ipso imperatore de imperiali suo palatio prospectante choreas suas luderent, ad impera- torem venit nuntius referens, castrum impera- toris Trek, in quo Tevtonicorum habebat magnam !) 2 Ünora 1159. — ?) et 3. — 3) octavum 2. 445 spody, stavél se v příčině pohanění spůsobe- něho, jakoby se bylo nic nestalo, ale za ticha půl- nočního utekl každý kam mohl z řečeného města, a když přišli k císaři, vše mu vypravovali. Každý čtenář věziž, že z tohoto nepatrného kvasu, z této malé jiskry vzešlo vyvrácení takového, tak staré- ho a vznešeného města Mediolanu. Císař položiv slavný sněm knižatům, žaloval na křivdu poslům svým a sobě učiněnou. K radě knižat povoláni Mediolanšti ke dvoru císařovu, aby se z toho odpovídali; přišli a slíbili skroušeně, že učiní zadost dle jeho vůle; k tomu dán jim rok v ochtáb dne velikonočního. Mediolanští slíbivše přísahou, že zachovají mir se všemi městy ci- sařskými, vrátili jsou se domů. Císař jsa pří- sahami jejich ujistěn, namiřil s vojském svym v stranu krajin mořských, a uminil si v Modeně velkonoce slaviti. V sobotu před nedělí květnou sotva asi mili cesty od Bononie v méstysi u sv. Heleny zarazili své stany. Té noci shofela do- cela kaple pana Daniele, biskupa prazského, a celá komora jeho. Dětleb, věrný jeho kaplan, jest na celých zádech popálen a sotva ohni unikl. Tomuto přísnému a tvrdému navštívení bohem seslanému ušel jsem šťastně; neboť byl jsem od řečeného biskupa poslán do Bononie, abych dekrety a jiné knihy zakoupil. Piši o věci, která se skutečně stala, že jsem shledal, kterak biskup z ohně vyvázl pouze v pláštiku, jímž byl pfikryt, a jen v stfevieich. Cisaf a knizata jeho uslyševše, co se stalo, litovali ho velmi a zaslali mu přemnoho darů. V městě Modeně samém slavil cisaf slavné velkonoce, a kdyz v ütery velkonoéni u prostfed cisafského dvoru mladší knížata jeho a jiní rytíři dle: spůsobu svého hry odbývali a císař z paláce císařského sám se na to díval, přišel posel, jenž zvěstoval, že hrad cisařský Trezzo, v němž byla silná posádka Němců, od Mediolanských jest obležen. Ihned přetrženy jsou hry, sáhnuto ke zbraním válečným a časně z rána táhlo se na pomoc obleženým. Po několika dnech přišel jiný posel zvěstuje, že hrad Trezzo byl již až do zákla- dů vyvrácen, a kdo v něm byli, že jsou zajati Oktava velkonoční neděle připadla r. 1159 na 19 Du- ben. — *) huius 3. — 5) progreditur 2. — %) 4 Dubna. — 7) Vietlebus 3. — 9) 12 Dubna. — 9) 14 Du- bus. — 10) et 3. 1159 

Strana 446
446 nte militiam, esse a Mediolanensibus obsessum !). Rumpuntur choreae, arma rapiuntur bellica, summo diluculo obsessis in adiutorium pergi- tur?) Paucis transactis 'diebus alius nuntius venit dicens, castrum ?) Trek funditus esse de- letum, et qui intus fuerant, captos et turpiter Mediolanum deductos. Hoe imperator audiens Laudam se confert, qualiter eis ad*) hoc res- pondeat, disponens. Omnibus civitatibus Italiae *) obsidio Mediolani indicitur; ad hoc innumera- bilis militia tam Tevtonicorum, quam Italorum convocatur. In ipsa secunda 5) feria prima die rogationum ?) imperialia rosea vexilla et exer- citus suo ordine dispositi ante ipsas portas Me- diolanenses progrediuntur, fruges, vineas, oliveta, castaneas et alias arbores fructiferas nullo pro- hibente funditus destruunt, villas, castra, turres igne comburunt et destruunt. Sic provincia Me- diolanensis tota in circuitu usque ad ipsum Ti- cinum destruitur. Imperator autem sic terra illa desolata et destructa, ex consilio Cremonensium et Papiensium Kremam, castrum natura et mi- litia fortissimum, qui Mediolanensium amicissimi fuerant, cum multa militia obsidet 9), qui innata sibi probitate contra exercitus imperatoris egredi- untur?), ex utraque parte pugnatur acriter, plu- rimi hinc et inde vulnerantur, capiuntur, occi- duntur. Nox pugnam dirimit !'?). Kremenses infra muros sese retrahunt, ex parte imperatorjs mar- chione de Anchona !!), milite honestissimo inter- fecto. Imperator Krema !?) obsessa Laudam rever- titur, et assumpta sibi fideli militia nocte clan- culo cum quibusdam Papiensibus versus Medio- lanum progreditur. Papienses autem in quadam silva in quibusdam latibulis !?) imperatore cum sua militia posito pro rapiendis gregibus Medio- lanum saliunt, plurimos greges rapiunt, fugam cum eis ineunt. Haec res Mediolanensibus innotes- cit, fit clamor undique, signa dantur. bellica, .pro gregibus suis eripiendis armata militia progre- ditur, cum Papiensibus ad hoc constitutis pu- gnant '*), nunc vincunt, nunc vincuntur. Papien- ses interdum fugam simulant, ubi imperatorem LETOPIS VINCENCIÜV. a hanebné do Mediolanu odvedeni. Uslysev to císař odebral se do Lodi, čině opatření, jakby Mediolanským na to odpověděl. I bylo všem městům vlašským oznámeno, že se Mediolan oblehne, a svoláváno k tomu nesčíslné vojsko jak Němců tak i Vlachů. V ponděli dní křížo- vých objevily se růžové prapory a řady cisař- ské ve svém rozložení před Mediolanem, a že nikdo nebránil, vičili obili, vinice, zahrady olivové, kaštanové a jiné ovocné stromy, pálili vsi, hrady, tyrze a kazili je. A tak jest pople- něno kolkolem celé územi Mediolanské až k sa- mému Ticinu. Císař. ale spustošiv a popleniv takto tu zemi jal se k radě Kremonských a Pa- vijských obléhati vojskem svým Kremu, hrad jak přírodou tak i vojskem velmi pevný a opa- treny. Bylif Kremští největší spojenci Mediolan- ských; a jak již vrozenou měli špatnost, vytáhli proti vojsku císařovu: z obou stran prudce bo- jováno, přemnozí tu i onde byli raněni, zajati, zabiti. Noc přerušila boj. Kremští ucouvnuli mezi zdě; na straně císařově zabit markrabí Ankon- ský, rytíř velice na slovo vzatý. Císař oblehnuv Kremu vrátil se do Lodi a přibrav si věrné vojsko, táhl v noci s některými Pavijskými tajně proti Mediolanu. Pavijští však, když se byl císař se svým vojskem v nějakém úkrytu položil, vskočili do Mediolanska, zmocnili se velikých stád a dali se s nimi na útěk. Když se o tom v Medioláně dověděli, učiněn všude pokřik, dána válečná znamení, a ozbrojené vojsko vytáhlo, aby si zase stád svých dobylo; s Pavijskými k tomu určenými dali se do boje a brzy vitě- zili, brzy zase byli přemáháni. Pavijští dělajíce, jakoby se dali na üték, uhnuli se v.tu stranu, kde, jak věděli, císař. s vojskem se skrýval. Zatím jich od Mediolanských přemnoho bylo poraněno a zajato, a když již byli blízko císaři, zazněly od Pavijských táhlé zvuky trouby, zna- ment to císaři velmi: známé. Uslyšev to císař vyskočil s vojskem Pavijským na pomoc, i jsou Mediolanští nemilosrdně zbiti;. někteří ranční, pobiti, zajati a do Lodi odvedeni. Císař jsa od 1) Otho Morena uvádí, že Milonští vytáhli 18 a 20 dne měsíce Dubna Trezza se zmocnili. — ?) progre- ditur 2. — 3) nemá 3. — *) de 3. — 9%) nemá 3. — 5) vero 3. — ?) 18 Kvélna, — 8) V měsíci Cervenci, — 9) expediuntur 3. — !°) diremit 3. — !!) Wernher. .—— !?) Krena 3. — '9) latebris 3, — !*) pugnatur nec v. nec v. 2. 

Strana 447
LETOPIS VINCENCIŮV. cum militia latere sciebant. Interdum a Mediola- nensibus vulnerantur, capiuntur plurimi. Interea iam imperatore prope existente a Papiensibus tuba ductilis sonat, signum imperatori notissi- mum. Hoc audiens imperator cum militia in auxilium Papiensium prosilit, Mediolanenses ster- nuntur impie, nonnulli vulnerantur, occiduntur, capiuntur, Laudam deducuntur. Imperator cum trihumpho ab episcopis suis susceptus eis et aliis principibus suis inquit: Eamus et!) videamus hodiernam venationem nostram, si tantis labo- ribus nostris sit competens. Ivimus, vidimus tan- tam multitudinem eorum, iuvenum, senum, ado- lescentum in longissimis chordis in carceres deduci, sicut greges albarum ovium. Hoc itaque peracto ad obsidendam Kremam revertitur, et ita eam exercitibus circumdant, quod nullus Mediolanensium ire intro?) nec Kremensium extra ire poterat?); arctantur un- dique, molendina), forum et currentes aquae auferuntur. Pergamenses fidelitatem suam impe- ratori ostendere volentes, cum eis proelium ine- unt, & tertia hora usque crepusculum pugnatur acriter. Kremensium septem *) optimi) capiuntur milites, quos imperator ante portas?) eorum fecit suspendi, licet pro vita sua redimenda ei plurimam offerrent pecuniam. Propter hoc Kre- menses quatuor imperatoris suspendunt homines, unde?) imperator iratus pro sexaginta eorum mittt obsidibus, quos Papiae vinctos habebat, eos omnes suspendere volens. Interea Laudenses ei nepotem archiepiscopi Mediolanensis cum aliis tribus militibus electum iuvenem bello captum adducunt, quos. imperator multorum principum preces spernens, ibidem suspendi praecepit. Plu- rima proelia inter eos exercentur talia. Interea ad imperatorem advenit quidam de Hierosoli- mis?) qui cum Hierosolimitanis multa castra Saracenorum instrumentis suis destruxerat, qui promittebat turrim, quam ipse de lignis faceret, in medio castro cum militibus se positurum. Ad haec pecunia et omnia instrumenta ad boc utilia ei promittuntur!?) a Cremonensibus, qui Kre- mam capere modis omnibus laborabant. Haec 1) nemá 3. — ?) intus 3. — ?) poterant 3. — *) molendinum 3. — 5) verum 3. — 9) Dle Oty Moreny nazýval se Merchisius; utekl prý tajnó od Kremskÿch 7) portam 2. — 9) 447 biskupů a jiných knižat svých vitán, pravil: Jdéme a podivejme se na dnešní lov svůj, jeli přiměřený takovým našim namáháním! I šli jsme a viděli jsme jich veliké množství, mla- díků, starců, jinochů, viděli jsme, jak je na dlouhých provazich do vězení vedli, jakoby stáda bílých ovcí. To tedy když se vykonalo, vrátili se k oble- žení Kremy a obklíčili ji tak vojsky, že nikdo z Mediolanských nemohl vejiíti do vnitř a nikdo z Kremskÿch vyjiti ven ; i byli sevřeni a se všech stran se jim mlýny kazily, špíže a tekoucí vody odnimaly. Bergamáti, chtéjice eisafi ukázati svou vérnost, podstoupili s Kremskymi boj, i bojováno krutě od třetí hodiny až do stmívání. Sedm vzneše- ných bojovníkův Kremských zajato, jež cisař před branami jejich dal pověsiti, ač nabízeli velmi mno- ho peněz, chtějíce život svůj vykoupiti. Z té pří- činy pověsili Kremšti čtyry z lidi cisařských. Ale císař rozzlobiv se, poslal pro šedesát rukojmí, jež měl v zajetí v Paviji, chtěje je všecky dáti povésiti. Mezi tim pfivedli mu Lodáti bratrovce arcibiskupa mediolanského, mládence to vybrané- ho a jiné tři rytíře, jež byli v boji jali; ty tam kázal cisaf povésiti, nedbaje proseb mnohych knižat svých. Takové boje velmi zhusta svá- dény mezi nimi. Zatím přišel k císaři jakýsi člověk z Jerusalema, který svými stroji s Jeru- salemskými mnohá pevná místa Saracenův zni- čil, a ten sliboval věž s vojáky, již by ze dřeva sestrojil, dopraviti do pevnosti. Na to se mu slibily penize a všecky přístroje k tomu potřeb- né od Kremonskych, ktefi váemoZnym spůso- bem o to usilovali, aby Krema byla dobyta. To vše se rychle stalo, a čeho potřebi bylo k dílu strůjci jeho, to se dopravilo, a tím spůsobem vy- octo 2. — 9) optime 3. — k císaři, od něhož byl rád přijat a obdarován. — !9) appromittuntur 3. 59 1159 

Strana 448
1159 448 omnia in brevi fiunt, omnia necessaria huic rei utilia magistro operis adducuntur, in hunc mo- dum maxima de maxinis lignis quernis erigi- tur turris. Primo duae ponuntur quadratae tra- bes quernae in modum rhedae!), inprimis eius latitudo et longitudo in terra disponitur, et quae?) post mirabili ingenio, sicut. in castrum deduci debebat, erigitur; in ipsa sex domicilia, in quibus milites pugnaturi debebant stare, disponuntur. Primum domicilium aequale castro, in quo pons magnus factus positus fuerat à ma- gistro turris in castrum ponendus militibus pu- gnaturis et in castrum ituris; a terra, sicut tra- bes erant dispositae, lata, in altum strictior, alis trabibus ad hoc dispositis et ferri lamini- bus et firmissimis clavis firmatis ad decem mi- lites in altum structa?), infra ad mille per in- feriora domicilia. Hoc instrumentum cratibus de ilicibus factis a fronte a dextris et a sinistris circumdatum usque ad fossatum, quod circa castrum factum fuerat, maximum, aquis curren- tibus *) plenum, obsidibus eorum de domiciliis illis circa turrim illam in sedilibus?) positis, quod si velint, illos 5) interficiant. Ab his, qui in illo domicilio in terra?) positi erant, circa quingentos, [qui]?) per fustes trabibus eas im- pingentes turrim illam, quo volebant, ducebant et reducebant, in ripa fossati ponitur; illis enim duabus trabibus?), quas supra in modum rhe- dae?) positas diximus, totius turris illus fun- damentum erat; aliae trabes in latum !!) multis instrumentis et ferro firmissime affixae fuerant, per quas hanc turrim, quo volebant, dedu- cebant per aequales trabiculas!?) saepo pro leuitate unctas et reducebant. A superiori domi- cio usque ad inferius sagittarii in castrum mittunt sagittas et multos vulnerant, plurimos interficiunt. Kremenses hoc sibi malum imminere videntes contra hanc turrim machinas, quas ad hoc fecerant, erigunt, maximos lapides mola- res et quos habere poterant contra praedictam turrim mittunt, diabolo svadente cognatis ami- cis et fratribus suis circa turrim positis non parcunt. Obsides, viri nobiles, quidam iuvenes, LETOPIS VINCENCIÜY. stavěna ohromná věž z největších dřev dubo- vých. Nejdříve položila se dvě čtyrhranná břevna dubová jako při čtyrkolém voze; ale především určila se na zemi délka a šířka věže a potom vyvedla se podivuhodným důmyslem tak, jak se s ní k hradu hnouti mělo. V ní umí- stěno šest obydli, kde měli státi vojínové, kteří bojovati a do města vskočiti měli. Při zemi, jak trámy již byly upraveny, byla věž široká, výše užší, jinými trámy k tomu určenými a železným plechem a pevnými hřebíky připevněnými do výšky desiti mužů shotovena; v nižších obydlích bylo u vnitř místa na 1000 lidí. Tento přístroj byl z předu a po pravé a po levé straně du- bovými fošnami pobit a až k příkopu, jenž byl kolem města, plnému tekouci vody a velkému, velmi pošinut, když se byli kolem věže na se- dátka posadili rukojmové z tamnich mist, aby je usmrtili Kremští, ač kdyby chtěli. Od těch, kteří při zemi řečeného obydlí byli, jichž se na 500 čítalo, a kteří věži tu, k trámům provazy při- vázavše, kam chtěli pošinovali a zase nazpátek táhli, postavena jest věž na břehu příkopu. Neboť oněma dvěma trámy, o nichž jsme výše řekli, že byly jako při voze položeny, dán základ celé věži ; ostatní trámy do šířky jdoucí přibity byly přepevně rozličnými přístroji a že- lezem, a po těch pošinovali tuto věž, kam chtěli; pomocí stejných trámců lojem pro kluzkost namazaných. Od hořejšího až k do- lejšímu oddělení stříleli střelci šípy do hradu a ranili mnohé a přemnohé zabili. Kremon- ští vidouce, jaké zlo jim hrozi, postavili proti té věži stroje, jež si k tomu byli vystavili, a metali jimi na řečenou věž největší ka- meny mlýnské, a jiné, jež miti mohli, neše- tříce z vnuknutí ďábelského ani příbuzných ani přátel ani bratři, kteří byli kolem věže posa- zeni. Rukojmové, lidé to rodu šlechtického, ně- kteří: mládenci, jiní již dospěli, držíce kříže !) rhedarum 3. — ?) qui 3. — ?) structura 3. — 4) crescentibus 3. — 5) sedentibus 2. — 5) eos 2, — 7) místo in terra má 3 extra, — 9) Pridal Wottenbach, v žádném opisu není gui. — ?) illis et trabibus 3. — 10) rhedarum 3. — !?) altum 3. — !?) vinculas 3. 

Strana 449
LETOPIS VINCENCIÜV. quidam aetate pleni, cruces et candelas, ut videantur de nocte, cognatos et amicos nominant, rogant, ut eis parcant ... Deest"), require gesta MCLIX et MCLX. Anno dominice incarnationis MCLXI pre- dictam turrim reparantes muros castri frangunt, et quia aliam munitionem fecerant de lignis et propugnacula super eam fecerant, Kremenses ignem super turrim proiciunt, nostri quoque idem faciunt, sic ille cattus ex utraque parte comburitur, iam etenim officium suum exegerat. In loco cuius turris supradicta sic uestita po- nitur, contra quam septem maximae eriguntur machinae, die et nocte percutitur nec leditur. In die sanctae Agnetis?) mihtibus de predicta turri super Kremam pugnaturis bellum indicitur. Dies condicta aduenit. Magister turris de pre- dicta turri arte pontem paulatim et paulatim producit, supra muros predicti castri iacit, mi- lites fratris imperatoris palatini comitis de Reno ad pugnandum procedunt. Primo uexillifer cum uexillo suo roseo, cum fratre suo germano cete- raque militia armata progreditur. Super pontem fit pugna, sagittariis tota cingitur Krema, super pontem ex utraque parte fortium militum creb- rescunt ictus, iam decem milites initia malorum hic uiam sibi gladiis preparantes castrum con- scendunt. Interea Kremenses septem machinis turrim percutere non cessant et ex huiusmodi collisione lapidum maximo per pontem lapide cadente in medio pons rumpitur. Kremenses hec dum uident eos, qui per pontem in antea processerant, turpiter lanceis deorsum deiciunt, eos autem, qui iam castrum conscenderant, alios capiunt, alios interficiunt. Tali alea, tali trocho inter imperatorem et Kremenses ludus exercetur; sic bellum dirimitur. Pro reparando ponte turris a muro remouetur, in breui pons reparatur, Kremenses malum mortale sibi imminere uiden- tes misericordiam querunt, castrum reddunt ?). Imperator principum suorum audiens consilium, eos incolomes extra abire permittit, qui omni- bus rebus ibi dimissis per diuersas ciuitates disperguntur. Sic Krema regale castrum funditus 449 a svíce v rukou, aby v noci byli vidéni, jme- novali příbuzné a přátely, prosili aby jich uše- tli... Scházi, vyhledej události let MCLIX a MCLX. Léta po narozeni páné MCLI opravovali řečenou věž a prorazili zeď hradu, a že učinili jiné opevnění ze dřeva a stěny ochranné na ně shotovili, házeli Kremští oheň na věž, a naši totéž činili a tak onen přístroj z obou stran byl spálen; neboť již své služby vykonal. Na mistě jeho umístěna jest věž výše zmíněná; proti ni postaveno sedm strojů převelikých, ji- miž na ni ve dne i v noci doráženo, avšak neuškozeno jí. Vojinům, kteří v té věži měli bojovati, oznámeno, že se v den svaté Anežky stane útok. Ustanovený den přišel. Strůjce věže vypravil zvolna z řečené věže most a vrhl jej na hradby zmíněné pevnosti a vojínové bratra císařova, falekrabího Rýnského, kráčeli k boji. Nejdříve korouhevník s růžovou korouhví se svým vlastním bratrem a za nimi jiné ozbrojené řady vytáhli. Mezi tím co se město se všech stran střelci obkličilo, strhl se na mostě boj; z obou stran ozývají se rány statečných bojovníků, a již deset hrdinů cestu si mečem proklestivších zteklo hrad. Zatím neustali Kremšti dorážeti sedmi stroji na věž, a když v takovém dešti kamenů převelký kámen na most padl, přeražen jest most na půli. A když to Kremští spozo- rovali, svrhli kopimi ty, kteïl se po mostu již ku předu dostali, dolů, a z těch, kteří již hrad Slezli, některé zajali, některé pobili. Takovou kostkou, takovým tancem vedla se hra mezi císařem a Kremskými, a takto se boj rozhodl. Aby se opravil most, pošinuta jest věž od hra- deb nazpátek. Brzy byl most spraven, a Kremští vidouce, jaké zlo je očekává, prosili za smilo- vání a vzdali hrad. Císař vyslechnuv radu svých knižat, dovolil jim vytáhnouti bez pochromy ; a oni opustivše všecky své věci rozprchli se po rozličných městech. Tak do základu vyvrá- cen jest královský hrad Krema a na popel obrácen. A tak se vyplnila pravdivost starého propovědění Kremonských: Slyším, že Krema si 1) Slovem limto začíná zase lext v původním rukopise; tu na listu 84 nahoře napsáno Deest require a rukou jinou ale souéesnou pripsáno gesta MCLIX et MCLX. Potom asi půl strany necháno na prázdno, a teprv v dolejší čásli psán další text. — ?) 21 Ledna. — %) To se stalo dne 27 Ledna. 59* 1159 1160 

Strana 450
1160 450 destruitur et in cineres redigitur. Sic ueritas antiquorum uersuum Kremonensium adimpletur: Audio, Kremonam cupiat quod Krema kremare; Sed uerum fateor, Kremam Kremona cremabit.!) Imperator tam forti castro destructo fundi- tus Papiam se confert, ubi ad determinandum Romane ecclesiae scisma archiepiscopis, epi- scopis et aliis principibus curiam posuerat. Ibi coram his principibus de predicto scismate que- relas mouet. Hoc iudicium ab archiepiscopis, episcopis, abbatibus et clericis septem diebus celebratur?) Cardinales, qui Octauianum elege- rant, consecrauerant et cum eo ad iudicium uenerant, actiones suas et testimonia et cetera instrumenta in medium proferunt ad hec utilia, quod Octauianum katholice electum et in pa- pam Victorem canonice consecratum asserebant, et hec instrumentis suis et maxime sub stola iuramentis comprobabant, et sicut in huiusmodi re fieri solet, alii hunc, alii illum uerum papam et katholicum proferunt. Plurimi episcopi Lon- bardie in absentem Rolandum sententiam non debere mitti dicunt, trina uocatione eum uocare debere asserentes. Contra hec plurimi Alamannie episcopi respondent, episcopos Lonbardie has omnes uocationes et curias cum quinque solidis posse celebrare dicunt. Verumtamen, quia qui- dam eorum ab oriente, quidam ab occidente, quidam a desertis montibus ad hoc determinan- dum uocati ueniant, hanc peremptoriam uoca- tionem utriusque partis esse asserentes dicunt, qui ad hoc uenire neglexit, negligatur et ipse, qui hoc spernit, spernatur et ipse, et qui de trina uocatione in hoc articulo aliquid sompniant, dormierunt sompnum suum ef nichil inuenerunt in manibus suis. Peregrinus, Aquilegensis patri- archa, Arnoldus, Maguntiensis archiepiscopus, Renaldus, Coloniensis archiepiscopus, et alii epis- copi surgentes dicunt: Quia Rolandus uocatio- nem imperatoris et iudicium ecclesiae spernit, spernatur et ipse, et quia Octauianus se humi- liauit et eorum iudicio se obtulit, uerum esse papam et katholicum iudicio ecclesiae dei refe- runt. Hoc episcopi plurimi singillatim interrogati laudant, id ipsum imperator in ultimis interro- LETOPIS VINCENCIÜV. pfeje spáliti Kremonu, ale pravdu vyznávám, Ze Kremona Kremu spáli. Cisaf zbofiv aZ do základü hrad tak velice pevný, odebral se do Pavie, kde položil arci- biskupům, biskupům a jiným knizatüm sjezd, aby se odstranilo schisma v církvi římské. Tu před knižaty již zmíněnými učinil žalobu v pří- čině řečeného rozkolu. Ten soud arcibiskupů, biskupů, opatů a kněží trval sedm dní. Kardi- nálové, kteří byli Oktaviana zvolili; posvětili a s ním k tomuto soudu přišli, předložili žaloby a svědectví svá a jiné průvody k tomu po- tfebné, pravice, Ze Oktavian jest řádně zvolen a na papeže Viktora spüsobem kanonickym po- svěcen. A toho se dokládali svými spisy a při- sahami na štolu; a jak v takových věcech bývá, pravili jedni, že ten, a druzí, že onen jest pravý a katolický papež. Velmi mnozi biskupové lom- bardsti pravili, že na nepřítomného Rolanda nemá se rozsudek učiniti; poněvadž má býti dříve třikrát pohnán. K tomu odpověděli pře- mnozi biskupové němečtí, že biskupové lom- bardětí mohou se těchto půhonů a sjezdů 85 penizi účastniti. Ale poněvadž někteří z nich byvše zavoláni přišli od východu, jiní od západu a někteří od pustých hor, aby o tom učinili rozhodnutí, dokládali, že toto pohnáni jest ko- nečné pro obě strany, a kdo k němu opomenul přijíti, aby i sám byl opomenut, a ti, kdo v této záležitosti snějí o trojím pohnáni, ti prý spali svůj spánek a nenašli ničeho ve svých rukou. Pelhřim, patriarcha aguilejský, Arnold, arcibiskup mohučský, Renald, arcibiskup kolinský, a jiní biskupové povstavše pravili: poněvadž Ro- land opovrhl vyzváním císařovým a soudem církve, má býti i on opovržen; a poněvadž Oktavian se ponižil a soudu jejich se podrobil, jest prý dle soudu církve boží pravým pape- žem. To schválili velmi mnozi biskupové, byvše jednotlivé tázáni, to schválil i císař, byv o to sám naposledy tázán. I šlo volání Němců až k nebi a patriarcha a arcibiskupové byli posláni pro Oktaviana; neboť Viktor dlel mimo město 1) O výpravách Čechů do Itelie za panování císaře Fridricha I psal velmi dobře: Dr. Florenz Tourtual v publi- kocí: Bůhmens Antheil an den Kůmpfen Kaiser Friedrich I in Italien. Gótt. 1865 a 1866. — ?) Od 5—11 Února. 

Strana 451
LETOPIS VINCENCIŮV. gatus laudat; it clamor ad astra Theutonicorum cantibus, patriarcha et archiepiscopi pro Octa- uiano mittuntur!); extra enim castrum iudicium ecclesie Victor in quodam claustro morabatur expectans, qui multa tam cleri turba, quam mi- litum, cum papalibus insigniis ad maius mona- sterium adducitur. Imperator de solio suo de- scendens ei debitam exhibet reuerentiam, depo- sita uidelicet ueste, equum eius albissimum or- natum usque ad gradus monasterii adducit, ei- que descendenti strepam tenet, deinde per dex- teram manum, patriarcha uero per sinistram usque ad altare adducunt et ibi laudibus deo solutis et Uictore iam papa supra kathedram suam residente, domnus imperator pedem eius salutat, munera offerunt, aliis principibus id ipsum facientibus. His ita perfectis per diuersa regna ad diuersos reges, qui hoc annuntient et confirment, diuersi mittuntur nuntii. Coloniensis archiepiscopus in Franciam ad regem Francie, Mantuanus?) in Angliam, Daniel, Pragensis epi- scopus, in Ungariam ad regem Ungarie mittitur, et alii nuntii in diuersas regiones mittuntur. In festo pasche?) predictus episcopus Pragensis & Luca archiepiscopo et ab aliis Vngarie episcopis, sicut nuntius pape et imperatoris papalibus orna- mentis insignitus cum processione suscipitur, deinde ad regem eum cruce precedente ad- ducitur, à quo honeste suscipitur, salutatur, legationem profert, qua relata ad hospitivm honeste deducitur, benigne tractatur. Tem- pus et dies responsionis advenit. Rex ipse- met respondet, non posse se de tam arduo ne- gotio tam cito respondere, nisi prius super hoc clerum suum consulat et principes; quod si hoc nolit expectare, per nuncios idoneos omne super hoc ei se dare responsum promittit. Hac respon- sione episcopus accepta, plurimis & rege mune- ribus acceptis, in terram suam progreditur. Tan- dem Pragam uenit eum cruce precedente papa- libus ornatus insigniis, qui honestissime a pres- byteris, canonicis et omni clero cum solempni processione suscipitur et ibi legatione impera- toris domino regi relata in gratiam domni sui regis recipitur; ualde etenim eum offensum ha- buerat, quia tamdiu contra uoluntatem eius in 451 v nějakém klášteře, očekávaje rozhodnutí církve. I jsa oblečen v odznaky papežské, byl jest od velikého množství jak duchovenstva tak i lidu do většího kláštera přiveden. Císař sestoupiv se svého trůnu, vzdal papeži povinnou úctu; odloživ totiž šat, vedl koně jeho bílého až k stup- ňům kláštera, a když papež sestupoval s něho, podržel mu třmen, a on po pravé a patriarcha po levé straně doprovodili jej až k oltáři; a když tu se bohu vzdaly díky a Viktor již co papež na stolci svém zasedal, políbil císař pán jeho nohu. I přinášely se pak dary ; a jiní knížata činili totéž. A když se to stalo, rozesláni jsou do roz- ličných království k rozličným králům poslové, aby to oznámili a vyžádali toho stvrzeni. Kolinský arcibiskup poslán jest do Francie ke králi fran- couzskému, mantovský do Anglie, Daniel, biskup pražský, do Uher ke králi uherskému, a jiní poslové do jiných zemí. V den svatý veliko- noční přivítán byl řečený biskup pražský ja- kožto posel papežský a císařův s procesím od arcibiskupa Lukáše a od jiných biskupů uher- ských, a potom doprovázen ke králi a to tak, že před ním kříž nesli. Od krále byl počestně přijat, pozdraven, a když byl své poselství vy- konal, do hospody počestně dopraven a tu dobře chován. I přiblížil se den odpovědi. Král od- pověděl sám, že v takové vážné záležitosti nemůže tak rychle dáti odpověď, zvláště dokud by se byl se svým kněžstvem a se svými knižaty o tom neporadil; a jestli by se toho biskup pražský sám dočkati nemohl, slíbil, že mu o všem tom dá po příhodných poslech potřebnou odpověd. Biskup obdržev od krále tuto odpověd a mnoho darův, odebral se do své země. Konečně přišel do Prahy; před ním nesen byl kříž, on sám jsa oděn v roucho s odznaky papežskými byl od kněží, kanovníků a ode všeho kněžstva v sla- vném processí co nejpočestněji přivítán, a vy- řidiv poselství císařské panu králi, byl od něho v milosti přijat; domnivalť se totiž, že jest král velice uražen, že trval tak dlouho ve službách cisařových. My pak, kteří jsme v službě pana biskupa svého celou Italii až za Řím do Apu- lie protáhli, byvše všelikými dobrodiními a dary potěšeni, děkovali jsme bohu a svým mučen- 7) 11 Února. — ?) Garsendonius (Grisandinus) jmenovaný. — 9) 27 Března. 1160 

Strana 452
452 nc» seruitio imperatoris fuerat. Nos autem, qui in 1161 seruitio domni nostri episcopi totam Italiam ultra Romam usque in Apuliam peragrauimus, beneficiis et diuersis muneribus exhilarati deo et martyribus nostris, qui nos de tantis miseriis ad nostra reduxerunt, gratias agentes feliciter dies nostros exegimus !). Anno dominice incarnationis MCLXII in auxilium contra Mediolanenses domno impera- tori Fridericum, filium suum, et Theobaldum, fratrem germanum, cum multa militia dirigit, et cum iam ad exitum terre sue cum militia educenda ueniret, nuntius de Morauia uenit re- ferens, Zobezlaum, filium Zobezlai, Olomuc nocte fraudulenter cepisse. Et licet regi tam aduersa accidissent, predictam tamen militiam ad dom- num imperatorem dirigit, querelas de Zobezlao referens. Ipse autem alia collecta militia Mora- uiam intrat, Olomuc obsidet. Zobezlaus uidens se domno regi non posse resistere, per Conra- dum et Ottonem principes et per alios primates gratiam domni regis querit, ut ei tamdiu mise- rias in exilio passo) aliqua portiuncula *) Boe- mie detur, rogat. Quod ei facile promittitur, in gratiam domni regis in osculo pacis recipitur, Olomuc in potestatem regis redditur. Rex cum Zobezlao Pragam reuertitur et post celebrata diuina in superiori palatio domni episcopi Zo- bezlao residente et beneficia expectante, que rex in inferiori caminata uidebatur disponere, capitur et in maiorem ibi turrim ponitur, cate- natur, sui, qua quis potest, effugiunt, inde in castellum Prindam deducitur, Conrado Stvrm, cuidam carnifici, custodiendus committitur. Im- perator interea cum Boemis, Theutonicis *), Lon- bardis et aliarum nationum plurima militia Me- diolanum circumire non desinit, fruges eorum, vineas et arbores fructiferas destruit, pecudes, armenta et quae potest eis aufert, castella, tur- res, quas potest, eis destruit, ex eis, quos ca- pere potest, capit, suspendit, interficit. Tali mi- litia Fridericus, filius regis Boemie, circa Medio- lanum domno imperatori expleta in festo beati Venzezlai Pragam feliciter reuertitvr et a patre LETOPIS VINCENCIÓÜY. nikim, ktefi nśs z takových útrap do vlasti zase doprovodili, a trávili jsme šťastně dny své. Léta po narození „páně 1162 poslal (král) cisaři pánu s velkým vojskem na pomoc proti Mediolanským Fridricha, syna svého, a Děpolta vlastního bratra. A když již přišel až na samé pomezi země s vojskem, jež vysílal, přišel posel z Moravy s oznámením, že Soběslav, syn Sobě- Slavüv, v noci zradně se zmocnil Olomouce. Ačkoli se králi taková nehoda stala, odeslal předce zmíněné řady k cisaři, žaluje zároveň na Soběslava ; sám však sebrav vojsko táhl do Moravy a oblehl Olomouc. Soběslav vida, že panu králi nemůže odolati, hledal milost jeho skrze knižata Kunrata a Otu a jiné velmože, prose, aby mu, jenż tolik svízeli u vyhnanství trpěl, dán byl nějaký úděliček v Čechách. To mu lehce slíbeno, on polibenim královým na milost přijat jest a Olomouc odevzdána do moci královské. Král vrátil se se Sobéslaqem do Prahy, a když Soběslay po službách božích v hořejší části paláce biskupského od počival a očekával dobrodiní, jež král v dolejší komnatě nařizovati se zdál, byl zajat a tam do větší věže uvržen a spoután; jeho lidé rozutekli se, kam kdo mohl, on. pak byl na hrad Přimdu odveden a jakémusi řezníku Konradovi Štur- movi k opatrování odevzdán. Zatím neustal císař s Čechy, Němci, Lombardy a s přečetným voj- skem jiných národů obcházeti Mediolan, ničil úrodu jejich, vinice a ovocné stromy, odnimal jim dobytek a potahy a vše, co jen mohl, bořil jim hrady a věže, a koho chytiti mohl chy- tal, věšel a vraždil. Vykonav takovou službu vojenskou cisafi pánu u Mediolanu Fridrich, syn krále českého, vrátil se šťastně v den sva- tého Václava domů, a byl od otce svého, krále 1) 16 dne měsíce Června prichází Daniel jakožto svědek v listině kláštera Hradištského, ač pravá-li ta listina jest. — ?) V rukopise bylo püvodné passus, ale opraveno v passo. — ?) Ruk. má aliquam porliunculam. — 4) Thetonicis 1. 

Strana 453
LETOPIS VINCENCIÜV. suo, domno nostro rege, et a Boemie primatibus honestissime suscipitvr. Anno dominice incarnationis MCLXIII Fri- dericus et Thebaldus & domno rege imperatori rursus in auxilium mittuntur, Mediolanenses autem tante fortitudini iam resistere non ualentes, cre- bris uastationibus, fame, siti, diuersis captioni- bus, fratrum quoque ct amicorum suorum diuer- sis cruciatibus et interfectionibus defatigati, à principibus tam Lonbardie, quam Tevthonie in- ueniendi gratiam domni imperatoris modum que- runt. Quibus sic & principibus respondetur, quod nullo modo gratiam domni imperatoris obtinere ualeant, nisi prius Mediolanum in manum domni imperatoris reddant. Et ex consilio suorum fide- lium Laudam ciuitatem ueniunt et imperatore pro tribunali suo cum suis principibus sedente, claues omnium portarum Mediolanensium ante ipsum portantes, coram eo et tantis principibus nudis!) pedibus ad terram se prosternunt. Ex mandato imperatoris surgere iubentur, ex qui- bus Aluherus de Vimakato?) sic incipit: Pecca- uimus, iniuste egimus, quod?) contra Romano- rum imperatorem, domnum nostrum naturalem, arma mouimus, culpam nostram recognoscimus, ueniam petimus, colla nostra imperiali maiestati uestrae subdimus, claues ciuitatis nostrae urbis antiquae imperiali maiestati uestrae offerimus, et ut tante urbis, tam antiquorum imperatorum operi antiquissimo, pro dei et sancti Ambrosii amore et eorum, qui intus requiescunt, sancto- rum misereri subditis, pacem dare subiectis im- perialis dignetur pietas, uestigia pedum uestro- rum adorantes, humili et supplici prece rogamus. His eorum imperator auditis precibus claues portarum Mediolanensium recipit et sic contra respondet: Quod sicut per quatuor partes orbis terrae innotuit, quod contra domnum imperato- rem, orbis terrae domnum, arma mouere. pre- sumpserunt, sic per quatuor partes orbis terrae eorum poena innotescat. Per quatuor partes circa Mediolanum ad orientem, ad occidentem, &d aquilonem et austrum, qua quis uult, sua ponant domicilia, pacem habeant et secure, quo quis uult, suam deportent pecvniam, Mediola- num, urbem imperatoris, in potestatem reddunt 453 a pána našeho, a od velmožů českých co nej- počestněji uvítán. Léta po vtělení páně 1163 byli Fridrich a Děpolt od pana krále císaři zase ku pomoci posláni. Mediolanští však nemohouce takové sile odolati, a jsouce častými pleny, hladem, žízní, všelikými úskoky, jakož i rozličnými útrapami 4 zahynutim svých bratří a přátel překonání, vyhledávali jak na knizatech lombardskyeh tak i německých, jak by mohli dosici milosti cisare pána. I odpovědino jim od knižat, že nemohou nijakž jinak milost od cisaře pána obdržeti, dokavad nedají Mediolanu v ruce jeho. A k radě svých věrných přišli do města Lodi, kde císař s knížaty svými na soudě seděl, nesouce před něj klíče všech bran mediolanskych. Přišedše o bosých nohou vrhli se před ním a těmito kní- Zaty na zem. Z rozkázáni cisařova nařízeno jim vstäti, naée se z nich Alcherius. z Vimercato ujal slova, řka: Zhïesili jsme, nepravé jednali jsme, že jsme pozvedli zbraně proti císaři řím- skému, svému přirozenému pánu; uznáváme svou chybu, prostme za odpuštění, šíje své cisafské velebnosti vaší podáváme, klíče města svého, města starodávného, vaší velebnosti císařské při- nášime, a šlepěje nohou vašich ctice skrousené a poniženě prosíme, aby dobrotivost císařská ráčila se nad takovým městem, starožitným to dílem starých císařů, z lásky k bohu a sv. Am- broži a z lásky k těm svatým, kteří: tam od- poëivaji, smilovati a mir poskytnouti pokořeným poddaným. Císař uslyšev tyto jejich prosby, přijal kliče bran mediolanských a ze své strany takto odpověděl, že jako na všecky čtyry strany světa vešlo v známost, že se odvážili proti cisaři pánu, pánu světa, pozvednouti zbraně, že i po- trestání jich má přijiti v známost do všech čtyr uhlů světa. Na všech čtyrech stranách kolem Mediolanu, k východu, k západu, k severu nebo k jihu, že každý kde chce, může učiniti si pří- bytek a má pokoj míti a jist býti a každý kam chce penize své si dopraviti, ale Me- diolan, město císařské, nechť odevzdají v moc císaře. Mediolanští uslyševše to podrobili se jeho vůli, a ač neradi, uposlechli jeho rozkazu. V řečených čtyrech stranách světa, na východu, 1) nidis 1, — ?) Alcherius de Vimercato. — ?) iniuste egimus. i. f., quod 1. "na 1162 

Strana 454
1169 1164 454 imperatoris. Hoc audito Mediolanenses eivs assen- tiunt uoluntati et licet inuiti, eius obtemperant imperio. Per predictas quatuor partes sua po- nunt domicilia: ad orientem, occidentem, aqui- lonem et austrum. Mediolanum in potestatem domni imperatoris redditur. Imperator autem Theutonicorum, Paepiensium, Cremonensium et aliorum Lonbardorum collecta militia, Medio- lani!) suo residet pro tribunali, quid de tanta urbe faciendum sit, consilivm querit. Ad quod a Papiensibus, Cremonensibus, Laudensibus, Cumanis et ab alii ciuitatibus respondetur: Qualia pocula aliis propinauerunt ciuitatibus, talia gustent et ipsi; Laudam, Cumas, imperia- les destruxerunt ciuitates, et eorum destruatur Mediolanum. Hoc audito imperator ex eorum consilio tali in Mediolanum data sententia, extra progreditur in campestria. Primo dominus The- baldus, frater domni regis W[ladizlai] deinde Papienses, Cremonenses, Laudenses, Cumani et diuersi de diuersis ciuitatibus ocius dicto ignem ex omni parte in Mediolanum iaciunt, hoc ipso imperatore cum suis exercitibus spectante. Sic Mediolanum urbs antiqua, ciuitas imperialis, diuersis attrita miseriis destruitur. Imperator autem Mediolano destructo in tota Italia imperialem exercebat potestatem, tota etenim in conspectu eius tremebat Italia; et in urbibus Italie suis positis potestatibus uersus Siciliam cum Siculo de ducatu Apulie rem actu- rus suos disponit exercitus. Rex autem Franciae de destructione Mediolani his auditis rumoribus, quia contra uoluntatem imperatoris partem te- nebat domni Alexandri, legatos suos, generum uidelicet ?) . . . Deest, require. Anno dominice incarnationis MCLXIIII Vn- gari filium regis Deuce paruulum sibi regem constituunt?) et regem Boemiae W[ladizlaum] rogant, ut eis ueniat auxilio, quod eis rex pro- mittit fideliter et ad maiorem inter se confir- mandam concordiam?) alteram filiam ?) reginae filio suo Svatopluc sumit in coniugem, et plurimis suis inter se datis muneribus ad propria rede- unt, — Talia dum geruntur, imperator Greciae 9) LETOPIS VINCENCIÜV. na západu, na severu a na jihu umístili si: své příbytky a Mediolan dán do moci císařovy. Císař pak shromáždiv vojsko německé, Pavijských, Kremonskych a jinych móst lombardskych, za- sedl v Mediolanu k soudu a tazal se, co by s tímto městem počíti měl. Na to odpověděli Pavijští, Kremonští, Lodští, Komští a z jiných měst: do jakých kalichüv nalévali oni jinym městům, z takových nechť i oni pijí: Lodi, Komo, města říšská že pobořili, nechť se poboří i jejich Mediolan. Císař vyslechnuv radu tu a vyřknuv nad Mediolanem takovýto rozsudek, vytáhl ven do polí. Nejdříve pan Děpold, bratr pana krále Vladi- slava, potom Pavijští, Kremonští, Lodšti a Kom- ští a jiní z rozličných měst rychleji než to vy- řknuto vrhali oheň se všech stran na Mediolan, a císař s vojskem svým divali se na to. A tak rozkotán jest Mediolan, staré to město císařské, když bylo rozličné svízele utrpělo. A císař rozkotay Mediolan, vykonával moc cisařskou v celé Italii, neboť celá Italie se před ním třásla; a ustanoviv v městech vlašských své podesty, obrátil voje své k Sicilii, chtéje se Sicilským bojovati o vévodství Apulské. A král Francie uslyšev o rozboření Mediolanu, poněvadž proti vůli cisařově přidržoval se strany pana Alexandra, poslal vyslance, totiž zetě... Scházi, vyhledej. Léta po vtělení páně MCLXIIII učinili: si Maďaři králem synáčka krále Gejsy a prosili krále českého Vladislava, aby jim přišel na pomoc, což jim král i slibil, a k většímu upe- vnění vzájemného přátelství přijal druhou dceru královny za manželku svého syna Svatopluka. A podělivše se vzájemně dary vrátili se domů. Co se toto dálo, přitáhl císař řecký se Štěpá- nem a s chlapečkem, bratrem to nového krále, 1) in Mediolani 1. — ?) Tu vynechána téměř celá stránka v rukopisu a po straně napsána slova dvě následující: Deest reguire. — ?) Štěpána III. — 4) nemá 1. — 5) Helichu. — ©) Manuel Comnenus. 

Strana 455
LETOPIS VINCENCIUV. cum Stephano !) et puerulo fratre regis nouelli ?) Ungariam intrat cum exercitibus plurimis et fortissimis. Regina cum filiolo rege nouello hoc audiens ad regem Boemiae nuntios mittit, ut in tanta necessitate ei et filio suo armis suis sub- ueniat rogans, quod si non fit, regnum Ungariae se amisisse dicit. Hec rex audiens in persona sua se eis auxilium ferre promittit. Nunti leti hoc reginae et Ungaris referunt. Non fit mora; expeditio et conuentus primatibus Prage indici- tur, fit, rex uoluntatem suam eis aperit, uide- licet quod contra imperatorem Greciae in adiu- torium regi in Ungaria arma mouere uelit. Hoc quibusdam optimum, quibusdam uidetur absur- dum, quidam etenim nobiles dicebant, a seculo se non audiuisse, quod rex Boemie regem con- stituat in Ungaria, nec quod rex Ungarie regem constituat in Boemia. Quibus rex respondit: Re- gem in Ungaria constituere non intendo, sed regem constitutum contra eius hostes iuuare uolo. Qui me ad hoc iuuare intendunt, laudo, qui uero negligunt, mulierum ludis et ocio in- tendant feliciter. Hec a rege suo Boemi audien- tes, quocunque uoluerit, et ultra Sauromatas se cum eo esse paratos referunt. Contra Grecos in Ungariam mouentur exercitus, tam cum suis, quam cum fili sui Friderici, ducis Moravie, exercitibus plurimis et maximis intrat Vngariam. À dextris et a sinistris et ante per longissima terrae spacia nullus Ungarie. incola inuenitur; omnes, quo quis poterat, fugerant, in conspectu enim eius tota tremebat Ungaria. Boemi plurimi, quibus hic amor erat, per Ungariam discurrunt, quae possunt rapiunt, innumerabilia armenta, iumenta abducunt, interficiunt, uillas cum suis rebus comburunt. Rex Vngariae, qui ultra flu- men Tiza fortitudini Grecie contraire formidans cesserat, tanta multitudine Boemorum sibi in adiutorium uenientivm audita, contra eos cum suis exercitibus progreditur, cum Grecis pugna- turus, obuiam regi Boemie principibus suis missis. Vngari leti cum suo rege de tanto adiu- torio regi Boemie occurrunt et eum pro tantis laboribus sibi gratias agentes, in osculo pacis suscipiunt, et ut tantum regem decet, honestis- sime tractant. Imperator Grecorum aduentu re- 455 a s četnými a velmi silnými vojsky do Uher. Uslyševši to královna se synáčkem svým, no- vým to králem, poslala posly ke králi českému, prosic ho, aby v takovéto tísni jí a synu jejímu přišel ku pomoci, pravic při tom, že nestane-li se tak, království Uherské již jakoby byla ztra- tila. To jak uslyšel král, slíbil prispéti jim ku pomoci osobné. Poslové vyfidili to radostné krá- lovné a Uhrüm. Neme&káno. Uréena vyprava a sném panstvu do Prahy ustanoven. Stalo se a král oznámil jim svou vůli, že chce totiž táhnouti králi uherskému na pomoc proti císaři řeckému. To se zdálo mnohým výborné, jiným však nemístné; neboť někteří pánové pravili, že od nepaměti neslyšeli, aby ustanovoval král český krále uherského, ani žeby král uherský ustanovoval krále v Čechách. A těm -odpověděl král: Nemínim dosaditi v Uhřích krále, ale do- sazeného chci proti jeho nepřátelům podporovati. Kdo mi při tom chce býti nápomocným, schva- luji to, kdo to ale zanedbaji, nechť si zahrávají do- ma s ženskými a šťastně si pohoví. To jak Čechové od krále svého slyšeli, vyslovili se ochotnými táhnouti s ním, kamkoli by chtěl, třeba i za zemi Sarmatův. Proti Řekům do Uher vytáhla vojska; neboť jak s voji svými tak i syna svého Fridricha, knižete moravského, přemnohými a velmi četnými vešel [král Vladislav] do Uher. Siroko daleko ani v pravo ani v levo ani ku předu nenalezen žádný obyvatel Uherska, utekli všichni, každý kam kdo mohl, neboť celé Uher- sko třáslo se před jeho pohledem. Pfemnozi Češi, jimž se to libilo, rozbéhli se po Uhrich, loupili co mohli, nesčíslná stáda dobytka tažného a hovězího odháněli, bili a vsi s věcmi v nich se nalézajicimi pálili. Král uherský, který se bál táhnouti proti pfesile řecké a za řeku Tisu se uchýlil, uslyšev, jak velké množství Čechů mu táhne na pomoc, vytáhl proti nim s vojsky svými, chystaje se k boji s Řeky, a vyslal knižata svá králi českému naproti. Uhři radujíce se s králem svým z takové pomoci, spěchali králi českému naproti a děkujíce mu za takové namáhání, přijali jej a chovali co nejpočestněji, jak se na takového krále slusi. Cisaf fecky usly&ev o pfichodu krále českého 1) Štěpán IV, bratr Gejsy II, kterj mél v manzelstwí Marii Comnenu. — ?) Bela Ill. 60 1164 

Strana 456
456 1164 gis Boemie et factis eius horribilibus auditis, si hoc uerum sit, scire uolens, quendam Morauum Bogutam nomine, qui pauper de familia Con- radi, ducis Moraviae, Greciam intrauerat et per probitatem suam ad tantum honorem deuenerat, quod apud imperatorem Grecum inter primos habebatur, castro quodam ditissimo donatus erat, ad regem Boemie mittit et eum monet, ut amiciciae antiquae, quam tempore Iherosolimi- tanae expeditionis a rege Conrado facte inter se contraxerant, sit memor et quod nunc ma- xime!) eam intra se tenmeat, rogat et cetera tamquam secreta tractat negotia, maxime exer- citus Boemie considerans. Qui imperatoris per- acta legatione ad ipsum reuertitur, refert, ipsum regem Boemie in persona ‘sua in auxilium regi Vngarie uenisse et huius moris esse, etiam in terra sua nullo modo de prelio cedere, in terra uero aliena nullo modo de uita curare, nisi de uictoria. Interea Wl[adizlaus], rex Boemiae, ante omnes exercitus Vngarie suos mouet exer- citus et sua tentoria non longe ponit a Greco- rum exercitibus, tanquam summo diluculo cum eis pugnaturus. Imperator Grecus relatione Bo- gûte audita ipsam in corde suo firmiter retinet, et in medio noctis silentio de solio glorie de- scendens, sapientum suorum usus consilio, ultra Danubium, quem transierat, cum paucis exerci- tibus reuertitur, reliquos exercitus ibi cum Ste- phano, cui in auxilium uenerat, dimittit. Ste- phanus autem plenus timore, uacuus fortitudine, nulla prelia faciebat in Vngaria, sed tante forti- tudini Boemorum resistere non ualens, fugam cum suis iniit. Hic rumor ad aures Boemorum in ipso crepusculo peruenit, qui ocius dicto eorum castra irruunt, quos inueniunt uel inse- qui possunt, capivnt, interficiunt, uexillum eorum auferunt, predam innumerabilem rapiunt, pluri- mos Grecorum nobiles captos ad regem addu- cunt et eius tradunt potestati. Rex autem Boe- morum de tanta letvs uictoria in mediis eorum castris figi precipit uexilla et poni tentoria. Gre- corum imperator hec considerans, electos nuntios ad regem Boemie mittit, bona pace et antiqua amicicia eum salutans et refert, pro bono pacis se Vngariam intrasse, cum iuniorem fratrem re- LETOPIS VINCENCIÜV. a o jeho neslýchaných skutcích, a chtèje védéti, je-li to pravda, poslal jakéhosi Moravana jme- nem Bohutu, který v chudobě z družiny Kon- rada, knížete moravského, do Řecka se dostal a rozšafnosti svou k takové cti přišel, že u cí- saře řeckého za jednoho z předních platil a od něho jakýmsi drahocenným hradem byl obda- rován, toho tedy poslal ke králi českému a dal ho napominati, aby pamětliv byl starého přátelství, jež byli mezi sebou učinili za času výpravy krále Kunrata do Jerusalema a o jehož za- chování mezi sebou nyni zvláště žádá, a aby jednal o jiných jakoby tajných záležitostech a zvláště aby si všímal vojska českého. A ten vykonav císařovo poselství, vrátil se k němu a oznámil, že král český sám osobně přišel ku pomoci králi uherskému a že zvykem jeho jest, ani ve vlastní zemi od bitvy neupouštěti, v cizí pak zemi že se nijakž o svůj život ne- stará, nýbrž jen o vítězství. Zatim Vladislav, král český, hnul se s voji svými přede všecky řady uherské a dal rozložiti stany nedaleko od vojska řeckého, jakoby časně za svítání s nimi chtěl bojovati. Cisař řecký vyslyšev zprávu Bo- huty, uchoval ji dobře ve své mysli, a od- táhl dle rady svých kmetů za ticha nočního z mista slávy za Dunaj, jejž: byl jen s malým počtem vojska přešel, zanechav tam ostatní voje se Štěpánem, jemuž byl na pomoc přišel. Ště- pán však pln jsa bázně a prázden vší state- čnosti, nesvedl žádné bitvy v Uhřích, nýbrž dal se se svými také na útěk, nemoha se opříti takové sile Čechů. Hluk ten dostal se k uším Čechův za samého svítání, kteří rychleji než možno říci do ležení vpadli, koho nalezli neb dosti- hnouti mohli, zajali, zabili, korouhve jejich se zmocnili, nesčíslnou kořisť učinili a velké množ- ství vznešených Řeků zajali, ke králi přivedli a do jeho moci odevzdali. Král český raduje se z takového vitězství, rozkázal v prostřed le- žení jejich zaraziti korouhve a rozstaviti stany. Císař řecký vida tyto věci, vyslal vybrané posly ke králi českému, pozdravuje jej pokojně a dle starého přátelství a zkázal, že pro mir do Uher vešel, poněvadž chrání mladšího: bratra králova, a že není divu, když tak činí, neboť že 1) za maxime jest ještě jednou nunc v 1. 

Strana 457
LETOPIS VINCENCIÜV. gis manuteneat, et non hoc esse mirum, si hoc facit, cum et ipse regem Vngarie rogatu patris eius manuteneat, laborans, ut paterni regni ali- quam partem obtineat et ut ad hoc ipsum pari desiderio regio iure laboret, eum monet et rogat. Interea domnus Daniel de suo rege sollicitus pro eo et exercituum eius incolomitate et prosperitate usque ad aduentum eius Prage manens, singulis septimanis sexta feria cum canonicis, clericis et: populo celebrat ieiunia, orationibus et obsecra- tionibus uacans. Domna etiam!) Jvdita, regina Boemie, de domno suo rege sollicita die et nocte orationibus uacans, de monasteriis non recedebat et pro domni regis domni sui dilectissimi sa- lute?) per omnia monasteria orationes fundi exorat. Uerba predictorum legatorum Greci im- peratoris rex Boernie regi Vngarie et principibus refert, qui sese in eius ponunt consilio. Ípse autem ad ea, quae pacis sunt, laborans, electos principes et primates suos ad imperatorem mit- tit, ea quae pacis sunt, pertractans. Ex utraque parte crebro mittuntur nuntii pacem fabricantes, vtraque pars de pace futura gaudet. Rege Boe- morum mediante et consulente quaedam pars Vngariae íratri regis Vngarie datur, pax com- ponitur et iuramenta ex utraque parte confir- mantür. His itg peractis rex Boemie domnum Martinum, curiae suae notarium ?), quem maxime fidelem sibi dilectum habebat, nepotem domni Geruasii, Visegradensis prepositi et regalis pa- latii cancellarii, uiri uenerabilis et coram deo et hominibus approbati, clericum honestum, elo- quentem, cum plurimis et electis regalibus mu- neribus ad imperatorem Grecum in legationem mittit, quem imperator honorifice susceptum et optime tractatum imperialibus ei plurimis datis muneribus ad regem Boemie remittit feliciter. Imperator ampliorem amiciciam inter se et re- gem Boemie confirmare uolens, neptem eius, filiam domni Friderici, nepoti suo in matrimo- nium querit, quam rex ex consilio suorum ei se daturum promittit. Hec predictus imperator considerans preciosissima pallia diuersi generis et uestes operis mirabilis, auro et lapidibus 451 j Vladislav sám chrání krále uherského k prosbě otce jeho, a že jen si přeje, aby chráněnec jeho některou čásť říše otcovské obdržel, a napomínal a prosil ho, aby stejnou měrou k tomu pracoval. Zatím pan Daniel jsa znepokojován o svého krále, zůstával až do příchodu králova v Praze, a konal za něho a pro zachování jeho vojska každého pátku s kanovníky, kleriky a lidem posty, trvaje na modlitbách a prose boha za ně. Také pani Judita, královna česká, starostliva jsouc o pána a krále svého, dlela ve dne v noci na modlitbách, neuchylovala se ani z klášterů a prosila ve všech klášteřích, aby za pana krále, pána jejího nejmilejšího, konány byly modlitby. Slova řečených poslů cisafe řeckého oznámil král český králi uherskému a knížatům jeho, kteří se podali na radu Vladislava. Pracuje o vše, co mohlo posloužiti k zjednání míru, vy- slal vybrané velmože a pány své k cisaři, aby jednali o mír. Z obou stran vysílají: se často poslové vyjednávající o mir; obě strany radují se již z budoucího pokoje. Prostředkováním a k radě krále českého dán jest kus Uher bratru krále uherského; mír byl uzavřen a přísahami na obou stranách utvrzen. A když se tak vše vy- jednalo, vyslal král český s mnohými vybranými královskými dary poselstvím k císaři řeckému pana Martina, notáře dvoru svého, jenž mu byl velice věrný a milý, vnuka to pana Gervasia, pro- bošta vyšehradského a kancléře dvoru králov- ského, tohoto muže ctihodného a bohu i lidem milého, klerika počestného a výmluvného, jehož cisař. čestně přijal, výborně choval, pak dary císařskými obmyslil a ke králi českému zase nazpátek šťastně poslal. Císař chtěje mezi sebou a králem českým přátelství více utužiti, žádal na něm, aby dal vnučku svou, dceru pana Fridricha, v manželství vnuku jeho, již mu král k radě svých věrných dáti slibil. Dovédév se o tom řečený cisař, odeslal ku potřebě jak krále tak i paní královny přeskvostné pláště rozli- čného druhu a šaty podivuhodně pracované, zla- tem a předrahými kameny ozdobené. A když byl tak prostředkováním pana krále českého 1) V ruk. bylo původně nostra, ale opraveno jest nadepsáním etiam. — ?) nemá ruk. — %) V ruk. pů- vodné notorium, ale opraveno v notarium. 60* 1164 

Strana 458
1104 1165 1166 458 preciosissimis ornatas, ad opus tam regis, guam domne regine, et alia munera diuersi generis transmittit. Sic inter imperatorem et regem Vn- garie per domnum regem Boemie pace compo- sita Greci et Vngari ad propria reuertuntur.. His ita compositis rex Boemie cum rege Vngarie ad reginam matrem regis leti redeunt, ubi tam a rege quam a regina matre eius et Vngaris diuersis et innumerabilibus donatur muneribus. Quod et quales palefridi ei dati fue- runt, scribere superfluum duximus; etenim pau- peris est numerare pecus; vasa namque auri et argenti pondera, uestes, pallia diuersi generis nonnisi in plaustris ducebantur. Tantis honora- tus muneribus in terram suam feliciter reuer- titur et a domno Daniele, Pragensis ecclesiae episcopo, canonicis, abbatibus, presbyteris et omni clero, militibus et populo maximo tripu- diantibus gaudio post tot regales trihumphos honorifice suscipitur, qui pro suo felici reditu monasterium sancti Venzezlai et alias ecclesias plurimis pallii preciosissimis exornat. Domna uero Judita, regina Boemiae, gloriosissima et serenissima domna, tam Grecorum quam Vnga- rorum auro, argento, pallis et indumentis pre- ciosissimis ditata et ornata, domnum regem post tot labores in suis lenit amplexibvs !). Anno dominice incarnationis MCLXV rex Wlad(izlaus] neptem suam, filiam domni Fride- rici filii sui, maximo Grecorum imperatoris ro- gatu, per comitem Zezemmam?), domnae no- strae reginae summum camerarium, uirum nobi- lem, uit& et moribus honestum, nepoti eius in coniugem transmittit. Qui expletis feliciter nuptiis pluribus preciosis donatus muneribus incolumis gratia dei ad propria reuertitur, et pro tantis laboribus in maximam tam regis quam reginae gratiam recipitvr. Eodem anno Fridericus, imperator Roma- norum, offense et schismatis in Romana ecclesia per eos facti non inmemor, exercitus per totum imperium, prout plus potest, preparat et ad eius auxilium innumerabilis preparatur exercitvs. Anno domni MCLXVI domnus Daniel, Pra- gensis episcopus, ex uocatione domni Friderici, LETOPIS VINCENCIÜV. učiněn mír mezi císařem a králem uherským, vrátili se Řekové i Uhři domů. A po tomto ujednání odebral se král český s králem uherským radostně ke královně, matce králově, kde jak od krále tak i od královny, matky jeho, a od Uhrů rozličnými a nesčíslnými dary byl obdařen. Mnoho-li a jaké skvosty mu dány byly, zbytečno jest psáti, neboť chudému náleží jen dobytek počítati; vždyť sudy zlata a spousty stříbra, šaty a pláště rozličného druhu jen na nákladních vozich se dopravovaly. Po- etén byv takovymito dary, vrátil se šťastně do své země a byl po tolika královských vítěz- stvích od pana Daniele, biskupa pražského, od kanovnikův, opatův, kněží a všeho duchoven- stva, od rytířů a nesčíslného lidu radostně při- vítán; a za to že šťastně se vrátil, ozdobil klášter sv. Václava a jiné kostely přemnohými a pře- skvostnými rouehy. Pani Judita pak, královna česká, paní nejvznešenější a nejjasnější, obda- rována byvši jako od Řeků tak i od Uhrů zlatem, stříbrem, rouchy a obleky přeskvostnými, přijala pana krále po takovém namáhání v své objetí. Léta páné MCLXV król Vladislav prošen byv snažně od císaře řeckého, odeslal vnuku jeho v manželství vnučku svou, dceru pana Fridricha, syna svého, po županu Sezemovi, nejvyšším komorníku paní králové naší, muži to vznesenému, Zivotem i mravy počestném. A ten vrátil se po šťastném odbyti svatby, obdarován byv mnohými skvostnými dary, s po- mocí boží beze vší pochromy domů, a za tako- véto namáhání dostalo se mu největší milosti jak od krále tak také i od královny. Téhož roku Fridrich, císař římský, pamětliv jsa urážky a roztržky v církvi římské, začal co nejvíce mohl sbírati vojska po celé říši; a nesčíslné voje připraveny mu ku pomoci. Léta MCLXVI vypravil se na cestu pan Daniel, biskup pražský, povolán byv od pana 1) Slovo to psáno velkými písmeny, načež zbylek stránky prázden nechán. Následující na to list vyříznut, který bezpochyby byl také prázdný. — ?) Zemzemmam má rukopis 

Strana 459
LETOPIS VINCENCIÜV. Romanorum imperatoris, qui ad sedandum schis- ma!) in Romana ecclesia, quod maxime eo tempore bulliebat, iter mouerat Romam, progre- ditur et ultra Augustam ad ipsum peruenit et cum maximo labore superatis Alpibus Laudam, regalem ciuitatem, quam ipse fundauerat et forti ualo circumdederat, cum suis exercitibus per- uenit et eos ibi post tot labores recreat. Anno dominice incarnationis MCLXVII im- perator uidens Brixienses in sua persistere au- datia, non enim uolebant secundum eius uolun- tatem ei dare obsides pro pace exercitibus eius conseruanda, per unvm milliare a Brixia in pa- rochia Banol?) suos locat exercitus et ibi na- tale domni et epyphaniam celebrat. Brixienses uidentes sic ciuitatem suam destrui, sexaginta obsidibus et multa ei oblata pecunia eius inue- niunt gratiam. Imperator ibi Kristanum ?) ar- chiepiscopatu Maguntino et Philippum ?) cancel- lario inuestit, et sua expleta uoluntate uersus Piacentiam progreditur, inde Boloniam cum suis sapientibus uisitat, Mediolanum etenim, Tordo- nam et Cremam funditus euerterat. Brixiae au- tem, Placentie, Bolonie et in aliis ciuitatibus et castris muros firmissimos et turres altissimas funditus deleuerat et sic in Lonbardia, quod uolebat, faciebat. A Boloniensibus centum ob- sidibvs et plurim& accepta pecunia Immolam progreditur. Quod scimus loquimur, et quod ui- dimus scriptis mandamus. Uerdensis episcopus predictum electum in presbyterum, et Rauenna- tensem ?) et Ratisponensem 5) et. alios plurimos sabbato quatuor temporum quadragesimalium in diaconos consecrat. In proximo dominico die eundem Maguntinum electum domnus Daniel, Pragensis episcopus, cum aliis episcopis in archie- piscopum consecrat. In crastino Kristanus ar- chiepiscopus à domno Daniele, Pragensi episcopo, consecratus predictum episcopum et suos pluri- mis et optimis donat muneribus. His Immole dei gratia expletis imperator Regnaldum Coloniensem, Kristannum Magunti- num, Philippum cancellarium, Heinricum nota- rium cum plurima militia et Brabantinis, quos mille quingentos habebat, uersus Romam ad 1) schisma quod in Romana ecclesia ruk. 1. — ?) 459 Fridricha, císaře římského, jenž táhl do Říma, aby odstranil rozdvojení v cirkvi římské, které toho času nejvíce hluku dělalo, à za Augšpur- kem dorazil k němu. A přešed s ohromnými nesnázemi Alpy, přitáhl císař s vojskem svým do Lodi, města královského, jež byl sám za- ložil a pevným náspem opatřil, a tu popřál mu po takových namáhánich odpočinku. Léta po vtělení páně MCLXVII vida císař, že Brescijští trvají ve své zpupnosti, — nechtěliť mu totiž dáti rukojmí, že s vojskem jeho za- chovají mir — rozložil míli od Brescije ve far- nosti Banolské své voje, slavil tam den naro- zení páně a Tří králů. Brescijští vidouce takto město své ničiti, dali mu 60 rukojmi a podanymi penězi nalezli milosti u něho. Tam investováni byli od císafe Kri&an arcibiskupstvim mohuóskym a Filip kancléfstvim. Vyplniv takto svou vûli, obrátil se císař k Placencii, a odtud navštívil Bononii a její mudrce. Mediolan, Tordonu a Kremu do základu byl vyvrátil; v Bresciji pak, v Placencii, v Bononii a v jinych méstech a hra- dech dal vyvrátiti až do základu pevné zdě a převysoké věže a tak konal v Lombardii, co se mu líbilo. Co víme, to vypravujeme, co jsme viděli, to svěřujeme písmu. Biskup werdenský posvětil řečeného zvoleného na kněžství, a ra- venatského a fezenského a mnoho jinych v so- botu o suchých dnech postních na jahenstvi. V nejbližší neděli posvětil pan Daniel, biskup pražský, s jinými biskupy zvoleného mohučského na arcibiskupství. A na zejtří obdařil Křišťan, arcibiskup. mohučský, od pana Daniele, biskupa pražského, již posvěcený, řečeného biskupa a jeho družinu mnohými a vzácnými dary. Když se tyto věci s pomocí boží v Immole vyplnili; vyslal císař Regnalda, arcibiskupa ko- linského, Kiiétana, arcibiskupa mohuëského, kan- cléře Filipa, a notáře Jindřicha s četným voj- skem a 1500 Brabantinci, jeź ve vojště svém Bagnolo, snad jižně od Brescie. — 3) V ruk, 1 bylo Krislianum, ale písmeno i vymazáno. — *) Philppum ruk. 1. — 5) Quidona, — ©) Eberharda. 1166 1167 

Strana 460
460 1167 preparandam exercitibus suis uiam dirigit. Qui tamquam piscatores optimi domni per Lonbar- diam rete suum extendentes, Maguntinus usque Genuam, Coloniensis usque Pisam, imperiales ciuitates maritimas, inde per totam Tusciam usque Romam innummerabilem predam marca- rum ad stipendia militum ceperunt. Inde Re- gnaldus Coloniensis precucurrit Kristanym Ma- guntinum, et prior eum suis exercitibus Tvscu- lanum uenit, ciuitatem optimam per unam ra- stam ultra Romam. Romani eos uenire audi- entes, bene habeat, inquiunt imperator, quod duos presbyteros suos et diaconos ad cantan- dam Romanis missam direxit; ueniant, ueniant, cantent, sed aliter eis ad cantandum transpo- nemus ordinem. Hoc modo deridebant eos. In cena domni Daniel, Pragensis episcopus, in quo- dam monasterio ante Ariminon krisma consecrat'). Interea imperator Rauennam et alias ciuitates transiens, Anchonam, ciuitatem firmissimam su- pra mare sitam, obsidet. Imperator in altiori monte sua poni precipit tentoria et suorum exercituum decuria, a mari autem ad sinistram Fridericus dux de Rotenburk ponitur cum sua forti et honesta militia, inde Lonbardi et Tusci, quorum innumerabilis erat multitudo, post hec 'Bawarorum et Ratisponensis episcopi militia ponitur; post hec domnus Daniel, Pragensis episcopus, cum sua& militia sub stationibus im- peratoris ponitur ad primum Anchonitarum insultum. Domni quoque Ermanni, Verdensis episcopi, militia, uiri uenerabilis et coram deo et hominibus approbati, qui semper in curia domni imperatoris, domni Danielis episcopi con- tubernialis et cum eo in ea expeditione impe- ralis curiae in tota Italia iudex extiterat, qui Papiam ab imperatore, ut eos consilio suo in fide erga imperatorem stabiles efficiat, missus fuerat, in contubernio domni Dfanielis], Pra- gensis episcopi, dimissa militia, cui domnum Hvgonem, capellanum suum, uirum honestum, preponit .... Deest require?). Hucusque Vincentius, Pragensis ecclesiae ca- nonicus, historiam suam deducit, uidelicet ab anno dom. incarn. MCXL usque ad annum MCLXVII. LETOPIS VINCENCIÜV. měl, k Římu, aby upravovali cestu vojskům jeho. A ti co výborní rybáři pána svého roztáhli siť svou po Lombardsku, Mohučan až do Janova, Kolinský až k Pise, námořská to města císař- ská, a odtud po celém Toskánsku až k Římu, a schytali nesčislnou kořist hřiven na žold vo- jenský. Odtud předešel Regnald, arcibiskup ko- linský, Křišťana, arcibiskupa mohučského, a při- šel dříve s vojsky svými k Tuskulum, výbor- nému to městu, asi jeden pochod od Říma vzdá- lenému. Římané slyšíce, že přicházejí, volali: dobře má císař, že vyslal dva kněze a jahny své, aby zpívali Římanům mši; nechť si jen přijdou a zpívají, ale my jim jinak zanotujeme. Tak posmivali se jim. Na zelený čtvrtek světil biskup Daniel křižmo v nějakém klášteře před Riminim. Císař přešed zatím Ravennu a jiná města, jal se obléhati Ankonu, město přepevné a na mori leZici. Tu rozkázal císař Zaraziti své stany na vyšším pahorku a rozložiti tu své řady. Od moře ke straně levé položil se Fridrich, vévoda z Rotenburku, se svým silným a udatným vojskem, potom rozložili se Lom- bardové a Toskánští, jichž bylo neséíslné mnoz- ství; potom umístěno vojsko bavorské a biskupa řezenského; dále pan Daniel, biskup pražský, položil se s vojskem svým pod stanovištěm cisa- řovým, na první ráně Ankonských. Tu bylo také vojsko pana Heřmanna, biskupa werdenského, muže ctihodného, -bohu i lidem milého, který jsa stále při dvoře císaře pána s panem bisku- pem Danielem sdilel obydli a s ním po čas výpravy této byl sudím dvoru císařova v Italii a který byl poslán od cisaře k Pavijským, aby je radou svou u věrnosti k cisaři stálými učinil ; a opouštějé v stanu pana Daniele, biskupa pražského, vojsko, jemuž dal v čelo pana Hu- gona, kaplana svého, muže počestného . Scházi, vyhledej. Až potud dovedl Vincencius, kanovník ko- stela Pražského, svůj letopis, totiž od léta páně 1140 až do r. 1167. !) 6 Dubna. — ?) Tato dvě slova jsou po straně v rukopisu. 

Strana 461
LETOPIS JARLOCHŮY. B. LETOPIS 461 JARLOCH A, OPATA KLÁSTERA MILEVSKÉHO. Eodem anno et eadem expeditione intrante Augusto, cum esset estus intolerabilis, nebulosa et pestilens aura, multi de primoribus regni obie- runt, inter quos Renoldus, Coloniensis archiepi- scopus, Daniel, Pragensis episcopus!), ibidem mor- tui sunt, cuius carnes ibi recondite, sed ossa sunt Pragam delata. [Fridericus etiam, filius Cunradi regis, et Theobaldus, frater W[ladizlai] regis, et multi alii ibidem mortui sunt. Qui Theobaldus moriens reliquit post se magnae indolis puerum, nomine Theobaldum, patrem istorum, qui nunc sunt Dipoltici; quem nos in parte sua postea uidimus principantem.] Qui Daniel episcopus, quantae fuerit sapientiae et eloquentiae, quam- que utilis ecclesiae dei et acceptus in curia imperatoris, ad enarrandum manet difficile, cuius memoria in benedictione est non solum apud eos, qui eum uiderunt, sed et apud eos, qui- cunque de eo audierunt. Hic inter cetera bona, quibus pollebat, habebat et hanc gratiam diui- nitus sibi collatam, quod quandocunque diuinis astabat altaribus, ex humillima sui considera- tione uelud totus defluebat in lacrimas. Psalte- rium omni die compleuit usque ad finem, quod mirabile erat in homine sic occupato, quod ut facilius perficeret, euocauerat et assumpserat sibi in capellanum quendam Albertum, Syloen- sem canonicum, qui et psalterium et totum ca- nonem sacri officii optime nouerat cordetenus. Conciliabat quoque sibi per letanias intercessio- nes sanctorum et hoc frequenter, in quorum kathalogo non modo patres noui testamenti, sed et antiquos recitabat sanctos, qui sub lege fue- runt et ante legem. Sed homo tantis preditus uirtutibus in hoc maxime offendit, quod siue ob ignorantiam, cum tamen esset doctissimus, siue ob fauorem uel metum imperatoris, scismatis ilius usque ad mortem particeps extitit, Unde et post obitum, quamuis sibi ecclesiastica non negaretur sepultura, memoria tamen illius ad altare domni in missis et ceteris huiusmodi non ') Biskup Daniel zemřel u Říma a ne jak dosud Téhož roku a při téže výpravě, když na počátku srpna bylo nesnesitelné: vedro a mlhy morové naplňovaly povětří, zemřeli mnozí z předních říše; mezi nimi byli též Reg- nald, arcibiskup kolinsky, a Daniel, biskup praz- sky, jehoz télo bylo sice tamo pochováno, ale kosti přenešeny do Prahy. [Také Fridrich, syn krále Kunrata, a Děpold, bratr krále Vladislava,. a mnozí jiní zemřeli tam. Kterýžto Děpold za- nechal při své smrti mládence velice schopného jmenem Děpolta, otce těch, kteří nyní jsou Dépoltiei. Jeho viděli jsme vládnouti v údělu jeho.] Kteryz Daniel biskup jaké byl moudrosti a výmluvnosti a jak užitečný církvi boží i vi- taný.na dvoře císařově, nesnadno dá se vyprá- věti; památce jeho žehnají nejen ti, kdož jej znali, nýbrž i kdožkolivěk o něm slýchali. Ten mezi jinými ctnostmi, jimiž se stkvěl, měl i tu zvláštní: milost od boha sobě danou, že kdy- koliv stál u oltáře páně, z nejskroušenějšího sebe zpytování takořka celý rozplýval se v slzich. Zaltàf kazdého dne čítal až do konce, což s obdivem bylo u muže pracemi tak zanešeného ; a aby to snadněji vykonati mohl, povolal a vzal si za kaplana jakéhosi Vojtěcha, kano- vnika Želivského, který i žaltář i celý kanon mše svaté co nejlépe znal z paměti. Byl také toho pilen zjednati si letaniemi pfimluvy sva- tých, a v seznamu jich jmenovával častěji nejen otce zákona nového, nýbrž i staré, kteří za času zákona byli i před ním. Ale muž tako- vými ctnostmi nadaný vtom nejvíce pochybil, že buď z nevědomosti; ač byl velmi učený, anebo pro přízeň či snad z bázně před cisařem v rozštěpení onom církve až do smrti setrval. Proto také po smrti; ač mu církevní nebyl odepřen pohřeb, přece památka jeho před oltá- řem páně mšemi a jinými podobnými službami božími nebyla zachovávána, až posléze po ně- kolika letech svatému muži Gotšalkovi, opatovi Želivskému, jehož sám z kostela Šteinfeldského se za to mělo u Ankony. 1167 

Strana 462
462 ne: deferebatur, donec post annos aliquot sancto uiro Gothscalco, Syloensium abbati, quem ipse de Steinveldensi ecclesia evocatum Syloe loca- uerat, per uisionem apparuit, commemorans eum uerborum, que aliquando cum eo contulerat iens in expeditionem illam, quibus significauerat se uiam illam aggredi non sponte sed inuitum, corpore non corde, subiunxit autem obsecrans, ut per eum ecclesiae precibus redderetur, quod et factum est. Nam ex tunc memoria sui facta est in sacramentis Christi Prage et Syloe, nec non et in omnibus ecclesiis Boemiae. Narrauit autem idem sanctus uir abbas Gothscalcus ex relatione predicti Danielis episcopi quoddam memorabile factum contigisse in Francia, dum ipse studeret Parisius, quod hic inserere uolo ad edificationem legentium. Dicebat enim scire se claustrum ciuitati contiguum, in quo dum esset spiritualis abbas propheticum habens spiritum, ecce quadam die uenit puer de scolis, nepos prepositi maioris ecclesiae, querens suscipere religionis habitum, et quod deuote quesiuit, ilico impetrauit. Erat interim absens memoratus pre- positus, reuersus quod factum est audiuit, sed cum indignatione irrisoria respondit: per sanc- tum abbatem et abbatissam ipse non manebit ibi! Misit ergo primo, misit secundo et tercio, ut puer sibi redderetur. Sed cum ab abbate responderetur, requirendam esse pueri uolunta- tem, non esse sui iuris abstrahere inuitum, qui se ultro seruicio dei dicasset, tandem ipsemet magni furoris zelo succensus, non timuit uiolen- tas manus loco sancto inferre et puerum inuitum ac renitentem abstrahere. Quod uidens abbas, homo dei, dixit ei libera uoce coram omnibus: Quia tu, inquit, locum sanctum temerasti et non nobis sed spiritui sancto contumeliam in- gessisti, ecce ab hodie post octo dies appello te ante tribunal aeterni iudicis, ibi mihi respon- debis super his ausibus tuis. Hec ille audiuit quidem, sed aure surda pertransiens discessit. Cum ecce septima die aduesperascente obiit ille bonus abbas, cui cum prepositus ille pulsari audiret omnibus campanis, sicut moris est, misso nuntio interrogauit, quidnam hoc esset. Sed cum de morte abbatis comperisset, uehementissime expauit et ilico correptus febribus, solam noctem illam superuixit, ut prophetia eius impleretur, LETOPIS JARLOCHÜV. byl povolal a v Zelivé usadil, ve snäch se zjevil uvädéje mu na mysl slova, jež stroje se k výpravě, kdysi k němu byl pravil, kte- rými na jevo dal, že cesty té nenastupuje sa- mochtě nýbrž nuceně, tělem sice ale ne srdcem; zároveň podotkl zapřisáhaje ho, aby modlitbami svými vlůno cirkve zase jej navrátil, což se i stalo. Neboť odtud památka jeho slavena jest v svátostech Kristových v Praze a Želivě, jakož i ve všech kostelích českých. Vypravovával týž svatý muž Gotšalk podle sdělení shora řečeného Daniele biskupa jistý památný příběh, jenž se stal ve Francii, když byl na učení v Paříži, který zde uvésti chci k povzbuzení čtenářů. Neboť pravil, že zná klášter v sousedství města, v kterémž žil opat, mající zvláštního: ducha prorockého. Ejhle jednoho dne přišel k němu mladý školák, synovec probošta většiho kostela, žádaje aby oblečen byl v řeholní roucho, a oč po- korně prosil, toho ihned dosáhl. Tenkráte nebyl doma zmíněný probošt; ale když přišel domů a uslyšel co se bylo stalo, s rozhořčením a úšklibavě odpověděl: pro svatého opata i abatyši ten ne- zůstane tam! Vzkázal tudiZ po prvé, vzkázal po druhé i potřetí, aby mu chlapec navrácen byl. Ale když od opata odpovidáno, že třeba dbáti vüle chlapeovy, on Ze nemá práva od- puzovati bezdéky, kdo samochté sluZbé bo?Zi se byl zasvětil, tu tento velikého vzteku prudkostí rozpálen, nezhrozil se násilnou ruku na misto posvátné vztáhnouti a chlapce bezděky a vzpou- zejiciho se odvléci. Vida to opat, muž boží, pravil mu povznešeným hlasem přede všemi: Poněvadž jsí místo posvátné znectil a ne nás nýbrž ducha svatého jsi pohanél, ejhle ode dneška za osm dní zavolám tě před stolici vééného soudce, tam mi odpovié za tento pych svůj. Ten to slyšel sice, ale uchem hluchÿm pomiíjeje toho odešel jest. Však hle, když sedmý den schyloval se k večeru, zemřel onen dobrý opat, jemuž když probošt řečený vyzváněti slyšel všemi zvony, jak obyčej jest, dal se poslem ptáti, co by to bylo? A když o smrti opatově zvěděl, převelice se zalekl a byv ihned napaden zimnicí pouze noc onu přežil, aby proroctví opatovo naplnilo se, jenž byl předpověděl, že osmého dne po smělosti své zemře a jemu od- povidati bude před soudnou stolicí Kristovou. 

Strana 463
LETOPIS JARLOCHÜYV. qui predixerat, eum octaua presumptionis suae die moriturum et sibi responsurum ante tribu- nal Christi. Narrauit et secundum simile huic, sed me piget, hoc litteris inserere. -— Porro me- moratus ac semper memorandus Daniel prefuit feliciter Pragensi ecclesiae ab anno verbi incar- nati MCXLVIII, quando uidelicet IIII Kal. Au- gusti electus est, usque in annum item MCLXVII, cum mortuus est in vigilia Laurentii!) hoc est annis undeviginti et diebus undecim. Quo mor- tuo uacauit episcopalis sedes [usque in sequen- tem annum. Sic pla]cuit?) regi W[ladizlao] et consiliarüs eius, quod et fili eius, Fridericus [et?) Wladizlaus, recordantibus nobis fecerunt], cum quis episcoporum moreretur, differentes in longum noui episcopi electionem. Anno dominice incarnationis MCLXVIII ?). Anno dominice incarnationis MCLXVIIII *) Gotpoldus, abbas de Zedletz grisei ordinis, uir ualde idoneus et religiosus, eligitur in Pragen- sem episcopum 5), et hoc magis de instantia reginae, cuius cognatus erat, quam de iudicio ecclesiae. Cuius optima principia mors inmatura diremit, nam mortuus est in electione, prius- quam ordinaretur, [et electus solo uix mense superuixit] ?). [Anno dominice incarnationis MCLXX suc- cedit ®)] nobilis homo et, diues de Saxonia, Fri- dericus nomine, ignarus omnino boemicae lin- gue, cognatus et ipse reginae, cuius fauore po- tius quam iudicio ecclesie factum est hoc in eum; [nam sponte sua aduenam et linguae im- peritum non eligerent, uigente adhuc et durante predicto schismate, cuius fermento tamen non est ipse maculatus|9). Require de scismate 1°). [Anno dominicae incarnationis MCLXX. His diebus Zuatopule, filius regis W[ladizlai] frater Friderici, zelo ductus, quod pater suus comitem Woizlavm supra omnes primarios nimis in altum subleuasset, occasionem, quam sepe quesierat, nactus ex absentia patris, memoratum uirum inter manus reginae cultellis confossum inter- 1) 9 Srpna. — ?) Co tu vloženo v rohaté zavorky, pripséno jest v lextu bezpochyby rukou Jarlochovou 463 Vypravoval i druhy pfibéh podobmy pfedeslému, ale nelibi se mi zapisovati jej.— Ostatné jmeno- vaný a vždy jmenování hodný Daniel spravoval šťastně Pražský kostel od léta páně 1148, kdy to- tiž dne 29 Července byl zvolen, 'až do léta podo- bně 1167, kdy zemřel jest u vigilii sv. Vavřince, to jest po let devatenácte a dni jedenáete. Po jeho smrti uprázdnéna züstala biskupská stolice až do následujícího léta. Tak zlibilo se králi Vladislavovi a radám jeho, což i synové jeho, Fridrich a Vladislav, za paměti naší činili jsou, když kdo z biskupů zemřel, odkládajíce na dlouho nového biskupa volbu. Léta páně 1168. Léta páně 1169 Gotpold, opat ze Sedlce šedého řádu, muž velice schopný a bohabojný, zvolen jest pražským biskupem, a to více k na- lehání králové, s níž spřízněn byl, nežli podle hlasu církve. Jeho nejlepší počátky smrť před- časná přervala, neboť zemřel co zvolený, prvé než byl posvěcen, a po zvolení svém sotva jeden měsic přečkal. Léta páně 1170 následoval muž urozený a bohatý ze Sas, Fridrich jmenem, neznalý naprosto českého jazyka; bylť spřízněn i on s královou, jejíž přízní spíše než dle usouzení cirkve dostalo se mu toho; neboť sami od sebe cizince a jazyku neznalého nebyli by zvolili. Tenkráte panovalo ještě a trvalo řečené roz- štěpení, jehož kvasem však nebyl on poskvrněn. Vyhledej o rozštěpení. Léta páně 1170. V těch dnech Svatopluk, syn krále Vladislava, bratr Fridrichův, hněvem jsa puzen, že otec jeho župana Vojslava nade všecky zemany přílišně byl jest povýšil, příleži- tosti, již často byl hledal, nabyv z nepritom- nosti otcovy, zmíněného muže v rukou králové noZi zbodal a zabil jest a ji na rukou, jak Jarlochovou. — ?) Rukopis mél MCLXVIIL, ale piipsana tu rukou bezpochyby Jarlochovou jesté I, tak ze jest nyni MCLXVIIII. — 9) V únoru r. 1168. — 7) Co do závorky položeno, přípsáno jinou rukou, již máme za Jarlocbovu. — 9) Totéz. — ?) Totéž, — 19) Slova require de scismate připsána jsou po straně rukou spiso- valele a další míslo na té straně jest prázdno. 61 1167 1168 1169 

Strana 464
1169 1170 464 fecit, et eam in manibus, sicut dicitur, cum ipsum defendere uellet, uulneravit. Unde pater eius grauiter indignatus, guem capere [non po- tuit]!), patria pepulit et usque in Vngariam fugauit. Inde namque ambo germani, Fridericus scilicet et Zvatopulc, duas sorores, filias regis Vngariae duxerant, vnde et illuc potius, quam alias fugit. [Qui recuperata terra nec non et gratia patris, in Teutonia postmodum] ?) peregre mortuus est. Narratum michi est de eodem Woi- zlao & senioribus meis, quia cum magnae esset potentiae, sed maioris heu superbiae, in ea nocte, quam uiuendi ultimam fecit, uidit somnium infaustum male presagum futurorum. Putabat namque se uidere scalam ad caelum usque erec- tam, seque innixum scalae peruenisse ad sum- mitatem eius; cumque se putaret vertice pul- sare caelum, ecce ruit scala et ipse pariter cum ea, et sic ruendo euigilans ipso die interfectus est, cadens in foueam, de qua non exibit. [Anno dominicae incarnationis MCLXXI]?) 'Thomas, Canthuariensis archiepiscopus, martyrio coronatur$*), cuius magna et stupenda miracula uniuerso mundo innotuerunt, de quibus in pre- sentibus nichil dicimus, quia gesta ipsius per se apud nos habemus. [Anno dominicae incarnationis MCLXXII]*). Anno dominice incarnationis MCLXXIII. [His]*) diebus rex W[ladizlaus] senex iam et infirmus, uidens se non sufficere laboribus ex- peditionum et curis publicae rei, inuenit con- silium interim, ut uidebatur bonum, quod sibi maioris postea laboris seminarium fuit. Nam filium suum Fridericum solempniter introniza- tum prefecit dominio totius Boemie, solum Bvr- dim et alia nonnulla reseruans sibi ad usum uitae, Fecerat quoque in Stragv sibi caminatam, quae hodie dicitur abbatis, cum stuba et aliis appendiciis, in qua sibi manere et finem dierum suorum uolebat expectare. Sed Fridericus, licet carus esset imperatori, cuius cognatus erat, pro- batus etiam in multis expeditionibus Italiae, contigit tamen ei, quod inexperto aurigae con- üngere solet. Nam utrum Boemorum perfidia, LETOPIS JARLOCHÜV. se praví, když ho bráuiti chtěla, zranil. Nad tim otec jeho téZce se rozhorsil a nemoha ho jíti z domova jej vypověděl a až do Uher za- hnal. Neboť odtud oba bratří, Fridrich totiž i Svatopluk, byli pojali za manželky dvě se- stry, dcery krále uherského; a proto se tam spiše než jinam uchýlil. A došed pak opět země i přízně otcovy, v Němcích napotom pra- bidně zemřel jest. Vyprávěno mi bylo od star- ších mých o témž Vojslavovi, jenž měl velikou moc, ale větší ještě pýchu, kterak v oné noci, jež byla života jeho poslední, nešťastné měl snění, neblabou vèstici budoucnost. Zdálo se mu totiž, že vidí řebřík do oblak až čnici a že podpí- raje se o něj dostal se až k vrcholu jeho; a když se domníval, že temenem hlavy dotyká se oblohy, tu hle spadl řebřík a on spolu s ním. A tak padaje probudil se, a téhož dne zavražděn jest, padnuv do jámy, z níž nevyjde vice. Léta páně 1171 Tomáš, kanthuarienský arcibiskup, smrť mučednickou podstoupil jest, jehož veliké a úžasné zázraky veškerému světu v známost jsou přišly, o kterých tuto nic ne- pravíme, poněvadž skutky jeho samy sebou u nás jsou známy. Léta páně 1172. Léta páně 1173. V těch dnech král Vladi- slav jsa již starý a chorý a vida, že nestačuje pracím válečným a péčem o obecné dobré, při- padl na myšlenku, jak se zdálo dobrou, která se mu však potom stala zdrojem větších ještě trudů. Nastoliv totiž slavně syna svého Fridricha svěřil mu správu celých Čech, zůstaviv sobě pouze Budyni a některá jiná zboží k požitku. Dal si vystavěti také na Strahově dům, jenž podnes slove opatský, s jízbou a jiným příslu- šenstvím, v němž samoten zůstávati a konec dní svých chtěl očekávati. Ale Fridrichovi, jenž milý byl cisaři, jemuž příbuzným byl, a známý též z mnohých výprav italských, přihodilo se přece, co nezkušenému vozotaji se stává. Stalo-li se to Čechův nevěrou, či jeho neumělosti, ne- umíme udati; to toliko vime, že za krátko od- 1) Ta dvě slova jsou připsána na místě, když vyškrábáno bylo, co tam dříve stálo. — 2) Totéž. — 3) Totéž. — 4) 29 Pros. r. 1170. — 5) Jako vjse. — 9) Tu stálo, jak se zdá illis, ale přeměněno bylo rukou druhou v his. 

Strana 465
LETOPIS JARLOCHÜV. an ipsius inercia, nescimus, hoc solum scimus, quod in breui auersi sunt ab eo, querentes occasionem, quomodo eum euadere et alium domnum possent habere. Quod diu inter se, sicut solent mussitantes, diu occultatum tandem tali ordine, sicut dicemus, processit in publicum. Erat Oalricus, filius antiqui Zobezlai, frater iu- nioris Z{obezlai], in curia imperatoris cum suis profugis, qui habens et in Boemia multos occulte sibi fauentes, satagebat omni conatu impetrare de gratia cesaris tum sibi panem, tum fratri suo Z[obezlao] liberationem, qui iam fere tre- decim et prius tribus annis uinculatus tenebatur in Prinda. Qui Vdalricus, comperta regis infir- mitate et substitutione Friderici, ratus perinde optimam opportunitatem, monuit imperatorem seruicii sui supplicans, ut accepto iam tempore misereretur et exilii sui et uinculorum fratris sui. Cui cesar tale fertur dedisse responsum: Cum rex W[ladizlaus] compos sui gubernaculis terre sufficeret, exaudire te noluimus propter antiquam eius amiciciam, nec non et fidem no- stram ; modo uero, ex quo infirmatus ultro ces- sit, et filium suum!) ad iniuriam nostram ?) nobis inconsultis, substituit, salua in omnibus fide nostra inueniemus uiam, qua et tibi satis- fiat et nobis. Annus erat dominice incarnatioiis MCLXXIIII et imperator multa predi[cti Vdalrici] ?) flexus in- stantia, misit et indixit omnibus Boemis curiam in Nvrberk nec non et regi W[ladizlao], si posset cum filio Friderico, precipiens, ut [et]') Zobe- zlaum dimitterent et sibi presentarent. Qua le- gatione perorata turbantur rex et F[ridericus], quid facto sit opvs, suos fideles consulunt. Vi- sum est eis mittere Fridericum episcopum et [comitem]^) Witkonem, uirum urbane eloquen- tiae, cum quibusdam alis in Nvrberk, qui et absentiam suam excusent et oblata9) pecunia imperatorem ab hac intentione auertant. Breviter dicam, eunt et inacte redeunt, secundo mittun- tur et nihil proficiunt, imperator nec prece flec- titur nec pretio, instat, ut. dimittatur Zobezlaus. Cuius voluntati non ausi resistere, faciunt tan- 465 vrátili se od něho, hledajtce prilezitosti, jak by ho svrhnouti a jiného pána mohli miti. Což drahně mezi sebou, jakož v obyčeji maji, tutlali ; ale dlouho skrývané posléze takovým pořádkem, jakož povíme, přišlo na veřejnost. Bylť Oldřich, syn starého Soběslava, bratr mladšího Soběslava, na dvoře císařském se svými spoluutečenci. Ten maje také v Čechách mnoho tajných přátel, snažil se vším úsilím dosíci z milosti cisařovy jak sobě výživy tak bratrovi svému Soběslavovi svobody, který již téměř po třinácte a prvé po tři léta ve vazbě držán byl na Přimdě. Týž Oldřich, zvěděv o králově chorobě a o nastou- peni Fridrichové a maje to za nejlepší: právě pfileżitosf, pfipomenul cisafi služeb svých snažně žádaje, aby v příhodné již době smiloval se i nad vyhnanstvím jeho i nad okovy bratro- vymi. Jemu prý dal cisař takovou odpověď: Pokud král Vladislav při síle jsa správě země dostačoval, nechtěli jsme tě vyslyšeti pro staré jeho přátelství, jakož i věru svou; nyní však, když ochuravěv vlády se vzdal a syna, však na ujmu naši, nás se neotázav, na své misto postavil, bez ublížení víře naší najdeme cestu, již i tobě dosti se stane i nám. Bylo to léta páně 1174, když císař byv od zmíněného Oldřicha prosbami pohnut, obeslal všecky Čechy k sjezdu do Norimberka, rozka- zuje i králi V[ladislavovi], aby přišel, jestli by mohl, se synem Fridrichem, i aby Soběslava propustili a jemu vydali. Vyslyševše poselství to, zalekli se král i Fridrich, co by činiti bylo třeba svých věrných se otazujíce. Vidělo se jim poslati biskupa Fridricha a župana Vítka, muže výtečné výmluvnosti, s některými jinými do No- rimberka, aby i nepřítomnost jich omluvili i po- danými penězi císaře od toho zámyslu odvrátili. Zkrátka pravím: šli a bez pořízení se vrátili; podruhé jsou posláni a ničeho nepořídili, cisař ani prosbami nedal se obměkčiti ani penězi, trvaje na tom, aby byl propuštěn Soběslav. Ne- odvažujíce se vůli jeho se opirati, učinili po- 1) Rukopis má jen s. Wattenbach čte tu scilicet; Pangerl a Tauschinski sed. — ?) Připsáno rukou dru- hou. — 9) Toteż. — *) Toteż. — 5) Totéž, — 6) Slovem tímto končí list 15 původního rukopisu; následující list jest vyříznut. Na něm končilo se i písmo první rukou psané, od poéálku letopisu Vincenciova jdouci. 61* 1170 

Strana 466
1170 1174 1175 466 dem, quod iubet, dimittentes eum ei Pragam deducentes '), ubi Fridericus eius praestolabatur adventum. Quo eminus veniente revelantur iam ex multis cordibus cogitationes; occursu enim et concursu multorum excipitur, ac primo ad limina sanctorum cum magna humilitate nuda- tus pedes procedit, gratias acturus, dein ad re- gem et Fridericum, a quibus in osculo pacis *) excipitur, postremo ad hospitium progreditur. Cumque cubaret, sinistri ei rumores dicuntur, videlicet quod Fridericus eum de mane caecare velit. Quibus ille territus de nocte fugit et cum omnibus, quos habere potuit, pervenit ad curiam imperatoris, quae in Erndorff celebranda fuit, Friderico cum suis alia via subsequentibus 3). Dicitur etiam, quod rex Wladislaus eidem curiae affuerit. Acta curiae illius haec sunt: Friderico ducatus Bohemiae per sententiam abiudicatur *), quem non legitime, sicut dicebant ®), sed tantum tradente patre sine consensu Boemorum et non de manu imperatoris percepisset. Dein traditur dominium Boemiae Udalrico in vexillis quinque, sed ipse cessit sponte fratri suo Zobezlao tan- quam seniori, iurantes®) ambo, mittere impera- tori exercitum in Lombardiam, unde postea suo loco plenius dicemus. Promittunt etiam regi pa- nem honestum, sed ipse non credens eis trans- tulit se, licet infirmum in praedium uxoris suae, quod habebat in Tevtonia, valde bonum, nomine Mer{an] 7). Ubi cum ea et cum domna Elisabeth uxore Friderici consistens misericordiae dei ex- pectavit eventum. Et Fridericus quidem quatuor integris annis, quibus deinceps principatur Zo- bezlaus, modo in Ungaria, modo in curia impe- ratoris, sive ubicunque potuit, molesto exerce- batur exilio. At pater eius tantum eo loci, ubi dictum est, spatio quatuor mensium demoratus, circa principium sequentis anni,-hoc est XV Kal. Februarii, mortuus est in senectute bona, et in Missen honestissimae traditur sepulturae. Cuius ossa permittente duce Zobeslao Pragam sunt delata et in monasterio suo Strahow, quod a pri- mis fundamentis erexerat, sicut hodie cernitur, debito cum. honore sunt posita. Computantur autem anni ducatus sui sive regni ab anno in- LETOPIS JARLOCHÜV. sléze co kázal; i propustili jej a přivedli do Prahy, kdež Fridrich jeho příchod očekával. A když ze vzdálí již přicházel, jevilo se již, co myslili si někteří ve svých srdcích ; neboť šli mu mnozí vstříc a vítán při sběhu četných lidí ; on pak nejprv k prahům svatých u veliké pokoře s bosýma nohama kráčel, aby díky bohu vzdal, pak ku králi a Fridrichovi se uchýlil, kteří: ho polibením přivítali, a posléze teprv do příbytku se odebral. A když ležel, neblahé mu zprávy donešeny, totiž že ho Fridrich z rána oslepiti míní. Tím ustrašen utekl za tmy a se všemi, jež sebrati mohl, přišel ke sjezdu císařskému, jenž v Ebrendorfu drzeti se měl. Fridrich se svými jinou cestou se za ním odebral. Praví se také, že král Vladislav na tom sjezdu byl. Následky tohoto sjezdu byly: Fridrich se kní- žetství Českého po nálezu odsoudil, poněvadž je nikoli dle práva, jakož tvrdili; nýbrž toliko odevzdáním od otce bez svolení Čechův a ne z rukou císařových byl přijal. Potom jest ode- vzdáno panství nad Čechy Oldřichovi pěti ko- rouhvemi, ale ten postoupil je z dobré vůle bra- trovi svému Soběslavovi jakožto staršímu; a oba učinili přísahu, že pošlou císaři lid válečný do Lombardska, o čemž potom na svém mistě šíře povíme. Slíbili také králi výživu poctivou, ale on nedůvěřuje jim, odebral se aë chorÿ na dvo- rec manželky své, jejž měla v Němcích, valně dobrý jmenem Meran, kdež s ní a s paní Alžbě- tou, manželkou Fridrichovou, zůstávaje, milosrden- ství božího očekával konec. A Fridrich zajisté čtyry celá léta, v nichž: potom panoval Sobě: slav, tu v Uhrách, tu na dvoře cisařském, nebo kdežkolivěk mohl, obtížné snášel vyhnan- ství. Ale otec jeho v témže místě, jak řečeno jest, čtyři toliko mésice pomeskav, okolo počátku následujícího léta, to jest 18 Ledna zemřel jest v stáří velkém a v Míšní poctivě byl pochován. Jeho kosti se svolením knižete Soběslava do Prahy jsou přenešeny a v klášteře jeho Strahovském, který od základů byl vy- stavěl, jakož podnes se spatřuje, s povinnou poctivostí jsou složeny. Počítá se pak lét kní- žetství jeho čili kralování od léta páně 1140, 1) adducentes 3. — ?) nemé 3. — 3) Fridericus ccbatur 2. — 6) judicantes 3. — 7) Nemeji opisy. . . . subsequitur. Acta 2. — 4) abjudicatus 3. — 9) di- 

Strana 467
LETOPIS JARLOCHŮV. carnationis domini MCXL, cum mortuo Zobezlao XVI Kal. Martii ipse feliciter successit eidem, usque in annum dominicae incarnationis MCLXXV cum mortuus est Wladislaus rex die!) Priscae virginis, numero ferme triginta quinque. Sane rex Wladislaus, quoad vixit, decorem domus dei inti- me?) dilexit et ampliavit, tum in personis religiosis, quas etiam de?) exteris nationibus advexit, tum et*) in domibus religiosis?), quarum constructor claruit eximius. Eius prece et studio duo sancti ordines, Cisterciensis videlicet et Praemonstra- tensis, venerunt in terram istam, quibus tan- quam sole et luna irradiata est Boemia. Ipse montem Ztrahow mutavit in montem Sion, et de*) spelunca latronum faciens?) domum ora- tionis erexit ibi talem fa&bricam, cui vix similis invenitur in ordine nostro. Construxit et aliam ordini nostro domum in Doxaxn, locans ibi reli- giosas feminas, quas de Dunewald, Coloniensis 9) diocesis, adduci fecerat, tertiam in Plaz griseo ordini, quartam in Teplicz religiosis item feminis regulam beati Benedicti professis, cuius eccle- siae specialiter regina Juditha fundatrix exstitit, quintam in Lytomissl Cuius exemplo succensi et ali primates Boemiae simili fervebant?) ar- dore, fundantes et ipsi honestissimas ecclesias, quas brevitatis causa transeo, quarum omnium cooperator sicut suarum operator fidelissimus existebat. Pro his et aliis operibus misericordiae credimus eum invenisse misericordiam apud pa- irem misericordiarum, domnum deum nostrum. Cuius anima requiescat in pace amen. Nunc ad Zobezlaum reflectamus articulum, dicturi de ipso et de temporibus eius, quidquid de veritate con- stiterit!?), partim ex nostra recordatione, partim ex relatione seniorum nostrorum. Anno igitur!") dominicae incarnationis MCLXXIIII mediante tali in loco, tali ordine, sicut supra dictum est, Zobezlaus paterno in- signitus ducatu Pragam petit, ubi tam a clero, quam a populo magnifice susceptus juxta mo- rem patriae solempniter inthronizatur, ac dein- ceps regnat feliciter. Qui bene inchoata statim heu commaculat sanguinis effusione innocentis. Nam Sturmonem, castellanum de Primberg, me- 461 když po smrti Soběslavově dne 14 Února šťastně následoval jeho, až do léta páně 1175, když zemřel jest Vladislav král v den Prišky panny. bez mála třicet pět. Zajisté král Vladislav. pokud žil, česť domu božího vroucně miloval a ji zveleboval, tu osobami duchovními, jež i z cizích národů povolával, tu také domy ře- holnimi, jichž stavitelem byl obzvláštním. Jeho pomoci a snahou dva zbožní řádové, cister- ciácký totiž a premonstrátský, přišli do této země, jimiž jako sluncem a lunou ozářeny jsou Čechy. On vrch Strahov změnil na horu Sion, a uéiniv pele$ lotrovskou domem mo- dlitby postavil tam takové dílo, Ze mu so- tva podobné najde se v řádu našem. Vysta- věl též jiný řádu našemu dům v Doksanech, usadiv tu řeholní panny, kteréž z Dünewaldn, Kolínské dioecese, přivěsti dal, třetí v Plasich šedivému řádu, čtvrtý v Teplici též řeholnicím řád blahosl. Benedikta vyznávajícím, kteréhož kostela obzvláště králová Jitka %akladatelkon byla, pátý v Litomyšli. Jeho příkladem rozni- cení i jiní zemané čeští podobnou pláli sna- hou, a zakládali veledůstojné kostely, o nichž pro krátkosť pomíjím; jich všech pomocníkem jakož svých původcem nejhorlivějším býti se uká- zal. Pro tyto a jiné skutky milosrdenství vč říme, že našel slitování u otce milosrdenství, pána boha našeho. Jehož duše odpočívej v po- koji. Amen. Nyni k Sobéslavovi obrátime zfeni své vypravujice o něm a o dobách jeho, což- kolivék pravdivo jest, jednak ze své paměti, jednak dle vypravování starších našich. Léta páně 1174 v takovém místě a takovým spůsobem, jakož shora řečeno jest, Soběslav otcovským ozdoben knižetstvím do Prahy se odebral, kdež jak od duchovenstva tak od lidu okázale byl přijat a podle spůsobu domácího slavně nastolen, načež panoval šťastně. On počá- tky své dobré ihned bohužel potrisnil prolitim krve nevinné. Neboť dal Šturma, purkrabí na Přimdě, pamětliv sice toho, že s ním ve vazbě 1) Nemejí rukopisy. — ?) in timore 3. — ?) ex 2. — 4) etiam 3. — %) religionis 3. — 9) et spelun- cam 3. — 7) fac. dom. orat. nemá 2. — 9) Olomuc. 2. — 9) ferebantur 2. — 19) constitit 3. — !!) nemá 3. 1175 1174 

Strana 468
1174 468 mor, guod eum in vinculis durius tractasset, sed immemor fidei, qua!) ei postea gratiam suam et securitatem promiserat, capi fecit et Pragam deduci, dein manibus?) truncatum cru- deli morte necavit. Pro quo excessu publice po- stea poenituit et nudatus pedes laneis indutus carenam exegit. Verum quamvis in hoc scelere sibi praeripuerit inimicus, alias satis?) bonus publicam rem Boemiae strenue administrabat. Tradunt^) de eo, qui eum noverunt, quod opti- mus fuerit iudex, ecclesiis dei valde propitius, bonis bonus et terror eius super facientes mala. Curae sibi fuit semper liberare pauperem a po- tente et inopem, cui non erat adiutor, faciens iudicium omnibus iniuriam patientibus, omnique populo terrae sine personarum acceptione. Qui- bus defendendis ita tradiderat cor suum, ut propter pauperes non vereretur offendere nobi- les, et appellabatur?) vulgo princeps rusticorum. Quotiescunque immineret ei expeditio, cum pri- mates sui essent hi in curribus et hi in equis, non confidebat, nisi et 5) pauperes populi secum videret, alios super equis, alios pedestres, prout cuiusque facultas fuisset. Quid multis immoror, omnis eius intentio, tota mens erat tueri paupe- res et conservare terrae suae iura. Hoc anno appositus sum literis in cella iuxta Würzeburg et hoc in festo omnium sancto- rum de gratia sanctissimi viri Godscalci, Syloensis abbatis, qui capitulo rediens me propter avun- culum meum domnum Gerhardum recollegit ?). Anno dominice incarnationis MCLXXV circa nativitatem beatae Mariae virginis Zobezlaus dux mittit Udalricum fratrem suum cum exer- citu in Lombardiam ad imperatorem, obsiden- tem vel potius obsidere?) volentem tunc tem- poris Alexandriam civitatem et quasdam alias, quibus iratus fuerat. Et profectus cum eis ipse Zobezlaus usque Domaslich?), ibi praedictum Udalricum fratrem suum in osculo pacis et suos commilitones in pace dimittit, et sic eos de terra dimittit. Quorum via fuit per Chamb, te- nentes a sinistris. Ratisbonam, per ascensum Danubii usque ad civitatem Sveviae, quae appel- LETOPIS JARLOCHÜV. tvrdě nakládal, ale nepamétliv viry, jiZ mu napotom milosť svou a bezpečnost byl slibil, jiti a do Prahy dovésti a po té dav mu ruce utíti hroznou smrti ho utratil. Za které provinění veřejně potom pykal a chodě bosýma nohama a jsa v žiněvý šat oděn učinil pokání. K tomuto zločinu dal se uchvátiti záštím, ale jinak jsa dobrý vedl správu Čech statečně. Praví o něm, kdož ho znali; že prý byl soudcem velmi spravedlivým, kostelům božím velice milosti- vý, dobrým dobrý a postrachem činicím zlé. Pečliv byl vždy toho, osvoboditi chudého od mocného a opuštěného, jemuž nebyl pomocní- kem, čině právo všem křivdu trpícím jakož i lidu obecnému bez rozdílu osob, k jichž ochraně s takovou přilnul vřelosti; že k vůli chudým nerozpakoval se uraziti urozené, a proto nazy- ván jest vübec knizetem selskym. Kdykolivék bylo mu strojiti se k vypravé a velmozi jeho byli pti tom, ti na vozich, oni na konich, byval nedüvé- fivym, nevidel-li i chudy lid s sebou, jedny koň- mo, druhé pěšky podle jednoho každého mož- nosti. Nač bych dlouho se zdržoval? Všecko jeho snažení, celá mysl jeho nesla se k tomu chrániti chudé a zachovati země své práva. Téhož roku dán jsem na učení do klá- štera u Wircpurku a to o svátku Všech svatých z milosti zbožného muže Gotšalka, Želivského opata, jenż napotom vraceje se z kapituly pro strýce mého pana Gerharda mě k sobě byl přijal. Léta páně 1175 okolo svátku narození bl. Marie panny vypravil knize Soběslav Oldřicha, bratra svého, s lidem válečným do Lombardska k cisaři, obléhajícímu čili spíše obléhati zamýšle- jícímu toho času město Alessandrii a některá jiná, na něž byl' zanevřel. A Soběslav táhl s nimi sám až k Domažlicům, zde prvé řečeného Oldři- cha, bratra svého, polibením miru i jeho spolu- bojovníky v pokoji opustil a tak je ze země vypravil. Ubirali se cestou na Chub a nechavše po levé straně Řezno táhli nahoru po Dunaji až k městu švábskému, které slove Ulm. Jeť pak most přes zmíněnou řeku. Zarazivše tam se 1) quam 3. — *) nemá 3. — 9) sane 3. — ^) Traditur 3. — 5) appellaretur vulgo pr. magis rusticorum quom superiorum, — $) ut 3. — 7?) To místo není v 2; zdá se, że bylo jen Jarlochem připsáno po straně. — 8) obsides 3. — 9) Domazlicz 2; Domaslilh 3. 

Strana 469
LETOPIS JARLOCHŮV. latur Hulme!) Est?) ibi pons per praedictum flumen, ubi e regione civitatis metati castra multi ex iis abierunt ad forum, vendere pecudes aliasque manubias, quas per totam viam prae- dati fuerant. Factaque direptione, nescio quali, sic est gens nostra rapinis semper intenta, cives et populus terrae versi in seditionem alios occi- derunt, alios male ceciderunt, nonnullos etiam vivos caeperunt et quosdam de ponte praecipi- taverunt, nullusque evasit, nisi qui vel fugam maturavit, vel in palatium imperatoris trans- fugit. Mortui sunt in illo discrimine de Boemis fere ducenti quinquaginta, multique vulnerati, qui eis sequenti die sunt redditi. Qua iniuria permoti diversi diversa svadebant, alii domum redire, alii ulturum se ire?) ast alii quibus erat sanior mens, neutrum approbantes, persva- serunt tandem caepto itinere sequi cesarem atque ab eo postulare vindictam, quod et fac- tum est. Nam transalpinantes via nimis difficili invenerunt imperatorem expugnantem Ástam) et aliam civitatem, cuius nomen est boemice Sussine, cum quo simul euntes Alexandriam obsidione cinxerunt civitatem, sicut dicitur mu- nitissimam non murorum ambitu, sed positione loci et vallo incredibiliter magno, in quo vici- num derivaverunt fluvium. Viri quoque virtutis in ea plurimi fortiter ex adverso resistentes, quos imperator non tam cito, quam voluit, expugna- vit, sed multo labore magnaque suorum caede, interiectis?) etiam aliquot annis. Erat autem tunc temporis fames in terra et Boemis nusquam vel' copia praedandi vel res ad praedandum, quando potius cum pro pabulo equis suis acquirendo, tota die discurrerent, vespere redeuntes non annonam referebant, sed stramen, aliquando etiam nihil. Unde deficientibus his, quae secum attulerant, et ipsi egere et equi eorum caepe- runt deficere. Dicebant ergo duci suo Udalrico, ut impetret eis à gratia caesaris uel stipendium") dari uel licentiam repatriandi. Qua exspectatione diu frustrati, cum iam durassent in terra illa spatio trium mensium uel paulo plus, multi ex eis clam duce suo V[dalrico] fugam ineunt, re- cedentes prima uigilia noctis illius, que luce- 469 strany města ležení odešli mnozí na trh prodat dobytek a jiné kořisti, jichž po celou cestu byli naloupili. A když byli pustili se v drancování, nevím jaké — tak jest lid náš loupežení vždy nakioněn — měšťané a lid venkovský vzbouřivše se jedny povraždili, jiné zle zbili, některé i živé schytali a opět některé s mostu střemhlav svrhli, a nikdo neuniknul, leč kdo útěkem sobě pospi- šil anebo do palácu císařova se uchýlil. Vzaloť za své v onom zmatku Čechův téměř půl třetího sta a mnozí byli zraněni; a ti jim následujícího dne opět jsou navrácení. Timto násilim pobou- řeni rozliční rozličně radili, jedni domů se navrá- titi, druzí pomstiti se cbtěli; avšak kdo měli mou- dřejší mysl, nic z obého neschvalujíce přemlu- vili všecky posléze, aby dále cestou šli za ci- sařem a od něho žádali dostiučinění; což se také stalo. Dostavše se přes Alpy cestou nad míru obtížnou našli císaře dobyvajiciho Asti a jiného města, jehož jmeno jest po česku Sušina (Susa). Spojivše se s ním oblehli město Ales- sandrii, jak se praví velmi dobře opevněné ne tak zdí ochozem, jako spiše polohou mista a pří- kopem k neuvěření velikým, do něhož byli svedli * sousední řeku. Mužové udatní přemnozí bránili se v městě tom statečně, jehož nepřemohl cisař tak rychle, jak sobě přál, nýbrž po tuhé práci a po veliké lidu svého ztrátě, ano teprv po projití několika let. Byl však té doby hlad v té zemi 4 Čechům nebylo Ize loupiti aniž bylo co by loupiti se dalo, spíše když celý den těkali, aby píci koním svým opatřili;, s večerem vra- cejíce se nepřinášeli obilí, nýbrž jen slámu, ně- kdy také nic. Proto když ubylo to, co s sebou byli přinesli, i sami nouzi míti i koňové jejich počali bynouti. Pravili tudíž knížeti svému Oldři- chovi, aby jim zjednal na milosti cigafové žold anebo dovolení navrátiti se domů. Když byli již dlouho marně na to čekali a v zemi oné po celé tři měsíce nebo něco více se zdržovali, dali se mnozi z nich bez vědomi knižete svého Oldřicha na üték, odcházejice o prvni ponüece noci oné, která šla na vigilii narození páně, té doby středu, a jdouce po celou noc dorazili za prvního svitu do Pavie. Odšedše odtud druhého dne, v den naro- 1) Ulm 2. — ?) Et 3. — 9) ultra. saevire 3. — *) Altam 3. — 5) intraieclis 3. — 9) Od slova toholo jest zase text 17 listu původního rukopisu, ale již jinou rukou psaný. 1174 

Strana 470
1174 1175 1175 470 scebat in uigiliam dominice natiuitatis, tunc tem- poris feria quarta, et pergentes tota nocte per- uenerunt primo diluculo Papyam. Inde profecti sequenti die natalis domni inciderunt custodias Mediolanensium, a quibus omnes quidem nostri in fugam conuersi, multi uero sunt capti atque in Mediolano tamdiu tenti, quamdiu speraretur, quod uitam suam possent pecunia redimere, quod ubi desperatum est, dimissi ad terram suam sunt redire permissi. Reliqui uero, qui tale discrimen euaserant, mercede nautica sta- gnum transfretantes Cumanum per aliam uiam et inmanissimam in Alpibus niuem reversi sunt in Ratisponam ac deinde in terram suam. Ttedditi uero suis delitescebant, ubi poterant, nec usquam audebant apparere curiae, quam- diu Zobezlaus dominabatur Boemie. Proxima aestate Vdalricus et sui reuertuntur, honeste quidem licentianti ab imperatore, sed tam aite- nuati, ut assumpto peregrino habitu scutum et gladium commutauerint in peram et baculum. Hec autem sunt nomina nobilium, qui clam duce suo taliter, sicut dictum est, redierunt: [Zobe- zla, Zbrazla, Michal, Dirsata, Orazza, Spera, Jetsubor et alii multi]. Eodem anno mortuus est Erleboldus, abbas montis Syon; uir uenera- bilis uite, cui successit prepositus de Doczan, Adalbertus nomine, uir ualde probus et ydoneus, qui prefuit ili domui annis triginta duobus, mensibus quinque. Anno dominice incarnationis MCLXXVI Zo- bezlaus instinctu Boemorum missa legatione ad ducem tunc Austrie, Henricum nomine, auum eius, qui nunc est, questionem mouet de terris super magnam et finalem siluam cultis, quam mediam et interiacentem siluam Boemi dicunt esse totaliter suam, Austriensibus e contrario affirmantibus, quod ad eos pertineat ex parte sua, sicut ad nos ex nostra. Legatis itaque, qui iussi fuerant, perorantibus respondent ille et sui quod super questione tam noua tam inau- dita nichil sciant respondere, sed siue nemus siue terram cultam in nemore sic uelint in pace possidere, sicut ea patres eorum sine interpella- tione possederunt. His et huiusmodi uerbis su- perbe utrinque prolatis, tamquam de modica LETOPIS JARLOCHÜV. zení páně padli do rukou strážím milánských, od nichž všichni naši jsou k útěku donuceni, mnozi však i chyceni a v Miláně tak dlouho držáni, pokud čáka byla, že by život svůj mohli pe- nézi vykoupiti. CoZ kdyZ se nevyplnilo, jsou pro- puštěni a dovoleno jim do země své se navrátiti. Ostatní však, kteří takovému nebezpečenství byli ušli, za mzdu plaveckou přeplavivše se přes je- zero Komské jinou cestou a náramným v Alpách sněhem navrátili se do Řezna a potom do země své. Vrátivše se domů skrývali se před svými, kde mohli, a nikdy neopovážili se ukázati se na dvoře, pokud Soběslav panoval Čechům. Když příštího léta Oldřich a lid jeho se vraceli, byli sice počestně propuštěni od cisaře, ale tak se- fidli, že vzavše na se poutnieky háv pavezu a mec zaménili za ranec a hůl. Tato pak jsou jmena urozených, kteří bez védomi knizete svého tak, jakož praveno jest, se navrátili: Soběslav, Zbraslav, Michal, Držata, Vracen(?), Vzpěra, Jesutbor a jini mnozí. Téhož roku zemřel jest Erlebold, opat hory Sionské, muž ctihodného života, jehož následoval probošt z Doksan, Voj- těch jménem, muž velice ctnostný a spůsobný, kterýž spravoval onen dům léta dvě a třicet a mě- síců pět. Léta páně 1176 Soběslav z popudu Čechův vypraviv poselství k tehdejšímu vévodovi rakou- skému Jindřichovi jmenem, dědu toho, jenž nyní jest, zvedl při o krajiny nad velikým a pomez- ním hvozdem vzdělané, kterýžto prostřední a mezi- lehlý hvozd Čechové pravili býti docela svým, ani Rakušané naopak dokazovali, že jim náleží ze strany jejich, jako nám ze strany naši. Poslům tudíž, kteří k tomu nařízení byli, přímluvu uči- nivším odpověděli onen i lid jeho, že ku při: tak nové a neslýchané ničeho neznají odpověditi, než že jak les tak půdu vzdělanou v lese tak chtěji pokojně držeti, jakož to otcové jich bez přetržení drželi. Od těchto a podobných slov pyšně z obou stran pronešených jako z drobné 1) Jmena připsána jsou později rukou Jarlochovou na vynechaném pro ně míslě. 

Strana 471
LETOPIS JARLOCHŮV. scintilla maximus nascitur ignis et tali fine, sicut postea dicemus. Erat eo tempore inter [ducem] !) Zobezlaum et Cvnradum, principem [Znoimensium], uirum ualde probum et sapientem, simultas oborta, nescio unde, in tantum, ut proponeret ille duci Austrie confederari et Zobezlao aduersari. Quod amici aduertentes, scilicet. socer eius palatinus imperatoris, et etiam mater, nec non et episco- pus Die[tlebus, ilico] ipsum ab hac intentione auerterunt et Zobezlao ad integrum confederaue- runt. Qui pacificati bonum pacis mox uertunt in arma furoris, et congregantes omnem po- pulum ditioni suae subiectum, Boemos scilicet [et]?) Morauos, nobiles et ignobiles, milites et rusticos cum his omnibus ingressi Austriam de- uastant, incendunt atque predantur, nec etiam ecclesiis dei parcunt. Factum est autem istud in messe. Vastata itaque Austria praeter urbes et castella nullo sibi resistente, illesi redeunt ad propria. Cum post discessum eorum eggressi Austrienses terram predicti Cvnradi, uidelicet Znoimensem prouintiam, inuadunt, deuastant, ipsum etiam oppidum Znoim solo dumtaxat die 'Obsident, sed non optinent, post haec ad pro- pria redeunt. Quod postquam nuntiatum est duci Zobezlao, instigante Cvnrado, egrediuntur iterum yeme cum maiori multitudine, quam prius in estate, et quidquid fuerat residuum, flamma, cede, rapinis consumunt usque ad Da- nubium, cum prefatus dux Austriae magnam habens militiam, hec omnia, sicut dicitur, eminus prospiceret, nec tamen congredi auderet. Tra- dunt autem, quod in ponte quodam equo sub eo cadente pedem fregerit, unde post in breui uitam finierit?). Dici non potest, quot greges animalium diuersi generis, quot persone diversi sexus et etatis abducte sint in Boemiam, quas redegerunt in famulos et famulas. Propter hoc factum tradunt ducem Z[obezlaum] ab Alexan- dro papa excommunicatum et sine reconcilia- tone mortuum, quod utrum ita fuerit, non affirmo, quia non recordor. Dum hec gererentur in Austria, erat ea tempestate imperator in Lom- bardia, qui comperto excidiuo Austriae multum 471 jiskry převelký vyšlehl požár a s takovým kon- cem, jakož napotom povime. Byloť toho času mezi knižetem Soběslavem a Kunratem, knížetem Znojemských, mužem velmi spravedlivým a moudrým, nedorozumění vzniklo, nevim sice odkud, ale takové, že zamýšlel posle- dnější s vévodou rakouským spojiti se a Soběsla- vovi postaviti se na odpor. Což přátelé zpozo- rovavše, totiž tesť jeho, falekrabi císařův, a také matka, jakož i biskup Dětleb, ihned jej od tako- vého záměru odvrátili a se Soběslavem dokonale smířili. A ti obnovivše přátelství obrátili dobro míru záhy ve zbraně vzteku a shromáždivše všechen Jid panství svému poddaný, Čechy totiž a Mo- ravany, vznešené i prosté, vládyky i sedláky, s nimi se všemi vpadli do Rakous, kdež plenili, pálili a loupili; ano ani kostelův božích neše- třili; stalo pak se to v čas žní. A poplenivše takto Rakousy, kdež jim mimo města a hrady nikdo odporu nekladl, bez pohromy navrátili se domů. Ale po odchodu jich vytrhli Rakušané a vpadnuvše do země prvé řečeného Kunrata, totiž do Znojemské župy, poplenili ji; ano samo město Znojmo ovšem jen jeden den obléhali, avšak neobdrželi; a napotom domů se vrátili. Což když oznámeno bylo knižeti Soběslavovi, k návodu Kunratovu vytrhli do pole opět v zimě s větším množstvím než prvé v létě, a cožkolivěk bylo zbylo, ohněm, mečem a loupením pohubili až k Dunaji, co zatím zmíněný vévoda rakou- ský, ač veliké měl vojsko, na to vše, jak se praví, z pozdálí pohlížel, srážky se neodvažuje. Vypravují o něm, že na mostě jednom při pádu koně svého nohu sobě byl zlomil, a proto že ne- dlouho potom život dokonal. Vypověditi se ne- dá, mnoho-li stád dobytka rozličného plemene, mnoho-li osob rozdílného pohlaví i věku odve- deno jest do Čech, které staly se sluhy a dě- večkami. Pro tento čin byl prý Soběslav od Alexandra papeže z cirkve vyobcován a bez usmíření prý zemřel, což bylo-li tak, netvrdim, poněvadž se nepamatuji. Co se toto dálo v Ra- kousích, byl císař. v Lombardsku, jenž zvěděv o zkáze Rakous, velkou z toho bolest měl. — A tak tento skutek prvním byl počátkem a jaksi 1) Slovo toto jakož i slovo Znoimensium a níže Webus ilico jsou na místě vystrouhaném připsány rukou bezpochyby Gerlachovou. — ?) nadepsáno v 1. — 9%) Jindřich Jasomirgott zemřel 13 Ledna 1177. 62 1175 11176 1177 

Strana 472
1177 1177 1178 1178 472 dicitur doluisse. Et ita hoc factum primum fuit initium et quasi quoddam seminarium, unde Z[obezlaus] perdidit gratiam imperatoris. Secun- dum autem simile est huic, quod sequenti anno annotabimus. Anno dominicae incarnationis MCLXXVII erat rex Ungariae, Bela?) nomine, disceptatio- nem habens cum fratre suo?) pro regno illius terrae, quem cum coniecisset in uincula, euasit ille, nescio quomodo, et ueniens in Boemiam spe- rabat per manum ducis Z[obezlai] adire impe- ratorem, suscepturus &b eo coronam et subicere sibi Ungariam. Quem dux Z[obezlaus] fraudulen- tissime deceptum pessimo usus consilio cepit et fratri suo in Ungariam uinculandum remisit, derogans in hac parte tam fidei suae, quam etiam imperatori in magna quantitate. His et alis causis exstantibus, quibus gratiam cesaris irrecuperabiliter amiserat, cum non auderet se praesentare curiis, quas ille sibi indixerat; tali ordine factum est, ut Fridericus, qui contra eum in curia laborauit, tandem obtineret, quod voluit. Nam donatur quidem uexilis de manu cesaris, sed multum temporis intercedit, ante- quam fiat huius rei finis, quia et imperatori.non uacabat et Z[obezlaus] resistere parabat, de qui- bus in loco suo plenius dicemus. Interea uene- natae linguae uirus discordiae seminant inter Zobezlaum et Cunradum et ita inflammant hunc in odium illius, ut cui prius dederat terram Bernensem, nunc uelit non solum datam retra- here, sed etiam suam Znoymensem inuadere ipsumque, si possit, vita priuare. Congregatis itaque Boemis suis predictam prouinciam ingre- ditur deuastandam. Cui occurrens Cvnradvs non modo cum suis, sed etiam cum Austriensibus, quibus iam confederatus erat, citius eum in fugam conuertit et in Boemiam redire coegit. Quo facto Cvnradus et Austrienses Watzlaum, fratrem Z[obezlai] cepto itinere in Olomvtz usque sequuntur, ciuitatem obsidenf, sed non optinent, et uastata prouintia reuertuntur ad sua. Anno dominicae incarnationis MCLXXVIII dux Zobezlaus aduentum Friderici sciens, sed quando veniret nesciens, preocupst introitum terrae cum tanta multitudine militum et, rusti- 1) Bela IIL — ?) Geyse. LETOPIS JARLOCHÜV. i příčinou, že Soběslav ztratil milost císařova. Druhé pak podobné jest tomu, co následujícího léta zaznamenáme. i Léta páně 1177 byl v Uhřích král, Bela jmenem, jenž různici měl s bratrem svým o pan- ství oné země, a když tohoto uvrhnul v okovy, unikl on, nevím kterak, a přišed.do Čech dou- fal pomoci knižete Soběslava dostati se k cisaři, aby přijal od něho korunu a podrobil mu Uhry. Toho kníže Soběslav obelstil a nejhnusnější uživ rady, ošemetně jal a poslal bratrovi jeho do Uher do vazby nazpátek, ublíživ takto velice víře své, jakož i císaři. Z těchto a jiných při- čin, pro něž milost císařovu nadobro byl ztratil, neodvažoval se ani objeviti se při sjezdech, jež mu císař byl oznámil. A tak stalo se, že Fri- drich, který proti němu při dvoře pracoval, posléze dosáhl, co chtěl. Bylť obdarován korouhve- mi zrukou císařových, ale mnoho času uplynulo nežli ta věc se skoncovala, poněvadž netoliko císař chvíle neměl, nýbrž i Sobéslav odporovati se chystal, o čemž na místě svém šíře povíme. Zatím zlí jazykové jed nesvornosti jali se roz- sivati mezi Soběslavem a Kunratem a popudili do té míry zášť onoho proti tomuto, že zamý- šlel odniti mu nejen kraj Brněnský, jejž mu prvé byl dal, nýbrž i vpadnouti do Znojemska a dalo-li by se jej Zivota zbaviti. Shromáždiv tudíž své Čechy vkročil do zmíněného kraje, aby jej po- plenil. Ale Kunrat vytáhnuv mu vstříc nejen se svými, nýbrž i s Rakušany, s nimiž se byl již spojil, rychle jej na útěk obrátil a do Čech vrátiti se přinutil. Potom Kunrat i Rakušané za Václavem, bratrem Soběslavovým, se pustili a k Olomůci až postoupili; město oblehali, ale neobdrželi a zpustošivše krajinu domů se na- vrátili. Léta páně 1178 kníže Soběslav zpraven jsa sice o pfichodu Fridrichovu, ale kdy by ptijiti měl nevěda, obsadil vchod do země takovým množstvím bojovníků a sedláků, jakéž v jednom 

Strana 473
LETOPIS JARLOCHÜY. corum, quanta in uno loco diu stare non posset. Igitur post diutinam stationem dimissis singulis in domos suas et redituris, sicut sperabatur, tempore opportuno, ecce subito uenit Fridericus cum copiis tam Bohemorum, qui ad eum trans- fugerant, sicut eis semper moris est, quam etiam Tevthonicorum, quos imperator addiderat, et tendit recto itinere Pragam. Quid ad hec face- ret Zobezlaus? Non habet tempus econgregandi, quos dimiserat, occurit tamen cum quibus po- tuit, sed cito uertitur in fugam et fugit uersus Zcalam !), quam munitionem amissa etiam Praga non armisit, faciens de ea contra Fridericum, quicquit potuit. Sane predictus Fridericus, sicut dictum est, tendens Pragam, diuertit in Stragov, quem fratres illius ecclesiae tanquam aduocatum et filium primi constructoris sui magnifice susci- piunt, occurentes in sericis capis et cantantes: Aduenisti. Quod eis postmodum a Zobezlao im- properatum eos cantasse penituit, dum ipsis et alis claustralibus ita propitius non fuit, sicut Z[obezlaus] fuerat, nedum sicut rex pater eius, qui omnium religiosorum pater extitit. Susceptus itaque eo loci, sicut dictum est, et Pragam ob- sidione cingens, in qua fuit et uxor Z[obezlai], optinuit eam in brevi non audentibus illis, qui intus erant, uitam suam ponere impendulo et eum offendere, cuius partem uidebant meliorem. Sie obtenta Praga nec non uxore Z[obezlai] optinuit et domnium totius Boemiae, nondum ta- men cum securitate, quoniam et Zcala, sicut dictum est, in manu Z[obezlai]?) extitit?) et ipse*) parabat ei undique malum. Mittit tamen *) Fridericus primarios quosdam in Altenburg pro uxore sua domna Elisabeth, quae ab episcopo Friderico et canonicis Pragensis ecclesiae hone- ste suscepta regnat deinde cum eo feliciter. His ita gestis in messe et in autumno, deinceps in nativitate Christi Fridericus vocatione impera- toris interest curiae ipsius celeberrimae tunc temporis in Svevia loco, qui dicitur...... 6). Et ita finis huius anni. Anno dominicae incarnationis MCLXXIX inchoante Zobezlaus diu quaesitam nactus occa- 413 mistě dlouho držeti se nedalo. Proto když po dlouhém čekání propustil jednotlivce domů v na- ději, že se vrátí v čas příhodný, tu z nenadání objevil se Fridrich se zástupy jak Čechů, kteří k němu byli přešli, jakož vždy v obyčeji bývá, tak i Němců, jež cisař byl přidal, a bral se přímo ku Praze. Co tu činil Soběslav? Nemaje času shromážditi ty, které byl propustil, šel mu se zbytkem svých vstříc, ale rychle obrá- cen jest na üték i utikal ke Skále, kterýžto hrad si udržel i když samu Prahu ztratil, opiraje se z něho Fridrichovi, jak jen mohl. Zmíněný Fridrich, jakož řečeno, bera se ku Praze obrátil se na Strahov, jejž bratří onoho kostela jako přítele a syna prvního zakladatele svého slavně uvítali, vyšedše mu vstříc v hedbávných kápicb, prozpěvujíce: Přišel jsi. Tohoto náhlého odchý- lení se od Soběslava a zpívání bylo jim napo- tom litovati, neboť nebyl jim (Fridrich) a jiným klášterníkům tak milostiv, jako Soběslav býval, nerci-li jako královský otec jeho, jenž všech ře- holníkův otec byl. Přijat byv tudiž v témž mistě, jakož praveno jest, a oblehnuv Prahu, v níž byla též manželka Soběslavova, zmocnil se ji v brzku, neboť neodvážili se ti, kdož uvnitř byli, život svůj dáti v šance a urážeti toho, jehož stranu viděli silnější. Tak zmocniv se Prahy jakož i manželky Soběslavovy dosáhl též panství nad celými Čechy, však ne ještě bezpečně, poněvadž nejen Skála, jakož praveno jest, byla v rukou Soběslavových, nýbrž i on sám mu odevšad ško- dil. Poslal však Fridrich předce některé zemany do Altenburku pro manželku svou pani Alžbětu, která od biskupa Fridricha a kanovníkův Pražského kostela počestně byla přijata a panovala s ním potom šťastně. Věci ty sběhly se takto o žních a na podzim, nato o narození páně byl Fri- drich k pozvání císařovu přítomen slavnému dvoru jeho toho času ve Švábsku v místě ře- éeném..... A tak skončil se tento rok. Na počátku léta paně 1179 Sobéslav nabyv hledané příležitosti z nepřítomnosti Fridrichovy 1) Skálo u Radkovic v někdejším kraji Klatovském. — ?) Slovem tím končí |. 89 rukopisu, načež jsou dva listy vyříznulty. — ?) nemá 3. — *) ipsi 3. — 5) tum 3. — 9) Jmeno místa vynecháno v obou prepisech, nebyloť bezpochyby ani v rukopisu původním. Sjezd císařský odbýván této doby ve Wormsu v oktavě tří králův. 62* 1178 1179 

Strana 474
1179 474 sionem ex absentia Friderici collecto exercitu temptat irrumpere Pragam, sed frustratus est abs spe!) sua, quia hi, qui in castro erant, praemoniti fuerunt et viriliter resistebant. Deinde pergit obviam Friderico a curia revertenti, cogi- tans praeoccupare iuparatum; sed uxor eius domna Elisabeth praemisso velociter nuntio facit eum scire, quaecunque geruntur domi?) Quibus ille cognitis substitit statim in ipso in- troitu terrae mora fere decem dierum et mittens nuntios alios in Moraviam ad Kunradum, cui iam confoederatus erat, alios atque alios per Bohemiam nec non et in Tevtoniam ad amicos, quibus bene confidebat, rogat, ut in tali arti- culo rerum ferant auxilium fesnatum. Cumque iam multos haberet, plures expectaret, visum est eis versus Pragam procedere. Procedunt; ventum ?) erat ad fluvium, cui nomen Misa, ibi- que in loco, qui dicitur Brodt^), figentes tentoria manserunt septem diebus. Erat tertia feria, hoc?) est decimo Kal. Februarii, cum inde pro- gressi pervenerant ad locum et rivulum, qui dicitur Lodenitze, et ecce insperate occurrit Zo- bezlaus, et captis sive detentis his, qui custo- dias observantes propter immanitatem frigoris interim sese calefaciebant, his, inquam, detentis, nisi quod solus vix evaserat, qui factum ceteris nuntiaret, Zobezlaus et sui agmen Friderici pe- netrant, irruunt, prosternunt; et pugna nimis cruenta conseritur. Mortui sunt in eo proelio Zezema comes, pater domni Hroznatae, et Aghna, et alii multi, comes Witcho ©) captus, capti etiam Teutonici maiores natu ex his, qui in adiutorium Friderici venerunt?), multi quoque ex eis occisi, residuique nasos praeeisi ludibrium mundo sunt effecti. Quid moror? vincit Zobezlaus, vincitur Fridericus, omnesque sui ad fugam sunt con- versi, ita ut non remanerent duo pariter. Nocte insequente pervenit Fridericus in Pirtsich?), ubi Cunradum Moraviensem cum suis copiis invenit et cum eo ibidem per diem quievit. Sequenti die mane, hoc est quinta feria, proficiscentes et circà Zazow?) loco, qui dicitur Widvazoda 9), noctantes, sexta feria dietare volentes, ecce nun- LETOPIS JARLOCHÜV. sebral vojsko a pokusil se přepadnouti Prahu, ale zmýlil se v naději své, poněvadž ti, kdož v hradě byli, dostavše výstrahu statečně odpo- rovali. Pak šel vstříc Fridrichovi ode dvora se vracejícímu, zamýšleje zmocniti se nepřiprave- ného, ale manželka jeho paní Alžběta předeslavši spěšně posla oznámila mu, co se doma děje. Tento zvěděv o tom zůstal státi ihned na samém pomezí země téměř za deset dní a vypraviv posly jedny na Moravu ke Kunratovi, s nímž již ve spolek byl vešel, druhé zase do Čech a do Němec k přátelům, jimž dobře důvě- řoval, prose, aby mu při takovém stavu věcí rychle na pômoc pospisili. A kdy& jich již dosti měl a jiné ještě očekával, vidělo se mu táhnouti ku Praze. I bnuli se a přišli až k řece, jejiž jest jmeno Mže, a zde v místě řečeném Brod rozbivše stany zůstali sedm dní. Bylo to v úterý, to jest dne 23 Ledna, když odtud zvednuvše se dorazili k místu a potůčku nazvanému Loděnice; a tu z nenadání objevil se Sobéslav a zjimav nebo zadržev ty, kdož na stráži jsouce pro tu- hosť zimy zatím se hbřáli, těch, pravím, zmocniv se, tak že sotva jediný vyvázl, jenž by, co se bylo stalo, ostatním zvěstoval. Soběslav prodral se s lidem svým až k zástupům Fridrichovým, vrhli se na ně, poráželi je i strhla se bitva nad obyčej krvavá. I zahynuli jsou v tom boji Se- zema Zupan, otec páné Hroznatüv, téZ Ahnik a jiní mnozí, župan Vítek zajat, zjímáni též ně- meëti páni z těch, kdož na pomoc Fridrichovi byli přišli, mnozi také z nich pobiti a ostatním nosy uřezány, takže se stali posměchem světu. Proč meškám? Zvítězil Soběslav, poražen jest Fridrich a všechen lid jeho na útěk obrácen, tak že nezůstali dva pospolu. Noci následující dorazil Fridrich do Prčic, kdež Kunrata Morav- ského s lidem jeho nalezl a s ním tu přes den odpočinul. Druhého dne z rána, to jest ve čtvrtek, hnuli se dále a přenocovali u Sázovy v místě, kte- ré se nazývá Vidvazoda; když pak v pátek od- počinouti chtěli, ejhle posel paní Alžběty vyslaný z Prahy oznámil jim, že Soběslav se strojí v noci přepadnouti je. Což uslyševše ihned z le- 1) a specie 3. — ?) domino 3. — ?) deventum 3. — *) Nyní Beroun. — 5) hoc — Febr. nemá 2. — 8) Witkho 3. — 7) venerant 3, — 9) Pirtsith 3; Pirtschitz 2; Przicz Pulkava. — 9) Zahow 3. — !9) Widoa- bada 3; prevé jmeno a poloha tohoto místa jest neznáma.. 

Strana 475
LETOPIS JARLOCHUY. tius domnae Elisabeth missus de Praga narrat eis, quod Zobezlaus de nocte paret irruere su- per eos. Quo audito illico castra movent!) et iota nocte pergentes mane sabbathi orto iam sole Pragam perveniunt. Illa?) nocte et pedes obriguerant prae nimio frigore, qui infirmitate languerunt, quousque vixerunt. Quod Zobezlao narratum verum constat fuisse, sed eos non in- venit loco, quo putavit, et tandem comperto ?), quo?) processerunt, e vestigio secutus est eos Pragam. Quem illi eminus venientem in campis Wissehrad loco, qui nunc dicitur Bogisstie 5), excipiunt et concrepantibus undique hinc tubis, inde campanis 9), Fridericus et sui primo agmine congrediuntur, sed ne iterum superentur ?), illico Cunradus, qui ex adverso stabat, impetum in hostes fecit et non sine suo suorumque periculo Zobezlaum et suos in fugam coegit, quos fugi- entes longe ultra Prosek*) persecuti sunt, quam- diu cum luce diei potuerunt. Commiserunt au- tem proelium, sicut. dictum est, sabbatho, hoc est VI Kal. Februarii, in quo bello mortui sunt multi?) plurimi vulnerati. Sane tanta") erat inclementia frigoris, ut si quem forte vel leviter vulnerassent vel vestibus nudassent!!) statim hunc vis algoris extingueret. Porro domna Eli- sabeth voto se obligaverat ad domnum, ut si victoria donaret virum suum, ecclesiam sibi con- strueret in ipso loco certaminis, quod postmo- dum devota implevit, nam fundavit, dotavit et ditavit et ita cruciferis tradidit. — Ea tempe- state mortuus est Fridericus, Pragensis episco- pus, pridie Kal. Februarii anno uidelicet ordi- nationis suae decimo. — Interea Zobezlaus, sicut supra tetigimus, amissa Praga, perdita Bohemia, in sola se Zkala refovebat, quam deinde Fride- ricus per totam obsidens aestatem, tandem in fine huius anni recepit. Qui quoniam imperatori pecuniam promiserat magnam, recordante me, de ipsa obsidione misit et a. pdpulo terrae col- lectam gravem !?) novorum denariorum exegit. Anno dominicae incarnationis MCLXXX in- choante mortuus est Zobezlaus peregre, cuius corpus Pragam est delatum et in Wissehrad ”) moventur 2. — ?) illa — vixerunt nemá 2, — se 3; Boisse 2. — ©) hinc inde tubis modo camp. 475 žení vytrhli a celou noc jdouce v sobotu ráno, když již slunce bylo vyšlo, do Prahy dorazili. Té noci jim pro velkou zimu i nohy omrzly, tak £e mnozi churavéli, pokud žili. Co Sobéslavovi bylo vyprávěno, pravdou objevilo se býti, než nezastihnul jich tam, kdež myslil, a posléze zvě- dev, kam se obrátili; po stopě následoval je ku Praze. Jehož oni zdálí přicházejícího viděli a na polich Vyšehradských v místě, jemuž nyní říkají Bojiště, očekávali a za obecného hlomozu tu trub onde zvonů srazili se Fridrich a lid jeho s pře- dnim vojem ; a aby opót nebyli premożeni, hnal Kunrat, jenż naproti stil, ihned utokem na ne- přátele a ne bez vlastního i svých nebezpečenství Soběslava s lidem jeho k útěku přinutil a prcha- jicí daleko za Prosík pronásledoval, jak jen za světla denního mohl. Svedena jest pak bitva, jakož praveno jest, v sobotu, to jest dne 27 Ledna. V tom boji mnoho jich zahynulo a přemnoho bylo zraněno. A byl tenkráte tak tuhý mráz, že ten, kdo náhodou buď lehce byl poraněn aneb nějak oděvu zbaven, ihned zmrzl Pani Alžbeta pak slibem zavázala se bohu, že, pro- půjčí-li vítězství muži jejímu, kostel postaví na témž bojišti, coż napotom zbožně vyplnila, neboť založila, nadala i obdařila jej a tak kři- zovnikim odevzdala. — Té doby zemřel jest Fridrich, pražský biskup, posledního dne mésice Ledna, léta totiž posvěcení svého desátého. — Zatím Soběslav, ztrativ Prahu a tim i Čechy, jakož shora jsme byli podotkli, opět na Skále se usadil, kterouž pak Fridrich po celé léto obléhaje posléze na sklonku téhož roku vzal. A poněvadž velkou sumu peněz císaři slibil, vyslal, jak se pamatuji, od toho obležení a vy- bral na lidu země těžkou berni nových peněz. Na počátku léta páně 1180 zemřel jest So- běslav v cizině, jehož tělo do Prahy jest při- vezeno a na Vyšehradě počestně pochováno. Po- 3) cooperto 3. — *) guia 3. —: 5) Tak Pulkava; Wois- 2. — 7) Místo sed — superentur má 3 se ne virum superent. — 9) per hoc 3. — 9) nemá 3. — 10) tola 3. — ?!!) vel v. nud. nemá Dobner. — !?) gratiae 3. 1179 1180 

Strana 476
1180 476 honorifice sepultum. Verum guia Pragensis ec- clesia pastore fuerat viduata, domna Elisabeth, guae publicam rem Bohemiae plus guam vir regebat, coacto in unum totius terrae clero et maxime abbatibus et canonicis, designat eis in episcopum capellanum suum nomine Wolis'!) seu Walentinum, qui erat, sicut comperimus, ignarus latinae linguae, nec?) de gremio Pra- gensis ecclesiae, sed degener, obscurus et tali officio prorsus indignus. Quod factum licet tur- baret totum clerum, ipsa tamen scandalum ec- clesiae non curans?) mittit electum suum ad imperatorem regalibus investiendum, dein in Wirzeburg ad episcopos, quibus domnus Mogun- tinus transalpinans vices suas commiserat in consecrandis episcopis. Quo perveniens et epi- Scopos inveniens, quamvis eius mantica bene fuerat farcita et multis multa daret, tamen con- tradicentibus canonicis Pragensibus +) non erat, qui sibi manus imponeret. Quos sane canonicos nec non et abbatem de Strahow domnum A[dal- bertum] domna Elisabeth secum ire coegerat, qui facientes ibi moram multi temporis, arcta- bantur enim) duobus, nolentes 5) eum promo- vere propter conscientiam, neque ausi redire infecto negotio propter ducissam. Erat inter eos domnus Pilgrimus, praepositus tunc Pragensis, . qui circumstantiam rerum prudenti perpendens 1181 animo, postquam diu tacuit, tandem proposuit canonicis suis, quam sit durum resistere pote- statibus bonumque sibi videri, ut cedant tem- pori, nec pro incerto eventu certis se ipsos ex- ponant periculis. Talia perorans persvasit con- sensum, ita tamen, si fratres eorum, qui domi remanserant, in hoc ipsum consentirent. Cumque inter se quaererent, quem pro suis exequendis Pragam mitterent, obtulit se ipsum laboribus, et quod de sene vix credi posset, quatuor die- bus venit, quatuor rediit et omnia in pace con- foederavit. Sicque factum est, ut domnus Valen- tinus de consensu canonicorum ordinaretur, qui ordinatus duos vix annos?) supervixit, in quibus nihil memorabile reliquit 9). Anno dominice incarnationis MCLXXXI. Erat in Moravia quidam comes nomine Wilhal- LETOPIS JARLOCHÜY. něvadž však Pražský kostel byl osiřel, svolala paní Alžběta, která veřejnou správu Čech vice než muž řídila, duchovenstvo celé země k schůzi a obzvláště opaty a kanovníky, a ustanovila jim biskupem kaplana svého jmenem Vališe čili Valentina, jenž byl, jakož jsme zvěděli, neznalý jazyka latinského aniž z lůna Pražského kostela, ale rodu nízkého, neznámý a takového úřadu naprosto nehodný. A ač skutek ten pobouřil ve- škeré duchovenstvo, ona přece pohoršení v cirkvi nedbala, nýbrž poslala zvolence svého k cisaři, aby přijal investituru, a potom do Wircpurka k biskupům, jimž mohučský pan arcibiskup od- cházeje přes Alpy svěřil svěcení biskupův. Sem když přišel a biskupy zastihl, ač jeho mošna dobře byla naplněna a mnohým mnoho rozdal, přece, poněvadž kanovníci pražští odporovati se jali, nebylo nikoho, kdo by naň rukou svých vložil. A tyto kanovníky jakož i opata ze Stra- hova pana Vojtěcha paní Alžběta s ním jíti přinutila; kteří tam drahně času promeśkali, nalezajice se v tísni dvojí; neboť jednak nechtěli ho povýšiti pro své svědomí, jednak zase ne- troufali sobě vrátiti se bez pofizeni pro knóżnu. Byltě mezi nimi pan Pelhřim, probošt tehdáž pražský, jenž stav věcí obezřetnou uvažuje myslí, když byl dlouho mlčel, posléze kanovniküm svym představil, jak jest nesnadné vzdorovati mocem a dobrým že se mu vidí býti, ustoupiti pomě- rům a pro nejistý výsledek jistým nevydávati se nebezpečenstvím. To když byl domluvil, dosáhl svolení, ale jen tak, jestliže bratří je- jich, kteří doma byli zůstali; k tomu pfivoli. A když vespolek se dotazovali, koho by k vy- řízení: věci té do Prahy poslali, podvolil se tomu sám, a což o starci sotva uvěřiti by se dalo, ve čtyrech dnech přišel, ve čtyrech se navrátil a vše v miru spořádal. A tak se stalo, že pan Valentin se svolením kanovníků jest posvěcen, ale vysvěcení své sotva dvě léta přečkal, v nichž nic pamětihodného nezůstavil. Léta páně 1181. Byltě na Moravě v milosti řečeného Kunrata jeden župan jmenem Vilém, 7) Wolis seu nemá 25 Wolist u Pulkavy. — ?) non 3. — ?) n. curavit sed m. 3. — ?) nemá 2. — 5) et cum 3. — 5) volentes 3. — 7) nemá 3. — 9) Biskup Valentin zemřel 6 Února r. 1182. 

Strana 477
LETOPIS JARLOCHŮV. mus de gratia praedicti Kunradi, gui cum in vastatione Austriae manus non continuerat ab incendiis ecclesiarum dei, pro his et aliis pec- catis compunctus Romam adiit et secreta cordis sui domno papae aperuit, qui iussit, ut clau- strum construeret et religiosas personas domno servituras adunaret. Quod ille diu licet dilatum tali, sicut dicemus, ordine isto in anno perduxit ad effectum. Non latuit eum opinio sanctissimi viri Gotscalki, Siloensis abbatis, quem evocatum ad se videlicet in Cünich!) rogat valde humi- liter, ut in tali rerum articulo adsit ei auxilio et consilio. Quod petit in domno, non valet ne- gare homo dei, sed in continenti concedit ei honestos de claustro suo viros, scilicet istos: Mandruvinum, priorem suum, et Eberhardum subpriorem?) cognatum eiusdem Wilhalmi et tertium puerum?) nomine Richvinum, qui domos interim ordinent et mansionem conventui prae- parent. Illis eo euntibus abiit eodem anno sanc- tus ille abbas Gotscalkus in Franciam ad capi- tulum Praemonstratense, habens in comitatu suo domnum Ciprianum*) cum cognato suo Joanne, nec non et domnum Petrum de Lone- witz cum literis praefati domni Wilealmi, quae dum recitarentur patribus, petitionem viri cle- menter exaudiverunt et loci eius susceptionem praedicto abbati domno Gotscalko commiserunt. Sicut ergo positum est, hoc anno et tali ordine Cvnicensis ecclesia inchoata, crescit usque hodie rebus et personis et crescet cum adiutorio dei usque in consumationem seculi. Ànno incarnationis dominicae MCLXXXII inchoante mortuus est Dietlebus, Olomucensis episcopus, cui successit Pilgrimus 5), Pragensis praepositus, assumptus tam de choro$) | quam electus in capitulo Pragensi per manum Fride- rici ducis, quo in loco solent assumi omnes ec- clesiae illius episcopi, non quidem electione cleri, sed designatione principis, sicut oculata fide saepe iam vidimus fieri. Ea tempestate mortuus est etiam Wolis, Pragensis episcopus"), de quo supra diximus, cui successit praepositus Wisse- gradensis, patruelis Friderici ducis, nomine Hen- 477 který, poněvadž při plenění Rakous nezdržel se páliti kostely boží, těmito a jinými hříchy hně- ten do Říma se odebral a tajnosti srdce svého papeži pánu otevřel, jenž rozkázal, aby klášter vystavěl a řeholní osoby, které by pánu slou- žily, do něho uvedl. Což onen, byť i dlouho byl odkládal, takovým pořádkem téhož roku uvedl ve skutek. Nebylo ho tajno minění sva- tého muže Gotšalka, želivského opata, jehož povolav k sobě, totiž do Kúnic, prosil velmi po- korně, aby v takovém věcí stavu pomocen mu byl skutkem i radou. Oč žádal ve jménu páně, nemohl oslyšeti muž boží, než ihned povolil mu počestné muže z kláštera svého, totiž tyto: Mandruvina, pfevora svého, a Eberharda pod- převora, příbuzného téhož Viléma, a třetího mla- dika jmenem Richvina, aby domy zatím spořá- dali a příbytky pro konvent připravili. A když tito tam šli, odebral se téhož roku zbožný onen opat Gotšalk do Francie ke kapitule praemon- stratské, maje v průvodu svém pana Cypriana s příbuzným svým Janem jakož i pana Petra z Lúnovic s listy řečeného pana Viléma, které když otcům byly přečteny, žádost muže milo- stivě vyslyšeli a mista toho přijetí řečenému opatovi panu Gotšalkovi uložili. Jakož tedy ře- čeno jest, téhož roku a takovým pořádkem Ků- nický kostel počatý roste až podnes statky i oso- bami a bude vzrůstati s pomoci boží až do sko- nání věku. Na počátku léta páně 1182 zemřel jest Détleb, olomücky biskup, jehož následoval Pel- hřim, pražský probošt, přijatý jak z kůru tak zvolený v kapitule pražské k pokynutí Fridri- cha knížete, v kterémž místě byvaji ptiji- máni všichni biskupové kostela onoho, ne tedy volbou duchovenstva nýbrž ustanovením knížete, jakož na vlastní oči často již viděli jsme, že se stalo. Té doby zemřel též Vališ, pražský biskup, o němž výše jsme mluvili, po němž následoval probošt vyšehradský, bratranec Fri- dricha knížete, jmenem Jindřich, syn Jindřicha, 1) Cunitz 2; Cůnith 3. — ?) presbyterum 2. — 9) nemá 3. — ?) Wattenbach se domnívá, Ze tento Cy- prian stal se potom opatem u sv. Vincencia u Vratislavi a pozdéji biskupem lubenskjm (Lebus). — 5) Pigri- mus 3; také tak nížeji. — 5) clero 3. — *) Valentin zemrel 6 Ünora r. 1182. 1181 1182 

Strana 478
1182 478 ricus, filius Henrici, fratris Wladislai regis, qui Parisius nuper redierat, ubi profecerat in bonum clericum, bonae indolis adolescens, per quem sperarent omnes ecclesiam huius terrae in me- liorem posse reformari statum. Hic cum esset subdiaconus, domnus Adalbertus, Salisburgensis archiepiscopus, germanus Friderici ducis, de quo suo loco plenius dicemus, ipse, inquam, promo- tionis eius cupidus, sabbatho medianae!) qua- dragesimae?), quando canitur: Sitientes, in choro Pragensi ordines fecit et eum in diaconum con- secravit. Dein in coena domni?) electio ipsius celebrata est, in qua miro dei favore omnia convenerunt in unum, quae huiusmodi solemmi- tati noscuntur fore necessaria, videlicet electio cleri, principum assensus, votum universale po- puli. Abbates, qui electioni eius affuerunt, immi- nente die paschali ) domum non potuerunt re- verti, quorum unus et praecipuus memoratus &bbas Gotscalkus sermones nobis fecit in Stra- how, unum in coena domni praesente et audi- ente praedicto domno Adalberto, Salisburgensi archiepiscopo, alterum in pascha, cuius?) thema fuit: Haec est dies etc., qui scriptus habetur. Post hoc instante festo pentecosten domnus electus proficiscitur Moguntiam ad consecrationem, ubi sabbatho quatuor temporum in presbyterum, ac sequenti dominica consecratur in episcopum. Domnus 5) quoque Pilgrimus, Olomucensis elec- tus, abiit cum eo consecrandus et rediit conse- cratus, et quia imperator transalpinaverat, ambo electi praesentantur imperatrici; utrum ante vel post consecrationem, non satis recordor. Henricus?) in episcopum Pragensem conse- cratus domum revertitur et Pragae cum tripu- dio totius Bohemiae suscipitur. Suscepto itaque episcopatu dici non potest, quam benignum ex- hibuerit se omnibus et gratiosum, nullum par- vipendens, nulli derogans vel invidens, sed in commune omnibus exhibens, quod iuris esset et honestatis. Hospites ad se venientes et maxime spirituales in osculo pacis semper suscepit, bene tractavit et dimisit. Cumque foret omnibus affa- bilis, nulli tamen erat facile familiaris, nisi no- tissimis, vir valde sobrius, quem raro coenan- LETOPIS JARLOCHÜV. bratra Vladislava krále, jenž z Paříže nedávno se byl vrátil, kdež prospěl v dobrého klerika, dobré povahy mládenec, skrze něhož doufali všichni, že církev této země v lepší bude moci býti uvedena pořádek. On byl podjahnem ; a pan Vojtěch, salepurský arcibiskup, bratr Fridricha knížete, o němž na svém mistě obširněji povime, jsa povýšení jeho žádostiv, v sobotu v středo- postí, když se zpívá „Sitientes“, v kůru Praž- ském svěcení konal a jej na jahna posvětil. Po- tom o zelený čtvrtek volba jeho odbyta jest, při níž podivnou božskou milosti vše připadlo, co k takovéto slavnosti vidi se býti potřebným, totiž volba duchovenstva, schválení knižete, vůle obecná lidu. Opatové, kteří volbě jeho přítomni byli, poněvadž se blížil hod velikonoční, nemohli se domů vrátiti, z nichž jeden, a to přední, zmíně- ný totiž opat Gotšalk, výklady nám činil na Stra- hově jeden o zeleném čtvrtku, u přitomnosti ře- čeného pana Vojtěcha, salepurského arcibiskupa, druhý na hod velikonoční, jehož thema bylo: „Tento jest den“ atd., jež v rukopise se nalezá. Potom když se blížil hod svatodušní, pan biskup odebral se do Mohuče k vysvěcení, kdež v sobotu o suchých dnech na kněze a následující neděle posvěcen jest na biskupa. Též pan Pelhřim, olomůcký bi- skup, odešel s ním, aby přijal svěcení, a vrátil se vysvěcen, a poněvadž císař přes Alpy se byl odebral, oba biskupové představili se cisa- řové, zdaž před vysvěcením či po něm, dosti se nepamatuji. Jindřich na biskupa pražského posvěcený domů se navrátil a v Praze s plesáním celých Čech jest uvítán. A když takto co biskup byl uveden, nelze vypovéditi, jak dobrotivy byl ke všem i milostivý, nikoho nezkracuje a nikomu nezávidě, nýbrž vůbec všem prokazuje co pravé bylo a slušné. A ač byl ke všem vlídný, nebyl přece s nikým snadno důvěrný, leč jen s nejzná- mějšími; on byl muž velmi střídmý, o němž jsme se dověděli, že málokdy hodoval, a nikdy sé ne- opil, což arci lidé nepřipisovali cnosti, nýbrž skon- posti jeho. Než jiný jest soud lidský, jiný božský, J) mediante 3. — ?) 13 Března. — ?) 25 Března. — 4) 28 Března. — 9) et 3. — 5) Dominus quo- que — non satis recordor nemá 2. — 7) Henricus — Pregensem nemá 2. 

Strana 479
LETOPIS JARLOCHŮV. tem, sed ') nunguam ebrium experti sumus, guod nimirum homines non virtuti adscribunt, sed parcitati. Sed aliud est iudicium hominum, aliud dei, attamen inter multas virtutes, quibus cla- ruit, vitio parcitatis non caruit. Canonem servitii dei devote complebat, missarum vero solemnia raro licet, tamen devotissime et nonnunquam cum multo imbre lacrimarum, quibus nunquam se audebat ingerere, nisi facta prius confessione ad genua cuiuslibet familiarissimi sacerdotis. Sane de occultis ipsius hoc compertum habe- mus, quia coelibis vitae sicut professor ita fuit et sectator, omni quidem tempore sui pontifi- catus, .sed maxime diebus Triderici ducis, in quibus mulüs angebatur adversis, sicut loco suo dicemus. Post cuius excessum pace iam eccle- siae reddita, si forte interdum cecidit, non mi- ramur, scientes, quod virtus, quae in bello ac- quiritur, in pace quandoque amittitur. Redit tamen in id ipsum timoris dei quo fundatus erat et signatus in diem redemtionis aeternae, pertinens in eorum consortium, de quibus scrip- tum est: Quoniam, qui natus est ex deo, non peccat, hoc est, non permanet in peccato, sed generatio eius contra eum. Porro pauperibus defendendis ita tradiderat?) cor suum, ut?) pro eorum defensione non vereretur incurrere offensam primatum terrae *), abterrens ?) eos ab huiusmodi ausibus, modo *) gladio spirituali, hoe est anathemate, modo gladio materiali, hoc est manu laica, quam *) interdum tanquam po- tens et princeps pro tempore, causa et persona exercebat?). Dux Theobaldus, patruelis et ipse tam episcopi quam Friderici ducis, de cuius gratia per quartam partem principabatur, sic laxaverat lora villicis suis, quibus licebat, quid- quid libebat. Quod episcopus diu non ferens terram ditionis suae sub interdicto posuit et eum cum suis ad satisfactionem coegit. Similiter et dux Fridericus cum ducissa Elisabeth per officiales suos similia, imo peiora praesumebat in ecclesia dei, quibus episcopus resistere uo- lens, sed non valens, adiit imperatorem Fride- ricum et eius imploravit praesidium. À quo be- nigne quidem suscipitur, sed causa ipsius in 419 přece však mezi mnohými ctnostmi, jimiž se 18s stkvěl, vady skouposti nebyl prost. Kanon služby boží pokorně naplňoval, mši svatou však třebas zřídka přece ve vší pokoře a začasté s hojným proléváním slz čítal, kterouž nikdy neosmělil se sloužiti, aby prvé se byl nevyzpovidal u ko- lenou kteréhokolivěk přátelského kněze. Zajisté o tajnostech jeho tu jistotu máme, že panického života jak vyznavačem tak byl i následovníkem, po všechen sice čas svého biskupství, ale nej- vice ve dnech Fridricha knížete, v nichž: mno- hými byl sužován protivenstvími, jakož na místě svém povíme. Po jehožto smrti když byl již mir cirkvi navrácen, jestliže snad někdy poklesl, nedivíme se, vědouce, že cnosť v boji nabytá v miru druhdy se ztráci. Vracelt se prece zase k bázní boží, jíž byl opásáno a označen ke dni vykoupení věčného, náležeje do spo- lečnosti těch, o michž psáno stojí: Poněvadž. kdo se narodil z boha, nehiesi, to jest ne- zůstává v hříchu, ale 'rod jeho proti němu. Ochraně pak chudiny tak byl věnoval srdce své, že pro jich zastání nerozpakoval se uvaliti na sebe nenávist velmožů země, odvraceje je od takovýchto smělosti, jednak mečem duchovním, to jest klatbou, jednak mečem hmotným, to jest rukou světskou, kterouž jakožto pán a kníže občasně a dle potřeby osobou svou nad nimi držel. Kniže Děpold, bratranec jak biskupa tak Fridricha knižete, z jehož milosti čtvrté části země panoval, povolil üzdu vladařům svým, kterým dovoleno bylo, cožkoli chtěli. Což biskup dlouho trpěti neminil a zemi panství jeho v klat- bu dal a jej i s lidem k zadostiučinění při- nutil. Podobně i kníže Fridrich s kněžnou Alž- bětou skrze úředníky své podobných, ano hor- ších ještě věcí dopouštěli se na cirkvi boží, jimž biskup opříti se chtěje, ale nemoha, ode- bral se k císaři Fridrichovi a prosil za jeho ochranu. Od něho byl sice dobrotivě přijat, ale pře jeho na dlouho odkládána, to jest téměř po půl léta, totiž až ke sjezdu, který okolo stfedoposti odbývati se měl v Řezně s knižaty celé říše. V takovém očekávaní a ne- jistotě jsa zůstaven, prodléval na dvoře s sedm- T) et 3. — ?) tradebat 2, — 9) et 3, — *) regni 3. — ?) abstrahens 3. — 9) etiam 3. — 7) quae 3. — 8) exerebat 3. 63 

Strana 480
1182 480 longum differtur, hoc est fere per dimidium annum, videlicet usque ad curiam, quae circa medium quadragesimae !) fuerat celebranda Ra- tisbonae cum principibus totius imperii Qua expectatione suspensus demoratur in curia cum septuaginta equis, cuius expensas imperator mi- seratus praecepit ei dari ad quotidianum sum- tum triginta quinque praebendas, tam equis quam hominibus, et hoc tam large, ut et reliqui, qui extra numerum erant, frequenter inde par- ticiparent. Saepius quoque ipsum imperator ad prandium invitavit, nec non et capellas?) de licentia tamen diocesani episcopi consecrare fecit et in omnibus honeste tractavit. Post hoc instante iam praefato termino cum legatis im- peratoris episcopus Bohemiam ingreditur et as- sumptis secum abbatibus et canonicis Pragen- sibus?) ad curiam progreditur. Quid moror? venit dies, in qua praesidente serenissimo im- peratore Friderico causam intrat episcopus cum duce Friderico coram principibus totius imperii. Advocatus episcopi erat marchio nomine Dedo, vir eloquentissimus, qui pro episcopo agens contra ducem, dum multas ab eo expostularet iniurias, fertur ille ita respondisse per procu- ratorem suum: Cum sit, inquit, omnibus notum, Pragensem episcopum meum fore capellanum, sicut omnes praedecessores sui patrum et avorum meorum fuerunt capellani, decernite quaeso, si liceat ei agere contra domnum suum, vel si tenear ex aequo respondere capellano meo. Quod dictum statim et ab omnibus contradictum, ma- xime ab archiepiscopis et episcopis decernenti- bus, quod Pragensis episcopus more Tevtonico- rum episcoporum ab omni subiectione ducis de- beat esse liberrimus, soli tantum imperatori subiectus vel*) obnoxius, cuius imperii est prin- ceps, cuius visitat curias, a quo suscipit scep- trum et investituram. Super qua libertate pe- tivit episcopus et accepit sacrum pragmaticum, hoc est regale privilegium, aurea bulla, muni- tum, quod diebus illius episcopi multum valuit, postea vero nihil causis extantibus, quas modo legimus in libris experientiae, de quibus melius est tacere, quam inutiliter garrire. Talibus et LETOPIS JARLOCHLY. desáti koni; nad jeho vydáním smilovav se císař. poručil mu udíleti k denní spotřebě tříd- cet pét dávek, jak lidem tak koním, a to tak štědře, že i ostatni, ktefi pies ten počet byli, často z toho též měli podíl. Častěji jej také císař k hostině zvával, jakož i kaple s po- volením však domácího biskupa světiti dovo- loval a ve všem s ním počestně zacházel. Po tom, ana se již blížila zmíněná lhůta, vkročil biskup s poslanci cigafovymi do Cech a vzav s sebou opaty a kanovniky praźskć ke dvoru sc odebral. Což prodlévám? Nadešel den, v němž za předsednictví nejjasnějšího císaře Fridricha v soud vešel biskup s knížetem Fridrichem před knížaty celé říše. Obhájcem biskupa byl mar- krabí jménem Děd, muž velice výmluvný, které- mu co zástupci biskupa proti knížeti, když pro mnohé na něho domlouval se křivdy, ten: takto prý odpověděl skrze zástupce svého: Jakož jest všem známo, že pražský biskup mym jest kaplanem, tak jako všichni předchůdcové jeho otců a dědů mých byli kaplany; rozhodněte prosím, je-li mu dovoleno poháněti pána svého, či jsem-li já povinen spravedlivě odpovidafi kaplanovi svému. Této řeči jali se ihned vši- chni odporovati, zejmena arcibiskupové a bisku- pové řkouce, že pražský biskup podobně ně- meckým biskupim vší poddanosti knižeti má býti úplně prost, samému pouze cisaři poddán neb podroben, jehož říše jest knížetem, jehož navštěvuje sjezdy, od něhož přijímá žezlo a investituru. Na kteroužto svobodu žádal biskup i obdržel jest královskou výsadou závazné ustanovení, zlatou pečetí zpevněné, které za dnů onoho biskupa mnoho platilo, později: však nic z příčin naskytnuvších se, o nichž nyní čteme v knihách zkušenosti, o kterýchž lépe jest mlčeti než zbytečně mluviti. Takové a podobné články když byly takto vyřízeny, byl kníže Fridrich z křivd církvi způsobených usvědčován, přede všemi viněn, a byv ode všech usvědčen slíbil napravení. A když byl na ně přísahu učinil a ve- likými rukojemstvimi ztvrdil, jest sněm rozpu- &tén a oni polibenim miru usmifeni domü se na- vrátili. To se stalo léta posvěcení jeho pátého, 1) na počátku měsíce Března. — ?) capellanos 3. — 3) nemá 2. — *) vel obnoxius nemi 2. 

Strana 481
LETOPIS JARLOCHÜV. huiusmodi taliter decisis articulis '), deinceps de iniuriis ecclesiae illatis, Fridericus dux con- vincitur, coram omnibus arguitur et confunditur, ab omnibus argutus et confusus emendationem pollicetur. Qua iurata et per magnos fideiussores firmata concilium solvitur et in osculo pacis confoederati ad propria revertuntur. Facta sunt haec anno ordinationis suae quinto?) et dux Fridericus duobus postea supervixit annis, in quibus neque, quod promiserat, recte implevit, neque ab iniuriis ecclesiae dei suos officiales coercuit. Reliqua sermonum episcopi pauca qui- dem de multis, et quomodo postea ducatum assumpsit?) cum episcopatu, ecce haec annotata sunt ultimo vitae suae anno. Verum haec omnia per anticipationem dicta locum suum desiderant. Igitur post consecrátionem episcopi Henrici eadem aestate Bohemi, nostri maiores natu, per- secutionem diutinis odiis conflatam excitaverunt in ducem Fridericum et eiicientes eum extra terram mille persecutum opprobris, Kunradum Moraviensem, qui et Otto, de quo supra multa diximus, sibi eligunt in principem, cum quo Pragam multo tempore obsident et tandem ob- tinent. Interea Fridericus dux adierat impera- torem praedictum Fridericum semper augustum, qui eius condolens iniuriis palatinum Bavariae^), socerum praedicti Cunradi, Pragam mittit, et tam 'Kunradum, quam Boemos omnes cum eo ad curiam suam ?), quae Ratisbonae celebranda fue- rat, venire praecipit. Qui accepto mandato im- primis recalcitrant, contradicunt, venire nolunt, postea usi meliori consilio eunt. Nobiles soli praesentantur imperatori, quos ille terrere?) uo- lens dolabra multa nimis fecit afferri, tanquam uellet eos facere decollari. Cum illi pedibus eius se prouoluunt, ueniam petunt et necessitate mu- tata in uoluntatem Fridericum in domnum et ducem recipiunt et cum eo Pragam redeunt, magnum arbitrantes lucrum tam ipsi, quam Cun- radus, quod «rimine lesae maiestatis non sunt puniti. Sic sapiens imperator coniurationem re- bellium sapienter repressit et isti quidem Boe- miam reddidit, ilum uero Morauia contentum esse precepit. 481 a knize Fridrich potom přečkal ještě dvě léta, v kterých náležitě nevyplnil ani co byl slí- bil, ani od bezpráví církvi boží činěných své úředníky nezdržoval. Ostatní věci biskupovy, málo jen sice z mnohého, a jak potom knížetství dosáhl a s biskupstvim spojil, to poznamenáme při posledním létu života jeho. Ale to co tu vyprávéno, místa svého napřed již vyžadovalo. Téhož léta po vysvěcení biskupa Jindřicha jali se naši starší Čechové, dlouhým záštím po- puzeni, pronäsledovati Knizete Fridricha a vy- pudili jej ze země tisíceré mu éinice vyüit- ky, a Kunrata Moravského jinak Otu, o kte- rémž shora mnobé jsme pověděli, sobě zvolili za knížete, s nímž Prahu drahně času oblehali až ji i vzali. Zatím se kníže Fridrich uchýlil k zmíněnému cisaři Fridrichovi povždy množiteli říše, který maje soustrasť s bezprávím mu činěným falekrabtho bavorského, švakra řečeného Kun- rata, do Prahy poslal a jak Kunrata tak vše- cky Čechy s ním ke dvoru svému, který v Ře- zně odbývati se měl, obeslal. Tito uslyševše o rozkazu vzpírali se z počátku, přijití ne- chtěli, posléze uživše však lepší rady šli. Pouze šlechticové představeni jsou císaři, jež on po- strašiti chtěje širočin veliké množství rozkázal piinésti, jakoby je chtěl dáti odpraviti. Když tito k nohoum jeho se uvrhli, za prominuti pro- sili a nutnosf zménivée za vüli prijali Fridri- cha za pána a knizete opét a s nim do Prahy se vrätili, za , velikÿ majice to visk jak sami tak Kunrat, že z provinění uražené velebnosti nejsou pokutováni. Tak moudrý cisař spiknutí odbojných moudře potlačil a onomu Čechy na- vrátil, tomuto však s Moravou za vdék vziti poručil. 1) ert. — illatis nemé 2.— ?) 1187. — ?) praesumpsit 3. — *) Otu, vévodu bavorského. — ?) Ke konci Září 1182. — ©) Tu začíná se zase text ruk. původního. 63* 1182 1182 

Strana 482
1182 1183 482 * Eodem !) anno Stragouiensis ecclesia secun- darie dedicata est, uidelicet VI Kal. Maii a pre- dicto Alberto, uenerabili Salceburgensis eccle- siae archiepiscopo, et hac de causa, quia maius altare motum et chorus fuerat subleuatus. Pre- sentes erant canonici Pragensis ecclesiae fere omnes et abbates multi, quorum unus et preci- puus, licet suo iudicio humillimus, abbas God- salcus, tantam solempnitatem sermone suo ador- nans inter alia, que locutus est, hoc quoque dixit: Assum, inquit, o fratres karissimi, en alteri dedicationi uestrae, qui primae quoque interfui, et uideor mihi uidere statum domus huius ualde diuersum ab eo, qui tunc erat. Tunc enim rebus pauper et meritis fuit diues, modo uersa uice rebus creuit et disciplina deperit, &tque in hune modum reprehendenda reprehen- dens et ad honesta prouocans monita salutis porrigebat eis. Porro memoratus A[lbertus], Salcburgensis archiepiscopus, tempore scismatis, sicut supra diximus ?), faciente imperatore epi- scopatum suum perdiderat et contentus prepo- situra Melnicensi in Boemia manebat, factitans ordines clericorum nec non et consecrationes basilicarum sine preiudicio tamen diocesani epi- scopi. Et quamuis legatione fungeretur aposto- lica, nullum tamen ex hoc commodum sibi uel incommodum queritabat, utpote homo gravis et quietis appetens. Sic extra possessionem sui epi- Sscopatus multo tempore, et ut reor, fere quin- decim annis deguit, donec isto primum anno uocatione imperatoris curias eius tercia uice uisitauit et tandem episcopatum recepit, in quo usque ad finem dierum suorum feliciter per- mansit. At domnus Cvnradus frater palatini, [qui palatinus socer erat Cunradi de Morauia] 3), qui actenus in possessione fuerat predicti epi- scopatus, iubente imperatore legitimo possessori cessit, promisso sibi alio episcopatu, qui primi- tus uacaret. Anno dominicae incarnationis MCLXXXIII Christanus, archiepiscopus Moguntinus, moritur in transalpinis partibus, preliator, sicut dicunt, opinatissimus, qui uicem gesserat plenam impe- ratoris siue in expedicionibus, siue in omnibus LETOPIS JARLOCHÜYV. Téhož léta Strahovský kostel podruhé byl vysvěcen, totiž dne 26 Dubna, od řečeného Voj- těcha, ctihodného Salcpurského kostela arcibi- skupa, a to z té příčiny, že větší oltář byl pošinut a kůr byl vyvýšen. Přítomni byli kanovníci Pražského kostela téměř všichni i opatové mnozí, z nichž jeden a přední, třebas po svém úsudku nejposlednější, opat totiž Gotšalk, tuto slavnosť řečí svou ozdobuje mezi jiným, co mluvil, také toto pronesl: Jsem přítomen, o bratří nejdražší, hle druhému posvěcení vašemu, jenž jsem též prvnímu byl přítomen, a zdá se mi, že vidím stav domu toboto valně rozdílný od onoho, jaký tehdáž byl. Tenkráte sice na statky byl chudý ale zásluhami bohatý, nyní naopak na statcích vzrostl, alé kázeü potuchla, a tak, co hany hodno bylo káraje a k etnostnému vy- zývaje dával jim naučení spasitelná. Zmíněný pak Vojtěch, salepurský arcibiskup, v době roz- štěpení, jakož shora jsme pověděli, s dopuštěním císaře biskupství své byl ztratil a spokojen proboštstvím mělnickým v Čechách zůstával, udí- leje svěcení klerikům, jakož i vysvěcuje kostely bez ujmy však domácímu biskupovi. A ač byl legátem apoštolským, žádného přece z toho sobě žisku nebo škody nevyhledával, jakožto člověk vážný a pokoje milovny. Tak mimo panstvi svého biskupství dlouhý čas, a jak se pamatuji, téměř patnácte let trávil, až konečně onoho teprvé léta k rozkazu cisařovu dvůr jeho potřetí na- vštívil a posléze biskupství nazpět obdržel, v němž až do konce dní svých šťastně zůstal. Pan Kunrat však, bratr falckrabího — kterýžto falekrabi ávakrem byl Kunrata Moravského — jenž až posud v držení byl řečeného biskupství, k rozkázani cisafovu zákonnému drZiteli ustou- pil, kdyz mu slíbeno jiné biskupstvi, které by nejprvé se uprázdnilo. Léta páně 1183 Křišťan, arcibiskup mo- hučský, zemřel jest v zaalpských krajinách, bo- jovník, jakož se praví, velmi obezřetný, který bý- val náměstkem císařovým jak na výpravách tak i vjakýchkoli jiných říšských potřebách. Po 1) Tu začíná jiná ruka v rukopise. — ?) O tom nestalo se žádné zmínky dříve. — ?) V závorkách po- ložená slova jsou po straně Jarlochem připsána. 

Strana 483
LETOPIS JARLOCHŮV. regni negocii. Cui successit C[unradus], gui preterito anno, sicut dictum est, de Salzbur- gensi archiepiscopatu, quem tenebat, iubente imperatore legitimo possessori domno A[lberto] cesserat. Eodem anno memoratus et semper memo- randus abbas Godscaleus conuentum sororum de Lonewitz mittit in Cunitz ad petitionem Wil- helmi comitis, de quo supra latius disseruimvs.— Erat festum sancti Dionisii, tunc in dominica !) cum post missarvm solempnia emissae trans- missae sunt, sicut dictum est, ad locum sibi destinatum cum ingenti fletu et rugitu omnium euam inuicem separationem ferre non ualentium. Abbas ipse omnibus circa se flentibus, siccis quidem oculis eas dimisit, sed post discessum earum sextam mecum cantando grauiter inge- muit, compatiens suis filiabus, tamquam propriis uisceribus, intimo karitatis affectu. —Commisit autem tam eas, quam omnia, que fuerunt illius loci, domno Petro Lunwitcensi priorij quem de prioratu Lunwitcensi transtulerat in prioratum Cunitsensis ecclesiae, uirum sane ualde idoneum et litteratum, honestum et castum. Qui sub tali patre Lunwitcensi domui multis prefuerat annis ac deinde sub abbate Ottone Cunitcensem rexit ecclesiam annis fere tribus, post quos e[um de- posuit et praedictum] ?) Eberhardum, cognatum fundatoris, ipsi substituit, causis exstantibus non aliis, nisi quod homo spiritualis in causis tem- poralibus non prosperabatur, sicut dicebant. Depositus uero uix annum et mensem superuixit, sortitus a domno sicut religiosam uitam ita et felicem transitum. Obiit autem XIII Kal. Maii. Anno verbi incarnati MCLXXXIIII, XII Kal. Martii memoratus ac semper memorandus abbas Godsaleus migravit a seculo, uicturus coelo cum perhenni premio. Hic Syloensis ecclesiae primus pater, celeberrimus et optimus abbatum Boemiae, honor magis extitit prelationis, quam prelatione honorificus. Qui in diebus suis placuit deo et inuentus est iustus ?), cuius memoria in benedictione esí, quamquam eo ipso non aitin- gat eum lavs temporis, quo meruit monimentum eternitatis. Oleum effusum nomen *) eius, nomen ‚483 něm následoval Kunrat, jenž minulého léta, ja- kož praveno jest, z Salepurského arcibiskupství, kteréž držel, na rozkaz císařův zakonnómu držiteli panu Vojtěchovi ustoupil. Téhož léta poslal zmíněný a vždy zmínky hodný opat Gotšalk konvent sester z Lůňovic do Kunic k prosbě Viléma župana, o kterémž shora šíře jsme promluvili. — Byl svátek sva- tého Diviše, tehdáž v neděli, když po mši slavné vyslané převáženy jsou, jakož řečeno jest, do místa jim určeného za velikého pláče a nářku všech, jež vespolek odloučení svého sněsti ne- mohly. Opat sám, any všecky vůkol něho pla- kaly, se suchým sice zrakem je propustil, ale po odchodu jich šestou se mnou zpívaje těžce vzdýchal, žele svých dcer, jako vlastních útrob, z nejhlubšího lásky pohnutí. Svěřil pak je jakož i vše, co náleželo onomu mistu, panu Petrovi, lińiovickómu pfevorovi, jejż z převorství lůňovického přeložil na převorství Kunického kostela, muže zajisté velice spůsobného i uče- ného, poéestného i etnostného. Ten pod tako- vým otcem Luńovicky dim mnoho spravoval let a potom za opata Oty řídil ještě Kunicky kostel téměř po tři léta. Po uplynutí jich slo- žil jej opat ten a prvé řečeného Eberharda, pří- buzného zakladatelova, na jeho misto postavil, pouze z té příčiny, jakož pravili, Ze co člověk duchovní u věcech hospodářských neprospival. Po sesazení svém však sotva rok a měsíc přečkal, obdržev v úděl od pána za nábožný život také i šťastné skonání. Zemřeltě pak dne 19 Dubna. Léta páně 1184 dne 18 Února zmíněný a vždy zmínky hodný opat Gotšalk sešel jest se světa, aby žil v nebi u věčné odměně. Tento Želivského kostela první otec, nejslavnější a nej- lepší z opatů českých, byl více na česť prelát- ství, než prelátstvím ctěný. Ontě za dnů svých zalíbil se pánu a shledán jest spravedlivým a památka jeho jest v požehnání, ač tím samým nedotkla se při něm chvála doby toho, čímž si zasloužil pomník nesmrtelnosti. Olej rozlitý jme- no, jeho jmeno vůbec známo po Čechách, Mo- 1) 9 Rijna. — 2) Co tu do závorek položeno, jest dle přepisu doplněno, poněvadž místo to v původním ruko- pisu jest vyfiznuto. — 3) Ecclesias. XLIV, 16. — 4) Cant, I, 2. 1183 1184 

Strana 484
484 1184 NOtissimum per Boemiam, Morauiam et Austriam, immo per totum ordinem nostrum, guamuis suo iuditio humilimus omnium, non est inuentus sicut iste nostro in tempore, qui sic quereret domnum deum patrum nostrorum?) estu cordis tam infatigabili, desiderio tam inexplebili, ut ne ad horam quidem tepidior umquam depre- hendi potuisset. Cuius ego uitam per singula non didici, sed pauca, que narro, partim rela- tione seniorum, qui eum ab initio nouerant, par- tim ex ore ipsius cognoui, quedam etiam oculata fide perspexi, qui eram capellanus eius licet ultimus, sicut tempore ita etiam et uitae merito. Pater eius Bernerus, mater dicebatur Herca, ambo Coloniensis diocesis ministeriales sancti Petri clari satis genere, sed multo clariores religiosa conuersatione, qui talem filium diui- nitus sortiti tradiderunt eum scolaribus disci- phinis Coloniae imbuendum, in quibus studens et bene proficiens pueritiam suam sic innocenter agebat, ut iam tunc a collegis suis presago quodam cognomine modo abbas modo monachus appellaretur. Factus adolescens iamque nobiliter fundatus in grammatica, transmissione parentum Parisius deuenit ibique in artibus aliquot annis studuit, habens in proposito, sicut nobis postea dicebat, post epotatas artes accedere ad medi- cinam, nec umquam desinere a studio discendi, donec attingeret arcem humanorum studiorum. Interea cum esset annorum ferme uiginti domum reuersus pro reparandis sumptibus, disponentem redire febris inuasit grauissima, nec non et mor- bus fistulae in collo, quo flagello foris tactus sicut et intus uisitatus a domno, illico mutatus est in alterum uirum et uota eius facta sunt alia, atque despecto mundo despectis mundanis studiis deuotauit se ad portum monasterii. Quod deuoto conceptum affectu taliter peruenit ad effectum. Superuenit nutu dei desideratus hospes prepositus Steinweldensis nomine Euerwinus, uir consumatae religionis, habens secum quendam canonicum suum Leinricum nomine, literatum uirüm medicumque peritum, qui postea sub eo- dem, de quo loquimur, abbate G[odscalco] Lüni- witcensis ecclesiae fundator extitit strennuus. Hii ergo tunc illo aduentantes, petitionem iuuenis ?) Il Par. XIV, 7. LETOPIS JARLOCHÜV. ravé i Rakousích, ba po celém řádu našem, a ač po svém úsudku byl nejnepatrnějším ze všech, nenalezeno podobného jemu v naší době, jenž by tak vyhledával pána boha otcův našich vřelostí srdce tak neunavnou, toužebnosti tak nesplnitelnou, že až do poslední chvíle vlaž- nějším nikdy nebyl nalezen. Životu jeho já podrobně neznám, ale to málo co vypravují, buď dle vypravování starších, kteří jej od po- čátku znali, buď z úst jeho jsem slyšel, něco též na vlastní oči viděl, jenž jsem byl kapla- nem jeho, ovšem že posledním jak co do času tak též i co do zásluh života. Otec jeho byl Verner, matka nazývala se Herka, oba Kolín- ské dioecese, nápravníci kostela svatého Petra, dosti vznešení rodem, ale mnohem vznešenější zbožným životem, kteří takového syna od boha obdrževše dali jej na učení do škol v Kolíně, na nichž vzdělávaje se a dobře prospívaje dě- tinství své tak bez úhony trávil, že již tehdáž od spolužáků svých vésticim jakymsi piijmim buď opatem tu zase kaplanem jest nazýván. Dospěv na jinocha a jsa již výborně vzdělán v grammatice, poslán jest od rodičů do Paříže a zde v uměních několik let se vzdělával, maje v úmyslu, jakož nám později pravil, po odby- tých studiích svobodných umění věnovati se lékařství, aniž kdy ustáti u vzděláváni se, do- kud by nedosáhl vrcholu lidského vědění. Za- tím když byl lét téměř dvaciti, vrátil se domů, aby opatřil se potřebami, a když zamýšlel zpět se vrátiti, napadla ho zimnice velmi těžká, a spolu hlíza na krku, kterýmžto bičem vně do- tknut jakož i uvnitř navštíven, ihned změněn jest v jiného člověka a vůle jeho učiněna jest jinou; i povrhnuv světem a světským vě- děním, uchýlil se v přístav klášterní. A což se zbožnou byl počal mysli, takto stalo se skutkem. Pri$elt mimo nadáni z pokynuti bo- £iho éekany host probošt Steinfeldský jme- nem Ebrvin, muz dokonalé nábožnosti, maje s sebou jakéhosi kanovníka svého jmenem Jin- dřicha, učeného muže a lékaře zkušeného, kte- rýž na potom pod týmž opatem Gotšalkem, o němž mluvíme, stal se horlivým zakladate- lem Lůňovického kostela. Ti tenkráte tam při- 

Strana 485
LETOPIS JARLOCHÜV. gratanter admiserunt et susceptionem ei com- promiserunt. Verum quia erant in procinctu iti- neris tendentes Premonstratum et ille post tan- tam egritudinem satis adhuc debilis, uolebat eum prepositus domi dimittere, donec rediret. Sed domno Heinrico aliter uisum est, dixitque ad prepositum: Cum constet cor adolescentis esse tamquam nauem in fluctibus maris, nolite, ait, differre, sed desiderium sanctum statim per- ficite, quia quamuis sit bonae spei, quamuis honestae indolis, timendum est tamen lubricum etatis. Ad hanc uocem misit eum protinus in Steinwelt sancto habitu induendum. Quo [insi- gnitus quantae humi-]litatis ", quante sanctitatis extiterit ?, qualiterque ascendendo virtutum sca- lam cantaverit canticum graduum, non est meae tenuitatis exponere. Vixit enim non solum sine crimine, sed etiam absque macula irreprehen- sibilis coram deo et hominibus, mansitans inter Íratres suos non modo sine querela sed etiam cum?) gratia. Sic vivendo continuavit tredecim annos, infra quod spatium sic virtutum, sic et honorum ecclesiasticorum gradus ascendit cum sacerdotio. In diebus illis?) regnante in regno Romanorum rege Kvnrado, et in Boemia prin- cipante duce Zobezlao, Zdico qui et Heinricus, bonae memoriae Olomucensis episcopus, habitum nostrum, quem Hierosolymis viderat super sepul- chrum vitae), susceperat cum multo, sicut tra- ditur, imbre lacrymarum, et abdicatis ibi tam esu carnium, quam ceteris vitae blandimentis, reportabat memorato duci et Bohemis sicut no- vum hominem ita et novum ordinem. Quo duce post in brevi defuncto successor ipsius illustris Wladizlaus nec non et uxor sua, nobilissima Gertrudis, soror praedicti regis Kunradi, succensi exemplo et exhortatione praefati episcopi novam ecclesiam novo condunt ordini, erigentes fabri- cam venustissimam in monte Ztragow, mutato nomine ipsius in montem Sion 9). Quibus optime cooperabatur idem episcopus, maxime in spiri- tualibus cogdunando undecunque posset religio- sos fratres, quibus et praefecit imprimis quen- 485 Éed8e, Zádost jinochovu laskavě vyslyšeli a při- jmouti ho slíbili. Poněvadž však byli právě na cestě do Praemonstratu a on po takové nemoci posud byl velmi sláb, chtěl jej probošt doma zůstaviti, až by se vrátil. Ale panu Jindřichovi vidělo se jinak, i pravil k proboštovi: Poněvadž jest známo, že srdce jinochovo jest jako loď ve vlnách mořských, nechtějte, pravil, odklá- dati, nýbrž přání zbožné ihned vyplňte, poně- vadž, ač jest dobré víry, ač i ušlechtilé povahy, obávati se jest přece kluzkosti věku. Na tato slova poslal jej ihned do Steinfeldu, aby oblékl roucho řeholní. Kterýmž ozdoben jaké pokory i jaké byl bohabojnosti a jak vystupuje bera se k stupňům ctnosti zpíval zpěv stupňový, ne- stačím vyložiti. Žiltě nejen beze hříchu, ale též bez poskvrny neühonny pfed bohem i lidmi, zůstávaje mezi bratřími svými ne pouze bez stížnosti, nýbrž i v lásce jejich. Takto žije strávil třinácte let, v kteréžto době dospěl s kněžstvím jak na stupně ctnosti tak hodností kostelních. V oněch dnech za kralování v říši Římské krále Kunrata a v Čechách za panování knížete So- béslava, Zdik jinak Jindřich, dobré paměti olo- mücky biskup, roucho naše, kteréž v Jerusa- lemě byl uviděl nad hrobem života, oděl s hoj- ným, jakož se pravi, proléváním slz a zřeknuv se tam jak požívání masa tak ostatních života rozkoší, přinesl zpět zmíněnému knížeti a Če- chům jak nového člověka tak i nový řád. A když kníže ten krátce potom zemřel, nástupce jeho osvícený Vladislav spolu s manželkou svou, urozenou Gertrudou, sestrou řečeného krále Kun- rata, rozniceni byväe příkladem a povzbuzenim řečeného biskupa založili nový kostel novému řádu, vystavivše dílo velmi ozdobně na hoře Strahově, změnivše jmeno jeho na horu Sion. Při tom jim velmi pomáhal týž biskup, přede- vším u věcech duchovních, shromážďuje odkudž- koli mohl řeholní bratry, jimž také za před- staveného dal nejprvé jistého Blažeje. Když však potom s jistotou zvěděl o zařízení Prae- monstratského kostela, že odtud počátek řádu, 1) iusig. quan. humil, vyríznuto tu v rukopise původním. — 2) Slovem tímto koučí list 90 ruk. Mezi listém tím a 91 jsou dva listy vyříznuty v rukopise původním. — 9) sine 2. — 4) Odtud otiskl Pešina z Čechorodu ve svém spise l’hosphorus septicornis ra sir. 558 n 559 částku Jarlocha dle původního textu, — 5) 1137. — 6) 1140. 1184 

Strana 486
1184 486 dam Blasium. Postquam vero liquido comperit de institutione Praemonstratensis ecclesiae, quod inde initium ordinis, quod inde esset magiste- rium vitae regularis, illico habita deliberatione cum ipsis fundatoribus unanimi voto miserunt et de Steinveldensi domo conventum postula- runt '). Et quidem tunc temporis ordo noster licet nondum dilatatus, magno fervebat zelo, tum in Praemonstrato, tum in ommibus ecclesiis nostri iuris et maxime in Steinveldensi eccle- sia, quae nullam habuit vel habet in religione secundam. Cuius tunc suavissimo tracti odore principes terrarum undique gaudebant ecclesias fundare novas, et personas ordinis evocare ad illustrationem provinciarum suarum, inter quos et isti fundatores, de quibus modo sermo est, porrigentes petitionem suam prius capitulo dein Steinveldensi ecclesiae, quod pie postulant, pleno comprehendunt effectu; nam committitur Stein- veldensi praeposito, ut negotium eorum promo- veat et desiderata concedat. Literas capituli ad memoratum episcopum require, si placet in fine libri, cuius est titulus: Epistolae Ivonis, et inve- nies. Porro praepositus, vir deo plenus, non tar- dat in his, quae in mandatis acceperat, sed as- sumptis secum fratribus et domno Godscalco, pro cuius occasione ista inserimus, proficiscitur in Bohemiam, Pragam venit, devote suscipitur, obligat se susceptione loci, tandemque repatrians dimittit ibi a latere suo memoratum Godscalcum cum fratribus, qui conventui habitacula praepa- rarent interim lignea. Quibus paratis iterum post anni circulum idem praepositus revertitur adducens secum conventum clericorum una cum abbate, quem elegerant, cui nomen Gezo, qui domnum Godscaleum libenter apud se retinuis- set, sed praepositus suus iubet eum redire in Steinveld ad id expectandum, quod ei divinitus fuerat praeordinatum ?). Nec absurdum puto, si paucis exprimam, qualiter idem Gezo, primus Stragoviensium abbas, primum in Steinweld ad conversionem venerit. In hoc enim confitebuntur domno misericordiae eius, qui miris modis praedestinatos suos vocat. Cum esset ipse in Colonia canonicus et custos maioris ecclesiae, vir dives et delicatus, quadam 1) miserit et postuleverit 3. — ?) Az potud vylisténa zmínéná cást Jarlocha v PeSinové spise Phosphorus sept. LETOPIS JARLOCHÜY. že odtud pocházi uéeni tohoto Zivota reholnibo, poradiv se s tymiZ zakladately po jednohlasném usneáeni ihned tam poslal a z Steinfeldského domu konvent žádal. A ač toho času řád náš ne- byl ještě rozšířen, velikým plál horlením jak v Praemonstratě, tak ve všech kostelích našeho řádu a zejmena v Steinfeldském kostele, jenž neměl nebo nemá v řádu druhého. Jeho tehdáž pielibeznou vůní vábení- jali se kniZata zemi všudy zakládati kostely nové a osoby řádu povolávati k osvícení zemí: svých. Mezi nimi byli i ti zakladatelé, o kterých nyní řeč jest; ti podavše žádosť svou prvé kapitule, pak Stein- feldskému kostelu dosáhli toho úplnč, oč zbožné žádali; neboť nařízeno steinfeldskému probo- štovi, aby věc jejich vyřídil a povolil, zač. bylo žádáno. Listy kapituly k zmíněnému biskupovi hledej, libo-li, na konci knihy, která má název listy Ivonovy, a nalezneš je. — I neváhal tudy probošt, muž zbožný, vyplniti, co mu bylo po- ručeňo, nýbrž vzav s sebou bratry a pana Got- šalka, k vůli němuž toto zaznamenáváme, ode- bral se do Čech; přišel do Prahy, uctivě jest přijat, zavázal se přijmouti místo, a posléze domů se vraceje züstavil tam se strany své zmíněného Gotšalka s bratry, aby konventu připravili prozatím příbytky dřevěné. A když tyto byly hotovy, opět po uplynutí roku týž probošt se navrátil veda s sebou konvent kle- riků spolu s opatem, kteréhož byli zvolili a je- muž říkali Gezo, jenž by byl pana Gotšalka rád u sebe podržel, než probošt jeho poručil mu vrátiti se do Steinfeldu, aby očekával to, co mu bylo od boha napřed určeno. Nemám za nemistné, jestliže krátce vylo- žím, jak týž Gezo, první strahovský opat, nej- prvé v Steinfeldu k obrácení přišel. Neboť v tom bude zjevno milosrdenství boží, které divnými způsoby vyvolené své povolává. Kdyžtě byl Gezo v Kolíně kanovníkem a strážcem většího kostela, muž bohatý a rozkoši milovný, zdálo se mu 

Strana 487
LETOPIS JARLOCHŮV. nocte per somnium putabat fratres suos con- canonicos tanquam in gyro considere, seque in medio eorum, cum ecce astitit ante eos quidam hnorribilis aspectu. qui de virga, quam manu gerebat, percussit primum in capite, dein alte- rum, tertio tertium, et ita singillatim omnes hine et inde à dextris eius!) et a sinistris; pos- tremo cum vellet percutere et istum, declinavit ictum, et sic evigilavit. Quam visionem secuta est mors eorum 'et ommes in brevi ex hac luce sunt subtracti, eo videlicet ordine, quo in visione fuerunt percussi. Quod ille videns et mori timens fugit tanquam a facie unicornis et confugit in Steinveld ad portum monasterii, conversatus ibi iuste atque regulariter usque in diem, quo as- sumptus est in abbatiam ?). Sane idem Gezo erat vir totius probitatis et industriae, providus dispensator tam in temporalibus quam in spiri- tualibus, magnus zelator disciplinae, cuius in- stitutione viget adhuc et regitur hodie Ztraho- viensis ecclesia. Ita memoria eius in benedictio- ne est, cum post mortem non moritur, et opera eius rediviva semper eum loquuntur. Sed de his hactenus satis. Modo revertamur ad seriem nar- rationis, dicturi de abbate Godscalco, quomodo in Bohemiam redierit et quali occasione adeptus sit Syloensem abbatiam. Notum est omnibus in Bohemia commoran- tibus, quod Siloensis ecclesiae primus construc- tor erat quidam abbas Reinardus nomine, nigri ordinis professor, qui condensam aggressus sil- vam et de nemore faciens campos, ecclesiam ibi construxit in honore beati Petri apostoli satis habilem, quam per manus domni Ottonis, Pragensis episcopi, dedicavit et debito fine per- fecit, basilicam quoque in veneratione sanctae Mariae semper virginis cum duabus absidibus et quatuor altaribus erigens ad medium usque atrium deduxit et episcopali similiter benedic- tione dedicavit. Post haec et huiusmodi prae- clara opera cum iam multum temporis et labo- ris eo ?) loci exegisset, tandem Ottone, Pragensi episcopo, ex hac luce subtracto, quidam, nescio qua intentione, quosdam ex monachis eius co- ram Daniele, Pragensi tunc electo, multis et magnis criminibus infamaverunt, quorum ille 487 jedné noci, jakoby viděl bratry své spolukano- vniky do kola sedéti a sebe u prostřed nich; a ejhle, tu stanul před nimi jakýsi člověk hro- zného vzezření, jenž metlou, kterou v ruce držel, udeřil prvního přes hlavu, po té druhého, po třeti třetího, a tak po sobě všecky tui tam po pravici jeho i po levici; posléze když chtěl uderiti i jeho, uhnul se ráné a tak se probu- dil. A po tomto vidění umírali oni a všichni v krátce s tohoto světa sešli, a to takovým pořa- dem, jak u vidéni byli ztepáni. I vida on věci ty a boje se, aby neumřel, utekl jako před tváří nepřítele i uchýlil se do Steinfeldu v zátiší klášterní, a zde žil spravedlivě a řeholnicky až do dne, kdy přijat jest na opatství. Bylť za- jisté týž Gezo muž dokonalé spravedlivosti a při- činlivosti, pečlivý správce jak u věcech časných tak i duchovních, veliký horlitel kázně, je- hož ustanoveními květe až posud a spravuje se podnes kiášter Strahovský. Taktě památka jeho jest v požehnání, že po smrti nezemřel a sku- tkové jeho obzivujiee stále, vždy o něm mluvi. Než o tom již dosti. Nyní vraťme se k pořádku vypravování, a vypravujme o opatu Gotšalkovi, jak do Čech se navrátil a jakou náhodou do- sáhl želivského opatství. Známo jest všem obyvatelům Čech, že Že- livského kostela prvním zakladatelem byl jakýsi opat, Reinard zvaný, černého řádu vyznavač, který v hustý přišed les a z hvozdu zdělav role kostel tam postavil ke cti bl. Petra apoštola dosti pohodlný, jejž rukama pana Oty, praž- ského biskupa, vysvětil a náležitě dokončil, kapli též ku poctě svaté Marie vždy panny s dvěma absidami a čtyřmi oltáři vystaviv ji až do polo- vice lodi přivedl a biskupským požehnáním po- dobně posvětiti dal. — Po těch a takovýchto chvalných činech, když již mnoho času a práce témuž místu byl věnoval, očernili přece po smrti Oty, pražského biskupa, nevím z jakého úmyslu, néktefi lidé některé z mnichův jeho před Danie- lem, pražským tehdy zvoleným biskupem, z mno- hých a velikých pokleskův, jejichž on slovům přespříliš důvěřuje a věc ani vyšetřiti ani jí pominouti nechtéje, tak se rozpálil, že nad T) nemá 2. — *") abbatem pokrač. Kosmy. — 9) et 3. 64 1184 

Strana 488
1184 488 verbis nimium credulus et rem negue discutere nec praeterire volens, in tantam exarsit vehe- mentiam, ut in abbatem pariter et monachos non confessos aut convictos sententiam iacularet eiectionis irrevocabilem. Et quia ordo.noster in Ztrahow multum ei complacebat, cuius ad instar Syloensem domum informare gestiebat, missa legatione in Steinveld petivit inde!) conventum cum abbate in locum, quem haberet, sicut di- cebat, amoenum, vacantem, religioni habilem, sed de personis eiiciendis omnino tacuit. Bre- viter dicam, quod petivit, obtinuit, et electis iam fratribus, cum de abbate eligendo ageretur, ce- cidit prima sors super priorem illius ecclesiae nomine Ádolphum, virum sane maturum et sanc- tum, sed ipse nullo modo acquievit adiurans eos et contestans per nomen domni Jesu, ut cessarent ab eo. Cumque nec sic quiescerent, sed urgeretur obedientiae vinculis, ille inter duo contraria elegit, quod minus videbatur, et ma- luit ad horam esse inobediens, quam onus as- sumere, quod sibi videbatur importabile. Pro quo reatu postmodum nudatus?) humeros et pedes veniens in capitulum cum virga humiliter satisfecit secundum disciplinam ordinis nostri, dans per hoc bonum exemplum iunioribus, ne quis refugiat poenam, cum inciderit in culpam. Ceterum desperantes de isto omnes in communi aggressi sunt domnum Godscalcum, hunc fratres eligunt, inde obedientiae lora constringunt, qui- bus non erat fas resistere viro humili et man- sueto et maxime ordinationi divinae. Qui tandem cum fratribus sibi?) designatis destinatum arri- pientes iter pervenerunt Moguntiam, ubi domnus Daniel consecrandus eos expectaverat, sed ium consecratus decesserat. Reliquerat autem in ex- pectatione ipsorum quosdam alios cum equis sufficientibus, in quibus eum sequerentur. Quos prima nocte superventus sui videntes, conten- tionem inter se habuerunt, quis quem equitare deberet. Cum ecce fures de nocte contentionem diremerunt et sublatis equis fere omnibus con- tentionis simul et equitationis finem fecerunt. Mane facto nihil invenerunt in manibus suis et dici non potest, quanto labore et miseria pede- Stri itinere media hieme post natales dies per 1) inibi 3. — ?) nudatos 3. — ?) suis 3. LETOPIS JARLOCHÜV. opatem jakož i nad mnichy, nevyslechnuv jich aniž usvědčiv, rozsudek vynesl vypovězení ze země neodvolatelný. A poněvadž řád náš na Strahově velmi se mu libil, podle jehož vzoru Želivský dům zaříditi chtěl, vyslal poselství do Steinfeldu, žádaje odtud konvent s opatem na misto, kteréž měl, jakož pravil, příjemné, uprázdněně, pro řád způsobilé, ale o obmýšleném vypuzení osob řečených vůbec pomlčel. Krátce povím vše: co žádal, obdržel; a když již bratři vybrání byli a o volbu opata se jednalo, padl první los na převora onoho kostela: jmenem Adolfa, muže dospělejšího a bohabojného, ale ten žádným způsobem nechtěl toho přijíti, za- prisahaje je i zaklinaje pro jmeno pána Ježíše, aby upustili od něho. A když ani takto ne- ustávali, nýbrž k závazku poslušnosti ukazujíce na něho naléhali, volil mezi dvojím nebezpe- čenstvím to, které menším se zdálo, a raději chtěl pro tu chvili býti neposlušným, než aby přijal břímě, jež se mu vidělo nesnesitelným. Chtěje za toto provinění učiniti zadost přišel napotom s obnaženými bedry a bosý do ka- pituly a metlou pokorně vytrpěl trestání po- dle kázně řádu našeho, dada tím dobrý pří- klad mladším, aby nikdo nevyhýbal se trestu, upadl-li u vinu. Vzdavše se naděje, že by se co poříditi dalo, obrátili se všichni společně na pana Gotsalka; toho bratři zvolili; potom otézi po- slušenství sevřeli; jim nemohl vzdorovati muž pokorný a tichý, zvláště když to bylo řízení boží. Ten vydal se konečně s bratry sobě přiděle- nými na naznačenou cestu, a přišli do Mohuče, kde je pan Daniel, jenž tam k svěcení přibyl, očekával, ale zatím, jakmile vysvěcen byl, domů se odebral. Zůstavil však k očekávaní jich ně- které jiné s dostatečnými koni, na nichž by bo následovali. Když je první noci po příchodu svém bratří: viděli, počali se mezi sebou přiti, kdo by na kterém jeti měl. A hle, zloději v noci při roz- hodli; neboť odvedše tajně téměř všecky konč, učinili konec sporu, ale i jízdě. Když se roze- dnilo, ničeho nenalezli v rukou svých, a vypověditi nelze, jak namahavě a bídně pěšky uprostřed zimy po Narození páně hroznými závějemi sněho- vými do Prahy a na Strahov se dostali.. Příchod 

Strana 489
LETOPIS JARLOCHÜV. immanissimas nives Pragam usque et in Stra- how pervenerint. Adventus eorum circa festum sanctorum Fabiani et Sebastiani !). Cum in cra- stino die, videlicet beatae Agnetis ?), abbas God- scaleus rogatus dicere verbum dei, inter alia, quae intulit verba, quoque beati Ambrosii ad se traxit, et alludens materiae secundum tem- pus conversionis suae, ita locutus est dicens: Beata, inquit, virgo Agnes, cuius hodie solemnia colimus, decimo tertio aetatis anno mortem per- didit, et?) vitam invenit; ego autem eosdem vitae habens annos versa vice vitam perdidi et mortem inveni Annos vitae apellavit illos, ex quo coeperat vivere deo, non eos, quos in vanitate seculi consumpserat; quorum tamen omnium summa poterat esse tunc?) circiter triginta tres anni Itaque transacta in Strahow aliquanti?*) temporis mora comperiunt ibi certa relatione, quod locus evocationis eorum non sit vacuus, quod ad introitum eorum oporteat eiici antiquos habitatores eius. Hoc illi aegre ferentes referunt ad episcopum Danielem, quibus ille tale fertur dedisse responsum: Non propter vos, inquit, eii- ciuntur, sed propter excessus suos, cum etiam, si vos non essetis, mallem potius ibi lupos ullu- lare, quam tales habitare. Ita episcopo perse- verante in sententia fit illorum exterminium et nostri succedunt eis usque in hodiernum diem. Sic contigit et tali ordine processit illorum eiectio et istorum introductio, utrum bene vel male, non est mel iudicii, sed episcopus viderit. Unde $i quis ignorat, quid iuris habeat Pragensis epi- scopus in Syloensi ecclesia, sciat, quod sicut in aliis ecclesiis ius dioecesanum, ita et in Sy- loensi vendicat sibi ius patronatus, quod acci- disse creditur ratione concambii, ex eo videlicet, quando domnus Otto, Pragensis episcopus, duci antiquo Zobezlao dedit Podywin in concambio pro Syloensi circuitu. Porro fratres nostri Sylo- ensem locum, sicut dictum est, sunt ingressi. Credi non potest, quantam deinceps famem, quantam penuriam omnium rerum pertulerint, quia et monachi, qui depulsi erant, tanquam ex industria, cuncta distraxerant5), omnia consum- pserant, nibil minus fecerant a vastitate hostili, 489 jich připadá okolo svátku svatých Fabiana a Šebe- stiána. A když na zejtří den, totiž den bl. Anežky, opat Gotšalk požádán byl, aby kázal slovo boží, tu mezi jiným, co položil, slova též bl. Ambrože na sebe vztáhl, a dotýkaje se látky podle času obrácení svého, tak promluvil řka: Blahoslavená, pravil, panna Anežka, jejíž dnes památku sla- víme, vtřináctém létě věku svého smrt ztratila [a] život nalezla; já však táž života maje léta naopak život jsem ztratil a smrt nalezl. Léta ži- vota nazval ona, kdy totiž byl počal žiti bohu, nikoliv ta, která v marnosti věku byl strávil; těch pak všech sumou mohlo býti tehdá asi třidcet tři let. A tak pobyvše na Strahově za nějakou dobu dověděli se tam z jistých zpráv, že misto povolání jejich není uprázdněno, než že před při- chodem jich jest třeba vypuditi staré obyvatele jeho. Což oni těžce nesouce pověděli to biskupu Danielovi, jimž on takovou prý dal odpověď řka: Nevypuzuji se k vüli vám, nybrZ pro pyeh svůj, neboť, i kdyby vás nebylo, chtěl bych raději, aby tam vlci vili, než oni bydleli. A tak když biskup setrval na rozsudku, stalo se jich vypovězení a naši následují je až po dnešní den. Tak sběhlo a takovým pořádkem událo se oněch vypuzení a těchto uvedeni; zdaž dobře či nedobře, nechci souditi, to nechť si vyjedná biskup. Tudiž ne- zná-li kdo, jaké právo má pražský biskup v Že- livském kostele, věziž, že jako v jiných kostelich osvojuje si právo diücesana, tak v Zelivském i právo podaei, coZ pry se stalo způsobem směny, tehdáž totiž, když pan Ota, pražský biskup, kní- žeti starému Soběslavovi dal Podivín směnou za Želivský újezd. A tak bratři naši do Želivského, jakoz povédéno jest, prisli jsou mista. Uvétiti nelze, co napotom hladu, jaký nedostatek všech véei snášeli; poněvadž mniši, kteří vypuzení byli, jakoby schválně vše roznesli, všecko spo- třebovali, nic jinak než jako pustošící nepřítel, s tím toliko rozdilem, že nezapálili stavení. Bi- skup též, jenž je byl uvedl, žádného vice mi- losrdenstvi neprokázal jim, aniz jim almuzny 1) 20 Ledae. — ?) 21 Ledne. — 9%) nemají opisy. — *) nemá 3. — 9) aliqueli 3. — 9) destruxerunt . . ., consumpserunt .. . fecerunt 3. 64* 1184 

Strana 490
1184 490 nisi hoc solum, guod ignem non miserunt in moenia. Episcopus guogue Daniel, gui eos in- troduxerat, nihil unguam misericordiae fecit in eos, guo illis eleemosinam impenderet, tanguam hoc solum satis esset, guod eos in vacuam mi- serat possessionem. Sed gui pascit volatilia coeli, non deseruit humiles servos suos, sed pavit eos. primo per elemosinam pauperum, dehinc et quam maxime per domnum Heinricum, Olomucensem episcopum, cuius supra mentionem habui. Qui cum dominicum natale celebraturus esset in Ihe- nicow ?), intellecta ?) patrum istorum paupertate per fratres, quos abbas Godscalcus ad eum dire- xerat, illico misericordia motus, apparatum suum, quem ibi copiosum habebat, totaliter transmisit eosque abundantissime recreavit. l'ecit hoc semel et saepius. Sed talem amicum tanquam fidum solatium mors inimica praeripuit, nam mortuus est proxima aestate VII Kal. Julii ?), plenus ope- ribus bonis et elemosinis. Qui agens in extremis binas ex ebore tabellulas?), alteram cum ima- ginulis?) pulcherrimis opere sculptorio, alteram vero cera impletam et tanquam ad scribendum paratam misit domno Godscalco in signum et memoriale sincerissimae amicitiae, commendans animam nec non et obitum suum in.manus et orationes suas et suorum. Cum quibus et scrip- sit duo paria literarum, quae hic subiungere dignum duxi: Godscalco, domno et fratri venerabili, de Syloa abbati, Henricus miser, infirmus. In manus vestras commendo spiritum meum. Quia iuxta voluntatem divinam vehementi infirmitate afflicti morti nos appropinquasse cognoscimus. Llrater- nitatem vestram, quam $) erga quosque humani- tatis officia non segniter impendere non igno- ramus, humiliter et obnixe petimus, ut etiam iugem nostrae peccatricis animae memoriam in orationibus vestris faciatis. Domno Godscalco, Syloensi venerabili ab- bati, ceterisque fratribus in Christo dilectis Hen- ricus miser et infirmus, si quid valet miseri et infirmi oratio. Quoniam divinae maiestatis pietas secundum suam propitiationis clementiam car- nem nostram suae visitationis flagello castigans LETOPIS JARLOCHÜY. poskytl, jakoby pouze to dosti bylo, že je do prázdného poslal statku. Než ten, jenž krmí ptactvo nebeské, neopustil pokorných služebníků svých, nýbrž živil je nejprv almuznou chudiny, potom pak co nejštědřeji skrze pana Jindřicha, olomüekého biskupa, o němž shora jsem se byl zmínil. 'Ten: když narození páné slaviti se strojil v Jenikové, dozvédév se o jejich chudobě od bratří, které opat Gotšalk k němu byl vypra- vil, ihned milosrdenstvím hnut jsa, zásobu svou, již tam přehojnou měl, celou jim poslal a vel- mi štědře je obmyslil. Učinil to jednou a ča- stěji. | Ale takového přítele, tuto jistou útěchu smrt nepřátelská jim odňala, neboť zemřel při- štího léta 25 dne měsíce Června, plný skutků dobrých a almužen. Ten leže na smrtelném loži poslal panu Gotšalkovi na znamení a na pa- mátku svého nejupřímnějšího přátelství dvě de- stičky ze slonové kosti, jednu s obrázky pře- ozdobnými práce řezbářské, druhou pak voskem natfenou jako k psaní připravenou, poroučeje duši jakož i smrt svou v ruce a modlitby jeho i bratří jeho. S těmi též napsal dva stejné listy, které zde pripojiti za vhodné jsem uznal: Gotšalkovi, pánu a bratru ctihodnému, opatu želivskému, Jindřich ubohý a nemocný. V ruce vaše poroučím ducha svého. Poněvadž podlé vůle boží prudkou nemocí stížení: jsouce smrti blízko se vidíme, bratrské lásky vaši, o niž víme, že každému vlídnou úslužnost ochotně prokazuje, pokorně a snažně prosíme, abyste též naší hříšné duše v modlitbách svých stále vzpomínali. Panu Gotšalkovi, želivskému ctihodnému opatovi a ostatním bratřím v Kristu: rozmilým Jindřich ubohý a nemocný, svou modlitbu, může-li co ubohého a nemocného modlitba. Že božské ve- lebnosti láska podle dobrotivosti smilování svého tělo naše navštívení svého bičem mrskajíc ztre- 1) lenikow 2. — ?) viso 3. — ?) L. 1151 dne' 25 Června. — 7) tabellas 2. — 9) imeginibus 2. — $) quio 3. 

Strana 491
LETOPIS JARLOCHŮV. castigavit, nec tamen adbuc morti tradidit, ve- strae sinceritati ), in vobis prae ceteris morta. libus animae nostrae plurimum spei habentes, significare non distulimus. Et quia ex apostolico eloquio, quem diligit pater, corripit, flagellat au- tem omnem hominem, quem recipit, humilitati nostrae?) non modicum solatii subintrat, sive pristinae incolumitati restituamur, sive secundum coelestis voluntatis, cui nemo resistere potest, placitum separemur a corpore, ut in sanctitatis vestrae orationibus memoriam nostri, licet, pec- catoris, habere non abnuatis, suppliciter et ob- nixe deposcimus. Hie est Henricus, qui et Zdico, septimus ecclesiae Olomucensis episcopus, flos episcoporum ilius temporis, vir acceptissimus deo, et notis- simus?) in utraque curia, videlicet papae et im- peratoris, columna et lucerna Boemiae atque Moraviae in diebus suis, cui merito religionis et honestatis suae Moravia similem ?) non habuit episcopum, cuius auxilio et consilio, sicut supra dictum est, fundata est Strahoviensis ecclesia nec non et Lithomysslensis, quam appellavit montem Oliveti, insuper et Gradissensis in Olo- mucz restaurata per ordinem nostrum, quem illie introduxit, cuius elemosinas enarrabit non modo Syloensis, sed etiam omnis ecclesia sancto- rum. Praefuit autem ecclesiae sanctae dei pastor et episcopus annis viginti quatuor et beato fine dormivit cum patribus suis sepultusque est in ecclesia montis Sion, sicut semper optaverat. Pro cuius felici commemoratione abbas Godscal- cus solemne servitium instituit fratribus suis in anniversario eiusdem, non solum in his, quae sunt ad deum, sed etiam in carnalibus, verbi gratia medone, piscibus, albo pane et huius- modi. Cuius anima requiescat in pace, amen. Facta rememoratione memorandi antistitis occasione Godscalci abbatis, revertor, unde di- gressus sum, dicturus de vita ipsius nec non et de morte pretiosa, quod ille dedit, cui fide- liter servivit. Parum est, quidquid de vita eius supra dixi, parum quidquid modo addidero. Qui ab utero matris suae baptismalem tunicam con- servasse creditur immaculatam, qui, ex quo por- tum monasterii adiit, a prima devotione nun- 491 stala: a však až posud smrti nevydala, neme- škali jsme to oznámiti vaší lásce ; neboť máme k vám před ostatními smrtelníky nejvíce důvěry strany duše své. A poněvadž dle apoštolského propovědění: koho otec miluje, toho tresce, bi- čuje pak každého člověka, jejž přijímá, ne- navrácení budeme, nebo podle zalíbení nebe- ské vůle, již nikdo vzdorovati nemůže, zemře- me, prosime pokorně a snažně, aby zbožnost vaše v modlitbách svých na nás byť i hříšného vzpo- minati si neopomijela. Ten jest Jindřich, jinak Zdík, sedmý ko- stela Olomückého biskup, květ biskupů oné doby, muž -bohu milý a známý na obojím dvoře, to- tiż papežském i cisaiskóm, sloup a svitilna Čech i Moravy za dnů svých, kterému zajisté ve zbožnosti a počestnosti Morava podobného neměla biskupa, jehož pomoci a radou, jakož s hora pověděno jest, založen jest Strahovský kostel jakož i Litomyšlský, jejž nazval horou Olivetskou, nad to i Hradistsky u Olomice opra- ven od řádu našeho, který tam uvedl; o jeho almužnách vypravovati bude ne toliko Želivský, nýbrž i každý kostel svatých. Spravoval pak kostel svatý boží pastýř a biskup let čtyrme- citma a usnul šťastně s otci svými a pohřben jest v kostele hory Sion, jakož vždycky sobě byl přál. Na jeho šťastnou upomínku ustanovil opat Gotšalk: bratřím svým výroční přislubování v den úmrtí jeho, a to ne toliko službami bo- žimi, nýbrž i požitky světskými, na příklad medem, rybami, bílým chlebem a podobným. Jeho duše odpočívej v pokoji. Amen. Uéiniv pfipominku o pamétibodném bisku- povi u prilezitosti vypravování o opatovi Got- šalkovi, vrátím se zase tam, kde jsem byl pře- stal, i budu vypravovati o životě jeho jakož i o smrti drahé, kterou mu ten dal, jemuž byl věrně sloužil. Málotě toho, což o životě jeho s hora jsem pověděl, málo také, co nyní přidati mám. Neboť z života matky své křestné roucho za- choval prý neposkyrněné, a co v přístav klá- 1) sanclitali 2. — ?) vestrae 3. — 9) novissimus 3. — 4) sim. non hab. nemá 2. 1186 

Strana 492
1184 492 quam !) refriguit, sicut heu multi faciunt, qui charitate Christi vulneratus et cantando canti- cum graduum ibat semper proficiendo de virtute in virtutem. Omnibus diebus vitae suae ad omnes horas diei et noctis primus fuit et ultimus in choro; non dormiendo vel dormitando sicut multi, sed vigilando et vigilanter cantando in psalmis domino. Qui praeter canonicum cantum horas sanctissimae trinitatis nec non et sancti spiritus nunguam omittebat, insuper poenitentiales psal- mos cum letania et guindecim gradus cum vigi- liis novem lectionum nec non et commendationem maiorem taïquam quotidianam synaxem usitabat, labori manuum nunquam se subtraxit ?), in quo supra modum, supra virtutem miserum corpus affligens; nunquam acquievit vel sedere, cum fati- gatus esset, vel bibere, cum exaestuatus esset ©), etiam *) aliis bibentibus non, tantum in prandio et in coena, et hoc ipsum valde tenuiter. Post vesperas hiemales et collationem aestivalem non loquebatur alicui verbum, nisi forte magna esset necessitas, et tunc stando et breviter; verum a completorio usque post capitulum non vidimus eum aliquando locutum, nisi forte duabus de causis, quarum prima fuit in articulo alicuius morientis, altera in exhortatione confitentis, hoc est, cum quis sibi confiteretur peccata sua. Quam exhortationem dici*) non potest, quanta fecerit lenitate, uerborum mansuetudine, cordis pietate, misericordia ineffabili. Qui quemlibet prolapsum, sed penitentem non grauauit penitentia numero annorum computata secundum rigorem canonum, sed euangelicam poenitentiam : uade et amplius noli peccare“) semper in ore, semper tenuit in corde. Missarum sollempnia inpretermisse fre- quentabat et infra quadraginta annorum curri- cula numquam diem pretermisit ex industria, sicut ab ipso et ab aliis comperi, in quo non uictimaret filium patri. Huic operi diuino ita tradiderat cor suum, ut siue domi siue foris, nullo unquam commodo uel incommodo, negotio uel ocio reuocaretur ab hoc proposito, quin omni die introiret ad altare dei, qui letificabat juuentutem eius, mactaturus ibi uetustatem suam. Quod in magnis itineribus socii eius non ex- LETOPIS JARLOCHÜV. šterní byl se uchýlil, v původní zbožnosti nikdy neochladl, jakož pohříchu mnozí činí, než láskou Kristovou nadchnut a zpívaje zpěv stupňový kráčel vždy s prospěchem od ctnosti k ctnosti. Za všech dnů života svého ke všem hodinkám denním i nočním první byl i poslední v kůru, a neusinal ani podřimoval jako mnozi, nýbrž bděl a bedlivě zpíval žalmy pánu. Ontě kromě kanonického zpěvu i hodinek k nejsvětější trojici jakož i k svatému duchu nikdy nevynechával, mimo to kajicích žalmů s letaniemi a patnácte stupňů s vigiliemi deviti čtení jakož i kommen- dací větší co každodenního shromáždění se účast- nil; práci ruční nikdy se nevybÿbal, v tom nad míru, nad silu bídné tělo sužuje; nikdy si nesedal, když umdlen byl, aniž pil, když žizniv byl, i když jiní pili, toliko při snídaní a při obědě, a i to velmi po skrovnu. Po nešporách zimních a kollaci letni nepromluvil na nikoho ani slova, leč byla-li toho náhodou veliká po- třeba, a to stoje a stručně; však od komple- toře až do skončení kapituly neviděli jsme ho nikdy mluviti, leda snad z dvou příčin, z nichž první byla poslední hodinka některého umiíra- jicího, druhá napomínání zpovidajícího se, to jest, když se mu kdo zpovidal z hříchů svých. Nelze vypovéditi, s jakou mirnosti, slov jemno- sti, srdce dobrotivosti a horouenosti nevyslovi- telnou takové napomenutj dával. On zhřešivšímu ale kajicimu se neukládal pokání vyměřené po- čtem let podle přísnosti kanonické, než evan- gelické pokání: jdi a vice nehřeš, měl vždy i na rtech i v srdci. Mešní slavnosti bez ustání navštěvoval, a za dobu čtyřiciti let ani dne ne- pominul sehválně, jakož od něho i od jiných jsem zvěděl, v němž by byl neobětoval syna otci. Této službě boží tak byl oddal srdce své, že af byl doma, ať jinde, žádným pohodlím nebo nepohodlím, zaneprázdněním neb prázdnou chvilí, nedal odvrátiti se od úmyslu, aby nepřistoupil k oltáří páně, jenž obveseloval mladost jeho, a neobétoval tam v starobé své. A když na větších cestách společníci jeho nepočkavše ně- kdy na něho, jej předešli; musel on kráčeti za nimi samoten, a že až na hospodu pán řidil 1) negůeguam 2. — “) abstraxit 2. — %) excessuaret 3. — *) eliam al. bibentibus nemä 2. — 9) Slovem tímlo začíná zase text původního rukopisu. — ©) Jan VIII, 11. 

Strana 493
LETOPIS JARLOCHŮV. spectantes guandogue precesserunt, guos ipse postmodum secutus e uestigio usque in hospi- tium domno dirigente uias eius, sepe precessit eos, qui eum precesserant. Cui erat iugis con- suetudo semper in mane celebrare post primam, nisi tantum in summis festiuitatibus, et tunc in conuentu post terciam: at in itinere, ubicunque noctasset, ibi celebrabat, uel si ecclesia defuis- set, capellani eius precedebant et in proxima ecclesia, quae occurrisset, ei preparabant. Proinde ferebatur cum eo uiaticum altare cum omni ap- paratu ad missam pertinente, ut sicubi forte uel ecclesia non esset, uel ara consecrata de- fuisset, pro hoc tamen mon careret deificis sa- cramentis, in quibus bene placitum erat deo et spiritui eius. Quod opus sanctum, si quandoque cogeretur omittere, cogente illusione nocturna tri- stabatur amodum et illa die inquietum erat cor eius, donec sequenti luce statim rediret in id ipsum. Inuenerat sane preciosam margaritam, quam uenditis omnibus compararat, cuius deside- rio mundi huius desideria calcauerat tamquam stercora, pro hac retinenda uolebat habere cor suum liberum non modo ab odio et inuidia, sed etiam ab ira et memoria iniuriarum. Verum com- plexio ipsius talis erat, quod facile mouebatur et in modum straminis incandescebat, sed ira eius fuit momentanea, non diuturna, non occidit sol super eam, nec !) apud eum pernoctauit. Norunt omnes, qui eum nouerunt, quod multus fuit ad ignos- cendum, quod facile dimisit graues etiam exces- sus, dummodo ille, qui peccauerat, prostratus diceret: domine peccaui. Quam bene conualuerat apud eum sermo apostoli dicentis: Mortificate membra uestra, etc. Abdicata quippe omni car- nis cura, ex quo ad conuersionem uenit, carnem non comedit, balneis non est lotus, pellicio et fe- moralibus non est indutus, sed neque usum ha- buit, aut moliorum aut lautiorum escarum pre mi- nimo quolibet fratrum suorum. Ad hec ieiunabat bis aut ter in sabbatho?) in pane et aqua, nec non et in uigiliis sanctorum solempnibus. Quod sciens in uia se non posse implere, tum fatigatione corporis, tum etiam importunitate petentium, cum sciret imminere iter, preueniebat et cumu- od neděle k neděli. 493 cesty jeho, załastć piedstihnul ty, ktefi ho byli předešli. | Byloť pak stálým jeho obyčejem, že vždy z rána po primě sloužíval mši, vyjmouc toliko největší svátky, o kterých sloužival v kon- ventu po hodině třetí ; ale na cestě, kdežkolivěk přenocoval, tam sloužil, nebo nebylo-li kostela, šli kaplanové jeho napřed a v nejbližším ko- stele, jenž se naskytl, učinili mu ktomu po- třebné přípravy. Protož nosíván s ním přenosný oltář se vší úpravou ke mši příslušnou, aby, jestli by náhodou někde buď kostela nebylo, aneb oltář vysvěcen nebyl, proto přece odříci se nemusel velebných svátosti, v nichž dobře zalí- bilo se bohu a duchu jeho. Kterýžto obřad svatý, jestliže někdy nucen byl opomenouti, upomenut byv viděním nočním rmoutival se velice a toho dne nepokojnć bylo srdce jeho, pokud následu- jícího dne ihned nevrátilo se zase k sobě. Byltě našel zajisté drahocennou perlu, které, prodav všecko, byl nabyl, a z lásky kní povrhoval žá- dostmi tohoto světa jako mrvou, tu aby zacho- val, chtél míti srdce své prosté nejen vší ne- návisti a nepřízně, nýbrž též hněvu a mstivo- sti.. Povaha pak jeho taková byla, že snadno se pobouřil a na spüsob slámy se roznítil, ale hnóv jeho byl chvilkovy, ne dlouhy, nezapadlof slunce nad ním, a nikdy u něho nepřenocoval. Vědíiť všichni, kdož jej znali, že rád odpouštěl, že snadno prominul i těžší poklesky, jakmile onen, jenž zhřešil, vrhnuv sebou pronesl: pane, zhřešil jsem. Nejvíce platila u něho slová apo- štola řkoucího: Mrtvěte údy své a t. d. Neboť zřeknuv se vši o tělo péče, od té doby co k obrácení přišel, masa nepožil, v lázních se nevykoupal, pláště a nohavic neoblekl, ba ani potřebí neměl jemnějších nebo úpravnějších po- krmů než nejmenší bratří jeho. K tomu postě se dvakráte nebo třikráte v témdni jakož i o sla- vnějších vigiliích svatých zůstával o chlebě a vodě. A věda, že na cestě nebude moci toho naplniti, jak pro zemdlení těla, tak i nepříhodností žá- dajicich, když věděl, že mu cesta nastává, předcházel tomu a zvětšenými posty tělo bídné seslaboval. Jsa na cestě nespával na poduškách, neužíval prostěradla, nejezdil v śkapuliińi nebo 7) Ruk. sed. — ?) Dle spüsobu židů co týden, docela tak jako naše neděle, znamená deo nedělní a dobu 1184 

Strana 494
1184 494 latis ieiuniis corpus miserum attenuabat. Positus in itinere non dormiuit super culcitra, non est usus linteamine, non equitauit in scapulari uel cuculla ob releuandum aliquando nimium calo- rem, sed semper in cappa; non soluit umquam ordinis ieiunium aliqua necessitate uel alicuius instantia, nisi forte precipiente aliquo prelato, et tunc prandebat non in uicio gulae, sed in me- ritum obedientiae. Reuersus de uia domum, si hospitem secum haberet authenticum, comedebat in caminata, sed non dormiuit, recubans in ec- clesia nobili illo suo strato, uidelicet super pel- lem ursinam et mattam, super quibus non iacens, sed sedens aut stans, uel certe procumbens, in oratione sompnum capiebat, quantum naturae satis erat. Mansi apud eum puer septem fere annis ante obitum, eius, quibus non uidi eum in alio stratu, quo et ante me multis annis usus fuit, sicut illi perhibent, qui eum ab inicio no- uerunt. Et quia quod caret alterna requie, dura- bile non est, pro hac assiduitate standi, sedendi, procumbendi, cum nulla requie corpus miserum refoueret, infirmata sunt genua eius, pedes etiam et crura grandi inflatione intumuerunt, quam plagam homo dei tamquam flagellum patris pa- tienter sustinuit et omnia committens diuine prouidentiae, nullam umquam medicinam appo- suit. Preter has et alias animi uirtutes fuit et aliud in eo insigne martyrii, mirabile quidem in oculis nostris, sed non imitabile. Aftixit se fri- gore spontaneo et uehementi, adeo ut nec yeme quamlibet aspera umquam se nocte calefaceret, uidelicet à completorio usque post capitulum uel certe post terciam continuatam cum capitulo, cum tamen esset tenuiter uestitus carens, sicut supra dixi, pellicio, femoralibus, nocturnalibus calceis, contentus diurnalibus, qui tamen erant sine corrigiis, et laneum pannum ferebat in ca- pite pro pileo duplicatum. Quod nos uidentes merito mirabamur, qui habentes stubam tota nocte calidam, sicut est moris Syloe, insuper et melius uestiti nichilominus tamen nocte sicut die, quotiens libuit, calefactorium intrabamus. Nec tacendum reor, quod inter alias spiri- tuales gratiae dotes lectioni uacabat diuinorum librorum omnibus horis, quas a choro et a la- bore manuum uacuas habebat, a quo studio, si quis eum auocaret, dicebat, sibi fieri non mino- LETOPIS JARLOCHUV. kukli, aby si odleh¢il někdy pro veliké vedro, nýbrž vždy v kapi, neporudil nikdy řádového postu nějakou potřebou nebo k něčímu naléhání, leda snad když poručil některý prelát, a tu jedl ne k vůli hbrdlu, nýbrž z poslušnosti. Na- vrátiv se z cesty domů, jestli hosta s sebou měl důvěrného, jídal v komnatě, ale nespal, uléhaje v kostele na pověstné ono lůžko své, totiž na koži medvědí a rohožku, na nichž ne- ležel, nýbrž seděl, nebo stoje, nebo alespoň po- léhaje v modlitbě usínal na tak dlouho, jak povaze jeho dostačovalo. Bylť jsem u něho co chlapec po sedm téměř let před smrtí jeho, a po ten čas neviděl jsem ho na jiném loži, jehož již přede mnou po mnohá léta užíval, jakož oni svědčí, kteří jej od počátku znali; a poněvadž co nemá střídavého odpočinku, trvalé není, ztohoto ustavičného stání, sedění, poléháni, jelikož žádného oddechu tělu bidnému nepopřál, oslabena jsou kolena jeho, a nohy též i hnáty velikým otokem naběhly, kteroužto ránu muž boží jako bič otce trpělivě snášel a vše zůstavuje božské prozřetelnosti, žádného nikdy léku na ni nepfilozil. Mimo tyto a jiné duševní ctnosti měl ještě jiné znamení mučedni- ctvi, podivné sice v očích našich, ale ani ne ná- podobení možné. "Trýznil se dobrovolně zimou tuhou, tak že vzimě i kruté nikdy se v noci neohříval, totiž od kompletoře až po kapitule nebo alespoň po třetí spojené s kapitulou; a při tom býval jednoduše oděn nemaje, jakož jsem shora pravil, pláště, nohavic, nočních střeviců, jsa spokojen s denními, které však byly bez řemíinkův, a vlněný šátek nosíval na hlavě mi- sto klobouku přeložený. Což my vidouce vším právem jsme se divili; poněvadž majíce jizbu po celou noc teplou, jakož zvykem jest v Že- livě, nad to i lépe oděni jsouce předce v noci jako ve dne, kdykoliv se nám zlíbilo, ke kam- nům jsme přistupovali. Aniž zamlčovati míním, že mezi jinými du- chovními dary milosti zabýval se čtením ná- božných kněh ve všech hodinách, které po kůru a práci rukou prázdné měl, od kteréhožto po- těšení, když jej někdo zdržoval, říkával, že sc 

Strana 495
LETOPIS JARLOCHŮV. rem injuriam, quam fit famelico, cum aufertur ab eo panis. Lectioni diuine continuauerat me- ditationem sanctam, ex quibus edificabatur in timore dei, et consolatione spiritus sancti reple- batur. Ex his profecerat in theologia supra mul- tos, gui magistri uidebantur in litteratura, et multum sapiebat in diuina pagina, quamuis eius sapientia destituta eloquentia uerbis afiluentibus non posset aperire se ipsam. Dicebat de ipso sepius dominus Cyprianus, bonae maemoriae Wratyzlauensis episcopus !): O si esset, inquit, domnus Godscalcus ita eloquens, sicut est sa- piens! O si eloquentia suffragaretur eius sapien- tiae! Norunt omnes, qui sermones eius uel le- gerunt, uel audierunt, quam fundatus fuerit, subtilis et acutus, in tractatibus diuinorum elo- quiorum plenus, sed minime planus, ita ut quan- doque in Steinueld, quandoque in Stragou cum sermonem edidisset, auditores eius dicerent: Iste homo locutus est deo et sibi nos eum non in- telleximus. Proinde sicut beatus Gregorius inter fialam et cyatum distinguit, assignans fialam esse exuberantem doctrinam, cyatum uero pa- ruam et interclusam ; sic iste, de quo sermo est, fuit in domo domni uas sanctum, uas mundum, uas plenum sapientia, qui etsi non habuit fialam exuberantis eloquentiae, sed non caruit cyato salubris doctrine. Verbum enim dei usque ad ipsam suam egritudinem inpretermisse, alacriter et fortiter, siue domi Syloae, siue Lovneuvicii, aut ubicunque fuisset, omnibus dominicis et cele- bribus diebus praedicavit?) imitans in hoc bea- tum Augustinum, quem similem fecit domnus in gloria sanctorum. Porro de lectione hoc so: lum adhuc addo, quod, ex quo eum agnoui, sem- per studere uidi, quam maxime in canonibus euangeliorum, hoc est in libro, qui dicitur de quatuor unum; insuper et libros sancti Ber- nardi, Clareuallensis abbatis, frequenti. lectione usitabat. Ex his et huiusmodi ortis colligebat flores morum, spicas bonorum operum, herbas salubres, inimicas serpentibus, spirantes odorem uitae et disciplinae. Jam uero de disciplina eius quid dicam, in quo totum disciplinarum, totum insigne uirtutis !) Byl biskupem ve Vralislavi od 1 Br. r. 1201 má ruk. 495 mu děje nemenší křivda, než se stává hlado- vému, když se odnáší od něho chléb. S čtením nábožným spojoval rozjímání svaté, odkudž vzdě- lával se v bazni boží a útěchou ducha svatého se posilňoval. Odtud byl prospěl v bohosloví nad mnohé, kteří mistry zdáli se v učenosti, a výborně vyznával se ve svatém plsmé, ac jeho moudrost, jiZ se nedostávalo vymluvnosti, slovy hojnými nemohla objeviti sebe samu. Ří- kával o něm častěji pan Cyprian, dobré paměti Vratislavský biskup: O kéž by byl pan Got- šalk tak výmluvný, jako jest moudrý! Kéž by výmluvnost jeho podřizovala se jeho moudrosti! Vědiť všichni, kdož řeči jeho buď čtli, buď slyšeli, jak vzdělaný byl, jemný i důmyslný, v pojedná- vání božských průpovědí plný, ale velmi: málo zřetelný, tak že kdykoli buď v Steinfeldu neb na Strahově kázal, posluchači jeho říkali: Ten člověk mluvil bohu a sobě, my mu nerozuměli. Protoż jako bl. Řehoř mezi mískou a číši roz- dil činí, pravě, že miska znamená přebohatou učenost, číše však malou a uzavřenou, tak ten, o němž řeč jest, byl v domu páně nádoba či- stá, nádoba plná moudrosti; a byť i neměl mí- sku bohaté vymluvnosti, piece nebyl bez číše spasitelného učení. Neboť slovo boží až do sa- mého ochuravění svého bez přestání čile a ne- ohroženě ať doma v Želivě, ať v Louňovicích, ať kdekolivěk jinde hlásal, a to o všech nedělích a svátcích, následuje vtom bl. Augustina, kterého podobným učinil pán v slávě svatých. Dále * o citäni jeho to pouze ještě přidávám, že, co jsem ho byl poznal, vždy jsem jej viděl obírati se co nejvíce s kanony evangelií, to jest s knihou, která se nazývá ze čtyř jedno. Mimo to též knihy svatého Bernarda, klarevalského opata, éji éi Z těch a takových zahrad sbi- ral květy mravů, klasy dobrých skutků, biliny užitečné, protivné plazům, dýšící vůni života a kázně. A co medle mám říci o kázni toho, jenž byl vtělená kázeň, soubor ctnosti a vzor do 16 List. 1207, kteréhožto dne i zemřel, — ") ne- 65 1184 

Strana 496
1184 496 et forma perfectionis? Sed ut taceam de interiore homine, cuius pulchritudinem et fortitudinem mores ipsius et uita loquuntur, suum exteriorem gessit uno modo et ipso decentissimo, ita ut nemo in eo reperiret, quod reprehendere posset, immo quid non edificans in eius incessu, aspectu, habitu, uultu. Etenim, qui non peccauit in uerbo, hic perfectus est uir. Sed quis umquam audiuit ab ore ipsius uerbum ociosum siue nutum, eti- amsi diligenter aduerteret? Quis umquam uidit uel manum frustra mouentem? Proinde fuit omnino serius, sed non austerus, remissus inter- dum, nunquam dissolutus, quietus aliquando, nunquam ociosus; a die primo conuersionis suae usque ad extremum uitae sine proprio uixit in ipsa etiam abbatia. Nom portauit aliquando clauem, non habuit cistellam, non redditum, non censum sibi specialiter attinentem, sed con- tentus semper communi uita et mensa. Cum itu- rus aliquo longe uel prope indigeret sumptibus, officiales sui sibi prouidebant; non fuit in uictu, non fuit in uestitu, in quo potuisset inter cete- ros fratres dinosci, taliter et in tantum, cum maior esset, humiliauit se in omnibus. His et huiusmodi studiis homo dei deditus gubernabat Syloensem et Luniuvitcensem ecclesias magiste- rio sanctitatis, in quibus, quod predicauit uerbo, anticipauit exemplo et fecit multa opere, quae alii non attingerent imitatione. Sane a primordio aduentus sui huc in Boemiam secutae fuerant eum de Doneuvalt, Coloniensis diocesis, sorores bonae atque religiosae cum deputata custodia uirorum bonorum, quas in Luneuvic locauit, di- ligenter clausit et omni disciplina informauit. Quarum longum exilium, uoluntaria paupertas et religiosa conuersatio erat tunc presentibus bonus Christi odor, et odor uitae in uitam est hodie et erit usque in seculum secuturis pia re- cordatio antiquae uenustatis, ut sequantur ea- rum uestigia, quae uoluerint participari cum eis in gloria. Ex his sororibus auctore deo, coope- rante abbate Godsalco, emanauit primus con- uentus Bernicensis!) ecclesiae, sicut de Syloe Jarossensis '), quibus in locis sunt usque hodie, hic mulieres, ibi uiri, domno seruientes et primi pastoris sui uestigiis pro modulo suo inherentes. LETOPIS JARLOCHUV. dokonalosti? Než pomlčme o vnitfnim člověku, o jehož leposti a statečnosti mravy jeho i život mluví; zevně vedl sobě vůbec také tak slušně, že nikdo na něm nenalezal ničeho, co by ha- něti mohl, ba co by bylo odporným v jeho chůzi, vzhledu, povaze. tváři. Neboť kdo nezhřešil ani slovy, ten dokonalý jest muž. A kdo kdy usly- šel z úst jeho slova zbytečného nebo pokynutí, kdyby i byl pilně pozor dával? Kdo kdy vi- děl, že by byl zbůhdarma jen rukou hnul? Rovněž byl vůbec vážný, ale ne nevlidný, ve- selý někdy, nikdy nevázaný, pokojný někdy, nikdy zahálčivý ; od prvního dne obrácení svého až do konce života beze jmění žil, i když: opa- tem byl. Nenosil nikdy klíče, neměl skřínky ani důchodu, ani úroku sobě zvláště vykáza- ného, nýbrž bral za vděk vždy společným živo- bytím a stolem. Když chtěje jíti někam daleko neb na blízko potřeboval peněz, sluhové jeho se mu o ně postarali; nebyloť v stravě, nebylo v oděvu, čímž by byl mohl od ostatních bratři býti rozeznán, tak a do té miry, že ač před- staveným byl, ponižoval se ve všem. Těm a po- dobným náklonnostem muž boží oddaný spra- voval Zelivekÿ a Lüñovickÿ kostel učením sva- tosti, v nichž co hlásal slovem, ukazoval při- kladem a činil s mnohou snaznosti, čehož jiní nedosáhli ani nápodobením. Zajisté již při počátku příchodu jeho sem do Čech následovaly ho z Dunevaldu Kolínské diecese sestry dobré a ná- božné s vybranou stráží mužúv dobrých, jež v Lüñovicich umistil, peclivé uzavřel a ve vší kázni vzdělával. Jejich dlouhé vyhnanství, dobro- volná chudoba a zbožné obcování byly tehdáž přítomným dobrou po Kristu vůní, a vůní ži- vota v život jsou podnes a budou až na věky následujícím milou upomínkou bývalé púvabno- sti, aby následovaly jich šlepěje, kdož by chtěly účastenství míti s nimi vslávě. Od těchto sester řízením božím a přičiněním opata Gotšalka vzešel první konvent Perneckého kostela, jakož z Že- liva Jerušský, v kterýchžto místech jsou až po dnes zde panny, onde mužové, pánu sloužice, a v šlepějích prvního pastýře svého dle vzoru jeho kráčejíce. Ostatně tyto dva kláštery vzaly počátek svůj od něho v polovici dní jeho; ale !) Pernegg a Jeruš (Geras), kláštery v Dolních Rakousich. 

Strana 497
LETOPIS JARLOCHŮV. Ceterum hec duo claustra inchoata sunt ab eo in dimidio dierum suorum, uerum Cunicensem ecclesiam circa finem dierum suorum, hoc est triennio ante mortem suscepit, sed ultimo uitae suae anno conuentum sororum transmisit. Post quarum emissionem menses quatuor et dies de- cem superuixit, sicut hec supra in loco suo ple- nius digessi. Igitur ultimo uitae suae anno cepit homo dei plus solito languescere, ambulando deficere, nunciisque precurrentibus ulcinam mor- tem presentire. Cuius interior homo de exterio- ris ruina quodammodo fortior infirma membra cogebat seruire spiritui, exigens ab eis non mi- nus quam antea in laboribus, in ieiuniis, in ul- giliis et ceteris huiusmodi. Ad hec probanda unum de multis insero argumentum. Aestate, quam Syloe fecit ultimam, noluit carere, quin iret ad messem post fratres suos, cumque in uia deficeret ac per hoc sepius resideret, con- uersus ad me, qui eum more capellani sequebar, ita prorupit in uerba: Estimo, inquit, te fore ultimum capellanum nostrum. Cui cum respon- derem : Domine, quomodo ultimum, utrumne tempore, uel merito? Illico respondit: De tem- pore, inquit, loquor, quod te inueni ultimum resolutionis mee ministrum. Interea causa exti- tit, qua Cunicensem uisitaret ecclesiam, quia sorores illae nuper emissae presentiam illius la- crimabiliter expetebant, quam eis et ipse affec- tuose promiserat. Profecturus ergo in die beati Nicolai celebrauit mane ante lucem, non quidem sua uoluntate, sed meo nec non et fratris Am- lungi errore, qui me a sompno excitauerat, cum putaret diescere. Peracta missa ualefaciens omni- bus et tamquam ultimum ualedicens profectus est, primo in Lunewvic, deinde per Kynou et per Morauiam in Cunitz,. vbi commoratus paucis diebus consolatur exilium fratrum suorum et sororum. Vnde mox progressus Jarossensi et Bernicensi ecclesiis filiabus suie gratiam suae uisitationis similiter impendit. Deinde reuertendo domum diuertit in Betov ad nobiles quosdam, qui ei magnum honorem impendebant, cuius presentiam diu desiderauerant, diuertit etiam ad episcopum Olomucensem, nomine Pelegrimum, qui tune morabatur circa marchionem Morauiae Cunradum, qui et Otto dicebatur, consecraturus eidem ecclesiam in uilla, que uocatur Dassyce,. 497 Kinicky kostel ke konci jeho dni, to jest tři léta před smrtí přijal jest, a v posledním ži- vota svého létě konvent panen tam uvedl. Po jichž vyslání měsíce čtyři a dni deset přečkal, jakož jsem to s hora na místě svém šíře po- stavil. A tak v posledním života svého létě po- čal muž boží nad obyčej chburavěti, chodě scbá- zeti a ze známek napřed se objevujících bliz- kou smrt tušiti. Jeho vnitřní člověk nad chatrnost vnějšího poněkud silnějším jsa, nestatečné údy nutil sloužiti duchu, vymáhaje ná nich ne méně než předtim prací, postů, bdění a ostatního po- dobneho. Abych to potvrdil, jeden z mnohych uvádím důkaz. V létě, jež v Želivě strávil po- slední, nechtěl připustiti; aby nešel na žně za bratřími svými, a když cestou umdléval a proto častěji odpočíval, obrácen ke mně, jenž jsem ho jako kaplan následoval, takto jal se mluviti: Myslím, že jsi posledním kaplanem mým. A když jsem mu odpověděl: Pane, kterak poslední, ča- sem snad, či zásluhou? Ihned odvětil: O čase mluvím, poněvadž jsem tě nalezl posledním služebníkem před odchodem svým. Zatím na- skytla se příčina, aby navštívil Kunicky kostel, poněvadž sestry nedávno vyslané pří- tomnosti jeho plačky sobě přály, což jim také milerád přislíbil. Maje tudíž v imyslu vydati se nacestu sloužil mši v den bl. Mikuláše ráno před svítáním, ne však ze své vlastní vůle, nýbrž mým jakož i bratra Amelunga omylem, který mne ze sna vzbudil, maje za to, že se dní. Po skončené mši rozloučiv se se všemi a dada i poslednímu s bohem, odebral se nejprvé do Lůněvic, poté přes Chýnov a Moravu do Kůnic, kdež zdržev se za málo dní potěšil odloučené bratry své a sestry. Odkudž brzo na to ode- šed, Jerušský a Pernecký kostely, dcery své, návštěvou svou podobně poctil. Potom vraccje se domů zabočil do Bitova k nějakým pánům, kteří mu velikou čest prokazovali a po něm dlouho již toužili; zašel též k biskupovi olo- můckému, jmenem Pelhřimovi, jenž se tehdáž zdržoval u markrabí moravského Kunrata, který též Ota se nazýval, aby mu vysvětil kostel ve vsi řečené Dašice. Ti svatého muže jako anděla božího přijali a poctivć ośetrujice churavosti jeho náležitými léky uleviti se snażili, ale on žádným spůsobem toho nepřipustil. Ti oba kní- 65* 

Strana 498
1184 498 Hij sanctum uirum tamquam angelum dei ex- cipientes et optime tractantes infirmitati eius debitis fomentis subuenire gestiebant, sed ille nullo modo acquiescebat. Qui ambo priucipes, dudum ei noti, dudum deuoti extiterant, magis &utem marchio, qui ubi copiam sui habere po- tuit, ex eius ore uerbum uitae libenter audiuit. Similiter et in Boemia, quotquot erant duces, episcopi, barones in tempore suo, magna eum colebant reuerentia, ut ei quoque recte aptetur, quod de quolibet iusto legitur: Glorificauit eum deus in conspectu regum et magnificauit eum in timore inimicorum !), etc. Ceterum ut ad ordinem redeam narrationis. Postquam deuictus multa prece predictorum principum apud eos demorando natales dies egisset, tandem dimissus Luneuvic deducitur et circa epyphaniam domini, hoc est post quintam egressionis suae septimanam, eo regreditur, lan- guens grauiter et magis infirmus, quam exierat.?) Vbi morbo increscente quadam die subito deficiens cepit anhelitum trahere, tamquam iam moriturus, quod seniores Syloensis ecclesiae com- perientes, scilicet prior Cunradus, Arnoldus, Christianus, me pariter assumentes uenerunt et inuenerunt eum paulisper refocilatum. Tunc ili uisitato eo et consolato, consolati et ipsi non mediocriter redierunt ab eo domum, me rema- nente ad preceptum eius, ad cooperandum ei tum in missis et horis, tum in omni obsequio temporali uel spirituali; quod et feci, quantum potui, usque in finem. Interea dominus Alber- tus, bone memoriae Stragouiensis abbas, uir sane probus et ualde idoneus, audiens infirmari coabbatem suum Godsalcum, uenit ad eum in Luneuvic et uidens hominem nimis exhaustum carere jam propemodum sicut edulio ita et ap- petitu edendi, multa elegantia uerborum suasit ei corpus reficere lautioribus cibis, hoc est esu carnium. Sed cum non persuaderet, tunc pre- cepit ei auctoritate dei et sanctorum patrum, LETOPIS JARLOCHÜV. žata dávno mu známi, dávno oddani byli, vice však markrabí, který kde příležitost se mu naskytla, z jeho úst slovo života rád slýchal. Podobně i v Čechách, cožkoli bylo knížat, bi- skupů, pánů času toho, u veliké ho měli uctivo- sti, tak že též na něho dobře by se hodilo, co o každém spravedlivém se čte: Slavným učinil jej hospodin před tváří králů a velikým učinil jej v bázni nepřátel a t. d. Ostatně vrátím se již k pořadu vypravo- vání. Překonán byv snažnými prosbami řeče- ných knižat ztrávil u nich vánoční svátky, posléze propuštěn byv do Lůněvic jest do- vezen a okolo zjevení páně, to jest po pátém témdní vyjití svého tam se navrátil, churavý těžce a více schřadlý než byl vyšel. A když zde nemoc se vzmábati počala, jednoho dne z nenadání omdlévaje počal sténati jakoby již umíral; o čem když starší Želivského kostela zvěděli, totiž převor Kunrat, Arnold, Kři- šťan, mne spolu s sebou vzavše přišli tam a na- lezli jej ponékud zotaveného. Tu oni nav&tiviv&e a potěšivše jej, sami též nemálo potěšení vrátili se od něho domů, já pak zůstal k rozkazu jeho, abych mu vypomáhal jak při mších a hodinkách, tak v každé povinnosti časné nebo duchovní: což jsem i činil, pokud jsem mohl, až do konce. Zatím pan Vojtěch, dobré paměti strahovský opat, muž zajisté spravedlivý a velmi hodný. uslyšev, že nemocen jest spoluopat jeho Gotsalk, přišel k nému do Lünévie a vida, ze élovék pfilis seslábl nedostatkem pokrmu a chutí k jídlu, vý- mluvnými slovy radil mu, aby tělo posilnil lepší- mi jidly, to jest poZivánim masa. Ale když jej k tomu nepřemluvil, tu poručil mu ve jmenu božím a svatých otců; a pak teprvé pfivolil. Když tedy takové krmě, se mu předkládaly, 1) Eccl. XLV, 2, 3. — ?) V opisu Vohonnové (2) přípséno za slovem tímto následující: Summum aegri- ludinis suae iucommodum erat vomilus jugis el pene continuus, quo prius quidem alimenta ejecit, quamdiu aliquid comedit, deinde cessantibus cibis humores nigros evomebat, qui sibi grave marlyrium el uobis intuenlibus triste praestabant speclaculum. Diclum est superius, quod mullis anuis ante mortem suam inflatus esset pedes el crura, sed modo consumlis carnibus et exhaustis humoribus remanserat tantummodo pellis et ossa. Zpráva tato není v původním rukopisu, ale po straně jest křížek, lak že se zdá, 2e pripsána byla na vedlejším nyní vyříznutém listé. 

Strana 499
LETOPIS JARLOCHŮV. et sic primo acguieuit. Cum ergo huiusmodi escae sibi apponerentur, primo quidem uisu ab- horruit, deinde appositam sepius reuocans ma- num ostendebat, se se non gulae satisfacere, sed obedientiae. "Vnde et dicebat, se quandoque peccasse magis in pisa, quam modo in carne, significans vicium concupiscentie ibi aliquando affuisse, hic omnino defuisse. Qui paucissimis diebus tali usus esu, nou tam edendo, quam aut gustando, a&ut ius sorbendo, cum in nullo melius haberet, conuersus!) ad nos, qui ei mi- nistrabamus, ita est locutus: Videtis, ait, quia nihil proficimus, en satisfeci charitati vestrae, non in concupiscentia gulae, sed in?) meritum obedientiae. Sed quia voluntate dei agitur, quod caro nostra inde?) non juvatur, sinite me jam carnis curam transferre ad spiritum. Haec dixit et carnis epulum postmodum mec videre voluit. Verum inter haec quis putas fuerit affectus in nobis videntibus aegrotare patrem nostrum, et talem patrem, qui per euangelium omnes nos genuerat *). O quam dulce illum videre, quam dulce assistere et ministrare illi! O quam non darem pro aliquo emolumento temporali partem ministerii, quod sibi ultimum inpendi! Quis autem digne prosequatur ingentem luctum, miseriam et calamitatem sororum, qui- bus afficiebantur super dilecto patre suo, quem post domnum unicum habebant solatium ? Inter has erant quaedam cognatae nec non et filiae sororum eius prae aliis sicut diligentes, ita et dolentes, quarum in numero quaedam Juditha, filia germanae suae, germanitate spiritus affinior, quam carnis, sicut viventi convixerat, ita mo- rienti quodammodo commoriebatur. Quae omnes muris separatae ab eius aspectu pariter et affatu, pro magno habebant solatio, quod nos inter eum et eas medii deferebamus eis ab eo benedictio- nem et referebamus diversa medicamenta. Et adhibentes fomenta, rogabamus saepius, ut ali- quid gustaret. Ad quod ille respondit: Sine causa, inquit, haec, sed facio charitati vestrae, quidquid injungitis. Sciebat enim imminere tem- pus migrationis suge; nam in ipsa infirmitate sua per visum audivit vocem oraculi coelestis 499 prvního sice pohledu se hrozil, potom častěji ruku jidlo již podávající odstrkoval, dávaje na sroz- uměnou, že ne hrdlu dosti činí, nýbrž posluš- nosti. Odtud také říkával, že druhdy zhřešil více při hrachu, než nyní při mase, dávaje na jevo, že porušení žádostivosti tam někdy bylo, zde naprosto scházelo. A málo jen dní takové uzivaje krmé, ne tak pojidaje, nez bud okou- šeje, buď polévku srkaje, když se mu nijak neodlehéovalo, obrátiv se k nám, kdož jsme mu přisluhovali, takto promluvil: Vidíte, že se nic nepolepšilo; hle, dosti učinil jsem lásce vaší, ne v žádostivosti hrdla, nýbrž z poslu&no sti. Ale poněvadž vůle božská jest, aby tělo naše odtud pomoci nevyhledávalo, nechtež mne již péči o tělo přenésti na ducha. To pravil, a masitého jídla napotom ani viděti nechtěl. Než medle jaký to učinilo dojem na nás vi- doucí chřadnouti otce našeho a takového otce, který skrze evangelium nás všecky zplodil. O jak slastné viděti jej, jak. slastné býti u něho a sloužiti mu! 0, jak bych nedal za žádný zisk časný čásť služby, již jsem mu posledně prokázal! Kdož by však náležitě popsati mohl převe- liký zármutek, strast a bídu sester, jež citily nad milým otcem svým, jenž byl po bohu jedinou jejich útěchou ? Bylyť méězi nimi některé příbuzné a dcery sester jeho, kteréž jako jej nad ostatní milovaly, tak se i nad ostatní rmoutily, a v počtu těch byla mu jistá Judita., dcera sestry jeho, příbuz- ností duševní bližší než tělesnou; a jakož v životě mu tovaryšila, tak při smrti jeho s ním jaksi umí- rala. A tyto všecky jsouce zdmi odděleny od jeho tváře a nemohouce býti učastny jeho oslovení, za velikou pokládaly útěchu, že já jako prostředník mezi ním a jimi přinášel jsem jim od něho požehná- ni a odná&el zase rozliéóné léky. A prikládajiee ob- kladky prosili jsme častěji, aby něčeho okusil. K ée- muž on odpovídal: Jef to bez účinku, ale učiním lásce vaší, cokoliv uložíte. Vždyť věděl, že blíží se čas odchodu jeho; neboť v též nemoci ve snu usly- šel hlas nebeský takto řkoucí : Pojďtež, vstoupíme na horu páně a do domu boha Jakubova. A opět !) Slovem tímto hončí v původním rukopisu list 92, klerý vyříznut jest. — 2) nemá 2. — 2) modo 3. — +) genuit 3. 1184 

Strana 500
1184 500 ita dicentis: Venite, ascendamus ad montem domni et ad domum dei Jacob !). Et rursus in alia nocte sic: Laetatus sum in his, quae dicta sunt mihi, in domum dei ibimus ?). Alia quoque visione per revelationem domni ostensum est ei palatium, mirabile pulchritudine, altitudine in- comparabile, in quod ascendebant distinctis gra- dibus, licet difficilibus, beatorum multitudo, se- cundum quod scriptum est in psalmo: Illuc enim ascenderunt tribus etc?). Is autem, cui haec domus ostendebatur, ut ascenderet in eam, videns, quia gradus sunt difficiles et longe ab invicem positi, ascendere desperavit, diffisus suis viribus et meritis. Cum ecce sanctus Bernardus hilariter ei apparuit?) et duos baculos, quos cruccas vocant, exhibuit, quibus suffultus secu- tus est eum intra?) jucundissimum palatium, ubi vox exultationis et salutis, ubi sonus epu- lantium sicut laetantium omnium. Porro in dex- tra parte huius palatii apertura ingens visa est ei in modum arcus testudinati, per quam quot- quot erant de ordine Cisterciensi, intraverunt in splendidissimum domicilium, aliis alias locatis, secundum diversitatem mansionum in domo pa- tris. Vidit haec ille non oculo carnis, sed in spiritu, vidit in extrinseca domo, ubi et sermo- nem memorati abbatis audire gestiebat. Et ecce idem Bernardus per manum apprehendens eum secum duxit, secum collovacit5) in medio Cister- ciensium, ubi taliter cum talibus collocatus) putabat se frigus aliquantulum pati, sicut post- modum ab ipso audivi, sed unus assidentium pellibus valde bonis eum texit, sicque ab eo fri- gus fugavit ). Haec est visio abbatis Godscalci, quam ego credo esse authenticam et divinitus sibi osten- sam. Hanc moriens literis inditam direxit ad capitulum Cisterciensium expetens fraternitatem eorum, quam et accepit. Et ecce hoc est exem- plar epistolae : Sanctae Cisterciensis ordinis uni- vertitati frater Godscalcus, vetustissimus vete- rum abbatum Boemiae et Moraviae, eorum sicut aquila?) renovari meritis et precibus. Quod vi- vens!?) non praesumpsi, jam moriens appeto, vestro videlicet desideratissimo associari collegio. LETOPIS JARLOCHÜV. jiné noci takto: Veselim se z toho, Ze mi říkáno bývá, pojďme do domu hospodinova. V jiném též vidění skrze zjevení boží okázán mu palác podivné leposti, výškou neporovna- telný, do něhož vstupovalo po ozdobných stup- mích, ač příkrých, blahoslavených množství, ja- kož psáno jest v žalmu: Do něho vstupovala pokolení a t. d. Ten však, jemuž tento dům ukazován, aby vstoupil do něho, vida, že stupně jsou příkré a daleko od sebe položené, nechtěl vstoupiti, nedüvéruje svym silám a zásluhám. A hle, svatý Bernard vesele se mu zjevil a dvě hole, kterýmž berle říkají, podal, o něž pode- přen následoval ho do vnitř přeutěšeného pa- láce, kdež byl hlas plesání a blaženosti, kde zpěv všech hodujících a veselících se. Dále v pravé části tohoto paláce spatřil otvor ohromný na způsob oblouku sklenutého, skrze který, co- koliv jich bylo z řádu Cisterciův, vstupovali do skvostné komnaty, stavice se jedni sem druzí tam podle rozdilnosti příbytku v domě otcov- ském. Vidélté to ne zrakem tělesným, ný- brž v duchu, viděl v domě vnějším, kdež i řeč zmíněného opata slyšeti si přál. A ejhle, týž Bernard za ruku jej ujav s sebou jej odvedl a vedle sebe posadil u prostřed Cisterciův, a byv takto s nimi usazen domníval se, že ho trochu mrazi, jakoZ napotom od ného jsem sly- šel, ale jeden z přísedících kožemi velmi do- brými jej přikryl, a tak od něho zimu za- pudil. Toť jest vidění opata Gotšalka, o němž za to mám, že jest pravé a od boha jemu zje- vené. Umíraje dal vepsati vidění to na list a poslal jej ke kapitule Cisterciův, žádaje sobě jejich bratrství, kterého se mu také dostalo. A hle, toť přepis listu: Velebné obci řádu Ci- sterciův bratr Gotšalk nejstarší: starých opatů Čech a Moravy, jejich jako orel přeje si, aby okřál zásluhami a modlitbami vašimi. Čeho za živa jsem se neodvážil, toho již umiraje vy- hledávám, abych totiž přijat byl do vašeho 1) Isaiáš HM, 3. — 2) Zalm CXXII, 1. — ?) Zulm. CXXI, 4. — *) apporebet 3. — *) inter 3. — 6) col- localum 3. — 7) locatus 3. — $) fugatum 3. — ? «quilam 3. — !?) invenis 3. 

Strana 501
LETOPIS JARLOCHÜY. Ad hanc confidentiam quadam visione me ani- matum vestra scire dignetur sanctitas. In somnis enim nuper me videbam ductum ad quoddam magnum ac mirificae fabricae aedificium, in quod, quia gradus difficiles erant, eo quod longe ab invicem positi essent, ascendere desperavi. Cum ecce subito flos et gemma ordinis vestri, sanctus Bernardus, quem nunquam in carne videram, hilariter apparuit et instrumenta?) duorum ba- culorum, quos cruccas vocant, ostendit, quibus suffultus, eum intra jucundissimum palatium se- cutus sum. Porro in dextra parte huius palatii ingens apertura in modum arcus testudinati visa est mihi, per quam, quotquot erant ordinis ve- stri, introiverunt?) in splendidissimum domici- lium. Mihi autem in extrinseca domo ista cer- nenti et sermonem venerabilis abbatis audire cupienti, ipse me homuncionera per manum suam apprehendens secum duxit, ac secum collocavit in medio conventus vestri Per hoc, quid aliud intelligam, nescio, nisi?) vestrae benignitatis be- nevolentiam, per quam in vestri ordinis consor- tium, quem semper dilexi, et quantum salva obedientia poteram, imitari conabar, admisceri exopto. Unde vestrae sanctitatis pedibus provo- lutus obnixe deprecor, ut non meae parvitatis merita, sed vestrae pietatis considerantes viscera. in vestrum me consortium admittere dignemini. Haec de visionibus eius?) breviter per- strinxi, ut insinuarem eum suum quoque prae- sciisse obitum. Quibus id solum adiicio, quod ab ore ipsius audivi, cum adhuc sanus esset; dicebat enim, quia priusquam convalesceret in timore dei, priusquam virtutes duceret in habi- tum, si quando forte dormitaret animo, si quando lassesceret?) in sancto studio, illico per visum aliquis defunctorum, quem nosset vitam suam bono fine terminasse, sibi apparebat et redar- gutum ad normam rectitudinis reformabat. Scio etiam ex multorum relatione, quia in diebus ju- ventutis suae interior ille habitator pectoris sui postulabat ex ep gemitibus inenarrabilibus 9) et flebat vehementer tum in missis, tum in aliis orationibus, ac postquam senuit, siccatus est 1) instrumentum 2. -- *) intrarunt 2. — 3) non bilibus 2. 501 přežádoucího shromáždění. kýms viděním že jsem byl povzbuzen, věděti račiž vaše velebnost. Neboť ve snách nedávno viděl jsem se vedena k jakémusi velikému a divné vyvedenému staveni, do něhož, poněvadž stupně neschůdné byly tím, že daleko od sebe se nacházely, vstoupiti jsem sobě netroufal. A ejhle z nenadání květ a drahokam řádu va- šeho, svatý Bernard, jehož jsem nikdy tělesně nespatřil, vesele se zjevil a mně dvě hole, kterym berle fikaji, okazal, a opiraje se o né, následoval jsem jej do paláce přeutěšenébo. Na pravé pak straně toho paláce ohromný otvor na způsob oblouku sklenutého jsem spatřil, skrze který, cokoliv jich bylo z řádu vašeho, vcházeli do skvostné komnaty. Mne však z venčí domu na to hledicího a řeč ctihodného opata slyšeti sobě žádajícího, mne človíčka nepatrného rukou svou ujav s sebou odvedl a vedle sebe po- sadil u prostřed konventu vašeho. Tím co bych jiného vyrozumívati měl, nevím, leč vaší dobroty lásku, skrze kterou do společnosti vašeho řádu, jejž jsem vždy miloval a jejž, pokud bez ujmy poslušnosti jsem mohl, následovati jsem se sna- žil, přijatým býti si přeju. Pročež k vaší ve- lebnosti nohoum se vrhaje úsilně prosim, aby- ste, nikoliv mé maličkosti zásluhy, nýbrž vaší lásky nitro na zřeteli majíce, do svého mne spolku připustiti ráčili. To o viděních jeho krátce jsem podotknul, abych známo učinil, že i on předvídal svou smrt. K čemuž to toliko přidávám, co jsem z úst jeho slyšel, když ještě zdráv byl; pravilť zajisté, že prvé než upevnil se v bázni boźi, prvé než pfiodél se rouchem ctností, když snad někdy ochaboval v duchu, když ně- kdy umdlival v svatém horleni, Ze se mu ihned ve snu některý z mrtvých, o němž věděl, že ži- vot svůj dobie dokonal, ve snu zjevil a napo- menuv jej na cestu pravou že jej zase přivá- děl. Vím též z vypravování mnobých, že za dnů mladosti jeho vnitřní onen obyvatel hrudi jeho ozýval se z ného vzdychanim nevyslovnym a te- sknil velice jak při mších tak při jiných mo- dlitbách, ale když byl sestárnul, vyschl pramen 3. — 4) nemá 2. — 5) lacesseret 2. -— 9) innumera- K této důvěře ja- u« 

Strana 502
502 1184 fons lacrymarum, manente tamen eadem devo- tione. Sed his omissis revertar ad historiam aegritudinis suae nec non et mortis pretiosae, gua glorificavit eum domnus. Advenit festum purga- tionis Mariae !), in guo languido nostro tantam gratiam domnus contulit, ut praeter solam pro- cessionem, guam sequi non potuit, missam, quam eatenus ministro se sustentante difficilline le- gendo celebraverat, tunc solemniter decantaret, sorores propria manu communicaret *), sermo- nem faceret, licet heu ultimum in conventu fra- trum et sororum, in quo magnam aedificationem audientibus exhibuit. Thema sermonis fuit: Ho- mo erat in Hierusalem, cui nomen Simeon *) etc., in quo fecit collationem quandam de sancto Simeone ad suam personam, sicut legerat bea- tum Gregorium fecisse in sanctum Job, dicens: quod nemo posit magis intelligere affectum in- firmi quam infirmus, senis quam senex, dolen- tis quam is, cui*) est in doloribus experientia magistra, et multa in hunc modum, quae modo non amplius*) recolo. Exinde undecima die fuit quinquagesima *), et huius diei missa, videlicet Esto mihi, sibi extitit ultima, quam celebravit solito difficililus in magna defectione corporis sui duobus hinc inde sustentantibus, quorum unus ego, alter Marsilius, qui postmodum fuit abbas Syloae. Hic nota lector, quanta fuerit in eo vitae sanctitas 7), vivacitas fidei, animi 9) fortitudo, qui a festo beati Nicolai usque in hanc quinquagesimam languens et deficiens, ne uno quidem die pretermisit immolationem diuinj sacrificii, seruans fortiter in infirmitate uirtu- tem, quam sanus et incolumis diuino munere obtinuerat. Sane peracta ultima et finali missa, sicut dictum est, ter in uia resedit, redeundo ad stratum suum, de quo postea non surrexit, nisi subleuatus alienis manibus. Deinde feria secunda deinceps tote septinana usque in sab- bathum mane superuixit, et qui missam cele- brare non potuit, omni tamen die communicanit. Eadem secunda feria sorores super incommodis eius ualde dolentes supplicant ei per fratrem Marsilium, quoad hostium claustri accedat et LETOPIS JARLOCHUY. slz, však zbožnost zůstala taż. Neż pominuv toho vrátím se k vypravování nemoci jeho, ja- kož i smrti drahé, již ho oslavil pán. Nadešel svátek očišťování Marie, v němž nemocnému na- šemu takovou milost pán udělil, že kromě pou- hého processi, na něž jíti nemohl, mši, kterou až posud za pomocí služebníka s velikou obtíží četl, tehdáž slavně odzpival, sestrám vlastní rukou nejsvětější svátost podával a kázání měl, ač pohříchu poslední, v shromáždění bratří i se- ster, v němž posluchače velmi povzbuzoval. Thema řeči bylo: Byl člověk v Jerusalémě, jemuž jmeno Simeon at. d., v níž učinil porovnání jisté o svatém Simeonovi se svou osobou, jakož byl četl, že bl. Řehoř učinil se svatým Jobem, řka: že nikdo není sto lépe pochopiti stav nemocného jako nemocný, starce jako starec, zarmouceného jako ten, jemuž jest v zármutku zkušenost učitelkou, a mnobo podobného, čeho nyní více nepamatuji. + Potom jedenáctého dne byla neděle masopustní, a toho dne mše s in- troitem Esto mibi; ta byla jeho poslední, kte- rouž četl krom obyčeje obtížněji za veliké sla- bosti těla svého s dvěma pomocniky, z nichž jedním jsem byl já, druhým Marsil, který na- potom byl opatem v Želivě. Zde znamenej čte- nář, jaká byla v něm života svatost, živost víry, duševní síla, když od svátku bl. Mikuláše až do této neděle masopustní, ač churavy a slaby byl, ani jediného dne neobmeškal obětovati božskou obót, zachovávaje statečně v nemoci horlivost, kterou jsa zdráv a zachovalý z daru božího byl ob- držel. Skončiv zajisté poslední mši, jakož pra- veno jest, třikráte na cestě odpočinul, vraceje se k lůžku svému, s něhož napotom nepovstal, leč podporován jinýma rukama. Na to pondělí a potom celý týden až do soboty rána přečkal, a poněvadž mše sloužiti nemohl, každého aspoň dne přijímal. Téhož ponděli sestry nad ütra- „pou jeho velice truchlící prosily ho skrze bra- tra Marsila, aby k fortně klášterní přistoupil a jim poslední s bohem dal. K čemuž když rád svolil, svedl jsem jej vlastníma rukama; a ačkoli to bylo cestou nejkratší, přece dvakráte klesl a toli- 1) 2 ln. 1184. — ?) communicans 3. — 9) Luk. II, 25. — *) quem hic, qui 2; quum is, qui 3. — 5) nemá 2. — 9) 12. Un. 1184. — 7) sinceritas 2. — 9) Písmeny mi slova tohoto začíná líst 93 původního rukopisu. 

Strana 503
LETOPIS JARLOCHŮV. eis ultimum uale dicat. Quod cum pie annuis- set, deductus est inter manus nostras, per uiam licet breuissimam, bis defecit et tociens pau- sauit. Dehinc tercio conatu ueniens in claustrum, postquam est in sede locatus, ilico fuit exani- matus, trahens ultimum spiritum tamquam iam moriturus. Quod cernentes hii, qui praesentes erant, festinauerunt eum inungere per manus domni Manduuinj prioris, et hoc facto post pu- sillum releuatus est, confessionem publicam dixit, sicut apud nos moris est, in audientia fratrum et sororum amare flentium, et sic ad lectum re- portatur. Quatuor adhuc dies restabant usque ad obitum eius, in quibus diligentem habuit tractatum cum senioribus suis de successore, cuius erat consilium super domnum Petrum, priorem prius in Lünewiz, sed tunc in Kvniz, uerum cum ille inexorabiliter recusaret, consen- sit in domnum Ottonem, non quidem ualde ydo- neum, sed quia tunc in illa professione non esset melior. Qui etiam, cum uenisset ad uisitandum eum, recedenti fertur ita dixisse: Sicut fui cum Moise etc.') Literas quoque superiores a domno Petro dictatas hoc spatio dierum fecit sibi prae- sentari, uidit, legit, correxit et cum esset pre- mortuus in ceteris membris, pollebat tamen in- tegro aspectu atque auditu, insuper et expedita loquela usque in horam obitus sui. Sexta feria *), que in hac luce sibi extitit ultima, ultimam percepit communionem, filiis suis post finalem sibi factam confessionem tunc ad se intrantibus, propriis benedixit benedictionibus. Post hec omnibus egressis, cum solus assisterem, michi quoque benedixit sollicite suadens ea, que dei sunt et que pertinent ad salutem animae, cum tali fine uerborum, ut diceret: Dilige, inquit, decorem domus dei et oppone murum pro domo Israel ?). Moueor ad lacrimas, cum recordor la- crimarum mearum, quas tunc fudi ad uerbum exhortacionis eius. Quo facto sexta feria mane, deinde circa horam nonam leuantes eum more infirinantium super sellam, ilico in tantam uenit mentis inopiam, ut eadem hora crederemus exspi- raturum. Sed post breue refocillatus est et in se re- uersus edidit hunc uersiculum: Nescio, quid me- tuam, metuam tamen omnia merens. Sequentem 1) Jos. I, 5. — ?) 17 Un, 1184. — 9) Ezech. XIII, 5. 503 krate odpočíval. Poté potřetí zvednuv se, přišel um do kláštera, ale když byl na sedadlo posazen, ihned byl bezduchý, popadaje poslední dech, jakoby již umíral. Což spatřivše ti, kdož pří- tomni byli, pospisili dáti mu pomazání skrze ruce pana Mandvina převora, a když se to stalo, za krátko se mu polehčilo a zpověď ve- řejnou říkal, jakož u nás zvykem jest, u pří- tomnosti bratří a sester hořce plačících, a pak na lůžko jest odnesen. Čtyry posud dni zbý- valy až k smrti jeho, v nichž pilně radou se zabýval se staršími svými o nástupci; on po- mýšlel na pana Petra, převora prvé v Lůněvi- cích, nyní však v Kůúnicích, ale když tento ne- uprosné se zdráhal, svolil k panu Otovi, ne že by byl valně spůsobilý, ale že tehdáž v onom řádě nebylo lepšího. A když k němu přišel, aby ho navštívil, a když od něho odcházel, promluvil prý takto: Jakož jsem byl s Mojží- šem a t. d. Listy též hořejší panem Petrem do pera vložené v těchto dnech dal sobě předložiti a prohlédl, přečetl i opravil je, a jsa smrtelný na ostatních údech měl přece dobrý zrak i sluch, nad to i dobrou výřečnost až do poslední ho- diny skonáni svého. V pátek, který v tomto životě byl mu posledním, naposled přijímal, a dcerám svým, když po poslední u něho vy- konané zpovědi k němu vstoupily, vlastníma ru- kama udělil požehnání. Poté když všichni byli odešli a já samoten zůstal, požehnal i mně starostlivě radě ktomu, co jest božího a co náleží k spáse duše, konče takovými slovy řka: Miluj čest domu božího a postav hradbu domu Israele. K slzàm byvám pohnut, kdyż sobě vzpomenu na slzy své, kteréž jsem teh- dáž proléval k slovům napomenutí jeho. Když se to bylo stalo v pátek ráno, poté okolo ho- diny deváté pozvedli jej, jako se to u nemoc- ných děje, a posadili na sedadlo, ihned počaly jej smysly opou&téti, tak že jsme myslili, že téže hodiny ducha vypusti. Než za krátko se vzpamatoval a piised k sobě pronesl tento veršík : Báti nemám se čeho; truchle nade vším předce bojím se. Následující noc jsme probděli my venku kolem něho, sestry uvnitř žalmy, pisně a litanie, které při umírajících se od- 66 

Strana 504
1184 504 noctem duximus insompnem nos foris circa eum, sorores intus psalmis, ymnis, letaniis, gue mo- rientibus dici solent, cum fletu sepius et lacri- mis repetitis deducentes et conducentes patrem agonizantem et iam iamque repatriantem. Facto itaque mane sabbati !), duo ex fra- tribus eius, Marsilius scilicet et Wilhelmus, mis- sam pro eo in honorem sanctae Mariae semper uirginis decantauerunt. Quod cum ei predictus Marsilius indicasset, inclinato capite gratias egit et ita, respondit : Bene, inquit, fecistis. Cumque sorores misso nuncio instarent, ut etiam tune communicaret, sicut eatenus fecerat, humiliter renuit ita dicens: O quam libenter, sed non presumo, scilicet pre nimia debilitate. Quem ego uidens iam in extremis agentem, affatus sum ita dicens: Domine, inquam, ecce hora, quam semper expectastis, modo leuate caput uestrum, ecce appropinquat redemtio uestra. Ad quod ita respondit: O utinam! Inter hec et huiusmodi, que breuitatis causa transeo, uenit hora tercia, et infra actionem missae duo prio- res, Manduinus Lvnewicensis, et Cunradus Sy- loensis, ceterique fratres nostri, qui mecum presentes fuerunt, uidentes eum iam itinere suo pergere ad domnum, leuauerunt eum de lecto super cilicium cinere aspersum, quo facto sancta illa anima carne soluta est. Cuius beatum spi- ritum carneis uinculis absolutum multi ex cir- cumstantibus audierunt in modum auiculae dulci modulasse iubilo atque ab ore ipsius aeris alta penetrasse. Post hec parantur exequie solito quidem more, sed ei utpote patri ampliori deuo- tione, corpus etiam indutum non sacerdotalibus, sed sui habitus indumentis defertur in ecclesi- am ; missarum solempnia rite celebrantur. Qui- bus completis et post egressionem nostram clau- sis ianuis fit copia sororibus accedendi ad fere- trum, ubi quid egerint, quibusue lamentis do- lori suo satisfecerint, manet inexplicabile. Ille manus osculantur, ille pedes, aliae maxillas, aliae oculos, et in huiusmodi studiis residuum illius diei spatium consumunt. Uespere uigilias solempnizauimus interpolatas tamen multis la- crimis, nocte uero psalterium tonaliter peregi- mus. Quo finito pariter cum matutinis laudibus ’) 18 Un. 1184. LETOPIS JARLOCHUY. říkávají, s naříkáním častěji a slzami opakovaly a otce se smrtí zápasícího a již již skonáva- jicího takto doprovázeli. A když v sobotu ráno se rozednilo, dva z bratří jeho, Marsil totiž a Vilém, zpívali za něho mši ke cti svaté Marie vždy panny. Což když mu řečený Marsil oznámil, nakloniv hlavu děkoval a takto odpověděl: Dobře jste učinili. A když sestry vyslavše posla naléhaly, aby i tentokráte přijímal, jako až posud byl činil, pokorně to zamítl, takto řka: O jak rád, ale nemohu, totiž pro velikou slabost. I vida já, že již se smrtí zápasí, oslovil jsem jej takto, řka: Pane, hle hodina, již jste vždy očekávali; pozvedněte maličko hlavu svou, ejhle blíží: se vykoupení vaše. K čemuž takto odpověděl: O kéž by! Mezi tím a podobným, jež k vůli stručnosti pomijim, pfibliżila se hodina třetí, a co mše se čtla, dva převorové, Mandvin lůně- vicky a Kunrad želivský, a ostatni bratří: naši, kteři se mnou přítomni byli, vidouce že již ce- stou svou ubírá se k pánu, pozvedli jej z lůžka : na houni popelem posypanou, načež zbožná ona duše s tělem se rozloučila. Jehožto blahoslave- ného ducha tělesných pout zbaveného mnozí z vůkol stojících slyšeli na způsob ptáčete sladce pěti a od rtů jeho vznášeti se k výšinám vzduš- ným. Po té strojil se pohřeb obvyklým sice spůsobem, ale jemu jakožto otci s větší zbož- ností, tělo též oděno ne kněžským, nýbrž jeho obyčejným šatem a přenešeno do kostela a slavné mše se řádně sloužily. To když se skon- čilo a my odešli, zavřeny jsou dvéře a sestrám dovoleno přistoupiti k marám; ale jak tu sobě vedly a jakým naříkáním zármutku svému uleh- čovaly, nedá se vysloviti. Jedny líbaly ruce, jedny nohy, jiné líce, jiné oči, a v takovémto konání zbývající onoho dne dobu strávily. Ve- čer jsme vigilie slavně odbývali, prolévajíce hojné slzy, v noci pak žaltář hlasitě jsme od- zpěvovali. Po ukončení toho, zároveň s ranními hodinkami, když ještě nesvítal den, mše slavné byly slouženy. Po mši modlení, po té pláč a lkani nevyslovnć sester a všech tam přítom- 

Strana 505
LETOPIS JARLOCHÜY. nondum illuxerat dies, et missarum solempnia sunt celebrata. Post missam commendatio, de- inde luctus et rugitus ineffabilis sororum et omnium ibi remanentium, cum uiderent corpus sui cari aufferi et Syloam deferri. Erat tunc dominica Inuocauit me), nosque sublato corpore descendimus in Nathseraz, ubi missam interim popularem cantabat quidam sa- cerdos nomine Radozlaus, qui animam eius po- pulo commendans dicebat, quod ipsi magis in- digerent ab eo commendari, quam ut eum com- mendarent domno. Postea profecti cepto itinere in media fere uia obuiam habuimus multitudi- nem copiosam clericorum et conuersorum Silo- ensium, extinctum patrem flentium, dolentium, deducentium usque ad illum locum, ubi com- munem resurrectionem expectat. (Interea tran- situs eius domno Heinrico, venerabili Pragensi episcopo, nunciatur, quique mandauit, ut ne- quaquam eo absente sepeliretur, quod её factum est. Nam uenit feria quarta") et quinta eum sepeliuit, portans propris humeris uenerabilem glebam cum Theobaldo, glorioso duce, collabo- rantibus quatuor abbatibus, quos tunc affuisse recordor. Affuit autem ibidem magna multitudo nobilium et ignobilium uirorum, pariter et mu- lierum, sanctum funus cum planctu prosequen- tium, cui planctui non uidi similem in diebus meis. His ita peractis reuersi sunt unusquisque in sua, spiritu eius et anima in sua receptis. — Dormiuit autem uenerabilis dei famulus abbas Gotscaleus anno etatis suae sexagesimo octauo, sacerdotii quadragesimo, cum rexisset Syloen- sem ecclesiam pastor et abbas triginta quinque annis et mense uno, sub Friderico, imperatore Romanorum, et Friderico, duce Boemorum, sub Heinrico Pragensi et Pilgerimo Olomucensi epis- copis, anno ab incarnatione domni nostri Jesu Christi MCLXXXIIII, cuius regni non erit finis in secula seculorum, amen. Successit autem eidem in regimine Syloensis ecclesie domnus Otto custos, qui fauente sibi occasione temporis et ad- uentu memorati antistitis statim in domo sua pa- storalem suscepit uirgam, consecratus in abbatem VI Kal. Martii, hoc est in die Mathie apostoli ?). 1) 19 Ün. 1184. — 7) 22 Ün. — 7) 24 Ün. Dle lété dne 24 Un. a ne jako pozdéji dne 25 Un. 505 ných, když viděli tělo svého miláčka zdvíhati a do Zeliva odná&eti. Bylať tehdáž neděle, o níž se zpívá: In- vocavit me, a my vyzvednuvše tělo kráčeli jsme do Načeradce, kdež mši zatím obecnou zpíval jakýs kněz jmenem Radoslav, který duši jeho lidu poroučeje pravil, že by oni spíše potře- bovali, aby se za ně orodoval, než aby oni mo- dlili se za něho k pánu. Poté jdouce dále cestou téměř u prostřed cesty potkali jsme zá- stup nepřehledný kleriků a konvršů želivských, kteří pak mrtvého otce oplakávajíce a litujíce, provázeli až k onomu místu, kdež obecného vzkříšení očekává. Zatím úmrtí jeho panu Jin- dřichovi, ctihodnému pražskému biskupovi, jest oznámeno, a týž poručil, aby žádným spůso- bem vjeho nepřítomnosti nebyl pohřben, což se také stalo. Neboť přišel ve středu a ve čtvr- tek jej pohřbil, nesa na vlastních bedrách cti- hodnou schránku s Děpoltem slavným knižetem za pomocí čtyř opatů, na něž že přítomni byli se pamatuji Bylot pak tam veliké množství urozených i obecných mužů, jakož i žen, za velebnym průvodem s naříkaním kráčejicích, kterémužto nářku neviděl jsem podobného za dni svých. Po skončení toho vracel se každý domů, mysl jeho i ducha s sebou bera. — Usnul£ pak ctihodný boží sluha opat Gotšalk v létě věku svého šedesátém osmém, kněžství čtyřidcátém, spravovav Želivský kostel co pa- stýř a opat za třidcet pět let a měsíc jeden, za Fridricha, císaře římského, a Fridricha, kní- žete českého, za Jindřicha pražského a Ре!- hřima olomůckého biskupa, léta od vtělení pána našeho Ježíše Krista 1184, jehož království ne- bude konce na věky věkův. Amen. Následoval pak po něm ve správě Želivského kostela pan Ota, kustos, jenž uživ příhodné chvíle a při- tomnosti zmíněného biskupa ihned v domě svém pastýřskou přijal hůl, vysvěcen byv na opata dne 25 Února, to jest v den Matěje apoštola. loho slavíval se lenkrate svátek sv, Matěje: v přestupném 66* 

Strana 506
1184 1185 506 Sequenti crastino erat sabbatum quatuor temporum, in quo idem episcopus ordines cleri- corum celebrauit in Syloensi ecclesia, in quibus et ego promotus in diaconum legi ewangelium coram episcopo, notus existens et carus eidem episcopo extunc et deinceps, quamdiu uixit. Eodem anno mediante dux Wathzlaus, filius antiqui Zobezlai, frater noui, leuauit clipeum contra ducem T'ridericum et congregata multi- tudine perfidorum obsedit Pragam, sed non ob- tinuit, quia qui deintus erant, pariter cum domna Elisabeth, uxore Friderici, fortiter resistebant. Interea Fridericus in Teutonia exercitum oolli- gebat per amicos suos, quorum unus et preci- puus dux Austriae Lupoldus cum magnis copiis Boemiam intrare uolebat, uerum domnus Alber- tus, Salzburgensis archiepiscopus, germanus Fri- derici dueis, cum suis armatis iam intrauerat et transiens per Mylevzk non sine graui dispen- dio illius ecclesie Pragam usque peruenerat. Quod cernentes Boemi maiores natu, simul et ex parte imperatoris peiora") verentes, post?) multas tergiversationes tandem ab illo resili- erunt et ad Fridericum redierunt, sicque dux Fridericus victoria potitus revocavit peregrinum exercitum, ne intraret et patriam doeleret. Anno domnicae incarnationis MCLXXXV Fridericus dux iratus Cunrado de Moravia, tum pro antiqua iniuria, qua eum ante tres annos?) regno pellere tentaverat?), tum etiam pro alie- natione Moraviae, quam non ab eo, sed de manu imperatoris tenere gestiebat, ratus opportunita- tem temporis de absentia imperatoris, qui trans- alpinaverat, mittit fratrem suum Przemyslonem cum exercitu valido in Moraviam, ut disperdant eam. Qui venientes in Betowensem et Znoy- mensem provincias, obvia quaeque metunt caede, rapinis, flammis omnia consumunt. Kunicz in- trantes praeter ecclesiam et claustrum alias aedes comburunt *), Pulm ecclesiam similiter ; so- rores ante faciem eorum fugerunt in Betowe. Qui postquam omnia consumassent, quae sibi et dia- bolo placuerunt, nullo resistente absque bello reversi sunt in Doemiam. LETOPIS JARLOCHÜV. Hned na zejtří. byla sobota suchých dni postních, kteréhož dne týž biskup svěcení kle- rikům udílel v Želivském kostele, a mezi nimi i já vysvěcen byv na jáhna, četl jsem evan- gelium před biskupem, jsa znám a milý témuž biskupovi od toho času i napotom, pokud žil. Asi u prostřed téhož léta kniże Vaclav, syn starého Soběslava, bratr mladého, pozdvi- hnul štít proti knížeti Fridrichovi a shro- máždiv množství nevěrných oblehl Prahu, ale nedostal ji, poněvadž kdo uvnitř byli, spolu s paní Alžbětou, manželkou Fridrichovou, sta- tečně se bránili. Zatím Fridrich v Němcích vojsko sbíral skrze přátele své, z nichž: jeden a obzvláštní vévoda rakouský Leopold s veli- kými zástupy do Čech vtrhnouti zamýšlel, a však pan Vojtěch, salepurský arcibiskup, bratr Fridricha knižete, se svými zbrojnoši jej pře- dešel a postupuje přes Milevsko ne bez těžké škody onoho kostela až do Prahy se dostal. Což vidouce čeští pánové, spolu pak se strany císařovy horšího se obávajíce, po mnohém vá- haní posleze od onoho ustoupili a k Fridrichovi se navrátili, à tak kníže Fridrich dobyv vitéz- ství odvolal cizí vojsko, aby do země nevkro- čilo a zemi nepoplenilo. Léta páně 1185 Fridrich kníže zanevřev na Kunrata Moravského, jednak pro staré bezpráví, že jej před třemi léty ze země vyhnati se po- koušel, jednak též pro odcizení Moravy, neb tvářil se, jako by ji ne od něho, nýbrž z ruky cisa- řovy držel, uživ vhodné chvile z nepřítomnosti cisafovy, kterýž za Alpy se byl odebral, po- slal bratra svého Přemysla s vojskem silným na Moravu, aby ji pohubil. Ti přišedše do Bítovské a Znojemské župy vše, co jim v ce- stu přišlo, pobijeli, plenili a pálili. Do Kuünie vtr- hnuvše kromě kostela a kláštera všecka stavení vypálili, tak také kostel Pulmský (?); sestry před tváří jich uprchly do Bítova. A když byli spá- chali, co se jim a ďáblu líbilo, bez boje navrátili se do Čech ; neboť nikdo odporu nečinil. 1) Po slově tomto vyříznut zase list v původním rukopise, — ?) per 2. — 9) lak Dobner; Piter menses. — 1) avertat, — 9) Po slové comburuut jest v Pitrové opise jesté Pulm ecclesiam, ale poslední slovo jest pod- teèkoväno. 

Strana 507
LETOPIS JARLOCHÜY. Quo facto in aestate, hoc est anno medi- ante, rursus in hieme, scilicet post festum beati Clementis, memoratus dux Fridericus praedictum Íratrem suum Przemyslonem cum maiori exer- citu secundarie mittit contra eundem Cunradum in exterminium !) Moraviae. Quorum adventu comperto Cunradus excepit eos cum valida manu Teutonicorum et Moraviensium. Sicque in loco, qui dicitur Ludonicz ", commiserat bellum cru- entum et diu anceps cum tanta feritate, ut cla- mor et vociferatio bellantium, strepitus homi- num et equorum, et collisio armorum audiren- tur?) in Kunicz, quod ab inde distat plus quam magnum milliare. Wilhelmus, fundator eiusdem *) ecclesiae vulpinum pelliceum superinduerat lo- ricae suae, quod conscissum est plus quam in mille foramina. Ipse tamen evasit vivus et sanus pariter cum fratre suo Ulrico, meritis fratrum et sororum, qui pro eo in Kunicz dommo sup- plicabant. Juro quoque dapifer Georgii de Mi- levsk in eodem bello excepit lethale vulnus, unde reductus domum in brevi post obiit, dele- gans hereditates suas deo et sancto Aegidio *), quibus venditis inde comparatum est Ztancou a Witigone seniore. Item in eodem bello sub Georgio nostro equus occisus est, cui mox duo ex militibus eius, videlicet Mzton et Plausin alium providerunt et de proelio eduxerunt, alioquin ibidem diem clausisset extremum. Mortui sunt in eodem congressu ex proceribus Boemiae atque Moraviae multi numero et tanti, ut cum post a vivis sepelirentur, in unam foveam decem aut quindecim vel circiter?) viginti proiicerentur, et sic obruerentur terra et lapidibus. Boemi tamen victores extiterunt ?), et qui post victo- riam credebantur ulterius progressuri et facturi, quidquid libuisset, contra spem omnium domum redierunt. Anno domnicae incarnationis MCLXXXVI vexatio dedit intellectum saepe dicto Cunrado et videns, se non posse resistere duci Friderico et Boemis, mediantibus bonis viris venit ad eum in Knin, et facti sunt amici ex tunc et dein- ceps. — Eodem anno fuit ecclipsis solis"). — 507 Když se toto bylo sběhlo v létě, to jest uprostřed roku, zase v zimě, totiž po svátku bl. Klimenta zmíněný kniže Fridrich řečeného bratra svého Přemysla s větším vojskem podruhé poslal proti témuž Kunratovi na záhubu Mo- ravy. O jichž příchodu zvěděv Kunrat, uvital je s mocným vojem Němců a Moravanů. A tak v místě, řečeném Loděnice, svedl bitvu krvavou a dlouho nerozhodnou s takovou zuiivosti, Ze křik a hluk bojujících, vřava lidi i koni a lo- moz zbraní: bylo slyšeti v Kinicich, kterć od- tamtud vzdáleny jsou více než dobrou mili. Vilém, zakladatel téhož kostela, liščí krzno oblekl přes krunýř svůj, kteréž roztrháno bylo a mělo vice než na tisíc děr; sám však vy- vázl živ a zdráv spolu s bratrem svym Oldti- chem, zásluhami bratři a sester, kteří se za něho v Kúnicích ku pánu bohu modlili. | Jura též, číšník Jiřího z Milevska, v témž boji ob- držel smrtelnou ránu, odkudž domů přiveden byv v krátce potom zemřel, odkázav dědiny své bohu a svatému Jiljí, z jejichž: prodeje koupen jest Staňkov od Vitka staršího. Také v témž boji pod Jiřím naším kůň jest zabit, kterému hned dva z bojovníků jeho, totiž Mstoň a Ploužin, jiného opatřili a jej z bitvy vyvedli, jinak by tam byl býval zhynul. Padloť jich v této srážce z panstva českého a moravského mnoho na po- čet a tolik, že když potom pohřbívání byli, do jedné jámy deset nebo patnáct až i na dvadcet jich vházeno, a tak zasypáno zemi a kamením. Čechové však zůstali vítězi, ale ač se zdálo, že po vitězství dále potáhnou a činiti budou, cožkoliv by se jim zlíbilo, mimo nadání všech domů se vrátili. Léta páně 1186 zmoudřev ze škody často řečený Kunrat a vida, že nemůže odporu klásti knížeti Fridrichovi a Čechům, prostřednictvím dobrých lidi přišel ke knižeti do Knina a stali se přátely od té doby a byli jimi i potom. — Téhož léta bylo zatmění slunce. — V sobotu ') exterminio 2, — °) Ludowitz 3. Jest to nynější osada Loděnice v okresu Krumlovském ne Moravě, — ?) audirelur 2. — *) illius 30. — 9) t. j. klásteru Milevskému. — 9) certe 2, — 7) exiverunt 2. — 5) Toto zo- tmeni slunce bylo 21 Dubna. 1185 1186 

Strana 508
1186 1187 1188 1189 1191 508 Sabbatho quatuor temporum in penteooste !) promotus sum in sacerdotem; annos natus vi- ginti unum, ego Jar[loch], qui post Vinc[entium] haec scripsi, amen ?). [[Anno, quo hec facta sunt, hoc est domnicae incarnationis MCLXXXVII, ego G[erlacus] sus- cepi locum istum?) regendum et nomen abba- tis, in quo usque hodie laboro inter multa ad- uersa et fere nulla prospera misericordiam dei expectans. — In quadragesima huius anni habita est contentio Heinrici episcopi contra Frideri- cum ducem cominus in curia Ratisponensi co- ram imperatore F[riderico] et primoribus to- tius regni. De curia Christi habita Moguntiae auno verbi incarnati MCLXXXVIII. — Ad hanc cu- riam cum episcopus Heinricus uenire non pos- set, misit Ricolfum de Stragov, uirum litteratum, qui reuersus omnia, que ibi uidit et audiuit, prius episcopo deinde omnibus nobis fideliter narrauit. (MCLXXXIX.) Hoc anno mortuus est Fri- dericus, dux Boemiae, uidelicet VIII Kal. Apri- lis et Pragae apud sanctum Vitum sepultus, cui successit Cunradus qui et Otto, de quo su- pra diximus, fauore interim dominae Elisabethe, que castrum Pragense sibi dedit in manus re- ceptis ab eo sacramentis pro Olomutzensi, sed ipse adeptus, quod voluit, postea eam fefellit. Taliter ergo adeptus primo castrum deinde Boe- miam nee non et fauorem Boemorum, Ratispo- nam adiit e& de manu imperatoris in ultima eius curia, de qua supra agitur *), uexilla per- cepit. Qui Cunradus vel Otto propter ducatum Boemiae nuper adeptum viam hanc Christi omi- sit et eadem aestate jussu Heinrici Zirbiam va- stavit, incendit et fere totam delevit. (MCXCL) Hac tempestate et hac quadra- gesima moritur Romae Clemens papa), cui suc- cessit Celestinus, qui et Jacinctus, electus circa hanc mediam quadragesimam et sabbato: quo canitur: Sitientes, sacerdos factus, deinde in ipso LETOPIS JARLOCHUFV. o suchých dnech letničních, byl jsem vysvěcen na kněze, lét čítaje jedenmezcitma, ji Jarloch, jenž jsem po Vincenciovi toto psal. Amen. Téhož léta, co se toto stalo, to jest léta páně 1187, já Jarloch přijal jsem -místo toto ve správu a název opata, v němž až podnes pracuji v mnohých protivenstvích a téměř v žá- dném zdaru smilování hoži očekávaje. — V po- stě téhož léta jednáno o při Jindřicha biskupa proti Fridrichovi knížeti na sjezdu řezenském před císařem Fridrichem a předními celé říše. O sněmu odbývaném v příčině výpravy křížácké v Mohuči léta páně 1188. — K tomuto dvoru an biskup Jindřich přijítí nemohl, poslal Rykolfa ze Strahova, muže učeného, který na- vrátiv se vše co tam viděl a slyšel, prvé bi- skupovi, potom všem nám věrně vypravoval. (1189.) Toho léta zemřel jest Fridrich, kniże český, totiž dne 25 Března a v Praze u sv. Vita jest pochován. Po něm následoval Kunrat, jinak Ota, o němž s hora jsme mluvili, přízní paní Alžběty, která mu hrad Pražský v ruce vydala, prijavéi od nóho slib na Olo- micko; ale on dosahnuv, co chtól, potom ji zklamal. Tak tedy dosáhnuv nejprvé hradu, po té Čech, jakož i přízně Čechů, do Řezna ode- šel a z rukou cisařových na posledním jeho dvoře, o němž s hora se jednalo, korouhve při- jal. Kteryzto Kunrat nebo Ota pro knizetstvi České nedávno nabyté cestu křížovou opustil a téhož léta na rozkaz Jindřichův Srbsko spu- stošil, vypálil a téměř celé poplenil. (1191.) Touž dobou a v témž postě zemřel v Římě Kliment papež, po němž následoval Ce- lestin, jinak Hiacint, zvolený byv okolo středo- posti, a v sobotu,kdy zpívá se Sitientes, knězem se stav poté o hodu velikonočním na papeže jest 1) 7 Cna. — ?) Na tomto místě vložil Jarloch vypravování Ansbertovo o výpravě křižácké Fridricha cisnîe do letopisu svého, které jinou rukou psáno jest, než letopis jeho, a po strané textu Ausbertova poloiil na pří- hodných místech některé zprávy dějin českých se lýkající, vlastní svou rukou. My přijavše řečené zprávy margi- nalni do tohoto vydání letopisu Jarlochova, naznačili jsme je dvojitjmi rohatjmi závorkami [[]]. — ?) kláster Ni- levsk$. — *) Ve spisu Ansbertově jest o tomto dvoru (sjezdu) řeč. — ?) Papež Klement zemř. 20 Bř. 1191 a pa- pež Celestin byv zvolen dne 30 Bř. 1191, nastoupil dne 14. Dub. téhož léta. 

Strana 509
LETOPIS JARLOCHÜV. paschali die papa est consecratus. Qui mox se- quenti die Heinricum regem et reginam augu- stali dignitate sublimavit, presentibus quos supra nominavimus principibus, hoc est duce Boemiae et archiepiscopo Coloniensi Philippo. — Hoc anno claustrum nostrum in Myl[evsk] combustum est. Anno domnicae incarnationis MCLXXXXI, V Idus Septembris mortuus est predictus dux Boemiae Cunradus in Apulia circa Neapolim, cuius carnes in Monte Cassino positae, sed ossa Pragam sunt deportata. Cui successit breui licet tempore Watzlaus, filius antiquj, frater noui Zobezlai, spatio.trium uel quatuor mensium. Facta sunt hec anno verbi incarnati MCXCII, quo inchoante predictus Henricus, Pra- gensis episcopus, contra Watzlaum ducem cesą- rem Henricum adiit, et cognatis suis Premizlao et Wadizlao, illi ducatum Boemie, alteri vero Morauiam obtinuit, promittens et fide iubens pro eis sex millia marcarum.]] Anno!) domnicae incarnationis MOXCIII Hein- ricus, Pragensis episcopus, qui priore anno, sicut dictum est, cognatis suis Premyzlao et Wadizlao, isti Boemiam et ilh Morauiam obti- nuerat, pro quibus tali se sponsione obligauerat, ut si tempore statuto pecuniam non soluerent, ipse captiuitatem imperatoris intraret et man- datis eius staret usque ad solutionem debiti. Qua necessitate coactvs est, dimidium preteriti et dimidium presentis anni, hoc est, fere inte- grum annum partim in Égra partim in curia imperatoris consistere cum neque imperator ipsum ab hac fideiussione absolueret, neque illi persoluerent. Eo ibi degente domi domestici ca- nes sibi oblatrant et ducem Premyzlaum in odium eius inflammant, ita ut jam non esset sibi tutum Boemiam intrare, sed domi uel pugne timores, foris curae. Accidit ea tempestate, ut quidam principes de Saxonia opponerent se im- peratori, et quia sicut dicitur: nullus in regno sed quilibet in errore consortem sibi querit, hoc ill sequentes miserunt ad ducem Premizlaum rogantes, ut id ipsum cum eis saperet, quod jlico se facturum promisit. 1) Od tohoto slova vypravuje Jarloch zase samostatné dále. 509 posvěcen. Který hned nazejtři Jindřicha krále a královou k císařské důstojnosti povznesl u při- tomnosti 8 hora jmenovanych kniZat, to jest kni- žete českého a arcibiskupa kolinského Filipa. — Toho roku klášter náš v Milevsku vyhořel jest. Léta páně 1191 dne 9 Září zemřel ře- éeny knuize český Kunrat v Apulii u Neapole, jehož tělo v Monte Cassinu pochováno, ale ko- sti do Prahy jsou přenešeny. Po něm následo- val v krátkém sice času Václav, syn starého, bratr mladého Soběslava, na dobu tři neb čtyř měsíců. To se stalo léta páně 1192, na jehožto začátku řečený Jindřich, pražský biskup, proti Václavovi knížeti k cisaři Jindřichovi přišel a příbuzným svým Přemyslovi a Vladislavovi, onomu knižetství České, tomuto pak' Moravu zjednal, slíbiv a zavázav se věrou za ně k še- sti tisícům hřiven. Léta páně 1193 Jindřich, pražský biskup, který předešlého roku, jakož praveno jest, pří- buzným svým Přemyslovi a Vladislavovi, ono- mu Čechy a tomuto Moravu zjednal, zavázal se za ně takovým slibem, jestliže v době určené peněz nesplatí, Ze on sám do zajeti cisafova se vydá a rozkazy jeho vykonávati bude až do zaplacení dluhu. Touto potřebou přinucen jest polovici minulého a polovici přítomného léta, to jest téměř celý rok, buď v Chebu, buď na dvoře císařském zůstávati, poněvadž císař jej tohoto rukojemství nezbavil, a oni neza- platili. A co tam trávil, doma domácí psi na něho štěkali a knížete Přemysla v zaśti proti němu popouzeli, tak že mu již nebylo bez- pečno do Čech vkročiti; tak že doma na něj čekal strach války, venku starosti. Stalof se té doby, že některá knižata saská zprotivila se císaři, a poněvadž, jakož se di: nikdo v prá- vu, ale každý v poblouzení společníka sobó vyhledává, následovali toho i oni a poslali ke knižeti Přemyslovi s prosbou, aby téhož s nimi okusil, což ihned učiniti přislíbil. V rukopisu původním položena jest loto část letopisu Jarlochova, t. j. od tohoto sloya az ku konci odstavce k slovu promisit, na prázdném místé listu 109 mezi vypravovónim Ansbertov$m, a teprv následující Non letuit atd, po ukončení vypravování Ansbertova na listě 111. Tím vykládají se i slova, která jsou položena za slovem promisit, t., j. slova: Quod sequitur uerte duo folia et inuenies. 1191 1192 1193 

Strana 510
1193 510 Non latuit hoc episcopum, quod statim ad aures detulit imperatoris, cuius ille uerbis ni- mium credulus, prefatum ducem P[remyzlaum] tanquam lesae maiestatis et ledendae perso- nae reum ducatu Boemiae abiudicauit, et pro eo episcopum cum uexills, sicuti mos est, solempniter inuestitum in Boemiam remisit, in- super et omne debitum dimisit. Fama huius facti aduentum eius longe ante precesserat, cum ecce Boemi nostri maiores natu, ut ipsi oculata fide perspeximus, ducem suum uanis seducebant spebus iurantes et filios suos dantes obsides, quod eum nullo modo desererent, nulla neces- sitate dimitterent. Verum ubi nunciatus est ad- uentus episcopi, procedunt quidem cum duce suo facturi fidem uerbis suis. Sed cum uenissent ad locum na [Beron]?), in quo multorum reuelandae fuerant cogitationes, illico [cum episcopus esset na Zdice]?) transfugiunt ad episcopum unus post unum, incipientes a senioribus. Et dux qui- dem P[remyzlaus] fugae presidio saluatus est, at episcopus magno precedentium ac comitan- tium tripudio deductus est Pragam. Quam post quatuor mensium obsidionem tandem in quinto recepit, scilicet imminente festo domnicae na- tiuitatis, et presente domno Kain, Olomucensi episcopo, pro quo hac de causa missum fuerat, ut castrenses uinculo anathematis innodatos ab- solueret, sicut et fecit. Qvi etiam ordinationem fecit clericorum in choro Pragensi :sabbatho quatuor temporum ?), sed melius fuerat, si non fecisset, quia ecclesiam Christi misit in errorem per sacerdotes et leuitas, quos omnes sine imposi- tione manus ordinauit. Super hoc articulo ma- gister Arnoldus legatione fungens predicti ducis et episcopi consuluit papam felicis memoriae Celestinum, qui precepit, sicut ille narrauit, or- dinatos non reordinari| sed solummodo inter ordinandos stare ad ordinem et solam manus impositionem recipere, quam minus acceperant. Retulit hec ex ore domni apostolici et quamuis auctenticum super his non haberet, nichilomi- nus tamen creditum est ei tamquam honesto uiro et fideli nuncio. Factumque est ita, sicut !) na Beron nadepsóno jest nad slovy multorum straně, ale se znamením, jakoby se slova la poloziti 9) 18 Pros. LETOPIS JARLOCHÜY. To nebylo tajno biskupa; ihned k uším to donesl císařovým, kterýž slovům jeho při- lišně důvěřuje, zmíněného knižete Přemysla jako pro uražení velebnosti a pro obmýšlené uražení osoby své knižetství Českého odsoudil, a za něho biskupa s korouhvemi, jakož obyčej jest, slavně obdařeného do Čech nazpět poslal, nadto též jemu celý dluh odpustil. Pověst o této udá- losti příchod jeho daleko byla předstihla, když tu české naše panstvo, jakož na vlastní oči jsme spatřili, kniżete svóho planymi svedlo. na- dójemi piisahajie a syny své dávajíc v rukojmí, že jej žádným spůsobem neopustí a v žádné potřebě neostaví. Však když oznámen jest pří- chod biskupův, šli sice s knižetem svým, aby dostáli slovům daným. Ale když přišli k místu jednomu nad Berounkou, kde mnohých mělo býti odkryto smýšlení jejich, přešli ihned k bisku- povi, jenž byl ve Zdicich, a to jeden po druhém, začavše od starších. A však kniže Přemysl útěkem spasil se, biskup pak s velikým napřed jdoucích i provázejících jej plesáním přiveden jest do Prahy. Ji po čtyrměsíčním obléhání posléze v měsíci pátém dobyl, totiž krátce před svátkem narození páně, u přítomnosti pana Kaina, olomůckého biskupa, pro něhož z té příčiny po- sláno bylo, aby Hradčanům poutem klatby stí- ženým rozhřešení dal, což také i učinil. Ten také svétiti jal se kleriky v kůru Pražském v sobotu o suchých dnech, ale lépe by bylo bý- valo, kdyby tak byl neéinil, poněvadž v cirkvi boží spůsobil zmatek skrze kněží a levity, které vesměs bez vložení rukou vysvětil. O tomto kuse mistr. Arnold jako vyslanec řečeného knižete a biskupa radil se s papežem šťastné paměti Ce- lestinem, který poručil, jakož onen vypravoval, aby vysvěcení nebyli znovu svěcení, nýbrž pouze aby mezi těmi, kteří býti měli svěcení, stáli k svěcení a toliko ruky vložení aby přijali, jehož nebyli obdrželi. Přinesl to z úst pána apoštolské- ho, a ač listu na to neměl, předce se mu uvěřilo, jako poctivému muži a věrnému poslu. Stalo se jakož byl pravil, rukou pana Englberta, olo- mückého biskupa, který po řečeném Kainovi ne- reuelandae. — *) cum — Zice piipsáno toutéž rukou po méla za slovo locum, coz se ovsem méné hodí, — 

Strana 511
LETOPIS JARLOCHÜV. dixerat, per manum domini Engelberti, Olomu- censis episcopi, qui predicto Kayn in breui post mortuo successerat. Quo facto deinde post an- nos tres et semis domnus Petrus, diaconus car- dinalis titulo ad sanctam Mariam in Uia lata, melior de mundo clericus, legatione functus apo- stolica in Bauvariam, Boemiam et Poloniam, factum hoc uehementer corripuit et tam ordi- natorem grauauit, quam ordinatos suspendit et reordinari fecit. Sed de his hactenus satis. — Ceterum epistolas summi pontificis predicto epi- scopo et duci missas hoc loco insererem, sed ad manus non habeo. Anno domnicae incarnationis MCXCIIII, si- cut supra tetigimus, Heinricus dux et episcopus abiit cum exereitu in Morauiam et terram illam siue castra terrae suo dominio subiugauit. De- hinc eodem anno cum copiis utriusque terrae profectus est in Zyrbiam iussu imperatoris Hein- rici, qui offensus fuerat marchioni illius terrae Adelberto,in qua profectione, qualia uel quanta facta sint mala, primo in populo christiano, dein in ecclesiis Christi, postremo etiam in claustris, ad enarrandum manet difficile. Pro quo reatu postea uidimus episcopum compunctum fleuisse in synodo et intercessiones omnium assidentium quesisse. — Hic obiit Witcho cemes. ) Reliqua huius anni require supra. *) (MCXCIV.) [[Hoc anno Heinricus dux et epi- scopus Morauiam obtinuit et Zirbiam precepto imperatoris deuastauit.]] Anno domnicae incarnationis MCXCV, H[ein- ricus] dux et episcopus crucem accepit, et cetera huius anni require supra ?). Anno domnicae incarnationis MCXCVI. Anno domnicae [incarnationis] MCXCVII, sicut supra tetigimus, domnus Petrus, diaconus cardinalis tytulo ad sanctam Mariam in Uia lata, uenit in Boemiam et me cum Georgio ') co- mite ipsum deducentibus susceptus est Pragae 511 dlouho potom zesnulém, byl následoval. Půl čtvrta léta po této události pan Petr, jahen kar- dinál titulu svaté Marie in Via lata, výtečný kněz, poselství vykonávaje apoštolské v Ba- vořích, v Čechách a v Polsku, věci této rázně se uchopil, ztrestal toho, kdo světil, sesadil po- svěcené a znovu je vysvětiti kázal. Ale o tom zatim dosti. — Také bych listy nejvyššího bi- skupa řečenému biskupovi a knížeti poslané na tomto místě uvedl, ale po ruce jich nemám. Léta páně 1194, jakož s hora jsme podotkli, Jindřich kníže a biskup odešel s vojskem na Moravu a zemi onu čili hrady zemské panství svému podrobil. Potom téhož léta s vojsky obou zemí táhl do Srbska na rozkaz cisaře Jindřicha, jenž byl zanevřel na Alberta markrabího oné země; na kterémžto tažení jakých a co spácháno bylo zločinů, předně na lidu křesťanském, po té na kostelích páně, posléze pak na klášteřích, nedá se snadno vypověditi. Pro kterýžto zločin na- potom viděli jsme biskupa usvědčeného plakati na synodě a přímluvy všech přísedících vy- hledávati. — Tu zemřel Vítek župan. Ostatní toho roku hledej nahoře. (1194.) Toho léta obdržel Jindřich, kniże a biskup, Moravu, a Srbsko z rozkazu císařova poplenil. Léta páně 1195 přijal kníže a biskup Jin- dřich kříž, a ostatní toho léta hledej nahoře. Léta páně 1196. Léta páně 1197, jakož shora jsme po- dotkli, pan Petr, jahen kardinál titulu sv. Marie in Via lata, přišel do Čech a prová- zen jsa mnou a Jiřím Zupanem přijat jest v Praze v den sv. Řehoře u slavném průvodu 1) Hic — comes jest v rukopisu po straně připsáno. — *) To jest ve vypravování Ansbertovu, kde po straně připsáno, co po slově tomto jsme polożili. — 3) Zase ve vypravování Ansbertově, kde čteme: Dux etiam Boe- miae Heinricus, qui eliam episcopus 'eiusdem terrae[erat], crucis signo cum suis pluribus insignitus ad eandem viam se preparabat et in desiderio erat veniendi, nisi quod domnus imperator intervenientibus et se interponenti- bus causis de parle Saxonie detentus fuit. Cum tamen a proposito suo nullatenus recederet, quamvis dilferet, in eadem dilałiono mortuus est; el sic corum via, qui secum venire disposuerant, intermissa est. Po kreji vypravo- vání Ansbertova napsáno: Hoc enno et hac occasione Henricus dux et episcopus Boemie crucem accepit in curia imperetoris et in festo s. Nicolai... — *) Bezpochyby zakladatele kláštera Milevského. 67 1193 1194 1195 1197 

Strana 512
1197 512 in die sancti Gregorii solempni processione ab episcopo et duce iam infirmante et a canoni- cis Pragensis ecclesiae, ubi deinde diu demora- tus sabbatho medianae quadragesimae, quando canitur Sitientes, ordines clericorum per ma- num domni Engelberti, Olomucensis episcopi, fieri precepit. In quibus ipse cardinalis a sacer- dotibus plebanis ob uotum [castitatis, quod ab ordinandis exigebatur]!), uersis in seditionem fere fuerat occisus, et licet pro huiusmodi au- sibus condigna sint pena coerciti, tamen ex hac occasione ordines fuerunt impediti. Qui postmo- dum synodum celebrans elegantissimos nobis edidit sermones et depositis Brevnoense et Pro- copense abbatibus, consummatisque omnibus, quae officii sui fuerant, profectus est in Polo- niam, transactis in Boemia octo fere septima- nis. — Eodem anno memoratus Heinricus dux et episcopus correptus est languore, quo diu detentus et tandem est mortuus, scilicet XVII Kal. Julii, nocte sancti Viti, quae tune fuit in domnica. Factique sunt omnes dies eius, quibus Pragensem rexit ecclesiam sub Friderico duce septem anni, sub Cunrado duo anni et semis, sub Waczlao tres soli menses, sub Premizlao duce annus et dimidius, quo depulso, sicut dic- tum est, presumpsit ipse ducatum pariter cum episcopatu, et regnauit in eo usque ad mortem suam feliciter per annos fere quatuor. Summa horum quindecim anni et duo menses, uidelicet ab eo tempore, quo electus est, usque ad diem obitus sui. Causam suscepti ducatus loco suo plenivs diximus, hoc modo subiungentes, quod magnum honorem non absque magno animae suae detrimento tenere potuit, quia qui prius didicerat bonus esse bonis, dux factus cogeba- tur malus esse malis et non tolerare, sed ferire malos. Qui cum adhuc egrotaret, dux Premyzl eius comperta infirmitate temptat cum suis ir- rumpere Pragam, sed conatus eius fuit inutilis, quia primates, qui erant cum episcopo, aciem ex aduerso direxerunt et multis hinc inde ca- dentibus eum et suos in fugam conuerterunt. Porro episcopus, quamuis in morte positus tri- umphasset, ueritus tamen dubios euentus fecit LETOPIS JARLOCHÜYV. od biskupa a knížete již postonávajícího i ka- novníků Pražského kostela, kdež potom dlouho se zdržev v sobotu středopostní, když zpívá se Sitientes, poručil světiti duchovní rukou pana Engelberta, olomückého biskupa. Při tom byl by býval téměř ubit týž kardinál od kněží farářů, kteří se proti němu vzbouřili; že na svěcencích žádal sám slib čistoty, a ačkoliv pro takový pych náležitým trestem byli pokutováni, přece z té příhody svěcení bylo přerušeno. On odbývaje potom synodu výborné k nám měl řeči, a sesadiv břevnovského a prokopského opata a vykonav vše, co povinností jeho bylo, odešel jest do Polska, pobyv v Čechách osm téměř neděl. — Téhož léta zmíněný Jindřich kniže a biskup schvácen jest nemoci, kterouž dlouho byl upoután; zemřel posléze dne 15 Června, v noci svatovítské, kteráž tehdy byla v neděli. A všech dní jeho, v nichž pražský spravoval kostel, bylo za Fridricha knížete let sedm, za Kunrata půltřetího léta, za Václava pouze tři měsice, za Přemysla knížete půldruhého léta, po jehož vypuzení, jakož praveno jest, spojil sám knižetství spolu s biskupstvím, a panoval v něm až do smrti své šťastně téměř za čtyři léta. Suma toho patnácte lét a dva měsíce totiž od té doby, kdy zvolen jest, až do dne smrti jeho. O přijetí knižetství na svém místě, šíře jsme mluvili, zde toliko připomínáme, že vysoké důstojenství jen s velikou duše své ško- dou mohl držeti, poněvadž jsa prvé zvyklý do- brým býti dobrým, nyní jako kniže nucen jest zlým býti zlým a nehověti jim, nýbrž trestá- vati zlé. A když ještě stonal. kníže Přemysl zvédév o jeho ehorobé, pokusil se pfepadnouti se svými Prahu, ale pokus jeho se nezdařil, poněvadž šlechta, která byla s biskupem, voj- sko proti němu vyslala a po veliké obapolné ztrátě jej i lid jeho na útěk obrátila. Biskup pak, ač zápasil se smrtí, byl by se z vítězství měl radovati, obávaje se však nejistého výsledku, dal se pře- nésti do Chebu, jako aby tam měl lepší klid. Zde za málo dní, ana nemoc se zhoršovala, byl v posledním tažení a vyzpovidav se za hoj- ných slz a přijav vykoupení našeho dobrodiní, 1) Po straně připsáno a nyní vyškrábáno, co v závorkách tu položeno. 

Strana 513
LETOPIS JARLOCHŮV. se transferri in Egram, tanquam habiturus ibi meliorem requiem. Ubi non post multos dies morbo ingrauescente ad extrema peruenit, facta- que confessione cum multis lacrimis sumptisque redemptionis nostrae muneribus, nec non et sacri olei liguore perunctus, multis coram astan- tibus, flentibus et orantibus dormiuit cum pa- tribus suis, sicut supra dictum est XVII Kal. Julii. Cuivs corpus Doczan est deportatum et iuxta matrem suam officiosissime sepultum. Sic cecidit aureus flos Boemiae, munimentum po- puli, decus cleri, religiosorum uirorum propug- nator eximius, cui post beatum Adalbertum nul- lus exstitit in ista terra secundus. Cuius anima reguiescat in pace, amen. Ea?!) tempestate, qua hec gerebantur, erat Prage in captiuitate domnus Wladizlaus captus ab episcopo in infirmitate sua propter germa- num ipsius Primizl. Uerum postquam mortuus est episcopus, Doemi maiores natu exemptum de uinculis domnum ac principem terrae con- stituunt, non ausi uota Sua transferre in fra- trem eius sepe dictum Primizl duabus de cau- sis, quarum prima fuit, quia contra eum pugna- uerant, secunda, quia gratiam imperatoris non habebat. Tali ordine nec non et tempore, hoc est in octauis beati Viti?), domnus Wladizlaus sublimatus in ducem, deinde in Kal. Nouembris misit et conuocauit clerum et populum in Pra- gam, abbates, etiam prepositos et canonicos omnes iussit adesse, tanquam tractaturus cum eis de pontificali electione. Itaque conuenimus et inuenimus iam sibi persuasum a suis familia- ribus, ne talem poneret, qui posset aliquando recalcitrare. Quod et factum est. Nam quendam ex cappellanis suis, nomine Miliconem cogno- mento Danielem, nobis eatenus incognitum, de- signauit in episcopum, negata omni electione clero, quem in odium defuncti episcopi non mul- tum diligebat. Ibi uidimus, unde satis doluimus, quod idem Daniel episcopatu inuestitus flexo poplite fecit ominium prefato duci Wladizlao in preiudicium antique libertatis et in derogatio- nem priuilegiorum imperialium, que inuestitu- ram Pragensis et Olomucensis episcoporum ad imperatorem pertinere, sed et Pragensem epi- 513 jakož i svatým olejem pomazání u přitomnosti 1197 množství plačícího a modlícího se lidu ze- mřel jakož i otcové jeho, jako shora řečeno jest, dne 15 Června. Tělo jeho do Doksan jest pře- neseno a vedle matky jeho počestně jest po- hřbeno. Tak upadl zlatý květ Čechie, záštita lidu, ozdoba duchovenstva, řeholníků obhájce neoby- čejný, jemuž po sv. Vojtěchu nebylo rovného v této zemi. Jeho duše odpočívej v pokoji. Amen. Tou dobou, co se toto dálo, byl v Praze za nemoci biskupa u vězení držán pro bratra svého Přemysla pau Vladislav. A však když byl zemřel biskup, české panstvo zbavivši jej pout, za pána a knížete země jej ustanovilo, neodváživši se hlasy své přenésti na bratra jeho často řečeného Přemysla z dvou příčin, z nichž první byla, že proti němu byli bojo- vali, druhá, že přízně císařovy neměl. Takovým pořadem, jakož i časem, to jest v ochtäbu sv. Víta, pan Vladislav povýšený na knižetství, po- tom dne 1 Listopadu obeslal a svolal ducho- venstvo i lid do Prahy, kázal opatům, též pro- boštům a kanovníkům všem dostaviti se, jakoby jednati chtěl s nimi o volbě biskupa. A tak jsme se sešli a nalezli, že mu již namluveno od jeho dvořanů, aby neustanovoval takového, který by někdy mohl vzpírati se. A to se též stalo. Neboť jednoho z kaplanů svých, jmenem Milíka příjmím Daniele, nám až posud nezná- mého ustanovil biskupem, odepřev duchovenstvu všelikou volbu, poněvadž ze zavisti proti ze- mřelému biskupovi je valně nemiloval. Tam jsme viděli a tudíž dosti těžce nesli; že týž Daniel biskupstvim ozdoben pokleknuv slíbil člověčenství řečenému knížeti Vladislavovi na úkor staré svobody a na ujmu výsad cisař- ských, které svědčí, že investitura biskupů praž- ského a olomúckého císaři přísluší a že praž- ský biskup jest knížetem říšským, což až do tohoto biskupa starobylý zvyk připouštěl, ale ") Od slova tohoto psán rukopis původní jinou rukou, ale ovšem současnou. — ?) 22 Června. 67* 

Strana 514
1197 514 scopum principem fore testantur imperii, guod usgue ad istum episcopum antiguitas transmisit, sed in isto deperiit. Sane domnus Daniel adep- tus episcopatum multas inuenit contradictiones, maxime à quodam Arnoldo, preposito tunc Sa- cense et canonico Pragense, qui contra eum Rome agens compulit subire peregrina iudicia et.diuersa, primo quidem Magdeburgensis et Salzburgensis archiepiscoporum, illius in Halla, alterius in diuersis locis, postea Patauiensis et Ratisponensis episcoporum, similiter et sui metro- politani Magunciae archiepiscopi, deinde multa- rum mediocrium personarum, quas breuitatis causa pretereo. Postremo coegit eum ire Ro- mam, in quo itinere et in quibus itineribus, quantam expenderit pecuniam, pro qua conqui- renda, quae uel qualia episcopatui fecerit di- spendia, manet inexplicabile '. Taceo de cano- nicis Bononie mortuis, qui ob fauorem eius se ipsos obligarant pro pecunia, quae statim con- eepit et peperit usuram, lucrum et fenus usque in inmensum. Durauit autem hec quassatio fere per quinquennium inter episcopum et memora- ium Arnoldum, cui postquam satisfactum est, tum de prepositura, tum etiam de rebus ablatis, deinceps ambo confederati sunt et ecclesia dei quieuit. Reliqua operum eius et dierum non fuit necesse scribere. Tantum parcat ei deus et requiescat in pace, amen. — Computantur autem ab electione ipsius usque ad diem mortis sue anni sedicim et semis. Sed de his hactenus satis. Porro, sicut supra dictum est, Wlad[izlaus] subleuatus in ducem regnauit ab octauis sancti Viti") usque ad festum sancti Nicolai ?). Interea mortuo imperatore in Apulia Henrico *), domnus Primizl et sui fautores, uidelicet Scirnin et alii multi eius morte comperta procedunt?) uersus Pragam armati, parati aut mori, aut obtinere panem sibi, et domno suo Primizl principatum. Quorum in occursum progressus Wladizlaus dux cum episcopo suo, cum abbatibus et aliis boni consili uiris, licet haberet incomparabilem mili- ciam, cessit tamen hinc propter bonum pacis, inde propter affectum germanitatis, et confede- ratus est germano suo sub tali forma composi- tionis, ut ambo pariter, ille in Morauia, iste in LETOPIS JARLOCHÜY., co s tímto za své vzalo. Zajisté pan Daniel dosáhnuv biskupství s mnohým potkal se od- porem, zejmena od jistého Arnolda, probošta tehdáž sadského a kanovníka pražského, který na něho v Římě žaloval a jej přinutil, že sta- véti se musil k soudům cizím a různým, nej- prvé totiž magdeburského a salepurského arci- biskupů, onoho v Halách, druhého na rozličných místech, poté biskupů pasovského a řezenského, podobně také svého metropolitana mohučského arcibiskupa, pak mnohých prostředních osob, kterých pro stručnost pomíjím. Posléze přinutil jej jíti do Říma, na kteréžto cestě a na kte- rýchžto cestách jaké vydal peníze, na jichž uhražení které nebo jaké biskupství spůsobil útraty, nelze vypověditi. Mléim o kanovnicich v Bononii zemřelých, kteři pro přízeň jeho sehe samy dali v rukojemství za peníze, které hned spůsobily a vzápětí měly nesmírný úrok, zisk a lichvu až do nekonečna. Trval pak tento rozkol téměř po pět let mezi biskupem a zmí- něným Arnoldem, jemuž když bylo se dostalo zadostučinění, jak za proboštství, tak též za věci odňaté, posléze oba jsou usmifeni a efr- kev boží si ulehčila. Ostatní skutky jeho a dni nebylo potřebí zapisovati. Leč ušetř ho bůh a odpočívej v pokoji. Amen. — Počítá se pak od volby jeho až do dne smrti jeho lét sedmnácte a půl. Než o tom zatím dosti. Dále, jakož shora praveno jest, Vladislav povýšený na kní- žete panoval od ochtábu sv. Víta až do svátku sv. Mikuláše. Zatím zemřel jest cisař Jindřich v Apulii, a pan Přemysl a přivrženci jeho, totiž Černín a jiní mnozí zvěděvše o jeho smrti, táhli ku Praze ozbrojeni, připraveni jsouce buď zemříti, buď zjednati sobě chleba a pánu svému Přemyslovi knižetství. Jim naproti vytáhl Vladislav knize s biskupem svým, s opaty a jinými muži dobré rady, a ač měl nevyrovnané vojsko, přece ustou- pil jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lá- sky, a smířil se s bratrem svým v ten spüsob, Ze oba zároveň onen na Moravě, tento v Čechách panovati budou, a aby, majíce oba jednu mysl, 1) Srovn, Erben Reg. I, 198 a 209. — 2) 22. Cna. — 9) 6 Pros. — 4) 28 Září. — 9) procedut 1. 

Strana 515
LETOPIS JARLOCHŮV. Boemia principarentur et esset ambobus, sicut unus spiritus, ita et unus principatus; quod usque hodie inter eos illibatum manet. !) Anno ab incarnatione domni MCXCVIII Philippus, dux Sueuie, frater imperatoris Hen- rici defuncti, nec non et Otto, filius Henrici ducis quondam Saxonie, per contencionem sibi usur- pant imperium et imponentes sibi singuli coro- nas, Otto Aquisgrani per Coloniensem ?), Philip- pus Maguntie per Maguntinum ?) archiepiscopos consecrantur, et quilibet eorum adiacentes sibi prouintias sue subicit ditioni. Sed Renus eos disterminat. Initia malorum hec; nec potest uer- bis exprimi, quanta ex hoc mala euenerint eccle- si&e dei et omnibus religiosis domibus in im- perio constitutis. Nam quotquot ecclesiae habe- bant possessiones in alterius dicione, toto tempore discidii census earum non ecclesiasticis personis ad utilitatem, sed diripientibus cedebat ad ra- pinam. Scio ecclesiam quandam in parte Ottonis, habentem uineta et lata predia in parte Philippi, quam hac occasione constat dampnificatam plus quam ad tria millia marcarum, quod ideo in- sero, ut ex unius ecclesiae dampno pensentur aliquomodo cunctarum ecclesiarum dispendia. Sic mortuo imperatore mortua est simul iustitia et pax imperii. Cuius mortem secuta est breui mors Celestini pape?) cui successit in Romana sede domnus Innocentius, uir sicut iuuenis et in utroque iure doctissimus, ita et immobiliter tenax sui propositi. Qui ad cumu- lum tanti mali offensus Philippo, nescimus qui- bus de causis, partem tuebatur Ottonis in tan- tum, ut archiepiscopos, episcopos sibi fauentes foueret et contradicentes deprimeret, quorum plures corruisse ab honore suo et inter duos reges, tanquam inter duas sedes medio cecidisse recordamur. Pars tamen Philippi, aduersante licet papa, semper melior erat, tum in numero et ualore prouinciarum, tum etiam in robore militum, quorum fultus auxilio sepius transiuit Renum, penetrauit regnum Ottonis, Coloniam obsedit, Nusiam ?) cepit, castrum firmissimum, 515 měli též i jedno knižetství, což až podnes mezi nimi nedotknuto zůstává. 1197 Léta páně 1198 Filip, vévoda švábský, bratr 1198 neboZtika císaře Jindřicha, jakož i Ota, syn Jin- dřicha vévody druhdy saského, ve při zmocnili se vlády a vsadivše sobě oba korunu, Ota v Cá- chách od kolinského, Filip v Mohuči od mohuč- ského arcibiskupa jsou posvěceni, a každý z nich přilehlé sobě země svému podmanil panování. Než Rýn je od sebe dělil. To byl počátek utrap. Nedá se slovy vyličiti, jaké z toho bídy vzešly církvi boží a- všem klášterům řádu v říši se nacházejícím. Neboť cožkoli kostely měly sta- tků pod panstvím druhého, po celou dobu roz- tržky úroky jejich nepřicházely duchovním oso- bám k užitku, nýbrž dráčům padaly za lup. Znám jistý kostel v části Otově, mající vinice a roz- sáhlé statky v části Filipově, který při té příle- žitosti utrpěl škodu více než okolo tři tisic hři- ven, což proto poznamenávám, že dle škody jednoho kostela dají se poněkud porovnati ztráty všech kostelů. Tak s mrtvým císařem zemřela jest spolu spravedlnost a mír říše. Po jeho smrti následo- vala jest v krátce smrt Celestina papeže, po němž dosedl na Římskou stolici pan Innocenc, mu£ jak mlady a v obojim právě velmi učený, tak téz nezvratné drZici se svého ümyslu. Ktery k dovršení takového zla uražen od Filipa, nevíme z jakých příčin, přidržel se strany Otovy do té miry, že arcibiskupy a biskupy jemu nakloněné podporoval a vzpirající se utlačoval, a pama- tujeme se, že mnozí z nich přišli o důstojenství své a mezi dvěma králi jako mezi dvěma židle- mi uprostřed jsou upadli. Strana však Filipova, ač papež proti ní byl, vždy byla lepší jak co do počtu a hodnoty zemi, tak též co go síly vojsk, s jichž: pomocí častěji překročil Rýn, vnikl do říše Otovy, obsadil Kolín, Nusii vzal, hrad přepevný, řečený Landskrone uprostřed T) Ze slov téchto vidéti, Ze tato letopisu Jarlochova psána ještě za živobytí markraběte Vladislava, klerý zemřel r. 1222 dne 12 Srpua. — ?) Arcib. ten nazjval se Adolf; korunováni to stalo se 12 Cce. — ?) Filip korunován od biskupa Tarantaisského 8 Září 1198, — 4) Celestin zemř. 8 Led. 1198, Innocenc III zvolen téhoz dne 8 posvěcen 22 Un. — 9%) 1205 v měs. Říjnu. 

Strana 516
1198 516 quod dicitur Lantscrone!), in medio regni sui edificauit, solium suum Aquisgrani posuit, cum ille contra eum nec cominus pugnare, nec emi- nus aduersari sufficeret. Durauit autem hec quassatio non paruo tempore, sed fere undecim annis, donec mors Philippi?) litem diremit, de cuius morte loco suo plenius dicemus. Sane impe- rator H[einricus] frater Philippi moriens relinque- rat filiolum nomine Fridericum, heredem imperii, quod Philippus patruus eius non ei seruare, sed sibi usurpare intendens, mox in ipso exordio discidii pepigit fedus amiticiae cum rege nostro Primizl tunc duce, nec non et cum Boemis suis. Quos euocans de terra sua cum infinito exercitu transiuit Renum, transfretauit et Mosellam, uo- lens Aquisgrani conscendere solium regni, si- mul et pugnare contra Ottonem, qui regnum inuaserat in partibus illis, sicut supra dictum est. Itaque Boemi Teutoniam ingressi mox circa Wirtzburc uersi sunt in sedicionem, et orta inter eos graui simultate, militares uiri fere omnes relictis domnis suis baronibus abierunt retro et redierunt in Boemiam. Vnde satis debilitatus est exercitus, nichilominus tamen barones amissis licet satellitibus suis fideliter perstiterunt cum duce suo. Accessit ibi ad magnam gloriam co- miti nostro Georgio, quod pares sui uel etiam maiores carebant militibus, et ipse ne unum quidem perdiderat ex suis. Et uenientes Magun- iiam, ibi Philippus eonsecratur in regem Roma- norum, simul et ducem nostrum consecratum creat regem Bo...... 1) na fece Ahru, — 7?) r. 1208, 21 Cna. LETOPIS JARLOCHÜV. říše své vystavěl, sídlo své do Cách přeložil, kdežto onen proti němu ani zblízka bojovati, ani zdálí na odpor jemu se stavěti nestačoval. Trvaloť pak toto sužování ne malou dobu, ný- brž téměř jedenácte let, až úmrtí Filipovo při konec učinilo, o jehož smrti na svém místě šíře povíme. Zajisté císař Jindřich bratr Filipův umíraje byl zůstavil synáčka, jmenem Fridricha, dědicem říše, kterou Filip strýc jeho ne jemu zachovati, než sobě přisvojiti obmýšleje, ihned na samém počátku roztržky uzavřel svazek přátelství s králem naším Přemyslem, tehdáž knížetem, jakož i s. Čechy jeho. Kteréž povolav k sobě ze země jejich s nesmírným vojskem překročil Rýn, přebrodil i Moselu, chtěje v Cá- chách dosednouti na trůn královský a spolu bojovati proti Otovi, který do říše byl vpadl v stranách oněch, jakož shora řečeno jest. A tak Čechové do Němec vkročivše ihned okolo Wiirzburgu se vzbouřili a mezi sebou povážlivě se znesváfili, tak že bojovné mužstvo téměř všecko opustivší pány své nazpět se obrátilo a do Čech se navrátilo. Odtud dosti jest se- slabeno vojsko, páni však předce, třebas byli ztratili oděnce své, věrně stáli s knížetem svým. Posloužilo jest tam k veliké cti županu našemu Jiřímu, že druhové jeho ano i vznešenější ne- měli bojovníků, on pak ani jediného neztratil z lidi. svých. A když přišli. do Mohuče, po- svěcen tam Filip za krále římského a při tom i kniže náš učiněn od něho králem českým. 

Strana 517
IV. LETOPISY ŽDÁRSKÉ.

Strana 518

Strana 519
Až do r. 1853 byl znám jen jeden starší spisek, který se zanáší s osudy někdy kláštera Ždárského a ještě více s osudy slavné rodiny, která klášter ten založila a po staletí vrchní ochranu nad ním měla. Spisek ten připojen jest ku konci obou dílů biblí české psané ve věku XV, která ná- ležela rodu právě dotčenému, totiž pánů z Kunštatu, jmenovitě r. 1442 Bočkovi, synu později krále Jiřího, od něhož se dostala do kostela sv. Matěje v Bechyni, odtud do knihovny Petra Voka z Rosen- berka a s knihovnou tou do Štokholmu, kde se až potud v král. knihovně chová. R. 1751 uveřejnil spisek ten Olaf Celse v publikací své: Bibliothecae regiae Stockholmensis historia, nazvav jej Breve chronicon Zdiarense; odtud dal tento letopis ždárský otisknouti Otto Steinbach ve své práci: Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten aus dem Archive des graefl. Cisterzienser- stiftes Saar in Maehren, a to v II dílu na str. 1—8. Po třetí vydal tento krátký letopis ždárský dr. Beda Dudík dle rukopisu štokholmského ve své publikací: Forschungen in Schweden für Mach- rens Geschichte, na str. 381—388. V té spůsobě, jak se nám tento krátký letopis ždárský zachoval v řečené biblí, sepsán byl asi r. 1511 neb 1512 a obsahuje kratičké zprávy o založení kláštera žďárského a o pozdějších jeho osudech, ale zvláště genealogii rodu pánů z Kunštatu, a to hlavní větve jejich. Zápisky letopisu toho začínají r. 1251 a končí se rokem 1511. R. 1853 koupen byl od universitní knihovny vratislavské roztomilý rukopisek, který maje titulní nápis: Chronicon domus Sarensis, takto také za letopis kláštera ždárského se vydává. I dosti povrchní probraní rukopisu toho přesvědčí nás, že obsah jeho skládá se ze dvou částí, menší činící konec rukopisu od lístku 68 až do 71, a větší naplňující prvních 67 lístků. Menší částka srovnává se dosti i co do slov s kratším letopisem žďárským, jde však jen do r. 1312. Nám se zdá, že skladatel kratšího letopisu žďárského při práci své užil nějakého staršího složení jeho, jehož čásť až do r. 1312 i v našem rukopisu se zachovala. Větší přední čásť našeho rukopisu podává nám skoro v 1200 hexametrů osudy kláštera od příprav k jeho založení r. 1252 až ku konci XIII věku. Spisovatelem tohoto většího letopisu žďárského byl Jindřich, mnich kláštera žďárského, který, jak na několika místech praví, letopis náš r. 1300 psal. Pravíť zřejmě, že píše v 48 létě od založení kláštera, on sám že jest 58 let stár a již od 43 let v klášteře Ždárském. Dle toho narodil se r. 1242 a jsa stár asi 15 let přišel do kláštera ve Ždáru. Otec jeho nazýval se Ekhard, byl kamenníkem, a když se kostel žďárský stavěl, přišel s manželkou i dítky do Žďáru, kde za 40 hřiven stříbra a za stravu a oděv menší kapli vystavěl. Kronista náš učil se bez- pochyby také kamennictví, ale asi v 15 roce vstoupiv za opatování Walthelma do kláštera stal se tam jedním z prvních noviců, r. 1263 byl na jahenství posvěcen, ale r. 1268 ušel z kláštera. Tak to učinili ještě někteří jiní mladší druhové jeho, z nichž se tam více žádný nevrátil než on sám, ale teprv po r. 1294. Kde se mezi tím zdržoval, o tom nečiní žádné zmínky. Přijetí jeho bylo asi trpčí než očekával, poněvadž si stěžuje, že se mu tak dobře nevedlo jako ztracenému synovi. Za to těší se tomu, že mu bůh dál dočkati se střídání století, jak si toho byl přával již 68

Strana 520
520 LETOPISY ŽĎÁRSKÉ. od let chlapeckých. Když se byl do Ždáru vrátil, zanášel se řezáním a malováním stolic, v nichž mladé panstvo bohu chválu zpívalo, a psal tento letopis. O jeho dalších osudech po r. 1300 není nám nic více známo. Letopis Jindřicha, mnicha ždárského, jejž větším letopisem žďárským jmenovati budeme, dává nám svědectví o tom, že původce jeho nebyl beze všeho vzdělání, že však vzdělání klassického docela se mu nedostávalo. Verše jeho jsou místy poněkud nesprávné, sloh jeho, jak sám praví, jest jedno- duchý a prostý a není docela bez chyb mluvnických. Co do formy jest sepsání toto ve verších, ale beze všeho poetického přídechu; verše jsou zevním tvarem, a neměly žádného vlivu na spořádání látky, leda že se vypravování místy stalo trochu nejasným, jinde zase že zbytečnými slovy protkáno. Skladatel letopisu žďárského většího zamýšlel mladším a potomním bratřím kláštera za- chovati zprávy, od koho byl klášter založen, kdo byli jeho dobrodinci, kdo jeho opatové a jiní představení, kteří bratří až do skládání letopisu v něm žili a jaké jiné osudy klášter ten potkaly. Zprávy ve směrech těchto podávané jsou hojné a docela spolehlivé, jak možno jest souditi dle zpráv odjinud zejmena z listin čerpaných. Z větší kroniky žďárské možno poopraviti dosavadní zprávy o založení kláštera a jeho prvních opatech, z ní se dá doplniti rodopis několika rodin panských tenkráte v popředí stojících, z ní konečně možno poučiti se o strastných poměrech po smrti krále Přemysla Otokara I v Čechách i na Moravě a poněkud i o spůsobu živobytí v okolí Ždáru za tehdejší doby. Větší kronika ždárská zachovala se jen v jednom rukopise, který, jak na počátku bylo povědíno, zakoupen byl r. 1853 pro knihovnu universitní vratislavskou, odkud se nám ho dostalo prostřednictvím správy Musea českého k užití. Rukopis skládá se ze silného pergamenu 6.2. dlouhého a 5“ širokého. Vždy 10 listů čili 5 dvojlistů činí jednu složku. Složek všech jest osm; z poslední zůstal jen list druhý, ale ostatní jsou nyní vystřiženy. První složce jest list jeden před- ložen, na němž napsán název spisku: Cronica domus Sarensis. Listy jednotlivé jsou nahoře na pravé straně běžícími čísly od 1 do 71 poznamenány červeně, jen list 23 zeleně. Výše zmíněný list předložený není v to číslování pojat. Mimo to byl na dolejším kraji každý z prvních pěti listů každé složky čili každý dvojlist poznamenán číslem od 1 do 5 a písmenou složky a, b, c; na př. la. 2a, 3a při první složce; 1c, 2c, 3c při třetí složce a t. d. Písmo rukopisu má patrný ráz první polovice věku XV; nápisy jednotlivých kusů, jež my kursivou podáváme ve vydání svém, jsou psány červeně, taktéž i některé postranní přípisky (mariginalie). Začáteční písmeny odstavců jsou větší červené nebo zelené, začáteční písmeny veršů jsou také o něco větší než ostatní písmo a kolmou červenou čárkou profaty; každý verš není na zvláštní řádce, nýbrž kde se ukončil jeden, psáno dále. Písmo rukopisu pochází od ruky jedny, jest zřetelné a dosti úhledné. Vydán byl větší letopis ždárský teprv jednou, a to dr. Rich. Röpellem r. 1854 ve Vrati- slavi pod názvem Chronica domus Sarensis, ovšem že dle jediného rukopisu nám zachovalého. Vydání jest velmi bedlivé a opatřeno důkladným úvodem; jen některá čtení zvláště jmen vlast- ních mohla vypadnouti lepší. My jsme vydání své spůsobili diplomaticky věrně dle rukopisu vratislavského, jen jmena vlastní jsme veskrz začátečními písmeny velkými podali, kdežto v ruko- pisu velmi zhusta jsou jen písmenou malou psána. Překlad opatřil p. Jos. Truhlář.

Strana 521
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. 521 Kratší letopis žďárský náleží časem složení svého do doby pozdější, ale pro souvislost věcnou pramenů obou přijali jsme jej již nyní k uveřejnění. On byl, jak na počátku řečeno jest, již třikráte vydán; my jsme vydání své spůsobili tak, že do r.1312 vzali jsme za základ rukopis vratislavský co starší a odchýlky jeho že jsme dle vydání Dudíkova podali v poznámkách, naznačujíce je pismenou D, od r. 1312 užili jsme výborného vydání Dudíkova. A. LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. De fundacione domus ecclesie Sarensis et cetera. ANno guo dominus est incarnatus in ipso Milleno nec non ducenteno subeunte Heinrici modici modicus fit prologus iste Ad monachos in Sar maiores atgue minores, Ad juuenes et grandeuos, pueros et adultos, Quomodo fundatus in primis sit locus iste. Hine rogo te lector non inspice simplicitatem Metri, sed sensus adtendas integritatem ; Quamuis sit stilus simplex et rudibus aptus, Sunt tamen hec verba mea vera fide quoque digna, Nunc vobis scribo presentibus atque futuris, Qui fratres estis eritisque perhenniter istic, Omnes prelatos hic in Sar scribere conor, Ecclesiain qui rexerunt hanc, atque fuerunt Hic prouisores abbates siue priores, Qualiter electus fuit iste vel ille uel vnde, Que sub temporibus ipsorum contigerintque, Quomodo sit domus hec fundata per omnia dicam, Et fundatores tam natos quam genitores, Qui fundauerunt hanc, et nobis tribuerunt Predia larga satis, hos saluet fons pietatis, Omnes narrabo cum fundatricibus usque Tempus ad Arnoldi, qui post decimum fuit abbas, Tempore sub cuius hec omnia facta notaui, Atque meis scriptis ut cernitis insinuaui, Ac fundatoris Zmilonis tempore nostri, Sit licet ille puer et adhuc puerilibus annis, Est tamen acceptus regi claustroque fidelis. Sic est Heinricus dydasculus ac pedagogus Ipsius pueri, cuius pater ipse Gerhardus; Sub patre predicto presencia carmina scripsi, Ipsius abbatis cum sextus iam foret annus, „Mt sexti regis cum sedecimus foret annus, Post positamque domum fuit annus XL et octo, Quo natus fueram fuit annus tunc L et octo, O založení kláštera Žďárského a tak dále. Na sklonku let od vtělení božího tisících dvoustých počíná se nepatrného Jindřicha ne- patrná tato předmluva k mnichům zdärskÿm vyšším i nižším, kjinochům i starcům, mlá- dencům i odrostlým o tom, kterak založen byl klášter tento. Pročež, čtenáři, prosim tebe, ne- přihlížej k prostoduchosti skládání, ale pozoruj opravdivost smyslu; jakkoli prostý jest sloh a nevzdélanym přispůsobený, jsou přec tato slova má hodnověrna. Zaznamenávám nyní vám přítomným i budoucím, již jste zde bratřími a budete po letech, všechny představené žďár- ské a pokusím se zaznamenati, kteří z nich klášter tento spravovali, a byli tuto správci opaty aneb převory, kterak zvolen byl ten neb onen neb odkud, a co se za jejich správy událo; vůbec vyprávěti budu, kterak klášter tento založen byl, a zakladatele i jejich syny, kteří udělovali nám statků dosti hojně (kéž blahoslavenství čerpají ze zdroje nábožnosti své!) všechny jmenovati budu i se zakladatelkyněmi až do času Arnolda, který stal se opatem jedenáctým ; za jehož času všechno toto jsem zaznamenal, a jak vidíte, sepsal, a za času zakladatele našeho Smila. Ten ač jest tepry mládeneček, přec milý jest králi a věren klášteru. Tak jest Jindřich učite- lem a vychovatelem mládenečka toho, jehož otec jest Gerhard. Za času jmenovaného opata složil jsem tyto verše, v šestém roce opatství jeho, v šestnáctém roce panování šestého krále, v 48 roce po založení kláštera, v 58 roce věku svého, i jsem takto o 10 let starší než tento klášter; od příchodu mého do Zdára v 43 roce, léta páně 1300. Co jsem si hoch nemoudry a vodítka moudrého nemající častěji přál, abych 68* 

Strana 522
522 Annis sicgue decem senior sum guam domus ista. In Sar quod veni fuit XL düo atque unus, Tunc anni domini fuerant et mille trecenti. Ceu puer insipiens nec habens normam sapientis Sepius optaui, quod ad ipsum viuere possem Annum, quod dominus Christus michi prestitit ipse; Sed nunc de reliquo faciat michi quod placet ipsi. Ista sub Arnoldi, ceu dixi, tempore scripsi, Et sedilia que cernis presencia sculpsi, Pinxi diuersisque coloribus illa decenter, In quibus eterno domino psallunt domicelli !). Et credo quod ad hoc me?) conseruauerit ille Rex deus omnipotens, qui cuncta creata gubernat. Nam nullas sedes nec post nec ante paraui, Nec sciui nec presumpsi, sed nec reputaui. Ipsius ad laudem tamen hec sedilia sculpsi, Nec non ipsius sancte genitricis honore, Postquam me saluum reuocauit matris ad aluum. Ergo sum dictus indignus postea sculptor, Indignus dico, quoniam non sum generalis. Hinc me pro meritis ditet manus omnipotentis, Namque meum precium deus est et erit mea merces ; Cetera nunc dicam breuiter quoque prosequar illa. Quomodo Sybille venit ad terras istas. CVm dominus Wentzeslaus rex nomine quartus Duceret vxorem, fueratque filia regis Phylippi quondam, qui natus erat Friderici, Ipsa etiam virgo Chunigundis erat vocitata, Que secum multas mulieres atque puellas Duxit diuersas res cum magno comitatu, Inter quas eciam felix fuit illa Sybilla, Per quam fundata est domus hec et per Prsi- bizlaum, Qui dominus tandem Sibillam duxit eandem; Nam primum dicto Bohucho?) nupserat ipsa, Post mortem cuius domino nupsit Pribislao *). Hii duo coniuncti tres formosas genuere Natas, que multas laudes post hec meruere, Atque duos alios pueros eciam genuerunt, Quorum nomina sunt mas Petrus ?) femina Libisca Quarum prima tamen fuerat Stislawa vocata, Eufemia bona fuit et uocitata5) secunda LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. tohoto roku se dožil, Kristus pán udělil mně; nyní učiniž se mnou, co se libí jemu. Jak jsem řekl, toto jsem napsal za času Arnolda, i vy- řezal jsem tato sedadla, která vidíš, a maloval jsem je slušně rozličnými barvami, v nichž vě- čnému pánu žalmy prozpěvují páni. I myslim, že proto uchoval mne pán bůh všemohoucí, jenž vládne všemu stvoření; nebo potom ani prvé žádných sedadel jsem nedělal, ani dělati ne- uměl ani si netroufal, ba ani na to nepomý- šlel. Přece ku slávě jeho sedadla tato jsem vv- řezal a ke cti svaté jeho rodičky, když zdra- vého mne do lůna matky povolala nazpět. Pro- tož já nehodný nazván jsem potom řezbář, ne- hodný pravím, poněvadž neznám umění celého. I obohatiž mne ruka všemohoucího vedle zá- sluh mých, nebo mzda má jest bůh a on bude odplatou mou. Ostatní nyní krátce vypravovati budu. Kterak Sibylla přišla v krajimy tyto. Když čtvrtý král jmenem Václav se ženil, stala se manželkou jeho dcera krále Filipa, syna Bedřichova, jmenem Kunhuta. Tato při- vedla s sebou mnoho paní a dívek, i přišla s rozličnými věcmi u velkém průvodu. Mezi těmito byla také šťastná Sibylla, od niž zalo- žen jest klášter tento a od Přibislava, který pán potom za manželku pojal tu Sibyllu. Ne- boť prvé vdána byla za Bohuslava, a po jeho smrti vdala se za pana Přibislava. Z tohoto man- želství pošly tři krásné dcery, jež potom mnohé chvály došly, a mimo to splodili ještě dvě děti, chlapce jmenem Petra a dívku Libuši. První jme- novala se Zdislava, druhá Eufemie, třetí a nej- mladší Eliška. Je měli za manželky Havel, Boček a Smil. Havel z Jablonné pojal Zdislavu, která bez úhony s ním živa byla a děti mu porodila, totiž Havla, který jen krátko byl živ, 1) domelli ruk. — 7) nemá ruk. — 9) Kdo Bohuše teu byl; nedá se určilě Pici. — *) Piibislav nejdiive purkrabí ve Veveřím (1238), pak v Brně (1239 a 1240), kteréhozto léla bezpochyby zemřel. — 9) Tylo dvě déli Petr a Libuše zemřeli bezpochyby v mládí, poněvadž se © nich neděje více zmínka, — 9) uocita ruk. 

Strana 523
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Elyzabeth iunior et tercia nomen habebat. Has desponsarunt !) Gallus *), Botscho *) quoque Zmilo *). Gallus de Jablon Stizlawam nomine duxit, Que pariens natos sibi post sine crimine vixit: Gallum — Gallus breuiter quoque vixit, — Et Margaretham pulchram satis et generosam. Bothsconi *) domino felix Eufemia nupsit, Que cito concipiens genuit natam speciosam Atque duos natos Zmilonem sicque Gerhardum. Elyzabeth Zmilo de Luchtenburc postea duxit, Que sibi Zmilonem genuit reliquos quoque fratres, De quibus hic iam non, sed postea dicere conor. De Johanne de Polna et eius claustro. NObilis interea vir quidam nomine (Jenisch vel) Jentzo, In Polna residens 9), prudens et religiosus, Diues erat satis ac habuit nullos quoque natos ; Huius erat nota multis hec siluula tota, Et sibi deuota mens swaserat opiima vota, Scilicet, ut Christo uellet conponere claustrum Ordinis illius, qui griseus wlgo vocatur. Vnde laborare bonus hic vbi cepit in Ozzec, Vt sibi destinarentur quidam monachorum. Vt breuiter dicam, tunc abbas nomine Zlauco *) Misit ei monachos aliquos, qui quinque fuerunt Hic annis, et eum uirtute locum coluerunt. Hic in vicino prope nos situs est locus ille Sicut adhuc locus esse videtur amenus ibidem, Et vineam quandam plantauerat ars meliorum, Bernhardi cella fuerat locus ipse vocatus, Qui uero tunc degentes dicti fuerant monachelli. Et prouidit eis in cunctis vir bonus ille, Atque ministrabat sua queque fideliter ipsis In quantum potuit; tandem venit pater illuc, Quomodo se regerent cupiens invisere fratres, Et cum perspiceret, videt hic, quod non placet ipsi ; Et quia pompose mentis fuerat pater idem, 523 a krásnou a vznešenou Marketu. Za pana Bočka vdala se šťastná Eufemie, jež brzy porodila krásnou dceru a dva syny, Smila a Gerarda. Eliška provdala se potom za Smila z Lichten- burka a porodila mu Smila a ostatní bratry. o nichž nyní nebudu vyprávěti, nýbrž později. O Jamu z Polné a jeho klášteře. Urozenÿ mnż jakys, jmenem Jan (ili Jenec, seděl na Polné; byl moudrý, nábožný a bohatý do- -sti, ale neměl žádných dětí. Jeho byl tento celý mnobym známý les. I přiměla jej nábožná mysl jeho k překrásnému slibu, že totiž založiti chce Kristu klášter řádu onoho, který vůbec sluje režný. Pročež jal se tento dobry muż usilovati v Oseku, aby mu ustanovení byli někteří: z mni- chů. Zkrátka tehdejší opat jmenem Slávek po- slal mu některé mnichy, kteří pět let tu po- byli a ctnostně v místě tom přebývali. Misto to leží v blízkém od nás sousedství a zdá se býti příjemno až posud; i založili tam také jakous vinici. Misto samo nazváno cela sv. Bern- harda, a ti kdo tam obývali, byli mnichy. I staral se o ně ve všem dobrý onen muž a poskyto- val jim věrně ze svého, pokud mohl. Konečně přišel tam otec (opat), chtěje dohlednouti k bra- třím, jak se chovají: i shledal tu něco, co se mu nelíbilo, a že byl ducha vysokomyslného, neboť z urozeného stavu pocházel, řekl,že nemohou snášeti lidé jeho takového nedostatku, předstíraje nevim jaký. Později dověděl jsem se, že po- vstal mezi některými jakýs rozkol pro pomluvy. 1) desponsant ruk. — *) Byl to bezpochyby Havel z Lemberka laké z Jablonné zvaný, syn Markvarta: ale Ze jmeno Mavel mezi Markvartici testo piichózi, tóżko udali čas úmrtí jeho. — 9) Boček, syn Gerharda z Obřan. komorníka olomúckého, zastával rozličné úřady zemské na Moravě: byl maršálkem markrabiho. podkomorím brněnským, purkrabím znojemsli$m a jmenuje se také hrabětem 7 Bernekku. Zemiel 20 Pros. 1255. — *) Smil. z Lichtenburka, syn Jindiichu ze Zitevy, prichází v listinách v létech. 1243 — 1269. — 5) Botschconem ruk. -- O rodu osoby té nedá se nic určitého: říci. — 7) AG v ruk. josné Zlauco jest, pieméuil to Rópell chybné na Zlauco, Tento Slávek byl syn Bohuslava, zukladutele kláštera Oseckého, u bratr mocného Borše z Oseka čili 7 Riesenburka, odpůrce a nepřítele krále Přemysle Otokara ll, Opatem oseckym jmenuje se v listináeh z r. 1238-1210, se pid hi později stal se biskupem. R. 1250 byl jiż mrtev. Srv. Erben, Reg. I, 578. 

Strana 524
524 LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Hic siquidem generis gaudebat nobilitate, Iratus dixit non posse suos tollerare Defectum talem, pretendens nescio qualem, Postea percepi, quod pro blantibus 1) esset Inter eos quosdam talis dissensio facta. Vnde superba sua mens ipsos tunc reuocauit, Atque suos monachos secum ducens remeauit. De quo vir bonus hic doluit multumque gemebat, Quod sua ceu voluit virtus non proficiebat. Et sic cessauit subito construccio talis. Sed tamen ecclesia Nicolai mansit ibidem, Per longum tempus [in] Mnyscow 2) postea dicta. Est verum dictum, nunquam fiet quoque fictum, Hoc quod scriptura narrat nobis generalis : Quam pater e celis fundat, fundacio durat, Sed quam non fundat, talis fundacio transyt. Sic domini manus illam non fundasse uidetur: Nescio iudicio domini, quo sit locus ille Tam cito deletus sic a domino reprobatus. Ille tamen miles et vere nobilis ipse Non ideo cessat Christo sua soluere vota, Ast hoc, quod potuit, fecit, sua predia tradens Fratribus et viduis aliis quoque religiosis; In Drowowicz3) locat ipse crucem gestantibus amplam Ecclesiam satis et pulchram, que cernitur ecce, Et bona plura dat hiis super aram virginis alme. Cetera conseruat hac cum silua sibi soli, Et sic cottidie Christo domino famulatur, Quem precibus sic assiduis de corde precatur. Pročež ve vysoké mysli své povolal tenkrát mnichy nazpátek a hned s nimi domů se na- vrátil. Toho bylo líto dobrému muži tomu, i na- říkal mnoho, že úmysl jeho nedošel konce, jak si byl přál. Takto náhle zrušen založený klá- šter, ale chrám sv. Mikuláše tam zůstal, jmeno- vaný dlouhý čas potom na Mníšku. Pravda jest a nikoli výmysl, co praví písmo obecné: co za- ložil otec nebeský, trvá, co nezaložil, zachází. Zdá se, že ruka páně nezaložila klášteru onoho, i nevím, jakým soudem páně tak brzy zrušen a odsouzen byl od boha. Nicméně onen opravdu urozený rytíř nepřestával Kristu plniti sliby své; činil, co mohl, dávaje statky své bratřím a vdovám a jiným řeholníkům; i vystavěl v Drobovicích sám křížovníkům chrám velmi velebný a krásný, který posud jest vidět, a dal jim mnoho statků na oltář svaté panny. Ostatní s tímto lesem ponechal sobě; a tak sloužil po všechny dny pánu Kristu, k němuž neustále srdečně se modlil. Quomodo Prsibizlaus acquisivit siluam. NObilis interea vir strenuus ac venerandus, De quo narraui vobis, dominus Prsibizlaus, In Crisans mansit, quod tunc fundauerat ipse, Sed nondum fuit hoc castrum, quod cernitur ecce. Exterius miles, monachus fuit hic tamen intus, Deuotus namque 4) fieri claustrum monachorum Cogitat, assidue tractans hoc nocte dieque, Qualiter incipiat et quomodo compleat illud. Congregat ergo sibi summam quantamlibet 5) auri Ac eris multi, tractans cum coniuge fida, Sybilla dicta, que semper sit benedicta. Cumque simul meditarentur, non est locus illis, Kterak Přibislav získal les. Zatím urozený a ctihodný muž, o němž jsem vám vypravoval, pan Přibislav zůstával v Křížanově, který tenkrát sám byl založil, ale nebyla to ještě tvrz, kterou vidíme nyní. Světu byl rytířem, ale v duchu svém mnichem, i za- mýšlel v nábožnosti své založiti klášter, pře- mítaje dnem i nocí, kterak by to začal a pro- vedl. I shromážďoval značnou čásť zlata a stříbra pojednávaje o tom s věrnou manželkou, jmeno- vanou Sibyllou, jež blahoslavena budiž povždy. Když tak spolu o tom přemýšleli, shledávali, že nemají místa, kde by mnichům založili klá- 1) Tak rukopis. Röpell mysli, nemá-li se čísti pro bladantibus; bladare prý tolik co síti. — 2) in nyscow Rö- pell. — 3) Drobovice ves v okresu Čáslavském na někdejším panství Žlebském mající asi 450 obyv. Býval to klášter rytířů řádu Německého. — 1) manque ruk. — 5) quantulibit ruk.

Strana 525
LETOPIS ŽDÁRSKÝ VĚTŠÍ. 525 Quo monachis ipsis valeant conponere claustrum. Contigit interea vice quadam, quod Prsibizlaus Predictus miles ad Ientzonem properaret, De silua cupiens secum tractare, quod et fit. Nam cum colloquium miscerent insimul ambo, Contigit, vt dominus Prsibizlaus quereret illum, Quomodo de claustro staret, quod ceperat ipse Ponere, uel quali modulo cessasset ab ipso. Ille refert subito sibi singula facta reuelans, Qualiter egisset secum Zlauco pater abbas, Et quod adhuc talis et siluula tanta maneret. De quo gauisus dixit iterum Prsibizlaus: O deus, o Christe, meus esset si locus iste Cum silua tota, tunc possem soluere vota, Et tibi soluissem, tunc letus, lecior essem, Nam voui Christi fundare domum genitrici Ordinis illius, griseus qui vulgo vocatur; Hoc eciam conpleuissem bene, si potuissem, Nam mihi non locus est, quamuis sit summula tanta Argenti nec non auri et sint predia tanta; Si tua gracia vel mea munera iungere posset, Quod mihi totalem uel partem vendere velles Istius silue, uel Christo tradere gratis, Sed non est gratis, quod ob eius honoris amorem Confertur, qui nos plasmauit, sanguine lauit;— Virginis ac alme Christi genitricis honore Et confessoris et pontificis Nycolai, Quorum proposui, si possum ponere templum. Talibus auditis vir prudens atque beatus, Namque deo gratus fuit exaudire paratus, Hecque dixisse fertur uel talia verba: Sicut dixisti, si ponere disposuisti Et fundare domum domini genitricis honore Et confessoris domini nostri Nycolai, Accipe, construe, fac, ut vis cum siluula tota; Coram te poteris tua nunc bene soluere vota, Vt tibi sic mihi fac claustrum genitricis honore Christi, fecissem quia dudum, si potuissem; Vt bene scis, forsan placuit non omnipotenti. Sim licet indignus, siluam tibi trado libenter, In quantum valeo simul adiuuabo frequenter. De quo non modicas grates retulit Prsibizlaus, Et fore se spondet sibi fidum semper amicum, Atque cifum pulchrum sibi porrigit hic ad honorem Huius amicicie, marcas ter quinque valentem Argenti, quem suscepit tunc lenczo libenter, Et sibi fert grates magnas seruatque decenter. Tunc quasi vir prudens dictus dominus Prsibizlaus šter. I stalo se jednou, že nadřečený rytíř Při- bislav k Jencovi přišel, chtěje s ním jednati o lese, což se také stalo. Nebo když spolu roz- mlouvali, stalo se, že pan Přibislav otázal se ho, jak se to má s klášterem, který zakládati byl počal, a jakým spůsobem od toho upustil. Ten vypravoval mu hned vše zevrubně, kterak jednal s ním opat Slavek, a že posud úmyslu nezměnil, a les ostal v témže stavu. I zarado- val se Přibislav a řekl: O bože! o Kriste! kdyby ono místo bylo moje s lesem celým, mohl bych vyplniti slib svůj, a kdybych jej vy- plnil, byl bych veselejší. Neboť přislíbil jsem, že založím rodičce Kristově klášter onoho řádu. který vůbec slove režný: i byl bych vyplnil slib, kdybych byl mohl. Nemámť místa, ačkoli mám něco stříbra a zlata a statků nemovitých. Kdyby milost tvá a štědrost má spojiti se mohly, že bys chtěl mi prodati celý onen les neb ně- jaký díl, aneb dáti ho Kristu darmo — však není darmo, co se dává z lásky k uctění onoho, který nás stvořil a krví svou umyl, — a k poctě svaté panny a rodičky Kristovy a sv. Mikuláše, biskupa a vyznavače, jimž ustanovil jsem za- ložiti chrám. To uslyšev muž moudrý a blaho- slavený (neboť milý byl bohu a hotov poslou- chati jeho) as takto prý odpověděl: Jakož jsi pravil, ustanovil-lis založiti klášter k poctě rodi- čky páně a sv. Mikuláše vyznavače, vezmi, stav, nalož, jak chceš, s lesem celým; nyní budeš s to slib svůj vyplniti. Svým i mým jme- nem vystav klášter k poctě rodičky Kristovy, neboť já sám dávno byl bych stavěl, kdybych byl mohl, jak dobře víš; ale snad nelíbilo se tak všemohoucímu. Jakkoli jsem nehodný, rád ti odevzdávám les, i pomáhati ti budu, po kud stačím. Přibislav děkoval mu velmi a slibo- val, že mu bude vždy přítelem věrným; i dal mu krásnou číši na poctu přátelství tohoto v ceně 15 hřiven stříbra. Rád přijal ji tenkrát Jan, děkoval mu mnoho a uschoval ji s vážno- stí. Jako moudrý muž prosil jej pan Přibislav, aby mu o tom dal zápis aneb aby smlouva tato u přítomnosti mnohých opakována byla. I učinil tak Jan, poněvadž byl muž dobrý a věrný, a jako činí lidé dobří, snadně a lehce povolil k takové prosbě; nebo všecko byl prvé odevzdal pánu, zakládaje jemu nábožně klášter.

Strana 526
526 Hunc rogat, ut super hoc facto sibi litera detur, Vel coram multis hec pactio sic recitetur. Et facit hoc Ienczo, quia vir bonus atque fidelis, Vt faciunt'recti, permisit se prece flecti. Omnia quippe sua domino conmiserat ante, Cum sibi deuote claustrum fundauerat ipse. Fructibus ex eius queuis cognoscitur arbor, Qui bonus ante fuit, potuit leue post bonus esse. Sic bonus iste bonis cognoscitur actibus eius, Vnde fuit facilis sibi consensus Prsibizlao. Cum sic conplessent hec omnia, que voluissent, Ambo gaudentes simul ad sua redierunt. Est lenisch letus, letissimus est Prsibizlaus, Quod domino vota poterat sua reddere tota. Hie, precor, attente debes attendere lector, Sicque notare potes hiis in verbis manifeste, Quod !) sit fundatus eciam per eum locus iste, Qui talem siluam gratis dedit et nichil?) inde Abstulit?), excepto tantummodo calice solo. Sed non est gratis, quod pro Christo datur vlli ; Nam dominus propria persona taliter inquit, Qui dat aque modicum sicienti nomine Christi, Retribuetur ei, nec merces deperit eius. Ergo cifos multos valeat cum siluula tanta, Non manet inmerito, si saluetur dator eius; Sicut sum certus, quod nullum transit invltum Peccatum, sic et elemosina nulla peribit; Sed dominus, qui cuncta videt, discernit vtrumque, Nam bona pro meritis, pro demeritis mala confert. Hic in Sar primus est fundator Pribizlaus, Vivere quem credo cum Christo pro benefactis. Est tamen in celis comes illi Iencezo fidelis, Qui sua sponte dedit Christo nichil inde reposcens, Namque cifos multos, vt dixi, silua valeret, Hanc qui deberet uel digne soluere vellet. Ergo deus celi precamur corde fideli: Omnes, qui nobis faciunt bene, ceu bonus iste Fecit, qui siluam tribuit, pie suscipe Christe! Vir tamen iste bonus posthec vixit breue tempus, Nec non in Drowowitz per amicos fit tumulatus). Wichardus ®) dominus propior fuit eius amicus, Qui iacet in Drowowitz eciam tumulatus ibidem, Dictus de Tyrna, vir strenuus atque famosus, Ac auus istorum fuit in Polna puerorum, Quorum mortuus est vnus, sed et alter adhuc est. LETOPIS ZDARSKY VETSI. Každý strom poznáváme podle ovoce; kdo prvé byl dobrý, také potom lehko mohl býti dobrým : tak také tohoto dobrého muže poznáváme po dobrých jeho skutcích. Proto byla shoda mezi nim a Pfibislavem lehká. A když tak vyplnili vše, co zamýšleli; oba radostně domů se na- vrátili. Radoval se Jenec, velmi se radoval Při- bislav, Ze mohl nyni vyplniti plné slib pánu. Buď pozorliv tuto, čtenáři, z těchto slov zřejmě vychází na jevo, že založen jest klášter tento také skrze toho, jenž takový les dal darmo a ničeho za to nevzal než číši, Však není darmo, co komu dáno pro Krista; neboť pán sám pravi: kdo podá vody napit Ziznivemu jmenem Kristovým, tomu bude odplaceno i ne- zahyne mzda jeho. Ač tedy les tak velký mno- hých čiší cenu má, nezůstane bez odplaty, spasen-li bude dárce jeho. Jakož jistotu mám, že žádný hřích nezůstane bez trestu, tak žádná almužna nepřijde na zmar, nýbrž pán, který vée vidi, rozsuzuje obé i udili za zásluhy do- bré a zlé za hříchy. Jest tedy tuto ve Žďáře prvním zakladatelem Přibislav, jenž za zásluhy své, jak věřím, žije s Kristem; však jemu prů- vodcem jest na nebesich věrným Jan, který darmo Kristu dal a ničeho nepožádal; nebo jak jsem řekl, byl by měl les cenu čiší mno- hých, kdyby byl měl slušně platiti ten, jemuž náleželo. Proto, bože nebeský, prosime se srdcem důvěrným: všecky, kteří dobře činí, jako onen dobrý učinil, který les dal, přijmiž v náležitou odplatu, Kriste! Onen dobrý muž žil potom jen krátký čas, i pochován jest od přátel v Drobovicích. Nejbližší přítel jeho byl pan Wichard, ktery také leží pohřben v Drobo- vicích, přijmím z Trnavy muž statečný a pro- slulý; byltě on děd oněch v Polné, z nichž je- den zemřel, druhý posud živ jest. Také pan Zdeněk byl jeho přitel, od něhož pocházejí oni synové na Pribislavi, z nichZ jeden zemřel, druhý posud žije. I myslím, že také byl jeho přítel pan Zdeněk, od něhož pocházejí oni sy- 1) guot ruk. — 2) nichi ruk. — 9) abutit ruk. — *) tumlatus ruk, — 5) Wikard z Trnavy pricházi v listi- nich od r. 1244—1262; 1. 1265 byl jiz mrtev. Srv. Reg. Boh. dil 1 a IL 

Strana 527
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Et Scenko!) dominus eciam fuit eius amicus, Qui fuit istorum nunc in Prsbzla puerorum, Quorum nunc vnus est mortuus, alter adhuc est. Credoque quod dominus Jenco ?) fuit eius amicus, Istorum, qui nunc sunt in Mesirisch, puerorum, Domini Jesconis *) Buzonis*) sicque Thobie 5). Sum quia digressus, sed nunc ad prima reuertor. Et sic obtinuit siluam dominus Prsibizlaus, In qua postea Sar, domus hec, est edifficata, Atque deo dante melior fit, quam fuit ante. Quod Prsibizlaus commisit Boschoni fundacionem. PRedictus dominus Pribislaus cum senuisset Atque suas natas ex more viris sociasset, De quibus hic iam non ad presens dicere possum, Sed tamen, ut potero, vobis ego postea dicam, Vt pote vir prudens cepit pensare futura, Scilicet eternam vitam, mortemque perhennem. Vt prius audistis, voluit quoque ponere claustrum Ordinis illius, qui Bernhardi vocitatur, Sed quia non potuit, sicut voluit, cito tale Claustrum fundare, cepit tamen hec meditari, Vt saltem quidquam faceret pro nomine Christi ; Vnde Minoribus in Brunna dedit hic bona plura, In quorum iacet ecclesia Brunne tumulatus, Nam dilexit eos, alios quoque religiosos, Sed tamen in corde nunquam dimisit amorem, Quo fuit astrictus griseorum religioni, Quorum rigorem nimio dilexit amore. Hinc conabatur ipsorum ponere claustrum, Et summam, quantam 9) potuit simul eris et auri Cum silua iam predicta conseruat ad ipsum Claustrum fundandum, tempus cum venerit aptum. Cum iam complesset e& cuncta parata fuissent Inpromptuque forent ea, que debebat habere, Heu dictu venit subito?) mors illa molesta, Que semper solita est prestare funebria mesta, Et tulit e medio dignum dominum Prsibizlaum, Nec datur in propria persona ponere claustrum. Sed tamen antequam moreretur, nunccius eius Mittitur ad generum Botschonem nomine, Znoyme Castellanus vbi tunc dicitur ipse fuisse; Nuncciat ergo sibi prefatus nunccius ille, 527 nové z Meziříčí; pan Jav, Beneš a Tobiáš. Uchýliv se od svého vypravování chci se nyní vrátiti tam, kde jsem přestal. Tak obdržel pan Přibislav les, v němž potom vystaven byl klášter Žďárský, i stal se tak pomoci boží lepším než býval prvé. Kterak Přibíslav svěřil založení Bočkovi. Nadřečený pan Přibislav, když byl sestárnul a dcery své jak vobyčeji bývá, vyvdal .za muže, o nichž nyní nemohu vypravovati, ale, jak: budu moci, potom vám povím, jako muž moudrý počal přemýšleti o budoucnosti, totiž o životě věčném a věčné smrti. Jak prvé slyšeli jste, chtěl také založiti klášter onoho řádu, který slove sv. Ber- narda, neż nemoha tak rychle, jak zamýšlel, klášter takový založití, počal pomýšleti, aby aspoň něco učinil pro jmeno Kristovo. Protož dal bratřím Menším v Brně mnohé statky, v jejichž chrámě v Brně odpočívá pohřben ; neboť miloval je a vedle nich také jiné řeholníky; ale v srdci svém nikdy neupustil od lasky, s kterouż Inul k řeholi bratří režných, jejichž: přísnost obzvláště mu byla milá. Pročež zamýšlel založiti jim klá- šter, i uschovával stříbra a zlata, jak mohl, k založení kláštera toho v nadřečeném lese, až by k tomu nadešel vhodný čas. Když již vy- plněno a přichystáno bylo všechno a pohotově, čeho měl zapotřebí, ach nenadále přišla ne- vhodná ona smrt, jež vždy pfindsivż smutek mnohý, i uchvátila hodného pana Přibislava a nedopřála založiti klášter jemu samému. Ale prvé než zemřel, poslán posel k zeti jeho jme- nem Bočkovi do Znojma, kdež prý on ten- krát byl purkrabím, aby mu zvěstoval, že tehán jeho Přibislav jest nemocen, a požádal jej, aby rychle k němu pospíšil, ač chce-li ži- vého jej spatriti. I nemeškal dobrý onen Bo- ček vydati se na cestu a dostaviti se rychle *) Stenko Rópell. Jest to Cenók v letech 1283—1314, a Ceńka, jenż dale, první ještě živ. — *) Zenco ruk. byli synové Jena z Meziříčí, komorníka syn Jindřicha ze Žitavy, který měl syny Hynka z Piibislavi, jenž přichází se jmenuje r. 1288. Tento byl již mrtev, když se teto kronika sklá- a Rópell. — ?)— 5) Jesek z Meziříčí, Bušek z Lomnice a Tobiáš Tasovu cúdy Brněnské. — ©) quam tam ruk. a Rópell. — 7) nemá ruk. 69 

Strana 528
528 Quod socer ipsius egrotaret Preibizlaus Atque rogaret eum, quod ad hunc!) subito pro- peraret, Si dignaretur tamen illum cernere viuum. Vnde vbi ille bonus Botscho non tardat ?) abire Atque suum socerum .curat properanter adire; Et cum venisset, suscepit eum socer eius Gaudenter dicens ?), o Botscho venis 4) bene filij, Ecce vocante deo vadam iam iam moriturus, Tu scis, quod volui fundare domum genitrici Ohristi, nec possum, forsan dignus quia non sum, Sim licet indignus, fidei tamen hoc gero pignus, Quod sunt in prompto *) michi pecunia, silua, Cetera quam plura, quibus hoc fundare volebam, Si Christo domino de me misero placuisset. Es quia tu dignus forsan, pater ille benignus Hec tibi seruauit Christus, qui cuncta creauit; Ergo viriliter incipe, prospere perfice Christi Atque dei genitricis honore domum monachorum, Qui precibus sanctis pro nobis iugiter orent, Et mea tu vota pro me rogo soluito tota, Vt michi sic tibi fac, et sint conmunia nostra, Omnia, que mea sunt, tua sint, tantummodo fac nune; Hec tibi conmitto, scio te fore namque fidelem. Tunc iubet afferri sibi pondus eris et auri, Ponderat ergo sibi tunc aurum, ponderat ac es, Auri quatuor X, argenti quatuor et C. Siluam cum fundo sibi contulit omnia, dicens: Fili mi care, tibi que dixi, memorare, Noli tardare quantocius 5) hec operare. Boscho suo socero respondit talia flendo: Que modo dixisti, tu, que fieri voluisti, Ipsa libens faciam pater optime, si deus ipse Est mihi propicius, si wlt iuuare volentem Atque dei genitrix me iuuerit hec operantem. Non solum tua, sed mea do bona cuncta libenter, Vt possim Christi fundare domum genitrici Nec non pontifici confessori Nyocolao. Ergo securus pater esto licet moriturus, $i sum victurus, non est labor mihi durus. Hec cum dixisset, vale fecit ei socer eius Et de promissis magnas grates referebat. Tunc est Bothschoni factum sicut Salomoni, Cui pater ipsius vniuersa parauerat ante, LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. ku tchánu svému; a když přišel, přijal jej tehán radostně řka: Bočku, synu, přicháziš vhod, ejhle dle vůle boží jižjíž umírám. Ty víš, kterak jsem chtěl založiti klášter rodičce Kristově, ale nemohu, snad nezasloužil jsem toho; než, třeba nehoden, předce naděje k tomu jest tím, že mám pohotově peníze, les a jiného dosti mnoho, z čehož založiti jsem jej chtěl, kdyby se Kristu pánu ve mně bídném bylo zalibilo. Jelikož snad tys hoden, a onen dobrotivý otec Kristus, jenž vše stvořil, pro tebe to ponechal: protož mužně počni, šťastně dokonej k poctě Krista a rodičky boží klášter mnichů, kteří: modlitby svaté za nás neustále by vysílali; i vyplň za mne vše- cky sliby mé, učiň tak pro mne i pro sebe a budiž to dílo oběma nám společné; všecko, co mám, budiž tvé, jen to nyní učiň. Toto svě- řuju tobě, neboť vím, že vykonáš přání mé. Potom dal si přinesti všechno stříbro a zlato, i zvážil mu napřed zlato, potom stříbro, a bylo zlata liber 14, stříbra 104. Les s půdou ato všechno mu odevzdal řka: Milý synu můj, buď pamětliv toho, co jsem ti řekl, nemeškej vykonati to co nejdříve. I odpověděl Boček s pláčem tchánu svému takto: Co jsi právě řekl a sám učiniti chtěl, já rád vykonám, nejdražší otče, propůj- čí-li mi bůh milost svou a pomoc chtějícímu a pomůže-li mi v práci této rodička boží. Ne- jen tvé ale i své statky rád všecky dávám, abych založiti mohl klášter rodičce Kristově a biskupu a sv. Mikuláši vyznavači ; proto bu- diž bezpečen, otče, ač umiráš, budu-li živ, ne- bude mi obtížna práce tato. To když byl řekl, rozloučil se s ním tchán jeho a za učiněný slib mnoho mu děkoval. I stalo se Bočkovi jako Šalamounovi, jemuž otec vše byl připra- vil, aby mohl chrám slavně vystavěti pánu: tak tchán jeho vše mu byl připravil, aby mohl založiti klášter rodičce boží. A když vše byl připravil, co chtěl, pořídiv o všem umřel pan Přibislav za obecného pláče služebnictva léta 1251 v den sv. panny Juliany muéenice. Télo jeho není však tuto pohřbeno, poněvadž tento klášter ještě nebyl vystaven, nýbrž leží v Brně u bratří Menších. Po smrti Přibislavově vdova ")huane a čárku nad řádkem mezi u a a má ruk. — ?) tradat ruk. — *) dicans ruk. — 4) venias ruk. — 5) promptu Růpell. — 9) guantocicius ruk, 

Strana 529
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Vt posset clare templum domino preparare; Sic socer istius sibi cuncta parauerat ante, Vt posset domini fundare domum genitrici. Et cum conplessent hec omnia, gue voluissent, Dispositis cunctis moritur dominus Prsibizlaus Seruis, ancillis lacrimantibus omnibus illis Anno Mille. duo. C. quinquagintaque primo, Martiris in festo TIuliane virginis alme. Ipsius corpus non est tamen hic tumulatum, Hoc claustrum quando nondum fuit edificatum, Sed iacet in Brunna fratres apud ipse Minores. Post mortem tamen ipsius coniunx Prsibislai Heinrico de Sitauia Sibilla nupsit, Domini Zmilonis de Luchtenburg genitori, Sicque pater matrem natam quoque natus habebat. Hic tamen Heinricus non longo tempore vixit; Eius post mortem mansit viduata Sibilla, Et iuxta claustrum iam fundatum manet illa Et fit fundatrix venerabilis et veneranda. Quod Botscho fundauit Sar. TVnc dominus Botsclio, vir strennuus et probus ille, Non segnis fundator erat sed protinus ipso, Quo socer ipsius obiit, mox aduocat anno De Pomuk monachos huc in Sar, quos recitabo, Cum tempus fuerit, e£ eorum nomina dicam. Et tunc in Pomuk Perchtoldus erat pater abbas, Qui monachos misit cum libris omnia tradens, Ac hiis prouidit Botscho vir nobilis ille Atque ministrabat ipsis dans omnia large; Et tunc degebant, vbi nunc est curia nostra, Ante fores claustri fuerat tunc villula parua, Illic degebant, donec loca grata pararent; Et datus est ipsis procurator Fridericus. Tunc dominus Botscho cum fratribus atque mi- nistris Per siluam vadens loculum dum quereret aptum, Quo possent melius ipsum componere claustrum, Repperit ipse locum talem, quem cernitis ecce. Tunc extirpare siluam precepit ibidem, Vt fieret campus, ubi claustrum ponere posset. Iste locus placet inter aquas Sasam !) quoque Polnam In metis ipsis, vbi conueniunt sibi terre Arta Morauia, lata Bohemia, sed tamen ambe Sunt domini terre, quicunque est rex Bohemorum. 1) Žďár leží na Sázavě. 529 jeho Sibylla vdala se za Jindřicha z Žitavy; otce pana Smila z Lichtenburka, a tak měl otec matku a syn dceru. Než tento Jindřich nebyl dlouho živ; po jeho smrti zůstala Sibyila vdovou a bydlela nedaleko kláštera tohoto již založeného, i stala se jeho ctihodnou zakla- datelkou. Kterak Boček založil Žďár. Potom pan Boček, ten řádný a hodný muž, o založení dbal, a téhož ještě roku, jehož tchán jeho zemřel, povolal sem do Žďára z Pomuku mnichy, které jmenovati budu, až bude k tomu příhodný čas. Tenkrát byl v Pomuku opatem Perchtold, který sem mnichy poslal dada jim vše potřebné i knihy. I staral se o ně muž onen urozený Boček a poskytoval jim všeho hojně; bydleli tenkrát, kde nyní jest náš dvůr; před branou kláštera býval tenkrát malý domek, tam bydleli, až připraveny jim mistnosti příjemnější; i dán jest jim za správce Fridrich. Tenkrát pan Boček s bratřími a sluhami po lese obcházeje místo vhodné hledal, na němž by mohli sluš- ně vystavěti klášter, i našel sám to misto, které zde vidíte. Poručil tu vymýtiti les, aby byla pláň, kde by mohl vystavěti klášter. Mí- sto toto se mu zalíbilo mezi řekami Sázavou a Polnou, na samém pozemi, kde sbihaji se zemé úzká Morava a široké Čechy, ale obě náleží pánu jednomu a tomu, který jest králem Če- chů. Klášter tento náleží: k právu pražskému, čemuž biskup Bruno, muž opatrný a proslulý i ozdobený ctnostmi všelikými, hrubě se netěšil, spíše litoval v srdci svém, že nenáležel k právu 69* 

Strana 530
530 Ad ius pragense!) claustrum sed pertinet illud, Quo presul Bruno *) vir prouidus atque famosus Omnibus ornatus virtutibus et decoratus, Non bene gaudebat?), pocius sed corde dolebat, Quod non pertinuit in Cremsyr ad sua iura, Nam sibi dilectus multum fuerat locus iste, Quod tamen hiis monachis aptum rectumque fuisset. Sed presul quidam monachus tunc mansit in Ozzec, Iste vocatus adest, semper loca consecrat ista, Sic Petri sic et Iacobi sic atque *; Johannis. Ast ibi tunc, vbi nunc piscina parata videtur, Edificant stupas?) et ibidem commoda fiunt De lignis facta peregrinis fratribus illis. Tunc abbas primus fuit hic dictus Fridericus, Tunc Botscho fundum precepit fodere templi, Aduocat et tunc pontificem*), veniunt quoque multi, Et magnus factus est concursus populorum, Teutunici veniunt, accurrunt atque Moraui, Montani multi?) veniuntque senes et adulti, Cum pueris iuuenes, cum virginibus mulieres, Omnes adueniunt, et fundamenta sacrantur, Seruitur Christo, datur indulgencia multa, Cum qua discedunt letantes ad sua quique. Assunt angelici, fit fugaque demoniorum, Que cum conspicerent laudes accrescere Christi, Abscedunt tristes laudes non ferre valentes Christi. Tunc cecidit per eos pars maxima silue Funditus ex terra, quod circumquaque videtur, Precipue prope nos, vbi nunc piscina videtur Siluula tota cadit, sed ibi nunc altera creuit. TVnc eciam Zmilo de Leuchtenburg homo diues, Nobilis et largus, magnus re, corpore, fama, Strennuus et miles cepit fundare capellam Hic et perfecit Christi genitrici honore. Quando conuentus venit in Sar, tunc fuit annus Millenus duo. C. quinquagenusque secundus, Cumque sacraretur fundus templi fuit annus Millenus duo. C. ac. L. et tercius ille*), Qua fuit inventa, fuit illa dies crucis alme. Hoc anno moritur rex quartus nomine Watzlaw ; Tempore sub tali deponitur hic Fridericus, Post mortem patris fit quintus rex Bohemorum, Tempore cuis erat pax et concordia terris: LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. jeho do Kroměřiže, nebo milé mu bylo velmi místo toto; a to bylo by bývalo mnichům těmto také vhod. Jakýs biskup mnich bydlel tenkrát v Oseku, ten povolán byv přišel a po- svétil místo ke cti jak sv. Petra, tak Jakuba, tak i Jana. Pak tam, kde nyní vidime vyhloubeny rybník, vystaveny síně a udělány dřevěné pří- bytky příchozím bratřím. Tenkrát prvním opa- tem byl zde jmenovaný Fridrich. Potom kopati dal Boček základy chrámu a zavolal biskupa: i přišli mnozí a sešlo se velké množství lidu, přišli Němci, přišli také Moravané, mnoho též horníků, přišli starci a muži, hoši a mládenci, panny a ženy, všichni přišli oslavit založení kláštera. Slouženo Kristu, rozdávány odpustky mnohé, s nimiž každý plesaje domů se vracel. Přišli kůrové andělští a stal se útěk zlých du- chů, kteří spatřivše, kterak přibývá slávy Kri- stovy, smutně odcházeli nemohouce snášeti osla- vování jeho. Potom zporážena jest přičiněním jich převeliká čásť lesa do kořene, jak všady jest vidět, zvlášť blízko nás, kde jest nyní vidět rybník, zporážen celý les; tam ale nyní zase vyrostl jiný. Potom také Smil z Lichtenburka, muž bo- hatý, urozený a štědrý, znamenitý jměnim, sílou tělesnou a slávou, statný také vojin, počal sta- věti a dokonal zde kapli k poctě rodičky Kri- stovy. Když se sešel konvent ve Žďáře, tenkrát byl rok 1252, když pak byly posvěceny zá- klady chrámu, byl rok 1253 a den nalezení sv. kříže. Toho roku zemřel čtvrtý král jme- nem Václav, okolo téhož času sesazen zde Fri- drich (opat). Po smrti otcově dostoupi! vlády pátý král Čechů, za jehož času byl mir a svor- nost v zemích. J)t. j. u diecesí praské. — ") "mo ruk.; primo Rěpell. — 9) gadebat ruk. — *) sic gue Růpell. — %) scupas Růpell. — 9) potificem ruk. — 7) militi ruk. — 8) Tu po straně připsáno č. Anni fundacionis. 

Strana 531
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. QVi wlt scire tamen, fuerit quis Botscho beatus, Eius progeniem narrabo scire volenti. Vt verum fatear, est felix atque beatus, Qui Christo credens sua dat pro nomine Christi Et cuius panis elemosina pascit egenos, Sed tamen ipsius panis non!) pascit egenos Tantum, sed multi barones ac meliores Terrarum comedunt hunc panem cottidie nunc. Ergo saluati viuent per secula beati, Qui sua largiti bona sunt pro nomine Christi, Vt pascantur ibi pariter locuplex et egenus. Illustris baro (Botscho] fuit hic et strennuus armis ?), Fortis statura, bene conseruans sua iura. Huius erat genitor Gerhardus nomine, quodam De castro dictus, Obersen quod erat vocitatum, Nobile castellum satis hoc fuit et modo ruptum. Hoc in latino resonat quasi castra gygantum, Ober enim sclauice latine sonat quasi gygas, Teutunici castrum tamen huc Oberzez modo dicunt ?), Hoc in latino resonat quasi sessio maior; Sed prudens lector animo perpendere*) debet, Quod non deutunice sed de sclauico trahit ortum. Sic Sar est sclauicum, sonat hoc plantacio recens, Quamuis Teutunici Sar dicant gramina grossa, Sar non (de] tentunico sed de sclauico trahit ortum. Botscho eciam fertur tres germanos habuisse?), Quorum nomina sunt, Zmilo, Cvno 8), Nicolaus ?); Qui Cuno genuit Botschonem nomine quendam, Temporibus nostris et adhuc qui prouidus extat, Atque duas natas, Ymgramus duxerat vnam De Viztricz dominus, generans pueros per eandem ; Altera sed manet hic in Tuschnawitz monialis. Hospitale tamen hic Cuno postea fundat, Hoc dico, solum uidi natum Nycolai, Si fuerint plures nulli bene dicere possum. Tercius et fratrum de Strsilicz nomine Zmilo5), Hic bona multa satis habuit nullos quoque natos, Ergo proposuit Christo componere claustrum, 531 Než chce-li kdo věděti, kdo byl onen blaho- slavený Boček, tomu vypravovati budu o rodu jeho. Abych pravdu vyznal, šťasten a blažen jest, kdo maje víru v Krista statky své rozdá pro jmeno Kristovo a jehož chlebem a almuž- nou krmí se chudi; ale chlebem jeho nekrmi se pouze nuzní, nýbrž mnozí páni a zemané pojídaji nyní chleb tento každého dne. Kéž tedy blahoslavení žijí na věky, kdo uštědřili statky své pro jmeno Kristovo, aby živi byli zároveň bohatý i nuzný. Bylť ten věhlasný pán statečný ve válce, udatný osobně a dobře uměl hájit práva svá. Otec jeho byl Gerhard maje přijmíi podle hradu, který slul Obřany. Dosti zname- nitý býval to hrad, nyni právě jest zbořen. Jmeno znamená po latinsku jakoby „hrad gi- gantů“, nebo slovanské „obr“ znamená latin- sky ,gigas". Némei nazyvaji hrad ten Oberzez, což znamená po latinsku as „vyšší sidlo“; ale soudný čtenář musí povážiti, že nikoli v jazyku německém původu nemá, nýbrž ve slovanském. Jest také Žďár jmeno slovanské a znamená kraj nově osedlý*); ač Němci jmenují rákosí Sar, nepochází Žďár (Saar) z německého nýbrž ze slovanského. Boček měl prý tři bratry, jichž jmena jsou Smil, Kuno a Mikuláš. Kuno měl syna jmenem Bočka, který posud žije, pak dvě dcery; jednu si vzal za manželku pan Ingram z Bystřice a měl s ní syny; druha jest jepti- škou v Tišňovicích. Tento Kuno založil zde potom špitál. Z dětí Mikulášových viděl jsem pouze jednoho syna; bylo-li jich více, nemohu říci. Třetí z bratrů byl Smil ze Střelic; ten maje dosti mnoho statků, ale nemaje žádných dětí ustanovil se na tom založiti Kristu klášter, což později nábožně počal za našich časů, i jmenuje klášter ten po sobě Smilnheim ; prvé místo to slulo Vyšovice. Čtvrtý z bratrů byl sám pan Boček ; jeho manželka byla paní Eufemie, ctnost- mi váelikymi zdobená, krásná na pohled, pří- 1) non solum pascit ruk. — ?)Po straně připsáno čer. Boczko. — 9) Po straně čer. p. Obrzez — *)pro- pendere ruk. — 5) Po straně připsáno čer. “omina fratrum eius. — 8) Cono ruk. Praotec pánů z Kunštatu a z Po- děbrad, přichází v listinách v létech 1233— 1286. — 7) Mikuláš vyskytuje se v létech 1234 — 1253. — 9) Smil porkrabí brumovský (1254— 1272) zaloziv r. 1261 kláster Smilenheim nebo Vyšovický zvaný, zemřel bez dědiců. *) H. Jireček ve článku „Místní jmena v Cechách* (Pam. III. 227) vykládá Žďáry — hory rudné, železo- nosné (podle řeckého awdóyoov). Ale etymologie kronikářova bude as pravdivější; dle toho bylo by d jen eufo- nicky vsuto a jmeno zní tedy vlastně Žáry, t. j. míslo, kde po vyvrácení lesů kořeny se vypálily, aby se půda vzdělavati mohla. 

Strana 532
532 Quod post deuotus incepit tempore nostro Et vocat hoc claustrum proprio sub nomine Zmilnheim, Nunc Zmilnheim dictum, quod Wisowicz fuit ante. Sed quartus fratrum dominus Botscho fuit ipse, Ipsa eciam domina fuit Eufemia vocata, Omnibus ornata virtutibus et decorata, Aspectu blanda, clemens, affabilis illa. Antea ceu dixi genuit natam generosam !) Atque duos natos, Zmilonem*) sicque Gerhardum°). Tunc dominus Botscho iussit fundare capellam De lignis paruam, quod possent peallere Christo, Tunc vbi nunc presens piscina parata videtur; Nam muratores iam cottidie fabricabant, Cedentes lapides et eos melius resecabant, Vt cicius claustrum posset fieri bene structum. Hiis dominus Botscho mercedem dat lapicidis, Atque laborabant multi fortes lapicide. Nam genus hoc lapidum durum fuit atque superbum, Vt nullus tale leuiter contundere posset, Non nisi per duros ictus homo proficiebat. Ergo remunerat hos magnis mercedibus omnes, Hoc opus ut cicius per eos sic perficeretur. Fratribus et dominus est omnibus ut pater ipse, Sic probus ipse fuit, quam longo tempore vixit Vtpote vir prudens omni virtuteque pollens. Sed cito subtrahitur teneri domui domnus alme, Et teneris pueris rapitur prudens pater ille, Post mortem soceri quinto defungitur anno, Fundataque domo solum vixit tribus annis; Hoc est mille duo. C. quinquagintaque quinto. Hic dominus moritur temploque nouo tumulatur, Tunc vbi nunc chorus est medius ponitur mo- nachorum ; Et quia iam templum modice fuit edifficatum, Nulla columpna fuit, nec erat testudo parata, Vnde domicilium faciunt corpus super eius, Et pro defunctis ibi fit*) celebratio semper. Eufemia bona, felix ac illa Sibilla, Filia cum matre simul ambe tunc viduate Sic permanserunt Christo domino famulantes Atque domum pulchram faciunt, prope nos re- sidentes, Tune vbi nunc domus est infirmorum monachorum. LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. větivá a vlídná. Jak jsem dříve pověděl, porodila dceru a dva syny Smila a Gerharda. Tenkrát dal pan Boček vystavěti kapli malou dřevěnou, aby vni mohli bratří žalmy zpívati Kristu, tam, kde nyní vidět jest vyhlonbený rybník. A ze- dnici pracovali každého dne lämajice kämen a otesävajice, aby rychleji a dobře vystaven byl klášter. Kameníkům vyplácel mzdu Boček, i pracovalo tam mnoho silných kameníků. Nebo druh tento kameni byl velmi tvrdý, že jen stóżi kdo je mohl roztlouci, jen pádnými ranami lze bylo něčeho poříditi. Proto platil jim velkou mzdu, aby rychleji dílo dodělali. K bratřím a všem choval se pán tento jako otec, tak dobrý byl, pokud žil, jako muž moudrý a vše- likou ctností zdobený. Ale brzy odňat jest no- vému domu posvátnému pán ten a útlým dětem moudrý otec; umřel pátého roku po smrti tehś- nově (žiltě po založení kláštera jen tři léta), to jestroku 1255. Po smrti pochován jest pán tento v novém chrámě tam, kde nyní jest prostřední kůr mnichů; a poněvadž stavba chrámu málo ještě byla pokročila, nebyloť žádného sloupu ani klenutí; proto udělali nad tělem jeho schránku ; i odbývány tam vždy obřady za zemřelé. Do- brá Eufemie a šťastná ona Sibylla, dcera s ma- tkou, obě tenkrát vdovy, bydlely pospolu slouzice pánu Kristu, i vystavěly na blízku nás pěkný dům, tam kde jest nyní dům pro nemocné mnichy, a sidlely v něm. !) Aneżku, menżelku Vilka ze Śvabenic číli z Úpy, která zemřela r, 1296. — ?) Zemřel r. 1268. — 9) Ger- hard z Obřau měl za menželku Jitku z Felsperku (+ 1295) m zemřel r. 1291. S manzelkou tou mèl dvè dcery Eulemii (+1297) a Anežku (+ 1300) a dva syny, Bočka, který zemř. r. 1296, Aa Smila, jenž zemřel r. 1312. Tento měl za menželku Annu z Jindřichova Hradce, — *) sit Rüpell. 

Strana 533
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. De primis huc missis. NVnc me dixisse de fundatoribus illa Vobis sufficiant, post hec tamen amplius addam ; Sed de transmissis monachis huc nunc !) recitabo, A quibus iste locus fit fundatus memorabo. Quod duo monachi et duo conuersi mittuntur. Illis temporibus, quando domini fuit annus Millenus duo C quinquagenusque secundus, Tempore sub quarti Watslay nomine regis, Cum Pertholldus ?) erat in Nepomuk pater abbas, Virginis in festo *) sancte quoque mater Ayte *), Conuentus primus de Pomuk mittitur in Sar. Hys dispensator primus datus est Fridericus; Primo mittuntur monachi duo sic duo fratres, Wiricus monachus primus, Symonque secundus, Conuersus primus Stizlaus, Odikque secundus. Sed Wiricus statim redit in Pomuk, ubi*) manet Per tempus, sed post cum Wigando redit ipse, Ac ibi persistens moriturque secundus ibidem. Postea mittuntur Árnoldus cum Friderico, Heinrieus celle de Welhrad atque Iohannes, Qui prior est primus, Hermannus dyaconusque, Hic in Sar primus est defunctus monachorum. Tunc brabantinus lohan hic, alterque Iohannes, Tercius atque Iohan, Heinricus gallicus, ille Wigandus cum Wirico uelut antea dixi, Cunradus de Welhrad, Andreas postea custos, Et de Waltsachsen *) Helyas, de Cruce ?) Salmon. Tunc aliqui discedebant, alijque redibant, Ad propriasque domus aliqui monachi redeuntes, Ast ibant aliqui seculi vomitum repetentes, Ast aliqui seculo de predicto redierunt, Vt pater Albertus et Conradus, pater Allec. Primus abbas Fridericus de Pomuk. De stabilito conuentu. ERgo fit hic primus conuentus iam stabilitus, Abbas est primus, qui dictus erat Fridericus, Et brabantinus senior prior iste secundus, Arnold, Wigandue, Iohannes subprior iste, Qui prior est post hec, et postea sumitur abbas, Gallicus Heinricus, Helyas, de Cruce Salmon, 533 O prvních sem poslaných. Zatím postačiž vám, co jsem o zakladatelích pověděl, později přidám vice: nyni vyprävöti budu o poslaných sem mniších a poznamenám ty, od nichž misto toto jest obsazeno. O poslání dvou mnichů a dvou bratří. Léta páně 1252 za času čtvrtého krále jme- nem Václava, když byl otec Pertold opatem v Nepomuku, ve svátek svaté panny Háty, po- slán byl první konvent z Pomuka do Žďára. Za správce prvního dán jim Fridrich; i po- sláni dva mnichové a dva bratří, první mnich byl Wirik a druhý Šimon, z konversů první Zdislav, druhý Odik. Ale Wirik ihned se vrá- til do Pomuka, kdež zůstal po nějaký čas; ale později vrátil se s Wigandem zase, a zů- stával zde a druhý zemřel. Potom poslán Arnold s Fridrichem, Jindřich z kláštera Velehradského, a Jan, jenž první byl převorem, a jahen Her- man; tento první z mnichů pochován ve Žďáře. Potom Jan z Brabantu, druhý Jan, třetí Jan, Jindřich z Francouz, onen Wigand s Wirikem, jak jsem prvé pověděl, Kunrat z Velehradu, Ondřej potom kustos, Eliáš z Waltsas a Sala- moun ze Sv. Kříže. Potom někteří odešli, jiní se vrátili; někteří mniši odcházeli domů, jedni od- cházeli do bláta světského, jiní se z něho opět vraceli, jako otec Albert, Kunrat a otec Allek. První opat Fridrich z Pomuka. O ustavení konventu. I ustavil se zde první konvent. Prvním opa- tem byl jmenovaný Fridrich, dále převorem byl se- nior (Jan) z Brabantu, pak tu byli Arnold, Wigand, podpřevor Jan, který potom byl převorem, později opatem, Jindřich z Francouz, Eliáš, Šalamoun ze Sv. Kříže, Ondřej, Albert, Kunrat, otec Allek, Her- ?) modo ruk. — %) Přichází co opat v listinách již r. 1250. — 9) sancto ruk. — 4) Po straně připsáno Agath. — S nemá ruk. — 9) Cislerciácký klášler na pomezí Chebska nyní v Bavořích. — 7) Bezpochyby Sv. Kříž v Dolních Rakousích, kde jest posud klášter Cisterciäküv. 

Strana 534
534 Andreas ac Albertus, Cunradus, pater Allec, Herbort, Chunradus, Nycolaus, et ipse Rudolffus. Abbas sed primus, qui dictus erat Fridericus, Ecclesie fundus consecratur sub eodem, Hic annum solum fuit abbas, et sub eodem Anno deponitur, post cellerarius in Sar Est multis annis, posthec lapidumque magister, Hic eciam post hec rector fuit hospitaleneis. Hic tamen instituit fieri fora tunc prope ripam Destructa villa, vbi tunc monachi residebant, Hec primus fundat Ditwinus, postea iudex, Atque manebat ibi genitor meus et mea mater Cum reliquis multis, sed nunc nichil !) est nisi?) campus; Ipsum namgue forum Winricus postea rumpens, Transferri iussit, vbi nunc fora stare videntur. Est tamen ecclesia de lignis atque vetusta, Que fuit ante diu quam claustrum tempore longo, Fertur, quod sanctus Albertus sanxerit illam. Primo deposito tunc abbas sumitur alter, Nam post Chunradus de Pomuk mittitur abbas, Hic fuit hic in Sar anno tantummodo solo, Nec non dimidio, post hec deponitur ipse, Et redit in Pomuk, monachus vbi manserat ante ?). Tercius abbas Walthelmus de Zedlicz. POst quem Walthelmus de Zedlitz sumitur abbas, Qui paruum claustrum posuit cito fratribus suis De lignis illuc, vbi nunc piscina videtur. Atque nouem post hec annis claustrum stetit illud, In quo cum reliquis mansi bene quatuor annis. Eius temporibus Botschco defungitur ipse Noster fundator, eciam fit byblia scripta, Quam monachus quidam Rudgerus scripsit ab Ozzec, Quam felix domina precio conscribere fecit De proprio, prima fundatrix dicta Sibilla ; Ipsius et nata fuit Eufemia vocata, Que Botschconis erat domini, dum viueret, vxor; Sed viduata viro cum matre manebat *) Filia cum matre permanserunt viduate, Vna degentes, Christo domino famulantes. Hiis fuit ancilla Leukart, fuit hec operatrix, In stolis, manipulis faciendis docta magistra. Hee tunc fundantes domine loca nostra fuerunt, Et multas res preclares domui tribuerunt, LETOPIS ZDÁRSKY vÉTSÍ bort, Kunrat, Mikuláš a Rudolf. Prvni opat, jme- novaný Fridrich, pod nímž zasvěceny byly zá- klady chrámu, jen jeden rok byl opatem, ku konci téhož roku byl sesazen, potom po mnohá léta byl dozorcem nad spíží a sklepem ve Žďáře, potom nad stavbou, později byl také rektorem špitálu. Týž stavěti dal městys nedaleko břehu, když se byla zbořila ves, kde tenkrát mnichové bydleli. Nejprv stavěl jej Ditwin, který později byl rychtářem; i zůstávali tam otec můj a matka má s mnohými jinými; ale nyní není tam než prázné pole, neboť Winrich dal osadu později strhnouti a pfenésti tam, kde ji nyni vidime státi. Ale jest tam stary dfevény kostelik, ktery stál dávno před založením kláštera, vysvětil prý jej svatý Vojtěch. Po sesazení prvního přijat jest opat druhý, neboť potom poslán jest z Pomuku za opata Konrad. Tento by! jen půl druhého roku ve Žďáře, byv potom sesazen vrátil se do Pomuka, kde býval druhdy mnichem. Treti opat Walthelm ze Sedlce. Po něm přijat jest za opata Walthelm ze Sedlce, jenž rychle vystavěl bratřím malý klá- šter ze dřeva tam, kde nyní vidíme rybník. I stál klášter ten potom devět let, já sám zů- stával jsem v něm s ostatními po čtyry léta. Za jebo času zemřel Boček, zakladatel náš, také napsá- na byla bible, kterou psal jistý mnich Rudger z Oseka; psáti ji dala nákladem vlastním bla- žené paměti paní, první zakladatelka jmenovaná Sibylla. Její dcera byla Eufemie, manželka Bo- čkova, pokud živ byl; ovdověvši bydlela s ma- tkou; obě jsouce vdovy žily pospolu sloužice pánu Kristu. Měly služku Leogardu, a ta uměla vyšivati roucha kostelní. Tyto pani byly zakla- datelky kláštera našeho, i darovaly mu mnoho skvostných věci, hedbávná roucha a pěkné stří- brné nádoby; také kameníkům, kteří klášter sta- věli, vyplácely mzdu vedle zásluhy jejich. Zde byl dům jejich, ale bydlely také na Křižanově, i přicházely a odeházely dle libosti. Urozená > michi ruk. — *) nec ruk. — 9) nemá ruk. Tu po straně připsáno: Secundus abbas Chunradus de Po- muk. — *) tu doklśdć Rópell jesté ibidem. 

Strana 535
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Sericeas uestes, argentea vasa, decora, Atque monasterium murantibus hee lapicidis Dant precium dignum, veluti quique meruerunt, Hic domus illarum fuit, in Crisans residebant Dum placet hils, veniunt, quando placet, atque recedunt. Eufemia tarnen fundatrix nobilis illa, Ista duos secum teneros habuit domicellos, Quorum primus erat Zmilo, Gerhardus et alter, Huic erat et nata Rutoni ') tunc sociata, jAgnes pulchra satis, inerat sibi dos pietatis, iNamque locum nostrum pre cunctis diligit ipsa. Hoc bene demonstrat in morte sua, sed et ante, Quamuis juncta viro cum matribus illa manebat, Qui cognouit eam, et tres genuit domicellas. Postea Ruth moritur, fuerat quia debilis ipse. Prima puer moritur, fujt altera iuncta marito, |Bonka tamen superest*), hodie felix monialis. Tunc Leupoldus erat hic carpentarius in Sar, Qui nunc viuus adhuc superest multumque la- borat, Qui facit hoc claustrum, de quo prius aio vobis; Atque domum primam facit abbatis speciosam, Quam post Winricus destruxit, stat tamen illa, Quam posuit, camera, Walthelmus primitus illuc, Hic abbas eciam monachis fundat capitellum. Tunc erat Ekwardus quidam lapicida magister, Quem pro mercede conuenit tunc pater idem, Et cepit murare domum nec non opus ipsum Pro XL marcis et pro benefactis, Vt sunt frumenta, breue, vestes, alie res. Ac tamen Ekwardus, genitor meus, extruit idem, Cum quo tunc mansi, post hec et in ordine sumptus. Tercius hic abbas affabilis atque modestus, Hic cum mansisset tribus annis dimidioque, Et bene rexisset, cunctis carusque fuisset, Hic proprio motu redit in Zedlitz, et ibidem Mansit, neo rediit, sed equos seruosque remisit. Et tunc in Zedlitz Chistanus erat pater abbas; Sub quo professus fueram, qui me monachauit. Post hunc Uristanum Walthelmus fit pater ab- R bas, Post hec requieuit in pace spiritus eius. 535 zakladatelka Eufemie měla s sebou dva mladé synáčky, z nichž první byl Smil, druhý Gerhard ; měla také dceru Anežku, provdanou tenkrát za Hruta. Ta byla krásna dosti a nábožna, i mi- lovala klášter náš nade vše. To skvěle doká- zala umírajiíc, než i dříve, neboť ač vdaná by- dlivala u matek. Manželi svému porodila tři dcery; potom zemřel Hrut, poněvadž byl chu- ravý. První dcera zemřela, druhá se vdala, Bo- hunka posud žije co šťastná jeptiška. Tenkrát byl zde ve Žďáře tesař. Leopold, který posud žije a těžce stůně; ten stavěl onen klášter, o kte- rém jsem vám prvé vypravoval; také vystavěl první pěkný dům pro opata, který potom Win- rich strhl; ale ona síň, kterou vystavěti dal tam z počátku Walthelm, stoji ještě. Opat tento založil také kapitolu pro mnichy. Byl tenkrát jistý mistr kamenický Ekward, kterého najal týž opat; i počal stavěti za 40 hřiven a za jiné dávky, jako obilí, obrok, šat a t. d. Ekward, otec můj, to stavěl; i zůstával jsem s ním, až přijat jsem byl do řádu. Tento třetí opat, vlidný a mírný, pobyv zde tři a půl roku a vše dobře spravovav, všem jsa milý z vlastního: popudu navrátil se do Sedlce; i zůstal tam a nevrátil se, ale koně a sluhy odeslal zpět. Tenkrát byl v Sedlci opatem Křišťan, pod nímž jsem složil sliby a který ze mne učinil mnicha. Po tomto Křišťanovi stal se opatem Walthelm ; potom od- počala duše jeho v pokoji. !) Ratoni má rukopis, ale že v 6 řádku níže stojí Ruth psáno, máme za to, že i tu lek položiti by se mělo. Ruto; Rutho, Rvoth, pán moravský, přichází lé doby v lislinách. — ?) super ruk 10 

Strana 536
536 De quarto abbate, de Pomuk scilicet Heinrico. POst hunc Walthelmum Heinricus sumitur abbas, Anno dimidio qui prefuit atque duobus. Hic venit huc in Sar, quando domini fuit annus Milenus duo C quinquagenus quoque nonus. Ara Petri cuius sub tempore sanctificatur, Ac pro defunctis decantabant ibi missas. Atque sub Heinrico conuentus fit stabilitus, Mittitur et sub eo conuentus ultimus istuc. Me iam suscepto mittuntur Wernher!) et Otto, Mittitur Albertus, Iohannes atque Iohannes. Sed domus istius pueri primi fuimus nos, Hiimet quartus ego, Chunrad, Gerhardque Ru- pertus, Qui sumus hic primi professi nouiciorum. Sub dominis nostris eciam fuimus iuniores, Illis subiecti fuimus et eos venerantes: Namque fide pleni fuerantque viri reuerendi, Prudentes, humiles, pacientes atque modesti, Crimina spernentes, fratresque suos adamantes. Namque fui puer insipiens, hii me docuerunt, Stulticiamque meam pacienter sustinuerunt. Suntque defuncti dicti fratres modo cuncti ?), Preter 3) Wygandum nunc cecum sed venerandum. De quibus ecce loquor, ad eos quantocius ibo, Debilis atque senex ad terram terra redibo. Ergo sincere rogo te deus, hiis miserere, Dans hiis eternam requiem, vitamque supernam, Omnibus inpensis ab eis mihi pro benefactis, Atque sue sorti me iungas siue cohorti. O quante virtutis erat Salomon et Helyas, Subprior atque prior Iohannes atque Iohannes*), Gallicus Heinricus, Chunradus sic Friedericus, Albrecht, Wigandus, ac Andreas venerandus. O bone Wernhere, de te bene possum flere: Me quia sincere dilexisti, scio vere: De capella sancte Marie. TVnc erat illa capella sacrata Marie, Quam dominus Zmilo de Brot 5) fundauerat ante, Et cantabatur ibi semper missa Maria, Que post est fracta, altaria binaque facta. Si nix, si pluuia ruit, hoc totum fuit vnum, Nos oportebat iuuenes ascendere semper, LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Čtvrtý opat Jindřich z Pomuka. Po Walthelmovi přijat za opata Jindřich, ktery jim byl 2'/, roku. Sem do Žďára přišel léta páně 1259. Za jeho času posvěcen oltář sy. Petra, i zpívány tam mše za mrtvé. Za tohoto Jindřicha ustálen konvent, i posláni sem do kon- ventu odjinud naposled. Když již já jsem byl přijat, posláni sem byli ještě Wernher, Otto, Albert a dva Janové. Kláštera toboto první novicové byli jsme my čtyři, Konrad, Gerhard, Rupert a já. Byli jsme také mladší pod pány svými, jim podrobeni jsouce a ctice je; nebo byli mužové plní víry a cti- hodní, moudří, pokorní, trpěliví a skromni, ne- náviděli hříchů a milovali bratry své. Já byl nemoudrý hoch: oni vyučovali inne a trpělivě snášeli pošetilost inou. Všichni jmenovaní bratří již zemřeli kromě Wiganda, nyní slepého ale ctihodného. Brzy již odejdu sám k těm, o nichž tuto mluvím, a chorý stařec v zem, z které jsem pošel, se navrátím. Pročež vroucně prosim tebe, bože, smiluj se nad nimi, dejž jim pokoj a život věčný za všechna mně od nich prokázaná do- brodini, mne pak připoj k zástupu jejich. O jak byli ctnostni, Šalamoun a Eliáš, podpřevor a pře- vor, oba Janové, Jindřich z Francie, Konrad a Fridrich, Albrecht, Wigand a ctihodný Ondřej! Dobrý Wernheře, zpomenuv na tebe ihned pláču, nebo dobře vím, žes mne upřímně miloval. O kapli sv. Marie. Tenkrát vysvěcena byla ona kaple panny Marie, kterou pan Smil z Brodu prvé byl za- ložil; i zpívána tam vždy mše k panně Marii; ta později jest sbořena a udělány dva oltáře. Ať padal sníh, ať pršelo, to vše bylo jedno, my mladíci musili jsme vždy nahoru oheň nosit a pilně na !) Werher ruk. — 7) cincli qj ruk. — 9) Peter ruk. — 4) Iohans ruk. — ?) Srovnej na str. 523 pozn. !). 

Strana 537
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Ignem portare, missas audire freguenter. Et quia vicine nobis domine residebant, Tunc vbi nunc domus est infirmorum aedificata!), Ibant quo poterant missas audire libenter, Et claustrum nostrum sic intrauere frequenter. Nam fuerant?) nostre fundatrices generose, Nam domini nostri fuerant parui domicelli, Et precium templum murantibus hee tribuebant, Atque capitellun murantibus hoc dedit abbas. Eius temporibus MC duo sic simul LX. Aduersus Belam pugnauit Ottakarus ille, HMunorum regem, hunc vicit rex quoque noster, Estque coronatus anno statim sub eodem ?), Ac duxit dominam, Margarethamque reliquit, Que Friderici germana fuit, ducis Austrie, Per quam rex fuerat dux factus Ottakarus ipse. Sed tamen hec moritur post hec Margaretha veneno. Ilis temporibus ceperunt ire flagellis, Ac incedentes nudi se percucientes. Tunc est susceptus Heinricus Sweuicus ille, Qui grauis est monachus, et habetur pro seniore. Eius temporibus felix defungitur illa Nobilis ancilla Christi, deuota Sibilla), Vltimus atque dies eius fit cisio circum Hoc est mille duo C sexaginta secundo; Tunc eciam pater Heinricus deponitur abbas. EVfemia bona tunc nobis sola relicta, Cum pueris propriis, tunc paruis atque tenellis, Nescit, quid faciat, quid agat, paupercula tractat. Postremo pensat ad fratres ire Minores Brunnam, quod fecerat, si non pater ille veniret), Qui post advenit, sub quo domus ipsa prouecta est. Abbas Heinricus cum depositus foret ipse In Pomuk rediit, et ibi defungitur 5) abbas, Et tunc in Pomuk Gebhardus erat pater abbas. Tunc deus omnipotens, qui secula cuncta gubernat, Noluit hanc dominam tristem derelinquere solam, Ydoneum prouisorem sed tradidit illi, Nam de Waltsachsen tunc eligitur pater vnus, Vir prudens, discretus et?) tractabilis ipse, Dictus Winricus, semper amicus... Hic abbas quintus, fidei munimine cinctus. Retribuat deus hoc ipsi, mihi quod bene fecit, 537 mši chodit. A že paní bydlely nám na blízku, tam kde nyní jest dům pro nemocné, přicházely rády na mši, a tak navštěvovaly často klášter náš. Neboť byly zakladatelky naše urozené a páni naši (tenkrát) mladí panáčkové; ony pla- tily zedníkům při chrámě, zedniküm při kapi- tole platil opat. Za jeho času roku 1260 bojo- val Otakar proti Belovi, i porazil král náš krále Hunů; a korunován jest ihned na konec toho roku. Oženil se znova zapudiv Marketu, sestru Fridricha, vévody rakouského, skrze kterou král Otakar sám se stal vévodou. Ale Marketa tato umřela potom jedem. Za oněch časů počali cho- diti s metlami a chodice obnazeni se mrskali. Tenkrát přijat jest Jindřich ze Šváb, který vá- žný jest mnich a považuje se za seniora. Za času téhož opata zemřela urozená děvka páně, šťastná a nábožná Sibylla; poslední den života jejiho byl den obřezání páně roku 1262. Tenkrát sesazen také otec Jindřich s opatství. Dobrá Eufemie tenkrát zcelae opuštěná se synáčky malými a útlými nevěděla co činit a rozvažovala ubohá co počíti. Konečně rozho- dla, že půjde k bratřím Menším do Brna, i byla by to učinila, kdyby byl nepřišel onen otec, který potom přišel a pod nimž klášter velice prospěl. Opat Jindřich byv totiž sesazen navrátil se do Po- muka a tam zemřel. Tenkrát byl opatem v Po- muku otec Gebhard. A bůh všemohoucí, jenž vládne na věky, nechtěl paní tuto osiřelou ne- chati, i dal ji způsobilého ochrance ; neboť zvo- len jest jistý otec z Waltsas, muž moudrý, po- vážlivý a vlídný, jmenem Winrich, povždy při- tel...; ten stal se pátým opatem, opásán jsa zbraní víry. Odplatiž mu bůh, co mně dobrého učinil ; jeho sluhou byl jsem tuším čtyry léta. On byl oné nábožné paní rádcem a pomocníkem jako 1) nemá ruk. — *) fuerat ruk. — 9) Věci následující sběhly se teprv r. 12614 a ne r. 1260. — *) Po straně cer. Quod Sybille moritur, —- *) viveret ruk. — 9) defringilur ruk, — ^) discretur tract. ruk. 70* 

Strana 538
538 Ipsius seruitor eram puto guatuor annis; Hic in consiliis aut auxiliis fuit. illi Deuote domine sicut pater atque patronus. Anno domini M duo C sexaginta secundo Huc venit, ac annis bis septem postea mansit. Ipse nouum claustrum mox incipit edifficare !), Inchoat hic fundare domum, looa cuncta parare; Omnia de claustro veteri tunc transtulit istuc, Destructo veteri piscinam *) preparat illic, Ordina[ui]t hec digne, disponens queque benigne, Vtpote vir prudens, omni virtuteque pollens. De caro anno. Twnc ascendimus ad lapideum claustrum. Illis temporibus quando domini fuit annus Mille duo C L X et tercius, annus Ipse fuit durus, miseris nec non grauis annus; Nam pro dimidio data est metreta talento; Et tunc capitulo fuit abbas in generali, Tunc ascendimus huc et fit translacio claustri. Idcirco loquor hic ascendere, nam locus iste Monticulus fuerat, vbi nunc claustrum iacet ipsum. Tunc febres paciebar ego, subdiiaconusque Factus cum Sweuo cum Gerhardoque Ruberto. Tunc aliam fundare domum felix iubet illa Eufemia sibi, veterem mittens monachellis, Ac hospitale facit hec aliud prope claustrum, In quo Gerdrudis rectrix fuit hospitalis ; Hec fuit antiqua mulier nimis atque rugosa. Agnes iam viduata viro cum matre manebat, Et quia deuota, deuotas ipsa puellas Secum degentes habuit, quas nunc recitabo: Hoc fuit Alheidis iuuenis, Bonka ?), Katherina, Istas Winricus abbas facit esse biginas, Altera tunc eciam Alheidis clauditur in Sar, Hec tamen inclusam sibi sola parauerat illuc Ex prece domine, cui iam seruiuerat ac ante. Quam pater inclausit abbas sollempniter illuc, Et manet inclusa bis X annis quoque septem. Tunc Leucardis erat operatrix atque magistra), Nam parat omnes, quas,modo cernis, sericeas res Ex auro, fuit hec procuratrix dominarum ; Et tunc sculpebam sibi, qualia ligna valebant Hoc ad opus, facere quid quid consweuerat illa. Elyzabeth sepe soror eius visitat illam, LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. otec a ochrance. Léta páně 1262 přišel sem a zůstával zde 14 let. Brzy počal on stavěti nový klášter, zakládati zde dům a všechny místnosti připravovati; ze starého kláštera přenesl vše sem, i rozbourav jej udělal tam rybník, a vše zařídil důstojně a slušně jako muž moudrý a ozdo- bený všelikou ctností. O drahém roku. Tenkrát dostali jsme se do kláštera kamenného nahoru. Za onoho času, když bylo léto páně 1263, byl těžký a ubohým trpký rok; nebo mírka obilí prodávána za půl hřivny. Tenkrát byl opat při generální kapitole, tenkrát jsme přišli sem nahoru a stalo se přeložení kláštera. Nahoru pravím proto, že misto toto býval vršek, kde nyní stoji: klášter. Tenkrát jsem měl zimici, a stal jsem se podjáhnem zároveň se Švábským (Konradem), s Gerhardem a Rupertem. Tenkrát dala sobě nebožka ona Eufemie stavěti jiný dům, svůj starý přenechala mnichům ; také vy- stavěla nedaleko kláštera jiný špitál, v němž byla Kedruta ředitelkou; byla to žena stará a plná vrásků. Anežka ovdověvší zůstávala s matkou a jsouc nábožna nábožné měla při sobě dcerušky, jež nyní vyjmenuju: byly to mladá Adelheida, Bohunka a Kateřina. Z těchto udělal opat Winrich „bekyně“; také jiná Adel- heida zavřena ve Žďáře, ale ta byla si sama připravila poustevnu k prosbám paní, jíž byla sloužila již dříve. I zavřena jest slavně od opata, a zůstala zavřena 27 let. Tenkrát byla Len- kardis hospodyní a mistrní, nebo hotovila všechny bedbávné zlatem vyšívané věci, jež tuto vidis; i byla ona opatrovatelkou u paní. Já jí vy- řezával potřebná dřeva ktěm pracím, jež dělá- vala. Sestra jeji Alžběta často ji navštěvovala, i přicházelo. sem mnoho paní navštíviti jme- novanou paní, nebo velká milost byla v ní, 1) incepit edilfare ruk. :— ?)piscina ruk. — ?) Bousla ruk., tedy asi skrácené Bohuslava. — *) mgr ruk, 

Strana 539
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Et multe domine veniunt huc!) sepe videre Prefatam dominam, nam gracia magna in illa; Et confortantes illam sermonibus aptis Discedunt iterum per eam simul edificate. TEmpore predicto fit perfectum capitellum, Atque domus qua conuentus pausat monachorum, Atque chorum jussit?) abbas bene mundificare, Àc altare dei tunc incipit edifficare; Illis temporibus altaria biina parantur Sancti Baptiste Iacobique, sanctificantur ?) Anno Mille. duo C sexagintaque quarto. Tunc eciam dominus tranffertur Botscho decenter, De medioque chori deportatur monachorum Hac ipsaque die, qua& consecracio facta est. Et tunc officium pro defunctis celebratur *), Ac si in presenti tunc mortuus ipse fuisset, Et decantatur multis cernentibus illud Ponitur et tumulo prius exstructo manifeste Quo nunc cum pueris et coniunge pulsat honeste. - Anno Mille duo C sexagintaque quinto Adueniunt Mizner Vlrich, Petrus atque Iohannes ; Hii tunc suscepti fuerant cunctis iuniores, Defunctis senibus nunc ipsi?) sunt seniores. Postea Chunradus paruus venit, hic prior est nunc. Sub patre Winrico moritur Zmilo domicellus, Post mortem patris hic duo deno transiit anno. Cuius morte sua genitrix est tacta 9) dolore, Namque suum natum nimio dilexit amore. Zmilo puer pulcher fuit infirmusque frequenter, Ideirco moritur in adhuc puerilibus annis. Desponsata tamen fuerat sibi virgo decora, Filia Ienczonis domini quondam venerandi, Hec fuit hic in morte viri, multum quoque flebat, Ac in remediis anime marcam dedit auri, Quo bene vestitur et fulgida capsa paratur, Que super altare nec clauditur nec aperitur. Agnes Witgoni Botschonis filia nupsit Dicto de Swabitz, fueratque vir iste secundus, Quae post Witgoni natos genuit generosos, Quorum nominz sunt Botscho cum fratribus ipse. Sic eciam virgo sit desponsata Gerhardo Filia dapiferi de Veldesperg reuerendi, M ribus imbuta laudandis, nomine Juta, Quam cum crevisset Gerhardus postea duxit. 539 a potvrzujice ji v předsevzetí vhodnými řečmi odcházely samy poučeny od ni. Za času svrchu udaného dostavena jest kapitola a dům, v němž bydlí konvent mnichů ; kůr dal opat dobře vyčistiti a počal tenkrát stavěti oltář boží; dva oltáře se tenkrát sta- věly, sv. Jana Křtitele a sv. Jakuba, i posvě- ceny jsou roku 1264. "Tenkrát také mrtvola páně Bočkova poctivě přenesena jest, a po- chována ve středu kůru mnišského téhož dne, kdy se stalo vysvěcení. I odbývány slavné ob- řady za mrtvé, a zpiíváno, jako kdyby byl právě tenkrát umřel, při sběhu mnoha lidí: pochován pak v hrobce prvé sdělané, kde nyní s dětmi a manželkou čestně odpočívá. Léta 1265 přišel sem z Míšně Oldřich, dále Petr a Jan; ti při- jati jsou a byli tenkrát ze všech nejmladší, nyni, kdy starci vymřeli, sami náležejí k starším. Po- tom přišel Konrad malý, ten jest nyní převo- rem. Za opata Winricha zemřel mladý pán Smil, ve dvanáctém roce po smrti oteově. Smrti jeho želela matka, neboť milovala syna svého velmi. Smil byl hezký hoch, ale často stonával a proto také zemřel v mladém ještě věku. Za- snoubena mu byla krásná panna, dcera druh- dy pana Jence ctihodného; ta byla při smrti jeho zde a plakala mnoho, i dala na vykou- peni duse jeho hřivnu zlata, začež dobře ozdobena a pořízena jest lesklá skříň, jež na oltáři jest a ani se nezavirá ani neotvirá. Anežka, dcera Bočkova, vdala se za Vítka přijmím ze Švá- benic; byl to druhý její muž; i porodila Vít- kovi urozené syny, z nichž jeden jmenoval se Boček. Také Gerhardovi zasnoubena byla panna, dcera truksasa z Feldsperku, jmenem Jitka, zdo- bená chvalitebnymi mravy, kterou, když vyrostl, pojal potom za manželku Gerhard. nz - ") viuunt hec ruk, — ?) misil ruk. — ?) sanclificant ruk. —. *) celebrat ruk. — 5) ipse ruk. — 5) dace ruk.: 

Strana 540
540 TEmpore Winrici moritur Zmilo venerandus Luchtenburgensis domus; tumulatur in illa Quam Christi matri fundauerat ipse capella, Quam bene perfecit, canitur quoque missa Marie. Hec est post fracta duo sunt altari facta. Hoc ad opus pius hic marcas dedit x tria centum, Iste Kapelboborow!), et Slauckwicz ?) contulit in Sar. Dum moritur dictus Zmilo domini fuit annus Millenus ducentenus sexagenus quoque nonus. Ipsius et coniux Rewisscho postea nupsit. Tempore Winrici presens fuit archa parata, Atgue capella bona, nec non custodia grata, Cetera guam plura, gue non possum recitare, Omne, guod ex lapide modo cernitur, ipse parauit, Excepta parte templi nec non capitello. Que tamen ipse facit, liniri post facit alba, Et facit, vt templum cum lateribus tegeretur. Tempore Winrici, quando domini fuit annus Mille duo C septuagenus guoge primus, Fuit in Vngariam rex noster Ottakarus, illis Et mala plura facit in terra partibus illis, Nam rex magnificus fuit atgue potens nimis ipse. Tempore Winrici, quando domini fuit annus Mille ducentenus septuagenus quoque quartus, A domino sedis est concilium celebratum, Nec non a multis prelatis ecclesie tunc. Postea Gregorius decimus defungitur idem *), Ac est romanus factus rex ipse Rudolfus ?). Tempore Winrici, quando domini fuit annus M. CC. LXXVI°.... Tune inceperunt mala plurima multiplicari, Quidam se regi barones opposuerunt, De quo iam nichil hic ad presens dicere possum. Quod Winricus acceptus est in Elbracensem. POstquam Winricus pius ac laudabilis ille Hic quintum decimum iam peruenisset ad annum, Et bene rexisset ac omnibus hic placuisset, Adueniunt fortes, rapiunt et eum 9) violenter, Ac Albracensis fit, nolit vel velit ipse. Sic pius atque bonus abbas defungitur illic, Quo tamen domus tulit irreuocabile dampnum, Nam tunc defecit domus hec, ut cernitis ecce, Nisi pater Arnoldus, qui nunc est, possit reuocare. LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Za času Winricha zemřel poctivý Smil z Lichtenburka; i pochován jest v oné kapli, již byl matce Kristově založil a pěkně vystavěl, a čítána tam mše k panně Marii. Ta později jest stržena a udělány dva oltáře. K tomuto ná- božnému účelu věnoval on 113 hřiven, také Bobrovou Dolejší a Slavkovice daroval Žďáru. Když zemřel jmenovaný Smil, byl rok páně 1269. Jeho manželka vdala se potom za Revise. Za času Winricha pořízena nynější schránka, pěkné náčiní, vzácná schránka a mnoho jiného, co jmenovati nemohu; vše co vidime kamenného, sám zřídil kromě části chrámu a kapitoly, a dal chrám cihlami pokryti. Za času Winricha léta páně 1271 byl král náš Otakar v Uhrách, i učinil tam mnoho škod, nebo byl král velký a velmi mocný. Za času Win- richa léta páně 1274 přičiněním papeže odbýván sněm církevní, i bylo mnoho prelátů církevních na něm. Potom tento Řehoř X zemřel; i stal se Rudolf králem Římským. Za času Winricha léta páně 1276 nastávalo mnohonásobné zlo, byliť se někteří páni pozdvihli proti králi, o čemž ale nyní nic vypravovati nemohu. Kterak Winrich přijat jest za opata v Ebrachu. Když byl Winrich nábožně a chvalitebně patnáct let zde ztrávil dobře vše řídě a všem jsa milý, přišli silní a odvedli jej násilně, i stal se chtěje nechtěje opatem v Ebrachu. Nábožný a dobrý opat ten zemřel tam. Z odchodu jeho měl klášter škodu nenahraditelnou; nebo tenkrát stal se úpadek kláštera, který dosud by trval, kdy- by nynější opat Arnold neposkytoval nápra- vy. Tenkrát nebožka paní, jež navždy . budiž ') Bobrovi Dolejší na někdejším panství Hradešínském, nyní v okresu Novoměstském. — *) V okresu Ždár- ském. — %) Řehoř zemřel 10 Led. 1276. — 4) Rudolf zvolen za krále římského 29 Září 1273. — 5) nemá ruk. 

Strana 541
LETOPIS ŽDÁRSKÝ VĚTŠÍ. 541 Tunc felix domina, que semper sit benedicta, Amisso pastore suo dolet ut derelicta, Femina deuota, que Christo dedita tota Inque timore dei corpus non dat requiei. Ad matutinas surrexit cum monachis hiis, Horas cantando, semper Christum meditando, Atque ieiunando, vigilando se macerando, Hec roseo wltu semper, sed vilibus ipsa Vestibus induta, viuens veluti monialis, Pauperibus Christi seruit, quasi serua ministrans Nasum detergit, os purgat, pocula tradit, Erigit 1) egrotos, deponit, contegit ipsos. Hospitale sibi vicinum fecerat illa, Vt cicius posset omnes egros visitare. Visitat hec una 2) infirmos atque coquinam, Conventus, si non bene fit, tunc huc 3) sua mittit. Tandem fit fragilis, consumpta laboribus istis, Jeiuniis fracta, post est paralitica facta. O felix domina, patris, matrisque, mariti, Ac nati festis seruit sollempniter illa, Dans pisces, vinum monachis, missas quoque 4) soluit. Hoc vidi posthec bene bis, quod eidem Ipsius in festo non vnica missa dabatur; De quo turbatus ego pauper corde gemebam, Nam fuit inmeritum sic et hoc tibi Christe molestum. Postea Gerhardus duxit sponsam domicellus, Que fuerat quondam sibi desponsata, puellam, Filia dapiferi de Veldesperg venerandi, Et per eam genuit domicellos ac domicellas, Botscho fuit primus natorum, Zmilo secundus, Nunc obiit Botscho, sed viuat Zmilo beatus, Primaque natarum fuit Evfemia vocata, Altera sed dicta fuit Agnes, iam sociate Coniugibus propriis ambe, sed nunc obierunt. žehnána, ztrativši pastýře svého naříkala jako osi- řelá; žena ta nábožná, která zcela bohu jsouc od- dána v bázni boží tělu svému nedopřávala odpo- činku. K motlitbám ranním vstávala s mnichy na- šemi, hodinky odzpěvovala, o Kristu vždy rozjíma- la, postila se, bděla, tělo své trýznila; a majíc líce vždy růžové v chatrný šat se oblékala, a žijíc jako klášternice sloužila chudým Kristovým, jako služka nos jim utírala, ústa čistila, pít dávala, nemocné zdvihala, překládala, pokrývala. Špitál si zřídila na blízku, aby mohla rychleji všechny nemocné navštěvovati. I navštěvovala nemocné, ale zároveň také kuchyni klášterní, a nebylo-li něco dobře připraveno, posílala tam své. Konečně počala postonávati přemožena tímto namáháním, vysílena posty, i raněna jest na jednu stranu mrtvicí. O blahoslavená ta paní světila slavně svátky otcův, matčin, manželův a synův, i dávala ryby a víno mnichům a pla- tila na mše. Za to potom zajisté dvakrát jsem viděl, kterak za ni v její svátek ani jedinká mše nečtena; tím pohněván já ubohý srdečně jsem vzdýchal, nebo byl to nevděk a jistě nemilo tobě, Kriste. Potom pojal mladý pan Gerhard snoubenou sobě druhdy dívku za manželku, dceru počestného truksasa z Feldsperka, i měl s ní syny a dcery; první syn byl Boček, druhý Smil, Boček nedávno zemřel, Smil kéž bla- ženě žije; první dcera jmenovala se Eufemie, druhá Anežka; obě se vdaly, ale nyní již jsou mrtvy. De sexto abbate. Johannes primus. SEd post Winricum pater hic fit weia Iohannes, Tercius iste prior fuit, annis pluribus istic Hic si mansisset, quid nobis tunc nocuisset, Ex quo Winricum nos non poteramus habere. Sciuit quippe sequi patris precepta timore, Atque suos fratres vero dilexit amore. Cum pater hic sextus abbas sex mensibus esset, Adueniunt monachi de Pomuk hunc rapientes, O šestém opatu, jímž byl Jan první. Po Winrichovi stal se zde opatem Jan, bý- valý třetí převor. Kdyby on zde býval po více let zůstal, nic by nám bylo neškodilo, že jsme ztratili Winricha; umělť on vykonávati úzkost- livě rozkazy předešlého opata a miloval opravdu bratry své. Když šestý tento opat šest měsíců zde pobyl, přišli mnichové z Pomuka a odvedli 1) Erige má ruk. — 2) nemá ruk. — 3) hoc ruk. — 4) nemá ruk.

Strana 542
542 Et deducentes patrem sibi constituentes: Sic nostri fratres iterum sunt patre carentes. Johannes secundus. POst hunc eligitur abbas Cayphasque Iohannes, Filius ecclesie fuit hic, et septimus abbas, Cuius temporibus est occisus dominus rex; Tempore sub Cayphe moritur pia nobilis illa, Sanctaque fundatrix hic Eufemia beata, In qua perdidimus, que non rehabere valemus, Et benesi sapimus minus!) est quod inde dolemus. Postea Gerhardus fundator tercius ipse Cepit proficere re, corpore, mente, honore, Et sic defensor noster laudabilis esse. Et cum cepisset pulchram fundare capellam Virginibus sacris vndenis milibus in Sar, Contigit interea, quod magnus Ottakarus ille Occiditur princeps et rex quintus Bohemorum. Tune bona calcantur, et mala plurima multi- plicantur, Tunc vox in grauibus resonat iam nunc in acutis, Dant voces mille dum vapulat illa vel ille, Dum depredantur miseri, vestes rapiuntur, Quando ceduntur baculis et post capiuntur. O deus omnipotens, ego quanta pericula sensi, Post eius mortem, quot ego discrimina vidi; Qui tunc vixerunt, hiis in terrisque fuerunt, Hii bene nouerunt, que, qualia sustinuerunt. Ergo deus noster, qui terras pacificasti, Et nos saluasti, per secula sis benedictus. Postea prefatus abbas loca nostra resignans, Transit in Welherad et ibi pro tempore mansit. De abbate octauo, qui Johannes tercius. INterea pater hic fuit tercius ipse Iohannes, Qui cum Werhero de Pomuk venerat istuc. Tune dux Saxonie fore cepit marchio terre?), Tempore sub tali capitur tunc ipse Gerhardus?), Noster fundator, sed iam fundauerat illam Virginibus *) sacris vndenis ille capellam. Sed precedenti [anno] Bruno defungitur anno?) Qui presul terre fuerat, summusque sacerdos, Defensor cleri sapiens, venerabilis ille. Post hec depositus est tercius ille Iohannes, LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. jej ustanovivše jej sobě opatem : tak bratří naši podruhé zbaveni jsou otce. Jan druhý. Po něm zvolen jest opatem Jan Kaifáš. Byl on synem církve a sedmý opat, za jehož času zabit byl král náš. Za času Kaifáše zemřela také nábožná ona, urozená a svatá zakladatelka, blahoslavená Eufemie. Smrti její ztratili jsme, čeho nabýti více nemůžeme; než povázime-li váe dobře, méně jest nám toho želeti, nebo zakladatel třetí Gerhard sám počal prospivati bohatstvím, tělem, duchem, hodností, a tak býti ochrancem naším chvály hodnym. Když počal stavěti krásnou kapli 11.000 sva- tých panen ve Žďáře, stalo se zatím, že velký onen Otakar, pátý král český, zabit jest. Ten- krát pošlapáno dobro a povstalo mnohonásobné zlo, tenkrát ozýval se hlas v trpkých proti- venstvích, tenkrát slýchány tisíceré výkřiky trý- znénych, kdyz loupeni byli chudi, pobiráno jim šatstvo, oni sami biti byli holemi a potom jímáni. Všemohouci bože, jak velkých nebezpečí zaku- sil já po jeho smrti a kolika jsem byl svědkem očitým! Kdo tenkrát žili a v těchto zemich přebývali, dobře vědí, co jim bylo přestáti. Protož bože náš, jenž v země tyto mir jsi uvedl a nás vysvobodil, požehnán budiž na věky. Potom nadřečený opat místa toho u nás se vzdav odešel na Velehrad i bydlel tam po ně- jaký čas. O opatu osmém, jenž byl Jan třetí. Zatím stal se zde opatem Jan třetí, jenž byl sem přišel s Wernherem z Pomuka. Ten- krát počal býti vévoda saský markrabím země; toho času zajat byl Gerhard náš zakladatel; ale již byl vystavěl onu kapli 11.000 svatých panen. Roku předcházejícího zemřel Bruno, biskup země, ochrance kněžstva, muž moudrý a ctihodný. Potom sesazen jest onen Jan třetí, jenž po dvě léta byl opatem naším ve Žďáře; i navrátil se do Pomuka, kdež nyní jest do- T) mi ruk. — ?) Alberl, vévoda saský, zeť Rudolfa I, stal se na Moravě místodržitelem jeho r. 1281 a za- stával úřad len i r. 1282 a 1:83. — 9) Srovnej o tom Dudik: Maelrens allgemeine Geschichte VII, etr. 60 4 uásl, — *) virgineis ruk, — 5) Bruno zemr. r. 1281, dne 17 Un 

Strana 543
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Qui binis annis fuerat noster pater in Sar, Et redit in Pomuk, vbi nunc est hospitalinus!). Eius temporibus fit magna fames, moriuntur Quam plures, ut non possent omnes tumulari. Tunc iterum Cayphas abbas assumitur istuc, Qui bis sic abbas, hic semptem prefuit annis, Postea depositus est in Welheradque reuersus, Qui tune mansit ibi, prior et nunc exstat ibidem. Anno domini M CC Lxxxij? sub Iohanne fuit fa- mes ?). Auno domini M CC Lxxxnj? sub eodem rediit rex de Brandeburg ?). Anno domini M CC Lxxxinj sub Caypha quidam fecit se imperatorem Fridricum. Anno domini M CC Lxxxv? Tartari intrauerunt in Vngariam ^). Anno domini M CC Lxxxvi? sub. eodem rex occi- dit sceleratos 5). Anno domini M CC Lxxxvijtraduxit vxorem suam filiam R[udolfi] 9). De abbate nono, silicet Adam. POstquam depositus Cayphas est atque reuersus In Welhrad, tunc de Zedlitz assumitur Adam, Vir pius, atque bonus abbas et in ordine nonus, Qui binis annis tantummodo prefuit abbas. lius temporibus predones inualuerunt, Et destruxerunt loca nostra, que sic perierunt, Quam plures ville, loca plurima, milia mille Clamores fiunt, dum leditur illa uel ille; Sicque locis nostris excreuit liuor eorum In tantum, quod conuentus est tunc monachorum Dispersus, nimia pre paupertate grauatus. Postque duos annos est abbas mortuus idem, llic tamen est primus abbas, qui mortuus est hic. De abbate x*. Johannes mj" POst hunc eligitur hic quidam Saxo Iohannes; Mic homo maturus de Pomuk venerat istuc, Qui per sex annos hunc conuentum bene rexit. Anno domini M CC Lxxxvuj sub Adam bonus Wernhardus occiditur. 543 zorcem špitálním. Za jeho času byl velký hlad, mnoho lidi mielo, tak že nemohli býti všichni pochováni. Potom opět přijat jest Kaifáš za opata, který jsa po dvakrát opatem sedm let zde vládl. Pak sesazen byv navrátil se na Velehrad; i zůstával tam a jest tam nyní převorem. Léta páně 1282 za opata Jana byl hlad. Léta páně 1283 za téhož vrátil se král z Braniborska. Léta páně 1284 za Kaifáše vydával se kdos za císaře Fridricha. Léta páně 1285 Tataři vrazili do Uher. Léta páné 1286 za téhoz popraviti dal král vinniky. Léta páně 1287 přivedl manželku svou, dceru Rudolfa. O opatu devátém Adamovi. Když sesazen byl Kaifáš a na Velehrad se navrátil, přijat jest Adam ze Sedlce, muž nábožný a dobrý, za opata. Ten jsa v řadě opatem devátým zastával hodnost takovou jen dvě léta. Za jeho času rozmohli se loupežnici a poplenili místa naše, jež takto zašla, mnoho to vsí a mist, i slýcháno na tisíce nářků odevšad. Zpupnost jejich v kraji našem vzrostla tak, že se sbor mnichů rozprchl byv stižen přílišnou chudobou. Po dvou létech zemřel týž opat; jest to první opat, který zde zemřel. O opatu desátém Janu IV. Po tomto zvolen zde opatem Sasik Jan, který již ve starším věku přišel sem z Pomuka, i řidil dobře sbor po šest let. Léta páně 1288 za opata Adama zabit jest dobrý Wernhard. 1) hospital'n. ruk. — ?) Srovnej o tom Palackého Děj. nár. č. ll, 1, str 138 a násl, a Dudík: Allg. Gesch. v. Maebren str. 66. — 9) 24. Kv. r. 1283 příjeh do Proby Václav II. — 4) R. 1285 dostali se Talefi aż k semć Pešti. — 9) Srov. Palacký, Děj. národu českého II, 2, str. 247 a násl.; Dudik, Maehrens allg. Gesch. VII, 94 a násl. a str. 106 a násl. — 5) filiam B. má ruk. zřejmě; není tedy poliebi cisti Gutam, jako lo shledáváme u Růpella. Jitka, dcera římského króle Rudolfa, přišla do Prahy 4 Čce r. 1287. Co při lelech těchto připsáno, jest sned přípisek pozdější. 71 

Strana 544
544 Anno M CC Lxxxx primo obiit Gerhardus fun- dator noster. Sub sexto rege moritur pius et bonus ipse !), Dum bene viueret et foret in statu meliori; Post mortem matris anno moritur duodeno. Sic nostri subito fundatores obierunt, Dum iuuenes essent, nobis vtilesque?) fuissent. Dimidiam ville partem nobis dedit ille In Suratkn?), media quando fuit antea nostra. Post hec in Pomuk decimus tunc sumitur abbas, Postque resignato sine officio manet illie, Et tunc in Pomuk... erat pater abbas*). De abbate XI, scilicet Arnoldus. POst hunc vndecimus Arnoldus fit pater in Sar. Filius ipse domus est, edifficansque libenter, Incipit hic fundare domum, nam tempore longo Nil fuit exstructum, nil et fuit edifieatum. Campanile nouum facit hic, reparat quoque fon- tem, Piscinam reparat, conuentus atque coquinam, Atque domos aliquas de lignis struxit et ipse. Sub patre predicto sunt hec sedilia facta, In quibus ecce solet conuentus psallere Christo ; Hic faciet plura domui, si vixerit ipse, Et si manserit hic, nam fortis adhuc satis est hic, Si modo?) denarios quam plures posset habere, Vel tamen argentum quia non5) iam quereret aurum. NVnc et presentem conuentum scribere conor, Qui manet hic, degens hoc sub patre tempore tali. Nam de conuentu primo nullus superest nunc Preter Wigandum, fragilem nimis est miserandum, Preter me solum, qui sum minimus monachorum. Sunt tamen hic aliqui, qui Winrici veniebant Tempore, qui nunc sunt hys omnibus et seniores, Primus Conradus prior est, Sweuusque secundus Cunradus, Petrus, alter Petrus atque Wigandus, Herbert, Gotfridus, Heinricus et Nicolaus, Heinrich de Grediz, Cunradus, Bartolomeus, Heinricus de Luban, subcellerarius ipse, Volemarus cantor, Arnoldus et Nicolaus, Andreas, Heinrich, Cunradus, Muslo, Iohannes, Perchtoldus, Leupold, Heintzelinus atque Iohannes, LETOPIS ZDÁRSKY VÉTSÍ. Leta 1291 zemřel Gerhard zakladatel náš. Za šestého krále zemřel nábožný a dobrý muž tento, právě když dobře žil a v nejlepším věku se nacházel; po smrti matčině zemřel v roce dvanáctém. Tak brzy umírali zakladatelé naši v mladém věku, když nám byli by užitečnými. On nám dal polovici vsi ve Svratce; neboť polo- vice již před tím byla naše. Potom desátý opat tento přijat jest do Pomuku; i vzdav se hod- nosti zůstával tam bez úřadu. V Pomuku byl tenkrát opatem.... O opatu jedenáctém Arnoldovi. Po něm stal se Arnold jedenáctým opatem ve Žďáře. Jest on sám syn kláštera a rád stavi; i počíná stavěti, nebo po dlouhý čas nic ne- bylo řízeno, nic stavěno. On stavi novou zvo- nici, opravuje studnu, zřizuje rybník, kuchyni klášterní, také některá stavení vystavěl ze dřeva. Za tohoto opata udělána jsou sedadla, na nichž nyní sbor pěje žalmy Kristu. On učiní ještě více pro klášter, bude-li živ a zůstane-li zde, neboť jest dosti podnikavý. Jen kdyby měl hodně peněz aneb aspoň stříbra, zlata by třeba ani nehledal. Nyní vypsati chci také nynější sbor, kte- rý zde pod timto opatem žije. Nebo ze sboru prvního nikdo nežije kromě ubohého stařičkého Wiganda a mne, kterýž jsem z mnichů nejpo- slednéjái. Ale jsou někteří, kteří. za opata Win- richa sem přišli; ti jsou. mezi všemi těmito starší. První jest Konrad převor, druhý Konrad Švábský, dále dva Petrové, Wigand, Herbert, Gotfrid, Jindřich, Mikuláš, Jindřich z Hradiště, Konrad, Bartoloměj, Jindřich z Luban podsklepni, Volkmar kantor, Arnold, Mikuláš, Ondřej, Jin- diich, Konrad, Musil, Jan, Perchtold, Leo- pold, Heneelin, Jan, à dva novicové, hoch Šídlo a Jan, a my dva starci, jeZ jsem svrchu jme- noval, totiž Wigand a já chudák. Tento jest 1) Po strané pripsáno éer. Vltimus fundator. — ?) nobisque utiles ruk, — 9) Po straně čer. připsáno Swratka. — 4) Patrně tu vynecháno jmeno opata. — 5) nisi ruk. -- 9) nemá ruk. 

Strana 545
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Et duo nouicii, Sydlo puer atgue Iohannes, Et duo nos eciam fragiles, guos antea dixi, Hoc est Wigandus et ego pauperrimus ille. Hic est conuentus noster presensque modernus, Exceptis paucis hii sunt geniti domus huius, Et pater Arnoldus hic filius est domus ipse. Hos domini pietas custodiat et benedicat, Ac benedicantur, viuant et multiplicentur. Hoc ego gaudebo semper, quod iam domus ista Tantum profecit, quod non solum peregrinos, Sed proprios eciam genitos creat hec sibi patres. Sit deus ergo meus in secula rex benedictus, Quod domus ista modo se natorum genitricem Gaudet tantorum, que ceu sterilis fuit ante. Nam fuit iste locus !) prius horridus et male cultus, Vt pauci possent hic neophiti remanere; Idcirco quidam monachi post hec abierunt, Ad vomitum seculi, qui postea non redierunt, Preter me solum, qui sum miser atque pusillus ; Sed nouit dominus, quod ego domus huius honorem Semper dilexi, sic de dampnoque dolebam, Vtpote qui verus fueram domus huius alumpnus : Quamuis defuerim tunc corpore, menteque nun- quam. Minc aliquos versus ego conposui mihi soli, Quos nullos posset sine me cognoscere lector: Vt possem melius hoc Sar in corde tenere: Ars aras arces, artis pater astruis") artes, Ars arces curas, facis artibus arteque puras ?). Inminet hys annus, tractans hos) nocte dieque Quamuis sim minimus, mihi praestant gaudia queque, Nunc discessurus cito sum, sed non rediturus, Nec plus scripturus, quia iam cito sum moriturus. Et qui wlt scribat, a me non inpedietur, Sed deus omnipotens misero mihi propicietur. Ast tamen hos fundatores ego conmemorabo, Qui nuper sunt defuncti, quos et recitabo. Ista sub Arnoldo contingunt tempore tali: Anno domini M cc xc. v." domina Juta, vxor Ger- hardi obiit 5). Anno M cc xcv)" Botscho, filius Gerhardi obiit. 545 sbor náš nynější; kromě několika málo odrostli všichni: v klášteře tomto, také opat Arnold jest syn kláštera tohoto. Milost boží kéž je opa- truje a žehná jim, kéž žijí a množí se! Tomu se budu vždy těšiti, že klášter náš tak daleko dospěl, že již ne cizí, ale již vlastní syny za opaty si volí. Budiž tedy pán bůh pochválen na věky, že tak velké syny odchoval klášter tento, který býval druhdy jakoby neúrodný. Bývaloť prvé místo toto málo vzdělané a pod- nebi zde drsné, že málo nováčků zde vydržeti mohlo; proto někteří: mniši později odešli do kalu světského, kteří potom nevrátili se více mimo mne sama, jenž jsem nepatrný ubožák; ale büh vi, Ze jsem česť kláštera tohoto vždy miloval a pohromy jeho vždy želel jsa pravý jeho odchovanec: jakkoli tělem jsem tu scházel, duchem předce nikdy. Proto složil jsem sobě samu veršíky, jimž čtenář beze mne rozuměti nemůže, aby snáze Žďár tento v paměti podržel: Ars aras arces, artis pater astruis artes, Ars arces curas, facis artibus arteque puras. Již tomu hnedle rok, co ve dne v noci je od- fikäväm; pûsobif mi radost leccos nepatrného. Nyni brzy odejdu a nevrátim se vice, nebudu dále psáti, neboť již brzy zemru. Komu libo, nechť piše, já mu nebráním; než mně ubo- hému budiž milostiv bůh všemohoucí. Přec je- ště poznamenám zakladatele, kteři nedávno ze- mřeli; stalo se to za Arnolda v této časové řadě. Léta páně 1295 zemřela paní Jitka, choť .Gerhardova, Léta 1996 Boüek, syn Gerhardüv, zemřel. Téhož léta pani Anežka, sestra Ger- hardova, dcera Bočkova, choť Vítkova, zesnula. "Tato odkázala nám některé statky, jež nám nebyly dány. O Kriste bože! jak velké jest protivenství a bolest, kterou my všichni smrtel- niei obtiZeni jsme. Byvalaf ona druhdy krásná, výmluvná, roztomilá; než při pohřbu vycházel z ni puch a hrůza tak velká, že nikdo nevy- držel státi při ni. Nebo byla nemocna a ležela 1) nemá ruk. — 2) asťius má ruk. — 9) Verše tyto mející patrně hlavní účel ten, aby jmeno Žďár (Sar) na paměť uváděly (dát se jmeno Sar z písmen v jednotlivých slovech přichúzejících 11krát složit), těžko jest pře- loziti. Zpomeneme-li, že skladatel byl v mládí kamenník, v stáří řezbář, můžeme podložili veršům smysl tento : Umění neb řemeslo odvrátilo jej od oltáře a přistrojilo mu úklady, zbavilo jej starostí, ale také mu jich na- dèlalo. — *) has ruk. — 5) Slovo to naznačeno, jak se to v nekrologiích dálo, na místě tomto a také níže velkou písmenou 0, která přetržena jest. T1# 

Strana 546
546 Ipso anno domina Agnes, soror Gerhardi, Filia Botschconis ') hec Witgonis quoque coniux, obiit. Hec dare disposuit bona quedam, que data non sunt: O deus, Christe, quantus labor et dolor est ®) iste, Quo nos mortales cireumplexi sumus omnes. Hec fuerat pulchra quondam, facunda, venusta, Inque sepultura fuit eius fetor et horror Tantus, quod nullus presens ibi stare valeret. Nam fuit infirma, decumbens tempore longo, Et fuit estiuum tempus, quando tumulatur. Ast fratres iaciunt terram, tandem sepellitur. Pre fetore tamen ibi mansit nostra securis In tumulo, quando tollere non poterant. Mundum florentem primo, post deficientem, Qui prius apparet quasi flos et protinus aret. Hinc bene dictauit hos versus versificator, Vnde superbimus cum fex uilissima simus, Cum simus limus ad terram terra redimus. Anno domini M cc xcvj? domina Elizabet, mater- tera Gerhardi, Vxor Rewisschi, fuit hec et nata Sibille ducissa. Luchtenburgensis Zmilonis filius Heyman, Illustris baro, moritur tunc temporis ipse. Anno eodem Rewissch, frater Witkonis, obiit. Anno M ce xcv)" Jesko prepositus, frater regis, obiit 9). Anno M cc xcvi? Eufemia, filia Gerhardi obiit. Ipso anno sepultus est rex Bohemorum quintus*) et filia eius ducissa ?). Anno eodem coronatus est rex Bohemorum VI Wenez[laus] ") Auno eodem et tempore regina Guta coronata |est et] obiit. Anno M cc xeviyp Albertus, dux Austrie, occidit Adolfum *). Anno M cc xax [rex |5) Ruscie fuit in Brunna circa regem W[encezlaum]. Anno domini M cec Agnes, filia Gerhardi, obiit Et est sepulta hic in Sar, hec eciam fuit filia domine Jute. Ista sub Arnoldi contingunt tempore facta. LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. dlouhý čas, a byl čas letní, když byla pocho- vávána. Ale přec bratří naházeli na ni zemi, tak že pohřbena jest; však zůstala tam v hrobě naše motyka, poněvadž pro přílišný puch vyndati ji nemohli. O kterak vše ve světě prvé květe, pak opadává: kdo prvé vypadal jako květ, po- tom usýchá. Proto dobře pověděl básník : Odkud pýcha ta nám jsoucím než bláto ohyzdné ? Jsouee jenom zem a bláto zas obrátime se v bláto. Léta páné 1296 zemiela pant Alzbéta, teta Gerhardova; bylat ona choť Revišova a dcera Sibyllina. Toho času zemřel Heyman, syn Smila z Lichtenburka, proslulý pán. Téhož roku ze- miel Revis, bratr Vitküv. Roku 1296 Jan probošt, králův bratr, zemřel. Roku 1297 Eufemie, deera Gerhardova, umřela. Téhož roku pohřben jest pátý král český a dcera jeho kněžna. Téhož roku korunován Čechův Václav. Téhož roku kralova Jitka, byvsi koruno- vana zemřela. Roku 1298 Albert, vévoda Rakousky, za- bil Adolfa. Roku 1299 byl král ruský v Brně u krále Václava. Léta páně 1300 (zemřela) Anežka, dcera Gerhardova, i pohřbena jest zde ve Žďáře. Také ona byla dcera paní Jitky. To vie událo se za času Arnolda opata. jest šestý král !)Botschconi ruk, — 5 nemá ruk. —- 3) Ješek Jan, probošt vyšehradský, zemřel 26 Srp. 1296. -- n j. Pře- mysl Otakar II, který tohoto léta ze Znojma byl přenešen do Prahy s tu v hlavním chrámě sv. Víta pochován. — 5) t. j. Anežka, manželka vévody Rudolfa, syna římského krále Rudolfa I, $) Korunováni Václava lí stalo se 2 Června 1297; Jitka, manželka jeho, zemřela 18 Června 1297. 2 Čce padl římský král Adolf u Gellenheimu. létu : která zemřela 17 Května 1296. — — 7) 1298, — 5) uemá ruk. Stejnou zprávu má též Jindřich z Heimburka k tomuto Rex Ruscie venit ad regem Wenceslaum Brunuam. 

Strana 547
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. NVnc specta, lector, audi, gue gloria nostra, Ecce videre potes in eis, guos iam recitaui, Quod quasi pictura mundi, perit ista figura. Mors, fera mors nequam, quia nulli parcit et equam Dat cunctis legem, iniscens cum paupere regem: Hoc quoque Bernhardus loquitur de morte superba, Mors pueros), iuuenes rapit atque senes miseretur, 'l'am ducibus, quam principibus *) communis ha- betur: Sic mors cum falce dicens depiugitur ipsa Falce seco, quia iura neco, libamine ceco. O deus omnipotens, hoc est, quod carmina promunt, Est populus vere fenum, credas mihi mere, 'risticia plenum sic est omnis caro fenum, Quod pulchrum paret prius et post protinus aret. Sic homo, dum viuit, floret, sed postea marcet, Ergo cum maneat mors ceria?) nimis timeatur, Et quasi serpentis virus vitium *) fugiatur. Nuneque probare potes, que quanta tulit domus ista, Que priuata suis cito fundatoribus est sic, Cum iuuenes essent, nobis vtilesque fuissent, Et bona fecissent nobis, sibi si placuisset, Omnia, qui bona dat et secula cuncta gubernat. Sic tamen veri fundatores obierunt, Cum bene florerent ac omni labe carerent ; Et nota, quod domus hec sit facta bonis viduarum Atque pupillorum fundacio sacra piorum. Nam pater illorum subito defungitur ipsis, Dum iuuenes essent, pueri tenerique fuissent, Et matres vidue viduate sicque fuerunt, Que loca nostra bonis opibusque 5) suis coluerunt. Ergo meos dominos, qui seruant ecclesie res, Ammoneo, quod sint cauti, quod sint sapientes, Et sic dispensent omnes res et bona claustri, Respondere queant ut caucius omnipotenti ; Vt dulcem vocem valeant audire tonantis, Euge, serve bone, nunc intra gaudia) vera. Hec modo sufficiant ?), et nunc ad prima reuertor. Sunt alii fundatores, qui sunt laterales, Non de progenie vera, sed sunt patrueles. De vera stirpe superest ramusculus vnus, Quem nobis Christe conserues trinus et vnus. Non cito sit funus, hoc nobis tradito munus, 541 Nyní viz, čtenáři, a slyš, jaká jest sláva naše; i můžeš viděti na těch, jež jsem již vy- jmenoval, kterak jakoby malováno vše ve světě pochází. Smrt krutá a zlá, jelikož nikoho ne- ušetří, všem stejný připravuje osud, chudému tak jako králi. O pyšné smrti pravi Bernhard: smrt uchvacuje mladíky a šetří starců, jest ona společným osudem vévod a kniZat, i malována bývá s kosou řkoucí: seku kosou, práva ničím slepě, jak mi napadne. Bože všemohoucí, tak jest, jak se v básnich pravi: lidstvo jest svadlá tráva, véf mi opravdu, plno souzeni, vie télo jest tráva vadnouei; co prvé jevi krásu, potoin ihned usýchá; tak člověk, pokud žije, květe, ale potom vadne. Protož ana nás očekává, boj- me se hodně smrti, a chraňme se hříchu jako jedu. hadiho. Nyní posouditi můžeš, co zkusil klášter náš, který takto zbaven jest zakladatelů svých, když byli mládi a nám byli by užiteční a prospésni, kdyby bylo se líbilo onomu, jenž jest dárcem všeho dobrého a řiditelem všech věků., Než pravi oni zakladatelé zemřeli v květu ži- vota neposkvrnéného. I pamatuj si, že klášter tento ze statků vdov povstal, a že jest to svaté založení nábožných sirotků. Neboť otcové jejich náhle jim umirali; když bývali mlädi a ještě v útlém věku, matky pak jejich, jež kláter náš statky nadaly, zůstávaly vdovy. Pročež napo- mínám pány své, jež spravují statky: církevní, aby byli opatrní a moudří a tak statky klá- Sterni spravovali, aby mohli s dobrým svědu- mím odpověděti za to všemohoucímu a zaslechli „sladkého hlasu hromovládce: vejdiž, sluho dobrý, nyní do radosti pravé. Tolik postačiž: nyní vra- oím se k předešlému. Jsou ještě jiní zakladatelé postranní, nikoli z pravého kolena, nýbrž stry- cové. Z pravého kmene zbývá jediná ratolesť, kterou zachovejž nám Kriste, trojjediný bože! Kéž dlouho žije, toho daru popřejž nám, kéž zbude nám jediná tato jiskřička naděje, o bože ! Neboť již zemřeli bratří a sestry jeho, otec Gerhard a matka Jitka; syn jejich mladý jme- l) nemá ruk. — *) p'ntibibus ruk. — ?) circa ruk, — *) vicitum ruk. — 9) operibusque ruk. — 5) gaudi ruk. — 7) seuffic. ruk. 

Strana 548
548 Vnica scintilla maneat nobis, deus, illa, Nam sunt defuncti fratres eiusque sorores, Et pater et mater Jutlina... Gerhardus; Ipsorum natus puer est et Zmilo vocatus, Hic ter sit gratus, deus optime, sitque beatus; Cui mea dietando, scribendo carmina pando, Et laudes canto!) sibi, metraque versificando, Te metri stilo laudo karissime Zmilo, Es quia laudandus, venerandus, semper amandus, Es pius atque bonus, noster quandoque patronus, Et benefacturus nobis tutorque futurus. Explicit expliceat. VT sum pollicitus modo scripsi tempus ad istud, Atque meis scriptis veluti potui memoraui, Sed tamen hec mea mens dudum servaverat?) ante, Vtpote qui puer huc veni puerilibus annis, Quedam conspexi quedam mihi sunt recitata, Que non aspexi, dum non uicinus adessem, Et scripsi, sicut dixi nunc tempus ad istud, Est quando domini nunc annus C tria mille, Abbatis ipsius est annus nunc quoque sextus, Atque domus posite nunc annus XL et octo, Atque mee vite nunc annus est L et octo; Annos quippe decem senior sum quam domus ista. QUi wlt scire tamen, quis sim vel quod mihi nomen, Audiat et dicam sicut per?) carmina pandam: In scolis dictus Heinrieus eram lapicida, Filius Eckwardi lapicide, qui tamen istud Capitolum fecit, struxit quoque cetera plura, Sed nunc Heinricus pauper sculptor uolo dici, Et merito sculptor, postquam sedilia sculpsi, Sum sculptor modicus, modicum quia sculpere noui, Nam non sum talis, quod sim sculptor generalis. Sum pauper vere, re vel virtute vel ere, Non mihi virtutes sunt, non es, nec mihi sunt res, Hinc paupertatis gaudens uolo nomine fungi Pauperis atque rei, sic miserere mei. Est reus et nequam, qui rem non perpetrat equam, Sie reus existo, fateor, quia noxius isto. Sub patre Walthelmo cum patreque matreque veni, Sed sub Winrici sexto sum mortuus anno, Patre sub Arnoldo, fratres, iam iamque resurgo. Nam moritur quisque, quando fit apostata Christi, Vivere tune discit, peccatis dum resipiscit. LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. nuje se Smil. Ten budiž třikrát blahoslaven, dobrý bože; jemu básně tyto piši, jeho chválu hlásám verši těmito. Tebe veršem chválim, nej- milejší Smile, neb jsi hoden chvály, pocty a lá- sky, jseš nábožný a dobrý a budeš jednou ochrancem naším a dobrodincem. Závěrek. Jak jsem přislíbil] všechno jsem vypsal až po tento čas a poznamenal ve spise svém, jak jsem mohl. Uchovával jsem to dávno v pa- měti své, neboť přišel jsem sem co malý hoch. Něco viděl jsem sám, něco jest mi vypravováno, čeho jsem neviděl nejsa přítomen; i vypsal jsem to, jak praveno, až po temto nynější čas, totiž do léta páně 1300. Jest to rok nynějšího opata šestý, od založení kláštera rok 48, věku mého rok 58; jsemť o deset let starší: než klá- šter tento. Kdo věděti chce, kdo jsem a jak se jme- nuji, nechť poslyší, i povím mu to těmito slovy. Ve školách nazýván jsem byl Jindřich kamen- nik, syn Ekwarda kamennika, který tuto kapi- tolu stavěl a mnoho jiného; ale nyni slouti chci chudý Jindřich řezbář, a to vedle zásluby, jelikož jsem sedadla zmíněná vyřezával; ovšem jsem řezbář nepatrný, poněvadž jen nepatrně umím vyřezávati, a nejsem řezbář všemu vyučený. Jsem chudý opravdu statkem i ctnosti; nemámť ctnosti ani statků. Chudobě své se těše chci slouti chudym a hiiśnikem, i budiż milostiv mi bůh. Vinnik jest a neślechetnik, kdo páše ne- šlechetnost: tak jsem i já vinnik, přiznávám se, dopustiv se hříchu. Za opata Walthelma přišel jsem sem s otcem a matkou, ale na sklonku šestého roku Winrichova jsem zemřel, pod opa- tem Arnoldem, bratří, již již vstávám z mrtvých. Umirát, kdokoli odpadá od Krista; teprv ten- krát učí se žíti, kdy moudře odřekne se hříchů. 1) cando ruk. — ?) fuerauerat ruk. — 9) dicam sic et carmina ruk. 

Strana 549
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ VĚTŠÍ. Sic ego conuersus resipiscens sumque reuersus, Et sic, ut dixi, sum mortuus atque reuixi. Heu, tunc defunctos omnes reperi seniores, Abbatem tunc defunctum dominum, dominamque, Quo tamen ad maius dolui, quod fratris amorem Secum detulerant, habeo quo mente dolorem. Heu dormitat amor, dilectio langwet vbique, Est consolator nullus, manet vndique langwor. Profugus ille tamen adolescens cum rediisset, Et suscepisset ipsum gaudens pater eius, Omnia prima sibi sunt reddita!), sed mihi sic non, Quam bene sufficerent mihi, si postrema darentur, Et quia sum pauper , miserere" placet mihi semper, Cum miseris miserere mei dicam tibi Christe, Es pater alme deus meus et dominus dominorum. Competit ergo mihi miserere, tibi misereri, Es hylaris, largus, quia das cunctis miserando, Tam miseris ?) quam diuitibus non improperando. Sum miser et pauper miserere canam tibi semper, Pauperis et norme, quia non est pauperior me, Do miserere meum miserum tibi, sed misereri Inpertire tuum mihi dulce precor pater alme, Jam tibi cum miseris dicam deus o miserere. Pre cunctis psalmis hoc miserere canam, Qui miserere mei docuit me, sit ille beatus, Est miserere mei vita salusque mei. Omnibus est miserere bonum, valet omnibus eque Hinc miserere placet omnibus ens habile ?), Tam viuis quam defunctis valet?) hoc miserere, Absoluitque reos, saluificans animas; Est miserere bonum cunctis, domini quoque donum Est miserere mei nam medicina dei, Et miserere pium, quia gaudia dat paradisi, Dat viuis veniam, dat miseris requiem; Et miserere mei super omnia regna beatum, Nam miserere facit scandere regna dei, Per miserere datur spes lapsis gracia iustis, Corrigit iniustos, iustificatque pios. Per miserere mei loca dantur requiei, Defunctis requiem, datque reis veniam ?), Nequicjam pellit angelus adueniens, Hoc miserere deum placat, sanctos et honorat Justificans hominem, datque videre deum. Non bene pro toto miserere tamen datur auro; Nam miserere mei soluere nemo potest. 549 Tak já mnich jsem zmoudřel a se navrátil, a, jak pravím, umřel jsem a obživl opět. Ach tenkrát já shledal, že všichni starší: byli ze- mřeli; opat zemřel, zemřel pán a pani; ale toho více mi bylo líto, že lásku k bratru s se- bou vzali, i boli mne to. Ach usíná láska, všady ochabuje láska, není útěchy žádné, všady ostává ochablost. Uteklý onen jinoch když se navrátil, přijat jest radostně od otce svého i dán mu ode všeho díl první — ale mně nikoliv; mně by postačil poslední, by mi jej dali. A protože jsem chudý, líbí se mi vždy žalm „miserere“ ; s nuznými zpívati budu tobě, Kriste, „miserere“. Tys, vznešený otče, bůh můj a pán pánů; proto náleží mné prositi „smiluj se“, tobě smilovati se. Tys přívětivý a štědrý, poněvadž uděluješ milostivě všem, chudým jako bohatým, nevy- tykaje jim toho. Jsem nuzný a chudy, zpivati budu tobě vždy „miserere“; jsem chudého po- volání, neboť i není chudšího nade mne. Obětuji tobě své chudičké „miserere“, ty uděliž mně, prosím, své sladké smilování, otče vznešený. Zpívati tobě budu s nuznými, bože, „smiluj se“, přede všemi žalmy toto „miserere“ zpívati budu. Kdo mne naučil tomuto „miserere mei“, budiž blahoslaven, jestiť to „miserere mei“ život a blaho mé. Všem jest „smilování“ dobré, všem stejně prospívá, proto všem se líbí; živým jako mrt- vým ono prospívá, rozhřešujíc hříšníky a spásu poskytujíc duším; ono jest dar páně všem do- brý a lék bozi. Nábožně odříkané „miserere“ poskytujie radosti rajské živým zjednává od- puštění, ubohým pokoj. Ono oblažuje nade všechna království poskytujíc možnost vejiti do králov- ství božího. Skrze ně dána naděje kleslym, mi- lost spravedlivým, ono napravuje nespravedlivé a spravedlivými činí nábožné. Skrze „miserere“ dáno odpočinutí mrtvým a odpuštění hřišníkům. Nepravost zahání přicházející anděl. Toto „mi- serere“ s bohem smiřuje a svaté uctívá, spra- vedlivým činí člověka, poskytuje viděti boha. Za všechno zlato „smilování“ koupiti nelze, nebo zaplatiti nemůže je nikdo. Poněvadž tedy tak velkou moc mi toto svatć „miserere”, budiż mi důležitější nade všechny věci. Vroucně pro- sim tebe, veliky boże, „smiluj se nade mnou“, 1) relicla ruk. — ?) misereris ruk. — *) abile ruk. — *) velet ruk. — 5) Zde schúzí bezpochyby verš. 

Strana 550
550 LETOPIS ŽDÁRSKÝ KRATŠÍ. Ergo cum tantum valeat sanctum miserere, Sic mihi precipuum sit super omne, quod est. Te rogo sincere deus alme mei miserere, Per miserere pium fer mihi subsidium, Da mihi deflere mea crimina per miserere, Vt sit in extremis hoc miserere meis, Vltimus ut flatus sit per miserere beatus, Gracia summa dei sit miserere mei. A—M—E—N 1). skrze nábožné „miserere“ uděliž mi své po- moci; dej mi oplakati hříchy mé skrze ně, aby bylo „miserere“ poslední modlitbou mou, aby poslední dech můj skrze ně oblažen byl; i bu- diž mi nejvyšši milosti boži „miserere mei“ Amen. B. LETOPIS ŽDÁRSKÝ KRATŠÍ. Genealogia fundatorum. ANno domini MCCLI° dominus Prsibizlaus in agone in magna deuocione commisit domino Botschoni, genero suo, fundacionem huius mo- nasterii et quieuit in Christo 2). Anno domini MCCLII3) dominus Botsco comes dictus de Bernek 1) in 5) inuencione sancte crucis iecit fundamenta huius ecclesie, scilicet Sarensis 6), et anno fundacionis quarto7) obiit ipse summus 8) fundator 9) in vigilia sancti Thome circa annum domini MCCLV et reliquit cum consorte sua filia, Pribizlai Eufemia10), duos he- redes mares Zmilonem et Gerhardum et vnam filiam 11) Agnetem, quam 12) postea Witigo de Swabniz duxit. Postea in sexto anno felix matrona Sibilla, relicta Prsibizlai, primi fundatoris, postquam omnia13) sua monasterio14) legasset preter vnam tunicam, in qua sepulta fuit in presbiterio 15), quie- uit in Christo 16) circa annum domini MCCLXI°. Postea17) anno domini MCCLXVIII18) obiit Zmilo, filius Botschonis19), et tota cura funda- Rodopis zakladatelův. Léta páně 1251 pan Přibislav jsa v po- sledním tažení svěřil panu Bočkovi, zeti svému, založení tohoto kláštera a zesnul v pánu. Léta páně 1252 položil pan Boček, hrabě z Berneku, v den nalezení sv. kříže základ to- hoto kostela žďárského a léta čtvrtého po za- ložení tomto zemřel sám, hlavní ten zakladatel v předvečer sv. Tomáše r. 1255, zanechav po sobě děti, jež měl s Eufemii, dcerou Přibislava, totiž dva dědice mužské Smila a Gerharda a jednu dceru, Anežku jmenem, kterou potom pojal za ženu Vítek ze Švabenic. Potom v šestém roce, t. j. léta páně 1261 zemřela zbožná paní Sibylla, vdova po Přibi- slavovi, prvním zakladateli našem, když byla odkázala vše, co měla, našemu klášteru kromě jednoho šatu, v němž byla pochována. Potom léta páně 1268 zemřel Smil, syn Bočkův, a celá starost o založení (o klášter) 1) V rukopise připsáno potom ještě lohannes de Augusta. — Na listu 68 ruk. vralislavského napsáno: ANno domini nongentesimo incepit ordo monasterii Cluniacensis. — M. Lxxxin incepit ordo Arroasiensis. — M LXXXVI" incepit ordo Kartusiensis. — ANno domini M°. LxXXIIJ incepit ordo Cyisterciensis et fundata fuit abbatia Cistercii sub beato abbale Ruberto, qui post abbas exstitit Cistercy. Et anno etatis sue Lxxxij°, xv Kalend. May migrauit ad dominum. Hem M°. C°. ix incepit ordo Premonstratensis. — M°. C°. Lxxxvilj incepit ordo Trinitatis. — Item M° CC" incepit ordo Predicatorum. — Item M. cc. x incepit ordo Minorum fratrum. — 2) Tento odstavec není v ruk. štokholm- ském. — 3) Ruk. má MCCLI: taktéž i Dudik. — 4) comes Berneczensis et Nide D. — 5) in die inventionis D. - 6) fundamenta ecclesie monasterii fontis s. Marie ordinis Cisterciensis in Zdiary D. — 7) videlicet a. 1255 in vigilia s. Thome D. — 9) et primus D. — 9) f. iam dicti monasterii D. — 10) Qui ex coninge sua Eufemia, lilia domini Przibislai, reliquit duos D. — 11) f. nomine A. D. — 12) que postea dominus Witigoni de Sswabenitz nuptu esl. Coniux vero domi Przibislai antedicti, Sibilla nomine, felix matrona et mater Eufemie, postquam . . . . 13) omnia, quae habebat, mon. D. — 14) m. iam ſato. — 15) prespit. feliciter q. D. — 16) domino D. — 17) nemá D. — 19) 1258 D. — 19) Wotzkouis antedicti D.

Strana 551
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ KRATŠÍ. cionis!) deuoluta est ad Eufemmiam, relictam Botsconis, quia Gerhardus ?) adhuc tenellus fuit ?). Que residens circa monasterium omnia, que ha- bere potuit, edificando comsumpsit et propriis manibus in ornatu?), ut hodie apparet, multum laborauit et monachis contemporaneis suis in- finita sollacia ministrauit. Tandem plena bonis operibus obiit cirea annum domini MCCLXXIX». Postea filius eius Gerhardus intromisit se sicut?) debebat, de fundacione*) et duxit nobi- lem uirginem nomine?) Gutam ®) de Velsperg?®), ex qua genuit duos filios Botsconem'!?) et Zmi- lonem vltimum!!) heredem !?) fundacionis et mor- tuus est circà annum domini MCCLXXXXI*. Tandem domina Guta, relicta domini Ger- hardi, permanens uidua et tenens bona mariti et nutriens pueros in quarto anno post obitum mari- ti!?) descessit circa annum domini M.CC.XCV 14). Postea!5) ambe filie eius scilicet Eufemia et Agnes obierunt. Obiit!5) ecciam Botsco filius eius, et deuoluta est fundacio ad!?) Zmilonem, filium Gerhardi, qui intromisit se de fundacione'*) et'?) non tanta sollicitudine prefuit monasterio sicut predecessores sui’). Hic?!) duxit filiam domini Vlrici de Noua domo?") Annam nomine virgi- nem et decessit iuuenis??) circa annum domini MCCCXII relicto herede domino Botzkone, ex prefata domina Anna, qui reliquit heredem si- militer Botzkonem ex domina Agnete ex genere dominorum de Michalowitz. Et hic Botzko vlti- mus sepultus est in sepulchro dominorum fun- datorum in antedicto monasterio fontis sancte Marie in Zdyary. Et idem Botzko reliquit filium similiter Botzkonem cognomine antiquum genitum ex do- mina N. de Roszis, qui fuit primus dominus de Podiebrad, et sepultus est in monasterio cano- nicorum regularium in Satzka. 7) f. ad Ewf. relictam Belzkouis dev. est D. — ?) G. filius eius adhuc D. — 9) erat D. — *) orn. eiusdem, 551 spadla na Eufemii, vdovu po Boékovi, poné- vadz byl tenkráte Gerhard ještě velmi mlád. Ta bydlic při klášteře vše, co měla, obrátila na vystavení jeho, a sama, jak podnes viděti, pracovala na jeho ozdobení a poskytovala ne- konečná dobrodiní současným mnichům. Konečně naplnivši míru dobrých skutků zemřela kolem r. 1279. Potom vešel v držení založení, jak ná- leželo, Gerhard a pojal za manželku šlechtičnu Jitku z Feldsberku, s níž zplodil dva syny, Bočka a Smila, posledního dědice založení na- šeho, a zemřel kolem r. 1291. Konečně zemřela čtvrtého léta po smrti svého muže asi r. 1295 pani Jitka, vdova po panu Gerhardovi, která zůstávajíc ve stavu vdov- ském držela zboží svého muže a odchovávala své dítky. Potom zemřely obě jeji dcery Eu- femie a Anežka. Také zemřel Boček, syn její, a založení spadlo na Smila, syna Gerhardova, který uvázal se ve správu založení, ale nestaral se o ně jako předchůdcové jeho. Ten pojal za manžel- ku Annu, dceru pana Oldřicha z Jindřichova Hrad- ce, a zemřel r. 1312 v mládí, zanechav po sobě dědice Bočka z řečené pani Anny, a tento za- nechal také dědice Bočka z paní Anežky z rodu pánů z Michalovic pocházející. | A tento Boček byl poslední pochován v řečeném klášteře panny Marie ve Žďářich v hrobce pánů zakladatelův. A ten Boček zanechal také syna Bočka, nazvaného Starý, z paní N. z Rosic, a ten byl prvním pánem z Poděbrad a pohřben jest v klá- šteře kanovníkův v Sadské. prout. hod. D. — 5)sicut et D. — 9) f. monasterii antedicti D. — 7) nemá D. — 9) 1 ruk. náš i štokholmský (D) maji Tutam. — ?) Welschberg D. — !?) Botzkonem D. — ?!!) nemá D. — ??) h. seu prosecutorem fundationis et duas filins Eufemiam videlicet et Agnelem. Mortuus est tamen Gerhardus jamfatus circa annum d. MCCXCI D. — 19) inariti ab hec luce d. D. — 14) MCCCXV D. — !5) Demum et ambae filie eius predicte obierunt U. — !5) Mor- tuus est iloque D. — !7) ad ultimum heredem Zmilonem ruk. vratislavsk$ D. — 19) f. prefati monasterii D. — 19) sed D. — 79) Tu vlozeno v ruk. $tokholmském: llic omisso litulo comitolus primus se dominum de Cunstat nominauit, — ?!) Hic Smilo duxit D. — ??) domo virginem Annam. — ?95) Až potud podali jsme náš text krat- siho letopisu zdárského podle rukopisu yratislavského, ostalek podin dle Dudikova vydání z rukopisu stokholm- ského. Rukopis vratislavsky má po slové iuvenis jesté telo slova: sine herede reliclo sexu femineo circa annum domini MCCCXII et cetera. 72 

Strana 552
552 Hic Botzko genuit ex domina Anna de Lippa et Duba guatuor filios, Botzkonem, Io- hannem dictum Kostsky, Hynckonem et Victo- rinum. Primitres decesserunt absque liberis, quartus videlicet Victorinus XXIIII. annorum existens defunctus est relicto Georgio filio et duabus filiabus Elizabeth et Margaretlia. Eliza- beth nupta est domino Heinrico de Lippa et Duba, Margaretha vero domino Buschkoni de Zeebergk et Plana. Et iste Victorinus expulsit fratres antedicti monasterii in Zdiarii, e& mona- sterium totaliter desolatum est. Georgius vero genuit ex domina Kunegunde de Sternnberg Botzkonem, Victorinum, Heinri- cum seniorem, Katherinam, Zdenam et Barba- ram. Dominus Botzko sine herede decessit, Ka- therina Mathie, Hungarie regi, nupta est, Zdena vero Alberti, duci Sáxonie illustri, in matrimo- nium data, Barbara autem domino Heinrico de Lippe et Duba, marschalkoni regni Bohemie, copulata. Defuncta vero Khunegunde dominus Georgius predictus duxit Iohannam de Roszmi- thal in coniugem, ex qua genuit Heinricum iu- niorem alias Hynckonem, et Ludimillam, que duci Friderico Legnitzensi nupta est, ex qua genuit tres filios, Iohannem, Fridericum et Ge- orgium. lohannes adhuc adolescens decessit, ali vero duo deo fauente usquemodo in huma- nis degunt. Georgius vero antefatus primum communi omnium baronum, procerum, nobilium et ciui- tatum et tocius regni consensu in gubernatorem?!) regni electus, postea in regem Dohemie feliciter vnctus et coronatus est. Et hic Georgius non- dum gubernator!) neque rex existens, monaste- rium predictum in Zdiarii, quod a tempore ex- pulsionis fratrum eiusdem destructum et deso- latum erat, denuo reedificauit et quasi de nouo fundauit, introductis illuc fratribus nouis, qui iterum tempore ipsius expulsi et per filium eius Heinricum seniorem iterato introducti. Duci vero Heinrico seniori illustris domina Vrsula, illu- strissimi domini Alberti, marchionis Brandem- burgensis et principis electoris, filia, in matri- monium copulata est, ex qua genuit illustres principes, ducem Albertum, filium suum primo- Y) iubero. ruk. LETOPIS ŽĎÁRSKÝ KRATŠÍ. Ten Boček zplodil s paní Annou z Lipé a z Dubé čtyry syny: Bočka, Jana řečeného Kostský, Hynka a Viktorina. První tři zemřeli bez dědiců, čtvrtý Viktorin maje 24 léta ze- mřel zanechav syna Jiřího a dvě dcery Alžbětu a Marketu. Alžběta provdala se za pana Jin- dřicha z Lipé a Dubé, Marketa však za pana Buška ze Žéberka a z Plané. A řečený Vikto- rin vypudil bratry jmenovaného kláštera ze Žďáru a klášter dokonce jest opuštěn. Jiří zplodil s paní Kunhutou ze Šternberka Bočka, Viktorina, Jindřicha staršího, Kateřinu, Zdeňku a Barboru. Pan Boček zemřel bez dě- diců, Kateřina provdána jest za Matyáše, krále uherského, Zdeňka však Albertovi, vévodovi sa- skému, dána jest v manželství, ale Barbora panu Jindřichovi z Lipé a Dubé, maršálkovi králov- ství Českého. Když paní Kunhuta zemřela, po- jal řečený pan Jiří za manželku Johannu z Rož- mitála, s kterou zplodil Jindřicha mladšího ji- nak Hynka a Lidmilu, která dána jest za manželku Fridrichovi, knižeti lehnickému, který s ní měl tři syny Jana, Fridricha a Jiřího. Jan, jsa ještě mlád, zemřel, ostatní dva však spo- mocí boží až podnes žijí. Jmenovaný však Jiří byl z obecného usne- šení všech pánů, rytlřů, vládyk a měst a vší obce království Českého nejprvé za správce země zvolen, potom za krále českého šťastně pomazán a korunován. A ten Jiří nejsa ještě ani správcem ani králem vystavěl a takřka založil znovu řečený klášter žďárský, který od času vyhnání bratří z něho byl opuštěn a po- bořen, a uvedl do něho bratry nové, kteří za času jeho zase byli vyhnáni, ale od: syna jeho Jindřicha staršího zase uvedeni. Knizeti Jindřichovi staršímu dána jest v manželství paní Voršila, dcera pana Alberta, markraběte brandenburského a kurfirsta říšského, s niž zplodil knížete Alberta, syna svého prvo- rozeného, potom Jiřího, Jana, který mlád jsa zemřel, Marketu, která se provdala za Šebe- 

Strana 553
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ KRATŠÍ. 553 genitum, deinde Georgium, Iohannem, gui tenel- lus decessit, Margaretham, gue preclaro domino Seuasto (sic) principi de Anhalt oc nupta, de- inde Karolum, demum Ludwicum, qui similiter tenellus obiit, postea Magdalenam, postremo Zde- nam, que domino Vdalrico comiti de Hardegkh et Glacensi, in matrimonium tradita est. Predictis vero tribus fratribus videlicet Al- berto, Georgio et Karolo tres sorores illustris principis lohannis, Saganie ducis, filie nupte sunt. Duci enim Alberto Salomea, ex qua ge- nuit Vrsulam, filiam suam primogenitam, Georgio vero Hedwigis, ex qua genuit Heinricum, qui eciam tenellus obiit, duci autem Karolo Anna, ex qua genuit Annam, que tenella defuncta est, Katherinam, Margaretham, Ioachim, Kunegun- dim et Vrsulam (Heynricum, Hedwigim, Geor- gium I, et Georgium II, qui statim obiit). Quos omnes, qui vsque modo in humanis degunt, omni- potens in longeua sanitate, optimaque et secunda prosperitate ad diuturna tempora conseruare, defunctis vero per suam graciam et immensam pietatem requiem eternam tribuere dignetur. Amen. Anno domini millesimo quadringentesimo vicesimo festiuitas sancti Georgii") fuit die do- minica, vicesima tercia mensis Aprilis, in qua natus est serenissimus princeps Georgius, rex Bohemie et dominus de Cunstadt etc., hora diei vndecima, minuto tricesimo octauo. Anno domini millesimo quadringentesimo vicesimo quinto in vigilia?) sancte Elizabeth fuit feria quinta, in qua nata est nobilis et ge- nerosa domina Khunegundis de Sternnbergkh hora die quarta minuto quadragesimo quinto. Anno domini M quadringentesimo quadra- gesimo secundo fuit festiuitas sanctorum apo- stolorum diuisionis die dominica, decima quinta mensis Julii, in qua natus est nobilis et gene- rosus dominus Botzko de Cunstat et Podiebradt. Anno domini M quadringentesimo quadra- gesimo tercio feria quarta, in vigilia Ascensionis domini?^, natus est illustris princeps dominus Victorinus, dux Monnsterbergensis. DD. stiana, knižete anhaltského, dále Karla a Lud- víka, který také v útlém mládí zemřel, potom Magdalenu a konečně Zdeňku, která panu Ol- dřichovi, hraběti z Hardeku a kladskému dána jest za manželku. Řečeným trem bratřím, totiź Albertovi, Jiřímu a Karlovi dány jsou za manželky tii deery Jana, knizete Zahanského, totiż kniżeti Albertovi Salomena, s niz zplodil Voršilu, dceru Svou prvorozenou; Jifimu Hedvika, z niž se narodil Jindřich, který také v útlém mládí ze- mřel; knížeti Karlovi však Anna, s níž měl Annu, která v mládí zemřela, Kateřinu, Mar- ketu, Jachyma, Kunhutu a Voršilu (Jindřicha, Hedwiku, Jiřího a Jiřího druhého, který ihned zemřel). A ty všecky, kteří až dosud žiji, ra- čiž všemohoucí v trvalém zdraví a při největ- ším štěstí na dlouhé časy zachovati, zemřelým však vedle milosti a neskončené dobroty své věčný pokoj udéliti. Amen. Léta páně 1420 den svátku sv. Jiřího, t. j. dvadcátého třetího dne měsíce Dubna, byla ne- děle, v kterou narodil se nejjasnější kniže Jiří, král český a pán z Kunštatu atd., o hodině denní jedenácté a minutě 38. Léta páně 1425 v předvečer svaté Alž- béty byl čtvrtek, a toho dne narodila se uro- zená a vznešená paní Kunhuta ze Šternberka o hodině čtvrté a minutě 45. Léta páně 1442 byl svátek rozeslání sv. apoštolů, t. j. 15 den měsíce Července v ne- déli, a tu narodil se urozený a vznešený pán Boček z Kunštatu a z Poděbrad. Léta páně 1443 v předvečer na nebe vstou- peni páné narodil se jasny knize, pan Vikto- ' rin, vévoda minsterbersky. 1) Toho léta bylo sv. Jiřího v üterj. — ?)Toho léta bylo sv. Alžběty v pondělí, tedy předvečer v neděli, — 3) 29 Května. 72* 

Strana 554
554 Anno domini M guadringentesimo guadra- gesimo octauo feria quinta quatuor temporum Penthecosten, que fuit dies sancte Sophie"), na- tus est illustris princeps dux Heinricus senior Monsterbergensis hora diei decima octaua. Anno domini M quadringentesimo quadra- gesimo nono feria tercia die sancti Martini nate sunt due gemelle Khatherina et Zdena, quarum senior Katherina in successu temporis fuit nupta Mathie, regi Hungarie, et altera iunior Zdena mansit Alberto, duci Saxonie. Filii et filie do- mine Khunegundis de Sternnberg ex rege Georgio. Anno domini M quadringentesimo quinqua- gesimo secundo feria quarta in vigilia Ascensio- nis domini?) natus est illustris princeps, dominus Heinricus iunior dictus Hyncko, dux Monster- bergensis. Anno domini M quadringentesimo quinqua- gesimo sexto nata est domina Ludmilla, ducissa Lignicensis, in die sancti Galli ?). Filius et filia ex rege Dohemie et regina Iohanna. Anno domini M quadringentesimo sexage- simo octauo natus est Albertus, primogenitus filius Heinrici senioris, ducis Monnsterbergensis, nocte media feria tercia in die Steffani pape et martiris?) in castro dicto?) montis Cunietitz 9). Anno domini M quadringentesimo septua- gesimo feria tercia in crastimo Remigii ?), natus est Georgius, filius supradicti ducis, hora vna post noctis mediam in castro dicto?) Littitz. Anno domini M quadringentesimo septuage- simo secundo in vigilia Iohannis Baptiste ") na- tus est Iohannes, sepedicti ducis filius, hora secunda noctis in castro Glacensi feria tercia. Anno domini M quadringentesimo septua- gesimo tercio nata est ei[us]dem ducis primo- genita filia nomine Margaretha in festo transla- cionis sancti Adalberti !") et sancte Hedwigis fe- ria quarta hora vesperarum in castro Koselnsi. Anno domini M quadringentesimo suptua- gesimo sexto natus est eidem duci filius Karo- lus: nomine die dominica Floriani'') hora vnde- cima in castro Glacensi. . Anno domini M quadringentesimo septua- gesimo octauo natus est supradicto duci filius LETOPIS ŽĎÁRSKÝ KRATŠÍ. Léta páně 1448 ve čtvrtek o suchých dnech letničních, kteréhož dne bylo sv. Žofie, narodil se jasný kníže, vévoda Jindřich starší: minster- berský o hodině 18. Léta páně 1449 v úterý den sv. Martina narodila se dvojčátka Kateřina a Zdeňka, z nichž starší Kateřina provdala se během času za Ma- tiáše, krále uherského, a druhá mladší zůstala Albertovi, vévodovi saskému. To jsou synové a dcery paní Kunhuty z Šternberka s králem Jiřím. Léta páně 1452 ve středu v předvečer na nebe vstoupení páně narodil se jasný kniže, pan Jindřich mladší Hynek zvaný, vévoda min- sterberský. Léta páně 1456 narodila se paní Lidmila, kněžna Lehnická, v den sv. Havla. Syn a dcera z krále českého a králové Anny. Léta páně 1458 narodil se v úterý den sv. Štěpána papeže a mučeníka Albert prvo- rozený syn Jindřicha staršího, vévody minster- berského, na hradě zvaném Hora Kunětická. Léta páně 1470 v úterý na zejtří sv. Roe- migia v hodinu po půl noci narodil se na hradě Litickém řečenému knižeti syn Jiří. Léta páně 1472 v předvečer sv. Jana Křti- tele v úterý o druhé hodině noční narodil se na hradě Kladském Jan, syn často jmenovaného kniżete. Léta páně 1473 ve středu den přenesení sv. Vojtěcha a sv. Hedviky o hodině nešporní narodila se na hradě Kozelském Marketa, prvo- rozená dcera téhož knížete. Léta páně 1476 v neděli den sv. Floriana o hodině jedenácté narodil se na bradě Klad- ském témuž knižeti syn jmenem Karel. Léta páně 1478 v pondělí v předvečer de- síti tisíc rytířů o hodině osmé narodil se ře- ") Sv. Żofie bylo loho léta v úterý, — 2) 17 Května. — 9) 16 Října. — 4) 2 Srp. —- 9) dicte ruk. — 6) Tumelitz ruk. — 7) 2 Říj. — S) diele ruk. ) 23 Cng. — 79) 25 Srp. — !!) 5 Kvélna. 

Strana 555
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ KRATŠÍ. nomine Ludwicus feria secunda hora octaua in vigilia sanctorum decem milium martirum !) in castro Glacensi. Anno domini M quadringentesimo octoge- simo 2? nata est eidem duci filia nomine Mag- dalena feria sexta hora decima septima in die conuersionis sancti Pauli?) in castro Glacensi. Anno domini M quadringentesimo 83? feria tercia in die sancti Erasmi?) hora XX"* nata est eidem filia nomine Zdena in castro Glacensi. Anno domini millesimo quadringentesimo nonagesimo in vigilia Philippi et Iacobi?) que fuit feria sexta, natus est nepos primus ducis Heinrici senioris Heinricus nomine filius Geor- gii ducis in castro Glacensi hora vndecima. Anno domini M quadringentesimo nonage- simo octauo nata est illustri principi domino Alberto, duci Monnsterbergensi etc., primogenita filia nomine Vrsula die Steffani prothomartiris hora vndecima, que fuit feria. tercia ?), in ca- stro Olsnensi, primogenita neptis Heinrici ducis senioris Monnsterbergensis, et confirmata est per venerabilem patrem, dominum, dominum Io- hannem, episcopum .Cisicensem, in monasterio monialium sancte Katherine Wratislauie M quin- gentesimo primo. Anno domini M quadringentesimo nonage- simo nono feria sexta ®) ante natiuitatem Marie, que fuit dies sexta mensis Septembris mane post horam vndecimam nata est primogenita filia ilustris principis, domini Karoli, ducis Monster- bergensis, nomine Ánna et anno domini M quin- gentesimo secundo confirmata est per venera- bilem patrem, dominum Iohannem, episcopum Cisicensem, in capella castri Olsnersis feria sexta in die Erasmi ?). Anno domini M quingentesimo jubileo in crastino sancti Mauricii), feria quarta nata est secunda filia nomine Katherina eiusdem ducis Karoli in arce Glacensi infra horam septimam et octauam, et anno domini millesimo quingen- tesimo secundo confirmata est per venerabilem patrem, dominum episcopum Cisicensem, in ca- pella Olsnensis castri feria sexta in die sancti Erasmi. 555 Genému knížeti na hradé Kladském syn jme- nem Ludvik. Léta páně 1482 v pátek den obrácení sv. Pavla na víru o hodině sedmnácté narodila se témuž knižeti na hradě Kladském dcera jme- nem Magdalena. Léta páně 1483 v úterý den sv. Erasma o hodině dvadcáté narodila se témuž na hradě Kladském dcera jmenem Zdeňka. Léta páně 1490 u večer sv. Filipa a Ja- kuba, což bylo v pátek, narodil se na hradě Kladském o hodině 11 první vnuk knížete Jin- dřicha staršího jmenem Jindřich, syn knížete Jiřího. Léta páně 1498 v úterý den sv. Štěpána prvního mučeníka o hodině jedenácté narodila se jasnému knížeti, panu Albertovi, knižeti min- sterberskému, na hradě Olešnickém prvorozená dcera Voršila, prvorozená vnučka Jindřicha star- Siho, knizete minsterberského, a byla od dů- stojného otce a pána, pana Jana, biskupa naum- burského, r. 1501 v klášteře jeptišek sv. Kate- Finy bifmovana. Léta páně 1499, v pátek před narozením p. Marie, což bylo šestého dne měsíce Září, ráno po hodině 11 narodila se prvorozená dcera jasného knizete, pana Karla, knizete minster- berského, jmenem Anna, a léta 1502 byla bii- mována v pátek den sv. Erasma v kapli hradu Olešnického od důstojnébo otce, pana Jana, biskupa naumburského. Léta páně 1500 jubilejního ve středu na zejtří sv. Mauricia mezi hodinou sedmou a osmou narodila se na hradé Kladském druhá dcera téhoz knizete Karla jmenem Katefina a roku 1502 v pátek den sv. Erasma bifmoväna jest v kapli hradu Olešnického od důstojného otce, pana biskupa naumburského. 1) R. 1476 připadlo 10 tisic ryliià na pondělí, vigilie tedy na neděli. — ?) 25 Led. — 3) 3 Cce. — 4) 30 Dub. — 5) Počílán lu rok od vánoc, a stala se věc tedy r. 1297 dne 26 Prosince. — 9) 6 Záii. — 7) 3 Cm. — 9) 28 Září. 

Strana 556
556 LETOPIS ŽDÁRSKÝ KRATŠÍ. Anno domini millesimo quingentesimo se- cundo in die Iohannis Evangeliste, que fuit fe- ria secunda 1), nata est tercia filia eidem duci Karolo nomine Margaretha in castro Olsnensi infra horam octauam et nonam mane. Anno domini millesimo quingentesimo ter- cio infra horam vicesimam primam et vicesimam secundam natus est illustri principi, domino Ka- rolo, duci Monsterbergensi, Sleszie, Olsnensi, comiti Glacensi primogenitus filius nomine Ioa- chim, decima octaua die mensis Ianuarii, que fuit feria quarta, ipso die sancte Prisce virginis in castro Olsnensi. Anno domini M quingentesimo quarto feria quarta mane ante Michaelis 2) post horam deci- nam, nata est eidem duci Karolo filia quarta nomine Khunegundis in castro Olsnensi ; festum autem sancti Michaelis erat die dominico. Anno domini millesimo quingentesimo quinto feria quarta in vigilia sancte Barbare 3) virginis ante horam tredecimam nata est eidem duci Karolo filia quinta nomine Vrsula in castro Olsnensi. Anno millesimo quingentesimo septimo se- cunda feria post palmarum 4), que fuit vicesima nona dies Marcy, natus duci Karolo secundus filius nomine Heinricus hora decima in castro Olsnensi. Léta páně 1508 na zejtří sv. Barnabáše, Anno domini millesimo quingentesimo octauo in crastino sancti Barnabe 5), que fuit feria což bylo v pondělí o Letnicích, o hodině 22 secunda Penthecosten, infra vicesimam secun- neb 23 narodila se témuž knížeti Karlovi v Oleš- dam et vicesimam terciam nata et eidem duci nici dcera jmenem Hedvika. Karolo filia nomine Hedwigis in castro Olsnensi. Anno domini millesimo quingentesimo nono Léta páně 1509 v neděli po všech svatých, die dominica post omnium sanctorum, que fuit což bylo čtvrtého dne měsíce Listopadu, o třetí dies quarta Nouembris, hora tercia noctis se- hodině noční narodil se v hradě Olešnickém quentis, natus est prenominato duci Karolo ter- dříve řečenému knížeti Karlovi syn, jmenem Jan, cius filius nomine Iohannes in castro Olsnensi, a svátku všech svatých bylo tenkráte ve čtvrtek. quod festum omnium sanctorum fuit feria quinta. Léta páně 1511 v úterý ten den před sva- Anno domini millesimo quingentesimo vn- tou Hátou o páté hodině noční narodila se té- decimo feria tercia, in profesto sancte Agate 6), muž knížeti Karlovi v hradu Olešnickém sedmá hora quinta noctis sequentis, nata est eidem dcera jmenem Barbora a pokřtěna jest ve Vrati- duci Karolo septima filia nomine Barbara in castro Olsnensi et per reverendissimum in Cri- slavi v neděli v den sv. Apollonie panny od nej- Léta páně 1507 v pondělí po Květech, což bylo 29 dne měsíce Března, o hodině desáté na- rodil se knížeti Karlovi v Olešnici druhý syn jmenem Jindřich. Léta páně 1504 ve středu před sv. Mi- chalem po desáté hodině ranní narodila se na hradě Olešnickém témuž knížeti Karlovi čtvrtá dcera jmenem Kunhuta; a svátek sv. Michala byl tenkráte v neděli. Léta páně 1505 ve středu v předvečer sv. Barbory před hodinou třináctou narodila se té- muž knížeti Karlovi pátá dcera jmenem Voršila. Léta páně 1503, osmnáctého dne měsíce Ledna, což bylo ve středu den sv. Prišky panny, narodil se mezi hodinou 21 a 22 na hradě Olešnickém jasnému knížeti, panu Karlovi, kní- žeti minsterberskému, slezskému, olešnickému, hraběti kladskému prvorozený syn, jmenem Jachym. Léta páně 1502, v ponděli den sv. Jana evangelisty mezi hodinou osmou a devátou z rána narodila se na hradě Olešnickém knížeti Kar- lovi třetí dcera jmenem Marketa. 1) I toto datum ukazuje k začínání roku o vánocích; neboť sv. Jana evangelisty (27 Pros.) bylo v pon- — dělí r. 1501 a ne 1502. — 2) 25 Září. — 3) 3 Prosince. — 4) Neděle květná byla r. 1507 dne 28 Bř. 5) 12 Června. — 6) 4 Un.

Strana 557
LETOPIS ŽĎÁRSKÝ KRATŠÍ. 557 sto patrem, dominum Iohannem Thurszo, tunc temporis episcopum Wratislawiensem, dominico die festo sancte Appollonie 1) Wratislauie bapti- sata, et ab illustrissima principe, domina Anna, serenissimi domini Wladislai, Hungarie et Bohe- mie regis, filia, demum et [per?] generosum do- minum Zdenkonem dictum Leo de Roszmital, supremum burggrabium Pragensem, et Moysen, antefati regis Wladislai magistrum curie Hun- garicalis 2), necnon prefate domine Anne magi- stram curie et per dominam Cristinam de Mer- holdt, Iohannis Borzitha de Bistrzize conjugem, e sacro fonte leuata. důstojnějšího v Kristu otce, pana Jana Thursy, toho času biskupa vratislavského. Při tom byli kmotry: nejjasnější kněžna paní Anna, dcera nejjasnějšího pána, Vladislava, uherského a české- ho krále, urozený pan Zdeněk Lev z Rožmitála, nejvyšší purkrabí pražský, Mojžíš, hofmistr uher- ský řečeného krále Vladislava, jmenované paní Anny hofmistryně a paní Kristina z Merholtu, man- želka Jana Bořity z Bystřice. 1) 9 Ún. — 2) Tu za slovem tím položeno v ruk. ještě jednou slovo magistrum.

Strana 558
SEZNAM Adalbert, arcibiskup magdeburský, 39. — arcibiskup mohučský, 185, 186, 204. Adaldagus, biskup saský, 239. Adalgot, biskup kurský, 438. Adam (ze Sedlce), opat kl. Žďárského, 543. Adda, Yeka, 275, 430, 485, 444. Adelhaida, Adléta, vnučka Eufemie, manželky Bočka z Bernekku, 538. Adléta (Adelhaida), manželka Sobě- slava I, 227, 282, 234, 261. — dcera Ondřeje, krále uherského, manželka Vladislava II, 90, 94. Adolf, převor kl. Steinfeldského, 488. — (Nassavský), král římský, 546. Adrian (Hadrian) IV, papež, 273, 274, 421—423. Ahnik 474. Alba, město italské, 438, 443. Albert, markrabí saský, 421, 426, 438, 511. — mark. brandenburský, 552; dcera jeho Voršila, manželka Jindřicha starš. z Poděbrad; v. Poděbrady. — vévoda saský, 552; man. Zdeňka z Poděbrad, 552. — syn Jindřicha z Poděbrad; v. Podě- brady. — hrabě, bratr: Lukardy, manželky knížete Břetislava II, 138. — hrabě, 181. — arcibiskup mohučský, 234. — biskup Pomořanů, 417. Albert I, vévoda rak., 546. Albert, mnich kl. Žďárského, 533, 536. Albertus, náčelník lombardsky, 438. Albertinus, náčelník lombardsky, 438. Albin, kaplan Jaromíra, bisk. praž- ského, 118. Albrecht, spiklenec proti Soběslavovi Alessandria, město italské, 468, 469. Aleš, župan, 99, 119, 120. — probošt olomoucký, kanovník praž- sky, 336, 337, 338, Alexander, biskup lutišský, 438. Alexander II, papež, 206. Alexander III, papež, 266, 471. Alexander IV, papež, 294, 315. Alexander, bratr Daniela, probošta pražského, 416. Alcherius z Vimercato, v. Vimercato. Allek, mnich kl. Žďárského, 533. Almoš, bratr krále Kolomana uherské- ho, 180, 184, 227. Alpy 278, 275, 421, 428, 459, 469, 470, 476, 478, 500. JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. (Číslo znamená stranu.) Alpy bavorské 174. Altenburk, město německé, 473. Alžběta Uherská, manželka Fridricha, knížete č., 466, 473—476, 479, 506, 508. Amberk, ves, 138. Amelung, mnich kl. Želivského, 497. Anagni, město italské, 438. Anaklet II (Petr), syn Lva, papež, 212, 217. Anastasius IV, papež, 263, 266. Ancžka, dcera Přemysla Otakara I, 284, 287. — dcera Vladislava II, kn. českého, 420. Anežka z Bernekku, v. Bernekk. Anežka z Michalovic, v. Michalovice. Anhalt, kníže A.; v. Šebestián. Ankona, město italské, 438, 446, 460. Anna, dcera Vladislava II, krále čes. a uher., 557. Anselm, arcibiskup ravennský, 277, 434, 438, 440. Antiochie 281, 379. Apulie 281, 379. Aquileja, město, 438. — patriarcha Ag. Pelhřim, 438, 440, 450. Arnold, arcibiskup mohučský, 426, 450. — starší kl. Želivského, 498. — opat kl. Žďárského, 521, 522, 540, 544—546, 548. — mnich kl. Žďárského, 533, 544. — mistr, vyslanec Jindřicha Břetisla- va, biskupa praž. v Římě, 510. — probošt v Sadské a kanovník praž- ský, 514. Arnulf (mylně Alfons), císař, 18, 27, 876, 380, 386, 387. — vévoda bavorský, 33. Arsenius, mnich sázavský, 263. Asculum, město italské, 438. Asinus (Osel), 133. Asti, město italské, 438, 443, 469. Augsburk 459. Augsburk, biskup augsb.: sv. Oldřich 179, 239; Konrad 438. Babylon, B. Zoldän, 285. Bagnolo, misto italské, 459. Bamberk, hrad B., 54, 168. — biskup b., 213, 262, 290, 299. — biskup b. Ota, 156, 193, 417. — biskup b. Eberhard 440, 441. — chrám p. Marie a sv. Jiří, 54, 56. — město německé, 187, 214, 228, 233. — kostel Bamb., 60. Banov, místo u hradu Trenčína, 131. Barbora z Poděbrad, v. Poděbrady. Barnabáš, mnich poustevník, 56, 59. Bartoloměj, kanovník pražský, 289. — kancléř Vladislava II, knížete české- ho, 418. — mnich kl. Žďárského, 544. Basilej, biskup basilejský, 338. Beatrix (decra vévody burgundského), manželka Fridricha I, čísaře řím- ského, 274, 424. Bechyně, B. župa, 8. Bechyně, kraj Bech., 328. z Bechyně Tobiáš, probošt, pak biskup pražský, 335, 337—339, 341, 340, 353, 355, 306, 367. Bedfich, kníZe Gesky ;.v. Fridrich. Bela II, král uherský, 215, 219, 227, 230, 234, 396. Bela III, král uherský, 472. Bela IV, král uherský, 310, 315, 537. Bela, syn krále Bely IV uherského, 317, 318, 320. Bělá, ves, 181. Bělec, služebník bisk. Jaromíra, 110. Bělehrad (Stoliční), biskup Petr, 218. Bělina, řeka č.; v. Bílina. Běloky, ves č., 294. Beneda, syn Juratův, 120, 121, 251. — (Ben), velmož český, 235. Benedikt, poustevník a mučenník, 56, 59 Benedikt VI, papež, 115, 239. Beneš, kanovník pražský, 338. Beneš, pán český, 412. Beneš (Bušek) z Lomnice, v. Lomnice. Benno, biskup míšeňský, 120. Berengar, markrabí ze Sulebachu, 152, 168. Bergamo, město italské, 438, 447. Bermar, opat kl. Hradištského, 390. Bernard sv., opat v Clerveaux, 262, 382, 416, 495, 500, 501. Bernard, biskup pražský, 284, 285. — hradní na Přimdě, 419. — rytíř, 432. Bernartice, knéz Martin z B., 288. Bernhard, zvolenec neapolský, legát papežský, 292 Bernekk, Boček z B. zakladatel kl. Zdárského, 523, 527—532, 534, 539, 550; manZ. Eufemie, dcera Přibi- slava, purkrabího brněnského, 522, 523, 531, 534, 537, 538, 541, 550, 551. > Anežka, dcera Bočka z Bernekku, a Eufemie, manželka Hruta, pána 

Strana 559
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. mor., pak Vítka ze Švábenic, 535, 538—540, 545, 5630. Smil, syn Boëka, 523, 532, 535, 539, 550. Gerhard, syn Bočka, 523, 532, 535, 539, 541, 642, 644, 545, 547, 550, 551; manž. jcho Jitka z Felds- perku 539, 541, 545, 547, 551; sy- nové: Smil, 541, 543, 561; Boček 541, 545, 551; dcery: Eufemie 541, 546, 551; Anežka 541, 546, 551. Smil, syn Gerharda; manželka Anna, dcera Oldřicha z Jindř. Hrad- ce, 551; syn Boček 531. Boček, vnuk Gerharda, 551 ; man- Zelka Anežka z Michalovic 551; syn Boček 551; manželka N. z Ro- sio 551. Bero, děkan kláštera Sázavského, pak opat kl. Postoloprtského, 262, 263. Berounka, řeka, 510. Berthold, biskup pasovský, 288. Bertold, biskup naumburský, 438. Beruth Pavel 346. Béstvina, ves v Cáslavsku, 225. Bezděz, hrad, 346, 347, 348, 360. — purk. hradu B. Heřman, 348. Bílina, řeka, 12, 83, 369. —- hrad župní v Čechách, 84, 94; žu- pan: Prkoś 84; Mstiś 94. Bilinsko, Żupa, 19. Bitov, misto mor., 497, 506. — župa Bítovská, 506. Bláha, otec Zdeslava župana, 208. Blansko, ves, 223. Blažej, představený kl. Strahovského, 271, 485. — opat opatovickÿ, 394, 398, 399. Bobořané, kmen slovanský, 116. Bobra, řeka, 189. Bobrová Dolejší, ves kl, Žďárského, 540. Boček z Bernekku, v. Bernekk. — ze Švábenic, v. Švábenice. Bodrci, kmen slovanský, 31. Bogen, Fridrich hr. z B., 190; manželka Svatava, dcera Vladislava I, 190. Bohudar, mnich či snad dobrodinec klášt. Sázavského, 259. Bohumil, žák Klimenta, op. Břevn., 68. — opat kláštera v Hradišti, 396. Bohumír, probošt pražský, 338, 349. Bohunka, vnučka Eufemie, manželky Bočka z Bernckku, 538. Bohuslav, manžel Sibylly, zakladatelky kl. Žďárského, 522. Bohuta, Moravan, 456. Bolesa, bojovník Břetislava, syna Bře- tislava II, 210. Boleslav I, kníže č., 28, 29, 30, 31, 84, 370, 376, 380, 381, 387. Boleslav II, kníže č., 35, 38, 44, 46, 47, 87, 870, 381, 387. Boleslav III, kníže č., 47, 49, 50, 52, 66, 370, 377, 388. Boleslav (Olonnicky), syn Vratislava II, 5, 124. Boleslav podpiirce kost. Vylehradskć- ho, 227. Boleslav I Chrabrý, kníže a král pol- ský, 60, 63, 240. Boleslav II Smělý, král polský, 70, 95. Boleslav III Křivoústý, syn Vladislava, král polský, 114, 137,-143, 150, 162, 170, 171, 177, 184, 216, 217, 222, 223, 228, 229, 392. Boleslav IV, král polský, 265, 382, 419, 424. Boleslav V Stydlivý, král polský, 815. Boleslav Stará, hrad, 29, 32, 79, 132, 142, 376, 387. — Stará, kostel B., 85, 389. —- probošt bol. Heřman, 142. Boleslavští bratří, 388, 389. Bonifacius, otec Mathildy, kněžny lon- gobardské a burgundské, 107. Bonifac sv. 380. Bologna (Bononia), město italské, 438, 443, 445, 459, 514. Bor, otec Mstiše, župana bilínského, 94. Boreš (z Risenburka), 292, 301. Bořita Jan z Bystřice, v. Bystřice. Bořivoj I, kníže č., 18, 27, 28, 369, 376, 380, 386, 387. Bořivoj II, kníže č., 52, 95, 142, 143, 146,148—157, 159, 164 —169, 179— 181, 186, 187, 215, 370, 378, 391— 393. Bořuta, syn Božeje Vršovice, 160. Borša, otec Olenův, 126, 181. Bosákovice, ves č., 258. Bozen, otec Smila, župana žateckého, Božata, převor, pak opat kláštera Sá- zavského, 267. Bož, otec Mutiny, Vršovec, 139. Božej, syn Čáčův, Vršovec, 139, 147, 148, 154, 159, 160. Božena, dcera Křesinova, manželka Oldřicha, knížete č., 53, 86, 388, 389. Božetěch, opat sázavský, 249, 250, 251. Božetěcha, choť kronikáře Kosmy, 179. Božík, kaplan knížete Soběslava I, 210, 211, 213, 394. Brandenburg, markrabí br. Ota, 293, 309, 312—314, 320, 332, 333, 340, 342, 343, 346, 347, 348, 853—350, 366. Brandenburk, biskup br., 320, 348, 349. Braniš, bratr Slavův, šlechtic český, 120. Brdo, hrad v Slezsku, 139. Bremy, arcibiskup Liemar, 115. Brescie, město it., 275, 277, 429, 430, 435, 438, 442, 443, 459. Břetislav I, kníže č., 3, 53, 60— 62, 64, 66, 68—70, 86—88, 91, 95, 98, 243—246, 370, 877, 881, 388—390. Břetislav II, kníže č., 68, 94, 118, 125— 181, 133, 135—143, 145, 159, 170, 183, 209, 250, 252, 370, 377, 391. Břetislav, syn Břetislava II, 174, 204, 205, 206, 210—212, 214, 258, 393, 394. Břetislav III, Jindřich; v. Jindřich. Břevnov, kl. sv. Benedikta, 191, 304, 332, 366, 381. — probošt kláštera B. Dethart, 252. — opat kl. BY. Kliment, 68, 257; Zák jeho Bohumil 68. — opat bř.: Martin 293, Meinhart 251, Oldřich 257, Vojtěch 251. i — opat bř., 512. 559 Brixen, mésto, 428. Brno, město, 330, 338, 546. Brny (Brnen), hrad, 125, 143. Brno, purkrabí Přibislav, 522. — klášter Menších bratří v Brně, 527, 528, 537. — kraj Brněnský, 215, 472. Brocnice, bystřina v Žatecku, 18. Brod (nyní Beroun), 474. — Smil z Brodu, 536. Bruno z Holšteina, biskup olomoucký; v. Holštcin. Bruno, zakladatel řádu kartusianského, 381. — jinak Řehoř V, papež; v. Řehoř, Brunonova dcera, abatyše u sv. Jiří, 88. Brunsvik, hrad, 228. Brusnice (Bruska), potok u Prahy, 15, 88, 167, 302, 303, 342. Budišín, město a hrad v Lužici, 412, 424. Budivoj, syn Chřenův, 153. Budyně, město v Čechách, 464. Buh, řeka, 116. Burchard, biskup štrasburský, 438. Buick ze Žéberka a z Plané; v. Žéberk. Buz, otec Předy, župana, 105. — otec Dětřicha, 164, 167, 173. Bykok, ves, 322. Bystiice, Ingram z B., 531. — Jan Bofita z B., 557; m. Kristina z Merholtu 557. Bznata, v. Vznata. Cáchy, město německé, 41, 515, 516. Cambrai, biskup, 438. Carpeneto, Gerard z C., 438. Cavaillon, cirkev cavaillonskA, 133. — Desiderius, biskup c., 133. Celestin III, papež, 608, 510, 515. Cervia, město italské, 438. Cesena, město italské, 438. Cidlina, řeka č., 41, 171. Cistercium 382. Clerveaux, opat sv. Bernard, 262, 382, 416, 495, 500, 501. Como, město italské, 433, 438. de Crescentio Řehoř, kardinal římský, 284. Ctibor, sudí, 287. Cyprian, biskup vratislavský, 495. Cyrill sv. 386. Čáč, otec Božeje, příbuzný Mutiny, 139. Čáslav, bratr sv. Vojtěcha, 44, 388. — město č., 217, 225, 320. asta, župan, 412. Čech, praotec Čechů, 386. Češi, kmen Čechův, 18, 19, 22, 28. Černín, les v Čechách, 71. — pán č. a komorník krále Přemysla Otakara I, 283, 514. Červenský farář 289. Čest, Vršovec, 169. Číč, sudí království Českého, 322. Dacius, vůdce Mediolánských, 278, 436. Damiata, město egyptské, 380. Daniel I, biskup pražský, 262—264, 266—268, 274, 276, 279, 378, 382, 400, 419, 427, 429—432, 439—443, 445, 451, 451—463, 487, 488, Daniel II (Milík), biskup pražský, 283, 513, 514. Daniel, probošt pražský, 410. 73 

Strana 560
560 Danicl, král haličský, 315. Dašice, ves, 497. Děčané, kmen v Čechách, 116. Děčín, hrad, 206, 366. Děd (Jindř. II (ml.]), markrabí míšen- ský, 185. Děd IV, markrabí míšenský, 480. Dedalrik, v. Oldřich. Dčdošané, kmen slovanský, 116. Demetrius, knéz, 249. Děpolt (I), bratr knížete Vladislava II, 235, 264, 266, 279, 378, 382, 400, 412, 417, 418, 424, 430, 437, 452 —454, 461. Děpolt (II), syn Děpolta I, 280, 281, 379, 461, 479, 505. Děpolt (I), syn Děpolta (II), 283. Děpolt, hrabě vohburský, markrabí Marky severní, 152, 168. — sudí král. Cesk., 353. Desiderius, biskup kavellonsky, 133. Děthart, opat kláštera Sázavského, 252. 253, 258. — probošt kl. Břevnovského, 252. Dčtleb, syn Oty II Olom., biskup olo- múcký, 393, 396, 471, 477. — kaplan biskupa pražského, 429, 445. Dčtmar, biskup pražský, 38, 63, 376, 381, 387. Dětřich, biskup virdunensky, 115. —- kanovník pražský, 336—338. Dětříšek (Dětřich), syn Buzův, 164, 167, 173. Děvín, hrad u Prahy, 16. Děvín, v. též Magdeburk. Ditvin, rychtář ve Žďáru, 534. Diva, rytíř, 43°, 435. Diviš, žnpan, 208. — mistr, 292 Dluhomil, župan, 183, 184. Dobenina, místo u brány zemské, 97. Dobeš, syn Lstimírův, 145. Dobřemil, otec Nemě, posla Oldřichova, 148. Dobrohost, syn Hynšův, 113. Doksany, klášter praemonstrátek v D., 420, 467, 513. — probošt doks. Vojtěch, 470. Domaša, Vršovec, 159. Domažlice, město č., 389, 468. Donín, hrad, 155, 175, 181, 204, 228. — představený hradu Erkembert, 175. Doudleby, hrad 41. Dovora, sluha lovecký, 51, 388. Drahomíra, manželka Vratislava I., 28, 387. Drahoň, kaplan Vladislava II., 426. Drahouš, hrad český, 24. Dražice, Jan (III) z Dr., biskup praž- ský, 295, 297—302, 333, 336. Dražkov, ves, 294. Dřenov (jinak Zhořelec), hrad na Nise, 212. Dřevíč, hrad český, 52. Drhkov, ves, 322. Drobovice, ves česká v Čáslavsku, v ní klášter něm. rytířů 524, 526. Drosendorf 328, 330. Držata, pán český, 470. Držimír, župan, 126. Držkraj, bratr Nožislava, syn Luto- míra, 126, 174, 392. Dubá, Anna z D. a z Lipé, manželka Bočka z Poděbrad; v. Poděbrady. — Jindřich z D. a z Lipé; v. Lipé. Dubravka (Doubravka), manželka Meči- slava I Polského, 40, 388. Dunaj, řeka, 205, 317, 320, 328, 330, 342, 395, 456, 468, 471. Diinewald, kláster praemonstrátek v D., 467, 496. Durynk, Srb, vychovatel syna knížete Iuckého, 24. Dyje, řeka mor., 111. Eberhard, učitel bonifantů a kanovník pražský, 294, 296, 324. Eberhard, biskup bamberský, 440, 441. — biskup řezenský, 459. — podpřovor kl. Želivského, 477, 483. Ebrach, opat kl. v Eb. Winrich, 540; mnich z Ebry, 380. Ebrford, město něm., 426. Ebrvin, probošt steinfeldský, 484. Edgida, dcera krále angl., manželka Oty I, cís. řím., 31. Egilbert (Engelbert), arcibiskup trevir- ský, 114, 115, 118. Ehrendorf, sjezd v E., 466. Eistet, biskup eist. Oldřich, 115. Ekbert III, hrabé püttensky a form- bašský, 434. Ekhard II (Okkart), markkrabí míšen- sky, 81, 83—85. Llckard (Hekkart, Okkard), biskup praz- sky, 60, 63, 377, 381, 388. Ekward, kamennik ve Žďáře, 535, 548. Eliáš, mnich kl. Waldsasského. pak převor kl. Žďárského, 533, 536. Eliška, dcera Pfibislava, purkrabiho brněnského, manželka Smila z Lich- tenburku a Revišova, 522, 523, 5406. Emmeram sv. 30. Emmeram, opat kl. Sázavského, 246, 247, 249. Englbert, biskup olomoucký, 510, 512. Erfurt, město něm., 4206. Erkembert, představený hradu Donína, 175. Erlebold, opat strahovský, 470. Eufemia, manZelka Oty I., kníZete olom., 143, 390, 392. Eufemie, dcera Oty II. olom., 392. — dcera Přibislava, purkrabího brněn- ského, manželka Bocka z Bernekku ; v. Bernekk. Eugenius III, papež, 263, 410. Falkenštein, hrad, 312. Fani, město italské, 438. Feldsperk, Jitka, dcera truksasa z F., manželka Gerarda z Bernekku; v. Bernekk. Fermo, mésto italské, 438. Ferrara, mésto italské, 438. — Gerard z F., 438. Filipp, syn Bernarda, bratr Oldficha, vév. korutan., zvolenec salcbursky, 310, 314. — arcibiskup kolínsky, 509. — Kancléï Fridricha L, cisafe fimského, 459. — vévoda švábský, císař římský, 282, 283, 515, 516, 522. Florentia, město italské, 438. Forli, město italské, 438. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Frank, učitel Kosmy, 194. Franky 33. Freistat mésto rak., 348. Frisinky, Oldřich, bratr hrab. Sigarda, biskup f., 149. — biskup fr., 391. Fridrich, arcibiskup kolínský, 278, 438. — biskup pražský, 279, 282, 378, 379, 463, 465, 473, 475. — syn Vladislava II, kníže č., 264, 279, 280, 370, 379, 382, 452, 453, 457, 458, 463—400, 472—415, 477 —481, 505—508, 512. Fridrich I, kníže lehnický, 552; manž. Lidmila z Poděbrad, 552; synové: Jan, Jiří 562, Fridrich 552. Fridrich I, cisa fimsky, 264, 266, 272, 273, 275, 278, 379, 382, 400, 421, 422, 424, 435, 458, 459, 479—481, 505, 508 522. Fridrich II, císař římský, 516, 543. Fridrich, syn Konrada III, vévoda ro- tenburský, 272, 273, 277, 421, 422, 435, 437, 460, 461. Fridrich II Bojovný, vévoda rakouský, 285, 2806. Fridrich, bratr Oty, fralekr. řezenského, — svak Sigarda hraběte ze Sály, 149. — vévoda, 116. — opat kl. Postoloprtského, 204. — opat kl. Zdárského, 529, 530, 533. — mnich kl. Zdárského, 533, 536. — hr. z Bogen, v. Bogen. Furlanum, mósto italské, 292, 438. Garda, jezero Gardské, 429. Gaudentius, v. Radím. Gebliard II, biskup würzbursky, 438. Gebhard, opat kl. Pomuckého, 537. Gebhardt, v. Jaromir. Gejza II, král uherský, 425, 454. Gerard z Carpeneta, v. Carpeneto. Gerard z Ferrary, v. Ferrara. Gerard, Gerhard, syn Hrabiże, 437. Gerard, Gerhard, syn Bolka z Bernek- ku; viz Bernekk. Gerhard z Obřan, v. Obřany. Gerhard, mnich řádu kazatelského, 290. — novic kl. Žďárského, 536, 538. Gertrud, v. Kedruta. Gervasius, scholastik pražský, 1, 68. — probošt vyšehradský a kancléř Vla- dislava II, 237, 424, 428, 457. Gerpirka, vdova Gisalbertova, chot Ludvíka IV, krále francouzsk., 33. Geto, biskup, 378 Gezo, první opat kl. Strahovského, 272, 4R6, 487. Gilbert 184. Gilbert (Silvestr II), papeż, 377. Gisalbert, manZel Gerpirky, 33. Goliša, kněz, 249. Goslar, město něm., 215. Gotfrid 145, 146. — mnich kl. Zdárského, 544. Gothar sv. 258. Gothard, biskup v Hildesheimu, 215. Gotpol, opat ze Sedlce a biskup praž- ský, 463. 283, 285, 

Strana 561
SEZNAM JMEN OSOBNICH A MISTNICH Godeskalk (Gotialk), opat Żelivsky, 271, 272, 280, 461, 462, 468, 477, 478, 482—484, 486—491, 495, 498, 500, 505. Gracian, mnich, 382. Guarda, hrad v Italii, 273, Gunther, v. Vintif. Habry. město české, 149. Hadrian, v. Adrian. Hagen, Němec, kaplan biskupa Jana I olomúckého, 1014. Iaimburk (Hemhburk), mësto v Rakou- sich, 289, 316, 817. Halle. město německé, 514. Hardek, Konrad hrabě z H. a z Plaina, 312, 313. — Otto hr. z H. w z Plaina, 313. — Oldřich hr. z H. a Kladsky, manželka Zdeňka, dcera Jindř. z Poděbrad, 553, 555. Hartvík II, biskup řezenský, 438. Hasta, město italské, 423. 421. 311, 312, 553; star. Havei, sakrista Pražského kostela, 288. i Havel z Jablonné, v. Jablonná. llavel. syn Havla z Jablonné; v. Ja- blonnä. Hedeč, hrad v Polsku, 71. Hedčané, rod polský v Čechách, 71. Hedvika, dcera Jana kn. žahaňského, manž. Jiřího, syna Jindř. z Podě- brad; v. Podébrady. Hekkard, v. Bkkara. Holena Ruská, m. Vratislava Brnén- ského, 215. Hemma, manželka knížete Boleslava II, 47, 60. Hencelin, mnich kl. Žďárského, 544. Herbert, mnich kl. Žďárského, 544. Herbort, mnich kl. Zdárského, 534. Herka, "matka Gotkalka, opata Żeliv- ského, 484. Hermann, biskup verdensky, 438, 443, 460. — mnich kl. Žďárského, 583. Herold kanovník pražský. kaplan bi- skupa bamberského a arcikněz pl- zeňský, 213. Hersburg 376. Heřman, kaplan knížete Břetislava II, probošt boleslavský a biskup praž- sky, 3, 141—144, 147, 151, 156,164, 165, 168, 174, 180, 182, 194, 253, 378, 352, 391— 393. probošt litoměřický, kanovník praž- ský, 292. bratr Vilómüv, 186. velmož český, 160. župan, 168. župan, otec Hroznatúv, 420. — purkrabí hradu Bezdčze, 348. Heymann z Lichtenburka, v. Lichten- burk. Hilbirga, sestra markrabí rakouského Leopolda III, manželka Bořivoje II, 145. Hilburga, choť Konráda Brněnského, 127, 128. Hildesheim, biskup Gothart, 215. Hillinus, biskup trevirsky, 438. Hlohov, hrad slezský, 137, 163, 424; żupan hl. Vojslav 189. | — basilika P. Marie, 71. ; — arcibiskup hnězd. Radím (Ganden- j Chorváti (Chrováti, kmen v Cechách, 11 Hnézdno, hrad a sídelní mésto polské, 71, 205 tius), 49, 76, 77, 388, 389. Holstein, Bruno z H., biskup olomon- ckÿ, 286, 295, 312, 336—338, 529, 542. Hněvin most na fece Belinć, 83. Holifovice. ves, 297. Honorius III, papeZ, 284. Hora Kunétická, hrad č., 554. Hoïany, ves, 362. Hornétice, ves, 322. Horta, mésto italské, 438. Hostin Hradec, hrad, 231. Hostivař, ves č., 99, 255. Hostivít, kníže č., 17, 18, 869, 386. : Hrabiš, Zupan, 166. Hrabiše, rádce knížete Bořivoje II, 150, 154. — syn Hrabisûv Gerard, 437. Hradčany 510. Hradec nad Labem, 177, 217. — kraj Hr., 392. Hradce Jindřichův, Oldřich z J. 1L, 551; dcera Anna, manželka Smila | z Bernekku; v. Bernekk. Hradiště n. Jizerou, klášter mnichů še- dých, 348. Hradiště, klášter a kostel sv. Štěpána, 390, 491; opatové: Bermar 390, Bohumil 396, Jan 390; mnich: Jin- dřich 544. Hrdoň, syn Jankův, 113. Hron, řeka, 27. Hroznata, župan, syn Heřmana Żu- pana, 420. Hrut, pán mor. ; manželka jeho Anežka z Bernekku 535, 538. Hrutovská pole 89. Hubert z Orto, v. Orto. Hugo, kardinál a legát, 289, 290. — markrabi montferratsky, 277, 435, 438. Hugolinus, náčelník v Lombardii, 438. Humpert 183. Hutná, potok v Žatecku, 18. Hvozdec, hrad, 118, 121, 185. Hvozdla, sedlák, 415. Hynek z Poděbrad, v. Poděbrady. Hyneš, otec Dobrohoštův, 113. Cheb, mésto, 509, 512. Chlumec, hrad, 81, 155, 203, 255, 393, 409. hrad, 128, 166, Chotouň, ves, rodiště sv. Prokopa, 241. Chrasten, Vyšehrad, 16. Chřen, otec Budivoje, 153. Chrudim, hrad, 86, 89, 217. Chub, město bavorské; v. Kouba. Chuchel, ves, 214. Chvalek, kantor při kostele Pražském, 341. Chvojno, dvůr knížecí, 231. Chýnov, hrad, 41, 497. Ingelheim 33. Ingram z Bystřice, v. Bystřice. Immola, město italské, 438, 459. 561 Innocenc II, papež, 212, 217, 260, 262, 382, 409. Innocence III, papež římský, 515. Innocence IV, papež, 285, 304. Isak, mnich poustevník, 56, 59. Izzo, biskup pražský, 63, 64, 377, 358, 389. Jablonná, Havel z J., 522; manželka Zdislava 522 ; syn Havel 522; dcera Marketa 522. Jachym, vnuk Jindř. star. z Poděbrad; v. Poděbrady. Jan XIII, papež, 30. Jan, biskup naumbursky, 555. Jan I, biskup olomoucky, 95, 96, 102 — 104, 106, 114, 390. Jan II, biskup olomoucky, 150, 257, 391, 393. Jan III, biskup olomoucky, 263, 264, 268, 420, 426. Jan IV Lysy, opat litomySlskÿ, pak biskup olomoucký, 4206. . : Jan I, biskup pražský, 221, 222, 227, 231, 259, 260, 378, 382, 395, 396. Jan JI, biskup pražský, 284. Jan III z Dražice, biskup pražský; v. Dražice. Jan, biskup tuskulanský, 206. Jan 'l'hursa, biskup vratislavsky, 557. Jan, probošt vyšehradský, 221. — kanovník pražský, 292. opat strahovský, 293, 291. opat kláštera Hradisfskóho, 390. mnich a poustevník, 56, 59. převor, pak opat kl. Žďárského, 541. Jan II Kaifáš, opat kl. Žďárského, pak převor kláštora Velehradského, 542, 543. Jan III, opat kl. Žďárského, 542, 543. Jan (Sasík), mnich kl. v Pomuku, pak opat kl. Žďárského, 543. ! Jan, z Brabantu, mnich a převor kl. Žďárského, 533. Jan, pfevor kl. Žďárského, 533. mnich kl. Žďárského, 533, 536, 539, 544. novic kl. Žďárského, 544. — Zupan, otec Miroslava, 208, 210, 213. Jan, syn Tistüv z rodu Vršoviců, 163, 169. Jan, rytif, syn Svojslavüv, 318. —- syn knížete lehnického Fridricha, 552. Jan II Zlý, kníže žahaňský, 533; dcery: Salomena, manZelka Alberta, syna Jindřicha z Poděbrad, 533; Hedvi- ka, manželka Jiřího, syna Jindřicha z Poděbrad, 553; Anna, manželka Karla, syna Jindřicha z Poděbrad, 553. Jan Bořita z Bystřice, v. Bystřice. Jan z Meziříčí, v. Meziříčí. Jan Kostský z Poděbrad, v. Poděbrady. Jan, syn Jindř. z Poděbrad; v. Podě- brady. Jan z Polné, v. Polná. Janek, otec Hrdoňův, 113. Janov, město italské, 460. Jarloch, opat milevský, 508. Jaroměř, hrad, 205. Jaromír, kníže český, 49—51, 53, 65, 66, 67, 158, 370, 377, 388, 389. 73* 

Strana 562
562 Jaromír (Gebhardt), syn Břetislava I., biskup pražský, 70, 89, 93, 96, 98, 99, 100, 102—108, 114, 115, 118, 122—124, 187, 250, 377, 381, 390, 391. Jaromír (Jemnický), syn Bořivoje II, 215. Jaroš, syn Ctibora sudiho, 287. — purkrabí pražský, 319. Jeníkov, místo české, 490. Jerusalem 131, 133, 138, 183,:184, 186, 207, 227, 257, 258, 260—262, 271, 280, 285, 378, 382, 394, 395, 410, 416, 420, 447, 456, 485, 502. Jeru&, kl. praemontstrátskf v Dol. Ra- kousích, 496, 497. Jesutbor, pán český, 470. Ješek Jan, probošt vyšehradský, 546. Jihlava, mésto, 306, 307. Jindřich I, král německý, 33, 239, 376, 387. Jindfich II, cisaï římský, 31, 50, 54 —56, 60, 63, 389. Jindřich III, císař římský, 80, 84. Jindřich IV, císař římský, 3, 52, 98, 99, 113—115, 117, 118, 124, 131, 137, 142, 152, 155, 157, 158, 378, 381, 391, 392, 422. Jindřich V, císař římský, 162, 162, 166, 168, 174, 185, 187, 196. Jindřich VI, císař. římský, 508, 509, 511, 514—516. Jindřich, spiklenec proti Soběslavovi I, — bratr Oty I, cís. římského, 33. notář císaře Fridricha I, 459. syn Svatopluka, knížete českého, 157. — bratr knížete Vladislava I, 235, 264, 417, 424, 477. Jindřich II Pobožný, kníže vratislav- sky, 285. Jindřich II, vévoda rakouský, 277, 435, 457, 439, 470. Jindřich Ukrutný z rodu Babenbergů, otce Gertrudy, 286. Jindřich III, kníže vratislavský, 312, 314. — syn Wiprechta, hr. grojského, mar- krabí míšenský, 206, 396. Jindfich Pyšný, vévoda bavorský a sa- ský, 228, 229. Jindřich Lov, vévoda saský, 272, 274, 421, 422, 515. Jindřich Raspe, lantkrabí durynsky, 286. Jindřich (II) Zdík, syn Kosmy kroni- káře, biskup olomoucký, 184, 204, 205, 220, 223, 224, 227, 235—237, 257, 260—268, 271, 393—399, 409, 411, 412, 414, 416, 417, 419, 420, 490, 491. Jindřich Břetislav, syn Jindřicha, bra- tra Vladislava II, probošt vyšehrad- ský, potom biskup pražský a kníže č, 280—282, 379, 477, 478, 481, 505, 508, 509, 511, 512. Jindřich, děkan pražský, 237, 262. — kanovník pražský, 302. — zakladatel kláštera Louňovického, 484, 485. — opat kl. Žďárského 536, 537. Jindřich ze Šváb, senior kl. Zdärskeho, 537. Jindřich (z Luban), podsklepní kl. Žďár- ského, 544. Jindřich, spisovatel letopisů žďárských, mnich kl. Žďárského, 521, 536, 638, 548. — mnich kl. Velehradského, pak Zdár- Ského, 533. — mnich kl. Hradišťského, pak Žďár- ského, 544. Jindřich z Francouz, mnich kl. Žďár- ského 533, 536. Jindřich, mnich kl. Ždárského, 544. Jindřich z Lipé a z Dubé, v. Lipé. Jindřich z Poděbrad, v. Poděbrady. Jindřich, vnuk Jindř. st. z Poděbrad; v. Poděbrady. Jindřich ze Žitavy, v. Žitava. Jiří, syn knížete lehnického Fridricha, 552. Jiří z Milevska, v. Milevsko. Jiří, župan,, v. z Milevska Jiří. Jiří z Poděbrad a z Kunštatu, v. Po- débrady. Jiřík, syn Stanův, župan na hradě Žatci, 178. — maršálek Vladislava II, 418; syn jeho Jiřík 418. — syn Jiříka, maršálka Vladislava II, 418. Jitka, v. Judita. Johanna z Rožmitálu, v. Rožmitál. Jordan, řeka, 55. Judita (Jitka), dcera Oty Svinibrod- ského, manželka Břetislava I, 61, 62, 88, 91, 389. Judita, dcera Vladislava II, manželka Vladislava Heřmana I, krále pol- ského, 94, 113, 120, 150, 390. Judita (Jitka), dcera Rudolfa I, krále římského, manželka Václava II, 546. Judita, dcera Ludvíka, landkraběte du- rynského, manželka Vladislava II, 408, 420, 457, 458, 467. — abatyše sv. Jíří v Praze, 297. Jura, číšník Jiřího z Milevska, 507. Jurata, otec Benedův, 120. Kadolt, rytíř, příjmím Sirotek, 313, 314. Kain, biskup olomoucký, 510. Kakcr, hrad něm., 138. Kalixt II, papez, 3. Kamberk, ostrov v Dunaji, 328, 329. Kamenec, hrad na Nise, 139. Kanan, kněz, 249. Kapucius Petr, kardinál, 292. Karel Veliký, císař, 48, 80, 382. Karloman, otec Arnulfa císaře, 380. Karel, syn Jindř. z Poděbrad; v. Podě- i brady. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Kladsko, hrad, 41, 140, 176, 206, 207, 217, 228, 394, 554, 555. — župa Kladská, 137, 333. — hrabě kl Oldřich z Hardeku; v. Hardck. Kliment III, papež, 118, 122, 133, 134, 144, 508. Kliment I, opat kl. Břevnovského, 68, 257 Klínec 328. Knín, místo české, 507. Kochan, Vršovec, 50, 67. Kojata, syn Všcborův, župan nádvorní, 94, 97—99. — 253. Kojetice, ves, 325. Kolín nad Rýnem 163, 272, 315, 486, 515. arcibiskup k. Filip, 509. arcibiskup k. Fridrich, 278, 438. arcibiskup k. Konrad, 294. arcibiskup k. Regnald, kancléř Fri- dricha I, 443, 450, 451, 459—401. arcibiskup Sigewin, 115. arcibiskup k., 283, 326, 515. — dioecesc K., 467, 484, 496. Koloman, král uherský, 143, 161, 162, 178, 180, 215, 216, 227, 392. — (Kolman), bratr Bely IV, krále uher- ského, 285. Komo, mčsto italské, 440, 454. — jezero Komské, 470. Konrad I, král něm., 376. Konrad II, císař. římský, 64. Konrad III, císař římský, 205, 212, 214, 228, 230, 233, 235, 236, 260, 271, 272, 382, 394, 396, 397, 410, 412 —419, 421, 485. Konrad I, údělný kníže brněnský, pak kníže český, 70, 89, 93, 96, 98, 99, 111—113, 116, 124, 125, 127, 128, 130, 132, 140, 143, 145, 148, 177, 282, 370, 377, 379, 390, 391; man- želka jeho, v. Hilburga. Konrad II Znojemský, syn Lutolta, 184, 206, 219, 224, 235, 236, 394, 395, 397—399, 410—414, 416. Konrad (Kunrat) III, údělný kníže zno- jemský, 452, 456. Konrad Otto, markrabí mor. a kníže če- ský, 280, 281, 370, 471, 472, 474— 476, 481, 497, 506—509, 512. Konrad, vévoda mazovský, 283. — syn Vernherův, vévoda, 33. Konrad I Veliký, hr. Vitimský, mar- krabí míšenský, 185. . Konrad, syn císafe Fridricha I, 283. Kateřina, vnučka Eufemie, manželky | Bočka z Bernekku, 538. Kási, dcera Krokova, 7, 369, 386. Kazimír I Obnovitel, král polský 70,95. ; Kedruta (Gertruda), manž. Vladisl. I, krále č., 263, 271, 410, 412, 413, 420, 485. Kedruta, ředitelka špitálu ve Žďáře, 538. Kerberka, choť knížete Bořivoje II, 261. Kileb, ves, 118. Kladruby, opatství Kl., 193. (Kunrat), | biskup wornsky, 438. opat kl. Žďárského, 534. mnich a převor kl. Žďárského, 539. převor kl. Žďárského, 544. — (Kunrat), převor kl. Želivského, 498, — (Kunrat), mnich velehradský, pak Žďárský, 533, 536 — ınnich kl Žďárského, 544. — novic kl. Žďárského, 536, 538. — syn Rivindv, 176. Konrad Sturm, řezník, 452. Konrad hr. z Hardeku a z Plaina, v. Hardek. 

Strana 563
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Konstance, manželka Přemysla Ota- kara 1, 282, 285. Konstantin Veliký, císař, 206. Konstantin, císař řecký, 380. Konstantinopol, 55, 227. Konstantius, latinník, 133. Koruna Zlatá, klášter cistercienský, 332. Kosmas, biskup pražský, 124, 130 — 133, 137— 140, 249, 281, 252, 377, 378, 381, 382, 391. — děkan pražský, 1, 68, 198. Kouba (Chub), hrad 81, 468. — řeka, 116. Kounice, klášter Praemonstrátek, 477, 483, 497, 506, 507. — (Kúnice), převor kláštera Petr, 483, 503. Kozel, město slezské, 395. — hrad Kozelský, 554. Krakov, hrad a sídlo knižat polských, 49, 50, 70, 111, 116, 292. — biskup k. sv, Stanislav, 681. Krása, velmož český, 160. Krema, hrad italský, 446—450, 459. Kremona, mésto italské, 273, 274, 277, 422, 423, 435, 438—440, 443, 446 —450, 454. . Křesina, otec Boženy, manželky Ol- dřicha, knížete českého, 53. Křesomysl, kníže český, 17, 369, 380. Krok, kníže Čechů, 7, 386. Kristina z Merholtu, v. Merholt. Křišťfan, mnich a poustevník, 56, 59. — arcibiskup mohučský, 459, 460, 482. — starší kl. Želivského, 498. —- opat kl. Sedleckého, 535. Křivci, mosty na Labi, 172. Křivoklát, hrad český, 171. Křivosud, strýc Miroslava, 211, 394. Sv. Kříž, mnich kl. Šalamoun, 533, 536. Křižanov, ves mor., 524, 534 Kroměříž, město mor, 530. Kukata 121. — lovec, 146. Kunigunda (Kunhuta), decra Filippa švábského, manželka Václava I, v83, 284, 286, 522. Kunigunda, dcera Rostislava, manż. Přemysla Otakara JI, 297, 302, 349. — ze Štornberka, v. Šternberk. Kuno, opat kl. sv. Marie v Třebíči, 396. — syn Gerharda z Obřan, 531. Kunrat, v. Konrad. Kunštat, páni z Kunštatu a Poděbrad; v. Poděbrady. Kurský biskup Adalgot 438. Kyrill sv., biskup, 241. Kvedlinburk 240. Labe, řeka česká, 32, 41, 79, 171, 221, 240, 350, 392, 421. Ladislav (svatý), král uherský, 391. Lane, kaplan Vratislava 1l, probošt litoméricky, 96—98, 390. Landskrone, hrad, 515. Lateranum, v. Rim. Landa, město italské, v. Lodi. Láva, město rak., 312, 314. 330. — Meuší bratří v Lávě, 314. Lehnice, kníže lehn.; v. Fridrich. Lech, řeka něm., 179. Lémnzi, kmen v Čechách, 116. Leodie, mčsto, 153, 194, 212, Lcogarda, služka Eufemie, manželky Bočka z Berneku, 534, 538; Alž- běta, sestra její, 538. ! Leopold (Lipolt) IL Slíčný, markrabí rak., 111, 110. Leopold (Lipolt) III Svatý, mrakrabí rakouský, 145, 152. Leopold IV, markrabi rakouskÿ, 229. Leopold V, vévoda rakousky, 506. Leopold VI, vévoda rakousky, 289, 327. Leopold, mnich kl. Zdárského, 544. — tesař ve Žďáře, 535. Lešek I Bílý, vévoda krakovský a san- domiřský, 283. Lešek, vévoda lenčický, 316. — syn Boleslava IV Kadefavého, 420. Leštěn, Leštno, hrad čes., 90; župan Mstiš 90. Letná, pole u Prahy, 297. Lev, otec Petra (Anakleta 11), papeže, 212, 217. Lev z Rožmitála, v. Rožmitál. Levý Hradec, hrádek český, 19, 39. Libice, hrad český, 41, 48, 160, 377, 388 Libuše (Lubuše), dcera Krokova, kněžna česká, 8, 10, 15, 369, 386. Libuše, dcera Přibislava, purkrabího brněnského, 522. Libošín, hrad český, 7, 8, 386. Lidmila (Ludmila), dcera Slavibora, manželka Bořivoje 1, 28, 376, 380, 387. — dcera Vratislava II, 94, 147. Lidmila z Poděbrad, v. Poděbrady; Liemar, arcib. bremenský, 115. Lichtenburk, Smil z L., 623, 529, 530, 540; manž. Eliška 523; synové: Sinil 546, Heyman, Hajman 546. Linec, město rak., 328. Lipá, Jindřich z L. a z Dubé, 552; manželka Alžběta, dcera Viktorina z Poděbrad, 652. — Jindřich z Li. a z Dubé, maršálek království Českého, 562; manželka Barbora z Poděbrad 562. — Anna z L. a z Dubé, manželka Bočka Starého z Poděbrad; v. Po- děbrady. Lipolt, v. téZ Leopold. Lipolt (Lupold), syn Bořivoje II, kníže olomoucké, 395, 396, 410. Litice, hrad český, 554. Litobor, syn Martinüv, 186. Litoméfici (Lutoméfiei) kmen v Če- chách, 116. Litoměřice, hrad a město čes., 148,211, 304, 305; župa Litoměřická 19. — 1. probošt Heřman, kanovník praž- ský, 292. — probošt Lanc 96 —98, 390. Litomyšl, hrad a město české, 41, 158, 415. — klášter Pracmonstratů zv. „hora Oli- vetská“, 410, 467, 491. — opat Jan co biskup olom. Jan IV Lysy, 426. Ludmila, v. Lidmila. Liucharda (Lukarda), manželka Bře- tislava: II, kněžna česká, 138, 391. 563 Loděnice, potok v Čechách, 474. — ves moravská, 507. Lodi, město italské, 266, 277, 433, 438, 140 441. 446, 447, 453, 464, 459. Lomello, město italské, 439. Lomnice. Bušek z L., syn p. Jana z Meziříčí, 527. Lorek, vrah knížete Břetislava II, 146. Lothar (Ludera, Luther), vévoda sa- ský a císař římský, 185, 187. 203, 205, 207, 212, 214, 215, 217, 218, 220, 222, 224. 228, 233, 264, 255, 260, 393, 409. Louiiovice, v. Lüüovice. Lou:a, Lucko, Zupa v Zatecku, 18. Lstimir, otec Dobe&süv, 145. Lubomir, otec NoZislava a DrZkraje, 126, 174, 392. Lucca, město italské. 488. Lucko, pole 1., 143, 178. Lučané, kmen v Čechách, 18, 23, 116. Lučice, ves na Cidlin$, 171. Ludera, v. Lothar. Ludolf, syn Oty I, 34; dcera Mathilda 34. Ludvík Dítě, král německý, 376. Ludvík IV, král francouzský, 33. Ludvík VII, král francouzský, 262, 416, 415. Ludvík, bratr Fridricha I. císaře řím- ského, falekrabí říšský, 277, 278, 435, 437, 449. — landkrabë durynskÿ, 420. — 392. — syn Jindř. z Poděbrad; v. Podě- brady. Lukáš, mnich řádu šedivého, 415. — arcibiskup ostfihomekÿ, 451. Luna, město italské, 488. Luüñovice, klášter Praemonstrátek, 483, 495—498. — zakladatel kláštera Lúňovického Jindřich, mnich a lékař, 484, 486. — opat kl. Louňovického Mandruvin, 503, 504. — převor kláštera Petr, 477, 493, 508. Lupolt, kníže olomoucké, syn Bořivoje II, 260. Luther, v. Lotar. Lutici, kmen slovanský, 28; kníže Luticky 387. Lutich, biskup L. Alexander 438. Lutolt, syn Konrada I, údělný kníže znojemsky, 134, 145, 148, 149, 177, 184, 206. Lysá, hrad český, 65. Lyon; koncilium v Lyoně, 286, 301. Maastricht, biskup mast. Konrad, 115. Magdalena, dcera Jindř. z Poděbrad; v. Poděbrady. Magdeburk (Děvín), město něm. 240, 276, 426. Magdeburk, arcibiskup magd , 614. — arcibiskup magd Adalbert, 39. — (Děvín), arcibiskup magd. Wikman, 438. Machtilda, dcera Ludolfa, syna Oty I, 34. — dcera Bonifacia, kněžna longobard- ská a burgundská, 107—110. Malín, zámek, 149. 74 

Strana 564
564 Mandruvin, Manduvin (?), převor kl. Želivského, 477. Manduvin, převor kl. Louňovického, 503, 504. Mantua, město italské, 131, 138, 277, 436, 438, 443. — arcibiskup mant, 451. Marek, probošt pražský, 100, 101, 390. Marie, dcera knížete Sobčslava, choť Leopolda IV, markrabí rak., 229. Marie, v. též Mlada. Markéta, dcera Leopolda VI, vév. rak., manželka Jindřicha VII, krále řím., pak Přemysla Otakara II, 289, 293, 297, 327, 537. — dcera Havla z Jablonné; v. Jablon- né. — dcera Jindř. z Poděbrad; v. Podě- brady. Markvart, župan. 99. Markvart, otec Pavlíka, vychovatele Vladislava I, 145. Marsil, mnich, pak opat kl. Želivského, 502, 504. Martin, opat břevnovský, 293. — notář Vladislava II, 457. — otec Litobora, 186. — kněz z Bernartic; v. Bernartice. Matouš, mnich poustevník, 56, 59. Matyáš Corvinus, král uherský, 552, 5654; manželka Kateřina z Podě- brad 552, 554, Mediolan, v. Milän. Medvězí, vrch v Čechách, 19. Meinhart, v. Menhart. Mělník, město čes., 348, 350; purkrabí měln. Zvěst 432; probošt měln. Še- bif 1. Menhart, biskup pražský, 183, 187, 193, 207, 210, 211, 213, 214, 216, 217, 219, 220, 257, 258, 260, 378, 382, 393—395. — opat břevnovský 251. Merholt, Kristina z M., manželka Jana Bořity z Bystřice, 657. Merseburk, město německé, 393, 421. Messauer, rytíř, 330. Měšek, kníže polské, 49, 50, 52, 53, 58, 65, 70, 77, 239, 240, 388. Měšek (Mečislav II), kníže opolský, 286. Měšek (Mečislav III Starý), kníže pol- sky, 265, 882, 419, 494. Methodéj sv. biskup moravský, 18, 369, 380, 387. Mety, město franc., 269. — biskup met. Štěpán, 438. Meziříčí, pánové z M., 527. — Jan z M., komorník cúdy Brněn- ské, 527; synové: Ješek 527, Beneš (Bušek) z Lomnice a Tobiáš z Ta- sova 527. Mezsko, krajina u Tachova, 212. Michal, biskup řezenský, 30, 387. — pán český, 470. Michalovice, Anežka z M., manželka Bočka z Bernekku; v. Bernekk. Mikúš, bojovník český, 437. Mikuláš, biskup kambrejský, 438. = sm Gerharda z Obfan, 531. mnich kl. Zdárského, 634, 544. Mikuláš z Risenburka, v. Risenburk. Milán, město italské, 266, 274—279, 378, 379, 382, 400, 423—437, 439— 441, 452—454, 459, 470. — arcibiskup milán., 441, 442, 447. — brána sv. Diviše, 436. — brána Římská, 436. — klášter sv. Diviše před branou M., 487, 441. Milčané, kmen slovanský na ř. Nise, 116, 212. Milejší, poutnice do Říma, 257. Milevsko, Jiří z M., župan, 507, 511, 516. — klášter sv. Jiljí, 506, 507, 509. — opat milevský, 289. — opat mil. Jarloch, 508. Milobuz, místo české, 244. Miroslav, syn Jana župana, 208, 210, 213, 394. — poutník do Jerusalema, 261. — posel Soběslava I k císaři Lotha- rovi III, 255. Míšeň, město a hrad, 118, 121, 186, 251. — biskup mišenský, 290, 304. — biskup míšenský Benno, 120. Mlada (Marie), sestra Boleslava II, abatyše v klášteře sv. Jiří, 35, 36, 40, 387. Mladorka, štítník bisk. pražského, 433. Mladota, velmož český, 226. Mnáta, kníže český, 17, 369, 386. Mnichovice, ves česká, 259. Mnislav, v. Unislav. Modena, město italské, 438, 443, 445. Mohuč, arcibiskup m., 44, 45, 47, 63, 65, 106, 137, 213, 222, 263, 283, 295, 336, 387, 514, 515. — arcibiskup moh. Adalbert, 185, 204. — arcibiskup Albert, 234. — arcib. mohuč. Arnold, 426, 450. — arcibiskup mohuč. Konrad, 483. — arcib. moh. Křištan, 459, 460, 482. — arcibisk. mohuč., Ruthart 138, 144; Rudbert 239. — arcibiskup Villigisus, 39, 239. — arcibiskup mohuč. Wernher, 297. — arcibiskup mohuč. Wezel, 115, 118. — arcibiskup mohuč. Žibřid, 284, Mojžíš, hofmistr uherský kr. Vladislava II, 557. Monte Cassino, klášter italský, 509. Monza, hrad italský, 439, 442. Morava, řeka, 314—317, 330, 331. Mosela, feka, 516. Most, město a hrad v Čechách, 286, 366. Moure, 1es hraniční dioecese Pražské, 116 Mstiš, župan na hradě Leštnu, 90. — (syn Borův), župan bilínský, 94. Mstoň, zbrojnoš Jiřího z Milevska, 507. Miinster, biskup miinst. 131, 212. Mukar, poutnik do Jerusalema, 261. Mukař, mnich řádu šedivého, 414. Muldava, řeka, 185. Munici, rod český, 66. Mutina, Vršovec, 139, 140, 147, 148, 154, 157, 158. Musil, mnich kl. Žďárského, 544. Myslok, opat opatovický, 399. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH, Mže, řeka česká, 8, 18, 41, 116, 171, 474. Načeradec, místo v Čechách, 505. — kněz v Nač. Radoslav, 505, Načerat, syn Tasa župana, 119. — velmož český, 232, 235, 261. — posel Soběslava I k císaři římské- mu Lotharovi 255. Naumbnrg, biskup naumb. Bertold, 438. — biskup naumb. Jan, 556. Neapol, mésto italské, 509. | — zvolenec neap. Bernhard, legat pa- pe£sky, 292. Nedvěd, vladař krále Václava. I na Velizi, 287. Neklan, kníže český, 17, 18, 21, 369, 386 Němčí, hrad ve Slezsku, 137, 228, 240, 377. Nemoj, strýc Mutiny Vršovce, 159. Nepete, město italské, 4358. Netolice, hrad český, 41, 153. Neuša 159. Neuše, syn Dobřemilův, posel Oldři- cha, 148. Nezamysl, kniże Cesky, 17, 369, 386. Nisa, řeka, 41, 139, 177, 212. Nitra, hrad v Uhřích, 162. Noli, město italské, 260. Norimberk, hrad a město Norimb. 205, 393, 465. Novara, město italské, 438. Notharius, biskup, 45. Nožislav, bratr Držkraje, syn Lubo- mírův, 126, 174, 392. Nusie, město, 615. Obik, markrabi malaspinsky, 438. Obora u Prahy 302. Obřany, hrad na Moravě, 531. — Gerhard z Obřan 531; synové: Smil ze Střelic, Kuno, Mikuláš 531. Odik, konvers kl. Žďárského, 533. Odo, kardinal z Brescie, 429. Odolen, syn StfíZüv, 276, 430. Odra, řeka, 27, 137, 163, 217, 424. Oglio, řeka italská, 275, 430. Ohře, řeka česká, 5, 24, 119, 368. Okkart, v. Ekhard. Oldřich, kniže český, 3, 49, 50, 52, 53, 63, 65, 68, 86, 241, 243, 370, 377, 379, 388, 389. — syn Konrada I, údělný kníže brněn- ský, 140, 143, 148, 149, 177, 184, 203, 206, 212, 215, 391, 392. — syn Soběslava I, 279, 421, 465, 468—470. Oldřich III, vévoda korutanský, 310, 314. Oldřich sv., biskup augsburský, 179, 289. Oldřich, biskup eichstetský, 115. — biskup frisinsky, bratr hrab. Si- garda ze Sály, 149. — kanovník pražský, 338. — kněz, strážce Soběslava I, 176. opat kláštera Břevnovského, 257. mnich klášt. Žďárského, 539. bratr Viléma (z Kounic), 507. — syn Vacemilův, bojovník knížete Vladislava I, 181. Oldřich hr. z Hardeku, v. Hardek. Il 

Strana 565
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Oldřich z Jindřichova Hradce, v. Hra- dce Jindřichův. Oldříš, hrad český, 171. Olen, otec Boršův, 126. — syn Boršův, bojovník knížete Vla- dislava I, 181. Olešnice, hrad ve Slezsku, 555, 556. Olivetská hora, v. Litomyšl. Olomoue, 89, 108, 124, 227, 228, 268, 291, 890, 452, 472, 491. — krajina Olom., 229, 337, 508. — biskup olom., 213, 290, 297, 299, 307, 309, 312, 313, 320. — biskup olom. Bruuo z Holšteina, 286, 295, 319, 336—338, 529, 542. — biskup olomücky Détleb, syn Oty II Olom., 393, 396, 471, 477. — biskup olom. Engelbert, 510, 512. — biskup olom. Jan I, 95, 96, 102 — 104, 106, 114, 390. — biskup olom. Jan II, 150, 257, 391, 393 — biskup olom. Jan III, 263, 264, 268, 420, 426. — biskup olom. Jan IV Lysy, 426. — biskup olom. Jindfich II Zdik, syn kronikáře Kosmy, 204, 205, 220, 223, 224, 227, 235—237, 257, 260 —203, 271, 393—399, 409, 411, 412, 414, 416, 417, 419, 420, 485, 490, 491. — biskup olom. Kain, 510. — biskupství olom. nápadník Konrad, 286. — biskup olom. Ondřej I, 131, 137, 138, 391. — biskup olom. Pelhřim, dříve probošt pražský, 477, 478, 497, 505. — biskup olom. Vracen, 96. — biskup olom. Vecel, 122. — probošt olom. Aleš, kanovník praž- ský, 336, 337, 338. — kanovníci olom., 426. kostel sv. Petra, 409. kostel a klášter sv. Václava, 394, 409. Olšava, říčka, 178. Omberk, místo v Německu, 215. Ondřej I, král uherský, 89, 90, Ondfej I, biskup olomińcky, 131, 137, 138, 391. Ondřej, biskup pražský, 283, 284, 380. — komorník království Českého, 326. — sakristan a kanovník pražský, 341. — kustos kl. Žďárského, 533, 536. — mnich kl. Žďárského, 544. Oneš, opat kl. Opatovického, 392. Opatovice, klášter sv. Vavřince, 400. — opatové: Blažej 394, 398, 399; My- slok 399, Ones 392, Sulislav 393. Opava, město slezské, 309. Opočno, hrad český, 99. Opyš, hora u Prahy, 303. Orto, Hubert z O., konšel milánský, 441. Osek, vrch v Čechách, 8, 41. — klášt. cistercienský, 332, 530; opat: Slávek 523, 525; mnich: Rudger 634. Osel (Asinus) 133. Ostrava, město moravské, 337. Ostřihom, hrad a město uherské, 64, 128, 389. — arcibiskup o.: LukÁB 451, Serafín 143, Vavřinec 179. Ostrov, klášter benediktinský sv. Jana Křtitele, 332, 396. Ota, Otto; Ota I, bratr Vratislava II, údělný kníže olomúcký, 70, 89, 93, 96--99, 111—113, 118, 124, 143, 377, 390. Ota II (Černý), údělný kníže olomůcký, 124, 143, 149, 156, 156, 164, 166, 169—171, 176—178, 184, 185, 191, 193, 195, 203, 254—257, 392, 393, 396, 409. Ota III, údělný kníže olomúcký, 396— 398, 409—411, 413, 414, 452. Ota I, císař římský, 31, 33, 34, 37, 115, 239, 376, 387. Ota II, císař římský, 39, 41, 239, 376. Ota III, císař římský, 46, 54, 56, 240. Ota IV, císař římský, 282, 283, 380, 515, 516. Ota, markrabí brandenburský, 293, 309, 312, 320, 332, 333, 340, 342, 343, 346—348, 353—355, 366. — falckrabí řezenský, 277, 436, 437, 443; bratr jeho Ota 278. — Svinibrodský, otec Jitky, manželky Břetislava I, 61, 389. — biskup bamberský, 156, 193, 417. — kanovník a probošt kostela Praž- ského, 261. — probošt a pak biskup pražský, 234, 235, 237, 261, 262, 378, 382, 396, 409, 419, 487, 489. — biskup řezenský, 116. — kustos, pak opat klášt. Želivského, 483, 503, 505. — mnich kl. Žďárského, 536. — hr. z Hardeka a z Plaina; v. Har- dek. Oustí n. Labem, hrad český, 366. Ovenec, ves, 297. Pabian, župan vyšehradský, 164, 165. Pabo, majetník místa, na nčmž vysta- ven Bamberk, 54. Pad, feka ital., 443. Padua, mčsto italské, 438. Pannonie 387. Parma, město italské, 438, 443. Paříž 484. Paříž, učení pař., 462. Paschalis II, papež, 174. Pasov, město něm. 328. — biskup pasovský, 290, 297, 514. — biskup pasov. Berthold, 288. Pavel Beruth 346. Pavia, mčsto italské, 273, 274, 277, 422, 423, 432, 438 — 440, 443, 446, 447, 450, 454, 460, 469. Pavlík, syn Markvartův, vychovatel Vladislava I, 145. Pausanum, Pocyn (Botzen), hora, 428. Pelhřim, kaplan biskupa Daniele I pražského, 429. — arcijahen biskup. pražského, 489. — biskup pražský, 284, 476. — probošt pražský a biskup olomou- cký, 476—478, 497, 605. — patriarcha aquilejsky, 438, 440, 450. 565 Perchtold, opat kláštera v Pomuku, 529, 533. — mnich kl. Žďárského, 544. Pernegg, kl. praemonstrátský v Dol. Rakousích, 496, 497. Perusium, město italské, 438. Pertold, vévoda bavorský, 33. Pertolt, služebník Jindřicha II Zdika, biskupa olom., 184. — rytíř český, 287. Petr I, král uherský, 91, 389. Petr de Ponte Curvo, legat papežský, 293. Petr Kapucius, kardinal, 292. Petr, kardinal tit. sv. Marie in Via lata, legát papežský, 511. — biskup bělehradský, 218. — arcijahen kostela Pražského, 237. — kanovník pražský, 338. — mistr, 382. — syn Podivy, kaplan knížecí, probošt u sv. Jiří v Praze, 105, 206. — kaplan Judity, dcery Vratislava II, manž. Vladislava Heřmana I Pol- ského, 114. — praefekt města Říma, 274, 423, 439. — převor kláštera v Louňovicích, pak v Kounicích, 477, 483, 503. papež, v. Anaklet. | — mnich kl. Žďárského, 539, 544. syn Pfibislava, purkrabiho brnën- ského, 522. Petfin, hora u Prahy, 15, 161, 236, 259, 287, 343. Pipin, syn Karla Velikého, 48, 80. Pisa, město italské, 280, 382, 438, 460. Placentia, město italské, 438, 443, 459. Plain, Otto hr. z Pl. a z Hardeka; v. Hardek. Planá, Bušek z Plané a zo Zéberka; v. Zéberk. Plasy, klášter šedivých bratří, 467. Plzeň, hrad a město české, 166, 215, 218, 287, 413. , — kraj Plzeňský, 328. | — Herold, arcikněz plzeňský, kano- vník pražský, 213. Ploužín, zbrojnoš Jiřího z Milevska, 507 Pobraslav (Probraslav), bratr sv. Voj- těcha, 44, 388. Poděbrady, Boček Starý z P., 651, 552; manželka Anna z Lipé a z Dubé 552; synové: Boček 552, Jan Kost- ský 552, Hynek 562, Viktorin 552. — Viktorin z P., 552; syn jeho Jiří král český 552; dcery: Alžběta, manž. Jindřicha z Lipé, v. Lipé ; Markéta, manž. Buška z Žéberka, v. Žéberk. — Jiří z P., král č., 552, 563, 5654; manželka Kunhuta ze Šternberka 652, 553, 554; jejich synové: Boček 552,553; Viktorin 552, 563; Jindfich et. 552, 564 ; dcery: Katefina, man- Żelka kr. Matyáše uher., 5562, 554; Zdeňka, manželka Alberta, vévody „ saského, 552, 554; Barbora, man- želka Jindřicha z Lipé a z Dubé, 552. — Jiří z P., král český, 552, 653 ; manž. Johanna z Rožmitálu 552, 654; je- jich syn: Jindřich (Hynek) ml. 552, * 

Strana 566
566 5654; dcera: Lidmila, manž. Fridri- cha, knížete lehnického, 552, 554. Poděbrady, Jindřich st. z P., 552, 554; manž. Voršila, dcera Alberta, mar- krabí brandenbursk., 552; synové: Albert 552. 554, 555; Jiří 552, 554, 555; Jan 552, 554; Karel 552, 554; Ludvik 553, 555; dcery: Markéta, man. Šebestiána "Anhaltského, 553, 554, Mandalena 553, Zdeňka, manž. Oldřicha z Hardeku. hr, Kladského, 553, 565. — Albert, syn Jindř. st. z P., 553, 555; manž. Salomena, dcera Jana Žahaň- ského, 553; dcera VorBila 553, 555. — Jiří, syn Jindřicha st. z P., 553, 555; ; manž. Hedvika, dcera Jana Žahaň- ského, 563; syn Jindřich 553, 555. — Karcl, syn Jindř. star. z P., 553, 555, 6565 m. Anna, dcera Jana Ža- hañského, 553; synové: Jachym 553, 556; Jindfich 563, 556; Jiří I 553; | Jiří II 553; Jan 566; dcery: Anna 563, 565; Kateřina 553, 555; Mar- keta 583, 556; Kunhuta 553, 556; Voršila 553, 556; Hedvika 533; Barbora 556. Podiva, otec Petra, probošta u sv. Jiří v Praze, 105. Podiva Zid, zakladatel hradu Podivín | zvaného, 95. Podivín, hrad moravský, 95, 143, 181. — ves česká, 489. Podivín svaty 187. Pohofelice, ves na Moravé, 312. Polná, řeka česká, 529. — Jan z P. 523, 525, 526; dcera jeho 539. Poměn, sudí království Českého, 290. Pomuk, klášter cistercienský, 529, 533, 534, 541—544; opatové kl.: Perch- told 529, 538; Gebhard 537. — mnich kl. P. Jan, potomní opat ve : Žďáře, 543. de Porite Curvo Petr, legat papežský, | 293. Porej, bratr sv. Vojtěcha, 44, 388. Poseň, v. Prešpurk. Postoloprty, klášter Benediktinú panny Marie, 24. — opat kláštera P.: Bero 263, Fri- drich 264, Zdislav 262. — mnich postoloprtský, 293. Praha 16, 25, 31, 35, 38, 39, 51—53, 63, 65, 76, 77, 84, 88, 92, 99, 100, 106, 114, 118, 123, 130, 132, 136, 151, 155, 156, 164—166, 168, 169, 191, 208, 221, 222, 234, 236, 240, 961, 271, 281—284, 286, 292—295, 297, 303, 306—307, 309, 310, 320, 332, 333, 336, 387, 339, 840, 342, 343, 346—349, 3561, 356, 360—362, 365, 376, 319—381, 392, 412, 416, 418, 427, 428, 443, 451, 45, 451, 462, 468, 413—476, 418, 481, 486, 488, 506, 508 — 514. — hrad, místo vyvýšené uprostřed hra- du Žiži zvané, 53. — brána hradu Pražského, 293. — věže hradu Pražského, 290. — zdi města Prahy, 293. — podhradí Pražské, 127, 261. Praha, tržiště pražské, 257, 394. — most pražský, 301, 408; věže ko- nec.mostu 290; dvůr biskupův ko- nec mostu 290; veřejné vězení ko- nec mostu 289. Bojiště místo u Prahy, 475. kopec u Pr. Šibenec, 84, 234, 389. pole Letni u Prahy, 297. pole přede zdmi města Prahy na Skytinč, 342. ves Obora u Prahy 357. kaplička pod mostem na Písku, 301. špitál bratří s hvězdou u sv. Du- cha, 290. kostel sv. Františka kfiZovnikü, 287, 288. kostel a klášter chudých panen u sv. Františka, 301, 304, 305, 307, 329. kostel a klášter sv. Jakuba Men- ších bratří, 284, 285, 30+, 366. kostel sv. Jana v Oboře, 861; ko- stel sv. Jana na Rybníčku 361; kostel sv. Jiljí 301; kostel sv. La- zara u málomocných 304. kostel a klášter sv. Jiří na hradě Pražském, 35, 65, SH, 238, 261, 290, 291, 342, 382, 389, 413; hrob sv. Ludmily tamže 367. probost u sv. Jifi Petr 105, 206. klášter sv. Jiří, abatyše: dcera Bru- nonova 88; Judita 297; Marie (mlad.), 35—87, 40, 887; Vindel- muth 144. kostel, klášter, dům řeholní bratří kazatelů u sv. Klimenta 304. řád kazatelů, 366. kostel panny Maric před Týnem, 133, 310. kostel p. Marie křížovníků (Mal- tézů), 291. kostel sv. Mikuláše na Starém mě- stě, 301. kostel sv. Mikuláše v podhradí Pražském, 367. kostel a dům řeholní špitálníků či ohvězděných u sv. Petra v ulici německé, 304, 342, 361. dům řeholní Templářů u sv. Va- vřince, 304. kaple Všech Svatých na liradě Praž- ském, 298, 322. kostel pražský (chrám sv. Víta, Vá- clava, Vojtěcha etc.), 30, 31, 36, 87, 42, 47, 75, 91, 92, 124, 138, 187, 220, 261, 284, 286, 287, 290, 292 —295, 297—303, 305, 309, 321— 323, 336, 339—342, 362, 367, 370, 376, 387, 389, 391, 508. kostel sv. Vita, hrob sv. Vojtěcha, 92. kůr pražský kostela sv. Víta, 510. kostel sv. Víta, krypta sv. Kosmy a Damiana, 111; kaple: sv. Got- harda 231, sv. Michala 289, sv. To- máše 147. kostel sv. Víta, věž kostela, 300. kostel (dioecese, biskupství) praž- sky, 46, 49, 76, 116, 117, 131, 267, 290, 291, 292, 293, 295, 301, 304, 324, 333, 368, 370, 380, 381, 476. SEZNAM JMEN OSOBNICH A MISTNICH. Praha, biskup pražský, 293, 307, 319, 820, 426 biskup pražský Bernard 284, 285. biskup pražský Daniel I (diíve pro- bot praZsky), 262—968, 974—9'76, 279, 378, 382, 400, 419—421, 423 —427, 429—432, 438—413, 445, 451, 457—463, 487, 488. biskup pražský Daniel II (Milík), 283, 513, 514. biskup pražský Ditmar, 37, 63, 376, 381, 387. biskup pražský Ekkard (Hekkart, Okkard), 60, 63, 377, 381, 388. biskup pražský Fridrich, 279, 282, 378, 379, 463, 465, 473, 475. biskup pražský Gotpold, 463. biskup praźsky Hefinan, 3, 141— 144, 146, 151, 156, 164, 165, 168, 174, 180, 182, 194, 253, 379, 382, 391—393. biskup praZsky Izzo, 63, 64, 377, 388, 389. biskup pražský Jan I, 221, 222, 227, 231, 259, 260, 378, 382, 395, 396. biskup pražský Jan II, 281. biskup pražský Jan III z Dražice, 295, 291—302, 333, 335. biskup praž. Jaromír (Gebhardt', syn Bretlslava I, 70, 90, 98—100, 102—108, 114, 115, 118, 122, 123, 187, 250, 377, 381, 390, 391. bisk. praž. Jindřich Břetislav, dříve probošt vyšehradský, 280 — 282, 379, 477, 478, 481, 505, 508, 509, 511, 512. biskup praZsky Kosmas, 124, 130— 133, 137—140, 249, 251, 252, 377, 378, 381, 382, 391. biskup praZaky Menhart, 183, 187, 193, 207, 210, 211, 213, 214, 216, 217, 219, 220, 257, 258, 260, 378, 382, 393—395. biskup pražský Mikuláš z Risen- burka, 285, 286, 288, 289, 291, 294, 309. biskup pražský Ondřej, 285, 284, 380. biskup praž. Ota, 234, 245, 237, 261, 262, 378, 382, 396, 409, 419, 487, 489. biskup praž. Pelhřim, 284. biskup pražský Sylvester, 231, 260, 261, 396, 409. biskup praž. Šebíř, 64, 65, 71—74, 84, 86, 90, 93, 95, 96, 98, 187, 246, 377, 381, 389, 390. biskup praž. Tehdak (Thiddag), 46, 47, 60, 240, 377, 381, 388. probošt, pak biskup praž. Tobiáš z Bechyně, 335, 337—441, 346, 353, 355, 360, 367. biskup pražský Valentin, 279, 280, 379, 476. biskup praž. sv. Vojtěch 38, 40— 42, 46, 239, 240, 376, 377, 881, 387—389. klášter kostela pražského (sv. Víta, Václava), 284, 2856, 304, 377, 391, 413, 458. 233, 

Strana 567
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Praha, kapitula (sbor kostela) pražská, 289, 292, 293, 319, 336— 338. — proboštství pražské, 349; probošto- vé: Bohumír 338, 349; Daniel (po- tom biskup) 416; Marek 100, 101, 390; Ota 261; Pelhřim 476; To- biáš 297; Tomáš 338. — děkan kostela pražského: Jindřich 237, 262; Kosmas 1, 68, 198; mistr Řehoř 336—338, 341, 349; Vit 285, 987, 392—325. — arcijáhen biskupství pražsk. Pel- bhfim 439; Petr 237. — kanovníci pražští, 209, 233, 260, 293, 301, 340, 341, 343, 344, 349, 366, 390, 473, 476, 480, 482, 512. — kanovníci: Aleň, probošt olom., 336 —338; Arnold, probošt v Sadské, 514; Bartoloméj 289; Benez 338; Détrich 336—338; Eberhart 324; Herold, kaplan biskupa bamber- ského, arcikněz plzeňský, 213; Heř- man, proboät litoměřický, 292; Jan 202; Jindřich 302; Oldřich 338; Ondřej, sakrista, 341; Petr 338; Rehof 292; Tutha 213; Vernher 338; Vincencius, spisovatel letopi- sii, 407, 432, 444, 460, 508; Vít (pak děkan) 284; Zdeslav 338. — sakrista kostela praZsk. Havel, 288; podsakrista Rehor 341; kantor Chvalek 341. — purkrabí pražský, 339; Jaroš 319; Zdeněk Lev z RoZmitäla 557. — měšťané pražští 294. — učení pražské 286. Prachenský kraj 328. Praemonstratum, klášter, 271, 382, 485, 486. Prčice, místo v Čechách, 474. Předa, syn Buzůw, župan, 106. Přemysl, kníže český, 12, 15, 17, 368, 369, 386. Přemysl Otakar I, král český, 281— 284, 370, 379, 380, 506, 507, 509, 510, 512—514, 516. Přemysl Otakar II, král český, 289, 291—294, 296—300, 304, 308, 309, 315, 319, 320, 326— 332, 334, 343, 348, 355, 370, 537, 540, 542, 646. Prešpurk (Poseň), hrad a město uher- ské, 157, 161, 163, 297, 320; žu- pan prešp. Ruland 317. Přibislav, páni z Přibislavi 526. — purkrabí ve Veveřím, pak v Brně, $99, 524—528, 550; déti v. Eufe- mie, Eliška, Libuše, Petr, Zdislava. Přibislava, choť Hroznatova, 258, 378. Příboje, ves česká, 322. Přimda, hrad český, 205, 268, 419, 452, | 465; hradní Bernard 419; (pur- krabí) Šturm 467. Připetí, vrch na pomezí župy Bilínské ; a Litoměřické, 19. Prkoň, župan bilínský, 84. Probraslav, v. Pobraslav. Prokop sv., opat kláštera Sázavského, 86, 241, 242, 244, 246, 247, 250, 377, 381. Prosík, ves česká, 475. Prostěj, sudí, 171, 176. Protiva (Protiven), rádce knížete Bo- řivoje II, 160, 164. Pru&enek, číšník a milostník Přemy- sla Otakara, 343. Psáře, ves u Prahy, 361. Přov, hrad český, 28, 387. Přované, kmen v Čechách, 116. Ptuj, zámek 311. Pud, kněz pražský, 237. Pul, bratr Viléma, 154. Pulm, kostel Pulmský 506. Purkart, vyslanec krále německ., 164. Guido (Wido), kardinál a legát papež- ský v Čechách, 261, 262, 382, 398. — kardinál, legat papežský v Čechách za Přemysla Otakara II, 300. — arcibiskup ravennský, 459. — hrabě blanderský, 438, 443. Radim (Gaudentius), bratr sv. Vojté- cha, arcibiskup hnězdenský, 49, 76, 77, 110, 388, 389. Radím, bratr Stanův, 113. Radoslav, kněz v Načeradci, 505. Radosta, mnich sázavský, 263. Rakousy, hrad rak., 145. Rapota, falckrabi, 105, 116, 131, 132, Ratibor, zeť Aleše župana, 120. — kníže Pomořanů, 417. Ravenna, město italské, 438, 460. — arcibiskup raven. Anselm 277, 434, 438, 440; Quido 459. Rečen, hrad v Slezsku, 137, 150, 163. Regen, v. Rezna. Regium, mésto italské, 438, 443. Regnald, arcibiskup kolínský, kancléř císaře Fridricha I, 443, 450, 451, 459—461. Regnard (Reinhard), opat kláštera Že- livského, pak Sázavského, 268, 269, 487, Řehoř V (Bruno), papež, 240. Rchoř VII, papež, 106—108, 377, 390. Řehoř X, papeZ, 301, 540. Rehof de Crescentio, kardinál Yímsky, 284. Řehoř, rytíř krále Přemysla Otakara II, 300. — mistr a děkan pražský, 336—338, 841, 349. — kanovník pražský, 297. — podsakrista kostela pražského, 341. Rejhrad, klášter na Moravě, 224. Rembold, obyvat. řezenský, služebník Gebharda, biskupa pražského, 105. Řezna (Regen), řeka v Bavorsku, 81, . 152, 207. Rezno, město německé, 30, 42, 105, 142, 148, 152, 153, 156, 166, 203, 207, 215, 299, 400, 426, 428, 436, 468, 470, 479, 481, 508. — vévoda řezenský v. Jindřich Pyšný. — falekrabí řezenský Ota 443. : — biskup řezenský, 112, 290, 514; Přivitan, starší ve hradé PraZak., 169. : Eberhard 459; Hartvik 1I 438; Mi- chal 30, 387; Ota 116; Tuto 239, 376; Volfgang ev. 239. Richvin, mnich Zelivsky, 477. “Rim 35, 41, 43, 44, 64, 18, 105—108, 110, 113, 118, 122, 174, 217, 224, 237, 240, 260, 260, 266, 273, 274, 283, 206, 216, 257, 258, 284, 376, ' 567 377, 380, 381, 388, 390, 414—416, 421—423, 439, 451, 452, 469, 460, 477, 508, 614, 615. Rim, kostel sv. Petra, 239. — koncilium v Rim$, 283. — praefekt mé&sta Petr, 274, 423, 439. Rimini, město italské, 438, 460. Rip, hora v Čechách, 5, 368; tamní kaple sv. Jiří 205, 393. Risenburk, Mikuláš z Risenb., biskup pražský, 285, 286, 288, 289, 291, 294, 305. tivin, otec Konradův, 176. Rodburk, Rothburg, hrad něm., 228. Rocherius (Roger Il), král sicilský, 223. Rokycany, ves česká, 169. Rokytnice, potok český, 76, 129, 166. Roman, král ruský (haličský), 288. Ronkalská pole u Placencie 448, 444. Ronov, hrad český, 366. Rosice, paní N. z Rosic, manželka Bočka, pravnuka Gerharda z Ber- nekku; v. Bernekk. Roudnice, hrad a město české, 846. Routard, v. Ruthart. Rožmitál, Zdeněk Lev z Rožmit., nej- vyšší purkrabí pražský, 557. — Johanna z Rožmit., manželka Jiří- ho z Poděbrad; v. Poděbrady. Rudbert, arcibiskup mohučský, 239. Rudpert, lZibiskup, 133. — zakladatel řádu praemonstratské- ho, 382. Rudiger, mnich kláštera v Oseku, 534. Rudolf I, král římský, 301, 327—333, 338, 540, 643. Rudolf, legát pap. v Čechách, 106. — mnich kláštera Žďárského, 534. Ruland, župan prešpurský, 317. Rupert, kardinál, tajemník papeže Kli- menta IIl, 144. — novic kláštara Žďárského, 586, 638. Ruthart (Routard), arcibiskup mohuč- ský, 138, 144. Ruzín, poutník do Jerusalema, 260. Rykolf ze Strahova, v. Strahov. Rýn, řeka něm., 100, 153, 163, 515. Sadská, místo české, 170, 229, 305; klášter (kapitula) kanovníků v Sad., 551; kostel v Sad., 362; probošt v Sad. Arnold, 514. Sála, zámek Sigarda, bratra Oldřicha, biskupa frisinského, 149. Saladin, sultén, 280. Salomena, dcera Jana kn. Zahañského, manželka Alberta, syna Jindřicha z Poděbrad, 553. Salzburg, zvolenec salzb. Filipp, 310, 314. — arcibiskup salzb. Konrad 483; Voj- těch, syn Vladislava II, 280, 478, 482, 506. Salzburg (Salcburk), arcibiskup salzb., 614. Sázava (Sazava), řeka česká, 33, 234, 474, 529. — klášter a kostel p. Marie a sv. Jana Křtitele, 60, 65, 234, 240, 242, 250, - 251, 253, 258. — klášter, děkan Bero, 262. — opat sáz., 612; Božata 267; Bože- téch 249—261; Déthart 252, 253, 75 

Strana 568
568 268; Emmeran 245, 247—249; sv. | Prokop 241, 242, 244, 246, 247, 260, 377; Regnard (dfive opat Ze- liveky) 268, 269 ; Silvester (pak bisk. pražský), 231, 238, 253, 258 —262, '267, 378, 396, 409; Vít 246. Sázava, kláštera sázav. mnich Arsenius ° 263; Radosta 268; Žižna 263. Sazema 343. Sedlec, Adam ze Sedlce, opat kláštera Žďárského, 548. — opat sedl., Gotpold 463; Kfiśtan 535; Valthelm 534—536, 648. Sedlecko (Sedlice), župa v Čechách, 116. Sekov, biskup sekovský, 338. Sekyř Kostel, ves biskupa pražského na Moravě, 96, 103, 169, 219. Selefa, řeka v Palaestině, 379. Serafin, arcibiskup ostfihomsky, 143. Sezema, Zupan, 168. > — župan, nejvyš. komorník králové české, 458, 474. — župan, otec Hroznatův, 474. Siberk (Žeberk) 348. Sibylla, manželka Přibislava, purkra- bího brněnského a Jindřicha ze Ži- tavy, 522, 524, 529, 632, 534, 537, 546, 550. Sigard. hrabé ze zámku Sály, bratr Oldřicha, biskupa frisinského, 149. Sigewin, arcibiskup kolínský, 115. Silvester, opat sázavský (potom biskup pražský), 931, 283, 253, 258—262, 967, 378, 396, 409. Silvester II (Gilbert), papež římský, 377. Sinigaglia, město italské, 438. Sion, hora, v. Strahov. Skála, hrad český, 473, 475. Skramníky, ves česká, 244. Skrbimír, vychovatel Boleslava III Kři- voústého, syna Vladislava, krále polského, 150. Slapy, ves česká, 226. Sláva, bratr Branišův, 120. Slávek, opat klášt. v Oseku, 523, 525. Slavibor, župan pšovský, otec sv. Lud- mily, 28, 387. Slavkovice, ves kláštera Žďárského, 540. Slavník, vojvoda libický, otec sv. Voj- těcha, 40, 41, 876, 881. Slezané, kmen slovanský, 116. Slivnice, ves v Moravě, 96, 143. Sluhy, ves česká, 325. Smil, syn Bozenův, župan žatecký, 98, 9 9. — velmož český, 235. posel Soběslava I k císaři Lotha- rovi Saskému, 266. župan, 412. syn Bočka hrab. z Bernekku, v. Bernekk. z Brodu, v. Brod. z Lichtenburka, v. Lichtenburk. ze Střelice, v. Střelice. Smilnheim, v. Vyzovice. Soběbor, bratr sv. Vojtěcha, 44, 388. Soběslav I, syn Vratislava II, kníže бевКу, 95, 155, 169, 171, 174—178, 184, 186—189, 191, 193, 195, 196, 198, 203—209, 212—224, 227—238, 936, 268—951, 269, 261, 271, 272, 370, 378, 893—396, 409, 485, 489, 608. 268, 279, 370, 379, 418, 419, 462, 465—468, 470—476. — pán český, 470. Sobor, hora, 27. Spoletum, město italské, 274. Spytihněv I, syn Bořivoje I, kníže če- sky, 27, 28, 369, 380, 387. Spytihněv II, syn knížete Břetislava I, kníže český, 65, 70, 87, 89—93, 95, 98, 245—247, 370, 377, 389. Spytihněv, syn knížete Bořivoje II, 261, 263, 378, 410, 417, 418. — syn Vratislava Brněnského, údělný kníže brněnský, 281, 282, 380. Spytimír, bratr sv. Vojtěcha, 44, 388. Stadice, ves Ceská, 12, 13, 369. Stan, bratr Radimüv, 113. — otec Jifíka, Zupana Zateckého, 178. Stanislav sv., biskup krakovský, 881. Staňkov, ves česká, 507. Stbečno, v. Zbečno. Steinfeld, klášter Steinf., 271, 272, 461, 485—488, 495; převor klášt. Adolf 488;. probošt klášt. Ebrvin 484. Stodorané, kmen slovanský, 28, 387. Stožec, místo v Rakousích, 312. Strahov (Sion), hora u Prahy, 263, 271, 292, 294, 467. Strahov, kostel a klášter Praemon- strátů, 272, 279, 280, 296, 304, 326, 330, 339, 366, 370, 410, 420, 464, 466, 413, 478, 482, 485, 488, 489, 491, 495. — klášter Strah., představený kláštera Blažej, 271, 485; opatové: Erle- bold 470; Gezo 272, 486, 487; Jan 293, 294; Vojtěch 476, 498. — Rykolf ze Strahova, muž učený, 508. Strachkov, ves česká, 325. Strachkvas, syn Boleslava I, 30, 42, 45, 46. Střelice, Smil ze Střel., syn Gerharda z Obřan, 631. Střezimír, příbuzný Jana, župana, bratr Miroslavův, 208, 211. Střežislava, matka sv. Vojtěcha, 42, 377. Strnovník, les v Čechách, 244. Styr, řeka v Polsku, 116. Sulcbach, Berengar, markrabi ze Sule., 152, 168. Sulislav, opat opatovickÿ, 393. Susa, město italské, 469. Sutrium, město italské, 438. Svatava, dcera Kazimíra I, krále pol- ského, manželka Vratislava II, 95, 118, 174, 192, 257, 390, 392, 393. — dcera knížete Vladislava I, choť Fridricha z Bogen, 190. Svatopluk Veliký, kníže moravský, 18, “27, 380 Svatopluk, syn Oty I Olom., kníže český, 124, 143, 149—151, 153— 155, 157, 158, 160—164, 166, 176, 184, 209, 370, 378, 386, 387, 392. — syn Svatopluka, knížete olomou- ckého, Naděj, 391. — syn Vladislava II, 454, 463, 464. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Světcc, klášter, 332. Svinibrod, klášter v Něm., 61. | Svídnice, hrad v Slezsku, 159. Soběslav, syn Soběslava I, kníže český, | | — ves kláštera Žďárského, 544. Svratka, řeka morav., 96, 118. Šalamoun, mnich kláštera sv. Kříže, pak podpřevor kl. Žďárského, 583. Šebestián, kníže anhaltský, 553; man- želka Margareta, dcera Jindřicha star. z Poděbrad, 553. ; Šebíř, probošt mělnický, 1. — biskup pražský, 64, 65, 71—74, 84, 85, 90, 93, 95, 98, 187, 246, 377, 381, 389, 390. —- Zupan, 99. — syn Pfibislavy a Hroznaty, 258. Sibenec, Šibenice, vrch u Prahy, 84, 234, 389. Šídlo, novic kláštera Žďárského, 544. Simon, legat papeZsky, 284. — mnich kláštera Žďárského, 533. Spacman, #lechtic Cesky, 343. Štěpán I sv., král uhorský, 60. Štěpán II, král uherský, 178, 184, 204, 207. Štěpán III, král uherský, 454. Stepan IV, król uherský, 454, 456. Štěpán V, král uherský, 310, 311, 315. Štěpán, biskup metský, 438. —- župan, 188, 189. Šternberk, Kunhuta ze Šternb., man- želka Jiřího z Poděbrad; v. Podě- , brady. Stétin, mësto v Pomoří, 417. Strassburg, biskup &trassb. Burchard, 438. Sturm, purkrabí na Přímdě, 467. Švabenice, Vítek ze Švab., 539, 550; manželka jeho Anežka, dcera Bočka a Eufemie z Bernekku, 539, 650; syn jeho Boček ze Švabenic, 639. Tachov, hrad český, 205, 212. Tas, župan, otec Nečerata a Vznaty. 119, 120. Tasov, Tobiáš z Tasova, syn Jana z Me- ziříčí, 627. Tatry, hory, 49, 116. Thiddag, Tehdak, biskup pražský, 46, 47, 60, 240, 377, 381, 388. Teplá, místo české, 327, 328. Teplice, klášter řeholnic sv. Benedikta, 332, 408, 467. Těpta, hlava rodu Českého, 66. Tortona (Tordona, Terdona), město ital- ské, 274, 423, 438, 459. Tetka, dcera Krokova, 8, 369, 386. Tetín, hrad v Čechách, 8, 386. 'Thursa Jan, biskup vratislavský, 557. Tibera, řeka italská, 273, 274, 342, 422. Ticino, řeka italská, 446. Tišňovice, klášter řeholnic cistercien- ských na Moravč, 531. Tista, otec Jana z rodu Vršoviců, 163. Tobiáš z Tasova, v. Tasov. Tobiáš z Bechyně, v. Bechyň. Tobiáš, probošt kostela pražského, 297. Tomáš sv., arcibiskup canthuarienský, 279, 464. Tomáš, biskup vratislavský, 288. | — probošt pražský, 338. 

Strana 569
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. '""omáň, příbuzný Krásy, velmože če- ského, 160. Traiectum, misto v Lotharingii, 182. Třebíč, klášter (Benediktinů) sv. Marie, opat: Kuno 396, Vojtěch 396. 'Třebované, kmen slovanský, 116. Trenčín, hrad a město v Uhrách, 130, 161. ‘Treviso, m&sto italské, 438. Trezzo, hrad v Italii, 277, 433, 445. | Trident, mé&sto 429. Trier, arcibiskup triersky Engelbert | (Egilbert), 114, 116, 118; Hillinus 438. Trnava, Wichard z Trnavy, 526. Trojan, syn Zupana Velislava, 414. 'Trutina, potok v Čechách, 173. Tuho#t (Domažlice), pohraniční místo české, 116. Tungdal 378. Tursko, pole Turské v Čechách, 18. Tuskulum, mésto italské, 438, 460; biskup tuskul., 206. Tuto, biskup fezensky, 239, 376. Tutha, kanovnik pra£sky, 213. Tyn, kostel sv. KfiXtofa, 288. Týnec nad vršky, vesnice česká, 169. Tyr, junák český, 21—23. Týřov, hrad český, 287, 308. Ulm, město německé, 468. Unislav (Mnislav, Vneslav), kniże če- sky, 17, 159, 369, 386. Urban II, papež, 382. | Úsobrno, celnice úsobrnská, 414. Uzka, řeka v Žatecku, 18. Vacek, župan, 53, 152, 157, 158, 164, 166, 169, 171, 174—176, 392. Vacemil, otec Oldfichüv, 181. — spiklenec proti Soběslavovi I, 211, 394. Vacena, župan, 167. Václav sv., kníže český, 28—31, 52, 370, 376, 380, 381, 387, 389. Václav II, syn Soběslava I, kníže če- ský, 228, 280, 281, 379, 472, 506, 509, 512. Václav I, král český, 284—291, 303, 304, 370, 522, 530, 533. Václav II, král český, 333, 343, 346, 358, 365, 366, 370, 546. Václav, syn Svatoplukův, kníže olo- mucky, 207, 257, 392— 394. Vácslav, syn Wigberta Grojského, 167. Václav, syn Boleslava II, 47. Váh, řeka v Uhřích, 116, 161, 179, 216. Vakula, vehmož český, 160. Valentin, biskup pražský, 279, 280, 379, 476. Vallis Clara, opatství cistercienské, 434, 436. Valthelm, opat kláštera Žďárského pak Sedleckého, 534—536, 548. Valtsasy, mnich kláštera Valts. Eliáš, 533. — mnich valts. Vinrich, později opat kláštera Žďárského a v Ebrachu, 537—540, 544, 548. Vaskonie, země, 133. Vavřinec, arcibiskup ostřihomský, 179. — biskup vratislavský, 283. Vecel, kaplan krále Vratislava, biskup olomoucký, 122. | Velehrad, klášter cistercienský, 542, 543; převor kláštera Kaifáš 548; mnichové: Jindřich 533; Kunrat 533, 536. Velf, vévoda švábský, 108—110. Veliká ves, ves.česká, 324. Velislav, župan, 412, 414. : Veliz (Veliš), hora a hrad Cesky, 51, 159, 287, 388; vladař krále Václava I na Veliši: Nedvěd 287. Vercelli, město italské, 438, 443. Verdun, biskup verd. Dětřich 115. Verden, bisk. Hermann 438, 443, 469, 460. . Verner, otec Gotšalka, opata Zeliveké- ho, 484. Vernhard, mnich klášt. Žďárského, 543. Vernher, otec Konrada, vévody loth- rynského, 33. — mistr kamenicky, 236, 237. — arcibiskup mohučský, 297. — kanovník pražský, 338. — mnich klášt. Žďárského, 536, Verona, město italské, 39, 132, 273, 275, 277, 421—423, 429, 438, 443. Veveří, purkrabí Přibislav, 522. Vezel, arcibiskup mohučský, 116, 118. Vídeň, město, 289, 295, 300. Vido, v. Quido. Vidvazoda (Vidlakova Lhota ?), 474. Vigand, mnich kláštera Žďárského, 533, 536, 544. Vigbert (Vikbert), hrab& grojsky, man- žel Judity, dcery Vratislava II, 120, 141, 144, 153, 165, 167—169, 184— 186, 188, 189, 205, 206, 229, 392. Vichard z Trnavy, v. Trnava. Vikman, arcibiskup magdeburský, 438. Viktor II, papež, 381. Viktor IV, papež, 266, 267, 450, 451. Viktorin z Poděbrad, v. Poděbrady. Vilém, bojovník biskupa Jaromíra, 100. — bratr Pula, 154. bratr Heřmanův, 186. župan moravský, 476, 483. mnich kláštera Želivského, 504. (z Kounic), zakladatel klášt. Kúni- ckého, 507. Vilémov, klášter, 332. Villigis, arcibiskup mohučský, 39, 239. Vimercato, Alcherius z Vimer., 453. Vincentius, klerik, kanovnik od sv. An- tonina, 380. — kaplan knížete Soběslava I, kano- vník pražský, spisovatel letopisů, 233, 407, 429, 432, 444, 460, 508. Vindelmuth, abatyše kláštera sv. Jiří v Praze, 144. Vinrich, mnich waldsasský, pak opat žďárský a ebrašský, 537—540, 544, 548 542. 174, 435, Vintif (Gunther), poustevník, 85, 250, 381, 389. Vircburg (Wiirzburg), město německé, 274, 424, 426, 476, 516; klášter u Vircb. 468; biskup vircb. Geb- hard II 438. ’ Virik, mnich kláštera Žďárského, 533, 534. Vít Želibořicův, komorník Vratislava II, 121. 569 Vít, kaplan knížete Soběslava I, 204. — kanovník, pak děkan kostela Praž- ského, 284, 286, 287, 321, 322—325. — synovec sv. Prokopa, opat esázav- sky, 245—948. Vítek, župan, 4656, 474, 511. — šlechtic český (z Krumlova ?), 507. Vítek ze Švábenic, v. Svábenice. Viterbo (Biterbo), město italské, 438. Vítkovici 302. Vladimír, syn Oty III, knížete olom., 399 Vladislav I, kníže český, 3, 95, 145, 154, 164, 167—172, 174—179, 181, 184, 185, 190, 191, 193—195, 370, 378, 392, 393. Vladislav II (co král I), syn Vladislava I, knížete českého, 217, 224, 233— 236, 261, 264—268, 271—279, 370, 378, 382, 396, 397, 400, 407, 409— 414, 416—418, 420, 421, 424—430, 435—437, 440, 442, 452, 454—468, 463—407, 485. Vladislav III, markrabí morav. a kníže český, 282, 284, 370. Vladislav II, král český a whereky, b57. Vladislav, syn Soběslava I, knížete českého, 229, 234, 396, 410. — syn Přemysla Otakara I, 284. — syn Václava I, krále českého, 286. — (Ladislav) svatý, král uherský, 122, 130. Vladislav I, kníže ratiborský a opol- ský, 312, 314. Vladislav Heřman I, král polský, 70, 95, 120, 137, 148, 150. Vladislav II, syn Boleslava III, krále polského, 228, 275, 419, 421, 424. Vladislav Jindřich, syn Vladislava II, markrabí mor., 463, 509, 512—514. | Vladivoj, kníže české, 370. Vlastislav, kníže lucké, 18. — hrad český na pomezí župy Bílinské a Litoměřické, 19. Vltava, řeka, 5, 15, 119, 151, 180, 221, 234, 290, 295, 301, 303, 304, 342, 365, 368. Vohburk, hrabě vohburský Děpolt, mar- krabí marky Severní, 152, 168. Vojen, kníže český, 17, 369, 386. Vojslav, župan, 463, 464. — župan hradu Hlohova, 189. Vojtěch sv., biskup pražský, 38, 40— 42, 44, 46, 72, 239, 240, 376, 377, 381, 387—389, 534; bratří jeho; v. Cá- slav, Pobraslav, Pořej, Radím, Sobě- bor, Spytimír. Vojtěch, syn Vladislava II, arcibiskup salzbursky, 280, 420, 478, 482, 506. — opat strahovský, 476, 498. ’ — opat kláštera sv. Maric v Třebiči, 306. — kanovník želivský, 461. Vok, župan, 38. Voklin, vyslanec kníž. Konrada Brnén- ského k císaři, 132. Volfgang sv., biskup řezenský, 239. Volkmar, kantor kl. Žďárského, 544. Vorms, kostel sv. Cyriaka ve Vormsu, 393. — biskup Kunrat, 438. * 

Strana 570
570 Voršila, dcera Alberta, syna Jindř. z Poděbrad; v. Poděbrady. Vracen, biskup olomücky, 96. — pán český, 470. Vranov, zámek, 145. Vrbčané, ves v Čechách, 204. Vršovici, rod český, 50, 56, 66, 139, 388, 392. Vratislav I, kníže český, 27, 369, 376, 380, 387. . Vratislav II (co král I), kníže a král český, 68, 70, 89, 93, 95, 96, 99, . 102, 104, 106, 111—114, 116, 118, 120, 122, 124, 131, 132, 141, 188, 206, 209, 244. 245, 247, 250, 370, 377, 381, 389—391. Vratislav, syn Vratislava II, knížete * českého, 95. syn Oldřicha, údělný kníže brněn- ský, 208, 206, 212, 215, 223, 224, 394, 397—399, 410, 413, 414. hrad a město slezské, 86, 158, 309, 556; biskup vrat. 309; biskupové vrat.: Cyprian 495, Thursa Jan 557, Tomáš 288, Vavřinec 283. Všebor, otec Kojaty, župana nádvor- nilio, 94, 97. Vysoká, hora v Cechách, 382, 392, 411. Vyspliš, potůček. 149. Vyšehrad, hrad český, 14, 16, 51, 52, 99, 132, 142, 151, 161, 165, 166, 168, 171, 175, 180, 191, 195, 208, 209, 212, 221, 227, 304, 392, 413, 414, ulice vyš., 127. kostel vyšehr., 122, 206, 286. župan vyšehradský Pabian, 1064, 165. kanovníci vyšehr., 209, 233. probošt vyš. Gervasius, kancléř Vla- dislava II, knížete českého, 424, 428. probošt vyšehr. Jan (potom biskup) 221; Jan Ješek 546; Jindřich Bře- tislav (potom biskup praž.) 477. — pole vyšehradská, 476. Vyšín, ves česká, 322. 475. Vyzovice, Smilnheim, klášter na Mor., | 531. Vznata, syn Tasa, župana, 119. — (Bznata), župan, 183. Vzpěra, pán český, 470. Zákolnica, jeskyně v Čechách, 244. Zbečno (Ztbečno, Stbečno), ves česká s dvorem knížecím, 7, 8, 51, 146, 191. Zbyhněv, syn krále polsk. Vladislava Heřmana I, 150, 170. Zbraslav, pán český. 470. Zdeněk Lev z Rožmitála, v. Rožmitál. 232, 234, 287, | i Zdeňka z Poděbrad, v. Poděbrady. Zderad, vládaf Vratislaya 11, 125, 126. Zdeslav, syn Bláhův, župan, 208. — kanovník pražský, 338. Zdice, ves česká, 418, 510. Zdislav, kaplan Daniela I, biskupa pražského, 429. — opat kláštera Postoloprtského 262. — konverš kl. Ždárského 538. Zdislava, dcera Přibislava, purkrabího brněnského, manželka Havla z Ja- blonné, 522. Zerčinaves, Zerčiněves, ves pražského, 102, 203, 210. Zhořelec, předtím Dfenov, hrud na Nise, 205, 212. Znojmo, hrad a mčsto mor., 145, 416, 471, 527, župa Znoj. 471, 472, 606. Zoben, klášter v Pannonii, 387. Zvěst, purkrabí mělnický, 432. Zvěstek, bojovník český u Mediolánu, 437. Žahaň, kníže ž.; v. Jan. Žatec, hrad a město české, 18, 98, 143, 148, 174, 211, 304; župa Žat 88; Zupan: Saul, syn. Bozenüv, 98, 99; . Jifk 178. Žatčané, kmen v Čechách, 18. Žďár, městys mor., ó84; rychtář Dit- win 534, ředitelka špitálu Kedruta, 538. tesař. Leopold 535; kameník Ek- ward, otec Jindřicha, spisovatele letopisů, 535, 548. kaple 11.000 panen ve Žďáře, 542. klášter ve Žďáře, 521, 526, 527, 529, 530, 533, 534, 536, 540. 544, 545, 546, 552. opat kláštera Žďárského Adam (ze Sedlce) 543; Arnold 521, 522, 540, 544—546, 548; Fridrich 529, 530, 533; Jan I (dříve převor) 541; Jan II Kaifáš 542, 543; Jan III 542, 543; Jan (Sasík) 548; Jindřich 536, 537; Konrad 534; Valthelm 534— 536, 548; Winrich, dřív mnich wald- sasskÿ, 537—540, 544, 548. 533; Konrad 539, převor kláštera Žďárského Konrad 544; mnich Konrad (Švábský) 544; Petr 544; Herbert 544; Gotfrid 544. podpřevor kláštera Žďárského Šala- moun 533, 536. kustos kláštera Žďárského Ondřej, 533, 536. senior kláštera Žďárského Jindřich ze Šváb, 537. biskupa | převorové klášt. Žďárského: Eliáš, | 533, 536 ; Jan, 533; Jan z Drabantu | SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Žďár, mnichové klášt. Žďárského: Al- bert 533, 536; Allek 533; Arnold b33, 544; Bartoloměj 544; Fridrich 533, 536; Hencelin 544; Herbort 534; Herman 533; Jan 533, 536, 539, 544; spisovatel letopisů kláňt. Žďár. Jindřich 521, 536, 538, 548; Jindřich 5383, 544; Jindřich z Fran- couz. 533, 536; Jindřich z Hradiště 544; Konrad 533, 536, 544; Leo- pold 544, Mikuláš 534, 5644; Musil 544; Oldřich 539; Ondřej 544; Ota 536; Perchtold 544; Petr 539; Ru- dolf 534; Simon 533; Wernhard 943; Wemnher 536, 542; Wigand, 533, 536, 544; Wirik 533, 634; kan- tor Volkmar 544; podsklepní Jin- dfieh z Luban 544. , novicové kláštera Žďárského Ger- hard 536, 638, Jan 544; Jindřich 536, 538; Konrad 536, 538; Ru- ; pert 636, 538. — konverš klášt. Žďár. Zdislav 533. Žeberk, Bušek ze Žeberka a z Plané, 558; manželka Markéta, dcera Vik- torina z Poděbrad, 552. Žehuň, kostel v Žehuni, 396. Želivo, újezd Želivský, 489. — klášter Pracmonstrátů, 488—490, 494—497, 505, 506; opat kláštera (Godeskalk) Gotšalk 271, 272, 461, 462, 468, 477, 478, 482—484, 486 —491, 495, 498, 500, 505. opat kláštera Želivského Regnard (Reinhard), 268, 269, 487. mnich, pak opat kláštera Želivského Marsil, 502, 504. u kustos, pak opat kláštera Želiv- ského Ota, 483, 503, 505. převor kláštera Želivského Kunrat, 498, 504. převor kláštera Želivského Man- druvin 477. podpfevor klí&t. Zelivského Ebor- hard, 477, 483. starší: kláštera Želivského Arnold 498; Křišťan 498. mnich kláštera Želivského Ame- | lung 497; Richvin 477; Vilém 504. kanovník želivský Vojtěch 461. Žibřid, arcibiskup mohučský, 284. Žiřina, potůček český, 41. Žitava, Jindřich ze Žitavy, 529, mauž. Sibylla 529. Živhosť, vesnice česká, 234. Žiži, pahrbek na hradě Pražském, 53. ! ZiZna, mnich sázavsky, 263. 

Strana 571
OBSAH. Čásť 1. Strana I. Kosmův letopis český . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . II. Kosmova letopisu českého pokračovatelé: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 I. Kanovník Vyšehradský . . . . . . . . . . . . 238 . II. Mnich Sázavský . . . . . . . . . . . . . III. Výpisky z Vincencia, Gerlacha a jiných starších letopisců českých . . . . . . . . . . 270 IV. Letopisy české od r. 1196 do roku 1278 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 V. Příběhy krále Václava I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 VI. Příběhy krále Přemysla Otakara II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 VII. Vypravování o zlých létech po smrti krále Přemysla Otakara II . . . . . . . . . . 335 VIII. Závěrek sběratele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368 1 Čásť 2. I. Letopisy Pražské. Letopisy České . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 376, 380 II. Letopisy Hradištsko-Opatovické . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385 III. Letopisy Vincencia a Jarlocha: A. Let. Vincencia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407 B. Let. Jarlocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461 IV. Letopisy Žďárské: A. Letopis Žďárský větší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 521 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 550 B. Letopis Žďárský kratší V. Seznam jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 558 Opravy. Na str. 381 řád. 6 místo Václava čti Vojtěcha. Na str. 474 na 5 řádku z dolejška místo Sázova čti Sázava. Na str. 489 ř. 22 místo vili má býti vyli. 76