Strana Ia
RERUM FONTES BOHEMICARUM. TOM. III. DALIMILI BOHEMIÆ CHRONICON. — ANNALES HEINRICI HEIMBURGENSIS. — VITA KAROLI IV IMPERATORIS. SERMONES POST MORTEM KAROLI IV IMPERATORIS PER JOHANNEM, ARCHIEPISCOPUM PRAGENSEM, ET MAG. ADALBERTUM RANCONIS DE ERICINIO FACTI.— JOHANNIS NEPLACHONIS, ABBATIS OPATOVICENSIS, CHRONI- CON. — JOHANNIS DE MARIGNOLA CHRONICON. eecegang PRAMENY DEJIN ČESK ÝCH, VYDÁVANÉ Z NADÁNÍ † ALACKÉHO PÉČÍ „SPOLKU HISTORICKÉHO V PRAZE“. Q V PRAZE 1882. NAKLADEM NADANI FRANTIŠKA PALACKÉHO. V KOMISSÍ KNĚHKUPECTVÍ: DR. GRÉGR A FERD. DATTEL.

Strana Ib
Knihtiskárna: J. Otto v Praze.

Strana Ic

Strana Id
Když se „Prameny dějin českých“ vydávati začínaly, bylo ustano- veno, aby se nejen všecky úvody, všecka vysvětlení a kritické poznámky podávaly jazykem českým, nýbrž aby se také vedle původního textu, oby- čejně latinsky psaného, položil zároveň i český překlad. Ale ještě za živo- bytí vznešeného původce celé této sbírky pramenné, slavného dějepisce našeho Františka Palackého, pojednáváno o tom nejednou, jak by se v do- savadním způsobu vydávání „Pramenů dějin českých“ učinila proměna v tom směru, aby se vypustily překlady, které vědeckým badatelům, pro něž se hlavně tato sbírka pramenů podnikla, neposkytují zvláštního užitku, poněvadž se s nimi spokojiti nemohou, a k nimž ani širší kruhové tuze často ne- sahají, jimiž se však postup celé publikace prodlužoval a náklad na ni nad míru zvyšoval. Po delších úradách, v příčině té konaných, zvolena byla jaksi cesta prostřední, záležející v tom, že se ustanovilo, aby se, jak to již i podle staršího usnešení mělo býti, k latinským textům kronik připo- jovaly staročeské překlady (poněvadž je nezřídka možno pokládati jaksi za nové recense), z ostatních však textů této sbírky pramenů aby se jen důle- žitější a samostatné překládaly, při pramenech pak stručných, namnoze od- vozených, aby překlad odpadl. Kromě toho ustanoveno, aby se zmíněné nové překlady důležitějších kronik uveřejňovaly zvláště v menším formatu, asi tak, jak se to děje při slavném podniku „Monumenta Germaniae histo- rica“, z něhož se také jednotlivé zajímavější kroniky pro širší kruhy vy- dávají v německých překladech. Aby pak i tato sbírka byla celkem, vyslovil p. vládní rada Tomek ochotnost, svůj překlad letopisu Kosmova a předních jeho pokračování, totiž kanovníka Vyšehradského a mnicha Sázavského, jako první díl ve sbírce této znova uveřejniti. Druhý díl těchto překladů obsahovati

Strana Ie
bude kroniku Zbraslavskou, jejíž převedení na jazyk český p. ředitel Ema- nuel Tonner obstarati přislíbil. Nyní, když se již četné předběžné práce k „Pramenům dějin českých vykonaly a v upravení letopisců věku XV spolehlivé síly se uvázaly, od nichž nejen sliby, nýbrž i skutky očekávati možno, smíme připojiti ubezpe- čení, že vydávání „Pramenů dějin českých“ rychleji bude pokračovati a že oddělení toto obsahující prameny vypravující až do počátku věku XVI v málo letech asi sedmým kvartantem k ukončení svému dospěje. Josef Emler, jednatel „Spolku historického v Praze“.

Strana If
Obsah. I. Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. K vydání upravil Josef Jireček. Strana 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III—XXVIII 3—224 2. Rýmovaná kronika česká. Di tutsch kronik von Behemlant . . . . . . . . . 225—228 . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Přídavky druhé redakcí . . . . 4. Dějepisná skládání jiná o dějích XIII a XIV věku: . . . . . . . . . . . . . . . a) O králi Janovi . . . . . b) Žalozpěv nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . c) Veršované letopisy Čech v jazyku německém d) Cantilena de rege Bohemiae . . . . . . . . . . . . e) O bitvě u Kreščaku . . . . f) Král Přemysl Otakar a Záviše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . g) O Vilémovi z Kounic . . . . . . . h) Přílohy. Věrné přepisy z hlavních rukopisů kroniky Dalimilovy . . . . i) Die pehemische Cronica dewcz . . . . . . . . . . . . . . . . . . k) Doplňky a opravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1) Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229—231 231—237 238 238—240 240—242 243—244 245—256 257—297 298—301 229 302 II. Letopis Jindřicha Heimburského. K vydání upravil Josef Emler . . . . . . . . . 303—321 III. Život císaře Karla IV. K vydání upravil Josef Emler. 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Text latinský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Text český . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Text německý 325—336 336—368 369—395 396—417

Strana Ig
IV. Řeči, jež měli při pohřbu císaře Karla IV Jan Očko, arcibiskup Pražský, a Voj- těch Rankův z Ericinia. 1. Uvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Řeč arcibiskupa Pražského Jana Očka z Vlašimi. K vydání upravil Josef Emler. 3. Řeč Vojtěcha Rankova z Ericinia. K vydání upravil Ferdinand Tadra . . . . . V. Neplacha, opata Opatovského, krátká kronika římská a česká. K vydání upravil Josef Emler . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VI. Kronika Jana z Marignoly. Vydává Josef Emler . . . . . . . . . . . . . VII. Seznam jmen osobních a místních. Sestavil Václav Schulz . . . . . . . . . . . Strana 421—422 423—432 433—441 445—484 487—604 604—634

Strana I
RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ TAK ŘEČENÉHO DALIMILA.

Strana II

Strana III
UVOD. O osobnosti spisovatele rýmované kroniky nevíme více, nežli čeho se opatrným probráním vlastních jeho zpráv dohodnouti lze. Vzdělání na onen čas měl značné; uměltě latinsky i německy. Děje antické nebyly mu neznámy. Zmiňujeť se o bojích Amazonek s Cyrem a Alexandrem Velikým (X, 49—60), o Cyrovi a paních medských (XXII, 33—34), o výpravě Vespasianově a Titově na Jeru- salem (XLVII, 55—56). Znal bitvu Canenskou a počítání prstenův po ní rytířům sňatých (LXVIII, 29—30. LXXXIV, 25). Rovněž mu povědomy byly pověsti středověké, zejména o Karlovi Velikém a Rolandovi (L, 17—20), o Dětřichovi Berúnském (XCIII, 41—42). Byl se obehlédl i po jiných stranách písemnictví starověkého, jakož zejména o tom svědčí uvozování esopických bájek o žabách a čápu (LV, 41—72), o sekyře a dlubnách (LIX, 33—34. CVI, 25—26). Četl kroniku německou, nyní tuším již ztracenou, o hraběti z Aldemburka a dceři císařově. Hlavně pak se zanášel kroni- kami českými, jež na pěti místech nalezl, totiž v Praze, v Břevnově, v Opatovicích, na Vyšehradě a u kněze starého v Boleslavi. O těch konal porovnavací kritiku, přední místo přiřek boleslavské, na poslední pak postaviv vyšehradskou (Předml. 27—38). Nad to sbíral stará podání národní, jakož zaznamenával i hmotné památky historické. Takové jsou: rov Styrův u Chýnova (XVIII, 31—32), obraz bitvy turské na rajském dvoře u sv. Víta (XX, 31—34), první v Čechách kostely, totiž sv. Kli- menta na Levém Hradci a sv. Máří na hradě pražském (XXIII, 29—32), kostel sv. Jana Křtitele pod Velezí, vystavěný na památku zachránění knížete Jaromira (XXXIV, 79—80), kostel téhož svatého, již pustý, vystavěný v Oldřiši na památku zachránění knížete Oldřicha (XXXV, 28—30), stolec cí- sařův v Boleslavi (XLII, 55—58), noha svícnová z Jerusalema u sv. Víta (XLVII, 53—58), kostel sv. Apolinařiše na Sacké, založený na památku zachránění knížete Bořivoje (LIX, 61—63), kostel sv. Jana Křt. a kopec na paměť bitvy nad Lodenicí (LXVIII, 27—28), prst sv. Jana Křt. z uherské kořisti v Oseku (XCI, 20—22). Rovněž všímal si památek historických, které se uchovaly ve pří- slovích a rčeních, jako: „Nečiň sě Styrem“ (XX, 37—38), o původu toho, proč křepeličnému míšku převzděli „vacek“ (LX, 48). Nejpečlivěji sbíral pověsti o erbích a znacích, jako o proměnách knížecího znaku českého, totiž o orlici v plameném štítě (XLII, 64), o orlu černém (XLVIII, 9), o lvu bílém o jednom ocase (tamtéž), o obdaření lva druhým ocasem (LXXVIII, 13); o přijetí kříže ve královský znak uherský (LI, 12—14); o znacích jednotlivých rodin, jako o dvou fioletných orlicích ve zlatě Vlasti- slavicův (XXII, 41—42), o řebříku pánův z Poděbrad (XLVII, 60), o sviní hlavě Buzicův (LX, 27—28),

Strana IV
IV ÚVOD. o růži Vitkovicův (LVIII, 26), o červených a bílých pruzích rodiny Jiříka Stanovice, snad praotce Sla- vatův (LXII, 29—30), o bradatici Vršovicův, o ruce bílé s roždičkou zlatou v zeleném poli, o zlaté panně se střelou rohatou neznámých dvou rodin moravských, o dvou klech nad uhel červených ve zlatém poli neznámé rodiny české (LXXIII, 6, 17—18 a 21), o ostrvě Hronovicův (LXXIV, 49), o Kartasu Lomnických (LXXXII, 14), o klobouku židovském Všeslavicův (LXXXVII, 18), o černém lvu na zlatém štítě Hrona z Náchoda, o polovičném Havla Jablonského (pánův z Wartemberka) a o čer- veném kapru Smila Světlického (LXXXVIII, 6—8), o troubě Zebinských (XCIII, 23), o střele Strako- nických (CVIII, 60). 1) Se zvláštním zalíbením dává se ve slovné výklady jmen, jako o hoře Řípu od zření (II, 35), o osadě Stadicích, že tam kůň Libušin „stál“ (V, 10), o Praze od prahu (VII, 23), o Šárce po dívce Ctirada obelstivší (XIII, 48), o Klepém po klepání (XXII, 35), o Strahovu od stráže (XXXVI, 9—10), o Přimdě po Přiemovi (XXXVIII, 22), o Kouřimě po křiku dobyvatelův: „Vz kúřim!“ (LXXVII, 11—12). K tomu ovšem nečítám odvozování osadních jmen ze jmen zakladatelův, jako Vlastislavě po kní- žeti Vlastislavovi (XVII, 40), Jaroměře po knížeti Jaromirovi (XLVI, 38), Sderaze po pochovaném tam pánu Sderadovi (LII, 14). Velmi rozsáhlá jest známost jeho o vlastech našich, s kterou se v kronice setkáváme, i nebude bohdá nevhod, jestliže do podrobna vyložíme obraz zeměpisný, jakýž se nám tu ob- jevuje. Čechy obstoupeny jsou velikým hvozdem (II, 16) či lesem, jenž na slezskou stranu slul lesem polským (XXXVII,3), na stranu Bavor pak lesem bavorským (XLIV, 12. XLVI, 6). Z řek českých zmiňují se Labě (LVI, 32. LX, 14, 19), Vltava (VII, 21. L, 33. LXX, 36), Ohře (XXI, 18), Bielina (V. 2), Cidlina, jenž u Libice v Labe vchodí (LVI, 32), Pšova potůček pod Mělníkem (XXV, 28), Lodín potok, Lodenice (LXVIII, 11, 23), Brusnice pod hradem pražským (LVIII, 10). Z hor a vrchův se uvozují: Říp (II, 22, 36), Příbek a Lovoš (XVII, 39), Petřín u Vltavy (VII, 21. LXXXV, 51. XCII, 51), Velez (ž.) či Velezská hora (XXXIV, 21). Ve středišti země, v krajině vlastních Čechův čili v Pražsku, co nejstarší osady uvozují se dvory dcer Krokových: Kazín, Tetín (III, 9—10), kdež potom přebývala sv. Lidmila (XXVI, 2), Liubušin dvór (VI, 24), pak Liubice, kdež Libuše pohřbena (VIII, 2) a o nějž dívky s muži podstoupili boj (XI, 7—12). Hrad Děvín, vy- stavěn byv od dívek Vlastiných (VIII, 8—10), zůstal ohniskem boje s muži, až pak po porážce dívek byl zkažen (XVI, 2). Proti Děvínu Přemysl vystavěl Vyšehrad (XI, 13—15), jenž v potomních dějích opětovně jmenován; zejména tam pohřben král Vladislav II (LXVIII, 36). Naproti Vyše- hradu dívky Ctirada na kolo vzbili, kterémužto místu vzděli Šárka (XIII, 46—48). Břevnov dotčen jen k označení kroniky, v klášteře tamním chované (Předml. 31). Oskořín (XIII, 21) nedaleko Prahy. Pod horou Velezí Hovora v odměnu za věrnost svou ku knížeti Jaromirovi obdržel ves (XXXIV, 84). Hrad Křivklat uvozuje se co shromáždiště Čechův proti Stanimirovi (LXXII, 19, 23), co oblíbené 1) Šířeji o znacích těch viz v rozpravě, kteráž obsažena v Památkách archaeologických X 1876, str. 633 sld. I v druhé recensi Dalimila děje se zmínka o jednom znaku, totiž „o lví noze“ příbuzných Miroslavových (str. 136, ke hl. LXIV, 27—30).

Strana V
ÚVOD. V sídlo Přemysla I (LXXVIII, 18) a Václava I (LXXXI, 21); za Rudolfa I dobyl ho Vilém Zajíc (XCIX, 35). Prosick, kdež kralovic Bračislav polem se položil proti otci svému, Vratislavovi II (LII, 17). Lúně (dv. č.) byly sídlem českých pánů z Žirotína (XCXII, 34). Tursko, jenž nebylo osada, nýbrž pole, proslulo co bojiště mezi Vlastislavem a Styrem (XIX, 19, 40). U Chýnova žádal si Styr míti rov (XVIII, 32). Hradec (Levý), kdež Bořivojem založen kostel sv. Klimenta (XXIII, 29). Sacká, kdež kníže Bořivoj vystavěl kostel sv. Apolinařiše (LIX, 62. LXIII, 39—40). Miličice, sídlo pana Beny (LIX, 64). Nejčastěji se ovšem kronika dotýká Prahy, založené kněžnou Libuší (VII). Ke hradu pražskému vedl vzvoditý most přes příkop (XXXVI, 13. CIV, 27). V hradě samém jme- nují se kostely sv. Víta (XXIX, 35. XXXI, 16) a sv. Máří (XXIII, 31), rajský dvůr (XX, 33), klášter sv. Jiří (XXXII, 14. XLIV, 18). Prostor před hradem k nynějšímu náměstí hradčanskému slove předhradie (CIV, 18), patrně pro rozdíl od podhradie (t. Malé Strany). Jihozápadně od předhradí Strahov, kdež stálo Oldřichovo vojsko (XXXVI, 7). Nové Město, část nynější Malé Strany, kdež Vítkovi z Landšteina a družině jeho průchod přepiali řetězy (CIII, 25). Most přes Vltavu, most pražský, založený kněžnou Svatavou (LXXVII, 15), velmi byl hlučným přechodištěm, k čemuž ukazuje výrok krále Přemysla II (XCII, 51). Obě strany mostu mohly býti bráněny; na straně staroměstské k tomu sloužil Ospitál (CIII, 23), na malostranské byla věže (CIII. 36, 40). U mostu na staro- městské straně byl kostel sv. Klimenta (LXXX, 5). Před Starým Městem osada Pořiečie či Pořie- čany s kostelem sv. Klimenta, odkudž se předikateři přenesli k sv. Klimentu u mostu (LXXX, 10). Mezi Prahou a Vyšehradem Bojiště (X, 29. LVIII, 30. LXXII, 36. LXXIV, 20). S Pražskem na sever sousedilo Boleslavsko, ježto Boleslavovi, bratru sv. Václava, dáno bylo za úděl; tam byl starý hrad Boleslav 2) (XXV, 16), kdež sv. Václav zavražděn (XXX). Boleslav hrad zdí obehnán (XXXI, 45) a klášter (t. j. kapitula kollegiatní) tam založen (XLIV, 6). Boleslav Mládí či Mladý založen knížetem Boleslavem II (XXXII, 6). Vedle Boleslavska na západ prostíralo se Pšovsko, kdež hrad, prvotně Pšov nazvaný, později s městem přijal společný název Mělník (XXV, 25). Na východ od Pražska bylo Zlicko, jež se údělem dostalo Děpoltovi, synu prý Neklanovu (XXII, 4), a v rodu tom zůstalo až do zhouby jeho (LXXVI, 1—14). Ve Zlicku bylo město a hrad Zlicov, jemuž později převzděno Kúřim (LXXVII, 11—12), dvůr Žitoměř (XXVIII, 7 a 43) a klášter sv. Prokopa (LXVI, 1—8). Na sever a východ od Zlicka prostíralo se panství Slavníkovo. Slavník dvorem seděl na Liubici, kteráž byla hrad i město tvrdé nad stokem Labe s Cidlinou; později na Libici vládl Vršovic Božej (XXXII, 21. LVI, 29—32). Jiné osady v krajině té uvozují se Jaroměř dvůr (XLVI, 38), Oldřiš hrad (XXXV, 30), Hradecko co úděl knížecí (XLVI, 29), Hradec (CVII, 10), Chrudim hrad (XLV, 40. LVII, 4), Vratislav hrad, na počátku XIV. věku již jen hradiště býlím za- rostlé (LVI, 10), Poděbrady (XCII, 32), kláštery Opatovice (Předml. 35) a Sedlec (CII, 31), Liuto- myšl a Heřmanice (CV, 5), Albrechtice na Pardubsku, Jablonné a Hoříměves (XCIII, 20—22), Turov a Opočno (C, 40 a 46). Posléze uvozují se v obvodu tom města s obyvatelstvem německým Hradec, Mýto, Chrudim, Bydžov, Polička (C, 26—27), Hora, Kolín (C, 21). Dáleji připomíná se Kladsko (LXXXII, 47. XCII, 33. CV, 7). 2) Kronista jména osadní, na měkké souhlásky zakončená, vždy klade rodem mužským: před Vratislavem, Olomúcem, Boleslavem.

Strana VI
VI ÚVOD. Na severozápad od Pražska jmenuje se Lucko (krajina Lučanův), později Žatecko; kníže Vojen údělem je dal synu svému Vlastislavovi (XVI, 9); po Vlastislavově porážce připadlo Ne- klanovi (XXI, 1). Kníže Vlastislav mezi Příbkem a Lovošem vystavěl město Vlastislav (XVII, 40), na kterém i dále zůstali jeho rodici (XXII, 39), později vystavěvše hrad Klepý (XXII, 13 a 36). V Lučtě byly Postoloprty*), kdež vládařem ustanoven Durink (XXI, 10 a 42) a v jehož okolí po- zději bývalo loviště knížecí (XLI, 1), pak Stodory, rodiště Drahomiřino (XXV, 8). V Bielinště, Lucku na sever, hrad Bielina (XLIV, 27. LXXXIV, 2), Most (LXXXV, 29), Osčk klášter (XCI, 22), Chlumec hrad, kdež císař Lotar II poražen od Soběslava I (LXIV, 19), Stadice, původiště Přemyslovi- cův (V, 10), odkudž potomci toho rodu Václavem I byli vypuzeni (LXXXI, 27). Hrady zálabské (XCIV, 12). V Čechách jihozápadních jmenuje se Plzensko, jež Břetislav I údělem dal Spytihněvovi (XLV, 16), a krajina Chodův (XLIV, 46 a 52), jejíž hlavním městem byly Domažlice (XLIV, 23 a 42. LXIII, 46 a 48). Z jižních Čech uvozují se v kronice jediné Horaždějovice (XCIX, 22), Budivojovice a Uščské hradovišče (XCII, 30—31). Mimo to vyskytá se jistý počet osadních jmen ve jmenech šlechty, zejmena: Dubá, Ho- řiupník, Chyše, Kosice, Kováň, Lipá, Lipnice, Lomnice, Liudice, Náchod, Skuhrov. Stráž či Wartem- berk, Světlice (Lichtenburk), Uhersko, Valdek, Wissemburk, Vřeščov, Zebín, Zvieřetice, Žirotín. Na Moravě uvozuje kronika řeku Moravu (XCI, 8 a 13), pak Velehrad (XXIII, 20. XXIV, 10), hrad Znojemský (LXXX, 14), Hradišče, Bánov, Brod (CVIII, 11—20), Brnno (LII, 5) a Olomúc (LXXXII, 31. XCVIII, 9). Z Rakous jmenuje Stožec, něm. Staats (XCI,3), z Bavor Cirndorf m. Mühldorf (LXXXIX, 36 a 38), Sviň-Brod, něm. Schweinfurt (XLII, 8) a Řezno nad Dunajem (XXXIX, 35 atd.), ve Švábích dotýká se Rýnu (CI, 13 atd.), v Durinsku uvozuje Fuldu (LXXXIII, 5), v Sasích hrady Míšeň a Hvozdec (L, 5 a 7), v Lužici Budišin, Zhořelec (LXXVIII, 14) i Žitavu (LXXXII, 50), ve Slezsku Vratislav (XLV, 12. LXXXII, 38) a Hlohov (XLIII, 5), v Polsku, v kterémž rozeznává knížectví pomo- řanské i krakovské a království poznaňské, připomíná Hnězdno (LXIII, 8), Kališ, Siraz (XCIV, 18, 24—25) a Krakov (XXXII, 55—56), v Uhrách klášter Zabor u Nitry (XXIV, 58), Střěhom (XLV, 10. LI, 24. XVII, 8), Třenčín, Holíč (CVIII, 6 a 27), Budín a pole Rakuš (XCVII, 7 a 9). Ze vzdá- lenějších zemí zná Hřčky (I, 30. LI, 11), sousední jim Srby (I, 29) a Charvaty (II, 2 a 12), Koru- tany, Lombardy (XLIX, 42), Vlachy a tam Mediolan i Řím, Paříž ve Francii (XCIV, 28), Anglicko (CX, 8), Rus s velikým městem Kyjovem (LXXXII, 27). Co se dotýče známostí národopisných, tu se naskytá zvláštnost, že sv. Metuděje klade býti Rusínem, ač bohoslužebný jeho jazyk dobře nazývá slovenským (XXIII, 19—20), Slovany v Míšni a v Lužicích důsledně nazývá Srby (L, 73. LVIII, 15—23. LXXIV, 17), vědomě je déle od Srbův jižních. Z německých kmenův zná Šváby, Sasice, Bravanty (Brabanťany), Frizy, Rýňany, Durinky. Bavory či Bavořany, Bramburské, Flandřany. Zná ovšem i pohanské tehdá Prusy (LXXXIX, 11), jakož i Plavce (X, 80. XCI, 5, 17). Zvláštní jest známost jeho Tatarův čili, jakž on klade, Tater (LXXXII a XX, 36). Vyložil sem šířeji poněkud zeměpisné známosti kronistovy, jednak aby se vidělo, že na onu dobu jistě byly velmi jasné, určité a nad obyčej rozsáhlé, jednak že se z toho, co uvozuje 3) Jménu tomu, vzešlému z Porta Apostolorum, Dalimil již nerozuměl, položiv je v doby pohanské.

Strana VII
ÚVOD. VII o Čechách, po jistou míru dá souditi o končině, z které on sám pocházel. O západních a jižních Čechách podává nad míru málo zpráv; o Boleslavsku, Bílinsku, Zlicku jsou zminky jeho hojnější, nejvíce vypravuje o Pražsku a nadto o končinách severovýchodních, jmenovitě o Hradecku a Chru- dimsku. Z končin těchto také pochodí většina rodů šlechtických, o kterých se zmiňuje. Zvláštního v tom povšimnutí zasluhuje hl. XCIII o bojích s Němci bramburskými. Okolnosti tyto bezděky vedou k domněnce, že rodiště jeho právě v Hradecku a Chrudimsku hledati sluší. Smýšlení jeho dosti se jasně v kronice zračí. Přede vším žádné pochybnosti není, že byl rodu šlechtického. Všude zajisté velebí šlechtu českou a s neobyčejným zalíbením s znaky rodův zemanských se obírá. „Jméno dobré a paměť věčná“ jsou mu hlavním cílem snah životných. „Sbožie a rozkoš přestane, jediné-ť dobré jmě ostane. Opustě všě po duši, dobývaj jmene ctného (LX, 35—38), toť jsou výroky, které se v prodlení kroniky několikráte opakují. S vysoka hledí na chlapy, kterýmiž u něho míněni jsou netoliko sedláci, ale také měšťané, jak jmenovitě na jevo jde z CII, 41—50, kdež velmi drasticky vypisuje spůsob a povahu chlapův. Nicméně šlechtické jeho smý- šlení mírněno vědomím, že i z chlapův bývají šlechtici, ba knížata, a přesvědčení tomu ráznými slovy průchod dává k promluvě knížete Oldřicha, an se bránil proti výtkám pánův, kteří mu za zlé měli sňatek se „sedlskou dívkou“ (XLI, 12 sld.). Chceme-li nepodjatě posouditi kronistu, třeba, abychom s očí nespouštěli poměr, jakový za věku jeho byl mezi šlechtou a měšťanstvem. Šlechta i města hleděli na sebe co na největší ne- přátele. Až po dobu posledních Přemyslovicův monarchie velmi silně obmezena byla mocí panstva a zemanstva. Kníže nebo král vůbec nikterak nebyl mocnářem samovládným, nýbrž jen předním šlechticem v zemi, vojevůdcem i soudcem, a ve všem povinen byl bráti radu se šlechtou. Přízně šlechty dosti draze domáhati se musil darováním statkův a udělováním jiných milostí. Přemysl I proti této moci šlechty moc panovnickou počal sesilovati zakládáním měst skrze německé osadníky, nalezaje v tom i pramen hojnějších příjmův. Smlouvy s osadníky činěné na nemalou obtíž, ba škodu byly lidu obecnému, ale nadto šlechta brzy v cizích těch živlech spatřovala velmi nebezpečné odpůrce. Když Přemysl II ještě rázněji a s větší péčí o důchody zemské, nežli předchůdcové jeho, jal se směrem tím postupovati a jmenovitě statky šlechtě za dávných dob, jakož se myslilo, na nenavrácenou rozzastavované, ku komoře královské nazpět vymáhati, nerozpakovala se šlechta z ve- liké části, věrnost poddanskou mimo sebe pustiti a s zahraničným nepřítelem proti panovníkovi přirozenému se spolčiti. A odpor tento jistě neposlední byl příčinou pádu krále toho. Po smrti Přemysla II rozhořčení šlechty na města, spojivší se s bramburskými utiskovateli, ještě více vzrů- stalo; nového podpalu se záští tomu dostalo řáděním Míšňanův za „božího muže“ Jindřicha z Korutan. Za takového stavu věcí není divu, jestliže sočení, kteréž pro neustálé téměř boje a vkračo- vání ode dávných věkův panovalo mezi Čechy a Němci, za XIII věku velice se zostřilo a ztrpčilo, anobrž přímo se zvrhlo v nepřátelství mezi šlechtou a měšťanstvem. A tohoto nepřátelství živým tlumočitelem jest skladatel rýmované kroniky. Od Dobrov- ského, Meinerta a jiných smýšlení toto velice bylo nadsazováno, ano všecka pro ně kronika od- suzována, kdežto tu přece není co činiti leč s úkazem prostě historickým, ku kterému s touž ne- podjatou myslí hleděti sluší, jako k jiným povahám kronisty, ku př. jako k nelítostivé jeho nená-

Strana VIII
VIII ÚVOD. visti k Vršovicům, k záští jeho proti Polákům a Uhrům. Ano právě sočení jeho na Němectvo již samo v sobě zavírá důležitý prostředek k poznání smýšlení, jakovéž na přechodu z XIII do XIV století vrch drželo ve šlechtě české, smýšlení to, které tehdá nikterak nebylo bez účinkův poli- tických a socialných. Ale jakkoli horlivým šlechticem byl Dalimil, předce se mu nikterak nelíbily novoty, kteréž za doby jeho vznikaly mezi vrstevníky jeho. Kdo si přečte hl. LXXIX, LXXXIV a CII, jasně uvidí, jak velice nevražil na přílišnost, s kterou se zemanstvo a panstvo oddávalo myslivosti, milostenské službě paním, turnajům, kostkám a jiným kratochvilím. Nebylyť ho tajny následky novot těchto, že pod nimi hynul zdravý mrav starodomácí, že statečnost válečná za své brala, že majetnost šlechty mizela, odvislost pak od měšťanův, pánům na zástavy peníze půjčujících, pořád více že rostla, až i přední páni od měšťan byli jímáni, vězeni a teprv na nehodné výminky propouštěni. I spa- třoval tedy v novotách těch zkázu a záhubu národu samého, kterému ze vší duše byl oddán. Každá strana kroniky svědčí o upřímné lásce této. S ní souvisí i také vroucná oddanost jeho k rodu Přemyslovu. Jakkoli poklésky jednotlivých členův jeho nepromíjí, anobrž ostře kárá, přece vždy s citem upřímným vrací se k těm, kteří poklésky své, poznavše se v nich, opustili anebo za obět jim padly, jako zejména shledáváme při Přemyslu II (XCII, 67—70). Ze smýšlení tohoto vzrostla u něho záliba v dějinách českých, po jichž sepsání tak dlouho toužil, až, nevida nikoho, kdo by se v to chtěl oddati, sám se uvázal, aby „vše české skutky v jedno svázal“. Významný v příčině té jest sám počátek předmluvy. Souvěké jemu spisovatelstvo české zanášelo se sbíráním „pověstí“, to jest, zábavného čtení, jaké tehdá po příkladech západních v Čechách počalo býti moderním. Postačí tu ukázati k Alexandru, k Bruncvikovi a Štilfridovi atd. Kronista nebrání jim v tom, anobrž dí, že „v tom múdře a dobře činí“, ale určitě jim vytýká, že při tom své země nedbají a nedbáním takovým svůj národ uvádějí v domnění „sprostenství“, jako by totiž Čechové v dějinách svých neměli dostatek podání, kterými by se mysl baviti mohla. Kronika od počátku do konce protkána jest mravoučnými a politickými průpovědmi, které věru zasluhují, aby od pozdních potomků co vzácný ostatek moudrosti předkův byly chráněny a draze váženy. Vytkneme jen jednu z nich, kterou kronista do úst vkládá Libuši: „Obec jest kaž- dého ohrada; kdož ji tupí, minulať jej rada. Ztratě obec, nedoufej do hradu; bez obce dobude tebe všeliká sváda.“ (IV, 7—10.) Není-liž to předůmyslné vyrčení toho, jak velice jednotlivci jest potřebí, aby se přidržoval společenstva, ve kterém žije, kteréž jej chrání a obraňuje, bez jehož po- moci podlehne i sebe menšímu příkoří? S pečlivou šetrností vyhýbá se všemu, co by mravně mohlo býti pohoršlivým. Tak vypouští Kosmovu povídku o Mathildě Lombardské, „aby, prý, ho kázaný nekázanou řečí nevinil“ (XLIX, 51—52). A když mluví o uváděné odjinud službě cizím paním (minne), dokládá, žeť toho bylo více, „ale mrzí mě i mluviti“ (CII, 22). I jeví se nám tedy co muž přísných zásad mravných, zralých náhledův politických, mnoho- násobnou zkušeností nabytých, co věrný milovník národa svého, co odpůrce jeho nepřátel, co upřímný přivrženec rodiny panovničí, ale zároveň co neuprosný karatel vad a chyb jejích, co osob- nost na svou dobu školsky vysoce vzdělaná, co horlivý pěstovatel dějin národních, co šlechtic vycho- váním i přesvědčením, a tudíž protivník měšťanstva německého, tehdá se šlechtou o moc zápasícího.

Strana IX
ÚVOD. IX Bývalo domnění, že skladatel rýmované kroniky byl stavu duchovního, i zdála se tomu nasvědčovati ta okolnost, že slovesné vzdělání vyšší za oné doby bylo bez mála výlučným majetkem žákovstva, to jest, kněžstva buď nastávajícího anebo již vysvěceného. Ale bližším připatřením se domnění toto ukazuje vrátkým. V kronice jeví se veliká úcta ke svatým národním, ale úcta taková tehdá tak byla obecná, že z ní naprosto vyvozovati nelze důsledky nějaké o tom neb onom stavu. Taktéž čistě předmětný výrok o šetření a plenění statkův zádušních (LXXIX, 29—32) k něčemu takovému se nehodí. Naproti tomu vyskytají se v kronice náhledy, které by se s těží sjednati daly s duchovenským stavem skladatelovým, jako zejména o setkání kněžice Spytihněva s abatyší svato- jirskou (XLV, 19 sld.) anebo Ojíře z Fridberka s opatem fuldským (LXXXIII, 15—20). I přiznání jeho: „Plete se v to, a neuměje“ (Předml. 58) podle tehdejších názorův ukazuje k tomu, že nebyl z kněží, kteří za oné doby, jako později mistři učení pražského naproti Štítnému, písemnictví vý- hradně za obor svůj považovati byli obvykli. Kroniky psáti nezačal před 1. 1308, jakož dosti určitě vysvitá z narážky na zavraždění říš- ského krále Albrechta synovcem Ješkem Švábským, po matce vnukem Přemysla II, kteráž obsa- žena jest ve proroctví stadického oráče, že „vnuk pomstí svého děda“ (VI, 21). L. 1314 kronika dokonána byla až po vyvolení Jana Lucemburského. Většina rukopisův (Ff, J, Z) výslovně tak klade. Později původce kroniky přidal ještě čtyry hlavy (CVII—CX) o dějích z l. 1315—1318. Po- slední z nich (o Plichtovi z Žirotína) psána byla ještě za živobytí tohoto pána, jenž padl v bitvě mühlberské 28. září 1322. V rukopise V-Cc, jenž přídavky ty klade co hl. CVI—CIX, a pak teprv připojuje hlavu o volbě Jana krále co CX, výslovně doloženo, že kronika dokonána l. 1326. Z pramenův, kterých kronista užíval, předním bylo podání národní. Na samém počátku setká- váme se s vypravováním odtud vzatým, zejména o původu Čechův ze Srbův a Chorvatův, o dívčí válce, o Vlastislavovi a Styrovi, o Levě a Vlastislavicích. Tak i v dalším běhu o výpravě císaře Otty Bílého do Čech, o účastenství Čechův při dobytí Milána, jež se mylně klade v dobu Vrati- slava II (1061—1092) na místo v dobu Vladislava II, bez mála o sto let pozdějšího (1140—1173). Z cela na pověstech, historicky skoro venkoncem planých, zosnováno jest vypravování od smrti kní- žete Vladislava I († 1125) až po krále Václava I (tedy ve hl. LXIV, 13—LXXX). Druhým pramenem byly mu legendy o českých svatých a o některých kostelích, zejména pod Velezí, v Oldřiši, v Sacké. Třetím kronika moravská o Svatoplukovi (XXIV) a kronika německá o hraběti z Aldem- burka, odkudž přejal pověst o Přimdě (XXXIX). Čtvrtým kronika Kosmova, jížto se, mimo příběhy z dotčených již tří pramenů vytčené, přidržoval od počátku až po LXIV, 13. Jiné kroniky české uvozuje v předmluvě. Pátým základem vypravování jeho konečně jsou zkušenosti vlastní (LXXXI—CX). Tu jest svědkem buď bezprostředným anebo aspoň prostředečným, tedy vypravovatelem o věcech, které buď sám zažil aneb od svědkův nejbližších slyšel. První děj, kde sám praví, že při něm byl osobně, připadá v dobu vládaření Otty Bram- burského 1279—1283. Jsou to zákeřné skutky německých měšťanův na vládykách, kterým, když do měst přišli, klobouky naráželi a takto vidění zbavené je stínali. „To se od měšťan vládykám dálo, mé oko to často vídalo“ (XCIII, 51—52). B

Strana X
X ÚVOD. Za starších let svých kronista přebýval v Novém Městě pražském, to jest, na Malé Straně, kteráž tehdá ovšem mnohem užší měla meze, nežli za doby naší. 4) Zeď, kterou Nové Město na jih bylo ohrazeno, vedena byla od nynější Ostruhové ulice, podél Ovocného trhu až ku kostelu Johannitův, ku kterémuž tehdá i most dosahoval. Vymezení toto v příčině naší není bez významu. Vítek z Landšteina 1. 1309, zvěděv o vtržení Míšňanův na Staré Město, hned s hradu proti nim kvapil, ale již bylo pozdě. Odpůrci Míšňanův, Volbramovici a Kokotovici, byli zajisté nuceni, za- vříti se na křižovnickém špitále konec mosta. Tím Vítek k návratu byl připuzen, ale odstup svůj již nemohl vykonati bez nesnáze, jelikož mu na Novém Městě (tedy již na Malé Straně) přivrženci Míšeňských, stranníci Welflovicův, ulice přepjali řetězy a k pobití jeho se strojili. Sudek sice řetěz přetal a tím průchod svým uvolnil, že mohli ujížděti na hrad, ale Vítkův oř tak-byl poraněn, že se po něm třeva vláčela. Skladatel kroniky díval se na ně, když takto na hrad ustupovali (CIII, 33—34.)5) L. 1310 Čechové s Korutany a Míšňany, hrad pražský držícími, na předhradí čili dle něm. překladatele na stráni (uf der littin) svedli bitvu, na niž se skladatel „z města“ díval. Mě- stem tu nelze jiného rozuměti než Nové Město, z něhož na předhradí hradčanské ovšem byla vy- hlídka nejvolnější (CIV, 28). Vyloživ všecko, čeho se o osobnosti skladatelově dohledati bylo, bude již na čase, abych vyslovil i své o něm mínění. V Rukověti k dějinám lit. české (I str. 155) pronesl jsem domněnku, že byl pěvcem. K tomu bych nyní jen dodal, že nebyl to pěvec, podobný Dobřatě za Vladislava I. anebo Kojatě za Soběslava II. 6), ke dvoru nebo k někomu jinému službou přikázaný, nýbrž muž samostatný, o své ujmě skládaním se bavící. Pobývání jeho na Malé Straně a hledění na boj bez skutečného účastenství vede mne pak k domněnce další, totiž že byl rytířem-laikem řádu Jo- hannitského, a že v 1. 1309 i 1310 již co stařec přebýval v klášteře konec mostu na Malé Straně. Stav tento vysvětlil by nejpřípadněji i vzdělanost jeho, i velikou zálibu ve šlechtických věcech, i značné na onen čas vědomosti jeho zeměpisné a národopisné. Že v řádu Johannitském četně za- stoupena byla šlechta česká, o tom bohdá šířiti se netřeba. 7) Nicméně neupírám, že domněnce té poněkud na závadu jest úplné mlčení kronisty o řádu tomto. Když jedna domněnka již pronešena, chtěl bych se odvážiti i druhé, totiž že skladatel rýmované kroniky byl členem rodu Hronovicův či Ostrvanův. O Hronovicích, počna od Chvala, za- kladatele rodu toho (LXXIV, 47), jehož jméno se i potomně v rodu tom opětuje8), až po Hynka z Dubé a po Jindřicha z Lipé, v porovnání k jiným rodům českým nejvíce zpráv se v kronice vy- skytá, tak že domněnka, hledající původce jejího mezi přečetnými tehdá Hronovici, nikterak se nevidí býti všeliké podstaty prázdna. Hronovici statky své měli v těch končinách českých, kde 4) Tomek, Dějepis města Prahy, I str. 224. 5) Tomek klade přepnutí řetězů na Nové Tržiště u sv. Havla na Starém Městě (Děj. Prahy I, 474). Proti tomu svědčí 1. že starší rukopisy, mimo J. P. F. C, všecky kladou „Nové Město“, 2. že by kůň, tak těžce ra- něný, sotva byl mohl unesti svého těžkého jezdce od sv. Havla až na hrad. 6) Die Echtheit der Königinhofer Handschrift (Prag 1862, str. 101 atd.) 7) Srov. Dr. Emlerovu rozpravu o stavu rytířského řádu sv. Jana Křtitele v Čechách r. 1373 (Zprávy o zased. kr. české společnosti nauk 1877 str. 191 sld.). 8) Palacký, Děj. I, 2 str. 468 sld.

Strana XI
ÚVOD. XI podle všeliké podobnosti bylo rodiště kronistovo. Že mladší synové rodů panských vstupovali do řádů rytířských, o tom pochybnosti není; z dějin Palackého (II, 1 str. 364) víme, že tak bylo i v rodě Hronovicův, kdež Albrechta Skopka z Liběšic syn Vilém byl rytířem řádu německého. A příjmí Žák pana Hynka (CII, 32) svědčí, že v rodu tom i sic jinak hleděno ke vzdělání slovesnému. Že i skladatel kroniky i dílo jeho byly u veliké vážnosti, o tom přede vším svědčí brzké vzdělání německého rýmovaného překladu. Doba, kdy se to stalo, dosti se určitě vyměřiti dá. Ve hl. CVI, 8—39 totiž řeč jest o králi Janovi a manželce jeho Alžbětě Václavovně. Alžběta jmenuje se již nebožkou (dy selig si nu vnd eweclich!), kdežto o Janovi žádného takového přímětku není. Od téhož skladatele, který kroniku rýmem německým přeložil, podle všech vnitřních důvodův pocházejí i také veršované letopisy (ve vydání tomto na str. 231—237). I zde se královna Alžběta klade již mrtvou, a manželovi jejímu žádá se dlouhého zdraví a života (II, 139—158. III, 257—260). Z toho vy- svitá, že překlad i letopisy skládány teprv po smrti královny Alžběty, která skonala dne 28. září 1330. Poslední pak děje, o kterých se ve veršovaných letopisech vypravuje, jsou povodeň pražská o hromnicích 1342 a sboření mostu na neděli družebnou, dne 10. března t. r., pak vypuzení kní- žete Jana Jindřicha z hrabství tyrolského, kterýž po té své nehodě v dubnu do Prahy přijel. Z dát těchto se doba, do které kronika jistě byla již přeložena, určiti dá nejposléze úmrtním rokem Ja- novým 1346. Následovně překlad zdělán byl mezi 1. 1330 a 1346. Překladatel rýmované kroniky a zároveň původce veršovaných letopisův byl kněz; tak aspoň souditi lze ze záliby ve klášteřích, která se jeví v letopisech. Že žil v Čechách, o tom pochyby býti nemůže; znaltě nejen jazyk český, ač ne tak dokonale, aby se všech pokléskův obrániti mohl, ale znal i místní děje, tak že v jistých příčinách zprávy jeho do sebe mají cenu samostatnou. Některý Čech, zdá se, úkol mu usnadnil tím, že mu aspoň z části text český přetlumočoval do latiny.9) K do- mněnce té vedou latinské formy jmen: Grauacia (II, 2), Lubussiam (III, 11 a 27), Vlastam (VIII, 22, 40. X, 166 etc.), mit kaisir Tito (X, 98), Cziradum (XIII. 45, 48, 54. XIV, 1), Monarcham (m. Mnatham XVI, 6), ubir Postolopirtensem (XXI, 13), die gegent Zlicenses (XXII, 5), Worziwoum Worziwous (XXIII, 26, 29), von Zlicensi der gegent, herczog Zlicensis (XXVIII, 2, 13, 25), von Zli- censi derpiet (XXXII, 20), Iaromirum (XXXIV, 25, 27), Wrsouicensir (XXXIV, 1, 17, 24 etc.), Ho- voram (XXXIV, 55), Rudolfo, Zawissum, Witouicenses (XCII, 34, 43, 62, 64), Johannes Custos = Jan ze Stráže (CIV, 55). Leč pomoc tato byla jen částečná; hlavně se překladatel přece spoléhal na svou známost češtiny. Jen tím zajisté vysvětliti lze poklésky neporozuměním textu českému vzešlé. Poklésky ta- kové jsou ku př. „Halt wuer haubt kennet (kemmet), ob is prascha sie genennet“ (IV, 51—52) = „Češte své, ač i krastavo“, kdež patrně neuhodl, co by slovo „krastavo“ anebo, jak tuším v rukopise jeho stálo, „prašivo" znamenalo. — „Dez gab si en czu trinken schir, das do heiszit mirren“ (IX, 12—13) = „Vlasta jim da v pitiu smieru“, dle jiného čtení „mieru“, kdež „mieru“ pokládá za název nějakého nápoje. — „Dy hercz der iungfrowen must man in wapin schowen“ (X, 5—6) = „V div sě dievčie srdcě pro- měnichu“, kdež místo „v div“ četl „v oděnie“, jakož se v rkp. V. S. P. skutečně i nalezá. — 9) Že kronika v skutku i do latiny přeložena byla, na jevo vychází ze slov Ješínových. Prosí zajisté na konci předmluvy každého milovníka své vlasti, „pokudž jaký exemplář kroniky této latinský neb český za sebau má“. aby se s ním o něj sdělil

Strana XII
XII ÚVOD. „Er wolde ein koletsch habin“ (XXI, 37) = „mně, by nesl koláč předrahý“. Koláč tu znamená dar, překladatel měl za to, že to nějaké vlastní jméno. — „Der bischof was Rupertus gnant“ (XXIII, 23) = „Ten arcibiskup Rusín bieše“. — „Der bestreit dy Geburen“ (LXIV, 27) = „Ten udatně Bavory pobi“; překladatel „Bavory“ si zmatl s „bury, gebury“ (sedláky). Za to Bavora ze Strakonic pře- kládá „den von Beirn“ (XCIX, 46). — „Die Behem lagen mechteclich vf den von Ostirrich“ (XCVII, 13—14) = „Čechy mocně na Rakuši ležiechu“, kdež „na Rakuši“ zmateno s výrazem „na Rakúsy“ A podobných omylek ještě by se několik napočísti mohlo. Překladatel v Čechách i v sousedství dobře byl povědom. Jména topická, kromě některých omylův, jako Lamiter n. Lučaner, klade dosti správně, ba druhdy zachoval nám názvy německé ve tvarech, kteréž od XIV věku z užívání vyšly anebo od té doby nějak se zpřeměnily, jako ku př. Ausk (Uščie Sezimovo), Belin (Bielina, nyní Bilin), Berg, Berch (Hora Kutná), Bern (Beroun LVIII, 4), Bretslab (Vratislav), Burgelins (ač na jednom místě též Czriwoclat a na druhém Krizwoclag, Křivo- klát), Cholen (Cöln, Kolín), Crudin, obyvatelé Crudner (Chrudim), Czedlicz (Sedlec), Grecz (Hradec Levý i Hradec Králové), Glacz i Glocow (Kladsko), Gran (Ostřehom), Horowicz (Horažďovice), Knistena (Gniezdno), Chutin, Kuttin, obyvatel Kutner (Kutná Hora), Lautmischil (Liutomyšl), Lobisten (Lovoš), Losincz (Loděnice), die Maut, Mauit, obyvatelé Mutner (Mýto), die Molda (Vltava), Miszen (Míšeň), Ofin (Budín), Olmuncz (Olomouc), Petrech, Petrich (Petřín), Porschist (Poříčí pražské), Prieweg (Příbek), Pfrimburch (Přimda), Posna (Poznaň), Postolopertin (Postoloprty), Reiff (Říp), Siras (Sie- radź), Stadis (Stadice), Taust i Tust (Domažlice), Topelicz (Teplice), Waigist (Bojišče), Welherad a Welrad (Velehrad), Wisserad, Wischrad (Vyšehrad), Wisbud (snad přesmykem m. Budwis, Budě- jovice), Worsinadorf (Hořiměves), Wretslabs (Vratislav u Mýta), Zenom (Znojmo). Zajímavá jest připomínka o jezeře u Mostu (LXXXV, 59—60): „Czu der zcit der herczog lag vor Brucks bi dem wag“, jíž v textu českém není. Toť zpráva posud nikým nepovšimnutá10) a zároveň svědectví, že překladatel kroniky naší dobře znal okolí Mostu. Volněji zachází se jmény osob. Spytihněv obrací se u něho ve Sbyhoyerius, Swyhowerus atd. Smil Světlík, společník Přemysla I v Řezně, slove mu Muding (LXXVI, 34), vládaře knížecího Bořka nazývá Worsk (tam, 57), Lomnické nazývá die Lunen (LXXXII, 25), Belu krále Wilen (XCI, 3), z Cyrdika a Weyzův udělal Schomborg a Zcamborg (tam, 7—8), a ještě toho po různu více. Až po hl. XCII v podstatě věci překladatel přidržuje se originálu, ač jej někde široce roz- přádá, jinde velmi zužuje, ale od dotčené hlavy počíná si poněkud vésti volněji, stavěje se v ná- rodním ohledu na jiné stanovisko nežli český původce kroniky. V hl. XCII (v. 46—56) Přemysla II velebí co štědrého dařitele Němcův a v. 138—149 líčí žalost Němcův nad smrtí krále toho. V hl. XCIII, 83—84 připomíná, že Němcům bramburským v Čechách přezdívali „brudir Ottin“. V hl. XCIV, v. 34—35 uvozuje, že král Václav II od markraběte Otty chován byl ve Werbenu (Verbin), ježto leží nad Labem v Altmarku, a odtamtud že páni čeští jej vybavili. Ve hl. XCVIII, 89—90 mluvě o Durinkovi, vrahu Václava III, praví, že mluviti má „von dem During... vnd beirschin Chodin“, přídavek to, jehož si vyložiti neumíme. Ve hl. CI, 5 praví, že sedláci s kosami, jež Albrecht přivedl do Čech k osazení země, byli ze Zarýní, „iensit des Rens“. Ve hl. CII, 61 10) O jezeře tomto velmi pěknou monografii napsal Dr. L. Schlesinger „Geschichte des Kummerner Sees bei Brüx“ ve slavnostním spise spolku něm. historického (Pr. 1871).

Strana XIII
ÚVOD. XIII chlapy přímo překládá „purger“. Ve hl. CIII, 21—22 verš český: „Měščené sě rozdělichu“ pře- kládá: „Do teilten sich dy Prager, die Tutschin besundir.“ Český kronista dí, že Velflovici a Ot kamene se s Míšňany slili, kdežto překladatel praví, že to byl „Wolfel Camerer aleine“. Zavření řetězem Vítka z Lantšteina kronista přičítá Velflovicům vůbec, kdežto překladatel dí, že to učinil „Wolfil von Stein“ (tam 25, 44). 1) Povšimnutí hodna je poznámka po zprávě o mučení Čechův skrze Míšňany: „Ez warn obir Behem, den ez nit er lebin nam“ (CIV, 11—12). Kamýk slove mu „Damik, ein kurcz rittir“ (tam 49). O boji Čechů s Míšňany a Korutany praví, že se dál „vf der littin“, to jest na stráni 2), která s předhradí hradčanského nížila se k úvalu pod Strahovem. Na Letnou tu mysliti nelze. Ke hl. CV na závěrce po vypsání povodně přidán je zbožný povzdech (v. 52—66). Ve hl. CVI jmenují se osoby, ježto Jana Lucemburského přivedli do Prahy, totiž Jindřich z Lipé, Vilém Zajíc, Jan ze Stráže, s kterým prý byl malý trpaslík (ein cleins getwerg), a z Prahy několik měšťanů s zubatým štítem (mit zcaktin schilt). I dokládá se, že Jana i Alžbětu, když ne- dlouho leželi před Prahou, s vojskem vpustili do města „dlouhou branou“ (zcu dem langen tor), před kterou nový král měl své ležení. Co do smýšlení politického se nám překladatel jeví co zarytý nepřítel říšských králův Rudolfa a Albrechta i syna Albrechtova Rudolfa, krále českého. Každého skoro z nich nazývá „einen rechten wolf“ (Let. II, 96. III, 164). Vedle toho tím jasněji vyniká oddanost jeho ku králům domácím, ať již kmene Přemyslova anebo Lucemburského. Zajímavo jest, jak se má k nepřátelství kronisty českého proti Němcům. On totiž dělá rozdíl mezi Němci v cizozemí rodilými a Němci v Čechách zdomácně- lými. Onyno nazývá jménem „fremd, fremdgeborn“ (XLI, 24, 28. LXIII, 15, 19 atd.), tyto pak zove „Tutschin“. Oněchno do země se vtírání zatracuje, těmto pak hoví jako společné vlasti synům, ano na jednom místě (LXVII, 67—69) přímo se ujímá Němcův domácích: „Wer dy Tutschin smecht vnd in Behem lant echt, den hab ich nit vor frum“, výrokem tím přeloživ českou větu, kdež kro- nista dí, že toho, „kdož zemi své nepřeje“, nemá za šlechetného. Všecko toto v jedno sebravše, v překladateli vidíme muže v zemi zrozeného, v ní vycho- vaného a z celé duše jí oddaného, který spolu s krajanem svým slovanským rovnou měrou nevraží na cizozemce, třeba by i jedné s ním byli národnosti. Ale nejen německým překladem osvědčena jest současná vážnost kroniky, nýbrž i četnými přepisy, kterýmiž od prvopočátku dílo to bylo rozšiřováno. Z doby kronistovy anebo jemu nejbližší posud se dochovaly zlomky dvou přepisův. Třetí, nedlouho potom vzdělán byv, podle všeliké po- dobnosti (vedle Nového Zákona latinským, českým a německým textem napsaného) připojen jest k věnu kněžny Anny, dcery Karla IV, když se 1. 1381 vdávala za Richarda II do Anglie. Čtvrtý, úpravností až nádhernou překvapující, zhotoven před koncem XIV věku. Ze souvěkého asi rukopisu pátého jen zlomek se zachránil. A to jsou přepisy, které půltisíceletím až našich dob dotonuly. Kolik jich padlo obětí hlodavému zubu času a hrabivé zlobě lidské! Kroniky, pokud známo, první z historikův užil Pulkava. Vzaltě z ní zprávy o dívčí válce, o dvou synech Vojnových atd. Od počátku XV věku kronice obliby ještě více přibývalo, ano tehdejší 11) Wolfil Camerer, byl syn Dětřichův od Věže, i uvozuje se lat, co Wolflinus camerarius, něm. co Wölfel Kammerer (Tomek, Děj. Prahy I str. 433). O Wolflinovi od Kamene viz Tomkovy Základy pod náslovím „de Lapide“ 12) Strn. lite f. bergabhang, stněm, hlita: uf seiner (des berges) liten gûter weide was genûc.

Strana XIV
XIV ÚVOD. skladatelé dějepravných veršův obecně si ji brali za vzor. Již dříve sice tak činěno, jakož toho ukázkou jest skládaní o králi Janovi, sepsané v duchu, ač ne ve spůsobu kroniky (str. 229), ale během bojův husitských napodobení stalo se téměř pravidlem. Tak po založení Tábora (str. 241 v. 65—69) sepsáno skládaní o králi Přemyslovi Ottakarovi a o Záviši, pak vidění Jana z Jenšteina (polo prózou, polo veršem), dáleji o počátcích husitstva v Čechách, o sektě táborské, o naháčích, o válce s Uhry l. 1468—1474. Není nepodobné, že všecka tato skládaní pochodí od Prokopa, písaře na Novém Městě pražském 13), od něhož máme veršovaný pamflet, sepsaný příčinou nové volby královské tuším po smrti Ladislava Pohrobka (1457) a vůbec známý pod názvem „Prokopovy nové kroniky“ 11) Jiný pamflet podobný, k němuž hlavně užito narážek na Němce, v naší kronice obsažených, prózou sepsán byl již dříve, po smrti císaře Zigmunda (1437). Hanka jej vytisknouti dal při Dalimilově kronice (v Praze 1851, str. 228—242): „Počíná se krátké sebránie z kronik českých k výstraze věrných Čechóv.“ Ano ještě na počátku XVI věku spůsob kroniky naší ze záliby nevyšel, jakož o tom svědčí skládaní „o hře flus v Čechách l. 1512“ 15). Z doby ještě pozdější pochází skládaní o Vilémovi z Kounic (str. 243), které Bartoši Paprockému „na listě se dvěma pečetmi visutými“ bylo podáno a on je věrně jako bůh ví jakou starobylost do Zrcadla i Diadochu vložil. 16) Na počátku XV věku neznámý nějaký historik vykonal novou redakci celé kroniky. I ve starších přepisech se sice proměny co do slov po různu nalezají, ba někdy i nové děje krátce bývaly přibírány, ale přece za XIV století text v celku zůstal jeden a týž. Takového spůsobu jsou vstavky o jízdě pána z Michalovic (XCIV, 28), o Čachovci (XCIV po 29) a o Radotě (XCV po 26). Teprv za XV věku celá řada větších dodavkův, ba celých episod vložena, ano některé hlavy úplně přebásněny. Dodavky takové jsou: rozšíření proroctví Libušina (VII), o knězi Kai- movi (XXIII), o snešení pánův za Boleslava I, že hradův stavěti nebudou (XXXI), odpověď Strach- kvasova sv. Vojtěchovi a o mši sv. Vojtěcha v přítomnosti papežově čtené (XXXII), o vypuzení Bořivoje II a přijetí Svatopluka (LV), o soudu císařově a o Přivitanovi (LIX), o Miroslavovi (LXIV), o hledání posla k Soběslavovi II (LXVII), o nářku německých pánův u Lodenice (LXVIII), o Děpol- tovicích (LXXVI), o uvedení minoritův do Prahy a o kanonisací sv. Elžběty (LXXXI), o na- háčích (XC), o Závišovi (XCIV). Valně předělány jsou hl. XLI a XLII (celé), XLIV, L, LIX, LXIV a j. (částečně). Hlavní působce proměn těch byl muž, jehožto text uchován v rukopise Lobkovickém. V rukopise tom v samou osnovu textu přijaty jsou přídavky k hl. XXIII, XXXI, XXXII, LXVIII; 13) O Prokopovi tom viz Rukověť k děj. lit. české II, str. 149. 14) Zachovaly se z pamíletu toho dva zlomky, ježto částečně otištěny v Dobrovského historii literatury (v Praze 1818, str. 272—273), úplně ve Feifalikových Altčech. Leiche v zased. zprávách akademie vídenské (1862, str. 636—637). Ostatní svrchu dotčené kusy uveřejnil Fr. Palacký v Starých Letopisech (v Praze 1829, str. 467—502), odtud pak přejaty ve Výbor z lit. č. II (v Pr. 1868, str. 229 — 236). 15) St. Letopisy, str. 519—521. 16) Ještě hrubší padělek jest Libušino proroctví o horách zlatých i stříbrných v Čechách, kteréž Paprocký nalezl v spisech Tobiáše Křivojena Budka z Falkenberka, 1. 1269 prý děkana v Žatci. Patrně tu ctihodný Polák opentlen byl od zlatoděje Šim. Thadeáše Budka či Budechia z Falkenberka, o němž viz Rukověť I, str. 105.

Strana XV
ÚVOD. XV po okrajích pak, ale touž rukou připsány jsou v hl. VII, LV, LIX. I částky přebásněné všecky již se nalezají v osnově textu toho. Další přepisovači nové této úpravy v dodávání sami dáleji postu- povali, přijavše nad to zejména dodavky ve hlavách LXIV, LXVII, LXXVI a XC. Dodavky LXXXI a XCIV jen v jednom rukopise se vyskytají. Do 1. 1443 již i rozšířenější úprava druhé recense byla hotova. Z ní do Životův Svatých, v metropolitní knihovné pražské chovaných (rkp. 4° na papíře, H. 12), v polou XV věku přejaty životopisy sv. Václava (hl. XXV—XXX) a sv. Vojtěcha (hl. XXXII, v. 17—51, kdež položen i div o mši tohoto světce) 17) Taktéž podle ní neznámý spisovatel kroniku naši prostomluvou přeložil do němčiny. Překlad l. 1444 již byl před rukama; z toho zajisté roku datován již nejstarší jeho přepis. I tento druhý překladatel dobře se znal v jazyku českém, tak že jen na několika místech, kteráž u vydání našem podrobně jsou označena, pozorovati poklésky. Překladu toho za XV věku učiněny dva přepisy, a na počátku XVI třetí, což nematným důkazem o oblíbenosti čtení toho v Němcích. Českému textu našel se ještě volnější předělávatel, kterýž kroniku, ač na základě sa- motného textu první recense, tedy bez dodavkův (mimo jeden), celou zpřeobracel a převeršoval. Místo jednoho verše udělal dva, místo dvou čtyry, ba druhdy i více, tak že se dílo jeho podstatně liší od obou recensí, anobrž třetí recensí samo nazváno býti zasluhuje. Předělatel tuším byl jedna a táž osoba s písařem, totiž Jan Pinvička, Domažličan a 1. 1459—1461 učitel na škole v Ledči. Ve směru tomto i potom nikterak nebylo přestáno, anobrž kronika při přepisování dalším pořád měněna a poddělávána. Tak aspoň poněkud souditi lze z citátu Mr. Viktorina Kornelia ze Všehrd v knize III, hl. 17, kdež kladou se dva verše (XLIX, 19—20), určitě pak z kroniky Karla IV, sepsané od Mr. Prokopa Lupáče z Hlaváčova a z pamětí Mikuláše Dačického z Heslova. Lupáč ve předmluvu položil část hl. C a v text celou hl. CV 18), a tu se jmenovitě v prvé dotčeném vý- ňatku čtou historické věci, jichžto v žádném jiném rukopise není. V pamětech Dačického potká- váme se s celou hlavou XXXIV takové úpravy, že se liší od známých jiných textův. Jako Lupáč a Dačický, tak již před nimi Václav Hájek z Libočan a biskup Jan Doubravský ze Skály (Dubravius) v historických dílech svých z kroniky naší co z pramene čerpali. L. 1620 Pavel Ješín z Bezdězce zpořídil první vydání tiskem. Měl před sebou „sedm roz- dílných, na díle potrhaných, zetlelých a zpráchnivělých exemplářův a fragment“, z kterých kro- niku „v prvnější a počátnější formu pracně a s násilím“ uvedl a na světlo vydal. Řídil se při tom přede vším dvěma zásadama, totiž aby tvary jazykovými nehýbal, přídavky pak, jen v jednom rukopise se vyskytující, aby pustil mimo sebe. O první ze zásad těch sám takto dí: „Někteří budau se horšiti nad tau starau češtinau a spůsobem mluvení, nám již hrubě odvyklém. Ale o toť by bylo nejméněji, abych tuž kroniku v češtině byl poopravil; než že to ani příhodně pro rytmy státi se nemohlo, ani mně toho z příčiny výš položené učiniti se netrefilo, jmenovitě, že bych v histo- rických starých pamětech nerad, nerci jinší jaký smysl mimo mínění autora (což by se tím opra- vováním škodně státi mohlo) položil, alebrž ani, pokudž možné, nerad jedinké literky o své ujmě 17) O rukopise tomto zmiňuje se Václ. Prokop Duchovský ve svém Luciferu (str. 134). 18) Ve vydání V. Hanky (v Pr. 1848) na str. XXII a 32.

Strana XVI
XVI ÚVOD. změnil. Smyslím pak při tom, že jeden každý saudný čtenář nemalé líbeznosti z čtení a rozvažování slov mnohých nám již na díle neobyčejných aneb terminací z zvyku vyšlých nabude.“ Co se dotýče dodavkův, tu zejména vypravování o mši sv. Vojtěcha (XXXI) do vydání svého nepojal. „Jako ani těch některých digressí a declamací proti Němcům, v mém exempláři se nacházejících, ba ani té pokuty, od knížete Vladislava na Přivitana uložené, o níž Cosmas v l. 1110 vypisuje, že v jednom toliko exempláři se nacházela, do kroniky té pojíti sem nechtěl, poněvadž patrně sem to seznal, že jest je někdo mimo mínění autora, sám o své ujmě, do textu vmísil.“ Dáleji „pamětihodné sentencie a maudrá propovědění, též starodávní rozkošné přípovídky aneb adagia rozdílnějšími trochu literami tisknauti dal“. Slova neb verše, které „v jednom neb v druhém z těch sedmi exem- plářův opuštěny sau“, Ješín položil mezi závorky. Různočtení slovní připojil na okrají listu, místo, kam by náležela, hvězdičkou poznačiv. 19) Ješínovo vydání, na svou dobu opravdu výtečné, potkalo se s trudným osudem. Byltě po bitvě bělohorské, mimo několiko výtiskův,20) všecken náklad v niveč obrácen. Za to v době úpadku národního kronika přečasto byla přepisována. Tak Balbin učinil si přepis, jenž se co část kroni- kářské sbírky jeho chová v univ. bibliotéce pražské (XV. D. 6).21) Jiný přepis nalezá se v biskup- ské bibliotéce litoměřické z l. 1644 (Q. 12), třetí v cís. dvorské bibliotéce vídenské č. 12767 atd. L. 1725 Hieronymus Petz vydal prozaický německý překlad kroniky podle přepisu z po- čátku XVI věku, a 1. 1749 Jan Tomáš Berghauer učinil si přepis překladu rýmovaného, jenž ně- kolik desetiletí před tím Balbinovi z Říše darován i od Balbina T. Pešinovi byl odevzdán. Touž asi dobou kronika naše latinskými rýmy přeložena od piaristy Remigia Maschata († 1747); rukopis pře- kladu toho dle zprávy Hankovy chová se v Mikulově, tuším že v knihovně tamní kolleje piaristské. Nové české vydání 1. 1786 zpořídil František Faustin Procházka, za základ položiv text Ješínův, ale ze čtyr rukopisův jej doplniv a různočteními opatřiv. Pohříchu že Procházka neubránil se tomu, čemu byl Ješín odolal; vidělť se nucena, aby, počna od hl. XV, staré tvary mluvnické v textu nahradil novověkými k vůli prý „mnohým čtenářům“, kterým ty „zvetšelé spůsoby mlu- vení byly protivny“; aby však „skoumatelům jazyka českého“ v tom dosti učinil, aspoň starší tvary připojil dole v poznámkách. Vydání Procházkovo, snad právě pro tuto svou vadu, obecenstvu českému na onu dobu dokonale vystačilo. Ale již místno a nutno jest, abychom se obehlédli po domněnkách, které se od XV věku nesly o osobnosti spisovatele kroniky. V rukopisech starých skladatel kroniky nikde jménem naznačen není. Obecně v jich čele stává: „Počíná se kronika česká“ (Camb. Z), anebo „Tuto se počíná kronika“ (V), anebo prostě „Kronika česká“ (Ff). První určitější naznačení nalezá se v rukopise Fürstenberském, kdež slove 19) Obě Ješinovy předmluvy i věnovací i k čtenáři otištěny jsou v Hankově vydani (v Pr. 1851) na str. 242—256. 20) Jungmann dí, že se jich zachovalo šest. Pokud nám vědomo, nacházeji se v univ, knihovnách pražské a moskevské, v českém museum, na Strahově, v knihovně rytíře Jana z Neuberka, v bibliotéce biskupství lito- měřického (bez titulního listu). 21) Po Balbinovi sborník ten byl majetkem Karla Plateyse z Plattenšteinu, pak augustinianův u sv. Václava na N. Městě pražském. J. Hanslik, Gesch. und Beschr. der Prager Univ.-Bibliothek (Prag 1851, p. 630).

Strana XVII
ÚVOD. XVII „kronika boleslavská“. Tak ji i Lupáč jmenuje „kronikau boleslavskau, jenž rytmy a starau řečí jest sepsána“. Na názvu tomto též Ješín popřestal. Václav Hájek, jenž o jména nikdy v rozpacích nebýval, mezi „ctné, slavné a pravdomluvné muže, kterých při spisování svém následoval“, položil jméno „Dalimil Mezeřický, kanovník kostela boleslavského“ 22). Jméno toto, ačkoli Hájek nikterakého vztahu při něm neuvozuje, ponenáhlu se ustálilo o kronice naší, tak že obecně se nazývá Dalimilovou. První podnět k tomu dal Balbin, ačkoli z počátku jiného byl mínění. Ve své historii boleslavské mezi kanovníky tamními, jenž se dějepisem zanášeli, jmenuje sice Hájkova Dalimila Mezeřického, ale určitě dokládá, že „boleslavská kronika, českými verši sepsaná, jest dílo spisovatele nezjištěného“ (incerti autoris). Teprvé v Miscellaneách, Dec. I, kn. 7. (Pragae 1687) zřejmě klade, že „Františka a Pulkavy starší jest Dalimil Mezeřický svou historií českou, kterou veršem sepsal“. Téhož mínění přidrželi se i Tomáš Pešina i Matouš Benedikt Bolelucký. Tento na rukopis, v klášteře augustinianův u sv. Václava na Novém Městě pražském chovaný, svou rukou napsal titul: Hystorye Boleslawská Dalimila Mezřického. Týž nadpis dostal se i na rukopis litoměřický z l. 1644. Gelasius Dobner ve spise svém o Hájkovi neodchýlil se od příkladu předchůcův těchto. Naproti tomu Václav Prokop Duchovský, jenž na Dobnera vydal spis velmi jízlivě psaný „Lucifer lucens, non urens (Pr. 1765), ve spise tom původství Dalimilovo popírá, tvrdě na základu staršího výroku Balbinova, že kroniky rýmované Dalimil původcem nebyl, nýbrž že jest to dílo několika kanovníků bole- slavských, Dalimila starších. Na to Dobner Duchovskému odpověděl ve své „Epistola apologetica“ (Pr. 1767), pevně zastávaje původství Dalimilovo, ovšem důvody velmi plytkými, jmenovitě i tím, že prý Balbin rýmované kroniky ani neznal. Kritický Procházka dovozováním Dobnerovým přemluviti se nedal, a právem se pronesl v tato slova: „Jest tehdy ta celá zpráva o Dalimilovi, této kroniky spisovateli, toliko na austném vydání a na svědectví některých pozdnějších historiků až posaváde založena.“ Nicméně k vůli pohodlí sám se přidržel jména Dalimil. I Dobrovský souhlasil s Pro- cházkou, připomínaje, že „básníka českého, který prý tuším za stravu a plat na hradě pána ně- kterého (snad Viléma z Zajíce) dějiny předkův uvedl v rýmy, dobře rozeznati sluší od kněze sta- rého v Boleslavi, u něhož on nalezl exemplář staré kroniky, i nesmí se tudíž mísiti s kanovníkem kostela boleslavského“. Palacký konečně, přisvědčiv Dobrovskému, praví, pokud prý krátkého a určitého naznačení kroniky třeba a jménem Dalimil nyní vůbec známým a přijatým nikomu se žádné zkrácení neděje, že na jménu tom dobře popřestati lze, ale přitom ať se nikdy s mysli ne- spouští, že jen pozdní potomstvo neznámého spisovatele pojmenovalo Dalimilem. Hle, toť jest historický běh, kterým se jméno Dalimil u nás ujalo. Po r. 1820 umínil si Václav Hanka, že kroniku naši vydá co druhý zvláštní díl „Staro- bylých skládaní“; v prvním zvláštním dílu, l. 1819 vydaném, obsažen jest rukopis kralodvorský. K tomu cíli přepsal svým úpravným spůsobem „krátké sebranie z kronik českých k výstraze věrných Čechóv“, jakož i celý text kroniky z vydání Ješínova, ale s navrácením starší hlásky -in místo pozdějšího -i. Již však tehdá o své ujmě, ač jen po různu, učinil některé změny, ku kterým mu znění rukopisův práva nedávalo. K textu rozličně barevnými inkousty připsal různočtení 22) Dalimil i Dalemil jsou správné staré tvary. Podobného tvoření jsou Dalibor, Daliměřice, Dalabor, Dalebor, Dalemysl. Jeniš de Dalemilic (Rel. Tab. V, 60). Srovnej též vrch Damil u Tetína. (Nákr. ml. stč. §. 98.) C

Strana XVIII
XVIII ÚVOD. z rukopisův Z, Ff. L. S dílem tímto 1. 1823 již byl hotov,23) nicméně i léta potom neustál pokračo- vati v dalším připisování variantův. Ale brzo náhledy Hankovy o spůsobu, jak by text kroniky měl býti upraven, vzaly pro- měnu. Bylyť objeveny zlomky Hradecké, a z těch vidělo se Hankovi, že prý text Dalimilův zněl mno- hem kratčeji, stručněji a rázněji, než jak nám jej představují rukopisy pozdější; tyto zajisté všude prý přeplněny jsou přídavky vysvětlovacími, druhdy tautologickými. I pokusil se, aby inter- polace ty, od sebe se různící, vymísil a text ve prvotní starou jeho formu navrátil. Také Palacký spůsob tento pokládal za zdařilý a liboval si v tom, jak prý v Hankově upravení proud řeči plyne plně a mocně, ačkoli prý se tomu, kdo v jazyk staročeský zasvěcen není, nevidí tak jasným a průzračným jako u vydání Procházkově.24) Konečně dne 6. listopadu 1833 rukopis podán byl úřadu censurnímu (k. k. Bücher- Revisionsamt). Ale tu nastala nová zastávka. Uřad bral si dlouho na rozmyšlenou. Bylyť se mezi- tím o kronice pronesly úsudky, které za dob oněch ovšem povzbuditi mohly nedůvěru. J. G. Meinert v rozpravě své: „Die böhmischen Geschichtschreiber des ersten Zeitraums bis 1400“ (Wiener Jahr- bücher der Literatur 1821) kroniku naši nazval „osnovou lží a výmyslův, prodchnutou horoucnou nenávistí k Němcům, tak že prý polnicí války husitské (Trompete des Hussitenkriegs) nazvána býti může“. Podobně se 1818 i Dobrovský byl pronesl v historii literatury. Což divu, že censurní úřad úsudky takovými viděl se pohnuta k obezřelému uvažování. Dne 26. ledna 1835 Hankův rukopis k posudku dán byl professorovi na gymnasium staroměstském, Františkovi Janu Svobodovi. Svoboda ve zdání svém, v Praze dne 29. dubna 1835 datovaném, statečně se ujal kroniky i proti Dobrovskému a Meinertovi. Oběma vytýkal, že se nikterak nepřičinili o to, aby dobu a okolnosti, ve kterých Dalimil živ byl, poklidně a chladnokrevně uvážili. Meinert nad to originálu ani prý nerozuměl, neuměje dosti česky a měv před sebou překlad německý, druhdy dosti nesprávný. Na to sám Svoboda rozebírá stav věcí a myslí českých na přechodu z XIII do XIV věku. Dáleji Dali- mila brání proti výčitce, že by byl rozšiřoval jen báchory a pověsti, a klade váhu na zdravé jeho zásady mravní i politické. Že by Dalimil polnicí války husitcké slouti mohl, jest prý tvrzení ne- stoudné (empörend), svědčící o tom, že původce výroku toho Dalimila ani nečetl; ať prý se poučí z nejlepších spisův německých, co vlastně bylo příčinou války husitské, a půldruhého století, jež uplynulo mezi Dalimilem a válkou tou, ať nepřeskakuje. A třebať by Dalimil u věci tak vážné, jako mu jest národnost (das volksthum), slov svých nevždy zevrub nekladl na vážky, jistě prý při nejmenším jest směšné, nerci-li zlomyslné anebo pošetilé, domnívati se, že by dílo jeho kdy státu nebo vládě mohlo býti nebezpečným. Již při vydání Ješínově bylo by stačilo vytrhnouti předmluvu; vydání Procházkovo, který sám byl censorem, z cela jest bez úhony a tedy dopustitelno. A podle Procházky spravoval se Hanka, s tím leda rozdílem, že se navrátil ke starým formám. Tím prý se vydání Hankovo samo sebou obmezuje na skrovný počet vzdělaných starožitníkův a jazykozpytcův, ač by i sic jinak z cela bylo nezávadné. K závěrce Svoboda dává se v širší velmi zajímavý, ale za obor náš zasahující výklad smýšlení, které za jeho času panovalo v Čechách 23) Rukopis tento jako i dva jiné, rukou Hankovou psané, chovají se nyní v českém museum. Jeden přepis nalezá se v knihovně Šafaříkově. 24) Palacký, Würdigung, str. 107.

Strana XIX
ÚVOD. XIX mezi obyvatelstvem slovanským a německým, a právě vzhledem ke smýšlení tomu radí, aby se vy- dání kroniky nezabraňovalo. (Koncept Svobodův v Českém Museum.) Přese všecko to důvodné a podstatné dovozování osvíceného zpravodaje zůstal censurní úřad na tom, aby se Hankovi nové vydání kroniky nepovolilo. „Non admittitur: Pragae die 5ta Martii 1838. Chotek m. p.“ zněla odpověď na konci rukopisu položená, proti kteréž tehdá nebylo žádného odvolání. Hanka nicméně se známou svou ponenáhlou houževností nepřestal pomýšleti, jak by cíle svého přece dosáhl. Co v Čechách nebylo možno, o to se pokusil v cizině. L. 1847 rukopis zaslal do Lipska a tam péčí Dr. Jordana sazba vykonána, stereotypována a s tiskem počato. Ale sotva 5 arch byl hotov, nastala v Rakousku proměna. Censura byla zrušena, a s tiskem již se bez nesnáze pokračovati mohlo v Praze. L. 1859 spůsobil Hanka otisk rýmovaného překladu německého ve Stuttgartě. Vědecký rozbor kroniky zatím velmi ponenáhlu postupoval. Počátek v tom učinil Adauctus Voigt ve svých „Acta literaria Bohemiae et Moraviae“ 1774 (díl I, sv. I. str. 1, sv. IV str. 286). Dobrovský nejprvé ve III svazku sborníka svého „Magazin für Böhmen und Mähren“ (1786) pro- mluvil o některých zastaralých slovech v kronice, šířeji pak se o ní pronesl ve své „Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur“, a sice v prvním vydání 1792 str. 99—103, ve druhém 1818 str. 143—149. Všeho toho úplnější jest rozprava Fr. Palackého ve „Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber“ (Prag 1830) na str. 98—119. J. Jireček v Časopisu Musejním 1861 ukázal, že ve hl. II, v. 14 m. dietky čísti sluší dědky. Ottakar Lorenz kroniku Dalimilovu posoudil ve svých „Deutsche Geschichtsquellen im Mittelalter“ (Berlin 1870). O německém překladu pro- zaickém psali Dr. Docen ve frankfurtském sborníku „Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde“ (1821) a I. J. Hanuš v zasedacích zprávách kr. české společnosti nauk (1868). Co se dotýče kritiky textu, pořád se zůstávalo na stanovisku od V. Hanky zaujatém. Prvního podnětu k dalšímu v tom postoupení dostalo se objevením dvou zlomkův kroniky, patrně skladateli souvěkých, v univ. bibliotéce pražské. Shledaloť se, že se text ve zlomcích těchto překvapně sho- duje s vydáním Ješínovým, že nejednoměrnost verše, kterou Hanka i Palacký pokládali za dílo pozdějších interpolatorův, nalezala se již v samém originále, čímž ovšem zásada, které se Hanka přidržoval ve svém vydání, sama sebou se rozvrátila a matnou ukázala. Ještě vážnější bylo zakoupení kodexu někdy Čeronského pro cís. dvorskou knihovnu ve Vídni 1. 1874. nad to pak nalezení kodexu v knihovně Trinity College v Cambridgi. Objevy těmito všecko, co posud bylo záhadno, pojednou se rozjasnilo, i bylo možné bez- pečně přiložiti ruku na nové správné vydání textu opravdu prvotního. Rukopisy a zlomky kroniky naší rozvrhnouti sluší podle recensí na několiko rozřadí. K recensí první náležejí: 1. Zlomky Hanušovy z rukopisu souvěkého spisovateli. V dubnu 1861 je professor Dr. Konstantin Höfler v latinském kodexu univ. knihovny pražské X. G. 6, obsahujícím v sobě „Hu- gonis speculum grammaticae metricum“ objevil co předkladní listy, a I. J. Hanuš pak v Časopisu Mu- sejním téhož roku na str. 116—122, 209—216 (pohříchu ne bez pokléskův) otiskl a popsal.25) Jsou 25) Později znova je otiskl v „Malém Výboru ze stč. lit.“ (v Pr. 1863). *

Strana XX
XX ÚVOD. to dva kusy pergamenu, z nichž každý obsahuje čtyry popsané stránky. Kus A i B má 21 cm. 5 mm. zšíří, zvýší pak A 16 cm. 6 mm., B 16 cm. 9 mm. Na stránce A1 čte se 22, na ostatních vždy 23 řádkův. Řádky vepsány jsou mezi čarami vodorovnými a na každé stránce mezi dvěma kolmýma. Písmo běží pořád, aniž by jednotlivé verše od sebe byly odděleny, jak se v Č. Č. M. 1861 str. 117— 122 jeví. Velká písmena červeně kolmo přetažena (ač ne důsledně) na počátcích veršův. Taktéž nadpisy hlav psány jsou červeně. Stránky A1, A2, B1, B2 jdou přímo po sobě; taktéž B“, B, A3, A4. Mezi B2 a B3 schází 8 listův (16 stránek); jasnoť, že rukopis psán byl v sexternech čili ve slohách dvanáctercových. Obsah celkem podle rukopisu otištěn zde na str. 245—247. 2. Zlomky Hradecké, o nemnoho mladší zlomků Hanušových, majetkem českého musea staly se před r. 1830. Jsou to dva různé čtvercové listy pergamenové 21 cm. zvýší a 14 cm. 8 mm. zšíří mající. A nyní písmo čtitedlné má jen na licní straně, kdežto na rubní je vyškrábáno; B též jen na lícní straně čísti se může bez přítrže, kdežto na rubu většina písma je nečtitedlna. Písmo je v řádkách, mezi čarami vodorovně a dvěma kolmo taženými pořád běžné; hlavy naznačeny jsou červenými iniciálkami, počátky veršův pak velkými písmeny, červeně kolmo přetaženými. Na každé stránce 22 řádkův. Obsah krom B2 celkem zde na str. 252—253. 3. Rukopis Cambridgeský pergamenový, 15 cm. zvýší a 10 cm. 7 mm. zšíří mající, tedy malého ovšem formátu. Písmo pořád běžné v čarách vodorovně tažených. Na každé stránce 15 řádek písma v poměru k formátu až tuze velkého. Nadpisy červeně psány; taktéž začátečná písmena hlav. Mezi jednotlivými verši znamení, řeckému s podobná, a dva červené puntíky: všude vedle toho s. Mimo to jsou písmena na počátcích veršův červeně poznačena. Pergamen spořádán v kvaternech či v osmercových složkách; číslo každé složky římským písmem položeno dole na poslední stránce její. Složek je 21, což by dělalo 336 stránek, ale že list str. 271—2 (poslední v 17. složce) jest vytržen, proto nyní kodex nemá než 334 stránek. Text končí se hlavou C v. 32. Poslední složka, kterou kronika se zavírala, schází. Od hl. 52 do hl. 72 vyskytají se časté, druhdy značné mezery, jenž povstaly vinou písařovou; aby si práci ukrátil, jal se v jednotlivých hlavách celé řady veršův vypouštěti, tak že některá hlava u něho sestává jen z veršů počátečných a závěrečných. Rukopis Cambridgeský psán jest asi v polou XIV věku. Do Anglie dostal se nepochybně již za onoho století s knihami. královnou Annou přivezenými, jakož o tom již na str. XIII domnění vysloveno. Rev. Robert Sinker, bibliotekář knihovny, k Trinity College patřící, našed v ní kodex, jehož ob- sahu pro neznámost jazyka nerozuměl, o vysvětlení obrátil se k anglickému slavistovi, A. H. Wratislawovi v Bury St. Edmund's, kterýž ovšem ihned poznal, že to český Dalimil, a nemeškaje musejnímu bibliothe- káři, A. J. Vrťáťkovi, zprávu o tom dal. Zpráva ta v Praze s velikým potěšením byla přijata, a největší snad radost z ní měl nebožtík Fr. Palacký. Prof. Wratislaw s vděčnou ochotou sám svou rukou učinil diplomaticky věrný úplný přepis, kterýž se nyní chová v Českém Museum. Výňatky doliterné 26) zde na str. 247—255. 26) První zpráva o objevení rukopisu do Prahy došla listem A. H. Wratislawa k bibliothekáři A. J. Vrťátkovi dne 20. prosince 1874. Toho dne o tom vědomost dána Palackému, a ihned začalo se rokovati, jak zjednati přepis. I zůstáno na tom, aby na pana Wratislawa vznešena byla žádost, zdaliž by on v to uvázati se nechtěl. K čemuž neprodleně svolil a rukopis sobě k tomu z Cambridge do Bury St. Edmund's vypůjčil. Dne 28. ledna 1875 do lon- dýnského časopisu „The Atheneum“ o šťastném objevu zaslal návěští, jež tam v č. 2467, 6. února uveřejněno

Strana XXI
ÚVOD. XXI 4. Zlomek Olomoucký, jejž na podzim l. 1833 Museu Českému daroval Antonín Boček, tehdá professor české řeči a literatury v Olomouci. Jest to list pergamenový, 20 cm. 4 mm. zvýší a 14 cm. zšíří mající, pocházející z druhé polovice XIV věku. Písmo mezi čarami vodorovnými pořád běžné, řádkův 28 na líci, 29 na rubu. Na pokrají některé glossy. Obsahuje hl. X, 31—XI, 19. Na po- čátku hl. XI místo pro iniciálku necháno prázdno. Text hl. X otištěn zde na str. 254. 5. Rukopis Vídenský pergamenový z konce XIV věku, v malém folio 30 listův čítající, 21 cm. zšíří, 30 cm. 5 mm. zvýší. Písmo pořád běžné, na každé stránce ve dvou sloupcích, mezi čarami vodo- rovnými v mezích vždy dvou kolmic. Na první stránce nachází se v levém sloupci svrchu obraz krále, velmi pěkně provedený, oba pak sloupce od sebe odděleny jsou arabeskou od hůry dolů taženou a nahoře i dole v rozviliny rozvětvenou. Každá hlava počíná se iniciálkou zlatou v modrém poli a červeným nadpisem. Na počátcích veršů písmena červenými čarami kolmo jsou přetažena. Sloupce mají 40 řádkův. Mimo obecný text v zadu co hl. CVI—CIX vloženy jsou známé čtyry přídavky (o klání hradeckém, o Matouši Trenčanském, o Vilémovi Zajícovi a o Plichtě z Žirotína), ale bez nadpisův. Potom teprv následuje hl. CX, jenž se zavírá slovy, ježto se zde čtou na str. 224 (v. 33—34) a doliterním přepisem na str. 228 v poznámkách. 27) Rukopis Vídenský od konce minulého století náležel Janu Ceronimu, u něhož jej viděl Dobrovský 1792 a 1818.28) Z pozůstalosti Ceronské přešel v soukromý majetek jiných osob, až l. 1874 prostřednictvím Dr. Bedy Dudíka, historiografa moravského, zakoupen byl pro cís. dvorskou knihovnu ve Vídni, kdež, byv opatřen novou vazbou, chová se pod č. 2922. Důkaz, že rukopis Ví- denský totožný jest s Ceronským (dle Hankova označení, druhým), proveden ve zprávách zasedacích kr. české společnosti nauk 1876 (str. 264 sld.). 6. Rukopis Františkánský, papírový čtvercového formátu v tuhé a na hřbetě bílým nátěrem opatřené vazbě ode dřeva a kůže. Papír za vodní znamení má rozehnuté rohy hlavy volovské a mezi nima kolmou tyč. Zvýší má 21 cm., zšíří 14 cm. 5 mm. Napřed položeny starozákonní knihy: Přísloví neb pověsti, ecclesiastes, písně Šalomúnovy, kniha múdrosti a kniha Ježíšova syna Sirachova, „jenž slove latinsky Ecclesiasticus, ale česky slove zborník“. Ku konci biblických těchto knih, 132 listů zaujímajících, položen přípisek červený: Knihy tyto napsanysu Oppatrnemu Muzi Thomowi (mlynarzi22) vhory leta poNarozeny Syna Bozieho tissicícho Cztyrzstého cztyrzidczatého Výňatek z něho tuto klademe: „A manuscript was noticed last autumn in the „Gale collection“ in Trinity Col- lege Library, which was written in perfectly legible characters, but the language of which was not immedialely recognizable. I was requested by the Rev. R. Sinker, the Librarian, to examine it, and found it to contain about two thirds of Dalemil's Bohemian Chronicle. The Cambridge MS is in small quarto fifteen lines to the page, and is beautifully written.“ Wratislaw, vydávaje návěští toto, již se byl zabral v přepisování. Dne 21. ledna došla první zásilka do Prahy a koncem máje veškeren již přepis byl před rukama. „Gale collection“ založena byla od Tomáše Gale, děkana yorského († 1702); do Trinity College dostala se odkazem bratrovce Tomášova, Ro- gera Gale († 1744). L. 1697, kdež jest popsána v „Catalogus MSS. Angliae et Hiberniae" (Oxoniae t. r.), ruko- pis naší kroniky v ní ještě nebyl. (Zprávy prof. Wratislawa.) 27) Potom jsou rukou pozdnější dva přípisky: Christus et virgo maria sunt mecum omni hora. O przye- slawna matko bozye nebeska czti rayske zbozye, racz bity s namy. (Zpráva p. F. Menčika.) 28) Gesch. d. böhm. L. u. Spr. 1792, str. 103 a 1818 str. 147. 29) Slovo to vyhlazeno úmyslně, později pak po straně připsáno.

Strana XXII
XXII ÚVOD. Apsal ge Ffranick pisarz ze Wsserob miesteczka krage plzenskeho. Pak na l. 133b čtou se „jména kniežat, králóv i biskupóv českých až do krále Jana z Lucemburka“ podle kroniky naší, načež následuje kronika sama na 74 listech. Nadpisy jsou červené; inicialky hlav taktéž červeně jsou provedeny kromě první, která je modrá s červenými tůčkami vnitř i vně. I počátečná písmena veršův mají obyčejné červené kolmé čáry. V celém kodexu z husta se na pokrají vyskytají červeně psané glossy. Písmo pořád běžné mezi čarami. Na 1. 74 přípisek černý, červeně podtrhovaný: „Atiemto pismem gest napsana, leta od narozenic syna Bozicho, Tissicieho, cztyrzsteho, cztyrzidcateho vplnic, utu sobotu przednowým letem, leta ctc. cztyrzidcatého, prwnicho, druhého leta pomoru okolo hory, awginích kra- gich okolních. Ffranick wsserobsky toto psal panu Thomowi (mlynarzy vhory wczernem mlynie) 30) budiz buch pochwalen.“ Písař užíval žíravého inkoustu, následkem čehož nyní listy na mnoze jsou zpruzeny a zprolámány. Za doby F. F. Procházkovy rukopis ten ještě byl majetkem Františkánův na Novém Městě pražském. Odtud dostal se známému milovníku i sběrateli kněh českých, cís. radovi Emanueli Ferdinandimu. Nyní náleží do fideikomisní knihovny knížat z Lobkovic v Praze (čís. 309). 7. Rukopis Strahovský papírový, folio v deskách dřevěných koží potažených a mosaznými puklemi opatřených, 30 cm. 6 mm. zvýší a 20 cm. 5 mm. zšíří. Skládá se z kvinternův čili složek desetilistových, jest napřed i v zadu neúplný a i jinak porouchaný. Papír za vodní znamení má hlavu volovskou s tyčí mezi rohoma kolmo vstavenou a růžovitou figurou se končící. Obsah: 1. Kronika Trojanská, psaná (o dvou sloupcích) pro Václava z Baštku 1. 1437. 2. Cestopis Mande- villův, psaný jinou rukou po celé ploše listu. K závěrce položeno deset písmen hebrejských, jež dle čtení bibliotckáře olomouckého, Al. Müllera, nejlépe vyložiti lze na počátečná písmena věty: Ad laudem Dei et laudem virginis Mariae hoc opus feci. 3. Tristram, psaný opět jinou rukou o dvou sloupcích s verši rozdělenými. Ku konci: Anno dm M'CCCC'xlaix" feria sexta po Epipha- niam compleui historiam Tristrami. 4. Počátek kroniky naší touž rukou i týmž spůsobem co Tri- stram, zaujímajíc text od předmluvy až po hl. 14 v. 32 na 10 stranách. Začátečné M ozdobně provedeno barvou zelenou v rudém, mezi nohami písmene bíle mřežovaném obdélníku. Počátečná pí- smena hlav jsou červená, veršův pak, co řádka to verš psaných, na přeskáčku jednou žlutě, po druhé červeně kolmo přetažena. 5. Tkadlček, zase jinou rukou po celé ploše listu psaný, napřed i v zadu je kusý. Rukopis prvotně náležel minoritům u sv. Jakuba na Starém Městě pražském. Odtud se směnou dostal knězi Josefovi Bartschovi, jenž býval administratorem u Ursulinek na Hradčanech. Bartsch jej ještě za života svého 1833 daroval knihovně praemontstrátského kláštera na Strahově. Z rukopisův těchto sobě nejbližší jsou Camb. a Ff., ježto oba určitě z jedné společné předlohy jsou přepsány. Dosti blízký oběma jest V-Cc. Všechny tři pak nikterak se od nejstarších zlomkův v podstatě neoddalují. Zato Ol. a S. již jeví větší poněkud zvůli. Strahovský nad to první ze všech sám klade varianty čili alias-rčení. Ke druhé recensí náležejí: 1. Rukopis Lobkovický, pergamenový o 99 listech v malém oktavu, 14 cm. zvýší a bezmála 10 cm. zšíří, s listy ve kvaternech čili složkách osmercových. List první schází, 1. 57 zůstal prázdný. Písmo pořád běžné mezi čarami. Iniciálky hlav jsou červené s tůčkami obyčejně fialovými, 30) I tuto slova v závorkách byla vytřena a potom zase napsána. Mutilace byla již za F. F. Procházky.

Strana XXIII
ÚVOD. XXIII které však nepocházejí od prvotního písaře. Na 1. 21b na pokrají obrázek sv. Václava, na 1. 28a obrá- zek sv. Vojtěcha. Na pokrajích jsou četné přípisky. Některé z nich obsahují opravy anebo dodavky druhé recense (str. XV) i psány jsou touž rukou co text sám, ale jiným, bleději hnědým inkoustem. Jiné, četnější přípisky jsou od ruky nějakého milovníka dějin českých z XVIII věku, kterýž planými glossami svými krásný rukopis zbytečně znešvařil. Třetí rukou, a to asi z XVI věku, psána jest poznámka o Levém Hradci na 1. 20 (hl. XXIII, 29). Po různu vyskytají se přípisky ještě čtvrté ruky. Text počíná se slovy: vicce snažiti (předml. v. 48). Na 1. 93b končí se hl. CVI (k čemuž za XVIII věku někdo připsal dodatek z Ješínova vydání). Na 1. 94—98 jsou přídavečné hlavy o Matouši z Trenčína, o Vilémovi Zajícovi a o Plichtovi z Žirotína, nato klade se žalozpěv nad Vilémem Zajícem, hlava o hradeckém klání a hl. CV o povodních. Na 1. 99 jsou obě skládaní o králi Janovi (zde na str. 229). I tento rukopis majetkem byl Em. Ferdinandiho, kterýž titul, počátek a vysvětlení slov připsati dal z Ješínova vydání; nyní náleží fideikomisní bibliothece knížat z Lobkovic v Praze (č. 333). Psán jest na počátku XV věku. 2. Rukopis Pelcelovský, někdy majetek professora Fr. Martina Pelcela, s jehož pozůstalostí přešel do knihovny Thunovské na Děčíně. Psán jest na papíře, folio, asi v polou XV věku, nemá ani nadpisu ani podpisu. Přídavkův není. Samostatný jest v něm vstavek o poloze země české; za to episody o mši sv. Vojtěcha v něm není. 3. Rukopis Fürstenberský ve čtverci, ne jednou rukou a dosti nedbale psaný. Nadpisu nemá, na konci pak klade se závěrka: Tak se dokonává kronika boleslavská. Pochází z pozdější doby XV věku. Má všecky čtyry přídavky i žalozpěv nad Vilémem z Valdeka. 4. Rukopis Ceronský, nyní majetek moravského zemského archivu, ve čtverci na 82 listech psaný 1. 1443. Napřed na str. 5—26 položeno „krátké sebránie z kronik českých k výstraze věrných Čechův“ z l. 1438, načež následuje přepis celé kroniky samé. Ku konci přídavky o M. Trenčanském, o Zajíci a Plichtovi. Kodex ten zevrubně popsán od Dr. Bedy Dudíka ve spise: „J. P. Ceroni's Handschriftensammlung“ (Brünn 1850) na str. 404—418. Rukopisy P, F, CaiJ (kromě menších úchylek) dosti blízce vespolek se shodují; L na- proti nim má výhodu vyššího stáří. V celku všecky zřejmě projevují, že z L, co ze společného pra- mene, jsou vyšly. Jiná zvláštnost rukopisů těch jest nepoměrně větší příkrost ve výrazech proti Ně- mectvu, již ovšem přičísti sluší na vrub rozháralých myslí za bojův tehdejších. Vrcholu tento směr do- sahuje v „krátkém sebrání“ z l. 1438.31) Třetí recensí zastoupena jediným rukopisem, totiž: Zebererovským. Jest to kodex papírový 4°, 20 cm. zvýší a 13 cm. 5 mm. zšíří, v dřevěných, koží potažených deskách. Mimo kroniku i četná jiná skládaní v sobě zavírá. Papír za vodní zna- mení má 1. kříž, jehož ramena mají podobu trojuhelníkův rovnoramených, spodní stranou, z které vyniká kulička na násadce, na venek obrácených; 2. volovskou hlavu, jenž mezi rohoma má kolmici a na ni svrchu mnohoramenou hvězdu; 3. prostý kříž s podlouhlým břevnem spodním. Kronika po- ložena napřed na 98 listech, ač některé listy nyní už se postrádají. Psána jest, co verš do řádek, mezi čarami. Po hl. CVI klade se žalozpěv nad Vilémem Zajícem (Tuto se prawij opanu wilemowy 31) V sebrání tom z kroniky uvozují se tato místa: IV, 19-32; CVI, 25—30; XCIX, 31—32; XLI, 31—32; LXVII, 5 — 8, 23 —26; LXX, 41—50, 21 — 38; LXXII, 5 — 18; LIX, 9 — 17, 28 —36.

Strana XXIV
XXIV ÚVOD. zageczowij), a po tomto na 1. 97b přechodem na 1. 98a položen jest tento přípisek: Expliciunt Cronice per manus Johannis dedomazlicz dicti litera . p. prima .j . 2a . n . 32 . W. quarta . i . quinta . c . sexta . z . septima . k . octaua .a. nona in ledecz feria ij in festo sancti Gregori Et hoc sub anno Domimi .1.4. 5.9. (Pak červeným písmem dodáno) Nez se tato kronyka dopsa zie gy kawka ledeczka wsskole trzikrat zesra.32) Za doby Procházkovy kodex ten byl majetkem posledního pražského městského kancléře, Jana Zeberera ( 1789). Potom náležel gubernialnímu radovi Janovi Krtičkovi z Jadenu, nyní pak chová se v Českém Museum pod sign. 4. D. 4. Text základní nemá jiného obsahu dějinného než první recense; nicméně vložen tu vstavek o mši sv. Vojtěcha (XXXII). Z pozdějších přepisův nezachovaly se než zlomky v Lupáčově kronice a v pamětech Dači- ckého; zvláště zlomek u Dačického svědčí, jak velice tehdá známost staré češtiny vůbec již byla poklesla. Tištěných vydání kroniky posud bylo několik. A. Kronyka stará Klásstera Beleslawského: O Poslaupnosti Kujžat a Králi Cžeskych, rozličných Pržibčzých, diwných proměnách a slawných Národu. Cžeského činech od založenj téhož Národu až do Jana Lucemburského, woleného Krále Cžeského, poržádně a rozkossnými Rytmy wyprawugjcý. Nyni ponepprwé pro obecné dobré wůbec na swětlo wydaná. Wytisstěná w Nowém Městě Pražském v Danyele Karla z Karlsperka. 4°, str. 4 nestránkované, pak CCXXXV stránkovaných, posléze přídavečná hlava o klání a „Výtah slov některých nesrozumitedlnějších“, vše na 13 stranách. Na posledním listu čte se datum: „Léta Páně 1620 dne 25 dne měsíce června.“ Vydání to od vydavatele Pavla Ješína věnováno vys. urozeným pánům Václavovi Vilémovi z Rou- pova, na Trnovanech a Žitenicích, nejv. kancléři království českého, a Václavovi z Budova, na Hra- dišti nad Jizerou, Zásadce a Kocňovicích, presidentu nad appellacími na hradě pražském. Víme, že Ješín měl sedm rukopisův a zlomkův, i sama sebou namítá se otázka, zdali mezi nimi byl některý z těch, které nám nyní jsou známy. Po uvážení všech okolností třeba přestati na tom, že Ješín žádného z textů nyní známých před rukama neměl. Tolik jen tvrditi lze, že mu zá- kladem byl text, Vídenskému příbuzný. B. Kronyka Boleslawská o Poslaupnosti Kujžat a Králů Českých a slawných národu Českého činech, od založenj téhož národu až do Jana Lucemburského, wyprawugjch. Nynj podruhé s snažnau pilnostj a s pomocý čtyř starých ruko- pisů, gesstě nikdy nesrownaných, bedliwěgi a lépe, nežli prwé, na swětlo wydaná od Frantisska Faustýna Procházky. Wytisstěná w Praze v Jana Gozefa Diesbacha Léta Pánč 1786. 80. Předmluva, čtení hodná, má 28, text 340 stran. Procházka krom Ješínova vydání užil rukopisův Ff, P, F a Z. Za nejlepší a, podle svého soudu, za nejstarší pokládal P, jelikož prý má „onde i onde stopy velikého stáří, a protož, není-li prý v čtrnáctém století psán, aspoň z nějakého spisu toho stáří, jakž k víře podobnější, bedlivě a ne- ospale přepsán jest“. Za nejchatrnější právem prohlásil rkp. F. C. Vydání Hankova: a) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena od Váce- slava Hanky. Tisk v Lipště i v Praze v arcib. tiskárně 1849. Malý 8°, str. X a 183. Předmluva není nic jiného než překlad rozpravy Palackého z „Würdigung“ poněkud zkrácené, kdežto se v násle- dujícím vydání nalezá úplným zněním. 32) Ostatní obsah rukopisu popsán při rozpravě „Skládaní o podkoní a žáku“ ve zprávách zasedacích kr. české spol. nauk, 1877.

Strana XXV
ÚVOD. XXV b) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena, s různoslovím i přídavky deseti rukopisův 33) opatřena, od Váceslava Hanky. Se snímkem nejstaršího rukopisu (Hrad.). Otisk druhý. V Praze 1851. Tisk v Lipště i v Praze. Malý 8° str. 24 a 256 (krom ukazatele). c) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. V Praze 1853, u Řivnáče. Ve 12° str. 223. Nové nezměněné (titulní) vydání tamtéž 1876. d) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Pro štu- dující středních škol historickými a grammatickými poznámkami opatřil Jan Orth. V Praze 1874, I. L. Kober. 8°, str. XII a 207. Německý překlad rýmovaný zachoval se v jediném přepise, jenž jest majetkem metropolitní kapituly pražské. Jest to kodex papírový, o 105 listech ve folio, 21 cm. zšíří a 28 cm. 5 mm. zvýší majících. Vázán je v obálce z dužného pergamenu; zadní desky část překlopuje obřízku. Papír za vodní znamení má: 1. polní lahev, podobnou k srbské čutuře, s nádržkou kotoučovitou, s pod- stavcem dole a hrdlem svrchu, ježto zavěšena jest na provazci, nahoře tvořícím kličku, dole po obou stranách kotouče upevněném na dvou kroužcích; 2. ženská hlava s záhybatým čepcem, jenž přivázán jest stuhou, v zadu ve dva cípy vybíhající; 3. hlava daňčí se dvěma parohy o třech vý- sadách; 4. koňská hlava s pramenem hřívy mezi ušima napřed přehrnutým; 5. lesní roh na pro- vazci zavěšený. Napřed položeny jsou veršované letopisy na šesti listech, potom kronika sama od l. 7 až do 1. 103a. Nadpisy (zde kursivou tištěné) psány jsou červeně; iniciálky odstavcův též pro- vedeny červeně, a červenou kolmicí přetaženo počátečné písmě každého verše. Písmo hnědé psáno na každé straně ve dvou sloupcích, co řádek to verš, mezi čarami, které na 1. 1—5a taženy jsou suše, dáleji pak inkoustem. V přední části rukopisu má každý sloupec 23 řádkův, později 22, 20, 19 až i jen 18. Na 1. 72 a 73 se verše LXXVI, 95—114 a LXXVII, 1—33 písařovým omylem na- lezají psány dvakrát textem poněkud od sebe se lišícím; různočtení druhého napsání zde na str. 162—164 naznačena sou písmenem C. Od 1. 75 do 83 text je zmaten.31) Psaný text dvojí rukou opravován a doplňován; na 1. 1—5 mimo to pozdější nějaký čtenář připojil vysvětlovací glossy. Kodex psán 1. 1389. Pokud z přípiskův na jevo vychází, náležel do knihovny kapitulního pro- bošta pražského, Jiřího Bartholda Pontana z Preitenberka († 1616). Půjčkou dostal se někam do Říše, odtud pak darem jej obdržel Balbin, a ten jej skrze biskupa T. Pešinu navrátil kapitulní knihovně. 35) Obsah rukopisu, pohříchu s četnými poklésky, kterých se porovnáním textu německého s originálem českým snadno bylo lze vystříci, vydán co 48. publikace literárního spolku ve Stutt- gartě pod titulem: Dalimils Chronik von Böhmen herausgegeben von Venceslav Hanka. Stuttgart 1859 (8°, str. 253). 33) C, Cc, Ccc, F, Ff, G, Gg (t. j. Ješín a různočtení v něm), H (Hradecký zlomek), L. O (Olom.) P. Z. St. 34) V rukopise čtou se hl. LXXIX—LXXXIX tímto pořádkem: LXXIX, 1—70; LXXXV, 73—140; LXXXVI a LXXXVII celé; LXXXVIII, 1—16; LXXXII, 29—104; LXXXIII a LXXXIV celé; LXXXV. 1—72; LXXIX, 71—82; LXXX a LXXXI celé; LXXXII, 1—28; LXXXVIII, 17—36; LXXXIX atd. celé. 35) Vnitř na přední desce je starý připisek: „Nor XV bogen papirs vant ich in dem buoche dabie was hans richenb[bergar].“ Na hřbetě připevněn jest prouh hovězí vydělané kůže, na něm pak spojeny a zavity va- zebné niti, a mimo to přidělány dva olověné knoflíky, jeden svrchu, druhý zespod. D

Strana XXVI
XXVI ÚVOD. Německý překlad prozaický zachoval se ve třech rukopisech: První náležíval knihovně benediktinského kláštera u sv. Emmerama v Řezně, nyní pak jest majetkem universitní knihovny v Mnichově (cod. germ. 3976). Jest to kodex papírový, folio, s pí- smem o dvou sloupcích psaným. Napřed položen německý text Schwabenspiegelu a Lehenbuchu. Na závěrce Lehenbuchu klade se přípisek: „Noch Crist geburt Tawsent vierhundert vnd darnach yn dem viervndvierczisten jar an Sand Peters abent genant Kethenfeyer, so hat man dicz buch geent amen. Von mir Johannes die czeyt Kircher zcu Weysselstorf 36) gewesen et cetera puintschuch. Pak touž rukou následuje překlad kroniky naší.37) Druhý přepis nalezá se ve sborníku chovaném nyní v universitní knihovně v Lipsku. Jest to kodex papírový ve 4° o 250 listech (č. 1328), zavírající v sobě rozličné kusy rozdílnými rukami psané a později teprv v jedno svázané. Překlad kroniky zaujímá tam 1. 135—210 i počíná se: „Die beemische kronica dewscz vnnd disz ist die vorredde.“ Psán jest dvojí rukou, jichž rozhraní na l. 167. Podle písma soudíc, přepis kroniky pochodí z konce XV věku. 38) I Emmeramský i Lipský přepis zpořízeny jsou ze společného textu staršího. Že Lipský není kopie Emmeramského, jmenovitě vysvitá z toho, že kapitola LV v onomno se klade, v tomto pak nejen schází, ale i další kapitoly tak jsou označeny, jako by kap. LV naprosto nebývalo. Máť Emmeramský v celku LXIX, Lipský LXX kapitol. Nadpisy kapitol jsou jen v rukopise Lipském, v Emmeramském jich není. Z kodexu Emmeramského Christophor Hofmann, benediktin Emmeramského kláštera v Řezně, rodem z Rottenburgu na Tauberou, odkudž zván Ostrofrancus, jenž zemřel 1. 1534, učinil sobě přepis. Přitom nejen k jednotlivým kapitolám připsal nadpisy, ale i němčinu všelijak předělal. I v kodexu, z něhož psal, na několika místech svou rukou připojil glossy. Přepis jeho též se nyní chová v knihovně mnichovské. Benediktin v Mölku, Hieronymus Petz, Rakušan z Ybbsu rodem, podle Hofmannovy kopie, ale s dalším obnovením tvarů mluvnických, spůsobil otisk překladu v dru- hém dílu svých „Scriptores rerum Austriacarum“ (Lipsiae 1725 u Gleditsche). V přepisu Emmeramském převládají tvary nářečí bavorského, kdežto v Lipském panuje ná- řečí středohornoněmecké. Při novém našem otisku prozaického překladu přednost dána přepisu Emmeramskému jednak pro vyšší jeho stáří, jednak pro poměrně větší úplnost textu. Z Lipského přejaty jsou jen nadpisy, kap. LV celá, pak doplňky a různočtení vážnější, zvláště ve jmenech. 36) Kircher zde znamená faráře. Osada Weysselstorf nalezá se někde v jižních Bavořích. 37) Po ukončení kroniky jinou rukou připsáno: Depilans juvenem, senem qui comparat equum, in damnum crescit tanto, quanto senescit. Wer jung jung knaben rauft vnd alte pfert kauft, der mag sich nicht entladen, er wechst im alder zu schaden. 38) Z ostatního obsahu připomínám: O přijímání pod obojí spůsobou traktat Francisca de Toleto, jejž psal Janovi z Rokycan, když se co legát papežský koncem října 1459 odebíral do Vratislavě, listy krále Jiřího, listy pa- pežské atd., vesměs bez mála z l. 1459—1463. Z jiných listin souditi lze, že sborník sám sestaven byl někde v Porýní, nejspíše v Mohuči.

Strana XXVII
ÚVOD. XXVII K závěrce promluviti třeba o zásadách, kterými sem se u vydání tomto spravoval. Nejprvé o textu českém. Kde se zachoval starý text v současných anebo skoro současných zlomcích, jakož jsou Ha- nušovy (XXX, 16—XXXII, 6, pak XXXIX, 72—XLII, 53) a Hradecké (III, 12—IV, 7, pak VIII, 33—X, 40), tam se všude tyto položily za základ. Hlava X, 41—94 upravena na základě zlomku Olomouckého. Sic jinak základem přijat text kodexu Cambridgeského. Jest zajisté text ten prvotní osnově nejbližší, jakož mimo jiné viděti již i z toho, že se s ním zlomky nejstarší, mimo nepatrné po- drobnosti, bez mála úplně shodují. Kde jsou mezery i v Cambridgeském, tam přednost dána rukopisu Vídenskému. Nicméně se čtení, kde o poměrném stáří pochyby není, která se i v jiných rukopisech po různu vyskytají, nikterak neodmítala, nýbrž po zralém uvážení přímo do textu přijala. Ale ve všech takových přídadech doložena jsou všecka čtení, aby postup při tom zachovaný očitě se po- souditi mohl. V mluvnických tvarech spravováno se rukopisy, za základ vzatými, leč s jednou úchylkou. Zlomky nejstarší podle spůsobu, za prvních desetiletí v XIV věku zachovávaného, důsledně kladou -iu na místě potomního -i. Také Cambridgeský kodex převahou tak činí. I nemůže tedy býti ani pochyby, že tak bývalo v celém starém textu. Z té příčiny u vydání našem všude položeno -iu, obratmo -iú, i také tam, kde v žádném rukopise hlásky té není. Aby však pravý stav věcí zůstal zřetedlný, všude se ta obměna naznačila písmem ležatým. Čte-li se ku př. u vydání našem „roz- kliuditi, liud, kněžstviu, mysliu“, toť důkaz, že rukopisy mají „rozkliditi, lid, kněžství, mysli“ Totéž provedeno i v některých jiných případech, kde se porovnáním styčných míst v nejstarších rukopisech důvodně per analogiam dalo zjistiti, že tu v prvotní osnově byly starší tvary, než ruko- pisy na tom jednom místě kladou. Zájmeno já v nejstarších zlomcích venkoncem, v Camb. obyčejně, ano i v jiných rukopisech často čte se ve formě jáz, a formy té v celém textu bez dalšího na- značování důsledně šetřeno. Vstavky, které se nalezají v rukopisech druhé recensí, všude se položily pod čáru. Jednaloť se především o to, aby text prostě a přesně vystaven byl podle prvotní osnovy, a to se nemohlo státi jinak než úplným vyloučením všech pozdějších přílepkův. Pod čáru ovšem též se odmísily předělávky třetí recense. Co do různočtení, nebylo možné položiti všecky odchylky, které se v rukopisech naskytají. Toť by se jediné dalo provesti vytištěním všech textů s veškerým jich obsahem. Při výběru pra- vidlem bylo, aby vše, co vzhledem k dějepisu obecnému, k dějepisu mravův a obyčejův, k dějepisu jazyka jakoukoli má důležitost, sestaveno bylo úplně; odchylky, jen v pořádku slov se zakládající anebo jinak malicherné, pustily se mimo sebe. Omýlení písařská zmíněna tehdá, když pro kritiku textu nějak jsou významná. Kde se klade citát s naznačením několika rukopisův, tu věděti sluší, že doslovně přejat byl z rukopisu na prvním místě uvedeného, s kterým se rukopisy ostatní, neřku-li z cela, jistě ve všem podstatném shodují. Že Ješínovu textu a podaným od něho různočtením přiznána táž váha jako starým ruko- pisům, toho jistě nikdo za zlé míti nebude. Představujeť nám Ješín sedm rukopisův a zlomkův, z kterých nyní již ani jednoho před rukama nemáme (str. XXIV). T

Strana XXVIII
XXVIII ÚVOD. Mezi citáty položeny jsou i výňatky anebo náznaky z německého překladu podle vydání Petzova, jehož mezi dlouhotrvalým tiskem k tomu jediné bylo lze užiti. Učiněno tak hlavně proto, aby se názornou měrou dolíčila shoda překladu toho s druhou recensí českou. Od vydání Hankových se text tuto podaný zvláště v jedné věci odlišuje. Hanka, jak už na str. XVIII podotčeno, toho byl domnění, že nesouměrnost veršův příčinu svou má v „přepisovatelských příměscích“, i měl za to, že třeba text „očistiti“ a tím „v nejdávnější čtení navrátiti“. Tímto do- mněním jsa veden, na dohad upravil jednotlivé verše, vynechav, co se mu kde zdálo býti nepod- statného, ačkoli ani tímto okrajováním veršův nedovedl toho, aby v nich byl jednostejný počet sla- bik. Text Hankův tudíž není prvotní osnova, nébrž libovolná konstrukce vydavatelova, která, ne- hledíc k svrchované nekritičnosti, jmenovitě se stanoviska dějepiseckého podstatné do sebe má vady a nedověcnosti. Nyní již nikoho bohdá nebude, kdo by postup takový schvalovati, natož zastá- vati chtěl. Bez rozpaku za jediné pravidlo uznati se musí, aby se text otiskl tak, jak se nachází v rukopisech první recense, beze všeho libovolného vymítání slov a urovnávání veršův, i aby se to učinilo týmž spůsobem, jakého před Hankou vším právem šetřili i Ješín i Procházka. Pakli se někde přece změna nějaká učiní, nechať se nejen odůvodní, ale i co domysl vydavatelův určitě označí. V rozdělení hlav pevně následováno příkladu Ješínova. Rukopisy v té příčině velice od sebe se různí a žádnému z nich nelze přiznati nějakou v tom přednost. I jest slušné, aby aspoň v této jedné věci zásluha Ješínova beze všeho zkracování byla uznána a zachována. Německé texty oba podal sem věrně tak, jak se čtou v rukopisech. Samo sebou se rozumí, že sem právo k nějakému jinému upravování již z té příčiny osobiti sobě nemohl, poněvadž naši němečtí zpytatelé teprv nyní počínají zřetel obraceti k otázce, jakového spůsobu řeč písemná Němcův, v Čechách zdomácnělých, byla za XIV i XV věku. Skoumání tomu nejlépe se ovšem poslouží, když se písemnosti německé, v Čechách za oněch dob zpořízené, beze všeho rozumování tak uveřejní, jak se čtou v rukopisech. Kde nicméně očité chyby mnou opraveny, tam všude stalo se to buď v hranatých závorkách [] anebo doložením čtení rukopisného v poznámce. I vychází tedy rýmovaná kronika se vší přípravou, která k všestrannému jí posouzení vi- děla se býti nutná. Doufám, že milovníci staré češtiny i starých dějin českých s potěšením se nyní pokochají v knize, která po tolikera století v národu českém tak velice byla vážena. V níť poprvé starý Čech přehledně mluví o dějinách praotcův svých ne jazykem nějakým cizím, nébrž jazykem mateřským, jakým mluvívali sami těch dějův působci a původci. A bohdá že nyní zmizí i před- sudek dávno zakořeněný, a přes to přese vše lichý, že by totiž skladatel kroniky rýmované byl prost všelikého nadání básnického a že by dílo jeho od prostomluvy nelišilo se ničím jiným leda rýmem. V PRAZE, v lednu 1878. Josef Jireček.

Strana 1
RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. DI TUTSCH KRONIK VON BEHEMLANT.

Strana 2

Strana 3
POČÍNÁ SK KRONIKA ČESKÁ. L Mnozí povčstí hledajú, vtom múdťč i dvornč činie, ale že své zemč netbajú, (ež) v to sč nikte nechce otdati, proto sč sám v to drbiu uvázati. tiem svój rod sprostenstvím vinie. a Neb by sč do nich které cti nadieli, své by země knihy jměli; z nich by svój rod veš poznali, odkud jsú přišli, vzvěděli. Jáz téch knih dávno hledaju, 10 by sé v to nékto müdrf uvázal, všě české skutky v jedno svázat. A donid sem toho prvé nezbádal, Po 8 9—10 10—12 a vezdy toho Zádajw, dotad sem toho žádat, divně i múdře J. múdře i dobřč S. Z. prospéxenstvím Z. Nebo eZ by V. od nich Z. zemé skutky V. v svej zemi by S. rod vešken věděli V. viděli S. z nichž by zvěděli veš svoj rod, neb odkud jesť přišet jich plod. Z. a co-li sú zlého trpěli a kterak sú sě bíti směli. P. F, Jáz těch knih vezdy hledaji, a toho vždy žádaji S. a toho velmi žádají, aby sě někto uvázat můúdrý, jenž by vše ukázat II. Ale včz, Ze-£ üsilno jesť tuto kroniku psáti, že-ť drbiu z rozličných jednu shledati. 20 Neb to za jisté povčdč, že-ť nikdéž cété kroniky nevédé; neb-ť jejie vši písaři ne velmi sú snažni byli, pro to sú jie mnoho opustili, rozličné české skutky, 21 jich veselie i jich smutky Z. 14 donidž V. doniž Z. J. neshledat J. 23 15—16 že sč nechce niktož na to otdati, i musit sem së v to uväzati. S. ač sě jiný v to nechce otdati, já sám v to chei se uvázati, Z. 24—25 16 musím V. J. Ff. v tu dirbu Camb. 18 proto-f chci rozličných hledati V. Ce. žeť věcí (z) rozličných knih těž- 24 ko shledati S. musím V. J. Z. dirbu Camb. 25 o Po 18 A chci-f všechny české skutky spolu sepsati, 25—26 abyšte je mohli lépe pamatovati. 4. jedno o svém kraju, à jiného mâto mluviece, jiného mnoho opustiece, a někde velmi krátiece, a tiem pravý sled tratiece. neb jic písaři ne velmi jsú známi byli S. jedno o svém kraji pravicce, a o jiném nic netbajice. If. Z. o jiném málo mysliece S. jedno o svém kraji^mluvíce, a jiného mnoho opúštějíce, někde velmi krátíce, a tím pravý sled tratíce J. a mnoho rozličného opustiece V. v Camb., S. a V. vypuštěn. někde velmi ukracujíce, ticm právě sled traticce, tak obak pravdu pravicec Z. 1* 

Strana 4
4 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. III. IV. 45 Rěči prázdné, jelikož mohu, mysliu ukrá- titi, Nalez kroniku u knězě starého v Boleslavi, ta všecky jiné oslaví, ta mi jistě vlastiny boje zpraví, 30 mnoho neznámého vypraví. Proto, budeš-li pražskú neb břevněvskú kro- niku čísti, tiemto sě právě ujisti, že na niej jesť méně postaveno, ale slov viece mluveno. 35 Opatovická ta často blúdí, ač i viece mluví, však tobú slúdí, Vyšehrazská ta mi sě najméně sliúbila, najlepšie na Bolesłavi byla. To račtež všickni věděti, 40 ež té chciu sě podržěti. Ale nalezneš-li kde co jinak, než tuto, mluveno, věz, ež to jesť mú voliú neproměněno, ale, jakž to jesť tam postaveno, takež-t jesť i mnú ustaveno. avšak smysl cělý mysliu položiti, aby sě tiem mohl každý raději učiti, k svému sě jazyku viece snažiti; neb uslyšě múdrý řěč múdrú, múdřejí bude, 50 túžebný tiemto túhy zbude. Jáz tuto sprostně položiu a na to lepšieho prošiu, aby pro našie země čest i pro našich nepřátel lesť 55 opravil mú řěč rýmem krásným a oslavił hlaholem jasným, a mne tiemto nehaněje, řka: „Plete sě v to, a neuměje. Jáz sě v tom sám dobřě znaju, 60 kromě že-t o svém jazycě velmi tbaju. To mě jesť k tomu vzbudilo, i mě k úsiliu připudilo. 27 Nalez (V. Camb.) je 1. os. jedn. sil- ného aoristu. I nalezech J. Nalezl sem Z. Nalez sem kroniku kněze starého u Boleslavi S. 29 Ta mi jistě vlastiny boje vypraví V. F. vlastinné Camb. ta mě jistě vlastnie boje zpraví Ff. P. ta mě v slavných bojích zpraví J. ta mě jistě zvláštnie boje S. ta mi jistě rozličné boje zpraví Z. 31 břevněvskú S. břevňovskú J. bře- vnovskú Ost. 32 tiemto tě právě chci ujistiti S. ale tiem se právě i s hradskú uji- sti Z. 33 že na niej jest jméno postaveno S. 33—34 že jesť v nie viece slov mluveno, ale smysla v nie méně položeno. P. 35 Opatovská V. J. 36 tebú neslúdí S. 37 sblúdila Camb. 40 držeti V. P. S. přidržeti Z. J. 41—42 Ale nalezneš-li jinde jinak, než tuto postaveno tak, mú volí nenie změněno ni co řeči proměněno Z. 41 mnú tuto mluveno P. J. 45 kakož mohu, i mysli ukrátiti S. chci Z. musím ukrátiti J. 46 chci połožiti Z. míním J. 49—50 v Z po 56. neb múdrý, múdrosť slyše, mú- dřejí bude, a tiem v srdci túžebné túhy zbu- 49 uslyše múdrý V. L. Ff. uslyšav Camb. Tu se počíná rkp. L. 51 Jáz ti tuto sprostně položi V. S. já pravdu tuto sprostně Z. 52 múdřejšieho S. 55 zpravil mú řeč Z. Opíliv řeč rýmem krásným S. 56 osłavil hlasem Camb. hlaholem V. L. Z. S. atd. 58 Plete se v to, a neuměje V. J. Plete sě, a neuměje L. Z. S. Plete se, neuměje Camb. 59—60 Já-ť sč v tom dobře znaji, jedno že-ť o svém jazyce tbaji. L. S. Já-ť se v tom ovšem znám, ale že-ť o svém jazyku tbám Z. 60 jedno že-ť o mém jazyku tbaji J. de. Z.

Strana 5
I. POTOPA. ROZDĚLENÍ JAZYKŮV. I Od babylonské věže (Camb.) a o sedmi dcát jazy- ciech (V). Tuto sě praví o potopě první světa a kak sú lidé na połodne se brali a jazykovć se 10 20 25 1 vešček V. vešken svět J. 2 potopů kromě osmi osob pohynu Z. osmi lidí J. 3 tehdy ti, již V. L. S. 4 ote vzchoda stunecného S. 517 vezdy V. vZdy — vezde J. změnili (Z). Když vesken liud pro svú vinu kromé osmi vodü zhynu, ti, jiZto béchu ostali, ot vzchodu stunečného vstali. Ku połedniu vżdy sé brachu, nebo bychu plni strachu, potopy sě vždy bojiece, sami sobě v tom nevěřiece. Když na jednom pole biechu, jemužto Sennar diechu, tu nemüdrü radu vzéchu & právé podobnü k smiechu, fküc: „Postavimy věž sobě, ta bud vz vjSiu aZ do nebě.“ A když tu věže déláchu, tvrdymi cihłami ju skłśdóchu, klí miesto vápna jmójiechu, vsickni jednu ¥é¢ mluviechu. Bohu jich diefo sé nesmili, i jich jazyky tako zmyli, (ez) bratr bratru neurozumé, ale všeliký svú řěč jmě. Tu svého dieta próstachu, a druh ot druha sě brachu. Každý těch sobě vlast ustavi, ot téch sé vznéchu rozliéní nravi. 13 kfküc L. J. Z. 10 20 25 30 35 40 8 by živi ostali, tu nemniece J. C. by tu mohli ostati, pfed potopi, I. Di tutsch kronik von Behem lant wirt zcu rim li wol bekant. Do eteswen durch ere missetad alle lute virdurbin drad bis an acht von der sinflut, darnach den si quam zcu gut, dy do bliben also lange. Gen der sunen vffgange diselbin do irstunden, si gingen al, sy kunden, all wege czu mitten tage in forchte vnd in groszer clage; dy sinflut forchtin sy zcu phleg, si gleubtin in selbir kein weg. Do si waren vff dem*) acker, der do waz gnant sennar, da namen sy einen rad, gar tumben mit der tad. Si sprachen wedir sich also vil vnweislichin so: „Bowe wyr vns einen torm, der an den humel mag geruren.* Du se den torm erbeitin, mit harten cziegeln") si en bereitin, leym sy an daz kalkis stad hattin, si alle ouch ein sprach hatten. Do missevil ir erbed god, daz er*) schir in einen spod ir czvngen do virwandelt, domidde er si handelt, als im gar wolsam czim, daz brudir brudir nicht virnam, vnd ein yklicher iczund nor sin czungin allein virstund. Ir arbeit missevil abir got er schied sie von einandir drot mit iamer vnd ouch clage alle halt vff einem tage. Ein icklicher derselbin helt ezu hant im ein gegen(t) erwelt, vnd von demselbin komen manigirley sie czu nomen. 16 stláchu V. J. S. 19 jich řeč V. neslibi Z. L. nemniece P. F. 21 že bratr L. Z. nerozumieše S. Z. 10 Seymar L. Samar V. Senaar Z. 22 ale každý.. . mluvieße S. ale kaZdy svü řeč umě V. 14 ta bude vysoka aZ do nebe L. 24 pryč sě brachu V. L. S. preé Z. 26 zjidechu S. *) MS. uff keinem, A. uff dem. — P) MS. negeln, A. cziegeln. — °) MS. ir, A. er. 

Strana 6
30 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Ti sobě osobichu země, jakž i dnes jmá každá své jmě. Mezi jinými Srbové, tu kdezto bydlie Hiékové, podle mořě se usadichu, až do Říma sě vzplodichu. II O počátcč našeho jazyka v Čechách (Camb.). O po- čáteč jazyka českého (V). O počátcě Čechóv (S). Odkuvad sú Čechové pošli, tuto se praví (Z). = 10 V srbském jazyku jest země jiežto Charvaty jest jmě. V tej zemi bieše lech, jemužto jmě bieše Čech. Ten mużobojstva se doćini, pro nóż svi zemiu provini. Ten Cech jmójiese bratróv šesť, pro nóż jmójiese moc i česť, a ot nich mnoho čeledi, juž jedné noci Čech osledi. I vybra sé se vším z země, jiejź diechu Charvaty jmé. I bra sě lesem do lesa, dědky své na pleciú nesa. A když dľúho lesem jide, k velikému hvozdu příde. Tu sč stešte čeledi jeho. Vecě Čech: „Ach běda jesť skutka mého, 10 20 Dy*) eigintin in darnaeh dy lant, der nam noch aller ist bekant. Dy Windin by den andirn, da nun dy Criehin wandirn, dy sich saczten by das mer, vnd furn gein Rom mid erme her gar wyde vber hert vnd wol nu gemert. II. Von den sibin brudirn, di daz lant woltin furdirn. Czu Winden ist ein gegent, di ist Grauacia geuent. Do wont ein man, der hiz Tscheche"), von dem ich hirnach spreche. Einen mort hat er begangin, darvmb er^) nahe was gefaugin, davon er alezu hant da virlos sin lant. Der Tschech hatte ses brudir, von den er had gwald vnd ere, auch gesindes vil von in. Er vant sy all mit sinem sin by enandir in einer nacht. Darvmb gink er vmbdacht mid in allen vs dem land Grauacia alleue hand. Do worden sy wandern vs einem wald in den andirn, vnd ir kinder mit vnfugin sy vff irn achsyln trugin. Da si in weldin, als ich sage, gegangen warn manichem tage, dannoch quamen sy mid clage, do ein groszer wald lag. Sin gesinde gink czu hand gar ein muede groz an. Do sprach Tsech: „We vnd we mir! Was han ich getan so schir, 29 Slovéné jen v rkp. Ff. a v Cambrid- geském ; sic jinde viude Srbové: mezi jinými Srbové V. S. Z. mezi nimi Srbo- vé J. L. Syrové (sic) C. atd. 30 odtud, kdež bydlie Rëkové J. Hë- 2 Charvatci V. Ce. Chrvaty S. Char- vaty Ost. 3 muž lech Z. 4 jméno bieše Z. jmě dějiechu J. 5 ten se vraždy dočini Z. kové L. tu, kdež bydleji Řěkové Z. 5—6 dočinie, provinie J. bydlicehu Hřechové S. Řekové Camb. tu kdežto biechu Hřekové V. Cc. 32 rozplodichu Z. L. 1 W sybrskem Camb. 10 już Camb. jeż Ost. oslediti — shromáZditi, sezvati. 5151. OCIbBAUTH investigare. 11 se vším Camb. V. se všemi Z. J. ze všie země S. 12 jiejZ bieXe Charvatiei jmó V. jiež biese Cliarvaty jmé L.S. J. Z. Char- vatci Ce. 14 Všecky známé rukopisy kladou diet- ky. Důvody, proč čísti třoba dědky, vyloženy v Č. Č. M. 1861 str. 358. 16 k velikému hoři S. J* k velikému hvozdu dojide I. piijide Z. k ve- likým horám F. 17 steště L. Z. stešče J. S. Stešte je 3. os. jedn. silnóho aoristu. ^) MS. Dy, A. vnd. —") Dvakrit: 1. Do wont ein man der hijs tschech, 2. jako v textu. — ©) MS. ir, A. er. 

Strana 7
II. ČECH. OSAZENÍ ZEMĚ. že pro mě jste v tejto núzi 20 a jsi pro mé vasi domové husti luzi. I vecé Čech k svému sboru: „Podejděm pod tuto horu, dětem. skotu odpočinem, a snad sě tu s túhú minem.“ 25 Za jutra u pravé zořě by Čech sám sedm na tej hořě, S nieZ vSiucku zemiw ohleda, & dále jim jíti neda, Fka: ,Jmámy zem/u po svej vóli, 30 — budü nem z té plni stoli, zvéfi, ptákóv, ryb, véel dosti, ot nepřátel tvrdá dosti.* Jako by sć dnes na púšči stalo, kdež by jim nic nepfékázalo. 35 Sté hory na zem ziéchu, proto tej hořě Říp prévzdéchu. Prvé chleba nejmějiechu, maso a ryby jediechu. Prvé léto Yaz vzkopachu, 40 a druhć léto rádlem zorachu. 30 40 z Si 60 das ir als durch mich siet in noten vnd vnstetiget! Vnsir husir mid groszer clag sint dicke weld vnd vinstir tag.“ Hor von den Reifin"), wi er den nom wold begrifin. Cschech zcu sinem geverte sprach: „Kom wir vndir den perk goch, daz dy wil ruwen vnsir kinder, vns ouch der ruwe nimant hinder!“ Des morgens in der erstin morginrot Tschech gink selb subin") drot vff den berk, er vbirsach alles land vnd sprach. Er wert in mit irdingin, das sy icht furbaz gingen. „Ein lant hab wir vrisch, der essen gwin wir vollen tisch, wild, fogil, visch vnd honiges vil, fur dy vynt stertk an zil.* Als noch wol mocht geschen, das ieh wil virwar*) geren, das sy in der wiltnisze sehen kein hindirnisze. Wan sy von dem berk lugtin, Reiff sy im den namen fugtin. Si hettin brots czu dem erstin nicht, si aszin vleis, visch zcu phlicht. Auch in dem erstin iar vmbgrubin si virwar dy acker mid hauwen. Im ander iar czu powen begunden sy mid dem phlug, davon sy gewonen brots gnuk. 19—20 v P. F. vypuštěny. 30 22 Pójdem S. L. Ff. pójdeme Z. 23 s dětmi a skotem S. odpočineme 32 Z. 24 mineme Z. Po 34 25 Za jitra Camb. zajtra Ost. v pravé zuořě Z. u pravej zoé J. S. u prvej zuořě L. Zoře v staré češtině užívá se i množně. Srov. Nákres ml. sté. 8. 299. 26 sim scdm V. J. sedmy Camb Z. S. L. 35 nám z t6 Camb. Ff. nom sde V. L. nám zde Z. atd. — plny sto- doły J*. ot nepfátel tvrdá dosti Camb. Ff. dosti tvrdosti V. L. Z. S. J. klade P. tyto verše: A země horami obložená, a nad jinými výše położeni. A to po tom móžeš znamenati, že malo řek móž v ni vtickati; neb sé bez máta všecky v zemi rodí a z této do jiných zemí chodí. Ale ž's té hory V. Ale že J. Z. L. ^) MS. greifin, g scticno. — ") A. sybende. — ©) MS. wir war. 36 Rzip V. S. L. Rzyp Camb. J. Z. 37—38 Prvé léto chleba nejmějicehu, jedno maso a ryby jediechu, S. Z. 39—40 druhé léto les vzkopachu, třetie lóto radłem vzorachu. Z. Prvé léto les vzkopachu, druhého léta rádlem vznorachu, L. C. Toho léta les kopachu, druhé léto râdtem orachu. S. lado P. zemi F. Anh J. Laz se ête v Camb. V. Ce. a Ff. Laz = novina, pole posud ncorané. 

Strana 8
8 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Wovon daz lant Behem ist gnant. 45 50 55 Ale že jich starostě Čech diechu, pro-ň zemi Čechy vzděchu. Ti liudie velmi věrní biechu, vše sbožie obecno jmějiechu; komu sě co nedostanieše, u druha jako své jmějieše. Jeden obyčěj zlý jmějiechu, že manželstva nedržiechu. Tehdy i jedna žena mužem jista nebieše, jeden muž žen mnoho jmieše. Právě skotsky přěbýváchu, na však večer nového manželstva hledáchu. Súdcie i jednoho nejmějiechu, nebo sobě nekradiechu. Pakli sě kdy stala která sváda, u stařějšieho budieše rada, aby právo učinili, pravému škody polepšili. Minu let tomu velmi mnoho, 65 70 75 80 85 90 Wan ir elteir, als ich sprech, was geheiszin Tsech, si hijszen durch in czu hand Tsesch mid nomen Bemenland. Czu der selbin czijt warn en getrwe dy lued. Was sy hetten al ein, das was in allin gemein; wen yr 2) einer icht sprach czu dem andirn, ob ers sach, nam er es gar vrolich. Doch spiltin sy gar gruwelich mit einem bosin gebrechin, als ich hirnach wil sprechin: sy behiltin nicht ir e. Das wart en an der sele we, dy wile kein wip sicher was ; ein iclich man vil wibe las, domidde si yrb) e brachin. Des spiltin sy mid lachen, recht vylich“) si lebtin. Elich sy darnach strebtin, wy sy des nachtes tochtin vnd nwe kuntschaf machtin. Keinen richtir sy hettin, wan sy in nicht vnrecht tetin, machtin sy keinen strid. Damit ich niemant triek, alle wege sy darnach trachtin vnd czu dem andir lachtin, wy sy nach rad ein recht begingen, domid disem sold gelingen, wem vnrecht geschen were, es wer einer adir der (andere). Es sint vil iar von dem licht virgangin, als man gicht, das dy lute andirs nicht, den mid der gwanheit, hettin phlicht. 95 60 že sě držě ten liud obyčěje toho. 41—42 v Z chybí. 43 věrní sobě L. Z. přěvěrní J. V. 45—47 v L. položen pozdějším přípiskem. 46 vezmieše S. Z. J. 48 manželstva pravého Z. 49 paní L. S. J. 51 Právě skotsky bydliechu, pře- býváchu Camb. 52 na každý večer L. S. C. V. Cc. P. vždy manželstva nového hledá- chu Z. ptáchu S. 53 súdcie žádného Z. súduov J2. sudieho Cc. 54 neškodiechu L. 55 váda L. 56 u staršieho S. J. Z. budieše V. J. L. S. była Camb. bieše Z. 57 aby pravdu učinili S. Po 58 klade J v závorkách: Tehdy všě země i jedné závory nejmějieše, nebo zloděje v nic nebieše. Týž přídavek má L, ale po- zdějším přípiskem: Tehdy všicka země závory ne- jmějieše, neb zlodějóv v nie nebieše. Rovněž tak C. Sic jinak v žá- dném rkp. veršův těch není. 60 že se držíchu ten lid J. že sě ten lid držieše Z. “) b) MS. er, A. yr. — ) MS. wichlich, B. vylich.

Strana 9
III. KROK. III. Ot Libušina otcě múdrého (Camb.). O Libusinu otci müdrém (V). O Krokovi, jenž byť v zemi muž (S). O Krokovi a o Libusi, dcefi jeho (Z). c 10 20 Když tomu. mnohý minu rok, vsta v zemi muž, jemuž diechu Krok. Ten zemiu vsiucku sudiese a mudrosti jie ucieSe. Potom Krok jide do navi tři múdré dcery ostavi, Kaziu, Tetku a Liubusiu, o tretiej mluviti musu; Kazé sédiese na Kazíné, a Tetka na Tetiné, Liubusé prorokyni biese à vsiucku zemiu sûdiese. Sta sé, Ze o meziu dva sé svadista, a sobě dobřě přibista. Liubušě je sě jú súditi, a vinného musi smútiti. Vinný je sě Liubušě haněti, řka: „Nechciu tebe za súdciu jmieti; neb žena lépe umie jehlů šíti než v súdě muže súditi. Auvech, to mě velmi trudí, že našiu zemiu žena súdí.“ LIBUŠE. 9 20 30 II. Von der Lubussin mit irn hubischin spruchin. Es was noch vil iaren in dem lande ein man gebaren, der was genant Krok. Der selb mid sinem lok czu richtin was das lant bereit, er larte dy lude wisheit. Do der Krok hen was geleit vnd dem lebin widderseit, nach im ly er in dem lant dry tochter weiz bekant; Kassa, Tecta, Lubussiam der dry iuncfrowen namen. Kazza in dem dorff Kazzin saz, Tecta in dem dorf Thethin was. Lubussi was ein wissagin, dy richt das lant mid irn sinn. Hy sprich ich von der dritten. Zwen wart Lubussi richtin, dy vmb ein druschouwel kregtin vnd sich uebil an enandir slugin. Lubuschy mid irem fuge sy czu richtin begunde. Den schuldigen czu der stunde betrubt si gar sere. Der schuldig mid vnere wart Lubussam scheltin. Er sprach: „Ich nicht inkeltin deines gerichts wil. Das wip, des ich nicht hil, kan pas mit der nalden nen, wan dy man richtin in dem gericht. Darczu sint dy wieb*) ein wicht.* Derselb abir sprach: „We mer vnd ymer ach! Mich betrubt das fur vol, 1 Když mnohý minu rok Ost. 2 jemuž jméno Krok Z. jemužto jmě Krok L. S. 4 a můdrosti ji učieše Z. L. a múdrosti lidi učieše S. 3—4 ten počč všie zemč súditi, a htúpý lid múdrosti učiti C. J*. 5—6 Potom Krok umřět bieše, a tfi dcery po sobi midrć ostavił bieše Z. 5 Darnoch reyt Crock gen Merhern Hfm. 7 Kazm V. Kaziu Ce. Kazu Camb. Kazi J. Kasu S. Kaii L. Tetku, *) MS. wy, A. wieb. Kaczi a Libuši Z. Brela, Therba, Libussa Hfm. 8 o těch třech mtuviti muši J. 9 Kazye Camb. V. J. S. Kaza J?. Kaëë sedieëe na Kaëiné L. Kačč seděla na Kačínč Z. 10 ale Tetka Z. a Tetka pak S. 11 prorokyně Z. J. 12 Tímto veršem počíná se první zlo- mek hradecký. ta viicku Camb. L. S. ta viechnu Z. ta všecku zemi po otci súdieše J. 13 že o zemi sč dva svadišta S. 15 je sč jú Camb. je së ji V. L. je sé jich S. Z. a vinného drbi smütiti Camb. C. a vinného velmi mütiti Z. chtieáe smiütiti V. 19 neb ženě stlušie lépe kaši vařiti F. 21 Ach, kako to mě vehni rudi Camb. Auvech, kako mě to velmi rudí 1 o V. S. Z. Avech, vece, kako mě to velmi rudi L. Auvech, kako më to velmi vztrudi J. 2 Ze nás Zena muZé südi Camb. to t) 2 

Strana 10
das ein wip richtin sol Sei(t) er, vnd alle frawen begunt czu scheldin czu der stunt, des ich nicht wil meldin, noch sin ouch ingeldin. vnd dem tummen sine wort, sy antword im nichts nicht; vmb dy tad des mannes gicht gemeineclich si doch oüz gebot. Vnd do si guamen alle drot, des landes mutir hortin, dy von den scheltwortin Du daz dy lantlute czu der stunde keinerley betrachtung do, wir laszen es nicht mid eim har.“ Si sprachin vff der sted: „Der mensch had es gered, daz recht czu gerichte treib. Wer weln is nit lengir sparen, nach einem herren wiln wir varn. Eines biete") wir von der, wo reteste vns zcu nemen einen furstin vns gesemen Wen vnz") nirgin ist bekant hy mid vns, der vns fug 10 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. I všech paní je sě haněti, . s . 2. also lang vnsir lant; jehož jáz nechciu mluviti. 40 — des wir sin geschant.“ 25 Liubu&e, to usly&evsi, nemüdrému pfehovévsi, nic jemu neotpovédé, 45 Du das Lubussi hort ale valný snem zapovědě. dy also cluge Když sě na snem všickni snidú, still do virtruge, 30 a přěd Liubušiu přijidú, 50 tehdy ta všie země máti je sé hanby Zalovati. Zeméné, to uslysevsé, 55 klagin begunde. svej hospodě sć nasmievść, erhortin vil vngern, 35 jako z praka sć zpodjemić, als si geworfin weren vs einer slingin. rady i jedné nevzemšě, 60 — Darubir sy begingin kfikû väickni jedniem hlasem: si schrien also: re s: Wijs das virwar, „Nevypłatimy to jedniem vłasem! „o ; Pravdu-t jest młuvił cłovśk taky; 65 40 nebo-f jest muz vila vsaky, wan ein icklich man jenž sě k ród ženú súdí arm ist al czu hant, jenZ se kto pred ženů sudí, den du fur ein wip jehoż k tomu nüzé neptipudí. 10 Juž ti déle nechcem hověti, chcem mužě za hospodu jmieti. worsage vns schir, 45 Jednoho-ť na tobě prosímy: 15 pověz nám věstbami svými, vnd ouch vnsir land? z které nám radíš země knězě vzieti? Nebo v svej nemóžem podobného jmieti.“ 80 vnd vns ouch czu heren tug.“ 23 I jechu sč všicny paní haniti Camb. 26 nemúdřě mu V. 28 valný tu snem zapovědě Camb. 30 valně přídů P. 29—30 snědů — přijedů Camb. sjedů Z. F. sendá S. P. 31 tehdy té (tee) všie země máti Camb. L. 32 je své hanby Camb. je sč své L. S. Z. J. 35 z patra Camb. V. Z. J. 35 jako spora se utrhše L. Srov. německé „vs einer slingin“, 37 křiknů L. S. Z. 38 nevypłatimy toho Camb. J. S. Z. nevypłatili bychme toho Z. 39 Pravdu-£ mluvi Camb. 40 nebo-tě vila muž všaký Camb. V. L. S. jest blázen člověk všaký Z. 41 je&to-t sé pféd Zenü südi Camb. ktery sé pfed Zenü sádi Z. 42 nüzé nepudi L.S. a'no ho k tomu Z. 43 Juž déle nechcem meškati Camb. *) MS. bowt, A. biete. — ") MS. Wen is, A. Wen vnz. 46 wiesbami Hr. véstbami Camb. L. vektbami S. Z. věščbami J. 47 z kteréž nám země radíš knězč vzieti Camb. z které nem V. kněze učiniti J. 48 nebof v své zemi nemóZem podob- ného jmieti V. L. neb v svcj atd. Camb. neb v své hodného nemuožem sobě micti Z. nebo v svej zemi rovného nemó- žeme jmieti J. 

Strana 11
IV. SOUD O MEZE. POHANĚNÍ LIBUŠE. O Libušinu proročství (Cam. V). O Libusinu ot- povédéní (S). Tuto se pravi o Libusi, kak jest svými věštbami ukázala Přemysta (Z). T'dy Liubusé otpovédé, řkúc: „To-t vám beze Isti povédé, jakož koli ste mě uhanili, kdež ste mě tak potupili. 5 Zlý člověk to musí býti, kterýž pro své dobré dá obci złym użiti. Obec jesť“) každého ohrada; kdoż ju tupi, minuła-t jej rada. Ztraté obec, neufaj do hrada; 10 bez obcé dobude tebe vselikd sváda. Ale jáz vám své škody nedám zlým užiti, chciu vám beze Isti raditi. Radčjší byste mohli mój súd trpéti, než sč drbíte za kněz silného muzé jmieti. 15 Lehéeje-t tepe dievéie ruka: ot mužské rány bývá veliká muka. Tu mně tehdy uvěříte, když svého knézé za železným stotcem je- dúc uzříte. Bude-li nad vámi ciwzozemec vlásti, 20 nemoci bude dľúho váš jazyk trvati. 1 Tehdy jim V. Z. L. J. S. Jim Libuše Camb. 2 To-t vem V. 3 Kak koli ste Camb. jakoZ kolivék ste V. kak ste mé kolivék ulanéli Z. J. kakoZ kolivék ste mé uhanéli L. kterakz kolivék ste mé pohanili S. 4 kdyż ste Camb. Ost. 13 Radějše L. S. J. 5 zlý člověk tu drbí býti Camb. 14 než chcete za knčzč atd. V. chtět by to býti V. zlým toho užiti Camb. Z. pro své zlé J?. *) potud sahá první zlomek hradecký. o ~ *) MS. er, B. ir. — ®) MS. bekant, A. geschant. o 20 30 9 ztratě obci Camb. obec Ost. 10 bez obcč pohyne všeliká sváda bez obcě dobude tebe všeliká svá- da V. L. Z. F. bez obce bude všeliká sváda S. 18 bez obce to bude veliká sváda J. 7—11 v P jsou vypuštěny. než musíte kněze silného muže mieti L. 11 IV. Do antwort Lubussi: „Das sag ich vch alhi, wy er gegen mir habt bekant vnd mich groblich geschant. Ein bozer mensch sol der sin, der ubil tud der gemein durch sines bostin willin halt offen adir stillin. Dy beschrinung ist gemeine beide groz vnd kleine. Vnd wer dy virluset, den rad er virkuset. Verleuses tu der gemain pfligt, so getraw der vestin nicht; wan an dy gemeintschaft groszer krig komit czu craft. Ir sult nichtes nit engelldin, ich rats vch an scheldin. Ir sult liden min gericht, liebir habin mit mir pflicht, dan daz halt ir einen starken furstin schir haben must czu richter, der vch richtit nach siner ger. Rinklich slecht ein vrawlich hant, mannes slahen tud bekant dike vnd oft grosze pein. Das wirt an vch wol schin; ir wert mir erst glouben, wen ir*) ewern furstin schowen wert, wen er ezzen wirt halt als ein rechtir hirt ab einem ysirn tisch; doch wirt er des libes vrisch. Vnde wert ewer her von vremden lant, so wirt vwir czung geschant") vnd wirt ser geminnert vnd allewege gehindert. 14 nežli silného muže za kněze (kněz J.) mieti Z. J. Camb. 15 16 17 Lehéé-£ V. ot mužské ruky IL. S. Tu mné tepruv Z. S. L. za Żeleznym stołem jedice uzříte L. S. za železným stołem uzfite J. když svého kněze uzříte za železným stolem sediece a před vámi objedujíce Z. 19 ale bude-li vámi cizozemec vlásti než musíte za kněz atd. S. Z. za knéze Ff. F. P. vay jazyk dhiho triti V. 2* 

Strana 12
12 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Túha-ť jest každého mezi ciuzími, a smutný utěší sě mezi známými. Každý kraluje přieteli svými, i jeden múdrý neraď se s ciuzími. 25 Pojme k sobě liud jazyka svého, bude-ť vždy hledati vašeho zlého, a na váš liud bude hledati viny a svým rozdělí vaše dědiny. Češte své, ač i krastavo, so nedaj v své ciuzozemciu, česká hlavo. Tomu-ť vy učí ženská hlava, kde jeden jazyk, tu jeho sláva. 40 45 50 55 Virdroszen ist es iclechim by vnkunden gedichin: doch der trurig vndirstundin wirt getrost von sinen frunden. By den sinen yklicher herst vnd wirt ir richer. Ez ret niemand vff fromd geborn, er nimpt dy em czugehorn vnd suchet wuir2) bostis allewege vnd vndir vch dy schuld czu pflege; er wirt teiln gar herb denb) sinen ewer erb. Halt wuer houbt kennet, ob is prascha") si genennet. Lazet nicht by wuern fromdes houbt, da wuer er wirt mit beraubt. Wo ir en zuchetd), da ist er, god gebe vch ewers herczin ger!“ O Libušinu koni, ježto Přěmysla přinesl (V), ježto Přěmyslovi (sic, Camb.). Wi herczog Premizl vf der vart mit dem roz funden wart. Opěť Liubušě povědě: „Nebo-ť jáz to dobřě vědě, jemuž býti vašiú hospodú. Jdětež, čstnější, po mého konie vodu, kamož-ť jedno on poteče. A komuž-ti on přiteče, toho na ten kóň vsadiece, 40 veďtež ji sěm, sě nesvářiece. 35 60 65 Lubussi darnach czu in also sprach: „Ich weis iczund wol, wer vnsir her sin sol. Reit nach minem ros iczund vnd wo es hen allein kumpt, czu wem es sich fuget, vff das ros denselbin pugit. Wen er*) darvff geseszin ist, so kriget nicht dyselbin vrist, bringet en her czu derselbin stund! 21 mezi smutnými cizími Camb. 22 mezi svými J. utěšen bude mezi známými Ff. s svými známými Z. 23 každý kraluje (s) přátely svými L. Z. každý panuje přátely svými S. mezi přátely svými Ff. 24 a i jeden múdrý neradí sě s cizími V. L. Z. J. Tímto veršem v Z nastává mezera až po hl. V. 24. 25 Pojměj sobě Camb. Pojme(-ť) k sobě V. L. S. J. 26 našeho zlého J2. 27 na vašem lidu bude hledati viny L. na vás bude hledati viny S. na náš lid bude atd. Ja. 28 naše dědiny J2. Po 28 Naplní zemi lidmi cizími i bude váleti na ny s nimi Ja. 29—30 Čěšíc (cziesicz) své, i krastavo, nedaj v sě cizozemci, česká hla- vo L. Ctěte své i královstvo nedaj v sě atd. S. Čestě své, i krastavo nedaj v se atd. J. P. Češ své, i chrastavo C. Češte své, ač i chrastavo Ff. 32 tu jesť sláva J. tu jeho oslava S. 31—32 v Camb. veršův těch není, jakož i původce německého verš. pře- kladu jich před sebou neměl; Ost. všickni i Hfm. je četli. Po 32 Spieše sě had na ledu shřeje, nežli Čechu dobře Němec zpřeje Cсс. 34 Již-t jáz (já) to V. L. J. S. 35 komu býti V. L. S. J. 36 po mého koně vódciu Camb. po mého koně vodu V. S. J. po mého koně sledu L. podle mého koně vodu J2. 37 Jamž-t jedno on poteče V. Kam-ť S. Kamž-ť J. 38 A k komuž-ť jedno L. A k komu-ť on J. 40 veďtež jim (sic m. ji) Camb. ved- tež jej V. S. J. veďtež ho L. sě nevadiece S. 5) MS. wuir. A. ewer. — b) MS. mit, B. den. —) Omylem snad z českého krastavo (prašivo?). — ") MS. zuchet, A. suchet. — e) MS. her.

Strana 13
V. POSLÁNÍ O PŘEMYSLA A NALEZENÍ JEHO. 13 Budete-li sě svářiti. po tisiuc let bude-6 zemi škoditi.“ Léubusé sé na své véstby vzpusti, kóń osedłany bez uzdy pusti. V. Od Premystovcho nalezenie kn&[zE] (Camb.). O nalezení prvého oráče (V). Páni po koniu pojedu, az Bieliny réky dojedü. Podle té řéky kóň poteče, na jednu úlehl přiteče, 5 na niejž oráše muž veliký, obinuv své nohy łyky. K tomu mužiu kóň přiskočiv, i sta u něho sě vztočiv. Stojieše jako jat v uzdici, 10 pro to tej vsi vzdéchu Stadici. Pani na chlapé vzvédéchu jeho jmé, Ze j'mu Pfémyst diechu. Poééchu sé druh k druhu smieti i chtiechu jej inhed vzieti. 15 A jakož sé jeho dotku, Prémyst vdruzi v zemiu otku, řka: „Žel mi jest, že ste tak rano přišli! By ste byli teprv ot Liubuść vyśli, bycht mohł tuto ülehl vzorati, 70 10 20 25 30 Wirt von vch ein krig kunt, is wirt dem lande virwar schaden vbir tusent. iar.“ Lubussi hiez das ros mit ir worsagunge kos, an czom gesatelt his si ez gein. V. Dy heren nach im reitin vnd vncz czu der Belin, dem waszer, si do komen hin. Da daz ros also vry lif doselbt bey, czum iungistin do es quam vf daz new*) velt by nam. Do gink ackirn doran gar in groszer man, der sin fuoz do czu stunden mit past had gebundin. Das roz den man anblikt vnd sich czu siner sittin schicht. Es stund, als es mit dem angel swerlich wer gevangin. Des sag ich der dijs, man®) nant daz dorf Stadis. Dy heren vorschtin zcu hant, daz er was Premisl*) gnant. Einer sach den andirn an, si woldin en genomin han. Als schir si in rurtin an, do stack her alzu an ein ruotin in dy ert, domit man dy esil pert?), vnd sprach: ,Mir ist leid, das ich nu von hinnen scheid, das ir also fru sit herkomen. Hett ir euch allir erst genomen von der Lubussi vff den weg, daz ich mid ackirn plek het das new velt gar vmbvangin: so wirt niman ni gelangin < v udici V. L.J. P.uudiceS. Sr. ném. 41 Budetc-li sé vaditi S. 1—2 pojedechu — dojedechu L. Pakli s& budete P. F. 42 po tisice letech If. to po tisíci let bude všiej zemi L. J. 4 43 sve viessby L. věštby S. veščby J. 6 44 kuoii otsedlavÉi bez sedla pusti S. Alias: osedłavii bez uzdy pusti 8 s. JI. 7—8 1 Lidé P. pójdń — dojdu S. zu dem Wasser genant Bele Hfm. až i na jednu úlehli přiteče L. až na jednu úlehl i přiteče S. J. obvinuv P. vljky Ff.J. vlipové lyky F. lyky, alias &korné S. i sta u ného, s$ vzbotiv L.S. J. ktomu muži kóň přiskočiv, i sta, u ného s& vzboliv vz vysta V. mit dem angel. v uzdici Camb. Ff. 10 Stadice S. 11 Zemené P. F. na chlapu Ff. 12 Zejemujmé Prémyst diechu V. L.J. Że jemu Prfemysł déjiechu S. 14 v ty časy vzieti S. 15 dotknú IL. S. 16 vstrči V. L. P. C. Cc. S. 17—18 přijeli — vyjeli L. *) MS. nev. —*) MS. mant. — ©) MS. Premils. — *) MS. enpert, A. esil pert. 

Strana 14
14 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 20 viec bylo by nelzě oráčiu chleba kupovati. Ale že ste uchvátili, a mně v roli přěkazili, móž to každý slyšěti rád, bude v zemi žizn, a často hlad." 25 Posáh Přěmysl k lýčeniej kabeli, vyně sýr a řešetný pecen velí, počě, na radlici položiv, jiesti, pánóv prosi podle sebe siesti. Páni počechu sě shliedati, 30 a na Liubušinu řeč vzpomínati. Jechu sě jeho tázati, proč by jemu bylo milo na železě sniedati? Přěmysl tak jim otpovědě: „Jakž vám Liubušě pověděla, též vám povědě. 35 Když ste o dievcě nerodili tbáti, bude vy mój rod železnú metlú kázati. Ot vzkvetlé otky Přěmyslo (sic, Camb.). O kmenu otky Přemyslovy (V). A když tu Přěmysl sniedáše, jeden pán na otku hlédáše, 40 45 50 55 60 65 vnd furbas wer dem*) pauman nicht notdorf daran ; vil drot do gewesin, wan er sust wol wer genesin vor des hungers not; er dorfte nicht kouffin das prod. Sint ir habt ge-ilet her vnd mich gehindirt ser, dorvmb hoert, alt vnd iung, nu wirt oft tewervng, do wirt gemutsam in dem lant.“ Przemisl graif mid der hant in sin taschin, dy was pestin, er nam ein cleines keselin, vnd ein roekkins prot, er as fur des hungers not. Das ezzin legt er vff dy schar, des phluges ysin virwar. Premizl do dy heren bat, das sy seszin an der stat. Du dochtin dy heren dort an der Lubussin wort. Si warn en vragin, do wart er en sagin, worym er ab dem ysin ezze vnd dar czu tische sezze. Premisl sait den heren: „Als wueb) Lubussi sagte dort verren, das selb, sint ir mich vregit, sage ich vch. Es ist gewagit, sint ir einer iungfrowen nicht sten woldit czu gericht, so wirt vch manige stund min gepurd kestigund mit einer ysnern gertin. Dy red dy heren merktin. Do Przemisl frustuk(t), einer vff dy rutin lugt, 35 70 20 vicc by bylo oráči chleba netřeba kupovati L. v Čechách oráči V. 23 každý nerad J. 24 zyzen Camb. V. zyezeň L. ziezen Ff. žizn P. ziezn F. —V staré češtině žizn (gen. žiznu) znamená úrodu, hojnost. Srov. v písni „Hospodine pomiluj ny“: žizn a mír v zemi. — Častý hlad Ff. druhdy hlad F. Veršem 24 končí se mezera v Z. 25 k lýčenej kabeli V. L. k lýčené S. k lýčení kabeli Z. 26 režný pecen veliký Z. L. C. 32 proč jemu milo jesť sniedati chléb, a'n na železném stole? režený J. Prvotně snad bylo ržený (roekkin prot = roggen- kterak k tomu jesť jeho vuole? Z. 34 Jak vám Libuše řekla, též i jáz vám brod). povědě V. Cc. J. L. (po- zdějším přípiskem). Libušinu vám (vem P.) řeč povědě P. F. Jáz vám Camb. 35 nechtěli S. Z. P. F. 36 bude vás Camb. bude vy V. J. ká- rati Ff. 37 A když Přěmysl V. J. 38 nejeden z pánóv Z. vzhlédáše J. 28 pánóv prosi V. L. J. S. prosieše Z. poče prositi Camb. 27—28 káza jim podle sebe siesti, i položiv chléb na radlici, poče jiesti. P. F. 29 páni počechu na sě shlédati Z. páni sě jechu zhlédati J. 31 I počechu jeho tázati L. Z. *) MS. werdin, A. wer dem. — ) MS. wue, B. euch.

Strana 15
VI. PROROCTVÍ PŘEMYSLOVO. 15 že otka vypusti z sebe pěť pramenóv 40 a z nich prokvete pěť ořěchóv. Ctyřie uschú po małej chvíli, pátý by živ, ten sě všěm smíli. 75 wan dy rude het funf zweig vff der stet aus ir do geschozzin. Do worn vs ir gegoszin funf nuzz, der doch czu hant vier wurdin dur bekant, dy funfte bleib an ir gruene. VI. O Přěmyslově zvoleniu (Camb.). O Přěmyslově volení (V). VI. Když sobě ten div ukázachu, na Přěmyslu potázachu, které by bylo znamenie té suché otky vzektvěnie. Jim tak Přěmysl otpovědě, řka: „To jáz vám všě povědě. Otka suchá jesť znamenie mého chłapieho urozenie. Ale že-ť jesť brzo vzkvetla 10 jakž vem Liubušě byla řekla mój rod z chlapieho pořáda dojde králového řáda; pětiú pramenóv bude kvísti. To budú na knizě čísti, 15 (ež) ze mne bude kněžstvo patero, 5 5 10 15 20 25 Do sich das zeichin schone vnd schin in do bewist an des Premisl list, ervorschin sy darnach die zeichin, dy er ouge sach, waz daz also sei, das dy dort 5) ezweig brechtin recht noch vleizz bluendez loub vnd reiz. Premisl antwurt do, ) er sprach zcu in also: „Das sag ich veh iczvnd. Dy durr gert zeu der stund vnd an dirr vrist ein wares zeichin ist miner paurischin*) gepurd. Sint sy abir dort halt als schir gepluet, als veh dy vil gut Lubussi had gewizzagt, ob ez uch halt nicht behagt, min kint wirt schon gelart von einer paurischin art in einem koniklichem sal. Das funft czweig vbir al wirt schon pluent. Daz war ouch menig stund an dem buche gelesin, das vs mer vnd minen wesin funf herezoginn geborn wern; 30 39 že otka vypusti V. S. L. vypustila Camb. uzře z-uotky vyjíti Z. 40 a z nich pokvetú V. pokvětú L. a z nich prokvite S. a z těch prokvite Z. a z nich prokvítá J. 41 čtyřie ořešie uschli L. čtyře prameny usnuchu (sic) Z. čtyřie usnuchu (sic) S. čtyřie uschnů J. 42 všem sě smíli V. L. J. v tom sě nesmíli S. pátý pramen v ničemž sě nesmíli Z. 1 pokázachu L. 2 na Přěmysla V. na Přemyslu otázachu L. S. tehdy Přemysla otázachu Z. 4 vzektvenie Ff. P. J. vzekvetenie V. zkvetenie L. S. rozkvetenie Z. 6 řka: „Já to dobře vědě S. 7 chłapského S. chłapilého Z. Tak i ve verši 11 a 23. 11 pořáda V. L. pořádu S. Z. poroda Camb. Ff. úřada C. 12 královského J. řádu S. 13 Pěti prameny budu kvísti V. bude L. J. S. Z. budu Camb. 14 to budú na kniežata čísti S. Z. to sě bude na knihách čísti L. na knihách J. na kněží P. na kniezě F. 15 že ze mne bude kniežat patero S. *) MS. dort, B. dorren. — b) MS. Premsil. V. 9—10 nad textem rukou A. —°) MS. banirhern, B. paurischin.

Strana 16
16 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. páté vzektve velmi krásně a vypustí svój plod jasně. Ač ti sě jím kdy podejde, 20 všakož časa toho dojde, 35 40 abir vier mid irem stern gent schir vndir, nor der funfte besundirn bluent wirt schon. Des gepurd mid einer kron wirt loblichin scheinen, vnd ob ir in keiner stund in widermut gevellet. Es wirt also gemeldit, das daz einykil mid dem swert seini anherren rechunt wirt, das er seinen vynden5) czu der stund das ewich we wirt sprechunt. ale brzo zhyne čtvero; že vnuk pomstí svého děda; i jeho vrahóm napokon bude běda!" Wi herczog Przemizlu nam czu der e Lubussam. Řka to, vsta z chlapieho sboru, jede do Liubušina dvoru. 45 Prsemizlu was gach, er stund vff darnach vs der buer menige. Man hette sin getruwet wenige. (Nadpisu není.) Jakž brzo Liubušě doje, Liubušě jej za muž pojě. Přěmysla páni velikými dary ctichu, knězem jeho učinichu. Přěmysl bieše múdré mysli, on s Liubušiú všě právo zemské zamysli. Tehdy Liubušě povědě: „Jáz ti jedno miesto vědě, to bude slovútno po světu, 10 jako slunce v svém osvietu. 5 5 10 VII. In der Lubussi hof er b) gink, dy in do schon inphing. Dy heren ertin en groblich, si machtin en czu einem furstin loblich. Wie Prag allir erst wart irdacht vnd ir nam zeu kreftin bracht. Prsemisle) was gar wys, er irdachte vil lise mit sampt der Lubussin. Vil gutes mit irn spruchin alle recht si irfunden. Lubussi sprach czu einer stunden: „Ich weis ein stad, dy schon wirt vbir alles lant geczirt, si wirt erber gar vnd lautmar an alle var. VII. 17 vzkvetne Camb. zkvetne S. Ff. vzektve V. zektve L. vykvetne F. vzejde Z. 18 a pustí V. 18—19 Páté stane ve své moci, svietě jako měsiec v noci C. J2. 19 Ač jemu co kdy otejde S. ač sě jemu kdy podejde V. L. Z. J. 21 Narážka na Jana Parricidu, an po matce byl vnuk Přemysla Otakara II. (hl. CI.) 22 vraha jeho učini biedna F. na pokoji běda Camb. na pokoj J. napokom (což pozdější oprav- ce přeměnil v potom) L. napo- sledy V. napotom Ff. i potom J2. na věky Z. Prvotně nepo- chybně stálo napokon. Srov.: „Bude i napokon súdě“ (Výb. I. 179). 24 i jide L. S. i jede V. J. 23—24 sbora — dvora P. 1 jakžkoli S. dojede Camb. doje Ost. 2 ta-t Libušě L. 3 Přemysla .... udařichu L. ctili S. 3—4 Přemysla páni kniežetem učinichu a jeho tu velmi darovachu Z. 4 a knieže V. kniežetem ... učinili S. 6 vše právo zamysli V. on s Libuší zemi práva zamysli Z. 9 na světě L. 10 v své osvětě L. 2) MS. vigenden, A. vynden. — ) MS. ir, A. er. — ) MS. Prsemils.

Strana 17
VII. ZALOŽENÍ PRAHY. 17 15 Pomněte všickni slova mého! Vyndeta dvě olivě zlatiej z něho, Václav bude jmě olivě prvej, a Vojtěch olivě druhej. Tě ot pokolenie mého vendeta až do královstvie nebeského. Tě to město oslavíta, a juž pohřebená všiu zemiu obráníta. O Praze založení (Z). Stavte město, to vem kážiu, 20 tu kdežto jáz vám ukážiu: u Vltavy pod Petřínem, kdež tesař činí práh s svým synem. Pro práh městu vzdějte Praha. Toho města bude veliká dráha. 25 Neb jako kniežata i králové, liudie silní jako lvové, proti prahu klanějú hlavu, aby ju jměli zdravu: takež proti Prazě, městu mému; 20 25 30 35 40 45 50 Gedenkt mines wortis alle, daz es vch wol gevalle! Recht als dy sunne wirt der stad wunne. Vs ir werdin gen schoner olpaum czwen, dy guldin werdin gnant hy vnd in obirn lant, rich an gnadin wol bekant, dy in von himel wirt gesant. Woyzlav mid sinem nom wirt der erste olpaum. Der andir olpaum wirt mit Alprecht dem nom geczirt. Dy olpaum werdin so geczirt vnd ouch wol polyert. Dy olpaum werdin so gnant vnd mid gnadin wol bekant. Dy von minem geslecht werdin in dy humel bestet, ouch dy stad irluchtit vnd daz lant beschermit. Dy stad bowet mid fliez do, wo ich euch weiz, iensit der Multave, do der zimermane machet an der stund nur holt mit seim sun vndir dem Petrech ein drisschowel glich. Durch das drisschowel do do wart dy stad gnant Prog. By der stat wirt bekant ein stark stroz durch daz lant. Als furstin, konig, stark man, wan si das droschowel sen an, das houbt neigen*) sy ezu hand, das in kein pruk werd bekant: also, als ich sage, gegen der stad ezu Prage, ouch gein dem lande, dem wirt lob vnde ere bekant. 15 55 30 neb bude česť i chvála jemu.“ 12 dvě olivě z pramene mého V. olivě zlatě(é) Ff. J. C. dvě olivě z něho Z. dvě olivě zlatej S. vzejdeta-ť dvě olivě z něho L. 16 vzejdeta L. vzendeta S. J. 17 osvětíta V. L. P. F. J. S. 18 pohřěbána jsúc V. svú zemi J2. 18 a jsúc mrtva všicku zemi opravíta L. Po 30 klade L přípiskem, krom textu 19 to vám razi Z. položeným, tyto verše: 22 ciesař Camb. Zemené, měštěné budú sě dvojiti, 23 vzděchu Camb. Z. Ff. vzdějte S. J. spolu jim nelze bude býti. vzděte V. A střiebro třikrát valem sejde 24 silná dráha V. L. S. J. Ff.—Srov. „sil- a třikrát také vzejde: ná cesta“ v stč. rozprávkách, odkudž potom, kdež budú kopati, tu jeho budú dosti jmievati. naše „silnice“. Č. Č. M. 1862, str. 364. *) MS. mogin, A. neigen. 3

Strana 18
18 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. VIII. VIII. O válcč, ježto dievky s mužmi jmiechu (Camb. Ff). O válcě dievčiej (V). O Vlastě a o dievkách (Z). Darnach endet vil ebin Lubussi do ir lebin. Des begrub man sy in dem dorff Lybiczi. Skončě svój život Liubušě, pohřěbú ju ve vsi, jiež diechu Liubicě. Von der Lubussi iungfrowen vnd der Vlastam solt ir schowen. Po niej jejie knieně válku počěchu a právě podobnú k smiechu; 5 neb tomu za právo chtiechu, aby takež dievka zemiú vládla, a mužie sě držěli rádla. Chtiece své řěči užiti, jechu sě hradu staviti. 10 Dievky hradu Děvín vzděchu a Vlastu za knieniu vzěchu. Ta po všiej zemi k dievkám posla posly, řkúc: „Podbímy pod sě ty bradaté kozly. Neb sě tehdy po pohansku jmiechu, 15 mužie dlúhé brady nosiechu. 10 15 20 25 30 Lubussin iuncfrowen tichtin, wy sy ein vrloge trichtin gar geleich allin spot, wan si es vor got czu recht habin woltin, das sy czu beschermen soltin vmer mer Beheim lant, vnd dy man al czu hant soltin mid dem phluk ackirn en gnuk. Si woltin nucz mid gabin von irn wortin habin. En burg*) bowen si begundin, dy Dyvin czu den stundin dyselbin iungfrowen mit namen lizen schawen. Si namen czu der furstinn Vlastam vff er cleinen gwin. Dyselb ubir alles lant czu den iuncfrowen botin sant. Si sprach: „Vndirtenik wir vns den purn schir vndy partatin5) bock! Wan si mid irem lock hettin heidnisze sittin, dy si nicht virmitin. Dy man trugen*) berte, du in nimant werte. 5 1 Pak skončě Ost. 2 pohřbú P. pohřěbú Ost. Libušě Camb. V. Cc. Libiše Ff. Také L prvotně měl „Libušě“, leč čtení to později vytře- ním několika písmen opraveno v „Li- bice“. Libicě Z. S. C. P. J. 3 knieně V. Z. L. J. kněžně (knyeznye) Camb., kteréžto psaní patrně nedo- patřením povstalo z „knyenye“. Kně- žny Ff. S. dievky P. F. J2. — boj (boyg) Camb. válku Ost. Ale i před- loze, z níž Camb. přepisován, prvotně čteno „válku“, jelikož ve verši 4 položeno „podobnú“. Po 5 některé rukopisy mají ještě verš: i na to všeckny tiehnicchu J. 6 a jakož prvé Libuši, též Vlastu ctiechu, a aby takéž ona zemí vládla Z. jako Libušě zemí vladla S. 8 řeči dolíčiti Z. 9 hradu činiti J. stavěti Ff. L. P. Z. 10 Děvín dievky hradu vzděchu L. 11 za knicni V. J. L. kněžnu Camb. Ff. S. jmiechu Camb. Ff. vzě- chu Ost. 10—12 Když dievky hrad postavichu, Děvín jemu jmě vzděchu. Vlastu za knicni vzvolichu, a ve všem jí povolichu. Z. 12 Ta po svej zemi posla posly Camb. po všiej Ff. S. V. L. J. Ta po vší zemi k dievkam potoči své posly Z. 14 pohansky V. 2) MS. brukin, A. burg. — b) MS. partatin, B. barthechten. — ) B. lange berte.

Strana 19
35 Když nad nimi svítězímy, co chtiece z nich učinímy.“ 20 Pro tu fčč mnoho sé dievek k Vlasté obra, ,, na šesť set jich sé do Dévína dobra. Jako holubi letiec z svých kotcóv, takež sě dievky brachu od svých otcóv. 15 Když bieše mužóm to brániti, 25 každému svú dceru bíti: dvorno jim to bieše viděti 50 i jechu sě tomu smieti, że dievka okroćmo na konżu jezdieše, druhá po niej prázdný kóń vodieśse. 30 Muzie z smiecha nemúdrého dojidń smutka velikého ; mohüc to złć slovem uhasiti, . styk A zat "]y i dachu velikému ztému býti. 9 Snad sá byli nepomnéli, 35 że midii si za pfisłovie jmeli, řkúc: „Kto chce v domu skody zbyti, 55 ten nedaj jiskré uhlem býti; neb uhel často ohněm bývá, proněž bohatý sbožie zbývá.“ 70 16 Která jest v nich moc. Z. Jako holubi letie z svých kotcóv, která-ť V. L. ktorak J. takež dievky brachu sč od ocóv; 17 zapiji-t sč vždy na každú noc jdiechu beze všeho strachu, Camb. Ff. F. sméle na Dévin s& vzébrachiu Z. zpijeji- sé L. J. Z. S. 94 bieXe otcóm J?, to brániti Camb. 21 dobra V. L. sebra Camb. If. co Ff. toho V. L. J. přibra J. 5. bra P. , 25 A otci svú dceru P. F. svü dcer- 22 Jako hołubi letiechu z kotcóv . I ku Z. S. Jako hołubi, kdyżto letie z kot- 26 divno V. dvorno jim to by Z cóv S. J. 28 sedicke V. L. S. jedieše Z. 20—93 Pro tu Fc mnolo se obra 29 a druhá po (za) ní prázdný koň vc- VIII. SMRT LIBUSE. Vecé Vlasta: ,Která leżi na nich moc? Zpíjejú-ť sč na každú noc. VLASTINY SNAHY. 19 Wlasta sprach darnach: »Vff dy man si vns gach! Ez lit an keiner macht, si werdin trunkin alle nacht. Wen wir in angesigin, sy muzin vns vnderligin.* Durch dy wort iungfrowen vil komen, dy sich do czu Vlastam nomen gen ses hundirt czu Dybin. Als vs ir*) venstirlin dy toubin, si do vlugin, dy do dy man betrugin. Sy virlizin do er holdin, do dy man das wern soldin, vnd iklicher mit slahin: in schant") sin tochtir vahin. Das was czu sehin wundirlich vnd einin spote gar glich, das dy iuncfrowen manlich daz ros retin vngewonlich, vnde ein andir nach ir ein ledig ros leite schir. Dy man von vnwisheit komen in grozze trurikeit, dy das vbil mit wortin geng ©) in allen ortin wol geleschin mochtin, des sy leidir nicht gedochtin, das sy vbirnhant gewunnen. Dy wisin sprachin vndirstundin: „Wer den schadin nicht wil doln, der laz dy funkin nicht eine koln werdin in dem haus; wan der kol von einer graus wirt oft czu einer flammen, davon sinen namen der rich schir virluset, durvmb man in virkust.* dievek, a na Dévin sé bra; na šesť set jich biechu, jenž s hlukem na Děvín jdicehu. diee Ff. J. L. S. a druhý po niej prázdný vedicše V. 34 36 38 39 go - a druhý prázdný podle sebe vodicše Z. dojidechu V. dojdń Z. Ff. J. smutka i hofé Z. 2 Molúc to lehee slovem uhasiti S. mohúc to zlé slovcem staviti L. If. mohńce to jedniem słovem staviti Z. Slovem „welikeme“ (sic) se počíná druhý zlomek hradecký. i dachu (velikómu) złómnu vzhóru jiti Camb. V. L. J. S. Ff. nevěděli P. F. zapomněli S. v zemi S. z uhle často oheň bývá Z. pro-ňž J. S. L. Z. Ff. Camb. *) MS. ir, B. eim. — ") M8. In schant, A. hin sante. — ©) MS. geng in allen orlin, A. gegen in in allen ortin. * 

Strana 20
20 40 Tak mużie, mohúc stovem obrániti, i dachu z mála vojsku bti. RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Knéz Pfémysl chtiese to brániti, páni fóchu: ućiniti.* Vecé Pfémysl: ,Vidéch ve sné dievku krev toëiûcé 45 & po všiej zemi jako vzteklú běhajúcě. Pro ten sen boju sé zemé zlého.* Páni na smiech obrátichu sen knézé IX Od Vłastiny mudrć rady (Camb.). O radć Vłasty svćho. 75 „Pokus'my, ¢so-f mohi 80 So glichir wiz machtig man habin so torlich getan, si wertin nicht der flamen. Ein her si lizen samen, das si den iuncfrowen dort halt nur mit einem wort hettin wol irwert vnd sich davor irnert. Herczog Przemizl, als er sold, widersten den iungfrowen woli. Herczog Przemisl wolt den iuncfrowen wern, als er®) solt. „Das si sich icht samptin, wart wir mit vnsirn amptin," sprachin do dy herin, „wy sy sich weln werin.* 85 Er antwurt in vil schon: „Ich han ein iuncfrowin gesen vndir dank in dem slafe, dy plud trank vnd dy ab vnd vf 90 dureh das lant lauf als ein vnsinnigey. Das wirt in der worheit nev. Von des tromes wegin furchte ich einen bosin segin.* 95 Dy heren hettin in der not móudrć (Ff). O Vlastinć midrej vadé (V). Tuto dievky přátelóm na žiwot odpověděli (Z). Když dievky ot otcóv sě brachu, 3 na Dévín sé vzébrachu, 40 Takcż J. 40—41 TakeZ muZé, mohüc obrániti a jednicm slovem to staviti, dachu býti vojsku z máta, pro něž sě tato škoda stala. Z. 42 chtieše toho Camb. V. Ff. 43 řechu Camb. řkúc: Pokusimy V. řečechu L. řkú S. řečechu : Po- vizme J. co muoZ do nich byti J?. Yküc: Cliceme zvádéti, co mohů proti nám učiniti Z. 44 Viděch ... dievky V. lepcíce S. 45 v svej zemi Camb. jako vzteklé V. S. a jako vztekłi po svété teküce C. ^) MS. ir, А. er. 46 47 44—47 Po v.2 irs herrin trom vor ein spot. IX. Vnd do dy iuncfrowen komen vnd von den vetirin sich nomen vft dy burk Dybin, in ern tummen. sin bojie sé mnoho ztého L. v zemi S. J. zemi Ff. Camb. knieZete svého Camb. If. knézeV. L. sen jeho P. F. řeč jeho S. Tehdy kněz pánóm tak vece: »Vidéch ve snách béhajíce po vie zemi dievku v ztosti, jiež i žádný nemoht zbósti; proto bojím sé v zemi zlého.* Pini v smiech obrátichu sen je- ho. Z. Kdyždicvky otcě obrachu Camb. na Děvín hrad L. čtou se v J*. a Ccc. (Dudík, Miihr. Geschichtsquell. str. 414) tyto verše, kteréž v textu svém nalezl i původce německého překladu prózou: Jechu sě k válce chystati a jezditi obykati. By był kto chtół co dvorného vidéti, było by jemu do Divina tehdy jeti; uzřět by był panny krisné burdujice a koně prohánějíce. Některé střielicchu k cíli, druhé honie sé na koniech, krátiece chvíli. Neb zrcadla pryč metachu a oděnie kupovachu. Mužic to vidiechu, by to dievky pro hru Ciniły, mniechu. 

Strana 21
IX. UPRAVENÍ dci otciu na život otpovědě, sestra bratru to povědě: 5 „Już jaz nejsem nićse tobě, każdy jmój póciu o sobě.“ Pak sobě sliúbichu vieru. Vłasta jim da v pitiu smieru, aby své tlustosti zbyly, 10 érstvy a müdry k tomu byty. Potom je na tré rozdéli a úřady je podéli. Pak můúdřějším hrad poruči a v radě je vsdy seděti uči, 15 řkúc: „Ktož-ť rád sedí v radě, ten ostojí v každej svádě.“ Kráším káza sě líčiti a chytrej řěči sě učiti, řkúc: „Tímto mužóm poleku, 20 kdeżto mociń nedoteku.* Tretim kdza s łućiśti jezditi, a mużie jako psy biti. X. O proém dievéiem plené (Camb. Ff. V). Kdyz sé dievky svyki, na konich jezditi obyki, VOJSKA DÍVČÍHO. 21 10 15 20 25 30 35 40 dy tochtir intsagit") dem vatir vnd erim brudir drotir. Si intbot in also: „Ich gehor dir nicht mer czu, ein yklich sich selbin besorge vnde sich nach willin karge !* Darnach hultin si ir. Dez gab si en czu trinkin schir, daz do heiszit mirren*), das si dy feistikeit virlurin, recht als ein kern frisch vnd frutik wern. Wi Vlasta an dy ampt schikt dy iungfrowin alle sampt. Vlasta tailt do dy iuncfrowen in dry teil vil schon vnd ir also rampt*). Si beual in dy ampt vnd den wisistin dy vestin czu den vristin. Si larte si alle tage siczen in dem rat mit gutin wiczin. Si sprach an der stad: „Wer gern siczit in dem rad, der gesiet wyt mit siner tad in allem strid.“ Dy schonstin his dy wild sich verbin als ein pild vnd lern kundige wort. Si sprach czu in: „Nu hort, domid ich nu spann dy mausvalle dem manne, wo ich nicht gnuk sterk han, daz wiszit nicht“) nach wan.* Si gebot ouch do geczogin den drittin mit dem bogin, vnd hijs dy man als dy hunt mordin do czu allir stunt. X. Wez dy iungfrowen do bigunden, du si wol ritin kunden. Do dy iungfrowen gewont hettin vif dem ros wol czu reitin, 3 dei otci otpovédé V. 5 Já ničse nejsem tobě V. 8 u pití mieru C. S. L. 9 aby tlustosti V. Z. L. aby tłustoty S. 10 érstvy a müdry byly V. Z. Camb. 13 Múdřčjším hrad V. Z. Camb. L. 14 scdati Z. sedieci zułi Camb. Ff. ^) MS. intsagit, A. entschagte. — 15 Ktoż-ti Camb. 16 ten ostojí každé vádě L. 17 krásnym sé káza Camb. L. S. Ff. 18 a chytřě sč řeči učiti Z. 19 Tiemto mužóm poleku Camb. V. Z. 20 kdež V. 21 s Iučištěm Z. 22 jako psa zabiti Camb. S. Ff. jako psy pořád bíti L. 1 dievky spolu svyků Camb. dobře svykü V. L. S. svyknü Ff. 2 obyknü S. Ff. 21 Tfetim käZiu studiäti jezditi Camb. 1—92 svyknü — obvyknü Z. ampt, A. vampt. — *) MS. nicht, A. mich. b) i. e. míra (mensura), coZ pfekladatel bral za vlastní jméno nápoje. —“) MS. 

Strana 22
22 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 5 jechu sě země pleniti a všě mužě pořád bíti. V div sě dievčie srdcě proměnichu, že proti mužóm jako kámen biechu. I jedna přátel nebránieše, 5 10 si virwustin das lant vnd totin al man czu hant. Dy hercz der iungfrowen must man in wapin schowen, das si mit irem czorn gen den mannen worn hart als dy stein, das von in wol irschein. Er kein beschermit iren frund vnd gwan domid gutin leunt ; halt do selbist dy tochtir furt her vf irn vatir. dci na svého otcě vnadieše. Kněz Přěmysl to da všiej zemi věděti, 10 ale mužie nevědiechu, čso tomu sdieti; neb oděnie nejmějiechu a na jich koních dievky jezdiechu. Však, jakž mohúc, sě mužie sebrachu a přěd Děvín sě brachu, 15 mniec, ž'by dievky měchýřem zahnali, a mniece, žby jich na hradě nedočakaly. Přěmysl nerodě s nimi jíti, řka: „Mój rod nechce toho škodú užiti; neb vědě, že dievčie lsti nemóžete zbýti, 20 a ot nich vám jesť pobitu býti. Žby mě v prvém boju pobily, 15 20 25 30 35 Herczog Premisl tet das dem lande czu wiszin. Ydoch dy man nicht wustin, wy si sich soldin vristin, wan si nicht wafens hettin vnd dy iungfrow(en) stete auf irn roszin rittin, daz si nicht virmitin. Wy dy man doch mochtin, si samptin sich vnd trachtin, daz si ver Dyben komen. Si wontin des by nomen, daz se si irwaickten vnd mid der plasin schrecktin. Sy hoftin mid irn sittin, das sy ir icht intbitin“). Prsemizl wolt dohin nicht ritin mit en, er wart in do sagin: „Min kint des mit schadin gar ser do entkuld. Davon so habt geduld, wan ir von den iungfrown vbirladin siet in groszin grawn. Ir vntrw mogt ir nicht virmiden, si werdin vch virsnyden, vnd von erst bestritin, ouch an vch gesigent witin. Wi dy man mit nomen von erst fur Dybin komen. 40 mój by rod nepřietelie skoro zbili. 5 v divná sě srdce dievky obrátichu L. 10 Ale mužie nevědiechu, co tomu uči- 18 toho škodu jmicti V. Rod mój tiem by musil škodu mieti Z. nili L. v oděnie se dievčie srdce změnichu V. S. P. Rod mój dirbil by toho škodu vzieti 13 Jakž mohúce sě sebrachu Camb. v div sě dievky proměnichu Ff. Camb. však kakžkoli mohúc sě sebrachu L. Rod mój musil by toho škodu vzieti 6 jako kámen tvrdá biechu Z. 14 před Děvín se položichu Camb. Ff. Ff. L. Z. S. jmieti J. a před Děvín přiležechu S. jako kámen tvrdý L. J. bychu Camb. 19 nemóžem Camb. Ff. 7 netbajieše J. 15 mniec, by Camb. zastrašili P. C. J2. 20 od nich vem jesť pobitu býti Camb. Ff. 8 vedieše Camb. Ff. S. L. J. vodieše Z. 16 a mniec, by Camb. nedoždály S. 21 Žby Camb. By mě V. L. Ff. J. Když aby jich na hradě nedočkaly Ff. 10 mužie nevědúc, co tomu sdicti by mě S. Camb. Ff. 17 nerodi Camb. Ff. V. L. S. Z. 22 brzo L. Z. *) MS. intbitin, A. irbitin.

Strana 23
X. VALKA DIVČÍ. 23 ni vám raziu s nimi sě sníti. 25 Mužie jeho rady netbachu, proti jeho vóli přěd Děvín sě brachu. Mužie, když ten hrad uzřěchu, dievkám sě přěvelmi vsmiechu. 45 50 55 Des wil ich mit vch nicht. Ich rade nicht, habt mid en pflicht! Des ratis dy man nicht achtin vnde wider in si trachtin vnde quamen fur Dybin mit irm her vff clein gwin. Darnach vnd dy man Dybin sahin an, sy spotin der iungfrown ser recht nach irs herczin ger. Auf dem Waygist*) gnant do stunden si alle sampt nahe by Wischrade. Allin seln got gnade! Proto s vámi nechciu jíti, Kdežto Bojiště slove, za Vyšehradem stojiechu. 30 Dievky, když je dobřě sezřěchu, všecky sě tu poradivšě, Wy dy iungfrow Wlastab an dem strid ein hercze gab. a u vieře sě utvrdivšě pojidú s Vlastú, nápřěd mocnějšie postavivšě, u prostřěd múdřějšíe. 35 A když na poli stojiechu, a juž bojovati chtiechu, Vlasta na koniu s oščěpem a v turniech stojieše a svému vojsku tak mluvieše: „Ó dievky, šlechetné stvořenie! 60 65 70 75 Do dy iungfrown dy man geseen hattin an mit virdachtim mut, es quam in vor ein wil czu gut, wol bestetigit an dem gloubin. Mit ir dy groztin redin roubin dy wisistin quamen vnd in dy mit sich nomen. Vff dem velde do si stunden, hor, wez si begundin, recht als sy stritin soldin vnde nv czu sammen woldin! Wlasta davon erste was, vff das ros si gewapnit sas. Es ist war vnd nicht ein mer, das si sprach zcu irm her: „O ir edeln iugfrowin, ir sullit vnd mogt schauwin. Vns kan in disin iaren nicht edels widervaren. Vns ist, des mich genugit, nicht edelers zcugefugit. 40 vás na světě šlechetnějšieho ničs nenie! 31 Tímto veršem (chu wseczky sye pora- 37 na konyu k sturmu Camb. v prvních 24 ni vem razin Camb. Ff. ni sě vám razi P. sě bíti S. dywsie) začíná se zlomek olomoucký. Z. S. u prvních J. Ol. v prvých Cc. v předku P. v turnicch Ff. Vlasta na 27—31 Za Vyšchradem na poli stáchu, 32 potvrdivše Camb. V. Ff. Z. J. po- koni s oštěpem stojieše V. sedieše L. tvrdichu L. a na Bojišti dievek čekáchu. Hanka klade „v brniech“, ale jen 33 pojedú Camb. V. L. Ff. J. pójdú S. Když je dievky vše sezřěchu, o tom velmi sě radíchu. z domyslu; slova toho zajisté v žádném 34 ostavivše v prostřed mladšie Z. rkp. nenalezl. Sám dí: Z toho všeho zdá Tu sě dobře uradivše atd. Z. na prostřed múdřejšie S. pro stráž jedú múdřejšie Ol. se, že původní text měl „v brniech“. 27 kdyžto hrad Camb. Ff. když hrad V. L. S. 38 tako V. takto S. 35 A když na koních sediechu 39 Dievky! Camb. Ff. a bojem se sníti chtiechu Z. 28 kdievkám sě tu velmi vsmiechu 40 v světě šlechetnějších nenie Camb. Ff. Camb. Ff. V. L. S. na polyu Camb. napoli Hr. vás v světě šlechetnějšieho nice nenie 29 bogistic Hr. bogyste Camb. před 36 když (a již) sě sníti spolu chtiechu Camb. Ff. Ol. V. S. Vyšehradem Camb. Ff. nad F. Ol. S. a již sě s mužmi sjeti chtiechu L. Až po v. 40 sahá II. zlomek hradecký. 31 poradichu L. S. *) Waygist — Bojiště.

Strana 24
24 60 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Držte sě šlechetenstvie svého, dobývajte sobě słova dobrého. Buď vám mižo úsilie málo pojměti a skrzě to věčný pokoj jmieti. Ač je nynie potepemy vécná chválu i pamét vezmemy. Budem sobé muzé voliti, kdy chtiec, budem je biti. Budem jako amazonské panie. Ту sú porucily muzém oranie, a samy zemiń vládü. Ty sú jměly s ciesafem Cyrem svádu, ty si toho ciesaté ctné pobily, a jemšě jej sú ve krvi utopity, řkúc: „Krve si žádal, krev pí, viec na světě liudí nebí.“ Ty sú sě proti Alexandrovi udatně jměty, a s jinými králi sú sě biti smély. A jmajú toho česť po světě i chválu, pojmóvse u boju próciu małi. Též vám, panny šlechetné, stušie učiniti! 80 85 90 105 110 Ir sult ewer edel tun gelich, gwinnet einen namen rich! Habt liber vor ein vngemach, der nicht sal wern iar noch tach, vnd do wider frid vnd ere eweklich ny vnd vmmer mer. Wan ob wy(r) si obirwinnen, darvm wir ewig dechtinuz gwinnen. Erwel*) wir vns dy man in noetin, wenn wir weln, das wer sy totin. So werde wir als dy minngottinn, den nom wir domid gwinn, dy da richtint selb dy lant. Das wirt vns dovon bekant, dy ouch zcu erbe habin, eren mannen gabin des ackirn nach irs herczin ger, furbas bevolin ymmer mer. Si hattin ouch ein strid do mit keisir Tyto"). den si also vbirgingin, das si do selbist vingin. Dy fenknisze quam im nicht czu gut, daz si trenktin en in sinem blut, Si sprachin czu dem selbin furstin: ,Er woldit*) vnsir blut durstin, nv solt ir plut durstin vnd trenkin; darinne muzt ir versinkin." Si hiltin sich mit irm her kegin koning Alexander, den si kundlich bestritin. Der ander vyl?) si nicht vermitin; gar manicherley konig, den si nicht vndirtenig wurden by irn tagin, si woldin e daz lebin wagin. Darvmb habin si lob vnd er vber dy werlt, vnd in deme krige ein klein vngemach geczelt. Daz czimpt wol vndir edel tugint; wan wo iczund vnsir iugint 42 meue dobrého Camb. L. jmene S. Ff. J. jména Z. stova Ol. 43 málo usilie podjieti Camb. If. 44 věčný pokoj i čest Cambd. V. apotom vécniü pamét i est jmieti Z. 45 potupimy L. potepeme S. ač co nynie potrpime F. 45—46 potepem — vezmem V. Ol. -emy Camb. -eme Ff. 48 kdyZ i chtiece, budem je bíti Camb. a kdy chtiece, budemy V. L. S. 49 amazovské V. L. S. Ol. amazonské J. Z. Ff. Camb. 51 a sami svi zemiń vładń Camb. vládnů V. Z. L. S. Ol. J. Ff. 2 sciesařem Cyrem Camb. Z. L.J.s cie- sařem Čtyrem V. s ciesafóm Ol. S. mit dem Kayser Hfm. e o 53 ty Slechetné sú toho ciesařč pobily Camb. V. ty šlechetné toho ciesaře pobichu L. ty sú jeho ctně pobili P. F. 54 jemšč jej v krvi utopily Camb. V. Z. ve krvi utopichu Z. 55 krev že pí V. krev si žádal ty's, krev pí Camb. krve L. krvi(e) jsi Zádat, krev i pi S. Z. Ff. krve's prolévat, krev pí P. krev svü J. 56 a viec V. S. 58 a s nimi si sé králi bíti sméli Ol. 59 majú toho po světu Can. V. i jmají toho česť i chválu L. i mají toho po věku i chválu S. ewiglichen Hfm. 61 ,sluiie^ v Ol. chybí. ^) MS. erwel, B. irwel. — ") Cf. XXII v. 47. — *) MS. Er woldit, A. Du woldist. — *) MS. wil, A. vyl. 

Strana 25
70 X. VLASTINA K DÍVKAM PROMLUVA. nebo dámy-li sě nynie těmto bradáčom zbíti, 120 „budú šlechetnými pannami chľapi smiech po- bíjeti, à viec ny muZie budá za robotné jmieti. Bí každá jako psa bratra a otcě svého, aby mohla sobě dobyti života pokojného. Lépe by bylo nám ctně zbitu býti, neż tómto chłapóm bradatym na miłost Jiti! Ale bude-li která ot nas bézeti chtieti, 130 věz to, že s námi tovařišstva nikdy nebude jmieti. A moci-li kdy ju budu jmieti, 135 smrti nemoci bude zbyti. A bude-li která jata, jaz jmám dosti Libušina zlata, 140 a to vám za jisto praviu, Ze to vsècko pro vy jednu ztraviu.“ A jakz té féèi brzo présta, tak sé inhed hnuchu s toho miesta. A jakZ na muzé vynikd, 145 25 den bartechtin geburin iczund czu vbirwynden gebin, si werden benemen vnser lebin. Ob si vns lebin lazin so wern si vns vor erdern hazzin. Ein ikliche ern bruder slach, vnd irm vatir als einem hunt nach, daz si ir ein gerut leben gwinnen muoge, vnde furbas czu lebin tuge. Pezer ist vns erlich irslagin, wan nach gnad dy pawern vragin.“ Wi Wlasta bedrowt dy iungfrowen, daz er keine solte vlihin. „Wirt wuer kein von vns vlihin, di sol wizzen, daz si zcu dem tot zcin. Ieh wil daz ouch vor vol, das si mit vns nicht geselleschaff habin sol. Ob ich mich mag ymmer mit in geslan, si muz den tot entphan. Wirt abir wuir keine gevangin, ich hab en sairch wyt vnd lang des geldis Lubussi vol geleit. Ich weiz ez fur dy womeit, ich wil dorch ewuir einer willin daz golt allez virspilin.* Als schir si daz wort geendit het, do irhubin si sich von der stet. Wi sich dy iungfrowen «n dem strit liszin schowen. Als schir dy iungfrowen kegin mannen warn vsgegangin, 62 pohanéti J. pobiti Z. L. J?. S. Bí každá otce bratra jako psa 72 nelze jí bude živu býti L. C. 63 budú šlechetnými pannami chta- pi bradatí atd. Camb. Ff. budú šlechetným pannám hlavu zbíjeti S. smiech ploditi L. die rültzpawern Hfm. 64 a věčně budú Z. věčně nás F. 63—64 budú chlapi vlásti námi, jakožkoli chtiece sami, smiech námi pobíjejíce, tepice ny i łajice Z. 65 Bí každá bratra nebo (i) otce svého Camb. V. Z. bratra jako psa i otce Ff. 65—66 By každá zabila otce jako psa svého, aby sobě dobyla přiebytka po- kojného L. C. J*. 67—68 69 69—70 71—72 71 ztého, aby mohla dobyti sobě života pokojného S. Lépe-t jesf ctné zbitu byti, nežli těmto bradáčóm na milost jíti Z. den rültzen zw gnaden Hfm. nem czstnye Camb. která z vás L. Bude-li otnás která běžeti chtieti, včz to, že-ť nebude s námi to- varystva mieti Camb. Ff. a moci-li budem kdy s niu byti, smrti jiej nelz& bude zbyti. Camb. Ff. a moci-li kdy budu sé s ní sníti, smrti nebude moci ujíti S. a moci-li budu kdy s ni býti V. J. L. Z. smrti jiej nelze ujíti J. 73 Pakli bude kterd jatan Camb. L. Ff. bude-li z vás která jata V. 74 jáz mám sklep plný Libušina zlata Camb. V. Ff. Z. sklep pln Lib. zlata L. za plný sklep Libušina mám zlata J. já mám dosti střiebra i ztata S. 76 Żeto v86 pro vyjednu(Fy.)zvAżiuCamb. pro vás jednu V. L. J. pro vás Ol. Ze to jednú pro vás všecko zváži S. 77 jakž té feti pfésta Ol. 78 ihned sé hnuchu s toho miesta Camb. Ff. tak sé hnuchu s toho miesta L. 79 A jakž-t (když) na mużś vyniki Camb. Ff. jak na né V. vynicechu L. a jakž náhle na nč vyniknú Z. 4 

Strana 26
26 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 80 tak vśćcky płavecky kfiki. Obsuchu mużć dievéie strély, Vłasta mużć ośććpem rozdóli. Dřieve, než svých opěť dohna, sedm lepších oščěpem prohna. Hajtmanice (Z). 85 Młada, Hodka a Svatava, Klimka, Vracka a Častava tu podle svć knienć vżdy biechu, a dobrodrużsky s6 ovśćm jmójiechu. Mużóm do smiechu nebieśse, 90 na tri sta mużóv już leżieśe. A by tu bliz les nebył, i jeden by z mużóv nezbył. Na Vlastu sé i jeden nevrótił: nerad bych jiej był skopka rozvratil. XI. O mužském ostrabeniu (-ni. Ff) a o Vyšehradě (Camb.). O mužském ostrabení a o Vyšehradu (V). Tuto dicoky mużć pobiły, a mużie sobě smolníkóv dobyli (Z). Po pot 1étu muzie sé ostrabichu, smolníkóv i koní sobé dobychu; však dievek bojem podstüpiti nesméjiechu, ale blíz jich hrad postaviti chtiechu. 150 160 si schrien czu hant in grimme mit einer heidnisze stimme. Dy geschos der iungfrowin wernt vns virhowin. Wlasta teilte dy man mit dem sper. E daz si widir kom czu dem her, si durchstach mid grim mit dem sper der bestin subin"). Mlada, Hodka, Swathawa, Wradka, Radka, Czastava der edeln iuncfrowin nomen, dy irr furstin wol in notin zomen; si hildin sich kundlich zcu mal den strit ubir al. Den mannen waz iezvnd nit not, daz si lachtin vnd trebiu irn spot. Nahe dryhundirt iezund lagin von den iungfrowin al irslagin. Vnd wer ez nicht by einem walde gewesin, kein man do wer genesin. Vndir Wlastam wart keiner vom tot irnert; ich het ir do vngern den trank vmbkert. XI. Wi dy man fluchtig wurden vnd Wisrad zcw dem erstin erpurden.") Nach einem halbin iar komen dy man czu in selbir gar, yopin mit beche si gewunnen vnd ros vf iren fromen. Ydoch daz sy sich forchtin gar ser czu komen kegin der iungfrowin her. Abir nahe by in woltin si buwen ein burk gein den iuncfrowin. 80 pohansky J. ptavecky, in marg. 85—86 Hotka und Swatrena, Watkra, 93 nevráti Camb. panensky Jf. plavecky, alias Radka und Czastawa Hfm. 94 nerad bych jicj skopka přčvrátit pohansky S. jedním hlasem P. 87 podle své kněžny vezdy biechu Camb. Ff. plavecky Ost. (t. j. spüsobem Camb. L. S. Ff. nerad by jiej skopa s pivem pfévrá- Plavcü & Poloveüv). 88 dobrodruZsky vždy Ciniechu tit V. plavecky kficechu L. Camb. Ff. nerad by jí škopa piva rozvrátit Z. 79—80 vynikni — k¥ikni S. P. I. Z. a dobrodruZsky sé jmájiechu L. nerad bych jí byl škopku s pivem » 81 osuchu V. L. J. Z. dévecské V. 89 do smiecha Camb. Ff. S. nerad by Je škopka vody Pvrétit £ s < .. Le as nerad by jie byt škopka převrátit J. 83 než svých zasé dohna S. L. 90 na tři sta mužóv zbitých L. S. nerad bych skopka rozvrátit Ol. než svjchViasta dohna Camb. Ff. 91 a by blíz les nebyt V. 1 O (po) puot lété OL. S. J. Z. 84 najlepších V. J aby tutak bliz les nebył Camb. Ff. ^ Ostrabiti sá — zotaviti se. 85 Hoda V. Cc. a Castava Z. les blizko nebył S. 2 smolnÿch kabátóv I. bez „sobě“ 86 Radka také, i Castava Camb. FY. 92 i jeden z mužóv živ by nebyl Camb. L. Vrata, Radka a Svatava Z. Camb. Ff. Vers ten v Ol. chybí. Vradka, Radka a Castava L. S. ijedenbybytmuZsmrtinezbytL.S. 3 utkati nesmicelu O. Z. S. J. Vracka, Radka a Castava V. J. nehody nezbył F. 4 hrad učinichu V. ustaviti Z. *) MS. subin, B. süjbin. — ") B. erpurten. 

Strana 27
10 20 30 5 XI. VYSTAVĚNÍ VYŠEHRADU. Dievky je dvakrát otpudichu, až však takto je přětstichu. 10 Mużie Istii préd Leubiciu padi. Tehdy dievky, vzemść radu, podjemść sě z svého sboru, jedú bránit svého dvoru. Muzie sity sé bojiece, v Liubici lahü, sé tajiece. V tu dobu Pfëmyst s svû radû připraviv, což stušie k hradu, jedné noci vzvede dfévem hrad, jemuž vzděchu Vyšehrad. S toho válechu let pěť, a'ž mužóm by úzek svět. Neb dievky mužóv na hradě nejmiechu, proto sě zrády nebojiechu ; 15 20 ale dievky na Vyšehradu biechu. Když mužie kam jeti chtiechu, dievky dievkäm pronesiechu ; tak na césté dievky mużć ztepi 30 echu. Také k ženám jdiese Vłastin list, pro-ñZ nebiese sobi i jeden muž jist. Neb veliká túha v zemi bieše, z jednoho slova žena mužě tepi Tehdy mnoho mužóv nalezachu zbodených noži. Proto v noci stáju jmievachu často v hustém háju, aby dievčie liuti zbyli a životóv neztratili. rozpudichu V. zapudichu J. eše. na łożi 40 16 jemuž jmě vzděchu S. 27 Dy iungfrowen machtin si fluchtig zewir, vnd daz si sy betrugin schir. Dy man besazin vrilich Libiez den hof vngetrwlich. Do namen die iungfrowen rad, si beschermitin den hof mid ir tad. Si vorchtin dy sterk der man, si virpurgin sich czu Lybiez vnd quomen nicht von dan. Die wil Przemizl mit sinem rat tichte, waz not waz czu einer purk czu richte. Eins nachtes irhubin se eine bork von holeze, der gabin sie Wischrad den nomen stolcz. Da von vilugtin si funf iar, den man waz dy werlt czu eng vir war. Dy iunefrowin hattin nit man vnder in, davon sie nicht forchtin der virretniz gwin: sunder zcu Wischrad die iuncfrowin worn. Wan dy man woldin irgin varn, dy iungfrowen kuntin ez den iungfrown. Si wolden an deme wegen dy man mit morden schawen, wan ouch der Vlastam brief ezu ern vrawn allin rif, daz durch keinen man was des sorgin lebin an. Da waz iamer in der werlt, vmb en wort das wip irn man virczelt. Vil man wordin fundin au den slafbettin, dy ir wip irmordit hettin. Darvmb dy man dez nachtiz ir lebin einem dikin wald czu haldin gebin, daz si der iungfrowin vntrw bewartin, vnd ir lebin lengir spartin. 28 zabje&e V. L. Ff. zabijiee Z. S. J. 6 aż je takto prełńdichu Z. 7 pféd Libušiu Camb. prčd Libuši V. Ol. Ff. F. pt&d Libici L. Z. J. S. P. F. paddu (sic) Z. padnů S. P. F. Ff. 9 vzpodjemše V. pojemše své S. po- jemše sč Z. S. 10 jdû brâniti Z. 11 muëské sity V. L. Ol. Z. F. P. muž- ské zrâdy S. bojieše Camb. (omylem). 12 V Libuši lehů Camb. V Libuši lahú V. V Libuši lesu sč J. V Libi8i lehná Ff. lehń v Libici P. L. u Libice lehů S. u Libice lehnú Z. u Libuść Ol. 13 vzem radu J. 14 pripravi, co slu&ie J. piipravichu L. S. 15 vzdviZechu L. vzvedů S. zvede Z. dřevěný hrad Ol. V. L. S. Z. J. 16 jemuz jmé vzdé L. jemuž vzdě Ol. J. pfevzdéchu Z. 11 s dievkami let p& Ol. S. L. Z. J. Ff. 29—30 18 muZóm bieáe üzek vei svét OL. ale mužóm atd. L. J. veáken svét S. Až potud (neb dyewky) dosahuje zlomek olomoucký. na Děvíně nemějiechu Z. na hradu S. prorady V. L. J'. na Vyšehradě S. L. Z. Ff. kam jediechu Z. 8 pronosiechu V. J. pronesechu Z. povědiechu S. a tak muZé na cestách ztepiechu L. a tak dievky muZe na cestách (vZdy) zbíjiechu Z. J. S. A také že k Zenám jdiele Vlastin list L. J. Ale k ženám jdieše Z. od Vłasty list F. vłastni Fy. P. pro słovo P. Tehdy mnoho mužóv na loži nalezachu, a'ni (zbiti a) zbodeni noZi L. S. Tehdy mnoho mužóv nalezachu na loži, a'ni ležie, zbodeni jsúce noži Z. A mnohé nalezachu na loži muže, a'ni zekláni noZi P. a'ni zbodeni noZi V. Ff. ani leZi zbodeni nozi J. Veršem tím počíná se v Z. me- zera, kteráž dosahuje až po XVI.4. 30 31 31—32 A proto mužie v noci (svú) stáji mievachu v hustém háji V.L.Ff.J. Tehdá mužie v hustém háji mievachu často svú stráži S. 33 dievčie isti L.S.J.dievčie ruky FT. 31—34 v P. a F. vypuštěny. 34 neztrávili S. 4* 

Strana 28
28 35 40 45 O rozličných dievčích testěch (Camb.). O rozličných 85 panie ctné tú(to) válků V. L. S. Ff. J. 43 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Panie cné válkú sě stydiechu a jim za bláznovstvo jmějiechu. Některé. sě k tomu nepřimžuviechu, neb tajně s Vžastú svěť jmějiechu. To mužie ot žen trpiechu; pravé ženy jim věrny biechu. V tom chváliu mužě toho věka; neb sú ot múdrých dóstojni dieka, že 1 jeden muz nedal své cnej paniej zlé zlým użiti, ni ktery chtél jie tiem uhaniti, tka: „Necná činí podle svého práva; pozidajte, at jest má cná žena dľúho zdráva.“ XII. dievëich 4stech (V. If). Potom dachu sč dievky na rozličné ľsti, pro néž mužie zbychu své cti. Uziévsé, že na Vyšehradč jesť veliký hľad, za příměřím pozvachu jich na svój hrad. Tu s nimi krásné panny vsadiechu, jenž chytré řěči mnoho umiechu. Ty diechu: „Jáz bych tvá ráda byla, by má tetka živa nebyta. Chtél-i by ty mé sobé jmieti, musik by jiej Zivot otjieti. A to-t sé móz dobfé státi, chceš-li jie na tejto cěstě Zdáti. 37 Ale některé se k tomu nepfimtuvichu 38 40 jich paní jim nevérny biechu C. 41 42 43 S. L. 44 ani ktery chtét jie tím ühonn dáti nepfimláváchu F.J. i nepficiniechu P. svéf jmájiechu Camb. smiech Ff. rady P. s Vlastü drZiechu V. Cc. F. vérny nebiechu $. v S. vypuštěn. ostavichu po sobë dobrü dieku S. své ženě ctnej atd. S. ... neda svej pani złćho złym L. w vzvěděvše S. 50 55 5 10 15 ale i jeden muZ...toho zlého uZiti ühonn vzdieti V. uhanéti S. Ff. L. S. C. J. svod 45 řka: „Každá činí atd.“ P. 46 Bóh daj, by má ctná žena byla dhího zdráva V. J. pani Cc. Bože daj (to), ať jesť má ctná Zena (dtúho) zdráva FT. C. S. L. 2 všie své cti V. všie cti S. uzřevše na Vyšehradě veliký hład L. Dy erborn vrown sich des vrlugis schemetin vnd sin vor ein torheit genitin. Eczlich darczu swigtin*), wan si heimlich dar Vlastam darczu nigtin. Daz liden dy man von irn wibin, vntrw si kundin in leid virtribin. Den man ist mein lob berait, dy do sint wirdig danchmenichait, daz kein man nit gab siner hausfrowin, daz si bosheit lon mocht schawin, sundir cheiner wolde werdin geschant durch rum in Bemin lant. En yklicher sprach beide nacht vnd tach: „Tut an bos nach irin siten al stunt: Got gebe, daz mein wip si vrome vnde gesunt !* XII. Wi dy iungfrowin dy man abir vbirwunden han. Darnach dy iungfrowin machtin vnd manigirley bosheit irtrachtin, darvmb dy man virlurn yr ere. Si sahin, daz czu Wisscherad waz gar grosz hunger: in einem frid ludin si se vff ir vesten, vnd sacztin dy schonstin zcussin®) dy gesten, dy vil kundiger wort kunden. Si sprachin mit irn mvndin: „Ich wer gern din, ob nicht?) weiz myn mumelin. Ich wolde mich daczu fahin gebin*), ob du ir benemist daz lebin. Daz mag wol geschen vnd sin. Si trinken halt gutin win, vnd wilt du ir in disem lebin peitin, 4 na Vyšehrad Camb. V. na svój hrad V. L. atd. 5 najkrášie P. F. J. krassye V. krá&ie J. S. posadichu V. J. L. S. Ff. zsadichu P. 6 jež V. Ff. P. 7 řkúc: „Já bych ráda tvá byla“ L. Tehdy diechu J. Ty dievky praviechu Ff. Vcce jedna F. 8 by mi matka Ff. Camb. kdyby tvá tetka S. má tetka V. L. J. 12 chceš-li ji V. P. F. jie Ff. chceš Camb. ač jie chceš na této cesté Zdáti L. čakati J. *) B. swigin. — *) B. czwissen. — *) B. ob du nicht. — *) mich dir czu aygen gebin. 

Strana 29
20 25 30 13 14 15 16 17 18 19 XII. DÍVČÍ LSTI. Jmá tü céstü sama desáta jeti, mózes jw s jejie tovariSkami jieti." Tak nebozâtka prètûdiece, zástavu jim zastaviece, tiem činem mnoho dobrých zbichu, tak mocnějších nepřátel zbychu. Pak jedna jednomu skutky zjevováše, velikú mu vieru slwbováse, řkúc: „Mrzí-ť mě v tom přiebytku býti; chceš-li mój muž miły byti, chciu ti jáz Děvín zraditi.“ I je sě jeho učiti, kak jesť jim k tomu přijíti. Když to kněz Přemyst vzvědě, tako jim všém otpovčdé: ,Raziu vem, nerodte jim vériti; véfte mi, eZ vy chtie tiem činem zbíti.“ Muzie nerodichu j'mu v tom uvéfiti, podle dievčie rady chtiechu v hrad jíti. A když juž v onen hrad vnidú, tu na ne dievky vynidü: prékotem je vsécky zbichu, i jednoho neživichu. XIII. Ctiradové zrädé (Camb. Ff). O Ctiradovi o tom pám (V). Jeden dobrý ostat bieše, ten sobě jmě Ctirad jmieše. Má-t tá cestü taký den sama de- sata jeti V. L. J. jíti Camb. v takýto den Ff. mám...tento den S. tak móZeli mé i s tovary&kami jieti S. pfehidichu $. zástavu jim zaloZiece J. zasadiece C. u&inichu S. dobrých jinochóv V. mnoho jich zbichu Z. nepřátel většicch D. Pak jedna skutky mité jednomu zjevováše V. L. XIII. 20 30 35 40 19 milostivé skutky J. milost ve- liká P. Tak Camb. Pak Ost. 21 fküci: „Mrzi mé v tomto přie- bytce byti^ L. 22—23 A ty chceš-li mój muž býti, muožeš dobře k tomu pófijiti: chci-t Děvín hrad zraditi. L. C. chtět-li by ty mým mužem býti, chci tobě Děvín zraditi S. 25 kako jest mu k tomu pfijiti L. příti V. kterak S. P. CTIRAD A ŠÁRKA. 29 nu had si selb iczunt ein weg czu ritin, du macht si mit irn geseln vahin.“ Also wurdin si mit den armen gahin darnach vnd si in hetin loge geleit, vnd vil gutir czu dem tode irwegit. Dy mechtistin si also virlurn, darnach si offenbar an einander kurn. Eine den andirn bat, si gelobt im czu kunt tun: ein tat, vnd sprach: „Mich virdruszit sin in disem lebin, ich wil der Dybin vffgebin, ob du wilt sin myn man gern.“ Si begunde in czu lern, wy si darczu komen soldin, ob si se haben woldin. Wi Przemizl den man vit, daz si den iungfrowen volgtin nit. Du Przemis] dez gewar wart, er antwurt in also czart: „Ich rade vch, gloubt in nicht! Si wullin vch virdirbin; nicht habit mit in pflicht!* Si woltin im nicht gloubin. Nach dem rad der iungfrowin begundin si in dy burk czu gen. Du si in der burk woldin sten, vbir si komen vs dy iungfrowin klugin, czu hant si se alle irslugin, er kein si lebin lizin. Des wolde si nicht virdriszin. XIII. Wi der kun Czirat wart gevangin vm sin tad. Einer gar vromm was blebin, der het nicht czu schaffin mit dem boszin Dywin, der was gnant Czirad. Von dem gedochtin si ein vntrw tad. 26 knieZé Pfémyst Camb. knéz V. L. J. Ff. atd. 27 takto jim povédé V. S. 29 Ze-t Ff. J. 30 nerodiechu Ff. v tom činu J. 31 jechu sé v hrad jíti V. L. J. S. 32 vnidechu V. vejdá L. vendü P. Ff. 33 vyjidechu V. vydü L. vyndü P. Ff. S. 34 inhed je V. P. J. S. 35 neminuchu V. Cc. 1 Jeden ještě dobrý bieše V. L. 2 Ztirad, teutsch Eregerne Hfm. 

Strana 30
30 10 20 25 30 9—10 tu najkráší z sebe jmějiechu RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. O tom sé jechu bráti lest. Sebravsé sé dievek šesť, i nalezá jednu radu. Vzvédévié, Ze mu kliuditi jednu svádu, ulíciváé najkrásiu ladu, na jeho cěstě vsadichu ju na kládu. Tiej dievcé Sárka diechu, tu zà najkrásiu тел! sobû jmiechu. Położichu u niej trubiciu a medu velikú ľahviciu. Svázánu ostavichu ju na lesč. Jedno-ť Ctirad povleče sé, uzïë, nali dievka pláče à nad nié inhed vrén kvâée, jenž snad biese prorok smrti jeho. Skoda toho druha dobrého! Otäza jie, co by tu činila, proč-li by tak kvielita? Vecé: „Jsem z Oskořína dci toho pána, i sem ot těch zlých dievek svázána. Chtiec mě násilím na svój hrad vézti a k svej zlobě mě přivesti, ale jakž vy uziéchu, mne svázány tuto otběhú.“ Když na dievcč všeho ztáza, ssěd s koně, pannu rozváza. Panna s pláčem je sč jeho prositi, aby v niej récit všé panny uctiti, i ráčiť ju k otciu se cti donesti, Fkác: ,Nevédé, co sobé zdieti." Ctirad podle panny sé posadi, liudi okolo sebe zsadi, i je sé s niú medu piti a v tu trubiciu trûbiti. Po trúbě dievky urozuméchu, a 10 20 30 40 Der iuncfrowin ses czu sammen komen, czu iungst si einen rad nomen. Si czirtin dy schonstin iungfrowen vnd sacztin si vff den weg czu schowen vndir einem groszin bom da. Dy iuncfrowe hies Scarka, si waz dy schonste vndir en. Si saeztin by er*) en tischlen vnd in grosz legil vol met. Si lizin si gebundin czu stet. Der Czirat chom vnd er der iuncfrown wain virnam, vnd daz ezu hant obir ein roub croppiczt schir, der vil leicht sas vnd ein wisag sines todes was. Es ist schade des gutin mannes! Er vragt, was si tete sus, adir worvmb si also clagit ? Si antwurt: „Ich bin von Kokorsina ein magit, vs dem dorf des hern tochtir, von den bozin iungfrown gebundin doher, dy mich woldin czu ir Losheit vff ir hus geleit") vnd woltin mich czu ir bozheit verfuren. Also schir si veh kundin gespuren, si leizin mich gebundin, vnd vlon mit den stunden.“ Du er an der iuncfrawen het irvorscht, dy iuncfrow wart, ob si in gepitin torst, daz er an yr al iuncfrowin erte vnd si mit irn brechte czu irm vatir gesunt. „Wy sal ich tun?" sprach ir munt. Sich saczt Cirad ezu der iuncfrowen vnd hiez dy leut siczin vnd schowen, vnd begunde met mit ir czu trink[en] vnd dy pusawn czu clinken. Mit der pusawn virstunden dy iuncfrowin, c ca vzvědevše jednu svádu Camb. 16 že kliditi jede jednu svádu Ff. krásnů pannu F. vrána J. S. Ff. ladu Zn marg. t. j. pannu C. 90 tako kvielila V. L. Ff. z Uoskofina Camb. F. z Oskořína V. Ff. z Oskofina alias z Ostrożina S. z Okofina L. J. z Kokofina C. von w posadichu ji v chładu Cc. V. L. 21 té dievce Šárka diechu L. J. O tom pocechu klásti lest V. L.atd. 14 JednoZ-t L. J. S. Ff. nalezná L. S. Ff. nalczechu F. 15 uzie, nali-t divka L. S. Ff. uztev J. a nad ním ihned havran kváče L. 29 poèe jeho prositi V. J. S. Ff. a nad ní mnoho vran kváče C. 30 poctiti S. své panny J*. 26 mne tak svázané(y) odběžechu L. J. S. mě (sic) svázané tak odběžechu Ff. 31 i rá&il ji po cti k otci vésti V. P, vzieti S. i ráčit ji k otci poctivé vzieti L. J. dovesti Ff. verše toho v Camb. a Ff. není. o [re] . 33 Cztyhrad V. Cistirad (tak i ve v. 41. 9 tyey Camb. . Okorzin Hfm. a 46, kdežto jinde „Ctirad“) S. Czy- 10 tu za najkráší z sebe mějiechu Ff.S. 23 chtiec... vzieti V. L. Fý. rad C. vedle panny Ff. 12 lavici Ff. S. lavičku F. chtie t S. chtéchu mé J. 37 dievky zvédéchu L. vzrozumGchu S, 13 na lesse Ff. na lessye Camb. 25 Jak té S. ^) MS. er A. sie. — *) B. haben geleit. porozuméchu J. Ff. 

Strana 31
40 XIII. CTIRAD A ŠÁRKA. že Ctirada jako u měchu jmějiechu. 45 Dievky tu koňóv podpěchu a svá luciséé napéchu. Jakż na Ctirada vyniki, hřasem vysokým na ně křikú. Dřieve než mužie k koňóm dospěchu, a'ž je jako ptáky jechu. Inhed vśćcky liudi zbichu, Ctirada přěd Vyšehradem na koło vzbichu. Crtie sé tej věci smějú, i dnes tomu miestu Šárka dějú. XIV. (Nadpisu není.) Tak zbychu toho Ctirada. Naleze to dievčie rada, by všiú zemiú Vžasta vládla, mużie drżeli sć ródła. Vlasta sé v zemiu uváza, na dievkach práva potáza. Dievky jiej to právo dachu, inhed po vsiej zemi poslachu, Fkác: ,Ktery-6 sé pacholík narodí, af sé viec k boju nehodí, pravý palec mu urübiti, a pravé oko vylüpiti, by meéé nemoh? drZéti a za Ścitem nemohł by vidéti.“ 38 že Ctihrada mají jako v měchu V. žeCtirada jako u měšejmicchuL.J. jako v pytli S. (in marg. měše) Ff. 39 Dicyky końóm popruhóv pod- péchu J. Dievky k korióm pospieichu L.C. 41 a vše lucistó napéchu L. 41—42 vynikná — kfiknü L. na-á S. vyniknü — je obkfikná P. vynikit — kiikmi Ff. 42 hlasem velikým na-ň J. 43 mužové J. k mečóm dospěchu V. L. J. S. 47 črtie (čerti P.) sě té zlobě smějí Ff. J. P. XIV. ŘÁD DÍVČÍ OBCE. 31 das si Cziradum als in einen sak hetin. Dy iuncfrown ire ros virtretin, ir bogin si machtin krum. Als schir si quamen vff Cziradum, si schrien in grim 50 gegin in mit lutir stim. E dy man dy pfert mochtin irlangin, daz si iczund als dy vogil hettin gevangin. Czu hant si dy leut al irslugin, vnd Cziradum vor Wischrad begrubin. 55 Da ratbrechtin si den helt, dy bozheit in der tufil zcelt. Noch heut nennit man da dy selbe stad Sarcha. XIV. Wi Wlasta dy nw knechtil geburd irs gesuntis beroubt zcu vel. Do sy Cyradum radprechtin, irn veint, daz irdocht ein iungfrown rad seint, wi Vlasta solt richtin daz lant vnd dy man sich hiltin czum pluge czu hant. 5 Do Wlasta het daz lant bekommert, vmb daz recht si tummert. Di iungfrowin gabin ir czu recht, si kunten es vmedann vnbetrecht") vnde sprachin: ,Wer ein kindlin new geborn, 10 daz es czu des stritis czorn furbas nicht mer tuge, e es sich virmuoge, den rechtin daumen em absnedit, vnd des nicht virmidit, 15 vnd daz recht ouge brecht im vs, daz er daz sper vnde daz ros nicht gehaltin muge, vnd hindir dem schilde nicht czu sehen tuge.* 47 črtie sě tej lsti smějí V. Cc. čtrtie sě té radě smieclu L. a jiné sě tomu velmi smějí C. črtie sě tomu smájiechu S. čertie Camb. 48 Proto tomu miestu Šárka vzděchu L. S. 1—3 Když tak zbychu svého vraha, a to byla dievčie rada, aby vší zemí Vtasta vládla Z. 1 Když (tak) zabichu svého vraha Ctirada J. S. 2 děvčie nevěrná rada J. 3 by vší zemí Vlasta vládla Ff.J. 4 a mužie by sé drZeli Ff. *) A. „Si kunten es vmbwedum an betrecht.“ o o A œ 9. 11 11—12 KdyZ se Vlasta v zemi uváza Ost. na dievkách ženského práva po- táza L. zemského P. práva otáza S. dicvky jé to právo Camb. tehdy jie dievky (to) za právo dachu V. L. S. J. zprávu J*. A ihned pověsti po zemi po- słachu L. kterýž ...sě urodí L. mu u ruky urübiti L. pravý palček; pravé očko J. pravý mu palec urubte a pravé oko vylupte S. 

Strana 32
32 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 15 Někdy témuž sú pohani od židóv chtěli, snad sú byly to dievky usłyšěly. Ač sú to samy zamyslily, znamenie jesť, že-ť sú múdré byly. Opěť Vlasta tomu z práva chtěla, to všiej zemi vzpověděla, by dievka toho za muž jměla, kterémuž by sama chtěla; u dvora by žena byla, mužě v dielo porobila. 25 S tiem právem svú milosť Vlasta všěm vzpo- věděla 20 Domid woltin dy heidin 20 dy Judin etteswenne leidin; dy iungfrowin hettin ys vil licht virnomen. Habin abir si selb erttacht auf irn vromen es ist ein zaichin der wisheit. Abir Wlasta wolt daz recht haben bereit, daz dy juncfrowe hete czu mann, wen si pete ; doch daz dy hausfrowe so bi dem hof bleib aldo vnd ir man mit erbeit wer allewege mid dinste bereit. Wlasta mit dem selbin rat aln ir gnade inpat vnd ouch frid in dem lant fur gemein vnd besundir schant. 25 30 a mír v zemi zapověděla. Wi Przemizl sam cin fugt di iuncfrowin vbirclugt. O mužskej lsti proti dievkám (Camb. Ff. V). Kněz Přěmysl, když tu řěč vzvědě, tajně na snem zapovědě. I jechu sě tu raditi, 30 kak by sě mohli obrániti. Přěmyslovi vieru sliúbichu a u vieřě sě potvrdichu. Přěd Děvín jezd jechu sě činiti a na cěstách dievky bíti. 35 Naleze to mužská nevěrná rada. Pozvavšě za mírem slovútnějších do Vyšehrada, 35 Przemizl vf der stet virnomen het dy ret. Do gebot ir vil gach czu einer morginsprach. Rat vregin ir begunde dy man czu der stunde, wy si darczu tachtin vnd sich gwern mochtin. Przemizln si do hultin mit grozin gedultin. Si virmazin sich vnd begundin, des ich gich, fur Dybin reys zeu machin; dy iungfrowin do mit sachin totin si an dem wege. Des tetin si pflege. Do irdacht der man rat, daz si se czu Wischrad 40 45 50 15 pohané V. L. Ff. J. S. 16 a snad sú toho dievky zaslyšely J. 17 pakli sú to samy zamyslily V. L. J. S. ač-ť sú to atd. Ff. 18 znamenaj, že-ť atd. S. zname- nie-t Ff. J. chytré F. 19 tomu za právo chtěla V. S. L. Ff. J. 20 pověděla L. zapověděla V. S. J. 22 jemuž by Ff. kteréhož J. L. 24 mužě v dielo poslala L. Po 24 A když by který nechtěl poslušen býti, aby jeho mohla žena zapuditi P.F. 25—26 vzpovědě — zapovědě Ost. 25 vzkázala Ff. 26 myer Ff. 27 Přemysl, když tu řeč vzvědě L. 28 na sněm Ff. L. S. J. 29 i počechu sě raditi L. spolu raditi V. S. 30 kako V. L. J. kterak by P. S. 34 dievek bíti J. Po 28 Neb dievky tak hrozny biechu, 35 Naleze to mužská věrná hlava L. že pro ně zevně (zjevně) mužie mužská rada J. mluviti nesmiechu; 36 Pozvavše za mírem mocnějších do Vyšehrada V. 32 Tímto veršem končí se rkp. 8. 33 Přěd Děvín jezd jechu sě činiti V. Ff. I jechu sě před Děvín jezd činiti L. V. Przyed dyewyn gyew chtyel czynyty Camb. a tak tehdy dievky hrozno bieše že pěstún děti jí uhrozieše. Pozvavše za příměřím slovútnějších do Vyšehrada L. C. P. F.

Strana 33
40 XIV. MUŽSKÁ LESŤ. mnoho dievek pohanichu, za pravým mírem cti je zbavichu. Ty inhed všiu sílu i udacstvo ztratichu, hanbü sé viec do Dévína nevrátichu. XV. O dievčiej smrti (Camb. Ff). O dievéiej smrti 10 37 pohanéchu Ff. L. 39 udatstvie V. L. udatenstvie J. Inhed ty dievky svi sílu a udatnost tuto pravi (V). Kdyż to usłyść Vłasta liuticé, vziiu Zalostii jako nedvédicé, všém mužóm na Zivot otpovéde. Prémysl jiej po postu povédé: „K vám sé nevérü nestydímy ; neb jw ot vás vzdy vidímy. Byste byly k nám vieru zdrzały, ot nás byste nevěry neohledaly. Ale že ste vy směly v nevěrný plášček sě odieti, přějte jeho také jiným pojměti.“ Dievky sć vśćcky sebrachu, a préd Vyšehrad sé brachu, chtiece jeho mociá dobyti, v&écky muZé na něm zbíti. 55 60 = 20 25 XV. PŘEMOŽENÍ DÍVEK. 33 ludin do dy bestin alle der iuncfrown czu dem selbin mal; nogezogtin si gar vil in vrid, des ich nicht hil. Dy virluren mit ir lait ir sterk vnd ouch ir kunheit; vor schandin si nicht widir czu Dybin komen sider. XV. Do Vlasta daz irhort, si wart luent dort") scheslich®) als ein merswin. „Der man vient wil ich sin, ir sult ez merkin ebin: ich intsage en vf er lebin.* Przemizl antwurt ir mit einem botin schir. Er sprach: „Mid der vntrw schem wir vns nicht gein vch, wan wer es von vch han gesen allewege, des wer iehen. Hettet ir trw czu vns gehat, ir wert von vns nicht so begabt mit keiner vntrw, dy wern euch von vns ymmir new. Sent ir das habt gerucht vnd vns also virschucht mit den mandel wuir vntrwn: damid wir uch an al rew, daz ir sult virwar wiszin, dezselbin wol wir nu geniszin.“ Wi der Vlusta do gelank, du si der strit vor iungst betwank. Sich samptin dy iungfrowin alle, fur Wischrad*) quomen si mit schalle. Si woltin ez mit walt gewinnen und sacztin daz in irn sinnen, wy si dy mann iung vnd alt woltin al virderbin balt. vz-řiji. ztratichu КА zeïva L. zaïva J. Ff. „vzřiuch, vzřich“ od slovesa vz-řiuju, 7 Byste vy k nam vieru zdrZety L. drzyely Camb. zdrZëty J. zdrZaty Ff. 8 od nás by nevéry Ff. i idély J. 40 a na Děvín se hanbü nevrâtichu L. medvédice Ff. nevi Y N e 1 lyezyece V. litiece L. 4 po posle L. odpovédé Camb. 9 v nevěrný plášť L. plástiek Ff. 2 wrzij J* wzrzyu Camb. wzrzi V. Ce.C. 6 od vás za obyčej P. 10 popřejte jeho atd. Z. „vzřiu, vzři“ jest 3. osoba aoristu: neb ji od vás k sobě vidíme Ff. popřejte jeho nám také pojměti J. *) MS. luent, A. luetten (conf. liuticé). — *) MS. Scheslich, A. stelich. — °) MS. Fur Dybin. 

Strana 34
34 RÝMOVANA KRONIKA ČESKÁ. 15 Mużie proti nim vynidii, a jakž sě brzo snidû, Vlasta sě z svých nemúdřě vyrazi, mezi nepřátely sě vrazi. Sedm jwnochóv sé k niej otda, 20 jimż ona ni v Cem sé nepodda. Tu ju jejie nahłost omyli, Ze mniese, by za nii dievky zbyly. Když v húščiu nemože oščépem ani mečem vžásti, tu dojide veliké strasti. 25 Tu ju nożi rozebrachu, po boju psóm ju rozmetachu. Když dievky sipy rozplískachu, oščépóv jim jich mďťazšie pridávachu. Pľačiúc pčšé u boj jdiechu, 30 mužie je pořád tepiechu. Když dievek na dvě stě smrti dachu, jiné sě na běh otdachu. Dřieve, než na hrad přiběhů, muzie na most vzvodity po nich vzbéhi. 15—16 vynidechu — snidechu V. vyndü — sendá L. P. vyndü — snidü Ff. vyjdú — sejdú F. 30 35 40 45 50 55 60 65 vlásti V. L. 23 když v húščí oštěpem ni mečem može ...nemoZe Ff. J. 24 tehdy V. L. J. Dy man sich gein en nomen. Do si czusammen quomen, Wlasta vs den irn sich virirret gar vnwislich vnd virstiez sich torlich seint vndir ir vorich veint. Sybin iunge man sich machtin gein ir an; den vndirtenigte sy sich nicht. Si betrouk ir vnbesicht, si wolde wen, daz nach ir ir iunefrowin quomen schir. Vnd do Wlasta noch daz sper, noch daz swert in dem her furbaz mochte gefurin, noch mid stritin sich geruren, si quam in eine grosze not уп virjungst czu dem tot. Si het virdinet mit ir vnsittin, daz si dy man czu litten allesampt mit meszirn. Si woldin in domid beszirn, vnd gabin si czu den stunden nach dem strit den hundin. Wi dy geselschaf der Wlastam ouch zcumal eim ende mam. Do dy iuncfrowin an den stetin dy schos virschoszin hettin, ir iungen mustin by") vngern czu in tretin mit den spern. Wainunt") vnd czu fusze si gingin vil vnsusze czu den mannen in den strit, di si totin ezu der czijt. Do si gein ezwencig hundirt iungfrowin hettin mid dem tode virhawen, du irhubin sich dy andirn czu louffin vnd czu wandirn. E si von des stritis graus komen getroffin vf das haus, dy man warn in vnminne vf der slachpruk hindir in. 29 podachu L. J. dodachu F. nepodachu J*. podávachu V. Cc. Platíc péáé V. J. pěšky P. spéáe Camb. L. spéüné Ff. 19 Sedm sé jinochóv na ni odda FL. 25 Noži ji rozebrachu V. L. 31 na smrt dachu V. L. J. 20 a'na se jim v nicemZ nepodda V. Z. v nifemz Ff. J. 22 mnieci, by...byly J. byly Ff. *) B. wie. — ") B. waynde. 26 a potom ji psóm jésti dachu L. 34 po boji psóm ji sniesti dachu Ff. 27 roztfielechu F. Tu ji nožmi rozebrachu Pf. P. C. 32 v Camb. a Ff. vere toho není. 33—34 piibéZechu — vzbéZechu Ff. L. na most vzběhů J. na zvodimost Z. na most zvodity Ff. 

Strana 35
40 45 XV. PÁD VLASTY I VZETÍ DĚVÍNA. Sěč veliká by na mostě, u bránu sě tiskniechu hustě. Mužie o tom málo tbachu, mociú sě tu v hrad sebrachu. Tu dievky bratiiu poznachu a na ně silně vołachu. Nékteré pféd nimi vzklekáchu, nékteré sé k nim vlísáchu. A coz kolivék ¢iniechu, mužských srdec neuměkčiechu. Krásná tělce smrti dáváchu, pryč je s hradu metáchu. Tak ten veš sbor i pohynu, a ta válka tak i zminu. XVI. O Přemystovu osypániu (Camb.). O Přčemystovu osypámí (V). O Přemystově smrti (FT). Prémysla na stolec vsadichu, hrad Dévín ihned zkazichu. Potom snide knéz Piémyst, po tom by knézem syn jeho Nezamysl. Po něm Mnata knézem biese, po tom syn jeho, ten Vojen słovieśe. 70 80 85 90 c XVI. SMRT PREMYSLOVA. 35 Doselbst wart ein groz hauwin, di geste si woltin vbil schawin. Daz must in do wedirvaren von den, dy vf dem tor warin. Dy iungfrowin wurdin do behaft, wann dy mann mit ir kraft sich namen in dy vestin. Dy bekantin do dy bestin iungfrowin, dy do schrien vbir si mit irn dirn. Etlich iungfrowen vor si knitin, doch dy man sich nicht beritin. Was dy iuncfrowin tetin in ern grostin notin, doch machte mit nichte ir smerez irweichin*) der man hercze. Si gobin schon lud dem tot, dy si teiltin in der not, vnd wurfin si vs der vestin; also ertin si dy gestin. Da virfur dy sammenunge, en waz allin mizzelungin; daz vrleuge virgink czumal. XVI. Przemizl saczten si in den sal. Sy wurden ouch hin czu Dibin gan, do si das haus ezu hant czubrachin. Von ses herczogin, di Behem richis ouch pflogin. Nach dem starb herczog Przemizl, du richit noch im Nezomizl. Monarcham") do den herczogin si nomen, sin son ouch Wogin. 36 a z brńny zle ctichu hosté V. J. a z bran zle ctiechu hoste L. a z bran zle přijímají hostě C. do brány tisknicehu sě hostě Ff. 37 o to dbachu Z. 38 mocí se v hrad vzebrachu Pf. mocí se na hrad vebrachu Z. vší mocí sě v hrad vebrachu J. mocí sč na most brachu V. 39—40 poznały — vołały Camb. poznachu — vzvolachu V. J. L. 39 bratry své poznachu Ff. Po 40 aby jich viece nebili, pro Bôh prosiechu, by je Zivili J- Po 46 Tehdy Ctiradóv syn naleze Šarku, Tu také nalezechu Sarku a její sestru, krásná Darku, 41 klekáchu Ost. 42 a druhé Ff. lísáchu V. L. Ff. J. 44 mužských srdcí L. ty obě tak zahubichu, neobměkčiechu Ost. za živa je pohřebechu. 45 na smrť dáváchu J. J*. 46 pfetinajice je s hradu metáchu V. Ff. 48 a ta vilka tak(o) zahynu V. L. J. přetínajíc přes most je s hradu , 1 na stolici L. metachu /. 2 a hrad Divin inhed zbofichu Z. a hrad Děvín rozvalechu J. 4 po něm V. Z. kniežetem Z. Veršem tímto Z. se opět počíná. 5 Vznata Camb. Ff. Mnatha Z. 7 ten Vojen sobě jmě jmějieše V. J. Woyan Hfm. pfetnüce je J. a jejie sestru, kräsnû Darku. Inhed je käza vyvésti a obé za Ziva pohfésti. L. C. P. *) MS. trwegin, A. irweichin. — *) i. e. Mnatam. 5* 

Strana 36
36 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Ten synoma zemiu rozděli, za života je otděli: Lučsko da Vlastislavovi, 10 české kněžstvo Unislavovi. Jenž dřieve słovieše Lučsko, to nynie słove Žatečsko. Unislav po otciu knězem byl, ten jesť v krátcě života zbyl. 15 Po něm byl knězem Křěsomysl, syn jeho. Ti všickni neostavili sú jmene dobrého; nebo biechu jich hlúpí nravi, proto o nich písmo nic nepraví. 10 15 20 25 Derselb Wogin teilt dy lant, er schid sin son mit der hant hy by sinen lebin von ein andir ewen. Er gab dem Wladislabin Lamitir gengt zcu habin: Vnizzlaoin czu Pehem das *) herczogtum by nom. Der etswen Lamitir hiez, der heiszit nu Satciszb). Nach dem vatir richte Vnizlab, der gink kurezlich ab. Strizzomizl, sin son, kam darnach czvm herczogtum. Dy allesampt hettin nicht mit keinen gutin dingen pflicht Wan si worin grobir sinne vnd von denselbin vnminn, di man do an in pruft: ret nichtis nicht von en dy schrift. XVII. Ot Neklana múdrého (Camb. Ff. V). O Neklanovi múdrém a nesmělém (Z). XVII. Von herczog Neclam solt er horn bi nam. 5 10 Neklan vsta po Křěsomyslu, ten bieše dobrého smysłu. Jeden nedostatek do sebe jmějieše, že ovšem neudaten bieše. Snad jemu proto Neklan diechu, že jího s koně nikdy nekláli běchu; nebo ktož u příhodu nechodí, ten sě zlé příhody doma schodí. Toho j'mu za zlé i jeden nejměj, nebo to každý za jisté jměj: bláznóm jesť hrdiňstvo vzdáno, múdrým neudacstvie dáno. 5 10 15 Nach Strzizomizl by nom richte der sundige Neklam, von den man an ) geprechin laz, dar er nicht gar kun waz. Davon hies er Neklam, wan ez im ny bekam, wer ouch von gesicht vil von dem rozz ni nicht. Im hat daz nimant vir vbil; bewart er sich vf sinem hubil vor bozim gluke daheime wol. Ez hab en iklicher vir vol, daz dem tumbin dy kunheit gehort vnd ist czu geleit: dem wisin ist vil ebin dy blodikeit gegebin. 7—8 ten synóv zemí poděli a za svého zdravého života je roz- děli Z. 8 je rozděli L. 9 Vadislav Camb. C. Vladislav V. Ff. P. J. Hfm. Vlastislav L. Z. 10 kniežectvo Z. Vnieslaw V.Wnieslaw Z. J. Unisław Camb. L. Ff. Wnyeslaw Hfm. 11 „słovieše“ v Camb. vypuštěno. In marg. Lúnsko Ff. 13 kniežetem Z. Ff. 14 v skóřě J. vrátce, opr. krátce Ff. 15 Krzyzomysl V. Krziessomysl Z. Kra- somysl Camb. Krzezomysl L. Krze- somysl Ff. Krziessemissel Hfm. 17 byli Camb. biechu L. Z. J. Ff. 4 múdr jsa, však neudaten bieše Z. 5 a snad Z. L. 6 nesekláli L. neskláli C. s koně nikdy nekláti viděchu Ff. 7 u příhody J. v příhodách Z. 8 ten se zle u příhody hodí J2 u příhodách V. v příhodě Z. ten se nevzdy v příhodách hodí L. 10 za jisto jměj Ff. 11 že bláznóm... dáno V. L. Z. 12 neudatstvie vzdáno V. neudatenstvie poddáno Z. neudatenstvie Ff. L. *) MS. Den. — b) MS. Castisz. — ") MS. an, A. ein.

Strana 37
20 25 30 35 40 XVI. NÁSLEDNÍCI PŘEMYSLOVI. XVII. POVAHA NEKLANOVA. 31 Neb müdry rozliéné pfíhodu rozktádá, aZ ta i mine sváda ; Der wis list*) menig geschicht, bis der krieg wirt ein wicht: der vnwis abir trachtet nicht, des acht er nicht in sinem sinn. Ez furcht ein solchir nicht dy toren, Der glicht sich wol den furstin, in allin gelidirn ist kein craft; du waz mit dem daz lant behaft. ale nemüdry, mali příčinu jmaje, 20 er virdrukt, wy im geschit, truti, aż pronikne, nic netbaje. Proto stova dobyvaji, Nour gut lebin davon gwinn, a často škodu prijímajú pad schadin oft enpfach, 2 2l. t arczu ist im gach. Pakli jest múdrý udaten, 25 Ist der wis abir chun, věč jeho skutek nenie zmaten, so wizz daz czu allir lun, neb si taký nebojí mar. due dan si osa | To-ť jesť vľáščí boží dar, : neb sč ten rovná kniežatóm, 30 daz gibt im got in sin iaren. neb všie zemč česť leží na tom. did it durstin®) rox. 1 der werlt ere durstün ). Toho daru Nekłan nejmieśe; Dy gab het nit Neklam: midrost jmaje, neudaten biese. er waz wijs vnd vortsam. Zemiu dobfć oprówieśe, 35 Doch beschirmpt er daz lant. ale války sé velmi bojieśe. Er wont, daz im wurd bekant . 2. vrleug, als noch oft geschit, Nebo často sě to stává, wen daz houbt ist ein wicht, že, kdyžto nemáhá hlava, ve všéch údiech statka nenie: 40 5 vě ES x : Es bekant Neclam der knab, takez pro knézé vSécka zemé oblenie. daz herczog Wlatizlab, . . der do schon waz O Vłastisłavovi (Z). vnd szu Sacz sas, Zbáda Nektana kněz žatečský, i | qu Pragerm wit Vlastislav, ten krásný, děcský. Er sas czu Wlatislab Obdrzé na Prazénech dva boje, vnd forchte dy vient darab. i sédé na Vlastistavi, neptietel sé neboje. Dyselbe stat pauwit er, 50 To město bieše postavil, nad ním tvrdý hrad ustavit. Mezi Příbkem a Fovošem stojieše, po knóziu Vłastisłavovi mósto słovieśe. 13—14 neb múdrý rozličné rozktádá príhodu, až jeho i mine ta svá- da. Z. 14 až jej i mine sváda V. až jej mine ta sváda Ff. trutí, jakž pronikne L. Ff. udeří, kterak pronikne Z. 1 o 22 A to jesť zvláštní boží dar L. Ff. zvláštní ot Boha dar Z. 24 neb vší zemi leží česť na tom L. 36 sedě Vlastislava Camb. na Vrati- 25 nejmějieše V. L. J. 26 neudaten bieše V. L. Z. J. Ff. udaten nebieše Camb. 27 opravováše J. Z. súdieše L. vnd obir ir ein purk her. Czuschin Przieweg vnd Lobisten stunt dy selb stad allein. Si het Wladislabs nomen, der er allir peste czom. va¢ = v zástavu bráti. Analogie ve slově čacký, čadský od čado = dítě. słavi V. Ff. auf Wladislaw Hfm. PraZen sě neboje L. nepiátel se ne- boje Ff. 39 Przybkem a Slowossem Camb. Przyp- © 28 bade Camb. J. Z. bojiese V. L. Ff. 29 Velmi často sč stává Z. A to se mnohokrát stává Z. 33 Sta 88, Ze zbdda Ff. 34 Vladislav Camb.Ff.F.Hfm.— d&tsky, 40 d&cky = činný. Srov. dětecký v Ale- xandreidě: „král hrčcký, ke vščm pfóvażny, dśtecky*, stsl. ĄBTh actio a pol. dziecki == komornik, dziecko- 18 škody V. 19 A jest-li pak V. L. J. Z. 20 věz, že-ť jeho skutek V. veš skutek jeho Z. vešken P. veškeren skutek jeho jest ne- maten Z. vé jeho skutek jest nezmaten Ff. 21 neboje L. skem a Lowozem V. Cc. J. Rzipem a Lowozem(-sem) L. Ff. Rzipem à Lovosiem J?. Lováem C. Rzippem a Lowossem Z. zwischen dem Reiffen und Lowosz Hfm. po knézi Vratislavovi Ff. po knézi Vladistavovi Vtadiatav stovieše V. Cc. Vlatislav Z.F. J.Vtastistav (opr.z Vla- tislav) L. Wlatislaw nach dem fursten Wladislaw Hfm. ^) MS. Der wis list wenig geschult, A. weise... geschicht. — >) MS. irdurstin, B. ere durstin. 

Strana 38
38 Od 10 15 3 vše privésti Camb. m. psy vésti, jakož se &te V. L. Z. J. Ff. 6 PraZeny L. 8 v Camb. a Ff. vypuitén. RYMOVANA KRONIKA CESKA. XVIII. Vłastisłava, żateckćho knieżete (Camb.). Ot Viadistava Zateckého (Ff. V). Viastislav na vojnu zapovédé, o tej vem divně povědě. Káza na vojnu všě psy vésti, všě ptáky káza s sobú nésti, aby je liudmi krmili, když by Pražany všěcky zbili. Mné, by skonééniu takému bylo byti, i je sě počátkem chlubiti. Ale Boh, jenz chhiby neliúbí, jeho chlúby brzo urubi. Vzvěděv to Neklan, počě sé báti, i nesmě na vojnu vstáti. Pozvav Styra, muzé udatného, k radě člověka müdrého, S tiem počě sě kněz raditi, kak by moh! Lucan bez boje zbýti, *) MS. echt, A. hette. — ") B. die sin vient. 10 15 30 40 11 zvéda...i je sé báti Z. vzvédé(v) to...je sé báti L. Ff. 13 Styr, jednou také (v. 19) Tstyr Camb. Styr V. Ff. Sstyr i XVIII. Wlatizlab czoch in ein heruart, di er do nit lengir spart, davon ich wundirliche sage. Al leut hiez her by tage, daz si hunde soldin furen, mit in dy vogil ouch erpuren alezu mal in das her, vnd dy czu mal nach siner ger speistin von der lut as, darnach si dy Prager bas hettin vbirwundin, czu denselbin stundin, wen si wern al irslagin. Er wont, daz es in sinen tagin ein solch ende nemen solt. Abir got wil andirs wolt, wan er daz itil lob virsmehit, daz er sinem rum echt®), den er schir het abgescheidin, vnd begunde in ser czu leidin. Wi herczog Neclam kurczlich darnoch rat nam. Neclam daz irhort, er dez nicht lengir spart, er wolt czu hant vlihin vnd torst nicht gesehin vndir sin vient”). Er ruft dem Stanmir seint, gar ein kun man, der kunde wislich ratin dann. Mit dem herczogin do begunde rat nemen czu der stunde, wy er dy Lamitir mochte vbirgen vnd in vride mit en besten. Er sprach: „Es ist der beste lauf. Etwas gebe wir in vff von vnsirn landen, e wir werdin czu schanden vnd si zcu vientin habin, e das ouch dy rabin vreszin unsir aller as. Dis ist pezzir vil, dan das wir wurdin ouch den hundin Styr L. Sstyr Z. J. Stir Hfm. poznav J?. 14 a v radé V. L. Z. J. 16 Żateckych, opraveno „Łułan* L. 

Strana 39
XVIII. VYPOVĚZENÍ VÁLKY VLASTISLAVEM. NESNÁZE NEKLANOVY. 39 řka: „Lépe jim jest něco země ustúpiti, než sě k nim tak zavraźditi.* Styr tak kněziu otpovědě: 20 „Jaz to dávno dobřě vědě, budem-li v tom hověti tobě, učinímy škodu i hanbu sobě. Jakž sú směli oni k nám sě zavražditi, tiem právem my móžem svých přátel mstíti.“ 25 Moh! by sé knéz domysliti, Ze sé strasivému s udatnym zlo raditi. Z'by byl na radu pojat neudatného, radił by był jemu nóco strasiveho. Ale Styr udatný udatně radieše, 30 knéziu ta rada nemiła bieśe. Vecé Styr: „Učiň mi tak veliký rov, jenž by uzřěét veš Chýnov: chciu s6 rad s Łucany biti, a vtom boju chciu rád sníti." 45 50 55 60 65 70 17 postüpiti Z. néco otpustiti V. 25 moht by se byl Ff. J. 18 neżli se s nimi zavrażditi Ź. L. 96 zavraŻditi se kněkomu == dáti se s ním v nepřátelství, ve „vraž- ství“. 27 By był pojał V. L. Z.J. Ff. 20 Já-t to dávno do tebe védé Ff. v radu Z. 23—24 Ale jakZ sû provinili 28 strašlivého L. J. Z. a k nám se zavraždili, 29 dobře radieše Z. týmž právem chceme učiniti a nad nimi svých přátel chceme mstíti Z. 30 neliba bieše L. 31 vysoký rov V. L. Z. J. strašlivému Z. J. strašlivým s udat- nými L. zle raditi V. J. nach des stritis stundin czu frezzin gegebin. Es ist bezzir, das wir lebin, dan daz si vns also intsagin, vnd werden alle irslagen*)." Wi dem herczog vf der vart der kun Stir geantwurt hat. Sthir”) sprach vir vol: „Das wuste ich lange wol, ob ich der czu disim czil wurde antwurtin czu vil. Vnd ob wir en ouch daran virtragin, wir tun der schadin in den tagin, vns selbir tu wir schande. Als si vns sint bekannte vur vient in diszin lant, des mocht wir czu hant vns mit den selbin recht rechin; ich wil ez virwar sprechin.* Der herczog mocht darnach habin gedacht, daz boze ist czu vragin dem blodin von dem kunen rat. Ob er do nicht so drot hette rat von im genomen, vnd hette nach sinem vromen ein blodin ratman da sin sach kunt getan, der ouch forchtsam wer gewesin: domit trawit er*) habin genesin. Der kun Sthir ouch?) kunlich rit; daran geviel im nicht sin sit. Du sprach der Sthir: „Mach mir vil schir nach minem lebin ein grab, also das ich sech den Chuab: mit den Lamitern wil ich stritin gern, vnd do vf der weitin den tod gern beidin.* 32 wess tynow Camb. tynow in marg. Chynrow Ff. veken Chynov F. jako by uzfel veš Chýnov L. až by s něho vidět veš Chýnov Z. s něhož by uzřelt ves Chýnov V. J. 33 Budu se rád s Žateckými (opr. Eu- čany) bíti Z. 34 by mi bylo v tom boji sníti Z. vesele sníti P. ...sjíti F. *) V. 46 B. — ") MS. Schir. — ©) MS. her. — “) MS. kun ouch Schir. 

Strana 40
40 35 Kněz mu rov vysoký sliúbi učiniti: Styr za knézé u boj slżibi vniti. 80 Znamenajte, kaky-té byl liud, że nebył v nich nynójsieho liudu błud, JiZ netbajá, by Gest u móść była, 40 Ż'by mu jedno dédina sé płodiła. Ale oni o sbożiu nic netbaji, jedno jmene dobrého a paměti věčné hledajú. 85 XIX. O prazskej vědi (Camb.V). O pražské vědi-babě(FYf). Kdyż Styr vść Prażany sebra, proti Zuéanom sé vzebra. Když by u jednoho dota, jedna baba na Prażany vzvoła, řkúc: „Nebude-li má mezi vámi rada, stane sé u vašem vojsku vada. Náhle jděte na onu studniciu, obětujte bohóm osliciu a každý jie něco sněz. 10 A Styřě. to jistě věz, že knězě Vžastistava pobješ, 10 jeho liudi vSécky zbjeś.* c cr O praźskej prorokyni (sic Camb.). O żateckć pro- vokyni (Ff). Opeł jind vćd' (V). Tuto baba Stra- bovi prorokovała, pastorku svómu (Z). V Luésté také biese baba, ta jméjiese pastorka, jemuz jmé biese Straba. RYMOVANÁ KRONIKA CESKÁ. Der herezog globt Sthir das grab im bereitin: Sthir globt vur den herczogin stritin. Merk, was leude das gewesin sint, wan man er gar wenig vint, dy nicht achtin, nur daz allein pfenninge in dem bigurtil sin, daz sich in nur ir erbe mer; abir dy hetin nicht der richtum ger, si suchtin nur ein gutin nomen vnd en gut gedechtnizze mit fromen. XIX. Wi dem Stir ein vetil vit, e in der strit virschried. Do Sthir mit den Pragern hatte gesampt gen den Lantmitern ein vil ebin gampt, vn do er by einem grabin waz, ein vetel ubir dy schreiunt saz: „Wert er nit minem rat kisin, er wert den syk virlisin. Reidit dort ubir den burnin hen vnd ofpirt den abgotin ein eselen, ewir iklich ot esse ir etiswas. Vnd davon wizze daz, daz du Wlastislab gevangin noctist vnd al sin leut totest. Wi cin vetil ser vnd mer dem Straka rit in den ander her. In Lantmitner gegent ouch ein vetil saz, der enickel Straka genant was. 35 Kněz mu rov vysoký káza uči- niti Ff. Z. 36 alibi jiti Ff. J. L. 38 Ze v nich nebie&e neniešého lidu klid Z. 39 kteříž.. . v měšci Z. již-t Ff. v pytli P. 40 by jedno dědina se dobře plo- dila Z. by jim jedno dědina se plodita F. 42 ména Camb. jmene J. jedno jména dobrého a věčné paměti ptají F. 41—42 netbáchu — dobýváchu J. Ale oni o zboží nic netbáchu, jedno jména dobrého dobýváchu L. Z. Po 42 a paměti věčné hledáchu Z. a paměti dobýváchu věčné: to jim tehdy bieše velmi vděčné. Z. XIX. „Věď“ (wyed) v Camb. vykládá se na „prorokyni“. VJ. „baba věští“. Srov. z Alexandreidy dvě mista: „jemuž vědě v žeň nemohú“ (Výb. II. 1084, v. 20) „o němž mluvie staří dědi, by jej tehdy snědly védi* (ib. v. 24) i mluvie to sprostny déti (sic), by jej tehdy jedly vědi (ib. 1140, v. 36). Prvotně vědě pokládány za bytosti nadzemské, kterým, jako i vlkodlakům, připisováno zatmění slunce a měsíce a pod. Později přenešeno slovo to na věštice. Sestavení „Vědi-baba“ (wyedi Babie) v rkp. Ff. upomíná na mythickou bytost „Jedibabu“. Srov. ruské věďny. 1 Praženy všecky Z. všechny Praženy Ff. všecky Z. J. 2 Žateckým, opr.Lučanóm, L.se vybraZ.J. 3 akdyZbiese L.J. A kdyZ biechuZ. 4 jedna miidrá baba naií vzvola P. 5 a řkúc V. Z. 6 stane sě všemu lidu váda V. u vašem vojště váda L. J. mezi vámi veliká sváda Z. 7 gdyetye Camb. jedteZ nad onu L. nad onuno studnici Z. 8 osloycyu Camb. bohu Z. 9 a każdy vas Z. 10 A ty (to), tyre, za jisté(o) to věz L. J. A ty, Štyřě, to dobřě věz Z. 11—12 pobiješ — zbiješ V. J. Ff. že Žatecké (Lučany C.) pobiješ, a kněze Vlastislava jmeš Z. C. 12 a všeckny jeho lidi zbjei Z. 13 Žateckých (opr. V Lučce) také bieše baba Z. 14 jemuż diechu V. L. J. pastorka jmónem Straba P. 

Strana 41
XIX. PRAŽSKÁ A LUČANSKÁ VĚD. 41 20 30 15 Ta baba pastorku povědě: „Jáz vašiu biedu dobřě vědě. Ach túho vaše, nebozí! Hněvajú sě na vy bozi. Když na Tursko přijedete, ottud viec neotjedete. Tu lučské kniežě ostane a ten rod veš viec nevstane. Synku, když vendeš v turský boj, prvý, ktož tě potká, tomu stój. 25 Daj mu oščěpem malú sotu, a nečiň jemu nic životu. Obě jemu uši uřěž a schovati jú nehřěš. Když přineseš na své dráhy, tu poznáš všě své vrahy. Přěd kóň učiň to znamenie, v núziu nic lepšieho nenie. Tomu znameniu kříž dějú, jemuž sě nynie blázni smějú. 35 Lučěné sú Pražanóm dáni, a proto koni jich budú svázáni, že nemoci budú sobú hnúti. Jedinému tobě s smrtiú jesť sě minúti. Ač ti jesť věč slúti zběhem, 40 na Turště sě nestyď během. 20 25 30 35 40 45 Dy vetil dem enickel gebot vnde sprach: „Ich wezzt 2) wol vor ewir not. Ach we vnd we vch armen ! Ir siet nohe virtorbin. vch irczurnent dy abgotir"). Ir kompt czu schir noten drotir, davon kompt ir nimmer ; vnd der Lantnitner gengt°), ein recht wimmer, wirt irn herczog lazen vnd dy gepurt wird furbas nicht irsten." Wi die vetel als halt larte ir enyckel als balt. Cvund), wan du gest in der reitunden strit, der erst, der dir do ingen) rit. dem ste vnd gib im mit dem sper ein cleinen stich, nicht mer ; schade im an dem lebin nicht! Beide oren mach im czu nicht, vnd laz nicht, du behaldis si, ich sage dir nach wy. Wen du si in din hus pringest, czu hant du dinen vient vindest. Vur daz ros mache ein sulich czeichen, dem sich in notin nit mag geglichin. Daz czeichin † ist ein cruce gesprochin; wer sin spotte, der muoze darvmb sochin. Dy Lantmitner sint den Pragern gebin, darvmb virlizin si ir lebin. Ir roz werdin ouch gebundin vnd veriungst den hundin: du alein entges[t] dem tode. Halt, ob dir wirt vlihins not, du salt dich nit czu vlihin schemin, ob dy vient vbir dich kemen. Aus dissir not czil drot vnde intpfluch dem tot!“ 15 17—18 ach túho vaše, nesbožie, hněvají se na vás bozie Z. ach tuto vaše nesbožie Ji. (nesbožie = neštěstí) nebožy — božy L. 19 na Styrsko V. Cc. 20 neotejdete L. Ff. nevyjedete Z. 21 Tu Lučsko knězě ostane V. Tu-ť žatecko (opr. lůcké) L. Tu Lucko kniežete ostane Z. 23 v Styrsko u boj V. Cc. na Turště v boj Z. 25—26 sotku — životku V. L. Sota = rána, udeření (MVerb.) 28 a schovaje je, nehřeš. (opr. ihned preč běž). L. schovaje je, ihned preč běž J. a schovaje v tobolici, preč z boje běž Z. a schovaj je a nehřeš Ff. 29 na své hrady Camb. na své dráhy Ost. když přiženeš V. J. přijdeš Z. přiběhneš J2. 30 tehdy V. Z. L. J. tehdy tu poznáš své vrahy Ff. 31 před koněm Ff. 32 jehož v núzi V. L. J. v núzi-t Ff. 36 také svázáni Ff. 37 sobú Ff. P. sebú Ost. 38 se jest se smrtí Ff. 39 ač-t Ff. věčně P. 37—40 že nebudú moci preč ujíti. Jedinému tobě jesť živu býti, ač jesť do smrti sběhem býti Z. *) A. weiz. — b) MS. abtgotir. — e) MS. herzog. — d) MS. Cvun, A. son. — ) MS. irgen. 6

Strana 42
42 XX. O turském boju (Camb. Ff). O turském boji tuto pravi (V). O boji na Turště s Vtastistavem (Z). Když na Tursko voje sé snidd, tu v liútý boj velmi vnidú. Ot jutra až do večera e sta Vłastisłav, a boj bera. 5 AZ sé Styr vsak k němu přibra, knéz Vłastisłav sć na-ñ vybra. Lucanóm sé tu ovšem zle zdé, 10 Styr Vlastislavovi hlavu sté. Prazéné Lučany tak tepiechu, 10 aZ potoci krvaví te&iechu. Ze vséch ujide jedinÿ Straba tá radû, juz jemu biese dala baba. A když ujide z toho łomu, jakž přijide do svého domu, uzřě, že jeho žena dušiu béře, což dosiehne, to všě zdéře. Uzfé u nie oSéépem ránu, juž pozna u boju ot sebe dánu. Pocé sé velmi diviti, 20 vecé: „Tiem sě chciu lépe ujistiti.“ Uzřčv, že ušiú nejmějieše, a'n v tobolce ji jmějieše, je sé k htavé jû métiti. RYMOVANÁ KRONIKA CESKÁ. XX. Wi den Lamitnern miszlank gein den Pragern. Wen dy her czu Tschirncicz vf dy vient wern gesampt czu hertin strit, dez morgins vs gein obint Wlatislab stunt stritint. Doch gar Sthir czu em kam, herczog Wlatislab sich ken em nom. Ez irgink ubil den Lamitern"): Sthir slug Wlatislabum daz houbt ab vil gern. Den Pragern mochtin dy Lamitner nit intken, si slugin si, das si plutis hinrunnen. Wi dem Stracka geschach, du er doheim sin husfrowin sach. Avs allin Lantmitern einer hin quom, der waz Straka gnant mit dem nom. Em ein vetil den rat gab, do er enkangin waz dem grab. Als schir ir) quam czu sinem hus, er sach einen grozen gruz. An dem tod lag sin wip, vnd waz si begreif, daz czureis er lip. Er sach, daz si was ser virwunt mit einem sper, di er bekant, do er reit, von em geschen in dem streit. Des virwundirt er sich vnd sprach: ,Mid dem so wil ich mich virsehen stete.“ Er sach, das si nicht oren hette, wan er si in der taschin*) trug. Er habte si czu dem houbte mit fug. 1 vojska sendú Z. oje P. obojí C. 8 Štyr knčzi Vlastistavovi Z. 17 uzfč u nie ošččpovú ránu V. L. Z. když na Turštč se vojené snidú Ff. 9 Pražené tak Žatecké (opr. Lu- užře u nie u bocě oščěpovů ránu J. 2 tu u veliký boj vendá Z. dany) tepiechu L. uzfe, Ze má o&tépová ránu D. 1—2 Když na Turštš sč voj snide, 13 A když uteče z toho boje V. 19 velmé Ff. tu u veliky boj velmi vnide L. 21 uzfe, Ze atd. V. J. L. A když uteče z toho t L.Z. 3 od jitra: právě až do večera Z. ya utere z'tono "omu 22 4 sta Vłastisłav, boj bera Ff. 14 přiběže do svého domu Z. sta Štyr s Vlastislavem, boj bera Z. a přijide do svého domu Z. V. a Cc. vždy klade „Vladistav“. 7 Lučanóm tu Styr zle zdě V. J.učanóm (velmi) sč (tu) zle zdě J. Žateckým (opr. Lučanóm) se tu zle zdě L. 13—14 v L. pozdójsim pfipiskem. Z. Po 14 a ssóde s svćho ofe V. 15 uzFë, ano jeho žena duši béře Z. 16 co dosiehnieëe Ff. 23 ^) MS. Lamitner. — >) MS. ir, A. er. — *) MS. tauschin. a'n...uši mějicše Camb. a'n v tobolce uši micše If. v tobotcě ji jmějieše V. v tobolcě uši nosicše L. a on je u sebe v tobolce jmájiese J. a on v tobolici uši jmějieše Z. k hlavě jicj měřiti V. ji L. k jejic hlavë I". jich FT. a'n a'n 

Strana 43
XX. BITVA NA POLI TURSKÉM. Primériv vecé: ,Chciu tomu uvéfiti, 25 že na mě u boj má žena vyjela, 30 ta mě jieti právě chtěža.“ To jest byla proto zdéla, že mezi Prazany prâtely jméla. Chtěťa jim pomáhati 35 30 a muziu sé chtéla posmievati. Ktož tomu nechce uvétiti, prida k svatému Vítu, móZ sé tiem ujistiti ; neb na rajském dvofé nalezne to psáno, 40 coZ o tom jest mnü poviedáno. 35 Pro své dobré činy Styr był mił Cechôm jako Tateróm vfr. Jesée Styra vzpominajü, 45 „Neciń sć Styrem* řiekajú. XXI. O smrti knicžete žatečského (Camb.). O smrti kněze žatečského (V. Ff). O Vłastisłavovu synu, ježto ho Durink zabit (Z). Neklan sé v Lucko uváza, na knézé Vlastiglavovu celed vztáza. Vzvédév, Ze ostavil syna mladého, vztáza na člověka jeho mitostného. Jeden mu Durinka ukáza, tomu j'ho chovati káza, fka: „Rozpominaj sć na jeho otcé cného, 10 jenž tobě činiž? mnoho dobrého. Chovajž cně kniežete svého, 10 a buď vládař kraje postotoprtského.“ o 24 Musím tomu V. mußi Ff. P. 25 u boji L. v boj jeta Z. J. 26 a ta mě jest jieti chtéla L. zabiti P. 27 A ta jesť to pro tu věc zděta Z. 28 neb jesť mezi Pražany atd. V. Z. 29 i chtéla jim etc. V. L. Z. J. Ff. XXI. vejda na hrad k svatému Vitu, zvěda pravdu, věřiž mi tu; neb na rajském (dvoře) jesť se- to vše, což mnú vypravováno Z. 32—33 přída k svatému Jiří móžeš sě tím ujistiti; neb na rajském dvofé móZeá VÍTĚZSTVÍ NEKLANOVO. 43 Do er si czugefugit hette, er sprach: „Min hercze nv gloubet, daz min wip ist gein mir gerittin vnd mich wolde habin bestrittin.“ Sundir hat si daz getan gern, wan si vndir den Pragern hait gehat freinde man; daran si wenig gewan. Der das nicht wil gloubin, der kom czu Sent Vit vf den odir taugin. Do stet es in dem crucegange geschribin gar lange. Er vind do, daz ich habe geret von der worheit, nicht von bet. Sthir was dem Behem holt durch sin frum tad, als ir solt. Des Sthirkons man noch gedenkit, wan dy bozin sint czu dem namen gesenkt. XXI Von Wladizlabs dez herczogen sun, der dem During bevaln wart an frun. Neclam sich Lamitner gengt vndirwant, er vor[s]chte Wladizlabs gesint czu hant. Wen er het gehort czu maszin, daz er einen iungin sun het gelazin, er vorschte von sin libistin, Einer wiste eme ein bozin cristin, der waz ein bozir Durink, der solt sin pflegin mit sinem dink. Er sprach: ,Gedenke an sin vatir, den man, der dir vil gutis hat getan. Darvmb behalt erlich dinen furstin, laz dich nach sinem sun durstin! Ubir Postolopirtensem bis[t] ein richtir genem.* 37 „Nečiň se Štyrkem“ řickají Z. „Nečiň se Štyrkem“ baby řiekají J. m , v Žatecko (opr. Lucko) L. psáno na knéze Vlastislava vztáza Camb. na kněze Viastistavovu čeleď se vztáza Ff. milostného V. J?. milého Z. J. N m 31—383 Ktož tejto řeči nechce věřiti, a chce-li se tiem ujistiti, by byla křivda, nehovoře, na Praze hledaj, na rajském dvoïe; neb u svatého Víta uzříš pisáno což mi jesti od toho povědieno C. KtoZ mi v tom nechce vériti, ani toho za pravdu jmieti, nalézti to pisáno V. Cc. přída na klášter k sv. Vítu, móž sě tiem ujistiti J. pfida na praZsky kostet atd. J?, přída na pražský hrad atd. J?. 34 poviedánoJ.Ff.powyedyenoCamb. 37—38 Styrka, Styrkem V. J. 37 jeëté-t jeho zpominaji, a © x 10 jez ,Netiñ sé Styrem“ Yiekaji L. Po 10 toho (jeho) mitostivého Camb. Ff. Vzpomínaj sé L. řka: Zpomeň Z. a řka V. Toho verše v L. neni. kniežetice P. Vládař — villicus, správce hospo- dářský. postoprtského V. kostoto- prtského P. C. a chovaj se všeho ztého L. 6* 

Strana 44
15 20 25 30 13—14 Ten Durink jako liškatstivý bieše, RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. To děťátko velmi krásné bieše 15 a inhed z mládu kázané nravy jmějieše. Ten Durink jako liska k liudem sé klanieSe a o svém pánu test ktadiese, " kak by mohł jej zabiti a v dědinách pánem býti. Zimě Durink děťátko samo na led vyvede, k rybám je na Ohřiu přivede, řka: ,Hlédaj, knéZku, kde-t rybicé stojie, patti, kako-t sé divné brojie.* A když na ryby hlediese, so poklek hłavi dołóv ničieše, sly$, co ten zly Durink zdé! Défátku bradaticiü hlavu sté. I nese hłavu knóziu do Prahy, mně, by nesł mu kołść piródrahy. I je sé s Némec mluviti * a sám svü vieru chváliti, fka: „Jaz sem mómu knéziu véren byl; 40 proto sem mu vždy byl mil. Tobé chciw býti véren viece. Ale Ze sem słychał młwiece: 45 11 krásné velmi V. L. 12 mravy kázané ovšem jmějieše L. šlechetné nravy Z. pode istí se lidem ktanieše ; Das kint was schon vnd*) iugint vnd hatte czu hant czucht vnd erber tugint. Do lokte em der Doring virlucht, als der fochz den luten tut.”) Von sinen furstin ticht er vntrw, dy wirt im dort alle tag new, vnd wy er en mochte virderbin vnd herschin in sinem erbe. Wi der Durink ond. vnwiz furt daz kint of ein yz. Der Durink sach ein ys, er wysit*) das kint vil lis vnd furte es czu den vischin vnde sprach czu im sten: „Sich, furstel, wy dy visch gen vnd wundirlich sich wendin !“ Du es dy vische schawit vnd dy chnie gepraucht, das houbt es nider hilt, der Durink ez im von dem libe spilt. Er half im in daz grab vnde slug im sin houbt ab. Wi der During an einem tay bracht des kindes houbt zcw Prag. Der During an alle vrage trug daz houbt czu Prage. Er wolde ein koletsch?) habin vnd begunde in Tusche vragin, ob der furst darheim were, er wolde im kundigin gut mer. Sin truwe er lobt vnd sprach: „Ich bin dem herezogin getrw gewesin lange tag. Dorvmb waz ich em allewege lib." Er sprach: „Ich wil dir sin getrw vnd dime wip. Sundir wan ich han gehort, 17 V zimě Durink dietě samo atd. 21 zřieše P. na rybky J. V.L.Z.J. 22 poklek hlavů dolóv visieše Camb. Zymye Camb. Zymie Ff. 18 na orzy V. a ku prohlubni je 26 mné, by mu nest koláé drahy V. L. Ff. pfivede Z.jej Camb. Ff. jeho J.V. niciese V. L. J. FY. mné, by nest knieZeti klénot drahy Z. každého přiezeň jmieti žádáše, 19—20 kdef rybicó s$ brojie, 27 s Němec = tou měrou a tím spůso- a osvém kniežeti tesť sktádáše Z. 14 a ovüém (sic) knieZeti lsti kla- diese L. o svém knieZeti V. J. Ff. 15 kde by mohl jeho zabiti L. patři, kako-ť divně stojie Camb. rybky V. J. rybičky Ff. 28 svü vérá se chlubiti Z. hledaj, knéZátko L. knieże Z. 20 kak-f se divně brojie Z. J. 29 řka: „Já knězi svému věren bytV. L. kako-t se dvorné brojie Z. 32 słykał V. J. L. bem, jako Němcům obyčej. svi nevéru chvaliti J. *) MS. end. iugint, B. in der iugint. — *) MS. Das der fus den luten tut, A. als der fochz ete. — ©) MS. wyschit, A. wysit. — “) i.e. kold¢ (placenta, metaphor. donum). 

Strana 45
XXI. ZABITI VLASTISLAVICE A POKUTA VRAHOVA. 45 „Kto chce v domu škody zbýti, t“ nedaj jiskřě uhlem býti... 35 Řka to, vyně z podpažie hlavu, jakž ju bieše sťal, ješče krvavú. „To-ť Vlastislavova syna hlava, pro něhož smrť bude tobě sláva. By-ť byl došeł mužského stavu, 40 mnohý by Čech jměl krvavú hlavu. Zaplatíš mi, svému hrdině, dada mi Postoloprty k dědině. Když uslyšě kněz řěč jeho, káza Durinka svázati zlého, 45 řka: „Tobě sem jeho zabiti nekázal, ale cně sem tobě chovati přikázal. Juž viziu, že dobré neblúdí, blázn jesť, ktož ciuzozemcě dobrým súdí. Tobě sem jeho kázal střieci; 50 proč si směl kniežeti šíju sieci? Tu tobě chciu v Čechách česť učiniti svú sě rukú musíš oběsiti, neb svým mečem sám sě prokláti, nebo na tejto skále státi 55 a dolóv samému skočiti a hlavu sobě slomiti. 50 55 60 65 70 wer in dem haus den schadin bewart, der lezt vs der funkin nicht ein koln wern." Do nam er vs dem vehsen das houbt sines heren, als ir 2) im het abgeslan, noch also plutigs in iungin tagin: „Sich Wlatislabs suns houbt! Durch den werstu dines lebins beroubt; wer er komen czu siner mans craft, vil Beheim wern von im behaft. Davon lon dins kindes virterber zcu hant: gib mir Postolopertin dy gegent gnant!“ Wi der herczog antwurt dem During vnd wie im irgingin sine dink. Du der herczog sin red irhord, dem bozin er nicht lengir sport. Er hies en veste bindin vnd mid dem tode vbirwinden, vnde sprach: „Ich gebot der5) nicht, daz du en soldes totin, sundir daz du werst bi im in notin. Ich sehe iczund wol, das es dir nicht wol irgen sol. Ez ist glich einem toren, der ein frund geborn irkuset czu gutin dingin. Ich gebot sin pflegin mit sinnen: worvm tarstu den hals einem furstin virhawin vnd sin plud turstin?“ Wi der herczog gab dem Durink fur drier hand tot wilkur. Neclam sprach: „Ich wil den°) vchin her, er tu nach mines herczin ger. Du must dich hahin mit diner hant, adir dich selbin irstechin czu hant, adir vf dem vels stein vnde czurucke springin vnd dir daz houbt prechin. Domid wil ich daz kint rechin." 75 42 dada postúpiti k dědině V. Cc. 33—34 srov. VIII, 37—38. Kostołoprty P. C. daj mi J. 35 z podpaždie Camb. z podpláštie Posteloprty L. L. P. F. z podpažie Ost. 43 Doslyšav kněz řeči jeho L. 36 iakz tu bieš stal krwawu Ff. In marg. To-ť, Němče, koláč jez Ff. 46 chovati kázał V. L. 38 pro jehož smrť Z. 47 Již věři V. Cc. již viem L. Z. 40 mnohý by měl atd. Camb. již-t vidím, že-ť dobrý neblúdí Ff. 41 zaplatíš Camb. Ff. zaplatiž L. 48 blázen jest, ktož cizozemce dobrým V. J. súdí Z. J. 48 blázn V. blázen Ost. jenž cizozemcóm dobré súdí V. 50 hlavu stieti Camb. L. Ff. kniežecí hlavu sieci Z. kniežecí šíji sieci J. V. 51 Tu-t Ff. Tuto J. 54 na této hoře Z. 55 spásti V. 5) MS. ir, A. er. — 1) MS. der, B. dir. — *) MS. den, A. in.

Strana 46
46 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. 60 Uzřěv Durink, že širšie rady nenie, zvoli sobě oběšenie. Když jdieše Durink s hradu, vecě: „Ach kak sem měl nemúdrú radu! Mně, by mi bylo v Čechách dědiny jmieti, juž mušiu na dřěvě visěti.“ Blíz u Prahy na jednej nivě oběsi sě sám Durink na jívě. 80 85 90 Der Durink sach czu spat, daz sin nicht mochte werdin rat, er irkos nu daz hohin. Do der Durink von der purk 1) wolde gan, er sprach : „Ach wy einen bozin rad hab ich gehabt czu diszir tad! Ich hofte erbe habin in Bemin, vnd muz iczund lazin daz lebin min. An einem holcze muz ich hangin, davon muz mich immer plangin, hahen bi Prage vf einem acker her.“ Widir sines herezin ger der boze Doring an einer buchin sich irhink. XXII. XXII. Od Hostivíta, od Děpolta (Camb.). Ot Hostivíta a od Děpolta (V). Hostivít a Děpolt kniežata (Ff). Tuto sě praví o knězi Hostivítovi (Z). Von herezog Hostink vnd Dypoldin dem iungelink. 5 10 Neklan dva syny jmějieše, stařějšíemu jmě Hostivít bieše, mlazší jmě Děpolt jměl. Ten Zličsko vzal za svój diel. Jemuž diechu dřieve Zličsko, tomu potom vzděchu Kúřimsko. Potom Neklan s světa snide, jeho syn Hostivít na otcóv stolec vznide. Za toho času sta sě příhoda, že vsta Leva, jeden z Vlastislavova roda, i je sě liudi k sobě sbierati chtě lučského kniežstva dobývati. 5 10 15 Neclam hette czwen sun iung, dem eldistin") waz der nom Hostink der iunge Dyepolt waz genant. Der nam czu sinem teil czu hant dy gegent Zlicenses bekant. Du wart Zliczko gnant, darnach hies man den kraiz*) Kurimer. Du virschied Neclam der her ; Hostink, sin sun, mit wal quam vf des vatirs sal. Czu der czijt ez geschah, das man einen erstin sach vs Wlatislabs geslecht, Leua hiez er von recht. Der begunde volk czu samen vnd wolde Lamitner herczogtum han inphangin. 57 Srovnej: Oni rady širší nemajíce, i zvolichu atd. St. Letop. str. 178. 60 ach kako sem měl zlú radu V. L. J. ach že sem měl zlí radu Z. 61 Mniech, by atd. V. Z. J. 62 a již musím na dřevě umřieti J. a již vizi, že mi jest na šibenici viseti C. a já musím na dřěvě nectně viseti Z. 63 blíz ot Prahy L. blíz Prahy J. 2 staršiemu V. Z. J. Ff. Hostvík (důsledně) P. Hostěvic (důsledně) L. Hostiwitz Hfm. 4 Lyczsko Camb. Ff. Slitzko Hfm. ten Zličsko za svój vzal otdiel V. ten Zlicko za svój diel měl L. ten v Zlicko uvázal sě za oddiel Z. 5 Jemuž tehdy diechu Zlicko L. Z. Lyczsko Camb. 7 světa snide Camb. (tak vždy). 8 Hostěvic na jeho stolici vjide L. na jeho stolec Z. vnide Camb. vznide Ost. 10 Jméno Leva podnes připomíná se názvem městečka Levín, ježto pod horou Sedlem či Gelčem leží v obvodu někdejšího panství Vlastislavova. 11 i je sě lidi k sobě zbierati V. Ff. J. L. 11—12 y gye sye lyudy dobywaty, chtye lyczského knyezyete do- byty Camb. 12 luckého knicžectvie Z. lučského kněžstva Ff. J. V. Žateckého (opr. lučského) kněž- 3 Děpol Z. 9 nelepá příhoda V. J. stva L. 2) MS. pruk. — b) MS. edelstin. — 2) MS. chaiz, B. kraiz.

Strana 47
XXII. HOSTIVÍT. LEVA. Ustaviv hrad na vysokej hořě, dopudi Pražan vetikého hořě. 15 Kněz Hostivít položi liud préd hradem, by jej vyleżeli hładem. Leva proti jim vynide, s Pražany sě bojem snide. Když Xuééné svi horsiu uzrèchu, 20 pród Prażany na hrad běžiechu. Když jich múdré panie uzréchu, své mužč takto vzpřijechu. Po I6nu sé poklepachu, a svým mužóm velmi vzláchu, 25 řkuc: „Sémo, sémo pojdéte, zde sě těchto Pražan skryjete!“ Pro tu hanbu sě vrátichu, a tu Pražany pobichu. O panie, múdrá krásitá zvieřata, 30 otkud vám ta rada vzata, już ste sć hanby obraniły, své muZé smrti zbavily ? Snad ste to były słychały, Ze medské panie Cyrovi téZ byty spâchaty ?“ 35 Pro taky klep tak nelepy tomu hradu vzdéchu Klepy. Na tom hradě sú ti seděli, donadž sú otmeny nepřijeli. Ti k dědině Vžastistav jmajv, 40 ti sé po krásném ščítě znaj«. Nosie-t v zlaté fioletniej orlici, knézi Vłastisłavovi rodici. 13 ustavi Z. na vysoké huofe L. na jedné hofe J. 14 pfipravi PraZeny do velikého hove L. dopravi PraZany velikého hofé Z. dopusti PraZany V. Cc. 15 lidi Ff. J. 16 aby jej L. V. by je Ff. J. 17 proti jim V. nim Ost. uzře Leva, že jich málo knim vyjide L. C. 18 a s PraZany u boj sé suide V. s PraZeny sé u boj snide L. 19 Kdyz Liéené Camb. A když Zatectí (opr. Lu&ené) své hoře uzřechu Z. své horkie J. vidiechu Ff. 20 jdiechu V.J.ujidechu L.Z zbéZechu Ff. 21 A když jich midrć panie to uziechu L. Když to jich panie múdré vidiechu Z. ^) MS. sante, ^. bawte. — ") MS. ir, B. er. — ©) MS. er, B. ir. — *) MS. HRAD KLEPY. 41 Er sante“) nach den bestin, [vnd bawte] vf dem hoin berge ein vestin. Er betwang dy von Prage 20 czu grozin notin vnd clage. Er legirt vor dy pork sin her, daz si se gwunnen mit hunger. Leua gein en vsgink, mit den Pragirn quam ir") in den rink. 25 Do dy Lanttirn er^) ergistes san, si woldin vor den Pragirn vffe dy bork habin gegan. Vnd do si san ir weis vrowen, si woldin se mit gespot schawen. Si slugin sich selbin in dy scham, 30 si hettin es irn mannen mit verzam. Si schrien mit growen sinne: „Kumpt hir*) inne! Von den Pragirn virborgit veh hi!* Durch der schem willin si 35 widerkern begundin vnd dy Prager vbirwundin. O ir wiesse vrawin, erber tier, von wan kom vch der rot also schir, domit ir euch vor schandin habt gewert 40 vnd dy man von dem tode irnert? Ir het iz villeichte gehort, daz dy frowin von Maydlant dort Tyto dem konige dazselbe toten.*) Durch einen solhin lernit bosheit satin 45 his man Klepa dy vestin. Darvf sazzin dy bestin, bis man si virwandelt. Wlatislabs erbe si habin gehandelt. si erkennent sich mit dem schilt: 50 si tragin in golt czwen adlar gepilt, dy adlarn mit dem nom, herczog Wlatislabs mit dem lamp. 22 takto prijechu V. L. J. Ff. slyšte, kako-t je přijechu C. 23 Po svém lóné sé klepachu J*. Z. 23—24 Panie po łónu se klepachu, aksvým mužóm velmi zvotachu L. 25 ,Semo, semo, hrdiny, pobéhnèteZ. 26 skrÿte Camb. skryjete V. Ff. ukryjete Z. zde sě Pražan skryjete V. atuto se svých nepřátel skryjeteZ. 28 a Pražany vše pobichu L. J. 29 Ó panie, müdrá etná zviefata V. 6 miüdré panie, ctná zvierata J. panny a panie, ctná a Xlechetná zviefatu Z. ó panie midrć a ctná zvierata L. ó panie, müdrá krásná zvierata If. 31 ji ste se hanbé obránily L. F. Ze ste se své hanby odvázily Z. 34 36 38 41 42 Crhovi (opr. Cyrovi) téZ spachaty L. že medské panie též byly spáchaly Z. Srbóm též byly atd. F. pro taky sklep Camb. ward das schloss Klahy genant, das nun ietzt genant ist Hasenpurck Hfm. doniž Z. donidž L. J. doňudž V. do- ńadź Ff. odměny neměli Z. wzlattye fygoletney orlyczy Cımb. na štít v zlatě dvě spoletnej orlici L. dvě fioletně F. dvé fiolatné Ff. dvě fiolně Z. fiolniej V. fiolnej J. zwien adler veyol farb in einem grünen veld Hfm. ti knieZeti Vlastislavovi jsü rodici L. knézé Vłastisłavovi rodici Z. P. knézé Vlastislavové rodici J. Wladislaw Hfm. hir, B. hiehir. — *) Conf. X. v. 97. 

Strana 48
48 XXIII. Od Bořivoje, pirvého křčsťanského knieżete (Camb.). Od Bořivoje prvnieho (Ff). Ot Bořivoje, prvého křesťana tuto pravi (V). O Bořiwojovi, prvniem kniežeti kresťanu českém (Z). Knéz Hostivít potom snide, Bořivoj na otcóv stolec vznide. RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. XXIII. Von herczog Worziwoio, dem erstin cristin, hor aldo. Herczog Hostink virschied darnach mit des todes sweren rach, Borziwoy kam vf den sal. Swathopluk waz koning in Merhern vbir al, der herczog czu Bemin im dinen muste. Czu einer czijt herzog Borziwingt Der konig tet im ein schentlich dink, hinder den tisch vf dy erdin siczin. Er sprach: „Du solt daz wiczin, daz ein heide nicht gelicht eim christin. Sicze mit den hundin, daz czimpt dich, nicht ein herczog, sundir ein tumbiz wicht! Du furchtiz nit dinen schepfer"), du erst ein iclichin vogil vilmer.* Der herczog sich schemet”), du ir horte; vnd als schir ez noch dem tisch wort, herezog Worziwous gert der tauf hern von konig Swathopluk ezu Merhern. sprach der erste bischof czu Welrat. Der bischof waz Rupertus gnant, der sang eine windisse messe czu hant. Er toufte czu Welrad den erstin Bemin, den erborn Worziwoum mit dem nom nach Crist gebort acht hundirt iar, darnach in dem vier vnd czwenczistin iar. ve všech rukopisech; v těch, ježto nyní známy jsou, ve všech se nalezají. Rusenín Ff. C. slovynsky Camb. slovensky Ost. rusky C. In marg. Hroznata slo- vensky mÉi shizil Ff. Cecha prvnieho Ff. ten welehradye krzsty! Camb. Tehdy Svatopluk u Moravě králem bieše, 5 kněz č eský jemu st úžieše. o vf des koniges hof gink. 5 Jednü knéz Borivoj pfijede k královu dvoru, král mu uéini veliké vzdoru. . er hies en mit gutin wiszin Káza jemu za stolem na zemi siesti, 10 a fka: ,Stusie tobé to viesti, eż ti nesłusie pohanu 10 za roveň býti krésfanu. Sed se psy, to-t jest tvé právo, ne knóże, ale nemidra hłavo, 15 že netbáš na tvorcě svého. jmaje za bóh výra ušatého.“ 15 Knéz, to ustysav, sè zapole, a jakž brzo by po stole, prosi kfista Bofivoj ot Svatopluka, krále 20 moravského, „Gar gern, do ir sein bat!" a ot Metudéje, arcibiskupa velehradského. Ten arcibiskup Rusín bieše, 2o mšiu svú slovensky stúžieše. Ten Velehradě křstil Čecha prvého, 25 Bořivoje, knězě českého, léta ot narozenie syna božieho po osmi set po devieti dcát čtvrtého. 1 Hostvík (důsledně) P. Hostivic L. 8—9 káza jemu za stotem na zemi seděti, 19—20 Těchto dvou veršů Ješín nenašel 2 na otcovu stolici vznide Z. řka: „Stušie tobě to věděti V. J. syn jeho Bořivoj J. 9 že neslušie pohanu V. L. J. 8 v Moravě Ff. Le 2 ve 12 ale nemudrá krávo V. L. J. Z. 5 Sta se, že kněz Bořivoj přijde m 19 . ne člověče, ale hubená krávo J?. k králevu dvoru P. 20 "Tehdy jednú kněz Bořivoj 14 dein Gottist ein gehôrneter ochsHfm. pro své země lepší pokoj 17 krzysta Camb. krsta V. kita Ff. jede k královu dvoru Z. J. kfsta L. otswatopluta Camb. 21 6 velikü vzduoru L. Lu , » 7—10 káza jemu z zástolé na zemi siesti, 17-18 prosi křtu od krále ctného, řka: „Nestušie tobě s námi jiesti ; nebo nestušno to pohanu přirovnávati se kdy kfóstanu Z. káza jemu na zemi seděti L. Camb. (a též Ff) klade: slussye tobye to wyedyety | czty neslussye pohanu. Rým k ,séesti^ nutné požaduje staršího tvaru vzestě. Z. pomohl si slovem jiesti. = Svatopluka moravského. Král připravi arcibiskupa vele- hradského, Metudie, ten pokřti jeho. Z. 18 a ot Mutuděje, arcibiskupa vel- hradského V. Metudiege Ff. a ot Mytudyegye Camb. ot Me- tudie L. ot Metudia P. *) MS. schefper. — *, MS. seinet, A. schemet. 24 Tak též v L, jen že pozdějším přípiskem položeno „v“ před „welehradieć. ten u Velhradě V. u Velehradě Z. Ff. po osmi stech Z. Ff. po osmi let Camb. po osmi set po dvd cátü čtvrtého (opr. „sedesiti*) L. 

Strana 49
to c 30 Od Scatopłuka, moravského krdle (Camb. Ff). Ot Svatoptuka, krále moravského (V). Kterak jest 5 t2 t2 jn = = 31 32 XXIII. BORIVOJUV KREST. Když kněz Bořivoj tak stav svój sméni, svét potupiv, v svatost sé proméni, almužny veliké činieše a domy božie stavieše. Prvý kosteł v Hradciu postawi, svatómu Klimentu jej osłavi; druhý svaté Mářie na Prazć ot velikých vrat inhed na drózć. XXIV. královstvie do Čech přišto (Z). Tuto drbèæ do moravské kroniky málo zajíti, abych moht k svej cti i FéGi slièné pfijiti. Kako jest korona z Moravy vyšla, povčdč-ť, kako jesť ta zemč k Čechám přišla. Král moravský ciesafovu sestru za sobü jmójieśc, tej velmi násilen bieże; a proto na-ň ciesař jide a král moravský s cicsařem u boj vnide. Po hřiechu tu král boj ztrati, Zalostivé sé do Velehrada vráti. Ciesaf za ním do zemé pojide, král hanbú u púščie vnide, Giniechu Camb. činicše: Ost. 8 staviechu Camb. stavieXe Ost. w Ilradczy Camb. Ff. J. Z. v Hradišti L. J*. C. F. v Hradu 7. 30 10 Po 32 Knéz první Kain v Čechách jmě jenž náprvní mši v Čechách pół. XXIV. SVATOPLUK. 49 Herezog Worziwous also virwandelt sin lebin do vnd virsmehit dy werlt also, vnd kart sich czu der andacht. Vel almusin er macht, er bawet ouch gotis huser. Grecz dy erste kirchin stift er, dy andern kirchin vnsir frawin vil hern vbir Prage by dem tor czu hant an dem wege dovor. XXIV. Wi Mchern waz ein konigrich vnd Behem einem herczogtum glich, vnd Mehern nach derselbin vrist cau DBehem geeigint ist. Hy muz ich ein wenig gein in dy Merheschin cronikin, daz ich min rede muge ges[ch]ickin, wy ein cron wolt vs Merhern blickin. Ich sage dir, wy daz lant czu Bemen eigintlich ist gnant. Der koning von Merhern het en wib, des keisirs sweistir leit virtreib, dem waz er gar czu swer. Darvmb gink der keiser gein im vs ganczim neit. Do streit der konig mit deme keiser einen strit: leidir der koning wart vmbgeslagin, er wart gegin Welrad widir iagin. Der keisir") gink in daz rich, der herezog macht sich einem einsidel glich. 2 ksvej řeči přijíti V. stušné Ff. sličněje k své řeči prijiti J. L. 1—4 Tuto chcido morav, kroniky zajiti L. málo, zdali bych moht ptijiti sliéné k feci, kak-t jest z Moravy sobě jměl, L. na tom místě pozdější ru- kon, asi ze XVII. věku, má tuto poznámku: „V Hradišti, půl dru- hé míle pod Prahau nad řekau Vltavan. Toho hradu místo dosa- vad se spatřuje, a ves při tom Hradec fecená i kostel sv.Klimenta okrauhlÿ starodävni aZ posavad stojí.“ v Praze J. na dvofé Camb. o velikÿch vrat jade na dráze Z. na drázé Ost. *) MS. Der kreiz. m Totéž s malými proměnami (Ka- jim F., najprvé) čte se v C. Fa J. I Hfm. tak četl. Rukopis P. po v. 32 připojuje toto čtyrverší : S sebú z Moravy mešného přinest bieše, ten sobě jmč Kajen bieše (sic); to v pravdč každý včz, že to byt v Čechách první knčz. chci V. L. Z. Ce. drbi F. C. mušiu Camb. mu¥i J. musim Ff. zajeti J. mâto jiti L. vyšla koruna a do Čech jesť přišta Z. 4 poviem-t Ff. z té zemd Cechém přišta L. 5 sestru ženú jmějieše Z. za sobü Ff. za sebü Ost. 7—8 Proto césaf na króle jede, králsé s césafem v boj sjede Z. 9 král ten boj ztratí Z. 10 Velhrada V. Welerhad Hfm. 11—12 pojede — vjede L. 12 u púšť FT. L. v púšť Z. do púštš J. 

Strana 50
50 15 20 25 30 35 40 15—16 proto v lese pústenníkem přebý- RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. řka: „Raději chcew konvršem býti, než králem, a s nepřátely sě nebiti.“ Proto v lesé próbyvaże . a za obyééj s pástennícky motykü kopáse. Po sedmi let král s dřúhú bradü jede préd ciesafovu radu, i je sé na ciesafé Zalovati, fka: „Knieżata, raéte poshichati! Mi mi zemiu otjał bez práva, a má zena jest v jeho dvofć jesce zdráva.* Ciesaï tiej féci je sé smieti, coż mnich młwvieśe, je sć piieti. Mnich tako poćć młuviti: „Toho chcu svým mečem dolićiti.* Kniežata mnicha neznajiechu, a však jemu pověděchu: „Když si směť tu fé6 na ciesarć młuviti, musíš toho sám svým mečem dolíčiti.“ Mnich tej řěči počě prositi roka, ciesař na-ň vyvrzé svého soka. Pojide ciesaróv sok v okoł, a zpievaje a na mnicha nic netbaje. Mnich, dosah mećć sedacieho, prêté soku ščít, i jej samého. Ciesař, pozvav mnicha do svého dvoru, jide jemu u pokoru. Król Svatopłuk da sé ciesafów poznati: ciesal je sé ve vSém znáti, vráti jemu ženu i kralovstvie i da Moravé vsé svobodenstvie. 13 conwissem Camb. prostý mnich. vjíti Z. a na púšti Bohu stůúžiti, než bych králem byl a s nepfátely se nebit P. 20 25 30 35 40 45 23 tycy rzyeczy Camb. konvrá (conversus) — bratr laik, 25 mnich to pole młuviti L. poče směle Z. hrdě V.J. hrubě P. 14 se biti L. J*. a s césařem v boj 26 chtě toho atd.Z. Toho chce svým meécem doliíciti Camb. chci Ff. 29—30 Kdyż si tu řěč směl mžuviti na césařě, musíš konati mečem na césafové dvořě, neb pro tvü rec dojdeB horé Z. Er sprach: „Ich wil liber iu dy wustunge gen, wan sin *) ein koning, vnd icht ") mit vientin iagin.* Darvmb er wonit in dem walde, er grub mit den einsideln balde mit einer houwin steticlichin. Nach sibin iaren der koning*) mit einem langin bart gienk vor des kaisirs rat. Er begunde vf den kaisir clagin vnd sprach: „Furste, geruch mir czu sagin! Er habt mir myn wip. czu vnrechte genomen, si ist noch in sinem hof mid fromen.* Der keisir spottede der red; wez der munik") iach, der kaisir lachit. Der munich begunde sprechin: „Wil er. daz mit sinem swert rechin !- Di furstin des konigis nit kantin, si antwurtin im. doch czu hantin: „Sint du kegin dem keisir so tarst redin, so must du es mit dem swert bewerin.* Der monich nam der rede ein tag: der keisir furt sin virratir gein im trag. Der virratir gink singin in den creiz, er hatte kein trachtunge vf deu greiz. Der mvnich ein kampfswert hilt, er teilte den virretir mit samp dem schilt*). Der keisir rufte dem konige in sinen hof, er bat vnd ezu im noch gnadin lof. Der koning Swatopluk wart sich nennen vnd gab dem keisir czu irkennen: der keisir begunde sin allez viriehin glich. Er gab im sin wib vnd daz konigrich, er gab im al vrivng in Merhern. 33 v okole V. v okot Ost. w kraysu Camb. Okol bylo místo kolkolem ohrazené, ve kterém sedání (souboje soudní) se odbývala. o sedání v RKr. Srov. zpěv 35 Mnich, doséh meče sedalného L. F. sědadlného J. Byl to meč, kterýž se hodil k sedání. se Z 81 prosi roka Z 38 pokora — obřad, kterým ten, kdo váše Z. . v: € . 16 a s mnichy Z. s pistenniky 32 ciesaf naü Éikova svého soka Z. ostal křiv v soudu, poddal se Y moc V. L. J. Ff. vyda, vyvede J* toho, jenž od něho utrpěl křivdu, . le . . 1 . Yita v. : 17 po sedmi letech L. Z. Ff. Zajímavé je zde užívání slova aby od tohoto přijal odpuštění. Srov. 18 jide L. Z. „sok“. Jako sok při stihání věcí LII. 33. 19 I je sé V. L.J. Z. Jó sé Camb. Ff. 21 mü mi Zenu Camb. V. L. P. myn wip Rym. zemi Ost. mir mit vnrechte mein land ge- nummen Hfm. 22 a na jeho dvotá jeáce zdráva V. odcizené zastupuje vlastníka, 39 da se králiu Camb. ciesařovi Ff.V. L. J. tak zde císař k dolíčení svého práva ustanovuje zástupce, týmž jménem nazvaného (H. Jireček Slov. právo I. 177, II. 216). Zají- mavý je překlad: sok — virratir Ryjm., klager Hfm. césaïi Z. 40 je sé jemu VW. L. 41 vrâti jemu zemiu Camb. zemi Z. J. C.V. Ce. zenu L. Ff.J*. sin wip Bym. 42 svć svobodenstvie J'?. ^) MS. sich. — ") MS. ich. — ©) MS. den koning rich. — *) B. muche. —") MS mit einandir sin schilt, A. mit samp dem schilt. 

Strana 51
XXIV. SVATOPLUKŮV BOJ A SKON. XXV. SPYTIHNĚV. A coż by mohł uherskć zemć dobyti, 50 da jemu moc k svej zemi osobiti. 45 V krátcě králiu Svatoplukovi Zena snide, a král vojensky na Uhry jide. Uhři krále pobichu a mnoho mu liudí zbichu. Král, pozvav knezć českého, 50 prèd ciesaïem postüpi jemu královstvie svého. Opét jeho Uhti pobichu a Moravan mnoho zbichu. Tiem sě počě král velmi styděti, a hanbü nesmé k svým jeti. I jede tajně na piśćiu, i by do své smrti v tom hüsiu. I dnes na tom miestě črní mnišie pějú, 65 a tomu klásteru v Uhtiech Zabor déjü. = o 60 = ce XXV. Ot Vratislava, otcé svatého Váctava krále (Camb. Ff). Ot Vratislava, otcé sv. Václava (V). O Spy- tihnévovi a Vratistavovi (7). Potom Bořivoj s světa snide a z knézstva králevstvie věčného dojide. Po tom Spytihněv přije stolec otcě svého; 5 ten nebieše života silného, umíé za véka ndadého, ostaviv knézem Vratistava, bratra svého. Ten poje Zenu z Stodor, dcet hrabie českého, tej diechu Drahomit, z kraje Zatecského. Ta Knieni pohanka biese, 10 dva syny krásná jmějieše : e 51 Vnd waz er Vngirnlant mocht bewern, er gab is em ezu sinem lant eigintlich. Swatopluks husfrowe starb kurczlich. Du nam der koning ein herfart gein Ungirlant, dy Vngirn den koniug vbirwundin. Der konig lud den herczogin von Bemin, er intweich im von dem rich mit nom. Dy Vngir en abir vbirwundin vnd der Merhern vil irslugin. Der konig begunde sich ser czu schemen, er torst vor schemen nit czu den sin komen. Darvmb gink er in dy wust drot, do was er biz an sinen tot. Noch hute singint dy swarczin monich doselbist messe tagelich. Dazselb clostir in Vngirlant ist Swawors genant. XXV. Von Sent Wenczlas rat, den ir hivor getan hat. Worziwoius darnach virschiet von hin czu dem ewigin licht. Nach im Switinow al") quam vf sines vatirs sal. Der was des libis stark, in siner blundin iugint ir starb. Er liez sinen brudir herezog Wratislaum, der nam czu wip ein kint eines grebin von Behem, Chodor gnant, si hiez Drahomirs"), vs Sacirlant. Dy selbe herezoginne dy was ein heidinne. Czwen schon sone er got gab: 44 osnditi L. osvoboditi Z. 45—82 V skofe králi Svatophuku Zena snide, král před ciesaře jide. Král, pozvav kněze českého pfed ciesafem sstüpi jemu krá- lovstvie svého. Pak Uhfi króle pobichu a Moravan mnoho zbichu. C. (Hfm.) 46 woygensky Camb. 47 Tu Uhři atd. Z. krále pak Z. 48 a mnohojemu lidí zbichu V. L.J.Z. a mnoho mu lidu zabichu Ff. 50 stúpi mu Z. 61 I opét ho V. L. J. Ff. *) MS. Swibinow (Hanka: Swibinolb). — >) MS. Drahomvrs (Hanka: Drahomris). 52 54 56 57 58 2 a Moraven Z. a Moravu zhubichu Z. viece nesmé jeti Z. sě vrátiti J. nechtě k svým přijeti Z. v tej húšti Z. v té húšti Z. J. v tom húští FF. czerny mnyesse Camb. črní Ost. kloster der graben (grauen) münchen Hfm. Zabor Camb. Ff. J. Zobor V. L. Hfm. Svimbrod Z. Míní se tu hora Sobor u Nitry. In marg. wtez L. & knéZstva královstvie Camb. králevstvie nebeského V. L. a královstvie nebeského dojide Z. 3 Aa о = + Po ném Z. Ff. Zbyhněv Camb.F.P.J*.C. Spitygnew V. Zbytihnév Ff. Spyti- hněv Z. Spytihněv přije stolici otce svého Z. Spitigneus Hfm. života věčného Z. ten za věka umře mladého Z. osta knězem Vratistav, bratr jeho L. dceru z kraje českého V.hraběte Camb. Ten poje dcerku z Stodor hrabie ctného Z. dceru hrabie českého Z. 8 jménem Drahomir z kraje žateckého 9 Z. pohanská Z. 10 velmi krásná Z. 7* 

Strana 52
15 20 25 30 35 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. staïéjsiemu diechu Bolestav a mlazsiemu diechu Václav. Ten tiché nravy jmějieše, pro néZ vàém liudem mił bieśc. Trotoż jej po otci« knézem zvolichu, Bolestava Boleslavem otdélichu. Ale Ze jeśće knóz Vacłav młid bieśc a zemë opraviti nemozZiese, poruëichu jej svatei Liudmile, Bohu i všém liudem mité. Ta jest byla žena Bořivojova a hraběnka ze Pšova. Jemuž tehdy Pšov diechu, témuž potom Mělník vzděchu; neb pred Mělníkem hrad bicše, ten sobě Pšov jmě jmějieše; a pod městem potóček teče, ten sobě Pšova řěče. Knieni Liudmile Drahomiř závidieše, neb sama zavlásti chtiese. Ta pozva Tuné a Komoné, slbi jima stíiebro i koně, aby Liudmiłu zabiła neb tajné ju zadävita. K niej sé chtieci pfislüZiti, sliúbista to učiniti. XXVI. O svietiej Ludmile, prvej kréstancé (Camb.). O sv. Lidmile kréstance (Ff). Ot sv. Lidmity, prvé kře- 11—13 staršému diechu Boleslav, stanky (V). O smrti sv. Lidmily (Z). Svaté Läudmila knězem vládie&e, dvorem v Tetíné sediese. a mladáému by jméno Václav. ‘Ten ov&em ctné nravy jméjiese bête. Z. 23—24 Tehdy tomu kraji Pšov diechu, a potom jemu Mělník vzděchu J. 24 verše toho v Camb. a Ff. noni. pievzdśchu Z. Text z L. 26—28 ten sobě Pšovka dieše V. 27 potok V. L. Z. slavem Camb. Ff. I. V.J. Z. Zna- 27—28 v L. pozdější rukou připsány. 28 jmé PÉovka V. L. Z. 29 Dramif C. Drahomir Z. 32 slíbi jim zlato i koně Z. 30 neb sama vlásti chtiešeV. L.J. Ff. 33 zahubila Z. neb zemi sama J. neb sama knie- žetem vlasti chtieše Z. 35 pripochlebiti J?. 31 Tymé a Komoně Camb. Tumna a Komoné V. Tummy a Gomoné 1 vládiefe V. vládnicše Camb. i Ost. 12 Wentzlaw Hfm. 14 pro něž všem mit bicše V. L. Z. Ff. 15 knězem volichu Z. 16 Boleslavskem F. C. J?. Bole- menej, že jméno města Boleslav do XVII. věku bylo rodu muž- ského: Starý — Mladý Bolestav. 18 opravovati Z. poručichu V. Z. atd. poručiv Camb. 20 dobré lidem a Bohu mité Z. 20 30 40 22 velmi ctná hraběnka ze Pšova Z. z Opšova L. Hraběnka == dci hra- der eltir hiz Bolezlab "), vnd der iungir Wenczlabe. Der was gar ein schoner knabe, von dem man vil tugint las. Darvmb er en allin lip was, vnd wart herezog nach sinem vatir begrabin. Si gabin Dolczlabs den Bolezlabin. Abir herczog Weuczlab noch iung waz, vid daz lant nit mocht beschirmin baz: biualch man in”) Sante Ludimilin, gode vnd alu lutin lib nach willin. Si waz Worziwous husfrowe vnd des grebin tochtir Psowo. Di gegent, dy man do Psow liez, den nam Melnik man ir czustiz, wan vor“) Melnig eiu veste waz. der nam Psow, den man laz. vnd vndir stad vloz cu bach, dez nom waz Psowa. Der herczogin Ludimilin waz Drahomirz vient gar stiliu, wan si selbir richen wolde. Si lud zcwen vf solt, Chunir vud Komonie gnant; den lobte si silbir vu eleinod czu hant, daz si Ludmilin dez lebin beroubtin vnd si heimilich mit dem tod taubtin. Si woldin der herczogin gevallin vnd globtin cz czu tun mit schallin. XXVI. Sand Ludmiln dez herczogin pflegerinn waz, [z]su Tichtin si mid dem hofe saz. L. J*. Tumy a Komonć Z. F. Tu- nye à Komoné J. '"l'unny à Komoné Ff. l'umna à Komoné Cc. Nomina- tivní tvar zní takto: Tym a Komon Camb. Tumna a Komon V. Tumma a Gomon L. J Tun a Komon J. P. Tunna a Komon Kf. Cuney und Gni- non Hfm. Tuma a Komon Z. F: Do- mněnka o jmenech těch a souvislosti jejich s osadami Tmáň a Kvóń u 'Tc- tína vyslovena v Památkách díle V. str. 331. (Srov. XXVI, 15). aby ji Lidmily zbavila L. V. J. Z. ta dva sé k ní chtiece prilísati L. *) MS. v. 14, 16, 15, 17. — *) MS. biuacht man im. — *) MS. von. 

Strana 53
s 10 20 19 o XXV. VRATISLAV A DRAHOMIR. XXVI. SMRT SV. LIDMILY. 53 Proto że svatá Liudmila nmohu liudem biese mila, jedny kióstanskć děti tu fëé dachu jiej védéti, co Drahomii umłuiła, co-li sta ta dvi jiej sliubiła. Znamenavsi svaté Knieni, co jiej zlá nevěsta mieni, je sě k smrti připrávěti, prvé sirotkóm sliuby poplácéti. Kdyz v nábozeustviu ptébyváse, smrti dobrovolné zdáse, Tuň i Komoň přijidesta, a přěd dvorem ssedesta. Knieni, védác, Ze ju chc'ta zabiti, káza jima pféd sé jíti, na své nevěsty zdravie vztáza a jejú potřebu jima dáti káza. Toho dne je sě zpoviedati, smrti nábožně čakati. Té noci ta zlá na niu komňatu vyrazista, tu svatú knieniu závojem zadávista. Tak ta pohany črtu sě dostasta, a svatü Liudmitu k Bohu postasta. Wan der hoik gein Ludmilin*) got vnd den lutin lip vnd stillin, einerlay cristinkinder tetin czu wiszin hinder"), wez Drahowis gedacht het, warvmb si ouch dy czwen bete. Daz wart Sant Ludmiln kunt, waz Drahomirs willin het czu der stunt: si begunde sich nehin czu dem tode. Czu geldin si von erst gebot, do sy der andacht waz so rich vnd den tod begert so willeclich. Chunir vnd Komoney quomen dar, si saeztin sieh vor den hof virwar. Du dy herezogin daz irsach, daz si irem lebin gingin nach, vnd von hehil irs iclichin vragt si vnd sinem lebin, en hiez si ir notdorft gebin. Desselbin tagis si begunde mit dem tod daz himelrich. Dez nachtiz dy schelke mid iren sin brachin dy kamnirn obir der herezogin. Mit eime sleuer in grymme 5 10 15 si hiz si fur sich gen, 20 czu pichtin ir sunde; 25 si pauwit gar andeclich 30 wirgenten si die heilge herczogin.“) Also gab sich mit sel vnd lib dem tufil daz heidnisze wib. Vnde santen Sant Ludmilu ezu got nach irm wiln. mnohym lidem V. Ff. kfesfaniti déti Ff. všicku tu řeč V. J. co Drahomír o ní mluvila Z. co běšta ta dvá slíbila Z. ta dvá zlá jí slíbita Z. o 1 o CO s 9—10 znamenavái svatá Liudmila, co jiej zlá nevěsta mienila Camb. Ff. Text náš přejat z V. 10 co jejie zlá nevěsta J. o ní miení Z. 11 připravovati Z. L. 12 služby poplacovati Z. L.stužby po- platiti V. stužby poptáceti J. 14 čakáše J. Z. L. žádáše F. 15 Srov. XXV. v. 31. 16 před dvorem s koni ssedešta Z. sé pféd dvorem posadista Camb. Ff. sedieëta J. L. 17 knéZna Ff. védüc, Ze ji chceta za- biti V. knieni to vidác Camb. chceta zadáviti J. Ze ji chtie zabiti Ff. 19 sé vztáza J. na své nevésté zdravie ztáza L. 20 a všecky jim potřeby dáti káza Z. a jich potřebu Camb. J. Ff. její potřebu Z. *) MS. Ludmiln. — *) MS. k hinder. — *) V. 29—30 B. 93 komiiatu na knieni V. ta bezectná zlosyny Ff. Té noci ta zlá lotry komiiatu vyrazista J. 24 tu svati knóżnu Camb. tu sv. ženu Z. tu svatń Lidmiłu Fy. 23—24 Té noci ta zlá zlý skutek učinišťa a na svatú Lidmilu komnétu vy- bišta. Svatú knieni závojem zahrtu- sita a tak ji až do smrti udávišta Z. 26 čertu Camb. črtu se slíbišta Z. črtóm Ff. 

Strana 54
54 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. XXVII. XXVII. Od svatého Václava mateře (Camb.). O mateři sv. Václava (Ff). O sv. Václava mateři (V). O Drahomir, mateři sv. Václava ukrutné (Z). Wi Drahomirs sam Sent Wenczlab czu pflege nam. 5 10 15 20 Drahomiř sě v syna uváza, a na kmetěch práva potáza, komu by bylo zemiu opravovati, donidž by sobě kněz nemohl rady dáti. Když sě kmetie potázachu, to jiej za právo dachu, by svého syna chovala a dotud zemiu opravovala, donidž by kněz svých let nedošel a jeho pravý smysl neprošeł. Drahomiř je sě pohanstva ploditi, žákovstvo z země puditi. A kdež žáka neb křěsťana přěmožieše, živu jemu býti nebieše. K tomu ju jejie zlob připudi, ež pohany na křěsťanstvo vzbudi. Prostřěd Prahy taký boj vzěchu, až krvaví potoci ploviechu, s obú stranú mnoho zbitých ležieše. Ona to ráda vidieše, řkúc: „Na tom přeju smrti pohanóm, by sě tiem umenšilo moci křésťanóm.“ 5 10 15 20 Drahomirs sich undirwant irs sones alczu hant. Si vragt dy weisin vme daz rechte, wer das lant beschermen toechte. Du si es irfundin hette, si gabin er czu einem rechte, daz si irn son lart vnd dywil daz lant bewart, bis der herezog quem czu sin tagin vnd dy purden mochte getragin. Wi Drahomirs di cristin eht vnd dy pafheit virsmed. Drahomirs begunt dy heidin meren vnd dy paffin vs dem lant kerin. Vnd wo si einen paffin vant odir wer ein cristin vbirwant, dem zam nicht czu lebin. Dy bosheit waz ir gegebin, daz si dy heidin mert vbir dy cristin wit Czu Prage hettin si einen solhin strit, biz davon plutige beche runnen, czu beider sit der irslagin vil") funden. Daz sach si gerne vnd sprach: „Daran gan ich minen heidin der rach, daz dy cristin wern geminnert vnde ir craft gehindirt." O svatém Václavovi kniežeti (Z). Když kněz Václav k letóm přijide, z své mateře moci vyjide, 25 Wi Sante Wenczlab in siner iugint vbte manige grosze tugint. Du herczog Wencslab czu iarn quam, von siner mutir er sich nam: 1 Drahomir (tak důsledně) Z. 2 požádá Z. na kmetyech Camb. Ff- V. L. kmetech Z. 3 opravovati Camb. Ff. V. Z. L. oprávěti J. 4 donadž V. doněvadž kněz nemóž 11 pohanóv Z. sobě rady dáti Z. 12 a všecko křesťanstvo V. a všecko dáti Camb. V. J. L. zdieti J. žákovstvo je sě L. a všeho žákov- stva Z. 5 kmeté Camb. P. kmetie L. V. Z. Ff. 6 za právo ukázachu Z. Žák = clericus, tedy žákovstvo = otdachu Ff. to dachu L. duchovenstvo. 8 zpravovala L. (Verš ten v L. dodán 13 kněze J2. uzřieše J. pozdější rukou.) žáka neb kněze neb křesťana Ff. 9 donadž V. doniž Z. 14 nelzě bieše V. Z. J. lze nebieše L. 10 nepřišel Z. nedošel Camb. neprošel 15 zloba Camb. J. Z. Ff. złosť L. P. złob V. F. V. L. 16 že pohanstvo na křěsťany Z. (že) pohany na křěsťany L. J. 18 až krve potoci L. tečiechu V. L. J. Z. Ff. 20 A ona to V. L. J. Z. 21 mým pohanóm V. L. J. Ff. svým Z. 24 z své matky Camb. vynide V. L. Z. *) B. gar vil.

Strana 55
XXVII. SVATÝ VACLAV. XXVIII. RATISLAV ZLICKÝ. 55 30 35 40 25 vecě: „Matko, sediž na svém věně; mně-t slušie země oprávěnie.“ Je sě země oprávěti. domy božie káza otvářěti. Žákovstvo v zemiu navráti, jež bieše vypudila máti. Božiu čest v zemi plodieše, kupuje pohanské děti, křstieše. Ke mšěm sám oplatky pečieše, vdovicěm z lesa drva v noci nosieše. Po svatým v noci bos chodieše, až mu po cěstě krev z nohú tečieše. Ženy i jedné jest nejměl, sirotky za dietky jměl. Žaltář pod pažiú vždy nosieše, své komorníky žaltářiu zučil bieše. Panošě jeden přěd ním léháše, tomu skorně szuje utieráše. Tomu komorníku Podiven jmě bieše, ten knězě v náboženstviu tepieše. 30 35 40 45 50 „Mutirlein, sicz in diner morgingabe; mir gehort zeu des landes habe." Er begunde richtin daz lant, dy gotishusir hiz er vftun czu hant. Vnde dy pafheit quam widir in dy lant, dy sin mutir het virsant. Gotis czier er merte. Der vudit kinder er kouffin begert, dy er taufin bat. Czu der messe buch er selber oblat, er trug des nachtis vil balde den witibin holcz vs dem walde. Er gink des nachtiz parfuz czu kirchin der vil suzze, bis an den weg do in an daz blut von den fuzin ran. Er hatte ny kein wib vnd an der kinder stad weisin lib. Er trug den saltir wege vnd stege vndir dem arm czu pflege, vnde alle sin kemerer lart er den saltir. Der kemerer einer vor im lag, dem czouch er sin schuch ab vnd wischit si gar schone ; im waz Podwein der nam. Der selbe sluch ouch in der andacht den herezog in der andacht. XXVIII. O knězi ličském (Ff). O boji sv. Václava s Kúřim- ským (V). O sv. Vácłavovi a kniežeti kúřimském (Z). XXVIII. Wi herczog Wratislab von der gegent Zlicensi sin strit mit Santem Wenczlab ergi. Uzřěv to kněz zličský Radislav, že jesť tak pokoren kněz Václav, nemně, by sě směl brániti, i je sě jemu zemi škoditi. 5 Herczog Wlatislab darnach von Zlicensi der gegent sach, daz herczog Wenczlab waz tumidig“). Vnd wan der torst nit gewern sich, er begund em daz lant verwustin vnd sin leit groblich czu durstin. 25 „Matko, seď ty L. a to brže (prze) musieše býti. 39—42 nosil, učił, léhal, utieral. L. 26 opravenie Ff. L. Z. 42 ale tomu skorně V. zúvaje J. A však pokoj veliký z zemi bieše. země opravovánie Camb. J. a všecka země jeho ve všem škorně szúváše Z. ke mně-t V. L. Z. ctieše. P. tomu škorně jeho utieráše Ff. 27 I je sě V. L. opraviti Ff. 30 jeho mátě(i) Ff. V. J. 43 Podven L. 28 v Z. chybí. zotvierati Camb. 33 kněží oplatky sám pečieše L. 1 lickovský Camb. licovský Ff. otevřieti L. J. otvářěti V. 34 vdovičkám L. zlicovský V. zlicevský C. zlic- 27—30 i je se země opravovati vdovám drva na plecí nosieše Z. J. kovský L. P. F. J. zlický Z. a žákovstva v zemi navracovati, 35 po svatým Camb. po svatých 3 mnieše, by sě nesměl brániti J. V. L. Z. Ff. po svatyněch P. jež byla vypudila mátě. Z. 3 — 4 je sě mnoho jemu škoditi, Po 30 Milostivý kněz velmi byl: z noh Camb. Ff. J. Z. L. mně, by sě jemu nesměl brániti Z. když komu na bezživotie šlo, 37—38 ženy (svatý kněz) nikdy nejměl, v zemi Ff. V. J. L. zemi Camb. ale sirotky za děti jměl L. J. Z. toho súdy vždy zbyl. (bezpředložkový lokál). 39 pod paždi Z. Kudyž jel, velel popravu obořiti, *) B. dumitigit.

Strana 56
56 5 10 20 5 6 = oo o 9 RYMOVANA KRONIKA ČESKÁ. K tomu jej jeho nemidrost pripudi, Ze v&é Zliésko proti jemu vzbudi. I je sé Zitomirského dvoru dobyvati, knéziu Václavovi pletichy dávati. Myliese sé v tom zliésky knéz. Neb to ote mne kazdy jisté véz, Ze dobrodruZské jest znamenie: tisi skutci a pokorné młuvenie. Neudatny nevie jedno łóti, dobrý dá sé u příhodě znáti. To sobú kněz Váctav dobřě ukáza: kako-ti bieše tich, všém na vojnu vstáti káza. Kdyz knéz Václav z Prahy potóże, knéz zliésky proti jemu vytéze. Knéz Václav, vida, Ze sé boju sníti, po poslu je sé knéziu Radislavovi młwiti: „Který cti a užitka žádá, tomu sć słusie biti, to mó rada. Proto mně a tobě stušie sé bíti, a nedajvě liudu u boju býti. Kterýž mezi náma živ ostane, ten v obojiem kněžstvív knězem zóstane. Obojiemu vojsku kažvě s mírem státi, ni mné ni tobé pomáhati.* 10 20 25 30 35 40 En betwank sin torheit also, daz er dy gegent Sliczko vsbracht mit her, vnd erkriget Sikomer, vnd herezog Wenczlab mid schadin doselbst zcu laden. Herezog Zlicensis awiezt daran. Ein iclicher sol wiszin vnd nit wen, daz dy dymotikeit zaichenlich bi stat gancze tat vnd dimutige red. Der blod kan mir nit vbil redin, vnde der kun sich in den notin weren. Das hat Sent Wenezlab, der vil edel chnab, von nu wol gewist, du in larte der heiligir geist. Du er bot ein heruart vnd von Prage waz vf der vart, herczog Zlicensis kom czu im uf dy weit. Herczog Wenczlab gedochte an den strit, er begunde Wlatislabin mit einem botin sagin: „Wer nucz vnd ere wil beitin, dem czimpt wol czu stritin. Sich, daz ist min rat, das wir czwen mit der tad vns an einandir slahin. Vnd laz wyr die her nicht gan*) vnd in den strit komen. Vnd wer vndir vus neme den fromen vnd an dem kampf gesige, dem der andir vndirlige, der schaf mit beidin herezogtumen alin sinen vromen! Laz wir dem her gepitin, daz si beidir sit stille sten vnd behelfin mer noch der.“ pfipravi Camb. Ff. pfipudi Ost. proti nému J. I. Z. jemu Camb. Ličsko Camb. Ff. (důsledně). na vojnu V. J. L. žitoměřického dvoru Z. Zitonyr behemisch genant Hfm. Těchto dvou veršů Ješín v někte- rých rukopisech nenalezl; v nyní známých se ve všech vyskýtají. I překlad rýmovaný je má. pletichy a biedníky dávati F. a bie- dné C. Pletichy dávati — pletichářů nadávati. Nannte Sant Wentzlaw platten geyer Hfm. ličský kněz Camb. Ff. zličský V. L. J. Taktéž ve v. 19. *) V. 84 B. 17— 10 neb to každý jistě věz L. 12 tichých skutci, odporných mlu- venie V. mravi J?. tiše Camb. skutei a pokorné mluvenic J. Z. 13 Zły P. umie jedno láti Z. neumie jedno táti V.J. L. tháti Camb. Ff. 14 v příhodách Z. 15 Toho sebü Ff. 16 Tich jsa, na vojnu všem vstáti káza Z. kakžkolivěk bieše tich, všem na vojnu káza L. kterak tich bieše FT. 18 vyjede — jede Z. tiší tiší 18 proti němu J. Z. Camb. zogRadislawvouGurym gegen imeHfm. 19 vida, Ze sé nebojí sníti L. Uzře kněz Václav, že se boj sníti Z. 21 Kdož Z. J. 24 nedajva Ff. nedajvé F. nedajmy Camb. V. P. nedajma lidu v boj jíti Z. nedadûc sé lidu zhubiti L. u boj jíti J. 95 a který z nají živ ostane L. 26 knězem bude V. zbstane Ff. ostane Camb. ten vohém knieZectví knieZetem stane Z. ten v obojem knéZstvi knézem staneL.J. 27 obému Z. kazmy Camb. V.J. kazme L. mírem státi Z. Ff. 28 ani..ani L. J. Z. Ff. 

Strana 57
XXIX. SV. VÁCLAV NA DVOŘE CÍSAŘSKÉM. 57 Radislav, nevěda, co tomu zdieti, 30 pro hanbu musi v tu řěč podjieti. V tu dobu raději by na Zličsku byl, aby toho, jemuž pletichy dáváše, zbyl Vynidesta dva knězě z svých liudí: slyš, kako-ti je Bóh dvorně skliudi! 35 Když Radislav blíz knězě Václava bieše, uzřě, že kněz Václav kříž zlatý na čele jmějieše, dva angely s obú stranú jeho. Uzřěv to, užěse sě knězě českého. Radisłav skoči s koně svého, 40 i da sě na milosť jeho. Kněz Václav přije jeho k milosti, řka: „Báťo, mého nechaj, jměj v svém dosti. Přěbyv s ním tu v Žitomiři, o všě dobré s ním sě smíři. 45 50 512 60 65 Vratislab virwundirt sich ser, er must den schanden angesigin vnd der rede vndirligin. Vor schandin wer er wol genesin, ob er czu Zliczko wer gewesin vnd wer intgangin der not. vnd den er*) his blod. Dy herczogen vs ern lutin gingin beide ezu stritin. Nu hor, wi si der almechtige Got wundirlich virsunet. Du Vratislab nohe was by Sent Wenczlab, er sach, das er hatte ein guldin ring an der stirne vnd in beidir sit czwen engil furne. Du das Vratislab ersach, vor dem herczog von Behem er irschrag. Von dem ros stunt Vratislab vf gnad ezu Sante Wenczeslab. Er nam en czu gnadin vnd suchte nit sin schadin, vnd sprach: „Laz mir daz min! hab nuk an dem din!“ Ein wil er mit em bleib vnd czu Sikomrz dy wil virtreib. Mit em er sich gehuldigt, den vntugindin ergen gesigt. XXIX. Ot ciesařě a o sv. Václavovi (V). O svatém Vá- clavu (Ff). Tuto ciesař pozval kniežat k dvoru (Z). XXIX. Wi Sant Wenslab an der romvart von dem keisir inphangen wart. Sta sě, že ciesař pozva kniežat k dvoru, kněz Vácłav jide k tomu sboru. Když kniežata społu biechu, Der keisir ezu siner not den furstin czu hof gepot. Herczog Wenczlab solt ouch dar varn, do di furstin gesampt warn. 33 Vyjedešta Z. 29 Radslav... vzdieti Ff.učiniti V. řicci L. J. Z. 34 kakoty gye buh dwornye sklydy Camb. viz, kak-t je Buoh v mír sklidi Z. 30 musi v tu řeč podléci V. Z. J. musi v to podléci L. podjíti divně Ff. 35 blíz u kněze L. Camb. podjieti Ff. 31 na Zlici J. na Zlicově P. na 36—37 uzřě, že kněz Václav kříž jmějieše, Bohem daný na svém čele, Licku Camb. na Ličsku Ff. vida, a'no se zle stele, 32 pletichy dával L. Z. a dva angely s obú stranú jeho. Z. 31—32 hette lieber daheimen pir ge- 37 dva anděly L. angely Ff. trunken, den das er solte den 38 Toho verše v Camb. není. platten geyer besteen in streyt Uzřev to, i užěse atd. L. 39 skočiv Ff. 40 i jide na milosť jeho V. Ff. Z. J. i jide, da se na milost jeho L. 42 na svém J. Z. Ff. 43 Žitoměř, nyní Stolmíř u Če- ského Brodu, jakož vysvětlil a dokázal Tomek v Památkách 1872, 503 sld. v Litoměři J2. 43—44 Žitoměři — smieři L. J. Ff. Z. 2 jede Ff. L. Z. 3 pospolu J. Hfm. *) MS. her. 8

Strana 58
58 10 15 20 25 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. kněz Václav zapozdi pohřiechu. Ciesaf, rozhnévav sé na jeho dłihć Bohu modlenie, ucini to ustavenie, ktož by proti kněziu českému vstal anebo jemu miesto dal, beze vsie fóci jemu hlavu stieti, dětem jeho všě dědiny otjieti. A když ciesař s kniežaty na radě sědieše, rozličné příhody súdieše, kněz český, vstúpiv, kniežatóm zdravie vzda, ciesař s velikü ctiń proti jemu vsta, na svém stolciu jej posadi, knieżata około jeho zsadi. Pak sě je ciesař knieżatóm omłiwati, řka, že sě jinak nemohlo státi. „Viděch u něho na čele kříž zlatý, po němž vědě, že jesť člověk svatý. Angjeli boží s ním biechu a mně tiem velmi hroziechu. Proto sě nesmiech obmeškati, musich proti jemu vstáti.“ I je sě Václava knězě ciesař prositi, by jeho přietel ráčil býti, à zjeho klénotóv rá&il vzieti, což by jedno ráčit chtieti. = ao 1 12 13 ,vstápiv* v Camb.Ff.a Z. vypuštěno. zapozdi sé L. Z. J. 14 proti nému L. Z. J. atd. Ciesal rozhnévav se sedé 15 na svej stolici V. L. Z. pro jeho dłihć modlenie, i zapo- 16 około nóho J. Fy. L. Z. vědě Z. 17 rozhněvavV.Z.J. Ff.rozhněvaCamb. omhuviti Camb. na jeho dhihé modlenie V. FY. J. 18 a řka V. 10 15 20 30 40 pak sč ciesař ke knieżatóm podle omłivati Z. Laider herczog Wenczlab waz ezu lange herab. Dez betraubte sieh der koeisir, dikke lud er yn") mit grozir gor. Darnach gebot er, daz wer dem herezogin ezu Behem, do er saz*), wolt enkegin vfsten odir von siner stat gen, mit dem solt man vrteil an gan vnd daz houbt abslan, sin kinder ouch virderbin vnd an alle widirred tribin vz dem erbin. Du der keisir mit den furstin daz recht mit rad wolde durstiu, er richt manigirley sach, beide groz vnd swach: der herczog von Bemin hin infuzt vad dy furstin alle gruzt. Der keisir czu vfsten waz bereit mit snellir wirdikeit. Er saezt en vf sin stul sider vnd gebot den furstiu widir, daz si by em sczzin vnd der red virgezzin. Darnach der keisir mit bet gegin den furstin entret. Er sprach: „Es mochte andirs nit sin. Ich sach an siner stern ein cruce guldin, davon em must gelingen. Gotis engil mit em gingin, di mich ser bedrotin. Ich torst mich nit mid veh beratin, noch mich lengir suemen, ich must sin vast gumen. Wi Sant Vits heiltum von erst her czu Prag kam. Der keisir begunde den herczog bitin, daz er gerucht sin vrunt sin, vnde neme von sinen cleinotin, waz er wolt. 23 Proto sem (sé) nesmél obine&kati Camb. Ff. V. L. atd. nesmiech sé P. Camb. Ff. V. L. atd. proti němu Camb. V. 24 musil sem musich 7. L. Z. i uéini L. zapovédénie J'. 19 Vidéch Z. Vidét sem Canb. V. L. J. Ff. 25 jeho pfietelem Ff. proti němu vstal P. 20 po tom vědě L. 27 z jeho klénotov V. L. vítánie L. J*. 21 angelé Ff. J. Z. andělé V. L. s ním T n © m kl t m vradé Ff.L.Z.s knieZaty bie&e L. jdiechu J. pred nim jdiechu Z. a jeho Camb. kleyuotóv Ff. rozličné běhy Z. 22 a mně těžce F. a mně velmi V. L. Z. 28 chticti J. jmicti Camb. V. L. Z. *) MS. lud irn, B. er yn. — >) MS. er sog, B. cr saz. a ti mně velmi přetiechu Z. Ff. 

Strana 59
30 0 10 30 35 3 e “SO N XXX. SV. VÁCLAV V BOLESLAVI. 59 Tehdy kněz svatý, o jiném nic netbaje, to za najlepšie jmaje, vzě svatého Víta ruku, jenz pro Bóh trpél velikü muku. Tehdy ciesař z své milosti všie roboty zemiw zprosti. Kněz sč je kostela na Prazě činiti, aby moh! cné svatého Vita poloziti. XXX. závisti Boleslava (Ff). Ot sv. Vactava smrti (V. Z). Bratr jeho je sč jemu záviděti, i mysliese, kak by mol! zemiu obdrzéti. Nemoha mu jinak učiniti škody, pozva jeho do Bolesłavć na hody. Křest svému synu zamysli, jmaje veliki złob na mysli. A když kněz Václav u bratra přčbýváše, jeden bohobojný kóň osedřaný jemu dáváše, fka: „Vskoćć na kön, žeň pryč v skóřě; dobydlís sé u svého bratra hofé. Jwz té chce tvój bratr zabiti, by mohl sám knězem býti.“ K tomu j'mu kněz otpovědě: „To-£ jäz, báťo, dobřě vědě. 10 20 Im waz libir, dan daz golt, vnd het ez fur daz peste, er nam Sent Vits arm czu geste. den er darnach in Bemin zcirt vide macht im czu wirt, der durch Got mit sitin groz martir hat erlitten. Der keisir czu der selbin czijt Behem vor allin dinst vreit. Der herczoge stift ein chirchin, der Sent Vit waz wol wirdich, dort obir Prage, do er selbir hat ein grab, daz er en wirdekliche behilte vnde sin rich domit zcirte. XXX. Wi der bose Bolezlab irslug Sent Wenczlab. Sin brudir Boleslab begunge hazzin Sent Wenezlab. Er gedachte, wi er mochte daz lant gewinnen, vnde im tochte, er mocht em andirs nit geschadin. Hin ezu dem Boleslabs wolt er en ladin czu einer wirtschaft. Mit dem tufil waz er behaft. Er sprach, daz er solde sin sun toufin, als ir wolde. Er hette eine groze bosheit mit lugin in sin hereze bereit. Du herezog Wenezlab der gut by dem brudir also ruot, ein gesatilts roz von Got sich im oppirt an spot. Es sprach zeu im von not: „Sicz vf mich vod fluch drot, du beides ein groz ubil so vil. Virderbin dich din brudir wil, daz er herczoge moge selbir sin.* Em antwurt der herczog fin: „Wofin, daz weiz ich wol, Boha vždy na srdci maje L. za najlepší dar J. ale za najvětšé pro buoh Camb. maje Z. kněz poče Z. schovati V. ctnè Ost. i mysle L. J. Z. nemohla (sic) Camb. do Bolestavi V. L. křest Camb. J. Z. L. krücenie Cc. kisténie V. J*. kítiny P. 6 a maje L. zlobu L. J. Z. Ff. zlost Camb. ztob V. 8 jeden bohobojny kóń jemu dáváše Camb. Z. kóń osedłany Ff. jeden jemu muż kóń osedłany dá- váše V. jeden bohobojný čtověk osedłany kuoň jemu dáváše Z. bohabojný panoše atd. J. 9 řka Camb. a řka V. vskuo&& Camb. v kuofe (sic) L. v skuofe P. vseda na kon, Zen pred Ff. 10 dobudeś se P. 12 ve V. scházi. knieZetem Camb. FF. aby moht sám knězem býti Z. aby mohł sim v zemi knězem býti J. 13 Tomu svatý kněz otpovědě L. 14 To-t já Fý. V. L. to já, bratřě Z. 8* 

Strana 60
60 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 15. Z tvé viery děkuju tvej milosti, ale juž sem byl živ i přieliš dosti. Když pro Bóh nemohu ničs jiného trpěti, asia tu smrť pro tvorcě mého chciu mile přijieti. Vypijmy tu čiešiu na česť Michalu svatému, aby našě dušě přinesl ku královstvu ne- beskému.“ A tu čiešiu on mienieše o nejiež syn boží mluvieše: „Móžete-li z té čiešě píti, juž čas mně jesť všiucku vypiti. Řek to, počě otpuščenie bráti, řka: „Viec mi vás sde jesť neviděti. Vstav na modlitvu, k cěrekvi jdieše, a tu Boleslav s svými jeho střěžieše. Když kněz Václav uzřě bratra svého, počě j'mu děkovati z kvasu cnieho. Tehdy j'mu Boleslav věcě, potrhna z nožnic mečě: „Báťo, jáz tobě vsdy rád slúžiu, a nynie takto ti posłúžiu. 35 Bude tuto konec tvým řěčem.“ I da jemu vrch lba mečem. Taká hróza Bolesłava poje, že ledva bratru kóžě doje. Však utě ucho svatému Vácłavovi, 40 a inhed vypade meč z ruky Bolesłavovi. 20 25 30 25 30 35 40 45 50 55 den trwen ich dankin sol. Abir ich han nu gnuk gelebit vude min sele nach Got gestrebit. Sint ich Got dem richin nit andirs mag gedeichin, ich wil den tod beitin vnd nit vndirritin. Trink wir dan kelich gern in Sante Michels ern ! Der bringit vns in daz himelrich. Vnd ir maint den kelich, von dem gotis sun gerett hat: „Mugit er vz dem kelich trinken sat, dez ny zcit ist, daz man in nu vstrinke ezu dir vrist. Er nam vrlob nach der red. Do er si geendit het, er sprach: „Ich sage veh, daz ich sehe vch nit mer furbaz. Er gink in dy kirch zeu dem gebet, das er treib vil stete. Du Boleslab mit den sinen hute sin des also fin. Vnd herczog Venczlab in dem gebet sinen brudir gesein het, der erbern wirtschaft] dankt er in Du sprach Bolezlab in grim, er zcoch vs der scheidin daz swert: „Brudir, ich dich gern erte, also din ich der an widerwent. Hir wirt diner rede ein end." Obin vf daz houbt gab ir im einen slag in grim. Boleslab ein solich vorcht do bekant, daz er dy hende kume entrant. Doch slug er Sent Wenczlab mit dem swert ein or ab. Daz swert viel do czu hant vs des Boleslabs hant. 60 16 Zde se počíná I. zlomek Hanušův. 19 Vypím J. vypjem čiešku tu Camb. 30 ze všeho dobrého V. z kvasu ctného J. Z. Ff. cného Camb. vypjeme L. vypímy P. vypíme Z. 17 Pro Buoh nemohu nic trpěti Camb. z kvasa ctného L. Když nemohu pro mého tvorce 20 královstviu nebeskému Camb. 32 potrh svého z nožnic meče Ff. jiného co trpěti P. ku králevství V. mú duši J. svého meče Camb. L. Z. by naše duše vzal k bydlu nebeskému 16—18 Ale již sem byl živ přieliš dlúho. 34 takto-f J. Ff. přijal L. Z tvé viery děkuji tobě mnoho. Z. 35 Bude tobě J. Bude-ť juž Camb. Ff. 22 o niejž Camb. o niež J. o níž L. Když nemohu trpěti nic jiného 36 i da jemu u vrch mečem Camb. L. J°. pro stvořitele svého; 23 Možte-li V. Móžete-li čieši píti L. v hlavu J. u vrch lba Ff. Cc. P. 24 juž čas mně všiu vypiti Camb. neb mi jesť toho píle, vrch ba H. u vrch hlavy F. ve chřbet C. i da jemu ránu vytrženým mečem Z. bych tu smrť trpěl pro něho již jest mně v skuoře vypiti P. 37 podje L. J. Camb. Ff. Mat. XX, 22. Mar. X, 38. mile Z. 26 vás zde nevídati Camb. L. J. Ff. 18 asa tu smrt Camb. L. 38 že jedva P. Z. Camb. uje Ff. 27 na modlitvy k cěrekvi Camb. V. 39—40 Však utě ucho bratru svému, ale tu smrt V. F. asi J. aspon tu smrth Ff. k cierkvi L. Z. Ff. J. ihned z rukú vypade meč jemu Z. 28 s panošemi Z. 40 z rukú J. Ff. asia P.

Strana 61
XXX. ZAVRAŽDĚNÍ SV. VACLAVA. 61 Svatý kněz, vzem meč, je sě mluviti, řka: „Bratr, to-ť bych mohl otplatiti; ale toliko-ť mi jesť mój tvořěc mil, že bych tvé krve pro věš svět neprolik. 45 Řka to, meč bratru vráti: „Co's počal, rač dokonati. I kleče u cierkve na prazě. Boleslav sě ku bratru přirazě, je sě na liudi volati, 50 a ž' by j'ho zabiti chtěl, je sě žałovati. Když u cierkve na prazě kletieše, a svú dušiu u boží rucě porúčieše, Hněza a jeho bratřie přiskočichu a tu svatú dušiu s tělem rozdělichu. 55 To sě sta ot narozenie syna božieho léta po devieti set po dvú dcátú osmého. 65 70 75 80 85 Der helig herczog nam du das swert, er wart reden mit der vert „Brudir, sich herczu! Ich mochte der tun ein sonnlichs nv : abir min scheppir ist mir also lip, darvm ich der virgebe vnd dein blute vmb al werlt gar nicht virgiez! Daz wisz virwar!“ Er gab dem brudir daz swert widir vnd sprach: „Waz du hast angehabin sider, daz geruch czu endin! Des wil ich nit virwendin. Er kniet vf daz drischowel in der kirchin. Boleslab furchte sich czu dem bruder czu gehin, er begunde schrien vf dy lut. Vnd do si in durch sinen neit nicht woltin virderbin, darvmb so wolte er sterbin. Do er vf den drischowel kniet, sin sel er kein Got nu virschriet, di er Gote beval*) nv. Hnyewiz vnde sin brudir sprungin ezu, si teiltin doselb von dem libe dy heilgin sel. Dovon ich schribe. daz ez geschen ist nach der gebort Ihesu Crist achte hundirt vnd acht nunczig iar in der worheit ane var. 90 60 Tuto Bolesťav syna svého mnichem učinil (Z). Ale že Bolesłav pro krstiny byl učinil kvas, tomu synu pro příhodu vzděl bieše Strachkvas. Nebo ktož sú vinni byli tu v úmrti knězě svatého, trpěli sú-ť mnoho zlého. Hněza sě s koněm propadl, 95 Von Bolezlabin dem lastirwern vnd sin helfern schantbern. Darymb wont der Boleslabs stillin ein wirtschaf[t] durch der touf willin b) ; den son durch dy geschicht hiez er Soroquas vnd andirs nicht. Wan dy an dem tode schuldig warin, den must ez vil vbil widirvarin. Hnyewiz*) zcutrett ein roz vf erdin, 56 po devieti stech... po dvú deát Z. 41 Sv. Václav L. J. poče mluviti Camb. 50 by jej Camb. by jeho bratr L. ež by Ff. L. Ff. F. J. po devieti set po dvú 42 Bratře J. Z. Báťo L. 51 Když u cierkve kněz atd. L. C. Z. deát osmého Camb. V. Ff. po de- ted-ť bych mohl oplatiti Z. Když sv. Václav J. vídeát J. 43 ale tolik mi mój tvořec mil L. Když u cěrekve Camb. klečieše Ost. 57 na krščenie V. pro křtěnic Ff. pro ale s toliko-t P. 52 u božiej rucě V. urmy (sic) Camb. pro křtěny J. pro 45 Řek to, meč atd. L. a bohu svú duši Z. J. křesť L. Z. 46 ve zlomku Hanušově schází. Text 58 V Camb. toho verše není. Bohu porúčieše Camb. Ff. z Camb. a Ff. řka: „Co si počal“ J. 53 Hněvisa J. Hnyewyssa V. Knyeze převzděchu J2. pro tu příčinu vzdě- řka: „Co si počel, rač konati“ Z. chu Ff. Ztratkvas P. Strašikvas C. Camb. Hněvsa P. Ff. Hnywsa Hfm. 47 u cěrekve Camb. V. v cierkvi J. 59 wynny tu smrtyu Camb. tu wmirthi H. Štyrsa a Hněvisa i jich bratřie při- spěchu L. u cérkve Z. 61 knezye Camb. knieže Ff. Hněvisa 48 k bratru Camb. L. V. Z. L. J. Hněvsa P. F. Hněvisa s jeho bratrem přirazichu Z. 3) MS. benat. — b) MS. willin. — ) MS. Hnzewiz, B. Hnyewizz.

Strana 62
62 bratr jeho maletevstvem sé rozpadl. Z jich rodu złć nemoci jmievaji, a druzí sé na každé léto vztékajü. 100 XXXI. (Nadpisu není.) Kdyz snide svaty Vaclav, by knézem bratr jeho, liátí Boleslav. Toho léta ciesaï, msté svatého Václava, jide na knézé Boleslava. Bolesłav počě proti jemu jeti, ale pro své hřiechy nemože dobřě projíti. Ciesať Čechy bojem pobi a zemiu v dań porobi. Knóziu u dvora służbu jmieti, 10 kote! nad ohném káza drzéti. o O diviech svatého Váctava (Z). Dóh, svatého Václava chté svatost ohlásiti, pocé skřězě jeho veliké pomoci činiti. Uzřěv Bolestav, že sě božiej moci nomóž' 15 protiviti, i poćć v svatost svého bratra ot polü vétiti. 15 Po třech letiech kaza jeho do Prahy piénesti a v svatého Víta kostele jej tajně pohřiesti. ^ 5o Když to svaté tělo do Prahy nesiechu, RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. sin brudir muste muselsuchtig werdin. Er*) geslecht alczumal hatte boze suchte an czal, er") etlich tobint alle iar. XXXI. Du Sant Wenezlab waz virvarn gar, Boleslab, sin brudir, herczog waz. Der keisir nam rach desselbin iars; vmb Sant Wenczlabin gink er vf herczogin Boleslabin. Boleslab begunde im hinkegin gen, abir vor sundin mochte ez im nit wol gen. Der keisir dy Bemin in einem strid obirwant, du macht ir^) diusthaftig?) daz lant. Er gebot dem herezogin an sin hof czu dem fewer haildin den topft.") Daz solde sin ampt sin gwesin, domid wer er genesin. Di zceichin Sent Wenczlabs czukunft sullin der hir averdin kunt. Got wolde Sente Wenczlabs ere merin, durch en teid er groz zceichin vf erdin. Daz sach Boleslab wol, daz nimant widir Got mak noch sol, er wart an Sent Wenczlabs selikeit gloubin. Er hiez en gein Proge furen tougen") vnd in Sent Wenezlabs kirchin begrabin. Du si den heiligin ezu Prage woldin tragin, 62 malomocenstvim Camb. J. Ff. malomocí L. malatovstvem V. malatenstvim P. maletevstvie == opót v daň L. Z. podrobi Z. P. 8 v túž daň Camb. v dani Lf. Uzřčv Boleslav, že sč protiviti nemuož boží moci, ani brániti, poče od polú bratra svého vlaské malattia, franc. maladie. 61—64 Mnévisa se s koněm propadl, a Śtyrsa se matomocenstvim rozpadł, a druzí se na každé léto vztěkají, azjich rodu zlé nemoci micvají Z. 63 6 mieváchu Z. vztékáchu Z. knéz Václav Z. mstiese Camb. Ff. msti L. proti němu jíti Camb. V. Z. Ff. © o mm nemožicše Camb. Ff. nemože sli- čně projíti Z. Boleslav proti němu jide, ale pro svć hficchy zle projide P. ale pro hfiech C. ale pohfiechuL. 9 kn&ziukdza udvorabyti Camb. Ff. knězi u dvora svého káza (shužbu) jmieti V. úřad P. P. 9—10 knězi českému za službu jmieti kotel nad ohněm u dvora drZéti J. Po 16 káza knězi u svého dvora úřad jmieti, koteł v kuchyni nad ohněm držeti Z. L. P. F. 11 Bóh, chté svatého Václava osta- viti L. Z. Buoh...svatost oslavitiCamb. Ff. 12 poče skrze něho VJ. skrze-ňCamb. Ff. L. 12—14 učiní skrze něho hrozné divy a po- moci, uzdravuje mnohé nemoci. dověřiti svatosti jeho Z. 15 piivezti Ff. 16 u svatého Víta kostele Camb. v ko- stele Ff. kladou L. F. P. a J* tyto verše: řka: „Neschováte-li ho do svicta, svedu vy mečem s tohoto světa.“ K tomu přidává P: Strachem velikým posli se jechu svatého těla dobývati a na cestě velmi pospiechati. L. F. a J*. pak kladou: Jimž přikázáno bieše, do Bolesta- vi(&) jidit a když k svatému hrobu přídů, počechu těta svatého dobývati a do Prahy pospiechati. 17 veziechu J. o *)—*) MS. er, B. yr. — *) MS. ir, B. er. — *) MS. dintshaftig. — *) MS. czu dem wer haildin dy touf; B. fewer... den topf. — ") B. tougen. 

Strana 63
20 25 30 40 XXXI. BOLESLAV LÍTÝ. ZÁZRAKY nadvü mestü stěřem svatým hnúti nemožiechu. Dvé fécé bez mostu a lodí ptéjedi, vézni s okovami z Zaláré vynidû. Rány jeho vsé zacélely béchu, ránu jednu jako novü vidiechu, juz laity bratr był ućinił 30 a tiem znamenim jeho vinil, a úško, jež byl ufal, toho nebiese. Ale svatý Václav sestru Pribyslavu jmiese, ta svatá dievka knéziu povédé: 35 »Já-t svého bratra zjevením védé, že úško svaté mezi sténü a díévem do té doby ležato, tu kdez sé bylo to zlé dielo stalo." 40 Nalezse ucho, k hłavó piićinichu: tak pficéle k hlavé, aZ sé podivichu. Tehdy knéz jeden tu biese, ten s velikým pláčem prosiese, aby j'mu tëla récit udéliti, sliubuje, Ze j’nu chce tiem näboznèje stûziti. Inhed sé je jeden nehték viklati; vzem jej, je sé jemu dékovati. Již tu biechu, Bohu chválu vzdachu 50 a to svaté télo schovachu. 18 jim hnüti L. J. télem svatym Ff. Já to svaté úško dobře vědě PŘI TĚLE SV. VÁCLAVA. 63 an zewen stetin mochtin si in nit rurin. Czwey wazzir an pruk vnde sif *) sy obirfurin, dy gevangin in einem kerchir sach mau ledig varin. Vnd alle sin wundin geheilt warn; nach saen si eine wundin, als si new wer, dy der vnguticher het getan sinem brulir, vnd mit dem zceichin zeaeh er sin"). Daz or*) waz ouch nit da by. daz er im het abgeslagiu. Abir dy sweistir Sent Wenczlabin. dy waz Priziwzlawa gnant, dy heilige iungfrow dem hercezogen bekant. Si sprach: ,Von mines brudirs taugen waz ich iczund, dy er mir machte kunt, daz daz heilig or mit der vrist czuschin tor vnd want geligin ist, dort, da daz vbil uerk geschach.“ Du man daz or irsach, man fugt ez czum houbt zcu hant, ez erczite sich selbir alczu hant, daz si alle wundir nam, als Got vnd im wol geczam. Ein czeichin Sent Wenczlab tet, do en ein pristir vm bat. Du sach man ein pristir innen, der bat mit grozin weinen, daz im der vil gut sines lich[n]ams mitteiln gerucht. Er globit im deste andechtlichir czu dinen von sines herczin ger. Czu hant viel en nal ab vir dy worheit") ; den nam er mit groszir demudikeit*). Alle, dy do warn, God lob gabin, du si den heilgin liehnam woltin begrabin. 33—38 těch veršův není v P. 19 dvě řecč divně bez brodu pře- jedechu Z. 20 vězni skovaní z žaláře vyndi Z. 22 jednu ránu na hlavě atd. Z. 23 již lítý bratr lítě byl učinil V. 28 a ucho Camb. L. Ff. 26 ,Biibislavu^ Zl. Hanusüv. sestru pannu Z. méjiese Camb. 28—29 Ze ucho svaté mezi sténü (i) dřevem do té doby leželo L. 28 Já-t svého bratra ucho zjeve- ním božím vědě V. zevením Camb. Ff. 30 31 33 zjevením svatosti jeho, mého bratra zmilitkého Z. ucho Camb. Ff. dřěvem Camb. V. J*. Ff. Z. dveřmi J. od té chvíle, až sě to stalo bylo Z. to złć dieło Camb. L. V. Cc. Ff. to zlé bylo dálo J. Naleze H. nalez&e Ost. k hlavě pfiłożichu L. C. 2 vüiekni podivichu V. L. tomu podivichu Ff. Knéz jeden Camb. V. J. L. Při tom jeden kněz bieše Z. 35 36 37 38 39 40 svého těla Camb. V. J. L. Z. ...to, že jemu chce tiem snażnóje J. sluby syc gemu chcze (amb. chtě jemu tiem snaZnéje slüZiti Z. ihned se jemu nehet jeden vyvráti L. článek Z. nehet Ff. L. hnátec J*. pole jemu dékovati J. vzév jej Z. Ti, jenż tu biechu J. vzdali Z. pochovachu Z. pochovali Z. pokorně schovachu C. *) MS. sif, B. schiff. — ») MS. zsacñ, B. zeichint. — *) MS. daz ez waz ouch da by, B. daz or...nit daby. — 9) MS. vorheit. — °) MS. odmudikeit, B. demudikett. 

Strana 64
64 RYMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Wez Bolezlab zcu der stunt, Send Wenczlabs brudir, begunt. Boleslav, znamenav, čso zavini, za svú vinu Strachkvasa, syna svého, mnichem učini. Ale neměl-li jesť pokánie pravého, málo by spomohla svatosť syla jeho. 45 Pak kněz Bolesłav káza zemanóm u Bole- slavi miesto zdíti, o to sě zeměné jechu raditi. Po řěčníku kněziu v tom otpověděchu, a toho učiniti neroděchu. Kněz povědě jich řěčníku: „Běda tobě, mój starý vinníku! Sám jemu inhed stě hlavu, a vržě za sě tak krvavú. Vskočiv na peň, je sé mluviti: „Kto sě chce mně protiviti?“ Páni sě kněziu pokořichu, a Boleslav zdiú ohradichu. * 50 55 55 60 65 70 Boleslab pruft sin bosheit stillin, er machte durch siner sel wiln Sdrahussum, sinen sun, ein monich czu siner lun. Abir het ir 2) nit ein andir buz, em ist sines sons heileket nit gewesin suz. Boleslab gebot den lantherin, dy stad czum Boleslabs czu merin. Darvbir namen si rad vndir in, si widirsaitin im mit irm cleinen gwin. Der herezog antwurtit irem botin : „We dir, du wirst mit mir in notin." Er slug im selbir daz houbt ab vnd warf ez plutig czu dem grab. Czu hant sprank er vf ein stock, er begunde redin noch: „Wer wil sich widirseczin, den wil min here lecczin. Dy lanthern demutigintin sich gein dem herczogen vnd mustin den Boleslabin mauren doch. XXXII. Od ščedrého Boleslava (H. Camb. Ff). Ot Bole- slava ščedrého tuto pravi (V). O knězi Bolesla- vovi dobrém a o sv. Vojtěchu (Z). Pak Bolesłav liútí snide, jeho syn Bolesłav na stolec vznide. XXXII. Von dem mildin Bolezlabin wil ich disze red irhebin. Bolezlab der graulich gink darnach ab, du richte sin sun, der milde Boleslab. a všickni bez hradóv seděli, “10 proto každý musí meze životem 41 Boleslav zavin znamenav co a brániti J2. zavini (sic) Camb. aby tiem vietší péči o zemi jměli, :11—12 V tvrzech se oblenímy, co učini Ff. a tak obci mezí ztratímy J2. co zavinil V. že je zavinnil L. s řkúc: „Bude-li každý svój dvór tvrditi, V P. veršův -n a 112 není. 42 Svého syna Strachkvasa mni- nebudem moci pravým mierem 47—48 Po řečníku to knězi pověděchu, chem učini J. býti; že toho učiniti nechtiechu Z. za svú duši... učinil V. Z. že Boleslavě zdíti nechtiechu L. za svú dušiu Strat[ch]kvasa neb bude každý na svój dvór hleděti 48 neroděchu Ff. -ichu Camb. mnichem učini Camb. Ff. 49 odpovědě řěčníku Camb. Ff. a obce i jeden nebude tbáti. za svú duši syna svého mnichem vecě kněz tomu řečníku L. Strachkvasa učinil L. Nedajmy tvrzí nikomému stavěti, 43 ale nemá-li pokánie jiného Z. 10 a proto nás každý musí životem 51 sám jemu mečem stě hlavu Z. vytrh meč, i stě jemu hlavu L. 44 nespomohla by mu atd. L. země brániti. V tvrzech bude obleněnie, málo by mu Camb. Ff. 54 Kto sě jemu chce J. jemu ještě a tak země jisté ztracenie.“ 45—46 Pak kněz zemanóm rozkáza, J2. „Kto se chce mně atd.“ Camb. Mimo L. jsou verše ty v J. F. město Boleslav zdí hraditi káza. Ff. Z. „Kto se chce ještě pro- Zěmené sě jechu raditi, tiviti?“ L. P. a C. (Dudík MGZ. str. 415). řkúc: „Co chcem učiniti?“ Z. Po 54 Nesmě sě i jeden hnúti, I Hfm. je před sebou měl. ani smě kto i špetnúti. 46 o to se zeměné počechu raditi 1—2 nalezú — tvrdili mezu F. F. Camb. 6 nemoci budem nikdy P. F. 2 syn jeho, Boleslav ščedrý na jeho Mezi 46 a 47 má L. tyto verše: 7-s svého dobrého hledati J2. C. dobra P. stolici L. na jeho stolec Camb. a obce nebude žádný dbáti J2. A to na své radě nalezli, Ff. otcóv stolec Z. žádnému tvrze J2. aby jakž mohúc najlépe zemi tvrdili, 2) MS. ir, B. er.

Strana 65
XXXII. BOLESLAV ŠTĚDRÝ. SV. VOJTĚCH. 65 5 10 15 20 25 Polúči sě svatý ze zlého a milostivý z liútieho. Kostelóv dva dcěti v Čechách postavi, mládí Boleslav ustavi. Almužny veliké činieše, křesťanstvo velmi plodieše. Jmějieše sestru děvojnu, tej diechu Młáda, ta bieše božiej cti velmi ráda. Ta jide do Říma v kniežěciej drázě, i doby biskupstva na Prazě. Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese, k svatému Juřiu mnoho panen snese. Prvý biskup mnich, ten Sasic bieše, a Dětmar jménem slovieše. Druhý svatý Vojtěch, ten také mnich bieše. Otec jeho jmě Slavník jmějieše, matka jeho Střezislava bieše, sestřěnec kněziu zlickému bieše. (Slavník ten v Liubici dvorem sedieše). Ale že cti netbajieše, Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše, ale Strachkvas přijieti nerodieše. Tehdy mu svatý Vojtěch povědě: „Synku, jáz to dobřě vědě, ty nynie moha, i nechceš přijieti, potom budeš chtieti, a nelzě-ť bude jmieti. 5 10 15 20 25 Ez quam von einem bozin ein heiligir vnd ein gut gabe von einer gruolichir. Czwenczig kirchin in Bemin er gestiftit hat, er pauwit dy iungin Boleslabs stat. Groz almuszin machit er vnd erwert dy cristinheit gar ser. Er hette ein sweistir, dy hiz Mladach, dy gotis zeir vnd er gern sach. Dy lad sich gein Rom czu der furstin sampnunge, do erwarb si czu Prage das bistum. Si brachte Sent Benedictes orden czu Behem, si sampte vil iuncfrouwin czu Sent Jurgin. Der erste bischof ein monich waz vs Sazzin lant, vnd waz Ditmar gnant. Vil al Gotis knecht Sand Albrecht. Sand Woyezech waz ouch ein monich, sin vatir der hiz Schlauich, sin mutir hiez Struzlawa. Slavonik waz von Zlicensi derpiet da, des herczogen swager. Czu Lubici mit dem hof lag er. Dez sun waz der bischof Sent Woyczech. Sundir tracht er nit of ere, noh waz vrech. Er wolt dem monich Sdrachwasso von dem bistum gewechin do, abir Sdrachwas ez czu nemen wedirret. Du sprach Sent Woyczech vf der sted: „Sunder, ich weiz wol, du wilt nit nv ere entphan, so du hirnoch woldis gern: si wirt sich von der verrin. 30 16 Dětmar slovieše Camb. 3 polúčiti se = vydařiti se, vrhnou- Po 21 ot Sázavy až do Moravy své ti se. Text z Ff. dědiny jmieše, polúči se velmi dobrý ze zlého Z. 15—17 Prvý biskup mnich Sasic bieše, toho syn svatý Vojtěch biskupem 4 z ukrutného Ff. z lítého Ost. bieše. J2. ten sobě jméno Diethmar jmějieše. 5 kostelóv učini V. dvanáct Z. Po něm druhý Vojtěch svatý, 22—23 netbáše — postúpáše L. 6 a město Mladý Boleslav ustavi 22 cti světské J. L. ten také z mnichóv bieše vzatýZ. Camb. V. J. L. Ff. Z. 17 Potom byl biskupem Vojtěch, 23—24 Strachkvasu káza před sebe jíti, chtě jemu biskupstva postúpiti. Slovem „Boleslav“ končí se knieže svaté, Strachkvas nechtieše přede-ň jíti, syn zemský, šlechtic a ovšem bo- první zlomek Hanušův. 9 mějieše sestru pannu P. ani biskupstva přijieti Z. hatý L. Srov. Levit. 21: Nad sestrú dě- Po něm by biskupem Vojtěch svatý, 24 Ale Strachkvas nerodi přijieti, šlechtic zemský, a ovšem bohatý]. vojnú, ježto nenie vdána za muž. řka: „Zda mníš, bych sě neměl Sant Albrecht Hfm. kam dieti?“ L. 11 v knížecí dráze = úpravě a ko- monstvu. Ale Ztratkvas nerodě přijieti, 18 jméno Ff. 12 i doby biskupa Ff. u Prazě V. 19 Střezslava bieše Camb. řka: Zda mníš, že bych neměl a matka Střězislava bieše L. zbožie, kdybych chtěl mieti. L. Praze J. Z. matka jeho Střězislava slovieše 13 Benedichta V. P. F. C. 15 Prvý biskup mnich, ten Dětmar řka: „Zda mníš, bych nejměl Z. J. Sasic byl, 20 a 22 Ten Slavník v Lubnici seděl, sbožie, ten po prvém létě života zbyl J. L. až do Moravy tahdy (tak i ve bych je chtěl jmieti za ubožie?“ J2 26 Tento verš v L. vypuštěn. v. 25.) vše dědiny jměl L. 15—16 Prvý biskup mnich, ten Dětmar 21 v Camb. Ff. chybí; text z V. Já to, báto, dobřě vědě Z. slovieše V. 9

Strana 66
66 30 35 40 45 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Svatý biskup chtieše liud pohanských oby- céjôv odvesti, chté jej ke kfésfanskfm obyééjóm pfivesti, by v pravé manZzelstvo vstúpili, a pohtéb u svatých jméli, a trhu v nedéliu nedieli, liudí robotnych nejméli. Když kopřiv z své zahrady nemož' vypleti, musi vàiu zemiw zakleti. Zaklev zemiu, svatý Vojtěch do Říma jide, proti jeho vóli Strachkvas na biskupin stolec vznide. Když jeho na biskupstvo světiechu a kněžie około jeho stojiechu, ért v Strachkvas vstüpi; doniudz dusé, dotud z ného nevystüpi. Pak svatý Vojtěch do Čech sé vráti, otklev zemiu, do Polan jide, chte tam kázati. 40 Der bischof hette gedingin, er wolt das volk von heidnisze gwonheitin bringin vnd mit eristelichin czu Got bringin, dem richin, daz si an dy rechtin e tretin, vnde czu den hcilgin bigraft hetin, vod an dem suntage nit koufsaczis pflegin, noch dy leut mit eigin wegin. Du der bischof sinen zartin nieht mochte vsgeritin®) sinen gartin, du must er daz gancze lant kundigin in den ban czu hant. Er gink darnach kein Rom vnd Sdradwaz vf das pistum sich nam widir allin sinen willin. Do si in weichtin in der stillin vnde dy. pristir vmb en sazzin, der tufil quam iu Sdrachwazzin. Als lang er het dy sel iu dem lip, sin will er mit im virtreip. Darnach Sent Woyczech quam her widir von Rom. Er liez daz lant vz dem ban, vad gink bredigin hin czu Polan. 30 pohanským obyčejóm otučiti J. 31 křesťanským činóm zuciti J. k křesťanským činóm Ff. 30—31 Svatý Vojtěch, chtě lid odvesti obyčejóv pohanských a v kře- stanskć přivesti Z. 83 u svatých kostelóv Z. 31—35 těchto dvou veršův v Z. není. 39 na biskupí stolec vznide Ff. na biskupí stolec vjide L. na biskupstvo vjide Z. Po verši 89. Z. F. P.C. a Hfm. kladou tuto episodu; v Z. čte se teprv po v. 43. My tuto klademe čtení Z.: Strachkvas káza svatého Voj- těcha tři bratří zabiti a rod jeho vešken z země vy- puditi. V tu svatý Vojtěch před pape- žem mši pějieše, a když po božiem synu v tajně (tajnici Z. C.) stojieše, andčt boží káza jemu do Čech na cestu vstáti, v Lubici svúů bratří pochovati. l uzře, Ze jeho bratïie leZie Zbiti, *) MS. geritin, A. geruetin. pohřeb je, lidu se ukáza. A vtu dobu papež otáza, proč by kněz dřiemal, mše před se nedozpieval? I káza ho probuditi. Svatý Vojtéch pofe mluviti: „Tak ste mnú chvátali, až ste mě i obmeškali, že jsem zapomněl rukavice spise Mährens Geschichtsquellen (str. 415). Hanka text vstavku toho (str. 195—197) sestavil z C. Z. F. a L. Ješín nalezl jej „v jediném exempláři“, a pro to, i z důvodů vnitřních (viz jeho předmluvu), svého vydání vložiti. Totéž učinil opominul jej do Procházka, jemuž texty F. a Z. vzieti. byly znamy. Aby(ch) mohl svá mii dopéti, 40 svatichu Camb. L. zvedechu Z. kažte mi rukavice požičiti.“ 41 okolo ného sédiechu Z. PapeZ, chté sé tiem ujistiti, 42 Cert v toho Strachkvasa vstiipit je sé jeho tázati, Camb. V. vstüpi Ff. Z. proč by mět tak dhúho dřiemati. črt v Strachkvas vstüpi L. Svaty Vojtéch odpovédé: 43 donidź mó dusi v téle, (dotud) „Otče svatý, o snu nic nevědě. z něho nevystipi Ff. L. Anděl boží vedt mě do Lubice, a doniž byl živ, z něho nevy- a tu sem odšet rukavice.“ stüpi Z. PapeZ káza posłóm do Lubice donadZ jmé dui v sobé, odtud jeti atd. V. a té Feci cehi pravdu zvëdèti. a donudZ Ziv byl, z něho nevy- Posli, že jesť ta řeč jistá, zvě- stüpi. J. déchu, 44 opěť se do Čech vráti L. na znamenie odtud rukavici 45 do pohan Camb. Ff. do Plan V. přinesechu. Cc. Text C. s varianty dosti zna- »chté tam kázati^ v Camb. a Ff. Cnymi otistén jest v Dudíkové chybí. 

Strana 67
50 XXXII. VZETÍ KRAKOVA. XXXIII. BOLESLAV SKOUPÝ. Opěť zaklev zemiu, do Prus jide, ottud s korunú mučenníkovú k Bohu dojide. To sé sta léta od narozenie bożieho se po devieti set po devieti dcât šestého. Z jeho smrti ciesať Čechy vini. bez jich děky Tekdaka biskupem učini. 65 Knéz Boleslav snazné Bohu slüziese, pro to sé jemu vezde dobić vediese. Polany tehdy pevné pobi a všie země až do Krakova doby. Na Krakově posádku posadi, jiné tvrzé Čechy osadi; neb svoboda veliká bieše proto česť i sbożie jmójiese. XXXIII. Ot Boleslava skúpého, českého krále, © slepého (Camb.). Od Bolesłava skipćho, knize českého slepého (Ff). Ot Bolestuva skúpého slepého (V). O skúpém Boleslavovi se praví (Z). Pak svaty a slechetny Boleslav snide, po tom syn jeho, Bolesłav skipy vznide. Ten nerodi do Polan Cechôm ztrévy dâti. 5 a proto polski zemiu i svi vsżu česť i život ztrati. Na Čechách Polenć u Polséè vsèch tvrzi dobychu, a coż tam było Cech, ty vść zbichu. 10 67 Abir du daz lant in den ban quam, er czu Pruszin sich nom. Er gink von dan in der marter cron ezu Got in des himels tron nach sinem virdintin lon, vnd lobit Got in einem don. Nach Crist gebort geschach ez zewar nun hundirt vnd sechs vnd nunezig iar. Sines todes zceieh der keisir dy Bemin, er macht wedir si czu bischof Thekdakin. Abir von herczog Bolezlabin dem milden, wi er Polan betwungin hud sundir schildin. Herczog Boiezlah dinte vlisliche Gode, darvmb ez im wol gink in notin. Die Polan er vbirwant mit graw vnde er krigit daz lant czu Cracow. Vf Cracow saezte er sine warit, dy andirn vestin mi Behem bewart; wan er was ein groszir vrey, davon het er ere vnd was rich. XXXIII. Von Bolezlabón, dem. kargin man, der virlorn hat daz lant czu Polax. Du der edel Boleslab vind helig waz gegangin ab, noch im der karge Boleslab den Behem nit kost czu Polan gab. Darvmb virlouz er Bolan, sin ere vnd lut mit nam. Dy Polan gwunnen dy vestin gein den bomschin®) gestin. Was Bemin do blebin warn, dy totin si in iren scharn. 6 Toho verše v Camb. a Ff. není. 47 mučedlničí Z. mučedlnicků J. Boha dojide P. F. k Bohu jde I. 49 devátého J. po devieti stech Ff. po devadesáti šestého L. po devieti stech po dvů dcát še- stého Z. 50 Po jeho létě i smrti ciesnř Čechy vini Camb. Po jeho smrti Ff. Z jeho amrti V. L. J. Jeho smrtí Z. P. F. 51 Teklnda Camb. Ff.J. Teddaka V. Cc. "Tehdaka L. Tekdala Z. Tekdaka F. ^) MS. romschin gestin. 1 Tekdalia C. Ceklada P. Cehadka J*. einen Sachsen Hfm. vesde dobře dějieše V. Pohany (opr. Polany) Ff. > Craco Hfm. svoboda veliká V. L. F. veliký Camb. Ff. J. neb svobody veliké bieňe Z. svobodný velmi P. Svoboda = hrdina, muž udatný a podnikavý. Srov. hl. LXXX v. 12. Pak ten šlechetný Z. 2 po něm V. L. Z. Ff. J. znide I. 8 Ten nechtě Z. do Polen L. ten nerod8 ztravy do Pohan (opr. Polan) Cechóm dśti Ff. 4 a proto život a Polsko i vši česť ztrati Z. zemi a svi cest Ff. 5 svych tvrzi Z. Polané Ff. 6 a co tam bylo Čechov, to všecky Zbichu L. a což jich tam bylo, ty všechny zbichu Z. 9* 

Strana 68
68 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Bolesłav do Polan jide a svú škodú s Polany u mifć snide. Mezka, kněz polsky, pozva na hody knózć českého, 10 za pravým mírem káza vyłipiti oći jeho. Hlédaj, éemu-t jest taká sküpost! Pravy jest blázen, jenž ju jmá za müdrost. Hledaje knéz èeskÿ ciuzieho oběda, i utka jej jeho běda. Od Oldficha a od. Jaromira (Camb. FF). Ot Otdficha a Jaromira (V). 15 Kněz Bolestav pro veliká bolest s svéta snide, a Mezka, kněz polský, do Čech mocně vnide. Bolesłav slepý dva syny jmějieše, Oldřich starčjší a mlazší Jaromir stovieše. Tehdy Oždřich u ciesařé dvořieše. 20 Ale że Mezka mnoho złata jmájiese, Oldficha u ciesarć kupi; proto na ciesarć vesken liud vzüpi. Jaromir młśd je&ée biese, však země rád brániti chtiese. 25 Ale, jimž bieše učiniti, ti netbachu, jedno že ot něho střiebro brachu. Mezka Oldřicha u věži jmějieše, a hladem jeho mučieše. 8 s Polany se snide Z. s Polany u mír vnide L. J. 9 krále českého Camb. 9—10 Pak Mezka, jsa úmysta zlého, pozva na hody kněze českého. Chtě ho tudy potupiti, kaza jemu ofi vyłipiti Z. 10 myerem HY. vyłipi oli jeho L. Fy. (vždy tak). 30 40 11 čemu-ť sč hodí taká skúposť V. L. J. Ff. komu se hodí Z. 12 ktož ji má V. L. J. 14 i utka jej veliká bieda Z. gycda Camb. ho jeho béda Ff. L. atd. 16 silně do Čech vnide V. Z. a Mezka do Čech mocně vjíde FT. 18 staršiemu L. starší Z. Jaromiř Camb. Czu Polan gink Bolezlab, do nam cr vrid mid schadin ab. Wi der karge Bolrzlab czu Polan geblendit wart. Mcska czu Polan der herczog lut czu einer wirtschaf|t] den herczog gut. In rechtin vrid wolde er sich rechin vnd hiez*) im dy ougiu vsbreichin. Sich, worezu solehe karkeit nueze sy! Er ist ein tor, der si") der wisheit fugt by. Der herczog von Bemiu suchte ein fromdes mal czu schain: em begeinte sin vngclueke vou den Polau vff sinem rucke. Von des blindin Bolezlabs sun, des erstin von Vlrich un. Denselbin kauft Meska von dem keisir du. Do gink herezog Doleslab von groszin smerczin ab, vnd Meska fur mechteclich darnach in Bemiu rich. Der blinde*) Bolezlab het zcwen sone zeart, der eldistir) Vlrieh geheiszin wart, der iungir hiz Jaromirt. Vlrich by dem keisir hoffirt. Abir Meska hatte goldes vil, er kauft in vom keisir vf en Zeil; darvmb allez volk obir den keisir schrey. Iaromir waz noch nit daby, ydoch wolt er daz laut beschirmen gern. Abir dy im daz soltin helfin wern, dy achtin sin nit, als in czam, sundir yclichir von em golt nam. In einem kerchir het Meska Vlrichiu vnd martirt en^) mit dem hungir tagelichin. 19 V ten čas Z. 20 Ale Mezka Camb. Ale ze Mezka Ost. 22 vesken svět Z. veš svět J*. veštek, veš lid V. J. C. Cc. vošken lid zaúpě Z. zaüpi Ff. 26 jedné striebro ot učho brachu Ff. 27 jmiese V. mieśc Ff. držieše J. 28 ho velmi Ź. ^) MS. woli m, B. hiez im. — ") MS. sich. — *) MS. blunde. — *) MS. eldirstir. — *) Ms. ein. 

Strana 69
XXXIII. MEZKA. OLDŘICH. JAROMIR. XXXIV. VRŠOVICI. 69 XXXIV. XXXIV. Ot Vršovičských nevěřě a od knězě Mezky (Camb.). O nevěře Vršovických a o Mezkovi (Ff). O Vršov- ských zlých nevěře (V). O Vršovicích, ježto kněze Jaromira chtěli ustřieleti (Z). Wi Kochan mit den Wrsouicensir ging vnd den andirn brudir Iaromirum ving. 5 10 15 20 V tu dobu v zemi Vršovici najvěčší biechu, Kochana mezi sobú za starostu jmějiechu. Tehdy, když Mezku silna z zemi uzřěchu, nemúdrú velmi radu vzěchu, řkúc: „Dohubim' kniežěcí plod, tiem činem bude náš slovúten rod. Budem kniežaty jako v šachy hráti a ot každého budem dary bráti. Ciuzí kněz bude sě nás báti; nebo chc'my-li, móžem z sebe knězě dáti. Proto nedámy kniežěciemu plodu vzníti, ač sami chcemy mocni býti.“ Když to Vršovici mluviechu, velmi peskú radu jmějiechu. Snad toho nevědiechu, že kniežata se všech stran jmějiechu, jich každý země užiti chtieše; však ciesař v svej moci bieše. Nemúdří Vršovici toho sě všěho nebojiechu, a pro to svého knězě Jaromira jechu. Na velezskú horu knězě vzvedú, k jednej lípě jej přivedú, 5 10 15 20 25 Czcu der zeijt Wrzouicensir ein valschir cristin warn im lant") dy me[ch]tigistin, Kochan si hettin fur herin vndir in. Do si Meskam im lant sahn mechtig sin. si namen einen tumbin rat vnd sprachin: „Virsnidin wir der furstin kint b) mit tad ! Geschit daz, so wirt vnsir slecht lautmer. Wir werdin spiln mit den furstin noch ger‘) in dem schach[ zlawel vrolich, wir werdin von irn gabin rich. Di frymde geborn herczog wern vns furchtin, odir, ob wir wullin, so moge wer tun kunt, vs vnsirme 4) geslechte czu nemen ein herczog wulli[n] wir, wer mogin sin noch an heren. Darvmb laze wir der furstin sam nicht ofkomen noch wern zam. Du daz Wrsouicensir retin, gar einen bozin rad si hetin. Villicht wustin si des nicht. daz man dy furstin sicht teil habin an den landen. Darvm ez en iclich*) wolt habin zeu handin, der keisir hette ez alliz in siner gwalt. Daz forchten*) dy Worsouicensir iung vnd alt, vnd irn herczogin Iaromirum vingin si vf irn vrom. Wi si an Iaromirum suchtin irn frum vnd nit im schadin mochtin. Si furtin Iaromirum vf den berg ezu einer linden, do da sang ein lerche, 1—2 1 O Vršovicích viz monografii Dr. H. Jirečka v Světozoru Slov. No- vin 1861. str. 281—308. V tu dobu Vršovici v zemi biechu, ti najmocnější rotu jmějiechu. Kochana sobě za starostu vzěchu a s nevěrú sě obchodichu. Z. 1 najmocnější V. L. J. Ff. 5 dohubim Camb. dohubme L. do- hubmy Ff. V. J. dohubíme Z. rod Ff. 6 tiem-ť nám bude slovúten rod L. plod Ff. 7 kniežata V. s kniežaty J. werden mit den fursten schachmatt spielen Hfm. 10 móžem bez knězě býti Camb. Ff. 17 jichž každý atd. L. jenž každý Z. bez kniežat býti J2. Text z J. jichž (gichs) každý země požiti chtieše Po 10 pakli chceme, móžem bez kněze Ff. býti Z. 18 avšak-t Ff. avšak Ost. nebo chcem-li, móžem bez kněze všech mocen bieše J2 býti L. 19 Vršovci Ff. 11 nedajmy J. plemeni V. L. J. Ff. 20 a proto své kniežě Jaromiři jechu 12 Verš tento jen u J. se nalezá. 13 Když Vršovici spolu mluviechu Z. Camb. 14 zlú radu Ost. (krom Ff.). 21 Na welesku Camb. welezsku J. Ff. 16 že se všech stran kniežata sebe Na velikú horu knězě vzvedú V. Z. P. střežiechu J. F. C. Cc. okolo sebe jmějiechu J. Na velikú horu jej vzvedú Ja. že se všech stran okolo nich Na velikú horu jej vedechu L. kniežata biechu Z. auf Wolesyner berg Hfm. že kniežata se všěch stran sebe mějiechu L. Ff. 22 přivedechu L. *) MS. lut.— b) A. kint. — “) MS.mit, A. noch. — 4) MS. unsme. — *) MS. en iclich, B. ein iglicher. —") MS. furtin, B. forchten.

Strana 70
70 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 25 k tej svého knězě přivázachu. Ach, kak sě zle potázachu! I počěchu jím špíleti a jako k cíliu šípy k němu střieleti. Ale toho i jeden nevidieše, že svatý Jan, boží křstitel, knězě zaslánieše: v svatého Jana húni šípi tčiechu, 30 kniežěcieho těla nedotkniechu. 30 35 daran si bundin ern herczogen. Ach, wy ubil habin si ratis gepfloen ! Si wurdin in scheiltin vil. si schozzin czu im also czu dem czil. Abir nimant sach daz, das der taufir Sant Iohannes mit im was, der in hatte vbirhangin ; in dem tuch dy schos gevangin") wurden, daz si vernam, ny trufin des furstin lichnam. Nu hor von einem iegir, von czwen iegirn hor da Hrzeiwecs vnd Howora. 35 40 45 O Hřivcovi a Hovoře (Z). Kněz v tom lesě dva lovcě jmějieše, jeden Hřivec, druhý Hovora słovieše. Hřivec s Vršovici držieše, Hovora hospodě věren bieše. Hřivec knězě zradił bieše, ten jeho najviece mučieše. Hovora, když tu řěč vzvědě, u Prazě věrným povědě. Řěchu: „Neviemy, co tomu učiniti, ani viemy, kamo jíti. Hovora vecě: „Budu-ť trúbiti, k trúbě nemeškajte jíti. Hovora Vršovicóm sě pokáza, Hřivec na-ň jako na zlého ukáza, prosi, by nedali Hovořě živu býti. Hřivcovi kázachu jej oběsiti. Hovora je sě jich prositi, by jemu přieli sobě třikrát potrúbiti. 40 45 50 55 Der herczog hatte czwen iegir in dem wald einer Kriwecz, der andir Howora nit alt. Kriewecz hilt ez mit dem Vorsouicensern, Howora waz getrw sinem herren. Kriewecz den herczogen virriet vnd in allir meist mit der martir verschriet. Do Howora dy red irhort, er sagte ez ezu Prage dem getrwen dort. Si sprachin: „Wir wiszin nit, waz darczu tun, noch wohen gen vf dem from." Howora sprach : „Wan ich posunen, so sampt vch czu komen!“ Wi ein iegir dem andirn tet nach siner ger. Howora leite den Wrsouicensirn. Hrewicz wiste vf en von verrin als vf ein vngetruwen. Er sprach : „Ez muz mich ymmer5) ruwin, daz er°) Howoram lizit lebin." Si bodin in Hrzyemicz czu gebin. Howora begunde si czu pittin, daz si in drystunt bosunnen lisin. 24 Avech V. Auvech kako-ť J. Auvech 36 a ten jeho náviec L. kak Z. Ach auve, kako L. 37 tu zlobu C. J2. tu věc Z. J. 25 Počechu chodiec jím spíleti Z. Hovora tu řeč zvědě Ff. 26 k nim Camb. k němu Ost. 38 to vše povědě J. 39 Vecechu L. J. Řkú V. Ff. 27 nevěděl Camb. V. L. Ff. neviděl Řkú věrní: „Neviemy, co tomu zdie- Z. Ff. nevidieše — zaslánieše J. 40 kamo jeti Ff. Z. 28 že sv. Jan Křtitel jeho sláněl Z. P. F. ti“ Z. 43 Hovora, šed L. V. J. Vršovcóm Ff. zasláněl Camb. V. L. zacláněl Ff. 44 na nevěrného V. L. Z. J. Ff. 30 ale ... nedotčiechu L. Z. P. na věrného P. F. knicžete těla Ff. 32 Heziewitz, Hyeziewitz (Hrziewitz)— Po 44 řka: „Chceť ny shlédati; Hawora, Howora Hfm. bude-li-ť živ, musímy sě jeho viec 48 aby jemu přieli třikrát trúbiti 34 hospoda = pán, panovník. báti.“ L. C. J. 45—46 i poče prositi, aby mu nedali živu býti. I kázachu jeho chopiti a Hřivcovi jej oběsiti L. C. I poče Hřivec jich prositi, aby nedali Hovoře živu býti. Řkú: „Tobě-ť jest velmi znám, ty oběs svého kmotra sám.“ 47 jich poče J. Z. Z. ) B. in der decke dy geschos gevangin. — ) MS. ynmer. — c) MS. er, B. ir.

Strana 71
XXXIV. MUČENÍ A VYSVOBOZENÍ JAROMIRA. 71 55 60 65 70 75 Hovora je sě trúbiti, a po trúbeniu je sě mluviti: „A! běda mně jesť nebohu, viziu, že živ býti nemohu. Kmošku, do tebe mi sě viery nadieti; tobě porúčeju své děti. Vršovici sě jemu smějiechu, Pražěné sě k nim po trúbě blížiechu. Druhé mu trúbiti kázachu, provaz na šíju vzvázachu. Hovora sě je trúbiti a za dušiu Boha prositi. Velmi dlúhý páteř jmějieše, nebo mu toho třěba bieše. Hřivec vecě: „Kmošku, neroď tolik blésti, račiž výšě na dub vlézti.“ A když třetie trúbieše, okolo širocě hle dieše. Jednož-ť Pražěné vynikú, na Vršovicě křikú. Vršovici sě rozběhú. Tu některé jechu na běhu, jiné po lesu stiháchu, nemile je postřiháchu. Kochan tehdy nevědieše, koliko kur doma jmějieše; neb sě pod skalú v zemiu vry, po hřiechu ten sě tu skry. Knězě ot lípy otvázachu, ale to miesto znamenachu. Na tom miestě oltář postavichu, potom kostel svatému Janu učinichu. 65 70 75 80 85 90 Howora begund von erstin bosunen, nach dem sprach er mit raunen: „Ach we mir vil armen, des lebins ich bin virdorbin! Gevatir, einer trw hof ich ezu dir, ich bevel der min kinder schir. Do spottin sin dy Wrsouicensir. Dy Prager nahetin mit irm her. Si gebotin im, czum andern bosunen er solt, den strik gebundin habin*) an dem hals dolt, den si im darvf bundin. Czu denselbin stundin Howora bosunte czu dem andir[n] mal, Got bat vm dy sel gar an zaal. Er het ein gar lang pater noster, des im not was mit ganezir ger. Hrsyewecs sprach: „O gevatir, er sult so vil nit tutin mit dem pin. Du solt stille swigin vnd geruch hoch an dy leytirn stigin ! Do er ezv dem drittin mal bosunte, gar wit er vm sich gaumte. Mit steckin vnd mit stangin warn dy Progir vzgegangin, vnd schrien obir dy Wrsouicensir. Du vlohin si gar ser, dy Prager viengin er etslich, di andirn iagtin si durch den walt glich, wan in waz nit wol ezu mut, wan vm ern hoen mut. Kochan do nit zcellte, wy vil huener er daheim hette, wan er vnder ein vels sich swief, vndir dy erdin begrub tif. Leidir der behilt sich doch. Von der eicheln lostin si den herczog, si czaichnitin dy stad, do witen si ein altar drat. Si stiftin, als man sach, ein kirchin Sent Iohannis donach. 50 60 95 80 49 je sě prvé trúbiti L. 50 a potrúbě Z. 51 Ach běda L. Ach běda jest Ff. 54 mé děti V. L. J. porúčiem J. Ff. 55 Vršovci Ff. smiechu Z. Ff. 58 zvázachu Ff. Z. 59 je sě druhé trúbiti V. L. Z. 60 a za svú duši káza Boha pro- siti V. 61 umějieše L. 62 neb mu toho potřěbie bieše Z. Po 62 Když bieše Hovora v tej pokořě, tehdy vece Hřivec k Hovořě Z. 72 a nemile je postřiháchu L. Z. 63 blésti, bledu — zmateně mluviti, 74 doma bieše L. blábolati. 66 okolo sebe V. L. Z. široko L. 75—76 Camb. klade: v zemiu skry sě tu vry. vryl — skryl Z. 67 jedno-ť Pražané Z. 67—68 vyniknú — křiknú Z. L. 76 a ten se tu potom ukry L. 68 a na Vršovce křiknú Ff. 77 Pražené kněze atd. Z. 78 a to miesto Ff. J. V. L. 69 Vršovci Ff. všichni rozběžechu Z. se rozběžechu L. 79 oltář pak učinichu L. ustavichu V. 70 a některé na běhu jechu Z. a tu některé jechu F. P. L. 80 kostel postavichu L. Z. 71 na běze, po sledu J. po lese 79—80 Pak na tom miestě kostel posta- vichu Z. L. V. po lesu Camb. Ff. J. zstiháchu Ff. a svatému Janu jej oslavichu Z. *) MS. habin, B. her.

Strana 72
79 RYMOVANÄ Hovora Hrivcé na bézé podesi, a tiem lykem na témz dubé jej obési. Pini Hovoré z viery dodékovachu, 100 a pod Veleziń bliz ves jemu dachu. XXXV. Kako sv. Jan Ołdricha zprostił (Camb. Ff. V). Kochan, zbyv v tu hodinu, obráti na knězě všiu vinu, řka: „On jest zradił bratfcó i otcě svého; ot nás věrných dóstojen jest vśćho złeho.* I naleze on tu radu, by ćinili mezi knieZaty svádu, ika: „Budń ny za liudi jmieti; nasć knieżata, ać budi kdy chtieti, nemoci nem budú nic zdieti.* 10 10 Kněz Mezka doby pražského hrada, i všie země kromě Vyšehrada. V tu válku Kochan s pokojem sědieše, ale svým na škodu Mezcě tajně radieše. 15 Vecé Kochan Mezcě, kněziu polskému: 15 „Chceš-li ty kněžstviu českému, musíš prvé Oldřichovi hlavu stieti; tož teprv v Čechách budeš pokoj jmieti. 20 u KRONIKA ČESKÁ. Wi der icgir ane vink, daz er sin geseln irhing. Howora begreif Hrewecz am vlin, vor den Pragirn sach er en czin, vnd mit dem selbin baste, an der selbin eichiln aste erhink er sinen gevatir. Di herrin danktin dem virratir vnd undir berg Militschin nahn enes dorfs si im erblich iahin. XXXV. Wi Kochan dem herczog von Poln rit, daz er herezog Vlrich daz houpt verschrid. Kochan kam abir widir zcu der zcit, er legte dy schuld vf den herczogen vor neit, vnde sprach: „Er hat sines brudirs soen verratin vnde sin gevatir mit warin tatin; er ist alliz vbels von vns wirdik.* Kochan vant den rad sich, das er vndir furstin einen krich. Er sprach: ,Mein gewissen mich betugent"), si wern vns fur dinstleut czelent”). Ob vnsir herezogen ymmer wellent, si mogin vns nit geschadin." Herczog Meska erkriet dy pruk czu Prage vnd daz gancz lant bis an Wischrad. In dem vrluge Kochan saz in gnad, abir er riet den sinen heimelich czu Meskan schaden dem rich. Kochan czu Meskan, herczog von Polan, sprach: » Wilt du, herczog von Demin sin so gach*), so slach Vlrico daz haubt ab von erst, domit du dich in Behem leides irwerst. 81 podesiti (nikoli: podésiti) nalézti, po- stihnouti. Srov. stsl. a srb. A€cuTH invenire, deprehendere, offendere. -léZ sé stane vám, Ze vy p'kelny kat udesí*. Vyb. I. 234. Nerozuménim slovu tomu přišlo, že všecky rukopisy kladou podési, ačkoli původce něm. překladu rýmo- vaného dobře slovu tomu rozuměl: „begreif am vlin.“ 82 a týmž lýkem na témž dubě svého kmotra oběsi Z. ...lio obési Z. 83 podékováchu L. Z. dékovachu Ff. 80 gach. 84 na témZ miesté V. a pod Velezü blíz ves mu k dódi- né dachu Z. a pod Velizi ves mu k dědině dachu Z. a pod Velezi V. J. pod Velesi P. pod Velezá Ff. pod Velizi hori J2. pod Velišem F. pey Welesin ein dorf Hfm. Kochan zbyv tu hodinu Z. zbyv smrti v tu hodinu Ff. tu hodinu J. na knéze Jaromira L. všicku vinu Zf. L. tu vši vinu J. m N 3 bratra V. L. ztratit otce i bra- tra svého Z. 5 I naleze Kochan V. Z. J?. Ina- lezá tu radu J. G6 když činiechu mezi kniežaty svádu L. 1 fkác J. 10 Kdy% Mezka Camb. Ff. Mezka doby atd. Z. V tu dobu kněz Mezka Z. 12 Vtu dobu... s pokojem bieše Z.J. 12—13 sedě — radě L. 16 musíš dřieve J. Ulrich Hfm. 17 tepruv Ff. ^) V. 8 manu B. — *) MS. czulent, B. czelent. — *) MS. wilt du herczog von bemin s so gach, B. in bemin sein 

Strana 73
XXXV. MEZKA. VYBAVENÍ OLDŘICHA. 73 20 25 Ješče někteři k němu čáku jmajú; proto-ť o tobě netbajú. Ale když jeho nebude, v tobě všěcka našě naděje bude. Když Kochan Mezcě to da věděti, Mezka po poslu káza Oldřichovi hlavu stieti. Když Oldřich vzvědě, že mu chtie zajtra hlavu stieti, nevěda, co sobě zdieti, je sě svatého Jana Křstitele prositi, by jej, jako bratra, ráčil zprostiti. Svatý Jan inhed Oldřicha v Oldřiši postavi, kněz Oldřich na tom miestě kostel jemu ustavi. 30 Kdož-ti jesť v Oldřiši býval, ten jesť kostel svatého Jana, ale pustý, vídał. 25 30 35 Noch habent etliche czu im hoffenunge, darymb si nicht achtin dyner*) zcungen. Abir wenn er nit entwert, vnsir hoffenunge dein nit entpert." Wi herczog Vlrich, von dem toufir irledigt wart zceichlich. Du Kochan daz Meskam kunt tat, mit einem botin er gebot, daz man Vlrico daz haubt absluge. Do Vlrich daz hort, daz man im wolde daz haubt also frue abslan, er wart czu Gotis taufir mit bedin gan, daz er en, als sin brudir, vz der fenknisze ledig vnd furder. Sent Iohannes brachte Vlricum zcu hant czvm Vlrichs in daz lant. An der selbin stat stift herezog Vlrich Sent Iohannes en kirchin rich. Wer zcum Vlrichs gewesin ist in der nehen, der had Sent Iohannes kirchin wol gesehin. XXXVI. Kako Oldřich Prahy dobyl od Polan (Camb.). Kterak atd. (Ff). O zrazení pastušiem (V). Tuto Čechové na Poláciech hradu zasě dobyli (Z). XXXVI. Du liz vnd schowe. wovon den nom had Sdrahow. 5 Ke kněziu sě věrní sebrachu, tajně sě přěd Prahu brachu. S pastuchú sě tak smluvichu, dobrý dar jemu sliúbichu, by jim Prahu chtěl zraditi. Sliúbi jim to učiniti. Káza jim na Strahově státi a své trúby dočakati. 5 Czu dem herczogen samptin sich virstoln vnd namen sich fur Prage virholn. Si hetin mit dem hirt ein morginsprache vnd gloubtin im vil gutis czu gebin darnache, dazb) er in Prage wolde virradin. Der herte gloubt daz czu statin. Er hiez si vor Sdrahow ritin vnde dy posun°) czu hant beitin. 18 Ještě-t Ff. k kněžstviu čáku 28 Sv. Jan té noci Oldřicha v Oldřiši postavě postavi L. J. mají Camb. Ff. naději mají Z. 29 kostel upravi V. k němu Ost. 30 kdož-ť Ff. 20—21 Ale když Oldřich živ nebude, V. 30. a 31. v L. není. všech nás v tobě naděje bude Z. Ktož jesť v Oldříši býval, 23 poslu káza Mezka Oldřichovi ten jest ten kostel, ale pust, vídal Z. hlavu stieti Z. ten jesť ten kostel krásný, ale pustý, po poslu káza Camb. vídal P. 24—25 Když Oldřichovi dachu věděti, že jemu zajtra chtie život otjicti, Není nepodobno, že slova „ale kněz, nevěda co sobě zdieti, pustý“ jsou přípisek pozdějších pře- poče sě velmi nábožně jmieti Z. pisovačův. Soudíme tak z toho, že Oldřich, nevěda, co tomu zdieti, v německém veršovaném překladu jich není. Prosaický překladatel když jemu dachu to věděti L. 26 té núze ráčil F. J. ovšem je nalezl: „Da pawt Ulrich ... ein kirchen zu Woldrzich, die nun zu disen zeiten wuest ist." 1 K knězi tu Z. Ku knězi sč tajně J. tajně věrní sebrachu Ff. L. 3 s pastúškú J. se umluvichu L. 4 a dobrý jemu koláč dachu Z. a dobrý jemu dár dáti slíbichu L. 6 Pastucha slíbi Z. 7 auff Straho steen Hfm. 8 a tu své trúby poslúchati J. a své trúby snažně poslúchati Z. a tu své trúby čakati L. J. a svého trúbenie čakati P. 7) MS. siner, B. dyner. — b) MS. dar er, B. daz er. — e) MS. posun, B. polin. 10

Strana 74
74 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Ze na tom miesté stráziu jmiechu, 10 proto tomu lesu Strahov vzdéchu. Zajutra, chté pastucha städo vyhnati, je sè na vrátného votati. Kázav sobé most spustiti, je sé náramné trübiti. 15 Čechové na Prahu vzbéhû, Polené ote všého s hradu sbéhû. Čechové prostřěd hradu stojiechu. Málo jich biese, proto za Polany nejdiechu. Polené sé neoztiechu, ?0 druzí nazi s stráné sé plaziechu. Pastucha na né sám voláse, Polanóm sé za nimi sto ofôv zdáse. Oldfich z zemé Mezku vypudi, Kochan ke knóziu sć s Vrsovici na służbu pripudi, re z a sě ve všem věren Ciné, knézé Jaromira proti jemu vině. Tolik Kochan na bratiiu soći, aż i káza knéz bratru vylüpiti oci. Jaromir bratru povédé: 30 ,Jáz to, báto, dobré védé, o svém's toho umé neu£inil ; neb's mne proti sobé ničímž nevinil. 9 stráZ méli L. Ale že .. stráži miechu Z. 19 Čechové Camb. Ff. F. V. Polené L. Polané J. Poláci Z. aZ (Ff.) druzí nazi na "nu stranu sé plaviechu Camb. Ff. druzí nazi s stráně sč plaziechu V. sú stráZiu méli C«mb. Kf. V. 10 Strahov vzdéchu Z. V. 20 vzdéli L. Camb. Ff. tomu miestu F. J?. 11 Zítra L. zjitra J?. zajtra ráno Z. pastuška J. 12 je sč náramnč. volati Z. 13 káza L. 15 vzbéhnü Z. zběhnů Z. 16 a Poláci ode všeho otběhnů Z. a Polené ote všeho pryć sbólmń Z.. Polané ote vicho s hradu sbéhni Ff. 17 střed hradu L. P. mitten auff dem fiuhen hinweg und sahen sich nie 92 Polákóm se za nimi dvé sté ofóv Polanóm sé za nimi tisíc ofóv. zdáXe Obir wan si an der stat hette|n] ein hut, 10 darvm gab man Sdrahow den nom gut. Dez morgens wolde^) der hirte vstribin, vff den portin") begunde er ser schrien. Ez hiez in dy slagprug lazin nider vind posunte mit ganczir kraft sider, 15 Dy Pehem lifin vbir Prage, dy Polan vluhin bi dem tage. Dy Pehem stundin mittin in der burg. Darvmb, wan er wenig waz gnuk, viengin si der Polan nit. 20 Etliche sich vmbsahin vor vorcht icht, dy andirn slifin sich nackit von der talnaig. Der herte uber si al schre vnd zaigt: dy Polan alle wantin, daz tusint hengist nach in rentin. Ein brudir hiz dem andirn dy ougin vzbrechin, vnd Kochan olt sich an dem cin rechin. 25 Ulrich virtreib Meskam vs dem lant, Kochan nam sich mit Wrsouicensiru czu hant vnd machte sich den herczogin trw an allin dingin. Herczog Iaromirum mit nichte gelingin er gein im schuldigite 30 vnd sich domit gehuldigte. Kochan reit Iaromirs als vil nach, daz czum iungistin der herczog sprach, man solde dem brudir dy ougin vzbrechin. Iaromir begunde czu dem brudir sprechiu : 35 ,Brudir, daz weiz ich wol, du tust ez nit von der selbst *) vir vol, wan du mich ezeihest") an nichte. Kochau s Vráovici na Zlicku ke kné- zi vXé pfipudi I. Kochan s VrKoviei se k němu při- pudi Z. s Vršovci W. L. P. J. 25 vérna diné L. P. F. a druzí nazi s strání se plaziechu 26 proti němu Camb. Ff. L. Z. jemu Z. V. ku knězi P. k němu M vmb Hfm. 27 Tolik Kochan na Jaromira bratru soci L. Ff. Kochan Jaromira k bratru osodi Z. zdáše Z. . = na Jaromira bratra soči J. ^ 98 aZ mu káza vylápiti oči Z. ringe Hfm. V. L. J. Ff. Ç S 18 za nimi uejdiechu Z. tausend pferde vnd meer Hfm. 30 bratře P. po nich nejdiechu D 23 Mezka vypudi L. 31 o všem si umě Z. za Polany nebčžiechu Z. J. 24 Kochan kcknyezyu sye swychowysty 32 ni včem V. ničemž J. za Poláky nebčžiechu V. na shrzhu przypudy Caml. v ni£emz L. Ff. v nicem Z. ^) MS. wan, B.awolde. — >) MS. portin, B. pfortin. — *) B. von. dir selbir. — ") MS. zcu heist, 13. ezeiheist. 

Strana 75
XXXVI. DOBYTI PRAHY NA POLANECH. OLDŘICH. 75 35 40 Však's ty mě jměl za věrného, Kochana za nevěrného. Sukně košilě bližše nebývá, nemúdrý pro daleké blížieho zbývá. Vršovici sě neslupi, kdež móžeš, tu je tupi. Kochana tato řěč dojide. Vzem oščěp, pod chyšiu jide, je sě knězě Jaromira střieci. Když sěde na potřěbnej věci, hanebně prokla nevinného, knězě Jaromira cného. 40 45 Doch habe daz nit vor getichte, daz der rock nit nehern ist. dan als daz hemt, als du wol weist; der tumb virlust den frund von der warin tad. Nicht ker dich an der Wrsouicensir rad, wo du macht, virsine dy man!" Dy rede horte den Kochan an. Er nam ein sper vnd gink vndir dy schiezstat vnd beite herczog Iaromirs an der stat. Do er saz an der notdorf genczlich, er durchstach den vnschuldigin stentelich, herczog Iaromirum den erbern, des landes ein morginstern. 50 XXXVII. Od (o) svatých pěti bratří (Camb. Ff). O svatej pěti bratří (V). O svatých pěti bratřích (Z). XXXVII. Von den ses brudirn einsideln solt merkin, daz si sint edeln. 5 10 Toho časa českých mníškóv šesť, poznavše tohoto světa lesť, u polském lesu sediechu. Zelicě za obyčěj jediechu, chleb po řiedku jmějiechu, jahly na velikú noc jediechu, masa, sýra, vajec i jmenovati nechtiechu. Rohožě za posteli jmějiechu, kámen hlavě za podušku kladiechu. Hrozným bitím na modlitvě sě tepiechu, řiedko kdy co mezi sobú mluviechu. Jedno když bič v svej rucě jmějiechu, tehdy takto diechu: „Otpustíš-li mi, hřešíš, tepa dobřě, mě spiešíš. 5 10 15 Czu der czijt ses brudir vz Behemlant erkantin der werlt vntrw alczu hant, in dem bemischin welde si sazzin. Crenklich si czu pflege azsin, brot si seiltin hettin, hircze si azzin czu hochczitin, vleis, kese adir eygir woltin si nit nenen. Tekin si woldin an der bette stad irkenen, si legtin dem houbte besundir foer ein kuszin en stein vndir. Mit groszin slegin slugin si sich an dem bette, er munt seldin mit ein andir rettin. Wan einer vz en hatte eine gesiln, so sprach er ein wisiln: „Du sundist, ob du mir virtreist vnde mich vngeslagin leist. Sundir slach mich wol an spot, domid nehes du mich Gote. 15 33 avšak měj mě za věrného J. však mě jměj za věrného L. Z. 35 bližší nebývá Camb. L. Ff. J. bližše V. Z. 36 bližších V. J. Z. L. blízkých Ff. blyzzyeho Camb. 37 Báťo, Vršovici se neslupi L. Bratrče, Vršovici se neslup J. Vršovici čiň vždy skúp J2. S Vršovici sě nesstup Ff. Slúpiti = podpírati se nač, spo- léhati na čem. 37—38 Vršovicóv neploď, kdež množeš, tup jich rod Z. 40 pod chyšku podjide L. pod chyšku jide Ff. Z. vjide V. Chyše, chyška = záchod. das heimliche Gemach Hfm. 41 střieci = číhati na někoho. 42 sedne Z. a když sedě na potřebném miestě věci L. 43 prokláł Z. 44 slepého P. F. ctného Ost. den blinden Jaromir Hfm. 1 českých mnichóv V. L. břevnovských J2. 3 v (u) polském lese V. L. Z. J. Ff. Polský les = hraniční hvozd na tu stranu k Slezsku, tehdá pol- skému. Po 3 ti velikého utrpenie biechu L. J. 5 po řiedko Z. 6 jahly jedno Z. 7 menovati Camb. i (j)menovati L. Ff. 8 Rohožku Z. za postele L. J. 10 sě na modlitvách V. na modlt- bě F. na modlitbách Z. na modlitbě L. V L. verš ten připsán rukou pozdější. 11 řiedko s sebú mluviechu Z. 12 jedno kdy bič v ruce držiechu Ff. 12—13 jedno když bič v rucě držiechu, tehdy tato slova mezi sebú mlu- viechu Z. jedno když bič držiechu, tehdy jeden z nich takto dieše L. držieše — dieše J. držiechu — diechu V. 13 Toho verše v Camb. a Ff. není. 14 odpostyly my hrzessyuss Camb. řkúc: „Odpustíš-li Ff. 15 tepa mědobřě, k Bohu stěžíš Z. J. ale tepa mě, k mohu (sic) stěžíš L. tepa dobře, mě spasíš Ff 10*

Strana 76
76 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Tehdy Mezka, polský kněz bohatý, vzvěděv jich život tak svatý, posłav posła k nim věrného, 20 da jim sto hřiven střiebra čistého, 20 aby jím své chudoby zbyli. za-ň snažně Boha prosili. Uziév&e stfiebro, mluviti sé jechu, již u póž létu k sobě nemluvili běchu. řkúc: „Toto jesť duši zátopa 25 a do pekža náhlá stopa. Ktož sě tohoto přídržie, u piiezni Boha neobdrżie.* Proto o ném nic netbachu, šestého 7 sebe, toć/ńś Barnabu, posłachu, so by kněziu střiebro vrátil opěť. A tu osta bratróv péf, 30 40 Benedikt, Matěj, Jan, Kristin, Isaak jim diechu: Barnabu s stiiebrem vysłali bóchu. Zlodéjie na né prijidú 35 a v jich chysku vnidi, jechu sé stiiebra hledati. Když jim nejmiechu co dáti, pěti bratří po liútých mukách hrdla rézachu, 18 posla jistého: Z. 23 gyz upolan mluwyly bycchu Camb. jenž u puot létě młwili nebiechu I. a již puot léta nemluvili bicehu Z. jenž v puož létě k sobě nemiuviechu If. Text dle V a J. 25 a do pcket Z. V. klade takto verše: 25, 28, 29, 26 (řkúc: „Ktož atd.), 27, 30 atd. 27 Boha u příměří neobdržice L. C. u prozbé J?. ti Boha v pfiezni Z. Doha v ptiezui Ff. Po 27 29 30 31 32 33 Proto sč tepů lidé, Wi si herczog Meska bekant vnd in daz silbir sant. Der rich herczog von Poln Meska horte er heilgiz lebin da, er sante czu en ein getruwin botin vnd mit dem hundirt marg silbirs in notin, daz si kirchin domit bestetin vnde Got den richin vliseclichin vor en betin. Du si daz silbir sahin, vs virdachtin mut si iahin, dy in einem halbin iar nicht mit einandir geret hettin vir war. Si sprachin: „Es were ein virdumpniz der sel vnd ein snellir schrid in dy hel. Wilehe dem erdischin gude anhangin, den ist Got nicht gunstig lange. Si werdin sin nit teilhaft an irm ende." Dovon si des silbirs nit erkennen. Den sestin brudir Darnabam santin si vz in damn. daz er dem herczogen daz silbir gebe widir. Vnd dort blibin dy funf brudir: Denedictus, Matheus. Iohannes, Cristinus, Ysaach mit namen. Barnabam si vs in santin mit dem gut zcu lantin. Wi dy bosin mordern do den funf brudir[n] mit furn so. Di dieb quomen obir sy, do si allin gegangin warn dy. Si begundin daz silbir suchin vnd wordin si scheltin vnd fluchin, do si en nit ezu gebin hettin. Hor. waz dy mordir totin! Noch vil groszir pin in schrien vnd in wein snitin si ein nach ir cleinen win 35 a kdyż koli k nim v chysky vnide- to v ua$em domku nebude C.J*. chu V. ale Barnaba ihned posłachu Z. a kdyż k nim do chyś vnidu J. Barnabase Z. J. vysłachu J. a inhed, když v chyše vendů Z. i vrátichu knězi střicbro opčť V. mníškóv JA. Mathig Z. a když všickní v chyšky vejdů Z. a kdyžto v jich chyšky vnidů Ff. 38 podlyutyeh mukäch Camb. póti bratróm po litych mukich Ff. Barnaba...vyslali béchu L. po dlúhých mukách hrdla shfésachu a Barnabáše Z. (sic) Z. Tej noci zlod&ji J. po dhibyel ... jim zfezachu J. Zlodéji na né pfijidechu V. po diihych mukách hrdla fezachu Zlodéji...pfijdà Z. L. L. 

Strana 77
XXXVII. PĚT BRATŘÍ. XXXIII. OLDŘICH NA PŘIMDĚ. 77 a tak je k Bohu poslachu. 40 To sě sta léta od narozenie syna božieho po tistúcin čtvrtého. 55 den funf brudirn dy keln ab vnde virsantin si ezu Gode vnd czu dem grabe. Daz geschach nach Christ gebort vir war tausent iar vnde darnach in dem vierdin iar. XXXVIII. Od Oldřichovy Přímdy (Camb.). O Přímdě hradu (Ff). O Oldřichově Přímdě (V). Tuto sě praví o hradu o Přímdě (Z). XXXVIII. Wi herczog Vlrich an der iait ein burg vant in der wildnisz. 5 10 15 20 Tehdy sě sta, že kněz Oldřich lovieše a sám v pustém lesě blúdieše. Když u velikých túhách bieše. okolo sebe všady zřieše, uzřě, nali-ť stojí dospělý hrad. Kněz k němu jíti chtieše rád. Ale že cěsty neumějieše a okolo hłožie husté bieše, ssěd s koně, mečem cěstu proklesti, i počě po ostrvách v hrad lézti; neb sě nemože nikohého dovolati, by v něm liudie byli, nemože znamenati. Most u něho vzveden bieše, a hrad zdi okolo sebe tvrdé jmějieše. Když kněz s úsilím v hrad vnide a všecky sklepy znide, zetlelé rúcho vidieše, však i člověka na něm nebieše. Sbožie veliké a vína mnoho naleze. Ohledav hrad, kudyž byl všel, tudyž vyleze. Pak kněz hrad ten da pánu tomu, jemuž Přiema diechu; proto tomu hradu Přimda vzděchu. * 10 15 20 25 Cu der zcijt ez geschach. daz herczog Vlrich, als er sprach, yagit allein in der wiltnisze; daz waz im darnach gar suzze. Do er iir warte dardurch, du sach er ein volbrachte burk, darczu ir ") gern wer gegangin. Abir des wegiz mochte ir nit erlangin, wan al vmbdummen warin vm daz huz dick dorn. Da saz er ab von dem ros vnd mid dem swert ein weg vzschos. Er steik in dy burg vf den stockin, wan er andirs nit hinczu mochte geruckin. Er mochte ouch nimant errufin, vnd ob luete darine wern, des mochte nit geprufin, wan dy prukke waz vffgeczogin vnde vm si waz ein muor gebogin. Du der herezog mit arbeit in dy purk kam. durch alle kammirn er sich nam, du er nimant vf der pork virnam. Du waz vel wines vnd grozer richtum. Er beschawt dy vestin vlizeclich. Do er hinin kam glich, do selbist steig er widir vs. Do gab der herczog einem heren daz hus. derb) waz gnant Przinda"), darymb nant man dy purk Pfrimburch hinna. 39 ku Pánu Bohu Z. 7 nemějieše L. J. V. Z. neumieše Ff. 18 a však V. L. 40 od porozenie V. 8 a okolo hradu husto hložic bieše V. 19 na něm naleze J. 41 léta po tisíci čtvrtého Z. J. V. Ff. L. J. 20 Ohledav hrádku, kudyž byl vlezl (všel léta po tisíc čtvrtého L. 10 ostrva — osekaný kmen, osekaná ra- J.), tudyž sleze V. J. tisíc čtvrtého Camb. tolest. po ostrvi Z. Ohledav hrad, tudiež zase sleze L. 1 Sta sě, že kněz Oldřich v jeden 11 nemožieše V. Z. J. kudy na-ň vylezl, tudiež sleze Z. čas lovieše L. když byl Camb. 12 aby v něm kto byl L. 2 po črném J2. C. F. u pustém V. L. kudž byl vlezl, tudiež vyleze Ff. 13 vzpodjat V. L. J. zpodjat P. F. pod- 3 když v túhách bieše V. Z. J. 21 pánu, tomu Přinda diechu L. jat Z. zveden Ff. 3—4 I poče s jedlice hlédati (hleděti), jemuž Příma diechu Z. zda by mohl kde ves viděti L. P. F.J. 14 zeď tvrdú V. der hiez Przymbda (Pizymbda) Hfm. 4 hledieše J. Z. zřieše Camb. Ff. V. 16 zjide V.Ff. a všecky sklepy projide L. 22 Přinda L. převzděchu Z. Przymda 5 nali-f stodí (sic) P. a všechny sklepy vzjide Z. 6 i chtieše L. velmi rád V. L. genannt, teutsch Freienberek Hfm. a ty všecky Camb. Ff. *) MS. ir, B. cr. — b) MS. dar. — 2) MS. Prznda.

Strana 78
78 = 10 20 a ac = RYMOVANÁ XXXIX. (Nadpisu není.) Proč ten hrad byľ u púšči postaven, proć-li jest był pust ostaven, tak že k němu i cósta nebyła, proé sé jest to stalo, kronika němečská mě jest tomu naućiła. Tu sem četl, że z Aldemburka hrabie młady biese, ten v ciesarové dvoré za obytéj stojiese. I počě ciesařovnu milovati, a ona, by jeho milovata, je sé jemu zjevovati. Snübiti jie u ciesafé nesmójieśc, nebo jiej roven nebieše. A tak milosti4 nzieše, a ciesafovna také pro-h tühü schniese. K tomu ji pfipudi silná milost, że ji nadjide taka vilost, jež často při takých bývá; nebo řiedko kto milosti tajné dobrým zbývá. Ciesařovi své hrabstvie proda. Když mu ciesař penieze da, je sé po pustych lesiech tülati, slicného hradiséé hledati. 10 20 KRONIKA CESKÁ. XXXIX. Von dem grebin hochgeburt, der dez keisirs tochtir intphurt. Wan dy veste an einer ayngecht waz gelegin vnd gemacht, darvmb si nimant®) wuste bilebin, daz der weg czu ir nicht mocht getrebin. Di teusche kronike han ich vbirlesin. Ein grebe von Altinburg waz gewesin, er stund vf des keisirs hof zcu pflege. Er begunde des keisirs tochter alle wege, vnde si kunt im offenbar, daz si in widir lib het zewar. Der grebe torste se by dem vater nit bitin, wan si im wedir an gepord noch an sitin glich waz, dy vil schone vnd vsirkorn. Er muste von rechtir libe dorin. Des keisirs tochtir quam vor angistin dort ouch, von er selbin drot. Ein starke libe twank si darczu, daz si hette iamer spat vnd fru. Dy suchte an sulchin gern ist, wan lange heimlieh lib seltin gut ist. Wi der grebe ein heimlich burg paut vnd. darin furt sin libe brut. Der grebe virkouft dy grafschaft. Als schir, als er mit dem gut was behaft. er begunde zcu wandirn alein vude suchte, wo ein porchstal schein. Před v. 1. klade Z. toto dvouverší: Kak jest opustół ten hrad, chtět bych tuto povédieti rád. ProtoZ ten hrad Camb. Proc Ost. proč by byl Z. i cesta k němu nebieše Z. proč to było, kronika mě německá zpravicše L. kronika německá tomu mě naučila Z. z Aldburka Z. F. z Altemburka Z. 7 Liemburka C. Aldenpurek Hfm. ; jimż ještě inladost vládnicše. Ten ciesařovi stůžieše a za obyčej u dvora bieše. Z. Verše toho v L není. а опа вуй přiczeň poče Дети zzevo- A onasvů přízeňjesčJ. vati L. 2 oua, jeho Ze те, (а inu to znáti Z. snübiti jie otc& L. u ciesafe otce Ff. prositi jie u ciesafe P. F. 10 neroven bieśe J. roven ovšem nebie&e Z. 11 a tak milostí nzieše (nzyesse) V. nzicti — chfadnouti, atak u milosti túžieše Cam. Ff. a tak milostí vřieše J. mfieše C. a tak milostí jiej žžicše L. 12 vadnicše J?. túhu jmějicše Z. 11—12 A tak v milosti schníše (sic), a ciesafovna po něm túžieše Z. 13—14 jiej (gyey) Camb. jej J. Ff. je] pfipudi — ji nadjide L. ji pfipudi — ji napade Z. ji jest acc. dvojny, an se vzta- huje k oběma milujícím. *) Ms. si nimant, B. licz man sie. 14 15 17 18 19 20 taki milost Camb. vilnost Ff. Że ji nadjide ta vilost L. chtivost Z. jež tako pii takych Camb. jakož při takých často Ff. jenž ráda Z. jenž často Ost. neb řédko kto také milosti dobrým užívá F. Л. рой Z. užívá V. Z. J. Pak ciesařovi své hrabstvo proda Z. a když jemu ciesař stfiebra doda L. JD. když mu ciesaf penéz doda V. Z. J. Cc. po pustých lesech Z. sličné hradiště — příhodné místo k vy- stavění hradu. V. sličného hrabstvie Camb. Ff. hradiště Ost. 

Strana 79
40 XXXIX. POVĚST O PŘIMDĚ. Nalez horu, je sě hradu stavěti, 25 postaviv hrad, je sé ztravy voziti, juz by moh! za sto let živ býti. Dospév jím, káza všě dělníky zbíti. Pak vsiucku čeleď v jeden dôm vtûdi, zapřěv je, zežže ohněm vść liudi. To ućini pro tu radu, aby nikte nevzvédél toho hradu. V tom jest velmi zhi radu jmół, Ze nikomému véfiti nesmél. Potom ciesařovnu unese a na svój hrad je tajně vnese, na némz jest sám s né za pěť let tajně sedět, až jeho i žádný člověk nevzvědět. Sta sé, Ze ciesař v Rézné dvorem bieše, vyjev na lov, sám po lesu blüdiese. Nevéda, co sobé zdieti, žádáše, by mohl někde ves viděti. Po potoku nahoru počě jíti, aZ sé mu uda pod ten hrad podjíti, na němž jeho dci s jeho zètem Diese. Uzřěv hrad, pojide k mostu spěše, i poté velmi prositi, by jeho róćili vpustiti; neb już tri dni nejed! biese, a dest studený na-ň jdieśe. Hosti na hrad upustista, jakž mohúc najlép, jej uctista ; neb jima juž v dék &lovék prisel biese, a protož jej hrabie i ctieše. 30 40 e S 29 na-ň nositi J. voziti V. Cc. Camb. 30 nikomu Camb. Z. Ff. nikomómu 38 79 Einen perch er im vant, do pauwit er eine burg czu hant. Do er dy purk gebouwit hette. er gwan gnuk kost zcu stete, dovon er mochte hundirt iar gelebin. Do er alle dem ein ende het gegebin. er hiez alle arbeidir virderbin vnd daz gesinde virsperrin. Er virrigilt si al in ein gemach vnd virprante si al darnach. Daz teid er durch den rat, daz dy porg wuste nimant. Darnach entphurte er des keisirs tochtir vf sin vil heimlich hus mit vollir ger, do si peid alein sazin wol funf ganczir iar, da ir ny kein mensche wart gwar. Es geschach, daz der keisir czu Reginsporch waz mit hof, er gink vz geiagit vnd verirte sich doch. Er wuste nit, wy er in dem walde tun solde, ez begerte, daz er etiswo mochte gehaldin vnd ein dorf gesehin bi dem tage. Vnde begunde ritin nach einem pach auf zeu der pork, vf ein schon weidin, do waz sin tochtir vnd der eidin. Do er dy borg hette gesehin, czu hant begunde er sich der bork czu nehin, vnd bat, daz si in geruchtin inlazin, wan er muste den drittin tag vastin vnd ein kaltir rein gink vf en. Also kam er dohin in. Wi der eidem vnd dy tochtir den keisir handelt vnd an einandir nit irkantin. Si lizsin den gast vf dy vestiu vnd ertin, wy si kundin, all peste. In waz ein genemir gast komen. wan si lange keinen menschin nomen. nékde ves uztieti J. L. Ff. by moll mnoho ztravy připrávěti Z. do- bývati Z. Moli jest tolik ztravy mieti, jíž by mohl sto let prospěti Z. A dobyv ztravy, atd. L. Dospév hrad Z. J. Dospěv vším P. Po 24 a ižádného z nich neziviti Z. 5 v jeden sklep V. J. 6 všecky spáli ty lidi Z. zapřev je, i spáli všecky lidi Z. 29—30 23 31—32 24 32 33 2 2 zapřev,ohněmspáli všechny lidi Ff. 34 Zapkiti=zaviiti;srov.srb zapréti. taki radi Z. 8 i Záden V. i Zádny ne[z]védél Z. Z. nikto Ff. 29 vtom jest oviem zhi radu mél Ff. w w = 35 V. J. L. nechtěl Z. P. v něm. veršov. překl. pominuty. Ciesařovnu vnese Camb.Text z Ff. Potom pak ciesafovnu vnese Z. tajně ji přinese Z. ji tajné Pf. na némZ jesf s sami za pót let sedél V. L. na němž jest sám s samů sedět J. na něm jest s ní sám tajně za pét let sedél Ff. za pčť let nezvédél J. Zádny Govék Camb. i žádný nezvédél Z. w rzyesnye Camb. v Wzeznic Ff. v Římě I. v Řězně bieše Z. 39 +40 kde Z. J. Po potôëku Z po potuéku (sie) … jeti L. jeti J. piijiti Z. podjeti L. J. 11 dci s muZem biexe L. €. 42 uzfev, pojede atd. Camb. 44 46 47 48 49 50 49—50 pojide k nému spéxe L. Z. na hrad rácili pustiti L. J. na něho Fy. Hosté V. Z. J. pustišta Z. L. A neznajic jeho, dobie jej etista L. C. Camb mi proste „piiści”. vypuštěn v Camb. protož jej L. ho J. Z. a proto jej Hf. piiseł byl — uctil L. 

Strana 80
80 e e 60 251—858 Neb jiZ let pěť, jakž tu sedicšta, bo a 56 Po 58 RYMOVANA KRONIKA CESKA. Neb już pót let člověka neviděla biesta, noviny ráda zvěděti chtiesta. 60 1 jesta sć o ciesafovi tázati: On, jako o jiném, o sobě křivě počě otpo- viedati; 65 neb ciesaf, je dobře znaje, mluviese, jako o ciesafovi nic netbaje, ka: ,Ci toho uevieta, że jest sSel s tohoto svéta?* Ciesatovna otpovédé: ,Avech! kako to ráda védé; neb toho jemu pféjw rida, by sé mému milému nestala pro-ň váda. 'l'éhoz bych prála vsému rodu svému, bych tiem učinila mír svému milému.* 75 Otšed ciesař s hradu, na vojnu zapovědě, knicžatóm svého bezděčného zěti povědě. S úsilím k hradu cestu proklestichu, a pied hradem sé polozichu. Ciesaï zéti káza povédieti, řka: „Slušie tobě to věděti, że-t sem jedł chleb tvój; ale że's ty bezdećny zef mój, na život ti otpovédaju i o dceïi-t niès netbaju.“ Kdyz sé hrabí brániti biese, čím by sé bránil, nejmiese; 80 35 neb v&écky tétivy zetlely biechu, a z čeho by jiné učinili, nejmiechu. 90 53 i pocesta o ciesatovi tázati L. 59—00 A proto cicsařovna otpovědě: „A však to ráda vědě L. „Toť tobě za jisté povědě: 54 jako o ciesařovi nic netbaje P. 60 62 jako jich neznaje F. auvech Z. J. a noviny ráda zvčdčti chtiešta. I ješta se na césaře tázati: 63 tohozz L. on jim nechté se ukdzati, 64 i mluvi jako jich neznaje, své známosti před nimi taje, A vecě: „Čili vy nevieta, Ze jest césař sšel s tohoto svě- ta?“ Z. vl. F. P. vypuštěny jsou. Zc-f jest ten násilnik atd. V.L.P. Neb ciesaf je dobře znajicše, Po 64 alei jeden z nich jeho neznajieše L. ot něho nestala J? pro-ň nestala váda L. .aby se nám mému milému Camb. Z. aby mir był ot nich mému mi- má L. F. P. C. (Dudik MGQ. 415) tento vstavek: Dóstojenjsi, hosti,koláce dobrého; neb sem jemu pfáta mnoho zlého.“ „Co byšta mu chtěla,“ ciesaï ve- Po 74 by, jakž mě máta, mohla jeho micti?“ Si woltin gar gern nve mer horn. Si vragtin von dem keisir. Als von einem andirn, antwurtit er velslich von em selbir. »Wizsit er daz nieht," sprach er, .daz er von der werlt virvarn ist?* Do antwurtet em dy tochtir sust: ,Eya, wy gerne ich daz weiz! Darvmb gan ich em sin allir meist, daz minem lvbin ieht vbels von em gesche vnd vus nimer hy gesehe. Dez gunde ich ouch minem geslecht, daz ich minem libe ein vride gemachte.“ Wi der keisir vicht ein. heruart fur dy burk zcart. Du der keisir heim karte, czu hant gebot er ein hervart. Den furstin sagit er mid leidin von sinem virebeln eidin. Si irfundin einen weg mit erbeit, do dy burk waz geleit, sie legtin sich vor dy vestin. Der keisir dem eiden sapin liz, er sprach: ,Dich zcimpt wiszin, daz ieh din brod han gebizzin. Sundir wan du bist min virebeler eidin, zcu diszir vrist ieh entsage der vf daz lebin, vmb dy tochtir sal mich vnhoch habin.* Wi dez keisirs tochtir sprach, du man si in notin sach. Du dem gretin not waz sich zeu wern, er het nit zcu wer sieh zcu kern, wan aller snuor vaul worin vid hettin nicht andir garn. Ciesařovna otpovědě: x Chtéla-ť bych mu to učiniti, %e-tby do zajtiic nemold Ziv byti.“ L. zetě Z. J. Ff. ziti Camb. L. verše toho v Camb. a Ff. neni. Slusie-f to, zeti, védéti L. Slovem „bezděčný“ počíná se dru- hy zlomek Hanušův. že jsi J. L. Z. tobě J. Z. dnes na život otpo- viedám L. odpoviedám Ff. na Zivot odpoviedaju Camb. i o deeti Camb. také nic netbám Z. netbám Pf. Inhed k hradu valem pojidi, a pod zeď právě podjidů L. CJ”. 78 nejmějicehu L. Z. J. lemu I. 74 c&, „zdieti, 

Strana 81
XL. TREST KOCHANA. 81 Juz hrad na ztraceniu biese, so by sé była ciesarovna nedomysliła spóże na zábradlech státi a takto volati: » Vézte, Ze-t po mém milém nechciu živa býti ; nezabje-li mne jiny, chciu sć sama zabiti.* 85 KnieZata sé za ni k ciesafovi primluvichu a jima miłosti dobychu. Hrabie s ciesafovná préd ciesafé jide: vzpodjem most, hradu se vsiem sbożim otjide. Préd sieniü své v&é klejnoty bósta schovała, 90 jedno Ze sé sama na ciesafovu milost dala. A tak ten hrad był i opustél, az na-ň kněz Oldrich byl i vznél. XL. Ot Oldřicha šlechetného a ot Kochana nevérného (H. Camb. Ff). Ot Otdřicha kněze šlechetného (V). Kněz Oldrich zahubit Kochana pro Jaromira (Z). Knéz Oldrich, rozpomanuv na smrf bratra svého, a poznav lest Kochana nevérného, vecé j'mu: ,Ty's mé zbavi? bratrcé mého, jáz té zbaviu života tvého.“ 95 100 105 110 Daz hauz do ez iezund virlorn waz, hette dez keisirs tochtir nit irdocht daz, czu sten vf der zcinne vnd also geschrein in grimme: »Wizt, daz^) nach minem libin minem lebin wil ich nit vfschribin. Ob mich nimant trost in notin, ich wil mich selbir totin.* Wi si dy furstin brachtin zcu huldin vm ir grozze schaden. Di furstin warbin vm gnadin czu dem keisir vf der stad, di in beidin") wart gegebin, wan si lengir soldin lebin. Der grebe gink mit siner husfrowen czu dem keisir schauwin. Er liez dy pruckin nider vnde liez dy purk mit allin dingin sider. Er wolde sin bestiz alliz besorgin, vnd vor dem palast het er ez virborgin, alein daz si sich gabin dem keisir zcu gnadin. Dy burk furbaz nit gediecht, biz daz herezog Vlrich richt. XL. Wi Kochan von dem lebin quam, daz im herczog Virich bemam. Herezog Vlrich gedachte an sines brudir not, er*) bekante dy vngetrukeit Kochans vnd gebot en czu haltin, vnd sprach: „Du hast mit diner bosin rach mines brudirs mich beraubit; darvm er in der erden taubt.* 79 Již právě hrad ztracen bieše Z. 85 za ni pfimłurichu Camb. za né Ff. J. Z. Inhed se knieZata za nó pfimluvichu na zatraceniu H., ale a vyskrá- báno. 81—82 na bradlech rychle státi. I je sě tako votati Camb. i poče takto volati Ff. zanhu H., nicméně čísti třeba „za ni“ (acc. dvojny). Zbéhnüc na zábradla,je sé státi 86 jima u ciesafé milos( uprosichu 89—90 Pfed séní v zemisvé kleynoty schova, jedno Ze se na césafovu milosf dává; L. hradu a klénotóv od příhody cho- vata Po 89 v. klade P. tyto dva verše: A po sobě most zdvižitý zpodjata, hradu i klénoty byli od příhody a tak nadhlasné volati Z. Camb. Ff. sobé schovala. 81 na zábradlách státi L. tak jima milosti dobychu L. 99 był prijeł J. i był vjeł Z. był zábradlo — hradba. 87 Hrabie s svi ženú L. s svú milú Z. vnčt Camb. až na-ň byl kněz 01- 83 Vece, že-ť po mém milém ne- živa nemohu býti L. fkúc: Ff. 84 Ač mne jiný nezabje L. pféd ciesať jide Camb. chci déle živa býti Camb. 88 A tak hradu se vším i otjide L. zpodjem most, se vším otjide Z. ciesařovy milosti dojide J*. kto jiny J. mne kto, chci Z. 89 přěd sieniú vše své sbožie Camb. dfich vjel L. Ff. V L. je hlava XL. pfed XXXVIII. 1 rozpomenuv sé na smrf Jaro- mira, bratrce svého J. vzpomenu se na smrť L. 4 já tč zbavím Ff. %) MS. daz ich nach (ich manu A). — >) MS. haidin, A. beidin. — ©) MS. Her. 11 

Strana 82
82 o RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Vyrézav jmu jazyk, káza j'mu o6i vylüpiti a z živa káza tréva vyvlátiti. Vršovici to vidiechu, i primłuviti sć nesmiechu. Kochan, kdyż około sochy chodiese a z sebe třéva točieše, na svój rod poćć tüziti, a liudem takto młuviti: „Neufaj i jeden do roda velikého, ani do smysta hiubokého. Kněz v svej zemi ponenahłu všě uchodí, mó mne złob s právem dochodi. Mniech ztepa vść knieżata, pro to mi dśna dóstojna otpłata.* XLI. O sedlcć knieni Boréné (H.). Ot sedlskć knie- mé Boriné (Camd.). O Bozené sedlce knieni (Ff). c 10 Knéz sedlku za ženu pojet (Z). Knéz Oldfich o Postoloprtiech loviese. Sta sč, když skrzé jednu ves jediese, uzfé, Ze sedlská dievka na potocé stáse, bosa i bez rukávóv rücho práse. A sedlka krásna velmi bieše, a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše. Počě sě jejiej krásě diviti stoje, a inhed ju sobě za knieniu poje. Ta knieni šlechetná bieše, sobě jmě Božčna jmieše. Páni mu z toho za zté počěchu jmieti. Knéz vécé: ,Páni, raète styséti! Z chlapóv šlechtici bývajú a šlechtici syny chlapy jmievajü. 1—8 Knézi Oldfichovi na mysl tanu, 10 stfeva L. na svého bratra smrt rozpomanu, 12 a k lidem Camb. Z. Ff. a tu také fec mluviti L. toho nevěrného pána. 13 do rodu Ost. mocného J. do hradu velikého J?. i pozva prëd se Kochana, Vece: „Tys zabil bratra mého, já tě zbavím života tvého.“ nedoufaj P. Käza jemu jazyk uïézati, 14 i do smysta htubokého Camb. Ff. J. 20 10 Dy zeungin er im vzsneit, dy ougin liz er im vzbrechin beide, dy ingeweide hiz er vz im zcihin. Davon torste nimant vlihin. Kochan begunde vf sin geslecht clagin vnd den lutin also sagin: „Nymant hofe vf sin groz geslechte, noch vf sin tiefiz getrechte! Der furste in sinem lande irfurschit hot, dovon mich iczund trift min bozheit. Ich wonte, ich mochte al vorstin virderbin, davon muz ich also sterbin. Ein solich lon ist mir gegebin, darnoch wolt ich mit vntrwn strebin.* XLI. Wi herczog Virich weilet vnd c ein gebuorn mam zcw der c. Herczok Vlrich iagit bi Postolopirtensi dem clostir gemait. Do er durch den walt reit, er sach eine schone iungfrowin sten obir einem bach, dy barfuz vnde an ermeln wuz gewant, Se waz ein gar schon purin gnant, si het doby schemliche sit. Ir schon virwundirt er sich domid, er nam si czu hant czu einer herczogin. Si waz tuginthaft in rechtir min, si het den nom Bosena. Dy herin hattin im vir vbil dy heirat al da. Er sprach: „Er herrin, ir sullit horin! Gar ansichtig vrown vz den pauwerinn wern. Dy geburen nemen der virnemer tochtir, 1 Když byl kněz Oldřich v Po- stotoprtech, toviese J. Knëz okoto Postotoprt toviese Z. Posteburckg Hfm. 2 Sta sé, Ze kdyZ J. Camb. 4 bez rukávkóv Camb. 5 Sedlka velmi Camb. 6 ktomu... méjiese Camb. k tomu oči obč vytúpiti, pak jej v vodč topiti, do smysła chytrého L. J?. Z. L M ? 15 kněz v svej zemi vše uchodí L. Z. ale však ne do smrti. ponenáhlu J. Ff. ponehahlu Camb. Vréovici když to vidiechu, I také H. prvotně měl „poneh- MN MAN nahlu“, leč vyákrábáno. achu 2% Jo) x 8085 prvazachu, 16 zlob V. Camb. zloba. Z. J. Ff. ziost a bfich jemu rozfézachu. Z. 6 Ziva Camb. L. z ného Ff. ' střeva z vytočiti J* zn /. má zloba hodně mne dochodí Z. a za živa káza jemu z sebe třeva 17 všěcka Camb. všechna Ff. vlátiti J. mniech zahubiti váecka knieZata Z. 7 Vräovei Ff. mnët sem, bych zbit F. 8 nesméjiechu J. 18 zlá V. hodná Z. Ff. pravá L. 7 jejie V. Camb. podiviv se jejie kráse stoje Z. 8 a inhed ju (tu) sobě za ženu poje Camb. Ff. J. Z. 10 Bofena májieée Camb. Boziena Hfm. 11 ztoho pocechu porokovati J. 11—12 páni mu z toho za zté méjiechu, kněz vece, páni neradi styšiechu. 12 poshichati J. Camb. 14 a šlechtičí syni chlapi bývajú Camb. a šlechtici zchlapievají J?. 

Strana 83
20 XLI. BOŽENA, KNĚŽNA Neb ostaraté střiebro šlechtu činí, a často Slechticé chudoba chľapstvem viní. Vyšli smy všieni z otcě jednoho, a ten sě čte šlechticem, jehož otec jmer 20 střiebra mnoho. A když jesť tak šlechta s chřapstvem smiešena, bude Bozéna má žena. Radéji sé chciu s éeskü sedlkü smieti, 25 neż královnu némeéskü za Zenu jmieti. Vre-t každému srdcé po jazyku svému, a proto Némkyné miené bude přieti liudu mému. Némkyné némeéskü celed bude jmieti, 30 a némecsky bude uéiti mé děti. A proto bude jazyka rozdélenie, a inhed zemé jisté zkaZénie. ZE SEDLKY. 83 dy machtent vor alten richtum edel drotir, vnd oft straft dy armut dy gebursche edelkeit. Wir sin al komen von einem vatir her; der nennet sich edil, der vil silbirs hat. Dy edel mit der geburisheit gemiszchit stat. Secht darvm min wib Bosena! Vil mer wil ich lachin da mit einer bemischin puorin, wen eines fremden koniges tochtir gewin. Einem iclichin ist daz hercze czu siner zcungin groz, darvmb wirt ein vremde nummir min genoz, noch minen lutin wirt si nit getrwe. Fremdes gesinde wirt habin ein fromdein, min kinder wirt sy deutsch lerin vnd ir gewonheit virkerin. Dovon an der zcunge wirt ein groz zcweiunge, vnd dem lande zcu hant ein recht virderbnize bekant. Rukopisy L. F. a P. mají osnovu tak odchylnou, že se nám vidí za nejpříhodnější, abychom ji celou tuto položili (podle L., s opra- vmni z ostatních dvou, kde v L. smysl porušen). Pak knéz Oldfich u Postoloprt lovie&e. Když skrze jednu ves jedieše, uzře, že sedlská dievka rúcho práše, bosa a bez rukávov stáše. Poče se její kráse diviti stoje, inhed ji za knčžnu poje. Sedlka krásna velmi bieše, jmě sobě Božena jmějieše. Páni z jeho manželstva jechu sč jemu porokovati. Kněz vece: „Páni, račte postúchati. Z chtapuov šlechtici bývají, a šlechtici syny chlapy jmievají. Ostaralé střiebro a zbožie šlechtu činí, a často šlechtu chudoba chlapstvem viní. Když jest šlechta schlapstvem smie- šena, tehdy Božena bude má žena. Však pravie všichni, bych já byl urozenie šlechetného. Vzpomenete-li na mého praděda, Pře- mysla prvého, Ze z chłapuov šlechtici sú, to zviete, a že i jeden druhého šlechetnější nic není, diete. Vyšli sme všickni ot človčka jednoho, a ten se čte šlechticem, jehož děd mět střiebra mnoho. Raději se chci s českú sedlkú sníti, nez césafovnu némeckü Zeni jmieti. Vře-t každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně nebude přieti lidu mému. Páni, neviete dobra svého, łajic mi z manZelstva mého. Kde byšte řečníky brali, když byšte před kněžnů něme- ckü stáli? Němkyně bude německý čeleď mieti, a německy bude učiti mé děti. A proto bude jazyka rozdělenie a inhed země zkaženie.“ Ta knieně velmi šlechetná bieše, každého podle stava jeho poctiti umieße, Pak knéz s BoZenü syna jmět, tomu byl Břečislav vzděl. „Chtapstvem“ v H. po straně při- psáno. sprostenstvím V. chudoba chtapstvem štechtu viní Z. všickni Ost. se čte šlechtú FT. ktož má stfie- bra J. jehoZ otec mét stfiebra píé- mnoho Camb. jehož děd J?. to jest šlechtic, kto má střiebra mnoho Z. 20 Bořena Camb. má milá žena Z. Po 20 Však vy diete, bych já byl uro- zenie šlechtičného. Vzpomenete-li na mého praděda, Přemysla prvého, že z chlapóv sú šlechtici, vzviete, 21— Ze-£ jeden druhého šlechetnější nenic, diete. Všichni sme vyšli od člověka jednoho, a ten se činí šlechticem, jehož děd mět střiebra mnoho. C. (Dudik MGQ. 416). Hfm. 21 snieti J. 32 Radéjši se chcisníti s sedlkú českú, nežli královnu ně- meckú. Páni, neviete dobra svého, porokujíc mi z manželstva mého. Kde byšte řečníky brali, když byšte přěd Němkyní stáli ? Němkyně bude německů čeleď jmieti a německy bude učiti mé děti. A proto bude jazyka rozdělenie, a vší zemi bude pohoršenie.“ Ta knieni šlechetná bieše, každého podle jeho stavu ctíše. Z. 22 ciesařovnu J*. králevů V. než královnu Němkyniu za ženu mieti Camb. FY. 23 WrzechCamb. (m. vre-t, zbytek to pravopisu, kterým psány zlomky Hanušovy: (= th, wrzeth). ženu mieti 24 proto Němkyně méně bude přieti jazyku mému Camb. Ff. J*. 26 Némkyni V. Camb. nyemecztku Camb. 26 dietky Ff. mie H. mé Ost. 28 zemi V. jisté kaZenie Ff. 11* 

Strana 84
84 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. 30 Páni, neviete dobra svého, lajúce mi z malženstva mého. Kde byste řěčníky brali, když byste přěd knieniú stáli? Když z Božěny syna jměl, tomu byl Břěčislav vzděl. 35 Ir herin, ir wiszit nit euwir wegirs, er habit mir min heirat vir wegir. Wo wolt er nemen tulmetschin, wan er stet vor minir frowen deutschin?“ Du der herczog von der Bosena einen son het al da, der wart alezu hant Briczcisslab gnant. 40 XLII. XLII. Ot knězě Břěčíslava, zěti ciesařova (H. Camb.). zetě ciesařova (Ff. V). Břětislav Jitku ciesařovnu unesl (Z). Von dem stolczin knabin herczog Briczlabin, der dez keisirs tochtir furt vz dem clostir. 5 10 Potom kněz Oldřich s světa snide, syn jeho Bračislav na kniežecí stolec vznide. Toho časa Otta Bielý ciesařem bieše, ten dcerku krásnú velmi jmieše. Tej krásě divit se k dvoru kniežata jezdiechu, a juž po všem světě o jejie krásě mluviechu. Té v klášteřě svěcsky chováchu a tomu klášteru Sviň-Brod řiekáchu. Když Bratislav ju tu vzvědě, mezi panici tak povědě: „Nebo té dievky dobudu, neb svého života zbudu. 5 10 Herczog Vlrich virschied dernach, Briczlab vf den sal man komen sach. Der wizz Otto waz keisir wordin in dem iar, dar hatte gar ein schone tochtir vir war. Ir schon virwundirt dy fursten al sampt, obir al lant man ir schon bekant. Dy behilt man in einem clostir weltlich, daz Suinibrot genant ist melchlich. Du se hirczog Briczlab do selbst wuste, er sprach czu den iunchern alsust: „Ich gwin min lib. adir ich lebe nit. 30 z manželstva Ost. za malž. H. 32 když by před knězem stáli Camb. 33 když s Bořenú Camb. s Boženú Ff. 34 tomu byl Břěčislav vzděl Camb. Bratislav Ff. 2 Braczislaw H. Camb. Bracislaw Ff. Břěčislav V. L. Břětislav Z. J. Bratisław Hfm. na kněžský stolec Camb. Ff. na otcóv stolec Z. na jeho sto- lici L. 3 Tehdy ciesařem L. Toho času Camb. Ff. 4 mějieše Camb. J. dceru Z. 4—32 Ten dceř velmi krásnú jmieše, té v klášteře svěcky chováchu. A tomu klášteru Svimbrad řie- káchu. O její krásě po všem světě mlu- viechu, a kniežata divit se jiej kráse k dvoru jezdiechu. Mezi panici to povědě, když ji kněz Břečislav vzvědě: „Nebo já života zbudu, nebo té dievky dobudu.“ 5 Tej kráse diviece sě J. diviti sě Ff. Jede k klášteru jezdecky, O níž po všem světě mluviechu ale klešter (sic) vybi vojensky. Jitka v šarlatné kapici a její sě krásě divit (diviti P.) skry se za oltařem v kaplici. jezdiechu P. F. Zvěděvši, že ji kněz český chce vzieti, 5—6 K ciesařovu dvoru mnozí jezdiechu, a všichni jejic krásě se diviechu; i poče se k němu smieti. nebo svú krású to dietě Snad tehdy let patnádct jmějieše, v slovo bylo vzato po všem světě ovšem krásného stvořenie bieše. 6 po všem světu Camb. Kněz Jitku z kláštera vyvede, Z. vsed na kuoň, z kláštera pojede. 7 swie...(sic) H. swieczky Camb. Bradáči řetězem vrata přepřechu, swietczky Ff. swiecky L. swietsky a zatiem k kordóm dospěchu. Z. J. Swinhbrod H. Swymbrod Camb. 8 A když sě s lidmi snidechu, proti knězi tvrdě pojidechu. Swinibrod Ff. Swymbrad L. Sviní Kněz silně bradáče sečieše, Brod J°. Zumbrod V. Cc. Zambrod J. Ssenburg Z. Ssendorff P. Swin- Jitka se v úžesti jako řepík držieše. Bradáč jeden bez ruky stojieše, brot Hfm. 9 když kněz Bř. Ff. Camb. Brathi- druhý bez nohy ležieše, třetí přes chřbet rány jmějieše, slav H. 10 Mezi pány Z. mezi svými panici a mnohý bez duše ležieše. J. Řetěz tlustý velmi Břečislav mečem zu seinen edeln herren, rittern und přetě, i vynde z kláštera s Jitkú, a zdráv. knechten Hfm. 11 té panny dobudu Z. L.

Strana 85
20 30 XLII. BŘETISLAV A JITKA. Do kláštera jede jezdecky, ale klášter vybi vojensky. Jutka ciesařovně diechu. A když Čechy v klášter jdiechu, Jutka v Sarfatnej kapici skry sě za oltárem v kaplici. Kněz Jutku z ktáštera vyvede, a potom s niú na kóň vsěde. Bradáči fčtézem vrata připěchu a zatiem k odčniu dospéchu. A když sě konvrší s svými liudmi snidd, 25 proti knězin mocně pojidü. Knéz bradicé silné séciese, Jutka v üzésti knézé jako Yépi sé drziese. Některý konvrš bez ruky stojieše, druhý bez nohy ležieše, tretf près ves chrbet sadèël jmiese, čtvrtý juz bez dusé bieSe. Řětěz velmi tlustý mečem prété knéz Bra- éistav, i vyněde s Jutkú z dvoru, a jsa zdráv. Ciesař, když to vzvědě, na vojnu zapovědě. Je sé na tom ptisahati, že jeho stolec drbí u Bolestavi státi. Bracistav, kdyz to vzvédé, zemanóm tako povédé: ,Tféba-U mu sé v Cechách vztéci, 20 30 35 85 In daz clostir er an wofin reid mit sit vnd irkriegt daz clostir vientlich. Des keisirs tochtir hiz Guta, vil suz vnd rich. Du dy Behem in daz clostir trabtin, Guta in einer scharlach kappin sich virbarg hindir einen altir in einer cappellin. Der herczog furte Gutam vs der kirchin snellin, er saz mit er vf daz ros. Si virspertin daz tor mit ketin vnd mid sloz, dy wil waftin sich dy conuersin. Du sich hetin gesampt von erstin, si giengin kegen dem herczogen geweldeclich. Der herczog hub si zcorneclich, Guta hink sich an en vor vorchte als ein leit. Etslich conuers stund vnd nit hende het, dem andirn man den fuz abeslug, der dritte hatte wundin in daz houbt und allin endin gnuk, dem vierdin si an der sel ligiu tetin. Vnd gar ein dick ketin hieb Briczlab mit einem swert, Gutam er gesunt behert. И’ der herezog quam. gnaden vnd wi in der keisir wolte begabin, wen ein furst von Behem sucht eins keisir hof, daz er ein mil vm sich inbunen schuf. Der keisir, Gutam vatir, du dez wart gewar er, er gebot in eiu heruart czu gen vnd swur, sin stul muste zcu Dolezlabs sten. Du Briezlab daz gehort het, den lantheren er kunt tet: „Ist in in Behem not zcu rennen, 40 15 Jutka H. Gitka Camb. Ff. Gutte Hfm. a jáz budu v Němcích žieci.“ 40 Jitka za knězem jako řepík sedieše a jeho z úžesti sě držieše Ff. 32 so wil ich in Beyern brennen.“ i vynide z dvoru zdráv Camb. Ff. i jede s Jitkú z kláštera, a jsa zdráv 16 Čechové Z. J. als ein klett an den kleidern Hfm. S Vitkü (switku) H. Z C. J*. Po 18 Vzvěděvší, že ji kněz chce vzieti, 27 Nyctery Camb. bez ruky biese 7. 33 Tehdy ciesaf Camb. Ff. je sé k nému mile smieti. 28 a druhý již bez nohy bieše Z. 34 na vojuu silná zapovédé Camb. Ff. Snad tehdy let patnicte sobë 29 sadhiel H. sadel Camb. sadiel opr. do Cech na vojnu L. J. jmieše, ovšem krásné stvoření bieše. J*. Prístavek ten pfeloZentéZ u Hfin. 19 Vitku H. Gyutku Camb. 21 Konvräi J?, 22 a potom Z. J. pfispéchu Camb. 23 s svými sejdů Z. 24 proti knězi silně vyndú Z. tvrdě vyndů P. 26 Jutka Han. jako řepík V. Z. J. Gyutka v úžesti jako řčpí se- diese Camb. 30 31 gram Ff. sadil Cc. V. sadiel P. F. za dieł J. sadmo Z.ránu J*. Eine grosse schrammen Hfm. Sadél, saděle = rána; srov. polsky sadzel (Č. Č. M. 1864, 224). čtvrtý již bez duše ležieše Ff. Camb. Řetěz tlustý mečem přetě kněz Bra- čistav Camb. If. Z. J. Řetěz tlustý velmi Břččisltav mečem přetě Z. přetě mečem jako húžev J?. jako mlynnü hüzev C. 35 36 38 39 40 na valnń vojnu Z. je sé na tom pfisahati Caml. Z. i pode velmi pfisahati L. Ff. musí u (v) Boleslavi státi Camb. Ff. jeho stolice L. muší v Boleslavi státi Z. L. Boleslaw Hfm. tako povědě Camb. takto J. Z. to L. Tfeba-li sá jemu J. L. Z. tfoba-li Ost. a jat budu Ff. a jáz budu Cumb. Z. a jA-t tebdy budu Z. J. 

Strana 86
86 45 = = 60 46 — 50—52 Nechtě své přísahy zrušiti, RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Knieni, když tu radu vzvědě, müdré velmi knéziu povédé, řkúc: „Nebyla by to dobrá rada; stala by sě pro to věčšie sváda. Jáz pojedu proti otciu svému, snad to přivedu k skončéniu dobrému.“ I jede knieni proti otciu svému i poćć dobyvati milosti svému mitému. Ciesaï nechtiese po jejie vóli ućiniti, řka: „Nechciu své přísahy zrušiti. Prisäh! sem, Ze drbí mój stolec u Bole- słavi býti; dat-li bych mu mitost, drbit bych to zrusiti.“ Dci vecé: ,Snadno jest toho popraviti. Daj mně stolec, jáz jej chciu tu postaviti.“ Podle té rady káza svój stolec v Bolestavi postaviti, českému kněziu káza k sobě přijíti. Ktoz jest v Bolesłavi byvał, ten jesť, ač chtčľ, ten stolec vídať. Tehdy da za véno ciesaï zèti svému, Bracistavovi udatnému, a řka: „Když ciesař k dvoru pozove tebe, pust oheń za milim około sebe.“ To viec knieZata česká za právo vzéchu, a proto orliczu v plameném Séíté nosiechu. 41 kdyZ tu radu vzvédé Camb. Ff. L. Z. když to J. 42 knězi svému to povědě L. 44 pro to Camb. Ff. L. o to J. 50 z e 60 65 10 Prisahł sem to učiniti, mój stolec v Bolestavi postaviti. Dał-li bych jemu svi miłost, zrušit bych v přísaze svů ctnost. Z. 45 Jáz-t Ff. 51 že musí mój stolec v Bolestavi Du daz Gute, dy herczogin, irhorte, si antworte dem herczogin drote : „Es were nicht ein gutir rat; darvmb irstunt des vrleugis tat. Ich gen gein dem minen vatir vnd bringe ez czum gutin ende dratir.* Dy herezogin gink irem vatir enkegin vnde wolde irem libe gnade irwerbin. Du der keisir nit wolde volgin irem wiln, er sprach: ,Ich wil minen eiden nit stillin. Ich han gesworn, das min sal") czum Bolezlabs sten sol. Gebe ich im gnade, so muste ich dez abegen.* Dy tochtir sprach: ,Daz mag man vndirsten. Gib mer den stul! Ich wil en seczin al dar.* Der keisir gebot in dem selbin iar sin stul zcum Boleslabs seczin, vnde gebot der herczog®) sich mit libe leczin. Wer zcume Bolezlabs ist gewesin, der hat den stul vil wole gesehin. Do gab der keisir sinem eidin zcu einer mor- gingabe, dem kunen herczogin Briczlabe”), er sprach: „Wan dich du ein keisir zcu hobe rufit, so brenne eine mil*) vm dich nit raube durfit.* Das die bemisch fursten") czu einem rechtin by nom von romischis richs gabin darnach genomen habin. Davon si in einen schilt ein adlar gebilt in einem fuere geruoren mit rechte wol gefurin. Knieni Jitka t& radi stavi tu vXecku svńdu P. 56 I káza svému zeti k sobě přijíti, a svú stolici káza u Bolestavi po- 46 snad to přivedu k konciu dobré- stati Camb. Ff. Ze drbí F. staviti L. M" mu Camb. L. Z. 52 a pro tú „přísahu nechci TUO gg „ač chtěl“ v Camb. chybí, za to čte 47 Tak i jede L. y gyedyc Camb. milosti dáti F. P. musil bych 7 v ; ^ se v L. Z. J. Ff. I jede Ff. Camb. Ff. 47 у J. vypuštěny. 53 Slovy ,Dci vecíe“ končí se 64 orlici płamenniu na štítu: Camb. V. 48 míru J?. prositi milosti Z. druhý zlomek Hanušův. Ff. Yka: ,Pfisáht sem, že má sto- lice musí v Boleslavi státi, a pro tu přísahu nechci mu mi- lost dáti L. Tak i pfekl. Hfm. řka: „Nechci své viery zru&iti. °) MS. sal, À. stul. — ") A. von bemen. dcera vece Ff. polep&iti Z. J. 54—55 Daj mnó stolec v Boleslavi po- staviti Camb. Ff. Po 55 Knieni Jitka tak tń radi staviła všelikaků svádu. L. Tak překládá i Hfm. orlici s plameny na štítě Z. a proto orlici u plameni na štítě nosiechu L. P. F. orlici v plameném štítě J. einen adler in einer flammen, das ist, in einem gulden velde. Hfm. — *) MS. Bolezlabe. — *) MS. mil, B. meil. — *) V. 65 manu B. 

Strana 87
XLIII. PŘENESENÍ SV. VOJTĚCHA. 87 XLIII. XLIII. Ot svatého Vojtěcha přinesenie (Camb.). O pře- nesení svatého Vojtěcha (Ff). Ot sv. Vojtěcha přenesení (V). Tuto Břětislav Mezku zabil a Pol- sko poplenil (Z). Pak kněz, chtě pomstiti děda svého, jede na Mezku, knězě polského. Mezka proti jemu mocně vynide, a v tom boju Mezka snide. Ot Čech až do Hłohova neslyšal by byl polského słova; neb všiu zemiu popelem postavi. Bračislav v Hnězdně české stany zstavi. Ottud pěti bratří těla vzěchu, i svatého Radima ottud vzpodjechu. Svatý Vojtěch neda sebe vzieti, až musichu tři dni póst přijieti. Sliuby veliké činiechu: krčmy v svátek zapověděchu, pravé manželstvo sliúbichu, pohřěb na poliu zatratichu, robotné liudi zprostichu. Ktož by to rušili, ti biskupem kleti běchu. A když to rychle zděchu, tělo svatého Vojtěcha podjechu; neb jím dřieve proto kleti biechu. Toho sě otpověděvše, domóv jej vzěchu, a všěcky jiné pobrachu svaté. 5 10 15 20 5 10 15 20 25 30 Wez Briczlab darnach wolt rechin, als er billich solt seinen anheren, er gink czu Polan verrin vf herczok Meskam. Meska kegen im vzkom, vnd al an dem selbin strit weich Meska vil wit. Von Behem*) biz zcu Glogow. hettes du in der selbin grow ein polonisch wort nirgin do gehort, wan daz gancz Polan lant czu aschin waz virprant. Herczog Briczlab saczte sin zcelt czu Knistena vf dem velt. Da man von danne nom der funf brudir lichnamb) vnde Sant Radomirum son. Do man czu Sant Woyczeg kom, der wolte sich nit nemen lazin, biz si dry tage*) vastin. Grosz ampt si machtin, czu hochczitin si trachtin, wy man dy leuthusir virlyse, si widirsagitin dem geuizze, dy d) aygent leut, dy sy hettin. Willich do dawidir tetin, dy worin in dez bischofiz ban. Sant Woyczeg liez sich nemen von dan, du si daz hattin gar volbracht, wan si worn wol bedacht. Darvm in den ban ouch namen si andirn alle danne, waz er do waz dem mal danne. 1—2 Pak kněz, chtě svého děda mstíti, poče vojensky do Polen jíti. L. 2 jide Ff. 5 až právě L. V. J. von Pehem pisz gen Goglo Hfm. 6 neslyšeti bylo L. 7 peplem postavi Z. 8 kněz Břětislav v Gnězně Z. zu Gnyse Hfm. whwyezdnye Camb. a v Hnězdně J. stavě L. 9 odtud těla svatých pěti bratřích Z. 10 Sant Radinsz Hfm. 11 Sant Albrecht Hfm. 12 za tři dni L. 14 in die tafern Hfm. 16 ztratichu V. 18 tehdy biskupem J. 19 A když to zdiechu J. 18—19 a ktož by co kolivěk zrušil, tehdy biskupem Sebieřem klet býti musil. L. F. P. 18—26 kteříž by to zrušili, aby biskupem Šěbířem kleti byli. A když všecko mile vzděchu, i věčně to držěti chtěchu, tělo svatého Vojtěcha pojechu; neb jím dřieve kleti biechu. Toho se otpověděvše, do Prahy svatého Vojtěcha vzemše, k tomu mnoho svatých vzeli, kteréž tu kolivěk viděli. K tomu vzechu tři dsky psané, ty biechu ovšem pozlacené, jichž každá tak těžká bieše, tři sta funtóv střiebra vážieše. Mezi nimi bieše kříž zlatý, ten bieše odtud také vzatý. Z. 19—20 A když to učinichu, sv. Vojtěcha tělo vzechu L. *) MS. Polan. — b) V. 18 manu A. — c) B. musten vatsin. — d) B. den.

Strana 88
88 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Tu vzěchu tři dsky psané, ovšem zlaté, 25 jichž každá tři sta funtóv vážieše. Mezi nimi zlatý kříž bieše; ten byl kázal kněz Mezka učiniti z zlata, jím sě mohl třikrát přěvážiti. Z Polsky sto voz zvonóv vyvezú, 30 jiných klénotóv mnoho ottud přivezú. To sě sta léta od narozenie syna božieho po tisiúciu po třech dcětech osmého. 40 45 50 Dry guldin taueln si do namen, der ein iclich glich zcusammen dry hundirt pfunt in vullir wage. Darvndir Meska, der so clug, ein guldin creucz het, daz er czu der selbin stet gemachit het von clarin golde, domid er sich, ob er wolde, mochte dristund widirwegin habin. Daz kom ouch dan von sinen gabin. Darczu, so wil ich sagin, mit glockin hundirt wagin furtin si ouch von dan vs dem lant von Polan. Ouch andir tuere cleinot vurtin si von danne sat. Nach Crist gebort daz geschach tausint iar, des man iach, vnd darnach vir war achte vnd driszig iar. 35 XLIV. XLIV. (Nadpisu není.) Wi vm der Bolaner schadin der keisir wolt dy Behem ladin. Polené z násilie na Čechy žalovachu, a na ně v Římě právo ustachu. Papež je sě Čechóm velmi hroziti, ale když uzřě, že sě Čechové nechtie mo- dliti, 5 káza jim někak Bohu polepšiti. Kněz za to káza klášter v Bolesłavi učiniti. Tehdy ciesař, Jutčin otec, snide, 5 10 15 Di Polan clagtin vf dy Behem, si furin domid hin czu Rom. Der babist begun den Bemin czu dron. Do er dy Bemin abir schon im czu gnadin gen sach, der babist darnach also sprach. Er gebot an allin spot, daz si dy missetad gein Got soldin ablegin vnd sich der buz virwegin. Der herezog stift ein kirchin do darvmb zcum Bolezlabs aldo. Czu der zeijt starb der keisir, Gutam vatir, also vreysir, vnd do mit sinen tot gienk vil ern vndir drot. s jehož smrtiú Čechóm mnoho cti ujide. 24 psané = t. j. obrazy na zlatých deskách malované. jich každá L. 26 A u desk zlatý kříž bieše L. 28 jímž Ost. 29 sto vozóv zvonóv V. J. sto voz Camb. Ff. přivezů Ff. vynesú V. 29—30 vyvezú z Polsky sto vozóv, zvonóv a jiných mnoho klénotóv L. Sto vozóv zvonóv z Polsky vzěchu a mnoho jiných klejnotóv při- vezechu Z. 1—2 30 klejnotóv Ff. 32 po tisíci letech a po třidceti léta osmého Z. po tisíc po třídcetech osmého L. po třech dcítech J. Polené před papežem žalovachu, a na ně právo ukázachu. Papež poče Čechóm velmi hroziti, ale uzřev, že se nechtie modliti, L. 1 Polené před papežem na Čechy z násilie žalovachu V. J. Polani Z. Polané Ff. 4—6 Ale uzřev, že ... modliti, káza jim někako polepšiti Bohu, klášter v Starém Boleslavi postaviti Z. 5 někako Ost. 6 kostel a klášter učiniti V. u Boleslavi kostel učiniti L. postaviti Ost. (krom Ff). 7 s světa snide J. 8 snide Camb. ujide V. L. Ff. J. pro-ňž Čechóm mnoho cti odjide Z.

Strana 89
XLIV. VPÁD VOJSKA NĚMECKÉHO. O Braëislavové boji s ciesaïem (Camb.). O Bra- cistavovu boji s ciesařem (Ff). O Brétislavové boji s ciesařem (V). Tuto Břčtisťav ciesaře pobil (Z). — 9o Druhý ciesař, chtě ot Čech polské zřato jmieti, chtieše Bračisťavovi knézstvo otjieti. S velikým vojskem do Čech pojide. Když bavorského lesu dojide, to knéziu Braéislavovi povédéchu, že juž Némci u lesa stojiechu. Bracislav tak svym povédé: „Však jáz to dobřě vědě, Ze nemámy luéi&t borovych, 10 25 . vr 14 6 30 ani mečóv lipovych, a z ciesafé-t mléko za krev nepójde. Ač ti jeho mój meč dojde, takéž ti krev z jeho boka poteče.“ Jakž to brzo dořěče, káza všém v Domažlicích býti, řka: „Tu sč nám jesť s ciesafem sníti.“ 20 35 40 25 Ustyšč, že Sasici jdú s druhé strany, vecé jim knéz: ,Nebojte sé saské rány." I kéza Prkosovi 7 Bieliny na Sasy jeti a z jednoho slova boj s nimi vzieti, 45 tka: „Nedaj sč jim s ciesafem snieti. 30 Ztratís-li co, nedám ti ni v Cem &kody vzieti. 89 Ein andir keisir wolt von Bemin dy schecz von Polan widir habin. Darvm wolt er Briezlabin daz herczogtum genomen habin, vnd ylte zcu Bemin ser mit einem groszin her. Er quam noch siner ger vil balde czu dem bemischin walde. Man sagt ez herczogen Briczlab balde, daz si iczunt hiltin by dem walde. Wy herczog Briczlab den sinen antwurte gab. Briczlab sagete den sinen: „Daz wirt wol schinen, daz wir nit chinvorhen pogin haben noch lindin swert tragin. Vnd vz dem keisir man nit milch vor blut gehin sijt. Ob in erraicht min swert, daz blut vz siner scheitin sich gizin wirt, als vz der minen.“ Als schir er daz sprach gegin en, er gebot al den sinen, czu Taust irschinen, vnd sprach: „Wir suln vns zcu Taust sammin.“ Er horte, daz dy Sazsin einen andirn weyg komen, er sprach : ,Furchtit der Saszin slege nit! Horit!“ Vnde gebot Prokossio von Belyn dort gegen den Saszin zcu gen witin vnd vbir ein [wort] mit in stritin. Er sprach: ,Hutt mid namen; laz si mit dem keisir nit czusamen komen! Ob du vmb wirdes geslagin, ich wil dich keinen schadin lazin tragin. 9 Jindřich IIL (1039—1056). 9—10 Druhy ciesaf chtiese do Cech jeti, 19—20 nepotede — dotece J. 19—22 AZ ciesafe moj mel dotele, n Domažlic V. gen Taust Hfm. Ustyšav L. ustyBev Ff. jedú Z. chtě od nich polské ztato mieti, i chtieše Břčtistavovi odjieti české kněžstvo a sobě mieti Z. 12 bavorského lesa V. L. J. lesu Camb. Z. Ff. 19—24 z jeho-f boku mleko nepotele; také-t ved z něho krev poteče. A jakž on to brzo dořeče, L. Když mój meč ciesařě doteče, vecé: „Nebojte se sacké rány“ IL. do spottet ir der furst von Sach- sen und sprach: „Slacht nicht grosz wunden“ Hfm. nic se jich neuZese räny P. das payrisch gebirge Hfm. ne mléko-ť z něho poteče.“ 27 Prkosovi (důsledně) na Sasice Z. 13 knězi ihned pověděchu Z. A jakž to brzo povědě, Perkosz von Bely (Beby) Hfm. 14 že ciesař a jeho lidé v lese sto- ihned svým slovem zapovědě i káza kněz J. jiechu Z. Ze jiZ ulesa Camb. Ff. L. všem v Domažlicích býti, 28 a jednoho słova Camb. a jedno auf dem walde Hfm. fka: „Tu nim se sciesafem biti.* slova Ff. a z jednoho slova Ost. 15 Brelisłav zemanóm tak povédé L. Z. 29—30 řka: „Ztratíš-li máto nebo mnoho, Knéz Biétislav zemanóm povédé 20 verše toho v Ff. neni. nedám-ť škody jmieti toho Z. Z. 21 takež-ť krev z jeho boka, jako 30 ztratíš-li boj F. J*% v ničemž to svým zemanóm J. z mého, poteče J. L. 16 řka: „Já to atd. Z. takéZ-t krev z jeho boka vytece nedám-ť v ničemž škody jmieti 17 tennen pogen Hfm. Ff. J. 12 

Strana 90
90 35 40 45 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Nehledaj pféd bojem na mnoho neb na málo; často nad mnohým málo liudu éest vzalo. 59 Málo sršnóv mnoho much zapüzie, a jeden jastřab mnoho vran vzpúzie. Sasici biełć vłasy jmaji, a písmo svědčí, že tací řiedko udatni bývajú. Dobry rytiefiu, stféz sé jmene zlého; dražšieho-ť nice nenie jmene dobrého. 60 Donidž jsem živ, chciu tč s tvým rodem płoditi. Jed s Bohem! Ten rać s tobń byti!* Provodiv Prko&é, na ciesafé jide, a když do Domažlic přijide, vzvédév, že juž jesť v lesč, 65 se všémi svými vzdvižč sé. Káza všém v les vníti, i káza Chodóm o Némcích i o sobč les zarúbiti. Páni pocéchu mu za zlé jmieti, řkúc: „Budú-li nem silni, kudy chcem ujeti?“ Knéz vecé: ,Jáz sem pro to kázat zarúbiti. Achte nit fur des stritis zcil of wenig adir vil; dicke vf vil zcagin, wening leute ir beiagin, wan wenig wispiln suchtig machint vil vligin fluchtig ; vil aglastir vnd zcuchtig macht ein hawich fluchtig *). Dy Saszin habin wiz har, vnd dy schrift sprichit vir war, das semlich chun wern. Wirdigir rittir, hut dich vor bosin wortin gern, wan nit tuer") ist ein gut wort. Ich wil dich mid den deinen hort als lange beschermin, als ich bin. Ge mit Gote, der mit dir geruch czu sin!* Wi der keisir vmslan wart vnd sich czu vlihin kart. Der herzog*) gink gen dem keisir. Gein dem Taust quam er also vreisir vnd horte, daz der keisir iczund waz in dem bemischin wald, alem her gebot in den wald komen palde. Er gebot den fusgenger vmb den wald vnd vmb die Dewtschen sich schicken bald"). Dez begunden im czu vir ubil habin dy herin, si sprachin: ,Ob si vns ezu stark werin, wol wir wer enken?* Er sprach: „Ir sullit by ein andir sten. 31 nehledaj pred Bohem Z. 41—66 Vyprovodiv jej, proti ciesaři jede, (ač kto bude chtieti dřieve mne pryč 32 málo lidí na mnoze L. P. F. nad mnohem lidí Z. čest bralo Ff. 33 mnoho mnichóv zapuzuje V. sršňov L. J. 34 jestřáb Z. J. Ff. vzpuzuje V. rozpůzie Z. 85 řiedké vlasy Z. 36 a písmo praví L. 87 slova zlého Z. dobrý rytieř, chovaj se jména zlého Z. 38 nie dražšieho nenie jména do- brého L. Z. Pf. 39 doniZ-t... chci té ploditi L. Z. donadZ V. donudZ J. 40 JdiZ s Bohem V. L. J. JediZ s Bohem, ten rac té pro- voditi Z. 41 Vyprovodiv Prkosa Z. a kdyZ v hvozd, tociZ vles, vnide, vzvédév, Ze ciesar v lese bie&e, káza se s ciesafem zarübiti spěše. Zemené, když to uzřechu, knězi velmi za zlé jmiechu, Fküc: ,Nemoci-li budem s né byti, kudy nám bude ujíti?* Knéz vece: „A já sem proto kázat les zarübiti. Anebo se braňte, anebo se dajte zbiti ; já-ť odtudto nechci béZeti. Oni jdú, chtiece naše zbožie bez práva odjieti. Ač jim nechcem našich žen a sbožie dáti, tehdy nám slušie po hromadě státi. Vězte to, že, ktož ote mne ka- mo kolivék pryč bude chtieti jeti, *) Po 20. přetrženo: vil elstir vnd zeuchtig. — ”) B. wann ist. —*) MS 44 46 47 48 49 jíti C), kázal sem jej Chodóm zabiti.* Řek to, káza sč všem připraviti a se dvû stranû na në (ciesaïe C.) udefiti. Tu Čechové ctně cicsaře pobichu a mnoho Němcóv zbichu. "Tu kniežat a hrabí německých mnoho snide, a ciesař s životem ledvy ujide. To bojiště Čechové učistichu (ucti- chu P.) a něm Bohu kaplici postavichu. Ale Prkoë nesmët byt Sasic utkati, i dal se jim po zemi tkáti. L. C. Podobně i P. F. Rovněž z toho textu přeloženo u Hfm. v Camb. a Ff. schśzi. o Němcích les zarńbiti Ff. počechu mu z toho Ff. kudy nám uteci V. ujiti Ff. proto i kázat V. . Der Prokoss. — *) V. 69—70 manu B. 

Strana 91
0 e 60 65 70 50 52—56 A ktož ote mne bude chtieti XLIV. PORÁŽKA NĚMCŮV U DOMAŽLIC. Anebo sč braňte, neb sě dajte zbíti: 75 jáz nechciu ottudto beze cti otjeti. Ktoz ote mne poběhne, kázat sem jej Cho- dóm zabiti; pro to vem stušie sě udatné jmieti. 80 Oni jdú, chtiec našě sbožie bez práva otjieti. Nechcete-li svých žen Němcóm dáti, tehdy vem slušie pohromadě státi. Nám sě jesť s právem úsilew brániti.“ JakZ to vecé, káza na ciesaté udetiti. Tu Cechové Némcé hrdinsky pobichu a mnoho jich velmi zbichu. 90 Knieżat, hrabi némecskych mnoho snide, ciesař s životem sotně ujide. Tu velmi mnoho słovitnych liudi zbichu, za jich duść na tom miesté kapliciw po- stavichu. Ale Prkoś nechtół był Sasicóv utkati i dal sé jim po zemi tülati. 95 Každému sě nevěra zdieše, že saský vévoda, žha zemiu, Prkošovi ne- škodieše. Vrátiv sé knéz, káza Prkošovi oči vynieti, potom rucé i nozé utieti, Ze Sasicóv nerodil utkati i dal sé jim v zemi po vóli tkáti. 100 neb — neb Z. 57 nám-t Ff. ujeti, 58 itka to, káza Z. nasili braniti Ff. Z. J. 91 Irwert vch, adir ir") wert irslagin! Ich wil an ere nit von hin iagin. Ich habe gebotin den fuzgengirn, daz si, dy”) do vlihin, sullin henkin. Darvmb sijt frutig czu diszin stundin, wan si vnsir richtum wollin ruckin. Ob er nit wullt den Deutschin kinder vnd ewer husfrowin lihin, so zcimpt vch by ein andir zcu sten. Ez ist wol recht der virebil widirsten.* Du bot er“) vf den keisir ruckin. Du gesigtin dy Bemin mit irn tuckin; si irslugin der Deutschin also vil, furstin vnde grefin an zcil; der keisir intphloch kuome mit den lutin. Vil achpir leute wordin dem tode geben, vnde machtin ein capeln an der stat vm dy selin. Wi Prokossio an der stat Siner vntrw gedankt wart. Prokossius wolde nit gein Sazzin, er wolde si in dem lande irgeen lazzin. Ir^) ielichir waz vngetrw bekant, wan der herczog brant daz lant, vnde er schate Prokossio in nichte. Du der herczog widir quam czu licht, er hiez Prokossio dy ougin vzbrechin vnde sich domid rechin, vnd darnach hende vnd fuze abslan, dar er nit wolde gein den Sazsin gan, vnd si liez vmgen czu hant nach irem willin in dem lande. 69—72 Uslyáav to knéz, pole se smieti. “ka: „Snad jest nemohl moci jmieti.* J?. L. kázal sem ho Chodóm zabiti. Proto słuSic vám sé pomněti, nynie se udatné jmieti. Oni jdń, chtiec nám vzieti i sbozie bez déky odjieti. Nechcete-li svých žen a dietek dáti, słusie vám po hromadě státi. Z. 52 die fussknecht — Chodové Hfm. 56 vem Ff. vim Camb. i Ost. *) B. ir. — >) MS. dy, B. die. 59 pevně Němce pobichu Z. 60 velm& Ff. (Tak i 63.) 62 jedva V. Z. ledva J. sotné Ff. 63 lidí snide i zbichu Camb. 64 kaplu. 65 Prkos nesmët Z. 67 zdáše Z. J. Ff. diese L. 68 když vévoda saský v zemi bieše, mnohým mnoho škodit, ale Prkosovi škoditi nerodit. Z. — *) MS. ir, B. er. — *) MS. er, B. ir. Ale vrátiv sé, káza PrkoZovi oci vynieti a pak ruce i noze utieti, že se da po zemi tkáti a nechtět Sasicóv utkati. L. (Hfm.) 71 necht& Ff. 72 i dat se mu atd. Camb. jim Ost. i dał se jim po zemi smýkati Z. v zemi po vóli tálati J. tbáti (sic) J?. 12* 

Strana 92
92 XLV. Ot biskupa Ekarda, rodicé Jutéina (Camb. Ff). Ot Jitéina biskupa, Okarda mudrého (V). Knieni Jutka uéini biskupem rodicé svého, Ekarda, Němcě ovšem chytrého. Ten od desátka célého vzé dva peniezé ot dýmu každého; 5 5 dva korcé ustavi dávati oráč každému, jeden p&Senicé, druhý ovsa dáti kněz svému. Po Ekardu Hiza biskupem bieše, po Hizé ten Sebief slovie&e. 10 O Břěčisťavovu boju s uherským králem (Camb.). O Brecistavovu boji s králem uherským (FJ). O Břččisťavovu boji s Uherským (V). Tuto Břč- tistav pobil krále uherského (Z). Potom kněz Břěčistav uherského krále bo- jem pobi 10 a valem Střéhomě doby. Tehdy kněz Bračistav vráti kněz polskému Vratistav, 18 aby mu léta každého plati? osm set hřiven střiebra čistého. 15 Kněz syna Spytihněva jmějieše, 20 tomu otec Plzeńsko dał bieśc. Tehdy kněz hrad pražský zdůú hradieše, a syn jeho Spytihněv okolo svatého Juřie hraditi jmějieše. Po Šebeři Jitka učini biskupem rodice svého, Okarda, Němce chytrého. Z. (pozd. přípiskem). Ekard Camb. Ff. Okard Ost. Ockard Hfm. (Ekkard, Eckehart). Vzě dva penieze od každého dýmu, dva korce ovsa káza dávati oráci N 3—5 6 Jeden pšenice, druhý ovsa atd. Ff. Jen pšenice, druhý ovsa dávati knězi ctnému Z. jeden pšenice, druhý ovsa knězi RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. XLV. Von der paffin zcendin sollit ir werden sehin. Der herezogin waz Guta der nom, Okardus der waz ir ohom. Der wolde von ganczem zcehin zewene phenninge nemin*) von einem iclichin rauch; czwey maz fruchte auch, ein maz fruchte weyszs vnd habirn dy anidrn, gebot er dem pferrir gebin czu handin. Nach Okardum Hissa bischof waz, noch Hissam Seuerus besaz. Bi dem herczoge di purk ezu Prage virmurt. Di Vngirn ruktin dy lut in der vrist. Herczog Briczlab etc. Herczog Briczlab bestunt kunlich vo[n] Vngirn den koning rich, vnd dy stat zcu Gran er frutlich gewan. Er gab si vm gelt wedir") zcu hant dem herczog von Breslaw®) vs Polan, dar er im gab alle iar acht hundirt mark silbirs gar. Er het ein son Sbyhoyerium gnant, dem gab der vatir Pilsin lant. Czu der zcit der herczog vmbgab mit der muor dy burg zcu Prag, vnd sin sun Swyhowerus solte gemurit habin zcu Sent Gurgin. Potom knéz Vratislav (sic) vráti knézi polskému Vratislav L. Breszlaw Hfm. 15 Sbyhnéva Camb. Zbytihéva Ff. Zbyhnnéva J*. Spitigneva V. Spytihněva L. Z. 16 Plzoňsko za diel oddat bieše Z. svému Z. 7—8 Potom Okard biskup snide, na jeho stolec Hyša vznide L. > každému Z. ot dýmu čili, jak v Ff. na pokraji listu položeno, „podymné“ byl po- platek od každého dýmu či ohni- ště biskupům placený. Tak kla- dou Z. L. J. P. F., kdežto v Camb. Ff. J*. V. C. Cc. êteme „od do- mu“. Rauch-haller Hfm. Hyza J?. Hrza, po Hrzé Camb. V. Cc. Hyrsa, po Hirse Ff. Biza P. F. Hiša L. Hysa, po Hyze Z. Hesa, po Hrsé J. (Izzo, Hyzzo) Ssebyrz Z. Sebief, Severus. 10 Ostf&homa Z. Stfëhomi Camb. Stféhomë Ff. J. V. *) B. zu nemin sehen. — *") B. wedir. — *) MS. Briczlab, B. Breslaw. 18 tomu Plzeňsko dat bieše J. Sbyhněv Camb. Zbytihnév Ff. A kněžic Spytihnév . . . zditi mie&e P. zdieše (zdil) Z. zdíti jmějieše L. kněžic Spytihněv okolo sv. Jiří zditi mél. P. 

Strana 93
XLV. HRAZENÍ PRAHY. SMRŤ BŘETISLAVA I. 93 20 25 30 35 40 U svatého Juřie abatyše knieněm rodička bieše, a té pec, kdež povraz jdieše, stojieše. By zeď mohla rovně jíti, káza pec obořiti, i vecě: „Němkyně v tejto peci nebudú dnes mazancóv péci.“ Knieni, když to uslyšě, vyrazi sě z své chyšě. Němečskými mniškami knězě osu a prostořěcě sě na-ň prosu, řkúc: „Blazě mně české rodiny! Mám mezi nimi veliké hrdiny. Vězte, že český kněžic móž pec obořiti, tiem hrdinú móžem vesely býti. Když tu pec mohl rušiti, móžeš dobřě bez peč na Šváby jeti. Sdržě svú kázeň Spytihněv, i obráti v smiech svój hněv; neotpovědě jiej i slova, do časa ten svój hněv schova. Tehdy u Moravě liud Uhři zajiechu: Čechy sě na ně vzpodjechu. A když v Chrudimi ležiechu, roznemože sě tu kněz Bračislav pohřiechu. 25 Czu Sente Gurgin dy aptissinne waz Gutam muml der herczoginne. Do stund ein bacowen, do waz ein strik geczogin, daz dy muor gink rechte. Der herczog sprach : "Den bakowen nider brecht!“ Er sprach : „Huer werdin dy Tutschin nit lachin vnd in dem bakouen vladin backin.“ Du daz dy abtiszin irhort, si sprang vz er kammir dort. Den herczogin vmbgab si mit tuschin nunnen dy vnde antwurte scherflich mit suzsin wortin. Si sprach : „Mein bemisch fruntschaf[t] ist mir *) ein frund besundirn ! Ich habe grosz gesigir der Behem darvndir!“ Si sprach: „Ouch sullit er wiszin, daz dez herczogen sun sich hat gevlizsin, wy er den bakouen mochte zcubrechin, vnde mugin vns an den viendin rechin. Sent du gen den bacouen machs gesten, so mages tu an sorge vf dy Swobin gen. Herczog Swihoyerus behilt sin zcucht do, er kart irn zcorn in lachin so. In Merhern czu der zcit rucktin dy Vngir dy luet: di Bemin vbir sy sich irhubin. Do si lagin zcu Chodoym, do werte sich Briczlab: in der staid gink der Bemin gesigir ab. 30 35 40 45 50 19—20 Abatyše knězě bě rodička, u svatého Jiřie jeptiška. Té abatyše pec stojieše, kudyž provaz jíti jmějieše Z. 19 Kněním rodička Ff. Tehdy u sv. Jiřie knieni Něm- kyně byla L. knieni abatyše rodička bieše V. knieně Němkyně bieše J. Po 19 neb knieni Jitka svú rodičku kniení byla učinila L. P. C. 20 měl jíti J. „té pec“ v Camb. vypuštěno. povraz J. provaz Ost. 20—24 Tu pec, kdež provaz šel, stála, a tu sě mistru pravá mieru zdála, aby zeď mohla rovně jíti. Kněz káza pec rozbořiti, řka: „Němkyně v této peci nebude viec mazancóv péci." L. P. C. 22 káza kněz pec obořiti V. J. Z. 23—24 řka: „V tejto peci Němkyně nebude péci mazancóv nynie Z. 24 nebude péci V. nebudú viec J2. mosantzen bachen Hfm. 25 Knieně L. Ale knieni, když to uslyše Z. 26 vytasi sě V. vyrazivši sě Z. 27 nunvicemi J. jeptiškami Z. 28 a pro to řečenie sě na-ň osuchu V. prosuchu V. prostořěčně Z. J. 29 blaze vám P. česky rodiny L. 30 máte mezi nimi P. 31 český kněz mohl pec rozbořiti Z. ... rozbiti V. J. 31 a 32 v L. vypuštěny. 33 když's tu pec mohl rozbiti. V. když mohl tu pec obořiti Z. když si mohl s tu pec býti J. L. když's tu pec mohl zrušiti Ff. 34 móžeš bezpečně V. L. J. bez peč móžeš na Šváby jíti Z. Po 34 tiem hrdinú dobře móžem vesely býti, když tu pec mohl obořiti. Ff. 35 svój hněv J2. svú kázeň Sbyhněv Camb. Zbytihněv Ff. skrzě svú česť Spytihněv Z. 36 ten svój hněv Camb. 38 veš svój hněv Z. J. do času ten svój hněv zachova Ff. 39 Uhři u Moravě lidi zajiechu L. skot zajiechu J2. v Moravě lidi zajiechu Z. 40 Čechové Z. vzpodvihú Camb. po- zdvižechu Ff. vzpodjechu V. podjechu L. Z. 41 u Chrudimě V. Z. J. okolo Chru- dimě L. umb Chrudin Hfm. 42 roznemuže se (sic) L. v tom městě umře český hrdina L. v tom městě roznemože se český hrdina Z. 2) MS. Dein...nir.

Strana 94
94 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 45 V tom městě snide česká hrdina; pro jeho smrť by všiej zemi smutná hodina. Navštěvujúc rova jeho, každý plakáše jako otcě svého. 55 Daz gancz lant waz trurig vor not vmbe des selbin herczogen tod. Icleichir als sin vatir mit clage beweinit en mit besuchin sinem grabe. XLVI. Ot Zbyhněva, nepřietele němečského (Camb.). Od kněze Zbytihněva, nepřietele německého (Ff). Ot Spytihněva, nepřietele němečského (V). O knězi Spytihněvovi udatném (Z). XLVI. Von der Tutschin vient do, herczog Swihoiero. 5 10 15 20 Po tom by knězem syn jeho Spytihněv, ten inhed Němcóm zjevi svój hněv. Ve třech dnech všě Němcě vypudi. Svatojuřskú knieniu vzrudi, a vsadiv ju na kolesě, vyvez ju z země, ostavi ju na bavorském lesě. Ale matku s klénoty se všěmi, i s rúchem i skříněmi, vyprovodi ju z země s jejie knieněmi, i se všěmi jinými Němkyněmi. Když vyple ze země Němcě i všě jiné ciuzozemce jako z zahrady kopřivy a jako řěpí z koňské hřívy: jede na krále uherského, húbciu liuda moravského. Ten hrdinsky Uhry pobi, v Uhřiech mnoho tvrzí doby. Kněz čtyři bratry jmějieše, ty jako svého otcě ctieše. Když oni svých let dojidú, miłostivě k diełu přijidú. Po sobě osvědči kněžstvo Vratislavovi, Moravu Otě a Kunrátovi, 5 10 15 20 Swihoyerus wart zeu herczog irkorn, er bewisete den Tuschin sinen zcorn. Er hiez in drehin tagin di Tutschin al vziagin. Vnd ouch von Sent Gorgen dy abtissin, dy saczt er vff ein karn in grim. Er furt si vz dem lande balde vnd liez si in dem peyrschin walde. Sin mumelin mit irn dern allen lut er vz dem lande mit widirkallin. Do er alle 2) Tutsche hette virtribin vnd alle andir vrom[d] vermitin, als vz dem gartin dy nezil, wo si stet, als vz dem rozschopfb) dy clet: er gink in Vngirnlant, di der leut zcu Mehern wustir worn bekant. Si wordin obirwundin von den gestin. Er irkrig in Vngirn vil vestin. Vier brudir hat er, den tet er als sinem vater. Abir du si zcu erin iaren quomen, si in hertis cundums dinst sich namen. Er schuf nach im daz herczogtum Vratislao nach sinem frum, Otton vnd Conrado Merchern, 25 4 vzruditi, zarmoutiti, zasmušiti, 44 pro-ůž by v Čechách Z. v pláč připraviti. Ruditi je pře- všie zemi by proto smutná hodinaL. chodný tvar slovesa rydati (sá- pro jehož smrť by všie zemiJ. 45 za dlúhý čas rovu jeho L. J. pati se, z mrzutosti plakati). hrobu jeho P. 5 na kolesa L. kolesč je dvojné číslo od kolo — kolese; z toho by 45—46 navštěvujíc mnozí rovu jeho, se dalo souditi, že to byl vůz plakáchu jako otcě svého Z. dvoukolý. 46 všickni plakáchu L. vyveze ji, vsadiv na kolesě, 5—6 Po 46 Nebo z jazyka českého i ostavi ji na bavorském lesě Z. mezi kniežaty nebylo viec hrdi- ny takého L. J2. (Hfm.) 6 ouf das payrich gepirge Hfm. 1 Sbyhněv Camb. Spytihněv Ost.(iFf.) 7 s klajnoty V. s klejnoty L. Po něm byl syn jeho L. Po tom 8 s rúchem i s mnohými skříněmi Z. by kniežetem Ff. by kněz J. 9—10 vyvede ji z země i s jinými Po něm by knězem Z. V. Němkyněmi 3 z země vypudi Z. J. i se všemi knieněmi L. all ir teutsch weiber und auch 4 swaty Gyurzy knyeny Camb. svatojirskú Ost. nunnen Hfm. 11 zemye cz nyemczye Camb. všecky L. všě Němce V. J. Z. 14 řěpí Camb. V. Cc. P. řepíky J. Z. L. Ff. 16 na zhúbci J. zhubci Ff. húbciu Camb. húbci V. L. mstit lidu moravského Z. 17 Ten Spytihněv J. 17—18 Kněz hrdinsky Uhry pobi a mnoho jich země doby L.(Hfm.) 19 tři Z. drey prider Hfm. 21 dojidechu V. dojdú L. Z. 22 přijidechu V. přijdú L. Z. přídú Ff. 23 Břěčislavovi V. 24 Moravu odda Konrádovi Z.(Hfm.) Otovi a Kudrátovi (sic) L. 10 jejími Němkyněmi J. *) B. alle. — b) MS. rozschofp.

Strana 95
XLVI. SPYTIHNĚV II. — XLVII. VRATISLAV II. 95 25 Jaromira káza biskupem učiniti, ač by sě událo biskupu dřieve sníti; pak-li by sě to nemohlo státi, neb by mu bylo úsilno ždáti, dotud mu Hradecko držěti; nebyl-li by biskupem, to mu za otdiel jmieti. Sto tisiúc hřiven střiebra jim rozděli: tak bratřiu ot sebe otděli. Všiej bratří byl mil ten diel, i řěchu: „Bratr náš dobřě nám jesť zdiel. 35 Když Jaromir Hradecko držieše. jedno městiště sě mu liúbieše; na tom miestě sobě dvór postavi a své jmě „Jaromiř“ j'mu ostavi. 30 30 35 40 Iaromirum hiez er bischof wern, ob der bischof e sturbe; adir ob er des todes nit virdurbe. vnde wer ez im genem zeu beitin, als volk solt er in Grecir gegent richin. Vnd ob daz bistum nicht wer veil, so solt er si habin zcu sinem teil. Ouch vndir si tailt er hundir tausint mark silbirs adir mer. Also schickt er sin brudir von im. Di taylung waz allen*) brudirn gwin, si sprachin alczu hant: „Vnsir brudir hat vns wol getan. Wi Iaromir hat den nom uir war, vnd von einem turin iar. Du Iaromir Grecir geegent had, do geviel im ein stad. Einen hof er im an der stad bowit, der sinen nomen had noch huet. XLVII. Ot Vratislava, prvého krále českého (Camb. V). Od Vratislava, prvnicho krále českého (Ff). O Me- dulánu, ješto ho Čechové dobyli, se praví (Z). Spytihněv s světa snide, bratr jeho Vratisłav na kněžský stolec vznide. Léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po čtyřech dcát čtvrtého, toho léta taký hlad vznide, že pro-ň třětina liuda snide. Tehdy ciesař Jindřich Třetí v Římě bieše, jeho ciesařová k němu jdieše. Když skrzě Mediolán jedieše, 10 mediolanská obec ju zabiti chtieše. 5 5 10 Swyhoyerus do virschied, sin brudir Braticzlab Bemin [quam] zeu licht. Nach Crist gebord vir war tausint vnd vier vnd driszig iar ein solich hungir in dem iar erstund in dem lande vir war, daz der leut daz vierde teil vbir al starb vor hungir alczu mal. Von keisir Heinrichen den dritten. Keisir Heinrich der drit waz czu Rom, sin keiserin ouch zcu Mailan kom. Do si mit ir iungfrowen gieng in der staid schowen, du wolde si dy gemein virderbin. XLVII. 26 událo-li by sě biskupu prvé umřieti 35 Yaromyrz Camb. Jaromirz Ff. ač by sě dřieve udalo J. Z. Jaromír Ost. 36 městce V. město Z. 28 neb bylo-li by mu úsilno ždáti L. aneb mu bylo těžko čakati Z. 37 ustavi Z. 38 die statt Jermer Hfm. neb že by jemu bylo V. J. 29 Hradeckého (t. j. kraje) V. Gratzer Po 38 se v L. V. ještě kladou verše kreisz Hfm. 3—6 z následující kapitoly LXVII. Tak je četl i Hfm. 30 nebude-li biskupem L. za diel V. L. Z. J. Ff. 1 Sbyhněv Camb. Zbytihněv Ff. 31 Sto tisícóv V. L. J. a Spytihněv Ost. 32 A tak bratřie J. A tak bratří Z. Tak bratry Ff. 2 na jeho stolici vznide L. na stolec vznide Z. J. 33 Všěm bratřím J. Vší bratří Z. Všem bratróm Ff. na kniežecí stolec Ff. 4 po čtyřech dcá(t) Camb. V. 34 vecechu V. L. řečechu J. řkúc Z. i řkú Ff. po tří dcetech L. J. po tisíci po čtyřidceti Z. po tisíci po čtyřidcát Ff. 5 taký hlad v zemi vnide L. 6 třetina lidu L. Z. Ff. 7 v zemi V. 8 ciesařovna k němu jedieše L. J. Z. jedieše Camb. jdieše V. 9 Když skrze Medulán (na koni L.) jedieše V. L. J. V Z. verš ten vypuštěn. 10 Mediolánská Camb. Ff. V. Medulánská obec Z. J. obec ji zabiti chtieše L. ) MS. allem.

Strana 96
Dy wisistin woldin darvmb sterbin, ydoch snitin si irm roz den zcail dan. Darvmb sich der keisir [legt] vor*) Mailan. Er sprach: ,Ez im wol zcem, daz er nummir von der stad quem, biz er si irkriet hette vnde sin wille daran vorget.* Der keisir gebot mid namen dem herezogin von Bemen zcu im zeu komen. Do begunden dy lute zcu redin in der stad: „Man komit dem keisir zcu hulfe drot, vnd dy sint also grüelich geut, daz si eszin andir leut.* Iclicher gedacht, waz leut dar komen! Du daz dy lute virnomen, daz man dy mer von en gesait hat, vnd do si nehentin der stad, si begingin ein groz vntrw mit vlissin, vnd nomen teig, als dy kinder vf dy spisze. Daz liszin si sehin von in, daz si daz eszin genczlichin. Daz dy Behem dy new geborn kindir ezsin als dy rindir, daz gloubtin dy Lambardir. Von den Bemin iahin si grosze mer. Dy stat vorchte sich vaste dy vrist. Si sprachin: ,Dy mutir arm ist, dy mit irn kindern dy leut tar beutin vnd gehindern.* Als schir dy Behem komen zcu der stad, si swembtin vbir des waszirs pfat, Väickni to Vlasi młuviechu, že črtie mezi Čechy jezdiechu. L. C. P. (Hfm.) Ożiedlie — pás buď na krku, buď na bedrech nošený. Tuto smysl jest ten, že dva a dva z Čechův v jedno ožídlím se spoutali a tudiZ jako dvouhlavce představovali. 33—34 Řkůúc: „Hubená jesť to mats, kteráž s(svými) dětmi smie těchto lidí (Čechóv Z.) dočakati Z. (pozdějším přípiskem) J. Z. 96 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Múdřější toho učiniti nedachu, však jejie koniu ocas ufézachu. 15 Proto sé Mediolánu ciesar polozi, to na svej mysli ulozi, 15 Ze ot mésta nechce otjeti, donidž j'ho nebude jmieti. 20 Ciesař káza kněziu českému u sebe býti. I jechu sé u mésté i u vojscé miuviti, że ciesarfovi jedi kudże na pomoc, 20 jichž každý jmá pěti mużóv moc, a ti sú tak velmi liútí, ež ti jedie jiné 25 liudi. Kaci si to liudie, każdy vsudi! Když to Cechy vzvédéchu, že ty pověsti o nich jdiechu, 30 25 když sě k městu přiblížichu, tu lest oni ucinichu. Na rožny vzěchu těsto jako děti, to jim do sebe dachu viděti, że to lakomé jediechu. 35 30 By Čechové děti jedli, Vžaši mniechu. Povést o nich veliká jdieše, město sě jich velmi bojieše, řkúc: „Hubená jesť ta máti, 40 kteráž s svým dietětem liudí téchto smie doždáti.“ 35 Čechové, jakž k městu přijidú, mociú tu řéku přěbřidů; 12 jejiemu koni L. J. koni jejemu Z. Kací sú to lidé, každý všudy 13 pfed Mediolanem V. Ff. se divieše, pfed Medulán L. pied Medula- a jich se velmi bojieëe Ff. nem Z. 23 Čechy V. Čechové Ost. 16 donadZ V. donidzz L. doni% Z. Když Čechové uslyáechu L. donudz J. 24 o nich biechu Ff. 17 českému králi Z. 24—26 viz, kakůú test uCinichu Z. káza knězi u sebe býti L. 25 brzybrachu Camb. pfibrachu Ff. 18 u vojště L. Z. J. Ff. y uwoysczy 26 tehdy tuto lest J. chytrost J#. Camb. , tuto-£ lest u&inichu L. Do sagten die Walhen vnder 27 na roZny vzebrachu V. einander Hfm. na voZny tésto ucinichu Z. 19 ciesaři L. Z. na roZny vzdöchu JS? 21—22 ti lidé jedie jiné lidi. 29 že velmi takomě to těsto jiechu Kací jsú to lidé, každý se tomu divi Z. Ti lidé jedie jiné lidi. Kací sá to, kaZdy sudi! L. a ti si také velmé liti, 30 Po 30 a on sem, že jedie jiné lidi. *) MS. von Mailan. Že by Čechové Ff. Pak někdy v jednom ožiedlí a jednom koni dva jediešta, a on tam vztekle zřiešta (hledišta P.). 36 A kdyžto k městu přijedů Z. přijechu Z. přijedechu V. při- jidúů Ff. přijedů J. Camb. 86 przyebrzydu Camb. přebředů L. J. prziebrzdu Z. przebrzidechu V. przebrzidń Ff. Z 

Strana 97
XLVII. ČECHOVÉ U MEDIOLANA. 97 40 45 50 55 neb Odolen z Chyš nalezl jim byl brod, a tiem sě vzmohl ten rod. Čechy krabošky sobě učinichu, pod nimi valem města dobychu. Neb když Čechové po řebří na zeď leziechu, by črtie lezli, Vlaši mniechu. Oni se zdi vši běžiechu, utkati jich nesmějiechu. Čechové, chtiece ciesařové hanby pomstiti, učinichu skutek, o němž mě hanba mluviti. Tu sě fíkóv z prstóv jechu činiti: podáš-li ho Vlachu, chce-ť sě o to zabiti. Neb ktož chtěl v tom městě živ býti, ten musil kobyle vytrhnúti fík ústy z říti. Čechové v městě prví biechu, z města najlepšie klénoty vzěchu. Ješče stojí na hradě u svatého Víta noha sviecnova, pravie, by byla Šalomúnova. Tu sú byli Mediolaněné z Jeruzalema vzěli, když sú byli s Titem a s Vespezianem na 50 55 60 65 70 wan Adolenus von Kiss en den furt sucht mit vliz; davon quam daz geslecht vor sich. Di Bemin machtin in laruen gruelich, vnd darvndir mit vreislichir tad gewunnen si dy stad. Wan do dy Behem stigin obir dy leutir vf dy muor gesigin, dy Lamborter wontin, das si in als der tufiln lontin. Si vlohin vaste by nomen vnd torstin nit gein en komen. Dy Behem rachin des keisirs laid, si begingin ein groz bosheit, der ich mich schem zcu lachin: si begundin vaig vz den vingirn machin. Noch wo du si rechkes ein Lamborder, ez ist im von der gar vnmer, vnd solt er darvmb sterbin, er wolde dich virderbin. Dy Bemin worin dy erstin in der stad, si nomen do dy bestin cleinot. Noch stet ein fuz obir Prage zcu Sente Vit, den man einen cherczal geit. Man gloubt, daz er von Salomons tempil komme den do dy Meilaner nomen, do si czu Iherusalem komen, do si mit Tyto vnd Vespiliano warin geritin vf dy Iuden do. her, 45 Židy jeli. 37 Odolen z Čech L. Odolentz Hfm. 38 a tiem sě jest i vzmohl ten ve- šken rod V. a tiem vzmože ten rod L. a tiem se vzmohl jeho rod Z. a tiem sě jest i zmohl ten rod J. Po 38 Čechové časté jiezdy před město činichu (činiechu J2.) až se ku přiekopóm přiblížichu. L. (pozd. přípiskem). přibrachu J2. (Hfm) Po těchto verších: Dva na jednom koni v jednom ožiedlí pojediešta, a on sem, a on tam vztekle hle- diešta. Vlaši to mluviechu, že čertie mezi Čechy jezdiechu.ƒ2. 39 Čechové krabošky sobě zdělachu Z. krabošky sobě zčinichu L. 39—40 Do machten sy inen katzen, dass man ietz hurde nent, und gien- gen darunter mit sturme zu der stat. Hfm. 49—50 40 A pod tiem valem atd. Z. 47 cecíkóv J. 41 na zeď jdiechu V. po řebřích Ff. 48 chce-ť sě o to s tebú bíti J2. 41—44 Nebo Vlaši črty mniechu, 50 fik z říti vytrhnúti. In marg. proto jich utkati nesmějiechu. Tuto jesť počátek culíkóv Ff. Čechové po řebří na zeď jdiechu, 51—52 Čechové najprvé se v město vra- Vlaši, nesmějíc jich utkati, se zichu, a z města najlepšie klénoty vy- zdi leziechu L. (43—44 pozd. přípiskem). nosichu Z. 42 že by črti byli J. by črtové 51 Čechové že první v městě biechu lezli Z. čertie Camb. Vlachové Ff. L. Ff. 43—44 s velikým strachem se zdi bě- žiechu a utkati Čechóv nesmějiechu Z. 44 Vlachové se zdi běžiechu V. J. 45 ciesařovy hanby Camb. Ff. L. ciesařové hanby V. Z. 45—50 Do wolten die Pehem der key- serin schand rechen und tetten sulche tatt an frawen und iung- frawen, darvon mir schande wer zu reden. Hfm. vyskýtají se jen v Camb. a Ff., ale mezi 46. a 47., což patrně položení chybné. 52 kleynoty V. L. 53—56 Ještě-ť stojí noha sviecnóv u sva- tého Víta na hradě, z mosazi vtipně slitá. O té ještě pomlúvají,- by byla diela Šalomúnova, řiekají. Tu sú byli Mediolanští v Jeru- zalemě vzěli, kdy sú s Titem a Vespezianem na Židy jeli. Z. 55 Mediolanské Camb. Mediolaněné V. Medulaněné L. J. Mediola- nové Ff. 56 Vespazianem J. 13

Strana 98
98 60 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Móžeš tu nohu, ač chceš, přěd ottářem ohle- dati. To věz, že nynójsie dieło nemóż sć Jjiej vrovnati. Podébrazstí prví lézti sméli, pro to sá ot knézé febrów na ščítě přijeli. XLVIII. O najvyššiej cti prvého krále českého (Camb.). O najvyššie cti promieho krále českého (FT). O najvětšiej cti krále českého (V). Ciesařovi by v děk to postúženie, i da českému kněziu volenie: nebo téla tří svatých králóv z mésta vzieti, neb v svej zemi královstvie jmieti. Knéz zemanóm da na vóli, podle jich rady koronu zemi vzvoli. Nad to ciesaf knézów SCit zmóni, také úřad jemu na svém dvoiré proměni. Tehdy za orla érného da j'mu o jednom ocasé lva bielého. A že koteř nad ohněm kniežata držiechu, tá sluzbá u dvora sláziechu, tehdy jeho kotla zbavi, svým čiešníkem jej upravi. 15 80 10 Du macht vor dem altir, ob du wild, den fuz schowen mit dem bild. Wiz, daz sich daz iung werch by tag dem mit nicht gelichin mag. Davon vnd dy Podybradir dy erstin warin vz dem her, dy vf dy muor torstin gestigin vnd sich do woltin zceigin, darvm mocht si von dem herczogen wol gezcemen, daz si dy leitirn ezu furin vf den schild nemen. XLVIII. Wi der keisir den herczogin schon dez erst gab im dy kron, ouch mit dem wiszin lebin vnd des kur zcu nemen. Dem keisir waz der dinst genem, er gab dem herczogin von Behem ein wal, daz er neme drot dy dry heilige konige von der staid, odir in dem lande habin ein konigrich. Der herezoge gab ez aln lantlutin glich, dy kron er do vil schon bat dem rich nach irem rad. Der keisir vorwandelt darnach dem herezogin den sehild, daz man sach, er wolt en ouch domit begabin, daz er an sinem hof ein ampt solde habin. Czu der ezijt gab er vor einen swarczin adlar ein lebin sny wiz gar. Abir wan dy furstin gewar worn, czu dem fiure ein tof zeu habin, vnd mit dem ampt dinen zcu hof, do irlost er en von dem topfe, er machte en einen schenkin in deme hobe. 57 pfed oltáfem u sv. Víta J. 58 Ze nenëjsie ...ji vrovnati L. 59 Poděbradští, že první na zeď lézti směli L. J. Podyebrazsty Camb. Podiebrasti Ff. 60 vzeli L. ot kněze ziebiik Ff. proto sú řebří ot kněze na ščít pfijeli V. Cc. ot ciesafe řebří přijeli J. měli Ff. 57—60 KtoZ chce tu nohu vidati, u svatého Víta móž ji přěd ol- táfčm poznati. To nenieśc dieło nepfirovná se za celo. 51—60 Podébradäti, že první na zéd lézti směli, proto sú řebřík na štít od kněze vzeli Z. u Hfm. nepřeloženy. V P. F. C. chybí. 2 nebo těla tří králóv vzieti L. V. m e královstvo L. J. korunu J?. aneb korunu a královstvie v zemi mieti Z. koronu vzvoli J. vyvoli L. korunu Camb. Ff. L. Z. zméni Camb. u svého dvoru proméni Ff. v svém dvoře proměni J. © 9—10 10 11—12 na svém dvoru mu promčni Z. a také úřad u dvora jemu pro- měni Z. za orla czerneho Camb. czier- neho Z. neb za orla &rveného da jemu lva o jednom ocasë v érveném poli bielého L. ogednom oczye Camb. o jednom ocasu Z. v L. pozdějším pfipiskem. držčli — stúžili Z. a svým čiešníkem ustavi Z. J*. svym podée&ím ho ustavi Z. 

Strana 99
15 20 Ot Jarolmëva biskupa, královu bratra (Camb.). Ot Jaromira biskupa, bratra králova (Ff. V). O Jaromiru, bratru krdalovu, a jeśto kral pobił 5 10 A když ciesařé budú voliti, XLVIII. VRATISLAV II. KRÁLEM. ti, již volie, budü-li se vaditi, tehdy mu käza mezi volenniky vniti, a komuz by dal, tomu ciesařem býti. Tehdy ciesar Vratisłava prvym králem ko- ronova, a králem českým i polským jej provota. XLIX. Rakúského (Z). Biskup Šebieř s světa snide, Jaromir s zemany přěd bratra jide, Spytihněvovy úpravy upomínaje. A král, sě v tom dobić znaje, však chtieše Němcě biskupem učiniti. Zeměné o to počěchu sě raditi, Kojaty pocéchu prositi, by jich slovo chtěť králiu mžuviti. Když sě s múdřějšími Kojata potáza, v knézé Jaromirovu féC sé uváza. Vecé: ,Králiu, rać svych zeman féé slyséti! Raé na svého bratra die! pomnéti: za dict mu jest biskupstvo jmieti, a jemu slušie na tom stolczu sedóti. 16 a ti, jenZ volé, nemohli by se smluviti Z. nemohü-li se smluviti P. ti, jenZ volé, budü-li sé u vo- lenie vaditi J. a ti, jiz volé, nemohn se sjíti L. ti, jesto volé, budü-li se wu vo- lení déliti, opr. vaditi Ff. 17—18 tehdy mu káza mezi volence vjíti & komu dá, tomu ciesafem byti. L. Z. tehdy jemu kázal mezi volence (J*.) vníti, a kohoż by dał, tomu ciesafem byti. Ff. 19 Ciesaf... kornnova If. L. J. Bratiszlaw Hfm. ") MS. erczelt, B. erwelt. — >) MS. e, 20 99 Vnd wan man einen keisir erwelt*) darvff, dy do erwelent, ob man si nieht tragin obir ein sijt, 25 so gebot er") im czu gen vndir dy korhern, vnde wilchem er selbir gebe, daz der keisir sy vnd lebe. Der keisir croneteWratislabum den erstin koning, er ruft en konig czu Polan vnd in Bemin rich. XLIX. Wi den Behem wolt nit zcemen ein. tutschin bischof zcu nemen. Bischof Seuerus gink ab, Iaromir sich vor den brudir gab, an Swyhoierus geschefte mant er^) en. Der koning hat ez wol in sinem siu, = ydoch wolt er habin getracht vnde einen tuetschin bischof gemacht. Dez richiz leut schrien, si ritin vf dy erin. Si botin Koyatham, daz er wolt er wort redin, ob ir solt, vnd dem konig clagte. Do Koyatha het rat gevragt“), do vndirwant er sich Iaromrs rede gern. Er sprach: ,Konig, geruch dine lute irhorin! Geruch vf dinen brudir gedenkin wol, daz er daz bistum vor sin erbteil haben sol, lio provola Z. sám jeho provola J. Dav sé kné& v hrdinstvé znáti, domóv sé s svfmi Cechy vráti J. To sé sta ot narozenie Syna bo- Zieho léta po tisíci po péti dcát se- dmého C. J. L. (Hfm). Po desieti letech biskup Hyša snide, Jaromir před bratra jide. L. bischoffe Isaak Hfm. Krále z slibu upomena, král mu se v tom zna Z. Sbyhněvovy úpravy upomínanie (sic) Camb. Zbytihnévóv slib výpravy Ff. Zbyhněvova rozkázanie P. 5 6 12 12 13 14 er sal ouch vf dem stul siczin. a jej z dietu upominaje F. bratra u pravém diele J?. Lancé J?, zemeué sé tomu poécéchu pro- tiviti J% chtiechu tomu protiviti P. aby jich fec rácil mtuviti L. aby jich slovo ráčit královi (přěd králem Z.) mtuviti V. Z. Kojata sě v jich řeč uváza, a když sč s múdřějšími potáza Z. vece: „Králi, rač svých kmetóv (zeman Z.) stovo styščti L. P. Z. prosie-f tebe, by rácit na, svého bratra diet pomněti L. P. у 7. vypuštěn. že diet Camb. Ff. za diet Ost. na té stolici L. B. ér. — *) MS. ir, B. er. — *) MS. geuragt. 13* 

Strana 100
100 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 15 Nesłušie-ť, králiu, tak bratra tupiti, ni-ť chcem biskupstva Němciu postúpiti. Bratr tvój s úsilím Němcě z země vypudil: neviemy, kto v tě němečskú žílu vlúdił. Králiu! ot svých Čechóv máš všiucku česť, od Němcóv nejmáš jedno lesť. Nechcem toho dopustiti, by bylo Němciu naším biskupem býti. Otáza král: „Jesť-li to slovo vašě?“ Všickni řěchu: „To jesť slovo našě. Řěchu: „Králiu, daj své, komu chceš, lhóty! Držímy-ť s ním sbožie i životy. Král, uzřěv, že obci jesť sě úsilno protiviti, vecě: „Chtěl sem vašie viery pokusiti. Děkuju, že ste věrni kněziu svému. Jáz biskupstva přěju bratru mému; chciu mu k tomu pomocen býti, ač ho však chtie kanovníci voliti." Kanovníci ho rádi biskupem jmiechu. Tomu biskupu Němci Gebhart vzděchu. 35 Ten pobi Jana, biskupa moravského, řka, že Ołomúc słušie pod biskupa českého, 20 25 30 25 30 35 40 45 Ez zcimpt nit, daz ein *) konige mit wiczin sol sinen brudir virsmehin. Wer wellin daz bistum nit Tutschin lihin. Dein brudir wer treibin dy Tutschin mit arbeit, wir wiszin nicht, wer dy gelobedet had. O konig, du hast al din ere von dinem Behem mere, dan von cheinem Tutschin. davon has tu mer vntrw vndirsuchin. Daz laz wir nit czu gen, daz ein Tutschir vnsir bischof sull sin." Der konig sprach : „Ist ez ewer wort vnd fuget es vch wol? Hort!“ Si antwurtin: „O konig, der vreigunge gib, wem du wild, nach diner libe! Wir habins mit im mit vnsirme gude vnd lebin." Du sach der koning, daz es geyn der gemeine est swere zcu strebin, als do wol schein. Er sprach : „Ich wolde euwir truwe virsuchin, vnd danke vch, daz erb) sin wolt geruchin vnd ewirme herczogen getrewe sit gar. Vnd ich gan minem wol brudir des bistumiz an var, ich wil im darczu geholfin sin ; doch wellint en dy korhern nit nemen darin. Dy tumheren den bischof gern hattin. Dy Tutschin hiezcin en Gerhartin. Der vbirwant Iohannem czu Mehern den bischof genem, vnd sprach, daz Olmuncz dort czu dem pistum von Prage gehort. 20 23 „Jesť-li to vaše řeč?“ L. 16 ani-t chcemy J. aniž-t cheem Ff. Král vece Z. ani-t cheme Z. nechcem L. 24 Křiknú: „To jest,“ všickni, „naše Po 16 Radějše bychom osličí ocas za Řkú to všickni Z. řeč.“ L. biskupa (biskup J2.) jměli, Vecechu všickni J. než Lance za biskupa (za bi- 25 Řkú: „Daj své, komu chtě, lhóty V. skup F., biskupem J2.) přijeli L. Řkú Ff. Řečechu J. lhuoty Camb. P. F. J2. svú ... lhótu L. 17 Bratr tvój ledva Němce vypudił L. 26 Držímy-ť s ním i s sbožím i ži- 18 neviem V. němečskú silu Camb. Ff. voty Ff. J. Držíme s ním i sbožím i životy L. kto v tě německú hlavu zlú vlúdił L. Držímy s svými sbožie i životy V. žílu V. Z. J. teutsche adern Hfm. 25—26 v Z. vypuštěny. 19—20 Od svých Čechóv a zemanóv 27—29 Král, uzřev, že jest úsilno proti obci jíti, máš česť, i je sě po Vlašiech mluviti, od Němcóv a jiných cizozemcóv řka: „Děkuji, že ste věrni jazyku jedno lest svému.“ L. P. C. Všehrd III. 17 (str. 134). 29 jazyku svému J. 19 máš vši česť J. L. vši svú česť Z. 33 ho rádi biskupem učinichu J. 20 od jiných nemáš L. jedné Ff. 34 Beghart V. Kerhart L. Gerhart 21 nechcemy toho učiniti Z. J°. Eberhart C. 22 by psie hlavě bylo L. Z. J2. 27—34 Král, vida, že jinak nemóž býti a žě sě jest těžko obci protiviti, i poče k zemanóm mluviti, řka: „Chtěl sem vašie viery po- kusiti. Děkuji vám zemanu každému, že ste věrni knězi svému. Já biskupstva přeji bratru svému raději, nežli rodu německému. Chci jemu rád pomocen býti, ač ho chtie kanovníci voliti." Kanovníci spolu radu vzechu, biskupem ho rádi přijechu. Tomu Němci jméno převzděchu, Gebhartem ho všichni jmenova- chu. Z. 35 biskupa holomúckého L. olomu- ckého Ff. Z. V. J. von Olmuntz Hfm. 36 Holomúc Z. Olomúc L. i Ost. pod biskupa pražského V. Z. J. von Pehem Hfm. *) MS. nu, B. ein. — ) MS er, B. ir.

Strana 101
40 37— 41— XLIX. JAROMIR BISKUP. řka: „Činíš sě biskupem, a nemoha dolíčiti !“ On vece: „Ež jsem biskupem, chciu toho listy dosvědčiti.“ Kněz Jan je sé na-ň přěd papeZem Zalovati, ale biskup pražský nerodi na rocě státi. Pro to papež počě sě na-ň hnévati, ale Mechilda, lombardská králová, je sě j'mu pomáhati; neb jej za rodicé jméjiese, a pro to jej velmi ctieše. Ta králová biskupu Jaromiru u papežé doby míru, O tej královné jesť mnú opuščeno, coż jest o niej v kroniku vloženo; neb k našiej zemi nepřistušie, a také že ta fóć ke mné neslusie, by mne kázanyj nekázanü reciń nevinił, Fka: ,EZ's to pisal, nekázané's učinil. 50 55 60 101 Er sprach: „Ein bischof machis du dich; mach tu es bewern, so sprich!“ „Ich bin bischof gewesin biz her; daz bewisen ich mid brifin,“ sprach er. Bischof Iohannes clagete vbir in dem bobist. Do wolt der von Prage nicht suchin des tags. Do begunde im der bobist zcurnen, abir Mechthild dy Lamborderin, des koniges tochter, im czu helfin begunt, wan si in het vor einen geborn vreunt, darvmb erte si in, dy gut. Mechthild Iaromirs dez bischofs blut gein dem bobist im hulde gewan. Von der des konigiz tochtir ich han vndirwegin gern laszin, waz von ir*) in dy kronikin ist gelegin mit maszin, wan si ezu vnsirme lande nit gehort vnd ouch dy rede czu mer nit ist gesport, daz mich wolgeczogin vnd gedoldig ein vngeczogin rede nit schuldig sprechint: ,Wan du daz hast geschrebin, davon has tu der schuld geuigin.* 39 Yka: „Cinis se, a nemoha toho dolíčiti.“ „Že sem biskupem, to chci listy dosvědčiti.“ Kněz Jan je se na-ň papežovi Zalovati. L. 38 „Jsem biskupem Ost. 43 Papež je sč na-ň hněvati, ale Mechéidla, královna lmm- perdská, atd. nebo kněz Jaromir její rodic biese. L. C. 42 Mechétidla L. C. Mechéüilda F. Melchilda P. gye sye gym Camb. Kunigin von Lombarden, Mech- tild Hfm. 45—46 'Ta kralowa doby byskupu Yaromyru wprazye myru Camb. 45 králevna P. 16 doby u Prazé míru L. Ff. doby u papeZe míru J. 47 O té králové Ff. yest vmu opoisczeno Camb. ^) M3. von in dy kroniken. 48 v kronikách V. P. Z. o niej V. o nie Ff. o ní Ost. 49 k na&ie zemi neptislusie Ff. J. nesluáie Camb. L. 50 ke mně nepfistuSie Z. již neshidie Ff. 52 tka: „Že si to pisal, nekázané si učinil“ L. řka: „Že's to psal, nekázané's init“ J. řka: „Že si to pisal, nekázané si učinil“ L. fka: ,Ze's to pisal* Ff. Tka: ,Zle's to pisal, nekázané's te (sic) učinil“ V. Narážka na podrobnosti, jež o Machtildě vypravuje Cosmas (Font. r. boh. II. str. 108 sld.). 87—52 řka: „Chceš se biskupem učiniti, a nemoha toho nikakež dolíčiti.“ On jemu počč otmlúvati mnoho. Kněz jede piód otce svatého i poče Zalovati na biskupa praZ- ského. Pražský biskup nepoćś na to dbáti, ani rodi na tom rocě státi. Proto papež je sé hnévati a pfieliáné naií nastati. Ale Mechilda králová je se jemu pomáhati ; nebo jej za rodice jmójiese a pro to ho velmi ctieśc. Ta z Lampart králová bie&e, ta biskupu Jaromiru doby u papeże miru. On přijede na Prahu se ctnü pří- činu amo mu papež spustil vüichnu vinu. O tej královně jesť mn opuštěno, Ze jest o ní v kroniku nevloZeno; neb k naší zemi nepfislušie, a že ta řčč na mě nestlušie, aby mne tiem i žádný nevinil, fka: „Nemúdič jesť činil, že mnoho nekázaného smět psáti, moht toho raději nechati.“ Z. 

Strana 102
102 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. L. O míšeňskej a o saskej vojně (Camb.). O míšeň- skcj vojně (V). O míšeňské a o saské vojně (FY). < 10 15 Potom král pro knězě moravského pobi Liutolta, vévodu raküského. Pak jide na knézé srbského, točeúš na markrabiu míšeňského. Hvozdec hrad král blíz Míšně postavi a voje před Mišněm zstavi. Na Míšni Beneda, udatný Čech, bieše, ten krälovu nemifos£ jm&jieSe. Král za věrú káza Benedě k sobě sníti, i poćć sam s nim młwiti. Vzpomanu król, że Beneda za verń chtiese krále zabiti, i zamysli nevčry nevčrú pomstiti. I otáza j'ho král, co by mohť svým mečem zdieti? Beneda vecé : , Cheiu jím dva Zrnovy ptetieti.* Diviu sé, ač ta řéč mohla pravdú býti. A snad sě chtěť pochtubiti. Neb také mohla by ta síťa k mečiu přistúpiti, a Z’by Tec pravdi mohła býti, u 10 20 L. Wi der konig Benedam in vrid tet, alhi daz geschribin stet. Der konig vmb den herczog (von Merhern) eruant vnde Leupoldin von Osterrich obirwant. Darnach gink er obir den von Winden vnde vf den von Miszin mit gesinde. Hunoldets dy bork het der koning gebouwit biz vf ein wenig, vnd vor Miszin lag daz her. Vnd vf Miszin waz ein Behem kuoner, der waz Beneda genant, der hatte des koniges vngenad. Der konig gebot Benedam mit nomen in vride alein czu im czu komen. Der koning red mit im vnd gedacht, daz er si in vride czu tode wolde haben bracht. Er trachte sin vntrw mit vntrw rechin vnd vrogte, waz er mit einem swerte mochte gestechin *). Beneda sprach: ,Du macht schowen: ich wil zewen molnsten von ein andir hauwin.* Der koning wundirte, ob es mochte sin war. Vil leicht Beneda si[ch] do rumpt da”) vil gar, wan dy sterk mochte einem furstin czu schadin, vnd si mochte einem furstin geczemen, vnd ez mochte war wesin, 1 Potom Vratislav král J. 2 Lipolta V. L. Z. J. Litolda Ff. 3 na knyezye sybrského Camb. Srov. hl. II, 1. srbského Ost. 4 to jest Ff. miešenského I. na mrkrabyu Camb. 5 bliz Micšně Z. 6 a wuge před miešní zastawi L. a vojska přěd městem zstavi Z. 7 Namyány L. Beneda udatny V.Z. 8 ten královy milosti nejmiexe V. 9 za mírem P. za glétem F. 10 Vzpomenuv král Ff. 10—12 i je sě s ním sám tajně mluviti. Vzpomenuv král, Ze Beneda chtét za věrů jej zabiti, i chtieše nevěry nevěrů pomstiti. L. 13 I potáza V. 14 Chtět bych J. žernovy Camb. Ff. rznowy (sic) Z. *) MS. gehowwin, B. gestechin. — *) MS. do rumpt da, B. domit ruempte. 11—24 Zpomenuv král, Ze Beneda chtél za pravü vérü chtěl krále za- Král, jako chtě ohledati mcč to učiniti, jeho, ohleduje meč, prokla jím jeho. biti, Z. i chtieše též Benedě učiniti, nevérné nevéry mstiti. I pocé král Benedy tázati, co by mohl svým mečem uká- zati? Beneda vece: „Mohu to zdieti, dva žiernovy jím přetieti.“ Moht by se každý tomu diviti, kako by ta řčč mohla pravdů býti. Snad sé chtél tiem pochlubiti, a krále chtél tiem uhroziti. Mohla by také ta síla k meči býti, ač by to i moht učiniti, jakož se čte o Rolantovi, když se stala od pohan škoda královi (sic). 15—24 17 Divie se, ač je ta řeč mohla pravdıt byti. A snad sé chtět ticm před krá- lem pochtubiti, nebo snad to chtél on mluviti, aby krále mobt uhroziti. Neb by také mohta ta síta k moci pfistüpiti, ač i mohla ta řeč pravdů býti, jakž sč též čte o Rulantovi, kdyZ sé v lidech sta škoda od Polen královi (sic). Král, jako chtč meč ohledati, vze mcč u něho, ohleduje meč, prokla třevo jeho. L. k meči V. J. Ff. knyezyu Camb. 18 až by to mohlo na pravdu zníti J. 

Strana 103
L. BENEDA NA MIŠNI. BRETISLAV A ZDERAD. 103 jakž sě čte o Rulantovi, 20 když sě stala škoda od pohan Karlovi. Neb snad krále tu řěčiú chtěl uhroziti a pro to snad i chtěl to mluviti. Král, jako chtě ohledati, i vzě meč ot něho, ohleduje meč, i prokla třiesla jeho. 25 30 als man noch vindet gelesin, daz man Rollant het gesehin, do dem koning der schade waz geschen von dem heidin, als man gich. Odir er wolt en irschrechin domit, darvmb er ez villeicht red. Do nam der konig daz swert vnd tet, als er ez schowin solt. Er greif nach dem swert, als er wolt. Er nam ez von im, vnd schud ez darnach*), denselbin er domit durchstach. Wi herczog Wratizlab in Saszn glank, vnd wi kurcz warn sin gedank. 25 30 35 40 O knězi Břětisťavovi a o Zderadovi (Z). Ot Míšně posla král syna svého Bračisłava na knězě saského, a s ním múdrého pana Sderada. Prostřěd Sas přijide kněziu dětinná vnada, i je sě se panici v řěcě chladiti. Sderad je sě kněziu mluviti, řka: „Snad si nebýval u příhodách. Kúpě sě v nepřietelských vodách, mníš sě kúpě u Vltavě? By chtěl znamenati pravě, v oděniu by na ořiu sědal, na všě strany právě hlédal, nepřátel sě ostřiehaje, skoro-li vyniknú z háje." Kněz sě na Sderada je hněvati, neudatné ckety jemu dávati, řka: „Nežuj mne! však mám svá léta. “ Byl 's všě své dny neudatná cketa! I káza j'mu s lepšími přěd jeden hrad hnáti, a kněz je sě se panici kúpati. 35 40 45 50 55 Darnach sante der konig sin son czu Miszin, herczog Wratislaum, in Saszin lant mit Sderadum, einem wisin man gnant. Mitin in Sachsin in den herczog ein kintlich torheit vlouch. Er begunde sich zcu kulin in dem waszir mit den kindern also bloszir. Sderad czu dem herczogen sprach: „Er b) sit nit in notin gewesin wuir tage. Er wanszit vch in vuer viende waszir da, vnd wenit, er swimbit in der Molda. Ob er ez bedenkin wolt? Vf einem hengist in wafin er siczin solt, vnd secht vmb veh witen vnd huet vch vor den vientin, ob si schir vz den buschin gen!“ Do begunde der herczog vf Sderadum czornen, er sprach: „Du bist ein blodiz tyr virwar. Vriz mich nit, sint ich habe mine iar! Alle din tage bis tu blode gewesin." Vnde gebot im czu iagin vor einem vesin: der herczog badete mit den iungherrin. přijide knězi dětinná rada Ff. Z. kralovici dětinská rada P. C. 19 yaz Camb. 20 škuoda Camb. 23 vzem meč J. 24 třiesla Camb. Ff. střeva F. třeva J. 25—26 Ot Míšně král posla Břečislava, syna svého, 31 Krzka L. na kněze Tamina saského. L. 32 Kúpeš sě V. L. wneprzyetelských 26 Břěčislava V. Břětislava Z. wodye Camb. 27 Sderada V. Zderada Camb. Ff. v nepřátelsky (sic) vodách Ff. L. J. Zděrad i Zderad Z. 33 mníš, by sě kúpał L. 28 przygida Camb. přijede kralovici múdrá rada L. 34 By ty chtěl V. L. J. 29 s panici Ff. i je sě v řece chladiti L. i je se panici chladiti Z. 30 Zderad je se kralovici [mluviti] L. 35 wuodyeny Camb. na voři L. 36 a na všě by strany hleděl L. V. 38 skuoro-li vyniknú, ždaje L. (pozd. přip.) skoro-li vyniknú, čakaje Z. 39 gye hnyewagyty Camb. 40 skety J. a nemúdré ckety Z. 41 nezzyg Camb. nežug mne Ff. neuč mne L. Z. J. neživi V. Cc. žuju = žvýkám (vriz mich nit). 42 Tys byl vždy neudatná cketa L. neudatný cketa V. 44 a kněz sě počě opěť kúpati V. 1) MS. unt schud, B. vnd schete. — ) MS. er, B. ir.

Strana 104
104 45 Jeda preč Sderad, vecé: „Strach mě otjeti; ostaly sá tuto samy déti." A kdyžto juž pryč jedieše, veždy-ť on za sč hledieše. Sderad málo pryč otjede, 50 jednoż ti prach nad knózem vznide. Sderad honcéw kaza, co by tu było, ohledati, a v naděju -vojsku káza za sě hnáti. Nali-t Sasici na knéz udetili, a juž pánóv mnoho dobrých zbili. то 55 Kněz čist niti s małem stojiese a hrdinsky sé bránieše. Juž na-ň Sasici ssčdáchu, a kopí jim podáváchu. 15 Sderad sé mezi Sasicé vrazé, 6 ot knézé je otrazé. Tu Sasicóv mnoho zbichu, škody veliké i hanby zbychu. 80 Po tom znamenaj każdy młady! Jiż netbate starójsich rady, 65 vězte to, že obyčěji učie starého, příhody činie múdrého. Kohož příhoda a obyčéj nenaučí, dotad każdy jako śćmel bez smysła hluéí. GO 85 45—48 Jede pryé Zderad, poe za sé hleděti, ri Ff. V. J. Fka: „Boji s6, Że Sasa Jedno 53—54 neb Sasici na knéze udctili, éti.^ I. 47—52 A když Zderad přeč jedieše, jeda preč, vždy za se hledieše. Zderad s lepšími málo preč od- jede, . aU čista nahý. jedno-t prach nad knězem vznide. 53 nali-f Sasici na kněze byli ude- a panicóv dobrých mnoho zbili. V. L. J. Z. 55 čisto v niti J. čist nit C. čist niti (lokál bezpfedl.) — do RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Sderad sprach: „Ich fuerchte von den*) kerin wan alein dy kinder do bleibin.“ Sderad sach dike vmb vor den dibin. Du er ein wenig noher kom, alczu hant er virnam, daz sich ein stoub vil groz vf den herczogin ergoz. Sderad hiez loufin dy vorrinner, daz si schouwetin, waz do wer. Er gebot ouch nach won hin daz her") iagin vf in. Do worn Sachsin vf den herczogin komen, daz hat er nu wol virnomen, vnde hatten vil iunghern irslagin. Den herezogen sach man wenig clagin, er werte sich gar kunlich.") Dy Saszin warn mechteclich vf en iezund abgestandin"), màn reichte in dy sper zcu handin. Sderad quom undir*) dy Saszin mittin, er virtreib si mit vnsittin. Do irslugin si Saszin vil vnd enkiengin schantin ane zcil. Daby mogen alle trachtin, dy der eltirn rad nit achtin. Wisz, daz dy aldeu lern dy virsuchung, vnde dy geschicht macht en wiz vnd vrome. Als lange einen dy virsuchunge gern vnd dy ges[ch]icht nit lern, als lange ein iclichir sit vnd achtit des ratis nit. a příhody činic můúdrého. Doniž koho příhoda a obyčej nenaučí, dotud každý řččí jako štmel hlučí. Z. 63—70 vypuštěny v P. a F. 64 jenž netbají starších rady J. ježto-£ netbá starých rady L. 65 obyčej učí starého L. Ff. Zderad káza honcóm tam hnáti, a co by to bylo, káza jim ohle- dati, a v naději vojsko za se vráti, řka: „Jeďme za se, nerodme me&kati.^ Z. 19 Zderad (Sderad J.) miło s lep- šími odjede V. L. J. 50 Uzřě, nali-t prach J. 51 Sderad If. u mále stojieše Z. 58 a kopie L. J. koně P. jemu JJ. 59—60 vrazi — odrazi V. L. J. Z. vraze — otraze Ff. 62 A pro jednoho midreho mładi sinrti zbychu L. P. F. a kněze smrti zbavichu J*. 63—68 Po tom znamenajte váichni mładi, ježto neposlúcháte starších rady. Véute, Ze-t obyče činí starého 67—68 Neb obyčej činí dobré řemeslo, časté zkušenie midrost jesf na- lezło (srov. LXIX, 15—16). Dokud koho obyčej a příhoda nevyučí, dotud mladý jako štimel hlučí. L. 67 A donadž koho V. 66 dotud každý řečí jako štměl bez smysla bručí J. štmel F. ^) Ms. den, B. dir. — *) MS. er. — ©) MS Kintlich, B. kunlich. — *) MS. abgestegin, B. abgestandin. — *) MS. unsir. 

Strana 105
70 LI. VÝPRAVA DO UHER. Pro ten skutek Cechy sé rozrevnichu 90 a své škody i hanby pomstichu. Teprv sé i jechu zemé hubiti, Sasicé i s détmi biti. T Tehdy král Sasicé i Srby pobi a jich země mnoho doby. 100 LI. Kak jest král český připudiť uherského krále (Camb. If. V). Tuto krdl český uherského krále v 10 a’Z je Cechové potepiechu. Do Hřčk krále uherského král český zapudi i k tomu jej pripudi, 15 že musi křest ptijieti à za znamenie kfíZ na SCit vzieti. 15. V tu dobu v Uhtiech krsta mnoho biese, ale král pravé viery nejméjiese. 20 69 Czechowe sye wzplodychu Camb. 72 zbiti Camb. Ef. biti Ost. zahnat do Řčěkóv (Z). Když ciesař jede na krále uherského, i poje s sobú krále českého. Ciesař uherských obyčějóv nevédiese, pro to s nimi u práci bieše. Se ct by był z Uher nevyjel, by był s sobń krále českého nejměž. Třikrát udeři na stany král uherský, a tolikrát jej pobi král český; diieve, neż Němci dospějiechu, = 105 Dy Bemin wordin vmb dy tad tobin; sehand vnd schadin, den si nomen, begundin si rechin vnd irn schadin rechin, vud daz lant allir erst virwustin vnd virbrechin ; dy Sachsin ouch virderbin vnd er kinder mustin sterbin. Darnach zcu derselbin zcijt der koning") mit groszim strit dy Winden kunlich obirwant, vnd darnach Saszinlant ; ire leut vil erkrigte, daran in wol gnugete. LI. Di gab hiz der keisir di Behem zceln, daz si ir furstin mugin selbir irweln. Du der keisir vf den koning von Vngirn gink' den koning von Behem er mit im vink. Der keisir wuste der vngirsin sittin nit, er waz mit in gar vbir virpflicht. Mit ern wer er vz Vngirn nit komen, het er den konig nit midgenomen. Der koning von Vngirn drystund virruckt vnd vf der Deutschin zcel[t] virdruckt. Als dycke bestreit en der koning von Behem, e dy Tutschin vfkomen, daz dy Bemin dy Vngirn obirwundin. Der von Behem virtreib dy Vngirn zcu den hundin. Er en ouch darczu") betwank, daz er vndir sinen dank dy touf must zcu nemen gahin vnd czu czeichin daz creucze vf den schild entphan. Di Vngirn in derselbin czijt wurdin in irn landen getouft wit; der konig abir taugin het nit rechtin gloubin. Cechové sé roznietichu J. 13 Sasy i Srby Z. Čechové se rozhněvachu Z. Čechy se rozhnévachu Ff. 74 a gych zemy Camb ag . i Sasice i Srby Ff. J. 9 dřéve než Němci dospěchu Z. dřicve než Uhři k odění dospěchu Z. Němci k braniem přispěchu F. dospóchu Ff. J. dy Teutschen Hfm. Cechy sč rozřevnichu V. a jich země Ost. 10 aZ = a už (Nakr. 8. 389). Cechy se roznietichu (opravou pobjechu V. pobichu J. L. místo prvotního ,rozievni- 1 Tehdy ciesař L. 11 Do Hřek J. Do Řek Ost. chu“) Z. 2 i proje Camb. poje Ost. i krále L. 12 ho Pf. jeho V. J. jej on Z. i , 4 v hoři velmi bieše Z. 13 svaty kiést Z. J. 70 : Me dy Camb. 5 Setezty Camb. 15 kirsta Camb. krzta J. kïestan dosti 7 na ciesaïe J?. Ff. L. kÿestanôv P. F. kféstanstva Z. 71 Teprvo L. P. Topruv V. Teprv Ost. — S a tolikóż L. 16 ale jich krAl Ff. J. L. Z. *) MS. keisir. — ") MS. en ouch darczu en betwank. 14 

Strana 106
106 RÝMOVANÁ KRONIKA Tehdy ciesař da zemi českej svobodenstvie a u volen dobrovolenstvie. Když by přirozeného knězě nejměli, ČESKÁ. Der keisir, darnach im waz gelungin, dem konigrich czu Behem [gab dy] vreyunge vnde dy willekur an der kur, wan si nit hettin, ob ez gepur, ein naturlichin furstin, den si irweltin, daz si den genemen torsten. Czu der zcit wolt der bischof a když Střehomě dojede P. *) MS. er begerin. 6 gein Rom sin gegangin czu hof, er must abir von vientschaf[t] krumme vnd durch Vngirn ritin vmbe. Vf dem wege er virschied czu Gran, vnd Kosma vf daz bistum quam. LII. Wovon Sderas den nom hat, daz alhi beschribin stat. Der koning wart vf hohuart trachtin, der wart sin brudir nit achtin. Darvm er vf sinen brudir mist, wolt en habin virwist vs dem herczogtum czu Meheru. Do er fur Brunn kvm mit den herrin, Sderad hiez sich daz her legerin"). Er wolte von herezin gern dez konigiz sun ezu schanden bringen. Er sprach: „Ich muz darnach ringen vud dem herczogen als zcu Saszin ein zcelt by dem waszir slan vf daz velt, daz er sich gewanszin moge vnde deste baz zcu strite tuge.“ 20 kohoz by zvolili, toho by za knézé jméli. 25 Tehdy biskup do Říma jeti chtiese, ale pro nepriezh upriemo jeti nesméjiese, po uherskej zemi jediese. A když u Střéhomě bieše, m 25 tu s tohoto svéta snide, a Kozma na biskupstvo vznide. LII. (Nadpisu není.) Pak král poéé pychati, své brattie netbati. I jide na Kunráta, bratra svého, er chtě jej vyhnati z kněžstvie moravského. 5 O smrti Zderadově (Z). 5 A když přěd Brnno jedieše, Sderad vojsko stanovieše. w Chtě kralovicé saským kúpáním uhaniti, vecé: „Kněziu musili by u řéky stan rozbití, by sě moht lépe kúpati.“ 10 Ztoho slova je sé kralovic velmi hnévati; 15 17 da Cechóm L. Z. 23 jdiexe J. Ff. 19 knieżete Camb. Ff. kużzć V. L. 24 v Ostiéliomi Z. u Strehomi Ff. on en: z 26 na biskupský stolec J. 20 kohož zvolé, aby toho za kněze 1—2 Pak král je s& pyehati E Z. . a svych bratfie poce netbati J. In marg. O volení knicžete če- 4. 4 pak kralovie je se pýchati ského krále K. a na svého strýce nic netbati. Po 20 Kdyż biskup Jaromir nerodi bra- I jede na Konráda, strýce svého, tru. hovéti, chté ho vyhnati z knieZecstvic pro to král poce jemu u biskup- , , moravského. Zz. ství překážeti L. J*. (Hfn.) 2a svých bratří netbati 7. . 21—26 Proto biskup do Říma jeti chtieß a pode na svć bratry nedbati Ff. — oe up do krále nes M 3 Kunráda L. Alo a uher Dt va iude % 4 vypuditi Z. z knóżstva L. V. J. A když Střih u 5 dole 5 A kdyZ pres Brno jedicie Ff. y% strome dojide, tichnicse F. für Priüne Hfm. s toho svéta ihned snide, > : . 2. . Brnno Camb., coż za psaní pra- a Kozma na jeho stolici vznide. A 14 dati ve : L vé pokládati slu&í, hledic ne- © ^ jen k pfídavnému ,brnensky, 929—926 Da er aber auff halben weg kam, AX ru Dp as G brněnský“, ale i k starodá- starb er, und an sein stat kam u e « vnímu tvaru ,Brnen^ u Kosmy Coszma. Hfm. ; a o qve („ad urbem, cui nomen Brnen*. 23—24 Na Uhii jede Font. r. boh. II. str. 125). staviele /. 8 10—14 Darvm begunde dez kunigiz sun zeurnen, kralevice Ff kraloviee Camb. uhanëti L. Z. J. „Muší (musím J.) knězi u řeky stan rozbiti V. J. „Knčězi musi u feky Pf. „Kunězi, mušíš Z. „Musiś, króli Z. Du must dein gczelt in dasz was- ser setzen Hfm. Pro to slovo pole se kněz na Zderada hněvati, všed (*vjev) u miesto, je sč ža- Jovati strýci na Zderada. Vece kněz: „To-ť jest, synovčěce, Zderadova stará: (dávná P.) vnada (vada). A vše-f(vše) zlé Zderad v zemi činí, i (neb) mě i tě u krále viní. Když kralovic z mésta vyjide (vynide), proti jemu (nëmu) Zderad pojide*. Tu kralovic zabi Zderada. Pro to se sta mezi otcem a synem sváda. Pred Prahń Zderada pochovachu a pro-ň ten kostel Zderazem na- zvachu. £L. P. C. (*vjev... pojide* 7.) 

Strana 107
LII. SMRT ZDERADOVA. — LIII. KUNRÁD I. 107 15 i zabi kralovic pro to słovo Sderada. Pro-ň sě sta mezi otcem a synem sváda. Přěd Prahú Sderada schovachu, a ten kostel Sderazem nazvachu. Kralovic Bračislav do Polan jede, se třmi tisiúci potom z Polan přěd Prahu 20 Sderadum hiz er vzfurin vnd virderbin vmb daz wort. Dovon wart ein groz krig dort czuszin dem vatir vnd dem sun. Man begrub vor Prage Sderadum, davon vnd vmb daz nant man dy kirchin Sderas. přijede. Von Send Wenczlabs, der hi bisundir zceichin begi. 20 25 Na Prosiecě stojieše a zemiu hubieše. I počě boje na otciu prositi; král neby dospěšen proti jemu vyníti. Neb mnoho Čech nerodi přijíti, řkúc: „Neslušie mezi dřvi a podvoj prsta vložiti.“ U Prazě zjevně uzřěchu svatého Vácslava, a'n stoje město žehnává. Svatý Vojtěch Bračislavovi sě pokáza a otciu sě mu pokořiti káza. Proto syn otciu v pokoru jide, ale však, boje sě otcě, z země vynide. 2.) 30 35 Vratislab, des konigiz son, gink czu Poln vf sinen from, vnd mit dreu tusint Polan kom er vor Proge gegan. Er stunt in dem Pruzzich czu hant vnd virwuste gar ser daz lant. Den vatir begunde er mit sittin vm ein strit czu bittin. Der*) konig waz nit bereit gein im czu gen, wan vel Bemin woltin doby nicht sten. Si sprachin: „Ez fugit nit den fingir zcu legin czuschin tor vnd drischowel regin." Man sach Sente Wenczlab offenbar dy stat zeu Proge gesein zewar, vnd Sent Woyczeg bewisete sich Wratislao. Er gebot em, daz er sich gein dem vatir do. Darvm gink der sun dem vatir czu gnadin czu hant, doch forchte er den vatir vnd gink vz dem lande zeu hant. LIII. 40 Od prvého králova syna (Camb. V). Od prvnicho atd. (Ff). O knězi Konrádovi i bratru jeho (Z). LIII. Pak král Vratislav snide, bratr jeho Kunrát na kněžský stolec vznide. Du virschied koning Wratislab, sin brudir Conrad quam vf den sal, 11—12 I jede v město, i je sě strýci 16 se třmi tisíci Ff. L. Z. J. tisíc Camb. 21 nechtě přijeti Z. Polan J2. Polany Z. potom před Pra- 22 řkúc: „Nenie dobro včiniti žalovati na Zderada. Kněz vece: „Synovče, to jesť prsta mezi dveři a podvoj; hu přijede L. přijide J. Z. proto nechcem jíti v ten boj. Z. Zderadova stará vnada. 17 Na Prosice V. J. Na Prosiece Camb. Vše-f zlé Zderad v zemi činí, včiniti C. Ff. Z. Na Proséce L. 24 a'n stoje město požehnává Z. Ff. i mě i tebe proti otci viní.“ 18 a zemi přěvelmi hubieše Z. Když kralovic z města vynide, an stoje u povětří město žehnává L. a zemy hubye ypoczye Camb. a'n stoji v-uoblace, a město pože- proti němu Zderad vynide. 19 i prose (tak, m. poče) proti otci boje hnává J. Tu kralovic zabi Zderada, prositi Z. proň-ž se atd. i poče otce na vojnu prositi L. C. (Dudík MGQ. 416). Stará vnada = alte gewonheit. 20 nebyl Camb. Ff. dospěl Ff. král neby hotov proti jemu vyjeti 12 pro-ňž se sta Ff. Hfm. 14 ten kostel Sderaz nazvachu V. L. dasz closter ward ...genant Zde- král neby dospěl proti němu vyníti rasz Hfm. 27 Srov. hl. XXIV. 38. 28 vyjide J. 1 s světa snide Ff. Ž. J. Toho léta král Vr. s světa snide L. Bratislaw Hfm. 2 na kniežecí stolici L. na jeho stolec V. J. na stolec Z. J. *) MS. Daz konig, B. Der konig. 14*

Strana 108
108 10 15 20 8 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. neb zeměnie Bračistavovi země nechtiechu dáti, o že sméľ živ proti otciu vstáti, řkúc: „Dámy-li jemu toho užiti, též nem budú našč dčti činiti.“ Ciesař jim práva toho pochváli, 10 a pro to sú byli Kunráta z Moravy pozvali. Kněz Kunrát v prvém létě snide, knóz Braćisłav k ciesafovi jide. Tu sé pféd nim o zemiu súdi, i vyvede na to dobré liudi, że, ać jest złć vóle móło proti otciu pojmół, - však jesť proti otežu v boj nevnéť, a pro vôliu jesée i jeden nenie otsúzen. Pro to słovo by ciesafem k zemi prisúzen. Pak kněz Bračistav Polany pobi 20 a mnoho polské zemé doby. Pak sè je s strýčénú bratřiú vaditi, chté je 7 Moravy vypuditi: neb Vrsovici je vadiechu a, by bratfie u miru byli, tomu nechtiechu. Bracisłav na bratfi« do Moravy jede, bratr jeho Svatopluk proti jemu vynéde. Když na роМи bratry proti sobě stojicsta. oba knézé náhodú na horu přijedestu, «+ o zemycnye Camb. zemenć Z. Ff. J. nerodichu kralovici Z. J?. chu synu jeho Bfččistavovi V. Vratislavovu synu J. neb zemené mezi sebit minviechu, nerodi- kralovici země dáti nechtiechu, nevyjet Ff. že smět proti otci vstáti a na něm smět boje žádati. Z. Bradistavovi, synu jeho Ff. Ze smél byl J. Ze byl smél L. v Camb. vypuštěny. ten nám bude naše dětí témuž učiti I. moravského kněze L. C. proto sú Konráta z Moravy vzali Z. u prvniem létě Z. u pryćm J. sjide Z. 2) MS. erczelt, B. erteilt. 10 kralovic Bfetislav pied ciesare M k ciesafi V. J. Bratislaw Hfm. 13 zlé vóle...nemálo pojmél L. 14 nevnél V. nevjel J. nejet Z. proti nému u boj nevyjel L. 17—18 Kněz Břečistav životem dobrý byl, Bavory byl udatně pobil. Potom pak Polany pobi a vKé zemé aZ do Hlohova doby. L. P. F. C. (Hfn.) Hlohov — Glago Hfm. 18 a mnoho země doby Camb. 19 s strýcem i s bratry váleti J. pak je se s ciesařem i s bratří wan dy lantlute woltin siu son nit nemen, als si soltin, darvmb, daz er wolde strebin vnd sich gein dem vatir torste irhebin. Si sprachin : , Lazzin wer en des geniszin iczund, so werdin vns vnsir kinder dazselbe tun.“ Si namen nach rechte czu irem herrin Conradum von Mehern. Wi man herczog Wratizlab d«z rich widir gab. Herczog Conrad virschid in dem erstin iar, Vratislab gink zcu dem keisir dar. Er warb vm daz rich in deme gerichte vnd luot darobir zcu gezcuge erbir leut, daz er gein dem vatir stet for einen boszin willin gehabt hat, doch gink er in den strid nit. Dureh den willin nimant schuldig wirt. Vmb dyselbin wort erteilt im der keisir widir daz rich dort. Do bestreit Wratislab dy Polan, er gewan en vil vestin an. Darnach crigiu er begunde mir dem drittin brudir dy stunde. Er wolde en virworfin habin vs Mehern, darezu reieztin in dy Wursouicensir. Si woltin nit gern, daz dy brudir mit vride wern. Wratislab gink vf den brudir zeu Meliern. Swathopluk gink im intgein gern. Do dy furstin beide vf dem velde lagin, vf einem hohin berk von geschicht chomen si alein zeusammen. Pak s strýčenými bratry je sč vaditi L. F. Ff. Vršovci Ff. vadichu Z. u Hfm. opominuty. jide L. 21 — 98 23 23—24 21 na bratra J. na bratii Z. Sebrav vše své lidi, do Moravy jede, Svatopluk, bratr jeho, proti jemu pojede Г. С. 24 vynide J. wynyedyc Camb. 24—26 Bratr jeho Svatopluk proti sobě bicšta, a náhodů oba kněze sama na horu přijedešta Z. bratří J. sama na horu pfijexta J. 25 26 vaditi Z. 

Strana 109
LIII. BŘETISLAV II. 109 30 35 40 45 a jakž sě brzo uzřěsta. sieci sě bratry chtiesta. Tehdy Svatopłuk bratru povědě: „Báťo, jáz to dobřě vědě, že liudie naši okolo nás kuso sladie; chtiec nás užívati, ny v hromadu vadie. Poslúchaj mne, bratřě mój! Ty se mnú s pokojem stój. Když ny naši liudie smějú vaditi. dajvě sě jim spolu bíti, ati kniežat a bratří nevadie, a za střiebro, což sú ot nás vzěli, svá těla posadie. Bračislavovi by ta řěč mila, i vecě: „Báťo, ten jesť pravá vila, kterýž pro řěč ciuzieho nepřietel jesť svého bližnieho. Když nás zlý liud smie vaditi, dávě jim toho zlým užiti. Knězě sě tajně mírem rozjedesta, z jutra liudi v boj svedesta. Vršovici, již běchu knězě svadili, těch sú tehdy mnoho u Moravě zbili. Nebo ti, již je vadiechu, v čelo postaveni biechu. 35 40 45 50 5 60 65 Als schir se sich irkantin by nomen, do woltin si nit stritin. Swatopluk sprach czu den geczitin: „Brudir, ich weiz wol, daz von groszin neit vns zcu tuteln vnd reiczin vnsir leit. Si wellnt vnsir geniszin, des mag vns virdriszin. Si raiszin vns zcu einandir: stant mit mir in vride besundir! Hor mich, liber brudir min ! Davon wante si[ch] vnsir lute sin vnd turn vns zcusammen reizsin. Laz wil si nit grosze vrasin biszin vnd vndir einandir slahin, das si vns als iahin verwerrin nimer vndir einandir, daz si den lieb") vm daz silbir in iamer, daz si von vns genomen habin, widir wegin mit blut in dy grabin. Wratislaben dy rede lib waz, er sprach: „O brudir, du solt wiszin, daz der arm ist, der durch fromd red in zcorn sinen vienden zcu nest wirt geborn. Abir sent vns reiszin vnsir leut, laz wir si irr bosheit intgeldin hut!“ Dy furstin schidin in vrid von enandir her einer, hindir der andir. Si samptin dy lut des morgins zcu dem strit. Dy Wursouicensir ir furstin reiszin. Do selbist dy Mehern irslugin. wan si vlohin"), welich si gereiszit hettin, hettin ein vrolich antlicz stetes. vel lute beidir siet. 50 38 své lokti Z. svá těla nasadie P. 47—48 Tu u boj úsilně velmi vstúpichu, 27—28 a jakž se brzo uzřěšta, však Moravěné Čechóm postú- 40 Bratře, pravý jest to vila L. tak se oba zséci chtiešta. Z. pichu. Báťo, to (ten-f) jest pravý vila V. Ff. 28 sieci se spolu chtiesta Ff. Vršovici, ješto byli kněží svadili, Bratře, pravý-ť jest vila (wylla) Z. 30 Brachu Z. Bratře L. der ist nit klug Hfm. těch sú Moravěné mnoho zbili. 31 kuso sladie Camb. V. Cc. Ff. L. C. (Hfm.) L. P. koso sladic C. že lidé okolo 41 ktož pro řeč kterého cizého L. 48 těch sú tehdy Moravěné mnoho 43 ale když nás zlí lidé smie (smějí) nás sladie Z. kuso hladie J. F. vaditi V. J. Z. zbili V. J. 32 užiti J. L. Když nás Vršovici smějí vaditi L. 48—52 Neb, jenž je vadichu, „Užiti“ v stč. ještě za XVI. v čelo postaveni biechu. věku značí totéž co německé P. C. (Hfm.) 44 dámy Camb. V. dajmy L. J. dajme V tom boji lidu toho „zum besten haben“. spolu nás vadie Z. J. s obú stranú sjide mnoho. Z. Ff. 45 kniežata Ff. kniežetě... rozjesta V. A po boji se kněze smířišta 33 Poslúchaj ty mne L. a věrná bratry jako prvé biešta Z. rozjidešta J. s mirem V. Z. L. Ff. 36 dajmy Camb. V. L. J. dajme Z. 46 a zajtra J. Z. a zítra L. Ff. 49 gyz sye Camb. jižto sě vadiechu Ff. v hromadu sníti J2. sjíti L. 47 jenž běchu Z. v hromadu bíti V. Z. zbíti J. Ff. je vadiechu J. L. V. Vršovci, jenž byli kniežata svadili Ff. 50 na čelo L. v čele P. 37 v hromadu nevadie Z. at ty Camb. *) lip (leib). — b) MS. wlohin.

Strana 110
110 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. V tom boju mnoho liudí s obú stranú snide, po boju Bračislav sě s bratřiú snide. 70 Vnd nach demselbin strit Wratislab sich zcu frede geit mit dem brudir sin, si tetin groz tugint schin. LIV. LIV. Ot Bračislava prvého krále smrti Camb. (Ff). Ot Břěčisťava (V). Tuto Lorek kněze Břětislava za- střělil (Z). Von einem tutschin iegir. der nach der Behem ger wolt darvm mit durstin, daz ir virderbt irn furstin. 5 10 15 20 Tehdy Božěj a Mutyně Vršovici, svých kniežat praví vražedlníci, jesta sě o tom mysliti, kako bysta mohla kniežecí plod zatratiti. Kněz tehdy jednoho lovcě Němcě jmějieše, tomu jmě Lork bieše, ten ot knězě mnoho sbožie jmějieše, tomu kněz velmi věřieše. Tomu Božěj a Mutyně mnoho sliúbista, a'ž na tej cěstě i postavista, že sě je Němec mysliti, kak by mohl knězě zabiti. Kněz ot věrných to slyšieše, že j'ho Lork zabiti chtieše. Kněz na-ň toho nedověřě, však jiho otáza k jeho vieře. Lork tu řěč na Pukatu na Čecha ukáza. by knězě chtěl zabiti, pokáza. I je sě v tom kněz viecě Němciu věřiti. Kázav přěd sě lovcóm, i je sě mluviti, řka: „I dobřě-li jesť to, Pukata, že ty s svými přátely chceš zbíti všě kniežata? 10 15 20 25 Czu der czijt dy Wursouicensir zeu hant Wozey vnde Muthne worin genant, dy warn irr furstin virderbir. Si dachtin dovon gar ser, wy si der furstin geslecht virderbin mochte. Der herczoge hat einen, der waz genant Lorche, einen deutschin iegir, dem er trwuete zeu ser“). Dem lobit Bozey vnd Muthyney vel, biz si den Tutschin vf ein zcel an dem wege brachtin, daz er wolt darvf trachtin, wy er den furstin mochte virderbin vnd nit darym solde sterbin. Der herezog mit sinen getruwin hort, in wolde Lorch virderbin dort. Der herczog im gar wol getruwit, doch vf sin trw er en vragit. Lork legete vf Bohutham dy red, er sprach: „Ich bewiz ez vf der stad, daz er den herczogen wolt virderbt habin, vnd nit solt. Er begunde den Dutschin mer gloubin vnd rif dem yegir. Er begunde mit im ezu redin: „Bohuta, mugt er ") wol daran besten. daz du mid dinen froinden selbir aller furstin bist virderbir? 51—52 V tom boji mnoho Vršovic snide, a po boji se Břečislav s bratří snide. L. v Z chybí. 52 s bratří Camb. V. s bratry Ff. 1 Vršovci Ff. Mutyna J2. 2 praví vražedlnici V. J. Ff. L. Z. „praví“ v Camb. chybí. Po 2 jakž tu (tuto J2.) řeč vzvěděšta, v les (lese) se na radu sjedešta L. C. J°. 3 i ješta se raditi L. C. ješto (sic) o to mnoho mysliti Z. 4 byšta mohla L. kak by mohla 13—30 v Camb. jsou vypuštěny. Camb. Ff. J. V. atd. 14 že jej L. kniežecí rod L. C. 15 slyšě V. ot nevěrných L. 6 Lork Camb. L. Ff. J. Lokr (dů- 15—17 Kněz z té řeči Němce otáza, ale on tu řeč na Čecha Pukatu sledně) V. Lorek Z. ukáza L. C. 7 zbožie držieše L. 7—8 v Z. chybí. 15—19 Však ho k jeho vieřě otáza. 8 a proto jemu kněz L. Ja. Lorek na Pukatu na Čecha pokáza. 9 Tomu Němci mnoho slíbišta L. C. Poče kněz Němci v tom věřiti. Z. 17 na Čecha Pukatta Ff. 10 až na tej cestě Němce i posta- vista V. J. Ff. 18 tho (sic) pokáza Ff. to L. až jej na té cestě i postavišta L. 20 lovcovi V. lovci Z. lovcóm Ost. i je se jim L. 11 že se je o tom choditi L. P. C. ") B. dem er wol getrwucte etc. — ) MS. er, B. ir.

Strana 111
LIV, ZAVRAŽDĚNÍ BŘETISLAVA II. — LV. BOŘIVOJ II. Mnite, by sé to mohdo utajiti, go že vy lovci chc'te mé zabiti? "5 Móze mi to na mysl vzníti, Ze vy kázit v&écky zbiti.* 1 Каха у$ёт łovcóm ot sebe jíti, jedinému Lorkovi káza při sobě býti. Tehdy kněz na fiuji biese 30 a k večeři přisjesti chtieše: jelen trudný právě na stan přiteče, 40 kněz sě prvý k svému koniu uteče. V tu dobu Lork kněziu v srdcě střětu vstřěli, na tom miesté jemu dusżu s tółem rozdéli. 35 Vsickni sé u koni brojiechu, když Němec knězě zastřěli, všickni toho ne- uztiechu. 50 LV. Ot Boñivoje « od Svatopluka z Moravy (Camb. Ff. V). Bořivoje za kněze z Moravy vzčli (7). Zeméné posfachu po knězě Bořivoje morav- ského, po strýce bratra knězě českého. Toho sobě knězem zvolichu, 5 na kniežecí stolec jej vsadichu. Svatopluk, bratr jeho, tehdy mu nepřictel bieše, pro to bratru kněžstva českého nepřějieše. = 111 Glaubt er“) hy vf der erdin, daz er mugt virswigin werdiu, daz ir yegir mich woldet virderbin vnd ieh von vch solde sterbin? Mer mag daz komen in minem inuot, daz wuir lib vnd gut alezu hant virderbin muoz.* Also virlorin si sinen gruoz. Er hiez alle yegir vrlob habin vnd Lorkam nor alein begrabiu. Wi der Tutsch in einer stunt machte dem herczogin den tot. kunt. Der herczog an dem geiede”) waz vnd czu dem obint-ezsin nider saz. Ein mutir hirez lif vff daz zcelt, der herezog hin vil palde snelt czu sinem roz groz. Lork in en einen pfiel schouz. er teilt alczu hant dem herin di sel von dem libe vil gern. Do machtin si sich alle ezu den roszin snelle. Wan si hattin ez gesehin, daz der Tutschir dem hercogen nehen vnd in hatte geschoszin. da er nit hat genoszin. LV. Do iutboten dy lantlute geru Borziwoyo czu Meliern vmb den brudir zcu herin, des herczogen brudir sun czu Behem. Den irweltin sy czu furstin schon, si sacztin im vf des richis kron. Sin brudir Swathopluk sin fient was. darvm gunde er dem herczogen, das er wart nit herezog. 23 Mníš Z. 31 Opčt Camb. jelen truzený V. 36 a, by kněz byl zastřelen, toho 24 Ze jeden z vis P. chcete L. J. che'te. V. Ze vii lovci chcete Ff. 95 vjiti Ff. Z. vniti L. vmiti V. J. 97 s obi jíti J*. (4 28 před scbů Z. 29 na Fiji Ff. V. L. J. Z. Srov. hl. LXXIX. 13. na lové F. I mohlo to byti v Fiuju Leg. o Pilátu (Vyb. I. 176, v. 19.) Dieselbe zeit wasz der hirsch in der prunft Hfm. 30 k večeru V. k večeři Ost. siesti L. J. Z. P. L. utruzeny F. trudny Camb. Ff. Z. C. trżeny J. uad stan V. J. Z. L. 32 kněz prvý se k němu uteče L. kněz prvý... přiteče V. 33 Lorek Pf. 33—34 Lorek střelu v knězě vstřeli a duši jemu s tělem rozděli Z. 34 jeho du&i Ff. 35 u koni Camb. Ff. Z. L. u kons V. koïñôm F. u koních J. P., což by ukazovalo k prvotnímu čtení „o koních“ == okolo koní. brodiechu I. *) Ms. er, B. ir. — ») MS. geleide, №. geiede. nevidiechu Z. a, když knězě zastřělil, toho ne- vidiechu V. toho neuzfiechu Ff. viickni neuzfechu L. zastfeli, neuzfiechu J. 1—6 Pak knězem Bořivoj bieše, ten Svatopluka moravského bratra jmieše. Ten Svatoptuk bratru země české nepřejieše, neb sám ji obdrZeti (mieti P.) chtiese P. C. (Hfm.) 2 knicžete Ff. bratra českého Camb. 

Strana 112
112 10 20 30 10 11 12 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Pro to Svatopluk své vérné po Čechách rozesla, zwłasti Budivoje, chytróho posła. Ten sě moravským zběhem činieše, Geskym pánóm tak miluviese: „Jaz Svatoplukovi nechciw slüziti, vsak pravdu muśsże młuviti. Knězě nevědě věrnějšieho, Nemóže nice zachovati; pro to-€ mě mrzí, že, což jiná, to všě musí preč dáti. Ale svým zemanóm přezří všěho, proto nechciu býti člověk jeho !* Vršovici, když to ustyšěchu, v svej radě tako iécechu: „Svatopluk — to naše doba, neb bohatá vdova bude chudá roba. Tomu nám jest knéZstva pomáhati! Budem o ném nic netbati, budem s ním jako s dietétem jhráti & ot ného dédiny jako o pni hlívy bráti.* Moravéné jechu se Vr&ovicóv datiti a velikÿch slé«bôv jim činiti. Tak Moravéné je i namtuvichu, že Vršovici Bořivoje z zemë vypudichu, Svatopluka knězem učinichu, a to préd ciesarem osvědčichu. 13—66 13 14 Zemené do Moravy poslachu po Bořivoje a kněžstvo mu vzdachu. Ten bieše bratr strýčený kněze českého, proto do země přijechu jeho. 15 A když jeho knieżetem zvolichu 15—16 a na kniežecí stolec ho vsadichu, 15—18 10 20 to c 30 $2 a 40 v Camb. mezera. knieZete Ff. Z. nikde nečiji śtódrejsieho Ff. nice V. nic Ost. schovati Ff. u Hfm. opominuto. In Behem sant Swatopluk dy getruwin vf sinen from vnd ouch Worziwoium, der iach, daz er were czu Mehern ein vliher. Den bemischin herren ted er also mit: „Ich wil Swatopluk dinen nit; doch muz ich dy worheit redin, Ich weiz vndir den furstin vf erdin einen getruwern nicht; einen mildern man ouch nit ensit. Er mag nichtez nit behaldin vor iungen noch vor altin. Dovon virdreuszit mich sin, waz er had, daz nit er allin schin vnd er ez al sin lantlutin gibt; darvm wil ich sin diner sin nit.“ Du daz dy Worsouicensir irhortin, in irm rad si darczu kartin vnd sprachin: ,Swathopluk fugt vns wol! Wan ein rich witib vir vol wirt oft en arme dern. Wir suln in zcum horczogtum entpurn. Wer werdin sin nicht achten, als mid eime kinde mit im lachen. Wir wern von im dy erb locken als dy swammen vor den stockin.* Do begabtin dy Merhern gar vast dy Wrsouicensir, grosze glube si in tetin. Dy Mehern also mit in retin, daz si Worziwoum vztrebin vnd mit herezok Swatopluk gedigin. Si mussin ezu dem keisir varn, do si sin geczeuk wam. 26 a od něho budem dědiny bráti a jako o pni budem hluvy (sic) bróti Z. jako hlivy ote pné L. C. P. hlíivy ze pné J. hlíva = houba. Jiní Moravéné V. J. L. Svatopluk, vlastní bratr jeho, nepřějieše jemu nic dobrého. l poče rozličné tsti mysliti, nepřčje jemu v Ččěchách kniežetem býti. Svatopink po Cóchńch své stuhy 17 18 19 20 rozesta, a zvláště Rudivoje (sic) chytrého vysla. Z. zvláxté Ff. J. L. Budywoge Hfm. takto Ff. J. Ji-t Camb. L. Z. Ff. chci mluviti Z. 21 24 Což-f má, nemuož nic schovati, všč-£ chce preč od sebe dáti. Ale svým zemanóm přěji všeho ztého, 28 neb nechci býti člověk jeho Z. Ро 28 zemenóm L. Do 32 stuha jeho J?. F. zvěděchu Z. v své radě takto povédéchn Z. vecechu Ff. Svatopluk naše doba V. ten bude naše doba Z. to naše doba L. J. Ff. Nebuden 0 ném nic tbáti Z. Jini Moravené jechu se ctiti Vršovicóov i štědřě je dařiti. Z. a veliké jim sliby činiti Ff. ehtice je k své vóli namłwviti. Z. Ciesaf Coskym pánóm (zemanóm J*.) pfed se jíti káza, à pfed knieZaty jich otáza: (a jich [Čechóv P.| o tom pilně otáza J?.) čí by (čí ste./*.) mocí Bořivoje vy- pudili a na-ň druhého zvolili? (jehoZ ste byli volili J?.) 

Strana 113
LV. SVATOPLUK. — BÁJKA O ŽABÁCH A ČÁPOVI. Ach, łakomstvo hubenć! 45 Jsa vniutr złć, proć si s vrchu zruzené? 35 Že pokážeš málo sladkého, i dáš za to mnoho hořkého! 0 Że jmajńce knózć dobreho, pro mały vzatek vyvrhse jej, i vzóste Itćho! Tomu Vrsovici uvefite, " 40 kdyZ bradatic?w nad svń hłavń uzfite! O króli ćdpovi nad żabami (Ff). Právě sě jim jako žabám stało, že sě jim nepodobno zdálo, 0 že za král pně jmiechu, a préd nim vsé žáby kïéhtati smiechu. 45 | Věčšie sč žáby tehdy ctnějšími mniechu, 65 ty mezi sobi iść takto młuviechu: „Budi-li sć mensie koho báti, musie nas ctnójsich u prihodóch hledati.“ 70 Tak věčšie menším sě na škodu poradichu, 50 svým králem čápa učinichu. Čáp, jsa králem, o jich radě počě netbati, 15 113 Ach arme giczecheit, du bist leidir wit vnd breit! Bozer mensch in der halb virderbt. Warvmb bis tu vszin geverbit? Du sagist ein wenig suzz, darnach bittirs biz vf dy fuzz. Vmb clein dinge mit vlizze virwurfin si irn herczogin weiz, darnach si do nomen gar einen vreizsamen. Dem herczog wert ir, Wrsouicensir, gloubin schir, wan ir ein hackin, als ir gert, obir wuirme howpt") sehin wert. Ein glichniz von den crotin, ein konig von Gote si batin. En ist geschen als den krotin"), der man domit wol mag spotin, daz in nit fugsam ist gewesin, daz si czu konig ein balkin losin. vnd dy erotin vor dem furstin cropiczin geturstin. Dauchtin sich dy achberistin, si retin also widir*) en andir: „Der minniern wirt destir bangir vnd muszin vns in irin notin suchin, adir man wert si totin.* Also di merern ritin, daz si den minnern vnrecht tetin. Czu irem konig machtin si einen krenich. Do waz derselbe krenich *) ein wilder krotin konig. Páni (zemené tomu P. J?.) otpovédéchu, Ze o jeho (o tom J*.) volení nic nevé- děchu, řkúc: „Někteří byli jej (sú jeho byli J?.) bez obce volili (bez obci volili J*, mocí vstréili J?.), a pro to s obcí jsmy jej vypudili. Když ciesař jistě vzvědě, tepruv Svatopluka knězem zpovědě. (knězem českým připovědě J*.) L. (pozd. příp.) J*. P. C. (Hfm.) Auvech, kak se zle potázachu, dobrého Bořivoje vyhnachu! Litóho Svatopluka bylo u Moravě ne- chati a jeho vem daruov netbati. L. (pozd. pfípiskem). *) howpt B. — ") MS. kratin. — 33—38 Auvech, kterak sé to zle pora- diète (potézaëte C.), kdyZ dobrotivého Bořivoje vy- pudiète. Litého Svatoptuka byto v Mo- ravé nechati a jeho (bylo vem C.) daróv ne- brati P. C. (Hfm.) 33 Avech Pf. 34 ruzené L. Ff. ruzéné J. térvené Z. Ze pokáZe málo stadkého J. dobrotivého L. J. dobrého i tichého FY. vyvrŻeite jej i vzelte FY. vyvrháe jej, i vz&li ste J. vyvrháe ho, vzachu Z. vyvrhèe, vzeëte litého L. eo 3 3 so 3 oo *) MS. vidir. — ?) v. 74 manu B. 41—72 u Hfm. velmi zkráceně převedeno nepodobné Z. nepodobně L. za krále Z. a přese-ň všě žáby skákati smiechu. Ff. In marg. skfechtati Ff. P. kfekotati L. J. féhtati Z. skYehati C. kfehati Ce. 45—46 Většie žáby tehdy se ctnějšé mě- jiechu, a tuto řeč mezi sebi młuviechu Z. 47 men&Bie Záby J. toho báti Ff. 48 musie o näs ctnëjsi tbâti P. musejí (musie-t Ff.) nás ctnějších vsvych prihodśch hledati Z. Ff. Po 48 Ale pro to nás netbají, neb, jehož by se báli, nemají.“ L. (pozd. příp.) C. RES 15 

Strana 114
114 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 60 65 70 i je sě věčších prvé vybierati. Malá za velikú sě kryjieše, čáp, malé netbaje, věčšiu pohltieše. 55 Když věčšie juž řiedky biechu, menšie sě jim smějiechu, řkúc: „Vy na našiu škodu krále dobyste, a pro svú zlob síly zbyste.“ Tehdy jim veliká otpovědě: „Nesmějte sě! Jáz to dobřě vědě, že pozval jesť král na hody svého děda. Bude-ť i malým i velikým do čas běda: až sě sbéře králóv rod, budú-ť ny jiesti. Pro to slovo nesmě i jedna kału miesti. „Poslúchajte slova mého! Blázn svým hledá ciuzieho zlého. Bychom byly pně za král jměly, toho zlého bychom netrpěly. Ač co kdy chciu málo podřiemati, o črveném nosu bude mi sě kołotati. Jdětež ote mne preč, vily, bude-ť mnieti král, bychom o jeho nosu młuvily. 80 85 90 95 100 105 Der achte irs ratiz nichtis nit, di grostin zcouch er an daz licht; nach dem grozsirn sich purgin dy clein, e si virdurbin. Di cleinen der konig virsmehit, den groszern er mit virslindin echt. Dy do grostin iczund selczin wurdin zcu der stund, dy minnerin si virspottin. Si sprachin in iren notin: „Ir habt vf wuer bosheit ein koning gewunnen vnd berait. vnd durch wuir bosheit zcorn habt er wuer macht virlorn. Dy grosztin antwurtin do : „Lacht nit! daz waiz ich also, daz der konig von wuir wirtschaf[t] von verrin had gebeitin sinen anherrin. Den wenigin wirt zeu hant mit den groztin we bekant. Wan sich dez konigiz geslecht gesammet, so werdin si vns vrezsin zcu hant." Der clainen waz durste keine davon gemischin vndir dy groztin nach gewon. „Hor min wort, andirs hy wan dort ! Ein fromdes vbil sucht der tor at mit den sinen vil drat. Hit wir einen balkin zcu konige nit gemitin, daz vil vbil hettin wer nit gelittin. Ob ich vmmir ein wenig slafin wil, mir wirt von der krummen nasin tromen vil. Vart von mir verre, er boszin! Der konig went von siner langen nasin, da wir davon redin vnd sin mit spoit pflegin." Den Wrsouicensir geschach alsam, davon si namen cleinen from. 110 Podlé této kázni Vršovicóm sě stalo, jehož sě jim nikdy nezdálo. 52 dřieve větších J. 54 a čáp malých netbaje, většie popadnieše J. velikú chopieše Z. čáp, malé netbaje, větší pochy- tieše Ff. Po 54 A když čáp poče většie jiesti, nesmě i jedna hlavú miesti C. 56 všě smějiechu J. 58 zlob V. zlobu Z. L. J. Ff. In marg. Jako nynie (1441) Pra- žené Ff. Po 58 Byšte byly pně za král jměly, této byšte túhy neměly.“ J. 59 Většie otpověděchu, noviny jim pověděchu C. 62 bude-ť malým i větčím L. Ff. J. do čas V. Ff. L. do času F. J. tudiež Z. P. Po 62 Jmá-ť náš král zlé sluhy, došly jsmy s ním veliké túhy. L. (pozd. příp.) C. 63 až sě zbéře J. L. Z. V. až-ť Ff. L. bude-ť nás jiesti L. budú-ť náš vešken plod jiesti Ff. 64 žádná J. zmiesti Z. 65 Opět Camb. 66 Blázen Ost. 67 za krále Ff. Z. 69 Ač kdy chci co málo Ff. ačí-t) kdy chci málo L. J. neb kdy chci málo Z. 70 o jeho črveném nosu J. bude mi sě kolati V. o čěrveném jme se mi kolotati Z. oczerwenem nosu Camb. 71 gdyetez otemne precz chwyly preč, milí Z. Camb. 72 o jeho črveném nosu V. J. o jeho dlúhém nose L. P. o jeho dlúhém mluvili Z. 73 Podle této rady L. Podle této básni Z. Po 74 Tehdy biskup Kozma (s světa C.) snide, Sylvester po něm na biskupstvojí vznide L. (pozd. příp.) C.

Strana 115
LVI. ZAHUBENÍ PLUKU VRŠOVA. LVL Kako si Vrsovici bradaticii sékli (Camb.). Kterak sú Vršovice bradati sékali (Ff). Kak st VrSovcé bradáci zsékli, ty pány nevérné (V). Tuto Sva- m t um Go toptuk kázat Vršovice zbíti (Z). Ciesaf knéziu na Uhry s sobú káza jíti, knéz sebe-miesto káza v zemi Bozéjovi a Mutyni býti. A kdyz Bozéj a Mutyně v zemi za starosty ostasta, po knězě Bořivoje do Polan postasta, chtiec tiem jiné pány umdliti, valku vzbudiec, obi knózić użiti. Bořivoj velikú škodu učini. Kněz sě vráti, Vacek Vršovicě z škody vzvini. Kněz v Čechách město dobré jmieše, to Vratisłav słovieśe. Jesée na tom hradiśći stoji byle ot Myta na pół mile. Kněz sě stavi na tom hradě i sěde tu s věrnými v radě; Vršovic v radu nepustichu. Tu knéziw v&ickni sliübichu ni stara ni młada Źiviti, ale Vrsovicć vśćcky zbíti. e Ciesař, když chtieše na Uhry jíti, káza u sebe českému králi býti. Po 6 c 10 20 30 a válku učiniece L. J. V. Svatopluk tolik divóv v Uhřiech 115 LVI. Von Bozey vnd Mutine den czwen ist geschribin hi alein. Dem koning gebot der keisir gein Vngirn mit im reisin. Bozey vnd Muthinam geweldig zcu hant der herezog macht an siner stad im lant. Do dy zewen houb[t]lut waren, nach herczog Worziwoio si lizsin varin, domid si woltin andir herrin krenkin vnd des vrleugiz beidir sit gedenkin, damit des vrleugiz, als si nit soltin, von beiden herczogen si geniszin woltin. Borziwous, von Polan geladin, ted dem lande groszin schadin. Du herczog Vacek widir kam vnde dy worheit recht virnam, er czeich dy Wrsouicensir sines schadins. Der herezog het ein stad, daz man gahens in dem lande nit beszir vant, si waz in Behem Wretslabs gnant. Noch stet vf der hofstad wildes kraut nor ein halbe mil von der Maut. Der herezok sin getruwern wf daz huoz gebot, do er mid in saz an dem rad. Dy Wrsouicensir si zeu dem rade nit liezsin, des wart si ser virdriszin. Dy herin den herezogen do lobetin, vnd wy dy Wrsouicensir toubetin, si liezsin ir doch wedir alt noch iung cheinen lebin zcu der stund. Si woltin zeu in gahin vnd si alle irslahin. Ještě na tom hradišti stojí býlé ot Mýta blíz za puot míle Z. Když se kněz k ciesařovi bráše, činil, Ještě na tom miesté hradixfat stojí miesto sebe Božčje a Mutyně v ze- až jej mimo vše uherský král C. mi ostavováXe. Když ta dva v zemi osta&ta, po knéze Bofivoje do Polsky po- slašta, chtiec tiem jiné pány mütiti, a válku uciniec, v zemi knieZata zbíti. Z. Bozeovi a Mutynie L. Mutyné P. I'f. miesto sebe J. dem Mutynye und Boziige Hfm. 10 v zemi ostašta L. Mutyna P. Ff. J?, 11—12 za starosty ostała — posłała Camb. ostasta — poslasta V. L. J. Ff. za hospodu J^ w m 9—58 vinit L. (pozd. příp.) C. (Hfm.) v zemi učini J. kněz se vrátiv Vršovice z škody zvini Z. Watzeck Hfm. Waczek Camb. O Vackovi viz Památky VIII. 543. 9 hrad a město mieše C. jedno J. v Camb. mezera. a to město Z. Ješče na tom hradišti stojí býlé ot mésta na pól mile V. Ce. Ještě na tom hradišti býlé ot toho mésta stoji za puotmileFf. 18 ale všěchny Vršovici pořád zbíti Z. Ještě na tom miestě stojí hradiště bielé (byele) L. J. F. ot mésta za puol mile L. ot Myta za pul (sic) mile J. bylé = wildes kraut. Wratislaw, nicht verre von der Mulde Hfm. 15 Vríovie V. Z. Vr&ovicóv Ff. L. J. 17 ni starých ni mladých neživiti Ff. ni starého ani (ni) mtadého (ne)Xiviti Z. J. ni stara ni mlada Ziviti V. L. 15* 

Strana 116
116 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Wi der herczog vzerwelt den Muthnam virderbt. Kněz, vyšed z rady, v jistbu vstúpi, 20 Mutyně nevěda v jistbě jej zastúpi. I je sě kněz k němu mluviti, řka: „Proč si směl živ u mój dvór vjíti, a jsa svých kniežat pravá zhúbcě, našich nepřátel v zemi pravá snúbcě? 25 I káza jej před sobú zabiti a jeho rod vešken zbíti. Kněz posla Vacka na Božěje, na druhého zemského zloděje. Ten na Liubici sědieše, 30 kdežto město tvrdé i hrad jmieše; neb Liubiciu Cidlina obchodí, a tu Cidlina v Labě vchodí. Strážný jezdcě pánu povědě. Božěj vecě: „Jáz to dobřě vědě, že z vojny naši přietelé jedú a dnes k obědu přijedú.“ I káza spěše most spustiti a hostě inhed v hrad pustiti. Vacek, jakž brzo s koně skoči, tak všěckny v jistbě zaskoči. Božěje tu inhed rozsěkú, a všiucky jeho čeleď zsěkú. Božějóv syn do lesa běžieše, a juž ovšem utečieše, 45 ale sukně jej črvená prosoči. 35 40 2“ 35 40 45 50 55 60 Der herczog in eine stobin gink, do er Muthinam in e vink, des er doch nicht wuste. Der herczoge en vientlich gruszete, er sprach : „Worvmb getorst du gehin in min hof nv? Du bist diner furstin virratir vnde vnsir vient ein groszer lader, vnde gar groszin schadin in vnsirme lande. Virderbin gebot er en zeu hande. Wi der Bosey wart virderbt vnd der tot vf en geerbt. Waczkonem vf Boreyum er sant. vf den andir lanczdib 3) zcu hant. der zcu Libicz saz, do ein veste stad waz vnd ouch ein bork do, wan Czidlin daz waszir so vmb Lubicz fluoszit, do si sich in dy Elbe inguozit. Dem herin sagete der hutman von den ritinden zcu hant. Borcius sprach: „Ich weiz daz wol, daz vnsir her komen sol, vnd vnsir vrund zcu dem ezsin, dez si sich heut hant virmeszin. Dy prukkin er nider laszin gebot vnd dy geste darin laszin drot. Als schir Vacek von dem rosze stunt, in der stubin er si alle vant. Borcium si zcu hant zcubittin vnd sin gesinde zcu dem tode virsnitten?). Wi dy Wursouicenser virtilgt wurden ser. Borcius son vloch ) in dem wald vnde waz uohin intgangin balde, der rotir rok in virrit. 20 Mutyni nevěda v jistbě zastúpi Z. Mutynu v jistbě zastúpi P. nevěda v jistbě jemu zastúpi Ff. 22 mój dóm Z. vjeti Ff. 23 pravá zhúbcě L. pravý V. Z. J. Ff. 24 prvosnúbcě Ff. pravá snúbcě L. pravý V. Z. J. 26 a jeho rod veškeren zahladiti Z. a lidi všecky zbíti C. J2. 28 druhého V. L. na druhého Ost. 29 na Lubici L. 29—30 Ten dvorem na Lubici sedieše, kdež město a hrad tvrdý jmě- jieše Z. 30 i hrad bieše L. J. město i hrad tvrdý mieše Ff. 31 Lubici V. L. Čilina L. 32 Cidlina v Labe L. 33 jiezdné L. 37 I káza most L. J. jim most spustiti Ff. 38 a hosti Z. J. Ff. na hrad L. upustiti Ff. 40 všecky v jistbě je zaskoči L. všecky tu Ff. Z. 41 rozseka L. 42 zseka L. 45 jej proradi F. 2) i. e. landsdieb. — b) MS. virsnuttin. — ) MS. wloch.

Strana 117
LVII. VÁLKY SVATOPLUKOVY A SMRT JEHO. Tu syn Vackóv neboha zoči, toho ten tu zahubi. Knóz vść Vrsovicć zhubi. 65 Dva syny ovšem krásná BoZèjova u Prazè 50 ta sě tu žákovstvu učiesta. biesta, 70 Kat, je vzem pod paziu, na tržišče nesieše, bradaticw v druziej rucé drZiese. Pacholićky Zatostné plakásta, „Matko pomoz! matko pomoz!* volásta. 55 Kat, vzved jima bradu jako 15 bravu, stě krásnýma détátkoma bradaticiü hlavu. Tak tiem Cinem knéz Svatopluk zahładi vesken Vrsóv pluk. 80 Już vidis, Ze lépe by byto Bozéjovi striebra 60 uebrati, dobrotivého knézé v zemi nechati. 85 To sé sta ot narozenie Syna boZieho léta po tisiiciu po stu osmóho. Toho léta biskup Kozma snide, na jeho stolec Daněl vznide. LVII. 90 Kako Svatopłuk Uhry pobił a u Polás zabit byť (Camb.). Kterak Svatopłuk Uhry pobił a u Polan zabit był (Ff). Kak Śvatopłuk Uhry pobił (V). Svatopłuk pobił krále uherského (Z). Tehdy král uherský u Moravu vnide, kněz Svatopłuk proti jemu vynide. Knéz, honé v lesé, oko ztrati, pro to sé do mésta do Chrudimé vráti. 46 Tu Vackóv syn jemu zbołi P. jej 53—54 Pacholiky Żałostivś kfilieśta „Matko pomoz! matko pomoz !* dieëta Z. vztoči C. 47 toho tu ten zabi L. Ff. tu ten toho mládce zabi Z. 48 a Vacek všecky jiné zbi P. J?. C. Vacek všě jiné Vršovice zhubi Z. 49 Dva syny v Prazé BoZájova bie&ta Z. 51 kat je vzev Z. na trziesscze J. na trzisstie Z. Ff. coZ čteno za třieščie, a toto čtení německý překladatel měl před očima, položiv: ,uf ein is er ai trug“. (tříští = led roztříštěný). vediee Ff. 52 v druhej J.v druhé Ff. L.Z. druziej V. Cc. *) MS. er, B. ir. 54—55 řkúce: „Matko pomoz volásta, pak kath zved atd. Ff. 56 krásnyma détma L. krásnym détem Z. 117 Do Waczkonis sun in irsicht, derselb irslug in noch. Alle Wrsouicensir virderbit der herczog. Borczius sun czwen zcu Prage, schone vnde tugintlich al ir tage, di warn do czu schul gevarn. Der virderbir nam si vndir dy arm, vf ein yz er si truk. Dy chnebelin waintin in gnuk. „O muterl, hilf! o muterl, hilf!* also er“) iclichir rif. Der virderbir ein hackin truk, daz kinne er in vfhub, czu iclichir wiz als czu einem vich. Er slug den schon kindirn sich mit einer hackin ab dy houbt do. Herczog Swathopluk virtilgt si also, der Wrsouicensir geslecht. Iezund man gedenkin mocht, daz bezsir wer gewesin, ob Bozey wer genesin vnd daz silber nit genomen hette, vnd den herezogen in dem lant gelazin stet. Nach Crist gebort daz geschach, als man mir vir war iach, eilf hundirt gar darnach in dem achtin iar. Des iars virschied bischof Iaromir, Daniel quam vf daz bistum schir. LVII. Der von Vngirn gink zcu der zcijt mit heruert in Mehern wit, herezok Swathopluk gink gen im aldo. Er lif im walde vm also vnd ein ouge virlouz, dez er laider wenig genoz. Do kert er widirvm hin biz zcu der stat Chrudym. Pluk == rod. Srovnej: ,s pleky s Cechovfmi* v rkp. zelenohor- ském. 59 vidí J. již viz V. 59—60 Již vidíš, že bylo lépe nechati a Svatoplukova střiebra nebrati, a kněze dobrotivého nechati bylo v zemi jeho. Z. 14 vzdy 63 57 Tak kněz L. Tak v tom časč Z. 58 zahladi vešken Vršóv pluk V. zahtadi veSken Vräovcôv ptuk Ff. zatrati vešken Vršovic pluk Z. zatrati veš Vršovický pluk J. zahladi Vršovický vešken pluk Z. L. prvotně měl „biskup Jaromir“, pak opravou ,Siluester biskup“. Daněl druhý Z. Sylvester P. Hfm. Když král uherský J. pojede V. pojide J. do města Chrudimě Camb. Ff. L. -mi J. do Chr. V. Z. Crudin Hfm. 64 m „= 

Strana 118
118 RÝMOVANA KRONIKA ČESKÁ. 10 15 20 25 30 5 Jakž brzo sě úraza zhoji, inhed sě do Uher vzbroji. Uhry tu hrdinsky pobi, jich země až do Střěhomě doby. Pak ciesař na Polany jede; tu kněz k ciesařovi přijede. Polené nemnoho ciesařě tbáchu, ale Čech sě velmi báchu. Neb ciesař s svými k hradóm nejdieše: kněz český, kdež přistúpieše, tu každé tvrzě dobudieše. Polené jechu sě mluviti, by mohli kako Svatopłuka zabiti. O Tistovi, zabil knězě (Z). Z Vršovic jeden utekl bieše, ten Jan Tista słovieše. Ten sě je Polanóm młuviti, že je chce jeho zbaviti. Ten tajně v české vojsko vnide, a když kněz přěd ciesařě pojide, v srdcě kněziu střělu s nálepem vstřěli, a dušiu j'mu s tělem inhed rozděli. Česká dráha na Jana Tistu poteče, Tista, ze všěch sě vysěk, i uteče. Ciesař učini knězě českého kněžice Ottu moravského. Páni proti ciesařově vóli knězě volichu a Vladislava, bratra jeho, knězem učinichu, 15 20 25 30 35 40 Als schir er des widirkam, czu hant er sich gein Vngirn nam, dy er kunlich bestrit. Er irkrigt er lant wit biz gein Gran der staid, dy er ouch gewunnen haid. Wi einer vz den Wrsouicensir virderbt herczog Swathopluk zcu Behem. Der keisir gink vf dy Polan, doselbist der herezog zcu im quam. Dy Polan achtin nit des keisirs, si furchtin nit noer der Behem vraise, wan der keisir zcu den vestin nicht komen torste mit den gestin: wo der von Behem zcu quam, alle vestin er gewan. Dy Polan begunden trachtin, ob si Swathopluk virderbin mochtin. Ein Wursouicensir het gevlohin, Iohannes Thises mit dem nom. Der wart reden mit den Polan, er wolt si von im ledigin alsan. Er gink in daz bemisch her virstoln vnd darnach vor den keisir gar virholn. Den herczogin er vor dem keisir vant, do schos Iohannes Thises zcu hant ein glundigen pfil in den herczog. Er irteilt im czu hand aldo lib vnd sele von einandir. Vf Iohannem Thiseam, der mit clage vz in allin quam, dy Behem lifin mit enandir. Der keisir machte der Behem heren herczog Ottin czu Mehern. Dy herin widir den keisir woltin vnd ein andirn herczogen zceltin. Sinen brudir Wratislabin si czu herczok nomen, 10 5 a jakž brzo sě toho úraza zhoji J. 6 do Uher na vojnu zbroji Z. zproji L. vzbroji V. J. Ff. zbroji Camb. 7 uherského krále hy kak hrdinsky pobi C. 8 do Ostřěhomě Z. Ff. do Střěhomě V. L. Střihomě Camb. 9 na Poláky Z. L. na pohany Camb. 11—39 v Camb. mezera. 11 Poláci Z. 12 ale Svatopluka J2. ale českého kněze Z. ale Čechóv Ff. J. L. Čech V. velmě Ff. 13 neb ciesař s svými nejezdicše k hradóm tvrdým, neb nesmějieše Ž. J2. k tvrzem C. k jich hradóm Ff. 15 Tu každého hradu dobudieše, a svými je obsadieše L. (pozd. přípiskem) 16 Poláci počechu mluviti Z. Polené se jechu raditi P. C. Polané Ff. 17 zbíti V. 18 Z Vršovicóv jeden Z. 19 pan Tista J. der hiesz Jay Tista Hfm. 20 Polákóm Z. 21 že chce ho života zbaviti Ff 24 střelu vstřeli V. nálep — jedovatý nátěr. 24—25 v samé srdcě knězi střělu s nálpem vstřěli dospělů; tak tiem hubeným zástřělem rozlúči jemu duši i s tělem Z. 26 na Jana poteče V. Z. 27 Tista, sě ze všech vysek, uteče Z. Tista, ze všech vysek se, uteče L. 29 kněze J. L. Z. Ff. kněžice Ff. Ottu moravského Z. 30 proti césařovi L. Z. proti cie- saři Ff. 31 a Vlatislava L.

Strana 119
LVII. VLADISLAV I. — LVIII. ne pro to, by lepší byl, 45 ale, by ten, jehož ciesař da, nebyl, radéjsé chtiece sbozie i Zivoty vzvéziti, 35 než zemi volenie ztratiti, 50 řkúc: „Ač by nám nynie dat knězě jazyka našeho, pak by nem da? rodicé svého. 55 U prvé i stušie nám za právo státi: pustiece za rohy, úsilno za ocas chvátati. 40 Lépe nem sě jesť nynie brániti, 60 než ny budú našě děti potom haniti, řkúc: „Otci naši byli sú sě na pokoj otdali, a nám sú hrdla fézali." 65 Pro to knézé Otty nerodiechu, 45 ale jeho bratra Vładisłava za knéz jmiechu. 70 LVIII. Ot Vładisłavova boje a ot sybrského knézé (Camb.). Od boje Vładisłavova a od kněze srbského (Ff). Ot Vładisłavova boje (V). Tuto Vladistav jet k ciesařovi (Z). Vladislav k ciesariu jide, 5 miłosti ciesarovy dojide. Kdyż Vładisłav u ciesafć biese, o pokoju póciu jmójieśe, 5 tehdy někteří po Bořivoje postachu, Prahu s Vyšehradem j'mu vzdachu. 10 Vładisłav, do Cech odtad jeda, o zemském stavu nic nevěda, ku Prazě jedieše. 10 A kdyz u Brusnicé bieše, BOJ SE SRBY. 119 nicht darvmb, daz er beszir wer, sundir darvmb, daz der, vf dem der keisir tracht, nicht ir herczog wurd gemacht. Si sprachin: „Wer wuln liber darnach iagen, daz lebin vnde daz richtum wagin, wen in dem lande dy koer virlisin.“ Si sprachin: „Holt, ob vns iczund kisin wil ein herczog vnsir zcungen, darnach wart er darvf virsunnen, dar er vns gebe sin geborn vrunt. Ez zcimpt vns e, daz wir huot nach dem rechtin varin, wen daz man let by den horn, daz ist zcu nahe nach dem zcagil, muelich als ein snellir vogil. Sich ist beszir nue czu weren, wan daz vns, wenn wir sterbin, vnsir kinder scheltin vnd mit wortin meltin: „Dy rue sich vnsir vetir gabin, dovon si vns habin dy kelle abgesnitten.“ Vmb daz si herczog Ottin virmitin, abir sin brudir Wratislabin si czu herczog do namen. LVIII. Czu dem keisir gink Wladislab, der im do sin gnade gab. Do Wladislab by dem keisir waz vnd den vrid besorgit baz, dy wil ettlich santin nach Worziwoio czu schantin, den si mit ern bosin tad gabin czu Prage gein Wiszerad. Wladislab gink zcu Behem, er wuste nit, wy es im bequem, noch vmb des landes wegin, dovon er nit het gelesin. Er nohent zcu Prage, vnd do er czu Bern lag, 32 ne proto, aby v čem lepší byt Z. 38 Po prvé nám slušie za právo státi Z. 45 za knčzč miechu Camb. FT. 38 ciesať dat FT. J. L. volil, J. U prvé stužbě J. za kněz L. J. Cc. V. 34 chcemy V. vážiti Ff. 39 upustiece J. V. J. L. Z. těžko Z. nle Vladislava, jeho bratra, vzéchu Z. životy složiti i zbožie vzvážiti J. Srov. XCII, 19. 1 k ciesafovi V. Z. jede Camb. Ff. 34—35 Rad&j8& chc’me sboží i Zivoty 40 Lépe se nám nynie obrániti Ff. L. J. 2 gewann mit silber und mit golde sein ztratiti, 41 hanéti Z. Camb. Ff. L. hulde und gnad Hfm. neZli volenie zémi zbaviti Z. 42 sú sč na pokoj byli dali L. J. Z. 4 o pokoj J. (Nákr. mlv. st&. 8. 330). 36 z jazyka našeho FT. Ff. 7 do Prahy Z. Po 37 Tiem by ny volenie zbavili 43 a tiem sú nám naše hrdla řčzali Z. 10 na Brusnici V. L. J. na Brusce P. a cizieho jazyka knězem náš 44 kněze (knězi V.) nerodichu Camb. a když na potóčku Bruska bieše Z. by zahladili P. F. Ff. L. V. nerodiechu J. Bern (Rÿm. 14) = Beroun. 

Strana 120
120 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. uzřě kněz Vladislav, nali-ť jede silně kněz srbský Vácisłav na pomoc Bořivoju. Vecě kněz Vladislav: „Nu vzvěžte k boju. 15 Liudie Srbóv mnoho uzřěchu, inhed sě velmi vzhrozichu, knězě na to namluvichu, že před Srby do Prahy jede. Tuto kněz Srby bil (Z). A když města dojede, do města ho nepustichu. Vrátiv sě, s Srby sě vzbichu. Tu sě Čechy dobřě jmějiechu, boj na Srbiech obdržěchu. Ktož v tom boju i málo raněn byl, kako málo odřěn, však inhed života zbyl. Ot toho boje Róžě vz hóru pojide, léň mě mluviti, kak ten rod vznide. Opěť kněz Vladisłav bratra pobi, přěd Prahú jmene i země doby. To miesto Pražěné dobřě znajú, vždy-ť mu „Bojiště“ řiekajú. 20 25 20 25 30 35 40 45 herczog Wladislab virnom, daz herczog Wratislab von Winden kom dem Worziwoio zcu hulfe. Er sprach recht als ein gilfe. Herczog Wladislab mit niet, bereit sich zcu dem strit. Si scheutin dy Windin ser vnde rittin dem herczogen mer, daz er kein Prage zcuoge vnd vor den Winden vlouch. Vnde du er nohete der staid, si lieszin in nit in drat. Do kart er widir vnd slug sich mit den Windin ser. Do schuofin ez gar wol dy Behem. si behieldin den mit nom vnd den sik an den Windin. Wer ein wenig irgen in dem strit gewundet wart, der starb vf der vart. Halt wy wenig dy wunde waz, dannoch er nit genaz. Von dem strid begunden dy Rosin vfstigin vnd sich begrasin“). Des mich verdruszit ser, daz dy geburt ist komen her vnd also vfgestigin, des nit billich wer geswigin. Herczog Wladislab waz bereit vnde sinen brudir abir bestreit, czu Prage vf dem Bogist gwan er in derselbin vrist den nomen vnd daz lant. Dy staid ist den Pragern wol bekant, noch man ez Begist heiszit. 15 30 11 i ozřě sě Z. 12 jede kněz srbský Vratislav V. Cc. Ff. kněz srbský Vlatislav Z. kněz „sybrsky Waczyslaw“ Camb. kněz srbský Vácislav L. Václav Ost. 13 Bořivojovi Camb. V. L. Z. J. Ff. 14 nu vzvěžte ku boji V. nu vzvěžte k bojevi L. běžte J. nu vzvěžte k boji vy J2. káza kněz svým vzvázati k boji P. 14—15 Vece Vladislav: „Připravte se k boji, jedno-t mnoho se Srbóv zbroji" Z. Viece kněz Vladislav se zboji; neb mnoho Srbóv uzřechu Ff. 24 okrvaven J2. uražen Ff. 15—16 Lidé, že Srbóv mnoho, se zhro- 25 tak málo Camb. zichu L. kterak koli málo Ff. Čechové málo se vzhrozichu P. 26 Ruozie Camb. nahoru V. L. J. Z. 17 Svého kněze na to Čechové na- 27 léno mě J. léň mě V. Camb. mluvichu Z. leň mi Z. 18 ku Praze P. Wenden Hfm. leň mi mluviti, kak ten šlechet- 19 A když do města přijede Ff. ný rod vznide L. Ff. 21 Vrátiv sě, s Srby sě vzbichu Camb. šlechetně vznide J. Vrativ sě, s Srby sě vzbichu V. Po 27 Ti-ť jsú z Uršinóv vyšli Vrativ sě, Srby vše zbichu J. a z římských kniežat sú přišli. Z. kněz vrátiv se, s Srby se zbi- 29 před Prahú na Bojišti V. L. J. Ff. chu Z. a přěd Prahú jména dobrého vrátivše se, s Srby se vzbichu L. doby Z. bichu Ff. 31 ješče tomu V. J. ještě-ť jemu Z. 22 Čechové L. J. šlechetně jmějie- vždy-t Camb. Ff. bogyste Camb. (srov. hl. X, 29). Walstat, pehe- chu Z. 23 šlechetně boj atd. V. L. J. misch Begeszcz (Rogezitz) Hfm. 2) MS. begrabin, A. begrasin.

Strana 121
LIX. CÍSAŘŮV SOUD NAD ČECHY V PRAZE. 121 Bojóv sě v zemi mnoho stalo, však tomu miestu jedinému jmě ostalo. Neb tu mnohu s málem kněz český ostal, 35 na tom miestě třikrát sě boj stal. 50 55 Vel stride wurdin in Behem irvreiszt ydoch alein dy staid von dem stride den nomen haid. Der herczog von Behem zeu hand vil mid 2) wenig obirwant. Der strid geschach zcu drat dristunt an der selbin stad. LIX. LIX. 5 10 Kako ciesař u Prazě na súdě seděl (Camb. Ff). Kako ciesař u Prazě súdil (V). Tuto Vladislav na súd ciesařč pozval (Z). Vladislav je sě ciesařě prositi, by ráčil do Čech přijíti. Ciesař do Čech přijede, u Prazě na súdě sěde. Vladisłav je sě na bratra z války žałovati, ciesař na kniežatech je sě práva tázati. Dotud sě oni súdichu, až Vladislava k zemi přisúdichu, řkúc: „Prvé našě volenie moc má, drahé nic nenie. Ciesař vecě: „Páni, pokažte nám své listy, nebo jinak ny učinite jisty, by vy Čechové, mohúce koho chtiec voliti, zvolivše i zapuditi." 5 10 15 20 Wladislab begunde den keisir bitin, daz er woelde zeu Behem ritin. Der keisir zcu Behem lag vnd saz em gerichte zcu Prag. Wladislab clagen begunde vf sin brudir zcu der stunde. Der keisir begunde ez den furstin sagin vnde si vm daz recht vragen. Als lange si richtin, bis si doch tichtin vnd Wladislabe irteiltin daz lant czu behaldin. Si sprachin vf der staid: „Vnsir erst kuor kraft haid, dy andir ist nitis nicht, vnd dovon ist si gar ein wicht." Der keisir sprach b) : „Wist vns wuir hantveste adir macht vns sus gewiz vf daz beste, daz er ), Behem, mugit irweln vnde zcu furstin, wen er wellit, zceln, vnd den irweltin virtribin." 33 tomu miestu jmě ostalo Camb. tomu jednomu miestu L. jméno Ff. 34 mnohokrát J2. 34—35 Opěť na tom miestě kněz Boři- voje poby, a tiem jmene i země doby C. LIX. Historie tato ne v jedněch exemplářích, kterýchž mi sě vi- děti dostalo, velmi proměnně, rozdílně, i šířeji psaná se na- chází; ale já sem ji tuto polo- žil vedlé exemplářů u větším počtu se srovňávajících. Ješin. 4 na saudie Z. 5 na Bořivoje žalovati P. F. 5—8 Vladislav poče nastati, na bratra z války počě žalovati, ciesař počě kniežat tázati, chtě tu pravý súd vydati. A dotud se o tom súdichu až zemi Vladislavovi přisúdichu.Z. 6 a všeho násilé, což zemi činil, vy- pravovati P. F. C. J2. 8 až zemi Vladislavovi přisúdichu Ff. 9 vaše J. Z. L. (prv.) Po 10 Camb. klade tyto dva verše; Dotud sě tu súdichu, až některé k právu připudichu. Potom nastává mezera, která za- sahuje až do hl. LX v. 38. Rkp. L. podle prvotního na- psání shoduje se s V. a J.; nicméně od pozdější ruky verše 7 až po slovo „řkúc“ ve v. 9 čer- venými čárami jsou přetrženy, a text tou měrou upraven, že se od v. 7 do 14 shoduje s C. P. F. i zní takto: Kněz Bořivoj je se prositi, aby mu obecného volení dal užiti, řka: „Mě sú zemené volili a mého bratra za(vy)pudili; proto sem se musil násilí brániti a něco mým (v zemi) nepřátelóm učiniti. Nato kladou se v. 11—13, a pak se dále dí: zvolivše, kdy chtiec, i zapuditi. Vězte: Jest-li obecné, moc má prvé volenie, a nenie-li obecné, neb jest druhé, tehdy nic nenie. Znaji to, že voliti muožete, ale zvoléc, vypuditi nemuožete.“ Dotud se súdichu, až Vladislavovi zemi přisúdichu. L. (Hfm.) 11 ciesař vecč V. J. řkúc Ff. Z. L. (prv.) 11—14 řkúc: „Pokažte nám své listy neb ny jinak učiňte jisty, by Čechové, mohúc koho voliti, zvolivše, i zapuditi.“ Ff. *) MS. und. — b) MS. Si sprachin. — 2) MS. er, B. ir. 16

Strana 122
122 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 15 Ciesař knězě srbského Vácisłava je a knězě Bořivoje. Mnohu pánóm káza hlavy stieti a mnohu káza oči vynieti, aby kniežatóm svým věrni byli 20 a v hromadu jich nevadili. Již sú byli kázali Bořivojovi v zemiu jeti, všěm káza oči vynieti. Tehdy také Jana Tistu jechu a oči jemu vyněchu. Kněziu Bořivojovi najviece sě dostalo bieše, že svého rodu vraha v svej čeledi jmieše. Tehdy ciesař mnoho Čech káza zhubiti: věz, proč-tě to chtěl učiniti! Ne proto, by právu rád byl, 30 ale aby kněz český silen nebyl. Kněz, když ciesařóv úmysl vzvědě, s pláčem takto povědě: „Tehdy sěkyra na sě dlubny kliudi, když přěd svým vrahem sě súdí. Juž to právě znamenaju, že všickni Němci českého zlého hledajú. 25 25 30 35 40 45 50 Do virricht der keisir Wratislabin, den herezog von Windin, herezog Worziwoium hiez er bindin Der keisir gebot vnd irloubt vel hern abslan dy houbt. Er gebot er*) vil noch siner ger er ougin vzbrechin schir, daz si irn furstin getrw wern vnd si nit reicztin noch virwerrin. Borziwoio gebotin si zcu hant, er solde komen in daz lant: denselbin allin er gebout dy ougin vzbrechin drot. Do vingin si Iohannem Thystam, si brachin im vz sin augin. Herczog Worziwoio solt man vf daz lebin do habin zcu hant getedingt, wan er het czu gesind sines geslechtiz ein mordir. Der keisir nach groszer ger vil Behem gebot virterbin. Wisze, worvm er si hiez sterbin! Nicht durch giczekeit, nor dem herczogen zcu nit, daz derselbe herczog von Behem nicht mechtig werde mit nam. Du der herczoge des keisirs willin het virnomen stillin, mit weinen sprach er also czu den sinen so: „Dy hack eine kulbin vbir sich richt, wer sich vor sinen viendin czu gerichte gibt. Daz pruefete ich iczund rechte wol, daz alle Tutsche vor vol der Behem vbil mit suchin tobin. 35 55 knězi Bořivojovi (najviec) Tisty do- porech. — Držkolma u Velešína 15 Vácislava L. Václava V. Ce. stalo se atd. Z. Ff. se vykládá latinským „lesa“ i jest Vratislava Ff. srbského je J. Z. Jana dostalo sě P. F. totožné se stsl. дръкONI (lignum, 16 a také i kněze Bořivoje Ff. fustis), chrv. drkola (baculus). 17 i 18 mnoho pánóm Ff. L. J. mnohým 27 Čechóv J. Z. pánóv L. Srov. hl. CVI. Z. Ff. J. 30 knieže české Z. rád chtěl, aby kněz 34 který se před svým vrahem súdí 19—22 v L. prvotně nebyly, a teprv český ne tak síly v lidu měl Ff. L. J. pozdější je tam ruka vepsala. 31 ciesařovu lest Z. když svého před svým vrahem viní V. Z. J. v sobě je obsahují. 32 s velikým pláčem povědě Ff. Z. 20 a spolu jich nevadili Ff. ktož svého před vrahem viní P. F. 33 naše J. L. F. dlubny činí V. L. Z. 21 vjeti Ff. In marg. Pomni toto, pane Čechu F. klidí J. Ff. Tehdy sěkera na sě 23—24 v Ff. vypuštěny. Ff. držkolmu činí J. 24 a oči mu vedlé jiných vyněchu Z. Dłubna, dlubně = topor, topůrko, 36 české škody Z. že vždycky Ff. všichni L. všickni Ost. násada k sekeře, rus. долвня ра- 25 najviece cti dostalo sě bieše J. lice. V přísloví zde narážka na že všecka kniežata německá k nám náviece Tisty dostalo sě bieše nemilosť mají Ccc. známou bájku o sekerách a to- L. n) MS. er, B. ir.

Strana 123
40 E Po 50 3 LIX. VYSVOBOZENÍ BOŘIVOJE Z MEDIOLANA. Dych byl málo pféhovél, viece bych dobrych liudí jmél. AG sń byli veera nepiietelć, dnes by mohli býti všickni přietelé. Neslusie-t nikdy zkaziti udatného; prijde-£ cas, Ze-t sé hodi do pićvażneho.* I chtieše rád bratra zprostiti : ciesar nerodi toho učiniti. Véda ciesaf, ze Mediolanéné sé na Cechy hnévajé a jich škody vesdy hledajú, káza u Medioláné knézé schovati, ika: „Nedajte sé jemu mnoho kochati.* Viasi knózć u vóżiu vsadichu, a sedm let jej hładem i smradem mućichu. Pak kaza ciesar jemu Zivot otjieti. Vłasi jemu na zajtrie chtiechu hłavu stieti. S vecera dachu knóziu dosti Jiesti i piti, i vzkázachu jemu: „Jez a pi; zajtra-t ne- jiesti ani píti." Nevěda kněz, co sobě učiniti, je sé snazné Bohu molliti. Té noci svatý Apolinátis sé j'mu pokáza a, chtél-li by do Cech, ho otáza. 8 lepších lidí J. viece bych lidí 60 EX] a RO 90 Jehož někdy za najvěrnějšícho mnieše 123 Het ich es ein wil vfgeschubin, so wern min lute genesin, si mochtin hut vrunt sin. Ez zcimpt nit den wisin, daz si dy kunen storen. Ez kumpt dy zcit gern, daz dez kuon wirt not. Er woelde den brudir irlosin drot, der") keisir liez in gern. Er wuste, daz dy Meylanern czurntin vf dy Behem, daz er nit wolte werin, vnd er vbil suchtin. Er gebot, daz si geruchtin den hercogen behaltin; vnd sprach: ,Lazit in nit ein lust haltin!“ Do legetin dy Lambortir den herczog in ein kerker. Si martirtin in sibin iar mit hungir vnd stanke vir war. Der keisir darnoch gebot, daz man in tote drot. Do woltin im dy Lamborder noch irs herczin groszer ger des morgens, als in waz irloubt, habin abgeslan daz houbt. Si liszin im des obindes sagin, du si im czu trinkin vnd zcu esziu gabin: „Iz vnd trink by diszem licht, du wirst vnmir morgen niecht.“ Wi Sante Apollinaris irledigt"). Der herezog wuste nit wy tun sitin, er begunde God vlizlich bitin. In der nacht im irschein Sent Apollinaris gar fein*). Er vragte in noch siner ger, ob er gern zcu Behem wer. »l: se stane každému zlému, do boje neměl (sic) Z. 42 že se bude hoditi Z. 44 nechtě Z. 45 Medulanćnć J. Medulankti Z. Mediolané Ff. die von Mailan Hfm. 46 veždy hledají Z. jich zlého J*. 47 v Medulánč Z. J. u Mediolánu Pf. 50 za sedm let L. Ff. moficlu Z. Knčz Vladislav, když sč mocnč v zemi uváza, na nevěrné ihned (pilně P. F.) vztáza. *) MS. dez. — >) MS. irleydigt. — (Na Přivitana, jehož někdy za naj- věrnějšieho mějieše C.) jemuž (a tomu P. E), jeda k ciesaři, zemi poručil bieše, tomu káza na nátonu (nátonč sekyrú C. P. F.) bradu obrúbati (orvati PF), pak okrmeného psa (jemu P. F. C.) za šíji wvazati (zvazati P. F.). Aby jemu otpłatił jeho złosti, káza psa ostnem bósti. 1 käza jej třikrát okolo tržiště (pro- vazem P. F. C.) voditi a tak bifici mluviti: ©) Ms. schin, B. fein. * hospodé nevérnému!* T.. (pozdějším přípiskem), P. C. (MGQ. 416), F. (Hfm.) na zajtiie kńzachu Ff. V. Ce. chtieclu Ost. piti i jiesti Z. Yküc: ,Zdéj vuoli; zejtra-té nepiti JA jest nejiesti Z. zajtra-f nepiti V. L. zajtra-t nejiesti ani piti If. co tomu učiniti L. J. sobě co zdieti Ff. nasilně Z. 16* 

Strana 124
124 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 60 aby jeho ráčił zbaviti vězenie. Vecě: „Kde sě poznáš, tu mi kostel ustavi! To řka, na Sackej jej postavi. To miesto dobřě kněz lížěmi znamena, jide do Miličic, kde bydlieše pan Bena. 65 Ten pán bratry u mír svede, a pak knězě ctně do Prahy vede. 95 100 105 Der herczog wart do dingen, daz er geruchte in czu bringen czu Behem vz den bandin vnd heim ezu sinen landin. Er wolt mit aln sinen dingen tag vnd nacht in sin dinst bringen. Sent Apollinaris sprach: „Wo du dich erkennest by tag, do mach nor ein crucze czu stete!“ Du er daz hat gered, er saste en czu Secze nider. Dy") stet er wol bezceichin sider. Czu Woleczig gink der herczog. do vand er her Beneda noch. Der machte dy bruder czu frunde widir, er furte en darnach zcu Prage. Kněz jemu učini veliké sliúbenie, 110 LX. LX. (Nadpisu není.) Vacek je sě knězě učiti, svej bratří nikdy nevěřiti. Uposlúchav kněz Vacka zlého, je Ottu, knězě moravského. Soběsťav, bratr jeho, boje sě knězě českého, do Polan uteče a na Čechy sě vzteče. Sebrav mnoho Polan 10 a rozličných pohan, 5 10 Wacek mit im do lag, er larte den herczog ser, daz er gloubte sinem brudir nymer. Der herczog volgt im daran gern, vnd herczog Otten von Merhern vieng er alczu hant vnd behilt in in Behem lant. Von dem erstin Sobeslabin, vnsirn vrunt zcu begrabin. Sobeslab, sin brudir, darnach czu Polan entphloch vor dem herczog von Behem, er wart vf si gruolich sehin. Vf dy Behem er begunde tobin zeu der selbin stunde. Sobeslab sampte vil Polan vnd manigirley hayde ) sam. 15 62—64 Té noci svatý Apolináriš kníže Před 1 Tehdy v zemi najvětčí Vacek 5—6 Darumb förchtet sich Borziwog Hfm. na Sacké postavi, bieše, a on mu na tom miestě kostel že bratřie dobřě biechu, závi- 5—12 Boleslav, druhý bratr jeho, boje sě kněze českého, vypravi. dieše J°. (Hfm.) do Polán, jakž moha, uteče Jde do Milčic atd. C. 1 Vacek poče učiti Ff. a na Čechy sě hněvivě vzteče. 63 kněz dobře znamena Ff. L. Z. Watzeck Hfm. Sebrav přemnoho Polan lížěmi znamena V. a k tomu mnoho rozličných pohan, 2 své bratří Ff. Z. 64 do Milčic J. Ff. V. (u Poděbrad) i poče zemi hubiti, bratří svým L. P. do Milic Z. Miličic L. kdež bieše J. chtě bratra z vězenie dobyti. Z. 3 Poslúcha Z. 66 dovede J. Po v. tomto C. klade: 7 tehdy uteče Ff. 4 i je Z. vieng den Otten...und 8 a na bratra P. Kněz, zvěděv zbytie bratra svého, 9 velmě mnoho Ff. Sobieslaw, seinen pruder Hfm. přije jej jako bratra milého. *) MS. Do. — b) hande.

Strana 125
LX. BITVA NAD TRUTINOU. 125 i počě zemiu hubiti, chtě bratra dobyti. Vladislav proti jemu jede, a když Łabě dojede, 15 Polany s druhé strany uzřěchu. Vzemše přímiřie ob noc, boju rok za jutra vzěchu. Té noci sě bez strážě Čechové rozhostichu, Polené svú vieru zrušichu. Přěs Labě sě tajně přěbrachu a v české stany vzeprachu. Dřieve než Čechy k oděniu přijidú a'ž lepší smrtiú snidú. Mezi Čechy byl jeden jmenovaný junoch dobrý a velmi kázaný. Dětříšek Buzovic to bieše, mezi hrdinami jako „Tuří roh“ slovieše. Ten byl někdy divokú sviniu v lesě živú za uši jal, a pro to byl na ščítě sviniu hlavu přijał. Ten hrdinsky sě jmieše, ale pomoci nejmieše. Zbiv Polan mnoho, neboh snide, kněz český ledva bratra ujide. 20 25 20 25 30 35 40 45 Er begunde wustin daz lant vnde wolt den brudir habin zeu hant. Wladislab sich gein im nom, vnd do er an dy Elbe quom, di Polan gensit der Elbe suchtin vride vbir nacht selbe. Dez morgins waz in gach vnd nomen in vride ein tach. Czu hant an derselbin nacht hattin dy Behem kein tracht, si legetin sich an hute. Di Polan gar virvlucht brachin den vrid vntrulich unde quomen vbir dy Elbe heimlich, e daz sich dy Behem hettin gewafnit an irn stetin. Vndir den Behem an dem tage wurdin dy bestin al irslagin. Einer gar wol bekant fur den andirn waz gnant Diterich Russouecz, ein gutir jungir*), wol geczogin stets, der vndir den gesigern als ein horn dem einhorn irwirbit ruom vnd gutin leunt, vnd der wile vink zcu hant ein wild swin in dem walde lebindig by den oren balde. Do wart im vf den schild irloubt czu intphan ein swines houbt. Der hilt sich gar kunlich"), em waz mit hulfe nimant glich. Er virderbit vel Polan, vnd ir virdarb ouch sam. Der herczog von Behem vor dem brudir kam kum lebintig fuder. 30 50 11 i poče Ff. poče Ost. 12 a chtě L. 13 proti němu vyjede Z. 14 Labie V. L. Labe Ost. 15 Poláky Z. 16 přiměřé... v zajtra vzechu L. 17—22 příměřie boji ob noc rok vzěchu. Té noci Poláci svú vieru [zru- šichu, a Čechové té noci se rozhostichu. Poláci přěs Labe se přěpravichu a české stany poplenichu. Dřieve než Čechové přijdú k-uodění, a'ž mnozí sejdú. Z. 18—19 rozhostili — zrušili Ff. 20 a české stany vzebrachu L. J. 21 Čechové Ff. 21—22 přijdú — otejdú L. 26 jako turový roh Z. jako tvrzný roh přijidechu — otjidechu V. L. thurzi roh J. tuhý roh J. jako tvrdá zeď stojieše J3. přispěchu — otjidechu Ff. Dřieve, než Čechové k odění 27 svini v lese živú za uši vzal L. svini za uši jal V. přijdú, a'ž lepšie Čechy smrtí odejdú J. 28 proto jemu kněz sviní hlavu na štít dal Z. 22 a'ž = a již. 24 jinoch dobrý, ovšem kázaný Ff. vepřovú hlavu J. vepřovů hlavu od kněze L. sviní hlavu V. Ff. 25 Jetřich Buzovic P. od kněze Ff. Jetříšek Bozovic C. Jetřiešek Buškovic J. Bozkovec 29 ten tehdy hrdinsky se jmějieše L. mieše Ff. J2. 30 ale pomoci dobré nebieše Z. Jethříšek Buškovic Z. Jetříšek Buštovic L. 31 zbiv pohan mnoho, tu neboh snide Dětříšek z Buckovic V. Cc. Dětříšek z Buškovic Ff. Dietrich Buskowitz Hfm. nebohý Ff. 32 jedva Ff. J. Z. *) MS. vngir; conf. v. 52. — b) MS. kundlich.

Strana 126
126 35 40 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Blaze junochu dobremu a u viere vzchovanému! Sbožie a rozkoš přěstane, jediné-6 dobré jmé ostane. Po stu let chválie Détríska dobrého. Raziu-t: ,Opusté vsé po dusi, dobÿvaj jmene ctného.“ Pak kněz svej bratří hnév otpusti, hratra Soběslava na Vacka spusti, neb ten všě zlé kněziu o bratří radieše, ten je v hromadu vadieše. Poznav radciu nevérného, knéz Sobéslav zabi Vacka ztého. Vacek muž otlustný a krátký bicše, harované rúcho rád nosieše. Panici sć mu smójiechu, рго-й krepeliénému miesku ,vacek* vzdéchu. Wol si dem gutin iungen vnde an den truwen wol irfunden! Disir reichtum vnd irkouf. vnd disze wollust horint vf, alein ein gutir nam vir var*) der blibit, noch hundirt iar lobt man den gutin Diterich. daz er ez alliz vndirwegin lazse") vnd nach der sele an sich vasze") domit er czu Gote muge komen. Der herczog liz sin brudir zeu hant vf Waczkonem in daz laut. Derselb dem herczogen czu ser riet gar ubil vf den brudir vnde reiczte si czu einandirn, daz in wurde deste bangirn. En vngetruwn ratgeb er bekante den Waezkou brachte czu dem grab. Er virderbt in mit der tad, darnach irwarb mit sinem rat. Wacek waz ein dicke kurezir man, er trug gestuogt gwant gern au. Sin spottin dy iunghern; Ich rade einem iclich, 60 ein gutir nom, 65 TO Waczkonem alczu hant. Herczog Sobeslab 75 darvmb si in gern NU denselbin Wacek wachtilsag nantin beide nacht vnd tag. 33 jinochovi mlIadému a dobrému J. 34 36 jinochn tomu dobrému Z. 38 Hab dank cin helt loblich, du kuner junglich Dietrich, dasz du dich hast also an dei- nen trewen vnd ercn bewert, dasz man noch dein lob preyset und erct. Gut nimt zu und abc: ‘ein guter man pleibt ymmer und. ewiglichen. Darumb rate ich einem jeden mann, dasz er ime lob und ere und einen gutten namen erwerbe. Hfm. a u vicre schovatému L. J. a v Zivoté zachovalému Z. jedinć-t: jm6 ostane Ff. Jedno jméno dobré a pamäť osta- . t ne Z. po stu letech Ff. J. Z. po stu let V. L. Jetříška J. Z. L. Dětřicha Ff. 38 Razi-f všem: 39 41 41—48 42 43—H 46 „Dobývajte jména ctného* Z. jmene ctného L. J. dobrého F. V. pod duší J. In marg. kromě duše Opět Camb. Ff. všě zlé bratru: (knězi Ff.) ra- diese Camb. Ff. neb ten knězi o bratií (o bra- třích J.) vše zlé radieše L. J. neb ten knieZatóm všč zlé radieše Z. u Hfm. zistalo neprelożeno. O bitvě této šířeji psal V. V. Tomek v Památkách II. str. 165 sld. „O místě bitvy na Trutině r. 11107. a bratří vždy atd. Z. Poznav k sobě radce nevěrného knóz Sobéslav, i zabi Vacka zlého Z. Poznav kněz Soběslav radci ne- vérného, zabi Vacka neśłechetnćho Pf. harované Camb. Ff. L. P. V. Ce. J* F. havrané rúcho J. *) MS. alein em ein gutir. — *) MS. lizse. — ©) MS. uasze. 48 merohované JI merhované Z barevné C. Merhovaný (z litevského mar- fas) — strakatý, (Matzenaner, Cizí slova str. 253 Ň ). Harovaný, podobného jsone vý- prouhov. znamu, souvisí snad s polským gara (= dira ve dřevě vytesaná), tudíž děrkovaný, kropenatý. křepeličnému měchu Z. myestu Camb. mieskn Ff. miestcu V. kfopelicniemu mie&ku vacek (sic) vzdéchu Z. Kfepelice, znamená ptáka strakatého. (Srov. из. пелесный, перепелесный -= strakatý o zvířatech. Č. С. М. 1875, str. 414). Vacek ve starć češtině a v staré: polštině značí prvotně přepelice, tlumok, moňnu, i pochodí od stře- donëm. watsac. Rozdilno od ,va- cek jest slovo váček (vak, dolno- nëm. wanke — kapsa. Matzenaner l. c. str. 361 sld.) 

Strana 127
LXI. ČECHOVÉ V kimi. 121 LXI Kal sú chtěli římský kosteł vybiti (Camb.). Kie- rak sú atd. (Ff). Kak si Čechy římský kostel vybili (V). Tuto Čechové Řím vybili (Z). Ciesař nový do Říma chtieše jeti, chtě posledniu korunu přijieti, káza s sobú jeti kněz českému; knéz sebe-miesto káza synovciw svému. 5 Tomu Braćisłav jmó bieśe, ten s sobi tii sta vybranych śćitóv jmójieśe. Že chce dobrým býti, strýc Bořivoj sě jeho ruči, mediolanské méséany synoveiæ poruèi, aby jim pro jeho nemitostivé drZenie = ucinit některé otplacenie. Bračistav, když v Římě bieše, po svatých rád chodieše. Vzvědě, že papež z Mediolána rodem bieše a tehdy lepšie mediolanské měščany u sebe jmieše. à Ciesaf s papeZem počěsta sě hněvati, papez nerodi ciesafé koronovati. Bracistav tu valki pocé veseł býti, a je sé papezovych pratel biti. Tu sé je svého strÿcé mstiti, 20 a'ź chtiese i papeżć zabiti. 1 chtě do Říma Z. 2 a chtě Z. 30 e e strýc jeho Bořivoj jeho se ruči, a mediolanské měštěníny jemu LXI. Wi dy Behem den bobist vingin vnd wi si mit im vmgingin. Der keisir wolde zcu Rome gahin vnd wolt dy lecztin cron intphan. Dem herczogin zcu Behem er gebot mit im czu komin dort. Der herczog an siner stat seins brudir sun gebot, herczog Wratislabis, der ouch Wratislab genant waz. Der hatte dry hundirt helm. ' Er sprach, daz er selbin wolt sin getruwir vettir; Worziwoius sprach dovor. Er beval dem vettirn czu hant di burgir von Meilan, daz ir in tet mit rat ettlich widertat vm dy vngutige vanchnuzz. Do Wratislabin im virdruzz vnd czu Rom waz, man sach von im, daz er gink verren czu den heiligin gern. Er bekant, daz der bobist czu Rom waz ein gast vnd von Meilan waz geborn. Er hatte von Meilan vz irkorn di bestin burgir, dy sin pflogin vnd ezu Rom stetiz lagin. Der bobist mit dem keisir begunde zcornen gar ser, er wolt den keisir nit cronen. Wratislab begunde sich vreuen, des bobistis frunt er slug vnd in domit*) virtrug, daz si sinen vettirn smachtin vnd sin in der vengnisz lachtin. 14 mediolanské méstény L. méstény medulanské 7. 4 kněz miesto sebe (sebe-micsto poruči. Z. 15 jé&ta se Z. V.) káza knéziu Bracislavovi, sy- 7 Bořivoj se synovce ruči P. 15—16 Opět Camb., leč potom mezera až novci svému Camb. Ff. státi J. 7—14 v Camb. vypuštěny. po v. 28. 5 Bfécislav V. L. J. Vratislav J?. 8 a medulanské měštěny jemu po- 16 koronovati Ff. korunovati Ost. Bratisław Hfm. ruči Z. 18—19 i je sě svého strýce mstíti 6 vybraných mějicše Camb. 10 někaké odplacenie Z. a papežových přátel je s& biti 7—9 Že chce dobrým býti, 13 (V]Zvédév Ff. Z. J. Zvédé V. L. Z. aZ chtiese i papeZe zabiti, *) М5. do nit. z Medulźnu Z. 30 a chtieše If. 

Strana 128
128 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Papež k svatému Petru v kostel uteče, kněz Bračisłav po něm poteče, i káza kostel vybiti a v něm všě Vlachy zbíti. 25 Kováňský pán ten kostel vybi, a ten prvý v kostele liudi vzbi. Vłachy bez rozpači tepiechu, až potoci krvaví tečiechu. Tu Čechy papežě jechu, z kostela veliké klénoty vzěchu. Viece by byli paměti ostavili, by byli sě krvavým dščem nevzhrozili. I musi papež ciesařě světiti a Čechy kletvy zbaviti i rozhřěšiti 35 Tehdy Daněl biskup snide, a Heřman na jeho stolec vznide. 30 40 45 50 55 60 Er wolt den bobist ouch virderbit habin, der do vloch in Sant Petirs kirchin. Herczog Wratislab lief nach im, di chirch er vfbrach vnd man do an den sinen rach, dy er in der kirchin noetet vnd mid virwunden totet. Her Bouan di kirch brach, den man von erst darin sach, der dy lute zeu rotten angraif in den notin. Er toite dy Lamborder noch sines herczin ger, daz blutige beche von im runnen. Den bobist si vingin czu den stunden, si dy grostin kirchin beraubtin vnd daz beste alliz claubtin. Si hietin mer gedechnizs laszin, ob si sich nit hettin begoszin schentlich mit den plutigin regn. Do must der bobist den keisir kron vnd dy Bem alczu hant ledig machin von dem ban. Czu der zcit starb Daniel, nach dem Herman wart irwelt snel. LXII. LXII. O dobrém Stepáně (Camb.). O dobrém králi Ště- pánu Uherském (Ff). O dobrém Ščepánu krá- lovi (V). O Vladislavovi, kniežeti českém, a Ště- pánovi, králi uherském (Z). Ščepán, dobrý král uherský, a Vladislav, kněz český, rok sobě dasta, u mířě sě na meziu brasta, i počěsta sě raditi, kak bysta mohla u míru býti. A když sama dva za horú mluviesta, o tom nice nevědiesta, * 5 Von einer seilczin geschicht ist dy kronik gericht. Steffan, der gut konig von Vngirn, vnd Wladislab, herczog von Behem, bisundir nomen ein tag zcueszin in. Si komen in vrid dohin vnd zeu ratin begundin, wy si zcu allin stundin mit vride gewesin mochtin. Vnd do si zewen alein trachtin vf ein berg schon, si wustin nichtis nit dovon, 10 21 do kostela L. J. Ff. 29 Opět Camb. 23 i káza kostel na papeže vybiti 29—30 v Z. chybí. 30 kleynoty V. L. Z. 24 všecky Vlachy Ff. L. J. všechny 31 učinili V. Z. 32 dsczem Camb. dštěm L. deštěm Z. alle Walhen Hfm. L. 25 Kovařský Jan P. kdy by se tu krvavým dětěm Ff. 25—26 Kováňský pán ten prvý kostel vybi 33 posvětiti Ff. 34 a Čechy kletby rozhřešiti L. a všechny lidi v něm zbi. Z. a všie kletby Čechy rozřešiti Z. 7 A když v hromadě sama biešta P. 27 bez rozpače Ff. 28 že krvaví Ff. krvi potoci L. kletvy Camb. V. Cc. J. kletby Ff. Když na hořě sama mluviešta Z. 6 kak byšta Z. kak by Ost. státi V. kterým by činem P. v míru Ff. Z. u mieru Ff. 1 Štěpán Ff. L. Z. Ščěpán J. 3 rok sobě přátelský dašta Z. 4 na meze Ff. a v míru Z. u mieře L.

Strana 129
LXII. SRÁŽKA CECHÜV A UERÜV. Ze, svadivse sé, Uhřata na Čechy udeřichu, 10 sobü straná mnoho liudí zbichu. Już Cechy v36 bóżiechu, 15 Uhři na ně silně jdiechu. Juřík, Stanóv syn, sám Uhřata stavi 20 a své Čechy smrti zbaví. 15 Ten junoch slechetnÿ div nad Uhry pokáza, mnoho hrdinstva do sebe ukáza. 25 Ve krvi do hleznü brodiese, kam sě jedno obrátieše. 30 Pohřiechu ten tu snide! 20 Otta, kněz moravský, krátě chvíliu, na horu vznide ; 35 neb obláščě za horü stojiese a o tomto skutku nic nevědieše. Když uzřě, a'no tepú na české stany, 40 kfiéé na své Moravany, 25 i jechu sé Uhtat se dvi strani biti 45 a nikohého neziviti. Král a kněz, když to vzvěděsta, bez skončenie on sém, on tam béZiesta. 50 129 daz von einem krig by nom di Vngirn rausehtin vf dy Behem vnd beidir sit an den stritin vel lut irslagin hettin. Vnd dy Behem iczund vluhin als man list an den buochin: dy Vngirn alle gelich gingin noch in mechtlich. Gregorius, des Starkin sun, begegnite den Vngirn an der lun. Derselbe irledigte drot di Behem von dem tot. Der iung do gein den Vngern ein zceichin wist besundir, vnd vel kunheit er bewiste, dovon man in mit lobe priste. Er ging in dem blude, vnd biz an dy enkil wude, halt wo er sich hin wendit. Ez gink im wol vf der stet. Leidir der gink do ab von dem lebin zcu dem grab. Herezog Ott von Mehern reit in kurezewil nit gar vern vf ein berg allein besundir von der gemein, vnd von der geschicht wuste er nichtiz nit. Darnach sach er, daz man slug vf daz bemisch her. Er srei vf sin Meher vnd slug dy Vngirn ser. An zewey teil beidir sit si vristin nimant an dem strid, vnd si alle tottin. Du si daz irhort hettin beid der konig vnd der herczog, von einandir waz in gach an alliz ende ser, der hin vnd iener her. 9 udefili Camb. Ff. J. L. udefichu V. Z. że Uhii P. 10 zbili Camb. Ff. J. L. zbichu V. Z. 11 Cechy V. L. Óechové v&i Camb. Ff. J. Z. ovšem běžiechu Z. 12 za nimi Ff. L. Z. a Uhři za nimi silně teliechu J. 13 Jiřík, Stankóv syn J. Z. Stanóv L. z Stanóv Camb. Girzick des Stanyek (-yen) sun Hfm. 14 a všě Čechy V. Z. hanby i smrti Z. 15— 15 tehdy div Z. 16 ten jinoch mtadý mnoho divu 21 pokáza 29 a mnoho hrdinstva na Uhry ukáza Z. 23 1 o do sebe ukáza V. J. L. Ff. »do sebe* Camb. nemá. 17 právé do hlezen Z. wkrwi Camb. ve krvi Ost. hlezno = kitek, kotnik. 18 kam se kolivék Z. kamZ L. J. 28—30 19 Pohrzychu Camb. 20 v Camb. mezera až do konce této hlavy. z kratochvíle Z. < nebo záhoří stojicše L. o té příhodě J*. o tom skutce L. Ff. že tepú L. J. Z. s obi strani J?. ó6 ni žádného Z. bez konce J?. bez dokonänie Ff. bez dokončenie L. on sem, on tam běžiešta. Kněz i mrtva Jiříka je se žčleti, & jeho détem káza nositi bielé pruhy a ččrvené na štítě, aby to vědět každý neskrytě Z. 17 

Strana 130
130 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Kněz i mrtva Juříka je sě ctíti, 30 jeho dětem káza na ščítě črvené a bielé prúhy nositi. Neb šlechetný Juřík obersky byl přějímal, když byl Uhřat dojímał. Kněz Vladislav, dietek nejmaje a do bratra Bořivoje velmi ufaje, 35 přěd zemany pozvav jeho, 55 60 65 Der herezog wart mit sin hern den totin Gregorium ern. Sin kindirn er gebot swarcz vnd wiz linwat otmudik*) zcu tragen, wan der Georij in sin tagin noch der risin sittin kunlich hat gestrittin, des do er 1) mit vnfug di Vngirn ezu tode slug. Herczok Wladislab hatt nit kinder, davon er trachte bisundir vf sin brudir Worziwoium ; dem gab er vf daz herczogtum vor den lantlutin, der mer solt vor en stritin. postúpi j'mu kněžstva svého. LXIII. O Vladislavově a Bořivojově vypuzení (Camb. Ff. V). Tuto se Vladislav zase uvázal v knie- žetstvie (Z). LXIII. Wi Wladizlab nit stillin Worziwoium virtreib durch der Deutschin willin. Když Bořivoj knězem bieše, sliubu zemanóm neplnieše. V radu počě Němcě jímati, pro to jeho bratr je sě na-ň hněvati. Pojem jej do komniaty samého, vecě: „Báťo, třěba mi s tobú mluviti cos tajného." Vecě: „Báťo, proč sě druhem nekážeš, že Němcóm z dvoru nekážeš? Či nepomníš, co sú nem zlého učinili? 10 Kak sú Němci náš rod zatratili? Vidal-li s' kdy v jinej zemi ciuzozemcě v radě? 5 5 10 15 Worziwoius darnach herezog waz. Davon sage ich vch, daz er hilt den lantlutin nit sin gelobde, waz ein wicht. Er nam zcu sinem rad fromd an der sinen stad. Darvmb sin brudir zcurnit, er wart en in ein kamnir fuorin. „Herczog freunt, mir is drot heimelich mit der ezu redin not. Czu im er also sprach: „Wofin vnd ymmer ach ! Worvm zcuchtigst du dich nit bi den andirn. als man sit, daz du dy fromd geborn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . vnsir vetir virratin han?" Has tu ez ye horin sagin adir in andirn landen gesen in irm rad fromd geborn ? 31—32 Neb byl Uhřata hrozně přepa- sovał, kdež jich koli dosahoval P. 32 kdež L. tu kdež Z. kdežkoli F. 30 Oba překladatelé četli „črné a 34 dobřě ufaje L. Ff. J. 6 i 7 bátě J. bratře Ff. cos tajného 36 sstúpi P. kniežetstvie Z. V. L. Z. tajného Camb. něco bielé“. 1 kniežetem Z. tajného J. Ff. 2 nedržieše Camb. neplnieše Ost. 7 druhým nekážeš P. 3 pojímati L. Z. V. J. Ff. 8 z dvora L. jiti nekážeš Ff. 4 bratr Vladislav V. L. Ff. 10 zahladili N. zradili V. Z. zda- 5 pojev ho jednú ... do komněty Z. řili L. do komory P. poje Camb. Ff. po- kterak sú nás rozdráždili P. jem Ost. do komnaty Camb. komnyaty 11—47 v Camb. mezera. J. Ff. komniaty L. kde v jiné zemi L. 31 obrský boj přijimal J. Z. obersky byl V. Ff. obersky přejímal L. *) MS. Otmudik, B. Demuodik. — b) MS. ez.

Strana 131
LXIII. VLADISLAVA I. A BORIVOJE II. STŘÍDÁNÍ O KNÍŽECTVÍ. Kterýž ten jesť, ten chce svej cti vadě. Z své země sě dobrý nepostojí; ktož sě doma neschová, ten u nás stojí. 15 Kako-ť móž ciuzozemec věren býti, jenž s svými nemohl sbýti? Kako ten bude tobě dobřě raditi, jenž myslí, kako by mohl uškoditi? Ciuzozemec nepřišel jesť hledat dobra tvého, 20 ale na to, aby hledal užitka svého. Bude-li se tobě zle vésti, 2“ kto jemu nedá do své země lézti? Kněz jemu otpovědě: „O však jáz to dobře vědě, 25 že, když si ty knězem byl, toho s' v radu pojal, jenž byl tobě mil. A když jáz sobú vladu, komuž věřiu, toho pojmu s sobú v radu. Řěk to, s hněvem z komniaty vynide. 30 Kněz Vladislav s zemany přede-ň jide, řka: „Když ty nechceš na své tbáti, jáz sě chciu v své kněžstvo uvázati.“ 30 35 25) 45 50 40 55 Dovon kumpt mer leid vnd zcorn ! Vnd wer der ist, der zcu vil sinen eren schadin wil, der nem solich in sinem rad. Seldin kem gutir gat irr auz in sinem lant, sundir der wirt vns bekant, der sich doheim nit enhelt. Er wil, daz man sin entgelde. Vnd wy mag ein fromd geborn getrulich ymande mit gevarn, der den sinen nit kumpt zcu statin? Der mag nymmer trulich geratin. der von fremden*) landen tracht nur diner schandin. Er kumpt her gar stiln nit durch dines bestin wiln, sundir darvm, daz er geruche vnd sin nucz by der suche. Ob ez der vbil irget, ez wirt im nit zcu spet ; vchb) im ez nimant wert"), ob er widir heim kert." Im antwurte der herezog: „Daz weiz ich doch, du du herczog werst, wez mit libe din hercze gert, den nemis tu zeu dinem rat, beide fruo vnd spat. Wan ich mich selbir meistir, miner gebot lastir, laz ich4) in minen rad stan di, den ich sin wol gan. Do sprank er vz der kammirn mit zcorn vnd in iamir. Herczog Wladislab darnach kom fur in vnd sprach mit den lantlutin: „Sent du nit wilt witin achtin der dinen frums, so wil ich mines herczogtums widir vndirwindin." 131 20 60 19 dobra J. Ff. V. dobrého L. 12 chce-ť své cti vadě Ff. kterýž jest ten, ten chce své cti 19—20 Cizozemec nehledá lepšého tvého, ale spieše hledá užitka svého Z. a zemi vadě L. 20 hleděl užitka svého Ff. který jest taký, atd. J. Z. v své zemi vadě J. 21 Bude-li mu se zde zle vésti Z. 22 Wer wird im weren, das er nicht 13 sem nepostojí Ff. se nikdy jinde ne- von dir fleucht ausz dem lande? postaví F. Hfm. 14 nezachová Z. 15 kak móž ten cizozemci věren býti Ff. 17 Kak ten atd. Ff. Kako-ť J. Kako móž ten cizozemec L. 18 myslí, kterak Z. 25 mocným kniežetem Z. 26 jenž mně mil nebyl P. ktož-ť jesť byl mil L. 27 vládnu L. Z. Ff. J. 28 komuž přeji L. kohož mi libo Ja. komuž-ť věři, toho-ť vezmu s sobú v radu Ff. 29 z komněty Z. z komnyaty Ff. 31 svého jazyka milovati J2. 33 Jev jej, z země jej vyvede J2. I jem jej, z sieně ven J. Ujem jej, z sieni L. Ujem jej za ruku (Z. Ff.) z séni ven vyvede Z. z sieni s ním vynide Ff. a) MS. fremden. — b) MS. Noch, A. vch. — 6) MS. wird. — 4) laz ich mich in etc. 17*

Strana 132
132 RÝMOVANÁ KRONIKA Ven z té sieni jej vyvede, vyhnav jeho čeleď, svú uvede. 65 35 Tu jeho Némci stojiechu à pfimluviti sé nesméjiechu. Vladislav na kněžský stolec vstüpi, " po trech letech opét Botivojovi knézstva sstüpi. Knéz Botivoj na Sackej kosteł postavi 40 a svatému Apolinatisovi jej oslavi, eZ jej byl z vézenie vypravil 25 à knéZstva českého dopravil. Ale Bořivoj neumě té milosti schovati, 80 i je sé Némcóv opét v zemiu zváti. 45 Kdyz mniese, by knéZstvem był jist, posla do Domazlic list, " aby Némcé lesem do zemé pustili, Domažlic jim s tiem krajem postüpili. 90 Kdyz to knéz Viadislav vzvédé, 50 zemanóm tako povédé: „O, ó, ó! nemóż-li to tak bti, " musí on sám do Němec jíti.“ Vładisłav sć s zemiń poradi, 100 Bořivoje opěť s kněžstva ssadi. 37 na knieZecí stolec Ff. L. J. ... jide Z. 38 opét mu jeho otjide Z. 40 Apolinäïi L. Z. Apolinaïiti Ff. J. 41 eZ jej Ff. jenz L. Z. J. 42 a jeho smutné smrti zbavil Z. 45 knieżetstvim Z. 46 svój vłastni list Z. svój list J. gen Taust Hfm. 4" sem lesem pustili Z. 48 Toho verše ve V. není. *) MS. en, B. yn. 43 Bořivoj nechtě té cti chovati Z. ČESKÁ. Er furte yn*) mit sinem gesinde vz dem palast dort, vnd sin gesinde er infurt. Do dy von fremden landen im stunden by mit schanden, si torsten im nit reden zeu. Wratislab kam vf den stul, abir noch dreu iarn wolt er es nit lengir sparn; er gab Worziwoium wider vf daz herczogtum. Wi Worziwoius czu dem ander mal virtribin wart durch der Tuschin wal. Herczog Worziwoius bauwit czu Saczk cin gotis huz. Di liz er wihin vnd meren in Sent Apolinaris ern, der in hate vil suzze irlost vz dem venknisze. Er furdert in ouch zcu sinem frum in Behem zcu dem herezogtum. Abir der gnaden nit kunde behaldin zeu derselbin stundc. Er begunde dy Tutschin zcu hant widir bringen in daz lant. Du ir want, daz er des herezogtums sichir wer, er sante brife zcu Tust zcu hant, daz dy Tutsehin in daz lant obir wald liezin vnd durch er gegent diezin. Du daz Wladizlab het virnomen, er hiz dy lantlut vor sich komen, vnd er sprach also zeu in: ,0, 0, o! daz mag nit gesin! Er muz alezu hant selbir gen in deutsche lant." Wladislabs beriet bi zetten sieh mit den lantlutin. Er sazete abir Worziwoium ab von dem herezogtum vnd gebot in zcu hant ezu gen in deutsche lant. 49 Opět Camb. 51 Oho! oho! Z. nemóZ-f to tak byti Ff. 53 s zemy Camb. Ff., ale v Ff. nad tím připsáno „zemeny“. s zemany Z. L. J. mit den landsessen Hfm. 

Strana 133
55 60 LXIV. SOBĚSLAV I. Káza j'mu do Němec jíti, řka: „Báfo, nemóžeš bez Němcóv býti; bef sé, báfo, na Ryn s nimi, dobudes ciesafovstvie jimi! Raději uzřiu smrť všého rodu svého, ne potup ani zabju jazyka svého.“ 110 105 LXIV. O biskupově Heřmanově smrti (Camb. Ff. V). 10 Biskup Heřman s světa snide; neb piéd jeho smrtí hlas přijide, 5 řka: „Ty's by} käzal Zidy krstíti; proé si prépustil opét sé Zidoviti? 10 Bylo sé tobé zdiü za právo posaditi, a tiem-t było krésfanstva nehaniti. 15 Pójd na sud pred sudciu pravého, vydaj poéet, pastÿriu, z brava svého.“ 20 S velikým pláčem s světa snide, Sylvester v biskupstvo vznide. O prvém šlechetném Soběstavovi i o jeho boju (Camb. Ff). O prvém šlechetném Premystovi ( V). Tuto Bolesłav ciesańć pobił u Chłumce (Z). 55 I kaza J. 56 57 Beiiż se V. Z. bátě J. Běžiž bratře 58 dobudiž sobě ciesařstvie s cizími Z. 25 Tehdy také umřě kněz Vžadistav, po něm by knězem bratr jeho Soběslav. „Báto, ty nemôžeš v Čechách bez nich býti“ L. Z. „Nemôžeš ty, báťo, bez nich býti“ J. Ff. 1 Kozma P. ciesaïstvie sobë jimi Ff. 2 a přčd jeho smrtí V. césařstva sobě s nimi Z. *) dy Geburen (rusticos) — Bavory (Bavaros). hlas k němu přijide L. Z. J. 133 Er sprach: „Hor mich, brudir min, du macht an si nit gesin. An den Rein ge mit in! Daz keisirtum von in gewin!“ Als ob er spreche: „Ich daz libir sehe, daz min geslecht sturbe, e min zcunge virdurbe.“ LXIV. Bischof Herman starb, wan daz er irwarb, daz vor sinem tode kom zcu im ein stimi drot, dy zcu im also sprach von der sweren Gotis rach: „Du hast gebotin zcu laufin vnd dy Juden taufin. Worvm lobis tu in si[ch] abir zeu iudischin ? Ez het dir gefugit baz, daz du nach dem rechtin daz hettest vndirwegin laszin, vnd soldest dich des vnrechtin maszin, vnd domit der Kristin gloubin soldes du nit crenkin noch beraubin. Chum fur daz gerichte schir vor ein gerechtin richtir! Hirt, gib rechung widir von diner herd vnd denn ge nidir!* Du virschid der bischof mit clagin, daz in wenig half, vnd Siluestir alsam sieh des bistums vndirnam. Von dem erstin Sobezlabin, wi kun er waz in sin tagin. Czcu der zeit starb Wladislab, sin brudir wart herezog Sobeslab. Der bestreit dy Geburen") kunlich nach sines herczin ger 59 Řka: „Raději vizi... mého J. Z. Z. 4 se jim židoviti V. L. jim prépustit Ff. opét se zZidoviti Ff. Z. 60 než potupu a hanbu jazyka příbu- zného L. svého J. než potupu (a hanbu) jazyka přiro- zeného V. J?. Z. Ff. ne starší tvar za ,ne-Ze, ne-Z^. 5 za pravdu (opr. právo) Ff. 6 nehanéti Ff. 7 Pojd Ff. Pod Ost. 8 vydaj počet pastuší z bravu každého 10 na biskupstvo V. L. Z. 12 Bolesłav Z. Sowieslaw Hfm. „knězem“ v Camb. chybí. 

Strana 134
134 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Ten udatně Bavory pobi a v Čechách mnoho Němcóv zbi. 15 Ciesař Lotr, chtě tehdy Němcóv pomstiti, počě do Čech mocně jíti, řka: „Chciu sě tiem oplatiti i chciu všěcky Čechy zbíti. Když ciesař, žha i tepa, Chlumcě dojide, 20 kněz český tu sě s ním zjevně bojem snide. Čechy za knězem jako lvové jdiechu, svého knězě věrně střěžiechu. Ot kněžích ran také jiskry jdiechu, že jej ne člověka, ale ďábla mniechu. 25 O vězních ni o kořisti tbáchu, neb nic, jedno jmene dobrého, hledáchu. Tu Němcě hrdinsky pobichu, ciesařě na bězě chopichu, biskupy a opaty jechu, 30 i jednoho jiného vězně nejmiechu. 35 40 45 50 55 60 65 vnd virderbte in Behem dy Tutschin, wo ers anquam. Der keisir wolt si rechin, er gink geweiltlichin czu Behem in daz lant. Sobeslab ward im wol bekant, er sprach in grim: „Ein somlichs tun [wil] ich im : ich wil dy Behem al irslan." Vnde do der keisir wolde gan, mit prennen vnd mit morden gevaren kam gegin Bemen. Sobeslab kam vf der weit mit im offenbar zeu strid. Di Behem wurden als dy lewen noch irem herczogen strebin. Irs herczogen des greulich hutin si gar truolich. Von Sobeslabs slegin funkin furn, di man do wol mocht gespurn. Sin slege si also taubtin, daz si nit gloubtin, daz er ein mensche were, sundir der tufil were. Sobeslab achte nit der gevangin. in wolt ouch nit gelangin nach dem raub zcu rinnen. Nur ein gutin namen suchtin si in dem strit, wen dy Behem gesigtin weit vnd dy Tutschin obir komen, dez si nucz vnd er nomen. Der keisir wart do gevangin an der vlucht des erlangen, muste mit schandin dingin. Epte vnd bischof si do vingin, doch litin sie kein vanknisze. Dy bischof vnd dy epte suz wurden vndir den helm in wafin gevangin selbin, wan dy Behem sprachin also : 30 Biskupy a opaty voděniu pod helmy vodiechu; neb Čechy takto mluviechu: 14 a v zemi mnoho P. Po 14 neb byli Bavor do země pozvali a ztravu jim do lesa byli dali C. 15 Lotor Z. Lork L. 17 týmž Z. J. odplatiti J. 19 Chlumce hradu Z. 20 Kněz Soběslav s Čechy svými u boj sě s ním snide J. L. Zjevně (zevně) sě s ním tu u boj snide V. Ff. 21 Čechové Z. J. za kniežetem Ff. 23 Ot kniežecích ran Ost. letiechu J. 24 ale črta Z. Po 24 Němcóm tak se zdáše, že Soběslav ohněm dýcháše P. F. C. 25 wyernyt okorzysty netbachu Camb. Ff. o vězních ni o kořisti tbáchu V. L. o vězních nic ni o kořistech tbáchu J. o vězních i o kořistech málo tbáchu Z. 26 nebo nic jiného, jedno jmene do- brého, dobýváchu V. jedno jména dobrého dobýváchu Z. nic než jmene dobrého Ff. 28 Zde ustává Camb. až po 58. chytichu L. 30 ve V. chybí. Text z J. i jednoho vězně nejmiechu Ff. L. 30—31 neb také s ciesařem pod helmy biechu Z. 31 věziechu L. veziechu P. 32—33 Čechové takto mluviechu: „Aby se nedopúštěli hřiechu, razi, kletby se chovajte Z. Neb starší mladším diechu P.

Strana 135
35 40 50 55 33 Kletby L. Ff. Z. 34 knéze L. Ff. 35 jakž ste je (jich) jeli J. Z. 36 deyte Z. LXIV. PORÁŽKA CÍSAŘE „Kletvy sě chovajte, knéZí sé nedotykajte. Jakż ste jich zejmali, tak jich nechajte, sena jim dosti jiesti dajte; neb sú nám jine zżehli a pobrali po všiej zemi, kdež sú stali.“ Rádcě je velechu zbíti, kněz toho neda učiniti, fka: „Kteróż knieżć po pfirozeniu vzchodi, když ho zabijé, máté j'ho druhé neurodí. Ale kteréz kniezé volenie rodí, toho kniezecie smrť nemnoho škodí; neb někteří jich smrti žádajcí, ti najviece, již k témuž čáku jmaji. Vězte, že, když kto volením móž knězem býti, toho knózć nemóż nikto zbaviti.* Česká rada tu Féë obläbi a ciesař to zemanóm zalińbi, že zemi viec nechce škoditi, ale českú česť chce ve všem pľoditi. Tehdy ciesař koronu zemi vráti, tka: „Netřéba-t vám viec jie kupovati." Neb ciesař dřieve nechtěl korony dati, az ju musiechu prédraho kupovati. zjimali L. Ff. 37—38 neb sú jiné sežhli a ztrávili, 39 Radše L. vecechu Z. 41 urozením vzchodí Z. kam sú sč jedno obrátili C. sežhli L. zejžhli P. od prirozenie Ff. LOTHARA U CHLUMCE. 70 15 80 85 90 95 100 110 42 když sejde Z. nenarodí L. 44 toho knieZete Ff. L. J. toho smrt Z. 471—48 Vézte, kde volením knieZe móże toho knieZete nemuoZ nikdy zabiti Z. 48 Zádny nemóZ zabiti Ff. toho knieZete nemóZ niktoZ zba- 135 „Den ban sult ir vlihiu do, vnd virwundit dy prister nit! Habt mit in nit andirs pflicht, wi ir si habt gevangiu, also lat si belangin! Gebit in dez heuz gnuk zeu eszin, wan si habint vns daz beszir beraubt vnd virprant, al so wit ist daz laut. Vnd wo si gelegin sint, si hettin vns fur ein wint.“ Di ratlute hizsin si totin, Sobeslab wolt sin nit gestatin. Er sprach also: „Willich furste erstet do von der geburd, wen ir wirt gefurt erslagen vz dem her, sin mutir gepert in nimer. Abir dy di chur irwelt vnd zeu fursten wern gezcelt, der furstin tod sehadet vil, wan maniger beidet vf daz zcil, allir meist der, wilehir darezu hoft ser. Abir wo der furst nur gesin mag an kur, den mag nimant sines furstums tun an.“ Dy Behem volgtin dem rad, der keisir lobt mit der tad, den lantlutin furbaz nymer sehadin, noch dem lant bi sinen tagin, sundir darzcu keren, der Behem ere meren. Do gab der keisir sider dem rich dy cron wider. Er sprach: „Er durft furbaz widir nimant koufin daz.“ Er wolt in ir vor nit gebin, nor daz si iz czu koufe nemen. „Ouch irloub ich euch,“ sprach er, „daz ir mugt einen koning mer 49 Česká rada tu řeč oblíbi Ff. L. Z. Česká rada tu řeč ráda oblíbi J. Česká rada tú Ťečí blúdi V. Cc. 50 a ciesař to zemanóm zalíbi L. V. Ce. býti a ciesal zemi zaslibi Ff. Y a ciesaf zemanóm slibi Z. 52 vezde J. viec chee płoditi Z. 57 ale musili su ji predraze Hy. J. ale chtěl ji přědraho prodávati Z. viti L. ale mu&iechu ji L. musili V. 

Strana 136
136 RÝMOVANÁ Řka: „Znaju to, że króle móżete jmieti, ale koronu musite ote mne vzieti.* 11 Ten boj sé sta ot narozenie syna bożieho 60 po tisiiciu po stu po tfech dcśtech ćtvrtehu. LXV. (Nadpisu není.) Toho léta Polené v zemiu vnidi, Čechy je bojem podjidú. Tehdy Polan mnoho zbichu , i polská zemiu poplenichu. 5 Tehdy nalezü svatého Vojtécha hłavu, jeho ukázáním ješče krvavú. 10 Tehdy kněz svej zemi k okrasě KRONIKA ČESKÁ. behabin ymmer furbaz schon; abir ir muszt dy kron von mir intphan. Darzcu solt ir gan.“ Der strid geschach, du Christus geborn wart, dar nach eilf hundirt vnd xxxiiij iar. LXV. Desselbin iars vir war di Polan gingin in daz lant. Di Behem bestrittin si zcu hant. Si irslugin vel Polan vnd beraubtin alezu hant Polanir lant, do dy funden Sand Woyceks houbt zcu den stundin, daz si von danne brachtin. Daz selb haubt, dez si nit achtin, blutigs in sich noch bewist. Czu der zcit sich vlist der herczog zcu zcir dem lant zdiú obnovi hrad u Prazé. Po 58 Biskupi a opati musiechu slíbiti, Že nechtie viec na českú škodu býti. J?. 59 od porozenie I. 69—60 opit v Camb. 60 po tisíci po stu po tfidcetech čtvrtého I. po tFidcśti Ff. po tfidceti Z. Po 60 V rkp. P. F. C. J*. klade se nyni vstavek o Mirostavovi 2 (v J*. co počátek hl. LXV), jejž před sebou měl i Hfm.: Tehdy biskup Sylvester snide, Minhart (Heřman P. F.) na jeho stolec vznide. Ten s pánem Mirostavem proti knězi bieše, a Bořivoje knězem učiniti chtieše. s I poččsta to mtuviti (mysliti P.F.), » kako by (byśta C.) to mohła uči- niti. Mirosłav pfipravi panoši svého, jenž by zabil kněze šlechetného. Ale jeden, jenž byl v té radě, » nechtě zemi které vadě, knězi všecko povědě. A jakž kněz to brzo vzvědě, toho (Mirostavova P. F.) panoti kâza jieti. Panoëäi ktos to da védéti. 1» Pano&é, to váecko zvéda, vnd vmgab alezu hant na běh on sě inhed otda. Toho inhed tu chopichu, a ttumok k nému pfiloZichu, złodejstvim jej viniece (viniechu C.), tiem pravdu utajiti chtiece (chtiechu C.). Miroslav, té Isti nevéda, s bratrem do Prahy přijeda, je sé knéze prositi, aby rácit jeho pano&i pustiti. Knéz Miroslava i s bratrem Stíézmi- rem (Stfezemirem C.) káza jieti ; zvédév, Ze vinni (vzvédév pravdu P.), káza oběma (všem C.) hlavy stieti. Jich přátelóm (vinným C.) káza z ze- řka: Ty's byl kázal židy kititi; proč si připustit opět jim zžido- véti? Bylo se tobé o pravdu prosü- diti a v tfetie zemi nebyło-f kfesfan- stva tupiti. Pójd na súd před súdce pra- vého, vydaj počet z úřadu svého.“ S velikým pláčem s světa snide, a na jeho stolec Heřman vznide. Na to počíná se text hl. LXV. mě jíti 1 Tehdy C. Poláci Z. Polané Ff. J. a jinym káza na &títé lvovu nohu no- vnidechu V. vejdń L. Z. siti, 2 Cechové Z Ff. J. pojidechu V. aby na paméti jméli, že sú lva odřieti chtěli. (Veršů 27—30 v P. není.) Biskup drbi (musi P. F.) k Mohu- ckému jíti a sč té viny očistiti. Po ukončení tohoto vstavku čte se vP.a F.: V skuofë biskup Hefman snide atd. (prvních 10 veršův této hlavy). V C. tyto verše zní takto: Biskup Menhart snide, neb před smrtí hlas k němu přijide, o 4 b 9 6 = oo podejdu L. Z. Fy. Tu Polan V. L. J. Polákóv Z. zbili P. a jich země mnoho dobyli P. nalezechu V. nalezná Ff. L. Z. dasselb jar. dieselbe zeit Hfm. jeho pokázáním, a ješče krvavú V. L. J. k uokras& Camb. v Camb. chybi. obnovi hrad u Praze L. zdí a věžemi hrad obnovi na Praze Z. 

Strana 137
10 15 13—14 v Camb. chybi. Text z L. J. LXVI. SMRŤ SV. PROKOPA. Tehdy také židie ktésťanské dietky zbichu, a to na né usvčdčichu. Knez je käza vSCcky zbiti 20 a Jich domy rozpleniti. A když židy tepiechu a jich domy pleniechu, v jich škole nalezú hada velikého, 30 ve všiej zemi nevídáno takého. Věděli-li sú o něm židie či nevěděli, nikomému sú toho nepověděli. 35 LXVI. skonććni sv. Prokopa opata (Camb. Ff. V ). Léta ot narozenie syna bożieho po tisiéciw po stu čtvrtého 7a Oldricha, knézé zliéského, točeúš knězem potom nazvaným kraje kúřim- ského. svatý Prokop s světa snide v němž veliká pomoc Čechóm vznide. To Němec opat svědčieše, když jej svatý Prokop kyjem tepieše. c 9 zidé (Ff.)...déti L. V. J. 18 nikomu Camb. Ff. 10 a tu nehodu na né prosocichu Z. a to na ně vzvěděchu Z. 12 zbožie poplenili P. nikomému Z. 13 napořád všě tepiechu Z. Uu A kdyžto židy tepiechu, i jich domy rozplenichu FY. 15 nalezechu V. naleznü Ff. L. Z. 16 v této zemi nebyvalo takového V. L. J. v tej zemi nikdy nevídaného Z. 17 nebo nevěděli V. po stu padesát čtvrtého P. F. 3—4 nikomómu sú o něm nic nepové- i žádnému sú o tom nic Z. 6 po stu &tvrtého Camb. V. Ff. L. po stu po tří dcát čtvrtého Z. po stu po třidceti čtvrtého J. za kniežete Oldřicha zlického, potom nazvaném kúřimského 137 di burg zcu Prage mit der muor, daz er si domit gehauwer macht vnd virwert so. Czu derselbin zcit aldo di Juden der Cristin kinder mit -dem tode machtin minner, vnde des iahin si in irn notin. Darvm gebot man si zcu totin, ir huoser ouch beraubin. Vnd do si der Juden gloubin vnd er lib virderbtin, di vf dy tufil erbtin, vnd ir huzir beraubtin, vnd ir gut daz vzclaub[t]in, in der sinagoge man vant ein groz slangiu zcu hant. Ez waz nit gewonlich, daz irgin in diszim rich ein solich were gewon. Ob dy Juden dovon wustin adir nit, davon nimant git. Daz geschen ist nach Crist geburd in der vrist eilf hundirt iar, darnach in dem virezigistin iar. LXVI. Czu derselbin zeit Sant Procop sich dem tode geit*). Daran den Behem von Gote ein groz hulfe kom. Dez bekante ein tutschir apt, den Sent Procop so begabt. Er slug vnd zcoch en mid dem stab. 4 potom nazváním küfimského V. J. točíš knězem nazvaným kúřimského deli V. L. tociZ knéze nynie küfimského P. vzjide Z. 7 To opat němečský V. L. Z. Ff.J. 8 vláče kyjem tepieše V. v lásce tepieše L. zà kukhu vláce, kyjem (berhi C.) te- pieáe P. C. v klášteře kyjem tepiele Pf. Když jej svatý Prokop vláčicše (Hfm.) za vrch, kyjem jej tepieše, Z. aby z kláštera šel, veléše. J*. ^) V. 2 bis positus: 1. Sand Procob... gibt, 2. Sant Procop... geit. 18 

Strana 138
138 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Od Vladistava, prvého krále českého (Camb.). prvnicho (Ff). Ot Vladistava, druhého krále české- ho (V). O Vladislavovi a Boleslavovi udatném (Z). 10 Pak snide šlechetný kněz Soběsłav, 10 po něm by knězem syn jeho Vladisłav. Ten nenásladováše otcě svého, přietel bieše jazyka němečského. Ten hrdinstva ni v čemž nepokázal, jedno že s ciesařem sě byl v přiezni svázal. 15 Ciesař Bedřich Vladislava do Řězna pozva, v Řězně j'ho králem českým koronova. Král Vladislav jede pod koronú u Prahu, veda s sobú Němcóv velikú dráhu. Směje sě, k Čechóm počě mluviti: 20 „Juž-li věříte, že bez vás mohl sem cti dojíti?“ Synu jeho počě ta řěč nepodobna sě zdáti i je sě z té řěči zemanóm na otcě žałovati, řka: „Nechciu býti dlužen věrú otciu mému, když viziu, že jesť nevěren jazyku svému. 25 Páni, když to znamenachu, ku kraleviciu sě sebrachu, i jechu sě s kralevicem Soběslavem raditi. Uradivše sě, jechu sě královi mluviti, 15 20 25 30 35 40 Darnach herczog Sobeslab, der tugintlich, gink ab vnd dy sele Gode gab. Sin sun waz darnach Wladislab herczog daz gsach. Der volgt nit sinen vatir vnd mutir, er waz der Deutschin vreunt gutir. Ez bewiste sin kunheit nimant, allein daz er sich sampt mit dem keisir in vruntschaf. Darvm er dicke wart gestraft. Wi konig Wladizlab gecront wart vnd czu Prage kam vf der vart. Keisir Frederich zcu Rom lud Wladislabin mit nom, der von Behem czu im gink vnd von im dy kron entpfink. Czu Reginsporg er kom vnd der keisir som. Darnach reit er schon czu Prage in einer kron. Er furte mit im ein grosze schar der Deutschin, daz wiszit fur war Er sprach an der stund czu dem Bemen lachund: „Gleubt ir ez in wuirn sinnen, daz ich mag er an vch gewinen? Dy rede waz ein wicht, sinem sun gevil si nit. Den lantlutin begunde ir clagen vnd vf den vatir sagin: „Ich wil minem vatir,“ sagit er en, „cheinir truwe schuldig sein, sind ich sehe zeu dir vrist, daz sin zcunge vngetrwe ist. Du dy heren daz virnomen, si zcumal zcu einandir komen czu des konigis sun, dem Sobeslabin. Mit einandir si begunden ratin zcu denselbin stunden. Si retin mit dem konige do vnd sprachin zcu im also: 45 9 knieže šlechetné Boleslav Z. Vratislav V. Cc. (tak důsledně) 10 kniežetem Z. 11 Nenásladováše Camb. Ten nenásle- dováše Ost. 13 Ten dobrodružstva(ie) J. P. F. C. v ničemž L. J. Z. Ff. neukázał Z. 14 u přiezň V. u přiezni L. Ff. J. v přiezeň Z. 15 Ciesař Vladislava do Říma Z. J2. 21 Syn, to uslyšav, poče hněvy vlasy s sebe rváti P. F. pozova J. nach Regenspurck Hfm. .vlasy s sebe trhati C. (Hfm.) 23 Nechci býti věren věrú Ff. 25 Zemené J2. 16 a v Římě Z. korunova L. V. Ff. 17 v Prahu Z. jeda Camb. L. jede Ff. Z. jide J. 26 k králi sě sebrachu Ff. 27 s kralovicem raditi V. L. Z. 28 s králem L. králi Z. 20 v Camb. mezera až po v. 34. Již-li viete Z.

Strana 139
LXVI. VLADISLAV II. KRÁL. — LXVII. SOBĚSLAV II. 139 řkúc: „Králiu, rač svých kmetóv slovo slyšěti, 30 a co-ť budú mluviti, neroď řěčníku za zlé jmieti. Toho tebe kmetie tážiú, kto tě k tomu snuzil, že si všiu svú moc i česť súžil? Však smy s tvým otcem korony bojem dobyli, a svými životy smy ciesařovy moci zbyli. 35 Kako s' ty živ směl koronu v Němcích bez nás přijieti, a ty s' ju beze všěch děky mohl u Prazě vzieti? Když chceš s Němci přebývati, kako sě živ smieš českým králem nazývati? Král déle neda řěčníku mluviti, 40 i počě jim ciesařem hroziti. Zeměné tu krále inhed chtiechu zabiti: “ 55 60 65 70 75 „O konig, hort euwir wisin wort! vnd waz si mit mir redent czu dir, daz hab mer nit vor ubil auch! Di wisin vragen vch, wer vch dorste darzcu raten, daz er ewer er mit den taten vnd wuir gewalt torste virwandeln also palt? Idoch hab wir dy cron mit dinem vatir schon mit vnsirn libin streitberlich behabt vnd scheinberlich, vnde habin mit vnsirm lebin der kesirlichir guald gegebin. Wy dors tu in deutsche lant gan vnd an vns dy cron entphan ? Du macht si zcu Prage gar nahin an al Deutsche enphan. Sin du wild domid gedichin vnd alain mid fromden richin, wi tors tu du dich gebin zcu irkennen vnd czu Behem konig genennen?“ Er gestet nit vf der stet, daz der furspreche mer ted. Czu dron er in begund vf den keisir zeu der stunt. Di lantlut gar gan woltin in nur irslan. Czu derselbin zeit must der konig vor groszem neit vz dem rich heimlich gen vnd vf dez keisirs hof sten. 50 80 ukryv sě král, musi z země jíti. LXVII. LXVII. Ot Soběsťava, přietele českého (Camb. Ff. V). O knězi Soběsťavovi, ježto nosy řězal Němcóm (Z). Du der konig gevloch, sin sun Sobeslab waz herczog. Po králiu syn jeho Soběsłav knězem bieše. Von Sobezlabin dem andirn, der Tutschin vient im lande. Ten, kteréhož Němcě uzřieše, Sobeslab waz der Tutschin vient. Wo er ir gwar wart hint, 29 svých zeman L. V. kmetóv J. Z. 30 a jich řěčníku nerač za zlé mieti Z. 31 kmeté tebe tieží L. Z. J. kmetie tieží Ff. 32 tak velmi súžił Z. 33 našimi životy dobyli L. Cc. V. našimi životy bojem dobyli Ff. 33—35 Však sme my s tvým otcem byli, korony zemi své dobyli a tak sme ciesařovy moci zbyli Z. 35 Opět Camb. 35—36 Proč jsi to živ směl zdieti, korunu v Němcích bez nás sobě vzieti, 37 v Němcích kralovati V. s Němci kra- lovati L. J. Z. 38 kterak Ff. živ móžeš V. kako ... nazvati L. zazývati Z. a ty beze všech dětí mohl's ji v svej zemi přijieti?Z. 41 zemené chtiechu jej inhed zabiti J. L. Z. 36 bez jeho děky P. F. bez ciesa- rovy děky N. C. u Praze mieti Ff. mohl si vzieti L. 1 Po královi L. J. Ff. Po otci Soběslav Z. 18*

Strana 140
140 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 5 řka: „Němče, po světu nesledi, v svej zemi mezi svými sedi! Po dobré s' ot svých nevyšel; pověz, proč mezi ciuzie přišel?“ Jiní, ot knězě vidúcě, 10 kdež uzřiechu Němce jdúce, jako na vlka voláchu, uši a nosy jim řězáchu. Kto jemu němečských nosóv ščít přinesieše, tomu sto hřiven dadieše. 10 15 20 25 30 35 40 45 den zcam als morgin nit zcu lebin; si worden al dem tode gegebin. Waz er ouch Tutschir sach, odir wer im davon sait darnach, dy hiez er fur sich bringen. Er wolt in daz houbt virringin mit einer schentlichir gab ; er sneit in al dy nasin ab. Czu in er also sprach: „Der Tutschir sy min gouch. Vm ezu laufin in der werlt, czu torheit wirt ez der geczelt. Vnder den dinen biz gnant, der nom ist dir wol bekant. Vluoch balde vz minem lant! Di Behem werdin von dir geschant. Du bist nit komen stillin durch gutir sache willin her von dinen landen. Dovon bist du zcu schanden worden mit der nasin. Du gest als der wil grasin. Worymb bis tu hyher komen, “ als dy distil vndir blumen? Di andirn Behem wilde by irm herczogin nomen pilde. Wo si ein Tutschin sahin, si woltin al zcu im gan, als si in woltin vahin vnd en alzcu hant irhain. Si schrien vf en golf, als vf einen wolf. Si machtin in zcu einem torn vnd sniten im ab dy orn. Hor noch ein wundir plab ! Si snitin im ouch dy nasin ab. Vnde wer Sobeslabin zcubracht beide tag") vnd nacht sin schilt gedrollin tutschir nasin vollin, dem gab Sobeslab der stark claris silbirs hundert mark. Di mer ging zeu hant vbir al tudsche lant, daz der gruem Sobeslab den Tutschin solich zceichin gab vnd si als ein bast in dem lande hast ; k sobě přivesti kázáše 5 a nos jemu uřězáše, 15 Po všěch Němcích pověsť jdieše, 50 že Soběslav jich nenávidieše. 4 a nos i uši J2. 5 Sléditi = slíditi, potulovati se po zemích. 5—6 nesled — sed Ff. L. J. Z. 7 Pro dobré s' Z. 8 proč si J. proč s' Ff. mezi Čechy J2. Z. 9 Jiní, kněze vidúce L. 10 kdež uzřeli L. 11 vzvoláchu J. 13 sto nosóv J. tisíc Z. německých nosóv sto L. Ff. J. (Hfm.) 14 ihned jemu sto hřiven střiebra da- dieše L. 15 Němciech V. 2) MS. ei tag; ei deletum.

Strana 141
20 25 30 21— LXVIL STIHANI NEMCUV. 141 Müdry jmu za dobré jmějieše, Ze ciuzozemcé v zemiw nepüstiese, řka: „Dobrý svój jazyk plodí, nevěrný o svém jazyku nerodí. Země jest máti každého, ktoZ jiej nepféje, nejmám j'ho 7a slechet- ného.* Tkacata sé zemé české obíjiechu, neb sé knózć Sobesłava stydiechu. Król sć je na Cechy żałovati, ciesaf mu káza málo pozdati: „Pro tvého syna chciu vść Cechy zbiti, a v Cechach chciw t& nómećskóm królem ućiniti.* Hrabie jeden, tu řěč když o Čechách vzvědě, toto-f vám divné povédé, 17 jim Camb. 18 cizozemcóv L. J. 94 v Camb. mezera. 21 Rkác (Fka): ,Zemé jest máté Ff.J. Z. L. 23 Néméata L. J?. in marg. Ff. Obijeti sé — odráZeti se, stra- niti se. 24 velmi stydiechu J. L. V. *) MS. von. — >) Antecedit: Du ein grebe daz irhort. EJ > 60 -1 80 90 23—24 Tkačata se země ceské stydiechu, nebo se kněze Soběstava bojic- chu. Z. 25 na Čechy pied ciesafem Zalovati 26 poca[e]kati V. J. L. Z. 27—30 řka: „Pro tvého syna chci to uči- že káži všecky Čechy zbíti, a tě v Čechách v času malém učiním německým králem.“ vor ein tutschir gast waz im als ein swer last. Ein iclichir wisir sol ez im vor gut habin wol. Di wisin sprachin do widir sich also: „Der frum sin zcungin mert, e si wirt vbirhert; der vngetrw, als man sicht, acht siner zcungin nicht.“ Di andirn also sprachin mit redelichin sachin: „Daz lant mit sinem futir ist eines iclichen mutir. Wer dy Tutschin smecht vnd in Behem lant echt, den hab ich nit vor frum. Wan ez wer nur kum, daz im gein derselbin smech ein sollis auzzer lancz gesech.* Di iren leut al geleich mitin zeu Behem daz rich vnd sich der vlucht gabin vor“) herezog Sobeslabin. Dem keisir si begunden vbir dy Behem zcu den stunden clagin vnd sich bereitin. Er gebot in ein wil zcu beitin vnd sprach zcu dem Wladislabin: „Ich wil der ein wenig sagin. Ich wil dy Behem nicht bringin von des lebins licht, noch durch din son sterbin vnd durch en virderbin, vnde dich zeu Behem, do man der billich ist gram mit wundirlichin sachin, der Tutschin konig machin.* Du ein grebe von Behem ”) di rede also virnam, hor, wy ein wundir geschach do bisundir! Hrabie jeden, kdyZ tu bieše a tu řeč o Čechách styšieše, jakž brzo tu řeč vzvědě, tu divná novinu povédé. Z. V.I. 27 Yka: „Pro atd. FY. L. I. 28 německého králem (sie) Camb. niti, 29—38 v Camb. mezera. 30 Toto-t sobě já divně povědě V. Tuto vám dvorné povédé L. Tobé-t já divné povédé Ff. 

Strana 142
142 nemože do Čech posla jmieti, a'ž musi jednoho najieti. Sobéslav ve msi nemluviese, ani kterého poselstvie slysiese. 35 Posel, chté knézé brzo zbyti, 95 100 110 poćć ve msi kneziu poselstvie mluviti. Kněz, sć na posła ochek, k Bohu vzdese, Němec, użas se, zdeśe. 120 Сева? Cechóm otpovédieti chtiese, 40 ale posla jmieti nemoziese. Jeden udatný rytief sé obra, 125 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Er mochte nit zeu Behem (di Tutschin warn dem lande gram) gehabin einen botin. Do must er in den notin einen lon gebin, der dy botschaf wurbe ebin. Sobeslab als ein Pesse ret nit vndir der messe, sundir er grwelich grein, daz do wol von im irsehein, nach er ouch mit keinem wort doselbst keine botschaf hort. Der bot het andir mere virnomen. Er wolt der botschaf abkomen gegin dem Sobeslab, der in do schuf in daz grab. Er wart dy botschaf werbin in der messe, du ersterbin mit vngelingin muost. Do der Sobeszlab huost, er kart sich gen dem botin vmb, do wart derselbe bote ein stumb. Do in Sobezlab der gruelich anadmiczt vnhuorlich, der bot als ser irsrak, daz er zcu hant tot lak. Von Sobezlabin freisamkeit, di er in sime leben irczoyget. Der keisir wolt nach den stunden di Behem truloz kunden. Er mochte ouch nit botens habin, wi gern er in wolte begabin. Ein vrechir rittir schoz sich voz, er nam sich ioch in kein gruoz mit der botschaf zeu Behem. Dem im ouch nit wol bekam. s tiem poselstvím do Čech sě bra, Er sprach also: 31—32, ježto ve V. a J. scházejí, ale nutně k doplnění textu potřebny jsou, jakož k tomu i Rým. ukazuje, přejali sme z L. Z. Ff. chtieše tuto řeč knězi vzpově- dieti, ale posta nemože jmieti. "Tak bieše hrozen, že nesmieše i jeden Nčmec se do Čech oddati, až musi jednomu stfiebro dáti. Po tom móž každý znamenati, kterak jest Sobéslav chtél se známa dáti. P. chtieše tu řeč knězi českému pově- dieti, ale posla nemože jmieti; neb bieše Soběstav uhrozit, že se ne- smě i jeden oddati, až musi hrabie poslu německému ve- liké střiebro dáti. C. (Hfm.) chtieše do Čech poslati, i nesmě se žádný v to poselstvie uvá- zati, až musi poslu veliké střiebro dáti, řka: „Jdiž před se, neroď na Čechy nie tbáti.^ J*. 33—34 36 37 38 42 Soběslav ten obyčej jmějieše, že ve mše nikdy nemtuvieše, ni kterého posetstvie styšieše L. Poset,chtë brzo poselstvie zdieti L. posełstvie dieti Z. Ff.J. na posla ohled L. Z. F. C. Ocheknouti se — ohcknouti, obe- knouti se, s posuňkem hněv- ným na někoho se obofiti. a z posla strachy vystúpi duše Z. uzasna sé J. Ff.u%as sč,i zdeše L. Opět Camb. s& do Cech i bra V. do Cech se pobra L. 

Strana 143
LXVIII. BITVA NAD LODENICÍ. řka: „Co by tu kto hrozú bonil? Však sem sám často na deséť honiť. 45 Bude-li mi co chtieti ućiniti, a jaz sé s nim budu bíti.“ A když uzřě knězě poseł, Sta, uZas sé, jako osel. Kněz ku postu líc přistúpi: 50 z posła strachy duść vystüpi. Tehdy biskup Sylvester snide, po ném na biskupstvo Minhart vznide. LXVIII. (Nadpisu není.) Ciesaf chtiese Némcóv mstíti, poëé s velikü sitä do Cech jiti. Kde Bravanti a Fryzové, Rjnéné i Svábové 13 13 14 15 0 5 0 0 e m 143 „Ich furchte mich elein do. Vnd waz mag yemant in vnsit mir gedron domit? Ich han dicke mit mia hendin czehin allein bestandin, vnd mich noch willin mit en begangin vnd si auch alle gevangin. Wullin si mit icht tun, so bin ich wol als kun, ich slahe mich mit in.* Vnd do der bote quam dohin, mit sinen groszin vnsin vf gar clein gewin, vnd Sobezlabin ansach : do waz im nit gar gach. Er luzsit als ein hesel, ser irschrockin als ein esel. Dem botin nohint Sobezlab, domit er in dem tode gab. Vnd sin sele schied von dem libe vor vorchtin, dovon ich schribe. Sobezlab ist also suzse gewesin, der keinen Tutschin wolt genesin, noch laszin in sinem lande, davon er ymmer ist geschant. Czu derselbin zcit Siluester wart hin geleit. Noch im do kom Meinhart vf daz bistum. LXVIII. Abir von dem vnsuozz Sobezlabin, der in der helle mag sin begrabin. Der keisir abir wolt di Tutschin rechin, als ir solt. Mit herschaf er begunde gen in Dehem zcu der stunde. Di Probantir vnd dy Frisin, vnd Rynlendir als dy risin, 43 Kto by co tń hrozń bonił V. co by mé (mi J.) kto tá hrozü bonil L. J. Kto by mi tú řečí bonit Z. co by se kto tú hrozů bonit Ff. Bonití je přechodný tvar slo- vesa bâti, tedy strašiti, strachu nahánéti. Ješín vykládá: piso- biti, tropiti, leć omylem. Odtud npobonék“ = pověra. In marg. bál Ff. 44 však vědie, že sem sám na deset honił Z. In marg. hmat Ff. 43—44 Ich habe türft selber auf zehen jagen, so wil ich auch dise potschafft wagen Hfm. 45—46 v L. a C. (Hfm.) těchto dvou veršů není; za to se tam čte: A když Němec do Prahy přijede, před kněz udatně jede. 47—48 A jakž brzo uzřě kněze posel, sta, uZas se, jako pravý oset Z. Po 48 Neb před nim Němce běchu zjí- mali, a před ním byli je zřězali. L. P. (Hfm.) 2 Neb Némce pfed tím béchu zjímali a také jim i nosy zřezali. F. kněz ku poslu kdyZ pfistüpi L. blíz pristúpi V. J. Z. Ff. nalezaji se v Camb. Ff. Z. V. Ce. Rým. Ale Hfm. jich nemá, rovněž jako Ost., ani J. nevynímajíc. chtě Z. J. L. Tímto veršem počíná se v Camb. mezera. Scházíť nejen všecken ostatek této, ale i počátek příští hlavy až po v. 22. je sč s velikú mocí do Cech jeti L. Brabanti L. Ff. Fryezoue Ff. Tu Bravanti Z. 

Strana 144
144 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. ti sě všichni na českú škodu otdachu i se- brachu. Někteří sě se všiú čelediú brachu, chtiece všěcky Čechy zbíti 10 a zemiu prví osaditi. A když ciesař, Lotr Druhý, Lodína dojide, Soběslav proti jemu jako se dvěma stádcoma pojide. Uzřěv kněz malosť liuda svého, počě prositi na pomoc Krstitele svatého. 15 Vzvěděv Čechy, ciesař ku Prazě líc horú jdieše, Soběslav s svými na vsi jeho ždieše. Němci úvozem ku Praze líc jako zeď jdiechu, a Čechové, na jednom miestě stojiece, je 10 15 20 25 30 35 die Sachsin vnd dy Doringin, ouch dy Beigern hort man clingen; dy Fleminge vnd dy Swabin den Behem komen al zeu schadin. Si samptin sich mid einandirn. Er iclich wolte wandirn bisundir mit ir gesinde. Er sinne warn also blinde, daz si dy Behem woltin sterbin vnd si alzcu mal virderbin, vnd daz rich mit wiczin des erstin czu besiczin. Sobeslab daz virnom, vnd e daz der keisir kam czu der Losincz, dem pach, gegin in waz in vil gach. Er irhub sich gein im dannen kaum mit zewenczig mannen. Do herezog Sobezlab darnach di luczil siner sach, er bat den heilgin toufir Sent Iohannes mit vollir ger vm hulf in sin notin. Den keisir si gesen hattin. Der gink, do er lak, vor ein berk zcu Prak. Do er der Behem gwar wart, er besorgete sich vf der vart. Sobezlab sin in dem dorfe beit. Di Tutschin vf dem velde wit gingin als ein muor gein Prag. Di Behem schrien: „Sla a slag!“ Do irslugin si dy Behem an deme phat heut alle an einer stad. 5 Durinkové, Bavořěné, Sasici i Frandřěné: tepiechu. 40 sem brachu L. 9—10 chtiece první českú zemi osa- diti, když by všeckni Čechové byli zbiti L. 10 prvými J. sami sebú J. první Ff. V. má „píríu“ (pirui). nali-ť jim samým neby lzě ujíti Z. 11 Když ciesař, druhý Lork, Lo- dine dojede L. Lodiny dojede J. Lodína dojide V. Ff. In marg. Loděnice Ff. 5 i Bavorové L. Ff. Bavořené Z. J. V. 11—12 A když ciesař Loděnice dojede, Soběslav proti němu vyjede Z. Durinkové, Hesici P. (Hfm.) 6 vši Sasici L. všickni Sasici J. 12 proti nim... pojede L. Vlaši, Sasici i Flandřené Ja. 13 málo lidu Z. ku Praze líc L. 13—18 Soběslav s svými na hoře v noci 17—18 Němci úvozem jako zeď (zdí Ff.) Sasici i Frankové Ff. ždieše, Sachsen und Westfalen Hfm. jdiechu, císař s Němci v dole bieše. 7 na českú škodu sebrachu L. Z. a Čechové na jednom miestě Němci na horu jíti chtiechu, 8 někteří se i s dětmi i s čeledí stojicchu a je tepiechu V. Ff. Čechové je napořád tepiechu P. brachu Z. Po 14 řka: „Lépe nám jesť ctně zbitu 17—22 Němci na horu úvoziem jediechu býti, a ku Praze se bližiec jako zeď než hanebně z země vyjeti“ L. se střiechu. C. (Hfm.) Čechové na jednom miestě sto- 15 uzře Čechy J2. líc horú L. jiechu blíz horú V. J. a Němce všechny pořád tepiechy. uzřev Čechy ciesař, k Praze blíz Pak Němcóm jedni v týl jedechn, hory jdieše Ff. druzí na bok jidechu, 15—16 ciesař s svými ku Praze blíz třětí na ně jdú mocí jedieše, svatého Jana s pomocí. Soběslav s svými jeho čekáše Z. Tak všecko německé vojsko 16 Soběslav jeho na vsi s Čechy ujide. Z. ždieše L. 18 stojiece tepicchu L. J. na hoře Ff. čakáše J. 17 Němci bojem J2. Němci úvozem ku Praze bliz atd. J.

Strana 145
LXVIII. PORÁŽKA VOJSKA NĚMECKÉHO. Pak jedni v tył, druzi udołem v bok Nem- com jidi, 145 Ein Behem darnach den Tutschiu bindir nack, di andirn durch den grabin rittin, vnd en zcugabin czu beidin sitin. Di drittin vf der witin gweiltlich abstunden vbir si zcu den stunden. Do irslugin si daz her alzcu mal nach ir ger. Do intgingin dy Tutschin nit, si hattin mid dem tode pflicht. Sobezlab also irclang, daz dem keisir nuzse lang. Der keisir vnd dy furstin mustin blut durstin, also daz si wurden irslagin vnd al dem lebin widirsagin. Dovon des bachiz flut dry tage ran mit plut, wan der herczog in notin het vor den strid gebetin, daz man nymant vristin solt, halt her geb silbir odir golt, man solt sich obir nimant irbarmen, er wer rieh odir arm, vnd dar solt man gan si al zcu hant irslan, wan man in kein als nohin, man solt er kein mit nichte vohin. Doselbist pautin si darnach dem touffir Send Iohannis gach eine schone kirchin, di si mit ir werchin bi dem lebin het behaltin. Er wolt si lengir [h]altin, gein Got er in irwarb, daz er nit luezil starb. Man trug si all darnach czu gedenknisz gein Prag. 45 20 tfetí mocet na né snidü. 50 Tak vsécko némeéské vojsko zbichu, 55 ni ciesar ni knieZata ostojichu. Potok ten tri dni krvavy tekł. 60 Nebo byl kněz před bojem rekł: 65 25 ,Nezivte chuda ni bohatého, 70 nemíjejte i jednoho !“ 15 Tu kostel svatému Janu učinichu, à ku Prazé líc na paměť kopec snosichu. 80 19 v duo] 7. 325—906 neZivte ni bohata ni chudého, 19—20 Pak jedni v týt Němcóm, druzí Němce zlého i žádného L. u bok dolem jdi, 26 neminujte i žádného J. třetí na ně mocí sejdů Z. jidechu — snidechu V. jdiechu — snidechu Ff. dołem jedń — snidń J. 20 třetí v čelo jim pojedü J?. C. 21 pobichu F. německo vojsko Z. 22 [a]ni césafe [a]ni knieZete Zi- vichu L. Ff. 23 krve tekl Z. krví tek! Ff. 25 ni chudóho ni bohatého Ff. neživte chudého ani bohatého Z. Po 26 nejímajte malého ani velikého Z. nezjimajte jednoho J*. neméjte i jednoho jatého P. C. Znamenaj, když Němce Čechové tepiechu, Němci přehrozně křičiechu, řkúce: „To-t již Čechy dobře známy, když od nich takú túhu jmámy. Ach! nelze býti v Němcích a mysliti o svých věcích (sic). 'To-£ bychme se Čechóv báli, a v jednom boji jim nestáli. Auvech, naše ženy milé, již nás Čechy od vás chýlé! Proste za nás snažně Boha, obak-f nás neostane noha. A nejedna paní zkvielí, že jich muže v Čechách zbili.“ L. 27 postavichu J?. potom sv. Janu Z. 28 aku Praze blíz V. J. Ff. blížě Z. líc L. kopec na paměť ssuchu Z. v paleích snosichu J?, 19 

Strana 146
146 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Mezi kofistiú, już sú tu vzěli, pół tretieho tiséícé prstenóv z ruk zbitjch 85 rytiefóv sü snéli. Uslysav Vladislav, nékdy král český, 90 Ze zabit ciesaf, bóh némeésky, 95 Zalosti sé roznemoze a smrti zbyti nemoze. 100 Soběslav do Čech přinese otcě svého, a na Vyšehradě pohřěbú jeho. 105 LXIX. (Nadpisu není.) Potom zvolichu ciesafé jiného. Ten, znamenav Sobéslava muZzé udatného, 5 že jest hotov za svého jazyka česť umřieti, 10 počě sě k němu dobřě jmieti ; 29 Mezi kořistí, co sú tu Z. 31 Vratislav V. Vndir dem roub, den si do nomen mit dem todis dro, czwei tusint vnd funf hundirt vingirlin si funden, di si nomen von den rittir hendin, do irslan bittir. Den doch God aln gnade! Darczu ich ouch sine gnade bidde: mit allin gloubigin seln al behut vns vor der heln! Du daz Wladizlab hort, ettiswen zcu Behem dort konig gewesin, daz der keisir nit genesin wer, vnd mit den sinen waz irslain von den viendin, er wart sich vnd gar ein wicht "), vn dem tode mocht enken nit. Vor leid vmb dy Tutschin must er dem lebin wichin. Daz ted nit sin son Sobezlab, der si al schuf zeu dem grab. Do sinte der grewlich Sozblab seinen vater Wradislab*), von des keisirs hof her ab czu Wisrad gab er in dem grab. LXIX. Wi Sobezlabin der keisir bat vm sin sun darnach drat. Si irweltin darnach ein keisir vil gach. Der pruft an der zcit Sobezlabs kunheit. der durch siner zcungin er den tod gert vil mer, wen sin lank lebin, do man sach in strebin nach[t] vnd tag nach, im waz vf dy Tutschin gach. Der keisir sich begunt gein dem herczogin an der stund czu habin gar vruntlich. 36 pochova Z. pohibie J. 29—30 Mezi kořistí, kterůžto běchu vzeli, to běchu všem pověděli, 34 pro to nemoZé Z. 35—36 Soběslav, do Čech přivez otce svého, na Vyšehradě pohřebe jeho Ff. auf Wyssengrad Hfm. 1—22 v Camb. mezera. 1 volichu Z. 4 po&e se ke knézi Ff. puol tfeticho tisíce prstenóv sněli s zabitých ruků rytiefóv. Z. *) MS. vicht. — >) V. 103—104 manu B. 

Strana 147
e LXIX. SMÍRENÍ SOBÉSLAVA neb nevědieše co sobě zdicti, IL s CisAREM. 147 Ir wuste nit mit sinem rich, wi er im tuon solt, vnd der dy wil kum holt czweihundirt rittir mochte gehabin. Si wern zcu Belem al irslagin, do mochte keiner enken. Man sach nit by dem keisir sten einen gutin rat, wan") des Sobezlabs tat di furstin al viriungit het. Er") vetir dem tode get, dovon in deutschin landen di furstin zcu den stunden dan noch iung worin vnd von wenig iarin. Man mag nit licht vm dy red virdenkin vnd sprech vf der stet, daz dy kinder wern Wiz. Ich beken ez mit vliz, daz der iung, doch wy seltin, weiz si zcu meldin. Abir der iung wening neuszit di wisheit, dez in ser verdruszit. Wan dy gewonheit machin kan ein gutin werchman vnd dy virsuchung oft vf dy kunst hoft: darvm mag der alt der virsuehung vil palt vnd ouch der gwonheit gnizin, den in nit sal virdriszin. Domit mag des iungin schin dem altin nit glich sin. Daz daz wor sy, daz wusst zcu derselbin vrist der keisir gar wol, darvm er vor vol vrleugt mit nimant. Ouch dovon, wan't er waz zcu krang vnd den herezog vndir dang het zcu frunt darvm. 15—106 Srov. hl. L, 67—68 (Z). Proto staw (sic) L. obyceje muo% 20 21 a2 15 że dvd sti rytiefóv nemoze tehdy jmieti. A to vàickni byli v Cechách zbiti, 20 à bez mále nemoh? i jeden ujiti. Tehdy u ciesafé nebyła dobrá rada, 25 10 nebo v Némcich biechu knieżata młada. Z této řěči móž mi někto za zlé jmieti, v, v ^ z o. z ^ € 30 řka, že také byvajé müdré déti. Znaju to, že mladý, ač řiedko, múdr bývá, ale vez to, że młady fiedko své múdrosti 35 užívá; 15 neb obyééj Cini dobré remesto, m a časté zkušenie mistrovstvo jest nalezlo. Pro to starý obyčěje a zkušenie móž užiti, 45 a tiem infadý nemóž starému roven býti. Ze to pravda jesť, ciesař dobřě vědieše, dná vk Cee 50 20 a pro to i jedné války nejmějieše. A takć, że velmi med? biese, zü pfietel knézé éeského rád jméjieSe. 55 5 co tomu zdieti L. nevédél Z. 12 Ze také byvají müdii déti Ff. 6 tudieŻ jmieti J. nemohl jmieti 13 müdry Ff. V. midr J. 17 V. Z. nemožieše FT. 13—14 Znaji to, ac také i mladi müdti 8 a bez mále nehol (sic) i jeden . , bývají, , ujeti L. ale včz to, že mladí řiedko své smrti ujíti J. bez mála J. Z. Znaj md uźwaji A Znaji to, fiedko zi i 9—20 v P. F. mezera a u Hfm. nepie- T y. © ne e Mi loženo od přirozenie múdři jsú rádi; t . ale ac mlady kdy müdry byvá, 11 mohl by mi Ff. však fiedko své múdrosti dobrým 11—12 v Z. mezera. užíva. Z. *) MS. wan, B. von. — >) MS. Er vetir ir, B. Ir cetir. uZiti Z. A proto i s jedniem války ne- jmějieše Z. a proto války i s jedniem ne- méjiese Ff. mdel J. medi Ff. P. V. L. Ze mlád Z. za pfietele Ost. jmieti chtieše J. 19* 

Strana 148
148 25 30 35 40 23— RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Kněz Soběslav dva syny jmějieše, jednomu Bolestav jmé biese, druhému Prémysl diechu. Téma Némci jména ptévzdéchu: ” Bolesłavu Bedřich řiekáchu, Preinysta Kunrätem nazyvächu. Ciesaï, nemoha Sobéstavové moci uskoditi, 55 lstivé zamysli syny jeho českým obyčěéjóm otućiti. I je sć Sobósłava prositi, To by chtél svá syny k němu otpustiti. Sobëstav nechtiese toho učiniti, -1 řka: „Mohú sě děti ve nraviech proměniti.“ Řka: „Ciesafiu, to ty sûm môzes védéti, Ze pro své zemé nravy kniezeti jest cest jmieti. KteryZ sé sích i onéch nravóv chce prídrzéti, tiem sé méné bude svych zeman drzéti, a tiem kazdé kniezé svü Gest ztratí. Pro to k tobé svych dietek nechc?«w dáti. 85 Mój otec pro též svü cest ztrati, a pro němečskú féé musi sé z zemé bräti.“ 80 23 Opět Camb. 29 Čechóm J?. Bolestav dva syny mějieše Camb. 25 Kněz dva syny jměl, jednomu Bolestav, a druhému 30 Sobéslavovi mocí Z. Ff. J. Sobesłavovi uśkoditi Z. zamysli, chtë...desky odutiti Er het zcwen sun frum, der hiez einer Bolezlab, Premisl man dem andir gab. Di Tutschin en virkartin er nom mit disem wartin: Bolezlabin si hieszin Frederich, der nom im wenig waz glich, vnd Przemizl Conrad nantin si vf der stad. Der keisir machte dem Sobezlabe *) nit geschadin nur mit der gabe, daz er sin sun brechte von bemischin sitin rechte. Sobezlabin er bat, daz er sin son drat czu im laszin solde. Sobezlab sin nit tuon wolde. Er sprach: ,Min kinder domit virkartin sich an iren sit.“ Dem”) keisir antwurte gevlizsin : „Daz mag du selbir wiszin, daz dem furstin zcimpt er czu habin, dy er nimpt durch sines landez sitin willin. Wer dich*) vnd en begrifet stillin, der v[i]rluost sin er zcu hant. Darvm ich in dem lande min kindir nit wil laszin ezu dir mit diszin maszin. Min vatir der her virloz dovon sin er. Durch der fromden rat willin must er vz dem lant stillin.* 317—385 A budá-li sé děti moji sich i onëch mravôv prijimati, tiem budit oby&cjov své zemé zapominati. P. Přemyst vzdět Z. Z. P. , Ln 24 Jednomu po otci Sobéslav jmé syna jeho českým ctným oby- 38 své země obyčejóv Ji. bieše Cec. čejóm Hy. 39 svú česť tratí FT. 26 Těma Němci jména proměnichu, syna jeho českým atd. Camb. jinak jima fiekati zvolichu. Z. 32 aby rátil L. J. 40 svých détí Ff. svjch synóv Z. pfevzdieváchu Ff. vzdéchu L. 33 nechce J. nechtě J. Z. 41 svú čest i moc K. 27 Bolestavovi FÝ. V. L. J. Z. 34—42 v Camb. mezera. Prvćmu Ołdfich Cee. 37 siech i onéch Ff. sech i onśch 41—42 Mój otec pro téZ svá česť 28 zváchu V. P. nazvachu J. vzyváchu L. Konrádem jmenováchu Z. přijieti Z. > MS. Zolezlabe. — >) MS. Der. — ©) MS. dich, B. dy. L. sich i onéch V. Cc. Z. C. cizozemskj ch mravóv pfijieti J. ztratił a proto se z země bráti musil. Z. 

Strana 149
LXX. NAUČENÍ SOBĚSLAVOVO SYNŮM. 149 LXX. LXX. (Nadpisu není.) 5 10 15 Ciesař je sě velmi nastati, až mu musi své děti poslati. Tu svého jazyka česť jako vól za rohy upusti, když k ciesařovi děti otpusti. Ciesař Soběslavovi vieru sliubuje, a jeho děti česky otučuje. Káza sě jima němečsky učiti, domóv jú nerodi otpustiti. Když juž česky málo umiesta, po poslu ona to vzvěděsta, že jejú otec velmi nemóže. Resta: „Snad bez najú umřieti móže. Bez otpuščenie do Čech sě vrátista. otcě nemocna zastúpista. Otec je sě jima mluviti, řka: „Tomu-ť vy chciu učiti. Nemá-ť nikte nic věrnějšíeho než matku a otcě svého. Protož věrně chciu vy učiti, 20 jímž móžěta cti dojíti. 10 15 20 25 30 Der keisir im vaste anlag, biz im der libe Sobezlab must sin sun sendin. Er liez sin zcungin schendin, der er wart virlorn, als der ochse by dem horn. wen man in varn let, vmb sich er verstricht. Im geschach also zcu hant, do er sin sun zcum keisir sant. Wi Sobezlabs sun gelank bi dem keisir an sin dank. Sobezlabin der keisir lobt vnd in mit den trwin begabt. Sin sun er entlart er sprache vf der vart. Er gebot si tutsch zeu leren, noch liez si widir heim keren. Do sy czu den stunden wenig bemisch kundin, ein bote waz zcu in komen, bi dem si do virnomen, daz ir vatir siech lach. Si sprachin: „Holt er mag an vns sterbin also." Vnd si kartin widir aldo gein Behem an vrlob. Er vatir waz vor altir toub Sobezlab redin begunt mit den sinn zeu der stunt. Er sprach : „Ich wil gern voch, sun, liplich lern. Nimant getrwers icht, wenn vatir odir mutir sicht." Do sprach Sobezlab der gruelich: „Ich ler veh trwelich, domit ir komit zeu eren. 35 1 je sě jemu (mu) velmi nastati J. L. Z. ustati Camb. je se velmi nastati Ff. V. 2 až mu i muši L. J. Z. 4 tu svój jazyk atd. Z. Šrov. hl. LXVII, 39 a XCII, 19. 5 ciesař k Soběslavovi L. Boleslavovi Z. 5—6 v Camb. mezera. Ciesař k Soběslavovi vieru slibuje. Chtě jeho dietky česky odučiti, Ff. 6 otučěje V. dietky J. 7 pustiti V. L. Ff. nerodě L. 7—8 v Z. mezera. Po 8 a před nimila] české mravy a oby- čeje tupiti, aby tudy mohl Němce v Čechách ploditi C. Cec. 9 umějiešta Z. 11 že jich otec Camb. V. L. Z. Ff. J. nemóže, t. stůně. velmě Ff. 12 Řečešta J. řkú Z. řkúc F/ vecěsta V. L. řesta Camb. umřieti nemóže V. Z. 14 nalezešta J. zastižešta P. 16 řka: „Má syny, chci vy beze- lstě učiti J. „Má syny, chci vy naučiti Z. „Má syny ... učiti L. 17 Nemáta tak nic věrného Z. nemath (zbytek prvotního pra- vopisu) niktož L. Nemá-ť žádný Ff. 17—36 v Camb. mezera. 18 vás Ff. vy V. L. J. Z. 19 móž'te Ff. móžete L.

Strana 150
150 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Zemiu váma ostavuju, jazyk váš váma poručiuju, abysta jej vzdy plodila, v zemiu Němcóv nepustila. 25 Když němečský jazyk v Čechách vstane, našeho rodu všě česť stane. Neb zradie zemin i kniežata, pro něž bude našě korona do Němec vzata. Němci-ť sě najprvé krotie, ale, jakž sě rozplodie, tehdy o svej hospodě netbajú, z své země pána sobě hledajú. Bych mohl i po ptáčku vzvěděti, že budeta sě k Němcóm držěti, 35 kázał bych vajú v kožěný měch vložiti, a u měšě u Vltavě utopiti. Snadněje bych vajú zažělel, než bych hanby mého jazyka, i mrtev ležě, žělet.“ I káza zemanóm přěd sě jíti, 40 je se k nim tako mluviti: „Jáz děkuju vem z pravé viery; neb ste ju ke mně jměli bez miery. 30 40 45 331 ) 60 62 10 Daz lant laz ich veh gern. Ich bevel vch wuir zcungen, daz ir mit vch gelung vnd si furdert alle wege, vnd den Tutschin kein weg in daz lant irloubt. Di [tutsche] zeung der Behem er beroubt; wen si in dem lande irstet, di Behem er vndirget. Si wern daz lant vnd dy furstin virrat in zeu hant. Von in wirt vnsir kron genomen vnd in deutsche lant komen. Di Tutschin von erst sich machin ainvlochtig*) mit iren sachin ; abir als si sich gemern, czu hant si widirkern, si achtin ir herschaf nit. Dovon in dy worheit git. Vnd mocht ich solt sin von einem clein vogelin hy vf der erdin von vch gwar werdin, daz ir mit den Tutschin spilt vnd vch zou in hielt: ich gebe vch mit vwirn gnoszin in einen lidern sak stoszin vnd in der Molda irtrenkin vnd vch damit dy leczte schenkin. Wan ich wolt vch by minen tagin vil lichte[r] irslagin"), wan daz totir wagt, di schand miner zcunge clagt. Er gebot den lantlutin mit nomen fur sich schier zcu komen. Er sprach zeu en do: „Allir trwe danke ich veh no, wan dy habt er an maz gehabt zcu mer. 22 porúčěji V. Z. L. Ff. poručuji J. Po 32 Protož o nich nic neroďta tbáti, vem V. Ff. L. vám J. za svého jazyka čest nebraňte své životy dáti. 23 věrně plodila Z. vezdy plodila Buď vem česť, pro svój jazyk úsilie Z. podjieti, s tiem budete čest i zbožie jmieti. C. J. (Hfm.) 33 Bych-f mohl po ptáčku věděti Ff. 34 přídržěti Z. k Němcóm držěti L. Ff. Němcóv držěti Ost. 35 bych vy Ff. L. vás Z. vají V. J. 36 a zadrhnúc u Vltavě J. zadrhnúc u měšě C. Ccc. a v tom měše Z. a u Vltavě utopiti Ff. 24 nepúšťala Ff. nepúštěla L. 25 v zemi vstane L. J. 26 tehdy n(v)ašeho rodu všě dobré (čest) stane L. J. V. Z. Bez „tehdy“ Ff. 30 jakž se brzo Z. 32 ptají L. J. 37 Opět Camb. Neb bych snadněje (snáze J.) vají oželel L. J. Z. Ff. 38 i mrtev leža želel L. i mrtev sa J. mrtev žělel Z. mrtvý sa leže želel Ff. 40 takto Ff. L. 41 z vašie viery L. J. Z. vem z vašie viery Ff. vám Ost. 42 jenž ste ji jměli ke mně bez smiery Z. u) MS. Ainvlochtig, B. ainveldig. — ") MS. irslagin, B. verslagin.

Strana 151
LXXI. BOLESLAV-BEDRICH. — PREMYSL-KONRAD. 151 Prošiu, túž jmějte k dětem mým, ac-t sé budd drzéti k svym. 45 Nebudá-li-€ svfch milovati, nerodte o nich nice tbáti, všie viery k nim prázdni buďte, knézé sobé ot pluha oráéé dobudte. Spiese oráé dobrym knézem bude, 5» nez takj Némec vérné s Cechy zbude.* LXXI. Od Bedřicha a od Kunrátu. Soběsťavových synech, a ot Stanimira (Camb. Ff). Ot Bedřicha a ot Kunráta, královijch synóv (V). O knězi Bedřichovi, synu Bolesłavovu (Z). Tak ten šlechetný kněz snide, jeho syn Bedřich na stolec vznide. Ten počč Čechóm na hanbu mľuviti, Němcóv je sě v zemi ploditi. 5 Toho Čechy z země vypudichu, Kunráta knězem učinichu. Tiem své škody zle polepšichu, neb za byl kopřivu proměnichu. Neb ten počě bratra následovati, 10. Němcě mocně v zem zváti. Polené, když to znamenáchu, że Cechy svćho knózć netbáchu, v niuž na země uderichu a velikú škodu učinichu. 44 ač budú drZ^ti ji k svym J2 45 Mili, nebudi-li-t atd. Z. 47 budete Camb. stolec L. 3 khanbé Ff. Z. = o 80 90 10 20 2 In marg. Bolestav Ich bit vch an hindern, habt dyselbe zcu min kinder[n], ob si sich czu veh haltin. Adir ob si mit vch nit [h]altin vnd vch nit lib habin. veh ouch nit begabint: so achtit er ouch nitis nit vnd habit zeu en kein zcuvirsicht, alir trwe siet gein in ledig, nempt vch, der vch si genedig, czu herezog ein pauman; wan ein buer wirt zcu hant ein gut furste vil droter, wen daz sines herezin ger ein Tutschur czurucke gebe vnd mit Behem trwlich lebe. LXXI. Von Sobezlabs swnen, wy di in dem lant sint gewesin hi. Sobezlab der grulich virschied vngehurlich. Sin sun Friderich kom zcu dem rich. Der begunde dy Behem schendin vnd in daz lant dy Tutschin sendin. Den dy Behem alzcu hant darvm virtribin vz dem lant. Vf Conradum si trachtin vnd in czu herczog machtin. Do mit dem laden si nit beszirn irn schadin: nezlin si globin") vm ratin, do si nomen ein brudir vz einer andir stad. Si tratin ser vz dem pfat. Disir ted dem brudir glich, er palezte dy Tutschin gwaltlich. Do dy Polan daz betrachtin, daz dy Behem nicht achtin vf irn herczog vnd sin lachtin, daz lant si anvachtiu, si toden groszin schadin. Ff. na jeho 7 A tiem své véci 7. tiem své śknody Camb. málo polepXichu J"*. 50 Čechy zbude Cumb. s Čechy bude Z. 3—4 Ten poče o Čechách netbati, 10 do zemé zváti Ff. véren Gechóm bude FF. s Čechy věrně zbude V. J. 1 Pak ten šlechetný a svému jazyku věrný kněz Soběslav s světa snide FY. *) MS. globin, A. gobin. a Němce poče (velmi) mitovati P.F. 5 Čechové J. Z. L. 6 Konráda, bratra jeho, kniežetem 12 svého kniežete Z. Čechové J. L. Z. (knězem J.) učinichu Z. J. 13 na zemi udeřichu Z. silně na zemi In marg. Pfemysla Ff. počne mocně zváti Z. 11 Poláci Z. Polané Ff. J. Z. mocně Ff. 

Strana 152
1; Čechy na ně s knězem mile jidú, bojem udatně je podjidú. A když je tu pobichu, knězě z země vypudichu, řkúc: „Tobě smrdí česká dušé, 20 náhle do Němec, hubená kušě.“ Na meziu jej vyprovodichu, pak jej na mezi zabichu. Neb-t fiekaże: „Smrdi-t mi Ceskä dusé právě jako umrlá kušě.“ 25 Tehdy biskup Minhart snide, na biskupí stolec Daněl vznide. LXXII. (Nadpisu není.) Tehdy jeden kněžského pokolenie v Němcích bieše, ten sobě jmě Stanimir jmějieše. Ten počě tak mtuviti, że, by jmół moc, chtół by z Cech vàé Némcé . vypuditi. 5 Véési mensie namuvichu, tak Stanimira knězem učinichu. Čechové Z. J. Z. ov 30 40 45 20 německá duše Camb. Ff. německá RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Di Behem gutlich nit geladin mit irm herczogen ken in gingin, doch si ir nit intphingin. Chunlich si se bestrittin, ein wii si nach dem strit bittin. Den herczog si virtribin zcu hant ver vz Behem lant. Si sprachin zcu im in irm groszin grim: „Nimant der gehelfin kan! Der bemisch odem stinkit dich an. Ge in Beiern iczunt, in tutsche lant. du tutschir hunt!“ Czu dem gemerke si in beleitin, do si sin mit dem tode irbeitin vnd in do irstochin, wan er hat gesprochin : „Mich stinkit an by nom der bemisch odem recht als ein totir hunt nu vnd zcu allir stunt.“ Do virschied bischof Meinhart, Daniel bischof wart. LXXII. Wi der tutsch Stanmir den Behem sent mit fur. Czu der zcit in tutschin landen waz einer von furstin irstanden, derselbe hiez Stanimyr. Der begunde sprechin schir, ob er gwalt hette, er wolt dy Tutschin vf der stet virtribin vz Behem. Di grozen brachtin dy minnirn an, also daz si Stanimir czu herczog machtin schir. 3 ten pole mluviti L. jidechu V. jedechu Z. jedů Z. Ff. J. podjidechu V. podejdü L. J. Ff. pobichu Z. 17 A když Čechové Poláky pobichu Z. 2 18 své knieže Z. Veršem 18. končí se hlava ta v rukopise P. „duše smrdí“ znamená, že dech ně- 22 komu páchne. Srov. Duše mu 23 smrdi od Zaludka Lék. kn. Smrdí-t duse zelim nemastnÿm Pés. sté. 25—26 Smrdi mi, majko, dédova duia. 26 Srb. pís. (Vuk I. 403). 20 Kuše = fena, psice. Srov. Matze- nauera str. 225 pod KOYY 6KA (stslv.). 1 e m- 1 RO = kuše Z. J. hubená kušě V. Z. náhle preč od nás, zlá nectná kuše Ccc. donyemyecz Camb. na les F. J?. na mezi Camb. Ff. V. L. Z. pisz auf dem wald Hfm. zahubichu Z. Fiekał V. Z. Camb. Ff. I. řiekáše J. v Ff. vypuštěny. biskupský J. Z. knieZecieho V. L. Z. J. Ff. Stanimif (tak düsl.) J. jméno Ff. In marg. Stanimir zlosyn Ff. 4 Yka: ,Bych mél moc, chtét bych to učiniti, všě Němce z země vyhnati, i žádnému nedat bych v zemi ostati. Z. chtět by druhý Soběslav býti J*. C. By mi bylo v Čechách po vyhnání oněch dvú kniežetem býti, chtěl bych druhým Sobéstavem byti Cee. Po 6 Ale to musi zemanóm slíbiti, že chce jako Soběslav býti. P. F. C. (Hfm.) 

Strana 153
LXXII. STANIMIR. 153 Ten počě Němcóm do země nedati, káza nosy Němcóm řězati. Když sě ve všě tvrzě uváza. 10 milosť juž Němcóm ukáza. Je sě Čechóm hlav puditi a Němcě velmi ploditi. Dvór vešken němečský jmějieše, Čechóv přěd sě nepustieše. 15 Na Prazě hrabiu němečského posadi, všě tvrzě Němci osadi. I je sě kněz Stanimir Čechóm mluviti, řka: „Bez vašie děky Němci budú zde by- dliti. Zeměné na Křivoklát sě tajně snidú 20 a tu v tajnú radu vnidú. Po Bedřicha poslachu a tu jemu radu dachu, by s Křivokláta jiezdy činil, Stanimira z svého kněžstva vinil. 25 řka: „Jáz nechciu býti bez kněžstva svého, 15 20 25 30 35 40 45 Di Tutschin er begunt nicht in Behem zcu der stunt lazsin, vnd wart si virmidin, di nasin wart er in absnidin. Abir er sich vnd vil gach der vestin vndirwant darnach, di gnade bewist er vf der stet, di er zcu den Tutschin het. Er begunt dy Behem vahin vnd in ab dy houbt slahin, vnd dy Tutschin alzcu hant ezu meren groblich in dem lant. Den hof het er Tutschir vollir, di Behem liez er darvm chollin, der er kein liez fur sich. Er smet si recht als daz vich. Er saczte ein Tutschin obir Prag, der desselbin husis pflag, vnd al vestin weitin besaczt er mit deutschin lutin. Herczog Stanmir do ret zcu dem Behem also: „An vwen dank werdin hir vf disir erdin di Tutschin mit vns wonin. Darnach zcu derselbin stunt samptin sich dy lantlut, do Crziwoclag dy veste lag. Si hattin ein heimlichin rat mit einer seldin tat. Do ludin dy Behem den Friderich widir heimlich in daz rich. Si gabin im den rad, daz er macht volk vor Crziwoclat vnd herczog Stanmirum cig sines herczogtum vnd spreche: „Ich mit min tatin wil mines herczogtum nit geratin, vnd vm daz min wil ich strebin vnd gehaz sin dinem lebin. pro své chciu dobývati života tvého. 50 8 A káza všem Němcóm nosy J. V. L. kazuje jim nosy a uši řězati Z. 9 ale když .. . ve vše tvrzi L. 10 milosť, již mieše k Němcóm, po- káza V. L. kterú k Němcóm měl J. 11 hlaw doluw (sic) puditi L. dolóv V. J. Z. Ff. 11—12 Je sě Čechóm luh za šíji to- čiti, (J2.) hlavy jim dolóv rúbati a jich dědiny Němcóm dávati P. C. Cec. (Hfm.) 12 v zemi L. mocně v zemi Z. 13 dvór všecken J. 16 a vše tvrzi L. a vše hrady Z. obsadi Ff. 18 bez vašie dušě ... bydleti Camb. budu zde s Němci bydliti J2.C. zde Němci musie býti V. již Němci budú zde bydliti L. Z. Ff. 19 snidechu V. sejdú L. sjechu Z. zu Burgeleinsz (-emsz) Hfm. 20 vnidechu V. vejdú L. v pilnú radu vejdú Z. 21 po Bedřicha, dřevnieho kněze, J. 21 a 22 v Camb. vypuštěny. 22 vzdachu L. 23 činili Camb. 24 vinili Camb. kniežectvie Z. z kněžstva Ff. Po 24 Bedřich sě u Křivoklát uváza, jakž mu česká rada káza, počě kněze z svého viniti a na jeho zbožie jiezdy činiti. J°. C. (Hfm.) 25 bez kniežectvie Z. 26 pro tvé L. po vše Z. 20

Strana 154
154 30 40 50 27 28 31 33 34 35 36 37 RÝMOVANÁ Výak chceš-li mi střiebro dáti, uechtél bych tebe véé upomínati." Tomu Stanimir роёё rád býti, i káza sé všém Němcóm sníti, by piéd nim na rocé byli a jemu věrně radili, kak by Cechy oklamali, a sami při zemi ostali. Kdyż se vsickni Nómci snidû, na Bojiště s knězem k roku prijidń, Stanimir, jda na rok, Nèmcôm mtuviese a je tejto Isti uéiese : „Když vem fku: Proméüte sé! proménte! tehdy brzo v odénie sé oblecte. Nechce-li po nasiej vôli byti, nemeškajte Bedřicha zabiti.“ Čechy Stanimirovu lest vzvédéchu, odénie pod sukné na rok vzéchu. Bedřich je sé na Stanimira Zalovati, Ze sé smél v jeho zeméu uvázati. Inhed sé Stanimir je hnévati, i je sé némeésky volati: „Promóńte sé! Proméite sé! a v hromadě držte sě!“ Když sě chtiechu Němci v oděnie obláčiti, Čechy sě jich jechu bíti, KRONIKA ČESKÁ. s n 60 80 85 Wil tu mir abir silbir gebin, ich wil mich furbaz nit irhebin, noch dich ymmer angerechtin.* Stanmir volgte dem rechtin. Den Tutschin gebot er, zeusamen daz si vf ein tag komen mit im vnd im rittin getrwlich mit irn sitiu, wy si dy Behem betrugin vnd by dem lant selbir blibin. Do dy Tutschin alle czusamen komen mit schalle, si komen zcu derselbin vrist mit dem herczogin vf daz Bogist. Stamir kam zcu dem tage vnd en dy vntrw legt vf ein wage. Mit den Tutschin er red aldo: „Wen ich sprech zcu veh also: Verwandert veh! verwandert veh! ioder man tu als ein gouch vnd lege zcu hant sin wafin an. Vnd ob er villicht nit wil stan nach vnsirn willin, darzcu swiget er vil stillin vnd slait den Friderich zcu tode, vnd sit nit sin in der not!“ Di Behem zcu en selbir komen vnd Stamirs vntrwe si virnomen, Si namen wafin zcu dem tage stiln vndir dy rok nach irem willin. Friderich gein Stamirn begunt clagin an derselbin stunt, daz er sin lant torste bekummirn als ein furste. Stamir zcurnit zcu hant aldo, czu den Tutschin rif er also: »Virwandert vch ! virwandert vch!* Si hiltin sich bi scharn doch di Tutschin an einandir. Si woltin sich in wafin wandir. Di Behem begundin vf si gahin vnd si alle irslahin. Avšak, by mi chtčt striebro dáti V. L. Z. Ff. J. vééné npominati 7. aby při něm J. L. kako by L. J. kterak by Z. zuostali J. Z. Když jeho Němci se váickni (k nému) sejdń L. Z. snidechu V. pojidechu V. piijedń Z. prijdń Z. jda k roku Nśmcóm Camb. па rok (k) Némcóm V. L. J. Ff. jeda k roku, k Némcóm Z. 38 této chytrosti Z. 39 Sé proméüte! Camb. Proměňte se! proměňte FY. Proměňte sě! proměňte sě! /st. 40 obladte s& J. oblecte se V. L. Z. 41 Nebude-li chtieti po mé voli učiniti Z. Nechce-li panoëe (sic) vóli byti L. 41—42 a v hromadu držte sč! Budú-li-ť sč nám chtieti protiviti, vy jich nemeškajte bíti. J?. 42 vy nemeškajte V. Z. J. L. 43 Čechové L. J. Z. 44 pod sukné podvlácechu J'. 45 zavolati Z. 46 v Z. chybí. — v jeho kněžstvo V. 47 I je se Stanimir hnévati L. 48 mtuviti Camb. volati Ost. 48—52 i je sé na Némce volati a své isti znamenie dávati, řka: „Proměňte se! proměňte se! a v hromadu všichni držte se!“ Némcichtiechu na sé odénie vzieti, Čechové jechu se jich sieci Z. 50 a po hromadě If. 52 Čechové Z. J. 

Strana 155
o o 60 LXXIII. PORÁŽKA KNÍŽETE MORAVSKÉHO. 155 Fkác: ,Tuto sé proménímy, črvené vem sukně vykrojímy.“ 95 Tu Stanimira s jeho Němci zabichu, zemiu ot Nemcóv ućistichu. Kteri na tvrziech ostali biechu, 100 vzvédévse o svych, vsiekni sbehi. Tak Bedřich kněžstvo obdržě , . vs v. 105 a s svým jazykem věč drźć. Némcôv vèé nemiloväse a jim, jako otec, nosy řězáše. PP = x . 110 Pro to jmějieše cest veliu, ‘ nebo młyni klepani lépe meliú. LXXIII. Kul: jest Morava svých kniežat zbyta a k Čechám přišťa (Camb. V). ... k Čechóm přišťa (Ff). Tuto 57— knéz Dedrich Moravany pobił (Z). Moravský knéz nerodi bratru słiżiti, pro to kněz Bedřich musi na-ň jíti. Ale Ze liudí nejmé dosti, Vršovicč prije k miłosti. Ale, by svú hanbu jměli na paměti, 10 káza jim bradaticiu na ščítě jmieti, 53 tuto se i proměníme L. 54 červené Camb. ukrojimy(e) J. L. čěrvené rúcho vám ukrojíme Z. 55 zbichu Z. 57 na tvrzech L. J. 58 Zvédéváe to, kteriZ na tvrziech ostali béchu, 60as Cechy P. 61 velmi nemilováše Z. všichni od svých statkóv prec 63 jmäjieše česť i vôli L. velí bčžechu Z. 64 křesaní J*. Z. melí Ost. 58 běžechu V. J. všichni zběžechu Ff. od svých preč všickni béZechu L. U Hfm. nepřeloženo. *) MS. surbetin. ti jitra docakati nesm&jechu J*. pies noc na nich ostati nesmé- jiechu C. 62 ale jim Ff. a nosy jim a uši Z. miÿnové klepani. in marg. kfesani Si sprachin mit einaudir: „Hi wer veh virwandir! Rot rok snid wir ouch!" vind Stamirum, der nit vlouch, mit den sinen do virderhtin vnd daz lant subertin") von den Tutschin do. Abir dy vf den bvrgin blibin so, di vlohin zcu allin ortin, als schir si ez irhortin. Also behielt Friderich daz bemisch rich. Vnd er hilt ez furbaz mit siner zcuny laz. Di Tutschin er nit lib het; als sin vatir, tet er in vf der stet, er sneid in ouch dy nasin ab. Er het von in grosze gab enplaugin vnd nit chlain: wol malent gepild mulstain. LXXIII. Wi Mehern verloz sin herczogtum vn cigintlich czu Behem kam. Der herczog von Mehern wolt sin brudir nit dinen, als er solt. Darvm must er gein im gen mit sinem her. Abir wan er an derselbin stet nit gnuk lut het, darvm er dy Wrsouicensir czu huldin nam nach ir ger. Daz si ir schanden alle wege abir gedechtin zcu pflege, er gebot in zcu furin vf dem schild ein hackin turin, 1 pod bratra sluścti P. nerodé Ff. nechté Z. nejmá&jiese V. L. Z. svá nevéru J*. svi hlavu V. u vinu F. A aby svi hanbu Ff. Ost. Ale aby hanbu svú jméli vZdy L. J. 5—6 Ale aby svii hanbu vZdy pomnéli, káza jim, aby bradatici na štít vzeli. Z. 6 na hehmě C. na štítu Ff. Ff. 20* 

Strana 156
156 10 20 25 9— już sú byli jich přietelé zbiti, i kaza jim jich dědiny vrátiti. Tak kněz Bedřich do Moravy jide, kněz moravský proti jemu vynide. Tu liúté Bedřich Moravany pobi a všie Moravy doby. Rod knézé moravského Bedřich vešken zhubi, a dva mocná ščíty moravska v boju zahubi, a'ž sě věč nemožeta opraviti, neb bez mála tu všickni bychu zbiti: v zeleně ruka bielá s rózdkü zlatü, v zlaté panna s stiélü rohati. V Čechách také snide jeden ščít, neb ten rod by vešken zbit: v zlatě dva kly nad uhel érvena. Po tom to věz, ž' esť přietelská valka nebez- pečna. Tehdy Morava tu kniežat opustěta, a ot toho času českým kniežatóm stúžiľa. To sě sta léta ot narozenie syna božieho po tiszćciu po stu po osmi dcát étvrtého. 7 pfátelé FT. 20 25 30 35 40 45 50 14 v L. vypu&tén. 8 káza jim dédiny (na]vrátiti Ff. 14—20 u Hfm. nepfelożeny. RYMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. damit by ern iarn er vetir ermort warin. Er gebot in ouch by ir lebin ir erb widir zcu gebin. Do gink mit den sin gelich gein Mehern herczog Friderich. Dez herezog von Mehern des virhengit, daz er em zcu strit begeint. In dem strit er gesigt vnd Mehern alezumal irkrigt. Do bestreit Friderich di Mehern kunlich, vnd der herczog zcu Mehern virlous sin frunt verren, vnde alezu mal mit disen pflichtin er mochte sich nymir vfgerichtin, wan si vil nohe lagin do al czu mal irslagin: ein wiz hant in einer grun mit einem ast guldin, vnd ein iungfrow in gold, dy ein stral haltin wolt. Do gink ouch zcu Behem ein schild vndir mit nom, wan in denselbin tagin wart daz geslecht zcu mal irslagin: in golde zcwen sent czu beidin sitin rod bekent. Der frunt vrleuge, als man list, nicht alle wege sichir ist. Czu derselbin zcit von gar groszin strit mehern sin er virloz vnd daz herezogtum virkoz. Vnd von der zcit es sint dem konige zcu Behem dint. Vnd daz ist geschen nach Christus gebort, dez wil ich iehin, eilf hundirt gar vnd vir vnd achczig iar. v zelení ruka bielá s rôždkú zlatú L. vzeleném ruka bielá s rózkú zlatú Z. J. Z. L. J. 15 nemoZeta V. nemoZ’ta Ff. 19 Z Čech také zhynu jeden štít Z. 9 Tak Bedřich do Morav Camb. 10 jede — vyjede Z. 10 (ale) kněz moravský s svými a s Uhry proti němu (jemu 17 J.) vynide V. L. J. 11 hrdinsky J?. knéz Bedfich Ff. J. 12 tehdy vie Camb. a vie Ost. viti L. nemoZesta Ost. 16 bez mále Z. všichni V. béchu Ff. L. Z. J. triba J”. s rostku (t. j. różtki) V. Cc. O. s różtkiń P. C. s rożdi- 24 ot toho casa L. k českému kniežet- čků F. z rucku zlatu Camb. s ruczku Ff. aZ viec nemoZe ten klénot opra- 22 zest Camb. Ze pfótełska (pfitelski L.) vilka jest nebezpedna FY. L. Z. J. kniežat otstüpila V. L. J. ostala P. Z. t S ství stušela Z. 26 po sedmdesáti čtvrtého Z. 

Strana 157
LXXIV. OTTA. — VACLAV II. — PŘEMYSL. — BRETISLAV BISKUP-KNÍŽE. 157 LXXIV. Von der Tutschin strit, den dy Behem gwunnen wit. LXXIV. O českém boji s Němci (Camb. Ff. V). O knězi Ottovi a synú jeho, Václavovi a Přěmyslovi (Z). Toho léta kněz Bedřich s světa snide, na jeho stolec syn jeho Otta vznide. Toho léta také pohani Jeruzalema dobychu, a co bylo v něm křěsťan, všecko zbichu. 5 Pak kněz Otta, opravovav zemiu i svój jazyk v ctnosti, i snide v dobrej starosti. Po něm jeho syn Vácłav jako raní květ vznide, ale že pravé vláhy nejmě, siřě snide. Počě velmi Němcě miłovati 10 i dědiny jim dávati. Pro to jej u věži zahubichu, Němcóv tehdy mnoho zbichu. Bratra jeho Přěmysla knězem učinichu, toho také pro Němcě vypudichu. 15 Tehdy knězě Otty bratr, Bračislav, po Da- něliu biskupem bieše, 5 10 15 20 25 30 In demselbin iar starb herczok Friderich vir war. Sin sun Otte wart herczog drote. Ouch in demselbin iar erkrigtin dy heidin gar Jerusalem mit groszim schalle. Si irslugin dy Cristin alle, di doselbist warin mit allin irn scharn. Darnach beschirmt zcu hant herczog Ot daz lant vnd sin zcung in allin erin. Wenczlab als ein morgenstern, do sin vatir wol bi iarn waz mit dem tode virvarn2), sin sun erstunt. Abir do er nit waz gesunt vnd nit ein rechtiz houbtb) het, er starb sichir an dem bet. Di Deutschin er begunt lib habin zcu siner stunt vnd gab en erb in dem lant. Darvm si totin in zcu hant in einem kercher, vnd totin vel Deutscher. Przemisl, sin brudir, darnach machtin si zcu herczog. Den virtribin si ouch stillin durch der Deutschin willin. Do waz herezog Ottens brudir, Wratizlab, gefudert nach dem Daniel czu dem bistum gar snel. ten knězě-miesto zemiú vladieše. Něm. překladatel četl „pravé 2 Otta, syn jeho, na stolec vznide Z. hlavy nejmě“ — nit ein rechtiz 3 pohané Z. J. Iherusalema Camb. houbt het. 4 a což bylo v něm křesťaňstva (sic), všecky zbichu L. 10 a mnohé dědiny Z. křesťanstva, to vše zbichu Z. 11 umořichu Z. co v něm bylo křesťanóv Ff. 14 po Němcě V. 5 v svej ctnosti V. ve všie ctnosti L. z země vypudichu J. Ff. J. ve vší Z. 15 Břečislav L. J. 6 snide v ctné starosti Z. 8 ale že pravé vláhy nebylo (nejmě L. 15—16 Tehdy biskup Sylvester snide, na jeho miesto (stolec C.) kně- neměl J. nemějieše Z.) brzo snide V. žic Břetislav vznide. L. Z. J. války nejmě Camb. Ff. Tomu biskupu zemi poručichu, in marg. vláhy Ff. když kněze Přemysla zapudichu. brzo s světa snide Ff. Neb Přemyslóv syn Vladislav mlád bieše, a pro to biskup o zemi péči jmieše. P. F. C. 15—18 Tehdy bratr knězě Otty biskupem bieše, po Danělovi, ten Břetislav slo- vieše. Ten miesto kněze zemí vládnieše a velmi jie snažně bránieše. Ten vítězsky Srby pobi a mnoho měst a hradóv jich doby. Z. 16 vládnieše Camb. Ff. L. vladieše V. miesto kněze J. ) MS. virwarn. — ) houbt (hlavy) pro vláhy (humiditas).

Strana 158
158 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Kněze Přěmysla pobili (Z). Kněz Přěmysl do Čech s Němci sě vráti, 20 na Bojištiu smě udatně státi; neb ciesařovu moc všiucku s sobú jmějieše jedno že samého ciesařě nebieše. Čechy sě do Prahy snidú, na Bojiště k nim vesele vznidú. 25 Neb to prorokováno diechu, že na Bojištiu Čechy jisto svítězstvie jmiechu. Tehdy zima veliká bieše a také liútě mrznieše. Čechy u Prazě dosti tepla jmiechu, 30 Němci na poliu studeni biechu. Když sě Němci s Čechy snidú, Čechy Němcě udatně podjidú. Knězě Přěmysla zabichu, tři tistúcě a dvě stě Němcóv jmenovaných zbichu. 35 Krev po mečích v nadra tečieše a v nadřiech jim zmrznieše. A když doma oděnie svláčiechu po jistbě krvaví potoci tečiechu. 40 45 50 55 60 65 70 75 Der beschirmit daz lant an eines herczog*) stad czu hant. Er bestreit ouch dy Winden vnde irkrigt mit sinen gesinden vest vnd stete vel vo[n] in. Przemizl quam mit den Deutschin sin gein Behem widir nach der vrist vnd stunt vf dem Bogist. wan er mit im het bracht alczu mal dez keisirs macht; nor daz der keisir alein selbir nit do irschein. Di Behem sich gein Prag samten vnd irr vil b) wol ramptin, vnd gungin*) im zeu der vrist enkein vf den Bogist, wenn si sprachen zu dem her, wie iz gewissit wer, daz die Behem uf dem Bogist“) sich warn in der vrist. Du waz ein gruelich kalder wintir vnde ez gevrouz gar vast vntir. Abir dy Behem gar gnuk hettin czu Prage wirm in den stetin. Den Deutschin waz zcu melde gar chalt vf dem velde*). Do sich dy Tutschin nomen, mit den Behem si zcusamen komen. Di Behem frutlich gingin an dy Tutschin, dy si vingin vnd irslugin si darnach. Ouch herczog Przemizl waz gach, mit im ouch nomhafter Deutschir dry tusint vnd zezwei hundirt richir. Daz in in er busin ran daz blut von den swertin dan, vnd in in dem busin gevroz, des si doch nit ser virdroz. Abir do si doheim in den stubin di wafin vzzcogin, blutige beche von in runnen. Ten kněz Srby hrdinsky pobi, mnoho jim měst a tvrzí doby. 35 17 die Wenden Hfm. 20 a na Bojišti počě státi. Z. auff der wallstatt, pehemisch ge- nent Bogistze Hfm. 28 a tehdy lítě (velmi J.) mrznieše L. J. 35 po mečích Čechóm L. J. 21 s sobú Ff. s sebú Ost. jim tečieše Z. Ff. a na sněhu nasilně mrznieše Z. 22 tu nebieše V. L. J. 36 se jim stydnieše Z. 29 Čechové Z. J. 23 Čechové J. L. Z. snidechu V. sě jim smrznieše L. 30 ale Němci J. L. Z. na pól V. sjedů L. J. Z. J. sě zmrznieše J. na poli J. uf dem velde Rým. Hfm. 24 vynidechu V. pojedú J. vyjdú L. 37 doma v jistbách L. J. Z. Ff. V. 31 snidechu V. sejdú L. Z. vyjede (sic) Z. vyndú Ff. a na Bojiště vesele proti němu vy- 32 Čechové Z. J. podjidechu V. podejdú L. podjedú Z. jede (sic) Z. 26 vítězstvie jmějiechu L. jisté vítěz- 34 dvě stě a šesť a tři dcěti V. stvie [ilmiechu Z. J. menovaných Camb. L. jmenovitých Z. Ff. Čechové J. 38 czeczyechu (42 teczyechu) Camb. po jistbách tečiechu L. J. Z. *) MS. herczon. — b) MS. wil. — 2) MS. gungen, B. gijngen. — d) V. 51—53 manu B. — 2) MS. welde.

Strana 159
LXXIV. BITVA NA BOJIŠTI. — LXXV. VLADISLAV III. 159 40 45 50 Zač by byli tu česť dali, když sú juž v svých domiech stali, a no jich meči ščrbivi biechu, z oděnie krvaví potoci tečiechu, avšak sami zdrávi biechu, kořisť jich panie vidiechu! Słušie každému dobrým býti, neb jeho česť budú po stě let mluviti. V tom boju mezi nálepšími Chval bieše, ten na ščítě ostrvu jmějieše. Tu ostrva k jmeni přijide, slušno by bylo slyšěti, kak ten rod najprv vznide. 80 85 90 Czu denselbin stunden doch warn si gesunt vnde an dem lebin nit verwunt. Vnd ir zeartin vrowen irn raub mochtin schowen. Ein iclichir sol fruntlich geborn, daz man noch hundirt iarn sin bestes ret an nit nu vnd czu allir zcit. Kanual gar weit waz der beste in dem strit. Er furt an dem schild ronn, do gwan Ronow den nom. Ez zeimpt wol zcu horn, wy daz geslecht ist geborn, vnd wy ez mit nomen von erst ist vfkomen. LXXV. LXXV. Ot vzdvíhánie sv. Prokopa opata (Camb. V). O zdvíhání svatého Prokopa (Ff). O svatého Prokopa zdvižení (Z). Léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po dvú stú čtvrtého by svatého Prokopa vzdvíhánie a jeho mezi svaté připisánie. Potom kněz i biskup snide, Vladislav, jeho synovec, na kněžstvo vnide. Biskupem Ondřěje zvolichu, toho, ne jakž právo, zeměné uctichu. Nedachu sě jímu v sbožie uvázati, 10 ni chtiechu j'ho poslúchati, 5 5 10 15 Nach Crist gepurt gar ezweilf hundirt vnd vier iar, du Sant Procop wart erhabin vf der vart. vnd dy heilgin wellin in habin zcu gesellin nu vnd ymmer eweclich. Got helf vns ouch in sin rich! Furst vnd bischof zewar sturbin leidir in demselbin iar. Wladizlab, sines brudir sun, herczog wart nach der lun. Vnd bischof Andream di kor vf dem stul nam, den dy lantleut ertin nit, als dy gwonheit billich git. Si liszin [in nit] sich vndirwindin sin bistum mit sinem gesinde. Si warn im ouch nit gehorsam darvm, daz ez im alliz zcam. 20 39—41 verše tyto čtou se v Camb. V. Cc. Ff. J. P. (Hfm.) V jiných rukopisech nejsou, jakož také nebyly v textu, z něhož rýmo- vaný překlad německý učiněn. 41 a'no v jich mečiech ščrbiny biechu J. Ff. jich meči ščerbivi Camb. V. Cc. P. V Camb. 44 a pak 43. 46 neb jeho česť po stu letech Ff.J.L. neb jeho pověsť po tisíci letech budú mluviti Z. po stu let V. 48 na štítu ostrve nosieše Z. ostrvu nosieše L. J. ostrvi Ff. ostrev C. 49 tu ostrva k němu Camb. sporn (sparren) Hfm. k jménu V. Z. L. Ff. 50 snide Camb. slušělo by zvěděti Z. léň mě psáti, kako ten rod vznide J2. nechce se mi psáti P. úsilno mi mluviti C. 2 druhého J. 3 zdvihánie Camb. Ff. 4 připsánie Ff. Z. 5 kniežě Camb. Z. Ff. 6 u biskupstvo Camb. Ff. v kněžstvo L. Ž. 7 vmichu (sic) Z. 8 a toho, ne jakž právo, zeměné ucti- chu V. L. J. Z. Ff. toho, jakž právo, zeměné uctichu Camb. 10 nechtiechu Camb. ni V. L. J. ani Z. 47 mezi nimi Z. mezi najlepšimi Ost.

Strana 160
160 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. že bieše Němciu u Prazě obrok dal a Němcě byl v svój dvór vzal. Biskup, zaklev zemiu, do Říma jide, v krátcě v chudobě v Římě snide. 15 Kněz Vladisłav kardinála do země připravi, ten zemiu všie kletvy zbavi. Pelhřima na biskupstvo zvolichu a jeho s velikú ctiú světichu. 21) 30 Di Tutschin spiste der bischof vnd nam sie in seinen hoff“). Do bant b) der bischof daz lant. Er ging gein Rom zeu hant, do virdarb er schir in armuot. Herczok Wladizlab luot ein cardinal von dan, daz er 'z lant ledigt vz dem ban. Pelbrzimum gnant machtin si zcu bischof zcu hant. Den wite der cardinal mit wirdikeit an al qual. LXXVI. LXXVI. Od přepuščenie krále Přěmysla třetieho (Camb.). O přepuštění krále Přemysla (Ff). Ot přestúpenie krále Přěmysla třětieho (V). O Přemyslu králi, ješto v Římě dělal na mostě (Z). Von dem notigin herczogin, der im Reginsburg im rat hat zcogin. Toho léta kněz Vladisłav snide, syn jeho Přěmysl na otcóv stolec vznide. Ten počě nemúdřě mluviti, řka: „Vy, Čechy, i s Bohem nemóžte mne z země vypuditi.“ 5 Pro to slovo chtiechu jej Čechy zabiti: kněz, kryv sě dlúho, musi z země jíti. Když kněz v ciesařově dvořě stojieše, donidž stravu jmieše, dotud ctěn bieše, 5 10 15 Czu der zeit herezog Wladizlab virschied in daz grab. Sin sun Przemizl wart herczog vf derselbin vart. Der rete nit wislich, do er sprach gar vreislich : „Ir Behem, ir nit muogt, noch zcu dem *) tuogt, vnd holt got mich virtribin vz dem lant, ich muz blibin. Vm daz wort dy Behem woltin in virderbin, als si soltin. Sich virbarg der herezog, darnach er vz dem lande vlog. Er must lang vsz sin. Do der herczog stunt zcuschin vf des keisirs hof, do er als lang sof, biz er wart gar vnwert. 11 na Prazě V. Z. úřad dal Z. obrok = futterung und speisz Hfm. 14 a v kratcě chudobě L. v chudobě Camb. V. Z. Ff. J. 15 v zemi postavi Z. 16 ten země kletby zbavi L. ten zemi českú kletby zbavi Z. všie klatby Ff. 17 Piligrinusz Hfm. 18 přijechu Z. 2 na stolec vznide Z. 4 „řka“ v Camb. chybí. nemóžete L. J. vy Čechové Z. 5—6 Pro to ho Čechové chtiechu zabiti, že kdy směl to promluviti. Kněz se musi ukryti a potom preč z země ujiti. Z. Po 6 Proto (i proto) na-ň Bóh přepusti a tento na-ň smutek spusti. C. P. F. Ctyřie bratřie v zemi biechu, ti Děpoltěnci sloviechu. Ti, když to slovo uslyšechu, zabiti jeho chtiechu. Na to zemany namluvichu, až jeho z země vypudichu. Neb kněze nechtiechu jmieti, aby zemi mohli pleniti. Když to Děpoltovici uzřěchu, že vše zemany pod sebú jmiechu, čtyřieí] bratřenci sě kněžstvem zdělichu a na čtvero všicku zemi rozdělichu, i počechu tu mluviti, že viee chtie bez kněze býti. C. Ctyří bratřenci (bratří F.) Děpolto- vici biechu, tehdy v zemi najvětší sloviechu. Ti když to slovo od kněze usly- šechu, zabiti jeho chtiechu, atd. (jako v C.) P. F. (Hfm.) 7 u ciesaře dvořieše J2. 8 donadž V. donidž Camb. L. donudž ztravu jmě J. dokud střiebro Z. ezten Camb. eztien J. Ff. Z. ctien L. a) V. 22 manu B. — b) MS. brant. — c) MS. zcu dem, B. dorzcu.

Strana 161
LXXVI. PŘEMYSL OTTAKAR I. — KNÍŽE DĚLNÍKEM V ŘEZNĚ. 161 ale když nic nejmějieše, za jiného chlapa stojieše. K tomu jej jeho chudoba připudi, že svój život robotú vztrudi. Na kole táhne knieže české (Ff). V Rězně kolem vz hóru kamenie tiehnieše a v tom ze dvú peněziú cělý den stojieše. 15 S knězem Smil Světlík bieše, ten s knězem v kole chodieše. Jeden mu mzdy nerodi dáti; nedobyv právem, je sě Bohu žalovati. Kněz sě na svój stav rozpomanu 20 a to mu na mysli tanu, že pro jeho řěč nemúdrú Bóh na-ň to přě- pustil. Je sě s pláčem prositi, by mu to Bóh otpustil. A když v tom stavu v Řězně biesta, jeden den svatý jiesti nic nejmiesta. 25 Vládař, jenž sobě jmě Bořek jmějieše, ten kněziu ovšem věren bieše; ten knězě v Řězně naleze a zlata j'mu sto hřiven přinese. 25 30 35 40 45 510 55 Er wart furbaz nymmer geert, nur dy wil er dy kost het, vnd do er der gelost, acht man sin nit mer. Sin armut in betwank so ser, daz er al sin lebin der erbeit must gebin. Er zcoch vf vil sei[l]n czu Reginspork dy stein, in dem rade vil tif, darin er stetis lif den ganczin tag vf clein gewin, halt nur vm zewen pfening. Mit dem herezog lif zcu hant einer, Muding gnant, in dem rad al tag. Ein taglon in vszin lag, dez en einer nit gebin wolt, als ir") vil billich solt. Er mocht ez ouch mit nichte gehabin mit dem gerichte. Er begunde bi den tagin Gode vil tuer clagin. Der herezog dacht an sin wesin, er waz in sinem muot des genesin, daz er dachte an sin red, di er vnwizlichin ted. Darvm daz Got virhengt vnd sin armut im virlengt. Er bat Crist weinende, dar er im zcu der stunde gerucht zeu virgebin. Vnd do er in dem lebin czu Reginspurk lag, an einem gar heilgin tag, hat er nit czu eszin. Do waz ein rittir gar virmeszin, der hiez Worsk vir war, der waz dem herezog trw gar. Der vant in zcu Reginspurg vnd bracht im goldiz hundirt mark. 20 10 60 12 prací ztrudi Z. 13 táhnieše V. na most tiehnieše Z. kolem tiehnieše L. na hóru J. 14 přes celý den V. L. J. Ff. 20 na mysl tanu L. Ef. chodieše V. J. L. Z. a'no mu na mysli tanu Z. umb 2 pfening Hfm. 21 Buh (sic) Camb. Tak i v. 22. 15 Smil a Světlík J2. Smyl Schweidlick 22 ve V. schází. Hfm. 23 v Římě V. 16 stojieše Camb. chodieše V. L. Z. Ff. 24 co jiesti nemějiešta Ff. dobře v kole chodieše J. und lagen aldo uff der prucken Hfm. 17 Jedná jemu nechtě mzdy dáti Z. 25 Bozek P. Boček J2. 18 nedobrým právem Camb. seiner amptleut einer, der hiess Bo- nedobyv V. L. J. Ff. Z. czekt] Hfm. 19 rozpomenu J. 27 v Řězně na mostě V. J. da er den fursten auff der prucken vand ligen Hfm. wrzyezny Camb. 28 přiveze V. L. a sto hřiven zlata střiebra mu při- veze Z. V Z. sledují v. 17—22, 15—16, 23 atd. *) MS. ir, B. er. 21

Strana 162
162 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Kakž chud ovšem bieše a jiesti nic nejmějieše, usmiev sě, počě Smila tázati, umie-li zlato plavati? 35 Smil, mysle, kako za zlato chleba kúpiti, směje sě vecě: „Bylo by toho pokusiti.“ Kněz vecě: „Hlediž na to!“ i vrže v Dunaj zlato. Smil s své hlavy vlasy dera, 40 vecě: „To letí! hera črte, hera! I je sě Smił na knězě hněvati, kněziu velmi porokovati, řka: „Chudé kniežě, co chceš dnes jiesti? By svátek nebyl, pro kus chleba musil by cělý den hlinu miesti.“ 45 Kněz vecě: „Toho nechciu učiniti, raději budu v kole choditi." Tak svej chudobě sě nasmiesta, neb každý den z chleba slúžiesta. " 65 70 75 80 85 90 95 Du der herczog daz golt sach, sich, wy er zcum geseln sprach, vnd wy er ez begert, der sich bermlich genert, noch an derselbin stet nitis nit zcu eszin het. Er vragt den Muodink in einem rechtin schimpk, ob daz gold kunde obin swimbin. Mudink dachte in sinen sinnen, wy em daz gold dochte, daz er brot gekoffin mochte. Er sprach zcu der stund : „Sam hauls chund ! Ez zcimpt, daz wir ez virsuochin, darnach so werden wir fluochin. Der herezog sprach: „Lug. her zcu ! vnde warf daz gold in dy Tunow. Mudink roufte daz har vz dem houbt gar. Er sprach: „Sich bisundir! der waszir gottin get vndir! Muding begunde zcurn. den hirczog mit worten rueren3). Er het ims vir ubil gar. Er sprach : „Armer herezog zewar, waz wil du heut eszin? Wez has tu dich vermeszin?" Ob ez nit hei[Ige] czit wer, du must gar ser leim cleibin den ganczin tag, ich dir ez vir war sage, vm brotis ein bizsin, daz du wol macht selbir wiszin. Der herczog sprach : „Halt") iczund wolde ich ez gar gern tun. In dem rad wil ich loufin vnd darvm brot koufin. Damit lacht er in siner armuot ser. wan ez alle tage in der not arbeit ) nur vm daz brot. A když kněz to uzřě zlato, 30 věz, kako-ť on tbáše na to! 100 31 kakož L. kako-f J. on chud bieše Ff. 33 směje sě J. Z. v smiešě V. 35 Smil myslieše, kako jesť za ně Z. kako jest Ff. J. L. Z. 29 A když kněz uzřě, a'no zlato Z. 36 usměv se, vece: „Slušie toho poku- 42 a kněze L. prorokovati Camb. jemu Z. velmi z toho J2. siti.“ Z. kněz uzřě zlato V. L. J. 43 co budeš V. co chci Camb. 30 „věz“ V., v Camb. chybí. viz L. Z. J. 44 By nebyl svátek, musil by hlinu viz, kak-f on dbáše na to Ff. miesti. Z. „směje sě“ v J. chybí. 37 Hlédajž J. Ff. Hlediž, Smile, na to Z. 38 i uvrže Z. 39 Smil, vlasy své hlavy vydera L 40 To-t Ff. V. J. L. čerte Camb. hara, čerte hara V. F. tož-ť plove, hera, čerte hera Z. z kusa chleba J. du must laim clecken Hfm. 46 raději bych chtěl Z. 47 Tak sě svej chudobě i nasmiešta J. *) V. 84 manu B. — V. 95—114 hujus et 1—33 sequentis capitis bis in codice scripti reperiuntur; C = lectio altera. — b) C. holt. — c) C. erbeit.

Strana 163
LXXVII. PŘEMOŽENÍ DĚPOLTA ZLICKÉHO. 163 To-ť bieše na-ň Bóh přepustil, 50 že nemúdrú řěč z svých úst vypustil. Když sě poká svého hřiecha, přijide mu božie útěcha. Páni češčí po-ň poslachu, zemin jemu opět vzdachu. Kněz je sě svých milovati a o Němcích nic netbati. 55 105 110 Dez virhengt*) Got vbir ) in darym, daz er mit vnsin vnwislich het geret. Abir darnach vf der stet, vnd in geraw sin sund“), trost in d) Got an der stund. Di heren*) von Behem santin nach im vz den landen 5). Daz lant si im gabin widir. Der herczog begunde sider di sinen liplich trachtin vnd di Tutschin5) nitis nit achtin. LXXVII. LXXVII. O Děpoltově vypuzení, kniežěte kúřimského (Camb.). O zahlazení Děpolta, kněze kúřimského (Ff). Ot knězě Děpolta zahlazenie (V). Tuto Kúřimě dobył kněz (Z). Tehdy kněz Děpolt zličský, jenž by nynic sluł kúřimský, nechtě kněziu Přěmyslu slúžiti, kněz Přěmysl musi na-ň jíti. Kněz Děpolt proti jemu vynide, a v tom boju Děpolt snide. Zlicov město dobré bieše, nad ním tvrdý hrad stojieše. Čechy před Zlicov přijidú a valem u přiekop vnidú, všickni: „Vz kúřim! vz kúřim!“ řechu; pro to tomu městu Kúřim vzděchu. Děpoltova čeleď do Polan jide, tu bez mála s světa snide. * 10 10 15 Czu derselbin vrist izh) herczog Dipolt Zlicensis der gegent, di nu zcu vliz heiszith ) Curymensiz. Der wolt mit den sinen herczog Pzremizl nit dinen. Herczog Przemizl must vz*), herezog Dypold in gruz"), m gein im gink vf dy wit vnd an demselbin strit entweich Dypold, domit virdint") er clein sold. Slizkow waz ein gut stad, obir ein veste purch gesat°). Di Behem sich vor Slizkow nomen vnd in ein grabin noch einandir komen. Si sprachin al: „Wokursim!“ dovon man nant dy stad Cursim. Dipolts ?) gesinde gein Polan gink. do ez der tot alliz ving. 20 49 Buoh Camb. 50 z úst svých byl vypustil Ff. J. L. 51 když sě pokál Camb. Ff. poká V. J. L. Z. Po 52 Když Děpoltici uzřěchu, že všickni páni v jich dvuor jdiechu, jiné pány u potupu jmiechu a zádav veliký (řádóv velikých C.) v zemi činiechu. Trpěti toho déle nechtiechu, kde by byl kněz, vzvěděchu. V jich domiech Děpoltovice tři (čtyry Děpoltice C. all vier Diepolden Hfm.) zabichu, a jiné (jich přátely C.) z země vypudichu. Pak pro kněze poslachu a zemi jemu opět vzdachu P. F. C. (Hfm.) 53 pany czesczy Camb. 55 je sě viec svých J. 56 a na Němce nic netbati Z. LXXVII. Hfm. napřed přeložil 15—28 (29—30 vynechav), potom teprv (ač zkráceně) 1—14. 1 zlicovský V. P. zlickovský L. J. zlický Camb. Z. J. Ff. 1—2 In diesen zeitten was ein furste in dem kreysz zu Gurym Hfm. 2 jako by nynie slul kúřimský Z. 3 nechtieše knězi Přimyslovi L. 4 jeti J. Z. 7 Zlickov Camb. Ff. J. Zlicov V. J°. Z. L. město tvrdé L. 8 dobrý hrad L. 9 Čechové Z. J. Ff. přijidechu V. přídú Ff. přijdú L. přijedů Z. przyedlyczkow Camb. pozedliczko Ff 10 vnidechu V. vendú L. vejdú Z. 11 všickni v kúřimi zřiechu J. „V kúřimi! v kůřimi!“ volachu J. kúřim — deym Ješín. „Vskuřimy“ řečechu V. L. „Vz kúřim! vz kúřim!“ děchu Z. P. řeknú Ff. „Skuřimy! skuřimy!“ F. C. 12 převzděchu Z. 13 swyeta snyde Camb. Ff. všecka V. L. J. všěchna Z. *) C. virhengit. — ») C. obir. — 2) MS. gesund, C. sund. — 4) C. en. — *) C. herin. — 5) C. landin. — 5) MS. vnd Tutschir, C. vnd di Tutschin. — b) MS. ez, C. iz. — 1) MS. heizt, C. heiszit. — *) C. voz. — 1) C. gruoz. — m) C. weit. — ") MS. virdint, C. virdient. — “) MS. et C. gesat. B. gesaczt. — P) MS. Diplots, C. Dipoldis. 2 *

Strana 164
164 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Kněz káza mnoho němečských kopáčóv zbíti. Kněz u městě v okenciu stojieše, a na město snažně hledieše. Nali-ť z Rězna měštěnín jedieše, 20 jenž jemu dvěma penězma dłužen bieše. Před súdem je sě na-ň kněz žałovati, že j'mu jeho mzdy nechtěl dáti, řka: „Táhl sem na hóru jeho kamenie! i ukáza mu všé znamenie. 25 A když to mu zaplati, vecě: „Chciu je ofěrovati " 25 30 35 40 45 50 55 Do Swathawa*) dy herczogin gebot mit gutim sin, daz man zcu Prag wolt") di pruk machin, als man solt; daz man doch tet von dem gebot vf der stet. Der herezog hiz dy grabir vahin vnd der Tutschin vele*) irslan. Er stunt in der stad, di Prag den nomen had. In einemd) fenstir er sich fuogt vnd vf dy stad luogt. Al dy wil quam *) dort her von Reginspurg ein burger, der im vmn sin erbeit ezwen pfeninge hat virseit. daz sin taglon waz gewesin, dovon er must vor hungir genesin, vin dy er swerlich erbeit vnde waz al tage bereit. Der herezog nit mit keinem getichte clagte vf in vor gerichte, daz im der burger sin gnantis lidlon schuldig wer. Er sprach: „Ez waz ein solich kouf. Ich zcoch im sin stein vf in dem rad durch den tag, des er wol gedenkin mag, willeclichin als ein rint. Vor hungir waz ich nohe blint. Er bekant im gar glichin allir worzceichin. Do im vf derselbin stet der burgir virguldin hed, doselbist er sprach: „Ich han si in vngemach virdint vnd in grozir not, vnd mag si wol ofpern Got, wan ich darvmn den ganczin tag der erbeit mit hungir pflag. Darvm mag ich si sichirlich oppern Gode von himelrich. 15 Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most učiniti. neb za ně cělý den musích dělati; 60 pro to je bezpečně mohu Bohu dáti. 18 z kratochvíle hledieše Z. 19 jdieše Ff. 22 že jemu mzdy J. L. 23 Tahl sem v kole jeho V. v kole jehole jeho kamenie (sic) Z. 20 penězoma J. Ff. jemuž dva penieze dlužen biešeZ. 25 A když mu ta dva penieze zaplati Po 20 káza mu kúpi jeho staviti, a samému před súd jíti. J°. C. (Hfm.) 15 knieni Svatana L. knieně C. činiti J. L. Swatowa Hfm. 15—16 Tehdy také svatá knieni v Prazě most přes řeku učini. Kněz také (káza) času toho zbíti kopáčóv německých mnoho. 26 kněz vece Z. 27 neb sem... musil L. V. J. Z. musich Camb. Ff. musiech C. 28 dobřě pro Buoh Z. Z. 15—30 v P. a F. mezera. 17 v okně Camb. v okenci V. L. J. Z. 21 před lidem V. i je sě na-ň žalovati J. Ff. Z. a) MS. Swathowa, C. Swathawa. — b) B. wolde, C. wolt. — ") MS. der Deutschen vele, C. der Tutschin vel. — d) C. in ein. — e) C. kam.

Strana 165
LXXVIII. PŘEMYSL K tomu mě Němci připravichu: 30 mé Čechy s právem mi to učinichu.“ LXXVIII. O prvém králi Přemyslu, jemužto ciesar Otakar vzdé (Camb.). O proniem króli Prémystu, jemuz cesar Ottakarus vzdeł (Ff). O prvém královi Ottakarovi (V). Tuto knéz Prémysl Sasice pobil (Z). Ciesaf Otta na Sasy jide, kněz k němu do Sas přijide. Kněz sim o sobé stojiese, ciesař. s svými jinde bieše. > Sasici na éeské stany udetichu, Čechové je tu pobichu. Opěť je kněz Pirémyst pobi, mnoho na Sasiech tvrzí doby. Pro to počě ciesaf Prémysla milovati, 10 káza sě j'mu koronovati. Na bitinován/w ciesaf kněziu rúšku vzváza, a Ottakar, tocaiS Otté mil, jmu řiekati káza. Druhým ocasem obdaři Iva bielého, Budišinem a Zhofełcem rozšíři země jeho. 15 Tehdy tě městě ciesař k dědině jemu da, piéd kniezaty prstenem mu vzda. 30 moji Čechové J. Z. 9 ciesař je 1 Otta Bielý jede J. Z. 2 přijede Ff. J. Z. 6 je udatné pobichu V. L. J. Z. 7 I opét J. L. podruhé J?. mnoho na nich tvrzí Z. OTTAKAR I. KRÁLEM. 65 10 15 20 30 40 sé JV. 10 korunovati L. Ff. J. 11 rüchu V. L. J. uváza Ff. 3 kněz sám s svými zvláště stojicše Z. 11—12 Ciesař knězi rúchu zváza, Ottakar jemu řiekati káza Z. je pobichu Ff. 12 a Ottakarus, totiż Otté mil Ff. a Ottakar, tocid Z. Ottocsar Hfm. 165 Darzcu mich dy Tutschin twungin, daz mir waz misselungin. Ein Behem mit minem sit det mir recht domit." LXXVIII. Keisir Ott gink vf dy Sachsin, der herczog quam ouch dar gewa|h|szin. Do stunt der herezog alain, vnd der keisir irschein bi sit nit den sinen alezu mal gar finen. Di Saszin, gar frumen helt, gingin vf der Behem zcelt, recht als dy risin vf einer breitin wisin. Di Behem si do bestrittiu vud an der wit an in gesigtin. Przemizl mit den Behem czu Saszin vel vestin gwan. Dovon der. keisir bi sin tagin begund Przemizl lib zeu habin. Er intbot im schon, er wolt in loblich krou. In der bestetunge der keisir ba[n]t, daz im gelunge, dem herczog ein tuch vf. Er gebot in noch den louf Ottaker in der vrist (daz als vel gesprochin ist, als Otten liber) daz nach in ganczir ger alle wege zcu nennen vnd in damit erkennen. Er geruchte im ouch doczu gebin vf den schild den wiszin lebin mit dem andirn zcagel gestrakt als ein gabel. Er erweiit im ouch sin laut mit Budissin vnd Gorlicz gnant. Der keisir gab dy stet also erblich dem herczogin do, vor den furstin besleit er in noch gwonheit mit dem vingirlin. Dovon dy stet erblich gehorn in Behem rich, daz nimant keisirlich mag gewendin eweclich. 14 obdaři jeho Z. Budeschin (Rudeschm) und Górlitz Hfm. 15 k dědictví Z. dedičně Cechóm P. tehdy ta mósta Ff. tě dvě městě J. 16 a před kniežaty jemu prsten vzda Ff. a před kniežaty tehdy prstenem jemu vzda L. V. pféd knieZaty telidy mu prsten vzda Camb. 

Strana 166
166 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Tak Ottakar, třetí král, u Prazě korunu přije, pak ležě na Křivoklátě s Smiłem, a tyje. Čechy všě své nepřátely zbichu. 20 Tak všě súsědy uhrozichu, že po všěch Němcích jechu sě mluviti: „Ten válej s Čechy, ktož nechce živ býti. 45 50 55 Also der drit konig Ottaker enphing di cron czu Prag. Darnach er lag czu Krizwoclag vf der veste mit den Smylon zcu geste. Di Behem irslugen ir vient mit vnfugen. Di Behem si irwektin vnd al er viende ersrektin, daz man almeindin ret in tutschin landen vf der stet : „Wer mit den Behem vicht, der wil wern ein wicht, noch er mag gelebin; er ist dem tode gegebin. LXXIX. (Nadpisu není.) Pak na velikú rozkoš sě otdachu, LXXIX. Wi sich dy Behem in diszin tagin virkart an irn sitin habin. pro to o dobrém jmeni nic netbachu. Staří jechu sě doma jako vepři týti, mladí počěchu s ohaři loviti. 5 Ot toho časa šlechtici toho sě přijechu, ježto holoty dřieve za úřad jmějiechu. Dřieve psy u vláščí dóm s hołotami otłúčiechu, 5 10 15 Di Behem gabin sich vf virlust darnach zcu grozir wolust, darvm si nit achtin vf lob, noch sin trachtin. Di aldin woldin doheim sin vnd sich mestin*) als dy swin. Die iungen begunden iagen mit den hunden. Von derselbin zcit di edeln gar wit begunden mit pirsin ers geiades geniszin, daz dy iegir tetin vnd zcu ampte hetten. Etiswen besundern den iegir mit den hundin sy virweitin ") ein huoz, do si decke‘) nomen gruoz, vnde si bisundir schon hettin ein huz verrer von dand). a sami čistý dóm jmějiechu. 20 17 Pak Camb. Tak Ost. corunu Camb. Ff. L. 18 Pak leže s synem J2. na Křivoklátě, tyje Z. auf Burgeleins (-ems) Hfm. 19—20 Čechové v skořě všěch nepřátel zbychu a tak vše své nepřátely vzhro- zichu Z. 21 tak mluviechu Camb. Z. 21—22 u Hfm. nepřeloženo. v C. chybí. v Camb. a Ff. mezera. 22 Ten vále ... kterýž V. ") MS. muestin. — b) B. virwentin. — 2 B. Do von si ufte. — 1) MS. ver von dan, B. veirer hin dan. 1 Pak u velikú rozkoš Čechové se dachu Z. Pak na velikú se rozkoš vzechu Ff. sě Čechy dachu L. 2 o dobrém jménu Ff. V. L. dobrého jména Z. 3 byty Camb. týti Ost. počechu Z. 4 honiti L. V. J. Z. se psy P. sami loviti Ff. 5—6 Od toho času šlechtici jechu se též činiti, ježto holotám bylo za úřad micti Z. 6 myely gyechu (sic) Camb. In marg. páni holoty Ff. Holota — ten, jenž lovecké psy opatroval a k lovu vodil. 7 u vlastní dóm L. u vzláští J. 7—8 Dřieve psi v jednom domu s ho- lotami biechu, a sami páni čisté domy jmějiechu Z. Dřéve psóm vlastní dóm miechu, a sami páni čistě sediechu. P.

Strana 167
10 20 25 LXXIX. PROMĚNA V MRAVECH ČESKÝCH. Dfieve páni často sé sjieždiechu, o cti a o pokoju młuviechu. Drieve łovci sami łoviechu, páni k nim na éas vyjediechu. Diieve na fiujn póni sé sjieZdiechu, po hromadě v ütésé pobudiechu ; za obyććj v radć sediechu, pokoj v zemi veliký činiechu. Ale tehdy páni hoľoty z sebe zčiniechu, v jednom domu s ohaři bydliechu. To sobě za kratochvíl a za česť přijechu, že jedno o ohařích mžuviechu. Pro to sé jechu v sbożiu chuditi, pro psí smrad brzo mřieti. Ot té doby liud silny kratky vók jmójieśe, nemocných v nohách mnoho ležieše. Dřieve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu, 25 30 40 167 Etiswen dy herren sich sampten gar verrin, si trachtin dez landiz er vnd sinen frid dan noch mer. Di iegir iagtin alein vnd dy herrin vndir wilin wartin zcu in in daz geiagt mit iriu sin. Do si sich etiswen samptin vnd do der vreuden ramptin, si sazsin stete an dem rad vnde machtin vride an der stad dem lande alzcu mal. Abir darnach daz irschal, daz si vz in selbir yegir maehtin; als dy kelbir in einem huz mit winden si wontin mit gesinden. Daz waz er er vnd ir vruende michels mer, darvm daz si zcu stunden alein retin von den hundin. Vnd ouch darvm beruomtin si sich des richtum. Von dem gestank mustiu si sterbin vnd deste droter virderbin. Do hattin dy lute kurez lebin zcu der zcit mezi nepfátelv meéem dosti dobudiechu: 50 10 o pokoji zemském V. L. J. 18 o pokoji zemč FY. a často o pokoj zemský Z. 11 honicehu J. L. Z. 12 nečasto Z. přijieždiechu L. J. Z. 19 vyliezdiechu FF. 13 na řiji Camb. Ff. V. L. atd. Srov. hl. LIV. 29. 20 na fij Z. 13-14 u J. mezi veršem 6. a 7. 20—24 Po 13 a chvíle s nimi pokrátichu, a ihned zemského stavu opravo- vovat jediochu P. F. 14a v hromadě v utěšení přčbu- dieclu V. C. Z. v ütée pfebyváchu Z. 21 utéseni pfebudiechu Ff. 15 a tu za obyčej V. J. Z. L. 24 na radě Z. 25 17 Ale tedy Ff. złinichu Camb. 17—18 pak s ohafi v jednom domu by- dlóchu Z. 25—36 vzbydlichu V. se psy zbychu P. v jednom domu s ohafi se sby- dlichu Z. To sobě za kratochvíl jměchu, a za Cesf velikń piijechu Z. a za Cesf vzśchu Z. vo ohafích vzmluviechu V. zmluviechu Z. A to nemůúdřě velmi činiechu, a pro to se jechu v sboží chuditi a vsmysle nemüdié blditi. Pro psí smrad brzo mřiechu. Od té doby lidé silní věk krátký jmějiechu. Z. chudéti V. J. v zboZich Ff. ve zboží Z. mnoho bieše Z. In marg. drabanti nesłoviechu Ff. Dřieve, na vojnu jedúc, země nechudiechu, ale v Němcích sobć dobudiechu. 25—38 vnd an irn bein di sichtum groblich irschein. Pak potom, než na nepřátely vyjechu, AZ sv zemi vSechnu zhubiechu. Ale vÉak v tom dobfé Ciniechu, Ze zádusného nepleniechu. Potom nékteré vládycky ctieclu, à zádu&ie pusto poloZiechu. A když na vojně medy pijechu, tehdy se beze cti vrátiechu. nolledajíc némecké spomoci! Dřéve ve třech dnech na vojnu vstaniechu, a již ve čtvrti léta jedva sč vy- babicchu. Z. a hosté se jim v tom smějicchu. Slovútní lidé tak se tehdy oble- nichu Ze dobrého jména dobyvati nic netbachu. P. F. C. (Hfm.) ale mezí mečem dobudicehu Z. ale mezi Némci J?, ale mezi nepřátely mečem do- budiechu J. 

Strana 168
168 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. pak, dřieve než na nepřátely vyndiechu, a'ž svú zemiu zhubiechu. V tom tehdy dobřě činiechu, 30 že zádušnieho nepleniechu: potom některé vládyčie ctiechu, ale zádušnie pusto položiechu. A když na vojně med vypjechu, beze cti sě vždy vrátiechu. 35 Dřieve ve třech dnech na vojnu vstaniechu: tehdy ve čtvrti léta na vojnu zapovědiechu. Tak sě tehdy proměnichu, tiem jmene dobrého zbychu. Tehdy kněz Pelhřim biskupstva sstúpi, 40 kněz Jan na biskupstvo vstúpi. 55 60 65 70 75 80 Do man si etiswen hort erclingen vnd in dy hervart vrolich gingen, si virwustin nit er lant, abir si machtin do zcu hant vel stig mit den swertin vnd sich der viende wertin, gein den si vzgingin, der si vel vingin, vnd ir lant alezu mal virwustin si mit groszin schal. Doch daran si wol tetin, das si die wil in stetin di Gotis gabe nit beroubtin vnd nitis nit dovon cloubtin. Do kartin sider der edeln etlich wider, vnd legtin al sust di selgeret wust. Etiswen si waren in dy hervart gevaren, bereit in dreu tagin: nu gepuot man zcu sagin vor einem virtel eins iars. Doch huten si dez hares. Si virwandeltin sich aldo vnd virluren also eren gutin nomen, der si swerlich waz ankomen. Do gab nach dem gemein louf Pelbrzimus daz bistum vf. Paf Johans kom vf daz selbe bistum. LXXX. Kak sú predikateři do Prahy přišli (V). O pře- dikatořem (sic), ježto do Čech přišli (Z). (V Camb. a Ff. hlavy této není.) LXXX. Léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po dvú stú po dvú dcátú sedmého predikateři do Prahy přídú a k svatému Klimentu do Pořiečan vnidú. „ Nach Crist gebort zewelf hundirt acht vnd drisig darzcu besundirt, do quam en], als ich sage, die prediger zeu Prage. Vnd zcu Sent Clement si komen vf daz Porschist by nomen. 33 medy vypijechu Ff. J. L. 27 vyjediechu V. J. na nepřételi vynidiechu Ff. 34 tehdy se domóv beze cti vrá- pak tehdy, než . .. vyjediechu L. tiechu V. vracechu J. tehdy se beze cti vrátiechu L. 27—28 A již na vojnu jedúce, na všě strany berú, někde i 36 tehdy před čtvrtí léta V. Ff. J. před čtvrt léta L. žhúce J2. 28 drahně zhubiechu L. a'ž = a již. 37 tedy Ff. 29 Ale v tom dobřě V. L. V tom 38 jména Z. teda Ff. Ale tehdy v tom J. 40 na biskupí stolec V. L. Z. 30 zádušie J. „že“ v Camb. chybí. Před 1 Darnach zu Sant Katharinä tag zog hertzog Luipold von Beyrn 31 potom jedno panské a vládyčie ctiechu J. in dasz land, und zog zu Po- potom vládyčé sbožic ctiechu L. drzietz an. Hfm. 1—2 Léta od narozenie Ilezu-Krista mi- lého po tisíci po dvú stů po dvú deá- tého osmého L. po dvú deát sedmého Z. pátého F. sedmezcítmého P. 3 Srov. staré franc. prédicateur. predikatoři Z. J. do země přijedů L. přijdú Z. vendú L. jdú Z. 4 do Pořiečie L. Z. P. Pořiečany, podle této zprávy, tehdá též slula nynější Poříč. zu Sant Steffan Hfm. (tak i v. 8).

Strana 169
LXXX. PREDIKATOŘI. BOJ S LIPOLTEM RAKOUSKÝM. 169 10 15 20 5 Tehdy u svatého Klimenta u mosta pří- zednicě bieše, ta sobě pravé jmě Trubka jmieše. Ta je sě mluviti, že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti. Proto predikateřie z Pořiečie vynidú a k svatému Klimentu k mostu přijidú. Lipolt, rakúský vévoda, ten veliký svoboda, krále českého zbáda a uváza sě až do znojemského hrada. By krále leň na vojnu vstáti i je sě k němu poslóv sláti. Vévoda, uzřěv, že sě král nechce brániti i je sě všie Moravy pleniti. Král vždy k němu počě posly sláti, a vévoda počě jemu sliuby sliubovati. I je sě Moravy hubiti, však Čechóv nemože na vojnu vzbuditi. Tehdá vévoda je sě mluviti: „Donadž jsem živ, musí mi Čechóv žěl býti, že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“ 10 15 20 —5 30 35 Ein clusnern waz alda, si gewaz geheizsin Trubka. Diselbe redin begunde, daz Sent Clement bi der stunde in gepeutt bi der pruk zcu dinen mit groszem glucke Darvm gingin dy prediger vz dem Porschist hiher. Czu Sent Clement si komen bi der bruk mit nomen. Herczok Leupold von Osterich waz stolcz vnd gar vrech. Er pruft, als er hat gesehin, den konig von Behem. Er bekummert daz rich biz gein Zenom glich. Do must der konig also czu dem strit vf aldo. Dem herezogen er botin sant. Er pruft den konig alczu hant, daz er sich nit wern wolde. Er begunde nit, als er solde, ezu mal beroubin Merher lant. Der konig im stetis botin sant: der herezog ein glob tet, daz er doch nit hilt stet, vnd al dy wil er begunt wustin Mehern do zcu stunt. Er mocht dannoch nit den von Behem czu dem strit nit irwegin. Do sprach der herczog: „Als lang ich sol lebin noch, so muz mir sin leid vm dy Behem so gemeit, daz si in als kurczin tagin virdurbin sin vnd erslagin. 40 25 12 Sroboda, viz hl. XXXII, v. 58. 5 přízednice = poustevnice, claus- nerymne Hfm. střlat. reclusa, franc. „Lipolte, rakúský vývodo, recluse. Nazvána tak od přízdie „ty veliká svobodo!“ Stilfrid (Výb. II. 44). (praemurale, klůse), ve kterém 14 do svojenského hrada L. C. ženy takové přebývaly. Srov. pří- do jemského hrada V. Cc. zedník = anachoreta. pisz gen Znowm Hfm. přísednice J. žena Z. 15 By král lén Z. J. 6 ta sobě jméno pravé Kruka jmě- By krále leň V. L. jieše Z. Truba P. 7 Ta poče zjevně mluviti Z. 16 listóv J2. i je sě jemu L. Z. 8 že jim Buch velí u sv. KlimentaP. 17—22 Vévoda jemu poče pleniti, 9 predikateři L. V. predikatoři Z. však Čechóv nemože na vojnu zbuditi. Z. z Pořiečé Z. z Pořičie J. 19 vždy je sě k němu poslóv sláti J. 9—10 vynidechu — jidechu V. vyndú — vejdú L. vyndú — při- 19—20 Král vždy posly sláše, a vévoda mu slibováše. L. jdú Z. vyndú — přijidú J. 21 pleniti J. kotem C. 24 doniž Z. donidž L. donudž J. musím Čechóv želeti P. musí Čechóm žěl býti Z. 25 a své slovútné jmě J2. 25—26 že v malých dnech ty hrdiny tak zleniechu, a své dobré jméno tak hubeně ztratichu. Ach, to-ť česká moc již ukanu, Čechové v boji za nic nestanú. Z. Po 26 Netoliko jesť škoda jazyku če- skému. ale těch hrdin škoda jesť kře- sťanstvu všemu. P. F. C. (Hfm.) 6)6 22

Strana 170
170 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. LXXXI. Ot Váctava, krále čtvrtého českého (Cwmb. V). Od 10 20 LXXXI. U Hfm. celá tato hlava ND = as om a s nim jide Ff. jede J. sye smyely Camb. Čechové J. Z. Váctava, krále čtvrtého v Čechách (FF). Tehdy král Pfémysl Ottakar s svéta snide, syn jeho Václav na jeho stolec vznide. V tu dobu Lipołt sseł biese, Bedřich Udatnj Raküsy vładiese. Kněz Václav posta po Míšeňského, s ním a s Čechy jide na Rakúského. Hlédaj, kako-t sá Cechy byli sć zmónili! Již sú byli ciesarć sami pobili, pak na vévodu sami nesměli jíti, a'ž musichu pomoci dobytí! I zhubi Bedřichovi zemiu jeho a doby na něm opěť svého. Pro to Rakúský svú škodú vzdy Čechy vinit, kněz Český jezd pro to na-ň mnoho činiť. Potom sě kněz koronova, tiem vSiucku svi cest osnova. I počě král za obyééj se psy honiti, se psy v svém domu bydliti. Honé v lesé, oko ztrati, v lesé sé je prébyvati. musichu J. *) M3. beztigen. 10 15 20 30 7—8 Hlédaj, kterak-£ sú se Čechy pro- třikrát J*. často V. L. J. 10 musili V. Camb. L. Z. Ff. LXXXI. Konig Przemizl virschied, sin sun Wenczlab an daz licht kom vnd herezog wart. Di wil starb Leupolt vf der vart, vnd der kun von Osterich erstund herczog Friderich. Herczog Wenczlab sant noch dem von Myszen zcu hant. Der gink mit im glich vf den von Osterich. Sich, wy dy Behem woren virwandert in kurezin iaren! Di etiswen nit virmitin, den keisir si stets alein bestritin, si torstin nu nit alein vf den herczogin gen gemein, s[o] daz si hulfe beteln mustin, do si Ostrich virwustin. Darvm hat er mit nam, der von Ostrich, dy Behem mit demselbin vnderligen sines schadens alwege bezigen®). Darvm der von Behem vf in manig reiz nam. Von konig Wenczlabin, der do eineuk wart begrabin. Der herczog wart gekrout, domit er sin er beschont. Daz er mit den hundin reit iagin vndir stundin, domit er wont al wege, vnd mit den vogelin zcu pflege. vnd dem sinen luz, vnd do er reit darvs. Do er iagin reit in dem walde, ein ouge verlouz er balde. Er zcu ruen begunt in dem walde zcu der stunt. 11 král zhubi Z. nepreloZena. ménili! 14 mnoho na-ň jezdit Z. „S světa“ v Camb. chybí. Dřieve sami ciesafe pobili Ff. „jezd* v Camb. chybi. vnide V. L. 8 Że si byli sami ciesafe Casto po- 19 Pak sé V. L. J. Z. udatné vladie&e V. bili J. korunova Ff. L. coronawa Camb. vładniese Camb. L. Z. Ff. J. Jenż sú sami nekolikrát ciesařě 16 a svá cest tiom osnova Ff. L. po Mie&enského L. Z. pobili Z. 18 v domu svém za obyčej se psy by- dliti Z. Z. w dom w swem Camb. a v domu svém obyčejně se psy by- dleti Ff. 

Strana 171
LXXXI. KRÁL VÁCLAV I. 171 Na Křivoklátě přebýváše a o Prazě nic netbáše. Ale že se psy rád bydlieše, snad pro to jej noha bolieše. 25 Jakž sě na královstvo zsvěti, je sě svým rodem styděti. Káza z Stadic rod svój rozehnati a tu všin ves Němcóm dáti. Páni pod sobú větev podtěchu, že královi z toho nic neřečechu; neb uzřě, že péčě nejměti na pány, rozděli Němcóm své dědiny v lány. Tehdy kněz Jan biskup snide, na jeho miesto Bernart vznide. 35 Ten, přěbyv u biskupstviu čtrnádcte let, snide, a Mikulaj na biskupí stolec vznide. 30 40 45 50 55 60 Er wont zeu Krizwoclag, vf dem huz man sin phlag, er achte nitis nit vf Prage. Abir dovon, daz er sin tage gern mit den hunden waz, darvm wart im ein fuz nit baz. Do er zeu konig gesegent waz, er wart sich, dovon er geuaz. Er gebot dy genemen, daz si solt gezcemen sin geburd virtribin so von Stadicz vz dem dorf do vnd ez den Deutschin gebin. Di herin den boum vil ebin teiltin vndir sich: si sagtin dem konig dovon nit. Daz sahin si von verrin, daz er vf dy herrin nitis nit sorget, den Tutschin, als er gert, er erb er teilt zeu pflugin. Daran in wolt gnugin. Czu der zeit Iohannes mocht nit genesin des, darnach bischof wart Rinandus vf der vart. Er waz bischof vierczen iar, do virschied er fur war. Darnach Nicolaus wart bischof vf derselbin vart. 65 LXXXII. O Kartasiech pohanských (Ff. V). O Kardašech, thaterských špehéřích (Z). LXXXII. Von den, di in dem lant zeu fuz gingin mit der vient gruz. Léta ot narozenie Jezu Krista milostivého po tisiúciu po dvú stú po čtyřech dcětech druhého Nach Crist geburd, als ich laz, ist geschen daz ezwel hundirt gar vnd darzcu zewei vnd virczig iar, 22 málo tbáše J2. 23 chybí v Z. bydléše J. L. honieše V. přebýváše Camb. Ff. 24 noha jej boléváše Ff. noha i boléše L. 27 Zde pro vytržený list Camb. ustává slovy: „Kaza Sta“. 28 a tu vši ves Ff. tu ves V. L.J. tu všichnu ves Z. 29 utěchu Ff. 30 nevecěchu V. neřečechu L. J. Ff. 31—32 neb uzřěv, že péčě nemá na pány, rozděli všě dědiny v lány. Z. Potom uzřev král, že péče ne- jměti na pány, i rozděli své dědiny Němcóm v lány L. uzřev, že sú jemu v tom přehověli, Němcóm své dědiny rozděli P. 31 neb bázni nemě na pány Ff. neb poče sě hněvati na pány J2. Po 32 Léta ot narozenie syna božieho tisíc po dvú stú po třídcěti druhého, bosá bratřie přijdú, k svatému Jakubu vendú. Téhož léta svatá Elžběta pozdvi- hována a k svatým připsána. Č. 33 kněz Jan Ff. Prostě „Jan“ Ost. 34 na jeho stolec Bernhart J. vznide Ff. L. 35 třinádet Ff. ten po třech letech života zby F. 35—36 v Z. vypuštěny. 36 biskupský Ff. J. Z. 1 milého J. ot narozenie syna božieho Z. 2 po cztyrzech dcietech V. po třech deětech L. po třídeát Z. po třídečtech J. Ff. čtyřideátého P. XLII. jahr Hfm. Z- 6)6)*

Strana 172
172 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Kartasi jdiechu, taterščí spytáci biechu. 5 Na pěť set těch liudí jdieše, a tento obyčěj jich bieše. Klobúčky vysoké velmi jmějiechu, rúcho krátké a tobołky nosiechu. Všickni v nohavičkách chodiechu, 10 holi dlúhé v rukú držiechu. Když píti chtiechu, s břěha nakloňmo pijiechu, když chleba prosiechu, „Kartas boh“ tak młuviechu; pro to jim Kartasi vzděchu. Lomičští Kartasa na ščít vzěchu. 15 Ti liudie, když Rýna dojidú, opěť za sě pojidú. 10 11 20 25 Cartassi also gnant do gingin in dem lant, di beroubtin dy Tatrer, daz mir ist gar vnmer. Der man gingin funf hundirt. Der leut sitin waz bisundirt. Si warn gar wundirlich, do si gingin durch daz rich. Gar hoe hutil hattin dy, kurcz gewant trugin si vnd taschin mit den senckin. Wan si woltin trinkin, in einem rinnendin pach waz in vil gach. Vnd wen si peteln brot, si nantin „gartas“ Got vnd ruften „Kartas wo“ darvm hiz man si do Kartas mit dem nomen. Vnd dovon so komen den Lunen dy bletir vf dem schilt stetir, di ouch Kartassi sint gnaut. Si sint in gar wol bekant darnoch dy lut mit irn sin. Vnd si komen an den Rin, furen si abir hindir sich. 5 30 3 Kardaši Z. Kartazi L. Tartaři P. do země jdiechu Z. v zemi jdiechu J. 4 ti taterští J. a to taterští Ff. ti thaterští spehéři biechu Z. 5 na pěť tisíc P. F. C. hatten die Tatern ire speher aus- gesent pey funff tausent Hfm. 6 a těch lidí tento obyčej bieše J. V. a jich tento obyčej bieše L. a tento obyčej jich bieše Ff. 7 Koblúčky vysoké ti lidé jmiechu Ff. Klobúčky ty vysoké V. Klobúky vysoké J. Z. 9 v nohavicech Z. 9—10 v L. vypuštěny. 10 nosiechu V. Ff. držiechu J. Z. waren gar behende und glenck, dass ihnen das volek gern zusahe Hfm. 11 z břehu(a) nakloňmo vždy pijic- chu Ff. J. píchu Z. pjechu V. 12 Kartás boh Camb. Kartas buoh Ff. L. J. „Kartaz buoh“ tak mluviechu Z. Slovem „(pro)svechu“ opět se počíná Camb. „Kartas boh“ nedá se vysvětliti z mongolštiny, jakož nám jeden z předních znatelův jazyka kalmu- cko-mongolského, prof. Dr. Bern- hard Jülg v Innsbrucku, určitě do- tvrdil. Jediný jazyk, který v té pří- čině dává některé vysvětlení, jakož se domnívám, jest cikánština. Bokh cikánům značí hlad, a kordás jest perfektum slovesa kor, kar, dělati (Miklošič Uiber die Mundarten u. die Wanderungen der Zigenner Europa's V. Wien 1875). Kartas bogh zna- menalo by tedy: „dělal hlad, nastal hlad“. To jest rčení, kteréž se zcela přirozenou měrou hodí k situaci člo- věka o chleba prosícího. Kdyby se výklad tento osvědčil, měli bychom u Dalimila nejen nejstarší zprávu o cikánech v Evropě, ale i také nejdávnější památku mluvy jejich. Že cikáni s Tatary za nástupcův Džingis-Chanových do Evropy při- šli během XIII. věku, toho se pro- slulý badatel v dějinách byzanti- ckých a italských, Karel Hopf, ve svém spisku: Die Einwanderung der Zigenner in Europa (Gotha 1870, str. 30) dokládá jakožto věci nad pochybnost vyvýšené. 13 Kartazi L. Kardasi Z. 14 v Z. vypuštěn. Kartazě L. klobúk jich J2 Lomnickými míní se tu rod rytířský Košíkův z Lomnice. Na pečeti jejich, ježto 1852 neda- leko Jičína byla nalezena, sku- tečně vidí se vyobrazení muže s dlouhou holí, s tobolkou a s vy- sokou kuželovitou čepicí, odě- ného krátkým krznem a přilé- hajícími nohavicemi, jakož kro- nika naše popisuje Kartasa. Šířeji o tom viz rozpravu prof. A. V. Malocha v programmu gymnasia jičinského 1857. 14—15 dojidechu — pojidechu V. dojdú — pójdú L. Z. 15 opěť skrze Čechy za sě projdú F. opěť zase všichni pojdú Z.

Strana 173
LXXXII. KARTASI. ŘADĚNÍ TATARŮV. 173 Ach českého nedomyšlenie, jich nemúdré dopuščenie, že dachu neznámým liudem po zemi sě túlati, 20 svú zemiu dachu komus spytati! Kací sú liudie, bylo jim vzvěděti, skrzě svú zemiu bylo jich nepúštěti. Na léto Tateři pojidú a třmi prameny vnidú. 25 Jako po své vezde jdiechu, neb spytáci je vediechu. Jedni v Rusi Kyjova, města velikého, hołuby dobychu, druzí krále uherského pobichu, třetí všě Polsko zhubichu 30 a mnoho křésťanstva zbichu. Přěd Ołomúcem sě stavichu, tu Tateři kralovicě ztratichu. Jeho pěstúny Tateři zjímachu 35 40 45 50 55 60 65 Der Behem, leidir, dez ich gich, groz vnbesichticheit, di wart in mit schaden leit. Ir vnwiz virhengniz wart in gar vnsuoz, daz si dy lute liszin sten vnd in dem rich irgen, vnd si liszin si sehin. vnd ir lant also virspehin. Ez wer billich gewesin, daz ir keiner wer genesin, vnd daz man irvorscht het, waz leut si do zcu stet weren gewesin. Si soltin si nit gelesin, noch durch ir lant laszin habin. Dovon so komen zcu schadin dez andirn iars zeu hant di Tatrer in daz lant. Vnd dy gingin dry wege. Vnd si gingin vmbedum di stet, als nach den irn, wan dy speher mit in2) furn. Leitin si mit nam vndir etlich Kuiouiam, di stad irkrigtin. Di andirn angesigten dem von Vngirn mit strit vf einer wisin wit. Di drittin zeu hant virwustin Polaner lant. Si woltin nitis nit vristin vnd irslugen vel Cristin. Darnoch komen si mit irem her fur Olmuncz dy Tatrer vnd virderbtin an der stunt von Bohem dez konigiz sun. Doselbist sin pflegir vingin si mit irm her, vnd dyselbin vor der stat si virderbtin vil drat. 70 a před městem je zvázachu. 17 nedomněnic J. jako psové J2. 18 ach (a) jich nemúdrého dopuš- jako psi všudy jediechu Z. čenie V. J. Z. „Jako psové“ patrně pošlo z ne- 19 nemúdrým lidem V. dorozuměného nebo mylně čteného 20 špehovati Z. ohledati P. -po své“. komusi L. 26 nebo je (jich) špehéři vodiechu Z. 22 nepustiti V. 27 Jedni v Rusech Kyjova města L. 23 na druhé léto J2. v Rusech Kyjova velikého Z. 23—24 na léto Tateři vynidú v Rusích J. P. v Rusi Camb. V. a třmi prameny pojidú Ff. v Rusiech Ff. Kygow Hfm. vznidechu — pojidechu V. 28 krále uherského Běle V. vejdú — pojedú L. 25 jako po svej zemi vezde jdiechu 29 pobichu V. J. 30 mnoho křěsťan V. J. jako po své Camb. po svém Ff. L. mnoho křěsťanóv Z. L. *) MS. ir. Po 30 v tom hroznú žalosť učinichu Z. 31 Také před Olomúcem V. L. Z. J. Olomuntz Hfm. 32 a tu Tataři L. 32—33 Tu Moravští kralovice ztratichu. Toho s pěstúny Tateři zjímachu. „Moravští“ opr. m. Tateři. Ff. Da erschreckten sy des kunigsz sun gar sere, wen si viengen seinen Zuchtmeister und punden den fur die statt, den Christen zu schande und zu laster. Hfm. 33 Tataři L. zjímachu L. J. zejmachu V. V Camb. verše toho není.

Strana 174
174 pro to je nepřátelóm na smrť dali. Tateři sč za sě vrátichu, Že svého kralovicé nechovali, piéd Vratislavem sé polozichu. Kněz Jindřich proti jim vynide 40 tu velmi Zalostné snide. Na kopie hłavu jeho Tateii nosiechu, a vSiucku zemiu hubiechu. Tehdy Čechy, Tater sč bojiecś, neprázdni bychu, hrady činiecě. а s hradu césty k fécé je sé zděú činiti. Král Prahy zdiń je sć hraditi Tateii vsecko Polsko zhubichu , az sé préd Kladskem stavichu. Do Cech mnoho lindi z Němec přijide, . Tateři, když to vzvédéchu, za sé sé inhed vzpodjechu; neb spytáci byli řekli, nikohého sé nebdti, kromě českého krále,toho nikoli nedočakávati. LXXXIII. 50 | król s nimi mimo Zitavu na Tatery jide. RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. darvm daz si dez gutin irs konigiz nit hutin. = a Di Tatrer kartin wider, si legtin sich vor Bretslab sider. Henrich Broda gink gein in, wundirlich virdarb sin schin. Do trugiu dy Tatrer 80 sin houbt vf einem sper. Si virwustin daz ganez lant. Di Behem fur[ch]tin si zeu hant. Ein burk si balde bouetin vnd Prag si vestlich muortin. Czum waszir zeumwege also macht man von der muor aldo. Man sach gancz Polan von den Tatrern wuste stan. Vnd zcum iungistin mit ir graw 90 komen si kein Glataw. Czu Behem sach man wandirn vel lut von tutschin landen, mit den der konig durch dy Sittaw gink vf dyselbin Tatrer. Als schir si hortin von dem her, czu hant dyselbin bozwicht gobin dy flucht hindir sich, wan dy virspeler daz leit 100 hettin in do vorgeseit, daz si nimant fur[ch]tin woltin, O králiu (králi FF. královi V) Václavovi a o cie- safovi (ciesafi Ff) Dedfichovi (Camb. Ff. V). O ciesaři. Bedřichovi a oputu z Fuldy (Z). Ciesař Bedřich poslední snem zapovědě. Jakž to král český brzo vzvědě, k dvoru jede. 36 křesťanóm na smrť dali P. № 89 Jindřich Brada V. L. Z. J. P. F. Heinrich Part Hf. proti ním vyjide Z. Ff. 40 a tu Zalostivé snide V. J. Z. L. 43 Cechové L. Z. J. 46 a s hradu tfetie cesty zdí je se délati a dolóv k řece cesty dělati. I dnes uzříš tě dvě zdi stojiece, malými vrátci na hrad jdúce a opčť s hradu dolóv jdúce na levici ruce Ff. a hradu třetic cesty je sč hraditi Camb. 18 49—50 nur den von Behem si soltin erbeitin mit nichte. Davon si wurden gar enwicht. LXXXIII. Wi der konig gar vreisir mit fur dem keisir. Keisir Friderich der leste gebot vf daz beste mit gutin wiczin einen hof, a s hradu cósty k fécé zdi či- niti V. a s hradu k řece zdí cesty či- niti L. a s hradu cesty skryté činiti Z. a s hradu cestu k Vltavě činiti J. und der kunig liess ein mawr vmb Prag ziehen Hfm. pfed Klskem L. Do Cech mnoho lidí mimo Zi- tavu jidechu Z. Do sambte des kunigs sun vil voleksz Hfm. 50 s svymi V. J. 52 zese (sic) ihned je pojechu Z. zase sě ihned zdviżechu Ff. 53 zpytaëi L. nikoho Camb. nikohého V. Hf. L. J. 53—54 neb špehéři dali jim byli věděti, řkúc: „Nikohého se nebáti, kromě českého krále, toho ne- doččkati.“ Z. 54 nedočakati L. J. V. nedočkávati 1 sném V. L. Ff.J. Z. Hf. posední Z. К dvoru ciesafovu J. t k dvoru takć tam jede Z. 

Strana 175
LXXXIII. OPAT Z FULDY A OJÍŘ. 175 10 20 Tu sě mnoho kniežat snide. Mezi jinými tu opat z Fuldy bieše, velmi sě nastrojně jmějieše. Ten s králem českým počě státi. Je sě opat krále třepati, řka: „Bych u tebe seděl blíže, postavil bych tvój stolec níže. Jměl by ve mně súsěda zlého, učinil bych z tebe kralíka malého." Ojieř hosť, když to uslyšě, přistúpi blíz, a vzdyšě. 15 Vzděv na ruku brněnú rukaviciu, puči opata po líciu. „Věz, pope, že s králem stojíš. Proč svú řěč tolikú strojíš? Snad si jměl pěstúna zlého; neučil tebe, kak rucě držěti u ctného.“ Opat, přijem ránu po líciu, protřěv svú rukú kciciu, do hospody jide a viec králiu na řěč nepřijide. 25 Přietelé králiu dachu věděti, že j'ho ciesař chce jieti. 10 15 20 25 30 35 daz der konig nach dem lof von Behem gwar wart, er ging darzcu vf der vart. Vel furstin dar komen. Vnd von Folde der apt mit nom, der hilt sich gar hochverlich. Dem konig von Behem stunt er glich. Der apt den konig tastin wart, czu im sprach er vf der stad: „Woente ich bi der, ich nidert din stul schir. Du hettest") en nachgebuorn an mir gar vngehuor. Ich macht ein cleins konigel schir vz der nach mines herczin ger. Ogerus") der neuchomen. do er daz het virnomen, er gink hinzeu vnd erseuffczt ser du. Einen ysirn hantschuch zeu hant legt er an dy hant, er slug den apt an daz mul. „Wiz daz, pristir Paul, daz du met*) dem konige tust. Er kumpt der nymer vmsust. Worum claffes tu als vel mit der predig zeu diszem zeil? Du hast gehat widir din er ein boze lere, der dich nit gelert hat, wy du dich heut vf der stat vor fromden herrin habin solt. Den mulslag der apt virdult. Er wischte daz antlicz mit der hant, czu sinem huoz er gink zcu hant. Czum konige kam er nymer, durch dy red geslan ser. Dem konige do zcu wiszin wart von sin frunden vf der vart. der keisir wolt in vahin. 5 5 40 4 a tu sě Ff. V. J. snide V. L. Camb. Ff. sjede Z. 6 nestorně V. 7 uda mu se s českým králem státi L. Z. mluviti V. 10 posadil bych P. 13 bliz to uslyše L. Ogierzsz Hfm. 14 přistúpiv blíže, i vzdeše Ff. přistúpi k němu blíže a vzdyše J. přistúpiv k opatu blíže, vzdeše Z. 16 pučiti = udeřiti. i puči ihned Z. 17 řka: „Věz Ff. Vizi, že's P. Věz, mniše J2. Münch Hfm. 18 tolik Ff. svú řeči tolik L. J. proč svú řěč tak velmi strojíš Z. 20 nenaučil J. L. naučil tě Z. kak máš Ff. Z. kako státi Je. Po 21 silnú rukú danú J. 21—22 Opat, přijev ránu po líci, protřěv rukú svú kcici Z. Opat přijem ránu, protřev kcici svú rukú Camb. 22 protřev rukú svú kcici Ff. utřev rukú svoji kštici L. potřev rukú své líce J. 22—23 Potřev svoji kštici, do svého domu jide J. kštice, kcicě (št = c) = dlouhé vlasy nad čelem. 23 do své hospody L. hospy (sic) Z. 24 a královi na řeč viec nepřijide J. Odtud německé přísloví: „Sich dich wohl für, dass es dir nicht gehe, wie dem Abte von Fulda“ (Hanka). 25 královi Ff. L. 26 že ho ciesař myslí jieti Z. zabiti J2. chtieše jieti Ff. n) MS. hizsest, B. hettest. — b) B. Otager. — 5) MS. mer.

Strana 176
176 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Král s svými je sě raditi, co by bylo z toho učiniti, „že chce ciesař v Čechách a u Moravě šesť měst jmieti, a pro ty mě chce jieti.“ Páni řechu: „Toho jesť dřiev nebývalo, ni sě nem jesť ot kterého ciesařě to stávalo. Tiem-li ny chce porobiti? Než to bude, dajmy sě zbíti! 35 Králiu, když nemóžeš z města jeti, slušie-ť sě hrdinsky jmieti.“ Ciesař inhed posla po krále, král přěde-ň jide u mále. Jiným sě káza přípravně jmieti, řka: „Inhed chcem domóv jeti. Když král k ciesařovi jdieše, plny ulicě liudí oděných vidieše. Král přěd ciesařě v komniatu jide, Ojieř za králem v komniatu násilím vnide. 45 Ten v králově krzně obinut meč jmieše, tajně u sebe nóž nosieše. Král ciesařě za obojek je, a nóž k hrdłu přistavuje, 30 40 50 55 60 65 70 75 80 Der konig begund zeu gahin, di sinen er rat vrogen wolde, waz er darzcu tun solde. „Der keisir wolt in Behem vnd in Mehern by nom ses stet habin; darvm wil er mich vahin." Du antwurtin dy herrin do: „Ez waz vor nit also. Ez ist vns ouch ny geschen von keinem keisir, dez wir iehen. Domit wil der keisir vns zeu dinst twingin ser. E daz gesche so gahin, wer lazsin vns e irslagin. O konig, sent nit du vz der stat magist komen nv, ez zcimpt dich frutlich zeu habin. Der keisir ruft mit nomen dem konige fur in, der mit luczil ging dohin. Er gebot den andirn mit im gewafent wandirn vnd sprach : „Er wen, wez er wen! Wer wiln zeu hant heim gen." Do der konig zcum keisir gink, er sach dy gaszin vm den rink vol gewafentir lute. Do wart er fur[ch]ten siner heute. Er gink in dy kemnatin czu im, do wolde er sich beratin. Do gink Oierus nach im frutlich ouch hinin. In dez konigis mantil er truk ein swert virborgin vngefuk, ouch ein meszir er het. Den keisir der konig vf der stet ruckt bi dem druszil vnd greif im an den ruzsel. Er saczte im do vil snel daz meszir an dy kel. 45 34 radše zbíti Z. dámy se L. dřieve dajme sě zbíti J. 35 vyjíti Ff. vyjeti J. Z. již jíti L. 37 ciesař posla V. L. J. po českého krále Z. 30 a pro to Z. Ff. L. 40 chceme Z. Ff. Po 30 Co tomu radíte vzdieti? Z. 42 v Z. vypuštěno. 31 Páni řků Z. vecechu J. L. Ff. Po 42 Někteří na-ň kýváchu, to jest dřieve nebývalo Ff. J. a někteří jeho pykáchu P. Fl 32 to stalo L. V. aniž se nám Ff. (Hſm.) 33 Tiem ny myslí (chce L. J.) po- 43 v komnatu Camb. robiti Z. J. L. v komnětu vjide Z. přijide L. Tiem-ť nás chce podrobiti Ff. do komnyaty přijide Ff. 27 s nimi L. 29 měst lepších Z. najlepších J. 29—30 řka: „To mi dáno ot něho věděti, že chce ot nás šesť měst mieti P. (Hfm.) v komniatu J. in sein kemnatten Hfm. 44 v Z vypuštěno. v komnatu Camb. komniatu Ff. J. 45—46 Tu v králově krzně skrytě nesieše meč obinuje, nóž také u sebe jmějieše; toho i žádný nevidieše. Z. 46 u sebe nosieše Camb. tajně jej u sebe Ff. u sebe nóž nosieše V. L. 48 nóž mu k hrdlu připieraje Z. J.

Strana 177
LXXXIV. UVEDENÍ TURNAJŮV DO ČECH. 177 ciesařin je sě mluviti — 50 tehdy Ojiéř je sě krále mečem brániti — „Ciesařin, neb-ť jest tuto zabitu býti, neb mě tuto ubezpečiti. bych mohl z města volně vyníti a po vóli do mé země jíti.“ 55 Ciesař musi všě slřúbiti, což královi liubo, všě učiniti. Král se ctiú z města vynide a tak do svých Čech přijide. 90 95 Er sprach zeu im vf der vart, di wil Oierus der zcart mit dem swert den konig ret do gar kunlich: „Keisir, du must hy virderbin odir mich hi beschermen, daz ich gen muege vz der stad ledlich mit minem rad, vnd zcu minem rich komen widir geweltlich. Der keisir must daz alliz globin, vnd waz dem konige darobin lib wer, daz wolt er tun. Dovon der konig kom mit groszin eren vz der stad vnd quam also zcu Behem drad. 85 100 LXXXIV. (Nadpisu není.) LXXXIV. 5 Král, přizvav Ojieřě hrdiny, sstúpi mu k dědině Bieliny. Ojieř klánie do Čech přinese, tiem chudobu v zemiu vnese. Ot té doby jechu sě na turneje jezditi, neužitečné ztravy činiti. Jechu sě dětiných rúch a dekóv na koně krájeti, by sě dali v mnohých rúšiech viděti. * 10 Do ruft der konig sider Ogero, dem gesiger, vnd virlech im also czu Belyn dy erb aldo. Mit Ogero gein Behem stechin vnd turnirn kom, domit er zcu hant bracht dy armut in daz lant. Ritin zeu den stunden in dy turney si begunden vnd vnnucz kost zcu machin, vnd kintlich decke zcu lachin vbir dy roz zcu schauwen, daz si irn frouwen hobisch do irschin. 15 53 vyjíti Ff. jeti Z. Po 46 Ciesař vece: „Dávno sem o tobě myslil, abych já mohl... vyjeti L. J. aby z země a z města V. až sem však tvé zlé vymyslil.“ 54 a svobodně do své země přijeti Z. Král vece: „Ještě mne v oko- vách nedržíš, a bezpečně J. V. a L. tohoto verše nemají. ni mě v své věži mučíš. 56 králi Ff. P. F. C. (Hfm.) 47—50 Ciesař vece: „Dávno, králi, 57—58 Až z toho města volně vyjede o tobě sem myslil, a do své země bezpečně přijede Z. vyjede — přijede J. až sem však tvé zlé umyslil.“ 58 a do Čech bez škody přijede L. Král vece: „Ještě mne v oko- a tak do Čech vesele přijede J. vách nedržíš, ani mne v své věži nuzíš.“ 1 In marg. Varujte se turnajóv Ff. To řka, ciesaře za obojek uje, pozvav V. L. poznav J2. O Ojířovi z Fridberka viz Pa- meč k hrdlu přistavuje. mátky VIII, 306. Je (se) král tak mluviti 2 sstúpi mu k dědictví Bieliny Z. a Ojieř je se krále brániti L. 50 hájiti Ff. 3 klánie a turnaj L. klánie a turnej V. J. 51 neb-t jest tobě Ff. 4 ten Camb. do Čech vnese Z. nebo tobě tuto V. L. 5 na turnaje L. Ff. 6 neužitečné nravy V. neužitečné ztráty L. 7 krovóv na koně V. rúch a krovem (sic) na koně L. počechu dětinná růcha a pokrovy P. růch a krovuov, in marg. dekóv Ff. 7—10 Jechu sč dětinných růch sobě krojiti a k tomu příkrovóv na koně činiti, chticce to za česť mieti, že se dali v rozličných krajích (sic) viděti. Múdří se jim počechu rúhati, a že s jich koní lotři deky po- čechu trhati. Z. 8 aby sč dali v rozličném řúše viděti V. L. J. Ff. a proto dědiny zastávěti P. 23

Strana 178
178 10 15 20 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Midi sé jim vzdy rúhajú, že s nich Jotři deky trhajú. Když by na užitečnú vojnu jeti, nejmiechu kde potreby vzieti. Neuměje toho védéti, by mi kto ráčit povědieti, proć Cechy za Jiudi stóchu, kdyż turnejóv a kłanie nezuáchu! Jakz sé jechu v turnej jhriti, tak za nic poééchu v boje státi. Že sú někteří dobří turnějníci, již sú v boju praví špatníci: všém turnčjníkóm jmene toho nedávaju, však jáz jich dosti znaju. Pravie, nynější by lepší byli. By mi ciesaié trikrát pobili, aż by pól tfetieho tis&icé prstenóv s zbi- tých rytiefóv ruk po bojw suéli, tehdy by v svej fééi pravdu jméli. 9 riháchu 7f. V. porüháchu J. 20 25 30 40 50 Di wisin si in irm sin dovon si virspottin, daz dy bubin in irn notin rich deck von in riszen, der si sich hettin gevliszin. Vnd do in ein hervart czu Zcihin waz gespart, du machtin si bi irn tagen er notdurf halt nit gehabin. Wolt mir daz imant sagin, ich wolt sin gern vragin, worvm man dy Behem hat vir lut by nom, turney in Behem laut vnd ouch stechin waz nicht bekant ? Als schir si in dem turney ezu irspilen manigirley begundiu in freudin, do begundens in den stritin nichtis nit zeu tuogin. Czu turney etlich fugen, di in dem strit sint gar virzceit"). Der nom si nit zcugeleit allen turneyern; doch ken ich si gern. Man sprieht in zcu hern, daz si dy bestin wern, vnd daz wer gar war, ob si nur den keisir gar dristund bestrittin vnd daz nit virmitin. Si brechtin zcu deu stunden czwei tusint vnd funf hundirt vingirlin von den irslagin rittern nv bi diszen tagin: so hettin si dy worheit, nur ir werkin gar bereit, vnvirzceit. 16 kdyZ turnoje ni klánie (nc)znáchu V. 19—20 Neb s& néktefí dobfí turnojnici, 10 Ze s nich drahé krovy lotti (ło- L. J. a jsú k boji praví špatníci Z. trei J.) trhâchu V. J. dukudZ klanie a turneje neznácliu Z. 20 ti-£ byvaji u boji J. jiz jsá J?. Ze s nich. drahé deky lotfi trhá- kdyZ turnaje neznáchu Ff. chu Ff. 17 A KdyZ pocechu V. drahé krovy lotři trhají L. 11 a když (jim) budicše Ff. V. L. bieše J. Z. 18 tak za vilu počechu o boji státi V. 7 tak za plešku u boji počechu státi L. Hf tak s úsilím poččehu v boji státi Z. za šišku u boji P. za spili FT. 12 kde koné J*. 13 toho verše v L. neni. nemnějiechu Camb. neumějil“. J. neuméli Ff. neumiem já P. 19 Ze jsic... turnejici L. Ze-t jsú V. v turnaj L. Ff. zpótnici, śe marg. śpatnici Ff. Väem turnejkôm (sic) Z. 21—22 všem turnejnikôm dobrého jména nedávaji, neb jich nestatečných dosti znaji. 24—26 By mi ciesaře třikrát pobili, až by po boji tři tisíce prstenóv snóli s rukń zbitych rytieróv, tehdy by, coZ sí mluvili, 13—14 Já neumiem toho povédieti, Neb sú někteří dobří turnejníci na své Teci právi byli. Z. by kto ráčil povédieti (sic) Z. If. 25 Srov. hlavu LXVIII, v. 30. ?) M3. virzcelt. 

Strana 179
LXXXV. BOJ VÁCLAVA I. SP SYNEM. 179 EXXXV. O králové Váctavové boju s synem (Camb.). O boji krále Váctava s synem svým (Ff). O královu Vá- cľavovu boji s Němci (V). O Václavovi, prvém králi, a Ctiborovi Múdrá Hlava (Z). Král Vácľav ščedrý bieše, ale Němcě velmi plodieše. Pro to sé někteří páni proti krále vzdrastichu a syna Přemysla proti jemu vzbudichu 5 léta ot porozenie Jezu Krista milého po tis/iciu po dvi st po čtyřech dcát osmého. Toho časa jeden šlechtic v zemi bieše, ten Ctibor „múdrá hlava“ slovicše. Toho rady v zemi posťušno bieše, 10 však casto nemûüdré miuviese, řka: „Jáz mohu radu i Bohu dáti; mohf by mé rád v svń radu pojimati.* Opót ika: „Musił by Bóh mnoho mysliti, by mó mohł chuda ućiniti.* 15 Ten knézé Piémysla proti otcirr vzbudi, à ten prvÿ s svÿm synem Jarosem krále vzrudi. I je sé kněz měst dobývati à svého otcé hanby hledati. 1 štědrý ovšem V. L. J. Z. If. Wentzlaw Hfm. 10 15 20 30 po čtyřidcát J. po čtyrem dcát V. po třidcěti Z. P. F. 2 v zemi plodicše L. 7 Toho času Z. Ff. J. v zemi rád plodicše Z. ale že Němci J. 3 vzdrastiti sé — vjeziti, zprotiviti se. 11 Já-t FF. proti královi Ff. proti němu J. 4 proti jemu Camb. J. nému Ost. 5 syna božieho milého Z. 6 po čtyřech dcát Camb. Ff. L. ^) M8. wislich. LXXXV. Von konig Wenczłał dem milden biz in sin grab. Konig Wenczlab mit siner richin gab waz milde biz in sin grab. Daz waz von siner richin habe. Er dy Tutschin al glich furzcoch in dem rich. Darvm saeztin sieh in grim etlich herrin geiu im. Si reicztin an der stund Przemizl, sin sun, nach Crist geburd gar ezwelf vnd acht vnd driszig iar. Czu der zcit in dem lant waz ein lanther, gnant Stibor ,clugiz houbt“. Gutir sin waz er beroubt. Dez geslecht al sampt waz furnom in dem lant, doch tets oft vnwizlieh. Der Stibor sprach gar vrizlich ^): „Halt Got mag ich geratin; ich mocht mich mit minen ratin czu sinem rat gern nemen. Vnd solt ez darzeu komen, min gerbin must Got gedenkin, wolt er mit mir vngruz schenkin vnd wolt mich arm machin. Dez wolde ich nit wol lachin, wan er nit darzcu tochte, daz er daz tun mochte.* Mit Przemizln er peiczt, den er gein sin vatir reiczt. Er gink mit Iarossio, sinen sun, dez erstin do vf den konig, vnd [der herzog| begunde di stet irkrigin czu der stunde ; er suchte sines vatirs vbil vil. řka: „Musil by atd. Z. dhiho mysliti C. 14 by mé chtét Z. 8 ein edelmaun, der hiess Cztibor (Sti- 16 vztrudi J. vzbudi L. zrudi Z. P. Ff. J*. bor) Mudra Hlawa Hfm. vzruditi == rozhnóvati. první Ff. 12 na radu P. v svi radu brźti Z. 17 kněz Přemyst Z. 13 Opěť vecč V. J. řiekáše Z. Opé&t mluviese bláznivě, ježto mnohým bieše v divč, 18 škody J?. zlóho V. L. Ff. J. svému otci škody PP. a otcova horšého vzdy hledati Z. 23* 

Strana 180
180 20 30 40 1: 20 25 RÝMOVANÁ KRONIKA CESKÁ. Vsćcka země s knězem bieše, král Boršč a Havła a móło starych jmieśe. S těmi, jakž moha, král sé brániese, ale kněz po zemi volně jezdieše. Ti, již tehdy s knězem biechu, ti Havlovi a Boršovi žžiechu. A kdez Némcë potkachu, inhed mu nos urézachu. Boreš s Havlem z země jedesta, mnoho liudí s sobú přivedesta. Tehdy kněz přěd Mostem leziese a Boršovi sbožic žžieše. Tu ta pány knézé podstüpista a udatné j'ho pobista. Ta dva pany jesta sé za knézem jezditi, knóz sć nemoże oprwiti. Knóz s svymi pomocniky oteiw na miłost jide, jedno Ctibor s svým synem z země vynide. Král káza svého syna s jeho milostníky k objedu pozvati, káza jim královy objed dáti. Když za stolem vesele sediechu a sobi już bezpećni biechu, 45 = z GO 65 10 - © Daz gancz rich waz vf daz zcil mit dem herczog stent, vud der konig het Borssen vnd Habelen vnde luczil altir mit en. Mit den der konig tracht vnd beschirmpt sich, als er mochte, abir der herczog do zcu hant reit vrilich durch daz lant. Di do mit dem herezog waren, di komen al gevarn, Borszen vnd Habeleus lut si irslugin vf der wit. Vnd wo si ein Tutschin sahin, den wolden si zcu tode slahin; si behabtin in mit der hab vnd snitin im dy nasin ab. Borsz vnd Habel zcu hant gingiu vz dem laut. Si brachtin mit in sider ein groz volk wider. Czu der zcit der herezog lag vor Brucks bi dem wag vud Worsens gut brant. Di herrin gingin vf in zeu haut, si bestrittin in kuulich. Di czwen hern menlich rittin nach dem herczoy, vnd ted recht sam er fluch, mochtin nit widirsten. Er gink mit sin gunnern dem vatir in sin gnade. Stibor nach dem bade mit sinem sun Iarossio vz dem lant zcoch do. Der konig sam ein grauz lud den herczog zcu huos mit sinnen gunneru. Daz mal gab er in gern. Vud do si vrolich aszin vnd au der tafil saszin vnd er lib sichir warin, s knězem Přemystem Z. Chvala V. Ce. Z. milo starsich J. Z. s sebń jmieśc И. Z. Boreś z Oscka i z Risenburka (1231 — 1276). Jlavel z Jablonného i z Lem- berka (1233—1253). Tehdy ti, jenž L. ti Borxovi à. Chvalovi V. Ce. zYiechu L. ti Chvalovi a Borzovi Z. krälovi a BorSovi P. Hawel und Bortze Hfm. žžicchu == statky obou těch pánů ohněm hubili. a kdežkoli Z. 26 nos jemu V. L. J. tomu nos a uši Z. 27 Borcš a Iľavet V. Boreš a Chval Z. do Némec P. I. in teutsche lant Hfm. jediesta Camb. jedesta L. V. Ff. Z. 29 před méstem L. vor Brux Hfm. bi dem way (wdc), t. u jezera, ktoré bývalo blíž Mostu (ČČM. 1876, 732). 30 a Boršovo L. Z. J. 84 a kněz nemože sě jima obrániti Z. a knčz sč nemože obraniti L. 36 cztybor swym zywotem Camb. jedno Ctibor s svým synem ven vy- nide Z. z země vyjede J. jednoZ-£ Ctibor s svým synem Jarošem z země vynide L. 37 s jeho pomocníky V. s jeho věr- nými P. k uobyedu Camb. 37—38 Král káza k objedu syna svého pozvati s milostníky jeho, a když se všichni sebrachu, králový jim objed dachu Z. 38 králóv objed FF. 39—41 A kdvZ za stolem sediechu a sebú ovšem bezpeëni biechu, král posla jim bcz hlav ryby sy- rové Z. 

Strana 181
LXXXV. CTIBOR, MOUDRÁ HLAVA. 181 Knězě střiebrnými okovami okovachu, jiné všěcky u věžin umetachu. 45 Kniežata knězě z vězenie vypravichu, ale jiní za tři léta u vězeniu bychu. Němci Ctibora rádi přijechu, bezpečenstvie mu dávajíc, velmi jej ctiechu. Pak jej i s synem královi prodachu, 50 do Prahy je svázána poslachu. Král káza Ctiborovi na Pětříně prknem hlavu dolóv sstrčiti, syna Jarošě na kolo vzbíti. 85 930 95 100 105 110 der konig liz dazcu varen; der sant dar grun vische er iclichim an2) houbt zeu tische. Do si daz sahin, daz man si wolt vahin, si saszin in vor[chjte sere als dy ersrockin reigir. Dem herczogin si zcuretin vnde in mit silbern ketin also ser bundin vnd in domit virwunden. Abir daz andir her legit man in einen kerker. Di furstin ledig tetin den herczog vz den ketin abir di andirn sach man nirgin wandirn. Si blibin dan noch mer. wen dry iar, in dem kercher. Di Tutschin sprachin willekum Stiboren mit sinem sun. Si schortin si vor vol, vnd ertin si gar wol. Darnach si in nach der stund virkouftin mit sinem sun dem konige zcu Prag. dohin man si darnach antwurte gebunden. Der konig in den stunden gebot vf dem Petrich den Stibor abstoszin glich sin houbt mit einem scharffin boum. vnd sin sun Iarossum vf der sted rad brechin. Der do wolde sprechin: „Ich mag halt Got geratin, der wez euch mit sinen tatin. nach dem sun fur den tot nit zcu ratin in der not. král posla všěm ryby bez hlav syrové. 80 Uzřěvše to, sědú jako zmámení vlkové. Ten, jenž dieše, by mohl i Bohu raditi, 115 neumě sebe ni syna smrti zbaviti. 41 surové V. L. Ff. J. 42 sediechu Camb. Fſ. sědá V. sedechu L. sědiechu J. zmámení turové J2. uzřěvše to jako znamení (sic) vlkové Z. 44 u věži vmetachu Z. J. 45 z věže V. L. z okov J. 46 u věži biechu J. u věži bychu V. L. ale jiní v věži za tři léta sediechu Z. za čtyři léta P. u vězení biechu Ff. 47 Ctibora mile s synem přijechu V. L. J. Ctibora Němci mile přijechu Z. Ff. 48 bezpečenstvie jemu dachu, velmi jej ctiechu V. welmy cztychu Camb velmi jej ctichu Ff. ctiechu L. J. ho ctiechu Z. 49 Pak toho i s synem královi prora- dichu V. Pak ho i syna Ff. Pak jeho i s synem králi Z. 50 je svázány V. Camb. L. Ff. je svázána J. jeho svázána Z. 51 na Petříně hlavu strčiti V. prknem hlavu stieti J. sstrčiti L. Ff. Prknem Záviši hlavu strčiti rozkáza. (Výb. II. 444.) Totě mu hlavu str- čilo Přísl. Blahosl. (ČČM. 1829. 4. 69.) Srov. Rukovět k děj. lit. č. I. str. 189. Do liess der konig dem Sti- bor auf dem Petrzine dasz haubt mit cinen tylen abstossen Hfm. 51—52 Král káza nad Ctiborem vyníti popravu a na Petříně prknem strčiti mu hlavu; a synovi jinak učiniti, káza ho na kolo zbíti Z. 53 uměl raditi V. J. Ff. 54 sebe i syna L. 3) MS. ein.

Strana 182
182 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 55 Když Ctibor na smrť jdieše, tuto řěč k liudu mluvieše: „Kterýž chce zbýti všeliké strasti, neroď prsta mezi dřvi a podvoj klásti. Jakž jistě věz, že tě uskřine, 60 takež všě přátely hněv mine. To mieniu, ktož chce bez škody ostati, neroď u přietelskú svádu sě uvázati. Řci: „Svoji sě psi hryzte, a ciuzí nepřistúpajte. Že jesť to pravda, svú smrtiú žehnach: běda mně nebohu, že tak pozdě znamenach. 65 125 130 135 Di red tet er vor den luten: „Wer den schadin wil virmidin, der sol den vingir by dem*) tor dem drischowel nit legin vor, wen er in zcusmuckt vnd sich vor wor druckt. Vnd ich weiz daz; also weiz ich baz, daz der vrunt haz virget. Daz wisz vf der stad ein iclichir, der do wil an schaden sin vf ein zcil; der sol sich nit vndirwindin der frund krig mit den kindin. Laz sich dy heimlich hund biszin, daz wirt der gesund. Sprich zcu fromden hunden: „Worvm") kompt er zu den stunden? Daz daz ist alliz war, da seit mir nu der tod zewar. We mir armen, do ich stan, daz ich ez alzcu spete gemerkt han! 120 t 140 LXXXVI. LXXXVI. O křižovníciech a o židiech (Camb.). Okřižovniciech a o židech pražských (Ff). O křižovniciech a ži- dech (V). O křižovnícéch, ješto do Čech přišli (Z). Tehdy křižovníci do Čech přišli běchu, ti nad židy moc papežovu jmějiechu. Té moci velikým střiebrem dobyli běchu. S sobú liudí mnoho jmějiechu, chtiec ot židóv veliké peniezě bráti, neb je všěcky zejmati. Král o tej válcě počě netbati, 5 „ 10 Czu der zeit in Behem dy kreuczir komen, ich sag, wy. Di hettin dez bobists gwald obir Juden iung vnd ald. Di gwald si zeu den stunden mit groszin gut gewunnen; mit in, dy si do hettin, gewafint lut in den stetin. Von den Juden, als wit, als dy werlt, woltin si nemen groz gelt, odir woldin si vohin vnd si al irslan. Der konig, als man gicht, achte dez krigiz nicht. 55 na popravu jdieše V. L. J. Z. Ff. 55—56 když Múdrá Hlava na Petřín jdieše lidem takto mluvieše C. 56 mnoho lidu Z. 57 Kto[ž-t] chce V. L. J. Ff. ktožkoli Z. 58 Nechtěj mezi dveři i podvoj atd. Z. 59 Jakož jistě vieš V. J. L. že-t uskřine L. uskřinu m. uskřipnu. (Nákr. ml. stč. §. 96.) 59—65 u Hfm. nepřeloženo. 60 takež jistě věz, že přátely (přá- telský J.) hněv mine V. L. J. takež-ť přátelské hněvánie brzo mine Z. 61—62 Těch dvou veršů v Camb. není. To mieni(ím), že ktož chce L. J. 62 ten sě nechtěj v přátelsků válku vázati Z. v přátelskú radu, in marg. svádu Ff. 63 a řka Z. řka J. hřizte L. vzdy hryzte Ff. Po 64 řci: „Proč přistúpište?“ L. 65 zehnach Camb. žehmach L. seznach V. J. Z. Ff. 66 mně (nebohému), že to tak Z. J. 1 přijeli běchu L. J. die creutzi- ger Hfm. 2 na židy Z. 3 mnoho střiebřem Z. 4 s sobů Ff. připravených V. Ff. přípravných L. J. Z. 6 zjímati V. L. J. zejmati Camb. P. zjémati Ff. anebo všeckny židy chtiece zej- mati Z. ") MS. by der tor. — b) MS. vor um.

Strana 183
LXXXVI. KŘIŽÁCI A ŽIDÉ. — LXXXVII. BLAŽENÁ ZDISLAVA. obojím řka: „Nechciu sě v to uvázati. Drž sě každý svého práva; 10 ktož ostojí, buď jeho hlava zdráva. Král židóm ku brani pokynu, řka: „Zbjete-li je, nepočtu vem za vinu." Židie tajně oděnie a liudí dobychu. Když na ně křižovníci udeřichu, 15 židové křižovníky pobichu, na dvě stě Němcóv tehdy zbichu. 15 20 25 Er sprach zeu in beidir sit : „Ich wil mit vwirm strit gar vnvirworn sin. Iclicher volge dem rechtin sin, vnd wer gesigt, dem si irloubt, daz er habe ein gesundes houbt. Der konig gein Juden wink*), daz er si wil mit ir dink beschirmen nacht vnd tag. „Ob ir si irslahit,“ er sprach. „ich wil veh kein schuld gebin. Do woffintin sich dy Juden ebin vnd gewafint lut si bittin. vnd dy cruczir do bestrittin. Gein zewen hundirt si irslugin Deutschir mit vnfugin. 183 30 LXXXVII. LXXXVII. O světiej Zdislavě skončení svatém (Camb.). O svě- ticj Zdislavě skončení (V). O skončení svaté Zdi- slavy (Ff). Léta ot narozenie Jezu Krista miłostivého po tisiúciu po dvú stú po pěti dcát druhého svatého života paní Sdislava s světa snide, pro niuž pracným veliká útěcha příde. Pěť mrtvých vzkřiesila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila. nad jinými pracnými veliké pomoci činila. Sta sě, že pan Všeslav, šed k židóm, ži- dovku podávi, pak žid, v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadávi. 5 10 5 10 15 20 Nach Crist gebort zwelf hundirt czwei vnd funfezig iar bisundirt, ein wip eines heilgin lebins waz vrow Swatawa begebins. Di virschied zcu den zcitin. Von der kom den sichin lutin ein groz trost vnd gelucke. Funf totin si erweckte mit der grozsin gotis gwald, vil blinden half si bald, hufhalcz vnd vzseczigen tet si mit gesund gesigen. An andirn sichin si hat getan zceichin vf der stat Ein solich dink geschach. daz her Woyzlab hernach czu den Juden lief vnd ein Judin do beslief. Der Jude gink vnwislich in eines Judin huz vil rich vnd ruft im dohin in mit nom. Do er ezu im hinin kom, der Jude en erwurgt gach. 8 řka: „Nechci Z. v to vázati J. 9 Řka: „Drž atd. V. L. a řka Z. 11 k bránění Ž. ku bránění L. Z. k obraně P. k brani Ff. 12 ztepete-li Z. zbijete-li V. L. nepočtu-f vám Ff. vem L. vám Ost. 13 a lidí dvorských J2. das Hoffgesinde Hfm. 15 židové V. Camb. L. Ff. židé J. 1 milého V. L. J. Ff. 2 po padesáti Z. čtvrtého J2. 7 malomocných mnoho očiščila, 3 svatého života žena, Sdislava ta ctná chromých a mnoho jiných uzdra- paní, s světa snide V. vila F. P. svatá Zdislava s světa snide Z. S veliké poty V. veliké divy činila L. svatého života žena, paní Zdislava divy činila Z. Ff. L. J. 9 Vzeslav C. Všeslav Ff. Camb. Zdislava Camb. a Ost. Ždislava Ff. Vojslav L. Zdeslav Z. J. Sdeslav Zdiszlawa Hfm. V. Wsseszlav Hfm. přišed V.L.Ff.J. 4 přijide V. L. J. Z. Ff. 5 boží mocí jesť vzkřiesila V. L. Z. 9—18 v P. a F. vypuštěny. Ff. J. křiesila Camb. 10 vlúdiv J. Z. 6 k tomu...osvietila C. Ž. J. ) MS. kein inden vink.

Strana 184
184 c 1 1 1 1 1 4 7 8 o m- ww RYMOVANA KRONIKA ČESKÁ. Prictelé jeho pomstichu a pro-ň mnoho židóv zbichu. Kral ty vsécky chtieše zbíti, musichu vsickni z země jíti. Pak milosti královy dobychu a s židy sč umžuvichu. Ale židy že bíti směli, proto sú kobľúk židovský na ščít vzčli. LXXXVIII. (Nadpisu neni.) Tehdy sč sta krále říšského volenie, pro to król tam posła tři piny nelónć: Hrona z Náchoda, Smila Světlického a pana Havla Jabloňského. Hron tu byl v radé ze vséch müdtéjsí nazván, pro to mu říšským králem črný lev na zla- Havel ratiséem doby potovièného, pán Smil kláním doby za znamenie kapra 25 10 Davou im do tém ščítě dán. 15 20 črveného. Tehdy Uhři Moravu zhubichu, 30 Dez suchtin do sin vrunt rach vid vel Juden irslugin. Der konig wolt mit vnfugin di herren al virderbin. Si mustin oder sterbin, oder gen vz dem rieh, daz si tetin al gelich. Darnach gwunnen si palde des konigis hulde. Si komen ouch gemein mit den Juden obirein. Abir darvm, vud si in noten di Juden torstin toten, si nomen darvm do den hut vf den schild do. LXXXVIII. Do man dy zcit zcelt, cin Romischer wart erwelt. Darvm der konig sant di herren vz dem lant, das si wern by der kur, biz si zeu mal virfur: Ilromum von Nachod Smilem Swidilezensem drot“) vnd her Gallin von der Gabel. der bemisch heizsit Habel. Hron der waz der greisist vud in dem rat der wist. wart vom lomischen vf der vart ein rotir lebe gegebin in golde vil ebin. Habel in geteiltin") gwan ouch deu lebin dovon dan. Vnd her Smil mit den stechin gwan ein rotin karpen. Czu derselbin zeit entphurtin dy Vngirn wit daz volk iu Mehern. Przietelec piitele J*. C. Přietelé toho na židy pomstichu Z. přietelé toho pomstichu L. Proto král ty páuy chtiexe zhiti Z. A proto musichu J. zbiti Ff. Z. koblük Camb. J. V. I'f. klobik IL. kłobud Z. wnasczyt Camb. fecského V. rzvskeho Camb. v P. a F. vypuštěny. na volenie L. Smila: Zmetlického V. Cc. *) MS. dort. -— ") MS. geiteltin. 3—4 Ron von Nachotten, Smyle von Swietlitz vind Hawel von Jablontz Hfm. 4 Jana Jabłońskóło V. Cc. Jana Světského C. Jabloňského JL. 5 zc viie rady (müdfejáim) V. I. Hrou byl v radě přemůúdrý pán, sí nazván. Z. ve vší radě najmúdřč 6 rziczkym...na złatćm cité V. Pro to jemu fisky król černý lev v zlatém štítě dat Z E s črvený lev na zlatém štítě dáv L. na zlatém štítě Kf. Cerny... na ščítě Camb. mit der glefen Hfm. V Camb. ,Crveného* chybi; taktéZ tam neni ver&e 9. a 10. až po ,Pfé- mysla uikdéz*. Kapra Ernóho Hf. swartzen Karpfen Hfw. Srov. rozpravu o štítech starých rodův českých v Pam. X, 633. Druhého léta I. 

Strana 185
LXXXIX. PŘEMYSL OTTAKAR II. 185 10 ale Uhři knězě Přěmysla nikděž nezbichu. Kam sě jedno obrátiechu, vesde Přemysla uzřiechu. Tomu sě Uhři velmi diviechu, a škodu ot něho velikú jmiechu. 15 A když Čechy přijidú, Uhři tajně z země vynidú. 25 30 35 Vnd do man si sach widirkern, herczog Przemizln si nindert virtribin, der si hindert. Wo si sich holt kartin, den Przemizln vf den wartin si sahin allenthalbin. Dez si aldo vallin alzeu vel virwundert. Przemizl mit sin besundert tet den Vngirn groszin schadin. Do dy Behem quomen geladin, di Vngirn wurden geschant vnd gingin heimlich vz dem lant. LXXXIX. LXXXIX. Od druhého Přčmysla, krále pátého českého (Camb.). Od Přemysla druhého, krále pátého českého věr- ného (Ff). Ot druhého Přěmysla, krále pátého (V). O knězi a králi Přěmyslovi (Z). Dezselbin iars gink ab der mild konig Wenczlab. Von herczog Przemizln, einer blumen vndir distiln. 5 10 Toho léta král Václav snide, po něm Přěmysl jako krásný květ pojide. Jako róžiu prostřěd lúky postavi, takež Bóh českú zemiu Přěmyslem oslavi. Krásné nravy ovšem jmieše, životem hrdinským bieše. V radě netřěba múdřějšieho, z mladu nikděž kniežete ščedřějšíeho. Uměl rozuměti každému stavu, směje sě, každému pokloni hlavu. Prvú vojnu na Prusy učini, z pohan mnoho křěsťan zčini. Tehdy bavorščí zloději do Čech jezdiechu, mnoho nepodobizny činiechu, 5 10 15 20 Przemizln darnach als ein schon bluom bluen sach. Als ein roze mitten ist in der wisin“) zeu ir vrist, also daz rich Got mit Przemizl gekleit hat. Der het di zeir vbiral vnd dy sitin alzcu mal. Dez libiz waz er kuen, er kunt al dink verstin. In dem rat waz drot eins wisern nit not. Vnd lachen[d] neiget") arm vnd richin sin houbt einem iclichin mangir liplichin. Er ist vz Behem richin der erst, der dy heidin begund mit hervart leidin vnd vf dy heidin trachte, wy er si zcu Crist machte. Di Beier heimlich nit virmitin czu Behem komen si gerittin. 10 v L. vypuštěn. Kam se koli Ff. 12 vezde Ff. vežde L. 12—14 opět v Camb. nejsou. 13 velmě Ff. 15 Čechové Z. J. přijidechu V. přijdú L. přijedů Z. přídú Ff. 8 z mladu V. za mladu L. J. z mládí Z. 16 vynidechu V. vyndú L. Ff. za mládí Ff. nikděž Camb. V. L. V Camb. slovo „z mladu“ vypuštěno. vyjedú Z. 2 jako raní květ V. J. Z. 5 kázané nravy J2. 6 a životem hrdinný bieše Z. životem hrdinným L. J. životem hrdinský Ff. 10 poklonieše V. L. Z. Ff. J. 11 První Z. 12 křěstan V. J. křestanóv Camb. Z. Ff. Verše toho v L. není. 13 Bavoři zlodějsky V. L. Z. J. 14 a mnoho nepodobného V. Z. a mnohé nehody J. a mnohé nezdobizny J2. nepodobizny, in marg. nepodobně Ff. *) MS. wiszin. — b) MS. lachen, B. neiget. 24

Strana 186
186 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Tehdy kněz vévodě je sě žałovati, vévoda nerodi svých ukázati. Sta sě, že těch Bavor blíz tři dcěti jechu, 20 zsadivše je po řád, hlavy jim sěčechu. Uzřěchu, že jeden na pěti na dcte let ošedivě, čakaje své smrti strašlivě. Však j'mu neotpustichu, s jinými hlavu spudichu. 25 Opěť je sě kněz žałovati, vévoda o tom počě nic netbati. Kněz mlád mladého sě skutka dopusti, u mále vněd u Bavory, oheň pusti. Pól země popelem postavi, prostřěd Bavor své stany zstavi. Sebrav sě vévoda, káza kněziu povědieti, 30 30 35 40 45 50 55 Si tetin vil vnbillichis. herren vingin si des richis, ir vrowen vnd er iungfrowen ruckten si zcu schauwen. Der herczog clagt dem herezog, er wolt dy sinen nit beszirn doch. Ez geschach den Beyern ein dink, daz man ir wol driszig ving vnd saczte si nach einandir, daz en wer deste bengir. Man slug in dy houbt abe. Do waz einer vz in grabe von funfezen iarn, daz sach man dem widirvarn. Mit furchten leid ir3) den tod, doch quam er nit vz der nod. Man virtrug im dovon nichte, ezb) wart mit im ouch ein wicht, man slug im ouch [ab] daz houbt: daz wart vbir in irloubt. Der herczog dy virebil clagt, daz den von Bemen wol behagt. Er acht sin gar clein, daz do wol im*) schein. Er beging ein iung tat mit sinem toretin rad. Er gink ein wenig gein Beiern vn vndir den meiern liz er daz fur in daz lant, also daz ez halb zcu hant zeu aschin wart virwandelt. Sine zcelt er do handelt, di er in Beiern mittin saczt do mit vnsittin. Der von Peiern in den tagin bot dem herezog sagin, do er sich gesampt het 4), „er wolt morgin vf der stet mit im zeu hant stritin“. 15 i veliké pány jímáchu, 25 panie i také panny bráchu. 60 že chce z jutra s ním boj jmieti. 15 gmachu Camb. jímáchu Ost. 15—16 v Z. mezera. 16 panie i panny V. L. J. 18 svých lidí kázati Z. J. (trestati). 19 těch Bavor L. Bavoróv V. J. Ff. blíz k třidceti Ff. 19—24 v Camb. mezera. 20 stavivše je po řád, hlavy jim stěchu Z. zsadivše je na řád, hlavy jim stěchu L. Ff. J. 21 Uzřěch, že jeden v patnáctém létě ošedivě Z. na pěti na dcet letech L. uzřevše, že jeden na pěti na deti letech Ff. jinoch ošedivě J. 21—24 u Hfm. nepřeloženo. 22—23 čekaje smrti strašlivě; však proto neotpustichu L. Z. 24 hlavu jemu Ff. L. Z. Po 24 Tiem Bavor nemožechu uhroziti opěť se jechu do Čech jezditi. P. F. Tiem Bavor nemnoho uhrozichu, opěť jiezdy do země činichu C. 25 z násilé žalovati V. L. Z. J. Ff. 27 kněz mladý Z. 28 vjev V. Z. vjed L. J. vyjed Ff v zemi pusti L. J. Ff. v mále jev, po Bavořích P. v Bavory J. L. do Bavor Z. 29—30 v Camb. vypuštěny. 30 země bavorské V. 32 že chce zajtra boj s ním jmieti V. L. J. že chce z jitra (zajtra) s ním boj vzieti Camb. Ff. Z. *) B. er. — b) MS. er. — 6) B. wol von im. — 1) MS. hettin.

Strana 187
40 45 50 33 LXXXIX. VÁLKA BAVORSKÁ. 187 Uzrev knóz, że nemóż s nim boje vzieti, sám sesty na det je sé k Raküsóm bézéti. Cechové kázachu za sobü stíélcóm státi, sami poééchu sé k méstu Cyrndorfu bráti. Nepřietelé se všech stran Čechy ostüpichu. V Cyrndorfu most Bavoři podrubichu, tak jakož ledva stromieše a div že neletieše. Nepřietelé brzo přispěchu a k tomu městu Čechy připřěchu. Když české vojsko toho města dojide, a když po mostu pojide, tu sě most s nimi propade, mnoho dobrých v féku upade. O jiných zažhú město Bavoři; jiź si tu byli, vóćdie-f praviti o tom hoïi. Musichu Cechové vévodé slibiti, že, kdež káže, chtie sé postaviti. 65 70 80 90 95 100 Der herczog wolt nit beitin vnd sach, daz er nit mochte noch zcu stritin tochte. Er vlouch mit sechzen*) glich fur sich ab gein Ostirrich. Do gebotin dy Behem den schuczin nach in sten. Si iltin gen Zcundorf ser. Do wart daz bemisch her von den vientin vmgebin. Bi Zcundorf sach man strebin di Beirn, dy do velslich di bruk also ienslich vnd diplich vndirhibin, dovon dy ioch clibin mustin vnd spaltin. Si mocht sieh kum gehaltin. Ez waz do bisundir, daz si nit vil, ein wundir. Di Deirn kamen drat, di Behem iltin zcu der stat. Do daz bemisch her eilt zcu der stadt ser, vnd do es quam vf dy bruk, aldo zcubrach er") der ruk. Di bruk vil vndir in nach irm clein gwin von der bozin Peirn sin. Velslieh rittin nach in, si zcuntin ouch dy stat an, daz dy andirn icht von dan quemen mit dem lebin. Si kundens sagin ebin di Behem*), dy do warin, der vreuntin ez ist widirvarin. Di Behem mustin do dem herczogen globin so, daz si sich steln woltin, wo si hin soltin, vud wen ir in gebot. Nach derselbin not, do si ledig warin, že nemuož s ním boje micti Z. 38 V Cyrendorfu If. v Czindorté Z. 42 a ktomu mostu (/*.) Čechy při- náct J% sám šestnádetý J. Pf. 35 za sobû If. 36 Czyndorfu V. J. Tyndortu Z. Czindorfu Z. Cyrondorfu Ff. Zendorfu C. Czindortt Hfm. (Mühldorf nad Innem). 37 obstipichu Camb. IL. FY. ostüpichu V. J. Z. sám šestý na deńt Z. sim sedmnádet pode 7. J?. sám dvanáct ZP. ve dvń- w Czyndorfu J. u Tyndora (sic) L. most Bavoïi podrubichu V. L. J. Z. porubichu Camb. If. podtéchu J*. 39 stromicse Camb. tak Ze ledva stro- mieše L. V. Cc. tak Ze jedva str- nieše Z. tak Ze ledva strniese P. stojicše Ff. J. stroměti == strměti. 40 neleše (sic) L. 41—42 v Camb. mczera. a) MS. selczem. — *) B. ir. — ©) MS. Beirn. 43—44 44 tiXtieclm Z. přihnachu £. také pfistüpichu Ff. dojede — pojede Ff. Z. a po tom mostu pojide Z. 45 most sé s nimi propade L. Z. J. 46 dobrých lidí Ff. L. Z. J. 47 O jiných = okolo jiných. zajžhů Z. 48 kto sú tu...o hoři Z. Z. 50 tu se mají postwiti Z. 94^ 

Strana 188
188 55 60 65 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Vypraviv liudi, kněz silně do Bavor jide, z země dřieve nevynide, aż vsiu zem?w popelem postavi, mnoho hradóv pustych ostavi. Hradi velmi vysocí stojiechu, a u małych casiech Cechy jich dobudiechu. A na hradiech Bavor mnoho tehdy zhorélo a mnoho pak hladem zemřělo. Neb téch vojn jest knéz blíz desét ucinil, a donadž byť živ, svú skodû je vždy viniť. Mnoho dobrých pánov, své hrady ožehem zavrúce, s svú čeledůé biechu v Čechách, a Zebiice. Toho éasa biskup Mikułaj s svéta snide, po ném Jan śćedry na biskupi stolec vznide. Knéz Prémysl Margaretu poje, po niej včné Rakúsy obje. XC. O naháčích (Camb.). Tuto o naháčích (Ff). O na- háčích, bludného lidu škaředého (V). O naháčích, ješto do Čech prišli (Z). Léta ot narozenie syna božieho po tismúciu po dvú stú po péti dcát devátého 110 115 120 125 130 man sach widir varin, daz der furst gen Beiern gink, do er ted ein virebil dink. Er schied von dan nit, biz er daz lant bracht enwicht vnd in aschin virwandelt. Vil burg er vbil handelt, do in het nach gedurst, di er do zcu mal virwust. Hohe burge stunden, di dy Behem funden. In kurczir zcit gebundin vf den burgin vnvirsunnin vel lut virbrunnen, di do peirsch kunden. Czu denselbin stunden wurdin si den hunden, di do sturbin vor hungir. Wan der von Behem bisundir der hervart wol vf der stet czen nach einandir tet. Als lang er lebt darnach, er nam albech rach, vnd zcech sines schadin von dem pruk absagin. Darvm si dez tufils lon enphingin do mit siner kron. Do virschid bischof Niclaus, noch im Iohannes bischof waz. Herczog Przemizl nam czu e Margaretam. Er besaz nach ir Ostirrich gar schir fur dy morgingabe. XC. Von den, di in der buz gingin mit dez tufils gruz. Von Gotes geburt herabe czwelf hundirt gar vnd dar nach nuen vnd funfczig iar, 51 vyplativ lidi, kněz P. vyjednav lidi, kněz F. jede E. Z. J. Ff. 61 ožehem zavříti — vypäliti. Vil 65—66 u Hfm. položeny před počátek 52 nepojede L. nevyjede Z. J. 61—62 54—62 v Camb. mezera. 55 Vysoce hradi velmi stojiechu Ff. vysocí ovšem J. 56 u malém času Čechové J. Z. 62 a v malém času Čechy (Ff.) 63 jich dobýváchu Z. 59 vojn V. Z. vojen L. J. Ff. 64 60 a donidź L. Ff. doniz Z. donudź J. Bavory vinit Z. herren ire vesten anziintten Hfm. Mnoho dobrých pánóv, ožchem zavrüce hrady své, byli v Čechách žč- bříce Z. a Zebrüce Ff. Opět Camb. biskup Mikuš P. Mikuláš Z. Nickusch Hfm. na biskupi stolici L. na biskup- sky stolec J. na biskupstvie Z. wunderlich Jan Hfm. této hlavy. 66 a po niej u věně V. a po nije u věně J. a po ní u věně L. po nie u véné Ff. a po ní vzč Rakúsy v včné oboje Z. Dáti jiej chci panstvo věně. Luv. Leg. o sv. Dorotě. 2 padesátého devátého Z. 

Strana 189
blud starý novým činem na a toho léta do Čech přijide 5 Naháči tehdy pojidú > cx m XC. NAH javo vynide 189 ein altir irrsal 5 vnd der sel ein swer val vndir einer neuwen tat waz czu licht komen drat, in dem vorgnantin iar czu Behem quam fur war. Do gingin blose leut durch daz gancz lant wit, di indecktin dy ruek vnd slugin sich mit geisziln den ruk vol kreisziln. Si stracktin sich in daz kot, vnd daz waz der sel tot. Gotis dinst si smechtin, di pristirschaf si echtin. Si sprachin: ,Vnsir buozze vnd beszir, wen vwir schrein.* Si hiszin laszin sin Gotis ampt vor nit, vnd daz tetin dy luet. Di bemisch [h]errin sohin si von verrin also durch daz lant geu. Si sprachin zcu den: „Wi turt er daz getun an vnsir wiszin iczun?* Mit in gingin si bi nom vnd slugin sich alsom. . Di frouwen in irn scharin sach man alsam gebarin. Si tetin als di gouch vnd geisiltin sieh ouch. daz ez der sel frumen solt, 10 & vSiucku zeméw projidü. . s yy = vf er cleins gluek Ti, svój chřbet obnażiece, 5 15 biéi tepiechu, u bláté leZiece. Tu służbu bożiu tupiechu, . 2l . 20 10 i takć knóżiu haniechu, ist der sel suzse Ťkúc: „Našč jesť lepšie pokánie, NE au 25 neż vasć nemidre vołśnie. I kézachu boziej stuzbé préstati, a to sě musieše státi. 30 15 Ceśći póni, uzfévie je tak chodiecé, proè to cinie, nevédücé, 55 o takéž sě, s nimi chodiec, tepiechu. ; , . . una Hettin si gewolt, Paní, v svém plucé chodiec, téZ Ciniechu. 40 By byli chtěli užitečno duši 3 na jevo vznide Ff. J. L. Z. 5 die pusserer Hf. pojidechu V. Naháči (pojidú J.) pojdń L.Z.Ff.J. 6 v Camb. schází. projidechu V. projdů L. Z. Ff. 7T—10 Ti chibet (svój) obnaziece, bili se tepiechu, u (v) blaté le- Ziece. (Ti) boZi sluZbu tupiechu, a knéZi haniechu. V. Ff. L. Z. 8 sé tepiechu J. ,u bláté leZiece*" v Camb. vypuštěno. 8—26 biči tepiechu, v blátě padajíce. Páni z Čech, uzřevše naháče (je) chodiece, jmieti, a'ni se bičují, u (v) blátě ležiece, počechu s nimi choditi, a s nimi se nazi bíti. Panie v svém pluce jdiechu a téZ v zâtvore Ciniechu. Ti naháči, když Rýna dojdú, (Ale když Rýna ti naháči dojidechu P.) tu olném väickni sendû (sjidechu P.) neb na ně vzvěděchu, že kacieři všickni biechu. Ti boží stužbu tupiechu, a kněžie haniechu. Kdežkoli v službu přijdiechu, by boZie stuZby prestaly, tomu chtie- chu. C. P. F. (Hfm.) 10 a kněží velmi haniechu J. 11 1 14 o 16 17 18 so soltin si ez bi tagin czu buz intphangin habin a kněžím řkúc Z. božie služby J. L. Z. a to sě vše musi státi Z. J. uzřevše to, že tak chodiece V. že tak chodie, sé tepüce J. nevédüce, proc to &iniece L. proc to &inie, nevédiece Z. takeZ, s nimi chodiec, téZ Ciniechu a se tepiechu Ff. panie, v svém řádu jdúc, atd. Z. panie, ... chodiec s nimi Ff. panie, v svćm łuce (płuce ZL.) též či- niechu J. Z. v svém hluku J?, plucé Camb. V. L. Ff. 19—20 v Z. chybí. 

Strana 190
190 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. 20 bylo jim to od knězě za pokánie vzieti. Ale ti prví naháči zlý úmysl jmějiechu, neb pro črta Lucipera, by na svój stolec všel, to činiechu. Když to na ně Říměné vzvěděchu, všěm ohněm jako kacieřóm životy otjechu; 25 neb sú kacieři byli, svój tajný blud tak zjevili. 45 50 55 von den pristirn gelesin; so wer ez der sel nucz gewesin. Abir dy erstin nacktin bosen vorsacz trachtin, wan si slugin sich ser vm den tufil Lucifer, daz der gar vngenem vf sinen stul widir quem. Vnd do von in dysze mer virnomen dy Romer, si in aln czu stuer gabin ein buz mit dem fuer als andern keczern, di si woltin mern. Di keczir sint mit ganczir ger des tufils diner, vnd daz warn dy. Darvm offintin si ir heilkeit mistetlich, daz schied si von dem himilrich. 60 XCI. XCI. O uherském boji a o královej Margarety rozvodu z Rakús (Camb.). O boji uherském a o rozvodu králové Margrety z Rakús (Ff). O uherském boji a o králově Magretě (V). O válce uherské (Z). Pak kněz jide na Bělu, na krále uherského, na svého nepřietele dávného. Když Čechy u Stožcě ležiechu, hrabě z Cyrdika a Weyzové na jiezdě biechu. Na ty Rakusicě Plavci udeřichu, ti mnoho Rakúsóv zbichu. 5 10 Wi konig Ottakir gecront wart. vnd gein Vngir gesigt vf der vart. Der herczog gink darnach gein Vngirn, do er sach konig Wilen, sinen vient. Vnd do dy Behem login sent, di grebin tetin vreis do ein grulich reis, der von Schomborg guant, vnd der von Zeamborg zeu hant. Vf dy Osterrichir di Vngirn ruftin ser, si irslugin ir gar vel. 20 bylo jim to ot kněze u pokání 25 neb sú kacieři lítí Feriani (t. j. Luci- přijieti Ff. J. V. L. feriáni) byli L. neb jsú kacieři Luciperovi byli V. Z. 21 ti naháči první Ff. neb sú kacieři Luciferiáni byli Ff. 4 ale ti naháči J. J. 22 čerta Camb. 26 svój tajný blud tak sú byli ohlásili nebo pro čěrta Lucipera to či- Ff. L. Z. J. V. niechu Z. aby je na svój stolec vsadil J2. 22—23 Neb to pro Lucipera činiechu a pro črta, by na svój stolec všel, to činiechu. Ff. 23 Rzymyene Camb. V. Cc. Římené Z. L. J. Rýněné J. Ff. in marg. Rimené Ff. 24 oněm Camb. ohněm Ost. 1 na Běli V. na Bielého Z. J. (t. j. na Belu IV.). Potom kněz L. J. Z. jede na krále uherského J. 2 dávnicho Z. L. 3 ustozczye Camb. v stozce Ff- Storscze V. Cc. wstorczye L. v Stozczie J. u Střěhomě Z. Stožec, něm. Staats, osada rakou- ská jihovýchodně od Lavy. Čechové Z. J. zczyrdyka a weyzowe Camb. z Czyrdhika a z Weyzowie pany V. z črdiha a veyzowie L. weyzowie J. z Czyrdicha a z weizowa Z. z Cirdeka, in marg. Hardeka Ff. (hrabě z Hardeka, páni z Meissavy). 5 Na ty rakúští plavci L. Plarci, rus. Polovci, maď. Palóc (Kumáni). Dobrovský v Č. Č. M. 1827, I. 122. 6 a mnoho Rakusicóv zbichu L. V. J. Z. dobrých lidí zbichu P.

Strana 191
XCI. BITVY U STOŽCE A KROISSENBRUNNU. 191 Pak Čechy a Uhři proti sobě jidú, o řěku Moravu sě snidú. Uhři na tom miestě dva dni státi sliúbichu, 10 a Čechy za sě vstúpichu. Uhři své viery nesdržiechu, té noci na Čechy udeřiti chtiechu. A jakž brzo Moravu přebřědú, inhed na Čechy pojedú. 15 Kněz český na Uhry sě vráti, je sě s nimi bojovati. Róžě najprvé Plavcě pobi. Boreš uherského krále vozóv doby. Když ty vozy domóv přiveze, 20 svatého Jana Křstitele mezi klénoty prst naleze. Ktož by chtěl ten svatý prst viděti, na Osěcě mohl by jej ohledati. Tehdy kněz český ctně krále uherského pobi, mnoho měst a hradóv doby. 25 Kněz Rakúsy po ženě jmieše, ottud do mořě všě země držieše. Potom sě kněz koronova a tiem svú česť všiu osnova. Margareta sobě dosti let jmějieše, 20 25 30 35 40 45 Darnach czu einem andirn zcel gingin Behem vnd dy Vngirn gein einandir mit hungir. In der March, dem waszir, chom zcusammen daz*) her. Di Vngirn lobtin an der stat czwen tage sten bi dem pfat, di Behem wichin hindir sich. Di Vngirn hiltin ir trw nicht ; desselbin nachtiz mit spehen si woltin ruckin vf dy Behem. Als schir si dy March vbirswembtin, di Behem nomen si zcu hendin. Der von Behem vf der stat wart vf dy Vngir widirkart. Er begunde einen strit mit in nemen vf der wit. Do zcum erstin vbirwant di Ros, [di Ungirn] blibin alzcu hant. Her Worss, der kun degin, erkrigt dez konigiz wegin. Do er dy wegin heimbracht, ezu dem schacz er ser gacht. Do vant er sines herezin ger, Sand Iohannes dez toufir vinger. Wer den heilgin vinger iczund zcu sehin ger, der quam czu Ossek in daz clostir, er mag en schown, da ist er. Der herczog doselbist vbirwant den konig von Vngirnlant, er gwan vel burg vnd stet. Ostirrich der herezog het nach dem wib zcu morgingabe. vnd von dan daz waz sin habe : er besaz alczu hant biz an daz mer al lant. Darnach wart er gekront, sin ere er domit schont. Dy konigin Margareta het manik iar da, 15 50 m — 7 jidechu V. jdú L. jedú Z. Čechové Z. J. pojedú J. 8 snidechu V. sejdú L. sjedú Z. 9 slíbili V. 10 Čechové J. postúpichu P. F. vstúpichu Ff. L. J. Camb. 10—11 v Z. vypuštěny. 10—14 v Camb. mezera. 12 udeřichu Ff. 13 přebřídechu V. přejedú Z. přebře- dú J. L. 13—14 vypuštěny v Ff. 14 pojidechu V. pojdú L. pojedů J. Z. 15 Kněz s Čechy J. Z. 16 i je sě s nimi boje bráti V. L. J. Z. 17 Ruozie Camb. einer, der hiess Roze Hfm. (Wok z Rožmberka). 18 wuozow Camb. Boreš (hl. LXXX, 30). 19—20 přivezú — nalezú J. 20 kleynoty V. L. Ff. 21 každý nechtěl tomu věřiti Z. snad ten sv. prst uzřěti V. L. když by Camb. uzřěti J. 22 v Osěcě V. L.Z. v Osece klášteře J. 23 moh by gyey Camb. viděti V. J. L. 25 po zemi J. po ženě držieše L. 25—26 v Camb. vypuštěny. 26 a ta s ním dětí nejmějieše L. 27 korunova V. L. Ff. 28 in marg. dokona Ff. J. 29 Margreta Z. králevá Margareta L. králová Margareta P. J. již let sobě dosti mieše Ff. J. 29—30 Králová Margreta dietek nejmě- jieše, ni k nim která čáka bieše, neb královna let drahně jmieše. Král rád dietky mieti chtieše P. Kralová Margareta dietek ne- jmějicše, a král rád dietky jmieti chtieše C. a) B. die.

Strana 192
192 30 Margaretě za věno nedachu za Rakúsy jiej nic nedachu, RÝMOVANÁ KRONIKA pro to już k dietkám čáky nebieše, pro to legát a Mohučský manžetstvo to roztúči. . z.. 55 i hiéi; pro to na krále všě knicZata bez mala ne- XCII. vstachu. 60 Ot násilé, jesto król pánóm českým činiť (Camb. V). O násilí, ješto král český čim pánóm (FP). O hladu (Z). Léta ot narozenie syna božieho 5 po tisiúciu po dvi sti po sesti dcât étvrtého, hlad veliký v zemi bieše; pro to mnoho liudi, a najviec Plzńan, mfieše. c Potom král počě o svých netbati, města i vsi poéé Némcóm dávati. Némcóv sé je zdźć hraditi, pánóm počě násilé činiti. Své vládařé na Vitkovicé spusti, nésilé jiným pánóm činiti přěpusti. 20 Pro to sě páni někteří rozhněvachu, Rudolta, krâle risského, na-n pozvachu, 25 řkúc: „Lépe jest dédinu pustu jmieti, než Němci budú královým kázaním dwržěti.“ 30 nemiese Camb. Ff. k détem If. 34 Verš ten v L. vypuštěn. 31 proto legát s Mohuckým Z. 32 Margreté Z. 32—34 Margareté za Raküsy nedachu i hid, a kdyZ jie nic nedachu, proto sé na krále v&ickni knie- Zata rozhnévachu C. 33—34 v L. vypuštěny. bez mále[a] všecka kniežat: V. J. bez mál Ff. téméf váe knieZata vstachu Z. v po ščdesáti Z. htad veliký velmi J. mou mnoho lidí mřieše Camb. 5 svých poče netbati Z. pro-ň[ž] mnoho lidí (v zemi), (a) najviec Plzňan, mřieše V. Ff. Z. J. a najviece Plzňan, mřieše I. ČESKÁ. vnd nimer hoffenung waz an ir, daz si einen sun gebir. Darvm ein legat vnd der von Maincz komen drat vnd dy koufschaf schidin. Do si sich dez mitin, Margareth bracht herab ein [s]pon fur ein morgingab. XCII. Darnach, vnd Crist waz geborn, ezwelf [hundirt] vnd vier vnd sechezig iar, czu der zcit waz bekant groz hungir in dem lant. Dovon sturbin dy lut ser, vnd allir meist dy Pilsner. Wi konig Ottakir darnach mit Rudolfo geschach. Nach dem begund der konig der sin achtin wenig. Den Tudschin gab er stete vnd gute dorfer. Mit einer mur vir vol beschirmpt er dy Tutschin wol. Den lantlutin tet er daran vbil gar ser. Er sant sin ritter vf dy Witouicensir, vnd dy andirn lantleut betrubt er gar ser. Darvmb dy lantlute zeurntin vnd mit bet si derpurtin Rudolfiu den Romischin, den si ludin heimischin. Si sprachin: ,Ez ist beszir vnd vns ist ez vil suszir wust erb vnd gut zcu habin, wen daz mit kunlich gabin di Tutschin vns virtribin mit kinden vnd mit wibin.* 1, mésta i hrady J*. Z. Němcóv je sč jako zdí hraditi J. pusti Ff. denen Witkowitzern Hfm. Féckého V. dédiny pusté jmieti L. dédiny pusty mieti Z. budú ny dáním kralovym L. než je Němci dáním Z. neZ-t Nemci budú ji dáním Ff. dáním kralovým budú ji držčti V. J. 6 7 9 12 13 a vstachu 14 

Strana 193
15 20 30 XCII. PŘÍKOŘÍ Rudołt do Rakús přijede, král, po němečskej radě, k němu jede. Tu král Rudottovi všé své země vzda: Rudolt, jiné sobě obdržav, Čechy a Moravu královi vzda. Král, upustiv za rohy, počě za ocas chvátati, i je sě na Rudolta jako bez vesla proti vodě hrabati. Ach běda krále šlechetného, že neschova jazyka přirozeného, jímž byl dobyl jmene dobrého, také sbozie velikého; s nímž by moht viece dobyti, své neprately vsécky zbiti! I je sé král svych tupiti, a kdež moha, je hubiti. O Závišovi (Z). Závišiu, výborného rytieřč, z zemé vypudi, Vitkovicé s Üséského hradovi&ée zapudi. 17 vši zemi vzda L. PÁNŮM ČESKÝM. 30 40 50 o e 60 23—24 jímž byl dobyl zbožic velikého 193 Rudolf quam gein Ostirrich, der konig gink vnd streich ezu im nach der Deutschin rat. Er gab Rudolfo vf der stat darnach al lant. Rudolfus behilt alzcu hant von den landen den titulum. Er gab im nur widirvm Behem vnd Mehern. Daz andir hilt er im vil gern. Der konig liz do den oll*) bi den horn, daz im nicht waz angeborn, vnd dem er darnach vast nach dem zcagil tast. Er wart gen Rudolfo als an ein ruder do widir waszir varin*). Darczu waz er geborn, ach vnd ach dez erwern! Er schein als ein morginstern. Er wolt dy Tutschin mern mit richtum vnd mit ern in sinem lant vil gern. Got dort obin verren geb im darvm daz ewige lon mit siner himlschin kron in dem obirstin tron, do er selbir siczit schon! Doch daz er wolt sin zcung scheldin, dez must er inkeldin*), domit er zcu den stundin sin vient het wol vbirwunden. Vndir andirn rittirn so Zawissum den rittir do virtreib er vz dem lant, di Witouicenses gnant czu Ausk von der burk?). 29—30 vypudil-zapudil Camb. —di Ost. 18 kralevi L. jemu J. L. 30 s usczkeho hradowyscze Camb. obdrZév...jemu odda Z. 24 a jimż był dobył zboZie veli- s ussczkeho hradistie in. marg. jiné sobě obdržě V. kého J. táborského F. všecky země obdržev P. da IL. 19 Srov. hl. LVII. v. 39 a hl. LXX. v. 3. 20 jako bezweslagyty wuodye Camb. proti vodé plavati Z. vzdav země, chtieše jich opčť dobývati P. (Hfm.) i 21 Neb utka bóda J. Z. 21—41 u Hfm. přeloženo jako apostrofa ku króli. 22 nezachovał Z. 23 jmene ctného J. Z. *) B. den oll. — ") MS. warin. — a zbožie velikého Z. 25 s nimiž (nímž) by byt moht Z. J. s nimiž by moht věčšie cti do- jíti Z. 26 pobiti L. uhroziti J*. 27 jich tupiti L. V. Z. i 28 tupyty Camb. 28 a kakż moha V. hubiti I. V. Z. J. Ff. 29 vybrantho rytiefe mezi rytiefi LJ. vybraného rytieře J. Z. *) Ms. irkeldin. — *) MS. druk. s usseho V. sussezkeho hradištie L. s vstskeho hradysstie Z. z ńst- ského J. s saského P. A Vitkovice z luckého s hradu F. spudi V. L. J. Z. (Ústské Hradiště nad Lužnicí.) 29—37 Srovnej se skládáním „král Ota- kar a Záviše“ v. 114—121. Záviše z Falkenšteina, vládař domu Rožmberského, $ 1290. — Čieč z Budějovic i na Hluboké 1251—1264, sudí zemský. — Vi- 25 

Strana 194
194 35 40 45 50 31 34 37 Budivojovicé otje Ciecovi, Podébrady Vilémovi. Kladsko otje Zvierétickÿm a Lüné Žirotinským. Jiným pánóm otje mnoho jiného, činieše jim mnoho zlého. Pána Benešě káza u věži użżieci. Ti skutci nemohi j'mu dobřě stéci. Vdovy k Bohu na-ň žalováchu, i sirotci na-ň přakáchu. Těch hlas právě přěd Bóh jdieše, neb jim ot krále násilé bieše. Pro to, když mu Čechóv třéba bieše, hotové služby ot nich jmieti nemožieše. Cie kleščé liška ohryzľa védüci, vzdálila sé ot ného, a potfébu jmajüci. Takćż król nesmć Cechóv u potióbu pfivinüti, věda, že nemohi tihu toliko złóho zapomeniti. Vecóć król: „Aż sé z vojny vróciu, zavaliu Cechóm velikń próciu. lém z Poděbrad, Hroznatův syn, 1250—1262. — Zdislav ze Zvířetic, 70 aa v 80 85 90 95 100 vězeti J*. uvrci Kf. zuhawen Hfm. RYMOVANÁ KRONIKA CESKÁ. Er nam vf denselbin furch Czichom deu Wisbud [Budwis] do, Bodibrad Wilhelmo, Glacz Swuriticensibus. Vnd ouch [andern] lanthern suz nam er vel vnd tet in vbel vnd vel virebel. Vnd hern Borsch zeu dem zcil vnd andir hern alzcu vil czu burnen gebot in einem kercher vil drot. Ander tat im nit gelank, wan dy witibin sundir dank clagtin ez got vil tuer, vnd dy weisin vngehur weintin ser zcu Got. Er stim quam fur in drot, wan des konigis sun groz virebel tet an in. Darvm wen er oft derselbin Behem dorft, si warin vm daz leit im zcu dinst nit bereit. Wez zcand [zang] der fuzs bi sin tagin hat vnwiczintlich benagin, der fru[m]t sich holt in grim, ob er sin bedarf, von im. Der konig getorst czu glichir wiz, in notin czu glichem vliz im dy Behem nit samen. Er wust wol mit namen, daz si vel vbils vngemeszin nit mochtin vor angist virgeszin. Do sprach der konig zcart: „Wen ich quam vz der hervart, ieh [wil] tun den Behem leit vnd ein groz virdroszinkeit. +4 hotowye sluzyty ot nych ney- myesse Camb. syn Havlüv z Lemberka, 1272— 38 prospéti J?. tak stéci V. hotové služby od nich micti ne- 1289. — Páni z Zirotina, Janovici; nemohi se jemu dobfé zvésti Z. moZiele Ff. z nich Habart 1287—1300. — Be- 39 znásilé Zalováchu V. L. Z. Ff. J. nejmiese V. L. nejmójieśc J. Z. neś ze Cvilina, popraven 1265, Vo- kův z Benešova syn a Milotiv z Dědic bratr. Budycyowyczye Camb. Z. Budiuoio- wice Ff. P. Budiowice L. Budgje- vice J. Czechovi Camb. Ff. Z. F. Ciecovi L. V. J. Cietovi P. Lüny otje Zirotickÿm Z. a Lüny Zirotinskym Ff. a proto stié]la jest zavinutá vyšla. 42 nob mu Camb. veliké násilé Z. V. L. Ff. J. 50 zavalém V. Z. zavalím Ff. 43—47 v C. a u Hfm. vypuštěno. Pána Bencše Dubského káza u věži užžieci Z. 41 pféd Boha Ff. In marg. Králi, drZ se jazyka | 45—40 v Z. vypuštěny. svého Ff. 41—44 Ti skutci pied Hospodina jidechu, 47 v potřebu Z. Z. a'ž pak na jeho život přijidechu. P. F. (Hfm.) Ti zli skutci pred Bóh jań, až pak na jeho život vzendů. C. 45 ohrzyzla Camb. ohryzla Ost. 46 potřěbuCamb.Ff. a potřěbu V.J.L. 48 zapomenúti Camb. L.. J. V. Z. zapomanůti Pf. nemohů toliko ztého Z. 49 ,AZ-t sé of. zavaleji L. J. u€inim P. 

Strana 195
XCII. BOJ SRUDOLFEM I. SMRT PŘEMYSLA OTTAKARA II. 195 Chciu Petřín pavlakú přistřieti, na pražském mostu nebude Čecha viděti. Právě živ býti nerodieše, když tu řěč zjevně mluvieše. 55 Málo Čechóv s sobú poje, s Němci jide, juž je svoje. Závišě s svú bratřiú s Rudoltem tu jdieše, to králiu českému velmi škodno bieše; neb ten jeho moc všiucku vědieše, 60 v jeho vojsku přátely jmějieše. Když za jutra juž boj chtiechu vzieti, Závišě káza královi povědieti, chtěl-li by mu miłostiv býti, chtěl by mu za jutra užitečně poslúžiti. 110 115 120 125 130 Ich wil den Petrich mit purpur bedeckin glich, vnd vf der pruk zcu Prage kein Behem man gesen mag. Er wolt recht nit lebin, do sach man in nach strebin, daz er dyselbin ret als offenbar tet. Er mit luczil Behem sich gein Rudolfo*) nom. Mit den Tutschin er gink, dieb) er im czu eigin vink, doch also darczu er tet in lib spat vnd fru. Zawissus mit sinen brudirn reit dort vnd wolt sich furdern. Daz waz dem konig schedlich. Er*) wust sin macht al glich vnd het vreunt in sinem her. Vnd do si mit einandir ser als morgen stritin woltin, Zawissus wolt komen zcu huldin. Er tet dem kunige kunt vnd sprach czu der stunt: „Wil er mer genedig sin, morgin ich im irschin fruchtberlich in dem strit.“ Der konig mit groszim nit antwurt im, als er solt : „E er daz tun wolt, er wolt e irslan werden. Des morgins als ein morginstern gink er gein Rudolfo mit den Deutschin zeu strit aldo. 105 65 Král k tej řěči nerodi i stanu přistaviti, 135 řka: „Než bych to učinil, raději sě dám zabiti. 51 Chci Čechy J'. Petrzin Hfm. povlakú postřieti V. L. (pavl.) J. Ff. německú pavlakú Z. oponá F. 52 mostě V. L. Ff. J. a českého slova nebude na pražském mostu slyšeti P. F. C. (Hfm.) Srovnej místo v Alexandreidě zlom- ku buděj. (Č. Č. M. 1841, 86): Hi to by sě stáci mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú sde hostie, chtie doždáci, by na mostě Prazě, jehož Bóh snad nechá, nebude viděti Čecha; hi mohlo by sě brž státi, by jich bylo nevídati. Taktéž viz skládaní „Král Pře- mysl a Zaviše“ v. 83. 53—54 Slova „Právě“ a „když“ v Camb. vypuštěna. 54 takto mluvieše J. V. tak zjevně Ff. L. Z. 56 s Němci jide, nali-ť stoje Ff. jede, jenž sě svoje J2. jimi se svoje P. již se svoje V. L. jede s Němci, jim se zjevuje Z. ješto je miluje F. S Němci jede, mně, by je měl svoje. Teče k lesu liška, ohaře vidúci, vzdálila sě, a potřebu majíci. Tak král i potřebu přinuti, věda, že nemohú své zlosti za- pomenúti. Závišě s svým rodem s říšským králem jedieše C. (Hfm.) 57 s svú bratří tu jdieše L. P. F. V. a s Rudoltem Ff. jedieše Z. 56—58 59 wssyuczku wszyczku wydyesse Camb. vědieše Ff. Z. L. J. V. 60 a v jeho vojště Ff. Z. L. J. V 61 zajtra Z. L. J. 64 zajtra Ff. Z. L. J. vděčně J. 65 král tomu nechtě Z. i stan Ff. k tej řeči stav J. král nerodi k té řeči i stavu při- činiti L. 66 radějil-t] chci zabit býti Ff. J. „Než to učiním, chci raději zabit býti“ Z. řka: „Než bych to chtěl učiniti, raději chci zabit býti. L. Po 66 Právě lvové srdce jmieše, i v oči (na oči F.) jemu strach nejdieše P. F. C. (Hfm.) 58 škuodno Camb. královi J. Z. ) MS. Behem. — 5) MS. daz, B. die. — c) i. e. Rudolf. 25*

Strana 196
196 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Tehdy král s Němci proti Rudoltovi u boj vnide, a pohřiechu ten tu snide. Ta túha sta sě v svatého den Rufa u pátek, 70 ten svatý mučenník jesť veliký svátek, léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po dvú stú po sedmi dcát osmého. 140 145 150 Do virschied er leidir. Di Deutschin ir cleidir vor leid mugin riszin vnd ir zcung biszin, ouch von den ougin zcer deiszin vnd vbir dy wang waszir giszin, wan er waz der Tutschin ere. Darvm im Got sin lebin mer oben hoch in den landen, der tufil wirt zeu schanden ! Di Tutsche al mit nomen wunschin im dez, vnde sprechin: „amen“ An Sant Rufi tag daz geschach, der waz an einem fritag, nach Crist geburt zewalf gar vnd in dem acht vnd subinezig iar. XCIII. XCIII. Ot Rudolta, krále říského (Camb. Ff). ... řím- ského (V). Margrabie bramburský vzal kralovice do Sas (Z). Wi der von Brandeburg hi im lant cin gwaltig her waz gnant, vnd di Tutschin czu den stundin den Behem wol schadin kundin. 5 n 10 Rudolt po boju do Čech pojide, ale markrabie bramburský přijide, chtě za kralovicě s ním boj vzieti. Vzvěděv to Rudolt, počě za sě jeti. Bramburský markrabie v zemin sě uváza, svého rodicě, Vaňka kralovicě, do Sas nésti káza. Závišě královú pojat (Z). Závišě Vitkovic kralovú poje a jmě proti Němcóm prospěšné boje. Měščěné na města mnoho Němcóv pustiechu, s nimiž měščěné zemanóm mnoho zlého uči- 5 10 15 20 Rudolfus gink gein Behem nach dem strit, den er gwan, vnd von Brandeburg der margrebe gein Behem kom mit dem hof. Er wolt mit im gestrittin habin vm dez konigiz son mit nam. Du dez Rudolfus gewar wart du weich er vf der vart. Do vndirwant sich darnach dez richiz der markraf, vnd sin nebin Wenczlaum hiz er mit cleinen ruwen furen gein deutschin landen. Her Zewisz wart zeu schanden, der dy kunig[in] erpurt vnd von Witouicensir furt. Darvm er het ein groszin nit, gein den Deutschin manigin strit. Di burgir nomen in dy stet manigirley Dutschin vngezcelt, domit si tetin zcu dem zcil den lantlutin vbils vel. nichu. 67 v boj vjide J. 69 na den sv. Rufa Ff. den sv. Rufa v pátek Z. 70 mučedlnik Ff. Z. L. J. 71 Jezu Krista našeho pána Ff. Jezu Krista našěho Z. L. 1—2 pojede — přijede J. Z. jide L. 2 brandeburský V. (důsledně). ale markrabie do Čech přijide L. do Čech dřieve přijede J. vjede Z. 4 Uzřěv to Z. 6 svého sestřence P. svého rodicě Vaňka do Sas vézti káza V. do země vzieti L. do Sas vzieti káza J. Z. kralovice Vanka do Sas vze Ff. mnoho nyemezo Camb. 7 Závišě s Vitkovici Camb. Ff. Záviše z Vitkovic L. Z. Záviše Vitkovic V. 10 mnoho učinichu Camb. J. Zawisch Witkowitz Hfm. s nimiž Němcové L. měšťané Ff. královnu Ff. 8 „prospěšné“ jen v Camb. chybí. 9 Měšťané na města rozličné Němce vpustichu Ff. ... vzpustichu J. pustichu V. Z. Měštěné na města Němce pustichu L.

Strana 197
XCIII. BOJE BRAMBURSKÝCH S ČECHY. 197 Zpleniece je, i sežžiechu, zejmúce je, z nich dušin vypudiechu. Sami páni jechu sě vaditi, to počě zemi najviece škoditi. 15 Opěť sě jechu mířiti, na Němcě jiezdy činiti. Časté boje s Němci jmieváchu a mnoho jich na Němcích obdrževáchu. Pan Ctibor z Lipnicě okolo Prahy, 20 Jaroslav Jabloňský okolo své drahy. V Albrechticích Mutyně Skuhrovský u Hořimivsi Mutyně Vřěščovský, Tas Wissemburský, Beltrám s trúbú Žebinský, pan Hynek, slovútný rytieř, vojensky 25 30 35 40 45 Si virfurtin s wit vnd irslugin dy leut, vnd dy gevangin in der not marteltin si zcu tot. Di lantherrin mit betrigin vndir einandir wurden krigin. Dazselb dem lant wart groblich schaden vf der vart. Si begunden zeu trachtin. wy si vndir in vride machtin, vnd vf dy Tutschin reit czu tun. Si strittin zeu der lun mit den Tutschin teglich. Daz wart in nit cleglich. Stibor vs der Lipnicz lag darnach vm Prag, Jarochneb von der Gabel vm sin gegent mit dem Pabel [Habel]. Czu Albertiz zcu hant Muthina Curenser gnant ; in dem dorf Worsina von der Bresnicz Muthina; Tasso von Wiszinburg, Petran mit siner burg, mit der busown Cebicensir; dar czu her Hing Rogensir. 11—12 Splenějíce je, i sežžéchu, jímajíce je, z nich duše vymu- čéchu L. Poberúc jim, je mučéchu, zjímajíc je, z nich duši vymu- čiechu Z. Na Čechy Němce navodiechu, jmúce je, žalostivě mučiechu. Když na trh v město přijediechu, koblúk vzklopiece na oči, hlavu jim setniechu. P. F. C. (Hfm.) zgemucze ge Camb. jmúce Ff. J. vymučiechu V. Cc. C. vypudichu J. 14 V. verše toho nemá. 15 mieřiti J. L. mstíti V. 15—16 Když sě smířichu, jiezdy na Němce činicchu C. 18 obdržěváchu Ff. Z. obdržováchu Camb. L. J. V. 19 Pak Ctibor Z. L. J. z Lipnice Z. vs der Lipnicz Rým. von Lipnitz Hfm. z Lipníka Ost. Lipnice hrad v Čáslavsku na jih od Německého Brodu. Ctibor, syn též Ctiborův z Lip- nice, jest druhý známý předek pánův z Cimburka; † před 1308. 19—51 Mezera v P. a F. V C. se me- zera ta počíná teprv veršem 24. I u Hfm. celé to místo krátce převedeno těmito slovy: „Stibor von Lipnitz umb Pra- ge, Jaraslaw von Jabolontz in seinem gepicte und andere mer, die umgaben die auslendigen und schlugen ir vil zu tode. 20 yablansky Camb. iabloňsky L. Jaroslav Jablonský z rodu Markvarticův, syn Havla z Lem- berka (1272—1289). 21 walbyrzyczych Camb. Z Albrechtic V. Cc. V Albrechticích Z. L. J. V Albrechtci Ff. Nepochyhně boj ten stal se u Albrechtic na Pardubsku (Pa- lacký Popis str. 169 č. 143). Mutyně Skuhrovský Camb. L. Z. Zkuhrovský J. M. Sychrovský Ff. M. Skvořovský V. Cc. Míní se tu předek rodu ze Skuhrova, příbuzného pánům z Wisemburka, z nichž pošel arcib. Arnošt z Pardubic. 22 Vhorzymywssy Camb. J. u Hoři- měvsi Ff. Z. u Bořiměvsi L. z Uhřinivsi M. Vizecovský V. Mutynye Wrzyeskowsky Camb. J. M. Vřeskovský Ff. M. Vhřeščov- ský L. M. Vřěšťovský Z. J2. Boj stal se u Hořiněvsi v Hra- decku; poblíže osady této leží i Vřešťov (Bürglitz), odkudž se psal pan Mutyně, osoba sic jinak neznámá. 23 Tas Wiesenburský V. Wyzubur- ský J. Višemburský L. Wismbur- ský Z. J2. Wisemburský Ff. Byl to děd arcib. Arnošta, po 1300 krále Václava II. hejtmanem v království polském. Wisemburk hrad u Úpice. Beltram s trubú Zebinský V. Cc. V Camb. jméno toto chybí. Petrám J. Petráň L. Spacmau C. Petrman s trubú Šebinský Ff. Petrán s trubú Zemský Z. Zebín nedaleko hradu Kum- burka v Bydžovsku, nyní dvůr poplužní. pan Hynek, rytieř slovútný, ve všech příhodách člověk ne- smutný Z. rytieř Rojenský L. Rogensir Rým. Pravou intrpunkci má Ff. Míni se tu Hronovic Hynek z Dubé. 24 Cc.

Strana 198
198 RYMOVANÁ KRONIKA CESKÁ. 25 ciuzozemcé podstüpichu, tu jich mnoho velmi zbichu. " Pan Hynek z Dubé také rány dáváše, ot jeho rázóv jako hrom hřímáše. 55 Mlatem německé hežmy kováše, 30 z nichż svótły oheň prcháše. Dez piéstánie vzdy křičieše : © „Vrtněte sě na ně, hrdiny, spése !“ Jeho hrdinstvem Cechy vychozováchu, 65 jemu vsiu chvału vzdśvśchu. 35 Kdež sě Čechy s Němci potkáchu, _ mezi sobi Nómci vztazachu: © „Vidite-li z Dube pana Hynka? Proti jeho ranäm jsú naši helmové jako 15 dýnka.“ Jakž jej brzo vzvédéchu, 40 tak sě na běh otdadiechu. 80 Tak sě jeho Němci bojiechu, až jej Dětřichem Berúnským zoviechu. 85 Pro to sě Němcóm české baby smějiechu ; 25—26 (ti) cizozemce podstüpili 34 všickni chválu V. J. a (tu) jich mnoho zbili Z. L. J. 35 Czechowo Camb. Cechové Ff. Pak kde sě Němci s Čechy J. L. Pak kde sé Cechy V. hřiemáše J. 36 ihned mezi sebú Němci ztázáchu L. ihned... německy J. podstupi — zhubi V. 28 Ot jeho ran L. Z. J*. 29—45 v Z. mezera. 30 z nich Ff. aż z nich V. Z. 37 Vidite-li tu kde Z. 32 „Vyvińte se na nó I. „Valmy sč na ně J*. »Hrdiny, vrtnéte sé J. 38 proti jeho rázóm sú naši helmi jako , dynka L. psano, 89 A jakž jej uzřěchu V. L. J. 33 wyclozowachu Camb. Ff. V. 40 ve V. schází. dadiechu L. Di gingin mit ir schandin vf dy von vromden landin, vnd ir do vel virderbtin. Ir schant si domit virtetin. Her Hink vor der Dub zcu pflege, ted ouch solich slege, daz er als der doner sprach. Im waz vf dy Tutschin gach. Der Tutschin helm wol teiltin si in hant vol, daz sichteclich klang vnd fur vz in sprank. An vndirloz er do schrey : .Vbir si bald nu hey, ir recht vbirwinder!- Si gesigtin do, daz waz ir ger, von siner kunheit dort. Si gabin im al gute wort. Hernach, wi oft dy Behem, di den Tutschin sint vil gram, sich mit den Tutschin samptin, ezu hant si vregin ramptin: „Habt er her Hinkin in der nehin auch von der Dub gesehin ? Gegen dez slegin sint vnsir helm als ein wint.“ Als schir si in gesen hettin, si kartin sich vf den stetiu ; si vluhin wundir bald di Tutsehin iung vnd ald. Si vor[ch]ten sich also ser, daz si in [in] irm her Ditrich von Bern nantin, den si doch wol irkantin. Dovon den Deutschin spottin als der brudir Ottin di vetiln in Behem lant, den her Hink wol waz bekant. trich, der Berner Dietrich", t. j. Dó- třich Velký, král Ostrogotský, po sídle svém Veroně (něm. Berne, č. Bertin) prozvany (1 526). Jiné o učm v českém pisemnictvu zmínky jsou: Mnoho stojí o Dětřichovi Berúnském jemużto mnuoZstvie cti a. chvály dáno. Tristram (str. 289). zvitézovächu J. 41 v L. schází. Nejsi Détfich Berünsky, by z tebe 33—34 Jeho hrdinstvem Čechy vítězo- 42 Berünskÿm Jetfichem L. J. oheň pálit a šel, jako z výhně od váchu nazvachu J?. kováře. a jemu všickní slovo dáváchu Dětřich Berúnský, známý hrdina L. staroněmecký: „der von Berne Die- Ctibor z Cimburka, Hádání hl. 63. 

Strana 199
XCIV. HLADOMOR V ČECHACH. 199 neb kdežkoli je uzřiechu, 45 Hynkem Dubským je strašiechu. Neb dřieve Čechy túhu jmiechu. že je Němci právě zahladiti chtiechu. Když vládyky do města přijediechu, koblúk k nim přivrhúce, hlavy jim setniechu. 50 To sě ot měščan vládykám dálo, mé oko to často vídalo. Tehdy kněz Jan, šlechetný biskup, snide, po něm Dobeš na biskupí stolec vznide. 90 95 100 105 Wan wo si en sahin, si begundin in czu nahin, vnd si irsrektin vnd mit her Henkin irwektina). Di Behem oft habin groz trubsal bi irn tagin vnd von den Tutschin irlittin. Si sint von in oft bestritin, also daz si woltin si verdilgin, als si soltin. Wan wen dy edeln komen in dy stet mit nomen, si wurfin in zcu mitb) einem hut vnd inthelstin si mit ir gut. Daz widirfur daz wurgin den edeln von den burgin. Ez had min ouge oft gesen. Czu der zcit, hort ich ien. virschid bischof Iohannes. Tobias Behem landes darnach bischof wart ; er waz wol der buch gelart. XCIV. XCIV. Ot hlada, jenž byl po králově (hladu...krále Ff) Přěmyslově smrti (Camb. Ff. V). O hladu ve- likém a moru (Z). Von dem gar turn iar vnd dem wolfeil darnach gar. 5 Po králově smrti na třetie léto by hlad v Čechách. Pravie, to léto bylo samým Bohem prokleto, že liudie mrchu liudskú, i své děti jediechu. Až hróza byla, tako velmi mřiechu, že v každém městě vóz bieše, ten jiného nečinieše, jedno že umrlcě vozieše, * 10 Nach s kunigiz tod in dem drittin iar ein virvluchtis hungiriar waz do in Behem, daz dy lut mit nam di as vnd ouch ir kinder aszin°), als dy schon rinder. In iclichir stat was ein burgir, der [di] totin laz vnd nitis nit andirs tet. Der lut sturbin vf der stet gar vel nach einandir. Dovon waz in vil bangir, nur daz er vf vnd ab di lut furt zeu dem grab. 44—45 Neb kdež uzřechu, 50 To vladykám se do měštan dálo L. Hynkem Dubským Němcóv po- 51 mee oko to czassto vydalo Camb. strašichu L. me oko czassto tho widalo Ff. 45 ihned jich... postrašiechu V. J. me oko to často vidalo L. oko me to czassto wydalo Z. atd. Po 45 tak se všickni na běh otdadicchu J. 46 Čechové Camb. J. Z. 52 „šlechetný“, jež v Camb. chybí, Čechy V. L. Ff. nachází se ve všech ostatních ru- 47 neb je Camb. Z. že je V. J. Ff. kopisech. Němci zahladiti J. Z. 53 na jeho stolec Z. 49 koblúk jim Ff. na biskupský stolec J. klobúk jim V. J. L. Z. 2 by hlad, Bohem prokleto L. sečiechu V. spudiechu Z. by hlad v Čechách. Pravie to, že to léto bylo jest Bohem pro klleto Z. snad bylo Bohem prokleto V. J. pravi, že snad to léto bylo Bohem prokleto Ff. 3 mrchu lidí V. L. mrchu a své Z. 4 kako V. L. J. kak Z. 5 vozotaje jmějieše J. 6 že jiného Camb. 7 přes celý den vozieše J. L. Z. umrlé Ff. *) MS. her Henkin mit. — ) MS. mit zcu. — ) MS. Aschin, B. aszin.

Strana 200
200 10 po jedni viece neż desót v dół uvrżieśe. 15 Pak na léto taka zizn bieSe, že kořec žita šesť peněz zlých ptatieše. 20 Ot krále Václava Sestého (Camb. Ff). Ot Vaclava, ścstćho krdle (V). O kralovici Vdcłavowvi (Z). 15 20 8 10 Pak pani kralovicé Václava z Sas dobychu, vsè města i hrady zálabské za-n zastavichu. 30 Pak knéz v skófé v&éw zemów od c?uzozem- cóv vypravi, dobry pokoj v zemi upravi. 35 Tehdy Závisi pro matef hlavu spudi, jeho bratrie z zemé vypudi. 40 Pak kněz doby kněžstva krakovského, 45 pak Kališě, kněžstva pomořanského a královstvie poznaňského. 50 Neb královnu polskú pojal bieše, a ty země u věně jmieše. vrŻieśc V. Z. deset i viece v duot vržicše L. Zizu V. P. zyzen Camb. Ff., in marg. Zivnost Ff. Ziezn J?. Zëñ J. ubizen (srov. obih, obiZenstvie atd.) C. taká úroda L. tak žizen a hojnosť bieše Z. že rži kořec P. šest peněz L. Z. 2 a své hrady a města za-ň zastavi- chu Z. J*. vše hrady i města potabská P. a všě města zálabská a hrady J. alle stett genscit der Elbe Hfm. Byly to hrady Ústí nad Labem a Most nalevém, Děčín, Ronov u Sto- linck a Bezděz na pravém Polabí. *) Werben ad Albim (Altmark). 13 skoro V. od Němcóv nëisti L. RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Czu mal zcen odir mer, recht als ein irslagins her, warf er in ein grubin. Di az wol dy wurmen noch heut mogin eszin. Vnd hettin si sin nit virgeszin, wan ez worn Behem, darym Got dy rach nam, di mit vntruwin irn konig mit clein ruwen virderbt hettin in dem strit, daz von in irschal gar wit darnach darvm wart. In eim andir iar vf der vart [waz] solich gnuksam, di den lutin in notin quam, daz ein maz korns galt ses fening vil bald. Darnach dy lanthern dez konigiz sun von Verbin") furtin zeu Behem, vnd si virsaczt[in] mit nom burk vnd stet vm in vbir der Elbe vf clein gwin. Darnach entwar er kurcalich der herczog Behem rich von den fromden aldo. Do slug er Zawissio ab durch der muter willin sin houbt nit gar stillin. Er virtreib ouch mit ir schant sin brudir vz dem lant. Darnach gwan er in gr[o]w daz herczogtum zcu Cracow vnd daz rich zcu Dosna, wan er nam zcu wibe da ein Polanerin, eins konigis tochtir, in min. Darvm besaz er dy lant czu der morgingabe zeu hant. 17—19 das kunigreich zu Krakaw und všicku zemi Ff. 14 a pokoj zemi ujisti L. Po 14 Tehdy králová, za Záviší jsúci, snide, a Závi&é tak vysoko vznide, Ze poje sestru krále uherského i pisáše sč knězem knéZstva moravského. Proto Záviši kněz hlavu spudi J*. (Hfm.) 16 a jeho bratfie J. 17 král P. kněžstva královského Camb. V. L. krakovského Z. J. kiálevého Ff. moravského I“. darnach das pomerische fiirsten- tuemb Hfm. 18 Balysye Camb. knéZstva pomran- ského Camb. pomoranského Ff. pomravského I. V. Cc. moravského C. pomoi- ského Z. pomořanského J. potom Pomořan a Kkrälovstvie polského F. 19 Camb. V. I. Ff. J'.; v jinych rukopisech verše toho není. pomoravského poznavského Z. 20 královnu Polku Z. 21 a ty všě země po ženě J*. 

Strana 201
XCV. KORUNOVÁNÍ A VADY VÁCLAVA II. 201 25 30 Kněz sirazský počě j'mu u Polščě přěkážěti, 55 kněz český musi na-ň jeti. Přěd Sirazem mnoho rytieřóv učinichu, Sirazě jako jhrajúce dobychu. To sě sta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po dvú stú po devieti dcát tře- tieho. Tehdy pan Jan z Michałovic kole po Rýnu do Pařížě jede, tu ctně právě kláv, túž cěstú do Čech přijede. Tehdy kněz Dobeš biskup snide, Rehoř na biskupí stolec vznide. 60 65 Herczog Siracensir begunt in dort hindern an der stunt. Der herczog von Behem gein im sich nom. Der von Behem macht so vor Sirasim vil rittir do. Nach Christus gebort daz geschach ezwelf hundirt vnd darnach, daz wiz fur war, dry vnd nvnczig iar. Czu der zeit virschid Tobias, bischof Gregorius nach im waz. XCV. XCV. O koronovániu krále Václava (Camb.). O koru- nování krále Václava (Ff). Ot korunovánie krále českého (V). Tuto se král Václav korunoval, groš zaraził (Z). Von der paffin konig, der ouch munczt den groszin pfening. 5 10 Pak kněz Václav přije koronu královstvie českého, po tom koronu královstvie polského. Zatrati v zemi rozličné obrazy, dobrý peniez, točiúš groš, zarazi. Otevřě Bóh královi střiebrné hory, nejmě ot nepřátel i jedné vzdory. S voliú také krále říšského doby markrabstvie míšeňského. Pak sě je král Bohu slúžiti, božiu česť mnohým činem ploditi. Kláštery rozličným zákonníkóm stavieše, almužny veliké činieše. 10 15 Wenczlaus inphing dy cron des landez zcu Behem schon, nach dem ouch dy cron des richis czu Polan. In Behem virtilgt der suzz manigirley munuzz. Den groszin munissat er, einen groszen pfening, biz her. Got dem konig offenbart silberberg vf der stat. Er het ouch vbiral von vientin kein twanksal. Ein Romischin er erwelt, vnd zeu Miszin derselbe helt erkrigt er dy markrafschaft. Darnach er in Gotis kraft begunt Got“) zcu dinen vnd manigirley Gots dinst virbringin. Er stift clostir allirley. 28—29 22 Siraz = Sieradž jihovýchodně od Kališe. der furste von Sa- row (tak i v. 24) Hfm. 24 před Sirazí Čechové L. J. před Sirazem mnoho Čechóv ry- tieřóv Ff. J. 25 města Sirazu Z. 26 od porozenie L. 27 po devadesáti Z. 28 herr Jan von Michelspurckg Hfm. Jan z Michalovic, z rodu Mark- varticův, syn Benešův z Velešína, (sr. XCVIII, 17) vyskýtá se 1283— 1294. verše ty čtou se v Camb. V. Ff. Z. b. a j.; v L. jich není, tak- též jich nebylo v textu, z něhož učiněn překlad rýmovaný. 1—2 Pak Václav vzč korunu českú, 29 tu ctně a právě kláv, túž cestú zčastně do Čech přijede Ff. a potom přije také korunu polskú Po 29 Tehdy také jeden v zemi bieše, 3 obraz = mince. Z. 4 totiž Ff. točíš L. ten Čachovec slovieše. a dobrý groš v zemi zarazi Z. Ten tak veliký kolec bieše, že mu v zemi rovně nebieše. doby peněz, točíš groš zarazi V. Cc. dobyv peněz, dobrý groš atd. J2. Ten pro své veliké klánie 5 rozličné hory V. obdržal byl česť i sbožie; Buoh 6 wzduory Ff. žádné vzdory Z. mu daj s sebú věčné přebý- vánie Ff. 9 u boji Bohu L. u pokoji J. 31 na biskupstvo Z. vnide Camb. 10 a Bohu česť L. 1 korunu (2 koronu) Camb. 11 kláštery rozličnými zákony Ff. J. Ot narozenie syna božieho 11—12 kláštery mnohým činieše L. léta po tisíci po dvú stú deva- 11—14 kláštery mnohým zákonóm sta desátého osmého vieše, mší mnoho poslúchaje, hodiny král přije korunu atd. P. F. Pak kněz Václ. J. Pak Václ. V. L. jako kněz řiekáše Z. ) B. got rawe. 26

Strana 202
202 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Mší mnoho rád poslúcháše, hodiny jako kněz řiekáše. 15 V tom pokoju v svém úřědě rozléně, o němž mu bylo býti, o tom počě tbáti najméně. Kniežecí úřad jesť na súdě sěděti, sirotčiu žalobu slyšěti. On sirotku na súdu nesědieše, 20 dievčie dědiny jiným dadieše. Sirotcie, vdovy k němu voláchu, vdovy se dcerami přěd ním klekáchu, on to vida, pryč pojdieše, pánu některému súd rukú poručieše. 25 Ti páni tak sirotky súdiechu, jich dědiny sobě přisúdiechu. 25 30 35 40 45 Er hort messe vel vnd sprach") daby sin gebet mit andacht. Er sang dy tagwiz al tag als ein pfaf. Bi der ru waz er ni af. Er waz treg an sinem ampt; daz in daz virdrist, waz bekant. Dez begunde er allir minest trachtin ein etlich vrist. Ez ist der furstin ampt mit wiczin, an dem gericht si suln siczin vnd horin der weisin clage, ein iclich wil bi dem tage. Er saz den weisin zcu gerichte nit, mit im waz nit daz wor licht. Er andir[n] gab der iungfrow[en] erbe, daz ist ouch der sele sterbe. Wyttwen"), weisin zcu im schrien, der witibin tochtir fur in knibtin. Er sach daz vnd gink fuder vnd er winkte°), als ein rudir, einem edeln mit der hant, di sach czu richtin alzu hant. Di edeln also richtin di weise vnd tichte[n]"), daz si zcum iungst daz erb mit irn worten herb erteiltin in selbir. 20 XCVI. XCVI. (Nadpisu není.) Když král tomu násiliu v zemi býti přěpusti, Bóh na krále tento nedostatek spusti, že v svú radu Němcě počě púščěti, U Do daz der konig wart gewar vnd des vnrechtin gestatt, Got virhengt vil drat dez gebrechins vbir in vf sin clein gwin, daz der konig begunt fromdgeborn zeu der stunt nemen in sinen rat vnd den volgin mit der tat. jich rady je sě velmi držěti. Po 14 Ale však v tom zle činieše, že svého úřadu neplnieše C. 15 a v tom pokoji v svém řádě roz- léně L. rozličně (sic) V. v svém uřiadě J. úřadě V. Z. J. 16 o čemž Ff. J. 17 v súdě Z. sědati J. V. 18 sirotčie žaloby Ff. sirotčí žaloby slýchati J. V. 19 On sirotkóm na súdě Ff. na súdě nesědáše J. L. Z. on pro sirotky na súdě nesědáše V. 20 ale dievčie dědiny V. L. J. (t. j. dě- Po 26 Tak je vysadiechu z sbožie jako z čluna Radota, diny, které náležely osiřelým dívkám). dáváše Camb. Ost. a tak (ta) pánóv najvětčie bieše rota L. J. 21 Sirotci Ff. Z. J. syrotczye Camb. sirotky a vdovy L. Tak je z sbožic jako Radotha (Ro- 22 vdovy a sirotci Z. klecáchu V. cha C.) z člunka vysadiechu, a ta pánóv najvěčších rotha V. Cc. 23 vida to J. Z. L. 24 pokynieše V. L. Ff. rukú poky- Ani v Rým. ani u Hfm. veršův nuše J. těch není. 1 A když to násilé král v zemi přěpu- 25—26 súdichu — přisúdichu Z. 3 pustiti Camb. 26 až jich dědiny sobě i přisúdie- sti Z. 4 ve všem držěti V. L. J. chu V. J. 3) MS. hort, B. sprach. — b) MS. Vm, B. wyttwen. — c) MS. wenig, B. wynkte. — 4) V. 44 manu B.

Strana 203
XCVI. NESNÁZE VACLAVA II. S KRALEM ALBRECHTEM I. 203 10 20 Na to jej němečská rada přemože, že Rudoltoviciu k říši pomože, jehož otec byl zabil otcě jeho. Proti věrných radě na svú hlavu vsadi vraha svého. O věrných radě nerodě tbáti, i počě Albrechtovi liudí i střiebra sláti. To bylo zjevné znamenie božieho syna rozhněvánie, že byl tak ohlúpen smysl jeho, ež za přietel jmieše vraha svého. 15 Albrecht s Čechy krále říšského Adolfa zabi. Kak sě jměl v tom boju Smił Ojieřovic, i dnes młuvie Švábi. Tehdy biskup Rehoř snide, na biskupí stolec kněz Jan vznide. Ot Albrechta, krále jednookého (Camb. Ff. V). O Albrechtovi, nevěrném Němci (Z). Když Albrecht s Čechy své nepřátely pobi, když českým střiebrem i zlatem říšě doby, počěchu Němci měščěné k němu listy sláti, jej na svého krále do Čech zváti. Když Albrecht v říšiu sě silně uváza, na českého krále práva potáza, že mu nechce hor střiebrných dáti, ni chce j'mu najlepších tří měst v svej zemi 15 20 25 30 35 40 Di fromden wurfin in darvf, daz er fudert nach dem louf Rudolfis sun zcu dem romischin rich, des vatir sinen vatir glich getot het mit siner tad. Wider der getruwen rad saczt er sin vient gern vbir sin houbt als ein stern. Er volgt nit den getruwen, daz wart in geruwen. Alberto sentin er begunt gold vnd silbir zcu der stunt. Di offenbare tat waz ein zceichin Gotis vngenad, daz er als ser waz betrogin, vnd sin vient, den vngeczogin, wolt er zcu frunt habin. Virderbt konig Adolfum*) Albertus von den gabin, dez im dy Behem hulfin. Do starb bischof Gregorius, Iohannes wart bischof sus. Do Albertus zeu hant al sin vient vbirwant vnd mit dem gut von Behem daz romisch rich gwan, ein burgir sant im brif vnd im zeu Behem rif widir sinen rechtin herrin. Vnd do Albertus dort verrin romischs richis vndirwant, er vordert alczu hant sin recht an den von Behem, darvm daz er mit nom di silbirberg virsagtb) zcu gebin. Er wolt ouch in Behem nemen dry der bestin stet, so er si in dem lande het. 5 10 25 45 vzdáti. 6 že Rakúskému hříše (sic) dopo- može P. že Albrechtovi Rakúskému Ff. 8 Proti věrné radě L. na sě vstavi Z. Po 8 Věrní počechu králi mluviti, řkúc: „Králi, neroď svého vraha ploditi." P. F. (Hfm.) 9 O věrné radě nerodi V. L. J. Ot věrných radě Z. 10 i je sě Albrechtovým lidem střie- bra zlata sláti V. Z. i je sě Al- bertovu lidu střiebra a zlata L. i je se Albrechtovi lidi i střiebro 17—18 Ff. i je sč Albrechtovi lidí, střie- bra a zlata J. 12 božicho rozhněvánie V. božicho[-ie velikého[-ké] rozhněvánie J. L. 13 oblúzen J2. oblúpen Camb. L. ohlúpen V. J. Z. Ff. 14 ež Ff. že Ost. za přietele Ost. 15 krále Rudolta Camb. Adolfa V. L. Z. Ff. 16 kako... dnes (ještě) mluvie V. L. s Šváby L. i dnes mluvie Ff. J. Smil z Nových Hradův, Vít- kovic 1281—1293, syn Ojieře z Lomnice. v L. a u Hfm. položeny před v. 23. na jeho stolici L. na biskupský stolec J. 20 a když královým zlatem L. J2. a českým střiebrem říše sobě doby Z. a když českým atd. J. 21 někteří Němci J2. němečští mě- ščené V. J. němečtí měšťané Ff. Poče do Čech své špehéře (spy- tače C.) sláti, chtěl-li by kto proti královi vstáti. Inhed sě jechu někteří Němci Al- brechtovi listóv sláti. L. C. (Hfm.) 26 tří měst lepších V. L. Ff. J. Po 26 Král český tomu je se právem brániti, ale že z své rady Němcóv nerodi pustiti. L. C. J2. *) MS. Rudolfum. — ) B. virsagt. 26"

Strana 204
204 30 Ote dvd králií Váctavú (Camb.). Ote dvú králi RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. To královi českému škodno bieše, Ze v svej radé Nëmcé jméjiese ; což sě s nimi uradieše, to Albrecht inhed vzvédiese. XCVII. (Tf). Ote dvi Váctav (V). O mtadém kralovici 15 Václavovi (Z). Král český syna Václava jmieše ten juž králem uherským koronován bieše. Mnć, by sć jemu u boj s Říšským sníti, umysli dfieve do Uher k synu Jiti. Neb jedinkého syna jmieśe, pro to jej raději v Čechách vidieše. Čechy mocně v Uhřiech na Rakuši ležiechu, což jim liubo, to činiechu. Vje král tehdy do Budína, vzé z Uher i s koronú syna. Král sé s synem se cti do Cech dobra a s sobń uherski koronu i klenoty pobra. Albrecht, král říšský, v eski zemiu vnide, piéd Hory střiebrné ptijide. nm Na Horách pan Jan z Strážě a Jindřich Lip- Sky biesta; 50 20 Daz der konig mit siner tat het fremde lut in sinem rat, daz waz in gar schedlich. Wez er mit in gedacht glich, Albertus wart sin zcu hant gewar. XCVII. Der konig von Behem het vir war Wenczlaum einen sun, der waz in Vngir[n] iczun gecront zcu konig. Er wont nit wenig, daz im geschech zcu stritin mit dem Romischin vf der weit. Nach dem sun wart ein hungir, er wolt e nach im gen Vngir[n] wan er nur den sun het; darvm sach er in libir stet czu Behem in dem rich. Di Behem lagen*) mechteclich vf den von Ostirrich "), waz si woltin, tetin si glich. Der konig gein Ofin gink vnd liplich sin sun vink. Von Vngirn nom er ouch^) di cron. Der sun zcu Behem mit ern kom. Di kron nam er bisundern vnd tur dink?) vil gein Vngirn. Albertus der Romisch gink czu Bemen rich, for dy silberberg legt er sich. Wil tu si nennen dy Kuttin? sprich! Do vf den Kuttin warin Iohannes in dem iare mit‘) hern Henrich von der Lippin houbtman zcu den zcitin. 98 Zo své ümysly jim pravieśc J. 28—30 Ze svć myślenie jim pravieśc, Że, co sé 8 nimi uradieśe, to vše král říšský vzvědieše. L. 29 co se s nimi radieše Ff. ten králem uherským Ff. J. 3 By sě jemu u boj s Říšským sníti Camb. Mně, by j'mu u boj s říšským (králem) sé bylo sníti V. Ff. L. bojem sjíti Z. Uzfev král, Ze jemu atd. P. N 6 radéje J. 10 i korunu i syna L. i s zborem P. 1 na Rakusi V. L. na Rakse P. 11—12, 15—18, 21—25 u Hfm. nepfe- Čechové ... na Rakuši J. na Rakoši J*. Čechové a Uhři mocně na Ra- küséch leZiechu Z. Čechy mocně v Uhřiech ležiechu Camb. Ff. Rako§ = známe pole u Pešti, což přepisovatelé zmatli s Rakúsy. "Téhož omylu dočítáme se v Rým.: „vf den von Ostirrich“i u Hfm.: 4 po syna do Uher jeti J. „gegen den Ósterreichern“. do Uherska Z. 8—9 což jim libo (bylo), to ciniechu. 5 nebjedinéhotohosynaV.L.Z.toho I vjev král atd. Ff. J. syna Ff. neb jednoho toho syna J. 9 vjev V. L. *) MS. hilten, B. lagen. — *) recte: vf dem Rdkos[felde]. — ©) B. ouch. — loženo. Chybí též v C. P. F. 12 a král říšský do Čech sě pobra Camb. V. Ff. J. a král říši (sic) proti němu se pobra Z. Tot omylem, ač ve všech těch rkp. stejně zní. Text vzalisme z L. 13 Tak dleV., kdeZto Camb.a Ff.étou: říský viecku (v Eeskń Ff.) zemi vnide. 15 Jan či Ješek ze Stráže, syn Be- neśitvy z Wartemberka, 4 1. inora 1316 u Kostelce nad Orlici. Jin- dfich z Lipć, syn bud Hynka bud Čeňka z Lipé, + 27. srpna 1329. 4) MS. gink. — ©) MS. von. 

Strana 205
XCVII. VÁCLAV SYN KRÁLEM UHERSKÝM. VPÁD ALBRECHTŮV. — XCVIII. VÁCLAV III. 205 20 25 tě hrdině i páchnúti jim nedadiesta. Dětoch z Hořiupníka mnoho pícníkóv u mále švábských pobi, Švábóv mnoho zbi. Když sě králova moc všěcka snide, Albrecht z Čěch během vynide. Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta, škodu jim velikú činiesta. To Jindřichovi i pomože, pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože. Když bez škody vrah z země vynide, tehdy král český, pro žałosť u velikú nemoc upad, smrti neujide. K tomu mu také někteří pomohú, ale tu řěč pořúčiemy Bohu. 35 40 45 50 Di kunden also strebin. daz sich dy vient irhebin nirgen vor in mochtin vnd darczu entochtin. Do sich der konig gesampt het, do vlouch vz Behem Albrecht. Iohannes vnd Henrich warin vf dy Swabin bi den iarin, si tetin in groszin schadin. Ez half dem Henrich in den tagin, daz er also lebt vnd siner vrehe sich vbirhebt. Der vient an dez landiz schadin vz dem rich waz gevarn, dovon er vloch. Der von Behem kom in groz seuch, vnd von groszir trurikeit wart er totir hin geleit. Darczu tetin etislich er hilf dem Romischin rich ; di ret an allin spot gevel ich abir Got. 30 XCVIII. O mladém králiu Václavovi (Camb. Ff). O krá- lovi Vaňkovi (V). XCVIII. Von konig Wenczlabin czum bestin an cron begrabin. Skóro po tom král Václav snide, po něm syn jeho Václav, král uherský, vznide. České i polské královstvie držieše, Ottu, vévodu bavorského, sebe-miesto do Uher posłał bieše. 5 Do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše; jeho ujec, král říšský, péčiu velikú jmieše. 5 10 Konik Wenczlab schir starb, sin sun daz rich erwarb, Wenczlab ouch genant, konig in Vngirn lant. Er het dy rich mit nam Behem vnd ouch Polan. Er macht fur sich der Vngirn herrin herczog Ott von Beirn. An dem kind Wenczlabin waz gut hofnung in sin tagin. Vnd der Romisch, sin ohem, het sorg vf in bi nom. 16 ta hrdinná i páknúti V. ta hrdiny i páknúti Z. J. tě hrdině i páknúti Ff. 17 Pan Beneš z Velešína mnoho V. mnoho Němcóv v mále pobi L. Dětoch z Hořepníka J. L. Z. Dětoch z Třěbelovic 1299 po strýci svém Sezemovi z Hořiupníka přejal Žiuželice (bydž.) a půl hradu Ho- řiupníka (táb.) † před 1334. 18 a tu Švábóv V. L. a tu Švábóv mnoho s málem zbi Z. Švábóv mnoho velmi tu zbi Ff. 19 sjede Z. 20 vrchem vynide L. vyjede Z. 21 u Švábóv biesta V. L. Z. J. o Švábiech = okolo Švábóv. 23 A to Jindřichovi i pomože J. V. 23—24 v Camb. vypuštěny. 24 že pro J. V. L. od toho času Ff. J. 25 vrah český V. L. Z. vyjede J. 26 tehdy kral pro žalost u velikú nemoc vnide V. pro velikú žalosť (-ti J.) u velikú nemoc, a pak v smrt vnide L. Z. J. 27 připomohú L. J. Ff. 28 porúčiemy milému Pánu Bohu V. J. ale (já) tu řeč porúčiem Bohu Ff. L. Z. poruczymy Camb. 1 Skuro Camb. V skóřě Ost. 1—2 V skuoře potom král uherský Václav vznide, kdyžto otec jeho snide L. 2 na stolici J. na stolec V. 3—4 u Hfm. nepřeloženo. 5 čáka dobrá Z. J. k dobrému L. 6 ale jeho ujec, král říšský, na-ň velikú péči jmieše V. J. a jeho ujec atd. L. Z.

Strana 206
206 10 15 20 7 9 Ten tfi Durinky v stužbu krále českého při- pravi, tiem vrah český sestřéncě ztravi. Král Vaněk, jda na vojnu, do Olomúcě přijede, tu sě lindí k němu mnoho snide. U vigilji svatého Dominika král o poledni spat jide; když všickni vynidú, Durink přěd komniatu přijide. Přěd králem nebieše strážě jiného kromě komorníka jediného. Durink pred komniati staże a svého tu času ždáše. Král Václav, vstav ze spanie, Gniese veliké vzdychánie. Je sé na dékana volati, aby k nému ráčiť vstáti, fka: „Poď ke mnč, neb-ť mé jesť túha.“ Ten Durink, nevčrný stuha, jako chté královi na vzchod pomoci, z kúta Sé vytasi, v tu dobu královi hrdIo prétasi. Ach Durinku, zlj Glovéce, co si spáchal, nevérníce! Co-£ to milé dieté ucinilo? Snad to, že tě dary velmi dařilo? Durinky némeéské V. drZi Durinky L. 11 o polodni Ff. Z. u polodne L. 12 vyndi J. L. Z. Ff. vnide V. L. e jide Z. vjide J. jede V. 14 komorníka malého J?. (Hfm.) v službu jemu pripravi J. do Kralova (sic) Ołomńce na vojnu 20 30 40 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Darvm er schickt dry Duringin, domit wolt im mizzelingin, czu dem konig von Behem. Er virlaz sin neuen czu Behem von den vientin. Konig Wenczlab wolt ritin gein Krakow in dy heruart. Gein Olmuncz quam er vngespart, do vel edler czu im quomen. An Sent Dominici obint mit nomen der konig ging czu mittin tag, do er ein wil dez slofiz pflag. Do si al vzgingin drot, kom der Durink vor dy kemnat. Vor dem konige waz nit mer nur ein kemmerer. Der Durink vor der kemnat stund vnd beit doselbist sinir lun. Der konig vfstund von dem slaft vnd sufcz wischinde von dem slaff. Czu dem techin er schrien begund, er solt komen vf der stund. Er sprach: „Zcu mir her, mich virdruszit alezu ser!“ Hor, wi nu do gelank! Der vntrw Dorink sprank vz einem winkil, als er solt, dem konig helfin, daz er wolt vf dy stigin, mit vntruwen, daz in wol mag ymmir ruwen. Er sneit dem konige vil snel ab sin dros vnd sin kel, di er im do dibtlieh stal. Ech foerte dovon sin tifin fal. Ach Durink, vngetruwir hunt, wi has tu so ein bose stunt begriffin mit der missetad ! Ob ez ist geschen von rad, doch din sele zeu phande stat. Got dich halt darvm lat fur sin engstlich gericht. 21 Poď ke mně (velmi) brzo, neb mě jest velmi túha V. L. J. 22 Tehdy ten Durink V. L. Z. J. A ten Durynk, zlý a nevěrný jeda na vojnu do Krakova, do Olo- kromé toho Durinka zlého Z. sluha Ff. múčce přijede Z. J. 15 pfedkomnietü Z. komnyatu Ff. J. — 23 na vchod Z. jda na noviny do Kralova (sic), do Olomuce pfijide L. Král Vanék vojensky do Krakova pojede, a když Olomúce dojede P. do Holtomúce přijede K. zog... gen Crockaw, und do er kam L. komnatu Camb. 15—16 I je sé pfed komiiatü spáti a svého času čekati J?. 17 zespasnye Camb. gen Olomuntz Hfm. 18 ucini (tchdy) V. L. Z. J. 24 nožem hrdlo V. L. Z. J. Po 24 učiniv to, z sicně sč vytasi C. J*. 16 a svého časa čakáše V. 27 bylo učinilo If. a tu casa svého ždáše FT. 28 velikými dary dařilo Z. nedařilo Z. že 16 jest velmi dary daiilo Fy. 

Strana 207
XCVIII. ZAVRAŽDĚNÍ VÁCLAVA III. V OLOMOUCI. 207 30 takú zemin osiřiti? Snad tvému jazyku to jesť přirozeno, že druhé kniežě v Čechách ot vás jesť za- hubeno? O nevěrných tuto viece bylo by mluviti, ale Bohu je porúčiem súditi. 35 Boží súd nalezne i tajného; snad juž jest osúdil jeho smrti vinného! Ješče-ť bude některé súditi. Té řěči netbaju, neb jmám o Durincě do- mluviti. 60 65 70 75 80 85 90 Ez ist war vnd nit getichte, der konig wirt do geruchin vnd der wirt ymmer we gesprochin. An dem andirn ouch di pin, di do wullin vnschuldig sin, vnd ez dir doch geratin habin, czu wege ouch bracht mit irn gabin, wirt gemert eweclich, di wil Got lebt in sinem rich. Du solt ez doch durch rat, odir daz man dich begabt hat, nit getan habin ! Er het der bi sin tagin kein vbil ny getan. Du solczt en han lebin lan! Villicht ez ist darvm geschen, daz dy worheit nur muz iehen, daz er dich mit richin gabin sin tage nit wolt begabin ? Soldes tu darvm mit diner vreise ein solich rich virweisin ? Villicht ouch, als wer horn, ist ez diner zcung angeborn, daz der andir furst virdurbin, vnd der vnsir ist gestorbin. Von den vngetruwin wolt ich wol virnewen; ich wolte vil von in sprechin. Daz bevel ich Got zcu rechin, wan Gotis gerichte heimlich kumpt in alczu mal glich. Vnd villicht vm den tot sint iczund etslich in not; Got wirt noch etslich richtin. Der rede tun ich nimer kunt ; von dem During zcu redin han ich, vnd beirschin Chodin. Man ving den During zeu hant vnd den vbiltetir gnant, man virderbt in also. Di hant, mit der er do den konig virderbt het. slug man im ab vf der stet. Pro to-li-ť jej bylo zabiti, 55 Toho Durinka inhed jechu, 95 40 ruku, júž krále zabil mu ottěchu. 29 také dietě bylo P. 37 některy Camb. některé Ost. 29—30 v Z. položeny po 32. 37—38 v Z. chybí. 31 přisúzeno V. Ff. 38 té řeči nechám Ff. o Durinkovi mluviti V. 32 v Camb. vypuštěn. třetí knieže F. J2. o Durinku domluviti L. o Durinku mluviti J. druhé kniežě mladé Ff. 40 zabitú ruku Ff. Po 32 Proto-li-f ho bylo zabiti, a tak ctnú zemi tak ovdoviti 39—45 Toho Durinka inhed chopichu, Z. a inhed zlého zabichu, 33 bylo by mnoho mluviti Ff. ruky, jíž krále zabil, tu jemu utěchu (zabil, ottěchu L.). 34 porúčiemy V. J. -číme Z. Psi jeho tělo inhed sněchu, 36 otsúdil v jeho smrti vinného V. a ruky, ty (té L.) snísti nerodiechu. L. Z. J. Česká čest spade ot narozenie syna božicho léta po tisíci po třech stech šestého V. L. Tu Durinka ihned chopichu ruku, jíž krále zabil, jemu utěchu. Psi toho Durinka rozsekané tělo sněchu, a té ruky, jíž krále zabil, jiesti ne- chtiechu. Česká česť spade od narozenie bo- žieho po tisíci po třěch stech léta šestého Z.

Strana 208
208 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Psi jeho télo vsécko snéchu, ruky té sniesti nerodiechu. 100 To zlé sé sta léta ot narozenie syna božieho po tisińciu po trech stech šestého. 105 XCIX. Ot Rudotta, krále českého (Camb. V). Ot vévody korutanského (sic Ff). Tuto volilů Rudolta Rakú- 10 ského (Z). Co-t pak Čechy učinichu ! Svého vraha sobě za kněz zvolichu, oa Rudotta, vévodu rakúského, Albrechtova syna, krále říšského. Vrah nemóž dobřě učiniti! 10 Jsa český kněz, chtieše všě české pány zbiti. Ktoż tomu nechce vétiti, a chtěl-li by tiem jist býti, 15 otěž pana Jana Wartmberského neb pana Jindřicha Lipského. Den hundin gab man, als ez zcam, czu vreszin sinen lichnam. Abir dy hunt nit woltin diselb hant vreszin, als si soltin, do daz vbil mit geschach vnd den konig mit erstach. Nach Crist geburt den Behem er driczen hundirt iar odir mer virschid leidir zcwar darnach in dem sestin iar. XCIX. Von Rudolfo von Ostirrich, der da kam czu dem rich. Sich, waz dy Behem mit iren stetin darnach wundirlichin tetin! Irn vient si wurden durstin vnd kurn in ezu irm vurstin hi czu Behem rich: herczog Rudolf von Ostirrich, konig Albrechtiz sun, dez Romischin zcu der stund. Abir wer vient ist iczund, der mag nimer wol getun. Do er zcu Behem saz vnd do er herczog waz, er wolt nur al lantherrin czu mal totin gern. Wer dez nit wil gloubin, der solt offen odirn tougin her Iohannem von Wartinberg gevragt habin, dem waz er verg, vnd von der Lippin hern Henrich. Tu Durinka na béze chopichu (stavi- chu J?.), a inhed tu zlého zabichu. Když jcho tělo psi roztrhachu, ruku, jíž krále zabil, nechachu. Psi po ulicéch ji nosiechu a sniesti jie nerodichu. Česká čest spade atd. (jako V. L.) J. (Hfm.) Na zavraždění Václava III. nalezá se tato narážka v souvčké legendě o Ji- dášovi (Č. Č. M. 1829. III. str. 58 sld.): Viz-že každý, kak jesť vrátka seho svéta česť hi chvála! . Kak jesf na mile postała 43 Cáka Skariotcké viasti! 44 Znamenajmy pii tom zvlásti, jež sč stalo v Čechách nénic, jdež přívuzných králóv nenic. Počnúc ot Přěmysla krále, Po 42 kak j'ho syn, kak vnuk na mále sè jsû sbyli na sem světě! Posladní byl ješče dietě, počen sě ščedr hi udaten, 1 a jsa svym liudem postaten, všakž nemohl toho užiti, 2 musił u mładych dnech sniti. Kakžkoli byt vščm povolit, všakž nevinnč svú krev prolil! Vše pro tě, proradné plémě, 4 pusty sú nejedny země. 6 Zrádo, vědě, ž' nic nemineš, však-ž sama potom oplyneš! 8 9 nerodichu Camb. J. „To zlé sta sč“ vyskytá se jen v J*.; v Camb. toho neni. Nicméně hlo- dice k Km. pocátek teu sme pti- 9—10 brali. Ceská Fest tu snide, když taká smrť králi přijide od narozenie atd. Ff. Hlédaj, kaká-t pak Čechové mů- drost ucinichu J. (Hfm.) za knéz J?. (v Camb. chybi). za krále J. za knéze sobé volichu L. Rudolf hertzogen zu Beyern fm. řeckého V. českým kniežetem Z. vččšie pány V. L. J. starie J?. a chtél by sé tiem ujistiti J. Jana Strázského P. F. J*. Jana DraZického J*. Jana Wart(e]mberského V. L. Z. J. Jana Wartenberskeho Ff. Heinrichen von der Leypen Hfm. Jan von Straznitz Hfm. 

Strana 209
25 XCIX. Knéz Rudolt knézsky sé u stola jmieše, v jeho kuchyni kašě vzdy vřieše. Snad to pro lékařstvie činieše, neb mdtého Zivota biese. Tehdy pravě královně, té Slechetné Václavovné, s násilím s hradu Prahy vedi, u podruzstvie do mésta uvedi. Snad że jejú otec též sirým pannám činil bieše, Bóh otcóv hřiech nad dětmi mstieše! Pak knéz Rudolt na pana Bavora jede, na tej vojné v Ohrazdéjovicích snide. Neptačte ho, české děti, neb račte to jistě věděti: by-t był pobył ten knéz ziv déle, była by posła mezi pany veliká mele. Listy jim po vóli dáváše, ale jich zťého chytré hľedáše. RUDOLF I. 20 25 30 35 10 45 55 209 Di czwen kunden ez glich, bi irn tagin ez habin gesagt, ob man si dovon het gevragt. Rudolfus hilt sich bi der tavel noch furstin sit von dem Rin dort herab. Man kochte im wedir daz noch diz, er wil nur habin gricz alle tage in siner kuchin; dez wolt er nit geruchin. Er tet ez villicht stillin durch der erczney willin, wan er waz dez libis krank; er tet ez nit vndir dank. Man furt dy erbirn also konig Wenczlabs tochtir do von Prag vreuelich, vz etswen ires®) vatir rich. Si sacztin si in dy stat, czu in gesinde do vil drat, wan si ez domit deycht, daz ir vatir villicht an den virweistin iungfrowin dazselb het laszin von ime schowen. Got rach dez vatir sund an der tochtir zcu der stund. Rudolfo waz darnach vf den von Beirn”) vil gach. Do er gink in dy heruart, im wart nit lengir gespart, vor Horowicz er virschid. Clagt in nit, ir bemisch dit“), wan daz gerucht czu wiszin: het er lengir brot gebiszin, ez wer ein grulich vngewittir den Behem instanden bittir. Hantvest gab er in noch wilu, er") boz sucht er abir stiln. 11 Ten Rudołt J. neknieżetsky J. knieZetsky sé u stola nemčjieše Z. 12 U jeho dvora za obyčej kaše vřieše Z. v jeho kuchyni za obyčej kaše Tehdy pravé královnu, tu Slechetnû Vâctavovnu Ff. Byly to Alžběta a Marketa, dcery krále Václava II. Buoli ho otcovym hfiechem uvini, proto jemu pfijdá smutné hodiny. Z. a proto snad Buoh otcovým hřiechem dcery vinil P. A, . 17 násilím s Prahy evedá Ff. V. L.J. 91 Bavor i MA vfieśc V. L. J. Ff. prey Hfm. násilím ji (dv. č.) s hradu svodů Z. | likcho syn 1818, vr ve Z 6.1 ve pamětech se nacház A přímí mu 18 v podružstvo V. -vie L. dovedń Z. 22 wuohrahzdy egowyczy ch Camb. dáno „král kase. Jesin. «4 podruhatvie Ff. in die gesel- w ohrazdieyicich L, v Horazdé- ? schafft in das gemainhausz Hfm. vicích V. J. v horazdiegouiez Ff. 15—16 Tehdy tej pravé královně, von v Horazdowitz Hfm. whorazdieio- té Blechetné Václavovné Z. 19 snad Ze jich otec těž svým wiczich Z. Tehdy (té) pravě (pravé L. J.) , „pannśm atd. Camb. Ff. 23 Neplati-t ho Ff. královny, że jich otec sirým činit bieše L. 23 94 v Camb. vypuštěny. ty (té) šlechetné Václavovny 19—20 Snad jeho (sic) též činieše 26 pošla-ť by byla mezi Čechy zlá Camb. L. V. J. sirotkóm, jimž násilen bieše; mele Ff. J. V. L. jmele Z. *) MS. sines. — *) i. e. vf Bawor (von Strakonic). — *) dit = děti (infantes). — *) B. ir. 

Strana 210
210 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. Neb tak j'mu bieš' otec kázal, 30 by o českej prosbě nic netázal, a řka: „Daj Čechóm bělpucha a črnidla do vóle, opěť jim otejmeš, šíju jim mečem ohole. Tehdy Vilém Zajiec srdcě udatného, nelstivý přietel jazyka českého, 35 doby Křivokláta, hradu králového, i zbavi ten kraj plena švábského. 60 65 70 Sin vatir het im ez geratin, vf er bet solt er nit trachtin. Er sprach: „Gib den Behem dez pirmecz vnd der tinten*) sam, waz si sin wuln han: du gwunnist ez in wol widir an. Du wirst si mit irm swert beschrotin ob der ert. Czu der zcit Wilhelm der Haz gar vrischiz herczin waz vnd siner zcung ein erbir vrunt. Er irkrigt mit gutin leunt dez Burgelins, ein edel purk. Ouch di gegent mit sinem werk erlost er mit ir habin von dem beroubin der Swabin. C. C. Ot vévody korutanského (Camb. Ff. V). O knicžetí Jindřichovi korutanském (Z). Von herczog Henrich von Kerntin, ouch von den lanthern. 5 Pak učinichu králem Jindřicha, knězě ko- rutanského, člověka velmi dobrého, k tej věci ovšem sprostného. Ten za sobú královnu jmieše, tomu král Václav, na vojnu jeda, zemiu po- ručił bieše. Ten kněz o jiniem prácě nejmieše, jedno že rád, boží muž, syt býti chtieše. 5 10 Si machtin Henricum darnach, den herczogin von Kerntin, vil gach konig zcu Behem, mit clein nucz ein kurczin nom. Er waz gar ein gut man, er waz gar virworns an. Dez konigiz tochtir von Behem er eine ouch zeu wip nam. Erb) ging do in dy heruart, daz rich er nach im bewart mit dem wamel. Der konig waz zcu nichte snel, nor alleine daz gern er Gotes dynner gewesen wer. 36 ten hrad Camb. ten vešken kraj ... plenu Švábového V. plemena Ff. 29 bieše jemu otec rozkázal J. neb tak mu bieš' otec Ff. 31 Dávaj jim černidla a bělpucha atd. Ccc. Gibe inen Dincten und Papiersz 1 králem Jindřicha korutanského J. kniežetem Z. knězem Camb. Ff. V. genug Hfm. bělpuch = pergament, srov. střn. 2—3 člověka ovšem dobrého, buochvěl. ale k té věci nepodobného J. 33 šlechtic srdce udatného V. L. J. 4 králová L. za sobú Ff. sebú Ost. Vilém Zajíc z Waldeka, syn 4—5 Tomu král Václav zemi poručil Oldřichův, † 1319. bieše, 33—36 u Hfm. nepřeloženo. a jemu byl svú sestru dal, 34 přietel jazyka svého L. V. a jeda na vojnu, byl mu králov- stvie vzdal. P. C. 35 Křivokláta, hrada L. 5 Tomu král Václav zemi poručil bieše; když chtieše na vojnu jeti, dal mu moc nade vší zemí jmicti Z. a tomu král Vaněk atd. L. J. 6 ten (kněz) o jiném péče nejmieše J. Ff. Z. L. V. o gynyem Camb. 7 jedno že rád boží mužík chtieše býti L. jedno že rád syt býti chtieše Z. jediné rád Pánu Bohu slúžiti chtieše F. 1) MS. trinken, B. tinten. — ) i. e. konig Wenczlab.

Strana 211
10 15 20 25 8—20 čtou se v Lupáčově kronice Karla C. JINDŘICH Tehdy říšský král na českú sě zem stoži, prijed do Cech, silné sé préd Horû potozi. Ale když na cěstě by, pan Plichta z Zirotína, ten jmenovaný hrdina, mnoho škody učiní v koních i liudech Říš- skému ; tiem česť velikú učiní rodu svému. Tehdy pan Jindřich Lipský a pan Beneš Wartnberský přátely své s liudmi sebrasta, proti Říšskému na Hory sč brasta. Tu úsilé mnoho podjesta, i pród Horníky bezpeéna nebiesta. Mnoho j'mu škody ućinista, Hory a Kolína mociú obránista. Tolik škody ot niú jmieše, aż już z zemé jeti chtiese. Z měst Němci, když jich zlé znamenachu, na svá města jich pozvachu. Hradééné ti v$é zté zemi počéchu, 8 král řčeký (tak všude) V. Tehdy král J. If. 10 IV. (vydání Hankova 1818, str. XXII) tímto textem: Albrecht se na českú škodu složi, 10-14 KORUTANSKY. 15 20 25 30 35 40 Plchta Camb. Plichta Ost. Plichta z Žirotína, Janovic, syn Habartüv, + 28. září 1322 u Miihldorfa. u Hfm. nepřeloženo. 211 Czu der zcit der Romisch saczte sich zcu Behem gen dem reich*). Er kom gein Behem gewaltlich vnd legt sich fur di Chuttin glich. Do er waz vf dem wege herin, do tet Plichta") von Sirothin, der manhaft gesigir, zcu dem zcil den von Rom schadens vil an lantlutin vnd an roszin, daz sin geslecht holt*) vel genoszin an richtum vnd an eren. Darnach dy lanthern, von der Lippin her Henrich, vnd zcu denselbin glich her Iohannes von Wartinberg, vf ein berg ir frunt samptin vnd vel andir leut ramptin. Si komen gein in vf dy Kuttin. Do litin si phranksal, do si huttin ; vor den berglutin si warin nit sichir mit ir scharen; si tetin in schadens vil. Si beschirmtin") zeu dem zeil Cholen vnd di Chuttin vnd mechtlich huttin. Die vient von in hettin als vil schadens vz den stetin, daz si warn im rich belegin, iczund woltin si vz sin gegangin. Do ludin si mit bet ettlich burgir in ir stet. Greczer") in dem rich hubin als daz vbil gelich. vor den hawern Hfm. 20 Mnoho jim Camb. Ff. Ta mu tu mnoho škody učiništa L. J. ta jemu tu mnoho škody učiniti (sic) Z. 13 jazyku a rodu svému Z. v Cechách pred Horii sc polozi. 15 Wart(e)mberskÿ V. L. Z. J. 21 tory Camp. I Hor z Ff. V tom na Světlé Jindřich Lipský, a pan BeneS Wartemberk Ff. - se den P. k 1K llen Hf k tomu pán Jan Wartmberský Beneš z Wartemberka, bratr crwerten den Pergk und Kollen Hf. sJiezdú kraje boleslavského Jana či Ješka ze Stráže (hl. 22 Albrecht toliko atd. J. ot ní V. a družinú čáslavského . XCVII, v. 15), 1318 byl nejvyš- od ni L. od nich Z. J. proti němu na Hory jeli. "ROUEN Pro Cest zemskń mnoho úsilé ším číšníkem. 24 když to zlé V. jeho zté J. L. Z. mili, 16 svych piitel mnoho sebrašta Z. . škody mu veliké činili, 18 pojmiešta J. podjidośta Z. 25 jeho pozvachu V. J. Z. ho L. Hory, Kolína obränili. 26 v zemi J. Z. 9 pfijevV. L. Z. fur den Perckg Hfm. ta pány úsilé mnoho podješta Z. die Gretzer Hfm. *) V. 13—16 manu B. — *) MS. plita, B. plichta. — *) MS. holt, B. hatt. — “) MS. beschmtin. — *) MS. Gre- czischer, 3. Greczer. 27* 

Strana 212
212 Mýcené, Chrudiměné, Bydžovené, Poličené dokonachu. Ti Šváby na svá města pustichu, mnoho złćho zemi ućinichu. 30 Ti na Cechy navodiechu, Cechy kupujéc muéiechu. Čechové na rozličných cěstách Šváby pobichu a mnoho jich v Čechách zbichu. O českém boji s Šváby (V. Ff). O Švábicch, ješto je u Mýta pobili (Z). Sta sé, že sě Švábi na Chrudimi sebrachu, 35 a do Mýta jdúce, mnoho vsí vzebrachu. Někteří Čechové Šváby ostřčhú, řkúc: ,Vézte, Ze-t vás Cechové střéhú.“ Svábi jechu sé chlubiti, že každý chce desét Cechóv podstüpiti. 40 Mezi Turovem a Opoćnem Čechy sě s Šváby snidû, Čechové s nimi v tvrdý boj vnidú. Nebo mážo Cechôv proti mnohu Švábóv jdieše, a mezi Šváby devěť hrabí bývalých bicše. Však Čechové ctně Šváby pobichu 45 a mezi sobi všě koně zbichu. Ctibor z Uherska ten tu mezi najlepšími bieše, a ten mnoho vězňóv dobrých domóv vedieše. 27 Mycené Camb. Ff. P. Mýtěné, Chru- Po 33 Détochovici v Tynei ctné ucinichu 50 e à 60 65 80 85 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Mutner vnd dy Crudner vnd dy Policensir, di liszin al dy Swabin in ir stet; domit si begabin gar vel vbils dem rich. Si schiktin s vf dy Behem glich. Di Behem wurdin von den Swabin gecouft vm er rich habin, di si martirtin zcu tode mit manigirley groszir node. Darnach vbirkomen di Behem dy Swabin, si irslugin ir in Behem vel. Di Swabin sich vf ein zcel samptin zeu Crudin. Do si zeu der Mauit irschin. durch di dorfir gingin, si roubtin vnd vingiu. Dy Behem warntin dy Swabin. Si sprachin: ,Wizt mit nom, daz vch dy Behem hut legin!" Di Swabin rumptin sich virwegin, daz ir iclichir der Behem wolt czen bestritin, ob er solt. Czuschin Turou vnd Posna di Behem mit dem Swobin da komen czu houf vf der wit. Si hettin einen hertin strit, wan luczil Behem gingin gein den Swabin vnd si vingin. Nuon grebin warin mit der Swobin her gevarn, ydoch gesigtin dy Behem. Vbiral roz mit nom virderbtin si vndir yn. Stibor von Vngirn vf sin gwiu waz do der bestin einer, der furt vel Dutschir heim her. 40 ...se sjedń Z. dimenć V. L. Ff. Byczowene Camb. devčť set Švábóv zabichu. 41 vendů Z. Bydzowene Ff. Mÿténé, Chrudiméné, (In marg.: Rozmbersky) Z. 42 mnoho Svábóm L. J. Ff. mnohu Svábóm V. mnohu Svábóv Z. Bydżiovenć J. Myténé, Chrudimené, Poli¢ené, Byd- Zovené, z Trutnova, Dvoru a z Ja- roméfé, ti dokonachu Z. doskonéechu V. L. J. die von der Mawtte und die von Crudym Hfm. 28 vzpustichu Ff. 30 Mčštčné J?. 31 Čechy u Švábóv kupujíce J. 32 Yádkou ,rozlycznych czyestach sswa“ zavírá se rukopis Cambrid- gesky ; ostatek s něho utrZen. 33 na céstách Z. Po 39 Jedic jechu se vsí páliti, 34 v Chrudimé L. v Chrudimi Pf. 35 a do mésta jedüc Z. ...jdüc Ff. Po 43 riten zu der Mawte Hfm. 36 Někteří Čechové vystřichachu F/. Někteří Sváby vystiéhü J. Někteří Švábi sě ostřehů P. 38 se potechu chtubiti L. 4 „+ chtiece tiem Čechy k boji při- 45 puditi C. J?. (Hfm.) 46 40 Tjfovem L. Turnovem J. Ff. Tornow und Opetzan Hfm. Turov a Opočno podnes jsou vesnice na Chroustovsku (chrud. 4 kraj) při státní dráze. a Šváby, meči tepúc o helmy, vo- láchu, a tfasüc helmy, Cechóm hruozu dáváchu J?. C. (Hfm.) však Čechové s pomocí svatého Václava ctné v boji pobichu Ff. ale mezi sebü L. Ff. sobit J. ten tu najlepší bieše FT. Uhersko, ves při státní dráze mezi Zámrskem a Moravany. Stybor von Vherzka Hfm. jenž mnoho FT. privodieše Z. přivedicše L. 

Strana 213
CI. ALBRECHTOVA SMRT. 213 CI. CI. O smrti Albrechta, krále říšského (Ff). O Al- brechtovi, římském králi, vrahu českém (V). O Al- brechtovi a Janovi, slepém králi (Z). Wi der Romisch mit siner umvart golt di bemisch zcungin vertilgin wolt. 10 Na léto vrah český, Albrecht, do Čech počě jíti, chtě přěkotem jazyk český zahladiti. Chłapi s kosami s ním jdiechu, ti všě obilé na poliu ssieci chtiechu, 5 by Čechy hladem sě rozlezli a Švábi u pustú zemiu vlezli, hradóv by nemohli držěti, řkúc: „My budem u městech ležěti. Nám z jiných zemí ztravu povezú, Čechové s hradóv hladem i z země polezú. Ale ten Bóh, jenž právě súdí, jinak to všěcko rozkliudi. Jan slepý ciesařě zabil (Z). Jda do Čech, když sě přěs Rýn poveze, Ješek, jeho synovec, na strýciu sě sveze. 15 Ten junoch šlechetný zabi tu strýcě svého a tiem i pomsti krále, ujcě bratra svého. Ten Ješek byl z sestry krále českého, a pro tož i zbavi Čechy vraha nemilostivého. 5 10 15 20 25 30 In dem andirn iar der Romisch kam gein Behem zewar. Er wolt bi allin heilgin di bemisch zcung al virtilgin. Di gebur iensit *) daz Rens chomen mit im, dy hettin sens. Si hettin daz vil stillin in irm bosin willin, als getreid ab zeu men, dovon dy Behem soltin lebin, daz si dovon hungirs sturbin vnd iemirlich also virdurbin, vnd dy Swabin alzcu hant quomen in daz wuste lant, daz ouch dovon dy Behem di burg nit mochtin behaltin sam. Der Romisch sprach mit vnsittin: „Wir werdin ligen in den stetin, so bringit man vns zcu handin notdorft von andirn landen. Di Behem vor hungir vf der stet wern von burg vnd stetin gen." Abir Got, ein recht richtir, schickt andirs dyselbin mer. Do er vbir Rin gein Behem gink, er als komen wolt mit notin, sin nebe Iohannes gern rach sich an dem vettern vmb den konig, sin ohim, vnd vmb sin brudir som. Von des konigiz swester, wil tu horn, waz derselb Jesk geborn, hi von Behem, vnd dovon er ledigt Behem von dron. Dem vngenedigin vient czam nit zcu lebin sint. Er solt also sterbin vnd von den sin nur virderbin. 35 1 Pak na léto Albrecht poče do Čech jíti Z. Albrecht, der Pehemen ächter Hfm. 2 chtě bez děky J2. na překot P. přes hlavu F. vše Čechy zahladiti Z. za- tratiti L. 3 vil pawrszvolek Hfm. 4 „na poli“ ve V. není. posieci Z. J. 6 a Švábi u (v) pustú ... vešli V. L. a Švábi aby v pustú Ff. 8 řka V. řkúc Ost. 9 z jiných měst J2. 10 pryč polezú L. J. i ze vsí se rozlezú C. J2. a Čechové hladem z hradóv se rozlezú Z. Po 10 ač jim však dáme s životy ujíti.“ A tak chtieše Čechy zahubiti C. J°. (Hfm.) 12 všecko rozkludi Ff. všě[cko] rozklidi V. J. Z. L. 13 Když, jeda do Čech, přes Rýn se přelpo]veze Z. J. Tehdá do Čech přes Rýn poveze L. 14 Jan C. J2. Z. na strýce Z. na něm J. 15 Ten kněz zabi tu strýce svého Z. 16 tiem pomsti Ff. a nad tiem pomsti ujcě, krále če- ského Z. Srov. hl. Vl. 17 Ten Ješek z sestry V. L. 18 a proto i zbavi Čechy vraha L. Z. a zbavi Čechy vraha lítého J. a proto zabil vraha Ff. *) MS. eszint, B. iensit.

Strana 214
214 20 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Také že neslusalo, neZ od svého, sníti, jenž tak nevěrně směť svého sestřěncě zabiti. CII. O zlých obyčejích českých (Ff). O českých pánóv obyčejích (V). Tuto se čeští páni na kostky oddali 10 15 20 19—20 v Z. pominuty. sjíti Ff. (Z). Pak sě češčí páni zlých obyčějóv přijechu, za kratochvíl v kostky jhrajiechu. Z néhoz diieve lotróm za zlé jmiechu, toho sé sami páni pfidrZiechu, řkúc: „To v jiných zemiech totři činie, a velikým bláznovstvem sě vinie.“ Obyééje sé zlého prijímáchu, a dobrého nic netbáchu. Chceś-li s6 ciuzich obyćejów ty piijieti, hlódaj, móżeś-li to v kterej zemi uzřicti, by ciwzozemcé pti sobé jméli a vsvú radu je púščěli. By vy sě téhož přijeli., toho by užitek i česť jměli. Ale ot złóho sé nectného obycéje přijieti, to jest, ztraté ctné jmé, zlé jmieti. A pro zlý příklad na svój jazyk juž nic netbajú, a za Cest v kostky jhrajú. Tehdy sé jechu bez popruhóv kiati, a panny jim za dar poééchu chrüstóv stati. Jechu sé ciuzím pauím shiziti: toho bieše viece, ale mrzí mé i mluviti. I (a) takć Że nesłużało jedno od svćho sniti, jenZ tak nevérnd (chtél a) smét svého sestfence zabiti. L. J. A tak že on směl svého sestřen- ce zabiti, nestuščlo jemu jedno ot svých sníti J?. P.I“. = Pak sé u pokoji páni J. Pak se Cechové Ff. 2 za obyčej L. o penieze v kostky J. 3 Pro nóż dfieve Z. totrovi za zté jméli L. łotróm łajiechu J*. 40 5 10 15 5—6 Dasz ist in ander landen kurtz- weyl und hoffrecht Hfm. 6 To řkúc, velikým J. 7—8 v L. vypuštěny. přijímajíce — netbajíce Z. J. Ff. 9 ctných obyčejóv V. cizích Ost. 10 muožeš-li to kde vědčti Z. 11 kde v radě měli P. 12 jej púštčli FT. 13 v L. vypuštěn. Byšte se If. By se téhož Čechové přijeli Z. By se téhož přijeli Ost. 14 česť i požitek If. Der freuel iung in do virderbt, sin vettern, vf den er erbt, der sin nefin zcu Behem sterbin wolt vnd vntrwlich verderbin. CII. Von den lanthern macht dw hi horn gern. Darnach zcu Behem dy lanthern, nomen boz sittin an sich gern. Daz si den bubin ver ubil hettin, dazselbe si selbir tetin. Si speltin stetlich mit dem wurfil vnglich. Si namen dy Tutschin in den rat, si achtin ir zcung nit mit der tat. Do vngewirt dy vrechin mit dem sper begundin stachin, di iungfrowin santin yn*) dar abin birn zcu ho'n gabin. Di dintin ouch mit leit virtreibin an der man weibin; semlich dez wer vel zcu redin, dez mich als verdruszit zcu koden. Also hettin si ir spil vnd ir virebel alzcu vel. Di boszin sitin zcu hant virwustin Behem lant, wan ez waz nimant, 18 za kratochvil J*. a za Cost mají, ze v kostky hrají Z. a za obyčej v kostky hrají P. a panny (panie Ff.) jim za dary poćechu chriństy sláti L. Ff. cleynet und gabe zu scnden Hfm. Ryn.mä ,birn* ; četl-tč „hrušky“ va misto „chrusty*. 21—22 Jechu se cizim paniem na mitost slúžiti: toho by bylo viece, ale mrzí mč mluviti. Z. Tehdy milostníci (milovníci J%.) To sobě za dvorstvo přijechu, dfieve lotróm za zlé jmójiechu. J. z něhož 4 toho se páni přidržicchu F. čeští pani Z. sami naši páni při- jechu V. E. (v L. opr. „přijeli“). sami páni čeští přidrželi Z. o „fkúc“ v Z. neni. lotrei J. blá- znovstvím V. Z. -stvem Ost. ^) MS. er, B. yn. 15 ale (zlého J.) neetnélo obyéeje sé pfijieti Z. J. If. 15—16 neb od necestného zlého sé prijieti, to jesť, dobré jmč ztratč, zlého sč piijieti C. 16 to jesť, za ztracen|é dobré jm]ě, cizie zlé jmé vzieti Ff. ztratiece L. ztratiec ctné jméno Z. mezi müdrymi moliá sé tiem sty- déti P. J*. C. velicí biechu, neb z milosti cizim paniem slü- Ziechu. Viece by bylo o těch obyéejích mluviti, ale mrzí mě o tom i imysliti J*. C. (Hfm.) 22 toho bieše mnoho, ale mrzko mi o tom mluviti Ff. 

Strana 215
25 30 35 40 CH. PANSKÉ OBYCEJE A SPORY S MĚŠŤANY. Tak páni svú kratochvíl jmiechu, a mensi zemiw hubiechu. Neby, kto sć za pravdu postavě, ni kto českú česť opravě. Páni kostku a klánie plodiechu, a móśććnć s hostmi o nich sé radiechu. Neb mésééné nesméchu nikam vynčti, pro to jim nemohü déle hovéti. Pan Jindfich a pan Jan v Sedlciu biesta, Rémunt a Hynek u Prazé kratochvil jmiesta. Ty pany Hornici s móśćany jednoho dne jechu a Zivoty jim otjeti inhed chtiechu. Toho učiniti někteří nedadiechu, však je tvrdě schovachu. Juž vidíte, ktož na vysokém stavu jmá výhledí, a vsdy kratochvíl jmaje, na radě nesedí, ten v svú rukú jmá jistú škodu i sobě i svému rodu. Ta sě hanba šlechticóm nikdy nestávala, a ta prihoda chłapóm vnadu dała. te e 30 215 der sich widirsaezt bekant vm dy gerechtekeit, noch nimant waz dez bereit, daz er beschirmpt Behem rich, nur Got alein von himelrich. Wi di czu Kuttin vnd czu Prage di lanthern vingin vf einem tage. Sich vbtin dy lanthern an stechin gar verrin vnd ouch an der wurfil spil. Die burgir wurden zu dem zcil widir si eintrechtig, wan si gein in nit warn mechtig vnde nirgen torstin gen. Daz wolden si vndirsten vnd nit lengir von en liden, ire vntrw also virmiden. Her Henrieh vnd her Iohannes warn czu Czedlicz vndir des bevunden, vnd her Hink von der Dub zcu Prage aldo. Di Prager mit den Kutnern vingin dy lanthern doselbist vf einem tag vnd woltin en zcu hant darnoch er lebin han genomen; abir etslich daz vndirkomen, di sin nit statin woltin, doch behiltin si si, als si soltin, gar czu dem mal vestlich. Di schant waz in dem rich den edeln nimer widirvarn, vnd dy geschieht bi irn iarn gab andirn burgirn kunheit. Si duehtin sich sin gar gemeit. 24 a sami svú zemi hubiechu Z. a menší zemi hubiechu L. Ff. P. F. die kleinern Herrn. fm. a Némci pak V. J. 25 Nebieáe J. za pravdu FT. za právo V. J. L. 4. 26 ani kto česku zemi /*. nickto L. 27 Páni turneje, kostku atd. J. Páni kostku a ot klanie nikamž z mě- sta vyjiti nesmóchu L. (Zmatek to písařův s veršem 29, jenž v Z. vypuštěn.) Pini i klänie i kostky plodiecliu I. Die herren warten des stechensz und der wörffel Hfm. 29 nikamž vyníti Ff. J. Z. 30 nechticchu Z. 31 Jindřich z Lipé a Jan ze StráZé. 31—32 Herr Friderich und Herr Jan die waren zu Zedlitz, Remund und Hincke Zak von der Duben die waren zu Prage Hf. 32 Renmut a Hynek Žák P. Rémut a Hynek Žák z Dubé v Prazś bieśta Z. Rejmut (Remuth FY.) a Hynek Hynkovie z Dubé u Praze (svôj FF. svà L.) kratochvil a utéchu jmájiesta L. J. Ff. Raimund z Lichtenberka, syn Smilüv (1278—1316). Hynek z Dubé příjmím Berka a Žák, syn Hynkův z Dubé na Fridlantě, od 1305 do 1309 byl nejvyšším purkrabím, 1316 stal se pánem na Kladsku. Od něho po- šli všickní potomní páni Berkové z Dubé. 33 Ta pany V. zjémichu Ff. die Perckherrn Hfm. 35 nedachu Z. J. Ff. nechtiechu L. 36 volmi tvrdě Z. 37 stanu Ff. stavu Ost. 87—50 je mezera v P. i F. u Hfin. nepřeloženo. 40 svému vščmu rodu Z. 41 Gechóm se nestávala Z. nedávala nikdy dřéve L. 42 jiným vnadu dala J. jiným chlapóm atd. L. Ff. 

Strana 216
216 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. 45 Neustavični jsú časové: již dnes střiebro dávajú, zajtra budú vrahové. Chłap svú voliú tobě nic nedá, pánkaje tobě, svého časa hledá. Moci-li-ť bude kdy s tě býti, 50 káže-ť své i s lichvú zaplatiti. Juž vidíte, páni, dobré-li ste rady, dávajúce ciuzozemcóm v zemi hrady. By vás nejměli kde schovati, nedrzli by byli na vy vstáti. 55 Přietelé těch pánóv dotad sě ručichu, až je však i vypravichu. Však za chlapie syny své dcery otdati musichu, ale však jim potom jich děti vrátichu. 60 65 70 75 80 85 Woltin si ez recht virnemen, si liszin si in Behem nit han solich gwalt. Vnstete ist dy zcit, vnd balt*), di huot sin frunt, werdin villicht morgen vient. Dem purgerb) gibt man sin willin. Waz er mit dem elbogin stillin vf wundirlich mag gehebin, daz wil er nur von im gebin. Dristunt spricht er: „Her biz im sin will nit ver kumbt bi nacht adir tag, ob er immer mag, dich also vbirwindin. Ir herren, ir mogt ny vinden, ob er gutis ratis sit, gebt den fromden in Behem wit husir vnd gute burgen, darvf si vch irwurgen. Wan hettin si nit wo vch wissen zcu behaltin do, si hettin nit turin sich gein vch gerurin. Der herin vrunt si vraszin als lange mit vnmaszin, biz si se doch irledigtin°) vnd mit in also bedingtin, daz si mustin gebin, ob si woltin lebin, erd) tochtir der burgir sun czu wibin gebin in rechtir min. Abir hernoch vnd sider gobin si in ir kinder wider. Di kindir warin ane var luczil eltir, wan ein iar. Man for[ch]te ouch er virderbe, wan dy kinder woltin sterbe bi dem Berg sider. By chtěli právě rozuměti, 55 nedali by ciuzím v Čechách té moci jmieti. 90 Neb dietky o rocě a málem stařějšie biechu, 60 a šlechetné dietky u Horníkóv umřieti chtiechu. 43 znamenati J. 56 až je beze škody J2. Ješín a Procházka četli „paukaje“, 57 za horničie syny své děti otdati kteréžto slovo tento vykládá na „brau- 43—44 By Čechové právě rozuměli, slíbichu J. kaje“. V L. přípiskem z XVII. věku: málo by moci Němci v Čechách „Páňkání a Vaše Milosť za nic ne- 57—58 Avšak za chlapie syny své dcery měli Z. váží.“ dachu, 44 nedali by jim L. V. cizím Ost. ale chlapi jich dcery zase po- 50 Káže-ť své všecko zaplatiti Z. 46 dnes střiebro dadúc, zajtra sú 52 Němcóm V. L. Z. Ff. cizozemcóm J. slachu Z. vrahové Z. 53 By byli vás J. 58 Ale Horníci jich dcery opěť vrá- a snad zajtra budú vrahové Ff. L. By byli vás... chovati Ff. L. tichu P. F. ti, jenž .. . snad budú J. a však potom jich děti vrátichu Ff. 54 nebyli by směli J. nesměli by Z. 47 svú dobrú volí Z. nedrzli na vás L. V. nemusili by na 58—62 u Hfm. nepřeloženo. 48 svého časa L. času V. Ff. J. Ž. vás Ff. vás jímati C. 59 staršie Z. J. o rocě a mladé J2. 60 a ty dietky Z. děti L. pánkati = „pánku, pane“ ří- 55 mučichu V. mučiechu L. mútichu Z. zemřieti Ff. J. L. Ff. F. ručichu J. kati. a) MS. Vnd stet, B. vnstete. MS. kalt, B. balt. — ») MS. prager, B. purger. — ) MS. irlegdtin. — d) B. ir.

Strana 217
CIII. BOJE MĚŠŤANŮV PRAŽSKÝCH A MÍŠNANŮV. 217 A pro to je i vrátichu, a také že přietelie za to mluvichu. 95 Si gabin gar vel wider. Ouch ir frunt bisunder beitin vm si darvnder. CII. CIII. O Korutanského potupení a o pražských měštan volení (Ff). O Korutanského potupení (V). Kněz od Čechóv v potupě bieše (Z). Von dem Kerntin salt du hi schin. 5 10 Kněz ot pánóv u potupě bieše, tak že často jiesti nejmieše. Pozva sobě na pomoc rodicě svého, Bedřicha, markrabiu míšeňského. Mnohým nevěra sě zdieše, že Míšeňský u mále po zemi jezdieše, zemin přěkotem hubieše, a nikte jemu toho nebránieše. Přěd Hory bez strachu jede, ottad pak před Prahu přijede. Kněz u městě bieše, Míšňany do města pustiti chtieše. Měščěné sě rozdělichu: Kokotovici a Volbramovici s Čechy biechu, 15 Velflovici a Ot kamene sě s Míšňany slichu a jim pražské město zradichu. Když Míšněné chtiechu tehdy u miesto vníti, jiná strana chtieše brániti. 5 10 15 20 25 30 Der von Ker[n]tin waz gecht vnd von den lanthern gesmet, daz er of [t] nit hatte czu eszin. Er wolt dez nit virgeszin. Er bat nu sin ohim czu hulf her in Behem, margraf Friderich von*) Miszin"). Vel wonten, er wolte si czuriszin, vnd daz is ouch vor neit were*), daz er waz komen her vnd mit luczil volkis dorch daz lantd) reit, daz im waz wol bekant. Daz rich virwust er zcu hant. vnd daz wert im nimant. Er gink ane for[ch]te for den Berg. Der herczog waz by herwerg ezu Prage in der stat. Er wolt dy Misner drat in dy stat durch dy gaszin mit wiln gern han gelaszin. Do teiltin sich dy Prager, di Tutschin bisundir. Vnd do dy Wolfram warn mit den Behem. Wolfel Camerer aleine wolt sich mit den sinen vireinen mit den Misnern, daz si sahin gern. Vnd do dy Misner in dy stat woltin her, daz andir teil wolt ez wern vnd si widirkern. 5 Mnohú nevěru činieše V. zdáše Z. 6 že z větších pánóv jim i jeden ne- škodieše P. F. C. 7 nebo jezdě, přěkotem hubieše L. 8 a toho jemu žádný nebránieše Z. a niktož L. a nikto ... bránieše J. 9 jide J. Ff. 10 příde J. odtud... přijide Ff. 1. Kněz ode pánóv Ff. v L. vypuštěn. 2 nesmieše L. 11 Kněz tehdy Ff. 3 Pozvav L. 12 v město pustiti chtieše L. 4 miešenského (tak i Miešňané, 14-15 O rodinách těch viz Tomkův Děj. m. Miešeň) J. Prahy, díl I. str. 292—299, 303—305. 61—62 Ty dietky od Horníkóv vypra- vichu, neb přietelé s nimi se smluvichu Z. Veršův těch v J. P. F. není. 62 neb také přietelé v to mluviechu Ff. 14 Volframovici L.Olbramovici Z. Ff. Wolfartovici P. F. Volbramovici V. J. schechy L. die Wolframen und die Kokowitzer Hfm. 15 Veklovici L. die Welffen Hfm. s Míšňany se smluvichu Z. 15—16 těm pražské město zradiechu Ff. 16 v L. vypuštěn. 17 měščané V. Míšněné L. Miešněné Z. 18 strana druhá chtiechu brániti Z. jiná strana jechu brániti Ff. *) MS. vnd. — b) B. meissen. — ) MS. daz er vor nit wer mechtig, B. daz is etc. 1) dorch daz lant manu B. 28

Strana 218
218 20 25 30 35 19 Vítek Ojieřovic tehdy na hradě sědieše. Ten, dospév, vnide u mésto spóść, chtě měšťanóm pomoci, ale nemože proti moci. Neb Volbramovici s Kokotovici na ospitat béziechu, a MiSnéné juz u mésté volni biechu. Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem prépéchu a tu jeho i läwdi zbiti chtéchu. Však sě tej síle obranichu, ale koní mnoho ztratichu. Ale že řetězy biechu přěpěti, nejméjiechu, kady vynéti. Tehdy Sudek, silné dietě, jednú ranú řetěz mečem přětě. Vidéch, kdyZ na hrad jediechu, a’no po pániu Vítkovu ofu tféva sé vleciechu. Volbram ospitil oséde, s druhé strany mosta Pavlik z Liudic séde. v L. vypuštěn až po „sedicše“. Victek J. Witko Ogierz Hfm. RYMOVANÁ KRONIKA 40 50 e a 60 tržišti J%. P. F. na Novém Trhu C. auf dem Marckte Hfm. ČESKÁ. Witk Ogerczouicensir waz, der vf der burg saz, der ging gar drat gewafint in di stat. Er wolt dy burgir behelfin bald, ob er nit mochte widir der gwald, wan dy Wolfram schufin, daz dy von Kocricz") liftin mit in vf daz spital. Do warn dy Misner vbiral iczund geweldig in der stat. Wolfil von Stein drat vir[s]loz Witkouez in notin vf den nuwen markt mit einir ketin. Er wolt sin lut vnd in virderbt han in sinem sin; ydoch do iung vnd ald widirstunden so der gwalt. Vel roz si irslugin. Dy ketiu vorgeczogin warn czu derselbin zcit, di mochtin nit an dy weit vzkomen bisundir. Sudeck waz ein starkir iungir, slug dy ketin mit einem slag ab, daz si gesmogin lag. Do si vf dy purk”) ritin, dez Witkouez hengist zcoch mit iu sin geweid nach im alezu mal. Der Wolfram besaz daz spital, gensit der pruk wont Paulik Vbicensir gnant, der iclichir hut vir vol der pruk alezu mal. 31 Tehdy Jiřík J*. silné to dieté Z. 33 jdicchu If. ten tehdy Ff. ten na hradě Z. Vítek z Landšteina, Vítkovic, syn Ojířův z Lomnice 1300—1312. 21 rád pomoci Pf. 26 22 i nemoze If. 26—27 23 Neb Kokotovici s Volframem (Vołbra- mem J.) na spität béziechu L. J. Kokotovici a Otbramovici na &pitäle sediechu Z. 27 Nob Kokotovici s Olbramem na spi- 28 tále béchu vzlezli Ff. 29 ospitál == špitál křižovnický. 29—30 25 Tržiště Nové u sv. Havla na St. Městě. Novým Městem mínila se tehdá část Malé Strany pod hradem pražským. 30 na Novém Mésté V. Ce. L Z. P. měštěné na novém „krzizij“ J. *) i. e. Koktic, Kokotic. — *) MS. pruk. Velflovici, když Vítka užřě řčtězem ho na Novém Městě přč- chu, pěchn Z. a tu ho i s lidmi Z. Volfovici Vítka na Novém Mésté řetězem přepěli béchu, tu jeho lidi i samého zbíti chtě- chu Ff. Ale však L. Z. a mnoho koní L. Z. Ff. Ale Ze fétèzem biechu prépéti Z. A jiz Misnéné na né tähniechu, ale, kudy by uśli, nemiechu. P. F. C. nevédiechu kudy vyjeti J. nejmiechu kudy vyníti L. Ff. proto nemuoZiechu z nepfátel vyniti Z. 34 m Si 36 po pánu Vitkově oři J. a'no po Vítkově oři Z. po pánu Vítkovu V. Ff. L. Vołbram ošpitál obsedě J. Olbram ospitil obsede Ff. Vol- bram V. Volfram spitát oséde L. Otbräm Spität silné obséde Z. Pavlik Lubicky osóde I. Ludi- cky J*. Liblicky Z. J^. Libsky F.C. Libicky P. Ff. Libisky V. Cc. P. z Lidic sedé J. Pawlick nam die kleyne seyte cin genseyt der prucken Hfm. Pavlík, měšťan pražský, maje- tník tvrze Liudic blíž Buštěhradu, na níž vězení byli páni, v Praze a v Kutné Hoře zajatí. 

Strana 219
CIV. Obojí mosta dobfé brániechu, a pro né Mísnéné vóle u mésté nejméjiechu. 70 Potom sć umłuvichu, 40 a vóżć, ospitała a pražského hrada knéziu, "nn 5 sstüpichu. 5 Kné& hrad poruci Hefmanu Zvieretickému, rytiefic mdadému, ale préslechetnému, 80 do néhoZ vieru i hrdinstvo vzvédé, à pfíslovie i jednoho do ného nevzvédé. CIV. O Míšeňských nemitosti (Ff). O Míšeňského no- miłosti (V). Tuto Korutanský pustił Miíšňany na hrad (Z). ^ 4 t - Y . 5 Pak tć nemidrosti knez sć dopusti, že v témdni, Heřmanovi hrad otjem, Mis- - v : 10 hany na-à vzpusti. Mísnéné jechu sé zemé hubiti, a Cechy jmice, nemiłostivć mućiti. 15 5 Nemohl-li dáti ale kořec ovsa, Čecha zabichu, neb jej jinak v síle zhubichu. 20 37 39 10 mčščené V. Míšněníé I. pro něž Míšněné v městě volni ne- střežicchu J*. města J. mostu Z. Z. Po 40 I by opěť kněz mocen vščho Z. 41 Hefmanovi ze Zviefetic ctnému Ff. Heřman ze Zvířetic, syn Zdi- biechu Z. slavův, 1309—1321. ÚTISKY MÍŠŇANÚV A BOJE SNIMI PO KRAJI. 219 Von den Misnern mochtin si sich nit gekern“) noch irn wiln in der stat. Si werden darnach zcu frunden drat. Dem herczog si gabin turm vnd spital in den tagen vf, vnd ouch die purk do. Er beval dy burg also Hermanno Zewirezocicensir, einem iungeu rittir do, abir czumal vrechin. Ez waz ouch von im trw vnd kunheit gwar warn vnd mildekeit in sinen iarn. Er waz also irczogin vnd vor besem leu(n]t gevlohin, do er sich vor hut stet vnd in ni gehabt het. CIV. Dem herczoch waz darnach mit der torheit vil gach, daz er daz huz Hermanno in acht tagin nam widir so, daz er dy Misner darvf liz noch er") ger. Di Misner daz lant begunden ser virwustin zeu den stunden vnd dy gevangen in dem rich martirn cleglich ; ez warn obir Behem, den ez nit er lebin nam. Mocht der Behem nit gegebin ein maz habern nur ebin, si in zeu hant totin. Also warn si in notin. Liszin si in abir lebin, so sach man si darnach strebin, daz si in an der gesunt virderbtin in derselbin stunt. 2 že Míšnany na hrad pusti Z. 4 jimajice L. Zatostivé Ff. L. J. 5 korzic V. korce...zabjechu L. nemoh-li Čech korce ovsa dáti, pro ně měšťané vole na oné straně města Ff. spotu smtuvichu Ff. a viece (sic) ospitála atd. L. a špitálu, věže atd. J. a vèze s Spitâlem ... postüpichu Z. ospitála i pražského hradu ŻY. 2 tomu pánu u vieře zchovalému Z. ale ovšem šlechetnému Ff. 3 vieru, hrdinstvo i Stódrost Ff. L. Z. mudrosf, vieru, śtśdrost, hrdinstvoJ. 6 a přísloví (zlého L.) i jednoho do něho nevzvědě L. J. ot něho ne- vzvědě V. přístovie do něho zlého i jednoho nevědě Ff. ^) MS. gewern, B. gekern. — *) MS. er, B. ir. nebylo mu lzé Zivu ostati. Z. nemohl-li by dśti ale korce ovsa, Cecha zabjechu Ff. korec J. V Z. chybí. jinak strávicchu P. nebo jej jinak potvořichu J*. C. neb jeho v síle ztúpiechu FT. neb jej jinak úsilé jeho zbavichu L. 28* 

Strana 220
220 10 0 20 25 Dłani jim profóżińce, żiniu jim provłściechu, a tak je nebožátka po hradu i jinudy vodiechu. Kněz, to vida, sě smějieše. ni jim pro to kdy co dieše. O Vilémovi Zajiccovi (Z). Vilém Zajiec, netstivÿ prietel jazyka svého, ten udatný šlechtic je sè Zéleti toho zkého. Dosti¢h sé jich, i zbi Mishan mnoho, nebo biechu déstojni toho. Ten šlechtic věrný Míšňanóm cti ukráti, ni sé sméchu viec na tu stranu postdti. českém boji s Mísiiany (Ff. V). Tuto Čechové Míšňany a Korutany s hradu vyhnali (Z). Cechy sé přěd hradem położichu, na pródhradże Misńany a Korutany pobichu. Tu Vitek Ojierovic hrdinsky sé jmél, ten šlechetný ryticř prvý nepřátely projet. Ale już právě jat bieše, by sé neopravil spiese. Tu zabichu Kamyka, rytiere udatného, a Cechy jechu Aufsteinéré, hrabiu korutan- O panu Janovi Strážském (Z). Tu pan Jan z Strážě po nepřieteliech udatně RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. Durch dy hut si intportin vnd zcogin strick bi den ortin also dardurch, vnd si do furtin durchs hus vnd andirs wo. Du daz der herczog sach, er lachte vnd uitis nit sprach. Her") Wilhelm der Has ein frunt siner zcung waz, der kun edel daz vbil clagt. Er legt in hut vnd nach in vragt, hernach vnd zcu demselbin zcel, wan er") martirn in vnmin kurczte den Misnern er^) ere, daz si sich vor im ensit nit geruren mochtin wit. Di Behem vmhegtin dy bury. Kerntner mit irn gutin stetin vnd dy Misner si bestritin. er durchfur dy vient von erstin. Er waz holt nit der vristin. dovon er noh waz gevaugin, het er sich nit baz gegaugin. Do wart Damik, ein kurcz rittir, erslan von den vienten bittir. den Offinsteiner bi nom, Di andirn si do sich virrentiu. 25 30 er virderbt er gar vel waz recht vz dem sin. 35 Der getrw her 40 vnd vor derselbin burg Witko Ogerczocensis was domit gar sus, 45 ^ 50 ského. Do vingin dy Behem ein gref von Kerntin. 55 Her Iohannes Custos jedieśe, a ovšem po nich v hrad vendieše, ging do mit sin genoz kunlich nach den vientin. 7 prořezujicce — provlačovachu J. 11—12 Vilém Zajiec, pin nelstivy, 19 Witko Ogierz Hfm. provlekńc provaz, je vodiechu P. C. jich tühy Zeleje aZ na divy, 92 by mu byli nepomohli J*. provaz J*. provlečicehu Z. želeje přčvelmi toho, 23 'Tomika 7f.IF. TamikaV.Ce. Damíka C. 7—8 Dlani jim profezujíce, Ziné jim provlekńce, tak nebožátka po hradu i jinudy vodiece Ff. 9 sé usmájiee Jf. 10 a nic jim proto nedie£e Z. 11 Tehdy Vilém Zajiec, šlechtic udatný a svého jazyka pfietel nematny P. F. C. (Hfm.) Wilhelm Hase Hfm. Vilém Zajíc z Waldeka + 1319. *) MS. r. — ") B. ir. — *) B. dr. ukáza dosti hrdinského Z. 13 dostfóh se jich, zbi jich mnoho 24 L. Z. Mf. ustfeh (utkav F.) Misñany, zbi jich mnoho P. F. 14 hodni toho Z. 16 pak proii postiti L. pon (poně) J. Ze nesmiechu na tu stranu po- stati If. 17 Čechové Z. J. před Prahů P. F. 2 18 a tu Korutany atd. Z. a před hradem Korutany i Mie- šňany bojem podstúpichu J. 5 (w) Kamyka L. Z. J. Tómlick Hfm. a Cechové jeho-miesto hrabí koru- tanského Z. a Cechové L. J. Ff. Jindř. z Aufensteina, maršálek korut. Aynsteyuerzie V. Ce. Apfsteynerze L. Austevniefe J. Aufsteinerze P. F. Auf- steynera If. Austanerze C. Ovstraného J?, Aufsteyner von Kerntlien Hfm. Tu pan Jan z Strázé udatné sé jmé- jicše Z. po nepřáteléch jdieše F. L. Jan von der Straze Hfm. 

Strana 221
CV. VELIKÉ POVODNĚ. by był s nim most u priekop nelefał. Na ten boj sem jaz z mósta hledał. 60 A když Čechy s Němci boj jmiechu, so tehdy Cechové Némcé u mésté tepiechu. 65 V zástupiech Čechy po městu chodiechu, ale Némei v svych domiech zatvořeni sě- diechu. CV. O veliké povodní v Čechách (Tf). Ot velikej po- vodní (V). O povodní veliké po Čechách (Z). Léta ot narozenie syna božieho po tisätei po trech stech desátého v rozličných krajích taká povodeň byla, 5 jakž mnoho vsí i léwdi zhubita. 5 U Lintomysle v Hefmanicich tanec i s pišť- 10 cem vzala. Ta bozie spüsta den svatého Jakuba sé dála. V druhý den v Kladšččé podméstie blíz vé potopiťa 221 Er wolt mit in stritin, er wer allir dingen, wi im het gelingin, in di burk nach in gegaugin, do er villicht wer gevangin, wer dy pruk nit mit im gevallin in den grabin hin. Den strit zcu der selbin zcit sach man vz der stat wit. Vnd dy Behem mit den Tutschin den strit hettin vf der littin, do slugin ouch dy Behem in der stat dy Tutschen sam. Di Behem gingen do mit scharn, di Tutschin virspart doheim waren. Nach Christ geburt xiij hundert vnd darnach vir war in dem czendin iar. Cv. Von der sinflut. do vor vns (Got mer belut ! Czcu derselbin czijt waz allin endin wit ein solich sinflut, do vns Got mer vor behut. daz si durst dy lut an zcel vnd verwust der dorfir vel"). Bi Hermanicz czu dem Lautmischil, recht als dy clein wischil do irhub si gemein den pfifer mit sampt den rein. Vnd dy Gotis virhengnizz waz nimant susze. Ez ist an Sent locobs tag geschen, der mir der worheit muz iehen. Des andirn tagiz czu Glocow, dez noch gedenkt man vnd frow, 27 pod nim P. nelcfal L. neletél Ost. 28 29 30 na ten boj sem s města sám hledět Z. hledał L. hledél Ost. Čechové Z. If. Gechy V. L. J. bijiechu Z. u móstó, inmarg. Praze Ff. © CV. Celou tuto hlavu Lupáč vložit do své historie o císaři Karlovi IV. (vy- dání Hankova 1848, str. 32). V Z. na- lezá se na samém konci rukopisu. pátého (tak prvotně, pozdější opravou „po desieti pátého“) Z. 31 verše toho ve V. není. 3 vodeń V. povodeň Ost. Sr. ,vodné te- po městu L. Z. Ff. po másté J. kücie* v Zaltàfi klementinském. Čechové Z. J. 4 Ze mnoho vsí s lidmi Ff. L. 32 v domicch zatvofenych J*. že mnoho vsí i lidu Lup. ale Němci zavření v (svých J.) do- 5 miech biechu Z. J. ^) MS. wel. Heřmanice, ves severně od Litomyšle, vých. od Vysokého Mýta. Od té po- vodně zachoval se osadní název „Sub- mersa Ecclesia“. U Litomyśle L. Z. Ff. U Litomyśli V. V Litomyšli a v Heimanicich tance s pištci vzala „JS. V Litomyšli, v Hořmanicích Lap. Pey Leuthmyssel zu Hermensdorff Hfm. a ta potopa den sv. Jakuba se stala Z. v den IY. J. sé stala I. J. bez mál vše P. Druhý den n Kladska přědměstie potopila Z. předměstic J. 1. vorstatt zu Clatzde Hfm. 

Strana 222
999 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. a tu na dva tisiicé liuda ztopila. Zvierata pod Kładsko na kľádiu fevúce pto- viechu, 10 domové céli, a na nich liudże sédiechu. Tu otec ot syna, máti ot dceřě, syn od otcé, dci ot materé, preè plovüce, Zalostivé otpuséenie bráchu, muž ot ženy, žena ot muZé; nebo svü smrť znamenáchu. 15. Juz tonüce, vsak v nadéji druh k druhu sé zpoviedáchu, a prietelé, po nich hlediece, s plácem vlasy s svych hlav dráchu. Pak na drievie kolebky s dótmi żivymi na- lezáchu, a domovité véci po dfievi« sbieráchu. 8 lidu L. Lup. lidi Z. V Ff. neni. 9 pod Kladskem na kłidi dfievie plovéli Lup. fevüc Ff. 9—10 Zvicïata pod KIndského (sic) plo- viechu a na kládí stojiec, hrozně ¥¢- 12 dcera Ff. viechu. Domóv celych ploviese mnoho, a na nich lidé biechu času toho Z. 10 a v nich L. seděli Lup. 20 25 30 40 50 55 13—16 žalostivě odpuštěnie brachu, nebo svi smrf znamenachu. A když již hrozně tápáchu, druh druhu se zpoviedáchu. Po nich smutně hlediechu přic- 17 vlasy s hlavy derúce, žalostivě het ez daz volk vm dy stat no als virtrinkt gar drat*), vnd doselbist virtrunkiu, di in dem waszir virsunkin, als vz dem fur dy funkin. Vnd darnach irstunkin czwei tusint menschin vil drat. Von derselbin sinflut ouch zeu Glocow swummen di tir obir den boumen, vnd si lutin grulich vnd gar vngehurlich. Si furte ouch gancz husir hin, vnd dy lut saszin vf in. Do fur der vatir von dem sun vnd dy mutir von der tochtir hin. Der sun von dem vatir, die tochter von der mutir*) von einandir cleglich swummen an einandir ouch gesegent, der wirt von siner frowen, di frow von irm wirt schon, wan dy pruftin ir not vnd wustin ern tot. Einer picht iczund dem andirn mit gesund, vnd ir frunt in groszin grus noch in rouftin er har vz. Man vant hernach dy wigin mit totin kindlin ligen obn hoch vf den boumen. Do man daz husgeret wart goumen:), man laz si in den weldin vf. Diselb guz, do si lif. dorfir gar vel virderbt. Daz villicht vf si geerbt vm er missetad, di si begingin vbirsat; ouch si doselbst irtrenkt, dez Got aldo virhengt, lute vel vnd an zcal swerlich mit dez libiz val. Got guade den seln vnd behute vor der leln 14 smrth If. znamenali Lup. 13 plovüc Ff. plovíc...brali Lup. 15 druh druha sé zpoviedáie [. Již tonúe však druh k druhu Z. Již tonúce Bohu se z hříchů zpovic- dali Lup. 16 přátelé, po nich plačíc, vlasy z hlav drali Lup. na dfíové[í] s détmi nalezechu L. Z. na dříví kolébky s dětmi svými na- lezali Lup. P. telé, kviele. Z. 18 sbirali Lup. diiecie = stromovi. ") B. gar. — ") V. 33—34 manu B. — ©) MS. goumen, B. gefanen (?). 

Strana 223
20 CVI. JAN LUCEMBURSKÝ. Tiem prästem voda mnoho vsí zkaziľa a mnoho lewdí ztopila. CVI. Od Korutanského vypuzení a od krále Jana (Ff). Ot krále Jana nynějšícho šlechetného (V). O králi 10 Po 20 Janovi slepém, hrabí z Licmburka (Z). Po tom, když Čechy uzřěchu, že v Korutanském statka nejmiechu, královnu Elžku za Jana ciesafovicé dachu, toho hrabiu z Liemburka na královstvie po- zvachu. Pro Míšňany Korutanského vyhnachu, Jana z Licnburka králem českým koronovachu. Toho, Bože, rać dlúho uzdraviti, a rač jeho, Tvórče, naućiti, aby miłovał zemany a v svej radě jmół české pány. S témi-£ môZe cti dojíti, bez nich nemóž země upokojiti. Aneb jemu zemanóm uvěřiti, nebo se ctii z zemé jíti. Pánóm raziu múdru býti, kdež mohúc, pokoj činiti. 223 al dy gloubigin vnd dy gemein. Di geruch Got virein, di lebindin vnd dy totin er behutin sol vor notin mit sines vatir rich! Ir sprecht al amen glich! CVI. Wi der furst hoch born czu konig wart erkorn, lohannes genant, in aln landin «wol bekant. Noch dem und dy Behem sahin, daz si ouch vor dy worheit iahin, daz si an dem von Kerntin als si von im des gertin"), vf burgin vnd in stetin, do gabin si darnach dez konigiz tochtir vil gach Elizabeth (dy selig si dez edeln keisir Henrich sun durstin, her Iohannez dem hoch geborn furstin. Vnd den luden si zcum rich von sin landen mechtlich. Her Henrich von der Lippin, Wilhelm Has von gutin sippin, Iohannes von Wartinberg, mit dem waz ein cleins getwerg, vnd von Prag etlich burgir mit zcaktin schilt 65 5 keinen nucz hettin 10 nu vnd eweclich!) 15 20 furtin in loblich her") sam en wilt (liessen zeu dem langen tor in, dasselbe von Kertein wart bewein'*) mit Elizabeth in Behem rich. Got si gelobt eweclich! 20 a pfévelmi mnoho Z. a ktomu mnoho lidu (ach túho !) ztopiła Lup. Smiluj sé Pán Buoh nad nimi i nade vSemi jinymi kfestany. L. CVI. Ve V. Cc. po pfídavcich co CX. (str. 228). Když Čechové L. Z. statku Z. tolio hrabí z Lucemburka (tak i v. 6) If. z Licemburka (tak i v. 6) J. na královsků stolici L. a toho hrabie na české královstvic Z. „o m 5 6 7—14 zahnachu Z. vypudichu J. koronovachu J. korunovachu V. L. Ff. a Jana českým králem koronovachu Z. "Toho krále L. V L. po v. 7 tato poznámka: „Po tomto co-f slušie, hledaj napo- 8 sledniem lístku, kdež toto zna- 10 menie uzfi3 % na prvé stra- 11 ně“. Tam čtou se dvě skládaní o králi Janovi (str. 229). 13 'Toho, BoZé, duši rač oslaviti podle sbožných duší jeho blaho- 14 slaviti, 16 neb jest miloval své zemany & vsvé radé mieval česka pány. Neb s témi moht cti dojiti a bez nich nemohl zemé upokojiti. Aneb mu bylo zemanóm véfiti, ancb se ctí z země jíti. Z. rač ho, Tvórče T. mievat L. Neb jemu cti jest s nimi dojiti L. Nebo s těmi V. J. S témi-t Ff. anebo zemanóm zemi uvéfiti L. Neb-t mu zemanóm Pf. anebo Ff. dobry pokoj Ff. „) MS. gerutin, B. geretin. — ") MS. her, B. hiher. — ©) V. 21—22 manu B. Langes tor = porta in longa platea, brána na konci dlouhé třídy. 

Strana 224
224 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKA. 25 20 25 30 Neb vem lépe jesť zemiu samým pokojiti. než vaši nepřietelé budú vy súditi, dobrých junochóv v životiech nehubiece, nebo vem jich v skóřě třěba bude viece. Raziu vem, smysl svój při sobě jmějte, hostí v zemiu nepúščějte. Nechcete-li v tom múdři býti, bude sěkyra na sě dlubny činiti. Raziu vem, příde-li vem které volenie, chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie. Co-ť tiem mieniu, sám znamenaj: vol svého jazyka, ciuzieho nechaj. Pomni, čemu-ť Liubušě jesť učila, jež v svej řěči nikdy neskřivila. Mnoho by bylo jiného mluviti, ale v tom chciu dosti učiniti. Ta kronika mluví ot narozenie Jesu Krista, pána našeho, do léta po tistúciu po dvú dcatú až šestého. 30 35 40 Si legtin sich mit im vor Prag, do er nit gar lange lag. Vor iungst wolt Got, daz si in inliszin drat hi in di stad noch siner ger; man tet im mit sinem her vf daz lange tor, do er waz gelen vor. Du der von Kerntin, als ich sage, czouch hi von Prage, vnd Iohannes der hoch wirdig besaz Behem konigrich. Dezselbin iars cront man her Iohannem lobesam vnd dy seligin Elizabeth, di man do beide bestedigt czu konig mit nom dez richis czu Behem etc. Amen, solamen, solamen. Di hat ein ende, dez frouwin sich min hende, di bemisch kronike gnant, dez gloube alczu hant. Anno domini m" ccc lxxxix etc. Holt noch ein wenig, gib her! etc. 24 bude sekyra naši dlubnu činiti 33—34 Tak verše ty čtou se ve V. Cc. 17 Neb vám samým lépe jesť zemi upokojiti J. Tato kronika mluví od narozenic J. syna božieho Lépe vám samým zemi pokojiti Z. 25—26 Když budete krále voliti, rázi vám múdru býti; vám V. Ff. vem L. po tisíci po třech stech po de- varujte sě takového volenie, 18 budú vás L. Ff. V. sieti a čtvrtého Ff. skrzě les na křivá drva chozenie. 19 v sobě L. životicch Ff. Z. v ži- Ta kronika mluví ot narozenie syna božieho votě J. v životech nehubte V. 20 nebo vem jich v skóřě třěba bude, léta po tisíci po třech stech po to vězte V. desieti čtvrtého J. neb jich vám bude potřěbie vie- Tato kronika má rozprávěnie ce Z. Text dle Ff. L. Z. od syna božieho porozenie léta po tisíci léta čtyřstého (sic) 21 vám L. J. a k tomu viece léta čtrnadetého Z. 21—22 Razi vám, smysl svój při sobě mieti, V L. letopočtu takového není; hostí v zemi nepúštěti Z. teprv za XVIII. věku připsal ně- kdo poslední dva verše z vydání 24 Srov. hl. LIX. v. 33. sěkyra naše dlubny V. L. Z. atd.; Ješínova. Rukopisy C. P. a F. nieméně smysl žádá „na sě“, taktéž letopočtu toho nemají. To- jakož se i čte v Ff. též shledává se při Hfm. 27 co-ť se tiem miení L. miením Ff. Z. J. 28 vol svój jazyk L. Z. zvol J. netbaj J2. 29 čemu tě Libuše učila L. čemu vás Z. 30 nikdě nechybila L. J. a ta jesť v své řěči neskřivdila Z. P. jenž V. že v své řeči J. jež v své řeči nikdy neskřivdila Z. Ff.

Strana 225
CVII. KLÁNÍ KOSICKÝCH A TŘESICKÝCH. 225 PŘÍDAVKY DRUHÉ REDAKCÍ. CVII. 5 10 Soudní klání v Hradci Králové l. 1315. (Čte se ve V. Cc. L. F. J. a v Lupáčově kronice o císaři Karlovi IV. 1584, Hankova vydání 1848, str. 38 sld. Zde text z V.) Léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po třech stech po desieti pátého pro mužobojstvo sta sě súd neslýchaný, ni v českej zemi vídaný. Rudołt z Kosic zabi panošiu Věňkovi, súsědu svému, pro to Věněk zabi syna jemu, pak Rudolt zabi Věňkovi syna. I by to tak veliká vina, že jie nemože i jeden ułožiti, až jima musichu okol v Hradciu učiniti. Šesť a šesť dobřě oděných a na jednostajných koních 15 20 25 30 proti sobě v okol jeli a tak sě silně v okole zavřěli. Rudoltovici jmiechu na oděniu sukně zelené a Věňkovici črvené. Rudoltovici sě prvé dobřě jmějiechu, ale smysleti nechtiechu, že, když porazili kterého, nechali choditi jeho. A ten, jenž pěš chodieše, najviece jim škodieše. Ale Věňkovici, když kterého srazili, inhed jeho ku podániu připudili. Tak Věňkovici i získachu, a Rudoltovici sě jim na miłosť dachu. A kakož koli nepřietelský liútý boj byl, však i jeden z nich života nezbyl. Avšak sú sobě oděnie zpodjímali a nepřietelsky sě skláli. CVII. Neplach (Petz Scriptores rerum austriacarum II. Lipsiae 1725) děj ten vypravuje k l. 1316, jednoho z kolcův nazývaje „z Ko- sic“(Gossycz), druhého i vítězného „z Třěsic“ (Trzyessycz). Obě tvrze byly u Chlumce (bydž. Pal. 115). Před 1 Léta ot narozenie syna božicho po tisíci po třech stech desátého hlad veliký a mor v zemi vznide, že pro-ň mnoho chudých lidí snide. V každém městě korba bieše, ta jiného nečinieše, jedno že umrlce vozieše a po osmi v jeden duol vložieše L. (pozd. př.) Sr. hl. 94, v. 1-8. 1—2 u Lup. vypuštěny. 2 po třech stech pátého L. 3 mužobojstvo L. (p. příp.) J. V. Lup. pro muže bostvo vsta súd L.(text) 4 prvé vídaný Lup. ni v české zemi slýchaný neb vídaný J. 5 Rudolt z Bošovic zabil syna L. Rudolt panošic z Kosic zabi pa- noši J. zabi Věňkovi syna, súseda svého 17 Rudoltovici (se) prvé dobře jměli V. Lup. J. Lup. Rudoltovici sě ...jmějiechu L. Rudolff von Koritz (Kozitz) Hfm. den Rudolffen Hfm. 6 zabi také syna jeho Lup. 18 smysleti = nabyti smyslu. der Wiencken Hfm. ale tomu smysleti nechtiechu L. 7 u Lup. vypuštěn. nechtěli V. smýšleti nechtěli J. zabi opět Věňkovi syna L. ale však dobře smýšleti nechtěli Lup. 8 I byla Lup. 9 že jináč nemohla býti uložína 20 potom nechali choditi jeho L. nechali tak Lup. Lup. 10 až jima musili okol v hradě uči- 21 A ten, jenž pěš chodieše L. pěše chodil V. pěš chodil J. Lup. niti, a řkli jim tu se společně bíti 22 najviec jim škodieše L. jim uškodil V. škodil J. Lup. najviec jim v boji škodił Lup. okol v hradě J. v Hradci V. L. In civitate regia Hradecz Neplach. 23 Věňkovici, jak kterého otrazili Lup. dasz man inen ein kreyss machen 24 hned ho Lup. ihned J. jej L. připravili V. L. připudili Ost. musste Hfm. 11—12 dobře odiech a na gednostaych 25 Tak pak Věňkovici i získali L. získali Lup. konich (sic) L. 26 sě na milosť dali L. Rudoltové Lup. 13 v okol vjeli L. Lup. 14 a tak je tvrdě v okole zavřeli L. 27 A jakož koli nepřietelský boj byl J. a tak je v okole i zavřeli J. A kakžkoli nepřátelský boj lítý byl L. Ač pak nepřátelský boj byl Lup. a tak se silně zavřeli Lup. 15 Des Rudolffen geschlechte Hfm. 28 však ni jeden pro-ň Lup. 29 než oděnie sú sobě zodjímali Lup. 16 a Věňkovici sukně črvené L. 30 a nepřátelsky se (sebe) kláli L. Lup. die Wienckowitzer Hfm. 29

Strana 226
226 CVIII. Boj s Matousem Trenčanským a vnitřní spovy v Čechách l. 1315. (Cte se ve V. Cc. L. F. C. Zde text z V.) 30 Toho léta na svatého Jakuba Sta sé v zemi vodü zhüba veliká, vsí a domóv mnoho rušila a obilé přieliš zkazila. Při tom écasé v Moravé zle sé déjiese: neb Matěj z Třenčína, ten uherský hrdina, hradóv pomezskych nékolik drziese, s nich Moravu všiu hubiese. Krále rada jeho naradi, že na Brod pány silny posadi, již by země bránili a přěd ty hrady jiezdy činili. Tehdy Matěj mnoho Uhróv sebra, a tfmi sty o Hradisciu všě vsi vzebra, à sjinymi na Bánové sé zaloZi. Tehdy Čechové nebozí, Isti uherské neznajúce, dobré rady nejmajúce, klopotné sé na ty Uhry vybrachu a k Bânovu sé sami otdachu. A když na horu éeséf liudie vznidû, Uhti na ně silně vynidi; inhed Čechy pobichu, 5: a mnoho jich Uhři na bězě jechu. Pro to král vojensky na Matěje jide, 35 40 10 50 20 25 ve V. a u Hfm. RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. a když Holíčě dojide, préd ním sé polozi a około jeho voje rozłożi. Nechté król jinak pracovati, káza kopáčóm hrad podkopati. V tom sě j'mu nezvede, neb Matěj své kopáčě na hrad vzvede. Ti sć nad naść kopóćć vzkopachu, a tak nasi kopanie i pféstachu; neb je Uhti tepiechu a u vodu topiechu. Tu Čechy i jedné cti neučinichu, jedno že Moravu dohubichu. Tú vojnú počě sě král styděti, i chtieše Lipského Jindřicha jieti; bo jeho svú banbú vinieše. Ale že j'mu pan Jindřich silen bieše, nemože j'ho tehdy inhed jieti, ale da to Vilémovi Zajiecovi védéti. Tolik o něm král s Vilémem rad kłade, až jeho Vilém i popade. Pro jeho jetie Ostrva vsta proti královi a proti panu Vilémovi; neb ten s králem věrně držieše, a také s králem Strela Diese. Ostrva na poliu leżieże a zemiu hubiese. Léudie královi do Prahy prijedü a ottud tajné na Ostrvu jedi. Ostrvéné sé ostiéha a na ně ze vsí vytéhü. РН tom casu L. Vlastně „Matúš“ ; leč jména Matěj a Matúš ve spisech staroč. obyčejně ve spolek se matou. Všaktě i v pře- kladu Nového Zákona evangelista < ло + Matúš často nazýván bývá Matěj. zstrzentina Z. Mathesz von Trzyentzin Hfm. 8 hradóv po mezech několiko Z. C. s nichž Moravu všecku Z. že na hrad pány silně Z. Brod = Brod Uherský. Brode Hfm. na Brodě C. 12 jenž by Z. 16 o Hradišti L. C. u Hradišče V. pisz gen Gretz Hfm. (Hradisté Uh.) 16 na Bohnové L. Ranow Hfm. Vers ten ve V. scházi. Bánov, městečko jihovýchodně od Hradiště Uherského. 20 klopotně se na tři sta Čechóv vy- brachu Z. vydachu C. 21 a k Bahnovu se za nimi Z. k Bandovu V. s nimi C. 22 vend L. vzendû С. 23 vyndi Г. С. 25 na bólu V. na bsze L. 26 jede L. 27 Holice dojede Z. gen Holitz Hfm. „Holíč, město v Uhrách nad řekou Moravou. 29 vojsko Z. 87 a v vodě L. C. 38 Tu Čechové C. 40 Tu s svými poče se král Z. 41 ale i chtiechn...inhed jieti L. Heinrichen von der Leypen Hfm. 42 44 45 46 bo je svú hanbu vinnicše L. proto inhed nemože jieti L. Vilémovi věděti 1. Wilhelm Hasz Hfm. Tolikom o-ň král s Vilémen rady klade L. až jej L. (26. října 1315). Zde končí se překlad této hlavy u Hfm. Ostrva, znamení Hronovicův: z Lipé, z Dubé, z Ronova, z Lichtenburka, z Náchoda, ze Žlebův, z Klinšteina, z Fridlandu atd. Ostrvéné — rodici panské té rodiny. 47 48 55 57 v L. vypuštěn. vSickni potichni £. 

Strana 227
CVIII. BOJ S UHRY. NESNÁZE S PANSTVEM. — CIX. VILÉM ZAJIC. 227 60 65 70 15 Tu sě Ostrvěné dobřě jmiechu a na nich boj obdržěchu. Tu z Střěly najlepší jat bieše, ten sobě Sbyněk jmě jmieše. S Ostrvú jedni Němci biechu, ti Kokorščí sloviechu. Zajieciu sě na nich dobřě pokobi, ten ty Němcě udatně bojem pobi. Tehdy král ot Zajiece chtieše Jindřicha vzieti, chtieše j'mu inhed hlavu stieti. Zajiec sě za Jindřicha posadi a s králem sě dobřě svadí, řka: „Králiu, rač to věděti, že-ť sě je Jindřich nedal jieti, až sem musil sliúbiti, že j'mu životu nic [nechciu] nečiniti." Nerodi jeho na smrť dáti, pro to král počě sě na Zajiecě hněvati. Pak páni v dobrú řěč s králem vnidú a o všě dobré sě s nim snidú. Inhed pana Jindřicha pusti a všě Němcě pryč rozpusti. CIX. Boj Viléma Zajíce proti králi Janovi l. 1317— 1318. Hlad následkem války. (Čte se ve V. Cc. L. F. C. Zde text z V.) Léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po třech stech po desieti šestého král bez zeman z země jide i za pól druhého léta nepřijide. Sám šest po zemiech sě tuláše a kniežecie dvory ohledováše. 10 15 20 25 30 35 Pak sě s Němci do země vráti a s nimi počě po všie zemi bráti. I jednomu pánu neotpustieše, pořád všiu zemiu žžieše. Toho sě sžěli Zajiecovi, točiúš z Valdeka Vilémovi, i počě mluviti: „Juž živ déle nechciu býti, té spústy nechciu déle trpěti; chciu s Bohem na ty Němcě jeti. Uzřěv, že jeho sbožie Němci pálé, vecě: „Nechciu jim hověti dále. U mále poteče proti mnohu, řka: „Vědě, že s ně býti nemohu; ale ufaju do pomoci svatého Václava, jenž jesť česká mocná hlava. Na jeho milosť chciu k nim jíti!“ Dojed jich, je sě s nimi bíti. Tehdy zjevně Čechóm svatý Václav sě pokáza a za sobú u boj jim jíti káza. Tu Čechové dobři biechu, udatně Šváby pobichu. Slušie každému dobrým býti a své země životem brániti, pro svój jazyk i smrť přijieti: a toho tvé děti budú česť jmieti. Na Rýně počěchu mluviti, kto by byl mohl krále pobiti? Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu, Rýněné jim otpověděchu: „Neřiekajte ,zajiec Vilémovi, ale přirovnajte jej ke lvovi, řkúc: Móž' ten rytieř dobrý býti, že pro své země česť směl v taký boj vníti. Král pro tu škodu, 5 40 t" 60 Té Střely nálepší jat bieše L. Střela, znamení pánův ze Stra- konic, z Bavorova, z Pořešína. 61 ten sobě Zbyned (sic) jmieše L. 63 Kokořici L. Tuším že to byli Kokotici či Ko- kotovici pražští. 65 udatně pobi L. 67 chtě jemu L. 68 na Jindřicha L. 69 se o to svadi L. 71 jinak nedal L. 73 jemu životu C. 72—73 až sem jemu prvé musil slíbiti, a jeho životu nic neučiniti. L. 76—77 Pak králi v dobrú řeč a o vše dobré se s ním sendú L. vendú — sendú C. 78 (17. dubna 1316). 3 bez zemanóv L. 5 sám šestý L. 6 ohledáváše L. 8 po své V. poče se po vší L. 12 z Žebráka V. z Waldeka L. Vilém z Valdeka držel i Že- brák, jejž od syna jeho Zbyňka král Jan směnil za Budyni (Pala- ckého Dějiny II. 1. str. 366). 19 poje L. 22 mocná a věrná česká hlava L. 24 Dojev ... mluviti L. 25 se zevně ...ukáza L. 26 a s sebú L. 32 ať toho i tvé děti L. 35 na zajtřie L. 38 přijednajte L. 40 jíti L. 41 Ihned král L. 29*

Strana 228
228 RÝMOVANÁ KRONIKA ČESKÁ. 45 50 55 aby nevšel v hroznú příhodu, s zemany sě snide a v jich milosť vjide. Pro tu válku za tři léta taký hlad vznide, že pro-ň dobřě třetina liudu snide. A vlcie tak liudi jediechu, že i oděné liudi s samostřiely dáviechu. Liudie jiné liudi tepiechu a svařiece jediechu. Tehdy jesť nalezena některá chudá žena, tu jesť u pusté pivnici seděla. Ta se třmi dcerami liudi jedła, potom také i dcery sně, však hladu neobráni sě. CX. Rytířské skutky Plichty z Žirotína. Nepořádky v zemi. (Čte se ve V. Cc. L. F. C. Zde text z V.) Tehdy rytieř jeden v zemi bieše, ten Plichta z Žirotína słovieše. Ten z země vynide a do ciuzích zemi jide. Když pravý boj vzvěděl, těm na pomoc jel. 10 15 20 25 30 Byl v boju krále říšského a u krále anglického, a ve mnohých bojích jiných i u příhodách rozličných. Však vesde škody zbył a vesde s obú stranú lepší byl. Ve stě let nenarázěl sě rytieř taký, jehož by chválil jazyk všaký. Ale česká kronika jeho neumie chváliti, že sě pro své země česť nechtěl potruditi. Poslúchajte, mocní páni, jenž ste ku popravě českej zemi Bohem vydáni! Chtěl-li by kto věčného jmene dobyti, ten neroď pro své země česť léň býti. Tiem jmene ctného dobudete a potom s Bohem ostanete. Při tom časě zle sě v zemi vedieše, přěboji velici biechu, a druzi v noci kradiechu. Nebo páni, již popravu jmiechu, svým liudem bráti přěpúščiechu. Na jich liudi nikte sáhnúti nesměl; tak i jeden dobrý pokoje nejměl. Neb bieše bieda stádciu chudému, jež jest poddáno pastýřiu nepravému. Toho časa nožě sě v Čechách pokázachu, jimiž zloději skot a koně z domóv střihachu. 5 42 v horší příhodu L. Tuto opěť počíná se překl. u Hfm 44 a na jich milosť jide L. 47 a vlcé také L. 48 že u vodění lidi i s atd. L. 52 jedna L. 53 seďała L. 54 ta s svými dcerami L. 55—56 snědla — neobránila L. 2 ein herre genant Plichta Hfm. Plichta (podle jinšího psaní Plehta) z Žirotína, syn Habartův, padl v bitvě u Mühldorfa 28. září 1322. 5 kdež L. prvý C. 9—10 in andern vil streytten und aben- tewren Hfm. 11 všudy L. 12 a všudy L. 13 Dvě stě let L. 16 neb pro své ... chváliti L. 18 české země Bohem truditi L. 21 jména dobrého L. 22 Tuto se končí překlad u Hfm. 23 Při tom času L. 24 boji převelicí L. výboji C. 26 jenž L. 28 i žádný L. 31 podobno L. 32 nazí sě, opravou: nuoze L. 33 z domu C. Po 33 Ta kronika mluví ot narozenie syna božieho po tisíc po třech stech sedmého. L. Tu sě skončě česká kronika, již chválí věk tohoto českého jazyka. Léta Páně tisíc cecc xliij ve čtvrte (sic) po božiem křtěnie dokonána tato kronika. C. V rukopise V. Cc. následuje nyní hl. CVI., ježto po slově „vczynyty“ zakončena tímto přípiskem: Ta kronica mluwij otna- rozenye ihu x-pa nasseho do leta po tyssiczi potrzech stech podwudezatu azse- steho. (Viz str. 224.)

Strana 229
CX. PLICHTA Z ZIROTÍNA. — KRÁL JAN A ZAJÍC. 229 DEJEPRAVNA SKLADANI JINA O DEJICH XIII. a XIV. VEKU. O króli Janovi. (Čte se jediné v Z. a to pozd. přípiskem. Srovu. poznámku 20 25 v hl. CVI. k v. 7.) I. Když se král Jan v zemi uváza, Zajiecovi s iněšťany na Míšňany jeti káza. Tu sé s nimi u Zabe potkachu a na bozie narozenie v noci boj vzachu. Když na ně okolo vsi jeti chtiechu, propade sé pan Zajiec po hřicchu. Avšak tu Němcě pobichu a z země je vypudichu (1310). Potom počechu mu na Budyni skoditi; pro to musi král k Budyni jeti. Za sobü káza méstanóm jíti, chté kotem jeho dobyti. Tu pied Budyni leZechu, až jeho i dobychu (13106). Pak zemené mezi králem a královú tak radichu, aż je społu i svadichu. Králová u městě s Zajiccem bieše, král s zemany pražský hrad jmějieše. Král jede s mocí, chtě města dobyti a chtě svú královú zabiti. Zajiecovi lidé města bránichu a královi jeho nepoddachu. Král z toho je sé hnévati, kaza v$e mésta zapalovati. Tú válkú zemi mnoho zľého učinichu, až je potom však smieřichu (1319). II. Potom král na Raküského jede, tu u boj veliký velmi vnide. Den svatého Václava boj vzechu, © 27 28 +, x , tuším že: okolo Ustí. 30 40 45 50 a to mnozí viděchu u vojště svatého Václava, a'n české vojsko požehnává. na Němce mečem mává a velikú jim hruozu dává. Tu sč Čechové hrdinsky méjiechu, bratra jemu s pěti sty jechu. V tom boji pana Plichtu zabichu a mnoho koňóv Čechové ztratichu. Na tom miestě kostel postavichu a svatému Václavu jej oslavichu (1322). Potom do Šváb král Jan jdieše. Jednomu kupci u blátě vuoz vězieše. Král káza jemu pomáhati, svuoj kuoń napřed uvázati. Tehdy král na koně ponuče, i vytrže z bláta vuoz rúče. Kupec královi kuoň vráti i je se jemu dékovati. Král, zasmiev se, jemu vece: „A nemúdrý člověče! Nesłusie-f na voznóm koni sedéti králi. Boh daj-t za-n sto hiiven dali.“ Kupec na králuov kuoň vséde a k městu vesel přijede. Za kuoň mu XX hřiven dachu a krále českého česť poznachu. Y Zalozpěv nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka (4+ 1319). (Čte se v Z., odkudž text, pak v Z. a F.) Želej, české pokolenie škody, jenž se stala nénie: Po 56 Z. přidává: „Toho krále atd.“ která se takto začíná: „Želej české Budyně nad Ohří západně od Roudnice. p chtěl přípisník rukopisu Z., aby se vložila píseň „Želej české po- kolenic“. naznačiv tím, že by se celé to skládaní o králi Janovi, po jeho mínění, vložiti mělo mezi v. 6. a 7. hlavy CVI. pokolení“. V té písni se jeho šle- chetnost a hrdinské i heroické ctnosti dosti široce vyhlašují. “ Lupáčův Karel IV. str. 43. Žalozpěv. na Fridricha Krásného. u Miihldorfa. „Jest před rukama o panu Vi- lémovi píseň v rytmích složená, 1—2 Želejme českého pokolenie, jenž se stalo nedávno nynic F. 

Strana 230
230 DĚJEPISNÁ SKLÁDANÍ sseł ctny pán, Vilém z Valdeka, přietel českého jazyka. 5 Tak žalostivě po hiiechu! Jehož česť všě Cechy, jmiechu, a vše pro svú pravú vieru, cizozemskú zľú nevéru. Pfepadľ sč meč zemé české, 10 jenż tupił hłavy nómeckć, na všě strany Čechóv bráně: Skoda Cechóm jest v tom pane. By Čechy právě věděli, co sú jeho škodůú vzčli, 15 teprv by právě pykali, k Bohu jeho žalovali. Ti, ježto jsú rádi tomu, snad po hfiechu pfijlü k tomu, že by j'ho na pomoc novú 20 vykopali rádi z rovu. Zlá příhodo, co si zděťa? co-li's toho zisku jmóła? Co šlechetných pánóv střela v nově jest v rovu zavřela! 25 Žlebského Čeňka mładóho, Wartmberka hrdinného, Hynka Hüsku spravedlného a Viléma opravného! Pravé bozie prepusténie 40 45 JINÁ. jenž sě jesť po hřiechu stało: daj Bóh, by to již přestalo. Již vše cesty otevřeny, jež byly tvrdě zavřeny; donidž Zajiec křepek bieše, na vše strany jich střežieše. Pro to sú sě Němci zřekli, svá tenata sú polékli, v nich Zajiečka zatratili, aby v Čechách mocni byli. Čechy, račte rozuměti, to za pravú pravdu jmieti: tstivé väm tenata váží, chovajte sě jich, vám razi. To ten ctný pán, Vilém Zajiec, vždy brâniese Cechóv náviec po vše časy a kdež moha: prosänyZ za-ñ vsickni Boha. Kdyż dorostń Zajiečenci, 50 budú s nimi v hoři Němci, ot nichZto pan Vilém snide a v zemi po hiiechu vnide. (Dodatek pozdnéjii vZ a F. Text ze Z.) Kdyz dorostá Zajiecenci, budú s nimi v hoři Němci, a najviece Bavortici, 30 nad českými pány nénie, ti nevěrní žahúrníci, 3 umiół ctny pin, Vilem Zajiec 21 co jsi Z. 32 Bóh daj by již přěstalo Z. z Waldeka Z. 22 Co-li jsi Z. 34 v L. vypuštěn. jenž byly Z. F. 4 přietel horlivý Z. 23—24 žčs' šlechetných pánóv střěčta, | 35 doniz Z. 6 jeho Čechové čest mějiechu Z. t2 c jehoż vie Cechy tńżiechu I“. 8 a cizozemski Z. 12 Cechôm Z. F. Cechôv L. 37 13 Cechové Z. 28 16 Bohu toho Z. Ir. 18 příde Z. 18—20 snad pohiiechu piijdń k tomu rovu, že by jeho na pomoc vykopali mnoho's v roviech zatvofiła Z. 5 Wathmberka L. A Wartmberka Z. Wartinberka F. Hausku spravedlivého Z. dobře opravného Z. Čeněk na Žumberce, syn Hynka z Lichtenburka a na Žlebích, jmenován 1310. Jan z Wartenberka + 1. ún. 1316. Hynek z Húsky (z Dubé) 13106 stál 37 sczekli L. srziekli Z. 38 kfivń teneta jim polćkli Z. 39 Zagiczka L. a v nich Zajiece Z. 40 volni byli Z. 41 Čechové Z. L. F. 43 teneto váží 4. 44 45 46 to-f vám razi Z. Zagicz L. To-t ten Z. P. vždy bránil Čechóv „naviecz“ L. F. všudy bránit Čechóv „neywiecz“ Z. rádi z rovu. L. při straně Jindřicha z Lipé. 47 kudy moha F. kdež moha L. Z. 19 na pomoc novú Z. 30 nynie L. F. stalo se nad če- 4 ti nevérní vraZedlníci I“. 20 vyhrabali ven z rovu Z. skými pány nynie Z. žahúrnik — ten kdo se živí žahou- rádi vyhrabali z rovu F. 31 gemez Z. rem, t j. Avestkovon breckou. 

Strana 231
ŽALOZPĚV NAD ZAJÍCEM. — VERŠOVANÉ LETOPISY. v od nichzto pán Vilem snide a v zemi po hiiechu vnide. Vepřěvě hlavě po hřiechu kly sé podetiély biechu. Mysltez o to, Zajieékové, 10 mějte srdce jako lvové. O to sć dobić pokuste, zuby té hlavě nabruste. Povyštež svého Valdeka, jehož sč každý Němec leki, 15 by sé to slovütné heslo po vsech Bavoriech roznesło. Prosmež svatého Václava, aby ta vepřová hlava, by sé jesté obránila 90 a své zuby naostfiła. Pomoz nám, svatý Vojtěchu, a dada Čechóm útěchu, 25 30 40 231 aby ten pfézádücí Stít s tebú rozšířit svatý Vit. Zajieckové, to-f md rada, aby Němcóm rostla brada. Pakli nebude v tom dosti, jakož libo, to tak pomsti. Zajiečkové, tento smutek jiz obrafme v dobrý skutek, a vZdy sé kfépce majíce a na Němce netbajíce, mstiece Viléma Zajiečka, jenž uhase jako sviečka. Pro to sú se v Čechách Švábi rozdýmali jako žáby. Prostež Boha, vy kiéstané a najviec čeští zemané, by se páň Vilémóv pramen plodil: rcetež všickni amen. Veršované letopisy. I. Di herczogin warn heidin (daz in ymmer muz leidin), vid. von. erst. ài. Behem lant mit diszin nomen wol bekant. Der erste herzog hiez Przemisl, noch dem reicht Nazamisl, Bnatha vnd Woyn darnoch drot. Zely daz waz ir got. 5 Vnieslaus, Cresomisl dy virluren do ir sel. Darezu Nek|l]an vnd Hostink den ez vbil ouch irgink; 6 vznide Z. vnide F. 7 Inhed Z. F. vepřovy hlavy F. 8 kły sč velmi podetřěchu F. 12 zuby hlavy té F. 13 Povéstez F. 10 20 a své zuby F. své kly Z. 22 a dada nám tu útěchu F. dada Čechóm Z. 24 s sebń F. 25 to-tjest mó rada Z. to-t jest rada F. wan sy heiden waren, in die helle sie musten varen.") Er waren acht") biz an dy cristen. Der sel muoze Got aller vristen nach disme lebin eweclich, in sinem hoen hemelrich. Di herzogin warn cristin. Got woli ir sel vristin! Der nam sint ouch hi bekant vnd obin dort in cuiem lant. Borziwoy, der erste cristin, domede wold sein seil vristin, daz er ware g . . . 83 mstětež F. majice — netbajice 7^. 36 rozduli F. 37 Prostež, vy křesťané Z. ProsteZ Doha F. 14 jehož i sč každý leká F. 15 aby Z. 15—16 aby to šlechetné heslo aZ v bavorskü zemi velo F. 2) V. 10 manu B. — >) MS. achczig. 28 jakoZ-f libo, toho tak pomsti F. 30 již obraťte v dobrý skutek F. obratime Z. 31—32 majic — netbajic Z. 38 věrní zemané F. 39 by sé pané Vilémóv Z. F. pany Wylemow Z. 40 rozplodił Z. plodit I^. 

Strana 232
232 20 25 30 35 40 50 DĚJEPISNÁ SKLÁDANÍ JINÁ. nach Crist gebort . . . darczu vier . . . (874) Dez kom er an .. . von bischof Metudio, der czu Merhern . . . wan er vor... Dez wolde er sich . . . mit sampt seinen nach ... dy hy beschrebin sint mid n... Spitigneus, Vratislaus, der heiliger martrer Wencz . . . vnde sin brudir Boleslaus. Darnoch aber Boleslaus, der daz pistum hir czu Prag gestift had bv sinen tag. Ouch dannoch ein Boleslab, nach dem der Wladislab. Ierominus*), Vdalricus, dy czwen brudir warn sus. Dannoch Brzetislaus und darczu Spitigneus, der dy kirch czu Prage had . . . . siner kuner tad. MN ein herczog her, fn konig ouch mer. et n Wretislaus, . . Orziwoyus, . . . . opluko Wladisslaus, . am Zobesslaus, ... mus der ouch had . . . howe gestift mid siner tad. . . rieus vnd Conradus . dem lecztin war Henricus, . pischof vnde ein herczog. . vnd czwenczig aller so. II. Der konig nam mit irn frowen mag man ol hy wern schowen. Wer ez gern mit tun. wil,") der ist immir mir als vel. Vratislaus hir czu Beheim der erst konig mid dem nom, welich gekronet ward *) i. e. Jeromirus. — >) gern manu B. — MS. vil. 10 25 30 40 nach Crist geburt vff der vart tusent iar vnd sechs vnd achcig, (1036) — richet er, des ich nicht lieg, nimer mer den ses iar. Derselbe konig had vir war mit siner werdin taid gestift mid nomen Wisserad, vnde von denselbin gobin wart er doselbist begrabin. Dez koniges hausfrowe do was geheiszin Swathowa, dy erste konigin mit nom dez riches hir czu Behem. Wladislaus waz der andir konig hy in Behem lande, der ouch wart gekronet nach Crist geburt beschonet vbir eilf hundirt iar, ach[t| vnd funfezig darczu gar (1159). Der reicht nach siner kronung nor vir iar, da waz gesung. Sdrahow er gestift had, da er ouch nam sin peigraft. Iudith was sin frawe gnant, dy andir hy in Bemen lant. Von der sage ich dyr dijz: Sy hat gestift dy Topelicz, vnd sy wart nach iren tagen ouch daselbist begrabin. Darczu hat sy wol betracht vnde dy brukk czu Prage gemacht. Przemisl der dritte waz, den man do czuo konige laz. Der wart gekront vir war nach Crist geburt cweilf hundirt iar vnde in dem andir[n| iare danoch (1202). Er reichte, als man iach, vier vnde czwenczig iar. Derselbe konig zcwar ward nach sime leczten tage begrabin in dem tum czu Prage. Des koniges hausfrowe do geheiszin was Constancia, zcu Behem hy dy dritte, vor dy ich Got bitte. Sy hat gestift in voller hicz 

Strana 233
55 60 70 = o 80 85 90 95 VERSOVANE LETOPISY. ein iuncfrowin clostir Tuschnabicz "). Wenceslaus der vierdir konig wart do erpurt, der ouch gekront ist nach Crist geburt vber czweilf hundirt iar vnd darczu acht vnd czwenczig . . (1228). Der”) richede dy iar, dez ich iach, ganczer vier vnd czwenczig . .. Der had gestift by schonen . . . daz closter Sent Francis vnd nach sinen lecztin tagen ward er doselbist begraben. Sin hustrowe hijs Kunnigund, dy vierde konigin czu der stund. Ottakarus der funft konig was init siner kunft, der nach Crist gehort zo czart lobelich gekronet wart vbir zweilf hundirt iar, darczu dry vnd sechczig iar (1263). Der reichte ouch ane var ganczer siebecehen iar, der konigen do by sinen tagen ein closter stift vnd wart irslagen. Czu Prage man do in trug, . wart begrabin der vil klug. . sin husfrow dort gesunt . ouch genant Kungunt mit ir gutin sinne dy funft koniginne. Vnd dyselb vsirkoren was von Vngirlant geboren. Wenczeslaus der sechste dannoch nicht der leste, der ouch ward nach Crist geburt lobelich mid der kronen gecziret czweilf hundirt vnd darnoch subin vnd nunczig man iach (1297). Der richte darnach vir war nicht mer dan acht iar. Der had gestifft Kungissal, daz closter, czu demselbin mal. Ouch sprech ich also, daz er ist begrabin do. Des husfrow his Gitta, dy sechs konigin czu Prage, ein tochter konig Rudolfs *) i. e. Tišňovice. — *) MS. Her. — *) MS. daz. 100 105 110 115 120 125 130 135 140 233 des romischen, eins rechten wolfs. Wenceslaus der naturlich konig vnd der leiste im reich, der by dem reich lebt fur war ane kronung nor ein iar, der do czu Krakow, als er solt, in dy hervart varn wolt. Er kam do vff derselbin vart czu Olmucz, do er wart cleklich irstochin, daz noch ist vngerochin. Nach des leibes swerem val wart er brocht czu Kungissal von Merhern, do er auf begrabin noch der furstin lauf. Vnde sin husfrow do ze sted was gnant Elizabeth, dez*) herczogin tochter von Tesschin. Si quam czu Prage vff kurczen gwin. Von Kerntin herczog Heinrich, du der flouch vs Bemyn rich, darnach quam darin mit seinen werdin schin der hoch geburn furst, der da czu konig wart gedorst alhy von den Beheim, als wol siner edel zam. Iohannes ist er gnant in allen landen wol bekant, des edeln keiser Heinrich soin, der selik sy dy ewik stunt! Der ouch darnach loblich wart gekronet vff derseilbin vart. Wan er was do also zcart, nicht lengir wart ez eme gespart, da noch geburd des richen Crist, der em nach willin siue leben vrist, dreicehen hundirt iar ingangin worn dar, nicht gar langen, — daz wisze halt vir wor! — dannoch ubir czehin iar (1310). Dez noch nimant sal virdriszin, wan man sin wol mag geniszin. God gebe im lange gesunte tage vnd behute in von der helle phlage! Dez wunsche ich im stetiklig, 30 

Strana 234
934 DĚJEPISNÁ SKLÁDANÍ JINÁ. auch Gotes hulde eweclig. Des edeln koniges husfrowe, dy Got ewiclichin schawe, 145 geheizen was Elizabeth. Dy was rein in erme gebet, darvm Got der sele gnad, dez ich in mit bete lad. Dieselb, do man er gnaz, 150 des sechtis konigis tochtir waz, der da Wenczlaus hiez. Dy ouch mid des closter geuiz czu Kungissal begrabin wart gar loblich vff derselbin vart. 155 Ich wunsche mid mines herczen ger, daz ir God sin gnade mer, mit allen gloubigin selen vns behute vor der hellen. III. Hi man vindet vnd liszet, waz vnz biz her geschen ist. Ouch daz altir allir ordin mag der hi wol kunt werdin. Nach Crist gebort acht hundirt iar. darczu vier vnd subinczig iar (874) Borziwoy, der erste furst, dy touf hy czu Beheim durst, 5 dy im zcu Welherad in Merhern von ein bischof hern gegebin wart danach, daz dy warheit vns iach. Nach Crist gebort neun hundirt iar, 10 darczu vbir eilf iar (911) der orden Sand Benedicten, der dem tufil angesigte, hub czu richin an mit warer tad, nit noch wan. 15 By appet Odonis cziten, er ist nu komen weitin, Nach Crist gebort nuon hundirt iar, darczu funf vnd czwenczig iar (925) der heilige Sant Wenclab wart 20 irslagin vff derselbin vart. 25 30 35 50 e or 60 65 Nach Crist gebort fur war nunhundirt vnd funf subicig iar (975) Sant Albrecht wart gekert"), daz er mid siner martir wert. Nach Crist gebort ane var tusent vnd czwei vnde nunczig iar (1092) der Kartuser orden wart von erst irkorn") by Brumonem dem apt, der mid lebin dy begapt. Nach Crist gebort tusent iar, darczu acht vnd nunczig iar (1098) der orden der graben munich chom czu gutin habin*), der sich also du irhub Got czu dinst vnd czu lob by apt Ruperto, des man noch ist vil vro. Nach Crist geport tausent iar darezu nuon vnd nuonczig iar (1099) der wyszen muonich orden ist erkorn in derselbin vrist by apt Biperti cziten, dy mit dem tufil striten. Nach Crist gepurt neun hundirt iar, acht vnd czwenezig iar besundirt (028) hub") der orden der predeger czu richin an mit sinem her. By der czit Sand Dominicus wart den Gotis knechtin suzz. Nac[h] Crist gepurt eilf hundirt funfezig iar darnoch besundirt (1150) hub der orden der tuesczen herren mit dem swarczen { czu weren, do Ackers") von den cziten waz besezzen von eren vegindin"). Nach Christus gepurt eilf hundirt gar, darczu vbir funfezig iar (1150) Gracianus vnd ouch Peter, der do was ein Lombarder, dy Decretales machtin, domit noch menig*) trachtin, wan ez sint dy orteil bucher, wy sy fur den gemeinen wucher ir beudil mogin machin swer, *) C. bekert. — ") C. erdacht. — *) C. ward erdacht. — *) C. an. — °) i. e. Jean d'Acre. — *) B. vynden. =) B. manche. 

Strana 235
80 no 95 100 105 110 VERŠOVANÉ das ist all irs herczen ger. Nach Crist gebort ezweilf hundirt, Sechs iar daczu besundirt (1206) der orden der parfuozzen hub an Got czu gruozzen *) by dem liben Sant Francisse, dez dy sel noch wol genisse! Nach Crist gepurt vir war czweilf hundirt acht vnd dreizig iar (1238) wart der orden Got ezu lobin"), So daz cruoce dem sterne obin stet czu aller czijt, der Got lobe vnd ere geit, dy wil dy werlt steit, mid sinem andechtigin gebeten *), der do gnant ist verren der crucer orden mit dem sternen, Gode czu lobe bestedigit schon, damede gwan dy humel kron, by bobist Gregorio dem Neundin. Den selbes Gotes frunden muoz Got sin hulde gebin, nach langen tagen daz ewige lebin! Nach Crist gepurt czwar virezig vnd czweilf hundirt iar (1240) vbirwant konig Ottacker den von Vngern offenbar. Nach Crist gepurt czweilf hundirt ein vnd virczig iar besundert (1241) do virderbtin dy heiden vnd begundin sere czu leiden Vngirlant allezu mal mid roub vnd brantes swere[r| qual. Dy sunn parck ouch irn schin, dez was betrubt daz hercze min. Darby wart groz vngewittir, daz den luten waz vil pittir. Vmbedumb vff der erden must es do kunt werdin. Nach Crist gebort czwelf hundirt iar, darczu ses vnd virczig gar (1246) herczog Friderich by den tagen von Osterrich wart irslagen. Nach Crist gebort czweilf hundirt, darnach dry vnd funfczig iar (1253) LETOPISY. 115 125 130 135 140 150 der an einer konig Wenczlab ward geleid") in sin grab. Nach Crist gepurt czweilf hundirt czwei vnd subinczig iar besundirt (1272) ward der weiszin monich orden mit dem roten crucze irkoren"). Ich mein dy besteti[g]unge, do in ist daran gelunge. Nach Crist czwelf hundirt acht vnd subinczig iar besundirt (1278) konig Ottaker in der czijt wart irslagin in dem streit. Nach Crist geport czweilf hundert gar, darezu czwei vnd nunczig iar (1292) wart dy aptei czu Konigissal gestift czu demselbin mal. Nach Crist gebort czweilf hundirt subin vnd nunczig iar besundirt (1297) konig Wencslab, als ich sage, kront man an dem pingistage Schon vnd gar lobelich vbir Behem konigrich. Er lebte ouch nach der kronunge hold mid keiner honunge, da in dicke ist mide gelungin, dy Gots lob han oft gesungin, czu Konigissal am andir tag") durch Got, der vns gehelfin mag, stifteklich den ersten stein, daz darnach baz vnd bas irschein. Nach Crist gebort zweilf hundirt gar, darczu acht vnd nunczig iar (1298) der romisch konig Adolf wart irslagin vff derselbin vart. Nach Crist gebort dricen huudirt, funf*) iar darnach besundirt (1305) konig Wenczlab der milde starb vnd rucht vif dem gevilde"). Nach Crist gebort dricehen hundirt, ses jar darnach besundirt (1306) wart sin son Wenczeslabe von einer gar bosen habe, der da waz ein Turink*), dem ez nicht wol darvmb irgink, czu Olmuncz irstochin*). *) C. wesen. — *) C. gestift mit dem sterne dorvnder daz crucz. — *) MS. sinne, A. gebeten. — *) MS. begraben. — *) C. erdocht. — *) C. vnd. der stifft konigissal. — €) MS. Ses. — ^) MS. gewilde. — *) B. doering. *) C. von ainem dórig erstochen. 30* 

Strana 236
236 160 165 170 175 180 190 200 DĚJEPISNÁ SKLÁDANÍ JINÁ. Er wart an im gerochin, doch als vele des waz, wan dez liben Wenczlabz ein vingir pezzer lebending*) were, dan tusint Doringere adir mere! Nach Crist geburt xiij hundirt dar nach subin iar besundirt (1307) Starb konig Rudolf. Er was den Behem als ein wolf. Nach Crist gebort xiij hundirt ach[t] iar dana[ch] besundirt (1308) der romisch konig Albrecht wart von sinem vettir recht virderbet, do er wolde zcu Behem, als er nicht in solde. Nach Crist geburt dricen hundirt iar. darnach czehin ane var (1310) wart czu derselbin lun des edeln keiser Henrichs sun, her Iohannes, der hoch werdig. konig ubir Bemen rich, der ouch darnach loblich wart gekront auf derselbin vart. Daz er, ob Got wil, noch wol mag bewisin manig iar vnd tag; Got geruche im lange czu gebin gesunde tage in disme lebin, vnd daz nach disme kuncrich em werde daz ewig humelrich! Nach Crist gebort xiij hundirt iar, dreycehem iar danach besundirt (1313) keiser Heinrichem wart virgebin, davon er virlos sin vreches lebin, mit vergift in eime kelich. Darvmb sy nunmer werden selik! Nach Crist geport xiij hundirt gar, darczu vircen iar (1314) czwen Romisch worden do erwelt vnd czu kunigen geczelt. Nach Crist gebort xiij hundirt, darczu subinczen iar besundirt (1317) wart von grozzem sne vnd groszer kelte dannoch me grozer hunger vnd ouch herbe der leut vnd der tyer sterb. 205 210 215 220 235 240 245 *) A. lebending. — ") MS. Chuschen. — °) B. Eudeweigen. Nach Crist gebort xiij hundirt, darczu neunczen iar besundirt (1319) czuschen *) konig Iohannem gar an alle valsche lem vn[d] der Elizabeth, der konigin, dy daran nicht phlag gutir sin, hy in dem rich czu Beheim ein groszer krig czu kreftin quam. Nach Crist geport xiij hundirt gar darnoch ses vnd czwenczig iar (1320) wart der iung Wencslab bracht von Olmucz wol bedacht czu Koningssal vnd do begraben, daz sine vetre gestift haben. Nach Crist geport xiij hundirt ach[t] vnd ezweinezig iar besuudirt (1328) wart von Ludewige^), der sich keiser nant gar tufelich, mit vnrecht gesaczt czu Rom ein bobist, der, als im zom, gewesin waz ein parfus. Doch ward es im nit gar suzz. Nach Crist geburt vir war driezen hundirt vnd dreiszig iar (1330) der vngerecht bobist kam czu pobist Iohanni, vnd gnad nom, der er en vollin an in gert. Er wart ir gancz vnd gar gewert. Nach Crist gebort xiij hundirt iar ein vnd virczig darczu gar (1341) in der worhet, als ich sage, dy Kartusiensir czu Prage komen, mid dem wesin sy wellen an der sele gnesin. Wissen solt ir ouch vir war, daz darczu in demselbin iar (1341) konig Iohannes hoch geborn den, dy er im had irkoren, Karthusienses gnant, auch hy by Prage in Beheinm lant had gestift ein closter, darvmb si deste vester God fur en gern petin vnd es in andacht ymer tetin. Des suln sy vmb sin gesunt 

Strana 237
250 260 265 270 280 285 290 VERŠOVANÉ LETOPISY. 237 Got gern bittin czu aller stund. Nuch in demselbin iar (1341) so ist ez leider also war, daz frow Margerete, dy selig sy von nu ymmer eweclich! czu Peigern ein herczogin, czu Prage starb in Gots minne. Si wart ouch czu Konigissal begrabin czu demselbin mal, des furstin tochter hoch geborn, der wart zeu dem achtin mal irkorn konig hy in Demen lant, Iohannes ist er gnant, dem Got lange hy sin lebin spar, darnach in humelrich bewar! Nach Crist gebort xiij hundirt czwey vnd virczig iar besundirt (1342) do viel dy pruk czu Prage, recht als ich es en nu sage, mit iamer vnd mid grozer clage an vnsir frawen tage, der dy lichtmesse ist gnant vnd bisundir wol bekant. Vnd in demselbin iar (1342) so ist daz ouch leider war, czu metfastin daz gesach an demselbin suntach, daz dy pruk czu dem zil ein filer abir nidervil, daz sy czym ersten mal czubrach. Des nachtes leider das gesach. An dem tag czu dem andir mal vil sy du mid groszer qual. Dy groz Gots virhengnisze waz do leider nimandir susze. Vel lute ouch da virderbent, dy ouch czu dem mal starben beide von prug, waszer, ys. Ob wir vor bas werden wys, wir solden vns dovor bewarn, vnsir lebin lengir sparn. Dovor vns god vier behuot durch sin veterlich gut! Wer holt noch besundir wil horen grosze wuudir, der sal wiszen daz vir war, ^) MS. herczog, B. grefe. — *) MS. ey. 295 300 305 310 315 320 325 330 335 daz ouch in demselbin iar (1342) vnd czu derselbin lun des hoch geborn furstes sun, konig Iohannes zcu Dehem, der ouch Iohannes ist alsam wirdeclich nach im gnant, besundirn ist er wol bekant, czu Kerntin ein herczog vnd ein grefe*) czu Tyrol ouch, von den beiden sinen landen mit schaden vnd mid schanden ouch von derselbin herschaft mid des bosin geistis craft von dem Ludowige, der sich do keiser schreib, der waz also mit dem bosin ser betrogin, daz er der vntrwe had gephlogin, daz der iung also czart virtrebin vngewondlich wart, das ich nu von im schreib. Darczu nam er em sin wib, dy er sinem sun gab, der gar virzecten hab, der ouch heiszet Ludowik, — dez sy beide belebin weik! — czu Brandwrch dem markraf, den es nach dem erstin slaf mit derselben siner vrowen sal vnd muz wol immer rauwen, — czu einer rechtin vn-e. Des we in vnd vmmer we, sent das als vnsegleich ist! Do[r|vmb so muz vs Ihesu Crist hy kurzlich enden vnd si mid laster schenden. Des wunders genoz in hort ich ny so gros, das der Ludewig also greis daran gelegt had sinen vleis, wy) er den iungen vff das ys bracht, das er was vnwys. Davon im in disme lebin ist ein. kurczer nucz gegebin, vnd eweclich dort aller tufel hort. 

Strana 238
238 DĚJEPISNÁ SKLADANÍ JINA. Cantilena de rege Bohemiæ. (Chronicon Colmariense, edidit M. Haupt, Pertz Mon. Germ. XVII. 251—252. Palacký Dějiny II. 1, str. 161 sld.) 5 10 Wâfen iemer mêre ! Ez weinet Milt und Ere den künc üz Bêheim lant. Dem tôde wil ich fluochen. Sol man den künc nicht suochen und sine gebende hand? Man sol den künc Otacker clagen! Jâ herre Got, er ist erslagen! Sin milte sach man nie verzagen, er was ein schilt in sinen tagen übr alle cristenheit. 15 20 Den Falwen und den heiden, was er den Cristen er leiden; den schilt er gegen bôt. Er was ein lewe an gemüete, ein adel-ar an güete. Der werde künc ist tôt! Der Bêheim künc ist nu gelegen, des weinent ougen jâmers regen. Wer sol der witwen weisen phlegen? Der künc ist tôt, recht als ein degen, der nâch êren streit. O bitvě u Kreščaku (26. srpna 1346). 5 10 „Klimberče mladý, diem-ť krátce. Pomni, že's jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil, a mnoho dobrého činil. A sám's také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý. Vědě, že mne neodvedeš, než ufám-ť, že mne dovedeš, kdež pokuši svého meče. K králi vece: „Nemějž péče! Tvé slovo, jak's řekl, zóstane a sě tak libosť tvá stane. Popros Boha za svú duši! 15 20 25 Bod' oř. V ten čas sobě tuši tam, kdež sě již jako známí jeliž v súdný den, shledámy. Jakž to vece, tak sě zdržě. Pan Henrich sě po něm zdviže. s ním sěm na harc podle toho ctné dobré družiny mnoho, jeho heslo volajíce, v srdci tuto mysl majíce, že-ť nelze podlé hospody dojíti smrtedlné škody. Nepřietelé sobě steskú, když supově křídle bleskú, 1 Jindřich z Klimberka, syn Jana z Klingenberka, jenž z Porýní byv rodem, za Václava II. v Čechách přijat za obyvatele (Palacký Děj. Obitvě. Skládaní toto zachovalo se v Lu- II. 2, str. 69). pravím-ť Lup. páčově kronice Karla IV. (Hankova vydání str. 63—67), ač tam text po- 2 dobrého otce: stýkající se dvě o někud jest porušen. Jmenovitě pra- čísti třeba za jedno. videlnost verše vstavováním slov 18 Henrich Mnich z Bazileje. Klimberk a Mnich slepého krále mimo ohled na počet slabik na ně- vzali mezi sebe, a koně jeho ke svým kolika místech pomatena. Kde od nás v té příčině co opraveno, vždy přivázavše, obořili se na nepřítele. se Lupáčovo čtení klade v poznámce. 23 podlé své hospody Lup. 12 Falwen = Plavci, Polovci. 13 i křesťanům byl útrapným. 16 adel-ar = ušlechtilý orel. 19 jeho plačí oči deštěm žalobným. 26 Supová dvě křídla byla klénot čili helmový příznak nejen krále Janův, ale veškerého rodu Lucemburského. Totéž dotvrzuje se pečetmi králův z domu toho, kamennými znaky na staroměstské mostecké věži a staro- bylým obrázkem slepého hrdiny, jak jel do bitvy kreščacké, jejž londýn- ský časopis „The illustrated London News“ otiskl v lednovém čísle 1861. Král Jan tu vyobrazen všecken v brnění, na hlavě maje těžkou, do- cela zavřenou přílbu turnejní, na níž

Strana 239
pod nimaz ten rytief drahy křičieše své heslo „z Prahy !“ I hna v nepřátelský pluk bez rozpači jako ktuk, přeprudce rozmáchav ony pfezádücie zlatozvony, jimaz of upomindse, na némzto sé vzpodjimase, délaje rytiefské skutky svým nepřátelóm na smutky, dávaje jim hrozné rány, skrze tvrdé húfce brány čině ořem i sam sobi, nelituje rukń obi, jimaz zabyle kvapiese. Co kde jima polapiese, to všecko bylo zkaženo, zsećeno i rozrażeno. Jeho dobrodrużstvo zfiece, snażichu sć tu vżdy viece ti vsiekni, ktoż podle nóho byli, hlódajice jeho. Srazichu se s neprátely, svými rytieřskými diely obcházejíc sč uctivě. nozi meci pamétlivé seküc, bodńc ze vší síly, z ořóv ostruhami žíly derúce, bodúce na ně. chtiec sobè dobyti planě à klepsí sé bráti spése. Tu Ćrvend Róże ktviese, majic rubínovo stkvénie. 30 40 = o BITVA U KREŠČA 60 65 80 90 KU. 239 Jádro jejie podle chtěnie z arabského zlata stkvieše. Pod níž rytieř sě držieše, cesty v nepřáteléch čině, — to-t nalezie ctné hrdine! — nevyhybic sé nikomu, vždy sě bera k miestu tomu, kdež by ten skutek ukázal, ač by o něm kto otázal, by to bylo u paměti, i to mohli povědieti dobří lidé bez příroka na každý čas rok od roka, eż ta Róże tak osvetła, jakž při Lvu vždy věrně kvetla. Tu svietiese Złatć Koło, pod nimż nebiese u poło mladému dobrému druhu zpodjieti tak práci tuhú, Klimberkovi šlechetnému, v svém Zivoté udatnému, jenž, netbaje, nic o škodě, věrně slúžit své hospodě, pomně na otce i děda. Nepřátelóm bicše běda. Každého, kam sě obrátil, bil, sekt, bodl, v hlavy mlátil. A pan Vałkin z Poresina, věda, że boj ctná novina, dà nejednu prudkü ránu, vždy sé boda po svém pánu. Z Rožďalovic Ješek mladý podlé své rytieřské vnady místo chopholu jsou křídla. Levou ruku kryje trojhrany štít s orlicí českou čili tehda tak zvaným znakem svatováclav- ským; v pravici má kopí, na němž vlaje praporeček s erbem lucemburským. Na hrdle koně visí v levo trojhraný štít s českým lvem. Pod obrazem jest nápis: „John king of Bohemia with crest of vultures wings, borne by him at the battle of Crescy.“ Časopis anglický zá- roveň vede důkaz, že mínění, jako by tré per pštrosích ve znaku princiiv wales- ských pochodilo z přílbice krále Janovy, odkudž prý je černý princ byl sňal, ovšem na historické pravdě se nezakládá. Starý ten obraz patrně dělán podle pe- četi krále Janovy, jakož viděti z oti- skův v městském archivu pražském. „Z Prahy“ heslo Čechův v bitvě kreščacké. 28 80 kluk — stícla rozdvojità jako vla- štovčí ocas. Srov. místo v Alexan- dreidč (Výb. 1. str. 1081): N'odpočinu sturmovánie, jakž obrtli, tako praky, jakžto kluky, tak blidami tak i tvrdými kočkami atd. 38 tvrdé husté Lup. 41 zabyle = šíleně. Od sebe ji jako za- bylú honieše. Passionál (Výb. I. str. 270, 10). 56 plané — prostory volné k boji. 58 Červená Růže, t.j. Jindřich z Rožm- berka, syn páně Petrův. Padl u Kreš- čaku. husté cesty Lup. i nevyhybujíc sč Lup. aż Lup. Zlaté kolo, erb pńniv z Klingenberka. z Dofekina Lup. Pořešín nalezá se v okresu Sedl- čanském. Valkoun tento byl z rodu Strakonických. Ješek z Rožďalovic, z rodu Hrono- vického, syn Hynka Krušiny z Lich- tenburka. 91 

Strana 240
240 95 100 105 110 115 96 pół złatem Lup. 98 tu ve Lup. 101 v také bitvč že Lup. 125 nelitujic smrtedlué Lup 127 dčláše Lup. DEJEPISNA SKLADANI JINÁ. v dobrých činech nemeškáše, vždy sé po svém pánu bráše. Dvoje křídle podlé vóle, pół złatć a pół sokole, pod téma dvá vlastná bratry tu té Fleminkové chatry porazista velmi mnoho. Také nezameška toho v také že bitvě pan Vilém na svém oïi prudkém, éitém, tka: ,Nezelém smutku vína.“ Tu též pan Zświś z Jimlina a z Kozojed pan Dalibor, ta hnasta v nepřátelský sbor mužně beze všeho strachu. S nimaž dobří mnozí hnachu: Friček, Tyč, Benéšek, Lyšek, sahajíce chvalných výšek. Z Pavlovic pan Kunart muzny, Jan, syn jeho sestry druzny, i jedné chvíle neždáše, každý tam pospěšně hnáše. Arberkér sé ctné vzpomanu po svém páuu jako vzplanu. Pan Tegl z Rieda jako Turka, 120 125 130 135 140 syn Hertwikôv z Tegenburka, pan z Malvelzada, dobré plémé, Fricendorl z rakúské země, jeden z plodu mužné vnady, z Bavor Tušiek, rytieř. mladý: vsichni hnachu v hüf protivny, druh nad druha viece silny. Nelitujic smrtné skody, stojic podlé své hospody, děláchu rytieřské činy. Křičé Miličín na ně hrdiny, z Vlašimě člun potovičný. Ctný pan Botek, rytieř sličný, nesmiti Róże ni Cłunu. Nemeskaje po nich lunu svým nepřátelóm na škodu, pomně svú dobru úrodu, že měť otce šlechetného, jenž podlé rytieřstvie svého činit dobrodružsky vsady, v silnych bojích i jinady, jakž mu byla ctná mysl dánu, až pod korúhví svého pána zabit u boji pod Łavi pod tóż rytiefskü postavü. Král Přemysl Ottakar a Záviše. (Z rukopisu kapituly: Vyšehradské. Vydáno od J. Dobrovského v Č. Č. M. 1825, 1. str. 53—62, podruhé ve Výboru z lit. Ceské II. str. 437—444.) Král Přemysl, když králem bíše, ten z prvu łaskav na Cechy bíše a mnoho s nimi bojuov obdrzováse. Ale jakž poče v své radě Němce mievati, tak ihned poče na Cechy netbati. Pan Zderad pán korúhevný v zemi bíše, ten rádce krále českého najvětší bíše. Ten krále Přemysla z mnohých vécí rád káráše, str. 50). 10 128 Heřman mladší z Milčína, jinak 7 Talmberka (Bfezan v rodopisu Rozmberském, C. Ć. M. 1828, IV. 129 Hron z Vlašimě, (Vlasák Okres Vlašimský. V Praze 1874, str. 6 sld.). syn Maiíküv Fka: ,Nerod se kápati v neznámých vodách a cizí zemi vice, af tebe Sasicové nepodskoëi a škody neučiní.“ Z toho se na-ñ velmi rozhnéva, a ihned o to myslił, kterak by jeho hrdla zbavit. Ivyládi jej před Prahu, jako by se s nim chtěl oč poraditi, 132 luniti == póditi. 141 Bitvou pod Lavcu mini se boj na Moravském Poli dne 26. srpna 1278, kdež padl Přemysl Otakar II. 6 Vig hlavu L. a LIL rymované kro- niky. Děj tamní si skladatel na licho pomátl s Přemyslem II. 

Strana 241
20 30 35 40 50 19 raditi Dobr. 33 že chtiechu Dobr. KRÁL PŘEMYSL A ZÁVIŠE. i káza svým stužebníkuom na tom místě hned zabiti. A na tom místě káza klášter postaviti, a zbožím velikým jej nadati a křižovníky v ném ustaviti. Potom poée se se pány zemskymi vaditi, města, hrady poče jim otjímati a jiná zboží místo toho jim dávati; neb páni čeští dobrá města mějíchu a pro to králi hrdi bíchu. Tu se Záviše, rytieř udatný, proti tomu postavi, ale proti tomu odolati nemuože, tak že vždy Záviši král z země vypudit a króli Rudołtovi Riśskómu jej słóżiti při- pudił. Také jej pro to vyhnat bíše, že u králové na freji bíše. Když to bratří Závišovi zvěděchu, tomu velmi nerádi bíchu, Ze jim bratra jich Záviši z země vyhnat bíše, i chtiechu se proti tomu protiviti. A on poče jim na zboží &koditi ; neb na ně Němce posietáše, a by jim škodili, veléše. Tu- na nich poče toho žádati, aby jemu dali iměsto Hradiště, jemuž již nyní Tábor vzděli, a chtě jim za to jiné zboží dáti; neb je chtěť král k koruně české rád mieti. Neb město dobré, tvrdé a bohaté bíše, hory střiebrné okolo sebe mějíše. A protož jemu král rád chtíše. Páni Úští Vitkovice stovíchu, ti na Hradišti sedíchu. Neb jich pradéd Vítek stovíše, neb ten Vítek otec všech Ruoží bieše; neb sú od něho všecky Ruože klénoty braty, a od toho času pater rosarum jméno mu dali. Tato jména tito páni sú měli : Hynek, Sezema, Jan, Hrdoň, Záviše. Ti sú všickni bratří byli, 49 od ni Dobr. 55 60 65 70 80 46 Ustśti, jako i ve v. 76. 241 a páni Rožmberští i Hradečtí od toho sú pošli. Tehdy král Přemysl zradú toho města hle- dáše dobyti; nebo měšťané někteří k králi přichýleni bíchu. Ale pan Sezema, když to zvědě, bratřím svým takto povědě: „Dříve než [je] bez naší vuole míti bude, chcme-t je raději sami ohném spáliti.* I spálichu město Hradiště, v trh největší když bíše, a pusto je učinichu a potom zdi około neho zbofichu. Tak to mósto pusto stało, puoł druhého sta let bez mál zuostalo, až je Táboři osadichu a jiné jméno jemu „Tábor“ dachu, a zdí pevně ohradichu. Tehdy pan Sezema a měštěné do Ústí se stěhovachu a to městečko opravichu ; neb Ústie městečko malé bíše a zdi okolo sebe nemějíše. Počechu je hraditi a domy dobré stavěti. Potom pani Uśti, Sezema a jiní páni mu- siechu z země ven vyjeti a Rudolfovi, králi říšskému, do Rakús se přikázachu. Tu-t jsń dhihń chvíli byli a u něho sú slúžili a na krále českého netbali. Tehda král Přemysl, nemoha svého hněvu ostati, i jaf se na Raküského vojensky táhnüti. Tak se był na Cechy rozlitił, že nechtěž, by na pražském mostě který Cech sly&án byl. A když do Rakús s Němci jede, až i k Dunaji přijede, tu- Rakúský proti němu táhniese a mnoho lidí s sebú mějieše. A když vojensky proti sobě ležíchu, 50 jméno měli Dobr. 83 Srov. Dalim., hl. XCII. v. 52. 31 

Strana 242
242 DĚJEPISNÁ SKLÁDANÍ JINA. 95 100 105 110 115 120 tehda Záviše a bratří jeho k králi poslachu: „Chce-li jim milosť dáti, cheme-ť zajtra s svými životy počestně po- słúžiti a svá hrdla podlé tebe složiti." Tehdy král jim odpovědě, toho učiniti nerodě, řka: „Vy ste dřieve nevěrni byli, i ještě věrni býti nemuožete. Tehda na zajtří v boj se udeřichu a hrozné pobití učinichu. Tu zabili krále Ottokara udatného a podlé něho jiných pánuov mnoho. Tu nesechu do Znojma tělo jeho a v klášteře u bosákuov položichu jeho. A tak to zboží v Rakúsiech od Čechuov odešlo, aniž ještě za se přišlo. Král Přemysl syna Václava mějieše, dvanáct let v stáří bíše, a ten s mateří svú na Bezdězi sedíše. Ten jede do Znojma po tělo otce svého a do Prahy přinese jeho. Tu pochova otce svého u svatého Václava, dědice českého. Ten král Přemysl mnoho zlého pánuom če- ským činíše, města a hrady jim odjímáše. Panu Čéčovi Budějovice odjał a jiné zboží jemu za to dal. Kladsko odjał Žerotinským a Lúny město odje Zvieřetickým. A jiným panuom odje mnoho zboží jiného a učini jim mnoho zlého. Pana Beneše káza u věži upáliti a Záviše rytieře káza z země vypuditi. Pak po smrti Přemyslově Záviše a bratří jeho do země se vrátichu a Rudolta, krále říšského, s sebú přivedechu. Tu Záviše královú Alžbětu sobě za ženu poje. a hajtmanem zemským bíše, s ní se koje. I měl s ní syna krásného a Záviši nazval jméno jeho, zemským mistrem křižovníkem učini jeho. 150 155 160 Potom Přemyslová umře v skuoře, 130 a po časích Záviše dojide hoře. Potom Záviše, nechtě sebe ponížiti, poče sestře uherského krále frejovati. Ta bíše jeptiška v klášteře u svatého Fran- tiška a vílována bíše. Jížto on pilně frejováše, 135 až ji vždy z kláštera sobě doby a za kněžnu ji poje. Ale musil z Říma absolucí dobyti sobě; tepruv mouže s ní býti. Pro to se na-ň král uherský velmi rozhněval. ale potom jemu skuoro miłosť dał. 140 Potom Záviše chtíše se s králem uherským smířiti, poče jeho na hody k sobě zváti. Také pozva krále Václava českého, toho pastorka svého. I učini hody veliké, 145 turnej, klání všeliké, neb s ní měl syna krásného. Ale na těch hodech přihodí se Závišovi mnoho zlého. Neb oba krále o něm zlú radu učiništa, a oč sta se uradili, to dokonašta. Král Václav, pastorek jeho, vece: „Záviše jest mú mateř proléhal, a tobě, králi uherský, tvú sestru z kláštera bez tvé vuole pojał. A ještě z nás své blázny činí a zuove nás na hody své. Nech-ť toho, jakž zaslúžil, požive zle.“ Tu jeho na těch hodech jechu a tři léta na zlaté věži na hradě držěchu. A v tom vězení Záviše mnoho dobrých piesní skládáše. Pak bratří Závišovi králi hroziechu a jeho mstíti chtiechu. Pak se král z toho rozhněva a Záviši na Hlubokú nésti káza, a prknem jemu hlavu sstrčiti rozkáza. 165 Ta se jemu smrť pro jeho ženu, Přemy- slovú, stala, jeho smrti mnohá paní plakala. “ 90 125 97 udeřechu Dobr. 102 položiechu Dobr. 114-121 Šrov. Dalim., hl. XCII. v. 29—37. 124 vlastně „Kunhutu“. 156 jíchu Dobr. 133 vílovati, vélovati, vejlovati = vé- 164 Srov. Dalimil, hl. LXXXV. v. 51. lum, závoj klášterský přijmouti.

Strana 243
str. 285 sld.). > 10 30 18 39 Z HISTORIE RODU KOUNICKÉHO. 243 O Vilémovi z Kounie. V Paprockého „Zrcadle markrabství moravského“ (v Olomouci 1593, 1. 410 sld.) a v „Diadochu“ (v Praze 1602, II. V „Diadochu“ text hrubě jest pokažen naproti otisku v „Zrcadle“. Paprocký o skládaní tom dí: „O tomto Vilémovi hraběti viděl sein list jeden s dvéma pecetmi visutjmi, psany v tato slova.“ Léta od narození syna božího po tisíci po stu osmdesát prvního hrabie z Kaunic, tesť Kunráda, markrabí moravského, od Rudolfa, v ty časy veyvody rakauského, mnoho nechuti pretrpév i mnoho zlého, navštívil vtu dobu Ottu, všádaře polského, túže jemu svých nehod jakžto bratru svému a proše od něho obrany k svému dobrému. Jeho když jeho bratr Otta ustyší, patnáct tisíc lidu, dobře oděného a k tomu v bojích dospětého, u pána svého, krále polského, a u svého hospody mitostivého uprosiv, k němu jede. A když do Moravy s tím lidem a sám svým životem přijede, naleze Viléma, bratra svého, a'n již z Čech a z Moravy lidu rytítského pět tisíc u Brně jmějíše, s nimiž bratra svého Otty veselé zdieše. Toho léta den svaté Markety obój bratr s svým lidem poče do Rakús jeti. Den svaté Máří Magdaleny připadnú a s svým lidem Vídeň oblehnú. Jich korühve také-biechu, jimiž své panství opovědiechu: dvé bielé lekné na ratolestech viséchu, kteréž z kořene kmenného v červeném poli vychodiechu. Uslvsev to Rudolf, veyvoda raküsky, jenz byl sebral proti nim lid nezéíslny, den, hodinu, miesto jim ku pobití káza zvéstovati, a chtě je sobě vždy podkásati. Sta se boj svatého Sixta den s obú stran. Vilém s bratrem s svau družinú zbi mnoho Rakušan; ostateční, kteříž běchu zůstali, u Berně Zr. V „posláchu, bráchu“ atd. často u Pa- prockého a naznačeno co dlouhá sa- 35 40 45 50 60 65 mohláska, nehledíc k tomu, zdali to aorist nebo imperfectum. Tím v otisku přítomném nehnuto. ti s veyvodau jsau se na běh oddali. Ale Vilém s bratrem, ač v tom pobití biechu ustalí, nicméně jsau Rakušany s veyvodú až do Vídně stíhali. Když do Vídně priklusáchu, mnoho věčí boj, než dřévě, spácháchu. Urozenější zemany zjímachu a veyvodu skrytého v sklepu hanebné zabichu. Den svatého Bartoľoméje apoštoľa bieše se bratrům od měšťan z Vídně stráž nepřátelská stala. Vilém s bratrem měštěny velmi ranichu a k zboření zdi městské je připudichu. To se v-ůsmi dnech brzo stá, až kámen na kamenu tej zdi nevostá. V tomž času veyvody pochovati nedachu, jeliž právě z kořene zdi zkopachu. Tu télo u svatého Štěpána v kostele po- hřebiechu, jehožto lidé již velikau ohavnost jmějiechu. Den svatého Jiljí Vilém s bratrem po tom vítězství vze Lipolta a jeho dvé prevyborné sestře. Tehdy den narození Matky bozí, sebravše lid svůj a veliké zboží, oba bratří z Vídně se zdviežechu a s svým vojskem i s děti rakúského vey- vody spolu do Moravy pojedechu. Den svatého kříže povýšenie v Ulmtfelde nočnie jmiechu leženie. Přiběže jinoch počestný, jim zjevuje a také noviny vypravuje, že veliký lid jich oděný postíhá a chvátajíce k nim přibíhá. Když Vilém hrabě s bratrem ustyšechu, hned Lipolta s sestrami s málo čeledi na svá bydla posláchu, na nepřátely se obrátichu 43 stráž — nástraha. 49 zkonachu Zr. Diad. 31* 

Strana 244
244 ES z 80 85 90 95 75 a nad nimi den svatého Lamperta svítězichu. Na tej poslední vojně mnoho kostetův a ktá- šterův vypálichu, až jich i dnes znamenie neostavichu. Po tom boji Vilém s bratrem do své vlasti pojede, a markrabie moravský proti němu vyjede, s svými urozenými pány jej pozdravuje a z zdraví, cti a vítězství se raduje. Tu jeho ti bratřé ctně darovachu, a jemu dva súmy obtížená střiebrem a se dvanácti vězněmi dachu. Ostatek pokładiv mezi svau drużinu po- délichu a devět a šedesát pevných mezí se vzechu. Dceru starší vévody rakúského synu mar- krabie z Moravy dáchu, a mładsi Ottovu synu do polské země po- sláchu. Leopoldovi, dědici rakúskému, Vilém da Jitku, dceru svau, jakožto zeti svému. Ta hiese tak velmi preladná, jež i žádná na ní věc nebyla vadná. Když ty všecky věci dokonáchu, tehdy se oba bratří do svých bydeťt bráchu. Potom od narození božího po tisíci po stu devadesátého druhého zemané rakúští dědice nejmějiechu, a proto proti Vilémovi hrabí vojnu strojiechu. Ale Kunrát, markrabie země moravské, ucini k nim poselství velmi počestné. Mezi ně velmi maudře upade, učiniv pokoj neda býti i žádné svádě. A Lipolta, jenZ sJitkü již syna jmějieše, jim za dědice i vývodu dadieše. Tu jej s ženú až k Dunaji dovede 100 105 110 115 120 125 Z HISTORIE RODU KOUNICKÉHO. a tu jich Rakušanům odjede. Tu ode dne svatého Petra na okovy bíchu mezi Moravci a Rakušany velicí pokoji. Potom Vilém hrabie pro ukrutné činy, jenž bíše učinit nad ktáštery a kostely pro rakúské viny, mnoho let v kládbě stojieše, až sám k svému svědomí přichodieše. Mysle, kterak by mohł papeże dojíti a svých vin zpoviedaje se sniti, od ného milost obdrze, a Pánu Bohu se pokoře. Po jednom roce papeže dojide a tu ku pokání přijide. Káza-t mu papež za ty viny pokání učiniti a klášter sto pannám ustaviti, aby v něm život zákonný čistě držely a plnú potřebu v něm vóćni jmóły. Tak on, když se za se vráti, skutkem to poče ihned konati. Pod svým hradem, řečeným Kaunice, postavil veyborný klášter Kaunice ve jméno Maric matky boží, tej nebeskej róže. Tu panny přebývají života ctného, zákona klástera bílého, Pánu Bohu chválu vzdávajíce a jeho miłosti velmi słaużice, za své dobrodince Boha prosíce, a zvláště Vilémovi hrabí stužby činíce, protož ty věci konajíce a řeči prodlení ukracujíce. Toho boje mezi Moravany i Rakušany, jenž se stával, i žádný tak velikého v kronikách nevzhle- dával. dvě Zr. súm = kožený tlumok. „Ztata káza jeden sim nakłasti.* Tristram str. 7. 77 jistych mezi Diad. 95 dáděše Zr. dadáše Diad. 103 svědomie Zr. 106 obdeře Zr. obdrze Diad. 119 růže Zr. 

Strana 245
PŘEPISY. A. ZLOMEK HANUŠŮV (XXX— XXXII). 245 PŘÍLOHY. Věrné přepisy z hlavních rukopisův kroniky Dalimilovy. A. Zlomek A! (XXX. Ale iuz sem bil ziw yprzielis dosthi. Kdiz proboh nemohu nhiczs gincho tirpiethi. Asi atu smrth protworcze meho chczu mile przi- giethi. Wipigini tu cziesu naczest mychalu swa- temu. abi nasie dusie przinezslz kukralowstw nebeskemu. Atu ciesu on mienhiese. o neyes syn bozi mluiuese. Mozeteli zte cziesie pithi. fuz czas mnhie iest wsucku wipithi. Rzek fo*) po- czie otpusczenhie brathi. rzka uiecz mi was sde iest neuidhiethi. Wstaw namodlítw kezíerekuí gdhiese. Atu boleslaw sswímí ieho strzieziese. Kdiz knhiez waczlaw vzrzíe bratra sveho, poczie gmu dhiekouathi z kwasu cznhieho. Tehdy gmu boleslaw viecze. potirhna snoznhicz meczie. Batho iaz tobie wsdy rad sluzu. anhinhie takto thi po- sluzu. Bude tuto konecz twim rzieczem. yda iemu virh:ba meczem. Taka hroza boleslaua pogie. ze ledua bratru kozie dogie. wsak vthie vcho swate- inu waczlauouí. a ínhed wípade mecz zruki bole- Slauouí. Swathi knhiez wzem mecz, gie sie mlu- uíthi. Rzka bratr toth bich mohl A? otplathithi. Ale tolikoth mí iest moy tworzíecz, mil. ze bich twe krwe pro vies swíet neprolil. Rzka to mecz bratru wrathi. yklecze vezierkw naprasie. boleslaw sie kubratru przirasie. Gie sie naludhi uolathi. az bi gho zabithi chthiel ie sie zalouathi. Kdiz vczierkwe naprazie kletlriese. asw dusu vbozi ruczye porucziese. Hnhieza aíeho bratrzie prziskoczíchu. atu swatu dusu sthielem rozdhielichu. To sie sta ot narozienhi syna bo- zieho. Leta podeuiethi set podwdczatu osmeho. Ale ze boleslav pro krsthini bil vczinhil kwas. tomu sinu proprzfhodu wzdhiel biese strachkwas. Hanustv. Nebo ktoz su winnhi bili tu wmirthi knhiezie swateho. tirpieli gsut mnoho zleho. Hnhieza sie skonhem propadl bratr ieho maletewstwem sie rozpadl. zgich rodu zle nemoczi gmieuafu. adruzig sie na kazde leto wzthiekańu. (XXXI) Kdyz snhide swati waczlaw. bi knhiezem bratr ieho luthi bo- leslaw. Toho leta cziesarz msthie swateho wa- czlawa gide na knhiezie boleslawa. Boleslaw poczie prothi femu githi. ale proswe hrziechi. nemoze dobrzie progithi. Cziesarz czechi boiem pobi. a zemu В wdanh porobi. knhiezu vdwora . ..... gmiethi. kotel nadohnhiem kaz ...... swateho waczlawa chthie swat . . . ... czie zkrziezie ieho velike po- eA boleslaw ze sie boziey moczi nem ete thi ypoczie wswatost sweho bra rzithi. Potrziech lethiech kaza ie ...... przie- nesthi. awswateho uitak...... nhie pohrziesthi. Kdiz to swate...... hi nesiechu. nadw miestu thiel...... hnuthi nemoziechu. Dwe rziecz...... alodhi przigiedu. Viezní sokou winhidu Rani ieho wsie zac...... ranu iednu iako now vidhiech . ..... bratr bil vczinhil. athiem znam eI ho vinhil. A vsko iez bil vtal t...... Ale swathi waczlaw sestru brz...... se. Ta swata dhiewka knhiez ...... Jat sweho bratra zgieuenhim ze vsko swate mezi sthienu a...... dote dobi lezalo. tu kdez siebi...... lo stalo. Naleze vcho khlauíe . ..... chu. Tak przicziele khlaufe a ...... P ee nhiez ieden tu biese. ten swelikym se. abi gmu sweho thiela raczil,..... u gie ze gmu *) Slova, pismem kursivním tištěná, jinou rukou do textu jsou vepsána. Místo dlouhého / a /f vsude polożeno s a ss. Co tučným písmem položeno, to v rukopise psáno červeně. 

Strana 246
946 PREPISY. A. ZLOMEK HANUSÜV (XL—XLID. chcze thiem naboznhie...... hed sie gie ieden nehtek viklathi ...... e sie femu dhiekouathi. Giztubie..... walu wzdachu. a to swate thielo sho..... aw znamenaw czso zauinhi. zasw..... wasa sina sweho mnhichem uczi..... mielli iest pokanhie praweho ma..... omohla swatost sina ieho. Pak knhez ...... zemanom vboleslawi miesto zdhi ..... miene giechu radhithi. Porzie- cznhi...... v tom otpoviedhiechu. atoho uczi- uhi...... hu. Knhiez pouiedhie gich rziecznhi e... ie moy stari vinuhiku. Sam iemu..... hlaw. ywirrze zasie tak krwaw, ...... apenh gie sie mluuithi. kto sie chcze...... Panhi sie knhiezu pokorzichu. abo ...... ohradhichu. (XXXIL) Ot sczedreho boleslawa. ...... slaw luthi snhide. ieho sin boleslaw ..... cz wznhide. Doluczi sie swati ze zleho ...... thivi zlutheho. Kostelow dwadcziethi ....... postawi. amiesto mladhi boleslaw p bezdhieczni zieth moy. Nazíwot thi otpoviedaiu. yodezerzith niczs netbaiu. Akdiz sie hrabi bra- nhithi biese. cím bi se branhil neymíese. Neb wsiecki thiethiví zetleli biechu. azczeho bi gíne vczinhili neymiechu. Juz hrad na zitracenhu biese. bi sie bila cíesarzowna nedomislila spiese. Na- z abradlech stathi. atakto volathi. viezte zet pomem milem nechczu ziwa bithi. Ne sabieli mne gini chczu sie sama zabithi. Knhiezata sie zanhu kciesarzouí przimluvichu. agima milosthi dobichu. Hrabie sciesarzownu przidciesarzie gide. wzpo- diem most hradu sewsiem sbozím otgíde. Przd sienhu swe wse kleynotí biesta schouala. iedno ze sie sama naciesarzow milost dala. atak ten hrad bil yopusthiel. az nanh knhiez oldrzich bil y wznhiel. (XL.) Ot oldrzicha slechetneho aot kochana neuierneho. Knhiez oldrzich rozpoma- nuw nasmirth bratra sweho. apoznaw lest ko- chana neuíerneho. Vecze gmu this míe zbauíl bratrczie meho. iaz the zbauw zívota tweho. wi- rziesaw gmu iazik kaza gmu, oczi wilupithi. az zíwa kaza trsiewa wiwlacziti. wirsowiczi to vi- dhiechu. yprzimluvithi sie nesmiechu. kochan kdyz *) vytfené pismo v rukopise. okolo sochi chodhiese. az zsebe trsiewa tocziese Naswoy rod poczie tuzíthí. alude p: (takto mluwiti Neuffay y)*) ieden doroda veli- keho. anhi dosmisla hlubokeho. Knhiez wswey zemi ponei:nahlu wsie vchodí. ma mne zlob spra- wem dochodi. Mnhiech ztepa wsie knhiezata. proto mi dana dostoyna otplata. (XLI.) Osedlczie knhienhi borzienhie. Knhiez oldrzich opostolopirthiech lo- uíese: sta sie kdiz skirsie iednu ves giedhiese. vzrzie ze sedlsk^ dhiewka napotoczie stase. bosa ybezrukawow rucho prase. asedlka krasna welmi biese. aktomu owsem stidlíwe nrawi gmíese. Po- czie sie giegiey krasie dhíuithí stogie. aínhed íu sobie zaknhienhu pogie. Ta knhienhi slechetna biese. sobie gmíe bozíena gmíese. Panhi gmu ztoho zazle pocziechu gmiethi. Knhiez vieczie panhi raczte slisiethi. Z hlapow slech:thiczi bfuaiu. a slechthiczi. sini chlappi gmieuafu. Neb ostarale strziebro slechtu czinhi. a czasto slechthiczie chu- doba chlapstwć vinhi. Wissli smi wsicznhi zotczie iednoho. aten sie czte slechthicem iehoz otecz gmiel strziebra mnoho. Akdiz iest tak slechta schlap- stwem smiesiena. bude boziena ma zena. Radhiegi sie chczu sczessku sedlku smiethi. nez kralownu nhiemeczsku zazenu gmiethi. Wrzeth kazdemu sirdcze poiaziku swemu. Aproto nhiemkinhie Ą? mienhie bude prziethi ludu memu....... mie- czsku czeled bude gmiethi. anhi....... vczithi mie dhiethi. Aproto bude ia....... nhie. ain- hed zemie giste zkazienh...... te dobra sweho. laiucze mi zamalz....... Kde biste rziecznhiki brali. kdiz bist....... stali. Kdiz zbozieni sina gmiel. tomu ...... wzdhiel. (XLII.) Ot knhiezie brzieczislawa zieth....... Potom knhiez ol- drzich sswieta s. ..... braczislaw naknhiezieczi stolec. ...... czassa otta bieli ciesarziem biese. ten....... welmi gmiese. Tey krasie dhiuit sie eh zata giezdhiechu. Aíuz powsem swi ..... sie mluuiechu. Te wklasterzie swie...... atomu 

Strana 247
В. Z KODEXU CAMBRIDGESKÉHO (XXX-XXXII). 941 klasteru suinhbrod rziekac....... brachislaw fu tu wzuidhie. mezi pa...... pouiedhie. Nebo te dhiewki dobudu ....... zíuotha zbudu. Do- klastera giede gie ...... klaster wibi wofenskí. Jutka ciesa...... chu. A kdyz czechi wklaster gdhiech ...... latney kapiczi. skri sie zaolta- rzem....... vitku zklastera wiuede. apotom sn...... wsiede. Bradaczi rziethiezem wra...... A4 eee nhu dospiechu. a kdiz sie konwirsi ee snhidu. prothi knhiezu mocnhie ...... bradaczie silnhie sieczcziese. Jutka ...... ziepi sie dirziese. Nhiekteri konwirs ....... druhi beznohi leziese. Trzethi przies .. ... . . sadhiel gmíese. cztwirthi fuz bez dus....... thiez velmi tlusthi meczem prziethi....... law. ywinhiede switku. zdworu a....... kdiz čo wzuiedhie. na- woynu zapouie....... zisahathi. ze ieho stolecz dirbi vboles....... raczyslaw kdiz to wzuíe- dhie. zema ...... uedhie. Trziebal inu sie wcze- chach ...... i budu wnhiemczich zeczi. Kuhienhi ......wzuiedhie. mudrzie velmi knhiezu..... kucz nebila bi to dobra rada. sta...... wieczse swada. Jaz pogiedu prothi....... snad to przi- uedu kskonczienhu do...... de knhienhi prothi otczu swemu. ....... athi milosthi swemu mi- lemu. Czie....... se pogiegie voli vczinhithi. rzka ....... przisahi zrusithi. przisachl sem e stolecz vboleslaui bithi. dalli bich...... dirbil bich to zrusithi. Dci vecie B. Týž text z kodexu Cambridgeského. (XXX.) ale gyuz3 sem byl (110) zyw przyelyss mnoho sz pro buoh nemohu nycz trpyety s asatu smrt pmeho tworczye chezyu myle przygyety « wypyem czyesku tu naczest mychalu svatemu s by nassye dussye przynesl kralowstwyu nebe- skemu ; atu czyessyu on myenyesse e onyeyz syn bozy mluwyesse g mozetely zte czyessye pyty s gyuz czas innye wssyu wypyty s rzek to poczie odpusczenye braty ; rzka wyecz my was zde ne- wydaty s wstaw namodlitwy kezyerek[111]wy dye- sse e atu boleslaw swymy yeho strzyezyesse c kdiz knyez waczlaw vzrzye bratra sweho + poczye yemu dyekowaty zkwasu czneho s tehdy mu bo- leslaw wecze s potrhna znoznycz sweho meczie : bato yaz tobye wzdy rad sluzyu e nynye taktoty posluzyu e Budet yuz konecz twym rzyeczem s yda gemu uwrch meczem c taka hroza boleslawa podgie s ze gedwa bratru kuozye dogie e wssak vtye ucho swatemu wa[112]czlawowy s aynhed mecz wipade sruky boleslawowy + swaty knyez wzem mecz poczye mluwyty s rzka bratr tot bych mohl odplatyty s ale tolikot my yest moy two- rzecz myl s ze bych twe krwe prowesswyet ne- prolyl s rzka to ten mecz bratru wraty с czos poczal racz dokonaty s yklecze vczyereque na- prazye g boleslaw sye k bratru przyrazye s gyc sye nalyudy uolaty c by gyey zabyty chtyel gye :sye zalo[113]waty s kdyz uczyereque naprazye kleczyesse > swu dussyu bohu poruczyesse «e knyeze ayeho bratrzye przyskoczychu + tuswatu dussy stielem rozdyelychu : to sye sta otnaro- zeuye leta bozyeho s podewyety set podwudezat osmeho + ale ze boleslaw + purmy uczyny kwas + nebo ktoz su byly wynny tu smrtyu s knyezye swateho + trpyely su mnoho zleho ; knyezye sye skonyem propadl + bratr yeho malomo[114]czen- stvym sye rozpadł + zgych rodu zle nemoczy mye- wagyu s druzy sye nakazde leto wztyekagyu + (XXXL) kdyz snide swaty waczlaw + by knye- zem bratr yeho lyty boleslaw s toho leta czye- sarz mstyesse swateho waczlawa + gyde naknye- zye s boleslawa s boleslaw poczye pty nyemu gyty » ale proswe hrzyechy nemozyesse dobrzye progyty s czyesarz czechy bogyem poby s azemy wtuz dan poroby s kny[li5]ezyu kaza vdwora byty e kotel nadohnyem drzyety ; Buoh swateho waczlawa chtye swatost oslawyty s poczie skrzen welike pomoczy czynyty s vzrzyew boleslaw ze sye bozyey moczy nemoz ptywyty » ypoczye wswa- tost sweho bratra otpolu wyerzyty s potrzech letyech kaza gyey doprahy przynesty » auswa- teho wyta kostele kaza gyey taynye polrzesty + kdyz to swate tyelo doprahy nesyechu » na dwu my[116]estu tyelem swatym hnuty nemozyechu « dwye rzyeczie bezmostu alody przygyedu sywyezny suokowamy zzalarzye wynydu s rany ycho wssye 

Strana 248
248 PREPISY. B. Z KODEXU CAMBRIDGESKÉHO (XL—XLII). zaczyelely byechu c ranu gednu yako nowu wy- dyechu s Gyuz lyty bratr byl uczynyl « tyem znamenym yeho wynyl s aucho yez byl utal toho nebyesse c swaty waczlaw sestru przybyslawu myegyesse s ta swata dyewka knyezyu powyedye s yat sweho brat[117]ra zewenym wyedye s ze ucho swate mezy styenu a drzyewem dotedoby lezalo « tu kdez sye bylo to zle dyelo stalo « nalezsse ucho khlawye przyczynychu s tak prziczyele khla- wye az sye podywychu « knyez yeden tu byesse + ten swelykym placzem pssiesse s by mu sweho tyela raczyl udyelyty s sluby sye gemu chcze tyem naboznyegye sluzyty s ynhed gye sye gemu geden nehtek wyklaty s wzem (118) gyey gye sye gyemu dyekowty e gyz tu byechu bohu chwlu wzdachu s ato swate tyelo schowachu c boleslaw za wyn znamenaw czo a zawyny s zaswu dussyu stratkwasa mnychem vczyny + ale nemyel gest po- kanye pweho e malo by mu spomohla swatost syna yelo s pak knyez boleslaw kaza zemanom vbole- slawy myesto zdyty s oto sye zemyene poczyechu radyty s porzyyecznyku knyezyu w[119]tom od- powyedyechu s toho vczynyty nerodychu c knyez odpowyedye rzyecznyku s byeda tobye moy stary wynyku s sam yemu ynhed stye hlawu c ywrzye zasie tak krwawu e wskoezyw napen gye sye mlu- wyty s to sye chcze mnye ptywyty s pany sye knyezyu pokorzychu s boleslaw zdyu ohradychu s (XXXII.) Od sczedreho boleslawa -- Pak boleslaw lyuty snyde e yeho syn bole- slaw nayeho sto[120]lecz wznyde s poluczy sye swty ze zleho s amylostywy zlyteho s kostelow dwadczyety wczechaw postawy ę amyest mlady boleslaw ustawy s (XXXIX.) ale zesty bezdyeczny zyet moy na zywot odpowiedagyu e y odczerzy nyez netbagyu ; kdyz sye hraby branyty byesse s ezy by sye branyl nemyegyesse s (153) wssyeczky tyetywy zetlely byechu ę azczeho by gyne vczynyly neymyechu c gyz hrad naztraczeny byesse c by sye byla czye- sarzowna nedomyslyla spyesse s nabradlech rychle staty s ygye sye tako wolaty s wecze zet pomem mylem nechczy dele zywa byty e nezabyely mne gyny chczy sye sama zabyty s knyezata sye zany przymluwychu s gyma uczyesarzie mylost vpro- sychu ; hrabye sczyesarzownu przyed czyesarz gyde s wzpodgem most hra[154]du sewssym sbo- zym otgyde s przyedsyenyu wsse sme sbozie byesta schowala s ze sye yedno sama byesta naczyesa- rzowu mylost dala ę tak ten hrad byl yopustyel c az nan knyez Oldrzych byl wnyel s (XL.) Odoldrzycha slechetneho s aodkochana newyerneho c Knyez oldrzych rozpomanuw na smrt bratra sweho » poznaw lest kochana newyerneho + wecze mu tys mye zbawyl bratrzye meho s yaz tye zba- wyu zywota tweho s wyrzie[155]zaw mu yazyk kaza gmu oczy wylupyty e azazywa kaza trzyewa wywlaczyty s wrsowyczy to wydyechu s; przymlu- wyty sye nesmyechu s kochan kdyz okolo sochy chodyesse s azsebe trzyewa toczyesse ; naswoy rod poczye tuzyty s aklydem takto mluwyty s neufay ygeden dorodu welikeho ; y dosmysla hlubokeho c knyez wswey zemy ponehahlu wsse uchody s ma mne zlob sprawem dochody » mnyech ztepa wssyeczka knyezata s pto ny (156) dana dostoyna odplata s (XLI.) Ot sedlske knyenye Borzynye. Knyez Oldrzych opostoloprtech lowyesse « sta sye ze kdyz skrzye yednu wes gyedyesse + vzrzye ze sedlska dyewka napotoczye stasse y bosa ybezrukawkow rucho prasse sedlka welmy krasna byesse s ktomu owssem stydlywe nrawy myegyesse s poczye sye yegye krasye dywyty stogye s a ynhed gyu sobye zazenu pogye s ta knyeny slechetna byesse s gmye borzena mye- gyesse s (157) pany mu ztoho zazle myegyechu c knyez wecze pany nerady slyssyechu s zchlapow slechticzy bywagyu s aslechtyczy syny chlapy bywagyu s neb ostarale strzyebro s slechtu czyny s aczasto slechticzye chudoba chlapstwem wyuy s wyslysmy wsyczkny zotczye yednoho « aten sye czte sslechyczem gehoz otecz myel strzyebra przye- innoho e akdyz yest tak slechta schlapstwem smyc- ssena « Bude borzena ma zena ; radyegy sye chezyu sczesku sedlku smyety nez kra[158]lownu nyem- kynyu zazenu myety s wrzech kazdemu srdcze poyazyku swemu s proto nyemkynye bude przyety yazyku memu s nyemkyny bude nyemecztku czeled myety s nyemeczsky bude uczyty me dyety s pto bude yazyka rozdielenye s aynhed zemye gyste zkazenye s pany newyete dobra sweho s lagycze my zmanzelstva meho s kdebyste rzyecznyky braly s kdyzby przyedknyezem staly s kdyzs sborzenu syna myel s tomu byl brzye[159]czyslaw wzdyel s 

Strana 249
HLAVY XL. a XLI. Z KODEXU VÍDENSKÉHO. 249 (XLII.) Otknyezye brzyeczyslawa zety czye- Sarzowa s Potom knyez oldrzych swyeta snyde s syn yeho Braczyslaw naknyezsky stolecz wznyde s toho czassu otta byely czyesarzem biesse s ten dczerku krasnu welmy myegyesse s tey krasye dywyt sye kdworu knyezata gezdyechu s agyz powssem swyetu oyegye krasye mluwyechu s te wkasterzye swieczky chowachu e tomu klasteru Swymbrod rzyekachu e k[160]dyz knyez Braczyslaw gy tu wzwyedye s mezy panyczy tak powyedye s nebo te dyewky dobudu ; neb sweho zywota zbudu s doklastera gyede gyezdeczky s ale klaster wyby wogósky s Gytka czyesarzownye dyechu g akdyz czechy wkla- ster gdyechu s Gytka wssarlatney kapyczy s skry sye zaoltarzem wkaplyczy + knyez gyutku zkla- stera wywede ; apotom sny nakuon wsyede e Bradaczy rzetyczem wrata przypyechu s zatyem kuodyenyu przyspyechu e kdyz konurssy slydmy swymy (161) snydu e pty knyezy mocznye po- gydu knyez hradaezye silnye syeczyesse « gyutka C Text hl a) Z kodexu Vídenského. (XL.) Ot Oldrzicha knyezye slechetneho a o ko- chanowi. Knyez Oldrzich rozpoma nuw sie na smrt bratra sweho A poznaw lest cochana newierneho Wecze mu tis mye zbawil bratrczie meho. Ga tie zbawym zywota tweho Wyrzie zaw gemu yazik kaza mu oczi w$lupity A zazywa kaza mu trzie wa wywlaczity Wrsowezi to wy dyechu y przymluwity sye nesmye chu. Cochan kdy okolo sochi cho dyesse Asam zsebe trzyewa toczye sse Naswoy rod poczie tuzity Alydem tako mluwiti Neufay y,geden do rodu welikeho Any do smysla hlubokeho Knyez wswey zemy ponenahlu wsse uchody Ma my zlob prawie toho do hod$ Mnyech ztepa wssie knyezeta protoz my dana zla otplata. av XL. a zuzyesty yako rzyepy sedyesse s nyetery konwrss bezruky stogiesse ; druhy beznohy lezyesse < trzety przyeswess chrzbet sadel myegyesse c eztwrty Byz bezdussye lezyesse s rzetyez tlusty meczem przyetye knyez braczyslaw + ywynyde zdworu zdraw s tehdy czyesarz kdyz to wzwyedye s na woynu sylnye zapowyedye s gye sye na tom przy- sahaty + ze yeho (162) stolecz musy uboleslawy staty s braczyslaw kdyz to wzwyedye s zema- nom tako powyedye c trzyebalmu sye wzezechach wzteczy s ayaz budu wnyemczych zeczy s knyeny kdyz tu radu wzwyedye s mudrzye welmy knyezyu powyedye s rzkucz nebyla by to dobra rada s stala by sie pto wyeczsye swada s yaz pogyedu Pty otczy swemu s snad to przywedu konczyu dobremu s ygyedye knyeny pty otczy swemu s ypoczye (163) dobywaty mylosty swemu mylemu + czyesarz nechtyesse pogegye woly vczynyty e rzka nechczy swe przysahy russyty « przysahl sem ze musy moy stolecz wboleslawy staty s dallybych- mu mylost musylbych to russyty s dczy wecze XLI. (XLI.) O sedlczie knyeny bozyenye. Knyez Oldrzich opostolopr tyech lowyesse Kdyz skrzie gednu wes gediesse Uzrzie ze sedlska dyewka napotoczie stasse Ta sedlka krasna welmy byesse A kto mu owsem stidly we nrawy gmye sse Poczie sie gegye krasye dywity stogye A ynhed gy za knyenj sobie pogie Ta knyeny slechetna welmy byesse Sobie gmie bozyena gmye sse Pany gemu pocziechu z toho za zle gmyety Knyez weczie pany racz te sl$ssyety Z chlapow slechtyczi by wag A slechticzi czasto chlapy syn$ gmyewagy Nebo ostarale strziebro slechtu czyny Aczasto slechtyczie chu doba, sprostenstwym wyn$ Wyslis my wsychny z otczie gednoho A ten sie czte slechticzem gehoz otecz gmiel strzyebra mnoho Akdyz gest tak slechta schlapstwem smyessene bu 32 

Strana 250
250 HL. Xl. A XLI. ZKODEXÜY FRANTISKÁNSKÉHO A ZEBEREROVA. det boziena ma zena Radiegi ste chczi slechetnu sedlku czesku smieti Nez kralewu nyemeczku zazenu gm$eti Wrzyet kazdemu srdcze poiu ziku swemu À proto nyvemkynfe mene bude przyetý lidu memu Nyemkyny nyemeczku czeled bude gniyet$ A nyemeczky bude veziti nie dyet$ Proto bude iazika rozdyelenie A ynhed zemy giste zkazenje Dany newiete dobra swcho lagicze m$ z manzelstwa meho kde byste rzycczny ky braly kdyz byste przied knyceny sta ly kdyz z bozieny syna gmiel Tomu byl brzieczislaw wzdiel. (Přepis pana Ferdinanda Mendika.) b) Z kodecu. P'rantiskinského. (XL.) Ot oldrzicha slechetneho aod Kochana newierneho. Kniez Oldrzich rozpomanuw nasmrt bratra sweho, poznaw lest Kochana newierneho, Wece mu, tys myc zbauil bratrcze meho, ia tie zbawim ziuota tweho, Wyrzezaw mu iazik, kaza mu oći vy- lupiti, a za ziua znieho kaza trzewa wywlaciti, Wrssowci to widiechu, przimluwiti se nesmiechu, Kochan kdyz okolo sochy chodiesse, azsebe trzewa tocziesse, naswoy rod pocze tuziti, aklidem takto mluuiti, Neuffay ygeden dorodu welikeho, any dosmysla hlubokcho, Kniez wswe zemy ponenahlu wsse vchodi, ma mne 7loba sprauem dochodi. Mniech ztepa wssiechna kuiezata, aproto my dana hodna odplata (l. 20"). (XLI.) O Bozenie sedlce knieny. Kniez Oldfich opostoloprtiech lowiesse, stase kdyz skrze gednu wes gediesse, Vzrze Że sedlska diewka napotocze stasse, bosa ybezrukauow rucho prasse, Sedlka welmy krasna biesse, ktomu owssem stydliue apocztiue nravy &myesse, Poczese gegie krasie diuiti stoge, aynhed gi sobie zażenu poge, Ta knieny sslechetna biesse, sobie gmye bożena myesse. Pani mu ztoho zazle poéechu myeti, kniez wece pani raczte slysseti, Zchlapow slechtici by- uagi, asslechtici syny chlapy miewagi, Neb osta- rale strziebro sslechtu czini, aczasto sslechtice chudoba chlapstwem wini, Wysslisme wssickni zotce zotce (sic) gednoho, atense czte sslechtu gehoz otecz myel strziebra mnoho, Akdyž gest tak sslechta s chlapstwem smyessena, budet bo- zena ma żena, Radiegise chci s czessku sedlku smyeti, nezly kralownu nyemkyni zażenu myeti, Wrzet kazdemu srdce poiaziku swemu, protozt menÿe bude Niemkynie przieti iaziku memv, Niemkynie nyemeczku czeled bude myeti, nye- mecky véiti bude me dietky, Proto bude yazika rozdielenye, aynhed zemie piste kazenie, Pany ne- wiete dobra sweho, lagicze my z manzelstwa meho, Kdebysste rzeczniky braly, kdyzbysste przied- knieny staly. Akdyz sbożenu syna myel, tomu byl bratislaw wzdiel, (1. 30"). c) Z kodezu Zebererova. (XL.) Kniez Oldrzich zahubyl Kochana p Jaromira. Knyezi Oldrzichowi namysl tanu Naswcho bratra smrt rozpomanu Y pozwa prziedse kochana Toho newierneho pana Wecze tys zabyl bratra melo Ja tie zbawym zywota tweho Kaza gemu vazik vrziezati Ktomu oczy obie wylupiti Pak gey w wodie topiti Alle wssak nedosmrti Wrssowiczi kdyzto widiechu Przimluwyti se nesmiechu Tak gey ksossie prziwazachu Abrzych gemu rozrziezachu Akdyz kochan okolo sochy chodiesse Azsebe trziewa tocziesse Naswoy rod pocze tuziti A klidem takto mluwyti Neuffay ygeden dorodu welikeho Any dosmisla chytreho Kniez wswe zemi wsse vchody Ma zloba hodnie mne dochody Mnyech zahubyti wsseczka kniczata Aproto my dana hodna odplata (I. 306). (XLI.) Kniez sedlku zazenu pogěl. Knyez okolo Postoloprt lowiesse Kdyz skrzie gednu wes gdiesse Vzrziew ze sedlska diewka napotocze stasse Bossa abezrukawow rucho prasse Sedlka welmi krasna biesse Aktomu stidlywe nrawy gmiegiesse 

Strana 251
Ib. XL. a XLI. Z KODEXU LOBKOVICKÉHO A Z TISKU JEŘÍNOVA. 251 Podywiw se gegie krase stogie Yhned gy zazenu sobie poge Ta knieny sslechetna biesse Sobie gmeno Boziena gmiegiesse Pany mv poczechu zazle myeti Kuiez wecze pany raczte slysseti Zschlapow sslechticzi bywagi Asslechticzi syny chlapy gmiewagy Neb ostarale strziebro sslechtv cziny Aczasto chudoba chlapstwem slechtu wyni Wyssli gssme wssichny odoteze gednoho To gt slechticz kto ma strziebra mnoho Kdyz gt sslechta s chlapstwem smiesena Dude Boziena ma mila zena Radyeyssi se chci snyti s sedlku czesku Nezly zenu mieti kralownu niemeczku Pany newiete dobra sweho Porokugicz my zmanzelstwa meho Kdebysste rzieczniky braly Kdyzbysste prziedniemkyni stali Niemkynie bude niemeczku czeled mieti Aniemeczky bude vcziniti me dieti Aproto bude Jazika rozdielenie Awssy zemi bude pohorssenie Ta knieny sslechetna hiessie Kazdeho podle geho stavu cztisse Kniez s Bozienu syna gmiel Tomu Brzietislaw gmeno prziezdiel (l. 37). d) Z kodexu Lobkovického. (XL.) Kniez Oldřych rozpomenu se nasmrt bratra sweho. Apoznaw lest kochana nevierneho. Vece gemu tys míe zbawil bratrce meho. Ya tye zbavim żywota tweho. Viezaw mu iazik kaza mu oëi vy- lupiti. Azażiua kaza stiewa vywlaćiti. Wrśovici to vidiechu. Yprimluuiti se nesmiechu. Kochan kdiž okolo sochy chodiese. Astrzeua zsebe to- ciese Naswoy rod poce tuziti. A tu take řeč mluuiti. Ygeden neufay dorodu velikeho. Any do- smysla chytreho. Kniez wswe zemi wše vchodi. Ma mie zlost sprauem dochodi Mniech ztepa wse knieżata Proto mi dana prawa otpla (1. 34%). (NLI.) Pak kniez oldrich vpostoloprt lowieśe. Když skrze gednu ves gediese. Vzie że sedlska diewka rucho prasse. Bosa abezrukawow stase. Poče se gegi krase diwiti stoje. Ynhed gi za knieżnu poge. Sedlka krasna welmi biese, Gmie sobie bożena gmiegiese. Pani z geho manżelstwa gechu se gemu porokouati. Kniez vece pani racte posluchati Zehlapuow ślechtici bywagi A sslech- tice syny chlapy gmiewagi. Ostarale stfiebro azho- zie šlechtu číní. A často šlechtu chudoba chlap- stwem vinni. Kdiž gest slechta s chlapstwem smic- šena*) Tehdy božena bude ma žena. *Wsak pra- wie wšichni bych ya byl vmysla prweho. Wzpo- meneteli nameho prageda premysla prweho. Ze zchlapuow slechtici su wswietie. Ze ygeden dru- heho slechetuíeísi nic menie diete*. Vyślisme wsickny ot clowieka gednoho A ten se čte slech- ticem gehoz died miel stííebra mnoho. Radiegi sechci s éesku sedlku sníti. NeZ cesafownu nye- mecku ženu gmieti. Wřet kazde“ srdce poiaziku swemu Aproto ńtemkynyc nebude przieti lidu me”. Pani neviete dobra sweho. Lagic mi zmanżelstwa meho. Kdebyste feéniky brali. Kdiżbyste před- knieżnu niemeczku stali. Niemkynie bude bude (sic) nyemeczcku ćeled mieti A niemecky bude včiti me dieti Aproto bude iazika rozdielenie Aynhed zemie zkażenie. To kninie velmi šle- chetna biese. Każdeho podle stawa geho poctiti gmiegiese Pak kniez s bożenu syna gmiel Tomu byl brecislaw wzdiel (l. 36'—37"). e) Z vydání Ješínova. XL. 0 pomstě nad Kochanem Wrssowcem vči- néné, pro geho auklady. Kniez Oldrzich rozpomenuw sie na smrt Jaro- mira bratreze sweho, A poznaw lest Kochana newierneho, Wecze gemu tys mie zbawil bratreze meho, Ja tie zbawim ziwota tweho, Wyrzezaw mu yazik, kaza gemu oczi wylupiti A zaziwa kaza gemu s sebe trzewa wlacziti * (*al. wytocziti). К d). Z rukopisu P'elcelora: * Wssak prawie wssickni, bych ia byl zvrozcnie sslechetneho Wzpomeneteli na meho przedka przemysla prweho Ze z chlapow sslechticzi su, to zwiete, A ze y geden sslechetniegssi nenie druheho to dicte *. +) Co kursivou tikténo, to pozd&ji v rukopis vepsáno. 32* 

Strana 252
252 PŘEPISY Z HLAV III. a VIII. ZLOMKY HRADECKÉ. Wrssowiczi to widiechu, Y przimluwiti sie nesmiegechu, Kochan kdyz okolo sochy chodiesse, A zsebe trzewa tocziesse, Na swoy rod pocze tuziti. A lidem takto mluwiti: Nevffay y geden do rodu moczneho,* (*al. hradu welikeho). Ani do smysla hlubokeho* (*al. chy- treho). Kniez w swey zemi po nenahlu wssie vchodij, Ma mie zloba sprawem dochodij, Mniech ztepa wssie Kniezata, Proto my dana dostoyna otplata (str. XCVID). XLI. O pogetj za manżełku Bożeny Sedlky od Knjzete Oldricha; a spokogenj Panüw proto manzelstwj reptagjcych. Kdyz byl kniez Oldrzich w Postoloprtech lowiesse, Sta sie ze kdyz skrze gednu wes gediesse, Vzrze ze sedlska diewka na potocze stasse, Bossa y bez rukawow rucho prasse, A sedlka welmi krasna biesse, A k tomu owssem stydliwe mrawy gmiesse, Pocze sie gegi krase diwiti stoge, A ynhed gi tu za zenu sobie poge, Ta knieni sslechétna biesse, Sobie gmie Bozena gmiesse: Pani gemu z toho poczechu porokowati, Kniez wecze, Pani raczte poslauchati, Zchlapow sslechticzi by wagi, A Sslechtiezy syny chlapy miwagi,* (*al. zchlapiewagi). Neb ostarale strziebro sslechtu czini, A czasto chudoba sslechtu chlap- stwem wyni, Wysslysmy wssiczkni zotcze gednoho, Atensiesslechticzem czte, ktoz ma* (*al. gehoz died miel) strziebra mnoho. Akdyz gest tak sslechta schlapstwem smiessena, Bude Boziena ma zena: Radiegisie chczy sczesku sedlku snieti, Nez Kralownu* (*al. Czysarzownu) Nie- meczku za zenu gmieti, Wrzetkazdemu srdcze po yaziku swemu, Aprotoniemkynie menie bude prziti lidu* (*al. yaziku) me" Niemkynie bude niemeczku czeled gmijti, A niemeczky bude vcziti me dieti, À proto bude yazika rozdielenie, A ynhed zemie giste zkazenie, Pani newiete dobra sweho, Lagicze mi v manzelstwa meho, Kdebysste rzeczniky brali, Kdyzbysse przed knieni stali? [Ta knienije welmi sslechetna biesse, Kazdeho podle geho stawu cztiti vmiesse, | Kdyz z Bozeny syna gmiel, Tomu byl Brzeczislaw wzdiel (str. XCVIII— XCIX). D. Zlomky Hradecké. A! *) (III. 12) awsuczku zemiv sudiesie Sta sie ze omezu dwa sie swadista Assobie dobrzie przi- bista Lubussie gie sie fu svdity avinneho mvssi smvtithy Vinni yessie lubussie haniety rzka ne- chczu tebe zasudczu gmiety Neb zena lepe vie gehlu sity, nez wsudie mvze sudity Auwech to mie uelmi trudy / ze nassu zemiv zena sudy Iwsiech pany gie sie hanyety / ichoz iaznechczu mlvuíthí Lubussie to uslisewsy / nemvdremv prziehowuiewsi Nicz iemv neotpouiedie Ale valní snem zapouiedie Kdiz sie nassnem /rasura] Aprzied lubussu przigidu Tehdi ta wsie zemie maty Je sie hanby zalouaty zemiene to vslisew- sie Swey hospodie sie nasmiewsie Jako zpraka sie podgemse Rady i gedne newzemsie krzikv *) 8 rubní strany listu tolio písmo dokonale jest vyhlazeno, tak Ze krom porüznych písmen ničeho tu čísti nelze. 

Strana 253
TÝŽ TEXT Z KODEXU CAMBRIDGESKÉHO. 253 wsiczk'y gyedniem hlassem Newiplatimy to ge- dniem wlassem ^ Prawdut iest mluvil czlouiek taky Nebot iest mvz vila * wsaky Genz sie kto przied zenv svdy gehoz ktomu nvzie “ neprzi- pudy Juz ty dele nechczem howiety / chczem mvzie zahospodu inyety Gednohot natobie pro- ssimy powiez nam wiesbamy swimy Zktere nam radÿs zemie knyeze wziethi nebo wswey nemozem podobneho gmíety Tdi lubussie otpouiedíe / rzkucz tot wam bezelsti pouiedie Jakoz koli ste míe vhanili kdiz ste míe tak potupili Zly czlouiek to cheze bity kteriz pro swe dobre da obczi zlym vzity Obecz iest pis) (VIII. 33) welikeme zlemv bity Snad su bili ne- pomniely ze mvdrzi su za przislouíe gmiely Rzkucz kto chce w domv skodí zbyty. ten neday giskrzie vhlem bity Proniez bohaty sbozie zbywa neb vh'l czasto ohnyem byua Tak muzie mohucz slouem obranithi i dachu zmala woyskv bitÿ I Kniez przie- misl chtiese to bnithi Pany rziechu pokusmy ezsot mohu veznithi Weczie Prziemisl widiech wesnie diewku krew loczuczie À po wsiey zemy iako wzteklu biehaiucze proten sen boív sie ziemie zleho pany nasmiech obratychu sen kníeze swelio (IX.) Kdiz diewky ot otczow sie brachu ana- diewin sie wsiebchu Dczi otczu naziwot otpouíedíe sestra bratru to pouiedye Juz iaz neysem nyczse tobie Kazdi gmyey peczu ossobie Pak sobie slu- bichu wieru wlasta gim da wpityv smyeru Abi swe tlustosty zbily czirstvy amvdri ktomv bily Potom gie natre rozdieli avrzady ge podiely Pak mudrzieyssim hrad poruczi Awradie gie wsdy sedyety vczi Rzkucz kózt rad sedy wradíe ten ostogy wkazdey swadye Krassím kaza sie liczity Achitrey rzieczi sie vczity Rzkucz tymto mvzow polekv kdezto moczu nedotekv Trzietym kaza sluczisti gezdity amuze iako pssi bity (XIL) Kdiz sie diewky swiku nakonich gie- zdyty obiku : Týž text z kodexu Cambridgeského. (III. 12) ta (14) wssyezku zemy sudyesse : Sta sye ze omezy dwa swye swadysta c asobye do- brzye przybista s Lybussyc gye sye gyu sudyty + awynneho drby smutyty ę wynny gye sye lybussie hanyety s rzka. nechczy tebe sasudczy gmyety s neb zena vmye lepe gehlu ssyty s nez wsudye muzye sudyty » ach kako to mye welmy rudy + ze nas zena muzye sudy e ygechu sye wssyczny pany hanyty s yehoz ya nechczy mluwyty e Ly- bussye to uslyssye[15]wssy s nemudremu przye- howyewssy e nycz gemu neodpowyedye e walny tu snem zapowyedye » kdyz sye na sné wssyczkny snyedu » aprzied lybussy przygyedu s Tehdy tee wssye zemye maty s gye swe hanby zalowaty ę Zemene to vslyssewsse e swey hospodye sye na- smyewssye + iako zpatra sye wzpodgemsse + rady y gedne newzemsse s Krzyku wssiezkny gednym hlasem s newyplatymy toho yednyem wlassem + Prawdut (16) mluwy czlowyek taky s nebotye wyla muz wssaky s yestot sye przyed- zenu sudy ; gehoz ktomu nuzye neprzypudy s yuz dele nechczem meskaty s chczem muzye zahospodu gmyety s yednohot natobye prosymy + powiez nam wyestbamy swymy e Zkterez nam zemye radyss knyezye wziety s neb wsswey zemy nemozem podobneho myety + Olybussynu pro- czstwy. Gym lybusse odpowyed|17]dye s Rzkucz. to wam bezelsty powyedye s kak koly ste mye vhanyly s Kdyz ste mye tak potupyly s Zly czlo- wyek tu drby byty. kteryz proswe dobre da obczy zlym toho vzyty s Obecz yest (VIII. 33) ydachu zlemu wzhoru gyty s snad su byly nepomnyely s ze mudrzy zaprzyslowye gmyely + rzkucz ktoz cheze wdomu skody zbyty + *) Na rubni strand pisino se sice zachovalo, ale nezcela, tak Że vót3ina fńdkiv jen s polovie je ćtitedlnń. Proto Ji zde otisknouti opominuto. 

Strana 254
254 neday gyskrzie uhlem byty neb uhel czasto ohnyem bywa + pronz bohaty sbozye zbywa + tak muzie mohucz slowem obranyty + ydachu zmala woysku byty ; knycz przyemysl chtiesse to[32]ho branyty + pany rzechu pokusmy czo mohu vczy- nyty + wecze przyemysl ; wydyech wesnye dyewku krew loczycze + wswey zemy yako wztekli bye- hagy.cze s proten sen bogyu sye zemy zleho pany nasmyech obratychu sen knyezete sweho (IX.) Odwlastyny mudre rady. Kdyz dyewky otczyc obrachu + anadyewynsyc wzebrachu + dczy otczy nazywot odpowyedye + sestra bratru to powye- dye + gyz ya ney|33]sem nycze tobye + kazdy К. Zlomek (X.v. 31%) ....chu wseczky sye poradywsie Au- wierze sie utwirdywsie Pogidu swlastu naprzied moczuyeyssye postawywsse prostraz iedu mud- rziessye Akdyz napoli stogiechu Agyz sye snyty chtyechu wlast* na kony ssostyepem vpirnych Jpretrźżeno/ vpirwnich stogiesye Asswemu woysku tak mluwiesye O dyewky slechetne stworzienye Wass w swietye slechetuyeyssyeho nieze nenye Dirzte sye sslechetenstwíe sweho dobywayte sobie slowa dobreho Bud wam mylo vssile malo po- ymyety Asskrryzie to wieczny pokoy myety Acz gie nynye potepem Wiecznu chwalu ypamyet wezmem Budem ssobie muzie wolity Kdy chtyecz budem gie bity Dudem yako amazowsske panye Ty gsu poruczili muzom oranye A ssami zemy władnu Ty gsu gmyeli scziesarziem swadu Ty gsu toho czlesarzie cztnye pobili Agemsye gye- gsu wekrwy vtopyli Rzkucz krwe sy zadal krew py Wiecz na swietye lydy nebi Ty gsu proty Ale- xandrow vdatnye gmyeli Assnymy gsu sye krali bity smyeli Amagy toho czest posswietye ychwalu Poymyewssye vbogi pczi malu Tez wa pany sle- chetne vczinyty nebo damyly sye nynye tyemto PŘEPISY. HL. X. ZE ZLOMKU OLOMOUCKÉHO. myey peczyu osobye ¢ pak sobye slyubichu wycru s wlasta da gym wpyty smyeru + aby swe tlustosty zbyly + aczerstwy ymudry Dbyly : potom gye natre rozdyely ; aurzady gye podyely » mudrzyeyssym swoy hrad poruezy s wradye gye sedyeczy zuczy + rzkucz. ktozty rad sedy wradye s ten ostogy wkazdey swadye s krasnym sye kaza lyczyty s achytrey rzyeczy uczyty e rzkucz tyemto mu[34]- zom poleku s kdezto moczyu nedoteku s trzetym kazyu sluezysty gyezdyty » muzye yako psa za- byty s (X.) O prwe dyewezye plenye. Kdyz sye dyewky spolu swyku + nakonych gyezdyty obyku « Olomoucký. bradaczom zbity Budu slechetnymy pannamy chlapy smyech pobigety Awiecz ny muzie budu zarobotne gmyety Di kazda iako psa brat aotczie sweho abi mohla sobie dobity zywota pokoyneho Lepeby bilo nam cztnye zbitu bity Nez tyemto chlapom bradatim na mylost gyty Ale /druhá stránka] budeli ktera otnass bye- ziety chtyety Wiez to ze snamy towarzisstwa gmyety Amoczi kdi gi. budu inyety Smírty ne- moczi bude zbity Abudeli ktera iata Jaz mam dosty Libussina zlata Ato wam zagisto pwi Ze to wseczko prowass ztrawi Aiakz te rzieczi przíesta Tak sie inhed hnuchu stoho myesta Ayakz namuzie wynyku Tak wseczky plaweczky krziku Obsuchu muzie dyewezie strzieli Wlasta muzie osstiepem rozdieli Drziewe nez swich opiet dolna sedm lepsich osstycpem prohna Mlada hodka asswatawa Clymka wracka aczastaw Tu podle sswe knyenye wzdi biechu Adobrodruzski sie owsem mycgiechu Muzom dosmyechu ne- biesie Na trzi sta. muzow grz leziesie Abi tu blyz less nebil Igeden bi zmuzow nesbil na wlastu sye igeden newratyl nerad bich bil skopka rozwratyl. #) Souhlasné místo z druhého zlomku hradeckého (B*): wsi..ky sie tu poradywsse a v wierzie...... een chtiechu drzieyssie A kdiz na poli stogiechu dyewky slechet rzenye.. Pogidu.. Wlasta nakony soscziepem wturnyech naswietve slechctnysieho nics nenyc. wlastu naprzied mocznieysie Posta. ... strzied mv tak mluwiesse.. 

Strana 255
TÝŽ TEXT Z KODEXÜV CAMBRIDGESKÉHO A STRAHOVSKÉIO. 255 Týž text z kodexu Cambridgeského. dyewky kdyz gye dobrze sez[37]rzyechu + wsseczky sye tu poradywsse » uwyerzye se poturdiwsse + pogyedu swlastu naprzyed mocznyeyssye + posta- wywsse wprostrzyed mudrzyeyssye sakdvz napolyu stogycehu + kdyz sye snyty spolu sny chtyechu s wlasta nakonyu ksturmu stoyesse ; kswemu woysku tak mluwyesse e diewky slechetne stworzenye c wswyetye slechetnyessych nenye » drzte sye sleche- tenstwye sweho e dobywayte sobye (38) mene do- brého + bud wam mylo malo vsyle podgyety + askrzye wy to wyeczny pokoy yczest gmyety + acz gyc nynyc potepemy + wyecznu chwalu ypamyet wezmemy s budem sobye muzye wolyty + .kdyz i chtyecze budem gye byty ; budem iako ama- zonske panye + ty su poruczyly muzuom ora- nye e asamy swu zemyu wladu + ty su myely sczyesarzem czyrem swadu s ty slechetnye su toho ezyesa[29]rzye pobyly s gemsse gyey wkrwy vtopyly + rzkucz krew sy zadal tys krew py « wyecz naswyetye lyudy neby e tv gsu sye proty alexandrowy vdatnye emyely e sgynymy kraly su syc byty smyely e magyu toho poswyetu czest ychwalu + poymyewsse vbogyu praczyu malu ; tez wam panny slechetne slussye vczy- nyty » nebo damyly sye nyuye tyemto brada- czom zbyty s budu slechetnymy panna[40]my s chlapy brataty smyech pobygyety e awecz ny muzye budu zarobotne gmyety e by kazda bratra nebo otczye sweho + by sobye mohla dobity zi- wota pokoyneho s lepe by bylo nem czstnye zbytu byty s nez tyemto chlapom bradatym nanylost gyty s budely otnas ktera byezyety chtycty s wyezto zet nebude snamy towarystwa gmycti amoczyly budem kdy s nyu byty + smrty gycy nelzye bude zbyty s pakly bude ktera (41) yata + yaz mam sklep plny lybussyna zlatta s ato wam zagysto prawyu + ze to wssye pwy gednu zwazyu. A yakz te rzyeczy brzo przyesta » yhned sye hnuchu stoho myesta + ayakst namuzye wy- nyku + tak wsseczky plaweczky krzyku s obsuchu muzye dyewezie strzely ; wlasta muzye osstye- pem rozdyely s drzewe nez swych wlasta dohna + sedm lepssych ostyepem prohna + mlada hodka aswatawa radka take yczastawa s pod[42]le swe knyezny wezdy byechu s dobrodruzsky wzdy czy- nyechu s muzom dosmyecha nebyesse + natrzysta muzow gyuz lezyesse s aby tu tak bliz les nebyl + ygeden zmuzow zyw hy nebyl : nawlastu ygeden sye newraty s nerad bych gyey skopka przye- wratyl « Týž text z kodexu Strahovského. Kdyz ge dobrze sezrziechu wsseczky sie poradichu vwierze sie vtwrdywsse poydu swlastu naprzed mocznieysse postawywsse naprostrzed mudrzeyssie Akdyz napoli stogiechu agiz sie snyti chtiechu Wlasta nakony sosstiepem vprwnych stogiesse aswe” woysku takto mluwiesse O diewky sslechetne stworzenye was wswietie sslechetnyeyssie" nenye drzte sie sslechetenstwie sweho dobywayte sobie gmene dobreho Dud wam mylo malo vsile poymyeti askrze to wieczny pokoy myeti Kdyz gie nynye potepeme wiecznu pamyet a chwalu ostawyme Dudem sobie muzie woliti kdy chtiecze budem gie biti Budem yako Amazowske panye ty gsu poruczili mużom oranye asamy zemij wladnu ty gsu myely s czesarzem swadu Ty gsu toho czesarze cztnye pobyli agemsse gey wekrwi vtopili Rzkucz krwi gsi zadal krewz y pij awiecz naswietie lidij nebij Ty gsu sie proti Alexandru vdatnye mycly a sgynymy krali byti sie smyely Ymagi toho powieku y chwalu poymyewssie vbogi praezi malu Tez wam panny sslechetne slussie vcziniti 

Strana 256
256 PŘEPISY. HL. X. Z KODEXU LOBKOVICKÉHO. nebo dameli sie nynie bradaczom pobiti Budu sslechetnym panam hlawu zbigeti a wiecz ny budu zarobotne myeti Bij kazda otcze bratra yako psa zleho aby mohla dobyti sobie zywota pokoy" llepe bybylo nam cztnye zbitu biti nez tiem bradatym chlapom namilost giti Ale budeli ktera odnas biezieti chtieti wiezte to snamy towarysstwa nebude mieti Amoczili kdy budu sie sny snyti smrti nebude moczi vgiti Abudeli ktera yata ya mam dosti stržebra yzlata A to wam zagisto prawi ze to ged“ prowas wsseczko zwazi Ayakz te rzeczi brzo przesta tak sie yhned hnuchu stoho myesta roy (l. 9%) diewky kdiz dobrze seztechu Wsecky sie poradichu Avwierze sie potwrdichu. Pogedu na- pred *) s wlastu mocnieysie Postawiwże prostied mudrzeysie. Akdiż napoli stogiechu Agiż sie s mużmi sgieti chtiechu Wlasta nakoni sostiepem sediese. Aswemu voysku tak mluuiese Odiewky Slechetne stworenie Was wswieti nic ślechetniei- seho nenie Drzte se ślechetenstwie sweho Doby- uaite sobie mene dobreho Bud vam milo malo vsile pomieti. Askrze to vieény pokoy acest mieti. Acz ge nynie potupímy Vieénu pamiet achwalu vezmeme. Budem sobie muze voliti Akdy chtiece budem ge byti Budem jako amazowske panie Ty su porućili mużom oranie Asamy zemi w[9 "]la- dnu. Ty su miely s ciesafem tírem swadu. Ty Slechetne toho ciesafe pobichu Agemse gei ve- krwi vtopichu. Rzkuce krwe si Zadal krew pi. Wiec naswietie lidi nebi. Ty su se proti Allexan- drowi vdatnie miely A sgíními se krali pobiti smiely. Ygmagi toho cest ychwalu Pogmiewse vboji praci malu Tez wam panny Slechetné slusie véiniti Neb dameli sie nynie tiem bradacom po- *) Později připsáno. Ayakz na muže wynyknu tak wsseczky plaweczsky (al. pohansky) krzyknu Obsuchu muže diewczie strzely Wlasta muže osstiepem rozdieli Držewe nez swych zasie dohna sedm lepssich osstiepem prohna Mlada hodka a swatawa wratka radka aczastawa Ty podle swe knyezny biechu adobrodrusky sie owssem gmyegiechu Muzom gyz dosmyecha nebiessie natrzysta muzow zbytych leziessie Aby tu les blizko nebyl Ygeden by byl zmuzow smrti nezbyl Na Wlastu sie ygeden nenawratil nerad bych gij byl sskopku spywem zwratil (str. 5, sl. b, str. 6, sl. a). YZ text z kodexu Lobkovickcho. biti Budu slechetnymi pannami smiech ploditi Aviecznie budu ny zarobotne mieti. By kazda zabila otce iako psa sweho Aby sobie dobyla přiebytka pokoyneho. Lepe by bylo vam ctnie zbitu byti NeZ tiem chlapom bradatym namilost gití. Ale budeli ktera zwas bieZeti chtieti. Vez- to Ze snami nebude towafistwa mieti A mocili budu kdy sny byti Nelze gi bude Zywu byti Pakli bude ktera yata Ya mam sklep pln libušína zlata. A to wi zagisto prawi Že to wšecko pvas (10*) gednu strawi. Ayakž te řeči brzo přesta Tak sie hnuchu stoho miesta Ayakż namuže vyníčechu. Tak wsecky plauecky kiiciechu. Osuchu muże diewcie strely. Awlasta ostiepem muże rozdieli. Drzewe neż swych zase dolma. Sedm lepsich ośtie- pem prohna Mladka hodka aswatawa Wradka radka alastaua. Ty podle swe knieżni byechu Adobrodruzsky sie gmiegiechu. Mużom dosmiechu nebyese. Natii sta muzow zbitich lezieśe Aby tu les bliz nebyl Ygeden by byl muž smrti nezbyl Nawlastu sie ygeden newratil Neradby gi sskopa pywa rozwratil. 

Strana 257
Die pehemische Vnd dies ist die vorrede (L). Suleh puch das hab ich lange begert vnd hab das gesucht, ab sich irne ein weyszer man des vntter- winten wolde vnd alle tat der Pehem in ein puch besehreyben kunde, von waunen die Pehem kumen sein, vnd wie sie her in das lant kumen sein, vnd was sie geliden haben vnd wie sie haben torsten slahen vnd streytten. Vnd das hab ich also lange begert zu wissen, die weyl ichs nicht habe kunt zusammen brengen, wen sich des nymant wolt vntter- winden; Vnd darumb so wil ich mich darezu geben, vnd will die warheyt kurczlichen entscheyden des pesten, ich kan. Vnd pit des vnsern hern Ihesum Crist, das er mir wicze vnd synne darczw geben vnd vorleyhen wolle, das ich durch vnser freunde vnd vnsers landes nutzes vnd eren willen das moge brengen zu synne, das man mein damit nicht en- spotte vnd spreche: ,Er vntterwint sich sulcher dinge, der er nicht volbrengen kan." Vnd darumb ist mir gar swere, dise Croniea in dewez ezu bren- gen, wen ich sie ausz mancherleyen spruchen zu reymen aus pehemischer czungen mus brengen in ein sin vnd in deweze sprache, wen man des kein gancze Cronica kan gehaben, wen die schreyber des nicht fleyssig sein gewest, vnd darumb so haben sie viel dinges nicht beschriben, vnd haben in ettli- cher masze damit verloru den weg der rechten war- heyt. Doch so hab ich gefunden ein Cronica von Boleslaw, die vber die andern Cronica die allerwir- digste ist. Die sagt vns von vil mer streytten, weu die Pregische oder die von Brewnaw!). Vnd ab die Cronica von Opatowiez also vil sagt, so ist sie doch nieht also gerecht vnd irret an viel stucken. Wenne die von Boleslaw dunket mich die peste, wenn sie pey dem allerbesten die rechte warheyt sagt, darvmb wil ich mich noch derselben halden vnd richten. Wirt aber ymant anderswo icht anders funden, den alz ich hie geschriben hab, wist, das das mein wille nieht vorwandelt hat, sunder als es dort geschriben Stet, also ist es auch elhye geschriben, wen ich vberflussige rede wil kurezen, wo ich mag, vnd die warheyt kurczliche bescheyden, das sich ein yder man darnach gerichten mag vnd seiner czungen mit fleysse nochsten vnd volgen muge. !) Brunaw L. — ?) Recken : Řekové (Griechen). 257 Cronica dewoz. Capitulum I. Dis capitel saget, wy der turm zw Babilonia mit dem ersten. gebawen wart vnd vorwandellung der sprach (L). 1. Do alle werlt durch missetat vnd durch sun- den willen in der sintflut vordarb vnd dertranek an acht menschen alleine, die do waren von auffgange den sunnen bekommen, die hilden sich stetiglichen czu dem mittentag, wen sie vol forchten waren, vud forchten sich czu mal sere vor den sintflut vnd auf das, das sie lebende mochten pleiben. So geschach es, das czu einem male, do sie auf dem felde wa- ren, das da Sennar was genant, do namen sie einen thereten rath, aym spotte gleiche, vnd sprachen: „Pawe wir uns einen turm, hoch pys in den hymel." Vnd da sie paweten den turm, den mawerten sie gar veste von czigeln vnd durchgossen den mit leyme an des kalches stat. Vnd hatten alle ein sprache. Do was Got ir pawen gar widerezem, vnd ezustorte ire ezungen vnd ezuprache also, das einer dem andern nieht vornemen kunden, vnd ein yder màn redte ein sunderliche sprache. Vnd darvmb so musten sie lassen von irer angehaben erbeyt, vnd ezuteylten vnd ezutrenten sich also von ein- ander, das ein yder man ym selber ein wonunge pawete. Also noch itlich lant mit seinem namen ge- nant ist. Vnter den sprachen vnd ezungen was ein czunge vnd sprach, die die Wynden genant sein, von dannen do die Recken?) wonten. Die saczten sich neben das mer vnd waren sich meren vnd preytten pys gen Rome. 2. Vnd in derselben windischen czungen ist ein lant Charwat genannt. Da was ein man, der hies Lech, vnd der wart darnach genant Czech. Derselbe man beging einen totslagk, vnd darvmb so muste er fluchtig weren aus seinem lande. Czech hatte redlicher pruder sechs, der er ere, macht und lob hatte. Dieselben hatten ein gros gesinde. Die prachte der Czech in einer nacht alle ezu sammen, vnd czo- gen aus dem lande in einen walt, vnd trugen ire kinder auff iren achseln. Vnd do sie lange in dem walde hin und her gingen und eczogen, do komen sie czu einem perck. Do sprach Czech: „Ach meiner 

Strana 258
258 possen tat! Ir must alle alhie durch meinen willen [leyden] leyt vnd vngemach, vnd durch mei- nen willen sint ewer hewser wuste.^ Vnd sprach czu yn: ,Gee wir vntter dissen pergk, vnd rwen mit vnsern kindern vnd rindern, das wir vnser leyt vnd vngemach mugen vorgessen.^ Des morgens frw was Czech selb sybende auff dem berge, von dem sie das gancz lant besehen vnd beschawen mochten. Vnd do lies er sie nicht furbas gen und sprach: „Wir haben alhie ein lant nach allen unsern wil- len. Wir werden alhie haben, was wir wollen vnd begeren, wilpret, fogel, fische vnd bynen genug, vnd mugen vnsern feinden alhie wol entsiczen.^ Der pergk ist sint genant den Reyf. Das erste iar gru- ben sie den trisch, das ander iar ackerten sie vnd pflügeten. Zu dem ersten iar hatten sie kein prot, sunder sie assen ffleysch und fisehe. Vnd darvmb, das ir vorweszer hies Czech, vnd darvmb nante sie sich Czechy, das ist ezw deweze, Pehem. Das- selbe volk was ein dem andern gar getrewe vnd gehorszam, wen alle ir gut was gemeyne, vnd wen vntter yn icht gebraeh, der nam das ezu einem an- dern alz sein eygen gut. Sunder sie hatten gar posse gewonheyt, wen sie der ee nicht enhilden. Vnd kein fraw was ires mannes sicher, sunder ein man hatte vil weyber. Vnd lebten alz das vnver- nunftig viehe, wen die manne alle obent noch an- dern weybern frageten. Vnd hatten keinen richter noch gewaldigen, wen einer dem andern nicht en- nam, noch enstal. Vnd geschach in ymande keiner hande schade, das clagete er dem eldisten. Der richte das, das man dem gerechten muste wandeln vnd pessern. Vnd hatten iren willen!) in dem gan- czen lande, wen do kein diepe noch rawber waren. Vnd do vorginge gar vil iar, das sieh dasselbe volk nach sulcher poser gewonheyt hilt. Capitulum IT. Dis capitel saget, wie darnach 4n dem lande суп vorweser vnd richter was, vnd der hatte drey toch- ter (L). 3. Do vil iar vnd lang czeit vorging, do stunt auff in dem lande ein man, der hies Krok. Vnd der begunde das volk ezu vorwesen vnd ezu rich- ten, vnd das gepawrische volk klugkeit zu lernen. Darnach reyt Krok gen Merhern?) vnd lies drey weyse tochter. Die ein hies Kazy, die ander Tetka, vnd die dritte Libusse?). Dieselbe Libusse was ein warsagerynne, vnd richte vnd vorwesete das ganez land an ires vaters stat. Do kam es also ferre, das ezwen lantsessen krigetten mit einander vmb ein DIE PEHEMISCHE CRONICA. reyn und slugen sich mit einander. Do wolde Li- busse das gericht üwer sie sitzen vnd dem schuldi- gen straffen. Do begunde der schuldige die Libus- sie schenden vnd sprach: „Ich will dein nicht czu einem richter haben, wen ein weyp kan pas mit der nadel nehen, den das sie die manne in gerichte schal richten. A we, wie sere mich das muhet, das ein weyp vnser lant schol vorwesen vnd richten!“ Vnd hub an alle frawen zu lestern vnd czu schen- den, das ich nicht reden will. Do das die Libussie horte, dem vnweysen sie vorhorte vnd tat ym kein antwort, sunder sie hies gepiten ein gemeine grose samung des volkes. Vnd do sie alle czu samen vor die Libussie komen, do hub sie an ire lesterunge vnd smehunge ezu clagen. Vnd do das die lantses- sen erhorten, do huben sie an czu lachen vnd spra- chen alle mit einer stymme: ,Was disser mensch gesprochen hat, das ist war. Wir wollen furpas kein weyp ezu einem hern vnd vorwesser haben, sunder einen man wolle wir vor einén hern haben, wen ein iezlieher suleher man, den ein weyp rieht vnd vrteylt ane not, der ist nicht mannes namen wirdig. Sunder wir piten dich vmb ein dingk. Sage vns mit deinen warsagen, ausz welchem ) lande scholle wir vns einen fursten vnd heren kysen, wen wir in dem lande einen bequemlichen fursten nicht mugen gehaben ?“ Capitulum IIT. Dis capitel saget von Libussen weyszheit vnd von irer warsagung vnd, von wem rate (L). 4. Do antworte yn die Libussie vnd sprach: ,Das will ieh euch sagen an gefer, wie wol ir mich habt gar sere vnd swerlichen gelestert vnd beschemt. Es muste doch sein gar ein poser mensche, der durch seynes eigens frumen vnd nutzes willen einer ganezen gemeine ergest scholde thun vnd ratheu. iie gemein ist eins iezlichen menschen beschutzunge. Wer die gemeine vntterdruckt, der tut gar vorheyt- lichen vnd posliehen. Vnd wer do verlewst die ge- meine, der ist nyndert sichert. Vnd darvmb wil ich meinen schaden vnd lesterunge euch nicht lasen engelden. Doch ir mocht liber mein straffunge ley- den, den einen starcken mau fur einen fursten ha- ben. Vil gerineklicher slecht einer junekfrawen haut den eines manes, wen noeh eines manes hant wer- den gar tife wunden. Vnd darvmb glawbet mir vor war. Ir wert ewern fursten finden siezen hinder einem eyssernem tische. Wirt aber eiu auslendischer vber euch herschen, so wirt ewer sprache vnd czunge nicht lange geweren. Einem iczlichen menschen ist !) Recte: Und es war kein riegel in dem lande (Všecka zemë zävory nejmieëe L. C. J. Autor germ. versio- nis perperam legit: Všecka země za voli jmieše). — ?) „do navi“ (in den tod); translator legit: „do Moravy“. — 9) filie Crock: Brela, Therba, Libussa Hfm. in marg. carij L. — *) welschen E. 

Strana 259
CAP. II—IV. (2—8). gar bange vntter fremden lewtten. Ein iczlicher be- trubter hat der frewunge vntter bekanten, ein itzli- cher lautman mit dem andern. Vnd kein weyser mau schol seinen rat haben mit einem auslendischen. Vnd darvmb scholt ir einen fursten haben ewer czungen, wolt ir guten frid haben in dem lande, wene eiuem auslendischen ist nichts libers, dan wo er ewern schaden kann geschaffen. Vnd wird euch schulden czuwerffen, vnd mit den seinen beseczen ewer erbe, vnd wird das lant mit auslendischen be- erben vnd fullen. Vnd darumb gebt euch nicht in auslendische gewalt, wen die weyl ewer czunge nicht czutrent ist. Das ist ewer nucz, frum vnd ere.“ Vnd do sprach Libussie: „Aber ich weys iczund wol, wer do schol werden ewer furste vnd herre. Reyt neben meinem pferde. Wo das hin laufit vnd czu wem es get, den seezt auff das pferd, furt yn her ezu mir, vnd krigt euch nieht. Wert ir euch krigen vntter einander, so wirt euch das noch tawsent iaren zu schaden kumen in dem lande.^ Vnd do ging Li- bussie in ir gemach vnd lies das pffert gesatelt an cezawm laufen. 5. Do ryten die hern dem pferd noch pisz czu dem wasser gnant Bele. Pey dem wasser lief das pferd abe, pis das es auff einen vorlegen acker kom, auf dem pflugete ein gros man, der hatte seine pein mit paste vnibwunden, vnd stunt do vor ym, als ob es gefangen were. Vnd pey dem wasser ist ein dorff genant Stadicz. Des derfuren die herren an demselben gepawre, das er was gnant Prziemissel. Vud begunde einer czu dem andern zu lachen, vnd wolden in nemen. Vnd da sie yn anrurten, da stiss Przyemissel sein rewte in die erde vnd sprach: „Mir ist leyt, das ir also frü seyt kumen vnd mich gehindert hat an disser erbeyt. Het ir gehart, das ich dissen acker hette mugen vmbpflugen, so were keinem ackerman in dissem lande not gewest prot czu kauffen. Sunder das ir habt geeylt vnd mich an disem ackern gehindert, so wirt afft in dem lande hunger.“ Vnd saezte sich nyder vnd begunde von dem schar essen, vnd pat die herren neben ym ezu siezen. Vnd die herren einer den andern ansach, vnd an der Libussen rede begunden czu denken. Do begunden sie yn czu fragen, warvmb er auf dem eysen esse? Przyemissel antwort yn vnd sprach: „Als euch die Libussie gesaget hat, also sage ich euch auch. Do ir nicht wolt leyden von der junck- frawen straffunge, so wirt euch mein geslechte vil offte mit eyssernen gerten ezuchtigen." Vnd do Przye- missel sein morgenprot gessen hatte, do sahen die herren die rewte an, vnd sahen, das aus der rewten fünf eczweyge waren gesprossen, und auf iczlichem czweyge fünf nüsse gewachsen!). Vir czweyge wur- den ezuhant dürre, und der funfte pleyb grune. ') gewaschen E. — ?) vnd E. mit L. — ?) wolden 259 Capitulum IV. Dis capitel saget, wie Przymissel den heren das- selbe wunderwerk vsslegete, vnd was is bedeuten solde (LL). 6. Do die herren das wunderwergk sahen, do frageten sie Przyemissel was es bedewten werde, das die durre rewte so rysslichen bluete vnd nüsse truge. Do antwort yn Prziemissel vnd sprach: ,Das wil ich euch alles sagen. Die durre rewte bedewt mein gepawerisch art. Aber das sie so rysslichen gebluet hat, das bedewt, als euch die Libussie ge- sagt hat, das aus meiner gepawerischen art wirt kumen ein gepurt, die do wirt aufsteygen pis in kungliches adel. Vnd die funf czweyge bedewten funff furstanliche geslechte, die do werden bekumen von mir. Vnd ab sie ymmer abnemen werden, docli kumt es darczu, das der enyckel wird gerechen seinen anherrn.* Vnd do er das gesprach, do stunt er auf von der gepawerischen art vnd reyt mit yn czu hoff gen Libussyn. 7. Vnd ezuhant nam yn Libussie czu einem manne. Do erten die herrn den Przyemissel mit?) gros erunge vnd gabe vnd machten yn ezu einem fursten. Do hatte Przyemissel gar weysze synne vnd erdachte mit der Libussen alles lantrecht. Do sprach Libusse: „Ich weys ein stat, die wirt namhafftig in aller werlt, wen gleieher weys, als die sunne alle werlt überscheinet, also wirt die stat das gancze lant er- lewehten. Vnd gedenkt an mein wort. Es werden aus der stat czwu gulden olyuen aufgeen. Wenczlaw wirt ein oliue genant, vnd die ander Albrecht. Die werden aus meinem geslechte bekumen vnd steygen pis in das himelrich. Vnd die werden das lant er- lewehten vnd widerbrengen. Vnd ich heysse euch die statt pawen pey der Multen, do ein czimerman mit seynem sune ein swelle wirt czimmern, vnd ir schullet die stat nennen Prag. Die wirt werden ein erber stat, darynne die fursten vnd kunige siczen vnd wonen werden vnd starcke lewte als die leben." Capitulum V. Dis capitel saget, das noch Libussen tode die juncfrawen begunden zw herschen in dem lande vnd erwelten eyn juncfrawen vor eyn furstinne (L). 8. Do nun Libussie gestorben was vnd begra- ben in dem dorff Libueze, do begunden die junck- frawen sich der herschaft wider czu vntterwinden, vnd wolden die venrechte haben, als die gehabt hatte die furstynne Libussie.*) Vnd pawten das slos Diewyn, vnd machten die Wlasta czu einir furstynne. das vor eyn recht haben, als das hacht gehat Libusse L. 33* 

Strana 260
260 Die sante in das lant ire poten czu allen junck- frawen vnd sprach czu yn: „Betwinge wir') vnd drucken vntter vns die bertechten pocke [wenne sich die manne noch heydenischer gewonheyt hilden vnd trugen alle lange perte], vnd wen wir yn ge- sigen an, so müsen sie thun nach vnserm willen.“ Do komen czu der Blasta vil junckfrawen, also das ir wol sechs hundert auf Diewyn czogen czu der Wlasta. Vnd gleich als die towben czu iren nesten czufligen, also czugen die junckfrawen von iren el- dern vnd ezu der Wlasta czu. Vnd do die eldern das wolden weren, vnd iczlicher vater seiner tochter darymb czuchtigen wolde, da nam yn [das] gar wunder, vnd begunden czu lachen, das etliche junckfrawen ritten vnd die pferd üwerschriten, vnd ettliehe le- dige pferd noch yn furten. Vnd von sulehen vn- weysen synne kamen hernach die manne?) in gros leyt, vngemach vnd betrübnusse, wen vormals, do sie es hetten mügen weren mit cleinen dingen, das taten sie nicht. Vnd das kom yn hernach czu gros- sen schaden, wen sie hatten vergessen des alden sprichwortes, das offte ein cleiner funcke czw ei- nem grossen fewer wirt. Also hatten die maune das macht weren mit kleinen dingen, vnd liesen es kumen czu grossen krigen, engsten vnd notten. Do wolde der furste das weren. Do sprachen die hern: ,Neyn, wir wollen doch schawen, was sie getuu mugen.* Do sprach Przyemissel: „Ich habe gesehen in dem slaffe, das die junckfrawen plut haben ge- lafft vnd lieffen vmb in dem ganzen lande als die wüttenden hunde, vnd darvmb forchte ich gros plut- vorgissen vnd streyte in dem lande.“ Vnd do die hern horten, do lachten sie des vnd achten sein gar nicht. Capitulum VI. Dis capitel saget, wie sich die junckfrawen be- reiten zu der herfart vnd wie sie den mannen entsayten (L). 9. Do die junckfrawen also von iren eldern auf Diewin czugen, do begunden sie sich czu der herschafft czubereyten vnd reyten czu lernen vnd sich darynne zu üven. Wen hette ymand wolde awentewre sehen vnd kurezweyle, der scholde sein geriten gen Diewin, do hette er schone junckfrawen sehen reytten auf pferden. Ettliche die schossen czu dem czyle, vnd ettliche rytten auff die jat durch kurczweyle willen. Ettliche worffen von yn die spigel vnd kaufften yn harnusch vnd wopen. Vnd das sahen alles die manne, die meinten, sie teten es durch kurezweyle willen. Do entsagete die tochter dem vater vnd die swester dem pruder, vnd sprachen: „Ider man wart des sein.“ Vnd do globten sie vnd DIE PEHEMISCHE CRONICA. swuren trewe vnter einander, vnd Wlasta gab yn [czu] trincken vnd ezu essen nach der masse, das sie nicht alezu feyst scholden werden, vnd scholden klug sein, rysch vnd gering. Darnach teilte sie sy in drey teyl vnd gab yn amecht. Den klugsten be- fol sie das slos, vnd das sie scholden siczen in dem rate, vnd sprach: „Wer in dem rat siczt vnd rattes pflegt vnd des gebrauchet, der widerstet eim iezli- chen krige.^ Vnd den schonen gepot sie, das sie sich smucken scholden vnd listige rede lernen, vnd sprach: ,Domit will ich den mannen stelen; was ich nicht mit stercke kan üwerwinden, das ich sic mit sulcher list üwerwinde." Die stercksten hies sie mit pogen reytten vnd wider die mannen streyten, sie schissen, hawen vnd slahen als die hunde. Capitulum VII. Dis capitel saget, wie die junckfrawen dic manne begunden zw slan vnd zw morden, vnd wie sie mit den mannen striten (L). 10. Do die junckfrawen sich wol czubereyten vnd wol reyten kunden, do begunden sie die manne nach einander ezu morden vnd czu slahen. Also das ir junckfrawliche herczen worden gewandelt in posheit gen den mannen, also das keine beschuezte ire freunde, wen die tochter slug auf iren eygen vater vnd die swester auff iren pruder. Do tat der furste czu wissen das [den] lantsessen. Sunder die manne kunden darczu nicht gethun, wen sie woppen noch harnusch nicht hatten, vnd die junckfrawen ritten auf iren pferden. Doch wie sie mochten, czugen sie fur Diewin vnd meinten, sie wurden ir nicht derharren. Sunder der Przyemissel wolde mit yn nicht zihen vnd sprach: „Es mochte hernach mei- nem geslechte zcu schaden kumen, wen ich weys, das ir der junckfrawen list nicht mogt entgen, vnd müst von yn geslagen werden. Wen siügen sie mich in dem ersten streytt czu tode, so slugen meine feinde mein geslechte hernach gar schire vmb. Vnd darvmb wil ich mit euch nicht czihen, vnd ratte euch, das ir mit yn nicht streyt.“ Die manne achten seines rathes nicht vnd czugen wider sein willen vor Diewin. Vnd do die manne das haws ansichtig wurden, do begunden sie der meyde sere zeu lachen. Vnd stunden hinder Wissehrad, do der streyt scholde gesehen. Vnd [do] die meyde der manne wurden ynne, do besprachen sie sieh vnd befestenten ire trewe vntter einander. Do ezugen die stereksten mit der Wlasta vor, vnd die geringsten schickten sie mitten ein. Vnd do sie also auff dem felde gen einander stunden vnd ezusammen reyten wolden, do sas Wlasta mit einem starcken spisse auf dem pferde vnd J)) wir die vnd E.; wir vnd L. Hfm. — ?) den mannen E. die manne L. Hfm. 

Strana 261
CAP. VI VIII. (9—12). sprach alzo czu irem her: „O ir junckfrawen, ein erberes geslechte! Es ist nicht wirdigers in der werlt, den ir seyt. Halt euch noch ewer erberkeit vnd gewinet hewt ein gut wort. Euch schol liep sein czu streiten, das ir mugt darnach ein ewige freyheyt vnd rue haben. Wenne slahe wir die iczunt vmbe, so neme wir ein ewige ere vnd gedechtnusse, vnd iczliche wirt ir einen man nemen nach irem willen vnd mugen sie slahen, wen wir wollen. Vnd werden alz die Amozowitischen frawen. Die haben ire maune betwungeu, das sie mussen pflügen vnd ackern, vnd vorwesen selber ir lant mit der her- schafft. Wen die haben mit dem keyser gekrigt vnd haben in redlichen vmbegeslagen, gefangen vnd in seinem plute dertrencket, vnd sprachen: ,Plut has iu begert, plut sehol tu trinken; furbas slahe der lewte nicht me auf erden.' Vnd torsten sich redlich mit Allexandro vnd mit andern kungen slahen. Des haben sic lob vnd ere ewiglichen. Also gepurt vns hewt ezu thun. Ir erbern junckfrowen, wan lase wir vns iczunt vnterdrucken, so werden die rulcz- gepawer aus vns erbern junckfrawen ir gespotte haben, vnd kein man wirt vns vorerbeyten'). Vnd darvmb slahe ikliche iren vater vnd pruder als die blutenden hunde, das wir vns mugen gewinnen ein rugesam leben. Es ist pesser, das wir mit eren derslagen werden, den das wir den rulezen ezu ge- naden geen scholden. Vnd welche von vus flyhen wirt, die schol kein geselschaft mit vns haben. Vnd wo wir sie ankumen, so wolle wir nicht lassen leben. Vnd wird keine gefangen, ich hab ein gewelbe vol goldez von Libussin, vnd ich sage euch vor ware, das ich das alles durch einer willen ganez vnd gar geben vnd vorezeren wolle, ob sie gefangen wurde. Vnd darvmb stet feste vnd flyhet nicht.^ Vnd do sie dise rede vorpracht, do ruckten sie von der stat furbas vnd schiren alle: , Der junckfrawen schissen wirt den mannen ir plut vorgissen.^ Do begunde Wlasta die manne mit irem spisse czu trennen von einander, wen sie der besten syben alczuhant durch- rante. Die junge Hotka vnd Swatiena, Wratka. Radka vnd Czastawa, die waren stetiglichen pey irer fur- stynne vnd beweyseten ir geselschaft, hulfe, trewe vnd libe. Do ging es den mannen aus dem lachen, wen drey hundert manne lagen czuhant tot. Vnd wer do nicht gewest ein pusch, so wer der manne keiner kumen von danen, wen furpas keiner sich torste weren, noch an die Wlasta reyten. Capitulum VIII. Disz capitel saget. wie sich die manne darnach aber sampten vnd wie Wissegrad gegen Diewin gebwwet wart (L). 11. Darnach samten sich die manne vnd schick- ten yn pferde vnd ander gerete, vnd torsten doch 1) vorrobeten L. — ?) vns E. vnd L. 261 den mayden nicht begegen, sonder sie wolden ir slos neher ezu den mayden pawen. Des wurden sie ezwir von den mayden abgetriben. Des besprachen sich die mayde, vnd?) wolden ir haws festen, wen sie sich der manne stercke forchten. Czu derselben ezeyt nam Przyemissel rat von den seinen vnd pa- wete das slos Wissehrad in einer nacht. Von dem- selben slos krigten sie mit den junckfrawen wol funf iar, also das die meyde den mannen den weg uweral enge machten. Wen die meyde keinen man auf iren slosse hatten, vnd darvmb hatten sie nicht sorge vor verretnisse von den manen. Sunder mayde waren auff Wissehrad, vnd darvmb, wen die manne ausreyten, das teten sie den junckfrawen czu wissen. Vnd also hilden die junckfrawen auf die manne auf dem wege vnd strassen, vnd slugen sie czu tode. Auch sante die Wlasta czu den meyden auf Wisse- hrad ire briffe. Vnd darvmb was kein man seines leybes sicher vor den junckfrawen, wen durch eines wortes wilen slug ein weyp iren man czu tode, wen man vant vil manne auf irem bette, die der- Stochen vnd derslagen waren. Vnd darvmb musten die manne in strewehe vnd in puschen stetiglichen ligen vnd wonen. Vnd das musten die manne leyden von iren weybern, wen sie yn nicht getrewe worn. Vnd doch waren erber frawen, die sich sulches kriges schemten vnd hatten yn das vor eine grose torheyt. 12. Darnach derdachten die junckfrawen man- cherley list vnd posbeyt, domit sie die manne prechten vmb ere, leyb vnd gut. Wen sie wurden gewar, das grosser hunger auff Wissehrad was, vnd do poten sie die manne, das sie mit yn auff iren slosse seholten essen. Vnd do saczten sie die schon- sten junckfrawen czu yn, die da kunden listige rede füren, vnd sprachen: ,Ich wolde gerne die dein sein vnd thun, was du woltest, thórste ich vor mei- ner fürstynne. Vnd darvmb, wil tu mich haben, so wil ich dir guten ratt geben. Sie wird auff den tag selb ezehende do hin geen, so mags tu sie wol va- hen mit iren gesellynen.* Also betrugen sie die armen manne, vnd hatten den ein hinderhute auff sie. Vnd mit sulcher list vnd posheyt derslugen sie gar viel der pesten vnd redlichsten manne. Auch begunden ir heymlichkeyt ein teil den mannen czu offenbaren, vnd begunden yn grosse trew czu loben, vnd sprachen: ,Mir lust nicht mer in diessem le- ben czu pleiben. Wil tu mein liphaber sein, ich wil eueh Diewin vorrathen.^ Vnd begunde ym czu sa- gen, wie sie darezw mochten kumen. Vnd do das der furste Przyemissel vernam, do sprach er: ,Ich rate euch, glawbet yn nicht, sunder glaubet mir, Sie vorratten euch." Die manne wolden des nicht glauben, sunder sie taten noch der meide rate vnd gingen an das slos. Czuhant lieffen die junckfrawen gegen yn heraus vnd slugen sie alle czu tode. 

Strana 262
262 Capitulum IX. Disz capitel saget, wie noch eyn erber bliben was, der hiz Cztyrad vnd wie sie mit liste denselben fingen vnd toeten (L). 13. Eyn guter erber man was noch pliben, der hies pehemisch Cztyrad, duwez Eregerne. Auff den erdachten sie mancherley list vnd posheyt, das sie yn gevahen binden. Vnd funden einen rat, vnd namen ein junckfrawe, die hies Scharka vnd saezten die neben den wege auf einen trisch. Vnd die hatten sie fur die allerschonsten vnder yn. Vnd gebunden !) die vnd legten neben ir ein horen vnd mett in ei- ner flaschen. Vnd do der Cztyrad doselbst vorreit, do sach er die junckfrawen siczen vnd weynnen. Des flo ein kro iiwer yn vnd warnte yn mit irem geschrey, dasz er czu ir nicht reytten scholde. Fr lies sein nicht, sunder er steyg von dem pferde vnd fragte sie, was sie do tete vnd warvmb sie weinte. Do sprach sie: ,Ieh pin des herren tochter von Okorzin, vnd pin von den posen junckfrawen elhie gepunden. Vnd wolden mich mit gewalt auff ir slos füren vnd czu irer posheit brengen. Sunder do sie euer ynne wurden, do ritten sie von mir vnd lissen mich also gepunden.* Vnd do er die junckfrawen aufigepant, do begunde sie ym czu pi- ten weynende, vnd sprach, das er aller junckfrawen domit erte vnd furte sie erberlichem zu irem vater. Do saczte sich Cztyrad mit vil andern gesellen czu der junekfrawen, vnd begunden mit ir des medes czu trinken vnd das horen czu blasen. Des vorna- men die junekfrawen wol an dem horen, das sie den Cztyrad hetten naeh irem willen, vnd eylten alle ezu ym, vnd prachten ir geschoss auff ire bo- gen. Vnd do sie des Cztyrad worden gewar, do iagten sie alle ezu ym mit einem grossen geschrey, and ee denn Cztyrad mit den seinen komen czu iren swerten, do worden sie alle ezu tode geslagen. Sunder den Cztyrad slugen sie auff ein radt vor Wissehrad, also das die posen geyste sulcher pos- heyt sich wol mochten frewen vnd lachen. Vnd wart dieselbe stat genant Scharka. 14. Vnd do funden die junckfrawen einen radt, das die Wlasta scholde herschen in dem lande, vnd die manne scholden den pflug halden vnd erbeiten. Vnd do sich die Wlasta des landes vnderwant, do sprach sie czu den juneckfrawen: „Was dunket euch nun geraten sein?* Vnd sante czuhant vweral in das lant ire briffe vnd poten, vnd gepot: „Welch *) knechtel geboren würde, das man ym den rechten dawmen absneyden scholde vnd das rechte auge ausprechen, das er weder geczilen noch das swert gehalden mochte, vnd hinder dem schilde nicht ge- ?) begunden E. — ?) Welsch E. — ?) Recte: ,ins gedrünge* (húščie DIE PEHEMISCHE CRONICA. sehen kunde.“ Aber derdachte Wlasta fur ein recht vnd saczte, das ein iczliche junckfrawe ir einen man neme, wen sie haben wolde, vnd das das weyp ezu hoffe scholde sein vnd der man dortheym pflu- gen scholde. Suleh recht gepot Wlasta czu halden pey iren hulden vnd pey fride des landes. Capitulum X. Dis capitel saget, wie Przymissel zw sampne ge- bot allen den. seynen vnd hatten. eynen vat, wie sie sich solcher bozheit erwercn mochten (L). Do Prziemissel disse rede vernam, do gepot er ezu samen allen den seinen. Vnd hatten vntter eipander einen rat, wie sie sich sulcher list vnd posheyt geweren mochten. Do swuren sie ym trew czu leysten vnd funden einen rátt, vnd poten die allererbersten junckfrawen alle czu hawse auf Wissehrad vnter einem reehten sichern geleite. Vnd do ritten mit yn vil ander junckfrawen. Vnd do in einem rechten geleite besliffen sie sy alle vnd be- rawbten sie irer junckfrawheyt. Vnd do verloren sie ezuhant ire macht vnd manheyt. Vnd darvmb von grossen schanden komen sie nicht wider auff Diewin. 15. Do Wlasta, die wolfynne, das vernam, do begunde sie von grosser posheyt czu prymmen als ein per vnd entsagete allen mannen auf leyb vnd auf gut. Do enpot ir Prziemissel pey seinem poten vnd sprach: „Wir schemen uns vnser vrtrewen ge- gen euch nicht, wen wir sie von euch stetiglichen erfunden vnd gelernet haben. Het ir gegen vns ewer trewe gehalden, so het ir von vns kein vntrewe erfunden. Sunder ein vngetrewe mentelein habt ir vmbgehullet, vnd darvmb gunet vns auch, das wir vns domit gehullen mugen.^ Do samten sich alle junekfrawen vnd ezugen fur Wissehrad, vnd wolden das mit macht gewynnen vnd alle manne darauf ezu tot slahen. Do czugen die manne gegen yn her- aus vnd hilden sich. Do warf sich die Wlasta vor yn allen aus vnd reyt vnter sie. Do sprengten czu ir ezuhant siben junge helde, den sie sich doch nieht dergeuen wolde. Do ward sie betrogen von irer frecheyt, wen sie wolde wenen, das ir ire meide folgeten. Vnd was nun kumen in dicke ge- streuche?), vnd darvmb kunde sie nun nicht ge- walden ires spises, noch ires swertes. Vnd darvmb kom sie mit yn in gros leit vnd vngemach, wen sie ezuhiben sie vnd worffen sie darnach fur die hunde. Vnd do die meide ire geschos verschossen hatten, vnd nicht spisse hatten, do gaben sie die swert von yn weynende. Do slugen sie die manne noch ein- ander. Vnd do sie nun ir czu tot geslagen hatten - gedriinge et dichtes gesträuch). struchecht L. 

Strana 263
CAP. IX—XH. (13—18). wol ezwey hundert, do begundeu die andern czu flyhen vnd gaben die rucke. Vnd ee sie czu irem slosse komen pis an die prucke, do was ein gros slahen auff der prucken, also das die manne die prucke derlieffen vnd das slos mit gewalt behilden. Do derkanten die meyde ire pruder vnd riffen sie an vmb hülffe vnd rettunge, vnd paten sie. Das halff yn alles nieht. Wene wie viel sie paten, so kunden sie doch, nicht die menliche hercze der- weychen, vnd musten ire schone stoleze leibe in den tot geben, wenne sie wurffen sie üwer die mawre vnd vortilgten sie gar. 16. Vnd do saezten die herren den Prziemissel auf ein stul vnd erboten ym gar gros ere. Vnd ezuwarften das slos Diewin ganez vnd gar. Darnach ging der furste Prziemyssel abe. Nach ym wart czu fursten sein son Nezamysel. Nach ym wart ein fur- ste, der hies Mnata, darnaeh sein son Woyan. Der- selbe Woyan teilte seinen sun das lant pey seinem lebenden leybe. Dem Wladislaw gab er den kreys czu Zacz, vnd das furstentum des landes gab er Wnyeslaw. Also wort Wnyslaw noch seinem vater furste des landes, vnd der pleib nieht lange le- bendig. Nach ym wart czu furste Krziessemissel, sein son!). Die liessen alle nicht einen guten na- men hinder yn, wenne sie nieht redlich waren an siten noch an tat ?). Capitulum XI. Dis capitel suget von dem furslten Neklan, wie her weisz was vnd doch micht torstig (L). 17. Nach Krziesemissel wart ein fürst, der was genant Neklan, der [was] kluges synnes, vnd doch nicht werhaft, vnd darvmb war er auch Neklan gnant, das ist czu deweze ,Vngestochen", wen er in kei- nem streyt noch. ebentewre nye enkom, vnd darvmb wart er auch nye von dem pferde gestochen. Vnd darvmb hatten ym das viel leüte fur ein clugheit, wenne den toren ist gegeben, das sie turstig sein, vnd den clugen, das sie werhaftig sein, wen der cluge vorsiht an vil stucken vnd an manchen din- gen, vnd domit überwynt er vil krige vnd wider- wertigkeit. Sunder der tore durch eins cleinen din- ges willen macht er grossen schaden vnd vngemach. Vnd darvmb so mussen die clugen offte schaden nemen vnd empfahen. Ist es aber, das die clugen redlich vnd werhafft sein, so sein alle ire dingk rychtig. Vnd das ist ein sunderliche gabe von Got, vnd der mag sich wol gleichen den fursten, wen an ym leyt alle ere. Sulehe gabe hatte Neklan nicht, wenne er was clug vnd was doch nicht werhafftig 263 vnd redlich zu streyten, wen er mit gar clugen syn- nen das land vorweste, vnd forchte sich doch sere vnfrides vnd kriges. Vnd es kumt gar offte, wem eyn sein haubt we tut, das alle seine glider vnver- mógelich sein, vnd also kumt es offte, das durch eines fursten vnredlichkeit willen ein gancz lant mus vorterben vnd vnderligen. Darnach gewan der furste Wladisslaws dem Neklan vnd den Pregern czwen streyt an, vnd sasz auf Wlatisslaw, vnd forchte sich der Prager nicht. Die stat hatte er ausgesaczt, vnd darvber ein veste slos gepawet. Vnd die stat lag ezwisehen dem Reiffen vnd Lowos, vnd wart genant Wlatisslaw nach dem fursten Wladisslaw. Capitulum XII. Dis capitel saget, wie Wladislaw cyn herfart ge- bot vnd hyz mitnemen alle hunde vnd vógel (L). 18. Wladisslaws hies eine herffart ruffen, vnd das tat er mit wunderlichen sachen, wenne er hies alle hunde vnd :vógel mitfuren, das er damit das volek mochte speysen, wenn er die Prager der- nyderslüge. Vnd uberhub sich der vorigen czwen streyte vnd meinte, das ende wurde werden alz das anheben. Sunder Got, der do keines rvmes vnd vbermutes nicht will haben, der kurczte gar schire seinen rvm vnd vbermut. Vnd da das der furste Neklan vornam, do torste er mit ym nicht streyten, sunder er pat czu ym einen torstigen vnd wer- hafftigen man, der was gnant Stir?), vnd der was auch gar cluges rates. "Vnd ging mit ym czu rate, vnd sprach: „Wie rats tw mir, das ich disen din- gen mochte an streyt entgeen, wenn es ist pesser, das ich ym des landes ein teyl abtrete, wen das ich mit ym also krigen schol.* Do sprach der Stir czu dem fursten: „Ich hab es lange wol gewest. Werde wir dir also volgen, so mache wir vns scha- den vnd schanden. Wenne gleycher weyse, als sie sich haben freuelichen wider vns gesaczt, so mussen wir auch vnser freunde freuelichen an yn rechen.* Stir was ein torstiger werhafftiger vnd redlicher màn, vnd darvmb ryt er ym torsticlichen, vnd das was dem fursten nicht lip. Do sprach Stir: „Macht mir ein schones hohes grab noch meinem tode, so will ich mich mit yn gerne slahen, vnd wil gerne in dem streyte sterben.* Do gelobte ym der furste ein schones hohes grab czu machen. Vnd do sprach Stir czu dem fursten: „Ich gelobe fur dich in den streyt czu czihen.* Nun schulle wir dapey mercken vnd derkenen, wie man yczund nicht acht der eren, als vormals redliche leute gethan haben. Sunder ein !) ain ander Cronic setzt Krziemissel vnd Neklan fur ain fursten, vnd ist der acht. Hfm. in marg. — ?) wenne sie twm waren vnd nicht gutter sytten, vnd darvmb schreib ich nicht vil von in L. — * Alias Selezcius Hfm. in marg. 

Strana 264
yder man siht yczunt das gut an vnd acht der eren nicht. Es ist doch pesser ein guter name [mit eren] hinder sich ezu lassen, denn vil gutes an eren. Capitulum XIII. Dis capitel saget, wie der Stir vszzog mit den Pragern zw feste (L). 19. Do der Stir die Prager ezusamen prachte, do czog er aus gegen seinen feinden. Die waren des kreysses von Sacz vnd waren genant Luczany. Vnd do sie komen in einen grunt, do begegent den Pregern ein aldes weyp vnd sprach czu yn: „Wurde ich nicht sein in ewerm rate, so wirt vnserm her ein grosser schad geschehen. Get ryschlichen czu ienem prunen vnd opphert den gótern ein eselynne, vnd ein iczlicher esse ettwas von ir. Vnd du, Stir, scholt ver war wissen, das du die feinde wirst vmb- slahen vnd den Wladislaw czu tode slahen.* Vnd vntter iren widersachen was auch ein aldes weyp. Die hatte einen stiffson in der Saczer her, der hies Straba. Die sprach czu irem stiffson: „Ich weis wol ewer leit, iamer vnd vngemach, das euch ersten wirt. Ich weis, das die gote auff euch czürnen. Vnd dar- vmb, wen ir wert kumen an die stat, da der streyt wirt ezu der Turska!), dovon wirt ir furpas nicht komen, vnd ewer furste der wirt da pleyben tod, vnd sein geslechte wirt nicht me auffsten. Vnd darvmb, liber son, wen du wirst komen in den streyt, der erste, der dir begant wirt, mit dem streit vnd stich yn mit dem spisse. Sunder czu dem leben thu ym nicht. Peyde oren schol tu ym absneyden, vnd beholt die. Vnd wenne du komst vnter die feinde, so mache voren dem pferde an die stirne ein ezei- chen, das ist genant das crewcze, des die toren iezund lachen vnd spoten, wenn ir gar gegeben seyt den Pregern, vnd ewere pferde sint also ge- punden, das sichs keines geruren mag, also das dw nur alleine dovon wirst kumen. 20. Vnd wenn sie czusamen werden kumen in den streyt auf die Turska?), so wirt von dem morgen vil nacht pis an den obent ein grosser streyt vnd slahen.^ Des stunt do Wladisslaws mit seinem her vnd Stir stund gegen ym über. Do ging es dem Wladisslaw vnd seinem her gar übel?). Stir slug dem Wladisslaw sein hawbt ab, vnd die Prager slu- gen auf ire feinde, das plutige flyz flüssen, also das aus dem ganezen her keiner wegk kom, wen Straba alleine. Vnd do er kom aus dem streyte czu hawse, do lag sein weyp vnd rangk mit dem tode, vnd alles, das sie derwischte, das czureyss sie. Vnd do wart er gewar, das sie an irer seytten eine wunde batte, mit einem spisse gestochen, vnd der- kante, das er das gethan hatte. Vnd begunde sich des ezumal sere czu wundern vnd wolde doch die warheyt pas derfaren. Vnd sach, dan do hatte sie peyder oren nicht, wen er sie in seinen taschen hatte. Vnd do hilt er die oren seinem weybe czu dem haubte vnd sprach: ,Nun wil ich glawben, das mein weyp wider mich ist in dem streyt geczogen, vnd die hat mich wollen erslahen.* Vnd das was darvmb geschehen, wenne sie vnter den Pragern ire freunde hatte, vnd darvmb wolde sie yn heltfen vnd ires mannes spotten. Wer des nicht glawben wolde, der mochte sich das pas derfaren, wenne ezu Prage czu Sent Vite stet das gemalt in dem erewezgange. Vnd Stir dureh seiner gut tate vnd redlikeyt willen wart von den Pehem lip vnd wert gehalden. Capitulum XIV. Dis capitel saget, wie Neklan eim Duringe beful, das her worweser solde sein des Wladislaws sones (L). 21. Neklan der vnterwant sich da czuhant der Luczany, das ist, Saczer kreyses. Vnd do er derfur an des Wladisslawen gesinde, das Wladisslaw einen jungen son gelassen hatte, do fragte er noch einen erberen vnd tugeutlichen manne. Do czeigte ym ei- ner einen Duringk; der hatte vormals gedint dem Wladisslaw. Do sprach Neklan czu ym: „Nym den jungen czu dir vnd halt den, vnd gedenck daran, das dir. sein vater vil gutes getan hat. Halt yn erberlichen als deinen fursten, vnd pis ein vor- wesser des kreyses czu Postelburek.^ Dasselbe kint was gar schone, ezuchtig vnd guter siten. Der Du- ryngk tat gleich als der fusch tut, vnd fürte schone susse listige wort, vnd trachte doch gar listiglichen, wie er seinen fursten mochte toten vnd wie [er] in seiner stat mochte herre werden. Vnd do furte der Duryngk selber das kint auff die Eger auf das eyz, vnd sprach ezu ym: ,Sieh, fürste, wo di viesche sten, so wirs tu kurezweyle vnd wunder von yn sehen.^ Do neygete der furste das haubt nyder czu dem wasser. Vnd hort alle, wie der vngetrewe Du- ryngk dem kinde das haubt mit einer parten ab- sluge! Vnd prachte das haubt dem Neklan gen Prage vnd begang sich in dewczer czungen czu loben, vnd sprach: „Ich pin stetiglichen dem Wladisslaw ge- irew gewest, vnd darvmb hat er mich auch lip ge- habt. Also wil ich dir auch getrew sein.* Vnd sprach furpas: ,Wer do wil an schaden pleyben, der las nicht einen funcken czu einer kolen wer- den.“ Vnd domit ezog er des jungen haubt aus seinem busen?), das war noch plutig, vnd sprach: „Sein tot ist dein gelücke vnd heyl Vnd wer er kumen czu seinen menlichen iaren vnd alter, so !) zw der Turstie L. — ?) vff der Turske L. — ?) über E. — *) bulem E. 

Strana 265
CAP. XIII— XVII. (19—24). hette er sich an dir vnd an manchem Pehem ge- rochen. Vnd darvmb lone mir, deynem dyner, vnd gyb mir Postelburgk czu einem erbe." Do der furste seiner rede czu ende horte, do lies er den posen Duryngk pinden vnd sprach: „Ich habe dich yn nicht heyssen toten, sunder ich hab dir befollen yn erberlichen czu halden vnd yn behuten vnd bewa- ren. Warvmb has tw getórst dem fursten das haubt abslahen? Nun sehe ich wol, das er ein rechter tore ist, der einen auslendischen icht gutes tut. Vnd darvmb wil ich dir hie czu Pehem sulche ere thun, als du vordint hast. Vnd must dich selber hengen, oder must dich selber mit deinem swerte derstechen, oder must von dissem stein hinder dich springeu vnd also den hals czuprechen.* Do das der Duryngk erhorte, do kur er ym das hengen. Vnd do er von dem slosse ging, do sprach er: „Ach, wie einen posen rat hab ich gehabt! Ich wolde we- nen, ich scholde mich czu Pehem beerben: nun seh ich wol, das ich mus an dem galgen hengen!^ Vnd hing sich selber nicht verre von Prage auf einem acker. Capitulum XV. Dis capitel saget, wie Neklan tzwene sone hatte (L). 22. Neklan der hat czwen son. Der eldeste his Hostywicz vnd der jungste Dipolt. Derselbe Di- polt nam fur sein teyl Slicko den kreys, das nun genant ist Gurym. Darnach starb Neklan, vnd sein son Hostywiez wart furste an seiner stat. Czu der- selben czeyt stunt einer auf, der his Lebe, der was Wladisslaws gepurt, vnd der wolde Luczko, das ist zacer kreys, wyder vnter sich drucken vnd gewinnen. Derselbe pawete ein slos auf einem hohen perge, vnd tat den Pragern grossen schaden, vnd reyezte sie auff sich. Do legte der furste volk fur das slos vnd wolde sie aushungern. Do wart der Lebe ge- war, das ir wenig waren vor dem slosse, vnd reyt auf sie hernyder vnd streyt mit yn. Vnd do es dem- selben Leben mit den seinen iibel begunde czu geen, do fluhen sie wider czu dem slosse czuvor den Pra- gern. Do das ire frawen worden gewar, die waren clug vnd die slugen an ire schos, vnd schulden ire manne, vnd sprachen: „Her her! Hie wert ir euch wol behalden vor den Pragern in vnsern schosen!* Vnd do die manne horten, das ir ire frawen spot- ten vnd schanten, do wanten sie sich vmbe vnd slugen die Preger dernyder. O ir clugen frawen, von wem hatte ir den rat, das ir euer manne vnd euch des todes domit habt erwert? Vnd durch sul- ches klopfen willen wart das slos genant Klapy"), das nun genant ist Hazenburg. Vnd do pliben sie 265 auff dem slosse siezende. Vnd des Wladisslaws ge- sleehte derkennen sich pey dem schilde, wenne sie furen czwen adlar feyol farbe in einem grunen felde?). Capitulum XVI. Dis capitel saget, wie der erste cristenliche furste des landes zw Beemen hat geheissen (LL). 23. Darnaeh starbe der furste Hostiwiez, vnd sein sone Dorzywoy wart auf seinen stul gesaczt. Czu denselben czeyten was ein kunig czu Merhern, der hies Swatopluk. Vnd der furste von Pehem must ym dinen. Ez kam, das der furste reit czu des kunges hoff. Do tat ym der kunig ein grose schande. Wene als er scholde czu tische siczen, do hies er yn nyder auff die erde siezen, vnd sprach czu ym: „Du scholt wissen, das die heyden nicht czymet vnter den cristen czu siczen, sunder dein recht ist mit den hunden auf der erde siczen. Vnd pist nicht ein furste, sunder ein vnvornuftige kw, wen dein got ist ein hórnechter ochse *).* Do das der furste mit schanden horte, czuhant noch dem tische pat er der tauffe von dem kunge Swatopluck, vnd wart getaufft von dem pischof Sent Metudio von Wele- hrad*). Vnd derselbe pischoff was ein Rewse vnd hilt windisch messe. Nach Cristi gepurt acht hundert vnd xxiij iar, vnd do der furste Borzywoy crist wart, do vorwandelt er sein leben, vnd gab gerne dureh Got, vnd pawete kirchen vnd closter. Vnd die erste kirche wart geweyhet in Sent Clemens ere, die ander in unser liben frawen ere ezu Prage auf dem hawse. Vnd der erste prister, der die erste messe hilt ezu Pehem, der his Cayn. Capitulum XVII. Dis capitel saget, wie Merherlant kommen ist zw Behemerlant (L). 24. Hie wil ich sagen vnd geen czu der mer- herischen Cronicam, wie die crone von Merhern ist kumen gen Pehem. Der kunig czu Merhern hatte des keysers tochter ezu weybe, vnd was der gar vngenedig. Vnd darvmb so czog der keyser auf den kunig, vnd der kunig streyt mit dem keyser kurz- lichen, das der kunig den streyt vorlos, vnd mit grossem trubesal wyder hin gegen Welehrad®) reyt. Vnd der keyser czoge ym nach in sein lant, also das der kunig vor grosser schande czog in ein wu- stunge vnd sprach: ,Ez ist pesser, das ich alhie ein convers pin, den mit sehanden ein küng." Vnd darvmb wonte er mit den clausnern in dem walde. ') elepi L. — 7?) in eyme gulden schilde L. — ?) Rectius: ,ein orechter uhu* (vjr). — * 5) Welegrad L. 34 

Strana 266
266 Darnach nach siben iaren wuchs dem küng ein langer part, vnd kom auf des keysers hoffe als ein convers, vnd begunde den fursten clagen über den keyser vud sprach: ,Er hat mir mit vnrechte mein lant genunmren, wen doch mein weyp noch lebt vnd ist auf seinem hoff^ Do begunde der keyser sere czu lachen, vnd achte des munches rede nicht. Do sprach der münch: , Was ich hab geredt, das wil ich mit der hant beweysen vnd mit dem swerte." Des kan- ten die fursten des münches nicht, vnd sprachen doch czu ym: ,Nun du torst dise rede auff den keyser ezu reden, so mus tu das mit dem swerte vollbrengen.* Der müneh begunde des frist czu pi- ten. Der keyser acht nieht, was diser auff yn clagte, vnd ging vmb seinen cleger vnd sang. Der küng!) kurezlichen derwischte sein swert vnd schilt, vnd begunde an seinen cleger czu geen. Do derkante der keyser den munch, vnd pat yn czu tische vnd demitigete sich gegen ym. Vnd gab ym wyder sein kungkreich, vnd gab den Merhern alle freyheyt, vnd was sie dem lande ezu Vngern mochten abgeczihen, das scholden sie irem lande ezueygen. Darnach starb dem kunge Swatopluck schir sein weyp. Vnd da ging der küng vor den keyser, vnd trat dem pehemi- scheu fursten das küngkreich ezu Merhern vor dem keyser ab. Darnach slugen die Vngern den küngk vmbe, vnd slugen der Merhern vil ezu tode. Des begunde sich derkunig sere czu schamen, vnd ging heymlichen in die wüstunge, vnd do pleib er pis an seinen tod. Vnd noch hewtes tags ist ein closter an derselben stat der grawen munche, das do vnge- risch genant ist Zobor*”). Capitulum XVIII. Dis capitel saget von. dem edeln fursten Sancto Wentzeslao vnd Sant Ludmillen (L). 25. Darnach starb Borzywoy vnd nam das ewig kungkreieh. Nach ym wart auf seinen stul gesaczt Spytigneus *), sein son. Der starb also jungk vnd derlies seinen bruder Wratisslaw czu einem fursten. Der nam des pehemischen graffen tochter czu ei- nem weybe, die his Drahomir*), aus zaczer kreyse. Vnd die was cin heydenynne vnd hatte czwen schón sóne. Der eldiste hies Bolesslaw vnd der jungste Wenczlaw*). Dasselbe kint was gar erwerlicher si- ten, vnd darvmb hatten es alle leute lip vnd wert. Vnd darvmb wart er noch seinem vater czu fursten gekoren. Sunder er was noch gar jungk, do sein vater starb, also das er des landes nicht vorwesen kunde, vnd darvmb befullen sie yn Sante Ludmil- len, seiner anfraweu, die Got und allen leuten lip DIE PEHEMISCHE CRONICA. was. Vnd die was gewest des Dorzywoyz weyp, vnd was ein graffynne des kreyses von Melnyk, der was dieselben ezeyt genant Psow nach dem flisse Psowka. Drahomir die lud ezu ir zwen loter, der eine hies Cuney vnd der ander Gumon, vnd globte yn silber vnd pferd, das sie Sante Ludmilla, ir swiger, heim- lichen scholden toten. Die globten ir das ezu thun. 26. Sant Ludmilla was des fursten mechtig vnd sasz in irer mumen hoff") Vnd darvmb das Sant Ludmilla allen leuten lip was vnd wol wehagete, vnd dovon taten ir die cristenkinder czu wissen vnd kunt sulche rede, die Drahomir geredt hatte, vnd was die ezwen loter ir gelobt hatten. Do derkante die heylige Ludmilla ezuhant irer snure posheyt, vnd begunde sich czu dem tode czu bereytten. Vnd begunde mit an- dacht ires herczen des todes czu begeren. Do kom Cuney vnd Gumon, vnd sassen vor irem hoff. Vnd do Sant Ludmilla nun wol weste, das sy sie der- morden wolden, do begunde sie sy czu fragen, wie es irer snure ginge, vnd ab sie gesunt vnd frisch were, vnd hies yn ezu essen vnd ezu trincken geben. Do peychte sie vnd harte des todes mit andacht. In der nacht prachen die czwen loter die keme- naten, do Sant Ludmilla ynne lag, auff vnd der- wurgten sie mit irem eygen sloer, vnd santen sie also ezu Got. Vnd wanne die czwen loter heyden waren, vnd. darvmb wurden sie dem tewffel gegeben. 27. Do vnterwant sich Drahomir ires sons, Sent Wenezlaw, vnd fragte die hern vmb ein recht, wer das lant vorwesen scholde, die weyl der furste des landes nicht vorwesen kunde. Vnd [do]sich die herren vnd rethe besprachen, do teilten sie ir fur ein recht, das sie iren son halden scholde vnd vor- wesen das gancze laut, die weyl der furste nicht czu seinen iaren vnd vornufft kome. Do begunde Drahomir die heyden czu meren vnd alle sehuler vnd pfaffen, munche vnd gelarte aus dem lande czu treyben, wenne wo sie einen schuler, pfaffen oder einen andern cristen mochte bekumen, der must ezuhant sterben. Vnd das tat sie so lange, pis das sie die heyden auff die eristen derreyczte, so das miten in Prage ein sulch plutvorgissen geschach, das plutige flyz flossen, wen von peyden teyl vil derslagen wurden. Vnd das sach sie gerne, wen sie sprach: ,Auff das sich die cristen vnd ire macht minnern scholde, so sehe ich gerne der heyden tot." Vnd do Sent Wenczlaw czu seinen iaren kom vud aus seiner muter gewalt, do sprach er czu seiner muter: „Sicze, muter, auff deinem leibgedinge. Mich gehort das lant an czu vorweseu." Vnd vnterwant sich des landes, vnd tat die goteshewser wider auff, vnd nam pfaffen vnd schuler wider auff, die sein muter vortriben hatte. Gotes dinst vnd ere !) keyser I. I. — ?) Zaber L. — 9) Spitijhwyew L. — *) Draliemir L. — 5) Wentzeslaw L. — *) Tetín der mumen hoff. 

Strana 267
CAP. XVIII—XXI. (25—30). begunde er ezu mereu in dem lande, wenne er kauffte der heyden kinder vnd tauffte sie. Er buch oblaten ezu der messe, vnd trug den drmen wyttwen holcz czu auff seinen achseln. Vnd ging des nachtes parfus ezu den kirehen, das ym das plut aus sei- nen fussen ran. Er gewan nie weyp noch kint, wenne alle arme weysen wareu seine kinder. Den salter trug er stetiglichen vnter seinem arme vnd larte seine kemmerer, vnd seinem kamermeyster ezog er die schw aus vnd wischte die !). Capitulum XIX. Dis capitel saget, wie der furste von Gurim, genunt Radisłac, sich satzte wider Sante Wentz- law (L). 28. Do der furste Radisslaw erhorte, das Sant Wenezlaw also gar geduldig vnd gutig was, do wente er, das er sich nicht torste weren, vnd begunde ym in dem lande ezu schaden. Vnd darezu prachte yn sein vnweysheit, also das er alle sein volk wyder yn reyczte. Vud czog Radisslaw*) vor den hoff, Zytomir pehemiseh genant, vnd wolde den gewyn- nen, vnd begunde Sent Wenezlaw platten geyer czu nennen, vnd sein domit czu spotten durch seiner an- dacht willen. Vnd wuste nicht, das der vntüchtig gar vil kan vnnüeze rede, vnd der gütig vnd tüchtig gar vil kann vorsweygen. Vnd das beweyste Sent Wenezlaw wol an ym selber, wan er den seinen allen ezuhant in die herffart gepot. Vnd do der furste Wenczlaw czu Prag ausczog, do czog Radi- sslaw von Gurym gegen ym. Vnd do furste Sent Wenczlaw sach, das do ein streyt scholde werden, do empot er dem Radisslaw also: „Als wir ere vnd frumen suchen, so duncket mich geraten sein, das wir ezwen vns mit einander slahen, vnd lassen das volk gegen einander nicht vorterwen. Welcher vnter vns lebendig pleibt, der pleib ein herre peyder furstentüm. Vnd das dir dein her, noch mir mein her nicht helffe.* Darczu kunde Radisslaw nicht ge- wancken, wen er muste vor schanden darczu willen, wen es dem Radisslaw berawen hatte, vnd hette liber doheyme yir getruncken, dan das er den plat- ten geyer besten scholde. Vnd do ryten die ezwen furste, iczlicher aus seinem her. Nu hort, wie sie Got von einander schid! Do der furste Radisslaw auff deu fursten Sent Wenezlaw rante, do sach er an Sent Wenczlaws stirne ein gulden creweze, vnd ezwen engel czu seinen seyten. Vnd do das Radi- sslaw sach, do sprang er von seinem rosse vnd gab sich Sent Wenezlaw ezu gnaden. Do nam yn Sent Wenezlaw ezu genaden vnd sprach: ,Las mir das 261 mein, vnd hab genug an dem deinen!" Also pliben sie gute freunde vnd waren gegen einander in gu- tem fride. Capitulun XX. Dis capitel saget, wie der keisszer allen fursten gebot zw hoffe zw kummen (L). 29. Es geschach, das der keyser gepot alleu fursten, das sie ezu seinem hoffe scholden kumen. Vnd do das Sent Wenczlaw vornam, do schickte er sich auch darezu. Vnd do die fursten alle czu hoff kameu vnd mit dem keyser sassen, do was Sant Wenczlaw der leczte. Do wart der keyser czor- nig auff Sent Wenczlaw durch seines langes betens willen, das er czu Got tate, vnd gepot, wer do ge- gen dem fursten von Pehem auffstunde, ader ym stat gebe, dem scholde man an alle widerrede das haubt abslahen, vnd sein erbe das wolde er seinen kindern nemen. Vnd do nun die fursten alle mit dem keyser sassen vnd mancherley ding handelten, do trat der pehemisch furste czu den andern fur- sten hinein vnd gruste sie. Do stunt der keyser czu- hant mit grossen eren auff von seinem stule, vnd hies yn neben yn auff seinen stul siezen, vnd hies die andern fursten vmb yn siezen. Vnd begunde sich gegen den andern fursten ezu entschuldigen, vnd sprach: „Es kund.anders nicht gesein, wen ich hab an seiner stirne gesehen ein gulden crewcze, vnd daran hab ich derkant, das er ein heyliger mensch ist, wen die engel Gotes mit ym gingen vnd drew- ten mir. Vnd darvmb torste ich domit nicht saw- men. Ich muste gegen ym auffsten.^ Vnd hub an den fursten Sent Wenczlaw czu piten, das er ym das vorgebe, vnd sein freunt were, vnd neme seiner cleinat, was er derhaben wolde. Sent Wenezlaw derachte aller cleinat nicht, sunder cr pat vmb Sent Veyez?) arm, der durch Gotes willen ezu Rome gros- ser marter geliden hatt. Den gab ym der keyser. Vnd von sunderlichin gnaden so lis er das lant czu Pehem frey von allen dinsten. Vnd als der furste wider kam, do lies er eine kyrche czu Prage pawen in Sent Veyez*) ere, vnd lies do Sent Veycz?) arm erberliehen vnd wirdicklichen behalden. Capitulum XXI. Dis capitel saget, wie Sant Wentzlaw jemmerlich dermort wart von seynem pruder Boleslaw (L). 30. Do begund Sent Wenczlaws pruder, genant Bolesslaw, Sent Wenczlaw, seinen pruder, gar sere czu hassen, vnd gedachte, wie er yn getoten mochte. !) vnd. wischte sy; vnd andere vil gute werkg übte er. Hfm. — ?) Sent Wenczlaw E. L. — ?) Vits L. — ' *) Vites L. 34* 

Strana 268
268 Vnd pat yn czu hawse vnd sprach, das er mit ym frolich sein scholde czu der tauffe seines sons. Vnd do Sent Wenczlaw czu seinem pruder kam, do prachte ym ein gut man, der Got forchte, ein pffert vnd sprach czu ym: „Spring rischlichen auf das pfert vnd reyt von danne, wen dich dein pruder dermorden will, das er selber herschen will in dem lande.* Do antwort ym der furste vnd sprach: „Ich weys das wol, liber pruder, vnd danke dir deiner grossen trewe. Sunder ich hab nun lang genug gelebt. Ich will den tot gerne leyden durch die liebe meines schoppffers. Trincke wir mit einander in Sent Michels namen, das er vnser sele wolle fu- ren in das ewige hymelreyche!^ Do stund er auf czu der mitternacht vnd ging an sein gepet. Vnd sein pruder volgete ym nach. Vnd do Sent Wenczlaw seinen pruder ersach, do begunde er ym czu dan- cken des frolichen males vnd essens vnd der eren, die er ym getan hatte. Do czog Bolesslaw sein swert vnd sprach: ,Pruder, ich hab dir gerne gedint. Sunder ich wil dir iczunt anders dinen!^ "Vnd slug yn in sein haubt mit dem swerte, das ym das swert aus der hant vil, also das er ym ein ore abslug. Do derwischte Sent Wenczlaw das swert vnd sprach: „Pruder, ich mochte dir das wol vorgelden. Sunder durch libe meines scheppffers willen so wil ich dei- nes plutes nicht vorgissen,* vnd gab ym czuhant das swert wider vnd sprach: „Volende, was du an- gehaben hast!“ Vnd knyte nyder auff der geswelle. Do trat sein pruder neher czu ym, vnd begunde ezu schreyen, das ym der furste teten wolde. Vnd do er do knyete vor der kirchen, vnd sein sele Got befal, do sprang einer czu ym, der hies Hnyewssa, mit seinen prudern, vnd slugen yn czu tode. Das ist geschehen nach Cristi gepurt newn hundert iar vnd xxviij iar. Vnd do lies Bolesslaw seinen son nennen Stratikwas. Vnd alle, die do waren schuldig an dem tode des heyligen hern Sent Wenczlaw, die namen alle ein posz ende. Vnd den Hnyewssa vor- slant') die erde mit dem pfferde, vnd das gancze geslechte wart alle iar wutende als die wutenden hunde. 31. Vnd do Sent Wenczlaw also sein leben auffgegeben hatte, da vntterwant sich Bolesslaw des landes vnd wart czu furste. In demselben iar ge- rach der keyser Sent Wenczlaws tot, vnd czog auff den pehemischen fursten Bollesslaw. Vnd Bolesslaw czog gegen ym czu felde. Ader der keyser slug die Pehem vmb mit streyte. DIE PEHEMISCHE CRONICA. Capitulum XXII. Dissz capitel saget, wie Got Sent Wentzlaws hei- ligtum wolde offenbaren (L). Do wolde Got Sent Wenczlaws leichnam hei- ligen, vnd begunde die siechen vnd die krancken durch seinen heiligen leichnam gesunt ezu machen. Das geschach es, das nach dreyen iaren seines to- des do hies Bolesslaw den leichnam Sant Wen- czlaws heymlich gen Prag ffuren vnd czu Sent Veyt begraben. Vnd gepot yn pey leybe vnd pei gut, das sie yn so behilden?), ee denn die sunne auffginge. Do gingen dieselben, den das befollen was, gen Bolesslaw, vnd gruben den heiligen leichnam aus, vnd eylten mit ym gen Prage. Vnd so sie den hei- ligen leichnam Sent Wenczlaws also furten, do be- stunden sie czwir mit dem leichname vnd kunden nicht furpas kumen. Sunder do sie den almechtigen Got anryffen in Sent Wenczlaws namen, do kamen sie mit dem leichname uber czwey wasser ane schift vnd ane prucke. Vnd von seiner gegenwertigkeyt wurden ledig vnd loz die gefangen, vnd gingen aus den kerckern vnd gefencknusse. Do waren alle seine wunden geheylet sunder die, dy ym sein pruder geslagen hatte. Das [ore] was do nicht. Do hatte Sent Wenczlaw ein swester, die hies Przibysslawa. Die sprach: „Ich weys, das meines pruders ore leyt auff einem trame an der want.* Vnd do sie das ore funden vnd czu dem haubt taten, czu hant pleib es an dem haubt steen gancz, also das sie sich des sere wunderten. Vnd do was gegenwertig ein pri- ster, vnd der pat mit grossem weynen vnd andacht, das man ym etwas gebe von seinem heyligen leych- name, vnd gelobte, das er ym mit grosser andacht dynen wolde. Czuhant vil ym ein nagel ab. Den nam er vnd danckte ym mit fleysse. Vnd alle, die do waren, die gaben lobe vnd ere Got vnd behil- den?) den heyligen leychnam. Vnd do derkante Dolesslaw sein missetat vnd suude, vnd machte sein son Stratiquas vmb seine sunde czu einem munche. Sunder er tat nicht rechte pusse, vnd darvmb halff ym des sons heylikeyt nicht. Capitulum XXIII. Dis capitel sagt, wie Boleslaw hyz den launtsessen, das sie im die stat Boleslaw muren solden (L). Darnach gepot Bolesslaw den lantsessen, das sie ym die stat Bolesslaw *) scholden mauren. Vnd do besprachen sich die lantsessen vnd funden in irem rathe, das sie alle wolden siczen ane festen, !) vorslang Z. — ?) „behilden* loco „begruben* (schovati in antiquiori Bohemico prima, in recentiori altera pollet significatione). — 3) adder Buntzlaw L. 

Strana 269
CAP. XXII—XXV. (31—32). das sie dester pas die grenyczen mochten beschu- czen, vnd sprachen: „Werde wir festen haben, so wird yderman die seine pawen, vnd werden nymer fride haben, wen yderman wirt seiner festen aus- warten, vnd wurden der gemein nucz nicht achten. Vnd darvmb las nymant festen pawen, so mus yder- man mit seinem leybe die greniczen beschuczen vnd weren. Auf der festen werden wir trege, vnd vor- lisen der gemeine das lant.^ Vnd empoten das dem fursten pei einem vorspreche, vnd wolden ym Boles- slaw nicht mawren. Do sprach der furste czu dem vorsprechen: „We dir, dw armer alder!* Vnd czog das swert aus, vnd slug ym das haubt abe, vnd warff es nyder also plutende. Vnd sprang auff ein klocz vnd sprach: ,Wer sich noch widern wil, dem wil ich also tun." Do gaben sich die heren czu gna- den vnd demütigeten sich, vnd mawerten die stat Bolesslaw "). Capitulum XXIV. Dis capitel saget, wie das noch Boleslawes tode sein sone, auch genant Boleslaw, zw fursten wart gekoren (L). 32. Do starb der Bolesslaw der posz, vnd sein son Dolesslaw besas seinen stul. Vnd geryt vnd kom aus einem posen fursten gar ein gutiger vnd gene- diger furste. Der stifte vnd pawete wol xxij clo- ster in dem lande, vnd pawete Kleinen Bolesslaw?). Er gab gerne durch Got vnd merte die cristen. Der hatte ein swester, die hies Mlada, die was eines guten lebens. Die ezog gen Rome, vnd pracht das pischtum gen prage. Vnd bracht auch Sent Dene- dicten orden gen Pehem, vnd samte vil junckfrawen in das closter czu Sent Jurgen auf dem slosse czu Prage. Der erst pischoff was ein munch vnd hies Ditmar, ein Sachse. Der starb czuhant nach dem ersten iare. Nach ym wart pischoff der heilige Sent Albrecht, eines erbern vnd reichen mannes son in dem lande. Sein vater hies Slawnyck vnd sein mu- ter Strziezyslawa?). Derselbe Slawnyck sas czu Li- buez, vnd hatte gut von dem wasser Sazaba*) pis an das wasser Morawa. Vnd darvmb, das sein son Albrecht der werltlichen ere nicht erachte, vnd dar- vmb wolde er das pischtum dem Stratiquas abtreten. Sunder Stratiquas achte sein nicht, vnd sprach: „Meins tu, das ich nicht ander güter habe?" Do antwort ym der heylige pischoff: „Son, ich weys wol, das du giter hast. Du móchst es iczund wol auffnemen vnd wilt nicht: darnach tes tu es gerne, vnd wirst nicht mugen.* Wen Sent Albrecht wolde die leute gerne brengen von dem heidenischen posen glauben vnd gewonheyt, vnd wolde sie czu dem 269 cristenlichen glauben vnd ordenunge ezyhen, vnd das sie in eine rechte ee treten, vnd ir begrabunge hetten auf den heiligen steten, vnd an dem sun- tage nicht erbeyten noch margk hetten, vnd do er die nessel vnd die dystell nicht mocht aus geten, do tat er das lant in den ban, vnd ging gen Rome. Do vnderwant sich Stratiquas des pischtums wyder seinen willen, vnd slug den heyligen Sent Albrecht drey pruder ezu tode, vnd vortreyb alle sein ge- slechte aus dem lande. Sente Albrecht hilt messe vor dem pabste czu Rome. Vud do er in der stille stunt nach dem, als er Gotes leichnam hatte auft- gehaben, do hies in der engel Gotes gen Pehem ezyhen, vnd hies ym seine drey pruder, die czu Libuez derslagen waren, behalden. Dieselbe czeyt pracht yn der engel gen Libucz, vnd gach, das sein drey pruder erslagen waren. Da begrub er sie vnd derschein etlichen leuten. Vnd do begunde der pabst czu fragen, warvmb er slomte vnd die messe nicht volbrechte, vnd hies in wecken. Do begunde Sent Albreeht ezu reden vnd sprach: ,Warvmb habt ir mich gewecket vnd habt mich gestórt, das ich mei- nen hantséhuch ezu Libuez gelassen habe? Vnd dar- vmb heyst mir hantschuch geben, das ich die messe volbrengen muge.* Der pabst begunde yn czu fra- gen, warvmb er torste in der messe slumen? Sent Albrecht antwort ym vnd sprach: ,Ich weys von keinem slaffe nicht, sunder der engel furte mich hin gen Libuez, vnd do hab ich meinen hantschuch gelassen.* Des wolde der pabst nicht glauben, vnd wolt die warheit derfaren, vnd sante gen Libuez, vnd hies die hantschuch holen. Vnd do man den Stratiquas weyhete czu pischoffe, do trat der pose geyst in yn, vnd kom von ym nicht pis au sein ende. Darnach kam Sent Albrecht wider gen Pelem, vud enpant sie von dem panne, vnd czog gen Polen, vnd wolde do predigen. Vnd do tat er aber in den ban das lant czu Polen, vnd czog gen Prewssen. Do nam er die crone der merterer, vnd fur czu Gote noch Cristi gepurt newnhundert iar in dem Ixxxxvj iare. Seinen tot gerach der keyser, vnd machte einen Sachsen ezu pischoffe an der Pehem willen. Capitulum XXV. Dis xxv capitel saget, wie Bolesław Gote mit fleisse dinte, vnd darvmb gingk es ym wol in allen dingen (L). Der furste Bolesslaw dinte Got mit fleyse. vnd darvmb hatte er gut gelucke in allen seinen dingen. wen er die Polen mechtiglichen vmbslug vnd gewan das ganez lant pis gen Krako. Vnd do ezu Krako !) ader Buntzlaw L. — ?) Jungen Dluntzlaw L. — ?) Strzieslawa L. — *) Stizawa L. 

Strana 270
270 DIE machte er ein warte, vnd alle andre festen besaezte die mit den Pehem. Wen er was gar milde seines gutes, vnd darvmb hatte er ere vnd gut. 33. Vnd do ging der heylig Bolesslaw ab, vnd sein son Bolesslaw der karge kam an [seine] stat. Der wolde den seinen nicht czerung gen Polen geben, vnd darvmb verloz er Polenerlant vnd alle ere, wenne die Polen gewuuen den Pehem alle festen in Polen an, vnd was do Pehem waren, die slugen sie alle czu tode. Darnach czog Dolesslaw gen Polan, vnd wolde nicht grosse aufflegunge tun, vnd tagete mit den Polacken. Do pat der polenische furste, genant Mezka, den pehemischen fursten czu tische, vnd in einem rechten fride lis er ym die augen ausbrechen. Nun seht warczu ist gut die karg- keyt! Er ist selig, der ir nicht hat fur eine klug- keit! Wene der pehemische furste suchte ander "leute essen, vnd darvmb geschaeh vm grosse schande, schad vnd vngemach, vnd starb vor grossen we-tagen. Mezka czog mit grosser macht gen Pehem. Do hatte derselbe plynde Bolesslaw czwen son; der eldiste hies Vlrich vnd der jungste Jaromir"). Vlrich was auff des keysers hoffe. Sunder Mezka hatte vil gol- des, vnd darvmb kauffte er den Vlrich von dem keyser, also das alles das volk schrey uber den keyser. Jaromir der was noch jungk, vnd doch wolde er das laut gerne weren vnd beschuczen. Ader mit den er sich scholde weren, die achten sein nicht, sunder allein das sie das silber von ym nomen. Mezka hielt den Vlrich in gefencknusse vnd clemte yn mit hunger czu tode. Capitulum XXVI. Das xxvj capitel saget, wie die Werschowiczer den fursten Jaromir vingen, vnd. bunden yn zcu einer linden (L). 34. Zu den geczeiten waren die Wrssowiczer”) die mechtigisten heren in dem lande, vnd die haupten an einen, der hies Kochan. Do dieselben sahen, das Jaromir mechtig in dem lande was, do namen sie gar einen torechten rat vnd sprachen: , Wir wollen toten das furstenliche geslechte. So wirt vnser ge- slechte gehohet vnd gepreyt, vnd werden mit den fursten schach vnd mat spilen, vnd werden von ydermanne gabe nemen. Vnd ein auslendischer furste wirt sich vuser furchten. Wenn wolle wir, wir mugen von vns selber einen fursten auffwerffen, oder mugen wol ane furste sein. Vnd darvmb lasse wir die fur- stenliche gepurt nicht me wachssen, noch ire ge- slechte auffkumen.* Do die Wrssowiczer das also PEHEMISCHE CRONICA. redten vnd meinten das czu tun, das was gar ein torechter rath, wene sie nicht wosten, das die fur- steu ab ymme”) vmb sie sassen, vnd eyn iczlicher des landes genissen wolde. Vnd auch so was der keyser in seiner macht vnd krafft. Vnd des achten sie alles nicht, vnd fingen iren fursten Jaromir vnd furten yn auff Walesyner perg!) vnd punden yn ezu einer linten, vnd hatten ir gespótte aus ym, vnd schussen ezu ym als ezu eynem czyle. Sunder Sent Johannes der tauffer bewarte vnd halff ym, das yn kein pfeil treffen kunde. Vnd des sahen sie nicht. Do hatte der furste czwen yeger in dem walde, eyner hies Hiziewiez?) vnd der ander Howora. Der Howora was getrew seinem fursten, vnd der Hyzieweez hild es mit den Vórssowiezern. Vnd der latte den fur- sten vorraten, vnd dermarterte den fursten pey dem allermeysten. Vnd do sulche posheyt der Ho- wora derfur, do tate er das den Pragern alezuhant ezu wissen. Do sprachen die Prager: , Wir kunen darezu nicht gethun, vnd wissen nicht wo hin.* Do sprach Howora: „Sie werden toten?), so versewmet euch nicht, nach dem horne czu reyten.* Do ging Howora, vnd lies sich die Wrssowiczer sehen. Do lieff ezuhant auff yn der Hyzieweez?) vnd sprach: ,Er will vns besehen vnd vorraten.^ Do begunde Howora ezu piten, das sie yn nicht liessen czu tode slahen. Do hiessen sie yn valen vnd gaben yn dem Hizieweez, das er yn hinge. Do begunde Howora sie aber czu piten, das sie ym drcy stunt derlewbten czu blazen. Da blis Howora vnd sprach: „We mir, ich mus sterben! Liber gefatter, an dir ist all mein trewe. Ieh befille dir meine kinder." Des laehten die Wrssowiezer, Doch nehenten sich die Prager ezu yn noch dem horne. Do hiessen sie yn ezu dem andern male blazen, vnd stryckten ym einen pesten strangk an den hals. Do Howora czu dem andern male bliz. do begunde er sich Got mit andacht ezu befellen, vnd pette gar ein langs pater noster, wene das was ym wol not. Do sprach der Hizieweez: ,Gefatter, mache es nicht langk. Steyg hoher auff die eychen!^ Do sach er gar permblichen vnd weyt vmb sich, vnd saeh die Prager kumen. Vnd die schriren die Wrssowiczer an, alzo das sie sieh gar czustreweten vnd von einander sich teylten. Doch vingen sie ir ein teyl in dem walde, vnd Kochan behilt sich vnter einem stein. Do punden sie den fursten auff von der linden, vnd merckten die stat. Vnd auff derselben stat paweten sie her- nach einen alter, vnd machten ein kirche in Sente Johannes ere. Howora hing seinen goefattern, den Hiziewiez, an derselben eychen mit einem pesten strange. Vnd die heren danckten dem Howora, vnd gaben ym nahent pey Welesin ein dorff czu eygen. !) Jaromire L. — ?) Werschowiczen L. — ?) alle L. — *) vff Welessyner pergk L. — 5) Hrzywetz L. — 9) tu- ten L. — *) Hrzywetz L. 

Strana 271
CAP. XXVI—XXVIII. (33—37). Capitulum XXVII. Das xxvij capittel saqet, wie die Polen widder «dusz dem lande worden geslugen vud vortriben (L). 35. Do das alles geschehen was, do sprach Kochan: ,Der furste Jaromir ist des alles schuldig, wenne er hat seinen vater vnd pruder vorraten, vnd ist von vns alles posen wol wert.“ Vnd gab einen rat, das sie ein czweyunge scholden machen czwischen den fursten: „So migen sie vns nicht geschaden.* Dieselben czeyt gewan Mezka das slos czu Prag vnd das gancze lant an Wissegrad alleine. Vnd [in| sulehem krige saz Kochan mit fride, sunder den seinen ryt er, das sie dem Mezken schaden scholden. Do sprach Kochan czu dem polenischen fursten: „Mezka, wilt du haben das pehemische furstentum, so mus tu dem Vlreich!) das haupt ab- slahen. So wirs tu allererst czu Pehem fride haben, wenne etliehe haben noch hoffunge au yn, vnd dar- vmb achten sie dein nicht. Sunder wenne sein nicht mer wirt sein, so ist alle hoffunge an dir.* Do wolde der Mezka dem Vlreieh das haupt lassen ab- slahen noch Kochaus rate. Das derfür der Vlreich, das man ym also morgen das haubt [scholde] ab- slahen, vnd gedachte ym [des] gar ieyde, vnd be- gund gar inuyklichen Sent Johaunes ezu piten, das er ym hulffe aus sulchen nóten. Des nam Sent Jo- hannes den Vlreich, vnd furte yn aus dem gefenck- nusse. Des pawete Vlreich Sente Johaunes ein kir- chen an derselben stat in seinen eren czu Wol- drzich*). Wer do ist gewest, der hat gesehen ein schone kirchen, vid die ist nun wuste. 36. Czu demselben fursten Vlreich kumen seyn getrewen heymliehen, vnd ezogen mit ym vor Prag. Vnd komen mit dem hirten vberein, vnd globten ym grosse gabe, das er yn Prag scholde vorraten. Das globte yn der hirte ezu thun, vnd hies sie auff Straho sten also lang, pis das er sein horen blozen wurde. Do lagen sie auff derselben stat über Prage, vnd hartten des, vnd darvmb nanten sie dieselben stat Straho. Des morgens, do der hirte wolde austreyben, do riff er den torwertel an, das er ym die prücke scholde nyderlassen, vnd begunde czu male sere czu blazen. Do lieffen die Pehem in die stat, vnd die Polen lissen alles, das sie hatten, vnd flohen. Do stunden die Pehem mitten auff dem ringe, vnd die Polen flohen weck, vnd sahen sich nye vmbe, wene sie gedawchte, das tawsent pferd vnd me noch yn reuten. Also treib Vlreich der furste die Polacken aus dem lande. Kochan gab sich mit den seinen dem fursten czu gnaden vnd czu dinste, vud machte sich gar getrewe dem fursten, vnd begunde ym gar vil auff seinen pruder czu clagen, also das der furste 1) VIrich Z. — ?) zv Oldizicho L. 271 hies seinem bruder die augen ausprechen. Jaromir sprach doch ezu seinem pruder: ,Liber pruder, ich hab des nieht vmb dich vorschult. Hab mieh fur einen getrewen vnd den Kochan fur einen vngetre- wen, weu das hemde ist allewege neher dem leibe, den der rock, vnd der vnweyse hat liber einen fremden, den seinen geporen freunt. Vnd ab der Wrssowiezer gar vil ist, doch, wo du magst, so tilge sie." Do dise rede Kochan vornam, do nam er einen spis vnd legte sich vnder das sprachhaws, vnd we- gelagete dem fursten Jaromir. Vnd do er ging durch seiner notdürff willen auff das sprachhawz, do der- stach er den plinden Jaromir von vnden auff gar sehemliehen mit dem spiesse. Capitulum XXVIII. Das xxviij capittel saget von funff menchen, die cyn seliges leben furten yn cime walde (L). 37. Czu den geczeyten waren funff pehemischer pruder, vnd die hatten der werlt posheit nun wol derkant, vnd darvmbe hatten sie sich der werlde gancz und gar abgethan. Die hatten yn ein wonun- ge in dem polenischen walde derwelt. Die assen kein prot; kraut vngemacht was ir speyse, vnd an der heyligen osterlichen czeyt asse sie nicht wenne vngemachten hiersz. Fleisch, eyer, kes, der wart nymmer vnder yn gedacht. Itlicher nam ym einen herten stein, vnd legten den vnter sein haubt an des kusses stat. Vnd slugen vnd kestigeteu iren leip mit scharffen geyseln. Gar selden redten sie mit einander, sunder, wen sie an irem gepet warn vnd einer dem andern die peyczhen reichte, so sprach einer czu dem andern: „Schons tu mein, so sundigs tu. Slahe frischlichen, vnd schon des fleyschs nicht.* Des derfur der polenisch furste Mezka iv heylikeyt vnd seliges leben, vnd sante yn hundert margk silbers, das sie domit mochten ire notdurfit pessern vnd Got fur yn mit fleysse pitten. Do sie des silbers gewar würden, do sprachen sie czu ein- ander: ,Das ist der seln vorleitunge in die ab- grunde der helle, vnd die leute slahen vnd morden sieh darvmb; vnd darvmb sehol das in vnserm haw- sze nicht stat haben." Vnd santen czuhant das sil- ber dem fursten wider pei dem sechsten pruder, der was Barnaba genant. Do pliben noch die funr, die waren genant: Benedictus, Isaac, Matheus, Jo- hannes vnd Cristinus. Do komen in der nacht die dibe vnd morder ezu yn. Vnd do sie in ire wo- nuuge komen, do begunden sie das silber suchen. Vnd do sie des nicht enfunden, do begunden sie die munehe mancherley marter anezulegen. Vnd do 

Strana 272
272 sie yn des nicht hatten czu geben, do dermordten sie sy, vnd santen sie czu Got noch Cristi gepurt tawsent vnd vir iar. Capitulum XXIX. Das xxix capittel saget, wie der furste Vlrich an die yaget riten was vnd wart yrre yn einem wusten walde (L). 38. Es geschach, das der furste Vlrich an die jaget geriten was in einen vinstern walt, vnd wart irre. Darynne do sach er sich all vmbe, ab er yrne ein dorff ader wonunge mochte gesehen, vnd sach ein wolgetau slos sten. Do begunde er darczu czu reyten, vnd was doch kein geponter weg darczu, sunder ein dicke gehecke vnd strewchecht was dar- vmbe. Do sas er von dem pferde und kroch czu dem slosse. Wene ym nymant antworte, wie vil er hinauff ryff, vnd do er nun darezu kom, do was die prucke nydergelassen, vnd hatte doch gar ein feste mawre. Vnd do er in das slos kam, do durch- ging er alle gewelbe vnd gemach, vnd vant do ge- wandes, weyns vnd ander gutes gerettes genug. Sunder do was kein menscehe. Vnd do er das slos be- schawte wol, do ging er wyder hernyder. Vnd dar- nach gab der furst das slos einem der hies Prziema, vnd darvmb wart das slos hernach Przymda genant, dewez Ffreienbergk!). 39. Warvmb nv das slos in die wustunge ge- pawet was, vnd also wuste stund, vnd warvmb auch kein wegk darezu was, das hat mich gelart die deweze Cronica. Vnd hab gelesen, das von Alden- wurg?) ein junger graffe was, vnd der was an des keysers hoff. Vnd der begunde des keysers tochter lip ezu haben. Vnd sie begunde yn auch ire gunst ezu beweysen. Vnd er torste doch mit ir nicht re- den, noch an ir nichtes muten, wenne er ir nicht gleich was an der gepurt vnd adel. Des was des keysers tochter gar anthe nach ym, vnd hatte gar grosse libe ezu ym, vnd er wyder ezu ir. Do vor- kauffte der graffe alle seine guter vnd graffeschaftt dem keyser. Vnd do yn nun der keiser beczalt hatte, do ging er in dem .wusten walde hin vnd her, vnd suchte ym ein stat, do er ym ein slos auff mocht gepawen. Do vant er ym einen pergk, vnd do begunde er ym ein slos czu pawen. Vnd do er das slos volbracht hatte, do begunde er ym speyse darauff czu furen, das er auff manche iar mochte geniigk haben. Do hies er alle seine erbey- ter czu tot slahen, vnd darnach prachte er mit listen alle sein dyner in ein gemach vnd vorbrante sie alle darynne. Das tate er darvmbe, das nymant seholle derfaren noch wissen das slos. Darnach DIE PEHEMISCHE CRONICA. empfurte er des keysers tochter, vnd furte sie auff das slos, vnd darauff sas er mit ir funf iare alleine gar heimlichen, das es kein mensch derfaren kunde. Es geschach, das der keyser mit seinem gesinde an die jaget reit in den walt, vnd kom von seinem gesinde, vnd wart irre in dem valde, also das er dem nicht wüste wie ezu thun, vnd begerte, ab er ime ein dorff mochte gesehen vnd finden. Vnd be- gunde an einen wasser auff ezu reyten, vnd kom von vngeschichte vnter das slos, do sein tochter mit irem manne auf wonten. Vnd do begunde der keyser czu ruffen vnd sie czu piten, das sie yn wolden lassen auff das slos, wene er nun drey tag nicht gessen hette vnd von dem regen gar nas was. Do liesen sie den gast auff das slos. Vnd wie wol sie yn nicht derkanten, doch so erte der grafte den keyser sere, vnd was ym willekom, wen sie nun wol funf iar keinen menschen gesehen hatten. Vnd be- gunden yn vmb newe mere czu fragen, vnd mit namen vmb den keyser. Do antworte yn der key- ser, gleich ab er ir nicht kente, vnd sprach: ,Wist ir des nicht, das der póswicht, der keyser, gestorben ist?“ Do antworte ym sein tochter: „Ach, wie gerne hore ich das, vnd gan ym des wol, das wir von ym keinen schaden nemen durffen. Vnd das wolde ich allen meinen geslechten wol günen, das mein allerlibster frid vnd gemach vor yn hette.“ Vnd sprach: „Liber gast, du pist wol wert grosser eren vnd gabe, wenn ich ym hab gegunt alles po- sen.* Do sprach der keyser: „Wenne ir yn het, als ir mich habt, was wolt ir ym thun?* Do sprach des keysers tochter: „Das wil ich dir sagen; ich wolde ym den tot tun.* Do reit der keyser von dannen, vnd ezuhant lies er ein herfart ruffen, vnd sagete den fursten von seinem eydem vnd von sei- ner toehter. Do machten sie einen wegk czu dem slosse vnd czugen do fur mit macht. Do sante der keyser czu seinem eydem vnd sprach: ,Du seholt wissen, das ich hab gessen dein prot. Sunder du pist mein vnwirdiger eydem, vnd darvmb entsage dir ich auff deyn leben, vnd achte seiner tochter nicht.“ Do gingen sie mit stürme an das slos pis an die mawre. Vnd do der graffe sich wolde we- ren, do hatte er nicht wo mit. Do hetten sie das slos ezu hant gewunen. Sunder des keysers tochter was des elug, vnd trat auf die czynnen, vnd begund ezu ruffen: , Wist das ich nach meinem lieben nicht leben will! Wil mich nymant derslahen, so wil ich mich aber selber toten.^ Do begunden die fursten fur sie ezu piten, vnd erworben yu gnade. Do ging der graffe fur den keyser mit seiner frawen vnd lies alles, das do was, beyde cleinat vnd ander dingk. Vnd also pleib das slos wuste, pis das der furste Vlreich darauff kom von vngeschichte. ?) Przymda, deutz Frienberck L. — ?) won Aldenmarck L. 

Strana 273
CAP. XXIXZ XXXI. (38—42). Capitulum XXX. Das xxx capittel saget, wie der furste Vlrich synen Imnder an dem Kochan rach (L). 40. Do der furste Vlreich an seinen pruder gedachte vnd an des Kochans vngetrewe falsche list, do sprach er czu dem Kochan: „Du hast mir meinen pruder getot, ich wil dir auch also tun.* Vnd lies ym die czungen ausczyhen, vnd die augen ausbrechen, vnd die dermer also lebende auswinden. Darczu torsten die Wrssowiczer, sein geslecht, nich- tes nicht sprechen noch thun. Vnd do man don Kochan die dermer auswant, do elagte er vber sein geslechte vnd sprach: „Keiner schol sich auff sein gros geslechte vnd freünden vorlassen, noeh auf seine list. Ich wolde wenen. das ich die fursten alle wurde toten, vnd darvmb mus ich alhie gar ein sehemlich lon vnd pein von yn nemen.* 41. Es geschach. das der furste czu Postelburg jagete. Vnd do er durch ein dorf') reyt, do sach er ein gepeweriseh meyt, die stund vnd wusch, vnd was parffus. vnd der rock an ermel. Do wunderte er sich ire[r] schone vnd nam sie czuhant czu einer furstyne. Die paweryune was ezu male sehone, vnd was zenant Doziena. Das hatten ym die herren vor argk, das er ein gepaweryune nam ezu der e. Do sprach der furste: „Wist ir nicht, das aus gepawern edlinge werden. vid aus edeln gepawer. vnd das das gut adel macht. vad offt kumpt das adel in ge- pawerisch armut? Vnd darvmb schol Boziena mein eliches weyp sein. Vnd habt ir vorgessen meines eldorvaters, des ersten Prziemissels, das der von gepawerischer art wart czu einem fursten? Nin mereket vnd sehet, wie wir alle sein von gepawe- rischer art vnd alle von einem manne bekomen, wene offte wirt einer ein edelingk genant durch seines gutes willeu. Ieh wil liber ein gepawerynne haben, die pelemisch ist, wenn des keysers tochter, die dewez ist. Ir heren wist nicht, was ewer bestes ist, das ir mich schelt an sulcher meiner e. Wo wolt ir doch tulmaezer vnd vorsprechen nemen, wenn ir würt sten vor einer dewezen furstynne? Tyne deweze furstynne wurde dewez g>sinde haben, vnd wurde meine kinder dewez lernen. Vnd also wurde vnser sprache ezuryssen vnd ezutrant )^. Die- selbe furstynne was czumal tugentlich, vnd kunde ein yderman nach seinem adel, wirden vnd wesen halden. Vnd der furst gewan mit der Boziena cinen son, den nante er Bratislaw. Capitulum XXXI. Das xxx) capittel saget, «rie Wratislaw synes vaters stat besas, vnd wie keiser Otte gar eyn schone tochter hatte (L). 42. Der furst Vlreich starb, vnd seyn son Dra- tislaw besas sein stul. Czu den geezeyteu was keyser Otto, vnd der hatt czumal ein schone tochter, also das man von ire[r] schone uberal sagte, vnd das die fursten durch ire[r] schone willen von ferren landen ezu des keysers hoff ritten. Vnd die wart darnach also in werltlichen cleidern in ein closter gehalten, genaut Swinbrod. Vnd do sie der furste do derfur, do sprach er czu seinen edeln, heren, rittern vud knechten: „Ich wil mein leben vorlisen, ader die junckfrawe derwerben”).“ Do er nun czu dem closter kom geritten, do prach er in das closter mit ge- walt. Do nam die junckfraw Gutte an sich ein cappe, vud behilt sieh hinter demi alter. Do sie aber vor- nam, das sie der furste haben wolde ezu der c, do begunde sie czu ym lachen. Vnd was kawm pey fünfezehen iaren vnd ezumal einer sehonen gestalt. Do nam der furst die Gutte auff das pferd vnd wolde mit ir aus dem closter wegk. Do slugen die pertinze?) das tor ezu, vnd komen eczu irem har- nusel, vnd schriren das volk an, vnd czugen gar starek gegen dem fursten. Do slug der furste czu- mal sere die bertinge*), vnd Gutte hilt sich an den fursten als ein clette czu den cleydern. Do was eym bertinge") die hant, dem audern der fus abgeslagen, der dritte hatte eine grosse schramen dureh das haubt, vni vil lagen tot geslagen. Bratislaw czuhieb die ketten, vnd reit mit seiner Gutten gesunt aus dem closter. Do das der keyser derfur, do hies er ein herfart ruffen gen Pehem, vnd swur des einen eyt. das er seinen stul wolde seczen czu Bolesslaw. Do das Dratisslaw vornam, do sprach er also czu den seinen: ,Wil er in Pehem morden vnd slahen, So wil ich in dewezen landen dasselbe tun.^ Do das Gutte vornam, do sprach sie czu dem fursten : „Das ist nicht ein guter rat, wenn do mochte groser schad von kumen. Ich wil reyten gegen meinem vater, vnd hoff, das ich das wil brengen czu pessern dingen.* Vnd reyt also gegen irem vater, vnd gewan irem liben gnad vnd gunst. Doch sprach der keyser: „Ich kan des nicht gethan, das ich icht meinen eyt breche, wenne ich gesworen hab, mein stul mus czu Boleslaw sten: Vnd durch meines eydes willen so kan ich ym nicht gnade geben.* Die toch- ter sprach czu dem kayser: „Das geschicht gar leitiglichen. Gib mir deinen stul, ich wil yn seczen czu Boleslaw.* Also widerwante die furstynne mit !) durch errzdorfii E. durch eyn dorf IL. — ?) Vnd so wurde vnser sprache zwrissen vnd vorterbt L. — ?) der- berwen X. derwerben Z. — *) die barthengest L. — * 9) die berting I. 35 

Strana 274
214 DIE irem clugen weysen rate einen mórtlichen krieg. Do hies der keyser seinen eydem czu ym kumen, vnd hies yn seinen stul ezu Boleslaw seezen. Wer do ist czu Boleslaw gewest, der hat des keysers stul aldo gesehen. Do gab der keyser seynem eydem, dem pehemischen fursten, zu morgengabe, wenne ym der keyser czu hoff hies reiten, das er vmb sich ein meyle preyt vnd langk scholde prennen. Das haben die fursten von Pehem fur ein recht, das sie einen adelar [furen] in einer flamen, das ist in einem gulden felde. Capitulum XXXII. Das xxxij capittel saget, wie der furste Wratislaw seynen anhern gerach an dem polenysehen fursten Meska (L). 43. Do wolde [der] furste seinen anhern rechen, vnd ezog gen Polen mechtiglichen. Mezka, der poleni- sche furste, ezog wyder yn. Vnd in dem streyte wart Mezka derslagen, also das man von Pehem pis gen Gaglo!) kein poleniseh wort horte, wen das ganez lant wart vorprant vnd vorhert. Vnd nam ezu Gnyse der funf pruder leychnam vnd Sente Radyms. Sun- der Sente Albrecht?) der wolde sich nicht lassen ne- men, also das sie drey tag gelobten ezu fasten vnd ander vil dingk ezu thun, als an dem heyligen tage in den kreczem nicht czu gen, vnd in eine rechte e wider ezu treten, vnd ire leielmam furpas auff dem felde nicht czu begraben, vnd die roboter frey vnd ledig ezu lassen. Vnd wer das preche, den scholde der pischoff bannen. Vnd do sie das getaten, do lies sich der leychnam Sent Albrechz?) wegk ne- men. Vnd namen alle andre heyltum. Vnd namen drey gulden taffeln, der itliche drey hundert pfunt wug. Vnd an den taffelu was ein gulden creweze, das dreystunt also swer was, als der furste Mezka. Vnd furten aus Polen hundert wagen mit glocken vud vil ander cleinat. Das ist geschehen nach Christi gepurt tausent vnd acht vnd dreyszigk iar. 44. Das clagten die Polen vor dem pabste uber die Pehem, vnd erstunden das recht uber sie. Des begunde der pabst den Pehem czu drewen. Vnd do er sach, das sie sich daran nicht karten, do hies er yn, das sie Got scholden pessern vnd ab- legen. Das taten sie. Vud do hies der furste czu Bolesslaw ein kirche pawen. Capitulum XXXIII. Das xxxiij capittel saget, wie eyn ander keiser hysz cine herfart kegen Behem ruffen (L). Do starb der keyser, der Gutten vater, vnd den Pehem entging vil eren mit seinem tode. Do PEHEMISCHE CRONICA. kom ein ander keyser, vnd der wolde das poleni- sche golt haben, vnd wolde dem Bratislaw das fur- stentüm nemen. Vud czog mit heres krafft gen Pehem. Vnd do er kom auff das payerisch gebirge*), do sprachen sie ezu dem fursten, das die feinde iczunt auff dem walde stunden. Do sprach der furste czu den lantsessen: „Ich weyss wol, das wir nieht ten- nen bogen haben, noch linden swert, vnd derrcicht mein swert den keyser, es wirt nieht milseh aus ym ryunen." Vnd hies die sein gen Tawst?) reiten vnd sprach: ,Hie wol wir vns mit dem keyser sla- hen.^ Das derfuren die Sachsen, vnd czogen czu der andern seyten. Vnd do spotte ir der furste vou Sachsen vnd sprach: „Slacht nicht grosse wunden.* Do hies er den Perkos von Belin an sie reyten vnd ezuhaut mit yn streyten, vnd sprach: , Vorleust du den streyt, ich wil dir des schadens ergeezen. Vnd kere dich nicht darau, ab ir vil ader wenig ist, wenue offt gewynnen wenig lewte vil lewten au vnd wehalden (sic) die ere. Die Sachsen haben weysse har, vnd die schrifit spricht, das sulehe lewte selden werhafft sein. Ein iczlicher guter ritter macht ym einen gutten namen, wenue nicht pessers ist, denne ein guter name. Ich wil dein geslecht meren vnd derhóheu, die weil ich: lebe. Rcit hin iu Gotes na- men, der sey mit dir!^ Vnd do er yn belayt hatte, do ezog er selber gen dem kcyser. Vud do er in den peierischen walt kam, do hies er den walt hinder ym ezuslahen. Vnd do das die lantsessen sahen, do hatten sie das dem fursten gar vor übel, vud sprachen: „Wie scholle wir von dannen flihen, ab wir vus ir nicht kunen derweren?* Do sprach der furste: „Ich hab das gethan darvmb, das ir euch weren schollet, ader ezu tode euch lassen slahen, wenne ieh wil von hinnen an ere nicht reyten. Vnd wolle wir yn nieht lassen vnser weyber vnd guter, so sten wir feste pey einander. Vnd wist! Wirt ymant ee, den ich, von hynnen flihen, so schollen yn die fusgenger*) czu tode slahen.^ Vnd do er das gespro- chen hatte, do hics er die sein bereyt sein, vnd slug von peyden seyten auff die feinde. Do slugen die Pehem den keyser erliehen vmb, vnd slugen vil Dewezer ezu tode, vnd vil fursten vnd graffen vorgingen. Sunder der keyser entging kawm leben- dig. Do paweten die Pehem an derselben stat ein capelle. Ader Perkos der torste der Sachsen nicht angreyffen. Do dis der furste crhorte, do begunde er czu lachen vud sprach: „Wye leichte hat er der macht nicht gelabt.* Vnd do er wider kom, do hies er ym die augen ausprechen vnd darnach hende vnd fusse abhawen, wene er der Sachsen nicht wolde slahen vnd lies sie in dem lande herschen. +5. Do wat von der furstynne ciner czu pi- schoff gemacht, der hies Okard, der was ires ge- sleehtes vnd was gar ein listiger Dewcze. Der nam ') Gloge L. — ?) Albericht L. — ?)Sente Alberiehtes L. -- ') payerischs Iz. — 5) Tawsk E. Tawst L. — 5) i. e. die Choden. 

Strana 275
САР. XXXII-XXXV. (43—47). 975 von itlichen rawche czwen pffenig czu rawchhellern, vid saczte, das itlicher gepawer seinem pfarrer scholde geben czwey mos czu czehenden, eynes weyeze vnd. das ander habern. Darnach starb Okard, vnd Ilersa wart derwelt an sein stat. Darnach gab der furste Dratislaw dem polenischen fursten Bre- slaw wider, das er ym alle jar scholde geben acht hundert margk lótiges silbers. Dieselben czeyt hies der furste cin mawre vmb das slos czu Prage mawe- ren, vnd sein son Sbitihuyew *) scholde maweren vmb das closter czu Sent Jurgen. Czu den gezey- teu was ein Dewtze eptisynne czu Sent Jurgen, die dy furstynne Gutte latte gesaczt, wen sie ires geslechtes was. Vnd do die mawer scholde gen, do stund ein backoffen. Vnd do hies der furste den backoffen czuprechen vnd sprach: „Die Deweze wirt nicht me mozanczen darynne backen.“ Do das die eptyssynne erhorte, do lief sie herfur mit iren nun- nen, vnd begunde sie dewez ezu sehelden vnd ezu lesteren, vud sprach: ,Nun du hast kunt dissen offen ezuprechen, so mags tu wol auff die Swoben czyhen.* Der furste hielt seinen czoren, vnd an- worte ir nieht auff ire spottliche wort. Czu den geczeyten waren die Vngern czu Merhern in das lant gefallen, vnd fingen das volk, vnd taten grossen schaden. Do sampten sich die Pelhem, vnd do sie vmb Crudin lagen, do wart dem fursten we, vnd starb in derselben stat. Do was das gancze lant betrubt vmb yn, vnd beweynten yn als iren vater, wenn er redlieh was in allen seinen sachen vnd streithar, wenne vnter allen fursten was keiner. der die pelemisehe czungen also gepreit vnd gemert hatte als er. Capitulum XXXIV. Das xxxiv capittel saget, wie der furste Zbyty- Thuyei die eptyschynne zeu Sente Jurgen vnd ander Dewtzen vortreib aus dem lande (L). 46. Nach ym wart furste sein son Sbityhnyew ?). Der derezeigte den Dewezen czuhant seinen ezorn, wenn er in dreylhen. wochen alle Deweze aus dem lande vortreyb. Vnd die eptyssynne von Sent Jurgen die satezte er auff einen karren vnd lies sie furen auff das peyerisehe gepirge. Vnd sein muter Gutte lies er mit allen cleinaten, gewanden vnd andern gerethe. vnd alle deweze beywer (s/c) vnd manne vnd auch nunnen furen aus dem lande. Vnd do er die Dewezen gar hatt ausgeworffen vnd süst all ander auslendische als die nesseln aus dem krawte, do ezog er auff den vugerischen kung vnd. slug den vmb, vnd gewan ym vil landes an. Derselbe furste !) Zbytyhnyow I. — *) Zrytylnycw L. -— ?) Walen IL. — *) ritten vnd jageten vil dicke L. Hirzern hatte drey pruder, die er lip vnd in eren hatte. Do die czu iren iaren komen, do teilte er yn das lant. Das furstentum gab er nach ym dem Wrati- sslaw, Merherlant dem Conrat, vnd Jaromir hies er machen czu pischoff, ab der pischoff abginge, ader seholde haben Graezer kreis, ab er czu pischoff nieht wolde werden. Vnd teilte mit seinen prudern hundert tawsent margk silbers. Vnd Jaromir, do er Graczer kreys hylt, do pawete er ym die stat Jer- mer, vud gab ir den namen Jermer noch seinem namen. 47. Nach Christi gepurt tausent vnd xliiij iar. vnd do wart ein tewerunge in dem lande, das wol das virde tail starb des volkes vor hunger. Vnd Swytilnyew starb, vnd sein son Bratisslaw wart noch ym furste. Capitulum XXXV. Das xxxv. capittel saget, wie keiser Heynrich der dritte vor Melan czog (L). Kayser Heinrich der dritte was dieselben ezeyt czu Rome, уп die keyserynne czog czu ym. Vnd lo sie durch Melan czog, do wolt sie die gameine czu tot slahen. Doch liessen es die wyezigsten nicht czu gen, sunder irem rosse snyten sie den czagel ab, ir czu schande vnd czu lesterunge. Vnd darvmb legte sich dei kayser vor Melan, vnd wolde von dannen nicht reyten, er gewunne denne die stat. Der kayser saute noch dem pehemischen fur- sten. Vnd do begunden die Walhen?) vnter ein- ander ezu reden, das der kayser hett gesant nach volke, der hette ir ytlicher funf manne stercke, vnd dieselben lewte essen ander lewte. Vnd das wart den Pehem czu wissen, das man sulehe mere von yn redte, vnd do sie sieh czu der stat neheten, do derdachten sie sulche list, vnd namen teick vnd taten den an die spies, vnd ryten hin vnd her ye czwen auff einem pferde. Do wolden die Wallien wenen, sie furten kinder an den spiessen vnd fres- sen sie, vnd wolden wenen, es weren tewffel czwi- sehen den Pehem, vnd forchten sich czumal sere. Vnd do sie nun czu der stat czuczugen, do ritten sie ezuhant über das wasser, wenne Odolenez vant einen fürt; vnd also wart sein geslechte derhohet. Die Pehem ritten vnd herezten vil offte ^) vor der stat, also lange, pis das sie sich neheten czu der stat graben. Do machten sie yn kaezen?) vnd gin- gen darvnder mit sturme czu der stat, vnd gewu- nen sie, wenn die Walhen wolden wenen, es weren eytel tewffel, vnd torsten sich nicht weren. Do wol- den die Pehem der keyserynnen schande rechen, harcovati. — 5) kaezen К. kaezezen L. Confer p. 97, v. 48 germ. versionis metricae. 35% 

Strana 276
276 vnd taten sulche tat an frawen vnd junckfrawen, do- von mir schande were czu reden!) Vnd also, als die Pehem die ersten in der statwaren, so nameu sie die pesten kleinat vnd gerethe. Vnd do stet noch hewtes tages ein fus vou einem lewchter, den die von Melan hatten genumen ezu Jerusalem, als sie mit Tyto vnd Vespesiano auff die Juden czugen. 48. Do was dem keyser gar anneme sulche dinst, vnd sprach czu dem pehemischen fursten: „Etwer nym dir dye drey kunge, ader das du ein kungkreich magst gehaben in deinem lande.“ Do besprach sich der furste mit den lantsessen, vnd do kuren sie die crone. Vnd do vorwandelte ym der keyser den herschilt, vad gab ym fur den swarezen ideler einen weissen leben in einem swarczen felde. "Vnd wenne man einen kayser kysen sehol, kónnen sich die kurfursten darvmb nicht geeinen, so schol- len sie den kungk von Pehem czu yn nemen, vnd wen der kyset, der schol keyser sein. Do kronte Heinrich keyser der dritte den Bratisslaw czu dem ersten kunge czu Pehem. 49. Nach Christi gepurt tawsent xlvij iar, darnaeh uber ezehen iar, do starb der pischoff Issac*). Do giug Jaromir vor seinen pruder vnd er- mante yn an sulehe teilunge vnd beschickunge, die ir pruder Sbityhnyew tat. Der künig bekante ym des, vnd wolde doch das pischtum einen Dewezen geben. Dowider waren die hern, vnd poten den Koyata, das er ir wort gen dem konuge wolde re- den. Do sprach Koyata czu dem konige: „Liber kunig! geruche deiner landtsessen wort czu horen, wenne sie piten dich. Gedencke an deines pruders teil, vnd gyb ym das pischtum, wenn wir wollen kein Dewezen ezu einem pischoff haben. Deiu pru- der der vortreib die Dewezen: wye has tu deune Deweze odern in dir? Von deinen Pehem has tu alle ere vnd von den Dewezen alle argelist. Wir wollen nicht gestaten, das ein hundes kopff vnser .pischoff schol sein.“ Do fragte der kunig: „Ist das ewere wort?“ Do schriren sie alle: ,Ja, das ist vnser wille vnd wort!“ Do gedachte der künig, es ist gar böze wider die gemeine czu sein, vnd sprach: „Ich dancke euch, das ir getrew seyt ewer czungen. Ich gan meim pruder gerne des pischtums, vnd wil ym gerne darezu behelffen sein, ab yu die tumhern wollen auffnemem.* Des namen yn die tum- heren willigklichen auff. Vnd wart vnder den Dew- czen Gebhart genant. Der slug den pischoff von Olomuncz vmbe vnd sprach: „Olomuncz gehort vuder den pischoff czu Pehem.* Des begunde der pichoff von Olomunez auff yn vor dem pabste ezu clagen. Sunder der pischoff von Pehem wolde ym nicht ge- steen vor dem pabste, also das sich der pabst auff ') vud taten solch tat, davon mir ete. L. — ?) Isnak L. — 3) Benada L. — *) ,Czwene bolen* L. (Zruov 6) Vratislaw LI. — *) Zderad L. — *) yn der Mulda L. 5) durch syue dermer L. — DIE PEHEMISCHE CRONICA. yn derezornte. Do begunde Mechthilt, die konigynne von Lamparten, ym czu helffen, wenn Jaromir pi- schoff was ires geslechtes. Vnd dicselbe künigynue erwarbe ym guade vnd fride von dem pabste. Von derselben konigynne wer gar vil czu reden, sunder es gebort nicht ezu vnserm lande, vnd darvmb las ichs vnterwegen. Capitulum XXXVI. Das xxxvj capittel saget, wie der konig vou Deh- men czog off den herczogen von Osterich vnd. vff den murgraffen von Myssen. 50. Darnach ezog der kunig von Pehem durch des merherischen fursteu willen auff den herczogeu von Ostereich, vnd slug den herezogen Dypolt vinbe. Darnaeh ezog er auff der margraffen von. Meyssen, vnd pawete eiu slos gen Meyssen [vnd karte die dyessel yn das lant L]. Do was czu Meyssen ein turstiger, kuner vnd werhafftiger Pehem, der hies Beneda"), vnd der was in des kunges vngunsst. Do geleite der kunig den Deneda vnd begunde mit ym heymlich ezu reden, vnd gedaehte, wie er vntrewe mit vntrewen mochte gerechen, bene (sic) yn der De- neda vor vngetrewlichen wolde dermorden. Do sprach der konig czu dem Beneda: „Was mochs tu mit deinem swerte ezuhawen?* Do sprach er: ,Eynen bolen,* *) das doch vngelaublich was. Des wolde der kunig das swert schawen. Vnd nam also das swert, vnd stach es ym durch den leip?) vnd totte yn. Do sante der kunig seinen son Dratisslaw*) von Meyssen auf den herezogen von Sachsen, vnd mit |im] einem .elugen herrn, genant Zderat?) Vud do sie mitten yn Saehssen waren, do begunde sich des kónges son in einem wasser czu paden vud czu kilen. Do sprach der Zderat czu des kóniges son: „Du pist nieht gewest in ebentewre vnd in noten. Du padest dich in deiner feinde wasser, vnd wilt wenen, es were in der Multen^) ezu Prage. Es wer pesser, du sest auff deinem rosse gewapent vnd se- hest ezu allen seyten, ab die feinde irne aus dem pusche her fur komen.* Do begunde der furste czu ezornen auff den Zderat vnd sprach: „Was jucks tu mich? Ich habe meine iare! Du pist alle deine tag nye redlich gewest.* Vnd hies yn mit dem pe- sten volk fur cin slos reyten, vnd begunde mit den erberen in dem wasser ezu paden. Do reyt Zderad wegk vnd sprach: „Ich forehte mieh, wen die kiu- der pleiben alleine.“ Vnd sach sich ye vnd ye vmbe. Vnd do er nicbt fer von yn kom, do sach er den staub über den fursten auffgen. Do hies der Zderad die renner schawen, was do were, vnd hies czu hant das here czurucke czihen. Do slugen die miilsteju). — 

Strana 277
CAP. XXXVI—XXXVIII (4S—55). Sachsen auff den nackaten fursten, vnd hatten iezunt vil guter crber lewte derslagen. Vnd der furste stund nackant, vnd werte sich als ein rechter helt. Do reit Zderat vnter die Sacehssen, vnd slug die vou dem fursten. Do pliben der Sachssen vil tot, vnd der furst genas mit den seinen von des clugen Zderads ratte. Nun schullen die jungen der eldsten rate gerne volgen, wenne man die kuntschafft hat von den alden, vnd obentewre macht elug die jun- zen, vnd die gewonheyt macht einen guten hant- werker. Do begunden die Pehem aller erst iren sehaden czu rechen vud das lant vorterben, vnd die Saehssen. vnd. Serben!) vnd ire kinder czu tóten vnd ir lant angewyunen. Capitulum XXXVII. Das xxxvij capittel saget, wie der. keiser ezog vff den vngerischen Kkonig vnd nam zcu hulffe den behmischen Konig (L). 51. Dieselben czeyt ezog der keyser auff den vngerischen konig, vnd nam mit ym den pehemi- sehen konig. Der keyser wuste nicht der Vngern gewonheyt vnd list, vnd darvmb was er mit yn lin] grosse[r] mwe vnd erbeyt. Vnd hette müssen mit sehanden aus Vngern ezihen?) wer der pehe- misch konig nicht gewest. Dreystuut slug der vn- gerisch konigk auf die geczelt, vad slug yn ye der pehemisch konigk so czurucke, wene, ee die Dew- ezen auffkomen, so hatten sy die Pehem wider ezu- rucke geslagen, also das der konig von Pehem den vugerischeu vortreib. Vud prachte yn darczu, das er sich muste lassen tawffen vnd das ereucz czu einem rechten worezeychen auff den herschilt lassen malen. Dieselben czeyt waren czu Vngern genug Cristen, sunder der kônig hatte nicht den rechten glauben. Dieselben ezeyt gab der keyser den Pehem freyvnge vnd wilkur, wene sie einen geporeu künig nicht móchten gehabeu, das sie einen móchten kysen, wen sie wollen. Der pischoff Jaromir wolde den pruder nicht beheglich sein, vnd darvmb begunde ym der konigk czu sehaden. Vnd darvmb wolde der pischoff gen Rome reyteu. Vnd do er halben wege kom, do starb er, vnd au sein stat kam Cozma. 52. Darnach kom der kónig in hochffart vnd achte seiner pruder nicht. Vnd czog auff seinen pruder Conrad, den merherischen fursten, vnd wolde den vortreiben. Vnd do er vor Brünne?) ezog, do was Zderad, vnd beschemte des koniges son mit dem pade, das er tate in Sachssen, vnd sprach: „Du must dein geczelt in das wasser seczen, das du dich dester pas gepaden magst." Darvmb czornte der junge 211 kung gar sere, vnd reyt in die stat vnd elagte das seinem vetter auff den Zderad. Do sprach sein vetter: „Das ist des Zderads alde gewonheyt, das er alles poze in dem lande tut, wenn er mich vnd dich geu dem kuuige besaget." Vnd do des konges son aus der stat reyt, do reyt im gegen Zderad. Do slug der iunge konug den Zderad ezu tode. Vnd darvmb wart. ein grosser krig ezwisehen ym vnd seinem vater. Vnd do wart Zderad pey Drag be- graben, vnd das closter wart noch seinem namen senant Zderas. Des kouuges son reyt gen Polen, vnd kom mit vir tausent vor Prag, vind tate grossen schaden in dem lande, vnd wolde mit dem vater streyten. Vnd der vater wart langsam berevt, wen vil Pehem wolden darezu nieht tun. vnd spraehen: „Wer sich ezwisehen türe vnd angel mengt, der clemet sich gerne.“ Do sach man offenware Sente Wenezlaw in der lufft, das er die stat Prag ge- sengte. Vnd Sent Albrecht*) redte mit dem Brati- sslaw vud sprach: „Du scholt dich gegen deinem vater nydern vnd demutigen.* Das tate er; doch forchte er sieh seines vaters ezorn, vnd reit aus dem lande. Capitulum XXXVIII. Das xxxviij capittel saget, wie konig Wratisłuw starb vnd syn bruder Conrat qwam an syne stat (L). 53. In demselben iare starb kónig Dratisslaw, vnd sein pruder Conrad kom an sein stat, wenc die lantsessen wolden des jungen konugs nicht haben, darvmb das er wider seinen vater was gewest, vnd sprachen: , Wenn vns vnser kinder auch also mochten tun.^ Der keyser gunde yn das. Doch starb Conrad in dem ersten jare, vnd des kunges son Dratisslaw reyt vor den keyser, vnd tadingte vmb das lant, vnd beweyste mit guten leuten, wie wol er wider den vater wer gewest, doch so were er gegen ym nicht geriten auff das, das er mit ym streyten wolde. Vnd darvmb so wart ym das lant wider czuge- teilt vnd geantwort. Dratisslaw fürte ein gutes leben, vnd slug die Payern redliehen vmbe, vnd darnach die Polen, vnd gewan das ganez lant pis gen Glago®). Darnaeh begunde er sieh mit seinen vettern ezukrigen, vnd wolde sie aus Merhern vor- treiben. Do saute er vil volkes vnd ezog gen Mer- hern. Do ezog gen ym Swatopluck. Vnd do sie aldo gegen einander auf dem felde stunden, vnd do riten sie peyde auff einen pergk. Vnd do einer den an- dern ansiehtig wart, do woldeu sie sieh ezuhant slahen. Doeh so spraeh Swatopluek ezu seinem vetter: „Pruder, ich weys wol, das vns vnser volk gegen einauder vorwirret, wenne sie vuser also ge- 1) vnd die Wenden L. — *) vnd were darvmb mit eren nye awskomen L. — ?) Brunne L. — ') Wenczelaw, AJberecht. — 5) Glogaw L. 

Strana 278
275 nyssen wollen. Volge mir, mein pruder, vnd pis mit mir in fride. Vnd wenne vns vnser volk also gegen einander tar vormengen vnd vorwerren, so lasse wir sie ezu samne reyten, vnd schicken dieselben vorne an die spiczen.* Bratisslaw horte die rede gerne, vnd sprach: „Wer durch rede willen seines nechsteu feint will sein, der ist nicht clug. Nun vns die Wrssowiezer gegen einander haben turren vor- mengen vud vorwerren, so lasse wir sie des genyssen.* Die fursten ritten heimlieh von einander, yderman czu seinem volke. Des morgens schickten sie das volk czu streyte vnd machten einen grossen streyt. Vnd doch traten die Merhern vor den Pehem czurucke. Die Wrssowiczer, die die fursten gen einander vormenget hatten, der warden von den Merhern vil czu tode ge- slagen, wenne sie an die spieze geschickt worden. Vnd nach dem streite ritten die fursten von einander. Capitulum XXXIX. Das xxxix capittel saget, wie aber dic Werscho- wiczer eynen vat. hatten. wie sie den konig moch- ten. toten (L). 54. Da die Wrssowiczer das vornumen, die der fursten rechte echter vnd plutvorgisser waren. einer hies Dozyge!) vnd der ander Mutynye, die ritten ezusamen vnd bespraehen sieh, wie sie das fur- stenliche geslechte mochten vortilgen vnd toten. Des hatte der kunig einen Dewezen jeger, der lies Lorck; der hatte vil guter von dem fursten, vnd darvmb getrawte ym der furst czumal wol. Dem gelobten sie vil goldes vnd gabe, also das er yn gelobte, das er darczu gedencken wolde, wie er mochte den fursten toten. Das was dem fursten von seinen getreweu gesaget, das yn Lorck wolde toten. Der furst fraget den Lorck darvmb. Der lewgente vnd sprach: ,Der Pukata, der Pehem, wolde das tun." Vnd do wolde der konig des nicht glauben auff den Dewezen, vnd spraeh: ,Pukata, ist das erwerlich?), das du mit deinem goslechte wild abthun die kungklyche gepurt vnd geslechte? Wil tu wenen, das das mochte vorswigen pleiben, weune mich einer dermorden wil?^ Vnd hies allen jegern von ym an die iaget, sunder Lorek den hies er alleine pey ym bleyben. Vnd dieselben czeyt was der furste in der brunst, vnd wolde iczunt siczen czu dem abentessen. Des kam gelauffen ein grosser hirs, vnd stunt uber dem geczelt. Do sprang der furste mit dem ersten auff das ros, vnd wolde noch dem hyrssen. Dieselben czeyt legte Lorek ein stral auff, vnd schos den fursten durch sein hercze. Do starb der furste zcuhant. Vnd do lieffen sie DIE PEHEMISCHE CRONICA. alle czu dem pferde czu, vnd salen nicht, wie ader |were vnd| wen yn der Deweze derschossen hatte. Capitulum XL. Das x1 capittel saget, wic Borziwey furste wart, end Swatpluck, furste zew Merhern, syn bruder, ym vortreib (L). 55. Darnach wart Borzywoy furste, vnd sein pruder Swatopluek furste ezu Merhern. Der gunde?) ym nicht des landes czu Pehem, wenne er es selber gerne gehabt hette. Vnd darvmb sante er seine getrewen vberal in das lant ezu Pehem, vnd nem- liehen einen listigen, der hies Budywoge. Der sprach czu den pehemischen herren: jIeh wil dem Swato- pluck nicht mer dinen, doch so wil ieh die warheyt sagen. linen milderen vnd getrewern fursten habe ich nye derfaren, an alleine, das er seinen lant- sessen alczu gutig ist, vnd yn vil vorsihet. Vnd darvmb wil ich nicht sein man sein.* Do das die Wrssowiczer horten, do sprachen sie in irem rathe: .Swatopluek der fuget vus wol, vud dem wolle wir das lant eingeben, wenne wir werden sein nicht aehten, vnd werden mit ym spylen noeh vnserm willen, vnd werden von ym gelt vid. guter nemen.* Do begunden yn die Merherischen auch grosse gabe czu geloben. also lange pis das sie sie vberredten, also das sie den fursten vortriben vnd Swatopluck czu fursten auffnomen. Vnd do das vor den keyser kom. do fraste der keyser die hern, warvmb sie das torsten thun, vnd mit weleher macht sie den Dorzywoy hetten vortriben vnd einen andern auff- genomen? Do antworten die hern: ,Wir wissen nichtes nicht von seym derwelen. wene etliche aus der gemeine hatten vn derwelt. Vnd das ist vnser aller wille, noch der gemeine wille nicht gewest, vind darvmb haben wir yn vorworffen.* Do das der keyser vornam, do bestetigte er den Swatopluck czu cinem pelemischen fursten. Ach, wie grosse vnrecht, das ir den guten Borzywoy vorwerfft vnd den grymygen Swatopluck auffnempt! Es wer vil pesser, ir het seiner gabe nicht genomen! Vad ir Wrssowiezer, ir wert ein posz lon nemen an der czeyt, wen die barte uber ewerm halse wirt sten! Do begunde der Swatopluck die grossen liern ezu dem ersten herczunemen. als der storch die grossern frosche, vnd achte ires rates nicht. Vnd do er dic grossern hern also vorsliekte vnd vortilgte, do spra- €hen die kleinern hern: „Tr habt euch einen künig derwelt durch ewers frumens vnd nuezes willen vud auff vnsern schaden: nun müst ir czum ersten durch ewer posleyt willen vortriben?) vud czu nichte werden. ') Bozyege L. — ?) erberlich. L. — ?) Gunden ym E. Der gunde im I. — *) vorterben I. 

Strana 279
CAP. XXXIXZXLII. (54—57). 279 ]lette wir vusern fursteu behalden, so bedorffte wir des nieht.^ Do antworten yn die grossern: ,Wir sagen euch póse newe mere. Der kunig hat ezu haws gepeten scinen auheru. Wir werden [vnd ir darzeu L]alles posses vnd vngemaeh von ym haben, wenne wir sein seine póse dyner.* [Also strafte sie der konig L|. Vnd do geschach den Wrssowiezern naeh sulcher straffung alles leyt vnd vngemaeh. Vnd do starb Cozma der pischoff, vnd Siluester kom an auff seinen stul. Capitulum XLI. Das xlj capitiel saget, wie keyser Heynrich uff die Vngern czog, vnd wie Swatopluck mit ym czog (L). 56. Keyser heinrich wolde auff die Vngern ezi- hen, vnd sante nach dem pehenmischen fursten. Vnd do der furste aus dem lande ezog, do befal er das laut dem Mutynye vnd dem Dozyge!), deu Wrsso- wiezern. Vnd do sie sich des landes vnterwunden, do santen sie noch dem fursten Borzywoy gen Polan, vnd woldeu domit die andern hern drucken, vnd machten domit einen gewerren?), das sie peyder fursten mochten genysen. Des tate Swatopluck in Vngern grossen schaden, das der kunig von Vngern vor andern fursten auff yn clagte. Dorzywoy tate grossen schaden in dem lande ezu Pehem, vnd do kam Swatopluek wider heym. Vnd eyner, hies Waezek, der beschuldigte die Wrssowiezer vmb sulchen scha- den. Des hatte der Swatopluck gar ein veste slos vnd stat czu Pehem, das was genant Wratislaw, nicht verre von der Mute. Do ezog er mit seinen getrewen auff, vnd lies der Wrssowiezer nieht in seinen rat, vnd globten alle dem fursten, das sie ir geslechte gar wolden vortilgen vnd abthun, vnd jung vnd alt czu tode slahen. Czubant ging der furste aus dem rate vnd trat in ein stuben. Do vant er den Mutynye darynne, vnd sprach ezu yn: ,War- vmb tars tu in meinen hoff gen, wene du pist ein vorterber vnd ein morder der fursten, vnd ein furer der feinde in das lant?“ Vnd hies yn ezuhant vor ym czu tode slahen, vnd alle sein volk. Vnd do sante der furste den Wavezek auff die andern vor- terber des landes, auff den Dozyge?). Der sasz auf einem vesten slosse Lubycze*). Do komen die von der huten geriten, vnd sagten dem herren, das vil volkes kóm geritten. Do sprach der here: „Ich weyss das wol, wenn es sein vnser freunde, die kómen aus der herffart, vnd wollen mit vns essen.“ Vnd hies die prucke nyderlassen vnd die gest: einlassen. Vnd also palde, als der Waezek dem pferde schreit, do vortrat er die stuben czuhyben den Bozyge vnd alle sein gesinde czu stüeken. Sunder sein son entliff in den pusch, vud der hatte einen roten rock an, vnd der vorryt yu, das sein Waezek gewar wart vnd czu tode slug. Noch hette Bozyge czwen son czu Prage in der schule. Die nam der henger vnter seine arme vnd hatte eine parte in seiner hant. Do begunden dic juugen yemerlichen ezu ruffen ezu irer muter: ,Hilff libe muter, hilff!“ Das halff yn alles nieht, sunder der henger slug yn peyden die haubt ab. Also vor- tilgte Swatopluck der Wrssowiczer geslechte gancz vnd gar nach Christi gepurt tawsent vnd hundert vnd in dem achten iar. Dasselbe iar starb Siluester der pischoff, vnd Daniel kom an sein stat. von vil Capitulum XLII. Das xlij capittel saget, wee der vigerische Lond kegen Merhern czoy, ved wie der Swatopluck cyn ouge vorlosz (L). 57. Dasselber jar czog der vngeriseh Lunig gen Merhern, vnd Swatopluek czog gen ym. Vad do er in dem walde iagte, do vorlos er ein awge, vnd do müste er gen Crudym?) widerkeren. Vnd do er geheylt wart, do ezog er wyder auff den vn- gerisehen künig vnd slug yn vmbe, vnd gewan yn vil landes au. Dieselbe czeyt czog der keyser auff die Polan, vnd der furste Swatopluek ezog mit ym. Die Polen achten des keysers nieht, sunder sie foreh- ten sieh sere vor dem Swatopluek, wenne er alles gewan mit sturme, do er czu ging. Die Polen nomen einen rath, wie sie mochten den Swatopluck toten. Do was der Wrssowiczer noch einer pliben, der hies Jan Tysta9). Der sprach czu den Polen: „Ich wil yu abhendig machen vnd toten." Vnd ging heym- lichen in der Pehem her. Vnd do der furste ezu dem keyser reyt, do sehos er einen pffeil in yn vnd totte yn. Die Pehem lieffen yn an. Doch ent- rante er yn allen. Do machte der keyser den Otten, den merherisehen fursten, ezu kunge czu Pehem. Vnd do machten die pehemischen hern wider des keysers willen den Wladisslaw, seinen pruder, czu fursten, nieht darvmbe, das er pesser den der Ott were, sunder darvmbe, das yn der keyser yn gegeben hatte, vnd sprachen: „Wie wol er ist vnser sprache vnd furstenliehes geslechtes, doeh so mochte er vns hernaeh einen gebeu seines geslechtes. Vnd also verlure wir vnser küre, vnd vuser ezuuge wurde domit vnterdruekt von einem auslendischen fursten. ') Beziege LL. — ?) eine hadrunge vnd gewerre L. — ?) Borzywoy E. geuant Boziege L. — *) zcu Libuez L. — 5) Krudym L. — *) Ian Tyska L. 

Strana 280
280 Vnd darymb secze wir vns czuhant dowider, das vns vuser kinder nicht hernach lestern werden vnd sprechen: ,Vnser veter seiu in fride gesessen, vnd haben vns in vnfride gelassen.^ Vnd darvmb wolden sie den Otten nicht, vnd namen seinen pruder Wla- disslaw ezu einem fursten. Vnd wolden liber ir halse vnd guter vorlisen, dene ire küre. Capitulum XLIIT. Das xliij capittel sagct, «rie Wladislaw zcw dem keiser czog «nd irwarb gnade von ym (L). 58. Do czog Wladisslaw czu dem keyser vnd gewan mit silber vnd mit golde gnade vnd hulde von ym. Do santen etliche hern noch dem Borzy- woy, vnd gaben ym Prag vnd Wissehrad!) ein. Vnd dovou wüste Wladisslaw nieht, vnd wolde gen Prag reyten. Vnd do er kom an das fliz, das do heist Drusuyeze, do wart er ynne, das der Wenden furste Wratisslaw mit grosser macht dem Borzywoy czu hulffe czog. Vnd do wart ym geraten, er scholde mit seinem volke czyhen gen Prag. vnd do des wen- dischen fursten derpeyten. Do wolden yn die Prager nicht einlassen, also das er sich mit den seinen vmbwante, vnd der was nicht vil. vod slug die Wen- den dernyder, also das die Pehem den streyt be- hilden. Vnd wer iu dem streyt gar ein wenig ge- wunt wart, der pleib nicht pey dem leben. *Vnd tn der stat, do derselbe streyt geschach, slug her- nach der furste Borzywoy den Wladisslaw vmb vnd gewan domit das lant. Wenne drey streyte an der- selben stat geschehen waren, die der furste mit wenig volke gewan, vnd heyst noch hewtestags wal- stat dewez. pehemisch Bogiseze *. 59. Des pat Wladisslaw den keyser, das er wolde kumen gen Pehem. Des kom der kevser gen Pehem vnd sass czu Prag das gerichte. Do clagte Wladisslaw über gewalt vnd vnrecht, die ym seyn pruder Borzywoy gethan hatte. Do sprache Dorzy- woy: „Ich czihe mich des an die gemeine, die mich gekorn hatte. vnd hoffe das ich der genyssen wil, wenne mich die lantsessen auch gekorn haben, vnd meinen pruder vortriben haben. Vnd darvmb muste jeh mich gewalt vnd vurecht weren, vnd muste mich seczen wider meinen feint.* Do sprach der keyser: „Ir hern, czeyget mir ewer briff vmb das, wenne ir einen fursten derwelt vnd kyset, das ir yn denn vorwerfft vnd vortreibt. Ich weys wol, das es ewer recht ist. eiuen fursten czu kysen. Vnd wenn ir den gekoren habt, so scholt ir yn behalden, vnd über DIE PEITEMISCHE CRONICA. yn kein kysen noch derwelen.^ Vnd do sie lang hin vnd her geteidigten, do teilten sie das lant dem Wladisslaw czu. Do ving der keyser den win- dischen?) fursten, vnd auch den Borzywoy. Vnd hies viel herren die hawbt abslahen, vnd etliehen die augen ausprechen, vnd hies vil ander Pehem kóp- pffen. Nun schult ir vornemen, warvmb der keyser das tate! Nieht von gerechtigkeyt wegen, sunder das er die Pehem domit mochte kreneken vnd nyder- legen. Vnd do das der furste vornam. do sprach er weynende: „Nun sehe ich wol, das alle dewcze fursten vns Pehem vngonedig vnd vngunstig sein, wenne es ist nicht gut, das wir die vnsern also yemerlichen lassen toten. Denn, der hewt mein feint ist, morgen wirt er leicht mein freunt. Vnde also werde wir machtloz vnd gekrencket an vnserm volke.* Vud wolde den pruder von dem keyser auspiten. Sunder der keyser wolde yn nicht loz geben. Wenne er wol wüste, das die von Melau der Pehem feinde waren, vud darvmb gab er yn den vou Melan in die gefencknüsse. Do namen die Walhen?) den Bo- rzywoy, vnd hilden yn syben gancze iar in gefenek- nusse, vnd taten ym grossen elam mit hunger. Vnd do vnterwaut sieh Wladisslaw mechtiglichen des landes. Vnd den er vormals hatte gehabt vor den aller getrewesten, dem er das lant befollen hatte, als er ezu dem, keyser gerytten was, dem hies er den part in ein kloez slahen vnd einen grossen hunt an den halz pinden, vnd hies den hunt mit spiczigen stacheln stechen. Vnd lies yn also drey- stunt vmb den ringk furen, vnd lies den putel ruffen: „Also geschiht cinem yderman, der seynen eygen erbhern verret vnd vm vngetrew ist." Capitulum XLIV. Das xliv capittel saget, wie der keiser hysz dem Torziwogye das howpt abeslan, vnd yn der nacht furte in Sente Appollonaris muwsz dem gefenk- nusse (L). Der keyser hies dem Borzywoy das haubt ab- slahen. Vud do gaben sie ym des obendes genug czu essen vnd czu trincken, vnd sprachen: ,[sse heint genugk, morgen wirs tu weder essen noch trincken.^ Des dersehrack der Borzywoy czumal sere, vnd pat Got mit fleysse, das er yn eyns schem- lichen todes nicht lies sterben. Des kom yn der nacht Sente Appollinaris czu ym vnd sprach: „Wols tu gerne gen Pehem?" Do tat er Sente Appollinari grosse gluhde, das er yn wolde ledig vnd loz ma- !) Wissegard L. — *Vnd dieselbe stat, da der streit geschach, ist noch hutistages genant Bogiscze an behmisch, das ist zeu deweze walstat, wenne drey streyt an derselben stat gescleen waren, die der furste mit. wenigk volke ge- wan. Àn derselben stat slug hernach Borziwoge den Wladislaw vme vnd gewann damit das lant.* L. — ?) wendi- schen Z. — ?) Walen L. 

Strana 281
CAP, XLIII—XLVI. (58—62). chen. Do sprach Sent Appollinaris czu ym: „Ich sage dir gute mere. Du wirst des gefencknusses ledig vnd loz durch mich, vnd wirst darnach ein furste czu Pehem. Vnd darvmb, wo du morgen wirst sein, so mercke die stat gar ewen, vnd pawe mir vnd in meinen eren ein kyrchen an derselben stat.* Vnd do nun Dorzywoy ledig vnd los was, do pawet er Sente Apollinari ein kyrchen vnd tat seiner glubde genug. Do aber Wladisslaw erfur, das seyn pruder ledig vnd loz was, vnd kumen was, do enpfing er yn als seinen liben pruder mit grossen eren vnd wirden. 60. Czu derselben geczeyt was ein mechtiger herre in dem lande, der hies Waezek. Vnd der be- gunde czu neyden, das die pruder also wol mit ein- ander waren vnd sieh lip hatten. Vnd sprach czu dem fursten, er seholde seinen pruder nicht alczu vil glauben. Vnd des glawbte der furste dem Waezek, vnd ving den Otten, den fursten von Merhern, vnd Sowiesslaw, seinen pruder. Do forchte sich Borziwoy vnd flohe gen Polan, vnd sampte vil Polacken vnd vil heydeu, vnd ezog mit yn in das land, vnd be- gunde das czu vorterben, vnd gewan das. Vntter des was Wladisslaw mit seinen hern frolich, wenne er die czu ym geladen hatte. Do kom ym die mere, das die Polan in dem laude weren vnd grossen schaden teten. Do czog der furste gen yn. Vnd er kom an die Elbe, do sach er die Polan auff der andern seyten. Vnd scholden czuhant des andern tages mit einander streyten. In derselben nacht entgesten sich die Peham in ein cristenlichen fride, vnd die Polan czuprachen ire trewe an yn, vnd slugeu in der nacht auff ire geczelt. Vnd ee die Pehem czu iren wapen komen, do wart ir gar vil czu tode ge- slagen, vnd pey dem meysten der pesten. Vnd doch was vnter den Pehem einer, der hies Dyttreich Dusko- wiez!), gar ein werhafftiger jungelingk vnd tugent- lieh. *Vud der hatte vormals ein wild swein also lebende pey den oren gehalden, vnd darvmb furte er eines wildes sweines kop an seinem schilde. Der tate do gar menliehen vnd erberlichen,* wenne er gar vil heyden erslug, also das er den streyt be- hilt. Vnd der pruder entging kawm dem fursten. Habe danck, Dyttrich, ein helt lobelich, das du dich hast also an deinen trewen vnd eren bewart, das màn noch dein lob preyset vnd eret. Gut nymt czu vnd abe, ein guter nam pleybt ymmer vnd ewig- lichen! Vnd darvmb rath ieh einen ydermanne, das er ym lob vnd ere vnd einen guten namen erwerbe. Darnach lies der furste seinen czoren gen seinem !) Ditterich Brischowicz L. — *Vnd der hatte ctwene 281 pruder, vnd heezte seinen pruder Sowiesslaw auf den Waezecken, wenne er derkante sein argelist vnd seinen pósen valschen rath. Capitulum XLV. Das xlv capittel sagt, wie der keiser kcgen Rome wolde czihen vnd sante nach dem behanischen fur- sten, das her mit ym solde czihen (L). 61. Es geschaeh, das der keyser wolde gen Rome ezyhen, vnd wolde seine leezte weyhung von dem pabste empfahen. Do sante er noch dem fur- sten von Pehem. Do sante der furste ezu dem keyser seines pruders son, vnd der hies Dratysslaw?): Vnd der hatte mit ym dreyhundert ausgelesner mit glaf- fen.3) Des hatte der Borziwoy sich ym befollen, vnd pat rachunge vber die von Melan, ader das sie ym ein genuge teten vmb sein vngenediges gefenek- nusse. Vnd do Wratisslaw czu Rome was, do ging er gerne czu den kyrchen. Vnd do erfur er, das der pabst von Melan was der gepurt vnd hatte der von Melan gar vil pey ym. Vnd begunde czu be- dencken, wie er czu krige mit yn mochte kumen. Do begunde der pabste vnd der keyser mit einan- der czu czornen, also das der pabst den keyser nieht erón wolde. Des frewet sich der Bratysslaw*) ezu mal sere, vnd begunde des pabstes gesinde czu slahen, also das der pabst floh in Sent Peters mün- ster. Vnd Bratisslaw lieff ym mit den seinen noch, vnd hies die kyrehen aufislahen, vnd alle Walhen darynne czu tode slahen. +Do slug der here Ko- wansky die kyrche auff vnd hub mit dem ersten die Walhen czu slahen.f Des slugen sie czumal vil Walhen czu tode in Sent Peters kyrchen, also das das plut ran von den toden als eyn flyes. Vnd fin- gen doselbst den pabst, vnd namen gross heyligtum vnd ander cleinat doraus. Vnd wolden noch vil gros- ser dingk vnd mort thun, sunder es regente auff sie plut von Gotes vorhengnusse, also das sie sere erschracken vnd musten dovon lassen. Vnd do muste der pabst den keyser cronen vnd weyhen, vnd muste die Pehem aus dem panne lassen. Capitulum XLVI. Das xlvj capittel saget, wie sich der konig von Vn- gern vnd der furste Wladislaw von Behem sich mit eynander voreynen wolden (L). 62. Der kung von Vngern, genant Steffan, vnd der furste Wladisslaw von Pehem, die ritten czu eyn wilsweyn bey den oren also lebendig gehalden, vnd darvmb furte ler eynes wilden sweines koph an syme schilde. Der tate gar erberlichen.* L. * Vnd der hatte vormals ein wild swein also lebende pey den oren gehalden. Der tate do gar menlichen vnd erberlichen, vnd dar- vmb furte er eines wildes sweines kop an seinem schilde.* E. — ?) Wratislaw L. — ?) mit glefin L. — *) Wrati- slaw L. — + + in codice L desideratur. 36 

Strana 282
2892 DIE samne vnd wolden mit einander reden, das sie fride gen einander [haben] möchten. Vund do sie ein gesprech selber mit einander hatten, do begun- den die Vngern auff die Pehem czu slahen, vnd hatten iezunt vil Pehem derslagen. Vnd dovon wüsten die fursten peyder seyt nichtes nicht. Do begunden die Pehem yeczund czu flihen, vnd die Vngern iagten yn mechtiglichen naeh. Do was eyner, der!) hies Gyrziek, des Stanyen son?), vnd der getat gar red- lichen, wenne er die Vngern auffhielt, vnd beweyste do seine manheyt vnd slug, das er in dem plute pis an die euckel stunt, wen er sich allein vmb- wante. Vnd slug ir vil czu tode, vnd pleib auch selber tot. Des wüste der merheriseh ffurste dovon nicht, wenn er besunder stunt mit seinen Merhern. Do wart er gewar, wie die Vngern auff die Pehem slugen. Do scehrey er sein Merher an, vnd slug an peyden seyten auff die Vngern, vnd lies der keinen leben. Do das der künig vnd der furste vnnen wur- den, do rytten sie von einander an ende. Do aber der furste den Gyrzick tot vant, da begunde er vn sere czu clagen, vnd gab seinem geslechte, das sie swareze streiffen in irem schilde furen, weune der Gyrziek die Vngern von einander hatte geslagen mechtiglichen. Des hatte der furste Wladisslaw nicht kinder, vnd getrewte seinem pruder Borzywoy wol, vnd trat ym vor den lantsessen das lant abe. 63. Vnd do Borziwoy ?) ezu fursten wart auft- genomen, do hielt er seiner glubde nicht den lant- sessen, vnd nam die Dewezen in seinen rath. Vnd darvmb begunde Wladisslaw sere auf yn ezu czornen, vnd furte yn besunder in seyne kemnaten, vnd sprach czu ym: ,Ich hab heimlichen mit dir cezu reden.* Vnd sprach: ,Liber pruder! Warvmb has tu die Dewezen an deinem hoff? Gedencks tu nicht daran. was vnus die Dewezen gethan haben, vnd wie sie vnser geslechte vorratten haben? Has tu ye gesehen in andern lauden, das die fursten auslendische liaben in irem rate, wene wer vorfluchtig ist vud in seinem lande nicht entaüg, der kumt in vnser laut? Wie schol dir der wol raten, der stetiglichen ge- denckt, wie er dir geschaden mochte, wen der aus- lendisch sucht stetiglicheu seinen nucz vnd frumen? Vnd wirt dir übel gen, wer wirt ym weren, das er nieht vou dir fleucht aus dem lande?" Do antwort ym der Dorzywoy: ,Ieh weys wol, das du furste wast, das du alleweg hast in deinem rathce, die wider mich waren. Vnd uun ich hersche, so wil ieh in den rath nemen, wen ich wil vnd der mir getrew ist." Vnd do er das gesprach, do ging er mit ezorn aus der kemnate. Darnach ging aber Wla- disslaw vor yn vnd sprach: ,Do du nicht wolst dein ezungen vnd sprache lip haben, so wil ich mich meines furstentumes wider vuterwinden.* Das hórten !) das E. der L. — ?) Girzick des Stuien son L. — PEHEMISCH KE CHRONIC A. die Dewezen vnd torsten doch ein wort nicht spre- chen. Vnd nam yn peyder hant vnd furt yn aus dem sale, vnd vnterwant sieh seines furstentumsz wider. Darnaeh über drey iar trat er ym aber des fursten- tums abe. Do wolde er wenen, er wer nun des fur- stentums geweldig, vnd sante sein briff gen Tawst?), das die Dewezen scholden auff das gepirge kumen vnd in das lant vallen. Do Wladisslaw das vornam, do spraeh er ezu den lantsessen: ,O, O, O, nun mein pruder so poszliehen tut, vnd wil die Dewezen einlassen, so mus er selber ausgetriben werden mit den Dewczen.^ Des besprach sich Wladisslaw mit den lantsessen, vnd saezten den Dorziwoy abe, vnd hyes yu iu deweze lant reiten. Vnd sprach: ,Pruder, du kanst an die Dewezen nicht pleyben. Czeühe, pruder, mit yu an den Reyn, vnd wirt do mit yn ezu kevser.* Capitulum XLVITI. Des xlvij capittel saget, wie der furste Sobieslaw die Peyern. vmeslug (L). 64. Darnach starb der furste. Wladisslaw, vnd sein pruder Sowiesslaw Kom an sein stat. Vnd slug die Peyer vmbe, vnd treib vil Dewezeu aus dem lande, wene sie ander Dewczen hatten in das laud geladen, vnd sehickteu yn speyse auf das gebirge. Des wolde der keyser die Dewezen rechen, vnd ezog mit macht in das lant gen Pehem. Vnd do der keyser ezos in das laut, do ezog gen ym Sowiesslaw mit seinen Pehem, vnd die waren ym ezumale getrew. Ynd do sie mit einander stritten, do saeh man von des fursten slege funceken fligen, also das die Dewezen wolden wenen, es were nieht ein mensch, sunder ein tewffel. wen auch ein grosser rauch aus seinem halse ging vor ezorne. Do slugen die Pehem die Dewezen vmbe, vud vingen den keyser in der flucht, vnd darezu vil pischoff vnd epte vnd ander werlt- liche fursten. Vnd taten. yn dennoch nicht czu. dem leben, wenne sie sieh des baunes forchten, vnd liesen. sie (als sie sy gefangen hatten L| ezuhant ledig. Doch wolden sie yn hew geben czu essen, wen sie alles vorezert, vorprant vnd vorterbt hatten, was in dem lande was. Vnd doch sprach der furste: „Tut sein nicht. Es ist nicht wuuder, das ein furste schaden tut nach seinem adel vnd gepurt. Eiu lant mag eines schaden überwinden, sunder ein muter mag eines fursten czu dem audern mal nicht ge- peren.^ Des volgten ym die hern seines rates. Do muste der keyser den lantsessen globen, das er yn ire ere wolde wider geben, vnd die Peliem wirdigen. Ynd gab vn ire küre wider, das sie einen künig mochten kysen, wene sie ire kure vorloren hatten, ?) Borziwoge L. — *) "ust. L. 

Strana 283
CAP. XLVLU—XLIX. (63—67). 283 do vormals der keyser czu yn sprach: „Ich bekenne, das ir einen kunig muget kysen, vnd wene ir yn gekyset, so mugt ir yn nicht vorwerften. Vnd die crone scholt ir vom mir kauffen.^ Vnd globte yn, das er ir schade nicht wolde sein. Der streit ge- schach nach Christi gepurt tawsent vnd hundert vnd xxxiv iar. Dasselbe jm starb pischoff Siluester, vnd Herman wart auff seinen stul gesaczt. Der was mit den hern Myrysslaw!) wider den fursten, vnd wolden senden noch dem fursten Borziwoy, vnd namen des einen rath, wie sie das mochten volbrengen. Des schiekte Myrysslaw seiner knechte einen, das er den fursten scholde derslahen. Sunder einer was mit yn in dem rathe. der wolle es nicht gestaten, vnd sagte das alles dem fursten. Do wolde der furste des Myrysslawen knecht vahen. Des flohe der knecht. Sunder do sie yn derritten, do punden sie einen watsehaek czu ym, vnd czugen ym diebereyge, vnd wolden nieht offenwaren seine poszheyt, warvmbe er gefaugen were.”) Myrysslaw wuste sulcher list nicht, vnd reyt mit seinem pruder gen Prag, vnd pat den fursten, das er ym seinen knecht wolde loz geben. Do hies der furste den Myrysslaw mit den pruder vahen, vnd lies sie peyde koppfen. Vnd vortreib ein teil ire freunde aus dem lande. Vnd ein teil imusten eines leben fus an irem schilde furen czu gedechtnusse, das sie den leben wolden morden vnd tóten. Vnd der pischofi miiste czu dem pischoff gen Meynez, vnd sieh des entschul- digen vor dem pischoff von Meynez. Darnaeh schir starb der pischoff Herman. weune eyn styme kam czu ym vnd sprach: „Du hast die Juden heysen tawffen vnd aber czu Juden lassen werden, vnd do- mit has tu die Cristen in deinem pistum geergert vnd geschant. Kum vor den rechten richter vnd gib rechunge vmb deine pruder.* Do starb der pischoff mit grossen smerczen vnd leyde. vnd an sein stat kam Menhart. 65. Dieselben czeyt komen die Polen in das land. Vnd die Peliem begegenten vn mit streyte, vnd slugen der Polen vil ezu tode vnd gewunen yn vil landes an. Dasselbe iar wart funden das hanbt Sent Albrechez, vud das was noch plutig. In. dem- selben iar hies «der furste vornewen vnd pessern dye mawre vmb das slos ezu Prag. Dieselben czeyt slugen die Juden ein Cristenkint ezu tot. Des hies der furste alle Juden vortilgen vnd toten vnd ir gut nemen. Vnd do man die Juden slug vnd ir gut nam, do vaut man iu irr schule ein slange, die was auszer massen gros, das nye kein mensche in dissem lande ein grosser slange hatte gesehen. Ab die Juden dovon gewüst hatten ader nieht, das wolden sie nymant sagen. Capitulum XLVIII. Das xlviij capittel saget, wie nach Sente Procops tode cyn dewczer Apt was yn syme closter, vnd wie den Sente Procop sług (L). GG. Naeh Christi gepurt tawsent hundert vnd liii iw, pey des fursten Vlreiehs geczeytten «des kreyses ezu Gurym, starb Sent Procop, dovon dem laude grosse ere vnd lob kam, wen er grosse wunder- wergk tat. Wen es gesehach, das noch seinem tode ein dewezer apt gesaezt wart, vnd der lebte czu mal vnordenlichen, also das Sent Prokop czu ym kan vnd slug yn mit dem stabe, vnd czug vnd slepte yn pey den han. Dieselbe czeyt starb der furst Sobiesslaw. Darnach wart czu fursten sein son Wladisslaw. Der volgete nicht seinem vater nach, sunder er was ein freunt der dewezen czungen, vnd machte sieh gar freuntholt dem keyser. Vnd darvmb sante noch ym keyser Fridrich, das er kumen scholde gen Regenspurgk, vnd machte yn do ezu pehemni- sehen?) kung. Vnd do er gecronet wart, do royt er vnter seyuer cronen gen Prag als ein kunig, vnd furte vil Dewezer mit yum. Vud begunde czu lachen vnd sprach czu den Pehem: „Glaubt ir nun, das ich mochte an cuch ere derwerben?* Das derhorte sein son, der begunde sich czu rauffen, vnd clagte das den lantsessen, vnd sprach: ,Ich wil kein trew ezu meinem vater haben, wenne ich seho, das er vugetrew ist seiner ezungen vnd sprachen. Do das die lantsessen hórten vnd sieh besprachen, do spra- chen sie czu des kuniges son: „Sende wir einen czu dem konige vnd lassen yn fragen: Wer hat Фей darczu genotegt, das du deiu gewalt vnd ere also gewunen hast? Hab wir doch die erone mit vnsern leibe gewunen, do wir mit deinem vater den keyser vmbslugen? Wie has tu getorst an vus die erone von dem keyser enpfahen in dewezen landen, die du an des keysers willen hest mocht haben hie czu Pehem? Nun du wilt ein. kónig mit den Dew- ezen sein, warvmb tars tu. dich denn nennen einen pehemisehen kunig?^ Vnd wolden yn do czuhant ezu tode slahen, sunder er vorbarg sich vnd muste vorholen aus dem lande czihen. Capitulum XLIX. Das xlix cupittel saget, wie Sobieslaws, syn son, czu fursten wart, vnd der liesz allen Dewczen die nasen abesnyden (Г). 67. Sobiesslaws son wart czu fursten. Wo der eyns Dewezen gewar wart, den slug er czu tot vnd ?) Miroslaw IL. — *) Sunder da sie yn derritten, da bunden sie eynen watsack zcu ym, vnd czihen im dibercy, vnd wolder in nicht offinbarn die warheit, warvme er gefangen were L. — ?) Romischen 72. behmischen L. 36* 

Strana 284
284 sprach: „Dewczer, warvinb pis tu aus deinem lande geflohen?“ Do das die Pehem sahen, das der furste also die Dewczen slug, do schriren sie die Dewczen an als die wolff, vnd snyten yn allen die nasen vnd die oren abe, wenn wer dem fursten hundert na- sen pracht, die den Dewezen abgesnyten waren, dem gab er hundert marck silbers. Do') komen die mere in alle lant, wie der Sobiesslaw die Dewezen le- sterie vnd ezu tode sluge. Vnd das hatten ym die Pehem fur gut, das er die Dewezen also aus dem lande vortreib, vnd sprach: ,Ein iczlicher weyser man, der preitet vnd meret seine sprache, wenn das lant ist eines iezliehen muter der, die darynne wonhafftig sein. Vnd wer seiner muter nicht gutes gan, der ist nieht erber." Das begunde der pehe- miseh künig auff die Pehem ezu clagen vor dem keyser. Do spraeh der keyser: ,Dureh deines sons willen wil ich alle Pehem toten, vnd wil dich czu Pehem einen dewezen künig machen.^ Do disse rede ein graff vornam, do wolde ers gerne den Pehem ezu wissen thun. Sunder er hatte keinen poten, weune sie sich alle forchten vor dem fursten So- biesslaw. Der graff gelobte einem poten gros lon ezu geben. Vnd do der pote ezu dem Sobiesslaw kam, do stunt er vnd horte messe. Vnd vuter des wolde der pote rischlichen sein potschafft werben. Sunder Sobiesslaw redte nicht vnder der messe. Vnd do der pote den fursten ansach, do derschrack er vnd starb alezuhant. Do wolde der keyser dem pehemischen fursten eutsagen, vnd hatte keinen po- ten. Des hatte der keyser einen redlichen ritter, vud der ezog mit sulecher potschafft gen Pehem, vnd sprach: ,Ich hab torst selber auff ezehen iagen, so wil ich auch disse potschafft wagen.^ Vnd do der ritter gen Prag kam, do ging er torstilichen fur den fursten. Ader do er den fursten ansichtig wart, do stunt er vnd sweyg stille, vnd torste keiu wort reden, wenne sie hatten dieselben czeyt eynen Dew- ezen gefangen vnd snyten dem vor ym die nase vnd die oren abe. Vnd do der furste czu dem poten trat, do starb der pote ezuhant vor forchten. 68. Des wolde der keyser die Dewezen rechen vnd ezog mit macht gen Pehem mit Brafanten, Fri- seu, Reynern, Swoben, Hessen, Peyern, Doringen, Saehsen vnd mit Westfalen. Die czugen alle mech- tiglichen auff die Pehem. Vnd etliche ezugen auch mit weybern, kindern vnd mit allem gesinde, vnd wolden die Pehem gar ezu tot slahen vnd vortrey- ben, vnd das lant beseczen. Vnd der keyser nun ezog vnd kam an das gemercke. Do ezog Sobiesslaw gen ym vnd sprach: ,Vil pesser ist, das wir mit DIE PEHEMISCHE CRONICA. eren sterben, den mit vneren leben, ader aus dem lande getriben werden.“ Des derfur der keyser die Pehem auff dem feide, vnd ezog mit seinem her vor Prag. Vnd [do] sie komen in einen grunt, do derhartten ir die Pehem, pis das sie den pergk auffezogen gar enge wege in einander. *Vnd slugen auff sie, eiu. teile foren, vnd ein teyl hinden, vnd an peyden seyten, also das sie das gancze here der- nyder slugen, peyde den keysser vnd alle fursten, wenn yn der furste vormals hatte gesprochen, das Sie keinen sceholden lassen leben noch vahen, er wer reich oder arm. Vnd do trugen sie ezu tot ge- slagner ritter wol drythalb tawsent an ander, die derslagen waren, ezu eim gedechtnusze czu sammen, vnd namen yn von den henden wol also vil vinger- lein. Vnd paweten an derselben stat ein kirche in Sent Johannes eren.* Vnd do das der Wladisslaw, der pehemisch kunig, ynne wart, das der keyser also von den Pelem derslageu was, do derschrack er des sere, vnd starb vou grossem leyde. Sobie- sslaw praeht seinen toten vater gen Pehem vnd be- grub yn auff Wissegrad. 69. Darnaeh ward gekorn ein ander keyser, vnd der saeh des Sobiesslaw torstigkeyt an, vnd das er redlichen sein volk vnd sein czunge torste weren vnd beschuezeu, vnd kom iit ym in freunt- schafft, wenne ym alle seine ritterschafft derslagen was ezu Pehem, vnd mocht kawm eczwen hundert ritter gelaben. Vnd darvmb, das er so kranck au der ritterschafft was, vnd darvmb gefreunte er sich ezu ym. Vnd torste ym offenwerlichen nieht schaden, sunder heimlichen gedachte er, wie er ym gescha- den mochte. Sobiesslaw hatte czwen sone. Der ein hies Dolesslaw ?) vnd der jungste Prziemisel?). Der namen kuuden die Dewezen nicht genennen, vnd nanten den Dolesslaw Fridrieh vnd den Prziemisel Conrat. Vnd do dachte der keyser, das er dem Sobiesslaw in suleher masse sehadeu wolde, das seine sone nicht pehemiseh lernen scholden. Vnd begund czu piten, das er ym die ezweu sóne czu hoff gebe. Des antworte der furste dem keyser, vnd wolde sich des ausreden, vnd sprach: ,Keyser, ir mugt das selber wol wissen. Wurden sich meyne sone nach disser vnd naeh jener gewonheyt halden, so wurden sie dieser noch jener siten vnd gewou- heyt nicht kunen, vnd wurden domit ires laudes siten nicht achten.^ Vnd wolde sich also von dem keyser mit hobescheit enprechen *). 70. Doch muste er ym die sone czu hoff ge- ben. Vnd do sie also ezu hoff waren, domit vor- gasseu sie der pehemischen sprachen. Vnd do kom !) Ich forehte, is sey glogen, vnd die mere qwamen yu alle lant L. — * Da slugeu die Belimeu. uff sie, eyn teil vorne, etliche hinden, vnnd etliche an beiden seyten czu, also das sie das ganeze here darnider slugeu, alle fur- sten vnd den keiser darzcu, also das bis an deu dritten tag das blut als evn flisz ran, vnd biweten an derselben stat eyne kirehen yn Sente lohanues ere.* — ?) Baleschaw L. — ?) Przimissel L. — *) mit hubischkeit entbrechen L. 

Strana 285
CAP. XLIX—L. (68—72). yn potschafft, das ir vater gar kranek were. Vnd ezugen heim vnd funden iren vater noch lebende. Do sprach der vater ezu yn: ,Nymant hat getrewers, denne seinen vater vnd muter. Vnd darvmb wil ich euch lernen, domit ir mugt czu eren kumen. Ich beffelle euch das lant vnd ewer czunge, das ir die scholt lip haben, meren vnd preyten. Vnd der Dew- czen scholt ir in das lant nieht lassen. Wenn kumpt die dewcze czungen in ewer lant, so werdet ir be- vraubet aller eren, vnd werden vorratten das lant, vnd ewer crone wirt genommen in deweze lant. Wenne die Dewczen demitigen sich czum ersten, ader wenue sie auffkumen vnd sich meren, alezu- hant achten sie ires lerren nicht, vnd suchen yn einen herreu aus irem lande. Darvmbe acht ir nicht, sunder vmb ewer ezungen vud ere gebt ewer leyb vnd gut. So würdet ir gut vnd ere haben. Vnd wüste ich, das irs hernach mit den Dewezen wolt haben, ich wolde euch alezuhant in ein sack lassen stosseu vnd in der Multen!) lassen dertrencken." Dar- naeh hies er die lantsessen fur sich, vnd sprach ezu yn: „Ich dancke euch ewer trewen, die ir ezu mir habt gehabt, vnd pit euch, habt sie auch czu mei- nen kindern, ab sie sich wurden halden czu euch. Vud wurden sie die iren nicht lip haben, so scholt ir ir nicht achten, vnd scholt ewer trewe von yn ledig vnd loz sein, vnd mugt euch nemen einen fursten von dem pffluge, der euch getrew wirt sein.“ 71. Do starb der erber furste, vnd sein son Fridrich kom an sein stat. Der begunde der seinen nicht czu achten, sunder er hatte lip die Dewezen. Vnd darvmb vortriben sie yn aus dem lande, vnd maehten seinen pruder Courad czu einem fursten. Vnd der wart dester pesser nicht, vnd tat gleicher weiss als sein pruder, vnd lies die Dewezen in das laut, vnd. sprach: ,Mieh stinck(t] der Pehem an, als ein stinckendes az.* Do das die Polen ynne wur- den, das die fursten der irer nicht enachten, do czogen sie iu das laat vnd taten grossen schaden darynne. Do czugen die lantsessen alle czu dem fursten, vnd slugen die Polen aus dem lande. Vnd do sie sie aus dem lande geslugen, do tribeu sie auch den fursten aus dem lande, vnd sprachen czu ym: ,Dir stinckt der Pehem als ein fawles az. Ma- che dich rischliehen von hynuen." Vnd beleiten yn pis auff den walt, vnd do slugen sy yn czu tot. Vud do starb auch pischoff Meinhart?), vnd Daniel kom an sein stat. 285 Capitulum L. Das A. capittel saget, wie Stanymir, der von dewczer furstenlicher art was, zcu fursten vas gekoren (L). 72. Dieselben czeyt was aus furstenlicher art einer, der hies Stanymyr, vnd der begunde czu reden, vnd sprach: „Hette ich die macht vnd ge- walt, ich wolde die Dewezen aus dem lande vor- treiben.“ Do prachten die grossern die mynnern an, vnd machten Stanymyr ezu fursten. Sunder er muste yn geloben, das er das thun wolde, also Sobiesslaw gethan hatte. Vnd der lies aueh. den Dewezen die nasen absneyden. Vnd do er das ,ein weyl getat, darnach karte er sich czu den Dewczen mit seiner gunst, vnd czu den Pehem mit vngunst. Vnd hies etlichen die hawbt abslalien, vnd gab ir erbe den Dewczen. Vud sein hoff was gancz dewcz, vnd heckte die Dewczen in dem lande. Vnd lies die Pehem nicht fur sich. Vnd hatte auf das slos czu Prag einen dewezen graffen gesaezt,.vnd alle seine hoff vnd festen mit Dewezen besaezt. Vnd sprach czu den Pehem: ,lIezund wil ieh au ewern willen hie mit den Dewczen wonen.* Do die Pehem das vor- nommen, heimlichen sie czu Burgeleins *) czu samen komen, vnd waren do au einen rath, wie sie die Dewezen mochten vortreiben. Vnd santen noch dem fursten Fridrich, vnd gaben ym einen rath, das er Durgeleins scholde einunemen, vnd scholde dovon Stanymyr schaden tun in dem lande. Do nun Fri- drieh Durgeleins eingenumen hatte naeh der herren rathe, do begunde er über den Stanymyr vmb das sein czu clagen, vnd auff das furstentum czu nemen, vnd sprach: „Ich wil an das mein nicht sein. Ich wil dir angewynnen das mein, vnd darczu dein le- ben. Vnd doch, wols tu mir also vil silbers geben. so wolde ich dich furbas nieht manen.* Das horte der Stauymyr gerne, vnd hies alle sein Dewezen czu sampue kumen, das sie pey ym weren auff dem tage, vnd ym getrewlichen ryten, wie er die Pehem vberlisten möchte, vnd do selber pey dem lande pleiben mochte. Vnd do seine Dewczen czu hawffe komen, vnd czu dem tage rytten, do sprach Stany- myr czu den Dewczen: „Ir scholt haben dise list, vnd daran scholt ir euch nicht vorsewmen. Wenne ich werde sprechen: ,Vorwandelt euch! vorwandelt euch!* so czyhet ewer wapen an vnd seyt bereyt.* Des derfuren die Pehem ire list, vnd darvmb taten sie rocke uber die wapen. Do begunde Fridrich uber Stanymyr czu clagen, das er sich hatte scines landes vnterwunden. Do begunde ezuhant Stanymyr czu ezornen vnd riff: ,Vorwandelt euch! Vorwan- delt euch!“ Vnd do sie sicli wolden anthun, do be- gunden die Pehem auff sie slahen, vnd sprachen: 5 yn der Mulden Z. — 7?) Menhart L. — ?) Burgelins L. 

Strana 286
286 „Hie werde wir vns vorwandeln, vnd rote rock sueyden.^ Do slugen sie den Stanymyr czu tode vnd alle seine Dewezen. Vnd die auff den festen waren plibeu, die torsten über naeht nicht derharren. Also kam Fridrich wider czu dem furstentum, vnd was den Pehem furpas getrew, vnd hatte die Dew- czen nicht lip, sunder er lies yn die nasen absney- den, als sein vater tat, vnd hatte gut vnd ere. Capitulum LI. Das lj capittel saget, wie die Werschowiczer widder zcu gnaden quamen (L). 73. Der merherisch furste wolde nicht vntertan sein seynem pruder, dem pehemischen fursten, also das er auff yn czyhen muste. Sunder der furste hatte nicht genugk volkes, vnd nam er die Wrsso- wiczer czu gnaden. Ynd doch, das sie an ir tadel vnd schuld ye vnd ye gedlechten, so hies er yn, das sie eine barte an dem schilde furen, domit ire vorfarn weren gekopfit, vnd hies yn ire guter wider geben. Do slug Fridrieh die Merhern vmb, vnd das gaucze furstenliche geslechte lies er vortilgen, vnd slug der Merhern gar vil czu tode. Nun merckt, wie gar pósz es ist, wenn freunde mit einander krigen, wene die Merhern kunden sichs nicht der- holen, vnd der nyderlage uye überwinden, vnd mu- sten furpas ir fursten emperen, vnd musten sich dem pehemisehen fursten dergeben vnd vntertau sein. Der streyt geschach nach Christi gepurt tau- sent vnd hundert vnd liiii iar. 74. Dasselbe iar starb furste Fridrich, vnd sein son Otto trat an sein stat. Dasselbe iar gewunen die heyden Jerusalem, vnd was do Cristen waren, die slugen sie alle czu tode." Darnach starb der furste Otto. Der hat das lant wol gepessert mit czucht vnd mit eren. Darnaeh wart ezu fursten sein son Weuczlaw®). Vnd der was jungk vnd darvmb kunde er der furstenlichen siten nieht, vnd wuste sieh nieht wofür czu huten. Der begunde die Dew- czen lip [ezu] haben, vnd yn erbe vnd eygeu czu geben. Vnd darvmb fingen die lautsessen den fur- sten, vnd liessen yn in dem gefengknusse sterben, vnd slugen vil Dewezer ezu tode. Do machten sie czu fursten seinen pruder Prziemissel. Vnd den vor- triben sie auch durch der Dewezen willen. Vnter des starb pischoff Daniel, vnd seinen stul besas der furste Bratisslaw ?). !) alle tage E. alle zeu tode L. — ?) Wenczelaw L. — * die Serben I. — *) die spern. DIE PEHEMISCHE CRONICA. Capitulum LII. Dus lij capittel saget, wie die hern dem bischoffe Wratislaiw dus lant befulen, du sie den Przimis- sel vortriben (L). Demselben pischoff Bratisslaw *) befullen sie das lant, do sie den Prziemissel vortriben hatteu, wenn Prziemissels son des landes nieht vorwesen kunde, vnd darvmb muste es der pischoff thun. Bra- tisslaw, der pisehoff, sluge menniglichen die Wenden?) vmb, vnd gewan yn vil ffesten an. Do samte sich der furste l’rziemissel mit vil Dewezen, vud czog in das lant, vnd stunt auff der Walstat, pehemische genant Bogiscze, menniglich, wenne er des keysers gesinde vil nach gar mit ym hatte, an aileine der keyser was nicht mit ym. Do sampten sich die Pe- hem gen Prag, vnd czugen frolichen gen yn auf die walstat, wenn yn das gewarsaget was, das sie an derselben stat den streyt behalden vnd gesygen scholden. Dieselben ezeyt was grosse kelde vnd frost. Des hatten die Pehem czu Prage wierme ge- nug. Sunder die Dewezeu musten leyden grossen frost auff dem felle. Vnd do die Pehem mit den Dewezen ezu samen komen, do slugen die Pelem redliehen auff die Dewezen, also das sie den l’rzie- missel ezuhant ezu tode slugen, vnd drey taüsent vnd ezwey hundert Dewezen, also das yn das plut von dem swerte in den pusen ran vnd gefros da- rynne. Sunder do sie heim komen in die stubeu, vnd sich engesten vnd ausezogen, do tlos das plut von yn. Warvmb hetten sie nun gegeben sulclie ere, do sie in iren hewsern stunden vnd grosse schart- ten an iren swerten sahen, vnd plut von irem har- nusch fliessen, vnd selber gesunt pliben waren, vnd ire weyber vnd kinder frewde an yu sahen! Es ge- purt sich einem iczliehen frumen ezu thun, das man vber hundert iar ym lob vnd ere muge nachgesageu. In dem selben streyte hatten das peste lob, die do furten sporn*) an irem schilde. Vnd dovon were mir lange czu reden, wie das geslechte ist vorgaugen. Capitulum LIII. Das liij capittel saget, wie Sente Procop. irhaben wart ct cetera (L). 75. Nach Christi gepurt tausent czwey hundert vnd vier iar, do wart Sent Procop derhaben vnd czu andern heiligen czugeschriben. Do starb der pischoff vnd furste Bratisslaw, vnd Wladisslaw trat auff seinen stul. Vnd Andres der wart czu pischoft erwelt. Vnd den wolden sie nicht eren nach seinen wirden, noch der guter abetreten, noch gehorsam ') Wratislaw L. — 5) nemlichen E. menniglichen 

Strana 287
САР, LI—LIV. (73—78). sein darymb das, er die Dewczen hatte gefodert vnd hatte yn futerunge vnd speyse gegeben. Do tat der pisehotff das laut iu den ban, vnd czog gen Rom, vnd starb darnach doselbst in grosser armut. Der furste Wladisslaw sante noch einem cardinal. vnd pracht deu in das lant. Der enpant das lant von dem banne. Do wart czu pischoff gekorn Pil- srims, vnd den wirdigten sie mit grossen eren. TU. Dasselbe iar starb der furste Wladisslaw, vnd sein son Prziemissel wart furste. Der begunde vnweys- lichen ezu reden, vud sprach: ,Gott vnd ir Pehem, ir mugt mich nicht aus dem lande treiben.^ Vnd darvmb vorhing Got vber va, vnd sante ym gros herczenleyt an. wenne er hatte vier prudersone in dem lande. die hiesen die Dipolden. Do sie diese rede von dem fursten hatten gehórt, do wolden sie yn ezuhant czu tot slalien. Vnd doch beriten sie es mit den lantsessen, das sie yn aus dem lande tri- ben, wenue sie keinen fursten nicht wolden haben. Ynd do[die] Dipolden die lantsessen vnter sich gedruckt hatten, do teilten die vier pruder das furstegtum vnter sieh in vier teil, vnd sprachen, das sie furpas mer an fursten wolden sein. Dieselben czeyt was ler furste l'rziemissel an des keysers hoff. Vnd die wey] er ezerunge hatte, die weil erten sie yn czu hoff. Aber do vm czerunyg geprach, do hatten sie yn fur ein andern gepawer. Vnd do twang yn sein armut darczu. das er czu Regenspurgk in dem rad lief und stein auffczog einen ganczen tag vmb czwen pfennig. lis kom, das ym ein purger seines lones nicht wolde geben. Vnd do was mit ym seiner getrewen dyner einer, der hies Smil Sweidlick!). Der halff dem fursten getrewlichen in dem rad lauffen. Vnd do sie an einem heyligen tage peyde auff der prucke lagen vnd denselben tag nicht czu essen latten, do kom seiner amptleute einer, der lies Dorzek, der was dem fursten noch getrew. Vnd do er den fursteu auff der prucke vant ligende, do gab er vin hundert margk goldes. Vnd do der furste das golt ansichtig wart, do achte er sein nicht, vod sprach lachende czu dem Smyle: „Smyl. kan das golt auch. swymen ?^ Do begunde Smyle czu geden- «ken, wie scholle wir vns vmb gelt prot kauffeu, vod sprach lachende: „Vorsuch, ab es swymen kan.“ Do sprach der furste: „Sich, ab es swymen kan!“ vnd warff das golt in die Twnaw*). Do begunde Smyl die har ausezurauffen. vnd sprach czornig- lichen: „Ach du armer furste. was wil tu hewt essen? Du must lam clecken vmb ein stucke protes einen ganczen tagk!“ Do sprach der furste: „Des wil ich nicht thun. Ich wil liber in dem rad lauffen, denn lam clecken.* Also hatten sie selber das gespote aus irem armut. wen sie vmb das tegliche prot 287 mussten arbeytten, wen Got das uber yn vorhengt hatte durch seiner torretten rede willen, Darnach aber, als er derkante, das er ubel gethan hatte, vnd czu rewe kam, do gab ym Got sein gnade. Vnd do die Dypolden sahen, das alle heru czu ihrem hoff ritten, do begunden sie ein teil hern ezu uorsmelien und czu uorniehten. Vnd des wolden die hern nicht lenger von yn leyden. Wenne do sye derfuren, das der furste uoch lebte, da slugen sie alle vier Di- polden zu tode. vnd santen noch dem fursten, vnd gaben ym das laut wider. Do begunde der furste die seinen lip czu haben, vud achte der Dewczen nicht. 77. Do hies die furstynne Swatowa*) die pruck ezu Prag machen. Do hies der furste vil Dewczer arbeitter czu tot slahen. Darnach sas der furste in der stat czu Prag in einem fenster, vnd sach den, der ym die czwen pfennig seines tagelons czu Re- genspurgk nicht gab. Dem hies er seinen kauffman- schacz aldo vorhindern vod auffhalden, vnd lies dem- selben czu dinge gepiten, vnd lies clagen auf yn vmb sein taglon. Vnd do er ym sein lon gab, do sprach er: ,Ich mag das gelt wol Got, meinem schoppffer, oppffern, weue ich einen ganczen tag darvmb gearbeyt habe.“ Capitulum LIV. Das liv capittel saget, «ie der furste Przimissel zew konige gekoren wart (L). Darnach was ein furste in dem kreyse czu Gurym, der hies Dipolt, vnd der wolde nicht vnter- tan sein dem fursten Prziemissel. Vnd darvmb czog Prziemissel auf den Dipolt, vnd slug yn in dem streite czu tode, vnd gewan stat vnd slos, vnd slug desselben fursten Dipoldes volk czu tode, vnd ein teil vortreib er aus dem lande. 78. Darnach сход der keyser auft die Sachsen, vnd do kom der furste Prziemissel czu ym. Do hatte der keyser sein her, vnd der Prziemissel auch besunder seyn her. Do slugen die Sachsen auff die Pehem, vnd die Pehem derwerten sich ir, vnd slugen vil Sachsen czu tot, vnd gewunen yn vil festen an. Vnd darvmb begunde der keyser den Prziemissel lip ezu haben, vnd cronte yn czu kunige vnd wart genant *Ottaker. Vnd gab ym, das er fur- pas seinen weyssen leben scholde furen mit einem czwizelechten czagel. Vnd gab ym czu seinem lande Budeschin*) vnd Górlicz. Do wart Prziemissel, ge- nant Otaker, der dritte gecrouter kunig czu Pehem, vnd empfing seine crone czu Prag.* Vnd do saczt er sich auff Durgeleins?), wenne er nun seine feinde !) Smyl Świedlik Z. — *, Dunaw L. — *) Swatawa L. — * Otaker, der dritte gekronte konig zeu Behmen, vid entpling syne krone zen Prage* I. — *) Rudeschin E. — *) Burgelins Z. 

Strana 288
288 überwunden hatte, vnd die nachpern all vmbe forch- ten die Pehem. 79. Vnd darwmb lagen die Pehem stille, vnd komen czu grosser wollust, vnd achten des lan- des ere vnd nucz nicht, wen die eldesten lagen vnd mesten sich, vnd die jungsten ritten mit den hunden vnd iagten. Vnd die erbern begunden sich anczunemen der jeger aniecht, wenn vormals hatten die hunde ir besunder wonunge, vnd hilden sieh gar reinlichen in iren hewsern. Vnd vormals waren die alden stetiglichen in dem rathe, vnd die jungen lernenteu von yn. Vnd die jeger iageten selber, vnd die heren komen selden czu yn. Komen sie aber czu yn, so waren sie ein cleine weyl pey yu, vnd gedachten czuhaut an des landes peste, vnd warten des aus. Sunder dieselben czeyt begunden die erbern selber jeger ezu werden. Vnd die hern sassen mit den hunden, vnd hatten das vor ein grosse ere, das sie nort von hunden redten. Vnd achten keiner weysheyt, vud darvmib begunden sie arm czu sein. Vnd von dem gestancke der hunden musten vil sterben, vnd ein teil gewunen vngesunte pein. Do begunden die geste ir czu spotten, das sie also in dem stancke sassen. Dieselben czeyt trat der pischoff Pilgrims des pistum ab, vnd Johannes kom an sein stat. SO. Nach Christi gepurt tausent czwey hundert vnd xxvii iar darnach, vor Sent Katharine tag, czog der herezog Lupolt von Peyern in das lant vnd ezog ezu Podrzieczan. Vnd doselbst czu Sent Steffan was ein clewsnerynne, die hies Trubka, vnd die sprach czu ym: „Got gepewt dir, du scholt alhie ezu Sent Steffan ym ein dinst tun.^ Vnd do das der herczog Lupolt getat, do czog er auff den pehe- misehen kunig, vnd gewan ym das lant an pis gen Cznowm!) Der künig was treg, vnd wolde nicht in die herfart. Doch sante er seinen poten vnd pot- sehafft dar. Do aber der herczog sach, das sich die Pehem nicht weren wolden, do begunde er ganez Merhernlant ezu vorterben, vnd kunde dennoch do- mit den kunig nieht derwecken, das er were ge- czogen mit hereserafit gen ym. Do sprach der her- czog: „Ach vnd we uber die pehemiseh gepurt, wenne mich wundert, wie sich die helde gut vor- wandelt haben, wenne es ist nicht alleine schedli- chen ir ezuugen vnd lande, sunder aller cristenheyt.* Capitulum LV.?) Das Y capittel saget, wie der behmische furste Wen- rzelaw auff den herczogen von Ostereich czog (L). 51. Konig Przimissel, genant. Otakar, starb, vnd syn son Wenezelaw trat uff synen stul. Vnd die- DIE PEHEMISCHE CRONICA. selbe ezeit was der osterische (sic) herczoge ouch gestorben, vnd Friderieh, syn son, was an syn stat komen. Der margraffe von Myssen qwam streitber- lich yn das lant czu Behmen. Da czog der behmi- sche furste Wenezelaw mit dem margraffen von Missen vnd mit den synen kegen Osterich, vnd vor- terbete den herczog Friderich, vnd gewan syn lant widder. Schet, wie hatten sich die Behmen vorwan- delt, wenne sie vormals den keiser hatten dreistunt vmegeslagen, vnd torsten da nicht uff den herczogen ezihen ane hulfe! Darnach begunde aber der furste mit den hunden zcu iagen vid syne kurczeweile czu haben, vnd vorlosz eyn ouge yn dem pusche. Vnd da her das ouge vorlosz, da begunde her in dem walde czu wonen, vnd lag stetiglichen vff Burgelyns, vnd achte Prage niehtis nicht. Sunder her wonte gerne mit den hunden, vnd darvmb tat ym eyn byn we von dem stanke der hunde. Vnd da der zeu konige wart gekorn, da begunde her sieh syner ge- burt czu schemen, vnd hiesz czu Stadicz syn ge- slechte vortreiben, vnd gab das dorff den Dewczen. Vnd da ym die hern das vorsahen, da teilte her alle syne dorffer vnder die Dewezen. Dieselbe czeit starb bischoff Johannes, vnd Bernhard qwam an syne stat. Der starb czuhant nach dreven iaren. vind nach ym wart Nicolae bischoff. Capitulum LVI. Das lvj capittel saget, wie die Tattern grossen schaden taten yn vil landen (L). 82. Nach Christi gepurt tausent czweyhundert vnd xlii iar hatten die Tattern ire speher ausge- sant, vnd der waren wol ffunff tausent. Die hatten sulche gewonheyt, das sie hohe hüte auff trugen. [vnd kureze recke, vnd L| klein taschen, vnd gin- gen in hosen, vnd hatten lange stebe in iren hen- den. Vud waren gar behende vnd gelenck, das yn das volk gerne czusach. Do die selben ezugen pis an den Rein, do czugen sie her wieder durch Pe- hemerlant, vnd schawten das [laut] überall. Ach, wo hat ir, Pehem, ewer synne hingethan, das ir list suleh vnbekant volk euer lant durehgeen vnd be- schawen! Darnach in dem sumer czugen die Ta- tern aus, vnd czugen an dreyen endeu, wenue sie ire speher sicher furten. Fin teyl czog gen Raw- ssen #), vnd gewan do ein grosse mechtige stat, ge- nant Kygow?). Das ander teil ezog auff den kunig von Vngern, vnd slug den vmbe. Die dritten ezugen auff die Polen, vnd vorterbten die. Darnach czugen sie fur Olomunez?), vnd taten do grossen schaden. Vnd do derschreckten sie des kuniges son®) gar sere, ^ . 1 !) Cznowm E. — ?) Hoc capitulum, quod in codice Emmeramensi omnino desideratur, descriptum est ex codice Lipsiensi, — ?) Rewssen L. — *) Kygew L. — ") Olemunez L. — ©) vnd da irschrocken sie des konigs son I. 

Strana 289
CAP. LV—LVIII. (109—835). wenne sie fingen seynen czuchtmeyster, vod punden den für die stat, den cristen czu laster vnd czu schande. Darnach legeten sie sich fur Bresslaw. Vad do ezog gen yu der furste Heinrich Part, vnd der wart iemerlichen von yn derslagen, wenne sie stack- ten sein haubt auff eine stange vnd czugen do- mit durch das lant, vnd vorterbten das vberal. Die- selben czeyt waren die Pehem gar vnmüssig, wenne sie puweten yn vesten vnd slosser. Vnd der kunig lies ein mawre vmb Drag czihen. Vind do sampte des konges son vil volkes, vnd ezog mit yn gegen den Tattern. Vnd do das die Tattern vornomen, do derharten sie sein nicht, wenn als die Tattern das lant besahen, do voreinten sie sich, das sie mit nichte der Pehem derharren wolden. vnd ezugeu wegk. Capitulum LVII. Das Wij capittel saget, wie der keiser Friderich allen fursten zew hoffe gebot, vnd der behmische konig qeam ouch zen hofe (L). 83. Keyser Fridrieh') gepot den fursten allen czu hoff. Do kom der kunig von Pehem anch czu hoffe, vnd vil ander fursten vnd hevren, geystlich vid werntlich. Vater den was auch der apt von Ffulda. Vnd der begunde gar spotlichen vud mit srosser hoftart czu dem kuuge czu sprechen: „Were ich neher pei dir, ich wolde dir deinen stul nyderer seczen, vnd scholst tu an mir einen püssen nacht- pern haben, vnd wolde dich machen von einem grossen kunge ezu einem cleinen kunge.^ Do «as Ogierz") erhórte, do trat er neher ezu ym vnd vor- suffeze, * vnd tat sein. eysernen. hantschueh an,* vnd slug den apt an seinen. paeken vud sprach: „Munch, du redest dem küng gar nerlichen czu. Wisse, das du alleine elhie mit dem künig nicht pist. Ich sehe wol, das du nicht hast gehabt einen weysen ezueht- meyster, wen er hat dich nieht gelart, wie du vor erbern leüten scholt geparen.^ Vnd do der apt also den packenslagek enpfangen hatte. do wischte er sein antlüez, vnd ging in seine herbergk, vnd kom furpas mit sulcher rede nieht czu dem kunge. Vnd do wart der kunig von seinen guten gunnern ge- warnt, das yn der keyser vahen wolde. Do be- sprach sieh der kunig mit den seinen, was ym da- rvnne czu thun were, vnd sprach: „Mir ist künt worden, das der keyser wil von mir haben sechs stet.* Do sprachen sein hern: ,Des ist vormals nieht gewest, vnd ee wir ym die geben, ee wolde wir vus alle ezu tode lasseu slahen.^ Do sante der 389 hies sich die seinen alle czubereyten vnd in war- uunge sein, vnd sprach: ,Wir wollen heym reyten.* Vnd do er ezu dem keyser ging, do sach er alle gassen vol wapuer, vnd ein teil gaben ezeichen, vnd etliche elagten yn sere. Do gyng der kunig fur den keyser in seine kemnate, vnd der Ogierz ging ezu- hant naeh ym mit gewalt, vnd trug ym ein swert nach. Vnd der kunig hatte eiu vorborgen messer pey ym. Do sprach der keyser czu dem kunige: „Ich hab lange gedacht auff dein ergestes, pis das ich darezu pin kumen.* Do sprach der kunig czu ym: ,Du hast mich noch nicht iu deiuem gefeng- nusse.* Vnd domit derwisehte er den keyser pey seynem goller, vnd saezte ym das messer an die kele, vnd spraeh: ,Keyser, du must alhie sterben, oder must mich sichern, das ich sicher aus der stat muge kumen pis in mein lant.^ Der keyser wolde vngern sein leben vorlisen, vid muste seinen willen tun vnd yn sichern. Also kom der kunig sicher aus der stat pis in sein lant. H4. Do lud der kunig den helt Ogierz czu ym, vnd trat ym Belin ab erblichen *). Do prachte Ogierz tornyren vnd stechen in das lant, vnd machte da- mit grosse armut in dem lande. Darnach begunden sie czu tornyeren vnd hoffe czu machen, vnd vmb sust czerung czu tun. Vind beguuden grosse satel- decken vnd bedaehte rosser *) czu haben, vnd musten darvmb ire guter vnd erbe verscezen. Vnd wenn sie seholden czihen in redliche herffart, so hatten sie nieht, warvmb notdurfft vnd geczeug czu kauffen. Do spotten die geste der Pehem, vnd die loter vnd puben rissen von iren rossern die tewren decken. Vnd do sie also begunden ezu tornyren, do tochten sie nicht in streiten, wenn etliche sein gute tor- uyrer. vnd. tugen doch nicht in streytten. Capitulum LVIII. Das Wiij capittel saget. wie Creweziger mit des habest briffen yn das lant qeamen ond wolden Juden schaczen (L). 85. Der kunig Wenezlaw was ezumal milde, vnd doch so heckte er die Dewezen in dem lande. Vnd darvmb waren etliche wider yn vnd reyezten seinen son Przimissel auff yn nach Christi gepurt tausent ezweyhundert. vnd xlviii iw. Czu deu ge- czeyten was ein edeling in dem lande, der hies Cztibor ,mudra hlawa^?). Vnd dem was gehorsam das ganeze lant. Vnd der redte offte gar vnweyssli- chen vnd sprach: ,leh mochte Got wol rathen, vnd keyser noch dem kunige. Do ging er vor vn, vnd Got mochte mich gerne in seinem rathe haben, ?) Heinrich. 17. Priderich Z. — ?) Ogiers L. —* * in cod. E. desideratur. — *) erberclichen JZ.. erblichen L. — *) vber- hangene pherde L. — *) der hiesz Stiber mudra hlawa bemisch, dewtz Stiber cluges howbt 7. 37 

Strana 290
290 DIE wenne Got muste gar lange synnen, das er mich moehte arme machen.^ Der vevezte den son wider dem vater, vnd was der erste mit seinem sone Ja- rosse, der den künig mit seinem sone vormengte. Do begunde der jung furste die stet vnter sich czu prechen vnd gewynnen, vnd dem vater schaden, wo er mochte, also das das ganeze lant mit dem jun- gen fursten was. Vnd der kunig hatte nymant, denn den Hawel vnd den Dorezen vnd der eldisten gar ein wenig. Der kuuig werte sich mit den, wie er mochte. Sunder der furste czog in dem lande vmb, wo er wolde, vnd wo ym ein Dewezer begegente, dem lies er die nasen absneyden. Der Hawel vnd der Dorsse die rietten in deweze lant vnd prachten mit yu vil volkes. Dieselben czeyt lag der furste vor Drux vnd nam auff des Borsseu guter. Do be- tratten die czwen hern den fursten vnd slugeu yn vmbe, also das sich der furste des hernach mit nichte erhaben mochte. Do gab sich der furste dem vater mit den seinen czu gnaden. Sunder Stibor alleyne mit seinem sone die riten aus dem lande. Der kunig hies seiuem sone mit seinen liphabern czu tisch laden. Vnd do sie nun czu tische sassen vnd sicher waren, do saute yn der kunig evnen rohen fisch an hawbt. Vnd do sie das sahen. do sassen sie gar betrübt. Do smitten sie den fursten mit silbreim kethen in das gefeugnusse, vnd wurffen dic andern alle in die tórm. Die fursten vnd die heru paten den son aus dem gefengnusse, doch muste er drey jar gefangeu siczen. Die Dewczen namen den Stibor mit seinem sone gutlichen auff vnd erten sie sere. Doch vorkaufften si sie hernach dem kunige ') vnd anttworten sie also gefangen gen Prag. Do hies der kunig den Stibor auff dem l’e- trzine^) das haubt mit einer dyln abstossen, vnd seinen son Jaross hies er auff ein rad slahen. Do nun Stibor auff den Petrzin ginge, do sprach er czu dem volke: ,Wer do wil mit gemache vnd in fride pleiben, der mache nicht feiutschafft czwischen freun- den. Vnd wer sich nicht wil klemmen, noch dem alden sprichwort, der stoss nicht seinen viuger czwischen angel уп thur, wenn freunde pleyben ye freunden. We mir, das ich das also spete be- dacht vnd vorsunnen hab!“ 86. Dieselben ezeyt komen die Creweziger gen Prag, vnd prachten pabstliche priff uber die Juden, das si sie mochten schaczen, wenne sie die gewalt mit golde hatten gewunen. Vnd prachten vil wer- hafftiger leute mit yn, vnd wollen gelt von yn ha- ben, oder sie alle vahen. Der kunig achte des nicht. vnd legte auch keinen teil ezu; doch guude er den Juden, das sie yn auch volk mochten gewinen, vnd sprach: „Slacht ir sie dernyder, ich will ench dar- !) dem fursten J. dem konige L. — 7) Petezyne. L. PEHEMISCIILE CRONICA. vmb nicht czusachen.* Die Juden schickten yn wa- pen vnd namen das hoffgesynde. Vnd do die Crew- eziger auff sie slugen, do slugen die Juden die Creweziger vmbe, vnd slugen czweyhundert Dewczen ezu tode. Capitulum LIX. Das lix capittel задев von eyner heiligen. seligen frawen. die hyesz Zdyslawynne (L). 87. Nach Christi gepurt tausent czweyhundert vnd lii iar, do starb die heilige frawe Zdisslawa ?). Vnd die tat noch irem tode czu male grosse wun- derwergk vnd czeichen, wenn sie ffunff menschen von dem tode erweckte, vnd vil blinde worden dureh sie gesehende, vnd ausseczige gereiniget, vud ander, die maucherley kranekheyt vnd gebrechen hatten, die wurden gesunt. Es geschach, das die- selben czeyt her Wsseslaw*) vil Juden totte, vnd darnach prachten vn die Juden mit listen in ein haws vnd totten yn darynne. Darnach wolden yn seine freunde iren freunt rechen, vnd totten durch seinen willen vil Juden. Do wolde der kunig sie gar lassen tetten, vnd musten darymb alle aus dem lande flihen. Darnach gewunen sie des kunges hulde, vnd vorrichten sieh: mit den Juden. Sunder das sie hatten tórren die Juden slahen. vnd. darvinb. musten sie einen Judenhüt auf irem schilde furen. 38. Dieselben czeyt scholde man einen rómi- sehen kunig kysen. Do sante der kunig darczu drey wolgeporen heren, hern Ron. von. Nachotten, Smyle vou Swietlicez vnd. Hawel vou Jablonez. Der lon was ezu mal elug vnd weyse, vid. darvimb gab ym der romisch kunig einen. swarezen leben in einem gulden sehilde. Iawel der gewan ym mit der gleffen einen schilt von einauder gespalden?). vnd Smyl einen swarczen karpen. Dieselbeu czeyt vorterben die Vngern cr sere. Merherlant, vnd wo sie sich karten, do sahen sie jo den Prziemyssel, vnd der tate yn grossen schaden. Vnd do die Pehem komen, do czu- gen die Vngern aus Merhern. Der kunig gab seinen son mit der furstynen Margrethen czu der ee. vid das lant czu Osterich$) wart ym mit ir gegeben. 89. Vnd do starb kunig Wenczlaw”), vnd sein son Prziemissel trat an sein stat. Der was eines erbern. tugentliches leben vnd guter syten, vnd milde vnd gut, vnd in seinem rathe vornufttig vnd clug. vud hilt iezliehen. naeh. seinen. wirden, vnd neygte yderman sein haubt. Der tat seine erste herffart auff die Prewssen. vnd tawfîte vil heyden. Dieselben czeit vyllen die Peyern dyplichen in das lant, уп taten gar lesterliche dingk, wene sie die hern vingen — ?, Zdyslaynue L. — '; Wsscelaw L. — *) Hawel gewan ym cynen schilt mit der glefen vou cynander gespalden. — ") Ostericz 47. Osterich L. — 7) Wenezelaw L. 

Strana 291
CAP. LIN—LX. (86—92). vid junckfrawen vnd frawen wegkfurten. Es ge- schach, das sie derselben dybe gen dreysigisten vin- gen, vnd saczten sie alle nach einander, vnd kópp- ten sie. Vnd dennoch liesen die Peyer dovon nicht, vnd slugen aber eyn ritt gen Pehem. Do elagte der kunig dem peyerisehen herezogen. Der achte das nieht. Der furste was noch jungk, vnd ezog dennoch gen Peyern, vnd eseherte ym das lant wol halp, vnd legerte sich mitten in das lant vnd in dem lande czu Peyern. Der herczog sampte sich, vad lies dem fursten von Pehem empiten, cr wolde mor- gen mit ym streyten. Der furste sach, das er des streytes nicht entgen kunde, vnd reit. selb ander auff die hute gen Osterreich wert. Do hiessen die Pehem ire scluezen hinder yn sten, vnd ezugen ezu Cziudorff ezu. Die feinde vmbgaben die Pehem uber- al, vnd vnterhiben die prucke ezu Czindorff. Vnd do das pehemische her auff die prücke kom, do ging die prucke vntter, vnd. dertruneken gar vil. Pe- hem. Vnd die anderu kunden nieht dovon kumen, wenne die feinde yn czu nahen waren, also das die Pehem dem herezogen musten sloben, wenne er sy mante, das sie sich gestellen wolden. Darnach lôzte !) der furste das volk, vnd czog wider auff die Pevern. vad escherte das gancze lant, vnd vorwuste "vil festen vnd slosser. Wenn, wie hoch die festen vnd slos lagen, doch so gewunen sie die Pehem gar schire, also das vil Peyern auff den slossern vnd festen. vorpranten. vnd. hungers sturben, wenn er der herffarte wol ezehne auff sie tate, vnd rach seinen schaden an den Pevern, die weyl er lebte, also das vil hern ire festen anezunten, vind waren czu Pehem mit irem gesinde vnd betelten. Die- selbe czeyt starb. piseloff. Nickusch?) vnd an sein stat kom wunderlich Jan”). Capitulum LN. Das Ix capitel suget, wie die bussere, die sich mit peyschen sluaen. yn das lant kegen Behmen que men (L). 90. Nach Christi gepurt tausent czweyhundert vnd lix iar, do komen die pusserer in das lant, vnd dureliezugen das ganeze lant. Die gingen mit naekten rucken, vad hiben sich mit peyczben, vnd vilen den darnach in das koth, vnd welezten sich, vad be- smyrtten sich lesterlichen. Vnd do das etliche pe- hemisch hern sahen, die begunden auch mit yn czu gen. Des gleichen taten auch die frawen, vnd giu- gen besunder in iren lhawffen vnd geyselten sich. 291 Vnd do dieselben an den Rein kamen, do wurden sie alle vorprant, wen sie keczer waren aus der secte, die do heysen Luciferiani. Die schentten die prister vnd ezustorten Gotes dinst, vnd sprachen: „Vnser püssen ist pesser, den ewer türrechtes ge- sehrey.* Vnd meinten also Gotes dinst überal czu- storeu vnd vortilgen. 91. Darnach czog der furste auff seinen aldeu feint, auff den kung von Vngern. Do komen die Pehem vnd die Vngern czusamen an dem wasser Morawa, dovon das laut ezu Merhern den namen hat. Do gelobten die Vngern, das sie an derselben stat czwen gancze tag fridlich vud vnschedlich czu ligen (sic) *). Vnd die Pehem tratten hinder rucke durch sulches gelubdes willen. Die Vngern czupra- eheu ire trewe, vnd wolden heimlich auff die Pe- hem slahen, vnd ezugen dureh das wasser, vnd rit- ten die Pehem an. Do karte der furste wider vmb, vnd wolde mit yn streyten. Do slug ein erber, der hies Roze, den schiffman mit dem ersten *) dernyder. Do stunden die Pehem veste als ein mawre. Do karten die Vngern vmbe, also das einer den andern iu das wasser stis, vnd dertruncken. Also slugen sie die Vngern redlichen vmb vnd gewunen yn den streyt an. Do nam her Dorsse des kunges wagene. Vnd do er die wagen heim prachte, do vant er vntter andern eleinaten den vinger Sent Johannes des tawffers. Wer den wil sehen, den viudet er czu Osseck in dem closter. Also gewan der furste den Vngern vil stete vnd slosser au. Vnd hatte auch das lant czu Osterreich naeh seinem weybe, also das sein hersehafit ging pis an das mer. Darnach lies sieh. der furste cronen ezu kunge, vnd nam an eren vnd an guttern ezu. Do hatte die kungynne Margreth nicht. kinder. vnd hatte kein hoffnunge ezu kindern, vnd der kunig hette gerne kinder ge- habt. Vnd darvmb worden sie von einander geschi- len von dem legaten vnd pischoff ezu Meynez. 5). Vnd do gaben sie der kungyu Margrethen nichtes nicht vmb Ostereich. Vnd darvmb Degunden vil fur- sten iren ezoren auff den kunig czu werffen, wenn sie von grossem adel vnd stamme was vnd hatte vil freunde vntter den fursten. 92. Nach Christi gepurt tausent czweyhundert vid Ixiii jar was in. dem lande grosser hunger, also das vil lente hungers starben, vnd czu voraus in pilzner kreisse 7). !) lost L. — 7) Nykrisch L. — ?) der milde vnd wunderliche Jan. L. — ') Des golobeten die an der selben stat czwene ganczo tag fridlichen vnd vnschedlichen zeu harren L. — Palbe, schiffmann. — “) von Menez L. — 7) in pilzener kreise L. die Falben mit dem ersten. Plavee Recte: Do slug die Roze (der Rosenberger) oo al 

Strana 292
292 Capitulum LXI. Das lxj capittel suget, wie der romische konig von Behmen vmeslug (L). Darnach begunde der kunig der sein nicht achten, vnd begunde stet vnd dorffer den Dewczen czu geben, vnd den hern überczulegen vnd gewalt ezu thun. Vnd beful seinen amptlewten, das sie den Witkowiczern schaden scholden vnd nemen auff sie. Vnd darvmb begunden die hern auff yn ezu czornen vnd den romischen kunig Rudolff auff yn ezu heczen. Do kom der romische kunig gen Ostereich, vud der pehemiseh kunig kom czu ym nach der Dewczen rathe, vnd trat ym aldo alle lant abe, an alleinc Pehem vnd Merhernlant, die behilt er ym. Vnd gab ym also den ochsen pey den hornern, vnd hilt sich selber au den czagel, wenne er seine lant wegkgab, die er hernaeh swerlichen muste gewynnen. Ach, we dir, kung, das du nicht woldst halden deine an- geborne ritterschafft, mit den du hettest mocht ge- wynnen gut vnd ere! Sunder du hast die vnder- druckt als deine feinde! Den erbern ritter Zawisch has tu vortriben aus dem lande, vnd den Witko- wiezern has tu genomen Hradisczie, Podiebrat !) has tu genomen dem Wilhelm, dem von Zwierzeticz Kladsko, vnd vil andern hern has tu genomen ire guter, vnd thust yn grosse gewalt vnd vnrecht! Vnd hast den herren Benesch in dem gefengknusse heys- sen czuhawen. Sulche wergk vnd tat, die du tust, die werden dir nicht vil gutes brengen. Die wytwen clagen Got uber dich, vnd die weyssen schreyen zu Gote, vnd vorgissen ire czeher. Des achte der kunig alles nicht, vnd sprach: „Wenne ich wider aus der [her]fart kome, so wil ich den Pehem mwe *) vnd erbeyt genugk machen. Petrzin *) wil ich slecht macheu, vnd wil machen, das man auff der prucke czu Prage kein pehemisch wort wirt hóren.* Vnd do er sulehe wort redte, do wolde er nicht lenger leben, wenn Rudolt czog in das lant czu Oste- reich, vod der kunig czog ym gegen. Vud hatte we- nig Pehem mit ym, wen er von yn nicht torste hulffe piten, noch muten. Vnd west wol, das sie ires trupnusz vnd schaden gen ym nicht hatten vor- gessen. Do was der Zawisch mit seinem geslechte vnd freunden pey dem romischen kunig, vnd das was dem pelemischen kunig gar schedlichen, wenne er alle seine maeht wol wüste. Vnd do sie des morgens scholden streytten, do sante Zawisch czu dem kunige: ,Wolde er ym noch genedig seiu, er wolde ym frü dinen, vnd helffen, das er gewynnen mochte." Darezu antworte der kunig: ,Ee ich das DIE PEHEMISCHE CRONICA. thu, ee muste inan mich czu tode slahen.^ Vnd hat recht eines leben herezen, vnd kein forchte ging ym vnder die augen. Do ging der kunig mit seinen Dewczen czu streyte. Do vorloz er den streyt vnd wart selber derslagen. Das geschach den freytag noch Sent Pertelnens tag *), nach Christi gepurt tau- sent czweyhundert vnd lxxviii jare. Capitulum LXII. Das lxij eapittel suget, wie der romische konig wolde yn das lant zcu Belumen czihen, vnd der margraffe von. Brandeburg wolde yn mit streite bestehen. ( L). 93. Nach dem streyte wolde Rudolt czihen in das lant gen Pehem. Vnd do czog gegen ym der marggraff von Bramburgk *), vnd wolde mit ym strey- ten fur des koniges son, wene er seiner gepurt was. Do das der Itudolt vornam, do karte er wider. Vnd der marggraff vntterwante sich des landes, vnd nam des koniges son vnd furte yn gen Sachsen. Do nam Zabisch Witkowicz die kungynne, vnd hatte gar gluckselige streyte mit den Dewezen. Vnd besaezte mit den Dewezen purgern die stet vnd tat mit yn vil poses in dem lande, vnd heezte die Dewczen auff die Pehem, wene sie kauften sie vnd taten yn vil ezu leyde. Vnd wen sie in die stat kamen mit yn, so wurffen sie hüte uber sie vnd kopfften sie ezuhant. Des beguuden sich die herrn vnter ein- auder krigen, vud das was des landes grosser scha- deu vnd vorderbnusse. Vnd do sie sich wider einten vad berichten, do riten sie an die Dewezen, vnd hatten vil streyt mit yn, vnd vingen ir vil. Stibor vou Lipniez vmb Prage, Jarosslaw von Jabolonez 9) in seinem gepite, vnd audern me?) die vmbgaben die auslendischen vnd slugen ir vil ezu tode. Do starb der pischoff Jau, vnd der Dobeseh kom an sein stat. 94. Do wart naeh des kunges tode grosser hunger in dem lande von Gotes vorhengknusse, gleich ab es von Got vorbannen vnd vorflucht were. Vnd der hunger gewerte pis in das dritte iar, also das eiu mensch das ander ass, vnd ettliche ire eygen kinder assen. Vnd dovon wart ezu male ein grosser sterben in dem lande, *wenne man in etlichen ste- ten besunder wegen hatten, domit man nicht an- ders tate, den die toten czu grabe furten, vnd pey czehen czu einem male in dic gruben worffen.* ?) Bodiebrat L. — ?) mwhe L. — ?) Petezyn L. — *) nach Sente Bartholomeus tage I. — 5) Brandeburg L. — 5) Btiber. Jablonez L. —*) vnd Mutynye vnd ander mer L. — * wenne in icklicher stat eyn besunder wayn was, der tat nichts anders, den das her die toden yn eyn grube furte, vnd vnderweilen czehn mit eynander yn eyne grube wurffen.* L. 

Strana 293
CAP. LXI—LXIV. (93—98). Capitulum LXIII. Das lxiij capittel. saget, «tie behmischen hern des koniges. sou wider lozten (L). Darnach prachten die herren des kuniges Wen- czlaws !) son wider aus Sachsen, vnd vorsaczten fur vn alle stete. genseit der Elben. Darnoch reynigten sie das lant von allen auslendischen, vnd hatten gu- teu fride in dem lande. Dieselben ezeyt starb die kungynne, die den Zawisch?) genomen hatte. Vnd darnach steig der Zawisch?) also hoch auff, das er nam des kunges von Vngern swester, vnd begunt sich czu sehreiben fur einen fursten von Merhern. Vnd darvmb lis yu. der kunig kopfen, vnd vortreib seine bruder*) aus dem lande. Darnach gewan der kunig das kungkreich czu Krakaw?), vnd darnach das pomerische furstentum, wenne er hatte geno- men die polenische kungynne, vnd hilt also das land von seines weybes leypgedinge wegen. Do begunde der furste von Sarow ym in Polen schaden czu thun, vnd darvmb ezog der kunig auff yn. Vnd do die Pehem vor Sarow lagen, do slugen sie vil ritter vnd gebunen stat vnd slos spilende.5) Das geschach noch Christi gepurt tausent zweyhundert vnd Ixxxxvii jar. Dieselben czeyt her Jan von Michels- pergk ezog noch ritterschafft pis gen Parys, vnd kom denselben wegk her wider mit eren vnd au sehaden. Dieselben czeyt starb auch der pischoff Dobesch, vnd Gregorius kom an sein stat. 95. Do empfing der kunig die crone czu Pe- hem, vnd darnaeh die crone des kungkreichs czu Polen. Do tat Got dem kunig auff den siberen pergk; do begunde er gute pfennig vnd groschen ezu sla- hen. Vnd begunde Got mit fleysse czu dinen, vnd die ere vud das lob Gotes ezu breyten vnd czu meren, vnd grosse almisen (sic) czu geben, vnd kyrchen vnd closter czu pawen. Sunder daran tat er ubel, das er an dem gerichte nieht ensas, wenn eines fursten amecht ist, am gerichte czu siczen vnd der witwen vnd weysen elage czu horen. Des tat er nicht. Sunder wen die witwen vnd weysen ezu ym schriren vnd rufften, des achte er nicht, vnd reyt wegk, vnd beful es den heren. Vnd die- selben richten also, das sie der witwen vnd weysen gut czu ym prachten. vnd saezten sie aus dem gute. Vnd das taten die groszen herren pey dem meysten. 96. Vnd do sulehe gewalt vnd vnrecht der kunig iu dem lande gestatte, do vorhing Got uber yn vil poser dinge, wenn er begunde die Dewezen in sei- pen rath czu lassen vnd irem rate czu volgen, also 293 das er dem herczogen von Ostereich halff, das er rümischer künig wart. Do spracheu sein getrewen czu ym: „Kuniy, du scholt nicht deinem wider- sachen hulfe thun, wenne es mochte dir hernach czu schaden kumen." Der kunig achte des rathes nicht, vnd sante dem Albrecht?) volk vnd golt, also das er mit der Pehem hulffe den römischen kunig Adolf vmbslug. Wie redlichen in demselben strey- te Smil Ogierz gethan hatte, dovon sagen noch heutestagen die Swoben. Vnd da herezog Albrecht mit der Pehem hulffe seine feinde nyderslug, vnd mit ires kunges golde romischer kunig wart, do be- gunde er seine speher gen Pehem czu senden, vnd lies horchen, ab ymant wolde wider den kunig sein. Do begunden czuhant ettliche Dewezen priff dem romischen kunig czu senden vnd yn reyczeu auf iren kunig gen Pehem. Do starb der pischoff Gre- gorius vnd Jan wart pischoff an seiner stat. Vnd do sich Albrecht mechtiglichen der römischen reichs vnterwaut, do fragte er eines vrteyls auff den pehe- mischen kunig, vnd wolde von ym haben die silber- gruben vnd seiner pesten stet drey. Dowider saczte sich der pehemisch kunig mit recht. Sunder wenne er in seinem rate die Dewczeu hatte, vnd darvmbe wuste Albrecht alle seineu rath vnd heymlikeyt. Capitulum LXIV. Das lxiv capittel saget, «ie des koniges Wenczc- laws son, ouch Wenczelaw genant, gekronet wart zew konige zcu Vngern (L). 97. Der kunig Wenczlaw hatte einen son, den hies er auch Wenczlaw. Vnd der wart gecronet czu kunig czu Vngern. Do wolde der kuuig wenen, das er muste mit dem romischen kuny streyten, vnd wolde vor gen Vngern reysen, wene er seinen son gerne gesehen hette vnd czu kunge gemacht czu Pehem. Da lagen die Pehem mit macht gegen den Ostereiehen in Vngern,9) vnd taten in Vngern, was sie wolden. Do reyt der kunig gen Offen vnter sei- ner cronen, vnd nam seinen son aus Vugern. Do kom der romisch kunig czu Pehem, vnd czog fur den silberpergk. Sunder do sich der kunig stargk gesampte, do czog der romisch kung wegk. Vnd [do] der Albrecht, der Pehem feint, also aus Pehem czog, do vil der pehemisch kunig vor leyde in kranck- heyt, vnd starb schire. 98. Darnach sein son, kunig Wenczlaw czu Vngern, trat an sein stat. Czu dem kinde was ein gut hoffunge. Sunder der romisch kunig besorgte sich lange. pis das yn der deweze rath vbermochte, stetiglichen sere vor yn. Vnd der sante drey Dü- 1) Wenezelaws L. — ?--?) Zabisch L. — *) seinen bruder E. syne brudere L. — 5) Krokow L.— 5) vnd gc- wunnen die stat vnd das slos also spilende Z. — 7) Albericht L. -- *) Recte: Da lagen die Peliem mit macht in Vn- gern auf dem Rakosfelde; „na Raki8i* confunditur cum: ,na Raküsy*^. 

Strana 294
994 DIE rynge!) auff seinen hoffe ezu dinst. Kunig Wenezlaw czog mit heresecrafit gen Crockaw”). Vnd do er kom gen Olomuncz, do legte er sich czu mittentage slaffen. Vnd do sie alle von ym giugen, do legte sich der Doringer einer fur sein kemnate, vnd wolde derharren seiner ezeyt. Vor dem kunige plevb ny- mant, wen ein junger kemmerer. Vnd do der kunig von dem slaffe aufferstunt, do begunde er sere czu vorsüffezen, vid. riff den techant au, das er ezu ym wolde kumen, vnd sprach: ,Kum czu mir, wenn mir gar ande ist.^?) Do stunt der Doringk czuhant berayt vud tat, als ab cr dem kunige wolde helffen auff das sprachhaws, vnd sneyd ym die kele ab mit einem messer. Vnd do er das getate, do gab er die flucht. Ach du poser snoder Doringk, was has tu ethan an dem vnschuldigen! Was hat dir das gute kint gethau, das du ym so póslichen das leben hast benomen, vnd hast das lant also vorweyset? Es ist leycht deiner sprache angeporen, wenne von deiner sprache ist iezunt. der ander furste dermordet! O ir vngetrewen falschen diner!*) Hie wer wol mer dovon сум reden, sunder ieh wil es Got befellen, wen der wirt das richten vnd vrteyln, vnd wil furpas von dem Dóringe reden, wenn sie vingen yn an der flueht, vnd slugen vn czuhant czu tode. Vnd die hunde ezurissen yn. Vnd die hant, die den kunig dermort hatte, die ezugzeu die hunde hin vnd her, vnd wolden ir doch nicht fressen. Das geschach noch Christi gepurt tansent dreyhundert vnd vi jar. 90. Nun vornemet, was clugkheyt die Pehem taten, wenne sie erwelten einen feint czu einem fursten, den Rudolt, herczogen czu Peyern, der was des romischen konges son! Do hatfe er gerne die pehemischen hern vortilgt vnd getot, vnd konde doch nieht mit fugen darezu kumen. Vnd wer des nicht glauben wolde, der frage hern Heinrich von der Leypen, ader hern Jan von Strazniez. Derselbe Rudolt hilt sich nicht noch furstenlichem adel uber seinem tische, wenn in seiner kuchen kochte man stetiglichen brey. Vnd das lies er leychte thun durch erezney willen, wen er nieht starckes leibes was. Da furten sie die hochgeborne des kunges Wencz- laws tochter mit gewalt aus Prage, vnd furten sie in die geselschafft in das hurhaus. Vnd das geschach leychte darvmb, das ir vater also gethan hatte den vorweyseten junckfrawen, vnd Got das leychte vor- hing an seiner tochter durch seiner sunden willen, die er begangen hatte an witwen vnd an weysen. Do ezog der furste Rudolt auff den herren Dawor geu Horazdowiez, vnd vorging aldo. Des scholt ir pelemisehen kinder nicht weynen, wenn, hette der furste lenger schollen leben, so wer gar grosse PEHEMISCHE CRONICA. czwytracht vader den DPehem worden, wen er gab yn briffe, wie sie selber wolden. Vnd das tat er in boser arger list, wen sein vater hatte ym das geheyssen, das er alle ire bete scholde heren vn- besprochen, vnd sprach: ,Gib vn tyneke vnd pa- pirz genug, vnd uim yn denn das wider. So machs tu vn scheren die helse mit dem swerte.* 100. Darnach machten sie czu ffursten den ftursten Heinrich von Kerntein.*) Der was czumał gut, vud doch nicht menlich, noch torstig. Der achte aller dinge nicht me, nur das er mochte satt wer- den. Wen dem ffursten hatte der künig seine toch- ter"), die Anna, czu der ee gegeben, vnd do er reyt in die herfart. do trat er ym das Lut abe. Do czog aber Albrecht?) ал (ег Pehem schade, vnd legerte sieh mit macht vor den Pergk. Do czo- gen gen ym herr Heinrich von den Leypen vind her Jan von Wartembergk *), vnd hatten durch des lan- des eren vnd frumen vnd. nuczes willen grosse mithe. wenne sie auch vor den hewern nicht sicher waren. Dieselben hern taten. dem Albrecht?) grossen scha- den, vnd derwerten den Pergk vnd Kollen '9) mit macht. Vnd nam sulchen sehaden von yn, das er nun aus dem lande czihen wolde. Vnd do das die vngetrewen purger erkanten, do liessen sie yn iu ir stete, also das sic aus iren steten grossen scha- den in dem lande taten. Vnd die Greczer huben an czum ersten póslichen czu thun. Vnd die von der Mawte !') vnd die von Crudym die volenten das, wenn sie liessen die Swoben in ire stete, vnd fur- ten sie auff die Pehem. Vnd purger kautften die Ре- hem |vou den Swoben], vnd marterten sie jemer- liehen. Die Pehem sampten sich überal auff den strassen, vnd slugen der Swoben vil ezu tode. Do sampten sich die Swoben czu Crudym, vnd ritten czu der Mawte!?), vnd namen vil gepawervolkes an sich. *Des werden die Swoben gewarent, das die Pehem auff sie warten vnd hilden.* Do beguuden die Swoben sich czu berawmen '!) vnd. sprachen, das ir einer czehen Pehem besten wolde, vud riten aus, vnd begunden die dorffer czu prenen. Уп wolden domit die Pehem czu streite erwecken. Do komen sie czusampne czwischen Tornow vnd Opaczan'*). Do komen die Pehem in einen herten streyt, wenne ir was wenig, vnd der Swoben vil, wene die Swoben hatten IX graffen vnter yn, wnd slugen mit den swerten auff ir even heln, vnd wolden die Pehem also derschreeken. Die Peliem achten des nicht, vnd stunden veste, vnd slugen die Swoben dernyder. Vnd slugen darezu alle pferde czwischen yn czu tode, also das Stibor von Vherzka '”) das peste in dem streyte tate, vnd nan vil gefangen. ') Doringe L. — *) Krakow Z. — 9) „Kum zen mir, wenne nir ist gar bange!* L. — ) O ir vngetrawen! L. — 5) Kerntyn L. — ") syne swester L. — ^) Alberich L. — *) Bratenberg L. — *) dem Alberichte L. -— !*) Bergk vnd Collen L. — '') von der Mute L. — '*) kegen der Mawte L.— #*Des war[njten sic die Swoben vnd sprochen: „Wist, das die Behmen uff ench warten.* L. — '*) berümen L. — 7j Tomo vnd Opoezen L. — !*) Stibor von Verzka IL. 

Strana 295
CAP. LXVZLXVII. (99—103). Capitulum LXV. Das Inv capittel saget, wie Albericht, der Behmen echter, aber mit grosser macht wolde ezihen kegen Behmen (L). 101. Darnach wolde aber Albrecht'), der Pehem echter, mit gewalt vnd macht czihen auff die Pe- hem, vud wolde die pehemischen czungen gar vor- tilpen. Vnd nam mit ym gar vil gepawerisch volkes mit seynsen, vid wolde das getreyde auff dem felde sar abhawen vnd vorterben, das sich die Pehem vor hunger vorlauffen. scholden. *Vnd so wurden slosser vnd stete ledig vnd óde. Vnd so wolden sie die stete cinnemen. So wurde man* yn denu von anderswo speyse genug ezufuren. Vud meinten also die pehemischen czungen gancz vnd gar czu vor- tilgen vnd vnterdrucken. Sunder Got, der an dem rechten siczt, der wolde sulcher hoffart vnd vber- mütes noch kriges *) nicht gestaten. Wene do er czog vnd vber Rein kom, do begegente vm sein vetter. ein tugentlieher jungelinck, vnd slug den Albrecht *), der Pehem echter, ezu tode, wen der was des pehemisehen kuniges swesterson, vud ge- rach also seinen oham *). Wenne warvmb als er hatte getorst seinen swesterson czu tode slahen, so was auch wol pillich, das er auch also dersla- sen wart. 102. Daruach sassen die pehemischen herren in fride, vnd sich pôser gewonheyt annamen. vud spilten mit wortfeln vmb gelt. wene, was sie vor- mals gewert hatten den lottern vnd butfen, das ta- ten sie nun selber. Vnd das war ir kurezweyle. Vid sprachen: „Das ist in andern landen ire kurcz- weyle vnd hofferecht.“ Also liessen sic die gute erber gewonheyt. vnd namen sich einer pözen sun- digen gewonheyt an. Darnach begunden die junck- frawen iren liphabern cleinot vnd gabe ezu senden. Vnd stunden grosse liphaber?) auff, do die andern frawen begunden czu hubschen mit vnezimblicher liebe. Dovon wer vil czu reden, das doch schent- lich were. Also hatten die grossern: hern ire kurez- weyle vnd freude, vud die eleiner hern vorterbten das lant, wen nymant was, der noch des landes beste vnd ere stunt, wenne die hern warten des stechens vnd der worffel ans. Herre Fridrich (sic) vnd herre Jan die waren ezu Czedliez. Reimunt vnd Hinke Zak von der Duben*) die waren czu Prage. Dieselben vingen die Pergkherren alle auff einem tas, vid wolden sie toten. Vnd des wolden etliche nicht gestaten. Doch hilden sy sie gar swerlichen 295 gefangen. Nun sehet, ir herren, ab ir habt einen guten rath gchabt, das ir den auslendischen einge- geben habt ewer slos[er]? Hetten sie euch nicht wo ezu behalden, so hetten sie euch nicht gefangen! Des begunden sich ire freunde gar sere darvnter ezu muhen, also das sie sie doch ane schaden aus dem gefencknusse praehteu. Vnd musten doch ire tochter der Pergkherren sonen geloben ezu geben. Capitulum LXVI. Das Ixvi copittel saget von eyner. grossen. sint- flet (I). 105. Nach Christus gepurt tausent drey hun- dert vnd ezehen jar in vil gegenheyten was ein grosse sintflut, das an vil enden vil dorffer vud leute dertruncken, wenne pey Leuthmyssel czu Iler- menstorff *) nam das wasser von Gotes vorhengnusse wegen eiuen ganczen tancz mit leuten vnd mit pfeyffern wegk, vud dertruncken alle. Vnd das ge- schach an Sant Jacobstag. Den anderu tag czu Cladeze 9) dertrencte es die gancze vorstat, also das da dertruncken wol pey czwey tausent menschen. Man sach vil wilder tir auff den cloczern?) flissen, gaucze lhewser mit leuten, vnd wigen mit lebenden kindern, also das das wasser grossen schaden tate vnd vil dorffer vnd leute dertrenekte. Capitulum LXVII. Das Ixvij capittel saget, wie die Misnere von dem behmischen fursten worden yn das lunt. geladen vff der Behmen schaden (L). 103. Die lantsessen vorsmeheten iren fursten, vid darvinb. musten sie grossen kumer vnd hunger leyden, wen der ffurste ezu hulffe nam den ffursten Fridreich, margraffen czu Meyssen !?), wene er seiner gepurt vnd stames was. Der kom in das lant mit grossem volke geczogen, vnd vorherte das lant, vnd legete sich ffur Prage. Die hern taten ym keinen schaden. Der ffurste was in der stat, vnd wolde die Meyssner eiulassen. Des wart ein czwitracht vuter den purgern, wenne die Wolfiramen vnd die Koko- wiczer!!) hildens mit den Pehem. vnd die Welffen mit den Dewczen. Vnd die vorriten den Meyssnern die stat. Vnd do nun die Meyssner in die stat wolden reyten, do begunde das ander teil das czu weren. Witko Ogierz der sas auff dem slosse. Der !) Albericht Z. — * Vnd worden slosser vnd stete ledig vnd wuste lassen stehu. Vud sie welden die stete yu nemen, so worde man* Z. *) grosse hubschere L. — 5) hiuk — *) sulcher herfart vnd. kriges Z. — *) Alberecht L. — *) den omen synes bruders L. — tk von der dwbe L. — *) bey. Lewtmissel zeu Hermanstorff ZL. — ") Kladeze L. — "i uff den blochern. L. — !°) Priderich, margraffen zew Missen L — ') Katowiczer L. 

Strana 296
296 wart rischlichen bereyt vnd kom in die stat, vnd wolde den purgern helffen. Sunder er kunde nicht wider macht, wen die Kokowiczer vnd die Wolffra- men lieffen vnd namen das Spital ein, vud die Meyssner begunden in die stat!) ezu reiten. Die purger betraten den Witken auff dem margkte, vnd wolden yn vnd die seinen czu tode slahen, vud czo- gen die keten in den gassen vor. Doch derwerten sie sich irer. Sunder an pferden namen sie grossen schaden, weue sie nun mechtigliehen auff sie ezo- sen, *vnd wiüsten nieht wo aus. Do was einer, der hies* Sudek, ein stareker jungelinck, der hieb die kethen mit einem slage von einander. Vnd flohen wider czu dem slosse czu. Do besaczten die Wolff- ramen das Spital, vnd Pawlick nam die Cleine Seyte cin, genseyt der prucken, vnd bewarte die prucke. Vnd darvymb kundeu die Meyssner czu der stat nicht komen. Darnaeh eynten sy sich vnd tratten dem ffursten das slos vnd Spital ab. Do gab der ffurste das slos dem Herman von Zwierzetiez *) ein. Der was eiu junger ritter, vnd czumal redlich vnd lobe- lich, milde vnd erber, also das er kein wandel an ym hatte. 104. Darnach tat der furste vnweyslichen, vnd nam ym das slos, vnd gab es den Meysnern ein. Die begunden dovon das lant ezu rawben vnd vor- terben, vnd die Pehem vahen vnd martern. wene sie durchstochen yn die hende vnd czogen yn stricke dodureh, vnd furten sie als die hunde, vnd legten yn gros leyt vnd marter an, wene, wie arm einer was, so wuste er yn doch ein mas habern geben. Der ffurste sach das vnd horte das wol, vnd achte sein nicht. Dieselben czeit was Wilhelm Haze?) gar cin erber herre vnd ein freunt seiner czungen. Do hegunde er auff die Meyssner helde czu machen, vnd slug ir gar vil czu tode. Des begunden sich die Meysner vor hern Wilhelm Hazen ser czu forchten, vnd torsten furbas mer auff derselben seyten nicht hin vnd her reysen. Darnach legten sich die Pehem vor Prage, vnd slugen in dem vorliawse *) die Meys- »ner vnd Kerntyner?) vmb. Do tate der Witko Ogierz ezumal redliehen, vnd durehreyt mit dem ersten die feinde. Doch wer er schir worden ge- fangen, hette man yn nieht gerett. Do wart Tóm- lik $) czumal werhafftig ritter czu tode geslagen. Vnd die Pehem vingen graffen Auffsteyner von Kern- tein?). Do jagte her Jan von der Straze?) gar men- niglichen noch den feinden, vnd wer mit yn in das slos gelauffen, wer die prucke nicht ezuprochen. Vnd do sich die Pehem also mit den Dewezeu slugen, do slugen die andern Pehem die Dewezen in der stat, wen die Pehem gingen in grossen hauffen, vnd die Dewezen hatten sieh in den hewsern verslossen. DIE PEHEMISCHE CRONICA. Capitulum LXVITI. Das lxviij capittel saget, wie die Behmen gaben des koniges tochter Elze dem graven Johannes von Luczelburg zeu der che (L). 106. Do die Pehem sahen, das kein redligkeit in den Kerteinern was, do gaben sie des koniges tochter Elze dem graffen Johannes czu weybe, vnd denselben graffen von Luczelburgk cronten czu ku- nige. Vnd vortriben den von Kerntein durch der Meyssner willen. Got wolle denselben kunig lange gesunt behalden vnd geruche ym czu geben, das er seine lantsessen wolle lip haben, vnd in seinen ratlı pehemisch hern haben, wen er mus mit ym ere vnd gut derwerben, vnd kan an sie keinen ftriden in dem lande machen. Vnd mus den lantsessen glawben, ader mit vneren aus dem lande getriben werden. Ich vath euch, hern, das ir clug seyt, vnd, wo ir mugt, fride maehet. vnd halt euch noch vornunftt, vnd last nicht vil geste in das lant. Halt euch nach der alten gewonheyt vnd rechte mit der kure vnd mit andern rechten. Wenne wolt ir in den dingen nicht clug sein, so wirt euch die parte an den halz gesaczt werden. Ein cluger wirt clug von dem an- dern. Hievon wer vil ezu reden; das wil ich kurezen. Capitulum LXIX. Das lxix capittel saget, wie czwey geslechte kegen rynander fochten yn schrencken (L). 107. Nach Christi gepurt tausent drey hundert vnd xv?) iar, do geschach czu Pehem, das Rudolt von Kozicz dem Wienken, seinem nachper, einen hunt derslug. Vnd darumnb sluge der Wienken ym seinen son czu tode. Darnach slug aber der Rudolt dem Wienken seinen son czu tode. Vnd wart sulcher kryg czwisehen yn, das des nymant gescheyden kunde, also das man yn ein kreysz machen muste. Vnd fochten ye sechs gen sechssen, wol augetan vnd gewapent. Vnd liessen sich also in dem kreyse ver- slissen auff pferden. Des Rudolts geslechte hatten gzrune rocke, vnd die Wienkowiezer swareze. Deu Rudolten ging es czum ersten gar wol. Sunder mit irer vnachtsamhayt verloren sie, wen, welchen sie dernyder stachen, den liessen sie also geen vnd lauften, vad der tat yn denn czu fusse grossen scha- den. Ader die Wienkowiczer, welchen sie dernyder stachen, der muste sich yn ezuhant gefangen geben. Also gewunen sie die Wienkowiczer, vnd die Ru- dolten musten sieh vn ezu gnaden geben. Vnd wie ') yn dic strat (sic) L. — *—* in cod. L. desideratur. — ?). Swierzetiez L. — ?) lMasze L. — *) na. prédhradiu 5 iu der vorburg, in suburbio. — 5) Kerntner Z. — 5) Tomlick L. — *) Vfsteyuer von Kerntyn L. — *) vou der Strasse L. — 9) xx iar J. xv iar L. 

Strana 297
CAP. LXVIII—LXX. (104—110). 297 hefftiglichen sie gen einander fochten, doch so wart von peyder seyt keiner erslagen. 108. Dasselbe jar an Sent Jakobs tag so ge- schach grosser schaden in dem lande, wen das was- ser dertrenckte vil dorffer vnd leute, vnd vorterbte das getreyde. Dieselben czeyt geschach auch grosser schade czu Merhern, wene Mathes von Trzyenczin"), ein manhaffter Vnger, der hatte viel slosser auff der grenycz2) ynne [vnd hilt die]. Vnd von denselben slossern rawbte er vnd vorderbte gancz Merherlant. Do wart dem konig geratten, das er Brode starck beseczen scholde, vnd das dieselben aus Brode offte reysen vnd czügen scholden fur die slosser. Do sampte sich der Mathes von vil slossern, vnd nam in allen dorffern pis gen Grecz, vnd legte sich dar- nach auff Banow. Des wussten die Pehem der Vnger list nicht, vnd hatten auch nicht einen guten rath, vnd ezugen auf die Vnger aus. Vnd do sie nun den perkg czu sturme gingen gar swerlichen gewapent, do czugen do die Vngern mit macht gegen yn her- nyder vnd slugen czuhant die Pehem darnyder, vnd fingen ir gar vil an der flucht. Vnd darvmb czog der könig mit macht auff den Mathes. Vnd do er kom gen Holicz, do legerte er sich fur yn vnd vmblegete yn mit seinem her, vnd stürmte nicht anders, wene das er slos hies vndergraben. Vnd das gluckte ym nicht, wene Mathes hies gegen ym gra- ben vnd dertrenckte vil Pehem in den gruben, also das die Pehem do kein gutes nicht taten, nurt das sie Merherlant vollen vorterbten. Der herffart be- gunde sich der kunig gar ser czu schemen, vnd wolde hern Heinrich von der Leypen czuhant vahen, wene er ym des schult gab. Sunder her Heinrich was ym ezu starck, also das er ym dieselben czeyt nicht gethan kunde. Sunder er beful herren Wil- helm Hazen, vnd berit sich mit ym, also das yn Wilhelm Haze fing. Vnd durch des willen komen die lantsessen czu sampme wider den kunig, also das er sich yn muste ezu gnade geben. 109. Vnd durch solcher herffart willen wart in dem lande so grosse tewerunge drey gancze jar, das das drittel des volkes starb, vnd die wolffe frassen die leute, vnd einer slug den andern czu tode, vnd asse yn. Dieselben czeyt was auch ein arme frawe, die wonte in einem wusten keller. Vnd die hatte drey tochter. Die assen lewte, vnd dar- nach frass die mutter die töchter, vnd kund den- noch dem hunger nicht engen. Capitulum LXX. Das lxx capittel saget von hern Plichten von Zy- rotyn, wie der yn andern landen ritterlichen tate (L). 110. Dieselben czeyt was ein herre in dem lande, der was genant Plichta. Der czog in fremde lant noch ebentewre. Vnd wo der einen rechten streit derfur, dem czog er czu hulffe, wenne er was mit dem romischen kunige in dem streite, vnd dar- nach mit dem kunige von Engellant, vnd in andern vil streiten vnd ebentewren. Vnd kom dovon an schaden, vnd was uberal der peste, wenne in hun- dert jaren wirt nicht ein ritter also gut geborn, den alle czungen mochten loben, als den ritter. Sunder die pehemische Cronica kan yn nicht sere loben, wen er durch seines landes eren willen sich nicht muhen wolde. Nun horet, ir mechtigen heren, die do sein dem lande czu recht gegeben! Wil ymant ewiglichen einen guten namen, ere vnd lob erkrigen, der scholl nicht treg sein durch seines landes eren, nuczes vnd frommen willen, wene domit erkriget er ym einen erberlichen namen, vnd wirt ewiglichen mit Got in fride wonen. Amen. Explicit liber iste, sit laus et gloria Cristo. Hie hat dicz buch ein entt, Got vns allen seinen segen sent. Amen. 1) Trzenczyn L. — 2) uff grenycze L. 38

Strana 298
Doplňky a opravy. A. Z rukopisu františkánského Ff., kterýž se vyda- vateli teprv od str. 17 stal dostupným. Nadpis: Kronika česká. V předmluvě: 5 do nich které cti nadáli 7 svój rod veš zvěděli 8 odkud sú přišli, prověděli 9 Jáz-t knéh těch 12 a všě české země skutky 16 pro to sám se v to musím uväzati. 21 nevelmě 23—25 jedno o svém kraji mtuviece a o jiném nedbajice. 27 Nalez kroniku 29 ta mi jisté vlastnie boje zpravi 35 Opatovieskä 36 aë-t viece mtuvi, v3ak-t tebû stüdi 37 Vyšehradská 45 myslím ukrátiti k v. 54—55 in marg. červeně připsáno: to sem uczi- nil iakz moha. 58 Yka: ,Plete se, neumèje.“ 60 o svém jazyku I. O babylonské věži. 5 ku polodni 6 nebo biechu plni strachu 13 „Postavme věži 19 Bohu jich dieto se neslíbi 21 Bratr bratru neurozomě 29 Mezi jinými Slovené 32 aZ do Rynu se vzplodichu II. 0 počátku jazyka našeho českého. kv. 5 glossa in marg. vraždy (se dočini) 14 dietky své na plecí nesa. 17 steště 22 Pójdem pod tuto horu 25—26 Zajtra v pravé zuofe by Čech sám sedmý na té hoře 31 zvěře, ptákóv 36 té hoře Říp (Rzipp) vzděchu. 39—40 Prvé léto taz vzkopachu, (in marg. drn) druhého léta rádlem orachu. 42 Čechy tak vzděchu. 49 tehdy jedna žena k 55 glossa in marg. pomny toto 56 u staršieho III. Od Libušina otce, múdrého Kroka. 7 Cazu Tetku a libussi 9 Kaza 11 prorokyně 12 a ta všicku zemi 16 až vinného musi zamútiti 21 Ach kak to mč velmč rudí 23 I jechu se vščeh paní hančti 28 sném tu zapovčdč 29 na sném 30 prijedú 32 je se své hanby 33 Zemené 34 své hospodyni se nasmievše 85 jako z patra 37 kfiknú všiekni 41 ještoť sč pred ženú súdí 43 Juž déle nechcem meškati 46 wiestbamy 48 neb-t v své zemi IV. O proroctvi Libusinu. Libuše jim odpovědě kakžkoli ste mč uhančli když ste mč zlým toho užiti. In marg. obec 10 bez obce pohyne každá sváda. 13 Radějše 14 nežli mušíte za kněze 23 každý kraluje mezi přítely svými o Bow m 29 Češte své, ač i chrastavo 81—32 (těch veršů v F. není). 

Strana 299
DOPLŇKY A OPRAVY. O Libušině koni, jenž jest poslala Přemyslu. 33—34 Opěť Libuše otpovědě, řkúc: „To vám beze lsti povědě, neboť já to dobře vědě 36 po mého koné vódcu (wodezu) 40 vedteZ jej sem 42 po tisíce letech bude-t všie zemi Skoditi, 43 wiestby V. 0 Přemysla nalezení. o své nohy v lýky se vzbočiv 9 stojicše jako jatý v uzdici 11 na chlapu 14 a chticchu ihned jej vzieti 15 A jakž se jeho dotknú 18 tepruv 21 Ale zle ste uchvátili 24 bude v zemi žiezen (ziežen) a častý hlad 25 k lyécené kabeli 33 jim tak otpovédé 36 železnú metlú kárati o Otka Přemyslova zkvetla. 39 Że otka vypustiła 41 uschnú po malé chvíli VI. O zvolení Přemysla. 3 bylo to znamenie 4 wzektwenie 5 „To-t já vám vše povčdč 11 z chlapicho poroda 15 neb-t ze mne bude 17 páté zkvetne velmě krásně 20 však časa toho 22 nápotom bude běda 24 i jede do Libušina dvoru. B. Z passionálu pražské kapituly metropolitní (H.12 v 4% na papíře), kdež z naší kroniky pojaty jsou Zivoty sv. Václava (l.41^—44*) a sv. Voj- tćcha (l. 44'—45"). Text tento v podstatě své shoduje se s textem rukopisu L. Zde se z vari- antův kladou jen ty, které se vidí býti poněkud charakteristickými. 0 sv. Václavu (XXV—XXX v. 56). XXV. 1—8 Když Bořivoj s světa sjide, královstva věčného dojide, potom Zpětihněv, přijev stolec otce svého, ten nebieše života věčného, 299 ten umře za věka mtadého, a ostaviv knieZetem Vratistava, bratra svého. Ten pojev dceru z Stodor hrabie ctného, té dějiechu Drahomiř, kraje žateckého. 26—27 Pod město potok tečieše, ten sobě jméno Pšovka jmějieše. XXVI. 26 a tu svatá Zenu závojkem zadáviiita. XXVIII. 30 pro hanbu musi v to vléci XXX. 14 To-f já, bratfé, dobřě vědě. 33 Brati6, já-t tobě vzdy rád shižím. 36 I da jemu vrch hlavy mečem 0 sv. Vojtěchu (XXXII. v. 17—51). 17—24 Když byl biskupem Vojtěch, kněz svatý, syn zemský, šlechtic, a ovšem bohatý. Otec jeho Stadovnik (sic) bieše, matka jeho Stiézislava slovie&e. Ten Sladovnik v Hluboci sedal, až do Moravy tudy vše dědiny jměl. To syn jeho Vojtěch té cti svěcké netbajieše biskupstva Strachokvasovi postúpiti chtieše, ale Strachokvas nerodi přijíti K přídavku Z. po v. 39 V tu dobu svatý Vojtěch před papežem mši stůžieše, a když po božiem tělu tajně stojieše, andět božie (sic) kázat jemu do Čech na cestu vstáti, v Hłubnici svć bratfie (sie) zbitń. pochovati. V ten čas andčt jeho postavi v Hlubnici, i uzře, že jeho bratřie ležie zbiti. 49—51 po devieti stech po devieti nást léta šestého. Jeho smrti papež Čechy vzvini, a bez jich děky Tehdala Sasicč biskupem učini. C Z pamětí Mikuláše Dačického z Heslova. (Rkp. musejní, druhdy Švendův, 1. 33*—35*.) Těch časuov Vršovci, rod v Čechách po kníža- tech přední, chtíce rod a kmen knížecí zahladiti, a sami na sebe vládařství převesti a sobě zosobiti, jak jsau a co v tom před sebe brali, jest v kroni- kách obsaženo. Nechtěl jsem nežli toliko to, co jsem po předcích mých našel, tuto poznamenati ; nebo jiné věci, tuto pominuté, hojně jse (sic) tisknuté nachá- zejí a mnozí autorové toho jsau staří i noví, však vidělo mi jse jsem (sic) z jedněch staročeských se- šlých kněh psaných přejíti a položiti, jak a co jsau ti Vršovci s knížetem českým Jaromirem učinili a za- cházeli, pro vyrozumění. Při tom, jaká jest staro- dávní prostá řeč česká byla, jse vyrozumí. V ta doby Vršovci v Čechách mocní bíchu, za starostu Kochana jmějíchu. Ti, když sebe v zemi silna uzříchu, velmi nemúdrú radu vzachu, 38* 

Strana 300
DOPLŇKY A OPRAVY. řkúc: „Dohubme knížecí rod, tím bude náš vzáctný plod. Budem s knížaty jako v tâtky hrâti, cizí knížata budú se nás báti a od každého budeme dary bráti. Chcem-li, můžem z sebe kníže dáti, anebo můžeme dobře bez knížete býti. Nedejme kniZecimu rodu vzhôru jiti.“ Když to Vršovci mluvíchu, ovšem zlú radu činíchu, z nichž každý země užíti chtíše; avšak císař v své moci bíše. Vršovci jse (sic) toho nebojíše (sic). Kníže svého Jaromíra na tov vyvedú a na jednu horu jej vedú, a tu jeho jímachu a k jedné lípě přivázachu. A jichu se s ním spíleti a jako k cíli k němu stříleti. Ale toho z nich žádný nevědíše, že kníže svatému Janu Křtiteli slúžíše. V svatého Jana húni šípy tříchu (sic), A kníZeteího téla nedotfichu (sic). Kníže v tom lese dva lovce jmějíše, jeden Hřivec, druhý Hovora stujíše. Hovora hospodě ') věren bíše, Hřivec s Vršovci držíše. Ten kníže zradit bíše a ten jeho nejvíc mučíše. Když tu zlobu Hovora zvědě, hned v Praze všem věrným povědě. Oni věcechu: „Nevíme co tomu učiniti, ani vime, kamo jeti.“ IV. Hovora Vršovcům se pokäza, » Hřivec naň Vršoveuom prstem ukáza, IX. věce: „Chceť nyní všecko shledati, X. bude-li živ, musíme sč jeho báti.“ XIII. I poče jich hrubě prositi, XIV. by jemu nedali živu býti. XVII. I káza (sic) jeho chopiti, XX. a Hfivcovi obésiti. Hovora je se jich prositi, by jemu přáli třikrát zatrúbiti, což jemu ráčichu příti. Hovora začě trúbiti, a po tribeni je se mtuviti : „Ó běda mně nebohu, XXII. věda, že živ být nemohu.“ M A věce k Hřivcovi: XXX. »Kmoá&ku, do tebe mi jse (sic) viery nadieti; XXXI. toběť poraučím vše mé děti.“ Vršovci se jemu smiechu, » a Pražané se k nim po trübé blíZéchu. 1) totiž knížeti Dač. Vršovci Hovorovi po druhé trúbiti kázachu, a kmošek jemu šíji obvázachu (sic). Hovora je jse (sic) po druhé trübiti a za du&i Doha prositi. Velmi dlúhý páteř umějíše, nebo mu toho potřeba bíše. Hřivec věce: „Milý kmošku, neroď tolik blésti, račiž výše na dub vlézti.“ A když Hovora po třetí trúbíše, široko okoto sebe hledíše. V tom Pražané vyniknú a na Vršovice vzkřiknau. Vršovici jse (sic) rozbéZéchu. Z nich Pražané některé jichu, jiné po lese stihachu, nemile je postřihachu. Kochan, zbyv tu tehdáž zlého, nevědíše, koliko kuor doma jmějíňe; ten jse (sic) pod skalů v zemi vry, a ten jse (sic) tu po hříchu ukry. Pražané kníže Jaromira odvázachu a to místo znamenachu. Po tom na tom misté oltii postavichu a tu svatému Janu kostel učinichu. V tom děsu Hovora Hřivce na běhu poděsi, svého kmoška na tom dubě oběsi. Páni Hovoře z viery poděkovachu, a blíž pod Velízem jemu dědinu dachu. D. K českému textu. v. 18 stolcem (m. stolcem) » 96 koné (m. konie) n 2 v pozn. C (m. Cocc.) » 10 v pozn. učiniti (m. učinili) „ 16 vran (m. vrán) » 11 palec (m. palec) » 11 hrdinstvo (m. hrdiñstvo) » 91—33. Srovnej verše ve Starých Letopisech o vidění arcibiskupa pražského Jana z Jenšteina (str. 469): Ktož tomu nechce věřiti, a to chce jistě dojíti, ten musí na arcibiskupův dvůr jíti a to malování v té kaple opatřiti. velikého (m. velikého) kněži (m. knězi) neprolit.^ (m. neprolil.) jíti (m. jeti) svého těla (m. těla) nerodiechu (m. neroděchu) a město Bolestav (m. a Boleslav) „14 „ 42 n 44 s |o „ 48 » 56 

Strana 301
DOPLŇKY A OPRAVY. XXXII. v. 39 stolec (m. stolec) » 39 vpozn.: Po verši 39 Z. F C. a. Hfm. (m. Z. F. P. C. a Hfn.) XXXIII , 1 Xlechetny (m. slechetny) » » 18 stařější (m. starčjší) XXXVI. „ 20 vpozn. Otdřich (m. Oldřich) n »90 „ Oldrisi (m. Oldrísi) XLVII. „6 třetina (m. třčtina) XLIX. „46 míru. (m. míru,) L. » O6 přěd Míšnem (m. před Mišněm) LII. » 10 v pozn. u mósto (m. u miesto) LXIV. „55 dśti (m. dati) LXVI. , 5 snide, (m. snide) LXVIII. , 4 Svábové, (m. Svábové) » » 17 ku Prazé (m. ku Praze) » » 21 v pozn. v tyl (m. v tyl) LXX. „ 3 (m. 4) vpozn. hl. LVII, (m. LXVIL,) LXXXII. „ 14 Łomniżti (m. Łomićti) XCII. „ 37 uŻieci (m. uZZieci) XCIII. „ 24 v pozn. interpunkci. XCV. „28 v pozn. Z. C. a J. (m. Z. b. a j.) XCVIII. „40 zabil, mu (m. zabił mu) CII. „ 17 u mósto (m. u miesto) str. 2492 „137 muoże (m. mouże) E. K textu německému. II. v. 42 lege: mit ir[n] dingen. V. »44 , ge{njutsam. VII. v. 6—9 , er erdachte vil lise mit sampt der Lubussin vil gutes, mit irn spruchin alle recht si irfunden. VII. v.92 , in der worheit new. XV. » 48 , czulitten. XX. » 98 , der kom czu Sent Vit uf den [cru- cegang offin] odir taugin. Conf. XCIX. v. 16. LXXIII. „45 , Mehern (l. mehern) p. 269 ad not. ?) Buntzlaw (l. Bluntzlaw) F. K žalozpěvu nad Vilémem Zajícem (str. 229—230). Skládaní toto též se zachovalo v rukopisu bi- skupské knihovny v Litoměřicích, jenž v první své části obsahuje kroniku Pulkavovu, pak „notu od pana Wylhema Zagiecze“ a verše o zázraku s božím tě- 301 lem; v druhé části čtou se krátké letopisy české, majestát „ciesaře Konstantina daný Sylvestrovi pa- peži a náměstkóm jeho na římské panovánie“, život Karla IV. a řád korunovační. První část psána jest „per me Johannem Tsschauderman natione de Brů- mow post Nachod tria miliaria, et est finita a. D. M'"CCCC?LXVI sabbato post festum corporis Cristi". Rukopis ten na počátku minulého století (1711) ná- ležel známému sbórateli knóh českých, pražskému měšťanu Jakubovi Marlemu. Různočtení rukopisu tohoto. 6 Jehož vše Čechy jmiechu 14 co-t si 15 tepruv 16 Bohu jeho Xatovali 18 snad přijde po hfiechu k tomu, 20 rádi vyhrabali z hrobu 21 Zlá příhoda, co jsi zdélala? 22 co-li's z toho 24 v nově v hrobě zavřčla ! 26 a Watynberka hrdinského, 32 (verš ten chybí). 33—34 Již vše Čechy otvořeny, jenž byly tvrdě zavřeně 36 strany střěžieše. 46—47 vzdy bránit Čechóv najviec pro své Čechy kudy moha: 48 prosmě 49—52 (sloka ta chybí). Dodatek. 4 vražedlníci 5 od nich 7—8 Inhed vepřovy hlavy po hřiechu kly sé velmi podetfiechu. 12—16 zuby hlavy ty nabruste. Pověstež svého Valdeka jehož-ti sě každý leká, aby to Slechetné hesto až v bavorsků zemi vešlo. Prosměž svatého Václava 22 a dada nám tu útěchu 25 a 29 Zajíčkové 28 jakož-ť libo, toho tak pomsti. 33 Mstětež 36 rozduli 38—40 a najviece věrní zemané, by se páně Vilhémóv pramen plodit: rcitež všichni amen. 

Strana 302
Zkratky. H. Hr. Ol. Camb. = V. Cc. Ff. J. = = S. L. Lup. P. F. C. = zlomky Hanušovy. zlomky Hradecké. zlomek Olomoucký. rukopis Cambridgeský. rukopis Vídenský. Ceronský druhý, s Vídenským totožný. rukopis někdy Františkánský, nyní Lobkovický. Ješínovo vydání. J2, J3 různočtení, která Ješín mimo hlavní text, jelikož jen v některých ruko- pisech jsoucí, uvozuje. rukopis Strahovský. rukopis Lobkovický. Prok. Lupáče z Hlaváčova kronika Karla IV. rukopis Pelcelovský v Děčíně. rukopis Fürstenberský. rukopis Ceronský (první) v moravském zem- ském archivu. „Sebránie kronik“ v témž rukopise. rukopis Zebererův v Českém Museum. Všecky ostatní rukopisy krom citovaného. = Ost. Dobr. = Dobrovského úprava skládaní o Přemyslu Ota- karovi a Záviši. Paprockého Zrcadlo markrabství moravského. Paprockého Diadochus. Nákres mluvnice staročeské. Sepsal Jos. Jire- ček. V Praze 1870. text rýmovaného překladu německého v ruko- pise kapitulním. dvě ruky, kterými tam opravy jsou provedeny. varianty druhého napsání týchž veršův v rukopise kapitulním (str. 162—163) a pozdější ruka opra- vovací ve veršovaných letopisech (str. 234—235). rýmovaný překlad německý. Petzovo vydání prosaického překladu podle přepisu Krišt. Hoffmanna. Emmeramský, nyní Mnichovský rukopis pro- saického překladu německého. Lipský rukopis téhož překladu. = Zr. Diad. = Nákr. = MS. = A, B C = Rým. Hfm. = = E. = = Cсс. Z. L.

Strana 303
II. LETOPISOVÉ JINDRICHA HEIMBURSKÉHO.

Strana 304

Strana 305
V oddělení latinských rukopisů král. knihovny berlínské jest papírový rukopis zname- naný číslem 136, který z počátku věku XVI pochází a mimo jiné kusy také letopis český až do r. 1300 jdoucí obsahuje.1) Letopis ten začínající na listu 15 a jdoucí až k listu 26 má ná- pis „Inchoatur cronica Bohemiae" a Pertz jej pojmenoval Letopis Jindřicha Heimburského („Hein- rici de Heimburg annales“). Skladatel letopisu právě řečeného narodil se, jak sám praví, r. 1242 v Heimburce v Rakousích na pravém břehu Dunaje blíže hranic uherských. Později přišel do Moravy, kde vy- rostl a odchován byl. O dalších osudech jeho víme, že se mu dostalo svěcení na jahenství od Jana, biskupa pražského (1263—1276), pak že dlel v nějakém městysi blíže Waydhofenu na Dyji, kde byl kostel sv. Štěpána, nejspíše v Cmuntu (Gmünd), kde se nalézá kostel tomuto svatému zasvěcený, a že r. 1279 ve Sv. Hippolytě (St. Pölten) od Petra, biskupa pasovského, na kněžství byl posvěcen. Já mám za to, že letopisec náš jest tatáž osoba, jako skladatel Většího letopisu Žďárského. K domnění tomuto vedou mě tyto okolnosti. Oba spisovatelé mají jméno Jindřich, oba narodili se r. 1242, z letopisu Žďárského víme, že otec Jindřicha letopisce Žďár- ského přišel do Žďáru z ciziny, na Jindřichovi Heimburském zase viděti, že z Heimburku dostal se do Moravy, kde asi vyrostl. Mimo to přicházejí jak v letopisu Žďárském tak v letopisu Jin- dřicha Heimburského zprávy skoro týmiž slovy psané, které nikde jinde se nevyskytují. To vše činí domnění naše velice pravdě podobným, že spisovatel letopisu Žďárského většího a leto- pisec Jindřich Heimburský jest osoba jedna. Ze spojení zpráv známých o této osobě možno potom souditi, že Jindřich mnich vzdáliv se r. 1268 z kláštera Žďárského žil v Rakousích, kde v Cmuntu se mu dostalo místa při kostele sv. Štěpána, odkud se později snad proti vůli své vrátil zase do kláštera svého za opatování Arnolda, tedy po r. 1294. Do let následujících padá sepsání jak veršovaného letopisu Žďárského tak i letopisu níže položeného. Že se sepsání posledního (aspoň zpráva o r. 1278) položiti musí po r. 1296, jde z toho, že při vypravování o nastoupení Tobiáše na biskupský stolec pražský mluví se i o čase jeho smrti (1296, 1. března) a že letopis Žďárský r. 1300 psán (aspoň konec jeho), viděti z veršů na str. 545 ve vydání Pramenů dějin českých přicházejících, kde se zároveň vyslovuje vůle, že skladatel již dále psáti nechce. Tím se též vyložiti dá, proč nejen letopis Žďárský ale i tak zvaný letopis Jindřicha Heimburského rokem 1300 přestává. 1) Srovnej Pertzovy Mon. Germ. hist. XVII, str. 716. 39

Strana 306
306 LETOPIS Letopis Jindřicha Heimburského začíná dobou zavedení křesťanství v Čechách a jde až k r. 1300. Pramenem doby starší (až do r. 1124) byl letopisci našemu letopis Kosmův, jehož ovšem dosti volně užil a co do letopočtu ne vždy správně. Také měl vědomost o legendách sv. Václava a sv. Vojtěcha, pro dobu další měl nějaký jiný pramen, nyní již neznámý, avšak jak se zdá moravský, a z posledních 30 až 40 let jest samostatný, ale co do chronologické stránky dosti nesprávný; což ovšem snad přičísti možno pozdějším přepisovačům. Jindřich z Heimburka nebyl muž beze vzdělání, a ačkoli řeč jeho nemůže se na- zvati klassickou, viděti předce jest, že uměl slušně pérem svým vládnouti. On byl přivržencem krále Otakara, jehož smrti želi, a velkým ctitelem Brunona, biskupa olomouckého, jehož ctnosti vynáší a úmrtí oplakává. Jsa svědkem událostí své doby, zachoval nám zprávy o dějinách če- ských za celou druhou polovici věku XIII, z nichž mnohé se předtím sice tušily, avšak nikde nezachovaly. Proto jest letopis Jindřicha Heimburského pramenem pro dějiny české dosti důle- žitým, ale kromě od Dudíka u nás ještě od nikoho dosud nepoužitým. Vydán byl letopis náš teprv jednou od Jiřího Jindř. Pertze v XVII dílu sbírky: Mo- numenta Germ. historica (str. 711—718), odkud jsme i my s povolením příslušných kruhů text vzali, na některých místech, jak všude zvláště vytčeno jest, jej poopravivše. Dr. Jos. Emler. Anno 861. INCHOATUR CHRONICA BOHE- MORUM. Léta 861. ZAČÍNÁ SE LETOPÍS ČESKÝ. Isti sunt duces terre Boemie, qui ante Borzi- Toto jsou knížata země České, kteří před Boři- vojem, prvním knížetem křesťanským, knížetství wogium, ducem primum catholicum, ipsius terre Bo- země České drželi, jeden po druhém následujíce. hemie principatum tenuerunt sibi invicem succe- Kterého však léta po narození páně každý z nich dentes; quoto autem anno domini quilibet regna- vládl, není známo kromě při Bořivoji, prvním kní- verit, incertum est, excepto Borziwoy, primo duce žeti křesťanském, jehož rok pokřtění níže se udává. catholico, cuius annus baptismi scribitur in sequen- První tedy kníže jest Nezamysl, jenž mimo jiné tibus. Primus ergo dux Nezamysl,1) qui inter alias měl dceru jednu velmi sličnou a moudrou, ovšem habuit unam filiam speciosam et sapientem nimis, podle moudrosti tohoto světa, a ta slula Libuše, secundum huius [seculi] sapientiam, nomine Libussa, a po smrti otce a sester svých vládla knížetstvím que post mortem patris sui ac sororum suarum této země a mnohé věci předpovídala (ale nevím, ipsius terre rexit ducatum; multaque predixit, ne- z jakého ducha vnuknutí), které se i potom sku- scio quo spiritu, eciam postea ipsius rei veritas vera tečně vyplnily, jakož psáno jest dnes v letopisu této esse demonstrabat, uti in cronica predicte terre země. A ta Libuše provdala se za muže rozšafného scriptum hodie. Que etiam Libussa nupsit cuidam viro nichilominus discreto et sapienti nomine Prze- a moudrého jménem Přemysla, který, jak se v té- mysl, qui, [ut in ipsa cronica invenitur, omnia iura též kronice nalézá, ustanovil všecka práva té země, jak se i nyní zachovávají, a přemnoho také proro- ipsius terre, sicuti hodie habentur, instituit, plurima koval, jak později i potomním zjevno bylo. Po něm quoque predixit, ut postmodum posteris patuit. Huic successit quidam nomine Mnatha; post hunc vero následoval jakýsi jménem Mnata, po němž však řídil rexit ducatum Neclan 2) nomine; post hunc Wogyn; knížetství Neklan, po tomto Vojen, po něm pak 1) Má býti Krok; níže však Nezamysl zase vynechán. — 2) Pertz Nedan. Tu položen Neklan nepravě před Vo- jena a vynecháni jsou Unislav a Křezomysl.

Strana 307
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. post hunc Hostiwiez, deinde ad Borziwogium ipsius terre potestas devoluta est, qui merito dux appel- lari potuit, utpote qui primus ipsi genti barbarice vexillum sancte crucis antetulit, scilicet in baptismo, quod primus suscepit. 898. Baptisatus est Dorziwoy, primus dux catho- lieus Boemie. Qui scilicet Borziwoy postquam bapti- satus esset, cepit proficere in fide catholica, edifi- cavitque multas ecclesias et oratoria, sieut hodie apparent in Bohemia. Genuitque uxor sua nomine Ludmilla, que hodie aput Dohemos in veneracione habetur, duos filios, quorum nomina sunt Spitigneus et Wratislaus. Qui Spitigneus obtinuit ducatum post mortem patris sui Borziwoy. Quo mortuo regnat frater suus Wratislaus pro eo, qui genuit duos filios videlicet Wenceslaum. Mortuoque patre Wenceslaus adeptus est ducatum, quem postea frater suus Bole- slaus occidit in urbe Boleslavia, ubi adhuc ad de- monstrandam ipsius Boleslai perfidiam sanguis inno- ceus apparet ipsius ecclesie, ante euius fores ipsum ad instar necis Abel iusti. quem fraterna eciam in- vidia prostravit, crudeli manu. cum ad divinum offi- cium iret hora matutinali, trucidavit, sicut in pas- sione ipsius martiris legitur. Translatus est autem post aliquot annos de Boleslavia in Pragam ab invido fratre suo, ut signa, que per eum dominus operari dignatus est, non Wenceslao set saneto Vito ascri- berentur. Inventum est autem corpus eius incor- ruptum, et quod magis mirandum est, sanatis vul- neribus apparuit. 930. Sanetus Wenceslaus dux occisus est a fra- tre suo Boleslao, qui Boleslaus dictus fuit Boleslaus Sevus; qui obtinuit ducatum post necem fratris sui scilicet saneti Wenceslai, quem ipse nequam et pro- phanus propter sua bona opera et suam mansvetu- dinem ob invidiam sua manu interimerat. Qui post- quam ducatum adeptus fuerat, genuit filium, nomen suum ei imponens, set valde contrario modo. Ille siquidem dictus fuit Boleslaus Sevus, ille vero Bole- slaus Pius. Qui postquam ducatum obtinuit post mortem impii patris sui, cepit se regere secundum fidem catholicam. Ipse quidem sororem uterinam habuit in curia ad Sanctam Agnethem, nomine Mlada; eui apostolicus aliud nomen imponens, scilicet Maria, que erat abbatissa eiusdem monasterii; que obti- nuit sibi litteras habendi episcopium in terra sua, id est in Bohemia, que tunc ad Ratisponensem [epi- scopatum] pertinebat. Quas litteras ipsa personaliter 301 Hostivit, načež vláda této země připadla na Boři- voje, který právem může knížetem nazván býti, ja- kožto ten, jenž první tomuto pohanskému národu vztyčil korouhev svatého kříže, totiž při křtu, jejž první přijal. Léta Páně 898 pokřtěn jest Bořivoj, první kníže 894 dle křesťanský v Čechách. A když ten, totiž Bořivoj, Kosmy byl pokřtěn, počal prospívati u víře křesťanské, a vystavěl mnoho kostelů a modlitebnic, jak až po- dnes viděti jest v Čechách. A manželka jeho jmé- nem Lidmila, která až podnes jest vzývána u Čechů, porodila dva syny, jejichž: jména jsou Spytihněv a Vratislav. A Spytihněv dostal po smrti otce svého Bořivoje knížetství, a když tento zemřel, vládl místo ného bratr jeho Vratislav, který zplodil dva syny, totiž Václava a Boleslava. A když zemřel otec, ob- držel knížetství Václav, jejž potom bratr jeho Bole- slav zavraždil v městě Boleslavi, kde až posud, aby zjevna byla věrolomnost tohoto Boleslava, viděti jest nevinná krev v témže kostele, před jehož dveřmi jej jako spravedlivého Abela (kterého též bratrská závist zhubila) ukrutnou rukou zavraždil, když se k službám božím v době ranní ubíral, jakož se o tom čte v utrpení tohoto svatého. Ale po několika létech přenešen byl od závistivého bratra svého z Boleslavi do Prahy, aby se zázraky, jež skrze něj Hospodin působiti ráčil, ne Václavovi nýbrž sv. Vítovi připiso- valy. A tělo jeho nalezeno bylo neporušeno, a co více jest, objevilo se, že rány jeho byly zahojeny. Léta Páně 930 zavražděn jest kníže Václav od bratra svého Boleslava, kterýžto Boleslav nazván jest Boleslav Ukrutny. Ten obdržel knížeteství po zabití bratra svého, totiž sv. Václava, jejž on ni- čema a sprosťák sám pro jeho dobré skutky a jeho vlídnost z nenávisti ukrutnou svou rukou zavraždil. A když byl dosáhl knížetství, zplodil syna, jemuž dal jméno své, který byl ale docela jiný. Onen jmenoval se totiž Boleslav Ukrutný, tento však Bole- slav Pobožný. A ten když byl dosáhl knížetství po smrti bezbožného otce svého, začal se říditi dle víry katolické. I měl vlastní sestru ve dvoře u sv. Anežky, která se nazývala Mlada, jíž však dal papež jiné jméno, totiž Mária. A byla abatyší téhož klá- štera a obdržela pro bratra list, aby směl míti biskup- ství ve své zemi, totiž v Čechách, které tenkráte náležely k Řeznu. A ten list přinesla ona sama do Čech. Morava pak tenkráte spravována byla z Cech 935 913 

Strana 308
973 Asi 973 1003 1004 1034 1037 1088 1037 982 983 1003 308 attulit ad terram Bohemie. Moravia siquidem tunc temporis pertinebat ad Bohemiam in spiritualibus et in secularibus. Et elegerunt episcopum nomine Dietmarus, qui non uno anno vixit in episcopatu. Ipsa quoque Maria monasterium sauctimonialium construxit ad Sanetum Georgium Prage in castro, ubi hodie cernitur. Dux vero Boleslaus Pius genuit filium, nomen suum imponens ei; quem postea dux Polonie oculorum lumine privavit, postquam regnasset pro patre suo Boleslao Pio. Post quem dux extitit Jaromir, quem frater eius simili modo cecavit, eique suecessit in ducatum. Ipse autem Iaromir uno anno post mortem Odalriei ducatum rexit. Nam quadam die ad necessaria nature cum sederet in priveto, à quibusdam per ipsum foramen lancea perforatus est; cecus quippe erat. Huie successit Brzetislaus filius Odalriei, vir strenuus et probus et audax. 969. Obiit primus episcopus Bohemie Diet- marus. Post hune ordinatur sanetus Woytiech, na- cione Bohemus; set cum ordinare:ur in episcopum ab archiepiscopo Magutinensi,! appellavit eum no- mine suo Albertum. 980. Odalrieus autem dux non habuit liberos; genuitque filium ex concubina nomine Bozena. No- men vero filii, ut supra dictum est, Brzecislaus dice- batur; vir audax nimis, qui ipso tempore dux Mo- rawie fuit, patre Bohemiam regente. Ipse siquidem Brzecislaus per Bohemiam intrans partes Misnen- sium et ibidem de quodam claustro virginem famo- sam ac speciosam nimis velatam manu rapuit; ibi paucis suorum amissis letus et hylaris in Moraviam reversus est. Ipsa autem puella de stirpe impera- toria extitit, nomine Juditha. Fecitque aliud: Polo- niam eciam hostili manu devastavit, corpus beati Woytiech inde tulit, nee non infinitam pecuniam, et Wratislaw civitatem et alias quam plures obtinuit. 996. Sanctus Woytiech, episcopus Bohemie secundus, postquam convertit Pannoniam, Poloniam, in Prussia martirisatus est in die parasceve, quo tunc erat beati Georgii martiris dies. 1001. Mezko, dux Polonie, obsedit Pragam et omnes munitiones acquisivit preter Wyssegrad. 1002. Heinrieus imperator ordinatur, qui fun- davit Bamberg et regnavit XXIII annos [et] men- ses VI. LETOPIS i ve vécech světských i duchovních. A zvolili biskupa jménem Dětmara, který ani rok nežil v biskupství svém. A ona Maria založila sama klášter jeptišek u sv. Jiří na hradě Pražském, jak až dosud jest viděti. Kníže Boleslav Pobožný zplodil pak syna, jemuž dal jméno své, jehož potom kníže polský o zrak oloupil, když se byl dostal k vládě místo otce svého Boleslava Pobožného. Potom byl kníže- tem Jaromír, jehož bratr jeho podobně oslepil a jeho v knížetství následoval. Po smrti Oldřicha vládl Jaromír jeden rok; a jednoho dne, když svou po- třebu odbýval a na záchodě sedčl, byl od nějakých lidí skrz řiť kopím probodnut; neboť byl slepý. Jeho následoval Břetislav, syn Oldřichův, muž udatný, dobrý a smělý. Léta Páně 960 zemřel první biskup pražský Dětmar. Po něm dosazen na biskupství sv. Vojtěch rodem Čech; ale když svěcen byl od arcibiskupa mohučského, jméno proměněno bylo, jenž jej na- zval jménem svým Albert. Léta 980. A Oldřich neměl děti, nýbrž jen syna se souložnicí jménem Boženou. Jméno pak to- hoto syna, jak výše bylo praveno, bylo Břetislav; a ten byl muž velmi statečný a vládl jako vévoda zemí Moravskou, v Čechách však vládl otec sám. A tento Břetislav vešel skrze Čechy do země Mí- šenské a z nějakého kláštera unesl tam pannu velmi krásnou a sličnou ale velice v úkrytu chovanou, a ztrativ tu něco málo svých lidí vrátil se spoko- jen a vesel zase do Moravy. A panna ta byla z rodu císařova a jmenovala se Jitka. Také jiné věci vy- konal: Polsko nepřátelsky spustošil, tělo sv. Voj- těcha odtud přivezl a nekonečné množství peněz, a obdržel město Vratislav a mnohá jiná města. Léta Páně 996 svatý Vojtěch, druhý biskup český, když byl na víru obrátil Uhry a Polany, umučen jest v Prusích na veliký pátek, na který tenkráte připadl den svatého Jiří mučedlníka. Léta 1001 oblehl Měšek, vévoda polský, Prahu a dobyl všech opevněných míst kromě Vyšehradu. Léta 1002 korunován jest císař Jindřich, který založil biskupství Bamberské a vládl 23 léta a 6 měsíců. 3) Má býti Magdeburgensi. 

Strana 309
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. 1004. Occisi sunt guingue heremite in silva Polonie: Denedictus, Matheus, Isaac, Cristinus, Io- hannes; et sextus Barnabas evasit, qui non erat domi ipsa hora. Qui modo magna veneracione ha- bentur aput Bohemos et Polonos. 1016. Obiit Hemma, coniunx Pudici!) Boleslai, que fuit plena virtutibus. 1017. Obiit Teodatus, episcopus Pragensis ter- eius, nacione Saxo. 1021. Brzecislaus, dux Boemie, rapuit virginem Iuditham, ut dictum est; ex qua genuit Spitigneum, Wratislaum, Conradum, Jaromir, Ottonem. 1022. Facta est persecucio maxima in Polonia. 1023. Obiit Ekhardus, episcopus Pragensis quar- tus, VI Idus Augusti. 1030. Obiit Ziza, episcopus quintus Pragensis, IV Kal. Februarii. 1036. Obiit Odalricus, dux Bohemie, qui con- struxit Trzebiss. Ipso anno obiit Boleslaus dux sep- timus Cecus. Post hunc Brzecislaus dux effectus, Poloniam hostiliter devastat ad vindietam avi Bole- slai, quem dux Polonie lumine privavit; corpusque sancti Adalberti de Polonia in Bohemiam tulit. 1043. Heinrieus tercius imperator totam Bohe- miam obsedit; et ob hoc fames in Bohemia tanta, ut tercia pars hominum fame moreretur. 1045. Obiit Guntherus monachus in Brewnovia Prage, qui veneratione magna habetur. 1047. Dedicatum est monasterium in urbe Boleslaw. 1055. Obiit dux Brzecislaus. Post hune filius eius Spitigneus dux effectus eiecit omnes Theutho- nicos de terra, nec non et matrem propriam Iudi- tham, similiter et abbatissam Sancti Georgii. 1056. Wratislaus autem, filius Brzecislai, frater vero Spitignei, dux Morawie, duxit Alheidam, filiam regis Hungarie Andree; ex qua genuit filium Wrati- slaum nomine. 1057. Obiit Iuditha, mater ducis Spitignei, qui cuidam nupserat nomine Petro," ad confusionem filii sui. 1058. Obiit Spitigneus devotus multum. ") pudicis má ruk. — ?) Petr, král uherský. 309 Léta 1004 zabito jest pět poustevníků v lese v Polsku: Benedikt, Matouš, Isák, Kristin a Jan; a šestý Barnabáš vyvázl; neboť nebyl té hodiny doma. A ti se nyní velmi ctí od Čechů i od Poláků. Léta 1016 zemřela Hemma, manželka Bole- slava Stydlivého, která byla plna ctností. Léta 1017 zemřel Tehdak, třetí biskup praž- ský, rodem Sas. Léta 1021 unesl, jak bylo již praveno, Břeti- slav, kníže český, pannu Jitku, s níž splodil Spyti- hněva, Vratislava, Konrada, Jaromíra a Ottu. Léta 1022 spůsobeno jest velké pronásledo- vání v Polsku. Léta 1023 dne 8 měsíce srpna zemřel Ekhard, čtvrtý biskup pražský. Léta 1030 zemřel dne 29. ledna Izzo, pátý biskup pražský. Léta 1036 zemřel Oldřich, vévoda český, který vystavěl Oldřiš. Téhož léta zemřel Boleslav Slepý, sedmý vévoda český. Po něm učiněn knížetem Břeti- slav, který Polsko nepřátelsky spustošil, aby po- mstil děda svého Boleslava, jehož byl vévoda pol- ský o zrak oloupil; a on přinesl do Čech z Polska tělo sv. Vojtěcha. Léta 1043 obsadil císař Jindřich III celé Čechy a z toho vznikl takový hlad po Čechách, že tím třetí díl lidí hladem zemřelo. Léta 1045 zemřel Vintíř, mnich v Břevnově v Praze, který tam jest ve veliké úctě. Léta 1047 posvěcen jest klášter v městě Bole- slavi. Léta 1055 zemřel vévoda Břetislav, po němž učiněn byl vévodou jeho syn Spytihněv. Ten vy- hnal všecky Němce z Čech i vlastní matku Jitku a podobně i abatyši kláštera sv. Jiří. Léta 1056 Vratislav, syn Břetislavův a bratr Spytihněvův, vévoda moravský, pojal za manželku Adlétu, dceru krále uherského Ondřeje, z níž se narodil syn jménem Vratislav. Léta 1057 zemřela Jitka, matka knížete Spyti- hněva, která se provdala za nějakého Petra k hanbě syna svého. Léta 1058 zemřel Spytihněv velmi zbožný. 1004 1017 1023 1080 1037 1039 1042 1046 1055 1055 1058 1060 

Strana 310
1062 1067 1068 1085 1086 1089 1098 1098 310 1059. Obiit Alhedis, uxor Wratislai. Post quam dux Wratislaus duxit Swatawam, filiam Kazimir, ducis Polonie, ex qua genuit Boleslaum, Borziwoy, Wladislaum, Sobieslaum. Fratres eius Cunradus et Otto Moravie gubernacula regebant. 1060. Obiit Severus, Pragensis et Olomucensis episcopus sextus. Post hunc ordinatur Jaromir, frater ipsius ducis Wratislai; qui cum venisset Maguneiam, arehiepiscopus consecrans ipsum in episcopum, no- men suum ei imposuit Ekhardus.!) Dux autem Wra- tislaus ob invidiam fratris sui episcopi alium epi- scopum constituit fieri in Olomuez. Elegerunt ergo quendam virum nomine [ohaunem, simplicem et bonum. Quapropter Iaromir qui et Ekhihardus, episcopus Pragensis, quod abstractum sibi esset epi- scopium Olomucense, misit quosdam in Olomucen- sem civitatem, qui prefatum episcopum plagis fustium enormiter flagellaverunt, et ideo dux volebat fra- trem suum de episcopatu amovere. Set tunc Mech- tildis virgo post mortem patris sui Bonifacii rexit regna Lombardie simul et Burgundie; que iuvit epi- scopum de omni honere suo, quia eius matris Iu- dithe cognata fuit, quam rapuerat pater eius Brze- tislaus. 1082. Dux Bohemie Wratislaus dimicavit cum duce *) Austrie. 1085. Obiit Iuditha, filia Wratislai. 1086. Dux Wratislaus in regem coronatur ab imperatore Heinrico cum uxore sua Swatawa. Ipso anno obiit frater eius Otto, dux Moravie. 1090. Obiit Ekhardus, episcopus Pragensis septi- mus, frater regis Wratislai. 1091. Brzetislaus filius opposuit se patri suo Wratislao. 1092. Obiit primus rex Wratislaus. Ipso anno obiit Cunradus, frater eius et successor eius, dux Moravie. 1095. Ipso anno fuit magna mortalitas hominum. 1096. Iudei coacti sunt à duce, ut baptisentur; qui vero apostataverunt, omnes spoliati sunt. Incepit ordo griseus, heu male.3) 1097. Obiit Cosmas, Pragensis episcopus octavus. LETOPIS Léta 1059 zemřela Adléta, manželka Vrati- slava. Po ní vzal si za manželku vévoda Vratislav Svatavu, dceru Kazimíra, vévody polského, s níž zplodil Boleslava, Bořivoje, Vladislava a Soběslava. Bratří jeho Kunrat a Otto spravovali Moravu. Léta 1060 zemřel Sever, šestý pražský a olo- moucký biskup. Po něm dosazen jest Jaromír, bratr samého knížete Vratislava, který přišed do Mohuče byl od arcibiskupa posvěcen a obdržel jeho jméno Gebhard. A kníze Vratislav umínil si z nenávisti k bratru svému ustanoviti jiného biskupa v Olomouci. I zvolili nějakého muže jménem Jana, sprostého ale dobrého. A že odejmuto mu bylo biskupství Olomoucké, proto poslal Jaromír, jinak též Gebhard zvaný, nějaké lidi do města Olomouce, kteří řeče- ného biskupa holemi velmi zbili; a proto chtěl vé- voda bratra svého biskupství zbaviti. Ale tenkráte vládla po smrti otce svého Bonifacia v Lombardii a také v Burgundsku panna Matilda, která odpo- mohla biskupovi ode vší viny jeho, poněvadž jeho matka Jitka, již byl unesl jeho otec Břetislav, byla příbuzná její. Léta 1082 bojoval vévoda český Vratislav s kní- žetem rakouským. Léta 1085 zemřela Jitka, dcera Vratislavova. Léta 1086 korunován byl za krále od císaře Jindřicha vévoda Vratislav s manželkou svou Svata- vou. Téhož léta zemřel bratr jeho Otto, kníže mo- ravský. Léta 1090 zemřel Gebhard, pražský, bratr krále Vratislava. Léta 1091 učinil zpouru proti otci svému Vrati- slavovi syn jeho Břetislav. Léta 1092 zemřel první král Vratislav. Toho léta zemřel též Konrad bratr a nástupce jeho, vé- voda moravský. Léta 1095 bylo veliké umírání lidí. Léta 1096 byli židé od vévody nuceni, aby se dali pokřtiti; a kteří pak odpadli, všichni byli olou- peni. Začal 6 běda! šedivý řád. Léta 1097 zemřel Kosmas, osmý biskup pražský. sedmý biskup !) Gebhardus pravě. — ?) Kosmas má: cum orientali marchione Lupoldo. I viděti jest, že letopisec náš vzal titul své doby. — 3) V ruk. aseus; slovo to přeměněno z g'seus. Zde rozuměti dlužno řád cistercienský, k němuž kro- nista náš náležel, který však založen byl teprv r. 1098. 

Strana 311
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. 1106. Henricus imperator expulit patrem suum Henricum de regno. 1107. Swatopluk ducem Borziwoy eiecit de regno; set propter hoc dedit imperatori decem milia marearum argenti, factusque est compater ipsius Swatopluk. 1116. Wladislaus sponte dedit ducatum Bo- rziwoy. 1117. Terre motus facetus est in Bohemia. 1118. Aqua iuundavit Prage ultra pontem de- cem ulnis. 1120. Predictus Borziwoy perdidit ducatum tercia vice, fugitque in Ungariam.!) 1122. Eclipsis lune fuit media nocte.?) 1123. Obiit Othmarus,?) episcopus Pragensis nonus. Post hunc Menhardus eligitur. 1124. Obiit Borziwoy dux XVI" in exilio Ungarie. 1126. Sobieslaus ducatum adeptus est, vivente adhue matre eorum Swatawa regina prima, quo mortuo rex Wladislaus rex Boemie secundus. 1131. Isto tempore rexit imperium Conradus, sub quo facta est expeditio in Jerusalem. 1135. Fuit eclipsis solis IV Non. Augusti. 1138. Obiit beatus Malachias episcopus. 1143. Sanctus Bernardus migravit ex hoc seculo, egregius doctor; centum et sexaginta cenobiorum pater extitit. 1173. Obiit Wladislaus, rex Boemie secundus, in exilio. Post hunc filius eius Fridericus dux similiter expellitur de terra cum cognacione sua. Post hunc Sobieslaus rexit ducatum. Isto anno Jerusalem, quam cristiani habuerunt, perditur. 1179. Sobieslaus expellitur a Friderico, filio Wladislai. 1195. Ottakarus qui et Przemysl rex Bohe- mie tercius consecratur. 1197. Innocencius tertius papa ordinatur. 1198. Obiit Heinricus filius. 1201. Terre motus factus est IV Non. Maii. 1203. Isto tempore Philippus, Romanorum rex, filiam suam Constanciam promiserat dare comiti palatino, quam postea tradidit filio regis Ottakari Boemie Wenceslao; et propter hoc pa- latinus occidit Philippum. 311 Léta 1106 vypudil císař Jindřich otce svého Jindřicha z království. Léta 1107 vyhnal Svatopluk knížete Bořivoje ze země; a proto dal císaři deset tisíc hřiven stří- bra a ten se stal kmotrem tohoto Svatopluka. Léta 1116 dal Vladislav dobrovolně vévodství své Bořivojovi. Léta 1117 bylo v Čechách zemětřesení. Léta 1118 šla voda v Praze 10 loket nad mostem. Léta 1120 ztratil zmíněný Bořivoj vévodství své po třetí a utekl do Uher. Léta 1122 bylo zatmění měsíce o půl noci. Léta 1123 zemřel Otmar, devátý biskup praž- ský. Po něm byl zvolen Menhart. Léta 1124 zemřel Bořivoj šestnáctý vévoda ve vyhnanství v Uhřícb. Léta 1126 dosáhl Soběslav vévodství, když byla ještě živa Svatava první králová a když on byl zemřel, přišel k vládě Vladislav, druhý král český. Léta 1131. Toho času vládl v říši Konrad, za něhož se stala výprava do Jerusalema. Léta 1135 bylo zatmění slunce dne 2 srpna. Léta 1138 zemřel svatý Malachiáš biskup. Léta 1143 odebral se z tohoto světa svatý Bernard, výborný učitel; a ten byl otcem sto a šedesáti klášterů. Léta 1173 zemřel u vyhnanství Vladislav, král český, druhý. Po něm vypuzen byl ze země podobně syn jeho vévoda Fridrich i se svým pří- buzenstvem. Po něm Soběslav spravoval vévod- ství. Téhož léta ztracen byl Jerusalem, jejž kře- sťané byli drželi. Léta 1179 vypuzen byl Soběslav od Bedřicha, syna Vladislavova. Léta 1195 posvěcen byl Otakar, který se i Přemysl jmenoval, na třetího krále českého. Léta 1197 učiněn papežem Inocenc III. Léta 1198 zemřel Jindřich syn [Fridricha]. Léta 1201 bylo zemětřesení dne 4 května. Léta 1203. Toho času slíbil Filip, král řím- sky, dati falckrabimu dceru svou Konstancii, jiz však potom dal Václavovi, synovi českého krále Otakara, a proto zavraždil falckrabí Filipa. ?) Tu vloZeno jest je&té v rukopise: 1121 Honorius secundus papa. — ?) slovo to schází v ruk. — ?) Lépe Hermannus. 1107 1117 1022 1125 1140 1033 1148 1158 1174 1198 1198 1197 

Strana 312
1209 1227 1227 1231 1280 1245 1246 312 1209. Otto cesar consecratur. 1211. Hic destituitur Otto ab imperio. 1212. Multitudo infancium ab hereticis tra- ditur Saracenis. 1213. Franciscus et Dominicus clarent. 1215. Getrudis, regina Ungarie, occiditur, mater sancte Elyzabeth. 1216. Obiit Innocencius tercius papa, vir magne sciencie. Hic canonisavit sanctum Tho- mam Cantuariensem et Kunegundem virginem. 1217. Leupoldus, dux Austrie, et Andreas, rex Ungarie, Jerusalem vadunt. 1220. Fridericus, rex Cilicie,!) in cesarem coronatur. 1222. Obiit Wladislaus qui et Heinricus, mar- chio Moravie, frater Ottakari, regis Bohemie. 1225. Obiit papa Honorius quartus. ?) 1228. Eligitur Gregorius nonus. 1230. Obiit sancta Elyzabeth, soror regis Ungarie Bele. 1231. Obiit Leupoldus, Austrie. 1240. Obiit Rupertus, episcopus Olomucen- sis. Obiit Constancia regina, coniunx regis Otta- kari. 1241. Tartari vastaverunt Ungariam, Mora- viam, Poloniam, nullusque eis resistit, excepto solo duce Polonie Heinrico, qui et occisus fuit ab eis cum omnibus suis. Hoc anno fuit eccli- psis solis. 1242. Ego Heinricus natus sum in Heimburg. magnificus dux 1244. Brunno episcopus Olomucensis eligi- tur, nacione Saxo. 1246. Captus est Borso et alii nobiles Mo- ravie a duce Austrie Friderico. 1247. Occius est dux Fridericus. Conflictum namque habuit adversus Belam regem Ungarie, et potitus victoria occiditur. 1248. Ottakarus, marchio Moravie, per con- silium pravorum opposuit se patri suo Wence- $lao, regi Boemie. 1249. Isto tempore Margaretha, regina Ro- manorum, relicta Heinrici, Romani regis, soror Friderici, ducis Austrie, copulatur Ottakaro qui LETOPIS L. 1209 posvěcen Otto za císaře. L. 1211. Tu sesazen byl Otto z císařství. L. 1212 odevzdáno množství dětí od kacířů Saracenům. L. 1213 skvěli se František a Dominik. L. 1215 zabita byla Kedruta, královna uher- ská, matka sv. Alžběty. L. 1216 zemřel papež Innocenc III., muž velkých vědomostí. Ten prohlásil za svaté To- máše Kantuarienského a Kunhutu pannu. L. 1217 táhli do Jerusalema Leopold, vé- voda rakouský, a Ondřej, král uherský. L. 1220 korunován byl za císaře Fridrich, král sicilský. L. 1222 zemřel Vladislav také Jindřich zvaný, markrabě moravský, bratr Otakara, krále českého. L. 1225 zemřel papež Honorius IV. L. 1228 zvolen byl Řehoř IX. L. 1230 zemřela svatá Alžběta, sestra krále uherského Bely. L. 1231 zemřel Leopold, slavný vévoda ra- kouský. L. 1240 zemřel Rupert, biskup olomoucký. Zemřela Konstance královna, manželka króle Otakara. L. 1241 poplenili Tataři Uhry, Moravu, Pol- sko a nikdo se jim nepostavil naproti, kromě vévody polského Jindřicha, který se všemi svými od nich byl zabit. Toho léta bylo zatmění slunce. L. 1242. Já Jindřich narodil jsem se v Heim- burce. L. 1244 zvolen jest biskupem olomouckým Bruno, jenž byl rodem Sas. L. 1246 zajat jest Boreš a jiní páni mo- ravští od vévody rakouského Fridricha. L. 1247 zabit jest vévoda Fridrich; měltě půtku s Belou, králem uherským, a dosáhnuv vítězství byl zabit. L. 1248 protivil se k radě špatných lidí Otakar, markrabě moravský, otci svému Václa- vovi, králi českému. L. 1249 vdala se Marketa, králová římská, vdova Jindřicha krále římského a sestra Fridricha, vévody rakouského, za Otakara jinak Přemysla, !) Tak ruk., ale roz. Sicilie. — ?) Tertius má byti. 

Strana 313
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. et Przemysl, marchioni Moravie, gui factus est dux Austrie. 1251. Ungari depopulati sunt Austriam et Moraviam. Interim Ottakarus marchio Moravie extitit. 1253. Obiit Wenceslaus, rex Boemie quar- tus; pro co regnavit Ottakarus filius eius. 1255. Obiit Borso,!) illustris baro. 1256. Occisus est Wilhelmus imperator. 1257. Ducissa Bavarie decollata est per Lo- dovicum eius maritum. Canonisatur sancta Clara per Alexandrum papam quartum. 1259. Factus est terre motus in Moravia IV Kal. Februarii. 1260. Ottakarus rex habuit conflictum cum Dela, rege Ungarie, atque vicit. 1261. Ibaut flagellatores, que secta nescio à quo spiritu processerat; set multi nostri noti in eam ibant pura intencione et sincera devo- cione. Procedebant namque turmatim hinc et inde per ecclesias, precedentibus vexillis et cereis ardentibus, precinentibus duobus, ceteris respon- dentibus, stantes nudi et affligentes se flagellis, panno qualicunque succinctos lumbos et velata capita habentes. 1262. Soror Agnes Prage claruit. 1263. Fames validissima fuit per Moraviam et Austriam, ita ut multi fame morerentur, com- edentes radices, arborum cortices. 1264. Obiit papa Urbanus. Cometa apparuit. 1266. Rex Ottakarus conflictum habuit cum ducibus Bavarie. Ipso anno obiit Margaretha regina. 1267. Translata est sancta Hedwigis, soror Heinrici ducis. 1268. Decollatus est Cunradus, filius Con- radi filii Friderici imperatoris, a Carolo rege Francie. Ipso anno eclipsis solis et lune. Obiit Bela minor, rex Ungarie, qui duxit cognatam regis nostri filiam?). Obiit Bela senior, rex Unga- rie, frater sancte Elyzabeth, qui potenter in Un- 313 markraběte moravského, který se stal vévodou rakouským. L. 1251 poplenili Uhři Rakousy a Moravu. Mezitím byl Otakar markrabětem moravským. L. 1253 zemřel Václav, čtvrtý král český; místo něho nastoupil vládu syn jeho Otakar. L. 1255 zemřel Boreš, vznešený pán. L. 1256 zabit jest císař. Vilém. L. 1257 jest sťata vévodkyně bavorská od Ludvíka, manžela svého. Za svatou byla vyhlášena svatá Klára od papeže Alexandra čtvrtého. L. 1259 dne 29 měsíce ledna bylo země- třesení v Moravě. L. 1260 měl král Otakar válku s Belou, krá- lem uherským, a zvítězil. L. 1261 chodili tu a tam mrskaći. A ne- vím z čího vnuknutí ta sekta vzešla; ale mnozí z našich vstoupili do ní ze zbožné mysli a pouhé pobožnosti. A ti chodili v houfích sem a tam po kostelích s vlajícími korouhvemi a rozsvícenými svíčkami, a dva předzpěvovali a ostatní odpoví- dali a stojíce nazí biči se mrskali, majíce toliko jakýmkoli suknem bedra opásána a hlavy za- haleny. L. 1262 skvěla se v Praze sestra Anežka. L. 1263 byl veliký hlad v Moravě a Rakou- sích, tak že mnoho lidí hlady umíralo a mnozí jedli kořeny a kůru se stromů. L. 1264 zemřel papež Urban. Objevila se vlasatice. L. 1266 měl Otakar půtku s vévody bavor- skými. Téhož léta zemřela králová Marketa. L. 1267 přenešena jest sv. Hedviga, sestra vévody Jindřicha. L. 1268 dal Karel, král francouzský, stíti Konrada. syna Konrada, syna císaře Fridricha. Téhož léta bylo zatmění slunce a měsíce. Ze- mřel Bela mladší, král uherský, jenž si vzal za manželku příbuznou krále našeho. Zemřel Bela starší, král uherský, bratr sv. Alžběty; ten vládl !) bezpochyby z Risenburka. Důležitou zprávou touto se dotvrzuje, co se již tušilo, že horlivý přivrženec krále Václava I. není jedna osoba s Boršem, který později byl proti králi Přemyslovi Otakarovi na straně krále Rudolfa. Tím se také nyní napraví rodokmen Hrabišicův čili pánů z Risenburka, takže mezi Borše otce a Bohuslava musíme vložiti ještě Borše syna, čímž některé nesrovnalosti dosavadní o tomto rodu odpadnou. — *) Kunhutu, dceru Otty, markrab. Branibor. 40 1251 1252 1267 1270 

Strana 314
1270 1271 314 garia regnavit XXXV annis. Regnaverant autem eo vivente duo filii eius Stephanus et Bela. 1271. Ottakarus rex cum magno exercitu intravit Ungariam adversus Stephanum regem, obtinuitque Preczpurg castrum, alias municiones circa metas iacentes; et multis spoliis inde ductis jacuit in terra inimicorum fere octo ebdomades. Reverso autem rege Ottakaro, Ungari insecuti intraverunt Moraviam, e& magnum dampnum fe- cerunt. in hominibus. 1272. Ipso anno obiit rex Ungarie Stepha- nus. Narclitus!), potens camerarius Moraviae, obiit. Ipso anno Ungari magnum fecerunt dampnum in Moravia. Precedenti autem anno, vivente ad- huc Stephano rege, Heinricus comes?) et alii plures de Ungaria fugerant ad regem Boemie, quos ipse honorifice suscepit, ipsumque Heinri- cum prefecit civitati Hlawa et eius districtui. Mortuo autem rege Stephano, comes [Egidius] 3) qui fuerat summus [camerarius] ipsius Stephani, transivit eciam ad regem Boemie; et quia Hein- ricus comes odio habuit ipsum Egidium, nolebat ulterius manere cum rege Boemie, set exiens de terra, cepit moliri insidias?) contra regem Ottakarum, ut rei exitus probavit. 1218. Gregorius decimus papa ordinatur. Caruerat namque pastore ecclesia ab obitu Cle- mentis pape. Ipso anno Gregorius papa precepit eligi?) imperatorem. Tunc Lodowicus palatinus co- mes, frater Heinrici, ducis Davarie, consilio illo- rum principum, qui electionem habebant, elegit Rudolphum comitem de Haspurk in regem Ro- manorum. Nam a Friderico imperatore ecclesia caruit rege Romanorum. Ipso anno Heinricus $) comes, qui regebat pueros filios Stephani regis, reges scilicet Ungarie, cepit agere contra Otta- karum regem. Nam fratrem regine propria manu occidit, et mala que facere poterat, exercuit in- desinenter. Rex autem Ottakarus posuerat comi- tem Egetmistri super castrum Preczpurk; set ipse tradito castro Ungaris reversus est Unga- riam. Illo tempore rex Ottakarus congregato LETOPIS mocne v Uhfich po 35 let. A za jeho živobytí vládli dva synové jeho Štěpán a Bela. L. 1271 táhl král Otakar s velkým počtem vojska do Uher proti Štěpánovi králi, dobyl Preš- purku hradu a jiných opevnění kolem pomezí leží- cích a učiniv mnoho kořisti ležel v zemi nepřá- telské skoro osm neděl. Avšak po návratu krále následovali Uhři, vpadli do Moravy a spůsobili velkou škodu na lidech. L. 1272. Téhož léta zemřel uherský král Štěpán. Hartlib, mocný komorník moravský, ze- mřel jest. Téhož léta spůsobili Uhři velkou škodu na Moravě. Předcházejícího však roku, ještě za živobytí krále Štěpána utekl hrabě Jindřich a mnozí jiní z Uher ku králi českému, jež on po- ctivě přijal a řečeného Jindřicha správcem mě- sta Lavy a jeho okresu učinil. A po smrti krále Štěpána přešel také ku králi českému hrabě Jiljí, jenž byl nejvyšší úředník řečeného Štěpána; a že hrabě Jindřich měl zášť na zmíněného Jiljího, nechtěl déle zůstati u krále českého, nýbrž vy- šel ze země a začal strojití úklady proti králi Otakarovi, jak se pak ukázalo. L. 1273 byl posvěcen na papeže Řehoř X; neboť nebylo pastýře v církvi od smrti papeže Klementa. Téhož roku rozkázal papež zvoliti cí- safe. Tu zvolil falckrabí Ludvík, bratr vévody bavorského, k radě těch knížat, jimž náleželo voliti, za krále římského Rudolfa, hraběte Habs- burského. Neboť od času císaře Fridricha nebylo v církvi krále římského. Téhož léta počal úklady strojiti králi Otakarovi hrabě Jindřich, který spravoval děti uherského krále Štěpána, totiž králeviče uherské. Neboť zabil bratra královny vlastní rukou a páchal neustále zlo, jaké jen spůsobiti mohl. Král Otakar představil hraběte Jiljího hradu Prešpurku; ale ten vydav hrad Uhrüm vrátil se do Uher. Téhož času král Ota- kar sebrav velké vojsko počal táhnouti do Uher proti Jindřichovi a jeho přívržencům. Téhož času *) Hartlibus má býti. Jest to Hartlib z Dubna, který byl nejdříve komorníkem bitovským, pak znojemským, brněnským, podkomořím moravským a posléze komořím moravským. Ten zemřel však teprv snad r. 1273; neb 5 února téhož léta jmenuje se ještě mezi svědky na listu Brunona, biskupa brixenského, jímž dává v léno některé statky svého biskup- ství Přemyslovi Otakarovi. Srov. Reg. Boh. II, 329. — *) hrabě Kysecký. — *) Nemá rukopis, ale necháno pro slovo to prázdné místo. — *) divicias ruk. — $) elegi ruk. — *) Henricus ruk. 

Strana 315
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. magno exercitu cepit ire versus Ungariam contra Heinricum comitem et complices eius. Illo tem- pore Ulricus de Duirenholcz,') gener regis, occi- sus est ab Ungaris. Intravit autem Ottakarus rex Ungariam, iacuitque ibi in terra inimicorum octo ebdomades, multasque municiones machinis acquisivit, tam ex illa parte Danubii quam ex ista, terram potenter devastando. 1274. Celebratum est consilium a domino Gregorio, sedis apostolice pontifice, et aliis ponti- ficibus et prelatis ecclesie quam plurimis in Lugduna, in quo concilio Gregi ad cristiane re- ligionis fidem conversi et apostolice?) sedi obe- dire professi sunt. In ipso autem concilio statu- tum est, ne de cetero ecclesia tam diu pastore careat, set infra 10 dies apostolicus?) eligatur. 1275. Obiit papa Gregorius X. Ipso anno opposuerunt se quidam de Austria regi Otta- karo. Ipse siquidem tam potenter regnavit in Austria et Stiria sicut in Boemia et Moravia. 1976. Obiit papa Innocencius V. Ipso anno quedam cognacio in Boemia, cognomine Witi- genses, opposuerunt se regi Ottakaro, quorum precipui fuerunt Sawiss?) et amici eius et Borso de Risemburg. Ipso auno XV Kal. Maii cecidit grando et audita sunt tonitrua horrenda; circa Octavam autem Michaelis, nix et gelu grande *) fuit in partibus nostris. Ipso anno, Romanorum rex, descendens in Danubio cum navibus et appa- ratu multo nec non exercitu magno, intravit Au- striam, venitque in civitatem Witunensem. Prius autem quam intraret civitatem, occurrit ei rex Boemie ex ista parte Danubii cum magno exer- citu, ita ut Danubius separaret amborum exer- citum; ubi occisus est Bernhardus de Welger- dorf. Videns autem rex Ottakarus se non posse tante fortitudini resistere, nec alio modo cum honore ab eo posse separari, transiit Danubium ad regem Romanorum, et subdidit se ei valde libenti animo. Resignatis autem terris suis, et reddita sibi Boemia et Moravia, pacifice cum rege confederatus ad propria est reversus. Qui veniens ad sua, tactus dolore intrinsecus pro eo, quod se subdiderat, cepit moliri contra regem Romanorum insidias, ut postmodum rei exitus comprobavit. 315 byl jest zabit od Uhrů Oldřich z Drnholce, zeť králův. A král Otakar vtáhnuv do Uher ležel v té zemi nepřátelské za osm neděl, pleně strašně zemi na té i druhé straně Dunaje, a dobyl mnoho pevností stroji. L. 1274 odbýváno jest v Lionu koncilium za přítomnosti pana Řehoře, apoštolské stolice bi- skupa, a jiných biskupů a přemnohých prelatů církve; a na tom koncilium přivedeni byli Řekové na víru křesťanskou a slíbili poslouchati papeže. A na tom konciliu bylo ustanoveno, aby budoucně církev nebyla tak dlouho bez pastýře, nýbrž aby se v 10 dnech vždy zvolil papež. L. 1275 zemřel papež Řehoř X. Téhož léta protivili se někteří z Rakous králi Otakarovi. On totiž tak mocně panoval v Rakousích a ve Štyr- sku jako v Čechách a Moravě. L. 1276 zemřel papež Inocenc V. Téhož léta protivil se v Čechách králi Otakarovi jistý rod, Vítkovci zvaný, z nichž přední byl Záviš a přátelé jeho a Boreš z Risenburka. Téhož léta sedmná- ctého dne měsíce dubna padaly kroupy a bylo slyšeti strašné hřmění, a v oktavě sv. Michala bylo sněhu a velkého náledí v krajinách našich. Téhož roku táhl král Rudolf po Dunaji s loďmi a mnohými válečnými přípravami a s četným vojskem do Rakous a přišel do města Vídně. Dříve však než vešel do města, setkal se s ním král český s druhé strany řeky, tak že Dunaj obě vojska od sebe dělil; a tam zabit byl Ber- nard z Welgersdorfu. Král Otakar znamenaje, že nemůže takové moci odolati ani jinak se ctí ustoupiti, přešel přes Dunaj ku králi římskému a podrobil se mu. A když mu byl odevzdal své země a obdržel nazpátek Čechy a Moravu, a smluviv se pokojně s králem vrátil se domů. A přišed domů nesl to bolestně ve svém vnitru, že se podrobil, i začal strojiti úklady králi řím- skému, jak potom se ukázalo. !) Dmrenholcz ruk.; Diur. Pertz. — ?) appost. ruk. — ?) Záviá z Falkenáteina. — *) grando ruk. 1273 1276 

Strana 316
1278 316 1278. Ottakarus gui et Przemysl, magnificus rex Boemie, cepit agere contra Rudolphum, re- gem Romanorum, qui tunc manebat in civitate Wienna, sicut prima fronte intraverat. Misit nam- que suos, qui Austriam invaderent eamque ra- pinis et incendiis devastarent; quod et fecerunt. In confinio quippe nostro inter cetera mala, que gesserunt, ecclesiam sancte Marie in Weydehoven incenderunt,') et in cimiterio eiusdem ecclesie, ut revera percepi, 1722 homines igne perierunt, qui omnes bene noti erant, exceptis ignotis et peregrinis; forum ?) eciam nostrum et ecclesiam sancti Stephani incenderunt. Circa festum autem sancti Jacobi ipse rex Ottakarus congregato omni exercitu suo intravit Austriam, et obsedit forum, quod dicitur Drostendorf?) XVI diebus, in quo tunc erat Stephanus de Mizow cum paucis. Tandem tradito sibi predicto foro processit in Law adversus Rudolphum, regem Romanorum. Qui nichilominus occurrit ei circa aquam, que vocatur Morawa, ubi in vicino aqua Tya alias Dyge coniungitur ipsi") Morave, ducens in comi- tatu suo Ungaros et Comanos. Rex autem Otta- "karus in exercitu suo duxit paucos hospites, preter Polonos. Congressus autem ipsis in prelium, fugientibus Behemis et Moravis, heu occisus est ille magnificus rex Ottakarus cum multis Polo- nis. Nunc ergo Bohemia plange! o Moravia luge, tantum perdidisse honorem, protecta quondam sub clipeo regis Ottakari. Indefessa modo gestu testare dolorem; Exudent oculi lacrimas, exterminet ora Pallor?), connodet digitos ©) tortura, cruentet Interiora dolor et verberet ethera clamor. Tota peris ex morte sua; mors non fuit eius, Set tua, non sola, set puplica mortis ymago. O Veneris lacrimosa dies! o sydus amarum! Illa dies tibi?) nox fuit, et Venus illa vene- num.S) In die quippe Veneris, hoc est sexta feria VII Kal. Septembris, periit hisdem rex, in die Ruffi. In diebus autem suis, ut verum fatear, LETOPIS L. 1278 počal Otakar také Přemysl zvaný, vznešený král český, jednati proti Rudolfovi, králi římskému, který tenkráte bydlel v městě Vídni, od té doby, jak tam již poprvé vešel. Neboť vy- slal své lidi, aby vpadli do Rakous a zemi tu loupežemi a pálením spustošili, což i učinili. V sousedství našem totiž mimo jiné zlé, jež spů- sobili, spálili také kostel panny Marie ve Waid- hofenu a na hřbitově téhož kostela, jak jsem se v pravdě dověděl, zahynulo ohněm 1722 lidí, kteří všichni dobře známi byli, neznámé a cizí v to nepočítaje. Také městys náš a kostel sv. Ště- pána zapálili. A okolo svátku sv. Jakuba vtrhl s celým svým sebraným vojskem král Otakar do Rakous a obléhal městys, který se jmenuje Dro- sendorf, po 16 dní, kde tenkráte byl s málo li- dem Štěpán z Meissavy. A když se bylo konečně řečené město vzdalo, táhl k Lávě proti Rudol- fovi, králi římskému, který však setkal se s ním u vody, jenž se jmenuje Morava, blízko místa, kde Dyje do Moravy vtéká, a vedl ve vojsku svém Uhry a Kumany. Král Otakar však měl ve vojsku svém kromě Poláků málo cizinců. A když se s nimi dal do bitvy a Češi a Moravané dali se na útěk, usmrcen byl, ó běda! onen slavný král Otakar s mnohými Polany. Nyní tedy země Česká plač, nyní nafíkej ó Moravo, že jsi ztratila takovou čest chránčnou býti druhdy štítem krále Otakara. Jen ty bez ustání jevem o své svédči bolesti, Zvlhnětež oči slzí proudem, a bledost se uhostiž Na zsinalých lících, ruce spínejtež se bolestně, Srdce žalem zmírej, vznášejte se k obloze nářky: Vlasti, hyneš zhoubou jeho též, nikoliv jediného Člověka smrt to není, než jesti to záhuba nás všech. Pátku, přenešťastný jsi ty den, mé vlasti osudný! Den to nebyl, byla noc to naše, blaho otra- vující. V den Venuše, totiž v pátek dne 26. srpna zahynul tento král na den sv. Rufa. Za dnů jeho, abych pravdu vyznal, byl pokoj a mír po celé !) Waidhofen na Dyji. — ?) Nejspíše městečko Cmunt, kde jest kostel sv. Štěpána. — 3) Drosendorf. — *) ipso ruk. — 5) pallorem ruk. — 5) digittos ruk. — ") tibi dies má ruk. — *) V latině jest užito hry slov, která se v překladu nedala naznačiti. 

Strana 317
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. fuit pax et tranquillitas in omni dominio suo. Fuit quippe rex potentissimus, destruens et edi- ficans municiones multas, humiliens et exaltans multos, super ommes predecessores suos. Extitit namque rex Bohemie, marchio Moravie, dux Au- strie et Stirie, Carniole, dominus Egre et Portus Naonis. Regnavit autem quintus à primo rege Bohemie Vratislao annis XXVII et reliquit filium unum nomine Wenceslaum et duas filias. Isti sunt principes contemporanei et vicini sui: episcopus Patawiensis Otto et Petrus, epi- scopus Pragensis Nicolaus et Iohannes, episco- pus Olomucensis Bruno; reges, videlicet Ungarie, Bela et Stephanus, et minor Bela, et invenis rex filius Stephani; duces Bavarie Heinricus et Otto filius eius; comes palatinus Ludvicus, frater Heinrici; duces Carinthie Ulricus et Philippus, frater eius; dux autem Austrie et Stirie fuit ipse rex personaliter, et marchio Moravie, ut supra dixi. Marchiones eciam fuerunt isti con- temporanei sui: marchio Misnensis Heinricus et filius eius Theodericus, et marchio Brandebur- gensis Otto, qui habuit sororem regis; marchio Brandeburgensis Iohannes filius Ottonis, qui occi- sus fuit; marchio Otto, frater Iohannis, filii so- roris regis. Iste Otto intromisit se de puero regio et de terra ipsius, occiso patre eius Ottakaro. Ipso anno obiit Iohannes episcopus Pra- gensis, nacione Bohemus, qui me dyaconum ordi- navit. Post hunc eligitur Thobias Moravus, prae- positus Pataviensis, frater Benesskonis et Mi- lothe, qui obiit anno domini 1296. 1219. Petrus, episcopus Patawiensis, post- quam celebraverat ordines sacros aput Sanctum Yppolitum, ubi me indignum cum aliis in gra- dum sacerdocii promovit, obiit VII Kal. Marcii; et. eligitur Wikardus de Perchtoldesdorf in locum ipsius. Ipso anno Zawiss!) nocte civitatem Bud- weys intravit, eamque omnia depredatus est. Ipso tempore miseria magna in Bohemia; ipsi idem nobiles inter se terram devastabant, ut vere posset dici: Ve terre, cuius rex puer est; quia dominus terre Wenceslaus puer adhuc fuit. 1280. Rudolphus Romanorum rex, sicut prima fronte intraverat civitatem Wiennam, mansit ibi !) Záviš z Falken&teina 317 jeho říši. Neboť byl král velemocný, který mnoho 1218 hradů zničil a vystavěl, mnohé ponížil a povýšil, více než všichni předchůdcové jeho. Byltě krá- lem českým, markrabím moravským, vévodou ra- kouským, štyrským a korutanským, pánem Chebu a Pordenona a vládl, jsa pátým králem českým, od prvního krále českého Vratislava, 27 let a za- nechal jednoho syna Václava a dvě dcery. Tito pak mu byli ze sousedních knížat sou- časni: Biskupové pasovští Otto a Petr, biskupové pražští Mikuláš a Jan, biskup olomúcký Bruno; králové uherští Bela, Štěpán a mladší Bela a mladý král syn Štěpánův; vévodové bavorští Jin- dřich a syn jeho Otto; falekrabí Ludvík, bratr Jindřichův; vévodové korutánští Oldřich a bratr jeho Filip, vévodou rakouským a štyrským byl on sám i markrabím moravským, jak jsem výše řekl. Markrabími byli tito současníci jeho: mar- krabím míšenským Jindřich a syn jeho Dětřich a markrabími braniborskými Otto, který měl se- stru krále, markrabí braniborský Jan, syn Ottův, který byl zabit, markrabí Otto bratr. Janův, sy- nové sestry královy. Tento Otto uvázal se po smrti krále Otakara v poručenství nad jeho sy- nem a jeho zemí. Téhož léta zemřel biskup pražský Jan, jenž byl rodem Čech, který mě za jahna posvětil; po něm zvolen byl Tobiáš Moravan, probošt pasov- ský, bratr Benešův a Milotův, který zemřel 1. p. 1296. L. 1279 zemřel dne 23. února Petr, biskup pasovský, když byl vykonal svěcení ve S. Hipo- lytu, kde mě nehodného s mnohými jinými po- výšil na stupeň kněžský, a na místo něho zvo- len byl Wikard z Perchtoldsdorfu. Téhož léta vskočil Záviš v noci do města Budějovic a vy- loupil je. Téhož léta byla v Čechách velká bída; neboť šlechticové sami plenili si zemi, tak že se může říci: Běda zemi, jejíž král dítě jest; neboť pán země Václav byl ještě dítě. L. 1280. Rudolf, král římský, bydlel od svého prvního příchodu do Vídně v městě tomto s krá- 

Strana 318
1280 1281 318 cum regina sua uxore et omni familia. Congre- gato autem exercitu magno tempore autumpnali intravit per Moraviam terram Bohemie adversus Ottonem, marchionem Brandeburgensem, qui Po- lonos habebat in comitatu. Rex autem habuit secum episcopum Basiliensem, Luduicum pala- tinum, Ottonem ducem, filium Heinrici ducis Ba- varie, qui et gener regis extitit, ducem Saxonie, episcopos et comites quam plures; iacuitque in terra Bohemie fere undecim septimanis. Tandem pacificati, ad propria sunt reversi. Ipso tempore rex Romanorum prefecit Ottonem, ducem Saxo- nie, terre Moravie et civitati Brunensi, qui dux eciam fuit gener ipsius regis. Ipsa hieme fuit nix maxima, que destruxit annonam. Ipso anno obiit regina, Rudolphi regis Romanorum, ducta- que in Sveviam multo comitatu. Ipso anno mor- tuus est eciam unus filiorum regis. Ipso anno obiit beate memorie Bruno,!) venerabilis episco- pus Olomucensis XVII, nacione Saxo, pater et tutor clerij qui monasterium sancti Mauricii in Cremsyr mirabili opere construxit; cuius con- silio et auxilio Ottakarus rex Bohemie in multis Sepius prosperatus. O Moravia amisso?) primo rege Ottakaro, quasi uno tuorum luminum evolso, adhuc lucem?) me in altero habere videbaris; nunc autem utroque orbata, quodammodo in te- nebras palpitare videris. Plange ergo, tantis te fore luminibus spoliatam. In laudem ergo huius tanti presulis inter cetera commendabilia carmina cecinit ille egre- gius dictator Marnarius*) dictus: Opto, quod in seculum Quem famosa veritas Dono probitatis, bono pietatis, Hunc dedit Saxonia, Tutor legis, veri lux, Ut palmes in vite fructum ferens vite, Hunc pre participibus 5) Largo dei munere, Ut verus in vita est Israhelita, cleri flos et speculum mentisque sinceritas cultu castitatis, tenet nunc Moravia pastor gregis, boni dux fervet sine lite, variis virtutibus alto gaudet genere, nam archimandrita LETOPIS lovnou manželkou svou i s celou rodinou. A se- brav v čas podzimní velké vojsko táhl přes Mo- ravu do Čech proti Ottovi, markraběti branibor- skému, který měl Poláky ve svém průvodu. A král měl s sebou biskupa basilejského, Ludvíka falc- kraběte, vévodu Ottu, syna Jindřicha, vévody ba- vorského, který byl i zetěm královým, vévodu saského a mnoho biskupů a hrabat; a ležel v zemi České skoro 11 neděl. Konečně smluvili se a vrátili se domů. Téhož času svěřil král římský Ottovi, vévo- dovi saskému, jenž byl jeho zetěm, ke správě Moravu a město Brno. Té zimy bylo mnoho sněhu, který zničil všecko osení. Téhož roku zemřela královna, manželka Rudolfa, krále římského, a dovezena jest do Švýcar u velkém průvodu. Té- hož roku zemřel také jeden syn králův. Téhož léta zemřel blahoslavené paměti Bruno, důstojný biskup olomúcký sedmnáctý, rodem Sas, otec a ochrance duchovenstva, který vystavěl klášter sv. Mauricia v Kroměžíři dílem obdivuhodnym; jeho rady a pomoci užíval král český Otakar v mnohých věcech často velmi prospěšně. Ó Mo- ravo, ty ztrativši nejprvé krále Otakara jakoby jedno ze svých očí měla jsi aspoň druhé, nyní však jsouc obou zbavena potácíš se takřka ve tmách. Plač proto nad ztrátou takovýchto světel. Na oslavu výtečného toho biskupa zazpíval mimo jiné pochvalné písně výborný básník Mar- narius zvaný: vivat, presul Bruno, beat non in uno actu largitatis. patrem et patronum, est ad omne bonum, legem tenet rite. gracia ditavit quem sic sors beavit. felix vivat ita. 1) Brunno ruk. — ?) ammisso ruk. — ?) ducem ruk. — *) Tak má býti dle sdělení p. prof. Wattenbachem mi ucinéného; ruk. a Pertz mají Maruarius. — 5) particibus ruk. 

Strana 319
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. Nunc aput episcopos Ecce datum?) celitus Quem Clotho*) fugavit, Lachesis?) prostravit, Fortis quippe et timendus erat omnibus ad- versarlis suis, dilectus et affabilis cunctis amicis suis, diligens?) iusticiam, provehens clerum, pre- ditus sciencia et virtute. Obiit autem ut dixi anno incarnacionis dominice 1280, circa carnis- privium.?) 1281. Rudolphus, Romanorum rex, post pasca inter alia iudicia, que fecit Wienne, fecit Iudeum quendam lapidibus obrui, qui fertur sacerdotem cum corpore dominico euntem luto nescio vel lapide vulnerasse. Ipso anno Rudolphus, Roma- norum rex, circa penthecosten terram Austrie exivit, reversus in Sweviam terram suam. Ipso anno dux Austrie constitutus est Albertus, filius Rudolphi Romanorum regis, cepit Gerhardum de Obersen et Milotham, maiores Moravie, et cepit esse gwerra in Moravia. Ipso tempore circa Mi- chaelis Australes obsederunt castrum Tirna5) adiacens Drosendorf, in quo quidam tyrannus sedit nomine Hostyel, qui postea decollatus est. Destructis itaque terris Bohemie et Moravie, ce- pit ipso anno fames magna invalescere in ipsis locis, ita ut non modica hominum multitudo fame interiret. Ipso anno gelu terram nimio algore premente auditum est grande tonitru. 1282. Fame invalescente et spoliis ingraves- centibus tanta multitudo pauperum mortua est in Moravia, ita ut eciam ommes sepeliri non possent, set effossis in altum puteis corpora mortuorum in campis vel in vicis inventa, in ipsos puteos proiecta, tandem repletis puteis terra obruebantur. ' 1283. Ipso anno obiit Agnes, socra Wence- slai, regis Bohemie, que fuit bone vite. 1284. Wenceslaus iuvenis rex de Brandem- burg reversus est in Bohemiam circa pentheco- sten. Quidam usurpavit sibi nomen Friderici im- peratoris, quem postea Rudolphus, rex Roma- norum, fecit cremari. Ipso anno Wenceslaus quosdam nequam Atropos !) advena proselitus ad te declinavit, 319 vagis ocat filum,?) expetit asilum. manu fortis David. Neboť jsa statečný byl na postrach všem protivníkům svým, ale vážen a hledán ode všech přátel svých; miloval spravedlnost, podporoval kněžstvo a byl obdařen vědomostmi a ctností. Zemřel pak, jak jsem pravil, léta po vtělení Páně 1280 v čas postní. L. 1281 po velkonocích dal Rudolf, král řím- ský, vedle jiných odsouzení, jež vykonal ve Vídni, též nějakého žida ukamenovati, který prý uhodil nevím kamenem-li či blátem kněze s tělem Páně jdoucího. Téhož roku opustil okolo letnic Rakousy a vrátil se do své země do Švýcar. Téhož léta učiněn byl vévodou rakouským Albert, syn Ru- dolfa, krále římského, zajal Gerharda z Obřan a Milotu, velmože moravské, a začala býti válka v Moravě. Toho času okolo sv. Michala oblehli Ra- kušané hrad Trnavu [?] u Drosendorfu, v němž se- děl jakýsi ukrutník jménem Hostěl, který potom byl sťat. Když takto Čechy a Morava byly spusto- šeny, začal se zmáhati v krajinách těchto hlad, tak že nemálo lidí hladem zemřelo. Téhož roku slyšeti bylo velké hřmění za nesmírných mrazů. L. 1282 když se byl hlad zmáhal a loupeže přibývaly, zemřelo takové množství ubohých lidí na Moravě, že ani všichni nemohli býti pocho- váváni, nýbrž že těla mrtvých na polích a ve vsích nalezená do velikých jam se házela a když tyto naplněny byly konečně zemí pokrývala. L. 1283. Téhož léta zemřela Anežka, teta Václava, krále českého, která byla svatého života. L. 1284 vrátil se okolo letnic z Branibor do Čech mladý král Václav. Jakýsi člověk vydával se za císaře Fridricha, jejž potom dal král řím- ský Rudolf "upáliti. Téhož roku o Třech králích 1) antropos ruk. — ?) filium ruk.; předcházející slovo ocat vykládá Pertz slovem secat, praecidit. — ?) Set cedatum ruk. — *) Clocho ruk. — 5) Lathesis ruk. — 5) diligendus ruk. — ^) Biskup Bruno zemřel dne 17 února 1281. — *) Ruk. a. Pertz Tirua. Jest to hrad mezi osadami Hořejší a Dolejší Trnavkou (Ober-Nieder-Thiernau nebo Thurnau) položený a nyní rozvalený. 1281 1 1 - 282 283 285 

Strana 320
1285 1291 320 duxit filiam Rudolphi, regis Romanorum, in epy- phania. 1285. Tartari intraverunt Ungariam, guorum maxima multitudo occisa est a Theutonicis. Ipso anno obiit regina,') relicta Ottakari, in exalta- cione sancte crucis. 1286. Wenceslaus rex colloquium habuit cum duce Austrie Alberto, et dux castrum Frienstein obsedit et datum dirui jussit. Rex vero Wence- slaus multos sceleratos ut spoliatores, fures in terra sua occidi precepit, maxime in Moravia. Ipso anno omnes episcopi conveniunt in Herbi- polensem civitatem ad legatum. 1287. Wenceslaus rex contra Polonos de Wratislawia et Albertus dux contra comitem Ywa- num pugnavit. Ipso anno rex uxorem suam primo introduxit. 1288. Albertus dux Austrie ad patrem?) suum Rudolphum, regem Romanorum, ascendit. Zawiss captus. Sanctus Virgilius Zalezpurg translatus est Leonardi. 1289. Albertus dux cum Ywano Walkemburg castrum .... 1290. Obiit Rudolphus, filius Rudolphi Ro- manorum regis, gener regis Boemie Ottakari, in vigilia ascensionis, que erat Gordiani et Epi- machi. In illo anno Accaron depopulata est et multi christianorum occisi. 1291. Obiit Rudolphus, Romanorum rex. Ipso anno novus rex Ungarorum dictus [Andreas]?) ivit contra Wiennam, devastans provinciam. Al- bertus vero dux Austrie pacificatus est cum eo, et ille rediit in Ungariam. Dux multos milicia induit. Ipso eciam tempore rex Boemie Wence- slaus exercitum misit versus Krakov. 1292. Rex Wenceslaus intravit per Krakow in Poloniam contra Boleslaum Loketkonem, quem cepit in civitate Syram; se et multos cinxit gla- dio. Ipso anno Albertus, dux Austrie, exivit Au- Striam et defuit fere integrum annum. 1293. Nuncii Tartarorum venerunt ad regem Wenceslaum. Ipso tempore dux Albertus visita- vit regem Prage.*) Post hec circa nativitatem domini rex Wenceslaus cum regina visitavit du- cem Wienne. LETOPIS pojal Václav za manželku dceru Rudolfa, krále římského. L. 1265 vtrhli Tataři do Uher, ale velké množství bylo jich od Němců zabito. Téhož léta o povýšení sv. kříže zemřela královna Kunhuta, vdova po Otakarovi. L. 1286 měl král Václav sjezd s Albertem, vévodou rakouským, a vévoda oblehl hrad Frei- štein a když jej vzdali, dal jej pobořiti. Král Vá- clav dal popraviti v zemi své mnoho zločinců, jako loupežníků, zlodějů, a zvláště na Moravě. Téhož léta sešli se všichni biskupové do Wiirzburku k legatovi. L. 1287 bojoval král Václav proti Polanům Vratislavským a vévoda Albert proti hraběti Iva- novi. Téhož léta přivedl si král manželku svou. L. 1288 odebral se Albert, vévoda rakouský, k otci svému Rudolfovi, králi římskému. Záviš zajat. Svaty Virgilius pfenesen byl o sv. Linharté do Salcburku. L. 1289 vévoda Albert s Ivanem hrad Wal- kenburk... L. 1290 zemřel Rudolf, syn Rudolfa, krále římského, zeť českého krále Otakara, v předvečer na nebe vstoupení Páně, což bylo na svátek Gor- diana a Epimacha. Téhož léta popleněno bylo město Ptolemais a mnoho křesťanů usmrceno. L. 1291 zemřel Rudolf, král římský. Téhož léta táhl nový král uherský [Ondřej] zvaný proti Vídni, pleně ten kraj; ale vévoda Albert smířil se s ním a on se vrátil do Uher. Vévoda mnohé pasoval na rytířství. Téhož také času poslal král český vojsko proti Krakovu. L. 1292 táhl král Václav přes Krakov do Pol- ska proti Boleslavovi Lokýtkovi, jejž zajal v mě- stě Sirazii a sebe a mnoho jiných opásal mečem. Téhož roku vyšel vévoda Albert z Rakous a ne- vrátil se skoro po celý rok. L.1293 přišli poslové Tatarů ku králi Vá- clavovi. Potom při narození Páně navštívil král Václav s manželkou svou vévodu ve Vídni. !) Kunhuta podruhé provdaná za Záviše z Falkenšteina. — ?) patruum ruk. — ?) Ruk. a Pertz mají Deest, coZ přepisovatel položil bezpochyby na prázdné původně místo. — *) Pragen ruk. 

Strana 321
JINDŘICHA HEIMBURSKÉHO. 321 1294. Electus est Adolphus in Romanum regem. Ipso anno rex Wenceslaus desponsavit filiam suam octo annorum filio predicti regis Romani. Ipso anno cepit esse concursus in Gurym.1) 1295. Circa carnisprivium rex Ungarie dictus [Andreas] 2) duxit filiam Alberti, ducis Austrie. Ipsa quadragesima obiit Thobias, Pragensis epi- scopus. 1296. Obiit soror regis Elizabeth. Obiit frater regis Jessko, prepositus Wyssegradensis, VII Kal. Septembris. 1297. Sepultus est rex Ottakarus et filia cius. Ipso anno coronatus est rex Wenceslaus cum domina regina, [sorore]2) ducis Austrie Alberti. Ipso tempore obiit dicta regina. 1298. Albertus, dux Austrie, ascendit contra Adolphum, regem Romanorum, et occidit eum et factus est rex. 1299. Rex Ruscie venit ad regem Wence- slaum in Brunnam. 1300. Ipso anno circa festum Jacobi rex Wenceslaus traduxit reginam.3) Ipso anno ivit rex cum exercitu contra Loketkonem etc. L. 1294 zvolen jest Adolf za krále římského. 1292 Téhož léta zasnoubil král Václav svou osmiletou dceru synovi řečeného krále římského. Téhož léta počalo bouření lidí v městě Kouřimi. L. 1295 okolo popeleční středy pojal král 129 uherský [Ondřej] za manželku dceru Alberta, vé- vody rakouského; a v postě zemřel Tobiáš, bi- 1296 skup pražský. L. 1296 zemřela sestra králova Alžběta. Ze- mřel bratr králův Ješek, probošt vyšehradský, dne 26 srpna. L. 1297 pohřben byl král Otakar a dcera jeho. Téhož roku korunován byl král Václav s paní královou, sestrou vévody rakouského Alberta. Toho času zemřela řečená královna. L. 1298 táhl Albert, vévoda rakouský, proti Adolfovi, králi římskému, a zabiv jej, učiněn jest králem. L. 1299 přišel král ruský ku králi Václavovi do Brna. L. 1300. Toho léta kolem sv. Jakuba pojal král Václav za ženu královnu [Alžbětu]. Téhož léta táhl král Václav s vojskem proti Lokýtkovi atd. 1) Pertz má za to, že se tu rozuměti má Kuřím, Gurcin, městýs v okresu Tišnovském. —) Slovo to schází v rukopise. — 3) Alžbětu. 41

Strana 322

Strana 323
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV.

Strana 324

Strana 325
K nejpřednějším pracím táhnoucím se k dějinám českým věku XIV náleží zajisté autobio- grafic císaře Karla IV. Již jako plod tak vznešeného původce má nemalou zajímavost, avšak dů- ležitou ji činí ještě více její obsah, jímž nad jiné prameny dějepisu českého onoho věku vyniká, vyznamenávajíc se při vší stručnosti jednak vzácnou pravdivostí a tudy spolehlivostí látky, již po- dává, jednak řídkou jasností vypravování o událostech, s nimiž se zabývá. Přitom jest život Karla IV neklamným svědectvím velkého ducha Karlova, neboť viděti z něho, jak již v mládí svém bystře každou situaci časovou pojímal, jak rychle postavení své k ní určoval a jak jí z pravidla i pří- hodně umíval užiti. I nelze se tedy tomu diviti, že si badatelové dějin práce této jmenovitě v po- sledních desítiletích zvláště všímali, snažíce se objasniti záhadnou otázku o době sepsání auto- biografie Karlovy, vyložiti poměr jednotlivých částí její k sobě a ku kronice Beneše z Vaitmile a obou k císařskému skladateli. Některé stránky autobiografie Karlovy došly v takovýchto pracích objasnění, jiné zůstávají však dosud temny, a nám se zdá, že se jim nedostane úplného světla, nebudou-li ještě objeveny nějaké prameny, které by se té věci týkaly. Aby se snadněji porozumělo rozpravě tuto položené, potřebí jest podotknouti, že se celý život Karla IV, jak se nám v četných rukopisech a překladech jeví, skládá ze dvou částí, které se již spůsobem vypravování od sebe liší. První z nich zavírá v sobě nejdříve úvod, záležející z poučení, jež dává císař Karel nástupcům svým v království Českém a na trůně římském, a podává pak hlavní rysy činnosti Karlovy v mládí jeho až do roku 1340. V kusu tomto vypravuje císař Karel IV osudy své v osobě první. Druhá čásť dotknuvši se několikařádkovým přechodem toho, co se v létech následují- cích (1341—1344) stalo, zabývá se vypravováním některých událostí let 1344—1346, při nichž Karel měl účastenství, a končí se zprávou o zvolení jeho za krále římského. V části druhé vyplňující jen asi desítinu celého životopisu vypravuje se o Karlovi IV v osobě třetí. Čásť první života Karla IV, ale bez úvodu, pojal Beneš Krabice z Vaitmile do čtvrté knihy své kroniky místy skoro doslovně s tím toliko rozdílem, že ve vypravování svém, když se k tomu vhodná příležitost naskytla, císařského příznivce svého vynáší, že kronikář náš mluví o císaři jako o osobě třetí a místy některé pří- hodné přídavky činí. Čásť druhá autobiografie Karlovy, jak se nám zachovala, liší se však ne- málo od korrespondujícího kusu kroniky Benešovy, kteráž nad autobiografii Karlovu v nynější její spůsobě vyniká. Z toho, že rozliční badatelové na jednotlivé části a na jejich poměr k sobě a ku kronice Benešově nestejně pohlíželi, vznikly různé náhledy o této vzácné práci Karlově, jež v kra- tičkém přehledu tuto chci položiti a na konec vlastní mínění své v příčině té připojiti. Již starším čtenářům života Karla IV neušel zjev, že v druhé části práce této mluví se o Karlovi IV ve třetí osobě; neboť v jednom latinském rukopisu života Karlova věku XVI 1) na- 1) Ruk. c. k. dvorní knihovny vídeňské č. 7308.

Strana 326
326 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. lézáme současnou ukázku na to, ale dalších vývodů z okolnosti té nečiněno. Teprv v našem století vysloveno bylo mínění, že ta čásť autobiografie, kde o sobě Karel IV mluví v první osobě, zacho- vala se v té spůsobě, jak byla z péra císařského svého původce vyšla; čásť pak druhá, v níž se o Karlovi mluví ve třetí osobě, že buď od něho vůbec nepochází aneb že od jiného složena byla na základě zápisků Karlových. Tak jmenovitě praví Palacký ve svém spisu „Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber“ a ve svých „Dějinách národu českého“ II, 2 str. 44 a 45, že Karel svou autobiografii složil asi r. 1363, že však dílo jeho rokem 1340 končí, co pak dále následuje, že přidáno jest od někoho jiného, ani že na to všude spolehati lze. Týž podotýká dále, že Beneš z Vaitmile, poněvadž přináší zprávy spolehlivější k r. 1343—1345 nežli ve Vita Caroli se čtou, ob- držel od Karla IV samého exemplár životopisu jeho úplnější a správnější, ano známo jest, že týž pa- novník pobídnul Beneše k sepsání díla jeho a byl mu v něm všelijak nápomocen. Tak si představoval Palacký poměr obou částí autobiografie Karlovy k sobě a k čtvrté knize kroniky Benešovy Krabi- covy. S ním se snáší Böhmer, jen že nechává nezodpověděnou otázku stran doby sepsání života Karlova.1) Příčinu mu k tomu dalo asi to, že Palacký neudal žádných důvodů, proč sepsání auto- biografie Karlovy klade do roku asi 1363. — Později obíral se s životem Karlovým Neumann ve svých spisech: „De vita Caroli IV imperatoris ab ipso Carolo conscripta“ a „Uiber Karl IV als Schriftsteller“ (Neues Lausitzisches Magazin XLVI, str. 1—78). On se též určitě o době sepsání autobiografie té nepronesl, ale s Palackým v tom se shoduje, že druhá její čásť nepochází od Karla IV, nýbrž od někoho jiného neznámého. Důkladné jest Neumannovo rozebrání obsahu a podrobné po- rovnání autobiografie naší se čtvrtou knihou kroniky Benešovy, kde se ukazuje, které zprávy jsou oběma pramenům společny, které jen v jednom z nich přicházejí a v druhém scházejí, při čemž došel Neumann k úsudku v celku správnému, že když se Beneš s autobiografií Karlovou nesrovnává, držeti se jest dějepisci v první její části této, v druhé však části její že v takovém případě hle- děno býti má ku kronice Benešově. Roku 1860 pronesl se o životě Karlově a o poměru jeho k čtvrté knize kroniky Beneše z Vaitmile Weech ve své práci „Kaiser Ludwig der Bayer und König Johann von Böhmen“ (str. 84—87) v tentýž asi rozum jako Palacký, maje za to, že Beneš Krabice skládaje kroniku svou, měl před sebou nějaké sepsání, jež v podstatě bylo identické se životem Karlovým, ovšem jak jej nyní máme před sebou, ale celkem ne o mnoho lepší, tak že by kronika Benešova v této části a život Karla IV byly rozličné redakce téhož originálu. V posledních létech podal pozoruhodnou, poněvadž důkladnou práci o životě Karla IV prof. Loserth,2) v níž se vyslovuje, že život Karlův skládá se z vlastních jeho pamětí (memoirů) jdoucích až do r. 1340, které sestavil asi v době své první výpravy do Italie na základě svých denních zápisků, druhá pak čásť že v nynější podobě své není od Karla IV samého, avšak že složena jest podle zápisků jeho, z nichž učinily dvě osoby rozličná spracování: jedno jak je shle- dáváme v nynější spůsobě života Karla IV, a druhé lepší, jak nám je podává čtvrtá kniha kroniky Beneše z Vaitmile. Uvod má professor Loserth za pozdější přídavek, který teprv po smrti Karla IV byl složen, a to asi v té době, když byl již Sigmund koruny uherské dosáhl. — Ne dlouho po Lo- serthovi psal o autobiografii Karlově Friedjung,3) který své vývody částečně opírá o rozpravu Lo- serthovu, jmenovitě co do složení pamětí na základě denních zápisků, částečně se však od náhledů 1) Böhmer. Fontes rerum Germ I, str. XXIII. — 3) Studien zu böhm. Geschichtsquellen. Arch. für österr. Gesch LIII, str. 1 a násl. — 3) Kaiser Karl IV und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit. Wien 1876.

Strana 327
ŽIVOT CISAŘE KARLA IV. 327 Loserthových odchyluje, zvláště míněním, že se úvod čili věnování na počátku života Karlova položený týká prvorozeného syna Karlova Václava roku 1351 zemřelého, a že tedy sepsání auto- biografie Karlovy padá asi do r. 1350 nebo 1351. Ale s tímto míněním těžko se srovnati. Jádro záhadných otázek naznačil již Palacký, důkladnou prací Loserthovou byly některé stránky jejich odůvodněny, určitěji vymezeny a ovšem v některém směru poopraveny, tak že vý- vody jeho můžeme míti v celku za správné. Od výsledků badání prof. Losertha liší se mínění mé jen tím, že mám i úvod (čili věnování) i genealogické zprávy po něm následující za práci Karlovu a že se mi nezdá, že by ta čásť autobiografie, již prof. Loserth vším právem nazval pamětmi Karla IV, složena byla na základě nějakých s událostmi současných denníků, nýbrž více z paměti, což ovšem nevylučuje možnost, že Karel IV při spisování paměti své pomáhati mohl spůsobem všelijakým, tedy že po ruce měl snad i pomůcky písemné. Že mám úvod císaře Karla za jeho práci, k tomu mě vedla ta okolnost, že jsem nemohl nalezti žádné příčiny, proč by někdo po smrti císařově úvod ten byl napsal a připojiv jej k pa- mětem Karlovým za práci jeho byl chtěl vydávati. Nad to jsou spůsob moralisování a dikce v úvodu tomto docela takové, jak se s nimi v jiných podobných pracích Karlových shledáváme. Také ne- mám za to, že připsání v čelo úvodu položené má na zřeteli syny Karlovy Václava a Sigmunda, nýbrž že se týká nástupců jeho na trůně římském a českém vůbec a že se slova „secundis seden- tibus in thronis meis binis“ mají vykládati asi, jako by se řeklo: „kdo budoucně na mých dvou trůnech seděti budou“. Mluví se tu o sedících na jeho (t. j. Karlových) dvou trůnech, nemohl tudy jmín býti Sigmund, král uherský, kdyby úvod i později byl sepsán a se životem Karlovým spojen býval. Do pozdější pak doby, když Sigmund již králem římským a českým byl, nemožno položiti sepsání úvodu autobiografie již z té příčiny, poněvadž máme před sebou rukopisy již z doby dřívější, nežli Sigmund koruny římské a české dosáhl. Také tvrzení, že by byl Beneš přijal do své kroniky úvod, kdyby ho byl ve své předloze nalezl, nezakládá se na žádné nutnosti, ano zdá se nám, že jej proto vy- nechal, poněvadž se k jeho kronikářskému vypravování nehodil, což není na odpor ani té okol- nosti, že do kroniky Benešovy z Vaitmile pojato bylo na jiném místě delší náboženské rozjímání v plném znění, jak je v autobiografii samé nalézáme. Že při spisování svém neměl Karel IV žádných denních zápisků s událostmi asi součas- ných, dá se souditi z vypravování Karlova samého a z některých jiných okolností, o nichž se tuto zmíníme. Vypravování Karlovo má při všech podrobnostech místy podaných na sobě patrný ráz toho, že se stalo z paměti V celých pamětech jest jen dvakráte udán rok události, a to hned z počátku rok narození Karlova a převezení jeho do Francie, všecky ostatní zprávy spojeny jsou obecně slovy: „a v ty časy“, „toho pak času“, „potom“, „a ta doby“, „a po některém času“, „a toho léta“, "potom té zimy („illo vero tempore, tempore illo, tunc, in illis temporibus, post hec in- venimus autem, quod aliquot annis ante mater nostra dicta Elyzabeth mortua erat, illis peractis, tempore succedente, estate eadem, illis diebus, deinde a p.), tak že kdybychom si neuměli chrono- logický postup roků dát těchto odjinud opatřiti, naprosto by nemožno bylo z autobiografie Karlovy to učiniti. Tomu se zdají býti na odpor některá udání časová, naznačující i dny v roce, kdy se to neb ono, o čem se vypravuje, stalo. Naznačení dne děje se, jak to ve XIV věku v obyčeji bylo, udáním svátku buď samotného anebo některého dne týdenního před ním nebo po něm. Dát takových není mnoho přes deset a některá z nich, jako circa festum Michaelis (1336), de mense

Strana 328
328 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Aprili, de mense Junio neurčitostí svou dokazují zrovna tvrzení naše, že nebyla vzata z nějakých denních zápisků, jiná pak spojena jsou v celku s událostmi tak vynikajícími, že bychom se diviti musili, kdyby byla Karlově paměti unikla. Uvážíme-li konečně, že v obecném životě právě dle svátků dny událostí lépe se pamatují než i léta, kdy se věc sběhla, nebude nám divno, že se i v pamětech Karlových úkaz tento vyskytuje. Že Karel IV pamětí svých neskládal podle zápisků současných s událostmi, nýbrž více z paměti, v mínění tom utvrzují mě i některé nesprávnosti, jež jsem ve vydání tomto vždy na příslušném místě hleděl vytknouti. Nesrovnalosti takové byly by se nemohly do práce Karlovy dostati, kdyby se složení jí bylo stalo dle nějakých denníků. Také mezera v kapitole desáté podporuje tento náhled. Karel chtěl tu vyčísti hrady, jež mu Jakub z Avoskana postoupil, ale jmenoval jen jeden; pro ostatní zanechal jen prázdné místo, aby tam později mohl jména jejich vepsati, kdyby mu na pamět přišla anebo kdyby se jich jinak dověděl. Také obsah autobiografie Karlovy mínění naše podporuje. V celku máme tu jen hlavní rysy událostí, jež by si byl zajisté každý pamatoval, kdyby při nich byl účastenství měl, tím více jasný a vní- mavý duch Karla IV. Abychom určiti mohli pravý význam života Karla IV v jeho nynější spůsobě a poměr jeho ke čtvrté knize kroniky Beneše Krabice z Vaitmile, potřebí jest zodpověděti si otázky, co asi Karla IV vedlo k sepsání autobiografie, kam as ji přivésti chtěl a konečně jak svůj úmysl provedl. Známo jest dostatečně, jak zvláštním příznivcem dějepisu a zvláště českého byl Karel IV; známo jest, že povzbuzením jeho vznikla díla Marignolovo, Pulkavovo a Benešovo Vaitmile a j. a že on skládání jich všemožně podporoval. I bylo jen kroku potřebí, aby zálibě své pustil uzdu a o vypsání své činnosti za mladších let svých sám se pokusil, zvláště když mu potřebné k tomu vzdělání nescházelo. Avšak vedle toho měl Karel ještě úmysl jiný; on chtěl, aby činy a snahy jeho mládí byly těm, pro něž psal, na příklad, jak viděti z prvních řádků kapitoly třetí, které obsahují jaksi program autobiografie Karlovy („nunc de vana et stulta vita mea vobis scri- bere cupio ac de exordio transitus mei mundani, ut cedere vobis valeant in exemplum. Graciam autem michi a deo infusam et amorem studii, quod mei pectoris habuit tenacitas non tacebo ...“) Dle těchto slov možno očekávati v životě Karlově jen vypravování o tom, co se ho bezprostředně týkalo, a to jen se tu také shledává. Jsou to jen hlavní rysy činnosti jeho v mládí, vynikající momenty působení, snah a osudů jeho, které na něj činily zvláštní dojem, a jimiž se proto, že věci ty vykonal v takovém mládí, vším právem mohl honositi a jiným (zajisté především členům rodiny své) je za příklad dávati. Jiných věcí dotýká se jen jako mimochodem a podává z nich jen tolik, kolik bylo potřebí k doplnění celku a k porozumění ostatních poměrů, o nichž vypravuje.1) Karlova činnost v létech mladých jevila se více za hranicemi a v záležitostech diplomatických; tím se vyložiti dá, proč větší čásť obsahu autobiografie Karlovy na události mimočeské připadá, a českým kronikářům o těchto cizích věcech buď měla býti doplňkem anebo zase pramenem. Tolik o pohnutkách k sepsání autobiografie Karlovy. Co pak se doby týče, kterou měla obsahovati, ta jest také výše uvedenými slovy třetí kapitoly vytknuta; mělať se vztahovati jen na 1) Kde se zdálo býti žádoucno více se dověděti, tu odkazuje Karel čtenáře ku kronikám, kde šíře o příslušných věcech se pojednává, na př. v kap. třetí více od počátku „prout clarius in cronicis Boemorum continetur“ a tamtéž na konci »prout in cronicis Romanis plenius quomodo aut quanto tempore regnaverit, continetur“. Dále v kap. 4. „prout in cronicis Romanorum plenins apparet“, a v kap. osmé: „cuius territorium devastavimus, prout in cronica scriptum est“.

Strana 329
ŽIVOT CISAŘE KARLA IV. 329 jeho mladý věk. Určitěji můžeme říci, že život Karlův měl sahati aspoň až do času nastoupení jeho na trůn římský. V XIV kapitole vypravuje totiž Karel, že mu někdejší vychovatel jeho Petr z Ro- siersu předpovídal, že bude králem římským, načež že Petrovi Karel zase odvětil, že on ještě dříve bude papežem. Přitom jest doloženo, „quod utrumque secutum est, prout infra describetur“ Z těchto slov jde, že jistě až do r. 1346 měl život Karlův sahati; ale zajisté nechybím, tvrdím-li zároveň, že se tu měl končiti. Bylať volba Karlova na království římské přirozeným odstavcem, když jen o počátcích života svého chtěl psáti, a počátky ty nesmíme asi přes třidcátý rok stáří klásti, kteréhožto věku dosáhl právě Karel, když volen byl za krále římského. Také z počátku čtvrté knihy kroniky Beneše z Vaitmile jde, že až asi do roku 1346 biografie Karlova měla jíti anebo že látka její až do té doby byla pohromadě. Avšak Karel IV nedokončil docela práce své, nýbrž přivedl ji jen do počátku roku 1341, až tam, kam sahá vypravování Karlovo v první osobě. Až v ta místa srovnávají se též více méně obě recense autobiografie jeho, totiž jak se nám za- chovala v čtvrté knize kroniky Benešovy a ve spisku, jejž jsme obvykli autobiografií Karlovou zvláště jmenovati. Patrně měly tu obě recense jediný základ, a to jak o tom jsem přesvědčen základ rovnající se znění autobiografie v nynější její spůsobě nám známé. Kde Beneš se odchyluje, buď něco vynechávaje neb přidávaje, to padá na vrub jeho, kde má jména správněji podaná, to dá se vyložiti lepší předlohou rukopisnou. Ale od roku 1341 nemožno již mluviti jen o rozlič- ných recensích jedné práce, nýbrž o dvou rozdílných pracích. Neboť vše, co v nynější autobiografii po r. 1340 nalézáme (to jest její posledních šest kapitol. XV—XX). nemůžeme míti za přirozené pokračování a ukončení Karlovy práce; jest to sepsání osoby jiné. a to sepsání jen kusé a ne chyb prosté. V těch šesti kapitolách nynější autobiografie pojednává se poměrně jen o málo událostech. V kapitole XV jest zpráva o převzetí vlády od Karla IV v Čechách a vzdálení se Jana ze země na celá dvě léta, což se s pravdou dobře shoduje (1342—1344); v kapitole XVI vypravuje se o tažení krále Jana se synem Karlem a jinými knížaty do Prus, při čemž přidána jest zpráva o hře v kostky hraběte holandského s králem uherským; v XVII kapitole sdělují se nám úklady krále polského na Karla při návratu jeho poněkud méně správně, jak viděti jednak dle listin, pak dle kroniky Beneše z Vaitmile, a konečně dle jedné současné relace v archivě mantovanském Gonzagů dosud v originale zachované; v kapitole XVIII jest zpráva o koalici proti králi českému r. 1345 prý spůsobené, o vyzvání králově panstva, aby se do pole vypravilo a o tažení Janově proti králi pol- skému a knížeti svidnickému, kde jak se zdá pravda s domyslem jest smíšena; v kapitole XIX pojednává se o smlouvání se císaře Ludvíka s králem Janem a jeho syny Karlem a Janem po vypuzení posledního z Tyrolska, kde však jen zevní okolnosti se vypravují a věc sama do doby jiné se klade, než se sběhla. Totéž platí o kapitole poslední, kde mimo to i jméno papežovo jest pochybeno. Z poklesků tuto dotknutých, dále i ze spůsobu vypravování, dle některých ostrých úsudků o otci Karlovu tu položených, jde na jevo, že od kapitoly patnácté nemáme před sebou již práci Karlovu, nýbrž osoby jiné, která vědouc, kam až nedokončená autobiografie Karlova jíti měla, takto ji doplnila. Mimo to se zdá, že doplňovatel ten nalezl již látku takto sepsanou a to bezpochyby na jednotlivých listech, čímž by se vyložiti dalo chronologické přeložení některých kapitol a nápisy nad posledními kapitolami (16—20), které v první části života Karlova nejsou. Avšak ani konec vypravování Beneše z Vaitmile (Ss. rer. Boh. II 331—337) není spůsoben na základě původní nějaké snad celé autobiografie Karlovy, která by se nám byla nezachovala; nejsouť ani 42

Strana 330
330 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. tu zprávy, jež Karel v části této umístiti obmýšlel a jež by zajisté byl podal, kdyby i tu část autobiografie byl složil, která obsahuje události od r. 1341—1346. Tak tu není zpráva o založení sboru mansionářův, o němž vypravovati chtěl, jak v kapitole XIV praví: „quod postea factum est, prout inferius describetur“, ani o povýšení Karlova vychovatele za papeže a Karla za krále řím- ského, jakž se o tom též zmíniti zamýšlel („quod utrumque secutum est, prout infra describetur“). Avšak zprávy v této části kroniky Benešovy jsou úplnější nežli v korrespondující druhé části auto- biografie, postupují v přirozeném chronologickém pořádku a snášejí se s historickou pravdou i jinými památkami písemnými doloženou. I zdá se, že tu Karel IV svému historiografu bezprostředně do- dal, co v autobiografii nedokončil. I bylo by tedy prvních čtrnáct kapitol autobiografie Karlovy, jak ji před sebou máme, sepsání císaře sama, dle něhož i Beneš Krabice z Vaitmile počátek své čtvrté knihy (str. 291—331 nahoře) složil, ostatních šest kapitol jest doplnění spisovatele nezná- mého, bezpochyby bez všeho účastenství císařova, kdežto příslušná část kroniky Benešovy (331—337), jak se zdá, podává nám doplnění od Karla samého tomuto kronikáři učiněné. Zbývá nám zmíniti se jen ještě o době, kdy asi Karel autobiografii svou složil. Určitě to bylo v době, než Beneš z Vaitmile čtvrtou knihu své kroniky spisoval, což se před rokem 1369 nestalo.1) Byl-li rukopis, jehož užil Reineccius ze čtrnáctého nebo z první polovice patnáctého věku, mohli bychom míti za to, že naznačení roku a. d. etc. LXIII sabbato post epiphaniam táhne se k roku 1363, že tedy tenkráte již byl život Karlův sepsán. Prof. Loserth klade sepsání jeho asi do doby první výpravy Karlovy do Říma r. 1355, opíraje se přitom hlavně o ten důvod, že by se byl Karel IV zajisté na příhodném místě zmínil o svém založení kapitoly v Tarenci, které do r. 1355 padá, kdyby se sepsání Karlovo bylo v pozdějším času stalo. Věc tuto musíme nechati na ten čas nerozhodnutou, ačkoli nechci tajiti náklonnost svou a sepsání vzácné práce této raději do doby pozdější než dřívější pošinouti. Autobiografie Karlova zachovala se nám v jazyku latinském, českém a německém. I na- stává otázka, v jakém jazyku původně byla sepsána? Zodpovědění otázky té jest tím zajímavější, poněvadž známo jest, že Karel IV uměl nejen česky ale i fransky, vlasky, německy i latinsky, a to tak, že jak praví, „jeden z těch jazykóv jako druhý ku psaní, čtení a mluvení i rozumění byl nám obecen“. Nerozpakuji se ani chvilku vysloviti mínění své v ten rozum, že původní se- psání autobiografie Karlovy bylo latinské a že texty český a německý jsou jen překlady, jak jsem v“ to ukázal o textu poslednějším ve „Zprávách o zasedání král. české společnosti nauk roku 1877 (str. 259) a o textu českém v úvodu k publikaci „Spisové císaře Karla IV“ (str. VIII—X). Život Karla IV se pilně přepisoval, tak že se nám rukopisů latinských a českých více za- chovalo; jmenovitě jest bohata na ně c. k. dvorní knihovna vídeňská, kde se jich dosud šest na- lezlo. Rukopisy latinského života Karla IV, o nichž se mi vědomí dostalo, jsou následující: 1. Ruk. c. k. dvorní knihovny vídeňské č. 556 olim hist. prof. 746. Jest to rukopis pergame- nový ve čtverci v bílou kůži vázaný, mající 116 listů a pěkné dlouhé štíhlé písmo. Na prvním listu jest napsáno nahoře v pravo N. 179, vedlé jinou rukou H, 15, A, a asi na palec od hořej- šího kraje rukou z konce věku XV: Scripta imperatoris Karoli de sui cursu; de coronatione regis 1) Nebo ve třetí knize (str. 278) Beneš jednaje o Markétě Tyrolské při roku 1341 praví o ní: „ducissa vero praedicta funesta insto dei judicio postea dictam terram perdidit, et in miseria dies suos finivit,“ což se stalo r. 1369.

Strana 331
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV 331 et regine Bohemie officium; sermo funebris Johannis archiepiscopi in sepultura Karoli. Níže na téže straně napsáno jest rukou o něco starší: Karolus dei gracia imperator Romanorum semper augustus et Bohemie rex serenissimus etc. vitam commendando domino migravit ab hoc seculo anno domini millesimo trecentesimo septuagesimo octavo in vigilia Andree. Na třetím listu jest inicialka představující císaře na trůně sedícího a držícího v rukou žezlo a jablko. Tu začíná též autobiografie Karlova. Text její jest tu rozdělen na kapitoly, které jsou naznačeny červeně buď čísly nebo slovy a kromě toho ještě čísly po straně; jen 11 kapitola není zvláště vytknuta. Všech kapitol jest dvadcet, a od šestnácté mají všecky zvláštní nápisy, které naznačují kratičce obsah jejich. Život Karla IV jde až na list 52, na listech 53—69a jest známá homilie od Karla IV se- psaná, která začíná slovy: Sedechias primus fuit, per quem nutu dei lex recepta fuit et sapiencia intellecta; pak následuje na listech 69b—91 latinský řád korunování krále a královny a listy 91 a—116 a vyplňuje řeč arcibiskupa Jana při pohřbu Karla IV učiněná.1) Rukopis tento jest jeden z nejstarších a nejsprávnějších a proto jsem jej přijal za základ tohoto vydání a při různočteních znamenám jej číslem 1. 2. Ruk. c. k. dvorní knihovny vídeňské č. 3539 dříve Hist. prof. 749 asi z polovice XV stol. Jest papírový, čítá 40 listů ve čtverci, z nichž jest 38 popsáno. Život Karla IV jde od listu 1—34a, kde pak začínají rozličné výpisky z kronik (incipiunt excerpta de diversis cronicis). Jsou tu nej- dříve skoro doslovně tytéž zprávy, jež shledáváme na počátku kroniky Františka Pražského až do prostřed strany osmé vydání Pelzelova, kde čteme: anno domini MCCCXXX Johanni papae se sub- iecit et gratiam adinvenit; načež následují výpisy z kronik počínající r. 1270, které se docela rovnají zprávám přicházejícím v letopisech zbraslavských a v Dobnerově Monumentech v díle pátém na str. 22—24 položeným, a to až k slovům „nata est“, kde i náš rukopis náhle přestává, maje tu slova et cetera. Rukopis má vazbu bílou, koženou, na níž kapitalním písmem jest vytištěno: Serenissimo.nec non et potentissimo principi domino domino Ferdinando. dei . gracia. Bohemie. regi. infanti .Hispaniarum archiduci. Austrie . duci Burgundie oc. marchioni Moravie oc. comiti Ti- rolis oc. domino suo graciosissimo. S. D. Anno domini MCCCCCXXVII°. Jest to patrně exemplář, králi Ferdinandovi při nastoupení vlády v Čechách podaný. Život Karlův tu obsažený jest rozdělen na kapitoly, které kromě první červeným písmem jsou naznačeny. Kapitoly rukopisu tohoto srov- návají se s kapitolami rukopisů jiných až k jedenácté; tu však jest velký kus Karlova výkladu na čtení sv. písma vynechán, čímž nápisy kapitoly dvanácté a třinácté vypadly, takže v rukopise tomto se jako kapitola dvanáctá objevuje to, co v jiných rukopisech teprv v kapitole čtrnácté při- chází. Tím se stalo, že pak následující kapitoly rukopisu mají o dvě nižší číslo. Rukopis jest čistý a čitelný, i nedivíme se proto, že přepisovatel, který pro Böhmera měl opsati text rukopisu přede- šlého, místy sáhl raději k rukopisu tomuto, jak se dostatečně ukázati dá. Různočtení rukopisu tohoto naznačím ve vydání tomto číslem 2. 1) V rukopise tomto jest přilepeno na počátku 7 listů většího formátu nežli rukopis jest, na nichž se nalézá ordo ad benedicendum regem. Na posledním z těchto listů jest připsáno: Descriptum ex codice membraneo in 4° LXXXVIII Bibliothecae Tridentinae, in cuius prima pagina hoc adnotavit Bernardus Clesius S. R. E. cardinalis : Istum librum ex alio antiquo fecimus transeribi, dum Pragae essemus cum Ser. Hungariae et Bohemiae rege . . . . . . . unus ex coadiutoribus coronationis suae Regiae Maiestatis, quae fuit 21 Februarii 1527; sed pro maiori parte in coronatione observavimus rubricas Pontificalis Romani. Et altera die quoque coronavimus Annam, conthoralem prac- libati regis . . .

Strana 332
332 ŽIVOT CISAŘE KARLA IV. 3. Rukopis téže knihovny č. 619 dříve Rec. 1245. Rukopis ten čítá 57 pergamenových listů ve čtverci, má pěkné červené desky, jak je obyčejně na rukopisech rosenberských vídáme. Na první desce nahoře jest na štítku nápis: Libellus Petri de Rosenberg. Uvnitř na desce první jest poznamenáno: Karoli Quarti imperatoris, Johannis regis filii, gesta ab ipso ut fertur conscripta. Obiit anno 1378, id est 1378; a níže podotknuto: ab hoc tempore superius notato usque ad annum 1600 decurrunt 222 anni. Na prvním listu jest poznamenáno: Libellus domini Ulrici de Ro- sembergh generosi a níže Libellus domini Petri de Rosenbergh generosi rukou něco pozdějši a konečně pod tím na téže straně: Item: knížka tato byla P. Pana Petra Voka z Rožmbergka, vladaře domu Rožmberského l. P. 1601, 25 Junii. I viděti z toho, že kniha ta byla v rodině pánů z Rosenberka na 200 let. — V rukopisu tomto nalézají se následující kusy: a) na listě 1—37 la- tinský život Karla IV a b) na ostatních listech (38a—57b) jazykem českým psaný řád korunování krále českého a královny. Na zadní desce jest napsána známá přísaha krále Ludvíka 9 května 1522 království Českému učiněná.1) Kapitoly autobiografie Karlovy nejsou všude vytknuty, ale dle roztomilých inicialek možno vždy počátky jejich poznati. Také naznačují některé kapitoly po straně připojená maličká a černě psaná čísla. Kapitola 16, 17 a 18 jsou zřetelně naznačeny a mají čer- vené nápisy. Kap. 19 a 20 nejsou zvláště vytknuty ani nemají v rukopisu tomto nápisů, ale jest pro ně necháno místo. Inicialky při řádu korunování králů nejsou tak pěkně vyvedeny jako při autobiografii Karlově. Explicit života Karla IV ukazuje k tomu, že rukopis tento psán byl ku konci r. 1396 (a. d. mill. trec. nonagesimo sexto fer, secunda ante festum s. Thome apost. gl.); různo- čtení jeho naznačoval jsem číslem 3. 4. Rukopis knihovny kapituly Pražské H. 9. Jest to rukopis papírový o 233 listech ve čtverci popsaný v úvodu publ. Ss. rer. Boh. Autobiografie Karlova jest na listech 192 a—220b. Kapitoly života Karlova nejsou čísly zvláště naznačeny, nýbrž jen červenými inicialkami, a od kapitoly šestnácté počínaje jest při každé (kromě 19) vynecháno prázdné místo pro nápis, z čehož viděti jest, že předloha měla bezpochyby takové nápisy. Rukopis tento psán jest r. 1399, jak stojí po- znamenáno v Explicit, které zní: Et sic est finis cronice divine memorie domini Karoli, Romanorum imperatoris et Boemie regis, de gestis et factis ipsius cum patre ipsius rege Johanne ceco, eciam rege Boemie, et factis ipsius sub anno domini millesimo CCCLXXXXIX feria II ante festum sancti Viti martiris gloriosi. Ve vydání tomto jsou různočtení rukopisu kapitulního vytknuta vždy čís. 4. 5. Rukopis c. k. veřejné knihovny Pražské I. D. 10. Čítá 367 listů ve folio a obsahuje více důležitých spisů, dějin českých se týkajících.2) Život Karla IV nalézá se na 1. 213—236. Kromě druhé nemají ostatní kapitoly naznačení své čísly, ale počátky jejich jsou vytknuty velkými červenými neb modrými inicialkami. Nad kapitolami 17—20 jsou červené nápisy obsah každé 1) Srovn. Palacký, Děj. nár. Českého V, 2 str. 410 a 411. 2)1. Na listech 1a—102 jest kronika Marignolova; 2. na listech 103 a—108b jest přepis počátku kroniky Hájkovy; 3. na listech 109a—212a latinský text kroniky Pulkavovy; 4. na listech 213—236 latinský text života Karla IV: 5 „rozličné paměti, které se sběhly v král. Českém“, v nichž více zpráv měst Pražských se týká; 6. na 1. 237—257 privilegia od cis. Ferdinanda III Novému m. Pražskému r. 1649 udělená a výpisky právní a záležitostí ve- řejných se týkající; 7. na listech 258a—344a kronika Vavřince z Březové; 8. na listech 344b—352 přepisy privilegií Starého města Pražského od krále Jana a několik od Karla IV daných; 9. na 1. 353—363 latinské verše o válkách husitských, z nichž počátek schází.

Strana 333
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 333 kapitoly udávající a kapitoly 18—20 mají také své vytknutí čísly. Varianty rukopisu tohoto na- značuji při vydání našem číslem 5. 6. Rukopis Milichovy knihovny ve Zhořelci z posledních let věku XIV, jejž důkladně po- psal Neumann ve svém pojednání „Uiber Karl IV als Schriftsteller“ na str. 15—17. Kapitoly ne- jsou zvláště naznačeny čísly, nýbrž jen počátky jejich inicialkami červenými; za to má rukopis ten tu zvláštnost, že kapitola pátá a šestá mají nápisy a při počátcích následujících kapitol že pro podobné nápisy vynecháno jest místo. Kapitola 16—19 (nikoliv však dvadcátá) mají jako v některých jiných rukopisech také své nápisy. Ve vydání našem jsou varianty z rukopisu zhoře- leckého poznamenány č. 6. 7. Rukopis c. k. dvorní knihovny vídeňské č. 9045 dříve Hist. prof. 172. Jest to rukopis papírový o 96 listech foliových, v němž se několik kusů obsahu historického nalézá.1) Život Karla IV jest na listech 53—84 a má nápis: Vita Caroli Quarti imperatoris, k čemuž rukou věku XVII později bylo připsáno „edita a M. Frehero inter sc. rerum Boh. pag. 86. Hanoviac a. 1602“ in fol. Na listu 55 jest přípisek: Dieta ser. principis Caroli IV imper. Rom. nec non Boh. regis illustris etc. Písmo z druhé polovice XVI neb z počátku XVII věku jest nyní velmi vy- bledlé. Text rukopisu tohoto srovnává se velmi s textem ve vydání Freherově podaném; varianty jeho naznačili jsme ve vydání našem č. 7. 8. Rukopis cís. král. dvorní knihovny vídeňské číslo 3280 druhdy Hist. prof. 1055 čítá 130 listů v osmerce: na prvních 24 jsou výpisky z kronik českých o věku čtrnáctém, na druhé straně listu 24 začíná život Karla IV mající nápis: Carolus IV imperator, successus et actus, quae habuit et fecit temporibus suis, et ea solus dictavit. Rukopis je přepsán r. 1522 (Johannes canens tuba scripsit a. d. 1522, známý to Jan Trubač) a to dosti chatrně buď bezprostředně z rukopisu pod číslem 2 uvedeného anebo z jiného docela příbuzného s tímto rukopisem; neboť i v tom se shodují, že mají o dvě kapitoly méně textu. Z tohoto méně správného rukopisu nezdálo se býti potřebí různočtení a vypuštěné věty zvláště naznačovati; poněvadž vědecké potřebě jest již podáním různočtení z rukopisu č. 2 dostiučiněno. 9. Rukopis téže knihovny č. 7308 dříve Hist. prof. 748, čítá 90 listů ve čtverci, z nichž první a poslední jsou pergamenové, ostatní papírové. Na prvním listu pergamenovém jest nápis: Serenissimo ac potentissimo principi et domino, domino Ferdinando, Romanorum, Hungarie et Bohemie etc. regi, domino suo clementissimo offert Henricus a Ryzimbergk et Sswihow. Na čtvrtém listu jest jaksi název knihy: Historia et quasi epitome rerum gestarum Caroli eius nominis Quarti, Caesaris Romanorum et Boemiae regis undecimi, ad Venceslaum Boemiae et Sigismundum Hun- gariae regem ante Romani imperii inaugurationem scripta, při čemž pozdější rukou jest doloženo: a recentiori manu interpolata. Item visio quaedam horribilis imperatori Carolo Calvo ostensa. A tatáž ruka opakovala krátce smysl nápisu tohoto nad ním. Na pátém listu začíná teprv text autobiografic Karlovy a jde až na list 84, načež od listu 85—88 položeno jest výše zmíněné vi- dění Karla Holého. Co se autobiografie Karlovy tu položené dotýče, o té sluší podotknouti, že se znění textu její v rukopisu tomto liší ode všech ostatních, ovšem ne co do obsahu ale co do formy, tak že mnohé věty a mnohá slova podána jsou jen co do smyslu, ale slovy jinými, 1) Srovnej Tabulac codicum manu scriptorum VI. str. 7 a 8.

Strana 334
334 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. někdy stručněji, jindy zase velmi rozvláčně; ano místy i nesprávně.*) Kapitoly, jichž se též 20 čítá, nazývají se tu „tytuly“ a mají též nápisy velmi prodloužené. Na př. při třetí: Enarrat hic Carolus Caesar parentes, vitam et genealogiam suam et quomodo septimum agens aetatis annum a patre Franciam ablegatus mox piis studiis et dei et virginis matris Mariae cultui vacare cae- perit. Podobně rozvedeny jsou i nápisy ostatních kapitol. Poněvadž jsou odchylky textu rukopisu tohoto přílišné a přitom nic lepšího nepodávají, nemohlo se na přijetí variantů z něho ani mysliti. 10. Rukopis kláštera Vyšebrodského ze 17 století, o němž mi sdělení učinil p. prof. Loserth, začež mu tuto povinné díky vzdávám. A poněvadž dle téhož sdělení pozdní přepis tento ničím zvláště nevyniká, nechtěl jsem zbytečným připojením různočtení z něho množství jejich beztoho ne nepatrné ještě zvětšovati. Kromě toho připomíná p. dr. B. Dudík ve svém popisu rukopisů knížecí knihovny Miku- ovské (str. 469)2) kroniku Karla IV v tamním rukopise II, 175 (Cronica Karoli Imperatoris), která dopsána byla r. 1407 v předvečer svaté Maří Magdaleny, což se též vykládá za autobiografii Kar- lovu. Ale že jsem nedosáhl přístupu do knihovny té, nemohl jsem rukopisu toho užiti při vydání tomto. Ostatně soudím dle zprávy o kronice této od téhož p. spisovatele na str. 434 položené, kde Dudík ji „cronica Caroli IV et Otakari II saec. XV“ jmenuje, že se tu nejedná o život Karla IV, nýbrž snad o kroniku Františka kanovníka Pražského. Neboť měl Neumann kroniku jednoho rukopisu vratislavského (I, F, 108 fol. 301—369), která má nápis: „Incipit cronica ser. principis Caroli, regis Boemorum et imperatoris Romanorum IV et semper Augusti, quam ipse composuit et dili- genter compilavit“, též za autobiografii Karlovu, a když jsem ji blíže ohledal, přesvědčil jsem se, že jest to kronika Pulkavova. Srovnáme-li texty rukopisů výše vyčtených mezi sebou, snadno se přesvědčíme, že není mezi nimi podstatného rozdílu; co pak se ceny a příbuznosti jejich mezi sebou týče, tu dáváme první místo rukopisu, jejž jsem č. 1 poznamenal, jemu se pak nejvíce blíží č. 3 a 4 a poněkud i 5, takže všecky rukopisy tyto na stejný původ ukazují. Nad to jsou mezi nimi sobě bližšími č. 3 a 4, které bezpochyby bezprostředně z jednoho společného rukopisu pocházejí. Na druhé straně jsou si zase 1) Příklady nám nejlépe poměr textu rukopisu tohoto k jiným označí. Znění textu ruk. dv. kn. č. 3280. Znění textu rukopisů ostatních. Kap. I. Secundis sedentibus in thronis meis binis, Kap. I. Praesidentibus nobis temporarie duplici regio binas mundi vitas agnoscere et meliorem eligere. Cum solio nostro cum gemina huius mundi vita cognoscenda binam faciem in enigmate respicimus, memoriam de am- tum potior eligenda erit, siquidem in enigmate faciem animo cernentes, ut utriusque vitae memoriam habeamus babus vitis habemus. Quia sicut facies, quae videtur in speculo vana et nichil est, ita et peccatorum vita ni- necesse est. Etenim ut humani corporis facies in speculo visa evanida et nichil est, sic iniquorum vita nullius plane chil est. momenti censenda. V kap. VIII. Tali racione Boemiam ingressus nec pa- rentes nee fratrem nec sorores nee notum quidem aliquem reperi, sermonis etiam Boemici omnino oblitus, quem post- ca denuo sic didici, ut cum nichilominus ceu germanus Boemus ad unguem sonarem intelligeremque. Gratia autem Superi non boemice tantum verum et gallice, longobar- dice, teutonice, romane non inepte loqui, legere et scri- bere valui. V kap. VIII. Et sic cum venissemus in Boemiam non invenimus nec patrem nec matrem nec fratrem nec soro- rem nec aliquem notum. Idioma quoque Boemicum ex toto oblivioni tradideramus, quod post redidicimus, ita ut loqueremur et intelligeremus ut alter Boemus. Ex divina autem gracia non solum Boemieum, sed Gallicum, Lom- bardicum, Theutunicum et Latinum ita loqui scribere et legere scivimus, ut una lingua istarum sicut altera ad scribendum, legendum et intelligendum nobis erat apta. 7) Handschriften der fürstlich Dietrichstein'schen Bihliothek zu Nikolsburg in Mähren.

Strana 335
ŽIVOT CISAŘE KARLA IV. 335 příbuzny rukopisy č. 2, 6 a 7 pocházejíce, ač ne bezprostředně, z jednoho pramene. Přitom vyskytují se v každém z těchto rukopisů některé zvláštnosti, jež musíme dáti na vrub písařů. Bezpochyby ještě za živobytí císaře Karla zpořízen byl překlad český jeho autobiografie. V předmluvě ke spisům jeho, r. 1878 nákladem Matice české vydaným, ukázal jsem, že se zacho- valy českého překladu dvě recense, jedna v rukopisu druhdy štokholmském nyní brněnském, již mám za starší, druhá v rukopisech níže položených. Recense první drží se úzkostlivě latinského originalu, takže tohoto jest k porozumění některých míst nezbytné zapotřebí. Recense druhá jest plynnější, volnější, více v duchu jazyka českého se pohybující, ale zdá se, že k ní užito bylo již překladu recence první. Tento druhý překlad zachoval se nám v následujících rukopisech: 1. Rukopis c. k. dvorní knihovny vídeňské č. 581 druhdy Hist. prof. 747. Jest to skvostný pergamenový rukopis o 92 listech ve čtverci s drobnomalbami neobyčejnou dokonalost uměleckou jevícími. Na listech 1—64 jest Karlův životopis, na ostatních pak řád korunování králů českých. Psán byl rukopis tento v druhé polovici věku XV. Ve vydání tomto naznačuji různočtení z něho č. 1. 2. Rukopis c. k. sbírky ambraské č. 24 jest též miniaturami ale ne tak skvostnými a umělými ozdoben a na papíře psán. Rukopis tento psal r. 1472 Jan z Roudnice, jak souditi možno z přípisku: per me Johannem de Rudnicz annorum etc. 1472. Varianty rukopisu tohoto znamenám č. 2. 3. Rukopis knihovny biskupské v Litoměřicích, který na počátku XVIII století náležel zná- mému sběrateli starých knih Jakubovi Marleovi, měšťanu Nového města Pražského. Rukopis tento jest snůška prací historických, mezi nimiž český text kroniky Pulkavovy a život Karla IV jakož i jeho řád korunování králův českých vynikají. Život Karlův vyplňuje listy 161a—197a a psán jest též v druhé polovici věku XV. Různočtení jeho naznačuji ve vydání tomto č. 3. Všecky rukopisy českého života Karla IV jsou rozděleny na 20 kapitol, z nichž každá má krátký přiměřený nápis, což v rukopisech latinských až při posledních pěti kapitolách se jeví. Německý text života Karla IV zachoval se jen v jednom rukopise, který se nyní v městské knihovně Vratislavské chová (č. 304) a teprv v polovici věku XV psán jest, což ovšem nevylučuje možnost, že německý překlad též již mnohem dříve byl spořízen. Bližší popis rukopisu tohoto, jakož i pojednání o poměru překladu německého k textu latinskému podal jsem již ve zprávách o zase- dáních kr. č. společ. nauk na r. 1877 str. 359, k nimž v příčině této čtenáře odkazuji. Tu jen ještě podotýkám, že v překladu německém nejsou první dvě kapitoly Karlova života, tedy že tu schází věnování a že se začíná, když byl učiněn krátký přechod od kroniky Pulkavovy, genealogickými zprávami, jak je v třetí kapitole života Karlova shledáváme. Vydání textu německého dosti chatrného a neobratného učinil jsem jen pro úplnost a z té příčiny, že posud nikde spořízeno nebylo. Jako byl život Karlův často přepisován, tak máme též již několik vydání jeho, a to jak latinských tak i českých. Nejstarší vydání textu latinského opatřil Reiner Reineccius v druhé části své publikace: „Chronicon Hierosolimitanum“, odkud jej r. 1602 přetisknouti dal Markvard Freher ve své sbírce: Scriptores rerum Bohemicarum (str. 86—107). Dle rukopisu vídeňského č. 556 a poněkud podle rukopisu č. 3539 téže knihovny vydal jej Jan Fr. Böhmer r. 1843 v prvním dílu své sbírky pra- menů: Fontes rerum Germanicarum (str. 228—270). Dříve ještě nežli text latinský byl vydán tiskem text český, a to již r. 1555 v Olomouci u Jana Günttera od Ambrože z Ottersdorfu na Lipůvce, po druhé v Praze r. 1791 od T. J. Tomsy

Strana 336
336 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. s poznámkami od F. F. Procházky, po obakráte jazykem poobnoveným, po třetí ve Výboru z lite- ratury české I, str. 499 a násl. a po čtvrté ve Spisech císaře Karla IV dle recense jiné nežli jsou první tři vydání. A tak jest toto vydání již páté. Německý text se tu poprvé podává. Mám za svou povinnost vzdáti tuto upřímné díky p. dvornímu radovi Birkovi za pozne- náhle půjčení všech latinských rukopisů do Prahy k použití, p. bibl. dru. Markgrafovi, jehož laska- vostí se mi dostal do rukou německý text z městské knihovny vratislavské, jakož i přátelům svým pp. Františkovi Marešovi, adjunktu knížecího Schwarzenberského archivu ve Vídni, a p. dru. Ferd. Menčíkovi za srovnání českého textu s rukopisy cís. knihovny dvorní a sbírky ambraské, které mi pro krásné své drobnomalby do Prahy k užití zapůjčeny býti nemohly. I. Secundis sedentibus 1) in thronis meis binis, binas mundi vitas agnoscere et meliorem eligere. Cum binam faciem in enigmate respicimus, me- moriam de ambabus vitis habemus. Quia sicut facies, que videtur in speculo, vana et nichil est, ita et peccatorum vita nichil est.2) Unde Aqui- laris 3) in evangelio ait: „Et sine ipso factum est nichil“. Quomodo autem factum est nichil peccatoris opus, cum ipse id 4) fecerit? Peccatum*) uero 6) fecit, sed non opus. Opus denominatur ab optacione,7) et peccator semper optat delicias et inquinatur per eas. Fraudatur vero in deside- rio suo, quia corruptibilia desiderat, que ad ni- chilum rediguntur. Et sic sepelitur vita sua cum ipso; quia cum carnalia corrumpuntur, desideria sua finiuntur. De secunda autem vita ait Aqui- laris: „Quod factum est in ipso, vita erat, et vita erat lux hominum.“ Quomodo autem fa- ciemus vitam in eo, ut vita sit lux nostra, docet nos salvator dicens: "Qui manducat carnem meam et bibit sanguinem meum, in me manet et ego in eo.“ Qui vivunts) de tali cibo spirituali, ma- nent in eternum.“ Quomodo de ipso vivant, ad- vertamus. Nonne si carnaliter varia cibaria et corruptibilia comedimus, appetitum ad ea2) nos oportet habere, et interiora nostra amplecti de- sideranter, et ea mittere per organa corporis nostri, ut convertantur in sanguinem ; ut19) spiri- tus, qui in sanguine manet,"1) [cum] 13) vita no- stra inibi possit 13) manere? Sed quia carnalia corruptibilia sunt, homo moritur. Qui autem comedit cibum illum spiritualem, de quo anima vivit: nonne oportet, quod homo 4) in anima sua illum appetat et desideranter recipiat, ac diligenter in caritate amplectatur, ut scintille illius cibi fervore dulcedinis et15) amoris in eo generentur, in quibus anima nutrimentum suum habeat16) vitale, et in eo maneat? Et sicut in illo nutrimento nil corruptum est, ita manentes in ipso carent omni corrupcione, et vivent in eternum. Quod salvator affirmat, dicens Johan- nis VI°: "Hic est panis vivus de celo descen- dens, et si quis17) de ipso manducaverit,18) non morietur in eternum.“ Vita eterna est lux ho- minis, que sine deo effici non potest. Et ideo dicit idem Aquilaris: „Et vita erat lux homi- Capitulum I. 1) Při secundis sedentibus má ruk. c. k. vid. dvorní knih. č. 9045 po straně: Secuturis in th. m. b. — 2) ita est nemá 3, 5, 6.— 3) T. j. Sv. Jan evangelista. — 1) illud. 2, 3. — 5) Žeby v ruk. 1 bylo peccato, jak Böhmer praví, neshledal jsem. — 5) Bölumer a Freher quidem. —7) opcione 7.— 8) viuit 6. —3) ad ea nemá 6. — Všecky rukopisy mají et, Böhmer ut. — 11) manent 1 2, 5.— 12) rukopisy všecky nemají. — 13) posset 6. — 11) 3, 4 nemají. — 13) nč 3, 4, 7. — 16) habet 3. — 17) si quis — potest. Et nemá 6. —5) manducauit 5.

Strana 337
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 337 num“, quoniun aliam vitam repatat mortem. Et vere est mors, quia amarissima est. Quid autem amarius, quam amatores deliciarum et!) has penas sustinere 7 Non enim sunt mortui tan- tum, sed omni hora moriuntur. Viventes autem in?) vita eterna bene dicuntur viventes, quia?) vi morti*) restiterunt delicias carnales refu- tando, et ceperunt in premio?) delicias sempi- ternas. Sed multi comedunt spiritualem. cibum sine appetitu et desiderio et evomunt illum de cordibus suis. Ve illis! quia reatus illoruni eum Iuda describitur, et porcio eorum cum Datlian et Abiron, uec proderit animabus ipsorum?) ad nutrimentum. Nonne cognoscitis, quod ?) si be- stia. conmiedit sine appetitu, non provenit ci ad nutrimentum, sed dolore torquetur?5) Multo ma- gis vos torquebimini, quia pena vestra erit eterna, sicut cibus est eternus. Quorum vestigia, vos obsecro, cavete,?) sed in nutrimentum anima- rum vestrarum cibuni illum desiderate!9) reci- pere et sine ipso nolite vivere, ut in eternum vivatis; et!!) ,non iu solo pane vivit hono, sed ex omni verbo, quod procedit de ore dei*. Nam pauis celestis non solum est panis, sed et !?) caro et verbum, que si sola esset, non haberet nutri- mentum vite eterne. Quomodo !?) autem ille panis sit caro, ait salvator: ,Panis, quem ego dabo, caro mea est.“ Que caro verbum est. prout Io- hannes in evangelio ait: ,Et verbum caro factum Quod verbum deus erat, de quo idem: ,Et deus erat verbum.^ Et sic iste panis caro, verbum et deus est. Quem panem qui sumere vult, accipere oportet carnem, verbum et deum iu illo pane celesti, qui panis angelorum nun- cupatur. In sumpcione panis oportet, ut ) su- matur verbum veritatis. De !*) quo verbo Chri- stus ait: „Ego sum !5) veritas et vita.“ Qui ver- bum veritatis !?) non aceipit sumendo, non. acci- pit panem illum. Oportet ergo eum, qui panem sumit, carnem sumere. Quia 9) cum eum !?) do- minus discipulis suis traderet, dixit: ,Hoc est est.* corpus meum, quod pro vobis?9) tradetur*, et — sanguinem eiusdem carnis dedit eis dicens: ,Hic est calix sanguinis mei novi et eterni testamenti, qui pro multis effundetur.* Cum autem homo suniüt illam carnem, perdat carnem suam, et tradat eam pro Christo, tollensque crucem suam?!) sequatur eum, ut particeps fiat mortis et passio- nis eius, participaus in futuro gloria ??) nowinis sui. Cum autem carnem sumit, oportet cum ct paneni illum suniere veruni, prout ipse ait: , Ego sum panis verus, qui de celo descendi. Con- firmavit nobis ipse Christus novuni et eternum testamentum per panem illum. De qua confirma- cione David canit in psalmo: ,Et panis cor ho- minis confirmet" David autem non inmerito figurative de eterno pane loquitur. Nam domus eius Bethlem *2) vocatur, quod. interpretatur do- mus panis. De hac domo voluit deus Christum suuni nasci, qui est verus panis. Et ideo nomi- nat eum scripturà de domo David, id est de domo panis. Confirmet autem ille panis corda et animas vestras iu sancta dileccione et cari- tate sua, ut sic valeatis transire per regna tem- poralia, ut non amittatis eterna. Amen.?#) Capitulum II. Cum autem regnabitis post me decorati diademate regum, niementote, quod et ego rexi aute vos, et?9) in pulverem redactus sum et in lutum vermium.?9) Similiter vos cadetis trans- euntés ut umbra et velud flos agri. Quid valet nobilitas **) aut rerum affluencia, nisi assit pura consciencia cum fide recta et *9) spe sancte resur- reecionis ? Non estimetis vitam vestram sicut impii, non recte cogitantes: cum exiguum ??) sit, quod estis, quia à deo creati et ex nichilo nati sitis et post hoc?") ad nichilum redigamini?!), tan- quam non fuissetis. Scitote vos habere patrem eternum et filium eius, dominun nostrum Jesum Christun, qui primogenitus est in multis fratri- bus, qui vos vult participes fieri regui sui, si !) etiam 6. — *) nemají 3, 4. — *) qui 4; quia vini 6. — !) morte 5. — *) Tak rukopisy, in premium Bôhmer.— 6) eorum 4. — 7) quia 4. — *) torquet 2. — *) cauere 2, 5, 7. — !?) desiderare 6. — !!) nemaji 3 a 4. — 1?) ex 3; in 4. — ?) quod 6, — '') nemá 2. — 5) De — veritatis nou nemá 2, — !9) s, via, veritas et v. 3. — '?) veritatis uero non 7. — 75) qui 3. — ??) nemá 3, 4. — ??) Za vobis vkládaji 2 a 7 multis. — ?!) suam et sequ. 3, 4, 5. — ??) gloriam 7, a vy- l , 1 A davatelé. — 7?) Hethleem 3; Betlehem 4. — ?!) nemá 4 a 6. — ?*) nemá 6. — 76) uenerim. 3, 4. — ?*) nob. generis 4. — 7%) recta, spe sancta resur. 3, 4, 5, 6, 7. — 7") Tak 2, 6, 7. — ??) hee 2. — ?!) redigemini 2. 45 

Strana 338
338 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. mandata eius servaveritis, et non inquinaveritis mentes et consciencias,1) et voluntate2) sanguinis et carnis vestre efficiemini3) filii dei, prout *) Johannes in evangelio dicit: „Dedit eis potesta- tem filios dei fieri.“ Si igitur vultis effici filii dei, mandata patris vestri servate, que anuncia- vit vobis per filium suum, dominum nostrum Jesum Christum, *) regem celestem, cuius typum et vices geritis 6) in terris. Mandatum vero maius est: „diligere dominum 7) deum ex toto corde et ex tota anima, et proximum sicut semet s) ipsum.“ Si ea dileccione deum diligetis, ani- mas vestras, pro ipso ponere non formidabitis, et non timebitis eos, qui corpus quidem possunt interficere, animam vero perdere non valent. Sed timebitis ") patrem vestrum, qui potens est salvare et mittere in iehennam sempiternam. Si vero in timore domini ambulaveritis, sapiencia vestrum erit inicium, et iudicabitis fratres ve- stros in iusticia et equitate, prout ipsi iudicari speratis a10) domino; nec sic deviabitis in devium. quia via domini recta est. Eritque misericordia vestra super egenos et pauperes, prout optatis misericordiam consequi de egestate et fragilitate vestra a domino. Et sapiencia vestra fortificabi- tur in robore domini, et ponet ut arcum ereum 11) brachium vestrum et conteretis bella forcia, et cadent impii coram vobis, iusti autem gaudebunt. Cogitaciones quoque 12) inimicorum vestrorum deus dissipabit et docebit vos facere 13) iusticiam et iudicium. Revelabit vobis secreta, scrutinium 14) iustum ostendet vobis et non palliabit vir astu- tus maliciam15) suam ante faciem vestram, quia spiritus sapiencie et intellectus 16) domini erit in vobis. Et velabuntur 17) oculi iniustorum coram vobis, tolletque deus de cordibus eorum verbum, et amentes erunt proposiciones eorum. Iustus autem salvabit vitam suam, sicque erit honor regis1s). quia honor regis!9) iudicium diligit. Et sceptra vestra 20) florebunt coram domino, quia porrexistis ea lapso et inopem extraxistis de laqueo venancium. Diademataque 21) vestra splendebunt, et facies vestre illustrabuntur, quia oculi sapiencium in ipsa respicient et laudabunt dominum dicentes: „Adiciat22) dominus dies re- gis super dies eius.“ In generacione iustorum benedicetur semen vestrum. Avariciam si odio habueritis, affluent vobis divicie; quibus nolite cor apponere, sed thesaurisate vobis sapienciam, quoniam in possessione eius 23) multa dominacio. Avarus autem non dominatur,24) sed subditus est pecunie dicioni."5) Perversa26) consorcia atque consilia fugite, quia cum sanctis sancti eritis, et cum perversis pervertemini; morbus namque contagiosus est peccatum. Apprehendite igitur disciplinam domini, ne quando irascatur, et per- eatis de via iusta, cum in brevi exarserit ira eius. Si peccare vos contigerit, tedeat animam vestram vite vestre, donec recurratis ad fontem pietatis et misericordie. Quamquam humanum sit peccare,27) diabolicum tamen est perseverare Nolite peccare in spiritum sanctum,2s) peccando in confidenciam dei, quia29) spiritus dei sanctus elongatur a vobis; putandum est, quod spiritus sanctus peccati zelator est. Non date in vobis locum ire, sed mansuetudini, que mansuetudo vincit 30) iram et paciencia maliciam. Nolite in- videre alterutrum, sed caritatem pocius habete invicem, quia31) invidia generat odium. Qui odit, non amatur, 32) et in furore suo peribit, qui vero caritatem habet, diligit, et est dilectus deo et hominibus. Si exaltari cuperit 33) cor vestrum, humiliate vos, nec veniat vobis pes superbie. Superbia31) ingrata est creatori et benefactoribus, et ideo non habet superbus graciam nec coram deo nec coram hominibus. Conteret autem eam 35) dominus in fine, deponens potentes de sede et exaltans de pulvere humiles, ut sedeant cum principibus et solium glorie teneant. Nolite cra- pulari a cibo et potu, sicut faciunt hii, quorum 1) mentes, consciencias rukopisy. — 2) vol. carnis, sang. et carnis 3, 4. — 3) efficiamini 3, 4. — 4) prout — fieri nemá 6. — 5) Jesum Chr. nemá 3 a 4. — 6) geretis 2. — 7) nemá 4. — 8) temet 6. — 2) timeatis 3, 4. — 10) a domino — optatis nemá 6. — 11) Tak všecky rukopisy, ale Böhmer a Freher eneum. — 12) uero 7. — 13) fac. deus insticiam 7.— 11) scrutinium — vobis nemá 5. — 15) iusticiam 3. —16) intelligencie 6. — 17) Tak 1, 2. 6 a 7; reuelab. 3, 4; velabunt 5. — 18) regius 2, 5, 6 a Reineccius. — 19) quia honor regis nemá 3. — 2°) nemá 4. — 21) diademata nestra 7.—22) Addiciat 6. — 23) nemá 3. —21) dominabitur 5.—23) dominacioni 7. — 26) P. consilia atque consorcia 3, 4, 6i. —27) peccare et dyab. 3. — 25) nemá 7. —22) quia spir. dei nemá 6. — 0) vincerit 2. — 11) quoniam 2, 5.— 31) amat 3, 4. — 34) cupit 2, 3, 4, 7. — 1) Superbia eciam grata non est cr. 3. — 35) eum 7.

Strana 339
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. deus venter est, quorum gloria et finis fecium accumulacio est. Nolite renes!) vestros coinqui- nare, sed lumbos vestros preciugite, fortitudine mentis concingimini [coniugium] *) amplectendo. Quoniam spiritus sanctus effugiet luxurie se dan- tes, nec habitabit in corporibus subditis peccato. ?) Abstinete vos a malo accidie. ne vos trahat gra- vedine sua?) in profundum inferni. Cavete ergo vobis ab omni peccato in. etate tenera, quia parvus error in principio magnus erit in fine. Sed ambulate in lege domini sine macula. ut benediccionem accipiatis ab eo, qui ait: „Beati inmaculati in via, qui ambulant in lege domini,* ut sitis tamquam lignum, quod plantatum est secus decursus aquarum. quod fructum suum dabit iu tempore suo, et folium eius nou. defluet, sed asscriptum erit in libro vite, ubi asscripta?) sunt nomina iustorum. Quod vobis prestare dignetur, qui dignus fuit aperire librum et") siguacula ^) eius. Capitulum. III. Successioni vestre diligenter scripsi verba preassumpta sapiencie et timoris dei, quantum mea parvitas divini auxilii capax fuit. Nunc de vana et sfulta vita mea vobis scribere cupio, ac de exordio transitus mei mundani, ut”) ce- dere vobis valeant in exemplum. Graeciam autem michi a deo infusam et amorem studii, quod mei pectoris habuit tenacitas non tacebo; ut^) tanto magis speretis in divino auxilio?) in labo- ribus vobis succurrere, quanto patres et prede- cessores vestri vobis magis '") annunciant. Nam et scriptum est: „Patres nostri annunciaverunt nobis.*'*) Cupio ergo'*) vos non latere, quod Hein- ricus '*) septimus. Romanorum imperator, genuit 530 patrem meum nomine Johannem ex Margareta, ducis Bravancie filia. Qui '*) duxit uxorem no- mine Elyzabeth, filium Wenceslai secundi, Boe- mie regis, et obtinuit'*) regnum Boemie cum ea, quia masculinus sexus in progenie regali!?") Doe- morun defecerat.') Et expulit Heinricum, Ka- rinthie ducem, qui habebat in uxorem'!?) sororem seniorem uxoris sue dicte, que mortua est in posterum sine prole,'$) qui regnum Boemie causa eiusdem sororis ante eum obtinebat, prout cla- rius in cronicis Boemorum continetur. (ienuit- que idem Johannes, rex Boemie, cum Elyzabeth regina!) primogenitum suum nomine Wence- slaum anno domini millesimo trecentesimo XVI pridie idus Maii hora prima in Praga. Deinde alium filium nomine Ottogarum,?") qui iu pue- rili etate decessit. Demun ?!) genuit et tercium nomine Johannem. Habuitque predictus rex duas sorores desponsatas, unam tradidit **) Ungarorum regi Karoli Primo, que sine liberis mortua est; secundam vero dederat Karolo, Francorum regi. Ipso regnante in Francia auno incarnacionis do- niiui millesimo trecentesimo vicesimo tercio, mi- sitque me meus pater iam dictus ad dictum re- geni Francie me existente iu septimo auno pue- ricie niee; fecitque me dictus rex Francorum per pontificem. confirmari et??) imposuit michi nomen suum equivocuni videlicet Karolus et dedit michi in uxorem filiam Karoli, ?") patrui sui, nomine Margaretam dictam Blanczam.*5) Mortuaque est uxor sua, soror patris mel, anno illo sine prole. ?6) Demum idem rex aliam sibi matrimonio ?*) co- pulavit. Dilexitque me prefatus rex valde, et precepit capellano meo, ut me aliquantulum in litteris erudiret, quamvis rex predictus ignarus esset litterarum. Et*^) ex hoc didici legere ho- ?) renos 2. — *) Slovo to schází ve všech rukopisech, ale Reince. je přivádí co variant a v českém překladu jest też „manželstvo drZiece", — ?) peceatis 3, 4, 7. — !) suam 3. 2. — *) et 25; ut redere 5. — ") nec 3. x -— 5) scripta 7. — ") et — cius nemá 6. — "^j singula ) g — ?*) Místo in div. aux. má DBóhmer divinum auxilium. — '?) nemá 3. — !!) vo- bis 2. — '?) Bohmer igitur. — ??) Hendricus 6 a tak obyčejně níže — !') qui Johannes 7. — !*) et ipse Joli. ob. 7; et obtinuerunt 6. - 3%) nemá 3, 4. — !5) deerat 7. — !*) in ux. seniorem senioris vxoris 3; in ux. sor. senioris vxoris 4. — B) s. prolege 6. — 9) Tu vkládá 4, 6 à * me. — ?*) Ottag. 3; Ottak. 4. Ottacar. 5. 1318 a zemřel dne 20 dubna 1329. — ?!) Dem. et genuit ter. 9. Jan narodil se 12 února 1322 a zemřel 12 listopadu 1375. — ?*) tradiderat 5. — Beatrix, manželka Karla Roberta, krále uherského nar. se r. 1305, a zemř. r. 1312, a starší Marie nar. se roku 1304. zasnoubila se s Karlem IV Krásným dne 24 srpna 1322. — ?) et imposuit nemá 3, 4. — ?*) nemá 3, 4. — ?*) Blancza 1; Blanczye 3; Blaneze 4; Blanda 6; Blaucha 7. Karel přišel do Francie počátkem dubna 1323 zasnoubeni jeho stalo se bud 8 neb 15 května. Otec Blančin byl Karel z Valois, bratr krále Filipa IV, tedy strýc vládnoucího krále Karla IV Krásného, — 26) Dne 26 března 1324. — ?*) in matrimonio 2, 3, 4, 5. -- °*) nemá 0. Ten se narodil dne 22. listopadu 1316 14 kv. 1323 

Strana 340
1325 1328 340 ras beate Marie virginis gloriose, et eas ali- quantulum intelligeus cottidie temporibus !) mee puericie libencius legi, quia preceptum erat cu- stodibus meis regis ex parte, ut me ad hoc in- stigarent. lex autem predictus non erat avarus pe- cunie et. utebatur bono consilio et curia ipsius?) resplendebat senum?) principum tam spiritualium quam secularium congregacione. Facta est autem magna dissensio inter re- gem Aneslie, qui erat temporibus illis, et inter predictuni regem Francie.?^) Rex autem Anglie habebat in uxorem sororeni predicti regis, quam idem rex expulit de Anglia una cum filio suo primogenito nomiue*) Eduardo.*) Que veniens ad fratrem suum permausit in Francia?) in exi- lio una cum?) suo primogenito. lex. vero Fran- cie indignatus propter expulsionem sororis sue et sororini rogavit socerun meum Karolun, pa- truum suun, ut vindicaret tantam verecundiam progeniei 5) ipsorum factam. Qui assumpto exer- citu intravit Aquitaniam, et quasi eam in toto devicit. excepto Durdegalis eum aliquibus forta- liclis sive castris. Reversusque dictus ?) Karolus in Francinun triumpho obtento, tradidit filiam filie sue, comitisse Hanonie, sororis'") mee uxo- ris,!!) filio predicti!'?) regis Anglie Eduardo tem- pore exilii in uxorem, associataque sibi comi- tiva!3) misit ipsum in Angliam. Qui invaluit in patrem et captivavit eum, et!?) privavit eum remo, et imposuit sibi diadema. Eodem anno inter- emptus fuit in carceribus pater filii predicti.'?) In illo eciam anno mortuus est Karolus,!$) socer meus, et dimisit filium primogenitum no- mine!'?) Philippun. Eodem quoque anno in puri- fiewcione beate Marie obiit Karolus, Francorum ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. rex, relicta uxore pregnante. que peperit filiam. Et cum de consuetudine regni filie non succe- dant,!9) provectus est Philippus,!'?) filius soceri mei, iu regem Francie, quia?) propinquior erat heres in linea masculina. Assumpsitque dictus Philippus consiliarios predecessoris sui, sed eorum consiliis minime acquiescens avaricie se contulit. luitque unus inter consiliarios suos, vir prudentissimus,?") Petrus, abbas Fiscanen- sis," nacione Limovicensis,*?) homo facundus et litteratus, omnique morum honestate circum- septus,?*) qui in die cinerum anno primo regni *5) Philippi missam celebrans sic industriose pre- dicavit, quod ab omnibus fuit commendatus. Ego vero eram in curia predicti regis Philippi, cuius sororem lhabebam,*9) post mortem predicti Ka- roli, cum. quo fueram quinque annis. Placuit autem nüchi predicti abbatis facundia seu elo- quencia in eodem sermone, ut?7) tautum con- templacionem haberem in devocione ipsum au- dieus et intuens, quod intra nme cepi cogitare dicens: Quid est, quod tanta gracia nmüchi in- funditur ex homine isto? Cepique demum «sui noticiam, qui me multum caritative ac paterne confovebat, de sacra scriptura me sepius in- formando. Fuique?5) duobus annis post mortem Karoli in curia regis Philippi. Post hos duos aunos remisit me idem rex cum uxore mea, sorore sua. nomine Blancza,?9) ad patrem meum?) Johaunem, regem Doemie, iu civitatem Luczemburgensen, qui comitatus erat patris mei ex?!) successione patris sui divine??) memorie Heinrici imperatoris. Qui eum esset comes Luczemburgensis, electus fuit in regem Romanorum, prout in cronicis l) nemá 3, 4. — ?) eius 2, 6, 7, — *) senium. 4. — %) Franezye 3. — ?) nomine — primogenito nemá 6. — 5) Conardo 4, a tak i níže. — 5) Frauezya 3. — Edvard II, král anglicky, m&l za Zenu Isabellu, dceru. Filipa IV a sestru Karla IV, krále francouzského, která se synem svým Edvardem přišla do Francie r. 1325. — *) Tu vkládá 2 a 4 slovo filio. — *) progenie 6. -- ?) idem 6. — !?) sororem 4. — !') nemá 1 a 2. — '?) predicto 6. — 5) comitatina misit ipsam 6. — !*) et— regno nemá 3. — !*) Edvard II zavražděn byl 22 září 1327. — !*) Karel z Valois, tehán Karla, králevice českého, zemřel dle jedněch 16 listopadu dle jiných 16 prosince 1325, a Karel IV, král francouzský, dle jedněch 31 ledna dle jiných 1 února 1328. — '*) nemá 7. — !*) succedunt 6. — !?) nemá 3, 4, 7. — 99) gui 2. — ?!) prudens — nimirum 7. Tu vkládá 2 slovo nomine, které v 7 napsáno jest nad slovem nimirum. — ?*) Rukopisy Sistanensis neb Siscanen- sis. Fécamp v Normandii a Limovicensis jest Limoges. Rodné jméno muže toho bylo Petrus de Hoscriis (Pierre de Rosiers). — *?) Lemonicensis 2. — *') cireumspectus 2. — **) nemá 8, 4. — Bezpochyby r. 1329 dne 8. března; nebo po smrti Karla 1V byl Filip nějaký čas jen správcem království, a teprv když vdova králová porodila dceru, dostalo se mu království Francouzské; a tak s těží možno vzíti 17 ánor r. 1328. — ?5) habebat 6. — **) nee 3, -— ?*) Fuitque 2, 6. — 9) Blaneze 3, 4; Blanka 6; Blancha 7. — %) Tu vkládá 5 nomine. — Karel přišel k otci svému do Lucemburku asi na jare r. 1330. — ?!) ex — sui nemá 6. — ??) dive 6 a Bóhmer. 

Strana 341
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 341 Romanis 1) plenius, quomodo aut quanto tem- pore regnaverit, 2) continetur. Capitulum IV. Reversus itaque de Francia inveni patrem meum in comitatu Luczemburgensi, occupante temporibus illis imperium Ludovico 3) de Bava- ria, qui se scripsit Ludovicus quartus, qui post mortem Henrici septimi, avi mei, in Romanorum regem in discordia fuit electus contra Fridri- cum, 1) ducem Austrie. Quem 5) Ludovicum ele- gerunt et cum eo steterunt usque ad suum tri- umphum, quo captivavit eundem Fridericum. ducem Austrie, suum adversarium, Johannes, rex Boemie, pater meus, Maguntinensis, Treverensis 6) et Waldemarus 7) ultimus Brandenburgensis. Cum Fridrico autem fuerunt: Coloniensis. dux Saxo- nie et comes Palatinus. 8) Qui Ludovicus Ro- mam postea9) accesserat, 10) et diadema imperi- ale contra voluntatem pape Johannis XXII ab episcopo Venetorum et11) munus consecracionis recepit. Et post hoc creaverat antipapam nomine Nicolaum, ordinis Minorum, qui post hoc tradi- tus fuit ad 12) manus pape et 13) in penitentia mortuus fuit. Et iam 14) reversus fuit in Germa- niam, prout in cronicis Romanorum plenius 15) apparet. Illo vero tempore cum reversus fueram de Francia in comitatum16) Luczemburgensem et17) inveneram patrem meum ibidem,18) obsederat dux Austrie 19) civitatem Columbariensem in Al- zacia, et Ludovicus eam liberare non poterat. Accessit pater meus ad eosdem, et concordavit 1330 dictum ducem cum Ludovico.20) Deinde ivit 21) in comitatum Tyrolis ad ducem Karinthie, quem expulerat de regno Boemie. Cuius uxor prima mortua fuerat,22) soror matris mee: demum ta- men acceperat aliam uxorem, sororem ducis de Brunswych,23) cum qua habuit unicam filiam,24) quam copulavit fratri meo Johanni in uxorem et post mortem suam constituit sibi omnes suos principatus. Deinde pervenit pater meus in ci- vitatem Tridentinam. Et illo tempore mortua est mater mea in die beati Wenceslai martiris in Praga. Moram autem in Tridento 25) patre meo trahente date fuerunt sibi in Lombardia 26) ci- vitates: Brixiensis civitas, Pergamum,27) Parma, 29) in Tus- Cremona,28) Papia, Regium, Mutina; cia 30) vero Luca cum omnibus districtibus et comitatibus ad eandem pertinentibus.31) Ad quas pater meus accedens post hec mansionem fecit in Parma.32) Vicecomes [postea] eas 33) in suum suscepit regnum 34) Akzo 35) de Mediolano, qui regebat 36) pro tunc 37) civitates Mediolanum 38) et] 39) Novariam, quas in vicariatu eodem tem- pore a patre meo susceperat. Tempore illo misit pater meus in comita- 1331 tum Luczemburgensem pro me. Ego autem arri- pui iter per civitatem Metensem, per ducatum Lothringie,“0) per Burgundiam et *1) Sabaudiam usque in civitatem Lausanensem 42) super lacu. Deinde trasivi montes Brige,43) et veni in terri- torium Novariense, et abinde veni in parasceve 44) in civitatem Papie, quam tenebat pater meus. 2 září 1) Romanorum 6.— 2) regnauit 2. — ) Lodouicus 3 a tak obyčejně níže; Ludwicus 4 a 6 a tak obyčejně níže. — 4) Tak 1, ostatní rukop. Fridericum. — 5) Quem — duc. Austrie schází v 2, 5, 6. — 6) Treurensis 3.— 7) Wo- lomarus 3, 6; Wolmarius 4; Wolemarus 7. — 3) Palatinensis 3, 5. — 2) Post hoc 2, 5, 6. — 10) Ludvík byl v Římě dne 17 ledna 1328 od zástupců lidu korunován a od patriarchy benátského Dominika V a biskupa z Alerie Gerarda pomazán. — 1) nemají 2, 3, 4, 6.—12) in 3 a 4; et m. f. in penit. 6.— 13) et mort. fuit penitencia 2. — 14) nemá 3 a 4. —15) pl. continetur vel appar. 6. — 16) comitatu 6.— 17) nemá 6. — 18) R. 1330 asi v měsíci dubnu, kterého času král Jan byl v Lucemburce. — 19) Otto. —·0) V Hagenavě 6 srpna 1330.—21) cum comitatu T. 6. — 12) fuit 4. — Anna, man- želka Jindřicha Korutanského, dcera krále Václava II, zemřela dne 3 září r. 1313 a Eliška, matka Karlova dne 28 zaří 1330. — 23) Brunsschwich 5; Brunsuich 7; Brunczwik 6. — 24) V 3 a 4 jest slovosled poněkud jiný. — 25) Triden- tho 1.—25) Lamb 2, 6.—27) Pargami 4. — 28) Nemá 4. — 29) Tak 2, ostatní však Montina. Do Brescie přitáhl král Jan dne 31 pros. 1330; ostatní tu jmenovaná města dala se do ochrany jeho nejvíce koncem měsíce ledna a na počátku měsíce února r. 1331.—30) Tussia 2, 6. — 31) Luka přišla v moc krále českého dne 1 března 1331.—32) Do Parmy přišel král Jan dne 2 března, siggnorie v Reggiu dána mu 13 dubna a v Modeně převzata od syndiků jeho dne 23 dubna.— 33) eos 2. — 24) regimen 5 a Böhmer. — 35) Azo 7; Aczo dema Med. 6. — 26) regnabat 3. — 37) prout 2. — 35) Mediolanensem 2.— 39) V rukopisech schází. — 10) Lotringie 4. Lotharingiae 7. — 41) et per S. 6.— 42) Lusanen- sem 2, 3; Lausan 4. — 42) Brigie 2. Karel šel z Lucemburku k Lausanni a odtud přes Brieg a přes Simplon k No- vaře. — 1) parasceuen 2, 4, 5, 6; 29 března 1331.

Strana 342
1331 342 In die autem pasche, !) scilicet?) tercia die postquam veneram, intoxicata fuit familia mea, et ego divina me gracia protegente evasi, quia missa magna prolixe agebatur, et communica- veram ?) in eadem et nolui comedere ante mis- sam. Cum autem iren ad prandium, dictum fuit michi, quod familia mea subito *) in infirmita- tem ceciderit,?) et specialiter illi, qui ante pran- dium comederant. Ego autem sedens in mensa comedere nolui,%) et eramus omnes?) territi. Et sic aspiciens, vidi hominem pulchrum et agi- lem, quem non cognovi, qui deambulabat coram mensa fingens se mutum. De quo habita suspi- cione ipsum captivare feci. Qui post multa tor- menta tercia die locutus est, et confessus fuit, quod ipse in coquina cibariis toxicum immise- rat*) de iussu et procuracione Azzonis?), Vice- comitis Mediolanensis. De illo autem toxico fu- erunt mortui: Johannes dominus [de] '") Berge, magister eurie mee, Johannes de Honkirin,!!) Symon do Keyla,!'7) qui deserviebat mense mee,'3) et quam plures alii. Ego autem manebam illo tempore in monasterio sancti Augustini, ubi cor- pus suum jacet in Papia, de quo monasterio ex- pulerat Ludovicus de Bavaria abbatem et cano- nicos regulares illius monasterii, quos ego revo- cans in predictum monasteriumn introduxi.'#) Quod monasterium post obitum illorum fratrum papa Iohannes Augustinensibus, quorum ordo hodierna die possidet, contulit, dominante patre meo, qui- bus pater meus possessionem tradidit. Deinde ivi ad. patrem. meum in civitatem Parmensem, et eram intrans annum sextum decimum.!'5) Pa- ter autem meus commisit regimen omnium illo- rum et?) tuicionem mei domino Ludovico de co- ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. mitibus Sabaudie, gui erat socer Aczonis Vice- comitis et gubernatoris Mediolanensis. Recedens de Parma !5) ivit in Franciam, et tradidit filiam suam '*) secundogenitam, sororem meam, nomine Gutam '*) Iohanui, filio primogenito Philippi, re- gis '!) Francie. Primogenitam autem Margaretam habebat Henricus, dux Bavarie. Tempore illo, quo remanseram cum dicto domino Ludovico de Sabaudia inu Italia, fecerunt ligam secrete contra me et patrem meum Ro- bertus,?") rex Apulie, Florentini, Vicecomes Aczo, gubernator Mediolanensis, gubernator Veronen- sis, qui tempore illo tenebat Paduam, Trevi- sum,*') Vincenciam, Feltrensem et Belunensem **) civitates, gubernator Mantuanus, qui ante nobis promiserat fidelitatem, Ferariensis gubernator**) et diviserunt inter se occulte civitates, quas te- nebam: Veronensi Drixensem et Parmensem ci- vitates, Mantuano Regium, Ferrariensi Mutinam, Mediolanensi Papiam, Pergamum ?*) et*9) Cremo- nam, Florentinis *) Lucam. Et sic omnes, subito habentes prodiciones occulte in civitatibus, ante- quam diffidarent, irruerunt in nos.*) De ipsis nullum timorem pro tunc habebamus, quia pe- pigerant fedus nobiscum et iuraverant nobis litte- risque firmaverant patri ac nobis fideliter assi- stere. Et intravit Veronensis in Drixiam, Medio- lanensis obsedit Pergamum et habuit illam sub- ito. Papienses rebellaverunt"$) contra nos et receperunt dominium?) per se videlicet illi ?9) de Beccaria,?!) de quibus magis presumebamus quam de aliquibus in illa civitate. Et sic omnes isti 92) colligati fecerunt validissimam | guerrain ex omnibus partibus contra nos. Dominus autem Ludovicus de Sabaudia predictus, commissarius ?) parasceve 6. — 7?) scilicet tercia die nemá 3. Reinec. má scil. secunda. — 3) communicaverim 2. — *) ne- má 6.— 5) ceciderat 2, 5. — ¢) volui 5. — *) nemá 5. — *) inmis. 3, 4. — ?) Rukopisy maji Lucemi, Lucemii, Lucomi nebo Luconii. Patrné tu varianty naznačují Luchina, strýce Azzova. — !?) Nemaji rukopisy:; Joh. dictus de B. 6. Berg u Kolmaru v Elsasích. — !') Hokrm 3, 4. — !?) Kayla 4; Keila 7. Kail u Manderscelieidu v nynějším okresu Trevir- ském. — !?) nemá 6. — ?!') introduci 6. — !*) Karel přišel do Parmy 15 dub., kde byl slavné uvitin. — '*) nemi 5. — !; V&ecky rukopisy mají patria i český překlad má „z té vlasti“. Z Parmy odcházel Jan dne 2 června, ale nešel do Francie nýbrž skrz Tyrolsko do Řezna, kdež se s císařem Ludvíkem sešel. Smlouva o sňatek s Janem, vévodou Nor- mandie, prvorozenÿm synem krále Filipa, učiněna byla v lednu r. 1332 a svatba odbyvala se bud 28 bfezna nebo 6 dubna 1332. — '7) f. secundim secundogenitam 3. — '¥) Gytkam 4. — !'?) regi 5. — ??) Rub. 4. — ?!) Trevisium 4. — 77) Byel. 4. — ??) Rukopisy gubernatores. — ?') Parg. 2, 6. — ?*) nema 4. — 26) Florentiui 3; Florentinum. 4; Florentinus 6. — 7) Tu přidávají všecky rukopisy: et intravit Weronensis Brixiam; za to ale scházejí všude slova ta níže. Brescie hyla vzata 15 června 1332. Určení dat, týkajících se poměrů italských podány jsou dle výborného spra- coväni téelto pomérü ve spise Werunského: Kaiser Karl IV.^ — 75, rebellavit 6. — ?*) dominum 6. — ?*) illum 6. illi 7. — ?') Becalia 4: Baccaria 7.— %) nema 3, 4. 

Strana 343
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. noster et tutor, bene previdisset aliqua pericula, sed non apposuit remedium, et!) nescio, quo motus spiritu, forte amore generi?) sui Aczonis Vicecomitis supradicti, recessit de Parma,?) nos relinquens in angustia. Ili autem de Rubeis, cives Parmenses, et illi de Fuliano *) et de Man- iredis*) de Regio, et illi de Piis*) de Mutina, et illi de Punczonibus, *) Senibus *) de Cremo- na, et domini Symon et Philippus de Pistorio ") capitaneus Lucce assumpserunt factum meum') fideliter et apposuerunt omne consilium et auxi- lium, quod poterant, prout in sequenti pagina clarius describitur.!9?") Capitulum V. ''unc prenominati coniuratores fecerunt va- lidum exercitum ante civitatem nostram Muti- nani et steterunt ibi per sex septimanas, scili- cet Mediolanensis, Veronensis, Ferariensis et Man- tuanus.!!) Elapso !?) tempore sex septimanarum, cum devastassent dioceses et comitatus Muti- nensis et legii civitatum, recesserunt et posu- erunt potenciam eorum et exercitum ante castrum sancti Felicis Mutinensis diocesis. Et cum ibi exercitus diu stetisset, pactaverunt illi de castro cum eis, quod si infra '*) mensem, videlicet usque ju diem beate Katherine, qui expirabat eodem die, ipsis ") non succurreretur per nos, eis ca- strum traderetur.'?) Parmenses vero, Cremonen- ses,!*) Mutinenses et de Regio hoc audientes congregaverunt potenciam eorum,'*) accesserunt- que ad nos dicentes: Domiue, obviemus !*) de- struccioni nostre '?) prius, quam in toto delea- mur. Tunc accepto consilio exivimus ad *") cam- !) nemá 3, 4. — ?) generis 6. — 343 pos castraque metati sumus, et de civitate: Par- mensi in die beate Katherine pervenimus ibidem, quo die castrum edebat *!") tradi ad**) manus inimicorum. Et circa horam nonam cum mille et ducentis galeatis et cum sex milibus peditum contra inimicos, qui bene totidem vel plures fuerant, pugnam arripuimus. Et duravit bellum ab hora nona usque post occasum solis. Et ex utraque parte fuerunt interfecti quasi2*) omnes dextrarii et aliqui equi, et eramus quasi de- victi, et dextrarius, in quo residebamus, eciam interfectus est. Et relevati a nostris sic stando ?*) et respiciendo, quod eramus quasi superati, ian- que pene in desperacione positi aspeximus. Et ecce eadem hora inimici fugere inceperunt cum?) vexillis eorum, et primo Mantuani, demum plu- res eos sunt secuti. Et sic per dei graciam vic- toriam obtimimus de inimicis nostris, octingen- tos galeatos in fuga captivando et quinque milia peditum interficiendo. Et sic per hanc victoriam liberatum fuit castrum Sancti Felicis. In hoc bello accepimus cum ducentis viris strenuis mi- litarem. dignitatem. Sequenti vero die reversi sumus cum magno audio in Mutinam *?) cum preda et captivis. Et dimissis gentibus no- Stris reversi sumus in Parmam, ubi curiam no- stram pro **) tunc tenebamus. Post transivimus in Luccam iu Tuscia,?*) et ordinavimus guerram contra Florentinos et edificavimus castrum pul- chrum eum oppido muris vallato in cacumine mon- tis, qui distat decem miliaribus a Lucca versus vallem Nebule,**) et imposuimus ei nomen Mons Karoli. Et post hec*?) reversi sumus ad ?") Par- mam, dinisso regimine domino Symoni Philippi ?!) 3) Rukopisy mají zase patria. Ludvík Savojský opustil králevice Karla asi v létě r. 1332, jistě však před 27 zářím, kdy Azzo Visconti dobyl Bergama. Werunsky: Karl IV str. 68. — ') Fogliano. — *) Tu vkládá 3 a 4 et. — *) Pisis rukopisy 2, 3, 4, 6. — *) Punezson. 1. — *) de Senis Reinec.; Sen. et de 6. — ?) P. regalibus capitaneus 1, 2, 5, 6, 7; P. regalibus enpitalibus 3, 4. — !?) nostrum 4. — !?*) describetur 6. — 'Tu má 6 pfipsino éervené: De Mediolanensibus, qui posuerunt fortem exercitum ante castrum S. Felicis Mutinensis diocesis. — !'') Do zemé Modenské vnikli néktefi nepfátelé již 29 září a položili se 3 října n S. Felice. Ale tn zůstala jen čásť spojenců; neboť ostatní táhli k Modeně, kde se následujícího dne i předměstí zmocnili a je spálili. Někteří vpadli i do území Reggia. Dne 28 října upustili spojení Italové od obléhání Modeny a vrátili se zase s celou silou k S. Felice, čímž se asi stalo, že se jich obležení zhrozili a úmluvu učinili, že se vzdají, nepřijde-li jim pomoc do tyr neděl (do sv. Kateřiny). — !*) El. autem temp. 4. — !?) inf. vnum m. 2, — !*) ipsius 3. — !5) traderetur castra &; trad. cis castrum 6. — !5) et Cremon. — '*) nemá 6. — '*) obiuuemus 5. — 9) vestre 0; nostre antequam in 7. — ??) in 3, 4. — 2!) dedebatur 2. — ??) in 3, 4. — *?) quasi omn. dextr. nemá 4; quasi nemá 6, 7; interf. qunsi omnes equi et dextr 6. — ?!) stanto 6. — ?'^) ceperunt 9, 3, 4; hora ceperunt fugere inimici cum v. e. 6. — ?5) Mutina 2. — ?*) nemá 4. — 77) Tusciam 2,3, 4. Do Luky se odebral Karel 27 pros. 1332. — ?*) Valdinievole. — *°) hoc 4. — *°) in 7. Do Parmy se — 9) nemń Reince. vrátil Karel dne 30 ledna 1333. 

Strana 344
1333 34 de Pistorio, gui ante ex parte nostra bene rexe- rat ') et oppidum Barcze?) in Garimano super inimicos acquisierat et multa alia bona in suo regimine fecerat. Cum autem Parmam pervenisse- mus,?) aggravati eramus ex parte inimicorum ex omni parte validissime. Sed hiemis *) auste- ritas nobis profuit, que tantum invaluerat, quod nemo in campis persistere valebat. Eodem tempore incepti fuerunt tractatus inter Veronenses ac inter inimicos nostros ex parte una, et Marsilium de Rubeis, Gibertum de Fuliano, Manfredum de Piis,9) Parme, Regii?) et Mutiue pociores, qui quasi gubernatores erant earum.$) Deinde eciam convenerunt?) ipsi cum pociori consilio Veronensium in quadam !9) eccle- sia parva diocesis Regii, et contra me tracta- verunt, ut me traderent et se unirent, fecerunt- [|que]!*) legere missam volentes iurare super cor- pore!) Christi, illos tractatus firmos !?) tenere. Actumque est,!?) eum sacerdos sacramentum con- fecisset, post elevacionem in eadem missa obscu- ritas eum turbine venti '*) valde magna facta est in ecclesia, ita quod omnes territi fuerunt. .Et postquam lux reversa fuit, sacerdos ante se in altari corpus Christi non reperit.'^) Tunc dolenter stabant omnes obstupefacti,'9) et sic alter alte- rum?) inspicientes, inventum est corpus domini '5) ante pedes Marsilii de Rubeis, qui erat caput et doctor!9) istius tractatus. Et tunc omnes una voce dixerunt: Quod facere decrevimus deo non placet. Et sic [consilio] *) dimisso quilibet ad propria remeavit. "'unc sacerdos, qui missam cele- bravit, ivit in?!) civitatem Regii et nunciavit episcopo ea, que gesta fuerant. Episcopus misit cum ad. Hostiensem ??) cardinalem, legatum. tunc !) nemá 2. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Lombardie, gui erat in Bononia. Legatus autem 2) cum episcopo ista intimaverunt vicario meo Egi- dio de Berlario Francigene ?*) in civitate Regii, ut me premuniret, quatenus michi caverem de hiis conspiratoribus prenominatis. Qui vero sic conspirare nitebantur, penitencia ducti michi amplius fideliter astiterunt?*) et firmiter mecum quasi fratres permanserunt nichil in cordibus suis abscondendo.?9) Una dierum Gibertus de Fu- liano septimus ??) de ipsis dixit: Nunquam possem letus esse, si corpus domini ante pedes meos fuisset inventum, sieut ante pedes Marsilii de Rubeis, et bene deus precavit nos, ne faceremus ea,*8) que pocius quam faceremus mori vellemus. Ego autem sub silencio 29) pertransivi tamquam inde nichil scirem. In illis temporibus audiens pater meus 3%) oppressiones, quas paciebar ab inimicis, fecit congregacionem cum multis in Francia, de quibus erant capitanei episcopus Deluacensis,?!) comes de Eu,?*) constabilis regni Francie, comes Sacri Cesarii®®) et quam plurimi alii comites et barones. Et transierunt de Francia in Sabaudiam,**) deinde per Alpes usque in marchionatum??) Montis Fer- rati,*5) et de marchionatu transierunt per?7) Lon- bardiam usque?) iu Cremonam. et de. Cremona usque in. Parmam.39) Et erat numerus galeatorum circa mille sexcentos, qui nobis venerant??) in adiutorium. Deinde pater noster cum exercitu congregato [ivit] *) ad succurrendum. castro Papiensi, quod se adhuc tenebat contra civitatem nostro nomine. Et posuimus castra et obsedimus civitatem Papie?*?) et eramus bene tria millia galeatorum.!?) Et destruximus suburbia**) et monasteria subur- — *) Braczem Garimano 2, 7; tedy in připojeno jako m k slovu předeházejícímu. — ?) venissemus 4.— ') yemis 3; ycmpnis 2. — ?) profecit, quia tantum 6. — 9) Pisis 2, 3; 6 a Reinec. Psis 4. Marsiglio de Rossi, Ghiberto da l'ogliano, Mantredo de' Pii. — *) regnum 6 — *) eorum 2, 7. — ?) Tak v&ecky rukopisy i Reinec., Böhmer vkak venerunt. — !?) quandam ecclesiam parue 3; quadiun. ecelesia parue 4. — !?^) que v rukopisech není. — !!) corpus 6. — '?) firme 6. — !*) Bóhmer vkládá po est spojku ut, ale rukopisy slova toho nemají. — '*) nemá 2, 7. — '5) roperiit 3, 4, 6. — !5) stupefacti 1, 3, 4, 7. — '*) utrum vlecky rukopisy. — '*) Christi 2, 4. — !*) Vak rukopisy Bihmer ductor; Beneś z Vaitmile armiductor. — **) nemaji rukopisy. — ?!) ad 2, — **) Ostiensem 2, 7. — ?*) saepius 6 a Reinec. — ?5) nemá 3; fac. quod — ?3) autem statim. — ?) Franci- gine 5. — ?*) assisterunt 2 a Bóhmer. — ?*) abscondentes 2. poc. 4. — 7?) sil. permansi, pertrausiui 3; sil. permansi, transiui 4. — ?*") nemá 3, 4. — ?!) Belunuensis 7, Bellu. Beneš z Vaitinile; Belovac. Bóhmer. Beauvais. — 3?) En 1, Rein. a Böhmer; HBuo Beneś z Vaitmile. — ??) Cezarii 6. — 34) Saudiam 6. — ?*) marchionatus rukopisy. — ?") Feracii 2, 7. Montferrat. — **) Tak vsccky rukopisy. — **) nemá 1, 3, 4. — 9) Král Jan pfitáhl do Pirmy due 26 neb 258 (&nora. — '*) venerunt 3, 4; devenerant 5. — !!) rukopisy slova toho nemají. — *) Papiensem ? a Rein. — 8) Obležení Pavie začalo dne 14 března. - -*!) nema 7. 

Strana 345
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. biorum et replevimus castrum. cui in auxilium veneramus, victualibus!) et hominibus ipsum re- novando; sed civitatem per castrum non potui- mus obtinere, quia fossata et propugnacula inter civitatem et castrum cives fecerant, ita quod *) ingressus ad eos?) non patebat, et ipsi habebant mille galeatos de Mediolanensibus in suum auxi- lium. Et postquam ibi stetimus decem diebus, inde recessimus castra metantes prope Mediola- num et devastavimus valde comitatum et distric- tum Mediolanensem. Et abinde transivimus ver- sus Pergamum,*) ubi habuimus?) per quosdam amicos nostros tractatus, qui debebant nobis aperire unam portam civitatis. Et sic ordinatum fuerat, quod in aurora deberet intrare aliqua pars gentis nostre, et post hec$) deberet eos sequi una acies magna et intrare post eos et retinere ?) civitatem, donec pater noster una nobiscum cum toto exercitu eadem die veniremus. Et sic factum est, quod amici nostri in civitate Pergami,9) scilicet?) illi de Collisionibus,'9?) ape- ruerunt portam et primi nostri intraverunt. Secunda vero acies noluit eos sequi, nescio quo mota!) spiritu, et tunc primi. qui pro tenipore steterunt in civitate, exierunt civitatem, quia non poterant soli resistere inimicis, et multi amici nostri cum eisdem evaserunt; residui vero, qui remanserant, captivati sunt et suspensi sunt ultra muros, quorum numerus erat ultra quiuquaginta. Cumque pater noster nobiscuni supervenissemus,'?) videntes, que gesta fuissent et neglecta, turbati sumus valde cum toto exer- citu nostro. Post aliquos dies transeuntes flumen Ade reversi sumus per territorium Cremonense in civitatem Parme.!9) 345 Capitulum VI.) Post hec pater noster ivit '*) Bononiam ad Hostiensem'6) cardinalem nomine Beltrandum, '?) tunc legatum a latere sedis apostolice in Lom- bardia,'?*) qui temporibus illis regebat civitatem Bononiensem et alias plures, videlicet Placenciam, Ravennam et totam Romandiolam ac marchiam Anchonitanam, et tractavit cum eo, quod ipse confederatus est nobiscum et factus est inimicus nostrorum inimicorum; nam et ante erat inimi- cus gubernatoris Ferrariensis propter causam ecclesie sancte !9) et suam, qui cum '*) inimicis confederatus erat, paratus in adiutorium ipsis et ipsi sibi. Et dedit nobis prefatus cardinalis auxilium gencium et pecuniarum, posuitque *°) prefatus legatus exercitum et castra?!) contra hostes temporibus illis in suburbiis civitatis Fer- rariensis, quorum ?) capitaneus fuit postea comes de Ariminiaco. **) Demum eadem estate post peutecosten congre- gavit pater noster magnum exercitum et premisit nos in civitatem Cremonensenm de Parma ultra Pa- dum cum quingentis galeatis, quos misit**) ante ca- strum Piczignitonis?5), quod***) rebellaverat contra nos et contra civitatem sue diocesis Cremonensis et astabat deserviendo?5) Papiensibus et Medio- lanensibus.*?) Et remanseramus in Cremona vix cum viginti galeatis. Tunc repente fortificati sunt inimici, et augebatur numerus cottidie, ita 9) quod illi, qui erant ante?*) castrum, muniverunt se fossatis. auxilium nostrum exspectautes. Illo tempore subito Mantuani?9) et Ferrarienses mi- serunt naves suas in?!) Padum ante Cremonam et submerserunt ?*) omnes naves in Pado territorii Cremonensis, ita ut pater noster cum tota gente su& non poterat nobis venire in auxilium nec mittere aliquem. nuncium, quia omnes naves et ') victualium 3. —*) nemá 3; itaque místo ita quod má 4. — ?) eas 3, 4. — ') Parg. 3, 4, 6. — 5) nemá 2. — 5) nemá 6. — *) obtinere 6. — *) Parg. 2, 3, 4; Pergamis 7. — 9) uemá 7. — !^) Colleoni, — !!) motu 2. — !? Tak ruko- pisy; supervenisset Böhmer. — !?) 28 a 29 Bfezna. — !!) Tu v ruk. 6 vepsáno písmem Cervenym: Quod rex Johaunes confederatus est cardinali Ostiensi, —- !5) ivit in D. 7. — '!5) Ost. 2, 6. — '?) Beltralidum 6. — '"") Lambordya 6. — ' nemá 2, a Reinece. — 79) tamen 2 *3) Ariminiato 2: a 6. — ?*) que nemá 5. — ?!) castra. metati. contr. 6. — ??) quo 1, 3. 4. — Piz- zighettone, — ?5) qui rukopisy, — °C) serniendo 4. — ?*) To stalo se již ku konci měsíce dubna; patrně tu Karcl Arminiaco 5, 6. — ?*) misi 2; nisi 5, 6. — **) Piczigniconis rukopisy; Piczigniczonis 7. pochybil co do udání času, — 38) ita ut illi 3 a +; Żeby ita v ruk. schizelo, jak Bólmer podotyka, tomu neni tak. — 39) nemá +. — %*) Mutnani 6. — ?") per, 2 à 6. — ??) submiserunt 1, 3, 4. + 1333 

Strana 346
1333 346 molendina submerserant et se receperant. Et nos ipsi in civitate Cremonensi existentes cum ita paucis éramus in perdicione et civitatis et personarum cottidie propter latitudinem, quia civitas temporibus illis propter guerras erat quasi desolata. Et!) cum essemus in magna tristicia constituti, quia nec pater nobis nec nos patri nec uterque nostrum illis, qui iacebant ante castrum, possemus succurrere, facta?) est dis- sensio inter inimicos nostros, qui civitatem pre- dictam obsederant in fluvio Pado, ita quod se verberantes invicem reversi sunt unusquisque ad propria. Rescito isto pater noster venit de?) Parma cum exercitu suo super flumen Padi et mandavit extrahi naves de profundo*) fluvii et Sic trausfretavit cum paucis in civitatem Cre- monam. Et sequenti die coadunatis exercitibus processimus in subvencionem illis, qui erant ante castrum Piczignitonis.?) Et tantum fuimus per dei graciam fortificati, quod forciores eramus omnibus nostris inimicis ; eramus enim in numero tria milia galeatorum. Et postquam percepimus, quod coram dicto castro nichil proficeremus, voluimus procedere in succursum castro Papiensi, de quo antemencio facta est. Quod presencientes *) inimici miserunt consiliarios suos et fraudulenter cum patre nostro *) tractaverunt et cum eo treu- gas inierunt tali modo: quod de campis cederet*) et castrum Papiense victualibus treugarum tem- pore fultum ?) quod per inimicos non impedi- retur assecurantes, per pulchra et blanda verba multa eidem promittentes. Sicque de campis recessimus gentes nostras per civitates et loca sua!'") distribuentes. Post hec'') inimici treugas seu pacta minime tenuerunt, et sic perditum fuit castrum Papiense, quia non permiserunt ipsum?) inimici fulcire victualibus, prout promi- ZIVOT CÍSARE KARLA IV. serant. Sicque pater noster cum gentibus suis propter blanda verba et falsa promissa in pecu- niis et expensis defecerunt. Hieme vero super- veniente '!3) nec in cunpis stare poterant. Et sic proverbium in nobis claruit: Nocuit differe paratis. Illo autem tempore Ferrarienses, Veronenses et Mantuani ac '*) Mediolanenses fortificati capti- vaverunt capitaneum legati comitem de Arimi- niaco ?) in suburbiis!5) Ferrarie iacentem et multos de exercitu occiderunt et alios submer- serunt in Pado, et exercitum in tantum affli- xerunt, quod legatus amplius non recuperavit nec campos adversus inimicos amplius '?) habere valuit usque ad expulsionem eiusdem de patria. Demum videns pater noster, quod expense sibi'*) deficerent et quod guerram ferre non va- leret,'?) disposuit recedere de patria et eam *") terrigenis et maioribus civitatum relinquere, vi- delicet Parmam illis de Rubeis, Regium ?!) illis de Fuliano, Mutinam illis de Piis,*?) Cremonam ilis de Punczonibus, qui omnes has civitates patri nostro in potestatem dederant, voluitque eis easdem reddere. Luccam autem voluit ven- dere Florentinis, sed fretus nostro ac suorum consiliariorum consilio commisit eandem illis de Rubeis, quibus Parmam commiserat."?) Capitulum VIL In tempore illo cum essemus in Lucca?!) dia- bolus, qui semper querit, quem devoret, et offert hominibus dulcia, in quibus fel latet, cum ante diu fuissemus temptati per eum nec tamen di- vina gracia adiuvante victi, instigavit homines pravos et perversos, cum ?5) per se non valuisset. qui patri nostro cottidie adherebaut, ut nos de tramite recto in ?*) Jaqueum miserie?*) et libidinis ”) Rukopisy quia; Bóhmer ita ut. — *) Pied slovo to klade Bihmer tune, které v rukopisech není. — 3) ad Parmam 3, 4. — ?) fundo 2, 5, 6. — *) Piczigniconis rukopisy; Piczigniczonis 7. — *) prescientes 2. — 7) meo 3, 4. — *) cederent 4. Od slova toho vynecháno v ruk. 7. v$e aZ po slova uester paratus ascendit equos v kap. VII. — *) ful. tun ipsum quod rukopisy: fulciret ipsum quod Böhmer. Uzavření příměří stalo se na počátku Cervna. — !°) nemá 3, 4o-— 3!) hoe 4.— ??) illud 4. — 19) subucniente 3; veniente 4. — !*) et 2. — !5) Armaguac. Arnioniaco 2; Arminiaco 4, — 55) suburbio 3, 4. — !*; nemá 3, 4. Bitva ta sbóhla se dne 14 dubna 1333. — ) nemá 1, 3, 4. — '!*) valet 2. — 79) nemá 3, 4. — ?!) Regii 1, 3, 4: Regni 2. — *) Pisis 2, 3. 4 a Reinee. Dratfí Marsilio, Orlando a Pietro di Rossi do- stali jako vikári královsti Luku a Parmu, Modenu Manfredo de’ Pii, Reggio pini Manfredi a da Fogliano à Kremonu Pon- zino de' Ponzoni. — 3) Tu dokládá 4 ad tuendum. — ?*) V Luce byl Karel od polovice června až do 10 neb 11 srpna, kdy s oteem zase do Parmy odtáhl a do Parmy zase 17 srpna přišel. V Tarencu (Terenza), místě asi na půl ceste y ) y 1 1 , ] z Pontremoli do Parmy mél vidéui, o némZ vypravuje. — ?5) ut 4. — ?5) in laqueum nemá 3. — 7?) misterio libidinis 3, 4. 

Strana 347
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 347 seducerent, sicque seducti a perversis eramus perversi una cum perversis. Deinde pater noster non longe post nos arripiens iter versus?) Par- mam una nobiscum pervenimus in villam no- mine Tarencz, Parmensis?) diocesis in die do- minica, in qua erat XV. Aug. dies Assumpcionis sancte Marie virginis. Illa vero nocte cum nos sopor invaderet, apparuit nobis quedam visio, quoniam?) angelus domini astitit iuxta nos in parte sinistra, ubi iacebamus, et percussit nos in latere dicens: „Surge et veni nobiscum." Nos autem respondimus in spiritu: , Domine, nec scio quo nec quomodo vobiscum eam." Et accipiens nos per capillos anterioris *) partis capitis ex- portavit nos secum in aerem usque super ma- gnam aciem armatorum equitum, qui stabant ante unum castrum parati ad prelium. Et tene- bat nos in aere super aciem et dixit nobis: „Respice et vide.* Et ecce alter angelus descen- dens de celo, habens igneum gladium?) in manu percussit unum in$) media acie et abscidit sibi membrum genitale eodem gladio, et ille tam- quam letaliter vulneratus agonizabat equo insi- deus. Tunc tenens nos per capillos angelus di- Xit: ,Cognoscis illum, qui percussus est ab an- gelo et?) vulneratus ad mortem?* Tunc dixi- mus: ,Domine, nescio, nec locum cognosco." Dixit: ,Scire debes, quod hic est Delphinus Viennensis, qui propter peccatum luxurie sic à deo est percussus; nunc ergo cavete et patri vestro potestis dicere, quod sibi caveat de simi- libus peccatis, vel peiora accident vobis.^ Nos autem compassi illi Delphino Viennensi nomine Bigouis, cuius avia) fuerat soror avie nostre, et ipse erat filius sororis regis Ungarie Karoli primi. Interrogavimus angelum, utrum posset confiteri ante mortem, et contristatus eram valde. Respondit autem angelus dicens: ,Habebit can- fessionem et vivet aliquot. diebus.^ Tunc vidi- mus in parte sinistra aciei multos viros stantes !) versus est Parmam 2. —?) Parimensis 2, — ?) quomodo 3, 4. — *) anteoricis 2. amictos palliis albis, quasi essent viri magne reverencie et sanctitatis, loquebantuique ad in- vicem respicientes super aciem et super ea, que gesta erant, et bene ipsos notavimus. Nec tamen graciam interrogandi habuimus nec per se an- gelus [retulit]9?), qui vel quales essent viri illi tante reverencie. Et subito restituti fuimus ad locum nostrum aurora iam clarescente.!'9) Ve- niensque!!) Thomas de Nova Villa!) miles, Leodi- ensis diocesis, camerarius patris nostri, excita- vit nos dicens: ,Domine, quare non surgitis,!?) iam pater vester paratus!) ascendit equos.* Tunc Surreximus et eramus confracti''*) et quasi fessi sicut post magnum laborem itineris. Et '?) dixi- mus sibi: ,Quo ut vadamus, cum hac nocte passi sumus tanta, quod nescimus, quid facere '") debeamus." Tunc dixit nobis: ,Domine quid?" Et'*) diximus sibi: ,Delphinus mortuus est; et ipse '*) pater noster vult congregare exercitum et procedere in auxilium Delphino, qui guerrat cum comite Sabaudie; nostrum auxilium non proficit sibi, quia mortuus est.^ Ipse vero deri- dens nos illa die postquam venimus in Par- mam dixit patri nostro omnia, que sibi dixera- mus. Tunc pater noster vocans interrogavit nos: si verum esset et si ita vidissemus? Cui re- spondimus: ,Utique domine eciam pro certo sciatis, quod Delphinus mortuus est.^ Pater vero '*) increpans nobis dixit: ,Noli*") credere sompniis.* Predictis autem ?') patri nostro et Thome non dixeramus integre, sicut videramus; sed solum quod **) Delphinus mortuus esset.??) Post aliquot ergo dies venit nuncius ferens lit- teras, quod Delphinus congregato exercitu suo venerat ante quoddam castrum ?*) comitis Sabau- die et quod de una balista cum *?) magna sa- gitta in medio omnium militum suorum fuisset sagittatus et post aliquot dies confessione ha- bita mortuus esset.?9) Tunc pater noster auditis litteris dixit: ,Miramur valde super hiis, quia — 5$) Tu vkládá 2 eodem gladio. — 5) de 3, 4 — 7) nemá 1, 3, 4 — 8) aua a pak aue všecky rukopisy. — ?) Rukepisy nemaji.— !?) Guigo VIII delfin Viennský byl poraněn při oblehání hradu La Perričre zvaného a zemřel následujícího dne po poranéníi, t. j. dne *8 cervence 1333, — !!) Veniens autem 2. — !?) Villneuve. — !3) surgis 3. — !!) par. est 6. — !'*) confrecti 2. — !5 Et diximus — quid nemá 2. —- !5) agere 3, 4. — '") Místo Et diximus má 4 dicemus, — !5) nemá 4. — '*) Tak rukopisy, ale noster Bólimer. — ??) Nolite 2. — ?!) uero 7. — **) quia 7. — ?*) fuisset 2, 5, 6; est ], 3, 4, 7. — **) La Perriére. — 235) nemá 2, — ?*) est 3, 4; fuisset 2. 1333 

Strana 348
348 133 filius noster mortem ipsius nobis ante predixe- rat.“ Et multum mirati sunt ipse et Thomas, nullus tamen post hec!) de ista materia cum ipsis fuit locutus. Capitulum VIII. Post hec pater noster videns, quod expense sibi deficiebant et guerram ulterius ferre contra predictos dominos Lombardie?) non posset, co- gitavit de recessu suo et volebat nobis com- mittere easdem civitates et guerram. Nos?) vero recusavimus, quia cum honore conservare non poteramus. Tunc data nobis licencia recedendi premisit nos versus Boemiam. Et receptis treu- eis cum inimicis nostris transivimus per terri- torium Mantuanum in Veronam, abinde in*) co- mitatum Tyrolis, ubi 5) invenimus fratrem nostrum nomine Johannem, quem pater noster copulave- rat filie ducis Karinthie comitisque Tyrolis. Qui dux, socer fratris nostri, habuerat prius soro- rem matris nostre nomine Annam, prout supe- rius scriptum est. Post obitum vero eius rece- perat uxorem) sororem ducis de Brunswich,*) cum qua predictam filiam habuerat nomine ©) Margaretham. Et cum eadem dederat fratri no- stro post obitum suum ducatum Karinthie et comitatum Tyrolis; nam prole masculina carebat. Et sic pax facta erat inter eum et patrem no- strum, quia ante erant inimici propter expulsionem eiusdem ducis, quem pater noster expulerat de Boemia, prout superius?) scriptum est. Deinde transivimus per DBavariam, ubi invenimus sororem nostram seniorem nomine Margaretham, que unicum filium habebat cum Heinrico, duce Ba- varie, nomine Johannem. Deinde pervenimus in Doemiam, de qua absens fueramus undecim an- nis !?). Invenimus autem, quod aliquot annis ante mater nostra dicta Elyzabeth mortua erat. !!) ZIVOT CÍSARE KARLA IV. Ipsa vero vivente soror nostra secundo- genita, filia sua, nomine Guta,!?) missa erat in Franciam et copulata Johanni, filio primogenito Philippi, regis Francie, cuius sororem nomine DBlanczam!?) habebamus!) in uxorem. Tercia vero soror nostra et ultima nomine Ànna erat apud dictam sororem nostram in Francia temporibus ilis. Et sic cum venissemus in Boemiam, non invenimus nec patrem nec matrem nec fratrem nec sorores nec aliquem notum. Idioma quoque Boemicum ex toto oblivioni tradideramus,!*) quod post redidicimus, ita ut!9) loqueremur et intel- ligerenmus ut alter Boemus. Ex divina autem gracia non solum Boemicum, sed Gallicum, Lom- bardicum, !?) Teutunicum et Latinum ita loqui, Scribere et legere scivimus, ut una lingua !*) istarum sicut altera ad scribendum, legendum !9) loquendum et intelligendum nobis erat apta. ?9) Tunc pater noster procedens versus comitatum Luczemburgensem propter quandam guerram, quam gerebat cum duce Bravancie?!) ipse et college sui, videlicet Leodiensis??) episcopus. Juliacensis marchio, Gerlenensis comes et quam plures alii, commisit nobis auctoritatem suam temporibus*?) absencie sue in Boemia. Quod regnum invenimus ita desolatum, quod nec unum castrum invenimus liberum, quod non esset obligatum cum omnibus bonis regalibus, ita quod non **) habebamus ubi manere, nisi in domibus civitatum sicut alter civis. Castrum vero Pragense ita desolatum, destructum ac com- minutum fuit,?*) quod a tempore Ottogari *) re- gis totum prostratum fuit usque ad terram. Ubi de novo palacium magnum et pulchrum cum maguis sumptibus edificari procuravimus, prout hodierna die apparet intuentibus. Tempore illo misimus pro uxore nostra, quia adhuc erat in Luczemburg. Que??) cum venisset, post unum annum habuit filium. primogenitam nomine Mar- )) hoc 4. — ?j Lamb. 3, 4. — ?) Non 2. — *) in — comitatum nemá 3. Z Parmy odcestoval Karel IV mezi 18—24 srpnem 1333; dne 6 října byl ještě v Meranu. — 5) Et ibi 4. — 5) uxorem suam ducis 3, 4. — *) Brunswyeh 3; Brunezwik 2; Brunezwie 4; Brunsswie 5; Brunswig 6. — 9) nemá 6. — ?) sup. est expr. 4. — '?) Do Prahy pfijel Karel dne 30 fijna 1333 (Chron. Aulae Reg) — !!) fuerat 2, 6. — !*j Gytta 4. — 19) Dlaukam 6; Blaneam 7. — !*) habea- mus 6. — !5) Míato oblivioni trad. má 3 a 4 obliti eramus quod. — !9) quod 3. — !*) Lainb. 3. — !*) linguarum 8, 4. — 19) Tu. vkládá 4 et. — 7?) Nemá 1, 3, 4, 7. — ?!) Brauanezie 3; Brabantine 7; Bawarie 6. — ?*) Leodinenusis 2, 5, 7. — ?3) temporis 7. — *') nemá 3. — ?5) nemá 1, 3, 4, &, 7. — ?*) Ottari 3; Ottacari 4; Otrokari 6. — ?*) Quia 2, 6. Markéta, manželka Karlova, přijela do Prahy v neděli dne 12 června 1334, kde slavně byla nvitána; Markéta, první dcera Kar- lova, narodila se 24 kvétna 1335. 

Strana 349
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA 1V. garetham. Illis autem temporibus dederat nobis pater noster!) marchionatum Moravie et eodem titulo utebamur.?) Videns autem communitas de Boemia proborum virorum, quod eramus de antiqua stirpe regum Boemorum, diligentes nos dederunt nobis auxilium ad recuperanda castra et bona regalia. Tunc cum magnis sumptibus et laboribus recuperavimus castra Purglinum, 'Tyrzow, Liuchtenburg,?) Lutycz, Grecz, Pyesek, Necztyni,) Zbyroh, Tachow, Trutnow in Boemia; in Moravia vero Luccow,*) Telez, Weverzi, 5) Olomucense,?) Brunense et Znoymense castra, et quam plura alia bona obligata et alienata a regno. Et habebamus multos paratos milita- res?) servientes, et prosperabatur regnum de die in diem, diligebatque nos communitas bono- rum, mali vero timentes precavebant a malo,?) et iusticia sufficienter vigebat in regno, quoni- am") barones pro maiori parte effecti erant ty- ranni, nec timebant regem, prout decebat, quia regnum inter se diviserant. Et sic tenuimus ca- pitaneatum regni meliorando de die in diem per duos annos. Tempore illo tradidimus iuniorem sororem nostram nomine Annam Ottoni, duci Austrie, in uxorem.!?) Et in illis diebus mor- tuus est dux Karinthie, socer '") fratris nostri.!?) Et cum !'?) frater noster debuisset accipere pos- sessionem ducatus Karinthie et comitatus Tyro- lis post mortem ipsius, tunc fecerat occulte ligam Ludovicus, qui se gerebat pro imperatore, cum ducibus Austrie, Alberto videlicet et Ottone, ad dividendum dominium fratris nostri occulte et false, volens idem Ludovicus habere comitatum Tyrolis,'*) duces vero ducatum '%) Karinthie, in- memor Ludovicus et ingratus serviciorum patris 349 nostri, que sibi exhibuerat in adepcione imperii, prout!'$) supra?) est scriptum. Dux vero Au- strie, licet sororem nostram haberet, statim post obitum ducis Karinthie predicti per conspiracio- nem habitam secreto cum domino de !9) Aufsteyn, qui erat capitaneus ex parte ducis tocius Ka- rinthie, statim cum fratre suo?) habuerunt Ka- rinthiam, quam idem de Aufsteyn eis libere tra- didit ac possessionem ei[s]dem ??) dedit. Et sic frater noster perdidit ducatum Karinthie. Illi vero de comitatu Tyrolis noluerunt se subdere Ludovico, sed permanserunt in obediencia fra- tris nostri. Illis *") peractis venit pater noster in Boe- miam et adduxit post se uxorem suam, quam*?) receperat sibi'5) in reginam, nomine Beatricem, filiam ducis de Burbon,?* de genere regum Francie, cum qua postea genuit unicum filium nomine Wenceslaum. Tunc mali et falsi consi- liarii invaluerunt contra nos aput patrem no- strum, lucrum proprium pretendentes, tam Boe- mi*5) quam de comitatu Luczemburgensi. Acce- dentes patrem nostrum sibi suggesserunt dicen- tes: ,Domine! provideatis vobis, filius vester habet in regno multa castra et") magnam se- quelam ex parte vestri; unde si diu ita?*) pre- valebit, expellet vos, quando voluerit; nam et ipse heres regni et*9) de stirpe regum Boemie est, et *?) multum diligitur a Boemis, vos autem estis advena ^ Hoc autem dicebant querentes lucrum ??) et locum suum, ut ipsis committeret castra et bona predicta. Ipse autem in tantum assensit consiliis ?!) eorum, quod de nobis diffi- debat, et propter hec?) abstulit nobis omnia castra et administracionem in Boemia ?3) et in ?)) nemá 6, — ?) Ponechání Moravy Karlovi IV stalo se buď v měsíci prosinci r. 1333 nebo na počátku roku 1334; dne 25 ledna jmenuje se již markrabím moravským. (Cod. dipl. Mor. VII, 2) — ?) Lichtenburg 4; Lichtemburg 2; Leuchtenburg 5. — *) Netezin 4; Nectiny 7.— 5) Luckow 2.— 6) Weuerzy 2, 3, 5; Wewerzye 4; Vueuuerzie 7. — *) Olomucensis 83. — *) Tak 2, S a 6, ostatní nemají slova toho; český překlad má tu „mnoho sluh hotových wroze- ných“ — ?) mala 2. — ") gui 7. — !?) Zasnoubení Anny s Ottou, vévodem Rakouskym stalo se dne 19 února 1335. — )') socer — Karinthie nemá 6. — !*) Jindřich Korutánský zemřel 2 dubna 1335. — !?) tunc 2. — !*) T. et ducatum Ka- rinthie 3, 4. T. duces vero Karinthie 1, 2, 5. — !5) nemá 6. — 5) ut 2, 6. — !*) superius est conscriptum 4. — !9) ne- má 6. Rozuměj Konrada z Aufenšteina, který dne 10 května 1335 vévody Rakouské uznal. — 9) nostro. 2, 6. — 20) Rukopisy eidem; eiusdem 2, 5, 6; český překlad těm. —*!) Wu vkládá 2 slovo vero. Král Jan přišel do Prahy dne 30 éervence 1335. — **) quam — reginam nemá 6. — ?*) nemá 3, 4. — ?*) Burboyz 6; Bourbon Bühmer. — ?5) Boemie 3. — ?5) et ad 3, 4. — ?*) sie 2, 6. — ?*) nemá 2, 3. — ?9) nemá 6. — 9%) lucrum et nemá 1 a 3; locum má 7, kteréZ slovo nadepsáno jest nad pfetrZenym lucrum: toto váak pfipsáno po strané znova toutéZ rukou, však ct schází; et locum nemá 4, 5; 9 a 6 má q. lucrum siue locum suum. — ?!) consilii 6. — ??) hoc 2, 6. — ?*) Boemie 2. 1335 3n čce 

Strana 350
1335 350 marchionatu Moravie. Et sic nobis remansit so- lus titulus marchio Moravie sine re. Illo tempore equitabamus una!) dierum de”) Purglino?) in Pragam, volentes adire) patrem nostrum, qui erat in Moravia, et sic?) tarde venimus in castrum Pragense ad antiquam domum purgraviatus, ubi mansionem per aliquot annos*) feceramus, antequam palacium magnum fuerat edificatum. Et nocturno tempore depo- suimus nos in lecto, et Bussko de Wilharticz senior in altero ante nos. Et erat magnus ignis in camera, quia tempus hiemale?) erat, multe- que candele ardebant in camera, ita quod lumen sufficiens erat, et ianue et5) fenestre omnes erant clause. Et cum incepissemus dormire, tunc deambulabat nescio quid per?) cameram, ifa'*) quod ambo evigilavimus, et fecimus dictum ?!) Busskonem surgere,!*) ut videret, quid esset. Ipse autem surgens !?) cireumivit per cameram querens,') et nichil vidit nec quidquam potuit invenire. Tunc '9) fecit maiorem ignem et plures can- delas incendit, et ivit ad citfos, qui stabant pleni vino super bancas.'9) et potavit et reposuit unum ciffum prope unam '?) magnam candelam arden- tem. Potacione facta tunc deposuit se iterum ad lectum, et nos induti pallio nostro sedebamus in lecto !5) et audiebamus ambulantem, videre tamen neminem poteramus. Et sic respicientes cum predicto Busskone super ciffos et candelas vidimus ciffum proiectum, et idem ciffus pro- iciebatur, nescimus !') per quem, ultra lectum Busconis de uno angulo camere usque in ?") al- terum in?!) parietem, qui sic reverberatus a pa- riete cecidit in medium camere. Videntes hec ??) territi sumus??) nimium et semper ambulantem ZIVOT CÍSARE KARLA IV. mus. Post vero signati sancta cruce in Christi nomine usque in mane dormivimus. Et **) mane surgentes ciffum, prout proiectus erat, in medio camere invenimus et ea nostris familiaribus ad nos de*?9) mane venientibus ostendimus. Illo tempore misit nos*") pater noster cum pulchro exercitu super ducem Slezie nomine Pol- conem,?*) dominum Munsterberiensem.??) Nam ille dux non erat princeps neque vasallus patris nostri et regni Boemie. Pater tamen noster ac- quisierat civitatem Wratislaviensem per?") do- injnum Henricum septimum, ducem Wratislavien- sem, qui heredes non habebat. Et idem dux ac- ceperat in ?) donum Glacense ??) territorium tem- poribus vite sue, voluitque pocius predictam ci- vitatem ac??) ducatum patri nostro et corone regni Boemie perpetuo applicare quam fratri suo Boleslao dimittere, quia ipse et frater suus mutuo sibi inimicabantur.5??) Postquam auteni pater noster accepisset possessionem civitatis Wratislaviensis, omnes duces Slezie et Opulien- sis subiecerunt se dicioni sue perpetuo??) ac corone regni Boemie. ut tuerentur et defende- rentur a regibus Boemorum, exceptis duce Sle- zie,%*) domino Swydnicensi, et **) Polecone domino Munsterberiensi.**) Cuius territorium devastavi- mus, prout in cronica scriptum est. Quod in tantum fuit devastatum, quod ipse coactus est mediantibus placitis *9) esse vasallus patris no- stri ac corone regni Boemie sicut et alii duces.*') Hiis peractis arripuimus iter versus Unga- riam ad patrem nostrum, quem invenimus in Wissegrado *!") super Danubio aput regem Ka- rolum primum. Qui ante habuerat sororem pa- tris nostri, ipsa vero defuncta acceperat?) so- rorem regis Cracovie Kazomiri,**) cum qua ge- in camera audivimus, neminem autem **) vidi- nuerat tres filios: primogenitum | Ludovicum. !) vno 4. — *) in 3. — ?) Burglino 5. — *) audiere 6. —*) nemń 7. — *) dies 2, 6. — *) tempore hiemali 7. — 3) ac 2, G a 7. — °) in camera 4. — ‘°) ita — evigil. nemá 2. — !!) predictum 3, 4. — '?) surgere et videre 3, 4. — 13) surgent circumis 6; circuiuit 4. — !!) nemá 6. — !*) Et 4. — !5) vancas 3. — !*) nemá 6. — **) loco 1. — !9) nescio 7. — ??) c. usque ad alterum parietem 6. — *!) ad 7. nemá 3, 4. — *) hoc 3, 4. — ?*) fuimus 4. — ?') tamen 7. — ?5) et m. surg. nemá 6. — ?5) nemá 4. — ??) me 3. — ?*) Bolekonem 7. — ??) Tak 1, 3, 5, 6 a 7; Minstriberiensem 2; Min- sterbergensem 4. — ?") per — Wratislav. nemá 6. — ?!) in don. nemá 6. — *?) Blac. 3. — **) ad rukopisy kromě 7, ktery má addicare p. n. — ?!) inmitabantur 2. — ?5) perpetue 3, 4. — %) $lezye 3. — !*) et domino Pol. 2. — ?*) Tak 1, 2, 5, 6 a 7; Ministerbiensi 3; Minsterberg 4. — *%*) placitus rukopisy. — '%) Výprava do Slezska stala se v měsíci září; v první polovici října byl zase Karel v Praze a v listopadu zase již ve Vyšehradu Uherském, odkud přes Brno odcestoval do Vratislavě, aby po smrti vévody Jindřieha VI zemi tuto ujal. — *!) Hrad mezi Ostfihomem a Budinem na Dunaji ležící; německy slove Blindenburg. — '*) recep. 1, 3, 4, 6, 7. — *) Kasimiri 7; Kazimiri 6. 

Strana 351
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. secundum Andream tercium Stephanum. Ibique fecit idem rex Karolus pacem inter patrem no- strum !) et Cracovie regem, ita quod renuncia- ret pater noster iuri sibi debito in inferiori Po- lonia, scilicet Gneznensi et Kalixiensi*) et aliis inferioribus provinciis Polonie. Rex vero Craco- vie renunciavit patri nostro?) et regno Doemie pro se et successoribus suis regibus Inferioris Polonie in perpetuum de omni accione omnium ducatuum **) Slezie et Opulie et civitatis Wrati- slavie. Nam ante erat dissensio inter eos, quo- niam avus noster Wenceslaus secundus, rex Boe- mie, possederat Inferiorem Poloniam predictam cum ducatibus Cracovie et Sandomerie ") racio- ne?) unice filie Przemisl,*) regis Inferioris Po- lonie, ducis Cracovie et Sandomerie, quam ac- ceperat in uxorem. Qui Przemis] post mortem suam dederat avo nostro et corone regni Boemie in perpetuum tam regnum quam ducatus possi- dendos. Kazomirus?) vero predictus erat pa- truus ipsius domine,?) et dicebat se ius habere in regno Polonie Inferioris, asserendo, quod femina non posset**) hereditare in regno. Et sic guerra à longis temporibus duraverat inter re- ges Doemie et Kazomirum ?) ac '!) patrem suum quondam Wladislaum nomine, reges!!) Cracovie seu Inferioris Polonie. Sicque illà guerra con- cordata fuit per predictum regem Ungarie. Qui propter hoc ligavit se et promisit esse in adiu- torio ?) patris !?) nostri contrà ducem Austrie, qui abstulerat fratri nostro ducatum Karinthie, et contra Ludovicum predictum. Hii autem fue- rant'!) in hac liga: scilicet pater noster, rex Ungarie, dux Bavarie Henricus, qui sororem no- stram habebat in uxorem. Eodem tempore misit nos pater noster in comitatum Tyrolis, ut eun- 351 dem gubernaremus ac fratrem nostrum cum sua uxore, ipsis existentibus in etate puerili. Sic- que ?) euntes intromisimus nos de hiis, sicut pater noster commiserat nobis, fuimusque ad- missi ad regimen illius patrie per terrigenas comitatus supradicti. !9) Capitulum. IX. Tempore succedente post pascha die sequenti congregaveramus !*) exercitum de comitatu Ty- rolis et intraveramus vallem Pustharie,!9) Pri- xiensis diocesis, super comitem Goricie, et ac- quisivimus castrum montis!?) sancti Lamberti.??) Et%!) transivimus ulterius super predictum co- mitem et devastavimus terras suas usque") clausam,?*) que vocatur Luncz.?) Et fuimus in campis cum predicto exercitu tribus septimanis in illà devastacione, quia erat adiutor ducum Austrie, inimicorum nostrorum. In crastino beati Georgii martiris fugavit**) pater noster Ottonem, ducem Austrie, ultra. Danubium et acquisivit multa castra in Austria. Ludovicus vero,"5) qui se gerebat pro imperatore, adiuvabat duces Au- Strie, et"?) per consequens tota Almania, gu- bernatoresque civitatum in Lombardia,?5) et spe- cialiter Mastinus de la Scala, gubernator Vero- nensis, Vindencie,"?) Padue, Tervisii, Brixie,?") Parmensis et Luccanensis civitatum.?) Omnes hii nos et comitatum Tyrolis invadebant toto posse, ità quod ?*) civitas Tridentina et tota val- lis Arthisi*") erat in magno periculo a?*) Lom- bardis. Valli vero Eni tam a Suevis quam a Ba- varis pericula magna iumminebant, ita quod totus comitatus Tyrolis erat in magnis periculis quasi ex omnibus partibus. Illo ?*) tempore fecimus Nicolaum ?$) nacione Drunensem, cancellarium !) meuni 2. —?) Kalixtum 4. — ?) meo 3. — ?^) nemá 1, 3, 4, 7. — *) Sandamerie 1, níže ale Sandomerie; Sandem. 2; Saudamerie 4 a níZe také: Sandomirie 7. — 5) racione — Sandomerie nemá 3. — ") Przyemisl 6; Przye- mysl 3; Przemysl 2, 5; ostatní Prezemisl, — 75) Razimirus 5. — 8) domi 6. — *^) potest 4. — ?) Kazym. 2; Kazim. 5, 6. — !?) et 3. — !!) regis 6 — '?) adiutorium 2, 6. — !?) patri nostro 6. — !*) fuernut. 7. — 15) sic quod 1, 6, 7. — 15) ľu necháno prázdné místo pro nápis kapituly v ruk. 6. — '*) eongregauimus 2. Dne 1 dubna vytáhl Karel proti hrabéti Gorickému. — '5) Prischarie 2, 6; Puscharie 7; Pustertha). — !?) nemá 6. — ??) St. Lambrechtsberg. — ?!) ne- á 4. — 9j usque ad 3, 4. — 9) clausulam 2, 6, — ?*) Lienz. — ?5) fugabat 6. — ?) nemá 7: a potom qui se tunc ger. — **) et post. sequens 2, 7. — ?") Lamb. 4. — ??) Windena 7. — ?") Brixe 2. — ?') comitatum civitatum 6. — 923) quod et 2. — ??) Athisii 2, 6; Archisi 7. — ?!') et 2. — ?5) Illovero temp. 2, — ?*) Tak Bóhmer; N. eancellnrium nostrum episcopum "l'ridentiuum nacione Drunensum, nomine Matheum, capellanum fratris nostri 1, 3, 4: N. e. n. ep. "Trid. nac. Brunensem, Brixiensem capell. fratris nostri 2; Nicol. canc. nostrum episc. Trid. nacione Brixiensem (sic) Brunnensem Brezynensem nom. Matheum capell. fr. nostri 6. 1336 dub. 

Strana 352
1336 352 nostrum, episcopum Tridentinum,!) et Brixinen- sem nomine Matheum. capellanum fratris no- stri, quia ambo episcopatus ") vacabant tempore eodem. Estate vero eadem Ludovicus, qui se gere- bat pro imperatore, magnum exercitum cum omnibus principibus Almanie [duxit]#) contra Henricum, ducem Bavarie, sororium nostrum, qui tunc nobiscum erat. Dux autem Austrie ve- nit in subsidium eidem Ludovico per Pataviam ; pater vero noster veniens dicto Henrico in auxi- lium, metati sunt castra penes unum rivum iuxta Landow. Tunc venit dictus Ludovicus cum duce Austrie et cum aliis cum exercitu magno. Et quia propter rivum eis*) accessus non pate- bat, devastantes Bavariam per unum mensem, licet exercitus ducis Henrici minor esset, tamen dictus Ludovicus cum duce Austrie sine volun- tatis?) eorum complemento ad propria sunt re- versi. Tempore vero eodem?5) volentes venire patri nostro et predicto sororio in auxilium de comitatu Tyrolis cum magna gente tam) pe- ditum quam equitum, non poteramus transire per Cupfsteyn,9) ubi erat filius Ludovici?) quem cum eadem gente ibidem obsedimus tanto tem- pore, quanto predicti principes adversus se ia- cebant in campis. Cum autem separati ipsi fuis- sent, versus Tyrolis sumus reversi. Post hec circa festum '?) Michaelis tractata fuit concordia inter patrem nostrum et ducem Austrie, sic quod dux Austrie restituit civitatem Znoymen- sem, quam pater noster dederat eidem cum filia sua in dotem, magnamque partem pecunie dedit patri nostro et quedam castra cirea fluvium!!) Drave ad comitatum Tyrolis fratri nostro; ducatum vero Karinthie pro se debuit reti- nere.!*) ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Demum eadem hieme ivimus cum patre no- stro versus Prussiam contra Litwanos. Fuerunt- que nobiscum ibidem comites Wilhelmus iuvenis de Holandia,!®) de Montibus, iuvenis de Lo et quam plures alii comites et barones.'*) Hiemps vero tam mollis erat, quod glacies non erat; unde procedere !*) contra!9) Litwanos non po- tuimus, sed reversi sumus '*) unusquisque ad propria. Cum autem orta fuisset inter Lombardos !5) magna guerra, quam tractaveramus antequam exiremus de Tyrolis, scilicet propter ligam, quam fecerant Veneti, Florentini, Mediolanenses, Fer- rarienses, Mantuani, Bononienses et quam plu- res alii contra Mastinum de la Scala, guberna- torem !?) Veronensem [et] ^") Paduanum, qui ini- micus noster erat, ut supra apparet, eodem tem- pore de mense Aprilis ivimus per*!) Moraviam iu Austriam volentes Lombardiam intrare, ubi dux Austrie noluit nobis prestare **) conductum. Tunc locantes nos ad naves, transivimus ad re- gem Ungarie, qui de civitate Dude «dedit nobis conductum per Ungariam, Chorvatiam,"*) Dal- maciam usque in civitatem Senii supra litus maris, ubi intravimus mare. Quod ^!) Venetorum capitanei rescientes, nos, quamvis essemus eorum amici, captivare voluerunt. Unde galliam **) no- stram circumvallaverunt per gallias suas, ita quod gallia nostra minime evadere poterat. Et cum nona die pervenissemus ante civitatem eorum Gradensem.**) acquiescentes ?") consilio Bartholomei comitis Wegle et Senii, qui nobis- cum eratin gallia, mandavimus, ut ipsis per no- stros ?9) diceretur:*") , Ecce domini, scimus, quod manus vestras minime possumus evadere,?") pla- ceat vobis ad civitatem premittere ?') et tractare qualiter nos velitis suscipere in civitatem. Et dum 3?) cum eis pulchris verbis loquerentur, per !) Terdent 5. — *) episcopatus — Ludovicus qui nemá 2. — ?) nemají rukopisy. — *) eius 3, 4. -- 5) vo- luntate 6. — ©) V mésici srpuu roku 1336. — *) nemá 6. — *) Cuphstein 2; Cufsteyu 3; 2wfstein 4. — ?) Ludvik, markrabí Braniborsky. — !?) nemá 7. — !!) flumen 4. — !?) Toto ujednáni míru stalo se dne 9 října 1336. — !?) Mol. iuvenis de — nemá 2. Byl to Vilém IV hrabé Helandsky. Ostatni tuto. poloZená jména maji se doplniti: de Montibus jest Adolf IV z Bergu a de Lo jest Détfich z Looz. — !*) Z Čech vytáhl král Jan koncem r. 1336, v první polovici ledna roku 1337 zdržoval se ve Vratislavi, 28 února byl Karel s oteem svým v Toruni a v měsíci bfeznu .v Leslavé A 3 dubna v Brn&. — !5) u. proc. con. Lithuanos procedere n. pot 6. — !?) in. — !?) fuimus6. — 1) Lamb. 3. — '*) gu- bernatores rukopisy. — ??) nemají rukopisy. — ?!) in 4. — ?) preparare 5. — 39%) Charuaciam 5, 6. — ?*) quod de V.5. — ?5) galleam a niże galleas, gallea 2, 4; galea a gallea 6. — **) Grod. 3; Grodenses 4. — ?*) acquisierunt 2. — ?P) ipsos 3, 4: nos 6. — ??) dicetur 2. — ?*) euitare 6, — 9) perm. 3, 4; premittere — civitatem nemá 6. — ?*) nemá 5 a 6. 

Strana 353
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. foramina gallee!) cecidimus in parvam parcham piscatoris cum dieto Bartholomeo et Johanne de Lipa. Et sic?) cooperti saccis et retibus trans- ivimus per galleas eorum et?) pervenimus ad portum inter arundines.*) Et sic manus eorum evadentes ivimus pedes usque Aquilegiam. Ipsi vero captivaverunt galleam nostram cum omni familia, quam per aliquot dies tenuerunt in capti- vitate et ipsam dimiserunt. Et?) cum essemus 6) in Aquilegia, notificavimus nos hospiti nostro, qui consilio civitatis mox notificavit, cives vero usque ad?) patriarche noticiam perduxerunt. Patriarcha mox civitatem ingressus cum magno honore cleri et populi$) campanis pulsatis nos suscipiens?) in palacium suum deduxit. Et sic cum magno honore familia '?) nostra ad nos de captivitate perveniente in terra sua per quatuor septimanas nos tractans, confirmatus est nobis- cum deducens nos!) per vallem Cad '*) usque in comitatum Tyrolis, (ubi '?) pro tuuc pro fratre nostro, qui puer et parvus erat, presidebamus]. Capitulum. X. De) mense autem Junii cum obsedissent Veneti?) Florentini, Mediolanenses, Mantuani, Ferrarienses et alii eorum '9) complices civita- tem Padue cum maxima gente, quasi cum decem milibus equitum armatorum et cum infinito nu- mero peditum, et aliqua pars gentis eorum ob- sedissent eciam civitatem Feltrensem cum !?) episcopo Feltrensi, Siccone de Caldinacio,!9) co- mitibus Seneensibus,'?) dominis de Camino.*^) Et dum?!) diu stetissent in obsidione cum quin- 353 gentis galeatis et multis peditibus,?") quia civi- tas Paduana cum Feltrensi erat?*) de dominio Ma- stini de la Scala, domini Veronensis, et aliarum civitatum, que supra nominate sunt, et iam pre- dicti Veneti acquisivissent Tunglan, Saraballum **) et Bassanum, que de dominio dicti Mastini ex- titerant, comesque de Colalto, advocatus Tervi- sii, et quam plures alii rebellassent predicto Mastino et starent?5) cum Venetis: quidam ci- vis ?*) civitatis Bellunii?*) nomine Sudracius de Bongagio timens, ne amitteretur sic civitas Fel- trensis, et per consequens Bellunium *5) perve- niret **) in manus Venetorum, quos specialiter odio habebat, et videns se obsessum ex omni parte, cogitavit de Jacobo Auoschano,?*) qui cum castris?!) ..... et Budensteyn et cum aliquibus montanis pertinentibus ad dominium Bellunii**) dicioni nostre se supposuerat,??) et comitatus con- silia eius,33) dum in Parma, eramus, [sine sciencia] utriusque partis, tam Veronensis quam Veneto- rum venit ad nos secrete, ne rescirent Veneti et dominus Veronensis, quia contra ipsum facie- bat, dicens: „Si possetis ?*) devincere et fugure hostes a civitate Feltrensi, unam portam civitatis vellem vobis aperire, quia?) pocius vobis faveo de civitate quam alteri cuicumque. Ego vero attendens verba ipsius posui sibi certam °°) diem, qua secrete ??) venirem. Et quia oportebat me sapienter congregare ??) homines, propter?? quoddam duellun duorum nobilium in diocesi *9) Noviforensi *!) super Athe- sim convocans multos *?) nobiles sub colore, si amici eorum facerent aliquam dissensionem, arudines 2, — 5) ut 2. — *) fuissemus 4. — *) nemají 3, 4, !) nemá 6. — *) nemá +. — ?) nemá 2 a 6. — ?) 7. Patriarchou agnilejským byl tenkráte Bertrand. — 5) populo 3, 4; pop. campanis pulsu 7. — 9) suscipientes 3. — 19) nemá 2.— 1) nos ad usque iu. com. Tir. 7. — *) údolí Cadorské. Karel přišel do Tyrol asi na počátku června; dne 22 května byl ve Videmé. Werunsky, Kari IV, I, 194. — !?) ubi — presidebamus neni v rukopisech kromé 6; ale v 1 jsou pro slova ta vynechány tři řádky a v S též větší místo; německý překlad měl však předlohu, kde slova tato byla. — !!) Nemá 5. — !'*) Weti 2. — '5) eor. quam plures 4. — !*) cum episc. Feltrensi nemá 3, 4, 6. — 15) Tak 1, 3, 4; Caldmano 2, 6. — '9) Sencensibus 2, — **) dominus de Camino 3, 4; de nemá Dóhmer. — ?!) cum 7. — ?*) predibus 7. — ??) erant 4, 5. — *!) Sarabell. 7. — 75) steterunt 2, 6; stetissent 4. — 79) ciues 3. — 7) Be- linii 6. — 39) bellum 6, 7. — 7?) peruenirent 3. — ??) Anoschano rukopisy jen 4 má Anoscamo. — ?!) Za slovem castris jest vynecháno v1 a 7 prázdné místo pro jedno slovo (jméno jednoho hradu), což asi též v originálu bylo. Budesteyn 6, Butenstain 7, Buttenstein 4) et cum ali- — %) Tu všecky rukopisy mají text porušený : Ostatni rakopisy inají: eum castris Butensteyn (Budenstein 2, quibus montanis. Jest to hrad Buchenstein. — ??) supposuerant 1, 6 a 7. polożil jsem jej dle znéní pfekladu éeského. Rukopisy mají: et comitatus consilia; nam in Parma eramus vtriusque partis tani Veronensium quam Venetorum, venerunt ad nos secrete (secrete nemá 7); 2 pak a 6 et comitatus et con- silia in naui parua eramus atd. jako výše. Které místo by Parma znamenati mélo, nenmime vyloZiti. — ?*) potestis 3, 4. — 5) qui 1, 3, 4, 7. — 35) certum 7. — ?*) secreto 6. — ?*) nemá 2. — ?9) nemá 1,3, 4, 7. — **) ditione 7. — !!) Neu- markt mezi Botzenem a Tridentem. — 1?) nemá 3, 4. +5 1337 

Strana 354
1337 354 guod possem eos tueri in duello, ne resciretur, propter quid congregacionem !) facerem, ut ci- vitatem Feltrensem secrete adire possem. Victorem vero ac interfectorem alterius, qui in duello dicto?) triumphaverat et obtinuerat, cinximus gladio militari. Et cum hec?) facta fuissent, rogavi miliciam, que presens *) aderat, quod deberet ire nobiscum, partes nullo sciente, ubi volebamus. Ipsi vero parati?) exhibentes se continuo arripuerunt iter mecum, et equita- verunt equitantes mecum per vallem 9) Flema- rum tota nocte. Crastino vero die equitavi per deserta montana, que vadunt per Castruginum,?) ubi non consueverunt homines equitare. Et cum pervenissem ad nemus,?) quod est inter Castru- ginum?) et Prymeyam,'?) viam habere non po- tui propter evulsas arbores; et sic desperabat exercitus meus. Tunc ego pedes cum aliquibus peditibus per abrupta!" moncium et viarum dudum destructarum quesivimus viam, ita quod pervenimus ultra nemus, custodibus silve dudum recedentibus propter solis occasum nec suspi- cantibus, aliquem timorem seu periculum ibidem ab aliquo ipsis imminere. Et sic viam fecimus nobis in montibus. Ipsis vero nos sequentibus venimus ad castrum Permense,!?) quod eciam obsessum fuerat per Venetos, et fugatis inimicis cepimus illud. Qui venientes ad societatem suam, que iacebat ante Feltrensem [civitatem ],!?) dixe- runt, quod magna gens, quam nescirent, cuius !*) esset, veniret !?) super eos. Qui audientes a ci- vitate nocte recesserunt. Castrum vero die altera transientes. de Prymeio versus Agordum et de Agordo festinanter ivimus ad civitatem Bellu- niensem. Et premisimus ad Andigetum,!9) cum quo tractaveramus, significantes sibi, quod esse- ZIVOT CÍSARE KARLA IV. mus prope civitatem cum gente. Qui statim acce- dens !?) eapitaneos et rectores, dixit !9) eis, quod nuncii venissent sibi dicentes, quod comites Clar- monetenses,'9) [socii]*9") Mastini de la Scala, domini eorum, venissent cum magno exercitu fugando inimicos ipsis in auxilium. Qui letanter apperuerunt portas, putantes *') amicos esse. Et ego intravi portas in die beati Procopii quarta die mensis Julii. Et cum omnes intrassent, ape- rui banneria regni Boemie et comitatus Tyrolis. Ipsi vero videntes inimicos, stupefacti??) ne- sciebant, quid essent facturi, nec poterant re- Sistere potencie nostre. Et sic per dei graciam obtinuimus civitatem. Castrum vero aliquot die- bus tenebatur contrà nos; minis tamen imposi- tis qui in castro fuerant, castrum in manus no- stras resignaverunt. Deinde posuimus exercitum ante civitatem **) Feltrensem. Et *") quia Vero- nensis?5) tunc oceupabatur cum Venetis et ipsi secum, unde nocere nobis et exercitui nostro minime poterant, sed utrique ?9) eorum ??) nobis- cum tractabant, nos sibi in adiutorium attrahere cupientes. Et cum stetissemus per ?9) sex septi- manas in obsidione?9) civitatis Feltrensis, con- cordati sumus cum Venetis. Et ligaverunt se nobiscum, ita ut nobis assisterent cum tota po- tencia in guerra illa adversus Mastinum ?") de Scala. Et miserunt nobis in?!) expensis propriis septingentos galeatos et multos pedites. Nos vero dimmittentes fratrem nostrum cum exer- citu ivimus Venecias, ubi cum magno honore suscepti magnaque tractati reverencia ligam mu- tuam firmavimus et inde reversi l'eltrensem ci- vitatem fame acquisivimus.??) Illi quoque de Corraria??) Paduani tractaverunt nobiscum et ceperunt ??) civitatem Paduam et captivaverunt *) convocationem. 7. — ?) nemá 2. — ?) nemá 1, 3, 4. 7. — *) prorsus 7. — ?) paratos 7. — 5) rukopisy v&e- cky villam. Fleims, (dolí jdoucí od údolí, jímž se Adiže proudí, od osady Lavis zvané k severovýchodu. — *) Ca- strum ginum 5, 6; Castrozza. — ?) Místo ad nemus má 2 ad venimus. — ?) Castrum ginum 3, 6. — !°) Pryemyum 3: Primeium 4; Prziueyum vel Przineyum 6. Jest to Primiero nebo Primor západné od Delluna jiz v nynójiím Tyrol- sku. — !!) obrupta 2, 6. — !?) Tak 1, 5, 7, Parmense ostatní. Jest to Primiero. — !5) slova toho nemají rukopisy — !') cuius esset nemá 6. — !5) nemá 3, 4; venirent 6. — !5, Endrighetto da Bongajo. — !*) accedentes capitanes (sic) 3, 4. — !5) dixerunt 4. — !?) Claremont. 7. Chiaromonte. — ??) Tak Bólimer; rukopisy nemají slova toho. — ?!) putan- tes — portas nemá 3 a 4. — **) st. sunt et 4, — ??) castrum 6. — ?!) nemá 4. — ?5) Veronenses tuuc occupabantur 3, 4; Veronensibus 6; Veronenses tantum occupabantur 7. — ?5) uterque 2. — ?*) eor. nobiseum nemá 4. — ?*) per sex septimanas nemají 1, 3, 4, 7: ale pfeklad má podobné znéní. — ?*) obsessione 2, 6. — 3?) Matinum 4. — Smlouva stala se die 28 července v Benátkách. — ?!) nemá 3. — %) V Benátkách byl Karel 15 srpna 1337 a PFeltre se mu vzdalo dne 30 srpna. — 93) Tak 1, 3 a 5: Corroria 2; Corario 4, — ?!) receperunt 2. 

Strana 355
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Albertum, seniorem fratrem Mastini, quem Ve- netis in captivitatem dederunt. Et remanentes servitores nostri retinuerunt Paduam in sua po- testate. Nos vero dimittentes servitores!) no- stros constituimus in civitatibus Feltrensi et Belluniensi et castris capitaneos Volcmarum ?) de Burchstall magnatem ?) de comitatu Tyrolis in Feltrensi,*) in civitate?) Bellunii Andige- tum% de Bongagio, capitaneum vero guerre contra Veronenses Johannem de Lipa, qui septimo die capitaneatus *) mortuus est, loco cuius Le- porem 5) substitui. Sic?) reversi in comitatum Tyrolis, ivimus'*) in vallem Eni. abinde in regnun Boemie, et confederati sumus cum ducibus Austrie; nam ante non eramus amici.!') Illa hieme in carnis- privio tradidimus filiam nostram primogenitam Margaretham Ludovico, primogenito Karoli, re- gis Ungarie, et ligavimus nos contra omnem ho- minem. Post hoc vero, cum sororius noster in crastinum nos ad prandium invitasset, in ortu solis unus militum suscitavit nos de sompno dicens: Domine surgatis, dies novissimus adest, quia totus mundus plenus est locustis. Tunc surgentes ascendimus equum, [et] '?) velociter cucurrimus volentes finem videre earum !?) usque in) Pulcauiam,') ubi finis earum erat per septem miliaria!) in longitudine; latitudinem vero earum minime potuimus?) considerare. Quarum vox erat similis sono tumultuanti, ale earum erant scripte quasi denigratis litteris, et erant in spissitudine quasi nix condensate, ita quod sol propter eas videri non poterat. Fetor magnus procedebat ab eis. Et divise sunt alie versus Davariam, alie [versus] '*) Franconiam, alie versus Lombardiam, alie hinc inde per uni- 355 versam terram. Et erant generative, quia due per?) noctem viginti generabant et ultra; erant parvule,?’) sed cito crescebant et inveniebantur in tertium annum. Eodem tempore infra duos menses mortui sunt soror nostra et sororius dux Austrie, quos ab eo*") tempore nunquam vidi- mus.**) Capitulum XI. Cum *%) autem venissemus in Boemiam, con- tigit nos venire de Boleslavia in Tussyn, et cum sompnus nos?*) cepisset invadere, supervenit nobis fortis?*) imaginacio de illo evangelio: „Simile est regnum celorum thesauro abscondito in agro“ etc.,*®) quod ??) legitur in die ?*) Lud- mille.??) Et sic incipiens imaginari in sompniis incepi expositionem. Evigilans vero retinui con- ceptum prime partis evangelii et sic divina gratia adiuvante perfeci,?") que sic incipit: ,Si- mile est regnum celorum* etc. Fratres, eloquium sanctorum evangeliorum nemo potest exponere, quia intellectus eorum tante est profunditatis, quod nemo potest ad eorum eminenciam plene pertingere, nec ipsorum sensum sufficienter enar- rare. Quod Paulus in epistola ait: ,O altitudo diviciarum, sapiencie et sciencie dei, quam in- comprehensibilia sunt iudicia eius et investigabiles vie eius.*?!) Et idem: ,Quis enim cognovit sen- sum domini, aut quis consiliarius eius fuit." ?*) Tamen quantum michi datum est desuper a di- vina clemencia, a qua omne datum optimum et omne donum perfectum desursum descendit, ??) ut scribit Jacobus in canonica sua, ad intelligen- ciam istius sancti evangelii vobis aliquid descri- bere cupio, quod vos, carissimi, fraterne **) rogo suscipere et puri cordis sinceritate contemplari. !) servitores — constituimus nemají 1, 3, 4, 6 a 7; 2 má s. nost. ale schází slovo constituimus, — ?) Walua- rum de Burchstat (Burchstath) rukopisy. — ?) magnate 6. — *) Felt. civitate 4. — 5) Tu vkládá 2 slovo vero — “) An- drigetum de Bangogya 6.— *) capitaneus 3, 4. — *) Jest to pan Zbyněk Zajíc z Hasenburku. — ?) Et sic 2. — 1°) ivi- mus abinde in regn. Boemie 6. — ?!) To stalo se asi na počátku měsíce srpna roku 1338. — '?) nemají rukopisy. — 13) eorum 2, — !*) nemá 3, 4. — !5) Pultauiam 5. — !5) miliarium longitudinem, latitudinem 6. — !*) poteramus 2. To se stalo ku konci měsíce července 1338, kdyZ Karel jel k svému ¥vakru. — !5) nemají rukopisy. — !?) per noctem nemá 2, 6. — ?*) parue 6. — ?!) eodem 6. — **) Karlova sestra Anna zemřela 3 listopadu 1338 a její manžel dne 17 února 1339. — ?*) Celý odstavec obsahující následující tři kapituly schází v ruk. 6. — ?!') nemá 3. — ?5) Tak rukopisové a český překlad „silné myšlenie“, Bohmer však forte. — ?5) Evangel. sv. Matouše 13. — ?*) qui 2. — 38) Tu vkládá 2 a 5 beate a 4 sancte, — 9) Ludacille 7. — %) Tak rukopisové, Bůhmer však percepi. — ?!) Epistola sv. Pavla k Rim. 11 — %) Tamtéž. — %) Jakub 1, c. — ?*) fratres 7. 1338 

Strana 356
356 Audivit namque vestra dileccio, quod Matheus in presenti parabola!) regnum celorum thesauro abscondito in agro assimilat, per quem quidem thesaurum non improprie spiritus sanctus desi- gnatur, quem homo invenit per caritatem et graciun Jesu Christi, qui promisit fidelibus ?) in evangelio Johannis dicens: ,Rogabo patrem meum, et alium paraclitum dabit vobis?), ut!) maneat vobiscum in5) eternum, spiritum 9) veri- tatis.^*) Per agrum vero sive?) per terram, in quo thesaurus ille?) inuenitur, designatur cor hominis, ubi seminat homo bona et mala opera, quae referunt fructum anime sue inposterum, prout ibi seminavit,'") sicut a parte innuit Lucas dicens: ,Quod autem cecidit in terram bonam, hii sunt, qui iu corde bono et optimo audientes verbum dei retinent et fructum afferunt in pa- ciencia.^?!) Thesaurus autem ille vere est ab- sconditus a peccatoribus et indignis, qui nolunt cognicionem habere nec penitenciam agere, et sic perdunt oculos gracie, quod !?) thesaurum illum invenire non possunt excecati. De'!3) qui- bus dicit propheta: ,Oculos habent et non videbunt." ?) Sed homo vere contritus invenit illum thesaurum per graciam Jesu Christi, ut supra dictum est, quia iuxta verbum !?) psalmi- sticum : 16) ,Cor contritum et humiliatum deus non despicit,'") sed sua exuberante misericordia illud consolatur semper et coadiuvat, ut legitur in psalmo : ,Delectare in domino, et dabit tibi peticiones cordis tui.^!9) Thesaurum vero illum cum homo contritus invenit, abscondit eum in corde suo, vigilans et timens atque custodiens eum, ne diabolus, adversarius noster, qui, ut Pe- trus ait, circuit querens, quem devoret,?*) ipsum aufferat de corde suo. Secundum quod potest intelligi; quod in evangelio Mathei legitur: ,Nesciat sinistra tua, quid*") faciat dextra tua.* *!) Sed notandum est, ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. guod pre gaudio illius vadit, guod designat fe- stinacionem, nam ad bona opera festinare debe- mus. Unde in*??) evangelio Luce: ,Exi cito in plateas et vicos civitatis et pauperes et claudos, ac debiles introduc huc.*?*) Sequitur autem in superiori parabola, quod homo ille invento the- sauro abiit et vendidit *?) universa, que habuit, Scilicet peccata sua, per renunciacionem malorum operum. Ad quod accedit, quod de Matheo in evangelio Luce *?*) scribitur: ,Qui reliquit omnia sua,“ 25) et illud: ,Nisi quis renunciaverit omni- bus, que possidet non potest meus esse disci- pulus.^ Que uendicio et renunciacio debet fieri in foro, et?9) non in quolibet, sed in foro con- Sciencie duntaxat, per puram videlicet confessio- nem, integram contricionem, et coram sacerdote per deum ad hoc deputato secundum doctrinam Christi: ,Ite, ostendite vos sacerdotibus." *7) Ad quod*8) Jacobus in epistola sua nos hortatur, dicens: , Confitemini alterutrum peccata vestra.**9) Pro quibus quidem malis operibus cum ea ven- diderit et ipsis renunciaverit, debet bona opera recipere et possessione agri illius, videlicet cor- dis, quem possidere debet in charitate et pa- ciencia, et in eo thesaurum predictum recondere. Quem thesaurum in regno celorum, si perseve- rans remanserit, in eternum possidebit iuxta dictum Mathei: ,Thesaurisate vobis thesauros in celis, ubi nec ??) tinea nec erugo demolitur.*?!) Capitulum. XIL?7) „Simile est regnum celorum homini nego- ciatori querenti bonas margaritas, inventa una preciosa margarita abiit et vendidit??) omnia, que habuit, et emit eam.*?*) Circa quam para- bolàm primo notandum est, quod margarita gem- ma est mundissima, clari coloris et sine ulla macula, et ideo in hac parabola mistico intellectu legi debet, in qua multa bona, munda et clara J) evangelio 3, 4. — ?) nemá 4. — ?) nemá 3. — *) et 5. — 5) in eternum nemá 7. — 5) spir. ver. nemá 3. — *) Evangel. sv. Jana 14, b. — 9) Tak Beneš z Vaitmile; seu 3; semen 1, 2, 4, 5, 7. — ?) ille invenitur — quando ve- niet (na str. 337, sloupee prvnílio fádek 24) nemá ruk. 2. — !?) seminat 3. — ') Evangel. sv. Lukáfe 8, c. — !?) et 3, 4. — 9) de quibus nemá 4. — !!) Jerem. 5. — !5) versum Dene& z Vaitmile. — !5) psalmiste 4. — 7) despicies 7. Žalm 50. — !*) Žalm 36. — !?) Kromé ruk. 5 a Beneše z Vaitmile vkládají tu ostatní ut. — ?%) quod 7. — ?!) Evangelium sv. Matouše 6, a. — *) in — Luce nemá 4. — ?*) Evang. sv. Luk. 14, c. — ??) vendit 3, a tak bylo i ve 4, ale opraveno ve vendidit. — 4) nemá 7. — 5) nemá 4; Luk. 14, g. — ?*) et — foro nemá 4. — ?**) Luk. 17, c. — ?5) quod sanctus. Jac. 4. — ?9) Epixtola sv. Jakuba 3, d. — %) nec tinea nemá 4, — ?!) Evang. sv. Matouše 6, c. — ??) Tu má ruk. 7. pfipisek: Sequitur alia. expositio ipsius sacri euangelii facta per ipsum Carolum. — ?") vendit 4. — ?*) Evang. sv. Matouise 13. 

Strana 357
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. ac immaculata opera continentur, non immerito potest similari. Iste vero homo !) negociator, de quo refert evangelista, in propria significacione pro homine, videlicet in via presentis seculi fluc- tuante retinetur, qui variis laboribus et multis continue miseriis et negociis secularibus occupa- tur, et ut in Iob legitur, nunquam in eodem Statu permanet. Et ideo proprie negociator di- citur ac homini negociatori similatur, qui sem- per debet querendo ambulare et ambulando que- rere, ut illam preciosam margaritam inveniat, videlicet legem domini, quam ?) sic querendo ac perambulando?) utique inveniet, ut dicit Lu- cas in evangelio suo: ,Querite, et invenietis.?*)" Cum autem homo sic querendo in hoc seculo invenit legem domini, in qua, ut supra dictum est, sunt multa bona, munda,*) clara et imma- culata opera atque virtuosa; eam merito as- similare potest illi preciose margarite, quam homo ille invenit et abiit et vendidit 5) universa, que habuit, et emit eam, que juste preciosa dicitur, quia*) nihil preciosius ac maius in hoc seculo?) quam ut9) iuxta preceptum dei?) mandata ipsius, que in huiusmodi lege continentur, dili- genter observare, quod deo iubente '?) nobis in evangelio Johannis precipitur, cum dicitur: Si diligitis me, mandata mea servate; per quorum observacionem mandatorum deo servire cense- bitur et per consequens corregnabit.') Et sic posset?) intelligi, quod dicit Augustinus: Deo servire est regnare. Et idem: Servans legem et mandata dei, que in lege dei continentur, deo servit,!?) et !!) sibi corregnabit. '*) Quod autem dicitur superius in parabola, quod homo ille abiit et vendidit universa, que habuit et emit margaritam illam, significat iam vitam transitoriam, in qua nunc negociamur et sumus. In qua quidem homo de die in diem transit et abit,/9) et plus morti sue cottidie ac- cedendo, unde in ipsa vita universa, que habet, 351 vendere debet peccata et cuncta terrena desi- deria carnales coucupiscencias, se per absti- nenciam '?) et alia bona opera cohibendo, et !9) pro eis debet emere legem dei, que est'?) illa preciosa margarita, quam si bene custodierit, transeundo sic in via recta, profecto?") beatus erit. Dicitur anim in psalmo: ,Beati immaculati in via, qui ambulant in lege domini.^?") Et sic beati- ficatus,?^ immaculatus et mundus portam regni celorum subintrabit. Illam quippe portam, que est una de preciosis margaritis, que in virtute eiusdem margarite, videlicet legis domini, con- festim aperietur [ei] et tunc videbit virtutem margarite ipsius, que est??) de portis sancte ci- vitatis Iherusalem, cum per illam eandem sanctam civitatem subintrabit, de?") qua et eius portis Johannes in Apocalypsi inquiens ait: ,Duodecim porte civitatis, duodecim margarite sunt per sin- gulas, et singule porte erant ex singulis mar- garitis.* 25) Capitulum *95) XIII. „Simile *?) est regnum celorum sagene misse in mare, et ex omni genere piscium (in eam]**) con- greganti.* Per sagenam possumus intelligere ver- bum dei, que missa fuit per apostolos, quando ?9) eis preceptum fuit in evangelio Marci: ,Ite in universum mundum et predicate evangelium omni creature*.3") Fuit autem per eos missa in mare, id est, in hunc mundum, unde notanter fuit eis dictum: ite in mundum universum, qui utique hic per mare mistice et satis proprie designatur. Nam ?!) sicut mare nunquam quiescit, sed semper movetur motu fluxus et refluxus et 3?) navigantes in eo suis undis et procellis hinc inde agitat et perturbat: sic mundus ille ??) innumerabilibus motibus?*) continue movetur, et in eo??) se fluctuantes suis insidiis et?5) paratis periculis semper inquietat et impugnat. Quibus periculis in hoc mari naufrago ??) propheta comprehensus ') nemá 4. — ?) que 7. — ?) ambulando 4. — ?*) Evangel. sv. Luk. 11, b. — +) nemá 7. — 5) vendit 3. — *) que 4. — 7) Tu vkládá à est. — *) nemá 3, 4, 7. — *) tu vkládá 4 et. — !°) nemá 4. — !!) conreg. 3; regn. 4. — 17) potest 4. — '?) seruire 4. — '*) ae 3, 5, 7. — '!5) conregn. 3. — !5) abiit 7. — !*) nemá 3. — !9) nemá 4. — !9) est in illa 3. — ??) perfecto 7. — ?!) Zalm 118. — ??) beatif. et immac. 3, 4. — 23) nemń 4. — ?*) de qua — portis nemá 3. — ** Apoc. 21, f. — ?*) Aliud euangelium expositum per ipsum dominum Carolum 7. — ?*) Evang. sv. Matouše 13, f. — :5) nemají rukopisy. — *?) quoniam 7. — ?*?) Evangel. sv. Marka 16, d. — ?!) num 7. — ??) nemá 7. — ??) ne- má 7. — ?!) mentibus rukopisy, — ?5) nemá 3. 4, 7. — ?5) nemá 3, 4, 7. — **) naufragio 3, 7. 

Strana 358
358 ad dominum ') exclamat.?) ,Salvum me fac deus, quoniam intraverunt aque usque ad animam me- am." Et iterum: ,Non me demergat tempestas aque seu maris,“ id est pericula huis mundi. Nam indubitanter per tempestatem pericula et per mare mundum propheta hic voluit designare; per pisces vero homines in hoc loco significantur. Unde in evangelio Mathei: ,Venite post me, faciam vos piscatores.* Et alibi in evangelio Luce dixit dominus Petro: „Noli timere, ex hoc enim eris homines capiens." Dicitur vero superius: ex omni genere piscium, id est hominum congreganti, quia omnes homines cuiuscunque generis, status, condicionis, sive bonos?) sive malos, hec?) sagena, scilicet verbum dei, congregat et comprehendit. Quia non tantum ad Judeos, sed etiam ad gentes, et?) pariter ad omnes transmissum est, sicut in actibus apostolorum legitur. Est") autem trans- missum per apostolos, de quibus?) in psalmo: ,In omnem terram exivit sonus eorum* etc. Et per?) spiritum sanctum, qui, ut sapiens ait, re- plevit orbem terrarum, eciam?) per salvatorem nostrum, qui huiusmodi verba '^) personaliter et salubriter in mundo seminavit et sparsit. Et ideo in evangelio Johannes dicit: .Si ad eos non venissem et eis locutus non fuissem, peccatum non haberent, nunc autem excusacionem non ha- bent de peccato suo* ) Hoc autem verbum oportet impleri, et ideo superius dicitur: quae cum impleta esset. Implebitur autem hec sagena sive verbum, cum omnia, que hoc eodem verbo per os domini et sanctorum suorum pronunciata sunt, totaliter et effectualiter implebuntur. Nam in evangelio Mathei legitur: ,Nec unum iota de hiis peribit, nec cessabit generacio, donec hec omnia fiant, quia celum et terra transibunt,* oc. Sicut in evangelio Luce dicitur. Postquam autem sagena illa sive verbum dei fuerit adimpletum, tunc statim adimplebitur similiter et numerus sanctorum in verbo dei et malorum '?) propter verbum dei, prout in apocalypsi Johannes vidit, ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. et in figura dixit: „Vidi subtus altare dei animas interfectorum propter verbum dei, quod habebant, et clamabant voce magna dicentes: usque quo domine sanctus et verus non vindicas sanguinem nostrum de hiis, qui habitant in terra? Et date sunt illis singule stole albe, et dictum est illis, ut requiescerent tempus adhuc modicum, donec impleatur numerus fratrum eorum, qui interficiendi sunt. sicut !3) et illi.* '*) Post implecionem sagene seu verbi et numeri predictorum instabit dies novissima et ultimi iudicii, prout evangelista !5) innuit in verbis preassumptis, dum'9) dicitur: „Sie erit in consummacione seculi* ete.'?) Et tunc in illo iudicio educetur illa sagena impleta, unde dicit: , Educentes". Et ipsi iidem erunt educentes, qui fuerunt'8) immittentes eam, videlicet apostoli. Et ipsi educentes sagenam seu !*) verbum, quod in nos *°) seminaveruut ?!) una cum agro et semi- num fructu, et plenam educent seu impletam, videlicet bonis et malis, id est ?*) illis, in quibus verbum dei bene °°) fructificavit, et illis, in qui- bus male, sicut in evangelio Luce legitur: , Que seminat,**) ea et metet," et?*) in psalmo: ,Qui seminat in laerimis, in exultacione* ?5) etc. EL quia ipsi seminaverunt in nobis, eciam de nobis metent et educent. Educent autem nos per IIII funes herentes in sagena predicta adinstar sagene materialis, que similiter per IIII funes ducitur. Sunt enim in qualibet sagena IIII funes, duo super aquam se tendentes,??) et duo inferius ?5) sub aqua natantes, et hii duo inferiores corre- spondent duobus superioribus, ita quod ille, qui est in dextra inferiori, correspondet illi, qui est in dextra superiori, et in sinistra inferiori illi, qui est in sinistra superiori. Sic eciam est in ista sagena spirituali, in qua sunt similiter quatuor funes, per quos omnes trahuntur, duo scilicet supernatantes, et illi sunt ex parte dei. videlicet gracia et fortitudo ; et duo inferius natantes, qui sunt ex parte nostri, videlicet caritas et odium. Primo funi superiori, scilicet !) a domino 4.—?) Tu vkládá 5 dieens. — ?) sive bonus sive malus maji rukopisy. — !) hec sagene 5, huic sageue 1 a 7. — 5) nemá 3. — 5) Et 3. — ?) psalmista 7. — ?) nemá 4. — ?) её eciam 3, 4, 5, 7. — '") et pers., et sal. 1. — !!) Evang. sv. Jana 15, d. — !?) et a malis 4; et animabus 5, 7. — 9) nemá 7. — "') Zjevení sv. Jana 6, c, — f) euangelium 7. — !5) cum 7. — '*) Evang. sv. Matouie 13. — !5) f. eciam mittentes eim 3. — !°) scilicet 4, 7. — ?9) nobis 4. — ?!) seminauerit 7. — °°) malis et illis 7. — ?3) nemá 3. 26, Zalm 125, a. — ?*) tenentes 5, nemá 3, +, 4. — ?!) seminauit 7. — ?5) nemá 3, 4. — 7. — ?5) sunt 7. 

Strana 359
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. gracie dei correspondent primus inferior, sci- licet caritas, et hiis duobus bonis trahuntur boni. De primo dominus in evangelio Johannis: „Nemo potest venire ad me, nisi pater meus traxerit eum per!) graciam.“ De secundo similiter di- citur in evangelio Johannis: „Si quis diligit me et pater meus diliget eum",?) et ad eum venie- mus, scilicet tracti in caritate et dileccione, et mansionem apud eum faciemus. Et de hiis duobus potest intelligi, quod dicit psalmista: Funes ceciderunt michi in preclaris.* ?) Item secundo funi superiori, videlicet forti- tudini, correspondet secundus inferior, scilicet *) odium, et hiis trahuntur omnes mali. Nam omnis, qui male agit, odit lucem, sicut dicitur in evan- gelio Johannis: et quoad illos magis?) neces- saria est fortitudo dei quam 5) ad primos. Nam primi voluntarie veniunt ad iudicium, sperantes premium. Isti autem fugient iudicium, timentes supplicium eternum, et abscondent se in speluncis et petris moncium et dicent inontibus et petris: ,Cadite super nos, et abscondite nos a facie se- dentis super *) thronum et ab ira agni,^ quando 5) veniet dies?) magnus ire ipsorum,'") et quis poterit stare, sicut legitur in apocalypsi. Quare quoad '!) eos necessaria est fortitudo, ut per ilam trahantur inviti. De prima, scilicet forti- fudine '?) potest intelligi, quod dicit '?) apostolus: Omnes rapiemur, scilicet fortitudine dei , obviam Christo in aera*. Et quod salvator in evangelio dicit: , Cum exaltatus fuero a terra, omnia traham ad me ipsum,* 3) scilicet fortitudine. De secundo vero legitur in libro regum: ,Extendet!*) super Jerusalem funiculum Samarie et pondus domus Achab.* De ambabus dicit psalmista: ,Funes '9) peccatorum circumplexi !?) sunt me.* !5) Et sic omnes educentur per apostolos in illa sagena. Nam ut ait apostolus: ,Omnes stabimus ante tribunal dei, recepturi prout in corpore gessi- mus.“ 359 Educent autem nos ad litus, id est !?) tri- bunal omnipotentis dei, quod proprie litori com- paratur. Nam sicut litus est terminus navigancium, sic idem tribunal est terminus et finis omnium in hoc seculo fluctuancium. Postquam autem educent nos, tunc erunt sedentes secus litus, id est tribunal, ut supra dictum est, sicut?") ait salvator in evangelio: , Cum sederit filius hominis in sede maiestatis sue, sedebitis et vos super sedes duodecim, iudicantes duodecim tribus Israhel.* Et eligent ad iudicantes domino nostro ?!) bonos in vasa, id est ascribent eos in eterna taber- nacula, ubi pax est?*) et gaudium, suo recto iudicio. Malos autem foras mittent,) id est ad gehennam perpetuam condempnabunt, ubi est fle- tus et stridor dencium; quod fiet in verbo dei, dum dicet bonis: ,Venite benedicti patris mei, percipite regnum* etc. Ad malos autem: ,Ite male- dicti in ignem eternum,^ sicut legitur in evange- lio Mathei. Quo iudicio finito statim augeli tan- quam ministri et executores dictarum sentencia- rum et iudicii separabunt malos de medio iu- storum et mittent eos in caminum ignis, ut se- quitur in verbo evangelii premissi. Nam ipsi sunt ministri verbi dei, ut de eis psalmista di- cit: .Benedicite domino*?) omnes angeli eius, potentes virtutes facientes verbum illius ad au- diendam vocem sermonum eius. Benedicite !) do- mino omnes virtutes eius ministri, qui facitis voluntatem eius. Sequitur autem in verbis premissis: ,Intel- lexistis hec omnia ?* Dicunt ei: , Eciam." Interro- gatoria sunt hec verba.?5) Unde cum dominus proposuisset discipulis suis predictas tres para- bolas, interrogabat eos verbis hiis: Intellexistis hec omnia? Interrogabit autem eos, non quia de eorum sciencia dubitaret, quia omnia novit. antequam fiant, sed ut interrogando intellectum eorum ad sui cognicionem alcius elevaret, quod nobis in persona Petri liquide in evangelio Ma- thei demonstratur, cui interrogato, ,quem homi- 1) scilicet per 5. —?) Evang sv. J. 14, c. — ?) Zalm 15, d. — !) videlicet 7. — ?) nemá 3, 4. — 5) quae 7. — 7) in 4. — *) quia 3, 4 a 7; qui à. — *) Slovem tím začíná zase text rukopisu 2. — !°) eorum 4. — !!) quos ad cos. — '?) fortitudo 7. — !*) nemá 2. — !*) Evangel. sv. Jana 12, e. — !5) Extendit 2, 3, 4: ext. uero 7. 4 kniha kril. 91, c. — 15) et fun. 4. — !7) eompl. 3. — '5) Žalm 118. — '?) Místo id est má 5. ct. — ??) nemá 4. — ?!) nostros. 3. — *) nemá 3. — ?*j deum 3; nemá 4. — ?) Benedicte — eius nemá 4. — ?5) omnia 5. 

Strana 360
1338 l 1339 360 nes dicunt filium [hominis].*') respondenti: „Tu es Christus, filius dei vivij^ statim a domino dictum est:?) ,Caro et sanguis non revelavit tibi, sed pater meus, qui est in ceiis.^ Ecce quo- modo ad interrogacionem ?) discipulorum intel- lectus fuerat continue elevatus, unde protinus responderunt: ,Eciam domine.^ Dominus iegitur elevacionem intellectus eorum conspiciens, ac ipsos ad capienda verba sue sancte doctrine fer- ventes considerans, ipsosque adhuc?) amplius allicere et invitare cupiens, premia?) celestia eis pro inercede pollicetur, dicens: ,Ideo omnis Scriba doctus in regno coelorum similis est pa- tri familias, qui profert de thesauro suo nova et vetera.^9) Et bene dicit scriba doctus, qui videlicet verbo doctrine et exemplo bone vite eos erudiendo instruit et informat. Nam qui do- cent et non faciunt, vocantur quidem scribe, sed non docti, ut [dicit]?) in evangelio Mathei: „Super 9%) cathedram Moysi[s] sederunt scribe et farisei, sed?) doctrinam eorum facite, secun- dum !'^) opera eorum nolite facere.^ Ecce, quod vocantur scribe, sed '!) non docti. Ideo non omnis scriba, sed dumtaxat scriba doctus similis est homini patri familias, qui de thesauro suo pro- fert nova et vetera. Thesaurus enim est divicie successive recondite. Sicut igitur pater familias tempore opportunitatis et necessitatis pro ter- rena gloria de thesauro suo profert nova, que noviter recondidit, et vetusta, que dudum !?) re- servavit: !") sic scriba doctus de thesauro suo, quem '!*) spiritu sancto inspirante in corde suo'?) recondidit, pro gloria in celesti patria adeptura ad erudicionem et iustificacionem aliorum sua sancta predicacione et erudicione novi et veteris testamenti misteria salubriter profert et exponit. Tecte enim tales sunt scribe docti, de quibus ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. legitur in Daniele: „Qui autem docti fuerint, fulgebunt“ !6) etc. et !?) qui ad iusticiam erudiuut multos,!5) quasi stelle in perpetuas eternitates. Capitulum XIV.) Estate eadem*") veniens prope Mutam?!) fregi castrum Choczyn ?*) et alia quam plura ca- stra domini de Potnsteyn,?*) quia habui eodem tempore guerram cum eodem domino; et postea fuit concordatum. Eodem tempore inventa fuit argentifodina in Vresnik.7) Eadem estate arri- pui iter cum miultis baronibus Boemie volens transire in comitatum Luczemburgensem ad pa- trem meum, qui miserat pro me; et de Franc- furt?*) reversus sum.**) In eadem ??) reversione creavi collegium ad Omnes Sanctos in capella regia in castro Pragensi et processi ad regem Ungarie, qui graviter infirmabatur.?5) Et antequam in ?9) Boemiam reverterer, me?") in Ungaria existente, venit?!) pater meus ad Ludovicum, qui se gerebat pro imperatore, ad tractanduni pro concordia. Dictus tamen Ludovicus promi- serat michi nullos tractatus cum patre meo ali- cuius concordie se sine me habiturum, sed de consilio meo dicebat se cum patre meo graciose ordinaturum. Ipse vero Ludovicus immenor fidei ac promissionum suarum, fraudulenter decipiens patrem meum, ad composicionem eum deduxit,?") asserens se dudum mecum concordasse. Et sic posuit magnam diffidenciam inter me et patrem meum, fecitque, quod ex racione concordie, quam idem Ludovicus confinxerat inter me et ipsum factam fuisse, pater meus recepit ab ipso feoda sua tamquam ab imperatore. Concordavit eciam cum eo ??) et in pluribus voluntati condescendit ?*) ipsius, que??) minime fecisset, si scivisset,99) quod ego nondum concordatus ?*) cum eo fuis- ?)) nemá 1, 3, 7. — ?) nemá 4. — ?) Tu vkládá 2 domini. — *) nemá 3. — *) prima 4. — 5) Matous 13. — 7) nemají rukopisy. — *) Evang. sv. Matouxe 23, a. — ?) secundum 4. — !?) nemá 3; seeundum uero opera 4. — !) et 1, — !*) diu 4. — 19) reseruauerat 2, 5. — !!) que 2. — !5) nemá 4. — !*) fulgebuntur 2. — ?*) nema 3. — '*) multos quasi scribas ad perp. 2; multos fulgebunt quasi etc. 4. — 9) Ruk. 2 má XII a tak i níže vždy o dvé méné, — ??) autem 3. — ?!) Mitam 7. — *) Tocznik ?; Toczin 6; Choczen 7. — ??) Poteustayn 4; Potenstein 5; Potensteyu 6; Podnstain 7. — 13) Fresink 4; Vresnick 7. — ?5) Francfort 7. — ?*) To se stalo asi v měsíci červnu z; neboť dne 14 června vydána jest od ného listina v Norimberce tamnim kupcfun. — ?7) hac 6. — *%) iufirmatur 7. — ??) nemaji rukopisy. — 7?) michi in Ungaria existenti 2, 3, 4; michi in Ung. exeunti 1, ó, 6. — ?!) euenit 2. — 7?) eduxit 6. — 9%) ipso 2. Toto srovnání krále Jana s císařem stalo se dne 20 bf. 1339. — ?*) conscendit 3; volun. eius condesc., quod 6. — ?5) Místo que — resciens má 2 quem minime nune, si ego nondum concordati fujssemus: Ego vero hoc resciens. — 2%) scivisset, quod nemají rukopisy 1, 3, 4, 5, 7. — ?*) concordati cum eo fuissemus 5; si ego nondum concordati eum. co fuissemus 6 

Strana 361
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. sem. Hoc!) vero ego resciens ad patrem meum in Mylteberk?) Maguntine diocesis acceleravi, significans eidem totum esse falsum et fraudu- lentum, quod idem Ludovicus Bavaricus secum?) tractavisset. Sicque ea,*) que inter ipsos facta fuerant, cum baronibus Boemie nec sigillare nec ratam?) habere volui eandem concordiam, et ea que ibidem) acta fuerant, omnia pro non factis habui et nulla?) dixi. Abinde?) veni?) Bozoniam, que est in metis Ungarie et Austrie, et concordavi regem Ungarie cum duce Austrie.!?) Deinde pater meus processit versus Moraviam volens destruere Nicolaum, ducem Opavie et Ra- tiuarie,!!) quem patri meo vix reconciliavi. De- dit tamen patri meo castra et pecuniam mul- tam.'*) Abinde processi in obsidionem castri Potnsteyn,!?) quod contra me et regem !*) Boe- mie rebellaverat et spolia multa de eo commit- tebantur. Et licet esset inacquisibile, infra no- vem tamen septimanas ipsum acquisivi turrim- que cum barone, cuius castrum erat, in terram deieci, muros quoque cum toto castro solotenus prostravi. Deinde ivi cum patre meo Wrati- slaviam. Episcopus vero illius loci erat patri meo inobediens, propter quod pater meus com- motus abstulit eidem castrum Milecz.!*) Ipse vero ea de!) causa excommunicavit patrem meum; pater autem meus expulit eum una cum clero'”) de civitate. Et hec dissensio duravit bene per duos annos inter patrem meum et clerum pre- dictum.'*) Abinde processit pater meus in Bu- dissyn,!*) proinde?9) in Franciam in auxilium regi Francie, quia *!) tunc incipiebat guerra in- ter reges Francie et Anglie, et dimisit me *?) loco sui in regno. Ego autem substitui loco mei Petrum de Rosinberk??) et secutus fui eum per 361 Bavariam, ubi inveni sororium meum Heinricum, ducem Bavarie, mortuum, qui unicum filium cum sorore mea Margaretha reliquerat?4^) in here- dem, puerum decem annorum. Cuius tutelam pariter et patrie occupavit Ludovicus, qui se gerebat pro imperatore, racione matrimonii et tractatus, quem idem Ludovicus fecerat cum patre predicti pueri. Quia repulerat filiam Rudolphi, ducis Bavarie, comitis Palatini, filii fratris sui, que predicto puero erat?*) promissa et iurata,"6) deditque eidem filiam suam, que nondum loqui poterat, dicens, quod vellet pro*5') ea promittere, donec eadem pro se loqueretur; que deo per- mittente muta facta est. Et inde transiens Da- variam veni ad patrem meum in comitatum Lu- czemburgensem. Et ibi ego optans?7) processi in auxilium regi Francie, cui tunc obsederat rex Anglie ci- vitatem Rannatensem,"5) antequam ipse gen- tem suam congregaret. Et abinde processit*") ante oppidum sancti??) Kwintini,?" deinde ante oppidum Rubemontis??) et abinde usque prope civitatem Laudinensem.??) Demum reversus est versus ?*) comitatum Hannonie, ubi rex Francie se- cutus est eum usque ad metas. Metatus est uterque castra in metis Hannonie. Rex vero Anglie seces- sit et recessit, dimittens regi Francie campum, cum eum per integram diem expectasset et acies essent parate, quamvis in exercitu multos prin- cipes Almanie secum haberet, videlicet ducem DBravancie, marchionem Juliacensem ??) et de Monte, comitem ?9) Flantrensem de inferiori Al- mania; de superiori vero marchionem Misnen- sem, marchionem Brandeburgensem,??) filium Ba- vari et quam plures alios cum potencia Ludo- 1) Ego vero hoc resc. 6. — ?) Tak 2; Miltererk 1; Milterik 3. — *) eo 2. — *) ratum 4; gratum Mohanu. — ?) cum eo 7; nemá 2, 3, 4; Milteverk 6; Milterork 7. — Miltenberg na 6. — 5) ibi 6. — *) nulli 6. — 5) Dein abinde 3. — ") nemá 3, — !*) V Prešpurce byl Karel již dne 23 června (Cod. dipl. Mor. VII, 172). — ?!) Tak 1—5, ačkoliv by se dle písma mělo čísti Ratmarie; Ratiborie 6; Rachinarie 7. — Ratibof ve Slezích. — !?) To se stalo dne 7—9 července. Srovnej Huberovy Reg. Karla IV č. 78 a Cod. dipl. Mor. VII, str. 176 a 177. — !?) Potensteyn 3, 0; Bodnstain 7. — !) regibus 6. — !5) Myl. 3; Milicz 6; Milotz 7. Milic, Militsch. — '6) nemá 5. — !*) Helena 2, 6. — !5) dictum 3, 4. Srov- mej o tom spis Grünhagenüv: Künig Johann und Bischof Nanker. — '*) Budyssyn 3, 4; Budyssin 2. V Budixiné byl král Jan jiZ 20. srpna, jak vidéti z listiny od ného tam dané. — ?*) perinde 2, 6, 7. — *!) quiatunc — in auxilium regi Francie nemá 5. — *) me in loco 1, 3. — ??) Rosemberk 2; Rosmberk 6; Romsberg 3; Rosemberg 4, 7. — ?*) relinquerat 2. — Vévoda bavorský Jindřich zemřel 1 září 1339. — 5) fuerat 6. — ?5) innarata 7. — ?9' pro ea nemaji 1, 3 a 4. — *?) opta- tus 2. — ?9) Bann. 2. Cambrai. — ??) processi 3, 4. — ??) nemá 4, — ?!) Quint. 6, 7. — ??) Rube mentis 1. Ribe- mont. — ??) Ladin. 2, 6; Laon. 5. — 3‘) nemá 6. — %) Ruliac. 1, 3, 4, 5. — ?*) comitis 1, 3, 4. — ??) Bramburg. 5, 6; Braudenburg 7. 46 1339 

Strana 362
1339 1340 362 vici, qui Ludovieus ipsum regem Anglie per Germaniam vicarium imperii!) constituerat. Ilis diebus, cum pater meus unum oculum perdidisset, in altero incipiens infirmari trans- ivit in Montem Pessolanum ?) secreto ad medi- cos, si posset curari; qui tamen eo?) tempore excecatus est. Ego vero procedebam ad regem Hispanie in auxilium eidem contra regem Gra- nate?) Feragacium,?) ac gentes et apparatus meos iam premiseram in Montem Albanum.5) Sed pater meus retinuit me in Monte Pesso- lani?) secrete, non permittens me transire ul- terius. Et cum curari non valuisset pater meus, processi una cum ipso$) versus Avinionem ad papam Denedictum duodecimum, ad concordan- dum cum eo de?) denario sancti Petri, qui da- tur in diocesi Wratislaviensi. Nec tunc fuit con- cordatum, sed remansit in discordia; tamen !9?) in posterum fuit concordata discordacio,!! que erat inter ecclesiam Romanam et dictam dioce- sin pro denario iam dicto. Et ibi!?) nobis exi- stentibus confessi fuimus eidem pape de visione nobis facta de Delphino Vyenensi, cum fueramus in Ytalia, que superius memoratur.!?) Tamen ) pro tempore illo visum fuit, quod melius esset tacere propter aliquas raciones quam patri meo dicere seu revelare. Et cum ibidem essemus aput papam, Petrus, quondam abbas Fiscanensis, Lemovicensis !?) diocesis oriundus, promotus in episcopum Altissiodorensem, !5*) demum in archi- episcopum Senonensem,'7) post hec translatus in archiepiscopatum Rothomagiensem, tempore illo episcopus presbyter cardinalis tituli !5) sanc- torum martyrum Nerei et Achillei, de quo ante ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. mencio facta est, gui fuit de consilio regis Phi- lippi et coram eo celebraverat [missam] '°) in die cinerum, prout ante dictum est. [Is] *°) re- ceperat me in domum suam, me marchionem?!) Moravie existentem pro eo tempore, quo steti aput"?) papam Benedictum, dixitque una hora mecum existens in domo sua: Tu adhuc eris rex Romanorum. Cui respondi: Tu eris ante *?) papa. Quod utrumque secutum est, prout infra ?*) de- scribetur. Post hec una cum patre meo reversus sum in Franciam.?°) Et abinde misit me pater meus ad sororem meam, olim relictam Heinrici, ducis Bavarie, que opprimebatur per Ludovicum, qui se gerebat pro imperatore, pro auxilio et consi- lio eidem ?5) faciendis. Et cum pervenissem ad eam, inveni eam cum eo concordatam. Abinde arripui iter per archiepiscopatum Salczpurgen- sem per Alpes, que dicuntur Aurentur.") Et cum tota die transirem per vallem, que dicitur Ger- los,?9) recordatus sum de miraculo seu **) visi- one, quod **) in die beate virginis, in assumpcione sancte?) Marie, in Tharunso ??) Parmensis dio- cesis michi contigerat. Et ab eodem tempore concepi ad ??) eius honorem gloriose virginis ho- ras cotüdie decantandas in Pragensi ecclesia ordinare, ita ut de ipsius vite, gestis et mira- culis cottidie nova legenda legeretur. Quod ?*) postea factum est, prout inferius describetur. Ibique??) perveni ad fratrem meum in vallem Insuburcham.?9) Qui dimisso episcopo Tridentino pro capitaneo in comitatu Tyrolis processit me- cum in Boemiam, deinde ad regem Cracovie, deinde ad Karolum, regem Ungarie, cum quo et filio suo Ludovico, genero meo, se colligavit fe- deribus 97) et ligis firmissimis. ?) imponens 2. — *) Montpellier. — ?) eodem 6. — !*) Granaty 1; Granati 3, 5. — *) per Agacium gentes rukopisy; Parag. gentes 6; Paganum gen. 7. — 5) Montauban ve Fraucii anebo Montalban v Arragonii, — 7) Pes- solanii 2, 6; Pessolano 3, 4. — *) eo 4. — ?) pro 4. — !*) nemá 6. — '!!) discordia 27 12) Ubi 3 místo Et ibi. — 19) memorantur 6. — !*) tum 3. — !5) Lyonavicensis 1, 2, 3, 5, 7; Loeonauic. 4; Pet. Fisc. quond. abbas Lyouanensis 6. — 6) Auxerre, Antissiodorum ; avšak v řadě tamních biskupů nepřichází té doby žádný Petr. — nemá 3. 177) Senon. — archiepisc. Nyni Sens. — '*) tune 2; et 5. — '9) Rukopisy nemají slova toho; ale překlad český má „slúžil mši“ — 39) Taktéž. — ?!)) Tak 1 a 5; me marchionem Mor. existente 2 a 3. — **) ante 6. — 9%) autem 3, 4. — *!) inferins 4, 7. — *5) Asi v polovici měsíce března 1340. — ?*) eisdem 6. — ?*) Auretur rukopisy; Aurercur 7; ale český překlad jako Bóhmer Aurentur, jest to pohoří Tauern, přes něž Karel ovšem nešel, která ale jda Pinzganem stále měl před sebou. — **) Gelos 6; údolí Gerloské; východní to výběžek üdoli Zillského. — ??) seu de 2.— %) nemá 3. — ?!) beate 2.— °*) Tharuso 2; Tarunso 6.— %) ad honorem ipsius 3, 4, 5, 6, 7. — ?*) et 4. — To se roku 1343 skutečně stalo. V. Beneš z Vaitmile kron. Ss. r. Boh. UI, 282 a 283. — ?5) Ubique 2. — ?*) in Insuburtham 5. 77) sedibus 2. Insubiucham 6. — 

Strana 363
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Ibi eo!) existente venerunt nuncii, dicen- tes, quod uxor sua una cum baronibus comita- tus sui contra eum conspiraverunt, propter quod eum per Davariam et Boemiam opportebat festi- nanter reverti?) ad comitatum Tyrolis. Ego vero brevi tempore decurso?) secutus sum eum?) in comitatum eundem in vallem Eni. Et?) ibi) secreto cognovi, quod quidam nomine ?) Albertus, filius naturalis [patris] ) uxoris fratris mei, et quidam baro, magister curie predicte uxoris fra- tris mei,*) tractaverunt de consensu ipsius et aliorun. baronum patrie, ut repudiaret fratrem meum et duceret Ludovicum, filium Bavari, qui se gerebat pro imperatore, et quod omnes ba- rones vellent illi?) obedire tamquam domino, ipsaque sibi esset in uxorem. Hec volens re- scire !°) certitudinaliter,!") posui secrete insidias eidem Alberto cum Buscone !?) iuniori et capti- vavi eum. duxique !?) eum ??) per silvam usque ad castrum, quod dicitur Sonpurg !5) prope Ins- purgam.'°) Ibi !7) positus ad tormenta, recogno- vit hec!5) omnia sic se habere, sicut relata mi- chi fuerant. Tunc nitebar captivare magistrum curie, qui tamen pro tempore illo manus meas evasit, castro. tamen suo usque ad terram de- iecto per me.'?) Ipse quoque postea *?) per ami- cos suos in manus meas fuit traditus, sic scili- cet ut comite sibi vita in aliis pro voluntate mea in manibus meis remaneret. Hec omnia fratri meo significavi, qui michi grates?!) agens acquievit meo consilio, et posuimus custodiam??) castro Tyrolis ct uxori??) sue. 363 Deinde processi ad sororem meam in **) Da- variam, que indigebat mei. Et abinde reversus sum per Salczburgensem ?*) archiepiscopatum?$) iterato gressu et?7) perveni in episcopatum Bri- xiensem ad castrum Taubers.?*) Deinde ivi per vallem Cadubrii?9) ad civitatem Dellunii et nocturno tempore intravi in suburbium ?") castri fortissimi Iumellarum?99) in vigilia beati?!) Wen- ceslai martyris, et sic obsidione facta ipsum ob- tinui. Quod castrum possidebat comes Czenen- sis,??) dominus de Camino, et civitas Venetorum, qui tunc erant mei inimici, quod tamen post concordiam in mea potestate remansit. Abinde ivi in civitatem Tridentinam, et venieus in co- mitatum Tyrolis fui ibi usque ad vigiliam beate Katherine, et in vigilia beate Katherine obsedi castrum Penode super [lacum]??3) Cardi, quod obsederat gens Luchini?*) Mediolanensis et do- minus de Arco.9*) Quos congregato exercitu se- crete ??) eum episcopo Tridentino ??) abinde fu- gavi, et?*) in die beate Katherine castrum in meas manus fuit resignatum, ipsumque contuli ecclesie Tridentine. Deinde datum michi castrum fuit Belvesini??) diocesis Vincentinensis, quam civitatem cum toto comitatu tenebat Mastinus de la Scala. Ad quem opportebat me secrete accedere nocturno tempore cum magno populo **) et ipsum munire gentibus. Et abinde reversus sum in Tridentum, et de Tridento ivi in civi- tatem DBellunensem.!!) Ubi me existente patriarcha Aquilegiensis 1?) oppressus à duce Austrie et comite Veronensi, qui in campis iacebant *?) prope Veronium *!) 7) ego 6. — ?) reversi et 3. — ?) temporis decrrsu 3, 4, 5. — !) nemá 6. Asi v polovici srpna dostal se Karel g p , P p do Tyrol. — 5) nemá 4. — 5) ibidem 6. — 7) nemá 6. — *) rukopisy nemají; 6 má Albertus naturalis fratris vxoris moi, však tak Ze nad fádkem mezi slovy naturalis a uxoris jest —- a po strané téZ, kdeZ pripsino fratris. Bud se věta musí doplniti slovem patris, jak jsme to my udélali, uebo musí se éísti místo filius frater, jak ukázal dle Di Pauliho Bóhmer ve svém vydání Života Karla IV, pravě, že Marketa asi r. 1318 nar. nemohla syna tak starého ještě míti, a že Albert, nemanželský syn Jindřicha Korutánského, připomíná se v pramenech souvěkých jmenovitě některých účtech z r. 1336, kde se na př. čte: dedit ex mandato domine, domine Margarite ducisse, Alberto, fratri predicte domine ducisse, spadonem pro marcis XXV.— 5%) Jindřich z Rottenburga. — °) ibi 3. — !?) resciscere 7. — !!) certitudinem 4. — !*) Bušek z Vilhar- tic, — 19) duxitque 2. — ‘“) nemá 5. — !5$) Senburgh 2; Senburg 6; Sounpurg 7. Sonnenburg jižně od Innsbruku. — ") Hysp. 2; Hispragam 6; Nysp. 4, 5; Nispurgam 3, 7. — '*) Ubi 2, 6. — ) nemá 2, 6. To se stalo v měsíci srpnu r. 1340. — 5) Hrad ten jmenoval se Laimburg. — ?^) nemá 6. — ?!) gracias 3, 4, 7. — **) custodia 2; custodias 6. — 398) uxoris sue. 6 a 7. — **) ad 5. — *?5) Salzb. diocesim seu 3; S. episcopatum 92, 6. — ?5) episc. 2. — ?*) nemá 6. — ?5) Tak Beneà z Vaitmile. Taubus má 1, 2, 5, 6, 7; Taubris 3. Taufers. — ?") Üdoli Cadorské. — 39) suburbio ruko- pisy. — ?*^) Jumilarum 7. — ?!) sancti 4. — ??) Pán z Camina, ktery se psal hrabé z Cenedy. — ??) nemají rukopisy. — ?*) Lucemi rukopisy, jen 7 má Lucensis. — ?*) Arto 2, 6. — ?9) secreto 1, 7. — ?*) nemá 6. — ?*) nemá 2. — ?") Bel- — ‘?) Slegrensis 1, 3, 4, 7; Slegien. 2, 6. — !'?) iacebat 5, 6, — '') We- ronum 4; Veronam 7; jacebant ante civitatem Utinam in F. Jul. má Beneš z Vaitmile. vicino — ?*) periculo Bóhmer. — *!) Bolin. 2. 1340 

Strana 364
1340 364 in Foro Julii, quibus patriarcha cum gente sua resistere non valebat, misit michi epistolam in hec verba: ,Vobis illustri principi Karolo de progenie regis Boemie, marchioni Moravie, nec non milicie vestre notifico, quod domus domine dominarum et virginis virginum Aquilegiensis per hostes graviter oppugnatur;!) cui tamen servitores dominarum vel puellarum pocius?) adiuvare debent. Et ideo rogo vos et?) vestros principes universaliter, quatenus amore domine dominarum non permittatis ita ipsius domum?) et bona violari." 5) Quibus auditis una 5) cum militibus nostris bene ducentis galeatis et mille peditibus trans- ivimus per altissimos montes, ubi transitus non erat consuetus. Dominus quoque transitum no- bis paravit per Senevallem,?) et venimus cum magna difficultate in diocesin Aquilegiensem 9) et altero die ad patriarcham. Qui congregaverat gentem suam et castra metatus est ad nos prope unum flumen contra inimicos suos, qui iacebant ex altera parte rivi inter nos et eos?) existen- tis.'*) Ipsi autem eadem nocte rescientes adven- tum nostrum fugierunt, et dispersus: est exerci- tus eorum. Tunc nos secuti sumus eos et ob- Ssedimus partem eorum in castro. Ibi!) iacui- mus per multum tempus et!*) impugnavimus sepius dictum castrum. Ibidem ex nostris multi fuerunt vulnerati.!?) Capitulum XV. Post aliquantulum temporis Johannes rex et Karolus in Boemiam fuerunt reversi. Et rex Johannes tocius regni administracionem tradidit in manus Karoli, hac tamen condicione inter- posita, quod ipse Karolus deberet regi Johanni quiuque milia de parata pecunia ordinare, et ZIVOT CÍSARE KARLA IV. quod ipse rex Johannes non deberet, infra duos annos ad manendum in Boemiam !?) venire nec infra dictum terminum aliquam pecuniam a !9) regno postulare. Hanc quidem pecuniam sibi per Karolum celeriter conquisitam accepit et in Fran- ciam secessit. Post cuius recessum Karolus feli- citer et satis industriose regni gessit guberna- cula, et queque dissipata et distracta revocando in statum !6) debitum disposuit ac reduxit. '?) Capitulum. XVI.!9) Expiratis itaque duorum annorum, sicut !?) supra dictum est, curriculis ??) rex Johannes re- versus in Boemiam,?!) disposuit cum Karolo, ut unà versus Prussiam transirent contra Litvanos pugnaturi. Celeriter ergo ?*) ad??) viam procu- ratis necessariis??) Vratislaviam transierunt, quo*5) eciam rex Ungarie, comes Hollandie ?6) et plures alii principes, marchiones, duces et multi viri spectabiles in eodem proposito de diversis mundi partibus convenerunt. Eis itaque in Vratislavia existentibus inter alia solacia, quibus principes solent insistere, ille odiosus et furibundus taxillorum ludus inter cos extitit.?") In quo rex Ungarie et comes Hollandie *9) sic ferventer?9) luserunt invicem, ut ipse comes in rege sexcentos florenos *?) lucraretur. De quo dum dictum regem iracundum et turbulentum videret habere animum,9??) motus vehemencia et arroganti animo prorupit in hec verba: ,O do- mine rex, mirandum est, quod cum princeps tam magnificus sitis, cuius terra auro abundare?!) dicitur, de tàm modica pecunie summa sic egrum debetis monstrare animum et in inquietudine ponere mentem vestram. Ecce ut vos et omnes alii videatis aperte, quod pecunias taliter acqui- sitas non amplector, nec in usus meos transire, 1) oppug. seu opprimitur 2; oppugnantur 6. —?) nemá 3, 4. — 9) ut 6. — ') dominium 6, 7. — 5) violare 2, 5, 6, — *) nemá 4. — ?) Tak 2; ostatní rukopisy Senevalleyn neb Seneualein. Serravalle jiZné od Delluna. — 5) Aqui- leigien. 3. — 9) ipsos existentes 4. — !?) existens 2. — !!) Ubi 3, 6. — '?) nemá 3, 4. — !?) To stalo se v mésíci prosinci r. 1340. — MH) Boemia 1, 3, 4, 6. — !5) a regno nemá 4. — !5) st. priscinum et deb. 4. — !*) Karel byl v Čechách již v mésíci dubnu r. 1341, v cervnu stalo se ustanovení jeho vladafení a v ünoru r. 1342 vyplaceuy jsou králi Janovi peníze. Srovnej Huber, Reg. str. 11 à 13. — '5) Ruk. 1 a 3 maji tu nápis: ,Quomodo rex Johannes post duos annos reversus in Boemiam cum (tu vkládají 1 a 5 jesté slova ,multis et magnis^*) spectabilibus viris versus Prusinm iter instituit. — 9) nemá 5. — ??) circulis 5. — ?!) Míní se tu návrat krále Jana do Čech v listopadu r. 1344. — **) itaque 3, 4; vero 7. — 73) in 4. — *) "Tu vkládá 4 a 5 in. — ?5) in quo 4; quod 3. — ?5) Holandriae 7. — *?) ext. exem- plum tauratus 3, 5, 6, 7. — ?*) frequenter 7. — ??) fl. subito 3, 4, 5, 7. — ??) animi 4. — ?') habund. 3, 4. 

Strana 365
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. sed liberaliter a me transire debeant. Quo dicto omnes pecunias in ludo acquisitas proiecit in medium populi circumstantis. De quo ipse?!) rex maiorem concepit iracundie materiam, quam tamen ut sapiens dissimulans silencio pressit. Post*) non multos vero dies omnes isti prin- dpes et magni viri de Vrastislavia versus Prus- siam processerunt. Et ibidem ?) cum *) per lon- gum tempus**) glaciem expectantes iacuissent, hiems adeo fuit mollis et lenis, quod per gla- ciem transitum sicut aliis annis minime habu- erunt. Et sic multi magni viri suis votis fru- strati perdiderunt labores similiter et expensas. Capitulum XVIL®) Reversi sunt itaque domini prenominati et quisque eorum ad terram suam direxit gressus suos. Rex autem Cracovie et Bolco9) dux ma- lignum fraudulenter?) conflaverunt consilium, qualiter Johannem regem et Karolum in eorum reditu de Prussia possent capere et post mul- tas contumelias?) usque ad extremum denarium depactare. Ipsi autem talium insidiarum ignari, rex Johannes cum suis per marchiam Branden- 365 vero vitare non potuit, quin oporteret eum per regis Cracovie terram versus Vratislaviam ne- cessario remeare. Venit itaque!!) in civitatem Calis, ubi procurante rege Cracovie irretitus fuit insidiis, non ut tanquam hostis publicus capi deberet, sed ne civitatem exiret !*) clanculo cu- stodiri. Quod statim dum Karolus intelligeret, finxit se huiusmodi non sentire custodiam, sed dixit: se ibidem velle pausacionis gracia per dies aliquot permanere. Misit itaque ad !?) ca- pitaneum Vratislaviensem nuncium pedestrem, insinuando !*) sibi totius facti ordinem seriatim. Qui statim cum trecentis armatis prope civita- tem Calis ad unum milliare pervenit, valentem- que spadonem Karolo ante portam civitatis trans- misit. Quem Karolus satis sagaciter, sicut per nuncium, quem in Vratislaviam transmiserat, edoctus fuit, tentavit, adductum itaque caballum ascendit et celeri cursu ad suos,!'?) qui de Vrati- Slavia ad eripiendum eum venerant, citius per- rexit. Dum igitur rex Cracovie intellexisset, quod Karolus suos sic evasisset laqueos, totam eius familiam, que post eum in Calis remanserat, captivari mandavit, quam postea, ex quo Karo- burgensem et Lusaciam?) transeundo!'?) versus comitatum Lucemburgensem se recepit, Karolus lum, sicut decreverat, retinere non potuit, abso- lutam abire permisit.'5) ost hec rex dictus 1) nemá 3, 4. —?) Non post m. 7; Non post m. hos dies 6. — ?) ibi 3, 4. — ") nemá 4. — '") temporis 2, 5. — 5) Pred naznałenim kapitoly jest v ruk. 1 a 3 tento nápis: De insidiis, quas Kazimirus, rex Cracouie, et Dalko, dux Swidnicensis, regi Joanni et Karolo in Prusia existentibus parauerunt, Ruk. 2 má dííve naznaéení kapitoly a pak tatäz slova. — 9) Tak 4, 7, ostatní Balco. — 7) fraudulentur 7. — *) calumpnias 9. — ?) Luz. 6, 7. — !?) transiendo 2, — !!) autem 6. — !?) nemá 3. — !?) Miísto ad capitaneum W. má 1, 7 capitaneo Wratislauie; capitaneo Wratislauiensi 3, 4, 5, 6; capitaneus 2, — !!) insidiando 2. — !5) eos 8. —- !5) dimisit 1, 2, 3, 5, 7. Výprava do Prus byla v měsíci lednu r. 1345. Ku konci téhož měsíce uprchl asi Karel IV z Kališe nebo 1 února vydává již listiny v Břetislavi (Huber, Re- gesta str. 19). O záležitosti této zachoval se souvěký dopis v archivu Gonzagů v Mantově (E, II č. 13), jež se mnou laskavě sdělil p. dr. Wenck z Halle, začež mu tuto díky vyslovují. Zníť pak dopis tento jak následuje: „Domine mi! Alias vobis scripsi, qualiter domini reges Boemus, Ungaricus, dux Burbone, comes de Aynaldo, dominus Carolus, mar- chio Moravie, cum magna comitiva baronum et militum direxerunt gressus suos versus paganos, transeuntes glacies de Prusia. Et hoc fuit in carnisprivio nuper elapso. Et super terenum paganorum steterunt solummodo unus (!) dies ct duas noctes et postmodum posuerunt se ad revertendum, et reversi fuerunt ad mediam quadragesimam in civitate Tu- ronis, que est civitas cruciferorum, et ibi rex Ungaricus direxit gressus suos Ungariam cum amore et benivolentia regis Doemie. Dux Burbone, cognatus regis Boemie, venit Pragam cum trecentum equis, et ibi est. Comes de Aynaldo ivit domum. Rex Boemus remansit in Turono et dominus Karolus eius filius precepit gressus suos versus Polanam, et pater eius, scilicet rex Boemus, sequebatur ipsum tamen longinquum et dicto suo filio per quinque dietas. Interim do- minus Karolus venit ad quandam civitatem, que vocatur Calix, que aliqualiter obedit regi Cracovie, et quando intravit civitatem, habuit promissionem a civibus, qui iverunt obviam ei, de conservando ipsum indempnem et incolumem, quia ipse timebat de rege Cracovie. Et statim summo mane rex Cracovie fuit apud civitatem volente (!) ipsum detinere, et cives illius civitatis noluerunt hoc consentire, et statim dominus nuncios misit Pollanam in Moraviam (!) pro amicis et subditis suis ct coadunati fuerunt amiei sui in quadam civitate domini Karulli, que vocatur Dratislevia, bene sexcen- tum plaustra, et quodlibet plaustrum habebat pro minimo IlIIor equos et super quolibet plaustro sex homines armi- geros, et iverunt ad civitatem Calix. Et dominus Karulus quando vidit ipsos cum comitiva sua, exivit civitatem et in- 

Strana 366
1345 366 Cazimirus civitatem Stynaviam!) ad territorium Vratislaviense spectantem obsedit et expugna- vit. Ubi multa enormia deflorando virgines et civium uxores deturpando commisit. Quod cum Johanni,?) regi Boemie, qui tunc super alveum Theni moram traxit, insinuatum ?) fuisset, sta- tim*) in Boemiam venit. et congregato exer- citu civitatem Swidnitz obsedit et suburbio eius depopulato et territorio eius in magna parte destructo civitatem Landeshute?) expugnavit et devicit. Et quia ipse dux Swidnicensis illas insidias et machinaciones iniquas, quibus Karo- lus iu Calis, sicut superius narratum, extitit de- tentus, dolose et nequiter procuravit, rex Johan- nes et Karolus decem septimanas) in terra dieti ducis iacentes, ea?) hostili prede in vin- dictam perpetrati criminis exposita in Doemiam redierunt. Capitulum. XVIII.*) Hiis itaque gestis, non longo?) temporis spacio transacto Ludovicus Davarus, qui se im- peratorem nominavit, cum rege Ungarie, duce Austrie, rege Cracovie, marchione Misnensi et duce Suidnicensi fortem super Johannem, regem Doemie, et Karolum, marchionem Moravie, ligam construxerunt, qui omnes dictum Johannem et Karolum in una septimana suis litteris diffida- runt, volentes eos invadere et tanquam eorum capitales persequi inimicos. Super quibus novis rex Johannes territus sollempnes suos nuncios, videlicet. dominum Nicolaum !% de Lucemburg, suum intimum '!) consiliarium, et dominum Hen- ricum. thesaurarium !?) de Niuemburg,'?) suum protonotarium, misit ad Ludovicum, ut cum eo ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. ad tractandum de concordia aut treugis inter eos statuendis'*) ad aliquem terminum conve- niret. Qui simpliciter respondit: quod nullas cum eo vellet habere treugarum inducias nec aliqua cum eo querere concordie parlamenta. Johannes vero !5) rex hoc audito, dixit: ,In nomine do- mini, quanto plures habuerimus inimicos, tanto plura spolia et predas capiemus; et ego iuro per dominum !$) Jesum Christum, quod '?) gui- cumque eorum me primus !'*) invaserit, hunc ta- liter obruam, quod omnes alii terrebuntur." Post hoc'") non longo tempore trausaeto Cazimirus, rex Cracovie,??) Nicolai, ducis Opavie, civitatem nomine Saar invasit et hostiliter ob- sedit. Qui statim ad regem Johannem in Pra- gam misit et ut aliquot viros armatos, quorum adiutorio civitatem suam per regem Cazimirum circumvalatam posset liberare, transmitteret, in- Stantissime supplicavit. Tvex Johannes hoc audito letabundo respondit animo: nullam sibi velle transmittere gentem, sed intra?!) quatuor dies sibi velle in adiutorium venire propria in per- sona cum multitudine maxima armatorum. Sta- tim rex Johannes omnibus regni Doemie baro- nibus in??) unum convocatis, omnibus audienti- bus dixit: ,Ecce viri nobiles et strenui et fide- les dilecti, oportet, ut regnum nostrum et patriam contra nos et vos iniuriose insultantes gladio et armis defendamus. Et quoniam iste Cazimirus, Cracovie ??) rex, nobis in contumeliam regni no- stri Boemie et corone vasallum et principem Nicolaum, ducem Opavie, hostiliter invasit, in quo maiestatem mostram graviter reputamus offensam, nec leviter?*) ferre debemus, quod gravem paciuntur offensam, qui se pacis et tran- fravit in istis plaustris et venit Dratislaviam civitatem suam, et sie fuit liberatus. Nunc dicitur, quod faeta est treuga inter Boemum et Cracoviensem usque ad sauctum Johannem de Junio. Dominus Karolus expeetat patrem suum in Bratislavia, ct cum ibidem venerit, postea venient Prage in Boemiam. Dicitur lie, quod imperator est valde infirmus et in pericullo mortis constitutus. — Iam diu venissem ad vos tanquam ad dominum meum, sed venire non possum, nisi dominus Karulus veniret Prage, quia obligatus sum ad hospitem cum persona et equis. Filios meos, domine, et me vobis recommendo, qui sumus vestri. Johannes de Vivario. Datum Prage die penultimo Marcii." !) Stinauiam 7. — ?) Johannem 2; nemá 6. — 3) infimatum 2. — *) nemá 4. — 5) Landeshutem 6. — 9) dec. Septimanis 7. — ?) nemá 3, 4. — *) Sequitur, quomodo multi principes regem Johannem et Karolum diffidaucrunt et rex Johannes quomodo Cracovian obsedit. Cap. XVIII ruk. 1; taktéZ ruk. 3, jen Ze vynecháno slovo: sequitur; Sequitur cap. XVI, quomodo etc. 2, — ?) longe 5. — !?) nemá 2, — !!) internum 7; interrimum 6. — !?) thezauri 2; thezaurum 7. — P) Tak 1, 3; Nurenberg 4; Nutenburg 2. — !!) statuendum 4. — !5) nemá 2, 6. — !9) nemá 2; deum 6. — '?) nemá 3. — !*) prius 2. — ?!?) hoe autem 2. — ?9) nemá 3, 4. — ?!) infra 2, 5. — #) in vnum nemá 4. — ??) nemá 6. — 7!) leui 2, 6. 

Strana 367
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. quillitatis gracia") nostro dominio?) subdide- runt. Ne ergo nobis pigricie ascribatur segnicies et ociose quietis sompnolencia impingatur, vo- lumus et mandamus vobis singulis et singula- riter universis, ut?) statim arma capiatis, ad bellum expediti sine mora nos sequamini ad propulsandam ?) illius stultam ?) proterviam, qui principem et vasallum nostrum presumsit in- vadere, qui nostra defensione potitus merito deberet 9) pacis tranquillitate gaudere.^ Barones vero ad regis verba responderunt: ,Domine rex, de iure nostro existit et ab antiquis temporibus inviolabiliter observatum, quod extra regnum *) non debemus armis proficisci, sed intra?) regni limites ipsum regnum contra cos, qui hoc hosti- liter invadere conantur, pro viribus defendere et tueri.^ Quibus?) rex dixit '9: ,Ducatus Opavie sicut alii Polonie ducatus ad regem Boemie et coronam regni respectum !!) habere dignoscitur; unde ego accinctus ad iter iam vado districte et omnino visurus, quis vestrum tali captus te- meritatis '?) audacia et presumcione temera, ut retro me manere presumat.* Itaque rex Johannes eadem nocte cum !?) quingentis galeatis de mon- tibus '*) Chuthnis, ubi talia verba cum baroni- bus regni habuit, recessit et ad ducem Nicolaum de Opavia die et nocte festinanter properavit. Et statim secuti sunt eum barones et regni no- biles universi, et antequam ad dictum ducem veniret, habuit duo millia galeatorum exceptis sagittariis et aliis decenter armatis. Quos no- bilis Czenko de Lippa '*) cum trecentis arma- tis cicius currendo prevenit'*) et cum Ungaris et aliis, qui de [Cazimiri] 7) regis mandato du- cis civitatem obsederant, bellum fervidum in- stauravit, quos fugam capientes usque in civi- tatem Cracoviam insecutus est. Et iu eadem fuga trecenti Ungari interfecti sunt et sexaginta viri nobiles captivati. Reliquos vero sie insequeba- tur'") avide, ut ipse et magna pars suorum ”) nemá 3, 4. — *) domino 7. — ?) et 2, — *) propulsam 2, 7 a Böhmer debet. — 7) nemá 2. — *) sed in terra 2. — ?) Qui 2. — !?) ait 2. — !') nemá 3. — 367 ipsam civitatem intrarent animo furibundo; qui cancello turris '?) demisso, fuerunt in ipsa civi- tate retenti.) Rex vero Johannes hec valde fe- rebat amaro *!) animo, quod ipse disturbio tali non interfuit, quia civitatem sine omni resisten- cia acquisisset. Statim tamen eodem die Craco- viam cum magno obsedit exercitu, et iacendo ibidem totam terram depopulatis suburbiis parte maxima devastavit. Tunc Cazimirus, rex Craco- vie, nunciavit regi Johanni, ut ad evitandum ??) multarum personarum pericula secum solo *?) solus in stuba clauderetur,?) et quis ibi alium vinceret, suum propositum de eo obtineret. Et quia rex Johannes omnino tunc excecatus erat, nunciavit sibi: quod se excecare *?) faceret, tunc paribus armis libentissime vellet intrare duellum. Post hoc petente Kazimiro statim?9) fuerunt treugarum trium septimanarum inter eos inducie procurate. Quihus pendentibus?" tota inimici- ciarum materia fuit complanata, ita ut**) Ka- rolus, marchio Moravie, de decem marcarum mil- libus argenti, que sibi dudum Cazimirus in mu- tuo concesserat, quietus dimitteretur omnimodo*?) et solutus. Et sic extincta dissensionis materia fuit inter eos pacis tranquillitas posita et fir- mata. In qua quidem pacis firmacione omnes isti principes, qui prius ipsum regem Johannem et Karolum, marchionem Moravie, diffidaverant, fuerunt unanimiter comprehensi. Capitulum XIX.?) Post hoc Ludovieus Davarus sollempnem suam ambasiatam ad regem Johannem et Karo- lum misit instanter petendo, ut secum ad?!) parlamenti conveniret ??) terminum: vellet enim sibi de universis iniuriis et violenciis, quibus Johannes, filius suus, per Ludovicum, filium suum, in ablacione uxoris et comitatus Tyrolis dampui- ficatus esset, integraliter satisfacere et condig- nam reddere recompensam. Qui quidem placito- 6. -- 5) stulti 3. — 6) Tak všecky rukopisy; jen 7) eap. temeritate et andacia praesumptioneque temera 7. — !?) nemá 6. — '*) monte rukopisy, ale 7 má de montibus Cuthum. — !*) No- biles Czenko de Lyppa 3, 4, 5, 7; nobiles Cz. d. L. 1. — !5) prouenit 2. — !?) nemají rukopisy. — '*) insequebantnr 4. — 9) muris 3. — ?*) det. 3. — ?!) amaro f. in animo 6. — ?) evitandam 3, 4. — ?3) sola 1, 2, 3, 5. — ?!) clauderen- tur 2, — ?5) excecari 6. — ?5) nemá 9. -— **) 'Tak 2 a 3, petentibus ostatni ruk. — ?*) nemá 6. — ?") omnimode 5, 7. — omnino Bohmer. — ?*) Před naznaćenim kapitoly jest v I nipis: Quomodo Ludouicus misit nuncios ad regem Johan- nem; a 2: Sequitur cap. XVII quod. Lud, ete. — ?!) nemá 5. — ?*) convenirent ter.: vellent enim 6. 1345 

Strana 368
368 rum terminus fuit super!) die certo coram Tre- virensi?) [archijepiscopo,?) qui regis Johannis patruus erat,*) in Treviris constitutus, ad quem quidem terminum multi domini et viri magni- fici ad regis Johannis partem convenerunt, qui super re magna magnos habuerunt tractatus, quia sic facti enormitas et perpetrati criminis execrabilis?) immanitas requirebat. A seculo quippe non est auditum, ut magnus generosus- que princeps et dominus tam nobili terra et uxore propria machinacione iniqua et proditorio consilio sic nequiter privaretur. Multis itaque examinatis 9) consiliis, productum fuit in me- dium, quod Johanni, qui de comitatu Tyrolis et aliis$) suis dominiis maligno et fraudulento consilio per suos eiectus et expulsus fuerat, nul- latenus competeret nec honorificum existeret,?) ut'") comitatum Tyrolis et alia sua dominia !!) reingrederetur denuo, nec uxorem reassumeret,!*) quam taliter adulterii turpitudine pollutam nun- quam posset amplius dulcibus fovere amplexibus, nec affectu uxorico sine abhominacionis !?) nau- sea, sicut ordo coniugalis exigit, adamare. Tan- dem ad hoc deventum exstitit, quod Ludovicus de Bavaria se ad hoc detulit, quod regi Johanni et filio suo, qui de dominiis suis, ut prefertur, relegatus extiterat, vellet dare terram Lusacie, utputa Gorliez !*) et Dudissyn civitates, que cum totis dominiis et universis suis pertinenciis regno Bocemie incorporari debeant totis futuris tempo- ribus permansure. Insuper viginti millia marca- rum puri argenti, pro quibus Berlin,!^) Brande- burg '5) et Stendal civitates marchio '?) obligare vellet cum universis et singulis proventibus, uti- litatibus '8) et usufructibus ad ipsas civitates pertinentibus, tam diu per regem Johannem aut ZIVOT CÍSARE KARLA IV. filium eius Johannem !?) tenendas, possidendas et utifruendas, donec ipsa viginti millia mar- carum in parata pecunia in civitate Pragensi totaliter solveretur. Quam quidem ordinacio- nem rex Johannes amplexatus est. Sed post- quam ad Karolum, marchionem Moravie, et Jo- hannem filios suos perduceretur, noluerunt in eadem ??) consentire, dicentes: Si pater noster arripuerit istas pecunias, disperget*") eas inter Rinenses Henkinos, et sic decepti manebimus et illusi. Dum itaque Ludovicus intellexisset, quod regis Johannis filii ipsam ?*!) ordinacionem accep- tare noluissent nec eorum litteris firmare,"?) totum 2%) quod tractatum et ordinatum fuit, re- mansit?*) irritum et inane. De quo Ludovicus Bavarus valde fuit territus et ultra modum quam 5) dici poterit, stupefactus, et suspicatus est mali eventus esse omen, quod filii **) regis*?) Johannis ordinacionem per magnos principes maturis et providis dispositam et ordinatun con- siliis et per?9) patrem eorum acceptatam*?) ac- ceptare renuunt et amplecti, sic animose et mente superba contradicunt. Capitulum XX.9?) Post hoc?!) rex Johannes intravit curiam Avinionis ad papam Benedictum et cum eo prac- ticavit in tantum, ut ipse coram omnibus") electoribus vocatis??) insinuaret, qualiter Ludo- vicus de Bavaria **) non esset verus imperator, cum ipse staret contra sacrosanctam Romanam ecclesiam, christianitatis matrem, oet quendam fratrem Minorum ad coronandum ??) se in papam posuisset. Et sic statim electores ad eleccionem procedentes, Karolum, marchionem Moravie, in regen Romanorum felicibus auspiciis elegerunt.?9) ') Misto super die certo má 2 discreto. — ?) Treuerensi 2. — ?) episcopo v&ecky rukopisy. — ") Tak rukopisy, fuit Dóhmer. — 5) execrabiles 2. — 5) examitis 4. — *) cousilio 3. — 3) et aliis — comitatum 'Tirolis nemá 2. — *) exti- teret 4, — !") nec 3, 4. — ?!) nemá 7. — '?) reassumere 3, 4. — !?) abhominacionibus 3, 4. — !!) Gerlicz 6; Gerlitz 7. — 15) Borlin 2. — !5 Brandenburg 4; Brandeburgensis 2. — !?) in marchia 4. — ") nemá 3, 4. — ?*) nemá 3, 4. — 2%) cam 5. — 2%) disperges 2. — *!) nemá 3, 4. — **) firmate 2. — ?*) totumque tractare 3; totumque, quod 6.— ?*) ne- má 2, — ?5) qui rukopisy. — ?5) filiis 6. — ?*) nemá 7. — ?*) nemá 3, 4. — ??) acceptam 2, 3, 4. — ?") V rak. 1 jest na tomto místě tento nápis: Quomodo rex Johannes iuit in curiam Auinionensem ad papam Benedictum et practicanit eum eo de Karolo in regem Romanorum eligendo cap. XX et ultimum; v 2. jest napis Sequitur Capitulum XVIII et vltimum istius opusculi; v 5 capit. vicesimum et ultimum. — ?") hec 2, 3. — ??) nemá 4. — ?*) nemá 4. — ?!) Daria 6. — ?5) concordandum 3, 4. — %) Po slově tomto jest v ruk. 1. přípisek: Et sic est provincia. A s tyem vzhoru. V ruk. 2. Explicit. Successus et actus domini Karoli imperatoris, quos habuit et fecit temporibus suis et ea solus dictavit. Deo gracias. Amen, V ruk. 3. Explicit cronica de gestis pie memorie serenissimi principis et domini, domini Karoli, 

Strana 369
ŽIVOT CISAŘE KARLA IV. 369 IL. Tuto sč počíná přemluva o životě přešlechetného Karla, ciesaře římského Čtvrtého a krále českého Prvého předuostojného.") Kapitolu prvá. Sediece na scastni *) nasi dvi kralovi stolici, dvój tohoto světa život máme poznati a lepsi sobě zvoliti. Kdyż dvuoj oblicej v**) podobenstvie vidíme, paměť o obi żivoti mame. Nebo jakżto 9) oblíčej, jenž vidíme v zrcadle, prázdný *) a nic nenie, takéž hřiešných Zivot nic nenie. Proto 3) Orličník ve čtení praví: Bez něho učiněno jest nic. Než kterak učiněno jest“) nic dielo hřiešného, když on je učinil? Hřiech 7) učinil, ale ne skutek. Dielo jmenují ot dělníka, a hřiešný všudy rozkoší vozliénjeh zádá*) a przní sé jimi a obelstén?) bude v Zádosti své; nebo!") ńtlych vécí Zádá, jezto sé v nic navracujf. A tak pochovají Zivot jeho s nim;'") neb když tělesné véci zetlejí, tehdy žádosti jeho sé konají. O druhém pak životě die Orličník: Co učiněno jest v něm, život bies,''^) a !%) život bieše světlost lidská. Kterak pak učiníme '%) život v něm, '?) aby život byl svétlost nase. ^) Učí nás spasitel a řka: Kto jie tělo mé a pie krev mid, ve mně přebývá a já vněm. Kteříž jsú živi od také krmě duchové, přebývají '%) na věky. Kterak pak jsú jí '?) živi, znamenajme. Zda nenie, když tělesně rozličné krmě a útlé jieme, 18) žádost k nim musíme mieti a vnitr je '*) přijieti žádostně a pustiti je po údech těla našeho, aby sě obrátily v krev, a duch, jenž ve krvi přebývá [s] životf[em] na- ś[im] *") také tu mohl ostati? Ale protože tělesné krmě útlé jsú, protož člověk umierá. Než ktož jie onu krmi duchovní, od niežto jest duše živa, zda nemusí v duši své jie žádati a žadostivě přijímati a snažně v milosti chovati, aby *!) jiskry sladkosti a milosti té krmé horkostí v ném sé narodily, v nichzto duse **) pokrm svój??) má živý a v něm přebývá.) A jakožto vtom pokrmu nic útlého nenie, takéž ti, ježto v něm přebývají, strádají všie útlosti a budú živi na věky. To spasitel potvrzuje ve čtení svatého Jana v šesté kapitule 25) a řka: Tento jest chléb živý, jenž s nebes stupuje, a ktoZ jej?9) bude jiesti, ne- umře na věky. Život věčný jest světlost člověčie, ježto bez boha stati sě nemóž.*") A protož pravý týž Orličník: A život bieše světlost lidská, nebo jiný *) život má za? smrt. A zajisté jest smrt ; nebt jest přehořký. A což pak hořčejšicho móž 39) býti, než milovníkem *%!) býti rozkoší a tyto muky trpéti? Neb nejsú mrtvi tolik, ale ve všelikú hodinu mrú. Než ti, ježto jsú živi u věčném životě, dobře jsú řečeni živi; neb silá?") smrti sé protivili rozkoše tělesné zapuzujíce i vzali jsú 88) za odplatu rozkoše věčné. Ale mnozí jedie duchovnie krmi bez chuti i žádosti a vyvracují ji z srdcí %) svých. Bóda jim! nebo jich hřiech s Jidásem popisuje sé a diel jich s Datanem a Abi- ronem, ani prospěšno bude dušem jich ku pokrmu. Zda neznamenáte, jestliže zvieře jest bez chuti, neprospěje jemu k pokrmu ale bolestí sé mučí? Mnohem viece vy mučeni budete; nebo muka vase bude većna, jakoż 3%) i krmě jest věčna. Jichžto šlepějí, prosím vás, chovajte sě; než na dominorum imperatoris et Boemie regis anno domini millesimo trecentesimo nonagesimo sexto, feria secunda aute fe stum s. Thome apostoli gloriosi. Poskocz buohadle, at tebe hanba nenye. Amen. Sunt quieque, que sociant, bis bina volant tres ambulant et duo sonant. V ruk. 4 jest explicit. Et sic est finis cronice diuine memorie domini Karolis Ro- manorum imperatoris et Boemie regis de gestis et Jactis ipsius cum patre ipsius rege Johanne deco, eciam rege Boe- mie, et factis ipsius sub anno domini millesimo CCCLXXXXIX feria secunda ante festum s. Viti martiris gloriosi. Qui bitit, vitit; et qui non bitit, peribit: ergo bibamus, ut tempore longo vivamus. Hec Koczwara Longbardie. !) piódojst. 2. — ?) zéas. ruk. 1 a 2; stias. 3. — **) u 3. — 9) jakožto 2. — *) przdnaj 2. — 5) Proto% 2. — 6) nemají rukopisy. —*) Hřiech učinil nemá 1; H. on u& 2. — *) poZádá 3. — ?) obelstem 2. — !?) nebo — jeŻżto sé nemá 2, — '') snem 3. — !'^) bie&é 2. — !?) a život bieše nemá 2. — !?) ucinieme 2. — !*) v němž 3. — '*) naść 2. — 16) přčb. 2. a tak obyčejně níže. — '*) jiní rukopisy. — !8) jime 2. — !°) jé 2, 3. — ?°) Rukopisy přeb. život náš také. — ?!) rukopisy: aby jiskry té krmě horkostí, sladkosti a milosti. — **) dušě 2. — 23) svuoj 2. — *!) přčb. 2. — ?5) cap. 2. — 30) giey 2. — ?*) nemuoZ 1. — ?5) jinaj 2. — ??) nemá 1. — ??) muoZ 1, 3. — ?!) milovníkom rukopisy; mil. býti v rozk. 2. — 9?) silá jsü smrti 2, — 73) sû 1. — 3) srdcích 2. — 3) jakož i — věčná nemá 1 a 3. 47 

Strana 370
370 pokrm dušem vašim krmě té žádajte prijieti a bez nie neroďte živi býti, aby věčně živi byli. A no- toliko samým chlebem živ jest člověk, ale každým slovem, kteréž pocházie z úst ') božích. Neb chléb nebeský netolik jest chléb, ale také tělo a slovo. Nebo by bylo samo tělo, nemělo by pokrmu života věčného. Kterak pak ten chléb jest tělo? Praví spasitel: Chléb tento, kterýž já dám, tělo mé jest. A to tělo slovo jest, jakž to svatý Jan ve čtení praví: A slovo tělo učiněno jest. Kte- réžto slovo buoh byl, o němžto týž praví: A buoh byl slovo. A tak ten chléb tělo, slovo a buoh jest. A ten chléb ktož přijímati chce, musí přijieti tělo, slovo a boha?) v tom chlebě nebeském. Ten jistý chléb andělský) chléb jest nazván. V přijímání chleba toho musí také přijieti slovo spravedlnosti, o kterémžto slově Kristus praví: Já jsem pravdaaživot. Ktož slova spravedlnosti *) nepřijímá, ten nepřijímá toho chleba. I musí ten, jenž chléb přijímá, tělo přijieti. Neb když jej hospodin svÿm mlazsim déval, fekl 5): Toť jest tělo mé, ježto za vás dáno bude; a krev té- hož těla dal jim a řka: Tento jest kalich krve mé nového a věčného svědectvie, jenž pro mnohé prolit bude. A když člověk přijme to tělo, ztrať tělo své a daj je“) za Krista, a vezma kfíi svój,?) jdi po něm, aby účasten byl smrti a utrpenie jeho, poZívaje v budüciem éasu chvály jména jeho. A když tělo přijíma, musí také i chléb ten pravý přijieti, jakožto on sám die: Já jsem 9%) chléb pravý, jenž jsem % s nebes stüpil. Potvrdil nám sám Kristus nové a věčné svědectvie skrze chléb ten. O kterémžto potvrzení David praví v žalmě: A chléb srdce člověčicho potvrdí.'") David pak ne darmo v!!) podobenství 0 vééném chlebu mluví. Nebo duom jeho Bethleem slove, jeZto sé vykládá duom chleba. Z toho domu chtěl buoh, aby sé Kristus narodil, jenž jest pravý chléb. A proto jmenuje jeho "?) písmo z domu Davidova, to věz z domu chleba. I potvrdí ten chléb srdcí i duší vašich v svatém milování a v milosti své, aby tak mohli jíti skrze krá- lovstvie časná, aby neztratili království věčných. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Tuto učí budůúcie své ten předuostojný ciesař Karel, kterak maji hospodina milovati a svého Ulíznieho a hfiechóv !*) sé vystriehati. — Kapitola II. Když pak kralovati budete po mně, okrá- šlení královú korunú, pamatujte, že sem já kra- loval před vámi a v prach navrácen sem a v hlínu červóv; takéž vy padnete, jdúce jakžto stien a jakžto květ polský. Zač stojí urozenic aneb všech věcí stok, jedno ač bude čisté svědomie s vierú pravú a s nadějí svatého vzkřicšenie. Nemněte života vašeho, jakžto nemilostiví, nepravě mysléce, dějí: krátký a tesklivý jest čas života našeho a z ničehož jsme sě narodili, a potom v nic na- vrátíme sč, jakzto bychme nebyli. Vézte vy, že máte otce věčného a syna jeho pána našeho Jezu Krista, jenž prvorozený jest v mnohé bratři, jenž vy chce) účastny) býti královstvie svého, ač zákon jeho zachováte a nepoškvrníte myslí svědomic, a vuoli krve a těla vašeho nesplníte !5) budete synové boží.'%) Jakžto svatý Jan ve čtení die: Dal jim moc syny božími býti. Protož chceteli synové boží býti, zákon otce vašeho zachovajte, jenž zvěstoval Vám skrze syna svého, pána našeho Jesu Krista krále nebeského, jehožto podobenstvie a náměststvie držíte na zemi. Přikázánie najvěčie jest: milovati pána boha ze všeho srdce a ze všie duše a blížnieho svého jako sám sé.'") Dudeteli tiem milováním boha milovati, duší vašich proň položiti nebudete sě strachovati, a nebudete sě báti téch, jezto télo mohü zahubiti, ale duse zatratiti nemohü. Nez budete sé báti otce vaseho, jenz mocen jest spasiti a také poslati v uoheñ věčný. A budeteli v strachu boZiem choditi, mü- drost váš bude počátek, i budete súditi bratři vasi v spravedlnosti !9) a v pravdě jakžto sami süzeni byti nadéjete se ot hospodina a tak ne- vstüpíte v bludné cesty ; nebo cesta bozie upriemá jest. A bude milosrdenstvie vase nad bohatými a nad chudými, jakžto sami žádáte milosrdenstvie dojíti z ubožstvie a křehkosti vašie od hospodina, a müdrost vaše posilena '?) bude v moci božie a položí jakžto*%) lučiště mosazné?") ramena !) aust 2. — ?) buoha 2. — ?) angel. 2, 3. — *) spravedlivosti 2. — 5) d. a fekl 2. — 5) jej (gey) 2. — *) svuoj 1, 2. — 5) sem 3. — ?) sem 2 a 3. — '!?) potvrzuje 1. — !') u 3. — ??) nemá 2. — "») hrieclmov 1 a 2. — M) chcete 2 a 3. — !**) wéasny 2. — !5) naplníte 2. — !9) buoZi. — !*) jako sé samélo 2. — !9) spravedlivosti 2. — 19) posilnéna 2. — 20) jakoZto 2. — ?!) mosaznee 1; silnee 1. 

Strana 371
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. vase a zetïcte!") boje silné*) a padnú nemilostiví?) před vámi. Ale spravedliví budú sě radovati a myšlenie nepřátel vašich buoh zruší a naučí vás činiti pravdu a súd.*) A zjeví vám tajemstvie, zpytánie spravedlivé ukáže vám a nepokryje muž chytrý zlosti své před obličejem vaším; neb duch múdrosti a rozum?) boží bude v vás. A zaslo- nčné ?) budú oči nepravých pred vámi; i vyňme“) buoh z srdcí jich slovo a bez paměti budú pro- mluvenie jich. Spravedlivý pak spasí život svój, a tak bude králova čest; nebo psáno jest v žaltáři: čest králova súd"") miluje. A žezla vaše kviesti budú před hospodinem ; nebo podali jste jich poklúzlému a ubohého vytáhli jste z uosidla lov- čieho. A koruny vaše budú sé skvieti, oblíčeji vaši osviecení budú, nebo oči múdrých v né budú hledéti a budú chváliti hospodina řkúce: Pridaj hospodin dnóv králových nad dni jeho. V pokolení spravedlivých požehnáno buď plémě vase. Lakomstvie budeteli nenävidéti, priplovü vám bohatstvie; jimzto nerodte srdce pfiloziti, ale hromažďte sobě múdrost; nebo mieti múdrost jest mnohé panovánie. Ale lakomý nepanuje; neb poddán jest peněžnému panství. Převráceného tovafistvie a rady varujte sč, neb jest psáno v žaltáři, že s svatými světí budete a s převráce- nými převrácení ?) budete; nebo hřiech jest ne- duh příchopný. Přijímajte naučenie božie, ať sě někdy nerozhněvá a zhynete s cesty spravedlivé, když krátce vzplane hněv jeho. Událi sé vám zhžesiti, teskli duše vaše vašeho S) života, do- kavadž neutečete sě k studnici dobroty a milo- srdenstvic. Nebo kterakž kolivěk člověčie věc jest hřešiti, ale dábelská věc jest v hřieše trvati. Nerodte hřešiti v ducha svatého, hřešiece v úfanie božie, nebo duch boží svatý vzdálí sě od vás; i máte věděti,?) že duch svatý hřiecha nenaviditel jest. Nedajte v vás miesta hněvu, ale tichosti; neb tichost přemáhá zlost. Neroďte záviděti jeden druhému, ale lásku radějše mějte mezi sebú; neb '°) závist rodí nenávist, a ktož nenávidí, nenie milován a tak v rozlícenie '!) božiem '?) zahyne. Než ktož lásku má, ten miluje a jest 371 mil bohu i lidem. A budeli povýšenie žádati srdce vaše; pokořte sě, ani přichoď vám noha pýchy. Pýcha nevděčna jest stvořiteli i dobrodějcóm, '**) a protož nemá pyšný milosti ani před bohem ani před lidmi. A zetře ji hospodin na konci, ssazuje '*) mocné s stolice a povyšuje z prachu pokorných, aby seděli s kniežaty a stolici chvály drželi. 1) Neroďte lakotiti v jedení a v pití, jakoZto činie ti, jichžto břich buoh jest, jichžto chvála a do- konánic jest hnisóv shromážděnic. Neroďte led- vinek vašich przniti, ale ledvie vaše opašte silnú pamětí, manželstvo držiece.!9) Neb duch svatý bude sé varovati téch,!°) ježto sě smilství dávají, ani přebývati !?) bude v tělech !“), ježto jsú pod- dána hřiechu. Vzdržte '% sě vy od lenosti, aby vás netáhla těžkostí svú do hlubokosti pekelné. Protož vystřichajte sě všelikého hřiechu v mladých létech; nebo malý blud na počátce veliký bude na skonání; ale choďte v ustavení božiem, aby požehnánie přijeli 9) od něho, ježto die: blaho- slaveni nepoškvrnění na cestě, ježto chodie v přikázání božiem, aby byli jakžto dřevo, ježto vsazeno jest podle stoku vod, ježto ovoce své dá v čas svój a list jeho neopadne, ale bude připsáno v knihy života, tu kdež popsána jsú jména spravedlivých. To nám rač dáti ten, ježto duostojen*%) byl otevřieti knihy i znamenie jich.?"!) Tuto vypravuje Karel ciesař. přemúdrý a pře- urozený svôj život a své pokolenie?*) a kterak jest jeho poslal otec v sedmém létě do Francic. a tu počal v svém dětinství řickati hodiny matky božie. — Kapitola tretie. Budúcím našim snažné popsal jsem slova dříve fečená múdrosti a strachu božieho tak, jakžto má malost??) božie pomoci účastna byla. Již o prázdném a nemúdrém životu mém vám psáti žádám a také o počátku běhu mého světského, aby to mohlo vám přijíti na příklad. Milosti pak mně od boha vlité a milovánie učenie, to což mých prsi ?) méla snaznost, nezamléim, aby tiem viece ufali v boží pomoc, že v úsilí vašem vám spo- môze, **) jinzto viece otcové a předci vaši vám !) zetřie 2.—*) silnee 1. — 9) nemilosti 3. — *) saud 2. — ?) rozumu 2. — 5) zaclonëny 3.— “) vyme 3. — *) převrácený budeš 2. — 8) nemá 3. — 9) viděti 1. — !°) nebo 2. — !) rozlücenie 3. — !?) buožiem 2. — !**) dobrodén- cuom. — ) a ssaz. 2. — M) držali 2. — 15) drZice 2. — !°) nemä 1. — !’) pFibyv. 3. — !8) těch 2. — 9) zdržte 3. — :0) přijali 1, — 2%) doyst. 2. — ?!) Tu dokládá 2 Amen. — *) pokänie 2. — ***) milost 2. — ?*) prsich 2. — ?") spomuoze 2. 

Strana 372
1316 1323 372 zvéstují; nebo psáno jest: otcové nasi zvéstovali jsü nám. Zádám proto, aby to vám") nebylo tajno, ze Jindřich Sedmý, římský ciesař, urodil otce mého jménem ?) Jana z Margarety, knieZete bra- banského dcery, jenž pojal ženu jménem Elsku, dceru Václava Druhého, českého krále, a obdržel?) královstvie České s ní; nebo mužský plod z po- kolenie králóv*) českých bieše sšel.%) I vyhna korutánské knieże z Cech, jeżto anójiese żenu starsi sestru żeny jeho drieve fecené — ta po- tom umřela jest bez plodu, — jenż královstvie České pro tu jistů sestru před nim*) drZiese, jakž to světlejie v kronikách českých záleží. Urodi pak ten jistý Jan, král český, s Elškú královü mě prvorozeného syna svého, jménem Václava, léta bozieho narozenie tisícieho třistého šest- náctého, čtrnáctý %*) den máje, první hodinu v Praze. Potom jiného syna měl jménem Pře- mysla, jenž v détinnych létech sšel. Potom opót porodil tfetieho syna jménem Jana. I měl jest dřieve řečený král dvé sestíé vdané: jednu byl dal uherskému králi Karlovi Prvniemu, a ta jest umřela bez dětí; druhú byl dal Karlovi, fran- skómu králi, jenž tehdy kralováse ve Francí léta božieho narozenie tisícieho třistého tři- mezcietmého. I posla mě mój“) otec dřieve ře- čený k tomu jistému králi franskému, když běch v sedmém létě mého dětinstvie, i káza mě dřieve řečený král franský biskupu biřmovati, i přezděl mi jméno svému jménu podobné, to věz Karel, a dal mi za ženu dceru Karlovu, strýce svého, jménem Margretu?) řečenú Blanku. I umřela jest žena jeho, sestra otce mého, bez plodu. Potom ten jistý král jinú sobě ženu v manžel- stvo pojal. I milováše mě ten jistý král velmi, i přikázal kaplanovi mému, abý mě něco v písmě učil, kterakžkolivěk ten jistý král sám písma neuméjiese.S) A od toho času naučich sě čísti ho- dinám svaté Mařie panny slavné a jim něco ro- zuměje?) na každý den času mého dětinstvie rád jsem '") je četl; neb přikázáno bieše stráž- ným mým od krále, aby mě. k tomu snažně nu- 1) vás 2, — ?) nemá 2. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. tili. Nebo král dřieve řečený nebiese lakom na !!) penieze a požíváše dobré rady a dvór jeho stkvieše sě starými kniežaty světskými i du- chovními. Sta sě pak toho času veliká sváda mezi krá- lem englickjm, jeZto biese v ty časy, a mezi krá- lem franskym.'?) Nebo král englicky méjiese za ženu sestru dřieveřečeného krále, jižto ten král vyhnal z Anglie i s synem jejím prvorozeným jménem '?) Edvardem. Ana přišedší k bratru své- mu osta v Francii v sirobě i s svým synem prvo- rozeným. Tehdy král franský rozhněvav sě pro vyhnánie sestry své a sestience,'*) prosil cte (tstě)!%) mého Karla, strýce svého, aby té'"6) veliké hanby, ježto se jich pokolení stala, po- mstil. Jenž pojav veliké vojsko i taže do Agui- tanie;") a tu zemi jakzto '*) vsecku pfemohl, kromě Burdekalis toho města s některými tvr- zeminebo hrady. Vrátiv se pak ten jisty Karel'") do Francie, vítézstvie obdrzav, dal dceru dcery Své, hrabiné Hanonské, sestry Zeny mé, synu diieve feceného krále anglického Edvardovi !?) za ženu, toho času, jezto biese u výpovědi. A dav jemu lid poslal jeho do Anglie. A on rozmohl sé proti otci, jal jeho i zbavil jeho královstvie i vstavil na sé korunu. Téhoz léta??) zahuben*'^) byl otec syna dřieve řečeného Edvarda.?!) Toho také lóta umiel jest Karel, test mój, a ostavil syna prvorozeného jménem Filipa. Té- hož také léta na hromnice sšel Karel, franský král, ostaviv po sobě ženu těžkú, ježto potom porodila dceru. A když podle obyčeje králov- stvie dcery nedědie, učiněn jest Filip, syn ctě mého, králem franským; nebo najbližší bieše dědic v pokolení mužském. I přije pak sobě dřieveřečený Filip rádce náměstka svého, ale jich rady neposlúchaje dal sé na lakomstvie. I biese mezi radcemi jeho jeden muz müdry, Petr opat fiskanensky, ?*) lemovického pokolenie, člověk úmluvný, řečný 2) a učený a všemi šle- chetnými obyčeji okrášlený. Ten v středu v pope- ličnú prvnieho léta krále Filipova tak rozumě — 3) obdrZal 3. — *) králuov 1, 2. — *") Jel 1, 2; zdel 3. — 5) nimi 3. — %) čtrnádetý 2. — 5) muoj 2. — *) Tak 3; Margetu 1; Markretu 2. — 5) neumé&jise 2. — ?) rozuoméje 2. — !9) sem rukopisy — !!) v pe- nieze 3. — "*) franckym 2, 3. — !9) nemají 2, 3. — !*) i sestfénice. — !5) nemá 2; ctného 3. — 19) tee velikee 1. — 7) Anqwit. 2; Yquit. 3. — '*^) jakZto 3. — !5) král 2. — 9) rukopisy Evhardovi. — **) letha rukopisy; a tak niże. — :%) zah. jest byl 2. — ?) Evharda rukopisy. — **) Fistan. 3; Sist. 1, 2. — ??) řečmi 3; řečný a umělý a učený 2. 

Strana 373
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. káza, že ote všech bieše chválen. A já běch u dvora toho jistého krále Filipa, jehožto sestru jmějich, po smrti dřieve řečeného Karla krále, s nímžto jsem byl pét let. I libieSe sé mi') diieve řečeného opata řec nebo?) mluvenie na tom kázání, že tak veliké osviecenie jmél jsem?) v náboženstvie, slyše jeho a hledě naň, že sám v sobë jech së mysliti, fka: co jest to, že mi sè tak veliká milost vlévá od toho člověka? L vzach potom jebo známost, jenZ me velme&*) milostivě a jakžto otec kocháše, z svatého písma často mě uče. l byl jsem dvě létě po smrti Karlově u dvora krále Filipova.) Po tá dvú letú navrátil mě týž král s mú ženú, sestrú svú, jménem Blankü k uotci mému Janovi, králi českému, do města Licemburka, jenzto hrabstvie biese otce mého po. otci jeho, bozie paměti Jindřichu ciesaii,®) jenž když bieše hrabě licemburský, volen byl králem římským, jakžto v kronikách římských, kterak jest aneb kterak dlúho kraloval, plně- ji“) záleží. Tuto") vypravuje, kterak poslal otec jeho do Li- cemburko po něho, když sč byl vrátil z Francie, aby k němu přijel% do Italic, a kterak: potom, kdy přijel do Papie.®) byla otrivena na veliki moc jeho čeleď. — Kapitola čtvrtá. Tak vrátiv sé z Francie nadjidech otce mého v hrabství Licemburském ; a '%) zaméstkná- váše v ty časy ciesařstvie Ludvík z Bavor, jenž psáse sé Ludvík čtvrtý, kterýžto po smrti Jindři- cha Sedmého, děda mého, římským králem v roz- dělení byl zvolen proti Bedřichovi, vévodě ra- káskému. Jehozto Ludvíka zvolili a s ním '!) stáli až do jeho zvítězenie, až byl i jal '*) toho Bedřicha, vévodu rakúského, svého protivníka, Jan, král éesky, otec mój,!7) mohutsky biskup a tryrsky ') a Wolmar,') poslední brambursky markrabě. A s Dedfichem byli jsi'%) kolingky biskup, knieže saské a hrabé sieni ciesafovy.!7) Ten Ludvík do Říma potom taže a korunu cie- 513 sařskú proti vuoli papežově Jana dvamezcietmé- ho 'S) ot biskupa benátského a dar svěcenie při- jal. A potom učinil křivého papeže jménem Mi- kuláše z zákona menšieho, jenž potom dán byl v ruce papeZové a tak v svátém pokání umřel jest. Ale již Ludvík biese sè vrätil do Germa- nie, jakžto v kronikách římských plnéjie sé zjevuje. Toho také času, když běch sě vrátil z Fran- cie do hrabstvie Licemburského a tu také na- jidech otce svého, oblehl bieše vévoda rakú- sky mésto Kolumbarii '9) v Alzacii, a Ludvík jeho vysvoboditi nemozieSe; pristupi otec mój k nima a smíři toho vévodu s Ludvíkem. Potom otec mój jede do hrabstvie Tyrolského k kniežeti ko- rutánskému, jehožto vyhnal byl z královstvie Če- ského. Toho žena prvá bieše umřela, sestra matky mé; potom pak pojal bieSe jini ženu, sestru kniezete brunsvického, s nízto měl jednu dceru, jižto oddal bratru mému Janovi za ženu a po smrti své ostavil jemu všecka svá kniežetstvie.*) Potom přijede otec mój do města Tridenského. A toho casu umfela jest máté*!) má den svatého Václava, mučedlníka božicho v Praze. A když tu bydléše v Tridentě otec mój, dána byla jemu mě- sta v Lombardii, město Brixské, město Pergam,*“) Parma, Kremona, Papia, Regium, Mutina a v Tu- skánech město Luka se všemi krajinami a s hrab- stvími, ježto k nie pfislusejí. Do nichžto otec mój jede i je sě přebývati v Parmě. Potom Aco, náměstek hrabě??) z Mediolána, přije v uopravu ta města, jenž vládnieše v ty časy městy Medio- lánem a Novarií, jichzto také poruéenstvie toho času od našeho otce přijal. Toho času posla otec mój do hrabstvie Li- cemburského po mě. Já pak zdvižech sě na ce- stu skrze město Mec,®*) skrze kniezetstvie "*) Lotorinské, skrze Burgundy a Sabaudii až do města Lozanského, ježto jest nad jezerem. Po- tom tažech přes hory Brixské i přijidech do ze- mice Novarské, a odtavad přijedech u veliký pátek do města Papie, jenžto?6) držieše otec náš. :) nemá 2. — *) ne 2. — ?) sem 1; 3; siem 2. — *) velmi 3. — 5) Filipa 2. — 9) ciesafe 1; Jindřicha cic- safe 3. — *^) pln&je 3; plnéjie 2. — 7) Tuto pak vyp. 2. — 5) vrátil 2. — °) Papie 2, — !*) i 2. — !!) uim i st. 2. — 1?) jal jeho 2. — !?) muoj 2. — !*) tyrsky 3. — '5) Woldmar 2. — !%) sú 2. — 7) ciesafuovy 2; — !*) dvametcietmé- ho 2. — '9) Kolnmbary 3. — ?9) knieZeetvie 1, 2. — ?!) máti 3. — **) Parkam 2. — **) nemá 2. — *!) Nec 3. — 25) ésta 2, 3. — 79) jenZto rukopisy. 1320 1331 

Strana 374
1331 314 Tehdy den velikonoční, to věz třetí den potom, když jsem byl přijel, otrávena byla má čeleď; než já skrze obráněnie milosti božie ušel jsem trávenie; nebo mài velikü dláho slüzili, a na té insi jsem byl boha!) pfijímal, i nechté] jsem jiesti přede mší.?) Kdy?) pak jidech k uobédu, po- védéchu mi, Ze má celed v náhle padla v nemoc a zvláště ti, ježto před obědem jedli. Já pak sedě za stolem jiesti neroděch*) a běchme sě všickni 7Zasli.) A tak hledé uzřech člověka krásného a křepkého, jehož neznajech, jenž chodieše před stolem a čině sé něm. Na něhožto majíc do- mněnie, kázachme jeho jieti, jenž po mnohém mučenie třetí den jal sě mluviti a vyznal sě, že on v kuchyni v krmě jed vpustil skrze přikázá- nic a ujednánie Acovo, náměstka hrabě medio- lánského.“) Od toho pak jedu umřeli jsú pan Jan z Berge, hofmistr (dvoru našeho, Jan z Vy- sokého Kostela, Šimon z Keyla,“) ježto služie- chu k našemu stolu, a jiní mnozí. A já pak v ty časy bydlech v klášteře sv. Augustina, tu kdež tělo jeho svaté odpočívá v Papii,*) z kteréhožto kláštera vyhnal byl Ludvík z Bavor opata a ka- novníky duchovnie toho kláštera, kterýchžto ?) já povolav v ten jistý klášter uvedech; kterýžto klášter po smrti té bratři papež Jan Augusti- nensóm, jichžto zákon dnešní den držie, dal za panstvie otce mého, jimZto otec mój jménie vzdal. Potom pak jidech k uotci mému do města Par- menského; a v tu dobu vstupovach v šestnad- sté '") léto. Otec pak mój poručil zpravovánie toho všeho, což jest držal, a obranu moji panu Ludvíkovi, hrabi z Sabaudie, jenž bieše tesť Acóv, vládaře a náměstka hrabě z Mediolana. A tak z té vlasti jede do Francie i vda dceru svú, druhorozenü sestru má jménem Gutu nebo Do- brotivú, Janovi, synu prvorozenému Filipovu, krále franského. Ale prvorozenú sestru mú Mar- gretu jmějieše Jindřich, knieže bavorské. Času toho, jehožto běch ostal s tiem jistým panem Ludvíkem z Sabaudie v Italii,'!) učinichu svázánie a smlúvu tajemně proti mně a proti 1) byl pána boha 2. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. otci mému Robert, král apulský, Florenští, ná- městek hrabě z Mediolana Aco, vládař medio- lánský, a vládař berúnský, jenž v ty časy držieše Padev,!?) Tervis, Vjncencii, Feltrenské a Belunské města, vládař mantavský, jenž dřieve bieše nám slíbil věren býti, a vládař farařský. I rozdělichu mezi sebú tajemně města ta, ježto já je držech. Berúnský měl mieti Brixenské a Parmenské mě- sta, Mantavští měli mieti Regium, Farařský Mu- tinu, Mediolansky Papii, Pargam a Kremonu, Florentstí méli mieti Luku. A tak vsSeckni vná- hle, majíce zrady tajemně v městech, dřieve než nám odpovédéchu, řítichu sč na nás, a my na né v ty časy žádného strachu nemějechom; neb sú nám byli slíbili a přísáhli nám i listy svými potvrdili, že chtie věrně mně a'!9) otci mému pomáhati. A tak vjede Berúnský do Drixí, Me- diolánský obleže Pargam a doby jeho velmi brzo. Papicnští zpiečili sě proti nám a přijechu panstvie sobě, to věz, ti z Dakarie,) jimzto jsme viece ufali nežli žádným jiným vtom mě- sté. A vsickui ti svázavše sé aneb smluvivše sč, učinichu silnú válku se všech stran: proti: nám. Než pan Ludvík z Sabaudie, dřícveřečený poruč- ník náš a obránce, dobře mohl převěděti ně- která?) nebezpeéenstvie; ale nepficinil svého snaZenstvie, a nevědě kterým úmyslem jedno snad k libosti ctě (tstě) svého Acovč, náměstka hrabě z Mediolana dřieve řečeného. I vyjide z vlasti, nás ostaviv v tesknosti. Než pak tu mě- štěné z Parmy řečení z Črvených a ti z Fu- liana,'9) a ti Manfredští a ti z Regie,a ti z Do- brotivých z Mutiny a měštěné z Kremony '?) ře- čení z Punconóv, [ze] Starých, a páni Šimon a Filip z Pistoře z Královych, a ten jezto biese vládaf v Luce!9) prijechu pri mü vérné a pricini- chu všecku svü radu a pomoc, jakž mohli, jakž- to také dále světlejic vypravuje sě. — ?) Latinský text má: et nolui comedere ante missam, ale rukopisy českého překladu: před obědem. — ?) kdyZ 3. — *) nerodich 3. — *) zzasali 3. — *) hrabé mediolansky 2. — ?) Keyka 2; Kepla 3. — *) Papiji 2. — ?) V rukopisech jest znění tohoto místa: kteréhožto j$ odvolnv. — '%) šestnácté 2; Éestnásté 3. — U) Italie 3. — ?) Wadew, Berwy 2; Terwy 3. — ?) i 2. — !!) Baccearye 3. — !*) nékteré 3. — !*) Juliana 2. — 177) z Kremow 1. — !5) Jména ta jsou velice pomatena, srov. proto lat. text. 

Strana 375
ŽIVOT CISAŘE KARLA IV. Kterak boží divnú mocí den svaté Kateřiny boj obdržel a tu pasován byl, a kterak páni a města lambardská proti němu spřisáhla sč bula, aby jej zradili a sami v jednotu vstúpili. — Kapitola pátá. Tehdy dřieve řečení přísežníci učinichu silné vojsko před městem naším Mutinú i ležechu tu šest neděl, to věz Mediolánský, Berúnský, Farař- sky ' a Mantavsky. A po Sesti nedéléch, kdyz poplenichu biskupstvie a hrabstvie Mutinského à Regii mést, taZechu odtavad a polozichu moc svú a vojsko před hradem Svatého Zčastného ?) Mutinského biskupstvie. A když tu vojsko dlúho leže, umluvili ti s hradu s nimi, když by v mě- sieci, to včz až do dne svaté Kateřiny — neb měsíce měl toho dne minüti — nebyloliby jim pomoženo skrze nás, že by jim hrad chtěli vzdáti. Tehdy ?) Parmenstí, Kremonstí, Mutinst(*) a 7 Regie to uslySevse sebrali moe svi i pritazechu k nám tkice: Pane, braňme se zkažení našemu, džieve než nás ovšem zahladie. Tehda vzemse?) radu vyjidechom na pole a stany rozbichom a z mésta Parmenského den svaté Kateřiny přiji- dechme tam, jehozto dne hrad měli vzdáti 9) v ruce nepfátelšté. A tak o poledni s tisíce a dvěma stoma helmy a šesti tisíci *) pěších proti našim nepřátelóm, jichžto dobře tak mnoho aneb viece bieše, boj zdvižechme. A trval ten boj od poledne až do západu slunce. A s obü stranü běchu sbiti jakžto všichni oři a někteří koni, a béchme jiz témér premoZeni, a of, na němžto sedéchme, také byl pod nami zabit. A zdviZeni®) našimi tak stojiece a hlediece, Ze jsme již byli jakzto?) pfemozeni, a již také jsme byli téměř se rozpačili, vzezřechme, ani v túž hodinu ne- prietelé naši jechu sé utiekati s svými korúhvemi, a najprvé Mantavští, potom mnozí po nich sú táhli. A tak skrze milost boží vítězstvie jsme obdrželi '%) nad našimi nepřátely, osm set helmóv naběhu zjímachme a pěttisícóv pěších zahubichme. A tak skrze to vítězstvie vysvobozen byl hrad svatého Zčastného. Vtom boji přijeli jsme se 1) Fafsky 2. —?) Stastného 3. — ?) Tehda 3. — *) Matinští 4. — 5) vsemše 2. 5) zwisseni 2. — *) jakZto — jsme byli nemá 1. — !?) obdrZali 2. 9, — 15) prézdechme 2. — !5) Zalostivé 1. — !*) jeho 1. 315 dvéma stoma muzóv hrdinnych rytiefské duosto- jenstvie. Druhého dne vratichme sé s velikym veselím do Mutiny s kořistí a s vězni a rozpustivše lid nás, vrátichme sé do Parmy '!); neb tu náš dvuor tehdy drzechom. Po tom taZechme do Luky, ježto jest v Tuskaniech !?) a zjednachme válku proti Florenskym, i'5) vzdélachme hrad krásný s městem zdmi ohraženým na vrchu hory, jenž jest vzdálí deset mil od Luky proti údolí Mlhy 4) tak řečenému a převzděchme !$) jemu jméno Hora Karlova. A potom vrátichme sě do Parmy, po- ručivše vládaťstvie panu Šimonovi z Pistoře, jenž dřieve od nás tu dobře vládl a městce Barčem na našich nepřáteléch byl dobyl a mnoho jiného dobrého v svém vládařstvie byl učinil. Když pak do Parmy přijedechme, běchme obticZeni od našich nepřátel se všech stran přesilně. Ale zimy ukrutnost nám byla prospěšna; neb tak sč byla velmi rozmohla, že žádný na poli ostati nemohl. Toho času běchu počaty smlúvy mezi Berún- skými a mezi jinými nepřátely našimi s strany jedné a mezi Marsiliem řečeným z Črvených a Gibertem z Fuliana a Manfredem z Dobrotivých a mezi najslovutnějšími z Parmy, z Regie a z Mu- tiny, jenžto běchu jakožto vládaři těch měst. Potom také ti jistí sešli sě s najpilnéjsí radü Berúnského v jednom kostele malém biskupstvie Regie, a proti mné smlávali sé, aby mě zradili à sami v jednotu vstüpili. I kázachu sobé msi čísti, ehtiece pfisahati na boziem téle, ze chtie ty smlüvy tvrdé drzeti. Tehdy sta sě, když kněz, bozie télo posvéti a vzdviže, po pozdvižení bo- Zieho téla na té msi u&ini sé temnost s velikym vichrem a větrem v tom kostele prevelikd, tak Ze vsickni leCechu sé. A potom kdyz sé svétlost navrati, kněz před sebú na oltáři těla Jezu Kri- stova nenajide. Tehdy Zalostné !$) stáchu vsichni, zzdsavse sé, a tak jeden na druhého hledé na- jidechu télo bozie před nohami Marsiliovymi, řečeného z Črvených, jenž bieše hlava a vuodce těch smluv. Tehdy všickni jedniem hlasem vecechu: to což činiti jsme umyslili, bohu nelíbí sé. A tak toho!*) nechavse, kazdy sé k svému vlastniemu — 5) dáti 2. — 7) tisicóv. — — !!) Parmie 1. — ") Buik. 2. — !*) a 2. — H) Mhly 1332 1333 

Strana 376
1333 316 navrátil. Tehdy ten kněz, ježto mši slúžil, šel do města Regii, i povědě biskupovi to, co sě jest dálo. A biskup posla jeho k Uostienskému !) kardinálu, jenž tehdy bieše legatem v Lombardii a bydléše v Bononii. Legat pak s biskupem vzká- zachu poručníku mému, Jilješovi z Berlaře Fran- cúsovi do města Regii, aby mě vystřichl, abych sé varoval těch smluvcí dřéveřečených. Než ti, ježto chtěchu proti mně smlúvy činiti, želejíce toho, potom viec věrně mi přikládali a silně se mni jakožto bratřie ostali, nic v svych srdcích netajiece. Jednoho dne Gibert z Fuliana sedmý z nich vece: nikdy bych nemohl vesel byti, by tělo bożie před nohami mymi bylo nalezeno jakžto před nohami Marsiliovými řečeného z Črve- ných; a buoh dobře vystřichl nás, že jsme ne- učinili toho, ale již než bychom toho učinili, chtěli bychom radějše umřieti. Já pak to všecko smléech *), jakobych o tom nic nevédél. V ty časy uslyšev otec mój obtieżenie, jeżto trpéch od neprátel ucini sném?) s mnohými v Francii, mezi nimiżto běchu za hlavu biskup Belvacky,*) hrabé z Eu,*) hrabé Svatého Cezarie a mnozí jiní hrabě a šlechtici. I jedechu z Francie do Sabaudie, potom přes hory až do markrabstvie Montfarařského, a z markrabstvie tažechu přes Lombardii až do Kremony a z Kremony až do Parmy. A bieše číslo helmovníkóv 9) blíž tisíce a šest set, ježto nám běchu přijeli na pomoc. Potom otec náš shromáždiv vojsko, taže na pomoc hradu Papienskému, jenž sě ještě držieše proti městu jménem naším. I rozbichme stany a ob- ležechme město Papii, a bieše nás dobře tři tisice helmovnikóv.%) I zkazichme“) všechna ?) předměstie i také kláštery v předměstie, i na- plnichme hrad, jemužto na pomoc běchom přijeli, vší potřebú 9) a lidmi jej obnovichme. Než města skrze hrad nemožechme obdržeti; neb přiekopy à véZe mezi méstem a hradem mésténé béchu zdé- lali, tak że pristipenie k nim nemozechme mieti, a oni takć mójiechu tisíce helmovnikóv *) z Me- diolana na svi pomoc. A kdyż tu stachme deset dni, odtavad tażechom a rozbichom stany bliż ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Mediolana a zkazichme velmi hrabstvie a krajinu Mediolánskü. A odtavad tažechom proti Pargamu, a tu mějechme skrze naše některé přátely smlúvu, že měli nám otevřieti jednu bránu méstskü?). A tak zjednáno bylo, že na úsvitě měl vjeti ně- který diel lidu našeho, a potom: měl po nich táhnúti jeden zástup veliky a vjeti po nich a vzdržeti město, ažby otec náš s námi se všiem vojskem toho dne přijel. A tak sě i stalo, že přictelé naši v městě Pargamě, to věz'9) ti z Kol- lizióv'!) otevřechu bránu, a prví naši vjidechu. Ale druhý zástup nechtěl po nich táhnúti, neviem kterým úmyslem. A tak první, ježto na čas stáli v městě, vyjidechu z města; nebo nemožechu sé sami obrániti nepřátelóm. A mnozí přietelé naši s těmi jistými ušli sú; ale jiní, kteří zuo- stachu, zjímáni sú byli a zvěšeni přes zed, jichzto '*) Gieslo bylo mimo padesát. Když pak otec ná8 a my plijidechme, uzíevse to, co sé stalo à co obmeskáno, smütichme sé velmi se vším vojskem naším. Potom po nékolice dnech přejevše řeku jménem Ade, vrätichme sé skrze zemici Kremonskû do města Parmy. Tuto ukazuje, kterak jest byl obležen v Kremonč a kterak neprietelć lodě a mlýny před městem v Pádu potopili, aby jemu otec nemohl pomoci ani on otci. A když byl u velikém smitku, buoh milÿ diwně jeho vysvobodil. — Kapitola šestá. Potom otec náš jide do Bononie k Uostien- skómu '*) kardinalovi jmónem Beltrandovi, jenż v ty časy biese legatem od otce svatého v Lom- bardii a vládnieše tehdy městem Bononským a jinými mnohými městy, to věz Placencií, Ravennú a vSi Romandioli a marchii Anakonitanski. I sjednal s nim, że on slíbi vieru nám a ucini sé nepriietel nasich neptátelóv. Než před tiem biese neptietel vládafe Fararského pro pfi cierkve svaté a svú, jenž dřieve s těmi nepřátely bieše, slíbil hotov jim býti na pomoc a oni jemu. I da nám ten kardindl na pomoc lid a penieze, i polożi ten jistý legat vojsko a stany proti nepřátelóm !) Lonśtienskómu 2. — *) smléach 2. — ?) siem 2. — *) Belvadekÿ 3. — 5) ze En 2, — 9) všie potřeby 1, 2. — ?) méstcküá 2. 1, 2.— “) zkazich 1.— *) všecka 2. mimo padesát číslo 3. — !?) k Ustienskému 3. 3. — ©) helmovnikuov — 19) totiž 3. — "') Roll. 2. — !?) jichZto 

Strana 377
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 371 toho času v predméstí mésta. l'arafského, jichzto hlava biese hrabé 7 Armoniaka. Opět téhož léta po letniciech sebra otec nás veliké vojsko i posla nás napřed do města Kre- monského z Parmy přes Pád !) s pěti set helmy, kteréžto já poslach před hrad Picignicóv,?) jenž biese sé zdvihl proti nám a proti městu svého hiskupstvie Kremonskému a přikládáše přislu- huje Papienskym a Mediolanskym. A my zuo- stachme v Kremone jedva se dvadeeti helmy. Tehdy v náhle rozsilichu sé nepfietelé a při- byváse jieh éísla na kazdy den, tak že ti, ježto béchu pfed hradem, ohradichu?) sé ptiekopy po- moci nasie Gekajíce. Toho éasu v náhle Mantavstí a Farařští pustili lodě své po Pádu pred Kremonu a potopichu všecky lodě v Pádu krajiny Kremon- ské, tak že otec náš se vším svým lidem nemože nám přijetí na pomoc ani poslati kterého posla ; nebo všecky lodě a mlýny běchu potopili. A my sami v Kremonském mměstě jsúce tak s malým lidem, běchme v strachu ztracenie města a lidu na každy den pro širokost města; nebo těch casuov meésto pro války bieše jakžto pusto. A když běchme u velikém smutku; nebo ani otec nám ani my otci, ani který z nás těm, ježto ležiechu před hradem, možechme pomoci: sta sé pak sváda mezi nepřátely našimi, ježto město dřicve řečené běchu oblehli na té řece Pádu, takže bivše sé mezi sebü, vrátil sé každý z nich k svému vlastniemu. To zvěděv otec náš přitaže z Parmy s svým vojskem po té řece Pádu, i při- káza vytáhnúti lodě ze dna řeky, a tak přeplavil sé v mále do mésta Kremonského. A druhy den shromážidivše vojsko, tažechme na pomoc těm, ježto běchu před hradem Picignicovým. A tak jsme byli skrze milost boží rozsíleni, že jsme silnější byli všech našich nepřátel; nebo nás bylo v čísle tří tisíce helmovníkóv. A když potom urozuměch- me, že před tiem hradem nic neprospievachme, chtěchme táhnúti na pomoc hradu Papicnskému, o němžto dřicve paměť byla. To převěděvše nepřie- telé naši, poslachu rádce své a lstivě s otcem *) naším jednali a s ním příměřie uložili tiem činem, aby s pole táhl a hrad Papienský za tiem příměřím spižovali, ubezpečujíce, že jim skrze nepřátely ne- bude překáženo, lstivě krásnými slovy a pochleb- nými mnoho jemu slibujíce. A tak tažechme s pole. lid náš po městech a po přicbytciech jich rozděli- chom. Potom nepřietelé příméřie nebo slibuov ne- zdrzechu, a tak ztracen by hrad Papiensky ;*) neb sá nedopustili nepfietelé jeho spizovati, jakZ jsü byli slíbili. A tak otec náš s svým lidem pro jich pochlebná slova a lstivé sliby v penězích a v stravě hynuli. A kdyZ zima pfijide, nemozechu leZeti na poli. A tak zraéí sé ono prieslovic na nds: uskodilo jest prodlenic hotovým. Toho pak času Farařští, Berúnští, Man- tavští a Mediolánští rozsílivše sě, jeli hrabi z Armoniaka, jenz biese hlava u vojsté legatove, jezto leziese v předměstí Farařském, a mnoho jich z vojsky zahubili a jiné v Pádu ztopichu, a vojsko tak velmi snuzili, Ze legat viec ne- mohl toho nabyti, ani pole proti neprátelóm viec mohl drzeti az do jeho vyhnáuie z vlasti. Potom uzřev otec náš, ano jemu sé ndkla- duov nedostává a že také válek nemóž snésti, umysli táhnúti z té vlasti a poruciti ji zemanóm a větčím těch měst, to věz Parmu těm z Crve- nych, Regium tém z *) Fuliana, Mutinu tém z Do- brotivych, Kremonu tém z Puuconóv staryeh; neb ti vsickni ta mésta nasemu otci v moc byli dali, a proto chtěl jim je zase vrátiti. NeZ Luku chtie$e prodati Florenskym; ale uposlüchav nasie rady 7) a svých radcí. poručil ji těm z Črve- ných, jimžto také byl Parmu poručil. Tuto ukazuje, ktera: anděl boží vznesl jeho v po- větřic den Matky božie do nebes vzetie, ukzal jemu hrozné a divné viděnie a napomínal jeho, aby sč hřicchov choval a také otce vystiichal. — Kapitola sedmá. Toho času když běchme v Luce, dábel, jenž vždy hledá, koho by pozfela oféruje lidem slad- kosti, v nichzto sé zlué tají, kdyZ pred tiem dávno běchme pokúšeni skrze něho ani však pře- mozeni skrze pomoc božie milosti: a vzbudil lidi křivé a převrácené, když skrze sě nemohl, ti ježto otce našeho na každý den sě přidržic- vachu. aby nás s stezky pravé v uosidlo huben- stvie a smilstvie svedli; a tak svedeni od pie- vrácenych, béchme převráceni s převrácenými. Potom otec náš nevelmi po dlúhém času zdviže 1) Paad 1, 3. — 2) Picignieuov 2, — ?) obhr. 2. .— *) uotcem 1. — 5) Papiesky 2. — *) nemá 3. — *) raddy 1, 2. Eg P y 48 1333 

Strana 378
1333 318 sé na cestu ku Parmé s nämi i prijidechme do jedné vsi, jménem Tarene, biskupstvie Parmen- ského v neděli, v nizto biese den do nebes vze- tie svaté Mařie čisté děvice. Té pak noci, když nás sen trapieše, zjevi sě nám jedno viděnie ta- kéto: že anděl boží stáše podlé nás na levé straně, tu kdež ležechme, i udeři nás po boku řka: Vstaň a poď s námi! My odpověděchme v duchu: pane! ani viem ani umiem, kterak bych s vámi šel. An vzav nás za vlasy s přednie strany hlavy, vynese nás s sebú u povětřie i nese nás až nad veliký zástup oděncóv jiezdných, ježto stáchu před jedniem hradem hotovi k boji. Držie- še nás u povětří nad zástupem i vece nám: vze- zři a hleď! I vzezřech, anoť anděl jiný sstupuje s nebe, maje ohnivý meč v ruce, i udeři jednoho prostřed zástupu, a utě jemu úd plodní tiem jistým mečem, a on jakžto smrtedlně raněný zbieráše duši, sedě na koni. Tehdy drže nás za vlasy anděl, i vece: znáteli toho, ježto jest ude- fen od anděla a raněn až do smrti. Jemužto vecechme: pane,') neznám, ani miesta viem. Vece andél: védéti más, Zet jest to Delfin Vie- denský, jenż pro jeho hiiech smilstvie tak od boha jest raněn. A protož varujte sě a otci va- šemu móžete povědieti, aby sě vystřiehal z po- dobnych hfiechóv; nebo?) sé horsie vám pti- hodie. Ale my litujíce toho Delfina Viedenského jménem Bigona, jehožto babka bieše sestra babky nasie, a on bieše syn sestry krále uherského Karla prvého: otázachme andéla, budeli sé moci zpoviedati před smrtí, a smuten běch velmi. Odpovědě pak anděl, řka: bude sě zpoviedati a bude živ nékoliko dní. Tehda?) uzfechme na levé strané zástupa mnoho muzóv stojiece, odé- nych plaśti bielymi, jakżto by byli mużie *) ve- likého duostojenstvie a svatosti; i mluviechu mezi sebú, hlediece na zástup a na to, ježto sě dálo, a dobře jsme je znamenali. Ale však mi- losti tázánie jsme neměli, ani anděl sám od scbe nám pověděl, kteří aneb kterací byli ti muži tak velikého duostojenstvie. A brzo potom na- vräceni bêchme na miesto naše, ano již zoře*) vzchodiese. PfiSed pak Tomás z Nové vsi, rytieř " ne pane, neznám 2. X) votec 9. — 9) zlamanie 2. 2, — 15) nez 1. — 19 vstali 2 — ?) neboť 3. — ?) tehdy 1. — *) muożi 3. — 5) zuofe 3. — ") ubudie 2. y . — !!) co trpicá 2. — '?) jedenádeti 2. — 9) kterak byl ovšem 2. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Leodienského biskupstvie, komorník otce našeho, i ubudi® nds?) fka: pane, proć nevstáváte? jiz otec “) váš hotov vsedá na koně. Tehdy vstach- me a bychme zlámáni,?) jakżto bychme byli ustali '*) po velikém úsilí cesty. I vecechme je- mu: Kam abychme jeli? neb této noci trpěli sme tolik, Ze nevieme, co činiti máme. Tehdy vece nám: pane, cos!!) trpel. I vecechme jemu: Delfin jest umřel, a otec náš chce sebrati voj- sko a táhnáti na pomoc Delfinovi, jenz válé s hrabi z Sabaudie; nase pomoc neprospóje jemu, nebo umiel jest. A on posmievaje se nam, toho due, kdyZ prijidechme do Parmy, povédé našemu otci všecko to, což jsme jemu byli pravili. Tehdy otec náš pozvav nás otáza, bylaliby to pravda a takli jsme viděli? Jemuzto odpovédéchme řkúce: Jistě pane; a také zajisté vězte, že Delfin umřel jest. Než otec náš. kárav nás, vece: ne- roď věřiti snóm. Ale otci našemu a Tomášovi dřieve feëenému nepovëdéli jsme všeho, jakž jsme viděli, než jediné, že Delfin: umřel jest. Tehdy po nèkoliko dnech prijide posel, nesa listy, że Delfin sebrav vojsko své, táhl před jv- den hrad hrabie z Sabaudie a že z jednoho samo- střiela velikú střelú prostřed všech svých rytie- řuov jest zastřelen a po několika dnech zpovic- dav sě umřel. Tehdy otec náš slyšav listy, vece: Divime sě velmi tomu; neb syn náš smrt jeho nám dřieve zvěstoval. I divicchu sě velmi otec a Tomáš; než pak žádný potom o té včci s námi nemluvil jest. Tuto ukazuje, kterak sć do Čech vrátil po jede- ndcti !*) létech, a kterak 9%) ovšem české řeči za- pomenul, a královstvie nalezl roztrháno, hrady a zbožie zastaveno, a kterak: toho on všeho na- byl, kterak také divné videnie viděl v Praze na hradě. — Kapitola osmá. Potom vida otec náš, że ztravy sć jemu ne- dostává a války déle nésti proti diieverecenym pánóm lombardskym') nemóze, pomysli o svém vyjetí, i chtiese nám poruéiti táz mésta a. válku. Ale my nerodichme; neb'?) se cti tóch móst nemożechme zachovati. Tehdy dav nim odpu- — 7) nay 2. — — !!) lumb, 

Strana 379
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. M šténie, posla nás napřed do Čech. A vzavše příměřie s našimi nepřátely, jedechme skrze ze- miei Mantavskü " do Berúna a odtavad do hrabstvic Tyrolského. A tu najidechme bratra našeho jménem Jana, jehozto otec nás biese 7dal*) se deerü knieZete korutánského a hrabí tyrolského. Kterézto knieZe, test bratra naseho, mélo diieve sestru matky našie jménem Annu, jakzto diieve psáno jest. A po jejie smrti po- jal sobě byl za Zenu sestru knieZete z Brunsvika, s nízto méjiese deeru jménem Margretu.?) A tu jistú dal bratru našemu a po své smrti odkáza jemu kniezetstvie?) Korutánské a hrabstvie Ty- rolské; neb plodu muZského neméjiese. A tak sč sta mír mezi ním a otcem naším. Neb jsú diieve neprietelé byli pro vyhndnie toho jistého kniezete; neb to knieze otec náš bieše vy- hnal z Čech, jakžto dřieve psáno jest. Potom tazechme skrze Bavory a tu najidechme sestru nasi starsi jménem Margretu, jezto jediného syna mějicše s Jindřichem, kniežetem bavorským, jmé- nem Jana. Potom přijidechme *) do Čech, v nichäto jsme nebyli jedenácte let. I nadjidechme pak, ze několik let před námi matka naše řečená Elška byla umřela. A za jejicho života sestra naše druho- rozená, dcera jejie, jménem Dobrotivá, poslána byla do Francie a vdána za Jana, syna prvoro- zeného Filipova,“) krále franského, jehožto sestru jménem Blanku jmějechme za ženu. Ale třetie se- stra nase a poslednic jménem Anna biese u té dfievnie sestry v Francii*) v ty éasy. A tak když piijidechme do Čech, nenajidechme“) ani otce ani mateře, ani bratra, ani sestry, ani žádného známého. Řeči také české ovšem jsme byli za- pomenuli, jiežto potom opét zasé jsme sé na- učili, tak že jsme mluvili a rozuměli: jakžto jiný Čech. Z božie pak milosti netoliko česky, ale vlasky, lombardsky, némecky a?) latiné tak mluviti, psáti a čísti jsme uměli, že jeden jazyk z těch jakžto druhý ku psaní, mluvení, ke čtení a k rozumění byl nám hotov. Toho času otec náš taze do hrabstvie Lucemburského '?) pro je- (t duu válku, jizto drZiese s knieZetem brabanskym on a jeho tovafistvo, to véz leodiensky biskup, juliacenský markrabě a hrabě gerlenský a mnozí jiní, i poruči nám moc svú bez sebe v Čechách. Kteréžto královstvie byli jsme nalezli tak opuštěno, že ani jednoho hradu nenalezli jsme svobodného, ježto by nebyl zastaven: se vším zbožím královským ; tak že jsme neměli kde by- dliti, jedno v domiech městských, jakžto jiný mé- štěnín. A hrad Pražský tak[é] byl opuštěn a zka- žen i zrušen; nebo od času krále Přemysla vše- chen položen byl až na zemi. Na kterémžto mic- sté znovu sieh velikü a hrásnü s velikými ná- klady vzdélati jsme kázali, jakzto dnesní den zjevno jest ohledujicim. Toho éasu poslachme po nasi ženu; neb ještě bieSe v Lucemburce. Ta když přijede, po jednom roce porodi dceru prvorozenú, jménem Margretu. Těch pak také časóv byl nám dal otec náš markrabstvie Mo- ravské a toho hesla požívachme. Uzřevše pak obec Česká šlechetných mužóv, že jsme byli z starého pokolenie králóv českých, milujíc nás. dachu nám pomoc, abychme nabyli hradóv a zbo- žie královstvie. Tehdy s velikými náklady a s úsi- lím nabychme najprvé hradóv [Hrádku], Tyřova, Lichtemburka, Lutic, Hradce, Pieska, Nečtin, Zbiroha, Tachova a Trutnova '!) v Čechách, v Mo- ravé pak Lukova, Telče, Veveře, Olomúckého, Brnénského!'*) a Znojemského hradóv a mnohá jiná zboZie, jezto byla zastavena a odlücena od královstvie. A méjiechme mnoho sluh hoto- vých, urozených a prospieváse královstvie den ode dne, i milováse nás obec dobrých a zlí bo- jiece sé varovachu sé zlého, a spravedlnosti dosti bieše v království. Nebo šlechtici téměř všichni běchu sě zčinili násilníci, ani sú sě báli krále, jakžto slušalo; nebo královstvic byli mezi sebú rozdělili. A tak jsme drželi vladařstvic, královstvie polepšujíce den ode dne, za dvě létě. Toho času dachme mlazší sestru naši jménem Annu Ottovi, vévodě rakúskému,"!?) za ženu. A vty časy umřelo jest knieže korutánské, test bratra našeho. A když bratr náš jmějicše 1) Mont. 1, 3. — ?) vzdal 2. — ?) Margletu 2, — *) knieZecstvie 2. — *) přijedechme 2. — 5) Filipa 2. — *) Franeie 3. — ") pfijedechme.. nenajiedechme 2, — ?) nemají 1 a 3. — '*) Lucumb. 2. — '") Tu vkládá 2 ještě slovo Rüdniee, — ?*) Crnénského 2. — !3) raskému 2. 1333- 1345 

Strana 380
1335 30 čce 380 sé v drzenie uvázati knieZetstvie Korutánského a hrabstvie Tyrolského po smrti jeho: tehda byl učinil tajemně svázánie Ludvík, jenž sč na- zýváše ciesařem, s vévodami rakúskými, to véz s Albrechtem a s Ottú, aby rozdělili panstvie bratra našeho, tajemně a lstivě, chtě ten Ludvík mieti hrabstvie Tyrolské a knieZata raküská kniezetstvie ') Korutanské. A tak zapomenuv Ludvík jakžto nevděčný služby otce našeho, ježto byl jest jemu ukázal, když stáše po*) ciesař- stvie, jakzto prvé psáno jest." Vévoda pak ra- küsky, kterakzkolivék sestru nasi jméjiese, ihned po smrti kniežete Korutanského *) skrze smlúvu, jizto °) sú měli tajemně se pánem z Aufšteina, jenž bieše vladařem od kniežete všech Korutan, ihned s bratrem svým měli sú Korutany, jichžto ten jistý z Aufšteina“) s bratrem svým jim svo- bodně dal a drženie tém jistým vzdal. A tak bratr náš ztrati Korutanské knieZetstvie; *) ale ti z hrabstvie Tyrolského nechtéchu sé poddati Ludvíkovi, nez ostachu v poslusenství bratra našeho. Když sě to sta, přijede otec náš do Čech a přivede s sebú ženu svü, jižto byl vzal sobě za královú, jménem Svatochnu (Beatrix), dceru kniežete z Borbona z pokolenie králóv franských, s nížto potom měl jediného syna jménem Vá- clava. Tehdy zlí a lstiví rádce rozsílili % sě proti nám, u) otce našeho zisku vlastnieho hleda- jíce, tak Čechové jakžto ti z hrabstvie Licem- burského. Přistúpivše k uotci našemu, radili jemu řkúce: Pane! přizřete o sobě; neb syn váš má V'krälovstvie mnoho hradóv a veliký lid; protož budeli to na dláze, tak sé rozmóZe, že vyžene vás, kdy bude chtieti; neb on jest dédic krá- lovstvie a jest z pokolenie králóv českých a vel- mi jeho milují Čechové, a vy jste král přišlý. A to proto pravicchu, hledajíce zisku svého, aby Jim poručil hrady a zbožie dřieveřečená. A otec pak náš tak velmi jich uposlúcha, že nám no- ufáše, a proto otje nám všecky hrady a vládař- stvie v Oechách i v markrabství Moravském. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. A tak nám osta samo jediné heslo markrabstvie Moravského bez užitka. Toho času jedechme jednoho dne z Hrádku do Prahy, chtiece jeti k otci našemu,) jenž bieše v Moravé, a tak pozdé prijedechme na hrad Pražský. I tažechme v starý duom purkrabin, tu ježto jsme přebývali několik let dřicve, než sie veliká byla udělána. A v noci položichme sě na lože a Bušek z Vilhartic starší před námi na druhém. A bieše veliký oheň v komoře, neb v zimě bieše a také mnoho sviec hotiese v ko- moře, tak že bieše světla dosti a dvéře a okénce všecka běchu zavřena. A když počechme spáti, tehdy je sě choditi, nevieme co, po komoře, tak že oba procítichva. I kázachme tomu jistému Buskovi vstáti, aby ohledal, co by bylo. On pak vstav chodi po komoře a nic neuzře ani co móže najiti. Tehdy uéini vetsi'") oheň a viece sviec zasvíti, i jide k číšem, ježto stáchu plny vína na laviciech,'') i napi sé a postavi jednu čieši blíz!?) jedné veliké sviece hofície, a napiv sé, opět sé poloZi na loze. A my odévse sé v plást nás, sedéchme na lozi i slyšechme jednoho cho- diec, ale viděti žádného nemožechme. A tak pa- třiece s dříicveřečeným Buškem na diese a na sviece, uzřechme čieši vrženu. A ta jistá čicše vržena byla, neviceme od koho, přes'%) lože Bu- škovo z jednoho kúta komory až do druhého o stěnu. Ta čieše obrazivsi sè o stěnu, pade pro- střed komory. Uzřevše to, uZasli jsme sé velmi, a vždy chodiecieho v komoře slyšechmc, ale žá- dného neviděchme. A potom znamenavše sč sva- tým křížem ve jméno Jezu Kristovo, spachme až do jitra, à ráno vstavse, Ciesi, jakzto byla vržena, prostřed komory najidechme. A to na- Sim zvláštním, když k nám ráno přijidechu, ukäzachme. Toho času posla nás otec náš s krásným vojskem na knieže Slezské jménem Polka, pána Ministermberského. Nebo to knieze nebiese man ani knieže otce našeho a královstvic Českého. Ale v$ak jiz '") otec nás dobyl biese mésta Vrati- !) knieZetetvie 2; knieZectvie 1. — ?) v ciesaf. 2. — ?) stoji 2. — ') K. ti jistí skrze sm. v rukopisech. Ti jistí stojí místo feceného (praedicti), kde překladatel slovo to potáhl k nepravému statnému jménu. — *) ježto rukopisy. — *) Aufstena 2. — 7) jako výše ruk. 1 a 3. — *) rozsilnili 8. — 9%) i 2. — ”) chtiece slyšeti otec našeho rukopisy. — 1°) větčí 15; věčí 2. — '!) lavicech 3. — 12) blíž k jed. 2. — 3) před 1. — '') nemá 3. 

Strana 381
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 381 slavského skrze ') pana Jindficha sedmého knie- žete vratislavského, jenž dědicóv nejmějieše. A to jisté knieze biese vzalo v dar Kladeckü zemici do svého života. I chtěl radějie dřieveřečené mě- sto a knieZetstvie ") otci našemu a koruně krá- lovstvie: Českého věčně přičiniti nežli bratru svému Doleslavovi ostaviti; neb on a bratr jeho mezi sebû neprietelé bésta. Potom pak když otec náš uvázal sě v drženie města Vratislavského, tehdy všecka knicžata slezská a opolská poddachu sé panstvie jeho věčně a koruně královstvie Če- ského, aby byli zpravováni a obraňování od krá- lóv českých, kromě kniežete slezského, pána svi- dnického, a Polka Ministermberského, jehožto zemici byli jsme poplenili, jakożto v kronice psáno jest. A tak velmi byla jest poplenéna, Ze musil skrze smlúvy býti man našeho otce a ko- runy královstvie Českého jakžto i jiná kniežata. To učinivše, vzdvižechme sě na cestu do Uher k uotci nasemu, jehozto najidechme ?) u Vyšehradě na Dunaji u krále Karla prvého, jenž před tiem biese jmél sestru otce našeho, a když ona umře, po jejie smrti poje sestru krále krakovského Kazimíra, s nížto jest měl tři syny, Ludvíka prvorozeného, druhého Ondřeje a tře- tieho Štěpána. A tu tehdy učini ten jistý král Karel mír a pokoj mezi otcem naším a králem krakovskym,*) tak aby odpovédél sé?) otec náš práva, ježto k němu slušalo v Nižší Polště, to vez Gneznenske a Kalistske a jiných vlastí Nižšie Polsky, a kräl pak krakovsky postüpil otci na- Semu a královstvie Ceskému za sě i za své bu- dúcie krále Nižšic Polsky věčně všie pře, ježto jest měl [strany] kniežetství “) Slezských a Opol- ských a města Vratislavského. Neb před tiem biese mieska a válka mezi nimi; nebo déd*) nás Václav druhý, král český, držal Nižší Polsku dřieveřečenú s kniežetstvími Krakovským a Sudo- mirským pro jedinú dceru Přemyslovu, krále Niżsie Polsky a kniežete krakovského a sudo- mirského, jižto byl pojal sobě za ženu. Jenž Přemysl po smrti své dal byl dědu našemu a koruně královstvic Českého věčné jměnie krá- lovstvie Nizsie Polsky i kniežetstvie Krakovského à Sudomirského. Ale Kazimir drieverećeny bieśc ") skrze — vratislavského nemá 1 — ?) kuieZeestvie ], 9. — ?) nadj. strýc té panic i pravieše, že má právo k krá- lovstvie Niżsie Polsky, potvrzuje toho, že žena nemuož děditi v království. A tak válka ot dlú- hych časóv trvala mezi králi českými a Kazi- mírem a otcem jeho někdajším jménem Vladi- slavem, králem Nižšie Polsky. A tak ta válka sjednána byla skrze dřieveřečeného krále uher- ského, jenž prote svázal sé s otcem naším a slí- bil býti jemu na pomoc proti vévodě rakúské- mu, jezto byl odjal bratru nasemu knieżetstvie Korutanské, a proti Ludvíkovi dřieveřečenému. Ti pak jsú byli v tom svázánie a v smlúvě: to věz otec náš, král uherský, knieže bavorské Jindřich, jenž sestru naši mějieše za ženu. Téhož času posla nás otec nás do hrabstvie Tyrolského, abychme je zpravovali a bratra na- šeho a jeho ženu; neb oni ještě běchu v létech dětinských, tak že jedše, uvázachme sě v to, kte- rakž nám byl otec náš poručil. I běchme dopu- sténi k vlédaïstvi té vlasti skrze zemany hrab+ stvie drievereceného. Kterak když chtěl do Lumbard jeti skrze Iakúsy, vévoda nechtěl dáti jemu próvodu, à musil jet: do Uher, « tu král uherský dal jemu próvod až do moře, « kterak pal Benátčené chtóli jeho jieti a on jim divně usel. — Kapitola dcvdtd. Po tom času po velice noci druhý den se- brachme vojsko z hrabstvie Tyrolského i vjede- chme v ńdol Pustarie *) Brixienského biskupstvie na hrabi gorického, i dobychme hradu jménem hory sv. Lamberta. I tażechme dale na drieve řečeného hrabi i poplenichme jeho země až do Klauzy, jezto slove Liuc. A byli jsme na poli s dřieveřečeným vojskem tři neděle pleniec; neb bieše pomocník kniežat rakúských, našich ne- přátel. Prvý den po sv. Jiří mučedlníka božicho zapudi otec náš Ottu, vévodu rakúského, přes Dunaj a doby mnoho hradóv v Rakúsech. Ale Ludvík, jenž sě nazýváše ciesařem, pomáháše kniežatóm rakúským, a tak všecka Almania i vlá- daři měst lombardských, a zvláště Mastin z Ře- bříka, vlálaf Derünského mésta, Vindencie, Pa- dvy, Tervize, Brixie, Parmy a Luky. Ti vsickni nés a hrabstvie Tyrolské podstupovachu vsí svü 2, — !) kralovskym 1 2 2; a tak všude niże. — *) że 2. — *) kniezecstvi 1; knieZectvi 2. — *) dnes 2, — *) Puskarie 1, 3; Pu&karie 2. 1335 1336 1 dub. 

Strana 382
1336 382 mocí, tak že město Tridentské a všechen údol Archysky biese u velikém nebezpeèenstvi; &dolu!) pak |Jinskému]?) tak od Svábóv jakzto od Bavor- Cicóv veliká nebezpecenstvie blíziechu sé, tak Ze všecko hrabstvic Tyrolské bieše u velikém nebez- peéenstvie jakZto se vSech stran. Toho casu učini- chme Mikuláše, kancléře našeho, biskupem triden- ským rodem z Brna, a brixienským *) biskupem jménem Matěje učinichme kaplana bratra našeho. Neb oboje biskupstvie prázdno bieše toho času. A téhož léta Ludvík, jenž sě nazýváše cie- sařem, veliké vojsko se všemi kniežaty z Alma- nic sebral proti Jindřichovi, kniežeti bavorskému, svaku našemu, jenž tehdy s námi bieše, vévoda pak rakúský přijede na pomoc tomu Ludvíkovi skrze Pasov. Ale náš otec táh tomu Jindřichovi na pomoc, stany rozbiv podle jedné řeky blíž Landova. Tehdy přijede ten jistý Ludvík s vé- vodú rakúským a s jinými s vojskem velikým. Ale*") Ze pro řeku k nám přejeti nemohli, plenivše v Bavořicch jeden celý měsiec, kterakžkolivěk vojsko Jindřicha knieZete menšice bylo, však dřieveřečený Ludvík s vévodú raküskym bez na- plnénie jich vóle k svému vlastniemu sě vrátili. Toho také času chtiece přijeti otci našemu a dřicveřečenému svaku na pomoc z hrabstvie Ty- rolského s velikým lidem tak pěším jakžto i jiezd- ným, nemožechme táhnúti přes Gufštein ;*) neb tu bieše syn Ludvíkuov, jehožto s tiem jistým lidem obležechme tak dlúhý čas, jakžto dřieve- řečená kniežata proti sobě ležechu na polích. Když sě pak rozdělichu, tehdy do Tyrola vrá- tichme se. Potom na svatého Michala jednáno bylo smířenie mezi otcem naším a vévodú ra- kúským, tak že vévoda rakúský navrátil město Znojemské, ježto otec náš dal byl jemu se dceří svú u věně, a mnoho peněz da otci našemu a ně- které hrady blíž?*) řeky jménem Drávy k hrab- ství “) Tyrolskému bratru našemu. Ale knie- žetstvie Korutanské sobě mél obdrZeti. Potom též *“) zimy jedechme s otcem naším do Prus proti Litvanóm. I běchu s námi hrabě Vilém z Holandie,*) hrabě z Hor a hrabě mladý ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. z°) Lo, a také mnoho jiných hrabí a 3lechticóv. '") Než zima tak mékká'!) biese, Ze ledu nebylo, a proto táhnüti proti Litvanóm nemozechme, j vrátichme sé kazdy do své vlasti. Když pak poée sé mezi Lombardy veliká válka, jižto jsme jednali dřieve než jsme vyjeli z Tyrola, totiž pro svázánie, ježto jsú byli učinili Benátčené,!) Florenští, Mediolanští, Farařští, Mantavstí, Bononstí a mnozí jiní proti Mastinovi'?) vládari Berünskému a Padevskému; nebo ne- přietel náš biese, jakZto jest drieve řečeno. Téhož času měsiece Dubna jidechme skrze Moravu do Ttaküs, chtiece v Lombardii vjeti, tehdy '%) vévoda rakúský nerodi nám dáti próvodu. Tehdy vsedše na lodi, tažechme k králi uherskému, jenž z Budína da nám próvod skrze Uhry, Charvaty, Dalmacii až do města Senii, ježto jest na břehu mořském. Tu vsedechme na mofe. To zvédévse vlädaïi Benáétí, kterakzkolivék béchme jich prietelé, chtéchu nás jieti.'") Protoz gallii nasi obklícichu galli svymi, tak Ze gallí naše nikterak ne- možieše jich zbýti. A když devátý den přitažechme před město Gradenské, uposlúchavše rady Barto- loméjovy hrabi Wegli!*) a Senii, jenz s námi biese v gallii, pfikázachme, aby jim skrze nase řečeno bylo: Ai páni, vicme, že rukú vašich nikterakž nemuožem zbýti; račte vy napřed po- slati do města a rozmluviti, kterak chcete nás přijieti do města. A když s nimi naši tak krás- nými slovy mluviechu,!5) skrze dvéřce gallii naší pustichme s& do male bärky rybärovy'?) s tiem jistým Bartolomějem a Janem Lipským. A tak přikryti měchy a siefmi taZechme skrze jich koráby i připluchme k břehu mezi třtie. A tak rukú jich zbyvše, jidechme pěš až do Akvileje. Ani pak jechu naši gallii s naší vší čeledí, kte- réžto několik dní drževše u vézení propustichu. A kdyz béchme v Akvileji vznámichme sé ho- spodářovi našemu, a on ihned radě městské nás oznámil, a měštěné pak známost naši patriarchovi pronesechu. Patriarcha ihned do města vjed, s velikú ctí žákovstva a lidu a zvonovým zvoně- ním nás prijev, do své sieni vede. A tak s velikú ) Slova „údolu pak — bicše u velikém nebezpečenstvie“ nemá 3. — *?) nemají rukopisy. — ?) Drixienského biskupa rukopisy. — ) Však ze 2.— *) Wufstein 2. — 5) blicZ 2. — 5) hrabstvie 2. — *) teeZ 1. — *) Llaudie 2. — ?) ne- ma 2. — !°) &lechticuov 1, 2. — "!) m?lka 2. — ''^) BenAtéané 2. — 17) Iastinovi 2. — !?) tehda 2. — !!) jiti 2. — !9) v Egli 1. — !5) Tak 2 a 3, mluviece 1. — '*) rybafuovy 2. 

Strana 383
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. ctí naše čeleď k nám navrátí sé z vězenic, a on se vší čeledí v své zemi čtvři nedéle nás ctil à slbi nám vieru i vede nás skrze údol jmé- nem Gad až do hrabstvie Tyrolského. Kterak jest mesnadně dojel města Belunského a kterak jeho Benátčené do Benátek s veliků ctí přijeli, a kterak takć toho léta byly přiletěly ko- bylky. — Kupitola desátá. Mósiece července když obležechu Benátčané, Florensti, Mediolánští, Mantavští, Farařští a jiné jich tovafistvo mésto Padavské s prevelikym lidem, jakżto s deset tisíc jiezdnych odéncóv a pěších jakžto bez čísla; a některý diel lidu jich oblehli běchu město Feltrenské s biskupem Fel- trenským jménem Sicconem z Kaldinače, s hra- běmi Senenskými,!) se pány z Kamiva. A když dlúho stáchu v obležení s pěti set helmy a s mno- hými pěšími; neb město Padevské s Feltrenským biese pod panstvim Mastinovfm z Rebiska, póna Berünského, a jiných mést, jezto jsû diieve juenována, a jiz dfieve recent Benätéené®) byli dobyli T'ungli, Saraballi a Bosana, jezto drive byla pod panstvim Mastinovfm; také hrabě z Kolalta, súdce tervizský a mnoho jiných zdvi- žechu sě proti dřicve řečenému Mastinovi a stáchu s Benátčeny. Tehdy?) jeden mésténín města Belúnského jménem Sudracius z Bongogie bojieše sé, by nebylo tak ztraceno město Feltrenské a potom Belunské, a tak došlo v ruce Benátčanóm, jichžto zvláště zlostí nenávidieše. A vida, že jest obležen ze všech stran, pomysli o Jakubovi Anoschanovi, jenž s hrady a s některými horami, ježto slušaly ku panstvi Belunskému, *) naší opravě byl [sě] poručil. Uposlúchav [jeho] rady, když bychme v Parmě bez věděnie obú stranú, tak DBerünského?) jako Benátčan, přišel k nám tajemně, aby nezvěděli Benátčané ani pán Berún- sky,?) neb proti němu činieše, fka: Byšte mohli přemoci a zapuditi nepřátely od města Ľeltren- ského jednu bránu města chtěl bych vám ote- viieti; nebo radéjie bych vám přál města než jinému komuzkolivék. A já uposlüchav reci jeho, polożich jemu jisty den, v kteryżto bych tajemne přijel. 5583 A proto že jsem musil múdře sebrati lid, k jedno- mu sedání dvú šlechticí v biskupství Novotržském nad Atazem sezvach mnoho pánov tú omluvú, ačby přietelé jich učinili kterú *) miešku, abych mohl obrániti téch, ježto budú sedati. Ale úmysl byl, aby nebylo zvčdieno, proč jsem sném učinil, abych tak mohl města Feltrenského tajně dojíti. Než vítěze a záhubci druhého, jenž v tom sedání bieše zvítězil, opásachme jej mečem ryticřským. A když sě to sta, prosich rytieřstva, ježto tu bieše, aby s námi jeli, žádnému věděti nedadúc, kam chceme. A oni hotovi jsúc ihned sě zdvi- žechu na cestu s námi. I jidechme celú noc skrze jeden idol jmónem Flemarsky, a zajtrejsieho dne jedechme po pustych horách, ježto jdú “*) skrze Kastrimiginium,*) tady jeżto lidć neobykli jezditi. A když přijedechme k jednomu lesu, jezto jest mezi Kastrimiginium a mezi Primegium, cesty jsme nemohli mieti pro vyvracované dfievie, à tak züfáváse vojsko nase. Tehdy my pésí s né- kterÿmi pésimi po lomiech a po vÿmolech horskÿch a po cestách dávno zkažených hledachme cesty, a tak ze prijedechme pres les. A strážní lesu dávno byli otesli pro západ slunce, ani sú sč vtipovali v ktery strach ani v nebezpetenstvie, by sě jim mělo od koho přihoditi. A tak učinichme sobě cestu na horách. A když po nás tažechu, přijedechme k hradu Primegiskému, ježto také bieše obležen skrze Benátčany, a zapudivše ne- přátely, dobychme jeho. Ti pak přijedše k tova- řiství svému, ježto ležieše před Feltrenskym městem, pověděchu, že veliký lid, jehož nevědie, čí by byl, táhne na nás. A oni?) uslyševše, od města v noci pryć jedechu. A zajtrejsieho dne jedüce z Primegia do Agorda a z Agorda po- spiechajice jedechme k méstu Belunskému. I po- slachme napřed k Andigetovi, s nímžto jsme měli smlúvu, dávajíce jemu na vědomie, že jsme blíž mésta s lidem. Jenz ihned pfistüpiv k hlavám a vládařóm toho mésta i vece jim, Ze poslové přišli řkúce, že hrabě Klarmonsky Mastinóv z Berúna, pána jich, přijel s velikým vojskem, zapuzuje nepřátely, jim na pomoc. Ani vesele otevrechu bräny, mniece, by byli prietelé, a my vjedechme v brány den svatého Prokopa čtvrtý 1) Senerskými rukopisy. — ?) Benátčané 2 a níže Benátčany: misto Denátéony. — ?) tehda 1. — *) Belunské- » ho 3. — *) Belúnského rukopisy 1 a 2; Bekunsky — *) kterému 2. — *) nemá 2. —*) Kastrigimium 3. — *) ani 2. 1337 

Strana 384
1337 1338 384 den mósiece Ćrvence.') A kdyż vsichni vjidechu rozvinuchme korúhve Českého královstvie a hrab- stvic Tyrolského, a oni uzřevše nepřátely, užasše sé, nevédéchu, coby měli učiniti a nemožechu sě protiviti moci našie. A tak skrze milost božie obdržechme město. Ale hrad několik dní držechu proti nám; než hruozu uslyšavše ti, ježto na hradé běchu, hrad v naše ruce vzdachu. Potom polozichme vojsko pfed méstem Feltrenskym. A proto že Berúnský tak mnoho mějieše činiti s Benátčany a oni s ním, že škoditi nám a vojsku našemu nic nemožieše, ale obojí s námi jednachu, Zádajíce nás sobé na pomoc přitáhnúti. A když běchme šest neděl v obležení města Feltrenského, smířichme sé s Benátčany a svázachu sě s námi tak, aby s námi stáli se vší svú mocí vté válce proti Mastinovi z Berúna. I poslachu nám na své ztravě sedm set helmóv a mnoho pěších. My pak ostavivse bratra našeho s vojskem, je- dechme do Benátek a tu jsme s velikú ctí přijati, a velikú nám počestnost ukázali, a svázánie, ježto bylo mezi námi, toho jsme potvrdili. A odtud vrátivše sě, Feltrenského města hladem dobychme. Oni: pak z Karrarie Padvené smluvivše s námi, uvázachu sé v mésto Padevské a jechu Albrechta starsieho bratra Mastinova z Berüna, jehozto Be- nátéanóm uvéznie dachu, a zóstavse slühy na&e, obdrżechu Padew v svć moci. My pak ostavivse v móstech Feltrenskóm a Belinkóm a na hradiech vládaře Wolmara z Burgstala,*) ślechtice z hrab- stvie Tyrolského, v městě Feltrenském a v Belunii ucinichme vlidarem Andigeta z Bongogie, za hlavu pak války proti Berúnskému Jana Lip- ského, jenž sedmý den svého vládařstvie umřel jest, [na]?) jehożto miesto Zajiece jsme ustavili. Tak vrátivse sé do hrabstvie Tyrolského, jidechme do údole jménem Eni ") a odtavad do královstvie Ceského, a. smírichme sé s vévodami raküskymi ; neb pred tiem nebéchme sobé prietelé. 'l'é zimy na masopust?) dachme dceru naài prvo- rozenü Margaretu Ludvíkovi, prvorozenému synu Karlovu, krále uherského, a svázachme sě sním proti každému člověku. Potom svak náš na zajtřie k uobědu nás pozva. Toho dne, když slunce )) Červ. 2. — 2) Burgstata 1, 3; Purgstata 2. — 9) 2, — *) jim 2. — *) nikterakž 2. — *) nemá 3. — ?) tak 2. — ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. vzchodieše, jeden náš rytier vzbudi nás ze spanie a řka: Pane! vstaňte, súdný den nastává; neb všechen svět pln jest kobylek. Tehdy vstavse, vsedechme na koné a velmi ruce jedechme aZ do Pulkavy, chtiece jim konec uzfieti. À tu jim konec bieše. I byli sú sedm mil na dél; než Sirokosti jich5) nikterak?) jsme nemohli znamenati. Jichžto zvuk bieše podoben 9) zvuku hlučíciemu, a křídla jich běchu zpisána jakžto črnými slovy, a na vysost bóchu husty jakżto snieh, tak że slunce pro ně vidieno byti nemohlo. Take?) smrad veliký pochodieše od nich. A rozdělichu sć, některé letěchu do Bavor, některé do Fran- konie, a jiné do Lumbart, a jiné sem i tam po vší zemi. A běchu velmi plodné; neb dvě přes noc porozovachu dvadceti jiných a ještě viece. Ale běchu malé, než brzo rostiechu, a na- lezachu je do třeticho léta. Téhož času ve dvú mésiecí!") umřeli sú sestra naše a svak, vévoda rakúský, jichžto od toho času nikdy jsme nebyli vídali. Kterak skrze naučenie ducha svatého ve sně jal sć vyklddati ćtenie svatého Matúše a procítiv velmi wmétedlné a mistersky to, což ve snách počal, na jevě dokonul. — Kapitola jedenáctá. Kdyż pak piijedechme do Cech, uda sé nám přijeti z Boleslavě do Túšeně,!!) a když sen nás je sě trápiti, přijide nám silné myšlenie 0 onom čtení, ježto čtú den svaté Ludmily: „Podobno jest nebeské královstvie pokladu skrytému na poli, jenž, který člověk nalezne, skryje, a raduje sě je- mu, prodá všecko, což má, a kúpí to pole.“ Opět „podobno jest královstvie nebeské člověku [kupci] hledajiciemu drahého kamene, a když nalezne jeden drahý kámen, jde a prodá všecko, což má, & küpí jej.^ Opět „podobno jest krälovstvie nebe- ské sieti vpuštěné v moře, v niž sě všeliký národ rybí sebral, a když by naplněna, vytáhše ji a na bfehu sediece, vybierachu dobré v své nádoby, ale zlé ven vypustichu. Takéž bude na skončení svéta: vyndü andélé i rozdélé zlé z prostředka dobrych i pustie v komín ohnivy. Tu bude pláé nemají rukopisy. — *) Eny 1, 3; Enii 2. '*) mésieciech 2. — !') Tu3an maji rukopisy. — 5) masapust 

Strana 385
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 385 a skřípenie zubóv. Rozuměli-li jste tomu všemu ? Vecechu jemu: i ovšem. Vece jim: Protož každý mistr učený v nebeském království podoben jest člověku hospodáři, jenž vynosí z své pokladnice nové i staré věci. A tak o tom čtení svatého Matúše jev sě mysliti i usnuch a ve sně počech vykládati. Pro- cítiv pak, obdržech rozum prvé strany čtenie, a tak z božie milosti pomocí všecko čtenie skonach, ježto sě takto počíná: „Podobno jest nebeské královstvic“ a t. d. Vykládánic šlechetného cicsaře Karla počíná sě na čtenie sv. Matúše. Bratřic! řeči svatého čtenie nižádný nemóž svrchovanć vylożiti; neb rozum jeho také jest hlubokosti, že nižídný nemóž jich hlubokosti dosieci ani jich smysla dokonale vypraviti. A to svatý Pavel svědčí v své epistole a Fka: ,Ó vyso- kosti bohatstvie, múdrosti a uménie božieho! kterak neobsáhlí jsú súdové jeho a nestíhlé cesty jeho!* A opót tyż: „kto jest poznal smysl páně, neb kto rádce jeho byl jest?“ Však jelikož mně jest dáno svrchu od božie milosti, od niežto všecko dánie najlepšie a všeliký dar dokonalý s huory sstupující, jakžto píše svatý Jakub ve své kanonice: K rozumění tohoto svatého čtenie svatého Matúše vám něco vypraviti žádám a prosím vás milí, abyšte to bratrsky přijeli a čistým srdcem věrně znamenali. Slyšala jest vaše milost, že svatý Matúš v této pověsti královstvie nebeské ku pokladu skrytému na poli přirovnává, skrze kterýžto po- klad zvláště duch sě svatý znamenává, jejž člověk nalezne skrze lásku a milost Jezu Kristovu, jenž jest slíbil svým věrným ve čtení sv. Jana a řka: „budu prositi otce svého, ajiného utěšitele dá vám, aby s vámi zuostal na věky, ducha pravdy.“ Ale skrze pole nebo zemi, v nížto poklad onen byl nalezen, znamená sě srdce člověčie, kdežto ') seje člověk dobré i zlé své skutky, ježto nesú ovoce duši jeho naposledy tak, jakžto?) jest sěl, jakžto zjevně ukazuje svatý Lukáš ve svém čtení, a řka: „Ale to ježto jest padlo v zemi dobrú, to jsú ti, ježto srdcem dobrým a najlepšiem slyšiece slovo božie, a obdržie je, a ovoce prinášejí v trpč- livosti. „Poklad pak ten jistě skryt jest před hřiešnými a nedóstojnými, ježto nechtie poznánie mieti ani pokánie činiti, a tak ztracují oči milosti božie, že pokladu toho nalezti nemohú, jsńce oslepeni, o nichžto praví prorok: „Oči mají a ne- moháü vidčti.“ Než člověk, jenž má skrüsenie, na- lezne ten poklad skrze milost Jezu Kristovu, jakož dřieve řečeno jest. Nebo podle slova žal- tářového: „srdcem skrúšeným a pokorným buoh nezhrdá, ale svým převelikým milosrdenstvím těší je vždy a pomáhá jim," jakožto sě čte v žalmu: „Kochaj sě v hospodinu, a on tobě dá prosbu tvého srdce.“ Ale poklad ten když člověk skrúšený nalezne, skryje jej v svém srdci, boje sě, a stra- chuje sě, střeže jeho, aby ďábel, protivník náš, kterýžto, jak praví svatý Petr v své kanonice, obcházie jakžto lev řeva, hledaje, koho by sežral, aby jeho nevyňal z jeho srdce. Jakž móž rozuměno býti to, ježto sč čte ve čtení svatého Matúše: „nevěz levice tvá, co činí pravice tvá.“ Ale máme znamenati to, ježto die, že pro velikü radost toho pokladu jde, to znamenává chvátánie;?) neb k dobrým skutkóm máme chvátati. Neb čte sé ve čtení svatého Lukáše: „Vejdi ruče do města a do ulic městských a chudé, mdlé, slepé a*) chromé uved sem.* Potom pak praví v téZ pověsti, že člověk nalezl poklad, šel a*%) prodal všecko, což měl, to věz své hřiechy, odpoviedaje sě zlých skutkóv. Na svědectvie tomu čte 9%) sě ve čtení sv. Lukáše o?) Matisovi, „jenż všecko opustil a šel po něm,“ a to bez divu, neb jest řekl spasitel: „dokavadž sé kto neodpovie toho všeho, což má, nemóž býti mým učedlníkem.“ A to jisté prodánie a od- povédénie 5) má býti na trhu; ale ne na každém trhu, ale na trhu svédomie, to véz skrze prawi zpověď a vnitfnie zkrüsenie, a před knězem na to bohem zvoleným podle naučenie Jezu Kristova, jakož jest psáno ve čtení: „jděte a ukažte sů kněžím.“ K témuž také svatý Jakub v své epištole napomíná nás a fka: „zpoviedaj sč jeden druhému [z] svých hřiechóv.“ A za ty zlé skutky, ježto jsú ?) kteréžto 2. — ?) jakZto — sčl nemá 2. — ?) chvata 3. — *) i 3. — 5) nemá 3. — S) a čte 3. — *) o sv. M. 2. — ") a odpov. nemá 2. 49 

Strana 386
3806 tak prodäni a tak sě jich odpověděl, má vzieti dobré skutky a dědinu toho pole, to věž srdce, kteréž srdce má býti chováno v milosti božie a v trpělivosti, aby vněm poklad dřieveřečený za- choval. Kterýžto poklad v nebeském královstvie budeli ustavičen, bude věčně mieti, jakož sě čte ve čtení sv. Matúše: „čiňte sobě poklady v nebe- siech, kteréžto ') ani rez ani molové pokazie.“ Kapitola dvanáctá. Potom éte sé v tom čtení: „Podobno jest nebeské královstvie člověku kupci, hledajíciemu drahého kamenie.“ V kteréžto pověsti najprvé znamenati jest, že jest jeden drahý kámen, je- mužto jmě “) jest margarita. A ten jest kámen přečistý a světlé barvy a bez všie poškvrny. A protož v této pověsti duchovním smyslem zá- konu božiemu, v němžto mnoho dobrého, čistého, světlého a nepoškvrněného jest zavřeno, dobře móž přirovnáno býti. Ale tento člověk kupec, 0 němžto pravie čtenie, vlastním znamenáním člověka znamenává, jenž na tomto světě jest jako na veliké vodě, sem a tam sě točí, jenž rozličným úsilím a mnohým hubenstvím a rozličnými věcmi jest obvázán a jakož praví Job nikdy v jednotě nestojí. A protož vlastně kupec slove a člověku kupci se přirovnává, jenž vždy hledaje chodí, aby moh nalezti ten drahý kámen, to věz zákon boží, jehožto tak hledaje a chodě nalezne jistě. Jakož praví svatý Lukáš ve čtení svém: „hledajte a na- leznete.“ A když pak člověk na tomto světě tak hledaje nalezne zákon boží, v němžto jakož dřieve řečeno jest, mnoho dobrého, čistého, světlého a nepoškvrněného, protož dóstojně móž přirovnán býti k onomu drahému kameni, jenž člověk onen nalezl, i šel a prodal všecko, což měl, a kúpil jej. Jenž spravedlivě drahý jest řečen; neb nic dražšícho ani větčieho jest na tomto světě, než podle ustavenie božieho, přikázánie jeho, ježto jest psáno v tom zákoně, snažně plniti. A to podle vuole božie nám přikázáno ve čtení sv. Jana, když jest řečeno: „milujete-li mě, přikázání má zachovajte;“ neb skrze zachovánie božieho přikázánic bude bohu slúžiti a s ním potom kralovati. A tak móž rozuměno býti, ježto praví ') kdeZto 1, 3. — ?) jméno 2. ZIVOT CÍSARE KARLA IV. sv. Augustin: Bohu slüziti jest kralovati. A opét praví: ktož chová zákona a přikázanie bozieho, ježto jest v zákoně božiem psáno, ten bohu slúží a s ním bude kralovati. Ale to ježto pravil dřieve v pověsti, že člověk onen šel a prodal všecko, což jest měl, a kupil ten kámen, znamenává sě tento svět neustavičný, v němžto nynie jsme a kupčíme, v němžto člověk den ote dne vždy jde a viecez k své smrti na každý den sě přibližuje. A pro- tož v tom životě má všecko prodati, cožkolivěk má, to věz hřiechy i všecky zemské žádosti a tělesné ; skrze svaté utrpenie a skrze jiné dobré skutky kúpiti má zákon boží, ježto jest omen drahý kámen, jehož budeli dobře ostřiehati, tak jda v tomto životě, bude blahoslaven. Jakož sě čte v Zaltári: ,blahoslaveni neposkvrnení na cesté, ježto chodie v zákoně božiem.“ A tak blahoslaveny nepoškvrněný čistý vejde u vrata nebeského krá- lovstvie; a ta zajisté vrata, ježto jsú z drahého kamenie, ježto skrze moc toho drahého kamenie, to věz z zákona božieho, ihned jemu budú otevřiena. A tehdy uzří moc toho kamene drahého, jenž jest z vrat svatého města Jeruzaléma, když skrze ten ká- men vejde do toho svatého města. O němžto a o jeho branách sv. Jan v tajemstvie božím praví ařka: „dvanácte bran města, dvanácte drahých ka- menóv jest a každá brána z drahého kamenice jest.*“ Kapitola třináctá. Praví potom čtenie: „Podobno jest králov- stvie nebeské sieti vpusténé v more." Skrze siet tuto mózeme rozuméti slovo božic, ježto jest bylo puštěno skrze apoštoly, kdyžto jim bylo přikázáno ve čtení sv. Marka: „Jdéte po všem světě a kažte čtenie všemu stvorenie.“ A byla jest od nich puštěna v moře, to věz v tento svět. Protož znamenitě bylo jim řečeno: „Jděte po všem světě,“ jenž svět zajisté skrze moře duchovnie a dosti vlastně znamenävä se. Neb jakžto moře nikdy neodpočine, ale vždy sč tepe, sem i tam sé toée, a ty, jezto na ném plavají, svými vlnami mütí: takéZ tento svět rozličným točením vždy sě točí, a ty, ježto jsú na něm, svú lstí a svým nebezpeéenstvím vzdy mütí. Kterymzto nebezpe- Censtvím na tomto nebezpečném moři stesk sobě 

Strana 387
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 387 prorok, vzvolal k hospodinu a řka: „Spas mě ho- spodine! nebo jsú vešly vody až do mé duše.“ A opět týž: „Aby mě nepotopila búře mořská,“ to věz nebezpečenstvie tohoto světa. Neb zajisté skrze búři nebezpečenstvie a skrze moře tento svět prorok tuto chce znamenati; ale skrze ryby lidé na tomto miestě sě znamenávají. Protož praví ve čtení svatého Matúše: „Poďte po mně, učiním vás rybaře lidské.“ A jinde ve čtení sv. Lukáše fekl hospodin Petrovi: ,Nerod sé báti; nebo s tohoto budeš lidi loviti.“ Protož nahoře řečeno: ze všeho národu rybieho, to věz člově- Geho, v ni sé sebralo. Nebo všichni lidé které- hožkolivěk národu, stavu neb výsosti neb které- hożkolivek obliceje, i zlć i dobre tato siet, to véz bozie slovo zbierá a ulovuje. Nebo netoliko k židóm ale ku pohanóm a obecně ke všem po- sláno jest, jakož sě čte v skutciech apoštol- ských: A jest posláno skrze apoštoly, o nichž- to praví v žaltáři: „V každú zemi vyšel jest zvuk jich a na kraj světa slova jich ;“ skrze ducha sva- tého, jenz jest, jakoz praví müdry Salomün, na- plnil tento svět; a také skrze našeho spasitele, jenžto zajisté slovo sám spasenie na tomto světě sel a rozmetal. A protož ve čtení sv. Jana praví: „Bych byl k nim nepřišel a jim nepověděl, hřie- chu by neměli, ale !) již nemají omluvy o svém hriesc.* To pak slovo *) musi sć naplniti. A pro- tož praví nahoře: Když již byla naplněna. A na- plněna pak bude ta jistá sieť nebo slovo, když to všecko, ježto jest tiem slovem skrze ústa božie a svatých jeho povědieno, ovšem skutkem naplněno bude. Neb čte sě ve čtení sv. Matúše: ,Najmensie slovce anebo diel slovce nezhyne, ani zmine národ tento, aZ sé to vsecko stane: nebe a zemé mind, ale slova má neminü,* jako sé čte ve čtení sv. Lukáse. A kdyZ pak ta siet, to véz slovo bozie, bude naplněno, tehdy ihned na- plněno bude číslo svatých lidí a zabitých pro slovo božie, jakož v tajemství božiem viděl sv. Jan v znamení a řekl:*) „Viděl jsem pod oltářem božím duse zabitych pro slovo božic, ježto jmie- chu a volachu hlasem velikým a řkúce: Doka- vad hospodine svatý a spravedlivý nepomstíš našie krve nad těmi, ježto přebývají na zemi? I by jim dáno každému dvoje*) rücho biclé a řečeno jim, aby odpočinuli čas ještě malý, ažby sě naplnilo číslo bratří jich, ježto mají zbiti byti jako oni.* Po naplnénie sieti neb?) bozieho slova a čísla dřieveřečených přiblíží sé den südny a poslední, jakož dává znamenati evangelista v slo- viech dřieveřečených, když die: „tak bude na skonání světa.“ Tehdy na tom súdě bude vytažena ta sieť naplněná; protož praví: „vytáhnůúce.“ A tiž vytáhnú, ježto jsú ji vpustili, to věz světí apo- Stolové; neb oni vytáhná 5) sief, to vez slovo, ježto jsú v nás sěli, s polem i s semenem i s se- menovým ovocem. A plnú vytáhnú zajisté zlých i dobrých, to věz těch, v nichžto slovo božie do- brý plod učinilo, a těch, v nichžto zlý plod uči- nilo, jakož sě čte ve čtení sv. Lukáše: „To což seje člověk, to žieti bude,“ a takéž praví v žal- táři: „ktož seje ve slzách, v radosti bude žieti.“ A protož že jsú oni vsěli v nás, takéž z nás budi żieti. A vytáhnú pak nás čtyřmi provazy, ježto jsú v té sieti podobně sicti tělesné, již také čtyřmi provazy táhnú. Neb v každé sicti jsú čtyřie provazové, dva nad vodü roztažená a dva v dole pod vodú plaväta. A ta dva do- lejšie odpovědáta těma dvěma svrchniema, tak že ten, jenž jest na pravici dolejší, odpoviedá tomu, jenž jest na pravici svrchnější. Takéž jest v té sieti duchovnie, v nížto jsú také čtyřie pro- vazové, jimižto všickni tažení jsú: dvěma, ježto svrchu plaváta, a ta jsta s strany bozie, to véz milost a síla; a dvéma, jezto v dole plaváta, ježto jsú s strany nasie, to véz priezeń a neni- vist. Prvému provazu svrehniemu, to véz milo- sti bozie, odpoviedá prvy dolejsí, to véz ptie- zeń, a těma dvěma táhne dobré. O prvním praví hospodin ve čtení sv. Jana : „žádny nemóž přijíti ke mně, jedno až by otec mój přitáhl jej, to věz skrze milost.“ O druhém takéž praví ve čtení sv. Jana: „Ktož mě miluje, otec mój bude jej milovati“ a k němu přijdeme, to věz přitažením milosti a milovánic, a přiebytek u něho učiní- me. A o tú dvú provazú móžem rozuměti to, ježto die David v žaltáři: „Provazové padli sú mi u přesvětlých.“ ') nemá 2. — ?) nemá 2. — ?) à rka 9. — !) dvuoje 2. — 5) nebo 2. — *) vytáhnüc 1. 

Strana 388
388 Opét druhému provazu svrehniemu, to véz síle, odpoviedá druhý dolejší, to věz nenávist. A tema táhnú všecky zlé. Neb každý, kto zle činí, nenávidí světlosti, jakž sě čte ve čtení sv. Jana. A jelikožto k těm věcem viece'") jest po- třebna síla než ku prvním: nebo první svobodně pójdú na súd, nadějíce sě odplatě; ale tito po- běhnú súdu, bojiece sě věčné muky a skryjí sé v jeskyniech a v skalách a dějí horám a skalám : padněte na nás a skrýte nás před oblíčejem toho, jenž sedí na stolici, a od hněvu beránkova; nebť jest přišel den veliký hněvu jich, a kto bude moci státi? jakož") sé čte v tajemství božiem. A protož jelikož k těm potřebna jest síla, aby tu tażeni byli nerádi. O prvniem, to jest o síle, móž rozuměno býti to, ježto praví apoštol: všickni budeme vtrZeni, to véz silü bozí, vstřiec Jezu Kristovi v povětřie. Praví také spasitel ve čtení sv. Jana: „když budu povýšen ot země, všecko přitáhnu k sobě,“ to věz*?) svú silú. O druhém pak čte sě v králových knihách: „vztáhli jsú nad Jeruzalémem provázek Samarie a břiemě domu Achabova.* A o*) vobú praví žaltářník v podo- benství těch hřiešných: „Provazy hřiechóv jsú mě obtoćili.* A tak vsickni budi vytažení v té sieti skrze svaté apoštoly, když bude naplněna, jakož jest povědieno: dobří, to věz, i zlí.. Neb jakož praví apoštol: „Všickni stanem před stolicí boží, abychom vzeli, to věz odplatu za to, což jsme v těle činili.“ Vytáhnü pak nás na břeh, to věz před stolici všemohúcicho boha, ježto vlastně jest k břehu přirovnána ; nebo jakož břeh jest konec plavají- cích, takéž ta stolice jest konec těch všech, ježto na tomto světě jako plovú. A když nás vytáhni, tehdy sedú světí apoštolé podlé břehu, to věz podle stolice, jakož dřieve řečeno jest. I také praví náš spasitel ve čtení: „Když sede syn člo- věka na stolici své velebnosti, sedete i vy na dvanácti stoliciech, súdiece dvanácte národóv Isra- helských.“ I vyberú súdem božím dobré v své sudy, to véz připíší je k nebeskému království, tu kdež jest mír a radost, podle jeho pravého südu. Ale zlé ven vypustic, to věz do věčného ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. pekla odsúdie, tu kdež bude pláč a skiipenie zubóv. A to sě stane slovem božím, když die ke všem dobrým: „Poďte požehnaní otce mého, přijměte královstvie vám připrávené od počátka světa.“ Ale k zlým die: „Jděte prokletí u věčný oheň,“ jakož sě čte ve čtení svatého Matúše. A jakż sć ten súd dokoná, ihned andělé jakožto slúhy, ježto mají všecku popravu učiniti, tak jakž jest otsúzeno, rozdělé zlé z prostředka dobrých i pustie *) je v komín ohnivy,?) kterakz sě píše ve čtení. Neb oni jsú slúhy božicho při- kázánie, jakožto o nich praví žaltářník: „Chvalte, praví, hospodina, všickni andělé jeho, ježto máte velikü moc, éiniece jeho pfikázánie, aby slysán byl hlas jeho promluvenie; chvalte boha všecky moci jeho slúhy,“) ježto činíte vuoli jeho.“ Praví potom ve čtení: Rozuměli-li ste tomu všemu? Vecechu jemu: „Také.“ Otázalivá jsú tato slova. A když syn boží bieše pověděl svým učedl- níkóm tři pověsti dřieveřečené, tázáše jich týmiž slovy, a řka: „Rozuměli-li jste tomu všemu ?*+ Ale ne proto jich tázáse, aby*) sě mýlil, roz- umějíli, nebo on všecko vie dřieve než sě stane, ale aby tieže, jich smysl k svému poznání výše pozdvihl. A o tom máme příklad zjevný o sv. Petru, jakož sě píše ve čtení sv. Matúše, jenžto když byl otázán, „kým by řekli lidé syna člově- čieho,“ a on odpověděl: „Tys Kristus, syn boha Zivého," ihned ot *) boha bylo jemu řečeno: „Tělo a krev nezjevilo tobě, ale otec mój, jenž jest v nebesiech.“ Hledajž, kterak k uotázání synovu, otec s nebes rozum Petróv ku poznání téhož syna skrze zjevenie ducha svatého ruče pozdvihl. Takéž zajisté k tomuto otázání Jezu Kristovu svatých apoštolóv rozum ihned byl pozdvižen, takže ihned odpověděli, a řkúce: „Také pane,“ to věz, tomu rozumieme. Protoz hospodin vida jich smysla pozdviżenie a znamenaje jich radost k naplnění jeho svatého naučenie, chtě je ještě viece k té žádosti přitáhnúti, radost nebeskú jim slibuje za otplatu, a řka: „Protož každý mistr učený v nebeském království ?) podoben jest k člověku hospodáfovi,'") jenz vynosí z svého pokladu nové i vetché věci.“ A dobře praví: mistr učený, jenž 1) nemá 1. — '*) jakožto 1. — ?) totiZ 3. — ?) Místo A o má 2 to, — '!) vpustie 2. — 5) ohněvý 2. — 9) jeho sl. jelio, jezto 1 a 3. — *) by 2. — *) ot pána boha 2. — 9) kralowsky 1. — !9) hospodáři 3. 

Strana 389
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 349 nazýváše, na smluveni smifenie. Ale ten Ludvík 128 slíbil nám byl, žeby nechtěl žádných smluv s na- 1339 to véz slovem svého učenie a příkladem dobrého života jiné učí; neb kteříž jiné učí a sami ne- činie, slovú dobře mistři, ale neučení, jakož praví ve čtení sv. Matúše: „na stolici Mojžíšově sedú mistfi a zákonníci; podle jich nauéenie čiňte, ale podle jich skutkóv nerodte Ciniti.^ Hledajz, že slovú mistři ale ne učení. A protož ne každý mistr. ale mistr učený podoben jest k člověku hospodářovi, jenž z svého pokladu vynosí nové i vetché věci. Poklad zajisté jest zbożie, ježto sě jedno po druhém přikládá. A jakožto pravý hospodář v potřebu pro svú čest vynese nové, ježto v nově položil, a také vetché, ježto dávno ') zachoval: takéž mistr učený z svého pokladu, jenž skrze nadšenie ducha svatého v svém srdci položil a pro čest, ježto má mieti v nebeském království k naučení a ku polepšení jiných svým svatým kázáním a naučením nového i starého zákona znamenie spasitedlné vynosí a vykládá. A právé tacíz jsü mistři učení, o nichžto praví Daniel prorok: „Ti ježto budú učení, budú sě stkvieti jako světlost nebeská,“ a ti, ježto pravdě učie mnohé, jakžto hvězdy věky věkoma. Amen. Kterak jeho Ludvík Bavorčic, jenž sě ciesuřem činil a nazýval sč jím, křivě osoëil k otci, a kterak když byl přijel do Aviona s otcem ku pa- peżi Janovi, kardinal Petr prorokoval jemu a fka : ty budeš ještě ciesuřem, a om jemu odpověděl: ty budeš prvé papežem. A to sě obé naplnilo. — Kapitola čtrnáctá. Téhož léta přijev blíž Mýta, zrušichme hrad Choceň a jiný mnohé hrady páně Mikšovy z Potn- Steina ;*) neb jsem měl toho času válku s tiem jistým pánem, než potom byli sme smířeni. Téhož času nalezena byla střiebrná hora u Vřesníka.?) Téhož lóta zdviżech sć na cestu s mnohými šlechtici českými, chtě jeti do hrabstvie Lucem- burského k uotci našemu, jenž bieše po nás po- slal, à z Frankfurta vrátichme sé zase. V tom vrácení uëinichme zbor kanovníéí u Všech sva- tých v kapli králově na hradě Pražském. A po- tom jedechme k králi uherskému, jenž těžce ne- mocen biese. A dřieve než sě do Čech vrátichme, přijede otec náš k Ludvíkovi, jenž sě ciesařem > ") d. polozil aneb zachoval. — ?) Pontäteina 3. ším otcem, ani žádného smířenie bez nás mieti, ale podle nasie rady chtól by sć dobrotivé *) s naším otcem sjednati. Ale ten Ludvík zapo- menuv viery a slibuov svých lstivě oklamal otce našeho a připravil jeho k slibu, jistě to jemu, že sě dávno se mnú smířil. A tak učinil veliké nedoufánie mezi nn a oteem mým, a učinil také proto smífenie, ježto byl vymyslil sobě ten Ludvík, by bylo mezi mni a mezi ním sé stalo, že otec náš piije od něho manstvie jakožto od ciesaře pravého. A smiři sč s ním a v mnohých věcech po jeho vuoli postúpi, ježto by byl nikakéZ ne- učinil, by to byl věděl, že my ještě nejsme s ním mírní. Tehdy já to zvěděv, jedech k uotci našemu do Miltemberka Mohückého biskupstvie, dávajíce jemu na védomie, že to všecko jest křivda a lest, ježto ten Ludvík Bavorčic s ním mluvil. A tak všecko to, což mezi nimi bylo sě stalo, s českými šlechtici ani zapečetiti ani té smlúvy chtěli jsme drZeti,a toho vseho, co sé tu stalo. za nic jsme neměli. Odtavad jedechme do Prešpurka, ježto jest na mezi uherské a rakúské, i smířich krále uher- skóho s knieżetem rakúským. Potom otec nás jede do Moravy, chtě zkaziti Mikuláše, knieže opavské a ratiborské, jemužto u otce našeho jedva jsme milost nalezli. Ale však to jisté knieže da otci našemu hrady a mnoho peněz. Odtavad tażechme na obleżenie hradu Potnsiteina; neb ten pán proti nám a proti králi českému bieše sé zpáčil, a lupeži mnozí dějechu sě s tohoto hradu. A kterakž kolivěk bieše jakžto nedobytý hrad, však v devieti neděléch jeho dobychme a věži s šlechticem, jehož hrad bieše, na zemi převrátichme a zdi se vším hradem na zemi po- ložichme. Potom jedechme s uotcem naším do Vratislavě. Ale biskup toho města bicše otci našemu neposlušen, a proto otec náš rozhněvav sé, odjal tomu jistému biskupu hrad jménem Mileč. A on pro tu věc klel otce našeho; otec pak náš vyhna jeho i s Elenü z mésta. Ta mieska trvala přese dvě létě mezi otcem naším a žákov- stvem ticm. — 7) nemá 3. — *) nemi 3. 

Strana 390
1339 390 Odtavad otec náš taže do Budišína a od- tavad do Francie na pomoc králi franskému; neb tehdy poéínáse sé válka mezi králi franským a englickým. A ostavi nás miesto sebe v králov- ství Českém; my pak miesto sebe ostavivše pana Petra z Rozmberka, i tazechme po otci nasem skrze Bavory. A kdyż tu béchme, najidechme svaka našeho Jindřicha, knieže bavorského,!) an již umřel, jenž jediného syna s sestrú naší Mar- gretü biese ostavil za dédice, dieté v desieti létech, jehožto opravu i země jeho obsáhl bieše Ludvík, jenž sě nazýváše ciesařem, pro manžel- "stvo a smlúvu, ježto ten Ludvík byl učinil s uotcem dřicve řečeného dietěte. I zahnal byl dceru Ru- dolfovu, kniežete bavorského, syna bratra svého, ježto dřieve řečenému dietěti byla slíbena a od- dána, i dal tomu jistému dietéti dceru svü, ježto ještě nemožicše mluviti řka, že chce za ni slíbiti, dokavad by sama za sé nemohla mluviti. A tak pak bozím pfepusténím néma ostala. A odtavad prejevse Bavory, piijedechme k otci našemu do hrabství Licemburského. A odtavad s velikü Zá- dosti jedechme na pomoc králi franskému, je- mužto tehdy oblehl bieše král anglický město Rotomagenské,") dfieve nez on lid svój sebral. A?) odtavad tażechme *) před městečko svatého Kvintina; potom tažech[me]*) před městce Červené Hory a odtavad tažechme až blíž města Laudin- ského. Potom navrátiv sč, táhl proti hrabství Han- nonskómu; *) a tu král franský taže po něm až do hranic hannonských.“) Tu pak oba stany roz- bista na meziech hannonských, ale král anglický postúpi i taže pryč, ostaviv králi franskému pole, čekav jeho celý den s zjednanými zástupy, kte- rakz kolivék v své vojště “) mnoho kniežat s sebú mêl z Almanie, to véz knieZe brabanské, markrabi juliackého a hrabi ot Hor a hrabi flandrnského ;* z vyššie pak Almanie měl s sebá markrabi misen- ského, markrabi bramburského, syna Bavorova, a mnoho jiných s mocí Ludvíkovú, jenžto Ludvík toho krále anglického po vší Germanii poručníkem ciesařstvic miesto sebe byl postavil. V ty časy, když otec náš jedno oko bieše ztratil, na druhém počav nemáhati, taže do hory ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Pessolanské tajemně k lékařóm, zdaliby mohl uzdraven býti; jenž však toho času oslepen byl. A my vty časy jedechme k králi yšpanskému na pomoc proti králi granackému a skrze Agac lid a přípravu naši již běchme napřed poslali do hory?) Albanské. Nez otec ná$ vzdrže nás v hoře Pessolanské tajemné, nedada nám dále jeti. A když nemohl uzdraven býti otec náš, tehdy tažechme s ním do Aviona ku papežovi Bene- diktovi dvanáctému na sjednání s ním o peniezi svatého Petra, jenž dávají v biskupství Vratislav- ském, ani tehdy bylo to zjednáno, a by tak ostalo!%) na miešce. Však potom byla zjednána ta mieška, ježto bieše mezi kostelem římským a mezi dřicveřečeným biskupstvím pro peniez dřieveřečený. Ale když tu běchme, zpoviedachme sé tomu jistému papeži o vidění, ježto sč bylo stalo o Delfinovi viedenském, když jsme byli v Italii, jakž jest dřieve řečeno. Však toho času zdálo nám sé, że lépe jest mléeti pro nékteré věci nežli otci našemu zjeviti neb rozprávéti. A když tu běchme u papeže, Petr někdajší opat kláštera Sistanského z Lemovického biskupstvic rodem ucinén biese biskupem altyziodolenskym,!!) potom arcibiskupem senonenskjm, opét potom učiněn arcibiskupem rotomagenským. Než toho času bieše kardinálem jménem sv. mučedlníkóv Nerei a Achillei o němžto dřieve pamět byla, jenž bieše slúžil mši v popelečnú středu, jakožto prvé praveno jest. Ten přijal nás biceše v svój duom, nás markrabi moravského toho času, když přebývachme u papeže Benedikta. I vece nám v jednu hodinu, jsa s nmámi v svém domu: ty ještě budeš králem římským, jemužto odpově- děchme: ty budeš dřicve papežem. A to obé sč stalo jakožto níže bude vypravováno. Potom s otcem naším vrátichme sé zasé do Francie, a odtavad posla nás otec náš k sestfe naší, ježto bieše ostala vdovú po Jindřichovi kniežeti bavorském, jížto násilé činieše Ludvík Bavorćic, jenż sč ciesafem načítáše, abych ji radil a pomocen byl. A když přijedechme k ní, najidechme, ana sć s nim byla jiź smiiila. A odta- ”) Barski 3. — '*) Lothom. 3. — ?) A odtavad — Červené Hory nemá 3. — 3) tażeeh 2. — !) tažech rukopisy. — *) Hamonskému 2, 3. — stalo 3. — !!) atyzyodol. 3. *) Hamonsk. 3; IIannoskyeh 2. — *) nemá 3. — *) flandrského 1, 9. — ?) dobry 2. — 19) zuo- 

Strana 391
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 391 vad jedechme skrze arcibiskupstvie Salcburske') přes hory, jimžto dějí Aurertur. A když celý den jedechme po údolí, jemuž dějí Gerlos, roz- pomenuchme sě o tom divu nebo vidění, ježto den svaté Marie do nebes vzetie v Tarenci Par- menského biskupstvie bylo nám sé přihodilo. A od toho času na éest velebné panny Marie počech hodiny jednati,*) aby na każdy den zpie- vány byly v Pražském kostele, tak aby o jejiem svatém životě, skutciech a diviech na každý den nové lekcie byly čteny. A to sě potom stalo, jakožto potom bude vypraveno. Tu také přiji- dechme k bratru našemu do údole, jemuž jmě Insuburcha,?) jenž ostaviv biskupa tridentského za hlavu v hrabství Tyrolském i jede s námi do Čech; odtavad k?) králi krakovskému,“) potom k Kar- lovi, králi uherskému, s nímžto a jeho synem Ludvíkem, zetěm mým, sváza sě sliby silnými. A když tu ještě bieše, přijedechu poslové řkúce, že žena jeho s ślechtici hrabstvie jeho proti němu spřisáhla sě; protož on skrze Ba- vory a skrze Čechy musil v náhle vrátiti sě do hrabstvie Tyrolského. A my po malém času ta- žechme po nem do téhoz hrabstvic do údolu jménem Eni.“) A tu tajemně zvěděchme, že jeden jménem Albrecht, syn rozený ženy bratra našeho, a jeden šlechtic, hofmistr dřieveřečené ženy bra- tra našeho, jednali s jejím povolením a jiných šlechticóv té vlasti, aby sě rozlúčila s bratrem naším a pojala Ludvíka, syna Bavorčicova, jenž sě činieše ciesařem, a že všichni šlechtici chtě- liby jeho poslusni byti jakZto svého pána, a ona bylaby jemu za Zenu. To my chtiec zvédéti jisté, položichme tajemně stráži tomu jistému Albrech- tovi s Buskem”) menším, a javše jeho vedechme po lesu až na hrad, jemuž dějí Sonburg9) blíž Nyšpurgi.?) Tu když byl dán na mučenic, vyznal, že to všecko tak jest, jakZ'?) mi bylo rozpravo- váno. Tehdy chtěchme jieti hofmistra ženy bra- tra našeho, jenž však toho času rukú našich ujide; ale hrad jeho zbořichme až do země. A on také potom skrze přátely své v ruce naše byl dán, tak abych jeho při životu ostavé, v jinych věcech podlé našie vuole v mń rukń držal. To všecko našemu bratru na vódomie dali jsme, jenż nim děkuje uposlúcha našie rady; i polozichme strázi hradu Tyrolskému a ženě. Potom tažechme k sestře své do Bavor; neb nás potřebováše. A odtavad vrátichme sě skrze Saleburské arcibiskupstvie i pfijedechme do bi- skupstvie Brixenského k hradu, jemuž jmě Tan- bus. A potom tažechme skrze údol jménem Ka- dubrii do města Belunského a v noci vjedechme u předhradie hradu přetvrdého jménem Jumel- larum u vigilii svatého Václava, božicho mu- čedlníka. jistý hrad, jenž bieše hrabie Cenského pána z Kamina a tak měšťan Benátských. A ti všickni tehdy běchu moji nepřietele. Než však ten hrad po smířenie v naší moci osta. Odtavad tažechme do města Tridentského, a přijevše, tažechme do hrabstvie Tyrolského; i byli jsme [tu] až do vi- gilie sv. Kateriny. A ten den obleZechme hrad jménem Penode nad Gardií,!) jenzto hrad oblehl biese lid Lucemóv, vládate medulánského a pón z Arta, jichz my, sebravse lid tajemně, s bi- skupem tridenskym odtavad zapudichme, a den svaté Kateřiny hrad v naše ruce byl vzdán, kte- ryzto my hrad dachme kostelu Tridenskému. Potom dán nám byl hrad jménem Belvesini '?) biskupstvie Vincentinenského, kterýžto hrad se vším hrabstvím držieše Mastin z Berúna. K ně- mužto musili jsme tajemně přijeti v noci s veli- kým lidem a jej obsaditi lidmi. A odtavad vrá- tichme sě do Tridenta a z Tridenta jedechme do města Belunského. A když tu běchme, tehdy patriarcha akvi- lenský obležen byl od kniežete rakuského a od hrabě veronenského, ježto polem ležechu blíž Veroniana a Forlivii, jímžto patriarcha s svým lidem obrániti sě nemožieše. I posla nám list těmito slovy: Vám přesvětlému kniežeti Karlovi z poko- lenie króle českého, markrábi moravskému, i va- šemu rytieřstvu dáváme na védomie, Ze duom panie všech paní a panny všech panen, duom ') ITaleb. 1, 3. — ?) Fickati a jedn. 2, — ?) Nisuburcha 2, 3. — !) nemá 1. — 5) kralovskému 3. — ©) Eur rukopisy — *) Buzkem 1, 3. — *) Sonburk 3. — ?) Nišpurgi nesim rukopisové. 2; Vyśpurgii 3. — !?) jak 2, — !!) Cardy 3. — '?) Bel- A tak oblehse jej, obdrzechme ten: 1340 

Strana 392
1340 1341 1342 1345 393 Akvilenský skrze nepřátely těžce obležen, je- mužto však slúhy paní nebo panen radějše mají pomoci. A protož prosíme vás a vašich všech knicžat obecně, aby pro milost panie všech paní neprepüsteli') tak jejieho domu a zbožie kaziti. To uslyšavše, s naším ryticřstvem, dobře se dvěma sty helmovníky a tisíci pěšími, tažechme přes hory převysoké, tudy ježto nebieše cesta obecná, ale hospodin cestu nám zpósobil, skrze Senevallem.?) I přijedechme s velikým nesna- denstvím do biskupstvie Akvilenského. A druhý den přijedechme ku patriarše, jenž bieše sebral lid svój a stany rozbil s našie strany blíž jedné řeky proti našim nepřátelóm, ježto ležechu s druhé strany řeky té, ježto bieše mezi námi i mezi nimi. Ani pak té noci zvěděvše přijetie naše, utečechu a rozpršechu sě jich vojsko. Tehda zstíhachme je a obležechme diel jich na jednom hradě. A tu leZechme dlühy čas a bojovachme často proti tomu hradu. A tu také z našich mnozí byli ranéni. Kterak král Jan, učiniv poručníkem Karla, mar- krabi moravského, všeho královstvie Českého sdm”) jel do Francie. — Kapitolu patnáctá. Po malém času král Jan a markrabě mo- ravský do Čech běchu sě vrátili. A král Jan všeho královstvie Českého vládařstvie dal v ruce Karlově, ale tiemto činem, aby Karel dal králi Janovi pět tisíc hřiven hotových peněz, a tak aby také král Jan neměl ve dvú letú na bydlo do Čech přijetí, ani v těch létech kterýchžkolivěk peněz od královstvie potřebovati. Ty jisté pe- nieze velmi brzo skrze Karla dobyté král Jan vzav, taže do Francie. Po jehoZto vyjeti Karel, markrabě moravský, sčastně, opatrně a mužně zpravoval královstvie, a cožkolivěk bylo zkaženo nebo *) zrušeno, toho všeho polepšil a ku pra- vému stavu zpósobil a navrátil. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Kterak král Jan po dvú létú*) vrátiv sč do Čech s velikými a urozenými muži i jel do Prus proti Litvenöm bojovati.) — Kapitola šestnáctá. Když pak tě dvě létě minušta, jakž to dfieve?) povédieno jest, král Jan vrátiv sě do Čech, zpósobi, aby s Karlem markrabí spolu do Prus táhli proti Litvanóm bojovati. Protož brzo připravivše sě na cestu i potřeby, do Vratislavě tažechu; kamžto také král uherský, hrabě ho- lanský a mnohá jiná kniežata, markrabie, vé- vody a rozliční jiní lidé urození tiem úmyslem z rozličných krajin světa sjeli sé. A kdyZ tu u*) Vratislavi: běchu, mezi jinými utěšeními, po nichžto kniežata obecně stojie, ta nenávistivá vzteklá hra kostek vzdviže sě mezi nimi. Na pří- klad velikého divu král uherský a hrabě holan- ský tak vrúce hrali mezi sebú, že ten hrabě ho- lanský na králi uherském šest set zlatých velmi brzo získa. Pro nézto kdyZ?) diéve řečeného krále hnéviva a nechutná'") mysl majícího !!") uzfe, tehdy z nahlosti a '*) hrdü myslí vece tato slova: O pane králi! divno jest, Ze kdyZ jsteł knieže tak velebné, jehožto země zlata dosti má, pro tak malý počet peněz tak máte nechutnú mysl ukázati a v nepokoji polożiti imysl váš! Aj aby vy a vsickni jiuí vidéli'?) zfejmé, Ze pe- néz tak dobytých nemiluji, ani v užitek mój jíti mají, ale svobodně otjíti ode mě. A to propo- věděv všecky penieze ve jhře získané prostřed lidu okolo stojícieho vrze. Pro nézto ten král věčší poče hněv proti němu, kterýžto hněv jakžto müdry Cine sě nedbaje, mlčením zataji. Ne po mnohych pak dnech vsccka '*) ta knieżata a slo- vitni lidć z Vratislavć do Prus tażechu. A tu když dlúhý Gas ledu '*) cekajice leżechu, ale zima tak bieše teplá, že přes led jiezdy jakožto jiná léta nemohli mieti. A tak mnozí urození lidé, svých slibóv nenaplnivše, ztratichu úsilé a ná- klady. !) nepiepustili 2. — ?) Senenaleyn rukopisy. — *) sim jest jel 2. — *) aneb 2. — *) létech 1. — 5) boj. sta- teíné 2. — 7) diíve 2 a tak níze. — *) nemá 3. — ?) nemá 2, — '*) nechutna 2. — !') rukopisy majice. — '*) z 2. — ?3) védéli 3. — '') váeckna 3. — ?5) nemá 2. 

Strana 393
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Kterak‘) Kazimír, král krakovský, « Bolel:, knieze svídnické, byli: pýsobili stráži, aby krále Jana a Karla, markrabí moravského, kdyžby sč") vra- covali z Prus, mohli jieti. — Kapitola sedmnáctá. Pak vrátivše sě páni jmenovaní, každý z nich do své země jede. Pak král krakovský a Bolek, knieZe svídnické, zlostivú a lstivú uložili radu, kterak by krále Jana a Karla, markrabí morav- ského, když by sě vracovali z Prus, mohli jieti, a po innohém pohanění až do poslednieho pe- nieze obšacovati. Než oni té lsti nevédüce, král Jan s svými skrze marchii Bramburskú a Luž- nickú zemi jeda, do hrabstvie Lucemburského?) sé zdvize. Ale Karel minüáti nemohl, by nemusil skrze zemi krále krakovského do Vratislavě sě zasě vrátiti. A tak jeda“) přitaže do města Kališe. A tu podle zpósobenie?) krále krakov- ského 9) a knieZete svídnického byla jemu stráže tajemně položena, ne tak aby byl jakžto zjevný nepfietel jat. ale aby z města neušel, tajemně měli střieci. Tomu ihned když Karel markrabie urozumé, ucini sé jakoby toho stfeZenie nezna- menal, i vece Ze by tu chtél pro odpoéívánie nékolik dní?) ostati. Zatiem posla k vládati vratislavskému posla pěšieho, dávaje jemu na vědomie všech věcí zjednánie porädne.*) Jenž ihned se třmi sty oděnci blíž k městu Kališi jedva za jednu míli přijev, a výborný hynšt Kar- lovi?) markrabí pfed bránu méstskü posla. Je- hožto Karel opatrně čekáše,'% jakžto od posla, jehožto byl do Vratislavě poslal, byl naučen. A tak na ten poslaný kuoň vsed, ručím během k svým, ježto z Vratislavě na vysvobozenie jeho byli přitáhli, brzo přijede. A když král krakov- sky !') urozumě, že Karel markrabie tak jeho ušel osidl, všecku čeleď jeho. ježto po něm v Ka- lisi !^) bieše ostala, zjimati káza: jižto potom, kdy Karla markrabí. jakžto byl umyslil, vzdr- žeti 19) nemohl, svobodnu propustil. Potom pak'4) Kazimír město Stínavu, ježto k Vratislavské zemi 393 pfislusie, oblehl'*) a dobyl jeho, a tu mnoho ohyzdnfch '5) věcí učinil, panen cti zbavuje a městské ženy pohaněje. To když králi Janovi, jenž tehdy na Rýně přebýváše, vzkázáno bieše, ihned sě do Čech vráti, a sebrav vojsko, město Svídnické obleže, a předměstie zrušiv, země jeho veliký diel zkazil,!?) města Landeshuty dobyl a přemohl.'9) A proto ze knieZe svídnické ty lsti a úklady nepravé, jimižto Karel v Kalisi, jakzto dřieve řečeno jest, měl staven býti lstivě a ne- pravě, byl zjednal: král Jan a Karel, markrabic moravský, deset neděl v zemi dřieve řečeného kniežete leževše, zemi nepřietelsky poplenivše!% na pomstu dřieve řečené zlosti, do Cech sé vrátichu. Kterak mnohá knicžata odpověděla% králi Ja- noví a Kurlov: moravskému, a kterak král Jan oblehl Krakov. — Kapitola osmnáctá. Když sě ty věci stachu, potom po malém času Ludvík Bavorčic, jenž sě ciesařem nazýváše, s králem uherským, s králem krakovským, ?!) s vévodü raküskym, s markrabí mísenskym a s knieZetem svídnickym silré svázánie na krále Jana, krále českého, a na Karla, markrabí mo- ravského učinichu; a ti všickni dřéve??) řeče- nému králi Janovi a Karlovi, markrabí morav- skému, v jednom témdni svymi listy odpovédé- chu, chtiece je podstüpiti a jakzto **) nad svymi ühlavními*) neprátely sé mstíti. Jichzto novia král Jan uZasl sé, slovütné své posly, totiž pana Mikuláše z Licemburka, svého zvláštnieho rádci, a pana Jindřicha z Nyemburka,%%) svého naj- vyššieho písaře, posla k Ludvíkovi, aby s ním sě sjel k některému roku na smířenice, aneb na uloženie příměřie mezi nimi. Jenž sprostně od- povědě,?6) že nechce s ním žádného mieti pří- měřie, ani kterého míru s ním jednati. A král Jan, to uslySav, vece: Ve jmé bozie!?*) čímž viece budem nepřátel *9) mieti, tiem véésí plen a viece 9) kořisti budem mieti; a my přisaháme 1 Král Kazimír král 3. — *) kdyhy 2. — 9) Licemb. 2, 3. — +) jeda vrati se přitaže 3. — 5) zpuos. 2. — 5) královského 2.-—*) dnuov 2. — * nemá 2. — ?) Kralovi 2. — 7?) čakáše 3. — 1) kralowsky 2. — ??) Kalixti 1. — 73) vzdrzeni 2, 3; vdrzieni 1. — '*) pak nemá 2, ale místo slova toho král, takže 2 text zní: potom král Kazimír. — 5) obleh 2. — !5) ohyzdných 1, 2. — !?) zkaziv 3.— 5) přemoh 3. — 9) poplenčvše 2. — 29) odpovědila 9. — ?!) krá- lovskym 2, a tak obyčejně níže. — *%*) dříve 2; drzieve 3. — ??) jakoZto 2. — ?!) uhlavniemi 2. — ?5) Ninemburga 2; Ninemburka 1. — ?5) odpovéda 3. — ?7) buozie 2. — ?*) nepfiatel 2. — ??) vétéie 3. 50 1340 

Strana 394
1340 394 skrze päna Jesu Krista, Ze kteryZ kolivek näs z nich prvý podstúpí, na toho tak sě obořím,!) že sě všickni jiní leknú. Potom po malém času Kazimír, král krakovský, město Mikulášovo, knie- žete opavského, jménem Zaar podstúpi a ne- přátelsky obleže. Jenž ihned k králi Janovi posla a přesnažně prose, aby něco lidí oděných jemu *) poslal, jichž pomocí město své skrze krále Kazi- míra obleźenć mohlby *) zachovati a vysvoboditi. Král pak Jan to uslysav, veselü myslí odpovédé, že jemu nechce žádného lidu poslati, nez ve ctyrech dnech chce na pomoc jemu piijeti sm svým) životem a s množstvím převelikým lidu oděného. Ihned král Jan všecky šlechtice králov- stvie: Českého sezvav v hromadu, vece přede všemi: Aj, urození, hrdinní, věrní a milí lidé! Musíme královstvic našeho *) a vlasti našie me- čem a odčním brániti proti těm, ježto nám a a vim bezprávné &kodie. A proto 9) Ze ten Kazi- mír, král krakovský, podstúpil nám na potupu královstvie našeho a koruny nasie mana, knieże Mikuláše, knieže opavského, nepřietelsky, jímžto velebnost naši velmi těžce rozhněval, ani lehce 7) máme nésti, že ti těžký úraz trpie, ježto sé pro mír a pokoj našemu panství poddali: protož aby nám lenost nebyla připsána, ani také netbánie a prázdného odpočívánie spanlivost byla nám při- dána: chcem a zkazujem z vás všem a každému zvlásté,) aby ihned odénie vase vezmice, k boji píípravné bez meSkánie po nás táhli, abychme zapudili onoho nemúdrú ošemetnost, jenž knieże a mana našeho směl jest podstúpiti, kterýžto našie obrany požívaje, mélby s právem pokoji sé radovati. Tehdy Slechtici k královym slovóm od- povédéchu: Pane králi! z práva našeho jest a od starych éasuov bez porusenie drzáno,?) ze 7 královstvie nemáme s uodéním jeti, nez v me- ziech královstvie proti'% těm, ježto královstvie podstupují neptietelsky,!!) vší silů máme brániti a opravovati. Jimzto král odpovédé: Knézstvie!?) Opavské, jakzto jiná knézstvie !?) Polská, k krali českému a k koruně České útočiště mají, protož 1) obořiem 2. — *?) k němu 2. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. my již jedem v uodění'*) připraveni na cestu, a uzříme, kto z vás bude obvázán plachým uda- tenstvím a smélostí nemüdrü, aby po nds ostati směl. A tak král Jan té noci s pěti set helmy z Hory Kutny taže, tu kdež ta slova s šlechtici a se pány královstvie Českého bieše mluvil, a ku kniežeti Mikulášovi opavskému dnem i nocí chvátaje jediese; a ihned tažechu po něm šlechtici královstvie Českého a vládyky všickni. A prvé než k dřéve řečenému kniežeti přijede, měl dva tisíce helmóv, kromě střelcóv a jiných dobře oděných; jichžto pan Čeněk Lipský se třmi sty oděnci spieše chvátaje předjel, a s Uhry i s ji- nými, ježto královým přikázáním kněze Mikulá- šovo město běchu oblehli, boj litý napravi. Kte- réžto, když sě běžeti jechu, až do města Krakov- ského stíhal jest, a na tom běhu tři sta Uhróv%) bylo zahubeno a šedesát mužóv'%) urozených jato. A jiné tak stíhal litě, že on a veliký diel lidu jeho rozlítivše sě, do města po nich vjeli: a oni mfieżi s brány spustivše, v mésté je zdrZechu.'*) Ale král Jan to přehořce nosieše na mysli, že on vtakém pobití nebyl; nebo města beze všie obrany bylby dobyl. Však ihned toho dne Krakov's) s velikým vojskem obleże: a tu leže, veliký diel zemé popleni a pfedméstie!?) zkazi. Tehdy Kazi- mír, král krakovský, vzkáza králi Janovi, aby mnożstvie lidu nebezpecenstvie uslo, by s nim sé sám a sám v jizbé*") zavfel, a ktobytu dru- hého přemohl, aby nad ním svój úmysl měl. Ale proto že král Jan tehdy ovšem bieše oslnul,?!) vzkázal jemu, aby sě oslepiti kázal, tehdy v rov- ném odění velmi rád chtěl by s ním sedati. Potom ihned ku prosbě Kazimírově, krále) krakovského, mezi nimi bylo prímérie uloZeno??) na tii nedéle; za kterýmžto příměřím všecky neptiezné**) byly zjeduány, à tak, aby Karel, markrabie moravský, desieti tisicuov hiiven stiiebra Gistóho, jeżto jemu kdys% král Kazimír byl puojéil, prázden propuštěn byl a ovšem svoboden těch peněz. A tak zhašena byla mezi nimi příčina té všie války, a?6) mír a pokoj uložen a potvrzen. V kte- — ?) mohl 3. — *) s svym 3. — 5) našemu 2. — *) a protož 3. — 7) lechce 2. — *) Rukopisy z vás kaZdému a zvláště všem. — ?) drzieno 3. — !?) proti těm, ježto královstvie nemá 2. — !!) ne- přátelsky 3. — ?!*) knieZetstvie 3. — 3) też. — '*) udeni 2. — !*) Uhruov 2. — !5) muozóv 2. — '*) vzdrzéchn 2; vzdrzie 1. — '*) Kraluov 1, 2. — !?) pfeméstie 2. — ?*) jistbé 1, 3. — *?!) usnul 2. — 3. — ?!) nepriezni 1. — ?5) kdyz 2. — ?5) nemá 2. 22) nemá 2. — ??) ukázáno 

Strana 395
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. rémžto míru potvrzenie všecka ta kniežata, ježto drieve króli Janovi a Karlovi, markrabí morav- skému, byli odpověděli, v tom smíření byli jsú jednostajné primienéni. Kterak Iadvík poslal posly k králi Janovi a k Karlovi, k*) markrabí moravskému, chtě jim to vśe odlożiti, co proti mim učinil, u snimi sč sje- dnati. Kapitola devatenáctá. Potom Ludvík Bavorčic slovútné své posly k králi Janovi a Karlovi, makrabí moravskému, posla, snažně prose, aby s ním na rok smluvenie sjeli sé: neb chtěl by jim ze všeho bezprávie a z násilé, ježto Jan, syn jeho, skrze Ludvíka, syna jeho, pro odjetie ženy a hrabstvie Tyrolského škody přijal, ovšem cele dosti učiniti, a podobni navrátiti odplatu. Kterýchžto smluv rok byl na jistý den uložen v Trýře“) před tryrským bi- skupem, jenž strýc bieše krále Janóv. K které- muZto roku mnozi pani a lidé velební s krále Janovy strany [sjeli®) sé], a ti o veliké věci měli sú veliké pomluvy; neb tak toho skutku nepo- dobnost a ucinéného hiiechu ohyzda nelidské potfebováse. Neb od počátku světa neslychano jest, aby tak veliké a urozené knieže a pán tak šlechetné země a ženy své vlastnie úklady ne- pravymi a radi zradnu tak neslechetné byl zbaven. A tak mnohých rad pokusivie, vyneseno bylo z té rady mezi ně, že kniežeti Janovi, kterýžto z hrabstvie Tyrolského a z jiných panství zlostivú a lstivú radú skrze své vypuzen *) byl, nikteraké neslusie ani poctivo jest, by sé do hrabstvie a jiných panství opět zasě navrátil, ani také ženy zasě přijímal. Neb tak cizolożni mrzkosti po- škvrněnú nikdyby viec nemohl milým těšiti při- Jetím, ani žádostí manželskú bez zakrúcenie ohyzdného milovati, jakžto ustavenie manželské potřebuje. Potom pak k tomu přišlo, že Ludvík z Bavor, jenž sč ciesařem nazýváše, k tomu sé vydal, že králi Janovi a synu jeho, kterýžto z panstvic, jakžto dřieve jest bylo řečeno, byl vypuzen, chtélby dáti zemi Luznickü, to vez města Zhořelec a Budišín, aby ta města se vším 5) 395 panstvím a se všiem tiem, což k nim slušic, k 5) království Českému byla přilúčena a po vše časy budücie ostala, a nadto dvaceti tisícóv 7) hřiven čistého střiebra, v kterýchžto penězích Berlin, Bramburk a Stendl ta mésta markrabie chtél je?) zastaviti se vSemi uzitky a üroky, coz k tém méstóm slusie, aby tak dlüho králem Janem aneb synem jeho Janem držána ?) byla a požívána. ažby těch dvaceti tisíc hřiven spolkem hotovými penězi v městě Pražském ovšem bylo zaplaceno. To jisté smluvenie král Jan přijal jest, ale kdyžto Karla, markrabí moravského, a Jana synuov jeho donese sé to!" smluvenie, nechtéli k nému povoliti, řkúce: Bude-li to, že otec vezme ty penieze, rozdá je mezi Rýnskými Henníky, a tak ostanem oklamáni. Když tomu Ludvík urozumě, že krále Janovi synové toho sjednánie nechtěli sú přijeti, ani svými listy potvrditi, a takto vše, což'") bylo umluveno a zjednáno, bylo zrušeno: to uslyšev Ludvík Bavorčic, velmi sě leče'*) a násilně sě vel- mi užase, a je sě mysliti, že to jest zlé příhody zázrak, že synové krále Janovi smluvenie, ježto skrze veliká kniežata'%) midriń a opatrnń radu zpósobeno a zjednano a jich otcem pfijato,!4) přijietí nechtěli, a tak směle a hrdú myslí od- pověděli. Kapitola dvacátá a poslednie. Kterak král Jan jel do Aviona ku papeżovi Bencdiktovi, a jednal s ním o Karlovi, aby byl volen: králem římským. Potom král Jan jede do Aviona ku papezovi!?) Benediktovi, a s ním tak mnoho mluvi, Ze on jemu poruči, aby szuově volenníky, přede všemi zvě- stoval, kterak Ludvík z Bavor nenie pravý ciesař, neb'*) stojí proti pfesvatému fímskému kostelu, všeho křesťanstvie hlavě, a kterak jest jednoho bratra z zákona menšiehv, aby jeho korunoval, papežem učinil. A tak ihned volenci na volenie sedse,!'* Karla, markrabí moravského, králem římským sčastným osudem zvolichu. Tuto sě dokonává život toho šlechetného ciesuře, aż do jeho korunovánie na římské královstvie. )) nemá 3. — ?) Tyrzie 3. — *) sjeli se nemají rukopisy. — ') vyp. jest byl 38. — 5) v&ím tiem 3; panstvim a se všicm nemá 2. — ©) nemá 1, 2.—*) tisicuov 1, 9. — 5) se 3. — ?) drziena 3. — '*) to jistć sml. 3. — '') co 3. — 12) lieeze 2. — ') nemi 3. — YY) piijatć rukopisy. — ') papeżi 3. — '!*") nebo 2. — !*) šedše 3. 1335 | 1339 

Strana 396
396 ZIVOT CÍSARE KARLA IV. III. Hye endit sich das erste buch der Bo- hemischen Cronica; vnde hebit sich an lab ander vom konig WenczeBlao Ka- rolus genannt. [IIL] Do nw erfollet wart des ersten fursten yn Behemerland her PrzimiBils. weyBagunge, alzo her gesprochen hatte: Dornoch 8o meyn ge- slechte wirt abenemen, der nefe von meines?) namen der wirth rechen den groBe neuuen,?) noch dem als dye historia vnde die geschichte des ersten buches beczewget, vnde synd das nw gebrach der menlichen komen seynes geslechtis, so wirt hie noch yn deBem andern buche ge- saget, wie die fursten abegestegen synd vnde synd komen von dem geslechte der von Lutzen- burg, dve yn der czeit haben vorstanden vnde geregieret dye reich notczlich vnde fromelich, als das hernoch clerlich wirt gesaget hye vnde gescrebeu. Dorvmme zcu den geczeithen Heyn- ricus der sebende Romische konig vnde keyfer der gebur [m]eynen vater, der genant was Jo- hannes, auß Margretham, des herczogen tochter von Brauancia, der zeu eynem weibe ader hawß- frawen nam Elizabet, dye tachter WenczeDlai des andern koniges zcu Behemen, vnde behild das reich zcu Behemen mit er, wen dy menliche komne yn dem koniglichen geslechte der Behe- men gebrach itezunde. Vnde do treib her awb den herczogen von Karinthien, der do hatte zcu weibe dy eldeste swester seyner hawßfrawen oben zenant, dy do hernoch starb ane geslechte ader kiuder, dy do erbeten, der das reich zew Behe- men mit derselben‘) swester vor”) em hatte be- halden, als das clerlich yn den behemischen vroniken bescreben wirt. Nw gebar derselbige ‚Johannes, der konig zcu Behemen, mit Elizabeth der konigynne mit der ersten gebur her eynen son Karolum Wenczeßlaum genant, noch Christi gebort MCCC vnde ym XVI“) Jore yn dem Meyen; dornoch off eyne ander czeit eynen an- dern son genant Otokarus, der starb yn seyner kyndheit. Dornach gebur her den dritten son, der do genant was Johannes. Nw hatte der ge- nante konig czwii swestern, die worn vorlobeth. Eyne dy gab her zcu der ehe deme vngerischen konige Karolo dem ersten, die starb ane erben; die ander aber dy gab her zcu eynem weibe dem konige Karolo von Francken, der do hir- schete zcu Francreich. Noch ?) Christi gebort MCCC vnde ym XXIII jore do sante mich Wenczeslaum Karolum ge- nant meyn vater Johannes zcu dem gnanten ko- nige keyn Francken, do ich was VII jor. Aldo machte mich der konig von lrancreich, das ich bestetiget wurde zcu cynem zcukunftigen konige von bischofe doselbest vnde wandelte mir den namen vnde nante mich kKarolus,") vnde gab mir czu eynem weibe die tochter Karoli, seynes vet- tern, dy do genant Margareta. Do starb dem- selbigen konige seyn weib, do nam her eyne ander zcu der ehe. Derselbige konig hatte mich gar. lieb vnde geboth seynem cappelanen, das her mich lernete die buchstaben vnde das icli lernte?) lefjen, wy wol der konig nicht kunde leen. [Und so lernte ich lesen] die geczeiten vnde vornam die etlichen mole, ich loB die vnde betthe sie gerne yn meyner kyndheit; auch was eB gebothen mey- nen czochtineystern, das sie mich dorczu hil- den. Nw was der vorgenante konig nicht geyrig off das geld vnde her gebrauchte alle czeit ey- nes guten rothes vnde hatte alleczeit yn sey- nem hoffe alde klugen fursten, geistlich vnde wertlich. Nw geschach eb, das groBe czwetracht wart czwischen dem konige von Engeland vnde dem konige von Francreich, wen der konig von Enge- !) Rukopis nemá naznačení kapitol, my jsme do závorek položili s textem německým korrespondující kapi- toly latinského originálu. — ?) Rukopis má mänes. — ?) Rukopis má něnen. Latinský text kroniky Pulkavovy, dle které místo to vzato jest, má znéni: Postquam genealogia masculis de(ecerit, nepos vindicabit avum. — !) desselb ruk. — *) vor mit em ruk. — 5) Rukopis má XXI. Lat. zní to místo: genuit...primogenitum suum nomine Wenceslaum a. d. MCCCXVI pridie idus Mais hora prima. — ?) Po strané pfipsáno jest rukon véku XVII: Vita Caroli regis Bohemie per illum ipsum. conscripta. — *) Smysl místa toho není správně podán, jak ze srovnání s originalem vysvítá, — ?) lorte ruk. 

Strana 397
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. land der hatte zcu eyner HawDfrawen dy swe- ster des genannten koniges vnde hatte sie weg- getreben von Engilland mit eren ersten geboren sone. Dorvmme der konig von Franckreich czornig wart, das her seyne swester vortreben hatte, vnde bat meynen swogher Karolum, sey- nen vetter, das her rechte eyne sulche besche- munghe, die seynem !) geslechte geschehen wer. Des nam her an sich eyn groBe schar des vol- kes vnde eyn mechtig her vnde qwam yn das land Aquitania vnde oberwand das am meisten ane Portegal vnde etliche slosser. Dornoch kerte Karolus weder vnde qwam keyn Franckreich vnde hatte gesegit vnde gab seyne tachter dem borgraffen Hainone.*) Dornach starb Karolus, mayn swer, vnde lief noch eynen son, der was genaunt Philippus. Desselbigen jores an vnDer lieben Frawentage starb der konig von Franc- reich vnde lieb eyne hawBfrawe swangher gehen, dye gebar hernoch eyne tachter. Nw was ef nicht gewonheit, das die tochter sulden hirschen vnde das volk vorwefen, doromme fo wart er- korn vnde volgete [in] dem reiche Philippus, mey- nes swers son, vnde wart konig zcu Francreich, wen her was der neste erweling yn menlicher czil vnde geschlechte. Do nw Philippus konig wart, do bleben bey em dy rothgeber seynes vaters, ader her volgete en nicht, sunder wante sich zcu der geyerheit. Nw was ayner vnder seynen roth- gebern genant Petrus; der was eyn apt Sista- nensis, der gebort Lemouicensis, vnde was eyn gespreche mensche unde eyn wolgelorter man, vorsichtig vnde gecziert mit vil tugende. Deber yn dem ersten jore, als Philippus [kónig] wart, an eynenm aschtage, do la) her messe vor dem konige, dornach predigete her alzo hobisch vnde wol, das sie en alle lobeten, dy en horten. Vnde ich was yn dem hoffe des genannten koniges Phi- lippi auch V jor.) Do behagete mir des gnanten koniges rothgebere des aptes gespreche vnde seyne prediget alzo wol, das ich groBe begerlichkeith, lost vnde liebe hatte yn seynen worten [und] grofe ynnikeit, do ich en horte; alzo gedachte ich yn mir, wenne kombt mir das, das mir sul- 397 chen gnode von dem menschen wirt gegossen eyn. Dornoch bekante ich mich mit em, vnde her wart mir heymlich vnde mitesam vnde retthe vil mit mir vnde sagete mir vil vnde lorte mich manche lere yn der heiligen. scrifft, wen her was II jor noch Karoli tode in Philippi des ko- niges hoffe.*) Dornoch [noch] denselben II joren do sante mich der konig Philippus mit meyner hawBfrawen vnde seyner swester genant Dlancka zcu meynem vater, deme konige zcu Behemen, yn dy stat keyn Luczemburg, das eyn herczog- thum was meynes groBevaters Heynrici, dem got gnode, des keyBers, der doselbist was eyn groffe vnde wart czu eynem romischen konige gekorn vnde gemacht. Vnde wie lange her hirschte vnde was zcu seyner czeit geschach, das wirt hernoch gesaget.?) [IV.] Do ich korte von Franckreich vnde qwam keyn Lutczenburg, aldo fand ich meynen vater. Zcu der czeit becorte das keyBerthum Lodwicus von Beyern, der sich screib Ludwicum den Vier- den, der noch dem tode Heynrici des Sebenden, meynes eldern groBevaters, wart in czwetracht irkoren zcu eynem roinischen konige weder Fre- dericum, den Herczog von Osterreich, scynen wedirsachern. Nw was Johannes der konig meyn vater vnde von Magdeburg (sic), Triren, Volu- marus vnde der von Brandenburg mit einan- der;9) mit Friderico was der herczog von Sach- Ben, Collen die stat vnde phaltczgraffe. Dornoch qwam Fredericus (sic) kevn Rome vnde weder den willen des bobistes Johannes des XXII nam her dy wayunge; ader wart geweiet von dem bisschoffe der Venediger. Her inachte auch eynen zcu eynem bobiste, der hies Nicolaus, des ordens der mynner bruder, weder den bobist Johan- nem. Def'er Nicolaus wart hernoch gegeben yn dy hende dem bobiste Johanui, vnde der ster- bethe en yn der busBe. Wen her was itczunt komen keyn Germaniam. Vnde do ich nw qwam von Francia keyn Lutczenburger gebite, do vand ich meynen vater !) seyme ruk. — *) Zase nesprávně podáno. — ?) Zase překlad nesprávný. — *) Totéž i tu musíme: po- dotknonti. — *) Opět nesprávný překlad. — 5) Celá véta skomolena, 1325 l 1330 

Strana 398
1330 ! 1331 398 mit den herczogen von Osterreich, dy hatten vnmnelegen die stath Columbaria!) in Alsacia, vnde Lodwicus kunde sie nicht dirloBen. Do trat meyn vater herezu vnde machte dy eyne, vnde der herezog wart eyntrechtig mit Lodwico. Dornoch qwam her mit geferten keyn Kerntner, den her hatte von Behemen getreben, des hawBfrawe tod was, dy do was meynes vater (sic) swester, der do hernoch hatte genommen eyn ander weib, dy swester des herezogen von Brawncezweg, mit der her hatte eyne eynige tachter, die her mey- nem bruder Johanni gab zcu der ehe, vnde noch seynem tode gab her em alle seyne furstenthum. Dornach qwam meyn vater yn dy stat Triden- tina; vnde die czeit starb meyne muter an sante WenczeDlaitage zcu Prage. Do nw meyn vater beharte yn. der stat Tridentina, do worden em gegeben die stethe yn dem lande Lambardia jrixiensis, Pergamum, Cremona, Papya, das reich- thum,?) Mutina. In Thuschien ader Luca die stat mit allem. gebiete vnde land dorczugehorende. Dohyn czog meyn vater vnde nam dieselben lande eyn vnde die stete vnde bleib eyme yn Parma, vnde fort nomen dye andern stete mey- nen vater off vnde czu Meylan vnde alle vmbe- legende stete vnde land die besuchten meynen vater vnde nam die yn liebe off.*) Dornoch so sante meyn vater noch mir heyn keyn Lutezenburg, das ich zcu em qweme. Do greiff ich den weg an vnde ezog durch Lo- tharingam, durch Burbungdiam vnde fort obir die berge, vnde vorbas czog vnde qwam an ey- nem ostertage yn dy stat Papia, die sich auch meyneni vater hatte gegeben. Aldo af meyn ge- synde, sunder ich horte for messe vnde berichte mich mit gotesleichnam vor esQens. Nw wart aldo meynen gesynde vorgeben, vnde die got- liche gnode vnde die gutikeit dy beschirmete mich vnde bewarte mich aldo alzo, wen do ich gyng esDen vnde hatte messe gehort. Unde ehe ich yn dy herberge qwam vnde czu dem tische, do wart mir gesaget an dem wege, wy das meyn sesynde vnde meyne getrawen dyner kranck we- ren, sunderlich. die vor essens gessen hatten. Do satezte ich mich zeu tische vnde wolde ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. nicht esßen, wen wir erscroken alle. Alzo sach ich mich vmme vnde sach eynen sauberlichen menschen, eynen geslanghen, geswanghen vnde eynen czuchtigen, des kante ich nicht. Der ging vmbe dy tische, der tad sam her stum wer vnde nicht reden konde. Do vil mir in meyn hercze, das der eyn schalk wer vnde hette vor- gift meyn volk. Do ich sulchen bozen wan off en hatte, do ließ ich en fohen vnde ließ en mar- tern vnde quelen. Noch dreyen tagen, do her alzo gemartelt vnde gepeyniget wart, do rette her vnde bekannte, das her yn der Kochen hette gift yn dy speyße geton von geheyBe vnde ge- bote des?) burgraffen Luceni von Meylan. Von defer vorgiftunge wegen storben Joliannes Berg, der vnBer kamermeister was vnde hoffemeister, vnde Johannes von Hankeryn, Symon von Keyla. dy vnsern tischen dynten, vnde vil andere von vnserm gesynde bleben tod vnde storben, dy do vorgift worn. Do bleib ich Wenczeflaus yn dem monster sancti Augustini zcu Papia, aldo sanctus Augustinus leibhaftig lag. Von demselben closter hatte aufgetreben Lodwicus von Beyern den apt vnde dy geistlichen thumherren gnant canonici regulares; dyselben thumherren riff ich weder vnde hief sie yn das closter czihen, das sie das weder besefen; vnde noch dem tode derselben bruder yn closter do begobete meyn vater das closter mit czynlern vnde renteu, vnde das bestetigete en der bobist Johannes; [daB] sulche guter fort dy Augustiner sulden besitzen vnde haben. Dornach czog ich weg vnde qwam zcu meynem vater Johanne primo, den fand ich yn der stat Parmensi. Do was ich dy czeith XVI jor ald. Do beful meyn vater dy beschir- munge vnde ordenirunge desselben landis vnde stete vnde besatezte dy vnde beful sunderlichen her Lodwico vnde dem groffen Sabaudie vnde dem gubernatore von Meylau.?) Alzo noch der czeit czoch meyn vater auB den landen vnde qwam keyn Francia, vnde aldo gab meyn vater meyne swester genanth Gutha zcu der ehe Jo- hanni, des konigs sone Philippi von Fraucken. Defle Gutha was meyn andere geborne swester, ader dy erste hies Margareta, dye hatte zeu der ?) Columbania ruk. — ?) Regium. — ?) Smysl není zase správné podán.— *) das ruk. — 5) Zase smys] zkroucen. 

Strana 399
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 399 che der herczog von Beyern. Dye czeit als ich was mit her Lodwico von Sabaudia in Welschen Janden, do machten eynen heymlichen bund we- der mich vnde weder meynen vater der konig von Apulea genant Rubertus, vnde die von Flo- rentcz vnde dve andern stete alle,?) dy vns offge- nomen hatte[(n] vnde vns gesworen, dy troten felschlich von vns vnde nomen andere herren off. Vnde die von Papia dy worden vns auch weder- spenig, die hatte[n] wir gar gewif vnde getra- weten en wol; dy erkoren den herren von Bec- caria zcu eynem herren.?) Als wart eyn grof ge- wirre yn den landen vnde abetretunge von vns vnde woren da weder vns. Dis hette her Lodwig von Sabaudia, vnfüer vormunde vnde gesatcezter subernator, wederstanden vnde geweret, vnde sulehen schaden vnde wederspenikeit bewaret vnde gehirdert, hette her das wold thuen in czeiten mit gutem rote; ader wir wisDen nicht worvmme her das tat leichte, dorvmme von liebe wegen seynes edems des groffen von Aczon; den von vns czog [er| vnde lief vnf yn betrupeniD vnde yn engisten. Aber dy nochgescreben stete vnde herren dy burger dy Rubeis dy Permenües, dy von Volkano vnde von Manfredes, [dy] von Pisis von Mutina, die von Cremona, Symon vnde Philippus von Pistoum, der hewbtman von Luca, vnde vil andere herren vnde stete, die nomen sich an vnde vndirwanden meynes geschefftes vnde lehenten vnde setzten sich getrewlich we- der vnser wederspenige vnde abetretereye vnde sSoben vnde toten hulffe vnde roth dorczu, als vll als sie kunden vnde mochten, das sie weder- stunden vnDern vinden, als das hernoch ge- screben steeth. [V.] Wie die von Meylan hatten eyn mech- tig heer des volkis vor deme slosDe ader burg sancti Felicis oc. Dornoch die genanten lande, herren vnde stete, dy do zcusampne hatten gesworen, dy machten eyn grof vnde mechtig heer vor vnser stat Mutina vnde woren dovor VI wochen, alzo die von Meydiolan, von Veron vnde von Verrer i552 vnde von Mantua. Do nw VI wochen wegqwo- men, do sie vorwustet vnde vorterbet hatten das bischthum vnde das herczogthum zcu Mutin vnde die koniclichen stete,?) do czogen sie weg vnde legheten sich vor das slos Sancti Felicis genant. Das lag yn dem bischthum zcu Mutin. Vnde do das her lange dovor lag, czum letez- ten do dingeten sie sich off dem slof)e, abe ist, das en nicht rettunge noch hulffe ynnewenig dreyen wochen ader eynem monden bis off sante Katherinatag [kaeme], noch demselben tage, qwe- me[n] wir en nicht zcw hulffe, off den tag Bo welden sie en dornach das sloD abtreten vnde geben. Do dis horten die von Parmanß, die von Cremon vnde dye von Mutin, do sammelten sie eyn grob her des volks vnde qwomen zcu vn vnde sprochen zu vnB: herre, wir wollen dyr beygehen, ehe wir gar vorterbeth werden, vnde veste beystheen. Do nome[n] wir roth vnde hulffe vnde machten herre vnde czogen zcu felde vnde slugen off vnser geczelth vnde ezogen von «der stat Parmanf vnde qwomen an sante Katherinam- tage off das slo sancti Felicis. Noch deDen tage, so es nicht gereth wer worden, sulde eB den vinden eyngegeben seyn worden. Vnde mit vnDc- rem volke, das wir brochten, worn M vnde CC wepener vnde VI" fuügeer, vnde vnser vinde worn auch alzo vil. Do hatte wir eynen har- ten streith mit einander IX stunden, bis das dy sonne vnderging, vnde off beyden teilen der herren worden zcu tode geslaghen alle pherde vnde hengeste. Unde wir worn itczunt zam oberwunden. vnde das phert, do offe wir soBen, das wart auch getotit. Unde wir qwomen neder off dy erde vnde worden von den vnDern offrehalden vnde off&eehaben, vnde stunden alzo vnde sogen vmme vnde bothen gote vibe hulffe. Alezuhand wanthen sich vnüer vinde von vns vnde goben dy Flucht mit eren bannern. Den volgete[n] wir noch. Alzo mit gotes hulfe gese- gete[n] wir en an vnde finghen yn der flucht VIII* wepener, die do helme hatten, vnde wir slugen zcu tode V* fuügengher. Alzo wart erlost das l) Města v lat. originale vyčtená podává náš překlad jen takto povšechně. — ?) Zase jest překlad hrubě po- chyben. — ?) Do sie vorwustet — stete jest překlad slov: cum devastassent dioceses et comitatus Mutinensis ct Regii civitatum. 

Strana 400
1333 400 slos Sancti Filicis. In deßem gestrengen streite worde[n] wir zcu ritter geslagen vnde nomen dy ritterliche wirdikeit mit II° vnser manne. Des') andern tages korte[n] wir weder vnde qwomen we- der mit frewden keyn Mutina mit dem ravbe vnde mit den gefangen vnde liefen aldo vnser volk vnde eczogen weder keyn ParmanD; aldo hatte wir eynen hoff vnde torniren. Dornoch ezogen wir keyn Luca yn Tusfiam vnde hulffen do weder den krig vnde gewerre gegen die?) Florentiner, vnde bawten do eyn sewberlich slos vnde eyne clevne stath mit eyner mawer off eynem berg, der lag X meylen von Luca kegen dem Nebil- tale weit, vnde goben em eynen namen vnde hieBen eB den Karolusherg. Dornoch korte[n] [wir] weder vnde qwomen keyn Parmanfi; do liefen [wir] dy hirschaft Symon vnde Philippus von Pasto- rio,?) dy dovor wol hatten geregiret vnde dy stat Braczen vnde Gariamo vnde hatten vil gutes ge- thon vnde ouch erkriget yn erer vorwefhunge. Vnde do wir keyn Parmanf) qwomen, do worde[n] wir besweret allerhanden von vnBern vinden, ader der harte winter, der dy czeit was, der was vnfer fromen, wen ef was alzo kald, das ny- mant mochte off dem velde bleiben. Vnde dyselbe czeit hub man an eynen frede zcu handeln vnde zcu taghen czwischen den Weronenses vnde vn8, vnfern vinden vnde Marsilium de Rubeis, Gybertum von Volcano, Manfreden von Riss, dy worn dy wegesten des Teiches von Mutina vnde worn sam gubernato- res doselbest.)) Dornach worden sie eyns yn dem wegesten rothe dy Weronenses yn eynem cley- nen lande*) vnde eynten sich vnde swuren zcu- sampnue, das sie do verrothen welden, vnde lieDen evne messe leflen vnde wolden sweren off gotes leichnam, das sie dy handelunghe vnde dy ey- nunge obir mich vnde das vorreteniü halden welden feste vnde gentezlich. Nw geschach e, do der prister gotes leichnam erhaben yn der- selben messe hatte, do qwam eyn grofler storm- wind yn dy kirche vnde eB wart gar finster, alzo das sie alle erscroken. Vnde do ef weder lichte wart, do vand der prister nicht gotes ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. leichnam off dem altar. Do stunden sie alle be- trubith vnde vorwunderthen sich vnde soghen eyner den andern an vnde suchten hyn vnde her vnde funden den leichnam legen vor den fußen Marsily de Rubeis, der do was eyn hewpt vnde eyn anefang ader antreiber deßer handelunge. Do sprochen sie alle sampt mit eyner stymme, was sulle[n] wir thuen, was wir vorhaben, als wir sehen, das behaget ote nicht. Alzo liefen sie eB vnder weghen vnde eyn itezlicher gyng weg zcu seynem geschafte. Der priester aber, der do hatte messe gehabet, der gyng in dy stat do- bey vnde sagete das dem bischoffe, was do ge- Scheen was. Do sante en der bischoff zcu dem cardinal Ostiensi, der gesaund was keyn Lambor- dia vnde eyn legate keyn Danonia. Alczuhand mit dem bischoffe kundipten sy meynem vicario Egidio von Berlario, der vou Franckreich was, das her mich warnete, das ich mich hute vnde beware vor sulcher zcusampnebloDunge vnde vorretereye meyner vinde, alzo vor gesprochen ist. Dornach geschach eD, das dyselbigen, dy alzo weder mich worn gewest, den begunde leid zcw werden, vnde es rewethe sie vnde tothen busüe dorobir vnde swuren mir trawe vnde frundschaft vnde hilden mir das vnde stunden bey mir getrewlich vnde stete vnde ich nichtes anderes von en erkante, sam ef meyne bruder weren, vnde vorborgen nichtes nicht vor mir, das heymlich was yn eren herczen. Eynes tais Gybertus von Enfuliano sprach: nymmer wer ich frolich worden alle meyne lebetage, wer der leichnam Christi vor meynen fuBen funden, als her funden wart vor den fuben Marsily de Ru- beis, vnde &got hot vns wol bewart, dos wirs nicht volbrochten, vnde ehe wir ef itczunt wellen thuen, wir welden lieber sterben. Ich Karolus lieD das alles hyngeen vorsweghen vnie tat, sam ich nichtes nicht dovon wuste. Dieselbe czeit horte meyn vater Johannes das gedrengnis, das ich leid von meynen fynden, do machte her eyne sammunghe yn l'rancia vnde vnder dem volke woren das die hewbtlewte der bischoff Beluauensis, der groffe Enton des rei- 1) das ruk. — ?) Misto gegen die ma ruk. der. — ?) Symoni Philippi de Pistorio. — !) Smysl celé véty po- chyhen& jest tu podán. — *) Zase překlad nedobrý. 

Strana 401
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV, ches Francie, der burggraffe von Cesarea vnde viel andere groffen vnde panerherren. Dy czogen von Francia yn Sa[ba]udiam, dornach [über] die berge Alphes bis zeu der margraffeschafft des Berges Ferary vnde durch die margraffeschafit qwomen sie keyn Lombardia bis keyn Cremona vnd von Cremona bis keyn Parmanßi. Vnde vns gwomen zcu hulffe weppener mit harnisch vnde mit helmen, der was bey M vnde VI*. Dornoch vnser vater mit dem volke vnde schare, dy her gesammelt hatte, [20g aus, auf] das her zcu hulffe qweme dem sloüe zcu Papia, das hatte her noch bey em, das was weder vns." Do slugen wir gesczelt off vnde vmmelogen dy stat Papia vnde hatten wol III" helme ader wepener aldo zcusampne. Do czubroche[n] wir die vorstat, vnde dy monster der vorstat, vnde erfollten das slof mit speybe vnde besatezten das wol mit lewthen. Ader wir kunden die stat nicht gewynnen von dem sloBe, wen dy burger der stat dy hatten gemacht gra- ben vnde wale vnde pasteyen vnde weren czwi- schen dem sloBe vnde der stat, das man zcu der stat nicht kunde komen. Vnde sie hatten M weppener, dye en von Meylan gesanth worn zcu hulffe. Vnde do wir nw X tage gewest worn, do czogen wir von dannen vnde czogen off Mey- lan vnde slugen do nohen vnser geczelt off vnde vorterbeten vnde verwusten das land vmme vnd vmme das gebyte vmbe Meylan. Vnde do czoge[n] wir fort keyn Pergamum. Do hatte[n] wir eyne handelunghe vnde gespreche mit etlichen vnDern frunden vnde dye sulden offslisben eyne phorte der stat. Vnde ef was alzo geschicket, das?) des morgens frw yn der morgenrothe sulden etli- che von vnBerm volke yn dy stat geen; dornoch sulden en folgen eyne grosBe rotthe ader spitcze vnde here des volkis, die solden die stat halden offen, das vuser vater eyns mit vns qweme mit vnberm volke vnde sehare yn dy stat. Vnde dis geschach, das vnser frunde yn der stat Pergama die toten eyne phorte off vnde dy ersten vnDers volkes dy gyngen hyneyn, vnde dy ander schar der vnBern wolde en nicht nochvolgen; ich weis nicht worvmme ader von welchem geiste sie be- 401 weget worden. Vnde dy ersten, dy do etliche czeit stunden yu der stat, wen sie kunden nicht alleyne wederstheen den vinden, vnde vil vnser frunde dy entgyngen mit denselben, die, an- dern, die do bleben, dy worden gefangen vnde gehangen obir dy maver; der was bey funffezi- gen. Do vnser vater vnde wir qwomen vnde soghen, was do gescheen was vnde versewmit, do worden wir zere betrubet, mit alle[m] vnBerm volke, vnde noch etlichen tagen czogen wir obir das wasser [Adda] vnde corthen weder off das ertreich Cremonense yn dy stat Parmanfi.?) [VI.] Hye nochvolget, wye das der konig Jo- hannes sick vorband mit dem cardi- nali Ostiensi. Dornoch vnser vater der czog keyn Bono- nia zeu dem cardinal Ostiensi, der genant auch was Bertvaldus, der do gesant was von dem be- bistlichen stule keyn Lombardia, der die czeit regirte die stat Bononia vnde vil ander stete, also Placenciam vnde Rauennam?) vnde gantcz Romandiol vnde Marchiam vnde Anchiocinam, vnde handilte mit en, das sie sich mit vns vor- bunden, vnde der cardinal sich sunderlich mit vns vorband vnde vorpflichtigitte, das her welde eyn vind vnser vinde seyn; wen dovor.was her eyn vind des gubernatoris von Ferrenne durch eyne sache wille, die en antrat vnde dy heilige romische kirche, der dach bereyth was hulffe zcu thuen en vnde em selber. Vnde der ge- nante cardinal tat vns hulffe mit volke vnde mit gelde. Do czoge[n] wir mit vnBerm volke vnde legeten vns mit dem here vor dy stat Ferronen ; do was der hewbtman der vorweBer, der eyn groffe was von Armonaco.?) Dornoch den somer noch pfingisten, do sammelte vnser vater eyne große schar vnde do santhe her vns vorhyn yn dy stat Cremo- niensem vnde Parma keyn Paden mit V? hel- men ader wepener. Dy sante ich vor das slos Diezignionis, die vns wederspenig worn vnde !) Také tu není smysl podán dobře. — ?) ruk. das das morg. — 9) Překlad podává vče méně správně a ne- úplně. — 4) Rkps. Bauennam, — Překlad tu jakož ihned níže zase dosti nesprávný. — *) Překlad této jakož i před- cházející věty a obou následujících nepodává zase pravého smyslu. 51 1333 

Strana 402
402 ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 1383 weder dy hewbtstat eres bischtumiß Cremonen- sis, vnde stund bey den Papiensibus zcu die- nen vnde den von Mediolan. Vnde ich bleib zeu Cremona yn der stat kawme mit XX Hel- men. Alzo wart gemerit die schar der vinde te- gelich, alzo das die, die do loghen vor dem sloße, die vmbegoben sich mit graben vnde har- reten vnser hulffe. Die czeit alczuhand die Mu- tuani vnde die von Ferranenn die santen eyn schiff bey Padum vor Cremonam vnde ertrenckten alle schiff yn Padum vnde des ertreichs zcu Cre- mona, alzo das vnser vater mit seynem volke kunde vns nicht zcu hulffe komen noch keynen boten senden, wen alle schiffe vnde alle môlen woren ertrencket vnde vorsencket, vnde wir yn der stat Cremonn wir worn sam yn vorlust vnser personen, wen dy stat was weit vnde wenig volk darynne, wen sye was zcu wuste worden von der kriege wegen vnde der streite. Vnde alzo worn wir yn großen betruppeniß vnde leyde, das wir vnserem vater vnde her vns vnde dem volke vor dem slosße konde nicht zeu enander komen noch bothen gesenden noch rettunge noch hulffe gethuen. Do gab got, das eyne czwetracht wart vnder vnseren vinden, dy die genante stat vmme- legen hatten off dem wasser Pado, das sie sich vnder enander slugen; als czogen sie abe eyn itczlicher yn seyn heymat vnde stat der eygens hatte czu den seynen. Do dis erfur vnser vater, do qwam her von Parma mit seyner schar vnde mit seynem her off das Padowasser vnde gebott, das man dy ertrencten schiffe czoge auß dem grunde. Alzo schiffte her mit wenig volkis yn dy stath Cremona, vnde den tag dornoch do sammelte her mehr des volkis vnde qwam sterc- lich zcu hulfe den, dye vor dem slosße Presigni- conis [waren]. Vnde wir worden alzo gesterket von den gnoden gotes. das wir stercker worden wen alle vnser vinde, wen wir hatten mehr wen III’ helme adir wepener. Vnde do wir vor- nomen, das wir nicht schuffen vor dem genanten slosße, do wolde[n] wir vorbas czien vnde zeu hulffe komen dem slosfe Papiam, alzo vor gesprochen ist. Do dis vornomen vnser vinde, do santhen sie 30 čce zcu vns ere rotgeber betreglichen vhde liesßen mit vnserm vater handeln vnde werben vmme fredistage yn sulcher weyße, das her von dem felde czoge vnde sie nicht hynderte. Vnde alzo mit guten worten vnde globden globeten sie vil zcu halden, vnde dornoch hilden sie das nicht vnde betrogen vnsern vater, das her seyn volk von em ließ, das her gesammelt hatte. Alzo wart das feld ledig des volkis vnde das sloß Papia wart nicht gespeyßeth vnde vorlorn. Alzo vnser vater durch dy guten worth vnde falsche betregunge vnde legenhaftige globde dem ge- brach gelt vnde kost. Alzo qwam der wynter, das wir nicht kunden zcu felde geczihen. In der czeit dy von Ferrerien, Weronienses !) vnde die Mutuani vnde Mediolani, dy stercten sich vnde fyngen den hewbtman, der do gesanth war,2) den graffen von Armoniaco yn der vor- stat Ferrarien legende vnde toten vil volkes awß dem here, etliche ertrencten sie yn dem Paden dem wasser, vnde peynigeten vnde swech- ten alzo das her, das sie nicht vorwenden 3) vnde nicht weder si mochten, bis das sie auligetreben worden von dem vaterlande. Do dis sach vnser vater, das em dy czerunge gebrach, das [er nicht mehr krige noch gestreiten kunde, do schickte her sich wegzcuczien vnde zcu loßen Parmam den de Rubeis vnde das Reich 4) vnde die regirunge den von Volkano vnde Mutuam den von Pisis vnde Cremona den von Pinczo- nibus. Alle deße stete dy hatten sich ergeben vnserem vater yn seyne gewalt, dy wolde her en nicht weder geben, her wolde auch dy Lu- canischen vorkauffen den Florentinern, sunder her wart zeu rothe mit seynem rothgeber vnde befal denselben den de Rubeis, den her Par- mam befolen hatte yn den geczeiten.*) VII.] Do wer noch worn yn Luca, der tewffil, der alle wege suchet den, den her fresßen mag, vnde gibt den Lewten susßes vor, yn den do galle luschet, do wir nw vil vorsucht worn durch en vnde die") gotliche gnode vns halff obersegen: n 1) Wenonienses ruk. — 2) der do genanth war jest překlad legati. — 3) das sie — mochten jest překlad latin- ského: quod legatus amplius non recuperavit nec campos adversus inimicos amplius habere valuit. — 1) t. j. Regium.— Překlad tu zase pochybeu. — 5) Věta tato zase nedobře podána. — 6) Rukopis durch.

Strana 403
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. dornoch hild der tewffel ander lewte an, das sie das tothen, das her selber nicht gethuen kunde; die hyngen vns an, das sie vns anbrechten yn dy wollust vnde fleischliche begerunge. Do horrethe vnser vater nicht langhe vnde wir czoghen weghyn keyn Parma vnde qwomen yn eyn dorff genant Tarentcz des bischtumis Par- mensis, an eynem sontage, an dem was vnser l‘rawentage hymmelfart, den wir Dewtschen nen- nen Wortezenweye. Dyselbe nacht, do vns der sloff anging vnde [wir] alzo slommerten, do ent- scheyn vnde geschach vns eyn sulch gesichte. Der engil gotes der stund neben vns bey der lyncken seyten, do wir logen, vnde slug vnü yn dy seyte vnde sprach: stand off vnde gehe mit vns. Vnde wir antworten yn dem geiste vnde sprochen: Herre! wir wisBen nicht, wo du hyn- geest. Do nam vns der engil forne bey den horen vnde trug vns mit em bis hyn off eyn feld. Do worn vil der weppener, die rethen alle vor eyn sloB, dy worn alle geschicket zcu dem streite. Vnde her hild vns yn der lofft obene ober dem here der weppener vnde sprach: Schawe hie! vude sich! Zcuhand steig eyn ander engil von dem hymmel, der hatte yn seyner hand eyn few- rig swert vnde slug eynen vorne an der spiteze vnde lieb em abe forne seyn gescheflte, das ist das menliche gelet mit den geilen. Dovon wart der tot vnde gewunt, [und] alzo sitezende off dem pherde begunde her:zcu sterben. Do hild vns noch der engil bey den fordern horn vnser hewb- tes vnde sprach zcu vns: kennest du den, der do geslagen ist von dem engil vnde gewunt yn den tod. Do sproche(n] wir: herre, wir wissen ib nicht vnd kennen die stat nicht. Do sprach her: er sullet wisBen, das eB ist her Delphinus Wie- nensis, der durch der sunde willen der vnkew- scheit ist von gote geslagen. Nw beware dich vnde behute dich vnde sage eD deynem vater, das her euch bewaret vou sulchen sunden, das euch nicht evn ergers wederfare. Do hatte{n} wir meteleidunghe mit Delphino Wyenensi, der ge- nant was Bigonis, des groflemuter ader anefrawe was eyne swester vuser grofemuter, vnde her was des kóniges swesterson von Vngern des er- sten Karoli. Do fragete[n] wir den engil, ab nicht her noch mochte gebeichten vor dem tode? Do entwurthe der engil vnde sprach: her wirt sie 403 haben etliche tage. Do soghe[n] wir off dy lyncke seyte der spitezen, do sogen wir vil menner sthehen mit weyBen menteln, dye worn eyns her- lichen alders vnde ersame anczusehen vnde lauch- ten yn der heilikeit. Dy rethen mit enander vnde sogen off die spitezen vnde off die ding, dye aldo geschogeu, vnde defe manne merckte[n] wir gar eben vnde hatten doch nicht gnode, das wir sie frogeten noch der engil sagete vns, wer dy weren. Alzo do dy morgenrothe qwam, do worde[n] wir alzo weder bracht an die stat, do wir vor. worn, vnde do eB tag waf, do qwam zcu mir eyn ritter genant Thomas von dem Newendortffe des bischtumiD Leodinensis, vnsers vaters kammerrer, vnde wacte vns vnde sprach: herre, worvmme stheet er nicht off? ewer vater bereith gestegen off das phert. Do stunde[n] wir off vnde worn so mude vnde initd, sain. wir gar forte gereist hetten. Do sproche[n] wir zeu dem ritter, wo sulle[n] wir heyngeen, wen wir deße nacht sulche ding ge- leden haben, das wir nicht wissen, waz wir thuen sullen. Da frogete her vns vnde sprach: herre, was? Do sproche[n] wir zeu em: der Delphinus der ist tod, vnde vnser vater wil') eyn volk vnde eyn her vnde em zcu hulffe komen, der do kriget mit dem groffen Sabaudie; nw darf her vnser hulffe nicht, wen her ist tod. Do be- lachte her vns au deme tage, vnde do wir qwo- men keyn Parma, do sagete her vnserm vater alis, das wir em gesagith hatten. Do riff vus vnser vater vnde frogete vns, ab eB wor wer vnde ab wirs alzo gesehen hetten. Do sproche|n] wir: Johe, werlich herre, wisset vor wor, das Delphinus tod ist. Do sprach vnser vater: son, nicht glewbe an die trewme. Wir hatten abir dem ritther Thomas nicht gesagit den trawm gantcz, sunder alleyne, das Delphinus tod wer. Dornoch noch etliche tagen, do qwam eyn bothe vnde brochte briffe, das Delpinus (sic) hette sich ge- sammelt mit eynem here des volkis vor eyn Slo des groffen Sabaudie, das her do wer mit eynem pheile von eynem armbroste geschossen mitteite vnder seynen rittern, do noch etlichen tagen, do her gebeicht hette, wer her gestorben. Do nw vnuser vater horte dy briffe, do sprach her: wir wundern vns zere vnde gros, das vnser son lange zcuforn den tod wuste vnde vns den gesageth hot. Alzo Thomans der ritther vnde 1333 

Strana 404
1333 404 her verwunderten sich des sere, doch dornoch rette nymand nicht mehe von sulchen «ingen, deren mehr frogete von andern sachen. [VIIL] Dornoch sach vnser vater, das em dy cze- runge vnde dy kuste gebrach, vnde her mochte vorbas den krig nicht leiden noch daulden mit den herren von Lombardia, do gedochte her, das her welde wegezien, vnde wolde vns dy stete beuelen vnde den krig. Do wedersproche[n] wir das, wen wirs nicht mit eren mochten ge- thuen vnde behalden. Do wart vns lawbe ge- geben wegczuczihen vnde sante vns for heym keyn Behemen. Vnde [wir] nomen off!) fredestage mit vnseren vinden [und zogen] obir das erdreich vnde land Mantuanum vnde Weronam vnde yn die?) groffeschaft Tirol. Aldo funde[n] wir vnBeren bru- der genant Johannes, den vnser vater hatte zeu der ehe gegeben mit der tachter des?) herczogen von Corinthien, des groffen von Tirols. Der herczog was eyn swogher vnfers vaters?) vnde hatte vor dy swester vnser muter genant Anna, alzo oben ge- sprochen ist, vnde noch erem tode nam her zcu eyner hawBfrawen dye swester des herczogen von Brawnsweig, mit der her hatte eyne tachter Mar- gareta. Mit der gab her vnBerm bruder das her- czogthum von Corinthen vnde die groffeschafft Tirolis, wen her hatte nicht menlich geslechte. Alzo wart Frede czwischen em vnde vnferm vater, wen dorvor sie vind gewest einander durch die awBtreibunge wille ader voryagunge desselben herczogis, den vnser vater von Behemen treib, als oben gescreben ist. Dornoch czoge[n] wir durch Beyerland; do funden wir vuser eldeste?) swester genant Margareta, dy do hatte eynen eynigen son mit Heynrico, dem herczogen von Beyern; der son genant was Johannes. Dornoch do qwomen wir keyn Behemen. Nw wor[n] wir aw- Bene geweBt von Behemenlande XI jor vnde wir erfunden vnde erfuren, das etliche jor dorvor, ewen wir keyn Behemen qwomen, do was vnser muter Elizabeth gestorben. Vnde dy weile sie noch lebete, do was vnBer swester, die zcum ZIVOT CISARE KARLA IV. andern mole geborn was ader noch der ersten swester, dy do genant was Guta, dy wart gefurt yn Francia und vermehlt an Johann, den erst- geborenen des konigs von Frankreich Philipp, dessen5) swester genant Blanca?) habe[n] wir zcu eyner hawbfraven. Die dritte vnser swester vnde die letezte genant Anna die was bey vnser ge- nannten swester yn lrancia czu den geczeithen. Vnde alzo wir WenezeBlaus qwomen keyn Be- hemen, do funde[n] wir nicht noch vater, muter, noch bruder noch swester noch keynen bekanten, vnde dy behenische sproche hatte[n ] wir vorgesBen, do wir die weder off newes musten lernen, das wir dy retthen vnde vornomen als eyn ander Beheme. Vnde von gotlicher gnode kunde[n] wir nicht alleyne reden behemisch, sunder auch welsch, lombardisch, dewtsch vnde latinisch, alzo das wir alle deBe czungen kunden reden, leen vnde screiben, vnde eyne was vns alzo gereit als dy ander. Do czog vnser vater off dy groffe- schaft keyn Lutezenburg durch etliche sache wille, dy her hatte mit dem herczogen von Bey- ern,) her vnde seyne methegesellen, alzo der bischoff Leodinensis, Juliacensis der margroffe, der groffe Gerlenensis vnde vil andere, vnde beful vns seyne macht zcu der czeit seyner abewesunge yu Dehemen. Das wir das reich alzo funden verwusth, zeustort, das keyn sloD ader burg nw frey was, das nicht vorstricket noch vorsatczt wer mit allen koniglichen gutern, alzo das wir nicht hat- ten slosser, noch burge noch eygene wonunge, doroff wir gewonet hetten, sunder wir musten wonen yn den hewBern der burger alzo eyn an- der burger. Vnde das Prepgische slof das was alzo vorwustet vnde vorterbet vnde zcufallen, seid der czeith des koniges Othakari vnde was eyn teil an dy erde zcufallen. Do wer eyn ne- wes vnde eyn groBes vnde eyn sewberliches pallas bawten, als man das noch hewtigen tagis siet. Dyselbe czeit sante[n] wir noch vnBer hawDfrawen, dy noch was zcu Lutczenburg, die dornoch obir eyn jor qwam do, so hatte sie eyne geborne tachter genant Margareta. Zcu den geczeithen !) Vnde offnomen fred. ruk. — ?) der ruk. — ?) das ruk. — *) bruders ruk. — 5) edelste ruk. — 5) die ruk. — *) Branca ruk. — 9) Místo Brabant; Bawarie má též rukopis zhořelecký (6), s nímž i některé jiné podobnosti se v ně- meckém překladě vyskytují, tak že se podobá, že z něho nebo jemu příbuzného rukopisu překlad německý byl zpořízen. 

Strana 405
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. gab vns vnBer vater das margraffthum zcu Mer- hern vnde!) gebrauchten des sam des, das vns zcu- gescreben wer. Vnde do dy fromen manne von der gemeyne zcu Behemen soghen, das wir worn von dem alden stamme der konige, do hatten sie vns lieb vnde gowen vns stewer vnde tothen vns hulffe, das wir vnfer slosBer baweten vnde hesserten vnde vnser koniglichen gutter merethen. Do*)bawete[n] wir weder mit groDer czirunge vnde erbeith das sloB BurgsloD, Tirzow, Lichtenburg, Lutitz, Gretz, Pyesek, Necztym, Zbyroch, Tachaw, Trittenaw in Behemenlande ; ader yn Merherlande Lucaw, Teltez, Wewerzy, Olmuntcezen, Brunnen vnde auch Cznaym; deser slosser vnde burge vnde vil ander gutter die vorsatezt, vorstricket vnde entfremdet worn von dem reiche. Vnde wir hatten vil breite ritterschafft, dy vns dyeneten, Alezo nam geluczelichen zcu das reich von tage zcu tage. Alzo hatten vns lieb dy guten gemey- nen lewthe, ader dy bofen dye furchten vns vnde huten sich von den boBen vnde tothen nicht das arge vnde dye gerechtikeit die hirschete genugelich yn dem reiche. Vnde do wart eynem ydermaune gegeben recht vnde nicht vorsageth ; vnde dy banerherren dy worn off das groste teil erawDam vnde wutreich vnde forchten nicht den konig, als e8 czemlieh was, wen sie hatten reich vnder sich geteilet. Das brochte[n] wir zeu krefften vnde zcusampe vnde besatezten das mit hewbt- lewthen vnde besserten das reich von tage zcu tage. Dos tothe[n] wir czwe jor noch enander. Czw der czeit gobe[u] wir vuser jungeste swester Anua Otthoni, dem herczogen von Osterreich, zcw eynem weibe. Vnde yn dem tage [starb] der herczog von Corinthien vnde groffe zcu Tyrolis. Nach seynem tode [sollte unserem bruder der besitz des her- zogthums Kaernthen und der grafschaft Tyrol zu- fallen, da] machten eynen heymlichen bund Lod- wicus, der sich hatte vor eynen keyfler [ausge- geben], mit den hertezogen von Osterreich, alzo was Albertus vnde Ottho, zcu teilen die hir- schafft vnBers bruders heymlich vnde felschlich : wolde derselbige Lodwicus haben die groffe- schaft Tirolis, [die herzoge] ader das herczog- 405 thum von Corinthin; an dye gedochte nicht Lodwicus vnde was vndangfam der dinste vnfers vaters, die her em toth yn der entphónuge des keysersthumif, alzo do gesprochen ist. Ader der herezog von Osterreich, ab her wol vnBer swester hatte, noch dem tode des genanthen herczoghen von Kernten [bemächtigte sich] durch dy heymliche zeusampnebloBunge vnde obirtragunge mit dem herren Affensteyn, der do was eyn hewbtman des herczogen von Corinthien, das derselbe von Affensteyn en gerne loB vnde frey gab vnde dy besitezunghe dorczu. Alzo vorlofü vnÜer bruder das herezogthum von Corinthien; die ader von der margraffeschaft Tirolis, dy wolden sich nicht vndertenig machen Ludwico, sunder sie bleben yn dem gehorsam vnfers bruders. Do dis geschach, do qwam vnser vater keyn Dehemen vnde brochte mit em seyne hawDfrawe penanth Beatrix, dy eyne tochter was des her- czogen von BurboyD, von dem geslechte der ko- nige von Franckreich, mit der her hernoch ge- bar eynen eynigen son genant Wenczellaus. Denne die bofen vnde falschen rothgeber dy wuchüen vnde worden gesterket weder vns bey meynem vater, die eren eygen frommen vnde gewyn suchten yn Behemen vnde auch zcu Lutezen- burg, die troten czu vnDerim vater vnde riethen em vnde sprochen: herre, sehet euch vor, ewer Son hot yn ewerem reiche vil sloBer vnde eyne grof nochvolgunghe grosBer; wen er wirt her alzo zcunemen vnde so mechtig werden, her trewbet euch aw, wen her wil; wenn her ist eyn erbeling des reiches vnde vou kuniglichen stamme vnde wirt gar lieb gehabit von den Behemen ; er seyt ader eyn czukomender ader eyn vnbe- kanter man sam eyn fremdeling. DiB sprochen sie ader, das sie eren gewin vnde geniB suchten, off das her en befule dy slosser vnde dy ge- nanten guther. Nw volborte der konig erem rothe vnde missetrawte an vns (und nahm vns| alle slosser vnde handelunge yn Behemen vnde yn dem margraffethum zew Merhern, [und so blieb uns der blofe titel des markgrafen von Mähren] ane hirschafft, ane guther. !) vnde gebrauchten. — zcugescreben wer jest pielození Jatinského: et codem titulo utebamur. — ?) Překlad následujícího nesprávný, 1333 ! 1335 

Strana 406
1335 406 Eynes tages do rethe[n] wir von Burglif) keyn Proge vnde do wolden wir besuchen vnd reden mit vnBerem vater, der yn Merhern was gewest, vnde qwomen off das Pregische slof yn das alde hawl) der burgraffeschaft; do wonete[n wir] etliche jahre,') ehe das pallas was gebawet. Vnde yn der nacht leghete[n] wir vns yn das bette vnde her Buüko von Wilhartez der eldiste yn eyn ander bette; vnde vor vns eyn grof fewer was yn der kamer, wen el) was winterczeith vnde ef was kald, vnde vil kerczen branthen yn der kammer, vnde alle fenster worn geslosien ader zcuge- thon vude auch dy thoren. So wir anhuben zcu sloffen, do wandirte ader ging [etwas] yu der kamer hyn vnde her, wir wusten nicht was, alzo das wir beide dovon entwachten. Vnde wir his- fen den genanten Buf?konem offstheen, das her seghe, was do wer. Do stund her off vnde giug in der kamer vmme vnde sach nichtes nicht vnde vand auch nichtes nieht. Do machte her eyn grof fewer vnde entczuntte mehe kertczen vnde gyng zcu den bechern ader neppeleyn, dy do stunden vol mit weyne, vnde tranck vnde satczte sich eynen becher nohen an dy groste kertcze, dy do brante. Vnde alzo legete her sich weder sloffen vnde wir czogen vnfüern mantel an vnde sofen alzo yn dem bette vnde horten aber ef yn der kame[r] vmmewandirn vnde gehen vnde soghen nichts nicht, vnde soghen alzo off den becher, den her Buliko hatte zcu der kertcze gesatczt, vnde soghen, das der becher warth vmmegestortzt vnde nedergeworffen, vnde soghen doch nymand vnde wusten nicht, wer den becher vmmestiü, vnde horten, das der becher wart vmmegeworffen auf eynem Winckel yn den andern vnde von eynem bette an das ander, vnde eB gyng yn der kamer hyn vnde her vnde der becher sprang mitene yn dy kammer von der wanth. Do wir diB soghen, do erscroke[n] wir gar zere vnde horten, das ef noch yn der ka- mer gyng, vnde soghen nymands. Do czechente[n] wir vns mit dem fromen krewtceze vnde yn dem namen [hesu slieffe[n] wir bis an den morgeu vnde funden den becher mittene yn der kamer ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. leghen. Des morgens qwomen vnser dyener zcw vns, mit den gingen wir von dannen. In den geczeiten sante vns vnser vater mit eynem sayberlichen here yn die Slefie zcu her- czog Bolken, der herre zcu Monsterberg was, wen derselbe herczog der was nicht eyn furste noch amptman vnDers vater noch des reiches zcw Behemen. Vnde vnser vater hatte dy stat Breülaw [vom herzoge von Breslau] erkriget, der nicht erbelinge hatte. Vnde derselbe herczog nam Glotz vnde das erdreich dorczu, das dorvm- me lag, vnde das land zcu seynem lebetage, vnde wolde lieber, das die genante stath zcu den herczogthum vnBerm vater vnde der cronen vnde deme reiche zew Behemen geben, off das sie be- schirmet vnde bewart worden ewiclichen, denne das her die welde lofjen seynem bruder BoleBlao, wen seyn bruder was seyn vind vnde her auch seyn vind herweder, dorvmme so gunde her em die stat DBrefülaw nicht vnde gab sie zcu der cronen zcu Behemen. Do nw vnser vater hatte genomen dy besitczunge der stat BreBlaw, do ergoben sie sich alle herczogen yn der Slebie vnde zcu Oppiln vnde worden vndertenig der gebittunge vnsers vaters vnde ewiclichen der crone zcu Behemen vndertenig zew seyn, off das sie beschirmet vnde bewart worden von dem konige zcu Behemen, awBgenommen*) den herczog, der do was awD der Slefie von den Polen, den herren zcu Monsterberg. Des erdreich wir vor- wusten, als yn den croniken gescreben stheet, das her alzo betwunghen wart, das her muste vndertenig secyn vnBerem vater vnde der cronen zcu Behemen alzo andere nerczogen. Do dis geschach vnde sich alzo irging, do griffe(n] wir eynen andern weg an vnde czoghen keyn Vngern zcu vnBerem vater, den wir funden yn Wischerad off der Tunaw bey konig Karolo dem ersten, der dovor hatte dy swester vnDers vatern. Do die begraben wart, do nam her zcu der ehe dy swester des crokischen koniges her Cazamir genanth, mit der hatte her drey sone: der erste hies Lodwicus, der ander Andreas, der dritte Stetfanus. Do machte derselbe konig Ka- ”) tage rukopis. — ?) awfsgenommen — Polen jest prelození latinskélio: exeeptis. duce Slezie, domino Śwyd- nicensi et Poleone d. Munst. 

Strana 407
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. rolus frede czwischen vnBerem vater vnde dem crokischen konige, alzo das vnser vater offsa- gete das recht, das em das Cleyne Polenland phlichtig was, alzo Gnefen, Kalifü vnde die an- deren nedirlande zcu Polan, vnde der konig zcu Crockaw der weder kundigete vnferem vater vnde dem reiche zcu Behemen vor sich vnde vor seyne nochkomelinghe, die konige der Ne- dersten Polen, ewiclichen vom allen vnde herczog- thume der SleBie vnde Oppilu vnde der stat BreBlaw. Wen dorvor was eyne czwetracht czwi- schen en, wie ader vnser groBevater WenczeBlaus der ander, konig zcu Behemen, besas das Neder- Polenland mit dem herczogthumen czw Crokaw. Das qwam her von der tachter wegen des ko- niges PrzmiBils, des koniges der Nedersten Po- len. Derselbe Przmisil noch seynem tode gab her die land vnferem grofvater vnde der cronen zcu Dehemen das reich vnde dye herezosthum ewiclichen. zeu besitzen. Ader der genante Ca- zamirus der was seyn vetter vnde sprach, her lette recht yn dem Nedersten lande zcu Polen, vnde sprach, das die frawen nicht mochten er- ben yn dem reiche. Vnde do wart eyn krig vnde czwetracht vnde hatte lange czeit gewerit czwi- schen den konigen ezu Behemen vnde Cazamiro vnde czwischen seynem vater Wladislao, der vnder. dem namen des koniges zcw Crokaw vnde yn den cleynen Polen regiert!) hatte. Delle czwe- tracht vnde gwerre wart gar vorriehtet vnde hyn- selagert durch den genanten konig von Vngern, der sich dorczw vorband vnde globethe hultfe zcu thuen vnBerem vater weder den herezog von Osterreich, der vnBerem bruder hatte ent- fremdet vnde genommen das herczogthum von Corinthien, vnde weder den genanten Lodwicum. Vnde yn diesem?) bunde worn defe herren alzo: vnser vater, der vngerische konig, der herczog von Beyern Heynricus, der vnser swester hatte czw eyner hawBfrawen. Dyselbe czeit sante vns auch vnser vater yn dy groffeschafft Tirolis, das wir dy regirten vnde sunderlichen vnBeren bru- der, der do noch jung was, yn seynen kyntlichen joren vorstunden vnde vorwesten. Des?) vnder- 407 wunden wir vns dernoch deme, alzo vns vnser vater befolen hatte. Do worde[n] wir zcugelosDen zeu der regirunge vnde vorsteunge desselbigen landis vnde des margraffthum der eynwoner, die vns gutlichen offnomen zcw der vorweDunge des landes etc. [IX.] Dyeselbe czeit den nesten tag noch ostern do sammelten wir eyn her von der margraft- Schafft von Tyrol vnde czogen yn den tal Pri- scharia des bischtumif) Prixiensis off den groffen Goricie vnde gewonnen do das sloD sancti Lam- perti vnde czogen fort off den genanten groffen vnde vorwusten vnde vorterbeten em seyn erd- reich vnde land bis an das ende vnde beslissunge, dy do genant ist Lynitcz.*) Vude wir wor[en] zcu felle mit vnBerem volke drey wochen, vnde wir herfarten vnde czogen darvmme off en, das her halff vnBeren finden, dem herczogen vou Oster- reich. Dornoch den neesten tag noch sinte Jor- gentage do vloch vnser vater vor Otthoni, dem herczogen von Osterreich, vnde qwam obir die Thunaw vnde erkrigete vil slosBer yn Osterreich.?) Lodwicus, ader der sich. gab vor eynen keyler awD, der half dem herczogen von Osterreich, vnde dornoch dy gubernatores der stete yn Lombardia vnde sunderlich Mastinus vnde La- scala der gubernator Weronensis, Vincencie, Pa- dwe, Treuisy, Brixtie, Parmensis vnde Lucaner der groffeschafft vnde alle der stete. Alle defe die worn weder vns vnde dy groffeschaftt Tyro- lis vnde gingen vns au mit gantczer macht, alzo das dy stat Tridentina vnde der ganteze tal Ar- chisy, der was yn grosser ferlichkeit von den Lombardenn, Gallen; ader von den Swoben vnde Beyern do was eB [dem Innthal] ferlich. Alzo was dy gantze groffeschafft Tyrolis yn grober ferlichkeit, alzo von allen landen vnde enden. Czw den geczeiten machte[n] wir Nicolaum, vnBern kantczelern, czu eynem bischofe zcu 'Tri- denten, der der geborth was Brunnensis, vnde zum bischofe von Brixien Matheum,5) den capellan !) ruk, gewert. — ?) Ruk. dessen. — ?) das rukopis. — *) Slova erdreich — Lynitz dána jsou v lat. textu takto: terras suas usque clausam, que vocatur Linez. — *) Překlad jest opak toho, co original vypravuje. — Rukopis má geb. von Brixicnsis was Brunnensis vnde Buzipyensis Matheus genant. 1335 l 1336 

Strana 408
1336 1337 408 sers bruders, wen beyde bischthume worn dye czeit ledig. Denselbigen somer Lodwicus, der sich vor eynen keyfer hatte awügegeben, der sammelte eyn grof heer des volkis von allen fursten von Almania weder Heynricum, den hercog von Bey- ern, vnDeren swogher, der denne mit vns was, vnde der herczog von Osterreich der qwam zcu hulffe demselbigen Lodwico. Do qwam vnser vater durch dy stath Passe an der Thunaw zcw hulffe Heynrico vnde [sie] sluge[n] ere geczelt off bey") eynem wosser genant Landaw. Do qwam der ge- nanthe Lodwicus mit dem herczoge von Oster- reieh vnde mit andern alzo mit eyner grofjen schar des volkes vnde mechtigen herren vnde vor dem wasser kunden sie nicht eren gank ge- haben. Do vorterbeten sie vnde vorwusten beyde laude eynen monden. Vnde wywol das here Heynrici cleyn was, doch der genante Lodwicus mit den herczogen von Osterreich ane volbren- gunge eres willen czoghen sie weder heym. Czw denselbigen geczeiten wolde[n] wir vnBeren vater vnde dem genanten vnBerem swogher zcu hulffe komen von der groffeschafft Tirolis mit vil vol- kis der reytenden vnde der fuBgengher. Do kunde[n] wir nicht komen ober den Cupfenstein, do der son Lodwici was, do vmmeloge[n] wir en alzo lange czeit, das die genanten fursten mitt enander zcu felde loghen, vnde do sie sich schi- den, do korte[n] wir weder keyn Tyrolis. Dornoch vmbe sinthe Michelstag, do wart gehandelth vmme dy eyntracht czwischen vnßerem vater vnde den herczogen von Osterreich, alzo das her der herczog von Osterreich wedergab dy statt Znaym, dy em vnDer vater gegeben hatte mit seyner tachter zcu eyner morgengoben, vnde gab vnßerem vater dorczw eyn grofB geld vnde etli- che slosser bey dem wasser ader flisse Draue zcu der graffeschafit Tyrolis vnserem bruder; ader das herczogthum von Corinthiam das sulde her selber vor sich halden. Dornoch denselben winter czoge[n] wir mit vnBerem vater keyn PrawDen weder die Litta- ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. junge von Holland, der junge herczog von dem Berge, Dolad*) vnde vil andere groffen vnde ban- nerherren. Vnde der winter was alzo weich vnde warm, das keyn euf was; ef gefros auch nicht. Dorumme so kunde[n] wir nicht fortgeczien vnde musten wederkeren yderman zcu den seynen. Dornoch wart eyne grofe czwetracht vnde krig yn Lombardia, den wir vorrichten,?) ehe wen wir qwomen von Tirolis*) als von des bun- des wegen, den die Venediger gethon hatten mit den Florenczern vnde mit den von Meylan, mit den von Ferreren, mit den von Banonien vnde mit den andern stete[n] weder Mastinum dela Seala, dem gubernatore Weronensi, Paduansi, der vuser vind was, alzo newlich gesagit ist. Von derselben czeit bis czu den monden April czo- ge[n] wir durch Merhern yn Osterreich. vnde wolden yn Lombardien. Do wolde vns der her- czog von Osterreich nicht geleiten noch geleite geben. Do satczte[n] wir vns yn dy schiffe vnde schifften keyn Vngern zcu dem konige, der gab vns geleite von der stat Bude durch Vngern, durch Croaciam, Dalmaciam bil an dy stat Seny off das uber des meres. Do gynge[n]| wir yn das meher. Dis vornomen der Venediger hewbtlewte, [und] wywol wir ere frunde worn, doch so wol- den sie vns vohen. Dorvmme so vmmegoben sie vnfere schiffe mit eren schiffen, das wir nicht wegkunden ane sie. Alzo czoghen sye mit vns vnde qwomen vor ere stete eyne. Do?) volgete[n] wir dem rothe Bartholomei vuser groffen Weyle vnde Seny, die yn vnBerem schiffe vnde galleyde worn, vnde geboten en, das sie alzo sprechen sulden: lieben herren nempt war, wir wissen, das wir eweren henden nicht entgeen konnen, wir wellen mit euch gutlich redyn vnde tedingen vnde mit euch yn dy stat gehen. Vnde do sie vns liessen awBsteigen, do vorsluge[n] wir vns mit dem genanten Bartholomei vnde mit Johanne von der Leippen vnde qwomen in eyn fischer- schiff vnde dackten vns mit secken vnde mit netczen vnde qwomen an das vher yn eyn ro- w|en|. Do worn mit deBe groffen: Wilhelm der recht. Alzo entgynge[n] wir eren henden. Do )) penes unum rivum iuxta Landew. — ?) de Lo lat. — ?) vorricht. vnde ehe wen wir rükopis. — ') Troilis rukopis, — 5) Latinský text této věty zní: aequiescentes consilio Bartholomei comitis Wegle ct Senii, qui nobiscum erat in. gallia, mandavimus, ut ipsis per nostros diceretur. 

Strana 409
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. evnge[n] wir fort zcu fusBe hyn keyn Aquilegia, do vmgen sie vnser schiff vnde galley mit alle(m] vnferem gesinde, das hilden sie etliche tage ge- fangen. Dornoch liessen sie dy frey. Vnde do wir qwomen keyn Aquilegia, do offenbarthe[n] wir das vnDerem wirte, der offenbarte eB alczfort dem rothe der stat, dis brochten dy burger an den patriarchen. Alezhand qwam der yn dy stat ge- gangen vide mit groDen eren der prister vnde des volkes, mit lewtunge der glocken entphing her vns vnde furthe vns yn seyn pallacium. Alzo qwam hernoch vnser gesynde zcu vns von dem gefengnif mit eroBer ere vnde bleben do yn seyner erden vier wochen. Vnde her wir- digitte vns vnde tath vnB gutlich vnde vorband sich mit vns in aller liebe vnde fruntschafft. Dornach beleite her vns durch den tal Cad bis yn dye stat vnde yn dy groffeschafit Tirolis, aldo wir denne von vnDerem bruder Johanne, der noch eyn kind was, vorstunden seyne stat, so wir ym besten kunden. [X] Dornoch geschach, das die von Venedigen vnde die von Florentcz vnde dy von Meylan, dye von Mantuam vnde die von Ferreren vnde die anderen eren gesellen vnde stete yn dem broch- monden vmbelogen dy stat Padua mit grofem volke zam mit czeen M reithenden vnde weppe- ner vnde der fuBsengher worn ane czal, vnde etliche defles volkes, das vmmelag die stat Fel- tren, ........ ?) Siecone Caldinano vnde audere stete. Vnde do sie do lange dy stethe vmme- loghen mit V* weppener vnde vil fuBügenger, wen dy stat Padua vide dye Feltrenses dy worn von der hirschafft Mastini vnde Lascala, der herren Weronenser, vnde der andern stete dy oben ge- nant seyn, vnde die von Venedigen hatten itczunt gewonnen dy stat Tinglain, vnde Saraballum vnde Dassanum, dy do angehorten dy hirschafft des genanten Mastini, wen der burgraffe von Car- balto, der voyt Teruisins, vnde dy andern erer vil die worn wederspenig dem Mastino vnde le- 409 geten den Venedigern zcu. Nw was yn der stat i337 Bellyn eyn burger genant Sudracius, der forchte das, das icht die stat Foltrenn vorloren worde vnde das dornoch icht eyn streit wurde, vnde das her icht qweme yn dy hende der Venediger. dy her sunderliehen yn hasse hatte. Do sie alzo vimmelegen worn off allen enden, do gedochte her, wie her do vorqweme vnde?) mit eyme ge- nant Jacobus Anastomis, der mit etlichen von Belyn sich vns vndertenig gemacht hatte. Do wir worn in eynem cleynen schiffe vnde von beiden teilen die von Weronenn vnde auch iie von Venedigen qwomen heymlich zeu vnb off beiden teilen, do sie eB nicht wosten weder die Venediger noch dye andern. Vnde der herre We- ronmensis der sprach: moget er oberwinden der Feltrenses vinde vnde dy geiagen von der stat l'eltren, ich wolde euch eyne phorte der statt offtfhuen, denne ich gunde euch die stat lieber. wen keyme andern. Ich merckte ader seyne wort fleiBiclich vnde satezte em eynen gewisDen tag, wen ich komen welde, vnde synt das ich muste weyBlichen. sammeln lewthe yn eynen camphe czwer edelinghe yn dem bischthum Nouiforensi.?) do riff ich zcu mir vil frunde yn der eynen sulchen gesteltniB, ab do yn dem camppe ezwe- tracht wurde, das wir sie mochten beschirmen. Vnde defble sammelunge machte ich vort dorvmmie, das ich mit der sammelunge mochte dv stat Feltren heymlich gewynuen. Vnde alzo czoge[n] wir ferre vide lange reife vnde qwomen des nachtis vor die stath LFeltrenn. Do tat mau vnf) dy phorte off der stat Feltren an sinthe Jacobstage,*) vnde do beweyste wir dy banner des reichs zeu De- lemen vnde der groffeschafft Tirolis. Do vnser vinde dy[s] soghen, do erseroken' sie vnde wu- sten nicht, was sie thuen sulden, vnde kunden nicht wederstheen vnser macht. Alzo behilde do wir die stat, ader das sloB das hilden vnser vinde etliche tage. Dach was er wenig off dem slosDe, dorvmme so ergoben sie sich vns off gnode vnde czoghen abe vnde goben vns das sloB eyn. Alzo machte[n] wir vnde alle das volk yn der herfart eynen frede mit vns. !; Překlad jest velmi volný, — 2) V překladu vynecháno tu vice slov textu latinského a &ist hio. skrácena, — 3) V následujících řádcích jest překlad chybný, — !) Lat. text má in die s. Procopii. 

Strana 410
1338 | 1339 410 Alzo qwomen wir weder yn dy groffeschafft Tyrolis mit großen eren vnde reichthum vnde dornach czoghe[n] wir keyn Behemen vnde vor- bunden vns yn fruntschaft mit dem herczog von Osterreich, des frunt wir for nicht worn. Den- selben winther vor vaßnacht do gobe[n] wir zcum ersten vnser tachter Margaretam zcu der ehe Lodwico, dem erstengeborn sone des koniges Karoli von Vngern. Dornoch den andern tag, do [uns] vnser swoger bath zeu deme esßen des mor- gens vor dem offgange der sonnen, eyner vnser ritther der wackte vns vnde sprach: herre sthet off, der jungeste tag ist hye, wen dye gantcze werlid ist vol hewstrecken. Do stunde{n] wir off vnde satezten vns off vnser phert vnde rethen. Do was vol hewschrecken. Vnde wir wolden off dem erdreiche sehen, wo eb eyn ende neme vnde antrethe, vnde rethen alzo VII meilen yn die lenghe ; die breite kunde[n] wir nicht gemercken. Dy hewstrecken dy krummeten, sie hatten flogel, die worn dicke vnde weiß als eyn snee vnde swartcze streiffen dorobir sam buchstaben, vnde flogen zo dicke, das die sonne nicht kunde do durchgescheynen, das eß do zam vinster wart; vnde eyn groß stanck gyn[g] von den hewstrec- ken. Etliche flogen keyn Beyern, etliche keyn l‘rancken, etliche kevn Lombardien heyn vnde her durch die ganteze werlid. Vnde sie merthen sich: von cezween worden er XX ader mehe vnde wor[en] cleyne zeum ersten vnde wuchBen snelle, vude man fand sie bis yn das dritte jor legen. Desselben ') jores ynnen wenig II monden starb vnser swester vnde vnser swogher der herczog von Osterreich. [XIV] Do eb off dem somer qwam, do zcubrach ich das sloB Toczen, vil ander slosser des her- ren von Potenstein, wen ich hatte dyselbe czeith eynen krieg mit denselbigen herren. Dornoch wart el). vorricht. Dieselbige czeit worden funden dy silber- gruben vn Frisigen. Denselben somer greiff ich den weg an vnde czog mit vil bannerherren vnde volkes von Behemen vnde wolde czihen keyn ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. Lutczenburg zcu vnßerem vater, der nach vns gesanth hatte, vnde wir korten weler zcu Franc- fort am Moyen, vnde yn der wederkerunge machte ich eyn sampnunge yn der pregischen capellen zcu Allen heiligen. Dornoch czog ich zcu dem vngerischen konige, der was gar cranck. Vnde ehe ich weder qwam keyn Behemen, do ich von Vngern awBezog, (lo qwam meyn vater zcu dem Lodwico, der sich vor eynen keyber awBgab vnde handelte mit em vmbe eyne eyntracht. Dach hatte mir globeth der genante Lodwicus, das her keyne vorrichtunge wolde haben mit mey- nem vater ane mich, sunder her wolde eB mit meynem rothe orden vnde schicken. Des globede vorgas her vnde bedrog meynen vater vnde sprach, her hette sich lange mit mir entrichteth. Alzo getrawete em mcyn vater vude entphing lehen vnde nam die von em alzo von eynem keyBer, das her dach nicht gethon hette, hette her ef gewost, das her sich mit mir nicht vor- richt hette. Do ich das erfur, do qwam ich zcu meynem vater yn deme Mettelwege yn dem Meg- deburschen *) bischtum vnde sagete em, das das alles falsch vnde gelogen were, was em Lodwicus gesogeth hette. So wolde ich das nicht halden noch die vorrichtunge offnemen, vnde hatte es vor nicht, was do geschcen was, vnde sagete nyman- dis vil dovon. Dornoch qwam ich kcyn Pozo- niam, das do grentczt yn Vngern vnde yn Oster- reich, vnde ich vorrichte vnde machte zeu frunde den vngerischen konig mit dem von Osterreich. Dornoch qwam meyn vater keyn Merheren vnde wolde vorterben Nicolaum, den herczog von Opa- uia vnde Ratboria, den ich kawme weder vor- sunete keyn meynen vater. Vnd her gab meynem vater vil slosser vnde gevildis methe. Dornoch zo machte ich eyn herfart vnde czog vor das slof} Ponteusteyn, das mir vnde dem behemischen ko- nige wederspenig was; vnde man rawbte zer vnde vil von dem slosse. Vnde wywol man dor- ezu nicht komen kunde vnde nicht wol vmme- leghen, dach gewan ich das yn newn wochen vnde zcubrach das gantcz vnde gar. Dornoch czoch ich mit meynem vater heyn kevn BreBlaw, wen der bischoff derselben stat der was meynem !) dasselben ruk. — ?) in Mylteberk Maguntine divcesis zni pûvodni text. 

Strana 411
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. vater vngehorsam. Dorvmme meyn vater der wart off en beweget vnde czornig vnde nam em das slos Militcz. Durch der sache wille tat her meynen vater yn den ban. Do treib meyn vater den bischoff auD der stath. Vnde deBe czwetracht dye werthe wol II jor vnder meynem vater vnde der pristerschafft. Dornoch czoch meyn vater keyn Dautezeun, dornoch yn Francken. Do hueb sich eyn krig ezwischen dem konige von Francreich vnde dem konige von Engeland. Alzo lief her mich an seyner stat yn dem reiche. Ich ader satczte an meyne stat herren Peter von Rosen- berg vnde volgete meynem vater noch vnde czog keyn Beyern. Do fand ich Heynricum, den her- czog von Deyern, meynen swoger tod. Der lief noch em eynen son, den hatte her gehabet mit meyner swester Margaretha, eyn erbeling von ezen jorn. Der vormundeschafft vnde des va- terlandes bekorte vnde hinderte Lodwicus, der sich vor eynen keyDer hatte, vnde von der ehe weghen vnde der handelunge, dy derselbige Lodwicus hatte gethon mit dem vater desselbigen kindes, wen her hatte vortreben dy tachter Rudolphi, des herezogen von Beyern des groffen Palatini, seynes bruder, das deme genanthen kinde was globeth vnde gesworen; her gab auch demselbi- gen seyne tachter, dy do noch nicht reden kunde, vnde sprach, das her sie em welde globen, bis sie selber retthe; [die] von dem vorhengniss gotes wart stum. Dornoch ezoch ich von Beyern vnde qwam yn die groffeschaffü keyn Lutezen- burg vnde czog fort zcu deme konighe von Franckreieh, wen. der konig von Engeland der hatt em. vinneleghen cyne stat genant Banna- tensem, ehe her seyn volk zcusampnebrochte. Dornoch do czoch her vor dy stat genant Sancti Quintini, dornoch vor die stat Rubemontis vnde von dannen nohen biB zcu der stat Ladinensem. Dornoch korte er') weder an dy groffeschafft Hasonie.*) Dornoch weich der konig von Engil- land vnde lieB das feld dem konige von Franck- reich, do her hatte eynen gantezen tag gehart, vnde die streitspiczen worn bereith, wywol er 411 hatte yn seynem here vil der fursten von Alina- 1339 nienn, als den herczog von Brauancia, den mar- 1310 graffen Juliacensem ?) vnde von dem Berge, den?) burgreffen von Vlandrien von der Nedirsten AI- mania; von der Obirsten den?) margraffen von MeybBen, den margraffen von Brandenburg vnde vil andere mit der macht Lodwici, weleher Lod- wicus den konig von Engeland durch Germanien satczte eynen statholder des keyBerthumib. Yn den tagen [nach dem] meyn vater eyn awglie vorloB, do hub em das ander awge auch an krank zcu werden vnde wehe zcu thuen, do*) gyng her zcu mir off den berg Pessolanum vnde sprach heymlich zcu mir, das ich gesund byn worden, der dach dy czeit doselbist vorblinthe.*) Ich czoeh fort zcu dem konige von Hispanien em zcu hulffe weder den konig Granati. Vnde dach, do ich off den weg qwam, do hatte ich noch mit meynem vater zcu reden vnde mit mir nemen meyn geczewg. Do korte ich weder vnde qwam zcu meynem vater off den berg Pessola- num. Do wolde mich meyn vater nicht von em losBen. Vnde do meyn vater nicht mochte gesund werden, do czoge[n| wir mittenander keyn Auion zeu dem bobiste Benedicto dem XII, das wir vns mit em mochten vortraghen vmme sinte Petersheller, den man gab yn dem Dreflawschen gebite vnde bischthum. Do wart el vorricht.") Aldo beichte[n] wir vnde bekanten das gesichte, das wir gesehen hatten von Delphino Wienensi, das wir gesehen hatten in Welschen landen, als oben gesprochen ist. Do wart vns gerotlien, das wir das billiglichen solden vorsueigen durch etlicher sachen wille, wen das zeu offenbarn. Vnde do blebe wir etliche zceit bey dem bobi- ste vnde do worden awBwelith mancherley bi- schofe.”) Eynes tages furte mich eyn cardinal yn seyn hawB, vnde do ich do stund vor dem bobiste, do sach mich der cardinal an, wen die czeit was ich margraffe zeu Merheren. Do sprach her zcu mir: Son, du wirst noch eyn romischer konig werden. Do sprach ich weder: vnde du ”) Ruk. ich. — *) Hannonie lat. — 3) Rul. ruk — " des ruk — *) der ruk. — ©) co následuje: nepodává pravćho smyslu. — 7) Preklad aż ku konci odstavce namnoze nesprávný. — *) Zase nesprávně podán smysl. — ?) Wotéž platí ještě u míře větší o větě této. 

Strana 412
1340 412 wirst eyn bobist werden, vnde das geschach, alzo hernoch wirt gesprochen. Dornoch czog ich mit meynem vater keyn I'ranckreich. Do santhe mich weder meyn vater zcu meyner swester, dy eyne vorlossene witwe was (les herczogen Heynrici von Beyern, dy do beśwert was vnde vorvuretht von Lodwico, der sich vor eynen keyBer hild, das ich ir sulde helffen vnde rothen. Do ich zcu er qwam, do hatte sie sich mith em vorricht vnde vorsuneth. Dornoch ezog ich durch das ertczbischthum Satcz- burg vnde durch. das bischthum Parmenn vnde durch den tal Gelus.!) Doch gedochte ich an das wunderwerg, das mir geschach zcu TharanD an viser lieben frawentage wurczeweye. Do entphing ich yn meynem herczen, das ich zcu lobe vnde zcu ere der juncfrawen welde losBen syngen alle tage die geczeiten yn der Pregischen kirchen, das*) von eren leben vnde wercke[n] tegelich eyne newe legende geleDen werde;?) vnde das geschach. Dornach qwam ich zcu meynem bru- der, der lief) den bischoff von Tridentin vor cynen hewbtman zcu Tirolis vnde czog mit mir yn Behemen. Do qwome[n wir] zcu deme konige zcu Croke, dornoch zcu Karolo, dem konige zcu Vugern, mit deme vnde mit seynem sone Lod- wico vorbunde[n] wir vns mit deme globde des fredes. Do wir do worn, do qwomen bothen, das seyne hawDfrawe eyns nit den banerherren hetten gerothen,*) vnde des czoge[n] wir weg. Vnde do wir keyn Behemen qwomen, do lieb ich meynen bruder vnde zcu hand Karolus, der machte weder weg vnde ich volgete em noch vnde qwomen keyn Tirolis. Do erkante ich, [dass| eyner ge- nanth Albertus vnde eyn banerherre, der do was evn hoffemeister meynes bruders, dy hatten das gehandelt vnde worn das eynes worden mit mey- nes bruder weib, das sie en vorlosDen sulde vnde sulde zcur ehe nemen Lodwicus son, der sich awDgab vor eynen keyBer. Vnde dy herren alle hatten sich alzo besprochen, sie wolden em ge- horsam seyn zam eren rechten herren. Do tath ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. ich zam ichs nieht wuste vnde legelogethe heym- lich dem Alberto mit dem junghen Busclico ?; der off en sach vnde ving en vnde furthe en durch eynen wald off eyn sloB genant Hospurg vnde lie8 en martern. Der bekante alle ding, alzo mir gesagit wart. Do wolde ich auch ge- fangen haben den hoffemeister; der entging mir die czeit. Do czog ich vor seyn slof) vnde czw- brach em das gruntlich. Derselbe wart mir dor- noch durch seyne frunde yn meyne hende ge- entwert, das ich solde globen vor scyn leben, sost sulde her bleiben yn meyner gewald. Do vorkundigte ich delle gesichte meynem bruder, der dancte mir vnde entpoth mir, her wolde folgen meynes rothes. Do nome[n] wir in huthe [die burg] Tirolis vnde auch seyne hawffrawe. DiB tath ich. Dornoch czog ich aber zcu meyner swester yn Beyern, dy dorfite mcyner; aber von dannen czog ich yn das bischthum Saltczburg, dornoch qwam ich yn das bischthum Brixienn zcu dem sloBe Taubul. Dornoch 9) czog ich durch den thal Caduby zcu der stat Bellyni. Dornoch qwam ich des nachtes vnde gewan eyn sloB der stat der Venediger, doroffe worn vnser vinde. Dornoch qwam [ich] yn dy stat Tridentin vnde fort weder keyn Tirolis. Dornoch gewan ich eyn slo, das mir wart eyngegeben. Dornoch hatten dy von Mediolan geleghen, die ich dannen jagete vnde ich nam das sloB eyn yn sinthe Katherinam- tage; dis gab ich der kirchen zcu Tridentin. .Dornoch wart mir gegeben das slot Deluesin yn dem bischthum Vincentinensi; dorvmme lag dy hewbtstat, dy was des Mastini von Lascala. Dorynne muste ich heymlich czihen bey nachte vnde qwam off das sloB mit groser macht vnde besatezte das mit groBer macht, vnde besatezte das vnde qwam weder keyn Tridentin vnde von Tridentin keyn Belinenn. Do ich do was, do was der patriarcha Aqui- legiensis, der do gedrungen was von den her- czogen von Osterreich vnde von dem groffen Weronensi; den kunde der patriarcha nicht we- ') I tu, kde více jmen vlastních jest pohromadě, jest překlad, jako na jiných podobných místech chatrny. — *) das man von ruk. — ?) wurde ruk. — +) Překlad věty této a následující jest zase pochyben. — *) bisehoffe ruk. — 6; Od věty této až k odstavci jest překlad více méně skomolen. 

Strana 413
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. derstheen. Der sante myr eyn epistel, das ist eyn sendebriff, der lawte alzo: Dem durchlauchten fursten Karolo awt dem geslechte der konige von Dehemen vnde dem groffen von Merheren. Ich offenbare ewer ritterschafft, das das hawß der frawen aller frawen vnde der juncfrawen zcu Aquilegia der heiligen kirchen durch dy vinde wirt swerlich angefochten vnde vndergedrungen. So dach dy diener vnser lieben frawen die sullen billich helffen. Ich bethe euch herre vmbe dy liebe der benedeiten muter vnde juncfrawe, das er geruchet zcu retthen vnde helffen, vnde sen- det zcu vns ewer fursten vnde hulffe vnde losBet nicht alzo waldenburgen yn den gutern vide herschafften vnser lieben frawen der juncfrawen Marie etc. Do dis wir horthen, alezuhand wol mit CC rittern. guter weppener vnde mit M fuügengher machte[n] wir vns off vnde czoghen vbir hoche berge, do keyn weg noch steig was noch gewest was, wen got hatte vns eynen weg beschert durch Senevallem. Alzo qwome[n] wir mit grosDer mühe vnde orbeith yn das bischoffthum zcu Aquilegia vnde des andern tages zcu dem patriarchen, der do sammelte seyn volk vnde slug off seyn ge- czelt nohen bey vnÜerem bey eynem flisse keigen vnBeren vinden, obir dy yenset des wassers loghen. Dieselbe nacht erfuren sie vnser zcu- kunft vnde flogen vnde er her zcustrewthe sich. Den volgete wir noch vnde etliche wichen off eyn sloB, das vmmeloghe[n]| wir, vnde loghen langhe dofor, bis das wir das gewonnen. Ader vnser volk wart zer gewund vor demselben slosDe etc. [XV] Dornoch etliche czeit der konig Johannes vude Karolus, von dem itczunt hie gesageth ist, den ich WenczeBlaum dovorne nanthe, dy czo- gen mittenander vnde qwomen keyn Behemen. Do gab vnde vorleig der konig Johannes des gantczen reiches regirunge vnde hirschunge yn dy hende seynem sone Karolo mit sulcher vn- derscheit, das em Karolus sulde geben vnde schicken von bereithem gelde V thawfent schog, vnde so sulde konig Johannes bey czwen jorn nicht keyn Behemen komen aldo zcu bleiben, noch vnder der czeit czweer jore lang sulde 413 her keyn geld von dem reiche zcu Dehemen hei- Schen noch fordern. Dif geld richte em Karolus snelle awl}, das nam der konig Johannes vnde czog keyn Francia. Do her nw weg geczog, Ka- rolus der regirte zeliclichen vnd wol genug De- hemenland vnde stund dem weyBlich for, vnde alles das do czwfor zcubrochen was vnde zcu- strewet, das sammelte her vnde her brochte vnde machte das weder vnde schickte das vnde ord- nete das, alzo das ef weder yn dy rechte repi- runge qwam. [XVI] Dornoch vber czwe jor qwam der konig Jo- hannes weder zcu Dehemen gar czirlichen vnde kewstlich mit vil der eddelen lewthe vnde schickte el) vnde wart das eynes mit Karolo, das sie wel- den czien keyn Prewüen weder die Lithawen streiten. Alezuhand bereithe man alle ding, die zeu der notdorfft gehorten vnde off den weg, vnde czogen czum ersten off BreBlaw. Do czog auch methe der vngerische konig vnde der groffe von Holland vnde vil andere fursten vnde herren vnde vil andere manschafft. von manchen landen vnd stethen. Dy qwonen aldo zeusampne. Vnde do sie alzo zcu BreBlaw worn vnde enander kortczeweilten, dy herren vnde fursten toten vnde vorhatten, so worn sie geneiget zcu dem spele. Nw spelten mit mittenander der vngerische ko- nig vnde der groffe von Holland. Vnde der groffe gewan dem konige an VI? guldyn. Do wart der konig czornig vnde betrubit. Do dis sach der groffe, do wart her bewegit yn seynem muthe vngestummelich vnde torsticlichen. O herre ko- nig, werlich dis ist eyn wunder, so alzo er seit eyn grosDer furste des landes vnde erdreichs, er wert gesprochen vil golden zcu haben, wy thut er, das er so vmme wenig geldis alzo cy- nen swachen muth bewevsBet vide setezet ewer gemute yn vnrw. Nw nembt war, das er vnde alle dy andern moget sehen, das ich eweris gel- dis nicht en achte noch mir dorvmme nichtes nichten ist. Ich wil ef auch nicht wenden an meynen notez; sunder eD zal mildiclich vor mir geen. Do her dis gesprach. do nam her das geld, die VI^ gulden, vnde warff dy mittene vnder das volk, das vmme sie stund. Vnde von deswegen wart der konig noch vil vnmütiger vnde nam 1340 | 1344 

Strana 414
1345 414 dovon eym orsache des czornes ader kriges. Dach alzo eyn cluger ader weiBer vorsach her das vnde gleichte sich zam em dorvmme nicht wer vnde sweig. Dornoch nicht lange alle dy fursten. vnde die mechtigen herren vnde manne dy czogen awf von BreBlaw keyn PrewBen. Vnde do sie do lange hatten geharreth des frostes vnde der gelde vnde hatten desto lengher do geleghen, so was dach der winther alzo weich vnde bleib zo lynde, das eB nicht gefroB, noch el) wart alzo eyn ander jor. Alzo vorloren die herren. ere. mühe vnde erbeit vnde ere grofe czerunge toten sie vmbesosth. [XVIL] Nw korthen dy genanten herren weder vmme vnde eyn itezlicher czog yn seyn land von danne her was. Ader der Crokische konig vnde her- ezog Bolke die erdochten betriglich, wie sie den konis Johannem vnde Karolum yn wederfart von PrewBen gefohen do mochten, das sie en vil noch honuunge mochten angeleghen vnde bif) off den letezten helbeling beschatezen. Sie wo- steu ader sulcher weghelogunge nicht. Der konig mit den seynen der czog off dy marg off Bran- deuburg vnde durch Lusacien keyn Lutczenburz weither; ader Karolus der kunde eB nicht ge- bessern, her muste off Crokaw vnde weder off Drellaw ezw czihen. Nw bestalte der konig von Crockaw, wen Karolus yn dy stat qweme, das man en nicht weder herawDlisüe; wen her wolde en nicht angreiffen alzo eynen offenbaren vind. Do Karolus yn dy stath Crokaw qwam, do hute man seyner heymlich, vnde sach off en, das her nicht awB der stath czoge noch qweme. Dif merckte. Karolus vnde that, als her nicht do- von woste, vnde sprach, her welle do gar wol ruen vnde etliche tage bleiben, vnde santhe heymlich auder boten dem hewbtmanne keyn DreBlaw zcu fusDe vnde lief) em deDe geschichte sagen. Der qwam alezuhand mit III" mannen wol gewoppenth nohen bey eyner meyien der stat Kalis vnde bestalte do bey phorte vnde das thor der stat eyneu guten starcken hengest, den em der hewbtman santhe, doroffe der konig Karo- lus entreythen vnde wegkomen. Do dis vornam der konig Karolus, do qwam her vorstalt vor das thor vnde steig off das phert vnde reith ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. snelle zeu den seynen, die von Breflaw worn komen vnde en erloBen wolden. Do dis vornam der crokische konig, das der konig Karolus alzo entganghen wer, do lieB her alles gesynde vnde diener des koniges Karoli fohen, vnde synth das her den Karolum nicht selber mochte gehaben, do lied her frey vnde ledig dy dyener vnde das gesynde Karoli. Dornoch der konig Kazamirus der vmmelag dy stat Steynaw, die do gehorte yn das D[rjeDlawsche gebitte, vnde gewan die vnde tat do vil boBe vnde schemeliche vnerliche ding, wen her beschemte die juncfrawen, der burger hawüfrawen dy lieB her auch beschemen. Do dis dem behemischen konige zcu wissen warth, der die czeith an deme Reyne was, do qwam her alezuhand keyn Bohemen vnde sammelte do eyn groD heer von grofjen macht vnde czog vnde vmmelag dy stath Sweideniteze vnde vorterbete do dy vorstat vnde das gantcze land yu dem Swe[i]denischen gebithe vnde fort gewan her auch dy stat Landishute. Vnde sinth das der herczog [von Sehweidnitz| doselbest hatte hulffen zcu wege brengen die wegelogunge off Karolum be- triglich vnde schelklich, dorvmme der konig Jo- hannes vnde Karolus dy bleben do leghen vn dem lande X wochen desselben herezoges vnde vorterbethen em gar das land zcu eyner re- chunge der vorgangenen bofhcit, vnde dornoch |kehrten| sie weder keyn Behemeu yn das land [zurück |. IXVILL| Dornoch vorging nicht lange czeit Lodwicus von Beyern, der sich nanthe eynen keyBer, mit dem vngerischen konige vnde mit dem herczo- gen von Osterreich vnde dem konige von Cro- kaw vnde dem margraffen von MeyBen vnde mit dem herezoge von der Sweidenitez, dy machten evnen bund mittenander vnde vorbunden sich alle eyner den andern zcu helffen obir konig Jo- hannem vnde Karolum, vnde sauten eni czoglie- briffe, das sie wolden angheen vnde obirczien sam ere hewbtvinde. Do dy britfe qwomen zcu dem konige Johanue vnde Karolo. do erscroken sie der newen vnde sulcher botschafft vnde san- ten ere herliche boten, dene herren Nicolao von Lutezenburg, erem negesten rothgeber, vnde her Hevnrich, dem Kamerer von Mütenberg, crem 

Strana 415
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. kantezeler dem obirsten, vnde ander herren zcu Lodwico, dem herren von Beyern, das sye mit em handelte{n] vmme eyne eyntracht vnde frede, das sie fredestages erwerben vnde man eynen tag satczte, das sie zeusampneqwemen zcu eyner berichtunge. Do sprach Lodwicus slecht, her welde eB nicht thuen vnde sagete en abe, das sie keynen frede mit em welden haben. Do dis horte der konig Johannes, do sprach wol her: Yn gottis namen, yn dem namen des herren, ye mehe wir vinde haben, ye mehe wir bewtunghe dirkrighen, vnde ich swer das bey Jesu Christo, vnferem herren, weleher mich zcum ersten an- geeth, dem wil ich alzo begegnen, das alle dy andern erscrecken werden. Dornoch nicht lange czeith Cazimirus, der konig von Crokaw, der vmmelag dy stath Saar, dy do was des herczo- gen Nicolai von Opauia. Czwhand santhe [dieser] zcu dem konige keyn Proge, das her em hulffe thete vnde seyne stat, dy do vmmelegen wer, von dem konige Cazimir retthe vnde das sie erlost. wurde. Dorvinme bath her en gar fleyDlich. Do dis horte der konig Johannes, do sprach her yn gute[m] vnde yn frolichem mute, her welde em keyn volke nicht senden, sunder ynnen wenig III[ taghen so welle her em zcu hulffe komen yn seyner eygen personen mit eyner groBen menige der weppener. Alezuhand der konig Jo- hannes riff zcusampne alle dy banerherren des reiches zcu Dehemen vnde sprach zcu en: Nempt war er edelen. vnde gestrenghen manne vnde vnÜer lieben ;retrawen. EB mut) seyn vnde thut noth, das wir vnser reich vnde vnser vaterland weren vnde vns scehotezen vnde weder die seyn vnde fechten, die weder vns vnde weder euch so mit vnrecht zcien wollen, weder die miBe[n] wir auch vnser swert vnde woffen czien. Vnde sinth der konig Cazimirus zcu smocheit vnDerem reiche zcu Bohemen vnde der cronen herczog Nicolaum obirfallen hoth vnde seyne stat vm- meleghen, an dem sie vnser maiestat swerlich vorsereth haben, das wir nicht leichtlichen leiden noch daulden sullen noch en mogen, wenn sich derselbe herezog durch fredis wille vnde sicher- heit sich vnser hirschafft ergeben vnde vndertenig gemacht hot, vnde off das vns keyne lafheit werde zcugescreben oder zcugelegeth : so welde[n] wir vnde gebitten euch allen vnde eynem itczli- 415 chen, das er alezuhand eweren harnisch vnde woffen an euch nempt vnde seyth bereith zcu dem streite alczuhand vnde volget mir vnde vns noch. Do antworten dy banerherren vnde sprochen: herre, her konig, ef ist von aldirs- her nye recht gewest vnde man hat das gehalden bis alhieher, das wir awDwenig dem reiche nicht sullen czihen noch herfarthen, sunder alhie yn deme reiche zcu Behemen, wer weder das wil seyn, das sulle[n] wir beschotzen vnde weren. Do sprach der konig, das herczogthum zcu Opauia alzo ander herczogthumm yn Polen, dy gehoren an den behemischen konig vnde czu der crone defes reiches. Dorvmmen byn ich itezunt gereith zcu dem wege vnde wil czihen vnde wolde gerne sehen, wer vnder euch zo turstig wirt werden ader seyn, der hynder vns wirt bleiben. Dieselbe nacht der konig Johannes mit Ve helmen ader weppener von dem berge Cot- ten, do her sulche wort mit den bannerherren hatte geha[b]t, czog her weg vnde eilte tag vnde nacht zcu den herczogen Nicolao zcu Opauia. Alezuhand volgeten em die banerherren vnde alle edelinge des landes zcu Behemen, vnde ehe sie qwomen zcu dem genanten herczogen, do hatten sie II” helmen awBgenommen dy schotezen vnde ander weppener, dy wol geharnischt worn. DeBe edelinge her Czenko von der Leipe snelle vorqwam mit III* weppener vnde mit deu Vn- gern vnde mit den andern, dy do von des ge- botes wegen des konigis dy stat des herczog vmmeleghen, hatte eynen streith harten vnde yagete die bid an dy stat Crokaw. Yn derselbi- gen flocht worden III Vngern zcu tode gesla- gen vnde [LX] edele manne worden gefangen, vnde ehe der konig Johannes qwam, do was dib gescheen. Dorvmme was cb em gar leid, das her nicht yn sulchem gescheffte was gewest. Doch alezuhand denselbighen tag dirhub her sich mit seynem herre vnde volke vnde czog vor Crokaw vnde vmmelag do dy stath vnde vorterbete do das meiste teil der vorstath. Do lieB der konig Cazimirus entpitten dem konige Johanni, off das der schade vnde dy verlichkeit viller personen vormeden werde, so sulle man beide konige yn eyner stobe vorslissen, vnde welcher denne den andern oberwiude, der sulde mit dem andern thuen, was her welde. Synth das Johannes der 1345 

Strana 416
1345 416 konig gantcz blynd was, do entpot her cm we- der, das sich der konig Cazmirus auch sulde lasüen blynden, so wolde her gerne yn gleichen woffen vnde harnisch kemppen. Dornoch bath der konig Cazimirus vnde begerte frede vnde offschopp ader tagethe drey wochen. Dy worden em zcugesaget, vnde do dye fredistage alzo stun- den, yn den wart dy czwetracht entrichtet vnde heyngeleget, alzo das Karolo, dem margroffen zcu Merhern, sulden bleiben dy czeen thawBent marcg silbe[r]s, dy em do vor langher czeith Cazmirus gelegen hatte. Alzo lie& en Cazimir des!) sil- bers ledig vnde alle ezwetracht wart hengelegeth vnde vorbindunghe des fredis czwischen den herren dy do wart bestetigith, alzo das alle fur- sten vnde herren, dy vor dem konige Johanni vnde Karolo vor entczaget hatten, dy vorrichten mit en vnde worden ere gute frunde doselbist. [XIX] Dornoch Lodwicus der Beyer der santhe Seyne herliche boten zcu dem konige Johanni vnde Karolo vnde lieb sie fleibig bethen, das sie zcu em qwemen zceu eynem tage yn guthem geleythe, vnde her welde en vor allen vnrecht vnde gewald, den Johannes, seyn son, yn der nenunghe der hawffrawen vnde vou der besche- dunge der groffeschaft zeu Tirolis [erlitten hatte], gentczlich genugthuen. DeBer tag der berich- tunge wart em zcugesagith vnde gelegit vor den bischof zcu Trier, der do des koniges Johannis vetter was. Czw dem tage qwomen gar vil her- ren vnde grosse mechtige lewthe off dy seyte vnde teil des koniges Johannis, dy do groBen teding vnde handelunghe hatten obir sulche sa- chen wnde lastir, smoheit, die do gescheen was, wen cb was, seder die werlid gestanden hot, for nye gehorth noch dirfaren, das cyn sulcher groler furste vnde edeler herre von eyner sul- chen:erden vnde hawffrawen von eynes sulchen snoden rothes wegen alzo schelklich solde vor- rothen vnde berawbith werden. Vnde do geschach manch roth vnde vorsucht hen vnde her gewe- get, vnde dis wart vorleghet, das Johannes, der von der margroffeschaft Tirolis vnde von andern ') das ruk. ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. seynen hirschafften von boBen vnde betriglichen rothe durch dye seynen wer awDgeworffen vnde vortreben, dem czemethe ef mit nichte vnde wer em auch [nicht] erlich, das her weder offneme dye groffeschafft zcu Tirolis noch dohen qweme aber ader anderweit noch sulde auch do nicht seyne hawüfrawe weder nemen, dy alzo vorvn- reynet wer worden mit ebroche vnde mit der snodikeit der ebrechereye, wen sie konde nym- mer mit eren weder seyne hawBfrawe werden noch en mochte sie lieb gehaben, als das wol geberlich ist czwischen elichen durch sulcher ;nreynikeit vnde befleckunge willen. Dach zcu letczten qwam ef dorczw, das Lodwicus von Deyern sich dorezu gab vnde vorwillete, das her dem konige Johanni vnde seynem sone, der von Seyuer gesanth vnde vortreben, als gesprochen ist, dem welde her geben das erdreich vnde land Lusacia alzo Gorlitz, Bautczen die stete, die do mit gantczen eren hirschafften. vude czugeho- runge dem reichu zcu Behemen sulden zcugefu- git seyn vnde gegeben werden vnde dorcezu ge- horen vnde yn den zcukunfftigen czeiten bleiben, vnde her welde dorezu geben xx" mareg pur vnde lotig silber, dorver Berlyn, Brandenburg vnde Stendal dele stete dem margratfen vor- setczen welde mith alle eren renthen vnde fruch- ten vnde genyBen, dy dorczu gehoren zcu den- selben stethen, vnde dy stethe sulden behalden werden von dem konige Johanne vnde seynem sone Jolanne dem jungisten, Karoli bruder, vude sulden die besitezen alzo langhe, biB das die xx" marcy silbers en an bereithen gelde yn der Pregischen stad gantez vnde gar beczalt worden. Defe bethedigunge vnde vormachunge nam otf der kónig Johannes; ader dornoch do herbrocht wart zeu scyme sone Karolo, dem groffen zcu Merhern, vnde zcu dem andern seinem sone Jo- hanne dem jungesten, die wolden nicht dorczu willen vnde sprochen eb, das vnser vater dir- wischet vnde dirgreifit dis geld, so zcustrewt her das vnde vorczeret das vnder den Reynen- ses vnde Helimos, alzo werdejn wir| getewscht vnde betroghen. Do Lodwicos vornam, das dy sone Johannes des koniges solche ordenunghe 

Strana 417
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 417 vnde vormachunghe nich[t] wolden offnemen, noch dorczu vorwillen, vnde wolden die nicht bestetigen mit eren briffen, do bleib alz das, das alzo geordnet vnde geschicket vnde bethe- dinget wart, sam vngethon vnde ane crafft. Dorvmme Lodwicus der Beyer zer erscrack vnde vorwunderte sich awß der moßen zer, mehe denne ymand gesagen kan, vnde wenethe, das diß eyn boße czeichen wer vnde würde eynen boßen awßgang gewynnen, das dy sone des ko- niges Johannes eyne sulche ordenunghe vnde vormachunge, die von sulchen erlauchten fursten vnde herren geordenth vnde gemacht were vnde durch eren vater offgenomen vnde geannempt wer, das dißs vorsmehen vnde nicht annemen noch offnemen wollen, alzo yn freuelichen vnde torstigen hochtragendem muthe vnde heicze we- dersprechen etc. fand her den bobist Benedictum ; das 2) was die 1346 czeit, do yn seynem hawße, do her vil phlag zcu komen vnde offte dorczu seyn. Aldo rette der konig mit dem bobiste Benedicto vnde tath em mancherley sache kund vnde offenbar vnde alles gescheffte, wy es sich yn dem reiche vor- lauffen hette, vnde was em vnde seynen sonen vnde den andern den seynen vndir awgen ko- men wer vnde geschen, vnde sagete em auch vor allen herre[n], dy dye kore vnde außirwe- lunge hatten, wye das Lodwicus von Beyern wer nicht eyn worhaftig keyßer, wen her wer wedir dye romische kirche vnde weder dye cristenheit vnde hette eynen bruder der mynnerorden zeu eynem bobiste gesatczt, der hette en gecroneth zeu eynem keyßer. Do dis horte der heilige vater der bobist Benedictus vnde seyne cardi- nalen, do qwomen sie zcusampne zcu eyner er- welunge eynes koniges vnde erweleten eyntrech- XX. ticlich Karolum zcu eynem konige der Romer, der do margroffe was yn Merhern. Alzo was Dornoch 1) der konig Johannes czoch yn Welsche landen vnde qwam keyn Auion. Do Karolus eyn romischer konig seliglichen. Amen. 1) Kapitola tato jest velmi volně podána. — 2) der ruk. 53

Strana 418

Strana 419
RECI, JEŽ MĚLI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV JAN OČKO, ARCIBISKUP PRAŽSKY, VOJTĚCH RANKŮV Z ERICINIA.

Strana 420

Strana 421
U večer sv. Ondřeje čili dne 29 listopadu roku 1378 o třetí hodině po slunce západu vypustil vznešenou svou duši největší panovník český, císař Karel IV, v královském sídle svém na hradě Pražském, jsa tři a šedesát roků stár. K neobyčejné slavnosti pohřební konaly se po jede- náct dní velkolepé přípravy, po kterýž čas tělo císařovo nabalšámované a nádherně ustrojené vystaveno bylo v síni hradu Pražského. Po celou tu dobu modleno a zpíváno bylo jak v kostelích farních a klášterních tak i v hlavním chrámě u sv. Víta na hradě Pražském za zemřelého, načež dvanáctého dne (11 prosince) přenešeno bylo tělo císařovo ve slavném průvodu na Vyšehrad, odtud druhého dne (12 pros.) po slavné mši k sv. Jakubu na Starém městě, dne následujícího (13 pros.) taktéž po slavné mši do kostela Panny Marie při klášteře řádu sv. Jana Křtitele na Malé straně, kdež potomního dne (14 pros.) zase se sloužila mše a tělo Karlovo pak donešeno bylo do hlavního chrámu u sv. Víta, zde pak dne 15 prosince za velkého pláče a nářku po slavných službách božích a veliké ofěře v hrobce v kůru Panny Marie bylo pochováno. Při příležitosti té měl nejdříve pohřební řeč arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a druhou po něm slavný scholastik kostela Pražského mistr Vojtěch Rankův z Ericinia. Arcibiskup Jan byl po dlouhá léta přední důvěrník císaře Karla IV a znal dobře události celé vlády velikého toho panovníka, jakož i vnitřní spojení jejich a zajisté i pohnutky, kterými se císař při výkonech svého panování řídíval, a byl by nám mohl nakresliti věrnější obraz vlády Karlovy než kdokoli jiný, kdyby se byla ve směru tomto řeč jeho nesla. Ale pohřební řeč arci- biskupova má docela ráz obřadního výkonu a jsouc vyzdobená hojnými výňatky ze svatého písma a jinými tehdy čítanými spisy líčí nám císaře více jen se stanoviska povšechného. Přes to jest v ní mnohé zlaté zrnko ku karakteristice velkého panovníka toho obsaženo. Řeč ta držána byla v jazyku latinském a zachovala se, pokud nám známo, ve dvou rukopisech, v jednom c. k. dvorní knihovny vídeňské a v druhém knihovny veledůstojné kapi- tuly Pražské. 1. Rukopis cís. kr. dvorní knihovny vídeňské č. 556 popsali jsme již na str. 330, řeč arci- biskupa Jana jest na listech 91 a—116a. Dle správného a pěkného rukopisu tohoto učiněno jest naše vydání. Při udání různočtení znamenáme jej číslicí 1. 2. Rukopis knihovny kapitulní mající poznamenání O. VI jest papírový kvartant malého formátu o 186 listech, z nichž prvních 18 zvlášť a druhých 168 též zvlášť jest znamenáno. Řeč arcibiskupa Jana nalezá se na listech 85 b—90 a druhého poznamenání. Psána jest rukou věku XIV

Strana 422
422 ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. těsně, dosti správně a vytčena jest v ní zvláště podrobně celá disposice složení jejího po krajích textu. Varianty z ní naznačujeme číslicí 2, ale připomínáme zároveň, že neměli jsme za potřebné četná přesmyknutí jednotlivých slov mezi různočteními vždy zvláště poznamenávati. Také budiž tu již podotknuto, že v tomto rukopisu při citátech z písma svatého obyčejně jen číslo jest uvedeno, slovo capitulum pak z pravidla vynecháno, čehož také neoznačujeme.1) Vydání této pohřební řeči arcibiskupa Jana obstaral Freher publikací: Ss. rerum Boh. na str. 107—114, odkudž bezpochyby nový otisk spořídil Balbin ve čtvrté knize svých Miscel- lancí na str. 65—80. Vedle arcibiskupa Jana Očka oslavil zemřelého císaře Karla IV při pohřbu těla jeho ještě jiný tehdáž na slovo vzatý kazatel, totiž učený scholastik kostela Pražského, mistr Vojtěch Rankův z Ericinia v Čechách (magister Adalbertus Rankonis de Ericinio in Bohemia). Reč jeho — tak jako arcibiskupova — dle spůsobu tehdejšího hojnými citáty z písma sv. a jiných tenkráte oblíbených spisů vyšperkovaná, ač jest stejného rázu jako arcibiskupa Jana, obsahuje také několik historických momentů, jmenovitě též co se týče vylíčení povahy zemřelého císaře; podotknouti sluší také, že se v ní poprvé vyskytá později obecně císaři Karlu IV dávaný název „otce vlasti“ (pater patriac). Zachovala se pak řeč tato, pokud nám nyní známo, pouze jedi- ným starším přepisem v rukopise c. k. veřejné knihovny Pražské XIV. C. 16. na listech 225.—231. Rukopis tento papírový (jen první tři listy jsou pergamenové) v malém foliu, obsahující rozličná pojednání většinou theologická, psaná veskrze ještě v století čtrnáctém (na prvním místě nalezá se: Libellus historialis comptissimus Mariae beatissimae Magdalenac), pochází z kláštera Ostrov- ského, jakž z poznámek na přední desce učiněných vysvítá. (Starší poznamenání zní: „Iste liber est monasterii Ostroviensis“; novější: „Ex monasterio Insulano hic liber provenit“.) Po přestěho- vání se mnichů z kláštera Ostrovského do dřívějšího proboštství a odtud kláštera u sv. Jana ve Skalách přenešen sem i rukopis náš a chován v klášteře tom až do zrušení jeho r. 1785, načež odevzdán c. k. veř. knihovně Pražské. Roku 1752 — tedy ještě v klášteře u sv. Jana ve Skalách — přepsal z rukopisu toho řeč mistra Vojtěcha tehdejší archivář řádu benediktinského v Čechách a na Moravě, pozdější probošt kláštera Rajhradského, Bonaventura Josef Pitter. Přepis tento (na němž poznamenáno: „Ex codice ms. chartaceo in fol. monasterii s. Joannis sub Rupe o. s. B.“ nalezá se nyní v archivu kláštera Rajhradského na Moravě (sign. H. i. 5); jiný pak přepis dle tohoto shotovený (jakž z poznámky: „Ex collectione Pitteriana“ vysvítá) chová se v hrab. knihovně na zámku Děčínském (sign. T. 104). Řeč mistra Vojtěcha při pohřbu Karla IV nebyla dosud tištěna, nyní ji tuto veřejnosti podává poprvé skriptor knihovny universitní p. Ferd. Tadra. 1 Jen mimochodem podotýkám, že mezi četnými kusy rukopisu tohoto nalezá se hned za pohřební řečí arcibiskupa Jann obrana mistra Vojtěcha Rankova z Ericinia proti těm, kdo jej byli nařkli, že žaloval na mistry učení Pražského u dvoru papežského a i jinak utrhavě o vysokých školách Pražských mluvil.

Strana 423
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. 423 A. Reč arcibiskupa Pražského Jana Očka z Vlašimi. Post mortem imperatoris Karoli sermo factus per dominum Johannem archiepiscopumPragensem,apostolice sedis leratum secundum.!) Justorum anime in manu dei sunt. Scribun- tur verba hec Sapiencie III? capitulo. Dico: Justorum anime, ubi supra, illustrissi- mi principes seculares, reverendissimi patres spi- rituales ac?) universi domini venerandi! Non enim extat dubius vobis occasus serenissimi principis Karoli, quarti quondam Romanorum imperatoris semper Augusti ac Doemie regis, illustrissimi ac in- victissimi domini nostri; et ideo materiam ge- mitus nuuc duco in publicum. Quapropter Jere- mias vos invitans ad lacrimas. (Thren. II" cap.) sic inquit: Deduc quasi torrentem lacrimas per diem ac noctem, non des tibi requiem nec taceat pu- pilla oculi tui. Et?) ideo verba mea plena sunt dolore, exitus aquarum. deducant oculi mei et torrentes affluant lacrimarum, apperiantur cata- racte miseri corporis mei, ut totus in lacrimas fluam. Quis dabit capiti meo aquam et oculis meis fontem lacrimarum et plorabo, utinam in fletum totus effluam, et pascatur lacrimarum so- lacio dolor meus. Deducant oculi mei lacrimas, deficiat in dolore vita mea, quia vox lanenta- cionis audita est de Sion; decidit corona capitis mei, et in luctum versus est chorus noster. Quia quid adversus Israel et regnum eius mul- tis seculorum curriculis prophete comminando predixerant, dies una lugubris et infelix, dies caliginosa et omni nocte tenebrosior complevit. Et quid Threnos Jeremie revolvo? "Totus Jere- mias non sufficeret faciem miserie presentis de- promere. O bone Jesu Christe, o benigne, o ama- bilis, o desiderabilis, o suavis, o dulcis, o amor deus, ubi sunt misericordie tue antique, quo- modo oblitus es miseracionum tuarum antiqua- rum, quomodo nobis versus es in crudelem, iam non sanctificator aut redemptor sed mortificator atque peremptor effectus es. Hec Petrus Bles- nensis*) in quadam epistola: Planctus de morte christianorum. Unde?) meditando mortem serenis- simi principis supradicti laboravi in gemitu meo per singulas ete. (Psalm. VD. Unde et plan- gent eum universe generaciones orbis terrarum ; de quo quidem planctu plenius Zacharie XII ca- pit. sie dicitur: In die illa magnus erit planc- tus in Jerusalem sicut planctus Adremou in campo Maggedo. Et plangent eum familie et familie seorsum, familie domus Dauid seorsum, et mulieres eorum seorsum, familie domus Naa- than seorsum, et mulieres eorum seorsum; fa- milie?) domus Leui seorsum, et mulieres eorum seorsum; onmnes familie relique, familie - et. fa- milie seorsum, et mulieres eorum seorsum. Quod al omnes naciones applicari potest, que eum merito plangere debent. Ad quas quidem lacri- mas Eusebius*) in quadam sua epistola?) invi- tans ecclesiam ad lacrimas sic inquit:?) Incliti christiane plebis flete, quoniam cecidit dux ve- ster, vox in Rama audita'®) sonet tanti filii reces- sum, pie ploret mater ecclesia, iam circumda- bunt eam canes multi et consilium malignan- cium obsidebit eam, quoniam longe factus est ab ca auxiliator cius; iam ad suam non respi- cit defensionem, iam tribulacio proxima est, et non est, qui adiuvet; iam in sepulchro iacet protector solitus: heu vatieinabuntur pseudo- prophete et prophetabunt visiones mendaces et fraudulentas divinaciones et seducciones sui cor- dis in nobis, et certe non erit, qui resistat cis. Siecatus est enim fons vite et vena disparuit aquarum vivencium ; sicut enim iam verisimilius !) Sermo Joh. arciepiscopi (sie) Prag. et legati post mortem Karoli imperatoris. — 7) ac — venerandi ne- mi 2 — ?) Po stranó má 2: planctus. — *) Blesurensis; Petr ze Blois arcijahen londýnský, který nar. se r. asi 1130 a zemřel r. 1200. — 5) Po strané ruk. 2: De planetu nacionum universe terre. — ©) Familie dom. Leni seor. ct mul. eor, seor. poloZeno v 2 ^) epist. sua 2. — ?) ait 2. — ?9) nemàá 2. až za následující částí věty. — *) Buzeb. 2. Po stranć ruk. 2: De planetu ecelesie matris. — 

Strana 424
424 apparet in zcismate noviter exorto, qualiter mors sua universali ecclesie fuit valde!) nocitiva. Hec ille. Et idcireo clama in cilicio et planctu pia mater induere viduitatis vestes tanto viduata filio et subsequenter. Plora igitur, deducant oculi tui lacrimas per diem ac noctem, quoniam?) defecit anchora tue spei; et dicat subsequenter per raciotinacionem taleni colorem tamquam cun deo arguendo. Cur?) bone Jesu tam velociter à fua sponsa, quam in cruce moriens despon- sasti, tantum abstulisti filium protectorem et contra huius hostes belligerum? Forte voluisti eum esse tecum; certe domine non co cgebas ut ipsa, bene ei quidem subvenisti, sed nos orphanos reliquisti. Non conqueror, quod aliud quam iustum et equum feceris, quonimn certe ipse merebatur finem imponere huius mundi la- boribus et tecum esse; sed doleo, quod tantum incurrit dampnum eo abeunte ecclesia. Utinam eum redderes, ut tuum regeret stabulum et de- fenderet. ecclesiam. velud prius. Idem Eusebius. Et*) tu natura quid fecisti, quare principem nostrum abstulisti. Utinam spiritum vitalem in corpus redderes? Quapropter Architremus libro VIII" in oracione ad naturam sic inquit:?) Hoc nichil, immo minus dea respice fletus, Fonticulos, stagna lacrime, meroris abissos Extenues, et plena malis vinaria sicces. ''orqueor et planctus animi, tormenta fatentur, (Garulus et morbi latebras suspiria clamant, Nec lacrima fraudor, veris a nubibus imber*) Solvitur, et nimbos oculi pluit intima nubes. Ducitur ex animo luctus, certissima flendi Causa subest, et vera movent adversa querelas; Nam tot in exhaustis anima languente procellis Coneucior, totusque dolor circumfluus omni Et ideo cibasti nos pane lacrimarum et po- tum dabis nobis in lacrimis in mensura. Sed*) est aliquid, in quo mens amarata et oculi fatigati alicuius consolacionis foventur adiu- torio: videlicet nam preter duos homines, Enoch ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARTA IV. et Heliam?) omnes homines necessario mori opor- tet. Et ideo mors vitari non potest: unde Sa- piencie VIII?) c. sic scribitur: Unus ergo introi- tus est!" omnibus ad vitam et similis exitus. Seneca de remediis fortunatorum cap. II^ contra pavorem mortis sic dicit: Morieris nec primus nec ultimus, multi te antecesserunt, omnes!!) te secuntur. Est et aliud, quo spiritus noster ali- cuius recreacionis antidoto respirat. Non enim serenissimus princeps noster decessit, sed re- cessit, abiit non obiit. Mors enim, per quam mirificavit dominus sanctum suun, non est mors, sed dormicio, portus mortis et porta vite. in- troitus in delicias celestis patrie. prout ait Pe- trus Blesnensis'*) in quadam epistola sua. Unde canticorum VI" '?) capitulo dicitur ecclesie: Quo abiit dilectus tuus, o pulchra mnnuilierum, quo declinavit dilectus, et queremus eum. Vox. eecle- sie: Dilectus meus descendit in ortum suuni, ut jbi pascatur in ortis et lilia colligat. Et Eu- sebius in quadam epistola sua sic ait: Dilectus meus candidus, speciosus, electus ex millibus, in quo nulla est macula, pascitur inter lilia, in vinea domini Sabaoth. Eece flos campi, et rosa nimio flagrans!*) odore, de orto nuper ecclesie iu viridarium domini est transplantatus, ecce cipres- sus in celi altitudinem se extulit. Ad. insulas ivitur longe diwlgetur nomen suum, ut sit in eternum nomen suum in benediccione. Certe non est mortuus, ut estimant sui hostes, sed certe victor regnat in terra. vivencium. Ft Sa- piencie IV" eap. sic de eo dicitur: Placens deo factus dilectus, et vivens inter peccatores, trans- latus est: raptus est, ne malicia mutaret intel- lectum ipsius aut ne'*) ficcio deciperet animum ilius. Consummatus in brevi, explevit tempora multa: placita enim erat deo auima illius, vo- catus est in celum, quo mundus non erat dig- nus. nec ob hoc extincta est lucerna eius. Au- divi,/9) conturbatus est venter meus, à voce contrenuerunt labia mea; nam ex familiarium meorum relacione cognovi, quod illa nostra ma- !) nemá 2. — ?) quia 2. — 9) Po straně ruk. 2: Argumentum contra. deum ex planctu ecclesie, — !) Po straně ruk. 2: Insultus contra naturam. — *) Freler vykládá tu. jméno to: Johannes Hantuillensis, ukazuje k bibliotece Sim- lerové, jíž se nám však nedostalo. — 5) vmb. 2. — 7) Po strané ruk. 2: Consolacio de morte eius; — *) Eliam 2. — % Správně VII. — ??) nemá 2. — ?!) multi 2. — !?) Blezn. 2. — 9) Správně V? a teprv co o větu níže položeno jest eap. VI. — 1‘) fraglans 2. — 5) nemá 2. — 16) Po strané. pripsáno v 2: Alia consolacio. 

Strana 425
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA 1V. gnanimitas celebri hactenus opinione conspicua in mortem filii nostri mortificata est et qua- dam mollicie muliebri degenerans gemitibus in- dulget ac lacrimis atque reverencia maiestatis abiecta supervacuis doloribus pueriliter intabe- scit. Doloris affectum in vobis non arguo, sed dolendi excessum. Scio, quia pium est flere mor- tuum et huiusmodi mestuosos affectus lex nature indicit, nam et Job audita filiorum suorum morte vestimentorum scissione et aspersione pulveris vim doloris expressit. Abraham mortua Sara ve- nit, ut fleret eam et plangeret; Jacob existimans filium suum devoratum Jozeph à bestia multos dies continuavit in planctu. Jozeplh eciam cum fratribus suis et cunctis senioribus domus pha- raonis patrem suum deferens mortuum venit ad arcam Atad"), que sita est trans Jordanem, ubi septem diebus deflevit patrem Jacob in gemitu et fletu. Sed et Josia rege mortuo, scriptum est, quia universi Juda et Jerusalem luxerunt eum et pre omnibus rex Adremon, ita quod in pro- verbium est versum et populariter dicebatur: l'lanetus eius sicut planctus Adremon. In Eccle- siastico ecium legimus, quia luctus mortui VII dies legittime celebretur, et ibidem hec legüntur: Fili in mortuum produc lacrimas [et] Christus lacri- mas [produxit] in Lazarum. Ideo non miror, si de- plorando funera pietatis lacrimas exhibetis, nec non de numero illorum estis, de quibus dicit propheta: Pereussi eos et non doluerunt, et ut. verbis?) Job utatur, sed nec fortitudo vestra fortitudo est la- pidis, nec caro vestra enea est." Sed queso, ut sit dolendi modus, nec vos dolor rapiat ultra modum vel extra modum ; temperacior debet esse aput nos erga defunctum filium dolendi occasio, quia christianissime abiit, non dicam obiit, et colendo penitens dolores eternos evasit. Nobis super eum flentibus iam securissime dicit Lucas XXIII?: Nolite super me flere sed super vos ipsos flete. Planxit Dauid filium patricidam: Absolon, fili mi, fili ete. Planxit super Saul et Jonatham finem eorum deplorans, quos dominium mortis involverat sine fine. Verum tamen, si circa filium vestrum pium est flere, pium est et gaudere. Si 125 enim Petrus apostolus, si Magdalena suos detleve- rit excessus, ille licet adolescens inter malicie in- tentores, et ut ita loquar tamquam lilium inter spinas in omnem se deiecit penitencie hunili- tatem, gaudia convertens in planctum et delicias in dolorem.?) Conversus est planctus eius in gau- dium, convertatur et noster, cedat nobis ad ple- nitudinem gaudiorum talem de vestris lumbis filium processisse, in quem native dotes universe con- fluxerant, quem timebant remotissime naciones, quem vereri et deligere eciam inimicus et invidus tenebatur, qui cum pre universis mortalibus obti- nuisset gloriam et supereminenciam milicie se- cularis, tandem in abieccione secularium et hu- militate penitencie factus et defunctus est miles Cliristi, exemplum vobis dedit, ut et vos sequa- mini vestigia penitentis. Nemo?) fuit in confessione humilior, in sui accusacione contricior, in emen- dacione devocior, in proprie carnis affliccione crudelior, in omui satisfaccione fervencior. Con- silio siquidem et suggestione proditorie faccio- nis nimis consulte contra nos direxerat et ere- xerat arcum suum, sed dominus adversus eum paravit et tetendit arcum suum et in eo paravit vasa mortis, volens nobis et aliis jn eo dare significacionem, ut fugiatis a facie arcus et libe- rentur dilecti eius. Cum igitur de salute eius spem certissimam habeamus, beati enim, qui in donino moriuntur, ut voce apostoli utar, nolite contristari de dormientibus sicut et illi, qui spem non habent. Omne iudicium iam evasit iudicavit enim se ipsum, ne in posterum iudicetur. Utinam, amantissime princeps, dum hoc seculum maneret, immo dum hoc seculum manat, iudice- mus nosmet ipsos; falax enim est hic mundus, vita brevis, finis dubius, exitus horribilis, iudex terribilis, pena infinibilis. Planctus itaque, quos inpenditis mortuo, in arma penitencie convertatis, ut sicut turbato fatalitatis ordine hic princeps nos precessit ad mortem, sic ordinato mortali- tatis excursu ceteros precedatis ad vitam. Et) cur ista tam audacter loquar, attendite et videte opera, que fecit, de quibus longum esset?) per- stringere, pauca tamen dicere convenit. "lestis ') Iebdab 2. — 7) verbi 2. — *) Job VI, 12. — Qualis fuit. — 5) Po strané má 1 červeně připsáno: De virtutibus sui; de virtutibus 2. ') Po strané: Petrus Bleznensis. -- ^) Po straně má 2 — 5) est rukopisove. 4 

Strana 426
426 est totus mundus, qualem vitam duxerit!) ab evo iuvenili usque decrepitum senectutis sue et inortis. Scripta enim sunt per plurimos codices, adhuc principum eciam baronum est copia testancium, que deo prebuit beneficia eius cultum veneranter ampliando, et ideo explanacione verborum non in- digent eius opera. Ideo merito Threnorum IV? cap. de eo dicitur: Propterea mestum est cor no- strum, ideo contenebrati sunt oculi nostri propter montem Sion. quia disparuit. In?) veritate enim mons Sion dicitur, quia perfectissime tres theolo- gicas species in se habebat. Primam enim fidem habebat, que monti Sion applicatur. Unde apud Psal. CXXIV sic dicitur: Qui confidunt in domino, [sunt] sicut mons Sion, [gui] non commovebitur in eternum. Ipse fidem firmissime tenebat et sciebat, hereticos sepissime confutabat, verus defensor fidei et ecclesie existens. Et quia trinitatis fidem con- fessus est, ideo ad beatissimam graciam perve- nit; scivit enim bene, quia iustus ex fide vivit (Abakuk II? cap); quia sancti per fidem vicerunt regna, operati sunt iusticiam etc. (Ad Heb. XI cap.) Unde?) octo beatitudines in se habebat, que scri- buntur Matthei V" cap., scilicet ut fidelis diceretur. Primo ipse enim erat pauper spiritu: quamvis fuerit imperator, tamen in vestibus, in lectister- niis, in cibis et potibus, semper formam paupe- rum, quantum in eo erat, exprimebat, et ideo omnem arroganciam per hoc repellebat et com- paciebatur pauperibus, quia: Beatus, qui intelli- sit super egenum et pauperem, etc. (Psal. XL.) Ipse fuit mitis, ideo possedit terram in tran- quillitate: unde multas adversitates passus est et iniurias et dampna et miti modo transiebat. Unde: Beati mites, quoniam ipsi possidebunt terram. Tercio, ipse eciam?) fuit lugens. Nam mortem alicuius sui lugebat et eciam excidia Christianorum et multociens ex devocione: quod utique ipse debet esse consolatus, quia: Qui se- minant in lacrimis, in exultacione metent (Psalm. CXXXV ). Quarto ipse eciam esurivit et sitivitiusti- eium. Nani tanta iusticia erat tempore vite sue in mundo, quod totus mundus in equitate et pace vigebat. Et ideo iam in celis saturatus ea ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. existit. Quinto jpse eciam erat misericors, quia eciam oppressis ipse compaciebatur et, ubi potuit, semper misericordiam faciebat. Unde hene dicere potuit: Misericordiam et iudicium cantabo tibi domine (Psalmo C9), et ideo misericordiam nunc in celis consecutus est. Sexto ipse fuit mundo corde. Nam non poterat audire mala, que ho- mines faciebant. Semper confitebatur, communi- cabat, iusticiam exhibebat vel sacris leccionibus insistebat, et ideo deum in celis nunc videre meruit. Septimo ipse eciam persecucionem ma- gnam?) passus est propter iusticiam. Nam reges et principes invidebant sibi, et ideo ipsius est regnum celorum. Et ideo de eo dicitur, ut su- pra Matthei V cap.: Gaudete et exultate, ecce enim merces vestra copiosa est in celis. Et quia fidem firmiter tenuit et fidelis creatori suo fuit. ideo sibi dicitur Math. V? cap.: Euge, serve bone et fidelis, etc. Octavo ipse eciun habuit firmam spem,*) habens in mente illud: Quis spe- ravit in domino et derelictus est? (Eccl. II cap.) Unde spes tanta erat in eo, quod per firmam spem inimicos devincebat et aliqua despe- rata negocia et quasi impossibilia ad finem bo- num deducebat. Ideo quia speravit in domino, eripiet eum, salvum faciet eum, quoniam vult eun (Psal. XXI?). Et ideo, quandocunque petebat deum, spem semper habebat, quod eum deus exaudiret, habens illud dictum ewangelii: Quid- cunque pecieritis in nomine meo, credite, quia accipietis et fiet vobis (Johan. XVI cap.). Unde*) in spem vite eterne septem opera misericordie in se habebat. Primo nudos operiebat, tenens illud dictum ewangelii: Cum videris nudum, operi eum (Isaie LVIII?). Secundo potum tribue- bat pauperibus. Unde audivi à quibusdam ba- ronibus, qui adhuc vivunt, quod [dum] semel in quodam orto cenabat, ex casu leprosi ad mensam venerunt, quos fecit collocari in alia mensa prope se, et cibavit eos et de cuppa sua, de qua bi- bebat, dedit eis bibere, et iterum ab eis residuum epotavit, quamvis ab omnibus prohibitus exti- tisset, commemorans ewangelium: Qui dederit uni ex minimis meis calicem aque frigide, aptus ') duxit 2. — ?) Po straně 1: De tribus theologicis speciebus. De prima specie; 2 ruk. de trib. theol. spe- ciebus. Fides; — 7?) Po strané Cervené pfipsino: De octo beatitudinibus 1 a 9. — '!) nemá 2. — 5) maximam 2. — ^) Po stranié má: spes. 2. — 5) Ruk. po straně: de septem operibus misericordie. 

Strana 427
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. est regno celorum (Marc. IX. cap.). Tercio pas- cebat esurientes, tenens illud dictum: Frange esurienti panem tuum (Isaie LVIII cap.). Quarto collegit eos hospicio, unde hospitalia multa fecit ad pauperes hospitandos, tenens illud: Hospes eram et collegistis me (Mathei XXV cap.). Quinto infirmos libentissime visitabat, et eis compacie- batur, dicens: Dominus open ferat illi super lectulum doloris eius etc. Sexto incarceratos et vinculatos vel morti deputatos sepius liberabat, tenens illud dictum Sapientis: Eripe eum, qui ducitur ad mortem (Proverb. XII cap.). Septimo sepeliebat mortuos, uude non permittebat eos diu iacere, ubi sciebat, sed sepelire mandabat velut filelis "Thobias. Sic enim faciebat in omnibus operibus pauperibus, dicens sicut Thobias: Noli avertere faciem tuam ab ullo paupere; sic enim fiet, ut nec avertatur facies Christi a te (Thobie IV cap.). Tercio, ipse!) habuit in se caritatem ; nam omnia, que faciebat, in vera caritate facie- bat, cavens se ab illo dicto ewangelii: Eciam si montes transferam, caritatem autem non habeam, nichil fecisse videor (I, Corinth. XIII cap.). Et?) quia septem dona Spiritus sancti caritati attri- buuntur, id est, Spiritui saucto, merito ergo ha- buit in se septem dona Spiritus sancti. Primo ipse habuit spiritum sapiencie:?) ipse enim fuit sapiencior Salomone, quod probari potest indi- ciis et argumenti: multis. Primo illud enim, quod scivit Salomon, hoc perfectissime scivit serenissi- mus princeps noster, videlicet libros suos. Salo- mon autem ignoravit, que iste scivit: ergo!) pro- batur, quod iste plus scivit quam Salomon. Ille fuit rex, iste imperator, ille prefuit populo Israe- litico, iste prefuit universo huius mundi et eccle- zie Israelis, verum eciam et gentilium universo- rum et confinia mundi distinguebat. Ille sapien- cia bellabat, iste sapiencia sine bellis pacem firmabat. Ille templum dei edificabat, iste tem- plum dei auro fulso gemmisque et lapidibus preciosis perornabat. Ille a domino in fine re- cessit, iste semper cum domino in finem resu- davit, meditans, quod ille, qui perseveraverit in 121 finem, hic salvus erit (Mathei X" cap.). Nec sa- piens ideo dicitur fuisse Salomon, qui in fine insipiens et dampnacioni eterne se tribuit, prout opinio maior tenet, sed insipiens ideo merito nominatur, ita in veritate, quod?) serenissimus priuceps noster sapienciam immediate pre parti- cipibus suis a domino habuit: magnum enim eum fecit in Israel et victoriam dedit illi do- minus omnipotens. Immortalis est enim memo- ria illius, quia apud deum nota est et apud ho- mines (Sapient. IV cap.). Secundo:*) ipse habuit in se spiritum intellectus. Unde ipse intellexit fere omnia idiomata tocius christianitatis. Optime istas scivit linguas, videlicet bohemicam,*) que est naturalis, teutonicam, latinam, francigenam, lombardicam, thuscanicam et quam plures parti- culares linguas et ab hiis descendentes perfecte Scivit ac intellexit. Unde verus fuit Christi apo- stolus, quia in omnem terram exivit sonus eius. et talis debuit toti universo preesse, qui dispar- titis linguis loqueretur sapiencian et cuilibet responderet in lingua sua, in qua natus est (Acta II cap.). Tercio*) in se ipso habuit spiritum consilii; nam quamvis sapientissimus esset, ta- men utebatur consilio, habens illud dictum: Ne innitaris prudencie tue, quod transsumptive po- nitur cap. III^: Ne innitaris De constitucionibus ; et?) Katho: Utere consilio, quamvis noveris om- nia solus. Quarto'") ipse habuit spiritum forti- tudinis; nam spiritus sanctus in omnibus ipsius adversitatibus confortabat eum, dicens: Confor- tare et esto robustus (Deut. XXXI eap.). Cui idem serenissimus dominus noster respondebat: Forti- tudo mea et laus mea dominus, et factus est mihi in salutem (Psal. CXVIL). Quinto'') ipse habuit spiritum sciencie. Nam ut bene notum est, ita doctus fuit, quod sciens et magister in theolo- gia putaretur. Nam psalterium in aliquibus locis pulcherrime exposuit, similiter ewangelium et oraciones et alia magistralia similiter compone- bat, sepius cum magistris, doctoribus et aliis scientificis conferebat disputando. Quapropter studium Pragense fecit et quam plura collegia. !) Ipse enim 1. — ?) Po strané: De septem donis spiritus sancti 1; Dona spir sancti 2. — ?) Po strané: Spiritus sapiencie 2. — ^) igitur 2. — 5) nemá ruk. — 5) Po strané: Spiritus intellectus. — *) Behemicum, theutuni- cum, latinum, fransigenum, lambardicum, thuscanicum rukopisy. — *) Po strané: spiritus consilii 2. — ?) et — solus nemá 1. — ') Po strané: fortitudinis 2. — 7?!) Po strané: sciencie 2 

Strana 428
428 Unde de eo dictum est: Qui autem docti fuerint, fulgebunt quasi splendor firmamenti (Daniel. XII cap.). Sexto,!) ipse habuit spiritum pietatis. Nam ipse compaciebatur pauperibus, infirmis et mortuis, pupillis et viduis et omnibus oppressis ; humilis, mansuetus et pius pre omnibus huius mundi principibus: scivit enim bene, quod qui se humiliat, exaltabitu (Luce XVIII cap.). Sep- timo?) et ultimo, repletus enim erat spiritu timoris domini. Nam pre oculis deum habuit, ut nil ageret, quam sibi placitum, reputans illud dictum: Principium sapiencie timor domini (Sa- pient. L). Preterea?) in facie enim sua quatuor virtutes cardinales vefulgebant. Unde Seneca (lib. XXXI) in quadam epistola sua sic ait: Si animum nobis boni viri liceret inspicere, o quam faciem *) pulchram, quam sanctam ex magnifico placidóque fulgentem videremus, hine iusticia, illine fortitudine, hinc temperancia prudenciaque lucentibus. Et ideo commendandus existis qua- tuor virtutibus cardinalibus. Primo de iusticia.?) Nam ita iustissimus apparuit, quod ipse viduam et advenam suscepit et vias peccatorum disper- didit (Psal. CXXXVI.). Habuit enim similiter iu- sticiam et misericordiam: quia, quibus miseri- cordia fieri debebat, semper faciebat; ubi autem raptores et9) fures vel malefactores invenit, eos ii facie terre delevit, habens illud Psalmiste: Deleantur de libro vivencium et cum iustis non scribantur (Psal. LXXXVI.). Et illud dictum Se- nece, in quadam epistola sua sic interrogantis similiter et respondentis: Quid ergo occidit ho- minem? quia occidit, ille meruit, ut hoc pateretur. Unde Anselmus in lib: Cur deus homo: Justicia est?) auimi libertas, tribuens unicuique secundum, quod suum est, propriam dignitatem, maiori reve- renciam, pari concordiam, deo obedienciam, sibi sanctimoniam, egeno*) operosam. misericordiam, inimico pacienciam. Hec omnia prefatus dominus noster faciebat: reddidit enim unicuique secun- dum opera sua. Secundo?) in eo refulsit forti- tudo. Inclitus enim fuit et invincibilis, unde for- titudo et decor indumentum eius fuit (Proverb. ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. XXXI cap.) Unde Hieronimus super Joel sic ait: Fortitudo est immobilis inter adversa glo- riosa animi claritudo, res arduas pulchre admi- nistrans, que nec adversis infestando frangitur nec prosperis blandiendo elevatur. Sciebat enim, quod fortitudo simplicis via domini et pavor hiis, qui. operantur malum (Sapient. X cap.). A nullis enim hostibus vinci poterat, sed fortis in animo perseverabat. Tercio,!?) ipse fulgebat temperancia: temperabat enim iusticium miseri- cordia et econtra, et in omnibus plenum obti- nuit moderamen: erat enim statera et libra iu- Sticie, in cuius conspectu non erat accepcio per- sonarum. Unde Gregorius super Ezechielem ex- trema parte super!!) illud: Scio habundare et penuriam pati,sic ait: Qui enim adversis rebus non extollitur, qui eas ad usum vane glorie non retorquet, qui solus non possidet, quod accipit, sed hec indigentibus misericorditer elargitur!?), aliis dividit, scit habundare: qui acceptis alimentis non ad gurgitacionem ventris utitur, sed ad re- paracionem virtutis, nec plus carni tribuit, quam necessitas petit, scit satiari: qui alimentorum inopiam sine murmuracione tolerat, scit esurire. Quem ergo nec in habundancia superbia elevat, nec in necessitate cupiditas irritat, novit ha- bundare, novit penuriam pati. Hec ille. Serenis- simus enim dominus noster per omnia taliter!?) fuit temperatus. Quarto'*) in eo refulsit pruden- cia: ipse enim fuit ita prudens, quod circa fu- tura pericula ita providebat caute, ne mala eve- nirent, sieut servus prudens, quem constituit dominus super familiam suam, ut det illis in tem- pore tritici mensuram (Luce XII cap.). Unde fa- ciebat secundum dictum Senece de quatuor vir- tutibus cardinalibus: Si prudens esse cupis, in futura prospectum intende, et que possunt!?) con- tingere, animo tuo cuncta prepone.!*) Nichil tibi subitum sit, sed totum ante prospicias: Nam qui prudens est, non dicit: non putavi hoc fieri: quia non dubitat, sed expectat, non suspicatur, sed cavet. Idem faciebat serenissimus princeps noster. Nam a iuvenili etate deliberabat, quid !) Po strané: pietatis. — ?) Po strané: timoris, — 3) Po strané: De quatuor virtutibus cardinalibus rukopisy. — 1) nemá 2. — 5) Po strané: de justicia 2. — 9) vel 2. — 7) est enim 2. cunda virtute, videlicet fortitudine; 2: de fortitudine. — de temperaneia 2. — !!) nemá 2. — I?) larg. 2. prudencia 2,-— !*) possint 2. — '!5) propone 2. — *) egenis 2, — ?) Po straně má 1: De se- 10) Po stranë: de tercia virtute, videlicet. temperaneia 1; — ?) talis 2, — 1 Po straué: De quarta, videlieet prudencia 1; de 

Strana 429
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. in senili faceret, sicut ibidem conseguenter ait Seneca: Si prudens est animus tuus, tribus tem- poribus dispensetur: presencia ordina, futura previde, preterita recordare. Nam qui nil de preteritis cogitat, vitam perdit; qui nil de futuro premeditatur, in omnia incautus incidit. Unde, sicut pauca perstrinximus, quantas virtutes ha- buit, quanta magnalia fecit in Israel? et victo- riam dedit illi dominus omnipotens (Luc. X cap.)!). Nam propter eius bona opera immortalis est memoria illius, quoniam apud deum nota est et apud homines (Sap. IV capitulo.) Unde Si- monides philosophus cum interrogaretur, quid aput homines celerrime consenesceret, respon- dit: beneficium. Nam cuius donum vel munus freuquencius aspicitur, huius memoria striccius retinetur, ut in Clementina una De reliquiis et veneracione sanctorum habetur. Tanta enim ope- ratus est in hoc seculo beneficia, quod meinoria eius permanet in seculum seculi. Et ideo in memoriam eius tale epitaphium tumulo eius in- scribitur. Anno mill trecen. LXXVIIL, tercia Kal. Decembris Quartus ego?) Carolus magni quondam tremor orbis, Cesar et invictus, modo victus morte, sub ista Fossa tegor, deus alme precor meus astra sub- intret. Spiritus, o cuncti, pro me pia solvite vota, Quos moriens liqui, quos vivens optime fovi. Et sic anima eius requiescat in sancta pace. Et?) non miremini,?) reverendissimi patres, quod beatum et sanctum ipsum mominaverim, cum in veritate beatus vel sauctus reputari de- beat, quod probatur septem racionibus. Primo enim unctus fuit oleo sancto ad modum regum. Vnde Psal. CVII: Inveni Dauid servum meum, oleo?) sancto unxi eum. Oleo enim sancto nisi sancta inungi debent. Secundo propter cius sub- limitatem dignitatis. Nam prefectus fuit sacro Romano imperio, cui nullus prefici debeat, nisi sacris virtutibus et magnitudine pollens. sicut hic. Nam quis enim illum sanctum dubitet, quem apex tante dignitatis extollit? Non vos. 420 Tercio ipse fuit in omnibus sanctis negociis diligens inquisitor5): ubicunque enim sciebat Sanctuaria et corpora sanctorum, acquirebat et auro fulso gemmisque preciosis obducebat et toto corde diligebat ea, sicut alter Constan- tinus. Nam eciam") sicut alter Constantinus, papam per Romam duxit, videlicet papam Urba- num V, et patrimonium ecclesie Romane con- firmavit. Quarto propter multa miracula, que mediante deo habuit in sompniis et vigiliis in iuvenili etate et senili, futura predicendo, visio- nes plurimas videndo, demonia effugando, que nulus faceret, nisi sanctitate polleret, prout testimonio plurimorum patet et in libro de ge- stis suis conscripto: Fecit enim mirabilia in vita sua (Ecclesiast. XXXI). Quinto) fortissime plo- rabat, cum corpus dominicum sumebat et alios ex devocione adducens, quia: Beati, qui lugent, quoniam ipsi consolabuntur (Mat. V*".). Sexto, quia tantis virtutibus habundabat, quas nec ali- quis valeret enarrare; nam horas eciam suas canonicas, sicut unus sacerdos dicebat, divinum officium libenter audiebat et eciam?) augmen- tabat. Septimo!?) et ultimo, breviter transeundo, ipse habuit in se septem sacramenta ecclesie. Primo ordinem: ipse enim fuit ordinatus acco- litus et eciam rex et imperator inunctus. Secundo, coniugium ita pure tenebat et firmiter, quod nemo eum convincere poterat. Tercio, baptizatus enim fuit per episcopum ut quisque fidelis. Quarto, fuit confirmatus in fide katholica. Quinto, eukaristiam sacram multociens in anno sumpsit. Sexto, extremam unccionem bene quater sump- serat. Septimo et ultimo semper confitebatur, cum se aliquo peccato credebat pregravatum. Ideo enim septem sacramenta dicuntur, que so- lum fidelibus et sanctis tribuuntur, ut regno celesti participes efficiantur. Unde!!) sancta ma- ter ecclesia, que Christum dominum perdidit de hoc seculo, quid retribuet sibi pro tantis bene- ficiis, que ei iu hoc mundo ostendit? Non re- Stat aliud, quam quod beatum faciat eum in terra, id est utique in hoc mundo eum canoni- sare deberet, quia utique in celo sanctus exi- !) Math. 2. — ?) ergo 2. — 9) Po straně oba ruk.: De sanctitate eius per VII argumenta. — !) niremur 2. — 5) oleum 2. — *) dili. inquisitor nemá 1. — *) eciam fuit sicut 2, — *) Quinto cum dominicum corpus sume- bat, for, plorabat 2. — ?) nemá 2. — !?) Po strané: De septem sacramentis ecclesie 1 i 2. — !!) Po strane: De ca- nonisacione sui 1; d. can. sua 2. 

Strana 430
430 stit. Nam sancta mater ecclesia et rector eius- dem sancte matris ecclesie, si portenta cupis seu miracula, hec!) fecit; si vitam et virtutes?) rimabere, ecce certissime in eo invenies devo- cionis magma insignia. Si iure procedas et capi- tulum: Dilecti, de testibus eiusque materiam vi- deris, perlucide apparebit testimonium predeces- sorum nostrorum cardinalium, episcoporum, pre- latorum, regum. principum et magnatum, vivens testimonium, que signa et portenta, quanta?) vita et sanctitas, qualesque virtutes in eo illu- xerint: ut iuris tramite procedendo, utique et merito beatum faciat eum in terra, ut mercedem laborum suorum accipiat: quia dignus est mer- cenarius mercede sua. Pro defensione quoque sanete matris ecclesie alius veniat, qui eccle- siam similibus donis et virtutibus dei adiuto- rio foveat. Quod et factum est, quia licet pa- ter mortuus sit, serenissimus princeps noster Karolus, dei gracia Romanorum imperator Au- gustus et Boemie rex illustris, ac tamen quasi non esset mortuus: similem enim reliquit post se, quem in vita sua vidit et letatus est, in illo, in obitu suo. Non est contristatus nec confusus est coram inimicis. Reliquit enim defensorem domus contra inimicos et amicis reddentem gra- ciam (Eccl. XXX hec habentur.). Unde respiciat dominus in faciem testamenti sui et non det in conculeacionem vineam suam, quam plantavit dextera eius, ecclesiam quam acquisivit in san- suine suo: suscitet spiritum Moysi, erigat cornu illius unicornis illius nostri Wenceslai, regis Romanorum et Boemie serenissimi, unice summi, singulariter generalis, quatenus arripiat iudi- cium manus eius et?) cornu suo ventilet Syriam, intonet contra Edom, fulminet contra vitulos Be- thel, contra idola Egypti, contra pingues Sama- rie, contra sacerdotes Baal, contra pastores pa- scentes se ipsos, contra iudices, qui condunt iniquas leges, contra canes mutos non valentes latrare, contra amphoram Zacharie, contra vasa pastoris stulti, contra ambicionem Simonis Magi, contra tyrannidem seculi, abusionem claustri, contra prevaricantes, contra arrogantes, contra ’) hie %. — *) Si vitam et virt. et vitam 2. -- ?) quem 2. Po strané 2: mortuus. — *) ut 2. — ?) orbem in. virga 2. 5) Bleznensis. -- 9) que nemá 2. — *) nemá 2. ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. Oppressores pauperum, contra turbatores eccle- siastice pacis et fidei subversores. Hec Petrus Dlezensis?) in quadam epistola sua. Et tu deus iudicium tuum regi da et iusticiam tuam filio regis, id est filio serenissimi quondam Karoli, Romanorum regi, auge sibi virtutes. Nam cum Helias (Reg. IV cap.) dixit ad Heliseum: Postula, quid vis, ut facium tibi, antequam tollar a te, id est, serenissimus quondam dominus noster imperator, dixit ad filium suum: dixitque?) Heli- seus, id est serenissimus Romanorum rex, filius suus: Obsecro, ut fiat duplex spiritus in me. Qui respondit: rem difficilem postulasti, atten si me videris, quando tollar a te, id est, si fe- ceris opera mea*) et bene feceris, subsequenter erit, quod petisti; si autem non videris me, id est, non feceris secunduni opera mea, non erit. Cumque pergerent et incedentes sermocinaren- tur, ecce currus igneus et equi ignei diviserunt utrumque et ascendit Helias per turbinem in celum, id est pater eius, serenissimus dominus noster imperator sepius nominatus; Heliseus, id est serenissimus [donünus| rex noster Wence- slaus, videbat et clamabat: Pater mi, pater mi, currus [Israhel]et auriga eius, et non vidit eum amplius, id est, quia mortuus fuit, apprehendit- que vestimenta sua et scidit ea in duas partes. Reversusque stetit super ripam Jordanis et pallio Helie, quod ceciderat ei, percussit aquas, et non sunt divise, et dixit: Ubi est deus Helie? quasi diceret: tamen eundem deum credo ut Helias, et tamen aque non dividuntur. Tunc percussit aquas et divise sunt huc atque illuc, et transiit Heliseus, videlicet per bona opera, prout pater suus ante transierat. Vnde omnipotens adiiciat sibi virtutes et*) augmentet, ut in locum illius beati aurige susceptus verus Heliseus, duplicato beato spiritu, pallio virtutis et bone operacionis accepto, uni- versum orbem?) virga ferrea constringat libraque iusticie reges et principes universaque climata Orbis feliciter dirigat. Nam sibi dictum est: Ecce constitui te super gentes et regna, ut evellas et dissipes, edifices et plantes (Jer. I cap.) et transsumptive (III cap. Solite) De maior. et obed. Consolacio ecclesie quasi non sit — ") virt. ut augmentet in locum 2, — 

Strana 431
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. Unde de se ipso dicere potest: Juvenis et acu- tus inveniar in iudicio et in conspectu poten- cium amabilis ero, et facies principum mirabun- tur me, tacentem me sustinebunt et loquentem ie respicient et sermocinantem me plura, manus ori suo imponent, disponant populos, et naciones michi erunt subiecte (Sapient. VIII cap.) Quia dominus iudicabit orbem terre et dabit impe- rium regi suo et sublimabit cornu Christi sui, ut per vitam et operaciones bonas in fine talen- tum domino duplicatum reportet (Luc. XII), ut paternis vestigiis insecutus valeat in fime ad regnum provehi sempiternum, quod solum iustis ab inicio preparatum est, ut, sint in virtute et potencia manus domini, quia iustorum anime in manu dei sunt. Que fuerunt verba vestre pietati proposita, in quibus verbis tria breviter colligi possunt. Primo!) exordii electorum narracio, cum dicitur: justorum anime; secundo, potestatis di- vine retencio, cum dicitur: in manu; tercio, in deo eterna consumacio, cum dicitur: dei sunt. Dico primum probat beatarum animarum in deo virtuosa operacio, cum dicitur: justorum anime; secundum divine maiestatis grata earum appre- hensio, cum dicitur: in manu; tercium sempiterni gaudii cum deo sine fine mansio, cum dicitur: dei sunt. Ad primum cum dicitur: beatarum animarum in deo virtuosa operacio, videlicet cum dicitur: Justorum anime, unde sciendum est primo, quia homo est compositus ex corpore et anima. (De summa trinitate et fide catholica cap. D. Nam eadem via, qua coniunguntur, eadem et in fine disiunguntur. Cum coniunguntur, tunc anima infundendo creatur et creando infunditur, prout dicit Aristoteles libro?) de anima. Cum dissolvuntur, tunc unumquodque ad naturam suam primam revertitur, corpus terre tribuitur, de qua sumptum est. Unde (Gen. III cap.) dici- tur: Donec revertaris in terram, de qua sumptus es. Anima eciam redit ad suum principale, quia spiritus redit ad dominum, qui fecit illum (Eccl. ult. cap. Vtrumque in fine resurreccionis simul iunctum.). Unde Job XIX cap.: Et in novissimo die de terra surrecturus sum et rursum circum- dabor pelle mea et in carne mea videbo deum 451 salvatorem meum. Unde magister (Sentenc. lib. II cap. VI), quare ita homo sit institutus, ut anima sit unita corpori, sic dicit: Sic ergo deus condidit racionales spiritus varia sorte, pro ar- bitrio voluntatis sue disponens illis, quos in sua puritate reliquerat, sursum in celo mansionem. Illis vero, quos corporibus terrenis sociaverat. deorsum in terra habitacionem constituit, utris- que. gloriam proponens obediencie, quatenus ct. illi ab eo, ubi erant, non caderent et isti ab eo, ubi erant, ad id, ubi non erant, ascenderent. Et hoc de animabus iustorum.. Unde sciendum. quod multis modis anime iustorum appellantur: alique virginali pudicicia insigniti, ut chorus virginum, alii martyrio diversimode cruciati, ut martyrum patet passio, alii confessores domino famulando, ut quam plures episcopi, monachi. ali in viduitate et alias continentes, alii in con- iugio caste viventes, alii in heremo pro Christo divagantes, multiplicique vita in hoc mundo fru- entes. domino servientes meruerunt habere pre- mia sempiterna, quia: Justi enim in perpetuuni vivent, et aput deum est merces eorum (Sap. V c). Quod si locus et tempus esset, de quoli- bet aliquid prefatus dominus noster habuisset. et quia in vita sua multa passus est et ideo non sufficiens hiis, eciam eterna videre voluit, inqui- ens: Quoniam videbo celos tuos, opera digito- rum tuorum, lunam et stellas, que tu fundasti. Dixi?) secundo, divine maiestatis grata earum apprehensio, cum dicitur: in manu. Quare sci- endum, quod manus domini multipliciter agit. Nam iustus et iniustus manu domini tanguutur., et tamen diversimode?) tanguntur. Iniusti autem manu domini tanguntur, ut moriantur. Unde Psal.: Manus tua domine percussit inimicum; et alibi: Evaginabo gladium meum et interficiet eos manus mea (Psm.). Quare iniusti deiiciuutur. interficiuntur, percuciuntur manu domini. Secun- do, iustus enim multipliciter tangitur. Primo ad correccionem et ad?) probacionem, secundo per gracie dei largicionei, tercio ad corone eterne sumpcionem et beatitudinis largicionem. Primo tangit ad correccionem et probacionem. Ad cor- reccionem, ut Mariam, sororem Moysis (Num. !) Po strané: Divisio thematis. — ?) primo 2. — ?) Po strané: Secunda pars divisionis. — *) diversitate 2. — 5) nemá 2. 

Strana 432
432 XII cap.), guam demum sanavit, et Paulum, vas eleccionis. Ad probacionem, ut de Job fideli fac- tum est, de quo dictum est (Job II cap.): Mitte manuum tuam et tange os eius et carnem, nisi in faciem benedixerit tibi. Secundo per gracie dei largicionem et miraculi ostensionem, prout Jerem. Icap.: Misit dominus manum suam et te- tigit!') os meum et dixit michi: Ecce dedi verba mea in ore tuo etc. Quia enim tetigit, ecce gra- cia, cum loqui eum didicit per miraculi osten- sionem. Unde tetigit mortuos, ut Lazarum (Job. XI cap.) et infirmos, et sanati sunt. T'etigit le- prosos et mundati sunt. Unde leprosus veniens adorabat eum, dicens: Domine,si vis, potes me mundare, et extendens manum Ihesus dixit: Volo mundare, et confestim mundatus est a lepra eius. Tercio ad corone eterne sumpcionem et miraculi ostensionem, cum dicitur: Trahe me post te, curremus in odorem unguentorum tuorum (Cant. I c). Manibus eciam quis trahitur, ut corone eterne particeps efficiatur. Beatitudinis largicio- nem. Unde dicitur: Aperis tu manum tuam et imples omne animal benediccione. Unde quos manus domini tetigit, non nisi ad coronacionis graciam et ad vite eterne premium habendum tetigit. Quapropter serenissimus dominus no- ster quondam imperator manu domini tactus ut iustus ad correccionem et probacionem, secundo per gracie dei largicionem et miraculi ostensio- nem, tercio et in fine ad corone eterne sumpcio- nem et beatitudinis largicionem. Quare de se ipso ipse dicit: Manus tue, domine, fecerunt me et plasmaverunt me totum?) (Job. XV), et iam manus tua, domine, tetigit re, videlicet ad mor- tem carnalem, ut eodem capitulo: quia ad te vado. Ideo in manus tuas, domine, commendo spi- ritum meum, et hec dicens expiravit (Luce XXIII cap.). Dixi?) ad tercium, quod in themate tangitur, sempiterni gaudii cum deo sine fine mansio, cum dicitur: dei sunt. Unde dupliciter hoc fieri po- test: primo, ut sint iusti, secundo, ut. ubi deus inhabitat, ibi et inhabitent. Ad primum, ut sint ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. iusti. Unde notandum, quod multipliciter iusti nominantur. Unde iusti aliquando dicuntur servi. Unde Isaie XLI cap.: Servus meus es tu, quo- niam ego elegi te. Aliquando vocat eos patrem, matrem, sororem, fratrem. Unde: Quicunque fe- cerit voluntatem patris mei, ille meus pater, mater, soror ef frater est*) (Math. XII? cap.). Aliquando vocat eos amicos. Unde: iam non dicam vos servos, sed amicos (Joh. XV). Ali- quando vocat eos parvulos. Unde: Nisi efficia- mini sicut parvulus iste etc. (Math. XVIII cap.). Aliquando vocat eos filios. Unde ad Hebr. I c.: Ego ero ili in patrem, et ipse erit michi in filium. Secundo, ut ubi deus inhabitat et illi in- habitent. Unde habitaculum illud multipliciter di- citur; uno modo dicitur celum. Unde: Celum sedes mea etc. (Isaie XLVI"). Aliquando tabernaculum. Unde Apocal. XXI cap.: Ecce tabernaculum dei cum hominibus. Item dicitur Jerusalem. Unde?) ad Gal. IV cap.: Que sursum est Jerusalem, li- bera est, que est mater nostra. Aliquando dici- tur mons Sion. Unde mons Sion, in quo habitat, in eo aliquando simpliciter vel mons vel civitas dicitur. Unde Apoc. XXI c.: Sustulit me in mon- tem magnum et altum et ostendit michi civitatem sanctam Jerusalem. Aliquando dicitur templum. Unde Apoc. IV c.: Qui vicerit, faciam eum co- lumpnam in templo dei Aliquando dicitur do- mus. Unde Gen. XXVIII c.: O quam terribilis est locus iste, vere non est hic aliud, nisi do- mus dei et porta celi. Aliquando dicitur para- disus. Unde Apoc. II c.: Vincenti dabo edere de ligno vite, quod est in paradiso dei mei. Quia illuc enim ascenderunt tribus, tribus do- mini, ad confitendum nomini domini, et quia serenissimus princeps et dominus noster ad pre- dieta loca translatus est, cui dicitur cum aliis iustis: Venite benedieti patris mei, percipite regnum (Math. XXV c.), quod nobis prestare dig- netur, cuius regnum et imperium sine5) fine permanet in secula seculorum. Amen.*) !) tetigit me ct d. 2. — ?) nemá 2. — ?) Po strané: Tercia pars divisionis. — !) ille meus pater est, mater, xoror, frater 2. — 5) nemá 2 a tak obyčejně níže slovo to scházi. — 5) nemá 2. — ?) Vruk. 1 jest červeně připsáno: , yec) A tu konetz. Ve vydání Freherové pfidáno jest jexté: Finitus est sermo, factus per dominum Joliannem, arcliiepiscopum Pragensem, apostolice sedis legatum seeundum, post mortem imperatoris Caroli quarti fer. 1V. post Epiphaniam, coz v našich rukopisech sehází a mimo to co do udání doby jest nesprávné, poučvadž pohřeb odbýval se již 15 prosince v. 1378 a ne teprv 12 ledna r. 1379, a proto by se mělo asi čísti post Luciam. 

Strana 433
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. 433 B. Reč Vojtěcha Rankova z Ericinia. Incipit concio Adalberti Ranconis de Ericinio in Doemia, scolastici ecclesie Pragensis, magistri in sacra theologia et in artibus liberalibus Pa- risius, quam ordinavit pro die deposicionis seu sepulture serenissimi domini Karoli quarti, Ro- manorum imperatoris et semper Augusti et Boe- mie regis, de mandato domini nostri domini Johannis, archiepiscopi Pragensis et legati S. Romane ecclesie reverendissimi, facta coram eo- dem reverendissimo patre et coram aliis multis prelatis et. principibus in dicta ecclesia Pragensi. Idcirco ego plorans et oculus meus deducens aquam, qui« longe factus est a me consolator. (Threni [Jeremiae] primo cap.) Reverendissimi in Christo patres et incliti principes hic presentes, apparet michi, quod verba thematis nostri potest dicere sacrum Io- manum imperium et inclitum Boemie regnum, quinymmo tota christianitas et tota christicola- rum universitas sui consolatoris precipui post deum et sanctam Itomanam ecclesiam viduata et viduate, presidio et patrocinio in morte Augusti cesaris orbata et orbate. Idcirco ego plorans et oculus meus deducens aquam, quia longe fac- tus est à me consolator. Beatissimus et diser- tissimus ecclesie sancte doctor Jeronimus in quadam epistola, quam ad Heliodorum de morte Nepociani presbiteri scripsit, in principio epi- stole sic inquit: Grandes materias ingenia parva non sufferuunt et in ipso conatu ultra vires ausa succumbunt, quantoque maius fuerit, quod di- cendum est, tanto magis obruitur, qui magui- tudinen rerum verbis explicare conatur. Et ob hoc cogitanti mihi de prosecucione assumpti thematis et transitu ab hac mortali vita impe- rialis et regalis in hac nobilissima persona sce- matis flere magis libet quam aliquid dicere, que- stus et genitus texere quam accuratis rethoris verbis iuservire. Nec immerito. Cuius enim vel saxeunr pectus occasus iste Augusti cesaris ad fundendum ubertim laerimas non emolliatur, quod tam ferum cor et Phario tyranno truculencius, quod in nostri cesaris obitu a fletu se continere valeat et totum resolutum in lacrimas gemitu vehementi non liquescat, que tam dure aures et Ulixeis obfirmate repagulis, que ad tantum principum et militum in morte cesaris rugitum obsurdescant, que denique de silice excisa pre- cordia et hircanarum tygrium lacte nutrita seu fota, que in hac deposicionis die lacrimosos sin- gultus non erumpant? Quis ergo dabit capiti meo aquam et oculis meis fontem lacrimarum, ut possim plorare die ac nocte cum Jeremia pro- pheta mortem nostri consolatoris, nostri pro- tectoris, domini nostri augustissimi cesaris et imperatoris (Jer. 9. cap.). Nam proch dolor hiis nephastis diebus, quibus nostris exigentibus cul- pis meruimus videre mala, cecidit corona capitis nostri, versus est in luctum chorus noster, or- gana nostre leticie sunt suspensa in salice et non est, qui consoletur nos ex omnibus caris nostris (Psalm. 130. Tren. ultimo et I cap. red- denda singula singulis). O utinam totus in fe- tum effluam et pascatur solacio lacrimarum dolor meus, deducant oculi nostri aquam, deficiat in dolore vita nostra et animi nostri in gemitibus, quia vox lamentacionis audita est de Syon, ad cuius ictum subito totus orbis intremuit et inge- muit tam tethri rumoris et infausti ominis no- vitate attonitus et perculsus, unde et verba me: dolore sunt plena et sagitte domini in me sunt, quarum indignacio ebibit spiritum meum (Job VI cap.. Sed quid ni precor sagitte domini in me sunt, sagitte non quidem parvulorum facte sunt plage mee, sed sagitte forcium arcum ten- dencium et pugnancium bellatorum, sagitte in- quam penetrabiliores omni gladio ancipiti, du- riores tenebre et omni incisivo ferro duriores, dum videlicet in hoc lugubri occasu cesareo do- lor dolori, gemitui gemitus, angustiis anxietas absque omni prorsus consolaeionis antidoto so- ciantur, dum dampnis dampna succedunt. et. in- commodis incommoda cumulantur. Et quod ce- teris inconmiodis asperius. reputo, dum. tumul- 22 

Strana 434
434 tus hosticus euge, cuge ingeminans in disper- sionem nostram grassando sic suos complices nunc affatur: Venite, disperdamus eos de gente et non memoremur nomen eorum ultra (Psalm. 82). Insidiemur sanguini, abscondamus tendi- culos contra insontem, frustra degluciamus eum sicut infernus viventem et integrum et quasi descendentem in lacum. Omnem preciosam sub- stanciam reperiemus et replebimus domus no- stras spoliis (Prov. I cap.). Sie sonuerunt iam inimici tui o Boemia, sic sonuerunt, et qui ode- runt te, nunc in morte cesaris extulerunt caput (Psalm. quo sup.. Sed tu Deus Israel ne des hereditatem nostrum in obprobrium, ut non do- minentur nobis alie naciones (Joel. II cap.). Non ponas nos in contradiccionem vicinis nostris et inimicis nostris in subsannacionem (Psalm. 79. 7.). Unde et ego nunc prosopopya utens cum Claudiano in II^ libro, quem in Ruffinum scrip- sit, sub titulo regni Boemie dicere possum pene superventuro nobis desperando subsidio: e... Quanam ratione tuebor Spem vite fragilem? qua tot depellere fluctus Arte. queam? premor hinc odiis, hinc milite cingor. Heu quid agam? non arma mili, non principis ullus Auxiliatur amor, matura!) pericula surgunt Undique et inpositi radiant cervicibus enses. Quid restat, nisi*) cuncta novo confundere luctu. Nam nunc heu brevibus pereunt ingentia causis Imperium tanto quesitum sanguine tanto Servatum, quod mille ducum peperere labores. Quod tantis Romana manus contexuit annis Mors inimica bonis angusto tempore vertit, dum videlicet dominum nostrum K. Romanum imperatorem ab hac luce per mortem exemit. Est et aliud, quod mee mentis anchoram vehe- mencius concutit animumque meum coquendo atrocius urit et percellit, dum quod malefida Lachesis dum vite cesaris filum menciebatur pro- ducere subito sibi Atropos?) usurpando offi- cium lege fatalitatis. mutata immature precidit 1) maceratur ruk. — 7?) si ruk. — ?) antropos ruk. — ^!) vicinoque ruk. — consulatu Fl. Stilichonis carmen*. XXIV. -- 5) accipe ruk. ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. et totum nostrum gaudium, totum nostrum so- lacium, totum nostrum refugium seu asilum in divi cesaris fatis occiduis diremit. De hoc lo- quens Lucanus in primo libro sic dicit: Invida fatorum series, summisque negatum Stare diu; nimioque*) graves sub pondere lapsus; et infra post pauca idem Lucanus: In se magna ruunt, letis hunc numina rebus Crescendi posuere modum. O ergo quam dira sorte constringimur, o quam truci cordis angustia cruciamur, dum videlicet doloris immensitas et profunda luctus infusio loquendi facultatem nobis adimit, sed abort[iv]as lacrimas quominus deriventur, iu genas non restringit. Quis tamen populi vultus erat in morte scilicet cesaris, teste Claudiano (vers. supra): 2... Que murmura furtim Nam miseris nec flere quidem aut delenire [sic] dolorem Colloquiis impune, licet nam quousque feremus Exiciale iugum, dure quis terminus unquam Sortis erit? quis nos funesto in turbine rerum Aut tantis solvet lacrimis . . .. quas scilicet in obitu cesaris nostri Augusti de nostri capitis scatebra rivatim deducendo eliqua- mus. Jam enim in hoc funere cesareo vox in Rama audita est ploratus et ululatus, Rachel plorans super filium suum scilicet patrem, non oppugnatorem sed propugnatorem, non turbato- rem sed consolatorem suum (Jerem. 31.) Sed forsitan non ab re queres a me: Quenam est hec Rachel decora facie et venusta aspectu? (Genes. 29.) Respondeo et dico, quod est Urbs Romana, domina gentium, princeps provinciarum terrenarum, prima tocius orbis domitrix, victrix, doctrix, alumpna, autrix et imperatrix, de cuius excellencia, potencia, maguificencia, gloria et clemencia loquens egregius poeta Claudianus in primo libro, quem scripsit in Eutropium vel secundum alios de laude Stiliconis,") qui inci- pit: ,Quem populi plausu, procerum quem voce petebat, adspice ¢) Roma virum* de ipsa Roma, 5j Cl. Claudiani ,de secundo 

Strana 435
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. pangico stilo loquens et Stiliconem Romanum consulem alloquens sic dicebat: Proxime diis consul, tante qui prospicis Urbi, Qua nichil in terris complectitur altius ether, Cuius nec spacium visus nec corda decorem, Nec laudem vox ulla capit, que luce metalli Emula vicinis fastigia conserit [astris], Que septem scopulis [zonas] imittatur Olympi, Armorum legumque parens que fundit in omnes Imperium primique dedit cunabula iuris. Hec est, exiguis que finibus orta tetendit In geminas axes parvaque a sede profectas Dispersit cum sole manus, hec obvia !) fatis Innumeras uno gereret cum tempore pugnas, Hispanas caperet, Siculas obside[re]t urbes, Et Gallum terris ?) prosterneret equore Penum?) Nunquam succubvit dampnis et territa nullo Vulnere, post Cannas maior Trebiamque fremebat, Et cum jam premerent?) flamme murumque fe- riret?) Hostis, in extremos 9) aciem mittebat Iberos. Nec stetit Oceano, remisque ingressa profundum Vincendos alio quesivit in orbe Britannos. Hec est, in gremium victos que sola recepit, IMumanumque genus communi nomine fovit, Matris non domine ritu civesque vocavit, Quos domuit nexuque pio longinqua*) revinxit, Huius pacificis debemus moribus omnes, Quod veluti patriis regionibus utitur hospes, Quod sedem mutare licet, quod cernere Thulen*) Lusus") et horrendos quondam penetrare re- cessus, Quod bibimus passim Rodanum, potamus Orontem, Quod cuncti gens una sunius, nec terminus un- quam Romane dicionis erit, nam cetera regna Luxuries viciis odiisque superbia vertit. Et ibi multa alia ponit laude digna de Urbe Romana, que pretereo gracia brevitatis. Et Sydonius lib. I epist. 5 vel 6 ad Eutropium de Roma sic dicit: Roma est domicilium legum, gympnasium literarum, curia dignitatum, vertex mundi, patria libertatis, in qua unica tocius orbis civitate soli barbari et servi peregrinan- ”) omuia ruk. — 7?) turris ruk. — ?) Penam ruk. 435 tur, soli mali exulant et soli honorem sibi ven- dicunt virtuosi. In huius igitur alme Urbis in persona sui cesaris infausto omine quis non ingemiscat, quis non doleat, quis non matri sue nisi forte degener filius non compatiatur afflicte, quis unquam siccis oculis patris sui et graciosi domini funerales peregit exequias. Adest enim nunc tempus in funere cesareo aculeo suni doloris effari nequit ruinam flebilem, qui iam pene per universum mundum insonuit :maritu- dine plenus et plenitudine doloris et non va- cuus ac diri novitate vulneris corda cunetorum imperii et regni Doemie saucians devotorum, à cunctis quidem dolendus fidelibus et ab omni- bus generaliter deplorandus, a nobis vero de re- gno Boemie eo est ferendus molestius, eo acer- bius lamentandus, quo inter procellosos bellorum ingruencium nobis fluctus et fremitus ratem no- stram id est Doemiam timemus ab hostibus ve- risimiliter concuti tanto destituti remige, tali viduati nauclero, fido consolatore orbati et non- dum ad quietis portum zephyris carbasa nostra, prout sperabanus, agentibus permoti et deducti, propter quod Boemia nune ymmo et ipsa Italia seu et Almania ingenti consternata merore di- cere potest illud Daruch 4 cap. ,Nemo gaudeat super me viduam et desolatam, per has igitur sic mihi cum Ganifredo in sua poetria !?) Boe- miam alloqui mutato hoc nomine Neustria in hoc nomen Boemia et primo versu aliquantulum variato : In defensa modo gesta testare dolorem Exudent oculi lacrimas exterminant ora Pallor, connodet digitos tortura cruentat Interiora dolor et verberet etherà clamor. Tota peris ex morte sua, mors non fuit eius Sed. tua, non una sed publica mortis ymago. Et post pauca exclunat contra mortem dicens: O dolor, o plusquam dolor, o mors, o trnculenta Mors, esses utinam mors mortua, quid meministi Ausa nephas tautum, placuit tibi tollere solem Et tenebris dampnare solum. Scis quem ra- puisti? — !) fremerent ruk. — 5) tenerent ruk, — 5) extraneos rule — *) longoque rük, — *) Tylem ruk. — ?) Rursus ruk. — !°) Ganfredi: Poetria nova v. 365, 

Strana 436
436 ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. Ipse fuit dominus armorum, gloria regum, Delicie mundi, nil addere noverat ultra: Ipse fuit quicquid potuit natura sed istud Causa fuit, quare rapuisti res preciosas Eligis et viles quasi dedignata relinquis. Idcirco ego plorans et oculus meus dedu- cens lacrimas, quia longe factus est a me con- solator, quod fuit thema nostrum. Et si forsan curiose magis quam studiose queras a me, quo abiit dilectus tuus, quare longe factus est a te consolator tuus, quo declinavit, et queremus eum tecum (Cant. V cap), ad hanc questionem tibi respondeo cum Luca evangelista sub parabola posita (Luc. XIX cap.), ubi loquens de quodam divite homine sie dicit: Homo quidam dives abiit in regionem longinquam accipere sibi reg- num et reverti. Queres forsitan rursus: Quis est iste dives? Dico, quod iste homo dives est im- perator noster pie memorie nuper defunctus, qui fuit dives virtutibus, quia ille sunt vere divicie, dum quis virtutes habet, ut dicit Cicero in fine libri sui de paradoxis. Hie enim imperator no- ster, dum in carne mortali vixit, divicias sibi immarcescibiles operibus piis, elemosinis largis, oracionibus devotis, ieiuniis, vigiliarum excubiis et aliorum bonorum operum suffragiis, ut pie credimus, comparavit. Unde propter has immor- tales divicias, quas possedit, sibi dicere possu- mus, longitudo dierum in dextera eius et in sinistra eius divicie et gloria (Proverb. 3 cap.). Hic dives abiit in regionem longinquam, id est migravit ab hac luce terrestri ad lucem, ut pie credimus, celestem et ab hac transitoria et fu- saci vita ad vitam sempiternam, de hac fugaci vita et transitoria, quam finiri cupiebat aposto- lus ad Philippenses 1 cap. loquens Jacobus in canonica sua cap. 4 sic dicens: ,Que est enim vita nostra?" et respondet: ,Vapor enim est ad modicum parens et deinceps exterminabitur.* Abiit eciam accipere sibi regnum. Quod regnum? Num regnum terrenum? Non, sed regnum celeste felicitate plenum. Num regnum caducum? Non, sed regnum fixum supernorum ducum. Num reg- num transitorium? Non, sed regnum eternaliter mansurum. Num regnum denique Romanorum, Boemorum, Ungarorum aut Polonorum? Non sed regnum polorum, in quo ut pie credimus iam reguat vel in brevi purgatus purgandis regnabit cum Christo in gloria sanctorum civium et spi- rituum beatorum. Unde iam dicere potest: Reg- num meum non est de hoc mundo (Joh. 18 cap.), et quia teste Augustino in libro suo de disci- plina christiana cap. 15 non potest male mori, qui bene vixit, et mala mors putanda non est, quam vita bona precessit, ut dicit idem Augu- stinus libro I de civitate Dei cap. 12. Cum igitur ille serenissimus imperator Ro- manorum in fragili corpore constitutus bene, sancte et catholice vixerit, peccata lacrimis dilu- [er]it, sacramenta ecclesiastica in fide ecclesie per- ceperit, pie sperandum est de misericordia Jesu Christi, quod soluto mortis naturalis tributo mortem secundam, que miseros manet in puteo interitus, iam evasit, et si intueri libet vite hu- ius serenissimi cesaris inicium, decursum et exitum, invenire poterimus, ipsum et quoad do- minum et quoad proximum et quoad se ipsum, quantum humana sumit fragilitas, ct innocenter, laudabiliter et irreprehensibiliter fuisse in hoc mundo conversatum, et hoc tam ante adepcionem Romani imperii et Doemie regni quam eciam [post] assecucionem eorundem. Et ut de utroque statu eius aliquid in medium vestrum proferam, ipsum primo ex hiis, que ad deum recto calle dirigunt, secundo ex hiis, que ad se ipsum et proximum respiciunt, attollere intendo. Ipse enim velut alter rex Josias fuit verus dei cultor, zelo fidei succensus, Christi persequens inimicos; hic enim à suscepto sacri baptismatis fonte, iu quo per graciam spiritus sancti regeneratus fuit, virtuti- bus quoad habitum primo, deinde quoad actum resplenduit, morales et politicas regulas et ari- stocraticas virtutes per temporum successus et bonorum operum accessus dono dei gratuito ac- quisivit. Nam fuit fide constans, spe gaudens et caritate fervens, fuit eciam prudens contra vel circa insidias, fortis contra vel circa molestias, temperatus contra vel circa delicias, justus con- tra vel cirea. proximorum relevandas miserias et vindicandas insidias. Hic eciam dominus cesar noster velut alter Constantinus christianissimus imperator sacrosanctam Romanam ecclesiam, ca- put videlicet et membra, in summa post deum reverencia habuit, monitis eius finaliter paruit, doctrinis canonicis et statutis ecclesiasticis hu- militer et irrefragabiliter acquievit, clericos, mo- 

Strana 437
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV 437 nachos et guoslibet viros heroicos propter deum honoravit plurimum, jura, privilegia, libertates et emunitates ecclesiastica et ecclesiasticas, an- tiqua et antiquas potenter defendit et nova ac novas liberaliter indulsit et concessit, magistro- rum, scolarium tam secularium quam eciam re- gularium Prage studii instauracione in diversis facultatibus et specialiter in sacra theologia fun- davit, dotavit et libertavit, tyrannus hereticis, scismaticis, paganis et aliis fidei catholice ho- stibus constanter se opposuit et ipsorum mali- ciam elisit, fures, predones, latrones, adulato- res, adulteros, lenones, matronarum oppressores, falsarios, deciorum lusores et alios quoslibet stellionatus crimine respersos de suis dominiis et regnis eliminavit et extirpavit. Hic eciam Au- sustus cesar iam defunctus, dum vitam in hu- manis duxit, non fuit elatus de sui generis cla- ritate et nobilitate nec de imperiali aut regali dignitate tumidus, non de diviciis, potencia et fortitudine inflatus, non inter mundi huius de- licias desolator, inter varias rerum copias non superfluus, in ubertate et habundancia modestus, in coniugio continens et castus, inter varia fer- cula sibi parcus, inter superbos humilis, inter invidos et malivolos benignus, inter iracundos paciens et mansuetus, inter accidiosos et pigros spiritu fervens et devotus, inter avaros largus, inter gulosos sobrius, inter lubricos pudicus et honestus, inter leones agnus, inter voltures co- lumbus, inter homines prave et perverse nacio- nis est laudabiliter conversatus. Hic eciam Au- eustus cesar pauperibus affabilem se prebuit, humilibus mitem, afflictis et egenis misericor- dem, crudelibus rigidum, rebellibus infestum, veniam postulantibus propicium et clementem, sciens quod gloriosum genus vindicte ignoscere et generosa magnanimitas est, qui cum inimi- cum habet in potestate vindictam iudicat vindi- care potuisse. Et si magis particulariter. vellem ista prosequi, brevis concio in librum et animos vestros nunc luctu prostratos maioris forsitan doloris aculeus punctim saucians penetraret. Quanto autem paciencie clipeo in adversitatibus fuerit munitus, inde perpendere potui, quod cum !) lapsi ruk. quadam vice recepisset a quodam principe in- iuriam, quam ulciscendam suorum militum di- lectus ipse eum alloquens dixit: Non queras ul- cionem nec memor eris iniurie civium tuorum (Levit. XIX cap.). Nota hoc Cassiodorus libro I var. epistola prima de laude Imperatoris dicit. Quis igitur tam virtuosi principis occasum equa- nimiter ferat, quis non doleat, quis cordis sui lugubres et meroris affectus occultare queat, dum se videt in patre patrie, in reipublice immobili columpna, in domitore orbis, in fidei catholice scuto inexpugnabili tot consolationum genera. tot presidia et patrocinia perdidisse. O sermo- num angustiam, que nec nostras angustias nec Augusti cesaris titulorum gracias valet ut dig- num est explicare. Quid agis nunc agrestis ora- cio, quid tergiversaris, quid sinalimphis inter- ciperis aut quid thapmosis confecta macie velut exsanquis tenuaris. Scis quod non precivit omnem ad digitum phebea telis, hoc opus hic titulus solus contingit humeros. Qua igitur te o cesar digne laude feram, qui pene ruenti Lapsuroque tuos humeros obieceris orbi? Te nobis trepide ceu sidus dulce carine Ostendere dei geminis que lassa?) procellis Tunditur et victo trahitur iam ceca. magistro, Claudianus libro I in Rufinum, sed teste Isaia: Omnis caro fenum et ommis gloria eius sicut flos agri. Exsiccatum est fenum et cecidit flos (Isai. XL cap.). Sic similiter dominia istius mundi fluxa, varia et instabilia, quod in ipsis nichil fixum et stabile potest mens humana invenire, de quo loquens Gamfredus in sua poetria sic dicit: Hoc solum prestare potes, quod nulla potestas Esse morosa potest, quia res fortuna secundas Imperat esse breves si vis exempla priores Florida prosperitas muros subvertit (Athenas| Ilion Atrides, magne Carthaginis arces Scipio; sed Romam multi fiunt alea fati, Tempore versa brevi brevis est distancia loci Ominis et mesti nox est vicina diei. 

Strana 438
438 Et supra paucis interpositis : Ominibus ne crede tuis, si tempore parvo Illuxere tibi; mox sunt clausura serenum Turbida fata diem ducentque crepuscula noctem. Sic accidit nunc in morte nostri cesaris plu- rimum nobis intempestiva et toti regno Boemie noxia seu nociva, propter quod si à me queris, quid fles, quid lacrimis manas, respondet tibi thema nostrum, planctus nostri causam denun- cians: Idcirco ego plorans et oculus meus de- ducens aquam, quia longe factus est a me con- solator. Et ob hoc nolite incumbere, ut console- mini me super vastitate filie populi mei (Isaias 22, 4 et Baruch 3). Nemo gaudeat super me viduam et desolatam, quia rennuit consolari ani- ma mea et defecit in dolore spiritus meus (Psal. 77). Sed forte alias dicere posset mihi, one- rosi consolatoris fungeris officio, dum eos qui in hiis obsequiis suaviloquio sunt mulcendi non consolaris lugentes, sed sermone utens tragico in lamenta asperiora demergis et acrioris doloris fomenta inconsolabiliter lugentibus ingeris. Ad quod respondendo dico, quod secundum exigen- ciam temporis et eventus sermo est subiectus; unde Flaccus in sua poetria dicit: Tristia mestum vultum. verba decent, iratum plena minarum, ludentem lasciva, severum seria dictu, format enim natura prius non intus ad omnem fortune habitum iuvat, aut impellit ad iram aut ad humanum merore gravi deducit et agit, post effert animi motus interprete lingua. Et Salo- mon: Omnia tempus habent et suis spaciis transeunt universa. Et tempus ridendi et tem- pus flendi (Eccles. III cap.). Si igitur quempiam ad luctum excito, si ad lacrimas provoco, hoc nostri temporis sinistrum auspicium exigit et rerum mutabilitas, quam in hiis caducis rebus conspicimus, hoc requirit lex eciam nature et exempla tradita in canone sacre scripture nos, ut in morte nostrorum carorum fleamus, lugea- mus et doleamus, inducunt. Scimus enim, quod pium est flere mortuum et eciam huiusmodi me- stuosos affectus vis nature, ut dixi, inducit. Nam et sanctus Job audita morte suorum filiorum vestimentorum scissione et pulveris aspersione vim sui vehementis doloris expressit (Job. I cap.). Abraham eciam uxore sua Sara mortua venit, ut fleret eam. et plangeret. (Gen. 22). Sanctus ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. eciam patriarcha Jacob existimans filium Joseph mortuum et devoratum a bestia multos dies con- tinuavit in luctu (Gen. 2). Joseph cum fratri- bus suis et cunctis senioribus domus pharaonis patrem suum Jacob mortuum ad sepulturam de- ferens venit ad arcam Adab, que est situ trans Jordanem, ubi septem dies super morte Jacob in fletu et planctu complerunt (Gen. ult. cap.). Samuelem prophetam domini et iudicem populi israelitiei defunctum donis Israel sepelivit cum planctu (I Reg. 28). Josia eciam rege mortuo scriptum est, quod universus Juda et Jerusalem planxerunt eum et pre omnibus rex Adremon, ita quod in proverbium versum est, quia planc- tus eius sicut planctus Adremon (IV Ieg. 23). David eciam audito, quod Saul et Jonathas ce- ciderunt in bello, ipsos cum omni domo sua &mare planxerunt (II Reg. 1). In Ecclesiastico eciam legimus, quod luctus mortui septem die- bus legitime celebrantur (Eccl. 22, et eciam Eli. 2 cap.) Super mortuum plora, defecit enim eius lux. Et rursum 1 Eli [sie, Eccles.| 38: Fili in mortuum produc lacrimas et quasi dira passus incipe plorare. Maria eciam Magtalena Christum mortuum et sepultum deplanxit (Joan. 20). Chri- stus eciam compassionis lacrimas produxit in defunctum Lazarum (Joan. 11). In morte eciam protomartyris Stephani et sua sepultura viri ti- morati planctum magnum fecerunt (Act. 7 cap.). Idcireo non me in stuporem abducit, si in fu- nere cesareo lacrimas funditis et caritatis eidem impendendo officia, hii manum sequendo affec- tum doletis et lugetis, scio, quod fortitudo no- Stra non est fortitudo lapidis nec caro nostra enea est (Job VD, unde et ob hoc non plane- tum unum culpo, sed plangendi excessum re- prehendo. Sic igitur vestrum temperetis flendi modum, ne vos dolor rapiat ultra modum, sic eciam lacrimas compassionis, quas in doloris vestri aliquale refrigerium funditis, fundite, ne id quod in solacium fieri nulla iuvente permis- sum est vergat in exitum plurimorun. Tempe- rancior preterea debet esse apud nos dolendi causa, quia imperator noster christianissime, ne dicam obiit, abiit, recessit non decessit et do- lendo penitens et penitendo dolens eternos cru- ciatus qui impios manent in puteo interitus, ut pie credimus, per dei graciam iam evasit, et 

Strana 439
ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. mors ista, quam vulgus timet, pocius est vita dicenda quam mors, si eius diffinicio attendatur. Mors est tamen, ut philosophis placet, nichil aliud quam peregrinacionis terminus, finis mi- serie, laboris meta, exilii limes, janua patrie, nativitas vite, principium beatitudinis, primicie preniorum omnibus, qui in domino moriuntur. Beati ergo mortui, qui in domino moriuntur (Apok. XIV), et id apostolus I ad Thessal. 4, volens dehortari fideles a vehementi perturba- cione, quam habebant in morte carorum suorum, dicens: Nolumus vos ignorare de dormientibus, ut non contristemini sieut et ceteri, qui spem non habent resurreccionis, sicut. fuerunt Zaducei heretici, qui resurrectionem corporum negaverunt, ut patet Matt. XXII cap. [23]. Quam irracio- uabile autem sit in morte amicorum dolore ex- cessivo thabescere, ostendi potest ex diversis racionibus, primo ex ipsius mortis inevitabilitate. Inevitabiliter enim per legem a deo propter pec- catum nostrorum primorum parentum statutam et juste inflictam tenetur quilibet tributam mor- tis exsolvere et debitum nature reddere. Dixit enim dominus nostro primo parenti (Gen II): ,In quocunque enim die de ligno sciencie boni et mali cometeris, morte morieris." Persuasus enim prothoplastus noster per diabolum come- dit de ligno vetito et mortem incurrit, propter quod supra II cap. dicitur: Invidia diaboli mors intravit in orbem terrarum. Item secundo hoc patet ex divini iudicii equitate; equum enim, ut qui custodiendo divinum preceptum vitam con- servare potuit, illud idem transgrediendo mor- tem incurreret. Propter quod dicit apostolus ad Tomanos VI cap.: ,Stipendia peccati mors, gra- cia autem dei vita eterna. Item III? hoc patet ex nostri corporis fragilitate. Que est enim vita nostra, dicit Jacobus in sua canonica cap. IV, et respondet, quod est vapor ad modicum pa- rens, qui cito exterminabitur, ut fuit prius alle- gatum. Est eciam vita nostra ex quatuor ele- mentis composita, que elementa cum habeant virtutes contrarias mutuo in se agunt et a se invicem pacientes propter illam rebellionem con- tinuam cito subiectum dissolvunt et corrumpunt. Item IV" patet irracionabilitas excessivi fletus seu doloris in morte carorum nostrorum ex hoc, quod ipsos per talem dolorem seu fletum ad vi- 439 tam non suscitamus, unde sapiens: Memento novissimorum tuorum et noli oblivisci, neque enim est conversio alias reversio scilicet & morte ad vitam (Eccles. 38). Item quinto patet ex mor- tis generalitate, quia omnes sequimur mortuos. Unde David de puero suo defuncto dixit: Num- quid potero ipsum revocare amplius supra ad vitam, ego vadam magis ad eum, ille vero non revertetur ad me (II Reg. 12 cap.). Et in eodem libro II cap. 14 dicens: Omnes morimur et quasi aqua dilabimur in terram, que non rever- tetur. Dolorem etiam immoderatum in morte nostrorum carorum reprehendunt morales plilo- sophi, unde Aristoteles VII ethic. cap. 1: Sa- tyrus cognominatus Philopaten videbatur desi- pere, qui ut dicebat Eustracius mortuo suo pa- tre se precipitavit in mortem dicere solebat. quod fugere tristia non est signum fortitudinis sed magis timoris, quiu mollicies est fuge|re]| laboriosa (III Ethic. capitulum 9), super quo verbo dicit Lyncomensis, quod fortitudinis est mortem assumere, ut quod magis vanum possit inde provenire. Seneca eciam in quadam sua epistola ad Lucillum dicit: Non affligitur sapiens liberorum amissione, eodem enim modo fert li- berorum mortem, quo suam exspectat. Et idem alibi: O te dementem et oblitum fragilitatis tue, Si tunc mortem times, tunc tonat. Item irracio- nabilitas luctus apparet, qui in morte suorum carorum plorant propter amissionem bonorum temporalium seu secundum morem vulgi loquen- do bonorum fortuitorum, de quo loquens Vale- rius Maximus in libro VI de factis memor, Rom. cap. 9 iu fine cap. de fortuitis loquens sic dicit: Caduca nimium et fragilia puerilibusque consen- tanea crepundiis sunt ista scilicet bona fortuita et naturalia, que vires atque opes humane vo- cantur, affluunt. subito, repente dilabuntur, nullo in loco, nulla in persona stabilibus nixa radicibus consistunt; sed incertissimo flatu fortune huc atque illuc acta, quos sublime extulerunt, inproviso [re]cursu destitutos profundo cladium miserabi- liter immergunt, ita neque existimari neque dici debent bona, que inflictorum malorum amaritu- dine desiderium sui duplicant. Hec Valerius. Quare cum vita presens et omnia ista tempo- ralia dominia, principatus, potestates etc., quo- rum amissio dolorem hiis, qui mentes suas in 

Strana 440
440 virtute paciencie non fixerunt, inducunt, sint fluxa et instabilia, fictilia et fragilia, in ipsorum amissione non est plangendum nec iumoderate dolendum, unde et ob hoc cuilibet vestrum di- cere illud (Jerem. 31 cap.): Quieseat vox tua à ploratu et oculi tui a lacrimis, quia est mer- ces operi tuo.') Consolacionem eciam magnam in morte nostri cesaris debemus accipere ex eo, quod nos orphanos non reliquit. sed nobis de suo inclito zermine heredes suorum principatuum substituit sexus utriusque, et specialiter subro- savit nobis pro se iam defuncto serenissimum principem et dominum dominum Venceslaum, filium karissimum, in regem Romanorum et Boe- mie regnorum, quem eciam in vita sua corona- vit et coronis sauctorum regnorum decoravit, cuius eciam coronacionem, eleccionem, provisio- nem ef pro imperiali regimine nominacionem et que cireà personam prefatam in regem Roma- num electam et assumptam gesta sunt et geri potuerunt in futurum, sanctissimus pater noster dominus Urbanus papa sextus una cum domiuis cardinalibus approbavit et approbarunt, ratifica- vit et ratificarunt, autenticavit et autenticarunt hiis diebus, propter quod dicere possumus illud (Eccles. XXX cap.): Mortuus est pater eius, sed quasi non est mortuus, similem enim reliquit sibi post se, quem in vita sua vidit et letatus est in illo. Et dominus imperator in puncto sue mortis filium. suum regem nostrum Boemorum et Romanorum alloquens velut alter Jacob filium suum Joseph adordiens dicere poterat illud (Ge- nes. 46 cap.): Iam letus moriar, quia vidi fa- ciem tuam et te superstitem relinquo, supersti- tem iuquam regalis et imperialis honoris, super- stitem. militaris vigoris, superstitem mei clari nominis et germinis, quia si avitum et pater- num atque et maternum respiciamus stipitem, rex noster serenissimus Venceslaus ex impera- torum Romanorum et regum Doemorum scemate dignissimo processit, et quia similitudinem suo- rum felix. bona custodit, quando pudet delin- quere, quod similem nequeunt in sui genere re- perire, ut. dieit Cassiodorus lib. VIII var. epist. XVI, propter quod. sanctissimus in Christo pater !) Rükopis má: oportuno. ŘEČI PŘI POHŘBU CÍSAŘE KARLA IV. et dominus Urbanus papa VI et reverendissimi patres et incliti principes electores imperii con- sideracionis sue aciem ad dominum regem se- renissimum dirigentes Venceslaum suis nobili- tate, serenitate et morum honestate pensatis in promocionis sue ad imperialis dignitatis apicem primordiis ipsum alloqui poterant una cum Cas- siodoro lib. II var. epist. XV sic dicente: Provi- dencie nostre racio est in tenera etate merita futura tractare et ex parentum virtutibus prolis iudicare successus, quia bona certa sunt, que fidem ab exordio trahunt, dum origo nescit de- ficere, que consuevit radicibus pullulare, fertur eciam cursu perhenni foncium vena vitalis, et hanc condicionem sustinent cuncta manancia, ut sapor, qui concessus est origini, nisi per acciden- cia fortasse fuerit viciatus, nesciat rivulus dene- gari. Hinc est, quod te serenissime princeps Ven- ceslae Boemorum rex ad imperialis culminis sug- gestum provehimus, ut qui es clarus scemate fulgeas cesarea dignitate. Quis enim in te quam- vis futura tam certa non teneat, dum gloriosi patris tui dive memorie Karoli, Romanorum im- peratoris et semper Augusti, recolat officiosos, labores, qui prudencie racione flammatus sic fuit ad repentina sollicitus, quasi per moram crederetur instructus. Iuperium enim sollicitu- dinum omnium nobilissimum pondus, quod vel solum fuisset expedire laudabile, iuucta regni Boeniie cura ordinatissime disposuit, ut ne im- perio ordinacio deesset, nec se regno Doemie provida sollicitudo subtraheret. Superavit cuncta infatigabiliter et expedita prudencia traxit. bar- baros ad quietem, in votum nostrum cuucta mo- deratus est, ut sic imperialibus satisfaceret et locum Boemorum querela invenire non posset. Verum ut de plurimis eius preconiis pauca suf- ficiant, probavit de se Augustus cesar noster, licet iam defunctus tanta, ut cligeretur in Romanum regem eius inexplorata posteritas. Dic igitur pridem tristis Roma, dic merore confecta Boemia, die et tu o Italia atque Almania luctu anxio marcida, sed nunc rege novo donata, dotata, di- tata et post fletum hilarata, propter quod nunc dicere potes: Convertisti plauctum meum in gau- 

Strana 441
ŽIVOT CÍSAŘE KARLA IV. 441 dium mili et circumdedisti me leticia (Ps. 29). Sedeo enim nunc ut regina et vidua non sum et luctum non videbo (Apok. 18). Imponamus igitur et nos finem mesticie, licet proch dolor copiose super hac re possemus eloqui et pro- fari, et ad consolacionis nostre remedium, ut ex- pedit, oracionis nostre decursum convertamus, considerantes, quod cum eventus iste de bene- placito processerit voluntatis, que de creaturis omnibus pro suo beneplacito disposuit, non est aliquatenus in morte cesaris insistendum vel la- mentis, ne per immoderatum dolorem videamur iustum dei arguere iudicium, neve displicere probemus nobis, quod deo omnipotenti placuit in hac parte. Quinimmo benedicendus et glori- ficandus est deus sublimis in suis omnibus ope- ribus, qui suam monstrando potenciam, prout vult, cunctis vitam largitur vel aufert, vulnerat vel medetur, terret vel mulcet, contristat et post leticiam subiungit, cui sit honor et gloria in se- cula seculorum. Amen.

Strana 442

Strana 443
NEPLACHA, OPATA OPATOVSKÉHO, KRÁTKÁ KRONIKA ŘÍMSKÁ A ČESKÁ.

Strana 444

Strana 445
JVOC. Zprávy o poměrech života Neplachova zachovaly se nám především v jeho spise a kromě toho v několika současných listinách. Dle zpráv těchto narodil se Neplach r. 1322 o masopustě (23 února),1) r. 1328 o sv. Jiří dán byl do školy do kláštera Opatovského,2) kdež o čtyry léta později přijat byl do řádu (31 března 1332),3) a r. 1334 v den posvěcení chrámu (bezpochyby Opatovského) složil slib klášterní před opatem Hroznatou,*) který r. 1340 Neplacha poslal na učení bononské.3) Jak dlouho se Neplach v Bononii zdržoval, není známo; také nevíme, kdy se zase do své vlasti vrátil a opatem svého kláštera byl učiněn. Poslední stalo se zajisté ještě za živobytí papeže Klementa VI, který zemřel 6 pros. r. 1352; nebo od něho obdržel kronista náš provisí své opatství.6) Asi na počátku roku 1353 poslán byl od Karla IV k nově zvolenému papež Innocenci VI, aby ho jménem krále svého pozdravil.7) Zdá se, že Neplach také častěji doprovázel císaře Karla IV na jeho cestách; tak aspoň bylo r. 1354, když král Karel jemu, Velislavovi, dě- kanovi Žateckému, a Haškovi ze Zvířetic v Metách svěřil četné ostatky svatých a světic božích, aby je kostelu Pražskému odevzdal. Byl-li též Neplach r. 1355 s císařem Karlem v Římě, kdež hroby některých svatých navštívil, anebo stalo-li se to za jeho studií v Italii anebo při jiné pří- ležitosti, neumíme pověděti.8) Že však r. 1365 byl při Karlovi, když se dal korunovati na krá- lovství Arelatské, není pravdě nepodobno. Téhož r. 1365 doprovázel arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi do Řezna, kde se od tamního biskupa proti legatskému úřadu arcibiskupa pražského odpor činil. Při 1) 1322. Eodem eciam anno in carnisprivio in Horzimiewes in antiqua curia et domo valde simplici natus fui. 2) 1328. Eodem anno in festo s. Gregorii in monasterio Opatovicensi ad scolas appositus fui. 1) A. d. MCCCXXXII die ultima mensis Marcii susceptus fui ad ordinem per venerabilem patrem ac domi num Hroznatam, predecessorem meum in monasterio Opathouicensi. 1) A. d. MCCCXXXIV in die dedicacionis ecclesie susceptus fui ad professionem per venerabilem patren ac dominum Hroznatam, predecessorem meum in monasterio Opathouicensi. 5) 1340. Eodem eciam anno per dominum Hroznatam, predecessorem meum, missus fui ad studium Bononiense 6) Při vyčítání papežů praví Neplach: Clemens VI, qui michi de abbacia providit, sedit annos XI. 7) A. d. MCCCLI° Innocencius VI, ad quem per imperatorem, dominum Karolum modernum, in principie sue croacionis missus fueram; quot annis sedebit nescitur. 8) A. d. CCLVI Sixtus papa cum Laurencio archidiacono et Felicissimo et Agapito... martirisantur, quorum omnium Rome sepulera visitavi.

Strana 446
446 KRONIKA NEPLACHOVA. příležitosti té učinil v den sv. Otmara (16 list.) bratrství se starožitným klášterem sv. Emmeramma v Řezně.") Podobné bratrství učinil r. 1366 s biskupem a kapitulou litomyšlskou. Dle církevní knížky benediktinského opatství v Lubině (v Poznaňsku v Kościanském kraji), kde se připomínají zemřelí dobrodinci kláštera (necrologium?), zemřel Neplach 6 ledna 1368; neboť v knížce té jest poznamenáno: „1368. 6 Januarii. Fr. Neplachi, abbatis Opatovicensis in Bochemia, qui congrega- tionem nostram ad omnium sui conventus meritorum participationem admisit.“ 10) Dobu sepsání kroniky Neplachovy určují následující okolnosti. Ve spisku svém jmenuje Neplach vždy Karla IV císařem, mluví o papeži Innocenci VI, který roku 1362 zemřel, jako o žijícím, a na konci práce své, jak ji ve vydání Pezově máme, praví, že by rád se od někoho dověděl, co se za Karla IV od r. 1346—1360 sběhlo, aby snad něco lehkomyslně nenapsal, z čehož všeho jde, že kronika Neplachova složena byla v letech 1355—1362, bezpochyby však r. 1360. Potom, jak se zdá, pokračoval v práci své po r. 1346 až do r. 1365. Práci svou podnikl Neplach, aby vyhověl přání bratra Martina, strýce svého a správce statků klášterních, Petra, probošta svého, a Jana z Brlohu, komorníka svého, jimž ji také před- ložil k nápravě jakožto mužům, kteří na světských vypravováních a pověstech více mají záliby než on, jenž na takových věcech nikdy neměl potěšení. Neplach nazval dílko své „Summula chro- nicae tam Romanae quam Bohemicae“ a položil mu za základ kroniku papežův a císařů římských Martina Poláka čili Opavského, dle níž podal od narození Páně posloupnost císařů římských až do polovice XIII věku a pak od Jindřicha VII až do Karla IV, a papežův až do Innocence VI, na- značuje při tom vždy roky, často i měsíci a dny dobu panování neb papežování jednoho každého z nich. Mimo to zmiňuje se zvláště v starší době kratičce o vynikajících svatých, některých pa- mětnějších skutcích a smrti jejich, zvláště když koruny mučednické dosáhli. K této kompilaci připojil Neplach stručný výtah z kronik českých, podávající hlavně až do polovice XIV věku po- sloupnost panovníků českých a biskupů pražských, dotýkaje se při tom ještě i některých jiných avšak ne četných událostí a zvláště věcí církevních. Prohledneme-li si spisek Neplachův bedlivěji, shledáme, že spisovatel neměl, když k sklá- dání jeho přistupoval, buď žádného jistého obrazu o práci své anebo že v průběhu jí původní úmysl svůj zaměňoval. Jak známo byla kronika Martina Poláka čili Opavského původně tak za- řízena, že na levé straně otevřeného rukopisu čili na druhé straně každého listu byla jména papežův a doba zastávání úřadu jejich, na pravé straně otevřeného rukopisu jména císařů s dobou jejich panování. Na každé stránce bylo 50 čar a na každé z nich poznamenán byl v chronologickém po- stupu od Kristova narození jeden rok. Každému císaři a každému papeži připadlo v kronice Mar- ") Pez: Script. rer. Austr. II str. 1007, kde celá listina jest obsažena. 10) Zprávu tuto sdělil se mnou p. prof. Perwolf z Varšavy, který ji měl od důstojného kněze p. F. Fleischera.

Strana 447
KRONIKA NEPLACHOVA. 447 - tinově tolik čar, kolik roků papežoval neb panoval. Tohoto pravidla držel se z počátku i Neplach, určiv pro každý rok i když nic památného k němu se nepřipisovalo, jednu čáru, s tím toliko roz- dílem, že nepoložil kroniku papežskou a císařskou vedle sebe, nýbrž že je obě v jeden chronolo- gický celek stáhl; nebo snad jeho předloha byla již tak spracována. Psaní prázdných let zdálo se mu býti nepotřebné nebo snad zdlouhavé a proto od r. 400 po Kr. změnil svůj dosavadní spůsob práce, o čemž se i sám zmiňuje, jak následuje: „Ab hoc loco causa brevitatis obmissis aliquibus annis domini (t. j. těch prázdných let) signabo solummodo, quot annos quilibet Romanorum ponti- ficum sancte Romane ecclesie presederit et quot annis quilibet Romanorum imperatorum regna- verit et quoto anno domini, de aliquibus eciam sanctis, quo tempore mortui fuerint et quoto anno domini breviter tangam.“ Takto se Neplach zachoval až do konce IX století, když se začínají v kronikách českých určitá data chronologická. Odtud chtěl Neplach patrně na příslušná místa výpisky své událostí českých se týkající vsouvati a provedl to až do r. 1000. Ale vpravování zpráv o českých událostech do základního pramene, kroniky totiž Martina Poláka, bylo mu nepříhodné, zvláště kde vypravování v souvislosti na větší řadu let připadalo, a proto se rozhodl na rozhraní obou tisíciletí vrátiti se zase k svému dřívějšímu spůsobu práce a sestaviti nejdříve posloupnost císařův a papežův až do své doby (až k papeži Innocenci VI a císaři Karlovi IV) a pak připojiti teprv výtahy z kronik českých a své vlastní zprávy. Neplach to naznačuje těmito slovy: „Hic in- cipit millesimus et ab hoc millesimo causa brevitatis expediam me de Romanis pontificibus et de imperatoribus, tangendo post hoc duces Boemie, in fine de regibus Boemie subiungam.“ Tim se stalo, že některé zprávy z kronik českých od Neplacha vzaté a k X století se táhnoucí dvakrát se vyskytují; neb po ukončení posloupnosti papežův a císařů římských až na své časy začíná kronikář náš zase s vypravováním událostí českých od počátku. Cena spisku Neplachova pro dějepisectví české není zvláštní; i on sám měl o něm takové mínění, nazývaje práci svou chlapeckou. Pramenem byla Neplachovi při sestavování řady papežův a císařů, jak jsme již pravili, kronika Martina Poláka a při skládání přehledu kroniky české Kosmas a jeho pokračovatelé. Zvláštností jest při tom, že jeho předloha šla jen do r. 1265, kde poznamenává: „usque ad hunc annum, que acta fuerunt, in cronica scribuntur; cetera autem, que sequuntur, de quibusdam quaternis recollegi.“ Od r. 1265 užil vydatně Dalimila, čímž snad zmí- něné kvaterny naznačiti chce. Odkud čerpal zprávy své od té doby, kde jej Dalimil opouští, ne- umím udati. Z toho, co jsme o pramenech Neplachových řekli, jde, že pro starší dobu nemají výpisky jeho důležitosti, poněvadž každý raději k původním pramenům sáhne. Teprv od XIV sto- letí mají zprávy jeho jakousi zajímavost, avšak i tu jest potřebí opatrnosti, zvláště co do stránky chronologické. Nebo jeho data chronologická jsou zhusta naprosto nepotřebná, a to nejen v části starší, nýbrž na mnoze ještě i ve věku XIV, jak z vydání našeho každý buď z poznámek nebo z opravených letopočtů po straně poznati může. A proto řekl Palacký vším právem již r. 1830,

Strana 448
448 KRONIKA NEPLACHOVA. že nemožno tvrditi, že by Neplach naše známosti o dávnověkosti naší vlasti valně byl rozmnožil a že celý výtěžek z jeho díla záleží jen v jednotlivých zprávách podřízené ceny.11) O kronice Neplachově máme nejstarší známost z historického kalendáře M. Prokopa Lu- páče z Hlavačova, který z ní přináší den narození našeho kronisty a několik zpráv, při nichž zřejmě připomíná, že vzaty jsou z Neplacha. Pozdější dějepiscové čeští (Balbin, Berghauer) marně se po díle Neplachově sháněli; zdálo se, že se ztratilo. Teprv r. 1718 dostal do rukou jeden rukopis kroniky té Bernard Pez v knihovně kláštera u sv. Doroty ve Vídni a r. 1725 vydal ji bratr jeho Jeronym Pez v druhém díle své sbírky pramenů dějepisných: Scriptores rerum Austriacarum (str. 1005—1042). Kdeby rukopis, jehož Pez při vydání svém užil, nyní byl, o tom neumíme dáti zprávy. — Za to přišel jsem na jiný rukopis Neplacha v knihovně Lobkovické v Praze, který bez- pochyby z té příčiny dlouho zůstal neznámým, poněvadž se dle nápisu na vazbě praesentuje jako „Gothisc]he] Chronic“. Rukopis tento jest papírový svazeček čítající 50 listů malého čtverce, z nichž 42 jest popsáno. Písmo rukopisu má ráz konce věku XIV neb počátku XV; z XV věku jsou i četné přípisky pokrajní (mariginalní), v nichž se obsah důležitějších míst spisku na- značuje. Text srovnává se docela s textem Pezovým kromě nepodstatných odchylek pravopisných, avšak jest to zcela určitě rukopis jiný, než měl Pez před sebou, jak to z variantů ve vydání našem nade vši pochybnost ukázati se dá. Zvláštností, a to jak se mi zdá vzácnou rukopisu Lobkovi- ckého jest, že dle něho souditi se dá, že Neplach dílko své ještě i do doby Karla IV prodloužil. Již konec, jak se nalezá ve vydání Pezově, ukazuje k tomu, že Neplach ještě po roce 1346 kro- niku svou psáti chtěl; pravit: cetera autem, que scribentur, crunt de factis et gestis illustrissimi principis ac domini, domini Karoli... Místo toto zakončuje právě čtvrtý sloupec listu 39 ruko- pisu Lobkovického, tak že vypravování o tom, co se sběhlo za Karla IV, začínalo se na listu ná- sledujícím. Ten list však jakož i druhý po něm jsou vyříznuty, ale na zbytcích jejich jsou toho stopy, že byly popsány, a teprv na čtvrtém, pátém a šestém jest zase další text, podávající obšírnou zprávu o korunování Karla IV na království Arelatské roku 1365 a o některých jiných věcech. Je-li tato zpráva pokračování té části kroniky Neplachovy, která se zabývala dobou císaře Karla IV, byly na vyříznutých dvou listech zápisky o letech 1347—1365. Byly to zajisté jen zprávy krátké, ale obsa- hovaly snad ledacos, čeho bychom nyní dobře v dějepisectví našem mohli potřebovati; aspoň zpráva o výpravě Karlově ke korunování do Arelatu jest velmi vzácná, tak že se souditi může, ač-li skutečně jest částí kroniky Neplachovy, že spisovatel její byl bezpochyby událostem přítomen. V předešlém století dostala se do rukou rytíře Petra Tob. Vokouna jiná práce historická, v které četná místa ukazovala též k tomu, že by se za spisek Neplachův pokládati měla. Práce tato vzata byla z rukopisu papírového, v němž prý byly též rozličné výpisy z desk zemských a který 11) Wiirdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber str. 163.

Strana 449
KRONIKA NEPLACHOVA. 449 prý náležíval Janovi Jos. Hibschmannovi, deklamatoru desk zemských. Ten jej Vokounovi pro- půjčil a jak Vokoun praví, „simulque autographo bibliothecae Czerninianae ad apicem manu- scriptum istud conforme redditum fuisse vir candidissimi animi, interposita fide sua, testatus est.“ 12) Kronika Neplachova, jak ji máme v Pezové vydání, liší se však valně od práce, která se vydávala též za kroniku Neplachovu a dostala se Vokounovi. Dobner maje vším právem za to, že by Neplach sotva byl psal dvě práce, které si v četných jednotlivostech odporují, jinde však se zase srovnávají, a jsa o tom přesvědčen, že kronika, již vydával, nemůže býti nějaké zkrácení kroniky Pezem uveřejněné, poněvadž v ní jsou rozličné zprávy, které ve vydání Pezově nejsou, představoval si vzniknutí obou textů tak, že z původní práce Neplachovy učiněny byly dva výtahy od dvou rozličných osob, z nichž jedna přihlížela více k chronologické řadě papežův a císařů, druhá k církevním věcem českým, tak že dva skoro rozličné spisy vzešly, a že i kronika od Peze vy- daná i ta, která se od Hibschmanna dostala rytíři Vokounovi, mohou se pokládati za práci Nepla- chovu. I mínil, že by se spojením obou spisků mohla zase původní Neplachova práce rekonstruo- vati. Proto spojil text domnělého Neplacha Vokounova s tou částí textu Pezova Neplacha, která o věcech českých jedná, v jediný celek dle chronologického postupu dat, a položiv na počátek úvod z Pezova vydání Neplacha, vydal kompilaci tu pod názvem: „Epitome chronicae Neplachonis ve čtvrtém díle záslužné sbírky své pramenů dějin českých: „Monumenta Bohemiae historica“ (str. 95—123). Avšak náhled Dobnerův výše vylíčený není správný, jak Palacký nade vši pochybnost dokázal (Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber str. 157—161). Text Vokounův jest, jak Palacký důvodně praví, mystifikace, již dosvědčují nejen zakončení spisku, kde se vypravuje, že byl k žádosti Karla IV (a ne jako u Peze k žádosti některých klášterních spolubratří) složen, nýbrž i zúmyslné chyby, jmenovitě nesprávné letopočty, týkající se životopisných dat Neplachových. Tak položil kompilator rok narození Neplachova o deset let dříve (na rok 1312 místo 1322), poněvadž se mu asi zdálo nemožným vstoupení jeho do kláštera v desátém roce a složení slibu klášter- ního v dvanáctém roce. Že to snížení letopočtu uděláno bylo zúmyslně, viděti z toho, že rok 1312 následuje ve Vokounově textu po letech 1317 a 1319, což jest proti celé soustavě chronologického postupu ve spisku tom zachováváno. Totéž platí o r. 1322 (místo 1328), kde je zmínka o odevzdání Neplacha do škol opatovských. I zdá se, že si máme vznik mystifikace výše zmíněné takto před- stavovati: skladatel textu Vokounova učiniv si snůšku zpráv z rozličných kronik českých mezi nimi i z Neplacha a jak se zda i z některých místních podání, chtěl ji dáti větší váhu tím, že ji připisoval Neplachovi, a k tomu konci pojal do ní z dílka Neplachova zvláště i zprávy, které se týkají jeho osobnosti. Při tom jest zajímavo, že co do pravopisu text, abychom tak řekli, Vokounova Neplacha, kde se s Pezovým srovnává, tomuto poslednímu více se blíží než rukopisu Lobkovickému, 1) Dobner, Mon. hist. Boh. IV, str. 79. 57

Strana 450
450 KRONIKA NEPLACHOVA. ačkoliv tento buď Hibschmannovi anebo snad i rytíři Vokounovi neznám nebyl. Víme totiž, že po smrti Prokopa hraběte Černína r. 1777 přišla knihovna jeho do knihovny Lobkovické; i jestiť pravdě podobno, že rukopisek obsahující Neplacha tenkrát dostal se z Černínské knihovny do Lobkovické, tak že by rukopisek ten byl onen autograf Neplacha, o jehož poměru k textu Vo- kounovu učinil Hibschmann Vokounovi výše zmíněné sdělení. Že však rukopis Lobkovický není autograf, nýbrž přepis z konce věku XIV neb spíše prvních let století XV, pozná každý, kdo ruko- pisek ten jen poněkud ohledá a věci rozumí. Avšak co chtěl Vokoun říci slovy „simulque auto- grapho bibliothecae Czerninianae ad apicem manuscriptum istud conforme redditum fuisse vir can- didissimi animi... testatus est,“ to neumíme vyložiti. Že by však Lupáč byl měl úplnější exemplář Neplacha před sebou, než jest text Pezův, s tím míněním se nijak srovnati nemůžeme; neboť všecky zprávy, o nichž Lupáč udává, že z Ne- placha jsou vzaty, nalezají se skutečně v Neplachovi, jak u Peze jest uveřejněn, skoro doslovně, a nepatrné změny, jež se v nich vyskytují, pocházejí od Lupáče, který sice více méně doslovně pramenů svých užil, ale k vůli spojení dát je poněkud proměňovati musil. I může se tedy tvrditi, že se nám v Pezově vydání, případně v rukopisu Lobkovickém, až na mezeru vyříznutím oněch dvou listů spůsobenou zachovala práce Neplachova tak, jak z péra jeho vyšla. Za základ vydání našeho vzali jsme rukopis Lobkovický, jmenovitě jest dle něho podán pravopis jmen vlastních, varianty z Pezova textu jsou naznačeny slovem „Pez“. Aby bylo při textu našem zároveň i to, co se v kompilaci Vokounově nalezá, položili jsme příslušné z Dobnerova vy- dání zprávy pod text ale nad čáru, a částky, které se v obou textech srovnávají, poznamenali jsme tučnými závorkami. Po straně přidali jsme všude správná léta počátků panování neb papežování vedle polo- žených osob, jakož i opravená dáta událostí, o něž jde. Léta začátků správy papežské položena jsou podle Gamsova spisu „Series episcoporum ecclesiae catholicae“. Jos. Emler.

Strana 451
KRONIKA NEPLACHOVA. Incipit prologus. Alpha et ©. Hoc verbum habetur apoca- lipsis primo capitulo. .4, a, a, domine deus: ne- scio loqui, quia puer swn, Jeremie I?, et VIII? q. I. In scripturis. Ego inquam, sum puer in sapiencia cum intellectus obscuritate, puer ex- periencia cum memorie debilitate, puer sine elo- quencia cum lingue balbucitate, puer sine sub- sistencia cum membrorum instabilitate, et ideo nescio loqui. Quapropter ad illum volo habere recursum, qui est fons misericordie et gracia- rum largitor, qui merito in principio cuiuslibet actus venit invocandus. Unde Isaie LVIII*: Zm- vocabis, et dominus cxaudict, ct clamabis, et di- eet: ecce assum. Ft Joelis III": Omnis, qui in- vocaverit nomen, domini, salvus erit. Et habentur lec verba de penitencia d. I':!) Adhuc instant, post medium. Sed non sufficit ipsum invocare, nisi et omnia fiant in eius nomine. Unde apo- stolus ad Colocenses TII° et I* ad Corintios X°, et habentur XXVI q. I*:*) Non liceat: Omnia que- cunque facitis àn. verbo vel in opere, omnia in nomine domini facite. Ad quod bene facit de consecracione d. 1:3) Ommis christianus, ubi sic dicitur: Ad ipsum prius confugiendum est, qui mostre curare possit. anime passiones; ipsius enim adiutorio cireumscripto eciam virtus cor- poralis cuipiam nequit inesse. Hoc ultimum pa- tet XXIII" q. I^:) Noi existimare circa princi- pium. Et non mirum, quod omnia fiant in ipsius nomine, cum ipse sit fundamentum, sine quo nullius boni operis apparet edificium, ut patet ad Corintios III" et I* q. 1^5) cun Paulus, de summa trinitate et fide catholica c. I in principio in Cle- mentinis.*) Hoc bene probat Hylarius libro VIII? de Trinitate et habetur post eum de consecracione d. 11^ *) zn. Christo pater. Nisi enim didicerimus ab eo, stulte atque inpie dicemus. Ad quod facit, quod scribit Augustinus libro de civitate dei et habentur XXVT^ q. II^5) qui sine, ubi sic dicitur:?) Qui sine salvatore vult. salutem. habere ct sine vera sapiencia estimat se prudentem fieri posse, non sanus sed cger est, mom prudens sed stul- tus, in egritudine assidua laborabit et in. cecitate 451 noxia stultus et. demens permanebit. lli igitur, qui est Alpha et £, id est principium et finis, dico cum Augustino id, quod ipse scribit in li- bro de speculo ecclesie capitulo IIT. Da, inquit, domine lucem in corde, da verbum in ore, du mentem, celestem. conscendere sedem, da fontem illustrare boni, da lucem. in. te vepertam, conspi- cuos animi defigere visus. Et quoniam altera pars sumus celi, altera terre, defige terre mebulas ct pondera mala atque two splendore illumina ob- scuram. interioris hominis faciem. Siste vagas mentes per devia multa ruentes, subde carnem. spiritus, appetitum vacioni, corpus, animam. atque me totum. intus. et. extra. tue per omnia coopta voluntati, ut. universis suo ordine bene compositis te perfecte diligere, digne laudare merear corde et ore, omnique, qua. valeo, virtute, ut tu, qui es Alpha et 2 omnium rerum, meam digneris illuminare intellectivam, meam digneris corroborare memorativium, meam digneris con- solidare sustentativam, ut hanc presentem sum- mulam eronice tam Romane quam Boemice ad satisfaciendum desiderio fratris Martini, ycono- mi'*) monasterii et patrui mei, per me Nepla- chonem taliter, id est valde pueriliter recollec- tam, ipsius autem Martini patrui mei et Petri prepositi mei et Johannis de Burloh!!) camerarii mei correccioni submissam, famquam expertis et illis, qui plus quam ego in historiis et ru- moribus delectantur. ut si aliqua sunt minus bene ordinata, inputetur tamquam illi, qui in talibus nunquam delectabatur nec cito delecta- bitur. Confisus de illius omnipotencia, qui res penitus desperatas ct inpossibiles donare potest (c. de veteri iuramento et IV L. I ad finem I columpne), e£ qui omnium scienciarum est caput et auctor (XXXVIT* d. I)!?) hinc eciam filius, qui omnium graciarum est mirabilis elargitor (XVI q. I) revertivum hoc opusculum agressus fui de sciencie mee modulo nichil presumens, sed tan- tummodo predicto patruo meo complacere vo- lens, ipsum salvatorem invocanus nec non matrem suam gloriosam et beatum Gregorium, doctorem eximium, ut ipse est Alpha et 9, unus in essen- cia et trinus in personis, a quo omnes legisla- !) Decr. Gratiani eausa. XXXIII, qu. 3. dist. 3. can. 32. Mylué udána jest distinkce první. — ?) Tamtéž, causa XXVI, quaestio 5, can. 3. Mylné jest tu quaestio I. — ?) TamtéZ, dist. I, de consecr. can. 69. — *) TamtéZ, cansa XXIII, qu. 1, ean. 3. — 5) Tamtéz, eausa I, qu. 1, can. 26. — 5) In Clementinis, lib. I, cap. 1. — *) Dist. II, can. 82. — ") Causa XXVI, qu. 2, ean. 7. — *) Pez má dicit. — !*) oeconomi Pez. — !) Biloh Pez. — !?) Decr. I pars. dist. XXXVII, eap. 7. 

Strana 452
45% tores pendere videntur, michi assit, ut hanc sum- mulam [perficiam], in qua hunc ordinem tenere propono: Quia premisso dominice incarnacionis anno post hec, si quid de aliquo sancto inve- niam, breviter tangam, secundo de romanis ponti- ficibus, tercio de romanis imperatoribus, sig- nando quot annis quilibet regnaverit, quarto et ultimo, si quid notabile occurret, superaddam. Ut igitur hoc, quod aggredior, decenter princi- piare ac eciam mediare valeamque feliciter con- sumare interventu regine celorum et sanctorum meorum, quos speciali devocione diligo, ac eciam omnium sanctorum et specialiter per benedic- ciones illius fratris hoc opus desiderantis michi prestare dignetur trinitas per secula benedicta, amen. Taplicit prologus. Incipit brevis compilacio cro- nice tam Romane quam Bohemice. Anno ter MLXII ab inicio creacionis mun- dane secundum hebraicam veritatem, secundum vero LXX" interpretes eorumque sectatores quinquies millesimo !) ducentesimo primo, a diluvio bis mille- trecentesimo VP, ab Abrahe nativitate bis millesimo quarto decimo, a Moyse et egressu lilio- rum Israel de Egipto millesimo quingentesimo nono, t Salomone et prima templi edificacione millesimo XXXI', a secunda vero edificacione, que sub Dario faeta est, quingentesimo XIX”, ab urbis autem con- dicione septingentesimo LI”, olympiadis centesime nonagesime quarte *) anno III°, mortuo Julio, primo Romanorum imperatore, qui imperio prefuit annis tribus, cui Octavianus primus Augustus Cesar suc- cessit, qui regnavit annis LVII, sed anno XLIP imperii Octaviani Cesaris Augusti, quando firmissi- man pacem ordinaeione dei Cesar Augustus com- posuit, nascitur in Bethleem Juda dominus noster Ihesus Clristus, verus deus et homo, cui pax ista famulabatur et cui per angelos decantatum fuit: Gloria in altissimis deo et in terra pax?) homiui- bus bone voluntatis. Anno dominice incarnacionis II" Augustus ami- ciciam eum Partis fecit. simo KRONIKA NEPLACHOVA. A. domini III Herodes occidit infantes. A. d. XV Otctavianus Augustus moritur et eodem anno Tiberius primus sibi successit et regna- vit annis XXIII.*) A. d. XXX dominus noster Ihesus Christus discipulos elegit et ewangelicis imbuit sacramentis, et Johannes cepit baptisare populum. A. d. XXXI Johannes Baptista decollatur. A. d. XXXI discipuli Christi ewangelicis Chri- sti instructi documentis verbum fidei per civitates Judee ipso mittente predieaverunt. A. d. XXXIII dominus noster Ihesus Christus passus est in cruce et resurrexit à mortuis ascen- ditque in celum. In cuius passione multa contige- runt miraeula. А. 4. XXXIIII. Jacobus, frater domini, Jero- solimis ordinatur episcopus ab apostolis seditque annos XXX. A. d. XXXIX Tiberius moritur, cui Caius ?) primus suceessit, qui regnavit III 5) annis.*) A. d: XLI Pilatus multis calamitatibus a Caio oppressus semet ipsum interfecit. A. d. XLII?) Matléus ewangelium scripsit hebraice. A. d. XLHI Claudius imperium est adeptus regnavitque annuis XIII?), menses (sic) VIII, die- bus XXVIII. A. d. XLIIII duodecim apostoli in totum or- bem divisi sunt uude Petrus fuudata primum An- tiochena !°) ecelesia Itomam se transtulit. A. d. XLV b. Petrus apostolus obtinuit sa- cerdotalem cathedram in Roma, cui presedit annis XXV, mensibus VII, diebus VIII usque ad XIIII Neronis imperatoris. A. d. L fames maxima home!!) fuit et Pau- lus apud!?) Athenas aram ignoto deo superscriptam !?) reperit. A. d. LI Claudius Judeos expulit ex urbe Roma. А. d. LIII Symon magus auctor symoniace heresis extitit. A. d. LV Nero Claudio successit et reguavit annis XIIII. '?) !) quinque milibus ruk. — *) quintae Pez. — ?) pax in hominibus ruk. — *) Zprávy, týkající se let pano- vání císařův a papežství papežů vzaty jsou větším dílem z kroniky Martina Opavského. — *) Gayus ruk. Lob. — 5) M. Opav. imperavit a. 3, mens. 10, diebus 3. — 7) annos Pez. — 3) Kronika Martina Opavského udává rok 40. — *) Martin Opavsky mi a. 14, meu. 8. — !°) Anthyocena ruk. — !!) nemä Pez. — !*) aput ruk. Lob. — '*) subseriptam Pez. — l y , ) y l l ! Martin Opav. má Nero imp. a. 13, men. 7, diebus 29. 30 

Strana 453
68 70 KRONIKA NEPLACHOVA. A. d. LIX !%) Paulus apostolus a Festo vinctus Romam mittitur. A. d. LXIII Jacobus, frater domini, lapidatus est a Judeis. A. d. LXIIII Marcus ewangelista passus est Alexandrie. A. d. LXVII sancti Geruasius et Prothasius Mediolani !9) et!?) Processus et Martinianus Rome martirisantur. A. d. LXIX Neroni successit Galba et regna- vit annis !'*) VI. A. d. LXX Petrus apostolus peracto predica- cionis sue tempore iterum veniens Romam defuncto Cleto, discipulo suo, cathedram Clementi Romanam tradidit, dans ei successoribusque suis potestatem ligandi solvendique sicut ipse a domino accepit. Et eodem anno ipse Petrus iubente Nerone crucifixus est, Paulus vero decollatus; Nero vero post inter- fececionem apostolorum se ipsum interfecit. A. d. LXXI Linus Tuscus sedit annis mensibus tribus, diebus XILI. A. d. LXXII Vespesianus imperator VII effi- citur et regnavit aunis IX.!9) A. d. LXXIII Jerusalem a Tito capitur, ut*") Josephus scribit undecies centena millia fame per- iisse ?') totidemque gladio et centum milia capti- vorum publice venumdata. A. d. LXXVIII tres civitates Cypri terre motu perierunt. A. d. LXXIX pestilencia Rome tanta facta est, ut infra non multos dies decem milia hominum morerentur.**) A. d. LXXX Vespesianus moritur. A. d. LXXXI Titus VIII" ab Augusto impe- rium suscepit et duobus annis et duobus mensibus XL profluvio ventris regnavit. *?) A. d. LXXXIL repentinum incendium Rome per triduum fuit. 455 À. d. LXXXIII Domicianus, frater Titi iunior, IX" ab Augusto regnare cepit et XV annis ac men- sibus VI regnavit.**) A. d. LXXXIV sanctus Ap[p]ol[!]inaris Ra- uenne martirisatur.??) A. d. LXXXIX Anacletus*9) sedit annis XII, mensibus X passusque est sub Traiano **) VI" ka- lendas Maii. À. d. XCVI Dionisius Areopagita*") aput Pa- risium cum Rustico et Eleutherio sub Sysinio*?) prefecto decollatus est. A. d. XCVIII Domicianus interfectus est. А. d. XCIX Nerua. X" ab Augusto reguavit anno uno, menses (sic) IV”, diebus VIII". Et eodem anno sanctus®’) Johannes apostolus ab exilio Ephe- sum rediens et ecclesiam turbatam inveniens per hortatum?!) fratrum. ewangelium scripsit; quo fidem rectam confirmavit. À. d. C Ulpius Trayanus XI" imperator reg- navit annis XIX, men. VI, dies XV. Et hoc anno Johannes??) apostolus et ewangelista aput Efesum™?) obdormivit etatis sue auno XCIX". A.d. CIV Euaristus papa IV" sedit aunis VIII. A. d. CXI Alexander papa V" sedit annis X et cum Euencio et Theodoro martirisantur. A. d. CXIX Elius Adrianus XII" imperator regnavit annis XXI. A. d. CXXI Alexander papa passus est, cui Syxtus papa successit et sedit anuis IX. A. d. CXXX Thelesforus**) papa VII" sedit annis decem. Hic constituit tres missas in Nativitate domini celebrari 7?) et tempore sacrificii gloria in ex- celsis deo?9) eantari. A. d. CXL Antonius?*) XIII" imperator reg- navit annis XXII et mensibus III Et hoc anno Yginus?") papa VIII" ordinatus est ct?") sedit aunis IV, A. d. CXLIV Pius papa IX" sedit annis XV.?°) 25 Pez má LVIIL — '!5) Mediolano ruk, — ?*) nemá Pez. — '*) mensibus 7 mó kronika Martina Opav. — 19) Mart. kronika a. 9, mens. f1, diebus 22. — ??) nemá Pez. — ?!) perisse ruk. — 7?) Po strané má ruk. Pestilen- cia Rome viguit et incendium per triduum ibidem fuit. — ??) Martin Opav. má a. 3. — ?!') TentyZ a. 13, mens. 5. — 75) martyrizatur Pez a tak obyčejně vždy niZe. — ?9) Cleta a Klementa vynechal Neplach, pfi Anakletovi a zhusta téZ i nize nesrovnávají se léta, měsíce a dny papežování s letopočty Martina Opavského a totéž platí i o letech císařování. — ?*) Trayano ruk. — ?") Ariop. ruk. — ?") Sysuno Pez. — ?") nemá Pez. — *!) pre hortatu ruk. — 9?) nemá Pez. — ??) Ephesum Pez. — ?!') Telephorus Pez. — ?5) celebrare Pez. — 39) nemá ruk. — 37) Anthon. ruk. — 35) Hygynus Pez. — 2?) est et nemá ruk. Lobk. — *?) Martin Opav. sedit a. 11, mens. 4, diebus ?1. 81 a6 96 08 117 119 129 Me 

Strana 454
454 KRONIKA NEPLACHOVA. 161 168 177 181 190 192 193 193 202 211 211 217 218 A. d. CCXXV Aurelius Seuerus Alexander igno- 222 bilis fortune XXI imperator regnavit annis XIII. A. d. CCXXVI Vrbanus papa XVI efficitur 222 sedensque annis VIII multos convertit ad fidem. A. d. CCXXIX sancti Vrbanus papa, Tiburcius et Valerianus et beata Cecilia Rome martirisantur. A. d. CCXXXIV Poncianus papa XVII sedit an- nis V, mensibus duobus, diebus duobus. A. d. CCXXXVII Alexander occiditur Maguncie. 235 A. d. CCXXXVIII Julius Maximinus genere 235 Thrax,56) ordine miles XXII imperator regnavit an- nis III. A. d. CCXXXIX Maximinus persecucionem sex- tam movit in christianos,"7) in qua cum Poncianus papa occubuisset, Antheros Grecus ei58) successit 235 XVIII, sed post mensem unum et dies XXX59) et ipse passus est III Nonas Januarii. A. d. CCXL Fabianus Romanus papa XIX se- 236 dit annis XIII, passusque est sub Decio XIII ka- lendas Februarii, et Maximinus imperator"0) inter- 238 ficitur. A. d. CLIX Anicetus papa X" sedit annis X.41) Hic constituit, ut clerus comam non nutriat. A. d. CLXII Marcus Aurelius Antonius 42) Ue- rus XIV"s imperator regnavit annis XIX. A. d. CLXIX 43) Sother Campanus papa XI sedit annis IX. mensibus III, diebus XXI. A. d. CLXXVIII Eleutherius papa XII"s sedit annis XXI, mensibus VI, diebus VIII. Ad hunc Lucius, rex Britannie,44) litteras misit, rogans, ut baptisaretur,45) quod impetravit. A. d. CLXXXI Lucius Aurelius,46) filius Marci Antonii Ueri, XV" imperator regnavit annis XII, men. VIII. A. d. CXCI Victor Africus 47) papa XIII"s se- dit annis X, mensibus II, diebus X. A. d. CXCIII Aurelius imperator strangulatur. A. d. CXCIV Helius Pertinax XVI"' imperator regnavit menses VI. A. d. CLXXXXV Seuerus Africus XVII" im- perator regnavit annis XVII, menses III. A. d. CC Seuerus Parthos et Arabes supe- ravit.48) A. d. CCXLI Gordianus 61) Romanus XXIII im- 238 A. d. CCIII Seuerinus papa XIV 49) sedit an- perator regnavit annis VI. A. d. CCXLVI Gordianus" 1) imperator interficitur. 244 nis XVIII. A. d. CCVII Perpetua et Felicitas bestiis de- Et isti omnes imperatores fuerunt pagani.62) A. d. CCXLVII Philippus Romanus XXIIII im- 244 putantur Carthagine.50) A. d. CCXII Seuerus moritur in Britannia. perator, sed primus inter eos christianus 63) regna- A. d. CCXIII Marcus Antonius Caracalla51) vit annis VII.64) XVIII imperator regnavit annis VI, men. II.52) A. d. CCLIV Decius de Pannonia XXV impe- 249 A. d. CCXX Opilius Macrinus, qui prefectus rator regnavit II annis cum dimidio.65) Huius tem- erat pretorii, XIX" imperator regnavit anno uno pore Fabianus papa martirisatus est, cui Cornelius et men. II.53) Romanus XX succedens sedit annum66) et menses A. d. CCXX primo Marcus Aurelius Antonius, VII. Hic exercetur VII“ persecucio.67) qui putabatur34) filius Antonii Caracalle ex conso- A. d. CCLV Cornelius papa martirisatur, cui68) 253 257 brina sua occulte stuprata. XX"s imperator regnavit Sixtus Grecus XXI papa successit seditque menses X. 258 annis IV.35) Et hoc anno Calixtus papa XV ordi- A. d. CCLVI Sixtus papa cum Laurencio ar- natus sedit annis V. chidiacono et Felicissimo et Agapito dyaconibus, us 230 250 157 218 11) Mart. Opav. má sed. a. 9, m. 3, diebus 4.—4) Anth. ruk. a tak i níže. — 13) Pez má CLIX.— "1) Brit- tanie a tak i níže ruk. Lobk. — 45) baptizaretur Pez a tak pravidelně i níže. —6) Myslí se tu Commodus.— 17) Affricus ruk. — 1*) Válka Severova proti Parthům byla od roku 198—202. — (3) nemá Pez. — 5°) Carthagini ruk.— 51) Caracalca ruk. — 52) Martin Op. má imper. a. 7.— 53) Týž má regn. anno uno. Ruk. má místo Opil. Spilius. — 51) Ruk. má qui putabantur filii Anthonii Caracalle. Jest to Bassianus Ant. Heliogabalus. — 55) Martin Opav. má 3. — 56) Trax ruk. — 57) Po straně má ruk.: persecucio sexta in christianos. — 58) eo Pez. — 52) Martin Op. má: sedit a. 3, m. 1, diebus 15. — 60) nemá ruk. — 61) Gordyanus ruk. — 62) Po straně v rukopise: supradicti imperatores omnes fuerunt pagani. — 3) místo inter eos christianus má Pez inter christianos. — 64) VI Pez. — Po straně má ruk.: Philippus primus imperator chri- stianus. — 65) Martin má annis 2, men. 4. —6b) Martin Opav. má: sedit annis 3, mens. 2, diebus 10.—67) Po straně má ruk. Lobk. přípisek: Persecucio christianorum VII. — 68) Papeže Lucia I a Štěpána I vynechal na tomto místě Neplach a položil je niže. Sixt papežoval dle kroniky Martina Opav. a. 2, mens. 11, diebus 6.

Strana 455
251 268 254 268 270 275 275 276 KRONIKA NEPLACHOVA. Tiburcio Romano, Ypolito cum tota familia sua et XLVII militibus Rome martirisatur. Quorum omnium Rome sepulcra visitavi. Passi sunt eciam hoc anno Polocromius*?) episcopus cum multis, Abdon et Sennes,**) Olympiades et Maximus?!) et beata Agatha. А. d. CCLVII Gallus, Volusianuus XXVI impe- rator regnavit annis duobus, mensibus III.*?) A. d. CCLVIII Dionysius *?) papa XXII migra- vit XI Kalendas Januarii. Hic?*) presbyteris eccle- sins distribuit et sedit annis duobus, mensibus УТ?) diebus XI. Et eodem anno Lucius Romanus *9) XXIII sedit menses VIII. A. d. CCLIX. Lieinius Valerianus et Galienus XXVII regnaverunt simul annos VI. Galienus vero solus IX, qui faciunt annos XV et horum tempore exercetur octava persecucio in christianos.*?) A. d. CCLX Stephanus Romanus sedit annis IIL?") mensibus II, diebus XY. A. d. CCLXII Sancti Ciprianus Carthaginensis, Prothus et Jacinctus,"") Eugenia et alii multi mar- tirisantur. A. d. CCLXVI. Hie christianis pax redditur.*?") A. d. CCLXXII Dionysius?!) papa, Felix papa, Marius et Martha et alii multi martirisantur. А. d. CCLXXIV Claudius XXVIII. imperator regnavit annum unum, menses IX.8?) A. d. CCLXXVI Aurelianus Romanus XXIX imperator regnavit annis V, menses VL57?) Hic exer- cetur IX" persecucio in christianos. A. d. CCLXXX Aurelianus imperator occiditur. A. d. CCLXXXI Tacitus Romanus XXX" im- perator regnavit mensibus VII, diebus IIL.8*) A. d. CCLXXXII Probus imperator de Persia*5) regnavit annis VI, menses IV99) et primo anno 455 Probi Felix papa ordinatus sedit annos V. Hic con- stituit missas celebrari super*7) memorias martirum. A. d. CCLXXXV Florianus Romanus regnavit annis II, diebus XX.5*) A. d. COLXXXVIP Futicianus *") Tuseus sedit annis VII, mensibus X, diebus III.) A. d. CCLXXXVIII Clauus?!) Romanus regna- vit annis duobus. A. d. COLXXXIX Gaius??) Dalmantinus sedit annis XI, mensibus IV, diebus IX. A. d. CCXC Dioclecianus??) Dalmantinus et Maximianus reguaverunt annis XX, diebus XX,"!) quorum tempore publica undique persecucione Dio- clecianus in oriente, Maximianus in occidente eeele- sias subverterunt, libros divinos succenderunt et ehristianos decima post Neronem persecucione aftli- xerunt?) ita ut infra unum mensem XVII milia martirum invenirentur interfeeti. Horum eciam tem- pore martirisati sunt Gaius papa, Marcellinus papa, Vitus, Modestus eum Crescencia, Affra"5) quoque cum sodalibus suis, Paucracius, Felix, Adauctus. Cyriacus eum sociis suis, Panthaleon, Mauricius cum sociis suis, Gereon cum sociis suis et alii, quorum non est numerus. A. d. CCCIII Marcellinus papa sedit anuis IV.97) A. d. CCCVII Marcellus papa sedit anno uno, mensibus VIII."5) A. d. CCCVIII saneta??) Katherina virgo mar- tivisatur et in monte Synay '?) per angelos sepelitur. A. d. CCCIX martirisato Marcello successit Eusebius!) papa, quo post menses VIII*) passo suc- cessit Melchiades et sedit annis IV.?) A. d. CCCX Constancius*) et Galerius augusti creati sunt?) et diviserunt. Romanum imperium, ut Constancius9) Ytaliam,*) Galliam Affricamque,*) Ga- lerius Illirieum,?) Asyam!9) et Orientem obtineret 59) Polocronius Pez. — 7°) Senen Pez. — *!) Maximinus Pez. — *?) Martin Opav. má 4. — **) Dyonisius ruk. — 7) Po strané ruk.: Hie parochie sunt distribute. — **) Martin Opav. má mens. 3, duy scházeji docela. *5) Jest to patrné papeZ vyáe vynechany, o némZ Martin Op. udává, že papeZoval 3 léta, 3 měsíce a 3 dny. — **) straně má ruk.: Persecucio christianorum octava. — 78) Martin mi 4. — *?) Jacinthus Pez. — %) datur lez. Po 8!) Dyosius ruk. — 87) Martin má 8. — %) měsíců nemá Martin. — Po straně připsáno jest: Persecucio nona. — 81) Martin mens. 6. — *5) Persya ruk. — **) Martin má 3. — **) supra má Pez. — **) V Martinovi scházeji dny. —- 89) Euthychianus Pez. — 9°) 4 m4 Martin. — ?!) Elanus Pez, t. j. Carus. — **) Gayus ruk. a tak i níže. — ??) Dyocl. ruk. a tak i níže. — ?') Dny nejsou v Martinové kronice udány. — ?*) Po straně v ruk.: Persecucio X. — ?5) nemá Pez. — 7) Martin má: sedit a. 7, mens. 2, diebus 25. — °°) TamtéZ jest sed. a. 5, diebus 22. — °°) nemá Pez. — !*?) Sinay Pez. — !) Eugenius Pez. — ?) Martin Op. má Eusebius... sedit a. 2, mens. 2, diebus 25. — ?) Tamtéž sed. a. 3, mens. 6, dieb. 8. — *) Constantinus Pez. — 5) místo cr. sunt má Pez creantur. — ©) Constantinus Pez. — *) Italiam Pez. — *) Afric. Pez. — ?) Illyr. Pez. — !?) Asiam Pez. 269 282 283 281 201 367 309 309 310 305 

Strana 456
456 KRONIKA NEPLACHOVA. 314 325 336 337 337 337 352 A. d. CCCXI Constantinus, filius Constancii ex Helena concubina, mortuo patre creatus imperator regnavit annos XXX, menses X.11) Hunc Constan- tinum Siluester papa a lepra mundavit ipsumque de sacro fonte levavit. Et hic imperator ecclesiam Romanam multis bonis dotavit ac insigniis decora- vit cedens pape Siluestro de urbe Romana seque transferens in civitatem Constantinopolitanam. A. d. CCCXIV Siluester papa, qui Constanti- num baptisavit et a lepra mundavit, sedit annis XXII, mensibus X.12) A. d. CCCXXVII concilium trecentorum epi- scoporum congregatur in Nycea.13) A. d. CCCXXVIII crux Domini ab Helena in- venitur sub Siluestro papa, quamvis alii libri dicant sub Eusebio papa, qui fuit tempore Constancii im- peratoris. A. d. CCCXXXVIII Marcus Romanus papa sedit mensibus VIII.14) A. d. CCCXXXIX Julius papa sedit annis XVI.15) Eodem eciam anno sanctus Nicolaus episcopus claruit. . A. d. CCCXI. Constantinus imperator in sub- urbana villa Nycomedie die 16) XI Kalendas Januarii moritur anno vite sue LXVI, imperii XXXI" sepul- tusque est Bisancio 17) in basilica apostolorum Petri et Pauli. A. d. CCCXLI Constantinus filius Constantini regnavit annis XX.18) A. d. CCCLV Liberius Romanus sedit annis XVII,19) mensibus VI, diebus III. A. d. CCCLIX Antonius20) abbas obiit anno etatis sue CV°. A. d. CCCLX ossa Andree apostoli et Luce ewangeliste et Timothei21) Constantinopolim al- lata sunt. A. d. CCCLXI Paulinus Treuerorum episcopus, in exilio obiit. A. d. CCCLXIV Claudius Julianus Apostata regnavit annis II et22) mensibus VIII et huius tem- pore martirisantur Johannes et Paulus et Galli- canus. A. d. CCCLXV ossa Johannis Baptiste per pa- ganos cremata et dispersa sed per monachos recol- lecta missa sunt in Alexandriam. A. d. CCCLXVI Jouinianus 23) Romanus regua- 363 vit mensibus VIII.24) A. d. CCCLXVII Valentinianus de Panonia 364 regnavit annis XI. A. d. CCCLXIX Felix Romanus sedit anno uno, diebus II.25) A. d. CCCLXX Damasus Hispanus sedit annis 366 XVIII, mensibus II, diebus X. Hic constituit, ut psalmi die noctuque legerentur in ecclesia. A. d. CCCLXXV Martinus Turonis ordinatur 371 episcopus. A. d. CCCLXXVIII Valens Romanus regnavit 376 annis IV. A. d. CCCLXXXI claruerunt preclara Christi luminaria. Damasus papa Rome, Jeronimus Bethleem, Ambrosius Mediolano, Martinus Turonis, Seruacius et Severinus Colonie. A. d. CCCLXXXII Gracianus Romanus regna- 375 vit annis VI. A. d. CČČLXXXIV synodus L episcoporum adversus Macedonium congregatur. A. d. CCCLXXXVI Theodosius Romanus regna- 379 vit annis XI. A. d. CCCXCI Augustinus ad fidem conversus a beato Ambrosio baptisatur.26) Quo baptisato ym- num27) Te deum laudamus composuerunt Ambrosio incipiente Te deum laudamus, Augustino autem ul- timum versum concludente, scilicet:28) In te domine speravi etc. alternatim totum ymnum 29) composuerunt. A. d. CCCXCVII Honorius et Archadyus 30) 395, regnaverunt annis XXIII.31) A. d. CCCXCVIII Augustinus Ypone32) ordi- 395 natur episcopus. A. d. CCCXCIX Johannes heremita obiit. Ab hoc loco causa brevitatis obmissis ali- quibus annis domini signabo solummodo, quot annis quilibet Romanorum pontificum sancte Ro- mane ecclesie presederit et quot annis quilibet 384 306 360 11) Martin Opav. dokládá: et diebus 11. — 12) Martin Opav. má a. 23, m. 10, diebus 11. — 13) Nicaea Pez. — Po straně má ruk.: concilium Nicenum. — 11) Pez má sedit a. XVI, menses VIII; Martin Op. sed. a. 2, mens. 8, dich. 20. — 15) Martin má a. 11, m. 2, diebus 8. — 16) nemá Pez. — 17) Byzantio Pez. — 18) Martin má a. 24. — 19) Týž a. 17, mens. 8. — 20) Anthonius ruk. Lobk. — 21) Thimotei ruk. Lobk. — 22) nemá Pez. — 23) Jovianus Pez. — 24) Mart. má 7. — 25) diebus 2 nemá Mart. — 26) Po straně ruk.: Conversio Augustini et Te deum laudamus compilacio. — 27) hym. Pez. — 28) nemá ruk. — 29) hym. Pez. — 30) Arcadius Pez. — 31) Martin má 13. — 32) Yponi ruk.

Strana 457
307 102 395 408 vos 417 420 418 422 410 430 KRONIKA NEPLACHOVA. tomanorum imperatorum regnaverit et quoto anno domini; de aliquibus eciam sanctis, quo ?") tempore mortui fuerint et quoto anno domini breviter tangam. A. d. CCCC sanetus Martinus obiit vite sue anno LXXX, episcopatus vero XXVI. A. d. COCCI Sanctus Ambrosius obiit.**) A. d. CCCCVIT Innocencius ??) Albanensis papa sedit annis XV, mensibus IL, diebus IX.?6) A. d. CCCCX Tieodosius*”) et Honorius regna- verunt annis XV. A. d. CCCCXT corpora Abaenk et Michee pro- phetarum revelantur. A. d. CCCCXV Theodosius **) et Valentinianus regnaverunt annis XXVII. A. d... CCCCNN rex. Gothorum, mam invasit et multa mala in ecclesia dei fecit et lae oecasione beatus Augustinus scripsit libros de civitate dei. A. d. CCCCNN 9) Sozimus?!) Grecus sedit annis Il, mensibus VIII, diebus XXV.!?) A. d.) CCCCNXNIII sanctus Jeronimus obiit vite sue anno CVI. A. d. CCCCXXV Bonifacius **) Romanus sedit aunis ll, mensibus VIII, diebus VIIII 4%) А. 4. CCCCXXVI Celestinus *) papa ordinatus. Hic constituit ,Sanctus“ in missa cantari. A. d. CCCOXXXVI#7) Cassianus **) collaciones patrum seripsit. À. d. CCCCXXXIV. Sixtus ??) Romanus. sedit annis VIII, mensibus ??) II, diebus IX. A. d. CCCCXXXIN . Leo?!) Tuseus sedit annis XXL mensibus IIL,??) diebus XXVII. A. d. CCCCXIL Wandali Affricam vastant, Ypo- nem obsident et beatus Augustinus obdormivit in Alricus. Ro- domino. A. d. CCCCNLV $8) Hilarius Sardius sedit an- nis VI, mensibus HI, diebus N. 451 A. d. CCCCLII. Gracianus ?*) et Valens regna- verunt aunis VII, diebus Il. A. d. COCCLV synodus quarta congregatur contra Euthycen DCXXX episcoporum in Calce- done.??) Et eodem anno VII dormientes revelantur completis à dormicione eorum CC annuis et non CCCLXXV, sieut passio eorum dicit. A. d. CCCCLVIII Leo Romanus regnavit annis XVII. diebus IL.55) A. d. CCOCLNNVI Simplieius Tiburtinus sedit annis NV, mense uno. diebus V.57) A. d. CCCOLNNYII Zeno Romanus annis NVII, diebus V.5*) A. d. CCCCEXXXVI Felix **) Romanus. sedit annis VIII, mensibus Xl. diebus XVII.9") A. d. CCCCNCIV. Gelasius Affrieus sedit. annis IV, mensibus VIII. diebus NXVLS$!) A. d. CCCCNCVIH. Anastasius 5?) Romanus se- dit annis 11,95) mensibus NI, diebus 1X.94) A. d. D Anastasius Romanus regnavit annis XXVI1.65) A. d. DI Symachus papa. sedit annis NV. men- sibus VII, diebus XXVIII. A. d. DVII sub wandalica perseeucione mar- tirisautur 99) Eugenius Cartaginensis, Marcianus, Vr- banus, Crescens, Felix, Vitulanus, Florencianus epi- scopi. Liberatus abbas, Bonifacins dyaconus, Seruus et Rustieus subdiaconi, Rogatus et Septimus mo- nachi et9*) Maximus puer et alii infiniti. A. d. DNVI Hormisda papa sedit diebus XVII. A. d. DXVIII Justinus Romanus regnavit. an- nis VIII. A. d. DXXV Johannes ŚŚ) Tuscus sedit annis II, mensibus IX, diebus XV1.6”) A. d. DXXVI Justinianus Romanus annis XXVIII; et hoe eodem auno sanetus Dene- abbas floruit, a quo ordo nigroram mo- regnavit annis IX regnavit dietus 9!) quot Pez. — ?!) Po stranë mA rukopis Lobk.: Amhrosii mors. — 77) Tunocenz 1. — #6) Mart. Op. mi 20.— #7) 'Theodosyus ruk. Lobk. — **) Teod. ruk. Lobk. — 190) CCCCXXII má Pez. — '!) Zosimus Pez. — 77) IX má Pez. — Martin Op. a. 1, m. 8, diebus 25. — 9) Následujících dvou odstavců nemá Pez. — Po straně ruk. Lobk.: Jeronimi niors. -- *') Bonifacius I. — **) Mart. Op. má místo diebus VIIII: et cessavit episcopatus d. 9. — !'5) Cocl. I. — =) CCCCXXXII Pez. — ‘*) Castsyanus ruk. Lob. — *") Sixt III. — ^^) mensibus II nemá Martin Op. — *!) Lev1. — 73) m. 1. Martin Op. — 9?) CCCCXL Pez. — **) Martin Op. má Marcianus et Valentinianus imper. a. 7. — 57) lo straně v ruük. Lobk. Sinodus IV. -— *6) Martin Opav. nemá dieb. 2. — ^) Martiu Opav. 7. — 9) d. V. nemá Martin Op. — 7") Felis 111. — 6°) XXVII ruk. Lobk. — 81) d. 28 Martin Op. — 9?) Anast. И. — 9*j auno 1 Martin. Op. — 9) d. 23 tyZ. — *5*) a. 26 týž. — 65) martyrizantur Pez a tak viude níze. — "*) nemá lez, —- dich. 18 ma Martin Op. >) Jan Ll. — ©) m. 8 aN 451 468 483 402 496 492 198 518 S = 

Strana 458
526 530 У © 536 DT 545 555 560 sui ano Gd 458 nachorum sumpsit principium.*") Quibus eciam regu- lam, qualiter viverent. editam per spiritum sanctun compilavit, quam postmodum beatus Gregorius papa approbavit ac ordinem confirmavit. A. d. DXXVII Felix 7!) Sabianus sedit anuis IV. mensibus |l. diebus NVIL*?) A. d. DNNNIL Bonifacius *?) annis IL, diebus NVI.*3) A. d. DXXXIV Johannes *?) papa. sedit annis 11,76) mensibus Vlll, diebus Vi. A. d. DXNNXVI Agapitns **y Romanus sedit annis *") NI. diebus VIII. A. d. DL Siluerius. papa Campanus. sedit т?) mensibus IN, diebus NI. A. d. DLL Vigilius Romanus sedit annis XVII, mensibus Vl. diebus V *?) Romanus sedit A. d. DLIL obiit sauctns dei confessor et ab- bas *!) Benedictus. A. d. DLVIIL Pelagius**) papa Romanus sedit mensibus IV, diebus XVIII?) A. d. DLXII Johannes *?) papa Romanus sedit annis XII. mensibus NI. diebus NVIL??) A. d. DLNV Justiuus iunior remnavit annis NI. A. d. DLXXIV Benedictus *6) annis IV. mense I. diebus XVIII. A. d. DLNXV авы УП. A. d. DENXN Pelagins**) Romanus sedit an- nis N,") diebus N. A. d. DLNNNIII Mauricius. Capadoeus. regna- vit aunis XN. A. d. DNCI Sanctus Gregorius 2%) papa; post- quam presedit cathedre annis XIII, mensibus Vl. dies N migravit ad Christum. Hie letanias instituit et pestilenciam per suas processiones amovit, quas Rome faciebat. et antiphonam Regina celi per an- gelos decantari audivit et in eadem antiphona con- Romanus. sedit Tiberius Romanus — regnavit KRONIKA NEPLACHOVA. elusionem fecit addendo illud, scilicet Ora: pro no- bis deum. A. d. DC Focas Romanus reguavit annis VIII. A. d. DCIH Fabianus?!) ltomanus sedit annis 1L"*) mensibus V, diebus IN. A. d. DCVI Donifacius 7) papa sedit"*) men- sibus VIII. A. d. DCIX Bonifacius ?») Valerianus. sedit an- uis VI. mensibus VL99) diebus Il. A. d. DCNI Eraclius"*) reguavit annis NNVIS) A. d. DCNITE Deodatus") papa sedit annis III, diebus NX. A. d. DCNVI '?") Donifaeius !) Campanus. sedit anuis V, diebus NII. A. d. DCNNU IFonorius Campanus. sedit aunis mensibus Nl. diebus NVIIL. A. d. DCNNN Constantinus filius Eraclii, regua- vit menses IV. A. d. DCNNNIII anno uno, diebus ?) II. A. d. DEXXXVI Johannes *) Dalmantinus sedit anno uno, mensibus IX. diebus XVIII. A. d. DCXIA Teodorus *) (rrecus sedit mensibus V, diebus VIII. A. d. DCXLUT Constans, filius. Constantini, nepos Kraclii, reguavit annis NNVIIL?) A. d. DCNLVII Martinus papa sedit annis VI, mensibus 11,9) diebus XXVI. A. d. DCLIL Eugenius?) papa sedit annis U, mensibus VIII, diebus NXVIIL") A. d. DCLVI Vitalianus papa sedit annis IN.?) mensibus Vl. A. d. DCLX1 Deodatus papa sedit annis IV. mensibus II, diebus V. XII, Seuerinus Romanus sedit annis VI. A. d. DCLXN Constantinus, filins Coustantis, regnavit annis NVIL. 77) Po strand má ruük. Lobk.: Principium monachorum tempere Benedicti, quorum regulam Gregorius. appro- bavit, — 7!) Felix 1V. — 7?) d. 13 Martin Op. — 7?) Boniface II. — 7) d. 26 Martin Op. — 75) dan IL — “Si a. 2, m. 4 má Martin Op. — 7%) Agapet L. 7*) sedit m. 14, 4. 18 Martin. Op. — 7") sedit a. 1, m. 5, diebus 11 má týž. — M9) d. 25 tyZ. — *!) abbas beatus Bened, Pez. — ^*) Pelagius I. — *") sed. a. 4, m. 10, d. 15 má Martin Op. — “О Ман 11. — ^5) d. 27 má Martin Opav - "ij Bened. I. — SY Pelag. IL — ^") a. 10, m. 2, d. 10 Martin Opavský, — *°) Řehoř I. — Po strané má rukopis Lobkovický: Mors Gregorii, Mic letaniam edidit et antiphonam Regina celi, — 215) Správně Sabinianus. — ??) a, 1 Martin Op. — 14) ponifae HI. — 2) praesedit Pez misto papa sedit; m. 8, d. 25 mi Martin Op. — "*) Boniface IV. — 9) m. 8, d. 12 Martin Op. — 7, Meraclins Pez a tak i niże. — 95) a. 31 Martin Op. — *") Densdedit Martin Op. — 100) DCXVIL Pez. -- !) Bonif V. — 3) d M nemá Martin Op. — 3) Jan IV. — *) "Theod. Pez; jest to Theodor 1, — 7) a. 27 Martin Op. — 6) m. 1 152. — 7) Eugen. |. — 4 d. 22 Martin Op. — ?) a. 14 tyż. fet GOT KOR ss 519 so sl 612 su 619 Cin 

Strana 459
"ui GTS 68 685 HRT 69% GIN 701 Th u 708 rm KRONIKA NEPLACHOVA. 459 A. d. DCLXXV Dompnus '%) papa sedit annis A. d. DUCXV Gregorius ^) Syrus. sedit annis NI, mensibus V, diehus X. XVII, mensibus VII, diebus 11. A. d. DCLXXIX Donifacius!!) papa sedit annis IV, mensibus ll. diebus VII. A. d. DCINNXX Agato papa. sedit!?) annis IN, mensibus VI, diebus III. A. d. DCLXXXI Leo!?) papa. sedit. mensibus X, diebus XVII. A. d. DCLNXNIV!3) Benedietus!?) papa. sedit mensibus N,. diebus NIE. A. d. DULNNNV. Johannes!9). papa sedit auno 1, diebus N. A. d. annis X. A. d. DCL,NNNVIHI Zeno ^) papa. sedit annis I. diebus 11. A. d. DUCLNNNIN Sergius Syrus. sedit IX, mensibus VIII, !?) diebus XII.) A. d. DCXC Leo *!) papa sedit aunis JI, die- bus 22) XI. A. d. DCXCVII Leo, qui et Leoncius, regna- vit annis II, diebus IV. A. d. A. d. DCCI Johannes *?) Greeus. sedit annis III, mensibus 1I. diebus NXIII. Et eodem anno trans- feruntur in Franeiam ?*) corpora saneti Benedicti abbatis et sororis eius beate Scolastice. DCLNNNVI '*). Justinianus annis DCC Tiberius regnavit annis septem. A. d. DUCIV Johannes 2%) Romanus sedit anuis H. mensibus Vll, diebus XVII. A. d. DCCVI Justinianus regnavit annis VII.?9) A. d. DCCVII Sizinnius papa sedit XX diebus. A. d. DCCVIII. Constantinus ??) Syrus. sedit annis Vll, diebus XV. A. d. DCCXI Philippieus regnavit anno |, men- sibus VI. A. d. DCCNIV. Anastasius regnavit auuis 111. regnavit. A. d. DCOXVII ?9) Theodosius ?") regnavit anno uno, diebus IV. A. d. DCCXVIII Leo verunt annis NXNV. A. d. DCCXXNI Gregorius?!) Romanus seit amis N,?2) mensibus VIII, diebus NNIII.7) A. d. DCCXLIIE. Constantinus ?*). regnavit an- nis NNNV. A. d. DCONLNI Zaeharias Greeus sedit annis N, mensibus И, diebus NVI.?9) A. d. DOCLH. Stephanus ?9). Romanus annis V, diebus XXVIL3?) A. d. DCCLVIL Paulus *¥) Romanus sedit. an- nis N, mense uno. diebus 11.37) А. d. DCCLX 4%) sanctus Othmarus abbas in insula relegatus migravit ad dominum. A. d. DCOLNVII UConstantinus *') sedit anno I. diebus lll. A. d. DCCLXIN. Stephanus *?) Siculus. sedit annis lll, mensibus V.3?) A. d. DCCLXX corpus sancti Othmari abbatis post ++) X annos incorruptum repertum in mona- sterio saneti Galli in Sweuia sepelitur. A. d. DCCLXNIIL Adrianus ??) papa sedit an- nis NNIII, mensibus X, diebus XVIII. A. d. DCCLNNVII Leo ?9). Romanus. regnavit annis V. A. d. DCCLNXNI Constantinus, filius. Leouis, regnavit amnis X. A. d. DCCXCI Niceforus regnavit annis**) IX. A. d. DCCXCVI Leo") papa sedit annis NN. Hie Karolum Magnum fecit imperatorem. A. d. DCOXCIX Leo papa Romanus *?) a. Ito- manis exeecatus est et coram imperatore Karolo assumpto ewangelii textu ambonem ascendit et de et Constantinus regna- sedit Romanus 7) Doinnus Pez; správnó Donus. Martin Op. má sed. a. Latd. — ' Bonitacia nemá Martin Op. ani v jiných řadách papežů nepřichází. —- ??) sed. a. 2, m. 6, d. 3. — !?) Lev 1l. — ?'j DCLXXNXII. Pez. — 1%) Benedikt 1H. -— 155) Jan. V, — !) DCLXXXVII Pez. — !*) Správné Cono. S. m. 11, d. 9. — 1°) mensibus VIII nemá Pez, — 79; d. 23 Martin Op. — 7?!) Lev HI. — **) mensibus Martin Op. — ?3) Jan VI. — *') in. Franciam nemá Pez. — ?*) Jan VH. — 79, a. 6 má. Martin Op. — 77) Konstantin I. — **) Rehor I1; Martin Op. má s. a. 16, m. 8, d. 20. — 9) Ruk, Lobk, má DCC. — 39 Theodosius IL — 9) Řehoř III. — 37) XV. Pez. — 99) d. 24 Martin Op. —- #4) Constaneius ruk. Lobk. Jest to. Konstantin. Kopronymos, — 1) d. 15 Mart. Op. — “) Štěpán lE scházi; nebo Štěpán 11 sc 37) d. 28 Martin Op, — 7) Pavel I. — ?") d. II nemá Martin Op. — 9) DCC ruk. Lobk. — 8) Konstantin 11. — Martin Op. má sed, a, 1, men. 1, — 5) Stépán IV. — #) Martin Op. dokládá dieb. 28. — '') per ruk. Lobk. — ") Ha- drian 1. — 8) Leo IV. — 17) mensibus Pez. — 9) Lev III. Martin Op. udává kromě let ještě: m. 5, diebus 16. — 9) nemá ruk. Lobk. 121. — 115 nus 131 7 141 E 413 TK) NO2 795 

Strana 460
460 KRONIKA NEPLÁCHOVA. 800 814 814 SIR 817 824 827 827 814 A. d. DCCCLIV Johannes Anglicus, qui fuit femina, sedit annis II, mensibus V,60) diebus III.61) A. d. DCCCLV Lodowicus Gallicus regnavit 855 annis XXI. A. d. DCCC Michael regnavit annis duobus. A. d. DCCCII Karolus Magnus Gallicus pre- A. d. DCCCLVI Benedictus 63) papa sedit an- 855 nis II. mensibus V, diebus II.64) fectus per Leonem papam regnavit annis XLVI.50) A. d. DCCCLVIII Nicolaus 65) papa sedit an- 858 Hic Karolus Magnus basilicam Aquisgrani in honore nis IX, mensibus II, diebus XX. beate Virginis construxit ipsamque multis bonis dotavit et multis clenodiis ornavit, in qua omnes A. d. DCCCLXVIII Adrianus 66) papa sedit 867 imperatores et imperatrices prima corona coro- annis V. nantur, in Mediolano autem secunda, Rome au- A. d. DCCCLXXIII Johannes 67) Romanus se- 872 dit annis X. diebus II. tem tercia ; et in hac eadem basilica sepultus re- A. d. DCCCLXNVI Karolus Gallicus regnavit 875 quiescit. annis III. mensibus IX.68) A. d. DCCCXIV Karolus imperator dum Aquis- A. d. DCCCLXXXI"1) Karolus Grossus Galli- 881 grani hyemaret, febre et pleurisi51) lateris dolore tactus V kalendas Februarii rebus humanis deces- cus regnavit annis XII. sit anno etatis sue LXXI. regni autem XLVI, sub- A. d. DCCCLXXXIV Martinus 70) Romanus se- 882 acte vero Ytalie XLIII, ex quo vero imperator et dit anno uno, mensibus V. A. d. DCCCLXXXV Adrianus 71) Romanus se- 88i augustus appellatus est anno XIV. A. d. DCCCXV Ludwicus et Lotharius Gallici dit anno uno, mensibus tribus. regnaverunt annis XXV. Et horum tempore sol et A. d. DCCCLXXXVI Stephanus 72) Romanus 885 sedit annis VI. diebus IX. luna bis defecerunt; sol VII Idus Januarii et pridie kalendas Decembris, luna XI kalendas Julii et A. d. DCCCLXXXVIII Arnolfus Gallicus regua- 887 XVIII kalendas Januarii.) vit annis XII, diebus IV, cui Swatopluk, dux Mo- A. d. DCCCXVI Stephauus 52) papa sedit an- rauie, sepissime viriliter 73) repugnabat. nis III, mensibus VII. A. d. DCCCXC Formosus papa sedit annis V. 891 mensibus VI. Horum igitur tempore scilicet Ar- A. d. DCCCXVII Pascalis '3) papa sedit annis VII, diebus XVII. nolfi imperatoris et Formosi pape acta et ge- sta inceperunt Boemorum. A. d. DCCCXXIV Eugenius 34) papa sedit an- Incipiunt acta ac 74) gesta Boemorum du- nis III. A. d. DCCCNXIIII Valentinus papa sedit55) cum 75) et regum. vix uno mense. A. d. DCCCXCIV incipiunt acta ac 76) gesta A. d. DCCCXXVIII Gregorius 56) papa sedit ducum et regum Boemie, quorum quidam pagani fuerunt et idcirco, quo tempore vel quibus annis anuis III. diebus II. domini regnaverint, non est curandum. Habe- A. d. DCCCXLIIII Sargius 57) papa sedit an- bant enim quoddam 77) ydolum, quod pro deo nis III, mensibus II, diebus XV.58) A. d. DCCCXLVII Leo 59) papa sedit annis VII, ipsorum colebant,78) nomen autem vdoli voca- menses III. dies VI. batur Zelu. Sed obmissis materiis de illis vir- 894 obiectis criminibus se expurgavit et pro maiori ipsius innocencia miraculose oculi fuerunt sibi re stituti. 311 847 50) Martin Op. má imp. a. 14, m. 1, dich. 4, — 51) pleuresi ruk. Lobk. —) Po straně má ruk. Lobk.: Sol et luna his defecerunt. — 5) Štěpán V. — Martin Op. má sed. m. 7. — 53) Paškal I. — 55 Engeu II. Martin Op. sed. a. 3, m. 2 — Celá zpráva tato není v ruk. Lobk. — 55) Mart. Op. má sed. diebus 40. Pez zase sed. mensem unum. — 56) Řehoř IV. Martin Op. má sed. a. 16. — 37) Sergius Pez. — Sergius II. — 58) diebus XV nemá Martin Op. — 33) Lev IV. Celá zpráva tato není v ruk. Lobk. — 60) VI Pez; m. 7, d. 4 Martin Op. — 61) Po straně má rukopis Lobkovický přípisek: Femina effecta est papa. — 6a, Benedikt III. — 64) dieb. II nemá Martin Op. — 65) Mikuláš I. — 66) Hadrian II. — 67) Jan VIII. — 6*) II Pez; Martin Op. má a. 1 et men. 9. — 69) DCCC ruk. Lobk. — 70) Marinus I. — 71) Hadrian III. — 72) Štěpán VI. — 73) nemá Pez. — 71) et Pez. — 75) ducum et regum Bohemorum Pez. — 76) et Pez. — 77) quondam Idoli Pez. — 75) colebatur Pez.

Strana 461
KRONIKA NEPLACHOVA. 461 ginibus, de quibus fit mencio in principio cro- nice Boemice, de sola Lybossa phitonissa79) brevissime dicendum est. — Ipsa 80) enim Lybossa fuit phitonissa, cuius tempore gens Boemica nullo rectore regebatur. Do- lentes 81) igitur Boemi, quod femina eis imperaret. considerans hoc ipsa, promisit se maritum ducturam. qui ipsos regeret. Et sic spiritu phitonico misit ad quandam villam nomine Stadyczie 82) interrogans de quodam, qui vocabatur Prziemysl.83) Et ecce per rusticos ville 84) demonstratur rusticus cum bobus arando et aratrum sequendo, cui nuncii Lybosse dicunt: vir fortunate, dux nobis designate Salve, ) dux, salve omni 86) dignissimus laude. Solve boves, muta vestes, ascende caballum! Te enim ducem, te iudicem, te rectorem, te protectorem, te solum nobis in dominum eligimus. Ad quam vocem Przemysl solvens boves de aratro stimulum, quem 87) manu gestabat in terram fixit, qui tres altas propagines cum foliis et nucibus pro- duxit; ex quibus due aruerunt, sed tercia multo alcius et lacius crescebat. Quod admirantes hospi- tes audiverunt a rustico Prziemysl, cur hoc fieret : Sciatis ex nostra progenie multos dominos nasci, sed unum semper dominari. Post hoc invitat ad prandium et de pera rusticali subere contexta ex- ponit panem muscidum et casei partem ipsamque peram ponit in cespite pro mensa et aquam de amphora hospitibus propinat: quam peram dorso 88) inpositam super vestimenta regalia portat secum. mandans eam servari in castro Wissegrad 8 2) ob memoriam sempiternam. Post hoc venit ad Lybos- sam et honorifice ab ipsa suscipitur; demum suc- cedente tempore eferam gentem legibus frenavit et iura omnia, quibus hec terra utitur et regitur, solus cum sola Lybossa dictavit. Inter 9°) ista autem legum primordia quadam die Lybossa phytone concitata presente viro suo Przyemisl et multis aliis de civitate Pragensi sic est vaticinata: Urbem conspicio, fama que sidera tanget; Est locus in silva, villa, que distat ab ista Terdenis stadiis, quem Wltaua terminat undis. Dans signum, quod in eadem silva debeat re- periri homo de ligno operans limen, quod vulga- riter dicitur prah. Continuo nuncii vadunt ad sil- vam et hominem limen operantem inveniunt statim- que civitatem edificant et eam91) a limine, id est a prah Praham appellant."2) ipsamque dominam tocius Boemie constituunt et efficiunt. Sed hiis breviter premissis et aliis multis superfluis ob- missis nomina ducum paganorum in principio signabimus et ponemus.93) Primus dux Przemysl,9 1) qui per Lybossam phitonissam in principem et maritum eius de aratro fuit vocatus." ) Secundus dux Nezamysl,5) tercius dux Mnata."7) quartus dux Wogyn, quintus dux Vny- slaw,"8) sextus dux Kresomysl."3) septimus dux Ne- klan, octavus dux Hostiwik.100) Isti duces octo fuerunt sed pagani et quia fide catholica caruerunt. idcirco nichil boni de ipsis scribitur, sed sufficiat solummodo, quod nomina eorum sciantur. Regnante igitur ac imperante illustrissimo prin- cipe ac domino Arnolfo LXXVIII imperatore, et presidente sancte Romane ecclesie Formoso papa CXIII post duces paganos in Boemia successit eis quidam dux nomine Borziwoy. Hic dux quodam tempore ducem vel regem Morauic Swatopluk adiit, a quo benigne susceptus, cum inter convivia more paganorum ante mensam in pavimento resedisset, ei presul Metudius consuluit baptisari.1) Cui statim consensit sicque ipsum cum suis XXX, qui advene- rant, baptisavit ac de fide 2) instruens remuneratum ad propria redire concessit dans sibi pro instruc- 79) phyt. Pez a tak i níže. — 82) Kosmas I, kap 5, 6 a 7. — 51) Dolentes — imperaret nemá lez. 82) Stadyczyc Pez. — 83) Przyemisl Pez. — *4) nemá ruk. Lobk. —85) Solus Pez. — 86) omnium Pez. — 87) quem in manu g. Pez. — 85) nemá Pez. — 83) Wysegrad Pez. — 2°) Kosm. I, kap. 9. — 91) nemá Pez. — 22) Po straně má ruk. Lobk.: Unde dicitur Praga. — 93) Po straně má ruk. Lobk.: Duces Bohemorum pagani VIII fuerunt. — 94) Przyemisl Pez. — 95) Srovnej posloupnost knížat českých, jak se nám jeví na konci pokračovatelů kroniky Kos- movy (Prameny dějin č. II, 369, a pak Duces et reges Boh., Dobner Mon. hist. Boh. III, 32 a Chronicon Anonymi tamtéž str. 43 a 44. Zvláště se srovnává tato kapitola s veršovanými letopisy připojenými k německému spracování kroniky Dalimilovy v tomto dílu Pramenů str. 281, kde i jméno boha Zelu — Zely se vyskytuje. —?6) Nezamisl Pez. — 97) Arnata Pez. — 98) Wryslaw Pez. — "9) Krzessemysl Pez. — 100) Hostwyck Pez. — 1) baptizari lez a tak i níže. — 2) federe Pez.

Strana 462
si SN NI 87 SUN mo 903 903 na 462: tore quendam sacerdotem nomine Kaych.?) Suscepto igitur baptismate duxit uxorem filiam. Slawiboris nomine Laudmilam de castello Psow, quod nunc") di- citur Melnyk, ex qua genuit duos filios,*) scilicet Spitigneum et Wratislaum. Mortuo igitur Dorziwoy?) successit Spitigneus. Sed Spitigneo mortuo successit dux tercius Wratislaus, qui accepit uxorem de du- rissima gente Lucensi, ex qua genuit duos filios, Scilicet Wenceslaum ?) sanctum et Boleslaum pessi- mum. Mortuo igitur Wratislao, patre sancti Wence- slai. successit dux quartus sanctus Wenceslaus. A. d. DCCCNCV. Donifaeius *) papa Tuseus se- dit diebus NNV, et eodem auno Stephanus?) Ro- manus sedit anno uno. A. d. DCCCXCVI Romanus papa sedit mensi- bus Hf, diebus NNHL?) A. d. DCCCXCVIT Theodorus'”) papa sedit diebus XX. A. d. DCOCXNCYMI Johannes!') papa sedit annis 11. diebus NV. A. d. DCCEXCIX Benedictus!*) papa sedit annis III, diebus'?) Il, et eodem anuo magna fames fuit, ita qnod homines se ipsos adinvicem come- debant. A. d. DCD Ludwicus'*) Gallicus regnavit an- nis Vl et eodem anno Leo'!*) papa sedit NL diebus. A. d. DCDVI Christophorus'5) papa sedit men- sibus VII. A. d. DCDVII Sergius?) papa. sedit annis VII, mensibus Il], diebus XVI. A. d. DCDVIII Berengarius regnavit aunis IV. A. d. DCDXTI Anastasius'™) papa sedit annis Il, mensibus Il et eodem tempore Conradus Alama- nus'*) non coronatus regnavit. A. d. DCDXIV. Johannes) papa sedit anuis ХИ, mensibus 1]. diebus NNIII2*) KRONIKA NEPLACHOVA. A. d. DCDNV Berengarius secundus regnavit annis Vll. A. d. nis NVIIT. A. d. DCDNNVII Johannes *!) papa sedit die- bus NIT??) et eodem anno Leo **) papa sedit men- sibus VII, diebus N. Anno dominice iucarnacionis ОСОХХУШ Sane- tus Wenceslaus”*) dux 1V a fratre suo Doleslao in Boleslania LV kalendas Oetobris occiditur.*?) Qua- liter autem vixerit et quomodo occisus fuerit, videatur in legenda ipsius. Eodem autem anno dux Boleslaus quintus fratricida sancto Wenvceslao?*) successit X kalendas Octobris ecclesia in saneti Viti in metropoli Pragensi per sanctum Wen- ceslaum eonstrueta ad petieionem pii Doleslai per Miehaelem,?*) episcopum Ratisponensem, fuit con- DCDNN Ilenriens Saxo regnavit an- honore secrata.?N) 2599) A. d. DCDNNNIH 79) IV Nonas Marcii trans- latum est eorpus sancti Wenceslai de Doleslauia in Pragam. A. d. DCDNNNVIIH Berengarius. tereius regna- vit annis VII. A. d. DCDNNNIN stephanus ?*) Germanus se- dit annis lll, mensibus IV, die 1.91) A. d. DCDNLI Martiuus ??) papa sedit. annis HI, mensibus VI. diebus N.?7) A. d. DCDNLV Henrieus Alamannus anno uno. A. d. DCDXLVI Agapitus**) papa sedit annis VII. mensibus VI, diebus N. A. d. DCDNLVIII Lotharius regnavit anuis 11. A. d. DCDL Berengarius IV et Albertus regna- verunt, annis NI. À. d. DCDLV Johannes?) papa sedit annis VII. mensibus N, diebus V. A. d. DCDLXNII Otto. primus regnavit annis XII. regnavit ©) Předcházející věty srovn. s 2 a 3 kap. Zivota sv. Liduiily v Pramenech téehto. dilu 1, str. 192. — *) modo. — 9 Srov Kosśm. I, kap. 15. — 5) Borzywoy. l'ez. — 5) Wentzlaum Pez a tak i nize. — *) Bonifae V. — 9) Stépán VIE(VID. — "( dielus 22 Martin Opav. — ??) Theodor Il. — ?') Jan IX. — ??) Benedikt IV. Po stranć má ruk. Lobk.: Fames tant fuit, quod homines alios vorabant. — U) qeusibus Martin Op. — !!) Ludovicus. Pez. 7) Lev V (VD. — )Ypoforus rak. Lobk. —-'7) Sergius HT. — 17^) Auast. IH. — 7) Almannus Pez. — !?) Jan X. Pied nim byl r. 913 jexté Lando, krerého však Neplach vynechal. — 2% 3 Martin Op. — ?!) Jan XL. Pied ním seházejí ještě Lev. VI (VII) a Stépán VIL (OU). — 72) sed. a. +, men. 10, dieb. 13 ma Martin Op, — *') Lev VIL(VIDD, — 2!) Wenezlaus Pez. — 7) Srov, Kosm. letopis I, kap. 17. — *9) Wenczlao a tak niże vzdy. — **) Michalem Pez. — *P Srovnej tu Kosmiv let. I, kap. 18. — 9) Místa srovnávající se s textem Vokounovým položíme mezi takovéto dvojaté kolmé čárky, poněvadž: se z ohledů typografických tučných závorek nemohlo užití. — ?*; Pez má DCCCCXXXIII. — 39 Stépin VIII (IX). — ?!) Martin Op. má diebus 15. — ) Správně Marinus И. — **) Martin Op, v kterém také. prieliizi. Martinus, má dieb. 14. — 34 Agapet I. -- 7) Jan NII. 919 331 936 935 935 934 942 946 938 962 

Strana 463
961 963 965 167 982 KRONIKA NEPLACHOVA. 4623 A. d. DCDLNILH Benedietus ?5; Durgundus sedit mensibus |l, diebus V; et eodem auno Leo ?*) papa sedit anno uno, mensibus 1V. diebus V1.7") A. d. DCDLXY Johannes*”) Noruiensis sedit annis VII, meusibus Xl, diebus V.*") A. d. DCDLXVII +") dux quintus. sevus Dole- slaus fratricida moritur idus Julii, dux sextus pius Doleslaus habens sororem Mladam in ducatu successit, ct isti creaverunt. episcopatum Pragensem. Soror enim ipsius Mlada ltomam transiens a Jo- hanne papa inpetravit, ut de ecclesia sanctorum Viti et Wenceslai martirum crearetur sedes epi- scopalis, de ecclesia vero sancti Georgii crearetur monasterium sanctimonialium. Quo facto in ecclesia catedrali quidam eui Dithmarus??) Saxo professione monachus in primum episcopum preficitur, in mo- nasterio vero sancti Georgii ipsa Mlada, cui nomen Johannes papa mutavit.!) ipsam appellans Mariam, in abbatissam eligitur. jt sic episcopus eleetus ad Ottonem imperatorem pro approbacione transmitti- tur. Quo reverso cum audio a clero et populo suscipitur clericis cantantibus: Te deum laudamus, laycis autem. elamautibus:**) Kyrless.+9) A. d. DCDLNVHI Dithmarus. primus episcopus Boemorum obiit, cui*9) successit Woytiech sanctus. filius Slauiboris; electus autem ad imperatorem Otto- nem secundum **) Veronam pro approbacione trans- mittitur. Imperator autem Otto [II nonas Junii dat ei anulum et pastoralem baculum mandans Willi- giso, Maguntino archiepiscopo, ut ipsum iu episco- pum Pragensem nomiue Adalbertum consecraret. Consecratus autem nudis pedibus intrat civitatem Pragensem et a clero et **) populo gratauter sus- ceptus in episcopali sede collocatur. Ad cuius con- silium et abbatisse Marie dux Doleslaus pius multa boua ecclesie Pragensi et monasterio sancti Georgii contulit; *") qualiter, autem sanctus presul Adal- W) Benedikt V. — A 1) diebus XV Martin Op. Zpravy této nemi Pez. — 7) Lev VILL (AX). -— ?» Pez V; Martin Op. nemá duy nazuaceuy, — 7? *!) Srovnej Kosmův letopis I > bertus in episcopatu vixerit,?") legatur legenda ipsius. A. d. DCDLXNNI Benedictus ?!) papa. sedit an- nis V, mensibus Vl, diebus II. A. d. DODLXXXVII??) Demas ?) papa. sedit anno uno, mensibus VI. A. d. DCDLXXNVIH Otto seeundus regnavit annis NN, et eodem anno Bonifacius ?) papa ?*) sedit annis III, mensibus VI.55) A. d. DCDLXNXN Benedictus ?*) papa sedit an- nis VII], mensibus Vl. A. d. DCDIXXXIV Johannes **) papa sedit mensibus VIII; et hoe eodem anno obiit Rome ce- sar Otto seeundus. [ste gloriosus imperator multum dilexit sanctum Adalbertum, episeopum Pragensem. Quodam igitur tempore, dum ad imperatorem Aquis- grani venisset. graciose?) ab ipso9") imperatore suscipitur commissaque fuit sibi dyadematis et co- rone imperialis de capite imperatoris deposicio et. inposicio, quod 9!) solis archiepiscopis competebat. 3c mandatum fuit sibi. ut in pasea maiorem missum celebraret. Quo facto imperator sibi confessionem faciens remisit eum ad propria dans sibi paramenta omnia, iu quibus missam celebraverat. que in eccle- sia Pragensi usque in hodiernum diem reservantur 9?) et vocantur paranienta saneti Adalberti. Obiit eciam Slawnyk pater et Strzyezyslawa,9?) venerabilis ma- trona, mater saneti Adalberti.9*) A. d. DCDLNNNV. Johannes *?). papa. sedit mensibus IV et eodem auno Johannes 59) papa. sedit aunis N, mensibus VII, diebus N. A. d. DCDXC sanetus. Adalbertus considerans sregem sibi comissum adluc / perseverare. in. anti- quis erroribus, cessit de episcopatu euidem monaclio nomine Straehquas, qui renuens respondit: mona- chus sum mortnus mundo. dit: Scias frater, scias, quia, quod modo non facis Ad hec presul respon- Jau NHI. - kap. 21— *j Dytlim. Pez a tak i niże. Po strané má ruk. Lobk.: Primus episcopus. Bohemorum fuit 8axo nomine Dythimarus, — ‘#) mutaverat Pez. — '€) acelamantibus ruk. Lobk. — '*) Krless Pez. — ') Pez má tento pofádek slov: cui sanctus. Woxtyeck, filius Slawiboris, successit. V rük. Lobk. jest po strané pfípisek: Adalbertus sanctus fuit secundus episcopus. — *) nemá Pez. — '*) et à pop. Pez. — **j 8rovnej Kosmüv letopis I, kap. 26. — a. 1, mens Martin. Op. má sed klade. — %*) Bon 3) Jan XIV. — “P) eloriose Pez. — 59) illo Pez. — ic. VII. — ^^) nemá Pez. — 55 Jan XV. — 99, Jan XVI 5$!) quae Pez. — *?) eonservantur l'ez. — Po stranć mi ruk. Lobk. piipsino: Nomina. patris et inatris Adalberti sancti, — 5*) Srovnej Kosmův letopis I, kap. 28. — 99) vixit. Pez. — ?!; Benedikt VI. 6. — **) DCCCCLXXVII Pez. — 55) 'T. j. Donus neb Domnus, který se tu chybné 36) Martin. Op. má sed. mense J, diebus 12. — ?*) Benedikt VII. — 6%) Strzyey awa Pez. vs 983 usa "S ad 

Strana 464
yn 983 996 1003 998 "99 464 eum bono, facies postea, sed cum tuo maximo malo. lreeedente enim beato Adalberto contigit, cum °°) dietus Strachquas a Maguntino archiepiscopo et ab aliis episcopis eonsecraretur, areptus à demonio 55) expiravit: et sie verificata fuit prophecia sancti Adalberti. Demum sanctus Adalbertus Romam adiit et inseio abbate, quis esset, factus est monachus. In absencia autem ipsius adversarii sui quinque fratres cum multis aliis eis adherentibus interimunt, urbes destruunt et plateas sanguine perfundunt. Post hoe beatus Adalbertus a grege repetitur et de mandato apostoliei redire conpellitur. Ultimo Pàan- nonia simul et Polonia per ipsum ad fidem con- versa, dum iu Prussia verbum dei seminaret, mar- feliciter vitam terminavit 1X kalendas Maii feria VI*") et sepelitur in civitate Gneznensi a. d. DCDXCIV, sed a. d. MXNXIN, IX kalendas Sep- tembris corpus beati Adalberti per ducem Breci- slaum et Seuerum, episcopum Pragensem, transla- tum fuit in Doemiam cum quinque fratribus et beato Gaudencio et sepultum cum Gaudeneio fratre suo in ecelesia Pragensi. Quatuor autem fratres sci- licet Benedietus, Matheus, Johannes, Ysaace sepe- liuntur in ecclesia Doleslauiensi, sed quintus scilicet Christinus in ecclesia. Olomucensi. A. d. DCDXCVI Otto III reguavit annis XIN. A. d. DCDXCVII Gregorius *?)) papa sedit an- nis ]], mensibus VI. diebus II. A. d. DCDXCVIII. Jolannes*!) Greeus sedit mensibus NX et eodem anno Theodatus, tereius epi- scopus Pragensis, successit beato **) Adalberto. A. d. DCDXCIN $Siluester *?) Gallieus sedit annis IV, menso uno, diebus VIII. tirio Hic incipit millesimus et ab hoc M" causa brevitatis expediam me de Romanis pontificibus KRONIKA NEPLACHOVA. et de imperatoribus, tangendo post hoc duces Boemie; in fine de regibus Boemie subiungam. A. d. MIII Johannes *5) Romanus sedit men- ses V, dies XXL*9) A. d. MVIII Sergius *9) Romanus Il, mensibus VII. А. d. MXII Benedictus *?) papa XI, diebus XXI.) A. d. MXIV Henricus de Dauaria regnavit an- nis NIE, mensibus V. A. d. MXXIV Gregorius ") papa sedit annis Il, mensibus VII. А. d. MXXV Conradus regnavit annis XN. A. d. MXXXIII Benedictus") papa sedit an- nis ll, diebus IM. A. d. MXLVII Gregorius VI sedit annis II, mensibus VII. A. d. MNLVIHI. llenrieus. 1V "!). regnavit. an- nis XVII. A. d. MLII Clemens *) Romanus sedit men- sibus IX.5*) Eodem anno Damasus "*) Romanus se- dit diebus NXIII. A. d. MLVII Vicetor^?) Alamannus sedit an- nis Il, mensibus III. А. 4. MLVIII Stephanus *9) Lothoringus sedit mensibus V. diebus XXVII. À. d. MLIX Benedictus X sedit mensibus X.**) À. d. MLX Nicolaus **) Burgundus sedit annis IL) diebus XXVI. A. d. MLXII Alexander?) Mediolanensis sedit annis XL mensibus VI, diebus XXV.9!) A. d. MLXXIII Gregorius??) Tuscus sedit an- nis XII, mense uno, diebus IV. À. d. MLXXXV Henricus quintus??) regnavit annis XLIX et!) iste imperator erexit regnum de ducatu in Doenia, mandans archiepiscopo Treue- sedit annis sedit annis 5, dun. Pez, — ) daemone Pez. — *5*)j Srovnej Kosmüv let. 1, kap. 20—51. — “°) Řehoř V. Martin Op. má sed. a. 2, men. 5. — *!) Jan. XVII. (XVI). — *?) sancto. Pez. — 9) Silvester II. — *!) Jan XVIII (XVII). — 7j Martin Op. má d. 25. Zpráva tato celà neni v rükopisu Lobk. Jau XIX (XVIII) scházi i v rük. Lobkovickéin i u Peze, — 79) Sergius IV. — 5?) Benedikt. VIII. — 5*) Martin. Op. má s. a. 11. 11, dich. 21. — 59) Řehoř protipapež tu omylem položen; neboť léta papežování náležejí: níže se vyskytujícímu Řehořovi VI. Za to vynechán jest Jan XX (XIX), který od r. 1024—1033 papezoval. — 9) Benedikt IX. Martin Op. mń sed. a. 14. Silvestr (III) protipapež jež vynechán. — 8) Jindřich 11. — 9) Klement JI. — **) Pez mi IV. Martin Op. mi sed. mensibus 19, men. diebus 7. — ^!) Za Damasem mél byti Lev IX (X), ktery jak v ruk. Lobk. tak i u Peze vynechin jest. — **) Vik- tor 1I. — ^9) St. Lotharingus. Pez. Xtépán to X. (IX). Martin Op. má s. men, 9, dich. 27. — **) Týž men. 9. — ) Mi- Kuláx М. — “) Pez ma a. IL, menses VI, dies XXVI, a tak téz i Martin Op. — ?9?) Alexander I. — ?!) Martin Op. dichux 26. — "*) ftehor VII, — "9 Jindřich IV. — 9!) nemá Pez. Po strané. piipsáno jest: "Tempore Henrici tercii in Bohemia incepit esse rex, prius vocabantur duces: primus rex Wratislaus. 1003 100: 1012 1002 1017. 103% 1046 1048 1057 1058 1059 1061 1073 1096 

Strana 465
1086 1088 1099 1106 1118 1124 1125 1130 1137 1143 1144 1145 1153 nn 1159 1181 1185 KRONIKA NEPLACHOVA. rensi, ut Wratislaum ducem in regem Boemie con- secret et inungat.95) A. d. MLXX XVI Victor,96) abbas Cassinensis, sedit anno uno, nensibus IV, diebus VII. A. d. MLXXXVIII Urbanus,?*) abbas Clunia- censis,?") sedit annis NI, mensibus IV. A. d. MXC Paschalis 99) Tuscus sedit annis VIII. diebus VII. A. d. MCVIII Henrieus VI regnavit annis NV. A. d. MCXVI Sixtus 00) Durgundus. sedit. an- nis V, diebus XIII. A. d. MCXIX Gelasius !) Romanus sedit anno uno, diebus V. А. d. MCXNV. Honorius nis?) V, diebus Ill. A. d. MCNNVII nis. NIL?7) A. d. MCNNN Iunocencius secundus. sedit an- nis *) XIII, diebus VIII. A. d. MCXXXV Conradus III regnavit annis XV. A. d. MCXLIII Celestinus secundus sedit men- sibus XV,*) diebus XIII. A. d. MCNLIV Lucius secundus bus NI, diebus IV. A. d. MCXLV Eugenius Ill sedit annis 6) VIII, diebus NX. A. d. MCL Anastasius II") sedit annis IV, diebus XXIV. A. d. MCLIII Fridricus primus reguavit ‘an- nis XXXVII A. d. MCLIV Adrianus IV sedit annis?) IV, diebus 11. A. d. MCLX Alexander tereius sedit annis NNI, diebus?) XI. A. d. MCLXXXII Lueius tercius sedit annis IV, diebus XVIII.'*) A. d. MCLXXXV. Vrbanus HI sedit anno uno! !) diebus XXV. secundus sedit an- Lotharius HI regnavit an- sedit mensi- 465 A. d. MCLNNXVI Gregorius. VIII sedit mense uno. diebus XXVIII. !“) A. d. MCLNNNVII Clemens III sedit annis IIT, diebus XV.!?) A. d. MCLXXXIX JHenricus VII regnavit an- nis VIII. A. d. MCX(I Celestinus III mensibus VII, diebus XI. A. d. MCXCVII Innocencius NVIH, mensibus IV, diebus NNIHI. A. d. MCCIX Otto IV regnavit annis N. A. d. MCCNV Ilonorius III sedit annis X, men- sibus VIL,3) diebus XXIII. A. d. MCCNIN . Fridrieus secundus. cognomine Banibathosa !?) regnavit annis XXXIII. A. d. MCCXXVI. Gregorius. IN. sedit. annis N1V.!5) mensibus V, diebus II. A. d. MCCLNI Vrbanus '*) Gallienus. sedit an- nis HI, mense uno, diebus III. '*) А. 4. MCCLXY Clemens IV. sedit annis Ш, mensibus IX, diebus XXI. A. d. MCCLXXII. Gregorius "?) Placentinus se- dit annis IV, diebus X. A. d. MCCLNXVII Inuocencius Burgundus sedit mensibus V, diebux Il. A. d. MCCLNNVI sedit mense uno, diebus IN. Et eodem anno Johannes 20) Hyspanus Predicator sedit mensibus VIII, die uno. A. d. MCCLNXVLIII Nicolaus *!) Romanus de Vrsinis sedit annis II, mensibus N.??) A. d. MCCLNNIN. Martinus **) Gallieus sedit annis IV, mense I, diebus III. A. d. MCCLXXXV Honorius **) Romanns sedit annis II, mense uno, die I. A. d. MCCLNNXYIII. Nicolaus *?) Tusculanus Minor sedit annis IV, mense uno. A. d. MCCXNC. Celestinus V. sedit mensibus V, diebus VIII. sedit annis VI, Sedit. annis Adrianus Januensis v) Nrovnej Kosmüv let. II, Кар. 37. — *?5) Viktor HI. — **) Urban 1]. — **) Climacensis ruk. Lobk. ?") l'aXkal Hl. — 9) nemá Martin Op., jest bezpochyby místo Kalixta 11, který byl po Gelasiovi: papežem a jehož léta: papezstvé udává takto Martin Op.: sed. a. 5, men. 10, dieb. 13. — !) Gelasius 1I. — ?) Martin Op. má léta. papezováni takto: 1058 sed. a. bh, men. 2, dich, 3. — 9) Martin Op. 11. — *) Martin Op.: sed. a. 13, men. 7, dieb. 8. — *) meu. 6 Martin Op. — 9) Martin Op. mó: sed. a. 8, men. 4, dicbus 20. — *) Anastasius IV. — *) sed. a. 4, men. 9, dicbus 28 má Martin Op. — ") TYSZ mi sed. a. 21, men. 11, diebus 9. — '*) Mart. Op. vkladź tu mezi leta a dny mensibus 2. — 11) Ги zase mensibus 10. — !*) Martin Op. 27. — '3) Tyż scd. a. 6, men. 8, diebus 11. — !') TYZ má men. 8. — >) Barbarossa. 16) sed. a. X, mens; IV, d. 1I Pez; Martin Op. nemá mésícü a duà. — 1. v ruk. Lobk. i n Peze vynechány jsou: Coc- lestin IV, Innocene IV a Alexander IV, jejichż papeZoväni pripadá do let 1241—1261. — "*'j Urban IV. — ‘> die- bus + Martin. Op. — 9) Rehor X. — **) Jan XXI (XX). — *") Mikuláš III. — **) Pokračování Mart. Op. (Pertz Ss. XXII, 476; má a. 2, men. 8, diob. 28. — 9) Martin IV. — ?!) Honorius IV. — 77?) Mikuláš TV. Da 1187 1187 1190 1191 1193 1198 1216 1212 1227 1261 1265 1271 1276 1276 1277 1281 1285 1258 

Strana 466
466 KRONIKA NEPLACHOVA. 1305 1308 1316 1334 1642 1352 A. d. MCCC Bonifacius VIII sedit annis VIII. mensibus XI, diebus XVII.26) A. d. MCCCV Clemens V Gwasco sedit annis VIII, mensibus X, diebus XV. A. d. MCCCXI Henricus de Lycenburgo.27) avus domini Karoli moderni imperatoris, regna- 1314 vit II annis.28) Et eidem Henrico successit Lud- wicus Bauarus vituperator, qui Rome antipapam creaverat. A. d. MCCCXVI Johannes Cathurcensis sedit annis XIX, mensibus VII, diebus XXVIII. A. d. MOCCXXNV Benedictus Tholosanus or- dinis Cisterciensis sedit annis VIII. A. d. MCCCXLI Clemens VI, qui michi de abbacia providit,29) sedit annis IX. A. d. MCCCLI Innocencius VI. ad quem per imperatorem dominum Karolum modernum in principio sue creacionis in papam in legacione missus fueram, quot annis sedebit, nescitur. Sed hiis 30) premissis ad cronicam Boemi- calem revertamur,") in qua hunc ordinem te- nebo, quia premissis ducibus et nominibus eo- rum redactis in scriptis subiungam de regibus, quoto anno domini et quot31) annis quilibet eorum regnaverit, ut ad tempora domini Karoli moderni imperatoris et Boemie regis, perveniam. Anno igitur domini DCCCXCIV "2) isti fuerunt duces et principes Boemie: primus dux christianus baptisatus a sancto Metudio, episcopo Morauie, vo- cabatur Borziwoy33) habens uxorem filiam Slaui- boris34) comitis nomine Ludmilam, ex qua procrea- vit duos filios, Spitigneum et Wratislaum.") Mortuo Borziwoy et beata Ludmila XVI ka- lendas Octobris pro Christo a quibusdam nequissi- mis, scilicet Tunna et Gomone.35) interempta et in castro Thetyn 36) sepulta, sed postmodum per bea- tum Wenceslaum,37) nepotem suum, ad monasterium sancti Georgii translata IV ydus Novembris, succes- sit in ducatu Spitigneus dux secundus. Mortuo Spitigneo successit dux tercius Wrati- slaus habens uxorem paganam nomine Dragomir, ex qua genuit duos filios, scilicet Wenceslaum sanc- tum et Boleslaum pessimum. Mortuo Wratislao successit dux quartus sanctus et martir Wenceslaus, cuius vita et actus vide- antur in passionali. A. d. DCDXXVIII, IV kalendas Octobris Bole- 935 slans alter Cayn interfecit in Boleslauia sanctum Wenceslaum, fratrem suum.“) Martirisato sancto 1294 *) Výtah Vokounův začínal se tímto kusem: Boemia habuit octo duces paganos: Primisl, qui leges omnes huju terrae condidit, Zezamisl, Arnata, Wogyn, Vnyslaw, Kresemysl, Neklan, Hostivit. Cum autem nil boni de ipsis in chro- nicis scribitur, hinc sufficiat soluimn, quod nomina corum sciantur. Nunc ad ea ordine annorum revertamur, quae babli- sato primo Boemiae duce Boriwoy acta fuisse in cronicis aliisque quaternionibus vetustis legimus. (Dobner, Mon. I str. 97.) (Sděláno dle Pezova Neplacha, závěrky sběratele Kosmovy kroniky a jeho prodloužení a přidán od kompila lora poslední řádek.] b) Anno DCCCXCIV° Boriwoy habtisatus est primus dux Boemiae a ven. patre Methudio, episcopo Moravic: is primam ecclesiam in Gradez et in Wissegrad honori S. Clementis exstruxit, in quibus primum misse holocaustun imolavit devotus Paulus Keych. Is dux Borivoy habuit uxorem Ludomillam, que tandem mandato Dragomir suffocal: est, et ista Ludomilla, deo devota matrona, procreavit duos filios, Spitignew et Wratislaw. Iste Spitignew, qui in urbe Praga s. Dei genitricis Marie et in Budecz s. Petri, principis apostolorum, ecclesiam condidit, fuit, ut in legenda habetur cunctis virtutibus bonitatis famaque sanctitatis fulgens. Mortuo isto Spitignew successit Wratislaw, qui habuil uxorem paganam Dragomyr nomine ; is Wratislaw edificavit ecclesias s. Georgii martiris et in Boleslaw ss. Cirillo et Metudio. Mortuo Wratislaw et in ecclesia s. Georgii tumulato, fuit dux s. Wenceslaus filius, qui s. Viti ecclesiam primus fundavil. corpus s. Ludmille de Tetyn Pragam transferri fecit. Ideni s. Wenceslaus omni die sabbato mitebat famulum summr fidelem Podivinum, qui pro solius dei amore mancipiorum filios filiasque a paganis nobilibus uti bruta animalia venale, coemeret, sacerdotibus in fide educandos comitteret; plura de illo videantur in passionali. (Zprávy lyto sestaveny jsou dle puvodního Neplacha a legendy Křišťanovy.) ) Tu vkládá se u Vokouna: ante fores occlesie a o 1 slova dále schází dux quintus. 26) Benedikt XI schází; byl papežem r. 1303 a 1304. —27) Králové římští po Bedřichovi II jsou vynecháni až k Jindřichovi VII. — 25) annos 11 Pez. —2) Po straně v ruk. Lobk. připsáno rukou asi 16 století: vide mona- chum. — his Pez. Po straně v ruk. Lobk. připsáno jest: Ad cronicam Boh. reversin. — 11) quod Pez. — 32) DCCXXIV ruk. Lobk. —3 Borzywoy Pez a tak i niže. — 31) Slawyboris Pez. — 3) Srov. Život sv. Lidmily a sv. Václava, Prameny dějin českých I, 207—210.—) Thecyn Pez. — 37) Wenczlaum a tak i níže.

Strana 467
KRONIKA NEPLACHOVA. 467 Wenceslao successit dux quintus fratricida Bole- slaus. 38) 939 942 948 967 slaus successit. Mortuo 45) Boleslao dux VIII Bla- dywoy, de quo nil 46) boni legitur, successit. Mortuo Bladywoy 47) dux IX Jaromirus successit.45) Mortuo Jaromiro dux decimus Odalricus successit, et isti duo fuerunt fratres.43) A. d. DCDNCIN Gaudencius, qui et Radym, 1000- frater sancti Adalberti, preficitur ecclesie Gnez- nensi.5") A. d. DODXXXII, IV nonas Marcii translatum est corpus sancti Wenceslai de Boleslauia in Pra gam et sepultum in ecclesia sancti Viti. A. d. DCDXLII sidus simile comete visum est per XIV noctes et post hoc maxima mortalitas pe- cudum secuta est.39) 1003 A. d. DCDXLVIII synodus in Engelhayn ha- A. d. MIII interfecti") sunt Wrssowiczi.51) bita est a XXXIV episcopis.40) A. d. MIV 32) pridie idus Novembris martiri- 1001 sati 53) sunt quinque fratres: Benedictus, Matheus, A. d. DCDLXVII“) ydus Julii mortuo sevo Johannes, Ysaac atque Christinus, sed VI Barna- Boleslao successit dux sextus pius Boleslaus, qui inter alia pia opera cum sua sorore Mlada, cui papa bas recesserat. inposuit nomen Maria, creavit episcopatum Pragen- A. d. MVIII sanctus Stephanus, rex Vngarorum, sem, cui Dethmarum 41) monachum primum episco- claruit*). pum prefecit.*2) Mortuo Dethmaro successit sanctus A. d. MXX mortuo Odalrico5) successit dux Adalbertus. Martirisato sancto Adalberto successit XI Brecislaus "), qui quinque filios habuit. Theodatus. III episcopus Pragensis, post hunc He- A. d. MXNII in Polonia facta est magna per- secucio christianorum.54) chardus 43) IV, post hune Ysso V, post hune Seue- rus VI. Predictus Boleslaus duos filios habuit, sci- A. d. MXXIII55) Hechardus,56) IV episcopus licet Wenceslaum,44) qui cito mortuus fuit, et Bole- Pragensis57) constituit, ut sive sit dives sive pauper, slaum. Mortuo pio Boleslao dux VII mitis Bole- qui de suo feodo vel allodio araturam haberet, ut v- d) U Vokouna na místě tomto přicházi: A. DCCCCLVII idus Julii mortuo sevo Boleslaw successit dux prius Boleslaw, qui episcopatum Prahensem, cum sorore v. Milada tandem monast. domicellarum ad s. Georgii ecclesiam et in villa Brewnow s. Alexii et Joannis Babtiste in Ostrow virorum ordinis nostri fundavít. (Sdělána jest první polovice zprávy této dle původního Neplacha; v části druhé podána jsou od kompillatora fakta za jeho času vůbec známá.) A. DCCCCLXIX Ditmar, primus episcopus Prahensis, monachus ordinis nostri, moritur, qui a fidelibus multis locis exstrucias ecclesias consecravit, populum gentilem Christo fidelem reddidit; successit Woytech, monachus ordinis nostri; et iste s. presul multum diligebatur ab imperatore Ottone, qui ei omnia apparamenta donavit; et ista appara- menta dicuntur hodie s. Woytechii. (Složeno dle zpráv Neplacha původního — srovnej str. 463 — tak že jen upravení slohové jest prací kompillatorovou.) Anno DCCCCXCIV“, IX kal. Maii s. Woytech, dum in Prussia verbum dei seminaret VI. feria martyrio vilam feliciter terminavit. Anno DCCCCXCIX" Theodatus, III episcopus Prahensis, Benedictino succedit Benedictinus. (Toléž platí i o zprávě léto.) Anno MII" Jaromyr, dux Boemie, facit extrui monasterium in Velitz ordinis nostri. *) U Vokouna zní zpráva ta: A. d. MIII° interfecti sunt V Versovecii fratres, což chybným spojením se zprávou následující o umučení Pěti bratři vzniklo. *) Vokounova kompillace má k r. 1009 tuto zprávu: Anno MIX Udalrick, dux Boemie, in honore s. Joannis Predicantis in heremo fundat monasterium in Zazaw ordinis nostri. *) Udalrico u Vokouna. *) Misto dux XI Brecislaus má Vokoun dux Brecislaw a po habuit dokládá ještě: jste dux mulla bona lecit, leges palrias paganas in multis cum Seuero, episcopo Prahensi, ordinis nostri fratre, correxit et auxit. (Dle let. Kosmova.) 38) Srovncj Kosmův letopis I, kap. 17. — 32) Tamtéž I, str. 33. Po straně má ruk. Lobk. připsáno: Pesti- lencia pecudum. — 40) Tamtéž I, str. 33. Po straně ruk. Lobk. má přípisek: Synodus. — 41) Dythm. Pez. a tak níže. — 12) fecit Pez. — 13) Hethardus Pez. — 4) Wenczl. Pez. — 15) succ. et mortno Pez. — 14) nihil Pez. 17) Bladi- woy Pez. — *) Successit — Jaromiro scházi u Peze. —*2) et isti fnerunt duo fratres ruk. Lobk. — 3") Srv. Kosm. let. 1, kup. 34.—3) Wrssowyczi Pez. Srovnej Kosm. letop. konec kap. 37 v 1 knize. —2 Tamtéž I, kap. 38. — 53) martyri- zati Pez. — 1) Tamtéz 1, kap. 40. Rukopis Lobk. má po straně přípisek: A. d. MXXII facta est maxima persecucio christianorum in Polonia. —) Letopočet tento jest vynechán v rukopise Lobkovickém. —56) Hethardus Pez. — 57) nemá ruk. Lobk.

Strana 468
468 KRONIKA NEPLACHOVA. 1039 1040 1918 1053 1055 pro decimis duos modios, unum tritici et alterum avene, solveret: nam tempore Dethmari58) primi episcopi solummodo L manipuli solvebantur.) A. d. MXXX dux Brecislaus multos Vngaros prostravit et usque ad Strigoniam devastavit.59) A. d.*) MXXXIX translatum est corpus beati Adalberti cum V fratribus et beato Radym in Boe- miam kalendis Septembris. A. d. MXLI Henricus imperator pugnans cunt 60) Brecislao turpiter fugatus est de Boemia.61) A. d. MXLIII fames 1) maxima fuit in Boemia, ita ut tercia pars populi interiret.62) A. d. MLIII63) sanctus abbas Procopius, vir mire sanctitatis") obiit. A. d. MLX 64) mortuo Brecislao") dux XII Spitigneus, dilatator ecclesie Pragensis.") successit. duce A. d. MLXI mortuo Spitigneo") dux XIII et 1061 primus rex Wratislaus successit. A. d. MLXXXVI jubente imperatore tercio 1086 Henrico magna synodus in Maguncia fuit celebrata,65) in qua imperator consencientibus omnibus mandat Egilberto, Treuerensi archiepiscopo, ut Wratislaum primum regem Polonie et Boemie in civitate Pra- gensi consecret et inungat.66) A. d.3) MLXXXVIII mortuo Seuero episcopo successit Jaromirus, post hoc vocatus Gebehardus a Maguntino archiepiscopo in consecracione sua. Qui 67) rex Wratislaus fuit fundator ecclesie Wisse- gradensis et monasterii Opathouicensis, cuius monasterii fundacio miraculose contigit, prout in sequentibus apparebit. A. d. MXCII rex Henricus Roman obsedit biennio. 1067 ) Zprávu tuto podává kompillator Vokounuv takto: Anno MXXIII Hethardus, IV episcopus Prahiensis, auxit decimas plebanis multum resistente populo et duos modios de aratura sive LXXI modio, unum tritici, alterum avene determinando. *) Mezi zprávu předcházející a tuto následujíci připadají chronologicky v témže pramenu ještě zprávy tyto: Anno MXNN°. III" kal. Febr. Izo ss. episcop. Prahensis V.“ moritur et succedit Severus episcopus. Eodem anno Preci- slaw inducit fratres ordinis nostri in heremum b. Ivani. Anno MXXXIII factum est initium Zazavensis ecclesie per primum patrem abbatem nune s. Procopium, Cho- tunensem dynastam. Dle některých rukopisů kroniky Kosmovy sestaveno. Anno MXXXIX, IX kal. Septembris corpus b. Woytechy per ducem Brecislaum et Severum episcopum trans- latum fuit in Boemiam cum V fratribus et b. Gaudentio, sepultum in ecclesia Prahensi. 1) f. magna fuit komp. Vokounův. Po zprávě této přicházejí v témže pramenu následující ještě: Anno MXLIV obiit Gunterus monachus in Brevnow, ordinis nostri vir mire sanctitatis, sepultus in Brevnoviensi ecclesia a Severo. episcopo Prahensi, comitante Brecislao duce, clero et nobilibus. Anno MXLV Brecislaus dux ex voto ob amorem ven. Gunteri exstruit monasterium in Reyhrad. Anno MXLI° a Brecislao duce inchoatur monasterium canonicorum in Boleslau. Anno MLII obiit Bozena, Udalricy ducis Boemie conjux, Brecislai mater. (Dle Kosmova letopisu.) m) Misto slova toho jest u Vok.: ex pago Chotun zemani filius ad superos migravit; jacet in coenobio in Zazaw. ne *) Anno MLV mor. duce Brecislaw in urbe Crudim Spitignew . . . . succedit u Vokouna. *) Prahensis a tak stále níže. Potom připojuje se zpráva: Anno MLVIII° Spitignew fundat monasterium cano- nicorum in honorem s. Stephani martyris in urbe Lutomeriz; Judita, conjux Brecislai, ductrix Boemorum, obiit. (Druhá polovice zprávy vzata jest z Kosmova letopisu) p) Spitygnew dux et primus rex succedit Wratislaw u Vok., pak následují zprávy: Anno MLXX Judei spoliant noctu ecclesiam s. Viti, inde eciam de die in curtem Prahensem venire eis prohibetur. Anno MLXXX Wratislaw rex ecclesias in pagis propriis reditibus fundat et plebanis decimas auget. 4) Anno MLXXXV moritur in adversis paciens presul Severus, cui successit Jaromyr post hoc vocatus Gebe- hardus. Eodem anno rex Wratislaw in honorem s. Laurentii fundat regale monasterium in Oppalowiz, cui prefecit ca- pellanum suum Andream primum abbaten, moribus insignem, et ad ecclesiam in Wissegrad monasterium canonicorum. 58) Dytlm. Pez. Srovnej letopis Kosmův 1, kap. 40 ke konci. —2) Rukopis Lobk. má po straně přípisek: Bretislaus, dux Bohemie, Vngariam devastavit usque Strigonium et multos prostravit Vngaros a. d. MXXX°. — 6°) dux Pez. — 1) Kosmův letop. II, kap. 10. —"2) Doslovně dle Kosmova letop. I1, kap. 13. — Ruk. Lobk. má po straně při- pisek: Maxima fames in Bohemia, ita ut tercia pars populi interiret a. d. MXLIII. —"3) Kosm. letop. II, kap. 13. — 61) MLV má správně Pez. — (5) Ruk. Lobk. má po straně připsáno: Synodus Magutinensis. Srovnej Kosmův let. II, kap. 37.— 66) Ruk. Lobk. má po straně připsáno: Rex Bohemie et Polonie sunt [sic] conseerati et uneti in civitate Pragensi. —“7) cui Pez.

Strana 469
KRONIKA NEPLACHOVA. 469 1092 1100 1107 1109 1118 A. d. MCXXII, VIII74) kalendas Aprilis eclip- 1119 sis 75) lune media nocte fuit.*) A. d. MCXXV mortuo Wladislao dux XIX So- 1125 béslaus 76) ei successit.3) A. d. MCXXIX Sobeslaus“) monasterium Wisse- 1129 gradense, quod primus rex Wratislaus fundaverat. renovavit et in multis privilegiavit; et inter alia privilegia a papa Alexandro obtinuit, ut presbyter. diaconus, subdiaconus possunt uti mitris et sanda- liis ipsamque ecclesiam sancte Romane ecclesie im- mediate subiecit.77) A. d. MCXXXII, IV nonas Marcii eclipsis 78) 1132 lune fuit tota sanguinea. A. d. MCXXXIII eclipsis lune fuit et post 1133 79) hoc sequebatur maxima mortalitas *) hominum. 1) U Vokouna zní zpráva tato, jak následuje: A. d. MXCI ep. G., cui Cosmas successit, moritur: eodem anno moritur Wratislaw rex et succedit dux non rex Cunr. qui atd. *) U Vokouna: Anno MXCII Cunradus, qui solum VII mensibus, XVII diebus regnavit, habuit successorem Brecislaum secundum. (Dle Kosmových lelopisů, Prameny dějin č. II, str. 132.) Anno MXCV aquilonalis plaga per multas noctes in coelo apparuit rubicunda. (Kosm. Pram. děj. č. I1. 138.) ) U Vokouna: Anno MXCVIII moritur Brecislaus dux et Cosmas, presul humilis, simplex et multum miseri- cors. Brecislao successit Boriwoy, Cosmae Hermannus. 1) Tamtéž: Anno MCIV moritur dux Boriwoy et Swatopluk dux succedit. Annò MCVIII Swatopluck dux fundat ordinem nostrum in Kladrub, quod Wladislaw dilavil. *) Tamtéž: Anno MCIX moritur Swatopluck dux et Wladislaw succedit. 2) Tamtéž: Anno MCXVIII in mense Decembri fuit maxima inundatio aquarum. Anno MCXX fundatur coenobium in Wilmhals ordinis nostri. v) Kr. 1122 u Vokouna položeno: Anno MCXXII moritur Hermannus, episcopus Prahiensis, ei succedit Megnar- dus, qui creavit V prebendas canonicis in ecclesia Prahensi. 7) Kr. 1125 tamtéž položeno: Anno MCXXV moritur Wladislaw, dux Boemorum, ei succedit Sobieslaus. Eodem tempore migravit ad superos P. Cosmas, ecclesie Prahensis decanus, qui scripsit cronicas de Boemia, quas P. Lych, decanus Prahensis, a tineis et antiquitate putrefactas illustrissimi regis Boemorum Caroli inslantia tribus vici- bus in membranis descripsit. Sit utriusque memoria in benedictione. P. a Lych vykládá Dobner jako Plych, což podobá se jménu Plichta, který byl děkanem kapituly Pražské od r. 1358—1362. Ale nám zdá se, že toto přepsání letopisů Kosmových jest jen vymyšleno od kompillatora. Za zprávou výše položenou následuje pak tato: Anno MCXXVI tanta magnitudo nivis fuit, qualem nullus hominum se vidisse dicebat, in qua multi homines mortui sunt, in Curim XXX, in Zazaw XLVII, in Plsen XC, in Bole- slaw XX, in Przelucz XXII, in Colonia XXIII, in Broda X, multo plures in pagis et pauperum tuguriis; tandem eciam innumera bruta animalia in silvis. Při roce 1128 jest u Vok. zpráva: A. MCXXVIII mira signa in coelo apparent. (Pokr. Kosmy, Pr. d. č. 11, 206.) *) U Vokouna Sobieslaw a místo Wissegradense jest in Wissograd ... mul. aliis priv. — Mezi zprávu luto a ná- sledující položil kompillator ještě zprávy: Anno MCXXX dux Sobieslaw insidiatores vite sue quosdam decollavit, quos- dam pedibus et manibus, visu et lingua privavit. Eodem tempore fundantur coenobite in Bomuck Gryssei ordinis. (První část odstavce tohoto dle pokračovatele letopisů Kosmových, Prameny II, 207 a násled.) b) Tu dokládá se u Vokouna: hom., presertim circa Colinam, Curim et Praham. Pak připojeny jsou tyto zprávy dle pokračovatele letopisů Kosmových: Anno MCXXXIV obiit Menghurdus, episcopus Prahensis, cui successil Joannes. Anno MCXXXIV, IV Martii Brecislaus, Svatopluci filius, canonicis de Premonstrato domum regalis operis lacil extrui in Leutomysl, montem Oliveti appellatam. Tato zpráva stojí však před r. 1133, tak že Dobner myslí, že by se měl před ni položiti rok 1131 nebo 1132 A. d. MXCI obiit") episcopus Gebehardus. cui Cosmas episcopus successit. Et eodem anno 1092 mortuo primo rege Wratislao successit XIV dux sed non rex Conradus, qui tres fratres habuit, Otto- nem, Jaromirum et Brecislaum.68) A. d. MXCII successit Brecislaus 62) dux XV.*) A. d. MXCVIII mortuus est dux Brecislaus. cui dux XVI Borziwoy 70) successit.) A. d. MCIV mortuo 71) duce Borziwoy dux XVII Swatopluk successit.") A. d. MCIX mortuo duce Swatopluk dux XVIII Wladislaus 72) successit.") A. d.*) MCXVIII mense Septembri maxima 73) inundacio aquarum fuit. 089 68) Správně Vratislav. — 69) Břetislav, syn Vratislava krále. — 75) Borzywoy a tak níže. — 71) Po vypuzení Bořivoje, syna Vratislavova, a ne po smrti jeho nastoupil Svatopluk, syn Otty sličného. — 77) Vladislav, syn Vrati- slava krále. — 73) Srovnej Kosmův letopis III, kap. 44. — 74) nemá Pez a má býti IX kal. — 75) ecelypsis Pez. — 76) Sobieslaus Pez a tak níže. — 77) Srovnej Kosmova letopisu pokračování kanovníka Vyšehradského, Prameny II, str. 206. — 75) ecclypsis Pez a tak i níže. Tamtéž vzata zpráva ta str. 214. —71 Tamtéž str. 216.

Strana 470
470 KRONIKA NEPLACHOVA. 1064 1171 1157 1185 1187 A. d. MCXL mortuo duce Sobeslao dux XX et rex II". Wladislaus, fundator monasterii Straho- uiensis,8") successit.) A. d.81) MCI. Wladislaus,“) rex Boemorum, terram Hunnorum 82) intravit, regem Grecorum ex ea perturbavit3) et Vngarorum optimates pacifi- cavit. Anno dominice incarnacionis 84) MCLI sanctus Thomas, archiepiscopus Canturiensis,5) martirisa- tus est. A. d. MCIII Wladislans rex cum cesare86) Poloniam intravit. A. d. MCLIII") Wenceslaus dux Pragam coac- tus obsedit et spe fraudatus 87) recessit. A. d. MCLXXXIII Jerosolima85) a paganis capta est et tradita Zoldano. Et eodem anno mortuo rege Wladislao dux XXI successit Fridricus. A. d. MCLXXXIV mortuo Fridrico dux XXII 1189 Conradus successit. A. d. MCXCI mortuo Conrado dux XXIII Bre- 1093 cislaus et episcopus Henricus successit.89) A. d. MCXCIX finem habent duces Boemie, quibus amodo reges succedent; et de duobus re- gibus precedentibus eciam mencionem faciemus. Anno igitur domini MLXXI90) Wratislaus primus rex coronatur in regem et regnavit annis VI, cuius uxor prima regina Boemie vocabatur Swa- taua. Iste rex fundavit ecclesiam Wyssegradensem et monasterium Opathouicense. A. d. MCLVIII‘) Wladislaus91) secundus rex regnavit annis IV. Hic fundavit ecclesiam Straho- uiensem et sepelitur ibidem. Cuius uxor secunda regina Boemie vocabatur Ydita, que fecit pontem 1086 1158 1040 1173 Anno MCXXXV metropolis Praga more latinarum civitatum coepit renovari. Anno MCXXXVI nova stella in coelo apparuit, que majoribus nostris nunquam visa. Anno MCXXXVII Joannes, Prahensis episcopus, obiit, cui successit Sylvester, abbas in Zazaw ordinis nostri. Anno MCXXXVIII, IV kal. Martii quoddam signum admodum serpentis post occasum solis per totam Boemiam versus occidentalem plagam volabat. (Pokr. let. Kosm. Prameny děj. č. II. 228.) Anno MCXXXIX Sylvester episcopus cum bona voluntate episcopatum dimisit et abbatiam in Zazaw recepit. e) Zprávu tuto podává kompillator Vokounův a pokračuje jak následuje: Anno MCXL mortuo duce Sobieslaw dux ef rex Wladislaw successit, qui eodem anno Premonstratensibus canonicis [monasterium] in Stragow, quod Sion ap- pellavit, exstrui fecit. Eodem etiam tempore divina disponente providentia fluvius Zazawa discerptionem patitur, ita ut coenobii molendinum steterit in sicco, abbas et fratres magnos pisces et cancros in sicco fundo collegerint, quod dura- vit a prima hora usque ad sextam XIII kal. Decembris. (Dle pokračovatele Kosm. let. Prameny děj. č. II. str. 234.) Anno MCXLI multos latrones, qui euntibus Praham ad Auwal nocuerunt et eos depredati sunt, in Broda, Colina et Curim suspendi facit rex Wladislaw. (Dle téhož pramenu.) Anno MCXLII fundatur monasterium in Doxan a Wladislaw. Boemorum rege, el Erleboldus, regalis capella- nus, fuit primus prepositus, qui tandem P. abbas in Sion. Anno MCXLIII domicelle ordinis nostri faciunt renovari monasterium s. Georgii, quod ante annum im[mlisso igne a Condrado Moravie combustum fuit, solo remanente incombusto et incorrupto sarcofago b. matrone Ludomille. Anno MCXLV Reinerus, abbas Kladrub, facit heremum in Prestitz. Anno MCXLVI Ydita secunda uxor Wladislai fundat ad Calidas Aquas feminas regulam nostram professus. Endem eliam tempore rex fecit coenobitis Gryssei ordinis extrui coenobium in Plass. Anno MCXLVIII, VI idus Julii moritur episcopus Prahensis, cui successit Daniel episcopus, ante prepositus. Anno MCXLIX Daniel episcopus fundat coenobium prope Malyn, quod miro omine Sedlec appellat. 4) U Vokouna Wladislaw . . . . exturbavit . . . . opt. in ea pacil. Pak vloženo: Anno MCLI Gertrudis ducissa moribus honesta II nonas Augusti moritur et in monasterio Syon sepelitur. (Letop. Vinc., Prameny dějin č. II, str. 420.) *) K r. 1153 klade se u Vokouna: Anno MCLIII maxima abundantia segetum a k r. 1154: Anno MCLIV ma- xima mortalitus hominum. (Let. mnicha Sázav. Prameny dějin č. II, str. 263.) 1) K tomuto roku položeno u Vokouna: Anno MCLVIII Daniel, episcopus Prahensis, ex Hungaria a legatione redit. Eodem tempore Wladislaw, dux Boemie, a Friderico imperatore rex creatur. Leo Boemis pro clypeo datur, milites creantur nobiles. Dále následují zprávy tyto: 8. Stralow Pez. — 81) Prameny dějin českých II, str. 279 r. 1164. —2) Humorum ruk. Lobk. — 83) tur- bavit Pez. — 81) Prameny dějin českých II. str. 279 k r. 1171. —85) Cantnariensis archiepise. Pez. — 86) czesare Pez. — 3 frustratus Pez. Srovnej Prameny dějin českých I1, str. 280 k r. 1185. — 85) Jerosolyma Pez. — 8?) Ne- bylo to však bezprostředné; neb mezi smrt Konrada Otty (1191) a nastoupení Jindřicha Břetislava padá vláda knížete Václava a první doba panování knížete Přemysla. — MCLNNI ruk. Lobk.— 1) WI. rex secun. Pez.

Strana 471
KRONIKA NEPLACHOVA. 471 1198 Pragensem et fundavit monasterium in Teplicz et ibidem sepelitur. A. d. MCCII Prziemysl?2) III rex Boemie 93) a Philippo imperatore in regem sublimatur et di- missa uxore sua?4) duxit Constanciam, sororem re- gis Vngarie.5) et regnavit annis XXVIII et sepelitur in ecclesia Pragensi. Regina autem fundavit mona- sterium sanctimonialium25) in Thysnowicz Morauia. A. d. MCCIII terre motus fuit ubiqueh) lo- corum.97) 96) in A. d. MCCIV sanctus Procopius*) canonisatur. 1204 Et eodem anno Boemi cum Morauis bellaverunt et eos devicerunt.98) Anno MCLIX° consumatur monasterium ordinis nostri in Podelasithch. Anno MCLX ven. p. Myslico, abbas regalis monasterii in Oppatovitz, laudabiliter exstruit ecclesiam S. Lau- rentii. (Viz let. Hradištsko-Opatovický, Prameny děj. českých II, str. 399.) Anno MCLXI moritur Sylvester, abbas in Zazaw, ante episcopus Prahensis, anno regiminis sui XXVIII al- dicalo episcopatu XXII; erat vir omnium virtutum disciplina et morum elegancia decenter ornatus. Plura videantur in legenda s. Procopii. (Srovn. pokr. letop. Kosm. mnichem Sazav. Prameny dějin č. II, str. 267.) Anno MCLXII in abbatem Zazavensem mortuo Sylvestro electus a rege et episcopo confirmatus Regnardus, qui primo Siloense coenobium admodum honeste rexit et in multis bonis ditavit, cuius memoria apud Siloenses in benedictione. (Srovn. tamtéž str. 268.) Anno MCLXVIII moritur Daniel episcopus in Italia, cuins carnes ibi recondite, sed ossa sunt Pragum delata : vir cesari, regi, canonicis, nobilibus, monachis et populo acceptus, eloquens et prudens. (Srovn. let. Jarlochův, Pra- meny dějin č. 11, str. 161.) Anno MCLXIX Botpoldus, abbas de Sedlec, regina instante, cui cognatus erat, vir valde idoneus et religiosus eligitur in Prahensem episcopum, sed solo vix mense supervixit. (Srovn. let Jarlochův, Prameny děj. č. II, 463.) Anno MCLXX electus in episcopum Fridericus, nobilis de Saxonia oriundus. Anno MCLXXII Wladislaus rex cum cesare Poloniam intrant. Anno MCLXXIV moritur Wladislaus, rex Boemorum, princeps, qui decorem domus dei intime dilexit, qui Pre- monstratensem et Grysseum ordinem in Bohemiam induxit, sepultus apud illos, quos in vivis summe dilexit in Monle Syon, ante Stragow. Ei succedit Sobieslaw filius, princeps misericors, defensor rusticorum, pater pauperum. (Srovnej letop. Jarlochův, Prameny dějin č. II, str. 406 a 407.) Anno MCLXXVIII obiit Fridericus, episcopus Prahiensis, ei successit Walentinus. (Srov. Prameny děj. č. 11, 279.) Anno MCLXXX moritur Sobieslaw, dux Boemorum, et in Wissegrad honorifice sepelitur. Plura de eo legun- tur in regestris. Anno MCLXXXII obiit Valentinus, episcopus Prahiensis, qui ordinatus duos vix annos supervixit. Legitur de eo in cronicis, quod ab Eliska, que mortuo Sobieslaw duce publicam rem Bohemie regebat, intrusus fuerit, qui ignarns lingue nec de gremio Prahensis ecclesie, sed degener, obscurus et tali officio prorsus indignus. Isti successil Henricus tandem dux. (Srovn. letop. Jarlochův, Prameny děj. č II, 476.) Anno MCLXXXVI magna mortalitas hominum. (Prameny dějin č. II, str. 280.) Anno MCLXXXVI Fridericus, dux Boemorum, cum Henrico episcopo et nobilibus terre Ratisbone interfuit synodo. (Výpisky z Jarlocha v Pramenech děj. č. II, 280) Anno MCLXXXIX obiit dux Boemorum Fridericus, qui in [ecclesia] s. Viti sepelitur, ei succedit Condradus. (Tamtéž.) Anno MDLXXXX fundatur monasterium ordinis sepulchri Christi in Zderaz ante Pragam ad ecclesiam ss. Petri et Pauli. Eodem anno dux Condradus moritur Apulae, cuius ossa Pragam delata in ecclesia S. Viti requiescunt. (Tamtéž str. 281.) Anno MCLXXXXI Condradi filius succedit in solium paternum, quod vix tribus mensibus possedit nomine Wenzlaus. (Tamtéž.) Anno MCLXXXXVII, XVII kal. Julii obiit Henricus episcopus, qui simul fuit dux Boemie, sepullus in Doxan: fuit decus cleri, religiosorum defensor, cui post b. Woytech nullus in Boemia extitit secundus. Ei successit Daniel a Wladislao invitis canonicis sublimatus. (Srovn. let. Jarlochův, Prameny dějin č. II, str. 513.) Anno MCLXXXXVI Zlawko dominus in Oseck inducit fratres Grisseos in Ossek. 3) U Vokouna: Anno MCLXXXXIX dux Premysl sublimatur in regem et dimissa uxore ducit Conslanciam, sororem regis Hunnorum. b) loc. in Boemia u Vokouna. 1) beatus Proc. primus abbas in Zazaw can. Tamtéž. 23) Przvemissl Pez. — 93) nemá ruk. Lobk. — 2*) sua Const. sor. regis Ung. duxit lez. — 95) monialium Pez. —"6) Tysnowycz. —27) Srovnej letopisy české, Prameny dějin českých II, str. 282. Po straně má ruk. Lobk.: terre motus. — "5) Tamtéž str. 282. Po straně má ruk. Lobk.: Morauos vicerunt Bohemi.

Strana 472
472 KRONIKA NEPLACHOVA. 1207 1208 1209 1210 1211 1212 1216 1217 1219 1220 A. d. MCCV Phylippus 99) imperator cepit Co- loniensem episcopum et Ottonem fugavit. A. d. MCCVI Kunegundis, filia Philippi impe- ratoris, datur in matrimonium Wenceslao,100) filio regis Przyemisl. 1) Sol eciam *) eclipsim 2) passus est. A. d. MCCVII sanctus Franciscus adinvenit ordinem fratrum Minorum sub papa Innocencio. A. d. MCCVIII Phylippus imperator occiditur ab Ottone. A. d. MCCIX Otto imperator Rome efficitur. A. d. MCCX Conradus dux in Apulia obiit et Otto excommunicatur. A. d. MCCXI rex Przyemisl imperatori re- bellavit.3) A. d. MCCXII allate sunt reliquie sanctorum Thome, Jacobi et Thadei et Mauricii de Theutonia in Pragam. A. d. MCCXVI fratres1) sancti Adalberti por- tati sunt in Pragam et IV idus Aprilis Andreas episcopus ponit interdictum in tota Boemia et Ro- mam declinavit. A. d. MCCXVII sanctus Franciscus obiit et multitudo christianorum ultra mare profecta est, et IV kalendas Junii archiepiscopus Maguntinus inter- dictum relaxavit. A. d. MCCXIX Andreas episcopus secunda vice Boemiam posuit sub interdicto. A. d. MCCXX Poloni a Prutenis et 4) Rutenis occisi et a fossoribus auri mactati miserabiliter in- terierunt. A. d. MCCXXI Honorius papa confirmavit or- 1221 dinem Predicatorum et Gregorium cardinalem misit Boemiam, ut interdictum relaxaret.“) A. d. MCCXXII quedam") stella insolite cla- 1222 ritatis in occidente apparuit. A. d. MCCXXIII Andreas episcopus*) Rome 1224 in exilio obiit. Eodem anno Peregrinus electus est in episcopum Pragensem. A. d. MCCXXIV Conradus cardinalis Boemiam 1225 intravit. Eodem anno Wladislaus, dux Morauie, frater 1227 regis Wenceslai, obiit") sepultusque est in regali abbacia Opathouicensi. A. d. MCCXXV Predicatores receperunt do- 1226 mum in civitate Pragensi.") A. d. MCCXXVIII dux Wenceslaus coronatur in regem cum uxore sua Kunegunde*) in ecclesia Pragensi a venerabili Sifrido, Maguntino archiepi- scopo, in dominica, qua cantatur Esto michi in deum, qui post coronacionem regnavit annis XXIII. Iste rex fundavit claustrum ad sanctum Fran- ciscum et sepultus est ibidem. Huius coniunx vocabatur Kunegundis quarta regina.*) A. d. MCCXXX rex Przyemisl obiit XVIII 1230 kalendas Januarii.") A. d. MCCXXXI sanctus Anthonius de ordine Minorum obiit. A. d. MCCXXXII sancta Elisabeth 5) canoni- 1232 satur et fratres Minores Prage domum receperunt.“) 1228 1232 1204 1206 k) nemá Vokoun, který zprávu tu klade k roku 1207. 1) U Vokouna: fr. B. Woyteh de urbe Boleslaw portati in Praham. Před tím pak jsou ještě zprávy: Anno MCCXIII Premysl qui et Othokar fundat monasterium in Poliz ordinis nostri. Anno MCCXIV Daniel, episcopus Prahensis, moritur, ei succedit Andreas, qui sequenti anno Rome in ecclesia Lateranensi ordinatur in episcopum. m) U Vokouna jest k roku 1221 zpráva: Anno MCCXXI fundatur monasterium ordinis nostri in Postopert. u) Slovo to vynecháno u Vokouna a místo apparuit má Vokoun apparet. *) U Vokouna epise. Prahensis a po obiit dokládá: cui succedit Peregrinus. On klade zprávu tu k r. 122i. r) obiit et sepultus est .. . . Opatovicensi u Vokouna. 1) Prahensi u Vokouna a tak níže stále. Potom jest u Vokouna zpráva: Anno MCCXXVII Bydylow, episco pus Prahensis, moritur, huic succedit Joannes, XIV kal. Jan. consecratur. *) Vokoun: Cunegunda a v. p. et dom. Siffrido, Mog. Mezi zprávu tuto a následující klade se u Vokouna: Anno MCCXXIN Conradus, abbas regalis abbatie in Oppaloviz. multum gratificatur ab Olhogaro qui et Premysl. ) Anno MCCXXX Premysl rex migravit ad superos XVIII kal. Januarii má Vokoun. ") recipiunt tamtéž. 31) Phil. Pez a tak i níže. Tamtéž str. 283. — 102) Wenezslan Pez. — 1) Przyemisl Pez — 2) ecelyp. Pez. Všecky zprávy až do r. 1248 kromě o založení řádu sv. Františka a o smrti téhož svatého vzaty jsou z tak zvaných letopisů českých skoro slovo od slova. — 3 rebellat Pez a Vok. — 7 et a Prut. Pez. Rukopis Lohk. má po straně: Poloni a Prutenis interierunt. — 5) Elizabeth Pez.

Strana 473
KRONIKA NEPLACHOVA. 473 1340 1241 1243 1245 1248 A. d. MCCXXXIII Agnes, filia*) regis Przye- misl, assumpsit habitum pauperum dominarum. A. d. MCCXL timor Tartharorum magnus ir- ruit super Boemos et") idus Decembris Constan- cia regina obiit.*) A. d. MCCXLI eclipsis solis facta est post meri- diem, ita ut putaretur crepusculum ab hominibus.*) A. d. MCCXLIII soldanus cum paganis, qui Corozini 7) dicuntur, terram sanctam intravit et ci- vitatem sanctam Jerusalem et templum cum sepul- cro8) domini totaliter destruxit viros et feminas cum pueris indifferenter occidit. A. d. MCCXLV2) Innocencius papa Lugduni con- silium [sic] celebravit, in quo Fridricum 10) imperato- rem deposuit et loco eius Henricus, lancravius Thu- ringie, electus est in regem Almanye.11) Et in eodem concilio Conradus, qui fuerat in Olomucensem epi- scopum per laicalem potenciam intrusus, depositus est, cui dominus Brunno12) substitutus est. A. d. MCCLII nonas Julii grando*) maxima A. d. MCCXLVIII rex Wenceslaus*) de solio cecidit et multa dampa intulit et VII diebus du- pellitur!3) et Nicolaus episcopus capitur et studium ravit.20) Prage periit14) et Kunegundis regina obiit. A. d. MCCLIII, XVIII kalendas Februarii re- 1251 A. d. MCCI. regnante rege Wenceslao*) clerus liquie sanctorum, quas dominus papa misit Agneti. per ipsum multum diligebatur ac honorabatur, civi- sorori regis Wenceslai, sunt allate et cum magno — tates et oplplida murabantur, pax optima in terra fuit, domus religiosorum fabricabantur, videlicet Pre- dicatorum ad sanctum Clementem, Minorum ad sanc- tum Jacobum, pauperum dominarum ad sanctum Franciscum, Templariorum ad sanctum Laurencium, hospitaliorum15) ad sanctum Petrum et alie plures domus fuerunt fabricate. Ludus eciam tornamento- rum tempore huius regis adinventus est.16) A. d. MCCLI17) secundo") kalendas Augusti nobiliores terre Boemieb) se regi Wenceslao oppo- suerunt et filium suum nomine Przyemisl in ducem acceperunt et sibi fidelitatem iuraverunt. Sed rex ex hoc provocatus missos ad se in castrum Zwie- kow18) Nicolaum episcopum, Thobiam prepositum, Radoslaum archidiaconum, Hermannum custodem de- tinuit et captivavit. Sed post19) hoc eis dimissis cum filio concordavit, marchiam Moranie sibi com- mittendo. 1250 1233 *) fil. Premysl ass. u Vokouna. — Mezi rok 1233 a 1210 kladou se tutéž zprávy: Anno MCCXXXVI Joannes, episcopus Prahensis obiit, ei successit Bernhardus. Anno MCCXXXIN Bernhardus, episcopus Prahensis, obiit, ei successit Nicolaus. 1) moritur Vokoun, kdež se pak za slovem tímto dokládá: Heremus in Grissobor fundatur ct monasterio regali in Oppatoviz emitur (dle Dobnera unitur). *) K roku 1242 jest u Vokouna zpráva: Anno MCCXLII Andreas, abbas regalis monasterii in Oppatoviz, multum auget araturas seu robotas exustis radicitus sylvis et exstructis servilibus tuguriis. ) Wenzlaus... depellitur...reg. moritur Vok. Misto regnante W. tamtéž sub hoc rege Wenzlao... multum honorabatur a videlicet, jakož i pauperum až Franciscum schází. K r. 1249 položena u Vokouna zpráva: Anno MCCXLIX, XI kal. Apr. episcopus Nicolaus Prahensis suspendit in sua diecesi fpulsum] campanarum et omnem ornatum. (Dle letopisů českých Prameny dějin českých II, str. 286.) *) U Vokouna jako u Peze: Anno MCCLII kal. Aug. Tim se stalo, že položena jest zpráva ta později. 1) Vokoun: Boemorum ... Wenzlao ... Primisl . .. provocatur...Zwyekow...Tob.... conc. et march. *) U Vokouna jest dle letopisů č. (Prameny II, str. 286) zpráva tato šíře podána: Anno MCCL, VI non. Julii grando magna cecidit post meridiem, que multa dampna segetibus, vineis, arboribus pomiferis et aliis intullit, silvestria animalia plurima peremit, circa Praham homines et jumenta multa submersa, et jacuit grando VII diebus mire magni- tudinis quodam musco permixta. Po této zprávě položena jest u Vokouna následující dle letopisů č. (Prameny děj. č. II, 287 a 288): Anno MCCLI, die Purificationis b. v. Marie magna vis ventorum exorta est et aër obscuratus, ita ut vix poteral hominum vultus dignosci: postea nix magna in plerisque partibus Boemie descendit, qualem non meminere majores. Eodem anno XV kal. Sept. similia orta fuerunt terribilia, ita ut multa edificia ruerent, horrea funditus eversa sunt, homines plerique fulminati, fruges grandine percusse, fructus arborei excussi, vinee lese. 6) nemá Pez. — 7) Corizim Pez. — *) sepulchro Pez. — 2) MCCXLIV Pez. Po straně má ruk. Lobk. při- psáno: consilium. — 10) Fridericum Pez. — 11) Almannie Pez. — 12) Brunne ruk. Lobk. — 13) depellitur Pez.— 11) Po straně má ruk. Lobkovický: Pragense studium periit. — 15) hospitalariorum ruk. Lobk. — 16) Srovnej odstavec tento, jakož i následující s Příběhy krále Václava I, Prameny dějin českých II, str. 303 a násl. — 17) MCCLII Pez. — 18) Zvye- kow Pez. — 13. nemá ruk. Lobk. —23) Srovnej Letopisy české, Prameny dějin českých II, str. 286. 60

Strana 474
1252 474 honore suscepte et allate in ecclesiam sancti Fran- cisci. Eodem anno rex Wenceslaus processit ad ex- pedicionem versus Bauariam cum Boemis et Mora- uis. à quibus transeuntibus multa dampna in Doe- mia facta fuerunt.?!) rum Eodem eciam anno pulli equo- ita magnos dentes habentes nati sunt, acsi essent triennes. A. d. MCCLIV. multitudo 7#) Kumanorum de Vngaria provumpens #5) multa millia ehristianorum in Morania peremit. inter quos multi clericorum perierunt. Eodem anuo idus Julii profluxit") san- gwis de pede crucifixi in ecclesia sancti Georgii mar- tiris. lodem anno hyemalia mediocriter provene- runt, estivalia autem omuino perierunt. A. d. MCCLV, X kalendas Oetobris rex Wen- ceslaus obiit, euius filius Przvemisl, qui et Otaka- rediens de Austria receptus est honorifice i prelatis eeclesiarum ^) et clero NVI. kalendas No- vembris.**) A. d. MCOLVLI) VIII kalendas Februarii Borsso vir nobilis detentus fuit et Prage vinculatus car- cer rus. est mancipatus. Eodem anno dux Przyemisl cum' multis nobilibus Boemie et Morauie et Austrie signo crucis accinctus. pugnaturus contra Prutenos processit et veniens Wratislauiam ab episcopo et ") U Vokouna fluxit. KRONIKA NEPLACHOVA. ducibus Polonie honorifice fuit susceptus et ibi Na- talem domini celebravit. Et eo ibi marchio Dramburgensis ??) eum exercitu suo venit ad eum et ambo profecti sunt in Prussyam.?9) A. d. MCCLVII*) dux**) Boemie et marchio intrantes Prussyam cam vastaverunt et mul- tos occiderunt. Demum terrore perterriti potencio- res petiverunt?") se baptisari, quos dicti principes graciose admiserunt ipsos de saero fonte levantes et suis nominibus appellantes. Deinum dieti priuci- pes commissa terra in manus eruciferorum de domo ) in prosperitate et letieia ad propria commorante dictus Theutonica * redierunt. А. d. MCCLVIII dominus papa. Alexander cou- firmavit religionem dieitur beatorum martirum, euius") fratres Prage apparue- runt ante festum beati Weneceslai."") A. d. MCCLIX dux) Przyemisl pepulit Doc- mos de suburbio et locavit alienigenas. Eodem auno kalendis Augusti faeta est maxima inundacio aquarum, que plures homines suffocavit.?!) A. d. MCCLN. NIV kalendas Junii eclipsis lune fuit et mortalitas maxima hominum*) fuit.) A. d. MCCLNI!) Przemisl, qui et Otakarus, duxit iu uxorem ?) Kuaegundem, filiam Rostyslay.?* quandam novam. que Sp ecel S. Viti; abbatibus, clero et zeuianis in. Praia. XVI Kil. Nov. u. Vokouna. 0 К roku 1256 jest u Vokouna zpráva: Anno MCCLVI cives Pralienses confratrem nostrum Martinum de Porla Apostolorum virum pium, doctum et liberalibus studiis apprime perpolitum spoliant et turpiter. dehonestant, ob quod conuuissum eos Pelrus de Ponte Curvo nuncius, consentientibus rege, episcopo et capitulo Pralensi excommunieavit. (Dle letopisů českých. Prameny dějin €. Ц, str. 293.) *) K roku 1257 klade se u. Vokouna tato zpráva dle letopisu €. (Prameny dijin €. str. 295): Facła est nagna in- undatio quarum, quae gravia. et grandia dampna per totam Boemiam intulit hortis, segetes, edificia, omnia juxla. vipas positi destruxit, inno magnam morlalium copiam suffocavit. *) U Vokouna: Anno MCCLVIII fratres b. Martyrum ante festum S. Wenceslai in Prahamn veniunt; monasle- rium in Sion incuria fratris comburitur. ) U Vokouna: A. d. MCCLIX Prymisl rex pepulit... Po té zprávé následuje: Eodem anno Petrus Wock Ursinus de Rosenberg fundut fratres Grisseos in. Hohenfurt. k) hom. secuta u Vokouna. ) Zpráva kr. 1261 podána jest takto u Vokouna: Anno MCCLXI* Prymis] qui et Ottokar ducit uxorem Kunegundam, filiam Rostylai, ducis Bulgariae, et eodem anno in regem consecratur ab archiepiscopo Moguntino v. p. Wernhero in praesentia Vl episcoporum, canonicorum et abbatum. K roku 1263 polozil koinpillator zprávy tyto: Anno MCCLXIIE Ottocar vex. introducit fratres Grisseos in monasterium Spineae Coronae. Capella Omnium sanctorum fabri- ealur. (Srovnej Priuneny déjin €. IL, str. 298.) ?!) fuerant. Pez. Prameny déjin éeskyeh 11, str. 286. — ??) Tamtéž II, str. 290. Po straně má ruk. Lobk.: In Morauia multa millia perierunt, — 24) prorumpentes Pez; prorumpente ruk. Lobk. — *') Prameny déjin &. II, str. 291. — **) Brandenburgensis Pez. — 20) Prussiam a tak i niże. Po stranć mó ruk. Lobk.: Prsiemisl, dux Bohemie, cum duce Bramburgensi Prussiam devastaverunt. Počátek odstavce tohoto vzat jest z Letopisú českých, Prameny dčjin č. II, 202, druhá polovice však z Příběhů krále Přemysla Otakara tamtóż str. 308 a 309. — ?*) Také zpráva tato vzata jest z po- slednějšího prameuc str. 309. — 7*) petierunt Pez. — ??) ‘Thentunica Pez. — °°) Letop. éeské, Pram. déj. č. II, str. 294. —- 34) Tamtéž IL, str. 295. Po strauć ruk. Lobk.: inuudacio. — %*) Tamtćż II, str. 295. — %) nemá Pez. — 34) Rostylai Pez. 1256 1258 126] 

Strana 475
KRONIKA NEPLACHOVA. 475 1242 ducis Bulgarie, in castello Vngarie, quod wlgari vn- garico Possen nuncupatur, quam Pragam venientem honorifice susceperunt. In die Nativitatis domini eodem anno princeps Boemie Przyemisl consecra- tus est in regem cum eadem Kunegunde in ecclesia Pragensi a venerabili patre Wernhero, archiepiscopo Maguntino, presentibus sex episcopis, videlicet Pra- gensi,35) Morauiensi, Pathauiensi et duobus de Prus- sya, presente eciam marchione Bramburgensi cum uxore sua et filiis et filiabus, presentibus eciam ducibus Polonie et alia infinita multitudine.36) A. d. MCCLXII incendia37) multa fuerunt in Boemia et fames gravissima. Et eodem anno sol coversus fuit in modum lune. Eodem eciam anno insurrexit quedam secta per totam Boemiam, Mo- rauiam, Poloniam et Austriam ; faciebant enim ho- mines processiones mirabiles et inauditas. Ibant enim nudi velato capite cantantes et modo levabant manus suas ad celum, modo cadebant in luto, modo in nive, modo surgebant, modo flagellis se cede- bant, et hoc bis in die faciebant ; nocte autem com- messacionibus et ebrietatibus vacabant et absolve- bant se ad invicem despicientes ordinem ecclesia- sticum. Cum quibus eciam assenserant Predicatores Maiores et Minores, ita ut precederent eos portan- tes cereos et vexilla.38) Eodem anno flagellatores quidam venerunt in Boemiam se ipsos flagellis ce- dentes. Eodem eciam anno caristia maxima et fa- 12 mes fuit in Boemia.33) A. d. MCCLXIII, V kalendas Februarii venti40) 1261 maximi orti sunt, per quos multa edificia corrue- runt, arbores eciam in silvis radicitus evulse sunt. A. d. MCCLXIV regnante rege Otacaro 41) 1261 cometa apparuit in modum facule radium mira- bilem pretendens duravitque citra dimidium an- num, quam secuta fuit42) inundacio aquarum, ita ut multos homines et multas civitates et villas submergeret.“) A. d. MCCLXV rex Przyemisl") magnum cele- 1215 bravit convivium pro baptismo filie sue primogenite, quam levaverunt tres episcopi de sacro fonte. vi- delicet Pragensis. Olomucensis et Pambergensis.43) et hoc in festo Purificacionis beate Marie vocatis 44) omnibus ad festum nobilibus Boemie, Morauie et Au- strie. Ipso die idem rex coronatus regia corona venit ad processionem et missaim audivit ad altare sancte Marie in ecclesia Pragensi et biduo celebravit pran- dium cum predictis episcopis et nobilibus terrarum 2) K roku 1264 položeno u Vokouna: Anno MCCLXIV apparet cometa in modum facule radium mirabilem pro- tendens, quam secuta inundacio aquarum, ita ut multos homines, multas civitates et villas submergeret. *) U Vok. Prymisl...celebrat...quamn tres episcopi ex sacro fonte levarunt. Huic convivio interfuerunt pri- mores regni, ex clero praeter episcopum canonici S. Viti, archidiaconus Curimensis, Luczensis, abbates Oppatoviensis, Brzevnoviensis, Zazaviensis nostri ordinis, Sedlecensis, Pomucensis Grissei ordinis, Sionensis Praemonstratensis et abba- tissa domicella de s. Georgio martyre. Eodem anno in Frauenthal edificat monasterium Grisseis sororibus. Potom násle- duji u Vokouna zprávy: Anno MCCLVIII rex Premysl qui et Ottokar fieri mandat ubivis locorum ad capiendos lupos qui usque ad ovilia ibant, foveas, quibus superponeretur anser vel porcellus. Eodem anno cum pauperes homines multum per mensuras deciperentur, per totam Boemiam mandavit renovari pondera et mensuras et insigniri signo suo, quod anle cum non fuisset, nobiles terre et cives, qui per hoc magna dampna habuerunt, obloquebantur: rustici et pauperes gloriabantur. (Srovnej letopisy č. Prameny dějin č. II, str. 300.) Anno MCCLXIX regi Prymisl, qui et Ottokar nascitur filia nonis Septembris. Anno MCCLXX magna charitas annone, vini vero abundantia. Anno MCCLXXI obiit Vitus, decanus ecclesie Pragensis, predicator insignis, qui presertim in perversos mores, zemanorum crudelitatem in rusticos predicabat, admonendo eos de lenitate. Plura de en leguntur in cronicis. (Srovnej Příběhy krále Přemysla Ottakara II. Prameny dějin č. II, str. 321.) Anno MCCLXXII confractus est pons in medio fluminis Wltave IV idus Martii. (Srovněj Prameny děj. č. II, 30I.) Anno MCCLXXIII, XV kal. Septembris inundatio magna in flumine Wllave, molendina omnia cireu Praham confracta defluxerunt, pars ecclesie lapidee sub ponte in insula collisa est. (Tamtéž.) 35) Pragense, Moraviense, Pathaviense ruk. Lobk. —35) Letop. č. Prameny dějin č. 11, str. 297. — 47) Ruko- pis Lobk. má po straně připisek: Multa incendia fnerunt in Bohemia et fames gravis. Quedam secta mirabilis fuit, id est mrskaczi. —3*) Tamtéž červeně po straně: Flagellatores. — 39) Po straně ruk. Lobk.: Fames gravis, caristia et venti. —) Tamtéž červeně po straně: Venti. — 1) Ottakaro Pez. Po straně má ruk. Lobk. červeně: Cometa a trochu níže černě: Inundacio aquarum.— 12) fuerat Pez. — 12) Bamb. Pez. — 41) vocatis ad festum omnibus nob. Pez. Zpráva celá vzata jest z Letopisů českých, Prameny dějin českých II, 299.

Strana 476
1257 12066 1367 1266 1271 1276 476 prefatarum iu aula regia in ‘castro Prageusi. Et usque ad hunc??) annum que acta fuerunt, in cronica scribuntur, cetera autem, que secuntur, de quibusdam quaternis collegi.*5) A. d. MCCLXVI eleccio regis Romanorum facta est, ad quam per Otacarum ?7) vegem tres de Doenia diriguntur. videlicet Hron de Nachod, Galanus*™) de Gablona, Smylo de Swyetlik ; +") et quia Hrono se ibi prudencius habuit. idcirco *?) datus est sibi clipeus?") leo niger in auro ab imperatore; Gallus vero cum hasta. obtinuit cli- peum bipartitum ; simiiliter Smylo in hastiludio carpionem nigrum. A. d. MCCEXVIT Boemi vastaverunt Baua- riam usque ad Danubium et plures nobiles ce- perunt. et Egra tradita est regi et plurima castra, ?! ) À. d. MCCLXVIIEL. sancta Hedwigis, ducissa Slesye, **) canonisatur. A. d. MCCLXIX filius Conradi rezis intravit Apulcam **) contra. Karolum regem cum magno exercitu. A. d. MCCLNNII rex Boemie. Przyeniis] in- travit **) Vngariam ct triumphando Posonium ??) cuni aliis castris et civitatibus acquisivit. Et eodem anno ?9) maxima fuit inundacio aquarum. iX. d. MCCLXXV rex Przyemisl?) cum magna solempnitate tradidit filiam suam cuidam nobili de Witra. ?7) A. d. MCCLXXVII vex Przyenisl ?^) regi Ru- dolfo adhesit et cepit suos despicere et extra- neos ad terram suam invitare. unde suis multas violencias iuferebat bona eis auferendo. Nam Witkonibus Vsk et Nouam domum abstulit, KRONIKA NEPLACIHOVA. Czieczoni *) Budyegewicz, Tachow *") dominis de Crasycow, 9'i Cadanum dominis de Egerberk, 5") Lunam Syrsonibus, Costelecz domino Borssony de Ossek, Welessyn domino de Michalowicz, 9") Fridlant dominis de Duba, Vlsycz, 4) quod modo Grafensteyn. appellatur. cuidam nobili abstulit, Glacz. dominis de Lewenberk, 9?) Czaslauiam 99) domino Blehoni, Podyvebrad domino Benessio 7) de Chusnyk, viduis et orphanis multas violen- cias inferebat: Claustrellum ultra Cadanum mona- chis de Porta apostolorum, terras eciam vide- licet Cubicensem, Tratnouicensem, (Glacensem Theutonicis tradidit suos postergando; Zawi- ssiuni*^) eciam et totam cognacionem suam pro- scripcione dampnavit nec ulla misericordia flecti voluit et iu ipso eciam progressu bona ipsorum invadendo igne concremavit. Nouam domum do- mino Vlrico antiquo accepit et in. quadam villa nomine Buk ipsum locwit, Hlubokam 9?) domino Czyeczoni de Dudyegeuicz *") recepit propter unum leporem, quem venatus fuerat?!) in silvis regiis. et post sibi Welyss cirea Gyezyn dedit cum bonis ad hoc pertinentibus pro bonis supe- rius **) nominatis. Que tamen bona occiso Przye- mislone filius eius Wenceslaus rex filio Czyeczo- nis eciun nomine Czyecz abstulit et. villam. no- mine Olessnam in montanis dedit. Item Thurin- gis et Misnensibus ?*) promisit, quod, si victor fieret, terram eis Boemie perpetue possidendam traderet; montem eciam Petrinum promisit post regressum sanguine nobilium se rubricaturun. Viduis et orphanis et virginibus multas violen- cias inferebat et quod suis auferrebat, hoc ex- traneis liberaliter concedebat. Australibus com- 7) Primysl u Vokouna a na konei Vitra. — K r. 1276 poloZena jest u. Vokouna tato zpráva: Anno MCCLXXVI Joannes, episcopus Praliensiz, cooperuit ecclesiam s. Vieti puleliri eb durabilis operis lapideis tegulis, fecit etiain. duas [e- nesttas magnas. de subtili opere et. precioso, et vitro eas clausit, in quibus depicluin erat vetus et novum testamentu. (Letopisy české, Prameny dějin č. U. str. 302.) ‘“) unum ruk. Lobk. — ) recollegi Pez. — **) Otak. Pez. — '**j T. j. Gallus (Havel). -- W) Swyetlyk Pez. T. j. Śmil z Licliteuburka. — *”, ileo Pez. — 50) elypeus Pez a tak i níže. Zpráva tato podána jest dle Dalimila, Pra- meny II, str. 184. — #1) Po strand mó rak. Lobk.: Bohemi vastaverunt Bauariam usque Danubium et plures nobiles ceperunt. — 5) Slesine Pez. — 3) Apuliam Pez. — 9) intrat Pez. — 5%) Possoniam Pez. Ruk. Lobk. má po stranc prípisek: Bohemi Vngariam. invaserunt. — 95) auno fuit maxima inundatio Pez. — ^*) Vitra Pez. — **) Ruk. Lobk. má po straně : pfipsáno: Premisl rex suos despexit et violencias intulit pariter. et iniurias. Demum fraude occisus est, quia non habuit graciam ad eos; filius quoque suus interiit. Odstavec tento připomíná na kroniku lovu, zvláště na recensi třetí, ale zprávy jého jsou mnohem úplnější. Srovnej Prameny dějin č. 111, str. 192 a sitortun Dalimi- 193. — 39) Czycczony Pez. — 5") Thachow Pez. — 5!) Crassykow Pez. -— 9) Egerberck. Pez. — 9%) Mychalowycz Pez. — 6‘) Ulsyez Pez. — 95) Lewemberk Pez. — 95) Czslamam Pez. — **) Benesso Pez. — ®) Zawyssium Pez. — 9?) 1flubo- cam Pez. — 7°) Budyegyewyez Pez. — 5!) fuit Pez. — **| supernis tamteż. — 7*) Misseusibus Pez. 

Strana 477
1278 KRONIKA NEPLACHOVA. 4 minatus est. quod, si eos expugnaret, eciam in- fantibus in cunis parcere nollet. Insuper cesari**) per legatos pacem suggerenti??) et in omuibus sibi acquiescere promittenti nullatenus acquievit, sed ad bellum cum omni aviditate acceleravit, cum suorum graciam propter nimias *9) violen- cias, quas ipsis fecit, ut predictum est, non ha- beret. Unde deo permittente commissum bellum duorum regum contra unum, videlicet Rudolf, regis Romanorum, et Bele,?®*) regis Vngarorum, contra Otakarum, regem Boemie, ubi fraude suo- rum rex Doemie occisus est. **) Quem casum et mortem et exaltacionem in tanto principe Joa- chim abbas legitur ante nativitatem predixisse *") et Agnes, sacratissima amitta eiusdem regis, sibi ante cratem ad bellum eunti et licenciam reci- pienti dixit: Ibis, sed non redibis, quia onmes domini tui sunt contra te. Post cuius obitum multa mala facta?9) sunt in terra et III anno maxima mortalitas hominum, in. quo fere tercia pars hominum et amplius mortui sunt") A. d. MCCLXXVIII filia Prziemyslonis regis nomine Kunegundis intravit ordinem sancti Fran- cisci et beate Clare iu Praga cum XIV virginibus.) À. d. MCCLXNIX pugna committitur inter regem Przyemisl et Rudolfum et ibidem rex TT Przyemisl in bello in Austria occiditur et in Snoyma $9) sepelitur; et regnavit post corona- cionem suam annis XVII et fundavit monaste- rium sancte Corone. Huius coniunx vocabatur kKunegundis nata de Vngaria, regina quinta. A. d. MCCLXXX rex Wenceslaus de regno abducitur et Johannes, episcopus Pragensis, mo- ritur et Thobias eligitur.") A. d. MCCLXXXI discordia maxima et «wer- va in Boemia oritur. ?!) A. d. MCCLXXNII soror Agnes, filia "?) regis Przyemys] moritur et fames maxima subsequitur." | A. d. MCCLXNXIII dux Wenceslaus in reg- nun reducitur. A. d. MCCLXNNIX Zawissius decollatur et dominus Czenko frater eius.') A.d. MCCXC") Kunegundis, filia regis Przye- mysl, timore dei abiecto de ordine sancti Fran- cisci exivit. "?) Et eodem anno Aecaron et terra sancta capiuntur. A. d. MCCXCIV. Wenceslaus. dux. Poloniam intravit et ducem cepit ac multas terras sibi sub- iugavit. +) A. d. MCOXCVIT) Wenceslaus dux patrem suum regem Prizyemisl in Snoyma ^?) aput. fra- *) U Vokouna jest k r. 1277 jen zprava: Zdislaw. abbas regalis monasterii in Oppatovicz, qui magna illud opulentia auxit. multunique. de codicibus pro religiosis eiit et a. patre suo, Boeinie regulo, accepil. Est. eius memoria apud nos in benedictione, Eodem anno in Syon molendinum vento rotatum, quod nunquam in Boemia visum, edilicalur. (Poslední zpráva podána jest podle Příběhů krále Přemysla Otakara IH, Prameny dějin č. IL, str. 331.) ^| U Vokouna: Anno MCCLXXVIII moritur Joannes, episcopus Prahensis. cui suecressit Tobias, dominus de Bechina. Eodem anno etiam Kunegundis, Primisl regis filia, fit pauper domina S. Clare. *) Kr. 1281 ind. Vokoun jen zprivu: Tobias, episcopus Praliensis, magna. poinpa. in Bruxa. civitate consecratur. *) U Vokouna: Agnes soror, filii veg. Premisl . . . max. exorla, quam morlalitas ingens hominum subsecula. ‘) U Vokouna: A. MGCCLXXXIX Zavissius et frater Czenko decollantur. "'schaska, abbas regie abbatie Oppatovieeu- sis, civitatem Prelucz, quam Primis] rex omnibus juribus libertatis, quibus civitates Colonia ad Albim et Churim gaudel, videlicet jure, quod habet Magdeburgensis civitas, suspensionis, decapitationis, rotalionix et duelli donat, sumptuose restaural. *) U Vokouna jest k roku tomu lato zpráva: Anno MCCLXXXX obiit "Tobias, episcopus Praliensis, ei successit Georgius. Dàle pripojeno: Anno MCCXCI obiit magister Gregorius, decanus ecclesie s. Vili, vir seieneja. eb aliis lauda- bilibus virtutibus insignis. *) U Vokouna: Anno MCCXCVII. Wenzeslaus, dux Boemorum, patrem suwu in Znoymu sepultum extumulat et in ecclesia s. Viti honorifiee sarcofago infert. regem Preinisl anno. MGCLXNNI 74) cesarem Pez; cesare ruk. Lobk. — 55) suggerente. Pez a ruk. Lobk. .— *9) minas ruk. Lobk. — ‘6% Správné Ladislav IV. — **) Ruk. Lobk. má po strané pfípisek: Otokarus rex Boliemie occiditur. — ^") predixit ruk. Lobk. — 79) nemá Pez. Po straně ruk. Lobk. jest pfipsíáno: Multa mala facta sunt in terra et mortalitas manua. — "^ Znoyina Pez — Po strané v ruk. Lobk.: Presiemisl rex in Austria occiditur. — *!) Po strané má ruk. Lobk. píípisek: Gwerra in Bohemia. — *?) filii regis má Pez i ruk. Lobk. a tento mad po strand piipisck: Flames ravis. — **) Srov. kroniku Franti&ka Prazského. Sr. rer. Boh. str. 29. — **) subjugat Pez. Po strané jest pfipsáno v ruk. Lobk.: Bohemie, Poloniam intravit ct ducent cepit. — 55) Znoyma Pez. Wenceslaus, dux 12*6 1234 12.1) (292 1297 

Strana 478
478 KRONIKA NEPLACHOVA. 1300 1305 tres Minores extumulavit et in castro Pragensi honorifice sepelivit. A. d. MCCXCIX dux Wenceslaus pius in re- gem Boemie coronatur.*) A. d. MCCCI Wenceslaus, rex Boemie VI"“ occupat Maiorem Poloniam.86) Eodem anne grossus fabricatur.*) MCCCVI") rex Wenceslaus moritur, qui reg- navit annis VIII et fundavit Aulam Regian et sepultus est ibidem. Huius coniunx vocabatur Guta 87) regina VI“. Rudolfi, Romanorum regis. filia. Et mortuo rege Wenceslao eadem nocte in Pyesek stetit fluvius Ottava874) a media nocte usque ad horas '5) tercias omnibus, qui ad spec- taculum aderant, stupentibus et mirantibus de prodigio tam insigni. Et idem accidit, cum filius eius occidebatur, quod eciam usque s9) ad ho- ram terciam fere retraxit fluxum90) suum, forte pronosticans malum, quod de morte utriusque crat multis terris af fluturum et maxime regni glorie.21) que amodo consurrexit. Nam post mor- tem ipsorum regnum"2) Vngarie, Polonie, Cra- couie. Pomoranie, maxima pars Russye, terra Syrasye. Misnensis,") omnes hee terre a regno recesserunt et a diversis partibus Boemiam va- stare ceperunt et Morauiam. Sanguis eciam in diversis partibus multus effusus est et fames duobus annis non ex sterilitate terre sed ex ma- licia vastancium plus quam terciam partem ho- minum consumpsit. Cuius pestilencie et famis due mulieres, videlicet regina Grecensis, relicta Wenceslai quarti, et regina Boemie, relicta filia eiusdem regis, quam duxerat Johannes, filius Henrici imperatoris, hee due, ut dixi, horum malorum causa extiterunt et multa alia mala facta sunt, que numerari non possunt. A. d. MCCCVII Wenceslaus iuvenis in re- 1305 gem Boemie coronatur 24) et primo anno regni sui regnum Vngarie Stephano, duci Bauarie, filio Henrici, qui habuerat filiam Bele, regis Vngarie, et ex ea genuerat predictum Stephanum, eidem rex Boemie et Vngarie cum insigniis regalibus in Praga predictum regnum, pro quo coronatus fuerat, tradidit et in Vngariam transmisit. Ter- ram autem Misnensem25) Johanni, filio Rudolfi,96) quondam regis Romanorum possidendam tradidit et terram Cracouiensem pro ducatu Opauiensi commutavit. Regnum vero Polonie Maioris cum terra Sirasye 97) et Pomoranie ac omnibus terris inferioribus duci Glogouie Boleslao iure feodi vel servicii commendavit. Hic rex Wenceslaus iuvenis in Olomucz occiditur98) et in Aulam Re- giam translatus ibidem sepelitur. Cuius coniunx vocabatur Elysabeth,93) filia ducis de Tyessyn. regina VII.. A. d. MCCCVIII“) occiso rege in Olomucz rex 1307 Vngarie Stephanus a suis Vngaris defraudatur et infidelibus ultra partes Russye venditur. Item Johannes, marchio Misnensis, a 100) Henrico, eius- dem terre quondam marchione, debellatur et sic ab eo terra tollitur. Item Nicolaus, dux Opauien- sis, in terra Cracouie a Wladislao, duce Sira- 12117 *) U Vokouna: Wenzlaus dux p. in reg. cor. *) U Vokouna k r. 1301 položeno jest: Moritur Georgius [sic], episcopus Prahensis, cui successit Joannes epi- scopus, qui fundavit monasterium in Rudnicz et ibidein erexit pontem lapideum. Hoc anno etiam fuit primus grossus boemicus fabricatus. Anno MCCCIV Wenzlaus rex fundat in Zbraslaw monasterium ordinis Grissei. *) U Vokouna: Anno MCCGV moritur Wenzlaus rex, in Aula Regia sepelitur. Hac nocte, qua iste rex obiit, in Pyssek stetit flumen Ottava ... horam tertiam . . . occidebatur, qui etiam ad tertiam horam . . . retr. cursum . . . prognost. . . .. affuturum. Ei successit tilius Wenzlaus, qui dein anno sequenti in Olomucz anno elatis XVIII occiditur et in Aulam Regiam transfertur et penes patrem humatur. Cuius utriusque epitaphium legimus. Anno MCCCVI heremus ad Przimdam immatriculatur monasterio in Kladrub. *1K roku tomu jest u Vokouna jen zpráva: Anno MCCCVIII Rudolphus, dux Austrie, in regem Bohemie eligitur. 86) Po straně jest v ruk. Lobk. připsáno: Wenceslaus dux Maiorem Poloniam occupavit. — 87) Gutta Pez. — 8tA) Ruk. Lobk. i Pez octava hora a med.— 88) horam terciam Pez. Ruk. Lobk. má po straně: Miraculum hoc fuit preno- sticacio futurorum malorum scilicet famis, pestilencie et distruccionis regni Bohemie, ut patet infra. — 83) hucusque Pez.— 90) cursum Pez. — 91) gloriam ruk. Lobk. — 22) nemá ruk. Lobk. — 23) Missnensis Pez. —24) Netřeba podotýkati, že Václav III ani korunován nebyl. — 95) Missnensem Pez. — 96) Rudolphi Pez. — 271 Syrasyc, Pomeraniae ac Pez. — 98) Ruk. Lobk. má po straně připsáno: Wenceslaus rex in Olomucz ncciditur. — Elizabeth Pez. — 102) ab Pez.

Strana 479
1309 1208 1910 KRONIKA NEPLACHOVA. syeusi,) opprimitur et sic terra a. Doeniüs per- ditur. Item dux Doleslaus suos barones opprimit et post in brevi moritur et filii a baronibus pel- luntur et sic ab eis terra perditur et Pomorania cruciferis per eosdem venditur. Et eodem anno Rudolfus, dux Austrie, in regem Boemie eligitur. ;A. d. MCCCIXN?) Rudolfus ante. Hradyssez *) moritur et Thobias *) Magnus et Henricus eli- cuntur et Sezema de Radynycz occiditur. A. d. MCCCX obiit Fridricus de Cymburk, *) cuius pater castrum Dycczyn *) primum fundwit. quem rex Wenceslaus tercius propter victoriam habitam contra filium et per suam industriam procuratam in regno suo collocavit et regno taui- quam fidelem et strennuum incorporavit. Eoden anno sabbato?) ante dominicam Invocavit cives lragenses et Montani quatuor nobiles potencio- res de regno ceperunt, scilicet dominum Rey- mundum,5) Henricum de Lypa, Johannem de Stras 7) et Hynconem scolarem.*) Eodem eciam anno Fridricus de Sumburk”) in Praga inter- fectus est et Praga per eosdem nobiles capta, et cives, qui fuerunt causa efficiens illius capti- vitatis, expulsi sunt, et Montani, videlicet hu- thardus et Peregrinus, per Lypeusem !") capti et humiliati sunt. Et eodem anuo Albertus, rex żomanorum, occiditur. A. d. MCCCXI Johannes, filius Henrici im- peratoris, circa festum sancte Katherine in Doe- miam ingreditur, et Praga per ipsum capitur et despoliatur;'!') et per nobiles in regem Boe- mie eligitur et coronatur. Et VII kalendas Au- gusti in Glaez maxima inundacio fuit et innu- > U Vokouna: °) U Vokouna: 4) U Vokouna: 9) U Vokouna: Rudolphus ... Hradysez . de Straz. Lep. depastum fuit. + meras domos abduxit et homines utriusque se- xus, ut refertur, ad mille animas subimersit. A. d. MCCCXV duo ad. imperium electi sunt. scilicet Lodouicus et l'ridericus. A. d. MCCCXVI in civitate. regii Hradecz dicta'?) facta fuit XII ducllancium in XII dex- trariis gravissima pugna. Sex enim ex adverso?) dicti de Kossycz'*) et sex ex parte alias de ''rzvessicz!?) stvennue atque fortissime direque dimicantes; eorum tandem sex de Trzvessiez victores triumphi absque homicidii crimine exti- terunt. Eodem eciam anno Henricus de Lypa!*) per Wilhelmum Leporem capitur. A. d. MCCCXVII dominus !*) Johannes. de^ Strazss!") in Kosteleez sagittatur et Johannes NNI?) in papam eligitur, et pestilencia maxima hominum in (rallia et Flandria subsequitur. ita ut ville remanerent deserte. et. specialiter Metis et circa a festo sancti Michaelis usque ad pascha quingenta millia hominum dicantur mortui.*) A. d. MCCCXVIII Sanctus. Luduieus. ordinis fratrum Minorum a Johanne papa canonisatur. A. d. MCCCNIX bellum inter regem Boeinie Johaunem et Leporem") fuit. sed Lepus victoriam obtinuit. *!) A. d. MCCCXXIL in. festo sanctorum Johan- nis et Pauli eclipsis solis fuit hora diei secunda et duravit usque ad horam quartam,?*) et domi- nus Lepus de Waldek a Dauaris *?) sagittatur. Eodein*) eciam anno in carnisprivio **) in Horzi- miwes?5) in antiqua. curia et domo valde sim- plici natus fui. .. Thomas Mag. Anno MCCCXII (sic) ego, d.m. abbas regalis monaslerii in Oppatoviz. qui hee pueriliter seribo. in carnisbrivio in Horzinoves in antiqua curia in domo valde simplici natus fui. Anno MCCCXXII Bawor, abbas divina miseratione in Brewnow, facit exstrui monasterimn in Braunow. !) Syrasyensi Pez. — ?) t. j. Horażdovice. — ?) má asi býti: Thob. Mar. et Sez. de Kad. occiduntur. et Henr. efi- gitur. — ?) Symburk Pez. Má se tu rozumdéti Sumburk. — *) Dyeczin Pez. — *) sabbatho Pez. — 9) Reimundum Pez. — 7) Straz Pez. — ") schol. Srovnej Palackého Dějiny II, 1 str. 333 a násl. a Tomka Děj. Prahy I, 469. — *) Synburk Pez. — '©) Lip. Pez. — !!) Po strané mà ruk. Lobk. pfípisek: Johannes, filius Henrici imperatoris, Pragam devastavit et per nobiles in regem erigitur. — !?) dieta Pez. — !3) adverse ruk. Lobk. — '*) Gossycz Pez. — '*) Trzycssycz Pcz a tak i níže. Srovnej Přídavky ke kronice Dalimilově, Prameny dějin českých III, str. 225. — 16) Lipa Pez. — !*) nemá Pez. — !*) Straez Pez. — 9) Jan XXII. — 2°) Po strané jest v ruk. Lobk. ptípisek: Pestilencia in Gallia maxima. — 2!) Po strand mit ruk. Lobk.: Nobilis Lepus vicit regem Bohemorum. — 7) TamtéZ po straně připsáno: Eclipsis hic duravit a II. hora diei ad IV. — *% ab Avaris: Pez. — *) carnisbrivio Pez. — *) Inhorezimiwes Pez. T.j. Hořinčves vněkdejším Hradecku, nyní v soudním okr. Jaroměřském. 1311 1515 neb 1316 bun 

Strana 480
1330 1326 1327 1331 480 A. d. MCCCXXIII bellum magnum oritur ?5) inter Luduicum electum et Fridricum, ubi Lud- uicus et rex Johannes Boemie vincunt et duces Austrie Fridricum et Henricum capiunt. et do- minus Plychta ibi occiditur. ?*) A. d. MCCCXNXIV sanctus Thomas de Aquino ordinis fratrum Predicatorum canonisatur. А. 4. MCCCXNV Luduicus a Johanne papa exconmunicatur et rex appellari prohibetur. AX. d. MCCCNNVII magister Vlricus de Pa- byenicz. doctor decretorum ?") nec non preposi- tus Pragensis. monachus in Sedlecz factus est.) A. d. MCCCXXVIII Johannes, rex. Doemie, terram Cracouie *P) ingreditur et nichil desiderii sui consequitur, sed. Drenzdorlt vallavit et. cepit plures civitates et castra. Eodem anuo in festo sancti Gregorii *) in monasterio Opatouicensi ad scolas appositus fui. A. a. MOCCXXN" Johannes. rex Boemie, Austriam usque ad Danubium iucendio vastat et civitates videlicet Welssberk,?') Eenburk, Drossn- dorf et alias cum castris et op|p]idis capit et vallat. À. d. MCCCXXNI fratres Mranicus*) ct Hen- ricus predicatores capti sunt ad sanctum Ja- cobum. A. d. MCCCXXNII die ultima mensis Marcii susceptus fui ad ordinem") per venerabilem pa- trem ac??) dominum Hroznatam, predecessorem meum in monasterio Opathouicensi. KRONIKA NEPLACHOVA. A. d. MCCCXXXIIT) nobiles quidam de Boe- mia capti sunt in bello circa Lauam*?) et do- ininus Benessius de Wartmberk **) et Marssyko de Wlassym et Jessco de Polyczan ibidem a Sweuis et Australibus interfecti sunt. A. d. MCCCXXXIV in die dedicacionis ec- clesie*) susceptus fui ad professionem per vene- rabilem patrem ac dominum Hroznatam, prede- cessorem meum, in monasterio Opathouicensi et feria secunda post festum Simonis et Jude ven- tus maximus ortus fuit, qui non solum domos, muros, verum eciam arbores infinitas radicitus evulsit et confregit. ??) A. d. MCCOXXXV | illustris princeps ac do- minus, dominus Karolus, marchio Morauie, Boe- miam intravit. Et eodem anno totus clerus Pra- sensis diocesis!) contra ordines mendicanciunm in- surrexit et ipsos excommunicari procuravit. A. d. MCCCXXXVI Philippus, filius regis Maiorikarum, cum XII nobilibus regni ordinem fratrum. Minorum in vigilia Nativitatis Christi ingreditur et in Boemia circa Cadanum ad mil- liare unum in villa dieta Blow quidam pastor nomine Myslata?9) moritur. Hic omni nocte sur- gens circuibat omnes villas in cireuitu homines terrendo **) et iugulando et loquebatur. Et cum fuisset cum palo transfixus: dicebat, multum no- cuerunt michi, nam dederunt michi baculum, ut me a canibus defendam; et cum cremandus effo- ") Zpráva tato položená u Vokouna k r. 13922 s témito zménami: Babieniz, doc. decretalium: el. prep. eccl. s. Viti assumunt cuculuni in. Sedlez. K tomu hned se pripojuje: eodem anno, qui hec pueriliter tracto, in festo s. Georgii in inonasterio Oppatovicensi ad scholas appositus fui. *) U Vokouna: Marianus... pred. Minores... Jac, qui rebellarunt contra episcopum. >) fui susc. ad ord. nostrum... pat, dom. Hr.... in abbatia Oppatovicensi. ‘) U Vokouna jest při tomto roce následující zpráva: Anno MCCCXXXIII excomimnunicantur. fratres Minores. el Maiores Predicatoves authoritate sedis apostolice. Ab illo tempore etiam, quia inulta mala. in Praga fecerunt — naim con- venerunt diebus dominicis jn. ecelesia Prahensi s. Viti ad populum faeere sermones -- conslituit. venerabilis pater do- minus Joannes, episcopus Pragensis, capellanum et. penitentiarium suum, quondam rectorem schole in Wissehrad, Fran- ciscum, canonicum Praliensem, virum divinis et humanis rebus perpolitissimuin, qui deinceps verbum dei populo semi- narel. el iste. Franciscus composuit chroniram Prahensem. *) U Vokouna: eccl. Oppatovicensis leci ad manus vener. patris Hroznate, predecessoris mei, professionem imonachalem. Eodem anno ... festum ss. Sim. ... |) U Vokouna : diec. ... ipsos utpote minus exemplariter viventes exeommunicari .. . mendicantes ... *°) нета Pez. — °°) Po stranć ma ruk. Lobk. piipisek: Mors Plichto. — ?") decretalium Pez. — ?") Srov. Kroniku Petra, opata Zbraslavskćho, kniha II, kap. 19. — **) Georgii Pez. — ?!) Welsperk Pez. Po straně má ruk. Lobk.: Austria per Johannem. regem Bohemie, vastata est usque Danubium. — Srovnej Palackého Déjiny národu Cesk. 1, 1, str. 473. — 92) et Pez. — ?)) Laam Pez. — ?*) Wortemb. Pez. — 3%) Ruk. Lobk. má po strané pfipsáno: Ventus. validus, qui demos, arbores et urhes infinitas frerit, — ?*j Misl. Pez. — 7) tenendo. Pez. 1332 1353 

Strana 481
rs 155% 1335 KRONIKA NEPLACHOVA. deretur, tumebat sicut bos et terribiliter rugie- bat. Et cum poneretur in ignem, quidam arri- pieus fustem fixit in eum et continuo erupit cruor sicut de vase. Insuper cum fuisset effossus et in currum positus, collegit pedes ad se sicut vivus.?®) et cum fuisset crematus totum malum conquievit. et antequam cremaretur, quemcumque ex nomine in nocte vocabat, infra octo dies mo- riebatur. Eodem eciam anno Johannes papa XXI moritur et Benedietus XII in papam eligitur. A. d. MCCCXXXVII Johannes, rex Boenie, fugato duce Austrie terram ingreditur ipsam in- cendio vastando et plura quam prius castra et civitates capiendo et militibus muniendo. ita ut Australes ab una parte a rege Vngarie et ??) ex alia Boemie et Polonie premerentur. Eodeni eciam anno Judei in toto Reno a quodam milite fra- trem vindicante pene omnes deleti sunt. **) A. d. MCCOXXXVIII Judei per totam Boe- miam, Morauiam et Austriam eciam cum uxori- bus et. infantibus in cunabulis occiduntur, et mi- rabile contigit, quod de nullo Judeo sanguis enia- navit. sed omnes sine sanguinis effusione mortui sunt. Judei eciam propter hostiam inventam in Pulka in multis locis deleti fuerunt. A. d. MCCOXXXIX regnante *!) rege Johanne et filio eius Karolo, marchione Morauie, circa festum Jacobi locustarum infinita multitudo ab extremis partibus Vngarie et Grecie veniens non solum Boemiam et Morauiam sed eciam Austriam. Bauariam, Franconiam more avium per aera?) volantes ae loca mutantes et quod mirabilius est sese quotidie *") naturali propagacione multipli- cantes universa, ubi resident, consumunt. ") "Tanléz: Anno. MGGCNL. eio. Joaunmes. Neplach, lani, predecessoreni meum, aq. un... 481 A. d. MCCCXXXX Lodowicus Bawarus, qui gerit se pro imperatore. cum rege Boemie Johanne concordavit et rex Boemie feodum ab ipso recipiens ipsum dominum suum recognovit. Eodem eciam anno :per") dominum Hroznatam, predecessorem meum, missus fui ad studium Bo- noniense. A. d. MCCOXLI ") rex Anglie regnum Francie hostiliter intrat et Tornacum *?) civitatem regis occupat et Sanctum Quintinum obsidet, et modo isto concordant, ut Vasconia regi Anglie redda- tur et pueros per matrimonium coniungant. A. d. MCCCXLII Benedictus papa XII mori- tur et Clemens VI in papam eligitur. A. d. MCCCXLIII in vigilia Omnium Sancto- rum rex Castelle conflixit cum rege Charuacie **) et occidit de Saracenis *9) L, millia equitum et CC millia peditum. A.d. MCCCXLIV Quedam nulier in Lewin??) mortua fuit et sepulta. Post sepulturam autem surgebat et?) multos iugulabat et post quem- libet saltabat. Et cum fuisset transfixa, fluebat sanguis sicud de animali vivo et devoraverat slo- gerium proprium plus quam medium. et cum extraheretur, totum fuit in sanguine. Et cum de- beret cremari, non poterant ligna**) aliqualiter accendi nisi de tegulis eeclesie ad informacionem aliquarum. vetularum. Postquam autem fuisset. transfixa, adhuc semper surgebat;9") sed cum fuisset cremata, tunc totum malum conquievit. А. 4. MCCCXLV in decollacione sancti Jo- hannis Baptiste ventus, srando, fulgura in Cla- thowia^) et in Pomuk ac tota illa provincia mira- bilia sunt operata. abbas in Oppatoviez per ven. patreni el dominum. Hrozna- "KL EHEL- ES) jsou u Vokouna lyto zpràvy: Anno. MCCCXLI intravit. <ecta flagellantimn Boemiam Anno. MCCCXLIL illustris princeps ac dominus Karolus in regein Boeiniae. eligitur, cui deus longaevam vita Iribueve. dignelur in. seculi seculorum. Anno. MGC CXL Joannes, episcopus. Pralieusis, morilur, qui mulla. preclara. fecil. Ist successit. venerabili- Arnestus, vir doctus, prudens, sobriuz, euius. conxecracioni interfuinus. ") Klatovia u Vokouna. "7j visus Pez. Po strano má ruk. Lobk.: Horribile euinsdam | pastoris nomine. Mislata, qui mortis multos inzulavit. — 7") Po strané tamtéz: secunda destruecio Austrie. — 99) Ро strand má ruk. Lobk. přípisek: Judei per totum. Renum et Boliemiam sunt occisi et sanguis ex ipsis non. emanavit, — !!; Po strane má ruk. Lobk.: Loecu- ste. — **, area tamteż. — '*) quottidie tamtéz. — '!) Coronatum Pez. — 5%) Charnacie Pez, — 8) Sarracenis Pez. — "U) Lewyn Pez. — ^") nemá Pez. — ""j poterat aliqualiter erem. ruk. Lob. — 75?) surgebatur ruk. Lobk. Po strane jest v téimze. pripsino: Horribile cuiusdam. mulieris mortue, que multos ingulavit er plura. feeit mala. GI 1339 1339 VHz 1340 

Strana 482
1346 482 А. 4. MCCCXLVT per totam Ytaliam ?!) ac Provinciam maxima. mortalitas hominum fuit, ita quod iu sola Florencia infra tres vel quatuor meuses XL millia hominum mortui fuisse. dicun- tur. |Tanta") eciam. fames fuit, ita ut de fru- mento, quantum scilicet asinus portare potest, vix pro. NXXIV. florenis emeretur.**) A. d. MCCCXLVII ??) Johannes, rex Boemie, filius Henrici imperatoris, cuni multis nobilibus regni Boemie, scilicet filio domini Petri de Rozu- berk ?*) et filio domini Henrici de Lichtenburk??) et aliis multis in subsidium regi Francie contra regem: Anglie intravit regnum Francie. prehabi- toque ?*) regno solempni?*) cum infrascriptis nobilibus, scilicet . . . .?*) in Francia occiditur et in Lyceuburk °°) translatus cum ipsis ibidem sepelitur. Hic fundavit monasterium Karthusien- se") prope Pragam; Huius uxor vocabatur Ely- sabetli5') regina. VII. Wenceslai regis secundi filia. [Et ut mors tanti principis in memoria habeatur, scribantur isti versus: 9?) Anno dum domini transissent mille trecenti. Et quadrageno tune sexto numero pleno. In. Ruffi festo mors accidit regi honesto. Regi modesto condoleas corde molesto. Licet orbatus, immo9?) tota luce privatus, Vix *) talis natus. semper ad bella. paratus.*) Hec pueriliter scripta de ltomanis pontifici- bus ac imperatoribus nee non de regni Doemie ducibus paganis et christianis ac eciam de octo regibus videlicet Wratislao, Wladyslao.9?) Prze- KRONIKA NEPLACHOVA. mysl. Wenceslao primo, Ottakaro, qui et pre- meditans, Przyemisl, vocabatur, Wenceslao secun- do, Wenceslao tercio, Johanne VIII et ultimo breviter dicta sufficiant. Cetera autem, que scri- bentur. erunt de factis et gestis illustrissimi principis ae domini, domini Karoli, Romano rum imperatoris et regis:-Doemie. De quo, quid actum vel gestum sit temporibus suis vel quoto anno‘) domini a XLVI anno usque ad sexagesimum, libentissime vellem ab aliquo edoceri, quam ali- quid temerarvie scriberem.®?) A. d. MOCOLXV dic XIII mensis Aprilis selenissimus princeps ac dominus noster. domi- nus Karolus IV, divina favente clemencia Roma- norum imperator semper Augustus et Doemic rex, post plures nunccios, qui ad ipsum a do- mino papa missi fuerant, iter arripuit eundi versus curiam Auinionis. Ut igitur successus et prosperitas itineris ipsius domini imperatoris omnibus pateat, scire volumzs universos, ad quos pervenerit presens scriptum, quod per totum Кевин её Alsaciam magnus honor ipsi domino imperatori fuit inpensus. demum per comitem Subandye per totam Burgundiam mirabiliter et honestissime fuit pertractatus. Post lioc per nunc- cios regis l'rancie decentissime et lautissime in expensis fuit procuratus, demum in vigilia Ascen- sionis domini proxime preterita ex iussu et man- dato domini pape venit ad eum iu Aurayta**) ve- nerabilis Auinioneusis episcopus, frater. domini pape, et ipsa die Ascensionis domini?) coram co in ecclesia cathedrali loci missam solempniter ») U Vokouna: Anno MGCCXLVI tanti funes in. Boemia. [uil, ut de ... posset, vix XXXIX florenis emeretur Eodem anno Joannes, rex Boem. imultis nobilibus . occiditur .... Cartusianoruni ... mors tanti in menm. ... .. Rosenberg . . . Lichtenberg vadit in subs. Francinu et ibidem *) U Vokouna připojeny jsou po těchto verších ještě tyto zprávy: Anno MCCCXLVIL illustris princeps Karolus in regem Boemiae. ab. Arnesto. episcopo. coronatur, cui eb nos abbas preter alios interfuimus. Et hec breviler et. pueriliter ad instantiun illustrissimi regis Boemie Karoli scripla. sufficiant, cetera, que seri- bantur, erant de ;restis eiusdem. illustrissimi principis 4c domini, domini Caroli, Romanorum ünperatoris: et. vegis wine, de quo quid achun vel gestum sit temporibus suis, vel quoto anno a quadragesimo sexto anno usque ad Boo- desi. tesi mun libentissime vellem ab. aliquo. edoceri, quam aliquid temerarie seriberem. Et taliter finitur Epitome cronice Boewiie. 71). ]tal. Pez. — 92) Po strand ind rük. Lobk, píípisek: Pestileucia et fames iu Gallia. — **) MCCCXLVIIH? Pez. — *% Roznp. Pez. Jméno jeho jest Jindřich. -- *%) Lyehtenburk Pez. — 59) prehabito regno l'ez. -- 7?) sollemni Pez. — ?*) V ruk. Lobk.jest 2!, řádku prázdno, kde bezpochyby měla býr napsána jména padlých pánů. Po straně v témže rukopisu jest přípisek: Johannes, rex Bol. in bello in. Praneia suceubuit. — 5*) Licenburk Pez. — *9) Carchusiensium Pez. — 61) Elizabeth: Pez. — 97), Po stranś mó ruk. Lobk. piipsino: Wersus de morte Jahannis regis, — 9) nema rukopis Lobk. — 9!) vir Pez. — 6%) Wladisl. Pez. — 96) slov anno domini nemá Рех. — 9) Dva listy scházejí. Po straně má таК. Lobkovický připsáno: Incipiunt westa Karoli imperatoris, -- 9) Lat. stará forma mista toho zni Arausio, franc. Orange. Místo to leží na říčce Meyne, — 5) 22 kvétna. 1365 

Strana 483
KRONIKA NEPLACHOVA. 135 decantavit. Et eodem die Ascensionis post vespe- ras de Aurayta recessit versus Pontissorgium 7°) et inter Pontissorgium et Villam nouam*!) cardi- nalis Boloniensis et Wilhelmus iudicis et came- rarius domini pape cum gentibus eiusdem do- mini pape nec non illustris nepos ipsius domini imperatoris Ludwieus, frater regis Francie, cum comitibus, baronibus et multitudine nobilium co- piosa domino imperatori in occursum reverenter venerunt et in Pontissorgio omnes alii cardina- les tocius collegii ad ipsum venientes maiesta- tem ipsius humiliter et cum magna honoris re- verencia. susceperunt, et ideo sero abinde ad Auinionem redierunt. Deiun feria. VI sequenti omnes cardinales tocius collegii iterata vice sibi occurrerunt. et Doloniensis et. vicecancellarius, seniores episcopi cardinales. nec non. Wilhelmus iudicis et Lemouiceusis. seniores diaconi cardi- nales, ipsi domino imperatori ad Auinionensem civitatem se sociarunt aliis cardinalibus ad do- minum papam properantibus, ut se cum eo pro ipsius suscepcione pontificalibus induerent. Do- minus tamen papa album dextrarium magnum sericeo panno splendide coopertum et auro con- textum. aquila. et. imperialibus armis signatum sibi transmisit, quem ante se. deduci fecit, sed in suo proprio dextrario versus Auinionensem civitatem processit. Et aute eandem civitatem pedestres eum erucibus et reliquiis processiona- liter et iu. pontificalibus venerunt. ad ipsum Aui- uiouensis episcopus et omnes alii archiepiscopi (t episcopi curie Romane nec non alii prelati religiosi et clerici seculares, qui eum cum de- vocione debita, ut. decuit. lecta. collecta per epi- scopum Auinionensem. ordinarium loci, humiliter susceperunt innumerosa plebis multitudine con- currente. Recepta autem ibidem benediccione ab episcopo Auinionensi indutus est ornamentis im- perialibus et ense precedente. quem comes Su- bandye??) portaverat, et. vexillo imperiali sulise- quente cum iusigniis imperialibus, videlicet pono. quod Rupertus.*?) iunior cones palatinus Iteni et dux Dauarie, portaverat, sceptro, quod Darnyn,*?) senior dux Stetynensis, suis. gessit. manibus, nec 79) Borges; — Bolek Opol z Octtingen.— 9) Bedřich stars! z Leiningen, štětinský, — 71) Villenenve. — 77) Amadeus hrabě savojsky. —- 7? 483 non corona imperiali capiti suo inposita, prin- ceps Anrayte et comes Valencie pedestres dex- trarium. ipsius freno tenentes sub panno aureo, quod barones nobiliores regni sui Arelateusis pedestres manibus portarunt, ipsum usque ad gradus palacii adduxerunt papalis. Et postquam gradus iam dictos ascendisset, dominus papa una eum omnibus cardinalibus pontificalibus induti de capella nova palacii processionaliter exeuntes usque ad gradus predietos sibi obviarunt alta voce decantantes Te deum laudamus. Cantu au- tem finito dominus papa ad osculum pacis ipsum reverenter accepit et post ea preces, oraciones et collectas stando deposita sua infula pro ipsius salute et imperii statu, sicut alii archiepiscopi et episcopi in recepcione imperatorum faciunt, alta voce cantavit, et beneliccione solempni su- per ipsum in maxima pressura facta primo ad dietam capellam et postea pontificalibus suis et. ipsius imperialibus ornamentis depositis in pa- lacio ad cenaculum ipsum deduxit et in mensa ad manum dexteram eum collocavit. Mensa au- tem pape parum ab imperatoris niensa - distans et in eadem linea et in simili altitudine fuit collocata; cardinales autem et nepos ipsius pre- dictus in. iuferioribus tabulis consedebant. Et in dicto prandio domino pape Volko**) Opuliensis et Henricus Lygnicensis*?) duces servierunt; ipsi autem imperatori in prandio predicto Rupertus iunior predictus ut comes palatinus Reni et archidapifer Romani imperii. Rupertus, dux Ligni- censis, langrauius de Luczeuburk?*) et Ludwicus Ottinge**) comites servicia prebuerunt, Fridrico se- uiori comite de Lygningen*?") ibidem sibi domino imperatori incidente. Et facto prandio sumptuoso et honorifico dominus papa. dominus imperator, cardinales et Ludwicus, nepos imperatoris pre- fatus. ceteris. onmibus. exclusis ad consilium ive- runt et ibidem per aliquod. spacium. steterunt et. tandem ad habitacionem Auinionensis episcopi declinaverunt. ad quam dominus papa pedester cum cruce et hoe. post. dormieionen et cum pau- cis gentibus per plateas ad ipsum dominum im- peratorem humiliter aceessit et. ibidem cum co ; Repertus vy ruk. — 7) Barnim knize — 7 Jindřich Lehnicks, — 7°) Jan fantkrabe z Lenchtenberza. — 77) Ludvík hrahé 1365 

Strana 484
1365 484 per ınagnum spacium in tractatibus stetit, et post- ea potu et confeccionibus receptis ad palacium suum rediit, ad guod ipsum imperator ei socia- tus conduxit. Et cum ab eo imperator recessit, papa dicebat: Domine imperator, alia vobis di- cere nescimus, nisi quod omnia vobis placita libenter faciemus. Et omnem honorem et reve- renciam domino imperatori dominus papa exhi- buit et inpendit.'?) Item notificamus singulis ac universis, ad quos pervenerit presens scriptum, quod dominus papa contemplacione domini im- peratoris supradicti volens ecclesiam ipsius Pra- gensem inter ceteras ecclesias specialiter deco- rari, feria III89) proxime preterita, dominum reve- rendum, dominum Johannem, archiepiscopum Pra- gensem, et successores suos in perpetuum per totam Pragensem provinciam in civitatibus et dyocesibus nec non per civitates et dyoceses Ratisponensem, Misnensem et Damburgensen pro correccione cleri et honestate ac observacione status clericalis ac pro aliis causis, que officio et potestati*!) legati nati incumbunt, eximendo ex certis eausis dictan civitatem. et dyocesim Ratis- ponensem a legacione Salczburgensis archiepi- scopi, de consilio et ordinacione et consensu 7") V ruk. Lobk. 1!, řádek prázdný. — **) Dne 27 kvótua. Dle data tohoto zdá se KRONIKA NEPLACHOVA. omnium cardinalium tocius collegii in pleno con- sistorio de plenitudine potestatis creavit et or- dinavit et publicavit. Sed hac die in pleno con- sistorio ex singulari privilegio ultra legacionis iura Pragensi archiepiscopo **) et suis successo- ribus in perpetuum dominus papa concessit, quod per civitates et dyoceses tocius Pragensis lega- cionis ante dictum dominum archiepiscopum Pra- gensem et suos successores erux debeat appor- tari et quod benediccionem solempnem facere valeat. Item idem dominus archiepiscopus Pra- gensis et sui successores pal[ljium in dicta sua legacione per civitates et dyoceses habere et eo uti libere valeat et possit. Item canonicis Pra- gensibus a domino papa dominus imperator su- pradictus inpetravit, quod ipsi cum tribus infu- lis, sicut in Wyssegradensi ecclesia fieri est con- suetum, missarum solempnia valeant celebrare. Et tuuc dominus imperator dominum archiepi- scopum predictum Pragensem ad plenam iuris le- gacionis pos[s]essionem sancte Pragensis ecclesie iu civitatibus et dyocesi Ratisponensi, Bambur- gensi et Nuremburgensi primo et demum in Misnensi induxit et hoc pacifice fecit et ad etfec- tum perducet.**) že zpráva ta: jest po- dána dle listu, který byl psán ku konci měsíce května r. 1365. Listy v příčině té vydané jsou však ze dne 28 května. Pelzel Kaiser Karel IV Urkb. II, 304. — *!) potestate v ruk. — ? wehiepiscopus v ruk. — *) V rukopisu Lobk. jest pfípisek: Plebani in Bohemia erant V milia et LV, pastores vero erant LX. milia preter al[l]odia. 1563 

Strana 485
KRONIKA JANA Z MARIGNOLY

Strana 486

Strana 487
VOC. Zprávy kroniky Neplachovy neporozšiřují valně vědomosti naše o minulosti české, ale ještě méně váhy má ve směru tomto spis Jana z Marignoly, který se k žádosti císaře Karla IV po- kusil o sepsání české kroniky a o spojení příběhů českých s dějinami lidstva. Jan Marignola, bratr řádu Minoritův, proslulý cestovatel po východní Asii a biskup bi- signanský, pocházel ze vzácné rodiny šlechtické Marignolů ve Florencii, kde se též narodil. Když byl po nějaký čas na vysokém učení bononském činným,1) odebral se v prosinci r. 1338 z Avignonu jako papežský legat do Asie, odkud se teprv r. 1353 zase do své vlasti navrátil. O této dlouholeté cestě Marignolově víme dosud skoro jen to, co se nám o ní ve zprávách jeho kroniky české na příhodných místech vřaděných zachovalo. Dle zpráv těchto čekal Marignola po svém odchodu z Avignonu až do velkonoc léta 1339 (28 března) v Neapoli na loď janovskou, s níž se do své vlasti vraceli poslové, jež byl velký chán mongolský vyslal z Kambaleku (Pekynku) k papeži a k jiným knížatům západním, aby s nimi učinili úmluvy a vyžádali legaty na svatém otci. S lodí tou doplul Marignola dne 1 května do Cařihradu a setrval v Peře až do sv. Jana Křtitele. Po osmi- denní plavbě po Černém moři dostal se do Kaffy a odtud bezpochyby přes Azov do chánství Kapčackého k císaři Usbekovi. Marignola odevzdal chánovi tomu listy od papeže a dary, totiž sukna, koně a jakýsi zvláštní druh hořalky (cytiacum) a pobyl tu přes zimu, jsa hojně opatřen od něho šaty a stravou. Chán Usbek dal také dopraviti legata na svých koních a na svůj náklad až do Armaleku v střední Asii. V tomto městě zakoupil Marignola místo, dal na něm vystavěti kostel a shotoviti studně, sloužil tu mši, křtil a kázal svobodně, ačkoli tam před rokem musili podstoupiti smrt mučennickou biskup a jiných šest bratří z řádu minoritského. Třetího léta po svém odchodu od papežského dvora dostal se náš kronikář na hranice Armaleku k pískovým horám, jež Cyolloskagon jmenuje, a pak přes poušť Gobskou do Kambaleku (Pekynku), kde bylo vrchní sídlo císařství východu. Vrchní chán když spatřil oře a jiné dary a bully papežské a zlaté 1) V hlavě De cultu post diluvium praví o sobě: Vidi eciam Bononie, quando ihi legeham ...

Strana 488
488 KRONIKA MARIGNOLOVA. bully krále Roberta a legata samotného, byl tím velice potěšen a prokazoval Marignolovi vše- možnou čest. Tento pak slavnostně oděn, nechaje před sebou nésti překrásný kříž, rozžaté svíce a kaditelnici a zpívaje: „Věřím v jednoho Boha,“ vstoupil před chána, jenž ve skvostném paláci seděl, a udělil mu požehnání, jež on pokorně přijal. Potom byl doveden se svými průvodci do bytu v císařském dvoře skvostně upraveného a přikázáni mu jsou dva velmožové, kteří celé posel- ství vším potřebným ano i papírem na svítilny opatřovali, tak že, jak Marignola nám vypravuje, více než 4000 hřiven na vydržování jeho a družiny jeho bylo vydáno. Minorité měli tenkráte v Kambaleku hned u císařského paláce arcibiskupský chrám a více jiných kostelů se zvony a všichni žili z císařského stolu. Přese vše zdržování velkého chána nechtěl Marignola v Číně zůstati. Po tříletém pobytu ve zvláštních těch krajích odhodlal se nastoupiti cestu do Evropy přes Indii; neboť nebylo možno vrátiti se po pevnině pro války, které v zemích západních Mongolů zuřily. Marignola obdržev od chána prostředky na cestu na tři léta a dary pro papeže, který měl zase brzy vypraviti jeho anebo nějakého kardinála s plnou mocí za legata do Pekynku, jel v průvodu dvou set koní na náklad chánův jižní Činou, již Mansi jmenuje, která prý však druhdy Velká Indie se nazývala, k „Indickému moři“. Na své cestě prošel nejvzdělanější kraje Asie, které svou vlastní samorostlou kulturou nad nejpokroči- lejší země evropské vynikaly, na té cestě viděl, jak sám praví, slávu světa v tolika městech, zemích, obcích a na tolika věcech, že to ani pověděti nemožno. Marignola zmiňuje se o městu Kampsai (dle jedněch nyní Nankynk, dle jiných nynější Hang-theu-fu), jehož však jak se zdá neviděl, s jeho nesčísl- nými průtoky a 10.000 kamenných mostů, s četnými kláštery, v nichž často 1000 i 2000 mnichů (bonzů) pohromadě žilo, překročil Yant-se-kiang čili Modrou řeku, největší veletok ze všech, jež kdy viděl, na- vštívil Zayton, kde měli Minorité tři nádherné a bohaté kostely s krásnými zvony, lázně a skladiště vše- likých zboží, a jiná města, z nichž připomíná ještě Cynkalan a Janu. V Zaytonu (nyní Thinan-tscheu- fu) vstoupil v den sv. Štěpána bezpochyby r. 1346 na loď a po dlouhé plavbě dostal se ve středu po květné neděli (28 března) léta následujícího do Kolumba (Columbus), nejslavnějšího prý města indi- ckého. Město toto jest bezpochyby nynější Kollam na břehu Malabarském v Přední Indii. Tam žilo mnoho křesťanů Tomášenců, a bylo zde sídlo biskupství. Marignola zdržel se tu 14 měsíců, ozdobil kostel sv. Jiří malbami a vyučoval slovu božímu, vydržován jsa od křesťanův oněch krajin z příjmů váhy na zboží kupecké, odkud dostával měsíčně 100 a ku konci 1000 fanonů zlata. Na nejjižnějším výběžku Přední Indie, který pokládán byl za konec světa, postavil sloup mramorový, u přítomnosti nesčíslného množství lidu, vzpřímil na něm kamenný kříž, požehnal a posvětil jej a dal na něm vytesati znak papežův a svůj a nápis latinský a indický. V Indii zdržel se Marignola ještě dlouho potom, ale pro nejasnost jeho zpráv není nám možno sledovati ho v chronologickém postupu na cestách jeho. Toliko to se dá určitě tvrditi, že navštívil východní břehy Přední Indie, jmenovitě Mirapolis, město sv. Tomáše (nyní Meliapur nedaleko od Madrasu), že plul na indické lodi do země, již nazývá zemí krá- lovny Saby, která se na některém ostrovu Indického moře, nejspíše na Javě nebo Šumatře nalézala.

Strana 489
KRONIKA MARIGNOLOVA. 489 Od královny země té byl dobře přijat a dary poctěn, zde pozdravil se i z úplavice, na níž byl 11 měsíců těžce nemocen. Při jedné cestě překvapen byl na moři bouří, tak že více než šedesátkrát ponořeni byli skoro až na dno mořské a konečně zanešeni k ostrovu Cejlonu. Kleštěnec Coya Jaan, jenž se byl velké části tohoto ostrova zmocnil, přijal Marignolu nejdříve vlídně, ale později pod záminkou půjčky odňal mu na šedesát tisíc hřiven jmění, totiž zlata, stříbra, hedvábí, zlatem protkaných látek, drahých kamenů, perel a všelikých vonných věcí, které byl od velkého chána a jiných knížat jako dary obdržel pro papeže. Na blízku Cejlonu nacházel se dle domnění Marignolova ráj; na Cejloně viděl šlépěje Adamovy, které prý po něm zůstaly ve skále, na niž vstoupil, když byl z ráje vyhnán; tu spatřil i některé jiné upomínky na praotce pokolení lidského, jichž se spůsobem dosti naivním a tehdejší názory lidí i vzdělaných charakterisujícím dotýká. Na Cejloně byl za- držán čtyry měsíce a jak se zdá, odplul odtud asi v září r. 1349 na Ormus, dostal se Perským zálivem k Eufratu, kde dle domnění svého viděl zříceniny Babylona a Ninive, a přes Mosul na Tigridu. Edessu a Damašek přišel do Jeruzalema a konečně přes Cyper r. 1353 do své vlasti. Nedlouho po návratu svém z této dlouholeté cesty, o níž zajisté na celém západě bylo vypravováno, povolán byl Marignola od císaře Karla IV do Čech, kde se již r. 1353 nalézal. Nebo vypravuje nám o zázraku sv. Mikuláše, který se dle Beneše z Vaitmile r. 1353 u Klarysek v Praze stal, a při čemž Marignola sám byl přítomen (quod oculis nostris vidimus et manus nostre contrectaverunt). Ale dlouho se Marignola v Čechách nezdržel, nebo již roku 1354 jme- nován byl biskupem v Bisignaně v Kalabrii, kamž se bezpochyby bez odkladu odebral. Při pobytu v Praze požádán byl asi od Karla IV, aby napsal stručnou kroniku Čech, která by šla od Adama až na jeho časy. I byl, jak z listu císaře Karla IV v čelo celého díla položeného dá se souditi, v Praze asi umluven již i celý rozvrh spisu; neboť tu čteme: „cronicarum antiquas et novas hystorias maxime Boemorum obscure conscriptas per ven. patrem, fr. Johannem dictum de Marignolis de Florencia... transcurri mandavimus, amputatis verborum ambagibus et superfluis resecatis ac interpositis quibusdam utilibus inicipiendo a primo Adam usque ad felicia tempora nostra sub triplici distinccione, ut in ipsa reluceat candor lucis eterne et ymago beatissime Trini- tatis ... plano latini stilo, modo, qui sequitur, jussimus reformandam ad laudem beatissime Tri- nitatis.“ Marignola vykonal úlohu na něho vznešenou, jak se pravdě podobá, teprv v Italii v letech asi 1355—1362; neboť Karla IV jmenuje vždy císařem a o papeži Innocenci VI, který zemřel r. 1362, mluví na konci svého spisu jako o žijícím. Pozdějších zpráv nemáme o Marignolovi, tak že se ani neví, kdy zemřel. Jak s císařem Karlem IV byl umluvil, rozdělil Marignola svůj spis na tři knihy, z nichž první nazval thearcos (a theos, quod est deus quasi divinum seu theologum), druhou monarchos a třetí ierarcos. V knize první vypravuje dle bible nejstarší dějiny lidstva od Adama až do potopy světa, v druhé jedná o osudech státu od Nimroda až na časy Karla IV, k čemuž připojuje dějiny české až do r. 1283, v třetí ličí nám konečně dějiny kněžství, a to tak, že počav Melchisedechem, zabývá se pak 62

Strana 490
490 KRONIKA MARIGNOLOVA. kněžstvím židovským a založením papežství a vyčítá posléze české biskupy. Na příhodných místech položil Marignola upomínky své na cestu, již vykonal na východě; jmenovitě učinil tak na několika místech v knize první a v úvodu ku knize druhé. České dějiny jsou tedy jen částí zvláštního díla Marignolova, jež můžeme míti za slabý stín toho, co jsme nyní obvykli dějiny lidstva nazývati. Uloha, již Karel IV Marignolovi dal, nebyla snadna; neboť k dějinám českým vzal si do Italie jen sporé pomůcky. Mám za to, že neměl při spisování té části kroniky své, kde jedná o věcech českých, nic více před sebou, nežli Kosmův letopis s pokračovateli jeho až do r. 1283, tedy v té spůsobě, jak se nám zachoval v rukopisech kapitulním, Fürstenberské knihovny v Donau- eschingen a musejním (druhdy budějovickém). Mimo to byla Marignolovi jen legenda Karla IV o sv. Václavovi známa. Co v Kosmovi a jeho pokračovatelích o dějinách českých nálezl, to a skoro nic více nám podal zase, bohužel však co do jmen a chronologie ve spůsobě nade vši víru po- rušené, jak Palacký již ukázal ve svém spisu „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ (str. 169—172). Nový jest jen úvod. zpráva o zázraku svatého Mikuláše a některá menší pří- ležitostná sdělení o Karlovi IV. Více známostí než o dějinách českých měl Jan Marignola ve věcech theologických a vše- obecně historických. Z rozličných poznámek a z obsahu viděti, že mu znám byl Pantheon Gode- frida Viterbského, spisy sv. Augustina jmenovitě Libri de civitate dei, Josefa Flavia, Eusebia, Jeronyma, Berosa, cesta a listy Sv. Klimenta, některé práce Aristotela, Platona a Ovida. Mimo to dějí se v jeho kronice zmínky o celé řadě spisů náboženských, křesťanských i jiných vyznání, tak že se nemůže pochybovati o velkých vědomostech Marignolových. Ale známosti své a zku- šenosti skutečně vzácné spojuje Marignola s bájemi a naivními povídačkami v středověku běžnými tak prostomyslně, že se podivnou míchaninou spisu jeho bezděčně bavíme. Při každé příležitosti umí nalézti podobnost a na četných místech vyhledává nevděčnou příležitost, aby dějiny řecké a římské přivedl ve spojení s vypravováním biblickým, kterémuž jakož i názorům v církvi katolické ustáleným, jak se samo sebou rozumí, podřizuje přesvědčení své i v takových věcech, při nichž zkušenosti jeho k jiným náhledům ho byly přivedly. Poměrně největší cenu má kronika Marignolova jeho zprávami cestopisnými, jimiž se stala vzácným pramenem k poznání zeměpisných poměrů východu v středověku Ačkoli si Marignola patrně na práci své mnoho zakládal a jak se mi zdá si i myslil. že císař Karel sám dílo jeho poslední přehlídce a konečnému upravení podrobí, nevešla známost o ní do širších kruhů. V cizině ji sotva kdo znal a ani v Čechách neužíváno jí mnoho. Ze star- ších spisovatelů jmenuje ji jen Hájek a Lupáč ve svém historickém kalendáři, z pozdějších dotýká se jí jen Bolelucký. Poněvadž se dílu Marignolovu nepřikládala pro dějepis český žádná důle- žitost, proto bylo asi jen zřídka opisováno a proto zachovalo se jen v jednom rukopisu. Jest to papírový rukopis c. k. veřejné knihovny pražské znamenaný I, D, 10, kde jest na listech 1—102

Strana 491
KRONIKA MARIGNOLOVA. 491 vepsána. Rukopis tento náležel někdy Jiřímu Škretovi Šotnovskému ze Závořic, potom křižovníkům s červeným srdcem v Praze, od nichž se po vyzdvižení kláštera do veřejné knihovny dostal. Psán jest v druhé polovici věku XV (ne XIV, jak se Dobner a Meinert domýšleli), jak se mi zdá od téhož písaře jako rukopis v Donaueschingen, kde jest Kosmas s pokračovateli a první kniha kroniky Zbraslavské, a jako rukopis roudnický, kde se též Kosmas nachází. Rukopis není docela správný a proto není též jediné vydání jeho, jež Dobner r. 1768 v druhém díle své publikace pramenů „Monumenta historica Boemiae“ na straně 68—282 učinil prosto všech vad. Důkladné výklady k cestopisné části kroniky Jana Marignoly podal J. G. Meinert ve svém pojednání: „Johannes von Marignola Mindern. Bruders und päbstlichen Legaten Reise in das Morgenland vom Jahre 1339—1353.“ V Praze 1820 v pojednáních kr. č. společnosti nauk. Dle práce této jest složena částečně Palackého stať o Marignolovi ve spise „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ (str. 164—172); mimo to sluší srovnati příslušný odstavec Friedjungova spisu „Kaiser Karl IV und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit“ na str. 217—225. Vydání toto spořízeno jest ovšem též dle jediného výše dotčeného rukopisu knihovny universitní, cestopisné výklady Meinertovy položil jsem pod text na příslušných místech, text pak samotný podal jsem přesně dle rukopisu přeměniv jen u a v, kde se proti nynějšímu obvyklému psaní vzájemně zastupovaly. A poněvadž výtěžek ze spisu Marignolova pro dějiny české jest ne- patrný, odporučovalo se z příčin hospodářských vytisknutí celého textu jen písmem drobnějším. Jos. Emler.

Strana 492
Incipit. processus 4n. eronicam. Boemorim. Karolus quartus. divina favente clemencia Ito- mauorum imperator semper Augustus. Boemorum rex. Ad dandam scienciam plebi eius et dirigrendos pedes *'morum in viam pacis et felicitatis eterne. Tunc enim rempublicam constat esse felicem, quaudo rectores ipsius prudentes esse constituit vel vaeare prudencie. Nam eloquencia sine prudencia homines quasi pecudum more viventes suadente quodam pru- dente, ut ait Tul[1]ius primo Ziethorice, coegit in unum, et sua eloquencia simul cum prudencia civitates sanctissimas, leges justissimas, justa judicia, recta eonuubia docuit ordinare. Nos igitur divina pru- denceia super speculum imperialis culminis ac rex Boemie constitutus ab eo exemplo Dauid, justis- simi regis, die noctuque in lege domini meditan- tes vigilamus attencius et sollicita mente revol- vimus, qualiter nostre reipublice utriusque milicie rectores ad literarum studia provocemus, ut ipsam pacis tempore ae eciam bellorum non solum armis bellicis decoratam, verum eciam prudencia et bonis moribus exemplo maiorum studeamus esse arma- tam. Dicit enim Aristotelis libro T'hopicorum 111: Nemo juvenes eligit duces, eo quod non constat esse prudentes. in Fthicis libro V?: Non differt juvenis moribus vel etate, et Salomon in proverbiis: Maledictus puer annorum. Plures enim fecit triumphare experta pru- dencia quam armata milicia, ut osteidit Vegecius de re militari. Expedit ergo reipublice informari ma- xime juvenes prineipes ad imitacionem proborum. Verum eciam ut ait centum ne degeneres fiant. Valuit enim ille error juxta sentenciam Augustini De civitate dei, quod. prinei- pes putarent se de geuere descendisse deorum, ut amplecterentur virtutes et vicia abhlorrerent, maio- rumque sequendo vestigia, laudem appetereut plus quam vitam, quam tamen propriam contempnereut tempore opportuno. Et ut Vergiliano versu eloquar: Vieit amor prime laudum immensa cupido, quas semper appetit animus generosus. Premium euim virtutis est honor et attribuitur magnanimis et vir- tuose laborantibus, ut Aristoteles querío Irthicorum ; 5) Ruila. Mendrosti VII, x a VIII, 13 KRONIKA MARIGNOLOVA. nam sine virtute laudari nichil aliud. est quam vilis yronia et desipit, qui sine virtutum culmine appetit laudari. Sed ex laude fit inglorius, qui sine virtute laudatur. Ideo preposni illam, inquit Salomon, *) regnis et sedibus et divicias nichil esse dixi in compara- cione ad eam, per hane habebo claritatem ad tur- bas et relinquam post me eternam memoriam, que perducit ad regnum perpetuum. liec est turris David cum propugnaculis proborum actuum. Mille elipei exterorum pendent ex ea, omnis armatura forcium. Eu, inquit sponsa in Canticis canticorum.?) lectulum Salomonis ex fortissimis Israhel custodiunt unius cuiusque ensis super femur suum propter timores nocturnos. Hii sunt generosi principes, castra domiui precedentes, donec introducant subditos ad terram — vietoribus ornamento tum, occisis pessimis chananeis operariis viciorum. fortitudine tantum gloriosa bella geruntur, sed eciam magis sano consilio euim fidelitate ad principem prudencia directiva, ut ait Salustius et beatus Augustinus libro De civitate de: sie dicens: Nolite putare parentes nostros rempu- blieam armis tantum ex parva magnam feeisse. Nam si hoc esset, nos multo illis maiorem haberemus. maior enim est nobis armorum, equorum et amico- rum copia: sed alia fuere eis, que nobis nulla sunt, domi industria, foris justum imperium. animus in consulendo liber, nulli voluptati vel cupiditati ob- noxius. Pro hiis uos habemus domi inerciam, foris rapacitatem, inter bonos et malos discrimen nullum. Ut ergo tranquillitate pacis tam mentis quam tem- poris nostra respublica perfruatur, operariis viciorum penitus expurgatis et delieatos nobilium animos ad repromissam virtu- Non enim armorum probos mores exemplis delectabilibus provocemus, ceroniearum antiquas et novas hystorias maxime Boe- morum obseure conseriptas per venerabilem patrem, fratrem. Johannem dictum de Marignolis de Floren- cia ordinis Minorum, Bysin|i |anensem episcopum. no- stre imperialis aule eommensalem. transcurri manda- vimus, amputatis obseuris. verborum ambagibus et superfluis resecatis ae interpositis quibusdam. utili- bus incipiendo a primo Adam usque ad felicia. tei- pora nostra sub triplici distinecione, ut in ipsa re- — *) Piscń Salamounova IM, 7 as, 

Strana 493
KRONIKA MARIGNOLOVA. luceat candor lucis eterne et ymago beatissime Tri- nitatis, ad illustrandam trine nostre create ymaginis trinitatem plano latini stilo, modo, qui sequitur. jussimus reformandam ad laudem beatissime Trini- tatis. cui laus est et gloria in secula seculorum amen. Ut igitur serenissime imperator et semper Au- guste tui conceptus propositum non ociose nec in vanum tantis iusudet affectibus, sed divini coope- rante Minerva spiritus, quem tue maiestatis ex- poscit serenitas, effectum sorciatur, ego frater Jo- hannes dietus de Marignolis de Florencia ordinis Minorum, Dysinianensis ecclesie episcopus, tue im- peralis aule capellanus, tuis semper parere voleus nutibus, ad huius operis fastigium stilum dirigere presumens, eronicarum boemicalium ystorias obscure quidem pristine conseriptas in uuum magis lucide compeudium iuxta mei facultatem ingenii sub trina distinccione modo, qui sequitur, duxi regulandas, ut, que prius obseura clausit umbrositas, concepti operis sentencia reddat manifesta. I. Capitulum. de. distinccione libri. Primus namque liber seu distinccio quasi di- vinum seu nature continet principatum, à primo namque deo, creatore omnium, per Adam descen- dendo usque ad Noe et post diluvium usque ad turrim Babel et divisiones terrarum ystorias conti- nebit, ideo ipsum /Aearcos, a theos, quod est deus, quasi divinum seu theologum decrevimus nominan- dum. vocabitur monarchos; continebit enim a primo Nemprot usque ad felicia tempora nostra Francorum et Gallicorum, maxime Boemo- rum, unde tua serenitas traxit originem, ystorias, eciam ltomanorum et omnium gencium principalium monarchias. Tercius żerarcos seu ierarticus vel ecele- siasticus merito nominatur; nam a primo sacerdote summo Melchisedech post Abel per Moysen et Aaron verissimum pontificem per successiones pontificum Romanorum et per epi- scopos Boemie usque ad presentem Boemorum pri- matem, venerabilem Arnestum, primum Pragensem archiepiscopum, non Boemie gesta et miracula nostra diligeucia duximus Secundus usque ad Christum nec sanctorum patrouorum compilanda. 493 Ne igitur confusionem pariant coniuneta spiri- tualia eum mundanis et ut breviter. lucide et distinete pareant iu legentis animo purissimam veritatem. suh certis distinccionibus et capitulis decrevimus .ordi- nanda. Verum quia ex spinis rose nascuntur et Cliri- stus natus est ex bonis parentibus et ex malis et tocius sacri canonis decursus iutendit duas descri- bere generaciones sive eciam civitates, malorum scilicet et bonorum, quarum prima, scilicet malo- rum, inicium sumpsit a Caym fratricida usque ad Lamech homicidam, cuius series texitur per Nem- prot post diluvium ; civitatis autem dei generacio, ab Abel, primo martire, virgine, sacerdote, cuius successio texitur per Seth et Enoch, qui cepit no- men domini invocare. decursum a mundi principio iuchoemus. In principio Heloym, id est dii, creavit celum et terram. Terra autem erat inanis et vacua et ferebatur spiritus domini super aquas. Ecce in prin- cipio saeri canonis quomodo sacra scriptura nomi- nat expresse increatam beatissimam Trinitatem in unitate substancie et trinitate persone; nam secun- dum hebreicam veritatem Acl in nominativo heli in vocativo vel heloy in aliis, — non enim habet illa li[n|gua tot casus sicut latina — in plu- rali numero dicitur Aeloym, id est dii, cum nu- mero singulari, scilicet creavit — non dixit creave- runt — ut ostendat numerum in personis, cum uui- tate essencie, ideoque dixit creavit, quia indivisa sunt ad extra opera Trinitatis. Nostra autem trans- lacio nominat patrem, «quia deus creavit, nominat verbum, quia in principio dixit enim. Quid dixit? Verbum, non vocale, quia in deum nou cadit acci- deus, ergo substanciale: sed non alterius substaucie vel essencie. quia tune essent plures dii. quod nee racio nec natura patitur, quia tune nullus omnipo- ideo utriusque casu. tens nec per consequens deus, ergo eiusdem essen- cie vel nature. Distinetum tamen verbum est per- sonaliter a dicente. Terciam nominat personam, quia spiritus domini ferebatur super aquas. Nota, quod nomiuat aquas totam corpulentam primam ma- teriam, omnium eciam abissus, quia qui vivit in eternum, creavit iu confusam temporalium. Vocatur principio omnia per quid. seilicet per verbum: sed ornavit et distinxit per spiritum sanctum per sex intervalla dierum secundum communem modum lo- quendi; Quamvis Augustinus. doctor egregius. ad noticiam. faetam de creaturis in. mente angelica 

Strana 494
494 referat dies illos et vespere et mane «dieat noticiam matutinam, quam habuerunt in verbo, quasi mate- viali speculo, vespertinam autem, per quam viderunt deuim in rebus creatis etc. De crencione. In principio ergo creavit deus celum, id est naturam angelicam, noven) scilicet, ordines angelo- rum sive spirituum per tres ierarchias sive per tres societates distinctas. Prima namque ierarchia et summa continet tres ordines. Primus ordo deus imme- diatus vocatur Seraph vel Seraphyn, ardens amore; secundus Cherub vel Cherubin, id est lucens spleu- dore vel plenitudo seiencie, tercius Z'Aroni, scilicet sedes dei, quia exercent iudicia dei. Ista est prima ierarehia, cuius officium est respectum inferiorum intlammare ad dei amorem, illuminare iu coguo- scendis et purgare in diligendis. Secunda ierarchia continet similiter tres ordines: scilicet principa- tus, qui regunt imperia, potestates, minora domi- nia, dominaciones, Hec secunda. Tercia virtules, quia expellunt demonia, archangeli nuuceiant forcia, «ngeli mituntur ad opera et nunc- ciant minima. boni, elari, miri, quod exprimitur, cum dixit deus: liat lux, et primus dictus est lucifer, quia omnibus pulelrior in splendore. Sed quia iu veritate non stetit, in qua fuit ereatus, ideo factus est omnibus peior et traxit eauda, id est sequela sua, aliam partem stellarum, id est angelorum, quia due partes remansisse creduntur. Et tot homines ascensuri, quot angeli remanserunt, ut dicit beatus Gregorius probans per illud Psalmiste : constituit terminos popu- lorum, scilicet salvandorum iuxta numerum angelorum dei. singula capita. Fuerunt autem omnes angeli creati Nomiue autem terre, abisi et aquarum, super quas domini spiritus fevebatur, sacra seriptura omnia comprehendit producta de yle, que est prima in- formis materia, de qua omuia sunt producta et post- nodum distineta. Et nota, quod XVII sunt species creatorum tantum, ut dicit et probat Origenes, et tot sunt KRONIKA MARIGNOLOVA. litere hebraice et tot sunt litere romane sive la- tine, quamvis propter misterium uua greca satis inutilis inseratur, scilicet y. Quod hoe sit verum, sie probatur. Prima die creavit deus materiam pri- mam, celum, angelos, lucenn elementa cum motu et tempore, que sunt septem: secunda die tantum unum, scilieet firmamentum, quod dicitur celum co- muniter, dividens lucem ac tenebras et aquas ab aquis, id est bonos angelos a mialis, quia secunda die ceciderunt; tercio die quatuor, scilicet maria, seminaria, saeiones et plantariz; quarto die tria, scilicet solem, lunam et stellas, quas posuit iu fir- mamento celi; quinto die tria, scilicet pisces, volu- eres et reptilia; sexto die quatuor, jumenta, bestias, serpeneia et hominem, quem vocavit Adam ex qua- tuor elementis corpus formatum in campo, ut dici- tur, damasceno ministerio angelico ex terra rubra de limo terre, et inspiravit in faciem eius spiraeu- lum vite et faetus est Adam in animam viventem. lgitur perfecti sunt celi et terra et omnis ornatus eoruni. Plantaverat autem deus paradisum voluptatis a principio, id est in parte orientali, qui locus di- citur Eden ultra Indiam. Nam ut ex visis aliqua breviter inseramus, nos frater Joliannes de Florencia ordinis Minorum, in- dignus episcopus Disynianensis, anno domini mille- simo trecentesimo tricesimo quarto!) à sancto papa Benedicto duodecimo cum aliis missus fui eum apo- stolicis literis et donis nunccius et legatus ad Kaam, summum omnium Thartarorum imperatorem. qui tenet quasi dominium medietatis orbis orientalis, cuius potestas et eopia civitatum, terrarum, li[u]- guarum, divieiarum et regiminis infinitorum quo- dammodo populorum exeedit omnem narracionem. Recessimus de Auinione nimus Neapolim in priucipio quadragesime et ibi usque ad pascha, quod fuit in fine Marcii?) ex- mense Decembris, perve- pecetavimus navigium Januensium, venturum cum nuneciis Thartarorum, quos misit Kaam de Cam- balee, maxima civitate, ad papam pro mittendis !) Jan Marignola neodcestoval r. 1334, nybrz teprv r. 1338; neboť listy: papežské v příčině té vydané mají datum 30 října čtvrtého léta papežování Benedikta XII. Poněvadž papež tento počítal léta papežování od počátku r. 13 padá vydání zmíněných listů do r. 133%, a odejití Marignoly z Avignonu tedy do pro S tím r. 1338. srovnává se i níže položené datum, že nejbližších velikonoc připadlo na konce března; neboť r. 13259. světily se velko- noce dne 28 března, kdežto r. 1335. bylo velkonoc due 16 dubua, Prepisovatel kronikv ncinil tt patri? chybu. *) Dne 28 brezna. 

Strana 495
KRONIKA MARIGNOLOVA. legatis et ad aperiendam viam et fedus componen- dum eum christianis eo, quod multum honorat et diligit fidem uostram. Summi eciam prineipes sui imperii tocius plus quam triginta millia, qui vo- eantur Alani et totum gubernant imperium orientis, sunt christiani re vel nomine et dicunt se selavos pape. parati mori pro Franquis; sic enim vocant nos, non à Francia, sed à Franquia. Horum primus apostolus fuit frater Johannes dietus de Monte Cor- uino.') qui primo miles, judex et doctor Friderici imperatoris post 72 annos factus frater Minor doetis- simus et scientissimus. Pervenimus autem in Cou- stantinopolim per mare in kalendis May et fuimus in Peyra?) usque ad festum saneti Johaunis Baptiste. non ociose, quia summam «disputaeionem habuimus cum patriarcha Grecorum et toto concilio eorun in pallaeio sanete Sophie, ubi deus fecit in nobis novum miraculum, dans nobis os et sapieneiam, cui non potuerunt resistere et se necessario esse sceismaticos confiteri conpulsi niehil in dampnacionis pallium preteudentes, nisi superbiam intollerabilem presulum ltomanorum. Inde navigavi- mus mare Maurum?) et in octo diebus pervenimus in Caffa, ubi multarum seetarum sunt ehristiani. Inde ad primum Thartarorum imperatorem Vsbec pervenimus?) et obtulimus literas, pannos, de|x [tra- rium, eytiaeam et dona pape; et post hiemem bene pasti, vestiti et remunerati magnifice et cum eius equis et expensis pervenimus in Armalec?) imperii medii, ubi fecimus ecclesiam, emimus aream, feci- sunt sue 495 mus fontes, cantavimus missas et baptisavimus plu- res, libere et publice predicautes, non obstante. anno precedenti solempne martirium passi suut ibidem pro Christo episcopus et sex alii fra tres Minores, miraculis coruscantes, quorum mina: frater Rychardus episcopus, nacione Burgun dus, frater Franciscus de Alexandria, frater Pasclia- lis Hyspanus, qui fuit propheta et vidit celum aper- tum et predixit sibi et sociis suis martirium et 'Thartaros de Saray destruendos diluvio, Armalec perituram propter ipsorum martirium, imperatorem ilum tercio die occidendum post ipsorum martirium et multa alia gloriosa; frater Laurencius de An- cona, frater Petrus, frater Indus interpres illorum et Gillottus mercator. Anuo tercio post nostrum recessum de curia circa fines de Armalec recedentes, perve- nimus ad Cyolloskagan,9) id est ad montes areue, quos faciunt venti, ultra quos ante Thartaros nul- lus putavit terram habitebilem, nec putabatur ultra aliquam terram esse. Thartari autem. voluntate dei mirabili industria transierunt et fuerunt in campo maximo, ubi dicitur torrida zona et inpertransibilis t philosophis, quam tamen Thartari transieruut et ego eeiam bis, de qua in psalmis David: Posuit de- sertum ete.) Qua pertrausita pervenimus i Canba- lec,*) ubi est summa sedes imperii orientis, de cuius maguitudine incredibili et populo, ordiue militum sileatur. Maximus autem NKaam visis dextrariis et donis pape et literis bullatis et regis eciam Ro- berti cum auro et nobis gavisus est gaudio maguo, quod no- 1) Meinert. má za to, že na místě tomto si Marignola spletl dvě osobnosti Jana de Plauo Carpini a Jana de Montecorvino a tak že tu mělo ovšem státi k velikému elánu mongolskémnu, k němuž r. jméno první. Jobannes de Plano Carpini, byl první známý posel papežský 1246 do zlatého stánu nedaleko Karakorum přišel a od něhož se nám první správnější sdělení o Mongolech dostala. Jan z Montecorvina byl r. 1294 od papeže vyslán jako legat na východ. Přes Indii, kde navštívil Tomášence v Meliapuru, dostal se r. 1294 do Číny, a sice do Pekynku, kde zřídil první křesťanskou obce a vystavěl první křesťanský chrám. Když pak r. 1306 bylo v Pekynku založeno arcibiskupství, stal se r. 1308 sám arcibiskupem, v kteréžto hodnosti r. 1329 zemřel. 3) Pe 1) Černé moře. ra, nynější křesťanská čtvrť v Cařihradě. ') Císařství mongolské, o němž se tuto děje zmínka, jest chanát kapčacký, k němuž náležely země západně a severně od Chvalinského moře a v jižním Rusku položené. Hlavní město bylo Saray na Aktubě východně od Volby, kde Marignola chána, jehož Usbek nazývá, bezpochyby navštívil. V listech, jež chánovi a jeho synu byly zaslány a které se dosud zachovaly, děkuje papež za ochranu křesťanům poskytovanou a za poskytnutí příhodného místa k vystavění kostela a prosí za propůjčení svobody k vykonávání bohoslužby římské. *) Meinert má za to, že toto prostřední císařství mongolské leželo východně od Aralského jezera až k poušti Kobské a v prostřed říše na řece Ab-Eile že ležel Armalek 103 dny cesty vzdáli od Saraje. v; Týž má za to, že se tyto pískové hory, o nichž: Marignola činí: zmínku, hledati mají jizně od jezera Lopskélio. — *) Žalm 106. *) Cambalek nyní Pekynk. Do Pekynku příšel Marignola bezpochyby r. 1342. 

Strana 496
496 valde reputans bonum ymo optimum omne ct summe nos honoravit. Ego autem solempniter indutus cum cruce pul- cherrima, que me precedebat cum luminaribus et incenso,!) cantando Credo in unum deum intravimus coram illo Kaam in glorioso pallacio residente, et eantu finito largam dedi reeipienti humiliter bene- diecionem. Et sie missi fuimus ad imperialem au- lam nobis honorabiliter preparatam, assiguatis duo- bus principibus, qui nobis in omnibus necessitatibus habundantissime ministrabant in cibis et potibus et usque ad papirum?) pro laternis, deputatis servitori- bus et ministris de curia et sie per anuos quasi quatuor?) servierunt infinitis semper honoribus. ve- stibus preciosis pro nobis et familiis extolleudo. Et si bene onmia computarem ultra valorem ex- pendit quatuor milium marearum pro nobis. Era- mus persone triginta due. Fuerunt autem disputaciones facte contra Ju- deos et alias sectas multe et gloriose, sed et mul- tus animarum fructus in illo imperio faetus est. Habent enim fratres Minores in Ca[m]balec eccle- siam cathedralem inmediate iuxta pallacium et so- lempnem archiepiscopatum et alias ecclesias plu- res in civitate et campanas et omnes vivunt de mensa imperatoris honorifice valde. Videns autem imperator ille, quod nullo modo volui remauere, concessit, quod cum suis annorum trium expensis et donis redirem ad papam et cito ego vel alius mitteretur cardinalis solempnis cun plenitudiue po- testatis et esset episcopus, quia illum gradum summe venerantur omnes orientales, sive sint chrisfiani sive non, et esset de ordine Minorum, quia iflos solos cognoseuut sacerdotes et putant papam sem- per talem, sieut fuit ille Jeronimus papa, qui niisit eis legatum, quem sanctum venerantur Thartari et Alani, fratrem Joliannem de Monte Coruino ordinis !) incensum tolik co thus, naše kadidlo. KRONIKA MARIGNOLOVA. Mivorum, de quo supra. Fuimus autem in Ca[m]- balec annis quasi tribus, inde per Manzi*) iter no- strum direximus cum expensis imperatoris magni- ficis et equis quasi ducentis. et vidimus gloriam mundi in tot civitatibus, terris, villis et rebus, que nulla li[n]- gua posset reprimere sufficienter. A festo autem saneti Stephani usque ad dominicam olivarum per mare Indi- eum pervenimus ad nobilissimam civitatem Indie nomine Columbum,?) ubi nascitur piper tocius orbis. Nascitur autem in vitibus, que plantuntur ad mo dum vinearum omnino, et facit vitis primo race- mos quasi labruscas viridis coloris, post facit quasi racemos et est intus vinum rubeum, quod manu mea pro salsa expressi in seutellam. Post maturan- tur et exsiecantur in arbore et arescit pre nimio calore et siceum excutitur parvo baculo, cadens super linteamina et recollitur. lsta oeulis vidi et manibus contrectavi mensi- bus XIV; nec comburitur, ut menciuntur scriptores. nec nascitur in desertis, sed in ortis, nec Saraceni sunt domini, sed christiani saucti Thome, qui habent stateram ponderis tocius mundi, de qua pro meo officio tamquam legatus pape habebam omni mense fanones de auro talis monete centum, in fine mille. Ibi est ecelesia saneti Georgii Latinorum, ubi mausi et picturis egregiis decoravi et docui sacram legem. Tandem transiens gloriam maximi Alexandri, qui erexit columpnam, ego in cono mundi contra para- disum erexi lapidem in titulum,9) fundens oleum de super, scilicet eolumpnam marmoream, desuper cru- cen lapideam, usque ad finem mundi duraturam. quam presentibus quasi infinitis populis erexi, con- secravi et benedixi, seulptis armis pape et nostris et literis tam indieis quam latinis, principibus illis super humeros portantibus me in lectulo seu fer- eulo Salomonis. Inde valefaciens fratribns post annum et quatuor menses multis patratis gloriosis *) Dobner vykládá místo toto, jako by se byl dával vyslanetin. papyrus, coz ovšem nesprávné, poněvadž Číňanům papír z bavlny a plátna již dávno byl znám a od nich se dostal na západ. 3y Zde pravi Marignola, Ze jim slouženo bylo kolem étyr let, nize zase že zůstali v Pekyuku kolem tří let, což si zdánlivě odporuje. Srovnati se dají obě místa, když si připomeneme, že nejen v Pekyvnku, nýbrž i ona cestě k moří Indickému na útraty chánovyý poselství bylo vydržováno. * T. j. Manżi, jižnější Chyna. *) místo, jež jmenuje Marignola Columbus má Peschel za Kollam na: břehu Malabarském v Přední Indii. (Gesch, der Erdkunde str. 162.) 6) Postavení tohoto sloupu stalo se bezpochyby na mysu Comorin zvaném, kteréžto pojmenování jej přimělo k užití výkladu ,conus mundi*. 

Strana 497
KRONIKA MARIGNOLOVA. operibus perrexi ad famosissimam reginam Saba,!) a qua honorati, post fructum ibidem animarum -— sunt enim ibi pauci christiani — deinde perreximus per mare ad Seyllanum?), montem gloriosum ex opposito paradisi, et de Seyllano usque ad paradisum, ut. di- cunt incole ex tradicione patruu, sunt miliaria yta- liea quadraginta, ità quod, ut dicitur, auditur soni- tus aquarum fontis cadencium de paradiso. Capitulum de paradiso. Est autem paradisus locus in terra civenmval- latus mari oceano in parte orientali ultra. Indiam Columbinam, eontra. montem Seyllanum, locus altis- simus super oumem terram. attingens, ut probat Jo- lianues Scotus, globum lunarem, ab onini altercacione remotus, locus omni suavitate ac claritate amenus. In euius medio oritur fons de terra scaturiens et irrigat pro tempore paradisum et omnia ligua eius. Sunt autem ibi plantata omnia ligna producencia fruetus optimos mire puleritudinis, suavitatis et odo- ris in cibum hominis. Fons autem ille derivatur de moute et cadit in lacum, qui dicitur a philosophis Fuphitrites et intrat sub alia aqua spissa et post egreditur ex alia parte et dividitur in quatuor flu- mina, que transeunt per Seyllanum, et hec nomina eorum?): Gyon, qui cireuit terram Ethiopie, ubi sunt modo homines nigri, que dicitur terra presbiteri Johannis. Et iste putatur esse Nylus, qui descendit in Egiptum per interrupcionem factam in loco, qui dieitur Abasty, ubi sunt christiani sancti Mathei apostoli; quibus soldanus est tributarius propter istum. fluvium, quia possunt elaudere viam aque et periret Egyptus. Secuudus fluvius vocatur Phison, qui omnem terram Euilach per Indiam et descendere dicitur per Cathay.*) et ibi mutato nomine dicitur circuit 497 Caramora, id est nigra aqua, quia ibi naseitur be- dellium et lapis onichinus, et puto, quod sit maior fluvius de mundo aque dulcis, quem ego transivi. Et habet in ripa sua civitates maximas et optimas et maxime ditissimas in auro; et in illo flumine in domibus ligneis vivunt et morantur artifices optimi et maxime seriei et pannorum aureorum in tanta multitudine, ut vidimus oculis nostris, quod judicio meo excedunt totam Ytaliam, et habent iu lhabundanciam seriei plus quam totas alius mundus et navigant eum tota domo nichil mutando familiis suis. Hee vidi. Et tandem ultra Caffa ab- sorbetur arenis et post erumpit et facit mare, quod dieitur Baeuc ultra Chanam. Tercius fluvius vocatur Tygris; ipse vadit contra Ass; :endit prope Nvyneuen maximam itinere ubi missus fuit Jonas ad predicandum, cuius se- pulerum ibi est; et ego fui et steti ibi XIV diebus in oppidis cireuunstantibus, factis de civitate de Ibi suut optimi fruetus et maxime malo- granata mire dulcedinis et magnitudinis et fructus omnes sicut in Ytalia, et ibi ex opposito est civitas faeta ex ruinis Nyneue, que vocatur Monsol.?) Ab isto fluvio usque ad quartum est longitudo terra- ripis cum yrios et des dierum trium: structa. rum, quarum ista sunt nomina: Mesopotamia, id est terra in medio aquarum, Assyria, terra Abhrahe et Job, et est ibi civitas Abagari®) regis, que fuit pul- cherrima et christiana olim, cui seripsit Christus manu sua et misit epistolam suam, et nunc Sara- cenorum est; ibi fui quatuor diebus in magno ti- more. Ultimo pervenimus ad quartum fluvium, no- mine Eufrates, qui dividit Syriam, Assyriam, Meso- potamiam a Terra saneta. Quo transito. fuimus in "Terra sancta, ubi maxime sunt civitates, maxime Alep,*) ubi sunt inulti ehristiani, induti more latino et loeuntar li| n]guam quasi gallicam, seilicet quasi de Cipro. [Inde venitur Damaseum, ad montem Libani, hb Země královny Saby ležely na nějakém ostrově ovšem more Indického. Meinert má za to, że to jest ústrov Java. Že Marignola měl ostrov tento za zem biblické královny Saby, příčinou: toho bylo, že v čas jeho ná- vštěvy královna tam panovala a že našel v královském sídle: vyobrazení, které představovalo ženy na trňně sedící, před nimiž na kolenou klečeli mužové a klaněli se jim. 3) Cejlon. 7) Při určování řek z domnělého ráje tekoucích se Marignola řídil dle tehdejších náhledů zeměpisných a mr ovšem spojil možné s nemožným. *) Tak se nazývala ve středním věku Čína. 5) Mosul. 6) Orfa, druhdy Edessa. *) Aleppo ucbo Malef. 

Strana 498
408 in Ga|l|lileam, in Samariam, Nazareth, Iherusalem, ad sepulchrum domini Ihesu Christi. De arboribus paradisi. In medio eeiam paradisi duas arbores sapieu- cia divina plantavit, unam ad exercicium, aliam ad sacramentum. Nam de ligno vite comedisset homo pro sacramento et in restauracionem, ita quod com- edendo potuisset non mori et graciam meruisset. In alia obedienciam exereuisset non tangendo et meruisset vitam eternam, unde fuisset trauslatus ad gloriun perpetuam sine morte. Ad istum loeum, delieiosum, gloriosum et beatum transtulit. deus Adam ministerio angelorum. Creatus autem fuit Adam in etate perfecta, sicut est homo triginta an- norum, omni scieucia et decore virtuteque omnimoda plenus, in tali statu, quod nunquam fuisset mortuus nec iufirmus, si non pecasset, et sine libidine, ut dieit Augustinus, perfeetos filios procreasset, et po- tuit non mori et tandem fuisset in eelum transla- tus. Fuit autem omni sapiencia plenus: ideo omnia animalia et creata deus adduxit coram eo, ut vide- ret, quid vocaret ea, et omue, quod vocavit Adam anime viventis. hoe est nomen eius in li|n]gua sua. Et posuit eum iun paradiso, ut operaretur manibus pro delectacione et exercicio et custodiret locum ab ingressu omuium animalium; quod si fecisset et non permisisset intrare serpentem instinctu dyaboli, forte non fuisset Eua seduecta; diabolo enim utente li[n]rua ipsius tamquam instrumento seducta est mulier. Comedisset eciam de omnibus fruetibus paradisi ; nam, que ibi sunt, ut dicit Pantheon,!) patet per fructus et folia, que aliquando erumpunt de fluminibus illis in medicinam et odoris suavitatem. Nec mirum, quia in vicinis provinciis Indie ar- quedam fructus sieut vidi, pro- ferunt omni mense. In predicta felicitate posito ho- mine misit dominus soporem in eum et de costa ipsius dormientis formavit Kuam et vocavit nomen amborum Adam. per alias literas seilicet hebraicas quando significat virum, sieut apud nos dicitur hie et hee homo, et aliter hic vir. bores mirabiles, seriptum, quoniam Ét post extasim sompni adduxit eain ad Adam di- KRONIKA MARIGNOLOVA. cens: Nosci istam, qui respondit: Quamobrem re- linquet homo patrem et matrem suam et adherebit uxori. Non dixit uxoribus, quia erunt duo, non plu- res in carne una. Deus vocavit nomen eorum Adam alio modo quam virum. Adam tamen vocavit Euam virago, eo quod de viro sumpta est. Et dedit deus eis preceptum comedendi et generandi et domi- nandi omnibus creaturis in terra. De transgressione primorum. parentum induccionc serpentis. Sed et serpens erat callidior cunetis animan- tibus terre, id est creatus magis propter exereicium prudencie ad hominis utilitatem quam propter aliam necessitatem. Unde dicitur in ewangelio: Estote prudentes sicut serpentes etc.) non quod haberet loquelam naturalem vel usum racionis, tamen fuit permissum dyabolo uti tainquam instrumento et non aliud animal nobilius ut ex sui vilitate vanius mo- vere posset animam Eue. Qui dixit Eue, quam in- venit solam vagabundam: Cur precepit vobis deus, quod non manduearetis de omni ligno? Eua respon- dit: Nos eomedimus de omnibus fructibus paradisi, sed de illo sciencie boni et mali precepit, ne com- ederemus neque tangeremus, ne forte Nota, quod iam Adam in parte erat transgressor, quia vagabatur solus ex nimiis deliciis per paradi- sum, Eua eciam sola vagabunda. Item argumentum, quod iam comederant; item quod preceptum affir- matum dei revocavit in dubium: 2 forte, inquit. Tunc dyabolus fecit de dubio in fide infidelem. Ne- quaquam, inquit; fecit eciam invidum deum, quasi moriamur. nollet eis cominunieare deitatew, scilicet scienciam boni et mali. Mulier ergo facta infidelis, videns lignum pulchrum optimi odoris et per consequens delectabilissimi saporis, appetens niehil- ominus equalitatem dei — oblita dei comedit. Vi- optulit fructum mortiferum viro seilicet Adam, qui nou eomedisset. Sed quia vidit luam tristari et timens ex tristicia illius carere. deleetacione et gravacione prolis et videns eam non mori, comedit. Et tuuc statim aperti sunt oculi amborum et sciverunt. bonum perditum estimans densque se non mori invento viro ') Pantheon Gedefridi Viterbiensis jest dílo: veršované a prosaické, které Godefrid: věnoval nejdříve papeži Urbanovi 11], potom jeho nástupei Řehořovi VIII v druhém vydäni. Gedefrid byl notářem římského krále Konrada III, vydání a opět tomuto a císaři Jindřichovi VI v třetím pak císaře Bedřicha Ia vychovatelem Jindřicha: VI. Pantheon vydán byl v publikaci: Sers. rerum. Germ. II. — *) Evang. sv. Matouxe. 10. 

Strana 499
KRONIKA MARIGNOLOVA. et se malum incurrisse, quod est prima mors. Et statim membra pudenda, que sine libidine fuissent mota, sicut modo manus vel oculus, quando opus fuisset ad actum generaudi, facta sunt in eis motu turpissimo rebellia cum tanto pruritu, quod se ipsos horrentes fugerunt ab invicem et absconde- runt se. Serpens eciam, qui prius, ut dicunt qui- dum, vultu placido apparebat, et omnia alia anima- lia faeta sunt homini inobediencia, que prius obe- dissent ad nutum. Aeceperunt autem folia fieus, seilicet musarum, et fecerunt sibi perizomata foliis pudibunda velantes. "Tunc post meridiem, hora sci- licet vespertina, auditus est sonitus foliorum in pa- radiso et deus in subiecta creatura elamat, Adam. ubi es? hene tamen sciens, ubi esset, sed sicut ex passione loquitur homo incarcerato, ubi es miser? Et ait Adam: abscondi me, quia nudus sum. Tunc dixit deus: Nisi fuisses inobediens, nescires te esse nudum. Qui culpam retorsit in deum dicens: Mulier, quam dedisti michi, fecit hec fieri. Mulier eulpat deum allegando serpentis astuciam. Tune deus dedit sentenciam post confessionem vulpe, primo eontra serpentem, quod gradiatur su- per pectus reptaudo per terram, licet ego viderim in partibus illis multos et maximos euntes medio eorpore erecto omnino, quasi mulieres euntes per viam eonspectu et oeulis gratis, sed non continue. Secunda peniteneia, quod comedat terram, tercia quod insidietur caleaneo mulieris nocendo, et ipsa eonterat caput eius ealcando; vestigium enim mu- lieris occidit serpentem in profunda fovea latitan- tem, quod maxime eompletum est in virgine glo- riosa. Nec petivit deus a serpente confessionem, quia non dabatur sibi loeus venie sieut homini pe- nitenti. Eue autem dedit deus primo viri prelacio- nem, dolorem in eonceptu et partu et fetorem et laborem in prolis nutrieione; primo enim geueras- set filios perfectos sine defeetu. Ade autem non maledixit deus, ut maledicit Pantheon, quia primo benedixerat, sed ait: Maledicta terra in opere tuo; eum operatus fueris eam, non dabit fruetus suos, sed spinas et tribulos germinabit tibi et in sudore vultus tui vesceris pane tuo. Primo enim nec terra fuisset iufructuosa nee cum tribulis inutilibus, nec 490 cum spinis. Fecit autem eis tunicas pelliceas — nos communiter dicimus pelliceas, melius tamen dieitur filiceas, quia de quadam materia, que filorum est, que nascitur inter sureulos nargillorum. ad modum rethis, sieut. portavi et dimisi Florencie. Et prohi- buit deus esum ligni vite. Videte, inquit, angelis, ne sumant de liguo vite et vivant in eternum. Et statim angelus cepit Adam per brachium et posuit eum ultra lacum in montem Seyllanun, ubi fui qua- tuor mensibus, et in casu posuit Adam. pedem dex- trum super lapidem, qui adhuc est,') et statim mira- eulo divino forma plante pedis eius infixa est in marmore et nsque hodie perseverat: et est magui- tudo seu longitudo duorum nostrorum palmorum et. dimidii plus, seilicet. quam media ulna de Praga. quan non ego solus mensuravi, sed alius peregri- nus Saracenus Hispanus, quia vadunt multi ad pere- grinacionem Ade. In alio autem monte, ad quatuor quasi parvas dietas, exposita eciüuu per angelum fuit Eua. Et ut hystorie illarum. geneium narrant, nec sacre. seripture contradicunt, fuerunt ab invicem separati dicbus quadraginta in luctu; post quos an- gelus duxit Euam ad Adam quodammodo desperan- tem et consolatus est eos. De monte Sceyllano. hystoria. Verum quia materia requirit et credo delecta- bile et aliquibus profieuum, vstoriam de Seyllano duximus presentibus inserenda. dummodo placeat Uesaree maiestati, si vero non placeat, obelus cicius emendabit, Et primo videndum est, quomodo per- venimus ad eum et qualiter, secundo de eius con- dicionibus. Primo uamque, eun nos dimissi à Kaam. summo imperatore, eum donis maximis et expensis transire per Indiam temptaremus alia via per ter- ram clausa propter guerras et nullomodo pateret transitus, preceptum. fuit Kaam, quod. veniremus per Manzi,?) que olim maxima India vocabatur. llabet autem Mauzi civitates et populos sine numero et nobis ineredibilia sunt, nisi vidissem copiam omnium rerum, frnetunmn, quos nunquam gignit terra latina: et vivitates maximas triginta milia, exceptis villis et op[|p|idis infinitis. Et inter illas est civitas famo- !) Na nynějším Adamově píku ua Cejloné, kde stopa, již Marignola. videl, dle povésti Braminüv od bola Siwy, dle pověsti Budhistův od boha Budhy, dle pověsti Mohamedánův od Adama pochází. ?) Jméno jižního Čínska. 

Strana 500
500 sissima nomine Campsay ') mirabilior, pulchrior, dicior et maior, cum maiori populo et pluribus diviciis et deliciis, edificiis et maxime ydolorum templis, ubi sunt mille et duo milia religiosi simul habitantes, quam aliqua civitas, que sit in mundo, vel forte fuerit unquam ; ubi seribunt scribentes esse decem milia poneium nobilius de lapide cum seulpturis et ymaginibus principum armatorum. Incredibile est et tamen forte non Est eciam Zayton®) portus maris mirabilis, civitas nobis ineredibilis, ubi fratres Minores habent tres eccle- puleherrimas, optimas et ditissimas, balneum fundatum, omnium mercatorum depositorium. Habent eeiam campanas optimas et pulcherrimas, quarum duas ego feci fieri. cum magna solempnitate. qua- rum unam, videlicet maiorem, Johanninaum, aliam An- toninam decrevimus nominandas et in medio Sarrace- norum sitas. Recessimus autem de Zayton?) in festo sancti Stephani et in quarta feria maioris ebdomadis pervenimus in Columbum. Deinde volentes navigare id Sanetum Thomam apostolum et inde ad Terram sanetam ascendentes Junkos de inferiori India, que Mimbar vocatur, in vigilia saucti Georgii tot procel- lis ferebamur, quod sexaginta vicibus vel amplius non videnti menciuntur. sias fuimus quasi demersi sub aqua usque ad profun- dun maris, et solo divino miraculo evadentes tot mirabilia vidimus, mare, dracones ignivomos volantes et occidentes aliorum Junkorum personas in suo transitu, nostro divina ope manente illeso virtute corporis Christi, quod portabam, et meritis Virginis gloriose et sancte Clare, et qui Qlunes christianos induxeram ad lamentum et peni- scilicet ardere tenciam. Ipsaque procella durante dedimus vela ven- tis, nos divino regimini connnittentes, de solis ani- mabus curantes. autem die In- vencionis sancte crucis invenimus nos perduetos ad portum Seyllani nomine Pervily ex opposito pa- radisi. in Divina clemencia nos ducente quo dominabatur contra verum regem tyranus. quidam nomine Coya Jaan, castratus, pessi- mus Sarracenus, qui pro magua parte oecupaverat reguunm propter infinitos thesauros, quos liabebat. Qui tamen prima modum cnrialiter. nomine mutui accepit. nobis LN facie nos honoravit ficte, post- KRONIKA MARIGNOLOVA. milia marcarum in auro, in argento. serico, pan- nis aureis, lapidibus preciosis, perlis, camphora. niusto,?) mirra et aromatibus ex dono maximi Kain et aliorum principun, et xenia missa pape; et fui- mus curialiter capti. quatuor mensibus. In isto altissimo monte, forte post paradisum aleiore, qui sit in terra, putaut quidam esse para- disum, et male, quia nomen contradieit ; vocatur enim ab incolis Zindanbaba, baba id est pater, et mama, id est mater, in omni ydiomate mundi, et Zindan idem est quod infernus, ideo Zindanbaba idem est quod infernus patris, quia ibi de puradiso expulsus positus fuit pater quasi in inferno. In altissimo monte est cacumen supereminens, quod raro videri potest propter nebulam. Deus misertus laerimis nostris quodam mane in aurora fecit ipsum luminosum, et vidimus flammam — elaris- simam illustrantem ipsum. In descensu collis eius. dem montis est planieies altissima, pulera, in qua sunt per ordinem: Primo forma pedis Ade, secundo statua quedam sedens sinistra manu super genu quies- cente, dextra levata, extens: Item domus eius, quam fecit manibus suis, quasi per modum sepuleri quadrangula oblonga hostio in isto eciam autem contra occidentem. medio de maximis lapidibus, marmoreis tabulis, non muratis sed suppositis. Dieunt incole, maxime reli- giosi, qui stant ad pedes montis sine fide sanctis- sime vite, quod illuc nuuquam ascendit. diluvium, ideo est permanens domus illa, sonpniantes contra sacram scripturam et dieta sanetorum. Ipsi tamen habent pro se argumenta apparencia valde et dieunt se non descendisse de Caym nec de Seth, sed de aliis filiis Ade, qui genuit filios alios et filias. Quia tamen est pertranseo. Nunquam tamen comedunt carnes, quia Adam nec ali comederunt carnes, usque post diluvium, nudi vadunt a lumbis et sursum et boni moris. Habeut domus de que cum digito frangerentur, et «dispersas per sil- contra saeram seripturam, pro certo sunt foliis | palinarum, vas plenas diviciis, et tamen securissime habitant a furibus, nisi sint. al|ijunde et inopes vagabundi. In eodem monte versus paradisum est fons maxi- mus, bene decem miliarium. ytalicorum. aquis opti- mis, perspicuis, quem dicunt derivari de fonte pa- !) Campsay mají nékterí spisovatele za Nankynk, jiní pak za nyucj&i Hang-theu-fu. ?) Bezpochyby Ze nyucjxí l'ucenfu v úžině Fukianské. Odplul 26 pros. 13,6 a r. 1347 28 bi. piiplul do Kollanu. *) Meinert mA za to, Ze xe tu éisti mä moscho (pizmo). 

Strana 501
KRONIKA MARIGNOLOVA. radisi et ibi erumpere, quod probant, quia aliquando erumpunt de fundo quedam folia ignota et in magna copia et lignum aloes et lapides preciosi sieut car- bunculus et saphirus et poma quedam ad sanitatem. Dieunt eciam lapillos illos cavatos de lacrimis Ade, quod falsum omnino videtur. De multis aliis per- transeundum puto ad presens. De orto Ade et fructibus ipsius. Sunt enim in orto illo Ade de Seyllano primo muse, quas incole fieus vocant. videtur planta ortensis quam arbor. Est enin grossa sicut quercus et tante teneritudinis, quod fortis homo posset eim digito perforare, et exit de ea aqua continue. Folia istius muse sunt pulcher- rima, longa et lata valde, viriditatis smaragdine, ita quod de foliis illis faciunt tobalias in uno pran- dio tantum. Quando eciam primo nascuntur pueri, post locionem conditos sale et aloes et rosis in- istis et in arenam ponunt. Folia illa sunt longitudinis secundum magis et minus bene decem ulnarum et similitudinem ne- seimus ponere nisi emi|nu]le canpane. Fructum producit tamen in summitate et in uno baculo fa- ciunt bene trecentos fructus et prius non valent ad comedendum, post applicantur in domo et optimi odoris et melioris saporis et sunt longi ad- modum longorum digitorum manus et per se. stando Et istud vidimus oeulis nostris, quod ubicunque per transversum, in utraque parte incisure videtur ymago hominis crucifixi, quasi si homo cum acu sculpsisset. Et de istis foliis ticus Adam et Eua fecerunt sibi perizomata ad cooperi- eudam turpitudinem suam. Sunt ibi et alie arbores multe et fructus mirabiles, quos nunquam vidimus lie, seilicet nargillus. Est autem nargillus nux in- dica, arbor eius est in cortice delicatissima, folia habet puleherrima palma, de quibus fiunt sporte. sextaria, cooperiunt domos de ligno, scilicet hastas et trabes, de callo sive scorcia faciunt funes, de testa cuppas et vasa. Item. contra venenum fiunt de ipsis coelearea; in testa est carnositas duorum digitorum optima ad comedendum quasi amigdala ; Musa autem magis arbor volvunt eos sine fascia in foliis sunt maturantur. inciditur quasi comburitur eciam et sic fit inde oleum optimum et zukara. Intus est linquor. ad modum lactis bul[!]it et !' Jerem, 31. 501 fit vinum optimum. Est ibi alia arbor, que vocatur amburanus, optimi odoris et saporis, quasi ad mo- dum persici. Est et alia arbor mirabilis nomine cia- kebariche, ingens quasi quercus in grosso, non in ramis, producit fructus mirabiles ad magnitudinem unius grossi agnelli vel pueri trium annorum; cor- tex eius inciditur securi. Habet intus carnositatem plenam omnis saporis sua- vitatem quasi mellis et optimi peponis ytalici et bone quingentas eastaneas continet eiusdem saporis. quando sunt cocte bene commestibiles. Fructus alios non recordor me vidisse, uec pira. nec poma, nec ficus, nec vites, nisi que faciunt tantum folia non racemos, nisi quod in ecclesia saneti Thome apo- dura ut pini aput nos stoli pulcherrima, ubi ipse fuit episcopus, est vi- nea parva, faciens parum vini, quam vidi. Dicitur autem, quaudo ivit, portavit secum parum vini pro missis, sieut ego feci annis quasi duobus, quo de- ficiente, ivit ad paradisum, ministerio angelico intro- ductus, portavit secum «(e uvis illis et grana semi- navit et erevit vinea et fecit sibi vinum, et ego vidi eam ibi. Alibi tamen sunt vites, uvas tamen non faciunt, ut. probavi; similiter pepones et cucurbite: nullam herbam vel olera comescibilia vidi, nisi sil- vas de basilico. Ista sunt in orto Ade. Sed de qua arbore fructum. comederit, ignoratur, tamen per con- iecturam haberi potest, quia de cedro. Nam scribi- tur ipse lignum tune nominavit, dampna ligni ut solveret. Fuerunt itaque in ligno crucis palma, oliva, cipressus et cedrus, qui solus dicitur esse fructus delectabilis ad manducandum, ut tale videtur lignum erucis apud. dominum nostrum Karolum imperato- rem in sua eruce, quamvis illi dicant de musa, que dicitur ficus et representat ymaginem crucifixi. Hec sine preiudicio et assercione. De predicto autem fruetu. dicit quedam glos|s]a hebraica super illud proverbium Ezechielis: Patres comederunt uvam acerbam et dentes filiorwn obstupuerunt ;!) ubi enim nostra litera habet patres, hebraica veritas habet Adam, seriptum aliis et aliis figuris. — Nam Adam uno modo apud eos scribitur. parentes, scilicet. virum et uxorem; juxta illud Ge- nesis vocavit nomen eorum Adam in numero plu- rali. Aliis literis scribitur, quando significat tantum quando significat 

Strana 502
202 virum, sieut in nostra lingua dieitur hie et hec homo. et alio modo dicitur Aic vir. Sed non habe- mus distinctos apices et sonantes per se sieut He- brei. Nam Sem scribitur aliquando per Zade, alio modo per Samech, et ita Abram aliquando per Alleph, aliquando per he et vario significant modo: Adam commederunt uvam acerbam. Sed non con- sonat hec glos|s]a nostris doctoribus, quia in cruce non fuit lignum vitis. Idem de ficu, de quo tenent filii Ade de Seyllano, nee de musis propter ean- dem causam, non abstante, quod fecerunt perizo- mata de foliis illis propter magnitudinem foliorum. De olivis nullus dicit nec de dactillis, quamvis sint deleetabiles. Fuit tamen palma in cruce, sicut bene apparet in ligno imperialium reliquiarum aperte meo judicio. Si enim vera esset relacio Viterbien- sis in Pantheon, tunc non esset questio; dieit enim, quod quando Adam fuit infirmus, misit Seth, filium suum, àd paradisum peteudo oleum misericordie re- promissum. Angelus custos paradisi dixit: Nondum est tempus, tamen accipe tres istos ramos, seilicet olive, cedri et cypressi, et planta; quando facient oleum, tunc pater tuus surgetsanus. Venit Seth et invenit patrem mortuum in Ebron et contorsit tres ramos istos et plantavit super corpus Ade et sta- tim facti sunt unum. Tandem arbor illa crescens transplantata fuit primo in monte Libani, postmo- dum prope Iherusalem, et est ibi hodie monasterium Grecorum, ubi fuit incisum illud lignum, et est sub altari fossa illa et vocatur monasterium ex eventu mater crucis in hebraieo et illud lignum fuit reve- latum Salomoni per reginam Saba, quod Salomon sepeliri fecit sub profundissima turri et faeto terre motu iu nativitate Christi erupit seisso fundamento turris et illius virtute facta fuit probatiea piscina. De «amictu. parentum. Fecit autem dominus Ade et uxori eius tuni- eas pellieeas et induit eos. Sed queritur, de quibus pellibus, vel de novo creavit, quod non sapit, vel aliam oceidit, quod non placet, quia nondum erant multiplicata per generacionem et duo et duo tantum in principio creata fuisse creduntur. Ideo videtur sine assercione dieendum, quod non pelliceas tuni- cas est legendum sed filiceas. Nam inter folia nar- gillorum, de quibus supra dietum est. nascuntnr fila ') Zahn 95. KRONIKA MARIGNOLOVA. ad modum tele staminis quasi grossi et rari sacci, de quibus eciam hodie sunt apud illos et apud Indos ve- stes pro pluvia rusticorum, qui vocantur camalli por- tantes scilicet onera, et eviam homines et mulieres portant super seapulas in leeticis, de quibus in canticis ferculum feeit sibi Salomon de lignis Ly- bani, id est leetulum portatilem, sieut portabar ego in Zayton et in Yndia. Unam talem vestem de filis illis eamallorum, non camelorum, portavi ego usque Florenciam et dimisi in sacristia. Minorum similem vesti Johannis Baptiste. Nam pili camelorum sunt delieacior lana, que sit in mundo post sericum. Fui enim aliquando cum infinitis camelis et pullis ca- melorum in deserto vastissimo descendendo de Ba- bilone confusionis versus Egiptum per viam Damasci cum Arabibus infinitis. Nec in Seyllano sunt ca- meli sed elephantes innumeri, qui licet sint fero- eissimi, raro tamen nocent homini peregrino. Ego equitavi super unum regine Saba, qui videbatur habere usum racionis, si non esset eontra fidem. De victu parentum. Vixerunt autem in Seyllano primi parentes de fructibus istis et bibebant lae animalium, non car- nes ante diluvium — sicut nee adhue comedunt ho- mines, qui se dicunt filios Ade — comederunt. Fuit autem positus Adam in monte Seyllano et incepit ibi edificare domum, ut dietum est supra, de ta- bulis maximis marmoreis etc. Ibi habitant homines religiosi et mundissimi, ymo tante mundieie, quod nullus habitaret in domo, ubi spuisset aliquis; ymo quamvis raro spuant, tamen vadunt longe tam pro sputo quam pro alia materia. Comedunt tantum se- me] in die, nunquam bis, nullum potum preter lac et aquam bibunt, orant muudissime, seribunt primo iu arena digito et sie docent formare literas pueros, postmodum stilo ferreo in foliis papiri, scilicet. ar- boris cuiusdam. In elaustro sunt due arbores dissi- miles in foliis ab omni alia, sunt circumdate coro- nis aureis et gemmis et luminaria sunt ante eas, et illas eolunt et adorant, ut dicunt et fingunt se ex tradicione Ade ritum talem suscepisse, quia ex ligno dieunt Adam futuram sperasse salutem. Et consonat illi versui Dauid: JDiécife in gentibus, quia dominus regnabit. in. ligno,!) quamvis secundum hehraicam veritatem melius dicatur, curabit à liguo. 

Strana 503
KRONIKA MARIGNOLOVA. Isti eciam nunquam in crastinum servant aliquid in domo sua, iu arena jacent, nudipedes incedunt, ba- culos in manu gestant, tunica quasi fratrum Mi- norum sine capucio et mautello admodum aposto- lorum plieato super humerum sunt contenti, vadunt omni mane processionaliter pro prandio mendicando risum, occurunt eis principes cum maxima devocione vel alii et dant ad mensuram et numerum narum, lixum in aqua comedunt cum lacte nar- gillorum et musis. Hec vidi oculis meis, et fecerunt michi festum, quasi essem «de ordine eorum. perso- De generacione ct multiplicacione generis. Opinio autem illorum est, quod Adam ibi ge- nuit primo Caym et sororem eius auno quinto de- cimo; ipse enim. quamvis fuerit creatus annorum quasi triginta, expectasse tainen ereditur annum pu- bertatis. Item post alios quindecim genuit Abel et alios filios infinitos, quia, ut dicit beatus Augustinus libro De civitate dei. preceptum habuit: Crescite et multiplicamini, itu quod non vacabant ab actu ge- nerandi, quia natura erat in suo vigore, nec seinen indigestum nec violentatum, uee mulieres steriles ex nimio cibo vel potu, nec carnes comedebant nec vinum bibebant, que impedireut acetum concipiendi. Ideo videtur beato Augustino, quod cito multipli- catum fuit genus humanum, ita quod Caym potuit condere non parvam sed maximam civitatem. Quod autem scribitur, vixit sexaginta annis et genuit talem, non est credendum, quod tantum expeetas- sent, nee quod illi fuerint primogeniti, sed quia illi fuerunt insignes principes vel sacerdotes, quo- rum opera fuerunt maxima vel necessaria ad texen- das gene[a]logias patrum: ideo illi nominantur ce- teris pretermissis. Factus autem Caym avarus agri- cola, ut de visceribus terre traheret seminaria; Abel innoceus contentus erat vivere de frugibus et de modico lacte, unde nutrivit oves, que sibi lac mini- strabant; nullus tamen carnes comedit ante dí- luvium. De oblacionibus Abel et Caym. Postquam Caym . et Abel pervenissent ad etatem adultam. Adam, pater eorum, voleus utrunque suis descendentibus principari, monita salutis dedit eis. docens, quomodo et ipsi posteros suos informarent. Primo tamen docuit eos, quomodo signo sensibili 203 deum colerent et oracionibus insisterent et de bonis eis a deo collatis saerificia exhiberent. Qui jussu patris erectis singulis altaribus munera locaverunt in eis. Caym spieas corrosas et putridas vel inutiles, Abel vero optima primogenita gregis sui. Respexit autem deus ad Abel orantem iuxta altare et ad munera eius et inflamavit, id est misit flamam de celo. Ad Caym non respexit, qui videns se confu- sum facie tristis, animo prostratus statim fratrem occidere cogitavit. Cui deus dixit: Quare malum coneipis in corde tuo. Tu bene obtulisti, quia deo. male autem divisisti, quia deo pessima obtulisti: ideo non turberis in fratrem, sed sis dominus ani- mi tui. Quiesce. Ille quasi fratri ostendens pacem, taudem proditorie occidit eum fuste. Tunc terra tremuit, seissuram fecit et sa[n]|guinem eius bibit. Et iste elamor sanguinis Abel contra Caym. Tune deus dixit Caym: Ubi est Abel, frater tuus? Cui ille: Neseio domine; num quid eustos fratris mei sum ego? Dicit autem deus: Ecce vox sa[n]guinis fratris tui clamat ad me de terra; ideo tu male- dietus eris super terram. vagus et profugus. Tune miser desperans de miserieordia dei: Maior, inquit est iniquitas mea quam misericordia tua. Eece eiicis ime 3 facie tua et ero occisus statim. Non, inquit, deus, eris occisus, sed portabis primo penam in sep- tuphun. Tune posuit signum in Caym, quo viso omnia animalia terrebantur. Quid fuerit illud signum, scriptura non loquitur; sed dicitur, quod facies sua fuit exterminata et transformata tam horride, quod terrebat ipse aspectu omnem wmundanam creaturam eum eapitis agitacione continua Puit ergo excom- municatus, sequestratus, liominum societate privatus, omnibus odiosus, tandem oecisus in septima gene- raeione et septima pena. Edificavit tamen eivitatem non nomine suo, quia maledictus erat, sed nomine filii sui Enos,') qui interpretatur dedicaciu. Utrum autem ante occisionem Abel vel postea. incertum est. Potuit enim iu ceutum annis multiplicari tam per Adam, qui genuit filios et filias et alios, qui earni vaeabant et sa[nJguini, ut. dieit Augustinus. Invenit autem in civitate illa pondera et mensuras et omuia falsa. mechanieas. Si autem post occisionem Abel edifiea- vit eivitateni, non videtur contradicere saere scripture, nisi quia oportet dicere, quod non stabat. ..*) sed semper fuit vagus et profugus. Et hec civitas fuisse Invenerunt autem et eius descendentes artes 1) Dle bible správne Enoch. — 7) V ruk. jest pro jedno slovo prázdné místo. 

Strana 504
504 putatur, ubi nune est Kota in Seyllano, ubi fui, et ibi multis generatis ivit profugus versus Damascum, ubi a septimo descendente Lamech sagitta occisus est, ibique prope Damascum sepulchrum: eius osten- ditur. Hie Caym interpretatur possessio, quia. nichil ei eum celo, sed hic fuit eius possessio. Hie fuit inferni perverse generaeionis principium, fratrieida primus, constrinxit!) liber- tatem hominum cingens muro et firmaus portis, ideo eius filius dieitur dedicacio, quia hie mundi civitatem dedieavit. Et nota, quod dieit beatus Augustinus libro De civitate dei XV: Non esse necessarium eredere, quod iste Enos fuerit primogenitus Caym, sieut nee Judas fuit primo- senitus in populo Judeorum, sed alia causa fecit eum sibi suecessorem, quia peior fuit aliis ut tyrannus. Yrad, filius Enos, sibi successit in do- minio civitatis et. tyrannide secundum Augustinum. Mauialeel, filius Yrad, patri suecessit in viciis et tyrannide, Matusael, filius. Mauialeel, patri succes- sit. Lamech, filius Matusael,?) successor patris, primus bigamiam adinvenit; prius enim unus uni coniungebatur matrimonio; iste vero duas accepit, quarum una Ada altera Sela vocabatur, que ex in- vidia machinabautur viro mortem, quod ille presen- ciens, predixit eis, quod de Caym occisore dabitur septima pena, de Lamech occisore septuagesies sep- cies. Hic cecus quasi erat et puero ducebatur ad venacionem. Erat enim sagittarius et pre delectacione pellinm oceidebat animalia, non pro usu carnium, quia nullus usus fuit carne ante diluvium. Dum autem Caym profugus inter frutecta agi- taretur a dyabolo more arrepticii, Lamech puero dirigente pereussit Cayin scilicet, septima generacione, euius sepulchrum nune ostenditur prope Damascum. primus maneipinm, successor Iste ceeus inter alios duos filios genuit de prima uxore nomine Ada Jabel, qui fuit inventor papilio- num et tentorii pastorum. Tubal vero, frater eius, invenit organa et instrumenta niusicalia et eantum. De secunda vero nomine Sela genuit Tubaleaym, qui fuit faber et malleator in cuneta opera ferri et eri. euius soror, dicta Noema, inventrix arcium mulierum, filatrix, sutrix ete. Et in ipsa generacio pessima terminatur a fratrieida in patricidam, que tota etas submersa dieitur in diluvio. Sic enim La- KRONIKA MARIGNOLOVA. mech septuagies sepcies in tot descendentibus est punitus. De filio Ade Seth. sancto. Excursis generacionibus pessimorum more sacre scripture bonorum seriem prosequamur. Hie, inquit, sacer canon, est liber generacionis Adam. lu die, qua ereavit deus hominem ad ymaginem et sinili- tudinem et feminam creavit eos et vocavit nomen eorum Adam, sicut dicitur hie et hec homo in lingua nostra, et benedixit illis; et post annos centum triginta genuit Adam filium ad ymaginem et similitudinem suam, quasi innuat, quod primi pessimi non fuerunt proprie ad similitudinem eius. Sed iste nomine Seth, qui post vel pro Abel natus est, primus post eum princeps sanetus. Dicunt autem hystorie, quod Adam planxit mortem filii sui Abel annis centum et nolebat filios amplius gene- rare, sed stetit iu spelunca quadam separatus ab Eua; tandem precepto angeli cognovit ean et ge- nuit Seth et separavit se a generacione pessimorum et paulatim processit versus Damascum et tandem in Ebron finivit dies suos et ibi sepultus fuit prope Therusalem, quast miliaria. XX. in civitate Arbee, id est quatuor, quia ibi sepulti sunt Adam maxi- mus, Abraham, Ysaae, Jacob in spelunca dupliei, que est Ebron, ubi post sepulti fuerunt patriarche et alii saneti patres et Joseph eciam de Egipto relatus. Et tempore diluvii aqua portavit caput Ade sub montem Calvarie, ut pingitur, et tempore mor- fis Christi sanguis eius per scissuram montis stilla- vit in eapud illud et resurrexit. cum Christo; tra- dicio est forte vera. Vixit autem Adam torum aliorum et aliarum, generacionem, tandem anno IX" XXX" exspiravit. suam, masculum post mml- De generacione et multiplicacione bonorum. Seth sanctus, a quo sunt dieti filii del, dedit preceptum filiis suis, ut nullomodo haberent con- soreinm cum generacioue pessima Caym, quod et fecerunt usque ad mortem patris, qui vixit annis noningentis et duodecim. Cui Enoch,?) qui cepit invocare nomen donini, quia no- vum modum orandi deum per successit filius eius oraciones vocales n Ruk. construxit. — 7) Kuk. má Mauiacl. — 4) Dle bible ma biti Enos. 

Strana 505
KRONIKA MARIGNOLOVA. instituit et religionem adinvenit, modum vivendi sin- gularem, quem hodie, ut dieunt, sequuntur tam Dragmani quam religiosi de Seyllano, licet facti sunt ydolatre, colentes lignum, de quo supra. Vixit tamen annis noningentis quinque; nullus tamen per- venit ad mille. Cui successit Caynan, qui vixit aunis noningentis et decem. Cui successit Malaleel, filius eius, qui interpretatur plantacio domini, et vixit annis octingentis et quinque. Jareth genuit Enoch, primum prophetam, cuius scilicet Jareth, patris Enoch, anni fuerunt octingenti LXII". Hie Enoch prophetiea multa dixit et scripsit et dicitur, quod seulpserit literas iu columpnis, una marmorea, altera laterieia, ne perirent aqua vel igne. De cuius pro- phecia mencionem facit Judas apostolus cognomento Thadeus in canonica sua, quibus autem litteris, ignoratur. Vixit autem iste sanctus propheta in mundo isto trecentis LXV annis et transtulit eum deus in paradisum, ut vivat usque tempora Anti- ehristi cum Helia. Et si qui alii sint ibi, incertum est. Dicit tamen Josephus Moysen esse ibi, quam- vis seriptura dieat: Mortuus est autem Moyses ju- bente domino, quod ideo dicit, quia mundo mortuus est et ne filii Israel dicerent, eum fuisse Messiam. Hec Josephus probat per textum sequentem: Et non conguovit homo sepulerum eius, id est, quia non in- diguit sepulehro homo vivens. Quidam eciam theo- logi sompniant de Johanne ewangelista et quibusdam cum Christo resuscitatis, que incerta sunt nobis. Genuit autem iste sanetus propheta plures filios et filias, inter quos Matusalem, qui fuit longevioris vite inter omnes mortales, nam vixit quasi mille annis; vixit enim annis noningentis sexaginta no- vem. De isto Matusalem est inextricabilis questio inter Hebreos, paganos et catholicos. Hebrei secun- dum suam annorum computacionen) dieunt eum post diluvium annis sex supervixisse et in diluvio patris sui auxilio Enoch mirabiliter evasisse fingunt. Gen- tiles fingunt seilicet, ut dieit Josephus, multos su- per montem Armenie nomiue Paris, ubi nunc di- eitur areha requievisse, diluvium evasisse in hee verba allegans dieta hystoriographi Verosii !) Egip- eiorum sunm dicentis, montem in Armenia esse, super quem multos a diluvio novimus liberatos, et subdit Josephus: Nemo putet falsa, que ab ho- ) T. j. Berosi. 505 minibus prime etatis dicta sunt, deus enim in pri- meva etate vitam longam concessit, quia religiose vivebant, eciam ut invenirent astrologiam et alias sciencias, quas ante sexcentos annos minus discere valebant; nec de magnitudine corporum, cum dicat beatus Augustinus, dentem se vidisse, qui si divi- deretur, centum de nostris fierent. Matusalem ge- nuit Lamec, qui genuit Noe dicens: Iste consola- bitur nos, et vixit in summa annis septingeatis se- ptuaginta septem. Filii autem Ade de Seyllano pro- bant ad eos diluvium non venisse multis signis et maxime quia in oriente sunt profugi, vagi multi, quos et ego vidi, et dicunt se filios Caym, qui ex- terminatas habent faeies tam horridas et horren- das, quod terrent omnem hominem, nuuquam ultra dies duos in loco stare valentes; feterent, si plus starent, nullus potest eos sustinere; raro apparent, tamen mercatores sunt, filios ect uxores equelarvas portant in asinis. Beatus tamen Augustinus et com- muniter omnes doctores frivolum putant, aliquem extra archam diluvium evasisse, Matusalem eodem anno ante diluvium decessisse, quod onnino eciam credendum est, secundum catholicam veritatem. De gigantibus. Tempore Matusalem mortuus probatur sanetus Seth, a quo filii dei eius posteritas dicebatur, qui omnem religionem spernentes infrenata libidinc, ut ait Josephus, in filias generacionis Caym pulclier- rimas irrumpentes, sine ordine, sine freno, utriusque sexus reiecto pudore sibi uxores receperunt secun- dum placitum voluptatis. Ad ipsorum autem infati- gabilem libidinem ostendendam quasi rem monstruo- sam deus oriri fecit videlicet gygantes, qui cor- porum inestimabili magnitudine bestiarum more vi- vebant, omnem nature ordinem destruxerunt, iram dei nephandis operibus provocabant. Quo tempore natus Noe, decimus ab Adam, solus justus in lege nature, dicente patre eius Lamee: Iste consolabitur nos ab affliceionibus nostris, quibus anime justorum ex perversis operibus affliguntur. In isto enim prima etas terminatur. Prima enim etas, ut saucti distin- gunt, incepit ab Adam et per decem patres pre- dietos descendendo in diluvio finem accepit. Du- ravit autem, ut communiter dieitur, secundum conn- 64 

Strana 506
506 putacionem Judeorem annis mille sexingentis quin- quaginta sex; sed secundum alios duo milia ducenta LXII, ut dicit Augustinus XV? De civitate dei etc. De diluvio et composicione arche Noe capitulum. Anno autem quingentesimo vite Noe videns deus omnem maturam esse corruptam, dedit Noe preceptum de archa edificanda. Erat autem solus Noe justus in terra et tres filios habuit: Sem, Cham et Japhet. Qui preceptum dei implere studuit et juxta descripeionem per spacium aunorum centum de lignis levigatis fecit et edificavit sibi archam vel navem secundum proporcionem mensure humani cor- poris, ut probat beatus Augustinus libro XV^ De civitate dei,!) ubi dicit: Sie humani quippe corporis longitudo a vertice usque ad vestigia pedum sexcies tantum habet quam latitudo, que est ab uno latere usque ad aliud latus, et decies tantum quam alti- tudo, que altitudo mensuratur in latere a dorso usque ad ventrem; velut si jacentem hominem me- ciaris supinum aut pronum, sexcies tantum longus est à capite usque pedes quam latus a dextra in sinistram et decies quam altus a terra. Unde facta est area in longitudine trecentorum cubitorum et quinquaginta in latitudine et triginta in altitudine; et iu latere hostium et cenaeulum et habitacula in ea fecit, plena omuibus escis. Et intromisit deus omnia animalia bina cuiuslibet speciei in archam eum Noe et tribus filiis eius et quatuor uxoribus eorumdem; clausit à foris hostium dominus. Et nno sexcentesimo vite Noe venit diluvium et con- sumpsit omnia viveneia sub celo; et pluit diebus quadraginta et levaverunt aque archam deo guber- nante, Noe et filiis gubernautibus animalia cibos ministrando, et omuia animalia, que nunc vescuntur carnibus, ut dicit beatus Augustinus, cibo communi, scilieet fieu et castanea vescebantur.?) Requievit autem archa mense septimo super montem Armenie, qui est juxta portas fereas iu imperio de Vsbec et vo- eatur AÁrarat in Armenia Minori. Fuit autem archa mire magnitudinis secundum Augustinum, ita quod unus de illis cubitis facit nostros tres usuales et sic suut bene duo miliaria ytalica et plus longitudo arche. Mense decimo cessaverunt aque et post qua- draginta dies. misit Noe corvum, qui non est re- KRONIKA MARIGNOLOVA. versus. Tunc emisit columbam, que reversa est ad vesperam. Item iterum post septem dies emisit eandem, que rediens portavit ramum olive. Iterum post septem alios dies emisit eandem, que non re- versa, eo quod cessassent aque. Fuit ergo Noe in archa per integrum annum. Post iussu dei egressus est et optulit deo sacrificium et accepit signum federis à deo, quod non esset amplius diluvium ge- nerale, arcum in nubibus, vario colore distinctum, de quo dicitur, quod per quadraginta annos ante judicium non apparebit. Gracias agamus ergo domino deo nostro, quod prima etas terminatur in exitu Noe de archa, cui concessit deus esum carnium sine sangwine; tamen et preceptum dedit propagande prolis, ut dei civitas impleatur. Explicit prima distinecio nostri operis. quam vocari duximus thearcos, quasi divinum vel naturale dominium seu thearticum principatum ete. II. Secunda etas, et incipit secundus liber. qui monarchos nominatur. Noe egresso de areha cum uxore et tribus filiis et totidem uxoribus residentibus in monte altis- simo Ararat vel Armenie, ubi adhuc arche illius vestigia esse dieuntur, etas secuuda incipit secun- dum scriptores, et ex tunc incipiunt omnium gencium mundi regna describi pro eo. quod ante diluvium erat quasi divinus seu thearticus principatus. Nam idem erat princeps primogenitus et sacerdos; post diluvium autem cepit tyrannides dominari, et ideo secunda nostri operis distinecio sive liber aonarchos nominatur. In quo describemus principalium omnium gencium monarchias, donec ad propositum venia- mus; tamen breviter et succincte decurrendo per concordiam saere scripture cum deeursu gentilium, sequendo beatum Augustinum, ut prosequitur liysto- riam libro De civitate dei. Dedit ergo Noe mandatum filiis deo jubente de latria venerauda, id est de eultu unius dei per sacrificia, de multiplieanda prole et de divisione terrarum, ut implerent eas et pacifice viverent. Post decessum illius ipse quasi quietam vitam eligere eupieus, sibi Cethym insulam. que nune Cyprus di- ?) Kniha XII, kap. 26. — ?) De civ. dei kniha XV, kap. 27. 

Strana 507
KRONIKA MARIGNOLOVA. eitur, reservavit. Sem ergo primogenitus, quia rex et sacerdos, post patrem obtinuit medietatem orbis, scilicet totam Asiam Maiorem, que est a mari albo ultra Vngariam, ubi nune sunt Olachi, per rectam lineam, totum illud imperium Vsbee, Katay, Yndias, Ethiopiam usque ad finem mundi. Aliam autem me- dietatem alii duo fratres inter se diviserunt: Cham Africam, ubi est Terra sancta, Cartago, Turusium, usque finem mundi; Japhet minor Europam, ubi su- mus nos, scilicet. ab Vugaria citra et Roma, vide- lieet. Germaniam, Franciam, Boemiam, Poloniam et Angliam et usque ad finem mundi Simul tamen pro tunc habitabant et cum patre descenderunt de monte. Venit autem Noe in Cyprum et ibi genera- cioni operam dantes et agrieulture filios genuerunt. Noe genuit Janum, Sem genuit Arfaxat anno se- cundo post diluvium, Cham genuit Chanaan, Cus, & quo Nemprot, a quo Trebeea, Cres, Nynus, Belus ete. Japhet genuit Helisa, unde Selaui dicuntur. Plantavit autem Noe vineam in Cypro, que hodie est archiepiscopi Nyeosie, et coluit eam et bibit vi- num et inebriatus est et nudato femore dormiebat in tabernaculo. Cham derisit patrem et fratribus patris verecundiam nuneciavit, qui horruerunt igno- minium eius et aversis vultibus cooperuerunt eum et patris virilia non viderunt. Qui post sompnum surgens convoeatis pueris suis benedixit primo Sem, secundo Japhet dicens: habitet Japhet in thaber- naeulis Sem. Et tunc impleta est prophecia, quando gentes de Japlhet progenite omnem syuagoge gra- eiam et gloriam cum sunmo sacerdote intraverunt. Cham autem expresse non maledixit, quia benedi- xerat eis simul deus, quando egressi sunt de archa; maledixit auteui in sua successione et in filio Cha- naan, ut suecedat in generacione maledicta Caym fratrieide. Tunc ergo ab invicem sunt divisi et versus Orientem procedentes patre dimisso brevi intervallo temporis ineredibilem multitudinem | generaverunt. Unde dieit hystoriographnus Josephus Judeorum, quod potuit videre Noe de se egressos!) sexcentos juvenum eleetorum. Janus, filius Noe, pater Ytalie, iste in Genesi dicitur Janan; hie dedit se astrologie et venit in Ytaliam, ubi nunc. est Roma, et sibi edifi- cavit castrum. Et usque hodie in Roma est eeclesia, que dicitur saneta Maria ad Janiculum, ubi fuit ca- ')) V ruk. egressus sexecuris, 507 strum Jani. Aliud eciam castrum edificavit in ripa maris nepoti suo eodem nomine appellato et Janum vocavit, ubi nune est Janua civitas, quam Troyaui postmodum acreverunt. Cham dedit se demonibus, qui docuerunt eum artes magicas, qui dictus est Zaroastres, quem Nynus, rex Nineue, filius Nemprot, postmodum interfecit. De cultu post diluvium. Sem studuit colere verum deum, euius hysto- riam nune sequamur. Hie secundo anno post dilu- vium genuit Arfaxat, qui eciam genuit Elam, a quo nobilis generacio Alanorum in oriente dicitur exorta, et est hodie maior et nobilior nacio mundi et ho- mines puleriores et forciores; quorum auxilio Tar- tari optinuerunt imperium orientis et sine quibus nunquam habuerunt victoriam gloriosam. Conduxit enim Cingwis Caam, primus Thartarorum rex, de eis LXXII principes, quando voluit precepto dei castigare mundum. Genuit autem Sem XXIV principes familiarum, Caam XXXIIL Japhet, pater noster, XV; et tot postmodum divise sunt li[n]gwe minus tantummodo una ete. Arfaxat, filius Sem, anno etatis XXXV ge- nuit Sela vel Sale, à quo Yndia populata est et di- visa in tria regna, quorum primum vocatur Manzi. maior et nobilior provincia mundi, pulerior, ame- nior et laeior, in qua est illa nobilis civitas Camp- say, Zaytan, Cynkalan, Janu et alie multe civitates Manzi, olim Cyn, ubi usque hodie est portus et ci- vitas nobilis, que dicitur Cynkalan, id est magna Yndia, nam kalan est magnum ad differenciam secunde Yndie, que dicitur Nymbar, ubi est Cyn- kali, id est parvum, parva Yndia. Secundum Yndie regnum vocatur Nymbar, de quo loquitur beatus Augustinus de philosophis vaninis, qui ideo ca- nini dieti sunt, quia naturam canum imitari do- cebant, ne videlicet de naturalibus homo vere- eundari deberet, nec tamen potuerunt persuaderc populis, quod eciam filii non vereeundarentur co- ram patribus balneari vel pudenda ostendere. Ibi est civitas Columbi, ubi nascitur piper, de quo supra. Tercia provincia Yndie vocatur Maabar, ubi est ecclesia saneti Thome, quam manu pro- pria edificavit, et alia, quam edifieavit eum operariis, 

Strana 508
508 quibus solvebat de lapillis marinis, quos vidimus, et de uno ligno inciso in monte Ade iu Seyllano, quod fecit secari, et de pulvere secature seminate sunt arbores. Fuit autem lignum illud ita maxi- mum incisum per duos selavos suos et ipsius cin- gulo tractum in mare et precepit ligno dicens: Vade, expecta nos in portu civitatis Mirapolis. Quo cum pervenisset, rex eum toto exercitu suo conabatur trahere in terram: nec movere potuerunt homiues decem milia. Tune supervenit sanctus Thomas apo- stolus indutus camisia, stola et mantello de peunis pavonum super asinum, sociatus duobus illis sclavis et duobus maguis leonibus, sicut pingitur, et ela- mavit: Nolite, inquit, tangere lignum, quia meum est. Unde, inquit, rex probas tuum? Qui solvens funiculum, quo erat precinctus, precepit Ligate lignum et trahite in terram. Quo facillime in terram tracto rex convertitur et donat sibi de terra, quantum voluit eum asino circuire. Ecclesias edifi- cat in civitate in die, sed nocte ad tria miliaria ytaliea ferebatur, ubi sunt pavones innumeri, unde sagitta, quam frieciam vocant, in latere, sicut misit manum in latus Christi, percussus, hora. completorii ante suum oratorium jacens et sangwinem sacrum totum per latus effundens, tota nocte predicans mane reddit animam deo. Sacerdotes tunc terram illam sangwine mixtam collegerunt et secum sepelieruut, de qua vidi expressum miraculum in persona mea duplieatum alibi recitandum. Mirum eonti- nuum ibidem apparet tam de apercione maris quam de pavonibus, et quia quanto plus trahitur terra de illa fovea una die, tantum seaturit alia [sic], de qua bibita curantur languores, tam per christia- nos quam per Thartaros et paganos fiunt aperta niraeula. Dedit eciam rex ille stateram ponderis piperis beato Thome et omnium specierum aroma- tum in eternum, quam nullus potest eis auferre sine perieulo mortis. Fuimus ibi diebus quatuor. Ibi est summa perlarum piscacio. Genuit autem Arfaxat alios filios et filias; et de Arfaxat natus est Sela vel Sale, a quo Samarite. Isti sunt, quos rex Babilonis posuit in Samaria translatis filiis Israel decem tribubus et posuit eos super fluvios Gozan et Tartar in provineia Medorum, ut legitur in Paralipominon. Sela vel Sale anno etatis sue selavis: autem KRONIKA MARIGNOLOVA. XXX"* genuit Heber, qui fuit pater Hebreorum pri- mus. Heber anno XXIIII? genuit Faleg, in cuius diebus divise sunt li[n]gwe, ut postea dicetur. Faleg genuit Rehu, Rehu anno XXXII? genuit Saruch, qui anno XXX? genuit Nator [sic]. qui anno XXX? Thare, patrem Abraham. Et ecce finis secunde etatis. Fue- runt autem ab Adam usque ad nativitatem Abram tria milia CCC et XXX secundum LXX', fuerunt autem a diluvio usque ad!) Abraham anni mille LXXII secundum Augustinum XVI De civitate dei. De monstris, que hystorie vel fabule fingunt vel pingunt et dicuntur esse in Yndia, de quibus eeiam beatus Augustinus libro De civitate dei XVI? faeit memoriam, puta, quod sunt, qui tautum in fronte unum habent oculum, quidam plantas ver- sas post crura; quibusdam utriusque sexus uaturam et dextram mammam virilem, sinistram muliebrem esse fingunt, alii sine capite et sine ore in pectore tantum habere foramen; alii per nares tantum alitu vivere, alii statura eubitali eum gruibus dimieare; alii octavum annum non excedere, quinquies eonci- pere et parere, alii sine iunetura, alii supini ja- centes planta!) pedis umbram sibi faeiendo, quidam habentes capita canina, ypotamos et alia multa monstra poete finxerunt. De istis omnibus sie con- eludit beatus Augustinus: Aut nullomodo sunt. aut si sunt et racione utuntur vel uti possunt, ex Adam omnes homines sunt; aut monstra in natura sunt, tamen ex Adam, sieut inter nos aliquando nata sunt pauca in illis partibus, et in toto genere humano sunt multa, sicut. ponit exemplum de variis gibbosis, de homine habente sex digitos et de aliis multis. Sieut. imperator nobilissimus Karolus quar- tus portavit de Tuscia puellam iu facie omuino pi- losam et in toto corpore maximis pilis, sieut esset filia wulpis; non tamen: per se in Tuscia est talis populus, nec mater sua fuit talis, nec alii filii, sed nobis similes. Sicut illud monstrum, quod vidimus eciam diebus nostris in Tuscia in distrietu Florencie nasci de pulcra matre, habens duo capita, perfecte formata, quatuor brachia, duo pectora usque ad um- bilieum perfecta forma ibi coniungebantur et unus quasi pes ex latere procedebat, et post duos tan- tum pedes habebant et tamquam due persone ba- ptizati fuerunt et supervixerunt diebus septem. 1, Ruk. plantam. 

Strana 509
KRONIKA MARIGNOLOVA. Vidi eciam Bononie, quando ibi legebam, ovem, que peperit simile monstrum, scilicet agnum habentem duo capita, septem pedes; non tamen putandum est, esse aliquam speciem bestiarum, sed monstra nature sunt. Sie et deus vult in hominibus suam potenciam demonstrare, ut gracias sibi agamus, quia nos non condidit sie deformes, et timeamus eum. Ego tamen omnium provinciarum Yndorum curiosissimus per- agrator, sieut sepe plus habui animum curiosum quam virtuosum, volens omnia nosse, si possem, et qui plus dedi operam, ut puto, quam alius, qui le- gatur vel sciatur, ad investigandum mirabilia mundi et transivi per principaliores mundi provincias, ma- xime, ubi tocius orbis mercatores conveniunt, scili- cet in insula dieta Ormes; nunquam potui investi- gare pro vero tales gentes esse in mundo; ymo ipsi à me petebant, utrum essent. Nec est aliqua nacio talis, nisi ut dixi monstrum, uec illi, qui finguntur uno pede sibi umbram facere, sunt nacio una, sed quia omnes Yndi communiter nudi vadunt, portant in arundine parvum papilionem semper in manu, quem vocant eyatyr, sicut. ego habeo Florencie, et extendunt contra solem et pluviam, quando volunt. Istud poete finxerunt pedem. Incidens de quodam Yndo baptizato. Cum eeiam essem in Columbo cum principibus illis ehristianis, qui Modilial vocantur domini pipe- ris, ante ecclesiam quodam mane, venit homo nudus a lumbis supra venerande stature, alba barba, solo pallio eoopertus, cordula nodosa admodum stole dyaconi et toto corpore in arena prostratus adora- vit, caput ter ad solum percuciens. Tandem sur- gens, cepit pedes meos nudos osculari desiderans, prohibitus autem surrexit, postmodum residens in arena per interpretem filium, qui captus aliquando i piratis venditus fuit cuidam Januensi mercatori et baptizatus et casu tunc erat nobiscum et patrem ex cireumstaneiis recognovit. Dixit nobis totam vitam suam. Nunquam carnes comederat, nunquam potum biberat inebriantem, nunquam nisi unam cognoverat causa prolis procreande; quatuor mensibus in anno purissime jeiunabat, granum rysii parum in aqua bu- litum et fructus et herbas de sero mandueabat, in oracione pernoctabat et antequam intraret oratorium suum, corpus totum aqua lavabat et induebat mun- dissimam lineam vestem ad hoc solummodo prepa- ratam. Tunc intrabat et colebat dyabolum in ydolo 500 suo purissima devocione, et erat sacerdos tocius insule sue, que sita est.in ultimis finibus Indorum. Deus videns eius puritatem illuminavit eum primo per sapienciam, tandem demon coactus per os ydoli dixit sibi: Non es in via salutis; ideo precipit tibi deus, ut vadas in Columbum itinere per mare an- norum duorum; ibi invenies nunecium dei, qui do- cebit te viam salutis. Ideo, inquit, veni ad pedes tuos, paratus in omnibus obedire, et quod plus est, in sompnis vidi faciem tuam, sicut modo agnosco. Tune cum laerimis facta oracione confortantes eum dedimus sibi filium suum baptizatum interpretem et doctorem. Tunc post tres menses instructum baptisavimus Michaelem vocantes et percepta bene- diecione remisimus ipsum promittentem, quod fidem, quam didicerat, aliis prediearet. Hec hystoria utilis est ad ostendendum, sieut dicit beatus Petrus de Cornelio centurione, quod non est personarum ac- cepceio apud deum; sed quicunque legem seriptam in corde a deo servat, quia signatum est super nos lumen vultus tui domine, acceptus est illi et. docet eum viam salutis. Utrum autem iste, quia per duos annos navigans per mare et per Yndorum insulas olim ignotas, aliquid vidisset de monstris istis vel saltim audisset, inquisivimus, qui omnino nichil sci- vit. Nec eciam apud reginam Saba, ubi tamen ori- tur sol modo opposito nobis et in meridie transit umbra viri ad dextrum sicut hie ad sinistrum et occultatur ibi polus articus nobis gradibus sex et antartieus totidem elevatur, sicut dominus Lemon de Janua, nobilis astrologus, nobis ostendit, et multa in astris mira. Sunt tamen bene quidam gygàantes, quorum unum vidi, cui non potui cum capite attingere ultra cingulum, turpissime figure et fetide valde. Sunt homines silvestres in silvis eum filiis et uxoribus nudi et pilosi habitantes, inter homines non appa- rent, et raro potui videre aliquem, quia abseondunt se in silvis, quando senciunt homines transeuntes; faciunt multa opera, seminant et colligunt blada et multa alia,et quando mercatores ad eos vadunt, ut vidi, illi exponunt venalia in medio vie et fugiunt et stant absconsi. Tune ementes vadunt et ponunt precium et mercator accipit res relictas. Sunt eciam monstruosi serpentes et fere, sicut habet in clausura sua Prageusi dominus imperator Karolus. Sunt eciam animalia quedam, quasi ad figuram hominis, maxime apud reginam Saba et in 

Strana 510
510 claustro de Campsay, in illo famosissimo monaste- rio, ubi sunt tot monstruosa animalia, que credunt esse animas defunctorum. Sed ex certa sciencia didici, esse animalia irracionabilia, nisi quod dya- bolus utitur eis sicut olim li[n]gua serpentis de- merentibus illis infidelibus propter incredulitatem eorum, alias vita illorum in religiosis moribus et oracionibus contenta et jeiuniis, si essent in vera fide, excederet omnem observanciam et continenciam nostram. Veniunt enim illa animalia ordinarie ad comedendum dato signo; verum tamen nunquani ve- nerunt eruce presente, post venerunt cruce dente. Ideo concludo, quod ista monstra homines non sunt, lieet videantur habere aliquos actus, sed sunt sicut symie, quas si nunquam vidissemus, pu- taremus homines esse, nisi tantum illa monstra, ut dixi, que nota sunt preter consvetudinem de Adam. Nee putandum est, ut dicit beatus Augustinus, anti- pedes esse, quasi homines plantas contra nos te- nentes, quod nullomodo putandum est, quia terra firmata est super aquas, et ut experiencia certa di- dicimus, dividendo oceeanum in modum crucis due quadre sunt navigabiles et due alie nullomodo. Noluit enim deus, quod homo posset circuire per mare totum mundum. Ermofroditam vidimus, non tamen generantem, sicut est, neque eciam mulus generat ete. Nunc ad materiam revertamur. rece- De multiplicacione generis humani et divisione terrarum et turri Babel. Tres ergo filii Noe post diluvii cessacionem divisa terra trifarie in annis, quibus supervixit Noe post diluvium, in tantum multiplicati sunt, ut dicit Joseplus, ystoriographus Judeorum summus et sa- cerdos eorum, quod Noe ante mortem suam potuit videre de se natos per filiorum et nepotum gene- racionem. DC juvenum electorum, quod mirum non debet videri, quia ex Jacob, qui intravit Egiptum in animabus LXX tautum, crevit populus dei, quod infra eentum annos in egressu filiorum Israel fue- runt sexcenta milia pugnatorum, exceptis aliis in- numeris, qui non numerantur. In illa ergo etate, ubi vaeabant carni et sanguini seeundum Josephum, erat vietualium nature conformium habundancia; robusta etas, vires eximie, sompni salubres, nulla ebrietas, infirmitas rara, quia non confundebant na- turam variis cibis et potibus. Generacio erat fecunda et communiter mulier marem et feminam generabat KRONIKA MARIGNOLOVA. et sororem accipiebant uxorem, et erat nature con- formitas. Ideo multiplicato in tantum humano ge- nere versus orientem juvenum electa societas pro- ficisci ceperunt. Veneruntque ad campum Sennaar in Asia Maiori juxta fluvium maximum nomine Eu- frates in quandam vastam planieiem magnitudinis quodammodo infinite, ubi ut oculis nostris vidimus, est omnium fructuum maxime dactilorum habun- dancia; ibi olivarum et vinearum copia; ibi omnium terre nascencium et ortensium peponum et melo- num et ceucumerorum copia. [bi sedem suam posu- erunt, nullas leges, nulla legitima connubia obser- vabant, sed sola libidine ferebantur. Inter quos de filio quodam Cham nomine Cus natus est quidam gygas nomine Nemprot, statura cubitorum octo, pulcher et fortis valde. Hic appetivit dominari et nesciens modum, rogavit Janum, filium Noe, natum post diluvium, virum prudentissimum et astrologum, ut doceret eum de modo regendi, euius consilio voluit filiis Sem dominari, qui omnino sprevit eum. Filii autem Cham favente et procurante prineipe nomine Cus predicto ipsum Nemprot ducem sibi et dominum prefecerunt. Ipse statim, sicut erat elo- quens, induxit eos puleris verbis et omnes alios dicens: Vos scitis, quod diluvium destruxit mundum. Venite ergo et edificemus civitatem et turrim, que pertingat ad celum, et celebremus nomen nostrum antequam dividamur ab invicem. Quod cum omni- bus placuisset, incepit, docuitque coquere lateres pro saxis, et quia ibi sunt multi putei bituminis, habuerunt lateres pro saxis et bitumen pro ce- mento. Est autem bitumen quasi pix nigerrima mixta oleo, fluens, sed quando muratur cum late- ribus, constringitur et desiecatur tanta eoagulacione, ut vix arte dissolvi possit, sicut ego, qui supra turrim illam fui, palpavi et vidi et de illo bitu- mine desiecato tuli mecum. Nam homines patrie continue destruunt turrim illam propter lateres colligendos. Fuit ergo fundata civitas permaxima, ita quod in omni quadro habuit, ut dicunt, octo milia- ria ytalica, sicut bene apparet. In capite unius muri juxta flumen quasi pro arce posuerunt turrim istam et sicut ascendebant, implebant terra, ita quod et intus solida rotunda et circularis et facit mane oriente sole in illa planicie longissimam umbram. 

Strana 511
KRONIKA MARIGNOLOVA. De divisione li[n]guarum. Videns autem deus eorum fatuam superbiam, confudit labium, id est li[n]guas eorum. Itaque si- cut erant capita principum superius descriptorum septuaginta duo, it» in ore eorum et familiarum ipsorum vel sequacium facte sunt li[n]gue diverse, et tonitruo pro maxima parte cecidit turris illa. Tune secundum diversitatem li(n]guarum divisi sunt abinvicem, Nemprot cum suis ibi remanente. Attemptaverunt autem, ut videtur, alibi turres similes facere, nec prevaluerunt in tantum, quod quidam soldanus supra illud fundamentum maxi- mum edificium construxit, quod tamen tonitruo cor- ruit. Qui cum pluries conaretur instaurare et sem- per corrueret, ivit in Egiptum et ibi Babiloniam civitatem edificavit et soldanus Dabilonie nominatur. Nemprot tamen civitatem vallo altissimo, mu- rato tantum exterius lapidibus siccis, interius equa- liter coequato cinxit civitatem et factus est robu- stus venator, id est oppressor hominum contra deum. Et vocatum est nomen civitatis Dabilon, quia ibi confusum est labium universe terre. Occidit autem Nemprot Cham, filium Noe, timens, ne sibi preriperet regnum. Filii autem Sem sibi ducem ele- gerunt Arfaxat, iverunt versus orientem, et regnum incepit Assyriorum, quod fuit maximum et diutur- nius duravit omnibus regnis mundi. Fuit autem tune natus Faleg, pronepos Sem, et quia tunc facta est divisio, vocatus est Faleg, id est divisio; fuit enim quintus à Sem, qui genuit Rehu, qui genuit Saruc, qui Nator [sic], qui genuit Thare, patrem Abra- ham. In Abraham nativitate per X capita secunda etas terminatur. Sem autem non valens sustinere tyrannidem Nemprot elegit sibi eivitatem cuiusdam nepotis sui fortissimam et optimam nomiue Salem et inde dictus est rex Salem, quod li[n]gua illa dicitur Melky ; omnis enim rex hodie dicitur Melchi li[n]gua illa. Sem dicimus nos ipsi idem cum addicione dech quasi ille, unde dicitur Melchisedech, summus dei rex et sacerdos, qui deo faciebat sacrificium de pane et vino, non de animalibus, ut post fecerunt Judei more gentilium. Janteon tamen dicit, quod iste Nemprot fuit natus de Sem, cuius pater fuit Jerari, sed dicitur filius Cham, quia illi prefecerunt eum sibi in principem ; quod unde sompniet, ignoratur; 511 magis autem standum est textui sacri canonis, qui dicit, quod Cus genuit Nemprot. Iste Nemprot pessimus tyrannus fuit, oppres- Sor hominum, euius exemplo multe gentes disperse sibi principes statuerunt, ut resisterent ei. Primo filii Sem regnum Assyriorum, ab Assur filio eius nominatum, inceperunt; secundo regnum Scitarum tempore Saruc incepit. Fuerunt autem Scithe ho- mines in parte aquilonari ultra Caffa, qui, infestati ab hostibus, persecuti sunt inimieos annis decem, mulieres et servos domi dimiserunt. Que videntes, quod viri non revertebantur, nupserunt propriis ser- vis. Mariti victores revertentes armis propelluntur 3b eis, occisis maribus et feminis reservatis; cum- que plures viri conarentur armis vincere, vinceban- tur et servi juvabant eos. Tune unus prudencior dixit: Nos pugnamus cum servis nostris armati, ideo nos non timent; pugnemus autem, ut decet dominos contra servos, et tunc devincemus eos. Se- quenti mane proiectis armis cum virga et clamore irruerunt in eos; illi servilis condicionis memores in fugam vertuntur, quos domini devicerunt et cap- tos laqueo suspenderunt, mulieres eciam, uxores proprias, trucidaverunt et alias ut domini recepe- runt de partibus convicinis ete. Tercio tempore Nator Egipciorum regnum inchoat, quarto tempore Thare, ubi nune dieitur Grecia, Sicioniorum regnum oritur. Iste pessimus Nemprot, dixit Pantheon, VIII filios reliquit. Primus eius filius fuit Cres nomina- tus, quem noverca fugavit; et ivit in insulam opti- mam, ubi fuit rex et à nomine suo Cretam appel- lavit. Secundus filius Belus tenuit sedem in Dabel post Nemprot; tercius filius Trebeca, a quo Treve- ris. Dicitur autem Dagbel li[n]gua eorum aliter quam Babilon, quod est confusio; bag cum g litera dicitur ortus vel paradisus, bel dicitur eciam bag- dag. Ab isto Belo ydola ortum habuerunt per istum modum. Filius eius Ninus, qui ei successit in regnum, statuam fecit patri, sieut adhue faciunt in partibus iliis dilectis filiis, uxoribus et parentibus, et omnes amore regis honorabant statuam patris in tantum, quod quicunque dignus pena confugiebat ad sta- tuam, salvus erat. Ex tune ceperunt sibi sacrificare incensum et sie per errorem in statua maiestatem divinam esse putaverunt. Unde postmodum alie civitates fecerunt yma- gines caris suis et ab eius nomine secundum varie- 

Strana 512
512 tatem li[n]guarum Belfegor, Beelzebub, Babel nomina receperunt. Verum in libro sąpiencie dicitur, quod non filius patri sed pater filio fecit primo ydolum ; rapti, inquit, filii deplorans ymaginem.) Judei tamen, Tartari et Sarraceni judicant nos pessimos ydolatras, et non solum gentiles, sed eciam ehristiani quidam; nam lieet illi christiani vene- rentur picturas, abhominantur tamen larvas, facies et horrendas sculpturas, sicut sunt iun multis eccle- siis. Patet in sepulero saneti Adalberti in Praga. De Nyno. Delo, filio Nemprot, successit Nynus, qui cepit expugnare et subiugare totum orientem preter In- diam. Iste Nynus cepit regnum Assyriorum et no- mine suo Nyneuen civitatem trium dierum condi- dit, et sedem ibi posuit regni Assyriorum, et fuit rex tocius orientis, id est medietatis orbis. Secun- dum Augustinum facile tunc fuit homines sine armis indoetos subiugare arte pugnandi, maxime quia vox nature clamat: melius subiugari quam mori. Duo autem regna precipua fuerunt, unum in oriente, sci- licet Assyriorum, secundum in occidente, scilicet Ronanorum; illo deficiente, istud surrexit. Eorum enim similes condiciones fuerunt, alia omnia regna fuerunt appendicia, ut dicit beatus Augustinus. Nam Siciomorum regnum, id est Grecorum; magnum fe- cerunt plus ingenia philosophorum et eloquencia quam res geste; nam ibi Atteniensium studia et mira ingenia vel finxerunt vel addiderunt multa fa- bulosa et simplices deceperunt, et homines nunc mutatos in bestias, sieut est fabula de illo, qui voluit fieri avis et factus est asinus per Sibillam et iterum conversus in hominem, quia comedit rosas et bibit aquam, vel in lapides vel in aves conversi sunt, et quod facti sunt dii post mortem homines et similia fabulosa pro parte. Huius Nyni filius. nomine Trebeea post mor- tem patris timens tyrannidem uxoris fugit in Ger- maniam et Treverim edificavit et Theutoniam pulavit etc. po- De uxore Nyni. Uxor Nyni Semiramis, gloria feminarum, occi- sum audiens virum, filio suo impuberi timens dare ?) Kniha Moudr. NIV. KRONIKA MARIGNOLOVA. imperium, abscondit eum secretissime nutrien- dum. Et ipsa invenit sibi vestes thartarico modo formatas, ante pectus replicatas, ne mamille appa- rerent, longas manicas, ne mulieris manus videren- tur, longas vestes ad cooperiendum pedes, bracas, quando equum ascendebat, et precepit nomine filii, quod omnes tali veste uterentur, et finxit se filium Nyni et eaput cooperuit et statim precepit parari arma et aggressa est Yndiam et vicit eam, et non eontenta elaborato imperio à marito Dabilonem cinxit muro, nunquam saciata humana occisione, nec concubitu viri filiam quandam occulte dicitur genuisse in Yndia, quam adultam fecit reginam optime insule mundi Saba nomine, in qua semper mulieres ibidem communiter regnum super homines habuerunt. Et vidi depietas hystorias in palacio eius, in throno scilicet sedentes mulieres, viros fle- Xis genibus eas adorantes; nam sieut vidi ibidem oculis, mulieres in eurribus sedent, in cathedris, mariti ducunt boves vel elephantes. Hec reversa de Yndia adultum filium accepit maritum et tene- bat tamen eum captum occulte, de quo genuit filium nomine Niman, que adultum pulerum videns ac- cepit eciam in maritum, occulte tamen. -— Quod pri- mus filius cum perpendisset, occidit eam et regna- vit pro ea, que tamen quadraginta duobus annis ampliavit et rexit regnum Assyriorum. In Grecia erat secundus rex nomine Europs, Sicioniorum reg- num tenebat Texlion, quem deum fecerunt et ludos instituerunt, quia sub eo felicia tempora habuerunt. Tercia etas. De nativitate Abrahe. Excursis ab Adam annis tribus milibus trecen- tis et triginta vel citra in principio tercie etatis natus est Abraham Hebreus. Caldei enim colebant deum in forma ignis, sieut eciam hodie faciunt. Sola fa- milia Heber, unde dicti sunt Hebrei, de qua natus fuit Abraham, non adorabant ignem. Et posuerunt intus Abraham et fratrem eius, patrem Loth. An- gelus domini eduxit Abraham et frater mortuus est. Ideo precepit deus Abraham: Egredere de terra et de cognacione et domo patris tui, et eduxit eum primo in Aram, deinde in Canaan et apparuit sibi et promisit ei dare terram. Iste Abraham verum deum perfecte credidit primus in figura Trinitatis ; 

Strana 513
KRONIKA MARIGNOLOVA. tres vidit et unum adoravit. Iste jubente uxore eius Sara voluntate dei accepit seenndam uxorem, fa- mulam Sare, de qua genuit Ysmael, de quo nati sunt Ysmahelite, qui nunc dicuntur Sarraceni, no- men à domina non a famula rapientes. Hic aecepit à deo preceptum circumcisionis, cui suecessit nune baptismus. Hie dedit nepoti Loth opeionem eligendi terram tamquam nüinori. Hie eum trecentis XVIII vernaeulis domus sue et duobus principibus amicis suis improvisos debellavit quatuor reges, de quo- rum spoliis dedit decimas summo regi et sacerdoti Melehisedech, qui vivebat et supervixit post mortem Abrahe annis triginta quinque, Loth liberavit nepo- tem. Cui Abrahe tres angeli apparuerunt, quorum duo subverterunt ipso vidente Sodomam et Gomor- ram et tres alias civitates igne et sulphure misso de celo, ubi nune est Mare mortuum, quod potest videri de dormitorio Minorum de monte Syon. Iste vidit passionem Christi, quando sacrificabat deo Ysaae, filium suum, quem liberavit angelus. Isti centenario natus est de sterili Sara Ysaae, qui interpretatur risus, quia Sara risit. Qua mortua aliam accepit uxorem nomine Cethuran et genuit filios multos et filiam nomine Roma. Et ipse mor- tuus est annorum 135, principatum et omnem sub- stanciam dimisit Ysaac. Prius enim vivente Sara et volente deoque jubente proiectus fuerat Ysmael et mater eius ancila Agar cum utre aque et pane. Qua per desertum Pharan revertente in Egiptum aqua defecit et filius perielitabatur; ipsa nolebat videre puerum morientem et divertit ab eo. Tunc angelus de precibus Abrahe ostendit illi puteum, unde hausta aqua refocillati sunt; et ibi habitacu- lum aeeeperunt. Et factus cst puer sagittarius et venator; mater quesivit sibi uxorem et duodecim duces generabat ibidem etc. De regno. Argivorim. Isaac Abrahe suecessit, qui una contentus uxore Rebecca anno LX" uno concubitu genuit duos, quorum unus prius egreditur, alter sequens tenebat plantam eius, unde vocatus est Jacob. Frater eius pilosus Esau post dictus fuit Edon, id est sangui- neus, et malus fuit. Regnum inchoat Argivorum. Fuerunt enim in Grecia duo fratres, unus nomine Argus, à quo dicitur regnum Argiuorum. frater eius !) V rukopisu by se také mohlo čísti Vas. 513 Foroneus, qui primus tenuit judicium contenciosum, unde forum nominatur; pater corum rex Argolicus vel Argus vocabatur. Frater tamen Foronei minor in parte sua, quam pater sibi dederat, docuit ru- sticos numerare menses, et quid operis agerent quolibet mense, junger? boves ad aratrum et se- getes colere. Unde rustici post mortem ipsum deum fecerunt et ad eius sepulehrum boves mactaverunt. Hoc tempore locutus est ad Ysaac. Tercius rex Argiuorum Apis dictus est, homo devotissimus, cuius soror vel uxor Yo post Ysis dicta est. audiens Egiptum terram optimam uxore vel sorore navibus vectus est et accepto regno docuit Egipeios rudissimos agros colere, bo- ves coniungere, seminare et metere; Yo vel Ysis docuit mulieres filare, texere, vestes componere. Quibus defunctis dei seu dii facti sunt ab eis, et morte reus [fuit]. qui non dixerit deos fuisse non homi- nes. [sta Ysis sapientissima fuit, novas literas ad- invenit. Apis autem non Apis post mortem sed Se- rapis nominatus est, cuius causam reddit Augusti- nus XVIII? De civitate dei, sic decens: Archa, in quà positum fuit corpus eius, soron dicitur, unde sarcofacus usus habet; inde variato vocabulo Se- rapis dictus est. Huius descendentes fuerunt, ut dicitur, postea probissimi milites eum magno Alexandro, eum Gallis Macedonibus, post cuius mortem nulli subesse vo- luerunt nisi simili Alexandro. Ideo peregrinati sunt per mundum, quorum quidam venerunt, ubi nunc sunt Alpes Florencie, et ibi feceruut castra no- mine suo plura, que adhue nomina tenent; qui- dam transierunt Alpes, et illi, qui in Alpibus remauserunt, primo Fesulanis prelia multa fecerunt, postea pacem habuerunt. Hii eciam, qui Alpes transierunt, venerunt ad flumen Secanam, ubi Galli Macedones edifieaverunt castrum, nomen dee sue Ysis imponentes ei. Filii autem Serapis, qui Yapi postmodum li[n]gua parum variata dieti sunt Lapi a Fesunis, sieut nune vocantur Florencie Lapi, nolentes sibi preferri Gallos, ex altera parte fluminis aliud edifieaverunt castrum et nomen ei Par Ysi vocaverunt. Et quia continua pugna erat inter ista duo castra, inter Par et. Ysóm, Francones volentes sedare eos, in quadam insula, que erat in medio fluminis, castrum edificaverunt et Vas!) voca- Iste rex esse cum Ysi cum 65 

Strana 514
514 verunt; ita pro tunc unum dicebant. Tandem facta pace illa tria op[p]ida muro cingentes Par, Ysi Vus — Parysius vocaverunt. Hec est civitas, mater Scienciarum et sedes regni Francie. Jacob, qui postmodum dietus est Israel pro eo, quod cum angelo luctavit, vir simplex et manens in tabernaculo, consilio matris Rebecce, que ipsum plus quam Esau diligebat, ab Esau, fratre suo, re- vertente de venacione pro scutella lentis emit pri- mogenita. id est regiam dignitatem, quam consilio matris pater circumventus edulio duorum edorum, quorum pellibus mater manus Jacob et colli nuda protexit, et haustu vini benedicendo confirmavit, dicens: benedixique ei et erit benedictus. Eciam Jacob vidit scalam et deum et angelos ascendentes et descendentes et portam celi. Primus erexit lapi- dem deo in titulum fundens oleum desuper; votum fecit de decimis, quas solvit ex voto, tautum XII filios generavit ex quatuor uxoribus, duabus nobili- bus sororibus, Lya et Rachel, et duabus ancillis Bala et Zelfa. Quorum primus Ruben privatus prin- cipatu, quia ascendit cubile patris et violavit uxo- rem eius. Symeon et Levi privati prineipatu, quia proditorie occiderunt Emor, cui dederant sororem suam Dinam uxorem, quam susceperat faeta pace. Judas tamen, quia pulchrior, melior. fidelior, me- ruit sceptrum, quia primus intravit mare divisum. Ideo in exitu Israel de Egipto facta est Judea sancti- fieacio eius. De isto Juda Christus naseiturus erat, unde dixit: Non auferetur sceptrum de Juda et dux de inter pedum eius,') donec veniat Seyla; id est matrix vel bursa illa, de qua iu psalmo, populi tui spontanei quasi de matrice aurore consurgens ros adolescencie tue. Matrix aurore est idem quod Seyla, et ros adolescencie est illud quartum, quod Salo- mon dixit se penitus ignorare, scilicet viam viri in adolescencia sua, quam scriptura dicit a alma, id est, nulli viro pervia. Isti fuerunt unius matris Lye minus dileete, magis fecunde. Post hoc de Bala, ancilla Rachel. genuit duos filios, videlicet Dan et Neptalim. et de Selplia ancilla genuit alios duos, videli- cet Gaad et Asser. Post istos iterum de Lya genuit alios duos, seilicet Ysachar et Zabulon et Dinam filiam. Ra- chel autem pulera dilecta, genuit Joseph et Denya- min. Auno Jacob XC" natus est Joseph puleherri- s Gen, NLIX má de femore. cius. — KRONIKA MARIGNOLOVA. mus, sapientissimus et propheta, quem fratres per invidiam vendiderunt primo Ysmahelitis, postmodum Putifari sacerdoti, qui ab uxore domini sui accu- satus false positus fuit in carcerem pharaonis, tan- dem factus dominus Egipti liberavit mundum a fame et patrem et fratres; tandem in Egipto defunctus precepit portari ossa sua et sepeliri in spelunca, quam emit Abraham a filis Emor in Ebron, ubi sepultus est Adam, maximus Abram et alii patri- arche. Remanserunt autem in Egipto post Joseph filii Israhel annis CXLIII. Jude quarto filio datum est sceptrum regni, quia Christus de ipso erat na- seiturus. Sacerdocium datum est Leui, tercio filio, Joseph tamen, undecimo filio, qui patrem et fra- tres à fame salvavit, data est duplex porcio ct fecit duas tribus, ideo partes XII, filii tredecim sive tribus; fuit ergo pars terre una accepta Leui et data filio Joseph. Et quia nichil terrenum posside- bat in dominio temporali, mandavit deus, ut sibi, id est illi tribui sacerdotali decime solverentur. Utrum autem illa lex hodie duret, videtur, quod non, quia ut dicit apostolus, translato sacerdocio necesse est, ut legis translacio fiat. Item, quia facto concilio in Iherusalem per apostolos judicatum est, nullum jugum imponendum gentibus conversis de lege veteri, nisi quod abstineant a fornicacione, sut- foeato et sa[n]gwine et ab ydolis,?) dicente apostolo: Cur jugum imponimus eis, quod nos nec patres nostri potuerunt portare? Videtur ergo doctoribus, quod non virtute illius legis decime sint de necessitate salutis, quia nec in prima etate nec iu secunda [date sunt] nisi quas dedit Abraham Melchisedech, non de suo sed tantum de preda hostium, quasi in recompensaeione; hie [enim] obviavit sibi eum pane et vino. Jacob eciam ex voto solvit; nisi, inquit, feceris michi hoe, decimas offeram tibi. Ideo quia privatis terrena porcione in recompensacionem, ut nuirire valeant filios et uxores, eis decime dari sunt precepte. — Utrum?) post eum, de quo nullam facit mencionem, statuto ecclesie a christianis, qui debent esse perfec- ciores Judeis, decime sunt solvende, hec sine pre- iudicio melioris sentencie sentit doctor Johannes Seotus. Utrum autem noviter conversis vel conver- teudis, si nollent se ad hanc legem obligare sponte, sed tantum ad illud apostoli, unusquisque, prout 3) Skutkové apost. 15. -— *'; Bk. má verum. l ) 

Strana 515
KRONIKA MARIGNOLOVA. 51 destinavit in eorde suo, non ex tristieia neque ex necessitate, ylarem enin datorem diligit deus, dum autem per alium modum providetur ecelesie et mi- nistris eius, posset lex talis imponi, quod non fe- cerant apostoli, nee patres sequentes longo tem- pore, —maxime cum multi Tartari et alie naciones, ut experti sumus in civitate, que dicitur Kamul, ubi primo conversi nolebant baptizari, donee jura- vimus nichil temporale post babtismum extorquere 3b eis, ymo de nostro indigentibus providere, quod et fecimus, sic multitudo civitatis utriusque sexus baptisnium libentissime receperunt — dubium est, ta- men salvo meliori ecelesie judicio non eogerem eos. De ystoriis gentilium. ct nativitate Moysi[s]. Regnantibus apud Assyrios rege quarto decimo Sapro apud Argiuos seu Grecos quinto, nomine Tria- sus in Egipto natus est Moyses et expositus aquis a matre, translatus a filia pharaonis ad aulam re- giam. Faetus primo dux Egipeiorum oraculo quo- dam debellavit Ethiopes, transivit deserta, plena serpentibus auxilio eyconiarum, que ibices nomi- nantur, ct primus invenit militares larvas sive cy- meras, ut terreret serpentes. Qui devicto rege Ethio- pum filiam eius victorie ad nutricem duxit uxorem; qui eciam post filium filie pharaonis se negans fugit in desertum et vidit rubum, precepto dei ostensis signis decem plagis pereussit Egiptum et eduxit adiu- torio Aaron fratris filios Israel de Egipto mari Rubro diviso, legem a deo recepit, tandem introducere non potuit in terram promissionis, quos eduxerat, nec ipse intravit. Istis temporibus Grecorum ingenia fa- bulas multas finxerunt et falsam theologiam; nam Prometeum, regem suum finxerunt de terra homines formasse, quia sapiens valde fuit et doctor; frater eius dietus est Attalans, qui fingitur portare celum, quia summus astrologus fuit et mons altissimus di- eitur Atlans, quia ibi studebat. Tandem venit in Europam et inter duo maria, scilicet Pisanum et Venetum, in monte equaliter distante ab utroque mari per astrologiam cognovit esse aerem saluber- rimum et dispositum generacioni fecunde et sciencie ; ibi eum uxore sua electam statuit sibi sedem et ge- nuit septem filias, musas omnes, quas Pliades finxe- runt, quia fuerunt prudentissime, pulcherrime et elo- quentissime; et genuit tres filios, quorum primus Sici- liam, alter Floreneie patriam et Alpes populaverunt et tereius Ytaliam populavit. Est enim mons ille ce juxta Florenciam, ubi fecit civitatem de lapidibus incredibilis magpitudinis, ut videtur hodie nobis, et vocavit eam filiam solis ab uxore sua, que hodie dieitur civitas Fesulana, unde post Florencia po- pulata est cum Serapis. Et ut de Grecorum fabulis nos expediamus, sequentes cronicas Jeronimii [sie] et Eusebii, eisdem temporibus finxerunt Mineruam, quam deam fecerunt, natam de capite Jouis, quia fuit in armis fortis et in artibus subtilissima adinventrix. Fingunt eciam Martem deum, quia de crimine ac- cusatus in pago dictorum Atteniensium[e] XII a sex absolutus et à sex condempnatus fuit, quia prevaluit sentencia absolvencium, quia proniores ad parcen- dum quam ad eondempnadum erant; in quo pago post tempora Paulus disputans convertit beatum Dionisium, quando reddidit racionem de ara iugnoti dei, quando viderant ipse et aridens solem contra naturam eclipsim passum in morte Christi et unum diem divisum in duos. Fiugunt eciam tres deas de pulcritudine et pomo aureo contendisse, judicem Pa- ridem elegisse, que sunt Minerua, Venus et Juno; Jouem, puleherrimum puerum, pro coneubitu rapuisse et tota falsa, stulta et turpia de suis regibus con- scripserunt, quos deos fecerunt, ut dicit Augustinus, quod nec ipsi tales, ut eorum dii, nee uxores dea- bus similes voluissent, et tamen ceca temeritate deos venerari voluerunt et alios infecerunt; quare melius est ad alias ystorias stilum vertere, ut ad Romanum populum veniamus. De ystoria. gencium. Post divisionem li[n]guarum Janus, filius Noe, navibus venit in Europam cum multitudine magna versus Ytaliam, ubi nune est Roma, et ibi finxit tentoria et fecit eastrum, ubi nune est saneta Maria ad Janieulum, et nepos eius eodem nomine edifi- cavit castrum Jani, ubi nune Janua. Japhet eum suis populavit partes alias. Janus fuit inter alios minus malus, qui dii facti sunt, secundum Augu- stinum. Cres, filius Nemprot, ut dietum est, tenuit insulam Crete, ubi genuit Saturnum, qui oraculo ammonitus didicit, quod filius suus privaret eum reguo: ideo filios statim natos occidebat — poete finxerunt, quod devorabat eos. Nato Jove, qui et Ju- piter, eum vellet eum devorare, id est occidere. nutrix involvit, ut fingunt, lapidem in panno et po- suit in guttur eius et ipse putavit filium devorasse: ila abscondit, fingens, quod mater quem tamen 

Strana 516
516 mortuum peperisset. Adultus Jupiter fingitur patris genitalia abscidisse et proiecisse in mare, unde nata est Juno, Fabulosum est, veritas tamen est, quod patrem voluit occidere et privavit regno. Saturnus navi fugit in Europam, quem Janus libentissime suscepit propter eius sapienciam et consortem regni fecit. Hic Saturnus docuit formare monetas; ideo in antiquis denariis Ytalie, in mo- uetis, que inveniuntur in agris, ex unà parte est Janus, et ex alia parte navis, scilicet cum qua venit Saturnus in Sutrium prope Romam. Frumentum pri- mus in Europa seminavit, navigare cum velo docuit, sellas equis invenit, unde dicuntur esse liomines medii equi illi primi, quia firmiter equitabant, et multa mira docuit, civitatem edificavit, usque hodie Saturniam nominatam in territorio maritimo et ca- lida balnea adinvenit, ubi fui post. Thus non bo- ves sacrifieandum diis eius consilio Janus decrevit juxta illud: Thure deum placa, vitulum sine, crescat aratro. Unde à thure Thuscia dicta est. Unde ver- sus: Thuscia thure deis legitur nunc edere primum. Quo Saturno defuncto Janus cum thure eum se- pelivit et deum fecit et ludos iustituit, et Satur- nalia nuneupantur. Capitulum. de filio Saturni. Jupiter, quem Jouem vocant, post expulsionem patris sui Saturni remansit rex in insula Crete et arte magis quam viribus accepit dominium Atthe- narum et regnum ampliavit in Grecia. Fingitur autem a poetis sceleratissimus homo fuisse; fuit tamen prudentissimus et leges Atteniensium con- didit et post fuerunt recepte a Romanis. Pro parte habuit duas puleherrimas uxores doctissimas: prima vocata nomine Maya vel Mobes scripsit leges, quas condidit ipse, et artes liberales tradidit Attenis, unde philosophi dogmata susceperunt. Hec genuit duos filios, qui fuerunt prineipium Troye ; unus di- etus est Troyus. à quo postea Troya civitas nomen accepit, alter Tardanus, a quo Greci descenderunt multi et Alexander magnus seeundum Pantheon. Altera sponsa Jouis vocabatur Juno, que fuit pul- cherrima et genuit Danaum, a quo Grecie pars Danai sunt voeati, quia rex ibi fuit eorum. Factus autem fuit maguus deus. quia multa mira docuit l; Ruk. Sicamo. KRONIKA MARIGNOLOVA. et fecit. Hee due uxores Jouis fuisse filie Atte- lantis à quibusdam scribuntur. Quam Mobem vocat alius, alii Mayam vocant, de qua Mercurius natus est, qui fuit Grecorum origo, Dardanus Troyano- rum. Troya est in Asia minori, euius ystoria nota est, ideo non est hie inserenda. Ab ipsa tamen ve- nerunt principes Europe, qui Ytaliam, Almaniam, Ger- maniam populaverunt: sieut Eneas cum filio Asca- nio!) fuit principium Romanorum, nobilium scilicet Juliorum, unde descendit Julius Cesar. Antenor condidit Paduam; uude sunt versus in eius sepul- ehro: ,Hie iacet Antenor Paduane conditor urbis Proditor ille fuit, quique sequatur eum.* De ystoria originis regni Ytalie. Jauo, primo regi, post mortem Saturni successit filius eius Picus, Pico regi filius eius Stercucius dic- tus, eo quod ipse terras steriles stercore fecit fruc- tiferas. Isti filius Faunus successit in regno de Faunis mira leguntur. Fauno Latinus rex successit, a quo Latini sunt dicti Ytalici. Uxor eius Carmentis nomine literas latinas vel iuvenit vel autorizavit tempore, quo Delbora prophetissa judicabat Israel. Anno ab Adam quatuor milia LXI® a diluvio mille ducenti LXXI?, a divisione li(n]guarum mille centum LXXX?, anno imperii Nyni, regis Assyriorum, octin- gentesimo LX^, temporibus Delbore prophetisse ortum est in Ytalia regnum Laurentun sub Jano, primo rege Ytalie in Sabina. Anno autem ab Adam quatuor milia LXXX^ a diluvio mille trecenti, a divisione li[n]guarum mille ducenti ab imperio Nyni octingentesimo LXX" sep- timo rapta est Helena a Troianis, uxor Menelai, propter quam causam obsessa Troya decem annis et destructa fuit, Enea, regis Priami genero, pro- dente civitatem. Fuit autem Troya civitas maxima, cuius incen dium duravit per multos dies. — Isti «utem, qui ceperunt eam, dieuntur Greci, quia tune Calabria secundum Jeronimum Magna Grecia vocabatur; ta- men ytaliea gens fuit; et adhuc hodie vinum, quod nascitur Neapoli et in confinibus, vinum greeum vo- eatur, et in episcopatu nieo monastria multa greca suut et tamen domini sunt Latiui. 

Strana 517
KRONIKA MARIGNOLOVA. Post destruccionem Troye Priamo sponte com- busto in igne, quia noluit exire, diversi Troyano- rum principes diversas sibi sedes elegerunt. Nam Eneas, Priami regis Troyanorum gener et proditor, uxorem suam, filiam regis Priami, oceidit et demoni- bus sacrificavit eius sanguinem ; filium eiusdem Asca- nium viginti navibus cum maxima multitudine Tro yanorum secum in Ytaliam duxit et per portum ‘Tymbis intrans a latino rege ibi regnante in ci- vitate Penestra benigne susceptus est, cui obtulit Eneas pulcherrimam coronam Priami et dona multa. Erat autem filia regis Lauinia, puella decora valde, quam Eneas petivit; mater puelle contradixit, quia jam erat desponsata. juveni puleherrimo Turno, regi Tuscorum — tandem bello duellari Eneas obtinuit eam et gravidavit et antequam pareret, mortuus est. Que timens Ascanium, filium Enee, quem secum adduxit de Troya, abscondit se in silva et ibi pe- perit postimum Enee filium, qui est a silva Silvius appellatus. Filius autem Enee Ascanius sicut bonus homo inquisivit et reperit germanum suum ex patre et non ex matre et dilexit eum multo plus quam proprios filios; sibi et propriis filiis edificavit civi- tatem nomine Alba super fluvium Albulam, unde ei reges Albanorum communiter sunt vocati. Iste fluvius postea dictus est Tyberis, quia in eo sub- mersus est Tyberius. Siluius, postimus!) filius Enee et Lauinie, tenuit regnum avi sui et matris. Asca- nius in Alba civitate regnavit et genuit filium Ju- lium, prinum omnium Juliorum, et post duodecim annos fecit regem Latii regni sive latini germanum suum Siluium postimum, filium Lauinie, que fuerat filia regis latini et per genus vera heres, et sic utrumque regnum possedit postimus filius, scilicet reguum Laurentum et Tuscorum. Isto tempore re- zna Siei[o]niorum et Argiuorum regna defecerunt et per consules Grecia regi cepit, usque ad Philippum, patrem Alexandri. De origine Romane urbis. Albanis regibus per Ascanium in Alba regnan- tibus cepit illud regnum diuturnum primum Assy- riorum infirmari, quod duraverat annis mille trecen- tis. quinque, et merito, quia filia Babilonis Roma 517 parturiebatur, ut deducit beatus Augustinus De ci- vitate dei libro XVIII^, et incepit, ut Virgiliano versu loquar: „Proximus ille Procax, Troyane gloria gentis,* *) scilicet fuit principium generacionis Rome. Post Eneam namque fuerunt duodecim reges, quorum ultimus fuit Auentinus dictus, a quo nomen accepit quidam mons in Roma, qui dicitur Auenti- nus, à quo natus est Procax. Iste Procax, filius Auentini, in Alba genuit Amulium et Numitorem. Amulius rap[u]it regnum et expulit Numitorem., fra- trem suum, qui non reliquit heredem, nisi feminam nomine Ream Siluiam, que alio nomine vocatur Ylia. Hec condidit sibi civitatem in medio regni Latini, quam vocavit Reate, unde versus: I» campis late bene condidit Rea Heate. Hic versus est hodie in circulo sigilli illius. communitatis. Quod consi- derans Amulius timuit istam tamquam maioris fra- tris et regis heredem. Unde fecit eam monialem in monasterio virginum dee Veste, que tunc in Ytalia florebant in virginitate in tantum, ut recitat Valerius Maximus, quod cum quedam virgo vestalis post conditam Romam false fuisset aceusata de stupro, fronam purgavit hausta aqua de Tyberi cum cribello, quam portavit usque ad deam suam de- mone operante et deo permittente. Ista autem Rea stuprata est à quodam sacerdote templi Martis, quem Greci deum fecerunt, quia fuerat bellicosus, Aroes vocantes, a quo ariopagum Atteniensium dictum est. Que Rea concepit geminos et peperit; quo audito Amulius fecit eam vivam sepeliri et natos proiiei in fluvium Tyberym, qui tunc Albula voca- batur. Prope erat habitans quidam pastor regius no- mine Fa[u]stulus, euius uxor Lupa meretrix vocabatur, qui recolligens infantes obtulit uxori, que tamquan filios nutrivit eos, occulte tamen, et unum Remum alium Romulum appellavit. Fa[u]stulus autem putati- vus pater eorum, ignorans eorum regalem progeniem, tamquam filios custodiendis regis Albanensis, patrui sui, ovibus deputavit. Cumque cum aliis pastorum filiis morarentur in silvis pro ludo, ut solent pueri, regem Romulum elegerunt, qui ut vere non puer, sed ut rex tanta severitate punire fecit consocios, ut ad regem Amulium eius crudelitas pervenit. Qui 1) T. j. postumus. — ?) Virg. Aen. VI, 767. 

Strana 518
518 audiens, quod iste omnino dicebat se regem, vocari fecit adolescentem, increpans eun) dure, quare con- Socios sic acriter verberasset. Tuuc Romulus imper- territa facie respondit: Ego feci, sicut regem facere decet. Tune rex Amulius ait: Ergo rex es tu? Ego, inquit, rex sum illorum, qui me in regem suum motu proprio elegerunt, et eis tamquam rex eorum dominari intendo. Tune Amulius rex videns tantam in adoleseente constanciam, tantam eloquenciam, tantam prudenciam, cogitare cepit, unde huic omuia ista; et profunde perscrutatus quidem, quis esset et unde veniset, dicit esse nepotem et post se regnare eonstituit ipsum et fratrem Remum. Ipsi autem non contenti progenitorum dominio auxilio pasto- rum, eum quibus nutriti fuerunt, tercio kalend. Maii sub Martis nomine, quem patrem suum fuisse pu- tabant, Rome fundamenta jecerunt et funiculis ter- minos clauserunt, legem firmissimam statuentes, ut qui terminos positos transgressi fuissent, rei capitis Cumque Remus quodam sero innixus lancea funiculum transmeasset; miles quidam Ro- muli, qui erat positus pro custodia, occidit eum, utrum tamen sciente vel nesciente Romulo penitus ignoratur. Tradicio tamen fuit, quod sibi non displi- cuit, quia, sicut dicit Leo papa in quodam sermone, is qui tibi nomen dedit, fraterna te cede fedavit. Prima ergo eivitas à fratricida in prima mundi etate tamquam mater civium mundi, similiter filia, Roma a fratricida fundata est. Hac Roma adolescente in ipsam regna ytaliea coneurrerunt, scilicet. Laurenti- cum, Tuseorum, Sabinorum et Albanorum, filiorum Aseanii Troyauorum, et illud tunc famosissimum et diuturnum regnum Babilonie, quod duraverat annis mille trecentis et amplius, finem accepit. Ultimus ergo rex Assyrioum, qui in Babilon regnabat, dietus est Sardanapalus,') homo omni vicio plenus, muliere corrupcior. Hic more illarum raro inter homines visus, inter mulieres filabat et per internunecios responsa dabat ducibus et prefectis. Arbatus autem, prefectus illius in regione Medorum, tantum optinuit, quod intromissus fuit videre do- minum suum. Quem videns inter mulierculas fila peusautem egressus est et ait: indignum est tot no- biles viros tam vili muliereule subiugari,:contra eum congregavit exercitum. Ipse nanque Sardanapalus punirentur. ') Rak, Sardanapallus a tak i nizce. KRONIKA MARIGNOLOVA. videns se non posse resistere se in suo pallacio eum omnibus igne cremavit. Hic Sardanapalus, ut dicit Aristoteles, culpabat deum, quia non fecit ho- mini collum gruis, ut cibo et potu delectaretur magis. Hiec eciam primus culcitras adinvenit et omnem lasciviam muliebrem et molliciem. De primo edificio Rome facto. Primum edifiium Rome factum Asilum quasi auxilium est vocatum, quia quantumcunque scele- ratus oceidendus confugiebat ad ipsum, salvus erat et francus; unde omnes patrie latrones ibidem cum pastoribus congregantur. Vivebant maxime de glan- dibus grossis, que usque hodie cirea Romam mul- tum habundant, quas comedunt columbe infinite silvestres, que in silva morantur; de venacionibus maxime et gregibus vicinorum maxime Sabinorum vivebant. Fecit autem Romulus senatores centum, qui populum gubernabaut, cumque non haberent uxores nec à vieinis habere possent, ludos institue- runt et forum tempore quodam et invitaverunt vi- cinos, maxime Sabinenses. Cumque puelle Sabinen- sium ad coream exissent, Quirites, id est Romani, qui tune sie vocabantur pro eo, quod Romulus Qui- rimus post mortem Remi vocatus est; qui eciam Quirites de insidiis exurgentes, singuli singulas ra- puerunt uxores, gravidaverunt eos et consolati sunt eas; nam mulieres de talibus cito consolantur. Patres earum exereitum paraverunt et anno sequenti venerunt contra Quirites, et dum essent in pro- cinctu bellandi, consilio cuiusdam antiqui filie eorum solutis crinibus exierunt cum natis in medio dua- rum acierum, clamantes et ululantes. Tunc Sabi- nenses filiabus parcentes et heredibus, pacem ibidem fecerunt et populum unum, generos ex hostibus agno- scentes. Ordinavit eciam Romulus senatores centum, qui populum gubernabant; qui cum regnasset annis XXVIII et in lacu Capralieo cecidit, vel non com- paruit, quem in rei veritate senatores, quos ipse ordinaverat, submergi fecerunt et finxerunt eum in deos relatum, quod ideo populus facilius credidit, quia illo die eclipsis solis fuit; quem deum fece- runt nomine Quirini et ei templum construxerunt. Hie decem mensium annum constituit et fecit omnes meuses equales dierum XL, et primum a Marte, 

Strana 519
KRONIKA MARIGNOLOVA. guem patrem fingebat, Marcium, secundum a matre Aprilem, tercium sub honore maiorum Mayum, guar- tum sub honore militum Junium, quasi iuvenum scilicet militum appellavit, reliquos per numerorum nomina, scilicet Quintilem, Sextilem, Septembrem, Octobrem, Novembrem, [Decembrem] nominavit. — Tulius in eius dedicacione concionatur ad populum dicens, Romulus vere deus est, quem non rustici deum fecerunt, sed jam adolescente Roma a viris sapientibus et miris signis apparentibus inter deos relatus est. Huic successit Numes Pomfilius, homo sagacissimus, qui duos menses addidit anno et duo- decim esse distinxit et ordinavit et primum a Jano Januarium, secundum à Februa, matre deorum, no- minavit Februarium, reliquos autem ut prius. Numa regnavit annis XL. Tullus!) Hostilius regnavit annis XXXIII, Anthonius [sie] regnavit annis XXXIII, Tar- quinius Priseus regnavit annis XXXVIII, Tulius [sic] Servilius regnavit annis XXXIII — quo tempore Cy- rus, rex Assyriorum — Tarquinius Superbus, qui excogitavit omnia genera (tormentorum, regnavit annis XXXV. Hic expulsus est de Roma et fecit multa prelia contra Romanos propter stuprum Lu- crecie, uxoris filii sui, quam violenter non volentem corrupit germanus mariti, que in vindictam iniurie in conspectu senatus gladio se transfixit, ut notat Au- gustinus libro De civitate dei. Ex tune Romani regem in perpetuum habere noluerunt, sed per consules rempublicam admini- strare ceperunt usque ad Julium Cesarem, qui pri- mus factus est consul, dictator et imperator, et annis quatuor imperavit, à Bruto et Cassio inter- feetus est post innumeras victorias. Cui successit Octauianus Augustus. Anno ab urbe condita septingentesimo LII? regnavit Octauianus Augustus, sub quo natus est Christus. Et in die nativitatis eius Rome tres soles apparuerunt, qui convenerunt in unam rotam et in eius medio puella crinibus dissoluta cum puero apparuit et in sinistra spicas septem habens et in eirenitu pro corona duodecim stellas, ostendente Sibilla. Tune Octauianus exclamans dixit: Hec est ara celi, et statim ibidem aram erexit, incensum optu- lit illi virgini et filio [et] adoravit, qui locus usque hodie dicitur Ara celi, ubi nunc est locus fratrum ) Vruk. Tulius. — 519 Minorum. Hic posset poni decursus imperatorum, usque ad Karolum Quartum, quod causa brevitatis Romanorum cronicis relinquamus et ad materiam nostram eronicarum boemicalium preconceptam re vertamur. Incipit prologus seu prefacio fratris Johannis de Florencia, episcopi Bysynianensis. Precepisti serenissime imperator et semper Auguste Karole Quarte, ut silvam cronicarum boemi- calium introirem et inter spinarum vepriumque in- extricabiles intrieaturas semitam aliqualem dirige- rem in ordine dicendorum squaloribus confuse vsto- rie resecatis. Verum quia amor omuia, etiam que videntur inpossibilia, ut amato placeat, redigit ad possibilem facultatem juxta Platonis sentenciam in Thymeo; tue igitur jussioni parere cupieus, non attendens, quod ineognitam omnino linguam et patriam jussus eram discurrere, etsi minus prudenter, magis ta- men libenter, minus eciam caute ingressus sum so- litudinem memoratam. Et dum incognita nemora tam personarum, quam nominum, que mea li(u]gua florentina eciam non valet exprimere, introissem, dum me exire putarem in domum Dedali, me reperi vagabundum, nulloque additu michi patefacto dum oneri, quod assumpseram, succumbere me putarem. per quasdam rimulas cepi lumen parvum percipere veritatis. Apparuit enim michi juvenis Wenceslaus. filius Ottakari, quem Brandenburgenusis habuit in tu- tela,?) qui tricesimus quartus rex fuisse noscitur a Li- bussa, qui tamen Primysl. quinto regi, in ordine tricesimo quinto noscitur solium reliquisse. Cui suc- cessit tricesimus sextus in ordine rex eciam nomine Wenceslaus. Ex cuius filia tricesimo septimo loco nascitur equivoeus juvenis Wenceslaus Vngarie co- ronatus in regem. Dum ad paternum solium remeat, in Olomuez civitate Morauie proditorie quadam die, dum in pallacio luderet, occisus est a duobus pes- simis assissinis. Tunc Rudolphus, filius Alberti ducis Austrie. invasit Boemie regnum; sed cito de hac luce subtractus mundum simul et Boemie regnum dereliquit. Henricus autem, dux Karyuthie, habens filiam primogenitam regis penultimi in uxorem. filiam scilicet Wenceslai — quamvis eciam dux Slezie ?) Mariznola si tu spletl Václava I s Václavem II. 

Strana 520
520 secundam filiam haberet uxorem, de gua nati sunt duo illustrissimi duces, scilicet Wenceslaus et Lu- dowieus de Legniez, que jacet in Aula regia, nullo viro de semine regio remanente, putavit se regnum Boemie jure hereditario possidere. Cumque nullam hystoriam scriptam reperire valerem, que me per- duceret ad exitum tante obscuritatis nominum, sci- lieet equivocorum regum et personarum michi penitus iguotarum, oeulos mentis cepi levare ad radium tue serenissime maiestatis, quo directus oraculo occurrit Elizabeth stella micans, illustrissima mater Hec, ut dicitur de Rebecca, virgo pulcherrima et gratis oculis et venusto aspectu, plus mente quam corne prefulgida, divina dispo- nente elemencia non evolaverat ad terras alias ut sorores, sed quasi columpna inmobilis remanserat in domo paterna presagium futurorum. Nam sicut in principio Doemici regni minor filia, principissa Libussa sapiencia maior, exclusis sororibus divino oraculo, à quo omnia miro ordine disponuntur, qui transfert regua et disponit etates, pro se et viro, quem elegit, obtinuit principatum Boemieque duea- tum: sic et hec Elizabeth pro se et viro sibi pre- destinato non ab homine sed a deo regnum obti- nuit memoratum. Nam juxta nominis interpretacio- nem hec coniunceio faceta divino munere designatur. Helysa enim, pater Sclauice gentis fuit, unde Sclaui quasi Helisani vel gloriosi dieuntur. Beth in he- breo domus interpretatur, unde Dethleem domus panis dicitur; Ceem enim in hebreo panis est in latino. Bene ergo Elisabeth domus FElysa dicitur. Ad quam domum intravit Johannes, qui gracia inter- pretatur; nec misterio vacat, si a beato Jeronimo [elisabeth princeps mea interpretatur, ut ex no- mine pateat, quod a deo obtinuit principatum, quem Johannes, rex illustris, descendens à Magno Karolo de Troyanis suo ingressu reddidit graciosum. Si ergo coniuugitur eum gracia gloria, proles, que gignitur, vincens laudem merito nominatur, juxta Si- bille Libusse vaticinium eructantis, quod prima oliva sue posteritatis vincens laudem tocius sui sa[n]gwinis et seminis vocaretur sive maior gloria do- mus. Quis ergo maior gloria domus Selauice gentis potest esse, quam proles inclita illustrissime Elisa- beth Karolus, Romanorum imperator et tua. incognita viro, semper !) Zalm 71. renus princeps exprimitur, KRONIKA MARIGNOLOVA. augustus, heres Boemici regni? Nam si eiusdem ge- neris et sa[n]gwiuis fuerit maximus Dyoclecianus au- gustus et Maximimianus eius filius, Romani impe- ratores, nullomodo tamen glorie Karoli possunt equiparari, quia illi de plebeo sa[n]guine sola pro- bitate mundanarum virtutum, quas exaltabant tunc Romani generosi, fasces cesareas sunt adepti. Verum quia crudelissimi persecutores fuerunt nominis chri- stiani, excecati fuerunt et iuglorii, et eodem die unus in oriente, alter in occidente imperialem purpuram deponentes plebeyam vitam duxerunt; Karolus au- tem ex deorum gentilium Saturni et Jouis recta linea per Troyanos noscitur descendisse et de qua per Euee filium, postimum filium per Lauiniam, filium regis Jani, principis Tuscorum, patremque po- puli Romanorum atraxit originem nec non a Julio Cesare de domo inelita Juliorum. Elisabeth ergo illustrissima stella micans duplici radio tam pru- dencie quam virtutis de synu imperialis culminis Henrici, imperatoris ineliti Romanorum, graciam in- venire promeruit, scilicet Johannem, eius primoge- nitum, ut in emisperio mundiali ex tam felici co- pula proles inclita solaris luminis in dei ecclesia, id est in solio Romani imperii resurgeret serenissi- mus Karolus imperator, carus deo, robustus robore, lucens virtutibus universis, in quo, quasi in vase mundi due linee coniungantur. — Nam greco voca- bulo, ut ayt Gregorius libro Moralium basileos ter- quia debet sustentare pauperes, juxta illud psalmiste: Erit firmamentum in terra, superextolletur super Lybanum.!) Libanus mons est in Terra saneta et accipitur pro templo domini in seriptura juxta illud ympnus, quem cantat ecclesia: Aperi Libane portas tuas, quia ut sperat, mundus Helisabeth fructus super Libanum extolletur, quando Karolus gloriosus transito mari in Jerusalem sedebit vietoriosus, ut Sibille vaticinium impleatur: Ad pedieas Christi tumulus fabricabitur isti. Tune intelligens tam saera misteria de tenebris ystorioarum, tamquam spinarum et veprium conden- sorum tum propter libri mendositatem et incompo- situm ystorie veritatem, tum propter li[n]gue diver- sitatem, tum propter velocitatem, «quia nunquam potui habere locum quietis nec mentis nec corporis ad campos elyseos, me egressum gau- discursus 

Strana 521
KRONIKA MARIGNOLOVA. deo letabundus. Ab Helisa ergo priucipio per Eli- sabeth ad flores heliseos, qui gallice flor de he- lis appelantur, egressi sumus, ut finem suo principio reducentes sertum fłorum, dyadema lapidum pre- ciosorum et coronam tuo capiti conseramus. Accipe ergo elementissime imperator et cesar semper Au- guste manipulum virorum illustrium, quem de silva tante densitatis excerpere valui manu quodammodo tremulenta, ut sit gloria capiti tuo et torques collo tuo; nec a misterio vacare videtur, quod ille, qui flores heliseos ad literam cirea fontes et flumina paradisi et omnium mundi principalium soliorum, tam fidelium quam Tartarorum, et omnium mundi principum contemplatus est paradisos, tandem ad paradisum paradisorum terrestrium enatavi, ubi finis sit operum ineptorum et rudium mei inibecillis in- genii, ut relinquam memoriam, que sit ad gloriam dei et ad laudem tue altissime maiestatis. Ingressus in cronicam. Boemie. Redemptor in excelsis tenens imperium, à quo uanaunt omnium earismata graeiarum juxta plenissi- mam ordinacionem temporum perserutabili sua sa- piencia, elizens Doeniorum populis misereri, ut ipso- rum tenebras illustraret et donis gracie fecundaret, duo magna luminaria produxit in emisperio ecclesie militantis, videlicet illustrissimum principem Wen- ceslaum et pontificem Adalbertum, martires glorio- sos. Duo eciam micaucia sydera ad nocturnas vicio- rum tenebras effugandas, matutinum seilicet et ve- spertinum, Ludimillam, uxorem primi christiani ducis Dorziwoy, gloriosam martirem, in Christi confessione perfectam, et speciosam virginem Mladam, sororem devotissimi ducis Boleslai, quam summus pontifex Johannes papa XV'!) gloriose suscepit, solempniter benedixit, quam eciaun mutato nomiue vocavit Ma- riam et magnis privilegiis et graeiis dotatam et illustratam remisit in Doemian ad germanum piissi- mum Boleslaum primieiam virginum, primam saneti Georgii Pragensis cenobii abbatissam et simul cum germano piissino Doleslao, filio fratricide, cathe- dralis prime Pragensis ecelesie fundatricem. — Cuius exemplo multe virgines altum sui sa[n]gwinis con- tempnentes, post ipsam in odorem ung[u]entorum 821 Christi currentes ante thorum gloriose Virginis de votissime duleia dragmatis cantica dulcisono modu- lamine decantantes... Exeitans non solum Germaniam, Poloniam, Vngariam et Boemiam, verum eciam Ro- manam ecelesiam ad dulcia connubia, agni am- plexanda, inter quas precipua neptis Agues, illustris regis Ottakari filia, spreto imperiali seu regali con- nubio ae se ipsa, facta virginis perfectissima ymita- trix Virginis filio perfectissima caritate eoniuneta post sanete Clare virginis religionem ymitatricis pa- ranymphi seraphici viri Frauncisei Minorum et pre- diete religionis fundatoris per vite labilis gloriosum decursum ipsi coniuneta in celis, quem?) in terris tota devocione dilexit, apertis miraculis choruscare non cessat, suis prodigiis et benefieiis excitans et inducens gloriosissimum consangwineum suum Karo- lum Quartum, Romanorum imperatorem illustrissi- mum semper Augustum, ut memor beueficiorum forte iu suo eorpore ostensorum clamare non cesset, donec excitet piis clamoribus apostolieum dormien- tem cum sacro collegio, ut dignetur iu terris red- dere clariorem et celebrem, quam Christus glorio- sam fecisse in celis tot signis ostendit eeclesie militanti. Quam eciam summus pater et pontifex Allexander quartus, tantis preconiis commendavit in vita et apostolicis literis et summis reliquiis mundo et ecclesie reddidit luminosam, mittens ei sub bulla papali multorum sanctorum reliquias venerandas, maxime pontifieis sanctissimi Nicolai digitum glo- riosum, de quo non ab re, quod oculis nostris vi- dimus et manus nostre eontreetaverunt, eredimus uon tacendum innovatum miraeulum sub hae forma. Miraculum de incisione digiti sancti. Nicolai. Predietus namque Karolus imperator sancti Nieolai devocione alleetus cum magna caterva no- bilium venit ad monasterium predictum saneti Fran- cisci et coram episcoporum, fratrum Minorum et sororum multitudine copiosa proprio cultellino pul- pam digiti amputavit, magnifice decoravit,*) sta- tim autem de ineisura liquor sa[n]gwineus ema- navit ae rubedo sa[n]gwinis ex utraque parte eul- teli remansit. Quo viso miraeulo eoram omnibus cesar digitum et amputatam particulam et cultel- 1) Spíše se má ru mysliti na Jana. XIII. 9; Voruk. gnam. ') Benex z Vaitmile má: praecedit particulam. eiusdem digiti, cupiens sibi ex devotione illam vetincre. 66 

Strana 522
522 !um in eypho subterposito argenteo pre devocione ferventissima dereliquit. Ad predicti autem miraculi confirmandam veritatem sinceram, aliud est miracu- lum subsecutum. Nam venerabilis Pragensis archi- episcopus Arnestus, Boemorum primas, volens con- spicere oculis, quod auditu perceperat fidediguo. post dies aliquos perrexit ad ecclesiam supradictam et sibi oblatas particulas quasi probaturus dum simul applicat, tanta sunt unione coniuncte ac re- unite, quasi nunquam passe fuissent aliquam inei- suram. Quo viso miraeulo idem antistes ad hono- rem predicti saneti et innovati miraculi altare con- struxit et dedicavit in memoriam temporum futuro- rum. Hane eciam ystoriam idem gloriosus Karolus imperator in regali pallacio de Karlsteyn prope Pra- gam egregiis picturis iu sua camera exaravit ad perpetuam memoriam sancti et gloriam ineffabilem summi dei, qui eius temporibus autiqua miracula innovavit. Hie eciam gloriosissimus Karolus imperator regnum Boemorum sibi a deo jure hereditario col- latum nou tantum muris, urbibus et castris gloriose constructis et que construere feliciter non desistit, quam eciam viris probis, bonis moribus, scieneiis et virtutibus illustratis ampliare non cessat. Verum quia gloria regis est investigare sermonem et anti- quorum sapienciam perscrutari, hie gloriosissimus imperator profunda fluviorum sacre pagine misteria previo doctore beato Dyonisio perscrutari non de- sinit ac eciam cum Johanne, celestis aule para- nympho, celos penetrans volatu celerrimo contem- platur oraculis, miraculis, vestigio et speculis per ereatam ymaginem inereate maiestatis incomprehen- sibilem trinitatem, ut tamquam aquila illa magna Ezechielis vaticinio designata longo membrorum duetu plena plumis et varietate volet ad Lybanum sacre scripture et tollat medullam cedri, id est ple- nam et suavissimam noticiam veritatis anagoyce cum Johanne, ystorice cum bove Luea, allegorice cum Matheo morali, et tropol[o]yee cum Marci leonino clamore, terrens impios, devotos provocans animos ad volandum et ipse extendens alas et assumens eos et super eos exemplis et beneficiis graciarum volitans ad conspectum sedentis super thronum tam- quam vir desideriorum eum Daniele, Gabrielis te- 1) Vydäni Pistoriova str. 116. ?) V ruk, Sclaui. KRONIKA MARIGNOLOVA. stimonio noscat temporum veritatem, et cum Ysava Seraph illo volante purgotus labiis calculo ardenti. quem forcipe tulerat de altari sacratissimi canonis scripturarum in triplici hoc opusculo congratulaus trisagium ter decantet: Sanctus. sanctus, sanctus sedenti super thronum in gloria supernali, cui laus et gloria amen. Incipit descripcio Boemorum et unde originem traxerunt, Japhet, pater noster, est tercius filius Noe, unde Selaui et Boemi sumpserunt originem, non a Cham, ut fingunt quidam. Hic optinuit Europam. euius termini sunt a montibus Cilicie et Syrie versus aquilonarem plagam, usque ad fluvium Tanaym et usque iu Gadym et usque ad strictum Morochiorum versus occidentem et mare occeanum. Nomina pro- vineiarum et terrarum et li[n]guarum viginti septem : Mogog, a quo Scite et Goti; Gomer, a quo Gallici: Madaym, a quo Medi: Tubal, a quo Yspani; Janau. a quo Greci, qui nunc Ytalici vocantur,— (nam ea hora Ytalia. que quondam secundum Jeronimum Magna Grecia voeabatur, unde fuerunt destructores Troye, qui fuerunt Ytalici, ut expresse probat Pan- theon. vir ille Viterbiensis Gotfridus, et metrice sic dicit : Grecia, Troyanos que tunc superasse putatur. Non erat ex Danays gens Ytala, namque probatur.!) Itala namque tellus Grecia maior erat, quod hodie sunt Beneuentani, Apuli et Calabri et Regniculi; ubi eeiam naseitur hodie vinum grecum) — Mosoth a quo Capadoces; Tyras, a quo Traces; de Janan alia li(n]gua Janus ytalieo et de Gomer gallico de- Scenderunt primi Doemi, ut videtur per ystorias; Elysa, a quo Elysani hodie Selaui mutata litera. ut fieri solet; Aseenez, a quo Graculi, qui Greci hodie. Erifaz. a quo Frizones; Dogorina, a quo Fri- ges: Taysis a quo Ytalici; Chetym, a quo Cipri; Dedaym, a quo Galli. qui et Burgundi. Ab Elysa Slaui.?) qui corrupto vocabulo Sclaui dicuntur, quasi solares vel luminosi vel magis gloriosi dicuntur. Cuius pars est Doemia. Fuit enim inter istos qui- dam nomiue Boyam. a quo dicta est Boemia. 

Strana 523
KRONIKA MARIGNOLOVA. De descripcione terre Bocmorum et proprietatibus rerum. ipsius. Boemia, pars Germanie, in Europa sita, sub polo artico versus aquilouarem plagam posita est, que montibus altissimis a Pannonia et nacionibus aliis est divisa per montes, silvas et flumina. Est autem regio facie celi conspieua, aere saluberrima, moneium altitudine firma, auro, argeuto et aliis metallis ditissima, vinearum non expers, fontibus et luminibus magna. Unus est nobilis fluvius, qui de monte oritur Boemorum, nomine Albea, et alia flu- mina multa, sieut Wltaua, qui preterfluit civitatem Pragensem. In eius montibus habundant pini et abietes, herbe medicinales, mirabiles et aromatice. In ipsa est copia auri et argenti et omnium metallorum super omnes provincias occidentis. Bestie eciam domestice et silvestres innumerabiles, sicut ursi, apri, cervi, capriole, tragelaphi, bubali bifontes. Est et ibi bestia, habens magnitudinem bovis, ferox et seva, eum magnis cornibus, eui) quibus tamen se non defendit. Hec bestia habet sub mento folli- eulum magnum, in quo aquas colligit multas et cur- rendo aquas ealefaeit iro modo in illo follieulo, quas super canes et venatores proiecit et quitquid tetigerit, depilat et urit horribiliter. Hec terra cin- gitur ex parte orientis Polonia et Morauia, ex parte aquilonis Saxonia, ex parte meridiei Austria et ex parte occidentis Bauaria et Germania circumdatur. De imposicione nominis terre Boemie.!) Erat autem Boemia terra nemorosa, silvis den- sissimis, melle et fructibus et feris bestiis gratissi- ma. In qua quidam socii cirea montem Rzip, inter duos fluvios, scilicet Egram et Wltauam, primas sedes statuerunt. — Tune eorum senior inquit: O soeii, unà mecum graves labores per nemorum devia pervagantes sustulistis; tandem venistis ad patriam. Hec est terra optima vobis predestinata. Hie vobis nichil deerit, sed perpetua incolumitate gaudebitis. Sed cum hee tam grata et pulera patria iu manibus vestris sit, cogitate aptum nomen eius. Tune quasi divino oraculo dixerumt: Unde apcius nomen inveniemus quam, quia tu pater Boemus di- !; Srovu. Kosmův let., Prameny děj. č. 1I, 5. 523 ceris, terra dicatur et Boemia. Tunc ille manus le- vans ad celum, motus sociorum augurio, cepit ter- ram osculari, gaudens eam suo nomine appellari et surgens ae utrasque palmas tendens ad sidera sic oravit: Salve terra fatalis mille votis quesita nobis ; conserva nos ineolumes et multiplica nostram sobo- lem a generacione in generacionem. Amen. De moribus primorum gentilium Boemorum.*) Fuerunt autem primi Boemi genere Sclaui quasi Elysani. Elysa enim Solaris dicitur. Unde Eliopolis civitas Solis in Ysaia. Hee namque generacio fuit generosa moribus, statura decora, capillorum fulgore venusta, proceritate corporum grossa, moribus pla- cida, conversacione pacifica, curialis et affabilis ac deliciosa. Sobrius eorum cibus fuit, glandes ede- bant et bibebant latices saluberrimas de torrente; carnibus eciam ferinis uti ceperunt. Post de filia- bus Gomer uxores sibi copulare ceperunt et de na- cionibus cireumstantibus ipsos; plures tamen uxores more primorum gentilium acceperunt. Inter eos nec lex nec rex nec priuceps erat, sed lege nature vi- ventes. quieunque sapieneior videbatur, questiones et lites simpliciter dirimebat. Inter quos fuit qui- dam nomine Crok, ex cuius vocabulo castrum, quod adiacet silve Ztibene, nomen accepit. Hic vir per omnia locuplex, sapiencia et eloquencia preditus, in consiliis et judiciis et dirimendis litibus ab omnmi- bus colebatur. Hie prole masculina caruit, uxorem habuit phitonissam, que eeiam tres peperit filias phitonissas, quarum prima Kazi doctissima fuit, ex qua exivit proverbium, «quando aliquid irrecupera- bile perditur: Hoc non posse recuperare Razi. Usque hodie sepulerum eius cernitur super ripam fluminis Mze juxta viam, qua itur in partes provincie De- ehin per montem Oseka. Seeunda phitonissa, soror eius Tetha nomine, castrum Thetin edificavit juxta fluvium Misam, natura loci firmissimum. Hec ma- gica et incantatrix fuit et omnem supersticiosam seetam adinvenit et ereaturam pro ereatore docuit rudes populos adorare. Tercia iunior sed prudencia prior Libussa dieta est. Hee edificavit castrum no- mine Lubosyur juxta silvam, que tendit ad pagum Ztikettinam firmissimum. Hee fuit inter feminas vi- prudenciam in concilio pro- rorum trascendens ?) Srovnej Kosmův letopis, Prameny děj. č. II, 6. 7. 

Strana 524
524 vida, in sermone facunda, corpore, casta et morum venustate conspicua, benigna et affabilis et omnibus graciosa. Hec spiritu phitonico multa oeculta et fu- tura predixit, quare loco patris omnis populus eam sibi prefecit in judicem et prudentissime jura reid- debat. De primo duce Boemorwm et causa sue eleccionis.!) Aeeidit, quod duo ex proceribus mire propter metas agri cuiusdam in tantam exardescere[n]t iram, ut post multas contumelias ac iniurias unus alteri barbam depilaret et clamoribus intrantes curiam judicem pro justicia invocarent. Cumque domina ju- dieium differret usque ad examen juste cognicionis et litigantes in crastinum revertentes pro finali sen- teneia invenerunt dominam in lecto cubantem et cervieal parvum tenentem modo femineo quasi par- vulum sub ascella. Cumque dictasset justam seuten- ciam, is cuius causa non obtinuit palnam, lesum se reputans, terram baculo feriens, caput movens, ac more rustico pre furore barbam propriam saliva sua conspuens: O, inquit, non tolleranda viris tanta rabies mulieris, menteque dolosa reddere jura viris, que magis esset apta marito, quam reddere militibus .iura. Sumus enim opprobrium gentibus, quia nec nobis rector nec virilis censura; sanecius esset mori quam feminea jura pati. Domina autem illatam sibi contumeliam prudenti animo celans, subridens ait: Ita, inquit, est, ut dicis; femina sum et ut femina vivo: sed jam tibi parum sapere vi- deor, quia non rexi vos in virga ferrea, ut dece- bat, et quia sine timore vivitis, me despieitis; nam ubi timor, ibi et honor. Nunc autem necesse est, ut habeatis rectorem femina forciorem sicut columbe, que despexerunt milvum regem, quia non gravabat eas, et elegerunt sibi accipitrem, qui usque hodie eas devorare non cessat; sic accidet?) vobis. Cras crgo congregate omnes ad judicium, ut?) ducem virum cligatis, vobis judicem michique maritum. Cumque populus reeessisset, sorores convocat et quid iuter se consilii habuerint, ingnoratur. !) Srovnej Prameny dějin č. II, 9—10. 2) V ruk. accidit. 3) V ruk. et. *) Srovnej Prameny dějin č. 1I, 11—15 6) Doplněno dle Kosmova letopisu. KRONIKA MARIGNOLOVA. De Přemysl electo ex aratro et eius magne prudencia.*) Mane sequenti antequam populus conveniret, — vidit de fenestra quendam rusticum venientem, cui Occurrit querens ab eo causam sui tam matutini adventus. Cui ille: Casus cupio phitonisse exponere. Ego, inquit illa, phitonissa sum et me tibi spon- sam et eomitem esse promitto. Dum, inquit ille, boves junxissem ad aratrum, maxima multitudo avi- um, scilicet aquilarum, pluries super capud meum volantes, tandem super meum aratrum quieverunt. Cui Libussa: Vade et revertere ad aratrum tuum et hee nulli pandas, sed expecta rei eventum, quia fibi est bonum omen et toeius patrie princeps eris. Tuue ille reversus est, ut suam perficeret araturam. Convoeat ergo Libussa post hec onmmem populum et in alto solio residens clara voce concionari ce- pit ad populam et viros agrestes sic: O gens mise- randa nimis, que libere vivere nescitis, vos liber- tatem [fugitis et iusuetae servituti]?) sponte colla submittitis: heu tandem vos penitebit, sieut accidit rauis, que vdrun sibi contra dei voluntatem pre- fecerunt in regem, que eciam devorantur ab eo Si autem nescitis, que sint jura ducis, verbis pau- cis exprimam vobis. Inprimis facile est ducem po- nere, sed difficile positum deponere; nam qnod modo est sub vestra potestate, utrum eum ducem constituatis aut non, postquam autem constitutus fuerit, et vos et ommia vestra sub sua potestate tenebit. In eius conspectu genua vestra vacillabunt et li(u]gua vestra muto palato adherebit, ad cuius vocem pre timore vix audebitis respondere. Ipse solo suo nutu, sine vestro consensu hunc deprimet et hunc exaltabit hune ditabit et hune inventa ocea- sione trucidabit vel ponet in carcerem. Ex vobis pro libitu alios servos, alios dominos, alios rusticos, alios tortores, alios exactores, alios moleudinarios, alios pistores constituet. Tribunos quoque et cen- turiones, villicos et messores, cultores agrorum et vinearum et sutores pellium et coreorum ordinabit, pro libitu voluntatis filios vestros et filias tollet 

Strana 525
KRONIKA MARIGNOLOVA. pro obseguiis suis. Eguos vestros, boves et pecora optima queque tollet. Quid multis immoror? Ad quid hec, quasi vos terream, loquor? Si persistitis in incepto, jam vobis vitam et nomen ducis indicabo et locum. Ad hec vulgus mente confusa clamantes, ducem, ducem postulant sibi dari. Tunc domina di- gito monstrat montem: Ultra, inquit, illum montem est fluvius nomine Dielina, juxta quem est villa nomine Stadiez, in cuius territorio est novale duo- decim passuum longitudinis et totidem latitudinis, quod ad nullum pertinet agrum. Ibi invenietis virum arantem in bobus duobus. Unus bos albo capite, alter precinctus est albedine et posteriores pedes albos habet; hunc assumite vobis ducem michique mari- tum. Accipite ergo meum dextrarium et vestes, quas mittam, et mea ac populi vota deferte viro. Cui eciam nomen est Pfemysl. Hic supra vestra capita jura exeogitabit; nam hoc nomen latine premeditans!) dieitur. Huius proles super vos regnabit in sempi- ternum. Equum meum sequimini; ipse vos diriget recta via. Nuncecii autem predicti appropinquant ville, ad quam ibant sequentes caballum; et ecce Pre- mysl boves stimulat more rustico. Ad quem illi: Salve dux, magna dignissimus laude, solve boves mutaque vestes, ascende caballum. Domina nostra Libussa et plebs universa mandat, ut cito fatale tibi regnum suscipias. Omnia nostra in tua pote- state erunt et eciam nos ipsi te ducem, te protecto- rem, te rectorem nostrum omnes eligimus. Ad quam vocem, quasi admirans et inscius, vir prudens substitit") et boves solvit: ite, inquit, unde veni- stis. Qui statim disparuerunt. Stimulum autem fixit in terram, qui statim, ut dicitur, produxit frondes et nuces, Viri autem illi stabant stupefacti, quos ille gratulanter invitat ad prandium et de pera sua subere contexta extrahit muscidum panem et ca- seum et partem in vomere collocat, w£ habetur in alia hystoria :?) et bibunt laticem de barletto. Dum reficiunt, duas virgulas aruisse conspiciunt, sed alcius suberescere unam vident. Cumque admirarentur: !) Tak. Kosmas; nái ruk. má premeditatus. 525 Quid, inquit, miramini? Seiatis de nostra progenie multos dominos nascituros, tandem unum prineipa- liter dominari Post hec caleiatus et indutus veste regali ascendit equum arator, tamen non immemor sue sortis tollit secum suos coturnos, subere ex omni parte consutos, ut in memoriam sempiternam in posterum reservarentur, qui sunt hodie in Vin- cegradu. Cui unus sociorum dixit in via: Domine, quid sibi volunt ista vilissima calciamenta, que jubes deferri. Cui ille: Ad hec, inquit, feci ista servari, ut discant posteri, de quam humili progenie pro- cesserunt, et non superbiant, nec despiciant pau- peres, nec homines sibi subditos opprimant, me- mores condicionis sue. Nam sanecius est de pau- pertate ad regnum conscendere quam de regali solio redigi ad miseriam sua ignavia vel tyrannide vi- €josa; paupertas enim tunc est in gloria, cum per virtutem sublevatur ad summa. Interim colloquentes dum urbi appropinquant, occurit domina vallata frequencia populorum et se consertis manibus amplexantes connubia celebrant et nupcias gaudiosas. De Premysl primo duce et moribus eius.?*) Premysl ergo, dux primus Doemorum, qui ex virtutis opere vir merito est dicendus, hanc feram gentem virtute et prudencia frenavit legibus et in- domitum populum justo imperio domuit et racionabi- libus consuetudinibus subiugavit cum Libussa ; omnia jura, quibus hee terra regitur, solus ipse dictavit. Verum quia de aratro levatus est ad regnum, jugum bovum collis equorum imposuisse fertur et aquilam pro signo; pro eo, quod tali signo, scilicet aquila- rum vel aliarum avium augurio futurus princeps fuit celitus designatus. De fundacione urbis Pragensis.) Huius temporibus Praga phitonisse oraculo con- dita est. Una siquidem die predicta domina pre- sente viro et senioribus sic fari exorsa est: ?) Tak v Kosmové letopisu, v na$em rukopisu substituit. 3) Tak vypravuje Dalimil; i zdá se tedy, že měl jej před sebou. Poněvadž Marignola neuměl česky, jak sám se přiznává, měl asi latinský překlad před sebou, o jehož existenci p. min. Jireček učinil zmínku v Pramencch dějin č. Ill, str. XI. ) Srovnej Kosmův letop., Prameny dějin č. II, 15. 6) Srovnej Kosmův letopis, tamtéz str. 15 a 16. 

Strana 526
526 Urbem eonspicio, fama que sydera tangit. Est locus in silva, villa qui distat ab ista Terdenis stadiis, quem Wiltaua terminat uudis. Hunc!) ex parte aquilonari valde munit valle pro- funda rivulus Bruzinica ac ex australi latere latus mons, nimis petrosus, qui a petris dicitur Petrzin, qui protenditur usque ad predictum amnem. In qua silva invenietis hominem excidentem limen domus, ex cuius eventu urbem, quam edificabitis, vocabitis Pragam. In hac urbe bine ascendent olyve auree, que cacumine suo penetrabunt septimum celum et per to- tum mundum signis et miraeulis coruscabunt; has in hostiiset muneribus colent et adorabunt [omnes'^) tri- bus] terre Boemie et naciones [reliquae]. Una vocabitur maior gloria vel vincens laudem, scilicet Wence- slaus, altera dicetur exercitus consolacio, scilicet Adalbertus. Huius ergo inducti oraculo, signo pre- dicto, urbis Prage fundamenta jecerunt et tocius Doemie urbem et metropolim statuerunt. De mirabili insolencia Boemorum et maxime puellarum.?) Eodem tempore erescente populo Boemorum propter multipliees divieias et delicias in tantam lasciviam puelle devenerunt, ut oblite condicionis sue more amazonum militaria arma sumerent et facientes sibi ductrices uti tyrones militare ceperunt, venacionibus et ludis militaribus pervagantes, et sicut gens scitica inter virum et mulierem discrimen nullum [in habitu**) facientes] similibus vestibus utebantur. Unde in tantam proruperunt audaciam, ut prope Pra- gan castrum in rupe firmissimum edificare presume rent, cuinomine virginali nomen inditum est Diewin. Lascivi autem juvenes hec videntes multo plures et forciores ex opposito aliud condunt castrum inter arbusta et nemora, quod nune dieitur Wyssegrad. Cumque ad invicem multa prelia frequenter habe- rent et nec vincerent nec viucerentur, tandem com- muni concilio trium dierum festa celebrare consti- tuunt. Prima itaque die vacabant epulis; nocte su- perveniente juvenes ut lupi rapaces irruunt in puel- las et volentes et nolentes opprimunt castrumque KRONIKA MARIGNOLOVA. comburunt, et post pacis federa mulieres redacte sunt sub virorum potestatem, maxime quia parum post mortua est principissa Libussa, post quam eeiam plenus dierum constitutis legibus Boemorum defunctus est primus dux Pfemysl in senectute bona. De successione ducum Boemie. Przemysl, primo duci?) Boemie, successerunt octo duces sequentes ydolatre, colentes ydola, donec de- veutum est ad ducem Borziwoy. Hie primus factus fuit christianus inter ipsos duces. Pfremysl, Neza- mysl, Mnata, Wuoyn, Wnizlaus, Crezomyls, Neclan, Bustiwiez, Burziwoy, filius Bustiwiez, faetus christia- nus, Spitignew, Wratislaus, pater sancti Wenceslai, Wenceslaus sanctus martyr, Boleslaus fratricida, Boleslaus Mitis et soror eius Mlada, Wlatislaus, Wuoy, Jaromir cecatus a fratres eius, Odalricus, frater eius, Brzecislaus filius, Spitigneus, fundator ecclesie Pragensis, Wratislaus, dux et primus rex Boemie, Conradus dux, Wratislaus dux, Dorziwoy dux, Swatopluk dux, Wladislaus dux, Sobieslaus dux, Wladislaus dux et secundus rex Boemie, So- bieslaus dux, Fredericus dux, Conradus dux, Hen- rieus dux et episeopus, Przemysl dux et tercius rex Boemie, qui Ottakarus dietus, Wenceslaus quartus rex, Pfemysl quintus rex, Wenceslaus 'rex, Wence- slaus, Boemie et Ungarie rex, Rudolphus dux, filius Alberti Romanorum regis, Henricus, dux Karinthie, Johannes rex, filius Henrici imperatoris illustris, comes de Luczemburg, Karolus, serenissimus Ro- manorum imperator semper Augustus. Descriptis ergo principibus ad ystorie ordinem revertamur. De duce Wratislaw*) et exercitu cius contra Dohemos.?) Przemys| duce defuncto sex duces sine nota- bili memoria transierunt. Tempore autem ducis septimi nomine Niela fuit prelium inter Doemos et Luzanos, qui nunc ab urbe Sace vocantur Sacen- ses. Hiis prefuit dux pessimus et superbus, Boemis infestus, nomine Wratislaus, qui frequentibus pre- lis attriverat terminos Doemorum et in tantum ') Ruk. Hine. — '*) Opraveno dle letopisu Kosmova. Ruk. nái má: ador. fines terre. *) Tamteż II, str. 16 a 17. — *) Doplněno dle letopisu Kosmova. 3) V ruk. duce. ') Má býti Vlastislav, 5) Śrovnej Kosmiv letopis str. 19 a 20. 

Strana 527
KRONIKA MARIGNOLOVA. vastaverat, quod quasi de salute propria desperan- tes querebant latibula, quorum primates in quodam se oppido concluserunt nomine Leuigradec. Hic tyrannus edificavit urbem, quam nomine suo appel- lavit Wratislaw, in confinio duarum provinciarum, scilicet Bielina et Luthomierziez, et elatus spiritu superbie omnem Boemiam proponit suo dominio subiugare. et mittit gladium per omnes terminos suos, ut quieunque maior gladio non occurreret ad prelium, gladio puniretur. Suis ergo congregatis sic dux alloquitur suum exercitum, stans in eorum me- dio, vibrans ensem: O, inquit, viri, quibus in ma- nibus ultima est victoria, non semel vicistis, quid ergo opus est armis, falcones et aves alias pro delectacione ferte in manibus, quibus carnes inimi- corum, si sufficiant, dabimus ad vescendum, et ca- tulos uberibus matrum pro infantibus applicabo, arma ferte ad decus;') tolite moras, semper no- cuit differre paratis, ite velociter, vincite feliciter. Oritur clamor ad sydera: arma, arma. Hec concio ducis Wratislaw contra Doemos non minus accen- dit animos Boemorum. Interea mulier quedam vocat privignum suum: Quamvis, inquit, non sit consuetudinis noverearum bene facere privignis, amore tamen patris tui tan- tum scire te faciam, quod possis vivere, si vis. Scias, strigas ?) Boemorum nostris prevaluisse, unde da- bitur Boemiis victoria nostris usque ad unum inter- fectis. Tu ergo inter pedes equi tui crucem in terra cum ense lineabis et sic solves invisibiles ligaturas, quibus vestrorum equi ligabuntur, et post primum tibi oceurentem in prelio interficias et aures eius amputabis et pones in bursa tua, et statim ascenso equo tuo fugias, nec propter clamorem aspicias retro, quia tu solus evades, aliis omnibus interfectis. De notabili victoria. Boemorum.?) Boemi autem jam quasi de sua desperantes salute ex jam expertis victoriis hostium unam so- lam spem habebant, nullam sperare salutem. Dux namque eorum Niclan lepore pavidior, ficta infirmi- tate vocat militem probissimum nomine Tyronem, qui erat post ducem secundus, et paucis scientibus !) V rükopise decorem. 7) V ruk. stricas. 3) Tamtéž II, str. 20—24. 527 precepit, ut sua arma assummeret et equum ascen- deret et precederet exercitum Boemorum. Qui erat audax ut leo, nullum timere solens. Ante tamen quam ad bellum procedant, consulunt phitonissam. que spiritu phitonieo plena respondit: Si vultis, inquit, vietoriam, libate diis grata libamina; Jupi- ter enim, Mars et [gener] Cereris sibi petivit ym- molari asellum. Queritur ergo miser asellus et sta- tim ab universo exercitu devoratur. Quo facto ani- mati ex inhercia facti sunt animosi, leonibus promp- ciores, aquilis leviores, et in vicino campo leti currunt ad bellum. Boemi tamen in medio campi preoceupant collem. Dux autem putativus, qui supra, nomine Tyro stans in medio clara voce milites alloquitur dicens: Si phas esset duci verbis augere virtutem, multis vos o commilitones tenerem verborum ambagibus. Sed quia hostis ad oculum stat, paucis sufficiat ve- stros animas accendere dictis: Omnibus in bellis dimieandi par est devocio, sed impar vincendi con- dicio. Illi pugnant pro gloria, nos pro patria di- micamus et libertate et salute ultima; illi ut ra- piant aliena, nos ut defendamus dulcia filiorum et filiarum pignora et cara connubia. Confortamini ergo et estote viri virtutis; nam deos, quos ali- quando nobis iratos sensimus, jam plaeastis votis, quibus placari voluerunt. Non ergo timeatis eos, nam qui timet in prelio, semper est in periculo. Audaces fortuna juvat timidosque repellit. Credite michi, ultra illa inimicorum castra, vestra posita est salus et gloria. Si terga vertitis, mortem non effugitis, sed peius morte periculum incurretis. In oculis vestris uxores vestre violabuntur et in sinu earum filios vestros trucidabunt et ad lactandum uberibus earum catulos applicabunt, quia victis com- mune est, victoribus nil negare. Interea dux Luczen- sis ferovissimus mente quasi fulgor veniens ex ad- verso dum vidit Boemes non cedere loco, parum perstare jubet et sic suos alloquitur. O miserabi- lis fortuna timidorum, dum fingunt audaciam; cer- nitis, quia in planis vobis occurrere non presumunt et jam parant fugam; sed vos, prius quam fugiant, irruite super eos, non armis sed pedibus coneulcate 

Strana 528
528 velud stipulam, ne ignavorum sa[n]guine vestra nobi- lia tela polluatis, sed") submittite, que portatis vo- latilia, ut terreatis vestris faleonibus pavidas eorum acies ut columbas. Qui statim dimiserunt aves in predam, et tanta erat multitudo, ut quasi aer fieret tenebrosus. Tyro autem, Boemorum heros et dux probissimus: Si, inquid, moriar in prelio, in hoc colliculo me sepelite. Et quasi leo prorumpens in hostes quasi papavera ipsorum exercitum prosterne- bat, Doemos confortans, hostes vigoroso clamore prosternens. Tanta autem erat in eo multitudo te- lorum, ut quasi erinacius super occisorum cadavera occumberet gloriosus. Boemi autem forcius animati omnes hostes nullo superstite occiderunt, preter illum unum, de quo supra fecimus mencionem, qui facto signo crucis fugeret prostrato adversario pri- mitus occurente, cui abscidit aures. Dum autem pervenit ad domum suam, invenit uxorem portari ad tumulam, quam cum conspexisset, vidit in pec- tore vulneratum et sine auriculis, per quas extrac- tas de bursa cognovit uxorem fuisse?) in specie illius, quem occidit in prelio sibi occurrentem et adversantem. Boemi vero intrantes terram illam de- struxerunt civitates et spolia diripientes revertun- tur victores. Ducem eciam suum in collem, sicut dixerat, tradiderunt honorifice sepulture, que usque hodie dieitur Tyri probissimi ducis bustum. Incidens de (mpietate et scelere cuiusdam. pessimi proditoris.?) Nec silendum puto, quod Boemi post hoc in- trantes terram eorum urbes et omnia vastaverunt. Verum ne vicina terra redigeretur in nichilum et in solitudinem, inventum herilem dominellum, filium ducis oecisi, apud quandam vetulam latitantem Boe- morum dux quasi catholicus misericordia motus suo reddidit pedagogo nomine Thuringo de Zribia, cui pater commendaverat nutriendum, parcens eius eta- tule ac nobili forme, et ut animos suorum revoca- ret ad propria quasi ad suum ducem. Maiori eciam motus misericordia urbem eis reedificat in plano loco nomine Dragus super ripam fluminis Ockre 1) V ruk. domi. KRONIKA MARIGNOLOVA. juxta pagum Postoloprth, ubi nunc cernitur ceno- bium sancte Marie. Post hoc ad propria cum gau- dio revertentes victrices aquilas in Boemiam re- duxerunt. Pedagogus autem predictus omni fera crudelior et proditor pessimus, scelestus Zribin, crudele perpetrat scelus et inauditum olim. Nam dominellum suum et sue cure tam a patre quam & vietore duce commissum tamquam puerum educit ad fluvium et, ut sub glacie more puerili pisces aspiciat, exortatur eum. Dum autem puer caput in- elinat, securi prescidit collum illius et syndone munda involvens horrendum munus defert duci et 3liis principibus Boemorum. Et intraus in concilium, dum datur sibi loquendi copia, sic ait: En ego do- mini, ut dormiatis securi, mea effeci securi. Sepe enim parva scintilla totam domum comburit ac eciam dominum domus. Hane scintillum ego extinxi. Si est meritum, videte, quantum merui apud vos; si facinus, plus michi debetis, quia preveni vos in sce- lere, ut sitis immunes. Certe nec rapide carnes sapide nec suave jus vel brodium est lupi; ecce paterni sa[n]gwinis ultor vobis quandoque nocitu- rus. Et protulit tenelli pueri caput, in quo nichil puleritudinis adhuc minus erat, nisi quod erat so- lummodo sine voce. Expavit dux et tremuerunt comitum corda, aver- tentes facies à munere tam nefando. O,inquit dux, hominum excedens scelera! Num quit michi licuit occidere inimicum, tibi autem dominum occidere non licebat. Nulla pena tuo scelere est condigna; ideo unam pro maxima remuneracione eligas mor- tem, quam petis. Aut de alta rupe te ipsum pre- cipita, aut in alta alno laqueo te suspendas, aut tuo te transverberes ense. Heu, inquit infelix, quam male michi preter spem evenit, et in alno, que juxta viam erat, statini laqueo se suspendit, que ab eventu alnus Duriuci*) ab incolis est dicta. De Borziwoy, primo duce Boemorum christiano.) Exeursis temporibus tenebrosis tam fidei quam numeri principum paganorum nunc lumen veritatis ?) 'ak dle Kosmova letopisu; v ruk. stricam illam in prelio etc. a ) *) V ruk. Vhici. 5) Srov. Křišťanův život sv. Ludmily a sv. Václava, Prameny dějin č. I, str. Srovuej Kosmüv letopis, Prameny dějin č. 11, str. 24—20. 200—203. 

Strana 529
KRONIKA MARIGNOLOVA. cepit splendescere populo Boemorum. Novum enim sydus emicuit de partibus Greciarum, beatus pontifex Cyrillus, latine et (graecae], li(n]gwe plenius eruditus. Hic diffinitor ereditur fuisse tercii coneilii Effesini vel magis Caleedonensis tempere Marciani augusti. In qua synodo isto dei atleta dimieante Nestorinus, Constantinopolitanus episcopus, cum suis heresibus est dampuatus. Hie Cyrillus Sclauos pro magua parte convertit et in eorum li[n]gua missas et di- vina offieia Romana ecclesia permittente celebrari constituit. Quo ad celestia regna vocato. germanus eius beatus Metudius in pontificem sublimatur, ha- bens sub se pontifices septem in regno Morauie, eui tunc. Boemia suberat, vel minor erat. Mirabilis deus in sanctis suis faciens prodigia. quando sue placuit pietati, lumen vere fidei fecit splendescere populo Boemorum, ipsorum duce nono nomine Bo- rziwoy celitus illustrato anno domini octingentesimo nonagesimo quarto. Hie cum egregie esset forme et egregie juventutis, causa populi sibi commissi regem Morauie eum triginta sociis adiit, a quo benigne sus- eipitur et eum aliis ad convivium invitatur. Verum quia paganus erat, non inter eristicolas sed sepa- ratim loco duci non congruo collocatur in mensa. Cuius rubori beatus Methudius metropolitauus com- paciens post prandium in partem vocato: Heu, inquit, quia pro cultura demonum hodie fuisti tam modieum honoratus, nee eum dueibus vel principi- bus, ut tuam decet nobilitatem, sed magis inter rusticos collatus. Quid inquit dux. ex hoc perdo, vel quid de christianitate lucrabor? Cui Metudius: Si abrenunecias ydolis et Cristo credas, preter hoe, quod vitam possidebis et gaudia sempiterna, eciam hie eris dominus dominorum tuorum et progenies tua regnabit felieiter per tempora longiora. Cui Dorziwoy sancto spiritu illustratus: Si inquit, ita est, sicut dicis, que mora est baptizandi? et ad- volutus pedibus pontificis instanter peciit baptizari. Quem beatus pontifex indieto jeiunio in fide in- structum cum triginta sociis baptizavit et remisit ad propria, dans eis sacerdotem venerabilem no- mine Cayt'*in doctorem, ministrum fidei et pastorem, qui in omni sanctitute exortans populos, multos do- 529 mino filios aggregavit, qui eciam baptizavit eius uxo- rem nobilem Ludmillam. De funducione primo ecclesie et temptacione ducis Borziwoy.*) Predictus eciam venerabilis dux Borziwoy re- diens in Boemiam in castro, cui nomen Gradie, per manum sacerdotis predicti fundavit ecclesiam in honore beati Clementis pape et martiris, in qua statuit sacerdotem predietum, multum deo populum aequirentes. Inimieus autem humani generis non ferens tantum lumen fidei crescere suorum corda inflàmmat in odium ducis, et quasi nove et vane supersticionis inventorem morte intemptata eum ad regem Morauie et Metudium pontificem fugere com - pulerunt, a quibus benigne suscipitur et in 'fide plenius informatur. Boemi autem proditores sui ipsius de theotonica li(n]gwa fugitivum quendam Zroymir nomine, ydioma boemicum ponitus ignoran- tem, sibi in principem statuerunt. Deo autem dissi- pante concilium pessimorum, licet plurimi essent quam cum Borziwoy, duce christiano, ipsum eleetum Theotonieum de Doemia expulerunt et pars Borzi- woy prevalens occidit adversarios et ducem propri- um honorifice reduxerunt. Predictus autem Borzi- woy, dux christianus, votum voverat in Morauia. quod si eum dominus ad propria revocaret, ecele- siam construeret Virgini gloriose. Ideo statim eccle- siam beate Marie in ipsa civitate Pragensi fundavit. Hie primus fundator locorum sanctorum, cougrega- tor clericorum et institutor religionum habuit eciam uxorem nomine Ludmillam, filiam ducis Slauoborii. comitis civitatis, que nunc Mielnik vocitatur, que sicut par fuit in errore gentilitatis ita in fide chri- stiana facta est precellens virtutes viri sui. Suscepit autem ex ea tres filios et tres filias. Primo autem subtracto de medio tantum duo remanserunt, scili- cet Spitignew dux et Wratislaw, ambo duces de Ludmilla, sicut ei beatus Metudius predixit. Et augmentabatur cottidie regnum eius eursumque sui temporis triginta quinque annorum feliciter ter- minavit. ?) V legende Kfisfanové jmenuje se knéz tento Caich. *) Srovnej Kříšťanův život sv. Ludmily a sv. Václava. Pra meny dějin & 1, str. 203 a 204. 9 

Strana 530
530 De Spitigneo duce, filio Borziwoy et sancte Ludmille.!) Suscepit autem post eum ducatum primogeni- tus Spitignew cunctis virtutibus famaque bonitatis fulgens et verus dux christianus; imitator siquidem patris factus fundator extitit ecclesiarum dei, con- gregator clericorum et sacerdotum, perfectus in fide Christi. Hie peractis quadraginta annis migra- vit ad Christum, virtutibus plenus et operibus bo- nis; cui successit in dominio vel ducatu germanus eius Wratislaus, dux XI", pater sancti Wenceslai. De Wratislao, fratre Spitignei, patre sancti Wenceslai?) Wratislaus vero post Spi[ti]gnew, germanum suum, ad solium sublimatur, ducens uxorem pessi- mam et paganam nomine Dragomir ex provineia paganorum, que Stodor dicitur, que ut altera Je- 7abel crudelissima peperit binos ex principe natos, primum nomine Wenceslaum quasi Abel innocen- tem, alterum Boleslaum erudelissimum ut Caym. Beata autem Ludmilla, quondam uxor Borziwoy, post mortem eius in sancta viduitate permansit et deo se totam obtulit holocaustum saneti spiritus igne succensum. Secessit autem a facie pessime Dragowir, nu- rus sue, in castrum Tetym, ubi deo devotissime serviebat, nudos vestiebat, infirmos visitabat, esu- rientes pascebat, egenorum viscera reficiebat, in oracionibus pervigil domino serviebat, nepotes suos, mnaxime sanctum puerum Wenceslaum mira sollici- tudine in dei servicio instruebat; proceres enim terre nepotes ei commniserant informandos. filios scilicet pessime Dragomir, nurus sue, patre eorum defuncto. Verum ipsa Dragomir dyabolico spiritu agitata duos tyrannos, filios sathane, misit ad castrum Te- tym, ubi Christi famula vitam celibem actitabat ne- potibus resignatis erudelissime matri, soli Christo se offerre cupiens holocaustum. KRONIKA MARIGNOLOVA. De morte sancte Ludmille et miraculis etc.) Visis autem predictis satellitibus beata Lud- milla post confessionis et communionis devotissi- me sacramenta percepta martirio coronata ab illis regnat in celis, signis et virtutibus glorificata a Cri- sto, ut. eiusdem miracula manifestant in omnibus ele- mentis, de quibus breviter aliqua subnectuntur ad laudem domini nostri Jesu Christi. Primo namque in terra per plures annos cor- pus sanctum putrefacta tabula jacuit incorruptum cum vestibus et eapillis. Aer ostendit miraculum, qui aperto tumulo pro eius translacione odorem suavissimum conservavit. Aquaque excrevit in fo- vea, in qua debuit sed noluit sepeliri, quia pro tune loeus indignus [erat] pro tanto thesauro: sed postquam fuit eeclesià dedicata, cessavit aqua, ut ibidem sepeliretur, tamquam in loco sacro.*) Ignis [eciam] ostendit miraculum; nam cum pars pepli vel veli eiusdem episcopo Hermanno fuisset presentata, ut altari saneti Petri eum reliquiis aliis conderetur, et episcopus indignacione repulisset, contradicente abbatissa et eam gloriosam dei martirem affirmante,?) veli illius partem proiectam in patellam prunis ardentem deus in medio flam- marum conservavit illesau.9) Celum eciam eius sa- crum martirium declaravit. quia tempore, quo imo- nasterium saneti Georgii fuit destruetum, splendor mirabilis à monialibus de ,eelo descendens per mo- dum columpne supra sepulerum eius ardere vide- batur in nocte.”) quasi eum Iuncideus de Swatopluk.5) Eodem ergo auno domini octingentesimo nona- gesimo quarto, quo baptizatus est Dorziwoy et san- cta Ludmilla eoniunx eius, rex Morauie Swatopluk occulte fugit et inter tres heremitas quartus et in- cognitus mansit usque ad diem mortis sue. Cuius regnum filii eius nimis infeliciter tenuerunt, partim Vngavis. partim Polonis, partim Theotonieis devo- rantibus ipsum. !) Kříšťanův život sv. Ludmily a sv. Václava, Prameny dějin č. 1, str. 204. 3) Tamtéž str. 205. 3) Tamtéž str. 207 a násl. 1) Tamteż str. 212, 213. 5) V ruk. affirmaret. Letopis Kosmův, Prameny dějin č. II, 144. ) Pokračování letopisu Kosmova kanovnika Vyschradskehe, Pramenv ju e. M 250 l ) Nj ) Srovnej letopis. Kosmüv, Prameny. déjin č. 11. 27. 

Strana 531
KRONIKA MARIGNOLOVA. De sancto Wenceslao duce ") Post mortem autem Wratislai filius eius Wen- ceslaus sanetus ducatum obtinuit et licet adolescens mente tamen super senes iutelligens in nrineipio sui ducatus congregatis omnibus in concilio sic est populum allocutus: Cum, inquit, essem parvulus, loquebar ut parvulus, sapiebam ut parvulus, cum autem faetus sum vir, evacuavi ea, que sunt par- vuli, et prosecutus est prudentissime verba apostoli memorata, terrorem malis incuciens et bonis leti- ciam et spem salutis. Quod iutelligentes atroces ho- mines, qui semper intenti sunt ad malum, una cum matre, persuaserunt germano eius, alteri Caym, ut perderet fratrem suum et eius domiuium sibi usur- paret, Qui amore dominandi sanctum germanum sem- per sub speeie pietatis, scilicet filii baptizandi, in- vitavit ad castrum suum, cui nomen Boleslaw, et ibidem manibus sacrilegis beatum martirem coro- navit. Cuius vitam gloriosus Imperator Karolus quar- tus abreviavit, que, si. placet, hic esset. inserenda. Passus est autem beatissimus martir Wenceslaus in civitate Boleslaw anuo domini noniugentesimo vice- simo nono, quarto kalendas Octobris, tandem anno domini noningentesimo tricesimo seeundo translatus ad urbem Pragam miraculis choruscando. Et quiescit in castro Pragensi in ecclesia sancti Viti martiris in eapella sancti Johannis evangeliste, quaur ipse construxerat, ubi exuberant per eius merita bene- ficia multa. De duce Boleslao fratricida.?) Boleslaus fratricida post necem saneti Wence- slai dueatum adeptus. ut dietum est, feeit corpus sacrum nocte transferri ad urbem Pragam et in ecclesia, quam sanctus construxerat, tumulari. quam ecelesiam fecit solempniter couseerari per manda- tum Ratisponensis pontificis, qui tune erat dioce- episeopus Boemorum. Filium eciam suum Strachquas nomine, quod interpretatur terribile convivium pro eo, quod in eius nativitate oecisus fuit sanetus Wenceslaus, optulit deo in Ratispo- monasterio domino serviturum. Qui gratus ~apus uensi ^) Srovncj letopis. Kosmüv; tamtéz str. 30 a 31. 7) Nrovnej tamtéz str. 31 a 32 à 43—43. 531 patri et hominibus graciosus fuit et in principio in religione monachali simulata sanetitate profecit in tantum, quod, sicut infra dicetur, beatus Adal- bertus rogavit eum, ut loeo sui dignaretur ponti- fiealem assumere diguitatem, quam sponte sibi per baculum resignabat et promittebat se iturum Romam, ut eum summus pontifex acceptaret. Strachquas autem elacionis spiritu simulans sanctitatem: Mona- chus, inquit, sum mortuus mundo, aliorum peccata portare non possum, et proiecit in terram sancti viri baeulum pastoralem. Cui sanetus Adalbertus spiritu prophetico dixit: Quod nune mea voluntate non facis, alias propria temeritate presumes in ma- lum tuum, quod et rei probavit eventus. Nam cum post tempora sanctus Adalbertus pessimorum ty- rannidem declinaret et esset Rome, Strachquas pro- curavit se per metropolitànum Maguntinum conse- crari episcopum loco eius et dum super strata se inelinarent ad letaniam, arreptus est a dyabolo et tantum tortus ab eo, donec infelicem exueret ani- mam et spiritum exalaret. Hie eciam dux Neroue fuit crudelior et in tantum, quod niehil racione, nichil consilio, sed omnia ageret pro libitu voluntatis. Tante eciam crudelitatis fuit, ut quitquid mali conceperat, opere perpetraret. Nam convocari fecit omnes maiores natu toeius provincie ad flumen Albee et designans lineas: Hie, inquit, jubeo, ut edificetis civitatem opere romano altis et firmis muris. Unus autem procerum primus et ex parte sua et omnium com- muni consilio respondit, hoc fieri nec debere nec posse, et melius esse mori quam tali subici servi- tuti. Qui statim evaginato gladio stans: En, inquit, probabis, utrum melius sit mori quam meis obtem- perare preceptis, et trahens illum evaginato gladio eius cervicem uno ietu precidit. Quo facto multi- tudo predicta in tantum timorem positi sunt, ut statim genua flecterent et misericordiam postularent et jussa principis simpliciter adimplerent; civitatem alto muro edificant, que ex eius nomine hodie di- citur Boleslaw. Hie genuit duos filios, primus, de quo supra, Strachquas nomine, secundus piissimus equivocus Boleslaus, vita dissimilis sieut lux a te- nebris. 

Strana 532
967 De Boleslao secundo pissimo, filio fratricide, capitulum.) Anno quidem domini noningentesimo sexagesimo septimo impius fratricida Boleslaus male mereatum sa[n]gwine ducatum simul eum vita dimisit idus Julii. Cui filius equivocus nomine Boleslaus secun- dus cognomento piissimus iu ducatu successit, vita et moribus omnino dissimilis. Nam ille pessimus fuit ut Caym, iste vero fuit vir christianissimus, fide catholicus, pater orphanorum, defensor vidua- rum, peregrinorum, viatorum et tribulatorum omnium piissimus consolator, collector clericorum et religio- sorum pater. Hic monasterium solempnissimum prope Pra- gam, quod Strahouia?) dieitur, maximis donis do- tatum a fundamentis erexit et abbatem, quem de Roma vocavit cum duodecim monachis procurante sancto Adalberto, secundum post episcopum in clero esse constituit. Qui eciam ecclesiam saneti Viti et Wenceslai in cathedralem erexit, et in eadem Dieth- marus, genere Saxo, professione monachus, ordine sacerdos, vir eloquentissimus, tam latina quam scla- uiea et theotoniea li[n]gua peritus, duci familiaris- simus, primus episcopus ordinatur. Ecclesiam eciam sancti Georgii simul eum sorore Mlada, mutato no- mine dieta Maria, ibidem primiciam virginum Doe- mie auetoritate apostolica statuit abbaciam. Hec siquidem ivit Romam et a papa Johanne quinto decimo graciose collecta et instrueta regularibus disciplinis ab eodem papa sanctimonialis effecta saneti Georgii instituitur abbatissa, ita quod nou secundum orientales Sclauos vel secundum ritum Ruthenorum vel Grecorum, sed secundum Latinos juxta regulam sancti Benedicti regulariter vivat. Пес eum apostolicis literis predicti pape Johannis quindecimi et aliis gracilis meavit et cum predicto duce, germano suo, Pragensem ecclesiam exaltavit. Prediete autem litere apostoliee tenor talis erat: Johannes episcopus, servus servorum dei, Doleslao, catholice fidei alumpno, apostolicam benediccionem. KRONIKA MARIGNOLOVA. Justum est benivolas aures justis accomodare pe- tieionibus ete. Nam filia nostra nomine Mlada, que eciam Maria, inter ceteras non negandas peticiones cordi nostro dulees intulit preces, unde apostolica et sancti Petri auctoritate statuimus, ut ecclesia sanctorum Viti et Wenceslai fiat sedes episcopalis, ecclesia vero saneti Georgii sub regula sancti Be- nedieti et sub obediencia filie nostre Marie consti- tuatur cougregacio sanctimonialium, verum tamen nou seeundum ritum aut sectam Bulgarie gentis vel Russie aut sclauice li|n]gue, sed unum pociorem tue ecelesie elerieum in episeopum ordinandum li[n]- gue latine peritum eligas. Et talis electus est Dieth- marus utriusque li(n]gue peritus et primus episeopus ordinatus. Hie eciam piissimus Doleslaus viginti eccle- sias erexit et dotavit magnifice. Anno dominice in- carnacionis noningentesimo sexagesimo nono moritur Diethmarus III? ydus?) Januarii. De sancto. Adalberto digressio.*) Huius ducis Doleslai temporibus defuncto Dieth- maro, supradieto episcopo, procurante duee in epi- scopum Pregensem tocius cleri et populi consensu eligitur nobilis vndolis adolescens et qui linea san- gwinis attingebat regiam dignitatem, nomine Adal- bertus. Huius pater glorioso sa[n]guine natus erat vir letissimus, alloquio blandus, mente serenus, di- viciis locuples. in euius domo fulgebat honestas, Sineera dileccio, rectitudo judiciorum. procerum mul- titudo; in operibus eius erat legum cognicio. pau- perum refeccio, merencium consolaeio. peregrinorum recepeio, orphanorum et viduarum defensio. Huius tam insignis ducis metropolis fuit Lubie [sic]. sita loco. ubi amnis Celima?) nomen perdit, intrans tluvium Labe. Habuit eeiam sui principatus terminos infrascriptos. Ad occidentalem plagam contra Boemiam rivulum Surina et castrum, quod est in monte Osseka, juxta fluvium Mizam. Similiter ad. plagam australem con- tra Theotonieos orientales has habuit urbes: Chy- now, Dubleby, Netholici, usque ad mediam silvam; ad solis ortum contra Morauiam eastrum sub silva 7) Viz Kosmüv letopis v Pramenech dójin €. II, str. 35—3T. 7) Mi stati Drzewnow, jakoZ pozdéjií rukou po strane jest. piipsáno. ?) Kosmüv letopis má nonas Jan. !) Viz Kosmüv letopis v Pramencech: déjin. €. IL, 40—41. 5) Cidlina. 082 

Strana 533
983 KRONIKA MARIGNOLOVA. situm nomine Luthomysl, usque ad rivulum Zytawa.!) Item contra Poloniam ad aquilonem eastellum Cla- čko, 'situm juxta fluvium nomine Nisam. Habuit eciam princeps iste, cui nomen erat Zlaumie, uxorem illustrissimam nomine Stetrziauam eque sanctissimam, que genuit inter alios puerum Woytiech nomine ap- pellatum, quod interpretatur eorum consolacio vel consolator exercitus. Fuit enim quasi lilium seu rosa vernans, speciosus forma pre filiis hominum gentis illorum, qui miraeulose voto parentuin a mor- tis faucibus vite incolumis erutus meritis Virginis Eloriose traditur venerabili antistiti Ratisponensi?) sacris literis et moribus instruendus; qui episcopus in saero crisinatis sacramento eum suo nomine vocari censuit Adalbertum, nam et ipse Adalbertus voca- batur, et subdiaconum ordinavit et ecclesiasticis offi- ciis ac philosophie studiis spacio annorum decem magistro tradidit imbuendum. Qui profecit supra multos coetaneos suos, quia spiritus domini erat in eo; et mentis puritate et corporis castitate: fulgebat quasi lilium splendens virtutibus et bonis moribus inter omnes filios Doemorum. De cleccione sancti. Adalberti?) Defuncto eciam Adalberto, predicto pontifice Ratispouensi, in Doemiam revertitur, nobilis sub- diaconus Adalbertus et sub Diethmaro predicto epi- Scopo deo militans, factus est omnibus exemplum virtutis in tantum, quod communi voto ducis piis- simi Doles!aài et omnium electus est concorditer in episcopum Pragensem Adalbertus et jussu impera- toris Ottonis a Maguntinensi metropolitano solemp- niter conseeratus. Rediens Pragam non equo falle- rato nec freno sed vili corda ligato venit ad urbem Pragam, quam nudis pedibus intrans solempni pro- cessione eum summa leticia omnium inthronizatus est in ecclesia saneti Viti. Cepit autem tanta saneti- tate et operum virtute fulgere, ut bonos sui secta- tores cogeret ad opera virtuosa, malos vero quasi fulgur virtutum lumine deterreret; uam omnium vieia non palpabat, sed publice arguebat et incre- pabat, in omni paciencia et doctrina. Quare infirmi pravorum oculi fulgorem sermonum eius, quibus tam 533 clericos, maxime de luxuria et avaricia, quam lay- cos de vita abhominabili et tyrranica feriebat, in eius odium conspirantes, niortem ei et contumelias attemp- tantes ipsum Roman: ad summum pontificem fugere compulerunt, ubi eciam suscepit devotissime de apostolici licencia habitum monachalem et in mo- nasterio sancti Allexii vitam celibem aetitabat, eau- sam sui discessus suorum Doemorum flagiciosorum et pessimorum cordis duriciam allegando. Quare hec audientes filii scelerati, quadam die solempni pariter conglobati, civitatem eius paternam irrum- pentes, quinque fratres eius Sobebor, Spitimir,?) Bo- zazlaw, Porey, Kaslan coram altari infra missarum solempnia trueidantes urbem et totam eius paren- telam penitus deleverunt. Tandem summus pontifex tam ducis quam procerum convictus precibus ac eciam metropolitani, ne omnino christianitas dele- retur in populo Boemorum, a monasterio tractum ad plebem dilaceratam et populum dure cervicis redire compellit tali paeto, ut si non audirent humiliter vocem pastoris, quod licitum esset ei gentibus pre- dicare. Qui rediens, quamvis prima facie dicerent: benedictus, qui venit in nomine domini, sieut Chri- sto, cum iterum eonaretur devios reducere ad viam veritatis, nichil profecit, sed peius quam prius ite- rum spreverunt eum. Quo viso convertitur ad gen- tes indomitas convertendas, facetus apostolus Polo- nie, Vngarie et naeionum omnium vicinarum. Tan- dem ad Prutenos .transiens cum fratre Gaudencio et quodam tercio predicando, baptizando, saeris operibus cum infinitis doloribus et laboribus trans- fixus est gladiis et sacro martirio coronatus in die beati Georgii martiris anno domini noningentesimo nonagesimo sexto, et ibidem mira veneraeione sepul- tus. — Unde Boemi post victoriam gloriosissimam et iufinitis et preciosis thesauris maximis miraculis co- ruseantem reduxerunt eum et in ecclesia beatorum martirum Viti et Wenceslai honorifice condiderunt in urbe Pragensi ad laudem domini nostri Ihesu Cristi, qui est benedictus in seeula seculorum. Fuit ecium beatus Adalbertus Ottoni secundo multum affabilis et familiaris, unde in pallacio Aquisgrani in solempnitate pascali et procerum parlamento se €isti: Macdeburgensi. 3) Kosmity letopis, Prameny dějin č. II, 38 a 39. TamtéZ život sv. Vojtěcha I, str. 241 a násl. *) V rukopise: Spitinie nebo Spitune nebo Spitmic. 983 997 1039 

Strana 534
987 534 pretermissis archiepiscopis et prelatis aliis missam solempniter celebravit, quod fieri -non consuevit in presencia archiepiscoporum ; eciam imperator confessus est devotissime et optulit preciosum et completum ornatum, qui in Pragensi ecclesia in eius memoriam conservatur. Et anno domini nonin- gentesimo octoagesimo septimo Stetrziaua, venera- bilis mater eius, defuncta est, digna tante prolis nobilis dici mater etc. cui Item de piissimo Boleslao.") Rexit autem dux iste piissimus princeps excel- lentissimus Doleslaus secundus ducatum post patris obitum triginta duobus annis gloriose; nullus apud eum dignitatem optinuit perperam, plus dilexit ar- morum et ferri rigorem quam auri fulgorem; in preliis fuit vietoriosissimus, electis clementissimus, malis severissimus ultor. bonus displicuit, inutilis nunquam placuit, suis mitis, hostibus terribilis fuit. Habuit coniugem gloriosissimus iste dux no- mine Hemnam, nobiliorem genere, sed quod magis laudandum est nobilitate probiorem. Ex qua genuit duos filios, quorum primus nomine Wenceslaus in puerieia est defunctus, secundus autem nomine equi- voco Doleslaus post patris decessum dueatum ad- ministravit. In euius oculis nunquam De pia et finali. exortacione patris ad. filium et morte patris capitulum.?) Cum autem appropinquaret ad mortem pre- dietus dux Beleslaus, vocat filium et presente matre et multa procerum turma alloquitur filium in hiis verbis. Si fas esset matri sic sapiencie dare mu- uera sicut ubera lactis, non lomo sed natura do- minaretur in creatura. Attamen deus aliquibus ho- minibus donavit, ut quos illi benedixerint, bene- dixerit deus, sicut patet de Noe, Ysaac, Thobia et Mathatia. Sie hodie, fili mi, si non adesset Spiri- tus sancti gracia, parum valeret verborum jactancia. Ducem te constituerunt; noli extolli, sed esto quasi unus ex illis, id est, si te ccteris superiorem sen- KRONIKA MARIGNOLOVA. ejas, mortalem tamen te semper agnoseas, nec di- gnitatem aspicias, sed opus, quod tecum deportes, ad inferos prudenter attendas. Hec precepta dei in corde tuo scribe et hec mandata patris tui in corde tuo conserva. Ecclesie limina frequenter vi- Sita, deum adora, sacerdotes eius honora, ne sis sapiens apud temetipsum, pluribus ut plaeeas, sed qualibus, stude. Omnia eum amicis delibera, sed prius de ipsis tracta, juste judica, sed non sine misericordia. Viduam et advenam ad tuam stantes januam ne despicias. Dilige denarium, sed parce, dilige formam, id est cum moderamine equitatis. Res enim publica, licet sit multum adaueta, per falsam formam nummismatis cito erit redacta ad niehilum, nisi mensura servetur. Est aliquid, fili mi, quod Karolus, rex sapientissimus, eum filium suum Pipinum post se in solium sublimandum cum terri- bili sacramento constrinxit, ne in reguo suo sub- dola et prava taxacio monete fieret. Certe nulla clades, nulla pestis populo magis nocet quam fre- quens mutacio nummi; nulla est pestis infernalis, que plus exspoliat christianos. quam fraus in num- mis. Qui enim adolescente malicia, senescente ju- sticia hee faciunt, non sunt duces, sed fures, qui ter vel quater in anno mutant monetam, erunt in laqueum dyaboli et destruecionem populi. Tales huius terminos populi devastant, quos ego delatavi usque ad montes Tercii?) qui sunt ultra Cracow. Nam divicie plebis sunt laus et gloria regis. Plura locuturus erat, sed extrema hora dirignerunt prin- cipis ora et sic obdormivit in domino. Dies autem obitus.sui est VII" ydus Februarii anno domini no- ningentesimo nonagesimo nono. De énstitucione tercii Boleslai ct. filiis. eiusdem?) Boleslaus tereius, filius secundi Doleslai, post patris decessum auno domini noningentesimo nona- gesimo nono paternum dueatum adeptus est Boe- morum, tamen infeliciter valde nec similiter patri terminos acquisitos obtinuit, nee eisdem successi- bus, ut patebit. Hic ex nobili uxore duos filios ge- nuit infelices: primus nomine Odalrieus, secuudus !) Srovnej Kosmüv letopis, Prameny dějin č. 1I, 47. 3) Tamtéž II, 47—49. *) Letopis Kosmüv má: dilatavi usque ad montes, qui sunt ultra Krakov, nomine Trytri, (Prameny dějin českých H, 49.) l) Letopis Kosmův, Prameny dějin č. 11, 49-351. 919 чую 

Strana 535
1000 1003 KRONIKA MARIGNOLOVA. Jaromir dicebatur. Primus traditus imperiali aule, quem postmodum ad peticionem proditoris, ducis Mesconis Polonie, idem imperator Henrieus corrup- tus pecunia mittit in carcerem, Jaromir in paterna curia est nutritus. Dux autem Polonie, pessimus proditor, primo urbem Cracow rapuit Boemis ibi- dem penitus interfectis. Tandem ducem Boemie Boleslaum pacis for- mata concordia fraudulenter invitat ad urbem pre- dietam Kracow sub specie convivii et solacii et fraternalis amoris. Qui ut vir columbinus suorum filso consilio proditus consensum dedit pessimo proditori. Nulla enim peior pestis quam familiaris inimicus; nec magis ad nocendum pestis quam mens dissona verbis. Unde nulla maior pestis quam sit mens dissona verbis. Vocatis ergo a Boleslao proditoribus, quos tamen sibi putabat fideliores amicos, dispositis regni negociis filium suum Jaro- mir eorum fidelitati committit dicens: Si forte, quod absit, in Polonia sinistrum michi aliquod eveniret, ducem loco mei constituite vobis. Sieque profectus est in Poloniam et in urbe Cracow honorifice susceptus a proditore duce Me- zcone capitur et oculis privatur suis fugatis ami- vis et interfectis, quia non audivit consilium Salo- inonis dicentis: Non confidas de inimico tuo in eter: num, et si subverserit vocem suam, ne credideris ei; nequicie sunt in corde illius. (In ecclesiastico. Tanti autem sceleris fama vo- lante Pragam domestici proditores predicti dueis Doleslai orbati, quorum fidei fuerat com- missus filius Jaromir in. ducem levandus, prodito- rie educunt juvenem ad silvam Weliz et ibidem "aptum suum dominum et supinum clavis ligneis ligatum per brachia et per pedes humi prosternunt et trans eorpus domini sui saltant militaribus equis, verbis eontumeliosis et clamorosis ad invicem contra dominum suum insultantes, quia, ut dicit Salomon, gaudent, cum male fecerint, et exultant in rebus pessimis.) Hoc crudelissimum scelus quidam de conservis nomine Howora videns, velociter currens Pragam nunceiavit amicis ducis, qui statim armati currunt, quos ut viderunt pessimi proditores, fugiunt per nemora et latebras querunt. Dragenses autem sol- filium meum Jaromir septem enim jam !) Přísloví kap. 2. *) Letopis Kosmův, Prameny dějin č. 1I, 52—54. 535 vunt seminecem ducem, cuius corpus a muscarum agmine laceratum vehiculo imponentes reduxerunt in Wissegradensem urbem et curam eius egerunt. Howore autem fidelissimo servo, omni laude digno, talis gracia pro merito redditur, ut tam ipse quam eius posteritas inter ingenuos et nobiles computetur. Insuper dant ei diguitatem venatoriam, que ad cur- tem Stebethnam pertinet, in eternum, et sic procla- matum fuit per omnia fora. Quomodo capta fuit Praga a duce Polonie pro- ditorie et. quomodo Odalricus dux eam tunc re- cuperavit.?) Odalrico autem proditorie Henricum tercium ad peticionem predicti ducis Po- lonie detento in carcere, Jaromir infirmo jacente in Wyssegrado Mezco predictus Poloniensis capit Pragam et per duos annos tenuit eam. Anno autem dominice incarnacionis millesimo secundo Odalrieus carcere expeditus venit occulte fide- lem sibi in Pragam nocte, qui clangore tube per- terreat Polonos incautos. Qui miles nocte in emi- neneiori loco, qui dieitur Sixi, tuba intonat et alta voce elamat: Fugiunt, fugiunt Poloni, eonfusi turpi- ter, irruite, irruite armati Doemi, persequimini fu- gientes. Stupefaeti ad liane vocem Poloni sieut amentes fugiunt nenine persequente et cum tanto terrore, ut se eomprinendo oeciderent mutuo pre timore, et videbatur eis, quod sepes et saxa clama- rent super eos occisionem, et vix dux evasit tur- piter fugiendo. Postera die dux Odalrieus potenter intrat urbem et a suis proditoribus, quos putabat amicos, seductus tercio die germanum innocentem Jaromir privat lumine oculorum et mittit eum ad vieulum Lizka. Hie Odalrieus ex uxore sterili here- dem non habuit, dum iret venatum, vidit mulierem quandam lavantem speciosissime forme nomine Doza, quam tulit et sibi copulavit; ex qua prestantissimum — filium suscepit, quem Wratislaw appelari fecit. Nee tamen prima connubia solvit, quia binas vel trinas uxores habere tunc erat glo- ria Boemorum. Vivebant enim quasi bruta animalia, legitimum matrimonium non servantes. Hic Odalri- eus dux recuperavit Pragam et postmodum Mora- in castrum nomine Drewiez et mittit militem verum per imperatorem' 1003 1004 

Strana 536
1037 536 viam, quam vi detinebant Poloni, quos omnes ex- pulit. Cepit eciam Polonos multos et cathenatos vendidit centenos et centenos Vngaris probitate filii sui Wratislai,") probissimi ducis, cui eciam ter- ram illam tradidit possidendam. De morte Odalrici ducis et lamento german? eius Jaromir ceci.*) Anno domini millesimo tricesimo septimo ydus Novenbris Odalricus dux moritur, ducatum relin- queus filio suo Wratislao. Quo delato ad ecclesiam sancti Georgii pro sepultura, dum celebrantur exe- quie, Jaromir, frater eius cecus, audiens germani sui necem, a quo privatus fuerat ducatu et lumine oculorum, Pragam vehiculo portari se fecit et stans juxta feretrum veris elegifletibus ora. rigans omnium ibidem astaneium corda concussit suo lamentabili planetu dieens: Heu miehi germane, heu dira con- dicio mortis. Mortuus ecce jaces; nec ego nec tu modo gaudes huius terreni fastigio regni; lumine me privasti; nee ego, nec tu gaudes. Nunc scio, quia, si posses, lumina michi reddere velles. Sed nune ex toto tibi frater remitto, ut deus omnipo- tens pietate solita tibi parcat, spiritus atque tuus post hec in pace quiescat. Cumque elegiis termina- tis ac ducis Odalriei corpore tradito sepulture pre- dietus Jaromir cecus nepotem, filium germani sui Odalriei defuncti, Wratislaum ducit ad sedem prin- Cipalem et statuit eum in throno et, ut moris est, decem milia nummos per aule cancellos spargunt, duce autem in solio collocato cecus Jaromir vocat nominatim, quos noverat armis potenciores, fide meliores, milicia forciores et diviciis eminenciores, quibus elara voce dixit, quia mea fata non sinunt, ut ego sim vester dux, hunc Wratislaum vobis du- cem assigno et ut ei obediatis, monemus et collau- damus, ut diguum est duci, debitam ei exhibeatis fidelitatem ut vestro principi. KRONIKA MARIGNOLOVA. De ammonicione facta Wratislao et crudeli morte Jaromir, patrui ipsius.*) Post alloquium commune vertit se Jaromir ce- eus ad ducem in hec verba: Nune autem, fili mi, moneo, ut istos colas, ut patres hos diligas, ut fratres in omnibus eos tibi consiliarios habeas, hiis populum et urbes committas; per eos enim regnum Boemie stat et stetit et stabit in eternum. Ast illos, qui sunt versuti iniquorum patrum pessimi filii ne- quam, nostri generis hostes domestici et familiares inimici, ut cenosam rotam?) devites et consorcia eo- rum declines, quia nobis nunquam fuerunt fideles. Ecce me innocentem et suum principem im- primis ligaverunt et diversis affecerunt ludibriis; postea innatis suis versuciis et fraudulenciis hoc ege- runt, ut frater fratrem oculis privaret. Habeas, fili mi, in memoria semper, quomodo sanctus Adalber- tus excommunicavit eos et facta eorum crudelia. Hoc illi audientes dissecabantur cordibus et stride- bant dentibus in eum et non post multos dies Cochan, de quo supra, misso spiculatore noctis tem- pore acutissima ssycha?) perforat eum a parte infe- riori et martirem consecravit anno domini mille- simo tricesimo octavo pridie nonas Noveinbris. De mira audacia ducis Wratislai*) et raptu J'udithe, virginis pulcherrime.”) Hiis temporibus, Odalrico adhue vivente, fama volat, quod in monasterio, quod dieitur Zuinbrad, in partibus Theotonicorum speciosior erat puella et quà nobilior nulla in tota patria vix. poterat repe- riri, nomine Juditha, generositate insignis, filia sei- licet comitis prepoteutis et generosi, eui nomen erat Otto Albus, de sa[n]gwine regio et nobili matre. Hec Juditta tradita cenobio ad literas addiscendas, alias virgines sieut generositate ita morum hone- state in omnibus precellebat. Audiens autem hec juvenis natus ducis Wratislaus, cui et proceritas corporis, forma, pulchritudo et operis magnitudo !) Neni skoro potfebi podotykati, że se tu má &isti Brzetislaw. *) Letopis Kosmüv str. 65 a 66. 3) Tamtéž Prameny II, 66 a 67. !) V rukopise ratam. *) Letopis Kosmitv sica. 9) Tu jakoż i niże čti Brzetislaus. *) Kosmüv letopis, Prameny déjin & 1I. 60—63. 1037 1021 

Strana 537
KRONIKA MARIGNOLOVA. 1021 jnerat, animatus est, ut moris est amancium, quam non viderat, plus estimat, plus amat et qualiter pos- sit pervenire ad ipsam ut prudentissimus homo deliberat. Cognoscens autem Theotonicorum super- biam nolluit a parte illins postulere puellam, sed fingens se velle ire ad imperatorem assumptis decem fidelibus sociis, quamvis nulli revelaret animi sui conceptum, veuit quasi hospes ad monasterium su- pradietum. Dum autem hora vespertina cum aliis sodalibus Juditta intraret ecclesiam, videns eam fortissimus heros ", vietus stimulis ainorosis, rapuit eam quasi parvam avieulam et portans eam sub brachio venit ad portun, que molendinaria cathena ferrea cingebatur, et eum sibi libere additus non pateret, extracto glodio uno ietu non dimittens puellam, quasi funiculum incidit grossissimum fer- rum et fugiens per nemora cum optata rapina opaca noete a persequentibus vix evasit, sociis delitescen- tibus in eodem cenobio ac maletractatis. Ipse vero ne contra Boemos Theutonicorum animos eoncitaret, nobilem thezaurum portat in Morauiam, quam pater sibi dederat, expulsis Polonis venditis et fugatis anno domini millesimo vicesimo primo. Incidencia ciusdem temporibus.?) Otto tereius imperator moritur, huie suceessit Henrieus imperator. Hie construxit eastrum in quo- dam monte empto a quodam, qui dicebatur Pabo; in quo monte edifieavit castrum et a nomine illius venditoris nomen impositum est ei Babenberg. Ibi edifieavit episcopatum ditissimum, ibi eciam eccle- siam solempnissimam in: honorem gloriose virginis Marie et sancti Georgii, quam immensis diviciis ampliavit. Ifabuit eciam iste imperator heremitam queudam familiarem, cui Iherusalem eunti contulit maximum calicem, ut in Jordane lavaret eum pre devocione. Cunique ille heremita de peregrinacione rediret cum calice baptizato, ad quendam alium sanctum virum causa hospicii quodam sero divertit et cum exoraret, u£ pro vita imperatoris oraret, ille leremita respondit: Pro eius incolomitate orare non expedit, quia hac in nocte monstratum est michi ipsum ab hac luce migrasse. Quem multitudo demonum turpiter trahebant per barbam furcis ferrcis vel igneis 1j V ruk. heres. ty Kosmův letopis, Prameny dějin č. II, 54—56. 537 impellebant furibunde clamantes: Noster est, uoster est imperator; sancta autem Maria cum sancto Ge- orgio sequebantur. Cum autem ad judicium ventum est, vidi stateram perlongissimam et ex una parte nimio pecatorum illius pondere gravabatur, ut vide- retur omnino descendere in abyssum; ex alia parte venit sanctus Georgius et posuit in bilance statere ecclesiam unam totam, candelabra, calices et orna- menta multa auri et argenti et vestes sacras. Cum- que nec sie prevaleret, maximum calicem aureum cum duabus ansis obtulit beate Virgini sanetus Ge- orgius, que quasi pre ira caput agitans dixit parti tartaree: Certe nec vester erit, et quasi pre indigna- cione calicem proiecit et fracta est una ansa. Tunc evanuit legio demonum maledicta et beata virgo Maria manum eius dexteram cepit, sanctus Georgius sinistram et ad celi patriam feliciter perduxerunt. Quo audito heremita viator aperiens sarcinam ca- licis, ansam unam fraetam invenit, ut alius viderat heremita. Hie calix in Babemberg solempniter re- servatur. Anno domini millesimo tercio interfecti Wrssowiei, Boemorum procerum pessimi prodito- sunt res ete. De morte quinque fratrum sanctorum herenvi- tarum.?) Anno dominici incarnacionis millesimo quarto sancti Benedietus, Matheus, Johannes, Ysaae, Cri- stinus, sextus erat Barnabas, minister eorum, partibus Polonie de Ytalia venientes sanctissimam et strictissimam heremiticam vitam ducebant. Igitur dux Mezco audiens sanctam eorum vitam ivit in paucis ad visitandum eos et se eorum oracionibus recommendans saccum peceunie dedit eis pro elemo- sina, continens centum marcas. Illi simplicitate co- lumbina. receptam pecuniam, ymmo pocius ignem omnis spiritualis edificii destructivum, laqueum dya- boli; omnem spiritus consuetam dulcedinem per- dunt; quod advertentes de mane habito colloquio laqueum dyaboli omnino a se repellere decreverunt et fratrem Darnabam cum pecunia predicta ad du- cem remiserunt. Interim latrones supervenientes querunt pecuniam supradietam. Cumque negarent et in © Srovnej Kosmův letopis, Prameny dějin č. II, 356—269. 1003 1004 

Strana 538
1004 1030 538 ad ducem remi[si]sse constanter assererent. predieti latrones pre ira diu tortos gladiis occidunt quinque fratres predictos, sexto nondum reverso à duce. Et sic martyrium compleverunt anno domini millesimo quarto pridie ydus Novembris. Anno domini millesino sexto Hemna ducissa, relicta Doleslai, obiit sanete fame. Continuacio ystorie de probitate ducis Wratislai) et. heroy.is operibus eiusdem.?) Dux ergo Wratislaus nulli probitate secundus, qui puleritudine corporis, morum venustate ac omnium virtutum generositate preclarus ex nobili Juditta, «quam de Theutonica terra rapuit, ut supra dicitur, prolem pulcherrimam generavit, scilicet quinque filios, quorum ista sunt nomina: Spitigneus primo- genitus, secundus Wratislaus, tercius Conradus, quar- tus Jaromir, quintus et ultimus pulcherrimus Otto. Ilii in sua puericia pretendebant moribus, quante glorie future erant, et gaudium potri et matri, tam nobiles filii cumulabant. Hie gloriosus dux magna cede prostravit Vngaros et terram eorum usque ad urbem Strigoniam devastavit. Hiegloriosus dux memor iniurie Boemorum et per- secucionis, quas dux Polonie Mezko intulerat eis, Kazy- mir duce defuncto duobus dimissis infantibus, Doleslao scilicet et Wladislao, intrat potenter Poloniam quarto sui [ducatus] anno et urbem metropolim Cracow funditus vastat; ceteras urbes igne gladio ferroque destruit et subvertit acceptis thezauris maximis et spoliis infinitis. Cumque venisset ad castrum fortis- simum Gdec,?) ubi maxima fortitudo confugerat, ti- mentes Poloni impetum eius, exeunt obviam duci ferentes auream virgam in signum dedicionis, se et sua simpliciter ei submittentes. Quos ille benigne suscipiens eum omnibus suis pecoribus et jumentis transtulit in silvam nomine Cyrnin?) et ibi eis urbem edificari mandavit, que nomine derivato dicitur Gea- ne,?) unum constituens eis prefectum, sub quo vi- vant secundum primas leges suas. Inde ad urbem venit metropolim Gnezdnem, ubi in ecelesia beate Marie preciosus thezaurus KRONIKA MARIGNOLOVA. quiescebat, scilicet corpus beati martiris Adalberti. 1v» olim episcopi Boemorum. Boemi autem maxima leticia potiti vietoria ra- pere cupiunt corpus martiris gloriosi, quorum te- meritatem presul eorum Seuerus, ut dicit, luculeuto sermone refrenare conatur, dicens: fratres mei et filii! Non sie presumptuose sanctorum eorpora sunt tractanda. Prius ergo triduano jeiunio premisso pe- niteneiam agite de malis preteritis et puram con- fessionem facite de pecatis cum cordis contricione et lacrimis firmiter proponentes omnia mala preter- ita emendare et corrigere pravas consuetudines et corruptelas pessimas, quas actenus habuistis. Boemi sutem mente ferina presulis monita contempnentes manus sacrilegas ad confrigendum altare, sine cuius destruecione non poterat aperiri sepulerum. exten- dere non verentur. Verum divina statim ulcione percussi trium quasi horarum spacio stupidi permanent et amentes, donee dux et pontifex corde conpuneti oraverunt pro eis, et sic, licet tarde, reducti ad mentem jussa presulis per penitenciam. impleverunt. Completo autem devoto triduano jeiunio beatus martir mane apparuit Seuero episcopo dicens: Deus misertus do- nabit pro petitis, dummodo mala preterita emende- tis. Tanc episeopus duei mane indicat visionem et simul eum comitibus et populo cum devocione et laerimis intrant ecelesiam et post longam oracioneni surgentes dux et episcopus ambonem ascendunt. Dux autem extensa manu dextra contra sepulerum jubet omnes dextras elevare quasi ad juramentum et concionatur ad populum eleganter staurans leges optimas, quas episcopus sub anathemate in contra- rium facientes canonizat consensu omnium cum in- genti clamore et laude. Tune dux et presul sancte trinitatis nomine invocato tumulum faciliter reserant et vident saerum corpus incorruptum, quasi fuisset eadem die sepultum, et tantu omnes senserunt odoris fragraneiam. ut refecti cibo optimo videren- tur; eciam odor tribus diebus continuis non cessá- vit, ubi eciam multi languidi sunt sanati. Dux au- tem pre gaudio lacrimis perfusus sie orat: O Cristi !) Čti: Brzetislai a tak níže stále. 3) V ruk. Bdec. ) Vruk. Crrum. 5) V ruk. Benne. 3) Letopis Kosmův, Prameny dějin & 11, 69 a násl. 

Strana 539
139 martir Adalberte, KRONIKA MARIGNOLOVA. nostri miserere. Nune nos solita pietate respice et ad tuam sedei per nos referri noi dedignare. Et qui primo sepulerum minime tangere potuerunt, nunc levant faciliter sanc- tum corpus, quod dux et episcopus honorabiliter collocant in altari. Corpus eeiam Gaudeneii episcopi, germani eiusdem, ut transferrant, diligenter inqui- runt. Et sic cum infinitis eiusdem ecclesie thesau- ris, tribus scilicet altaris aureis tabulis, campanis et ornamentis et aliis infinitis spoliis et thesauris infinitis ad urbem Pragam solempuiter deportave- runt et iu vigilia beati Bartholomei juxta fluvium Rokitinicam pernoetantes cum ympnis et laudibus mane sequenti intrant urbem Pragam occurrente seniper processione solempni. Rex autem. et episcopus portant preciosum sancti eorpus, abbates eciam reliquias quinque fra- trum, archipresbiteri vero corpus sancti Gaudencii, qui post martirium saneti Adalborti, fratris sui, ponti- ficatum rexit in civitate Gnezdnensi; post hoc duo- decim presbiteri aureum crucifixum magnum deferunt. Nam dux Mezko ter se apponderavit auro pre- dicto. Deinde ferunt tres tabulas auri ornatas gem- mis et innumerabilibus lapidibus preciosis, que erant circa sepulcrum; quarun una longitudinis erat quin- que ulnarum, latitudinis vero decem palmarum et in margine scriptus erat versus: Ter centum libras apponderat hoc opus auri. Ultimo plus quam centum plaustris campanas et omnis Polonie gazas nobilium vinetorum et catenatos innumeros deferebant. Facta est hec translacio anno domini millesimo tricesimo nono, nona kalendas Septembris etc. Anno eciam domini mi[l|esimo quadragesimo primo imperator Henricus secundus fugatur turpi- ter a Doemis. De aceusacione Bormorum apud Romanum pontificem.) Tantam autem Boemorum leticiam non ferens humani generis inimicus emulorum li|n]guas acuit contra accusancium Rome et tam ducen quam episcopum. deponendos ac eciam anathemate feriendos pro co, quod non solum terras aliorum cos cos et christianum populum destrüxissent, sed eciam vio- lassent. ecclesias, thesauros abstulissent ac temeritate 539 sacrilega sanctorum fregissent sepulera et in con- temptum dei et apostolice sedis sacra vasa manu sacrilega prophanassent et sanctorum reliquias ra- puissent. Citantur ergo responsuri pro tam nefandis operibus Romam. Deus autem cor summi pontificis et sacri col- legii vertit in mansuetudinem, ita «quod auditis por nunccios prudentes hunilibus excusacionibus Doe- morum quamvis in consistorio inter multa summus pontifex diceret, quod nulli sit licitum sine eius auc- toritate sacra corpora transferre, quia cum culpam humiliter cognoscebant, ipsorum pia intencione par- cebat, imposita duci et episcopo penitencia, ut ec- clesiam collegiatam et dotatam in loco aliquo com- petenti ad honorem sanctorum |construant]. Qui li- benti ani moconstruxerunt ecelesiam puleram et sump- tuosam et ibidem prepositum et canonicos ordina- runt in numero competenti. De turbacione Boemorum contra Henricum secun- dum. ànperatorem. et. bello?) Sedata autem feliciter turbacione Romane ce- clesie, inimicus humani generis aliam Boemis per impe- ratorem suscitat questionem. Relatum siquidem fuit auribus Henrici secundi imperatoris centuplum, ultra quam fuerat, aurum Boemos de Polonia abstulisse ct missis imperialibus nuncciis minatur bellum, nisi omnino restituant aurum et alia, que a Polonis acceperant per rapinam. Et statim imperiales aquilas contra Doemos exire jubet. Dux autem remittit cesari, quomodo Pipi- nus, magni Karoli filius |Doemis instituit legem], quod imperatoribus [duces] Doemie redderent annuatim cen- tum viginti boves pingwes et marcas argenti quingentas, quod libenti animo facimus, gravius jugum portare non possumus. "Tunc imperator: lex principum cereum habet nasum, rex ferream manum, ideo, quo sibi pla- cuerit, flectit legem. Pipinus fecit, quod voluit, ct vos nisi feceritis, que mandamus, nostros vobis pic- tos clipeos ostendemus. Et statim congregavit exer- citum fortissimum, inuumerabilem et per viam silve jussit Saxones intrare Doemiam, quorum dux Okar- dus erat princeps. Audiens autem cesar, quod Boemi conabantur obstruere viam silve, caput concuciens: Si ascenderint supra astra, nichil miseros ista juvabunt , inquit, Doemi muros celis erigant alciores, .si hb Srovnej Kosmůňův letopis, Prameny dějin č. Il, 78 a 79. S Tamtéž IL, 80—s4. 1039 

Strana 540
1040 1041 540 ct misit suos irrumpere silvam et ipse eos precedens ascendit montem altum in media silva et sedens in tripede suis principibus convocatis: Hic, inquit, in valle latitant mures agrestes; non est opus uti labo- rioso certamine contra pavidas columbas, tantum descendite, statim inient fugam. Fefelit autem eum suà opinio; non enim ibi erat municio Doemorum. Cumque principes hortarentur nominatim, ut des- cenderent pedestres in pugnam, et illi laboriose ni- mis per silvam Doemos in alio monte sitos inqui- rentes et pre nimio calore et siti arma ferre non possent, occurrentibus ex improviso Doemis fit cla- mor utrorumque ad sydera et commisso bello con- tra Saxones fatigatos dimicantibus Boemis viriliter ut leones tanta strages facta est Saxonum, quanta prius nullus hominum recordatur. Imperator autem contra spem videns agmina sua defecisse presidio fugientis equi velocissimi mortem Okardus autem dux jam Doemiam invaserat, sed audito infelici successu exercitus imperatoris cum dedecore in Saxoniam remeavit. Dux autem Boemorum cum victoria reversus co- mitem Procos de prodicione accusatum, quod cor- ruptus fucrat Saxonum pecunia, trucidavit. Huic dux commiserat tres legiones de Vngaria et prefecit eum cohorti de Morauia. fugit. De victoria émperatoris et pace facta.) Anno autem domini millesimo quadragesimo se- cundo Henricus secundus imperator, volens ulcisci preteritam cladem valida manu tribus dietis intrat Boemiam ct cam totam hostiliter vastat usque ad urbem Pragam, ubi imperator fixit aquile vietricia signa. Tunc ducem penitere cepit, quod contra ce- sarem dimicassct, usus tamen sagaci consilio humi- libus verbis cesaris placat iram. Quid, inquit, o ce- sar, contra solium dimicas? Tui sumus ct tui esse volumus; terra, quam destruis, tua est. Jam victor es, cinge tua tympora lauro. Insuper mille quingen- tas marcas promittit denariorum. extinguit flammam, sie oblata pecunia mitigat cesaris iram et pace.interposita cesar mitis factus abscedit. Anno autem sequenti fuit magna fames. Dum autem cesar obsideret Pragam Seuerus episcopus fugit de Sicut enim aqua KRONIKA MARIGNOLOVA. civitate et ivit ad castra cesaris, ne privaretur epi- scopatu, si contra cesarem rebellasset. De Wratislai temporibus et. incidentibus.") Anno domini millesimo quinquagesimo secundo Bozana, pulcherrima femina, mater Boleslai, olim uxor Odalrici, obiit. Anno vero millesimo LIII? sanctus Procopius, Theutonicorum expulsor, cuius gesta fuerunt mira, in vita claruit et in morte. Anno vero domini millesimo quinquagesimo quarto Wratislaus reddidit Polonis civitates, quas ceperat ea condicione, ut tam sibi quam suis suecessoribus quingentas marcas argenti et triginta auri solverent annuatim. Anno domini millesimo LVIII, IIII" no- nas Augusti Juditta, coniunx Wratislai, ducissa Doe- morum, obiit, quam filius suus Spitigneus expulerat de regno. de filio, ad contumeliam omnium Doenorum Petro, regi Vngarie illustri, nupserat; que postea a filio suo Wratislao inde translata virum suum. Wratislaum in et Wenceslai martirum. Anno autem domini millesimo sexagesimo «dux Spitigneus ecclesiam, quam sanctus Wenceslaus con- struxerat, et aliam capellam juxta destruxit et aliam ampliorem fundavit, sed preventus morte complere non potuit. Que eum non possct se aliter vindicare sepulta est Prage juxta eeclesia. sanctorum Viti De morte Wratislui, gloriosi ducis.*) Anno domini millesimo quinquagesimo quinto dux Wratislaus, virtutum culmine clarus, dux Doo- morum, patrum clara dum. Poloniam subiugasset, dum parat invadere launoniam, in urbe Chrudim expectans tur. Vidensque sibi mortem primates terre et sic ait: Quia mea fata me vocant, volo vobis assignare, qui post me rempublicam de- beat gubernare. Vos scitis, quia nostra genealogia Nunc lux suorum, exereitum febre. valida: corripi- propinquam convocat quasi defecit et usque ad me unum pervonit. michi sunt nati quinque nulli probitate secundi. dividere regnum Doemie non est utile, regnum in se divisum desolabitur. 5i enim. considero Nunc quia. omne a principio mundi, quid fecerint Cayın et Abel, Re- !) Srovnej ?) Tamtéz 3) Tamtéž 11, 86, 91 a 92. 11, 86. Kosmüv letopis, Prameny dějin č. II, 84 a 85. 1041 1052 1053 1054 1058 inn 

Strana 541
KRONIKA MARIGNOLOVA. 1055 mus et Romulus, principes primi Romani, quid no- stri attavi Boleslaus impius et sanctus Wenceslaus, fratres bini, quid facturi sunt modo quini; hos quanto pociores intueor, tanto mente presaga peiora augu- rior in futurum. Unde per deum vestram fidelitatem obtestor, quod semper maior obtineat solii principa- tum, omnes fratres subiecti sint sub eius ducatu, aliter nisi unus regat ducatum, cito veniet vobis principibus et populo ad jugulum et reipublice de- trimentum. Hec dicens et inter astancium manus so- lutum deo reddidit spiritum et factus est magnus planctus omnium super eum IIII" ydus Januarii. Fuit autem iste dux in divinis et humanis legibus dis- cretissimus judex, largus elemosinarum dator, pius ecclesiarum fautor, peregrinorum, pauperum et vi- duarum defensor ac virtutum omnium verus cultor. Cui successit primogenitus eius Spitigneus, eodem anno in solio collocatus. De sublimacione Spitignei ducis.) Spitigneus post patrem sublimatur communi voto omnium; vir valde speciosus, cesarie capitis quasi corvus, nigerrima barba prolixa, facieleta, gene eius candide, parum rubentes et a vertice usque ad talos non erat in eo macula. Eadem die, qua intronizatus est, hoc mirabile posteris memoriale dimisit: omnes theutonice li|n]gwe cuiuscunque condicionis aut sexus jussit infra tres dies eliminare de terra Boemie, nec proprie matri parcens nec sancti Georgii abbatisse. Hic enim adhuc patre vivente cum Sace gubernaret provinciam sibi a patre commissam et murum urbis repararet, cum nullomodo murus dirigi posset, nisi furno quodam destructo, quem alii destruere non presumerant precibus abbatisse, hic jocose ridens jussit uno impetu furnum deiici in torrentem, post- ponens bono communi tam parvum fornum dicens: Hodie domina abbatissa calidas placentas minime manducabit. Quo facto abbatissa quasi ursa ferax contumeliis afficit juvenem verecundum. et hiis ex- probrat metris: Nobilis, insignis vir, fortis et inclitus armis — Quam magnas turres nunc expugnavit et urbes. Et sibi famosum fert de fornace triumphum, — 'Tympora jam lauro victricia cingat et auro — Cle- rus multimodas campanis personet odas — Dux quia. !) Letopis. Kosmův, Prameny dějin č. II, 87 a 88. ?) betopis. Kosmüv, tamtez 11, 89 a 90. 3%) Letopis Kosmův, tamtéž II, 90—92. 541 deiecit fornacem miraque fecit. — Ac pudet effari, quod non pudet hunc operari. Diriguit juvenis pre pudore et silencio compescuit iram, donec ad paternale so- lium perveniret, quo die curru superpositam remisit ad Teutonicam terram. De gestis Spitignei et. fratrum. eius et. disposicione regni Morawie.?) Hiis itaque gestis volens disponere Morauie regnum, quod pater eorum diviserat inter fratres, convocat trecentos nominatos sub pena capitis, quod statim personaliter compareant coram eo; illi vero, qui non compleverunt jussa principis, immediate ipse in Morauiam properans, sibi occurrentes teneri fecit et cathenatos misit in custodiam per civitates Dooc- mie, equos eorum et arma distribuit inter suos. Quod audiens frater eius Wratislaus valde timuit et dimissa uxore sua pregnante fugit, quem rex An- dreas Vngarie gratanter recepit. Dux autem Spitigneus disposita Morauia pro libitu uxorem germani pregnan- tem inventam in civitate Olomucz tradidit custodiendam comiti Mztis in quodam castro; qui comes indecenter tractabat eam, omni nocte pedem suum [cum pede eius] compede stringens. Quod audiens vir cius, in- gemuit. Post mensem vero evolutum ad peticionem Seueri episcopi remittit dux eam viro suo, que pre labore cum aborsu spiritum exalavit. Quod audiens vir eius absorbebatur tristicia, non tantum de morte quantum de contumelia per custodientem eam et compede nocte ligantem sibi illatam. Cuius tristiciam rex Vngarie relevavit colloquiis et conviviis juxta posse et unieam filiam cius sibi in matrimonio co- pulavit nomine Aleytam, virginem speciosam etc. De Spitigneii prudencia ct sancta comversacione eius et pia morte ipsius.?) Dux autem Spitigneus ut vir sapiens precavens, ne frater suus percuteret Morauiam auxilio Vngaro- rum, fratres suos Conradum et Ottonem secum te- net in curia preficiens Conradum venatoribus, Otto- nem fecit cocorum et pistorum magistrum. Jaromir morabatur. Hoec autem fecit, ne contra eum Wratislao se coniungerent fratres eius. Erat enim valde prudens arcum suum secun- vero adhuc in studio 1055 

Strana 542
1055 1061 542 dum occurrencia ad utramque manum convertens. Hic dux inter ceteras virtutes hoc posteris memo- riale reliquit: Primo namque quadragesimali tem- pore, ut magis devotus esset, morabatur in claustro canonicorum vel monachorum et divinis officiis in- stabat, oracionibus et vigiliis inhercbat, sic quidem, ut ante matutinum surgens et extensis manibus et zenuflexionibus orans devoto corde psalterium minabat; elemosinarum largus fuit dator. l'ost com- pletorium monachale servabat silencium usque ad primam. Et quamdiu jeiunus fuit, tractabat ecclesia- stica negocia, post cibum secularia; pelliceam cpi- scopalem et tunicam clericalem in capite jeiunii in- duebat et in pascha donabat proprio capellano. Hic ut alter imperator Trayanus simile opus exercuit pietatis. Nam ad clamorem vidue intermittens expe- dicionem, cum jam ad bellum procederet, de equo descendit et viduam de adversario vindicavit. Hic vir tante probitatis, pater clericorum, viduarum et pauperum quinto kalendas Februarii ducatus sui anno sexto migravit ad dominum anno domini millesimo sexagesimo primo. ru- De Wratislao germano substituto ct Juromir clerico, eciam. corum. germano.) Wratislaus audita morte germani revertitur de Vngaria cunctisque Doemis faventibus sublimatur in solium loco fratris. Qui statim regnum Morauie di- vidit inter fratres, Ottoni medietatem ex parte orien- tali, quam ipsemet a patre prius habuit, aliam me- dietatem versus Theutonicos dat Conrado, que pla- nior erat et frugibus magis apta. Jaromir, tereius eius frater, audita morte ducis, quem colebat ut patrem, «de scolis revertitur, petens hereditatis pa- teme aliquam porcionem, ace veste laycali assumpta militari cingulo se acceingit. Dux autem, frater eius, benigne redarguit cum : Noli, inquiens, frater a capite, cuius factus es mem- brum ordinacione nostri piissimi genitoris, per apo- stasiam velle recedere et proici in infermum. Olim di- vina gracia in sacerdotem te elegit, propterea et no- ster genitor te tradidit studio literarum, ut si super- stes fueris, fias episcopi Seueri successor, quod erit deo favente. Moxque coegit eum deponere comam et in sui presencia fecit cum mense Marcio in dyaco- KRONIKA MARIGNOLOVA. num ordinari et publice legere ewangelium et in missa pontifici ministrare. Quibus non obstantibus post paucos dies novus dyaconus resumpsit cingulum mi- litarem et fugit in Poloniam usque ad obitum Se- ueri pontificis. Quo anno domini millesimo quinqua- gesimo septimo tradito?) sepulture Jaromir resumpto habitu clericali cum germanis revertitur et contra- dicente duce adiutorio fratrum et principum Pragen- sis episcopus ordinatur, non obstante vulpina calli- ditate ducis. Nam cum eum germani eius Conradus et Otto rogarent pro suo germano et ordinacionem patris ei ad memoriam reducerent, ipse vulpina cal- liditate fingens se longius ire, congregato exercitu nactus oportunum tempus residens in solio et fra- tribus hinc et inde Jaromir presente vocat in me- dium Saxonem quendam, suum presbiterum, cciam multis laudibus commendatum, usurpaus imperialem modum et eum per annulum et baculum de Pra- gensi ecclesia investivit. Cumque, est, nullus ei debitas laudes exclamaret, sed murmur crat in populo, Coyata, palatinus comes, homo verax, percussit latus Ottonis ducis et dixit: Quare non adiuvas frotrem tuum? Nonne vides, quod frater tuus confunditur contra decretum patris, et advena, qui venit sine bracis, in pontificali solio exaltatur? At si dux violat patris sacramentum, absit a vobis prestare consensum; nam pater vester nos omnes adiuravit, ut Jaromir frater vester post Se- uerum presul fiat; quod si vobis displicet frater ve- ster, numquid in nostro clero non sunt isto advena meliores? Et conversus ad ducem ait: Frater tuus sapuit, quando omnes Theutonicos expulit una die; vivit adhuc imperator, euius officium temerarie usur- pasti; an si frater displicet, nonne in tuo clero non sunt multi clerici meliores? Et capiens per manum duces et Jaromir: Eamus, inquit, ct videamus, si unius astucia prevalebit contra tres germanos, quos par etas, una voluntas, eadem potestas sociat et maior militum copia. Surrexerunt. Dux autem timi- dus fugit et misit germanis nunccium, quod non propter Coyate minas, sed memor paterni precepti germanorum precibus condescendens, illo sacerdote Saxone reprobato ad vestrum beneplacitum Jaro- mir, nostrum. germanum, eligo in Pragensem episco- ut moris pum et pastorem. Faeta est autem lee cleccio anno !) Letopis Kosmův, Prameny dějin č. 11, 93 a násl. *) Letopis Kosmův má a. d. mill. sex eesimo septimo. 1067 

Strana 543
KRONIKA MARIGNOLOVA. 543 1073 1068 domini millesimo sexagesimo octavo. Et sine mora dux Wratislaus mittit comites Seuerum, Allexium et Marquardum Theutonicum cum fratre suo Jaromir ad imperatorem Henricum secundum. Qui dans ei pastoralem virgam et annulum fecit eum per Ma- guntinensem presulem consecrari dominica die VI nonas Julii mutato nomine Gebehardus. Hic in principio fuit valde levis moribus. Die, quo consecratus est Maguncie, dum transiret fluenta Reni, quemdam militem pedes in aqua tenentem re- tro inpinxit in aquam Wilhelmum nomine, dicens : Ego te baptizo, Wilhelme. Qui respondit: Si sic baptizare [vis], deliras episcope. Qui vix evasit, quia sciebat natare. Veniens autem Pragam et intronizatus omnino procurabat Olomucensem episcopum Johannem mo- nachum, probum virum, expellere ; sed cum non pos- set manu laycali perficere, personaliter illuc vadens et ab eodem episcopo gratanter receptus, intrat cum eo cameram, quasi secretum aliquid secum locuturus et per capillos capitis quasi ferox leo agnum deiecit in terram et pedibus conculcans seminecem dereli- quit. Propter que et alia ipsius facta mala missus est de Roma legatus, cui Jaromir obedire contem- psit. Tandem iterum ambo episcopi citati persona- liter Romam veniunt, et nisi auxilio illustrissime co- mitisse Machtildis liberatus fuisset, nomen episcopi cum titulo perdidisset. Tandem illa domina tamquam pro suo carissimo procurante nepote predictus epi- scopus cum apostolicis literis in Boemiam remittitur graciose. Ipsa namque comitissa Machthildis mater et fautrix erat Romane ecclesie, quam eciam diviciis et gloria multipliciter exaltavit; ideo negare ei quo- dam modo phas nan erat. pro fratre suo, de quo tandem penituit propter su- 1086 perbiam fratris sui, episcopi memorati. Nam post- quam fuit idem dux coronatus et unctus in regem, capellanum suum idem fecit intronizari, non obstante statuto, imperiali et papali decreto, quia in missa habere aliter non poterat episcopum, qui ut moris erat, imponeret ei coronam. Quo facto commotus Gebehardus episcopus, iter arripuit, ut summo ponti- fici conqueratur de rege, germano suo, et volens ha- bere concilium cum rege Vngarie. Cumque pervenisset ad eum, febre correptus mittitur per navim a rege Strigoniam, ubi die septima migravit ab hac luce. Fuit tamen iste episcopus elemosinarum largissimus dator, miserorum adiutor, pauperum consolator, in divinis officiis sedulus dei cultor. Hic die sue in- tronizacionis Marcum, capellanum suum, virum per- fectum, per omnia eruditum constituit Pragensem prepositum, qui ecclesiam totam Pragensem de te- nebris reduxit ad ordinem et ad lucem ; tandem beato fine quievit. Incidens quoddam de Jaromir predicto.2) Tacendum non videtur quoddam de predicto episcopo, quod die reditus sui de Roma occur- rentibus amicis et congratulantibus idem episcopus narrat, quomodo Machtildis consilio liberatus fuisset et expeditus a papa; et uni amico pre ceteris dixit, demulcens barbam : Vide, qualem reporto de Roma, cesare quidem dignam. At ille: Placet, domine, sed plus placeret, si cum barba mutata mutatum animum reportasses; tunc enim in pace fuisses. 1086 De unione sedis seu episcopatus Olomucensis cum Pragensi.1) Defuncto autem predicto Johanne episcopo ex- monacho, procuracione importuna Gebehardi predicti imperator Henricus secundus in concilio Maguntino assencientibus quatuor archiepiscopis et duodecim episcopis, abbatibus et aliis prelatis predictum Olo- mucensem episcopatum cum Pragense [sic] univit, duce Boemorum Wratislao procurante unionem predictam Miraculum quoddam.3) Quidam vir attenuatus in acie venit Pragam, afferens argenteum cingulum et candelam, petens se- pulcrum sancti Radym, germani sancti Adalberti. Cui unus respondit: Sepulcrum hoc est, tamen nondum tamquam sanctum honoramus eum. Quibus ille : Cum essem Cracow in obscurissimo carcere per tres an- nos et fame deficerem atque tabe, astitit michi qui- dam sanctus pontifex, cuius facies et vestes lucentes erant ut sol, et statim eduxit me de civitate et car- cere dicens: Ego sum Radym, sancti Adalberti frater, vade Pragam et offer munera ad meum se- 1074 1) Prameny dějin č. 11, 114 a násl., pak 101 o proboštovi Markovi. 2) Letopis Kosmův, Prameny dějin č. 11, 110. 3) Tamtéž 110 a 111.

Strana 544
1074 1085 1086 544 pulerum, quod devota nunc mente perfeci. Nec mi- randum, si operatur deus ad laudem sancti sui, qui cum germano suo hon unum, sed multa ma[rjtyria pertulit et cum pace vitam finivit. De obitu Juditte, coniugis Wratislai.") Anno domini millesimo LXXXV? obiit Juditta, coniunx ducis Polonorum, filia Wratislai ducis et regis Doemorum. Hec a sancto Egidio de provincia facto voto et missis mwneribus, cum esset sterilis, filium obtinuit, tercio die vitam finivit. Quod sub Henrico tercio imperatore im concilio et synodo Maguntina .Boemorum | ducum. solium fit. regale. etc.) Anno domini millesimo octogesimo VI? jubeute glorioso imperatore Henrico tercio semper Augusto ccle- brata est magna synodus in urbe Maguntina. presidente serenissimo predicto Henrico imperatore simul cum qua- tuor archiepiscopis ct duodecim episcopis, abbatibus et prelatis multis ac eciam satrapis, ducibus, mar- chionibus et aliis inultis omni consensu. Imperator llenrieus tercius, magnificus semper augustus, Wrati- slaum tam Boemie quam Polonie prefecit in regem et manu sua imponens ci aureum circulum omnibus colaudantibus jussit Egiberto, Treuerensi archiepi- scopo, ut in sede sua Pragensi inungat eum in Doe- mie et Polonie regem et in capite eius ponat ro- gium dyadema. Qui archipresul jussis obtemperans venit ad metropolim Pragam et XVI?) kalendas Julii inter sacra missarum solempnia regalibus fasci- bus indutum Wratislaum unxit in regem ct. coniugem eius Cunegundem,?) cum eodem regali dyademate co- ronavit cunctis acclamantibus: Wratislao tam Doe- mico quam Polonico victoriosissimo, magnifico et paci- fico regi, a deo coronato vita, salus ct victoria. Facta sunt autem tribus diebus convivia permagnifica et datis donis archipresul ad propria remeavit cum magna gloria et honore. KRONIKA MARIGNOLOVA. Quomodo Saxones invaserunt Boemos, filio regis in aqua natante.) Anno autem domini millesimo LXXXVII? rex collecto exercitu intrat Zrybiam, quam imperator Henricus sibi in perpetuum donaverat possidendam ; ct dum quoddam castrum nomine Guozdec reedi- ficat, mittit filium Wratislaum^") cum armata manu militum ad judicandum iniuriam, quam receperat alias revertens de curia imperatoris. Duo enim nobiles et probissimi milites eius inter primates, preclari filii cuiusdam comitis, occisi fuerunt in quadam villa à villanis, cuius ville nomen Kileb. Filius autem regis cum suis predictam villam spoliant, comburunt et subvertunt totaliter et cum preda maxima revertun- tur. Dum autem feliciter meridie cum spoliis et preda maxima ad propria remearent, pre nimio ca- lore filius regis volens aliquantulum recreari jubet cum preda seutarios precedere, ipso cum nobiliori- bus et foreioribus remanente, post prandium eciam balneari desiderans natat in tluminc. Cui Allexius comes mandat, non hic ut in Wltaua aut in Egra natas. Cui juvenis: Condicio senum est ad motum folii trepidare. Cui comes: Deus faciat, ut si|[t] nunc inevitabilis fortune occasio, et videbitur, qui plus trepident, juvenes vel senes. Et dum hec loquitur, ecce subito plus quam viginti apparent equites eos provocantes ad bellum. Doemi autem plus audaces quam perspicaces prohibente comite statim ruunt in hostes; «quos statim ferrea legio militum Saxonum, que latebat in insidiis, prostravit, ita quod nullus de Boemis evasit. Qui autem erant in castris contra Saxones velut leonum eatuli feroces irruunt vigorose, et hinc inde viriliter pugnantes tandem Saxones de- fecerunt, sed cum tauto dampno Doemorum, quod cerüentam victoriam habuerunt et multo plures nobi- les, qui crant cum duce, quam milites, qui precesse- runt, perierunt; filius eciam ducis perdidisset manum, nisi ensis capulum restitisset. Et tunc apparuit, utrum juvenes vel senes magis sint sapientes. Facta est autem hec strages anno domini millesimo. octogesimo septimo nonis Julii. 1) Tn se má ísti: Wladislai. Srovnej Kosmüv letopis, Prameny dějin č. II, 113 a 114. ?) Kosmův loetopis, Prameny dějin č. II, 114 a násl. ') V letopise Kosmově jest XVII kal. Jul. — %) Mauželka s Vratislavem zároveň korunovaná byla Svatava. ‘) Kosmův letopis, Prameny dějin è. Il, 118—120. — ") Má se čísti Brzetislaum. 1087 

Strana 545
1088 1081 10m KRONIKA MARIGNOLOVA. De probitate cuiusdam. militis.") Eisdem temporibus miles quidam nomine Be- nada probissimus animum regis offenderat et quam- vis pluries reconciliari probasset, nec optinere valeret per amicos. Tandem accidit, quod rex intravit in Zribiam et cum cognovit rex, quod Denada erat in urbe Mise, mittit, quod veniat ad eum sub fidei jura- mento vel pacto. Quem statim ut venientem rex vi- dit, qualiter eum capere posset, procurat in dolo; et videns aureum capulum ensis eius, dolose admi- rans, quanti valeat, perscrutatur, petens, ut sibi osten- dat ensem. Miles nichil mali suspicatus porrigit regi extractum. gladium de vagina. Rex autem vibrans contra eum gladium dicens, ubi es nunc fili meretri- cis? et [sic] precepit camerario, qui solus cum eo erat, ut militem caperet et ligaret. Camerarius autem homo peior erat pessimo et crudelis. Miles autem imper- territus rapuit ensem de femore camerarii et per medium scindit eum ; regem autem leviter ter percussit. Hex autem perterritus clamare cepit, ad cuius cla- morem ruunt de castris milites et imperterritum mi- litem nolentem fugere trucidarunt. Quem jam mor- tuum jussit rex per pedes ligatum per tribulos stray nari,?) quasi posset ulcisci in jam defunctum auno domini millesimo octogesimo nono. ltem a. d. millesimo nonagesimo primo Cosmas eligitur Pragensis episcopus post Jaromir, qui dic- tus fuit Gebehardus. Eodem anno combusta est ecclesia sanctorum Viti, Wenceslai et Adalberti in civitate Pragensi. De improperio?) facto filio regis et. eius vindicta etc.*) Iste rex contra fratrem suum Conradum multum irascitur, quia filios fratrum defunctorum defendebat potenter, ct quia vidit eum solum, [eum] conatur expel- lere de terra, sicut nepotes expulerat dans partes here- ditatis corum filio suo. Et congregato cxercitu con- tra fratrem suum Conradum obsedit urbem Brunam. Cumque per circuitum castra locanda disponeret, Ze- derac, villicus regis, sicut erat homo versipellis et 545 pessimus, quasi jocose: Si, inquit, placet, o rex tue 1091 maiestati, filium tuum colloca ex parte fluminis, ut possit se aliquando recreare natando. Ad quod im- properium filius regis, quasi gladio cor eius vel lan- cea perforasset, abiit tristis et incenatus isto sero permansit. Eadem nocte mittit nunecium fidum ad consulendum patruum suum Conradum, quid facto opus esset. Qui respondit: Si te, quis sis agnoscis, ignem non minus te quam me urentem extingwere non pigreris.?) Qua relacione patefacta suis omnes laudant, ut tantum dedecus et improperium, quo- àd occasionem sociorum, quando natabat in aqua, in quà exprobravit adolescenti, non dimittat inultum. Ille autem ordinatis militibus dedit signum: Quando videritis villicum meum et quod cirotecam proiciam in faciem eius, facite, quod estis facturi, neminem ti- meatis. Mane autem mittit pro illo pessimo villico proditore, quasi aliquid tractaturus cum eo. Qui ni- chil suspicatus mali — stultus enim, dicit Salomon,5) quasi per risum operatur scelus — et solo comite sociatus occurit filio regis. Adolescens autem apprehensa eius dextera se- duxit in partem et multa ci improperans tandem dicens: Amodo renunccio omni cie tue, proiciens in eius faciem cyrotecan. tres probissimi secuntur eum et levant eum viriliter super hastas prosternentes ad terram pedibus equo- rum concultantibus eum, et sie infixum lanceis de- relinquunt in terra. Socius, qui cum ipso venerat, pallidus fugit et nuncciat hoc in castris cunctis le- tantibus; solus rex plorat eum. non longe sua castra semovit, quem maior pars elec- torum militum est secuta, scilicet plus quam tria milia electorum pugnatorum, et mittit nunccium ad patrem: quod facturus es, hodie incipe; parati enim erant bellum committere contra regem. Cumque rex territus, quid ageret, ignoraret, nurus sua, conjunx Conradi, nomine Virpirk, una de prudentibus iulie- rum, inscio viro suo venit ad regem et adoravit eum, quam rex benigne suscepit et in medio procerum fecit sedere eam, que vultu lacrimabili sic incepit loqui: Ego jam non digna dici tua nurus, pie rex, conclusit amici- Tune Filius autem regis 1) Srovnej Kosmüv letopis, Prameny dějin č. II, 120, 121. ?) V let. Kosmově: jussit eum cqui ad candam per pedes ligari et sic huc et illue per tribulos trahi. ?) V ruk. jest imperio. ‘) Kosmüv let., r. děj, č.II, 124 a násl. Vypravování své podal Marignola na počátku kapitoly nesrozumitelně. *) V ruk. pigreteris. 6) Přísloví 10. 69 

Strana 546
1091 546 supplex ad tua genua venire presumo. In deum va- dit, qui suos invadit; ostendam tibi, ubi magis di- taberis, in suburbio Prage et Wyssegradi; ac si tibi placet vide[re], qualiter arserit Troya, non melius vide- bis, quam si utramque comburas urbem; ac si tua ful- mina jactas solum in jugulum tui fratris, absit, ut alter Caym habearis. Patet Grecia, patet Polonia, patet Dalmacia; ipse enim mavult peregrinari quam te fratricidio criminari;") terram, que tua est, cui mavis, commenda. Que verba pungebant animum re- gis et omnium in tantum, quod omnes resolverentur in laerimas. Rex autem jussit, ut ad latus eius sedeat et osculatus est eam. Que iterum ait: Unam aliam parvulam postulo, si placet regi, fassionem; pro magno peccato filii parum suplicii nimis est patri. Tune rex: Video, inquit, quo pergis, vade, reduc fratrem meum et filium Timuerat enim rex valde, ne amborum fieret conspiracio contra eum. Qui cum venissent cum domina, rex osculatus est fratrem et dixit ad filium: Si bene egisti, fili mi, nulli melius quam tibi erit: si autem male, statim in fletibus peccatum tuum aderit. Interea filius in- telligens patrem non ex corde sed ex necessitate pacem fecisse, meum. cum suis secessit in partes urbis Hradek, expectans exitum rei. Congregati sunt au- tem ad eum plus quam tria milia militum. Rex au- tem callida simulacione revocat fratrem suum Con- radum, ne foveret partes filii et adiurat comites, quod post suam mortem non filium Conradum eligant. ducem. sed fratrem De pace fucta inter patrem et filium, meritis beatorum. patronorum. Wenceslai et. Adalberti.) Igitur dum pater contra filium et filius. contra patrem armantur in prelium — erant enim cum rege episcopus Cosmas et próceres et maior pars populi, cum filio autem par etas juvenum, maior pars pro- cerum inanu forciores et probiores et tria milia elec- torum militum erant, unde magna strages imminebat Boemie, si non divina misericordia subvenisset. Nam eadem nocte sancti patroni Boemorum Wenceslaus et Adalbertus apparuerunt, carceres fregerunt, vinctos KRONIKA MARIGNOLOVA. eduxerunt, precipientes, ut ad ecclesiam properaren: dicere omnibus, quod deus actenus erat Boemis tur- batus propter gwerram Polonie, nunc misertus eo- rum misit eos ad predicta operanda, et quod pacem factam inter patrem et filium nuncciarent. Quod et factum est. Deo autem miserante, ut sancti promise- rant, mediante duce Conrado inter patrem regem et filium pax firmata est et filius receptus a patre in graciam. Tunc misit ad eum exercitus eius et socii: Si pacem fecisti cum patre tuo, scias tamen, quia nuunquam confidemus de ipso; cognoscimus enim cor felleum eius. Quibus auditis juvenis in corde ait: Sicut miles sine armis sic nec dux valet sine suis militibus. Ergo melius michi est querere cum meis militibus panem quam cum patre conversari. Post paucos quoque dies ad suos rediens col- lecta omni substancia eorum cum infinita multitudine animalium vadit ad Pannonicum regem, a quo be- nigne colligitur et secum nutrit inter regales deli- cias, populo autem, qui cum eo venit, assignavit rex loeum gratissimum et amenum ad habitandum no- mine Danow juxta castrum nomine Trenem*?), qui locus est eciam aptus. Cetera autem necessaria precepto regis circumstancium regionum populi ministrabant. venacionibus De eleccioue episcoporum. Cosme. et. Andree. Pra- gensis et. Olomucensis. ecelesicrimn.?) Eodem anno procurante Wratislao rege Cosmas ad Pragensem ecclesiam Jaromir defuncto et An- dreas ad. Olomucensem episcopi eliguntur et jussu regis Wratislai imperatori presentantur Mantue resi- denti. Et eodem anno rex Wratislaus moritur, Seopis non consecratis. Conradus autem, frater cius, successit in ducatu et vixit mensibus octo; post quos regis filius juvenis Wratislaus*) de Vngaria re- diens in solium sublimatur anno millesimo nonagesimo, tempore Henrici tereii imperatoris. epi- domini De institucione Wratislai et gestis eius capitulum.5) Wratislaus$) ergo junior, filius regis defuncti, post Conradum defunctum, qui ducatum tenuit meu- !) Tak Kosmas. Marignola má terminari. — !") Srovnej Kosmův letopis, Prameny dějin č. II, 129. ?) Letopis Kosmův: Trencin, t. j. Trenčín. 9) Letopis Kosmův, Prameny dějin č. II, 131. *) Má býti Brzetislaus. 5) Letopis Kosmüv, tamtéz II, 136—133. 6) Má býti zase Brzetislaus a tak pravidelně níže. 1091 192 

Strana 547
1092 1083 1094 10465 KRONIKA MARIGNOLOVA. sibus octo, de Vngaria redicns processionaliter cunctis letantibus est receptus et in ecclesia beate Marie paterno solio sublimatus. Hic erat princeps specta- bilis, deum timebat et populum summa diligencia gubernabat. In principio sui ducatus festum sancti Wenceslai solempniter celebravit et per tres dies cunctis principibus magnificum convivium preparavit et solius dei gerens fiduciam euncta eciam, que ad laudem dei et ecclesie proficua erant et populi uti- litatem, in sui ducatus principio ordinavit. — Hic primo omnes magos, ariolos, sortilegos, incantatores climinavit de terra, lucos, quos colebant rustici, et omnes ritus demonum et vanas observancias et se- pulturas in silvis, larvas et omnes jocos pessimos exstirpavit. Hic victoriosus princeps pluries invasit Poloniam et semper victoriam reportavit. Nam primo sui ducatus, videlicet anno domini millesimo nona- gesimo tercio, ita crebris incursionibus demolitus est eam, ut ex ista parte fluminis Odre a castro Recen usque ad urbem Glogow preter solum Nempci oppidum nullus omnino remaneret habitator; nec Cessabat, donec dux Polonie censum solvit auni pre- teriti et presentis, et sic pax faeta est inter duces etc. Anno sequenti, scilicet millesimo nonagesimo quarto generalis synodus tocius Romani imperii in Magun- cia est indicta; in qua synodo Cosmas et Andreas electi Boemorum dudum per Henricum tercium. im- peratorem investiti anulum et baculum IIII? ydus Marcii a Maguntinensi presule consecrantur. Et codem anno tanta fuit mortalitas, ut revertentes de Maguncia civitates vel villas ingredi non presu- merent, sed pernoctarent in campo. per Quod dur Wratislaus duxit uxorem de Bauaria nomine Lucardam.!) Eodem anno dux Wratislaus mense Septembri duxit uxorem de Dauaria nomine Lucardam, Alberti comitis sororem. Eodem eciam anno ipso jubente Cosmas, episcopus Pragensis, consecravit altare saneti Wenceslai, Viti et Adalberti. Et anno domini mille- simo nonagesimo sexto XVIII? kalendas Maii tem- plum sanctorum Wenceslai, Viti et Adalberti Cosmas episcopus consecravit. Eodem anno facta fuit commocio maxima pere- grinancium ad Terram sanctam Theutonicorum et de 541 Francia. Peregrini autem innumeri transeuntes per Boemiam perterritos Judeos metu mortis consencientes vi innumeros baptizant, quorum maior pars ad vomitum sunt reversi. Cumque occulte suos thesauros transmitte- rent ad circumposita regna, ut fugerent, dux fecit eos bonis omnibus spoliari, improperans eis, quid por- tassent, quando adducti fuissent patres eorum de Jerosolimis et vendebantur eorum triginta pro dena- rio uno, solum frumentum pro victu dimisit eis. Hic in Polonia destruxit castrum eorum nomine Brido et in eadem ripa fluminis aliud reediticat super altum scopulum, unde nomen traxit Kamene. Hic pius fuit, unde Mutinam, filium Bose, suum collateralem ct se- cretarium amovit a se dicens: si deum non timerem, tibi oculos eruerem; sed grande malum est destru- ere creaturam dei. Jussit confiscari omnia bona eius et cognati eius nomine Czek, qui fugerunt in Polo- niam, quos dux Polonie benigne tractavit usque ad mortem Boemici ducis. Eodem anno Cosmas episcopus migrat ad Chri- stum quarto ydus Decembris. Eodem anno sagaci consilio patrui sui, prudentissimi consiliarii, electus est Hermannus in episcopum Pragensem. Quomodo honorifice est receptus ab ànperatore dux Boemie et honoratus.*) Imperator ecian Henricus tercius anno codem Ratispone pasca celebraturus erat. Dux autem Wrati- slaus premissis muneribus post pasca celebratum in Wyssegrad venit ad eum et ab imperatore benigne eum suo electo Hermanno suscipitur, occurrente sibi imperatore quasi miliaria tria, cuius precibus electus virgam pastoralem et anulum obtinuit. Rogabat eciam imperatorem, ut fratri suo Dorziwoy vexillum ducale concederet et eidem Boemie solium assigna- ret post mortem. Imperator autem sibi vexillum pro fratre concessit, eleccionem tamen ducis Boemis, ut moris est, dereliquit. Hie Wratislaus castrum Podi- win in Morauia reedificat et episcopo Hermanno re- signat; ibique in villa Zluuinica festo penthecosten celebrato occurit Pannonico regi Colomanno in campo, qui dicitur Luzko, ubi datis muneribus eidem invi- cem pace et propria remearunt. Dux autem castra me[|ta|tus est juxta urbem Brune, ut expelleret filios fratris sui amicicia juramento confirmatis ad !) Letopis Kosmüv, Prameny déjin &. 1I, 138—140. ?) Tamtéz 11, 142, 143. 1095 109% 1000 

Strana 548
1106 1100 1100 548 Conradi, qui timentes tradiderunt ei ceteras civitates, ne hostiliter devastaret terram; quas dux tradidit fratri suo Borziwoy et reversus est in Boemiam. Filii autem Ottonis cum matre sua valde obedientes erant et fideles. Item eodem anno Wratislaum,!) nepotem suum, per sororem?) in Nativitate domini dux consencien- tibus [nobilibus] fecit ensiferum avunculi sui et pro tali dignitate ex tributo, quod pater eius Wratislaus solvebat annuatim, centum marcas et decem talenta auri sibi pro sallarío suo donavit. Quod. Borziwoy, frater Wratislai, duxit. [uxorem] nomine Helbir.3) Eodem anno XV? kal. Novembris Borziwoy, frater ducis Wratislai, in urbe Znogem ducit uxorem Helbyr, Orientalis marchionis Lupoldi sororem. Eodem anno filius Conradi Lutoldus magnas injurias infere- bat Borziwoy, germano?) ducis, castra ct villas eius devastans et spolians, refugium habens in castro Ro- kow per concessionem Gotfridi, domini castri. De qua returbatus dux Wratislaus mittit ad Gotfridum, vinctum. mittat Lutoldum. Qui presenciens familia domini castri expulsa contra dominum pro se tenuit castrum. Dominus autem castri exclusus invocat auxilium ducis et per sex ebdomadas obsi- det castrum, donec fames vincens municionem ex- pulit deceptorem. Quo fugiente per noctem, socii castrum et ipsos reddiderunt. Prius tamen commissa pugna, Paulie, filius pedagogi ducis, sagittis inter- ficitur,5) Liztimir occiditur, urbs relicta Gotfrido domino resignatur, dux victor in Doemiam revertitur cum victoria et honore. ut sibi Quomodo Wratislaus9) predixit inevitabile fatum sue terribilis mortis.") Jam appropinquante Nativitate Christi Wrati- slaus dux causa venacionis declinat ad villam Stri- bena. Cum qnadam die sederet in mensa, fertur cui- KRONIKA MARIGNOLOVA. dam venatori dixisse: Heu, non longe est, qui me debet occidere. Tunc venator, cui nomen Cukata cla- mat: Procul hoc deus avertat, nec tuus oculus par- cat, quin statim occidatur, qui talia machinatur. Cui dux ait: Ach, bone vir! nulli possibile est evitare inevitabile fatum. Sequenti die audita missa, dum revertitur de venacione jam opaca nocte, occurrit de latibulo filius dyaboli et lancea infixa in femur ducis fugit et cadens in quandam cistemam cum equo gladio infixo in femore eius jacebat; quem miles quidam reperiens, amputato capite lucifero in exenium destinavit. Dux autem biduo supervixit, con- fesionem purissimam fecit et sacramentis perceptis reddidit animam deo. Sepultus est autem cum ma- ximo planctu in poliandro sancti Wenceslai, sicut ordinaverat; ubi eius construeret arcuatam capellam in honore sancti Thome apostoli et con- stituit, ut ibi cottidie celebraretur missa pro reme- dio anime eius. Nec pretermittendum puto heulo- gium predicti ducis; dum enim ferretur ad predic- tam sepulturam, unus ex clero feretrum eius sequens omnes suis elegiacis metris ad lacrimas commovit, dicens: anima Wratislai sabaoth, adonay vivat ex- pers thanaton Wratislaus yskyroc. Mira res, sie cle- rum commovit et omnem populum, ut cum flebat maris commovebantur ad lacrimas et lamenta. soror De énstitucione junioris fratris in ducatu enpi- tulum.9) Et quoniam statim vox increbruit, quod proditores Matina et Dosey, quorum superbam generacionem dux ipse oderat, hec procurassent, episcopus Cos- mas et comes statim mittunt iu Morauiam ad Dorzi- woy, ut acceleret sibi a cesare donatum occupare ducatum. Qui ipsa die Nativitatis Christi veniens statim intronizatur, non obstante quantumcunque con- suetudine Boemorum, ut maior natu semper solio potiretur. !) Kosmas jmenuje jej správně Boleslav. Prameny dějin č. II, 143. ?) Ruk. má sortem. 9%) Letopis Kosmův, Prameny dějin č. II, 145. ‘) Ruk. germani. 5) V Kosmově letopisu zní toto místo: Interea dum hace pugna geritur, Paulic, filius Marquardi, paedagogus Wladizlai, sagittatus moritur. 6) Ovšem zase Brzetislaus. *) Letopis Kosmův, tamtéž II, 146, 147. 3) Letopis Kosmův, tamtéž 1I, 147—150. 1100 1100 

Strana 549
1101 1102 KRONIKA MARIGNOLOVA. Anno autem domini millesimo centesimo primo Odalricus et Litoldus, filii Conradi, expellunt de Morauia custodes, quos statuerat Borziwoy, et reci- piunt civitates suas. Similiter Bosey et Mutina re- deunt de Polonia, quibus dux Borziwoy non ex corde, Sed ex necessitate concessit graciam suam, et ipsi recipiunt civitates, quas a duce habuerant: Bosey recepit civitatem Zaacz, Mutina Lutomerzicz. Odal- ricus conqueritur imperatori, quod junior eius frater sibi preripuit ducatum Boemie, sed nichil profecit, quamvis sociarentur sibi Sygradus comes de Oppido et Sala et cius frater, Frisiensis episcopus, et eius gener nomine Fredericus, quibus promisit aureos montes in Boemia et jacere thesauros in plathea. Qui .gregata multitudine Theutonicorum intrat mense Augusti Boemiam, quibus congregatis in unum occur- rit Borziwoy paratus in crastinum comitere bellum, quem videntes vocati et nullus, ut promiserant, oc- currebat in eius subsidium, dixerunt Odalrico: Ubi sunt natu maiores, qui te expectant, nos omnes et te decepisti et recte es mentitus in caput tuum. Fugere querunt, sed nesciunt, quia eadem via, qua venerant, eciam opus erat reverti, [et eadem via post illos] Swatoplic cum fratre suo Ottone ducens exercitum veniebat in auxilium Borziwoy. Nocte illa episcopus fugiens perdidit capellam suam et alia multa, que in crastinum repererunt Boemi et omnia alia nullo custodiente, que proiecerant propter le- viorem fugam. Erant enim tunc Boemi cum Swato- pluc concordes; postea nata est discordia inter eos et causa fuit ista, ut subscribitur. De discordia orta inter duces Borziwoy et Swatopluc.!) Anno quidem domini millesimo centesimo se- cundo Wratislaus,?) dux Polonie, habens duos filios, unum ex Juditta, filia regis Wratislai, alium ex con- cubina, inter quos pariter divisit suum regnum. Quo defuncto statim bastardus contra filium Juditte bel- lum parat et convocat in suum auxilium DBorziwoy, qui misit pro Swatopluc in Morauiam, ut juvaret partem bastardi, et convenientes castra metati sunt juxta oppidum Recen. Quod audiens Boleslaus, le- !) Srovn. Kosmův let., Prameny děj. č. II, 150. 3) Vladislav se jmenoval. 549 gittimus filius Juditte, mittit pedagogum suum ad Borziwoy rogans, ut sit memor affinitatis sue, quia nepos eius erat, quia natus de Juditta, sorore sua. Insuper offert sibi ad manum decem marsupia cum mille marcis, qua peccunia corruptus tam ipse quam duo consiliarii sui statim revertitur ad propria, al- teri nullatenus servans fidem. Verum quia Swatopluc de tanta pecunia non dedit obolum, ille indignatus dixit: Incendium meum ruina tua extinguam. Incidens quoddam notabile.9) Anno domini millesimo centesimo quarto Jo- hannes electus est in episcopum Morauie. Eodem anno Swatoplue, quod promisit effecit; concepit do- lorem, quia non est sibi data pecunia, peperit in- iquitatem, quia quod per suos satellites promisit, seminavit discordiam, ut destrueret Doemiam, sed mentita est iniquitas sibi. Misit enim in Doemiam seminatores discordie, omnium malarum arcium in- ventores, qui circueuntes Doemiam, alios promissa pecunia corrumpunt, alios promissionibus attrahunt, alios in muneribus inficiunt, et quos sciebant novi- tatum av[i]dos vel dignitatibus privatos, omnes trahunt àd partem Swatopluc. Quo facto Swatopluc de Mo- rauia cum sex legionibus militum venit ad urbem Pragam expectans, ut apertis januis reciperent eum; quam urbem die precedenti muniverat Dorziwoy et ordinaverat et Hermanno episcopo commendaverat eam et ipse transivit in Wyssegrad civitatem. Swato- pluc videns, quod nullus sibi occurrebat, ymo a quadam ancilla de muro turpiter confusus, videns se frustratum omnino, convocat suos et fari cepit: Quamvis non sit tempus loquendi, tamen paucis mo- neo, ne quis fit victima inimicis et ne cruenta detur hosti victoria, et statim iter vertit versus Morauiain et ad comitem Wako dixit: O miserabilis fortune condicio! Cogor nunc domi residere ut noetua, que consuevit nubes ascendere ut aquila. Cui comes: Domine mi! Non te terreat ista adversitas, quia post sequetur felix prosperitas; talis enim est mun- dana prosperitas. Et fugiunt versus Morauiam. Quos fugientes dux Dorziwoy cum cerneret, caute vel plane prudenter et valde sapienter a longe persequitur, noleus ?) Srovnej Kosmüv letopis, Prameny déj. &. II, 190—122. 1102 1104 1105 

Strana 550
1105 1106 1106 550 appropinquare, quamvis sepcies plures milites ha- beret, ne victoriam committeret ludo fortune; time- bat enim, ne guidam se verterent ad inimicos de suis. Persecutus est autem eos usque ad introitum silve. De rebellione Henrici, imperatoris filii, contra patrem. augustum.) Auno domini millesimo centesimo sexto Henri- cus quartus contra patrem movet sedicionem, qui fugit ad urbem Ratisponam, ubi filius obsidet eum. Imperator autem misit pro amicis et maxime pro Borziwoy, qui venit prope urbem Ratisponam. Cum- que autem omnes amici imperatoris vel fugerent vel ad castra filii se transferrent, dux Doemie videns se omni auxilio destitutum et ipse reversus est in Doe- miam. Quo viso imperator fugiens secutus est eum, qwem dux in Doemia plurimum honoravit et con- duxit in Saxoniam, unde transiit usque Leodium, ubi non post multos dies cum vita dimisit impe- rium septimo ydus Augusti et Henricus quartus post patrem sumpsit imperium. De versucia cuiusdam nomine Budwoy et sim- plicitate ducis Burzwoy.?) Anno domini millesimo centesimo quarto Jo- hannes electus est in episcopum Morauie. Anno se- quenti Swatopluc confusus semel, iterum vocat Boe- mos, qui secum fugerant, et quid opus facto, interrogat. Tunc Budiwoy quidam Boemus, homo sa- gax et versipellis, inter multa rethorice dicta con- clusit: Nos fratres! Nondum usque ad sangwinem purnavimus, nondum facimus capitibus nostris pon- tem, quo itur ad solium; sed non semper armis pugnandum est, ergo nunc armis dimissis, utamur dolo; talibus enim armis capta est Troya, unde dicit Prudencius: Nil differt, armis contingat palma dolis- ve. Sepe enim dolis venitur ad palmam honoris. Tune sine mora mittitur in Boemiam homo versi- pellis, quasi alter Jason, qui fraude equum cum inclusis militibus introduxit in Troyam, ita iste du- cem Swatoplue fraude introduxit in Boemiam. Hic sic 1) Srovnej Kosmův letopis, ?) TamtéZ II, 153-—155. 3) Ecclesiastes 19. *) Má byti Wladislaus. *) Tamtéz II, 155. KRONIKA MARIGNOLOVA. enim ficta et simulata fuga venit ad innocentem 1106 ducem Borziwoy et fictis lacrimis rigat pedes ducis et altis singultibus jussus surgere sic ayt: Oy me miserum vix delituisse fuga a facie scelestis et impii Swatopluc, in quo quoniam aliter me ulcisci nequeo, saltem eius detegam flagitates (?) et com- plices eius proditores Boemie simul pandam. O deus, si michi sit phas, omnes eius complices secretaque eius detegam. Sicque miscens verba falsis multis criminatur flagiciis Swatoplue et complices eius, et ut sibi magis credatur, confirmatur et sacramentis. Innocens autem Burziwoy parum cautus non attendens illud dietum Salomonis, qui cito credit, levis est corde ;?) ita iste multum mendaciis credulus, firmos ramos, quibus eius solium regebatur, preci- dit et ab alto cecidit in profundum. Fecit enim ille proditor omnes principes et fideles amieos suspectos vel inimicos, fideles eciam consiliarios sibi omnino reddidit proditores; fra- trem eius minorem armavit, quantum potuit contra eum. Cumque insensati Wratislaus,*) frater minor ducis, et ceteri comites palam lupum, scilicet Swato- plie, inter agnos: vorare presumunt, Borziwoy mitis ut agnus à reguo pellitur et Swatoplie sevior ti- Bride proch dolor intronizatur. Tercius autem germanus Sobieslaus in Poloniam secutus est fretrem suum; gaudent ergo vicini de tanta. discordia Boemorum. Filii proditoris Cassan- dri pannonici exultant et gratulantur Poloni, nam in istorum ruina pax consistit eorum. Multi tamen comites, quos ipse ex proselitis creaverat, et eius germanus Sobieslaus in Poloniam secuti sunt eum. Quomodo Borziwoy fuit in gracia regis et fecit capi fratrem. suum. Swatopluc et post ea perdi- dit graciam.) Rebus sic se habentibus Borziwoy conqueritur Henrico quarto imperatori, promittens immensa pon- dera auri et argenti, si restituatur sibi ducatus. Tunc cupidus peccunie imperator mittit ad Swato- pluc sie: Per eoronam capitis mei mando tibi, ut sine dilacione ad me venire non tardes. Qui con- Prameny dějin č. II, 152, 153. 1107 

Strana 551
1107 1107 KRONIKA MARIGNOLOVA. vocat proceres Boemie et proponit eis Ottonem, fratrem suum, in presidem seu rectorem et ipse cum paucis vadit ad imperatorem, quem sine omni audiencia rex misit in carcerem et ducem Borzi- woy sociis illius assignavit, ut eum in solio repo- nerent ut prius. Otto autem cum suo exercitu pa- ravit preoceupare iter Borziwoy, sed quidam fugiens de castris Ottonis noctu indicavit Borziwoy, qui sta- tim suis dimissis fuga delituit; irruit tamen Otto in castra!) Borziwoy. Episcopus autem Hermannus incertus futurorum noluit ad partem aliam declinare, sed secessit ad amicum suum Babiensem ?) episcopum, donee videret finem. Borziwoy autem licet, quod pecierat, non obtinuerat, tamen persolvit regi pec- cuniam, quam promisit. Quomodo Swatoplue rediit a rege dimissus et ecclesias et monasteria, spoliavit.?) Dux autem magni nominis Swatoplue positus in eustodia timet per jussum homiuis jussa et a minus dignis laceratur opprobriis. Verum quia per varios modos temptat flectere iram regis infinita promittens, verum quia manu vacua frustra pulsat, tandem tot promissionibus rex fractus, aecipiens ab eo fidei sacramentum et germanum eius Otto- nem obsidem dimisit eum et dans ei clientem so- cium, cum quo venit Pragam et breviter exspoliat omnibus ornamentis ecclesias, monasteria, mer- eatores, Judeos, et breviter non abbas, non prepo- situs, non clericus, non laycus, nece rusticus, nec cytarista, qui non conferret duci aliquid. Otto autem fuga lapsus venit Pragam, quod regi valde displi- euit. Natus est autem Swatopluc de coniuge filius, pro quo statim rex misit, ut ipsum sibi adoptaret filium in baptismo, vocavitque eum nomine suo Henricus; quod et factum est et compatri suo Swato- pluc omne debitum dimisit, scilicet tria milia talen- torum, precipiens, ut secum paratus sit cum Boe- mis ire contra Vngaros in expedicionem, quia ulcisci voluit erudelitatem eorum, quia peregrinos Jeroso- limitanos crudeliter oceiderant. Dux autem Swato- plue Vachet et Mutinam comites pro municione 1) Letopis Kosmüv má in castris. *) Babenbergensem správné v Kosmové letopisu. 551 terre reliquit in Boemia loco sui; ipse vero in Pannonia morabatur cum rege juxta urbem Possen. De prodicwne Mutine et. crudeli vindicta. capi- tulum.*) Interea Borziwoy mense Septembri eum Polo- norum exercitu intrat Boemiam, Vachone et Mutina in fugam versis, dimissa municione, que fuit firmiter posita versus terminos Polonie. Cumque Vachet vi- disset, quod Muting super municione non acriter pugnaret, putans, quod eius consilio Boemiam in- traret, secrete nuncciat Swatoplue. Tunc imperator fertur dixisse: Alga ero vilior, si non ulciscar istam iniuriam in Polonos. Swatopluc autem frendebat dentibus in Mutinam in oceulto; verum quia secum habebat milites de genere illius, ylarem faciem ostendebat. Vachet eciam alium militem misit in dolo ad castra Polonorum dicens, se de castris fu- gisse Swatoplue, ducis Boemie, qui reversus erat sequenti mane cum Polonis firmiter pugnaturus, et hec sacramento confirmat. Quo audito Poloni de- cepti mendacio illa noete in Poloniam redieruut. Qualiter dux Swatopluc de antiquo peccato Mu- tine et. suorum omnium fecit. aliam et. novam vindictam etc.) Swatoplue dux de Vngaria rediens quasi leo fremebat in Mutinam et in suos, cui Mutine dictum fuit ter illo die, quod fugeret iram ducis. Que dieta sibi sompnia videbantur, quia sua mala fata eum ducebant ad mortem; ymo simul eum Vachet rever- tenti duci occurrit ad introitum silve et simul in- traverunt castrum Wratislaw. Postera die summo mane Swatopluc dux convocat proceres omnes in stubam et super truncum fornavcis residens, ira suc- census. nimium, plus quam fornax circumspectis omnibus curvis oculis inspiciens Mutinam, taliter indignaneia solvit ora: O gens invisa, propago diis odiosa, o nequam filii, versuti nostri generis sem- per familiares inimici! Nunquam michi excidit de memoria, quod super attavum Jaromir in monte Weliz vobis quidem lubriea [nobis autem fecistis sempiterna ludibria]! An immemor ero, quod fra- 3) Srovnej Kosmüv letopis, Prameny déjin č. II, 156 a 157. !) Tamtéž II, 157. 6) Tamtéž II, 158—161. 1107 1108 1108 

Strana 552
1108 552 trem meum Wratislaum," quasi eximium sydus in toto orbe ducum tu et frater tuus Bosey fraude maligna necastis? Quid autem meruit frater meus Borziwoy, qui sub vestra potestate regnabat et vo- bis ut proprius servus empticius parebat, ac qui per innatam vobis superbiam ducis illius non susti- nuistis modestiam et me tantum solitis versuciis in- quietastis, donec vestris pravis acquiescens consiliis peccans peccavi in fratrem meum Borziwoy, quia solio privavi eum; et hoc est, quod dolet et dole- bit in eternum. Adhue, o mei proceres, audite, quid filius iniquitatis fecerit iste Mutina, quem ego reliqueram huius terre presidem et precepto- rem. Ille autem fingens se ire venatum, non perti- muit noctu ire in Poloniam ad oppidum Zewum,?) ut cum suo patruo ageret consilio, quo me pelleret [de] solio. Ad hoc fit murmur confusum et ducis iram magis magisque accendunt per suum consensum. Tune ommibus tacentibus dux innuens oculo suo lietori exit foras, qui statim super Mutinam nichil tale metuentem irruit. O mira paciencia comitis! Ad duos ietus sedit immobilis, ad tercium vero, eum surgere conaretur, capite plectitur. Eadem hora et in eadem stuba duo filii Mutine et duo alii tru- cidantur et eciam unus alterius nacionis, gui fu- gisset, nisi rubea tunica inter arbusta notabilem [eum] reddidisset, oculis est privatus. Dux autem Swato- pluc occiso Mutina magis accensus exarsit in iram et jussit, ut omnis illa nacio absque diserecione sexus, etatis vel personarum omnino deleatur de medio, et astante agmine comitum dixit: Qui non abhorret implere mea jussa, dabitur ei auri grassa massa; qui autem Bosey et filium suum interficiet, dabitur ei eentuplum et eius hereditatem accipiet. Quo dieto volant undique satellites et improvisos omnes eiusdem generis, scilicet, magnos et parvos et sugentes ubera laniant et jugulant sine miseri- cordia et interficiunt omnes et omnium eorum di- ripiunt gazas. In platea duo parvuli mamam cla- mantes crudeli spectaculo perforantur. Bosey et eius filius in fossam nudi quasi asinorum cadavera sunt precipitati et sic tota illa generacio de Boe- mia est deleta, nisi forte aliqui incogniti evasissent. Ecce qualis retribucio mundanorum ! !) Má byti Brzetislaum. :) U Kosmy Zvini. KRONIKA MARIGNOLOVA. Quomodo Swatopluc triumphat contra Vngaros et. quomodo oculum perdidit.?) Eodem tempore, cum Swatopluc audisset, quod 1108 rex Vngarie invasisset Morauiam, iniuriarum et in- finitorum dampnorum, que sibi et suis fecerat, Swato- plue non immemor et quod plus quam mille viros armatos latentes in palude in insidiis, quasi uium cepisset ac exceptis paucis pecunia liberatis alios sus- pendisset et predam infinitam de Vngaria tulisset et infinitis modis aliis Vngaros afflixisset, pro quo Colo- mannus rex Morauiam invasisset, dux Swatopluc congregato utroque exercitu Boemie et Morauie contra Colomannum progreditur quasi leo, volens in crastinum committere pugnam. Cumque nocte opaca per silvam iter ageret, truncus prescisi rami ita oculum eius tam violenter intravit, quod eius ocu- lum eruit et quasi seminecem ducem prostravit. Quare exercitus in Boemiam et rex in Vngariam sunt reversi pridie ydus Novembris. Quomodo Swatopluc sanato oculo iterum invasit Vngariam. Anno vero domini millesimo centesimo nono mense Februarii subito Swatopluc sanato wlnere oeuli ingressus est Vngariam cum exercitu magno et depopulato territorio urbis Nitre dum reverte- retur succenso eius suburbio, occurrit multitudo fugiencium cum equis, cum bobus et omnium re- rum copia de villis ad civitatem, quos Swatopluc et eius exercitus rapiunt quasi manipulum unum. Eodem tempore, cum imperator Henricus, [sieut] pro- miserat compatri suo Swatoplue, dum iret contra Vngaros, congregato exercitu Poloniam devastasset et Swatoplue in crastinum reversurus ad propria eodem sero se liceneiasset a rege, dum domum rediret, quidam miles, ut dicitur, missus a Johanne de gente Vorsewnici, qui aut morti succumbere talem occi- dendo aut supervivere gloriose decreverat, rever- tentem de curia in primo noctis crepusculo circum- datum caterva militum inter alios se inmiseuit et tam valido innixu lanceam infixit inter scapulas eius, ut statim spiritum exalaret; et statim fugit invasor. Fit tumultus in castris, donec missus a rege 3) Letopis Kosmüv, Prameny dějin &. II, 161, 162. 1109 

Strana 553
1109 110% 1110 KRONIKA MARIGNOLOVA. 553 Burchardus, qui compescuit motus plebis. Mane facto venit rex ad exeguias compatris sui et con- cessit petentibus, ut frater eius Otto sederet in solio ducis, quod Boemis non placuit, suadente!) Hermanno episcopo et Fabiano, Wyssegradensi co- mite, ut sacramenta servarentur illesa, quibus ju- raverant, quod post Swatoplue, si superstes esset, Wiatislaus solio potiretur. Et sic faetum est Ottone reprobato. De institucione Wlatislai ducis post mortem Swatopluc et invasione Borziwoy. ^) Swatoplue, duce Boemorum, in Polonia inter- empto solium obtinuit Wlatislaus procurante Her- manno episcopo et comite Wyssegradensi. Cunradus autem, dux Morauie, adductus Pragam a solio re- pudiatus est. Borziwoy autem, frater antiquior Wrati- slai, ut audivit, quod frater suus junior Boemorum solio potiretur, a Polonia discedens venit Pragam consilio fretus et auxilio Wigberti, cognati sui ex sorore, et mane Nativitatis domini nemine resistente ingressus est Pragam. Ad cuius adventum inopina- tum turbati sunt omnes cives; Hermannus autem episcopus fugere voluit, sed a suis certe custodi- tur. Wyssegradensis comes post lugubrem traye- diam plorans urbe relicta per villulas latitabat, multi quo diverterent, ignorabant, multi domos et familias relinquentes latebras querunt. Borziwoy transfert se ad Wyssegradum, in die autem Nativi- tatis domini Pragam revertitur, ubi cum processione suscipitur, et audita missa iterum ad Wyssegradum est reversus. De victoria Wlatislai contra filium Wigberti.?) Dux autem Wlatislaus auditis rumoribus urbis Prage pretermisso itinere, quo ibat ad regem, ver- tens exercitum versus Pragam [et] audiens, quod in Wyssegrado esset Borziwoy, castra posuit circa urbem Wyssegradensem et venit ad menia urbis Prage et astantibus armatis super muros clara voce dixit: Pacificus est adventus mieus, aperite portas vestro pacifico duci. Quibus pugnare parantibus comminatus est eis et recessit à muris. Et ecce in campo occurit filius Wigberti, qui veniebat in au- xilium Borziwoy. Quos dux libenter preterire vole- bat, nisi seminator discordie filius Busa eum inci- tasset ad prelium. Tunc dux Wlatislaus ait: Non gracie sed ignavie ascribitur, quod eos preterire volebam. Videbitur, quid valeat ensis meus. Et ar- repto clipeo in hostes potentissime irruit quasi leo et potitus gloriosa victoria uno solo comite per- dito redit ad sua castra. Filius autem Wigberti tristis perditis suis ingressus est urbem Pragam nullusque de suis vulneratis evasit mortem. Turba- tur ergo tota patria rapina et spolia sunt ubique. Quomodo adiutorio imperatoris Wlatislaus triumphat.) Wlatislaus autem videns se non posse proficere, conquestus regi, qui venit in Doemiam et convocat Hermannum episcopum, Wlatislaum, Dorziwoy, Otto- nem et omnes Doemorum proceres, mandans, ut oc- currant.sibi ad euriam episcopi in Rotensteyn.*) Quo cum convenissent, sine omni audiencia Dorziwoy et filius Wicperti capti sunt et omnes [fautores Dorzi- woy naso et oculis privantur alii[s] fugientibus in Morauiam. Johannes eciam, de quo supra, de gente Wrssewnici privatus est oculis atque naso. Quidam eciam civis Pragensis nomine Prigitan, qui videbatur caput fuisse sedicionis, comprehensus est, aligatoque super humeros eius maximo cane scabioso, hesterno brodio potato, ter circa forum ductus est, cane re- boante et suum baiulum demerdante. Tandem in foro barba amputata in exilium missus est preeone clamante: Talem honorem reportat, qui duci Wlati- slao rebellat. Nec tamen defuerunt infideles semi- natores discordie inter Wlatislauum et Ottonem ger- manos. Unde Otto invitatus a fratre, venire perti- muit. Tandem ad terciam vocacionem ad tratrem ve- niens in Wvyssegrado capitur et incarceratur. Qui ludens alacri vultu dixit: Hoc michi non frater, sed consiliarii sui faciunt, quos, si vixero, non plus di- tabo. Suadentibus autem suis, quod dux Wlatislaus germanum privaret oculis, qui respondit: Nolo ger- manum meum confundere sed corrigere, ut discant posteri nostri, ut dux Morauie sub potestate ducis !) V ruk. suedente autem. Herm. — !*) Kosmüv letopis, Prameny déjin č. II, 164 a násl. ?) Tamteż II, str. 166, 168 a násl. 3) Tamtéž II, str. 168—170. *) Rokycany; nebo letopis Kosmüv má: Rokican. 1110 1110 

Strana 554
1110 1124 1110 554 Boemie debet esse, sicut avus noster ordinavit, qui eam suo dominio subiugavit. Hic lusit mirabiliter cum fortuna, nam primo solio ducatus est sublima- tus, postea sex annis fuit in carcere, iterum adduc- tus sublimatus, iterum in Vngariam est fugatus, ubi in exilio vitam simul cum ducatu amisit anno do- mini millesimo centesimo vicesimo quarto. Sepultus est autem in Praga in ecclesia sanctorum Viti, Wen- ceslai et Adalberti in cripta sancti Martini, episcopi et. confessoris. De strage Boemorum. facta a dwce Polonie eapitulum.") Eodem anno duce Boemorum cum suo populo celebrante festum patroni sui sancti Wenceslai venit nunccius, qui dixit ducem Polonie cum exercitu et fratrem eiusdem venisse cum eo ad devastandum Boemiam; qui continuo surgens de convivio, collecto celeriter exercitu, occurrit Polonis ex ista parte flu- minis Celima. Poloni autem ex altera parte fluminis incedebant pacifice sine spoliis et sine rapina et mittunt. ad ducem Wlatislaum Doemie in dolo di- centes: Pacifice venimus inter te et germanum tuum pacem reformare. Cui dux: Non est modus venire cum exercitu ad pacis federa pertractanda. Ideo isto anno non erit pax sine sanguine magno. Flumen transibis, sed non impune redibis. Et statim nocte illa vadantes fluvium ante ortum solis applicuerunt longe ad ripam aliam cum summa fatigacione et la- bore decepti valde. Quod videntes Poloni recentes statim intrant terram Boemie. Videns autem dux suos fatigatos et fagidos ad pugnandum, sic fari cepit: O Boemi, olim fama incliti, virtutibus eximii et triumphis! Quid vobis adhuc vivere? Ecce tributarii nostri nobis iusultant, ecce lares vestri usque ad nubila fumigant; vestre cereres comburuntur et ta- men corda vestra frigidiora sunt glacie. An non mo- vet vos femineus planctus, lactancium singultus ge- mitus, uxores vestre capte a paganis? Quis temperet se a lacrimis, cum infantes suos quasi teneros agnos extractos ab uberibus matrum videbit interfici? Certe si tria tantum habeam seuta, non pretermittam ho- die experiri fortunam! Mox ipse et totus exercitus, KRONIKA MARIGNOLOVA. sicut erant in ripa fluminis transvadantes, optant mori pro patria; vires dabat dolor et illata iniuria eis. — Dux eciam Polonorum pro defensione suorum sta- bat repugnare paratus. Tunc dux Boemie sic se- cedens cum suis dixit: Fratres mei et commilitones, qui timidam habet mentem, necesse est, ut a nobis discedat; nam vilior est alga, qui nescit, quam dulce sit in armis pro patria mori. Cumque vidisset suos alacres ad pugnandum, quasi tigris ex improviso ir- ruit in hostes et a dextris et a sinistris interficiens ipse tandem corruit super tumulos occisorum. Ubi?) a centum sociis mille adversariis interfectis, Doemi fugierunt; dux Polonorum infausta potitus victoria, cum preda multa in Poloniam remeavit. Facta est autem hec strages octavo ydus Octobris, in qua Doe- mi nobiles plurimi ceciderunt. Qualiter: Wlatislaus, dux. Boemie, revocat de Polonia fratrem. suum. Sobieslaum.?) Anno domini millesimo centesimo XI? regina Suataua satagente et Hermanno episcopo et Vnatek palatino comite contra salutem faciente, Wladislaus, dux Boemie, fratrem Sobieslaum revocat de Polonia et condonavit ei urbem Sace cum omni cir- cumstante provincia. Anno vero juxta statutum regum antiquorum ad nutum regis Henrici quarti dux Doemie Wlatislaus nepotem suum equivocum misit cum armatis Romam. In Augusto autem mense intravit rex Henricus Romam eum in- genti multitudine diversarum nacionum. Verum quia idem rex olim insurrexerat contra. patrem, Paschalis papa judicans infamem eum coronare noluit; «qui pape jugulo apposito gladio minabatur mortem: quare papa timeus ipsum die tercia coronavit etc. Postera autem die datis infinitis donis pape et aliis novus imperator in Dauariam est reversus. suum domini millesimo centesimo XII" De falsa relacione quorumdam. facta | Sobiesluo super comitem Wnatek.*) Anno dominice incarnacionis millesimo cente- simo XIII" quibusdam invidiose referentibus falsa et vana dictum est Sobieslao, quod frater suus vel- !) Kosmüv letopis, Prameny dějin č. II, 171 a násl. ?) Srovnej 3) Tamtéž 1) Tamtéž 11, str. 174, 175. II, str. 175, i76. tamtéž II, 173, z čehož jde, že vypravování to jest skomoleno. 1110 ne 

Strana 555
1113 1113 1114 KRONIKA MARIGNOLOVA. 555 let eum capere eomite Wnatek procurante. Eadem itaque hora venit nunceius, qui vocat eum ad fra- trem suum dicens, ut ipsum sequeretur ad Wysse- gradum. Tune Sobieslaus mittit et rogat comitem Wnatek, ut per viam simul incedentes sermocina- rentur. Tunc paulatim socii Sobieslai cireumveniunt comitem et conflictu nubili innocenti auferunt vitam mense Quintili, scilicet nunc Julii, et fugiunt in Polo- niam: timuit enim fratris sui potenciam. Cumque transisset silvam, occurrit ei Erke[m]bertus de castro Donin et dolis invitat eum ad castrum cum paucis; erat autem tune sub cesaris potestate predictum ca- strum. Qui deceptus intrat cum eo pransurus et statim. capitur et versus Saxoniam ad quoddam fir- missimum castrum ducitur et vinculatus cuidam cle- rico custodiendus commendatur. Predictus autem cle- rieus quodam noctis tempore ordinatis prius paratis equis extra portam postmodum per funem dimittit ducem, et per eundem funiculum secutus est eum; et simul fugerunt cum quodam alio milite in Po- loniam. Quomodo dic Sobieslaus revocatur. in graciam.?) Eodem anno mense Decembris dux Wlatislaus solvit a vinculis fratrem suum Ottonem et reddit ei mediam Morauiam, que fuerat Suatopluc, fratris sui. Eodem eciam anno dux Boemorum Wlatislaus com- motus literis ct precibus ducis Polonorum, fratrem suum Sobieslaum revocat in graciam et dat ei civi- tatem Hradce ct totam cireumiacentem provinciam cum quatuor castellis. Anno eciam domini millesimo centesimo XIIII? Sobieslaus veniens de Polonia temptat intrare ca- strum Claczko, cumque eum non reciperent, misso igne in pallacio juxta murum tota civitas penitus est combusta et vix se tradentes cives evaserunt. Eodem anno mense Julio juxta fluenta Ruzan?) conveniunt duces Doemorum et Polonorum et sacra- mentis et donis pacis federa firmant. Eodem iterum anno Wlatislaus dat fratri suo Sobieslao provinciam totam, quam Conradus habuerat. De pugna inter. Vngaros et. Boemos frivola occasione commissa.?) Anno domini millesimo centesimo XVIII" Colo- manno Vngarorum rege defuncto Stephanus regnum suscepit Panonicum, cuius principes mittunt ad Wlati- slaum, ducem Boemie, ut cum novo rege conveniat antiquam amiciciam renovare, quod dux Boemie libenti animo se facturum promisit, et Vngaris ex parte una juxta rivulum Olzaguam, qui est in confinibus Panno- nie et Moranie, castra metatis in multitudine infinita in campo Linko,*) dux Doemie cum suis ex altera parte fluminis suum exercitum collocavit. Verum sicut dicit scriptura: Ve terre, cuius rex puer est et cuius principes mane) surgunt ad mis- cendam ebrietatem,9) quantumcunque Boemi pacifice loquerentur, ill Vngari per innatam eis superbiam magis provocancia respondebant; quare dux mane sequenti ad placitum distulit ire. Illi autem indigne ferentes Vngari tres legiones, quas vocant hospitum, jubent pro sua defensione stare ex adversa parte fluminis supradicti. Dux autem putans cos precedere ad bellandum, jussit suos arma capere, et ut cicius dico, terminalem fluvium transeunt. Moxque inopi- nata conseritur pugna, in qua prefectus urbis Sace cum pluribus aliis acriter pugnando occubuit. Quod videntes Otto et Sobieslaus, fratres ducis, accepto robore militum circuierunt monticulum, qui eos diri- mebat et super Vngaros ignorantes de pugna, epu- lantes forti impetu irruentes tantam stragem fece- runt, quanta nec tempore Odalrici nec alias facta refertur, et nisi archiepiscopus Laurencius cum suo rege cicius aufugisset, nec ipsi evasissent periculum mortis. Ille autem hospitum legiones, que primo ducem et Doemos debellaverant, videntes stragem suorum turpissimam iniverunt fugam. intrantes castra, que Vngari reliquerant, plena divi- ciis et omnibus bonis, illam noctem cum tripudio Ille autem legiones, que jam videntes castra sui regis Boemi autem finientes, vastaverunt. fugerant ultra pontem, preoccupata, putaverunt esse inimicos se ulterius 1) Srovnej Kosmüv letopis, Prameny déjin c. II, str. 176 a 177. ?) Má byti Nizam. 3) Srovnej Kosmův letop., Prameny dějin č. II, 178 a násl. *) Letopis Kosmův má Lucsco. 5) V ruk. mare. $) Eccl. 10. 

Strana 556
1116 1117 1x 1119 556 persequentes et preoccupantes transire fluvium in maxima multitudine sunt submersi. Boemi autem ga- zas rapiunt infinitas et sic cum tali victoria rever- tuntur. Eodem anno comes Bozeteca obiit.!) Qualiter Wratislaus revocat fratrem sum Borzi- woy de exilio capitulum.?) Eodem anno Wlatislaus recordatus est humili- tatis germani sui Borziwoy, consilio Hermanni epi- scopi revocat eum de exilio et satisfaciens sibi et semet ipsum eius submittens dominio, iterum collo- cat eum in solio principali. O mira benignitas du- cis, sed magis admiranda equanimitas, quem nec secularis delectat dignitas, nec contristat deposita honoris sublimitas. Utinam hec audiret Colomannus, rex Pannonicus, si viveret, qui timens, ne germanus eius post eum regnaret, mentulam et oculos sibi et filio preripuit. ficii fratris dat sibi dimidiam sui ducatus partem, que est ultra fluvium Labe. Erat quoque fratri suo licet. juniori in omnibus obediens et semper eum ho- nore preveniens, nichil sine suo consilio gessit. Borziwoy autem non immemor bene- Incidencia. eiusdem. Borziwoy temporibus.9) Anno domini millesimo centesimo decimo nono mense Septembris tanta fuit inundacio aquarum, quantam post diluvium nullus vidit in partibus Boe- morum. Nam supra tabulatum pontis Prage decem ulnis exerevit aqua, que alias vix aliquando tabula- tum ascendit, multa dampna fecit, ecclestas et edi- ficia multa destruxit; ct in Lombardia dicitur fuisse multo maior inundacio. Anno domini millesimo C?" XIX? feria quinta tercio kalendas Augusti in sero tanta fuit tempestas ventorum ab australi plaga irruens, quod antiquum et firmissimum murum pallacii ducalis funditus sub- vertit, et quod magis mirandum fuit, ex utraque parte, anteriori et posteriori integra et inconcussa manente, medietas pallacii soletenus est subversa et trabes quasi festuca palee sunt confracte. Fuit KRONIKA MARIGNOLOVA. autem adeo valida hec tempestas, ut quantumcunque ingentes fuerunt arbores, penitus evulsit confregit- que.*) Ubi fuit impetus venti in signum malum, nam eodem anno Borziwoy iterum de solil culmine pul- sus est, sed nescio modum. Eodem anno, scilicet millesimo centesimo XX? Wlatislaus castrum Donin reedificat et Podin in Morauia. Eodem anno quidam ex Theutonicis edificat ca- strum in prerupta rupe intra terminos Boemorum in silva, per quam itur ad villam Bela. Quod audiens dux Doleslaus subito irruit cum collecto exercitu et cepit castrum, et quia duo in primo congressu de Boenmis vulnerati fuerunt, dux illos de castro omnes suspendisset in silva, nisi quia comes Albertus su- perveniens liberavit eos. Eodem anno Hermannus episcopus moritur. Se- dit autem annis viginti duobus, mensibus sex, die- bus viginti septem; post quem Meynhardus ordine denus eligitur in episcopum Doemorum. Eodem eciam tempore Wlatislaus et Otto jussu imperatoris armantur contra Saxones in adiutorium Maguntini presulis et Visperti et contra cos posue- runt sua castra. Saxones autem nec cedere loco vo- luerunt Doemis nec contra eos dimicare, dicentes fraude Maguntini*) Boemos deceptos et Visperti fraude circumventos, mittentes eos ad prelium, quo. volebant ipsi venire, ut Boemiam exspoliatam patronis faci- lius devorarent. Quo audito Boemi ad propria sunt reversi cum multis spoliis et magna preda. Qualiter. Wlatislaus expulit fratrem suum Sobie- slaum de Morauia.9) Seminatore discordie inter fratres seminante discordias Wlatislaus, dux Boemie, contra germanum suum movet arma mense Marcio et expulit eum de Morauia. Sobieslaus autem fugiens adiit imperato- rem et conquestus est, sed parum profecit sine pec- cunia; ideo rediit ad Wiepertum, uxorem eciam suam regi Stephano pannonico recommendans; erat enim !) Má státi uxor nebo conjux. Jest to zpráva Kosmova o smrti jeho manželky BoZetüchy. ?) Kosmův letopis, Prameny dějin č. II, 179. 3) Tamtéz II, 180—182. *) Tak ruk. kroniky Marignolovy. Kosmas má to místo takto: Fuit autem haec tempestas adeo valida, ut quacunque parte incubuit, huius terrae silvas et arbores plantatas et cetera sibi obstancia suo impetu prostravit. *) Maguntis ruk. 5) Kosmüv letopis, Prameny dějin č. II, 184, 188. 1119 1121 1122 1123 

Strana 557
1124 1124 KRONIKA MARIGNOLOVA. cognata eius. Dehinc misit ad Polonie principem Stephanum comitem, qui cum transiret silvam, que est inter Saxoniam et Poloniam, incidit in armatas latronum manus, qui a longe stantes dixerunt: Par- cimus vobis, equos et arma dimittite et ite in pace. Quibus Stephanus comes: Date nobis parum spacii, et convocatis sociis dixit: O militones et socii! Jam ultima nos fortuna vocat! guis nobis versis in fugam franget panem, quis tribuet necessaria vite et utrum hane nobis barbari concedant, ignoramus. Heu, nos penitebit non viriliter occubuisse, alio oculis, alio naribus privatis, factis in contumeliam et in oppro- brium. At illi unanimiter clamant: Arma, arma, mo- riamur cum illis. Videamus tamen, ne inulti moria- mur. Quos ut viderunt pagani magis ad pugnam quam ad fugam paratos, repente irruunt super eos; fitque monstruosa pugna inter quinque et quinqua- ginta scuta. Presbiter autem, qui erat cum eis, curam habens animarum illorum, fugit et nuncciavit in urbem Glogow, que facta fuerant. Prefectus au- tem urbis illius accelerans, invenit comitem Stepha- num semivivum in fluvio et socios et collegit eos et portavit eos ad civitatem, ubi post duos dies mortui sunt. Sobieslaus autem cum Viperti filio moraba- Wlatislaus autem filiam suam cuidam nobili Bauaro nomine Frederico desponsavit. Hie dux Wlatislaus zelo dei succensus quendam filium dyaboli pseudochristianum, Judeum nacione nomine Jacobis, cum quo visibiliter, ut dicitur, sa- thanas loquebatur, tenuit et clausit sub arta custo- dia. Hic enim post baptismum factus apostata al- tare consecratum in synagoga eorum destruxit et pixidem reliquiarum in cloacam proiecit; erat enim maleficus et sacrilegus. Tamen sua audacia eum in tantum extulit cum fallaciis et pecunia, quod erat secundus post ducem, quem dux domo eius cum in- finitis thesauris eius in fiscum redactis dedit in in- teritum in festo beatissime Magdalene, et sic est a tam scelerato homine hec patria liberata. Eodem anno tercio ydus Augusti undecima hora diei eclipsis solis fuit, quam boum et omnium ani- malium pestilencia est secuta, et perierunt segetes autumpnales et fuit penuria mellis. tur. 557 Eodem anno dux Wlatislaus natale domini et epiphaniam in villa Stebna celebravit; deinde transfert se in Wyssegradum, quoniam infirmabatur et mansit ibi usque mortem suam. De mira. prudencia. et pietate materna. et. clemen- cia, nobilis ducis Wratislai [sic] !). Anno domini millesimo centesimo — vicesimo quinto Sobieslaus audiens, quod frater eius infirma- batur, salubri consilio rediit de Saxonia cum suis et circa urbem Pragam in silva, que est circa Brunow,?) morabatur, nulli infestus, sed semper fratris sui que- ritans graciam. Omnes eciam Boemi, primi et se- cundi ordinis?) milites eum diligebant et favebant parti illius, pauci autem favebant Ottoni. Inter hec primates terre turbantur, ducis eeiam morbus inva- lescebat magis. Suataua autem regina, mater ducis, instructa ab amicis Sobieslai venit ad filium et sic ait: Mater ego tua cum sim et regina, supplex et timida jam tremulis procumbo genibus, quibus te tenerum excepi. Nec enim ea, que jure possunt ne- gari, peto, sed que deo et hominibus grata sunt, precor. Ne confundas faciem meam pro tuo germano, quem tibi natura fecit propinquiorem quam illum, quem tibi fratrem facis, cui prolem comittis et con- iugem: fiet enim tibi in laqueum, ruinam et scan- dalum. Iste autem, quem a te repellis, propinquior erit nepotibus suis quam extraneus. Dixerat ect flebat, natum cogens eciam ad plorandum; quem ut lacri- mantem vidit, addidit pia mater: Non tantum, fili mi, ploro tuum fatum,*) sed fratris tui miserabilio- rem morte deploro vitam, qui profugus mallet nunc mori quam vivere. Interim episcopus Dambergensis revertitur de- structis ydolis Pomeranorum et visitat ducem, qui audita eciam eius confessione non eum aliter solvit, nisi reconciliet sibi fratrem suum. Qui fratri suo pacificatus fuit induccione Maynardi episcopi, et Otto tristis revertitur in Morauiam, quia vidit, Pacificatus est autem Wlatislaus Post octavas autem dominica, quando ab- gue non sperabat. feria IIII* maioris ebdomade. pasche, quod est ydus Aprilis, ') Kosmüv letopis, Prameny dé&jin č. II, 191 a násl. ?) Brevnov letopis Kosmüv. ?) V ruk. ordines. *) Ruk. factum. 1126 

Strana 558
1125 1125 1126 558 cantatur: Misericordia domini, Wlatislaus migravit ad dominum. Sepultus est autem in ecclesia beate Marie virginis, quam ipse edificavit, cui nomen est Clandruby. Cuius epitaphium tale est: Dux fuit hie quantus, rexit dum spiritus artus. Ex suis gestis jam scriptis scire potestis, Qua dignus laude [sit], quove colendus honore. De institutione Sobieslai, germani minoris.!) Sobieslaus, tercius frater, post mortem fratris sui solio sublimatur. Hic etate minor, virtutibus maior fuit, manu largus, civibus gratus, omnibus faventibus sublimatus solio jure hereditario sibi debito, non obstante, quod frater eius Otto jura- verat, quod aut capite truncaretur aut solio potire- tur; sed deus aliter ordinavit. De quo primum vir- tutis memoriale habetur, quod nunquam predone mentis labia sua polluit, scilicet potu inebriante. Eodem mense?) Junii fuit maxima nix et. frigus, desiecans radicitus arbores, congelavit aquas et mi- nores amnes. Eodem anno eadem septimana imperator Hen- ricus quartus obiit et ideo progenies eius defecit tam in masculina linea quam sterilitate feminei sexus. Qualiter Sobieslaus | dux restituit Wratislaum, filium. Odalrici, in sedem suam pristinam?) Anno domini millesimo centesimo vicesimo sexto, Sobieslaus, dux Boemie, audiens, quod Otto, dux Morauie, privaverat Wratislaum, filium Odalrici, pa- trimonio suo, venit in Morauiam et restituit spolia- tum in propriam sedem. Otto autem ivit Ratisponam et regis auxilium implorabat; tunc Sobieslaus vasta- vit in Morauia partem Ottonis. Eodem anno signum fulguris circa Nativitatis domini visum est. Lucerus,*) rex Saxonum, seductus ab Ottone, duce Morauie, in- flatus magna superbia et avaricia pecunie atque ma- licia, cum suo exercitu venit contra Boemos juxta op[p]idum, eui nomen Climerot ;5) cui occurrens dux i) Kosmáv letopis, Prameny dějin č. II, 195, 196. *) Dle Kosmy bylo to 20 května. KRONIKA MARIGNOLOVA. Sobieslaus cum suo exercitu in ipso occursu pro- stravit quingentos Saxones, exceptis scutiferis. Inter quos eciam ruit Otto et tres tantum Sclaui per- ierunt. Erat tunc in exercitu Boemorum contra Sa- xones hasta sancti Wenceslai martiris, quam gesta- bat presbiter, Vitus nomine, armatus, vallatus exer- citu armatorum militum quasi centum ; requirentes eciam vexillum pontificis Adalberti appenderunt. In ipso autem congressu vidit capellanus predictus in aera contra Saxones equitem album cum albo equo, hasta sua contra Saxones dimicantem et aquilam albam volantem super Boemos et suo clamore Saxo- nes deterrentem, qui omnes in fugam versi sunt et prostrati; sed Boemi regi Saxonum pepercerunt, quia permiserunt ei abire. Eodem anno Dico) eligitur epi- scopus Olomucensis et a Maguntino consecratur; mutato nomine barbaro vocatus est Henricus. Qualiter Sobieslaus misit. Wratislaum?) in car- cerem. Anno domini millesimo centesimo vicesimo sexto Stephanus, Ungarie rex, et Boemie dux Sobieslaus facta pace et muneribus invicem sibi datis, ad pro- pria redierunt. Sobieslaus cepit Wratislaum*) et. misit in carcerem. Sobieslaus eciam Lothario, regi Theu- tonicorum, reconciliatus, cum magna gracia et dilec- tione eius inductus castrum Nomberk obsedit, Da- uariam vastavit fere usque ad Danubium et gloriose reversus est in Doemiam. Bauari vero et Sueui in furorem versi Conra- dum sibi in regem constituerunt et fuit error po- sterior peior priore. Anno dominice incarnacionis millesimo cente- simo vicesimo octavo Lucretus rex in die Pasche filium Sobieslai de sacro fonte levavit, factique sunt perfecti amici. Cui parvulo post confirmacionem filius Wigperti promisit totum feudum suum in exitu vite sue astantibus multis. Eodem anno expedicio facta est a Sobieslao in auxilium compatris sui Luteri regis contra re- gem Conradum. ?) Vy&ehradsky pokraéovatel Kosmy, Prameny déjin c. II, 203, 204. *) T. j. Lotar. 5) T. j. Chlumce (Chlumecz), jak pokračovatel Kosmy má. 6) T. j. Zdico, Zdík, syn letopisce Kosmy. *) Pokračování kanovníka Vyšehradského let. Kosmových Prameny dějin č. II, 205—207. *) Má býti Brzetislaum. 1126 1128 

Strana 559
1128 1130 1130 KRONIKA MARIGNOLOVA. Eodem anno multi primates Boemorum capti et catenati sunt a Sobieslao. Anno domini millesimo centesimo XXX" in Nativitate domini surgente aurora lucifer visus est, quod alias nunquam est auditum. Eodem tempore dominus Maynhardus, Pragensis episcopus, profectus est lherosolimam. De prodicione contra ducem, quomodo fuit cognita et. postmodum punita, etc.) Quia nichil opertum, quod non reveletur tempe- stive vel tarde juxta sentenciam veritatis: Insidie facte contra predictum ducem deo prodente reperte sunt isto modo. In proxima enim dominica die XVIII?) kal. Julii, dux vocat in ipso itinere comites duos et ait illis: Sub oculis sunt duo vite mee insidiatores et interemptores, quos caute usque ad nostram pre- senciam deducatis, ut cognoscamus plenius veritatem. Quorum alter cum hasta sua toxicata repertus et comprehensus est, alter fuga cum lapsus esset, dux prudentissimus vocatis quibusdam venatoribus suis et dissimulaus causam dixit: Cuiusdam mei armi- geri sublata furtive est mantica, mittite investigato- res canes, quantocius, ut persequantur vestigia fu- gientis. Qui statim jussa domini adimplentes fugi- entem in quadam villa eomprehenderunt et ad do- minum perduxerunt, qui eciam gladium habuit in- fectum veneno. Hiis itaque gestis dux proficiscitur in metropolim Pragam nudis pedibus factaque ibi oracione revertitur in Wyssegradum. Altera autem die convocat nobiles et ignobiles laycos et clericos ad placitum pene tria milia et stans in medio reveren- ter subortis lacrimis fari cepit: O Doemienses pro- ceres et scutum Doemie terre! Non laudo neque extollo me, sed veritatem dico. Fui enim profugus, sed dei gracia ubique felix et habui necessaria; nunc autem flens dico: Vivente fratre meo duce Wlati- slao neque scuto neque lancea istum ducatum sus- cepi, dei autem misericordia vestrique omnium fratrisque mei beneplacito hunc honorem suscepi, ideo totaliter me arbitror possedisse justicia medi- ante. Quidam autem instinctu sathane, proch dolor, ex nobilioribus provincie me occidere voluerunt, si- cut eorum antecessores occiderant fratrem meum 559 Wlatislaum, ducem prudentissimum, Swatopluc eciam sine causa occiderunt. Non videtis, quanta duricia, quantaque impietas in corde eorum fuit. Quibus enim uberiora dona mee gracie inperciebar atque lateri meo assidere faciebam, horum maligna voluntas michi exicium molita est. Ceterum ne vel ambiciose vel pro odio dampnare videar quemquam, proprii oris alloquio dignitati vestre audire complaceat. Post hec iniquitatis filii presentati sunt principi simulque discumbentibus illi Mirolaum, filium Johannis, do- minum suum constanter accusant, cuius jussu omnia faciebant. Mirolaus autem in conspectu principis astare jussus interrogatus, quis magister huius con- iuracionis esset aut ipse excogitasset, respondit, quod unus miles Wratislaus?) nomine Bolesa primo solli- citasset eum. Cui inquit: Nolui dare consensum. Post vester capellanus, presbiter nomine Busic, ta- liter me est aggressus: Nonne, fili earissime, patre tuo in hac provincia nullus nobilior, tu autem pro minimo reputaris. Insuper germanum tuum in vin- culis esse insensibiliter sustines. Nonne ergo melius est, ut hoc duce superbissimo interempto talem in- tronizemus, qui sine dubio pareat votis nostris. Ac si non credis dictis meis, ego ad talem te ducam, de quo non poteris dubitare, et duxit me ad epi- scopum Meynardum ibique totum huius coniuracionis incium faictum est. Nam episcopus duos digitos su- per reliquias posuit et dixit: Si vitam ducis perdi- deris, quod volueris, a. me et Wratislao habebis. Quo dicto de concilio est eductus. Sequenti die cum fratre et quodam medico in foro omnibus membris privati sunt. Duo autem predieti filii sathane in rotha constricti et truncati miseram vitam finierunt ; alii complices capite cesi sunt cum securi. Capella- nus, qui diu absconsus fuerat, divino judicio 'spec- taculo se presentavit et comprehensus nec in verbo à dictis dampnatorum minimo discordavit. Qui ca- tena ferrea constrictus perpetuo carceri est dampna- tus; Wratislaus*) autem lumine est priuatus. Episco- pus autem Meynardus a duobus episcopis et abbati- bus pluribus proiectis in terram stolis hic et in sy- nodo Maguncie taliter qualiter est purgatus, si pur- gacio dici potest, ubi tot testimonia concurrerunt. Valeat, quantum potest. Maxima tamen ex hoc osten- !) Kosmüv letopis v Pramenech dějin č. II, str. 207 a násl. ?) Kosmas má správně XVII kal. Jul., nebo neděle r. 1130 připadla na 15 června. ?) Místo Wratislaus má byti Brzetislai. Srovnej Prameny déjin č. II, 210. — *) Správné: Brzetislaus. 1130 

Strana 560
1130 1132 1131 1138 560 ditur pietas et paciencia pii ducis. Verum presul Dabiensis et episcopus Olomucensis cum septem ab- batibus per deposicionem suarum stolarum pronunc- ciaverunt, Meynardum presulem nichil adversi contra ducem fecisse ipso duce presente, sed tantum pro- curasse, quod Wratislaus posset liberari. Sed causa ad concilium est remissa. Civitas Ratispona et multe alie pene igne con- sumpte sunt et ignis in multis locis isto anno fecit multa dampna. Dux Sobieslaus eodem anno trecentos milites Lotario in adiutorium misit Romam. De concilio Maguntino, in. quo interfuit Innocen- cius papa. profugus.!) Eodem tempore concilium Maguncie celebratur, in qua synodo interfuit Innocencius papa profugus cum episcopis quinquaginta preter abbates, comunicaverunt Petrum Leonis, qui papatum usurpa- verat Romanamque tenebat ecclesiam preter Latra- num ; nec non et Conradum regem excommunicaverunt extinguendo candelas. Meynardus autem coram suo metropolitano se decenter excusavit et accusatoribus suis omnem iniuriam condonavit, sicut in tractatu pontificum plenius continetur. Eodem auno Doemorum dux Sobieslaus in XL™* levirum suum regem Vngarie, patrem scilicet uxoris sue, vocavit et simul pascha celebraverunt in Olo- mucz. Egregia ducissa Alleyd ivit in Vngariam in festo sancti Steffani regis et confessoris, ubi a fratre suo diu detenta est, donec patrem suum Almum se- pelivit, quia per decennium remanserat insepultus; nam Colomannus, frater eius, fugaverat eum et lu- minibus privatum fugitivum fecerat. Bela eciam, filius eius ab eodem patruo suo oculis privatus, post mor- tem eius assumpto regno, reportaverat corpus patris. Quo facto ducissa Alleyd rediens festum saucti Wen- ceslai Olomucz celebravit. Imperator Lotarius duci Boemie compaternitate coniunctus in castello Not- burk moritur et in castello, cui nomen Drunswig, sepelitur. Auno domini millesimo centesimo XXXVIII, III? kal. Marcii quodam sero per totam Boemiam et ex- KRONIKA MARIGNOLOVA. ad modum serpentis volare visum est quoddam mon- strum, quod postmodum evanuit. Qualiter dux Ratisponensis noluit obedire statuto principum.?) Auno domini millesimo centesimo XXXVIII? III? kal. Marcii Conradus post Ottonem?) eligitur ; statutumque est, quod omnes principes in sequenti Pe[n]tecostes convenirent in Bamberg. Ratisponen- sis tamen dux nec insignia regalia reddere nec con- eilio voluit interesse, unde omnes ad propria re- dierant. Sobieslaus tamen infra idem tempus adiit eum et receptus in graciam optinuit, quod filius eius Wladislaus ei succederet in ducatu, quod eciam impetravit. Cui eciam filio, adhuc tamen puero, con- tulit rex vexillum, et cum reverteretur, omnes Boemie proceres congregat, ut post eius mortem filio suo fidelitatem servent, quod omnium sacra- mento firmatum est. Eodem anno circa festum saneti Wenceslai Sobieslaus filiam suam nomine Mariam filio Lupoldi, Orientalis marchionis, jungit in matri- monio, dotans eam marcis quingentis. Anno domini millesimo centesimo tricesimo nono dux Sobieslaus ab uxore Wigperti quoddam castrum redemit marcis septingentis, addidit eciam tercium denarium in castro Dedyn.?) Eodem anno tanta vis ventorum fuit in silva, quod arbores maximas radicitus evertit et redeunte Sobieslao septem eius milites occidit. Нос eodem anno ipsa die Resurreccionis do- minice, scilicet nono kalendas Mai, occurrit festum Georgii et Adalberti, quod raro accidit. Eodem anno rex Bela Pannonieus Sobieslao procurante filiam suam tradidit filio Conradi, regis Teutonicorum. Eodem anno XIIII? .kal. Augusti obscuritas aeris fumusque teter et horridus fetorque intolle- rabilis de terra surrexit et aeris emisperium ob- fuscavit. !) Kosmův letopis, Prameny dějin č. II, 214, 227, 228. ?) Pokradovatel letopisu Kosmova kanovník Vyšehradský, Prameny dějin č. II, 228—230. 3) Správně má býti: Lotharum. *) T. j. Donín. 1133 1138 

Strana 561
rm 1140 1140 1140 KRONIKA MARIGNOLOVA. De piis operibus Sobieslai et morte eius etc.!) Otto?) ergo electus in regem videns Saxones omnino sibi rebelles parat exercitum et in suum adiutorium vocat ducem Boemie Sobieslaum. Cum- que simul intrassent provinciam, Saxones durum impetum non ferentes, duce predicto mediante jugo imperii sua colla submittunt, mandatis caesaris per omnia parituri. Sicque dux Boemie regi cum pace vietoriam reportavit. Eodem tempore post multa gloriose patrata dux Sobieslaus divino compunetus spiritu timens futurum judicium cum sua coniuge Alleyta, filia regis Pannonici, disposuit faciem domini prevenire in operibus pietatis. Primo namque quasi pater omnium indigencium curam habere cepit, paratissi- mus mori pro amore patrie Boemorum, secundo lasciviam carnis omnino deseruit, elemosine largus donator, pauperum consolator, memorans illud dic- tum: Quod das iacenti, donas in celo sedenti, quia, quod uni ex minimis meis fecistis, michi fecistis. Ante ergo diem obitus sui vocari fecit canonicos Pra- genses et Wyssegradenses, moniales et monachos et alios clericos religiosos et in die Omnium sancto- rum, ut sieut officium defunctorum pro eo et con- juge, ut moris est, peragerent, rogat, ut sic conti- nuarent per annum pro anima eius. Anno autem revoluto in die anniversarii cum omni clero refec- cionem habuit in divite apparatu ostendens divitem voluntatem. Hie eciam dux Bauaros, Saxones et ce- teros rebelles imperio subiugavit et tandem infir- mari cepit proxima dominica aute Nativitatis do- mini, XVI? kal. Marcii migravit ad dominum pro tot bonis operibus a justo judice premia receptu- rus. Cui successit Wlatislaus. De duce Wlatislao et morte Alleyde capitulum.?) Wilatislaus post eius mortem ivit ad regem Conradum, levirum suum, à quo statim recepit ve- xillum ducatus in Bamberg. Eodem anno post mortem Sobeslai Alleyta, uxor sua, vita et moribus preclara secuta est eum 561 mense septimo. Fluvius Zazaua juxta monasterium eiusdem nominis subito a terra absorbetur longitu- dine stadiorum viginti, et in sicco ceperunt pisces et molendinum omnino stetit in sieco, et duravit in- terrupcio aquarum a prima hora usque ad sextam; tandem alveus recepit cursum suum. — Anno do- mini millesimo centesimo XLI* Wlatislaus dux ha- buit festum Nativitatis Christi in villa, que voca- tur Siuohose. Puer Wlatislaus eadem nocte ad avunculum suum Belam, regem Vngarorum, fugit. Qui Bela rex eodem anno mortuus est; et Boemi de Vngaria recesserunt. Eodem anno multi suspensi sunt latrones. Heynricus, episcopus Morauie sumpta eruce de altari cantans: Qui vult venire post me, tollat eru- cem suam et sequatur me, iter arripuit, ut con- verteret infideles, qui Pugi*) vocantur; sed parum profecit, tamen remeavit incolumis. De dissensione orta inter Wlatislaum Boemie et Conradum Morauie duces ctc.9) Anno domini millesimo centesimo XLII" Con- rado regnante, nondum tamen Rome coronato, prin- cipe intronizato Boemorum Wlatislao, qui patruo successerat Sobeslao illustri, oritur dissensio inter Wiatislaum Boemie et Conradum Morauie de du- eatu, maioribus Boemorum faventibus duci Conrado contra Wlatislaum. Conserto itaque prelio Boemi fugerunt et Pragam civitatem ingressi cum Theo- baldo civitatem munieionibus firmaverunt et Wlati- slaum ad regem pro auxilio direxerunt. Interim Conradus Pragam obsidet, igneque inmisso — non parcit monasteriis nec ecclesiis — omnia sacra ha- bitacula sunt combusta. Moniales autem sancti Ge- orgii vix incendium evadentes, invento exitu, fu- giunt ad Petrinum montem et in ecclesia sancti Johannis baptiste se flebiles locaverunt. Evolutis autem paucis diebus rumor insonuit Conradum re- gem, Sdiconem episcopum, Wlatislaum ducem cum forti manu adesse non longe ab urbe Praga. Quo audito predietus invasor Conradus fugit in Mora- uiam, terram suam, Conradus autem rex firma pace !) Tamtéž II, str. 230. *) Má býti: Conradus. 3) Tamtéž II, 233—235. 1) Má býti Pruzi, jako Vyšehradský pokračovatel Kosmova letopisu má.. 5) Tamtéž 1], 235 a násl. 1140 1a 1112 

Strana 562
1142 nw 562 ducem Wlatislaum restituit in ducatum. Cum autem expulsis tenebris lux splendescere cepisset populo Boemorum et moniales ut muliercule pigritarent, noctibus pluribus custodes murorum, piscatores et pauperes vigilantes viderunt flammam ignis de sancti Georgii tecto combusto prosilire et pene- trare celos. Quod cum relatum esset sororibus, ille pre gaudio levantes manus ad celum accersito quo- dam lapicida, magistro murorum nomine Varnerio,!) vadunt sui monasterii diruta revidere. Cumque inter ruinas et incendia sepulcrum sancte Ludmille ques reret Varnerus, reperit incombustum et incorruptum, et cum vellent iterum retrocedere ad ecclesiam saneti Johannis, nullus patuit eis aditus, nam por- tam invenerunt firmiter obserratam. Quo viso mi- raculo in sancto Georgio remanserunt. In crastinum rogant episcopum Ottonem, ut dignaretur aperire sepulerum. Qui absque licencia summi pontificis re- spondit nullatenus se facturum. Idem dixit Olo- mucensis. Tunc aviditate feminea quiescere non va- lentes, consilio prepositi et decani et aliorum, vocato predicto Varnerio lapicida sarcofagum rele- vant, venerantur sacras reliquias et juxta altare recondunt. Varnerius autem furatus est de reliquiis sacris partem cum quatuor discipulis suis, quos uleio divina statim reddidit manifestos. Nam prima die duo mortui sunt, sequenti die alii duo, tercia die ipse Varnerius est defunctus. — Quo viso mira- culo, ne post (simile fiat, filius] eius habito consilio sacras reliquias reportavit glorificante domino glo- riosam martirem Ludmillam, qui est benedietus in secula seculorum amen. De introduccione ordinis Premonstratensium capitulum.?) Regnante in regno Romanorum rege Conrado et in Boemia duce Sobieslao Sdico qui et Hen- rieus, Olomucensis episcopus, de Iherosolimis re- diens novum ordinem quasi novum hominem abdi- KRONIKA MARIGNOLOVA. cato esu carnium et aliis vite illecebris reportavit; 1" quo duce in brevi defuncto successor illius Wlati- slaus et eius uxor, nobilissima Gedrudis, predicti regis Conradi soror, novo ordini novam solempnis- simam ecclesiam errexerant in loco dicto Straho- uium vel Strahouia, mutato nomine montis, quem montem Syon vocaverunt, anno domini millesimo centesimo XC?. Conventum eciam clericorum eius- dem ordinis Premonstratensis cum abbate nomine Beso in monte Syon adduxerunt. Iste abbas Beso primo fuerat eanonicus Coloniensis, custos inaioris ecclesie, vir dives et delicatus. Quadam nocte per sompnium vidit canonicos in gyro consedere?) quasi in capitulo et ecce vir aspectu terribilis in medio Stans virga, quam manu tenebat, percussit primum et per ordinem plures; cumque et istum percutere vellet, iste declinans ietum excitatus est statim. Omnes autem, sicut percussi fuerant, per ordinem obierunt. Videns autem hoc predictus abbas abre- nuncciavit mundo et predictum ordinem Premon- stratensem, qui noviter surrexerat, est jngressus. Hie*) fuit primus abbas predicti monasterii montis Syon, à quo postmodum multa monasteria per Boe- miam descenderunt. Hic zelator discipline predic- tum monasterium regulari disciplina adhue non so- lum dum viveret, verum eciam post mortem guber- nare non cessat sanctis institucionibus, quas reliquit.?) Auno domini millesimo centesimo LIIII", rex Conradus moritur, pro quo patruelis eius Frederi- cus, dux Suauie, in regem eligitur; a quo dux Boe- mie Wlatislaus in graciam magnam recipitur; filii autem Sobieslai exules à rege et a principibus in honore habentur. Quod. Fridericus vex ivit Romam. pro coronacione ad imperium.) Anno autem dominice incarnacionis millesimo CLVI? rex Fredericus collecto nobili exercitu eum duce Saxonie et filio regis Conradi aliisque princi- ?) U kanovnika Vyschradskeho zni jmóno to Wernhorus. ?) Srovnej Prameny dójin Ceskych II, 271, 272. 3) V ruk. ot sedere. 3) V ruk. hinc. 5) Ve vypiseich z Gerlacha, Vincentia atd. zni tato vóta: Sane idem Gezo vir erat totius probitatis et indu- striac, providus despensator tam in spiritualibus, magnus zelator disciplinae, cuius institutione viget adhuc et regitur Strahowiensis ecclesia. Ita memoria eius in benedictione est, cum post mortem non moritur et opera eius rediviva semper eum vivere. protestatur. 5) Prameny dejin €. II, 273. 1152 155 

Strana 563
155 pibus pro corona imperii Romam vadit. KRONIKA MARIGNOLOVA. Veniens autem in loco dicto Allagardia transitum prohibent dicentes eis pecuniam dare debere pro transitu, quia nondum erat in cesarem coronatus. Ipse autem prudenti usus eonsilio promittit pecuniam et libere transit, mandans, ut pro peccunia mittant. Trede- eim ergo nobiliores eum eo mittuntur, quos omnes fecit suspendi patibulis. Verum cum quidam eorum diceret se cognatum, aleius suspendi mandavit, po- steris relinquens exemplum, ne talia contra suos dominos attemptare presumant. De prelio Romanorum. contra. Fridericum | impe- ratorem. coronatum capitulum.) Coronato ergo imperatore a papa Adriano dum in pratis extra urbem pranderet, Romani insultum fecerunt, quasi contra eorum voluntatem fuerit co- ronatus. Tunc imperator armata milicia irruit super eos et strage magna facta de eis quadringentos nobiliores cepit, quos prefecto urbis Petro de Vico tradidit puniendos, quorum plurimos suspendit, quosdam pecunia liberavit pro eo, quod sua palla- cia, que Romani destruxerant in odium imperatoris, repararet. Post hec imperator cum papa Adriano fide data firmavit, quod nec regem Sicilie, nec Me- diolanenses nec Romanos rebelles imperio sine utriusque voluntate reciperet ad graciam et sic urbe Spoletana deleta revertitur in Lombardiam, ut pre- teritas iniurias vindicaret. Anno autem domini millesimo centesimo LVII? imperator generalem curiam tenet in festo Pente- costes in Wurezeburg, ubi Beatricem, pulcherrimam filiam ducis Burgundie. desponsavit. Hiis nupeiis inter alios principes dux Wlatislaus Boemie cum Da- niele, Pragensi episcopo, interfuit, in quo loeo Me- diolanenses tamquam hostes imperii condempnantur, Polonenses autem in graciam recipiuntur düce Wlati- slao mediante isto pacto, quod primo ducem suum Wlatislaum exulem recipiant, ut tenentur, secundo trecentos milites mittant contra Mediolanum, tercio quod nudatis ensibus super colla exeant coram im- peratore Polonie principes misericordiam postulan- tes, quod factum est duce Boemie mediante. ') Prameny dějin €. IT, 273, 274. 7) "'amtéz 1I, 275. 563 De coronacione regis Boemie etc.?) Anno domini millesimo centesimo LVIII° in Nati- vitate domini solempnem curiam celebrat imperator in Meydeburg, in qua solempnitate dux Boemie coro- natur in regem. Expedicio contra Mediolanum mit- titur, imperator et rex Boemie, dux Austrie cum principibus, archiepiscopis et cunctis exercitibus ob- sident Mediolanum, diebus pluribus pugnatur, tan- dem, Mediolanenses videntes innumerabilem exer- citum, tam Teutonicorum quam Lombardorum prin- cipum et prelatorum exierunt, ut pacem cum im- peratore traetarent. Sed de malo consilio semper malum sequitur: quos imperator et principes liben- ter suscepissent, nisi archiepiscopus Rauenas sur- gens in consilio contradixisset. Qwuo loquente cla- matur: Arma, arma, et contra Mediolanum eruen- tissimum bellum geritur a vespertina hora usque ad crepusculum noctis. Rex Boemorum cum suo exercitu prima milicia Mediolanum aggreditur, ipsum principem eorum eum vexillo media lancea perfo- rat, qui princeps ibi occubuit. Tandem Mediolanen- ses eum magno dampno intra muros se recepe- runt. Imperator tamen singulis diebus interfectis et eonsumptis civibus, quos interius timor, foris gladius devastare non cessat, donec unusquisque ad propria remeavit. Anno domini millesimo centesimo LXXII? Wlati- slaus rex Poloniam intravit cum cesare. Anno domini millesimo centesimo LXXIV? So- bieslaus a vinculis dimittitur et dux constituitur. lpso anno Wratislaus rex, fundator Strahouie, id est Montis Syon, obiit. Anno domini millesimo centesimo LXXVII? Odalrieus dux a fratre Sobeslao capitur; ipse Sobie- slaus de solio pellitur. Fredericus, filius regis Wlati- slai, intronizatur, Sobieslaus in exilio moritur. Fre- derieus episcopus obiit, cui Valentinus XV'"" suc- cessit. Anno domini millesimo ducentesimo XVII? ?) fra- tres saneti Adalberti portati sunt Pragam. 3) Letopisy české mají 1216. Prameny déjin & 11, 283. 115K 1177 1175 

Strana 564
564 De coronacione regis Wenceslai etc.!) Wenceslaus post patrem in regem eligitur et coronatur cum uxore sua Gunegunde regina. Hie statim muniri fecit civitatem Pragensem anno do- mini millesimo ducentesimo XLIX? et plures eciam alias villas munivit, quas civitates vocant. Hic eciam exterminavit latrones et omnes iniquos et quos ce- pit, capite punivit; quare tunc Boemia pace frue- batur, plures religiosorum domos tam Prage quam per Boemiam sunt constructe; ipse autem rex quasi solitariam et delieiosam vitam annis pluribus egit et morabatur cum paucis in suis municionibus et castellis pace bona ubique durante. Anno vero domini millesimo ducentesimo LIX^ proceres regni pacis temporis inimici, sedicionem contra regem excitantes, filium eiusdem Wenceslai regis Premysil seduxerunt et in claustro ecclesie sancti Viti levaverunt in regem et sibi fidelitatem ut suo domino juraverunt patre penitus ignorante. Quod cum pater audivit, ingemuit et innata sibi prudencia dissimulavit, ne impetus fieret super eum; filius autem cepit regni negocia pertractare. Rex autem pater fugiens de Boemia primo a domino papa, secundo ab imperatore privilegia impetravit, scilicet quod omnes, maxime clerici, sub pena pri- vacionis sibi faverent realiter in omnibus tamquam regi, secundo rediens in Boemiam maximum exer- citum congregavit tam de Vngaria, quam de Austria et aliis [terris] et forti manu intrat Boemiam et castrum Wyssegrad statim cepit mense Februario. Octavo autem die Witauam flumen transiens in monasterio montis Syon et [sic] Strahouie cum suo exercitu re- sidet et multas civitates et villas vastavit. Filius autem in castro Pragensi videns se non posse resistere, traetavit concordiam, quam pater libenter visus est acceptare, et facta pace ex pacto filio dimisit Boemiam. Ipse pater profectus est in Morauiam, simulans se in Vngariam profecturum. Ubi congregato copioso exercitu, filio Prage com- moraute secure imminente festo Assumpcionis Marie nonis Augusti missis exercitibus subito urbem ce- pit, quibusdam civibus sibi tradentibus eam. Filius fugit ad castrum ; ipse eodem die vietor urbem in- travit. Cui episcopus Nieolaus eum fratribus Mino- KRONIKA MARIGNOLOVA. ribus tantum processionaliter oceurrerunt et pulsan- tibus campanis, occurrentibus turbis cum magno gaudio ad ecclesiam fratrum Minorum saucti Fran- cisci processionaliter est deductus. Quo audito filius commissa custodia castri suis se transtulit ad loca alia magis tuta. Custodes eciam posuit sibi fidelio- res ad turrim pontis et ut curiam episcopi eustodi- rent, qui timentes, se non posse resistere, eadem nocte turrim et curiam episcopi incenderunt et ipsi honusti multis spollis recesserunt. Rex autem tur- rim et curiam episcopi cepit et fidelibus custodibus commendavit, castrum autem ex omni parte obse- dit, in quo erat aque penuria et pabuli pro jumen- tis. Dominas autem sancti Georgii de claustro exire mandavit; nulli de castro licencia exeundi vel in- trandi concessa est. Veniente autem festo Assump- cionis Virginis gloriose rex per omnia fora pre- conari fecit pro revereucia tanti festi, ut nulli mo- lestia inferretur, sed omnes diem illam cum pace et leticia celebrarent. Quod vex Wenceslaus filium invitat ad con- vivium.*) Rex vero invitatis proceribus regni et nobili- bus, ut sibi cultu regio ministrarent, mane eiusdem festi feeit convivium regium preparari, precipiens filio per internunecium, ut cum suis proceribus ad convivium conveniret. Ipse autem rex indutus cultu regio cum sceptro et poino aureo, coronatus corona regali sibi imposita per manus Pragensis et Olo- mucensis episcoporum processionaliter, stipatus mi- litibus ad ecclesiam sancti Fraucisci solempniter est deductus. Ubi Olomucense celebrante missam solemp- niter occurrit filius necessitate conpulsus patri, se per omnia subdidit, castrum Pragense cum aliis re- signavit. Pater autem videns humilitatem eum ad pacis osculum lacrimans cum omnibus suis in gra- ciam recepit et sic ad convivium ventum est, ubi episcopis cum prelatis et proceribus residentibus juxta regem a dextris et a sinistris, officiales Doe- mie magnificum illud convivium ornaverunt. Tandem habito in crastino tractatu cum suis filio eoncessit Morauiam, media sibi moneta retenta; et sic cum gracia regis filius in Morauiam est profectus. !) Příběhy krále Václava I, Prameny dějin č. II, 303 a násl. *) Tamtóż str. 306, 207, 236 — 292. 1219 

Strana 565
1250 KRONIKA MARIGNOLOVA. Anno domini millesimo ducentesimo LVII°, XVIII° kolend. Februarii dominus papa Allexan- der quartus misit solempnes reliquias sorori Agneti, germane regis Wenceslai, que erat monialis in monasterio saneti Francisci, que tocius quasi po- puli coneursu extra muros civitatis simul cum aliis, quas fratres Minores tulerant, solempniter sunt re- cepte et delate ad sanctum Franciscum. Eodem anno mortalitas, tempestas, grando in- dissolubilis per dies septem, inundacio pluviarum vineas, campos et quasi totam Boemiam vastave- runt. Rex collectam imposuit per totam Boemiam. Eodem anno transeunte comite Bertoldo per pontem duo corvi in summo turris moverunt lapi- dem, qui eadens transeuntem militem interfecit. Eodem anno rex vastavit quasi totam Baua- riam, secundo fihus eius post patrem ad tantum reduxit Bauaros, quod misericordiam petere sunt compulsi. Boemi eciam revertentes infinita pecora traxerunt de Dauaria maxime Plznenses. In purificacione beate Marie fuit obscuritas maxima episcopo predicante, qualem nullus homi- num vidit ante. Nicolaus episcopus electum Pata- uiensem diaconum ordinavit et mense Aprilis idem episcopus in ecclesia sancti Francisci ordines ce- lebravit, ubi Salezburgensem eleetum in diaconum et Patauiensem in presbiterum ordinavit ydus Apri- lis. In die palmarum idem electus Patauiensis in ecclesia Pragensi fuit in episcopum consecratus à quinque episcopis et uno electo, quorum quilibet dedit indulgenciam unius anni et XL dierum. Eodem anno papa exegit a clero Boemie mille mareas argenti, que fuerunt domino Whatislauiensi episcopo assignate. Eodem anno undecimo kalend. Decembris Au- stria subdidit se regi Boemie Wenceslao. Premysl autem filius regis missus est ad capieudam posses- sionem et intravit Wiennam et civitates alias et castella et obtinuit ea. Eodem auno idem dux Premysl, filius regis, celebravit nupcias in Heymburk III" ydus Februarii, ducens in matrimonium Margaretham, filiam Lu- poldi, ducis Austrie, jam defuncti. Frater Hugo, presbiter cardinalis apostolice sedis legatus, recepit !) Prameny dějin č. II, str. 292, 309, 293—296. y dej 565 in Almania procuracionem a Boemis. Frigus magnum fuit in vigilia Penthecostes. Eodem anno XII? kalend. Julii fundatum est hospitale sancti Spiritus a Stelliferis Prage in pede pontis. Eodem eciam anno moniales compulse sunt jussu regis exire monasterium sancti Georgii, quia insonuit rumor de adventu Cumanorum et infidelium Tartarorum. Quare rex munire voluit castrum et ecelesiam saneti Georgii pro conservandis victuali- bus assignavit. Plures eciam episcopi convenerunt ad regem, quos ille honoravit magnifice et pavit diebus quam pluribus; quod autem egerunt, igno- ratur. Bertoldus, Neapolitanus electus, apostolice sedis legatus, Prage cum solempni processione re- cipitur. Eodem anno murata est civitas Praga ab aqui lone et occidente et curia episcopi in pede pontis posita alienata est ab episcopo et munita est pro- pugnaculis, et turris eciam, quia timor Cumanorum invasit omnes. Sexto decimo kal. Julii Cumani et alii infideles erumpentes de Vngaria multa milia christianorum occiderunt in Morauia cirea Olomuez et infiniti sunt submersi fugientes a facie predicto- rum. Rex eciam Vngarie superveniens in multitu- dine gravi,totam pene Morauiam devastavit incen- diis, oceisionibus et rapinis, combussit ecclesias, cain- panas et asportavit ornamenta, sacramenta ecclesie profanantes, plures homines crucifixerunt. Eodem anno legatus pape regem Vngarie ad propria redire coegit. Eodem eciam anno rex Wenceslaus obiit de- cimo kal. Octobris, anno vero regni sui XXIIII" et mense octavo, cuius filius unicus nomine Premysl rediens de Austria in paterno solio cum maximis solempniis collocatur. Eodem anno Nicolao. episcopo procurante allate sunt reliquie sancti Stanislai martiris de Cracouia. Premysl, filius regis Wenceslai, reddidit ca- pellam sancti Bartholomei ecclesie Pragensi, sicut ordinaverat pater eius. Incidencia plura. subscripta.!) Eodem anno pax reformata est inter regem Vngarie et Premysl, principem Boemie, filium Wen- 1252 1253 

Strana 566
1254 1256 566 ceslai regis defuncti. Hic princeps rediens de Au- stria quandam arcam adduxit, quam dieunt archam Noe, in qua oblaciones servantur. Premysl vero simul cum marchione Brandenburgensi profectus contra paganos et in Wratislauia a ducibus Polonie cum exercitibus honorati Nativitatem domini cele- braverunt ibidem. Et anno domini millesimo du- centesimo LV? princeps Boemie et socii sui in- trantes Prusiam cede ineredibili vastaverunt. Prin- cipes autem terre illius divino forte timore com- puncti, occurrerunt principi Boemie, se et sua simpliciter sibi subdentes; quos ille benigne reci- piens ad graciam baptismi perduxit. Primum de sacro fonte levavit et induit sua roba et nomine suo eum censuit nominari; eodem modo fecit mar- chio, et alii barones simile peregerunt. Inde ad quendam montem venientes et castrum firmissimum statuentes Montem Regalem vocavit et?) commen- davit Crüeiferis de domo Theutonica pro firmitate christianorum. Et sic Premysl rediens honorifice est receptus. Margareta eciam, uxor illius, regina existens in finibus Austrie intravit Boemiam cum leticia et gaudio et processione solempni. Eodem tempore Petrus de Ponte Curvo venit Pragam et procuracionem recepit et terram suppo- suit interdicto ct omnes clericorum vel religiosorum deceptores excommunieavit propter quendam mo- nachum deceptum turpiter et expoliatum, precipiens, quod omni sero in vesperis ter pulsarentur campane, cum extinecione candelarum contra tales, et duravit interdictum usque ad satisfaccionem condignam Pra- gensium eivium, quam fecerant VI? kalend. Augusti. Eodem anno archiepiscopus Coloniensis venit Pragam ad regem de imperio tractaturus et stetit in Monte Syon, tandem bene a rege remuneratus recessit, visitatis ecclesiis et sanctis martiribus non processionaliter sed humiliter. Anno domini millesimo ducentesimo LVII??) Premysl, dux Boemie, filius regis Wenceslai, tercio anno sui ducatus expulit Boemos de suburbio et locavit ibi alienigenas. KRONIKA MARIGNOLOVA. Eodem anno dominus Pragensis episcopus re- novavit tabulatum, quod celum vulgariter nominatur. Eodem anno princeps Boemie cum exercitu aggreditür Bauariam, vastat ecclesias, comburit vil- las et rapit omnia, sed tandem cum maximo suo dedecore et dampno suorum perditis equis et rebus et plurimis hominibus et militibus peditando rever- sus est in Boemiam cum maxima paupertate. Anno ergo millesimo ducentesimo LVIII? Ni- colaus episcopus obiit XVI? kalendas Februarii, [et] electus est Johannes in episcopum Pragensem et per dominum Brunonem Olomucensem confirmatus ex commisso Maguntini archiepiscopi, sed tamen Wienne in Austria consecratus fuit in festo Penthe- costes ex commisso eiusdem archiepiscopi Magun- tini, et rediens ad sedem propriam cum gaudio est receptus et diebus*) vite sue Prage plura altaria consecravit et Judittam, abbatissam sancti Georgii, benedixit. Eodem anuo monasterium Montis Syon cum ecclesia et ambitu quasi totum est combustum in- cautela cuiusdam, sed valentissime Johannis abbatis sollieitudine contra spem omnium in meliorem dis- posicionem omnem est quasi a fundamentis totali- ter reformatum in spacio annorum quinque et ite- rum consecratum. Quam consecracionem illustrem reddidit idem abbas, qui in priori dedicacione pre- diceaverat dicens: Congregacio illius monasterii, quam primo vidimus en rebus pauper fuit, habundaus vir- tutibus, nunc rebus crevit et diviciis, virtutibus au- tem valde decrevit. De actis tempore Primsil (sic), filii regis Boemo- rum. Wenceslai. etc.9) Innocencius papa celebrat concilium Lugduni in civitate Galliarum permaximum, in quo concilio multa sunt ordinata memoria digna super statu ec- clesiastico et multa fidei dubia declarata, ubi inter alia papa per diffinitivam sentenciam Fredericum imperatorem deposuit de augusto imperio et omni dignitate privavit et a communione fidelium sepa- ravit propter heresim et inobedienciam probatas !) Ruk. ma: princeps . . . . compuncti occurrerunt, 7) V ruk.: statuentes et M. reg. vocavit, comendavit. 9) Ruk. má. MCCLXII*. *) Ruk. die. *) Letopisy č. v Pramenech dějin č. 11, 285, 28%. 1257 1258 

Strana 567
1245 1246 1228 KRONIKA MARIGNOLOVA. 567 contra eum. In eodem eciam concilio lantgravius Thuringie electus est in regem Romanorum. Et in eodem concilio multi prelati [beneficiis suis] sunt privati propter symoniacam pravitatem; inter quos Olomucensis episcopus depositus est nomine Conra- dus, qui per laycalem potenciam fuerat iutrusus. Anno domini millesimo ducentesimo XLVI® Fredericus, dux Austrie, in bello occisus est ab Vn- garis et neptis eius, filia Henrici, quondam ducis Austrie, data est in matrimonium Wlatislao, filio regis Boemie, propter quam habuit dueatum Austrie. Mortuo autem Mezeone, duce Polonie, sine liberis proceres terre eundem Wlatislaum sibi elegerunt in ducem, et tamen anno domini millesimo ducentesimo XLVII" obiit. Anno!) eciam domini millesimo ducentesimo XXVIII" Wenceslaus consecratus et coronatus rex in ecclesia Pragensi cum uxore sua Gunegunde regina a venerabili archiepiscopo Maguntino. Hic civitatem Pragensem murari fecit et alias villas plures, quas civitates vocant et coegit clericos et religiosos ad municiones et fossata facienda. Hic exterminavit latrones et predones juxta posse et truneabat, si quos capere poterat, et pacem bo- nam sub eo habuit provincia multis annis et plu- res domos religiosorum erecte sunt tempore pacis sub eius dominio: Minorum, Predicatorum, Stel- lariorum et sancte Clare. Ipse quasi solitariam vel magis deliciosam vitam eligens, in castellis eum paucis morabatur, proceres autem regni Boemie pa- cem temporis odientes ignorante patre filium eius nomine Primsil in claustro Pragensi levaverunt in regem, fidelitatem sibi et homagium facientes. Quod audiens pater ingemuit et dissimulavit. Facta est autem hec coniuracio anno regni eius XX? pridie kalend. Augusti. Rex autem dimissa Boemia im- petravit a papa sub pena privacionis beneficiorum, quod omnes clerici faverent regi. Idem scripsit imperator, et litere lecte fuerunt in ecclesia cathe- drali Pragensi publice et manifeste. Anno ergo vice- simo primo rex potenter intrat Boemiam et cepit urbem Wyssegradensem. Octavo autem die transit flumen et in monasterio Montis Syon residet cum suo exercitu circumquaque. o Interim pax tractatur et pater cum filio con- cordatur. Rex vero versus Morauiam in Litomisl?) ire cepit, filius in Praga remansit. Interim rex con- gregato exercitu fecit pacem proclamari per omnia fora fingens se velle ire in Vngariam, et subito venit Pragam et cepit eam. Filius autem timens, castrum fidelibus suis ad custodiam dereliquit, ipse ad tuciora loea se transtulit. Rex in Montem Syon transivit et castrum Pragense obsedit, ita quod nec ingrediendi nec egrediendi daretur copia. Iu quo tamen erat defectus victualium et aque penuria. Superveniente autem festo Assumpcionis beate vir- ginis, rex treugas mandari precepit, ita tamen, quod nulli de castro esset data libertas egrediendi. In festo autem Virginis gloriose ab episcopo et fratri- bus Minoribus eum solempni processione receptus, omnibus regalibus ornamentis indutus cum proce- ribus regni ivit ad processionem cum aureo pomo et sceptro, duobus episcopis coronam sibi imponen- tibus, videlicet Pragensi et Olomucensi. Et sic in ecclesiam sancti Francisci processionaliter intrat et audit missam et mandaf filio, quod cum suis omni- bus veniat ad regale convivium. Filius babito con- silio, necessitate compulsus, venit cum maxima hu- militate, patri se per omnia subdens, municiones et castra omnia resignavit et pro se et suis gra- ciam postulavit. Quem pater cum suis recepit ad graciam et osculum pacis et in crastinum assignata sibi porcione abire permisit, ipse ut prius ad sua castella pro solacio remeavit. Post quartam ebdo- madam filius cum suis venit ad eum, ut ipse man- daverat, ampliorem graciam petiturus in quodam castro. Qui statim fecit filium capi et socios gra- vissimis carceribus mancipari. Premsl desponsat fili- am ducis Austrie, per quam habuit ducatum. Eodem anno mortuus est rex Wenceslaus X? kalend. Octobris, regni sui anno XXIIII". Premsl, filius eius unicus, rediens de Austria receptus est à Nicolao episcopo et clero solempniter et in paterno solio resedit anno domini millesimo ducentesimo LIII. Eodem anno pax reformata est inter ducem Boemie Premsl et reges Vngarie. Hic profectus est in Prusiam contra iufideles et cum eo Branden- !) Dovoluji si tady upozorniti, že tato kapitola zabíhá dle času zase nazpátek, a jmenovitě že až ke konci od odstavce tohoto s nevolkými odchylkami rovná se znění textu výše na str. 564 podanému. ?) Tady má býti Leutomeritz; pochybení se stalo stáhnutím celého místa. . 1249 1253 1254 

Strana 568
125^ 1260 568 burgensis marchio et multi nobiles, et strage magna vastaverunt provinciam; tandem eorum principes fidem receperunt et plurimi sunt baptizati, quorum primum dux de sacro baptismo levavit nomen suum imponens ei, et simililer alii nobiles fecerunt de aliis. Tandem castrum edificaverunt fortissimum no- mine Mons Regalis et Cruciferis contulerant, et sic reintravit Boemiam. Et regina Margaretha, uxor eius, ab episcopo et universo clero et populo so- lempniter est recepta. Qualiter Primsil, filius Wenceslai, movit exercitum contra reges Vngarie, qui pacem infregerant.1) Anno domini millesimo ducentesimo LIIIT'*, Primsl, filius Wenceslai, regis Boemie, collecto ma- gno exercitu, processit contra Bellam et Stephanum, filium eius, reges Vngarie, qui contra sacramenta Ssu& pacem promissam violaverant, firmatam multis instrumentis et sacramentis. Eodem enim anno, quo predicta composicio facta fuerat, idem rex Bella cum filio Stephano, Morauiam, Austriam et partem Stirie, que per dictam composicionem in partem nepotis sti, principis Boemie, cesserant, nisus est perturbare. Sed ct Stephannus contra consobrinos predieti ducis Boemie, scilicet ducem Vlricum et fratrem eius, inclusos in pace predicta, Cumanorum et inhumanorum hominum exercitum quasi infinitum producens combussit ecclesias, prophanavit altaria, moniales, viduas et virgines corruperunt, nulli etati vel sexui parcentes, partem eciam Carinthie nimis flagiciis prophanantes. Predictus eciam rex, quasi totam Austriam occupabat et Vngari civitatum omnium municiones tenebant. Primsl autem divino adiutorio confortatus contra spem multorum quasi omnes Vngaros expulit, civitates et castra viriliter capien- tes, Pretonia?) tamen castrum cum civitate et qui- busdam aliis castris remanserunt Vngaris, quia uxor regis Stephani Cumana nacione, licet baptizata, in predicto castro remansit. Quare inter principes Boemie et Vngarie fuerunt aperte inimicicie publi- cate et sacro quadragesimali tempore uterque con- tra se exercitus produxerunt. Verum quia vite ne- KRONIKA MARIGNOLOVA. cessaria et maxime equorum pabula defecerunt, coacti sunt principes treugas componere usque ad festum beati Johannis baptiste, et quidam sperave- runt de pace. De precipiti audacia. Boemorum contra insidias Vngarorum et strage dolorosa.?) Appropinquante fine termini treugarum rex Ste- phannus proditorie se preparat, si posset primos occurrentes invadere castra venerabilis episcopi Bru- nonis Olomucensis et Henrici Slesie et Wlatislai Opoliensis ducum illustrium, et fecisset, nisi quia tota nocte errabunde discurrit per aliam viam, in obscuritate et pluvia ipsius eciam conductoribus ex- cecatis. Devenit autem per errorem nocturnum in mane ad locum, ubi rex Boemie cum suo exercitu debuit congregari contra presidium, quod Lawa*) no- minatur in pratis, in quo loco iam erant primi in- eliti genere, magnifici dignitate, spectabiles opere fratres uterini Otto et Conradus comites de Ardek, quibus eum suaderetur, quod usque ad adventum exercitus Boemorum se juxta Lauensem civitatem recolligerent, ne forte per insidias jacturam ali- quam paterentur, illi tamquam animo feroces, ultra quam expedit audaces, facere noluerunt; ymo pauci extensis tentoriis in campo manserunt. Interim dum exercitus dominorum Olomucensis et Boemorum procerum convenirent, insonuit vox in eastris Cumanos prope esse. Facto ergo tumultu, Boemi fessi armis et laboribus fatigati per ordina- tas acies in campum exeunt pugnaturi. Tunc iterum venit vox paucos inimicos, qui insultum fecerant, in fugam esse conversos. Quare Boemi revertuntur ad castra. Predicti autem heroes comites Otto et Ca- toldus cognomine Orphanus cum paucis retro pro custodia remanserunt. Quomodo per insidias sunt decepti et confusi populi cristiani. capitulum.?) Quumque vidissent paucissimos adversarios si- mulantes fugam, predicti comites nostri non cogi- tantes insidias Cumanorum persecuti sunt eos. Cu- !) Letopisy české Prameny dějin č. II, 296, 297 a Příběhy krále Přemysla Otakara II, tamtéž II, 310. ?) Mi byti Petouia, Petov. 3) Příběhy krále Přemysla Otakara II, Prameny dějin č. II, 311 a násl. *) V rukopisu původně Laba, ale opraveno při revisi jeho v Lawa. 5) Prameny dějin č. Il, str. 313, 314. 1260 

Strana 569
KRONIKA MARIGNOLOVA. 19 mani autem latentes, persecuti sunt nostros in in- sidiis et concluserunt eos nemine evadente de no- stris. Cumque hec fuissent nuncciata in castris, surgunt a mensis principes!) et episcopus et commu- niter omnes in arma ruunt ad hostes viriliter per- sequendos. Cumque predictos inclitos bellatores Ca- toldum et duos comites et alios invenisset jacentes in via mortuos et nudatos, pavore concussi Boemi obriguerunt et facti sunt mortui quasi lapis. Nichil- ominus dux Boemie quasi leo et episcopus Olomu- censis quasi leena et marchio Brandenburgensis eum suis animo feroci non cessant persequi adver- sarios fugientes. Cumque hostes subsisterent et acies ordinarent, tanta subito facta est obscuritas aeris, grando, fulgura et tonitrua, quod versi sunt hostes in fugam nemine persequente. Erant enim equi chri- stianorum nimium fatigati. Cumque flumina Morauie quasi apertis celi katharactis?) inundassent, plurimi hostium sunt submersi. Nichilominus tamen propter lugubrem casum et inopinatum eventum usque ad desperacionem deiicitur exercitus christianus et ni- chil agitur nisi de sepultura. O quantus luctus omnium, o quanta lamenta maxime fratrum Minorum, quando cum luctu deferuntur ad eos passim funera occisorum. Fuit ergo dies hec dolorosa et amara valde. Quomodo deus. convertit ruinam. christianorum in gloriam. et. honorem?) Predietus ergo Boemorum dux et princeps, exer- eitus christianorum terrore coneussus libenter ad propria remeasset, nisi vilitatis notam incurrere timuisset. Suspirans ergo et eiulans convocat princi- pes et, quid facto opus sit, sagaciter investigans, aliis autem hincinde loquentibus, ut. moris est afflictorum, oritur per occasionem causa salutis. Nam eum impo- neretur Henrico, duci Slezie et [Wladislao] Opoli- ensi, quod ipsi disponerent castra relinquere et con- fusibiliter exercitum domini solvere, ipsi viriliter crimen infieiantur et huius dieti radicem in Bran- denburgensem referunt marchionem, et divina inspi- racione omnium controversia cessante eligunt un- !) V rukopisu princeps. 7) V rük. caracteribus. 3) Prameny dějin č. II, 314. ') Tamtéž II, 315 a násl. 569 animi consilio primo converti ad dominum per pe- nitenciam et pia vota, secundo contra infideles ex- ponere pro populo animas suas. Ergo in dominica die in aurora infra octavas apostolorum Petri et Pauli confessione premissa, facto voto corrigendi errata, adjuvantibus oracionibus, que fiebant pro ipsis, audita 1nissa devote, concurrentibus domino Philippo, quondam Salburiensi electo, et fratre suo illustri, duce Karinthie et duce Stiriensi, ex conmuni condieto principis Boemie et aliorum acies ordi- nantur; et sub vexillo martiris Wenceslai dux in- clitus vallatus exercitu, montem contra hostes ascen- dit. Cumque Manaym, id est castra domini cum pre- sidio angellorum, infideles subito aspexissent, timore nimio coneussi, omnino fugissent, nisi remedium chaos id est fluminis intermedii percepissent, nichilominus tamen tantam dedit deus victoriam populo christiano, quod melius quam per scripturam intelligetur ex epi- stola subsequenti : Epistola missa domino pape Alexandro. quarto.*) Sanetissimo in Christo patri ae domino, do- mino Allexandro, dei gracia pape quarto, sancte Romane ecclesie summo pontifici, N., eadem gracia dominus regni Boemie, dux Austrie et Stirie et marchio Morauie. Quia pium pastorem suarum a lupis liberacio ovium delectat et benignum patrem jocundum reddit cum salute prosperitas filiorum, gravis belli, quod adversus Bellam et natum eius Stephanum, Vngarie reges illustres, et Danielem, regem Russie, et filios eius et ceteros Rutenos ac Tartaros, qui ei in adiutorium venerant, et Dole- slaum Cracouiensem et Lestkonem Juvenem, Lusicie duces, e£ innumeram multitudinem inhumanorum hominum Cumanorum, Vngarorum et diversorum Selavorum, Siculorum et Vnalaorum,?) Vezzerminio- rum et Ysmahelitarum, scismaticorum eciam, utpote Grecorum, Bulgarorum, Rusciensium, Bosnensium hereticorum, autore deo gessimus, et vietorie nobis date celitus et post vietoriam inter nos ex parte unà et dictos reges ex altera concordie reformate processum non ab re decrevimus paternitati vestre 5) Příběhy krále Přemysla Otakara II mají Walachorum. 1260 

Strana 570
1260 570 declarandum. Sane cum ad flumen, quod Moraua dicitur, Vngarie Austrieque confinia terminans, cum nostris venissemus exercitibus, dictos reges et eorum exercitus castra metatos ex altera ripa fluminis vi- dimus ex adverso.: Dedimus autem eis eleccionem, [ut] aut ipsi nobis loco cederent, ut transiremus, aut nos eis libenti animo cederemus. Ipsi autem solita fraude nobiscum treugas componentes ad de- liberandum per totam diem sancte Margarethe in- ducias postularunt. Videntes autem mos confiden- tes, quia nec decima pars nostrorum nobiscum erant, nocte transeunt super.nos improvisos et in modum semicirculi nos cingentes, nisi deus adiuvisset nos, forsitan vivos deglutissent nos. Igitur in tam in- evitabili [necessitatis] articulo constituti, totam in adiutorium altissimi spem ponentes, commilitones nostros primitus adhortati in eos irruimus confiden- ter. Quos deus perterruit et prostravit et in fugam couvertit, ita quod predictus fluvius Moraua juxta sui ethymoloiam fieret eis via mortis. Tot enim in flumine sunt submersi, ut super occi- sorum cadavera nostris esset transitus et via ad eorum castra et tentoria spolianda. Quamvis ergo post tantam vietoriam celitus nobis datam regnum Vngarie nostro potuerimus dominio subiugare, pen- santes tamen, quod melius est habere bonum vici- uum quam exterminare rebellem, et ut ait Constanti- nus augustus, crebro suaviores [fiunt] amicieie post inimieieiarum causas ad concordiam restitute, ideo- que nobis pace oblata a proximis nostris alti sa[n]- guinis nostri Vngarie regibus et domina regina et juvene rege Bela a comite Rolando, maluimus paeis federa reformare, quam vastando magnum regnum Vngarie viam Tartaris aperire. Prenotate itaque coniposieionis formam vestro apostolatui sub eorum sigillis petimus à sede apostolica communiri et in ewum apostolico patrocinio roborari. nominis Capitulum, in quo septem miracula per ordinen describuntur. divinitus ostensa a deo.*) Talis ergo ae tanta victoria soli deo sanctorum patronorum precibus asscribenda septem testimoniis comprobatur. Primo namque viri, qui ex more exer- citum sequebantur, à tergo viderunt aquilam albis- KRONIKA MARIGNOLOVA. simam, cuius caput aureum erat, volantem et suis maximis alis cooperientem totum exercitum Boemo- rum, ymo magis christianorum, et sequentem vexil- lum beati martiris Wenceslai. Eodem die circa ho- ram terciam devotus miles Johannes, filius Suoyslai, in domo propria jacens egrotus, in extasi positus vidit se in campo cum parvo exercitu et incompo- Sito, et ecce in campo lucido primo videt princi- pem Boemie sanctissimum Wenceslaum, militaribus armis suis indutum, precedentem cum sancto suo vexillo in dextera manu; quem sequebatur in ponti- fiealibus sanctus pontifex Adalbertus, juxta quem e vestigio sanctus abbas cum suo baculo Procopius et postmodum saneti monachali habitu Quinque fratres [erant]. Tunc idem miles audivit elara voce sanctum Wenceslaum dicentem consortibus glorie sue: Mo- dieus est noster exercitus, ad dei presenciam mox tendamus, et extendit vexillum proprium contra hostes, quistatim territi universaliter et turpiter in fugam sunt conversi. Ex terroribus oraculis interior consolacio fidem facit; nam sicut communiter omnes pariter retulerunt, quamvis paulo ante omnes essent quasi mortui et quasi viribus destituti, ipsa tamen hora conflietus cum inexperta spiritus leticia tan- tam a deo leticiam receperunt, ut non solum audacter in hostes irruereut, sed eciam parati essent muros ferreos penetrare. Jarosius eciam, burgravius Pra- gensis, vir fide dignus, coram episcopo retulit viva voce, quod exercitus eius, in cuius medio vexillum sancti martiris ferebatur, nullam in equis vel ho- minibus sustinuit lesionem, sed quocunque verte- batur vexillum martiris, hostes vertebantur in fu- gam etc. Ferrum eciam haste ipsius, in quo vexil- lum saneti martiris pendebat, visum est splendere pluribus sicut sol. Nunccii regis Vngarie coram Doe- mie principe retulerunt?) quod cum in hora con- gressionis Boemi sonora voce ympnum sancti Adal- berti: ,Hospodine, pomiluy ny*, cantare ceperunt. invitis sessoribus equi hostium territi terga verte- runt in fugam precipitem Vngarorum. Gaudeat ergo populus Boemorum et suis patronis laudes referat inexhaustas, quorum meritis vietricia signa in Boe- miam referentes nou solum à malis presentibus libe- rati fuerant stupendis miraculis, verum eciun pace !) Srovnej Příběhy krále Přemysla Otakara II, Prameny dějin č. 11, 318 a Letopisy č. tamtéž str. 297. ?) V ruk. recurreruut. 1260 

Strana 571
1260 1261 1262 1260 1261 KRONIKA MARIGNOLOVA. gloriosa potiti sunt pro libitu cum honore sui ad laudem et gloriam summi dei. Amen. Anno vero domini millessimo ducentesimo LXI? facta est concordia inter Vngaros et Boemos et pax reconformata et apposita pena undecim milium mar- carum argenti contra violatores. De desponsacione Cunegundis cum. duce predicto et. coronacione eiusdem.) Volens eciam dux predictus Boemie post trium- phum sue domui providere, Cunegundym, filiam du- cis Bulgarorum, in castello Vngarie nomine wlgari dieto Possen desponsavit et cum solempni gloria suscepta est in civitate Pragensi X? kalendas Ja- nuarii, id est X" die ante kalend. Jan. In festo vero Nativitatis domini predictus dux Primsl cum predieta uxore sua cum maximis, que longum foret enarare, solempniis in Pragensi ecclesia a venera- bili Magunüino presule et aliis sex episcopis astan- libus solempniter cum regina coronatur in regem, astante marchione Brandeburgensi cum filiis et filia- bus et alia procerum turba Boemorum, quam eciam ducibus Polonie, comitibus, principibus et aliis no- bilibus infinitis. Convivia eciam permagnifiea biduo in campo Boemie in locis ad hoc preparatis sunt solempnissime procurata cum inenarrabili gloria et leticia populorum. Eodem anno sata, arbores et fructus tam sic- citate quam tempestate multipliciter perierunt, fa- mes maxima et mortalitas sunt secute, caristia eciam inaudita in tantum, ut frumenta et pabula pro equis vix reperirentur et anno sequenti, scilicet millesimo ducentesimo LXIII" in Morauia et in Boemia men- sur& regalis siliginis. venderetur centum viginti de- nariis, tritici multo plus, pisarum centum quin- quaginta. Fames eciam coegit villanos dimissis agris cum uxoribus et filiis mendicare, rapere et fu- rari; jumenta et pecora propter pabuli defectum interierunt propter asperitatem yemis subsecutam. Capella omnium sanctorum dedicata est. Anno eciam sequenti vis ventorum tanta fuit, ut prosterneret campanarium ecclesie Pragensis et multa alia edificia et turres et arbores sine fine. !) Letopisy écské, Prameny déjin č. str. 297, 298. ?) Příběhy krále Přemysla Otakara II, 319. Let. c. 571 Eciam fuit inundacio aquarum et procelle et tem- pestates permaxime. De solempni desponsacione facta per regem. Boc- mie inter Belam, juniorem regem Ungarie, et neptem. regis Boemie, ex sorore filiam marchionis Brandenburgensis.?) Volens autem rex Primsl, qui aureus vel Ottaka- rus, juxta. magnificenciam regalem pacem perpetuam firmare?) cum Vngaris, neptem suam, filiam so- roris sue et marchionis Brandenburgensis, juveni regi Bele procuravit matrimonio copulare. Consensu ergo habito tam patris quam filii, regum Vngarie, in die sancti Wenceslai in ecclesia sanctorum Viti et Wenceslai tam elericorum quam laycorum ora- cionibus se recommendans, ut ordinaverat, predictam puellam neptem suam cum suis genitoribus venien- tem in castrum Pragense cum solempnitate per- maxima suscepit et magni convivii apparatu. In- terim eciam pro nupciis juxta regiam magnificenciam fieri precepit maximum apparatum. Primo namque tentoria sumptuosissima extendenda in campis cum omnibus requisitis premittens versus Posonium ipse rex cum nepte, parentibus et principibus tocius Boemie, Morauie et Austrie et tribus episcopis subse- cutus patri sponsi regis, scilicet antiquo [regi], tribus episcopis sociatam puellam predictam videndam oc. currenti transmisit. Cui rex Vngarus optulit mure- nulas preciosas et dote firmata in tentorio regis Boemie, rege Vngaro recedente, Bela sponsus venit regis filiam desponsare et more gentis illius coro- nam auream capiti eius imposuit, quam quidam mi- les illius gladio nudato deiecit. Eodem die rex Boemie in quodam tentorio solempni, ad modum ecclesie pulcherrime preparato, audita missa fecit milites ducem Polonie, quatuor marchiones et nobiles plures, [cum] quibus eciam ludos militares exereuit. Tandem venitur ad mensam regeque primo seniore in tabernaculo tentorii nobiliter collocato, principibus consedentibus decentissime hinc et inde, ipso mini- strante cum suis, tam venuste et habundanter fuit omnibus ministratum, ut excedere videretur illud maxinum convivium imperatoris Persarum maximi Assueri. Quis enim nou miretur istius regis magni- tamtéz II, 298, 299. — 3) firm. cupiens cum ruk. 1264 

Strana 572
1264 1205 126: 572 ficencíam, qui ab ipsis cunabulis rex aureus est vocatus et qui diviciis et gloria inter omnes reges et mundi principes factus est gloriosus? Finito au- tem convivio puella navigio imponitur et rex Ota- karus in Pragam revertitur gloriose. Anno eciam domini millesimo ducentesimo LXV? in die Purificacionis Marie virginis convocatis tri- bus episcopis, Pragensi, Olomucensi et Bambergensi, et omnibus [nobilibus] Austrie, Boemie et Morauie rex eoronatus venit ad processionem et fecit filiam baptizari, predictis tribus episcopis levantibus eam; et omnibus tam episcopis quam clericis et aliis con- vivium permagnificum preparavit. Anno domini millesimo CC" LXIX^ luporum tanta copia habundavit, quod rex precepit fieri fo- veas et imponi precepit anserem vel porcellum *) ad capiendum eos. Rex itaque Ottakarus multas man- siones et castella per regnum suum edificavit. In- terim inter ipsum et Bauaros gravi orta discordia rex Doemie congregatis diversarum gencium exer- citibus intrans Dauariam usque Ratisponam vasta- vit eam spoliis et incendiis ae rapinis. Verum exer- citus regis diversis vicibus in Dauariam transeuntes tanta dampna intulerunt villis Doemie, maxime villis episcopi, clericorum et monachorum, quod dampna Dauarie quasi superaverunt. Qualiter rex. Otakarus. prudenter. abrejuncciavit eleccionem imperii prehabito consilio ctc.2) Interea Coloniensis archiepiscopus ex parte sua et omnium electorum venit Pragam offerens ei elec- cionem imperii Romanorum. Qui habito solempni consilio suorum principum et maxime nobili viro Andrea, qui tune erat camerarius regni, raciona- biliter disuadente, gracias referens electoribus ve- nientem archiepiscopum summis honoribus, convi- viis, robis, iocalibus, palafridis, dextrariis et cleno- diis maguificentissime honoravit et se nullomodo eleccioni imperii velle ullatenus consentire respon- dit et arehiepiscopum sic honoratum magnifice cum graciarum accione ad electores remisit. !) V ruk. procellum. KRONIKA MARIGNOLOVA. Anno ergo domini millesimo ducentesimo LXII® 1273 [sie] sexto kal. Septembris Rudolphus electus est im- perator; et anno sequenti, tanta fuit Prage inundacio aquarum, quod pontem fregit et infinita dampna intulit tam urbi quam villis et ecclesias multas et molendina destruxit, plures homines sunt submersi. et olera et sata desertavit, et pertigit aqua usque ad ecclesiam sancti Egidii et per vicum Judeorum usque ad ecclesiam saneti Francisci. Qualiter Rudolphus, Ttom«anorum. electus, repetivit ab Otakaro, rege Boemie, jura. imperi etc?) Juxta propheticum dictum: secundum gloriam eius facta est ignominia eius;") sic accidit populo Boemorum in isto suo rege aureo nominato, ut vi- deant mortales, quam instabilis est rota fortune. Rudolphus ergo Romanorum repetit ab Otakaro jura imperii, scilicet Austriam, Stiriam, Karinthiam, Por- tum Naonis, Fioletum et Forum Julii, rex autem Otakarus spiritu elaeionis et malo consilio fretus eum magna superbia dedit electo Romanorum de omnibus negativam, dicens se quasdam terras no- mine dotis e£ quasdam vietriei gladio conquisisse. Insuper ipse ludis et venacionibus vacans mittit exereitus ad passus custodiendos, qui tamen terris Boemie, maxime monasteriis, per predas et rapinas permaxima dampna intulerunt. Interim Romanorum eleetus parat exercitum et castra metatus est ex altera parte Danubii versus Austriam eum exerciti- bus suis. Ex opposito vero Boemorum exercitus juxta Danubium eum rege Otakaro in longitudine miliariorum quatuor castra fixit. Cumque uterque exercitus jam fame et equi defectu pabuli debilita- rentur omnino jam per ebdomadas septem, nec illi nec isti transirent, commuui concordia treugas in- ierunt et locum elegerunt insulam dictam?) Kamber pro composicione tractauda. Statuto itaque die ad predietum loeum utroque cum paucis veniente ad hoc finaliter deveneruut, ut filia regis filio electi, et e converso filius regis Boemie aecipiat natam Rudolphi. Paetis ergo sacramento firmatis et iu- strumentis scriptis et sigillatis hinc inde [disces- serunt]. ?) Příběhy krále Přemysla Otakara II, Prameny děj. č. II, 326. 3) Tamtéž II, 327. *) I kniha Machab. 1 kap. 5) Marignolüv ruk. má in silva dicta. 1276 

Strana 573
127 1278 KRONIKA MARIGNOLOVA. Qualiter Otakarus resignavit quinque vexilla et frustratus est intencione sua!) Otakarus eciam induccione multorum facta con- federacione tali cum principe Romanorum resignat electo quinque vexilla, speraus se statim investien- dum de ipsis; electus autem alto consilio usus duo tantum, sicilicet Boemie et Morauie resignavit. Ni- chilominus tamen pacifice ab invicem reeesserunt. Quitquid enim Otakarus corde concéperat, non osten- dit, quia spem bonam de aliis sibi fecit electus tempore suo redendis. Isto tempore multitudo luporum ululancium apparuit usque ad portas Prage. Qualiter Otukarus animo superbo despexit Ro- manorum. electum. et. fregit. omnia. pacta. prius ordinata.*) Anno domini millesimo ducentesimo LXXIX? [sic] Otakarus spiritu superbie agitatus, videns, ut electus Romanorum vexilla sibi promissa non reddidit, et forte aliis stimulatus, omnia, que regi Romanorum promiserat, pacta fregit. Primo namque Agnetem?) virginem, quam filio electi promiserat, in monasterio sancti Franeisei sub sancte Clare regula pauperum dominarum cum decem aliis virginibus consecravit, quod faetum prineipium dolorum tam pauperum quam divitum, magnorum et parvorum, destruccio- nisque regni Doemie seminarium fuit; et quod ma- ius est, electo Romanorum literas dirigit, magis provocativas ad bellum quam ad pactum facti fede- ris exeusandum. Insuper armat miliciam in expe- dicionem contra Romanorum electum, convocat du- cem Polonie et amicos, terras, quas resignaverat, invasurus, et expectabat in Brunna exercitum ami- eorum. Cumque hec audisset electus Romanorum, qui jam collegerat exercituum multitudinem copiosam, transfretato Danubio venit in oecursum eius. Cum- que compertum ei foret, quod Otakarus nichil sci- ret de adventu eius et securus amicorum exercitum expectaret, subito Rodulphus (sic] irruit super inermes et inprovisos, irruit eciam super eos formido et pavor et fuge presidio se committunt. Facta est autem tanta strages de exercitu Boemorum, quod 518 melius est silere quam scribere. Sic et gloria regis Otakari conversa est in ignominiam eius, nec scitum fuit, utrum fuerit traditus sepulture, sive eciam sub- mersus eum multitudine fugiencium submersorum, tanta eciam fuit multitudo nobilium captivorum, quod sieut pecudes servabant, alios jugulabant, quia faeti fuerant sicut oves occisionis.*) Preda eciam Boe- morum innumerabili multitudine dextrariorum, vesti- mentorum, armorum, vasorum aureorum et argen- teorum et ornatus capelle regie cum tesauris datis in predam omnem humanam estimacionem excedit, ut impleatur illud elogium : secundum gloriam multi- plicata est ignominia eius. De infinitis calamitatibus et miseriis Boemorum.^) Verum sieut dicit Valerius Maximus: Ira dei lento gradu desevit, tarditatemque judicii severitate compensat; tanta enim severitas divini judicii ex- eanduit in populo Boemorum, quantam nec hystoria nec litera docet, eciam tempore Machaübeorum vel tempore paganorum. Nam tunc fideles pro justicia torquebantur ab inimicis, nam frater in fratrem, pater in filium, proximus exiliit in amicum. Sed istas sub compendio maledicciones demonstremus. Totum namque regnum Boemie scissum est in tres partes; nam Brandenburgensis marchio tenet castrum exclusis clericis et partem regni; aliam partem con- cedit regine et filio, aliam detinet dux Polonie Kazko, preter alias particulares scissiones. Morauiam eciam penitus, qui potest capere, capiat. Secundo Theutoniei muscarum more intrantes Boemiam eccle- sias predantur, trahunt per capucia monachos et eiciunt de claustris, clericos torquent, moniales vitu- perant, sanetuaria prophanant, ecclesias violaut, omnia rapiunt, torquent simplices, cruciant innocen- tes, incendia sine cessacione per villas committunt, animalia rapiuntur; nichil omnino potest ab aliquo custodiri, et quod intollerabilius est, cum omnia penitus sunt deserta, torquentur pauperes non solum a calamitatibus, verum eciam, qui non habeut aliquid, in tormentis prodere compelluntur. Deseruntur do- mus sine habitatore, quia per nemora currendo se abscondunt. Fortis quoque timor et pavor et mors !) Tamtéž II, 329 a 302. ?) Tamtéž II, 329 a násl. — 9%) Má býti: Chunegundem. *) Żalm 43. — 5) Prameny dějin č. II, 841, 342, 349. 1278 

Strana 574
1278 1281 1281 574 et calamitas, fames et infirmitas, opprimunt inno- centes. Verum eciam quia totus quasi orbis terra- rum visus est contra Boemiam commoveri; nam eodem anno in vigilia Johannis baptiste tanta fuit tempestas post meridiem, quod innumera edi- fieia corruerunt. Eciam tempestas murum castri circa ecclesiam sancti Georgii funditus evulsit et deiecit in rivulum Brusinicam. Impetus eciam plu- viarum domos innumeras secum traxit. Vis eciam et impetus ventorum ct aquarum arbores innume- ras, montes et cavernas evertit et secum traxit in campos. Blada omnia, que servabantur pro tempore necessitatis, impetus aquarum penitus asportavit. De ventorum tempestate non est silendum; nam in die beate Barbare virginis tres nobiliores turres ventus uno impetu deiecit, scilicet turrim, que dici- tur ad maiorem portam castri Pragensis, primum edifieium, secundam, que dicebatur antiquitus turris episcopalis, terciam in fronte castri. Nam de aliis innumeris scribere non possumus pre multitudine veritatem ; hoc tamen sit argumentum, quod intra castra et muros Pragenses XXIIII? turres fortissime corruerunt et in aliis locis tot clades fuerunt, quod exprimere non sufficit calamus ad scribendum. Ca- ristia tanta fuit, quantam nullus meminit, ita quod nonnisi duo ova gallinarum pro L denariis vende- bantur, eumque prius pro uno L vendebantur; et de aliis similiter est estimandum. Eciam ad maiorem calamitatem clericis ecclesie Pragensis exceptis pau- cis est penitus interdictum, et sancta conculcata per Teutonicos et in solitudinem sunt redaota. Qualiter marchio .Brandenburgensis aliam Boe- anis intulit. persecucionem.?) Brandenburgensis marchio post debellacionem factam per Romanorum electum sub specie tutele filii regis defuncti persecucionem graviorem excitat populis Boemorum rapinis, spoliis et tormentis; tan- den faeta treuga cum proceribus Boemorum sub specie amicicie vocat canonieos quosdam et petit sibi dari privilegia regis [Ottacari] et mittens satellites in sacristiam sancti Viti predictam saeristiam et ca- pellam sanctorum Cosme et Damiani, in qua infi- niti thesauri civium servabantur, percussis canonicis !) Tamtéž LI, 343. *) fugam v rukopisu. KRONIKA MARIGNOLOVA. et clericis verberatis omnibus thesauris et deposi- tis spoliat et eciam sepulcrum sancti Wenceslai nec non et curiam episcopalem cum omnibus eius ra- puit et civitatem et plura alia suo dominio appli- cavit etc. Ad mortem itaque et calamitatem Boemo- rum planctus Rachelis innovatus est; nam Branden- burgensis marchio media nocte capi fecit reginam eum unico filio et duci in obscuro ad castrum Bez- diez firmissimum. Curia eius dispersa Boemis ex- pulsis et data sub custodia crudelium Theutonico- rum. Boemorum autem proceres et barones ex edicto marchionis ad colloquium vocati, licet instanter pe- terent, non tamen obtinuerunt, quod puer cum matre redirent in Pragam. Micius tamen cum domina agebatur. Que cal- lida simulacione exegit, ut vicinum monasterium visitaret. Optinuit quidem, secundo iterum, ut soro- rem Agnetem in sancto Francisco visitaret; tercio, ut in Morauiam iret pro exequiis viri sui. Que cum obtinuisset, fuga?) Theutonicorum minas evasit. Bran- denburgensis, autem marchio Brandenburgensem epi- scopum prefecit Boemico regno, qui omni tyranno crudelior fuit. Nam eo tempore spoliata sunt omnia quasi monasteria omnium religiosorum et fratrum Minorum, monialium, canonicorum ae eciam rustico- rum; facta eciam sunt incendia usque ad favillam. Eodem tempore Pragensis decanus eum canonicis conqueritur domino episcopo Brandenburgensi de dampno ecclesie et spoliis factis in ea. Qui epi- Scopus verbo tali consolatur eos, quod est auditui terribile et nefandum, et more theutonico furiose respondit: Non tantum Gotfridi prepositi rapientur, verum eciam omnium clericorum, eciam antistitis bona, non solum in rebus, sed eciam in persona. Nunquam enim memini me tot calamitates legisse; ideo melius est dicere uno verbo: Pereussit eos dominus percussione crudeli, sed paratus est ali- quando misereri, nec potest in ira continere miseri- cordias suas. Excesserat episcopi persecucio perseeu- cionem Dyocleciani factam in christianos. Tanta eciam fuit mortalitas, quod modus vel possibilitas sepeliendi mortuos non erat; ideo facta sunt in Praga duo magna sepulcra, in quibus defunetorum cadavera jactabantur; tanta eciam fa- mes, ut turmatim ineederent mendicantes, donorum 1281 

Strana 575
1281 1282 123 KRONIKA MARIGNOLOVA. hospites occidebant, vicinam vicina occidebat et manducabat et cum furore rapiebant corpora occi- sorum. Pudet scribere tot calamitates populi Boe- morum. Qualiter deus post angustias placatus est populo Boemorum. etc.) Ultimum punita superbia Boemorum misertus est populo deus suo et placatum se ostendit sensi- bili signo. Nam yris visus est circumdans civitatem Pragensem in die sancti Stephani, bonum omen de- signans; eciam in cornu lune visa est stella micans, que ducelli reditum figurabat. Eodem anno marchio facta concordia cum Boe- mis, recepta pecunia, quam petebat, committit epi- scopo Thobie et duobus judicibus regimen regni et museas Theutonicorum sub pena capitali exire com- pellit, remittit ducellum et in Saxoniam est rever- sus. Novaque lux oriri visa est populo Boemorum, quia misertus est populo suo dominus deus noster. De ritu novi ducis Wenceslai et. fine tutele Bran- denburgensis.?) Anno domini millesimo ducentesimo LXXXIII? septimo ydus?) Januarii in die sancti Stephani pro- thomartiris nova lux apparuit populo Boemorum; yris enim mire pulcritudinis Pragensem totam cir- cumdedit civitatem, quod fuit bonum omen misera- cionis divine, que presagium finis calamitatum et principium tranquillitatis et pacis, sicut eciam alio signo ostendit deus apparente stella pulcherrima super cornua lune indicantem felicem adventum nostri illustrissimi ducis, quem Brandenburgensis marchio detinebat, qui fuit tutor eiusdem. Cui ju- veni redeunti barones,?) principes et omues occurrunt clericis processionaliter cantantibus: Advenisti desi- derabilis eum aliis ympnis et canticis, Hospodin po- pulo decantante, oceurrentibus ecciam venerabilibus prelatis Thobia episcopo cum canonicis ecclesie cathedralis, cum religiosis abbatibus cum suis con- ventibus et Minoribus et Predicatoribus, cum clero 515 et populo universo clamantibus et dicentibus: Bene- dietus, qui venit in nomine domini, et sic eum ad ecclesiam deducentes cum indicibili gloria in pa- terno solio locaverunt ad laudem dei et gloriam Boemorum. Amen. Brandenburgensis autem marchio finita tutela cum debuisset reddere racionem, ad. didit malis suis rapinis exaccionem amplorum marcarum XX milium et a duce iterum undecim milia, pro quibus tenuit municiones firmissimas, donec summa prediete pecunie solveretur. Qua so- luta est Boemia de voraci tyrannide predicti tuto- ris penitus liberata. Quomodo autem ipse finierit et a guo corona- tus tam ipse quam sequens, quorum ista sunt no- mina infrascripta, liber non loquitur, nec valuż re- perire; ideo sufficit nomina per ordinem describere, sieut in eronicis continentur. Post predictum ducem et regem Wenceslaum, filium magnifici regis Otakari occisi in prelio, isti successerunt: idem scilicet Wen- ceslaus rex, Primsil rex, Wenceslaus,?) Vngarie et Boemie rex, Rodulphus dux, filius Alberti, electi regis Romanorum, Henricus, dux Karinthie, ultimus Johannes rex, filius imperatoris Henrici illustrissi- mi Romanorum, deinde Karolus quartus, Johannis filius ex Elizabeth regina et herede regni Boemie, nunc serenissimus rex et imperator Augustus. eiusdem Capitulum. ultimwn. Nunc in ealee voluminis tamquam ad basim omnia reducentes; nam imperator greco nomine, ut ait beatus Gregorius libro moralium, basileos appel- latur, quasi basis terre, nam leos terra in greco dieitur, quasi omnium fundameutum; quere in Ka- rolo de suis operibus, de quo michi scribere non videtur, ne eius laudi vel glorie aliquid videar de- cerpsisse, si eius opera magnifica stilo non heroyco persequerer, ut deceret. Verum ut in ipso conclu- dam volumine, quosdam versus de eo conscriptos ab antiquo, à quo) tamen certitudinaliter non bene seio pro certo, presenti pagine duxi penitus inse- rendos, qui tales sunt: Helisabeth, filia regis Wence- !) Prameny dějin č. II, 365. 2) Tamtéž II, 365, 366. ?) má byti kalendas. *) V ruk. jest Bauari. 5) Tu vloZeno jeté rex, Wenceslaus Vug. 6) V ruk. jest a. qua. 1283 

Strana 576
576 slai, mundo refert gaudia, jussu Adonay, ut metrum, guod seguitur super hoc, testatur et Libusse con- ditur, gue sic modulatur. Versus: Surculus est illa, de qua Libussa Sibilla Sagax prophetavit hec presagioque beavit; Elisabeth proles generabit, qui quasi soles Undique lucebunt et plurima regna tenebunt; Eius et exarcha nascetur eritque monarcha. Ipse reget mundum, sapiens erit et furibundum Quemque sibi strabit, regnum suum bene stabit, Cristicolis ensis urbes, quas cyropolensis Reddet, fraudabit et milia multa necabit. Quod nec Alexander potuit nec fortis Euander, Hoc vincet totum, pharaonis habebit azotum, Vincet soldanum pelletque Plutonis ad anum, Undique pace data, celo sibi sede parata, Eternum nomen sibi nanciscetur et. omen Finis in urbe Dauid eius erit, quam superabit, Ad pedicas Cristi tumulus fabricabitur isti. Amen. III. Incipit tercius liber cronice Boemorum, qui ierar- ticus sive ccclesiasticus nominatur. Eece descripsi eam tibi tripliciter. Sapientis- simi Salomonis in proverbiis verba prescripta mea create trinitati indieant et ostendunt, nullam rem omnino consistere nisi in numero Trinitatis. Omnia enim numero, pondere et mensura creasti domine, ait ipse, quod theoloice dicitur modus, species et ordo. Hoc eciam indicat scriptura iu principio Ge- nesis, quia in principio creavit pater verbum, quia dixit spiritum, qui ferebatur super aquas. Hanc tri- nitatem vidit Abraham, quia tres vidit et unum adoravit, et idem Salomon de deo loquens in pro- verbiis: quod, inquit, nomen eius vel filii eius si nosti, illius scilicet, qui appendit tribus digitis molem terre. Hanc beatissimam creatricem trinitatem nulla creata ymago ignorat, nisi sit totaliter excecata, pro eo, quod anima creata cognoscit in lumine con- creato, quod habet in se memoriam quasi essenciam paternalem, intelligeneiam filialem, que a prima pro- cedit, et à noticia et memoria inpossibile est, quod non procedat amor vel sui ipsius benivolencia, quod dicitur spiritus vel nexus amborum, qui in deo di- citur paraclitus vel spiritus sanetus, tercia in tri- nitate persona eternaliter à patre filioque proce- dens. In re enim quaeunque minima est vesti- KRONIKA MARIGNOLOVA. gium trinitatis, scilicet esse, posse et operari, in perfeccioribus esse, vivere et operari, in vere per- fectis vivere, intelligere et amare, sine quibus ra- cionalis creatura omnino esse non potest, quod in sacra theologia lucidius declaratur. Unde eciam phi- losophi naturali lumine cognoverunt beatissimam tri- nitatem, quam etsi quidam negaverunt, hoc fecit superbia, que in eis racionis oculum excecavit. Nam Aristotiles, summus philosophorum, Platoni tamen impar eloquio, ut dicit Augustinus, in principio celi et mundi, dicit naturali racione coactus vel phitonico spiritu raptus, omnia in numero consistere trinitatis. Unde dicit: trinitatis numerum nos non invenimus, sed à natura extraximus; per hunc enim honorare elegimus deum creatorem eminentem proprietatibus elementorum et eorum, que creata sunt; omnia enim in numero trino consistunt. Ubi comme[n]tator eius Anroys pessimus dicit, quod in lege Aristotilis tria erant sacrificia, et Ouidius metrice libello de vetula deum trinum et unum concludit Aristotilem psisse et docuisse. Sed et Plato in Thymeo, deum habere genitam mentem, que sine amore esse non potest omnino. Deatus eciam Augustinus recitat libro, quod quidam philosophus, quem alibi dicit fuisse Platonem, scripsit et secum sepeliri fecit quasi totum Johannis evangelium, quibusdam dimissis vel paucis immutatis, et hoc ante Christum, sic: i» principio erat logos, id est verbum etc. usque fuit homo, quod non sic scripsit, sed in istis verbis et anima homi- nis perhibet testimonium de lumine, et in fine po- suit verbum: caro etc. Hec premisimus, ut ad pre- missa verba veniamus. Ecce descripsi eam tripliciter, scilicet. sapienciam eterni luminis directivam, nam vapor est omnipotentis dei ct ymago claritatis illius et idcirco ut in anima quasi a patre reluceat po- testas, a filio veritas, a Spiritu sancto caritas atten- dantur. Et sie in memoria sit stimulus consciencie, in intelligencia splendor noticie vel radius noticie, in amore igniculus benivolencie ad creatam ymaginem reformandam per potenciam paternalem, illustrandam vel conformandam per noticiam filialem, transformandam in amorem celestium per benivolen- ciam spiritualem. Ille igitur ignis, tripliciter exurens montes et mentes contemplancium a montibus eter- nis per lucem sapiencie illuminans et exsuftlans ra- dios igneos, trinam partem nostre create ymaginis hac tercia parte nostri scri- nostram trino radio reaccendat; in 

Strana 577
KRONIKA MARIGNOLOVA. opusculi in anorem celestium, ut cum Paulo raptus usque ad tercium celum contemplari valeas Seraph illum eum Ysaya, intendentem labia tua ignito cal- culo sacre scripture, quem forcipe tulerat de altari, ita. quod cum viro induto lineis, summo sacerdote Cristo, implere valeas primus altaris perfecte intelli- xzencie manus sacras, ut effundere valeas super do- mini civitatem eeclesie militantis, ut tamquam vir desideriorum cum Daniele Gabrielem volantem co- xnoscas tempore sacrificii separativi. Ut indicet tibi virtutem ignei fluvii totaliter incendentis, virtute sedentis in trono, per omnia secula seculorum. Amen. De sacerdocio naturali. In hac igitur tercia distinccione ecclesiastica, ut premissum est, describitur ierarchia, que a primo sacerdote vero post Adam, Abel justo, usque ad tem- pora nostra decurrit. Fuit namque primum sacerdo- cium naturale; nam primogenitus semper rex et sa- cerdos erat in lege nature et duravit usque ad Jacob. Post fuit sacerdocium legale ab Aaron usque ad verum pontificem Christum, post quem fuit et erit usque ad finem mundi sacerdocium spirituale. Tu, inquit Dauid, es sacerdos in eternum secundum ordinem Melchisedech, qui assimilatus est filio dei. Sine patre, sine matre, sine genealogia describitur secundum apostolum apud Hebreos, pro eo, quod spirituale sacerdocium a Christo sumpsit exordium, sicut scribit Johannes in principio Apocalipsis: Fecit eis regnum et sacerdotes, scilicet. spirituales, non ut olym per carnalem successionem, sed. per spiritualem unccionem in ecclesia conferatur ordo sacerdotalis. De primo sacerdote post. Adam. Abel. justo. capi- tulum. Primus ergo sacerdos post Adam a sanctis de- seribitur Abel justus. structa ara cum fratre Caym reprobato ocius sacri- ficio, quia etsi recte obtulit, quia vero deo, non Hie instructus a patre con- tamen juste divisit, quia deo peiora, scilicet spicas putredas et corosas. Abel vero optima obtulit gre- sis sui, super quem et eius munera deus respexit eum lumine illustrando ct eius munera acceptando ligne misso € celo, qui consumpsit visibiliter sacri- ficium eius. Unde frater eius iratus et confusus turba- tusque, quamvis redargutus a deo, ipsum fratrem suum Abel deo primum martirem. consecravit, factus DIT et ipse vagus et profugus super terram. Iste Abel virgo dicitur decessisse sine generacione carnali ; cui successit frater eius Seth ct Seth successit filius eius Enos, qui cepit invocare nomen domini per oraciones vocales et sacrificia, ut «deducit doctor egregius Augustinus, ac eciam religionem instituit, qui dicuntur in Genesi filii dei, precepto enim Ade generacio Seth et Enos, quia religiose vivebant et per oraciones et sacrificia deo serviebant, separati a generacione Caym fratricide filii dei appellati sunt et usque ad septimam generacionem religiose vi- xerunt. Defunctis autem patribus et Enoch translato in paradisum paulatim ceperunt se generacioni pes- sime commiscere, qui homines dicebantur eo, quod secundum hominem vivebant et non secundum deum. Qui videntes filias hominum generacionis Caym esse puleras, elegerunt sibi uxores pro libitu voluntatis, id est sine omni ordine racionis, et in tantam luxu- riam exarserunt, sicut faciunt, quando prolabuntur communiter continentes, quod omnem nature ordinem pervertentes nulla justa connubia servabant. Unde deus volens illorum effrenatam luxuriam demonstrare, fecit generari gigantes, propter quorum rabiem pu- niendam fecit eciam diluvium et ad purgandam luxu- riam factus est cathaclismus. Quod autem, ut quidam dicunt, ymmo communiter est vulgatum angelos in- cubos et succubos, hic dei filios appellatos, omnino michi videtur absurdum, et hoc beatum Au;ustinum sequendo, quod probo multiplici racione. Primo, quod de bonis angelis omnino videtur absurdum, quod sci- licet tam nefandis operibus se inmisceant, qui ex natura diligunt puritatem. Nec forte est possibile per seminum translacionem, ut fingitur, generare ji- gantes. Dato tamen, quod esset possibile, angeli ta- men sancti talibus nefandis operibus nullatenus se inmiscent. De malis eciam angelis non videtur, quia nunquum dampnati filii dei vocantur in aliquo loco scripture. Filii ergo dei non tantum per generacio- nem, sed magis per religionem vel professionem hic filii Seth appellantur, luxuriam viam dei omnino dimiserunt, in perierunt justo dei judicio. Sed quia omnis caro, ut dicitur, corruperat viam suam, quamvis satis pater Noe Lamech videatur de pessimomum operibus do- luisse, dicens in nativitate Noe: consolabitur nos, et Enoch septimus ab Adam, propheta sanctns, translatus sit in paradisum, nullum tamen legimus sed tamen per apostaticam diluvio iste de prima. etate. per. decem capita descendendo: usque EN (> 

Strana 578
578 ad Noe expresse domini sacerdotem fuisse, nisi Noe, qui tamen Nohe justus obtulit holocaustum post diluvium et odoratus est dominus odorem suavitatis ingentis. De Sem sacerdote, primogenito .Nohe. Sem, filius primogenitus Nohe, post patrem factus est sacerdos dei summi et obtulit sacrificium deo in pane et vino et fuit figura Christi. Qui Chri- stus factus est eciam sacerdos secundum ordinem Melchisedech. Melchi idem est quod rex, Sedech idem est quod Scem li[n]rua arabica et caldea. Isti Scem dedit Abraham decimas, ut deducit apo- stolus ad Hebreos in figura. Nam qui decimas acci- piebat in veteri lege, scilicet Leui et tribus eius, scilicet Aaron et Leuite, in lumbis patris adhuc exi- stens decimatus est. Hic primo «decime date sunt, sed de spoliis occisorum infidelium per Abraham. Supervixit autem iste sacerdos post Abraham, ut dicitur annis XXXV, sed Abraham, Ysaae et Jacob sacerdocio functi sunt; alii non leguntur ordinate sacrificium obtulisse, nisi Gedeon et Samuel simi- liter, qui tamen erat de tribu Leui. De Abraham. sacerdote. etc. Abraham post Melchisedech sacerdocio functus est in terra sancta. Ubi altari erecto obtulit holo- caustum, id est incensum totum: vaccam, capram, aves, ubi vidit clibanum fumigantem et tunc habuit promissionem de Terra sancta. Item alias obtulit sacrificium et habuit visionem trium angelorum et submersionis Sodome et Goimorre et aliarum trium civitatum. Item tercio obtulit sacrificium et habuit promissionem Ysaac; quem eciam dum precepto dei vellet offerre in holocaustum tem, ubi post fuit templum secundum Josephum, di- missis pueris cum asino et Ysaac portaret ligna et ipse ignem et gladium, pater Abraham alloquitur filiuu piis verbis dicens: O fili, a deo datus es mi- chi preter spem et contra cursum nature de vetula et sterili natus, quem deus in juventute tam pulcrum erexit. Per te meam senectutem consolari putabam et te superstitem relinquere mee religionis cultorem et bonorum omuium meorum lieredem et. tuis mani- et duxisset ad mon- 1) Evang. sv. Jana. kap. VIII. ?) Genesis XXV. KRONIKA MARIGNOLOVA. bus sepeliri sperabam. Nunc deus, qui te michi do- dit, plurimum te dilexit, nec vult te implicari mun- danis nec infirmare, tabescere, nec communi morte lio- minum vitam finire, sed per oraciones et sacrificium tuam animam recipere et per manum tui genitoris, cui dulcior erat tua vita super omnia mundana, temporalia vel terrena. Ideo libens suscipe mortem precepto dei, qui te in meliorem statum vite re- suscitabit. Delectatus ergo Ysaac sermonibus patris alacri mente respondit sibi gratissimum fore sermo- nem patris et pro dei mandato libenter subire mor- tem et ad beneplacitum patris tam amabilis, eciam si deus non precepisset. Et flexis genibus, benedic- cione percepta paraverunt lapides pro altari per mo- dum erucis, ligna composuerunt et subtus ignem. Cumque vestimenta deponeret, ut credunt He- brei, sathan adversus stans dixit Ysaac, ut resiste- ret patri tamquam fatuo et deliro. Cui Ysaac iu faciem exspuit et nudatus in modum crucis, bra- chiis cancellatis a patre ligari se permisit, et stans flexis genibus super struem lignorum ictum gladii expectabat. Tunc Abraham facetus in extasym vidit filium dei immolandum in ligno crucis, verius sacri- fieium quam Ysaac, ut dicit in ewangelio Johannis idem filius Dei benedictus. Abraham, inquit, exulta- vit, ut videret diem meum. Vidit, tune scilicet, et gavisus est.!) Tunc angelus clamans dixit: Ne exten- das manum super puerum! Et tamen tunc erat an- norum paratum invenit arietem, quem obtulit pro filio holo- caustum. viginti et solvit eum ct inter vepres a deo De Ysauc sacerdote post Abraham. Ysaac, qui promissione angeli natus est et quia mater risit in eius anuncceiacione, post Abraham sa- cerdocio functus est. Uxorem unam tantum habuit, de qua genuit duos uno concubitu, ut dicit beatus Gregorius Libris moralium. Cumque colliderentur par- vuli in utero, antequam nascerentur, et mater sen- tiret prelium, quod videre non poterat, ivit, ut. con- suleret dominum, ad loca altaris Abrahe mediante aut dubium marito suo Ysaac, cui dedit deus re- spousum per eundem: Due gentes et duo populi sunt in utero tuo et maior serviet ininori,?) et. quod 

Strana 579
KRONIKA MARIGNOLOVA. rei postmodum probat eventus. Esau enim maior natu, quia primo egressus ex utero, primogenitus fuit et in sacerdocio debuit succedere patri. Verum omnium religione postposita venacioni vacabat et simul duas uxores habuit de vdolatris, fratre Jacob humili manente in disciplina sub matre et in obse- quium patris; [ideo] merito reprobatus a deo fuit Esau, Jacob vero ei substitutus in sacerdocio, con- silio Spiritus sancti dato per matrem non obstante, quod pater, quantum in eo fuit, vellet Esau bene- dicere benediccione solempni et in sacerdocium or- dinare et tribuere vestes sacras, quas tamen fratri vendiderat pro edulio lentis, que primogenita voca- bantur. Cumque Esau de mandato patris cum arcu et pharetra pergeret ad. venandum et tavdaret redire, mater Rebecca paravit cibos et vestes et induit Ja- cob sacris vestibus, quas servabat, et. misit Jacob ad patrem, qui consilio Spiritus saneti benedixit. eum henedicecione solempni et post se ordinavit in sacer- dotem alio reprobato; quam benediccionem iterum confirmavit. Et sic maior, scilicet Esau, postmodum minori servivit, et. populus Jacob, scilicet Israel, po- pulum Esau superavit. Jacob igitur sacerdos ordina- tus a patre erexit lapidem in titulum et benedixit in loco, ubi pater suus, ut tradicio docet, fuit vm- molatus. Dum dormiret autem vidit scalam et ho- stium. celi apertum et angelos ascendentes et de- scendentes et deum innixum scale. Unde mane sur- gens tulit lapidem, quem supposuerat capiti, super duos alios, qui in unum uniti sunt et unxit tres in tytulum altaris et votum vovit eciam de decimis solvendis et dei cultu. Hoc fuit primum altare in- unctum oleo materiali ad honorem dei. Post Jacob, qui descendit in Egiptum, non legimus sacrificium factum deo usque ad Moysen, qui jussu dei in exitu Israel nocte illa ad vesperam pasce ymmolaverunt phase, id est agnum assum, agniculum integrum cum lactucis agrestibus, et edum!) similiter et azimos pa- nes commederunt septem diebus pasche. De Moyse ct. exitu. Israel de. Egipto ctc. Moyses eciam nocte illa pasche jussu dei et transito Mari rubro, persequentibus Egipciis in eodem mari submersis, cum infinitis spoliis Egipciorum, di- visix aquis, transiit sicco pede precedente columpna tt j. hedum (hacdum). 519 ignis et nubis et cum pervenisset ad litus, cecinit Moyses et filii Israel carmen hoc domino et exierunt mare cantando cantieum leticie: Cantemus domino, gloriose enim etc. Maria autem, soror eius, cum tympano precedebat mulieres in corea eundem ymp- num vel canticum decantando, et venerunt ad mon- tem dei et ibidem sacriticium obtulerunt. Elegit autem deus ex nomine Beseleel, filium Vr et Marie, sororis Moysi, ut dicunt Hebrei, quem imple- vit deus spiritu sapiencie ad faciendum opus taber- naculi et altaris et omnium utensilium eius secun- dum exemplar sihi a deo demonstratum. in monte: cui et dedit socium nomine Eliab. Iste Desoeleel, quando fecit tabernaeulum, probatur fuisse duorum annorum. Sic Kaleb genuit Vr, Vr Vri, qui Vri pa- ter fuit Beseleel, ut probatur primo Paralipominon capitulo XXI". Nam quod fuit sequenti anno eggressionis filiorum Israel de Egipto, missus fuit iste Kaleb cum Josue et aliis explorare terram sanctam. Et tunc, ut expresse dicit textus sacri canonis, erat Kalep annorum quadra- ginta, quot ergo annorum genuit primum filium ct filius secundum etc. respondeant, qui sciant. Tamen rei veritas est, quod octo annorum genuit Kalep primum filium, scilicet Vr, qui eciam oeto annorum genuit Vri, qui eciam octo annorum genuit De- seleel voluntate dei, quia cogebant naturam pubes- cere. Hec dicit glos|sja super librum Paralipo- minon et Jeronimus probat possibile multis induc- cionibus et exemplis. Puella fuit in Anglia tempo- ribus nostris violentata pecunia data matri, que anno septimo dicitur concepisse. Idem dicitur de Salomone et Achas, quod genuerunt undecimo anno. Jeroni- mus eciam recitat, nutricem quandam nutrientem parvulum tantam vim intulisse nutrito, quod coegit naturam pubescere ante tempus et anno septimo de eodem puero concepisse. Quod tamen deo non est impossibile et vult aliquando talia monstra fieri ad confusionem tante libidinis demonstrandam. Hec sine preiudicio scripta sunt et assercione. Hic turale sacerdocinm terminat. iterum post erectum tabernaculum, na- De sucerdocio legali. etc. 'ribus eciam. Leui, eui legale sacerdocium est collatum, qui fuit quartus in ordine filiorum Israel, 

Strana 580
580 habuit tres propagines, scilicet: Gison primum filium, Caath secundum, tercium vero dictum... De Caath secundo nati sunt Aaron, Maria, soror eius, ultimus Moyses, quem mater tribus mensibus occultavit ti- more pharaonis, qui preceperat sub pena mortis omnes masculos Israel esse necandos. Tandem pro- iectus a matre in fluvium in fiscella, id est cista facta de juncis, a filia pharaonis levatus est et matri datus est nutriendus, illa penitus ignorante, quod esset mater eius. Tandem reditus filie pharao- nis nepos regis putabatur, a quo missus contra Ethiopes victoriam reportavit et eius filiam in uxo- rem. Hic adinvenit cymiras!) sive larvas militares contra serpentes. Hic eciam occiso Epgipcio fugit in desertum et vidit ardentem rubum et deum iu igne, cuius precepto rediit im Egiptum, in signis et pro- digiis eduxit populum per desertum XL annis. Cui deus dedit socium fratrem suum Aaron, quem jussu dei consecravit et unxit oleo sancto, quem eciam Aaron iun summum primum pontificem populi Israel, filios eciam eius in minores sacerdotes ordinavit. Fecit eciam eis, primo scilicet pontifici vestes sacras, racionale et superhumerale, coronam, mitram scili- cet et alia ornamenta. Alii autem fuerunt dicti Le- uite ordinati in ministerium sacerdotum, secundum tres distineciones superius nominatas. Hic Aaron ordinatus fuit a Moyse in pontificem, sicut Hostien- sis consecrat papam urbis, et tamen non intravit Terram sanctam, sed exspoliatur vestibus sacris, qui- bus filius eius indutus est a Moyse nomine Eleazar, post summus pontifex ordinatus, Aaron ibi defuncto iu monte Or. Tercius Fiunees Eleazari unctus post patrem meruit sacerdocium sempiternum, quia occi- dit uno ictu gladii duos simul jacentes in stupro et placavit iram dei, que propter fornicacionem contra dei preceptum populum occidebat, ace eciam quia ydolatica contra legem edebant amore mulierum. Iste Finees relicto sacerdocio filio suo dicitur vitam solitariam elegisse et hune postmodum, ut recitat Jeronymus, dicunt esse Heliam, translatum in para- disum. Hec siue preiudicio verioris senteucie. Unde nec alii leguntur fuisse sacerdotes, nisi de tribu Aaron; nec sacrificium obtulisse, nisi Gedeon jussu angeli, et Samuel, qui cum Leuita fuisset, non tameu de domo Aaron, ut dicit Augustinus in quadam epi- KRONIKA MARIGNOLOVA. stola. Post Moysen eciam, «qui non intravit in Ter- ram sanctam, remanserunt duo filii eius, quorum unus factus est sacerdos ydolorum in domo Micle, ut habetur in fine Libri judicum, et postmodum in tribu Dan contra deum et extunc contra legem pluries facti sunt in illo populo sacerdotes et eciam falsi prophetae, et seduxerunt non solum populum sed et reges, ut patet in Libro regum et maxime in Jeremia, quare deus tradidit eos frequenter punien- dos in manus vicinorum, qui eos multipliciter aftli- gebaut, ut patet in Libro judicum. Cum autem in tribulacione clamarent ad deum, mittebat eis libera- tores, qui de hostibus gloriose triumphaverunt fre- quenter et judices dieti sunt. Fuerunt autem numero duodecim principales et quasi trecentis annis popu- lum gubernabant, donec ventum est ad ultimum no- mine Hely, qui judex fuit et summus sacerdos. Primus Liber regum. Hic duos filios habuit pessimos sacerdotes no- mine Offny et Finees, qui stuprabant mulieres circa tabernacula excubantes et sacrificiorum justum ritum pervertebant, quos pater aliquando leviter, non viri- liter reprehendit, et ideo cum eis periit et dei po- pulus propter peccata eorum. Habuit enim tunc Israel prelium contra Philisteos, qui dobellatis filiis lsrael ceperunt archam dei et quinque mensibus to- nuerunt eam, cum suo tamen dedecore et maximo dampno, quia ydolum eorum corruit coram archa et ipsi omnes gravi ct vilissimo vuluere sunt percussi. Nam mures nocte perforabant intestina eorum, nec stercora continere valebant et sic coacti remiserunt archam, quam tamen postmodum reduxit rex Dauid in Jerusalem et Salomon collocavit in templo et Jeremias abscondit in monte precepto dei, que a multis dieitur adhuc absconsa. Quidam alii dicunt, quod tempore Machabeorun sit in Jerusalem repor- tata et a TTyto et Vespesiano, Romanis principibus, post destruccionem Jerusalem translata Rome et sic in sancta sanctorum vel in. Laterano per Constanti- num ultimo collocata. Hec est opinio Romanorum. Tempore istius lleli fuit fames maxima in Israel. "Tunc. quidam vir de Bethleem cum uxore nominc Noemi, id est pulera, cum duobus filiis perrexit. in terram Moab, ut. peregrinaretur. ibi, defunctusque est !) Cimeria, eimerium, nejvs3si Cásf přílby rytířské, asi to, co ose v heraldice jmenuje: klenot. 

Strana 581
KRONIKA MARIGNOLOVA. tam pater quam filii, socru Noemi cum duabus nu- ribus viduis remanente. Cessante fame mulier orbata filiis et marito redire voluit in Bethleem, quam nu- rus sequebantur. Quibus illa dissuadebat. Tandem una remanente alia nurus nomine Ruth omnino fide- litate plena sequi voluit et venit in Bethleem et de- sponsata Dooz, genuit ex ea Obeth, qui fuit pater Yesse, patris Dauid, regis de genere Phares, filii Jude, filii Israel. De Samuele etc. Samuel eciam natus de patre Helcana Leuita et matre, sancta prophetissa, et deo oblatus et naza- reus domino consecratus, propheta domini predixerat Hely revelacione divina omnia futura super eum et domum suam et eciam summum sacerdocium trans- ferendum de domo eius, scilicet Eleazari, et dan- dum emulis, scilicet illis de domo Ytamar, quod eciam factum fuit. Hic Samuel propheta domini de- functo Heli, summo sacerdote, templum gubernavit et sacerdocium ministravit in necessitate, quamvis non fuerit de domo Aaron, et fuit judex populi ju- stus et agnum ymmolavit et habuit victoriam de Philisteis. Habuit eciam filios malos, propter quos eciam patrem sanctum despexit populus et regem sibi fieri postulavit. Quod cum primo displicuisset, tandem descriptis iuribus regni populo persistente in prece concessit eis regem in ira sua filium Cys de tribu Denyamin et unxit eum voluntate divina Sa- muel.in regem. Hic primo humilis fuit filius unius anni, cum regnare cepisset, id est fuerat rex per annum. lste est modus Hebreorum loquendi. Iste tamen Saul iu principio bonus, avarus tamem fuit, invidus et superbus. Primo namque victoria habita de Amalech contra mandatum domini dei noluit occidere Agag regem, de quo preceptum habuerat, nec eciam alia bona occidit, sed reservavit contra preceptum dei ; sed vilia [demolitus est] optimis reservatis, propter quod deus privavit eum regno de jure et dederat Dauid. Dauid autem puer unctus est in regem a Sa- muele in domo paterna in Dethleem in medio fra- trum suorum occulte. Hoc prophetaverat Dalaam filius propheta (Num. XXIIIT) dicens, tolletur propter Agag regnum eius, quod tunc non fuit intellectum. De facto autem tenuit dominium annis multis Saul. Hic preliatus est contra Philisteos, in quo prelio Dauid, adhuc puer, cum nondum haberet usum armorum, in. funda. et. lapidibus quinque occidit Goliam gygan- 581 tem et percussit cum in fronte tam valide, quod intravit lapis, ut dicunt Hebrei, in cerebrum eius. Et quia ferrum, scilicet galee eius, cessit lapidi. ideo dicunt quidam, quod ex tunc facta fuit circum- cisio cultro lapideo, que tamen prius fiebat cum ferro. Hoc tamen dictum potest habere calumpniam, primo quia, ut legitur in libro Exodi, Sephora, uxor Moysis, fugiens cum Moyse, videns angelum venien- tem evaginato gladio, intelligens, quod propter filium non cireumcisum veniebat, accepit acutissimam pe- tram et circumcidit carnem prepucii eius et pro- iecit ad pedes Moysi dicens: Sponsus sanguinis mei es, et reversa, est ad patrem suum. Ergo ex hoc facto conclude, quod ante Dauid facta fuit circumcisio cultro lapideo, sicut eciam patet in libro Josue, ubi facta fuit per Josue secunda circumcisio in Galgalis pro eo, quod toto tempore quadraginta annorum, quo fuerant filii Israel in deserto, nullus fuerat cir- cumcisus. Ibi dicitur, quod cultris lapideis facta est a Josue circumcisio. Prudenciores tamen Judeo- rum, cum quibus de ista materia contuli, qui sunt amici mei, sicut Judeus christiano potest esse ami- cus, dixerunt michi asserendo, quod nunquam de communi lege potuit fieri, nisi sorio ct de ferro vel de alio nobiliori metallo, sicut est es vel aurum, et concordant cum dicto Aristo- telis in libro probleumatum, qui expresse probat, quod incisiones facte cum ere vel aureo cultello cicius sanantur, quam ille, que fiunt cum ferreo in- strumento. Et ita utuntur medici de Cathay, ut ego vidi. Solvunt ergo textum, quando dicitur contra eos, et allegatur textus, ut eciam inter nos allegat magister sentenciarum et mos ipsi dicimus, quod circumcisio facta fuit cultro lapideo. Male intelligi- mus eciam gramaticam nostram, nam culter idem est quod rasorium vel novacula; ubi nos dicimus lapideum, non intelligendum materialiter, quod lapis sit materia talis instrumenti, sed sit efficiens, ita quod melius dicitur cultro lapidato, id est ad lapi- dem sive molam acuto. Hic eciam Dauid Bethlele- mita factus est gener regis et desponsavit Micol, filiam Saul, quam emit a rege, patre eius, ducentis prepuciis Philistinorum. Hec est Micol, uxor Dauid, filia vezis Saul, que postea videns eum «de fenestra saltantem et ludentem in tripudio coram archa Do- mini, quando fuit reducta in Iherusalem, despexit cum acutissimo ra- eum ct in domum revertenti improperavit. dicens: Quam gloriosus factus est hodie rex Therusalem de- 

Strana 582
582 nudatus coram ancillis suis. Ad quod improperium respondit Dauid: Vivit Dominus, quod ludam, vilior fiam coram Domino, qui elegit me pocius quam pa- trem tuum.!) Predicto autem Saul rege interfecto in prelio cum Jonatha, filio suo, a Filisteis et aliis filiis interfectis preter unum claudum nomine Mi- tilobeth, filio Jonate, Dauid, qui fuerat profugus a facie Saul, post mortem eius secundo rediens wnetus est in regem super tribum Juda tantum in Ebron ct tercio unctus in Jerusalem super totum Israel in regem. Hec civitas Ebron alio nomine vo- catur Chariat Tarbe, id est civitas quatuor, quia in spelunca. duplici ibidem sepultus est Adam maximus, primus parens: post emit eundem locum Abraham et sepultus est ipse ibi et uxor eius Sara, Ysaac et Jacob. Quare propter istos quatuor dicta est Cha- riat, scilicet civitas, Tarbe, id est quatuor, licet multi alii ibidem postmodum sunt sepulti, scilicet. duode- eim patriarche, filii et uxores eorum. Caruit ergo populus ille annis multis summo sacerdote, usque ad tempora finis vite Danid. Item Salomone pre- vepto patris coronato in regem, eciam Sadoch unctus est in pontificem, qui fuit de domo Ythamar, domo Eleazari pro tune reprobata, ut predixerat Samuel jussu dei. Dauid eciam tercio unctus in regem Je- rusalem. super totum populum Israel ordinavit XXIIII pontifiees, qui ministrarent in templo secundum or- dinem vicis sue, ut patet Luce primo de Zacharia, patre Johannis Daptiste, qui mense Septembris mi- nistrabat in ordine vicis sue, quando apparuit ei Gabriel angelus et nuncciavit ei filii nativitatem et mirabilem vitam eius. Fuit enim ultimus pro- pheta veteris testamenti Johannes Baptista et inicium eciam novi. Nam lex et prophete usque ad Johan- nem, ut testatur in ewangelio Christus, et quamvis a principio mundi, ut dicit, usque ad ultimum elec- tum et ad colendam suam Dominus servos suos mittere non desistat, in quarta tanen mundi etate ampliori gracia. prophetarum. mentes. fecundius illustravit: nam juxta illnd Ysaiae: Rorate celi de- super quasi ros subtilis et tennis fuit spiritus pro- phecie, seilicet in prima vineam etate ab Adam usque ad Noe, quasi in prima die seculi Jux fidei. vix. appa- )) Kniha králův 1I, kap. 6. 3, Proroctví Isaiáše kap. +5. *) Tamtéž kap. 62. 9 Tamtéž kap. 7. KRONIKA MARIGNOLOVA. ruit. In secunda tamen etate mundi plus profecit post Noe, et facta est quasi firmamentum, tercia tamen die, scilicet tempore Abraham et Ysaac et Jacob ceperunt quasi apparere herbe virtutum ; tan- dem quarta die, die scilicet a tempore Dauid regis et filiorum, nubibus reseratis, nubes pluviose facte sunt propheta dicente Ysaya: Rorate celi desuper et nubes pluant justum, aperiatur terra, et germinet salvatorem.?) Et quis sit istud germen, quod erit, ut dicit, in magnificencia et gloria, ipse declarat, di- cens: propter Syon non tacebo et propter Jerusalem non quiescam, donec accendatur ut splendor justus eius, et salvator eius ut lampas accendatur.?) Quo- modo autem ista lampas sit accendenda, declarat di- cens: Ecce virgo vel alma concipiet et pariet filium et vocabitur nomen eius admirabilis,*) deus fortis, pater futuri seculi, princeps pacis, multiplicabitur eius imperium et pacis non erit finis, scilicet. pecto- ris et. credulitatis illius, quod eciam Yeremias et alii prophete omnes pariter tam de vita quam morte et resurreccione, ascensione in celum pariter et con- corditer cecinerunt, et patet per Danielem et Jere- miam et alios usque ad finem mundi. Fuerunt enim duodecim prophete, qui vocantur minores, scilicet Osee, Johel, Amos, Ahdias, Naum, Jonas, Micheas, Sophonias, Abacuc, Aggeus, Zacharias et Malachias, qui minores prophete dicuntur in comparacione ma- iorum quatuor, quorum ista sunt nomina: Ysayas primus, qui non propheciam, sed quasi ewangelium texere visus est; ita expresse nativitatis decursum et passionem Christi descripsit. Quem secutus est Yeremias, qui in Trenis, id est trino alphabeto me- trico. eiusdem mortis Christi deploravit. vindictam. Ezechiel autem visis rotis quatuor eciam quatuor ewangeliorum descripsit vimagines. — Ultimus istorum Daniel tempora et ebdomadas septuaginta, in. quibus Cliristus esset occidendus, et. finem. templi Judeorum et regní ita clare et aperte descripsit, ut uulli du- bium esse possit, quoniam Spiritus sanctus loquebatur in eo ete. Nune ad. vstoriam. redeamus. 

Strana 583
KRONIKA MARIGNOLOVA. De Yoyada pontifice. Joyada pontifex celebratur, qui habuit uxorem de tribu regali nomine Jokabet, filiam regis Joram. Nam iste due tribus, scilicet regalis et sacerdotalis, in exitu Israel de Egipto matrimonio sunt coniuncte. Unde Maria, soror Aaron de tribu Leui, nupta fuit Esron, filio Jefone de tribu Juda, et Aaron habuit uxorem de tribu Juda, filiam regis Joram. Qui Jo- ram, filius regis gloriosi Josaphat, regis Juda in Jerusalem, fuit natus de pessima matre vdolatra Atalia, filia. maledicte Jezabel, uxoris Achab, regis Samarie, et que Yezabel ydolatra prophetas plures Domiui interfecit. Quo tempore deus misertus populo suo fecit apparere Heliam, qui ubi fuerit conservatus à deo, nescitur. Si verum est, quod fingunt Hebrei, quod iste idem fuerit Finees, filius Eleazari, ut re- citat Jeronimus super primum Paralipominon XXI? capitulo, dicunt tamen Hebrei et Sabei, id est ho- mines de regno regine Saba, quod manserat in al- tissimo monte illius terre, qui mons Gybeit dicitur, quod sonat mons beatus; in quo monte orabant magi, sicut. dicunt, in nativitate Christi nocte, quando viderunt stellam ; et est inaccessibilis quodammodo. Nam a medio monte et supra aer dicitur ita sub- tilis et purus, quod nisi cum spongia plena aqua super os vix aliquis ascendere possit vel pauci. Helias tamen, ut dicunt, ibi mausit voluntate dei absconsus usque ad tempora illa. Dicunt eciam illi de Saba, quod ibi nunc eciam aliquando apparet, et est ibi fons, unde dicunt eum bibisse in pede mon- tis, et ego bibi de fonte illo, non tamen potui ascen- dere montem illum beatum, gravatus infirmitate prop- ter fortissimum venenum, quod biberam in Columbo michi propinatum ab hiis, qui volebant rapere, que habebam, quamvis proicerem frustratim spolia, car- nes omnium intestinorum cum infinito sanguine et passus fuerim tercie speciei incurabilem dissenteriam mensibus quasi undecim, de qua forte nullus dicitur alius evasisse. Deus tamen misertus est mei, ut referrem, que videram, et auxilio cuiusdam medice illius regiue evasi, que cum sucis herbarum tantum et abstinencia me curavit. Reginam eciam illam fre- quenter vidi et solempniter benedixi et super eius elefantem cquitavi et in eius convivio glorioso fui, et ipsa me in conspectu tocius civitatis iu. solio re- sidentem honoravit donis magnificis: nam cingzulum sieut. ipsa donabat institutis, aurcum, principibus 583 michi donavit, quem latrones michi acceperunt in Seyllano. Donavit eciam michi vestes, pecias inte- gras, preciosas, subtiles centum quinquaginta, de qui- bus novem recepi pro domino papa, quinque pro me, sociis principalibus dedi tres pro quolibet, mi- noribus duas et omnes alias in eius conspectu dis- tribui inmediate astantibus servitoribus eius, ne essem avarus, quod fuit summe commendatum et magnifi- cum reportatum. Hoc incidens non displiceat. Nunc ad Heliam revertamur, qui tempore tante uecessita- tis contra ydolatras solus propheta domini tunc appa- ruit, quadringentos prophethas Daal, illius regine deceptores, una die occidit gladio manu sua, ignem de celo descendere fecit super sacrificium, solo verbo quinquagenarios duos cum suis militibus interfecit igne misso de celo, qui eos consumpsit, quadraginta diebus sine cibo permansit, carnes a corvis mini- stratas comedit, vidue filium suscitavit, farinam multiplicavit et oleum in lechito, unde vixit ipse et vidua Sareptena cum filio suo toto tempore famis; celum clausit, ne plueret annis tribus, et iterum aperuit li[n]gua sua et dedit dominus pluviam de celo competentem, Heliseum quoque post se prophetam con- stituit et impletum duplici spiritu dereliquit et ipse raptus est in celum curru et equis igneis, expectans cum Enoch prelium Antichristi; ipso predicente tota Achab et Jezabelis posteritas est deleta a Jeu prin- cipe, qui regnavit pro eo. Sed et Joram, rex Juda, filius scilicet Josaphat, occisus est, cum Samariam descendisset, cum undecim fratribus suis. Quo au- dito pessima Atalia, filia Jezabelis, in Jerusalem omne semen regium interfecit preter unum parvulum, quem uxor Joyade, filia regis Joram, abscondit in templo, ipsa tyranna penitus ignorante, nominc Joas, ipsa annis septem regnante, nec sperabatur aliud de domo Dauid remansisse. Joyada tamen, summus sa- cerdos et pontifex, secrete armatos congregavit, le- vitas et omnem populum, et regis filium annorum septem in templo Domini solempuiter coronavit et tyraunam crudelissimam | gladio interfecit et Dauid regnum Joyada reparavit. Unde in sepulcro regum postmodum est sepultus, ubi nunc est locus fratrum Minorum, quia misericordiam feeit cum domo Dauid. Cuius beneficii immemor Joas rex, Joyade — filium. sanctum prophetam Zachariam, gladio inter templum et altare occidit, ut testatur Christus in ewangelio Mathei, quem filium interpretatur. Post Yoiadam licct. plures. fuerunt. sa- vocavit Barachie, qui justus 

Strana 584
584 cerdotes sancti et boni prophete, insignes tamen no- tabiliter non fuerunt, nisi Esdras et Necmias, qui post captivitatem reparaverunt auxilio prophetarum sub Cyro, rege Persarum, civitatem et templum se- eundum et libros legis combustos per Nabuzardam, principem Babilonis. Tempore tamen captivitatis fuit Daniel cum tribus pueris in pallacio Babilonis, fuit eciam Ezechiel propheta juxta fluvium Cobar inter populares, fuerunt eiam tres prophete minores, Ag- zeus, Zacharias et Malachias, tempore reedificacionis secundi templi, prophetantes de illo templo, quod esset gloriosius quam primum, non in lapidibus nec donis nec, ut glossant false et mendaciter Judei, quia intravit in ipsum maximus Allexander, quod non fuit eis ad gloriam, sed magis ad ignominiam. Item non fuit gloriosum, ut dicunt glos(s]e Judeo- rum, quia defecerunt quinque, que fuerant in primo templo, scilicet archa testamenti, tabule scripte di- vito dei vivi, tereio urna aurea plena manna, quarto virga Aaron, que fronduerat, quinto Spiritus sanctus, id est funiculus cum lana coccinea tincta sanguine, que die propiciacionis ad fumum altaris fiebat can- dida sicut nix. Hec non fuerunt in isto secundo templo. In quo ergo, dixit propheta Malachias, evit glovia istius maior quam primi? Certe audi, quia veniet ad templum sanctum suum dominator dominus etc.!) Item veniet desideratus cunctis gentibus et re- plebo domum istam gloria, dicit Dominus. Quod tunc fuit impletum ad literam, quando impleti sunt dies purgacionis Marie, et tulerunt. puerum Ihesum in Je- rusalem, et cum inducerent puerum in templum, cecinit Symeon: Nunc dimittis Domine servum tuum in pace, quare, quia viderunt oculi mei salutare tuum vote., sequitur gloriam plebis etc.?) Hec est gloria maior quam prima. Ne autem Judei amplius expectent, illud funditus est destructum et ibidem nune constructa est mischita Sarracenorum. ad. lau- dem pessimi Mahometi: nec tercium templum pro templum Judeis reedificabitur in eternum, et per consequens nunquam videbunt gloriam prophetatam et Neemia. per pro- phetas in illo templo sub Esdr: 55 Proroctví Malachiáše kap. 3. ?y Evaug. sv. Lukáke kap. 2. y Proroctví Isaiáše kap. 1. V Proroctví Jeremiáše kap. 7. KRONIKA MARIGNOLOVA. De templo secundo reedificato sub Hesdra. Sub isto Hesdra reedificatum est secundum templum minus lapidibus preciosum et gloriosum quam Salomonis, et quia quinque defuerunt in eo, que fuerant in primo, scilicet archa testamenti et tabule Moysi et urna habens manna, quam reponi fecit Moyses, oleum unccionis et Spiritus sancti, id est signum in funiculo rubeo, qui fiebat albus in die propiciacionis juxta istud Ysaie: Si fuerint pec- cata vestra ut coccinum, id est duplici sanguine tinctum, die illa quasi lana alba erunt.?) Hec quinque in secundo templo defuerunt, et tamen dixit propheta Zacharias et Aggeus et Malachias prophetantes, in eius reedificacionem confortantes populum ad ope- randum, quod erit gloria domus huius secunde maior quam prime, in qua scilicet veniet in ipsam desi- deratus cunctis gentibus, et tunc erit gloria illius domus maior quam prime, impleta fuit prophecia, quando Christus Ihesus fuit presentatus in ipsa, quem Symeon suscepit in ulnis et benedixit et antea pro- phetavit. Nec potest intelligi, ut nunc falsi Judei fingunt, quia in isto templo fuit Allexander, quia hoc non fuit gloria sed ignominia, quod homo ydo- latra intravit et subiugavit eos; nec de alio templo futuro potest intelligi, quia. nunquam Judei in mundo isto debent habere tercium templum, quod ipsorum doctores probant primo per textum legis dicente Jacob, quando Jacob vidit scalam, vere non est hic aliud nisi domus dei et porta celi; sic ipsimet ex- ponunt, domus dei, ecce templum Salomonis, porta celi, ecce secundum sub Sorobabel recdificatum, ter- cium in celo, quia in terra non est hec tradicio. Item per istud Jeremie: Nolite confidere in verbis mendacii, dicentes templum Domini,*) ecce primum templum Doniini, tercium mendacium est. lstud ta- men templum gloriosum factum propter presenciam Christi Ihesu proiectum fuit a facie dei propter sce- lera noluerunt. Et primo fuit per Anthiochum violatum, expoliatum et desolatum etc., et hee est. desolacio dicta a Da- niele propheta in eternum duratura, in qua finem accepit juge sacrificium et. lex. et. templum. occiso eorum, quia Christum cognoscere 

Strana 585
KRONIKA MARIGNOLOVA. Christo, quia non erit eius populus, qui negaturus erat eum, et manebit eius desolacio in secula secu- lorum. Fuerunt tamen generosi in sacerdotibus Ma- chabei, qui regnum et sacerdocium restaurare cepe- runt, qui commixti cum sanguine Asclonite Herodis ct regnum et sacerdocium perdiderunt, veniente Chri- sto in carnem, qui verus rex a deo factus est et sacerdos secundum ordinem Melchisedech in eter- num. Et hic terminatur legale sacrificium Judeorum. Herodes eciam post mortem Christi roboratus in regno, timens, ne aliquis de semine Asmonay, id est Machabeorum, remansisset, qui acciperet sibi regnum, omnes sacerdotes penitus interfecit preter unum, quem privavit oculis et abscondit, ne eius consilio uterentur. Quodam die volens experiri in- travit ad eum mutata voce fingens se alium et dixit : Pater, maledic isti tyranno Herodi pessimo. Qui re- spondit: Seriptum est, ne maledixeris regi in corde tuo. Cui ille: Rex non est, nec dici potest. Cui cecus: Saltim princeps est, et scriptum est: Principi populi tui non maledicas. Cui Herodes: Nec priuceps dici potest. Et senex: Saltem et di- ves est, ct scriptum est: Ne maledixeris diviti in corde tuo. Tunc Herodes osculatus est eum et dixit: Si scivissem, tales fuisse Raban, id est doctores, non occidissem eos. Da ergo pater consilium. Cui senex: Quod consilium? Lucernam domini extinxisti, nisi solus deus potest dare consilium. Nam nullus remansit sacerdos, nec potest ordinari sacerdos se- cundum legem minus quam a quinque aliis sacer- dotibus; ergo speremus in nomine domini et in lege, quia lex lux est et lucerna. Et sic hodie veri Judei confitentur, nullum in mundo se scire verum sacer- dotem, nisi quia quidam fingunt se esse tales, qui- bus nec fidem dant ipsimet, nec ergo templum pro loco sacrificii habent nec sacerdocium. Cognoscant ergo ceci verum sacerdotem et pontificem Ihesum Christum. Amen. Incipit ystoria novi testamenti de s«cerdocio spi- rituali, ct primo pontifice christianorum, Ihesu Christo. Primo ergo videndum est de sacerdote primo christianorüm, scilicet Ihesu Christo, qui fuit a patre predestinatus et per prophetas anuncciatus. Tu, in- !) Žalm +44. °) Zalm 44. 585 guid Dauid, es sacerdos in eternum secundum ordi- nem Melchisedech, non secundum Aaron. Translato ergo sacerdocio de ordine Aaron ad ordinem Mel- chisedech necesse est, ut legis translacio fiat, ut probat beatus Paulus in epistola ad Hebreos. Quod autem hec prophecia non possit intelligi de alio nisi de unigenito filio dei, probatur per illum psalmum: ,Eructavit^, in quo propheta Dauid, pater eius secun- dum carnem, ut habetur de re, primo expresse pro- mittit eius eternam generacionem, dicens: Eructavit!) cor meum verbum bonum, cor dei, essencia divina, memoria paternalis fecunda infinite virtutis, ideo eructavit, quia non potuit non producere verbum, quia naturaliter producitur ab eterno, non acciden- taliter, quia nullum potest cadere aecidens in deum nec motus neque tempus, ergo essencialiter et eter- naliter procedit, quia in II" psalmo pater dicit: Fi- lius meus es tu, scilicet eiusdem essencie vel nature, ego hodie genui te, id est eternaliter, quia illa ge- neracio nec habet principium neque fimem. Quare quia in principio erat verbum, id est sicut fuit prin- cipium, id est deus pater erat verbum nec ante nec post, quia tune fuisset deus stultus. Verbum erat distinctum personaliter non. substancialiter a dicente, quia verbum erat apud deum et deus erat verbum, eiusdem scilicet essencie et substancie, nature, cocter- nus et equalis, quia omnia per ipsum facta sunt et sine ipso factum est nichil, quia illud, quod est apud alterum, aliquo modo distingwitur ab eodem. Quod autem iste idem, qui dicitur verbum, sit ven- turus in carne, idem psalmus probat, dum dicit: Speciosus forma pre filiis hominum, diffusa est gra- cia in labiis tuis; propterea benedixit te deus iu eternum.?) Primo namque ostendit eum hominem fu- turum per carnis assumpcionem, cum dicit: Specio- sus forma pre filiis hominum, ergo de numero ho- minum, aliter esset comparacio abusiva. Sed in quo speciosior aliis? Quia diffusa est gracia in labiis tuis. Que gracia? Non accidentalis tantum vel transitoria vel mutabilis ut in filiis hominum, sed eterna; ideo pre filiis hominum, quia dicit Johannes in priucipio sui ewangelii primo capitulo: Vidimus gloriam eius, gloriam quasi, id est, sicut in patre cst gracia, id est amor eternus, ita est unigeniti plenum. Non dixit plenam, ne ad aliud. referretur, sed. ple- 

Strana 586
586 num scilicet unigenitum gracie et veritatis. Pro- pterca, inguit, benedixit te scilicet pater in eternum ; non ergo tantum temporaliter nee mu- tabiliter. Quod autem ad eum legis auctoritas et potestas sacerdocii transferatur, ostendit, cum dicit: Accingere gladio!) tuo super femur tuum, potentissi- me, scilicet immutabiliter, quia eternum est testa- mentum amplius non mutandum, id est potestas Quod autem non solum sacerdotale, sed eciam simul temporale dominium sit transferendum, probatur, cum subditur: Specie tua et pulchritudine tua intende, prospere procede et regna. Quod autem iste sacerdos, qui eciam rex probatur, sit idem fiius, qui est deus, statim sequitur, ubi dicitur: Sedes tua vel tronus tuus deus in seculum seculi," id est, tu eternaliter es deus, sedens in throno Dauid patris tui. Unde probatur, quia in psalmo: Dixit dominus domino meo,?) scilicet filio Dauid, sede a dextris dei materialiter ultimo, et in psalmo : Virgam virtutis tue,?) virga virtutis, id est sceptrum Jude: non, inquit, aufe- retur sceptrum. de Juda, nec dux de medio pedum eius vel de femore eius — id est, quia semper ducem aliquem habuerunt, qui habuit sceptrum vel virgam eciam in Dabilone, — donec, inquit, veniat, qui mitten- dus est, et ipse erit expectacio gencium.*) Uhi tamen nos habemus ,expectacio gencium", hebraica litera habet seyla. Est autem seyla bursa vel matrix mu- Quando enim matus fuit Phares et Zara de Thamar, Phares egrediens fregit sevlam, id est hur- deus, ewangelii. lieris. sam vel matricem, dicente obstetrice: quare propter te divisa est materia, ideo vocatus est Phares, id est divisio, unde Pharisei divisi in vita ab sicut religiosi. Ergo de Phares debet venire seyla, id est bursa non divisa. Unde in psalmo dicitur: Virgam virtutis tue emittet dominus ex Syon, do- minare in medio inimicorum tuorum, ct sequitur se- cundum hebraieum textum, ut habetur in alia trans- aliis lacione beati Jeronimi, qua non utimur, virgam vir- tutis, sequitur populi tui spontanei, quasi de matrice aurore consurgeus ros adolescencie tue. Ubi primo premittit: dominare in medio inimicorum tuorum, id est duorum populorum tibi inimicorum. Primi sunt !) Žalm 44. %) Tamtéž 109. % Tamtéž 109. *) Genesis 49. 6) Evangelium sv. Jana XV, 25 KRONIKA MARIGNOLOVA. populi eius spontanei, id est Judei, de quibus ipse postea dicit: ut impleatur sermo, qui in lege eorum scriptus est, quia odio habuerunt me gratis;*) secundi inimici fuerunt gentiles, de quibus II? psalmo: Quare fremuerunt gentes. Inter istos duos quasi de ma- trice non fracta ut Phares, non corrupta, non vio- lata, sed de matrice aurore vel eterne secundum aliam literam procedens. Quis ros adolescencie ille est, de quo Salomon proverbiorum XXX*: Tria sunt michi difficilia et quartum penitus ignoro: Viam aquile in celo, [viam colubri super petram, viam navis in medio mari et viam viri in adolescentia. Viam aquile in celo:] aquila signum imperii Romanorum : in celo: quando fuit posita super templum nativita- tis Christi parum ante: viam colubri supra petram: de qua petra loquitur Ysaias: Attendite ad petram, unde excisi estis, et ad vulvam Sare, matris vestre (Ysa. capitulo LI9): coluber supra petram, quasi He- rodes super Judeam; viam mavis in medio maris, quia venient in trieribus de Ytalia, vastabunt He- breos et filios orientis (Numeri 23). Dalam dixit hoc, quod faetum fuit, quando post Herodem, regem Ju- deorum, divisa fuit in quatuor tetrarchias, anno quin- decimo Tiberii cesaris procurante Poncio Pilato Ju- deam (Luce III9). Tune fuit navis in medio mari, quia quartam partem regni Judeorum imperator univit cum Romano imperio aliis tribus partibus filiis Herodis remanentibus, sicut prius. Hec difficilia tria. Quar- tun dicit se penitus ignorare, quod tamen intellexit futurum, scilicet viam viri. Cuius viri? Illius, cui dietum est supra: Speciosus forma etc.:; illius, de quo dicitur: Et concupivit rex decorem tuun, quo- niam ipse est deus tuus et adorabunt cum. Cui di- citur, scilicet isti adolescentulo: via viri in adolescencia idem est, quod ros adolescencie. Unde hebraica veritas habet: viam viri in adolescentula. Hanc vium scilicet, quomodo vir esset in adolescen- tula, que est matrix. aurore quasi ros, Salomon nullo modo potuit intelligere racione, antequam fieret, quod tamen fide eredidit esse futurum, ideo scripsit esse futurmn. Verum Ysaias, qui sequebatur post Su- lomon, sicut. moris est. prophetarum, quod unus clau- ergo 

Strana 587
KRONIKA MA RIGNOLOVA. sit, alter aperuit, aliquantulum clausulam istam ape- ruit dicens: Locutus est dominus, scilicet per me, id Achaz, qui erat rex Juda, dicens: Pete tibi signum à domino deo tuo etc.!) Quo petere volente dixit Ysaias septimo capitulo: Propter hoc, quia es incredulus, da- bit dominus ipse tibi signum. Ecce aalma concipiet. Aalma idem est, quod clausa, nulli viro pervia, quod probatur, quia istud vocabulum in sacro canone est tantum in tribus locis: Genesis XXIII?, ubi Re- beca, virgo pulcherrima et incognita viro in hebreo scribitur aalma; item hic ab Ysaia; item ubi supra proverbiorum XXX, ex quibus concludere videtur, quod clausa in eternum virgo eadem est in omnibus tribus locis. Huic virgini loquitur pater eius Dauid, dicens in eodem psalmo: Audi, filia, etc.,?) scilicet celestein nunccium venientem. (Luce I?) Missus est angelus Gabriel, scilicet ad Mariam virginem, vide celestem thesaurum tibi offerentem : ave, inquit, inclina aurem tuam, quia concupivit rex speciem tuam, id est ani- mam consencientem, vultum tuum deprecabuntur omnes divites plebis etc. Da ergo fidem et senti virtutem. Fiat michi, inquit, secundum verbum tuum. Quia tunc verbum caro factum est et habitabit in nobis. Maria ergo mater Ihesu fuit ab eterno predes- tinata, a peccato preservata. Unde dominus possedit me (Proverbiorum VIII?) ab inicio viarum suarum, antequam quitquam faceret a principio, id est ante mundum, in eternali sapiencia preparata, a peccato preservata (Proverbiorum VIII?) : quia ab eterno ordi- nata sum. Si autem ordinata ab eterno, nunquam ergo sine ordine ; nichil autem est sine ordine nisi peccatum, quia ordinem destruit. Item inultipliciter figuris et enig- matibus a patriarchis prefigurata patet in omnibus, a pro- phetis prenuncciata unum pro multis psalmo: Funda- menta eius in montibus sanctis, id est electis potentibus, diligit dominus portas Syon. Hec porta Ezechielis, per quam solus dominus intrat et egreditur super omnia tabernacula Jacob, de quo Numeri XXIII: Quam pul- chra thabernacula tua Jacob, pre omnibus sanctis mulieribus, ut fuit Sara et Rebeca, Anna et multe alic; tu tamen supergressa es universas. Gloriosa sunt enim dicta de te (Civitas dei). Hec est civitas refugii (Jos. capitulo primo); hec est civitas, de qua Ysaias 66: Civitas solis vocabitur una, quia una est columba mea, formosa mea etc., (Cantica) a falsis DST prophetis inimicorum testimonio commendata. Unde memor ero Raab et Babilonis sciencium me. Omnes cnim philosophi et astrologi, Babilonii et Egipcii et Caldei pronuncciarunt in coniunccione Mercurii et Saturni puellam nascituram, virginem filium absque viri coytu parituram in terra Israel, cuius ymago in templo de Kampsay solempnissime custoditur, et prima luna mensis primi, scilicet Februarii, qui primus est apud Kathayos, festum istud cum candelis per totam noctem solempuissime celebratur anni novi. Ist! pro- pliete sancti primo commendaverant: Ecce alienigene : Balaam (Numeri 23): Orietur stella ex Jacob; Tyrus Abbumazar: quedam fuit olym felici tempore. imperii cesaris Augusti anno eius duodeno et regni sui novitate, que significavit post annum sextum nasci debere prophe- tam absque viri coytu in typo cuius habetur et vis Mer- curii plus inde multiplicatur. Item Ouidius de vetula: O virgo felix, o virgo significata Per stellas, ubi spica nitet, quis det michi tantum Vivere, quod possim laudum fore preco tuaruni? Nam nisi tu perfecta fores, non eligeret te Hic deus omnipotens, ut carnem sumeret ex te.?) Hec fuit per angellum nuncciata, ab originali su- pernaturaliter, ut creditur, preservata, aliter non esset, ut supra probatur, ab eterno ordinata, saltem in utero sanctificata, ab ommi actuali preservata, in templo presentata, ab angelis custodita et infor- mata glorioso miraculo coram populo Joseph seni desponsata, Joseph absente a3 summo sacerdote septem virginibus sociata, parentibus de templo resignata, in domo propria, in Nazareth scilicet, custodita et obserata firmiter; expectabat totus populus Israel videre in cea magnalia summi dei. Hec septem vicibus orabat, manibus laborabat, contemplacioni vacabat, virginem illam parituram de- votissime expectabat et ad ei serviendum toto se disponebat. Mater ergo ea Christus et enim mentis affectu et animo Syon dicet: homo factus est in ipse fundavit eam, altissimus dominus narrabit in scripturis populorum et principum horum, qui fue- runt in ea. Unde Sibilla Rome Octauiano impera- tori ostendit cam in rota solis et in capite coro- natam stellis duodecim, diserinatam, puerum in ulnis ct in manu altera septem spicas. Tunc exclamavit: Hic est ara celi, incensum obtulit et construxit aram, !) Isaiáše proroctví kap. 7.— ?) Zalm 44. — 3) Poněvadž Marignola podává místo to zvela porušeně, přiná- šíme je dle basilejského vydání spisů Ovidových z r. 1479. 

Strana 588
588 que hodie est in ecclesia Minorum juxta Capitolium et dicitur Ara celi. Et quia validum est testimo- nium bonum inimicorum, Machmeth pessimus in suo aleurano tercio zora dicit sic: O Maria! deus puri- ficavit te et sanctificavit te super omnes mulieres et misit tibi verbum suum et Spiritum sanctum, ideo nullus est sine peccato, nisi Maria et filius eius Ihe- sus. Fuit ergo mirabiliter prophetata, signis et enig- matibus declarata et glorificata. Nam dum Joseph esset absens, Maria firmata et optime a parentibus de mandato summi principis custodita, in sero vigilie pasche, ipsa stante in extasi, subito angelus Gabriel intravit per fenestram in primo crepusculo et dixit: Ave etc. et perturbavit eam et post concepit filium dei. Et ecce Joseph, dum vidit eam gravidam, vo- luit occulte dimittere eam et cum confortatus ab angelo remansisset et Maria jam deo plena ad salu- tandum Elisabeth processisset, mater Johannis Bap- tiste Elisabeth sibi ad quemdam fontem obviasset, per amplexum sensit Johanne exultante dei filium concepisse. Ex quo tactu sacratissimi uteri a deo illustrata et Spiritu sancto repleta exclamavit et dixit: Benedicta tu in mulieribus. Tunc Maria ce- cinit ,Magnificat^ et post tres menses Johannem de terra levavit et in eius cireumcisione cum Zacharia patre Denedictus cantieum ympnizavit et tunc re- versa est domum suam. Apparuit ventre pleno ct inventa est in utero habens de spiritu sancto. Quomodo autem inventa est et « quo. sed. posset obnwtti, si placeret. etc. Maria autem revertente iu domum suam inventa est in utero concepisse. Tunc summus pontifex culpat Joseph, quod virginem tam sanctissimam non servasset. Joseph autem illud negante et cum probacionibus legalibus se purgante vocatur Maria et diligentissime examinatur, quomodo concepisset, posito terribili legis simo coram ea, aquam scilicet Habuit enim aqua illa ta- lem virtutem usque tunc, quod si mulier nocens gu- Stasset, statim putrescebat venter eius et crepabat, si innocens, evadebat, ut patet Leuitici. Maria autem ante altare. ponens manus super legem dei, orans exilarata est et facta amaritudinis preparatam. est facies eius lucens sieut sol, et levans manus in celum juravit, quod non teti- gerit me homo, sed virgo sum. Quod tamen multe alie sanetissime certis. judiciis cognoverunt. Tune omnes glorificaverunt deum expectantes miraculum KRONIKA MARIGNOLOVA. tantum altissimo prodigio terminari et iterum re- commendaverunt Joseph, donec peperit. Peperit au- tem VIII? kalend. Januarii filium suum primogeni- tum. Hec et in Talmut Judeorum et in secretis beati Mathei, que habuit papa Johannes XXII", scripta esse veridice referuntur. Non tamen omnibus secreta, fidei sunt pandenda. De descripcione orbis ct nativitate Ihesu Christi. Exiit ergo edictum a cesare Augusto, ut de- scriberetur universus orbis. Ascendit autem et Joseph à Galilea in Bethleem cum Maria uxore pregnante, eo quod esset de domo et familia Dauid, et illo sero urbem intrare non potuerunt, quia tarde vene- runt. Est autem Bethleem in monte et ante portam est platea et cisterna maxima, de qua Dauid aquam desideravit, quando tres milites irrumpentes casti Philistum hauserunt aquam, quam fudit in terram. Et ultra plateam erat et est spelunca sub saxo longa cavata, ubi ponebant rustici, qui veniebant ad forum, animalia sua. In illa spelunea sibi Joseph prepara- vit locellum parvulum et ibidem parvum presepe juxta eam pro bove et asino suo, eo quod non esset ei locus in diversorio, frigus erat. Et ecce, dum medium silencium tenerent omnia, virgo Maria sur- rexit, Joseph excitat, lumen postulat, quod habere non potuit, et peperit filium suum primogenitum et pannis involvit eum et in presepio reclinavit. Misertus est pater tom matris anxietati quam filii, subito celesti remedio consolatur, ut ait sacer Am- brosius. Stella enim nove claritatis apparuit, habens in se ymaginem tam matris quam filii; quam vide- runt magi in oriente et eodem die Rome Cesar Augustus populusque Romanus, et subito angelus pastoribus nuneciat et celestis exercitus prosequitur ympnum angelo inchoante : Gloria in excelsis deo etc. Primus ergo pontifex in eternum secundum ordinem Melchisedech Ihesus Christus, filius dei ex semine Dauid et in domo Dauid natus secundum carnem excursis ab Adam annis quinque milibus centum nonaginta octo vel amplius, anuo ab urbe condita septingentesimo quinquagesimo secundo, ce- saris autem. Augusti anno LII", ebdomada juxta Da- nielis propheciam ILXII", Olimpiadis quingentesima LXV" [sie]. Sextam enim etatem suo piissimo illustravit adventu, nocte media, die dominica illucescente Ihe- sus Christus, filius dei, ex Maria virgiue in Bethleem naseitur. angelis cantantibus gloria in excelsis, pa- 

Strana 589
KRONIKA MARIGNOLOVA. 589 storibus mirantibus et vigilantibus, stella nove cla- ritatis magis apparuit, sed et Rome cecidit templum, dictum pacis eterne, Augusto adorante virginem cum spicis et filio in Ara celi, XIII die a magis cum mu- neribus adoratus, XL a matre in templo presenta- tus, ab Anna prophetissa et Symeone cantico com- mendatus, timore Herodis in Egiptum portatus, inde post septennium in Nazareth fuit humiliter conver- satus usque ad baptismum Johannis. Qualiter Ihesus. fuit inter. summos pontifices ordinatus. Verum non est pretermittendum, quomodo a Judeis inter summos sacerdotes fuit aggregatus. Est enim tradicio in Talmut, si volunt dicere, talis, quod Dauid, rex Israel, volens ampliare cultum dei XXIIII pontifices ordinavit, qui per vices ministra- rent in templo, ut habetur Luce primo de Zacha- ria. Accidit, quod unus defunctus est Cumque sup- plere vellent numerum eorumdem, nec ydoneum reperirent, pro eo, quod oporteret, ut sciret bene legem et li[n]guas plures, saltem tres principales, scilicet grecan, quam vocant Romay, Jonay, id est latinam Hebray, id est hebream, sieut fuit scriptus titulus triumphalis, sciret eeiam artes magicas. ut posset conviucere incantatores et magos, et cum nullum talem de domo Leui invenirent, unus no- minavit Ihesum dicens: Hic est Ihesus de domo Dauid ydoneus. Cui cum diceretur, eum non esse de domo sacerdotali, sed regia, facta solempni dispu- tacione conclusum fuit, quod erat de domo Leui per eommixcionem tribuum et sciscitacionem semi- nis more illius legis; nam iste due tribus commixte erant. Erat enim filius Marie, que erat de domo Leui nata. Nam et Aaron uxorem habuit de tribu Juda et Joyada, pontifex sanctus, filiam Joram, regis Juda. Et in Libro regum legitur: Filii Dauid sa- cerdotes erunt et nullus ei similis in toto populo, per quem deus tot nobis ostendit miracula in eius uativitate. Quare expectamus, quod iste erit gloria Israel in tempore suo. Tune communi consensu vo- caverunt matrem suam et posuerunt legem coram ea et ipsam adiuraverunt, ut redderet testimonium de Ihesu. Tune illa illustrata facie sicut sol dixit: Ihesus est filius dei vivi et Marie virginis, patrem habuit super terram. Hoc testimonium serip- serut in Talmut et Ihesum inter pontifices ordi- nec !) Evangelium sv. Jana kap. 20. naverunt in ordine vicis sue. Hec in Talmut prinio scripserunt, de quo tamen postmodum doluerunt, quia licitum fuit ei intrare templum et docere et pontificum offieium exercere, unde de templo ex- pulit mercatores. De baptismo Christi. Postquam autem Johannes baptizabat et Ihe- sus esset incipiens annorum triginta, in Jordane voluit baptizari et ascendit in montem illum altis- simum et intravit speluncam, in qua fui, et jeiu- navit quadraginta diebus et noetibus. Post hoe in Nazareth rediens predicare cepit et duodecim ele- git apostolos, quorum duo primi fuerunt: Andreas, frater Petri, ut habetur Johannis III?; quis autem fuerit ille alius, nullus dicit ewangelista. Tamen probabiliter dicitur, quod fuerit Johaunes ewangelista, qui more suo nunquam se nominat, nisi per eireum- stanvias. Tercius fuit Petrus, quartus Philippus, post fuit Natanael, verus Israelita, Matheus eciam post vocatur de theoloneo. Alii non sic expresse vocan- tur; tamen duodecim vocavit, quos apostolos no- minavit. Post hoe baptismum post Johannem insti- tuit et innovavit et alia sacramenta, Lazarum et alios resuscitavit et alia multa miracula fecit, die palmarum Iherusalem introivit et porta elausa fuit et ex tune nunquam potest aperiri. Cenam illam gloriosam in monte Syon, ubi nunc est locus Mi- norum, fecit, lavit pedes, sacramentum corporis et sa[n]gwinis ibidem celebravit, alia sacramenta docuit, scilicet conficere crisma, ut dicit Johannes secun- dus papa et martir episcopis Gallie et Germanie, et oleum infirmorum, ut Marci septimo. Tandem ympno dieto in orto capitur, illuditur, erucifigitur, moritur et sepelitur, tercia die resurgit et fit pascha. Eodem die apparens pluries, tandem insufflavit et dedit invisibiliter Spiritum sanctum dicens: Quorum remiseritis peccata, remittuntur eis,!) et tunc fecit eos confessores. Die quindecima, ut creditur, saltem illo tempore, ad mare summo mane faeto prius convivio de pane et piscibus presentibus aliquibus apostolis et discipulis sub trina interrogacione con- tra triuam negacionem et responsionem dixit Petro: Symon Johanuis, amas me? etc. istis verbis: pasche Oves meas etc. pasce agnos pro se et loco sui et tunc omnium, nullo excepto, summum pontificein solummodo Petrum ordinavit et claves promissas 

Strana 590
590 KRONIKA MARIGNOLOVA. concessit et statuit omnium esse caput, ut Johan- uis III?: Tu vocaberis cephas, id est caput. Ita sicut in uno corpore duo capita esse non possunt, sic in ecelesia, que corpus est Christi, duo equales esse non possunt, contra intollerabilem errorem multo- rum, qui dicunt omnes apostolos equales fuisse, id est eiusdem auctoritatis, quod et si fuit vivente capite Christo, post eum omnino esse non potuit, sed omnes alii sub eo; et ipse eorum pastor est institutus loco Christi. In novo enim testamento omnis ecclesiastieus ordo a Petro inicium sumpsit. Omnes autem die ascencionis fecit predicatores di- cens: Euntes in mundum universum predieate ewan- selium omni creature.) De missione Spiritus sancti. In die autem pentecostes, scilicet quinquagesimo die a resurreccione, circa terciam horam factus est subito de celo sonus et cecidit Spiritus sanctus su- per eentum viginti congregatos in cenaculo Syon, ubi nunc est chorus fratrum Minorum, sedente in medio eorum Maria virgine, matre cius, cum omni- bus apostolis, mulieribus et fratribus cius. Et lo- quebantur li[n]guis omnium et baptisati sunt tria milia, et dieit Johannes Scotus doctor, quod putat, quod eum aspersorio, sicut fit in die dominica, fue- rint baptizati, nee multa faeta fuit examinacio, nisi iu fide creditis. Primam ergo missam in noete post pedum locionem expletis epulis post longum sermo- nem Christus celebravit, et tune media nox transi- erat, ut probatur, ideo, quod ante mediam noctem missam nullus celebrare presumat, statutum est, nisi in sabbato sancto, ut servat Lateranensis ecclesia ex statuto beati Petri, in noctis crepusculo et omnes orientales. Post illam missam nulla alia celebrata est, nisi post penthecostes; nam die Mercurii post pentecostes, ut habetur in quodam libro, qui non- dum pervenit ad latinos, quo utuntur orientales et voeant ipsum Luearay, quasi alia vel secunda pars libri Luce, id est aetuum apostolorum, in quo seri- bitur sie: quod feria IV* post pentecostes plurimis baptizatis, suadente virgine gloriosa, congregatis apo- stolis suadebat, quod missam, sicut filius. mauda- verat, celebrarent. Quod cum omnibus placuisset et Petro ex offieio incumberet, ipse sua auctoritate precepit Johanni, ut primam diceret loco sui, quia by Evang, sv. Marka kap. 16. ipse illa nocte nimium fuerat perturbatus et Jo- hannes melius potuit concipere verba Christi. Jo- hannes humiliter aceeptavit et beata Virgo confe- eisse creditur hostiam sive panem pro sacramento, et formam misse dederunt. Primo namque sieut Christus ympnos cantaverunt et psalmos, postea oraciones quasdam et legeruut unam leccionen de veteri testamento et canticum post leccionem, secundo aliam leecionem de prophetis et aliud canticum, tercio Johannes mente recitat ewangelium, ut a Chri- sto receperat in cena, et post offertorium faeta oblacione et oracione per modum prefacionis tan- dem confecit corpus et sa[n]gwinem Cristi in forma, quam docuit, quam nullus scripsit, tamen omnes memorie commendaverunt et posteris tradiderunt, et in parvo altari beati Petri viatico Rome dicitur esse scripta. Post dixit pater noster et ad com- plendam. Nee sunt illi audiendi, qui dicunt, quod beatus Petrus dixit primam missam dicendo tantum- modo pater noster, quia error esset credere, quod posset confici a quocumque sine forma verborum, quia aecedit verbum ad elementum et fit sacramen- tum, ut ait Augustinus omelia VIII" super Johan- nem et ponitur in Decretis. Eciam oportet, quod hec verba et forma dicantur materialiter in per- sona Christi recitative, non significative; ideo opor- tet sacerdotem premittere alia verba indicancia, quod non in persona propria proferat illa verba. Unde dicit Johannes Scotus, doctor subtilis, quod si sacerdos diceret tantum: Hoc est corpus meum, nichil omnino facit, ideo oportet premittere verba; unde ista dependent tamquam in persona Christi. Utrum autem in azimo vel fermentato, questio est, que modo dimittatur, sancto Thoma, ut habetur in eorum tradicionibus, satis apparenter et pulere, quod Christus in cena confecit in azimo, quod probatur per eum, prima die azimorum etc., nam a vespera illius diei, usque ad septimam, que fermentum habuisset in domo, peribat anima illà de populo suo; ergo illa die Christus in dono sancti viri, eciam si voluisset pa- nem non confecit, sed apostoli eadem racione in fermentato, probacio, quia tunc non licebat, scilicet in pente- costes uti azimis, ergo in pane usuali, quod decla- fermentum, sicut Melchiades papa statuit; dicitur tamen a patriarcha azimum, non reperisset; ergo in azimo ratur 

Strana 591
KRONIKA MARIGNOLOVA. tamen hec questio alibi terminatur. Panis ergo debet esse de tritico, et sufficit de necessitate sacramenti, et si forte alter est de necessitate mon- strandum. Petrus ergo, filius Johannis, frater Andree de tribu Neptalim, primus post Christum ab eo sum- mus pontifex ordinatur, a quo in novo testamento omnis ecclesiasticus ordo sumpsit inicium. Hie tenuit pontificalem kathedram Iherosolimis annis IIII", ubi et Jacobum, fratrem domini, assi- stentibus sibi Jacobo et Johanne episcopum ordi- navit, tradens omnibus formam, ut nullus minus quam a tribus episcopis ordinetur. Unde et beatus Gregorius ad consulta Augustini, primi Anglorum episcopi, scribit sic: In provincia, ubi solus episco- pus es, non nisi solus potes binos episcopos ordi- nare, quod ita nostra auctoritate per te nunc fieri mandamus, ut de cetero nullus presumat, sicut sta- tuerunt apostoli, minus quam a tribus episcopis ordi- nari. Et Jacobus primus episcopus apostolus non minus [quam] a tribus ordinatus est, scilicet Petro, Jacobo et Johanne. Eodem anno Matheus electus est loco Jude, Paulus conversus, quem Barnabas ad aposto- los introduxit. Petrus eciam descendit in Joppen et Cornelium, gentilem centurionem cohortis Ytalie, baptizavit et conversus in Iherusalem tam ipse quam Paulus est et reprehendebant Petrum, quia partici- paverat cum paganis, et Paulum execrabantur multi conversorum Judeorum. Facto autem concilio et Petro racionem reddente, quia hoc fecerat pro eo, quod Spiritus sanctus fide purificaverat corda eorum, Jacobus episeopus surgens dedit sentenciam: Judico, Scilicet non inponendum jugum conversis aliud, nisi quod abstineant a fornicacione et ab ydolis. Hec necessitatis, alia duo congruitatis, scilicet a suf- focato abstinere et a sangwine. Et sic omnibus con- cordatis est eeiam preceptum circumcisionis abla- fum, quod non sit de necessitate salutis. In eodem concilio fecerunt symbolum, quod dieitur apostolo- rum, anno IIII? post mortem Christi, quo auno Pau- lus et Barnabas per Spiritum sanctum apostoli sunt electi et missi ad predicandum. Quamvis ergo Chri- stus sederet sede ut pontifex Iherosolimis, Petrus post eum tamen, ut dicitur in Apocalipsi com- minando: movebo candelabrum tuum, id est primatum !) ruk. requirunt. Hl ecclesie de loco suo, mandato Christi Petrus or- dinato Cornelio Cesaree episcopo commisit sibi in provincia vices apostolicas, sicut tenuit ille episco- pus primatum usque ad synodum Nicenam, et post Petrus ivit in Anthiochiam, ubi sedit annis septem, quia ibi fuit primo missus apostolus a Christo cum Johanne. Ubi primo repulsi sunt, torti et tormen- tati, missi in carcerem, fame deficiebant, nisi Pau- lus hec audiens, fingens se philosophum, adherens Theophilo, principi civitatis, maxima cautela et prudencia liberasset eos. Et tunc Petrus extractus de carcere filium Theophili annorum IIII" defunc- tum suscitavit et sic in kathedra est levatus indu- stria Pauli; et hoc est festum Kathedre saneti Pe- tri. Inde post annos septem jubente domino ponti- ficalem Christi eathedram, eciam ligneam, traustulit Romam et ibi sedit annis XXV, pluribus eciam mensibus et diebus. Et quia non est discipulus super magistrum, nullus, nisi sit hereticus, potest cathedram trans- ferre de Roma usque ad diem judicii: Unde dicit papa Gelasius et ponitur hec sentencia in Decretis: Qui aliarum ecelesiarum jura infringit, sacrilegus est, qui autem Romane ecclesie jura molitur iu- fringere, talis non solum sacrilegus, sed hereticus est censendus, dicente Christo beato Petro: Tu es Petrus, et super hane petram edificabo ecclesiam meam. Ideo usque ad finem mundi stabilita firmi- tate consistit. Quod per Spiritum sanctum intelligens Constantinus Augustus cum Niceno concilio similiter sic decrevit: Statuimus cum omnibus satrapis no- stris et amplissimo senatu, quod Romana ecelesia caput sit et primatum teneat omnium ecclesiarum mundi, sicut Christus statuit a beato Petro, regni celorum clavigero; ibidem cathedram tenere jussit usque ad finem mundi et ibi christiani eaput legis requirant, ubi Petrus exemplo magistri sui cruci- fixus est ct Paulus doctor gencium pro Christo ca- put inclinavit; ibi requirant!) legis sue doctores, nec terrenus princeps habeat ibi potestatem, indignum namque valde est, terrenos principes ibi habere pote- staten, ubi christiaui caput legis sue requirunt. Ideo sedem imperii nostri transtulimus in regionem Di- sancii, et episcopus urbis Rome sit alcior quam sedes nostri imperii et caput omnium episcoporum 

Strana 592
592 mundi; et clerici sui, qui cardinales vocantur, utan- tur linteaminibus et tumidonibus et sint alciores, quam amplissimus noster senatus; et quicunque huic nostro decreto contradixerit, partem habeat cum diabolo in inferno, preter hoc, quod leges vindica- bunt in eum. Romana ergo ecclesia nullis synodi- eis decretis, sed a solo Christo obtinuit mundi pri- matum, quia Christus à patre propter obedienciam mortis, in quantum talis homo meruit dominium tocius humani generis, quia ipsum sa[n]guine suo redemit. Ideo dicitur in Daniele: Regnum eius non corrumpetur et potestas eius non auferetur usque ad finem mundi,!) quam Christus stabilivit et beati apostoli suo sacro martirio firmaverunt, de quo in psalmo: Tronus eius sicut sol et sicut luna per- fecta in eternum manebit ete. Amen.?) De apostolis «lüs. Petrus et Andreas germani fuerunt; Petrus primus apostolorum ordine et officio, vocacione vero tertius. Hic sedit Iherosolimis annis IIII", Anthio- chie septem, tandem Rome viginti quinque, ubi erucifigitur cum coapostolo suo Paulo sub Nerone. Andreas in Achaia crucifigitur, ambo de tribu Nep- talim; ideo in benediccione Neptalim proprie di- eitur Neptalim cervus emissarius, dans eloquia pul- eritudinis ete.*) Johannes, frater Jacobi, Asiam illu- stravit sua doctrina, in qua seripsit Apocalipsim ; Rome bulitur in oleo ante portam Latinam, sed uon lesus exiit; fit tamen festum de eius martirio, quia fuit martir et plus quam martir, dum vidit Christum lanceari. Ideo sicut et beata Virgo martir mente fuit, ideo occidi non potuit alio martirio. Quia miraculo supervixit uterque, ideo nec veneno fortissimo moritur, quod bibit in Epheso, ubi post Paulum fundatorem in fide Ephesinam ut opisco- pus gubernavit ecclesiam et ibi sepultus, cuius ta- men corpus tumulus nonu potuit reddere, quod sus- cepit. Unde beatus Ambrosius pulere probat eum vere resurrexisse statim et ascendisse in celum cum gloria. Quidam tamen moderni doctores dicunt eum esse in paradiso deliciarum eum Enoch et Helia; quod miehi non videtur pro eo, quod adhuc non haberet fruicionem beatorum, quam Christus sibi !) Proroctvi Danielove kap. 7. *) Żalm SS. Y) Genesis 49. KRONIKA MARIGNOLOVA. promisit dicens: Veni, dilecte michi, epulari cum fra- tribus tuis, id est apostolis, quia iste Johannes ommibus apostolis supervixit et esset viator, non comprehensor, sicut sunt illi, seilicet Enoch es He- lias; et si qui alii sunt, ut quidam putant de Moyse, ideo gloriosius est dicere, quod regnat cum Christo in gloria amen. Jacobus, eiusdem Johannis germa- nus, qui ambo dicti sunt filii tonitrui a Christo, ut scribit Mareus in ewangelio, qui eciam maior vo- catur— nam eciam corpore maior fuit omnibus aliis apostolis et antiquior Jaeobo minore — primus pro Christo post apostolatum Yspanie rediens in Ihe- rusalem ab Herode oeciditur, et tamen Hyspaniam translatum est corpus eius. Hie sicut et Johannes, germanus eius, fuit, ymo ambo fuerunt de tribu Za- bulon. Philippus ; hic fuit quartus apostolus, vocatus & Christo et os lampadis vocatus, pius et primus gencium apostolus tres provincias convertit. Hic crucifixus moritur et fuit de tribu Asser, de quo dieitur: Asser piguis panis eius — in benediccione Jacob, quia Philippo dixit Christus: unde ememus etc. — Thomas de Jerusalem de Juda Parthos, Me- dos et Yndos convertit; in Mirapoli Yndie superio- ris oceiditur; ibi adhuc sa[n]guis eius cernitur; Matheus natus prope Bethsaydam ewangelium pri- mus scripsit, convertit Ethiopes, fuit de tribu Leui ; Bartholomeus fuit de tribu Ysachar, convertit Yn- dorum plures populos; Symon Judas, qui dicitur Thadeus, Jacobus, Joseph de tribu Effraym, Judas Scarioth de tribu Dan, Paulus de tribu Beniamin, Mareus ewangelista dictus est Johannes primo. Hic primo eum Barnaba et Paulo ivit ad predicandum et divisit eos et reversus in Jerusalem, ubi habe- bat matrem Mariam nominatam. Quare Paulus ha- bebat dissensionem eum Darnaba et separati sunt ab invicem, quia Darnabas volebat reassumere eum, Paulus noluit. — Hie tamen post secutus est Petrum et duas fundavit ecclesias patriarchales, scilicet Ale- xandrie et Aquileye, de qua terra exivit scilicet Gradensis patriarchatus. Barnabas in Cypro et Me- diolano fundavit ecclesias, Lucas creditur fuisse socius Cleophe, quibus euntibus Christus. apparuit, ut dicit Gregorius Libro moralium. 

Strana 593
KRONIKA MARIGNOLOVA. De aliis discipulis Christi. Post duodecim istos alios septuaginta duos discipulos Christus habebat, quorum duodecim apo- stoli proiecerunt de numero, quos Paulus scribit fal- sos fratres, pro eo, quod predicacionem ewangelii eonverterunt ad questum avaricie et contra manda- tum Christi et regulam apostolicam pecuniam re- ceperunt. Pro quibus alios bonos apostoli substi- tuerunt, quorum ista sunt nomina: Lucas, Apila, Amplaos, Vilanas, Sandatos, Popalios, Aristobolus, Stephano, Erodian, Cleopatra, Aday, Agay. Paulus conversus est post lapidaciouem Ste- phani infra annum. Nam Stephanus lapidatus est III? die Augusti, quo celebramus eius invencionem, infra aunum Paulus est conversus. Et post primam disputaeionem, quam fecit in Damasco, stetit usque ad quartum decimum annum in religione Anthiochie et post missus apostolus cum Barnaba fuit. Petrus apostolus, filius Johannis, frater Andree, universalis ecclesie pastor et primus episcopus or- dinatus à Christo in medio fratrum, mandato Christi primus tenuit pontificalem cathedram Jerosolimis, ubi debuit esse sedes. Sed quia primam caritatem reliquerunt, juxta propheciam Apocalipsis: Movebo, iuquit Christus, candelabrum tuum etc.,") quod factum est quartodecimo anno post Christi mortem, apostoli iustinctu Spiritus sancti volentes se dividere ad predicandum dixerunt: Constituamus certos articu- los fidei, ita quod idem predicemus. Tunc fecerunt primum concilium et condiderunt symbolum, quod dieitur apostolorum, quia quilibet posuit partem suam et declaraverunt artieulos multos. Primo non esse jugum imponendum conversis de gentibus, nisi quod abstineant a fornicacione, simulaeris, suffocato et sa[n]gwine, quorum duo prima sunt necessitatis, alia honestatis. In novo enim testamento a Petro et per Petrum omnis ecclesiastieus ordo inicium sunpsit. Hie primus in oriente pontificalem cathedram tenuit annis III", postea ordinavit Jacobum, fra- trem domini, primum Jerosolimorum episcopum loco sui. Ipse cum duobus aliis discipulis assumptis, sci- licet Jacobo et Johanne — et ei reliquit cathedram pontifiealem ibidem — inde descendit Cesaream, ubi ly Zjevení sv. Jana kap. 2. 593 Cornelium, centurionem cohortis, que dicebatur Yta- lica, divino miraculo baptisavit, quem ibidem episco- pum ordinavit et dedit ei primatum in provincia loco sui et ita usque ad Nicenam synodum est ser- vatum. Inde jubente domino ivit Anthiochiam cum Johanne ewangelista et intrantes urbem predicare ceperunt. Quod audiens Theophilus, princeps civi- tatis illius, fecit eos capi, virgis durissime cedi; postmodum reelusit in carcerem sine omni cibo et potu. Cumque ad ultimum fatigati quasi spiritum exalarent, Paulus instinetu Spiritus sancti hec au- diens supervenit et philosophum se ostendens ad- hesit Theophilo principi civitatis, à quo in summam graciam est receptus. Qui Theophilus rogabat eum ut hominem doctum, ut vinceret istos apostolos Na- zareos. Tune Paulus descendit ad carcerem et con- fortavit eos tam spirituali quam temporali cibo et informavit eos, quomodo in sequenti mane in disputacione solempni respondere deberent; sicque rediit ad Theophilum. Sequenti mane jussu princi- pis tota civitas congregatur, Paulus collocatur in sede juxta Theophilum. Petrus et Johannes coram eo dueuntur, quos Paulus tamquam viros reveren- cie solvi fecit et cepit eos interrogare de sua doc- trina et caute disputare cum eis. Post multa verba Paulus dixit ad eos: Vos multa dieitis de magistro vestro, vellem tamen seire, si in vobis est aliqua virtus eius. Cui respondit Petrus, quod dedit eis magister eorum potestatem super omnia demonia et ut langwores curarent. Tune adductus fuit cecus, €eui orantes lumen et oculos reddiderunt. — Tunc Paulus conversus ad Theophilum dixit: O princeps! Isti videntur esse homines magne virtutis, tamen non dubitemus, quin ego faciam illud idem, et si aliud facere neseiunf, convincemus eos. Cumque adductus esset cecus alius coram oo, virtute ora- eionis Pauli fuit illuminatus. Tunc omnes Paulum summis laudibus extollebant. Tunc Paulus conver- sus ad apostolos: Est, inquit, alia maior virtus in vobis? Tunc apostoli: In virtute Christi possumus eciam mortuos suscitare. Cumque Paulus dixisset Theophilo, hoe esse permaximum, nec posse fieri nisi virtute divina, jussu Theophili. cui nuneciatus fuit unicus filius tunc defunctus, allatus est defunc- tus filius Theophili coram eis. Tunc oracione pre- 

Strana 594
594 missa clara voce Petrus exclamans dixit: In nomine Ihesu Christi Nazareni surge. Qui statim patri vivus est presentatus. Tunc Paulus, o, inquit, Theophile, hec est solius dei virtus; ideo tamquam viris di- vinis faciamus reverenciam et convertamur ad eos. Tunc Theophilus et omnis populus Petrum in sub- limi eathedra levaverunt. Paulus autem quasi con- versus adhesit eis et baptizatus est Theophilus et quasi civitas tota et ecclesiam solempnem constru- xerunt apostolis et alias minores septuaginta duas; et in tantum profecit virtus apostolorum, quod ibi nomen christianitatis sumpsit exordium, et ex tunc fideles, qui primo discipuli vocabantur, dicti sunt christiani. Ibi instituta est religio, in qua Barna- bas et Paulus annis quatuordecim permanserunt. Hec ystoria habita est de cronicis Anthiocenis ec- clesie memorate et ex hoc festum institutum est in ecelesia, quod dicitur Cathedra sancti Petri. In illa autem religione primi fuerunt Paulus et Barnabas cum multis aliis prophetis et doctoribus. Inde Pau- lus et Barnabas eum Johanne discipulo missi fue- runt ad predicandum gentibus destinati. Johannes autem predictus, qui et Marcus, reversus est in Jerusalem, dimissis apostolis, propter quem faeta est dissensio inter Paulum et Barnabam. Paulus enim, quia recesserat, noluit amplius recipere eum, Barnabas autem magis voluit dimittere Paulum quam Johannem, ideoque ipso assumpto duxit eum ad Petrum et vocatus est Marcus. Mater eius Maria Petrus autem postquam annis septen rexisset Anthiocenam ecclesiam, alio loco sui epi- scopo ordinato sedem Christi apostolicam et. catlo- licam. jubente domino transtulit Romam, ubi aueto. ritate Christi statuit eam. omnium ecclesiarum prin- cipem et dominam magistram, quod postea Con- stantinus cum concilio in Nicena synodo consensu omnium principum, satrapis et senatu consencientibus statuit caput esse tocius orbis, ubi nec terrenus princeps habeat potestatem; et quia jubente domino faeta est caput orbis Romana ecclesia, nullus qua- cunque auctoritate usque ad finem mundi potest eam inde transferre, cum non sit discipulus supra magistrum, nisi divino miraculo et patenti dominus ec- clesie singulariter revelaret. Hic Petrus auetoritate sua statuit quadraginta dies ante pasca et IIII"" septi- manas ante nativitatem domini a eunctis fidelibus solempniter. Hie Linum et Cletum ascivit in Roma episcopos summi pontificis adiutores. Ad ultimum, vocabatur. KRONIKA MARIGNOLOVA. Sciens in brevi sui corporis tabernaculum deponen- dum, postquam per Mareum primo Alexandrinam, postmodum Aquileyensem ecclesias patriarchales in- stituit, in medio fratrum positus post longum ser- monem cepit manum Clementis et. loco sui in ponti- fieali cathedra sedere coegit, sicut ei a Christo fue- rat revelatum. Ita scribit beatus Clemens Jacobo, fratri Domini, Iherosolimorum episcopo. De Lino et Cleto episcopis ordinatis a sancto Petro. Linus nacione Tuscus a beato Petro simul cum Cleto episcopi ordinati in urbe Roma ponti- ficales actus exereebant. Petrus vero oracioni et predicacioni vacabat. Fuerunt autem quasi cardina- les vel sumui pontificis coadiutores, qui exteriora tantum administrabant. Non enim dedit eis Petrus auctoritatem, scilicet principalem, ligandi et solvendi, sed Clementi, ut expresse dicit, Johannes 2" papa et sanctus martir, scribens episcopis Germanie et Gallie in hee verba: Si Petrus princeps apostolo- rum adiutores sibi Cletum et Linum asceivit, nou tamen auctoritatem ligandi et solvendi concessit, sed tantum Clementi, suo successori, qui sedem apostolicam post eum et pontificalem cathedram tradente sibi beato Petro tenere pfomeruit etc. Hoc expresse ponitur in Decretis capitulo 8" ques- tione I, hoc idem Ysidorus recitat Libro canonum; idem scribit beatus Clemens de se ipso in epistola, quam misit beato Jaeobo apostolo, Iherosolimorum episcopo, de sua institucione, scribens sic: Clemens, episcopus urbis Rome, Jacobo episcoporum episcopo, fratri Domini: Hec sunt, que & beato Petro, apo- stolorum principe, accepimus et vobis conservanda mandamus etc. Miror ergo, unde quidam sompnient, quod Clemeus ex consciencia resignavit et Linum et Cletum ante se pontifices esse decrevit, quasi Petrus a Spiritu sancto deceptus fuisset ac eeiam ipse Clemens. De sancto. Clemente, Romanorum. papa post sanctum. Petrum. Clemens nacione Romanus de regione Celio monte patre Faustino sedit annis novem, mensibus duobus, diebus decem. Seripsit multos tractatus amore religionis christiane et epistolas plures valde perutiles, obiit tercio Traiani anno submersus in mari cum ancora ligata ad collum prope Caffa in 

Strana 595
KRONIKA MARIGNOLOVA. Gazaria ultra Constantinopolim, ubi in modum templi marmorei a deo in medio mari sibi fabricata est ecclesia et fiunt miracula multa; tandem translatus est Romam, ubi eius memoriam fabricata conser- vat ecclesia. Huius ystoriam quere im itinerario eius. De aliis summis pontificibus, sancti Petri suc- cessoribus, tractare cronieis Romanorum relinquamus et ad materiam nostram redeamus. De eleccione primi episcopi Boemorum Diothe- mari.!) Johannes papa XV" sedit Rome. Huius tem- pore illustris femina, virgo deo devota Mlada no- mine, filia fratricide Boleslai carne non mente, so- ror piissimi Beleslai christianissimi, ivit Romam et ab isto summo pontifice graciose suscepta et dis- eiplinis regularibus informata, ab eodem sanctimo- nialis effecta est et ab eodem summo pontifice facta prima saneti Georgii abbatissa, ut secundum regu- lim saneti Benedieti, non secundum modum Greco- rum, nec Russie nee Sclauonie viveret, impetravit. Cui et summus pontifex nomen mutavit et vocavit eam Mariam. Concessit eciam sibi et germano eius, quod ecclesiam sancti Viti et Wenceslai fecerunt cathedram, et dedit lieenciam sibi episcopum ydo- neum eligendi; et hec per bullam papalem misit idem papa duci Boleslao, germano eius. Ipsa de Roma cum gaudio revertente à germano gaudenter suscepta, habita deliberacione de episcopo eligendo, quendam peregrinum de Saxonia duci multum fa- miliarem nomine Dyothemarum, ordine sacerdotem, professione monachum, eloquentem et in sciencia doctum, li[n]gwa sclavonica, theutonica et boemica eruditum, communi voto primum episcopum elegerunt, quem per anulum et baculum investitum impera- tor fecit per presulem Maguntinensem ordinari anno domini noningentesimo sexagesimo septimo et cum gaudio suscipitur a civitate Pragensi, in ecclesia saneti Viti et Wenceslai intronizatur et consecrat eeclesias, multos baptizat et convertit ad Christum. landem idem pontifex Diothemarus lecto proster- nitur et male sibi conscius, tam de vite presentis 595 duleedine, quam malo regimine ac negligencia con- stitutus in mortis articulo protestatus est, se esse inferni mancipium et quod a nigris pueris fereba- tur ad tartara et multa alia terrifica verba; et sic ultimo spiritum reddidit stupentibus eunctis cum summo terrore. Hec sunt expressius in vita. sancti Adalberti declarata. De sancto Adalberto episcopo. Anno dominice incarnacionis noningentesimo nonagesimo nono Dyothemaro, primo Boemorum episcopo, universe viam carnis ingresso, sanctus Adalbertus substituitur et episcopus ordinatur, de quo alibi plena habetur legenda. De Tegdago, episcopo Boemie.?) Saneto Adalberto substituitur tercius episco- pus Boemie nomine Tegdagus, virgo corpore, mo- ribus aureus, actibus purpureus, sancti Adalberti sequens vestigia; et si non corpore, tamen mente tulit martirium; post quem Eckardus est electus. De Eckehardo episcopo.?) Eckardus quartus post Tegdagum Boemorum episcopus factus est anno domini millesimo XXIII?. Fuit autem hie presul eontra potentes erectus, circa humiles benignissimus pater, facundissimus predi- cator, largus eciam elemosinarum dator et dispen- sator fidelis. Hic constituit, quod de omni aratura decima solveretur episcopo, modius quinque pal- marum et duorum digitorum de tritico et alius de avena; nam antea duos acervos pro decima per- solvebant. De Yzzo, episcopo Boemie.*) Yzzo predicto episcopo defuncto post eum ordi- nàtur episcopus a presule Maguntino eodem anno III? kalend. Januarii. Hic devote in ecclesia do- mino serviebat, infirmos et carceres visitabat. Hic cepit facere et docere. Omni enim die tredecim pauperibus manibus propriis ministrabat. Hic dictus est albus Yzzo, quia canus erat et reverenda persona, 1) Srovnej letopis Kosmův, Prameny dějin č. 1I, 35—38. Zivot sv. Vojtécha Jana Kanaparia, Prameny déj. & I, str. 239 а 240. *) Srovnej Letopis Kosmův, Prameny dějin č. II, str. 60. 3) Tamtéž str. 63. “) Tamtéž str. 63. 083 NZ ups 1017 1023 

Strana 596
1031 1037 596 De Seuero.!) Seuerus sextus in ordine presul. Hic in juven- tute curiam ducis Odalrici secutus primus erat in officio clericorum, nec minus exercens officia layco- rum; pro huiusmodi servieiis placuit universis. Anno domini millesimo XXXI" in festo apostolo- rum Petri et Pauli ordinatus est à Maguntino. Quo anno duci nobilissimo Wratislao?) natus est filius Spitigneus. Anno domini millesimo XXXVIII^ obiit dux Boleslaus. Quo eeiam anno dux Odalricus obiit, qui fuit frater Jaromir episcopi [sie] supra. Isto tem- pore illustrissimus dux Wratislaus, de quo supra, omni virtutum ornamento prefulgidus, vietoriosissi- mus anno IIII" sui ducatus in vindictam iniuriarum, quas dux Mezko Boemis intulerat, defuncto Kazi- mir, nobili Polonie duce, duobus parvulis derelictis, oportunum tempus estimans, intrat Poloniam, urbem Crakow et omnes alias incendio et ferro vastat, antiquis thezauris exspoliat, metropolim Gnezden capit, in qua tunc saneti Adalberti corpus in basi- lica sanete Marie virginis quiescebat. Quod furiosi Doemi rapere cupientes, nec Seueri episcopi mo- nita audientes, qui consuluit eis, ut non cum furia, sed cum vera confessione pecatorum et vite emen- dacione et triduano premisso jeiunio, cum magna- que reverencia temptarent recipere sanctum corpus. Boemi autem inebriati furore parvipendentes jussa presulis fecerunt impetum, ut raperent sacrum cor- pus, et statim in amenciam versi, stabant stupe- facti per spacium trium horarum. Tandem divina gracia miserante ad pristina restituti egerunt pe- nitenciam, videlicet triduanum jeiunium cum pro- missione emende et peccatorum confessione. Eadem nocte sanctus Adalbertus apparuit episcopo Seuero dieens: Deus dabit, quod petitis, si?) non repe- titis mala opera, que fecistis. Que cum duci Wrati- slao episcopus retulisset, dux et comites exilarati gracias egerunt deo et saucto suo patrono. Cou- gregato ergo clero et populo universo intrantes ecclesiam, prostrati diucius orabant; tandem astante episcopo dux surrexit et stans in ambone cunctos jubet levare dextras contra saneti sepulehrum et ') Srovnej Letopis Kosmův, Prameny dějin č. II, KRONIKA MARIGNOLOVA. ipse voce sonora leges optimas pronunccians, tam !037 de religione christiana, quam cuilibet bonis mori- bus observandis, omnium consilio decrevit firmiter observandas, quas constituciones et penas civiles episcopus anathemate confirmavit. Et sie ad tumulum episcopus et dux et pauci comites accedentes et aperto sarthofago cum mira odoris fragrancia sa- ciante et sanante egrotos et sacrum corpus cum devocione et lacrimis dux et episcopus levaverunt, tam clericis quam laycis altissimis vocibus laudan- tibus deum. Corpus eciam Gaudencii germani eius- dem cum ipso et quinque fratrum martirum cum infinitis thesauris portaverunt ad urbem Pragam, in vigilia saneti Bartholomei apostoli cum indicabili gaudio in ecclesia saneti Viti sacrum thesaurum locaverunt ad laudem Ihesu Christi, «£ habetur 4n legenda, et vita sancti Adalberti. Verum quia hu- mani generis inimicus invidus devocioni multorum, iucitans li[n]guas malorum, quod summo pontifici presumpeionem ducis Wratislai et episcopi Seueri accusant fortissime. Missis autem nuneciis Boemo- rum et auditis excusacionibus humilibus eorumdem, deus cor sui vicarii et sacri collegii vertit in man- suetudinem et data sentencia precepit, ut dux et episcopus solempnem ecclesiam construerent cum numero clericorum et potenter dotatam ad laudem predictorum sanctorum. Quod cum dux et proceres et populus audissent, gracias agentes deo in Bole- slaw urbe libenti animo perfecerunt cum nobili col- legio clericorum, ut preceperat sanctus apostolicus urbis Rome. Faeta sunt hec sub anno domini mille- simo tricesimo nono, pontifice Pragensi VI" Seuero presidente. De Sewero episcopo.*) Seuerus nacione Boemus sedit annis 36. Hic cum duce Wratislao prosperam et adversam for- tunam satis expertus est. Nam ante episcopatum fuerat sibi nimium graciosus. Primus cum duce in venaeionibus aprum primus capiebat et caudam pro duce paravit. Unde dixit sibi dux aliquando: pro tam dulci edulio dignus es episcopio, quod et factum est gracia omnium. Post aliquando a duce str. 64, 65, 70—'9. ?) Má býti Břetislav, a tak i níže v kapitole této a následující. 3) Ruk. mi quod. *) Srovnej letopis Kosmítv, Prameny dějin č. II, str. 64 a 95—-100. 

Strana 597
1037 1067 KRONIKA MARIGNOLOVA. Wratislao captus et cathenatus utrumque simul martivium passus est, publicum et occultum. Hic vere tempore toto sui presulatus sine condicione Boemie et Morauie episcopatum quasi unum et in- dividuum gubernavit. Verum nimia vietus inportu- nitate precum Wratislai') post mortem Spitignei consensit ordinari Johannem quendam in Morauia episcopum sub certis paetis, scilicet quod episcopus Pragensis iu recompensacionem haberet in Boemia duodecim villas, quas vellet eligere, et centum marcas argenti de camera ducis annuatim etc. Anno autem dominice incarnacionis millesimo LXVII?, quinto ydus Decembris defunctus est et sepultus. Audita autem morte Seueri episcopi Conradus et Otto, frater eius, de Polonia revocaverunt fratrem eius Jaromir et distinctum cingulo militari, censura et habitu clericali resumptis, fratri duci Boemie Wratislao humiliter supplicantes, ut memor sit ordi- nacionis paterne et germanitatis fraterne et sacra- mentorum, quibus adiuraverat comites et alios, ut Jaromir post mortem Seueri, si superviveret, epi- scopum ordinarent. Qui wulpina calliditate dissimu- lans, volens excludere fratrem suum, convocat fra- tres, comites et clericos in loco jussitque in medio veuire Saxonem quendam, suum capellanum, Lauzo- nem nomine et sie ait: Egregia tua fides michi spectata cottidie cogit me, ut faciam, que facturus suni. Accipe baculum et anulum, esto sponsus Pra- geusis ecclesie. Fit tunc murmur in populo, nec vox congratulaciouis resonat, ut est moris. Tunc Coyata, comes palatinus, iu sermone verax et sim- plex in verbo, percussit latus Ottonis dicens: Quare non adiuvas fratrem tuum, an non vides, quia fra- ter tuus confunditur et alienigena, qui huc venit sine brachcis, in solio sublimatur? Nonne pater ve- ster omnes vos adiuravit, ut post obitum Seueri Jaromir, frater vester, episcopus ordinetur. Si ergo dux, frater vester, patris violat sacramentum, nos non possumus consentire, ut iste alienigena ducis filio preponatur. Frater vester, dux Spitigneus, ali- quid sapuit, quando una die omnes Theutonicos eliminavit de terra. Et conversus ad ducem dixit: Queni te ipsum facis? vivit adhuc Romanus impe- rator Henricus et vivat, euius potestatem usurpas, dans anulum et baculum pastoralem famelico cani. !) Rük. má. Wratislaus. 597 Tunc simul cum prefecto urbis Zatecz Coyta ca- piens dextras trium germanorum, eamus, inquiunt, et videamus, si unius versucia prevalebit, an equi- tas et justicia trium fratrum, quos par etas, una voluntas, eadem potestas sociat et maior militum copia iuvat. Fit per castra commocio, arma, arma, clamant singuli, maiorque pars militum cessit ad tres illos germanos duce relicto. Videns autem dux se destitutum, fugit, quantum potuit, timens, ne ipsi preoceuparent Wyssegrad vel urbem Pragan, mittensque ad fratres nuneeium, non propter mali- volam li[n]guam Coyate vel filii Bozen, quorum consilio feci, quid feceram, sed memor patrum sa- cramenti, quod poscit justicia et fraterna dileccio, faciam, tantum sequimini me ad urbem Pragam. Illi autem castra metati sunt juxta villam Costiuar et mittunt ad ducem, si factis dicta probare velit. Quos ille benigne suscipiens, Jaromir, fratrem suum, statim in episcopum elegit et tres comites cum eodem dirigit ad imperatorem, rogans confirmari et consecrari electum ; Ottonem vero et Conradum cum pace remittit in Morauiam. Coyata vero et socii eius nisi nocte fugissent, dux eos sine audiencia punivisset. Jaromir autem a comitibus Henrico im- peratori presentatur in vigilia Johannis Baptiste, investitum per anulum et baculum dominica se- quenti Maguntinus archiepiscopus consecrat eum, mutato eius nomine Bebehardus anno domini mille- simo LXVIII? sexto nonas Julii in ecclesia Ma- guntina. De levitate novi episcopi Jaromir, qui dictus est Bebehardus.®) Fodem autem die sue consecracionis statim post prandium Jaromir, qui dictus est Bebehardus, egreditur urbem Maguntinam et transit Renum et quendam militem suum nomine Wilhelmum, lavan- tem pedes inpingit in fluvium, retro ipsum veniens, dicens: denuo te baptizo Wilhelme, qui vix na- tando evasit mortem et emersus dixit: Si sic bap- tizas, delivas episcope. Veniens autem Pragam eo die, quo intronizatus est, contulit capellano Marco preposituram Pragensem. Hie Mareus nomine, nobilis genere, literatura summus, quidquit religio- nis est habitum in Pragensi eeclesia, sua ordinavit suo *) Srovnej Letopis Kosmüv, Prameny déjin €. II, str. 100 a 101. 1067 

Strana 598
1067 598 prudencia. Prius enim erant canonici servientes in habitu layeali, ut bestiales et acephali viventes. Hie XXV meliores ordinavit, dans eis religionis habitum et cibi mensuram secundum regulam, uni- euique fratrum XXX modios annuatim tritici et to- tidem avene, insuper et quatuor denarios in septi- mana pro earne. Hic gloriosus prepositus post tri- ginta annos prepositure XVIII kalend. Decembris migravit ad lucem. Capitulum. de temeritate Bebehardi contra Johan- nem, episcopum Morauie.") Predietus autem pontifex Bebehardus non con- tentus propria sede nititur muneribus et precibus Johannem, episcopum Morauie, eliminare de terra. Verum cum hoc facere manu laycali non posset, personaliter ivit ad eum visitacionis causa, ut est moris. Quem cum libenter idem Johannes episco- pus suscepisset et duxisset in cameram, ille imme- mor honestatis et fraterne societatis et gradus episeopalis, apprehendit Johannem episcopum per capillos et a terra levavit et proiecit in terram et sociis eonvocatis et pedibus conculcat et lacerat quasi usque ad mortem et saciatus aufugit quasi victor. Johannes autem episcopus sie confusus noti- fieat duci, que fecta sunt, et dux pias effundens laerimas misit milites pro eo, qui perducerent eum Pragam, et curat apostolico nuncciare per li- teras et per nuuccium specialem, theutonieum ea- pellanum Johannis episcopi, ut apostolico referat mala faeta germani et levitates ipsius ac tam eru- delem percussionem factam in episcopi Olomucensis. persona Johannis, De adcentu cardinalis Romani.?) Hie autem incautus nunecius cum Ratisponam venisset et post cenam inter pocula interrogaretur ab hospite, ut dieat!) sui itineris eausam, nullum enim secretum, ubi regnat ebrietas, oceultatur, omnia "i itineris secreta revelat, que idem hospes, fin- sens se longius ire, dissimulat et cogitat impedire; KRONIKA MARIGNOLOVA. erat enim servitor et miles ipsius Jaromir et ab eo recipiebat annuatim XXX marcas. Mane autem se- quenti, dum nunecius predictus esset in via, mittit latrunculos, qui eius iter impediant et privant naso, literis et pecunia, et nisi retrocedat gladiis minan- tur occisionem. Qui turpiter confusus remeavit in Boemiam. Que facta dux audiens et dolens per alium nunccium cauciori modo apostolico omnia nunccia- vit. Summus autem pontifex Gregorius statim lega- tum dirigit cardinalem eum plenitudine potestatis, contempnentes ut errata corrigat et anathemate feriat delinquentes.?) Idem cardinalis venit Pragam, episcopos duos predictos, elericos et abbates con- vocat ad synodum sub pena privacionis. Bebehardus autem bis terque vocatus venire contempsit dicens, sine suo metropolitano Maguntino venire non posse. Tunc legatus officio et beneficio privat eum. — Cle- rus autem Pragensis nudatis altaribus omnem cele- bracionem suspendunt protestantes, nunquam se di- vina celebraturos officia, nisi episcopus suus resti- tuatur in gradum. Tune cardinalis necessitate con- pulsus restituit eum ad ordinem sacerdotalem tau- tum et ambos episcopos citat Romam. Qui cum essent apostolico presentati conspectui, nullo eis dato responso mittuntur ad hospicia, ut maiori de- liberacione tractarentur negocia eorum. Eodem tem- pore Maehildis, comitissa Burgundie et Lombardie, domina erat Rome, que mater erat Romane eccle- sie et defensatrix ac dotatríx magnifica; que re- eognoscens Bebehardum consangwineum ex materno sangwine descendisse, precibus optinuit, ut faeta pace inter episcopos uterque esset parochia sua contentus, et datis literis ad propria redire mandavit utrumque apostolicus precibus comitisse. Et certe Bebehardus fuisset privatus episcopatu, nisi Machildes intervenisset. De qua Machilde quere in precedentibus de ducibus. suum Capitulume de Cosma episcopo.?) Cosmas, nacione Boemus, post obitum Jaromir, qui et Bebehardus dicitur, in Pragensem episcopum eligitur procurante rege Wrafislao, patre juvenis !) Srovnej Letopis Kosmův, Prameny dějin č 11, str. 102—103. 7) Tamtéž str. 105—108. *) V Letopisu Kosmově zní to místo jak fuerat, viee ipsius errata. corrigat, inobedientes are Asleduje: quod, si ita res se habeat, ati summo. ponriliei. relata . infideles increpet; negligentes anathemate: feriat. 5 Srovnej Letopis Kosmův, Prameny dějin č. II, str. 131, 132 - 134. 1073 1074 1001 

Strana 599
1091 1000 KRONIKA MARIGNOLOVA. Wratislai,!) et simul eum Andrea electo pro ecclesia Morauie, quam destitutam papa et imperator de- ereverant Pragensi episcopo uniendam, quam ne- cessitate conpulsus rex, ne careret episcopo, iterum suscitaverat novum episcopum quendam Symonem statuendum,.ac imperatori Henrico tercio ex parte regis predicti presentatur; verum quod imperator precibus regis anulo et baculo investivit et eos pro expectanda consecracione remisit ad propria. Verum antequam consecrari possent, rex Boemi- cus moritur et filio in Vngaria fugitivo morante Wratislao*) nomine Conradus in solio sublimatur. Hic dux statim ad imperatorem seripsit et misit, rogans, ut predietorum electio cassaretur. Cui imperator respondit: Quod scripsi, seripsi. Predictus autem Cosmas electus reversus est in Pragam: expectans tempus consecracionis sue; quem dux benigne re- cepit, non obstante, quod contra eum scripsit im- peratori Henrico. Interim imperatore Henrieo tercio in Ytalia occupato Otto eodem tempore, filius regis Wratislai, qui erat in Vngaria, revertitur et a Cosma, clero et populo cum processione et summo cuncto- rum gaudio in paterno solio sancte Marie sublimatur. Anno domini millesimo centesimo duodecimo,?) kalend. Octobris, quo auno fuit ecclipsis solis fer. VI post meridiem XII" kalend. Octobris. Eodem tem- pore quidam pseudoepiscopus venit Pragam inco- guitus, quem dux et Cosmas electus benigne susci- piunt, actus pontificales exercere decernunt. Dice- bat enim, se in civitate Vasconie Cauilloneusis mul- tis annis rexisse ecclesiam; multas ecclesias con- secrat et clericos ordinat, crisma sacrum in cena domini consecrat et omnia pontificalia exercet. Die autem pascle ipso coram duce et electo celebrante divina, quidam incognitus, sui tamen erroris conscius, adveniens ei clam in aure quid dixerit, ignoratur, nisi quod statim territus fuit in tantum, quod ne- que eleetus neque dux optinere potuerunt, ut per- ficeret ebdomadam pasche, et quo diverterit, igno- ratur. Comperto autem, quod pseudo erat episco- !) Má byti Brzetislai. *) Má byti Drzetislao, a tak i níže místo Otto. 599 pus, mittunt dux et electus in Vasconiam ad Desi- derium presulem, qui respondit: Talem nunquam in Vasconia episcopalem kathedram ascendisse. Mi- serunt ergo ad papam Clementem consilium postu- lantes, qui mandavit omnia, que fecerat, irritanda, ecclesias consecrari de novo; baptizatos tamen in forma non rebaptizari, sed tamen crismate iterum confirmari; ordinatos non reordinari, sed inter or- dinandos stare et per solam manus imposicionem recipere illius ordinis benediceionem. Et sic curata sunt vulnera inflicta Pragensi ecclesie per pseudo- episcopum a domino Clemente papa tercio Roma- nam ecclesiam gubernante. De generali synodo. celebrata: capitulum.) Anno domini millesimo nonagesimo indicta est generalis synodus tocius Romani imperii, in qua synodo Cosmas ad Pragensem есс1ев1ат et Andreas ad Morauiensem precibus junioris ducis Wratislai,?) quos prius Henricus imperator investierat per anu- lum et baculum, à Maguntinensi presule consecra- tur. Eodem anno Cosmas jussu ducis consecrat altare sanctorum Viti et Wenceslai Prage templo nondum perfecto. Anno autem millesimo nonagesimo septimo jubente duce idem templum perfectum est et a Cosma, Pragensi episcopo, consecratur. Eodem anno fuit commocio peregrinaneium ad sepulerum. Fuit autem iste Cosmas humilis, simplex, paciens, illatas iniurias equanimiter sustinens, recognoscentibus suas culpas clemens indultor, orphanorum, viduarum, in- firmorum et omnium egenorum pius adiutor, ultime diei non immemor, exequiarum proniptus extitit executor. Hie eodem anno quarto ydus Decembris migravit a seculo, vivit in Christo gemma sacer- dotum. De Hermanno episcopo.9) Anno domini millesimo nonagesimo nono post eius obitum pius dux Wratislaus?) animarum salutem querens consilium habuit cum quodam probo viro, 3) MÁ byti millesimo nonagesimo tertio, decimo kal. Oct. !) Kosmüv Letopis, Prameny déjin ©. II, str. 137—140. 5) Mi byti zase Brzetislai. 6) Tamtéž str. 141, 142, 144, 182 a 183. *) МА хаче byti Brzetislans. 1094 1096 1008 1099 

Strana 600
1mm 600 olim consiliario patris sui, memorans illud Salomo- nis proverbium: Amicum tuum et amicum patris tui, pro consilio, scilicet non dimittas.'") Vocat ergo suum generum per sororem, tu, inquit, patris mei amicus Boemorum mores novisti et vitam; ideo tuo consi- lio episcopum eligere volo. Cui ille: Olim, dum pa- ter tuus vixit, meum consilium valuit; nune autem alii surrexerunt, tamen ex quo petis, dico, quod in tam sancto negocio, qui consulunt utilitati ecele- sie vacuos esse oportet ab ira et odio, a miseri- cordia et amicicia. Me autem nec amicicia obligat, nec misericordia supplantat, nec odium exagitat, nec ira inflammat, quominus loquar, quod postulat ordo. Est patris tui et nunc tuus capellanus Her- mannus, qui semper fuit in servicio regis constans in commissis fidelis, in legacionibus fidus, castus, sobrius, humilis, non vinolentus, non ambiciosus, non elatus et, que prima est in clerico virtus, optime literatus, vir bonus et perfectus; nisi hoc solum obsit, quia hospes est. Tunc dux admirans utrius- que convenisse sentenciam: non, inquit, aliter cor tuum quam meum sapiat; ymo quia hospes est, plus eeclesie prodesse potest. Non enim hunc parentela exhauriet, non liberorum cura gravabit, non cogna- torum turba exhauriet, nec expoliabit ; ymo sponsa eius mater ecclesia, quitquid habet, undecunque ad- veniet, totum habebit. Nec mora, convocatis terre primatibus et prepositis in ecclesia Boleslaw, col- laudantibus cunctis Hermannus nacione Lotaringus de genere sancti Lamperti episcopi et martiris, or- dine diaconus, Boleslauiensis prepositus, invitus in episcopum eligitur anno domini millesimo nonage- simo nono pridie kalendas Marcii. Hic Ratispone ab imperatore Henrico tercio anulum et baculum duce illuc suum electum ducente recepit, sed a Se- raphin, Strigoniensi archiepiscopo, ordinatur presby- ter III ydus Junii. Ordinandus ergo in episcopum mittitur Maguneiam ; sed quia Bechardus?) eiusdem arehiepiseopus infamatus de symonia fugerat a facie legati apostoliei in Saxoniam, ad nutum imperato- ris eollandantibus eunetis suffraganeis ecelesie Ma- KRONIKA MARIGNOLOVA. in octava pasche, episcopus ordinatur VI? ydus Apri- 1100 lis. Hic sedit annis XXII, mensibus decem, diebus XVII. Hermannus episcopus eodem anno vocatur ab abbatissa ad dedicandam ecclesiam saneti Petri in territorio Lundelumich?) renovatam. Abbatissa autem episcopo obtulit pannum unius palme latum de velo sancte Ludmille, inter reliquias collocandum. Episco- pus autem contemsit dicens: Sine domina vetulam in pace quiescere. Cui abbatissa: Nolisic loqui pater, nam deus per multa miracula nobis eam reddidit gloriosam. Episcopus indignans pannum illum pro- jecit in prunas ardentes et statim carbones leva- verunt flammam, ita quod nec pannus extrahi po- tuit, nisi cessante flamma, et tunc non combustus, sed magis mundus aliqualiter est extractus. Tunc presul dans laudem deo in pixide eum aliis reli- quiis veli particulam collocavit. Dedicata est igitur hec ecclesia, in honore saneti Petri anno domini millesimo centesimo tercio, quinto nonas Octobris.*) Eodem anno Johannes electus est in episcopum Morauie. Anno domini millesimo centesimo XXII? nonis Aprilis fuit ecclipsis lune media nocte, qua yudai- cum pascha celebratur. Eodem anno vir sacer Hermannus virtutum lu- mine clarus, dominica illucescente in festo saneti Lamperti episcopi et martiris, euius festum, dum vixit solempnissime celebravit, quia ex eadem linea traxit propaginem, scilicet de Traiecto, diem elau- sit extremum. Hic rexit Boemorum ecclesiam annis XXII, mensibus VI, diebus XVII. Hic Hermannus, nacione Lothoryngus erat, genere spectabilis, in- cognitis formidabilis, domesticis affabilis, morum qualitate incomparabilis, lucerna lucens, illuminans corda exemplo vite et verbo doctrine. Verum ad nostram erudieionem, qui cathedras eupimus vel te- nemus, audite. Hic cum videret infirmitatem suam invalescere, astantibus muit et sic ait: Secretum meum michi, secretum meum michi! et [obticuit|, paulo post [inquit:| hec olim debueram, cum sanus fueram, cogitasse. paucis circa leetum inge- guntine a cardinali Ruperto, Clementis pape legato, Hec in ambone loqui fateor, ergo quia pecca- l; Kniha přísloví kap. 27. 7j "enkráte byl v Mohuci arcibiskupem Ruthard, jak správně i Kosmas má. 9%) Zde přeměnil Marignola jméno abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, která se zvala: Windelmuth na jméno místné Lundelumich. 9 Jest to bezpochyby kostel sv, Petra na: Poříčí v nynějším Novém městě Pražském. 

Strana 601
1122 1122 KRONIKA MARIGNOLOVA. tor peccavi, quia peccantes de peccato non re- dargui et potentes inique agentes non solum, ut debui, non correxi, sed honoravi et amavi, quos arguere et corrigere et excommunicare debui. Post- quam enim occubuit Wratislaus, quo nec fuit, nec erit dux melior, in hac terra floruit iniqui- tas, germinavit superbia, pollulavit fraus, dolus et iniusticia, et ego semper dolens dolui, quod michi cum bono duce [non] licuit mori. Ve michi, quia silui, quia apostatricem | gentem non revocavi, nec in gladio anathematis pro Christo dimicavi, sed me ipsun et populum ehristianum passus sum per tac- tum manus cum gente non sancta pollui, sicut serip- tum est: Qui tangit inmunda, inmundus est, et qui tetigerit picem, inquinabitur ab ea; aut que con- vencio Christi ad Belial? Apostatricem gentem dico Judeos, qui per nostram negligenciam relapsi sunt in iudaysmum. Unde valde timeo, ne Christus michi hoc obiciat et proiciat me in inferiorem infernum ; nam intempesto noctis silencio vox michi faeta est dicens: Non stetisti ex adverso, nec dimicasti, nec opposuisti te murum pro domo Israhel, ut stares in prelio in die domini; nam populum domini non auro, non argento, sed Christi sa[n]guine redemp- tum per unam morbidam oviculam passus es con- taminari et a celo sancto regno exterminari. Heu michi misero! qualem me esse vellem, quam di- versus sum ab illo, qualis olim eram, et ut ipsemet miehi displiceo, quia parum boni nie fecisse video. Hiis dietis exspiravit, ut. supra. De Meynurdo episcopo.*) Post hune anno domini millesimo centesimo XXII" Meynardus denus in ordine pontificum eli- gitur in Pragensem episcopum. Hic Meynardus se- pulchrum saneti Adalberti innovavit auro, argento et lapidibus preciosis. Hie Meynardus aecusatus est à duobus assissinis militibus, qui comprehensi fue- runt à principe, dicentes, quod ipsius consilio or dinaverant necem crudelissimam ducis gladiis toxi- eatis, eum quibus comprehensi fuerunt. Nam dux quodam die vocatis comitibus duobus: En, inquit, !) Mi byti zase Brzetislaus. 601 pre oculis sunt insidiatores vite mee, qui compre- hensi et in concilio, ubi quasi tria milia persona- rum fuerunt, confessi sunt, quod quamvis primo multis induccionibus a quodam milite Wratislai sol- lieitati fuissent, ut ducem occiderent, nec dedissent assensum; postmodum capellanus nomine Dasit in tantum seduxit eos, quod perduxit ad Meynardum episcopum, qui post multas inducciones et inpro- peria suorum et iniurias faetas eis a duce com- movit animos eorum et postpositis duobus digitis super sanetas reliquias juraverat eis, quod si du- cem interficerent, dux sequens eo melior ad suam voluntatem eos divieiis et honoribus exaltaret. Qui- bus promissionibus nos seducti talia presumpsimus digni morte; ibi enim istius coniuraeionis inicium factum est. Edueti autem de concilio post confes- sionem sequenti die cum medico quodam horrendo ludibrio et insolito supplicio sunt perempti, alii ce- cati, alii capite sunt truncati, quorum omnium actor episcopus et capellanus ordinator publice sunt delati. O magna paciencia ducis! Dum illi trucidan- tur, capellanus, qui diu latuerat, missus forte a dia- bolo, convenit ad spectaeulum et captus quasi si- milia est confessus et perpetuo cathenatus, indulta sibi misericordia in vita. — Episcopus autem Mey- nardus turpiter sic infamatus ab Olomucensi et Bambariensi episcopis?) et septem abbatibus per de- posieionem suarum stolarum est expurgatus. Cum- que lec excusacio sufficiens minime videretur, re- missus est ad concilium Maguntinense, in quo con- cilio coram suo metropolitano et aliis se excusa- vit, dicens, necem ducis nunquam procuravit, sed solum, quod Wratislaus posset a carcere libe- rari. In quo concilio Innocencius tercius?) fugiens a facie Petri Leonis, qui Rome occupahat papatum. eum quinquaginta episcopis et abbatibus pluribus et pre- latis, excommunieavit eundem Petrum, deceptorem papatus, et Conradum regem et complices eorum- dem extinguendo candelas. Maynardus autem talitor qualiter expurgatus in Pragam reversus est, contra quem iterum sui quidam confratres Pragenses in- surgunt accusantes eum de predictis et aliis crimi- nibus multis, sed ipse se decenter de onmibus ex- *) Letopis Kosmüv a jeho pokračovatel kanovník Vyšehradský, Prameny děj. č. 11, str. 183, 207— 14, 217,219. *) Biskupem olomúckým byl tenkráte Jindřich Zdík a bamberským Otto. ‘) MÁ byti secundus, -1 1130 

Strana 602
602 cusavit et oınnem iniuriam donavit illis, qui accu- saverant eum. Tandem missus est- a duce Sobieslao in Vn- gariam, ut baptizaret filium generi sui cecati regis cum multis proceribus Boemorum, qui a predicto rege multum honorificencius susceptus est, quam quando intronizatus est in Praga. In die tamen peutecostes baptizavit filium regis, a quo rege do- remuneratus morbo invalescente in villa quadam episcopatus, cui nomen Selir,') se de- posuit et duci se visitanti et ad alia festinanti epi- Scopus omnia, que de Vngaria receperat, resigna- vit. Post hec feliciter obdormivit, cuius venerandum funus Pragam portatum est. Heynricus autem, epi- scopus Olomucensis, gui funeris exequias celebra- bat, lacrimabiliter obtestatus est ducem Sobieslaum omnesque astantes, tam clericos quam laycos, ut si aliqui maligno spiritu magis quam veritate commoti nis maximis contra miserum alienigenanm habuissent, saltem tunc misero indulgerent. Expleto autem funeris officio in ecclesia sanctorum martirum Viti et Wenceslai se- pelierunt eum. Huius infortunia si quis magis scire desiderat, ad superiora recurrat. De Johanne, preposito Wmyssegradensi, electo. in episcopum.*) Johannes, prepositus Wyssegradensis, a deo pre- destinatus post Meynardum eligitur, non obstante mul- torum indiccione in contrarium facta tam duci quam imperatori de ipso anno domini millesimo centesimo XXXV?, Quem imperator cum processione venien- tem pro invéstitura recipi jussit et ipse eciam per- sonaliter sibi occurrit; quem pontificalibus insigniis redimitum misit ad. presulem Maguncie consecran- dum, quod eciam factum est XIII? kalend. Marcii cum gaudio magno. Dumque rediret, antequam ve- nit Pragam, occurrentem. in via ecclesiam dedicavit. Peragente autem eo ex more dedicacionis misteria nonis Marcii, signum magnum apparuit in celo. Solis enim rota quatuor circulis circumdata videbatur et fere trium horarum spacio permansit. Presul autem Johannes veniens Pragam ad sedem magno gaudio est susceptus. suam cum !) t. j. Sekvyf kostel. *) Pokračování Kosmy kanovníka Vyšehradského, Prameny děj. č. I 3) Tamtéž str. 225—927, 231, 235, 230. KRONIKA MARIGNOLOVA. Incidens de quadam muliere contracta capitulum.?) Eodem tempore cuidam mulieri contracte, que per plures annos jacuerat in lecto, ipsa sie sola jacente, aliis omnibus festantibus in domo vicina, subito beati Johannes evangelista et beatus Gothar- dus pontificalibus induti apparuerunt et eduxerunt eam subito et posuerunt eam in villam, que vocatur Slany, in eeelesia, quam quidam nobilis edificaverat in honore sancti Gothardi episcopi et confessoris, ubi sensit odorem mire suavitatis et vidit viros preclaros facie, laudes canentes deo, statimque sa- nata est. Cumque vellet inaures offere super altare, beatus Johannes prohibuit, dicens: Non modo, sed cras in tua ecclesia, et enarra mirabilia dei. Ma- ritus autem suus domum reversus eum non inve- nisset uxorem paralitieam, quam dimisit, et undique quesitam penitus non inveniret eam, convoenatis vi- cinis plorabant eam et ecce subito mulier ante ho- stium saua stelit et in crastino in ecclesia inaures obtulit, narrans omnia mirabilia dei. Eodem tempore Olomucensis episeopus assum- pta eruee de altari vadit predicare Prutenis et pa- rum profecit. Eodem tempore scilicet anno domini millesimo centessimo XLII", regnante imperatore Conrado nondum coronato, inter ducem Boemie Wladislaum, [qui| patruo suo Sobieslao in ducatu suecesserat, et inter Conradum, ducem Morauie, orta est discordia et bellum gravissimum geritur, Pragense castrum invaditur, monasterium sancti Georgii comburitur, moniales fugiunt extra Pragam ad ecelesiam sancti Johannis. Wladislaus, dux Boemie, contra Conradum. ducem Morauie, invocat auxilium regis Conradi, qui rex venit cum episcopo Sdico in auxilium ducis Bo- emie. Quo audito dux Morauie cunctis vastatis fugit. Auno domini millesimo centesimo XXX [IX] Johannes Pragensis episcopus mense Marcii infirinari cepit et longa iaceratus egritudine VI" ydus Augusti migravit ad deum. Sepultus est autem in capella sancti Gothardi episcopi et confessoris, quam ipse construxerat. Cum Siluester. abbas Zazauensis. per eleccionem succesit, cuius eleecio fuit irrita et inanis. 1111 1142 

Strana 603
1182 1191 1191 119% 1197 HE 1203 1207 1208 1211 1214 KRONIKA MARIGNOLOVA. De Wratislao episcopo.") Valentinus cpiscopus obiit, cui successit Wra- tislaus,?) qui in episeopatu ducatum tenuit. Auno do- mini millesimo centisimo LXXXVII" dux eum omui- bus principibus terre sue et episeopus Wratislaus cum universo clero ad synodum cesaris sunt vocati. Romanus tunc imperator cum multitudine christia- norum ultra mare in adiutorium christianorum pro- feetus est et naufragio periit et in Anthiochia sepe- litur. Dux autem Conradus cum filio imperatoris in Apuliam rediens obiit et ossa illius in Pragam sunt relata. Wenceslaus dux de solio depellitur et Pri- msil dux efficitur et post tres menses de solio pellitur et eivitas Praga in manus episcopi resig- natur. Ànno domini millesimo centesimo nonagesimo tercio Wratislaus episcopus ab imperatore habuit vexillà ducatus pro se et suo dueello, non tamen obmittens nomen episcopatus. Qui dux et episcopus obiit anno domini millesimo centesimo nonagesimo septimo XVII kalend. Julii, cui successit in episco- patu Fredericus. episcopus, qui obiit anno domini millesimo centesimo nonagesimo nono,?) cui Daniel episcopus succesit. Anno domini millesimo C" nonagesimo nono Primsi] coronatus iu regem, qui dimissa uxore sua duxit sororem regis Vngarie. Hic eciam rebellans Philippo regi, Ottoni imperatori fecit omagium, qui tamen auno domini millesimo ducentesimo rediit in graciam Philippi. IHie Philippus cepit Coloniensem arehiepiscopum. Eodem anno Cunegundis, filia regis Philippi, data est in matrimonium filio regis Pri- msil Wenceeslao et eodem anno Philippus occisus est ab Ottone palatino et Otto Rome imperator efficitur. Auno autem millesimo CC" undecimo rex Pri- msil Boemie rebellat imperatori. Anno domini millesimo ducentesimo duodecino facta est allacio reliquiarum sanctorum Jacobi, Thome et Thadei apostolorum et Mauricii de Theutonia in Pra- gam. Fredericus, rex Cecilie, venitin Theutoniam. Anno domini millesimo ducentesimo decimo nono Daniel, 605 Pragensis episcopus, moritur et Andreas substituitur, qui posuit Boemiam sub interdicto et abiit Romam, ubi mortuus est, Gregorius autem cardinalis ec- clesias aperuit et interdictum relaxavit. Anno autem domini millesimo CCXXII Honorius tercius confir- mavit ordines Predicatorum et Minorum. anno Peregrinus electus est in episcopum Pragen- sem. Eodem anuo Conradus cardinalis intravit Doe- miam, et anno domini millesinuio ducentesimo XXVII? Predicatores ceperunt domum in Praga, et anno do- mini millesimo CC?XXVII Johannes episeopus con- secratus est. Anno domini millesimo ducentesimo XXXII" fratres Minores receperunt domum Prage, et eodem anno sancta Elizabeth canonizata est, et anno sequenti saneta Agnes, filia regis spreto connubio regali et imperiali cum. decem so- dalibus intravit claustrum sumpsit habitum pauperum dominarum sub regula sancte Clare de Assissio, cui papa Allexander misit reliquias venerandas sub bulla papali, inter quas eeiam misit sibi digitum preciosum saneti, Nicolai pontifieis, de quo supra. Eodem anno Sdico, Olomucensis episeopus. ce- clesiam in monte Rzip consecravit, quam Doleslaus à fundamentis erexerat vel renovaverat. Ilic Sdico eleetus fuerat ad predictam Olomucensem eodem anno secundun) statuta canonum. consecratus et mutato nomine barbaro vocatus est Heyuricus. Eodem anno caput saneti Adalberti eo. quidem loco, ubi martirio coronatus est et fuit tumulatus, repertum est. Rex?) gloriosus Wratislaus Wyssegradensem ec- clesiam juxta Pragam a fundamentis erexit et exemplo magni Constantini Augusti duodecim eophinos terre a fuudamentis propriis humeris exportavit, canonicos instituens, donis multis et diviciis ampliavit, eamque saucto Petro et Romano pontifici assignavit, quam papa Alexander per legatum, cardinalem Tusculanum, consecrari mandavit preposito et sacerdoti celebranti, dvaeono et subdiacono in solempni missa infulis et sindalis uti concessit et multis exempcionibus de- coravit et sub proteccione saneti Petri et sedis apo- Primsil, saneti Francisci et as- sedem !) Srovnej pokračování Letopisu Kosmova, Prameny 6). © II, str. 250, 281, 282—284. 2) Mi byti Brzetislaus a tak i niże. 3) Po Jindřichovi: Břetislavovi následoval biskup Daniel II; Bedřich byl biskupem ještě před Valentinem od r. 1169—1179. ©) Zpráva tato, jakož i obě předcházející, vzaty jsou dle pokračování kroniky Kosmovy složeného kanovníkem Vyšehradským. Prameny dějin č. II, 205 a 206. Eodem, 1221 1126 1127 

Strana 604
604 KRONIKA MARIGNOLOVA. stolice reservavit. In pariete eciam eiusdem ecclesie pictura ostendit. Dux Wratislaus, 1) filius predicti regis, dormiens a sancto Petro fuit gravissime verberatus pro eo, quod circa eiusdem ecclesie canonicos dure procedebat. Verum quia vexacio dat aliquando in- tellectum, sequenti mane ostendit plagas et vestigia percussure et extunc predictam ecclesiam innovavit, donis multiplicibusque ampliavit, coronam auream in ea suspendit pondere marcarum XII, argenti vero octoginta, es et ferrum sine numero optulit, pavimentum politis lapidibus exornavit et Romana ecclesia privilegiis communivit, Karolus autem, quar- tus, Romanorum imperator et semper Augustus, Boemie illustrissimus rex, eam gloriosius effecit. Nam altare, ubi sanctus Petrus apostolus vadens Romam missam celebravit in portu Pisano in exitu maris, in quo, dum post eum beatus Clemens successor die dedi- cacionis ecclesie eiusdem, quam cum multis episco- pis consecravit, missam celebraret, in signum divi- num tres gutte sangwinis de naso eius ceciderunt, quem lapidem predictus Karolus secari fecit per medium et per papam Innocencium,2) nunc sedem apostolicam gubernantem, iterum consecratum ad predictam ecclesiam deportavit, ut sit ibi beati Petri sedes et specialis mansio in perpetuum sicut Rome ad laudem domini nostri Jesu Christi, cui laus et gloria semper, amen. Et sic est finis huius cronice Boemorum. 1) Má býti Sobieslaus. 7) Jest to papež Innocenc VI, který byl papežem od r. 1352—1362.

Strana 605
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH Aaron, bratr MojZisüv 493, 515, 511,518, 580, 583, 585, 589; A. dim 581; — A. hůl 584 ; — Aaronovo pokoleni 580. Abacuc, Abakuk, v. Habakuk. Abagar král 497. Abasty, místo na řece Nilu, Egypta 497. Abdiáš, Abdias, prorok isracl. 582. Abdon, mučedlník, 455. Abel. syn Adamův, 493, 503, 504, 530, 540, 577. Abiron, protivník Mojžíšův, 337, 369. Abraham, syn Thare-ův, 425, 438, 452, 497, 502, 504, 508, 511—514, 576, 578, 582. Absalon, Absolon, syn Davidüv, 425 Accon, Accaron, Ackers, I'tolemais, pii- stavni mósto v Syrii, 234, 320, 477. Aco, Aczo, v. Azzo. Adab, Atad, místo v Palestině za Jor- danem, 438. Adalbert, Albertus, arcibiskup Jchybne: řezenský, mohučský) magdeburský 308, 535. Adalbertus, v. Vojtěch. Adam, 402, 493, 494, 498—505, 508, 510. 519, 514, 516, 577, 582, 588; synové Adamovi na Cejloně, 505; vreh. Adamüv na. Cojloné, 508. Adauetus, mucedlnik, 455. Aday, učedlník Kristův, 595. Adda, Ade flumen, levy přítok ital. ř. Pádu, 345, 876, 401. Adize, Adige, Athesis, Ataz, №. ital., 3783. 383; údolí A., Archisytal, ar- chyský údol, Arthisi vallis, 351, 382, 407. Adleta, Alcyta, Alhedis, Alhcida, dcera Ondřeje 1, krále: uherského, choť Vratislava krále českého 300, 310, jižně od 541. Adleta. Alleyd, deera vévody uher. Al- musa, chof Soböslava I, knizete èe- ského, 560, 561. Adolenus, v. Odolen. Adolf, král německý a římský, 203, 235, 293, 321. Adremon, 423, 425, 438. Adrianus, v. Hadrian. Affensteyn, v. Auffenstein. Afra, Affra, mucedlnice, 455. Afrika, Atr an, 451, 507. Agac, v. yi | Albrecht 11, vévoda rak., sestavil V. Schulz. (Číslo znamená stranu.) Agug, král amalckitský 581. Agapet, Agapitus, papež I, 458; Aga- pet II, 462. — jahen, mučedlník 454. Agar otrokyné, matka Ismaelova, 513. Agatha, mucedlnice, 455 Agato, papez, 459. Agay, učedlník Kristův, 593. Aggeus, prorok isracl., 582, 584. Agnes, v. Anežka a Kunigunda. Agordo, Agordum, m. ital. v Benátsku na ř. Piavě, 354, 383. Achab, král israelsky, 583; Achabüv düm, 359, 388. Achaja, Achaia, Recko co provincie římská, 592. Achaz, Achas, král judský, 579, 587. Achilleus, kněz kardinál tit. sv. mu- čedlníků Nerca a Achillea Petr, v. Petr de Rosiers Akvilej, v. Agnileja Akzo, v. Azzo. Alanové, národ asijský kmene sarmat- ského, 495, 496, 507. Alarich, Alricus, král gothský, 457. Alba [Longa], staré m. v střed. Italii, 517; Albané, Albánští králové, Al- bánské království, 517. Albert, hrabě bavor., bratr Lutgardy, manželky Břetislava II, knížete, č. 547. — Albrecht, nemanželský syn Jindřicha Korutan., 363, 391, 412. — hrabě, 556, — starší bratr Mastina della Scala, 355, 384. Albertiz, v. Albrechtice. Albertus, Albrecht, v. Vojtěch. Albrecht, Albertus, syn Rudolfa krále římského, vévoda rakouský, král římský, 203—205, 208, 213, 236, 293—295, 319—321, 462, 479, 519, 526, 5 349, 380, 405. Albrechtice, Albartiz, ves v Hradecku, 197. Albula, reka vstredni Italii, nyni Tibera, 517. Aldemburg, Aldenwurg, v. Altenburg. Aleppo. Alep, Halep. mésto v Syrii 497. Ales, Alexius sv.; kláster sv. Alexia Y Římě, 533. — Alexius, Allexius, Zupan 545, ^H. Alexander II papeZ, 464, 469, 603; AL , 465; A. IV, 313, 474, 521, 565, 569, 603; A. V, 453. — Alexandr, Allexandr Veliký, král makedonský, 24, 254—256, 261, 496, 513, 516, 517, 576, 584. Alexandrie, město při ústí řeky Nilu, 458, 456; církev alexandrinská, 592, 594; František z Alexandrie, z řádu Menších bratří 495. Aleyta, Alhedis, Alheida, Alleyd, v. Ad- leta. Allagardia, v. Guarda. Almania, Almanie, v. Némecko. Almoś, Almus, vévoda, bratr Kolomana, krále uher., 560. Alpy, Alpes, 344, 362, 401, 515. — Florentskć, Alpes Florencie, 513. Alprecht, v. Vojtěch. Alricus, v. Alarich. Alsacia, Alzacia, v. Elsasy. Altenburg, Aldemburg, Aldenwurg, Al- tinburg, mésto saské; hrabé z — 18, 912. Altissiodorum, Altyziodolensky, v. Au- xerre. Alžběta, Elisabeth sv., matka sv. Jana Kř., 520, 588. — Elizabeth, Helisabeth atd., sv., sestra Bely IV, krále uher., 312, 313, 472, 603. — choť Václava II, krále českého, 321, — Václavovna, dcera Václava: II, а manželka Jana Luc., 209, 223, 224, 234, 236, 296, 339, 348, 372, 379, 396, 404, 482, 520, 521, 575, 576. Amalekité, Almalech, kmen arabský, jižně od Mrtvého moře, 581; král a. Agag, 581. Amazonské paní, Amazowské panyc, die Amazowitischen frawen, Minngot- tin 24, 254—250, 261. Ambrož sv., Ambrosius, biskup milin- sky, 456, 457, 588, 599. Amo., prorok _isracl., 582. Amplaos, ucedlnik Kristüv, 503. Auulius, syn Procaxe, króle albanskóho, 517, 518. Anaklet, Anacletus, papež, 453. Anastasius, papez, Anastasius II, 457; Anast. III, 462: Anast. IV, 465. — cisaf, 457; A. II. [Filip A.], 459. Anastomis, v. Avoscano. 

Strana 606
606 Ancona, m. ital.; Vavřince z A. řádu Menších bratří 495; marka Ancon- ská,Anchonitana, Anchiocina marchia, anakonitánská m., 345, 376, 401. Ancus Marcius, [chybně] Anthonius, čtvrtý král řím., 519. Andigetus, v. Bongajo. Andrcas, Andres, v. Ondiej. AneZka, Agnes sv., abatySe u sv. Fran- tiška, dcera Přemysla I., krále če- ského 313, 319, 473, 477, 521, 565, 603; dvůr [klášter] sv. Anežky 307. Anežka, (chybně) Alžběta, Elizabeth, decra Přemysla Ot. II, krále č., 321, Anglie, Engeland, Engilland, 340, 372, 396, 397, 507, 579; král A. 228, 297, 340, 361, 362, 372, 390, 396, 411, 481, 482; prvni biskup A. Augustin, 591. Anchonitana, Anchiocina marchia, v. An- coni. . Anicet, papež, 454. Anna, prorokyně žid., 587, 589. — dcera Václava II, krále č., choť Jin- dricha Korut., 294, 348, 379, 404. — deera Jana Luc., krále č., choť Otty, vévody rakouského, 348, 349, 379, 404, 405. Anoschan, v. Avoscano. Anvayta, v. Orange. Auroys, vykladatel Aristotela, 576. Auseln, Anselmus, sv., areibiskup can- terbursky, 428. Antenor, hrdina trojsky, 516. Antheros, papez, 454. Authonius, v. (správně) Ancus Marcius. Antichrist, 505, 583. Antiochia, Anthiochia, mósto v predni Asii, 591—293, 603; cirkev antio- chenskii, Anthiocena ecclesia, 452, 594. Antiochus, Anthiochus, král syrský, 584. Antonin sv., z řídu Menších bratří, 472. — opat, 450. Antonina sv., zvon v Zaytonu, 500. Antonius, císař řím., 453. Apila, učedlník Kristův, 593. Apis, po smrti Serapis zvaný, král ar- givský, potom egyptský, 513. Apokalypse, Apoealipsis, kniha sv. Jana evangelisty, 577, 591—593. Apolinaïis, sv, Apollinaris, 123, 194, 280, 453; Kostel sv. Apolinarise v Nadské, 124, 132, 281. Apulie, Apulca, krajina v jižní Italii, 472, 476, 603; král apulský Robert, v. Robert. Apulové, Apuli, národ: ve Velkém Ře- cku usedlý 522. Aquilaris, v. Jan evangel. Aqnileja, Akvilej, Aquilegia, mósto ital. v Benitsku, 353, 382, 400; církev aquilejská, Aquileyensis ecelesia, 592, 594; chrám p. Marie A. 364, 302, 413 ; dioccese akvilejská, 364, 39L, 413; patriarcha akvilejsky, 363, 391, 412. Aquino, m. ital. v Kampanii; sv. Tomiś z Aquina, bratr řádu kazatelského, 480. Aquisgranum, v. Cächy. SEZNAM JMEN. Aguitanie, krajina v jižní Francii, 340, 372, 396, Ara cocli v Římě, sídlo Menších bratří, 519, 588, 589. Arabové 454, 502; Aram, v. Haram. Ararat, Paris, vrch v Armenii, 505, Arbatus, prefekt krajiny medské, Arbea, mésto v Palestiné, 504. Arberkér, 240. Arco, Arto, město v již. Tyrolích; pán, hrabě z Arco, 363, 391. Ardek, v. Hardegg. Arelatské královstvi, Arelatense regnum v JiZ. Francii, 483. Arfaxat, syn Semüv, 507, 508, 511. Argivské království, Argivorum reg- num, 513, 517. Argivsti, Argiui seu Greci; pity król argivsky, Triasus, 515. Argos, Argus, kril argolicky, 513. Archisytal, archysky idol, v. Adiże. Architremus, básník římský, 424. Aristobolus, učedlník Kristův, 598. Aristoteles, Aristotiles, recky filosof, 431, 439, 492, 518, 576, 581. Arkadius, Arcadius, Archadyus, císař byzant., 456. Armagnae, Arminiaeum, Armoniako, Ar- monako; hrabě z —, velitel spoje- ných vojsk královských a papež- ských v Italii, 345, 346, 377, 401, 402. Armalek, Armalec, m. v císařství Mon- golském v Asii, 495. Armenie Menší, krajina přední Asie, 206; Paris, vrch armensky, 505 ; Ara- rat, vreh arm., 506. Arnošt [z Pardubice], Arnestus, arci- biskup pražský, primas český, 493, 522. : Arnulf, Arnolfus, král něm. a císař řím- ský, 460, 461. Arocs, v. Arcs. Arthisi vallis, v. AdiZe. Arto, v. Arco. Ascanius, syn Eneüv 516—515. Ascenez, praotec Rekú, 522. Asclonita, v. Herodes. Asie, Asya 455, 592; Mensi, Mali Asie, 516; Větší A., Maior, 507, 510. Asmoncovci, semen Asmonay, příjmí žid. králů Makabejskych, 585. Asser, syn Jakubüv ze Selphy otro- kynč, 514; pokolení A. 592. Assisi, Assissium, m. v střed. Italii; sv. Klára z Assisi, v. Klára. Assuerus, král. perský, 571. Assur, syn Semüv, 511. Assyrie, Assyrskä říše v Asii, 497, 511, 512, 517; král a. 518; Ninus, Sapor, Sardanapal, Cyrus, v. Ninus atd. Assyrové, Assyrii, 497, 515, 516. Atad, v. Adab. Ataz, Athesis, v. Adiże. Athalia, Atälia, královna: judská, 583. Athenané, Attenienses, 512, 515—511. Atheny, Atthenae, m. řecké, 437, 452, 516: areopag athenský, 517. Atlas, Atlans, vrch v Africe, 515. Atreovei, Atrides, 437. Atropos, jedna ze Sudièek, 219, 434. zlato arabské, 239. 506. 518. Attalans, Attelans, bratr Prometheńv, 515; dcery A. 516. Aufenstein, Aufitein, Affensteyn, Auf- steyn, hrad v Tyrolich při hranicích korutanskych, pin z A., Offinsteiner, hrabě korutanský, 220, 296, 349, 380, 405. Augustin sv. biskup v Hippo, 357, 386, 398, 436, 451, 456, 457, 493, 498, 503—208, 510, 512, 513, 515, 517, 519, 576, 577, 580, 590; řád aug. a kläster aug. v Pavii, v. Pavia. Augustin I, biskup anglický, 591. Augustus, C. Jul. Caesar Octavianus A., císař řím., 581—280. Aula Regia, v. Zbraslav. Auoschanus, v. Avoscano. Aurayta, v. Orange. Aurelian, Aurelianus, císař římský, 455. Aurelius Seuerus, Alexander, císa Fin, 4^4. Aurentur, Aurertur, v. Taury. Ausk, v. Ustí. Austria, v. Rakousy. Australes, v. Rakušané. Auxerre, Altissiodorum, m. franc. jv. od Paříže; biskupa., altyziodolensk y, Petr, v. Petr de Rosiers. Aventin, Aventinus, král albánky, 517. — Auentinus, vrch v Římě, 517. Avignon, Auion, Avinio, Avion, město franc. na řece Rhóně, 302, 368, 389, 390, 395, 411, 417, 482, 483, 494; biskup av., 452, 453. Avoscano, Jacobo Quadagnini da — Anastomis, Anoschan, Anoschanus, pin hradu Buchensteina, , 983, 409. Azzo |dei Visconti], Aco, Aczo, Akzo, signore milinsky, 341—343, 373, 374, 398, 399, Baal, bůh focnický; kněží B., 430; pro- roci B., 583. Babemberg, Babenberg, v. Bamberg. Babylon, Babel, Babilon, Babilonia, m. na F. Eufratu v predni Asii, 5 511, 512, 517, 518, 584, 586, 587; král, panovník b., 505, 511; knize b. Nabuszardan, 584; feć b., Bagbel, 511; věž b. 5, 257, 208, 493. 510. Babyloňané, 557. Bacus, moře v Asii, tvořené rajskou řekou Phisonem, 497. Bakarie, v. Beccaria. Bala, otrokyně Jakubova, 514. Balaam, Balam, prorok žid., 581, 586. HBT. Bamberg, Babemberg, Babenberg, Bam- berg, Bamburg, Pamberg, mésto ha- vorské v hornich Francich, 537, 560, 561; chräm p. Marie à sv. Jifi v B., 537; biskupství B. 308, 484; bi- skup b., Babiensis, Bamburiensis ep.. 470, 551, 557, 560, 512, 601. Banatensis civ., v. Rouen. Bánov, Banow, m. morw. jv. od Uher. Hradiště, 226, 297. — místo blíž uher. hradu Trenčína, 516. Barachiáš, kněz žid., otec Zachariáše proroka, 583. Barbora sv., 574. 492, 

Strana 607
Barga, Bareze, Barezen, Barčem, hrad Y Garfagnant, severnim to hornatém území: města: Lukky, 344, 375, 400. Barnabáx, Barnabas, apostol, 591—594. — polsk poustevnik, 76, 271, 309, 467, Ванны Barnyn, kníže štětinský, 483. Bartoloměj sv., apoštol, 592; den sv. B., S. Pertelmenstag, 243, 292, 539; kaple sv. B. při kostele praž., 505. — hrabé z Veglie a Senji, 352, 353, 382, 408. Basilej, m. ávycar. na f. Купи; biskup bas., Basillensis cp., 318 Baruch, prorok, 435, 438. Basit, v. Božík. Bassano, Bassanum, Bosanum, m. ital. v Benátsku, 353, 383, 409. Bautezenn, v. Budišín. Bavor [ze Strakonic), der von Beirn [chybně], pán č., 209, 294. — vznešený B. Fridrich (hr. DDT. Bavoïi, Bavoréici, Boigern, Beyern, Ge - buren, Payern, Peyern, 133, 134, 144, 185, 186, IST, 230, 977, 282) 284, 200, 291, 351, 382, 401, 479, 558, 561, 565, 572. Bavorsko, Bavory, Bauaria, Bavorskä země, Beiern, l’eyern 152, 186, 188, 931, 291, 301, 348, 352, 355, 361, 363, 379, 382, J84, 290, 391, 404, 410—419, 474, 476, 481, 593, 547, 554, 558, 565, 566, 572. Bavory, vévoda, vévodové, 186, 205, 291, 313, 399; Ludvik, Otto, Jin- drich, Ludvík císař a syn jcho Lud- vík, Jindřich, švakr Karla IV, Jan, Rudolf falekrabí, Rupert mladší falc- krabí, v. Ludvík, Otto atd. — Bavorští Chodové, di beirschin Cho- z Bogen), din 207. — Bavorský les, bemisch Wald, das Payerische Gebirge atd. , pohraniéni les vibee mezi Cechy a 'Bavory, 89, 90, 94, 274, 275. — Tušík z B., rytíř, 240. Beatrix, deera vévody burgundského chof lridricha 1, císaře římského, 563. Svatochna, decra vévody bourbon., druhá chof Jana Lue. krile Ceského, 349, 380, 405. Beauvais, m. v sev. Francii; biskup b., Beluanensis cp., Belvacký, 344, 376, Behehardus, v. Jaromir. Beccaria, Bakarie; de B., v Pavii, 342, 374, 399 Bedřich, v. Fridrich. Begist, v. Bojiště. | Beheim, Behem, v. Cechy. Behem, v. Čech, Čechové. Bechardus, v. Ruthard. Bechyně, město české v Táborsku, kraj bech., Bechin. provincia, 523. Beier, Beigern, Beirn, di D., v. Bavori. 3eirn, der. von B, v. [správně] Bavor. vznešený rod SEZNAM JMEN. Bela, Bella, král uherský II [slepy], 560, 561; B. IV, Wilen, bratr sv. Alž- běty, 190, 312, 313, 317, 478, 568, 569; Bela "mladší, syn Bely IV, 313, 314, 317, 570, 571. — v. [správně] Ladislav IV. Bělá, Bela, ves v Litoměřicku, 556. Belarer, Berlaf, Berlarium; Jilji de B., vladař v Reggiu, 344, 376, 400. Bele, Belin, v. Bílina. Belial, 601. Bella, v. Bela. Belluno, mésto ital. v Benátsku, Belyn, 342, 353—355, 303, 374, 383, 384, 391, 409, 412; vlidar b. Endrighetto da " Bongajo, měšťan: B. Sudracins da Bongajo, v. Bongajo. Beltram, Beltrandus, Bertr aldus, kardi- nal ostiensky, legat papež. v Lom- bardii, 345, 376, 401. Beltram Zebinskÿ, Petran Cebicensir, rytíř, č. 197. Belnauensis, Belvacky, v Beanvais. Belus, syn Nemprotüv, 507, 511, 512. Belvieino, hrad ital. v. ; [Benitsku], Be- luesin, 363, 391, Belyn, v. Bilina a Belluno. Bemen, Bemenland, Bemin, v. Cechy. Bemin, dy B., v. Čechové. Bemisch wald, v. Bavorsko. Bena, у. Beneda. Benátky, Veneciae, Venetorum civitas, město italské, 354, 363, 383, 384, 412; měšťané b., Benátčané, Vene- diger, Veneti, 352—355, 381—384, 591, 408, 409; biskup B. 341, 373, 307. 352, 382, 408; moře B., — vlädaïi B. m. Venetum, 515. Beneda, Benada, udatnÿ Cech, 102, 276, — Bena, pán č. sídlem v Milčicích, 124. Benedikt sv., opat, 457—459; řád, zá- kon sv. Ben. ordo nigrorum mo- nachorum, 65, 934, 969, 451, 532, 595; klášter jich na vrchu Soboru, 51, 266. papež I, 458; B. II, 459; B. III, 460; B. IV, 462; B. V, 468; B. VI, 463; B. VII, 463; B. VIII, 464; B. IX, 464; B. X, 464; B. XII, Tolosänsky, 362, 368, 390, 395, 411, 417, 466, 480, 494. Benedictus, polsky poustevnik, 76, 271, 309, 464, 467, 537 Benes, Benesch, Borsch, pan ë., 194, 242, 292. — [z Bechyn¢], Benessko, bratr Miloty a Tobiise z Bechyně, biskupa praž., 1 | Beneš z Choustníka, pán český, 476. — z Wartenberka, pin český, 211, 480. Benćsck, bojovnik u Crecy, 240. Beneventani, Beneuentani, obyv. Italii — Velkém Recku — 522. Benjamin, Benyamin, syn Jakubüv, 514, pokolení B., 581, 592 Berg [a Jülich], Hory, Mons, Montes, město a vévodství v prus. provincii Porýnské; hrabě z B. 352, 361, 382, 390, 408, 411. v již. GOT Berg n Kolmaru v Elsasích; Jan z D. hofmistr Karla (IV) v Italii, 342, 374, — v. Hora Kutná. Berengar, král v Italii I, [I a 1L] 462; B. IT [III a IV], 462. Bergamo, Pargam, Pergam, Pergamum, m. v Lombardsku, 341, 342, 344, 345, 373, 374, 376, 398, 401. Berlaf, Berlarium, v. Belarer. Berlín, Derlyn, mésto v Brandenburce, 368, 395, 416. Bern, v. Brusnice. — v. Verona. Bernard sv., 311. — Rinandus, biskup pražský, 171, 288. — z Welgersdorfu, 315. Berosus, Verosus, letopisee, 505. Bertold, Bertoldus, zvolený biskup nea- polský, papežský legat v Praze, 565, — Bertoldus, brabě, 565. Berün, v. Verona. Beselcel, syn Uriův, stavitel stánku bo- ziho, 579. Beso, opat strahovsky, dfive kanovnik kolinsky, 562. Bethel, město v Palestinč, 430. : Bethlehem, Bethleem, město v Palestině, ; Bnatha, v. 337, 370, 452, 456, 520, 580, 551, 588. Bethlehemita, 581. Bethsaida, Bethsayda, v Palestiné, 592. Bayern, v. [správně] Německá říše. Bezděz, Bezdicz, hrad v Boleslavsku, 242, 574. Bezerminové, Vezzerminii, 569. Bigon, delfin viedensky, v. Vienne. Bili mniśi; řád b. m. s červeným křížem, der weiszin monich orden mit dem roten crucze, 235. Bílina, hrad a město v Litoměřicku, Belin, Belyn, Bielina, 89, 177, 274, 289; Zupa b., provincia Bielina, 527. — Bele, Belin, Dielina, ficka v sev. Cechäch, 13, 259, 525. Bipert, Bipertus, opat, 234. Bisancium, v. Caïihrad. Bisignano, mësto v Kalabrii; biskup bis., Bysynianonsis ep., bratr Jan z Marignoly, tóż Jan z Florencie zva- ny, 492—494, 519. Bladywoy, v. Vladivoj. Blanka, Margareta dieta Blancza, sestra Filipa VI, krále francouzského, choť Karla. [IV], .339, 340, 348, 372, 373, 379, 396, 397, 404. Blasta, v. Vlasta. Blh, Bleho, pán český, 476. Blois, m. frane. na Loiře; Blesnensis, diakon londynsky, 424, 430. Blov, Blow, ves v Žatecku, 480; slata, pastýř v B. 480. Mnata. Bodibrad, v. Poděbrady. Boemia, Bohemia, v. Čechy. Boemus, Bohemus, v. Cech. Bohuta, Bohutha, v. Kukata. mósto galilejské Petr z B. 423, My- 

Strana 608
608 Bojiště, místo stranou mezi Prahou a Vyšehradem, blíže kostela sv. Stépäna na Novém mésté, Begist, Bogiscze, Bogist, Walstat, Waygist, 23, 120, 154, 158, 280, 286. Bolaner, v. Poláci. Bolan, v. Polská země. Bolek, Polco, Polck, Polko, Boleslav IV, kníže slezské, pán minsterbersky, 350, 380, 381, 406. Bolek, Bolco, kníže svidnické, 365, 393, 414. Bolek, rytíř v boji u Crecy, 240. Bolesa, bojownik Břetislava, syna Bře- tislava II, knížete českého, 559. Boleslabs, v. Boleslav. Boleslav, knize české I, 52, 50—62, 64, 232, 245—248, 266—269, 307, 462, 463, 466, 467, 526, 530—532, 541, 595; B. IL, 64, 67, 932, 246, 948, 269, 270, 307—309, 462, 468, 467, 521, 526, 531— 534, 538, 595; B. III, Wlatislaus, 67, 68, 9232, 270, 309, 467, 526, 534, 535, 596. syn Vratislava I, krále českého, 310. — [chybně] v. Břetislav I, Soběslav I. a 11, Vladislav 11, a Fridrich. Chrabry, kniże a król polsky, Meska, Mezka, Mezko, Měšek, 68, 69, 72— 74, 76, 287 - l Smělý skeho, 5: — IH Křivoústý, [chybně] Wratislaus, ! král polský, 548, 549. — V štydlivý, Kazko, král polský [vévoda krakovský], 569, 573. Lokýtek, v. Vladislav Lokietek. — 14, kníže břežské, bratr Jindř. VI, knížete vratislavského, 350, 381, 406. — Volko, kniże opolskć 1, 478, 479; D. HH. 483. — Mladá, hrad a město české, 65, 246, 248, 269, 301; Boleslav Stari, mésto české, 4, 52, 59, 64, 85, 86, 88, 246, 248, 249, 257, 268, 269, 273, 274, 300, 307, 309, 355, 384, 462, 464, 466, 467, 531, 596; kostel b. 600; probošt b. Heřman, 600. Bologna, Bononia, město italské, 344, 345, 852, 376, 400, 401, 509; oby- vatelé B. 352, 382, 408; kardinál B. 483; učení B. 451. - 5omschin, dy В. gestin, v. Čechové. Bongajo, Bongagio, Bongogia; Sudra- cing da B., měšťan bellunský, 353, 383, 400; Endrighetto, Andigetus, da B. vznešený měšťan a vládať bellunský, 854, 855, 383, 384. Bonifac papež, I, 457; B. 11—V, 458; B. VI, 462; B. VII, 463; B. VIII, 466, 459. — jahen, muéedinik, 457. — |kril lombardsky a burgundský), markrabí toskanský, 310. Bononia, v. Bologna. Booz; choť jeho Ruth, 581. Borcius, v. Božej. Bordeaux, Burdegala, Burdekala, Porte- gal, mésto frane. v Aquitanii, 340, 312, 397. 88, 270, 271, 274, 308, 535, | SEZNAM JMEN. Bořek, Borzek, Worsk, vládař, 161, 287 Boreš, Borsso, B. z Oseka, pán č., 476. — [starší z Risenburka), Borsz, Wors etc., 180, 290, 312, 313, 374; B. [mlad- ší) z Risenburka, 191, 291, 315. Bereyus, v. Božej. Bořivoj, Borziwingt, Burziwoy, Worzi- wog, Worziwoius atd., kniże české I, 48, 49, 51, 52, 231, 234, 265, 266, 299, 306, 307, 461, 462, 466, 521, 520, 528—530; B. Il., 111, 112, 115, 119, 120, 122, 127, 130, 132, 282 218—983, 310, 311, 469, 590, 547—553, 556. Borsena, Borzienha, Borzyna, v. BoZena. Borsch, v. Beneš. Borss, Borsz, v. Boreś. Borziwingt, Borziwoy, v. Boïivoj, Bosa, v. Bożej. Bosáci, v. Menší bratři. Bosanum, v. Bassano. Bosena, v. Bożena. Bosñané, Bosnenses heretici, 569. Bouan, her B., v. Koviń. Bourbon, Borbon, Burboysz, kniże B. z pokolení králů francouzských, 349, 380, 405; dcera jeho Beatrix, [Sva- tochna), manželka Jana krále č. Boyam, Slovan pry jakýs, od něhož jméno má Bohemic, 522. ww, v. Pobraslav. Bozonia, v. Preśpurk. Bożej, Borcius, Boreyus, Bosa, Bozen, Bozey, Bozyge, Busa, Wozey atd., z rodu Vriovceü, 110, 115—117, SUN, 779, 540—249, 552; syn, sy- nové B., 116, 117, 553, 597 Bożena, Borsena, Borzienha, Borzyna, Bosena, Boza, Bozana, Bozyena, atd., 38 choť Oldřicha, knížete č., 82—84, 246, 248—252, 273, 308, 535, 540. Bożetócha, Bozeteca, chot dčjepisce Kosmy, 556. Božík, Basit, Busie, kaplan Sobéslava I, knížete č., 559, 601. Brabanti, Brabanten, Bravanti, Proban- tir, 143, 284; brabantský, vévoda, kniże, 348, 361, 379, 390, 401, 404; Marketa, dcera knížete b., choť cís. Jindřicha VIT, 339, 372, 396. Bračislav, v. Břetislav. Bramini, Bragmani, kněží Indů, 505. Branibor, Bramburk, Brandenburg, mě- sto pruské na ř. Havole, 368, 395, 416; biskup b., 574. Braniborsko, braniborská marka, 319, 365, 393, 414; markrabí b. 196, 287, 999, 361, 390, 411, 474, 475. 519, 566, 567, 569, 571, 513—575; Otto III a synové jeho Jan i Otto, Valdemar, Ludvík, v. Otto, Jan atd. Bratiezlab, Bratisslab, v. Vratislav. Bratislav, Briczlab, v. Břetislav. Bravanti, v. Brabanti. Brawnezweg, v. Brundvicko. Brdo, Brido, nyni Wartha, hrad v Slez- sku, 547. Bresliw, Bressliw, Breszlaw, Bretslab, v. Vratislav. Bresniez, v. Vřešťov. Bfetislav, Boleslaus, Bračislav, Brati- slav, Biččislav, Priezlab, Brzeczislaus, Brzyeczysluw, (chybněj Otto, Wrati- slaw, atd., kniže č. I, 84—87, 55, 92, 93, 232, 246—252, 273—275, 305— 310, 464, 467, 468, 526, 535, 536, 538, 540, 596, 597; B. II, 103, 107— 110, 232, 276—278, 309, 310, 469, 526, 544, 546, HAT, 552, 550, 560, 599, 601; B. syn Břetislava Il, 127, 128, 281; B. II [Jindfich], knize a biskup praż., 157, 232, 286, 470, 526, 603. Břevnov, Brunow, [chybnë! Strahouia, klášter u Prahy, 532, 557; mnich bi. Vintir, 309; kronika bi., 4, 257. Briczisslab, Briczlab, v. Bietislav. Brido, v. Brdo. Brieg, m. švýcarské na fece Rhónć; montes Brige, hory Brixské, 341, 313. Britanie, 451; król br. Lucius, 454; v. i Anglie. Britanové, Britanni, 435. Brixen, mésto v stř. Tyrolech, Brixi, 341, 342, 351, 373, 374, 381, 398, 407; biskupství B., Prixiensis dioce- sis, 351, 363, 381, 391, 407, 412; biskup Matčj, v. Matěj. . Brloh, Burloh, ves č.; Jan z B., komorník Neplachüv, 451. Brno, Brunna, Brünne, mésto morav., 106, 243, 277, 318, 321, 545, 517, 573; B. hrad, 349, 379, 405; Mikulas z Brna, biskup Tridentský, v. Mikulas. Brod [Uherský], mösto morav., 226, 207. Bruck, v. Most. Brunna, Brünne, v. Brno. Bruno, Brumo, opat, zakladatel řádu Kartusiánského, 234. — |hr. z Holštejnaj, rodem Sas, biskup olomücky, 312, 317, 318, 473, 560, 568. Brunow, v. Břevnov. . Brunivieko, Brawnezweg, Brunswich atd., vévodství Německé ; sestra kni- žete z B., 341, 348, 373, 379, JUN, 404. . Brunsvik, |Braunsehweig| Brunswig, hrad a hi. m. vévodství Něm. téhož jména, 560. Brusnice, Bruska, Bern, Brusinica, Bru- zinica, potok pod hradem Pražským, 119, 280, 526, 574. Brutus, Říman, vrah Cacsarův, 519. Brux, v. Most. Brz..., v. Piibyslava. Budějovice, Budivojovici, Budweys, Bu- dyegeuicz, Wisbud, atd., mósto v Ce- cháen, 194, 242, 317, 416; Cee z b., v. Céé. Buchenstein, Budensteyn, hrad [v Ty- rolích) k panstvi Bellunskému pa- trivsi, 953. . O Budin, Buda, Often, Ofin, hl. mésto uherské, 204, 293, 352, 382, 408. Budisin, Bautezenn, Budeschin, hl. mésto Morni Lużice, 165, 287, 361, 368, 390, 395, 411, 416. © Budivoj, Budwoy, Budyvog, Worziwoius, jednatel knížete Svatopluka, 112, 278, 550. 

Strana 609
Budyně. mésto v Litométieku, 228. Buk, vex v Tiborsku, 476 Bulhaři, Bulgariae gens, 532, 569: kni- že B. 571; Rostislav, knize B. 474, 475: dcera jeho Kmnigunda, v. Ku- | nigunda. ; Burbon, Burhoysz. v. Bourbon. i Burbungdia, v. Burgundsko. Burdegala, Burdekala, v. Bordeaux. Burgeleins, Burgelyns, Burglisz, Burg- | slozs, v. Křivoklát. Burgstall, Burchatall Valdemar z B., Burgundané, Burgund i B. se nazývají, 522. | Burgundsko, Burbungd Burgundia, | 341, 373, 398, 482: kril v Lombardii a B. Bonifae, 310; dcera jeho Ma- tilda, v. Matilda: Beatrix. deera vó- | vody bL. ehof Fridricha I. císaře, | 563; biskup v Asii Richard: rodem B.. 4495. Burkhard, německého. 7 hrad v Tyrolsku: 384. Gallové, kteří Burchardus, krále 3. vyslanec Burloh, v. Brloh. Burziwoy. v. Borivoj. | Виза, Božej. | Busco, v. Bušek. ! Busic, v. Bozik. i Buskovie, v. Buzovi ! Bussere, dy —. v. N i. Bustiwiez. v. llostivit. Bus k, Busco, Bussko z Vilhartic starsi. 350, 380, 406; mladší. z 91, 412. Buzovic, Buzüv syn, Buskovie, Russo- weez, Détrisck В. 125. 281. | Bydžov, město české: měšťané b.; Byd- žované, 212. Bysinianensis, v. Bisignano. ! Caath, syn Leviho, 580 Cadanum, v. Kadań. | Cadorské udoli, Cad, Cadubrii vallis, | Caduby, Gad. Kadubrie, v jv. hra- nicich Tyrol, 353, 363, 383, 391, 409, 419. Caesar, v. Julius. Caesarea, Cesarea, mu. v. Palestine, 593; | biskup C. Cornelius, v. Cornelius. Caffa, у. Кай. i Cáchy, С Аки. město nyní v prus. „provincii Porynske, 460. 163 5: an, Caynan, syn. Enosüv, 205. 8 [Caesar Caligula]. císař: římský, + Calabria, v. Kalabrovć, Kala- brie. i Caleedon, v. Chaleedon. Caldei, v. Chaldeové. Caldinacio, Sieco de trensis. 353, 282), Caldinanus, Calis, v. Ki Calixtus, v. Kalixt. Calvaria, v. Kalvarie. Cambalee, v. Pekynk. CU... episcopus Fel- 409; 7 Kaldinace, Camerer, v. Kimen. Camino, Kamino, páni z K 3833 pán z K., hrabě z Cenedy, 363, 391 Campsay, v. Nanking. Kanaan. Cannae. méstvs v. Apulii, 437. Canaan, v. Canne. | Carus, „ Ciprus. v. SEZNAM JMEN. Canterbury, Cantuari m. v Angli, arcibiskup C. ensis Cantiriensky, Kantna- riensky. Tomáš, 312, 470. Capadoces, v. v. Kapadokové Č. Capitoli. vrch a hrad v Římě. 588. Capraliens laens, : Phison, řeka v ráji jinak C. 497. t 'arbalto, Cardi laetis, v. Carihrad, Constantinopolis, Bisancium, v. (Collalto. Gardské jezero. 456. 465. 591, 595; hiskup caf. Ne- storinus, 520. Carmentis, chof Latina. kräle v Latin, 561. Carniola, v. Krajina. Carrara, Corraria, Karrarie: a Ubertino[. da C.. he, BRE oni [z C. vikáři v Padové Cartassi, v. Carthago, v. Clauus, Cassander, 550. Cassianus, spisovatel eirkevni, 451. Cassiodorus. spisovatel rinisky, 427, 440. Cassius, Říman, vrah C, J. Caesara, 219. Castella, v. Kastilie. Castre Castruginum, Kastrimiginium, val di C.. údolí na hranicích benát- sko-tyrolskych. 354 385. Cathay. v. Cina. Cato. Katho. M. Porcius C. 427. Catoldus, v. Kadolt à. Konrad Cauillonensis Vasconia. v. Gascogne. i thago. Říman. císař. 450. Caym, Cayn. v. Kain. Cayn, Cayt, v. Kaich. Cayman, v. Caînam. Саха. у. Кам. unir. v. Kazimír. Cebicensir. v. Zebin. Cecilia, v. [sprivne] Sicilie. Cecilie sv., muéedinice, 454. Cejlon, Sevllanus mons, ostrov, ot, 499—502, 504, věřící z C. 50 Celestin papež 1, 457; OC. IL TL. V. 465. Celima. v. Ci lina. Celius. návrší v Římě. 504. Ceneda, m. ital. v Benätsku: Czenensis [comes], Censky pán z Camina hrabé z C. 36: 527. Cesarca, S. Cesarii, “Cerin. v. Sancerre. Cethuran, druhi Zena Abrahamoy Cothys, ostrov. jenz nyni Cypr slove, 206. Cicero. M. Tullius — státník: římský, 436, 492. Cidlina, Celima, Czidlin, říčka česká. 116, 532, 594 tv Malé: Asii, 522 ее. Cingis chin. . 507. Cilicie, k Cilicia, v. Cingwis Cuam. novnik. Tat Cypr. v. Ctirad. první pů- Cirad, Clacko. Claezko, Cladez, v. Kladsko. Clandruby. v. Kladruby. Ularmonetensis, v. Chiaromonte. Clathowia, v. Klatovy. Clandiauus, Fm. 3pisovatel, 44. 451. Claudius, (Tiberius. C.) cisař ří Claudius [Gothskÿ] ci dius Julianus Apostata. Claustrellum, v. Klüsterec. Clauns, v. Carus. Clemens S., v. Kliment sv. Cleopatra, ucedlnik Kristüv, 593, Cleophas, v. Kleofis. Cletus, v. Klet. Climerot, v. Chlumec. Clotho, v. Klotho. Cligny, méxtecko. franeouzské ; Clunia- censky opat Urban II papež. 465. Clymka, v. Klimka. Cobar, Chobar, feka babylonski. 584 Cochan, v. Kochan. Collalto, Carbalto, Kolalto: hrabě z (C, soudce trevisský, 353, 383. 409. Colleoni, Collisiones, Kolliziové, mésfan- ký rod v mésté ital. Bergamu, 345, Colmar, Columbaria, Kolmmbrie. město v Elsasku, 341, 373, 305. Colomannus, v. Koloman. Columbus, India Colmnbina, v. Comani, v. Kumiini. Cono, [chybnë] Zeno, papez. 459. Conrad, Conradus, v. Konrad. Conxtancia, v. Konstaneie a Kunigunda. Constancing, Constims, Constantinus, v. Konstancius atd. Constantinopolis, v. C: Cornelius, první: pokřtěn a biskup v Caesarei, Kollam. Fihrad. * setnik řím- iun, 291, 595. Corona S. v. Koruna zlatá. Corozini, v. Chazaïi. Corraria, v. Carrara. Costeleez, v. Kostelec. Costinar, v. Hostivař. Coya Jaan. v. Koja. Coyata. Coyta, у. Корма. Cozma, v Kosmas. Cracow, Cr: icovia, v. Krakov. sikov. mésto v sev C rasycow, v : . Francii, . do; 375, 399; krajina, | 401, 4025 dioecese, 315. 402. Cremsyv, v. Cres, Kres, syn Nemprotińv, 507, 511, 515. 377, Kromčžiť. Crescencia, (Crescens, v. Krescencia, Krescens. Cresomisl, Crezomyls, Creta, v. Kreta. Creweziger, v. K Crichin, v. Cristinus, v. Croacia, v Crockaw, v. Kiesomysl. Rekové. Kristin. .€ harvatsko. Crokav, v. Kališ. Crucer, Cr … Kiizovnici. Crudin, Crudym, dy Crudner, v. Chru- dim. Crziwoclag, Crziwoeclat, v. Křivoklát. Czchech. v. Cech. 

Strana 610
610 Ctibor, Cztibor. Stibor. sudí, otec Ja- roáüv, 179—182, 289. 290. — z Lipnice, pán č.. 197. 292. — z Uherska, rytiř český, 212, 294. Ctirad, Cirad, Cyradus, Czirad, Czirat. i Cztyrad. duwez Eregerne, zeman če- sky, 29—31, 262. Cubicensis terra, v. Loket. Cukata, у. Knkata. Cunegundis. v. Kunigunda. Cuney, v. Tuna. Cupfsteyn. v. Kufstein. Curenser, v. Skuhrov. Cursim, Curymensiz, v. Kourim. Cus. Kus, syn Chamüv, 507, 510, 511. Custos, Johannes €, v. Wartenberk. Cymburk. v. Sumburk. Cyn, Manzi, drive €., 507. Cynkalan, mésto v Manzi či jižní Číně 507. Cynkali, inésto v Nymbaru, 507. Cyolloskagan, pískové hory v střední | Asii, 495. Cypr Ciprus, drive Cethys, 507, 592. Cyprané, Cipri, 522. Karthaginskÿ, sv. mucedlnik, Cyradus, v. Ctirad. Cyrdik, v. Hardegi. Cyriak, Cyriacus, mucedlnik, 455. Cyrill av; bratr sv. Methodia, 529. Cyrudorf, v, Mühldort. Cyrnin, у. Cemin. Cyrus, Czyrus, Tirus, Tytus, kral per- ský, Jassyrsky], 94, 47, 255, 256, 519, 5 Cys, z pokolení Benjaminova, 581. Czaslania, v. Cislav. Czastawa, v. Castava. Czedlicz, v, Nedlec. Czech, v. Cech. Czek, v. Céc. Czenensis comes, v. Uzenko, v. Cenék. Czidlin, v. Cidlina. Czich, v. Céé. Czindorft, у. Mühldort. Cziradus, Czirat, Cztyrad, v. Ctirad. Cznaym, Cznowm, V. Znojmo. Cztibor, v. Ctibor. Czyeez, у. Себе. Czyrus, v. Cyrus. Ceneda. Čáslav, Kaslan, bratr sv. Vojtěcha, 533. =- Czaslania, město české, 476. Castava, Czastawa, jedna z druzek Vla- sty, 26, 254—256, 261. Céè, Czek, pfibuznÿ Vrsovice Mutiny, o. — CEzieh, Czycez, pan Üéé z Budějovic, Hy 242, 476; syn jeho Ce&, 476. Cech, Csehech, Czech, Tscheche, lech, praotec národa českého, 6—8, 257, 258, 523. Behem, Bohemus, 195, 276, 598. 45, 48, 102, 110, 308, 317, 348, 404, 596, ostrov v Středozemním moří, 453, 497, 506, | SEZNAM JMEN. | Čechové. Behem. Bemin. Boemorum po- puli, Pehem, ete., 6. 43. 62. 67. 73 74. 85, 88, 91, 95—97, 100.105, 118. 121— 125, 127—129, 134—138. 140—142. 144, 151—155, 157, 158 165, 169, 170, 174, 118. 185—188. 190. 191, 194, 195, 198, 199, 203. 204 206, 208—210, 212, 213, 215. 217, 219— | 99]. 228, 226, 221, 220—231. 233, 236 240--242, 245, 247, 248, 257, 258, 264, 265, 269—271. 213—291, 299, 301. 307, 309, 316, 349, 379 380, 405, 440, 460, 461, 46 473, 474, +6, +79. 493, 526 - 529, m2, 5H. 5D62,, 565, 566, 568 — 575. 596, 600. Čechy, Ceská země, Beheim. Bemenland.. konigrieh czu Behem. Boemia, Bohe- miae regnum. atd., 6, 8. 18, E 36. 45. 46, 48. 49. 58. 67 5— 68 15. 85, 87. 89. 93, 99. 105—107. 110—112, 115. 118—121, 123. 124, 134, 131—143. 145, 13. 149, 151— 53. 155, 156, 158 160. 163, 165, 6. 168, 173, 174, 176—178, 182, 186, 185, 189, ‚ 203—908, 211—211, 221, 293, 228, 230—237, 243, 247, 249, , 265, 960—211, 914, 214, 919, ORB, DRT, 9HM, 991—293, 295, , 208, 299. 306—309, 311, 315, 311—319, 336, 341, 348—351, 360,. 362—364, 366, 365, 312, 378—381, 384, 3890, 390, 392 — 396, 404—407, 409, 410, 419— 433—436, 438, 440, 461, 464, ‚A 11, 5 » 597, 508, 603. kniże, král, vévoda, furste, herczog, kunig von Behem, atd., 48, 51, 58, 68, 72, 85, 86, 93. 95, 96, 98, 99, 105, 111, 118, 121, 122, 124, 125, 127, 128, 132, 134, 138, 139, 146, 147, 156, 169, 170, 173—175, 185, 186, INS, 191, 192, 105, 201, 203— 206, 208, 210, 213, 229, 238, 940— 949, 265—201, 270, 274 —277, 279, 281, 284, 286, 268, 289, 991 —9%: 295, 306, 314, 315, 319—351, 367, 379—381, 389, 410, 415, 460, 464, 182, 524—226, 540, 543, 5, 560, 561, 563, , 361, 394, 406, 407, 110, 529, 460, 528, 47, 566, 478, 568—513, kníže, král Čt.: Premysl, Nezamysl, Mnata, atd., v. Pfemysl, Nez: mysl, atd. — Kněžna, králová Č., 478, 540; Svatava, Judita, atd., v. Svatava, Judita, atd. — Pokoleni krilń C., 339, 549, 364, 372, 391, 396, 413. — české baby, 198; biskup. 100, 276, 493, 538, 595 biskupství, 307, 507; č boj. 157, 212, 220; č. bratři, 7 271; č. cirkev, 600; č. čest, 135, 21 děti, 209, 294; č. dráha, 118; č. jazyk 6, 149, 210, 213, 230, 267, 278, 275, 280, 284, 992, 295, 298, 299, 348, 378 379, 193, 196, 199— | 404, 427, 529, 595; € knézstvo, 565; €. koruna, 241, 350,394, 406; €. kro- nika 3, 5, 224, 228, 257, 297, 306, 339, 396, 451, 452, 461, 466, 192, 493. 519, 521, 576, 604; č. les, v. Bavorský les; è nedomyśleni, 173; č. obce, 541, 543; č. obyčeje, 148, 214; è páni, baroni, atd., 51, 112, 163, 180, 192, 208, 214, 230, 241, 242, 266, 278, 279, 291, 293—296, 394, 415, 473—475, 482, 528, 551, 558, 508—061, 567, 571, , 574, 602; č. patroni, 493, 546; č. pokolení, 229, 288; 6. prapor, 513; primas, 403; č. prosba, 210; č. sella, M3, 246. 248, 250—952; č. skutky, dy Bomschin gestin, 3, 67; č. stany, 165; č. stolec, 558 ; č. stříbro a zlato, 203; č. škoda, 144; č. vojsko, 118, 187, 229), 291, 568, 570, 573; č. vrah, : 206, 213; 6. vrch, 593; €. vai, 572. Čeněk, Czenko, bratr Závišův „ [z Falken- steinaJ, 477. — Czenko, C. z Lipé, v. Lipá. Čeněk Žlebský. syn Hynka z Lichten- burka a na Žlcbích, 280. Cernin, Cyrnin, les v Čechách u Dvora Králové, 538. Cervené hory méstec, v. Ribemont. Gerveni, Crvení, v. Rossi. Cina, Cathay, říše ve východní Asii, EN 497; lékaři (*., 581; v. též Mansi. Daedalus, Dedalns, umělce řecký; dům D., 519. Dalibor z Kozojed, туб č., 240. Dalmacie, krajina při sv. pobřeží moře Adriatického, 352, 382, 408, 546. | Damasus. papez, 1, 456; D. II, 464. Damašek, Damaseus, 497, 502, 504, 593, Damian sv.; kaple sv. Kosmy a Damiá- na v chrámě praž., 574. Damik, v. Kamyk. Dan, syn Jakubiüv, HRU, DIR, Danaovci, Danai, kmen řecký, 516, 52: město v Syrii, 514; pokolení D., Danaus, syn. Junonin, 516. Daniel prorok В 577, I. 117, 128, 279, ; 1: n2, 157, 285, 286, 603. — král rusky, [haliésky], 569. Danubius, v. Dunaj. Dardanus, Tardanus, syn Jovise, 516. Darius, perský král, 452. Dathan, protivník Mojžíšňv, 337, 369. David, král židovský, 319, 337, 370, 2387, 423, 425, 428, 429, 438, 439, 492, 494, 495, 583, 585-380. Deborah, Delbora, prorokyně israelskä, 516, Decius z l’anonie, cisaï římský, 454. Dečín. Dyeczyn, hrad a město v Ce- chich, 479. Dedaym, praotec Galli, 522. Dodyn, v. Donín. 502, 576, 577, BRU— - Delbora, v. Deborah. ; Delfin Viedenský, Delphinus, v. Vienne. Demas v. Donmus. Deodat, papez, 1 a IT, 158 

Strana 611
Děpolt. Dipold, Dyepolt, syn. Neklana knizete českého, knize zlicske, 46, 265. — Theobaldus, 1, syn Vladislava L kni- zete č., 561: D. II. knize zlièské, 163, 287. Dépoltovici Dypolden, 281. Desiderius, biskup gascognsky, 599. Dótmar, Dethmarus, Diethmarus, Dio- | themarus, Ditmar, Dyothemarus, sa- | ský mnich, první biskup pražský, 269, 308, 463, 461, 468, 227, i ala. Détoch z Hoïepnika. [vlastné z 'Trehe- lovie]| zeman český, 205. Détrieh \cronskÿ. Berünsky, Ditrich von Bern, kräl Oxtrogothü, 198. — Theoderieus syn Jindficha markrabí mixenského. 317. Détrisek Buzovie, Diterich. syn Buzův. 125, 126, 281. Deutschin, Dewtschen, die D.. v. Nëmoei. Devin Dibin. Dievin. Dyben, Dybin, Dyvin, atd.. hrad. blíž Prahy, 18— 20. 92, 23, 20, 22, 33, 3h, 253, 2H9— 263, 526. Dico, v. Jindřich Zdik. Dietmarus. v. Dótmar. Dina. dcera Jakubova, 514. Dioklecian, Dalmatinee, Dyoclecianus, císař římský. 520, T4. Dionysits, papez. 4 Dionysius Areopa Cedlnik, 4 Diothemarus, Dipolt. v. Dépolt. Diterich, v. Détrisek. Ditmar. v. Détinar. Ditrieh, v. Dětřich. Dobeš, v. Tobiáš. Dyttreich, Dyonisius, mu- . , 022. v. Détmar. Dobrotivá, v. Guta. Dobrotivi, v. l'ii. Dogorina, praotee Frygii. 522. Dolad. v. Looz. Domažlice, Taust, Tawst, m. v Kla- tovsku, 89, 90, 132, 274, 282. Dominik sv., 312. Domician. mladsi bratr sky. 453. Domnus, |chybuć] Demas, papez, 463. Dompnus, v. [spravné] Donus. Don. Tanays, řeka ruská 522. Donín. Dedyn, hrad a město v Nasích, das 556, 560; představený kembert, 555. Donus, [chybnë] Dompnus, papez, 459. Doring, Dorink. v. Durynk. Doudleby. Dudleby. hrad nyní v Budéjovieku, 582. Drahomif, Dragomir, Drahomirs. Dra- howis, deera kniżeci ze Stodor, chof Vratislava I, knížete českého, 51— 54, 266, 299, 466. 530. Drahouś, Dragus, hrad v kraji Lucani, nyní ves v Žatecku, 528, Dráva, Drana, řeka. pravý přítok Du- naje, 352, 382, 408. Dřenov, |Zhorelec], Drenzdorft, hrad a město v Lužici, na řece Nise, 480. Dfevié, Drewicz, hrad u Kozojed v Za- tecku, 535. Dominicus S, 206, 2:4, Tita, cisaï Fim- ves D. Er- | | | | SEZNAM JMEN. Drnholec. Duirenholez. Oldřich z Drn- holee. zeř krále Přemysla, 315. Drosendort; Drossndorf. Drostendorf, město v Rakousích. 316. 319. Dubá, Dub. hrad a město v Boleslav- sku, z b. páni, 476: Hynek Žák z Dubé, v. Hynek. Dudleby, v i Joudleby. Duirenholez. v. Drnholec. Dunaj. Danubius, "lhunaw, Tunow, Twnaw, řeka, 162, 241, 944, 987, 315, 350, 351, 381, 407, 408, 476, 480, 558, 572, 573. Durynk, Doring, During, Duryngk, Tu- rink, Srb, vychovatel syna kniżete Inckeho, 43—46, 264, 265, 528. — vrah Václava Ill, 206. 207, 235, 236, 293, 294 Durynkové, Thuringi, 144, 284, 476. Durynsko, Thuringia; lantkrabí d., 567; Jindřich D., král něm. 473. Dyben, Dybin, v. Dévin. Dycezyn, v. Détin. Dyepolt, Dypold, v. Dépolt. Dyje. Vyge, Tya, řeka moravská, 316. Dyoclecianus, v. Dioklecian. Dyonisius, v. Dionysius. Dyothemarus, v. Détmar. Dypolt, v. Leopold. Dyttreich, v. Détrisek. Dyvin, v. Dévin. Ebron, jinak Chariat Tarbe, město v Pa- lestiné, 502,°504, 514, 582. Eden, ráj, 494. Edom. krajina jv. od Mrtvého moře, 430. Eduard, Edvard, prvorozeny syn krále anglického [Eduarda Il], 340, 372. Efesus, Ephesus, 453, 599; cirkev efes. v Ef., 529. Efraim, Effraym, syn Jakubiv; poko- lení Ef., 592. psem v. Ohře. Egerberk, hrad v Žatecku; páni z Eger- berka, 476. Eggenburg, Egnburk, mësto v Dolnich Rakousích, 480. Egibertus, Egilbertus, v. Engelbert. úgidius, v Jiljí. Egra, v. Cheb. Egypt. Egiptus, ríáe v Africe, 430, 452, 497, 502, 504, 510, 511, 519—215, 19, 580, 583, 589. kgyptanć, Egipeii. 513. 579, 580, 587; říše eg.. 511 ; vóvoda eg., 515; děje- pisec eg. Berosus, 505. Ekhardus, v. téZ Jaromir a Gebhard. Ekkard, Ekhardus, Hechardus, Okar- dus, čtvrtý biskup pražský, 92, 274, 275, 309, 467, 595. — II, Okardus, markrabí vůdce Sasů, 539, 540. Elam, syn Arfasatüv, 507. Elbe, v. Labe. Eleazar, syn Aaroniüv, Elena, v. Helena. Eleutherius, mucedlnik, 453. — papež, 454. Eliab, soudruh Beseleelův, 579. Eliáš, Elias, Helias, prorok žid., 430, 505, 580, 583, 592. 592; sněm mišenský, 280—289. 424, 180. | krále českého, | | | 1 i i město v Malé Asii, ‘ ' Eufrat, 611 Bliopolis, civitas Nolis, Heliopolis, 525. Elisabet, Elizabeth, v. Alzb&ta a |spra- vně) Anežka i Kunigunda. Eliseus, Heliscus, prorok, 430, 583. Elius Hadrianus, cisar rimsky, 453. Elsasy. Alsacia, Alzacia, krajina poryn- ska, 341, 373, 398, Elysa, praotee Ely sani či Slovanů, 522. 523. Elysané, jinak Slované, 522, 523. Elysabeth, v. Alžběta a |správně| Viola. Emma, Hemma, manżelka Boleslava IT. knížete českého, 309, 534, 538. Eimor, manžel Diny, dcery Jakubovy. 514; synové Em, 514. Eneas, hrdina trojeky, 516, Enfuliano, v. Fogliano. Engeland, Engilland, v. Anglie. Engelbert, Egibertus, Egilbertus, arci- biskup trierský, 468, 544. Engelhayn, sném v L., 467. Enoch, |eclhybné| Enos, syn Kainüv, 503, 504. — syn Jarethův, první prorok, 424, 505, 577, 583, 592. Enos, [echybné| Enoch, 504, 571. Enton, v. Eu. Enus, Vallis Eni, v. Inn. Erachius, v. Heraklius. Eregerne, v. Ctirad. Ericinium; Vojtéeh Ranküv z E., mistr a scholastik kostela praź., 433. Erifaz, praotec Fryzń, 522. Erkembert, predstavený hradu Donína, 200. Erodian, ucedlnik Kristüv, Esau, syn Isáküv, 513, 514 519. Esdräx, Esdras, Hesdras, prorok, 584. Esron, syn Jefony, 583. Ethiopie, krajima v Afriee, zvaná zemí kněze Jana, 497, 507. Ethiopové, Ethiopes, 515, 580, 592; král E. 515. Eu, Enton, hrad a m. france. v Norman- dii; hrabé z Eu, connetable fran- couzský, 344, 376, 400, 401. VEuander, syn boha Ilerma, 576. Euaristus, papez, 453. Euencius, mucedlnik, 453. Enfrates, řeka v Asii přední, 497. 510. Eugen, Eugenius papež, 1, 458: 460; E. 111, 465. — biskup karthaginský, 457 Eugenia, mučedlnice, 455. Enilach, krajina v Asii, 497. Europa, Kyropa, 507, 515, 528; kniZata evr., 516. Europs, druhÿ král v Recku, 512. Eusebius papez, 455, 456. — spisovatel církevní, 423, Eustracius, 439. Entician, papež 450. Eutropius, déjepisee Fimsky, 434, 435. Eutyches, Euthyces, opat, zakladatel nového učení, 457. Eva, Eua. pramáti 501, 504. Ezechiel, prorok, +25, 584, 587. Fabian, papež, 454. 517, 520. syn Sethüv, 493, V. 1, 516, 522, 424, lidstva, 495, 499, 501, 522, 582, 

Strana 612
612 Fabian, Zupan vyšehradský. Fabianus, v. [správně] Sabinian. Faleg, syn Heberüv. 508, 511. Falwen, dy PF.. v. Plavci. Fares, Phares, syn Judy a Thamary, 581, 586. l'ariseové, Parisei, sekta žid.. Varius, Pharius, tyram. 433. Vaunus, syn Stereucia, krále latinského. 516. Faustinus, otec sv. 594. Faustulus, pastÿf v Latiu, 517. Februx. matka bohů. 519. Fécamp, liscanense, Sistanense monast., benediktinský klášter franc. v Nor- mandii; opat Petr, v. Petr de Rosiers. Feldsherg, Welssberk, hrad a mésto v severní části Dolních Rakous, 480. Felice S., Pelicis S. castrum. hrad sv. Zčastného. hrad ital. severně od m. Modeny, 343. 375, 399, 400. V'elicissimus, jahen v Ttimé, muéedinik, 454. 586. Klimenta, papeže, ' Pleimské údolí, Felicitas, mucedlnice v Karthagine, 454. : Felix, papež. I. 455; I. U. 456: F. IIl. Aor; F. IV. 458. biskup v Africe, 457. mućedlnik, 455. Veltre. Feltrensis civitas, Foltrenn, mó- sto. v Benátsku, 342, 353—355. 314. 383, 384, 409; Caldinacio, >. 388. 409; hejtman fel. Valdemar z Burgstalla, 355, 384. Feragneius, Agac, v. Granada. Ferary, v. Monteferrato. Ferrara. Ferronne, město v severní Italii, 345, 346, 377, 401, 402; měšťané F., die von Ferrerien, 345, 346. 352, 353, 377, 382, 383, 402, 408. 409; vladaf fer. der von Verrer, 342, 343, 345. 374—376, 399, 401. Festus, správce Palestiny, 458. l'esulae. (nyní l'iesole|, l'esulana civitas, biskup fel.. Sicco de . město v "loskane, 515; obyvatelé : fes.. l'esulani. 212. l'esuni, 513. l'freienbergk, v. Přimda. Pfulda, v. Fulda, Filip sv.. apoštol, 589. 502. Filip, bratr Oldficha IN. vévody koru- tanského, zvolený arcibiskup salz- bursky, 317, 568. ! -— král makedonský, BIT. - Philippus, W., Arab, císař římský, 454. Švábský, 311. 471, 472, 608. VL král francouzský, synovce krále Karla IV, 540, 342, 348, 362, 372— 374, 3TY, 397. 598, 401. syn krále ostrova: Majorky, regis Maiorikarum. 480. - 2 Pistore, v. Reali. Filipi, město v Makedonii; obyvatelé P., 430. Filipikus, Philippicus. cisaf byzantsky, 459. Filistinsti, Philistei, Philistes. närod pri pobřeží syrském usedlý, 580—582, 588. král německý, SEZNAM JMEN. Finees. syn Heliho. 580. — syn Eleazarav, |totožný prorokem]. 580. 583 Fioletum. 572. l‘iskanenskY opat, v. Fécamp. Fison. Phison, jedna z řek ráje, 497. Flaceus. spisovatel fim.. 458. Flandry. Flandria, hrabstvi, 479; hrabě H., burgreff von Vlandrien, Flantrensis, 361. 290, 411. l'landiené, dy Fleminge, 144, 240. Fleimserthal, Flemarus vallis, Flemarsky ńdol, v jiz. Tyro- lich, kterym protóki feka Avisio, 354, 382. Fleminge, v. Flandfené. Florencia, město v Toskaně, 4x2 s Kliäsem , 492, 494. 499, 502, 509, 515; oby- vatelé F., F lorenští, Florentini, 342, 343, 346. , 353, 374. STD, BUT, 382, : 9. 400, 402, 408, 409; ; jazyk Fa 519; kraj — Jan |Marignola] z I. nansky, v. Bisignano. Florencianus, biskup v Africe, 457. biskup bisig- Florianus, fim. eisaF, 455. Fogliano, da PF. Enfuliano. Fuliano. Volkano, šlechtický rod v Reggin. 343, 346, 374, 371. 399, 402; Gio- vanno, Gilbert da P. vladař v Reg- giu, 344, 375, 576, 400. Fokas, Focns. Riman, cisań byzantsky, 458. Folde, v. Fulda. Foltrenu, v. Feltre. Formosus, papez, 460, 461. l'oroneus, bratr Arga, kräle argivského, 513. Forum Julii, Forlivii. m. v Benátsku, 364, Francie, 1. Francreich, Franguia, Gallia, 330—342, 341, 348, 361, 362, 364, 371—374, 376, 379, 390, 392, 306-398, 400, 404, 411—413. 455, 479, 481, 489, 495, 507, 514, 547, 5606. — král, pokolení: králů, 339, 340, 349, 561, 380, 390, 396, 397, 405, 411, wz 483; Karel TV, Filip VI, Jan 11, Karel. Filip. Jan. prefekt Fr., Karel Veliký, 460. connetable Fr. hrabě z Eu, v. Eu. biskupové 589, 594; jazyk fr. 348, 404, 427, 4 Francouz, Francigena, Francouzové, Franci, Franqui. 34H. 376, 400, 493, 495. Frankfurt, Francfort, město: nad řekou Mohanem, 360. 389, 410. Frankové, Francones, nirod germansky, 513. Fri nky, Franconia, Francken, severní čásť nynějšího království Bavor., 355, 384, 410, 4x1. l'ranquia, v. l'rancie. Franti£ek sv, Franciss SN. 235, 312, 472, 521; rad sv. Fr. 477; kostel a klášter sv. Fr. v Praze, 3, 242, 412—414, 521, 564, 565 567. 513, 514. 605: jeptiška a abatyše sv. F., i Galba. Anežka sv. v. Aueżka. — Brina u sv. Fr. v Praze, 223, 224. — z Alexandrie, z řádu Menších bratří, 495. Freisteyn. Frienstein, hrad a morav. na řece Dyji, 320. I'ricendorl 7 Rakouské země. bojovník uw Creçy, 240. Friček, bojovník u Creçy, 240. Fridland, Fridlant, hrad a město v Bo- leslavsku, 476. Friedrich, biskup praź.. 563, Fridrich. |nesprávné Boleslav, syn So- béslaviiv neb Boleslavňv]. Bedfich, syn Vladislava I krále. kníže české, 148, 151. 153—151, 284—256, 311, 410, 526, 563. Fridrich, cisaï I, [Barbarossa], vóvoda Aväbsky, 138, 283, 465, 562, 5 císař I, [chybné Bambarhox král Sicilie, 174, 289, 312, 314, 319, 465, 473, 405, 566, 603. vévoda rakouský II, [Bojovný]. 170, D, 288, 312. 5 město 603. 567. — vévoda rakousky, HI [Sliény|, král římský, 3541, 373, 397, 479, 480. - markrabí míšenský, 217, 245. [hr. z Bogen|. zef Vladislava 1, kní- žete českého, 557. Wrederieus, svak Sigarda hraběte ze sály, 540. hrabě z Leiningen, 483. zL Jpé. v. [správné| Jindtich. — ze Sumburku, pin cesky, +19. Urienstein, v. Freistein. Frisingen, v. Viesnik. Frisinky, mésto bavor. u feky Isaurv: biskup №. Frisiensis ep, [Oldfich]. bratr hraběte Sigarda ze Säly, 549. Frisové, Frisin, l'rizones, kmen german., usedlý při ústí в. Rýnu, 143, 284, 522. Frygové, Priges, nirod v Malé Asii, € l'u-ée-uftü,/— Zavtan, 1 město pří úžině Fnkianské v Cine, 500. 502, 501. Fulda, Ffulda, Folde, mésto a klášter a Fece Fuld&: opat PF. 174, 115. tu. Fulianum. у. Fogliano. Gabel, Gablona, v. Jablonné. Gabriel archanjel, 222, 577, D82, 557, DRS. Gad, Gaad, syn iv. 514. Gad, v. Cadorské ń Gadym. 522. Gaglo, v. Hlohov. Gaius, papez. 455. Galanus, v. Havel. cisaë římský. 455. Galerius, spolurvlädee Konstaneia Chlora, v říši Římské, 455. Galgala, m. v Palestiné, Galilea, Galilea. krajina 498, 55H Gall, v. Havel. Gallia. gallieum, 551. v Palestině, v. Francie. Gallieanus, mucedlnik, 456. Gallienus, císař římský, 455. Gallové, Galli, Galliei, 407, 435, 493, 3. 522: Makodonśti G., 513. 

Strana 613
Gallus Volusianus, císař. římský, 455. v. Havel. Ganifredus, büsnik, 435, 437. Gardské jezero, v nejjiž. cípu Tyrol, Cardi lacus, Gardie, 363, 391 (iarfagnana, Gariamo, Garimanum, se- verní hornatá část území ital. města Luky, 344, 400. Gascogne, Vasconia, krajina v jižní Francii, 481, 599; Desiderius, biskup G., 599; G. kavellonská, cauillonen- sis G., 599. Gaudentius, v. Radim. Gazaria, v. Chazarsko. Geane, v. Hedéané. Gdec, v. Hedec. Gebhard, [elybné| Ekhardus, arcibiskup mohuć., 310. Gebehardus, Gebhardus, Gebhart, v. Jaromir. Gedeon, vůdce a soudce isracl., 578, 580. Gehuren, dy G., v. Bavori. Gedrudis, v. Kcdruta. Gelasius 1, papež, 457, 591; G. II, 465. Geldern, hrabstvi pri Dolním Rýnu; hrabě G., gerlenensis comes, ger- lenský, 348, 379, 404. Gelus, v. Gerloské údolí. Georgins, Georij, v. Jiří. Gerbirga, Helbir, markrabina rakous., det Bořivoje II, knížete českého, DAD. Gereon, mucedlnik, 455. Gerhard: z Obřan, velmož moravský, 319. Gerhart, v. Jaromir. Gerlensky hrabé, v. Geldern. Gerloské údolí, Gelus, v severovychod- nich "l'vrolich, 362, 391, 412. Germania, v. Némecko. Gervasius, mneedlnik v Miláně, 453. Getrudis, v. Kedruta. Gilbert da Fogliano, v. Fogliano. Gison, syn Leviho, 580. Gitta, v. Guta. Glacz, Glataw, Glocow, v. Kladsko. Glago, Glogow, v. Hlohov. Gnezdne, Gneznensis civ. Gnyse, v. Hnézdno. (ioliáš, obr, 581. Gomer, praotee Galli, 522; deery G., 523. (ото, v. Homoi. Gomorr; a město na břehu Mrtvého moře, 513, Gordian, "císař římský, 454. (iorg S., v. Jiří sv. Gorice, m. a hrabství nad f. Soci: hrabé G., 351, 381, 407 (torlicz, Górlicz, v. Zhofelec. (totfrid, Bohumir, probošt kostela pra, 574. — Viterbský, 522. — pán hradu Rakousy zvaného, 548. Gothard sv., biskup, 602; chrám, kaple sv. G., v Slaném, 602. Giothovć, narod germansky, 522; král Alarich, 457. med feka v Medsku, 50! SEZNAM JMEN. Grabstein, Grafenstein, Grafensteyn, dříve Vlsycz zvaný, hrad v Bole- slavsku, 476. Gracianus, císař římský, 450. — v. též Marcianus. — spisovatel Decretalii, 234. Graculové, nyní Řekové zvaní, 522. Gradic, v. Hradec. Grado, Gradensis civitas. pobfeZni mésto jizné od staré Aquileje, 352, 382; patriarchat G., 592. Gran, v. Ostrihom. Granada, m. ápanélské; emir G., gra- nacky král, Granate rex Feragacius, 362, 390, 411. Grauacia, v. Chorvatsko. Greci, v. Rekové. Grecia, v. Řecko. Greez, Grecir gegent, v. Hradec. Greez, v. Hradiště. | Gregorius, v. Jiří i Rchoř. Guarda, Allagardia, hrad v horní Italii, 563 Guf&tein, v. Kufstein. Gumon, v. Homoii. Gunegunda, v. Kunigunda. Guntherus, v. Vintif. Guozdec, v. Hvozdec. Gurg S. v. Jirí sv. Gurym, v. Kourim. Guta, Gitta, dcera Rudolfa, krále řím., choť Václava II, krále čes., 233, 478. — Dobrotivá, druhorozená dcera Jana krále č., choť Jana, syna Filipa VI, krále francouzského, 342, 348, 374, 379, 398, 404. Guta, Gutta, Gytka, Judita. Gybeit, nejvyšší vrch v říši královny Saby, 563. Gyczyn, v. Jičín. Gyon, jedna z řek v ráji, 497. Gyrzick, v. Jiří. Habakuk, Abacuc, Abakuk, prorok žid., 426, 457, 582. Habel, v. Havel. Habsburg, Haspurk, hrad ve Švýcarech v kantoné Aargauském ; Rudolf hrzbé z H., král římský, v. Rudolf I. Hadrian, Adrianus, papeZ I, 459; Adr. II, IL 460; Adr. IV, 465, 563; Adr. V, 65. Gyutka, v. też | — Elius Hadrianus, císař římský, 453. Нато [chybně], Hannonia, v. Hennegau. Halep, v. Aleppo. Hankeryn, v. Honcheringen. Haram, Aram, krajina à mésto v Mezo- potamii, 512. Hardegg, Ardek, Cyrdik, Schomborg, dol. Rak., městečko při hranicích morav., hrabě z H., 190; bratři Otto a Konrad, hrabata z H., 568. Hartlib [z Dubna], Narclitus, komoří moravsky, 314. Has, der H., v. Zajic. Hasenburg, Hazenburg, hrad Klapy nyni zvaný H., hrad v Litoměřicku, 265. Hasonia, v. Hennegau. Haspurk, v. Habsburg. Havel sv.; klášter H. ve Švýcařích, Galli s. monasterium in Swewia, 459. 613 Havel, Galanus, Habel, Hawel, Jablon- ský, z z Jablonného, pán český, 180, 184, 290, 476. Havel, "Pabel, [z Lemberka), pin český, 197. Haz, v. Zajic. Heber, syn Sale-tiv, 508; rodina H., 512. Hebray, t. j., hebrej. jazyk, 589 Hebrei, v. Zidé. Hedčané, Geane, lid polský v Čechách, Hedcč, Gdcc, hrad polský, 538. Hedvika sv., Hedwigis, sestra Jindřicha knížete slez., 313, 476 Hechardus, v. E "Ickard. Heimburg, Heimburk, Heymburk, mésto v dol. Rakousích u hranic uherských, 312, 565. Heinriens, Heinrich, v. Jindfich. Heinrieus qui et Wladislaus, v. Vladislav. Helbir, v. Gerbirga. Helcana, levita, otec Samuelüv, 581. Helena, chot Menelaa, krále ve Spartě, 516. — matka Konstantina V., 456. Heli, Hely, nejvyšší kněz Żid., 580, 581. Helias, v. Eliáš. Helimi, v. Rýn. Heliodorus, spisovatel, 433. Helisa, Helysa, syn Jafetüv, 507, 520, 521. Helisabeth, v. Alžběta. Helisani, v. Slované. Heliseus, v. Eliscus. Heloim, Heloym, bůh, bohové, 493. Helvius, Helius Pertinax, císař římský, 454. Hemma, v. Emma. Henk, v. Hynek. Henkini, v. Rýn. Hennegau, Hannonia, Hasonia, [chybně] Haino, dříve hrabství německé, nyní provincie belgická, 361, 390, 411; hraběnka H., 340, 372, 396. Heraklius, Eraclius, eisaï byzantský, 458 Herbipolensis civitas, v. Würzburg. Heřman, Hermannus, rodem Lotrinčan, |chybnó] Othmarus, Otmar, probost oleslavsky a biskup praZsky, 128. 133, 983, 311, 530, 547, 549, 551, 553, 554, 556, 599, 600. Herman, kustos, [kanovnik praź.], 473. — ze Zvifetic, pán český, 219, 296. Heřmanice, Hermanicz, Hermenstorff, ves v Chrudimsku, 221, 295. Herodes, H. Asclonita, král židovský, 452, 585, 586, 589, 592; synové H., 586. Hersa, v. Izzo. Hertvíka z Tegenburga syn, rytíř, bo- jovník u Crecy, 240. Hesdras, v. Esdráš. Hessové, Hessen, obyvatelé Hessenska, 284 Heymburk, v. Heimburg. Hieronimus, v. Jeronym. Hilarius Sardsky, рарей, 457. Hilarius, Hylarius, spisovatel církevni, Hing, Hink, v. Hynek. 

Strana 614
614 Hippo, Ypo, město na severním pobřeží Afriky, 4 450, 457. Hippolyé olitus, mucedlnik, 455. — sv., S Kolie, St. Pölten, město v dol. Rakousích, 317. Hispania, v. Španělsko. Hissa, Hiza, v. Izzo. Hiziewicz, v. Hfivec Illawa, v. Lava. Hlohov, Gaglo, Glago, Glogow, mésto v dol. Slezsku, na řece Odře, 87, 274, 277, 547, 551; kniże H., Bole- slav I, [správné Opolsky], 478, 479. Hlubnice, Hluboc, v. Libice Mluboká, hrad na f. Vltavé v Budéjo- vicku, 242, 476. linévea, Hnéza, Hnhieza, Hnyewicz, Hnyewssa, pomocník Boleslava I, DE. zavraždění Václava sv., 61, 245, 2 lInézdno, Gneznensis civ., Gnezdne, (inyse, Knistena, město v Poznaň- sku v Prusích, 87, 274, 464, 538, 539, 596; chrám p. Marie v H., 538, 596: arcibiskup H. Gaudentius či Radim, v. Radim; kraj H. v dolní | Polsce, 351, 381, 407. Hodka, Hotka, jedna z náčelnic v div- čím boji, 26, 254—256, 261. Holandsko, Holandia ; hrabě H. 364, 413; Vilém TV, hrabě H., v. Vilém Mola, Holicz, hrad a město uherské, při „ Moravě, 226 297. Uomoń, Gomo, Gumon, Komoney, Ko- monie, vrah sv. Ludmily, 52, 53, 266, 466. Iloncheringen. Hankeryn, Honkirin, Vy- soky Kostel, Jan z H., dvofenin Karla [IV] v Italii, 342, 374, 398. Honorius, papež H. I, 458; Il, 465; H. III, 312, 465, 412, 603; H. IV, 465. — císař římský, 456, 457. Hor, v. Or. Mora. Albánski, v. Montauban. Ilora Karlova, Mons Karoli, Karolus- berg, hrad a město, jež Karel [IV] bliż mósta Lukky v Italii vystavěl, 343, 375, 400. Nora Kutná, Berg Cotten, Hory, Chuthni montes, Chuttin, Kuttin, Pergk, m. horní české, 204, 211, 217, 294, 367, 394, 415 ; měšťané K. , horníci, dí Kut- ner, Montani, die Pergkherren, 211, 215, 216, 295, 479; Pelhfim a Rut- hard, 479. Horažďovice, Horazdowicz, Horowiez, Hradysscz, Ohraždějovice, město y nekdejsim Prachensku, 209, 294, 7 Hořepník, Hořiupník, hrad a město v Táborsku; Dětoch (z Třebelovic) a z H., 205. Hoříněves, Hořimives, Horzimiwes, Wor- sina, hrad a ves v Hradecku, 197, 7 Ilormisda, papeż, 457. Horowicz, v. Horažďovice. Hory, v. Berg. Hospurg. v. Sonnenburg. Hostël, Hostyel, ukrutnik sedici na hradè Trnavě v Rakousích, 319. SEZNAM JMEN. Hostiensis, v. Ostia. Hostilius, v. Tullus Hostilius. Hostivař, Costiuar, ves v Rakovnicku, 597. Hostivit, Bustiwicz, Hostink, Hostiwicz, Hostiwik, Hostywicz, kníže české, 46—48, 231, 265, 307, 461, 526. Hotka, v. Hodka. Houska, Hůska, hrad a městečko v Bo- leslavsku; pan Hynek z H., 230. Hovora, kniżeci lovce, 70—72, 270, 300, 535 Hradec Jindřichův, Nova domus, město v Táborsku, 476; Hradečtí páni, 241. — Levy, Gradic, 'Grecz, Leuigradec, někdy hrad v Rakovnicku, 49, 527, 529; chrám sv. Klimenta, v H., v. Kliment. — nad Labem, H. Kralove, Grecz, hrad a město 225, 349, 379, 405, 479, 505; měšťané H., Hradčené, Grec- zer, 211, 294; kraj H., 95, 275; kra- lová H., [vdova Václava IT], 478. Hrádek, v. Křivoklát. Hradiště. ho hory Tábor, Hradisezie, m. č., 241, 292. , Hradiště [Uherské], Grecz, město v jv. Moravě, 2206, 297. Hradysscz, v. Horažďovice. Hrdoň, jeden z Vitkoviců, šův, 241. Hřekové, v. Řekové. Hřivec, Hiziewicz, Hrewecz, Hrsyewecs, Hrzeiwecs Hrzyemicz, Hyziewecz, bratr Závi- Kriweez atd., knizeci lovči, 70—72, 270, 300. Hron z Náchoda, Hromus, Ron, pán český, 184, 290, 476. Hronovic [Hynek z Dubé), Rogensir, 197. Ilroznata, opat kláštera Opatovického, Hrsyewecs, Hřivec. Hugo, bratr H., kardinal, legat papež., 565 Hrzciwees, Hrzyemiez, v. Hunnů země, v. Uhry. Hunoldets, v. Hvozdcc. Hůska, v. Houska. Hvozdec, Guozdec, Hunoldets, hrad v Miż- ni, 102, 544. Hyginus, Yginus, papež, 453. Hylarius, v. Hilarius. Hynek, bratr Závišňv, z rodu Vítkoviců, Hynek: Žák, Henk, Hink, Hynco Sco- laris, z Dubé, pán č., 197—199, 215, 295, 479. Hynek z Housky, p. ün český, 230. Hyziewecz, v. dice. alcedon, Calcedon, dříve město na sz. pobřeží Malé Asie; sněm v. Ch., 457, 529. Chaldeové, Caldci, národ asijský, 512, Cham, syn Noemův, 806; 507, 510, 511, 522; synové Ch., Chán, Kaam, vrchní panovník všech Tatarü, 494—496, 499, 500. Chariat "arbe, v. Ebron. Charvatsko [Bile], Grauacia, lant Char- wat, staré jméno krajin sev. od Tater, 6, 257. Jharvatsko, Croacia, Chorvatia, krilov- ství, 352, 382, 408; král ch., 481 Chazaïi [?], Corozini, 473. Chazarsko, Gazaria, krajina Chazarů při Cerném a Kaspickém moři, 595. Cheb, Egra, město na řece Ohři, 476; Přemysl Otakar I, král český, pán ch., 317. Chetym, praotec Cypřanů, 522. Chiaromonte. Clarmonetensis, Klarmon- ský hrabě, 354, 383. Chlumec, Climerot, ird při horách Krušných, 138, 134, Chocen, Čhocz n, b dnd a město v Chrudimsku, 360, 389, 410. Chodor, v. Stodory. Chodové, Chodin, 90, 91, 207. Chodoym, v. Chrudim. Cholen v. Kolín. Chorvatia, v. Charvatsko. Choustnik, Chusnyk, hrad v Táborsku ; pan Beneš z Ch., 476. Christinus v. Kristin. Christophor, papež, 462. Chrudim, Crudin, Crudym, Chodoym, atd., město č., 98, 117, 212, 275, 279, 204 540; měšťané ch., Crudner, 212, 294. Chuab, v. Chýnov. Chunir, v. Tuña. Chusnyk, v. Choustnik. Chuthni montes, Chuttin, di Ch., v. Hora Kutná. Chval, Kanual, rytíf Cesky, 159. Chynov, Chuab, ves v Rakovnicku, 9 39. Chynov, Chynow, 532. Chyse, Kis, hrad v Loketsku, Odolen z Ch., [StriZüv syn], rytir &, 97. Iaromir, ’ Taromirt, Iaromr, v. Jaromir. Jaromir, v. též [správně] Kosmas. Iarossius, v. Jaroš Iberové, Iberi, 435. Ierominus, v. Jaromir. Iherusalem, v. Jerusalem. lium, Ilion, (Troja), město na sz. po- břeží Malé Asic, 437. Illyrikum, Illiricum, 455. Indie, India, Yndia, země asijská, 494, 496—499, 502, 507, 508, 512; dolejší Ind. zvaná Mimbar, 500; hořejší Ind., 592. Indické moře, 496. Indové, Yndi, 509, 592; končiny Ind., krajiny (provincie] Ind., 509; ostrovy Ind., 509. Inn, Enus, řeka v Tyrolich; údolí Inn- ské, Eni vallis, Innthal, 351, 355, 363, 382, 384, 391, 407. Innocene papeź I. 457; In. ll, 465, 560, 601, (chybné III]; In. III, 311, 312, 465, 472; In. IV, 473, 566, In. V, 315, 465; In. VI, 466, 604. Innsbruk, Inspurga, Insuburcha, Nys- purga, hl. mësto Tyrol, 362, 363, město v Táborsku, Io, potom Isis zvanà, Yo post Ysis dicta, choť neb sestra Apisova, 513. Iob, v. Job. Jocob S., v. Jakub sv. Iohannes, v. Jan. 

Strana 615
Iohannes, v. [správně] Beneš. Trad, Yrad, syn Enochüv, 504. Isachar, Ysachar, syn Jakubův, 514; pokolení Is, 592. Isaiäs, Isaias, Ysayas, prorok, 427, 432, 437, 438, 451, 523, 577, 582, 584, 586, 581. Isik, Ysaach, Yssac, syn Abrahamiv, 504, 513, 534, 578, 582. — Isaac, Ysnac, poustevník a mučedl- nik polský, 76, 271, 309, 464, 167, 587. Isidor, Ysidorus sv., 1 Isis, Ysis, bohyně, 5 Sequané, 513. Ismael, Ysmacl, syn Abrahama, 513. Tsmaelité, Ysmahelitae, 513, 514, 569. Israel, Israhel, lid a fie, 318, 319, 359, 388, 423, 427, 429, 430, 434, 438, 452, 492, 505, 508, 510, 514—516, 519—583, YA 589, 601. Isaac, v. [reete] Sebir- Italie, Welsehe, lande, Ytalia, 342, 362, L, hrad na È. 378, 374, 390, 399, 411, 417, 435, 440, 455, 460, 482, 497, 501, 507, 515—517, 537, 586, 599; "kohorta. i.; italien cohors, '591, 593; království I., 516, 518; mile it., 497, 500, 508; národ I., "Italici, 516, 522. Ithamar, Ytamar, Ythamar, potomek Aaronüv, 581, '582 Iudas, v. Jidáà. ludei, die Iuden, v. Zidé. Iumellae, v. Mol. Ivan, Ywanus, hrabě, 320. Izzo, Hersa, Hiza, Ysso, Yzzo, Ziza, biskup pražský, 92, 275, 309, 467, 595. Jaan, Coya J., kleštěnec, 500. Jabel, syn Lamecha a Ady, 504. Jablonné, Gabel, Gablona, Jabolonocz, hrad a město v Boleslavku; Havel z J., Galanus, 184, 290, 476; Jaro- slav z J., Jarochneb, 197, 292. Jacint, Jacinetus, mučedlník, 455. -Jacobis, žid, zdánlivý křesťan, 557. Jafet, Japhet, třetí syn Nocmův, 507, 515, 522. Jaffa, Joppe, m. na pobřeží Syrském, 591. 506, Jachym, Joachim, opat, 477. Jakub, Jacob, syn Isákův, zvaný Israel, 510, 513, "514, 577—579, 582, 584, 587 — Starší, Iacob, Iocob, apośtol a bisk. Je- rusalemsky, 355, 385, 425, 436, 438— 440, 452, 453, 412, 591—594, 603; den J., 221, 226, 295, 297; klášter sv. Jak. v Praze, 480. — Mladší, učedlník Kristův, 592, 593. —- Anastomis, Anoschan, Auoschanus, v. Avoscano. Jan, otce sv. Petra apoštola, 589, 591, 593. — sv. kititel, Kratitel sv., Iohannes der Tonfir, 70, 72, 73, 144, 145, 191, 270, 271, 291, 300, 452, 456, 502, 520, 574, 582, 588, 589; chrám sv. Jana KF., 71, 270, 271, 284, 300, 561, 562, 602; chrám sv. J. v Oldrisi, 73, 211. Jan sv., ! jeho Alžběta, SEZNAM JMEN. evangelista, Aquilaris, Orlicnik, 336—938, 356—329, 369, 310, 385— 388, 132, 458, 505, 522, 576—578, 585, 589, 590, '5 192, "593, 602: kaple sv. Jana ev. v chrámě praž., 581. učedlník Kristův, biskup, nazvaný Marek, 591, 593, 594. poustevník, 456. mučedlník, 456. poustevník a mučedlník polský, 76, 271, 309, 464, 467, 537. papež I, 457; Jan p. Il, 458, 589, 594; Jan p. III—IV, 458; Jan p. V—VII, 459; Jan p. VIII, 460; žena Jan p. 460; Jan p. IX—XII, 462; Jan p. XIII, [chybně XV), 463, 521, 532, 595; Jan p. XIV—XVI, 463; Jan p. XVII— XVIII, 464; Jan p. XXI, 465; Jan p. XXII, 236, 341, 342, 373, 874, 389, 397, 398, 466, 410—481, 588. biskup pražský I, dříve probošt vy- šehradský, 602; J. II, 168, 171, 288, 603; J. MI [z Dražice], 188, 199, 291, 292, 817, 477; J. IV [z Dra- Zice], 203, 293. [Očko z Vlašimi], arcibiskup praZ- ský, 423, 433, 484. biskup olomůcký, mnich I, 100, 310, 543, 597, 598; Jan II, 549, 550, 600. Ješek, Jessko,. poboč. syn Ottakara Il, krále č., probošt vyšehradský, 321. opat strahovský, 566. Johannes Scotus, doctor, 497, 514, 590. z Marignoly, biskup bisignansky, v. Bisignano. z Monte Corvina, legat papeZ. v Asii, 495, 496. kněz; Ethiopic zvaná zemi J., 497. Lucemburský, syn císaře Jindř. VII, král český, 101, 223, 224, 229, 233, 236, 237, 241, 271, 296, 339—341, 364—368, 372, 313, 392—397, 413— 417, 418—482, 520, 526, 575; chot dcera Václava IT, krále č. (Jindřich), mladší, syn krále českého Jana, choť Markéty tyrolské, 237, 339, 341, 348, 367, 368, 372, 373, 379, 395, 396, 398, 400, 401; 409, 416. lI, prvorozený syn Filipa VI, krále francouzského, 342, 348, 374, 379, 398, 404; choť jeho ‘Guta, 'dcera Jana krále č. syn Jindřicha, vévody bavorského a Markéty, dcery Jana, krále č., 348, 319, 404. Ješek, syn Rudolfa, syna Rudolfa I, krále něm., držitel "Ming, 213, 478. syn Otty, markrabí Braniborský, 317. mocný župan č., otce Miroslava, 559. Jan Tista, Thises, Thysta, člen rodu Vršovců, 118, 122, 279, 551, 553. syn Svojslava, rytíř &, 570. z Berge, hofmistr Karla [IV], v. Berg. z Brlohu, komorník Neplachův, 451. z Lipé, velitel výpravy proti Veron- skym, v. Lipá. Z Michalovi, pán č, 201, 293. 615 | Jan, syn sestry pana Kunarta z Pavlovie, z Poličan, Jessco, v. Poličany. Ješek mladý z Rožďalovie, 239. ze Stráže, Wartenberka, atd., v. Wartenberk. z Vysokého Kostela, Honkeryn, Hon- kirin, v. Honcheringen. Janan, v. Janus. Janiculus, vreh v Římě; kostel p. Marie na J., 507, 515. Janov, Janua, Janum castrum, m. ‚ital. v Ligurii, 507, 515; kupec T, 509; Lemon z J., vznešený hvézdopravee, 509. Janované, Januenses, 494. Janu, město v Mansi, 507. Janus, Janan, syn Noemüv, 507, 510, 515, 522 Janus, kniże Tuski, 519, 520. Jareth, otec Enochńv, 505. Jarohněv, v. Jaromir. Jarochneb, v. Jaroslav. Jaroměř, Jaromiř, Jermer,m. v Hradecku, 95, 275, Jaromír, Iaromr, Ierominus, bratr Oldři- chův, kníže č., 68, 69, 74, 75, 81, 292, 250, 251, 270, 271, 299, 300, 308, 467, 526, x 35, 536, 551, 596. [Gebhart], Bebehardus, Ekhardus, Gerhart, Jarohněv atd., syn Břeti- slava I, knížete č., biskup pražský, 95, 99—101, 215—211, 309, 310, 468, 46), 538, 041—543, 545, "546, 597, 598. Jaroslav, Jarochneb, z Jablonného, pán český, 197, 292. Jaroš, Tarossius, 8yn Ctiborüv, 170—151, 290. [z Pod&hus], Iarosius, purkrabi praź., 570. Jason, 550. Jefonas z pokoleni Judova, 583. Jerari, otec Semiv, 511. Jeremiáá, Jeremias, Yeremias, prorok, Jermer, v. 423, 439, 433, 440, 451, 584. 580, 582, Jaroměř. Jeronym, papež, 496. sv., Jeronimius, Ieronimius, Hiero- nimus, otce církevní, 428, 433, 456, 457, 515, 516, 520, 579, 580, 583, 586. Jerusalem, Iherusalem, hl. město Palc- stiny, 97, 157, 276, 286, 311, 312, 357, 859, 386, 388, 423, 425, 432, 458, 453, 470, 413, 498, 502, 504, 514, 520, 587, 547, 559, 562, 580 — 584, 589, 591—594; biskup J., Jakub starší, v. Jakub; poutníci J., 551. Jesse, Yesse, otec Davidüv, 581. Jessko, Ješek, v. Jan. Jeu, Jehu, kniZe israel, 583. Jezabel, Yezabel, krälovna israel, 580, Ji n, "yen, mésto v BydZovsku, 476. Jidáš, Iudas, Scarioth, Iscariotes, učedl- nik Kristův, 337, 369, 591, 592. Jiljí sv., Egidius, 544; den J. sv., 243; chrám sv. Jiljí v Praze, 572. Jilješ z Berlaře, v. Belarer. 

Strana 616
616 Jiljí Egidius, comes Egetmistri, hrabě, nejvyšší. komoří Štěpána V., krále uhers., 314, Jimlín, ves v Žatecku; tíř český, 240. Jindřich Břetislav, biskup praž., v. Bře- tislav. Jindř. II, Dico, Sdico, [Zdík], biskup olomüc., 558, 561, 562, 602, 608. Zebravy mnich, 480. [Heimburský], letopisec, 312. Henricus atd., král a císaf německý I, 462; Jindřich II, 308, 464, 535, 537; Jindřich III, 309, 464, 468, 539, 540; „Jindřich IV, [ehybné II, IIIJ 95, 275, 276, 310, 311, 464, 468, 543, 544, 546, 547, 597, 599, 600; Jin- dfich V, [chybné IV], 219, 311, 465, 550—552, por, 558; Jindřich VI, 311, J Raspe "durynský, 4783 Jindřich > VIT, hrabě lucemburský, 993, 233, 286, 339—341, 312, 373, 396, 397, 466, 478, 479, 482, 520, 526, 57. Alemanský, [správně Hugo proven- ský], král italský, 462. syn Fridricha II., císaře, 512. Korutanský, vévoda, král český, 210, 233, 294 389, 479, 519, 526, 575. syn Svatopluka, knížete č., 551. - kníže vratislavské II, [Broda, Part, Pobožný|, 174, 289, 312; J. ; [KniZe slezské], 568,569; Jin. IV, 313: Jin. VI, (ehybné VIIJ, 381, 406 VIII, kniże Lehnické, 483. vóvoda rakousky, bratr Fridricha II, Bojovného, 567. Záviše z J., ry- — vévoda rakouský, bratr Fridricha Sličného, 480. — vévoda "bavorský, bratr falekrabi Ludvika, 314, 317, 318, 478. vévoda dolno-bav orský, manžel Mar- kčty, prvorozené dcery Jana krále čes., 342, 348, 351, 352, 361, 362, 374, 379, 381. 382, 390, 404, 407, 408, 411, 412. markrabí míšenský, 317, 475. hrabě uherský, 314, 315. Henrich, pan J. lz KlimberkaJ, pán český, 258. z Lichtenburka, 482 pán č.; syn jeho, [chybně Fridrich) z Lipé, v. Lipá. z Neucnburgu, v. Neuenburg. ii, Georgius, Gorg, Gregorius, Gurg sv., 557; den sv. Jiří, 560; chrám a klá- šter sv. Jiří, na hradě "Prazském, 65, 92—94, 269, 275, 308, 309, 463, 466, 474, 521, 530, 582, 536, 562, 565. 514, 595, 602; abatyše kl. u sv. Jiří 541; Mlada či Marie, v. Mlada, Ju- dita J., 566; jeptišky, panny u sv. J., 561, 564.— Chrám «v. Jii v Bam beree, 537; chräm sv. J. v Kolamu, v Přední Indii, 496. Zatecky], 199, 130, 982. Jitka, v. Judita. Joachim, v. Jachym. Joas, kril judsky, 583. Job, 357, 386, 425, 432, 433, 438, 497. Jovian, Joninianus, císaf Fimsky, | Kadubrie, Gyrzick, Juřík, syn Stiüüv, |Zupan | SEZNAM JMEN. Joel. Johel, prorok, 428, 451. 582. Johans, v. Jan. Jojadas, Yoyadas, kněz žid., 583, 589. Jokabet, choť Jojady, kněze žid., 583. Jonáš, Jonas, prorok, 497, 582. Jonathan, syn Saula, krále žid. 425, 438, 582. Joppe, v. Jaffa. Joram, král judský, 583, 589. Jordán, Jordanes, řeka v Palestině, 425, 430, 438, 537, 589. Josafat, král judský, 583. Josef, Jozeph, syn Jakubův, 425. 438, 440, 504, 514. — av., pěstoun Ježíšův, 587, 588, 592. — Josefus Flavius, žid. dějepisec, 453, 505, 507, 510, 578. Josiáš, Josias, král judský, 425, 436, 438. Josuc, vůdce lidu isracl., 579, 581 ; kniha … 581 456. Judas, syn Jakubüv, 425, 438, 452, 504, 514, 581, 586; pokolení jud.. 582, 589, 592. Judas Th: deus, v. Simon. Judea, krajina v Palestiné, 586; král J., 583; Joram. Achaz, 587. | Judei, Judin, v. Zidć. Judita, Guta, Gytka, Gyntka, Jitka, Witka atd., manželka Břetislava I, knížete českého, 84—86, 88, 92, 93, 247, 249, 273—275, 308, 309. 536— 538, 540. dcera Vratislava, krále č., choť Vla- dislava Heřmana, krále polského, 310, 544, 549. [chybně] Swathawa, Ydita, choť Vla- dislava, krále č., 164, 232, 287, 470. abatyše u sv. Jiří na hradě Praž., 566. 452, 583, 514, 589; | — Jitka, dcera Viléma z Kounic, 244. Jiilich, vévodství něm. v nynější prus. provincii Porÿnské; markrabi J., Juliacky, 348, 361, 379, 390, 404, 11. Juliové, Julii, rod řím., 516, 517, 520. Julius, (C. J. Caesar), samovládce řím- ský, 452, 516, 517, 519, 520. — Maximinus, císař římský, 454. — papež, 456 Junki v Asii, 500. Juno, bohyné, 515, 516. Jupiter, Jovis, bůh, 515, 516, 520, 527. Juřík, v. Jiří. Justinian, císař byzantský I, 457; J. II, 459. Justin, císař. byzantský I, 457; 458. Kaam, v. Chin. Kadan, Cadanum, J. 1l, m. v Zatecku, 416. 490. Kadolt, Catoldus, rytir, 569. v. Cadorské údolí. Kaffa, Caffa, nyní Feodosia, mésto na poloostrové Krimu, 495, 497, 511, 594. Kaich, Cayn, Cayt, Kaych. první kře- sfanský kněz v Čechách, 265, 462, 520, Kail, Keyla, město u Manderscheidu v Porýnské provincii pruské ; Simon z K., stolní Karla [IV] v Italii, 342, 374. 398. Kain, Caym, Cayn, syn Adamův, bratro- vrah, 493, 500, 503—505, 507, 530— 532, 540, 546, 577. Kalabrie, Calabria, krajina v již. Italii, Kalabrové, Calabri, obyvatelé Kalabrie, 522. Kalcb, Kalep, z pokoleni Juda, 579. Kališ, Calis, [chybně Crokaw], mésto na ř. Prosně, v království Polském, 200, 365, 366, 398, 414; krajina k.. 351, 381, 407. Kalixt, Calixtus, pape I, 454; Kal. Il, [Sixtus]. 465. Kalvarie, (‘alvaria, lema, 504. Kamberk, Kamber, ostrov v f. Dunaji blíž Vídně, 572. Kámen, od nebo ot Kamene, ('amercr, měšťanský rod na Starém m. Praž.. 217. návrší: blíž: Jerusa- Kamenec, Kamene, hrad ve Slezsku na i. Nise, 547. Kamino, v. Camino. Kampsay, v. Nanking. Kamul, mésto v Asii, 515. Kamyk, Damik, Tómlik, 220, 296. Kanaan, Canaan, Palestina, 512. Kantuarienský arcibiskup, v Canterbury. Kanual, v. Chval. Kapadokové, Capadoces, národ v Kapa- dokii v Malé Asii, 522. Kardaši, v. Kartasi. Karel Veliky, císař, 103, 459, 460, 520. 534, ! IT, Ho). král franský, 460. Il, [Plustý], Grossus, císař, 460. |Václav] IV, císař římský, král římský a král č., markrabí mor., syn Jana Luc. a Alžběty, 339, 364—372, 385, 391— 396, 398, 400, 404, 413, 414, 416. 417, 493, 499, 430, 453, 434, 440, 466, 480—482, 499, 501, 508, 509. 519—522, 526, 581, 575, 604. IV, král francouzský, 339, 340, 372, 373. 396, 397. strýc Karla IV, krále francouzského, 339, 340, 372, 396, 397; deera jeho Markéta jinak Blanka, choť císaře Karla IV. Karel [Robert] 1, král uherský, 385, 347, 350, 351, 355, 362, 312, 378. 381, 384, 391, 396, 406, 410, 412. — [z Anjou], kräl neapolský, [chybně Francie], 313, 476. Karlštein, Karlšteyn, hrad v Berounsku, 522, Karoli Mons, Karlova. Karrarie, v. Carrara. Kartasi, Cartassi, Kardasi, vyzvédaci Tatarů, 171, 172. Karthago. Carthago, město na pobřeží Africkém. 437, 454, 507. rytiť český, krajina syrská, jinak Karolusberg, v. Hora 

Strana 617
Kartusiání, Karthusienses, řád kartou- ský, 234, 236; klášter K. u Prahy, 482, Kaslan, v. Cáslav. Kussa, v. Kázi Kastilie, Castella; král k , 481. Kastrimiginum, v. Castrozza. Katay, říše v Asii. 507. Katajové, Kathayové, Kathayi 587. Katefina sv., mucedlnice, 455; den sv. Kat.; 288. Kaych. v. Kaich. Kazi, Caza, Kassa, Kazza, dcera Kro- kova, 9, 258. 298, 523. Kazimir. Cazamir, Kazomirus atd. kräl polský I. [Obnovitel], Meska, Mezka, 87, 274, 310, 538. [správně Meči- slav II). 596; Kaz. III. (Veliký, král krakovsky|. 350. 351, 365—367, 381, 393, 394, 406, 407, 414—416. Kazín, Kazzin, hrad na řece Mži, Zbraslavi, 9. Kazko, v. [správně] Boleslav V. Kazza, v. Kazi. Kedruta, Gedrudis. rakouská, choť Vla- dislava II krále českého, 562. — Getrudie, královna uherská, matka sv. Alžběty, 312. Kerntein, Kerntin, v. Korutany. Kerntner, Kerntyner, Kerteiner, v. Koru- tané. Keyla v. Kail. Kileb. ves v Sasku, Kis. Kiss, v. Chy&c. Kladruby, Clandruby, klášter a město v Plzensku; chrám p. Marie v K., 558. Kladsko, Claczko, Clacko, Cladcz. Glacz, Glataw, Glocow atd., hrad a město v Prus. Slezsku 174, 194, 221, 222, 242, 202, 995, 479. 533, 555; území K., 350 381, 406, 476. Klapy, v . Klepy. Klára sv. Clara s. z Assisi, 313, 500, 603; řád sv. K. v Praze, 477, 521, 567, 603; klášter sv. Frant. v Praze, řádu sv. K., 578. Klarmonský hrabě, v. Chiaromonte. Klisteree, Claustrellum, m. v Zatecku, 6. Klatovy, Clathowia, město české, 481. Kleofas, Cleophas, učedlník Kristův, 592. Klepý, Klapy, Klepa, hrad zvaný nyní Hasenburk v Litoměřicku, 47. 265. Klet, Cletus, žák sv. Petra, biskup v Římě, 458, 594. Klimberk; Jindřich mladý z KL, rytíř český, 238, 239. Kliment, Clemens, papeZ I, sv., 169, 453, 594, 599, 600, 604; kostel sv. KL v Levém Hradci, 49, 265, 529; kostel sv. KI. na Poříčí v Praze, [chybné] S. Steffan czu Podrzieczan, 168, 169, 288; kostel sv. Kl. u mostu na Starém m. Praž.. 169, 473. — papež II, 464; Kl. III, 465; Kl. IV, 314, 465; KI. V, 466; KI. VI, 466, 481. Klimka, Clymka, jedna z nácelnie v div- čím boji, 206, 254. blíž 544. SEZNAM JMEN. Kioto. 519 Clotho, bohyně, jedna ze Sudi- e Knistena. v. Hnězdno. Kocricz, dy von K., v Kokotovici. Kochan, Cochan, starosta mocného če- ského rodu Vršoviců, 67, 71—75, 81, 82, 246, 248—252, 270, 271, 273, 299. 300, 536. Koja, Coya Jaan, klestènec saracenskÿ, Kojata. Coyata. Coyta. Koyatha, ni- dvorní żupan, 99. 276, 542, 597. Kokorsina. v. Okofin. Kokotovici, dy von Kocricz, Kokoráci, Kokowiczer, měšťanský rod praż- sky, 217. 218, 227, 295, 296. Kolalto, v. Collalto. Kolin nad L., Cholen, Kollen, mésto v Koufimsku 211, 294. — n. R., Colonia, 456; biskup. arci- biskup k., 341, 373, 397, 47?, 566, 572, 603; kanovník k. Beso, potom první opat Strahov., 562. Kollam, Columbus, město na záp. po- břeží přední Indic, 496. 500, 507, 509. 583; chrám sv. Jiří v K., 496; Indie K., Columbina, 497. Kolliziové, v. Colleoni. Koloman, Colomannus, 547 559, 555. 556, 5 Kolumbarie. v. Colmar. Komoney. Komonie, v. Homoň. Konigissal, v. Zbraslav. Konrad, cardinal „legát papež. v Čechách, 472. — jngporien) biskup olomücky, 413, — král a císař římský I, 462; K. II, 464; K. III. (chybně Otto|, 311. 465, 558, 560—562, 601, 602; K. IV, 313, 476; (Konradin), 313. 476. — 1, Conradus, Kunrát atd., kníže brněnské, potom české, 94, 106— 108, 275, 277, 309, 310, 469, 526, 538. 541, 542, 545, 546, 548, 549. 597, 599. II, Otto, Conrad Przemizl — Kunrat Premysl, Otto, markrabi moravsky, potom kníže české, 148, 151, 232. 243, 944, 284—280. 470, 472, 526, 603. [vévoda moravský] II, kníže znojem- ské, 553, 555. 561, 602 král uherský, 60. phanus bratr Otty z Hardegga, pán rakouský, 568. Konstancie z král. rodu uherského. man- żelka Fremysla i, krále č., 232, 312, 471, 473. Konstantius [Chlorus], spoluvlidce říše timskć, 455, 456. Konstans II, císař říše východořímské, 458. Konstantin papež I, 459; K. II, 459. — císař římský: I, |Veliký], 429, 436, 456, 570, 580, 591, 594, 603; K. II, 456; K. III, 458; K. IV, 458; K.V, [Kopronymos], 459; K. VI, [Porfyro- gen. Korinfané, Corinthii, 451. Kornelius papez, 454. 157. | | Conradus, v. Catoldus cognomine Or- 617 Koruna, Zlatá K., Corona Sancta, klister cisterciacký v Budějovicku, 477. Korutané, die Kerntyner, Kerntner, Ker- teiner, 220, 223. 296. Korutany, vévodství Korutanské, Kern- tein atd., 220, 296, 348, 349, 351. 352, 379—382, 404, 405, 407, 408, 568, 572. vevoda, kniZe korut., 208, 210, 217, 219, 223 224, 237, 296, 341, 348, 349, 372, 373, 379, 380, 396, 398 401. 405, 569; vevodove: Oldřich III a Filip, bratři, 317. 568; Jindřich, v. Jindřich; Přemysl Otakar II, v. Pře- mysl; vládař K. hrabě z Aufensteina, 349, 380, 405. Kosice, Kossycz, Kozicz. ves v Bydžov- Sku; Rudolt z K., 225, 296; oni z K., 419. Kosmassv.: kaple sv. Kosmy a Damiana v kostele praž., 574. Kosmas, Cozma. [chybné| laromir, Kozma biskup pražský, 106, 117. 277, 279 310, 469, 545—548, 598, 599. Kostel, Vysoký K., v. Honcheringen. Kostelec n. L.. Costelecz, město v Kou- řimsku, 476. 479. Kota, město na ostrově Cejloné 504. Kounice, hrad v Kouřimsku s klášterem p. Marie, 244; Vilém hrabě z K. 243, 244. Kouiim, Cursim, Gurym, mésto, 16: 267, 321: kraj K., Zlicko nyni K., 46, 137, 265, 287; kniże, vojvoda k., 55, 163 ; Radislav, v. Radislav ; Oldfich, 137, 283. Kováň, hrad v Boleslavsku; Kováňský pán, her Bouan 128, 281. Koyatha, v. Kojata. Kozicz, v. Kosice. Kozma. v. Kosmas. Kozojedy, tvrz v Bydzovsku; z K., rytíř český, 2: Krajina, Čarniola; Otakar II, král € pán K., 317. Krakov, Cracovia, Crockaw, město pol- ské na f. Visle, 67, 206, 233, 269, 294, 320, 367, 394, 414, 415, 534, 535, 538, 543, 565, 596; kniżectvi, království K., 200, 293, 351, 381, 407, 478, 480; král k., 350, 351, 362, 365, 366, 391, 393, 394, 406. 401, 419, 414, 415; Boleslav V, [Sty- dlivy]. král polsky, [vévoda I]. 569; Přemysl, král polský, vévoda Pře- mysl, v. Přemysl, Kazimír; v. Kazi- mir III. Dalibor Králové Hradec, v. Hradec Králové. Královec, Mons "Regalis, hl. m. vyehodo- ruské provincie, 566, 568. Královi, v. Reali. Krasikov, Crasycow, páni z K Kremona, v. Cremona. Krescencia, Crescencia, mučedlnice, 455. Krescens, Crescens, biskup, mučedlník, 51 Křesomysl, Cresomisl, Crezomyls, Krzica- semissel. Strizzomizl atd., kníže če- ské, 36, 231, 263, 461, 520. Kre&éak, v. Cregy, hrad v Plzensku; 79 

Strana 618
618 Kreta, Creta, ostrov v Středozem. moři, 511, 515, 516. Krieweez, Kriweez, v. Hfivec. Kristin, Cristinus, Christinus, poustev- ník a inučedlník polský [z pěti bra- tříj pohřbený v Olomouci, 76, 271, 309, 464, 467, 537. Křivoklát, Jinak Hrádek, Burgeleins, Burgelyns, Burglisz, Burgslosz, Crzi- woclag, Purglinum atd., hrad v Ra- kovnicku, 153, 166, 171, 210, 285, 287, 288, 349, 350, 379, 380, 405, 406, 546. KriZáci, Creweziger. Cruezir, Kreuezir, Kfiżovnici, 182, 183, 289, 290 Kiiżovnici s červenou hvězdou, Crucer, Stellarii, Stelliferi; řád k., 235, 241: dům a špitál kř. u mostu praž., 565, 567; zemský mistr křižovníků něm., Lävise, syn Závi&e [z Falken&teina], Krak, "kníže české, 9, 258, 298, [chybně Nezamysl], 306, 528. KroméZir, Cremsyr, mósto inorav.; klá- iter sv. Mauricia v K., 318. Kratitel sv, v. Jan Kititel. Krziessemissol, v. Kresomysl. Kufstein, Cupfsteyn, Gufätein, mósto a pevnost v Tyrolich, 352, 382, 408. Kuiouia, v. Kyjev. Kukata, Bohuta, Cukata, Pukata, kni- žecí lovčí, 110, 278, 5 Kaumini, Comani, 316, 414, 505, 569; Kumáünka, Cumana; chof Sté- pána IV, krále uher., rodem K., 568. Kunart z Pavlovic, rytíř český, 240. Kungissal, v. Zbraslav. Kunigunda, Kunhuta sv., 312. Kunigunda, Cunegundis, manželka Vra- 268, tislava, krále českého, 544: [správnč] | v. Svatava. (iunegunda [chybně Constancia, Kon- stancic], manželka Václava I. krále českého, 233, 311, 472, 473, 564, 567, 603. choť Přemysla Otakara II, krále č. [chybné Alzbéta], 233, 242, 320, 414, 475, 477, 571. [chybné Agnes], dcera Přemyslu Ot. II, krále, jeptiška řádu sv. Fran- tiska a sv. Kláry v Praze, 477, 573, 574. Kunrat, v. Konrad. Kutná Hora, die Kutner, Kuttin, v. Hora Kutná. Kvintina Sv. mésto, v. Quentin St. Kyjev, Kuiouia, Kygow, m. ruské na Dněpru, 173, 288. Tube, Elbe, řeka česká, 116 125, 200, 229, 281, 293, 523, 531, 532, 556; města a hrady zdlabskó, 200. Ladinensis civ.. v. Lao Ladislav IV, [chybně] Bela, král uher- | ský, 477. Lambardir, Lamborder, Lamborter, v. Lombardi i Vlaśi. Lambert, Lampertus, sv., biskup ; den sv. L., 244, 600. Lambrechtsberg St., castrum montis s. Lamberti, hrad ve vychodnich Ty- yolich v údolí Pusterském, 351, 381, 0 SEZNAM JMEN. Lamech, Lamec, syn Matusalema, 493, 504, 505. 577. Lamitir, v. Lucané. Landava, Landov, Landaw, m. bavor- p na Isaře; řeka blíž L., 352, 382, 408. Landshut, Landeshute, m. v Prus. Slez- sku při hranicích českých, 366, 393, 414. Lantmiter, Lanttirn, Latimir, v. Lučané. Lanz, rodem Sas, kaplan Vratislava II, knížete českého, probošt litoměřický, 597. Laon, Ladinensis, Ludinensis civ., m. v Bev. vych. Francii, 361, 390, 411. Lapi, Yapi, potomci Serapise, 513. Laseala, v. Scala. Laterán, chrám a palác v Římě, 560, 580, 590. Latini, obyvatelć Latia v stied. Italii, 516, 532 ! Latinici, kfesfané řím. vyznání, Latini, 496. - Latinská brána v Rímč, porta Latina, 592. Latinská, eme Latina terra, 499; jazyk lat., , 319, 404, 427, 532. Latinus, ys Latia, 516. Latium, Latii regnum, krajina v stied. Italii, 517; král v Lat. Latinus, 516. | Laua, Lauensis civ., v. Lava. Laurencius, v. Vavřinec. Laurentum, m. ital. v Latiu; královstvi L., Laurenticum regnum, 516—518. Lausaune, Lozanské m, m. &vycar. na sev. břehu Genevského jezera, 341, 373. Lautmischil, v. Litomyšl. Lava, Laua, Hlawa, Lauensis civitas, město v Dol. Rakousích, 240, 314, 316, 480, 568. Lavinic, Lauinia, choť Eney, 520. Lazar, Lazarus, Zid., 425, 432, 438, 589. Lebe, v. Leva. Lelmice, Legnicz, m. a kniZectvi v dol. Slezsku; knížata z L., Václav a Lud- vík, vnukové Václava, II, krále č., 520; Rupert I, 483; Jindřich VIII, 483. Leiningen, Lygningen; Fridrich starší hrabč z L., Leippen, v. Lipá. Lemon z Janova, hvčzdopravec, 509. Lemovické biskupství, v. Limoges. Lenčické knížectví polské, Lusicia ; kníže 1. Lešek, 569. Leo, v. Lev. Leodium, Leodiecensky biskup, v. Lu- tich. Leopold, Dypolt, Leupoldus, Lipolt, Lu- poldus, Lupolt, markrabové východní avévodové rakouští L. II [Sličný], 102, 276; L. III, [Svaty], 548, 560: dcera jeho Gerbirga; L. V [chybně Ru- dolt], 243; L. VI, (Slavny], 169, 170, 243, 244, 288, 312, 565. Lepus, v. Zajíc. Lešek, Lestko, mladé kniZe lenéické, 569. Leuchtenberg, [chybně] Luczenburk, [Jan]. lantkrabi z I, 483. Leuigradec, v. Hradec Levy. Leuthmyssel, v. Litomyšl. Lev, Leo, papeź I, 457; Lev. JI a III, 459; Lev III a [IV]. 459, 460; Lev V, [VI], a VII, 462; Lev VIII, 463, 518. — Leo, císař. byzantský I [Velik; Ih 451; Lev II [Leoncius] ; Lev III, [Isaurieky]. Lev IV. 45 — otec Petra [Anakleta II). "protipapeže, 560. Leva, Lebe, z rodu Vlastislavova, ná- padník kniZectvi Lueského, 46, 47, 265. Lewenberk, v. Lówenberg. Levi, Leui, syn Jakubüv, 514, 578, 589; pokolení L. 578, 579, 583, 592. Levin, Lewin, ves, 481. Levité, Levitae, kněží židovští, 578, 580. Levitici, Leuitici, třetí kniha Mojžíšova, 588. Libanon, Libanus. Lybanus mons, po- hoří v Syrii, 497, 502, 520, 522. Liberatus opat, mučedlník, 457. Liberius, papež 456. Libice, Libucze, Liubice, Lybiez, ves kde byla Libuše pohřbena, 18, 27, 259. Libice [Bili], Hlubnice, Hluboc. Libucz, Liubice, Lubie, Lubycze, hrad při vtoku Cidliny do Labe, 65, 116, 269, 279, 299, 532; vévoda Slavnik. v. Slavnik. Libošín, Lubosym, hrad v Rakovnicku, 523. Libuge, Liubuse, Lubuschy, Lubussia, Lybusse atd., dcera Krokova, kněžna česká, 9—16, 18, 25, 224, 252—256, 258, 259, 261, 298, 299, 301, 306, 461, 519, 520, 523—526, 576; Libu- šin dvůr, 16, 259, 299. Licemburk, v. Lucemburk. Licinius Valerianus, cisaf fimsky, 455. Liésky kn&, v. Zlicko. Lidice, Liudice, mansky dvür v Rakov- nicku: Pavlík z L. „ Vbicensir, měšťan praž., 218, 2906. Lidmila, v. Ludmila. Lienz, Line, Luncz, Lynitcz, mósto ty- rolské na Drävé a üdoli alpské, 351, 381, 407. Lichtenburk, Liuchtenburg, | Světlík, Sweidlick, Swidlicz, Swietlicz, Swye- tlik, hrad Y Gislavsku, 349, 319, 405; Smil, Smylo z L., v. Smil; syn Jin- dřicha z L , 482. Limoges m. franc. na f. Vienné; Lemo- vické, Limovické biskupství, 340, 362, 372, 390, 397; biskup kardinal Lim., 483. Link, v. Lucko. Linus, papež, 453, Lion, v. Lyon. Lipá [Ceská], Leippen, Lipp, hrad a m. v Litoměřicku ; Jindřich z Lipé, 204, 208, 211, 293, 996, 994, 291, 419; Jan z L., 353, 355, 382, 384, 408; Čeněk z L., 367, 394, 415. Lipnice, Lipnicz, hrad a m. v Čáslav- sku; Ctibor z L., 197, 292. Lipolt, v. Leopold. Litice, Lutice, Tutitz, Lutycz, hrad, nyní ves v Plzensku, 349, 379, 405. 594. 

Strana 619
Litoměřice, Luthomierzicz, Lutomerzicz ! [chybně Litomisl], m. české 549, 567; provincie, župa L., 527. Litomyšl, Lautmischil, Leuthmyssel, Liu- tomyšl, hrad a město v Chrudimsku, 221, 295. 533. Litvané, Littawen, Litvené, národ při moři Baltickem, 352, 364, 382, 392, , 413. Linbice, v. Libice. Liudice, v. Lidice. Liudmila, v. Ludmila. Lucaw, Luccow, v. Lukov. Liuchtenburg, v. Lichtenburk. Lizka, v. Lysá. Liztimir, v. Lstimir. Lo, v. Looz. Lobist, v. Lovoš. Loděnice, Loděnický potok, Lodín, Lo- sincz, levý přítok Berounky, 144. Loket, in. české; župa L., Cubicensis terra, 476. Loketko, Lokietek, v. Vladislav Lokie- tek. Lombard, Petr L., spisovatel decretalii, p" Lombardové, Lambardir, Lombardi, 351, 352, 382, 407, 563. Lombardsko, Lombardia, Lumbardy atd., krajina sev. Italie, 341, 344, 345, 351, 352, 355, 373, 376, 381, 382, 384, 398, 400, 401, 407, 408, 410, 556, 563; jazyk 1, 348, 379, 404, 427; města L, 351, 375, 381, 407; päni l. 348, 378, 404; král l. a bur- gundský Bonifác, 310; králová 1. Matilda, v. Matilda. Lomnice, hrad a mčsto v Bydžovsku; [Lomičti], Lomničti, die Lunen, [Ko- xikové z Lomnice], 172, 301. Looz, Lo, Dolad (t. j. de Lo]; [Détrien], hrabě mladý z L.. 352, 382, 408. Lorek. Lorck, Lorch, Lork, knížecí lovčí, 110, 111, 278. Losincz, v. Loděnice. Lot, Loth, strýc Abrahamův, 512, 513. Lothar, Lotr, Lucerus, Lucretus, cisař I, 460; L. II, 134, 144, 465, 558, [chybně Otto], 560. — král v Italii, 462. Lotrintan, Lotrink, Lotaringus, Lotho- ryngus; Heřman, biskup praž. rodem Lotrinčan, 600; v. i Heřman. Lotrynskć „vóvodství, Lotharingia, 341, 318, : Louny, Lima, Lüné, Lüny, m. v Žatecku, 194, 242, 476. L üwenberg, Lewenberk; páni z L., 476. Lovoš, Lobist, Lovos, vrch v kraji Lu- čanů, 37, 263. Lozanské město, v. Lausanne. Lstimir, Liztimir, pin ¢, 548. Lubie, Lubycze, v. Libice. Lubosym, v. Libosin. Lubuschy, Lubnssa, Lubussi, Lubussia, v. Libuše. Imcanus; Marcus Annacus L., básník řím., 434. Lucaray, u východních křesťanů jméno druhé knihy Lukáše evangelisty, 590. | Lucarda, v. Lutgarda. i SEZNAM JMEN. Lucca. Lucanensis civ., Luka, m. v To- 341—243, 346, 351, 381, skáně v Italii, 373—375, 377, 407: v. Reali. Lucem, v. Lucchino. Lucemburk, Licemburk, Luczemburg, Lycenburk atd., hlavni mésto vévod- ství Luc., 340, 348, 373, 379, 397, 398, 404, 482. — vévodství L., 340, 341, 348, 349, 360, 361, 365, 379, 380, 389, 390, 393, 397, 404, 405, 410, 411, 414. — Rod 1., 396. — Hrabě 1. Jindřich cisař, v. Jindřich VII; Jan, král če- ský, v. Jan. — Mikuláš z L., v. Mikuláš. Lucerus, v. Lothar. Lucchino [dei Visconti], Lucem, Lu- chinus, signore milinsky, 363, 391. Luciferiani, sekta nábož.. jinak naháči, 291. Lucillus, 439. — papeź I, 455; Luc. II a III, 465. král v Britanii, 454. — Aurelius: Commodus, císař. římský, 454. 398. 400. 402, Lucko, Link, Luzko, pole u moravské říčky Olšavy, blíž městečka Hluku, 547, 555. Lueretia, manZelka Tarquinia, 519. Lueretus, v. Lothar. Luezenburk, v. (správné] Leuchten- erg. Lucané, Lamiter, Lantmiter, Lanttirn, Luzaní atd., kmen v sz. Čechách usedlý, 38—42, 41, 261, 462, 526. — kraj L., Luésko, nyní Žatecký, 36, 40, 43, '46, 65. — kniże In, pri 527; Vlastislav, v. Vlastislav; nápadník kniZetstvi L Leva, v. Leva. Ludinensis civ., v. Laon. Ludmila sv., Lidmila, Liudmila, dcera Slavibora, vévody Pšovského, choť Bořivoje I, knížete č., 52, 53, 266, 807, 462, 466, 521, 529, 530, 562; den sv. L, 855, 384; hrob sv. L., 562, závoj sv. L. 600' Ludvík sv. ., z řádu Menších bratří, 479. — král německý, císař I, (Foboznÿl, 460; L. II [Némec], 460; Lud. III, |Dité), 462; L. IV. [bavorsky], Bavor, Bavarus, 236, 237, 341, 342, 349, 351, 352, 360—363, 366—368, 373, 374, 380—382, 389, 390, 393, 395, 307, 398, 405, 407, 408, 410—412, 414 - 417, 466, 479—481. —- vévoda bavorsky, falekrabi Rynsky, 313, 314, 317, 318. — syn cisafe Ludvíka IV, markrabí braniborsky, 237, 352, 361, 363, 367, 382, 390, 391, 395. 408, 412. — [z Lehnice] I, kníže břežské, vnuk Václava II, krále č., 520. — [z Anjou], bratr krále francouzského, |Karla V), 483. — z rodu hrabat Savojskych, 342, 374, 398, 399. — ] [Veliky), král uherský, 350, 355, 362, 381, 384, 391, 406, 410, 412. — hrabě z Oettingen, 183. vládať v L. Šimon de Reali, | 619 ' Ingdunum, v. Lyon. Luka, v. Lucca, Lukáš sv., evangelista, 356—358, 385— 387, 425, 432, 435, 436, 456, 522, 582, 589, 590, 592, 593. Lukov, Lucaw, Luccow, hrad na Moravě, v kraji Hradištském, 349, 379, 405. Lumbardy, v. Lombardsko. Luna, Lüné. Lüny, v. Louny. Lunez, v. Lienz. Lundelumich, v. (správné] Windelmuth. Lunen, di v. Lomnice. Lupa, Zena Faustula pastyfe v Latium, 517. Lupolt, herezog von l’eyern, v. Leo- pold VI. rakousky. Lusacia, v. Lužice. Lusicia, v. Lencické kniżetstvi. Lutgarda, Lucarda bavorská, choť Bře- tislava II, knížete českého, 547. Luthomierziez, Lutomerzicz, v. Litomá- fice. Lutice, Lutitz, Lutyez, v. Lutich, Lüttieh, Leodium, m. belgické na fece Mose, 550; biskupstvi L., Leodiecensis diocesis, 341, 318, 402; biskup 1., 348, 379, 404 Lutold [Znojemské knize], syn Konrad], knižete českého, 548, 549. Luzani, v. Lučané. Luzko, v. Lucko. Lužice, Lusacia, Lužnická země, kra- jina při s. hranicích českých, 365, 368, 393. 395, 414, 416. Lya, sestra Rachclina, 514. Lybanus mons, v. Libanon. Lybicz, v. Libice. Lybusse, v. Libu&e. Lycenburk, v. Lucemburk. Lygningen, v. Leiningen. Lyncomensis, 439. Lynitcz, v Lienz. Lyon, Lion, Lugdunum, m. v jv. Fran- cil; sněm v L., 315, 473, 566. Lysá, Lizka, hrad a m. v Boleslavsku, 535. Litice. Lyšek, bojovník v bitvě u Cregy, 240. Maabar, v. Malabar. Macedonius, patriarcha cařihrad., sektář, 456. Madaym, praotec Medů, 522. Magdeburg, Meydeburg, m. pruské na . Labi, 563; arcibiskup M., [chybně mohučský a Yezenskÿ], Adalbert: 308, 533. Maggedo, pole M., 423. Magreta, v. Marketa. Magnncia, v. Mohuč. Mahomed, Mahomet, Machmeth, zakla- datel náboženství mahomed., 581, 588. Machtildis, v. Matilda. Mailan, v. Milán. Maincz, v. Mohuč. Majorka, největší z ostrovů Balearských v Středozemním moři; krále Maj., syn Filip, Maiorikarum regis, 480. Makabeové, Machabei, král. rod żidov- ský, 573, 580, 585. Makedonané ; Gallové Makedonsti, 513. Malabar, Maabar, krajina v jz. cípu přední Indie, 507. 

Strana 620
620 Malachiáš prorok, 582, 584. Malachiáš sv., biskup 311. Malaleel, syn Caynanův, 505. Malvelzado ; pán z M., bojovník u Crecy, 240. Manaym, t. j. tábor páně, 569. Manfredi, dei M., illi de Manfredis. dy v. Manfredes, Manfredští, šlechtický rod v Reggiu, 343, 374, 399. Manfredo de’ Pii, v. Pii. _ Mansi, Manzi, jizni cästi Ciny, 496, 499, 507. Mantua, m. v Benátsku v Italii, 516; obyvatelé M., Mantavští, Mantuani, 343, 345, 346, 352, 353, 374, 375, Ma: 383, 399, 402, 409; üzemi M., 348, 379, 404; vládař m., 342. 343, 374, 375. Marcellinus, papež a mučedlník, 455. Marcellus, papež, 455. Marcianus, biskup v Africe, 457. — [nesprävné Gracianus], cisaï byzant- sky, 457, 529. Marcus Aurelins Antonius Uerus, M. Antonius Caracalla, M. Aurelius An- tonius, syn M. A. Caracally, cisarove římští, 454. Marek sv., Marcus, dříve Jan nazvaný, evangelista, 357, 386, 427, 458, 522, 589, 592. 594. — papež. 456. — kaplan biskupa praz. Jaromira, potom | probošt praž., 543, 597. Margareta, v. Marketa. March, v. Morava. Marie, sestra: Mojžíšova a Aaronova, 431, 579, 580, 583. panna, matka JeziSova, 290, 537, 584, 581—589, 599; chram Matky Boží v Praze, 49, 265, 529, 547; M. ve | Iinézdné v Polsku, 538, 596; M. v Kladrubech, 558; M. p. na Jani- kulu v Římě, 507, 515; M. p. ve Waidhofenu, 316; M. p. a Jiří sv. v Bamberce, 537; klášter M. p. v Kou- nicích na Moravě, 244; M. p. v Po- stoloprtech, 528. matka sv. Marka evangelisty, 592, 594. Magdalena sv., 425, 438. sestra Boleslava II, kniżete č., v. Mlada. deera Sobéslava I, kniZete č., man- Zelka Leopolda IV, markrabi rakous., 560. Marignola, Jan M., v. Bisignano. Mařík, Marssyko, z Vlašimi, pán č. 480. Marinus [ehybné Martinus], papeź 1, 460; M. il, 462. Marius, muCedlnik, 455. Marketa sv., den sv. M., 570. Marketa, Magrota, Margareta atd., deera Leopolda VI, vévody rakouského, choť Přemysla Ot. II, krále českého, 188, 190—192, 290, 291, 312, 313, 565, 566, 568; M. chot Jindřicha VII, cisafe, 339, 372, 396; M., dcera Jana Luc., krile č., choť Jindřicha. vévody bavor., 237, 342. 348, 361, 374, 379, 390, 398, 404, 411. [Blanka], chof Karla IV císaře, v. Blanka. SEZNAM JMEN. | Marketa, de. Karla IV, choť Ludvíka I, | krále uherského, 348, 349, 355, 379, 384, 404, 410; M.. dcera Jindřicha vévody korutanského, 348, 379, 404. Markvart Némec, Zupan, vyslanec Vra- tislava II knížete č., 543. Marnarius, básnik, 318. | Mars, büh, 515, 518, 527; chrám M., 517. Marsilins de Rubeis, M. z Crvených, v. Rossi. Marssyko, v. Maiik. Marta, Martha, muéedlnice, 455. Martin, papež I. 458; M. IV, 465; v. i [správné] Marinus. sv. M., v kostele praž., 554. — správce statků kláštera ckého, 451. Martinianus, mučedlník, 453. Mastino della Scala, v. Scala. Matéj. Matheus, poustevnik a mudedl- nik polsky, 76, 271, 309, 464, 467, aol — kaplan Jana Jindř., bratra Karla IV, biskup Brixenský, 352, 382, 407. — Trencansky, von Trzyenczin, moeny župan v sev. Uhfich, 226, 297. Matatias, 534. Matilda, Machtildis, Mechilda, Mechtil- dis, dcera Bonifacia, (krále lombard- Opatovi- toskanskä, 101, 276, 310, 543, 598. | Matouš sv., Mathaeus, evangelista, 356, 358—360, 384—389, 426, 427, 432, 439, 452, 522, 583, 588. 589, 591, 592; křesťané sv. M., 497. ; Matusael, syn Mavialeelüv, 504. Matusalem, syn Enochüv, 505. Mauit, v. Myto. klášter sv. M. v Kroměžíři, 318. — Kapadocký, císař. byzantský, 458. Maut, Mawte, v. Mýto. Mavialeel, syn Iradův, 504. Maximian, Maximimianus [sic], císař řím- sky, 455, 520. Maximus, mučedlník. 455. — chlapec, mučedlník, 457. Maya, v. Mobes. Maydlant, v. Medsko. Maynardus, v. Menhart. Mec, v. Mety. Mediolan, Medulin, v. Milán. Medové, 522, 592; krajina M., 508 ; pre- fekt m. Arbatus, 518. Medsko, Maydlant; paní medské, 47. Megdeburg, v. (správně) Mohuč. Mehern, Mehren, v. Morava. Mechilda. Mechthildis, v. Matilda. Meilan, v. Milin. Meinhart, v. Menhart. Meissava, Mizow, Zcamborg; pini z M., Weyzové, 190; Štěpán z M., 316. Meissen, v. Míšcň. Mel, Iumellae, hrad ital. v Benátsku na horní Piavě, 363, 391. Melan, v. Milán. Melchi, t. j. král. 578. Melchiades, papež. 455. 590. Melchisedech, král a nejvyšší kněz. 493, 511, 513, 514, 577, 578, 585, 588. — sv., biskup tourský, 456, 457 ; hrobka ského a burgundského). markrabina Mauricius sv., mnčedlník, 455, 472, 603 ; | Mezeo. М Meliapur, Mirapolis, m. na vých. břehu Prední Indie, 508, 592. Mélnik, Melnig, Melnyk, mésto na fece Labi na místě dávného hradu Pšova, 52, 462, 529; hraběnka kraje M.. sv. Ludmila, 266. Mendicantes, v. Žebraví mniši. Menelaus, král ve Spartě, 516. Menhart, Maynardus, Meinhart, Minhart. biskup praZsky, 143, 152, 283, 285, 311, 556—060. 601, 602. Menších bratří fád, Bosáci. ordo fra- trum Minorum, orden der Parfuozzen, 235, 419, 480, 492—496, 500, 502, 503. 591, 564. 565, 567. 569, 575, 603; zakladatel M. b. sv. Frantisek. 521; kláštery M. b., 567, 574; v Jeru- salemé, 583, 580, 590: na hore Sionu. 513; v Praze, u sv. Jakuba, 473. 603; v Římě „Ara coeli“, 519, 588; ve Znojmě, 242, 478; kostel M. b. п ву. Frantiska v Praze, 564. — Bratr. bratři M., 368, 395, 417; sv. Antonín. 472; sv. Ludvík, 479; Mikuláš proti- papez, 236, 341, 373, 397; v císař- stvi Armalek v Asii, bratři: Richard Burgundim biskup, František z Ale- xaudrie, Paschal Spaňhel, Vavřinec z Ankony, Petr a bratr Jud., 495: Jan z Monte Corvina, legát papež.. 495, 496. Merhern, Merhernlant, Merchern, v. Mo- ravi. Moeska, Měšek, v. Boleslav Chrabrý a Kazimír I Obnovitel. Mesopotamie, krajina v přední Asii, 497. Mešek [Mečislav II], Mezco, kníže opol- ské, 567. Mettelwege, v Miltenberg. Metud, Metudius, první arcibiskup mo- ravsky, velehradsky, 48, 222. 265, 461, 466, 529. Metz. Mee, Metae. m. v Lotrinsku na Moselle, 341 373, 479. Meydeburg. v. Magdeburg. Meylan, v. Milán. Meyncz, v. Mohuč. Meyssen, v. Misen. ezka, Mezko. v. Boleslav Chra- гу, Kazimir 1 Obuovitel a Mesek. Micol. deera Saulova, choť Davida krále, 581 Mifiboset. (chybně] Mifilobeth, chromý vnuk krále žid. Saula, 582. Michal sv. Michel, Mychal, 60, 245. 247. 268. — biskup řezenský, 462. — I. císař byzantský, 460. — Michacl, pokřtěný Ind, 509. Michalovice, Michalowicz, Michelspergk. hrad a mésto v Boleslavskn: pin 7 M.. 416; Jan z M., 201, 203. Michas, Zid z pokoleni Efreim. 580. Micheáš. prorok žid., 457, 582. Michel S., v. Michal sv. Mikuláš sv.. Nicolaus, prst sv. M., 521, 605. — papez I, 460: M. Il, 464: M. Ill, de Ursinis, 465: M. IV. 465. — z řádu Menších bratří, protipapež, 341, 375. 397. biskup, 450: 

Strana 621
Mikuláš [2 Risenburka], biskup pražský, 171, 188, 288, 291, 317, 473, 564— 566. — z Brna, kancléř Karla [IV], biskup tridentský, 351, 352. 382, 407. — kniże opavskć I, 478; M. II, [a rati- borské], 361, 366, 367, 389, 394, 410, 415 — z Lucemburka, důvěrný rádce Jana krále č., 366, 393, 414. — Mikeš z Potenšteina, pán český, 389. Milán, Mailan, Mediolan. Medulan Me- lan, Meylan atd., hl. m. Lombard- ska v sev. Italii, 95, 96, 123, 127, 275, 341, 345. 373, 376, 398, 401, 453, 456, 460, 563, 592; měšťané, die von M.. 97, 123, 127, 276, 280, 981, 345, 346. 352, 353, 377, 382, 383. 399, 402, 408. 409. 412, 563; vládar M. 343,314, 315. vládari. signo- rové M. Azzo a Lucchino [dei Vis- conti), v Azzo a Lucchino; hrabstvi, krajina M., 345, 376, 401. Milčice, Miličice, Woleczig, ves v Byd- žovsku. 124. Mileč, Milecz, Militez. hrad biskupa Vratislavského ve Slezsku, 361, 389, 411. Miličín, m. v Táborsku; pan [Heřman mladší) z M.. 240. Militschin, v. Veliš. Milota, Milotha (z Benešova|, velmož mo- ravsky, bratr "l'obiiiée, biskupa praz., 317, 319. Miltenberg, Mettelwege, Mylteberk, m. na f. Mohanu v dol. Francich v Bavor- sku, 361, 389. 410. Mimbar, Indic, jež M. sluje. 500. Minerva, bohyné, 515. Minhart v. Menhart. Minngottinn, v. Amazonské paní. Minores fratres, v. Menší bratři. Minsterberg, Monsterberg, Munsterberg, m. a kniżeetvi v strednim Slezsku; kniże m. Bolek, v. Bolek. Mirapolis, v. Meliapur. Miroslav, Mirolaus, Myrysslaw, syn moc- ného župana č. Jana, 283. 559. Misa, v. Mže. Míšeň, Meissen, m. saské na Labi, někdy | hl. mésto markrabstvi Mix, 545; dioccese m., 484. — Moyssen, Miszin, Myszen atd.; mark- rabstvi, 103, 201, 276, 301, 308, 478; markrabí: m., 109, 170, 217, 276, 288, 361, 366, 390, 393, 411, 414: Ekkard IT, 539, 540; Jindrich, 317, 418; Détrich jeho syn. 317; Fridrich, 217,295; Jan z Habsburka, Parricida, 418. Míšňané, dy Meyssner, Misner, oby- vatelé markrabství Míšeň., 217—220, 223. 229, 205. 206, 476; miseński vojna, 102. Miza, v. Mže. Mizow. v. Meissava. Mlada. Mladka, jedna z náčelnic v dív- čím boji, 26, 254—256. Mlada, Mladach, jinak Marie, sestra Bo- leslava 11 knížete č.. zakladatelka a abatyše kláštera sv. Jiří na hradě SEZNAM JMEN. praž., 65, 269, 307, 308, 463, 467, 521, 526, 532, 595. Mlhy údolí, v. Valdinievolle. Mnata, Bnatha, Monarcha, knize české, 35, 231, 263, 306, 461, 526. Moab, krajina při jv. břehu moře Mrtvého, 580. Mobes, Maya, chof Jovišova. 516. Modena, Mutina. Mutua, im. ital. v Emilii, 311—344, 316, 373—315, 311, 398— 400, 402; měšťané m., 343, 315, 399; de' Pii z M., v. Pii; biskupství a hrabství m., 343, 375, 399. Modestus, mučedlník. 455. Modilial, křesťané v Indii zvaní M., 509. Mogog, praotec Skytů a Gothů. 522. Mohan, Moyen, pravy přítok ř. Rýnu, 410. Mohuč, Maguncia, Maincz [chybně Megde- burg]. Meynez, m. némec piri ústí r. Mohanu. 310, 454, 468, 543, 544, 547, 597, 600; kostel m., 397, 600; biskupství m.. 361, 389. 410; biskup, arcib. m., 192, 283, 291, 341, 373, 397, 464, 468, 472, 531, 533, 543, 547, 556, 558, 566, 567,571, 595 —599, 602; are. m. Adalbert, v. [|správné] Magdeburg; Willigisus, 463; Geb- hard, 310; Ruthard [chybně Bechar- dus], 600 ; Sigfrid, 472; Verner, 475. — Sněm v M., 543, 544, 559. 560, 601. Mojžiš. Moyses, 360, 389, 430, 431, 452, 493, 505. 515, 519, 580, 584, 592. Molda, v. Vltava. Monarcha, v. Mnata. Mons, Montes, v. Berg (a Jülich]. — Caroli, v. Hora Karlova. — Regalis, v. Královec. Monsol, v. Mosul. Monsterberg, v. Minsterberg. Montani v. Hora Kutni. Montauban, Hora Albánská, Mons Alba- nus, m. v jz. Francii, 362, 390. Monte Cassino, vrch a klášter v Nea polsku; opat M., Viktor co papež III, 465. — Corvino, mësto v Kampanii; Jan z M., člen řádu Menších bratří, papež. legat v Asii, 495, 496. Monteferrato, Berg Ferary, Mons Fer- ratus, markrabství v sev. Italii, 344. 316. 401. Montpellier, hora Pessolinská, Mons Pessolanus, m. na již. pobřeží Fran- cie. 362, 390, 411. Morava, Mehern. Merhern, Merhernlant atd., kněžství, království, markrab- ství, 48, 50, 93, 94, 106, 108, 109, 111. 117, 155, 156, 169, 176, 184, 193. 226, 233, 234. 243, 258, 265, 266, 275, 279, 288, 290—292, 297, 299, 301, 307, 308, 310, 312—316, 318—320, 349, 350, 352, 361, 379, 380, 382, 389, 405, 406, 408, 410, 471, 473—475, 478, 481, 519, 523, 529, 532, 535—537, 540—542, 547— 549, 552, 553, 555—558, 561, 564, 565, 567, 568, 571, 573, 574, 597; kníže, král, markrabí m., 48, 49, 102, 118. 124, 129, 155, 1506, 244, 265, 276, 279, 282. 286, 293, 350, 362, 390, 405, 411, 529, 553, 569, 621 602; Svatopluk, Vratislav IL, Kon- rad I, Otto I Sličný, Otto II Cerny, Svatopluk, Konrad II. Konrad Otto, Vladislav Jindřich, Přemysl Otakar 11, Karel. v. Svatopluk atd., Církev m., 599; biskupství m., 597; biskup m., 100, 475; Metud: Jan I, Ondřej I, Jan II, Jindfieh II, Zdik. v. Metud atd.; korouhev m. 573; koruna m., 265; kronika m., 265; páni m., 312, 819, 474, 475. 571, 572; štíty dva mocné m., 156; zběh m., 112. Morava March, řeka, 191, 269, 291, 316, 569, 570. Moravan. Moravané Mchern, Merhern, die Merherischen, Moravci, 51, 94, 112. 199, 155, 156, 932, 244, 266, 277, 278, 282, 286, 316, 317, 471, 474. Moře černé, Maurum, 495; rubrum, 515; mrtvé 513. Morochiové; území m., 522. Mosoth, praotec Kapadoků 522. Most, Bruck, Brux, Briix, m. v Žatecku, 180, 290. Mosul, Monsol, m. turecké v Asii na ř. Tigridu, 497. Moyen, v. Mohan. Moyses, v. Mojžíš. Mraník, Mranicus, mnich žebravý. 480. Mstiš, Mztis, župan &. [na hradě Leštnu), 541 červené, 541. Muding, Mudink, v. Smil. Mühldorf, Cyrndorf, Czindorff, Zeundorf, m. bavor. n. ř. Innem, 187, 291. | Multave, Multe, v. Vltava Mumen hoff, v. Tetín. Munsterberg, v. Minsterberg. Muodink, v. Smil. Muta, Mute, v. Myto. Mütenberg, v. Neuenburg. Mutina, Muthina, Muthna, Mutynye atd., syn Bożejiv, z rodu Vráovicü, 110, 115, 116, 278, 279, 547—549, 551, 502. — Mutyně Skuhrovský, pán č., 197. — Mutynč Vřeščovský, pán č., 197. — Mutua, v. Modena. Mylteberg, v. Miltenberg. Myrysslaw. v. Miroslav. Myslata, pastyf ve vsi Blové. 480. Myszen, v. Míšeň. Myto Vysoké, Mauit, Maut, Mawte, Muta, Mute, m. v Chrudimsku, 115, 212, 279, 294, 360, 389; obyvatelé. M. V., Mutner. Mycené, 212. Mztis, v. Mstiś. Mže, Misa, Miza, řeka &, 523, 532. Naathan, v. Nathan. Nabuzardan, kniže babylonské, 584. Naháči, dy Bussere, sekta náboženská, 188, 189, 190, 291. Náchod, Nachott, hrad a m. v Hradecku; Hron z N., v. Hron. Nanking, Campsay, Kampsay, býv. hl. m. říše Čínské, 500; chrám v N., 587; klášter v. Nanking, 510. Narclitus, v. Hartlib. Nathan, Naathan, syn Davidův, 423. Nathanael, Natanael, žid, 589. Nator, syn Saruchův, 508, 511. Naum, prorok žid., 582. 80 

Strana 622
622 Nazarejci, Nazarei, 593. Nazarejský, Nazarenus, Ježiš N., 594. Nazaret, Nazareth, m. v Galilei v Pale- stině, 498, 587, 589. Neapol, Neapolis, m. v již. Italii, 494, 516; zvoleny biskup n. Bertold, legat papež. v Praze, 565. Nebiltal, Nebule vallis, v. Valdinievole. Nečtiny, Necztym, Necztyni, hrad v Plzen- sku, 349, 379, 405. Nehemiáš, Neemias, prorok žid., 584. Neklan, Neclam, Neclan, Nicla, Niklan, kníže české, 36—38, 43, 45, 46, 231, 263 — 265, 306, 461; 526, 527. Němci, Němec, Deutschin, Dewtschen, Dutschen, Theutonici, Tudschin, Tu- schen, Tutschin, 44, 89—92, 94, 99, 100, 105, 110, 111, 122, 130, 132, 133, 134, 138—146, 148, 150—155, 157, 158, 160, 163, 165, 171, 179—181, 183, 192, 193, 195—199, 909—904, 211, 212, 214, 217, 221, 227, 229— 931, 940, 941, 247 249, 258, 274— 975, 282—290, 292, 293, 295, 296, 309, 320, 403, 476, 529. 530, 536, 537, 540, 542, 547, 549, 556, 558, 563, 573 - 575, 597; vychodni N., 532. Němčí. Nempci, hrad ve Slezsku, 547. Německá říše, Německo, Beyern, das Deutsche, Tudsche lant, Almania, Germania, Theutonia, 85, 132, 133, 139, 140, 147, 150, 152, 166. 174, 273, 282, 283, 985, 290, : i 373, 381, 397, 411. 435, 507, 512, 516, 521, 523, 538, 541, 565; horní. obirste, vyšší Almania, 361, 390, 411; dolní, nedirste, 361, 411. -- Król n., císař římký, 141, 146, 211, 212, 228, 284; Karel, Ludvík, Jindřich, Otto atd., v. Karel, Lud- vik atd. — Královna n., 83, 246, 250—252; náměstek císaře n. král anglický, 362, 390, 411 — Německá abatyše, 275; biskupové n., 589, 594; čeleď n., 83, 246, 248, 250— 252; dvůr n. "158% helmy n., 198; hlavy n.. 230; hrabě n., 153, 285; jazyk n. 91, 138, 148—150, 154, Das, 250—952. 951, 264, 280, 283, 285, 348, 379, 404, 427. 529, 541, 595; kněžna n., 251, 273; knížata n., 280, 352, 361, 382, 390, '408, 411; kopáči n., 164; kronika n., 272; měšťané n., 292; jeptišky n. 93; nosi n., 140; opat n., 137, 283; paní n., 84; pes n., 152; rada n., 193, 203; vojsko n.. " 145. Nčmeckých rytířů řád, Cruciferi de domo Theutonica, orden der Tuesczen herren, 234, 474, 566, 568. Némkyné, Nhiemkinhie, Niemkynie, Nyemkynye, Tutschin atd., 83, 93, 94, 246 248, 250—952. Nempci, v. Němčí. Nemprot, obr, syn Cusův, 507, 510— 512, 515. Nemprot, v. Nimrod. Nephthalim, Neptalim, 14; pokolení N., 591, Neplach, opat kláštera "Opatovického, 51. sym Jakubiv, SEZNAM JMEN. Nepocian, kněz, 433. Nereus a Achilleus, mučedlníci; kardinal titulu sv. N. a A., v. de Rosiers. Nero [Claudius], císař římský, 452, 453, 455, 531, 592. Nerva, císař římský, 453. Nestorinus, biskup cařihradský, 529. Netolice, Netholici, m. v Práchensku, 532. Neuenburg, Mütenberg, Niuemburg, Nyemburk ; Jindřich z N., protonotář Jana Luc., krále č., 366, 393, 414. Neumarkt, Novum forum, Nový trh, m. v Tyrolich na i. Adiżi; biskup- stvi, dioecese N., 353, 383, 409. Neustria, část staré říše Franské, 435. Newendorf. v. Villeneuve. Nezamysl, Nezomizl, kníže české, 35, 231, 263, 306, (správně Krok), 461, 526. Nicea, Nycea, město v Malé Asii; sněm v. N., Nicena synodus, 456, 591, 593, 594. Nicla, Niklan, v. Neklan. Niclaus, Nicolaus, v. Mikuláš. Nigri monachi, v. sv. Benedikt. Nikefor, Niceforus, císař byzantský, 459. Nikomedia, Nycomedia, m. v Malé Asii, 56. Nykosia, Nycosia, nyní Levkosia, m. na ostrově Cypru; arcibiskup N. 507. Nil, Nylus, řeka v Africe. 497. Niman, syn Semiramidy, 512. Nimrod, Nemprot, král babylonský, 493. Ninive, Nyneue, byv. m. na ř. Tigridu Petr Petr rots 497, 512; kräl n. Nynus, Ninus, Nynus, syn Nemprotüv, král assyrsky, 507, 511, 512, 516. Nissa, Nisa, Ruza [sic], Feka v Kladsku, 8 553 Nitra, město v sz. Uhřích, 552. Niuemburg, v. Neuenburg. Noe, Nohe, syn Lamechüv, 493, 505— 507, 510, 511, 515, 522, 534, 566, 577, 578, 582. Noema, sestra Tubalkaymova. 504. Noemi, žena israelská, 580, 581. Norimberk, Nomberg, Nuremburg, m. bavor. v střed. Francích, 558; m. a diecese N., 484. Notburg, v. Rothburg. Nova domus, v. Hradec Jindřichův. Nová ves, Nova villa, v. Ville neuve. Novara, Novaria, m. ital. v Piemontě, 341, 373; krajina, zemice N., 341, 373. Noviforensis, diocesis, Novotržská d., v. Neumarkt. Numa Pomfilius [sic], kräl Himky, 519. Numitor, král albánský, 517. Nuremburgensis civ., v. Norimberk. Nycea, v. Nicea. Nycomedia, v. Nikomedia. Nycosia, v. Nikosia. Nyemburk, v. Neuenburg. Nylus, v. Nil. Nymbar, královstvi v Indii, 507. Nyneue, v. Ninive. Nynus, v. Ninus. Ny&purga. v. Innsbruk. Obed, Obeth, syn Boozüv, 581. Obřany, Obersen, ves a hrad v Brnén- sku; Gerhard z 0., velmož morav- ský, 319. Oceanus, býh moře, 435. Ockra v. Ohře. Octavianus, Caesar Oct. Augustus, císař římský, 452, 519, 587. Odalrieus,' v. Oldřich. Odo, opat, 234. Odolen z Chýše, Adolenus, rytíř č., 97, 275. Odra řeka, 547. Oettingen, Ottinge, m. a hrabství ve Švábsku; Ludvík hrabě z Oet., 483. Ofen, Offen, Ofin, v. Budín. Offinsteiner, v. Auffenstein. Ofni, Offny, syn nejvyššího kněze žid. Heli, 580. Ogerzezocensis, Ogerczouicensir, v. Ojí- fovic. Ogerus, v. Ojiť. Ohrazdéjovice. v. Horaždějovice. Ohře, Eger, Egra, Ockra, řeka česká, 44, 264, 528, 528, 544. Ojir, Ogerus, 'Ogierz, Oierus, Ojier, [z Fridberka], rytir, miláček krále č. Václava I. 175—177, 289. Ojířovic, Ogerczocensis, Ogerczonicensir, Ojiefovie; Smil Oj., v. Smil; Vítek Oj., v. Vitek. Okard, Okardus, v. Ekkard. Okofin, Kokorsina, Okorzin, Oskoïin, hrad v Zatecku; Särka, dcera: pána z O., 30, 262. Olachové. Olachi, národ v Asii usedlý, 5 Olbram, Volbram, Wolfram, měšťan praz., 218; rod 0. Volbramovici, Wolfframen, 217, 218, 295, 296. Oldřich, Odalricus, Oldrzych, ViIricus, Vlrich atd., kníže ceské, 68, (2— 74, 77, 81, 82. 84, 232, 246, 948— 252, 270—273, 301, 308, 309, 467, 526. 534—536, 540, 555, 596. [kniże brněnské), syn Konrada I, knizete č., 549, 558. bratr Soběslava II, kniżete č., 563. Vlreich. knize zličské či kouřimské, 137, 283. Oldřich III, vévoda korutanský, 317, 568. starší (z Jindřichova Hradce), 476. z Drnholce, zeť krále č. Ottakara II, 15. Odolencz, z Paběnic, mistr, probošt pražský, potom mnich kláštera sedleckého, 480. Oldřiš, Vlrichs. Trzebiss, Woldrzich, hrad v Bydžovsku, 73, 301, 309; kostel sv. Jana Kf. v Ol., 73, 271. Olešná, Olessna, ves č., 476. Olomůc, Olmuez Olmuncz, Olomuncz, Olmuntezen, hrad na Moravě, 349, , 405; mésto Ol, 100, 173, 206, 233, 235, 236, 276, 288, 294, 310, 478, 519, 541, 560, 565; chram Ol., 464, 546; biskupství Ol, 546, 603; biskap OL, 276, 310, 475, 560, 562, 564. 567—209, 512. 601, 602; Sebir, Jan I a II, Ondřej. Jindřich II. Rupert, Konrad, Bruno, v. Sebif atd. 

Strana 623
Olšava. Olzauna, říčka moravská. 555. Olymp, Olympus. hora v Thcsalii v Re- cku, 435. Olympiades. mułedlnik. 455. — Andreas, biskup praZsky, 159, 286, 472, 608 — Andreas, biskup [morav.] olomůc., 546, 541, 599. — král uherský I. 309, 541; Ondi. II, 812; Ondř. III, Benátčan, 320, 321. — druhorozený syn Karla I, Roberta, | 881, 406. Č. 572. krále uher., 351, — nejvyšší komoří: kr. Opaczan, v. Opočno. Opatovice, Opathouicense m., klášter Benediktinsky v Chrudimsku, 468, 470, 472, 480; opat Op. Hroznata, 480, 481; kronika opat, 4, 257, 298. Opava, Opavia, m. a vévodství v hor- nim Slezsku, 367, 394. 415, 478: vévoda opav. Mikuláš I a M. II, v. Mikuláš. Opilius Macrinus, císař římský, 454. Opocno, Opaczan, Posna, ves v Chrudim- sku, 212, 294. Opolsko, Oppiln, Opulia, kniżetstvi v hor- nim Slezsku, 351, 381. 407; knižata op., 350, 381, 506; Mešek, Mečislav II, 567; Vladislav I, 568, 569; Bole- sl: wl, (chybné hlohovsk], 418, 419; Boleslav III. Oppidum, v. Shin Or, Hor, vrch jižně od moře mrtvého v krajině Edomitů, 580. Orange, Anrayta, Aurayta. mésto v jv. Franeii pfi i. Rhóné, 482, 483; kniże orang., 482 Orfa, Abagara krále město, v Mesopo- tamii, 497. Oriens, jedna z prefektur říše Římské, 455. Orientalis marchia, v. Rakousy. Origenes, spisovatel cirkevni, 494 Orlićnik, v. Jan evangel. Ormus (rmes ostrov v zálivu Perském, 509, Orontes, řeka v Syrii, 435 Oscás, Osee, prorok Zid., 582. Osek, Oseka. Osseka, Kopeček a hrad v župě Kamýcké u Zbraslavi, 523, — Osseck. Ossek, klášter v. Litomč- Ficku, 191, 291. — hrad a město v Litoměřicku; Boreš z Os., Borsso, pán č., 476, v. též Risenburg. Oskořín, v. Okořín. Ostereich, Osterich, ri, Ostirrich, Ostrich. у. Rakou Ostereich, Ostirrich, v > sprévné] Ráko&. Osterrichir. v. Rakušané. Ostia, m. ital. při ústí ř. Tibery; kardi- nal ost., Hostiensis, Ostiensis, Uostien- ský, 344, 376, 400, 580; Beltrand ost., v. Beltram. Ostfihom, Stíehom, Gran, Strigonia, m. uher. na ř. Dunaji, 92, 106, 118. 468, 538, 543: arcibiskup ostř. Se- rafin, 600. ; Otava. Ondisj, Andreas. apo&tol 456, 589, 591— | 78. 393. | Otmar, Othmarus sv., opat, 459. SEZNAM JMEN. Ostrvěné t. j., Hronovici. Cetny pansky rod v Cechich, 226, 227. Otackar, Otakar, Ochakaras, v. Přemysl. Ottawa, levý přítok ř. Vltavy, — biskup praž., v. [správně] Heřman. Ottacker, Ottakar. Ottakir. Ott6 mil, Ottogarus, Ottokar, v. Přemysl. Ottinge, v. Oettingen. Otto, "biskup pražský. 562. — biskup pasovsky, 317. — císař I, 462, 463; Otto II, 463, 533; Otto III, 464, 537; Otto IV, 165, 312, 465, 472, 605 v. i Konrad a Lothar. — [I Sliény, kn. Olomiické] syn Breti- | slava I, kníZete &, 94, 309, 310, 469, 538, 541, 542, 548, 597 — [II Černý, kn. Olomücké]. syn Otty I, 118, 119, 124, 129, 279—281, 549, 551, 553, 555— 558. — správně) Břetislav II. | [z MS ittelsbachu], falekrabi, 603. | — [chybně] Štěpán, syn Jindřicha, vé- voda bavorský, 317, 318, 478. — markrabi braniborsky, [sasky], 317, 318; synové jeho Jan a Otto 317. — [Bily], markrabi fransky, svinibrod- sky, 84, 246, 249, 273, 536. — vévoda rakouský, manžel Anny se- stry Karla ([cisaře IV], 349, 351, 379—381, 405, 407. — hr. z Hardegga, pán rakouský, 568. — bratr pana Viléma z Kounic, vládař polský 243, 244; syn jeho Otto, 244. Ovidius, Ouidius, řím. básník, 576, 587. Pabel, v. Havel. Paběnice, Pabyenicz, hrad a m. v Са- slavsku; Oldřich z P., v. Oldřich. Pabo, majitel vrchu, na němž vystaven Bamberg, 537. Pid. Padus, ieka v Italii, 345, 346, 376, 377, 401, 402. Padua, Padev, Padwa m. v Benátsku v Italii, 342, 351, 353—355, 374, 381, 383, 384, 407, 409, 516; oby- vatelé p., Padvené, 354, 384: vlädaï [veronsky a] p. Mastino della Scala, v. Scala. Palatin, palatinus comes. hrab$ sieni eiesafovy, phaltezgraffe, 341, 373, 397. král uherský, 205, Palestina, Terra sancta, krajina v Syrii, 497, 500, 507, 520, 547, 578, 580. Pambcrg, v. Bamberg. Pankracius, mučedlník, 455. Panonie provincie římská, Decius z P., císař římský, 454. Pannonia, v. i Uhry. Pantaleon, Panthaleon, mučedlník, 455. Pantheon, Panteon, 511. Papia, Papya, v. l'avia. Paralipomenon, Paralipominon [sic], kni- ha st. zákona, 508, 579, 583. Parfuozzen, orden der P., v. Menší bratři. Pargam, v. Bergamo. Paris, syn Priama, krále trojského, 515. Paris, v. Ararat. 623 Paříž, Par Ysi, Par-Ysi-Vus, l’arisius, Parys, hl. mésto Francie, 201, 293, 453, 513, 514. — Vojtěch Rankův z Erici inia, mistr p., 433. Parma, Parmansz, Parmensis civ. m. ital v Emilii, 341—347, 351, 353, 313—318, 381, 383, 398—403, 407; měšťané p, v. "Rossi; biskupství p», 341, 362, 318, 391, 403. Parmenn, bischthum T. 412; v. Taury. | Partové, Parthi, kočovný národ asijský, 452, 454, 592. Pasov, Passe, Patavia m. bavor. na ř. Dunaji, 352, 382, 408; biskup pasov- ský, 475 565: biskupové p. Otto, Petr a Wikard z Perchtoldsdorfu, 317; probošt p., potom biskup praž. Tobiáš [z Bechyně, z Benešova), 317; v. Tobiáš. Pastorium, v. Pistoja. Paškal, Pascalis, Paschalis, papež I, 460; P. II. 465, 554. Paškal, rodem Španěl, z řádu Menších bratří, 495. Pavel, Paulus, sv. apostol, 355, 385, 432, 451—453, 515, 517, 585, 591—594. — mučedlník, 456. — papež I, 459. — kněz, 175. | Pavia, Papia, Papya, hrad a město ital. v Lombardsku, 341, 342, 344, 340, 373, 374, 376, 377, 398, 401, 102; kliśter sv. Augustina v P., 342, 374, 398; obyvatelé p., Papien&ti, 342, 345, 374, 311, 399, 402. Pavlík, Paulic, syn vychovatele knížete Břetislava II, 548. — Paulik, Pawliek z Lidie [Malyeh], měšťan praž., 218, 296 Pavlin, Paulinus, biskup treversky, 456. Pavlovice, ves; Kunart z P. a syn jeho sestry Jan, 240 Payern, Peirn, die P., v. Bavoři. Pehem, v. Čechové, Čechy. Peigern, v. Bavory. Pekynk, sure hl. město říše Čín- ské, 494— Pelagius, pipes И a P. II, 458. Pelhfim, Pelbrzimus, Peregrinus, Pil- grims, biskup praź., 160, 168, 287, 288, 472, 608. — Peregrinus, měšťan kutnohorský, 479. Penede, Penode, hrad biskupa trident- ského, nad jezerem Gardskyın, 363, 391. Penestra, v. Praeneste. Penus, v. Punové. Pera, Peyra, čtvrť města v Cařihradě, 495. | Peregrinus, v. Pelhřim. Pergam, Pergamum, v. Bergamo. Pergk, Pergherren, v. Hora Kutná. Perchtoldsdort, Perchtoldesdorf; Wikard z P., biskup, pasovský, 317 Perkos, v. Prkoš. Permense castrum, v. Primiero. Perpetua, mučedlnice, 454. Persie; Probus z P., císař římský, 455. Peršanů, národ asijský; ; král p., Cyrus, Cyrus; císař p. Assuerus Veliký, 571. Pertelmenstag, S. P., v. Bartoloměj. 

Strana 624
624 Pervily, přístav na ostrově Cejloně, 500. Pessolanus mons atd., v. Montpellier. Pět bratří. quinque fratres, mni&i, 570. Petr sv., drive Simon, apośtol, 356, 358, 359, 385, 387, 388, 389, 495, 452, , 509, 589— 595. 608, 604; den sv. P., 244, 569, 594; halór P., 362, 390, 411; chrám sv. P. na Poříčí v Pr we, 473, 600; chrám sv. P., v Římě, 128, 281; oltář sv. P. [u sv. vit Mí Praze], 530: svátek stolování kathedrae s. Petri, 591. sy La Petrus Leonis [Anaklet 11), protipapez, 560, 601. de Ponte Curvo [Corvo], legat papez. v Praze, 566. [de Rosiers]. opat Fócampsky, biskup Auxerresky, arcibiskup Sensky, po- tom Rouensky, biskup knóz kardinal titulu sv. muć. Nerca a Achillea, rada krále franc., konečně papež Kle- ment VI. 340, 362, 372, 389, 390, BOT. biskup pasovsky, 317. proboët klistera Opatovického, 451. 7c Blois, Blesnensis, v. Blois. z řádu Menších bratří, 495. 45 knížete č. Spytihněva II, 309, 540. 7 Rožmberka, v. Rožmberk. Lombard, skladatel Decretalií, 234. de Vico, prefekt fimsky, 563. Petran, v. Beltram. Petiin. Petrech, Petrich, Petrzin, vrch nad MenSim m. Pr: azskym, 17, 181, 195, 290, 292, 476, 526, 561. Pever, v. Bavori. Peyra, v. Pera. Peyrsch wald, v. Bavorsky les. Pfrimburch, v. Primda. Pharan, poušť na poloostrově Sinajském, 515. Pharius, v. Philippus, v. Ph., v. i F. Piacenza, Placencia, m. 345, 376, 401. Picigniców hraa, Piczignitonis, castrum, v. Pizzighettone. Picus, syn Saturnüv, král v Latium, 516. Pii, de' P., Dobrotivi, Pisi, Riss, šlech- tiekÿ rod v Modeně, 343. 346, 374, 377, 599, 402; Manfredo de’ P., vlá- dar v Modeně, 344, 375, 400. Pilat. Poneius Pilatus, nämöstek cisaře řím. v Palestině, 452, 586. Pilgrims, v. Pelhrim. Pilsner, Pilsin lant, v. Pinezones, v. Ponzoni. Vipin, syn císaře: Karla Velikého. 534. 539. Farius. Filipp. ital. v Emilii, Plzeň. Pisa, m. ital. v Toskáně; moře P., 515; přístav P., 604. Písek, Piesek, Pyesek, hrad a m. v Prá- chensku, 349, 379, 405, 478. Pisi, v. Pii. Pistoja. Pistoria, Pastorium, Pistof, Pi- storium, m. ital. v Toskáné; Simon Filipiv de' Reali z P., v. Reali Pius, papež. 453. I, král uherský, manžel Judity, matky | SEZNAM JMEN. Pizzighettone, Picignicóv hrad, Piezi- gnitonis, Presigniconis castr um, hrad italsky v Lombardsku na f. Addé, 345, 346, 377, 401, 402. Placencia, v. Piacenza. Plato, filosof řecký, 519, 576. Plavci, Polovei, dy Falwen, Vngirn kočovný národ při moři Černém, 190, 191, 238; plav ecky, plaweezsky [t. j. pohansky], 256. Plejady, Pliades, sedm deer Attalanto- ych, 515. Plichta, "Plychta 2 Zerotína, v. Pluto, büh podsvětí, 576. Plzeň, m.; obyvatelé p., Pilsner, Plzně- né, 192, 565; kraj p. Pilsin lant, 92, 991. Pobr: zaa, Bozazlaw, bratr sv. Vojtěcha, Žirotín. 533 Podébrady, Bodibrad, Podiebrat, Podye- brad, hrad a m. v Bydžovsku, 194, 292, "476: páni z P. Podčbrazš tí, Podybradir, 98. Podivín, Podin, Podiwin, hrad morav. v kraji Brněnském, 547, 556. — Podiven, Podwein, komorník sv. Václava, 55. Podrzieczany, v. Praha [Poříčí]. Poláci, Bolaner, Polacken, Polané, Po- lené, Poloni, polský národ, 66—68, 73, 74, 88, 107, 108, 115, 117, 118, 124, 125, 136, 151, 269—271, 274, 277, 279, 281, 283, 285. 288, 293, 309, 316, 318, 406, 412, 530, 535— 540, 550, 551, 554, 563. — Vratislav&ti, 320. Policany, Polyezan, hrad v BydZovsku; Jan, Jessco z P., pán č., 480. Polička, m. v Chrudimsku ; obyvatelé P., Poličené, Policensir, 212. Pole, Polek, Polko, v. Bolek i Bole- slav. Polská země, království, Polany. 1005. | Polen, Polonia atd., 67, 87, 88, - lant, 108, 205, 308, 470, 475, 533, 535, 549—555, 124, 244, 309, 136, 163, 173, 114, 269, 270, 274, 279, 812, 320, 436, 464, 477, 478, 507, 521, 537—540, 542, 546, 557, 563, 596, 597. kníže, král, vévoda p., 68, 72, 76, 87, 92, 99, 243, 271, 275, 308, 309, 474, 475, "481, "535. 547, 549, 554, 555, 563, 566, 571, 573; Boleslav L B. II, B. III, B. V, Kazimír I, III, Vla- dislav, Vratislav český, Přemysl, Václav II a III, kiál č., Vladislav, Lokietek, v. Boleslav atd. 201, 293, 467, 523, 547, — kniżetstvi p. 367, 394, 415: kri- lovna p., 200, 293; les p., 75, 271, 309; slovo p. 87; vlädaï p., Otto [z Kounic), 243: zlato p., 89, 274. Velkopolsko, království, Polonia ma- jor, 418. Polonia inferior, Nederste Polen, das Cleyne Polenland, Nizáí Polska. 351, 381, 406; králové 351, 381, 407. v. těž jednotlivá kniżetstvi polskii a slezská. Polyczan, v. Poličany. Polychronius. Polocromius, biskup mu- čedlník, 455. Pomořané, Pomerani, 557. Pomořany. Pomerania, vévodství při mori Baltickém, 200. 293. 478. 479. Pompilius, Numa P., król fimsky, 519. Pomuky, Pomuk, m. v Klatovsku, 481. Poncianus, papez, 454 Ponte Curvo, Corvo, m. ital. v Neapol- sku; Petr de P. C., 560. Pontissorgium, v. Sorgucs. Ponzoni. dei P, l’inezones, Punconi starší, Punezones, vznešený rod v Cremoné, 343. 346, 374, 377, 402. Popalios, ucedlnik Kristüv, 593. Pordenone, Portus Naonis. m. italské v Benátsku, 572; Pfemysl II. král český ... pán P., 317 Porej, Porey, bratr sv. Pořešín, hrad v Budějovicku; z P., 239. Poriecany, Poriecie, Porschist, v. Praha [Poříčí] Porta apostolorum, v. Portegal. v. Bordeaux. Portus Naonis, v. Pordenone. Posna, v. Opocno a Poznan. Posonium, Possen, v. Prespurk. Postoloprty, Porta apostolorum, Postel- burg, Postolopertin, Postolopirthi, Postoloprth, kläster p. Marie a m. v Žatecku, 45, 82, 246, 248—252, 265, 273, 528: mnisi z p, 476; kraj P., 43, 264. Potenštcin, Potnsteyn, hrad v Hradecku, 361, 389, 410; pán z Pot., 360, 410; Mikeš z Potát., 389. Poznaň, Poznaňské vévodství, králov- ství, das rich zeu Posna, 200. Praeneste, Pencstra, staroitalské mésto v Latium, 517. Praha, Prag, Pragense castrum, Pražský hrad, 72, 92, 136, 137, 209, 219, 229, 271, 275, 283, 285, 308, 348, 350, 378—380, 404, 406, 475, 478, 531. 564. 567, 571. 574, 602. — Chräm sv. Vita, [Väclava a Vojtěcha), na hradě Praž., 62, 97, 232, 245, z M 264, 268, 301, 362, 391, 412, 43: 462—464, 461, 468, 471, 472, 175. 484, 521, 526, 531 — 534, 540, 542, 543, 545-547, 554, 564, 565, 567, 571, 574, 595—597, 599. 602; hrob SV. "Vojtěcha v P., 512, 601; hrobka sv. Martina v A 554; kaple sv. Kosmy a Damiána, 514; zvonice sv. K. a D. v P., 571. — biskupství, divecese pražské, 100, 232, 269, 463. 467, 480. 484, 543; biskup pražský, 101. 475, 532, 542, Vojtěcha. 533. Valkoun Postoloprty. 564, 566, 567, 572, 597— 599; Dět: mar, Vojtěch, Thiddag, Ekkard, Izzo, Sebif, Jaromir, Kosmas, Hei- man, Menhart, Jan I, Silvestr, Otto, Daniel I, Fridrich, Valentin, Jindřích Břetislav, Daniel II, Ondřej, Pelhřim, Jan II, Bernard, Mikuláš, Jan III, Tobiáš, Řehoř, Jan IV, Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, v. Dětmar, Vojtěch atd. kanovníci praž., 484, 561; probošt- stvi praZ., 597; probost Marek, 543; Oldfich z Pabénie, 480; dékan, 574; 

Strana 625
SEZNAM JMEN. 625 scholastik Vojtěch Rankův z Eri- cinia, 433; arcijahen Radoslav, 473; klerikové praž., 574. Praha, kostel p. Marie v P., v. Marie. kapitola u Všech Svatých v Praze, 360, 389, 410; klášter sv. Jiří na hradě Praž., v. Jiří sv. Purkrabí praž. Jaroš, 570. podhradí praž., 546. Prag, Prak, Prog, Pražské město, 16, 17, 44, 46, 49, 54, 56, 58, 59, 62, 65, 70, 73, 74, 92, 97, 107, 117, 119—121, 124, 138, 139, 144, 145, 171, 166, 164, 174, 168, 153, 158, 226, 223, 224, 181, 217, 215, 197, 240, 242, 239, 236, 232, 233, 237, 277, 268, 264- 271, 276, 259, 247, 283. 284, 290, 292, 286. 280, 279, 300, 301, 307—309, 311, 296, 294 368, 350, 366, 339, 341, 320, 313, 415, 380, 395, 398, 406, 373, 372, 461—463, 467, 468, 416, 470, 437, 499, 474, 472, 475, 477—479, 482, 525, 526, 531—533, 535, 523, 522, 540, 543—545, 549, 551, 536, 539, 553, 554, 556, 557, 559, 561, 564— 567, 571—575, 595—599, 601 — 603. Brána u sv. Františka, Langes tor, 223, 224; dům Menších bratří, 603; d. Predikatorů, 603, d. špitálníků u sv. Petra, 473; chrám sv. Jiljí, 572; klášter Kartusianů [u Prahy] 482; kněžstvo, 598; kronika 4, 257; most, 195, 241. 287. 292, 471; pro- rokyně, 40; studium, 427, 473; špi- tál křižovníků u sv. Ducha, 565; zvěřinec Karla IV, 509; židé, 182. Malá Strana, Cleine Seyte, Nuw markt, 218, 296; Poříč, Podrzieczan, Poriečany, Porschist, 168, 169, 288. Prawszen, v. Prusové. Pražané, Pragenses cives, Prager Pro- gir, měšťané praž., 37, 38, 40—43, 47, 71, 72, 120, 215, 217, 263—265, 270, 280, 300, 479. 535, 566; Přivi- tan, Prigitan, P., 553. Preczpurg, v. Prešpurk. Predicatores, Predikateři, v. Žebraví mniši. Premonstrátský řád. v. Strahov. Přemysl, Premisl, Premizl, Premysil, Primsil, Prsemisl, Przemisl, Przie- misl, Przyemissel atd., kníže české, 11—16, 20, 22, 27, 29, 32, 33, 35, 231, 251, 253, 254, 259—263, 273, 299, 306, 396, 461, 524—526. [Otakar] atd., první král český, 157, 158, 160, 163, 165, 166, 170, 232, 286—288, 311, 312, 471—473, 482, 521, 526, 603; choť jeho Konstancie. [Otakar] atd., druhý král český, markrabí morav., vévoda rakouský, štyrský a korutanský, pán Chebu a Pordenone, 179, 185. 188, 190, 192, 199, 233, 235, 238, 240—242, 289, 290, 312—315, 317, 318, 320, 321, 348, 379, 404, 473—477, 482, 519, 526, 564—568, 571—575. [chybně], v. Soběslav I. Konrad, v. Konrad Otto. [Otakar], syn Jana Luc., krále če- ského, 339, 372, 396. Přemysl, král polský, vévoda krakovský a sudoměřský, 351, 381, 407. Presigniconis, das slos P., v. Pizzi- ghettone. Prešpurk, Bozonia, Posonium, Possen, Pozonia. Preczpurg, m. uher., na ř. Dunaji, 314, 361, 389, 410, 475, 476, 551, 571. Pretonia, v. Ptuj. Prewssen, Prewszen, v. Prusové. Priamus, král trojský, 516, 517. Příbek, Przieweg, vrch v sev. Čechách, 37. Přibislava, Brz... Priziwzlawa, Przi- bysslawa, Przybyslawa, sestra sv. Václava, 63, 245, 248, 268. Prigitan, v. Přivitan. Přimda, Ffreienbergk, Pfrimburch, Přie- ma, Prziema, Przinda, hrad a město v Plzensku, 77, 272. Primiero, Permense castrum, Primegi- ský hrad, Primegium, Prymeya, hrad a m. v jv. Tyrolích při hranicích ital., 354. 383. Primsil, Primsl, v. Přemysl. Prischaria tal v. Pusterské údolí. Prixiensis dioccesis, v. Brixen. Přivitan, Prigitan, měšťan pražský, 553. Priziwzlawa, v. Přibislava. Prkoš, Perkos, Procos, Prokossius, žu- pan bílinský, 89—91, 274, 540. Probantir, v. Brabanti. Probus z Persie, císař římský, 455. Procax, král albánský, 517. Processus, mučedlník, 453. Procos, v. Prkoš. Prog, v. Praha. Progir, v. Pražané. Prokop sv., Procopius, opat [kláštera Sázav.]. 137, 159, 283, 286, 468, 471, 540, 570. Prokossius, v. Prkoš. Prometheus, Prometeus. 515. Prosek, Prosiec, Pruzzich, ves v Kouřim- sku, 107. Protasius, Prothasius, mučedlník, 453. Protus, Prothus, mučedlník, 455. Provence, Provincia, krajina v jv. Fran- cii. 482. Prsemisl, Prsemizl, v. Přemysl. Prudentius, básník, 550. Prusové, Prewssen, Pruteni, pohanský národ při moři Baltickém, 185, 290, 472, 474, 533, 561, 602; země p., Prawszen, Prewszen, Prussia, Prus- sya, Prusy atd., 67, 269, 308, 352, 364, 365, 382, 392, 393, 408, 413, 414, 464, 474, 567: dva biskupové z P., 475. Pruzzich, v. Prosek. Prymeya, v. Primiero. Przemisl, Przemizl, Prziemisel, Przye- missel, v. Přemysl. Przibysslawa, Przybyslawa, v. Přibi- slava. Prziema, Przinda, v. Přimda. Przieweg, v. Přibek. Pšov, Psow, Psowo, hrad při ř. Labi na místě nynějšího Mělníka, 52, 266, 462; vévoda pš. Slavibor, v. Slavibor. Pšovka, Psowa, Psowka, potok pod hra- dem Pšovem, 52, 266, 299. Ptolemais v. Accon. Ptuj, Pretonia, [správně] Petouium, mě- sto štyrské, 568. Pukata, v. Kukata. Pulka, 481. Pulkau, Pulkava, Pulcauia, m. v dol. Rakousích, 355, 384. Punconi, Punczones, v. Ponzoni. Punové, Penus, obyvatelé říše Kartha- ginské, 435. Purglinum, v. Křivoklát. Pusterské údolí, Pusterthal, Prischaria tal, Pustarie údol, Pustharie vallis, údolí ve vých. Tyrolích při horním toku ř. Drávy, 351, 381, 407. Pyesek v. Písek. Putifar, kněz egyptský. 514. Quentin St., město sv. Kvintina, S. Quin- tus, v sev. Francii, 361, 390, 411, 481. Quirinus, Romulus král římský, nazvaný Quirinus, 518. Quirites, Římané, jinak Q., 518. Raab, Rahab. 587. Raban, t. j. židovští učenci, 585. Radim, Gaudentius. Radomirus, Radym sv., bratr sv. Vojtěcha. arcibisku hnězdenský, 87, 274, 464, 467, 468, 533, 539, 543, 596. Radislav, Radisslaw, Wlatislab, Wrati- slab, vévoda Zlický či Kouřimský, 55—57, 267. Radka, jedna z náčelnic v dívčím boji. 26, 255, 256, 261. Radomirus, v. Radim. Radoslav, Radoslaus, arcijahen pražský, 473. Radyně, Radynycz, hrad v Plzensku; Sezema z R. 479. Rachel, dcera Labanova a choť Jaku- bova, 434, 514. 574. Raimund [z Lichtenburka], Reimunt, Rémunt, Reymundus, pán český, 215, 295, 479. Rákoš, Rakuš, [chybně „Ostirrich“ a „gegen den Ostereichen“], rovina u hl. města uher. Pešti, 204, 293. Rakousy, [Raabs, Raps], Rokow, hrad a město v dol. Rakousích, 548. Austria, Orientalis marchia, Osterich, Osterreich, Ostirrich, Ostrich, Ra- kúsy, markrabství, vévodství R., 170, 187. 188, 190—193, 241, 242, 288. 320, 290—292, 313, 315, 316, 319, 361, 351, 407, 408, 382, 352, 381, 410, 474, 475, 477, 480, 481, 523. 564—568, 570, 572. kníže, markrabí, vévoda r., 99, 102, 169, 170, 229, 241, 243, 244, 276, 352, 341, 349, 288, 351, 293, 310, 363, 373, 361, 355, 366, 382, 381, 405, 407, 384, 389, 391, 393, 398, 408, 410, 412, 414, 481, 563, 567, 569; Leopold II, Leop. III, Leop. V. Leop. VI, Fridrich II, Bojovný, Jin- dřich, Přemysl II. Albrecht I, Ru- dolf král č., Fridrich Sličný, Jindřich, Albrecht II, Otto, v. Leopold, Fri- drich atd. 81

Strana 626
626 Rakousy, Fričendorl z R., bojovník u Crecy — Rakouská mez, 389; páni R. 474, 475, 571, 572; zemané rak., 244. Rakušané, Australes, die Ostereichen, Osterrichir, Rakusici, Rakušené, oby- vatelé vévodství rak., 190, 243, 244, 293, 319, 476, 480, 481. Rama. město v Palestině, 423, 434. Rannatensis civ.. v. Rouen. Ratibor, Ratboria, HRatiuaria, m. a vé- vodstvi v hor. Slezsku na ř. Odře; Mikuláš II, vévoda opavský a rat., v. Mikuláš. Ratispona, v. Rezno. Ravenna, Rauenae, Rauenna, m. ital- skć v Emilii, 845, 376, 401, 453, 563. Rawssen. v. Rusko. Rea Silvia. jinak Ylia, dcera Numitora, krále albanského, 517. Reali, Krilovi; Simon Filipův de’ Reali z Pistoje. vikář v Lucce, 343, 344, 374, 375, 399, 400. Reate, staré mésto ital. v kraji Sabinů, 517. Rebekka. Zena Isákova, 513, 514. 520, 519, 587. Řebřík, v. Scala. Recko, Grecia, Hfeky, 105, 481, 5 513, 516, 517, 522. 529, 546; řec. Europs, 519; kláštery řec. slovo řecké, 590; víno řecké, Veliké Řecko, t. 5 jižní Italic, 5 Rečen. Recen. hrad“ ve Slezsku, 547, 549. Regenspurgk Reginsburg, Reginsporch, Reginspork. Reginspurg, Reginspurg, v. Rezno. Reggio, Regium, Reich, Reichthum, m. ital. v Emilii, 341—344. 346, 373— 377, 398, 400, 402; oni z Reggia, 343. 375; pani dei Manfredi a da Togliano z Reggia, v. Manfredi a Fogliano. — Vládař v R.. Jiljí z Ber- laře, v. Belarer. Biskupství R., 344, 375. Řehoř, Gregorius, sv. otec církevní a papež I, 428, 451, 458, 494, 520, 915, 578. 591; Řehoř JI, Řehoř III, 459; Řehoř IV, 460; Řehoř V a VI, 464; Řehoř VII 464, 598; Řehoř vi, 465; Řehoř IX. 235, 312, 465; hor X, 314, 315, 465; protipapež, 464. [de Crescentio| kardinal, legat papež. v Čechách, 472, 608. — [z Valdeka]. biskup praż., 201, 203, 293. Rehu, Reu. syn Falegüv, 508, 511. Reiff, v. Rip. Reich, Reichthum, v. [správně] Reggio. Reimunt, Rémunt, v. Raimund. Rein, v. Ryn. Rein, an den R., v. i Římané. Řekové, Crichin, Greci. Gregi, Recken, 6, 105. 257, 315, 515—517, 522, 532, 569, 595; král i-. 470; království ř., 512; patriarcha ř., 495; klášter ř. u Jerusalema. 502. Remus, bratr. Romula krále římského, 517. 518, 540, 541. Ren, Renus, Reyn, v. Rýn. | SEZNAM JMEN. Rewse, ein R., v. Rusin. Reyf, v. Rip. Reymundus, v. Raimund. Rezno, Ratispona, Regenspurgk, Regins- burg, Reginsporg. Reginsporch, Re- ginspork, Reginspurg, Reginspurk, m. bavor. na Dunaji. 79, 138, 160, 161, 164, 283, 287, 547, 550, 558, 560, 572, 598, 600; biskupstvi, dioe- cesis ř., 307, 484; biskup ř. 531, Michal, 462; arcibiskup r., Magde- burg; klášter ř. 531; kníže ř., 560. Rhóne, Rodanus. ř. v jv. Francii, 435. Ribemont, mé&stec Cervené hory, oppi- dum Rubemontis, m. v sev. Francii na ř. Oise, 361, 390, 411. Ried, zámek a m. v hor. Rakousích; an Tegl z R., 240. Richard Burgundan, biskup z řádu Men- „ších bratří. 495. Rim. Rom. Roma, hl. m. Italie, 6, 65, 66, 88, 95, 106, 127, 138, 160, 236, 242, 257. 269, 275, 277, 281, 287, 341, 373. 397, 429, 434, 435, 437, 440, 452—458, 460, 463, 464, 466, 468, 472, 507, 515, 517—519, 531— 533, 539, 543 554. 560—563. 580, 587—592, 594— 596, 598, 601, 603, 604. církev F., 127, 281, 362, 368, 395, 401, 417, 429. 433, 436, 461, 469, 529, 539, 543, 560, 591, 592, 594, 598, 599, 604. — stolce ř.. 453, 483. — Papež ř., 456, 462 464. 482. 493. 495, 591, 603. — Kardinal r., 598. říše, císařství, království ř., 86, 205, 293, 395. 429, 433, 435, 455, 512, 520, 547, 562, 572, 599. cisaë, král říšský, 184, 201. 204, 205, 208, 211, 236, 290. 292—294, 297, 318, 341, 362, 373, 390, 397, 411, 436, 452 457, 476, 482, 567, 573, 574, 580, 603; Nero. Dioklecian, Maximian, Jindřich, Filip, Fridrich, Rudolf, Adolf. Albrecht, Karel, Vá- clav atd., v. Nero, Dioklecian atd. asil_f., 518: dílo ř., 531; knížata ř., 541; konsul ř. Stilicho, 434. 435 kroniky ř., 341, 373, 451, 452, 519, 595; písmo ř., 494; vrchní stolník, 483 390, 456, 569, 452, 539, 203, 436, 586, 192, 213, 314, 196, 233, 315, Riman. Rimane, Quirites, Romani, 190, 291, 439, 462, 464, 465, 493, 516, 580, 588. 594. Rin, v. Rýn. Rinandus. v. Bernard. Říp, Reiff, Reyf. Rzipp, vrch v Čechách, 7, 258, 263, 298, 523; chrám na Ř., 603. Romanus, 456—400, 519, 520, Risenburk, Risemburg, hrad v Lito- měřicku; Boreš z R., v. Boreš. Rise, v. Pii. Říšský král, v. Německo. Robert [Dobrotivy]. Rubertus, král apul- ský, (neapolský), 342, 374, 399, 495. Rodanus, v. Rhóne. Rogatus mnich, mudedlnik, 451. Rogensis, v. Hronovic. Rokow. v. Rakousy. Rokycany, Rotensteyn, m. v Plzensku, 509. Rokytnice, Rokitinica, potok český, 539. Roland, Rollant, Rulant, slavný rytíř, při dvoře cís. Karla Vel., 103. Roland hrabě 570. Rom, Roma, v. Řím. Roma, deera Abrahama z Cetury. 513. Romagna, Romandiola, krajina v stfed. Italii, 345, 376, 401. Romay, sluje u Židů řecký jazyk, 589. Romu us, zakladatel Rima, Quirinus, 517—519, 541. Ron, v. Hron. Ronov, Ronow, pánů z R., Ros, Rosin dy R Rosinberk, v. Roźm- hrad v Čáslavsku a rod Rossi, de R., Črvení, Rubci, mocný rod vm. Parmě, 343, 346, 374, 377, 399, 402; Marsilius, Marsiglio de R.. si- gnore v Parmě, 344, 375, 376, 400. Rostislav [Michalovič], Rostyslaus, kniže ruské, vévoda bulharský, otec Ku- nigundy, choti Přemysla Ot. II, krále českého, 474. 475. Rotensteyn, v. Rokycany. Rothburg, Notburg, hrad německý, 560. Rouen, Banatensis, Bannatensis civ., Rotomagenskć m.. m ve Francii při ústí È. Seiny, 361, 390, 411; arci- biskup R., Petr, v. Petr de Rosiers. Rožďalovice, hrad a m. v Boleslavsku ; Ješek mladý z R., rytíř č., 239. Rozmberk, Rosinberk, Roznberk, hrad a m. v Budějovicku; rod pánů z RR., die Ros, Rosin, Roze, 120, 191, 239—241, 291; Vítek, otec všech Ruoží, 241; pan Petr z R., 361, 390, 411; syn p. Petra z R. 482. Rubei, v. Rossi. Rubemontis oppidum, v. Ribemont. Ruben, syn Jakubův, 514. Rubertus, v. Robert. Rudolf, Rudolphus, Rudolt, Habsbur- ský I. král německý, 192, 193, 195, 196, 233, 241, 242, 292, 314—320, 476—478, 572, 573. II, syn krále Rudolfa I. 320. III, syn krále něm. Albrechta I, vé- voda rak. král č., 208, 209, 236, 294, 479, 519, 526, 575. vévoda rakouský. v. [správně] Leo- pold V falokrabí, vévoda bavorský, 361, 390, Rudolt z Kosic, rytíř č. 225, 296. Rudoltovici. jeho stoupenci neb sou- rozenci, 225, 296. Rudolfovie Rudoltovie, Rudolfis sun, [Albrecht I, král něm.), 203. Ruf sv., den R. sv., 196. Rufinus, Ruffinus 434, 437. Rulant,' v. Rolan Rupert kardinal, legat papež., 600. — opat, 234. — biskup olomücky, 312. — mladii, vévoda bavor. f falckrabi, 483. — I, vévoda lehnicky, 483 

Strana 627
Rusin, ein Rewse, (chybné] Rupertus, 48, 265. Rusini, Ruscienses, 569. Rusko, Rawssen, Rus, Ruscia, Russia, Russya, 173, 288, 478, 532, 595; král r., 321; Daniel [Halicsky], 569. Rusové, Ruteni, 472, 532, 569. Russouecz, v. Buzovic. Rusticus, mucelnik, 453. — podjahen, muëedinik, 457. Ruteni, v. Rusové. Ruth, Moabitka, chot Boozova, 581. Ruthard, [chybně] Bechardus, arcibiskup mohuč., 600. — Ruthardus, měšťan kutnohorský, 479. Ruza, v. Nissa. Rýn, Rein, Hen, Renus, Reyn, Rin, řeka v Němcích, 133, 172, 201, 213, 227, 282, 288, 291, 295, 298, 366, 393, 414, 481, 482, 543, 597. — knížata od R., 209. — falekrabí v., v. bavorský vévoda. — llenníci rynsti, Reynenses und He- limi, Rinenses Henkini, 416. Rýňané, Reyner, Rýněné, Rynlendir, obyvatelé: krajin při ř. Rýnu, 143, 227, 284. Rzipp, v. Říp. Saar, v. Sohrau. Sába, královna, 497, lovství, ostrov ind., 512, 583; z říše S., Sabei, 583. Sabaudia, v. Navojsko. Sabina, Janus první král italský v S., 516. 502, 509, 583; krá- lidé Sabini, Sabinenses, království S., 518. Sabinian Říman, [chybně] Fabian, papež, 458. Sac, Sace provincia, Sacirlant, Baezer kroys, v. Zatec. Sacka, Saezk, v. Sadski. Sadok, Sadocli, knéz Zidovsky, 582. Sadskä, Sacka, Saczk, Secze, Sesze, m. v někdejším Bydżovsku; kostel v S., v. Apolinařiš. Saduceové, Zaducci, sekta židovská, 439. Sachsen, Sachsin, Sachssen, v. Sas a Sasko. Sála, zámek v Němcích; Sigard hrabě AN S., comes de Oppido [!] et Sala, národ ital, 518; Saez, Saladin, Zoldanus, sultán egyptský, 470. Sale, Sela, syn Arfaxatův, 507, 508. Salem, město Semovo v Palestině, 511. Salomo, Salomon, v. Šalamoun. Salust, Salnstius, "dějepisec římský, 492. Salzburg, Saleburk, Salezpurg, Satez- burg, Zalezpurg, hl. m. vévodství salzb., 320; arcibiskupství s., 362, 863, 391, 412; arcibiskup s., 484, [zvolený], 565; Filip, 569. Samaří, Samaria, krajina v Palestiné, 359, 388, 430, 498, 508, 583. Samaritäni, "Samaritae, potomci Salcovi, Samuel, nejvyšší kněz židovský, 438, 578, 580, 581. Sancerre, hrabě ze S., comes Sacri Ce- sarii, von Cesarea, sv. Cezarie, pän francouzský, 344, 376, 401. 368, 395, | | Sargius, SEZNAM JMEN. Sandatos, ucedlnik Kristüv, 593. Sandomčř, m. v Polském království, při stoku Ff. Visly a Sanu; vévodstvi s., Sandomeria, Sudoméfské kniZectvi, 351, 381; vévoda s. Přemysl, v. Pře- mysl, král polský. Sapor, Sapro, král assyrský, 515. Sára, žena Abrahamova, 425, 438, 513, 582, 586, 587. Saraballe, Saraballum, v. Serravalle. Saracen, Saraceni, Sarracenus, 312, 481, 496, 497, 499, 500, 512, 513; mešita S. v Jerusalemě, 584. Saray, hl. m. tatar. chanátu kapčackého, na levém bř chu M nedaleko ústí: Tataři ze S., Sardanapal, poslední král assyr., 518. Sarepta, m. fenické; vdova ze $., Sa- reptena vidua, 583. v. Sergius. Sarcha, v. Sárka. Sarow, v. Sieradz. Saruch, Sarue, syn Rehu-üv, 508, 511. Sas, Sasici, Sasové, die Sac hsen, Sach- sin, Sachssen, Saszin, Sazzin, Saxo | atd., 89—91, 104-106, 144, 165, 240, 269, 274, 276, 277, 284, 287, 292, 293, 299, 309, 812, 318, 589, 540, 542, 544, 556, 558, 561, 597; král s. Lotar, v. Lothar il Saská země, Sasko, Sasy, Saszin lant, Saxonia, Sazzin lant, 63, 103, 105, 196, 200. 318, 523, 540, 550, 555, 551, 515, 595, 600; kniże, vóvoda 8., 91, 274, 276, 318, 341, 373, 397. 562. — Otto s., v. Otto braniborský. — Saské koupání, 106; rána s., 89; vojna 8., 102. o Satcisz, v. Žatec. Satczburg, v. Salzburg. Saturnalia, hry fim., 516. Saturnia, m. na pobřeží ital., Saturnus, bůh, otec Joviše, 520. — hvězda, 587. Saul. první král israelský, 425, 438, 581, 582. Sawiss, v. Záviše. Savojsko, zę baudia, Subandia, 341, 344, 373, , 401; hrabě z S., 347, 378, 408; vili "hrabé z S., v. Ludvík. Saxo, die Sazzin, v. Sas. Saxonia, Sazzin lant, v. Saská země. Sázava, Zazaua, klášter v Kouřimsku; opat s., Silvestr, potom biskup praž- ský, 602. — Sazaba, Zazaua, řeka česká, 269, 516. 515, 516, Sbyho: erius, v. papytihnév. Sbybops v. Zby Scala. Mastino” delia Sc., M. vnde La- scala, z Rebiika, vládař veronský, paduansky. atd., 351—355, 362, 381— 383, 391, 407—409, 412. | Scarioth, v. Jidáš. Scarka, v. Sárka. Scem, Sedech, 518. Scipio, P. Corn. Se. Africký mladší, 437. Scitae, v. Skythové. Selaui, v. Slované. Scolastica, v. Skolastika. | Sderad, Sderadus, v. Zderad. 627 Sderas, Sderaz, v. Zderaz. Sdico, v. Jindřich II. Zdík. Sdislava, v. Zdislava. Sdradwaz, Sdradhussus, Sdrachwas, Sdrachwassus, Sdrachwazz, v. Strach- kvas. Sdrahow, v. Strahov. Secana, v. Seine. Secze, v. Sadská. Sedech, Scem, 578. Sedlec, Czedlicz, Sedlecz, klaster Cister- cienskych v Cáslavsku, 215, 995, 480; mnich s. mistr Oldrich z Pa- bénie, 480. Sefora, Sephora, chof Mojzisova, 581. Seine, Secana, Sequana, Ë. franc, 515. Sekyř, Selir, ves biskupa praz. na Mo- ravé, 602. Sela, v. Sale. Selfa, Zelpha, otrokyně a souložnice Jakul )ova, 014. Sem, syn. Noemüv, 502, 506, 507, 511, 578; synové S., 510, 511. Semiramis, královna assyrská, 512. Senaar, Sennaar, Sennar, rovina pfi à. Eufratu v Asii, 5, 257, 510. Seneca filosof římský, 424, 428 420, 439. Senevallis, v. Serravalle. Senj, Senii civitas. Seny, m. ve Vojen- ské hranici na pobřeží more Adria tického, 352, 382, 408; hrabata S., Seneenses comites, Senenáti. 353, 383. Bartoloměj hrabě z S., v. Barto- loměj. Sennes, muéedlnik, 455. Sens, m. franc. jižně od Paříže; arci- biskup s., Senonensis, Petr, v. Petr de Rosiers. Septimus mnich, mucedlnik 457. Sequana, v. Seine. Seraf, Seraph, Seraphyn, andél, 522, 577. Serafin, Seraphin, arcibiskup ostřihom- ský, 600. Serapis, v. Apis. Serben, v. Srbové. Sergius, Sargius, papeZ I, 459; Serg. 11, 60; Serg. Ill, 4621 „Berg. IV, 464. Serväc, Seruacius sv., Serravalle, Saraballe, Sara, Sene- vallis, m. ital. v Benátsku, jižně od Belluna, 353, 364, 383, 392, 409, 413. Servius Tullius, Tulius Servilins, kril řím., Servus, podjahen, mučedlník, 457. Sesze, v. Sadská. Seth, syn Adamův, 493, 500, 502, 504, 05, 577; synové S., 577. Seuerus, Sever, v. Šebíř. Severin, Seuerinus papež I, 454; Sev. 11, 458. 494, Severin, vyznavač v Kolíně n. R., 456. Severus, Septimius S., císař římský, 454. Seyla, 514. Seyllanus mons, v. Cejlon. Sezema, pan S. z rodu Rožmberského, 241. Sezema z Radyně, pán č. 479. Scharka, v. Šárka. Schlauich, v. Slavnik. 

Strana 628
628 Schomborg, v. Hardegg. Sibylla, Sibilla, věstkyně, 512, 519, 520, 587. Sicco z Kaldinače, biskup foltrenský, 353, 383, 409. Sicilie, Cecilia, Cilicia, ostrov v Stfedo- zemním mofi 515; mésta S., Siculae urbes, 435; król s., 563; Fridrich král sic., 312, 603; v. i Fridrich II. Siciniové, Sicinii, Siciomi , Sicionii ; království s. v dnešním Řecku, 511, 512, 517; král s. Texlion, 512. Siculi, v. Sikulové. Sidonius, Sydonius, latinsky spisovatel, 35. Sieradz, Sarow, Siras, Siraz, Syram, Syrasya, m. polské na r. Varté 901, 9293, 320; území s., 478; vévoda s., 201, 293; Vladislav, v. Vladislav Lo- kietek. Sigard, Sygradus, hrabé ze zámku Sály, pratr biskupa frisinskóho (Oldřicha), 549. Sigfrid. Sifridus, arcibiskup mohuésky, 472 Sikomer, Sikomrz, v. Zitomir. Sikulové, Sekelové, Sieuli, kmen ma- darsky při východních hranicích Sedmihradska, 569. Silverius papež, 458. Silvestr, papež I, 456; S. II, 464. — Silnestir, Sylvester, opat säzavsky, potom biskup pražský, 133, 143, 279, 283, 602. Silvius, syn Aencův a Lavinie, 517. Simeon, Symeon, syn. Jakubitv, 514. — Symeon, stary Zid, 584, 589. Simon, v. Simon. Simonides, filosof a básník řecký, 429. Simplicius Tiburfan, papež, 457. Sinai, Synay, vrch při břehu Rudého moře, 455. Sion, vrch, na nčmž stál hrad Jernsa- lemský, 423, 426, 432, 433, 582, 586, 587, 589, 590; klášter Menších bratří na S., 513. Siras, Siraz, v. Sicradz. Sirothin, v. Zirotin. Sistanense monasterium, v. Fécamp. Sittaw, v. Žitava. Siuhosc, v. Živhošť. Nixi, v. Zizi. Nixt sv., den sv. Sixta, 243. — Syxtus, papež I, 453; Sixt IT. 454; Sixt III, 457. — v. i [správné] Kalixt II. Sizinnius, papez, 459. Skuhrov, hrad v Hradecku; Mutina ze S., Curenser, pán č., 197 Skythové, Scitae, národ původu mon- golského, 511, 522, 526; říše S., 511. Sladovník, v. Slavník. Slané, Slany villa, m. v Rakovnicku; chrům sv. Gotharda, biskupa v Sla- ném, 602. Slaui, v. Slované. Slavibor, Slanibor, Slauoborius, vévoda Pšovský, 462, 466, 529. Slavník, Schlanich, Sladovnik, Slaw- nyck, Slavonik, Zlaumic, vévoda Li- bicky, 65. 269, 299, 463, 533. SEZNAM JMEN. Slezsko, Slezia; knížectví slezská, 351, 381, 407; kniZata sl, 350, 381, 406, 519; Jindřich, v. Jindřich III, Vrati- slavský; Bolek Minsterberský, v. Bo- lek IV; kněžna sl., Hedvika sv., 313, 476. Slicko, Sliczko, v. Zlicko. Slivnice, Zluuiniea, ves na Moravé, € Slizkow, v. Zlicov. Slované, Slovene, Helisani, Sclaui, Scla- viea gens, Slaui, 507, 520. 592, 593, 529, 558, 569; východní Sl, 532; jazyk sl., slovensky, windisch, win- diss, 48, 265, 532, 595; zpisob sl., Sclauonie modus, 595. Smil z Lichtenburka, Světlík, Světlický, Sweidick, Swidliczensis, von Swic- tlicz; Muding, Muodink, Smyl atd., pin ć., 161, 162, 166, 184, 287, 290, 476. Smil_ [z Novych Hradi] Ojirovie, S. Ogierz, pàn &, 203, 293. Sobébor, Sobebor, bratr Vojtécha sv., 533. Soběslav, [chybně] Boleslav, Přemysl, Sobeslab, Sobiesslaw, Sozblab, Lesslaus atd., I kníže české, syn Vra- tislava krále č., 124, 126, 133—135, 138, 232, 281—283, 310, 311, 469, 470, 526, 550, 554—i 569, 602—604 syn Soběslava I, kníže české, 138— 149, 151, 283 —285, 311, 526, 563. Sobor, Swawors, Zabor, Zobor, hora v Uhřích u m Nitry; klášter černých mnichů na S., 51, 266 Sodoma, mésto na břehu Mrtvého moře, à, Sophonias, prorok Zid. 582. Sohrau, Saar, Zaar, m. v nynějším prus. Slezsku, jv. od Ratiboru, drive opav- ského knížete, 366, 394, 115 Sonnenburg, Hospurg, Sonburg, Son- purg, hrad v Tyrolíeh jižně od m. Innsbruku, 363, 391, 412. Sophia, v. Zofie. Sorgues, Pontissorgium, m. v jiz. Fran- cii pfi I. Rhoné, 483. Sorobabel, v. Zorobabel. Soroquas, v. Strachkvas. Soter, Sother, papeZ, 454. Sowiesslaw, v. Sobéslav. Sozblab, v. Soběslav. Sozimus, v. Zosimus. Spytihnév, Spitignev, Spytigneus, Swi- tinow, Zpétihnév I, kníze český, 51, 232, 966, 999, 307, 469, 466, 526, 529. 530. 1I Sbyhoyerius, Spitigneus, Swihoye- rus, ees Zbyhnév, Zbyti- hnóv atd., kniże Cesky, 92—95, 99, 232, 275, 276, 309, 468, 540, 541, 596, 597. 526, 538, Spytimir, Spitimir, bratr sv. Vojtěcha, 533. Spoleto, Spoletana urbs. m. ital v Um- brii, 563. Srbin, Zribin, vrah syna kniZete luckého, 528; v.d "Durynk. Srbové, die Serben, Wenden, Winden, Windin, Wynden, 6, 105, 120, 158, 957, 977, 280, 286. Sowiesslaw, | [chybně] Wratislaus, Zo- ; Srbsko, Zribia, Zrybia, 528, 544, 545; jazyk s., 6, 257; kněz, kníže srb., sybrský, syrbsky, 102, 119, 120, 122; áclav s., v. Václav. Stadice, Stadicz, Stadis, Stadyczie, ves v Litoměřicku, 13, 171, 259, 288, 461, 525. Stamir, v. Stanimir. Stan, Stanye, Stark; Jifik Stanów, syn, 129, 282. Stanimir, Stamir, Stanymyr atd., rodu, kníže 286. Stanislav sv.; ostatky sv. Stan. v Kra- kové, 565 Stanmir, v. Tyr. Stanye, Stark, v. Stan. Stebethna, Stebna, v. Zbeécno. Steffan, v. Stépdn. Stellarii, Stelliferi, v. Krizovnici. Stenava, Steynaw, Stínava, Stynavia, m. v prus. Slezsku při ř. Odře, 366, 393, 414. Stendal, Stendl, mésto prus. pfi levém břehu f. Labe, 3068, 395, 416. Stepan, Stephanus, v. Štěpán. Stephana, učedlník Kristův, 593. Stereucius, syn Picea, krále latinského, 516. Stetrziaua, v. Střežislava. Stetynensis, v. Stětí Steynaw, v. Stenava. Sthir, Sthirk, Stir, v. Stibor, v. Ctibor. Stilicho, Stilico, 435. Stinava, v. Stenava. Stiria, v. Styrsko. Stodory, Chodor, krajina pfi f. Havole v zemi Luticii ; Drahomira, dcera kní- żeci ze S., 51, 299, 530; v. i Draho- mif. Stožec, Staats, osada dolno-rakouská, jv. 'od Lavy, 190. Strába, v. Straka. Strahouia, v. Strahov, Syon, vrch při hradě Praž 271, 562; chrám s., 470 premonstrátský 7 Stanimyr, Stanmir, z knížecího ném. český, 151—155, 285, Tyr. konsul římský, 434, též [správně] Břevňov. Sdrahow, Straho, Strahouium. T3, 14. klášter 3. 504, 260, 567; opat s. Beso, : Jan, 566. Strachkvas, | Sdradwaz. — Sdraliussus, Strachwassus, Soroquas, Strachokvas, Stratikwas. Stratiquas atd.. mnich. syn Boleslava I, knizete českého, 61, 64—66, 245, 248, 268, 269, 299, 463, 464, 531. Straka, Straba, Stracka, vojín z kmene Lučanů, 40, 42, 264. Stras, Straznicz, Strazas, Straż, v. Warten- berk. Strelom, Strigonia, v. Ostrihom. Střela, znak a rod pánů ze Strakonic, 226, 221; Zbynék ze St., 227. StreZislava, Stetrziaua, Struzlawa, Strzie- zyslawa, Strzyezyslawa, matka sv. Vojtěcha, 65, 269, 299, 463, 533, 534. Stribena, v. Zbečno. Strizzomizl, Strzizomizl. v. Kresomysl. 

Strana 629
Strojmir, Zroymir, Némec, uchvatitel knížectví: C'eského, 529. Struzlawa, Strziezyslawa, Strzyczyslawa, v. StreZislava. Stynavia, v. Stenava. Styr, v. Tyr. Suania, v. Ye vibsko. Subandia, v. Savojsko. Sudek, Sudeck, 218, 296. Sudoméiské knížectví, v. Sandom¢i Sudracius da Bonajo, v. Bongajo. Suevi, Swabin, v. Sväbové. Suinhbrod, Suinibrot, v. Svinébrod. Sumburk, v. Sumburk. Surina, v. Zirina. Suoyslaus, v. Svojslav. Sutrium, m. v staré. Etrurii, 516. Svatava, Suatana, Vratislava: II, kniżete ského. 2: DIO, 211, 470, [chybně Cunegundis|, 554, 551. — Nswatawia, Swathava, Swathawa, Swatiena, jedna z näéelnie v divèim boji, 26, 254 —256, 261. — v. též [správně] Judita i Zdislava. Svatí; kaple Všech Sv. (na hradě Praž.], 511; kapitula u Všech Sv. na hradě Praz.. 360, 389, 410. Svatochna, v. Beatrix. Svatopluk, Swathopluk Veliky, kníže 48—51, 265, 266, 460, če- 544, a krále DE — Swathopluk, Swatpluck atd., kniże olomúcké, potom české, 108, 109, 111, 112, 115, 117, 118, "939, 977 , 311, 469, 526, 540—558, 555, Swawors, v. Sobor. Světlík, Sweidlick, Swidlicz, Swietlicz, v. Lichtenburk. Svidnice, Sweideniteze, Swidnitz, Ze- wim, m. v nynójsim hor. Pruském Slezsku, 366, 393, 414, 552; území sv., Swe[i]denisches gebith, 414; kniże, pán sv., Swydnicensis dominus, 350, 366, 381, 393, 414. Swihoierus, Swihoyerus, v. Spytihnév. Svinibrod, Suinhbrod, Suinibrot, Swym- brod, Zuinbrad, kláštera město bavor. na ř. Mohanu, 84, 247, 249, 273, 536; markrabí Otto, v. Otto. Svitava, Zytawa, řeka morav., 533. Switinow, v. Spytihněv. Swoben, Swobin, v. Sväbi. Svojslav, Suoyslaus, otec Jana, rytíře českého, 510. Swuriticenses, v. Zvířetice. Swydnicensis, v. Svidnice. Swyetlik, v. Lichtenburk. Swyhowerus, v. Spytihnóv. Swymbrod, v. Svinibrod. Sybrsky, v. Srbsko. Sygradus, v. Sigard. Sylvestr, v. Silvestr. Symachus papez, 457. Symon, v. Simon. Synay, v. Sinai. Syon, v. Strahov. Syram, Syrasya, v. Sieradz. Syrbsky, v. Srbsko. Swathowa, manZelka | SEZNAM JMEN. Syrie, Sy ria, krajina v přední Asii, 430, 497; horstvo s., 522. Syrsones, v. Zirotinsti. Sysinius, místodržící římský v Paříži, 453. Sixt. Syxtus, v. Salomo, Salomon, kräl israel- Šalomoun, ský, 97, 387, 427, 438, 452, 492, 496, 502, 514, 535, 545, 550, 576, 579, 580, 582, 586, 600; chrám sal., 584. Särka, Sarcha, Scarka, Scharka, deera pina z Oskoiina, 30, 262; krajina „u Prahy, 31, 262. Séepán, v. Stépán. Sebir, Issac (ehybné], Severus, biskup pražský (a olomucky]. 92, 99, 276, 310, 464, 467, 468, 538, 540—542, 596, 597. — żupan. Seuerus, posel Vratislava, „krále českého, 543. Simon, syn Janův, apoštol 559; v. téz Petr. — Judas zvaný Thadeus, apoštol 505, Sy mon, [zvolený] biskup (moravský], 599. kouzelník, Simon Magus, 430, 452. Symon de Keyla, v. Kail. z Pistoře, v. Reali. Skolastika, Scolastica, sestra sv. Bene- dikta opata, 459. Španěl Paskil, Paschalis &. Menších bratfí, 495. Spančlové, Yspani, 522. Španělsko, Hispania, Yspania, 592; m. „ 485; král šp. yšpanský král, 362, 390, 411; Naracen sp, 499. Štěpán. sv., Stephanus, muéedinik, 438, 593; den sv. St., 075; chrám sv. Št. [v Cmuntu], 316; St. sv. ve Vídni, 243; St. heil. ezu Podrzicezan, v. Kliment sv., papež I, 455; št. II, IV, 459; St. V, VI, 460; št. VII, IX, 462; st. X, 464. Ščepán, Steffan, král uherský I, Svatý, 167; den Št. sv., 560; St. IL 128, 281, 555, 556, 558; St. y, 314, 317, 568, 569. — v. [správně] Otto, vévoda bavorský. — třetí, syn Karla I, krále uher., 351, 381, 406. — Zupan, 557. — z Meissavy, , 916. Štětín, město při ústí řeky Odry; kníže , 8t, Stetynensis dux Barnim, 483. Styrsko, Stiria, vévodstvi, 315, 568, 572; vévoda št., 569; Přemysl Ot. II, král č. 317. Šumburk, Cymburk, Sumburk, hrad 2v Žatecku; Fridrich z Š., Svábové, Sueui, Swabin, Sober, Swo- bin, kmen hornoněmecký, 93, 143, 144, 208, 205, 212, 213, 227, 231, 275, 284, 293, 294, 301, 351, 382, 407, 480, 558; pícníci švábští, 205; plen šv., 210. z řádu obrance Drosendorfu, 629 Sväbsko, Sväby, Snauia, krajina na západ od i. Lechu, 229; vóvoda śv. Fridrich, 5625; v. i Fridrich I Barba- . TOSSa. Svyeary, Sweuia, 318. 319, 459 sv. Mavla ve S., 459. Tibor, Ilradiště město nyní T., 'Táboři, 241. Tacitus, císař římský, 455. Tadeáš, Thadeus s. apoštol, 472. Tachov, Tachaw, Tachow, hrad a m. v Plzensku, 349, 379, 405, 476. Talmud, Talnut, zakonnik novějších židů, 588, 589. Tanays, v. Don. Tanbus, v. Tanfers. Tardanus, v. Dardanus. Tarene, 'Tarencz, v. Terenzo. Tarquinius Priseus, pátý král řím., 519. — Superbus, sedmý, král římský, 519. Tartar, Feka. v Medsku, 508. Tas z Wisenburka, Wisembursky, pin český, 197. Tatari, Tartari, Tarthari, Tatere, die Tatern, Tattern, Thartari, národ mon- golský v Asii, 43, 171--174, 2ss, 289, 312, 320, 3 494—496, 507, 512. 515, 521, 565, 569, 570; nej- vyšší vlidce tatar. Chin, v. Chin. Tatry, Tercii montes, horstvo v sev. Uhräch, 534. Taufers, Tanbus, Taubers, Taubul, hrad v Tyrolích blíž města Brixenu, 363, 391, 412. Taury. Aurentur, Alpes, quae dicuntur Aur. Aurertur, [chybné] bischthum Parmenn, pásmo Alp prahorskych při již. hranici: salzburské, 362, 391, 412. Taust, Tawst, v. DomaZlice. Taysis, praotec Italů, 522. Tecta, v. Teta. Tej egonburk syn Hertvika z T., rytíř, ; klášter 241. ‘Tegl z Rieda, rytit rakouský, 240. Tekdak. Tehdal, Teodatus, v. Thiddag. Telč, Telcz, Teltez, hrad a m. na Moravě, 349, 379, 405. Telefor, Thelesforus, papez, 453. Templári, Templavii: düm T. u sv. Vav Fince na Btarém m. PraZ., 413. Teplice, Tepliez, Topeliez, m. v Lito- měřicku; klášter v T., 232, 471. Tercii montes, v. Tatry. Terenzo, Tarene, Tarencz, Tharansz, Tharunsum, ves ital. jiZné od mésta Parmy, 347, 362, 378, 391, 403, 412. Terra sancta, v. Palestina. Tervis, Tervisium, Terviz, v. Treviso. Téësin, Tesschin, Tyessyn, hl. m. slez., vévodství T.; Viola dcera vévody těš., 233, 478. Teta, Tecta, Tetka, Tetha, dccra Kro- kova, kniżete č., 9, 258, 298, 523. Tetín, Mumen hoff, "etym, Thethin, Thetyn, Tichtin, Arad nad ř. Mží, 9, 52, 266, 466, 523, Texlion, král Siciniů, 312. Thadeus, v. Tadeáš. Thamar, snacha Judova. 586. Tharansz, Tharunsum, v. Terenzo. 82 

Strana 630
630 T'hare, otec Abrahamiv, Thartari, v. Tatafi. Thekdag, v. Thiddag. Thelesforus, v. Teletor. TI heobaldus, v. Děpolt. Theodatus, v. Thidddag. Theodor, papež I, 458; Theod. II, 462. — muéedinik, 453. Thcodoricus, v. Dětřich. Theodosius I (Veliký], císař římský, 456. — cist byzantsky II, 457; Theod. III, Theofil, Theophilus princeps, náčelník m. "syrského Antiochie, 591, 593, 594. Thethin, Thetyn, v. Tetín. ‘Theutonia, v. Německá říše. Thiddug, T chdak, Tekdak, Tehdal, Tco- datus, Thekdag, Theodatus, rodem Sas, biskup praź., 67, 299, 309, 464, 467, 595. "Uhises, v. Tista. Thobias, v. Tobias. Thomas, v. Tomáš. Thrak, Thrakové, Thrax, Traces, 454, 529. Thule, u starých ostrov v severním moři, 435. 508, 511. Thunaw, v. Dunaj. Thuringi, Thuringia, v. Durynsko. Thuscanica lingua, skana. Thymaeus, 519, 576. Thysnowicz, v. Ti3ńovice. Thysta, v. Tista. ‘libera, Tiberis, dfíve Albula, v střed. Italii, 517. Tiberius, císař římský, 452, 586. — pisa byzantsky [I], 458; Tiberius [II], 59. Durynkové, Thuschien, v. To- řeka — Tyberius, utopený v fece Tibeře 517. Tiburcius, mučedlník, 454. — Říman, mučedlník, 455. Tigris, Tygris, řeka v Přední Asii, 497. Tichtin, v. Tetin, Timotheus sv., průvodce sv. Pavla, 456. Tinglam, v. Tunglan. Tirna, v. Trnava. Tirus, v. Cyrus Tirzow, v. Tyrov. "Vista, "Phises, Thysta, Tysta; Jan T. z rodu Vršoviců, v. Jan. Tišňovice, Thysnowicz, Tuschnabicz, m. na Moravě; ženský klášter v T., 233, 471. Titus, Tytus, 453, 580. Tobiáš, Thobias, žid z pokolení Neftali 427, 534. — (z Bechyně] Dobeš, probošt passov- ský, potom biskup praž., 199, 201, 292, 293, 317, 321, 473, 477, 575. — lz Benešova, kostela praž.) probošt, císař. římský, 97, 276, — Veliky (z Bechynë], pán č., 479. 'Toezen, v. Choceň. Tomáš, Thomas, apoštol, 472, 500, 508, 590, 592, 603; chrám, kaple sv. To- maie, 501, 507, 548; křesťané sv. Tomáše, 496. SE ZNAM JMEN. Tomáš sv., arcibis. Canterburský, 312, 470. — sv. z Aquina, 480. — z Villeneuve, rytiť, komorník krále českého Jana, 347, 348, 378, 403. Tömlik. v. Kamyk. Topelicz, v. Teplice. Tornacum, v. Tournay. Tornow, v. Turov. Toskana, Thuschien, Tuscia, Tuskiny, krajina v střední Italii; 341, 343, 373, 375, 398, 400, 508, 516; "jazyk toskán. S *huscanica lingua, 427 Tournay, Tornacum, m. dříve franc., nyni belgické na ř. Šeldě, 481. Tours, Turoni, m. franc. na ř. Loiře ; biskup t. Martin sv., 456. Toušeň, Tussyn, Tůšeň, městys v Kou- fimsku, 355, 384. | Traces, v. Thrakové. | Trajan, Trayanus, cisai Fimsky, 453, 542, 594 Traiectum, 600. Tratnouicensis terra, v. Trutnov. Trebbia, Trebia, Ficka v severni Italii, pravý přítok ř. Pádu, 435. Trebeka, syn Nemprotův, 507, 511, 512. Trenéín, Tfencin, Trenem. Trzyenczin, hrad a m. uherské na f. Váhu, 546; Matěj z Tr. uher. pin, 226, 297. Tresice, Trzyessicz, tvrz v BydZovsku; šest jich z Tř., 479. Treviso, Tervis, Tervisium, Terviz, 'l're- uisy, m. ital. v Benátsku, 342, 351, 314. 381, 407; soudce tr. hrabě z Collalta, v. Collalto. Triasus. pity kral argivsky, 515. Trident, Tridentum, m. tyrol. na řece Adizi, 341, 351, 363, 373, 382, 391, 398, 407, 412; kostel trid., 363, 391, 412; biskup tr. 362, 363, 391, 412; biskup tr. Mikuláš z "Brna, v. Miku- às Trier, Treviri, Treviris, "Iriren, Tryr, m. nyni v prus. provincii Porynskć, na Moselle, 368, 395, 511. 512; biskup, arcibiskup tr., 341, 368, 373, 395, 397, 416, 464; Pavlin, 456; Engelbert, v. Engelbert. Trittenaw. v. Trutnov. Trnava, Tirna, hrad rakouský nyní rozvalený, mezi Hořejší a Dolejší Trnavkou, 319. Troja, Troya, m. na sz. bfehu M. Asie, 516, 517, 522, 546, 550; král troj. Priamus, 516, 517; knížata troj. 517. Trojané, 507, 516—518, 520, 522. Trojus, 516. Trubka, poustevnice u sv. Klimenta blíž mostu v Praze, 169, 288. Trutnov, Trittenaw, m. v Hradecku, 349, 319, 405; Zupa Tr., Tratnouicen- sis terra, 476. Tryr, v. Trier. Trzebiss, v. Oldříš. Trzyenczin, v. Trenčín. Trzyessicz, v. Třešice. Tsech, Tschech, Tsesch, v. Čech. Tschirncicz, v. Tursko. Troyus, zakladatel m. Troje, | Tubal, bratr Ady, Zeny Lamechovy, 504, Tubalkain, Tubalcaym, sym Selly, druhé manzelky Lamechov y Tudschin, die T., v. Nine, Tuesczen herren, orden der T., v. Né- meśti rytifi. Tuetsch, v. Němec. Tullius, Servius T., král řím. Tullius, v. Biome, Tullus Hostilius, král fím., 519. Tuña, Cuney, Chunir, Tunna, jeden z vrahů sv. Ludmily, 52, 53, 266, 466. Tunglan, Tinglam, Tungle, m. italské v Benátsku, 353, 383, 409. Tunow, v. Dunaj. Turek, 240. Tufi roh, prijmi Détriska Buzovice, 195. Turink, v. Durynk. Turnus, kril Tuski, 517 Turoni, v. Tours. Turov, Tornow, Turou, ves v Chrudim- sku, 212, 214. Tursko, Tschirncicz, Turska, pole v Ra- kovnicku blíž Levého Hradce, 41, 42, 264. Turusium v Africe, ‘Tuscia, v. Toskana. Tuschen, Tuschin, die T., v. Němci. 'Tusclmabiez, v. Tisiovice. ''uskové, Etruskové, Tusci, národ ital- ský; říše T., 517, 518; král t. Tur- nus, 517; kníže T. Janus, 519, 520. Tuskulum, m. ital. v Latin; kardinal T., quseulanus, legat papeź. v Cechich, 603. ‘Tussyn, Tůšeň, v. Toušeň. Tusik. Tušiek, mladý rytíř z Bavor, bojovník u Crecy, 240. 'Tu&kany. v. "Toskana. "utschin, dy T., v. Némci. Twnaw, v. Dunaj. Tya, v. Dyje. Tyberius, v. Tiberius. Tyč, rytíř, bojovník u Cregy, 240. Tyessyn, v. Těšín Tygris, v. Tigris. Tymbis, prístav ital. v Latiu, 517. Tyr, Stanmir, Sthir, Sthirk, Stir, Styr, Tyro, vojevůdce Neklana, knížete č. proti Vlastislavovi Luckemu, 38— 40, 42, 43, 263, 264, 527, 528. Tyras, praotec Thraki, 522. Tyrol, hrad v Tyrolich sev. od m. Me- ranu na F. Adiżi, 363, 391, 412. Tyrolské hrabství, Tyrolis comitatus, 341, 348, 349, 351—355, 363, 367, 368, 373, 379— 384, 391, 395, 404, 405, 407-410, 412, '116. — hrabě tyr., 237, 348, 379, 404, 405. — biskup tridentský, vládař v T., 362, 391, 412. 'Tyfov, Tirzow, Tyrzow, hrad v Rakov- nicku, 349, 379, 405. Tyrus Abbumazar, 587. Tysta, v. Tista. Tytus, v. Titus a Cyrus. Ualentinus, v. Valentin. Tulius Servilius, 507. Uhersko, Vherzka, [chybnó] Vngirn, ves v Chrudimsku; Ctibor z Uher, 212, 294. 

Strana 631
Uhři, Uhřata, Uher, Ungari, Vngern, Vngirn. 51, 93, 94, 105, 115, 117, 118, 129, 130, 184, 185, 190, 191, 226, 266, 275, 277, 279, 282, 290, 291, 297, 31 316, 367, 394, 415, 468, 418, 530, 536, 538, 541, 551, 552, 555, 567— 571. Uhry, Uherská země, Hunnorum terra, Pannonia, Ungaria, Vngirlant, Vn- girn atd., 51, 94, 106, 204, 205, 212, 233, 935, 960, 277, 293, 308, 311— 315, 320, 350, 352, 360, 361, 381, 382, 406, 408, 410, 436, 456, 464, 470, 414—418, ! 23, 53: 540, 542, 546, 547, 551, 555, 560, 561, 564, 565, i 511, 99, 602. král, králové: uher., 92, 117, 128, 173, 190, 191, 2 285, 242, 275, 277, 279. > 291, 29: 352, 360, : 366, : 2, 384, 389, 392, 407, 414, 471, 481, 541, 543, ! 560, 561, 565, 567, 568, 5 03; Stepän I Svatý, Petr Ondrej I, Koloman, Stépán II, Bela II, Ondřej II, Bela IV a syn jeho Bela, Stépán V, Ladislav IV, Ondřej II, Václav III král český, Otto bavorský, Karel Robert I, Lud- vík I Veliký, v. Stépán, Petr atd. — královna uher. Kedruta, 312. boj uher., 190; hrabě uher. Jindřich, 814, 315; hrdina uher., 226; koruna uher., 2045; lest uher., 226; mez uh., 389; pini uh., 470; zrádce uher., pannonskÿ Cassander, 550. Ulixes, 433. Ulmtfeld, 243. Ulpius Trajanus, cisaŸ fimskÿ, 453. Ungari, v. Uhri. Ungaria, v. Uhii. Unislav, Vnieslaus, Vnizlab, Vnizzlaus, Wnyeslaw, Wnyslaw, knize &, 30, 231, 263, 461, 526. Uostiensis, v. Ostia. Ur, syn Kalebüv, 579. Urban, Vrbanus, papeZ I, 454; U. II а 11, 465; U. IV, 313, 465; U. V, 429; U. VI, 440. — biskup, mucedlnik, 457. Uri, Vri, syn Urüv, 579. Ursini; Mikuláš de U., papež III, 465. Ústí, Ausk, Ustie, Uščské hradovišče, Vsk, hrad v Táborsku n. ř. Lužnicí, 193, 241, 476; páni ú., 241. Uzbek, Vsbec, chán tatarský v Kapčaku, 495; říše U, 506, 507. Vacek, Vaczek, Vaczko, Vachec, Va- chet, Vacho, Vnatek, nddvorni Zu- pan, 115, 116, 124, 126, 279, 281, 549, 551, 554, 555; syn jeho, 117. Václav, Waczlaw, Wenceslaus, Wencz- lab, Wenslab atd., Sv V., kníže če- ské, 17, 51, 52, 54, 55, 57—60, 62— 64, 107, 227, 229, 231, 232, 234, 242, 245, 247, 248, 256, 266—268, 277, 301, 307, 462, 466, 467, 521, 526, 530, 531, 540, 541, 546, 548, 554, 558, 569, 570; den sv. V., 229, 547, 560; hrob sv. V. v chrámu praž., 574; chrám sv. V., 229; chrám s 105, , 205, , 288, 364, 393, 552. SEZNAM JMEN. sv. Víta a sv. Václava v Praze, v. Praha; oltář. sv. Václ. v chrámě praž., 599; prapor sv. Václ, 570; * sestra sv. Vacl., v. Přibyslava. syn pry Boleslava II, kniżete č., 467, 534 v — syn Soběslava I, kníže č., 157, 286, 470. — král č. I, 170, 174, 179, 185, 233, 311—313, 412—474, 526, 564—508, 57, 235, 988—990, 479, 482, 519, 603. 200, 293, 319, 519, II. král český 201, 204, 205, 204, 317, 319, 381, 396, 407, 526, 575. — Vaněk, třetí král č., uher. a polský, 204—206, 210, 238, 294, 478, 482, 519, 596, 515. IV, král římský a český, 430, 440. — syn Jana Luc, krále českého, z dru- hého manželství, 349, 380. 405. Vicislav, Wratislab, Wratisslaw , kníže srbské, 120, 122, 280. — I, kniże Lebniekć, 520. v. Karel [IV]. Věněk, Wienk, rytíř č. [z Tfešie], 225, 296; stoupenci V., Věňkovici, Wicnkowiczer, 225, 296. Václavovna, dcera Václava II krále č., 209; v. i Alžběta. Vachec, Vachet, Wacho, v. Vacek. Waidhofen, Weydehoven, m. v dolnich Rakousích na ř. Dyji; chrám p. M. v W., 316. Valaši, Vnalai, obyvatelé knizectvi V. při dolním Dunaji, 569. Valdek, hrad v Berounsku; Vilém Zajíc z V., 210, 220, 223, 226, 227, 229— 231, 296, 297, 301, 479. Valdemar, Volmar, Wolumarus, mark- rabí braniborský, 341, 373, 397. a polský, 196, 938—935, 242, 390, 339, 351, 476—478, 235, 236, 293, | | Veglia [Kerk| Wegle, Wevle, jeden 631 Wartenberk, Stras, Strazniez, Strazss. Sträz, Wartinberg, Wartmberg, Wa- tynberg, hrad è. v Boleslavsku; Jan z W., Custos, pán č., 204, 205, 208, 215, 220, 223, 230, 294-296, 301. 479; Beneš z W., 211, 480. Vasconia, v. Gascogne. Watynberk, v. Wartenberk. Vavřince sv., dům Templářů u sv. Va- vfince na Staróm m. Praż., 473. — Lauwencius, arcidiakon, mucedlnik, 454. — arcibiskup [ostfihomsky], 555. — z Ancony, z řádu Mensich 495. Waygist, v. Bojiště. Vbicensir, v. Lidice. Vegetius, Vegecins; FI. Renatus V., vojenský spisovatel římský, 492. bratří, z ostrovů Guarnerských ; Bartoloměj. hrabě V., v. Bartoloměj. Velehrad, Welherad, Welrad, Welrat, sídelní hrad knížat moravských, 49, 234, 265; biskup, arcibisk. velehr. Metod, v. Metud. Velesin, Velez, v. Velis. Velešín, Welessyn, hrad pánů z Micha- lovic, nyní městys v Budějovicku, 476. Velflovici, Welffen, Wolfil, měšťanský rod v Praze, 217, 218, 295. Welgersdorf, Welgerdorf; Bernard z W., 315. Velis, Militschin, Walesyner perg, Ve- lesin, Velez. Velíz, Weliz, Welyss, kopce a proboštství v Berounsku, 69, 210, 535, 551; ves pod V., 72, 270, 300, 476. Welrad, Welrat, v. Velehrad. ‚ Welsche lande, v. Italic. Valdemar, Volemarus, Volmar z Burg- . stalla, pin tyrolsky, hejtman mésta , Feltre, 355, 384. Valdinievole, üdoli Mlhy, Nebiltal, val- lis Nebule, bliZ m. Luccy, v Italii, 343, 375, 400. Valence, Valencia, m. franc. na řece Rhóně; hrabě V., 483. Valens, císař římský, 456. Valentin, papež, 460. — Ualentinus, biskup praž., 563, 603. Valentinian I, cisat Fimsky, [z Panonie], 456; Val. III, [chybně Valens], 457. Valerian mučedlník, 454. Valerianus, Licinius: V., císař římský, 455. Valerius Maximus, dějepisec římský, 439, 517, 573. Walesyner perg, v. Veliš. Walhen, die W., v. Vlaśi. Walstat, v. Bojiště. Walkenburk, Walkemburg, hrad, 320. Valkoun, Valkün z Poïesina, pán č z rodu Strakonickych, 239. Vandalové, Wandali, národ germánský, 457 Vaněk, v. Václav. Varnerius, Varnerus, v. Verner. Welssberk, v. Feldsberg. Wenceslaus, Wencslab, Wenczla, Wencz- lab, Wenczlabe, v. Václav. Wenden, die W., v. Srbové. Veneciae, Venetorum civitas, v. Benátky. Vénék, Véükovici, v. Václav. Wenslab, v. Václav. Venuše, Venus, bohyně, 515. Werben, Verbin, m. pruské nař. Labi, 200. Verner, Wernherus, arcibiskup mohuč- ský, 475. Verner, Varnerius, Varnerus, mistr zedni- cký v Praze, 562. Verona, Bern, Berünské mésto, Vero- nianum, Veronium, m. ital. v Benát- sku, 348, 351, 363, 379, 381, 391, 404, 407, 463. — měšťané v., 344, 345, 355, 375, 377. 400, 402. — vládař v., 342, 343, 354, 363, 374, 375, 384, 391, 399, 412; Mastino della Scala, v. Scala. — Dětřich z V., Berůnský, 198. Verosus, v. Berosus. Verrer, v. Ferrara. Werschowiczer, v. Vršovici. Vespasian, FI. V., Vespasianus, Vespe- zianus, Vespilianus, císař: římský, 97, 276, 453, 580. 

Strana 632
632 Vesta, bohyné, 517. Westfalové, Westfalen, obyvatelé vé- vodstvi Westfal. při dolním Rýnu, 284. Veveří, Veveř, Weverzi, Wewerzy, hrad na Moravě, sz. od Brna, 349, 379, 405 Voye, Veyez, v. Vit. Weydehoven, v. Waidhofen. Weyle, v. Veglia. Weyzové, v. Meissava. Vezzerminii, v. Bezerminové. Vherzka, v. Uhersko. Wiebertus, Wigbertus, v. Viprceht. Vicenza, Vincencia, Vindencia, m. ital. v Benitsku, 342, 351, 374, 381, 407; dioccese V., 363, 391, 419. de Vico; Petrus, prefekt fimsky, 563. Videñ, Wienna, Vitunensis civitas, hl. m. v Dol. Rakonsich, 243, 315—317, 319. 320, 565, 566; měšťané v., 243; chrám sv. Stépina ve V., 243. Wienk, Wienkowiezer, v. Václav. Vienne, m. franc, na Fece Rhônë; Bi- gon, Quigo, [VIII] delfín w.. vieden- sky, vyenensis, 347, 362, 318, 390, 403, 411. Vigilius, papez, 458. Vikard z Perehtolsdorfu, Wikardus, bi- skup pasovsky, 317. Viktor, Victor, papež T, 454; Viktor II. 464; Viktor IIT, dfive opat na Monte Cassinu, 465. Vilburga, [Hilburga?] Virpirk. manż. Kon- rada I, knížete brněnského. 545. Vilém [Holandský], Wilhelmus, něm., 315. [TV], hrabě Holandský, 352, 382, 408. hrabě z Kounic, 243, 244. [7 Podébrad], pán č.. 194, 292, Zajíc z Valdeka, v. Valdek. Vilhelmus, vytí NOMEN praž. Jaro- mira, 543, X pan V., bojov ník u Grecy, 240. — syn soudce a komoří papežův. 483. Wilen, v. Bela. Vilhartice, Wilhartez, hrad a m. v Prá- ehensku; Bušek z V.. v. Bušek. Villeneuve, Nova villa, m. v jv. Francii na f. Rhóné, 482. — Newendorf, Novi ves, Nova m. v biskupstvi: Lutisském: z V.. v. Tomás. Villigisus, arcibiskup mohnésky. Vincencia, Vindencia, v. Vicenza. král villa, Tomáš Windelmuth, [chybuć] Lundelumich, aba- ; tyše kláštera sv. Jiří na hradě praž.. 600. Winden, Windin, v. Srbové. Windisch, Windiss, v. Słovanć. Vintiř, Guntherus, mnich v klášteře Břev- novském, 309. Viola, [chybně] Elysabeth, dcera knížete těšínského, manželka: Václava: Ш, krále českého, 233, 478. Viprecht [Grojský], Wicbertus, Wigber- tus, Vispertus, švakr Bořivoje II, knížete č., 553, 556; choť V., 560; syn [Václav] V.. 553, 557, 558. Virgilius sv., 320. — p.v. 463. . Maro, bäsnik Fimskÿ, 402, 517. SEZNAM JMEN. Virpirk, v. Vilburka. Wirsowiezi, v. Vr&ovici. Wisbud, v. Budéjovice. Wisenburk, Wissemburk, Wiszinburg, hrad v Hradecku; Tas z W., pán č., 197. Wischerad, Wischrad, Wisrad, Wisse- | grad, Wisscherad, Wiszerad, v. Vy&e-- hrad. Vispertus, v. Viprecht. Vít sv., Veyc, Veycz, 43, 58, 59, 231, 961, 301, 455. — chrám sv. V., Václava a Vojtécha, v. Praha. — Vitus, kněz č., 558. Vitaliamus, papež, 455. Vitek, Witk. Witkouez, V. Ojirovie [z Landsteina), 218, 220, 295, 296. — otec všech Rúží, 241; potomci V., Vitkovici, Witigenses, Witkones, Witonicenses, panský rod €. 192, 193, 241, 292, 315, 476; Zävise Vitko- vic, v. Záviše. Viterbo, m. v střed. Italii; [Gotfrid V.], Viterbiensis, 502. Witka, v. Judita. Vitoraz, Weitra, Witra, x: v dol. Ra- kousích; hrabě. pán z V., 470. Vitulanus, biskup. mučedník, 457. | Witunensis civitas, v. Vídeň. ! Vladislav, Boleslans, Vladislab, Wladis- slaus, Wladizlab, Wlatislaus, Wradi- slab. Wratislab atd., kuiże €. I, 118— 121, 125, 128, 130—132, 146, 932, 240—282, 310, 311, 469. 520. 550, | 558 9. — y ladyslaus, atis atd., kníže IL a král, 138, 141. 146, 151, 232, | 283, 284, 311, 470, 482, 526, 558, 561--563, 602. — [HL Jindřich), Wladizlab, markrabí morav. a kníže č., 159, 160, 286, 287, 554. Vladislav Václava: I (Jindriehi, bratr krále č., markrabí morav., 319, 472. Vlatislav, syn Václava 1 krále č. markrabí morav., vévoda rakouský [a kniZe polske], 472. syn Sobéslava I kniZete č., 560, 561. [Heřman] I, Wratislav, král polský, 538. 544. 548, 549. II, kníže a král polský, 563. Lokietek, [chybne] Boleslav Loky- tek atd., vévoda sieradszky a. král polský 320, 321. 331, 381, 407, 478. — [. Vlatislav. kuize opolské, 568, 569. Vladivoj, Bladywoy. Wladislab, Wuoy, kníže [polské a] &, 232. 467, 526. Vlandrien, v. Flandry. Vlasta, Blasta, Wlastab, vüdkyné v dív- čím boji, 18—21, 23, 25—28, 31— 34, 25:3—256, 259—262. Vlastislav. Wladislab, Wladislaw, Wlati- slab, Wlatizlab, Wratislaus atd., syn Vojena kniZete èeského atd., kmże Lucanü, 36—38 20. 42, 43, 45—47, 263—265, 5 Vlatislab, W latisshaw, Wratislaw, si- | delní hrad knížete Lučanů, 37, 47, | 263, 527. | i Vlsycz, v. Vlasi, Vlach, die Lambardir, Lambor- ter, Walhen, 96, 97, 123, 128, 275, 280, 281; vlaśsky, lombardicum, lombardisch, 348, 379, Vlašim, Wlassym, hrad a m. v Kouřim- sku; Mařík zv. 480; [Hron z V., syn jeho], 240. Wlatislab, Wlatislaus, Wlatizlab, v. Bo- leslav, Radislav, Vladislav a Vlasti- slav. Vireieh, Vlrieus, Vlrich, v. Oldrich. Vlrichs, v. Oldřiš. X Grabstein. Vitava, Molda, Multave, Multe, Wltaua, řeka č.. 17, 108, 150, 259, 276, 285, 461, 52: 5, 544. 564. Vnalai, v. Valaši Vnatek, v. Vacek. Vngern, Vngirn, v. Uhri. Vngirlant, Vngirn, Vngirnlant, v. Uhry. Vngirn, v. téz Plavci. — v. | (správné] Uhersko. Vnieslaus, Vnizlab, Vnizzlaus, slaw, Wnyslaw, v. Unislav. Vojen, Wogin, Wogyn, Woyn, Wuoyn, kníže č.. 35, 36, 231, 263, 306, 461, 526. Vojtéch sv., Adalbertus, Albertus, Al- brecht, Alprecht, Woycek. Woyczey, Woytiech, biskup p 17, 64 — 66, Wnyc- 87, 107, 136, 231, 239, 259, 2, 314. 277, 283, 290, 308, 463, 464 467. 468, 521, 526, 531 3. 536. 539, 543, 546, 570, 5t sv. Vojt. 472, 563; hlava sv. 603; hrob sv. V. v kostele praž.. 601; hyuma sv. V., 570; chrim sv. „Praha: prapor sv. Vojt., 558: svá- tek sv. Vojt., 560; tólo sv. Vojt., 308, 509 506; život [a legenda] sv. Vojt., 595, 596. — anka z Ericinia, mistr pařížský, Volbram, Volbramovici, Wolfram. Wolff- ramen, v. Olbram. Volemarus, v. Valdemar. Woldrzich, v. Oldřiš. Wolcezig, v. Milčice. Wolfil, v. Veltlovici. Volkano, v. Fogliano. Volko, v. Bolek i Boleslav. Wolmar, Wolumarus, v. Valdemar. Wors, v. Boreš. Vorsewnici gens, Worsonicensir, Vür- ssowiczer, v. Vriovici. Worsina. v. Hofínéves. Worsk, v. Bořek. Worziwog, Worziwoins, Worziwons, v. Bořivoj. Worziwoius, v. Budivoj. Woyezeg, Woyezech, Woytiech, v. Voj- těch sv. Woyn, v. Vojen. Woyzlub, v. Všeslav. Woyzlav, v. Václav. Wozey, v. Božej. Vracka, Wradka, Wrutka, jedna z ni- éclnie v divéim boji, 26, 254, 256, 261. Wradislab, Wrafislub, v. Radislav, Vic- lav, Vladislav, Vlastislav a Vratislav. 

Strana 633
Wratislaus, v. Boleslav, Břetislav, Sobě- slav, Vladislav i Vratislav. Vratislav, Wratisslaw atd. I, kníže č., 51, 232, 266, 299, 307, 462, 466, 526, 529—531. — Braticzlab, Bratisslab, Wratislab, Wratislaus atd. II knize a král č., 94, 95, 99, 107, 232, 275—277, 309, 310, 317, 465, 468—470, 482, 526, 538, 540—546, 549, 591—599, 603. syn Oldřicha, knížete: brněnského, 558. Wretslabs, hyvaly hrad v Chrudim- sku, 115, 279, 551. Breslaw, Bresslaw, Breszlaw, Bret- slab, Wratislavia, Wretslabs atd., m. slezské, 92, 174, "975, 289, 308, 350, 351, 361, 364, 365 5, 380, 381, 389, 392, 303, 406, 407, 410, 413, 414, 474. 566. Poláci z V., 320; biskupství v., 362, 390, 411; biskup v., 565; území v., 366, 393, 414; kniże v. Jindiich, v. Jindřich; vládař v., 365, 393, 414. — v. Václav. Wratka, v. Vracka. Vrbanus, v. Urhan. Viesnik, Frisigen, Vresnik, Slavsku; stfibrná hora 389, 410. ves v Čá- u V., 360, Vřešťov, Breanicz, Vřeščov, hrad v Hra- decku; Mutyně z V.. Vřeščovský, 197. Wretslabs, v. Vratislav. Vréovici, Werschowiczer, Wirsowiezi, Vorsewnici gens, Vorsouicensir, Vór- ssowiezer, Wrsouicensir, Wrsowezi, Wrsowyezy, Wrssewnici, Vrsoviésti, Wrzouicensir, Wursonicenser atd., panský rod č., 69—71, 74, 75, 82, 108—110, 112—118, 155, 246, 248— 252, 270, 271, 273, 278, 279, 286, 299, 500, 467, 537, 5592, 553. Vshee, v, Uzbek. Vsk, v. Usti. Vseslav, Voyzlab, 183, 290. Wuoy, v. Vladivoj. Wuoyn, v. Vojen. Wursonicenser, v. VrSovici. Würzburg, Herbipolensis civitas, Wur- ezeburg, mésto v Bavofích nad Mo- hanem, 320, 563. Vus, v. Paï Vyenensis, v. Vienne. Wynden, die W., v. Srbové. Vysoky Kostel, v. Honcheringen. Vysehrad, Wischrad, Wisrad, Wisse- Wsseslaw; pan V., grad, Wiszerad, Wyssegrad, atd.. hrad a m. č., 2 26—28, 31—33, T2, 119, 146, 232, 260—262, 211, 280, 284, 308, 461, 525, 526, 530, 547, 549, 559, 555, 551, 559, 564, 567, 597. župan, vyš. Fabian, 553, podhradí V., 546; v. kostel [monasterium], 468— 470, 484, 603; kanovníci v., 561; probošt v. Jan [co biskup praź. I), 602; Ješek, 21; kronika v., 4, 298. Wiseherad, Wissegrad, hrad v Uhřích, na F. Dunaji. 350, 381, 406. SEZNAM JMEN. Yapi, v. Lapi. Ydita, v. Judita. Yerimias, v. Jeremiáš. Yesse, v. Jesse. Yezabel, v. Jezabel. Yginus, v. Hyginus. Ylia, v. Rea. Yndi, v. Indové. Yndia, v. Indic. Yo, v. Io. Yoyadas, v. Jojadas. Ypo, v. Hippo. Ypolitus, Yppolitus. v. Hippolyt. Yrad, v. Irad. Ysaac, Ysaach, v. Isik. Ysachar, v. Isachar. Ysayas, v. Isaiis. Ysis, v. Isis. Ysmahelitag. v. Ismaclité. Yspani, v. Spanélové. Yspania, Yspansky, v. Ysso, v. Izzo. Ytalia, v. Italic. Ytamar, Ythamar, v. Ywanns, v, Ivan. Zaacz. v. Žatce. Zaar, v. Sohrau. Zabiseh, v. Záviše. Zábor, v. Sobor. Zabulon, syn Jakubův, Z., 592. Zacer, Zaezer kreys, v. Zatec. Zadueei, v. Sadnecové. Zacharias, Jojadítv svn, 583. — Zacharias, prorok israel, 423, 430, 582, 584. — otec sv. Jana Ki., 582, 588, 589. — papež, 459. Zajie, Lepus, [Zbynék Z. z Hasenburku], vojenský velitel Karla [IV] v Italii, 355, 384. — Has, Haze, Zagiecz, Zajicček, Vilém Z. z Valdeka, v. Valdek. Zajícové, Zajiečenci. Zajiečkové, Zaji- čkové, panský rod č. 230, 231, 301. Zak, v. Dubá. Zalcpurg, v. Salzburg. Zara, syn Thamary, 586. Závi&e, Zabisch, Zawissius, Zewisz atd., Z Falkensteina, z rodu Vitkovień, 193, 195, 196, 900, 940—249, 299, 317, 320. 476, 477; bratfi d, 242; syn Záviše, zemský mistr křižovník, 242. — z Jimlíina, rytíř č., 240. Zaytan, Zayton, v. Fu-Ce-ufu. Zazana. v. Nizava. Zbeéno, Stebethna, Stebna, Stribena, Ztikettina, dvůr, nyní: ves v Rakov- nicku, 52 5 5, 548, 557; bene si 523. Zbiroh, Zbyroh, Zbyroch, hrad v Be- rounsku, 349, 379, 405. Zbraslav, Aula Regia, Konigissal, Kungis- sal atd. imčsto a klášter v Beroun- sku, 233—237, 478, 520. Zbyhněv, Zbytihněv, v. Spytihněv. Zbyněk, Sbyněk pán č., 227. Španělsko. Ithamar. 514; pokoleni Zeamborg, v. Meissavi. Zenom, v. Znojmo. Zewndort. v. Miihldort. | Zuinbrad, v. les zb., Zti- | 633 Zewirezocicencir, v. Zvifetice. Zéastného sv. hrad, v. Felice S. Zderad, Sderad, Sderadus, Zderat, Ze- derac, Xlechtic &, 103, 104, 106, 107. 240, 276, 277, 545. Zderaz, Sderas, Zderaz, klášter v Praze, 106, 107, 277. Zdík, v Jindřich Zdík. Zdislava, Sdislava, Swatawa [ehybné]. Zdisslawa, Zdyslawynne, sv. pani, 183, 290. Zebín, hrad Zebinsky, Cebicensir, Zederae, v. Zderad. Zelpha, у. Зе. Zelu, Zely, bůh pohanských Čechů, 231, 460. Zeno Ríman, císař byzantský, 457. — v. i Cono. Zewisz, v. Záviše. Zewum, v. Svidnice. Zhofelce, Gorlicz, Górlicz. m. prus. na r. Nise, 165, 287, 368, 395, 416. Zindanbaba, vrch na ostrově: Cejlončě, 500. Ziza, v. Izzo. Zlamnie, v. Slavnik. Zlieko, Slieko, Sliczko, Zliczko, Zlić- sko, krajina Zličanú východné od Prahy, 46, 56, 57, 265; kněz, kníže zlieky, liésky, 55, 56, 65, 137, 163; v Bydżovsku; Beltrim 197. Děpolt, v. Děpolt, Radislav, v. Ra- dislav, v. i Konfim. Zlicov, Slizkov, mésto v krajinć Zlickć, nyní Kouřim, 16. Zluuinica, v. Slivnice. Znojmo, Cznaym, Zenom, Znogen, Czno- wm, hrad a m. na ) Moravě, 169, 242, 988, 349, 352, 379, 382, 405, 408. 477, 548; klášter Menších bratří ve Z., 242, 478. Zobesslaus, v. Sobéslav. Zobor, v. Sobor. Zoldanus, v. Saladin. | Zoroaster, Zoroastres, zakladatel staro- perského náboženství, 507. Zorobabel, Sorobabel, obnoviteľ chrámu Jerusalem., 584. Zosimus, Nozimus, papež. 457. Zpčtihučy, v. Spytihněv. Zribia, Zrybia, v. Srbsko. Zribin. v. Srbin. Zroymir, v. Strojmir. Ztibena, Ztikettina, v. Zbečno. Svinibrod. Zvíkov, Zwickow, hrad v Práchensku. 47:3. Zvířetice, Zwierzeticz, hrad v Boleslav- sku; pini ze Z., Swuriticenses, Zvie- Ťetičští, 194, 242; pin ze Z 292 Herman ze Z., Zewireczocicensir. Zvie- Feticky, 219, 296. Zyrotyn, v. Zirotin. Zytomir, v. Zitomér. Žatce, Sac, Sace, Zaacz, město v Čechách, 526. 549, 554, 555, 597. — kraj, župa, Nace provineia, Sacirlant, Sateisz. Zaez, 360, 51. 263 —206, 209, 541, — knéz. župan, 31, 38, 43. 266; proro- kyné ž.. 40. 

Strana 634
634 SEZNAM JMEN. Zatečané, Luzani nunc Sacenses, 526. Žebravých mnichů řády, Mendicantium, Praedicatorum ordines, Predikatéři, 168, 234, 472, 480, 575, 603; vyšší a nižší žebraví mniši, 475; bratři Mraník a Jindřich, 480; dům ž. m. u sv. Klimenta v Praze, 473, 567. Žid, Židé, Hebrei, Judei, dy Juden, 32, 97, 133, 137, 182—184, 276, 283, 289, 290, 310, 358, 452, 453, 481, 496, 504—506, 508, 511, 512, 502, 514, 547, 551, 578, 579, 581, 583— 586, 588, 589, 591, 601; dějepisec ž. Josefus [Flavius], v. Josef; chrám žid., 582; král ž. David, v. David; Herodes, v. Herodes; list sv. Pavla k židům, 577, 578, 585; osada žid. v Praze, 572; písmeny žid., 494. Žiřina, Surina, neznámý nyní potok, nej- spíše přítok ř. Berounky, 532. Žirotin, Sirothin, Zyrotyn, hrad na Mo- ravě; páni z Ž., Syrsones, Žerotinští, 194, 242, 476; Plichta z Ž., 211, 228, 229, 297, 480. Žitava, Sittaw, m. sas., 174. Žitoměř, Sikomer, Sikomrz, Žitomiř, Zytomir, ves v Kouřimsku, 56, 57, 267. Živhošť, Sinohosc, ves v Berounsku, 561. Žiži, Sixi, pahrbek na hradě Pražském, 535. Žleby, hrad v Čáslavsku; Čeněk na Ž., Zlebský, 230. Žofie, Sophia; palác sv. Ž. v Cařihradě, 495. Żytawa, v. Svitava.